{"numero_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_sha256": "2b763bd20b43c2b5c1c153fb75e6af64d6b83706b576e6130a68620593afbc53", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1896/11_01/bmtnaan_1896-11_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1896/11_01/bmtnaan_1896-11_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c002", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 521, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nJaroslav Kvapil: Smrt Jana Nerudy. Boh. Knosl: Tobě ó efemérní! Jaro Hilbert: Ztracený\nráj. Viktor Dyk: Ballada tragická š romantickou dekorací. Stan. K. Neumann: Na Liánu de\nPougy. A. Sova: Osamocení. V. Houdek: Dva sonety. Mája Z. Božena\nJesenská: Modlitba ženy. Karel Mašek: Otroci. Jaro Hilbert: Feuilleton. Kronika: Malby\nv našich chrámech. = Zachování starobylého rázu Prahy, její úprava a co s ní souvisí. Nakla-\ndatelé umělci, umělci nakladatelé. Zprávy umělecké. Výstavy. Soutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c003", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.2", "debut_caractere": 523, "fin_caractere_exclue": 802, "texte": "ILLUSTRACE:\nAd. Wiesn.er: List titjulní. —J. Preisler: Vánek a vítr. —M. Švabinský: Při kahanci. —F. Jennewein:\nSmrť sv. Štěpána a Šavel. - E. Holárek: Pokoření Slovanů polabských. —E. Hallmann: Vltava.\n. K. Špilar: Studie. Záhlaví a viněty: Špilar, Klusáček, Preisler, Hofbauer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c004", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1 / 2", "page_fin": "5 / 6", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.4", "titre_corps": "SMRT JANA NERUDY.", "titre_sommaire": "SMRT JANA NERUDY.", "signature_source": "JAROSLAV KVAPIL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "1 / 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2365, "texte": "SMRT JANA NERUDY.\n\nBydlil jsem tenkráte s přítelem Sovou. V naší\nmansardě byla jediná postel a pak divan,\njenž býval nepohodlným ložem toho, kdo přišel\nv noci později domů. Spával jsem tedy oby-\nčejně na divanu. A na něm jsem procitl také\nza slunného srpnového jitra nedělního, které roz-\nbřesklo nemýlím-li se po deštivé, nevlídné\nnoci. Bolela mne hlava, protože jsem pozdě\nulehl, a jen tak ze zvyku sáhl jsem rovnou pro\nnoviny, jež nám ráno s kávou přinášela kvar-\ntýrská.\nVytřeštěným zrakem, neuvědomuje si dosud\núplného bdění, utkvěl jsem na první jejich straně.\nJméno Jana Nerudy bylo tam velikým písmem\ntištěno v černém rámci.\n»Iljo!« vzkřikl jsem na Sovu poděšen. Říkali\njsme mu tak dosud dle někdejšího jeho pseu-\ndonymu.\n»Iljo, spíš ?!«\nRovnýma nohama vymrštil jsem se z tvrdého\npovlaku divanu. Až když mne podlaha do bosých\npat zastudila, procitl jsem úplně z omámenosti\nk úplnému vědomí toho, co v novinách značí\njméno Nerudovo v rámci smutečním. A v téže\nchvíli, jak jsem na rozespalou tvář probouze-\njícího se druha pohlédl, napadla mne starší\nbáseň Sovova. Byl to sonet s názvem »Jan\nNeruda», před několika roky v zaniklém listě\nliterárním uveřejněný. Zveršovaný profil mistrův,\njenž končil pointou:\n» a smrt mu bude velkým vtipem sama.«\nOpravdu, to bylo tehdy první uvědomění, jež\nse ve mně vzbudilo pohledem na tvář přítelovu\nv útoku dojmu předešlého.\nRychle, rychleji než flegmatický přítel Sova,\njsem se oblékl a vyběhl z domu.\n*\nMluvil jsem s mistrem naposled předvčírem\nv knihkupectví. Odnášel si odtud nějakou ně-\nmeckou monografii o polabských Slovanech a za-\ndržel mne ve dveřích obvyklým:\n»Servus, pane Kvapile!«\nLevicí opřen o rámě posluhovo, podával mi\npravou ruku, v níž nesl silnou hůl. Vzpomínám\nsi, že rovnou začal mluvit o knize, kterou právě\nkoupil, a pak hned zavedl rozhovor na zamilo-\nvané théma posledních svých let, o poesii národní.\nOn, jenž před lety první u nás vrhl do českého\nsvěta pochodeň světové literatury, vracel se tudy\ndo snů a tuch o poesii národní a rád si s námi\nmladými zapolemisoval.\nMěl mne tak na mušce již od mé první knihy.\nv\n»Reknu vám pravdu, kamaráde« povídal\nmi tehdy »a musíte ji přijati od staršího.\nNebožtík Erben mi také řekl pravdu, když jsem\nprvní knihu vydal. A podnes jsem mu za to\nvděčen.«\nMlčky as úctou, ale také s rozpačitou obavou\ndebutanta čekal jsem na další slova mistrova."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "3 / 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.4", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 3628, "texte": "v\n»Vy mladí jste teď samá nálada. Žádná my-\nšlénka, žádná pointa. Nedovedete se zmocnit\nmyšlénky, zaokrouhlit ji v celek, vyjádřit ji vý-\nsledním tónem ?!«\nBouřilo se to ve mně k nějaké obraně, ale\nstál jsem jako Školák. Zdálo se mi, že slyším\nnějakou pravdu, jíž už nelze chápat, a také se\nmi zdálo, že nemám práva, abych pochyboval\no tom, s čím jsem přec nechtěl souhlasit.\nPotom jsem přece řekl:\n»Budu o tom přemýšlet, mistře!«\nNeruda se měkce usmál:\n»Co mi to teď všichni říkáte? Jaký mistr?!\n\\\nPoslouchejte, jmenuji se Neruda!«\nTeď jsem arci mlčel docela.\nOd oné chvíle mne Neruda rád obracel na víru.\nProto hned začal o starých Slovanech, o starém\nduchu slovanském, o poesii národní a pak o úko-\nlech nás mladých, když jsem jej viděl naposled.\n»Jednou vám o tom povím víc a přesvědčím\nvás, uvidíte!« opakoval mi znovu, louče se se\nmnou na rohu Charvátovy uličky.\nNepověděl a nepřesvědčil . . .\nRychlým krokem, znepokojen a vyděšen, po-\nspíchal jsem teď vlahým, po dešti omládlým\njitrem srpnovým do Vladislavovy ulice. Před\ndomem, kde bydlil Neruda, stanul jsem udýchán\na v rozpacích. Nevěděl jsem, mám-li vkročit. Ale\npak to mnou trhlo a jakobych ani nevcházel do\ncizích síní, kde leží mrtvola, kvapně jsem za-\nklepal na dvéře přízemního bytu mistrova a vrazil\ndovnitř. Tam v kuchyni u okna seděla plačíc\njeho posluhovačka; nad ní v kleci poskakoval\na tikal kanár. Ten dojem vstupu mi utkvěl\nv mysli podnes.\nBylo v té kuchyni všechno tak sousedsky\nskromno, čistě k neděli vydrhnuto, jako bych\nvešel do bytu, o nějž jak ani živ nezavadí zájem\nveřejnosti. A zatím se již i tato napadlo\nmne leká a znepokojuje po celé Praze pro\njméno mistrovo, tištěné v černé obrubě na první\nstraně ranního listu . . .\nAni potuchy zde nebylo z toho vzrušení.\nCvrlikání kanára a snad ještě cvakot kuchyň-\nských hodin na zdi oživovaly pouze zvukem\nvstup k místu, kde ležela veliká, slavná mrtvola.\nJenom smutek opuštěného života staromládenec-\nkého, jakoby to byl zemřel člověk nejobyčejnější,\ndlel na prahu mistrovy pracovny.\nBylo to tak přirozeno z celého života mistrova!\nA přece mne to znovu ohromilo.\n*\nPosluhovačka, utírajíc zástěrou červené oči,\nzakývala třaslavě hlavou a povstala. Pohybem\nruky k sousednímu pokoji jsem se němě zeptal,\nmohu-li tam vejít.\nJenom kývla a šla pak za mnou.\n*\nSetmělá a nábytkem stísněná, jako vždy, byla\nzadní pracovna mistrova. Kolikrát jsem se po ní\núkradkem rozhlížel, když mi zde Neruda oby-\nčejně na znak leže v posteli udílel audience.\nNa skromném, primitivním psacím stolku ležívaly\nmodré proužky papíru, jež mistr popisoval, po-\nslední dobou už jenom nedělními svými feuille-\ntony. V pozadí pokoje, parallelně s ložem, byla\nširoká, zasklená knihovna. Nějaké diplomy a po-\ndobizny neklamu-li se visívaly na stěnách:\ncelé trofeje naší české slávy. Okno bylo otevřeno,\nale marně jsem dnes vyhlédl, zda se před ním\ntísní zástupové vděčného národa, polekaní smrtí\nbásníka . . .\nJako často za dne, ležel i teď Neruda na znak\nna svém loži. Ale mrtev! Jeho krásná hlava,\nnazad složená, byla klidně zaryta do podušky\na smrtí neznetvořena. Rysy kolem rtů byly měkké\na jenom klenutý nos básníkův poněkud se zvedal\nnad šíří tváře. Až po prsa kryla pokrývka mrtvé\ntělo; ruce byly složeny podél, zakrytých boků.\nVšiml jsem si krásného jejich tvaru. Dlouhé,\nmasité prsty kolem oblých nehtů již modraly.\nKytice žlutých a rudých růží ležela na po-\nkrývce.\n»Někdo ji sem časně ráno hodil oknem!«\nřekla posluhovačka.\nJediný pozdrav na rozloučenou z celého širo-\nkého, dalekého světa českého . . .\nDo pokoje vešel přítel Ladecký a jak pohlédl\nna mrtvolu Nerudovu, propukl v pláč.\nJá neměl ani těch slz."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5 / 6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.5", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 737, "texte": "A zase jsem pohlédl na krásnou hlavu Neru-\ndovu, do podušek zabořenou, na zamodralé ruce\njeho a pak na setmělý pokoj, v němž dokonal.\nDosud jsem nevěděl, jak zemřel, a nechtěl jsem\nani slovem otázky rušit vzácné ticho, jež ovládlo\nokolí slavné mrtvoly. Stáli jsme chvíli\nv nohách postele, nemluvíce a bojíce\nse promluvti. Pak jsem podal\nLadeckému ruku a vyšel\nkvapně ven,\ndo ulice, kudy již spěchal nedělní život nahoru\ni dolů, zrychlený sváteční prázdní, míjeje otevřené\nokno Nerudova bytu jako zavřené skříně krámů\na laciné zboží sousedního hokynáře. Národ se\nvzruší až pozítří, kdy půjde parádní pohřeb\nbásníkův na Vyšehrad.\n»A smrt mu bude velkým vtipem\nsama!« - Iljo, co's to vlastně\nprorokoval ?!\n\nJAROSLAV KVAPIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c006", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5 / 6", "page_fin": "5 / 6", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.5", "titre_corps": "TOBĚ, Ó EFEMÉRNÍ!", "titre_sommaire": "TOBĚ, Ó EFEMÉRNÍ!", "signature_source": "BOHUSLAV KNÖSL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5 / 6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.5", "debut_caractere": 739, "fin_caractere_exclue": 1899, "texte": "TOBĚ, Ó EFEMÉRNÍ!\nBOHUSLAV KNÖSL.\nV dnech krve zbavených, z nichž tíha mračen splývá\na smutek prokletý a nenáviděný,\njenž oknem zavřeným se v komnatu mou dívá,\nmě tlače k zemi blíž a rozháně mé sny;\nv dnech teskně zoufalých, na vykoupení bránu,\nkdy moje vzývání se marně snaží bít,\njsa schvácen myšlénkou od večera až k ránu,\nže s vším co miluji jest se mi rozloučit\nmá Lásko koketní, mně nalej víno žhavé,\noh víno nejprudší v mou pukající číš,\nz níž Tvojí caprice plá slunce usměvavé,\nvar v žilách roznítí, krev zdvihne k mozku výš!\nSvé vbodni ostruhy do slabin vůle mojí\njak hřebec neskrotný až dá se v divý let,\nv obrodu myšlének a citů ve příboji\npřes mrtvé svědomí až bude uhánět!\nO vína nalej mi, polibky spal mé skráně,\nstřes dojmů laviny v mé duše bažiny,\nkrkavci výsměšní a krvelačné káně\nkde v divém vzkřeku rvou mé naděje a sny!\nTu šmytec vášně své ku poctě Tvojí schvátím\na struny touhy mé ve panhymnický zpěv\nsvou rukou rozechvím a v sebe sám se vrátím,\nsvou sílu pozvedna jak probuzený lev.\nA Ty, ó koketo, pak elegantní balet\nve tarantely rej proměníš pojednou,\naž všechny modly mé se v prachu budou válet\nTvým vínem zmoženy jak rabi před tebou!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c007", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5 / 6", "page_fin": "11 / 12", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.6", "titre_corps": "ZTRACENÝ RÁJ. — STUDIE SOUDOBÉHO MLÁDÍ. — NAPSAL JAROSLAV HILBERT.", "titre_sommaire": "ZTRACENÝ RÁJ. — STUDIE SOUDOBÉHO MLÁDÍ. — NAPSAL JAROSLAV HILBERT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5 / 6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.5", "debut_caractere": 1901, "fin_caractere_exclue": 2521, "texte": "ZTRACENÝ RÁJ. — STUDIE SOUDOBÉHO\nMLÁDÍ. — NAPSAL\nJAROSLAV HILBERT.\n\nStává se někdy člověku, že se probudí a všecko\nv něm pláče. Přistoupí k oknu, aby se přesvědčil,\nneprší-li; ne, obloha je modra, až se do ní pohled\nboří, a vlaštovky vesele klouzají se pod ní. Usměje\nse tedy nad svou bídou a aby ji zahnal, pokouší\nse notovati nějakou pokojnou, domácí písničku;\nvyhledá střední polohu, nasadí tón, ale hlas mu\nselhal; i na něm visí plno slz.\nS takou náladou vyšel jsem si dnes poprvé\ndo přírody a tudíž právem čekal jsem hluboké\ndojmy. Sklamala mne však trochu. Nedá se sice\npopříti, že lesy se činily se svým mystickým"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.6", "debut_caractere": 46, "fin_caractere_exclue": 5277, "texte": "šumem a se studenými stíny pod korunami:\ntakové vzácné mrazení sjíždělo mi k srdci\na v samých hloubkách ulehalo; bylo mi chvílemi\njako při modlitbě a viděl jsem houštinu, o níž\nbych chtěl přísahat, že ještě před hodinou spal\npod ní Bůh; a když odcházel, otřel se o listy.\nTrhal jsem některé z nich a kladl si je na čelo.\nAle vracím se celkem bez lítosti domů a bla-\nhořečím nebi, že již je oběd. Bavím se cestou roz-\nčilováním ssajících čmeláků a sesekávám hlavy\nbodláků, na nichž nalepeni visí bělásci. Je polední\nmrtvo. Sluneční paprsky zrovna šíleně vrhají se\ndo pruhu cesty, činíce pohled dolů nesnesitelný.\nAni atom zvuku nezní ve vzduchu a obilí stojí\nstrnule, jak by se právě dalo fotografovat.\nV tom prolétl parnem dětský výkřik tak\núzkostlivý, až se mi srdce stáhlo. Spěchám ne-\nprodleně po zvuku a zatáčím kol zahrady; za\nrohem do plotu tiskne se malé děvčátko a před\nním stojí dvě krávy, valíce na ně zvědavě své\ntupé oči. Již je v mém náručí a ještě se třese\nstrachem; zrovna křečovitě zadrhlo prsty do\nmého límce a dívá se zpět za kravami. Z oček\ntekou mu bohaté slzy, ale dosud ani nevzlykló;\nnyní pohlédlo na mne a hlasitě se rozplakává.\nJsem v rozpacích. Co s vyděšeným übožátkem?\nKam s ním? »Neplač, neplač, dceruško. Podívej\nse, už jsem zahnal ta ohavná zvířata. Pryč jsou,\ndaleko. A nepovíš mi, odkud jsi sem přišla?«\nNeodpovídá, jen vzlyká. Obracím se tedy\nnazdařbůh ku prvnímu statku; ne, od naproti je,\njedné paní z Prahy.\nOdevzdav matce dítě, vyběhl jsem rychle ze\nstavení a stáčím se vlevo; tu mne však napadá,\nže viděl jsem malou kytičku u jeho nožek, když\njsem je zvedal. Jdu tedy pro ty květy, sbírám je\na nesu si je domů; na dvorku však náhodou\npohlédl jsem do otevřené studny a hodil je do ní.\nCo s tím? Proč to vše škrabu? Sám Bůh ví.\nOstatně o příčinách nejzávažnějších činů mého\nživota nevím více a je tudíž lhostejno, jak se\nbavím. A já se bavím navzdor . . . eh, děj se co\nděj, musím vyhráti já, chci býti spokojený a žádám\nklid pro sebe! Což mohu za to, že někdo by si\npřál celý život posypaný cukrem, protože jeden\njeho rok byl sladký?! Žádost je nestydatá, a já\nnejméně sklonný ji plnit. Slyšíš, nestydatá!\nStokráte jsme se shodli, že láska je volná radost\ntrvající jedině z milosti větru. Žádný úřad, žádné\npovolání! Přijde, jako přijde paprsek do lesa\na na .chvíli vyzlatí hrst mechu; chumáč par však\npodlétne slunce aje po slavnosti; lampiony shasly,\nmusí se domu. Trochu kocoviny, trochu slz druhý,\ntřetí, čtvrtý den . . . milostivé nebe, ty vidíš, jak\nvysoko vlastně poetisuji! Fraška je to, pekelná\nfraška, chce-li kdo pravdu zvědět! Prosím —.\nMá modré oči, přizlacené vlasy a nesmírnou chuť\nstráv®i muže. Začíná andělsky cudně: několik\núsměvů ve dne, rozpálený pohled za večera\na po týdnu se nezlobí, když muž jí píše bláznivý\nlist. Ovšem, vyrrfcuje si duševní lásku a zavěšuje\nse na jeho rámě. Povídá . . . dva měsíce povídá.\nCo řekla Emma, jak se otáčí Karla, důkaz, že\nAnna je anděl. Máš mne rád? Měj mne rád!.\nGrimasa po Olze; smích. Nějaká hluboká pravda\no lidské hlouposti, něco z kuchařské vědy . . .\na je listopad a sedm hodin večer, když stojí oba\nve Stromovce před rybníkem. Hvězdy jiskří na\nnebi, ona volá a labutě se sjíždějí. »Luďku,\nLuďku, jak je tu krásně, labutě spějí k našim\nnohám ata černá pípá!« K slzám pohnuta visí\nmu na krku a oba tonou v nadzemském bla-\nženství. Ráno je tupý, z očí mu čiší dobrota\na duši má spláchlou; smyty, hrany ohla-\nzeny a, Bože, líbal by, ten měsíc by líbal od\nrána do noci! Ona se však stává nervosní. Mluví\nv tajemných narážkách o jakýchsi hrozných snech,\njež mu nikdy nemůže říci . . . ne, nikdy! - to\nby teprve zvěděl, jak je špatná! Trpí jimi ne-\nsmírně a dává se líbat na krk, protože to šimrá\n.. . jako mravenci .. . jako v nocích. »Miluješ\nmne duševně? Jedině duší? O miluj mne tak!«\nvolá při tom úpěnlivě. -- Übohý Faun je již\nzměklý jako houba, smysly v něm trčí . . . chodí\nve snách, lehá rozčilen a denně pořádá jí před-\nnášku o svézákonnosti pravé lásky. »Vězíme\nvšickni až po krk v mravnostních předsudcích . . .\nVíš, náboženství, maminka, lidské tlachy . . . Ale\nto jsou všecko papírová pouta! Silná láska je\nrázem přetrhává a staví se nad vši mešťáckou\nmorálku. Ona je vždycky nemorální . . . neplaš\nse! rozuměj! —• ona je vlastně mravna, ale svou\nvyšší mravností a zákonná ze svého vyššího\nhlediska - nepřijdeš zítra, Helo?« Ó lesy,\nmé drahé lesy, je bídák, kdo zachránil trosky\nsvých sil a zanesl je do vašeho stínu, je bídák,\nslyšíte? kdo pláče pod vašimi korunami, je\nmizerný bídák, kdo ryje čelo do vaší chladné\npůdy —!\nVečer.\nSedím na vrcholu skály a lokty opřen o kolena\ndívám se dolů. Pode mnou po stráni padá les\na roztéká se do dáli. Slunce zapadlo a na obzoru\nzbylo jen trochu krvavých skvrn po něm. Ve\nvzduchu je šero, ticho a šero . . . Zvolna otvírám\nse do něho a mé tajemství se ze mne řine jako\nvůně; doteklo na první vrcholky stromů, přelévá\nse přes ně ku druhým, ku dalším ... do dáli,\ndo šíře . . . hladí se po nejvyšších haluzích a plní\nmezery mezi stromy . . . Vyřinulo se již všecko,\notevřená schráň je prázdna —— —. Chššs!\nrázem je má duše ve mně pevně zavřena pod\nzapadlým otvorem, a já sedím opět na vrcholu\nskály. Hloupá vrána, zakdákne mi nad hlavou\na splaší ji. Teď znovu zakdákla a letí nad mým"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "11 / 12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3904, "texte": "prázdným ložem nejvýš spokojena, že zničila\nčlověku illusi posmrtného rozplynutí.\nTrávě mluvívám o tobě a skály jsem naučil\nvolat tvé jméno. Helo, Helo, hučívají do večerního\nticha. Les chytá jejich hlasný stesk a nese ho do\njitra v korunách; s rosou pak padá k zemi as její\nparami rozprchává se za dne.\nJsi tu všude se mnou, kamkoli jdu. U potoka\njsem tě ztrýznil, až se vlnky lekaly, a uhnuv\nvlevo, hodil jsem ještě prutem po tobě, když\njsi se stočila po proudu. Ale kdo to byl, jenž\nvolal tě z paseky na dozrálé jahody? Střádal\njsem je do klobouku a řikal si: »Pro ni ty nej-\nlepší; pro její rty ty nejsladší!« Oh, což\nty víš . . . Šátek na ocích, ležím na .znak a usí-\nnám; ptáci cvrlikají, hmyz bzučí a veverka pustí\nčasem šišku vedle mne. Dobré chutnání, myslím\nsi a usínám. Ty vzlykneš za mnou. Vyskočím.\n»Helo, kde jsi? Kde pláčeš? Ustaň! Ustaň přec !«\na jdu za tebou nevím kam a hádám se o tebe\ns ozvěnou.