{"numero_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_sha256": "96a0aa21065b87d2c8644e4e1601e16e8d17d9e2b8593cf17f6174ca8c00f41d", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1896/12_01/bmtnaan_1896-12_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1896/12_01/bmtnaan_1896-12_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c002", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 404, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nV. Otomar: Dohra. Drama ve čtyřech jednáních.\nViktor Dyk: Panu Jaroslavu Vrchlickému.\nPetr Kles: V jediném chumáči.\nJaroslav Vrchlický; Bohatýr. Slovo. Elegie.\nKarel Mašek: Otroci. (První pokračování.)\nv\nMilan Fučík: Ci nejsem cynikem?\nJaro Hilbert: Ztracený ráj. (První pokračování.)\nKronika. (První pokračování.) Slova k illu-\nstracím. Zprávy umělecké. Výstavy.\nSoutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c003", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.2", "debut_caractere": 406, "fin_caractere_exclue": 699, "texte": "ILLUSTRACE:\nProf. Jul. Mařák: V přírodě.\nK. L. Klusáček: Umění. Řemeslo.\nf Frant. Hošek: Skizza.\nProf. Frant. Ženíšek: Studie.\nJan Preisler: Vánek.\nv\nJar. Spillar: Melancholie.\nJožka Uprka: Odpočinek.\nM. Alrš: Črta z pochodu Rakocziho. Přítel\ntří řPí.\nProf. Celda Klouček: Vigaeta a sgraffito."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c004", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49 / 50", "page_fin": "49 / 50", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.4", "titre_corps": "JUL. MAŘÁK.", "titre_sommaire": "JUL. MAŘÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "V PŘÍRODĚ.\nJUL. MAŘÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c005", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51 / 52", "page_fin": "59 / 60", "image_debut": 4, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.5", "titre_corps": "DOHRA. — DRAMA VE ČTYŘECH JEDNÁNÍCH. NAPSAL V. OTOMAR. —", "titre_sommaire": "DOHRA. — DRAMA VE ČTYŘECH JEDNÁNÍCH. NAPSAL V. OTOMAR. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.4", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 4400, "texte": "DOHRA. — DRAMA VE ČTYŘECH\nJEDNÁNÍCH. NAPSAL V. OTOMAR. —\n\nOSOBY:\nDvorský, podnikatel staveb, 501etý.\nPavla, jeho dcera, 201etá.\nSoukup, inženýr, 351etý.\nMarta Záleská, 281etá učitelka hudby.\nKarel Budil, 301etý.\nJednání první, druhé a třetí.\n(Ob sah.)\nV třicátém svém roce Karel Budil se zastavil. Chlad\na samota vysokých hor, kde stoupal ve stopách Zarathustry,\njej sklíčily. Na svahu níže jej opustila Marta, jediná žena,\nkterá měla více odvahy, než síly, jiti s ním. Zatoužil po tom,\nbýti dole a vrátil se. Cekali jej doma: strýc Dvorský,\nsestřenka Pavla a Soukup, soudruh ze studií. Strýc byl zá-\nmožným podnikatelem staveb na venkově, a Karlův soudruh\nbyl inženýrem v jeho službách. Leč i Marta před lety se\nvrátila as ní pověsť o jejich minulosti. Pavla, která žila\njen domácnosti, nemajíc kdy snít a toužit, snad mohla vě-\nnovati Karlovi to prosté a vzácné přátelství, po kterém\ntoužil, kdyby nebylo zde Marty, té tajemně mlčelivé ženy,\nžijící jako učitelka hudby v zátiší. A kdyby nebylo Soukupa,\nv jehož vzorné domácnosti byla jako doma za nebožky jeho\npaní, která byla Pavlínou družkou. Soukup žije rovněž jen\nsvé domácnosti: sobě a své malé dcerušce. Teprve po pří-\nchodu Karlově zjevuje svůj úmysl, ucházeti se o Pavlu. Její\notec jest mu ovšem nakloněn. Ona v něm vidí řádného muže,\nleč její srdce není ještě získáno. Zvyk a vychování jsou na\njedné, příchylnost ke Karlovi na druhé straně. Není rozhod-\nnuta. Její otec ji pozoruje i připadá mu neupřímnou a nepo-\nslušnou cd té doby, co mluví s Karlem. Tento se mu znelíbí.\nSoukup upozorní jej i na to, že Karel není dosti spolehlivým\nv kanceláři, hněv otce vypuká ve srážce s Karlem, při které\ntento nezdrží se v prchlivosti. Následek toho: strýc onemocní\na Karel zdrží se v místě pouze ještě měsíc, aby dokončil\nsvé práce a pak odejel. Byt jeho jest ve staré opuštěné\nville, která stojí na konci velké zahrady při domě jeho strýce.\nJednání čtvrté.\n(Byt Karlův. Pokoj: vlevo v rohu postel se záclonami,\nv právo vedle ní okno, skoro docela zastřené, takže je přítmí;\nv právo v rohu stůl, na něm pouzdro s revolverem a nad\nním hodiny, jednotvárně tikající. V právo u zdi před stolem\npohovka. U stolu židle. Obraz a zrcadlo. Květiny. Silná vůně.\nPozdní odpoledne.)\nKarel (značně sešlý, usnul na pohovce vysílením.\nProbouzí se; usedá.) Tedy jsem přece jen usnul. Ah,\nto jsem krásně spal! Co se mi to však zdálo?\nJakobych byl zase maličký, tak pětiletý a nechali\nmne doma: Dal jsem se do pláče; někdo mne\nzavřel. Tu přijde maminka a tluče na dvéře.\n»Übohý hošíku, zase tě nepustí ven!« tak jsem\nji slysel. (Nové údery.) A zas ty rány. (Přejede si celo.)\nAle vždyť to je tady! Pavla, to je Pavla, já věděl,\nže přijde!\nSoukup. Otevři Budile, u všech všudy. Snad\njsi nám neumřel za ten měsíc?\nKarel (jde ke dveřím a otevře). Ah, to jsi ty,\nSoukupe.\nSoukup. Tak mne pusť. Či hněváš se na\nmne dosud? Bylo to hloupé, kolego!\nKarel (sklesne do pohovky). Já 11ÍC nevím (pře-\njíždí si celo), že bych se hněval. To přece jsi ty,\nSoukup. Přece jsme od malička byli kamarády.\nSoukup (rád). Vidíš, tos dobře řekl, Budile.\n(Povzneseně). Naše dávné přátelství mi nedalo,\nabych tě nenavštívil. Vím, že chceš již zítra nám\nodejet. Hloupost! Starý, když slyšel, že jsi za\nčtrnáct dní byl se vším hotov, a že jeho návrh je\npřijat, chce tě mermomocí podržet, a proto mne\nsem poslal, abych vyjednával. Hlupák mezi\nnámi řečeno nemusel tolik offertu škrtit, bez-\ntoho by mu dali práci tak jak tak.\nKarel: Já ti nerozumím.\nSoukup. To je divné. (Pomlčí.) Celý měsíc\njsme se neviděli. Jak jsi sestaral, hochu, o celý\nrok. Kdyby tě tak viděla Pavla.\nKare. (trhne sebou). Pavla?\nSoukup. Nu, já to pochopuji. Takové roz-\nčilení! Na štěstí dopadlo to lépe, než jsem si\nmyslil. Starý Dvorský sic onemocněl, ale přece\nv\njen se z toho vykřesal. Cekal jsem, že budou\nz toho soudy a kdo ví jaké spletky. Víš, co\njsi tomu starému řekl, bylo pod paragraf. A Pavla\ntaké div nestonala; měl jsem oba co těšit.\nKarel (při jménu Pavla se vždy zachvěje). Ano,\nPavla, (tišeji) mluv mi o Pavle.\nSoukup. Jak rád bych o ní mluvil, o tom\nanděli! Jaké to rozumné dítě, jak je poslušná.\nKdyž seznala, že otec trápí se pro jeji domnělou\ntvrdošíjnost, sama mu řekla, že teď teprve pro-\nhledla.\nKar e 1 (vstane a chodí po pokoji).\nSoukup (sleduje jej, nejistě). Přání OtcOVO bylo . .\nvíš, myslil si chudák starý, že umře, a chtěl nás\nvidět blaženy, a svou dceru v pevných rukou,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53 / 54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4386, "texte": "tak aby nemusila se ničeho obávat. On ví, že\nve mně by našla nezdolnou oporu.\nKarel (pohlédne na nej a jde dál. Zastaví se u stolu,\nvezme pouzdro s revolverem a prohlíží si je).\nSoukup (jej pozoruje a v předtuše vstává). Je mi\nlíto, kolego, že tvůj úmysl je tak pevný, nás\njiž zítra opustiti. Nicméně nemůžeme tě v další\ndráze zadržet. My nemůžeme tvému budoucímu\nštěstí býti překážkou. Když nechceš přijati návrh\npana Dvorského, tedy přišel jsem se s tebou\nrozloučiti. Buď s Bohem, kolego. Měj se vždy\ndobře; od srdce ti toho přeje tvůj přítel. A jestli\nti bude libo, dej nám o sobě vědět, abychom\nmohli zaslati ti s Pavlou zprávu o našem sňatku.\nKare 1 (vykřikne). A já te zabij U ! (Namíří revolver.)\nvS O U k U p (zavrávorá ke dveřím. Rázem otevře a prchne.\nZ věnčí.) Pomoc! (Je slyšet kroky odbíhajícího.)\nKarel (odloží revolver a vzpamatuje se). Co jsem\nto zas udělal, Bože, můj Bože. Což mne ďábel\ndocela Spoutal? (Chopí se za hlavu. Chodí po pokoji;\nza chvíli.) Tolik nocí jsem nespal. Teď jsem na\nchvíli usnul. Na všecko jsem zapomeň Co to tu\nmluvil ten člověk? Proč sem šel? Byl jsem tu\nsám, v celém domku nikoho. (Jde k oknu.) To je\nta zahrada, kde mne políbila Pavla. A tam vidím\nten dům, kde bydlí. A tamhle zahradou jde ten\nčlověk, jenž tu byl a se mnou mluvil. Je to Soukup.\nNe, ještě jsem se nepomátl, ještě jsem neztratil\npaměť. (Qhodí po pokoji.) Kdybych na všecko byl\nzapoměl a nejvíc na tebe, Pavlo! Tys byla ne-\nvěrná? Ne, ona přijde. Ona přijde! (Slyšetje kroky\na pak zaklepání. Karel otevře náhle.)\nMarta (zjev neobyčejné energie, vejde). Co to til\nbylo? Potkala jsem Soukupa. Sotva jsem ho\npoznala, jak vypadal. Zašla jsem, aby mne ne-\npotkal; on však tak jako tak se nedíval.\nKarel. Nic tu nebylo. Co ty tu chceš, Marto?\nMarta. Divíš se, že sem přicházím? Jdu\nsem umřít Karle. (Sklesne do pohovky.) Ah, snad\nmne více nezapudíš od sebe, hochu. (Rozhlíží se po\npokoji.) Máš to zde hezké v té zastrčené ville,\nkde nikdo nechce zůstávat. Skoro hezčí než tam\nve Vídni. Ale ne, tam, tam to bylo přece jen\nhezčí; co říkáš, Karle?\nKarel (stojí zády k oknu, ruce složené a naslouchá).\nMarta (pokračuje). Tam jsi neměl takové po-\nhodlí, ale bylo tam útulněji, nežli zde. Tam\nzpíval v okně vesele kanár celičký den. Měla\njsem ho tak ráda. Víš, jak jsi žárlil na něho,\nkdyž jsem ti říkala a tys tak rád bloudil\nv Prateru. Pojďme již domů, kanárek bude mít\nžízeň, já na něj zapoměla. A když jsem tenkrát se\nti bránila, víš, doma, žertem, že nás uvidí, šel jsi\na zastřel jsi klec, aby se nedíval. Měl takové černé\noči, ještě tmavší a snad hezčí, než ty. (Pomlčí.)\nAle tady je tak těžká vůně a tma. Proč ne-\notevřeš okna? Neříká se darmo, že tu straší. Já\nbych tu nechtěla být ani za nic. (Vzpomíná.)\nTenkrát ve Vídni jsem byla přece jen pořádné\nděvče. Byla jsem subretou nic více než týden ?\na to ještě z hlouposti a bídy. A pak jsi přišel ty,\nty můj hochu! Jak jsem byla dřív nešťastná\nv tom »Wiener Luft«, tak jsem potom byla šťastna,\naž příliš nezaslouženě šťastna. Ty jsi přišel\na byla jsem tvou dříve nežli jsi věděl. A\npo těch krásných dnech, kdy jaro se nám dívalo\ndo oken brr, přišel čas osamocení, přišel po-\nřádný život mezi rozumnými lidmi a konečně\nten úpadek největší: přišla jsem sem.\nKarel. A proč jsi sem šla, proč jsi sem jen\nchodila, Marto !\nMarta (pokračuje). Zde mezi těmi šosáky měli\njsme se vidět. Zde, kde jsem myslila, že mne\nnikdo nenajde. A ty jsi sem přišel as tebou\nvšechno, čeho jsem se bála. (Obrátí se na Karla.)\nAle proč mlčíš, můj hochu? Viď, odstonal jsi\nto? Vypadáš opravdu tak hanebně, že sotva jsem\ntě poznala. Tenkrát, když jsem uslyšela ani\nnevím již, kdo mi to řekl, že jsi tady ó jak\nmi zabušilo srdce, to übohé, hloupé srdce! Jak\nasi vypadáš, jak jsi se změnil? A ty pouze:\nHráváte zde někdy, slečno ? Ani jsem nevěděla,\nže se ptáš. Viděla jsem jen tvé oči, byly to tytéž,\njako tehdy, ale byl jsi hezčí, hezčí než tenkráte!\nPamatuješ se tady, ten první den? O jak jsem\ntrpěla tu chvíli. A pak večer, když jsi se roz-\nohnil, ani nevíš, jak ti to slušelo. A ti šosáci\nzatím ohlíželi se druh na druha a litovali tě\nv duchu. A pak přišla ta komedie prosím tě,\nco tě to napadlo, žebrat u těch lidí? A pak na\nkonec přišlo to nej lepší. Namluvili starému, že\numře, on přinutil dceru,, aby se zaslíbila Sou-\nkupovi a teď, jestli tu zůstaneš ještě pár dní,\nmůžeš jít na svatbu, hochu, ale ne na svou. A na\nmůj pohřeb, chceš-li."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "55 / 56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2656, "texte": "Karel (přejde pokojem a za-\nstaví se u Marty). Proč mluvíš,\nMarto? Já nevím, co povídáš.\nJá jsem za ten měsíc odvykl\nlidem. (Chodí). Celý ten čas\nbylo tu tak hezky, tak ticho!\nJen hodiny šly, jen otevřeným\noknem slavík mi zpíval. Tady\nv křoví je, miláček můj. (Ukáže\nven.) A v nocích, kdy jsem ne-\nspal, slyšel jsem z dálky zvony\na hvězdy mi svítily a byly\nchvíle, že jsem byl šťasten, ne-\nvýslovně šťasten ! To bylo\nv půlnocích, kdy jsem měl ony\nokamžiky nebeského štěstí. . .\nNebylo více zápasu mezi moz-\nkem a srdcem. Nebylo Fausta.\nVšem jsem rozuměl, všechno\njsem miloval.\nMarta (vášnivě). Ty hezky\nmluvíš neslyšela jsem tě\ndávno.\nKarel. Nějaká dobrá stará\nžena sem přišla někdy, abych\nneumřel hlady; ani to jsem\nnežádal. Co mluvili tam\nnaproti, o mně, bylo mi jedno.\nJen jedno jsem věděl: Pavla\nže mne miluje, a že nepůjdu\ndřív, dokud ji neuvidím.\nMarta. Ona tě miluje a ty\nji také. (Vstane zvolna a jde k oknu.)\nMěl bys tu mít aspoň klavír\nchtěla bych ti něco zahrát.\nA zpívat se mi chce, zpívat,\njako nikdy dřív. Kdys byla já\nv\nti slavíkem. (Slabé popěvuje.) Sko-\nda toho milování, že netrvá\ndo skonání. (Zastaví se před obra-\nzem), Ah, máš tady obraz: die\nLebensmíiden. Je to tentýž,\nkterý jsem ti dala ve Vídni?\nTenkrát, když jsme šli po Pří-\nkopech, tolik se nám líbil.\nStáli jsme na chodníku před\nvýkladní skříní a tulili jsme\nse k sobě, páž v páži. Jakoby\nto dnes bylo. Srdce mi buši\nlo tak vesele v hrudi. Slunce\ntak jasně svítilo!\nKarel. Já na všechno za-\npomel, MartO. (Dívá se na obraz).\nTo jsou dva zemdlení to\njsme my.\nMart a. Tehdy přála jsem\nsi s tebou umříti. Víš, jaká\njsou přání první lásky? Ani\njsem netušila, že může přijít\nokamžik, kdy také my by-\nchom se mohli vzíti za ruce\na společně skočit do vody.\n(K obrazu.) Ona pláče, ta žena,\non ji strhává do vln kdežto\nmy, Karle, pojď, umřeme spolu !\nKarel. Umřít? Nikoli,\nv\nMarto. Život je tak krásný,\nživot je příliš krásný a nikdo\nto neví. Ti hloupí lidé, kteří\njej utrácejí hanebně, o tom\nneví. Já též o tom nevěděl.\nAle ty noci, kdy jsem chodil\nzde sám, otevřel se mi celý ve-\nsmír a všecko jsem pochopil.\nPochopil jsem štěstí života.\n(Sklesle.) Ale tobě marno to po-\nvídat.\nMarta (na pohovce). Já tedy\numru sama, věděla jsem to\ncestou sem. A šla jsem. Jak\nmi bušilo srdce a teď? Teď\njde tiše.\nKarel. Ten obraz! (Shodí\nv\njej.) Zít se mi chce! Tolik se\nmi chce žít. Snad se ne-\nbáli o Pavlu? Vidím do za-\nhrady. Zde bych byl s ní\nchodil, sem v to zátiší bych\nbyl zapadl a bylo by dobře se\nmnou, navždy bych byl šťas-\nten. Oni se však báli, oni ne-\nvěřili.\nMarta. Oni ti uvěří, až\nmne tu nebude, Karle. Ah, ty\nbudeš šťasten. A já ko-\nnecne také. (Složí hlavu na ruce.)"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "57 / 58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.7", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2515, "texte": "Kare 1. My bychom se ro-\nzešli stejně, Marto! Znáš můj\nsen: jest jím svoboda, svo-\nboda za každou cenu. Ty jsi\nmne ve Vídni snad ani nepo-\nchopila, pak přála jsi mně ■\ndlouho svobody, až dnes jsi\nse znovu na mne těžce zavě-\nsila. Chci býti nadčlověkem,\na ty mne táhneš zpět. Ale\nPavla nic takového nečiní. Ona\nje jakoby zátiší v přírodě. Jdu\nrád k ní daleko od lidí, od\ntěch zlých lidí. Stromy a kvě-\ntiny a skály ty mi nerozumí,\nMarto, a přece je mám rád;\na také mně se zdá, že ty\nstromy a květiny a skály mne\nmilují. Takové přátelství do-\ndává síly, a v něm lítá vy-\nsoko duše. Já nevím, jestli mi\nrozumíš. (Vznešeně). Jest ona\nvskutku čaruplná jak snění\ndítěte. Vždyť je to ještě dítě,\nMarto, a ty? Ty máš život za\nsebou. Nedivím se ti, že chceš _\numřít.\nMarta (vybuchne zoufale). Co\nchci já bláhová? (Sklesne na po-\nhovku, tišeji.) Odstroj mne, Karle,\njako tenkráte. A vlasy roz-\npoutej, ty černé vlasy, které\njsi voněl tak rád. Ale ne,\nsvléknu se sama. Půjdu spat,\nhochu. Vidíš, já jsem také\nnespala a snad i déle než ty.\nA pak jsem vzala tuhle trochu\nléku. (Vyndá lahvičku opia.) Kdy-\nbys věděl, jak to opijí. Jaké\nkrásné věci se mi budou po\ntom zdát. (Svlékne se do bílých\nšatů.) Připij si se mnou, jako\ntenkráte večer tato sklenka\nse nerozbije. (Chce se napít.)\nKarel. Nech toho, Marto!\n{Béře jí fiolu.)\nMarta (ji vyrve.) Dej sem,\nať usnu. (Pije).\nKarel (položí jí ruce na hlavu;\ncizím hlasem.) Spi tedy sladce,\nMarto.\nMarta (ovíjí mu ruce kol šíje.)\nDej mi ještě polibení, Karle.\nKarel (ji políbí). Neměli\njsme se nikdy sejiti, Marto\nnikdy!\nMarta. Byl to náš osud,\nKarle. Nechtěl bys umřít? Smrt\nje tak krásná.\nKarel. Já také umru,\nMarto.\nMarta. Se mnou? Je mo-\nžné to štěstí ?\nKarel. Až přijde Pavla,\nMarto.\nMarta. Ty bys chtěl tu\nžít mezi těmito lidmi ? Já\nk nim více nepůjdu.\nKarel. Usni, až vstaneš\nbude ti dobře. Bude ti dobře,\nMarto.\nMarta (v deliriu). Umění\njaký to božský sen mohli\njsme jej snít? Zde, zde mezi\ntěmito lidmi? (Zasténá).\nKare 1. Co je ti, Marto ?\nMal' ta (vášnivě, tiše). Miluj\nmne, jako ji máš rád! (Lekne se.)\nAle jestli sem přijde ona, ne-\nnechej mne tu, miláčku. Tam.\n(Ukáže z těžká k posteli).\nKarel (jde k ní, rozhrne zá-\nclony a vede Martu).\nMarta (jde zvolna a sténá.)\nJak se mi točí hlava po-\nmalu drž mne, podepři mne\nlip, Karle!\nKarel (uloží Martu, sedne k ní,\nvezme její ruku).\nMart a (zaúpí). Karle ! ! (Ce-\nlým tělem se zachvěje, pak je bez\nhnutí).\nKarel (po chvíli ticha). Volal\nmne někdo? (Otevře dvéře.) Nikdo.\n(Delší pausa; hodiny tikají. Vrátí se"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.8", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3391, "texte": "k Martě a uchopí ji za ruku.) Ona spí, snad ani ne-\ndýše. Ona mne slyší, její duch je zde. Marto!\nzazpívej mi ještě a já budu ti povídat pohádku.\n(Pausa.) Byl jeden král, starý král a měl mladou\ndceru. Takové zlaté vlasy měla, že slunce jí\nzávidělo. A byl jeden kouzelník, nebyl starý ale\npřísný kouzelník a ten měl zahradu a nikdo\nnesměl vidět, co má v té zahradě. Tu jednou\npovídá princezna: Musím vidět, co kouzelník\nmá v zahradě a šla. A jak se dívá přes vysokou\nzeď a jak se dívá, co vidí zlatovlasá princezna?\nVidí zahradu plnou růží a krásných květů a pě-\nšinky ze zlatého\npísku a na nich\nse prochází děťát-\nko, krásné jak an-\nděl a má vlásky\nz pravého zlata,\ntakže lesk jejich\njest plamenný a\nspálí všechny oči.\nPrincezna jen u-\nskočila a již om-\ndlela. Donesli ji\ndomů a rozstona-\nla se. Povídá král:\nJaká to nemoc ?\nMlčí, nic neřekne. A tu přijde z daleka doktor.\nPtá se, co bylo ? Děťátko viděla, zlaté má vlásky\na z ryzího zlata. Miluje děťátko, miluje strašně!\nKdyby je mohla jedenkrát vidět! i\\le ten kou-\nzelník celou ji schvátil. Nemůže chodit, nemůže\nk oknu, a tam za zdí chodí to dítě. Poznal to\ndoktor, poznal to mladý. »Půjdu,« tak povídá,\n»sám pro to dítě. Vezmu ho čaroději. Ona až\nuvidí zase to dítě, zas bude zdráva.« Ale jak\nvzíti, vzíti to dítě? Aby ho vzali, musí pryč vlasy.\nPůjdou pryč vlasy, a není to dítě. Myslí tak\ndoktor, myslí tak mladý. (Vstane a chodí.) Ta po\nhádka nemá konce. (Přistoupí k zrcadlu.) Někdo mne\nposlouchá? Kdo to tam stojí? (Sejme zrcadlo, při-\nstoupí k oknu). Jak jsem se bál! Teď jsi slyšela,\ndusinko, uleť. (Otevře okno pak chodí). Opravdu, jaká\ntu těžká vůně, jak řekla Marta. Kdy to řekla?\nJak je mi smutno, jaká hrůza, když ona nejde.\nA ona přijde. Hlava mi jaksi neslouží a přece,\npřece ——. Musím jít k oknu a nadýchat se\nčerstvého vzduchu. (Dívá se ven). Hle, ten krásný\nvečer již přichází. A zas bude zpívat, zas bude\nzpívat ten slavík, který mi zpívával zde celé\nnoci oknem. Ze zahrady, kde jsme se milovali.\nZe zahrady, kde mne políbila. A my se budeme\nzase milovat a nikdo nás neroztrhne. A takle ji\nobejmu. (Objímá Martu.) A pak zastřelím slavíka,\nprotože nesmí už zpívat víc žádnému jinému,\ntakhle ho zastřelím. (Vezme revolver a vypálí oknem\nránu. ) A pak zastřelím i ji i sebe, a půjdeme\nk Martě. (jde\nk Martě a zastře ji\ndocela). Proč jsem\nstřílel ? Aby to sly-\nšela? Výstřely to-\nnoucích! Ah, jak\nbolí mne hlava !\nVzduch, více vzdu-\nchu! Světlo, více\nsvětla! Kdo to\nřekl? Já to říkám,\nprotože umru. Za-\nbil jsem Martu, za-\nbil jsem slavíka,\nzabij u Pavlu !\n(Lekne se.) Já nic nevím. (Potácí se.) Země se točí,\nslunce se točí —. (z okna) Ah, slunce, celý život\njsem toužil po tobě, chtěl jsem býti tak vysoko,\nměl jsem tě tak rád! Ono je tamhle . . . Zahrada\nžije! Jsou tu lidé! Co chtí ti lidé? Všichni stojí\na stromy letí, květiny letí a růže letí a ona, ona!!\n(Odskočí od okna. Je slyšeti běžící kroky. Dvéře se rozletí.\nProud červánkových paprsků padá dveřmi do pokoje. Pavla\nv modrých, světlých a lehkých šatech se zjeví.)\nKarel (řítí se jí k nohám, revolver upadá). Pavlo,\nslunce moje! (Klečí jako v modlitbě, hlavu k zemi.)\nPavly (vykřikne hrozně). Pro Krista, Karle! Co\nje S tebou?! (Vrávorá na zeď s rozepjatýma rukama.)\n(Kroky z věnčí několika mužů.)\nHlasy: Zde padla rána! Pozor!\nSoukup (z věnčí). Tady je to, ty dvéře.\nVšechny nás postřílí! Pavlo!\n(Na prahu zjeví se příchozí.) (Opona padá.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c008", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59 / 60", "page_fin": "59 / 60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.5.3", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.8", "debut_caractere": 3393, "fin_caractere_exclue": 3411, "texte": "FR. HOŠEK.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c009", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61 / 62", "page_fin": "61 / 62", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.6", "titre_corps": "PANU JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.", "titre_sommaire": "PANU JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.", "signature_source": "VIKTOR DYK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.9", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 572, "texte": "PANU JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.\nVIKTOR DYK.\nPři čtení kritiky p. B. Ptáčníka ~Písní Poutníka\".\nTPo byla vážná chvíle Sabbatu!\nJak ode všech jsou opuštěny dvory!\nA bílá ruka, v křeče záchvatu,\nhrá variace na »Memento mori!«\nOdešli! Přijdou?! Není návratu!\nRoj hallucinac věrným zůstal, chorý.\nCo ještě zbylo?! Kdo to zpívá tu?!\nJe marno všechno vysíleny vzdory!\nA v okna civí ona Příšera,\nta, která kdysi spila Baudelaira,\nta Nepřítelka, žena nízká hluboce!\nA cizinec-li kolem dvoru kráčí :\njednomu teskno, zoufale, až k pláči,\ndruhý se chechtá, drze, divoce!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c010", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61 / 62", "page_fin": "63 / 64", "image_debut": 9, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.7", "titre_corps": "VJEDINÉM CHUMÁČI. — NAPSAL PETR KLES.", "titre_sommaire": "VJEDINÉM CHUMÁČI. — NAPSAL PETR KLES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.9", "debut_caractere": 574, "fin_caractere_exclue": 2262, "texte": "VJEDINÉM CHUMÁČI. — NAPSAL\nPETR KLES.\nVeliký hospodářský\ndvůr. Ze stájů proti bytu hospodářů\nženou krmný dobytek k prodeji na jatky.\nPřed okny bytu stojí stará, šedivá paní v čepci,\ns naduřelým životem, s energickou tváří. Vlast-\nnice dvora. Bezzubé čelisti smýkají se jí o sebe\nv podivném přežvykování, a jak přilehnou při\nkaždém přesunutí, svaly na lících a skráních silné\nvystupují.