{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_sha256": "96bbaa6d9019030e6edfc5d01bfd220227312ad40d2511e871e33b1e814fb28e", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/01_01/bmtnaan_1897-01_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/01_01/bmtnaan_1897-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c002", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 345, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nJan Drobný: Půjdeme přes ně!\nV. Hartmann: Hračky.\nFrt. Sekanina: Má duše vítězná!\nJos. Leda: Podzimní motiv.\nKarel Mašek: Otroci. (Konec.)\nKarel Toman: U rakve. * *.\nAdolf B. Dostál: Peccavi. Do knihy »Touha«.\nLothar Suchý: Smutná pohádka.\nKronika. (Konec.) Slova k illustracím. Zprávy\numělecké. Výstavy. Soutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.2", "debut_caractere": 347, "fin_caractere_exclue": 616, "texte": "ILLUSTRACE:\nV. Mašek: Sekáč.\nJar. Spillar : Lešetinský kovář.\nJ. Bílek: Kalvárie.\nFerd. Engelmiiller; Touha Hoře Klid.\nOldř. Homoláč: Studie z plenairu.\nSuchardová-Boudova: Linka dekorační.\nFr. Kaván: Rašení.\nS. Sucharda: Historie. Záhlaví pozvánky.\nA. Wiesner: Dračky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.4", "titre_corps": "SEKÁČ.", "titre_sommaire": "SEKÁČ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.5", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 30, "texte": "V. MAŠEK.\nSEKÁČ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103 / 104", "page_fin": "103 / 104", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.5", "titre_corps": "PŮJDEME PŘES NĚ!", "titre_sommaire": "PŮJDEME PŘES NĚ!", "signature_source": "JAN DROBNÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.6", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 905, "texte": "PŮJDEME PŘES NĚ!\nJAN DROBNÝ.\n(Příteli.)\nPujdeme přes ně, přes ta ramena, trhnutá v jízlivém krčení,\npůjdeme přes ně v ničivých falangách vítězné, svítící síly.\nNikde nám nedají na cestu pochodně lásky ti troupsky zvlčení\na nikde nepřipnou k stožárům prapory, jež vlní se nad mořem bily-\nPůjdeme přes ně, zdupeme odpory, zraky své do dálky zatneme,\nv ty hrady zčernalé, s hrozivým pohledem omšelých střílen,\nk jichž branám přilehnem, v spuchřelá dřeva se opřeme,\nse duchem napnutým, jenž čekáním šílen a sílen.\nPůjdeme přes ně, znaveni tupými balvany pohledů,\njiž duše zavalí ty závistné aspoň je řeží!\na půjdeme v bojácnu a půjdeme ve Šedu,\nv rezivém stínění mřeží a věží . . .\nPůjdeme přes ně, půjdeme, hvízdneme výbojně do ticha,\nskočíme do vřavy, zhlušíme hlučení dunivým pochodem falangy síly.\nPůjdeme přes hlavy a půjdeme přes břicha,\npůjdeme k praporům, jež vlní se nad mořem bily!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c006", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103 / 104", "page_fin": "111 / 112", "image_debut": 6, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.6", "titre_corps": "HRAČKY. — POHÁDKA. — NAPSAL V. HARTMANN.", "titre_sommaire": "HRAČKY. — POHÁDKA. — NAPSAL V. HARTMANN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.6", "debut_caractere": 907, "fin_caractere_exclue": 2648, "texte": "HRAČKY. — POHÁDKA. — NAPSAL\nV. HARTMANN.\nVzpomněl jsem si onehdy na jednu\nsvou bývalou hračku. Byly to velké jesle na ze-\nlené skále, dole v jeskyni byl voskový Ježíšek,\nnahoře papírový Betlem a mezi vším tím papí-\nrové i dřevěné figurky různých velikostí. Točilo-li\nse vzadu klikou, vážila smrt vodu, hlídač zvonil\na jezdil vlak. Od nádraží vyjížděli tři králové\nna slonech a velbloudech, jiní tři králové klečeli\nuž dole u jeskyně. Jak seznáváte, byla to hračka\nplná nesmyslů a nesrovnalostí, a takové bývají\ndětem nejmilejší.