\nPřijď, duše, ke mně a schul do svého klína\nmou chorou hlavu. Hlaď mne po vlasech a říkej\nmně miláčku mně se tak stýská, tak stýská\npo tvé něžné péči! Ze chci v podzimi žiti velký\nživot práce? Kdo to říkal —? Lásku chci měkkou\na teplou, jakou tys mi dávala, hruď chci míti\nplnu tvého hlasu a v tvých pohledech koupat\nchci své oči! Do polí půjdeme a mateří doušku\nnatrhám ti pod hlavu. Budeme tiši jako hlína\na až vzduchem se rozlétne klekání, pomodlíme se.\nSmuten, k smrti smuten líbám vroucně tvůj\nšátek. »Už je suchý,« říkám si, »už je suchý.\nPláče ještě pro mne?« Plač, dušinko, slzy\nodpuštění. Nebyla to má myšlénka, ale lékařova;\npovaž, takový proslulý muž podívá se na člověka\na předepíše mu konec lásky. »Není to s vámi\nnijak zlé, ale radím vám, abyste se odstěhoval\nněkam na venkov. V sedmadvaceti letech\npětadvacet je vám? Vypadáte starší. Tedy na-\nprostý klid, procházky v přírodě, ráno a večer\ndůkladné vyšpláchání ve studené vodě a pak se\nmi zas jednou ukažte. Co jste mi—? Nic. Buďte\nzdráv. Servus.« .Schválně opakuji ti znovu všecko,\nco mi řekl, abys věděla, že jsi neměla tak za-\ntvrzele mlčet, když jsme se rozcházeli. I ten šátek\njsi mi beze slova podala a mlčky jsi odešla.\nShrben u klíčové dirky slyšel jsem tvé rychlé\nkroky, jak se chodbou vzdalovaly. Pak zalkaly\ndruhé dveře . . . ale tak lidsky, až mi ten vzlyk\nsrdcem projel. Viď, že dveře to byly? Pravil jsem\nsi to sám později a smál se svému leknutí, když\njsem si připomněl, žes přece nemohla plakat do\nholých dlaní. • ————\nRýma je to tedy; bohudík, že nic horšího,\nneboť horečka v noci byla nemalá. Jsem stlučen,\njakobych byl kámen lámal a v uších mi dosud\nšumí po hrozném šramotu stěhování. V jedné\nchvíli jsem zcela jasně viděl, jak mi v nebi již\npřipravují byt; honem rozsvěcuji lampu a hledím\nse zachytit na něčem pevném zde na zemi;\nobrazy nad postelí jsou mi tou spásou. Poznávám\nje dosud zcela jasně a určuji je nahlas: »Nejvýš\nKristus, pod ním Panna Maria, vlevo arcikníže\nďEste, v právo doktor Herold.« I svůj hlas\njsem slyšel a tudíž shasínám lampu a opět ulehám,\nV\ndodávaje spokojeně: »Jsem v Cechách roku 1896\nve vlastním mase Luděk Kles.«\nNa stole nalézám psaní, jež v noci jsem psal\nHele a čtu je. Obloho, je to šílenství volati ně-\nkoho, sotva jsme se ho šťastně zbyli! Až mráz\nmi běží po zádech: přišla by na kývnutí, což\ntakto by tu byla prvním vlakem! Ne, dušinko,\nlist založíme do zápisek, abychom jednou věděli,\nkdy dokonala. Byl to patrně její poslední vzdech\na nyní okna dokořán nad mrtvolou a ven,\ndo širého vzduchu ven!\nJen ještě, abych nezapomněl: dáma z Prahy\njmenuje se paní Gollová, dceruška Anninka a je\njí čtyři a půl roku. Její muž tu dvakrát v neděli\nbyl a v pondělí opět odejel; neví se, co je.\nJak se mi v první chvíli zamlouvalo, na ně-\nkolik měsíců opustiti Evropu a oddat se lenosti\nv některém českém zákoutí. Toť po čertech\nlahodný lék! volal jsem radostně. Lžičku po\nlžičce využívám jej do poslední kapky při stu-\ndených koupelích a přísné diétě mé nesmrtelné"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c008", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7 / 8", "page_fin": "7 / 8", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.6.1", "titre_corps": "J. PREISLER.", "titre_sommaire": "J. PREISLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.6", "debut_caractere": 32, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "J. PREISLER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c010", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7 / 8", "page_fin": "7 / 8", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.6.3", "titre_corps": "VÁNEK A VÍTR.", "titre_sommaire": "VÁNEK A VÍTR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.6", "debut_caractere": 5279, "fin_caractere_exclue": 5292, "texte": "VÁNEK A VÍTR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c011", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13 / 14", "page_fin": "13 / 14", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.7", "titre_corps": "SMRŤ SV. ŠTĚPÁNA A ŠAVEL.", "titre_sommaire": "SMRŤ SV. ŠTĚPÁNA A ŠAVEL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "13 / 14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "F. JENNEWEIN.\nSMRŤ SV. ŠTĚPÁNA A ŠAVEL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c012", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "19 / 20", "page_fin": "21", "image_debut": 9, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.8", "titre_corps": "Vítr by lehl tich k jejím nohám, kdyby naň", "titre_sommaire": "Vítr by lehl tich k jejím nohám, kdyby naň", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "19 / 20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3625, "texte": "Vítr by lehl tich k jejím nohám, kdyby naň\npromluvila; jako listí v podzimí padají všecky\nmé vzdechy do spánku a já pravím nad nimi:\n»Už jsem zapomněl, milostivá paní.«\nUsedli jsme a tvarohový koláč dostávám za\nsvou poslušnost'. Beřu si Anničku na klín : chce-li\npohádku ? Chce. »Byl slabý komár, Anničko,\njemuž se stalo, že skácel se do bláta. Probrodil\nse tam náležitě, než se mu zase podařilo se\nzvednout, ale jak těžký byl nyní jeho let! Tře-\npetal se seč byl nějakou dobu, leč brzy byl\ntak už vysílen, že rozhodl se vyhledati nej-\ndravější místo v řece, nad nímž chtěl sevříti svá\nsvá křídla, když tu dobrá víla se nad ním slito-\nvala a nastavila mu k odpočinku hádala co,\nAnničko ?\nSlužka valí na mne své hloupé oči a paní\nGollová praví s rozpačitým úsměvem:\n»Bože můj, jste vy nevděčný!«\nOdpovídám: »Mám radost' z chvíle, přejte mi\nji. Mimo to jsem vám, tuším, řekl, že nedovedu\nmlčet, a konečně, milostpaní, dovedla byste si\nklidně myslet zavěšený svůj život mezi prázdnem\na hádankou, kdyby nebylo koláčů ?«\n»Ticho buďte«, zakřikla mne, »a jezte«. Klo-\nním se a dokládám pokorně: »Nebesa vám od-\nplaťtež vaši vlídnosť«:\nLiebesmude liebesmúde a ne-\nuveď nás v pokušení, ale zbav nás všeho\nzlého —.Na hřbitov zapadám a to je\nmísto pro člověka mých potřeb. Sta zaslzených\npohledů zasypáno tu zemí a horké vzdechy\nkanuly zde do trávy; vítr je zvedal, roznášel na\nvše strany, zavěšoval na kříže, kladl do květů\na každý plakal tu pro všecky a všickni mlčí\nmír pro každého. Nad nekonečnou tmavou\nplání táhne; ohromné cypřiše strmí vní do kal-\nného nebe a není hvězd na něm, větru ve vzduchu\na šumu ve smutné trávě. Stíny tu chodí a jeden\nz nich poznávám.\n»Trpěla jsi mnoho pro mne, duše Hely?«\nptám se.\n»Milovala jsem tě,« odpovídá.\nPravím: »Odešel jsem, abych nalezl čistotu,\nduše Hely.«\n»Milovala jsem tě,« opakuje.\n»Jsme nyní bílí, duše Hely,« šeptám.\n»Milovala jsem tě - —.«\nBylo by skutečně hloupé, abych se jí vyhýbal,\nkdyž nestává nebezpečí lásky. Není bytostí jako\nHela, v jejíchž citových strží se Člověk ztratí jako\nloď v hlubinách moře, je klidná, je vyrovnána\na styk s ní je bezpečnější než chůze po louce.\nPřes vši sílu své plnosti a přes veškeru lahodu\nzjevu, jíž rád uznávám, působí na mne více\nmateřsky, než žensky; vidím to vše, ale nevím\no tom. Naslouchám rád jejímu hlasu, a bývá mi,\njakoby mne sametem hladil, ale nic více. Přijmu\nvděčně její pohled, leč kdybych měl pocit vy-\nslovit, řekl bych: cudné vlažno. A ona se dívá\nnelstně jako obloha a mluví bezpohlavně, a to\nje milé.\nvSedí na bludném kamenu, já na drnu před\nní a nyní zmlkli jsme oba. Slunce zapadlo,\nvzduch kalí se šerem, šum lesa za námi zvolna\nutichl. Celé moře klidu zaplavilo kraj, celé moře\na uprostřed něho trčí malý opuštěný brak s ho-\nřícím nitrem.\nr\n»Utěk, neví se kam,« pravím: »Ano, to je\ntak asi můj stav, milostpaní. Takové zmatené\nprchání do nevím jasně kam, takový ší-\nlený běh, v němž člověku jde o hlavu. A to je\nna věci nejhezčí, že je tu někdo, jenž může mi\nkaždou chvíli říci, že nemám práva k útěku,\na jenž také mi stále hučí do uší: Zpět! Na\nhranici, sobče! V sebeobětí je trest! ach,\nopravdu, vy nemáte ponětí, jak hnusný sobec\njsem!«\n»Ve vesnici se mnoho mluví o vaší dobro-\nčinnosti.«\n»Mé?!« vyhrkl jsem bezděčně.\n»Ano, dáváte prý neobyčejné almužny a ob-\ndarováváte prý dokonce i lidi, jež vás ani o nic\nnežádají. To si povídají o vás, aje to asi pravda,\npane Klesi.«\n»Je to možné, milostpaní, ale nic to nevyvrací.\nA vy chtěla jste patrně —? Promiňte mé domý-\nšlivosti, leč porazím vás v té chvíli novým do-\nkladem. Vím přece, kým povrhuji a vím také,\nproč jím povrhuji .. . Ne, ne, člověk by praskl"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1747, "texte": "smíchy nad svým postavením! .Slyšte, neří-\nkají o mně, že jsem hodný pán? Nazývají mne\ntak, není-liž pravda? Vidíte. Dám někomu pár\nkrejcarů, necítím při tom zhola nic, ale jsem\nhodný pán; spasím však zbytek touhy z pla-\nmenů cíle, srdce je při tom do puchýřů sešle-\nháno, a já jsem bídák před svým soudcem,\nbídák, k jehož utišení ani večer celé přírody\nnemá dosti síly!«\n»Noříte se příliš do svého nitra,« pravila\na vstala.\n»I bída žádá svou slávu, milostpaní, a tou\njest jí bolesť,« odpověděl jsem.\nMičela chvíli, jdouc zvolna v před a dívajíc\nse kamsi do dálky.\n»Chraňte se ji pokoušet,« promluvila pak\nnáhle s klidnou vážností. »Chraňte se vůbec toho\nsvěta následků, v nějž se nyní stále a tak za-\ntvrzele vracíte. Již minule jsem vám chtěla říci,\nabyste hleděl se přimknout k novému zájmu,\nk nové a proč bych se bála slova ? k nové\nlásce, neboť na konec něco milovat musíme, ne-\nmá-li náš život být k zoufání prázdný. A skla-\nmal-li jste se v ženě, otevřte své srdce oblakům.«\nZamlčela se na chvíli, usmála se pak na mne a do-\ndala: »Mluvím již v obrazech skoro jako vy a\nkážu vám, co dávno víte a co jste sám již volil.«\n»Co jsem volil,« pravím, »a čeho jsem ne-\nschopen. Ach, což vy, víte! Mé pletky s pří-\nrodou, jak jsou prázdné! Ne, jsem příliš sobec,\nabych se jí cele vzdal, a zase příliš slabý, aby\nmne tu a tam přece nezmohla její hlinná síla\na tak tropíme spolu různé žerty, leč láska —?\nTé jsme k sobě oba neschopni, a já také cítím\ndobře, jak celkem cizí jsem tomu kraji, ach,\ncož jen kraji, všemu kolem, co žije, ba svému\nvlastnímu životu již cizí! A není návratu, milo-\nstivá paní, není návratu .... falešný, bolestný\ntón, vymklý z harmonie žití, dotluku své dny\nv pištění stranou božího koncertu —.\n(Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c013", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "21", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.9", "titre_corps": "BALLADA TRAGICKÁ S ROMANTICKOU DEKORACÍ.", "titre_sommaire": "BALLADA TRAGICKÁ S ROMANTICKOU DEKORACÍ.", "signature_source": "VIKTOR DYK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.10", "debut_caractere": 1749, "fin_caractere_exclue": 2592, "texte": "BALLADA TRAGICKÁ S ROMANTICKOU DEKORACÍ.\nVIKTOR DYK.\nMůj rytíři, proč zradil jste mne dnes?!\nJá jel jsem sám. a noci tmám už dávno podleh' les . . .\nMůj rytíři, můj rytíři kam poděl se Váš štít?\nHle, zbujný dav! Co drzých hlav, proč oř můj zvolna lít'?!\nProč raněn kles'?! Ten smutný les! Oh, boje vír a jek!\nU konce seč mně výpad' meč, dav v zajetí mne vlek'!\nMůj rytíři, můj rytíři, kdo v pomoc přichvátá?!\nJsem spoután již, oh, jaká tíž, a vržen do bláta!\nA chechtot zněl mi do duše a nepřítel mých ples !\nMůj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?!\nTeď chvějete se rytíři, teď klopíte svůj £rak!\nA já jsem tolik miloval a já jsem věřil tak!\nMně odpovězte, rytíři, zda klam to byl a lež:\nJá v zakuklení viděl Vás v jich řadě státi též !\nNuž odpovězte, rytíři! Ci do dálky jste prch?!\nOh, a já neměl tolik sil, bych masku Vaši strh'!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c014", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22 / 23 / 24 / 25 / 26", "page_fin": "22 / 23 / 24 / 25 / 26", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.10", "titre_corps": "POKOŘENÍ SLOVANŮ POLABSKÝCH.", "titre_sommaire": "POKOŘENÍ SLOVANŮ POLABSKÝCH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "22 / 23 / 24 / 25 / 26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "E. HOLÁREK.\nPOKOŘENÍ SLOVANŮ POLABSKÝCH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c015", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27 / 28", "page_fin": "27 / 28", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.11", "titre_corps": "NA LIÁNU DE POUGY.", "titre_sommaire": "NA LIÁNU DE POUGY.", "signature_source": "STANISLAV K. NEUMANN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "27 / 28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 690, "texte": "NA LIÁNU DE POUGY.\nSTANISLAV K. NEUMANN.\nívvoe, kurtisáno umdlené Paříže!\nSvého nadšení věnec bohatý\nhle, z hnízda filistrů házím\npřed vašich nožek drobnou růžovost,\nmalá umělkyňko vaudevillu,\nale veliká\npísně života interpretko!\nEvoe, poslední bacchantko !\nPříliš krvavé jsou červánky\na noci jsou příliš černé\na poslední století doznívá\nv rýmech závěrečních.\nJá, vyzáblé dítě úpadku,\nzrozený pro vaši Paříž\na pyšný na záští lůzy,\nv daleké zemičce barbarů toužím\npo císařství vašem a po vás.\nAle ještě neodbila hodina moje!\nA já přijdu ještě\nbych z kouta nej menší lože\nvás obejmul pohledy svými\na vaši Paííž.\nPak zašeptám ženě své malé\nv koutě té nejmenší lože:\nHle, Phryna!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c016", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27 / 28", "page_fin": "29 / 30", "image_debut": 12, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.12", "titre_corps": "OSAMOCENÍ.", "titre_sommaire": "OSAMOCENÍ.", "signature_source": "A. SOVA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "27 / 28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.12", "debut_caractere": 692, "fin_caractere_exclue": 1978, "texte": "OSAMOCENÍ.\n\nA/ pozdním již srpnu já našel jsem dědinu romantickou.\nPrapor vál se střechy krčmy tam vysoko nad horským potokem,\nzátoky vod a černavé tůně břízami stíněné blýskaly.\nZůstal jsem. Nevím již proč, jak začarovaný. Já zůstal.\nV roklině hluboko ve skalách, sosny kde po stranách čněly,\nbyla má samota; skaliska vápenná kolem,\npřes husté habřiny havrani šeří jen poklidně táhli,\nstromy tam nahoře skřípaly, vedro se výškami neslo.\nPředčasné večery byly, a rokle, kde dědina spala,\npočala temnem se plnit a v sevřených dokola skalách\nplných tak nahého lesku, vod černého prosakování\njakoby zlatého vína kdos nalil, žluť hasnoucích granátů stiíkal. .\nLéto je dlouhé a klidné a dny jako křišťál jsou čisté\na ten dech lesů nad hlubokým údolím bolívá sladce.\nV zahradě krčmy jsem sedával zamyšlen po dlouhých toulkách,\nchladná noc na rudých übrusech kreslila husté své větve.\nJediné cizince večer jsem vídával, šedého starce\na dívku zamlklou, vysokou, v chrpově modravém šatě\nvzdušně tak vzdouvaném vážnými pohyby, krouživé vlasy\nztmavělé večerem rozváty padaly v čelo.\nPak byly noci, kdy sedal jsem na loži, do kořán okna,\nbez hnutí vody a trávy že nevzdychly, netopýr do okna vrážel,\nhoupal se stín jeho po stěně, kol oken lysali táhli,\nchlupatá tílka můr šedých mi vrážela ve tvář."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 660, "texte": "Jediné cizince vídal jsem z jitra zas, před chrámem v skalách\npřed mší když utichly zvony. Za ranní a plouživé mlhy\nsrážel jsem bodláky před pustým průčelím kaple a pozdní\nvídal jsem východy slunce při zdlouhavém hučení varhan.\nS nikým já nemluvil, abych si nezkazil illuse sladké,\nnechal tak přejiti léto a o nic se nestaral, tulák,\ntělo své zmořené na slunci zhříval a díval se k nebi\nna slavné západy, na stáda zvlněná v stráních.\nVšecky dny pod vodopády mi šuměly ukolébavku\nv horečku žhavého snění, jež tušilo nové zrození.\nMohu tak vyležet na znaku, nechat měnit se oblaky,\nnaprosto nechtít znát Evropu, její piráty, její otroky.\n\nA. SOVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c017", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29 / 30", "page_fin": "29 / 30", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.13", "titre_corps": "DVA SONETY.", "titre_sommaire": "DVA SONETY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.13", "debut_caractere": 662, "fin_caractere_exclue": 1644, "texte": "DVA SONETY.\n\nO NEJVĔTŠÍM ZRÁDCI.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nByl Jidáš prvním trpitelem,\njenž pro Kristovu víru pad\na přec je stihán v světě celém\njen děsnou kletbou odevšad.\nA za to? Třicet stříbrných . . .\nPak provaz osyka a ztich' . . .\nVšak za ten konec slzavý\nsnad v nebi žije vesele,\nsnad nejjemnější andělé\nvous hladí jemu ryšavý.\nTo on zmoh', že byl s jasným čelem\nv čas pravý Kristus na kříž spjat,\nsic byl by v nudě, s trpkým želem\nvečeřel ještě tisíckrát!\n\nAŤ SÍLÍ NERVY ...\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJfdou světem učitelé, pečujíce,\nby z knížek příslušníci škol\nv svou duši vssáli sladký jakýs bol\na soucit, soucit, soucit bez hranice!\nJdou kati, bičem raby mrskajíce\nmláď v soucitu svém pravém běží kol\na jinde krví potřísněný stvol\nsmrtelnou bledost žene v její líce!\nNe, mučírny sem, skřipce, guillotiny\na katy, pak pár katu hodných lidí,\nsem mládež ze škol, ať krev téci vidí!\nAť sílí nervy, ať má názor jiný\nneb co si počnem, co si pocnem v žití\ns tou chabou lůzou, jež se krve štítí? ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c018", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29 / 30", "page_fin": "29 / 30", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.13.1", "titre_corps": "O NEJVĔTŠÍM ZRÁDCI.", "titre_sommaire": "O NEJVĔTŠÍM ZRÁDCI.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.13", "debut_caractere": 675, "fin_caractere_exclue": 1117, "texte": "O NEJVĔTŠÍM ZRÁDCI.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nByl Jidáš prvním trpitelem,\njenž pro Kristovu víru pad\na přec je stihán v světě celém\njen děsnou kletbou odevšad.\nA za to? Třicet stříbrných . . .\nPak provaz osyka a ztich' . . .\nVšak za ten konec slzavý\nsnad v nebi žije vesele,\nsnad nejjemnější andělé\nvous hladí jemu ryšavý.\nTo on zmoh', že byl s jasným čelem\nv čas pravý Kristus na kříž spjat,\nsic byl by v nudě, s trpkým želem\nvečeřel ještě tisíckrát!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c019", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29 / 30", "page_fin": "29 / 30", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.13.2", "titre_corps": "AŤ SÍLÍ NERVY ...", "titre_sommaire": "AŤ SÍLÍ NERVY ...", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.13", "debut_caractere": 1119, "fin_caractere_exclue": 1644, "texte": "AŤ SÍLÍ NERVY ...\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJfdou světem učitelé, pečujíce,\nby z knížek příslušníci škol\nv svou duši vssáli sladký jakýs bol\na soucit, soucit, soucit bez hranice!