\nV tom přežvykování je rozvaha člověka pro-\ndávajícího svůj dobytek, který po řadu týdnů\nv v\npilné krmil. Člověk hospodář dodával si tu pře-\nžvykováním klidu a umiňoval si, že ho taškář\nřezník tak snadno nezkrátí.\nRuce staré paní, sevřené v pěstě, opíraly se\no neforemné boky. Snad tak volněji dýchala.\nNehýbala se s místa, ale stála tu pozorná\na hotova, každé chvíle vzkřiknouti přes rozsáhlé\nnádvoří.\nVeliký, lalochatý dobytek po hýbal v tupém\nvyděšení hlavami, za něž byl těžkými řetězy\nspoután v tlum. Jeden z těch starých, vyslouži-\nlých tahounů, který teď asi tušil temně, že náhlý\nblahobyt na krmníku přece jen neskončí dobře,\npoložil v dobráckém kamarádství hlavu přes hřbet\nsvého souseda, přikrčil se a hleděl vyděšeně\nstranou.\nMladičké děvče s hezkou snědou tváří, ztý-\nranou těžkou prací, surovostmi a sprostotou\nslužka ze stáje bilo do dvou volů uprostřed,\nkteří svěsili hlavy a nehýbali se.\nVysoký, ramenatý řezník stál v samém středu\nchumáče a rozplétal sdrhnutý řetěz. Jeden z volů\ntrhl sebou prudce pod jeho holí, která mu mířila\npřes oči. Hlavy ostatních spoutaných hnuly se\nku středu řetězu, kde jím zacloumal poděšený\n\n* Vyhovujeme toliko přání pana V. Dýka, když tu uvá-\ndíme, že báseň zaslal nám dříve, než první číslo »V. Sm.«\nvyšlo, napsal ji, aniž o feuilletonu v něm věděl. Red."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "63 / 64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4013, "texte": "holí vůl. Teď jakoby byli teprv ucítili nezvyklé\npouto od hlavy k hlavě, které je mátlo a děsilo.\nRázem srazil je strach v pevnou kupu, plec na\nplec. A již několik volů kladlo smutně a dobrácky\nhlavy přes šíje a hřbety ■soudruhů, v hrubém,\nnemotorném a truchlém laskání. Osaměle poutáni\npo dlouhou dobu a teď ve strachu náhle sobě\nblízci, v jediné hromadě, dýchali k sobě dlouhým\ndechem široce rozevřených nozder.\nBylo viděti jen část mladého, útlého poprsí\nholčice a hlavu její v tísni a roji širokých hřbetů\na šijí.\nMladičká její tvář, s měkkou ještě linií za-\nrůžovělých líček! Tvář se zbytkem hrůzy zná-\nsilněného dítěte, s bolestně hloupičkou pýchou\nže už jí nic není skryto ze špinavých tajemství\nživota, as troškou vzdoru, se kterým vymkla se\nsilným pažím vousáčů a se kterým drze, bez\nvyzvání říkala do očí mužům: »Ano, proč ne,\nchceš-li, co je na tom, to já všecko už znám,\nale musím také já chtít, rozumíš ?«\nTato tvář ocitla se uprostřed v tlumu širokých\nplecí a hřbetů, tíhnoucích k sobě v tupém po-\npudu celou vahou své těžké, potácivé hmoty.\nSlepá, těžká vlna velikých těl, která vzedmula\nse k ní zprava i leva, aby jí volně a tiše žebra\npolámala cestou a ztrnula pak, v němém civění\nv tupém kymácení hlav a dlouhém oddechu\nslizkých chřípí, naplnila jí oči velikým dětským\nstrachem proletářů.\nVyděšený starý vůl, tísněn několika jinými\nhnal se slepě hlavou ku předu vztýčenou po,\nnejbližším hřbetu,' aby měkce o něj zatkl slin-\ntavou svou bradu na lalochaťé šíji. Podobal se\nvelikému, ztloustlému starci, který iéta už jen se\nprocházel drobnými krůčky. a náhle popadnut,\nstrachem, chce utíkati a hrozí svalití se na. růžové\ndítě. Rozložitý roh jen jen se nezaklesl o prsa\nholčiny. Stará paní pod okny, vzkřikla něco,\nnehýbajíc se s místa a rozčileně držíc sevřené\npěstě ve vzduchu nad oběma boky. Vůl přirazil\nbedra holčice k zadku kamaráda a tíhnul chří-\npěmi po jeho hřbetě, dlouze ssaje jeho výpar\na hledě stranou zkrvavenýma očima. Tváří děv-\nV Q\nčete trhl se výraz dětsky plačtivý. Řezníkova hul\ntřeskala o čumáky melancholicky skloněné, veliké,\ntruchlé oči mhouřily se pod ranami, slintavé\nbrady zvedaly se se hřbetů a zadků, chumáč se\nzakolísal, řetězy napínaly se od hlavy k hlavě\na kolem holčice se uvolňovalo.\nKdyž boky její ještě sevřeny byly dvěma\nplecemi, muž náhle odhodil hůl. Byl jako omámen\npáchnoucím dotykem velkých těl a hltavým\nvdychem, jímž rozvíraly se široce nozdry volů\nna hřbetech soudruhů. Byl vzbouřen ve svém\ndivošství tísní mladých boků lehkomyslné holčice\nmezi plecemi dvou tupých, ztlustlých zvířecích\ntěl a drážděn bezmocným, plačtivým výrazem\ndětských líČek, výrazem, kterým zvedl se mu\nnáhle k hlavě' opojný, dusný opar vzpomínky\njeho surových pohlavních triumfů. Vzepřel se\nstehny mezi oběma voly a vztáhl bled a udýchán\nvelké, zachvívající se ruce po její kyčlích.\nTo nebyl pouhý hrubý žert. Divoká chtivost\nsvítila mu v očích a zapomněl docela na pustý\nvtip, kterým jindy v podobných situacích pro-\njevoval kavalírsky svůj povýšený, nabažený klid.\nByla to tvář vážná až k vraždě.\nJak se setkaly pohledy obou lidí, hrozný\nstrach projevil se na tváři holčice, strach, proti\nněmuž dřívější její úzkost byla nevinnou hrou.\nVzkřikla .dlouze a. drsně. Něco kmitlo jí v očích\njako v pohledu dítěte, které již'zase týrají. Již\nzase je tu takový vousáč, který ji sevře, až\nztrácí dech —.\nJak ji srazil k sobě, už jenom polohlasný,\ndrsný oddech dral se jí z prsou, paže a víčka\nklesaly jí bezvládně. Tak hrozně němé to bylo —.\n»No, no, slyšíte!« vzkřikla stará paní pod\nokny, s oběma pěstěmi už zase klidně* vetknutými\no boky. - ■\nPustil ji. Oba třásli se jako listy. Ona jevila\nv tváři mdlý pokus, skryti hanbu a zmatek vý-\nrazem uličnictví, v němž patrně viděla přiměřenou\nsobě prozatím formu přemožení života. Potácela se.\nMuž odplivl, či zaslintal spíše, polo ještě bez\ndechu a náhle brunátně ve zbledlé tváři, jak\nshýbal se lhostejným, pomalým posuňkem pro hůl.\nStará paní pod okny živěji přesunovala bez\nzubé čelisti, jako v nějaké vzpomínce bodlivé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c011", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65 / 66", "page_fin": "65 / 66", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.8", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "65 / 66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "FR. ŽENÍŠEK.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c012", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67 / 68", "page_fin": "69 / 70", "image_debut": 12, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.9", "titre_corps": "BOHATÝR.", "titre_sommaire": "BOHATÝR.", "signature_source": "JAROSLAV VRCHLICKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "67 / 68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 923, "texte": "\\y\nÍ4il na severu král,\nrád pil a rád se smál\na každému, kdo k němu přišel,\na jehož prosby, nářek slyšel,\nvše z plné duše dal.\nI přišel první syn.\nByl otce svého stín,\na hrdě pravil: Dej mi moře,\nkam dojede teď po prostoře\ns vším, co má jeho klín.\nKrál pil jen a se smál,\na synu moře dal.\nSyn druhý přišel pak,\nstál před ním jako mrak:\nDej hory mi a lesy, pláně,\nchci lovit jeleny a laně,\nmým budiž sob i pták.\nKrál pil a jen se smál,\na synu hory dal.\nSyn třetí přišel též :\nPřec není, otče, lež,\nmáš poklady vždy v země hloubi,\nkde s rubínem se perla snoubí,\njest plna prý jich věž.\nKrál pil a jen se smál,\npoklady synu dal,\nTak rozdal vše ten král,\na dál pil a se smál.\nTu přišla chudá dívka z lidu,\nzjev její celý jevil bídu\na hořký, hořký žal!\nCo chceš? se tázal král\nTvé srdce!\nOn je dal.\nJen usmál se, číš k nebi zved,\nco bohatýru celý svět,\non věděl, kam jen kolem hled,\nže on je pravý král!\n\nBOHATÝR."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.13", "debut_caractere": 3142, "fin_caractere_exclue": 3161, "texte": "JAROSLAV VRCHLICKÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c013", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67 / 68", "page_fin": "69 / 70", "image_debut": 12, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.10", "titre_corps": "SLOVO.", "titre_sommaire": "SLOVO.", "signature_source": "JAROSLAV VRCHLICKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "67 / 68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.12", "debut_caractere": 925, "fin_caractere_exclue": 1371, "texte": "TTak padne slovo jen\nve nestřežené chvíli,\na štěstí vše jest sen,\njest víno, jež jsme pili.\nA dopito je teď,\njen hořkne na rtu posud;\nproč nikde odpověď?\nBez milosti je Osud.\nJak z tenkých pavučin\nje všecko blaho stkáno,\nptačího křídla stín,\na vše jest rozerváno.\nJen muška zavadí\n011 ve svém letu plachém\na již má po mládí\na již se chvěje strachem.\nJen slovo potlačit\nkde jste ó dnové krásní ?\nMy mohli dlouho být\nbez toho slova šťastni!\n\nSLOVO."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.13", "debut_caractere": 3121, "fin_caractere_exclue": 3140, "texte": "JAROSLAV VRCHLICKÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c014", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69 / 70", "page_fin": "69 / 70", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.11", "titre_corps": "ELEGIE.", "titre_sommaire": "ELEGIE.", "signature_source": "JAROSLAV VRCHLICKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1369, "texte": "ELEGIE.\nJAROSLAV VRCHLICKÝ.\nHluboce v duši mi táhne cos jako hlaholy zvonů,\nslavnostní nálada vlá z tonů těch písní mi vstříc.\nJásati chtěl jsem »Evoe!« zrovna jak v mladosti dobách,\nbíle prostřel jsem stůl, poháry postavil naň.\nStaré víno, paprsk v němž ohně Hélia dřímal,\ntříštilo granáty své o cíše zlatistý kraj.\nRůže, žhavé růže mezi poháry kolem\nv závrati radosti své po stole rozházel jsem.\nNevím, jak se mezi ně dostaly stříbrné astry,\njeseně mrazivý dech pojednou vstříc mi z nich vál.\nDuma náhle povstala jakás, podivná, cizí,\nusedla v myšlenek střed Banquův jak příšerný duch.\nRázem utichly v duši mé slavné hlaholy zvonů,\nsotva ret cíše se dotk, zhořknulo víno v ní již.\nA jen smutek, smutek, hluboký, bezměrný smutek\nhlubinou duše jak mrak nad spícím jezerem táh.\nPo všem, tedy po všem! Mladosti pukla již radost,\nuvadly růže vše kol, laury vše požat}' jsou.\nPo všem, tedy po všem ! Nelze se radovat, těšit,\nnadarmo ptáš se jen »proč?« Odpověď nezní ti v sluch.\nPo všem, tedy po všem! Zavřena okna i dveře,\núnava, stáří a trud, příšerní hosté jsou zde.\nSedí v kruhu, vyhaslým zrakem ve tvář mi civí,\nmlčí a nehnou se dál, únava, stáří a trud.\nVenku vichr naříká, poslední tramway v něm cinká,\nspáti, ó spáti, ó spát, posledním lékem tu jest.\nSpáti, ó spáti! Takto jen unikneš příšerným hostům,\nběda však po ránu zas sklenný jich vítá tě zor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c015", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69 / 70", "page_fin": "79 / 80", "image_debut": 13, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.12", "titre_corps": "OTROCI. — NAPSAL KAREL MAŠEK.", "titre_sommaire": "OTROCI. — NAPSAL KAREL MAŠEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.13", "debut_caractere": 1371, "fin_caractere_exclue": 3119, "texte": "OTROCI. — NAPSAL KAREL\nMAŠEK.\n\n(PRVNÍ POKRAČOVÁNÍ.)\nAsi jeden den domnívala se Božka, že\nzvítězila; pak nabyla holé jistoty, že stala se\nsnadnou kořistí. Ale bránila se tomu domnění\nze všech sil oněch citů, kterými provázela bytost\nKarlovu.\nTrvalou touhou po muži stala se citlivou;\nseznala potom Karla a domnívajíc se o sobě,\nže duševním životem převyšuje ženy svého okolí,\nměla za to, že ona jediná hodí se ke Karlovi,\njenž zdál se jí rovněž podivně osamělým v ma-\nlém životě. Vypěstovala v sobě uměle lásku\nk němu a byla pak přemožena. Vzdala se\nsnadno, ihned, bez boje, tak že vítězství nad ní\nnemohlo uspokojiti ani jeho samolibost, a pak\nvždyť on jí ani nechtěl, vnutila se mu.\nA potom ona teprve poznala, že ve své\ntouze a opuštěnosti přilnula k němu citem až\nšíleným.\nJako on mohl jej pochopit?\nCelý jeho život byl plný takových úspěchů,\nsurové síle jeho mužství pokořila se každá žena,\nnenaučil se nikdy toužit, neznal muk neukojené\nvášně a vzpomínek měl tolik, že jej netěšilo\njimi se probírat. Někdo trhá květy lásky ze zá-\nliby jiný sráží je při procházce hůlkou, pro-\ntože náhodou vykvetly u jeho cesty a tak činil\nKarel. Ničeho si nepřál a po ničem se mu\nnestýskalo v tom stavu živ byl vždy řadu\ndní a jsa jím utýrán vzchopil se pak ze vzdoru,\nprobudil v duši trochu ruchu a hledal změnu.\nV takové dny jedině bývala Božka šťastnou,\nneboť pak se jí zdávalo, že je nutnou jeho ži-\nvotu a že on jí alespoň trochu náleží.\nOstatní její dny přesyceny byly neklidem.\nProbouzela se se vzpomínkou na něj a vzpo-\nmínka ta během dne vzrostla v touhu; hodiny\nübíhaly pomaleji a pomaleji a jí zmocňovalo se\nstrašlivé chvění, bázeň, že ho neuvidí, že bude\noloupena o tu chvíli, kdy jí přáno jej viděti,\nposlouchati jeho hlas, opírati se o jeho rámě"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "71 / 72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.14", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 3781, "texte": "a pokorně čekati, bude-li on tak vlídným a po-\nlíbí či obejme ji . . .\nDenně si umiňovala: Dnes, dnes konečně mu\nřeknu, jak strašlivě jej miluju a jak strašlivě\ntrpím . . . Dnes vynutím z něho přiznání, cho-\nvá-li pro mne přece trochu citu . . .\nAle když dostavil se večer a Karel přišel,\nkdyž počali mluviti o všedních příbězích dne,\nklesla její odvaha a zmizely úmysly. Byla bez-\nbrannou. Zbývalo jen pokorné mlčení, bez vý-\nčitek neměla k nim práva; sama se mu\nvnutila a bála se, že by ji proto odpudil, že\njiž tak je mu svojí láskou obtížná. Bázeň před\nsměšností stavěla hráze jejímu chování a tak\nšla za ním jen s neskonalou lítostí, která stejně\ntrpkým, tísnivým pocitem svírala její nitro jako\nláska. Ten fysický pocit v prsou byl stejný\nv bolesti i ve štěstí.\nLítost, nesmírná lítost naplňovala všecky její\ndny. Nebyla to závist, co cítila, bavil-li se v ji-\nném kruhu nebo zajímala-li jej řeč, která nedo-\nvedla zaujmouti také ji závist je nepřející\na ona chtěla jeho štěstí. Nebyla to také žár-\nlivost vždyť s tou smísen je hněv a ona\nhněvati se nedovedla, dovedla pouze býti ne-\nšťastnou a byla jí stále, jakmile byla od něho\nvzdálena, jakmile se domnívala, že baví se jinde;\ni tehdy když vypravoval jí o tom, co přes den\nči minulého večera konal a viděla, že dovedl\nbýti spokojen bez ní. A nejenom lidé vzbuzo-\nvaly v ní tuto žárlivost bez hněvu, ale i mrtvé\npředměty kniha, obrazy, krajina, konečně\ni cigaretta které jej těšily a kterých mohl\nužívati bez ní.\nPodmaňoyala ji veliká láska, které nedovedla\nse vymknouti, třebas poznávala, že přece jen\nKarlovi není ničím, že celé řady dnů je mu\nlhostejnou; třebas věděla, že svým vnitřním utr-\npením povznesla duši svou nad duši jeho, pře-\nsycenou a umdlenou, že ona by skutečně za-\nsluhovala odměny za svou oddanost. Byla k němu\npřikována velikou smyslnou láskou a ta nesla\nsebou vlastnost činící ji tak nešťastnou: velko-\nlepé sobectví. Chtěla mu otročit způsobem nej-\nponíženějším, cítila v sobě odvahu, páchati k vůli\nněmu zločiny ale chtěla, aby tak nesměl\npro něj činiti nikdo jiný, aby sama mu byla\nvším.\nA přece jednoho nepřála si nikdy, snad na\nto ani nevzpomněla: nikdy nepřála si býti jeho\nženou. Viděla by jej pak spoutaného, ne tak\nsilného, jakým nyní se jí zdál, a jistě by pře-\nstala jej milovat.\nBrzy přestaly procházky v přírodě. Chladné\nvečery nepřály lásce.\nBožka zdráhala se navštěvovati Karla v jeho\nbytu ale dovedla to provésti tak, že se zdálo,\njakoby její matka ani netušila, že on celé večery\ntráví sám s Božkou v malém pokojíku této.\nTam čekávala jej denně s touhou vždy větší,\nrozčilena očekáváním, rozlítostněna, opozdil-li se\no chvíli a uchvácena divou radostí, když přece\npřišel. Pak vrhala se mu na prsa v divokých\nzáchvatech, v zuřivé lásce zatínajíc zuby své\ndo jeho silného krku.\nTam pronásledovala jej vzpomínkami, když\npřijíti nemohl a zasypávala výčitkami lidi, v jichž\nspolečnosti večer trávil.\nKdyž nepřicházel, upadala v malomocné zou-\nfalství.\nNešel. Minuty míjely a její netrpělivost rostla\nbez hrází. Přece se nezmínil o tom, že by byl\npoután jinam. Proč na ni zapomněl? Chvíli pod-\ndávala se odříkavé resignaci, bojíc se ať jak-\nkoli jednati, aby svým chováním jej neod-\npudila. Pak se rozhodla, že jej vyhledá.\nMříž na pavlači, uzavírající byt Božčiných\nrodičů, byla zavřena na klíč.\nProto! Proto on nemohl na chodbu, proto\nnemohl zaklepat na dvéře jejího pokojíku\nnemohl přec zvoncem burcovat kohokoli as hně-\nvem jistě odešel, že snad její neopatrností bylo\nzaviněno neobvyklé zamknutí mříže . . .\nZa chvíli klepala na okno jeho bytu. Neo-\nzýval se nikdo ale uvnitř bylo světlo za zá-\nslonami, slabé, blikavé světlo. Klepala znova\nopět nadarmo. Zabušila světlo shaslo . . .\nNač žebrati u okna její láska otevře si\npřímou cestu. Dům byl přístupný, v průjezdě"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "75 / 76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3600, "texte": "nikoho a ode dveří, kde bělá se tabulka\ns jeho jmenem, zahnati se nedá, kdyby tam měla\nklečeti do rána.\nČekala chvíli, až skulinou pode dveřmi vi-\nděla opět kmitnouti se světlo. Zaklepala opět\na slabým hlasem poprosila o přístup.\nKonečně konečně zarachotil klíč; vrhla\nse do pootevřených dveří a stála v tváři v tvář\nženě. Karla tu nebylo, jen ona, »ta druhá«,\nKristina.\n»Co tu chcete?« zděšeně vykřikla Božka,\nkterou již zalomcovala první předzvěst křečovi-\ntého pláče. »Kdo jste kde je Karel . . .«\n»Přijela jsem jen tak, musela jsem jej zase\nvidět« pokorně, nepřekvapena a neuražena od-\npovídala Kristina. Trochu se usmívala; hořce,\nale přec.\n»Ale on není doma,« dodala pak zcela vše-\ndním tonem, »musel do kasina, mezi ostatní.«\n»Musím ho mít, chci ho vidět, chci, aby byl\nu mne,« dala se Božka do dětského pláče a utí-\nkala utíkala domů a tam v křeči se svíjejíc\nmatce u nohou křičela: »Chci ho mít, chci, aby\nbyl u mne. —«\nA plakala, plakala usedavě, nesmírně. Otec\nni matka nevěděli si rady. On ji tedy těšil,\nkřísil a matka šla pro něj do úřednického ka-\nsina.\nByla tam toho dne nějaká zábava. Karel tam\nv poslední chvíli šel, Božce toho neohlásiv. Když\npak jej Božčina matka dala vyvolat a vše mu\nřekla, předpokládal, že Božka bouří snad žárli-\nvostí, domnívajíc se, že k vůli návratu »té druhé«\nji opustil.\nDal se k ní tedy přivésti matkou a její\nprvní slovo bylo »Odpusť »\n• Štěstí, že se vrátil, zapudilo vše; nežárlila,\nvěřila, že k ní šel aniž on o tom ji ujišťoval\na jen prosila za odpuštění, že mříž na pavlači\nbyla její neopatrností zamčena . . .\n■ Byla zas poddajná, otrocká, ustupující, žebra-\njící. Nikde nenalézal síly, která by jej přemohla.\nZa krátko potom poručil jí, aby odjela.\nŘečí po městě bylo ovšem již dávno dost, ale\nkdyž řekla mu, že smíchu a řečí bude nyní ještě\nvíc, zamračil se a řekl: »Zítra jedeš do Prahy.«\nLedová hrůza trhala jí v prsou, když chystala\nv tupém spěchu své věci. Večer odvedl ji z do-\nmova na kvap, ani skoro se neloučila s matkou.\nBylo už temno, když ji odváděl, klidný večerní\nživot nádražní zvětšoval její horečku.\nOba byli tiši; nebylo ani o čem mluvit\nvše bylo jasno.\n»Je konec,« myslila ona. »Nyní se mne zbaví,\ntak to bývá.«\nA jemu vadilo pouze to překonávání souvi-\nsících starostí. Zkameněl již také v maloměstském\nklidu, zlenošil. A trochu nevolno mu bylo;\npřekáželo mu rozčilení té ženy, hořící touhou\nještě křečovitě se k němu přimknouti a přece\nbojící se pohněvati jej dotěrností své lásky.\nBožka zapadala již jen v tupé pozorování\nokolí. Důkladně spočítala nádražní světla, be-\ndlivě stopovala kyvy luceren, dávajících znamení,\nchytala se veškerou pozorností zvuku elek-\ntrických signálů, jen aby nemyslila na sebe, na\nnezrozené dítě, na osud, který je rozlučoval a na\nto, co pokořovalo ji nejvíc: že přijala od něho\npeníze. Přijala je, neboť byla v nouzi a byla jako\njeho ženou.\nKdyž vlak již přijížděl, přece chtěla promluvit.\nTrhlo jí jakési odhodlání, ze všedních věcí, jimiž\nse zabírala, zoufale přeskočila k tomu, čeho se\nbála nejvíc.\n»Karle —■ musím tě prosit zhřešila jsem\npro Boha . . .«\n»Ale nech teď hloupostí,« odbyl ji zkrátka,\ntušíc opětný projev její bezmezné oddanosti.\nA tu ovšem nastal okamžik, který očekával,\na který jej nejvíce popudil k hněvu: okamžik\npláče, strašlivého pláče.\nNaložil ji do vozu jak zboží, a tam schou-\nlena v koutě štkala usedavě vzpírajíc se, zakrýti\nsi oči šátkem, a upírajíc červený, opuchlý zrak\njen na něj, jen na něj, aby dlouho, dlouho užila\ndrahou jeho tvář.\nA když se vlak rozjel, byli oba rádi, že mají\ntu těžkou chvíli za sebou. Zbývalo chystati nový\nspůsob života."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "77 / 78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2891, "texte": "V Praze bydlela u chudých lidí, v přízemním\nbytu tiché ulice. Dny übíhaly líně a přece rychle.\nVíce zahálela, než pracovala. Nečinně sedávala\nu okna hledíc bez myšlenky v prázdnou ulici\na snila jen o všem co zašlo, o svém hříchu,\no své lásce a rozloučení a nedovedla si vymy-\nsliti, co asi přijde, jak bude dále.\nVytvořila si vždy jen příjemné sny, jimiž bo-\nřila starosti skutečnosti.\nv\nČasto měla nouzi. Práce, jež by ji živila ne-\nměla a neuměla; peněz z domova nechtěla.\nPsala, že jí posýlá on. Ale on posýlal jen časem,\nvždyť sama jej ujišťovala, že má dost a pro-\ndávala i zastavovala co mohla.\nNěkdy zalomcovala jí nepřekonatelná touha,\nviděti Karla. Přemahala se a plakala. Lidé,\nu kterých bydlila, těšili ji, neznajíce její smutek\na předpokládajíce, že ji tísní jen jediná starost.\nA ona se tím přece netajila, že více ji trýzní\njejí láska než její hřích.\nKdyž kvapem blížil se stav, který měl na\ndelší čas naprosto nemožným učiniti jí návrat\nk němu, odhodlala se ve chvíli prudké touhy\nuchýliti se ke Karlovi aspoň na chvíli. Byla\nsama nevěděla proě přesvědčena o jeho vzpo-\nmínce ale v tu chvílu vznikla v ní myšlenka, že\nu něho je snad ta druhá, že ta je mu vším tím,\nčím na krátký čas směla mu býti ona -\nPřijela tedy.\nPřišla z nádraží v temnu večera k němu,\ns jistotou, že jej zastihne a neklamala se.\nPřijal ji dosti vlídně, ztrávili večer v jeho pokoji\nv milém, všedním hovoru, skoro veselém, o té\ndruhé nezmínili se ani slovem ; cítila, že je\nklid v jeho nitru, a že zvykl na vzdálenost té\ndruhé nepoznávajíc, že zvykl i na nepřítom\nno st její.\nK matce nešla, nechtěla ani, jen tak se toho\ndotkla v řeči, a byla ráda, když zákazem sou-\nhlasil s její tajným přáním.\nNikdo nezvěděl, že byla u něho. Z rána od-\njela mnohem klidnější než poprvé a šťastna po-\nkojnými chvílemi předcházejícími nevzpomněla,\njak bezútěšný, smutný je její stav teprve nyní.\nVrátila se zase na svou židli u okna, kam\ns večerem padala zář uliční lucerny, při níž\nv temnu pokoje snila.\nAle nastaly dnové smutnější, dnové horečky.