\nVzpomínka na tu věc probudila vemně ne\npřekonatelnou touhu sjednati si zase trochu\nhraček, které jsem hnilovával za svých dětských\nlet, které na mne působily již svou vůní po\nčerstvém dříví, nátěru, klihu a šel jsem tedy\nna Mikulášský trh nakupovat. Ovšem, trochu\njsem pochyboval, dostanu-li, co si přeji, neb vím\ndle vkusu dětí své sestry že jsou nyní zcela\njiné, realističtější hračky moderními, než za mých\nlet. Ale našel jsem přece karakteristické zástupce\nsvého dětského světa: rytíře, princeznu, Kašpárka,\nkominíka, jeptišku, dráteníka, koně červeně oma-\nlovaného se žlutými skvrnami pravé pražské\nhračky.\nStálo to spoustu peněz.\nDoma jsem ty věci rozestavil na židli před\npohovkou, na pohovce jsem se roztáhl tak, abych\nsvé hračky pravou rukou mohl pohodlně • říditi,\na mělo počít divadlo.\nAle všecka fantasie mne opustila. Nebylo již\npůvabu hraček, nebylo síly obraznosti. Nevrle\nodstrčil jsem vše stranou a nyní počala divná\nhistorie. Rytíř se zvedl a předváděje si koně,\nspustil ve strašných verších:\n»Uplynula leta dlouhá,\nco jsem spatřil tento svět,\nvždycky ve mně plála touha\ndálné kraje uvidět.\nChtěl jsem zkusit sílu v boji\nza slávu vše dáti v sázku\na pak pro potěchu svoji\nnějakou si najít lásku."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105 / 106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3038, "texte": "Osud zlý však bránil vždycky\nbych si vyjel v zápas ten\nnyní však jsem svoboden\nv svět se pustím energicky.\nNes mne statně věrný koni,\nnes mne v dálku po pláni,\nnež se slunce v západ skloní,\nchci mít vavřín na skráni.\nA vskutku vyhoupl se rytíř na koně a jeli\npo jakési louce, kde kvetlo mnoho sedmikrás.\nPojednou zastavil rytíř koně, neb spatřil u cesty\nhošíka v červených šatech, hořce plačícího.\nRytíř.\nHochu hochu, povídám,\nco tak smuten, co tak sám ?\nJá jsem rytíř chrabrých lící,\nvšecky křivdy kárající,\ns důvěrou mi svěř svůj žal,\npomohu, než půjdu dál.\nKašpárek. Ach, vzácný rytíři, jsem übohý\nsirotek; tatínek i maminka mi umřeli a nemám\nnikoho na celém světě. U nás ve vsi nikdo mne\nnechtěl k sobě přijmout šel jsem tedy do\nsvěta, hledat službu, dva dny už bloudím a mám\nnáramný hlad.\nRytíř.\nA co umíš, milé dítě,\nco ve světě uživí tě?\nKašpárek. Umím to, co všecky děti; umím\nse smát, kozelce metat, zpívat, být vesel, jíst\nvdolky a mám dobrou vůli, poslouchat a vyko-\nnávat vše, co mi kdo uloží; říkají mi Kašpárek.\nRytíř.\nPůjdeš tedy hochu se mnou,\npanošem se staneš mým,\nkaždou smutku chvíli temnou\nzaženeš mi smíchem svým,\ndobře budeš u mne míti,\nkapsa moje zakoupí ti\nvdolků víc než sám jich sním.\nTu poskočil Kašpárek radostí, ihned udělal\nněkolik kozelců, rytíř se zasmál, dal mu najíst\nze svých zásob a pak putovali spolu dále, při\nčemž Kašpárek zpíval písničku :\nDvakrát dvě jsou čtyry,\nsysel leze z díry,\ndvakrát tři je šest,\nlakomcem on jest.\nKdyž urazili hodný kus cesty a bylo již\nhnedle poledne, viděli někoho ležeti na mezi\nv rozkvetlé mateřídoušce a seznali, že tojedrá-\nteník, který hořce plakal. Tu oslovil jej opět\nrytíř:\nHochu, hochu povídám,\nco tak smuten, co tak sám?\nJá jsem rytíř chrabrých lící,\nvšecky křivdy kárající,\ns důvěrou mi svěř svůj žal,\npomohu, než půjdu dál.\nA když drátěník v pláči neustával, spustil\nKašpárek:\nNu, braťko co je ti? Nebo nerozumíš, co ti\npan rytíř povídá? Chce ti pomoci a máš mu říci,\nco se ti přihodilo.