\nJdou kati, bičem raby mrskajíce\nmláď v soucitu svém pravém běží kol\na jinde krví potřísněný stvol\nsmrtelnou bledost žene v její líce!\nNe, mučírny sem, skřipce, guillotiny\na katy, pak pár katu hodných lidí,\nsem mládež ze škol, ať krev téci vidí!\nAť sílí nervy, ať má názor jiný\nneb co si počnem, co si pocnem v žití\ns tou chabou lůzou, jež se krve štítí? ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c020", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31 / 32", "page_fin": "33 / 34", "image_debut": 14, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.14", "titre_corps": "Ve zkvetlém, jako sněném osypaném trnkovém", "titre_sommaire": "Ve zkvetlém, jako sněném osypaném trnkovém", "signature_source": "MÁJA Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "31 / 32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.14", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 3125, "texte": "Ve zkvetlém, jako sněném osypaném trnkovém\nkeři zazpíval ptáček. Nasadil tón,\nslabounce a tiše v chvění, ale pak roze-\nzvučelo se malounké jeho hrdélko mocným, vá-\nšnivým trilkem, který stoupal z půltónu na půl-\ntón. Kdesi dál na modravém skalisku, porostlém\nbílými břízami, nyní mladince a svěže zelenými,\nodpovídal mu druhý, altovým, hlubším, zamlže-\nným hláskem. Byl to tentýž zpěv, zpěv jednoho\na téhož druhu, ale první v jakémsi jásavém, buj-\nném a sebevědomém opojení ulevoval své síle,\ndruhý toužně, rozechvěn as bázlivou nějakou\nbolestí.\nStanula a naslouchala dlouho.\n»Tak všude stejně!« řekla si. »Je bolesti i ra-\ndosti, naděje i nadšení, trpkosti sklamání všude\nstejně rozseto.«\nBůh sám ví, co to ptáče cítí, a jak asi cítí!\nNa mladém doubí, cele se lesknoucím mla-\ndým, mastným, červenavě zeleným listím, zahý-\nbala se větévka pod tíhou malinké pěnkavy, ne-\nsoucí v zobáčku dlouhé stéblo do nového hnízda.\nOdpočinula a za chvilenku vzlétla prudce a ra-\ndostně do koruny blízkého javoru.\nTeplounký větřík ohýbal fialové i modré květy\njarní lechy a pohladil soucitně setlelé loňské\ndubové listí na zemi. Sasanek žlutých i bílých\nbylo všude na tisíce.' V olšovém podrostu tla-\nčily se fialky na světlo a hleděly nějak udiveně\nna hrstku vedle kvetoucích petrklíčů.\nVšechno bylo radostné a čisté jako první\nmládí. Samé zvědavé očekávání, plné touhy a\nnaděje. Všude pohyb a všudy mírné, jako vzdá-\nlené, sladce zladěné zvuky.\nSilná, sluncem probuzená vůně šířila se z lesa,\nzahřívala i konej šila.\nAnna kráčela v klidném zamyšlení po vlhké\nlesní stezce. Měla docela pokojnou duši, ně-\njakou přemýšlivou mírnost, beze všeho chtění\na tužeb.\nVzpomínala, jak kdysi před léty všechny ty\ndojmy, které dnes dovedla pojmenovat, rozli-\nšovat a moudře analysovat, —jak kdysi všechny\nty dojmy žila, nevědomě žila, jak horoucně do-\nvedla cítit, těšit se s každým ptákem, s každým\nbroučkem i květem. Nikdy jí nenapadalo »proč\na kterak«. Neptala se, proč musí zpívat, když\nsvítí slunce, proč utíkat, rvát se a honit se\ns větrem, až udýchaná, o strom někde opřená\nmusívala odpočívat, proč jí bývalo smutno na\nvečer nebo když pršelo.\nAnebo ty divné, zmatené pocity na podzim,\nkterým tehdy naprosto nerozumívala! Jak jí bý-\nvalo úzko, když vracela se domů prostydlá a dí-\nvala se na dlouhá, prázdná pole a strniště, po\nkterých poletovalo babí léto, na šedozelená, se-\nstárlá luka s křehkým, bleděfialovým květem\nocúnu a páchnoucími mlhami, když brouzdávala\nse spadalým žlutým listím v bažantnici, jež ha-\nrašilo a chytalo se jejích šatů. Jak plakávala\na stírala v studu tajně slzy, aby nikdo jich ne-\nviděl, jak se zlobívala na sebe, že neví, co jí\nvlastně je. Vzpomněla si na to, že vracela se\ntehdy vždy zdlouhavě, celá zkřehlá, dívajíc se\nsmutně na kotouče prachu a listí, jímž vítr\nkroužil, jež vyzdvihoval a v zlobě honil, jak\nvstupovala pak na práh domu, odkud vycházela\nteplá vůně vařených bramborů a chleba. Divně\nsevřelo se jí srdce, když vejdouc do stemnělého\npokojíka, uviděla opocená zimou okna.\nTenkrát usedávala do koutka v nějaké neu-\nvědomělé předtuše rychle mizícího štěstí a pro-\nměnlivého života . . ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.15", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 2231, "texte": "Co tak vybavovaly se v duši její vzpo-\nmínka za vzpomínkou, došla až na konec cesty,\nk restauraci. Chvíli se rozmýšlela, má-li volit\nkratší cestu a projít. Vešla. Bylo tam prázdno.\nZkvetlé třešně a hrušky bělaly se mezi holými\na šedivými dosud akáty.\nKráčela zvolna a vdychovala silnou vůni za-\nstřiženého bezu.\nNebyla už tak nepohnuta, jako prve. Obrazy\nzašlých dob zanechaly v ní něco tklivě ne-\nurčitého.\nV tom jí s křikem proběhlo cestou několik\ndětí. Větší děvčátko drželo vysoko nad hlavou\npřehoušli květin, po níž menší děti dosahovaly,\nvěsíce se na übíhající holčičku. Ten obrázek\nbyl tak milý a hezký, že maně se na ně za-\nhleděla.\nTeprve teď zpozorovala, že u stolu sedí starší\npán, patrně otec dětí. Dívka, oděná ve světlé,\nkrátké ještě šatiěky, s vlasy hladce na zad do\ndlouhého copu sěesanými, byla celá spěchem\na rozčilením růžová. Mávala nad hlavou kyticí\na smála se radostně, ukazujíc otci květiny. Celá\njejí bytost zářila překvapením a téměř střeštěným\nblahem, když okřikujíc menší děti, které už už\nsahaly po květech, zastrčila každému z nich po\nkytičce za klobouk. Hladila, líbala a mazlila se\nS květy, celá popletená a rozčilená. V té chvíli\nbylo to dozrávající dítě ztělesněnou radostí ze\nživota.\nv *\n»Stastné dítě!« pomyslila Anna ale v tom\nuž ji něco dvakráte bodlo krátce a silně u\nsrdce .... ;\nViděla jasně sebe.\nPrávě tak divoká, smělá, věřící\nv štěstí a radost, tenkrát, kdy žila život, na\nkterý před chvílí vzpomínala. Tenkrát byla tak-\nhle mladinká v jaře svého života, které uprchlo\ntak rychle, jak opadává květ jabloně.\nLítost, velká lítost a soucit pro sebe samu\nsevřely Anně srdce a hrdlo i zaplakala bez slz\npro to odlétlé, uprchlé své jaro. Teprve v té\nchvíli, vidění bývalého sevřelo jí srdce a ší-\nřilo se v něm, poprvé po letech si uvědomila,\nčeho pozbyla, uviděla svoje tehdejší já, zcela\ncizí a jiné, ve všem nepříbuzné a nepodobné\ntomu nynějšímu. Tu lepší a krásnější část své\nbytosti, která zanikla, zmizela úplně, nikomu ne-\nprospěvši.\nVlnění a vření života v ní, v té nynější Anně,\nzkamenělo, odliv a příliv citu byl už mírný, ne-\nbouřil, netrhal už hráze rozumu. Její duše byla\njako skalnatá krajina se sporou zelení a klečí.\nAni horko ani zima už neškodily.\n\nMÁJA Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c022", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33 / 34", "page_fin": "33 / 34", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.15", "titre_corps": "MODLITBA ŽENY.", "titre_sommaire": "MODLITBA ŽENY.", "signature_source": "RŮŽENA JESENSKÁ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.15", "debut_caractere": 2233, "fin_caractere_exclue": 2830, "texte": "MODLITBA ŽENY.\nRŮŽENA JESENSKÁ.\nl\\/ladonno moje světlá!\nObraze zděděný po Bůh ví kterém předku,\njak růže kdyby zkvetla\nty v soumraku se třpytíš, snů mých čistých svědku!\nV soumraku stíny kol tvé hlavy rostou,\ntvůj pohled věčně upjatý tam, k nebi tam\nmodlitbu vyzařuje vonnou, prostou.\nTvé Jezulátko nermoutí, snad zdřímne, usíná.\nA já? Ó Madonno, kdy, kdy tě uvítám\nna prahu svém, když soumrak házet začíná\nsvé růže nejtmavší? Kdy ke mně sestoupíš,\nMadonno s poupátkem, má světlá,\nnebesa o jeden květ růže oloupíš\na mně ho vložíš do náručí?\nMadonno, zvony lásky slavné »ave« zvučí,\nMadonno světlá!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c023", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35 / 36", "page_fin": "39 / 40", "image_debut": 16, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.16", "titre_corps": "OTROCI. — STUDIE K ROMÁNU. NAPSAL KAREL MAŠEK. —", "titre_sommaire": "OTROCI. — STUDIE K ROMÁNU. NAPSAL KAREL MAŠEK. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "35 / 36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.16", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2127, "texte": "OTROCI. — STUDIE K ROMÁNU.\nNAPSAL KAREL MAŠEK. —\n\nViděl Božku poprvé když šel navštívit\nsvého strýce, starého mládence a cestujícího\nagenta, který na čas přistěhoval se k jejím ro-\ndičům.\n»Přijď, přijď jistě,« řekl mu strýc, mžouraje\nočima nic víc. Ale Karel znal jej dobře a\nvycítil, že jej strýc zve k něčemu, co se dalo\nlehce uhádnout znal dobře přízvuk strýcových\nslov; z povzdechu i zamžourání očí to znělo:\n»Ach, ach, jsem již příliš starý k milostným\npletkám nemám už štěstí.«\nStarý hříšník byl by často ten svůj osud\noplakal.\nKarla znaly všecky ženské venkovského\nměsta, kde jej osud připoutal k úřadu, věděla\no něm mnoho i Božka a nedivil se tedy nic,\nkdyž po otevření oslovila jej jmenem.\nOna jej vlastně očekávala. Dozvěděla se\nihned, že jejich podnájemník je strýcem toho\nbývalého námořníka, nynějšího manipulačního\núředníka ve státní službě, o kterém se tolik\nmluvilo, těšila se, že se s ním seznámí a trochu\nse toho bála.\nOn jistě přijde on, který v malých po-\nměrech města a ve stísněné službě státní samo-\ntářsky pil a miloval dosud jako námořník •—-\non, jehož domácnost vedla »sestra«, které mimo\nobyvatele domu, mluvící o ní s pohrdavým\nsmíchem, nikdo v městě neviděl.\nTen zajímavý člověk tedy přišel a nenašed\nstrýce doma promluvil s ní několik slov, dosti\nzdvořilých a opět odešel. Nestalo se nic zvlášt-\nního a Božka byla sklamána. Myslila přec, že\nten rek v jejím životě byl přec romantickým\nrekem ji dojme a že jej bude mít ráda.\nAle přece naň nezapomněla.\nJemu se Božka valné nelíbila. V domácím\nšatě, s neupravenými vlasy, přímo z kuchyně\npřišla mu otevřít malá, snědá, v šeru před-\nsíně jako sestárlá. Ale vrátil se přec a počalo\nto jako se všemi ženami, které přešly jeho cestu.\nMěsto, kde žil, bylo tak prázdné, tak klidné;\ntrochu změny, trochu života bylo třeba, třeba\nvzíti za vděk vším, co chvíle přinese a malo-\nměstská pomluva mu vždy jen lichotila a pří-\njemně jej dráždila.\nA Božka věřila tolik, že on je člověkem\nzvláštním, trochu dobrodruhem námořním, trochu\nzkušeným světákem, jehož pozornost lichotí, že\nby se byla ráda stala jeho obětí a učila se\nvzdorovat svému okolí."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "37 / 38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.17", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 2291, "texte": "Doma jí nehlídali, neboť věděli, že jeho po-\nstavení by mu dovolilo se oženit.\nAle na jejich procházkách za městem, kde\nse s ní scházíval když jeho strýc odjel, zůstával\non vždy klidným, věčně netečným a jeho dvor-\nnosti byly tak frásovité, že při nejlepší vůli ne\nmohla v nich seznávati trochu přízně. A hně-\nvalo ji to tak, že se mu až zoufale nabízela\nbůh ví proč toho nechápal.\nNeměl zapotřebí ženiny oddanosti.\nPočala nenávidět »tu druhou«, »sestru«, o které\nspolu nepromluvili nikdy ani slova, o kterou\nnezavadili ani souhlasným pohledem a Božka\nby se byla velice ráda rozkřikla po jediné zmínce\no ní, že »ta druhá« by nikdy nedovedla obě-\ntovati se pro něho tak, jako ona.\nBožka ve snaze zvítězit, poddávala se příliš.\nJednou, asi v červenci to bylo, odjela Božka.\nPoslali ji někam, snad aby ho dráždili její nepří-\ntomností, či odjela se vzdorem ale rozloučil\nse s ní snadno, se svým velkolepým klidem ji\ndoprovodil na nádraží a ani dopisu jí neslíbil,\nani se nezeptal, kdy se vrátí.\nZanechala ho tedy »té druhé.«\nAsi dva dny po té našel ji tu druhou,\nKristinu, když se v noci vrátil z hostince, schou-\nlenou v koutě u okna, na zemi, spící.\nChtěli prý ji vidět poznal hned, že to\nbyli jeho kollegové z úřadu; šli napilí z hostince,\nztropili hluk pod okny jejich přízemního bytu\ntloukli na okna a křičeli po jeho otrokyni. Zů-\nstala po tmě, schovala se pod stůl, pak do\nkouta k oknu, ale křičeli dlouho a trvalo to\nvěčnost, než odešli.\nZvykla už mnoho, zvykla všemu a utišila se\ni po tom brzo. Byla oddána jak zvíře, jak pes;\nutekla za ním sem, sama, k vůli němu opustila\nPrahu, rodinu a život; žila v jeho mládeneckém\npokoji jako v brlohu, nevycházejíc odtud, déle\nnež rok, snášela drzé pohledy cizích lidí, zřejmé\njejich pohrdání; svou strašlivou trpělivostí si\ni naklonila lidi, u kterých byli v podnájmu, mlu-\nvívala takořka jen se ženou, která přinášela jim\nčeho bylo třeba nakoupit; po celý ten čas ša-\ntila se jen tím, co právě na íychlo vzala ssebou,\nkdyž k němu utekla z domova on žil tak\na byl tak nevšímavý, že nekoupil pro ni ničeho\nba, ona mlčky a bez pobídky odešla na chodbu,\nkdyž někdy přicházely k němu jiné a při\nvšem tom byla vděčna za to, že přijímal její\noddanost a že směla jeho otrokyni zůstat.\nCož bylo o trochu posměchu!"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "39 / 40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.18", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2923, "texte": "Ale druhý den bylo hůře.\nHněv kollegů nevykouřil se s lihovinami.\nKarel Janda příliš od nich se lišil, v ničem jim\nneustupoval a nesmělo se mu nic odpouštět,\nani to, že neviděli jeho otroky ně.\nA v jejich službě bylo pomoc na snadě;\nvšemohoucí chef se sluchem dobrým přátelům\notevřeným nebyl daleko a to, co obsahovalo\njejich udání, bylo vskutku nemravné a nedalo\nse déle trpěti.\nBuď půjde ona nebo půjde on.\nVyřídil jí to, ale nepřemýšlel. Věděl, že za\nněj rozhodne ona.\nA otrokyně v tupé oddanosti řekla: »Tak\ntedy půjdu.«\nKam nevěděla. Ale tu přece se to v něm\nhnulo, že řekl: »Půjdeš jen na čas vrátíš se\nzas.«\nPochopila, že tím řekl mnoho, že jí dal tím\nvelkou přízeň na jevo až i trochu štěstí bylo\nv tom loučení.\nPotom vrátila se do Prahy, aby doma se\ndala trýznit výčitkami pro svůj život tak dlouho,\ndokud nenajde si služby nebo dokud její velitel\nnedá pokynu . . .\nByla úplně otupělá, žila jako loutka, jejíž\nmechanism řídil on. Bývaly okamžiky, kdy vel-\nkým svým otroctvím mu imponovala, byly chvíle,\nkdy žila a myslila za něj a byly zase chvíle,\nkdy měnila se v stroj.\nNa dně duše její chvělo se cosi nevýslo-\nvného, co vlastně řídilo všechno její konání\nbyla to snad ta nesmírná láska, oddanost, zbo-\nžňování, hrůza.\nA scházela mu. když odešla.\nZmizela jako beze stopy. Tušil, že o něm\nví, že jej stopuje, jako by byla na blízku, a že\ntřeba jen jediného hnutí prstem, aby se vrá-\ntila ale neučinil tak. Ne ze strachu, že přišel\nby o službu, jak mu hrozili. Ale tak. Bylo to\ndocela hezké tušiti duši tak oddanou v neznámu,\nztracenou. Snad vzbudí se v něm starost, lítost,\nstesk rád byl by v sobě probudil ty pocity,\nvyčítal svému životu, že je příliš klidný, lho-\nstejný ale dojmy ty nedostačily.\nPřišly v jiné formě.\nPřišly ve formě všední, jako potřeba ženy,\nženy jiné, než byly ty, které nabízely se mu\ndenně a které nabízely se každému.\nMěl skoro radost, když vrátila se Božka.\n»Skoro« radost byl tak klidný, přesycený\ndřívějším životem námořníka a přemožený osu-\ndem života nynějšího, že žádný jeho cit, či\naspoň projev jeho, nebyl úplný.\nChodili tedy opět spolu. »Mluvili spolu« jak\nříkají lidé.\nPozoroval brzy, že se Božka za tu dobu, co\nse neviděli, naučila něčemu novému. Nebyla už\ntak tichá, poddajná, nabízející se. Trochu více\nvzdoru a méně touhy bylo v jejím celém cho-\nvání a slušelo jí to lépe. Byla více výbojná než\ntrpící.\nKonečně se stalo, co čekala dávno, co na\nsebe přivolala: chopil ji kolem pasu, přivinul\nji k sobě a zeptal se, chce-li jej mít ráda.\nNeodpověděla a jen v očích jí zablýskalo.\nv\nSli dále hlubokým úvozem; nad levou strání\nmezi několika kaštany stál kříž. Tráva na březích\nbyla uschlá a zválená, cesta těžkými koly vozů\nrozbrázděná a stvrdlá. Bylo as sedm hodin a děl-\nníci šli z cihelen k městu; potkávali jich houfy.\nNáhle políbil ji v týl.\nOna skoro se shroutila v objetí jeho pravice\na vykřikla: »Ne dnes ne . . .«\nA pak šli dále úvozem.\n(Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c024", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35 / 36", "page_fin": "35 / 36", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.16.1", "titre_corps": "VLTAVA.", "titre_sommaire": "VLTAVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "35 / 36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.16", "debut_caractere": 2129, "fin_caractere_exclue": 2151, "texte": "EMIL HALLMANN.\nVLTAVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c025", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37 / 38", "page_fin": "37 / 38", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.16.2", "titre_corps": "VLTAVA.", "titre_sommaire": "VLTAVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "37 / 38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "EMIL HALLMANN.\nVLTAVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c026", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41 / 42", "page_fin": "41 / 42", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.17", "titre_corps": "VRCHLICKÝ-FOOT-BALL. — FEUILLETON.", "titre_sommaire": "VRCHLICKÝ-FOOT-BALL. — FEUILLETON.", "signature_source": "JARO HILBERT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "41 / 42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4180, "texte": "VRCHLICKÝ-FOOT-BALL. —\nFEUILLETON.\nJARO HILBERT.\nStalo se dnes nejmilejší zábavou na-\nšich estetických metařů kopnout si ča-\nsem po Vrchlickém. Vrchlický-foot-ball nazval\nbych tento nový sport, jenž rázem uchvátil kde\nkoho svou ušlechtilostí: učení pánové s deseti-\nletou českobratrskou praxí a nejmladší synkové,\njež dobrá máti opatřila rádnými botami na pouť,\nprovozují jej vesele na úpatí českého Parnassu.\nTu máš! —a mistr se třepetá vysoko ve vzdu-\nchu ; padá . . . snad do trávy . . . ach ne, nová\nkritická holeň čeká, aby jej odkopla dále.\nNenesu balzám na rány; což všechen můj\nvroucí cit zhojí k smrti vysílené srdce! Nepři-\ncházím hlásat lásku pamfletářům, z jejichž horkých\nzraků vyžehuje nenávist', aniž domýšlím se, že\nzakřiknu lůzu v jejích násilnických rejích ale,\nbásník, stavím tu krok a smutku ulevuji opo-\nvržením: »Sprostý lid, jak jej nenávidím!«\nAno, je to ta pravá česká sprostota, jež mluví\ndnes v útocích na Vrchlického, tak něco speci-\níicky našeho, s čím člověk potká se ve všem\nveřejném životě, náš národní znak, řekl bych\nskoro, dědictví věků, v nichž byli jsme podruhy,\nnenoblessa myšlení, neprojemnění citu, nevycho-\nvání přese vši vzdělanost', zkrátka: sprostota.