\nByla slabá, přemohl ji život, touhy, vášně, sta-\nrosti, bída.\nPsala mu na posteli, tužkou, velkými písme-\nnami na velkém archu papíru.\n»Jsem nějak nemocna, miláčku snad ta\ncesta .. . Ale nebudeš mít starostí k vůli mně,\nviď? Já jsem zcela klidná, zcela jinak myslím\nnež dříve jen jedno Ti ještě nedovedu říci.\nMám hřích, ale miluji Tě příliš, než abych řekla\nTi jaký. Víš, že jsem vinnice to Ti nevadí;\nale nevíš jak jsem zhřešila a nezavrhneš mne.\nAle o čem to píši .. . Miluji Tě a stýská se\nmi to je vše, co jsem Ti chtěla napsat a vše\nco dělám, vše je jenom z lásky k Tobě, věř mi\nto. Uzdravím se brzo; mám jen trochu horečku.\nTi lidé zde jsou hodní, dobře mne ošetřují. Ne-\nmohl bys mne ještě navštívit? Je dlouho ještě\ndo té doby, kdy se stav můj změní . . . Často\nsi teď vzpomínám na to, jak jsem sem poprvé\nodjížděla, na tu noc na nádraží. Zdá se mi"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 462, "texte": "o tom skoro každou noc, slyším to věčné zvo-\nnění, vidím to kývání luceren . . . Ani nevím\nbyla-li jsem tenkrát nešťastna anebo bylo-li mi\npřece jen lépe než teď. Peníze mi ntposýlej,\nmám dost, nic teď nepotřebuji, až snad potom\nNevíš co dělají u nás doma? Ale nestýská se\nmi po nich, po nikom, jsem ráda, že jsem pryč\nz toho našeho města, neměla jsem tam nikdy\nnikoho ráda jen Tebe a jenom po Tobě se mi\nstýská, můj Karlíčku . . .« (Příště dáie.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c016", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77 / 78", "page_fin": "77 / 78", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.12.1", "titre_corps": "MELANCHOLIE.", "titre_sommaire": "MELANCHOLIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "77 / 78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.17", "debut_caractere": 2893, "fin_caractere_exclue": 2919, "texte": "JAR. ŠPILLAR.\nMELANCHOLIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c017", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73 / 74", "page_fin": "73 / 74", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.13", "titre_corps": "VANĚK.", "titre_sommaire": "VANĚK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "73 / 74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "JAN PREISLER.\nVANĚK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c018", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79 / 80", "page_fin": "79 / 80", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.14", "titre_corps": "ČI NEJSEM CYNIKEM ...?", "titre_sommaire": "ČI NEJSEM CYNIKEM ...?", "signature_source": "MILAN FUČÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.18", "debut_caractere": 464, "fin_caractere_exclue": 1541, "texte": "ČI NEJSEM CYNIKEM ...?\nMILAN FUČÍK.\nV požárech leta jsem spálit šel své smutky a své tísně\nživota víno jsem piti chtěl na ňadrech Přírody matky\na šílené výkřiky touhy jsem změnit chtěl v úsměvu písně\nOd příšerné propasti zoufaství jsem divoce utíkal zpátky,\nzděšeně prchal jsem z království Smrti, kam zbloudil jsem sveden\nTu vyšla's mi v ústrety, Ty, mezi ženami jež jsi mi požehnaná,\nmne vzala's za ruku a vedla mne útulně v života Eden.\nPak již jsem nevěděl o bolestech a v nitru plála mi jen rozkoš nepoznaná.\nNa oltář duše Tvé jsem položil všechno, svou vášeň a své mládí.\nV květech jsme hýřili bílých a rudých, písničky zpívali naivní a hloupé,\ndívali v oči se bez slova, opilí teplem, jež k objetím svádí,\na cudně se smáli v těch hodinách čistého štěstí\nA je to přec jenom tak hloupé,\ntak blouznivě mluvit o lásce tak krátké a všední, tak mělké a snivé,\nkdyž je již po všem a když tě tak výhodně matka a teta teď vdává\nči jsou přec pravdou ta vzpomínek muka a nocí zoufalých výkřiky divé,\nči nejsem cynikem, a Tys mi vyrvána a žhavou horečkou mi puká těžká hlava . . . ?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c019", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79 / 80", "page_fin": "89 / 90", "image_debut": 18, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.15", "titre_corps": "ZTRACENÝ RAJ. — NAPSAL JAROSLAV HILBERT.", "titre_sommaire": "ZTRACENÝ RAJ. — NAPSAL JAROSLAV HILBERT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.18", "debut_caractere": 1543, "fin_caractere_exclue": 2619, "texte": "ZTRACENÝ RAJ. — NAPSAL JAROSLAV\nHILBERT.\n\n(PRVNÍ POKRAČOVÁNÍ.)\nV nesnesitelném rozčilení nalézám se\ndnes již od třetí hodiny. Mé nervy jsou roze-\nhrány jako sítí na tůních as touhou cekají již\npropuknutí bouře, již příliš brzy vyvětřily za\nobzorem. Konečně se zjevuje: těžce nabité mraky\nrozlézají se po obloze, vzduch tuhne a děsivá\nmodř objevuje se ve stínech. Nebe tají zlobně\ndech, díky, myslím si, už propukne v křeč, a sta-\nV r\nvím se k oknu. Živé duse není na návsi a ticho\nje, že bys let motýla slyšel; okamžik však jen\na ozývají se kroky a známý hlas doléhá. Paní\nNollová* se svým průvodem spěšně blíží se\nmému oknu. Kloním se a pozdravuji .. . zpět\npadne kývnutí a pohled . . . a již jako třaskavina\nvy buchá v mé hrudi starý pekelný smích a trhá\nji a řádí v ní s celou zuřivostí odpoutané síly.\nOdpor je marný, poddávám se také cele, vždyť\n\n* K označení ženské postavy v novele přijal jsem ná-\nhodou jméno, které je známo a váženo v našem světě. Abych\ndokázal, že stalo se tak bez každé zlé tendence a uklidnil\nmysle, zaměňuji je jiným, jemu zvukově podobným, J. H."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "83 / 84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3934, "texte": "ulehne. Ovšem, že ulehl, a já spěšně vracím se\nk oknu ach, k čemu toho více, když přece\nurčitě cítím, že s ním leží nyní ve mně i ona\nv troskách.\nBouře zatím se provalila. První modravý dech\nzašlehl mou síňkou, hrom zarachotil a okna za-\nřinčela. Na znak vrhám se na postel a zavírám\noči. Okamžité ochabnutí se mne zmocňuje, jež\nale brzy mění se v úlevu a z té opět již klíčí ja-\nkási radost', radost' nad nevím-čím, snad nad tím\nhromem, jenž zatím rozkácel se po celém kraji.\nPod jeho ostrými ranami otřásá se země, skla\noken úzkostlivě řinčejí do burácení a liják tleská\nk umíravému hukotu v dáli ó díky, vzteklé\nmraky, díky za sebezapomění hází vám z dou-\npěte lidský tvor, jehož mysl vtrhá do samého\nstředu vaší bitvy a spíjí se a ztrácí v jejím mo-\nhutném řevu —.\nNe snad čistá potřeba věřícího, ale také ne\njenom zvědavost vedla mne dnes do kostela.\nTouha po onom studeně vznešeném dojmu, jak\nuvízl mi v paměti z dětských let, ozvala se ráno\nve mně a mysl chopila se památky té a zveli-\nčila si její význam dle měřítka svého utrpení.\nJe neděle, na štěstí, a tedy bez prodlení vydal\njsem se ku klášteru sousedního městečka. V žáru\ndychtění bylo mi chvílemi, že již cítím, jak my-\nstická rosa útěchy padá do mého bolestí spále-\nleného nitra a ochlazuje je a tiší . . . když vždy\nznovu vyrušila mne skutečnost' svým hlučném let-\nního dne. Příroda křičela dnes barvami jsouc cele\nzmokřena po včerejším dešti, jehož stopy slunce\nzdálo se přímo náruživě vyhlazovat. Země se\nleskla, nebe prohýhalo modří, ptáci vtíravě cvrli-\nkali, a to vše strhávalo na celé chvíle moji po-\nzornost a rozmetalo konejšivou suggesci chrá-\nmové nálady.\nKonečně však přece docházím kostela. Stlu-\nmená hudba varhan, jež zní z jeho nitra, vzbuzuje\nve mně neobyčejné rozčilení a mohutné průčelí,\nna něž vrhám rychlý pohled, nalézaje se již\nskoro zcela pod ním, zdá se mi vyzařovati ja-\nkési světlo, které mne oslňuje\ndej přiblížit! se nejnehodnějšímu ze synů Tvých\nstupňů trůnu Tvého a skytni paprsek ze záře\nSvé velebnosti jeho toužící duši!\nVesničtí lidé z masa a koženek obráceni ku\nčlověku v kroji, který přešlapuje a kloní se před\nvelkým kusem nábytku, sloupy z kamene, zdi\nomítnuté a na nich malby, štukové i dřevěné\nsochy a přímo přede mnou skříň s ohyzdně\noděným manekýnem realita realita .\nVarhany ustaly, pronikavé zvonění se rozlehlo,\nlidé padají na kolena, sklánějí hlavy, a já se\ndívám již jen na jednotlivé předměty se zvěda-\nvostí návštěvníka výstavy, tu s odporem, tu\ns ironickým úsměvem, tu se zalíbením ; klenba\nje zajímavá, několik obrazů skutečně cenných,\nkazatelna pravé chef-ďoeuvre barroku, leč . . .\nmohl bych již jít.\nA opět pod oblohou, zmocňuje se mne náhle\nlítostivý vztek proti tomu tam, který mne ne-\npřijal, proti těm symbolům, které mluvily ke\nmně svou hmotou, proti tomu nezbloudilému\nzdraví, které vytlačilo touhu, eh, což vím proti\nkomu a čemu vzbouřila se má trpkost'. Nu dobře!\nStřežte si své brány! Nemám zapotřebí podpory,\njá, duch, který byl, který je a který —?\nTrpce sladký dík házím osudu, když zřím\npaní Nohovou vycházeti z chrámu. »Zájem, za-\nchytni se na něm,« napadá mne; »trochu sá-\ndelný,« dokládám a hlavou šlehne mi vzpomínka\nmé přílišné důvěrnosti k této dámě a cítím za-\nhryznutí vzteku v nitru.\nKloním se k pozdravu; co tu dělám, ptá se.\n»Byl jsem ve špatné náladě a šel jsem se\npodívat na ovečky. Člověku působí teplo v duši\nvidět časem hloupost' milostpaní, které nebesa\nžehnají, tu pravou, bodrou hloupost' s velkýma\nočima důvěry —.«\nAni brvou nepohnula k souhlasu smíchu,\nv který jsem propukl. Obrátila se k Aničce, jíž\nprávě služka zvedla do náruče a upravovala\njí šat.\n»A mimo to vyhnala mne z domu vzpomínka\nudálosti,« pokračuji, »která je blízka našemu\nposlednímu rozhovoru a proto bych dovolila-li\nbyste? Děkuji. Hned jsem hotov, neboť událost'je\nkrátká, jako sama naše známost' byla jen kra-\ntičká. Setkal jsem se s oním člověkem v loni\nna honu kdesi. Zté tlupy zdravých nimrodů"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "85 / 86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.21", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 3969, "texte": "upoutal hned mou pozornost svým bědným zje-\nvem a věděl jsem také okamžitě, že není z těch\njež přebytek sil žene do sportu. Tonoucí, chytá\nse stébla života, pomyslil jsem si a přimkl se\nk němu. Rozhovořil se o své Athe, která po\njeho zdání byla pravým geniem z rodu pointrů,\na není možno si představiti vroucnější něžnosý\nnež jaká projevovala se v každém jeho slově\nv\n0 ní. Člověk musí někoho milovat, napadlo mne\ntenkrát jako vás onehdy, ale . . . nenudím vás\nmilostpaní ?«\n»Naprosto ne,« odvětila lhostejně.\n»Ptal jsem se ho : ,Dal byste Athu za ženu ?'\nPromiňte je brutálni, co na to řekl: ,Ne; je mi\nprávě proto dražší, že nežádá a nemluví.'\nByl churav, ovšem; jeho strhané oči prozrazo-\nvaly tu hlubokou trpkost přemožených a ve mně\nvzbouzely soucit s ním . . . ano, ano, člověk ne-\nzapře časem křesťana v sobě! Leč byl jsem tak\ntaktní, že jsem mu neprozradil mé ušlechtilé\ncity, ani když jsme se odtrhli od ostatních a vy-\ndali se sami k tůním na kachny. Bylo již k večeru\na tři vytáhly. Výborný střelec srazil jednu z nich.\nPadla patnáct kroků od břehu na klidnou hlaď,\npo níž plazilo se sotva několik listů vodních\nlilií. Atha vrhla se za ní, chňapla ji a obrací se\nzpět ... ale zachytivši nohama o stonky rostlin,\nzaplétá se v zápasu s nimi stále víc a více, až\nse již noří a tone. Zahvízdl ještě, pak odhodil\nzbraň a rozběhl se do vody. Děs mne sevřel!\nVidím, že bařina je mělká ku plavbě člověka\na hluboké bahno osudno k chůzi »Blázne!«\nkřičím naň: »Co to tropíte, blázne !!« a zve-\ndám pušku k líci, abych mu sestřelil cíl . . . ale\nnež protrhl jsem rudou mlhu v zraku, byl již\npovrch vody zase hladký jako zrcadlo.«\nPaní Nollová, ač z počátku odmítavá, je nyní\nhluboce dojata tragickým koncem; její hlas se\nchvěje, jakoby byl prošel slzami.\n»Utonul ?«\n»Ano.«\n»Věru, člověk by v světě mnohému ani ne-\nvěřil, kdyby ho skutečnost nepřesvědčila.«\nTicho.\n»To jest,* pravím pak, »člověk dovede věřit\n1 nedosvědčenému, dokud se spokojí s illusý\nmilostpaní. Zle je ovšem, rozmete-li mu tuto\nněkdo. Tak ku příkladu vy jste dojata mou\nhistorkou, protože věříte v její pravdivost, ale\njak bude, řeknu-li vám, že jsem si ji vymyslil?\nAno, vymyslil jsem si ji. Ve vás se zvedá nyní\nbolestná zlost promiňte, ale přece jen zlost,\nže byla jste oklamána. Ta však časem přejde\na budete lhostejná k věci. Pak ale zase někdy\npo dlouhé době vzpomenete na ni a tu dáte se\njiž na chvilku unésti klamem, na chvilinku . . .\novšem nikdy více na trvale, neboť vy víte, že\nse klamete. A tak to je se všemi a se sebe\n%\nkrásnějšími illusemi, jež zavěsil vám kdosi na\nnos a později je ztrhal, tak stává se nesmrtelnost\npohádkou a Bůh pochybným králem v ní, a běda,\npotřebujé-li člověk opět toho krále a má-li po-\nhádka býti půdou putujícímu k hrobu!«\nDáma a žena zápasily v ní okamžik spolu,\npak podala mi ruku a omlouvala se, že prý —.\nPoroučel jsem se, stočil ku stráni, a obrátiv se\ntu náhodou, zahlédl jsem ještě v dálce rudý\nsluník, pohybující se v rýze mezi dvěma obil-\nnými poli. »Je to nezb}ďno,« myslím si, »neboť\nsoucit je choulostivé koření, jež lehko zničí mráz.\nOstatně ale pravdou je také, že není vždy\na každému slastno léciti se jeho nasládlým od-\nvarem.«\nJako červ v plodu sedím v mém nitru a hryžu\nhryžu —. Zaměstnání celkem nudné, kdyby\nnebylo smíchu, tak ale, sláva satanu, je tu dosti\nbídy pro humor a dosti humoru k bídě. Oh,\nbrachu, jaký cíl sledoval jsem, zavěsiv se té\nhodné paní na krk a pláče jí svůj smutek z masa?\nCo jsem čekal? Jakou pomoc?\nJá svěřil ženě svoje trudy,\nta mlčela a plakala\nv básni ovšem, ale dáma na českém venkově\nzadívá se do dáli, jakoby věčné z ní chtěla\nvyssát, nadzvedne hruď, aby se zdálo, že z nej-\nspodnějších hlubin trhá slova pro to a když\npósa připravena zasveholí s líbeznou rozšafností\nsvou zdravou moudrost brávo, brávo,\nmilostpaní! Vaše pravda není ani o měsíc mladší\nnež Ural, kloním se jí také hluboce pro její\nzásluhu o trvání radosti v světě, ba souhlasím\ns ní skoro až na malinkou odchylku jen: že to,"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.22", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 3584, "texte": "co musíme milovat, ne-\nmůže býti z života a ono,\nco zbývá, že zase milo-\nvat nemůžeme. - Nepří-\njemný rub, zajisté a nemá\nmodré oblohy nad sebou,\nptáčat ve vzduchu a na\nzemi květů jako šťastný\nlíc; v šikmé ploše táhne\nse dolů, kamsi dolů do\ntmy, která houstne a\nhoustne. Dva žlutě sví-\ntící body trčí v ní . . .\nk ďasu! . . . dvě oči jsou\nto, jež se šklebí z chlu-\npaté tváře jakési mátolrp\nčerné ve tmě; až u ní\njsem, když v tom plácne\nsi do dlaní, kloní se pi-\ntvorně a skřípe:\n»Je libo malý šnupe-\nček illusí —?«\nLehám s dostatečným množstvím piva v sobě\nvykouřím poslední papirosu a jsem hotov dou-\nfati, že vše je připraveno k dobrému spánku.\nTa drzá horečka, jež za dne hrála po nervech,\nulehá teď. Budeš snad spat, pravím si a choulím\nhlavu co nejpohodlněji do podušky a mysl nu-\ntím ani nešpetnout pod tou měkkou plachtou\ntmy, jíž noc hodila na nás. Ticho, ticho .. .\na brzy přijde spánek; první kotouče již se blíží,\nrozvalují se a plní prostor díky Bohu však,\npůda je dosud pevná a za pažení možno se\ndržeti. Z hlubin to vrzá a duní. lehký vítr vane\ndo Čela a ti chudí lidé při všem tom spí tak\npokojně na svých pytlech. Jediný z nich netuší,\nže musím skončiti nejvýš ty dvě postavy na\nmůstku. Eh, těm jsem snílek, jenž vyšel si v noci\nna příď, aby s rozkoší díval se na ostrou hruď,\njíž loď prořezává se černými vlnami. A snad\ni tím pronikavým zápachem mazu kochat se\npřišel ano, ano, svět má podivná vna-\ndidla, jimiž láká nás z chvíle do chvíle pro\nradost' veškerenstva! Nu ale třeba již skončiti. Není\nv minulosti, co by stálo za další oplakávání\na není víry v příští. Prázdno přede mnou, bez-\nútěšno kolem mne a tak úzko ve mně . . . dvacet,\ntřicet hanebných let pročekat ještě? Malé za-\nškrcení od měkkých vln aje volna —. Co s ním?\nMějme odvahu si říci, že je lhostejno, kde skončí\na zdali červům země či červům vody bude\nchuchvalem chutného hlenu. Moře zalehne je\nsvým těžkým tělem a je pro vždy ztraceno po-\nvrchu. Ona však Bože, co bude s ní? Kam\nona se odebéře ? Uzří ještě svět? Potrvá? S vě-\ndomím svého bytí potrvá dále? Či bude konec,\nkonec všemu a jen ještě hmota tu nějakou dobu\nzůstane stále hnusnější v postupujícím zničení\nven! na vzduch ven! než srdce roz-\nmete hruď do trosek! Vyděšeně tluče do ní\nnež se zalknu! než se zalknu! ——\na okno se vzpírá konečně! Velké\nstíny kamsi se hrnou, krouží se a m.itou, ale\njiž mírní let, domky usedají, stromy tuhnou za\nnimi a známá náves leží nyní přede mnou za-\ntopena svitem letní noci.\nV takových ulétají, povídávala. Opouštějí těla\nv spánku a rozlétnou se jako lehounké stíny do\nstříbrné záře měsíce. Svěřují si věci, pro něž\nlidský jazyk nemá věčných slov a jejích objetí\njsou čistší dotyku dvou oblaků. Když ráno\npřijde, sled těch besed třpytí se rosou na li-\nstech .. . povídávala. »Jsi tu? V kterém mo-\ndravém stínu se tajíš? Helo —! Mé srdce se\ntřese úzkostí jako v dlani pták, hlava kácí se na\npodstěnek okna a žhne, tak žhne . . . ó přijď,\nschyl ruku na její skráně a šeptej mi slova něžné\nútěchy čekám tě sestro\nPůjdu k němu. A proč bych nešel? Jizlivému\npředsudku pravím, že je mi především dobrým\nčlověkem, a pak teprve knězem. Zjevil se na\nmé cestě, kdy opuštěnost hrozila urdousiti srdce\nuprostřed té netečné přírody, jíž jsem patrně již\npřestal b}Hi zábavným. Projdi svým peklem . . .\na odvrací se; je cize mezi námi, jdu tedy . . .\na černý stín tančí mi v mozku. Zničení! Zničení!\nLákavo? Což? Je přece v tom úspěch, pro sebe\nsama více nebýti a konečně i cosi velikého:\nzatnout pohled pevně ve tmu a pak střemhlav\nvrhnouti se tou velkou nulou smrti do prázdna"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "89 / 90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.23", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 1695, "texte": "kam . . . přes bázlivé ano života, které se krčí\na tetelí v hrudi »Ďáble ! vzkřiknu : »Ustaneš,\nďáble!« aje mi, že bych se měl přimknouti\nk někomu s celou silou úzkosti, jež třese mnou\nv té chvíli. K někomu ... a tvrdé pny stromů\njsou kolem, na cestě prašno, za příkopem ohybná\ntráva, obloha vysoko a jediného živého tvora tu\nnení.... Ne ženy, ne psa, dítěte, ach což\nvím, kdo jím má býti! jen někd\nměkký a dobrý, k jehož nohám bych\nse vrhl, sevřel je, hlava vtiskl\ndo nich a vášnivě se rozpla-\nkal —■ —. Kněz a kostelník\nvynořili se náhle ze záhybu ce-\nsty. Ztrnu na nich pohledem,\njakby zjevení byli, a setrvav takto\nbezděčně, po chvíli teprve zdra-\nvím. Děkují hlasně a postupuji\ndál. Patrně již od pomazání, na-\npadá mne, když zřím monstranci\nv pouzdru, proč ale ten spěch?\nA má velká bělovlasá hlava již\nzase mizí, má krásná hlava, še-\nptám si nevěda proč a stesk\nnáhle cítím, že teplo šlo kolem,\nco já stál v mrazu a díval\nse jen.\nDobíhám chodců a kloním\nse. »Promiňte, důstojný pane,«\npravím. Zastavil se a šedé oči\nmne zalévají vlídným údivem.\n»Promiňte, prosím znovu; jsem\nLuděk Kles a zajímám se velmi\no osobu, od níž —.«\nZajikl jsem se a zmlkl. Vy-\nslovil jakés jméno, podal mi ruku\na ptal se:\n»Jste snad s ním příbuzný,\npane Klesi?«\n»Ne, důstojný pane«. Ticho.\n»Tedy zemřel . . .« ozvu se\nroztržitě a opět ticho. Nemožno\nmu více lháti, nevím, co bych\npravdou řekl a jsem nadobro\nzmaten. Stud žene se mi horkým proudem do\nhlavy, rozpaluje skráně a již iv očích žhavosť\ncítím, když tu měkké jeho prsty chápou se mé\ndlaně, tisknou ji a on mi vlídně praví:\n»Přijďte někdy ke mně. As bohem n}mí . . .\nTřeba zítra, chcete-li.«\n»Děkuj i ... a přijdu, otče.«\n(Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c020", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.15.1", "titre_corps": "M. ALEŠ. — ČRTA Z POCHODU RAKOCZIHO.", "titre_sommaire": "M. ALEŠ. — ČRTA Z POCHODU RAKOCZIHO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "M. ALEŠ. — ČRTA Z POCHODU\nRAKOCZIHO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c021", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89 / 90", "page_fin": "89 / 90", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.15.2", "titre_corps": "PŘÍTEL TŘÍ ŘÍŠÍ.", "titre_sommaire": "PŘÍTEL TŘÍ ŘÍŠÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "89 / 90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.23", "debut_caractere": 1697, "fin_caractere_exclue": 1722, "texte": "M. ALEŠ.\nPŘÍTEL TŘÍ ŘÍŠÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c022", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81 / 82", "page_fin": "81 / 82", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.16", "titre_corps": "ODPOČINEK.", "titre_sommaire": "ODPOČINEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "81 / 82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "JOŽKA ÚPRKA.\nODPOČINEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c023", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91 / 92", "page_fin": "97 / 98", "image_debut": 24, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.17", "titre_corps": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH. — ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY, JEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ UMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —", "titre_sommaire": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH. — ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY, JEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ UMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "91 / 92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.24", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 3470, "texte": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH.\n— ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY,\nJEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ\nUMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —\n(PRVNÍ POKRAČOVÁNÍ.)\nPoučnou jest historie ruchu záchranného a\nupravovacího, který se u nás v posledních třech\nletech na různých místech hlasitěji projevil za\nhesly: »Zachování starobylého rázu a ladné\núpravy Prahy.« Poučnou jest historie ta v celku\niv jednotlivostech.\nOtázka úpravy Prahy jest toho způsobu, že\npřes ni denně klopýtáme, v nej různější formě\nna hlavy nám téměř padá, dotýká se našich\nsmyslů a čivů, otázka ta nemůže býti tak snadno\nčeskému člověku lhostejnou, vždyť rozhodnouti\nmá téměř o osudu drahého nám města, v nějž\nbáj i dějiny, v nějž snahy, práce, boj, nadšení,\nživot minulých generací vložily tajemný ne vy-\no v\nslovitelný půvab. Casy letí, doba žádá změn,\nať již šťastně neb nešťastně začaté práce, nutí\nrozhodnouti se o mnohém co dotýká se vzhledu\nPrahy, co má pozměniti tvářnost její po věky\ntéměř nezměněnou. Assanace, splavnění Vltavy,\nsouvisící s tím upravení břehů a nábřeží přímo,\nkapitál nenasytně hledající cesty k rozmnožení\npokladů svých, nepřímo působí k dozrávání\ntoho, z čeho v době nedaleké vzejiti má pozmě-\nněný vzhled Prahy.\nJaký div, že ctitelé krásy a majestátu té ta-\njemné, vždy veliké matky měst českých jsou\no ni v obavách.\nZprávy o zamyšleném nasypání a obezdění\nostrovů Pražských, o zastavení ostrova Kampy\nvelikými bloky čtyr a pětipatrových činžáků,\nzprávy o zvýšení břehů Menšího města Praž-\nského, o přistavení širokých ramp k mostu Kar-\nř v\nlovu, o zasypání Certovky, o zastavení ostrova\nVelkých Benátek, a jiné podobné, nepřispívají\novšem k nějakému uklidnění myslí ani k rů-\nžovým snům o budoucí, jak se praví a píše,\nVeliké Praze.\nNebylo tudíž podivno, že na různých místech\nsvolány byly schůze, že byly vyměněny náhledy,\nže bylo postěžováno na to a ono, a že konečně\nusilovně přemýšleno bylo o prostředcích a cestách\nzajišťujících krásu a rozkvétání Prahy.\nA schůze ty nebyly nezajímavý. Věc obja-\nsnila se po různých stránkách. Zjistilo se, jak\nse k ní přihlíží na místech rozhodujících. Po-\nznalo se, co sluší provésti k zajištění jistého\nod náhod neodvislého postupu, a správně se vy-\ncítilo, že za důležitější práce k úpravě Prahy podni-\nkané sluší v zíti zodpovědnost co možná veškeré\ninteligenci odborné. Průběh schůzí dovolil po-\nsoudí ti s jakými nadějemi lze přihlížet! k mož-\nným nápravám a k zajištění všeho, co by při-\nspět! mohlo, aby vzhled Prahy v rázu a umě-\nlecké ceně své při rozvoji města neutrpěl.\nNebylo popíráno, že nynější chvíle důležitou\njest pro Prahu, a všeobecným souhlasem se se-\ntkalo, že dlužno všemožně všímati sobě —■ a to\ni kruhům co možná širokým všeho co s\notázkou úpravy Prahy souvisí, a že sluší v zájmu\nkrásy Prahy býti neustále na stráži.\nV schůzích klidně vedle sebe objevila se dvě\nsice neodporující sobě, však přece jen různá\nhlediska, jedno užší plně konservativní, druhé\nvolnější širší. Jedno, které přihlíží k tomu, aby\nstarý ráz byl Praze veskrze zachován a sice\niv novějších a nových částech užitím historických\nslohů a imitací starých památek stavebních. Tento\njinak sympatický konservativismus nepřipouště-\njící změn na Staré Praze, ukázal se býti ne-\nproveditelným. Lopata a rýč mají u nás takovou\nsvobodu, že s obtížemi se potká i ustanovení jen\nněkolika nezměnitelných okrsků, které by na dů-\nležitých místech zachovaly nejmalebnější a histo-\nricky důležité části Staré Prahy neporušeny. Když"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "93 / 94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.25", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 4269, "texte": "se to nevidělo nutným na rozhodujících místech\npro náměstí staroměstské, kde obec sama podnět\ndala k změnám severní strany, ustanovivši zde\nnovou čáru regulační, kde jinde se to má po-\ndařiti? Kde je v to víry, kdo ještě doufá?\nPosavadriím stavem věcí odůvodněno jest\nvolnější druhé hledisko, abych tak řekl, svobodo-\nmyslnější, kteréž žádá ovšem zachování veškerých\numělecky cenných a historicky důležitých pa-\nmátek, však neklade váhy v nových částech po\ndosažení nějakého dobou nedůvodného rázu sta-\nrobylého, uspokojujíc se plně tím, když i při\nnutných přestavbách, dobré nahrazeno bude lep-\nším, umělecky cenné, cennějším. Ti, kdož sdílí\ntoto hledisko nebojí se nových domů, jen když\nony budou míti svůj ráz a umělecký význam\nrovnocenný starším a starým památkám stave-\nbním. Jim nevadí, když i doba naše projeví se\nsvým ovšem uměleckým způsobem v rázu ulic\na náměstí, nedoufají však, že by to dosaženo\nbylo, když věc ponechána bude náhodě, a žá-\ndají tudíž, aby zvláštní zvýšená péče věnována\nbyla konfiguraci nových ulic a náměstí, žádají\ndále, aby při skupení a řádění budov vládl umě-\nlecký jemný cit, jemuž jedině lze důvěřovati, že\npři respektování toho co stává, dovede přidati\nrovnocenné nové, a tak i novější části Prahy\noživí malebnými pohledy a průhledy.\nToť jsou hlavní hlediska, kteráž již i hesla jeví.\nNa jedné straně »Zachování starobylého rázu\nna druhé pak heslo širší »Ladná krásná Praha.«\nPoznati lze, že hlediska ta jsou lehce slučitelná,\nono užší snadno lze širším zahrnouti. Pokud\nnelze dobré nahraditi lepším, stoupenci obou\nopravdově a souhlasně toužiti budou, aby Praha\nv ničem měněna nebyla, to tím spíše, jelikož do-\nsavadní změny zřídka jen vzhledu Prahy pro-\nspěly.\nMnozí vidí hlavní závady pro zachování umě-\nleckých a historicky důležitých staveb a pro ladnou\núpravu Prahy v nedostatku patřičných zákonů,\na od náležitých zákonných doplňků slibují pak\nsobě absolutní nápravu. Těžko je míti v to tu\ntéměř naprostou důvěru, víme co uzákoněných\npříkazů se denně přestupuje bez velikých obtíží.\nPři rozhovorech o tom, co by se činiti mělo\nv zájmu Prahy, odporučovali mnozí, aby se če-\nkalo, až se politické poměry změní a možným\nse stane řešení ve velkém důležitých hospodář-\nských, technických a kulturních otázek domácích.\nVzácnými byly zdravé hlasy, které za heslem\n»Bez práce ani koláče,« horlily pro bezodklad-\nnou vytrvalou práci, bez níž ani v Cechách nikdy\nničeho nebylo. Kořen zla tkví prý i zde hlavně\nv lidské hlouposti; šířením smyslu pro krásu,\nnáležitým vzděláváním, nemožnými prý by se\nstaly hříchy nejtěžší a vymizely by zjevy nej-\nkřiklavější. Pracováním do šíře umožní se půda\nskutečnému umění a opravdovosti tam, kde\nnyní vítězí a roztahuje se bezduchá prostřednost\na planá frázovitost.\nMladé hlasy opatrných, snaživých, zrazovaly\nod kroků, které by se na závažných a rozho-\ndujících místech pokládati mohly za vzdor proti\nstávajícímu zřízení a řádu, a radily sourozencům\na druhům k posečkání až do doby, kdy přičin-\nlivostí a opravdovou snahou se jim podaří do-\nmoci se náležitého působení a váhy. Až co jedno-\ntlivci pevně státi budeme, pravili, teprvé pak\nmocí postavení svého budeme moci dvojnásob\nprospěti i obecním věcem, ovšem i té übohé\nPraze, nyní nesluší nám do věcí těch jakkoli za-\nsahovati.\nTiché hlasy starších, starostlivých, upozorňo-\nvaly též k opatrnému vystupování, jinak by\nstarší zasloužilí pracovníci mohli se cítiti nemile\ndotčeni vystupováním mladších, zejména však\nvarovaly nepodnikati ničeho, co by vykládáno býti\nmohlo v kruzích rozhodujících za smělé a ne-\nnáležité poučování a kantorování.\nZřídka ozvaly se ve schůzích hlasy nejpovo-\nlanějších, hlasy odborníků a uměleckých kri-\ntiků, jimž jest čas příliš drahým, než aby jej\nv bezvýznamných schůzích mařiti mohli.\nHistorie záchranných a úpravných schůzí za-\nznamenala ještě řadu hlasů různých, které pro-\njevil}/ tu větší, tu menší zájem o věc, o níž se\njednalo. Však nejde zde o to, abychom věc\nv tomto směru vyčerpávali. Více zajímati bude\nto, zda měly schůze ty a rozhovory nějaké zřejmé\nvýsledky.\nKronika o tom zaznamenává prostě : Archiv\nkrál. města Prahy zařadil do svých listin něko-\nlik pamětních spisů podaných v zájmu zacho-\nvání starobylého rázu Prahy, jež podány byly\nrůznými korporacemi slavné radě městské."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "95 / 96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.26", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 3553, "texte": "Nu a jaké byly výsledky těchto pamětních\nspisů u slavné rady městské?\nKronika praví: Po několikátém pamětním\nspise podaném v zájmu zachování starobylého\nrázu a úpravy Prahy, usnesla se sl. rada městská,\naby se na dálší listy jednotlivě odpovídalo vý-\npočtem obětí, jež obec v zájmu zachování staro-\nbylého rázu Prahy doposud přinesla s podot-\nknutím, že ji sotva bude možno i na dále z fi-\nnančních důvodu věci té stačiti.\nA byly městskou radou uváženy návrhy po-\ndané v zájmu žádoucí úpravy Prahy ? Bylo něco\nučiněno, aby poskytnuta byla záruka, že upra-\nvovací nové plány dbáti budou důležitého mo-\nmentu krásy?\nO tom kronika dosaváde mlčí.\nNu, s pamětními listy má se to zcela zvláštně\na není divu, když mnozí pochopiti nemohou,\nproč se spisy takové vůbec píší. Jsou to spisy\nvážné, důstojné, určené vrchnostem, které je\nčasto vůbec nečtou, aneb přečtou velmi, velmi\npovrchně, a pro ostatní svět jakoby ani zájem\nmíti nemohly, výminečně jen některý z denních\nlistů přinese o takovém stručnou zprávu. Pisatelé\nspisů těch musí býti lidé silné víry, lidé dů-\nvěřující v zázračnou moc důvodů, jinak by věru\nčasu svého jistě výhodněji použili.\nNa věci ovšem změnilo by se mnohé, kdyby\npisatelé opatřili pamětní spisy, velikým silným\nhlasem, který by v pravý čas promluvil ke shro-\nmážděné vrchnosti, který by spící budil, a hlu-\nchým uši otevřel, kdyby včarovali do hlasů těch\nsílu bubnů a polnic, kdyby jim vdechli vřelost,\nkterou by neodstrašovala nejtupší lhostejnost ani\nkrajní neopravdovost. Však dokud nedovedou\nsvému dílu do vínku vložit takový vzácný dar\nvýmluvnosti, jsou věru důvěřivými, pakli oče-\nkávají. že síla důvodů způsobí nápravu v kterém-\nkoli směru.\nJe to věru nemalý kříž s pamětnými spisy.\nA přece jak jinak blížiti se k vrchnosti žádáme-li\nněco, než s uctivým listem pamětním. Nemáliž\nona pak povinnost' zachovati jistou blahovolnosť\noproti projevům dobrou vůlí diktovaným as ná-\nležitou uctivostí podaným? Nemáliž respektovati\nvolný, hromadný celkovým zájmem diktovaný\nprojev?\nNu, co činiti ? Vrchnost' má již svá práva.\nCo děje se zatím v Praze v době čilého ruchu\nzáchranného? Na mnoha místech téměř zuřivě\nse bourá a hlavně tam, kde bychom si byli\npřáli Prahu nezměněnou.\nNáměstí Starého Města, náměstí Menšího\nMěsta, Ostruhová ulice straší vybouranými domy.\nMizí malebná loubí trhová měst Pražských na\npravém i levém břehu Vltavském. Dávno již\nzmizel, a v zapomění upadl dům Veleslavínův,\nzbouráno jest charakteristické nároží Jindřišské\nulice a Václavského náměstí, zmizela řada zají-\nmavých domů na trhu drůbežném. A jakou byla\nnáhrada za domy ty? Nahražují na místech těch\npovstalé nové domy svou hodnotou uměleckou\ndomy shořené, získal přestavbou vzhled ulic,\nzískal jejich ráz? Srovnejme svědomitě pohledy\nnynější s dřívějšími při náměstí Menšího Města,\nna trhu zelném a drůbežném a jinde, otažme\nse, zda nachází někdo pro vzhled Prahy něco\nradostného v těch změnách. Na místě prostého,\npřirozeného, silného a malebného, nastupuje vět-\nšinou vyšňořené, nepřirozené, malicherné a ne-\nmalebné. Bůh to suď! (Příště dokončení.)\nV PŘÍRODĚ prof. Jul. Mařáka. Skizza uhlem, plná sug-\ngestivní nálady. Jediný verš básníka, jenž dovede malovali\ncelé eposy. Vzpomínáme z velkých jeho cyklů r. 1878\na 1879. v Berlíne a Mnichove vystavenou »Lesní samotu«,\n»Čtyři roční a denní doby«, 13 kartonů »Lesních karakterů«\ni nástěnné malby v královské loži Národního divadla. •\nVšecky obrazy z posledních let zmizely ihned po dokončení\nv majetku soukromém.\nSKIZZA zemřelého Fr ant. Ho ška (ý 9. května 1895.)\nvlis do jídelny."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.27", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1045, "texte": "Pastelová kresba prof. Fr. Ženíška, jest jednou z vý-\ntečných studií k jeho »ADAMITUM«, velkému historickému\nobrazu, jehož dokončení bohužel na nějaký čas odloženo.\nJan Preisler »VÁNEK.« Viz »Volné Směry« str.\n46 č. 1.\nV r\nJar. Spili ar svojí »MELANCHOLII« podal prostě por-\ntrét těžkomyslného dítěte bez úmyslu allegorisovati.\nJožka Uprka přerušil od nějaké doby své spojení\ns Prahou skorém úplně, zapadnuv v rodný svůj kraj, mezi\nčacké Slováky moravské, a zbloudí-li časem nějaká ukázka\nčinnosti jeho k nám, vane z ní vždycky jednak láska a po-\nchopení pro lid, v jehož bezprostřední blízkosti umělec žije,\njednak úplná samostatnost a rázovitosť v podání předsevza-\ntého předmětu. To platí také o »Odpočinku.«\nMik. Aleš vždycky celé svoje komposice neimprovisuje,\ndůkazem toho na str. 87. připojená črta jedné z postav\n»POCHODU RAKOCZIHO«. »PŘÍTELE Z TŘÍ ŘÍŠÍ« podá-\nváme jako ukázku z 11. (posledního) dílu právě vydané pu-\nblikace »MIK. ALEŠ«.\nVIGNETA, návrh sochaře prof. Celdy Kloučkaz r. 1885.\nNávrh na SGRAFFITO z r. 1890."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c026", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97 / 98", "page_fin": "97 / 98", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.18", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.27", "debut_caractere": 1047, "fin_caractere_exclue": 3035, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nV dubnu minulého roku podala Umělecká Beseda společně\nse Spolkem architektů a inženýrů městské radě memorandum,\nžádajíc v něm o sestavení zvláštní umělecké komise, jíž\nvyjádření připadaly by všechny otázky stavební, regulační\na umělecké. Komise tato skutečně zřízena a jmenováni měst-\nskou radou členy jejími následující pánové: archit. Bělský,\nFanta, Koula, sochař Klouček, Polívka, Roštlapil, Ohman,\nStibral, Schulz, Zítek. Komise má právo sama se rozšířiti.\nVeškeré otázky pravidelně nyní městskou radou této komisi\nk vyřízení bývají předkládány. Tak rokováno o upravení\nnáměstí Senovážného, okolí Rudolfina atd. V poslední době\nuloženo komisi rozhodnouti o tom, má-li kostel sv. Václava\n(v bývalé trestnici) býti sbořen či re-staurován.\nSocha sv. Ignáce z Lojoly. Sochař pan Schnirch\nuznávaje vysokou uměleckou cenu skupin, jež při velké po-\nvodni 4. září 1890 s oblouky mostu Karlova se sesuly a čá-\nstečně opět vyloveny, uloženy pak byly v zahradě paláce\nhraběte Trautmansdorfa v Letenské ulici, nabídl se městské\nradě, že za honorář 800 zl. skupinu výše uvedenou sestaví,\naby dle takto sestavené skupiny určiti se dalo, zda restaurace\nmožná, či nutno-li opatřiti kopii novou. Po dlouhé debatě,\nv níž o uměleckých otázkách chtěli rozhodovati naši advokáti,\nčástka 800 zl. pro skupiny povolena. V měsíci řijnu sešla se\nmise, sestávajícíko z pp. arch. Fanty, Hlávky, Kouly, Mockra\na Polívky, prof. Hostinského, dra Chytila, prof. Celakovského\na Golla, ředitele Jelínka, inženýra Heraina a sochařů Maudra,\nSchnircha a Stanislava Suchardy, i městských radních Péra\na Tichny a zástupců úřadu stavebního, jež navrhla, aby sou-\nsoší to jako vzorná památka umění století minulého zacho-\nváno a na původní místo postaveno bylo. Vzhledem k tomuto\ndobrozdání, a po onom technické komise, požádala městská\nrada sochaře p. Schnircha o podání rozpočtu na rekonstrukci\ns případným doplněním, a na kopii sousoší toho. Na základě\ntěchto rozpočtů stane se pak definitivní rozhodnutí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c027", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97 / 98", "page_fin": "99 / 100", "image_debut": 27, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.19", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.27", "debut_caractere": 3037, "fin_caractere_exclue": 5780, "texte": "VÝSTAVY.\n\nVÝSTAVA GRAFICKÝCH UMĚNÍ, v níž zastoupeno téměř\n60 zvučných jmen sbírkou 160 listů leptaných rytin a kameno-\ntisků, otevřena byla počátkem listopadu v Saloně Topičově\nbez odporu jedna z nejzajímavějších výstav, vedle výstavy\nanglického stylisty Waltra Crane-a tamtéž pořádané.\nNebylo tu sensacních čísel pro vkus širokých vrstev, ale\ndosti pro ty, kdo pro rozšíření svého obzoru po vážném\numění toužili. Ale kdepak toužiti po vážném umění! Ta-\nkovými věcmi si nase vychvalované »uměnímilovné« obecen-\nstvo hlavu neláme. Na jedné straně zvykli jsme viděti úplnou\nlhostejnost vůči umění výtvarnému, na druhé straně kritikář-\nské všerozumitelství, nad nimi pak prázdnou nafouklosť samo-\nzvanců, kterým v touze po »aristokratickém —, vypjatém«\numem štaci zatím bezkrevne napodobený, zkomolený některý\nat již hodně starý a nebo docela moderní cizí mistr,\nlito jako jednotlivci dají se ovšem přejít úsměvem, ale kdy\nkonečně ta všeobecná, nekonečná lhostejnost, kdy konečně\nta bude prolomena? Jen strpení!\nZatím řekneme, že výstava grafická není v Praze novin-\nkou. V posledních letech, zvláště pak na letošní jarní vý-\nstavě v Rudolfinu bylo oddělení grafické jedním z nejzajíma-\nvějších jak množstvím, tak i kvalitou.\nMnohé z listů jarní výstavy se opakují (na př. Raffaeli,\nZorn, Unger, Thoma, Liebermann, Lautrec, Greiner atd.). Za\nto neradi postrádáme mnoho jmen nejlepších (Klinger, Her-\nkommer atd.).\nZe známých jmen u Topiče zastoupených jmenujeme na\npředním místě Feliciena Ropse, kterýž, ač snad jedno-\nstranný, přece jen svůj silný a osobitý názor moderní spo-\nlečnosti, hlavně a v první rade ale moderní ženy ve svých\ntechnicky hotových, leptaných rytinách tak výtečně uplatňuje.\nSkoda, že zastoupen jen osmi listy.— Vedle něho Andreas\nZorn, ač všechny své věci výborně charakterisuje, zůstává\npřece jen bravurním technikem. F. J. Raffaeliho (vy-\nstavil 3 listy způsobem provedení pro něho karakt.) čítají\nFrancouzi vším právem ku svým nejpřednějším naturali-\nstům - Legrand vystavuje výborné studie (ze života ba-\nletek), které tak leckde na triviálnost hraničí. Hans\nThoma, Němci slavený naivista vystavuje 7 listů. Při ně-\nkterých jeho listech nemůžeme se übrániti pocitu jisté stro-\njenosti. Leptané rytiny K. Stauffera příliš fotograficky\npečlivými nám připadají. Vogeler zastoupen výbornými,\nsnivě pohádkovitými jednoduše podanými věcmi. Dva nej\nlepši nemečtí naturalisté Liebermann a Leibl zastoupeni\nkaždý jedním listem. Dále zmiňujeme se o výborných lito-\ngrafiích spolku pro původní lept. rytinu v Karlsruhe a barev-\nných litografiích Alex. Lunois aH. Lautrec-a. Vesměs\ndobré věci pak vystavují Greiner, Frenc, Kirchner, Overbeck,\nMayer, Unger, Tissot Lander, Welti aj. Z domácích nalé-\nzáme zde pouze jméno E. Orlik."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.28", "debut_caractere": 164, "fin_caractere_exclue": 2904, "texte": "Vyjmenovali jsme řadu zajímavých uměleckých jmen,\nvýstavkou zastoupených, ale kde byl zájem pražského publika,\nkdyž jsme práce jejich shlíželi. Tou dobou rozehřálo se\nsotva deset lidí denně, aby Topičův Salon navštívilo. A četli\npřece lokálky v denních listech, viděli ohromné návěštní ta-\nbule po hlavních třídách se cloumající! A nešli by tam ani\ndnes, kdyby nebyly ty lokálky i afiiché doplněny vždyť\nřekli jsme »jen strpení« novými řádkami:\nANNY COSTENOBLOVÉ\nTRAGEDIE ŽENY\ncyklus 6 obrazů\n(6 opravuje se na 5 a při tom se proslýchá, že c. k. policie\njeden vystaviti nedovolila).\nA od té doby je salon plný, »ukázky největší sensace\nz dekadentského umění berlínského« táhnou znamenitě!\nVysvětlování »nejmodernějších« ba-\nnálností slečny Costenoblové ponechá-\nváme básníkům stejného duševního roz-\npoložení, v jakém pracovala ona svůj\ncyklus. Oni nechť rozsoudí, zda dané\nthéma je vystiženo. Řekneme pouze to,\nco po stránce výtvarnické o nich říci\ndlužno: Jako cyklu schází obrazům těm\nvnitřní spojitosťi zevnější uspořádání;\njako malby nesou sice na sobě ráz mo-\nderního« nazírání na barvy, ale beze vší\nkonsekvence, tuto nekonsekventnosť vy-\nžaduje snad vyjádření »nejniternějších«\npocitů. Tělo ku př. mladistvé ženy (obr. 1.)\n»v touze po lásce« zčervení jako rak,\n(obr. 2.) »čisté štěstí ryzí lásky« plove\nv duši autorky v náladě špinavě zelené,\n(obr. 3.) »zoufalá, horoucí touha po vzdá-\nleném« srší jiskrami odkudsi do temna\nnoci atd. Štěstí ještě, že máme po ruce\n»obsah« obrazů, jinak by bylo potřebí,\naby sl. Costenoblová vykládala své ne-\nnamalované, básnické city zvědavém11\npubliku s tou drzou odvahou, s jakou\nrýsuje na plátno zpotvořená lidská těla,\ns jakou je natírá jednou červenou, jindy\nzelenou a opět jindy indigovou barvou.\nA bylo by to pro vývoj umění ne-\nskonale dobře: člověk by tak ve víru\nsmělých slov zapomněl na to, co platí\ndosud o umění výtvarném a myslel by,\nže účelem jeho jest malovati nesmyslné\nbanálnosti. Takto přichází k názoru, že\núčelem dekadence je, přiváděli ad ab-\nsurdum veškeré prostředky, jichž každý\numělec a tedy také umělec-dekadent k vy-\njádření stavu své nemocné duše potřebuje.\nVÝSTAVA posledního historického\nobrazu, »Tu felix Austria nube«,\njakož i jiných dosud ve Vídni nevystavených děl rektora zdejší\nc. k. akademie umění, prof. V. Brožíka ve vídeňském Kunstler-\nhause vnucuje nám trpkou otázku do péra: »Proc zůstávají v ně-\nkterých atelierech ukryta tak mnohá díla právě těch veličin,\nkteří v prvé řadě jsou povoláni, aby i dorost umělecký vzdě-\nlávali i budili zájem kruhů mimouměleckých, proč odklízí se\njiné tichounce z Prahy, aby jich tato nikdy více nezřela ?«\nNetážeme se tak ve zlomyslné všetečnosti, aniž se obracíme\notázkou pouze na jednoho vynikajícího výtvarníka\nčeského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c028", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99 / 100", "page_fin": "99 / 100", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.19.1", "titre_corps": "SGRAFFITO.", "titre_sommaire": "SGRAFFITO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.28", "debut_caractere": 2906, "fin_caractere_exclue": 2928, "texte": "G. KLOUČEK.\nSGRAFFITO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c029", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99 / 100", "page_fin": "99 / 100", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.20", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.28", "debut_caractere": 2930, "fin_caractere_exclue": 4303, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nObec města Kladna vypisuje veřejnou soutěž na získání\nnávrhů na stavbu radnice. Ceny vypisují se dvě: 1000 korun\na 600 korun. Porota sestávati bude z delegátů městské rady,\nobecního stavebního odboru a znalců,\nkteré městská rada přibere. Lhůta vy-\nprší dnem 30. prosince 1896 v 6 hodin\nvečer.\nZajímavou soutěž vypsalo svého času\nkuratorium uměleckého průmyslového mu-\nsea na následující předměty: 1. před-\nmět osvětlovací ze železa kovaného,\n2. šperk, 3. vazbu knihovou. Lhůta\nkončí 30. listopadem.\nK soutěži na monumentální fontánu\npřed Rudolfinum jmenována býti\nměla jury radou městskou ke dni 6.\nlistopadu 1896. Dodnes však novinami\nohlášeno jediné jmenování pp. sochařů\nMaudra a Myslbeka a architekta Mockra,\načkoliv úplná jury dle podmínek sklá-\ndati se má ze dvou sochařů, dvou archi-\ntektů a jednoho malíře.\nPři soutěži v}'psané firmou Grimme\na Hempel v Lipsku na plakát pro libo-\nvolný obor, k němuž došlo na 700 ná-\nvrhů, uděleny 2 druhé ceny (po 1000 mk.),\n1 třetí (700 mk.), 6 cen po 300 mk. a 11\ncen po 200 mk. Mezi těmito cenami po-\nctěnými pracemi nacházejí se také díla\numělců českých a sice p. Šimůnka, žáka\nškoly prof. Pirnera, a Vladimíra Župan-\nského, žáka školy prof. Hynaise. Tento\nmimo to obdržel při konkurenci lipskou\nfirmou Devrient a Giesecke na plakát to-\nvárny pro výrobu velocipédů druhou cenu\n(500 mk.) ze 300 došlých návrhů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c030", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99 / 100", "page_fin": "99 / 100", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.21", "titre_corps": "POSLEDNÍ ZPRÁVA.", "titre_sommaire": "POSLEDNÍ ZPRÁVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.28", "debut_caractere": 4305, "fin_caractere_exclue": 4457, "texte": "POSLEDNÍ ZPRÁVA.