\nVrchlickému věnovala po celé jeho umělecké\ndráze horlivou pozornost'. Vzburcována jeho mo-\nhutným vzletem, rozehnala se hned svým blátem\npo něm, ale co, tehda tu bylo mládí, cíl daleký,\nlet vysoký . . . kal ho nezasáhl a spílání zachy-\ntily mraky. Neúnavně lovil ve věčnosti a snášel\njejí poklady smrtelným; platili je šestáky, ztrá-\nvili je a žádali nových. Znovu dával se v let\na po padesáté a po sté již, když tu zvolna jeho\nperutě oslábly, dech se zastavoval a srdce um-\ndlelo. Podzim zavál životem-básníka, mlhy do-\nléhají, šeří se a chladne . . . kde jsou ti, jež\nkdysi hřál, aby lásku dýchali na jeho vysí-\nlené skráně?\n»A dnes ve čtyřicítce panáčkování v Akademii\na farizejství a veřejné baletní produkce a v pro-\nfessionelním spílání mladým bolest' přišla a\nnalezla básníka malého. Byl malý . . .« a tak dále.\nNebo jinde: »Když vyšla poslední sbírka\nbásní pana Vrchlického: ,Než zmlknu docela .. ,\ndoplnil kdosi, jenž v sentimentálních titulech\np. Vrchlického se už vyzná, název této knihy:\n~ . . vydám ještě aspoň padesát knih/ Sku-\ntečnost' dává tomuto znalci za pravdu. Pan\nVrchlický právě vydal novou knihu ,Napadlo\nrosy . . / Patrně bude pan Vrchlický umlkat\npomalu.«\nTo jest celý a doslovný posudek básnického\ndíla, jejž napsal list, který zajisté se pokládá\na je pokládán od mnohých za seriosní hlas\nv našem duševním koncertu. Hospodským vtipem\nodbude uměleckou práci, pošklebkem vrhne po\nkytici listů jesení skrvavělých ne, tu v člo-\nvěku se již vzbouří všecka krev! Lůzo, když\nnemáš úcty pro práci básníka, pak aspoň mlč\na táhni z našeho luhu ! Rvi se v politické aréně,\nvraždi se se svými žurnalistickými konkurenty\na králuj si na smetišti veřejného života ale z na-\nšich niv pryč a nešlap po našich záhonech!\n»Bojujeme za nové umění«, slyším uliční\nkřik. Drzost'! Každý zákeřník osvojuje si dnes\nčisté jméno bojovníka Kde kdo má závist'v žilách,\nsilnou hůl a chuť mlátiti s ní kolem, napařuje\nse, že bojuje za nové umění. Ne, to je prosté\nrabiátství, milý druhu! Zde se nestlouká stávající,\nzde se tvoří nové v zápasu s hmotou, zde se\nnespílá, ale zde se zpívá a je-li starý chrám\ncizí mému zpěvu, pokloním se hluboce před\nním - neboť je to chrám! jdu na novou\npůdu a stavím nový.\nA to je drzé k zlosti, že všickni ti útočníci se\nodvažují zvát se hlasateli citů mladých, tak\nvšeobecně, jakoby skutečně od nás všech měli\nplnou moc v rukou. Ne, děkujeme vám vřele\nza vaše zastupování, pánové! Mluvte za svou\núzkou stranu, chcete-li, ale nelžete veřejnosti,\nže mluvíte za všecko mládí, když je tu ještě\nmnohé, jež láskou lne k svému velkému před-\nchůdci, hluboce se kloní jeho zásluze as po-\ndivem zírá k němu, neboť ví, že ač z jiné\npůdy vyrostlé pne se přece jen k témuž\nslunci, jehož on se dotýká.\nA nyní, sportsmani, jen s chutí do reje a ne-\nšetřte mistra! Snese prý básník hodně bolesti\nai kdyby se snad mělo stát, že by zmlknul do-\ncela pod vašimi ranami jaký strach před\nsvědomím: vždyť vy bojujete za nové umění\na v boji vrah je přece vítězem!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c027", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43 / 44", "page_fin": "45 / 46", "image_debut": 20, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.18", "titre_corps": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH. — ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY. JEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ UMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —", "titre_sommaire": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH. — ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY. JEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ UMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "43 / 44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3571, "texte": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH.\n— ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY.\nJEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ\nUMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —\nRád prozradil bych malířům našim co jest\njim činili, aby se hodnými stali důvěry objedna-\nvatelů malířské výzdoby monumentálních budov\nzejména však kostelů našich. Trápí mne v tom\n•y\ndrahém nám království Českém, že iv tech málo\npřípadech, kde jde o vymalování starých i no-\nvých chrámů obracíme se pravidelně do Vídně.\nJisto jest, že se tak děje ze závažných důvodů,\nvždyť zadávání prací objemných a nákladných\nneděje se přece bez náležitých úvah, rozhodují\n0 něm naši lidé, ba často vlastenecké obětavé kor-\nporace, za spolupůsobení vzdělaných duchovních.\nProšel jsem kostely poslední dobou vymalo-\nvané, viděl jsem děkanský chrám v Plzni, pro-\nhlédl jsem malbu chrámu Vinohradského, Karlín-\nského a kostela na posvátném Vyšehradě, a\nponěvadž přes to zůstaly očím mým ztajeny\numělecké přednosti prací těch, přednosti, kterých\nby nebylo možno silami domácími docíiiti, hledal\njsem jinak poučení o tom, proč nebylo doma\nobjednáno, co právem doma objednáno býti mělo.\nv\nČetl jsem pilně veškeré zprávy a kritiky umě-\nlecké a posléze jsem se přímo po důvodech\nmi záhadných vyptával.\nv\nCtění zpráv a kritik uměleckých bylo mi\nzvláštním požitkem a nemalým i všestranným\npoučením. S potěšením jsem poznal, jak stále\nvíce a více vzrůstá záliba ve světě a ovzduší\numělců výtvarných, a obdiv můj opravdový\nvzbudila soudnost' spisovatelů, kteráž [proniká\nvzdálené zjevy umělecké, a kteráž sleduje bedlivě\n1 ty denní zjevy, jež vznikly jen proto, že, bohu-\nžel i malířům k žití nestačí pouze vzduch, vůně\na voda. Však co jsem hledal, toho jsem nenašel.\nNikde nebylo ani slůvka, ani zprávičky o tom,\nže na posvátných místech za naše peníze po-\nvstávají díla cizou prací. Tím méně ovšem našel\njsem poučení proč se tak děje. Není asi ani\nlistům denním příjemno, psáti o tom, co by vy-\nhlíželo jako přiznání ke slabostem. A jelikož\nbojovati proti takovým slabostem znamenalo by\nmíchati se do věcí, o něž postaráno jest povo-\nlanými vlasteneckými korporacemi, odborníky\na znalci, a poněvadž nad to záležitosti podobné\nvymykají se z politického rámce denníků našich,\nnenašel jsem o nich ani zmínky.\nNezbylo, než abych se vyptával po záhadných\nmi důvodech na místech rozhodujících. Tázal\njsem setu i onde, a slyšel jsem: »Není povola-\nnějšího mistra nad vídeňského pana J., on jediný\ndovede malovati slohově, on jediný v Rakousku\numí namíchati barvy trvalé, nevyrovnatelné je\njeho »al secco.« Dále: »Ač bychom rádi zadali\nmalbu domácím lidem, nenašli jsme nikoho, kdož\nby nám byl zárukou zdaru; vždyť se nemůže\nnikdo u nás vykázat, že by byl tolik kostelů vy-\nmaloval jako mistr vídeňský.« A konečně: »Kde\njde o křesťanské umění, kde jde o malbu po-\nsvátných stěn chrámových tam nezbývá než\nobrátiti se na mistra J. do Vídně.«\nProzrazuji jen nejdůležitější čásť toho co jsem\nslyšel, nemohu přece říci Vám, malíři čeští, že\njsem o Vás zvěděl, že s Vámi nic není, že jste\ncháska, již svěřiti se může sice vymalování\nhospodyně však chrámů. Kdybych pověděl věci\npodobné, měl bych za to s vámi a jistě i jinde\nnepříjemnosti.\nVšak i z toho co jsem pověděl můžete poznat,\nco Vám schází, abyste se hodni stali toho, aby\nv\nštětce Vaše směly se v Cechách dotknouti po-\nsvátných stěn chrámových. A poněvadž jsem\npřesvědčen, že od nynějška v míchání »trvalých\nbarev« a v malbě al secco pilně se pokoušeti\nbudete, zbývá hlavně, abyste se vyehovati dali ke\nkřesťanskému pojímání uměleckému. A v tomto\nsměru mám opravdové obavy, zda podaří se"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45 / 46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3543, "texte": "Vám brzo povznésti se tak, abyste se stali ho-\ndnými rozbiti stánky své v posvěcených stěnách\nchrámových.\nNedospěli jsme ještě tam, aby celá výzdoba\nvětších svatyň svěřovala se českému člověku\nmalíři, sochaři neb architektu dekoratéru. Vzácné\njsou případy, kde pořízeny bývají předem návrhy\nna dekoraci celého kostela. Doposud zřídka kdy\nnapadne objednavatelům, že by mimo malíře\npokojů neb pozlačovače někdo ujmouti se mohl\núpravy kostela. A kdyby i vědělo se, že by\nslušelo návrh celkový objednat, tu závadou jest\ndůvod, proč vydávati peněz na návrhy, a ko-\nnečně jest vždy snadnějším a zdánlivě levnějším\ns plnou důvěrou objednati vymalování ve Vídni.\nv\nV Cechách zadá se chrámová malba buď jako\nmalba pokoje pro patrony, aneb mistru do Vídně.\nVýjimky jsou vzácnější než květ v lednu.\nHlasy fanatiků pro domácí práci však způ-\nsobily, že povolaní kruhové vícekráte již tam\nkde šlo o vymalování některých stěn chrámových,\no pořízení jednotlivých aneb cyklických obrazů\nv kostelích, rozhodli se jednati s umělci domá-\ncími. Však nejčastěji končilo vyjednávání takové\npro umělce naše smutně, zvláště tam kde vy-\nhotovili před smluvením návrhy. A jaká tu byla\nnejčastější závada? To zvíte na místech rozho-\ndujících. Byl to prý nedostatek »křesťanského\numěleckého pojímání.« Obstojí pravidlem jen ti,\nkteří se povolanými k tomu objednavateli dají po-\nučiti, kteří tvrdošíjně nestojí na svém, kteří při-\npustí, aby duchovní rádcové byli jim při práci\numělecké vůdci a ukazovateli, kteří s náležitou\nzbožností a ponížeností provádí »myšlénky« ba\nčasto i »komposice« těchto. Tvrdé palice, které\no křesťanském umění a slohovosti dovolili si\nmíti vlastní odchylné náhledy, které chtěly po\nsvém tvořiti a malovati, ty nechť se nediví, když\nvšude předem vyloučeny bývají íam, hde jedná\nse o umění křesťanské. Jinak jest ovšem když\ncizí osvědčený mistr kostel maluje, tu není třeba\nstrachovati se o křesťanské umělecké pojmutí,\ntu nezbývá objednavatelům než s obdivem pa-\ntřiti na povstávající výtvory posvátné. A věru\nže čeští umělci chybují, když neučí se z děl\npovstalých, když nestudují ku př. malby světic\na světců českých na stěnách pod stropem basi-\nliky Karlínské, když nestudují v chrámu Vyše-\nhradském scény ze života svatých, krátce když\nnehledí vystihnouti všechny ty umělecké záhad}/-,\nkteré jim otevřití mohou chrámy naše, které\ni jim umožní v příští době, aby vlastní umě-\nleckou mluvou zahlaholiti směli pod posvátnými\nklenbami. Vždyť jen jim k vůli odhodlali se po-\nvolaní kruhové s dojemným sebezapřením za\ndomácí těžce shromážděné a nastřádané peníze\npoříditi práci cizí i ve svatyních na místech\nzvláště nám posvátných jako ku př. na Vyše-\nhradě. Rozhodující kruhové odhodlali se k tomu\ns bolestí, neb i jich dotýká se v historii kostelů\na klášterů vždy to, když v nich národ k Bohu\nmluviti měl mluvou cizí, když k výzdobě jich\npoužíváno bylo práce cizí na svědectví, že k tomu\nprací a schopností svou a svým způsobem ne-\nstačil. Rozhodující kruhy při konání jejich vede\npevná důvěra, že takto zajišťují zdar a rozvoj\ndomácího umění, a pevnými je činí proti fana-\ntikům, kteří z pouhé závisti a hamižnosti volají,\nže jest naprostou povinností pořizovati doma\nvše vlastními sílami, a že je hříchem každý do\nciziny zanešený groš.\nNu, milí malíři čeští, obávám se, že dlouho\nještě potrvá Váš výhost z posvátných míst.\nMnozí z Vás již zešedivěli v marné touze po\nstěnách chrámových. Věřím, že přes vše do-\njdete splnění touhy té, která je i mou vroucí\nžádostí. Popřej Vám k tornu Bůh dlouhého\ndlouhého žití. (Fn.;tc dáio."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c029", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45 / 46", "page_fin": "47 / 48", "image_debut": 21, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.19", "titre_corps": "VÁNEK A VITR, trojdílná uhlokresba J. Preislera jest", "titre_sommaire": "VÁNEK A VITR, trojdílná uhlokresba J. Preislera jest", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45 / 46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.21", "debut_caractere": 3545, "fin_caractere_exclue": 4306, "texte": "VÁNEK A VITR, trojdílná uhlokresba J. Preislera jest\nsoučástí většího cyklu, na kterém autor před před dvěma roky\npracovati započal. Originál vystaven na výroční výstavě\nKrasoumné jednoty v Rudolfině roku loňského. Ku seznání\ntechniky, jakou kresba provedena, uveřejněn bude v čísle\npříštím prvý ze tří dílů v měřítku celostránkovém.\nPŘI KAPIANCI perokreseba M. Švabinského patří do\nřady četných jeho prací jimiž v minulých létech (školská vý-\nstava malířské akademie r. 1895 a výstava rudolfínská 1896)\nupoutal pozornost i širších vrstev lehkostí, jakou obtížný\nzpůsob provádění perem ovládá.\nSMRT SV. ŠTĚPÁNA A ŠAVEL, skizza k nástěnnému\nobrazu Fel. Jennewein a. Provedení její sotva kdy se\ndočkáme, neboť vnašich chrámech Jenneweinu příliš místa\nnepopřáváno."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.22", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 762, "texte": "POKOŘENÍ SLOVANŮ POLABSKÝCH. Předpokládáme, že\nskizza k tomuto obrazu není docela neznáma: před časem\n(na podzim 1890) zmínila se o ní nechvalně kritika. Přes to\npřece neváháme právě tímto listem upozorniti na vážnou\na houževnatou činnost E. Holárka, jemuž při této kompo-\nsici netane na mysli tak historický onen fakt »pokoření Slo-\nvanů«, jako potření »silného, surového pohanství« »sla-\nbý m, něžným křesťanstvím«.\nVLTAVA Emila Hal 1 man a, jest jeho poslední samo-\nstatnou prácí, již ve škole J. V. Myslbeka (v r. 1894) provedl.\nr v\nSTUDII Karla Spilara zach)rcen typ z okolí Domažlic\n(Postřekov)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c030", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47 / 48", "page_fin": "47 / 48", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.19.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.22", "debut_caractere": 764, "fin_caractere_exclue": 782, "texte": "K. ŠPILAR.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c031", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47 / 48", "page_fin": "47 / 48", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.20", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.22", "debut_caractere": 784, "fin_caractere_exclue": 1821, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nUmělecká akademie v Praze. Společností vlast,\npřátel umění za podpory zemské i státní vydržovaná aka-\ndemie malířská převzata byvši v správu státní, vstoupila\ndnem 1. října v činnost jako akademie umění. Zá-\nsluhou předsedy zmíněné společnosti hr. Buquoy a vrchního\nstav. rady p. Hlávky jmenováni již r. 1893 malíři V. Brožík\na V. Hynais professory akademie výtvarných umění ve\nVídni s působením na akademii malířské v 'Praze. Mimo\nnich jmenováni professory pro státní ústav tento dosavadní\nprofessoři akademie, malíři J. Mařák a M. Pirner a professoři\numělecko prům. šk< ly: malíř Fr. Ženíšek a sochař Jos. V.\nJako docenti pomocných předmětů přednášeti budou:\nanatomii doc. MDr. Ondřej Schrutz, perspektivu arch. prof.\nF. Ohmann, dějiny umění Ph. Dr. Bohumil Matějka.\nAkademie není dosud úplná, pomýšlíť se zříditi: stolici pro\narchitekturu a medailleurství. Vyučování rozpadá se na\npředběžné, v přípravce po dobu 1 roku, a odborné, ve speci-\nálních školách jednotlivých professorů, jež určeno na dobu\n5 nejdéle 6 roků."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c032", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47 / 48", "page_fin": "47 / 48", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.21", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.22", "debut_caractere": 1823, "fin_caractere_exclue": 1932, "texte": "VÝSTAVY.\nVýstava prací illustrátora V. Olivy v saloně\nTopičově uspořádaná přístupna byla po celý měsíc říjen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c033", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47 / 48", "page_fin": "47 / 48", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.22", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.22", "debut_caractere": 1934, "fin_caractere_exclue": 3278, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nMěstská rada kr. hl. města Prahy vypisuje kon-\nkurs na získání návrhu pro monumentální fontánu před\nRudolfinem. Ceny vypisují se tři, 1500, 1000 a 600 zl. Jury\nbude jmenována ke dni 5. listopadu 1896. Nápadným v pod-\nmínkách konkurenčních jest odstavec 12: »Yýrok poroty\ni s odůvodněním bude beze změny uveřejněn radou měst-\nskou v denních listech bez ohledu na to, jak ceny radou\nměstskou budou uděleny. Stylisace tato, jež vykládati\nse dala různým spůsobem, přiměla některé pány konkurenty\nk soukromému dotazu, jenž zodpověděn opět soukromě,\noznámením, že »věta« bez ohledu na to, jak ceny r. m.\nbudou uděleny, se vypouští.\nMěstská rada král. Vinohradů vypisuje konkurs\nna provedení barevných skizz pro figurální čásť malovaných\noken kostela sv. Ludmily. Jako čestný honorář ustanoveny\ntři ceny: 150, 120 a 80 zl. V jury zasedají prof. Koula,\nv\nmonsignor Ferd. Lehner, arch. J. Mocker, prof. Ženíšek\na zástupce měst. rady arch. K. Horák. Skizzy budou veřejně\nvystaveny.\nRada král. hlav. města Prahy vypisuje veřejný\nkonkurs na podání ofert skizzy a modelu pro pří-\nstavbu měst. musea v sadu poříčském a sice\nohledně: a) sochy »Praha« nad tympanonem (eeny 100 a\n50 zl.) b) skupiny v tympanonu představující: »Historie\nvěd, umění a řemesla tvoří slávu minulosti naší« 3OO\na 200 zl.). Lhůta vyprší šest neděl po 22. říjnu 1896."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c034", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49 / 50", "page_fin": "49 / 50", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.23", "titre_corps": "Kartony Alšovy „VLASTI\".", "titre_sommaire": "Kartony Alšovy „VLASTI\".", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4671, "texte": "Kartony Alšovy „VLASTI\".\nSlavné radě král. hl. města Prahy zaslán byl dne 11. července t. r. spolkem „Mánes\"\npřipiš následujícího obsahu:\n„Po léta pozorovali jsme hynutí Alešových kartonů „Vlasti\" nejlepšího to z děl\njmenovaného mistra v průjezdě a ve dvoře na Ferdinandově třídě, po léta slýchali jsme\nstesky na nedůstojné ba přímo zahanbující umístění toto, ale snahy po napravení tohoto\nhříchu na umění českém páchaného nezřeli jsme na straně nižádné.\nProto, ač v poměrech svých nanejvýše stísněni postarali jsme se o zakoupení kartonů\nAlešových.\nPovažujíce pak příští budovu měst. musea za nejdůstojnější místo, kde by vystaveny\nbýti mohly, žádáme slavnou radu městskou, aby je pro toto přijala a řádně vystaviti dala.\nK tomu dovolujeme si připojiti skromné přání, aby při umístění kartonů případným\npřáním ze strany spolku projeveným vyhověno bylo.\"\nVěnování toto odmítla sl. městská rada následujícím úředním dopisem:\nČ. j. 3(>7989.