\nProfessor V. Brožik, rektor zdejší\nc. k. akademie umění zvolen členem in-\nstitut de France« (»MembreAssocie«)\nv třídě výtvarných umění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c031", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.22", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.29", "debut_caractere": 221, "fin_caractere_exclue": 707, "texte": "Listárna redakční.\nMUC. V. V. (Dohra.) Boř. J. Šumavský. A. S.\n(Prométheovi a j.) Jos. K. (Horno hominum.) Neuveřej-\nníme. • SI. E. V. K.(.Smrt Libušina a j.) Četli jsme od Vás\nlepší verše; prosíme o další ukázky. Stud. fil. O. H. M.\nProsíme o další práce; ze zaslaného nelze soudit.\nDopisy neodpovídáme; nebuďtež tedy zasýlány poštovní\nznámky.\nLiterární příspěvky buďtež zasýlány na adresu: Jaroslav\nHilbert, Praha 11., Jungmannova třída 7. Karel Mašek,\nPraha I. 83, Rudolfovo nábřeží."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c032", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.23", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.29", "debut_caractere": 709, "fin_caractere_exclue": 2206, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nRozhledy. Ročník VI., třetí čís 1 o ze dne 1. listo-\npadu 1896. s obsahem: F. V. Krejčí Hermann Bahr.\nV. Hladík. Ze Schwening, Klen Mladé duše. (Román.)\nK. B. Hájek Nebuďte tvrdi. (Báseň), P. Světová dělba\npráce. Rozhledy po literatuře, umění a vědě. Rozhledy poli-\ntické a sociální. Řídí: F. V. Krejčí. J. Pel cl. F. Soukup\na F. X. Jiřík.\nModerní Revue pro umění, literaturu a život. 111. ročník\nčíslo 2. V textové části jsou příspěvky od: Jiří Karáska,\nAdolfa Donatka, Viktora Dýka, Jous Karla Huysmaosa, René\nMarce Kilke, St. K. Neumanna, Luisy Zikové, Karla Hlaváčka,\nKarla Kamínka a Arnošta Procházky. Vede: Arnošt Procházka.\nNový život. Měsíčník pro umění zábavu a vzdělání. 11.\npůlrok, číslo 2. S. Bouska o Březinovi, Fr. Kyselý\nNevěsta, S. Bouška Paul Verlain. Rozhledy a posudky\nliterárního a výtvarného umění. Vede Karel Dostál-Lutinov.\nŽenský Obzor. Ročník 1., 17. číslo ze dne 10. listo-\npadu. Obsah: Emancipace a koedukce od Víta Kellnera, Na-\nděžda V. Stazova, dle statí V. V. Stazová podává Božena\nJiránková, vyšší ženské kursy v Petrohradě od hrab. lny\nKapnistovy. Práh, novela od J. S. Turgenčva. Svědomí, studie\nk intimnímu dramatu od Jaroši. Kvapila. O ženském hnutí\nv Rakousku od Terezy Schleisingerové-Ecksteinové. Básně\nV v / r\nŽofie Sebkove a rozhled}r. Vede Vit Kellner.\nČasopis přátel starožitností. Naše Listy. Radikální\nr v r ř r v\nlist}'. Lípa. Cas. Oponský týdenník. Osvěta.\nLabské proudy. Studentský sborník. Tábor. Zlatá\nPraha. Těšínské listy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c033", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.29", "debut_caractere": 2208, "fin_caractere_exclue": 2710, "texte": "Nákladem a péčí spolku »MANES« vyšly:\nr v\nDíl I. Práce předmětero historie se dotýkající.\nDíl 11. Pokračování dílu 1., různé illustrace a práce\ndekorační.\nDíl 111. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zl. Původní plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v původní vazbě 8 zl.\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMERU« obdrží\nZ\n(vydané roku 1894)\nza sníženou cenu 50 kr. Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směrů« nebo\nv\npokladník spolku J. Stene v Praze 11., Plavecká ulice čís. 13."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c034", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "Vývoj miniaturniho maliřstvi českého"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1896-12-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1896-12_01#c035", "volume": "bmtnaan_1896-12_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.30", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 1063, "texte": "ýf\no\n£>\n>2\nfá\n<r\n4Í\n(i\nYýstavy Národopisné r. 1895.\nSO\nCL\nCri\no^\né\n\"V\nv\nSESIT I.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vycházeti bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\nsešitu l2O listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nkdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. PlO r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\nw\n'\nVěc"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.1", "texte": "ČÍSLO 2.\nPROSINEC 1896.\nROČNÍK I\n' \"\nlili I =! i |.r I r l\\ íl\"X\"lit \" ! / i i-rt i rf* i»\ni / i ! i i i \\ \\, \\7i\\íit n i !;/\\i i / UTIM í\nIV VIMYHi .(V j i- i / y _ li V H '- • Vf Mi vlilf\\\nU \\ I ! i i i IA i n M;i I i i | A I ' 11 ! M i v? i \\ 1 I IA i * 11 11 1t \\\ns|| I 1 I 1 1 I 1/ \\ I i M 1 .1 ■ i/i I » / I lilií! ! I i I I !l $ i 1 í s ! J í: \\\nI * i 1 » I 1 i I s \\ t li Í | I i t r# I | li i i .« s I t/ i I *1 % i I 1 II i « li t * $1 i\nf 1 | lí I I I í f \\ | I : i i t | i 'í I I 5 ? 1 ! I 1 y i I |I III I f I I i 4 | I i I i\ni I $ % i S : * 5 I 5 | :' I I I I % 4 I / « f J f í '« i « | » jí 5 \\ X | | ss | 5 1 I | | | | « /\ni i ti_v-y i v/1 * i • \\ w I -iL~ tu. v r v/ i i Í*/J ■* 1 ! 1 WI vLi >v \\ i li y i L,\\«/ ♦•\n: -v »"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.2", "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nV. Otomar: Dohra. Drama ve čtyřech jednáních.\nViktor Dyk: Panu Jaroslavu Vrchlickému.\nPetr Kles: V jediném chumáči.\nJaroslav Vrchlický; Bohatýr. Slovo. Elegie.\nKarel Mašek: Otroci. (První pokračování.)\nv\nMilan Fučík: Ci nejsem cynikem?\nJaro Hilbert: Ztracený ráj. (První pokračování.)\nKronika. (První pokračování.) Slova k illu-\nstracím. Zprávy umělecké. Výstavy.\nSoutěže umělecké.\n\nILLUSTRACE:\nProf. Jul. Mařák: V přírodě.\nK. L. Klusáček: Umění. Řemeslo.\nf Frant. Hošek: Skizza.\nProf. Frant. Ženíšek: Studie.\nJan Preisler: Vánek.\nv\nJar. Spillar: Melancholie.\nJožka Uprka: Odpočinek.\nM. Alrš: Črta z pochodu Rakocziho. Přítel\ntří řPí.\nProf. Celda Klouček: Vigaeta a sgraffito.\n\nPéci a nákladem spolku >Manes«. Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda.\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. Administrace a expedice v Praze, v Tůních c. 8 —II.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Jaroslav Hilbert, Praha-11. Jungmanova ul. c. 7., nebo Karel Mašek, Praha\nRudolfovo nábřeží č. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nV PŘÍRODĚ.\nJUL. MAŘÁK."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.4", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nDOHRA. — DRAMA VE ČTYŘECH\nJEDNÁNÍCH. NAPSAL V. OTOMAR. —\n\nOSOBY:\nDvorský, podnikatel staveb, 501etý.\nPavla, jeho dcera, 201etá.\nSoukup, inženýr, 351etý.\nMarta Záleská, 281etá učitelka hudby.\nKarel Budil, 301etý.\nJednání první, druhé a třetí.\n(Ob sah.)\nV třicátém svém roce Karel Budil se zastavil. Chlad\na samota vysokých hor, kde stoupal ve stopách Zarathustry,\njej sklíčily. Na svahu níže jej opustila Marta, jediná žena,\nkterá měla více odvahy, než síly, jiti s ním. Zatoužil po tom,\nbýti dole a vrátil se. Cekali jej doma: strýc Dvorský,\nsestřenka Pavla a Soukup, soudruh ze studií. Strýc byl zá-\nmožným podnikatelem staveb na venkově, a Karlův soudruh\nbyl inženýrem v jeho službách. Leč i Marta před lety se\nvrátila as ní pověsť o jejich minulosti. Pavla, která žila\njen domácnosti, nemajíc kdy snít a toužit, snad mohla vě-\nnovati Karlovi to prosté a vzácné přátelství, po kterém\ntoužil, kdyby nebylo zde Marty, té tajemně mlčelivé ženy,\nžijící jako učitelka hudby v zátiší. A kdyby nebylo Soukupa,\nv jehož vzorné domácnosti byla jako doma za nebožky jeho\npaní, která byla Pavlínou družkou. Soukup žije rovněž jen\nsvé domácnosti: sobě a své malé dcerušce. Teprve po pří-\nchodu Karlově zjevuje svůj úmysl, ucházeti se o Pavlu. Její\notec jest mu ovšem nakloněn. Ona v něm vidí řádného muže,\nleč její srdce není ještě získáno. Zvyk a vychování jsou na\njedné, příchylnost ke Karlovi na druhé straně. Není rozhod-\nnuta. Její otec ji pozoruje i připadá mu neupřímnou a nepo-\nslušnou cd té doby, co mluví s Karlem. Tento se mu znelíbí.\nSoukup upozorní jej i na to, že Karel není dosti spolehlivým\nv kanceláři, hněv otce vypuká ve srážce s Karlem, při které\ntento nezdrží se v prchlivosti. Následek toho: strýc onemocní\na Karel zdrží se v místě pouze ještě měsíc, aby dokončil\nsvé práce a pak odejel. Byt jeho jest ve staré opuštěné\nville, která stojí na konci velké zahrady při domě jeho strýce.\nJednání čtvrté.\n(Byt Karlův. Pokoj: vlevo v rohu postel se záclonami,\nv právo vedle ní okno, skoro docela zastřené, takže je přítmí;\nv právo v rohu stůl, na něm pouzdro s revolverem a nad\nním hodiny, jednotvárně tikající. V právo u zdi před stolem\npohovka. U stolu židle. Obraz a zrcadlo. Květiny. Silná vůně.\nPozdní odpoledne.)\nKarel (značně sešlý, usnul na pohovce vysílením.\nProbouzí se; usedá.) Tedy jsem přece jen usnul. Ah,\nto jsem krásně spal! Co se mi to však zdálo?\nJakobych byl zase maličký, tak pětiletý a nechali\nmne doma: Dal jsem se do pláče; někdo mne\nzavřel. Tu přijde maminka a tluče na dvéře.\n»Übohý hošíku, zase tě nepustí ven!« tak jsem\nji slysel. (Nové údery.) A zas ty rány. (Přejede si celo.)\nAle vždyť to je tady! Pavla, to je Pavla, já věděl,\nže přijde!\nSoukup. Otevři Budile, u všech všudy. Snad\njsi nám neumřel za ten měsíc?\nKarel (jde ke dveřím a otevře). Ah, to jsi ty,\nSoukupe.\nSoukup. Tak mne pusť. Či hněváš se na\nmne dosud? Bylo to hloupé, kolego!\nKarel (sklesne do pohovky). Já 11ÍC nevím (pře-\njíždí si celo), že bych se hněval. To přece jsi ty,\nSoukup. Přece jsme od malička byli kamarády.\nSoukup (rád). Vidíš, tos dobře řekl, Budile.\n(Povzneseně). Naše dávné přátelství mi nedalo,\nabych tě nenavštívil. Vím, že chceš již zítra nám\nodejet. Hloupost! Starý, když slyšel, že jsi za\nčtrnáct dní byl se vším hotov, a že jeho návrh je\npřijat, chce tě mermomocí podržet, a proto mne\nsem poslal, abych vyjednával. Hlupák mezi\nnámi řečeno nemusel tolik offertu škrtit, bez-\ntoho by mu dali práci tak jak tak.\nKarel: Já ti nerozumím.\nSoukup. To je divné. (Pomlčí.) Celý měsíc\njsme se neviděli. Jak jsi sestaral, hochu, o celý\nrok. Kdyby tě tak viděla Pavla.\nKare. (trhne sebou). Pavla?\nSoukup. Nu, já to pochopuji. Takové roz-\nčilení! Na štěstí dopadlo to lépe, než jsem si\nmyslil. Starý Dvorský sic onemocněl, ale přece\nv\njen se z toho vykřesal. Cekal jsem, že budou\nz toho soudy a kdo ví jaké spletky. Víš, co\njsi tomu starému řekl, bylo pod paragraf. A Pavla\ntaké div nestonala; měl jsem oba co těšit.\nKarel (při jménu Pavla se vždy zachvěje). Ano,\nPavla, (tišeji) mluv mi o Pavle.\nSoukup. Jak rád bych o ní mluvil, o tom\nanděli! Jaké to rozumné dítě, jak je poslušná.\nKdyž seznala, že otec trápí se pro jeji domnělou\ntvrdošíjnost, sama mu řekla, že teď teprve pro-\nhledla.\nKar e 1 (vstane a chodí po pokoji).\nSoukup (sleduje jej, nejistě). Přání OtcOVO bylo . .\nvíš, myslil si chudák starý, že umře, a chtěl nás\nvidět blaženy, a svou dceru v pevných rukou,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53 / 54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ntak aby nemusila se ničeho obávat. On ví, že\nve mně by našla nezdolnou oporu.\nKarel (pohlédne na nej a jde dál. Zastaví se u stolu,\nvezme pouzdro s revolverem a prohlíží si je).\nSoukup (jej pozoruje a v předtuše vstává). Je mi\nlíto, kolego, že tvůj úmysl je tak pevný, nás\njiž zítra opustiti. Nicméně nemůžeme tě v další\ndráze zadržet. My nemůžeme tvému budoucímu\nštěstí býti překážkou. Když nechceš přijati návrh\npana Dvorského, tedy přišel jsem se s tebou\nrozloučiti. Buď s Bohem, kolego. Měj se vždy\ndobře; od srdce ti toho přeje tvůj přítel. A jestli\nti bude libo, dej nám o sobě vědět, abychom\nmohli zaslati ti s Pavlou zprávu o našem sňatku.\nKare 1 (vykřikne). A já te zabij U ! (Namíří revolver.)\nvS O U k U p (zavrávorá ke dveřím. Rázem otevře a prchne.\nZ věnčí.) Pomoc! (Je slyšet kroky odbíhajícího.)\nKarel (odloží revolver a vzpamatuje se). Co jsem\nto zas udělal, Bože, můj Bože. Což mne ďábel\ndocela Spoutal? (Chopí se za hlavu. Chodí po pokoji;\nza chvíli.) Tolik nocí jsem nespal. Teď jsem na\nchvíli usnul. Na všecko jsem zapomeň Co to tu\nmluvil ten člověk? Proč sem šel? Byl jsem tu\nsám, v celém domku nikoho. (Jde k oknu.) To je\nta zahrada, kde mne políbila Pavla. A tam vidím\nten dům, kde bydlí. A tamhle zahradou jde ten\nčlověk, jenž tu byl a se mnou mluvil. Je to Soukup.\nNe, ještě jsem se nepomátl, ještě jsem neztratil\npaměť. (Qhodí po pokoji.) Kdybych na všecko byl\nzapoměl a nejvíc na tebe, Pavlo! Tys byla ne-\nvěrná? Ne, ona přijde. Ona přijde! (Slyšetje kroky\na pak zaklepání. Karel otevře náhle.)\nMarta (zjev neobyčejné energie, vejde). Co to til\nbylo? Potkala jsem Soukupa. Sotva jsem ho\npoznala, jak vypadal. Zašla jsem, aby mne ne-\npotkal; on však tak jako tak se nedíval.\nKarel. Nic tu nebylo. Co ty tu chceš, Marto?\nMarta. Divíš se, že sem přicházím? Jdu\nsem umřít Karle. (Sklesne do pohovky.) Ah, snad\nmne více nezapudíš od sebe, hochu. (Rozhlíží se po\npokoji.) Máš to zde hezké v té zastrčené ville,\nkde nikdo nechce zůstávat. Skoro hezčí než tam\nve Vídni. Ale ne, tam, tam to bylo přece jen\nhezčí; co říkáš, Karle?\nKarel (stojí zády k oknu, ruce složené a naslouchá).\nMarta (pokračuje). Tam jsi neměl takové po-\nhodlí, ale bylo tam útulněji, nežli zde. Tam\nzpíval v okně vesele kanár celičký den. Měla\njsem ho tak ráda. Víš, jak jsi žárlil na něho,\nkdyž jsem ti říkala a tys tak rád bloudil\nv Prateru. Pojďme již domů, kanárek bude mít\nžízeň, já na něj zapoměla. A když jsem tenkrát se\nti bránila, víš, doma, žertem, že nás uvidí, šel jsi\na zastřel jsi klec, aby se nedíval. Měl takové černé\noči, ještě tmavší a snad hezčí, než ty. (Pomlčí.)\nAle tady je tak těžká vůně a tma. Proč ne-\notevřeš okna? Neříká se darmo, že tu straší. Já\nbych tu nechtěla být ani za nic. (Vzpomíná.)\nTenkrát ve Vídni jsem byla přece jen pořádné\nděvče. Byla jsem subretou nic více než týden ?\na to ještě z hlouposti a bídy. A pak jsi přišel ty,\nty můj hochu! Jak jsem byla dřív nešťastná\nv tom »Wiener Luft«, tak jsem potom byla šťastna,\naž příliš nezaslouženě šťastna. Ty jsi přišel\na byla jsem tvou dříve nežli jsi věděl. A\npo těch krásných dnech, kdy jaro se nám dívalo\ndo oken brr, přišel čas osamocení, přišel po-\nřádný život mezi rozumnými lidmi a konečně\nten úpadek největší: přišla jsem sem.\nKarel. A proč jsi sem šla, proč jsi sem jen\nchodila, Marto !\nMarta (pokračuje). Zde mezi těmi šosáky měli\njsme se vidět. Zde, kde jsem myslila, že mne\nnikdo nenajde. A ty jsi sem přišel as tebou\nvšechno, čeho jsem se bála. (Obrátí se na Karla.)\nAle proč mlčíš, můj hochu? Viď, odstonal jsi\nto? Vypadáš opravdu tak hanebně, že sotva jsem\ntě poznala. Tenkrát, když jsem uslyšela ani\nnevím již, kdo mi to řekl, že jsi tady ó jak\nmi zabušilo srdce, to übohé, hloupé srdce! Jak\nasi vypadáš, jak jsi se změnil? A ty pouze:\nHráváte zde někdy, slečno ? Ani jsem nevěděla,\nže se ptáš. Viděla jsem jen tvé oči, byly to tytéž,\njako tehdy, ale byl jsi hezčí, hezčí než tenkráte!\nPamatuješ se tady, ten první den? O jak jsem\ntrpěla tu chvíli. A pak večer, když jsi se roz-\nohnil, ani nevíš, jak ti to slušelo. A ti šosáci\nzatím ohlíželi se druh na druha a litovali tě\nv duchu. A pak přišla ta komedie prosím tě,\nco tě to napadlo, žebrat u těch lidí? A pak na\nkonec přišlo to nej lepší. Namluvili starému, že\numře, on přinutil dceru,, aby se zaslíbila Sou-\nkupovi a teď, jestli tu zůstaneš ještě pár dní,\nmůžeš jít na svatbu, hochu, ale ne na svou. A na\nmůj pohřeb, chceš-li."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "55 / 56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ směry«\n\nKarel (přejde pokojem a za-\nstaví se u Marty). Proč mluvíš,\nMarto? Já nevím, co povídáš.\nJá jsem za ten měsíc odvykl\nlidem. (Chodí). Celý ten čas\nbylo tu tak hezky, tak ticho!\nJen hodiny šly, jen otevřeným\noknem slavík mi zpíval. Tady\nv křoví je, miláček můj. (Ukáže\nven.) A v nocích, kdy jsem ne-\nspal, slyšel jsem z dálky zvony\na hvězdy mi svítily a byly\nchvíle, že jsem byl šťasten, ne-\nvýslovně šťasten ! To bylo\nv půlnocích, kdy jsem měl ony\nokamžiky nebeského štěstí. . .\nNebylo více zápasu mezi moz-\nkem a srdcem. Nebylo Fausta.\nVšem jsem rozuměl, všechno\njsem miloval.\nMarta (vášnivě). Ty hezky\nmluvíš neslyšela jsem tě\ndávno.\nKarel. Nějaká dobrá stará\nžena sem přišla někdy, abych\nneumřel hlady; ani to jsem\nnežádal. Co mluvili tam\nnaproti, o mně, bylo mi jedno.\nJen jedno jsem věděl: Pavla\nže mne miluje, a že nepůjdu\ndřív, dokud ji neuvidím.\nMarta. Ona tě miluje a ty\nji také. (Vstane zvolna a jde k oknu.)\nMěl bys tu mít aspoň klavír\nchtěla bych ti něco zahrát.\nA zpívat se mi chce, zpívat,\njako nikdy dřív. Kdys byla já\nv\nti slavíkem. (Slabé popěvuje.) Sko-\nda toho milování, že netrvá\ndo skonání. (Zastaví se před obra-\nzem), Ah, máš tady obraz: die\nLebensmíiden. Je to tentýž,\nkterý jsem ti dala ve Vídni?\nTenkrát, když jsme šli po Pří-\nkopech, tolik se nám líbil.\nStáli jsme na chodníku před\nvýkladní skříní a tulili jsme\nse k sobě, páž v páži. Jakoby\nto dnes bylo. Srdce mi buši\nlo tak vesele v hrudi. Slunce\ntak jasně svítilo!\nKarel. Já na všechno za-\npomel, MartO. (Dívá se na obraz).\nTo jsou dva zemdlení to\njsme my.\nMart a. Tehdy přála jsem\nsi s tebou umříti. Víš, jaká\njsou přání první lásky? Ani\njsem netušila, že může přijít\nokamžik, kdy také my by-\nchom se mohli vzíti za ruce\na společně skočit do vody.\n(K obrazu.) Ona pláče, ta žena,\non ji strhává do vln kdežto\nmy, Karle, pojď, umřeme spolu !\nKarel. Umřít? Nikoli,\nv\nMarto. Život je tak krásný,\nživot je příliš krásný a nikdo\nto neví. Ti hloupí lidé, kteří\njej utrácejí hanebně, o tom\nneví. Já též o tom nevěděl.\nAle ty noci, kdy jsem chodil\nzde sám, otevřel se mi celý ve-\nsmír a všecko jsem pochopil.\nPochopil jsem štěstí života.\n(Sklesle.) Ale tobě marno to po-\nvídat.\nMarta (na pohovce). Já tedy\numru sama, věděla jsem to\ncestou sem. A šla jsem. Jak\nmi bušilo srdce a teď? Teď\njde tiše.\nKarel. Ten obraz! (Shodí\nv\njej.) Zít se mi chce! Tolik se\nmi chce žít. Snad se ne-\nbáli o Pavlu? Vidím do za-\nhrady. Zde bych byl s ní\nchodil, sem v to zátiší bych\nbyl zapadl a bylo by dobře se\nmnou, navždy bych byl šťas-\nten. Oni se však báli, oni ne-\nvěřili.\nMarta. Oni ti uvěří, až\nmne tu nebude, Karle. Ah, ty\nbudeš šťasten. A já ko-\nnecne také. (Složí hlavu na ruce.)"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "57 / 58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.7", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nKare 1. My bychom se ro-\nzešli stejně, Marto! Znáš můj\nsen: jest jím svoboda, svo-\nboda za každou cenu. Ty jsi\nmne ve Vídni snad ani nepo-\nchopila, pak přála jsi mně ■\ndlouho svobody, až dnes jsi\nse znovu na mne těžce zavě-\nsila. Chci býti nadčlověkem,\na ty mne táhneš zpět. Ale\nPavla nic takového nečiní. Ona\nje jakoby zátiší v přírodě. Jdu\nrád k ní daleko od lidí, od\ntěch zlých lidí. Stromy a kvě-\ntiny a skály ty mi nerozumí,\nMarto, a přece je mám rád;\na také mně se zdá, že ty\nstromy a květiny a skály mne\nmilují. Takové přátelství do-\ndává síly, a v něm lítá vy-\nsoko duše. Já nevím, jestli mi\nrozumíš. (Vznešeně). Jest ona\nvskutku čaruplná jak snění\ndítěte. Vždyť je to ještě dítě,\nMarto, a ty? Ty máš život za\nsebou. Nedivím se ti, že chceš _\numřít.\nMarta (vybuchne zoufale). Co\nchci já bláhová? (Sklesne na po-\nhovku, tišeji.) Odstroj mne, Karle,\njako tenkráte. A vlasy roz-\npoutej, ty černé vlasy, které\njsi voněl tak rád. Ale ne,\nsvléknu se sama. Půjdu spat,\nhochu. Vidíš, já jsem také\nnespala a snad i déle než ty.\nA pak jsem vzala tuhle trochu\nléku. (Vyndá lahvičku opia.) Kdy-\nbys věděl, jak to opijí. Jaké\nkrásné věci se mi budou po\ntom zdát. (Svlékne se do bílých\nšatů.) Připij si se mnou, jako\ntenkráte večer tato sklenka\nse nerozbije. (Chce se napít.)\nKarel. Nech toho, Marto!\n{Béře jí fiolu.)\nMarta (ji vyrve.) Dej sem,\nať usnu. (Pije).\nKarel (položí jí ruce na hlavu;\ncizím hlasem.) Spi tedy sladce,\nMarto.\nMarta (ovíjí mu ruce kol šíje.)\nDej mi ještě polibení, Karle.\nKarel (ji políbí). Neměli\njsme se nikdy sejiti, Marto\nnikdy!\nMarta. Byl to náš osud,\nKarle. Nechtěl bys umřít? Smrt\nje tak krásná.\nKarel. Já také umru,\nMarto.\nMarta. Se mnou? Je mo-\nžné to štěstí ?\nKarel. Až přijde Pavla,\nMarto.\nMarta. Ty bys chtěl tu\nžít mezi těmito lidmi ? Já\nk nim více nepůjdu.\nKarel. Usni, až vstaneš\nbude ti dobře. Bude ti dobře,\nMarto.\nMarta (v deliriu). Umění\njaký to božský sen mohli\njsme jej snít? Zde, zde mezi\ntěmito lidmi? (Zasténá).\nKare 1. Co je ti, Marto ?\nMal' ta (vášnivě, tiše). Miluj\nmne, jako ji máš rád! (Lekne se.)\nAle jestli sem přijde ona, ne-\nnechej mne tu, miláčku. Tam.\n(Ukáže z těžká k posteli).\nKarel (jde k ní, rozhrne zá-\nclony a vede Martu).\nMarta (jde zvolna a sténá.)\nJak se mi točí hlava po-\nmalu drž mne, podepři mne\nlip, Karle!\nKarel (uloží Martu, sedne k ní,\nvezme její ruku).\nMart a (zaúpí). Karle ! ! (Ce-\nlým tělem se zachvěje, pak je bez\nhnutí).\nKarel (po chvíli ticha). Volal\nmne někdo? (Otevře dvéře.) Nikdo.\n(Delší pausa; hodiny tikají. Vrátí se"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.8", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nk Martě a uchopí ji za ruku.) Ona spí, snad ani ne-\ndýše. Ona mne slyší, její duch je zde. Marto!\nzazpívej mi ještě a já budu ti povídat pohádku.\n(Pausa.) Byl jeden král, starý král a měl mladou\ndceru. Takové zlaté vlasy měla, že slunce jí\nzávidělo. A byl jeden kouzelník, nebyl starý ale\npřísný kouzelník a ten měl zahradu a nikdo\nnesměl vidět, co má v té zahradě. Tu jednou\npovídá princezna: Musím vidět, co kouzelník\nmá v zahradě a šla. A jak se dívá přes vysokou\nzeď a jak se dívá, co vidí zlatovlasá princezna?\nVidí zahradu plnou růží a krásných květů a pě-\nšinky ze zlatého\npísku a na nich\nse prochází děťát-\nko, krásné jak an-\nděl a má vlásky\nz pravého zlata,\ntakže lesk jejich\njest plamenný a\nspálí všechny oči.\nPrincezna jen u-\nskočila a již om-\ndlela. Donesli ji\ndomů a rozstona-\nla se. Povídá král:\nJaká to nemoc ?\nMlčí, nic neřekne. A tu přijde z daleka doktor.\nPtá se, co bylo ? Děťátko viděla, zlaté má vlásky\na z ryzího zlata. Miluje děťátko, miluje strašně!\nKdyby je mohla jedenkrát vidět! i\\le ten kou-\nzelník celou ji schvátil. Nemůže chodit, nemůže\nk oknu, a tam za zdí chodí to dítě. Poznal to\ndoktor, poznal to mladý. »Půjdu,« tak povídá,\n»sám pro to dítě. Vezmu ho čaroději. Ona až\nuvidí zase to dítě, zas bude zdráva.