\n„U vyřízení tamního podání ze dne 11. července 1896, jímž bylo žádáno, by cyklus\nAlešových kartonů „Vlasť\" byl umístěn a vystaven v příští budově městského musea Praž-\nského, oznamujeme ctěnému výboru spolku „Mánes\" v Praze, z usnesení rady městské ze\ndne 24. července 1896, že dle zprávy stálého komitétu městského musea Pražského, vysta-\nvení oněch kartonů v zmíněné budově uskutečniti nelze, a to z důvodů následujících.\nMěstské museum nepěstuje moderní umění a proto nemá také žádný\nodbor, do něhož by se tyto kartony jako dílouměldcké vřaditi a slušně\numístniti daly, aniž by sled odborné souvislosti jednotlivých oddělení,\nrušily.*) Za tou příčinou již před léty se schválením rady městské zapůjčilo museum\nPražské obrazárně Mánesovy kartony amoret a jiné kresliny a skizze jako i jiné obrazy\ndo umění slušící.\nJiná rovněž závažná příčina, proč městské Museum podmínce ctěného spolku „Mánes\"\nzavázati se nemůže, jest ta, že 14 tak velkých kartonův, které jsouce obloukovité jen bez\nrámu skoro 3 m.z šíře mají, nikde kollektivně vystaveny býti by nemohly, leč porůznu,\naneb jen z části, protože tak velkých nástěnných ploch v museu vůbec nebude, a co budou\npředměty jednotlivých oborův musejních samy prostrannost jejich zaberou. Proto nelze ani\nv případě, byť by i při nejlepší vůli přání ctěného spolku „Mánes\" vyhověti.\nNaproti tomu však dovoluje si rada městská upozorniti ctěný výbor spolku „Mánes\"\nv Praze na místnosti v mostecké věži Staroměstské, kdež jsou dvě veliké síně sálům se\npodobající, a nečinila by námitek, kdyby se tam kartony umístily, a to tak dlouho, pokud\nby toho ctěný výbor spolku „Mánes\" v Praze potřeboval.\nZ té příčiny zve rada městská ctěný výbor spolku „Mánes\" v Praze, by si místnosti\nony prohlédl, a pak radě městské oznámil, zda jich k uschování kartonův Alešových po-\nužiti míní.\nRada král. hl. města Prahy, dne 24. července 1896.\nStarosta: Č. GREGOR.\nNa zakoupení Alšovy „VLASTI\" přispěli: Spolek „Mánes\" z pokladny 50 zl., V. Altner\n2 zl., J. Beneš 2 zl., J. Beránek 1 zl., A. Bouda 2 zl., JUC. Ant. Čížek 3 zl., F. B. Doubek\n3 zl., A. Dryak 2 zl., prof. V. Dušek 5 zl., Fr. Dvořák 5 zl., F. Engelmůller 2 zl., Jos.\nFillipi 1 zl., Fr. Fromek 2 zl., MUC. Prokop Grégr I*so zl., Z. Grégr 5 zl., MUC. J. Gros-\nman 1 zl., E. Hallmann 2 zl., Ing. Jan Herain 2 zl., Jaro Hilbert 2 zl., A. Hofbauer 2 zl.,\nsl. M. Jeráčková 2 zl., prof. AI. Jirásek 3 zl., JUC. Hugo Kaizl, Libochovice 2 zl., J. Klimeš\n2 zl., C. Klouček 5 zl., K. L. Klusáček 5 zl., Ant. Kolář 2 zl., archit. H. Kříženecký 10 zl.,\nBud. Kutina, od Vinohrad, obec. úředníků 5 zl., hrabě Lažanský 10 zl., J. Lešinger 3 zl.,\nK. Mašek 2 zl., J. Melounek 2 zl., Dr. Míchal 1 zl., A. Novák 2 zl., Jan Novotný 1 zl.,\nJos. Pekárek 2 zl., Dr. Pěšina 1 zl., E. Piccard 2 zl., JUC. J. Preis L5O zl., J. Preisler\n2 zl., Dr. AI. Rašín 1 zl., Dr. O. Schrutz 5 zl., sl. B. Sokolova 2 zl., K. St. Sokol 3 zl.,\n„Sokol\" v Nové Pace 2 zl., F. Stránský 2 zl.,v V. Streti 2 zl., pí A. Suchardová 2 zl., sl.\nA. Suchardová 2 zl., St. Sucharda 10 zl., B. Šimonovský 2 zI.,vMUC. Šmíd 1 zl.,v Jaroslav\nŠpillar 2 zl., K. Špilar 2 zl., V. Stech 3 zl., J. Štenc 5 zl., Č. Šulc 1 zl., M. Švabinský\n10 zl., F, Topič 5 zl., J. Trenkwald 2 zl., M. Urbánek, Vsetín 2 zl., B. Vlček 2 zl., Jar.\nVorel 1 zl., A. Wiesner 2 zl., Mg. Ph. J. Zelený, Sofia 2*38 zl. Celkem 234 zl. 38 kr.\nv\nDalší příspěvky přijímá pokladník spolku p. J. Stene, Plavecká ul. č. 13—VI.\n*) V odporu s tím zní § 5. podmínek konkursu na podání plastických skizz a modelů pro přístavbu měst-\nského musea v sadu poříčském vyjatý: Veškeré skizzy musí býti v sádře , odlity a zůstanou výhradným majetkem\nobce Pražské, která j.e do sbírky podobných prací v moderním oddělení městského'musea zařaditi dá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c035", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51 / 52", "page_fin": "51 / 52", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.24", "titre_corps": "Předkládajíce české veřejnosti nový list, nesvoláváme pro něj sympatie", "titre_sommaire": "Předkládajíce české veřejnosti nový list, nesvoláváme pro něj sympatie", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 105, "texte": "Předkládajíce české veřejnosti nový list, nesvoláváme pro něj sympatie zvuč-\nnými hesly a lákavými slovy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-11-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-11_01#c036", "volume": "bmtnaan_1896-11_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51 / 52", "page_fin": "51 / 52", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.2.25", "titre_corps": "VOLNÉ SMĚRY", "titre_sommaire": "VOLNÉ SMĚRY", "signature_source": "JARO HILBERT ; KAREL MAŠEK ; STAN. SUCHARDA ; K. L. KLUSÁČEK ; JAN PREISSLER", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.24", "debut_caractere": 107, "fin_caractere_exclue": 1684, "texte": "VOLNÉ SMĚRY\nJARO HILBERT.\nKAREL MAŠEK.\nSTAN. SUCHARDA.\nK. L. KLUSÁČEK.\nJAN PREISSLER.\nvyvolány byly da-\nnými poměry ve\nsvětě mladého vý-\ntvarnictví. Umělci, kteří nechtěli podřizovati své snahy tendenci listů\nrodinných se všemožnými ohledy na vkus a choutky obecenstva, cítili\nse nuceni sáhnouti ku poslednímu prostředku a založiti si list svůj, zasvěcený\njedině umění a tomu, co jeho jest. Uznávajíce však v něm každý směr, jen má-li\nčistý cíl, nehodlají VOLNÉ SMĚRY straniti na svých stránkách jediné církvi, nýbrž\nchtějí sloučiti a buditi kladným spůsobem zájem pro celé, široké české umění,\nukazujíce veřejnosti nejen hotové výsledky jeho, ale i postup práce, nejen dosaženou\nmetu, ale také obtížnou cestu k ní.\nKe kruhu výtvarníků, seskupivších se ve VOLNÝCH SMĚRECH, přidružilo\nse pak více mladých spisovatelů, kteří rádi své práce odevzdali tomuto listu, kde\nvolnému slovu umělcovu nepřekáží tendence ani »směrové,« ani »pří 1 ežitostné.«\nTakto pak rozšířený a sesílený kruh náš těší se tou nadějí, že bez pobídky\na dobrovolně připojí se nyní k němu každý umělec dobré vůle. A bude vítán\nkaždý, ať je jakéhokoli vyznání uměleckého, neboť konečně poslední cíl nás všech\nje stejný.\nDoufáme, že z této společné práce záhy vysvitne ráz i snaha VOLNÝCH\nSMĚRU, a že netřeba tudíž prostou cestu jejich předem obšírnějšími slovy označovati.\nNakladatelství listu ujal se spolek MÁNES, plně tak jeden z úkolů stanovami\njemu uložený. Čestné pochopení, jehož dostalo se spolku za jeho činnost z poslední\ndoby, doufáme, že získá důvěru světa uměleckého a jeho přátel i VOLNÝM\nSMĚRŮM."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.1", "texte": "ČÍSLO 1.\nLISTOPAD 1896.\nROČNÍK I.\n| ' \" _ 1"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.2", "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nJaroslav Kvapil: Smrt Jana Nerudy. Boh. Knosl: Tobě ó efemérní! Jaro Hilbert: Ztracený\nráj. Viktor Dyk: Ballada tragická š romantickou dekorací. Stan. K. Neumann: Na Liánu de\nPougy. A. Sova: Osamocení. V. Houdek: Dva sonety. Mája Z. Božena\nJesenská: Modlitba ženy. Karel Mašek: Otroci. Jaro Hilbert: Feuilleton. Kronika: Malby\nv našich chrámech. = Zachování starobylého rázu Prahy, její úprava a co s ní souvisí. Nakla-\ndatelé umělci, umělci nakladatelé. Zprávy umělecké. Výstavy. Soutěže umělecké.\n\nILLUSTRACE:\nAd. Wiesn.er: List titjulní. —J. Preisler: Vánek a vítr. —M. Švabinský: Při kahanci. —F. Jennewein:\nSmrť sv. Štěpána a Šavel. - E. Holárek: Pokoření Slovanů polabských. —E. Hallmann: Vltava.\n. K. Špilar: Studie. Záhlaví a viněty: Špilar, Klusáček, Preisler, Hofbauer.\n\nPéčí a nákladem spolku »Manes«. Zodpovědný redaktor K. L. Klusáček. Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. B—II.\nPříspěvky literární buďtež zasýlány redakci na Rudolfově nábřeží č. p. 83— 1., první patro."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "1 / 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nSMRT JANA NERUDY.\n\nBydlil jsem tenkráte s přítelem Sovou. V naší\nmansardě byla jediná postel a pak divan,\njenž býval nepohodlným ložem toho, kdo přišel\nv noci později domů. Spával jsem tedy oby-\nčejně na divanu. A na něm jsem procitl také\nza slunného srpnového jitra nedělního, které roz-\nbřesklo nemýlím-li se po deštivé, nevlídné\nnoci. Bolela mne hlava, protože jsem pozdě\nulehl, a jen tak ze zvyku sáhl jsem rovnou pro\nnoviny, jež nám ráno s kávou přinášela kvar-\ntýrská.\nVytřeštěným zrakem, neuvědomuje si dosud\núplného bdění, utkvěl jsem na první jejich straně.\nJméno Jana Nerudy bylo tam velikým písmem\ntištěno v černém rámci.\n»Iljo!« vzkřikl jsem na Sovu poděšen. Říkali\njsme mu tak dosud dle někdejšího jeho pseu-\ndonymu.\n»Iljo, spíš ?!«\nRovnýma nohama vymrštil jsem se z tvrdého\npovlaku divanu. Až když mne podlaha do bosých\npat zastudila, procitl jsem úplně z omámenosti\nk úplnému vědomí toho, co v novinách značí\njméno Nerudovo v rámci smutečním. A v téže\nchvíli, jak jsem na rozespalou tvář probouze-\njícího se druha pohlédl, napadla mne starší\nbáseň Sovova. Byl to sonet s názvem »Jan\nNeruda», před několika roky v zaniklém listě\nliterárním uveřejněný. Zveršovaný profil mistrův,\njenž končil pointou:\n» a smrt mu bude velkým vtipem sama.«\nOpravdu, to bylo tehdy první uvědomění, jež\nse ve mně vzbudilo pohledem na tvář přítelovu\nv útoku dojmu předešlého.\nRychle, rychleji než flegmatický přítel Sova,\njsem se oblékl a vyběhl z domu.\n*\nMluvil jsem s mistrem naposled předvčírem\nv knihkupectví. Odnášel si odtud nějakou ně-\nmeckou monografii o polabských Slovanech a za-\ndržel mne ve dveřích obvyklým:\n»Servus, pane Kvapile!«\nLevicí opřen o rámě posluhovo, podával mi\npravou ruku, v níž nesl silnou hůl. Vzpomínám\nsi, že rovnou začal mluvit o knize, kterou právě\nkoupil, a pak hned zavedl rozhovor na zamilo-\nvané théma posledních svých let, o poesii národní.\nOn, jenž před lety první u nás vrhl do českého\nsvěta pochodeň světové literatury, vracel se tudy\ndo snů a tuch o poesii národní a rád si s námi\nmladými zapolemisoval.\nMěl mne tak na mušce již od mé první knihy.\nv\n»Reknu vám pravdu, kamaráde« povídal\nmi tehdy »a musíte ji přijati od staršího.\nNebožtík Erben mi také řekl pravdu, když jsem\nprvní knihu vydal. A podnes jsem mu za to\nvděčen.«\nMlčky as úctou, ale také s rozpačitou obavou\ndebutanta čekal jsem na další slova mistrova."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "3 / 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.4", "texte": "»V OLNÉ SMĚRY«\n\nv\n»Vy mladí jste teď samá nálada. Žádná my-\nšlénka, žádná pointa. Nedovedete se zmocnit\nmyšlénky, zaokrouhlit ji v celek, vyjádřit ji vý-\nsledním tónem ?!«\nBouřilo se to ve mně k nějaké obraně, ale\nstál jsem jako Školák. Zdálo se mi, že slyším\nnějakou pravdu, jíž už nelze chápat, a také se\nmi zdálo, že nemám práva, abych pochyboval\no tom, s čím jsem přec nechtěl souhlasit.\nPotom jsem přece řekl:\n»Budu o tom přemýšlet, mistře!«\nNeruda se měkce usmál:\n»Co mi to teď všichni říkáte? Jaký mistr?!\n\\\nPoslouchejte, jmenuji se Neruda!«\nTeď jsem arci mlčel docela.\nOd oné chvíle mne Neruda rád obracel na víru.\nProto hned začal o starých Slovanech, o starém\nduchu slovanském, o poesii národní a pak o úko-\nlech nás mladých, když jsem jej viděl naposled.\n»Jednou vám o tom povím víc a přesvědčím\nvás, uvidíte!« opakoval mi znovu, louče se se\nmnou na rohu Charvátovy uličky.\nNepověděl a nepřesvědčil . . .\nRychlým krokem, znepokojen a vyděšen, po-\nspíchal jsem teď vlahým, po dešti omládlým\njitrem srpnovým do Vladislavovy ulice. Před\ndomem, kde bydlil Neruda, stanul jsem udýchán\na v rozpacích. Nevěděl jsem, mám-li vkročit. Ale\npak to mnou trhlo a jakobych ani nevcházel do\ncizích síní, kde leží mrtvola, kvapně jsem za-\nklepal na dvéře přízemního bytu mistrova a vrazil\ndovnitř. Tam v kuchyni u okna seděla plačíc\njeho posluhovačka; nad ní v kleci poskakoval\na tikal kanár. Ten dojem vstupu mi utkvěl\nv mysli podnes.\nBylo v té kuchyni všechno tak sousedsky\nskromno, čistě k neděli vydrhnuto, jako bych\nvešel do bytu, o nějž jak ani živ nezavadí zájem\nveřejnosti. A zatím se již i tato napadlo\nmne leká a znepokojuje po celé Praze pro\njméno mistrovo, tištěné v černé obrubě na první\nstraně ranního listu . . .\nAni potuchy zde nebylo z toho vzrušení.\nCvrlikání kanára a snad ještě cvakot kuchyň-\nských hodin na zdi oživovaly pouze zvukem\nvstup k místu, kde ležela veliká, slavná mrtvola.\nJenom smutek opuštěného života staromládenec-\nkého, jakoby to byl zemřel člověk nejobyčejnější,\ndlel na prahu mistrovy pracovny.\nBylo to tak přirozeno z celého života mistrova!\nA přece mne to znovu ohromilo.\n*\nPosluhovačka, utírajíc zástěrou červené oči,\nzakývala třaslavě hlavou a povstala. Pohybem\nruky k sousednímu pokoji jsem se němě zeptal,\nmohu-li tam vejít.\nJenom kývla a šla pak za mnou.\n*\nSetmělá a nábytkem stísněná, jako vždy, byla\nzadní pracovna mistrova. Kolikrát jsem se po ní\núkradkem rozhlížel, když mi zde Neruda oby-\nčejně na znak leže v posteli udílel audience.\nNa skromném, primitivním psacím stolku ležívaly\nmodré proužky papíru, jež mistr popisoval, po-\nslední dobou už jenom nedělními svými feuille-\ntony. V pozadí pokoje, parallelně s ložem, byla\nširoká, zasklená knihovna. Nějaké diplomy a po-\ndobizny neklamu-li se visívaly na stěnách:\ncelé trofeje naší české slávy. Okno bylo otevřeno,\nale marně jsem dnes vyhlédl, zda se před ním\ntísní zástupové vděčného národa, polekaní smrtí\nbásníka . . .\nJako často za dne, ležel i teď Neruda na znak\nna svém loži. Ale mrtev! Jeho krásná hlava,\nnazad složená, byla klidně zaryta do podušky\na smrtí neznetvořena. Rysy kolem rtů byly měkké\na jenom klenutý nos básníkův poněkud se zvedal\nnad šíří tváře. Až po prsa kryla pokrývka mrtvé\ntělo; ruce byly složeny podél, zakrytých boků.\nVšiml jsem si krásného jejich tvaru. Dlouhé,\nmasité prsty kolem oblých nehtů již modraly.\nKytice žlutých a rudých růží ležela na po-\nkrývce.\n»Někdo ji sem časně ráno hodil oknem!«\nřekla posluhovačka.\nJediný pozdrav na rozloučenou z celého širo-\nkého, dalekého světa českého . . .\nDo pokoje vešel přítel Ladecký a jak pohlédl\nna mrtvolu Nerudovu, propukl v pláč.\nJá neměl ani těch slz."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5 / 6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ Si\\IĚRY«\n\nA zase jsem pohlédl na krásnou hlavu Neru-\ndovu, do podušek zabořenou, na zamodralé ruce\njeho a pak na setmělý pokoj, v němž dokonal.\nDosud jsem nevěděl, jak zemřel, a nechtěl jsem\nani slovem otázky rušit vzácné ticho, jež ovládlo\nokolí slavné mrtvoly. Stáli jsme chvíli\nv nohách postele, nemluvíce a bojíce\nse promluvti. Pak jsem podal\nLadeckému ruku a vyšel\nkvapně ven,\ndo ulice, kudy již spěchal nedělní život nahoru\ni dolů, zrychlený sváteční prázdní, míjeje otevřené\nokno Nerudova bytu jako zavřené skříně krámů\na laciné zboží sousedního hokynáře. Národ se\nvzruší až pozítří, kdy půjde parádní pohřeb\nbásníkův na Vyšehrad.\n»A smrt mu bude velkým vtipem\nsama!« - Iljo, co's to vlastně\nprorokoval ?!\n\nJAROSLAV KVAPIL.\n\nTOBĚ, Ó EFEMÉRNÍ!\nBOHUSLAV KNÖSL.\nV dnech krve zbavených, z nichž tíha mračen splývá\na smutek prokletý a nenáviděný,\njenž oknem zavřeným se v komnatu mou dívá,\nmě tlače k zemi blíž a rozháně mé sny;\nv dnech teskně zoufalých, na vykoupení bránu,\nkdy moje vzývání se marně snaží bít,\njsa schvácen myšlénkou od večera až k ránu,\nže s vším co miluji jest se mi rozloučit\nmá Lásko koketní, mně nalej víno žhavé,\noh víno nejprudší v mou pukající číš,\nz níž Tvojí caprice plá slunce usměvavé,\nvar v žilách roznítí, krev zdvihne k mozku výš!\nSvé vbodni ostruhy do slabin vůle mojí\njak hřebec neskrotný až dá se v divý let,\nv obrodu myšlének a citů ve příboji\npřes mrtvé svědomí až bude uhánět!\nO vína nalej mi, polibky spal mé skráně,\nstřes dojmů laviny v mé duše bažiny,\nkrkavci výsměšní a krvelačné káně\nkde v divém vzkřeku rvou mé naděje a sny!\nTu šmytec vášně své ku poctě Tvojí schvátím\na struny touhy mé ve panhymnický zpěv\nsvou rukou rozechvím a v sebe sám se vrátím,\nsvou sílu pozvedna jak probuzený lev.\nA Ty, ó koketo, pak elegantní balet\nve tarantely rej proměníš pojednou,\naž všechny modly mé se v prachu budou válet\nTvým vínem zmoženy jak rabi před tebou!\n\nZTRACENÝ RÁJ. — STUDIE SOUDOBÉHO\nMLÁDÍ. — NAPSAL\nJAROSLAV HILBERT.\n\nStává se někdy člověku, že se probudí a všecko\nv něm pláče. Přistoupí k oknu, aby se přesvědčil,\nneprší-li; ne, obloha je modra, až se do ní pohled\nboří, a vlaštovky vesele klouzají se pod ní. Usměje\nse tedy nad svou bídou a aby ji zahnal, pokouší\nse notovati nějakou pokojnou, domácí písničku;\nvyhledá střední polohu, nasadí tón, ale hlas mu\nselhal; i na něm visí plno slz.\nS takou náladou vyšel jsem si dnes poprvé\ndo přírody a tudíž právem čekal jsem hluboké\ndojmy. Sklamala mne však trochu. Nedá se sice\npopříti, že lesy se činily se svým mystickým"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.6", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJ. PREISLER.\n\nšumem a se studenými stíny pod korunami:\ntakové vzácné mrazení sjíždělo mi k srdci\na v samých hloubkách ulehalo; bylo mi chvílemi\njako při modlitbě a viděl jsem houštinu, o níž\nbych chtěl přísahat, že ještě před hodinou spal\npod ní Bůh; a když odcházel, otřel se o listy.\nTrhal jsem některé z nich a kladl si je na čelo.\nAle vracím se celkem bez lítosti domů a bla-\nhořečím nebi, že již je oběd. Bavím se cestou roz-\nčilováním ssajících čmeláků a sesekávám hlavy\nbodláků, na nichž nalepeni visí bělásci. Je polední\nmrtvo. Sluneční paprsky zrovna šíleně vrhají se\ndo pruhu cesty, činíce pohled dolů nesnesitelný.\nAni atom zvuku nezní ve vzduchu a obilí stojí\nstrnule, jak by se právě dalo fotografovat.\nV tom prolétl parnem dětský výkřik tak\núzkostlivý, až se mi srdce stáhlo. Spěchám ne-\nprodleně po zvuku a zatáčím kol zahrady; za\nrohem do plotu tiskne se malé děvčátko a před\nním stojí dvě krávy, valíce na ně zvědavě své\ntupé oči. Již je v mém náručí a ještě se třese\nstrachem; zrovna křečovitě zadrhlo prsty do\nmého límce a dívá se zpět za kravami. Z oček\ntekou mu bohaté slzy, ale dosud ani nevzlykló;\nnyní pohlédlo na mne a hlasitě se rozplakává.\nJsem v rozpacích. Co s vyděšeným übožátkem?\nKam s ním? »Neplač, neplač, dceruško. Podívej\nse, už jsem zahnal ta ohavná zvířata. Pryč jsou,\ndaleko. A nepovíš mi, odkud jsi sem přišla?«\nNeodpovídá, jen vzlyká. Obracím se tedy\nnazdařbůh ku prvnímu statku; ne, od naproti je,\njedné paní z Prahy.\nOdevzdav matce dítě, vyběhl jsem rychle ze\nstavení a stáčím se vlevo; tu mne však napadá,\nže viděl jsem malou kytičku u jeho nožek, když\njsem je zvedal. Jdu tedy pro ty květy, sbírám je\na nesu si je domů; na dvorku však náhodou\npohlédl jsem do otevřené studny a hodil je do ní.