« Ale jak\nvzíti, vzíti to dítě? Aby ho vzali, musí pryč vlasy.\nPůjdou pryč vlasy, a není to dítě. Myslí tak\ndoktor, myslí tak mladý. (Vstane a chodí.) Ta po\nhádka nemá konce. (Přistoupí k zrcadlu.) Někdo mne\nposlouchá? Kdo to tam stojí? (Sejme zrcadlo, při-\nstoupí k oknu). Jak jsem se bál! Teď jsi slyšela,\ndusinko, uleť. (Otevře okno pak chodí). Opravdu, jaká\ntu těžká vůně, jak řekla Marta. Kdy to řekla?\nJak je mi smutno, jaká hrůza, když ona nejde.\nA ona přijde. Hlava mi jaksi neslouží a přece,\npřece ——. Musím jít k oknu a nadýchat se\nčerstvého vzduchu. (Dívá se ven). Hle, ten krásný\nvečer již přichází. A zas bude zpívat, zas bude\nzpívat ten slavík, který mi zpívával zde celé\nnoci oknem. Ze zahrady, kde jsme se milovali.\nZe zahrady, kde mne políbila. A my se budeme\nzase milovat a nikdo nás neroztrhne. A takle ji\nobejmu. (Objímá Martu.) A pak zastřelím slavíka,\nprotože nesmí už zpívat víc žádnému jinému,\ntakhle ho zastřelím. (Vezme revolver a vypálí oknem\nránu. ) A pak zastřelím i ji i sebe, a půjdeme\nk Martě. (jde\nk Martě a zastře ji\ndocela). Proč jsem\nstřílel ? Aby to sly-\nšela? Výstřely to-\nnoucích! Ah, jak\nbolí mne hlava !\nVzduch, více vzdu-\nchu! Světlo, více\nsvětla! Kdo to\nřekl? Já to říkám,\nprotože umru. Za-\nbil jsem Martu, za-\nbil jsem slavíka,\nzabij u Pavlu !\n(Lekne se.) Já nic nevím. (Potácí se.) Země se točí,\nslunce se točí —. (z okna) Ah, slunce, celý život\njsem toužil po tobě, chtěl jsem býti tak vysoko,\nměl jsem tě tak rád! Ono je tamhle . . . Zahrada\nžije! Jsou tu lidé! Co chtí ti lidé? Všichni stojí\na stromy letí, květiny letí a růže letí a ona, ona!!\n(Odskočí od okna. Je slyšeti běžící kroky. Dvéře se rozletí.\nProud červánkových paprsků padá dveřmi do pokoje. Pavla\nv modrých, světlých a lehkých šatech se zjeví.)\nKarel (řítí se jí k nohám, revolver upadá). Pavlo,\nslunce moje! (Klečí jako v modlitbě, hlavu k zemi.)\nPavly (vykřikne hrozně). Pro Krista, Karle! Co\nje S tebou?! (Vrávorá na zeď s rozepjatýma rukama.)\n(Kroky z věnčí několika mužů.)\nHlasy: Zde padla rána! Pozor!\nSoukup (z věnčí). Tady je to, ty dvéře.\nVšechny nás postřílí! Pavlo!\n(Na prahu zjeví se příchozí.) (Opona padá.)\n\nFR. HOŠEK.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.9", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nPANU JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.\nVIKTOR DYK.\nPři čtení kritiky p. B. Ptáčníka ~Písní Poutníka\".\nTPo byla vážná chvíle Sabbatu!\nJak ode všech jsou opuštěny dvory!\nA bílá ruka, v křeče záchvatu,\nhrá variace na »Memento mori!«\nOdešli! Přijdou?! Není návratu!\nRoj hallucinac věrným zůstal, chorý.\nCo ještě zbylo?! Kdo to zpívá tu?!\nJe marno všechno vysíleny vzdory!\nA v okna civí ona Příšera,\nta, která kdysi spila Baudelaira,\nta Nepřítelka, žena nízká hluboce!\nA cizinec-li kolem dvoru kráčí :\njednomu teskno, zoufale, až k pláči,\ndruhý se chechtá, drze, divoce!\n\nVJEDINÉM CHUMÁČI. — NAPSAL\nPETR KLES.\nVeliký hospodářský\ndvůr. Ze stájů proti bytu hospodářů\nženou krmný dobytek k prodeji na jatky.\nPřed okny bytu stojí stará, šedivá paní v čepci,\ns naduřelým životem, s energickou tváří. Vlast-\nnice dvora. Bezzubé čelisti smýkají se jí o sebe\nv podivném přežvykování, a jak přilehnou při\nkaždém přesunutí, svaly na lících a skráních silné\nvystupují.\nV tom přežvykování je rozvaha člověka pro-\ndávajícího svůj dobytek, který po řadu týdnů\nv v\npilné krmil. Člověk hospodář dodával si tu pře-\nžvykováním klidu a umiňoval si, že ho taškář\nřezník tak snadno nezkrátí.\nRuce staré paní, sevřené v pěstě, opíraly se\no neforemné boky. Snad tak volněji dýchala.\nNehýbala se s místa, ale stála tu pozorná\na hotova, každé chvíle vzkřiknouti přes rozsáhlé\nnádvoří.\nVeliký, lalochatý dobytek po hýbal v tupém\nvyděšení hlavami, za něž byl těžkými řetězy\nspoután v tlum. Jeden z těch starých, vyslouži-\nlých tahounů, který teď asi tušil temně, že náhlý\nblahobyt na krmníku přece jen neskončí dobře,\npoložil v dobráckém kamarádství hlavu přes hřbet\nsvého souseda, přikrčil se a hleděl vyděšeně\nstranou.\nMladičké děvče s hezkou snědou tváří, ztý-\nranou těžkou prací, surovostmi a sprostotou\nslužka ze stáje bilo do dvou volů uprostřed,\nkteří svěsili hlavy a nehýbali se.\nVysoký, ramenatý řezník stál v samém středu\nchumáče a rozplétal sdrhnutý řetěz. Jeden z volů\ntrhl sebou prudce pod jeho holí, která mu mířila\npřes oči. Hlavy ostatních spoutaných hnuly se\nku středu řetězu, kde jím zacloumal poděšený\n\n* Vyhovujeme toliko přání pana V. Dýka, když tu uvá-\ndíme, že báseň zaslal nám dříve, než první číslo »V. Sm.«\nvyšlo, napsal ji, aniž o feuilletonu v něm věděl. Red."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "63 / 64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nholí vůl. Teď jakoby byli teprv ucítili nezvyklé\npouto od hlavy k hlavě, které je mátlo a děsilo.\nRázem srazil je strach v pevnou kupu, plec na\nplec. A již několik volů kladlo smutně a dobrácky\nhlavy přes šíje a hřbety ■soudruhů, v hrubém,\nnemotorném a truchlém laskání. Osaměle poutáni\npo dlouhou dobu a teď ve strachu náhle sobě\nblízci, v jediné hromadě, dýchali k sobě dlouhým\ndechem široce rozevřených nozder.\nBylo viděti jen část mladého, útlého poprsí\nholčice a hlavu její v tísni a roji širokých hřbetů\na šijí.\nMladičká její tvář, s měkkou ještě linií za-\nrůžovělých líček! Tvář se zbytkem hrůzy zná-\nsilněného dítěte, s bolestně hloupičkou pýchou\nže už jí nic není skryto ze špinavých tajemství\nživota, as troškou vzdoru, se kterým vymkla se\nsilným pažím vousáčů a se kterým drze, bez\nvyzvání říkala do očí mužům: »Ano, proč ne,\nchceš-li, co je na tom, to já všecko už znám,\nale musím také já chtít, rozumíš ?«\nTato tvář ocitla se uprostřed v tlumu širokých\nplecí a hřbetů, tíhnoucích k sobě v tupém po-\npudu celou vahou své těžké, potácivé hmoty.\nSlepá, těžká vlna velikých těl, která vzedmula\nse k ní zprava i leva, aby jí volně a tiše žebra\npolámala cestou a ztrnula pak, v němém civění\nv tupém kymácení hlav a dlouhém oddechu\nslizkých chřípí, naplnila jí oči velikým dětským\nstrachem proletářů.\nVyděšený starý vůl, tísněn několika jinými\nhnal se slepě hlavou ku předu vztýčenou po,\nnejbližším hřbetu,' aby měkce o něj zatkl slin-\ntavou svou bradu na lalochaťé šíji. Podobal se\nvelikému, ztloustlému starci, který iéta už jen se\nprocházel drobnými krůčky. a náhle popadnut,\nstrachem, chce utíkati a hrozí svalití se na. růžové\ndítě. Rozložitý roh jen jen se nezaklesl o prsa\nholčiny. Stará paní pod okny, vzkřikla něco,\nnehýbajíc se s místa a rozčileně držíc sevřené\npěstě ve vzduchu nad oběma boky. Vůl přirazil\nbedra holčice k zadku kamaráda a tíhnul chří-\npěmi po jeho hřbetě, dlouze ssaje jeho výpar\na hledě stranou zkrvavenýma očima. Tváří děv-\nV Q\nčete trhl se výraz dětsky plačtivý. Řezníkova hul\ntřeskala o čumáky melancholicky skloněné, veliké,\ntruchlé oči mhouřily se pod ranami, slintavé\nbrady zvedaly se se hřbetů a zadků, chumáč se\nzakolísal, řetězy napínaly se od hlavy k hlavě\na kolem holčice se uvolňovalo.\nKdyž boky její ještě sevřeny byly dvěma\nplecemi, muž náhle odhodil hůl. Byl jako omámen\npáchnoucím dotykem velkých těl a hltavým\nvdychem, jímž rozvíraly se široce nozdry volů\nna hřbetech soudruhů. Byl vzbouřen ve svém\ndivošství tísní mladých boků lehkomyslné holčice\nmezi plecemi dvou tupých, ztlustlých zvířecích\ntěl a drážděn bezmocným, plačtivým výrazem\ndětských líČek, výrazem, kterým zvedl se mu\nnáhle k hlavě' opojný, dusný opar vzpomínky\njeho surových pohlavních triumfů. Vzepřel se\nstehny mezi oběma voly a vztáhl bled a udýchán\nvelké, zachvívající se ruce po její kyčlích.\nTo nebyl pouhý hrubý žert. Divoká chtivost\nsvítila mu v očích a zapomněl docela na pustý\nvtip, kterým jindy v podobných situacích pro-\njevoval kavalírsky svůj povýšený, nabažený klid.\nByla to tvář vážná až k vraždě.\nJak se setkaly pohledy obou lidí, hrozný\nstrach projevil se na tváři holčice, strach, proti\nněmuž dřívější její úzkost byla nevinnou hrou.\nVzkřikla .dlouze a. drsně. Něco kmitlo jí v očích\njako v pohledu dítěte, které již'zase týrají. Již\nzase je tu takový vousáč, který ji sevře, až\nztrácí dech —.\nJak ji srazil k sobě, už jenom polohlasný,\ndrsný oddech dral se jí z prsou, paže a víčka\nklesaly jí bezvládně. Tak hrozně němé to bylo —.\n»No, no, slyšíte!« vzkřikla stará paní pod\nokny, s oběma pěstěmi už zase klidně* vetknutými\no boky. - ■\nPustil ji. Oba třásli se jako listy. Ona jevila\nv tváři mdlý pokus, skryti hanbu a zmatek vý-\nrazem uličnictví, v němž patrně viděla přiměřenou\nsobě prozatím formu přemožení života. Potácela se.\nMuž odplivl, či zaslintal spíše, polo ještě bez\ndechu a náhle brunátně ve zbledlé tváři, jak\nshýbal se lhostejným, pomalým posuňkem pro hůl.\nStará paní pod okny živěji přesunovala bez\nzubé čelisti, jako v nějaké vzpomínce bodlivé."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "65 / 66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.11", "texte": "FR. ŽENÍŠEK.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "67 / 68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n\\y\nÍ4il na severu král,\nrád pil a rád se smál\na každému, kdo k němu přišel,\na jehož prosby, nářek slyšel,\nvše z plné duše dal.\nI přišel první syn.\nByl otce svého stín,\na hrdě pravil: Dej mi moře,\nkam dojede teď po prostoře\ns vším, co má jeho klín.\nKrál pil jen a se smál,\na synu moře dal.\nSyn druhý přišel pak,\nstál před ním jako mrak:\nDej hory mi a lesy, pláně,\nchci lovit jeleny a laně,\nmým budiž sob i pták.\nKrál pil a jen se smál,\na synu hory dal.\nSyn třetí přišel též :\nPřec není, otče, lež,\nmáš poklady vždy v země hloubi,\nkde s rubínem se perla snoubí,\njest plna prý jich věž.\nKrál pil a jen se smál,\npoklady synu dal,\nTak rozdal vše ten král,\na dál pil a se smál.\nTu přišla chudá dívka z lidu,\nzjev její celý jevil bídu\na hořký, hořký žal!\nCo chceš? se tázal král\nTvé srdce!\nOn je dal.\nJen usmál se, číš k nebi zved,\nco bohatýru celý svět,\non věděl, kam jen kolem hled,\nže on je pravý král!\n\nBOHATÝR.\n\nTTak padne slovo jen\nve nestřežené chvíli,\na štěstí vše jest sen,\njest víno, jež jsme pili.\nA dopito je teď,\njen hořkne na rtu posud;\nproč nikde odpověď?\nBez milosti je Osud.\nJak z tenkých pavučin\nje všecko blaho stkáno,\nptačího křídla stín,\na vše jest rozerváno.\nJen muška zavadí\n011 ve svém letu plachém\na již má po mládí\na již se chvěje strachem.\nJen slovo potlačit\nkde jste ó dnové krásní ?\nMy mohli dlouho být\nbez toho slova šťastni!\n\nSLOVO."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nELEGIE.\nJAROSLAV VRCHLICKÝ.\nHluboce v duši mi táhne cos jako hlaholy zvonů,\nslavnostní nálada vlá z tonů těch písní mi vstříc.\nJásati chtěl jsem »Evoe!« zrovna jak v mladosti dobách,\nbíle prostřel jsem stůl, poháry postavil naň.\nStaré víno, paprsk v němž ohně Hélia dřímal,\ntříštilo granáty své o cíše zlatistý kraj.\nRůže, žhavé růže mezi poháry kolem\nv závrati radosti své po stole rozházel jsem.\nNevím, jak se mezi ně dostaly stříbrné astry,\njeseně mrazivý dech pojednou vstříc mi z nich vál.\nDuma náhle povstala jakás, podivná, cizí,\nusedla v myšlenek střed Banquův jak příšerný duch.\nRázem utichly v duši mé slavné hlaholy zvonů,\nsotva ret cíše se dotk, zhořknulo víno v ní již.\nA jen smutek, smutek, hluboký, bezměrný smutek\nhlubinou duše jak mrak nad spícím jezerem táh.\nPo všem, tedy po všem! Mladosti pukla již radost,\nuvadly růže vše kol, laury vše požat}' jsou.\nPo všem, tedy po všem ! Nelze se radovat, těšit,\nnadarmo ptáš se jen »proč?« Odpověď nezní ti v sluch.\nPo všem, tedy po všem! Zavřena okna i dveře,\núnava, stáří a trud, příšerní hosté jsou zde.\nSedí v kruhu, vyhaslým zrakem ve tvář mi civí,\nmlčí a nehnou se dál, únava, stáří a trud.\nVenku vichr naříká, poslední tramway v něm cinká,\nspáti, ó spáti, ó spát, posledním lékem tu jest.\nSpáti, ó spáti! Takto jen unikneš příšerným hostům,\nběda však po ránu zas sklenný jich vítá tě zor.\n\nOTROCI. — NAPSAL KAREL\nMAŠEK.\n\n(PRVNÍ POKRAČOVÁNÍ.)\nAsi jeden den domnívala se Božka, že\nzvítězila; pak nabyla holé jistoty, že stala se\nsnadnou kořistí. Ale bránila se tomu domnění\nze všech sil oněch citů, kterými provázela bytost\nKarlovu.\nTrvalou touhou po muži stala se citlivou;\nseznala potom Karla a domnívajíc se o sobě,\nže duševním životem převyšuje ženy svého okolí,\nměla za to, že ona jediná hodí se ke Karlovi,\njenž zdál se jí rovněž podivně osamělým v ma-\nlém životě. Vypěstovala v sobě uměle lásku\nk němu a byla pak přemožena. Vzdala se\nsnadno, ihned, bez boje, tak že vítězství nad ní\nnemohlo uspokojiti ani jeho samolibost, a pak\nvždyť on jí ani nechtěl, vnutila se mu.\nA potom ona teprve poznala, že ve své\ntouze a opuštěnosti přilnula k němu citem až\nšíleným.\nJako on mohl jej pochopit?\nCelý jeho život byl plný takových úspěchů,\nsurové síle jeho mužství pokořila se každá žena,\nnenaučil se nikdy toužit, neznal muk neukojené\nvášně a vzpomínek měl tolik, že jej netěšilo\njimi se probírat. Někdo trhá květy lásky ze zá-\nliby jiný sráží je při procházce hůlkou, pro-\ntože náhodou vykvetly u jeho cesty a tak činil\nKarel. Ničeho si nepřál a po ničem se mu\nnestýskalo v tom stavu živ byl vždy řadu\ndní a jsa jím utýrán vzchopil se pak ze vzdoru,\nprobudil v duši trochu ruchu a hledal změnu.\nV takové dny jedině bývala Božka šťastnou,\nneboť pak se jí zdávalo, že je nutnou jeho ži-\nvotu a že on jí alespoň trochu náleží.\nOstatní její dny přesyceny byly neklidem.\nProbouzela se se vzpomínkou na něj a vzpo-\nmínka ta během dne vzrostla v touhu; hodiny\nübíhaly pomaleji a pomaleji a jí zmocňovalo se\nstrašlivé chvění, bázeň, že ho neuvidí, že bude\noloupena o tu chvíli, kdy jí přáno jej viděti,\nposlouchati jeho hlas, opírati se o jeho rámě\n\nJAROSLAV VRCHLICKÝ.\n\nJAROSLAV VRCHLICKÝ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "71 / 72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.14", "texte": "»V OL NÉ SMĚRY«\n\na pokorně čekati, bude-li on tak vlídným a po-\nlíbí či obejme ji . . .\nDenně si umiňovala: Dnes, dnes konečně mu\nřeknu, jak strašlivě jej miluju a jak strašlivě\ntrpím . . . Dnes vynutím z něho přiznání, cho-\nvá-li pro mne přece trochu citu . . .\nAle když dostavil se večer a Karel přišel,\nkdyž počali mluviti o všedních příbězích dne,\nklesla její odvaha a zmizely úmysly. Byla bez-\nbrannou. Zbývalo jen pokorné mlčení, bez vý-\nčitek neměla k nim práva; sama se mu\nvnutila a bála se, že by ji proto odpudil, že\njiž tak je mu svojí láskou obtížná. Bázeň před\nsměšností stavěla hráze jejímu chování a tak\nšla za ním jen s neskonalou lítostí, která stejně\ntrpkým, tísnivým pocitem svírala její nitro jako\nláska. Ten fysický pocit v prsou byl stejný\nv bolesti i ve štěstí.\nLítost, nesmírná lítost naplňovala všecky její\ndny. Nebyla to závist, co cítila, bavil-li se v ji-\nném kruhu nebo zajímala-li jej řeč, která nedo-\nvedla zaujmouti také ji závist je nepřející\na ona chtěla jeho štěstí. Nebyla to také žár-\nlivost vždyť s tou smísen je hněv a ona\nhněvati se nedovedla, dovedla pouze býti ne-\nšťastnou a byla jí stále, jakmile byla od něho\nvzdálena, jakmile se domnívala, že baví se jinde;\ni tehdy když vypravoval jí o tom, co přes den\nči minulého večera konal a viděla, že dovedl\nbýti spokojen bez ní. A nejenom lidé vzbuzo-\nvaly v ní tuto žárlivost bez hněvu, ale i mrtvé\npředměty kniha, obrazy, krajina, konečně\ni cigaretta které jej těšily a kterých mohl\nužívati bez ní.\nPodmaňoyala ji veliká láska, které nedovedla\nse vymknouti, třebas poznávala, že přece jen\nKarlovi není ničím, že celé řady dnů je mu\nlhostejnou; třebas věděla, že svým vnitřním utr-\npením povznesla duši svou nad duši jeho, pře-\nsycenou a umdlenou, že ona by skutečně za-\nsluhovala odměny za svou oddanost. Byla k němu\npřikována velikou smyslnou láskou a ta nesla\nsebou vlastnost činící ji tak nešťastnou: velko-\nlepé sobectví. Chtěla mu otročit způsobem nej-\nponíženějším, cítila v sobě odvahu, páchati k vůli\nněmu zločiny ale chtěla, aby tak nesměl\npro něj činiti nikdo jiný, aby sama mu byla\nvším.\nA přece jednoho nepřála si nikdy, snad na\nto ani nevzpomněla: nikdy nepřála si býti jeho\nženou. Viděla by jej pak spoutaného, ne tak\nsilného, jakým nyní se jí zdál, a jistě by pře-\nstala jej milovat.\nBrzy přestaly procházky v přírodě. Chladné\nvečery nepřály lásce.\nBožka zdráhala se navštěvovati Karla v jeho\nbytu ale dovedla to provésti tak, že se zdálo,\njakoby její matka ani netušila, že on celé večery\ntráví sám s Božkou v malém pokojíku této.\nTam čekávala jej denně s touhou vždy větší,\nrozčilena očekáváním, rozlítostněna, opozdil-li se\no chvíli a uchvácena divou radostí, když přece\npřišel. Pak vrhala se mu na prsa v divokých\nzáchvatech, v zuřivé lásce zatínajíc zuby své\ndo jeho silného krku.\nTam pronásledovala jej vzpomínkami, když\npřijíti nemohl a zasypávala výčitkami lidi, v jichž\nspolečnosti večer trávil.\nKdyž nepřicházel, upadala v malomocné zou-\nfalství.\nNešel. Minuty míjely a její netrpělivost rostla\nbez hrází. Přece se nezmínil o tom, že by byl\npoután jinam. Proč na ni zapomněl? Chvíli pod-\ndávala se odříkavé resignaci, bojíc se ať jak-\nkoli jednati, aby svým chováním jej neod-\npudila. Pak se rozhodla, že jej vyhledá.\nMříž na pavlači, uzavírající byt Božčiných\nrodičů, byla zavřena na klíč.\nProto! Proto on nemohl na chodbu, proto\nnemohl zaklepat na dvéře jejího pokojíku\nnemohl přec zvoncem burcovat kohokoli as hně-\nvem jistě odešel, že snad její neopatrností bylo\nzaviněno neobvyklé zamknutí mříže . . .\nZa chvíli klepala na okno jeho bytu. Neo-\nzýval se nikdo ale uvnitř bylo světlo za zá-\nslonami, slabé, blikavé světlo. Klepala znova\nopět nadarmo. Zabušila světlo shaslo . . .\nNač žebrati u okna její láska otevře si\npřímou cestu. Dům byl přístupný, v průjezdě"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "73 / 74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.15", "texte": "JAN PREISLER.\nVANĚK."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "75 / 76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnikoho a ode dveří, kde bělá se tabulka\ns jeho jmenem, zahnati se nedá, kdyby tam měla\nklečeti do rána.\nČekala chvíli, až skulinou pode dveřmi vi-\nděla opět kmitnouti se světlo. Zaklepala opět\na slabým hlasem poprosila o přístup.\nKonečně konečně zarachotil klíč; vrhla\nse do pootevřených dveří a stála v tváři v tvář\nženě. Karla tu nebylo, jen ona, »ta druhá«,\nKristina.\n»Co tu chcete?« zděšeně vykřikla Božka,\nkterou již zalomcovala první předzvěst křečovi-\ntého pláče. »Kdo jste kde je Karel . . .«\n»Přijela jsem jen tak, musela jsem jej zase\nvidět« pokorně, nepřekvapena a neuražena od-\npovídala Kristina. Trochu se usmívala; hořce,\nale přec.\n»Ale on není doma,« dodala pak zcela vše-\ndním tonem, »musel do kasina, mezi ostatní.«\n»Musím ho mít, chci ho vidět, chci, aby byl\nu mne,« dala se Božka do dětského pláče a utí-\nkala utíkala domů a tam v křeči se svíjejíc\nmatce u nohou křičela: »Chci ho mít, chci, aby\nbyl u mne. —«\nA plakala, plakala usedavě, nesmírně. Otec\nni matka nevěděli si rady. On ji tedy těšil,\nkřísil a matka šla pro něj do úřednického ka-\nsina.\nByla tam toho dne nějaká zábava. Karel tam\nv poslední chvíli šel, Božce toho neohlásiv. Když\npak jej Božčina matka dala vyvolat a vše mu\nřekla, předpokládal, že Božka bouří snad žárli-\nvostí, domnívajíc se, že k vůli návratu »té druhé«\nji opustil.\nDal se k ní tedy přivésti matkou a její\nprvní slovo bylo »Odpusť »\n• Štěstí, že se vrátil, zapudilo vše; nežárlila,\nvěřila, že k ní šel aniž on o tom ji ujišťoval\na jen prosila za odpuštění, že mříž na pavlači\nbyla její neopatrností zamčena . . .\n■ Byla zas poddajná, otrocká, ustupující, žebra-\njící. Nikde nenalézal síly, která by jej přemohla.\nZa krátko potom poručil jí, aby odjela.\nŘečí po městě bylo ovšem již dávno dost, ale\nkdyž řekla mu, že smíchu a řečí bude nyní ještě\nvíc, zamračil se a řekl: »Zítra jedeš do Prahy.«\nLedová hrůza trhala jí v prsou, když chystala\nv tupém spěchu své věci. Večer odvedl ji z do-\nmova na kvap, ani skoro se neloučila s matkou.\nBylo už temno, když ji odváděl, klidný večerní\nživot nádražní zvětšoval její horečku.\nOba byli tiši; nebylo ani o čem mluvit\nvše bylo jasno.\n»Je konec,« myslila ona. »Nyní se mne zbaví,\ntak to bývá.«\nA jemu vadilo pouze to překonávání souvi-\nsících starostí. Zkameněl již také v maloměstském\nklidu, zlenošil. A trochu nevolno mu bylo;\npřekáželo mu rozčilení té ženy, hořící touhou\nještě křečovitě se k němu přimknouti a přece\nbojící se pohněvati jej dotěrností své lásky.\nBožka zapadala již jen v tupé pozorování\nokolí. Důkladně spočítala nádražní světla, be-\ndlivě stopovala kyvy luceren, dávajících znamení,\nchytala se veškerou pozorností zvuku elek-\ntrických signálů, jen aby nemyslila na sebe, na\nnezrozené dítě, na osud, který je rozlučoval a na\nto, co pokořovalo ji nejvíc: že přijala od něho\npeníze. Přijala je, neboť byla v nouzi a byla jako\njeho ženou.\nKdyž vlak již přijížděl, přece chtěla promluvit.\nTrhlo jí jakési odhodlání, ze všedních věcí, jimiž\nse zabírala, zoufale přeskočila k tomu, čeho se\nbála nejvíc.\n»Karle —■ musím tě prosit zhřešila jsem\npro Boha . . .«\n»Ale nech teď hloupostí,« odbyl ji zkrátka,\ntušíc opětný projev její bezmezné oddanosti.\nA tu ovšem nastal okamžik, který očekával,\na který jej nejvíce popudil k hněvu: okamžik\npláče, strašlivého pláče.\nNaložil ji do vozu jak zboží, a tam schou-\nlena v koutě štkala usedavě vzpírajíc se, zakrýti\nsi oči šátkem, a upírajíc červený, opuchlý zrak\njen na něj, jen na něj, aby dlouho, dlouho užila\ndrahou jeho tvář.\nA když se vlak rozjel, byli oba rádi, že mají\ntu těžkou chvíli za sebou. Zbývalo chystati nový\nspůsob života."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "77 / 78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nV Praze bydlela u chudých lidí, v přízemním\nbytu tiché ulice. Dny übíhaly líně a přece rychle.\nVíce zahálela, než pracovala. Nečinně sedávala\nu okna hledíc bez myšlenky v prázdnou ulici\na snila jen o všem co zašlo, o svém hříchu,\no své lásce a rozloučení a nedovedla si vymy-\nsliti, co asi přijde, jak bude dále.\nVytvořila si vždy jen příjemné sny, jimiž bo-\nřila starosti skutečnosti.\nv\nČasto měla nouzi. Práce, jež by ji živila ne-\nměla a neuměla; peněz z domova nechtěla.\nPsala, že jí posýlá on. Ale on posýlal jen časem,\nvždyť sama jej ujišťovala, že má dost a pro-\ndávala i zastavovala co mohla.