\nCo s tím? Proč to vše škrabu? Sám Bůh ví.\nOstatně o příčinách nejzávažnějších činů mého\nživota nevím více a je tudíž lhostejno, jak se\nbavím. A já se bavím navzdor . . . eh, děj se co\nděj, musím vyhráti já, chci býti spokojený a žádám\nklid pro sebe! Což mohu za to, že někdo by si\npřál celý život posypaný cukrem, protože jeden\njeho rok byl sladký?! Žádost je nestydatá, a já\nnejméně sklonný ji plnit. Slyšíš, nestydatá!\nStokráte jsme se shodli, že láska je volná radost\ntrvající jedině z milosti větru. Žádný úřad, žádné\npovolání! Přijde, jako přijde paprsek do lesa\na na .chvíli vyzlatí hrst mechu; chumáč par však\npodlétne slunce aje po slavnosti; lampiony shasly,\nmusí se domu. Trochu kocoviny, trochu slz druhý,\ntřetí, čtvrtý den . . . milostivé nebe, ty vidíš, jak\nvysoko vlastně poetisuji! Fraška je to, pekelná\nfraška, chce-li kdo pravdu zvědět! Prosím —.\nMá modré oči, přizlacené vlasy a nesmírnou chuť\nstráv®i muže. Začíná andělsky cudně: několik\núsměvů ve dne, rozpálený pohled za večera\na po týdnu se nezlobí, když muž jí píše bláznivý\nlist. Ovšem, vyrrfcuje si duševní lásku a zavěšuje\nse na jeho rámě. Povídá . . . dva měsíce povídá.\nCo řekla Emma, jak se otáčí Karla, důkaz, že\nAnna je anděl. Máš mne rád? Měj mne rád!.\nGrimasa po Olze; smích. Nějaká hluboká pravda\no lidské hlouposti, něco z kuchařské vědy . . .\na je listopad a sedm hodin večer, když stojí oba\nve Stromovce před rybníkem. Hvězdy jiskří na\nnebi, ona volá a labutě se sjíždějí. »Luďku,\nLuďku, jak je tu krásně, labutě spějí k našim\nnohám ata černá pípá!« K slzám pohnuta visí\nmu na krku a oba tonou v nadzemském bla-\nženství. Ráno je tupý, z očí mu čiší dobrota\na duši má spláchlou; smyty, hrany ohla-\nzeny a, Bože, líbal by, ten měsíc by líbal od\nrána do noci! Ona se však stává nervosní. Mluví\nv tajemných narážkách o jakýchsi hrozných snech,\njež mu nikdy nemůže říci . . . ne, nikdy! - to\nby teprve zvěděl, jak je špatná! Trpí jimi ne-\nsmírně a dává se líbat na krk, protože to šimrá\n.. . jako mravenci .. . jako v nocích. »Miluješ\nmne duševně? Jedině duší? O miluj mne tak!«\nvolá při tom úpěnlivě. -- Übohý Faun je již\nzměklý jako houba, smysly v něm trčí . . . chodí\nve snách, lehá rozčilen a denně pořádá jí před-\nnášku o svézákonnosti pravé lásky. »Vězíme\nvšickni až po krk v mravnostních předsudcích . . .\nVíš, náboženství, maminka, lidské tlachy . . . Ale\nto jsou všecko papírová pouta! Silná láska je\nrázem přetrhává a staví se nad vši mešťáckou\nmorálku. Ona je vždycky nemorální . . . neplaš\nse! rozuměj! —• ona je vlastně mravna, ale svou\nvyšší mravností a zákonná ze svého vyššího\nhlediska - nepřijdeš zítra, Helo?« Ó lesy,\nmé drahé lesy, je bídák, kdo zachránil trosky\nsvých sil a zanesl je do vašeho stínu, je bídák,\nslyšíte? kdo pláče pod vašimi korunami, je\nmizerný bídák, kdo ryje čelo do vaší chladné\npůdy —!\nVečer.\nSedím na vrcholu skály a lokty opřen o kolena\ndívám se dolů. Pode mnou po stráni padá les\na roztéká se do dáli. Slunce zapadlo a na obzoru\nzbylo jen trochu krvavých skvrn po něm. Ve\nvzduchu je šero, ticho a šero . . . Zvolna otvírám\nse do něho a mé tajemství se ze mne řine jako\nvůně; doteklo na první vrcholky stromů, přelévá\nse přes ně ku druhým, ku dalším ... do dáli,\ndo šíře . . . hladí se po nejvyšších haluzích a plní\nmezery mezi stromy . . . Vyřinulo se již všecko,\notevřená schráň je prázdna —— —. Chššs!\nrázem je má duše ve mně pevně zavřena pod\nzapadlým otvorem, a já sedím opět na vrcholu\nskály. Hloupá vrána, zakdákne mi nad hlavou\na splaší ji. Teď znovu zakdákla a letí nad mým\n\nVÁNEK A VÍTR."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "11 / 12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nprázdným ložem nejvýš spokojena, že zničila\nčlověku illusi posmrtného rozplynutí.\nTrávě mluvívám o tobě a skály jsem naučil\nvolat tvé jméno. Helo, Helo, hučívají do večerního\nticha. Les chytá jejich hlasný stesk a nese ho do\njitra v korunách; s rosou pak padá k zemi as její\nparami rozprchává se za dne.\nJsi tu všude se mnou, kamkoli jdu. U potoka\njsem tě ztrýznil, až se vlnky lekaly, a uhnuv\nvlevo, hodil jsem ještě prutem po tobě, když\njsi se stočila po proudu. Ale kdo to byl, jenž\nvolal tě z paseky na dozrálé jahody? Střádal\njsem je do klobouku a řikal si: »Pro ni ty nej-\nlepší; pro její rty ty nejsladší!« Oh, což\nty víš . . . Šátek na ocích, ležím na .znak a usí-\nnám; ptáci cvrlikají, hmyz bzučí a veverka pustí\nčasem šišku vedle mne. Dobré chutnání, myslím\nsi a usínám. Ty vzlykneš za mnou. Vyskočím.\n»Helo, kde jsi? Kde pláčeš? Ustaň! Ustaň přec !«\na jdu za tebou nevím kam a hádám se o tebe\ns ozvěnou.\nPřijď, duše, ke mně a schul do svého klína\nmou chorou hlavu. Hlaď mne po vlasech a říkej\nmně miláčku mně se tak stýská, tak stýská\npo tvé něžné péči! Ze chci v podzimi žiti velký\nživot práce? Kdo to říkal —? Lásku chci měkkou\na teplou, jakou tys mi dávala, hruď chci míti\nplnu tvého hlasu a v tvých pohledech koupat\nchci své oči! Do polí půjdeme a mateří doušku\nnatrhám ti pod hlavu. Budeme tiši jako hlína\na až vzduchem se rozlétne klekání, pomodlíme se.\nSmuten, k smrti smuten líbám vroucně tvůj\nšátek. »Už je suchý,« říkám si, »už je suchý.\nPláče ještě pro mne?« Plač, dušinko, slzy\nodpuštění. Nebyla to má myšlénka, ale lékařova;\npovaž, takový proslulý muž podívá se na člověka\na předepíše mu konec lásky. »Není to s vámi\nnijak zlé, ale radím vám, abyste se odstěhoval\nněkam na venkov. V sedmadvaceti letech\npětadvacet je vám? Vypadáte starší. Tedy na-\nprostý klid, procházky v přírodě, ráno a večer\ndůkladné vyšpláchání ve studené vodě a pak se\nmi zas jednou ukažte. Co jste mi—? Nic. Buďte\nzdráv. Servus.« .Schválně opakuji ti znovu všecko,\nco mi řekl, abys věděla, že jsi neměla tak za-\ntvrzele mlčet, když jsme se rozcházeli. I ten šátek\njsi mi beze slova podala a mlčky jsi odešla.\nShrben u klíčové dirky slyšel jsem tvé rychlé\nkroky, jak se chodbou vzdalovaly. Pak zalkaly\ndruhé dveře . . . ale tak lidsky, až mi ten vzlyk\nsrdcem projel. Viď, že dveře to byly? Pravil jsem\nsi to sám později a smál se svému leknutí, když\njsem si připomněl, žes přece nemohla plakat do\nholých dlaní. • ————\nRýma je to tedy; bohudík, že nic horšího,\nneboť horečka v noci byla nemalá. Jsem stlučen,\njakobych byl kámen lámal a v uších mi dosud\nšumí po hrozném šramotu stěhování. V jedné\nchvíli jsem zcela jasně viděl, jak mi v nebi již\npřipravují byt; honem rozsvěcuji lampu a hledím\nse zachytit na něčem pevném zde na zemi;\nobrazy nad postelí jsou mi tou spásou. Poznávám\nje dosud zcela jasně a určuji je nahlas: »Nejvýš\nKristus, pod ním Panna Maria, vlevo arcikníže\nďEste, v právo doktor Herold.« I svůj hlas\njsem slyšel a tudíž shasínám lampu a opět ulehám,\nV\ndodávaje spokojeně: »Jsem v Cechách roku 1896\nve vlastním mase Luděk Kles.«\nNa stole nalézám psaní, jež v noci jsem psal\nHele a čtu je. Obloho, je to šílenství volati ně-\nkoho, sotva jsme se ho šťastně zbyli! Až mráz\nmi běží po zádech: přišla by na kývnutí, což\ntakto by tu byla prvním vlakem! Ne, dušinko,\nlist založíme do zápisek, abychom jednou věděli,\nkdy dokonala. Byl to patrně její poslední vzdech\na nyní okna dokořán nad mrtvolou a ven,\ndo širého vzduchu ven!\nJen ještě, abych nezapomněl: dáma z Prahy\njmenuje se paní Gollová, dceruška Anninka a je\njí čtyři a půl roku. Její muž tu dvakrát v neděli\nbyl a v pondělí opět odejel; neví se, co je.\nJak se mi v první chvíli zamlouvalo, na ně-\nkolik měsíců opustiti Evropu a oddat se lenosti\nv některém českém zákoutí. Toť po čertech\nlahodný lék! volal jsem radostně. Lžičku po\nlžičce využívám jej do poslední kapky při stu-\ndených koupelích a přísné diétě mé nesmrtelné"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "13 / 14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.8", "texte": "F. JENNEWEIN.\nSMRŤ SV. ŠTĚPÁNA A ŠAVEL."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "19 / 20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.9", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nVítr by lehl tich k jejím nohám, kdyby naň\npromluvila; jako listí v podzimí padají všecky\nmé vzdechy do spánku a já pravím nad nimi:\n»Už jsem zapomněl, milostivá paní.«\nUsedli jsme a tvarohový koláč dostávám za\nsvou poslušnost'. Beřu si Anničku na klín : chce-li\npohádku ? Chce. »Byl slabý komár, Anničko,\njemuž se stalo, že skácel se do bláta. Probrodil\nse tam náležitě, než se mu zase podařilo se\nzvednout, ale jak těžký byl nyní jeho let! Tře-\npetal se seč byl nějakou dobu, leč brzy byl\ntak už vysílen, že rozhodl se vyhledati nej-\ndravější místo v řece, nad nímž chtěl sevříti svá\nsvá křídla, když tu dobrá víla se nad ním slito-\nvala a nastavila mu k odpočinku hádala co,\nAnničko ?\nSlužka valí na mne své hloupé oči a paní\nGollová praví s rozpačitým úsměvem:\n»Bože můj, jste vy nevděčný!«\nOdpovídám: »Mám radost' z chvíle, přejte mi\nji. Mimo to jsem vám, tuším, řekl, že nedovedu\nmlčet, a konečně, milostpaní, dovedla byste si\nklidně myslet zavěšený svůj život mezi prázdnem\na hádankou, kdyby nebylo koláčů ?«\n»Ticho buďte«, zakřikla mne, »a jezte«. Klo-\nním se a dokládám pokorně: »Nebesa vám od-\nplaťtež vaši vlídnosť«:\nLiebesmude liebesmúde a ne-\nuveď nás v pokušení, ale zbav nás všeho\nzlého —.Na hřbitov zapadám a to je\nmísto pro člověka mých potřeb. Sta zaslzených\npohledů zasypáno tu zemí a horké vzdechy\nkanuly zde do trávy; vítr je zvedal, roznášel na\nvše strany, zavěšoval na kříže, kladl do květů\na každý plakal tu pro všecky a všickni mlčí\nmír pro každého. Nad nekonečnou tmavou\nplání táhne; ohromné cypřiše strmí vní do kal-\nného nebe a není hvězd na něm, větru ve vzduchu\na šumu ve smutné trávě. Stíny tu chodí a jeden\nz nich poznávám.\n»Trpěla jsi mnoho pro mne, duše Hely?«\nptám se.\n»Milovala jsem tě,« odpovídá.\nPravím: »Odešel jsem, abych nalezl čistotu,\nduše Hely.«\n»Milovala jsem tě,« opakuje.\n»Jsme nyní bílí, duše Hely,« šeptám.\n»Milovala jsem tě - —.«\nBylo by skutečně hloupé, abych se jí vyhýbal,\nkdyž nestává nebezpečí lásky. Není bytostí jako\nHela, v jejíchž citových strží se Člověk ztratí jako\nloď v hlubinách moře, je klidná, je vyrovnána\na styk s ní je bezpečnější než chůze po louce.\nPřes vši sílu své plnosti a přes veškeru lahodu\nzjevu, jíž rád uznávám, působí na mne více\nmateřsky, než žensky; vidím to vše, ale nevím\no tom. Naslouchám rád jejímu hlasu, a bývá mi,\njakoby mne sametem hladil, ale nic více. Přijmu\nvděčně její pohled, leč kdybych měl pocit vy-\nslovit, řekl bych: cudné vlažno. A ona se dívá\nnelstně jako obloha a mluví bezpohlavně, a to\nje milé.\nvSedí na bludném kamenu, já na drnu před\nní a nyní zmlkli jsme oba. Slunce zapadlo,\nvzduch kalí se šerem, šum lesa za námi zvolna\nutichl. Celé moře klidu zaplavilo kraj, celé moře\na uprostřed něho trčí malý opuštěný brak s ho-\nřícím nitrem.\nr\n»Utěk, neví se kam,« pravím: »Ano, to je\ntak asi můj stav, milostpaní. Takové zmatené\nprchání do nevím jasně kam, takový ší-\nlený běh, v němž člověku jde o hlavu. A to je\nna věci nejhezčí, že je tu někdo, jenž může mi\nkaždou chvíli říci, že nemám práva k útěku,\na jenž také mi stále hučí do uší: Zpět! Na\nhranici, sobče! V sebeobětí je trest! ach,\nopravdu, vy nemáte ponětí, jak hnusný sobec\njsem!«\n»Ve vesnici se mnoho mluví o vaší dobro-\nčinnosti.«\n»Mé?!« vyhrkl jsem bezděčně.\n»Ano, dáváte prý neobyčejné almužny a ob-\ndarováváte prý dokonce i lidi, jež vás ani o nic\nnežádají. To si povídají o vás, aje to asi pravda,\npane Klesi.«\n»Je to možné, milostpaní, ale nic to nevyvrací.\nA vy chtěla jste patrně —? Promiňte mé domý-\nšlivosti, leč porazím vás v té chvíli novým do-\nkladem. Vím přece, kým povrhuji a vím také,\nproč jím povrhuji .. . Ne, ne, člověk by praskl"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nsmíchy nad svým postavením! .Slyšte, neří-\nkají o mně, že jsem hodný pán? Nazývají mne\ntak, není-liž pravda? Vidíte. Dám někomu pár\nkrejcarů, necítím při tom zhola nic, ale jsem\nhodný pán; spasím však zbytek touhy z pla-\nmenů cíle, srdce je při tom do puchýřů sešle-\nháno, a já jsem bídák před svým soudcem,\nbídák, k jehož utišení ani večer celé přírody\nnemá dosti síly!«\n»Noříte se příliš do svého nitra,« pravila\na vstala.\n»I bída žádá svou slávu, milostpaní, a tou\njest jí bolesť,« odpověděl jsem.\nMičela chvíli, jdouc zvolna v před a dívajíc\nse kamsi do dálky.\n»Chraňte se ji pokoušet,« promluvila pak\nnáhle s klidnou vážností. »Chraňte se vůbec toho\nsvěta následků, v nějž se nyní stále a tak za-\ntvrzele vracíte. Již minule jsem vám chtěla říci,\nabyste hleděl se přimknout k novému zájmu,\nk nové a proč bych se bála slova ? k nové\nlásce, neboť na konec něco milovat musíme, ne-\nmá-li náš život být k zoufání prázdný. A skla-\nmal-li jste se v ženě, otevřte své srdce oblakům.«\nZamlčela se na chvíli, usmála se pak na mne a do-\ndala: »Mluvím již v obrazech skoro jako vy a\nkážu vám, co dávno víte a co jste sám již volil.«\n»Co jsem volil,« pravím, »a čeho jsem ne-\nschopen. Ach, což vy, víte! Mé pletky s pří-\nrodou, jak jsou prázdné! Ne, jsem příliš sobec,\nabych se jí cele vzdal, a zase příliš slabý, aby\nmne tu a tam přece nezmohla její hlinná síla\na tak tropíme spolu různé žerty, leč láska —?\nTé jsme k sobě oba neschopni, a já také cítím\ndobře, jak celkem cizí jsem tomu kraji, ach,\ncož jen kraji, všemu kolem, co žije, ba svému\nvlastnímu životu již cizí! A není návratu, milo-\nstivá paní, není návratu .... falešný, bolestný\ntón, vymklý z harmonie žití, dotluku své dny\nv pištění stranou božího koncertu —.\n(Příště dále.)\n\nBALLADA TRAGICKÁ S ROMANTICKOU DEKORACÍ.\nVIKTOR DYK.\nMůj rytíři, proč zradil jste mne dnes?!\nJá jel jsem sám. a noci tmám už dávno podleh' les . . .\nMůj rytíři, můj rytíři kam poděl se Váš štít?\nHle, zbujný dav! Co drzých hlav, proč oř můj zvolna lít'?!\nProč raněn kles'?! Ten smutný les! Oh, boje vír a jek!\nU konce seč mně výpad' meč, dav v zajetí mne vlek'!\nMůj rytíři, můj rytíři, kdo v pomoc přichvátá?!\nJsem spoután již, oh, jaká tíž, a vržen do bláta!\nA chechtot zněl mi do duše a nepřítel mých ples !\nMůj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?!\nTeď chvějete se rytíři, teď klopíte svůj £rak!\nA já jsem tolik miloval a já jsem věřil tak!\nMně odpovězte, rytíři, zda klam to byl a lež:\nJá v zakuklení viděl Vás v jich řadě státi též !\nNuž odpovězte, rytíři! Ci do dálky jste prch?!\nOh, a já neměl tolik sil, bych masku Vaši strh'!"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "22 / 23 / 24 / 25 / 26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.11", "texte": "E. HOLÁREK.\nPOKOŘENÍ SLOVANŮ POLABSKÝCH."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "27 / 28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nNA LIÁNU DE POUGY.\nSTANISLAV K. NEUMANN.\nívvoe, kurtisáno umdlené Paříže!\nSvého nadšení věnec bohatý\nhle, z hnízda filistrů házím\npřed vašich nožek drobnou růžovost,\nmalá umělkyňko vaudevillu,\nale veliká\npísně života interpretko!\nEvoe, poslední bacchantko !\nPříliš krvavé jsou červánky\na noci jsou příliš černé\na poslední století doznívá\nv rýmech závěrečních.\nJá, vyzáblé dítě úpadku,\nzrozený pro vaši Paříž\na pyšný na záští lůzy,\nv daleké zemičce barbarů toužím\npo císařství vašem a po vás.\nAle ještě neodbila hodina moje!\nA já přijdu ještě\nbych z kouta nej menší lože\nvás obejmul pohledy svými\na vaši Paííž.\nPak zašeptám ženě své malé\nv koutě té nejmenší lože:\nHle, Phryna!\n\nOSAMOCENÍ.\n\nA/ pozdním již srpnu já našel jsem dědinu romantickou.\nPrapor vál se střechy krčmy tam vysoko nad horským potokem,\nzátoky vod a černavé tůně břízami stíněné blýskaly.\nZůstal jsem. Nevím již proč, jak začarovaný. Já zůstal.\nV roklině hluboko ve skalách, sosny kde po stranách čněly,\nbyla má samota; skaliska vápenná kolem,\npřes husté habřiny havrani šeří jen poklidně táhli,\nstromy tam nahoře skřípaly, vedro se výškami neslo.\nPředčasné večery byly, a rokle, kde dědina spala,\npočala temnem se plnit a v sevřených dokola skalách\nplných tak nahého lesku, vod černého prosakování\njakoby zlatého vína kdos nalil, žluť hasnoucích granátů stiíkal. .\nLéto je dlouhé a klidné a dny jako křišťál jsou čisté\na ten dech lesů nad hlubokým údolím bolívá sladce.\nV zahradě krčmy jsem sedával zamyšlen po dlouhých toulkách,\nchladná noc na rudých übrusech kreslila husté své větve.\nJediné cizince večer jsem vídával, šedého starce\na dívku zamlklou, vysokou, v chrpově modravém šatě\nvzdušně tak vzdouvaném vážnými pohyby, krouživé vlasy\nztmavělé večerem rozváty padaly v čelo.\nPak byly noci, kdy sedal jsem na loži, do kořán okna,\nbez hnutí vody a trávy že nevzdychly, netopýr do okna vrážel,\nhoupal se stín jeho po stěně, kol oken lysali táhli,\nchlupatá tílka můr šedých mi vrážela ve tvář."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.13", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nJediné cizince vídal jsem z jitra zas, před chrámem v skalách\npřed mší když utichly zvony. Za ranní a plouživé mlhy\nsrážel jsem bodláky před pustým průčelím kaple a pozdní\nvídal jsem východy slunce při zdlouhavém hučení varhan.\nS nikým já nemluvil, abych si nezkazil illuse sladké,\nnechal tak přejiti léto a o nic se nestaral, tulák,\ntělo své zmořené na slunci zhříval a díval se k nebi\nna slavné západy, na stáda zvlněná v stráních.\nVšecky dny pod vodopády mi šuměly ukolébavku\nv horečku žhavého snění, jež tušilo nové zrození.\nMohu tak vyležet na znaku, nechat měnit se oblaky,\nnaprosto nechtít znát Evropu, její piráty, její otroky.\n\nA. SOVA.\n\nDVA SONETY.\n\nO NEJVĔTŠÍM ZRÁDCI.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nByl Jidáš prvním trpitelem,\njenž pro Kristovu víru pad\na přec je stihán v světě celém\njen děsnou kletbou odevšad.\nA za to? Třicet stříbrných . . .\nPak provaz osyka a ztich' . . .\nVšak za ten konec slzavý\nsnad v nebi žije vesele,\nsnad nejjemnější andělé\nvous hladí jemu ryšavý.\nTo on zmoh', že byl s jasným čelem\nv čas pravý Kristus na kříž spjat,\nsic byl by v nudě, s trpkým želem\nvečeřel ještě tisíckrát!\n\nAŤ SÍLÍ NERVY ...\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJfdou světem učitelé, pečujíce,\nby z knížek příslušníci škol\nv svou duši vssáli sladký jakýs bol\na soucit, soucit, soucit bez hranice!\nJdou kati, bičem raby mrskajíce\nmláď v soucitu svém pravém běží kol\na jinde krví potřísněný stvol\nsmrtelnou bledost žene v její líce!\nNe, mučírny sem, skřipce, guillotiny\na katy, pak pár katu hodných lidí,\nsem mládež ze škol, ať krev téci vidí!\nAť sílí nervy, ať má názor jiný\nneb co si počnem, co si pocnem v žití\ns tou chabou lůzou, jež se krve štítí? ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "31 / 32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.14", "texte": "».VOLNÉ SMĚRY«\n\nVe zkvetlém, jako sněném osypaném trnkovém\nkeři zazpíval ptáček. Nasadil tón,\nslabounce a tiše v chvění, ale pak roze-\nzvučelo se malounké jeho hrdélko mocným, vá-\nšnivým trilkem, který stoupal z půltónu na půl-\ntón. Kdesi dál na modravém skalisku, porostlém\nbílými břízami, nyní mladince a svěže zelenými,\nodpovídal mu druhý, altovým, hlubším, zamlže-\nným hláskem. Byl to tentýž zpěv, zpěv jednoho\na téhož druhu, ale první v jakémsi jásavém, buj-\nném a sebevědomém opojení ulevoval své síle,\ndruhý toužně, rozechvěn as bázlivou nějakou\nbolestí.\nStanula a naslouchala dlouho.\n»Tak všude stejně!« řekla si. »Je bolesti i ra-\ndosti, naděje i nadšení, trpkosti sklamání všude\nstejně rozseto.«\nBůh sám ví, co to ptáče cítí, a jak asi cítí!\nNa mladém doubí, cele se lesknoucím mla-\ndým, mastným, červenavě zeleným listím, zahý-\nbala se větévka pod tíhou malinké pěnkavy, ne-\nsoucí v zobáčku dlouhé stéblo do nového hnízda.\nOdpočinula a za chvilenku vzlétla prudce a ra-\ndostně do koruny blízkého javoru.\nTeplounký větřík ohýbal fialové i modré květy\njarní lechy a pohladil soucitně setlelé loňské\ndubové listí na zemi. Sasanek žlutých i bílých\nbylo všude na tisíce.' V olšovém podrostu tla-\nčily se fialky na světlo a hleděly nějak udiveně\nna hrstku vedle kvetoucích petrklíčů.\nVšechno bylo radostné a čisté jako první\nmládí. Samé zvědavé očekávání, plné touhy a\nnaděje. Všude pohyb a všudy mírné, jako vzdá-\nlené, sladce zladěné zvuky.\nSilná, sluncem probuzená vůně šířila se z lesa,\nzahřívala i konej šila.\nAnna kráčela v klidném zamyšlení po vlhké\nlesní stezce. Měla docela pokojnou duši, ně-\njakou přemýšlivou mírnost, beze všeho chtění\na tužeb.\nVzpomínala, jak kdysi před léty všechny ty\ndojmy, které dnes dovedla pojmenovat, rozli-\nšovat a moudře analysovat, —jak kdysi všechny\nty dojmy žila, nevědomě žila, jak horoucně do-\nvedla cítit, těšit se s každým ptákem, s každým\nbroučkem i květem. Nikdy jí nenapadalo »proč\na kterak«. Neptala se, proč musí zpívat, když\nsvítí slunce, proč utíkat, rvát se a honit se\ns větrem, až udýchaná, o strom někde opřená\nmusívala odpočívat, proč jí bývalo smutno na\nvečer nebo když pršelo.\nAnebo ty divné, zmatené pocity na podzim,\nkterým tehdy naprosto nerozumívala! Jak jí bý-\nvalo úzko, když vracela se domů prostydlá a dí-\nvala se na dlouhá, prázdná pole a strniště, po\nkterých poletovalo babí léto, na šedozelená, se-\nstárlá luka s křehkým, bleděfialovým květem\nocúnu a páchnoucími mlhami, když brouzdávala\nse spadalým žlutým listím v bažantnici, jež ha-\nrašilo a chytalo se jejích šatů. Jak plakávala\na stírala v studu tajně slzy, aby nikdo jich ne-\nviděl, jak se zlobívala na sebe, že neví, co jí\nvlastně je. Vzpomněla si na to, že vracela se\ntehdy vždy zdlouhavě, celá zkřehlá, dívajíc se\nsmutně na kotouče prachu a listí, jímž vítr\nkroužil, jež vyzdvihoval a v zlobě honil, jak\nvstupovala pak na práh domu, odkud vycházela\nteplá vůně vařených bramborů a chleba. Divně\nsevřelo se jí srdce, když vejdouc do stemnělého\npokojíka, uviděla opocená zimou okna.\nTenkrát usedávala do koutka v nějaké neu-\nvědomělé předtuše rychle mizícího štěstí a pro-\nměnlivého života . . ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.15", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nCo tak vybavovaly se v duši její vzpo-\nmínka za vzpomínkou, došla až na konec cesty,\nk restauraci. Chvíli se rozmýšlela, má-li volit\nkratší cestu a projít. Vešla. Bylo tam prázdno.\nZkvetlé třešně a hrušky bělaly se mezi holými\na šedivými dosud akáty.\nKráčela zvolna a vdychovala silnou vůni za-\nstřiženého bezu.\nNebyla už tak nepohnuta, jako prve. Obrazy\nzašlých dob zanechaly v ní něco tklivě ne-\nurčitého.\nV tom jí s křikem proběhlo cestou několik\ndětí. Větší děvčátko drželo vysoko nad hlavou\npřehoušli květin, po níž menší děti dosahovaly,\nvěsíce se na übíhající holčičku. Ten obrázek\nbyl tak milý a hezký, že maně se na ně za-\nhleděla.\nTeprve teď zpozorovala, že u stolu sedí starší\npán, patrně otec dětí. Dívka, oděná ve světlé,\nkrátké ještě šatiěky, s vlasy hladce na zad do\ndlouhého copu sěesanými, byla celá spěchem\na rozčilením růžová. Mávala nad hlavou kyticí\na smála se radostně, ukazujíc otci květiny. Celá\njejí bytost zářila překvapením a téměř střeštěným\nblahem, když okřikujíc menší děti, které už už\nsahaly po květech, zastrčila každému z nich po\nkytičce za klobouk. Hladila, líbala a mazlila se\nS květy, celá popletená a rozčilená. V té chvíli\nbylo to dozrávající dítě ztělesněnou radostí ze\nživota.\nv *\n»Stastné dítě!« pomyslila Anna ale v tom\nuž ji něco dvakráte bodlo krátce a silně u\nsrdce .... ;\nViděla jasně sebe.\nPrávě tak divoká, smělá, věřící\nv štěstí a radost, tenkrát, kdy žila život, na\nkterý před chvílí vzpomínala. Tenkrát byla tak-\nhle mladinká v jaře svého života, které uprchlo\ntak rychle, jak opadává květ jabloně.\nLítost, velká lítost a soucit pro sebe samu\nsevřely Anně srdce a hrdlo i zaplakala bez slz\npro to odlétlé, uprchlé své jaro. Teprve v té\nchvíli, vidění bývalého sevřelo jí srdce a ší-\nřilo se v něm, poprvé po letech si uvědomila,\nčeho pozbyla, uviděla svoje tehdejší já, zcela\ncizí a jiné, ve všem nepříbuzné a nepodobné\ntomu nynějšímu. Tu lepší a krásnější část své\nbytosti, která zanikla, zmizela úplně, nikomu ne-\nprospěvši.\nVlnění a vření života v ní, v té nynější Anně,\nzkamenělo, odliv a příliv citu byl už mírný, ne-\nbouřil, netrhal už hráze rozumu. Její duše byla\njako skalnatá krajina se sporou zelení a klečí.\nAni horko ani zima už neškodily.\n\nMÁJA Z.\n\nMODLITBA ŽENY.\nRŮŽENA JESENSKÁ.\nl\\/ladonno moje světlá!\nObraze zděděný po Bůh ví kterém předku,\njak růže kdyby zkvetla\nty v soumraku se třpytíš, snů mých čistých svědku!\nV soumraku stíny kol tvé hlavy rostou,\ntvůj pohled věčně upjatý tam, k nebi tam\nmodlitbu vyzařuje vonnou, prostou.\nTvé Jezulátko nermoutí, snad zdřímne, usíná.\nA já? Ó Madonno, kdy, kdy tě uvítám\nna prahu svém, když soumrak házet začíná\nsvé růže nejtmavší? Kdy ke mně sestoupíš,\nMadonno s poupátkem, má světlá,\nnebesa o jeden květ růže oloupíš\na mně ho vložíš do náručí?\nMadonno, zvony lásky slavné »ave« zvučí,\nMadonno světlá!"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "35 / 36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.16", "texte": "»V OL NÉ S MĚRY«\n\nOTROCI. — STUDIE K ROMÁNU.\nNAPSAL KAREL MAŠEK. —\n\nViděl Božku poprvé když šel navštívit\nsvého strýce, starého mládence a cestujícího\nagenta, který na čas přistěhoval se k jejím ro-\ndičům.\n»Přijď, přijď jistě,« řekl mu strýc, mžouraje\nočima nic víc. Ale Karel znal jej dobře a\nvycítil, že jej strýc zve k něčemu, co se dalo\nlehce uhádnout znal dobře přízvuk strýcových\nslov; z povzdechu i zamžourání očí to znělo:\n»Ach, ach, jsem již příliš starý k milostným\npletkám nemám už štěstí.«\nStarý hříšník byl by často ten svůj osud\noplakal.\nKarla znaly všecky ženské venkovského\nměsta, kde jej osud připoutal k úřadu, věděla\no něm mnoho i Božka a nedivil se tedy nic,\nkdyž po otevření oslovila jej jmenem.\nOna jej vlastně očekávala. Dozvěděla se\nihned, že jejich podnájemník je strýcem toho\nbývalého námořníka, nynějšího manipulačního\núředníka ve státní službě, o kterém se tolik\nmluvilo, těšila se, že se s ním seznámí a trochu\nse toho bála.\nOn jistě přijde on, který v malých po-\nměrech města a ve stísněné službě státní samo-\ntářsky pil a miloval dosud jako námořník •—-\non, jehož domácnost vedla »sestra«, které mimo\nobyvatele domu, mluvící o ní s pohrdavým\nsmíchem, nikdo v městě neviděl.\nTen zajímavý člověk tedy přišel a nenašed\nstrýce doma promluvil s ní několik slov, dosti\nzdvořilých a opět odešel. Nestalo se nic zvlášt-\nního a Božka byla sklamána. Myslila přec, že\nten rek v jejím životě byl přec romantickým\nrekem ji dojme a že jej bude mít ráda.\nAle přece naň nezapomněla.\nJemu se Božka valné nelíbila. V domácím\nšatě, s neupravenými vlasy, přímo z kuchyně\npřišla mu otevřít malá, snědá, v šeru před-\nsíně jako sestárlá. Ale vrátil se přec a počalo\nto jako se všemi ženami, které přešly jeho cestu.\nMěsto, kde žil, bylo tak prázdné, tak klidné;\ntrochu změny, trochu života bylo třeba, třeba\nvzíti za vděk vším, co chvíle přinese a malo-\nměstská pomluva mu vždy jen lichotila a pří-\njemně jej dráždila.\nA Božka věřila tolik, že on je člověkem\nzvláštním, trochu dobrodruhem námořním, trochu\nzkušeným světákem, jehož pozornost lichotí, že\nby se byla ráda stala jeho obětí a učila se\nvzdorovat svému okolí.\n\nEMIL HALLMANN.\nVLTAVA."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "37 / 38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nEMIL HALLMANN.\nVLTAVA.\n\nDoma jí nehlídali, neboť věděli, že jeho po-\nstavení by mu dovolilo se oženit.\nAle na jejich procházkách za městem, kde\nse s ní scházíval když jeho strýc odjel, zůstával\non vždy klidným, věčně netečným a jeho dvor-\nnosti byly tak frásovité, že při nejlepší vůli ne\nmohla v nich seznávati trochu přízně. A hně-\nvalo ji to tak, že se mu až zoufale nabízela\nbůh ví proč toho nechápal.\nNeměl zapotřebí ženiny oddanosti.\nPočala nenávidět »tu druhou«, »sestru«, o které\nspolu nepromluvili nikdy ani slova, o kterou\nnezavadili ani souhlasným pohledem a Božka\nby se byla velice ráda rozkřikla po jediné zmínce\no ní, že »ta druhá« by nikdy nedovedla obě-\ntovati se pro něho tak, jako ona.\nBožka ve snaze zvítězit, poddávala se příliš.\nJednou, asi v červenci to bylo, odjela Božka.\nPoslali ji někam, snad aby ho dráždili její nepří-\ntomností, či odjela se vzdorem ale rozloučil\nse s ní snadno, se svým velkolepým klidem ji\ndoprovodil na nádraží a ani dopisu jí neslíbil,\nani se nezeptal, kdy se vrátí.\nZanechala ho tedy »té druhé.«\nAsi dva dny po té našel ji tu druhou,\nKristinu, když se v noci vrátil z hostince, schou-\nlenou v koutě u okna, na zemi, spící.\nChtěli prý ji vidět poznal hned, že to\nbyli jeho kollegové z úřadu; šli napilí z hostince,\nztropili hluk pod okny jejich přízemního bytu\ntloukli na okna a křičeli po jeho otrokyni. Zů-\nstala po tmě, schovala se pod stůl, pak do\nkouta k oknu, ale křičeli dlouho a trvalo to\nvěčnost, než odešli.\nZvykla už mnoho, zvykla všemu a utišila se\ni po tom brzo. Byla oddána jak zvíře, jak pes;\nutekla za ním sem, sama, k vůli němu opustila\nPrahu, rodinu a život; žila v jeho mládeneckém\npokoji jako v brlohu, nevycházejíc odtud, déle\nnež rok, snášela drzé pohledy cizích lidí, zřejmé\njejich pohrdání; svou strašlivou trpělivostí si\ni naklonila lidi, u kterých byli v podnájmu, mlu-\nvívala takořka jen se ženou, která přinášela jim\nčeho bylo třeba nakoupit; po celý ten čas ša-\ntila se jen tím, co právě na íychlo vzala ssebou,\nkdyž k němu utekla z domova on žil tak\na byl tak nevšímavý, že nekoupil pro ni ničeho\nba, ona mlčky a bez pobídky odešla na chodbu,\nkdyž někdy přicházely k němu jiné a při\nvšem tom byla vděčna za to, že přijímal její\noddanost a že směla jeho otrokyni zůstat.\nCož bylo o trochu posměchu!"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "39 / 40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.18", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\nAle druhý den bylo hůře.\nHněv kollegů nevykouřil se s lihovinami.\nKarel Janda příliš od nich se lišil, v ničem jim\nneustupoval a nesmělo se mu nic odpouštět,\nani to, že neviděli jeho otroky ně.\nA v jejich službě bylo pomoc na snadě;\nvšemohoucí chef se sluchem dobrým přátelům\notevřeným nebyl daleko a to, co obsahovalo\njejich udání, bylo vskutku nemravné a nedalo\nse déle trpěti.\nBuď půjde ona nebo půjde on.\nVyřídil jí to, ale nepřemýšlel. Věděl, že za\nněj rozhodne ona.\nA otrokyně v tupé oddanosti řekla: »Tak\ntedy půjdu.«\nKam nevěděla. Ale tu přece se to v něm\nhnulo, že řekl: »Půjdeš jen na čas vrátíš se\nzas.«\nPochopila, že tím řekl mnoho, že jí dal tím\nvelkou přízeň na jevo až i trochu štěstí bylo\nv tom loučení.\nPotom vrátila se do Prahy, aby doma se\ndala trýznit výčitkami pro svůj život tak dlouho,\ndokud nenajde si služby nebo dokud její velitel\nnedá pokynu . . .\nByla úplně otupělá, žila jako loutka, jejíž\nmechanism řídil on. Bývaly okamžiky, kdy vel-\nkým svým otroctvím mu imponovala, byly chvíle,\nkdy žila a myslila za něj a byly zase chvíle,\nkdy měnila se v stroj.\nNa dně duše její chvělo se cosi nevýslo-\nvného, co vlastně řídilo všechno její konání\nbyla to snad ta nesmírná láska, oddanost, zbo-\nžňování, hrůza.\nA scházela mu. když odešla.\nZmizela jako beze stopy. Tušil, že o něm\nví, že jej stopuje, jako by byla na blízku, a že\ntřeba jen jediného hnutí prstem, aby se vrá-\ntila ale neučinil tak. Ne ze strachu, že přišel\nby o službu, jak mu hrozili. Ale tak. Bylo to\ndocela hezké tušiti duši tak oddanou v neznámu,\nztracenou. Snad vzbudí se v něm starost, lítost,\nstesk rád byl by v sobě probudil ty pocity,\nvyčítal svému životu, že je příliš klidný, lho-\nstejný ale dojmy ty nedostačily.\nPřišly v jiné formě.\nPřišly ve formě všední, jako potřeba ženy,\nženy jiné, než byly ty, které nabízely se mu\ndenně a které nabízely se každému.\nMěl skoro radost, když vrátila se Božka.\n»Skoro« radost byl tak klidný, přesycený\ndřívějším životem námořníka a přemožený osu-\ndem života nynějšího, že žádný jeho cit, či\naspoň projev jeho, nebyl úplný.\nChodili tedy opět spolu. »Mluvili spolu« jak\nříkají lidé.\nPozoroval brzy, že se Božka za tu dobu, co\nse neviděli, naučila něčemu novému. Nebyla už\ntak tichá, poddajná, nabízející se. Trochu více\nvzdoru a méně touhy bylo v jejím celém cho-\nvání a slušelo jí to lépe. Byla více výbojná než\ntrpící.\nKonečně se stalo, co čekala dávno, co na\nsebe přivolala: chopil ji kolem pasu, přivinul\nji k sobě a zeptal se, chce-li jej mít ráda.\nNeodpověděla a jen v očích jí zablýskalo.\nv\nSli dále hlubokým úvozem; nad levou strání\nmezi několika kaštany stál kříž. Tráva na březích\nbyla uschlá a zválená, cesta těžkými koly vozů\nrozbrázděná a stvrdlá. Bylo as sedm hodin a děl-\nníci šli z cihelen k městu; potkávali jich houfy.\nNáhle políbil ji v týl.\nOna skoro se shroutila v objetí jeho pravice\na vykřikla: »Ne dnes ne . . .«\nA pak šli dále úvozem.\n(Příště dále.)"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "41 / 42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVRCHLICKÝ-FOOT-BALL. —\nFEUILLETON.\nJARO HILBERT.\nStalo se dnes nejmilejší zábavou na-\nšich estetických metařů kopnout si ča-\nsem po Vrchlickém. Vrchlický-foot-ball nazval\nbych tento nový sport, jenž rázem uchvátil kde\nkoho svou ušlechtilostí: učení pánové s deseti-\nletou českobratrskou praxí a nejmladší synkové,\njež dobrá máti opatřila rádnými botami na pouť,\nprovozují jej vesele na úpatí českého Parnassu.\nTu máš! —a mistr se třepetá vysoko ve vzdu-\nchu ; padá . . . snad do trávy . . . ach ne, nová\nkritická holeň čeká, aby jej odkopla dále.\nNenesu balzám na rány; což všechen můj\nvroucí cit zhojí k smrti vysílené srdce! Nepři-\ncházím hlásat lásku pamfletářům, z jejichž horkých\nzraků vyžehuje nenávist', aniž domýšlím se, že\nzakřiknu lůzu v jejích násilnických rejích ale,\nbásník, stavím tu krok a smutku ulevuji opo-\nvržením: »Sprostý lid, jak jej nenávidím!«\nAno, je to ta pravá česká sprostota, jež mluví\ndnes v útocích na Vrchlického, tak něco speci-\níicky našeho, s čím člověk potká se ve všem\nveřejném životě, náš národní znak, řekl bych\nskoro, dědictví věků, v nichž byli jsme podruhy,\nnenoblessa myšlení, neprojemnění citu, nevycho-\nvání přese vši vzdělanost', zkrátka: sprostota.\nVrchlickému věnovala po celé jeho umělecké\ndráze horlivou pozornost'. Vzburcována jeho mo-\nhutným vzletem, rozehnala se hned svým blátem\npo něm, ale co, tehda tu bylo mládí, cíl daleký,\nlet vysoký . . . kal ho nezasáhl a spílání zachy-\ntily mraky. Neúnavně lovil ve věčnosti a snášel\njejí poklady smrtelným; platili je šestáky, ztrá-\nvili je a žádali nových. Znovu dával se v let\na po padesáté a po sté již, když tu zvolna jeho\nperutě oslábly, dech se zastavoval a srdce um-\ndlelo. Podzim zavál životem-básníka, mlhy do-\nléhají, šeří se a chladne . . . kde jsou ti, jež\nkdysi hřál, aby lásku dýchali na jeho vysí-\nlené skráně?\n»A dnes ve čtyřicítce panáčkování v Akademii\na farizejství a veřejné baletní produkce a v pro-\nfessionelním spílání mladým bolest' přišla a\nnalezla básníka malého. Byl malý . . .« a tak dále.\nNebo jinde: »Když vyšla poslední sbírka\nbásní pana Vrchlického: ,Než zmlknu docela .. ,\ndoplnil kdosi, jenž v sentimentálních titulech\np. Vrchlického se už vyzná, název této knihy:\n~ . . vydám ještě aspoň padesát knih/ Sku-\ntečnost' dává tomuto znalci za pravdu. Pan\nVrchlický právě vydal novou knihu ,Napadlo\nrosy . . / Patrně bude pan Vrchlický umlkat\npomalu.«\nTo jest celý a doslovný posudek básnického\ndíla, jejž napsal list, který zajisté se pokládá\na je pokládán od mnohých za seriosní hlas\nv našem duševním koncertu. Hospodským vtipem\nodbude uměleckou práci, pošklebkem vrhne po\nkytici listů jesení skrvavělých ne, tu v člo-\nvěku se již vzbouří všecka krev! Lůzo, když\nnemáš úcty pro práci básníka, pak aspoň mlč\na táhni z našeho luhu ! Rvi se v politické aréně,\nvraždi se se svými žurnalistickými konkurenty\na králuj si na smetišti veřejného života ale z na-\nšich niv pryč a nešlap po našich záhonech!\n»Bojujeme za nové umění«, slyším uliční\nkřik. Drzost'! Každý zákeřník osvojuje si dnes\nčisté jméno bojovníka Kde kdo má závist'v žilách,\nsilnou hůl a chuť mlátiti s ní kolem, napařuje\nse, že bojuje za nové umění. Ne, to je prosté\nrabiátství, milý druhu! Zde se nestlouká stávající,\nzde se tvoří nové v zápasu s hmotou, zde se\nnespílá, ale zde se zpívá a je-li starý chrám\ncizí mému zpěvu, pokloním se hluboce před\nním - neboť je to chrám! jdu na novou\npůdu a stavím nový.\nA to je drzé k zlosti, že všickni ti útočníci se\nodvažují zvát se hlasateli citů mladých, tak\nvšeobecně, jakoby skutečně od nás všech měli\nplnou moc v rukou. Ne, děkujeme vám vřele\nza vaše zastupování, pánové! Mluvte za svou\núzkou stranu, chcete-li, ale nelžete veřejnosti,\nže mluvíte za všecko mládí, když je tu ještě\nmnohé, jež láskou lne k svému velkému před-\nchůdci, hluboce se kloní jeho zásluze as po-\ndivem zírá k němu, neboť ví, že ač z jiné\npůdy vyrostlé pne se přece jen k témuž\nslunci, jehož on se dotýká.\nA nyní, sportsmani, jen s chutí do reje a ne-\nšetřte mistra! Snese prý básník hodně bolesti\nai kdyby se snad mělo stát, že by zmlknul do-\ncela pod vašimi ranami jaký strach před\nsvědomím: vždyť vy bojujete za nové umění\na v boji vrah je přece vítězem!"