\nNěkdy zalomcovala jí nepřekonatelná touha,\nviděti Karla. Přemahala se a plakala. Lidé,\nu kterých bydlila, těšili ji, neznajíce její smutek\na předpokládajíce, že ji tísní jen jediná starost.\nA ona se tím přece netajila, že více ji trýzní\njejí láska než její hřích.\nKdyž kvapem blížil se stav, který měl na\ndelší čas naprosto nemožným učiniti jí návrat\nk němu, odhodlala se ve chvíli prudké touhy\nuchýliti se ke Karlovi aspoň na chvíli. Byla\nsama nevěděla proě přesvědčena o jeho vzpo-\nmínce ale v tu chvílu vznikla v ní myšlenka, že\nu něho je snad ta druhá, že ta je mu vším tím,\nčím na krátký čas směla mu býti ona -\nPřijela tedy.\nPřišla z nádraží v temnu večera k němu,\ns jistotou, že jej zastihne a neklamala se.\nPřijal ji dosti vlídně, ztrávili večer v jeho pokoji\nv milém, všedním hovoru, skoro veselém, o té\ndruhé nezmínili se ani slovem ; cítila, že je\nklid v jeho nitru, a že zvykl na vzdálenost té\ndruhé nepoznávajíc, že zvykl i na nepřítom\nno st její.\nK matce nešla, nechtěla ani, jen tak se toho\ndotkla v řeči, a byla ráda, když zákazem sou-\nhlasil s její tajným přáním.\nNikdo nezvěděl, že byla u něho. Z rána od-\njela mnohem klidnější než poprvé a šťastna po-\nkojnými chvílemi předcházejícími nevzpomněla,\njak bezútěšný, smutný je její stav teprve nyní.\nVrátila se zase na svou židli u okna, kam\ns večerem padala zář uliční lucerny, při níž\nv temnu pokoje snila.\nAle nastaly dnové smutnější, dnové horečky.\nByla slabá, přemohl ji život, touhy, vášně, sta-\nrosti, bída.\nPsala mu na posteli, tužkou, velkými písme-\nnami na velkém archu papíru.\n»Jsem nějak nemocna, miláčku snad ta\ncesta .. . Ale nebudeš mít starostí k vůli mně,\nviď? Já jsem zcela klidná, zcela jinak myslím\nnež dříve jen jedno Ti ještě nedovedu říci.\nMám hřích, ale miluji Tě příliš, než abych řekla\nTi jaký. Víš, že jsem vinnice to Ti nevadí;\nale nevíš jak jsem zhřešila a nezavrhneš mne.\nAle o čem to píši .. . Miluji Tě a stýská se\nmi to je vše, co jsem Ti chtěla napsat a vše\nco dělám, vše je jenom z lásky k Tobě, věř mi\nto. Uzdravím se brzo; mám jen trochu horečku.\nTi lidé zde jsou hodní, dobře mne ošetřují. Ne-\nmohl bys mne ještě navštívit? Je dlouho ještě\ndo té doby, kdy se stav můj změní . . . Často\nsi teď vzpomínám na to, jak jsem sem poprvé\nodjížděla, na tu noc na nádraží. Zdá se mi\n\nJAR. ŠPILLAR.\nMELANCHOLIE."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\no tom skoro každou noc, slyším to věčné zvo-\nnění, vidím to kývání luceren . . . Ani nevím\nbyla-li jsem tenkrát nešťastna anebo bylo-li mi\npřece jen lépe než teď. Peníze mi ntposýlej,\nmám dost, nic teď nepotřebuji, až snad potom\nNevíš co dělají u nás doma? Ale nestýská se\nmi po nich, po nikom, jsem ráda, že jsem pryč\nz toho našeho města, neměla jsem tam nikdy\nnikoho ráda jen Tebe a jenom po Tobě se mi\nstýská, můj Karlíčku . . .« (Příště dáie.)\n\nČI NEJSEM CYNIKEM ...?\nMILAN FUČÍK.\nV požárech leta jsem spálit šel své smutky a své tísně\nživota víno jsem piti chtěl na ňadrech Přírody matky\na šílené výkřiky touhy jsem změnit chtěl v úsměvu písně\nOd příšerné propasti zoufaství jsem divoce utíkal zpátky,\nzděšeně prchal jsem z království Smrti, kam zbloudil jsem sveden\nTu vyšla's mi v ústrety, Ty, mezi ženami jež jsi mi požehnaná,\nmne vzala's za ruku a vedla mne útulně v života Eden.\nPak již jsem nevěděl o bolestech a v nitru plála mi jen rozkoš nepoznaná.\nNa oltář duše Tvé jsem položil všechno, svou vášeň a své mládí.\nV květech jsme hýřili bílých a rudých, písničky zpívali naivní a hloupé,\ndívali v oči se bez slova, opilí teplem, jež k objetím svádí,\na cudně se smáli v těch hodinách čistého štěstí\nA je to přec jenom tak hloupé,\ntak blouznivě mluvit o lásce tak krátké a všední, tak mělké a snivé,\nkdyž je již po všem a když tě tak výhodně matka a teta teď vdává\nči jsou přec pravdou ta vzpomínek muka a nocí zoufalých výkřiky divé,\nči nejsem cynikem, a Tys mi vyrvána a žhavou horečkou mi puká těžká hlava . . . ?\n\nZTRACENÝ RAJ. — NAPSAL JAROSLAV\nHILBERT.\n\n(PRVNÍ POKRAČOVÁNÍ.)\nV nesnesitelném rozčilení nalézám se\ndnes již od třetí hodiny. Mé nervy jsou roze-\nhrány jako sítí na tůních as touhou cekají již\npropuknutí bouře, již příliš brzy vyvětřily za\nobzorem. Konečně se zjevuje: těžce nabité mraky\nrozlézají se po obloze, vzduch tuhne a děsivá\nmodř objevuje se ve stínech. Nebe tají zlobně\ndech, díky, myslím si, už propukne v křeč, a sta-\nV r\nvím se k oknu. Živé duse není na návsi a ticho\nje, že bys let motýla slyšel; okamžik však jen\na ozývají se kroky a známý hlas doléhá. Paní\nNollová* se svým průvodem spěšně blíží se\nmému oknu. Kloním se a pozdravuji .. . zpět\npadne kývnutí a pohled . . . a již jako třaskavina\nvy buchá v mé hrudi starý pekelný smích a trhá\nji a řádí v ní s celou zuřivostí odpoutané síly.\nOdpor je marný, poddávám se také cele, vždyť\n\n* K označení ženské postavy v novele přijal jsem ná-\nhodou jméno, které je známo a váženo v našem světě. Abych\ndokázal, že stalo se tak bez každé zlé tendence a uklidnil\nmysle, zaměňuji je jiným, jemu zvukově podobným, J. H."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "81 / 82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.19", "texte": "JOŽKA ÚPRKA.\nODPOČINEK."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "83 / 84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nulehne. Ovšem, že ulehl, a já spěšně vracím se\nk oknu ach, k čemu toho více, když přece\nurčitě cítím, že s ním leží nyní ve mně i ona\nv troskách.\nBouře zatím se provalila. První modravý dech\nzašlehl mou síňkou, hrom zarachotil a okna za-\nřinčela. Na znak vrhám se na postel a zavírám\noči. Okamžité ochabnutí se mne zmocňuje, jež\nale brzy mění se v úlevu a z té opět již klíčí ja-\nkási radost', radost' nad nevím-čím, snad nad tím\nhromem, jenž zatím rozkácel se po celém kraji.\nPod jeho ostrými ranami otřásá se země, skla\noken úzkostlivě řinčejí do burácení a liják tleská\nk umíravému hukotu v dáli ó díky, vzteklé\nmraky, díky za sebezapomění hází vám z dou-\npěte lidský tvor, jehož mysl vtrhá do samého\nstředu vaší bitvy a spíjí se a ztrácí v jejím mo-\nhutném řevu —.\nNe snad čistá potřeba věřícího, ale také ne\njenom zvědavost vedla mne dnes do kostela.\nTouha po onom studeně vznešeném dojmu, jak\nuvízl mi v paměti z dětských let, ozvala se ráno\nve mně a mysl chopila se památky té a zveli-\nčila si její význam dle měřítka svého utrpení.\nJe neděle, na štěstí, a tedy bez prodlení vydal\njsem se ku klášteru sousedního městečka. V žáru\ndychtění bylo mi chvílemi, že již cítím, jak my-\nstická rosa útěchy padá do mého bolestí spále-\nleného nitra a ochlazuje je a tiší . . . když vždy\nznovu vyrušila mne skutečnost' svým hlučném let-\nního dne. Příroda křičela dnes barvami jsouc cele\nzmokřena po včerejším dešti, jehož stopy slunce\nzdálo se přímo náruživě vyhlazovat. Země se\nleskla, nebe prohýhalo modří, ptáci vtíravě cvrli-\nkali, a to vše strhávalo na celé chvíle moji po-\nzornost a rozmetalo konejšivou suggesci chrá-\nmové nálady.\nKonečně však přece docházím kostela. Stlu-\nmená hudba varhan, jež zní z jeho nitra, vzbuzuje\nve mně neobyčejné rozčilení a mohutné průčelí,\nna něž vrhám rychlý pohled, nalézaje se již\nskoro zcela pod ním, zdá se mi vyzařovati ja-\nkési světlo, které mne oslňuje\ndej přiblížit! se nejnehodnějšímu ze synů Tvých\nstupňů trůnu Tvého a skytni paprsek ze záře\nSvé velebnosti jeho toužící duši!\nVesničtí lidé z masa a koženek obráceni ku\nčlověku v kroji, který přešlapuje a kloní se před\nvelkým kusem nábytku, sloupy z kamene, zdi\nomítnuté a na nich malby, štukové i dřevěné\nsochy a přímo přede mnou skříň s ohyzdně\noděným manekýnem realita realita .\nVarhany ustaly, pronikavé zvonění se rozlehlo,\nlidé padají na kolena, sklánějí hlavy, a já se\ndívám již jen na jednotlivé předměty se zvěda-\nvostí návštěvníka výstavy, tu s odporem, tu\ns ironickým úsměvem, tu se zalíbením ; klenba\nje zajímavá, několik obrazů skutečně cenných,\nkazatelna pravé chef-ďoeuvre barroku, leč . . .\nmohl bych již jít.\nA opět pod oblohou, zmocňuje se mne náhle\nlítostivý vztek proti tomu tam, který mne ne-\npřijal, proti těm symbolům, které mluvily ke\nmně svou hmotou, proti tomu nezbloudilému\nzdraví, které vytlačilo touhu, eh, což vím proti\nkomu a čemu vzbouřila se má trpkost'. Nu dobře!\nStřežte si své brány! Nemám zapotřebí podpory,\njá, duch, který byl, který je a který —?\nTrpce sladký dík házím osudu, když zřím\npaní Nohovou vycházeti z chrámu. »Zájem, za-\nchytni se na něm,« napadá mne; »trochu sá-\ndelný,« dokládám a hlavou šlehne mi vzpomínka\nmé přílišné důvěrnosti k této dámě a cítím za-\nhryznutí vzteku v nitru.\nKloním se k pozdravu; co tu dělám, ptá se.\n»Byl jsem ve špatné náladě a šel jsem se\npodívat na ovečky. Člověku působí teplo v duši\nvidět časem hloupost' milostpaní, které nebesa\nžehnají, tu pravou, bodrou hloupost' s velkýma\nočima důvěry —.«\nAni brvou nepohnula k souhlasu smíchu,\nv který jsem propukl. Obrátila se k Aničce, jíž\nprávě služka zvedla do náruče a upravovala\njí šat.\n»A mimo to vyhnala mne z domu vzpomínka\nudálosti,« pokračuji, »která je blízka našemu\nposlednímu rozhovoru a proto bych dovolila-li\nbyste? Děkuji. Hned jsem hotov, neboť událost'je\nkrátká, jako sama naše známost' byla jen kra-\ntičká. Setkal jsem se s oním člověkem v loni\nna honu kdesi. Zté tlupy zdravých nimrodů"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "85 / 86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.21", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nupoutal hned mou pozornost svým bědným zje-\nvem a věděl jsem také okamžitě, že není z těch\njež přebytek sil žene do sportu. Tonoucí, chytá\nse stébla života, pomyslil jsem si a přimkl se\nk němu. Rozhovořil se o své Athe, která po\njeho zdání byla pravým geniem z rodu pointrů,\na není možno si představiti vroucnější něžnosý\nnež jaká projevovala se v každém jeho slově\nv\n0 ní. Člověk musí někoho milovat, napadlo mne\ntenkrát jako vás onehdy, ale . . . nenudím vás\nmilostpaní ?«\n»Naprosto ne,« odvětila lhostejně.\n»Ptal jsem se ho : ,Dal byste Athu za ženu ?'\nPromiňte je brutálni, co na to řekl: ,Ne; je mi\nprávě proto dražší, že nežádá a nemluví.'\nByl churav, ovšem; jeho strhané oči prozrazo-\nvaly tu hlubokou trpkost přemožených a ve mně\nvzbouzely soucit s ním . . . ano, ano, člověk ne-\nzapře časem křesťana v sobě! Leč byl jsem tak\ntaktní, že jsem mu neprozradil mé ušlechtilé\ncity, ani když jsme se odtrhli od ostatních a vy-\ndali se sami k tůním na kachny. Bylo již k večeru\na tři vytáhly. Výborný střelec srazil jednu z nich.\nPadla patnáct kroků od břehu na klidnou hlaď,\npo níž plazilo se sotva několik listů vodních\nlilií. Atha vrhla se za ní, chňapla ji a obrací se\nzpět ... ale zachytivši nohama o stonky rostlin,\nzaplétá se v zápasu s nimi stále víc a více, až\nse již noří a tone. Zahvízdl ještě, pak odhodil\nzbraň a rozběhl se do vody. Děs mne sevřel!\nVidím, že bařina je mělká ku plavbě člověka\na hluboké bahno osudno k chůzi »Blázne!«\nkřičím naň: »Co to tropíte, blázne !!« a zve-\ndám pušku k líci, abych mu sestřelil cíl . . . ale\nnež protrhl jsem rudou mlhu v zraku, byl již\npovrch vody zase hladký jako zrcadlo.«\nPaní Nollová, ač z počátku odmítavá, je nyní\nhluboce dojata tragickým koncem; její hlas se\nchvěje, jakoby byl prošel slzami.\n»Utonul ?«\n»Ano.«\n»Věru, člověk by v světě mnohému ani ne-\nvěřil, kdyby ho skutečnost nepřesvědčila.«\nTicho.\n»To jest,* pravím pak, »člověk dovede věřit\n1 nedosvědčenému, dokud se spokojí s illusý\nmilostpaní. Zle je ovšem, rozmete-li mu tuto\nněkdo. Tak ku příkladu vy jste dojata mou\nhistorkou, protože věříte v její pravdivost, ale\njak bude, řeknu-li vám, že jsem si ji vymyslil?\nAno, vymyslil jsem si ji. Ve vás se zvedá nyní\nbolestná zlost promiňte, ale přece jen zlost,\nže byla jste oklamána. Ta však časem přejde\na budete lhostejná k věci. Pak ale zase někdy\npo dlouhé době vzpomenete na ni a tu dáte se\njiž na chvilku unésti klamem, na chvilinku . . .\novšem nikdy více na trvale, neboť vy víte, že\nse klamete. A tak to je se všemi a se sebe\n%\nkrásnějšími illusemi, jež zavěsil vám kdosi na\nnos a později je ztrhal, tak stává se nesmrtelnost\npohádkou a Bůh pochybným králem v ní, a běda,\npotřebujé-li člověk opět toho krále a má-li po-\nhádka býti půdou putujícímu k hrobu!«\nDáma a žena zápasily v ní okamžik spolu,\npak podala mi ruku a omlouvala se, že prý —.\nPoroučel jsem se, stočil ku stráni, a obrátiv se\ntu náhodou, zahlédl jsem ještě v dálce rudý\nsluník, pohybující se v rýze mezi dvěma obil-\nnými poli. »Je to nezb}ďno,« myslím si, »neboť\nsoucit je choulostivé koření, jež lehko zničí mráz.\nOstatně ale pravdou je také, že není vždy\na každému slastno léciti se jeho nasládlým od-\nvarem.«\nJako červ v plodu sedím v mém nitru a hryžu\nhryžu —. Zaměstnání celkem nudné, kdyby\nnebylo smíchu, tak ale, sláva satanu, je tu dosti\nbídy pro humor a dosti humoru k bídě. Oh,\nbrachu, jaký cíl sledoval jsem, zavěsiv se té\nhodné paní na krk a pláče jí svůj smutek z masa?\nCo jsem čekal? Jakou pomoc?\nJá svěřil ženě svoje trudy,\nta mlčela a plakala\nv básni ovšem, ale dáma na českém venkově\nzadívá se do dáli, jakoby věčné z ní chtěla\nvyssát, nadzvedne hruď, aby se zdálo, že z nej-\nspodnějších hlubin trhá slova pro to a když\npósa připravena zasveholí s líbeznou rozšafností\nsvou zdravou moudrost brávo, brávo,\nmilostpaní! Vaše pravda není ani o měsíc mladší\nnež Ural, kloním se jí také hluboce pro její\nzásluhu o trvání radosti v světě, ba souhlasím\ns ní skoro až na malinkou odchylku jen: že to,"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.22", "texte": "M. ALEŠ. — ČRTA Z POCHODU\nRAKOCZIHO.\n\nco musíme milovat, ne-\nmůže býti z života a ono,\nco zbývá, že zase milo-\nvat nemůžeme. - Nepří-\njemný rub, zajisté a nemá\nmodré oblohy nad sebou,\nptáčat ve vzduchu a na\nzemi květů jako šťastný\nlíc; v šikmé ploše táhne\nse dolů, kamsi dolů do\ntmy, která houstne a\nhoustne. Dva žlutě sví-\ntící body trčí v ní . . .\nk ďasu! . . . dvě oči jsou\nto, jež se šklebí z chlu-\npaté tváře jakési mátolrp\nčerné ve tmě; až u ní\njsem, když v tom plácne\nsi do dlaní, kloní se pi-\ntvorně a skřípe:\n»Je libo malý šnupe-\nček illusí —?«\nLehám s dostatečným množstvím piva v sobě\nvykouřím poslední papirosu a jsem hotov dou-\nfati, že vše je připraveno k dobrému spánku.\nTa drzá horečka, jež za dne hrála po nervech,\nulehá teď. Budeš snad spat, pravím si a choulím\nhlavu co nejpohodlněji do podušky a mysl nu-\ntím ani nešpetnout pod tou měkkou plachtou\ntmy, jíž noc hodila na nás. Ticho, ticho .. .\na brzy přijde spánek; první kotouče již se blíží,\nrozvalují se a plní prostor díky Bohu však,\npůda je dosud pevná a za pažení možno se\ndržeti. Z hlubin to vrzá a duní. lehký vítr vane\ndo Čela a ti chudí lidé při všem tom spí tak\npokojně na svých pytlech. Jediný z nich netuší,\nže musím skončiti nejvýš ty dvě postavy na\nmůstku. Eh, těm jsem snílek, jenž vyšel si v noci\nna příď, aby s rozkoší díval se na ostrou hruď,\njíž loď prořezává se černými vlnami. A snad\ni tím pronikavým zápachem mazu kochat se\npřišel ano, ano, svět má podivná vna-\ndidla, jimiž láká nás z chvíle do chvíle pro\nradost' veškerenstva! Nu ale třeba již skončiti. Není\nv minulosti, co by stálo za další oplakávání\na není víry v příští. Prázdno přede mnou, bez-\nútěšno kolem mne a tak úzko ve mně . . . dvacet,\ntřicet hanebných let pročekat ještě? Malé za-\nškrcení od měkkých vln aje volna —. Co s ním?\nMějme odvahu si říci, že je lhostejno, kde skončí\na zdali červům země či červům vody bude\nchuchvalem chutného hlenu. Moře zalehne je\nsvým těžkým tělem a je pro vždy ztraceno po-\nvrchu. Ona však Bože, co bude s ní? Kam\nona se odebéře ? Uzří ještě svět? Potrvá? S vě-\ndomím svého bytí potrvá dále? Či bude konec,\nkonec všemu a jen ještě hmota tu nějakou dobu\nzůstane stále hnusnější v postupujícím zničení\nven! na vzduch ven! než srdce roz-\nmete hruď do trosek! Vyděšeně tluče do ní\nnež se zalknu! než se zalknu! ——\na okno se vzpírá konečně! Velké\nstíny kamsi se hrnou, krouží se a m.itou, ale\njiž mírní let, domky usedají, stromy tuhnou za\nnimi a známá náves leží nyní přede mnou za-\ntopena svitem letní noci.\nV takových ulétají, povídávala. Opouštějí těla\nv spánku a rozlétnou se jako lehounké stíny do\nstříbrné záře měsíce. Svěřují si věci, pro něž\nlidský jazyk nemá věčných slov a jejích objetí\njsou čistší dotyku dvou oblaků. Když ráno\npřijde, sled těch besed třpytí se rosou na li-\nstech .. . povídávala. »Jsi tu? V kterém mo-\ndravém stínu se tajíš? Helo —! Mé srdce se\ntřese úzkostí jako v dlani pták, hlava kácí se na\npodstěnek okna a žhne, tak žhne . . . ó přijď,\nschyl ruku na její skráně a šeptej mi slova něžné\nútěchy čekám tě sestro\nPůjdu k němu. A proč bych nešel? Jizlivému\npředsudku pravím, že je mi především dobrým\nčlověkem, a pak teprve knězem. Zjevil se na\nmé cestě, kdy opuštěnost hrozila urdousiti srdce\nuprostřed té netečné přírody, jíž jsem patrně již\npřestal b}Hi zábavným. Projdi svým peklem . . .\na odvrací se; je cize mezi námi, jdu tedy . . .\na černý stín tančí mi v mozku. Zničení! Zničení!\nLákavo? Což? Je přece v tom úspěch, pro sebe\nsama více nebýti a konečně i cosi velikého:\nzatnout pohled pevně ve tmu a pak střemhlav\nvrhnouti se tou velkou nulou smrti do prázdna\n\n»VO L N É SMĚ R Y «"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "89 / 90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.23", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nkam . . . přes bázlivé ano života, které se krčí\na tetelí v hrudi »Ďáble ! vzkřiknu : »Ustaneš,\nďáble!« aje mi, že bych se měl přimknouti\nk někomu s celou silou úzkosti, jež třese mnou\nv té chvíli. K někomu ... a tvrdé pny stromů\njsou kolem, na cestě prašno, za příkopem ohybná\ntráva, obloha vysoko a jediného živého tvora tu\nnení.... Ne ženy, ne psa, dítěte, ach což\nvím, kdo jím má býti! jen někd\nměkký a dobrý, k jehož nohám bych\nse vrhl, sevřel je, hlava vtiskl\ndo nich a vášnivě se rozpla-\nkal —■ —. Kněz a kostelník\nvynořili se náhle ze záhybu ce-\nsty. Ztrnu na nich pohledem,\njakby zjevení byli, a setrvav takto\nbezděčně, po chvíli teprve zdra-\nvím. Děkují hlasně a postupuji\ndál. Patrně již od pomazání, na-\npadá mne, když zřím monstranci\nv pouzdru, proč ale ten spěch?\nA má velká bělovlasá hlava již\nzase mizí, má krásná hlava, še-\nptám si nevěda proč a stesk\nnáhle cítím, že teplo šlo kolem,\nco já stál v mrazu a díval\nse jen.\nDobíhám chodců a kloním\nse. »Promiňte, důstojný pane,«\npravím. Zastavil se a šedé oči\nmne zalévají vlídným údivem.\n»Promiňte, prosím znovu; jsem\nLuděk Kles a zajímám se velmi\no osobu, od níž —.«\nZajikl jsem se a zmlkl. Vy-\nslovil jakés jméno, podal mi ruku\na ptal se:\n»Jste snad s ním příbuzný,\npane Klesi?«\n»Ne, důstojný pane«. Ticho.\n»Tedy zemřel . . .« ozvu se\nroztržitě a opět ticho. Nemožno\nmu více lháti, nevím, co bych\npravdou řekl a jsem nadobro\nzmaten. Stud žene se mi horkým proudem do\nhlavy, rozpaluje skráně a již iv očích žhavosť\ncítím, když tu měkké jeho prsty chápou se mé\ndlaně, tisknou ji a on mi vlídně praví:\n»Přijďte někdy ke mně. As bohem n}mí . . .\nTřeba zítra, chcete-li.«\n»Děkuj i ... a přijdu, otče.«\n(Příště dále.)\n\nM. ALEŠ.\nPŘÍTEL TŘÍ ŘÍŠÍ."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "91 / 92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.24", "texte": "»V OL NÉ SMĚRY«\n\nKRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH.\n— ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY,\nJEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ\nUMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —\n(PRVNÍ POKRAČOVÁNÍ.)\nPoučnou jest historie ruchu záchranného a\nupravovacího, který se u nás v posledních třech\nletech na různých místech hlasitěji projevil za\nhesly: »Zachování starobylého rázu a ladné\núpravy Prahy.« Poučnou jest historie ta v celku\niv jednotlivostech.\nOtázka úpravy Prahy jest toho způsobu, že\npřes ni denně klopýtáme, v nej různější formě\nna hlavy nám téměř padá, dotýká se našich\nsmyslů a čivů, otázka ta nemůže býti tak snadno\nčeskému člověku lhostejnou, vždyť rozhodnouti\nmá téměř o osudu drahého nám města, v nějž\nbáj i dějiny, v nějž snahy, práce, boj, nadšení,\nživot minulých generací vložily tajemný ne vy-\no v\nslovitelný půvab. Casy letí, doba žádá změn,\nať již šťastně neb nešťastně začaté práce, nutí\nrozhodnouti se o mnohém co dotýká se vzhledu\nPrahy, co má pozměniti tvářnost její po věky\ntéměř nezměněnou. Assanace, splavnění Vltavy,\nsouvisící s tím upravení břehů a nábřeží přímo,\nkapitál nenasytně hledající cesty k rozmnožení\npokladů svých, nepřímo působí k dozrávání\ntoho, z čeho v době nedaleké vzejiti má pozmě-\nněný vzhled Prahy.\nJaký div, že ctitelé krásy a majestátu té ta-\njemné, vždy veliké matky měst českých jsou\no ni v obavách.\nZprávy o zamyšleném nasypání a obezdění\nostrovů Pražských, o zastavení ostrova Kampy\nvelikými bloky čtyr a pětipatrových činžáků,\nzprávy o zvýšení břehů Menšího města Praž-\nského, o přistavení širokých ramp k mostu Kar-\nř v\nlovu, o zasypání Certovky, o zastavení ostrova\nVelkých Benátek, a jiné podobné, nepřispívají\novšem k nějakému uklidnění myslí ani k rů-\nžovým snům o budoucí, jak se praví a píše,\nVeliké Praze.\nNebylo tudíž podivno, že na různých místech\nsvolány byly schůze, že byly vyměněny náhledy,\nže bylo postěžováno na to a ono, a že konečně\nusilovně přemýšleno bylo o prostředcích a cestách\nzajišťujících krásu a rozkvétání Prahy.\nA schůze ty nebyly nezajímavý. Věc obja-\nsnila se po různých stránkách. Zjistilo se, jak\nse k ní přihlíží na místech rozhodujících. Po-\nznalo se, co sluší provésti k zajištění jistého\nod náhod neodvislého postupu, a správně se vy-\ncítilo, že za důležitější práce k úpravě Prahy podni-\nkané sluší v zíti zodpovědnost co možná veškeré\ninteligenci odborné. Průběh schůzí dovolil po-\nsoudí ti s jakými nadějemi lze přihlížet! k mož-\nným nápravám a k zajištění všeho, co by při-\nspět! mohlo, aby vzhled Prahy v rázu a umě-\nlecké ceně své při rozvoji města neutrpěl.\nNebylo popíráno, že nynější chvíle důležitou\njest pro Prahu, a všeobecným souhlasem se se-\ntkalo, že dlužno všemožně všímati sobě —■ a to\ni kruhům co možná širokým všeho co s\notázkou úpravy Prahy souvisí, a že sluší v zájmu\nkrásy Prahy býti neustále na stráži.\nV schůzích klidně vedle sebe objevila se dvě\nsice neodporující sobě, však přece jen různá\nhlediska, jedno užší plně konservativní, druhé\nvolnější širší. Jedno, které přihlíží k tomu, aby\nstarý ráz byl Praze veskrze zachován a sice\niv novějších a nových částech užitím historických\nslohů a imitací starých památek stavebních. Tento\njinak sympatický konservativismus nepřipouště-\njící změn na Staré Praze, ukázal se býti ne-\nproveditelným. Lopata a rýč mají u nás takovou\nsvobodu, že s obtížemi se potká i ustanovení jen\nněkolika nezměnitelných okrsků, které by na dů-\nležitých místech zachovaly nejmalebnější a histo-\nricky důležité části Staré Prahy neporušeny. Když"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "93 / 94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.25", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nse to nevidělo nutným na rozhodujících místech\npro náměstí staroměstské, kde obec sama podnět\ndala k změnám severní strany, ustanovivši zde\nnovou čáru regulační, kde jinde se to má po-\ndařiti? Kde je v to víry, kdo ještě doufá?\nPosavadriím stavem věcí odůvodněno jest\nvolnější druhé hledisko, abych tak řekl, svobodo-\nmyslnější, kteréž žádá ovšem zachování veškerých\numělecky cenných a historicky důležitých pa-\nmátek, však neklade váhy v nových částech po\ndosažení nějakého dobou nedůvodného rázu sta-\nrobylého, uspokojujíc se plně tím, když i při\nnutných přestavbách, dobré nahrazeno bude lep-\nším, umělecky cenné, cennějším. Ti, kdož sdílí\ntoto hledisko nebojí se nových domů, jen když\nony budou míti svůj ráz a umělecký význam\nrovnocenný starším a starým památkám stave-\nbním. Jim nevadí, když i doba naše projeví se\nsvým ovšem uměleckým způsobem v rázu ulic\na náměstí, nedoufají však, že by to dosaženo\nbylo, když věc ponechána bude náhodě, a žá-\ndají tudíž, aby zvláštní zvýšená péče věnována\nbyla konfiguraci nových ulic a náměstí, žádají\ndále, aby při skupení a řádění budov vládl umě-\nlecký jemný cit, jemuž jedině lze důvěřovati, že\npři respektování toho co stává, dovede přidati\nrovnocenné nové, a tak i novější části Prahy\noživí malebnými pohledy a průhledy.\nToť jsou hlavní hlediska, kteráž již i hesla jeví.\nNa jedné straně »Zachování starobylého rázu\nna druhé pak heslo širší »Ladná krásná Praha.«\nPoznati lze, že hlediska ta jsou lehce slučitelná,\nono užší snadno lze širším zahrnouti. Pokud\nnelze dobré nahraditi lepším, stoupenci obou\nopravdově a souhlasně toužiti budou, aby Praha\nv ničem měněna nebyla, to tím spíše, jelikož do-\nsavadní změny zřídka jen vzhledu Prahy pro-\nspěly.\nMnozí vidí hlavní závady pro zachování umě-\nleckých a historicky důležitých staveb a pro ladnou\núpravu Prahy v nedostatku patřičných zákonů,\na od náležitých zákonných doplňků slibují pak\nsobě absolutní nápravu. Těžko je míti v to tu\ntéměř naprostou důvěru, víme co uzákoněných\npříkazů se denně přestupuje bez velikých obtíží.\nPři rozhovorech o tom, co by se činiti mělo\nv zájmu Prahy, odporučovali mnozí, aby se če-\nkalo, až se politické poměry změní a možným\nse stane řešení ve velkém důležitých hospodář-\nských, technických a kulturních otázek domácích.\nVzácnými byly zdravé hlasy, které za heslem\n»Bez práce ani koláče,« horlily pro bezodklad-\nnou vytrvalou práci, bez níž ani v Cechách nikdy\nničeho nebylo. Kořen zla tkví prý i zde hlavně\nv lidské hlouposti; šířením smyslu pro krásu,\nnáležitým vzděláváním, nemožnými prý by se\nstaly hříchy nejtěžší a vymizely by zjevy nej-\nkřiklavější. Pracováním do šíře umožní se půda\nskutečnému umění a opravdovosti tam, kde\nnyní vítězí a roztahuje se bezduchá prostřednost\na planá frázovitost.\nMladé hlasy opatrných, snaživých, zrazovaly\nod kroků, které by se na závažných a rozho-\ndujících místech pokládati mohly za vzdor proti\nstávajícímu zřízení a řádu, a radily sourozencům\na druhům k posečkání až do doby, kdy přičin-\nlivostí a opravdovou snahou se jim podaří do-\nmoci se náležitého působení a váhy. Až co jedno-\ntlivci pevně státi budeme, pravili, teprvé pak\nmocí postavení svého budeme moci dvojnásob\nprospěti i obecním věcem, ovšem i té übohé\nPraze, nyní nesluší nám do věcí těch jakkoli za-\nsahovati.\nTiché hlasy starších, starostlivých, upozorňo-\nvaly též k opatrnému vystupování, jinak by\nstarší zasloužilí pracovníci mohli se cítiti nemile\ndotčeni vystupováním mladších, zejména však\nvarovaly nepodnikati ničeho, co by vykládáno býti\nmohlo v kruzích rozhodujících za smělé a ne-\nnáležité poučování a kantorování.\nZřídka ozvaly se ve schůzích hlasy nejpovo-\nlanějších, hlasy odborníků a uměleckých kri-\ntiků, jimž jest čas příliš drahým, než aby jej\nv bezvýznamných schůzích mařiti mohli.\nHistorie záchranných a úpravných schůzí za-\nznamenala ještě řadu hlasů různých, které pro-\njevil}/ tu větší, tu menší zájem o věc, o níž se\njednalo. Však nejde zde o to, abychom věc\nv tomto směru vyčerpávali. Více zajímati bude\nto, zda měly schůze ty a rozhovory nějaké zřejmé\nvýsledky.\nKronika o tom zaznamenává prostě : Archiv\nkrál. města Prahy zařadil do svých listin něko-\nlik pamětních spisů podaných v zájmu zacho-\nvání starobylého rázu Prahy, jež podány byly\nrůznými korporacemi slavné radě městské."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "95 / 96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.26", "texte": "»V OL NÉ SMĚRY«\n\nNu a jaké byly výsledky těchto pamětních\nspisů u slavné rady městské?\nKronika praví: Po několikátém pamětním\nspise podaném v zájmu zachování starobylého\nrázu a úpravy Prahy, usnesla se sl. rada městská,\naby se na dálší listy jednotlivě odpovídalo vý-\npočtem obětí, jež obec v zájmu zachování staro-\nbylého rázu Prahy doposud přinesla s podot-\nknutím, že ji sotva bude možno i na dále z fi-\nnančních důvodu věci té stačiti.\nA byly městskou radou uváženy návrhy po-\ndané v zájmu žádoucí úpravy Prahy ? Bylo něco\nučiněno, aby poskytnuta byla záruka, že upra-\nvovací nové plány dbáti budou důležitého mo-\nmentu krásy?\nO tom kronika dosaváde mlčí.\nNu, s pamětními listy má se to zcela zvláštně\na není divu, když mnozí pochopiti nemohou,\nproč se spisy takové vůbec píší. Jsou to spisy\nvážné, důstojné, určené vrchnostem, které je\nčasto vůbec nečtou, aneb přečtou velmi, velmi\npovrchně, a pro ostatní svět jakoby ani zájem\nmíti nemohly, výminečně jen některý z denních\nlistů přinese o takovém stručnou zprávu. Pisatelé\nspisů těch musí býti lidé silné víry, lidé dů-\nvěřující v zázračnou moc důvodů, jinak by věru\nčasu svého jistě výhodněji použili.\nNa věci ovšem změnilo by se mnohé, kdyby\npisatelé opatřili pamětní spisy, velikým silným\nhlasem, který by v pravý čas promluvil ke shro-\nmážděné vrchnosti, který by spící budil, a hlu-\nchým uši otevřel, kdyby včarovali do hlasů těch\nsílu bubnů a polnic, kdyby jim vdechli vřelost,\nkterou by neodstrašovala nejtupší lhostejnost ani\nkrajní neopravdovost. Však dokud nedovedou\nsvému dílu do vínku vložit takový vzácný dar\nvýmluvnosti, jsou věru důvěřivými, pakli oče-\nkávají. že síla důvodů způsobí nápravu v kterém-\nkoli směru.\nJe to věru nemalý kříž s pamětnými spisy.\nA přece jak jinak blížiti se k vrchnosti žádáme-li\nněco, než s uctivým listem pamětním. Nemáliž\nona pak povinnost' zachovati jistou blahovolnosť\noproti projevům dobrou vůlí diktovaným as ná-\nležitou uctivostí podaným? Nemáliž respektovati\nvolný, hromadný celkovým zájmem diktovaný\nprojev?\nNu, co činiti ? Vrchnost' má již svá práva.\nCo děje se zatím v Praze v době čilého ruchu\nzáchranného? Na mnoha místech téměř zuřivě\nse bourá a hlavně tam, kde bychom si byli\npřáli Prahu nezměněnou.\nNáměstí Starého Města, náměstí Menšího\nMěsta, Ostruhová ulice straší vybouranými domy.\nMizí malebná loubí trhová měst Pražských na\npravém i levém břehu Vltavském. Dávno již\nzmizel, a v zapomění upadl dům Veleslavínův,\nzbouráno jest charakteristické nároží Jindřišské\nulice a Václavského náměstí, zmizela řada zají-\nmavých domů na trhu drůbežném. A jakou byla\nnáhrada za domy ty? Nahražují na místech těch\npovstalé nové domy svou hodnotou uměleckou\ndomy shořené, získal přestavbou vzhled ulic,\nzískal jejich ráz? Srovnejme svědomitě pohledy\nnynější s dřívějšími při náměstí Menšího Města,\nna trhu zelném a drůbežném a jinde, otažme\nse, zda nachází někdo pro vzhled Prahy něco\nradostného v těch změnách. Na místě prostého,\npřirozeného, silného a malebného, nastupuje vět-\nšinou vyšňořené, nepřirozené, malicherné a ne-\nmalebné. Bůh to suď! (Příště dokončení.)\nV PŘÍRODĚ prof. Jul. Mařáka. Skizza uhlem, plná sug-\ngestivní nálady. Jediný verš básníka, jenž dovede malovali\ncelé eposy. Vzpomínáme z velkých jeho cyklů r. 1878\na 1879. v Berlíne a Mnichove vystavenou »Lesní samotu«,\n»Čtyři roční a denní doby«, 13 kartonů »Lesních karakterů«\ni nástěnné malby v královské loži Národního divadla. •\nVšecky obrazy z posledních let zmizely ihned po dokončení\nv majetku soukromém.\nSKIZZA zemřelého Fr ant. Ho ška (ý 9. května 1895.)\nvlis do jídelny."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.27", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPastelová kresba prof. Fr. Ženíška, jest jednou z vý-\ntečných studií k jeho »ADAMITUM«, velkému historickému\nobrazu, jehož dokončení bohužel na nějaký čas odloženo.\nJan Preisler »VÁNEK.« Viz »Volné Směry« str.\n46 č. 1.\nV r\nJar. Spili ar svojí »MELANCHOLII« podal prostě por-\ntrét těžkomyslného dítěte bez úmyslu allegorisovati.\nJožka Uprka přerušil od nějaké doby své spojení\ns Prahou skorém úplně, zapadnuv v rodný svůj kraj, mezi\nčacké Slováky moravské, a zbloudí-li časem nějaká ukázka\nčinnosti jeho k nám, vane z ní vždycky jednak láska a po-\nchopení pro lid, v jehož bezprostřední blízkosti umělec žije,\njednak úplná samostatnost a rázovitosť v podání předsevza-\ntého předmětu. To platí také o »Odpočinku.«\nMik. Aleš vždycky celé svoje komposice neimprovisuje,\ndůkazem toho na str. 87. připojená črta jedné z postav\n»POCHODU RAKOCZIHO«. »PŘÍTELE Z TŘÍ ŘÍŠÍ« podá-\nváme jako ukázku z 11. (posledního) dílu právě vydané pu-\nblikace »MIK. ALEŠ«.\nVIGNETA, návrh sochaře prof. Celdy Kloučkaz r. 1885.\nNávrh na SGRAFFITO z r. 1890.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nV dubnu minulého roku podala Umělecká Beseda společně\nse Spolkem architektů a inženýrů městské radě memorandum,\nžádajíc v něm o sestavení zvláštní umělecké komise, jíž\nvyjádření připadaly by všechny otázky stavební, regulační\na umělecké. Komise tato skutečně zřízena a jmenováni měst-\nskou radou členy jejími následující pánové: archit. Bělský,\nFanta, Koula, sochař Klouček, Polívka, Roštlapil, Ohman,\nStibral, Schulz, Zítek. Komise má právo sama se rozšířiti.\nVeškeré otázky pravidelně nyní městskou radou této komisi\nk vyřízení bývají předkládány. Tak rokováno o upravení\nnáměstí Senovážného, okolí Rudolfina atd. V poslední době\nuloženo komisi rozhodnouti o tom, má-li kostel sv. Václava\n(v bývalé trestnici) býti sbořen či re-staurován.\nSocha sv. Ignáce z Lojoly. Sochař pan Schnirch\nuznávaje vysokou uměleckou cenu skupin, jež při velké po-\nvodni 4. září 1890 s oblouky mostu Karlova se sesuly a čá-\nstečně opět vyloveny, uloženy pak byly v zahradě paláce\nhraběte Trautmansdorfa v Letenské ulici, nabídl se městské\nradě, že za honorář 800 zl. skupinu výše uvedenou sestaví,\naby dle takto sestavené skupiny určiti se dalo, zda restaurace\nmožná, či nutno-li opatřiti kopii novou. Po dlouhé debatě,\nv níž o uměleckých otázkách chtěli rozhodovati naši advokáti,\nčástka 800 zl. pro skupiny povolena. V měsíci řijnu sešla se\nmise, sestávajícíko z pp. arch. Fanty, Hlávky, Kouly, Mockra\na Polívky, prof. Hostinského, dra Chytila, prof. Celakovského\na Golla, ředitele Jelínka, inženýra Heraina a sochařů Maudra,\nSchnircha a Stanislava Suchardy, i městských radních Péra\na Tichny a zástupců úřadu stavebního, jež navrhla, aby sou-\nsoší to jako vzorná památka umění století minulého zacho-\nváno a na původní místo postaveno bylo. Vzhledem k tomuto\ndobrozdání, a po onom technické komise, požádala městská\nrada sochaře p. Schnircha o podání rozpočtu na rekonstrukci\ns případným doplněním, a na kopii sousoší toho. Na základě\ntěchto rozpočtů stane se pak definitivní rozhodnutí.\n\nVÝSTAVY.\n\nVÝSTAVA GRAFICKÝCH UMĚNÍ, v níž zastoupeno téměř\n60 zvučných jmen sbírkou 160 listů leptaných rytin a kameno-\ntisků, otevřena byla počátkem listopadu v Saloně Topičově\nbez odporu jedna z nejzajímavějších výstav, vedle výstavy\nanglického stylisty Waltra Crane-a tamtéž pořádané.\nNebylo tu sensacních čísel pro vkus širokých vrstev, ale\ndosti pro ty, kdo pro rozšíření svého obzoru po vážném\numění toužili. Ale kdepak toužiti po vážném umění! Ta-\nkovými věcmi si nase vychvalované »uměnímilovné« obecen-\nstvo hlavu neláme. Na jedné straně zvykli jsme viděti úplnou\nlhostejnost vůči umění výtvarnému, na druhé straně kritikář-\nské všerozumitelství, nad nimi pak prázdnou nafouklosť samo-\nzvanců, kterým v touze po »aristokratickém —, vypjatém«\numem štaci zatím bezkrevne napodobený, zkomolený některý\nat již hodně starý a nebo docela moderní cizí mistr,\nlito jako jednotlivci dají se ovšem přejít úsměvem, ale kdy\nkonečně ta všeobecná, nekonečná lhostejnost, kdy konečně\nta bude prolomena? Jen strpení!\nZatím řekneme, že výstava grafická není v Praze novin-\nkou. V posledních letech, zvláště pak na letošní jarní vý-\nstavě v Rudolfinu bylo oddělení grafické jedním z nejzajíma-\nvějších jak množstvím, tak i kvalitou.\nMnohé z listů jarní výstavy se opakují (na př. Raffaeli,\nZorn, Unger, Thoma, Liebermann, Lautrec, Greiner atd.). Za\nto neradi postrádáme mnoho jmen nejlepších (Klinger, Her-\nkommer atd.).\nZe známých jmen u Topiče zastoupených jmenujeme na\npředním místě Feliciena Ropse, kterýž, ač snad jedno-\nstranný, přece jen svůj silný a osobitý názor moderní spo-\nlečnosti, hlavně a v první rade ale moderní ženy ve svých\ntechnicky hotových, leptaných rytinách tak výtečně uplatňuje.\nSkoda, že zastoupen jen osmi listy.— Vedle něho Andreas\nZorn, ač všechny své věci výborně charakterisuje, zůstává\npřece jen bravurním technikem. F. J. Raffaeliho (vy-\nstavil 3 listy způsobem provedení pro něho karakt.) čítají\nFrancouzi vším právem ku svým nejpřednějším naturali-\nstům - Legrand vystavuje výborné studie (ze života ba-\nletek), které tak leckde na triviálnost hraničí. Hans\nThoma, Němci slavený naivista vystavuje 7 listů. Při ně-\nkterých jeho listech nemůžeme se übrániti pocitu jisté stro-\njenosti. Leptané rytiny K. Stauffera příliš fotograficky\npečlivými nám připadají. Vogeler zastoupen výbornými,\nsnivě pohádkovitými jednoduše podanými věcmi. Dva nej\nlepši nemečtí naturalisté Liebermann a Leibl zastoupeni\nkaždý jedním listem. Dále zmiňujeme se o výborných lito-\ngrafiích spolku pro původní lept. rytinu v Karlsruhe a barev-\nných litografiích Alex. Lunois aH. Lautrec-a. Vesměs\ndobré věci pak vystavují Greiner, Frenc, Kirchner, Overbeck,\nMayer, Unger, Tissot Lander, Welti aj. Z domácích nalé-\nzáme zde pouze jméno E. Orlik."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.28", "texte": "»VOl NÉ SMĚRY*\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dia EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍJVIA v Praze.\n\nVyjmenovali jsme řadu zajímavých uměleckých jmen,\nvýstavkou zastoupených, ale kde byl zájem pražského publika,\nkdyž jsme práce jejich shlíželi. Tou dobou rozehřálo se\nsotva deset lidí denně, aby Topičův Salon navštívilo. A četli\npřece lokálky v denních listech, viděli ohromné návěštní ta-\nbule po hlavních třídách se cloumající! A nešli by tam ani\ndnes, kdyby nebyly ty lokálky i afiiché doplněny vždyť\nřekli jsme »jen strpení« novými řádkami:\nANNY COSTENOBLOVÉ\nTRAGEDIE ŽENY\ncyklus 6 obrazů\n(6 opravuje se na 5 a při tom se proslýchá, že c. k. policie\njeden vystaviti nedovolila).\nA od té doby je salon plný, »ukázky největší sensace\nz dekadentského umění berlínského« táhnou znamenitě!\nVysvětlování »nejmodernějších« ba-\nnálností slečny Costenoblové ponechá-\nváme básníkům stejného duševního roz-\npoložení, v jakém pracovala ona svůj\ncyklus. Oni nechť rozsoudí, zda dané\nthéma je vystiženo. Řekneme pouze to,\nco po stránce výtvarnické o nich říci\ndlužno: Jako cyklu schází obrazům těm\nvnitřní spojitosťi zevnější uspořádání;\njako malby nesou sice na sobě ráz mo-\nderního« nazírání na barvy, ale beze vší\nkonsekvence, tuto nekonsekventnosť vy-\nžaduje snad vyjádření »nejniternějších«\npocitů. Tělo ku př. mladistvé ženy (obr. 1.)\n»v touze po lásce« zčervení jako rak,\n(obr. 2.) »čisté štěstí ryzí lásky« plove\nv duši autorky v náladě špinavě zelené,\n(obr. 3.) »zoufalá, horoucí touha po vzdá-\nleném« srší jiskrami odkudsi do temna\nnoci atd. Štěstí ještě, že máme po ruce\n»obsah« obrazů, jinak by bylo potřebí,\naby sl. Costenoblová vykládala své ne-\nnamalované, básnické city zvědavém11\npubliku s tou drzou odvahou, s jakou\nrýsuje na plátno zpotvořená lidská těla,\ns jakou je natírá jednou červenou, jindy\nzelenou a opět jindy indigovou barvou.\nA bylo by to pro vývoj umění ne-\nskonale dobře: člověk by tak ve víru\nsmělých slov zapomněl na to, co platí\ndosud o umění výtvarném a myslel by,\nže účelem jeho jest malovati nesmyslné\nbanálnosti. Takto přichází k názoru, že\núčelem dekadence je, přiváděli ad ab-\nsurdum veškeré prostředky, jichž každý\numělec a tedy také umělec-dekadent k vy-\njádření stavu své nemocné duše potřebuje.\nVÝSTAVA posledního historického\nobrazu, »Tu felix Austria nube«,\njakož i jiných dosud ve Vídni nevystavených děl rektora zdejší\nc. k. akademie umění, prof. V. Brožíka ve vídeňském Kunstler-\nhause vnucuje nám trpkou otázku do péra: »Proc zůstávají v ně-\nkterých atelierech ukryta tak mnohá díla právě těch veličin,\nkteří v prvé řadě jsou povoláni, aby i dorost umělecký vzdě-\nlávali i budili zájem kruhů mimouměleckých, proč odklízí se\njiné tichounce z Prahy, aby jich tato nikdy více nezřela ?«\nNetážeme se tak ve zlomyslné všetečnosti, aniž se obracíme\notázkou pouze na jednoho vynikajícího výtvarníka\nčeského.\n\nG. KLOUČEK.\nSGRAFFITO.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nObec města Kladna vypisuje veřejnou soutěž na získání\nnávrhů na stavbu radnice. Ceny vypisují se dvě: 1000 korun\na 600 korun. Porota sestávati bude z delegátů městské rady,\nobecního stavebního odboru a znalců,\nkteré městská rada přibere. Lhůta vy-\nprší dnem 30. prosince 1896 v 6 hodin\nvečer.\nZajímavou soutěž vypsalo svého času\nkuratorium uměleckého průmyslového mu-\nsea na následující předměty: 1. před-\nmět osvětlovací ze železa kovaného,\n2. šperk, 3. vazbu knihovou. Lhůta\nkončí 30. listopadem.\nK soutěži na monumentální fontánu\npřed Rudolfinum jmenována býti\nměla jury radou městskou ke dni 6.\nlistopadu 1896. Dodnes však novinami\nohlášeno jediné jmenování pp. sochařů\nMaudra a Myslbeka a architekta Mockra,\načkoliv úplná jury dle podmínek sklá-\ndati se má ze dvou sochařů, dvou archi-\ntektů a jednoho malíře.\nPři soutěži v}'psané firmou Grimme\na Hempel v Lipsku na plakát pro libo-\nvolný obor, k němuž došlo na 700 ná-\nvrhů, uděleny 2 druhé ceny (po 1000 mk.),\n1 třetí (700 mk.), 6 cen po 300 mk. a 11\ncen po 200 mk. Mezi těmito cenami po-\nctěnými pracemi nacházejí se také díla\numělců českých a sice p. Šimůnka, žáka\nškoly prof. Pirnera, a Vladimíra Župan-\nského, žáka školy prof. Hynaise. Tento\nmimo to obdržel při konkurenci lipskou\nfirmou Devrient a Giesecke na plakát to-\nvárny pro výrobu velocipédů druhou cenu\n(500 mk.) ze 300 došlých návrhů.\n\nPOSLEDNÍ ZPRÁVA.\nProfessor V. Brožik, rektor zdejší\nc. k. akademie umění zvolen členem in-\nstitut de France« (»MembreAssocie«)\nv třídě výtvarných umění."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.29", "texte": "v\nČíslo 2. výminečně o 4 sloupce rozšířeno.\nNa zakoupení Alešovy »VLASTI« přispěli: V. Otokar Červený, Kiev 5 zl., sbírkou p. Fr. Lichtáka v Poličce 10 zl.,\nk tomu z čísla předešlého 234 zl. 38 kr. Celkem 249 zl. 38 kr.\n\nListárna redakční.\nMUC. V. V. (Dohra.) Boř. J. Šumavský. A. S.\n(Prométheovi a j.) Jos. K. (Horno hominum.) Neuveřej-\nníme. • SI. E. V. K.(.Smrt Libušina a j.) Četli jsme od Vás\nlepší verše; prosíme o další ukázky. Stud. fil. O. H. M.\nProsíme o další práce; ze zaslaného nelze soudit.\nDopisy neodpovídáme; nebuďtež tedy zasýlány poštovní\nznámky.\nLiterární příspěvky buďtež zasýlány na adresu: Jaroslav\nHilbert, Praha 11., Jungmannova třída 7. Karel Mašek,\nPraha I. 83, Rudolfovo nábřeží.\n\nSpisy redakci zaslané.\nRozhledy. Ročník VI., třetí čís 1 o ze dne 1. listo-\npadu 1896. s obsahem: F. V. Krejčí Hermann Bahr.\nV. Hladík. Ze Schwening, Klen Mladé duše. (Román.)\nK. B. Hájek Nebuďte tvrdi. (Báseň), P. Světová dělba\npráce. Rozhledy po literatuře, umění a vědě. Rozhledy poli-\ntické a sociální. Řídí: F. V. Krejčí. J. Pel cl. F. Soukup\na F. X. Jiřík.\nModerní Revue pro umění, literaturu a život. 111. ročník\nčíslo 2. V textové části jsou příspěvky od: Jiří Karáska,\nAdolfa Donatka, Viktora Dýka, Jous Karla Huysmaosa, René\nMarce Kilke, St. K. Neumanna, Luisy Zikové, Karla Hlaváčka,\nKarla Kamínka a Arnošta Procházky. Vede: Arnošt Procházka.\nNový život. Měsíčník pro umění zábavu a vzdělání. 11.\npůlrok, číslo 2. S. Bouska o Březinovi, Fr. Kyselý\nNevěsta, S. Bouška Paul Verlain. Rozhledy a posudky\nliterárního a výtvarného umění. Vede Karel Dostál-Lutinov.\nŽenský Obzor. Ročník 1., 17. číslo ze dne 10. listo-\npadu. Obsah: Emancipace a koedukce od Víta Kellnera, Na-\nděžda V. Stazova, dle statí V. V. Stazová podává Božena\nJiránková, vyšší ženské kursy v Petrohradě od hrab. lny\nKapnistovy. Práh, novela od J. S. Turgenčva. Svědomí, studie\nk intimnímu dramatu od Jaroši. Kvapila. O ženském hnutí\nv Rakousku od Terezy Schleisingerové-Ecksteinové. Básně\nV v / r\nŽofie Sebkove a rozhled}r. Vede Vit Kellner.\nČasopis přátel starožitností. Naše Listy. Radikální\nr v r ř r v\nlist}'. Lípa. Cas. Oponský týdenník. Osvěta.\nLabské proudy. Studentský sborník. Tábor. Zlatá\nPraha. Těšínské listy.\n\nNákladem a péčí spolku »MANES« vyšly:\nr v\nDíl I. Práce předmětero historie se dotýkající.\nDíl 11. Pokračování dílu 1., různé illustrace a práce\ndekorační.\nDíl 111. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zl. Původní plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v původní vazbě 8 zl.\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMERU« obdrží\nZ\n(vydané roku 1894)\nza sníženou cenu 50 kr. Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směrů« nebo\nv\npokladník spolku J. Stene v Praze 11., Plavecká ulice čís. 13."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189612-01.1.30", "texte": "Vývoj miniaturniho maliřstvi českého\n\nýf\no\n£>\n>2\nfá\n<r\n4Í\n(i\nYýstavy Národopisné r. 1895.\nSO\nCL\nCri\no^\né\n\"V\nv\nSESIT I.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vycházeti bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\nsešitu l2O listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nkdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. PlO r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\nw\n'\nVěc"}]}