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "43 / 44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.20", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nKRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH.\n— ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY.\nJEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ\nUMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —\nRád prozradil bych malířům našim co jest\njim činili, aby se hodnými stali důvěry objedna-\nvatelů malířské výzdoby monumentálních budov\nzejména však kostelů našich. Trápí mne v tom\n•y\ndrahém nám království Českém, že iv tech málo\npřípadech, kde jde o vymalování starých i no-\nvých chrámů obracíme se pravidelně do Vídně.\nJisto jest, že se tak děje ze závažných důvodů,\nvždyť zadávání prací objemných a nákladných\nneděje se přece bez náležitých úvah, rozhodují\n0 něm naši lidé, ba často vlastenecké obětavé kor-\nporace, za spolupůsobení vzdělaných duchovních.\nProšel jsem kostely poslední dobou vymalo-\nvané, viděl jsem děkanský chrám v Plzni, pro-\nhlédl jsem malbu chrámu Vinohradského, Karlín-\nského a kostela na posvátném Vyšehradě, a\nponěvadž přes to zůstaly očím mým ztajeny\numělecké přednosti prací těch, přednosti, kterých\nby nebylo možno silami domácími docíiiti, hledal\njsem jinak poučení o tom, proč nebylo doma\nobjednáno, co právem doma objednáno býti mělo.\nv\nČetl jsem pilně veškeré zprávy a kritiky umě-\nlecké a posléze jsem se přímo po důvodech\nmi záhadných vyptával.\nv\nCtění zpráv a kritik uměleckých bylo mi\nzvláštním požitkem a nemalým i všestranným\npoučením. S potěšením jsem poznal, jak stále\nvíce a více vzrůstá záliba ve světě a ovzduší\numělců výtvarných, a obdiv můj opravdový\nvzbudila soudnost' spisovatelů, kteráž [proniká\nvzdálené zjevy umělecké, a kteráž sleduje bedlivě\n1 ty denní zjevy, jež vznikly jen proto, že, bohu-\nžel i malířům k žití nestačí pouze vzduch, vůně\na voda. Však co jsem hledal, toho jsem nenašel.\nNikde nebylo ani slůvka, ani zprávičky o tom,\nže na posvátných místech za naše peníze po-\nvstávají díla cizou prací. Tím méně ovšem našel\njsem poučení proč se tak děje. Není asi ani\nlistům denním příjemno, psáti o tom, co by vy-\nhlíželo jako přiznání ke slabostem. A jelikož\nbojovati proti takovým slabostem znamenalo by\nmíchati se do věcí, o něž postaráno jest povo-\nlanými vlasteneckými korporacemi, odborníky\na znalci, a poněvadž nad to záležitosti podobné\nvymykají se z politického rámce denníků našich,\nnenašel jsem o nich ani zmínky.\nNezbylo, než abych se vyptával po záhadných\nmi důvodech na místech rozhodujících. Tázal\njsem setu i onde, a slyšel jsem: »Není povola-\nnějšího mistra nad vídeňského pana J., on jediný\ndovede malovati slohově, on jediný v Rakousku\numí namíchati barvy trvalé, nevyrovnatelné je\njeho »al secco.« Dále: »Ač bychom rádi zadali\nmalbu domácím lidem, nenašli jsme nikoho, kdož\nby nám byl zárukou zdaru; vždyť se nemůže\nnikdo u nás vykázat, že by byl tolik kostelů vy-\nmaloval jako mistr vídeňský.« A konečně: »Kde\njde o křesťanské umění, kde jde o malbu po-\nsvátných stěn chrámových tam nezbývá než\nobrátiti se na mistra J. do Vídně.«\nProzrazuji jen nejdůležitější čásť toho co jsem\nslyšel, nemohu přece říci Vám, malíři čeští, že\njsem o Vás zvěděl, že s Vámi nic není, že jste\ncháska, již svěřiti se může sice vymalování\nhospodyně však chrámů. Kdybych pověděl věci\npodobné, měl bych za to s vámi a jistě i jinde\nnepříjemnosti.\nVšak i z toho co jsem pověděl můžete poznat,\nco Vám schází, abyste se hodni stali toho, aby\nv\nštětce Vaše směly se v Cechách dotknouti po-\nsvátných stěn chrámových. A poněvadž jsem\npřesvědčen, že od nynějška v míchání »trvalých\nbarev« a v malbě al secco pilně se pokoušeti\nbudete, zbývá hlavně, abyste se vyehovati dali ke\nkřesťanskému pojímání uměleckému. A v tomto\nsměru mám opravdové obavy, zda podaří se"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45 / 46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVám brzo povznésti se tak, abyste se stali ho-\ndnými rozbiti stánky své v posvěcených stěnách\nchrámových.\nNedospěli jsme ještě tam, aby celá výzdoba\nvětších svatyň svěřovala se českému člověku\nmalíři, sochaři neb architektu dekoratéru. Vzácné\njsou případy, kde pořízeny bývají předem návrhy\nna dekoraci celého kostela. Doposud zřídka kdy\nnapadne objednavatelům, že by mimo malíře\npokojů neb pozlačovače někdo ujmouti se mohl\núpravy kostela. A kdyby i vědělo se, že by\nslušelo návrh celkový objednat, tu závadou jest\ndůvod, proč vydávati peněz na návrhy, a ko-\nnečně jest vždy snadnějším a zdánlivě levnějším\ns plnou důvěrou objednati vymalování ve Vídni.\nv\nV Cechách zadá se chrámová malba buď jako\nmalba pokoje pro patrony, aneb mistru do Vídně.\nVýjimky jsou vzácnější než květ v lednu.\nHlasy fanatiků pro domácí práci však způ-\nsobily, že povolaní kruhové vícekráte již tam\nkde šlo o vymalování některých stěn chrámových,\no pořízení jednotlivých aneb cyklických obrazů\nv kostelích, rozhodli se jednati s umělci domá-\ncími. Však nejčastěji končilo vyjednávání takové\npro umělce naše smutně, zvláště tam kde vy-\nhotovili před smluvením návrhy. A jaká tu byla\nnejčastější závada? To zvíte na místech rozho-\ndujících. Byl to prý nedostatek »křesťanského\numěleckého pojímání.« Obstojí pravidlem jen ti,\nkteří se povolanými k tomu objednavateli dají po-\nučiti, kteří tvrdošíjně nestojí na svém, kteří při-\npustí, aby duchovní rádcové byli jim při práci\numělecké vůdci a ukazovateli, kteří s náležitou\nzbožností a ponížeností provádí »myšlénky« ba\nčasto i »komposice« těchto. Tvrdé palice, které\no křesťanském umění a slohovosti dovolili si\nmíti vlastní odchylné náhledy, které chtěly po\nsvém tvořiti a malovati, ty nechť se nediví, když\nvšude předem vyloučeny bývají íam, hde jedná\nse o umění křesťanské. Jinak jest ovšem když\ncizí osvědčený mistr kostel maluje, tu není třeba\nstrachovati se o křesťanské umělecké pojmutí,\ntu nezbývá objednavatelům než s obdivem pa-\ntřiti na povstávající výtvory posvátné. A věru\nže čeští umělci chybují, když neučí se z děl\npovstalých, když nestudují ku př. malby světic\na světců českých na stěnách pod stropem basi-\nliky Karlínské, když nestudují v chrámu Vyše-\nhradském scény ze života svatých, krátce když\nnehledí vystihnouti všechny ty umělecké záhad}/-,\nkteré jim otevřití mohou chrámy naše, které\ni jim umožní v příští době, aby vlastní umě-\nleckou mluvou zahlaholiti směli pod posvátnými\nklenbami. Vždyť jen jim k vůli odhodlali se po-\nvolaní kruhové s dojemným sebezapřením za\ndomácí těžce shromážděné a nastřádané peníze\npoříditi práci cizí i ve svatyních na místech\nzvláště nám posvátných jako ku př. na Vyše-\nhradě. Rozhodující kruhové odhodlali se k tomu\ns bolestí, neb i jich dotýká se v historii kostelů\na klášterů vždy to, když v nich národ k Bohu\nmluviti měl mluvou cizí, když k výzdobě jich\npoužíváno bylo práce cizí na svědectví, že k tomu\nprací a schopností svou a svým způsobem ne-\nstačil. Rozhodující kruhy při konání jejich vede\npevná důvěra, že takto zajišťují zdar a rozvoj\ndomácího umění, a pevnými je činí proti fana-\ntikům, kteří z pouhé závisti a hamižnosti volají,\nže jest naprostou povinností pořizovati doma\nvše vlastními sílami, a že je hříchem každý do\nciziny zanešený groš.\nNu, milí malíři čeští, obávám se, že dlouho\nještě potrvá Váš výhost z posvátných míst.\nMnozí z Vás již zešedivěli v marné touze po\nstěnách chrámových. Věřím, že přes vše do-\njdete splnění touhy té, která je i mou vroucí\nžádostí. Popřej Vám k tornu Bůh dlouhého\ndlouhého žití. (Fn.;tc dáio.\n\nVÁNEK A VITR, trojdílná uhlokresba J. Preislera jest\nsoučástí většího cyklu, na kterém autor před před dvěma roky\npracovati započal. Originál vystaven na výroční výstavě\nKrasoumné jednoty v Rudolfině roku loňského. Ku seznání\ntechniky, jakou kresba provedena, uveřejněn bude v čísle\npříštím prvý ze tří dílů v měřítku celostránkovém.\nPŘI KAPIANCI perokreseba M. Švabinského patří do\nřady četných jeho prací jimiž v minulých létech (školská vý-\nstava malířské akademie r. 1895 a výstava rudolfínská 1896)\nupoutal pozornost i širších vrstev lehkostí, jakou obtížný\nzpůsob provádění perem ovládá.\nSMRT SV. ŠTĚPÁNA A ŠAVEL, skizza k nástěnnému\nobrazu Fel. Jennewein a. Provedení její sotva kdy se\ndočkáme, neboť vnašich chrámech Jenneweinu příliš místa\nnepopřáváno."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nPOKOŘENÍ SLOVANŮ POLABSKÝCH. Předpokládáme, že\nskizza k tomuto obrazu není docela neznáma: před časem\n(na podzim 1890) zmínila se o ní nechvalně kritika. Přes to\npřece neváháme právě tímto listem upozorniti na vážnou\na houževnatou činnost E. Holárka, jemuž při této kompo-\nsici netane na mysli tak historický onen fakt »pokoření Slo-\nvanů«, jako potření »silného, surového pohanství« »sla-\nbý m, něžným křesťanstvím«.\nVLTAVA Emila Hal 1 man a, jest jeho poslední samo-\nstatnou prácí, již ve škole J. V. Myslbeka (v r. 1894) provedl.\nr v\nSTUDII Karla Spilara zach)rcen typ z okolí Domažlic\n(Postřekov).\n\nK. ŠPILAR.\nSTUDIE.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nUmělecká akademie v Praze. Společností vlast,\npřátel umění za podpory zemské i státní vydržovaná aka-\ndemie malířská převzata byvši v správu státní, vstoupila\ndnem 1. října v činnost jako akademie umění. Zá-\nsluhou předsedy zmíněné společnosti hr. Buquoy a vrchního\nstav. rady p. Hlávky jmenováni již r. 1893 malíři V. Brožík\na V. Hynais professory akademie výtvarných umění ve\nVídni s působením na akademii malířské v 'Praze. Mimo\nnich jmenováni professory pro státní ústav tento dosavadní\nprofessoři akademie, malíři J. Mařák a M. Pirner a professoři\numělecko prům. šk< ly: malíř Fr. Ženíšek a sochař Jos. V.\nJako docenti pomocných předmětů přednášeti budou:\nanatomii doc. MDr. Ondřej Schrutz, perspektivu arch. prof.\nF. Ohmann, dějiny umění Ph. Dr. Bohumil Matějka.\nAkademie není dosud úplná, pomýšlíť se zříditi: stolici pro\narchitekturu a medailleurství. Vyučování rozpadá se na\npředběžné, v přípravce po dobu 1 roku, a odborné, ve speci-\nálních školách jednotlivých professorů, jež určeno na dobu\n5 nejdéle 6 roků.\n\nVÝSTAVY.\nVýstava prací illustrátora V. Olivy v saloně\nTopičově uspořádaná přístupna byla po celý měsíc říjen.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nMěstská rada kr. hl. města Prahy vypisuje kon-\nkurs na získání návrhu pro monumentální fontánu před\nRudolfinem. Ceny vypisují se tři, 1500, 1000 a 600 zl. Jury\nbude jmenována ke dni 5. listopadu 1896. Nápadným v pod-\nmínkách konkurenčních jest odstavec 12: »Yýrok poroty\ni s odůvodněním bude beze změny uveřejněn radou měst-\nskou v denních listech bez ohledu na to, jak ceny radou\nměstskou budou uděleny. Stylisace tato, jež vykládati\nse dala různým spůsobem, přiměla některé pány konkurenty\nk soukromému dotazu, jenž zodpověděn opět soukromě,\noznámením, že »věta« bez ohledu na to, jak ceny r. m.\nbudou uděleny, se vypouští.\nMěstská rada král. Vinohradů vypisuje konkurs\nna provedení barevných skizz pro figurální čásť malovaných\noken kostela sv. Ludmily. Jako čestný honorář ustanoveny\ntři ceny: 150, 120 a 80 zl. V jury zasedají prof. Koula,\nv\nmonsignor Ferd. Lehner, arch. J. Mocker, prof. Ženíšek\na zástupce měst. rady arch. K. Horák. Skizzy budou veřejně\nvystaveny.\nRada král. hlav. města Prahy vypisuje veřejný\nkonkurs na podání ofert skizzy a modelu pro pří-\nstavbu měst. musea v sadu poříčském a sice\nohledně: a) sochy »Praha« nad tympanonem (eeny 100 a\n50 zl.) b) skupiny v tympanonu představující: »Historie\nvěd, umění a řemesla tvoří slávu minulosti naší« 3OO\na 200 zl.). Lhůta vyprší šest neděl po 22. říjnu 1896."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.23", "texte": "Kartony Alšovy „VLASTI\".\nSlavné radě král. hl. města Prahy zaslán byl dne 11. července t. r. spolkem „Mánes\"\npřipiš následujícího obsahu:\n„Po léta pozorovali jsme hynutí Alešových kartonů „Vlasti\" nejlepšího to z děl\njmenovaného mistra v průjezdě a ve dvoře na Ferdinandově třídě, po léta slýchali jsme\nstesky na nedůstojné ba přímo zahanbující umístění toto, ale snahy po napravení tohoto\nhříchu na umění českém páchaného nezřeli jsme na straně nižádné.\nProto, ač v poměrech svých nanejvýše stísněni postarali jsme se o zakoupení kartonů\nAlešových.\nPovažujíce pak příští budovu měst. musea za nejdůstojnější místo, kde by vystaveny\nbýti mohly, žádáme slavnou radu městskou, aby je pro toto přijala a řádně vystaviti dala.\nK tomu dovolujeme si připojiti skromné přání, aby při umístění kartonů případným\npřáním ze strany spolku projeveným vyhověno bylo.\"\nVěnování toto odmítla sl. městská rada následujícím úředním dopisem:\nČ. j. 3(>7989.\n„U vyřízení tamního podání ze dne 11. července 1896, jímž bylo žádáno, by cyklus\nAlešových kartonů „Vlasť\" byl umístěn a vystaven v příští budově městského musea Praž-\nského, oznamujeme ctěnému výboru spolku „Mánes\" v Praze, z usnesení rady městské ze\ndne 24. července 1896, že dle zprávy stálého komitétu městského musea Pražského, vysta-\nvení oněch kartonů v zmíněné budově uskutečniti nelze, a to z důvodů následujících.\nMěstské museum nepěstuje moderní umění a proto nemá také žádný\nodbor, do něhož by se tyto kartony jako dílouměldcké vřaditi a slušně\numístniti daly, aniž by sled odborné souvislosti jednotlivých oddělení,\nrušily.*) Za tou příčinou již před léty se schválením rady městské zapůjčilo museum\nPražské obrazárně Mánesovy kartony amoret a jiné kresliny a skizze jako i jiné obrazy\ndo umění slušící.\nJiná rovněž závažná příčina, proč městské Museum podmínce ctěného spolku „Mánes\"\nzavázati se nemůže, jest ta, že 14 tak velkých kartonův, které jsouce obloukovité jen bez\nrámu skoro 3 m.z šíře mají, nikde kollektivně vystaveny býti by nemohly, leč porůznu,\naneb jen z části, protože tak velkých nástěnných ploch v museu vůbec nebude, a co budou\npředměty jednotlivých oborův musejních samy prostrannost jejich zaberou. Proto nelze ani\nv případě, byť by i při nejlepší vůli přání ctěného spolku „Mánes\" vyhověti.\nNaproti tomu však dovoluje si rada městská upozorniti ctěný výbor spolku „Mánes\"\nv Praze na místnosti v mostecké věži Staroměstské, kdež jsou dvě veliké síně sálům se\npodobající, a nečinila by námitek, kdyby se tam kartony umístily, a to tak dlouho, pokud\nby toho ctěný výbor spolku „Mánes\" v Praze potřeboval.\nZ té příčiny zve rada městská ctěný výbor spolku „Mánes\" v Praze, by si místnosti\nony prohlédl, a pak radě městské oznámil, zda jich k uschování kartonův Alešových po-\nužiti míní.\nRada král. hl. města Prahy, dne 24. července 1896.\nStarosta: Č. GREGOR.\nNa zakoupení Alšovy „VLASTI\" přispěli: Spolek „Mánes\" z pokladny 50 zl., V. Altner\n2 zl., J. Beneš 2 zl., J. Beránek 1 zl., A. Bouda 2 zl., JUC. Ant. Čížek 3 zl., F. B. Doubek\n3 zl., A. Dryak 2 zl., prof. V. Dušek 5 zl., Fr. Dvořák 5 zl., F. Engelmůller 2 zl., Jos.\nFillipi 1 zl., Fr. Fromek 2 zl., MUC. Prokop Grégr I*so zl., Z. Grégr 5 zl., MUC. J. Gros-\nman 1 zl., E. Hallmann 2 zl., Ing. Jan Herain 2 zl., Jaro Hilbert 2 zl., A. Hofbauer 2 zl.,\nsl. M. Jeráčková 2 zl., prof. AI. Jirásek 3 zl., JUC. Hugo Kaizl, Libochovice 2 zl., J. Klimeš\n2 zl., C. Klouček 5 zl., K. L. Klusáček 5 zl., Ant. Kolář 2 zl., archit. H. Kříženecký 10 zl.,\nBud. Kutina, od Vinohrad, obec. úředníků 5 zl., hrabě Lažanský 10 zl., J. Lešinger 3 zl.,\nK. Mašek 2 zl., J. Melounek 2 zl., Dr. Míchal 1 zl., A. Novák 2 zl., Jan Novotný 1 zl.,\nJos. Pekárek 2 zl., Dr. Pěšina 1 zl., E. Piccard 2 zl., JUC. J. Preis L5O zl., J. Preisler\n2 zl., Dr. AI. Rašín 1 zl., Dr. O. Schrutz 5 zl., sl. B. Sokolova 2 zl., K. St. Sokol 3 zl.,\n„Sokol\" v Nové Pace 2 zl., F. Stránský 2 zl.,v V. Streti 2 zl., pí A. Suchardová 2 zl., sl.\nA. Suchardová 2 zl., St. Sucharda 10 zl., B. Šimonovský 2 zI.,vMUC. Šmíd 1 zl.,v Jaroslav\nŠpillar 2 zl., K. Špilar 2 zl., V. Stech 3 zl., J. Štenc 5 zl., Č. Šulc 1 zl., M. Švabinský\n10 zl., F, Topič 5 zl., J. Trenkwald 2 zl., M. Urbánek, Vsetín 2 zl., B. Vlček 2 zl., Jar.\nVorel 1 zl., A. Wiesner 2 zl., Mg. Ph. J. Zelený, Sofia 2*38 zl. Celkem 234 zl. 38 kr.\nv\nDalší příspěvky přijímá pokladník spolku p. J. Stene, Plavecká ul. č. 13—VI.\n*) V odporu s tím zní § 5. podmínek konkursu na podání plastických skizz a modelů pro přístavbu měst-\nského musea v sadu poříčském vyjatý: Veškeré skizzy musí býti v sádře , odlity a zůstanou výhradným majetkem\nobce Pražské, která j.e do sbírky podobných prací v moderním oddělení městského'musea zařaditi dá."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189611-01.1.24", "texte": "Předkládajíce české veřejnosti nový list, nesvoláváme pro něj sympatie zvuč-\nnými hesly a lákavými slovy.\n\nVOLNÉ SMĚRY\nJARO HILBERT.\nKAREL MAŠEK.\nSTAN. SUCHARDA.\nK. L. KLUSÁČEK.\nJAN PREISSLER.\nvyvolány byly da-\nnými poměry ve\nsvětě mladého vý-\ntvarnictví. Umělci, kteří nechtěli podřizovati své snahy tendenci listů\nrodinných se všemožnými ohledy na vkus a choutky obecenstva, cítili\nse nuceni sáhnouti ku poslednímu prostředku a založiti si list svůj, zasvěcený\njedině umění a tomu, co jeho jest. Uznávajíce však v něm každý směr, jen má-li\nčistý cíl, nehodlají VOLNÉ SMĚRY straniti na svých stránkách jediné církvi, nýbrž\nchtějí sloučiti a buditi kladným spůsobem zájem pro celé, široké české umění,\nukazujíce veřejnosti nejen hotové výsledky jeho, ale i postup práce, nejen dosaženou\nmetu, ale také obtížnou cestu k ní.\nKe kruhu výtvarníků, seskupivších se ve VOLNÝCH SMĚRECH, přidružilo\nse pak více mladých spisovatelů, kteří rádi své práce odevzdali tomuto listu, kde\nvolnému slovu umělcovu nepřekáží tendence ani »směrové,« ani »pří 1 ežitostné.«\nTakto pak rozšířený a sesílený kruh náš těší se tou nadějí, že bez pobídky\na dobrovolně připojí se nyní k němu každý umělec dobré vůle. A bude vítán\nkaždý, ať je jakéhokoli vyznání uměleckého, neboť konečně poslední cíl nás všech\nje stejný.\nDoufáme, že z této společné práce záhy vysvitne ráz i snaha VOLNÝCH\nSMĚRU, a že netřeba tudíž prostou cestu jejich předem obšírnějšími slovy označovati.\nNakladatelství listu ujal se spolek MÁNES, plně tak jeden z úkolů stanovami\njemu uložený. Čestné pochopení, jehož dostalo se spolku za jeho činnost z poslední\ndoby, doufáme, že získá důvěru světa uměleckého a jeho přátel i VOLNÝM\nSMĚRŮM.\n\n- v /\nVOLNÉ SMĚRY budou vycházeti poslední pátek v každém měsíci v rozsahu\na úpravě čísla prvého. Roční předplatné obnáší 6 zl., poštou 6 zl. 40 kr., půlletní\n3 zl., poštou 3 zl. 20 kr., jednotlivé sešity prodávají se po 60 kr."}]}