\nDráte nik. Ej, panko, ťažký osud mnia za-\nstihl. Zlí ludia mnia přepadli a všetko, všecinko\nco som si nasbieral a vydělal mi probrali a eŠtě\nmnia seprali, že sa sotva hýbám.\nKašpárek. Víš co, braťko! Zdrátuj si zase\nsvoje rozbité údy a půjde to dál!\nDráte nik. Veru, ani kúska drátu mi nene-\nchali a neviem od čeho budeme živi.\nRytíř.\nPůjdeš tedy také s námi,\nvěrným staneš se nám druhem,\npomůžeš nám v boji tuhém\ns kouzelníky, mátohami.\nNuž, ať podkova zas zvoní\ndo daleka po pláni,\nnež se slunce v západ skloní,\nchci mít vavřín na skráni.\nPutovali tedy všichni tři a náhle počal padati\njiž soumrak. Přijeli do končiny pusté a neho-\nstinné, kde svítily shnilé vrby a bludičky ská-\nkaly nad bařinami.\nA tu opět viděli v temnu jakéhosi živého\ntvora; Kašpárek se bál a schoval se za rytíře\na také v dráteníkovi byla malé dušička a jen\nrytíř hlasitě zvolal:\nKdo jsi, pověz, temný brachu,\nvytáček a klamů nech,\nrytíř bez bázně a strachu\nptá se po tvých úmyslech.\nTu pohnulo sebou černé stvoření; seznali,\nže je to kominík, který s hořkým pláčem vypra-\nvoval :"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "107 / 108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3107, "texte": "Jsem nejnešťastnějším tvorem na zemi. Jsem\nkominík a sazemi všecek černý; každý se mi\nvyhýbá, děti přede mnou utíkají a chůvy, chtějí-li\nje postrašit, říkají, zeje kominík vezme. I odešel\njsem na tuto poušť a oplakávám ztracené štěstí.\nKašpárek. Hihihi! Co pak se nemůžeš umýt,\nabys nebyl tak černý?\nKominík. Co mi je to plátno? Jak vlezu\ndo komína, zčernám zas.\nKašpárek. Tedy tam nelez!\nDráte ní k. Eh, chlapčok hloupý, čiem by\nchleba vydělal ?\nKominík. Nechci nechat svého zaměstnání,\nneboť jest velice užitečné.\nRytíř.\nDej se tedy s námi v svvět\nzapomeneš svého bolu,\ndobudeme sobě spolu\nvšichni čarný štěstí květ.\nKašpárek. Milý pane rytíři! Již se připo-\nzdívá nohy nás bolejí, a také tvůj kůň jest umdlen,\nneměli bychom hledati noclehu?\nKominík. Kraj tento je úplně pustý, nikde\ntu přístřeší nenaleznete jen tamhle k severu\njest jedno stavení, ale svatá hrůza činí je nepří-\nstupným.\nRytíř.\nNebojím se žádné hrůzy,\nproto pokračujme v chůzi,\nrci, kde divný dům ten leží,\njaké kouzlo jej to střeží.\nKominík. Stavení to jest klášter; není však\nobydlen. Pouze jedna osiřelá princezna, v jeptišku\nzakleta, na trojí zámek uzavřena, tráví tam ve\nsmutku osamělé dny.\nRytíř.\nJak? A já mám ustat v pouti,\nuslyšev, že někde v smutku\nprincezna se krásná rmoutí?\nK rychlému se vzchopím skutku!\nMalá chvíle jen mne dělí\nod toho co život celý\nideálem plane v hrudi\nnuže, než se jitro zbudí\nvítězem chci býti již,\nstoupat v slávy luznou říš!\nTo bylo jako jednání první a počalo nyní\njednání druhé.\nTma. Rytíř a jeho druzi táboří před starým\nklášterem; rytíř jediný bdí.\nRytíř.\nNač otálet a čekat příští chvíli?\nHle, měl jsem spát, a druzi moji bdít,\njsou vyčerpány však jich slabé síly\na mně zas nedá spáti bouřný cit.\nNač ještě čekat na zdlouhavé ráno?\nJá jsem již zde nuž otevři se bráno!\n(Tluče na bránu, která zní temnými údery. Ostatní se\nprobouzejí.)\nDráte nik. Ej to sa mi krásně snilo!\nKašpárek. Jeje, to je rámus!\nKominík. Už je čas?\nRytí ř.\nChci vejít do vnitř, vpusť mne bráno zpupná,\nmá vůle, jako ty, je neústupná!\n(Chce znova tlouci, v tom zazní zpěv; v ustrnutí na-\nslouchají. Prince z na-j ep tiška za klášterními okny zpívá.)\nV šeru dřímal jarní sad,\nkdyž tam vešel cizí host,\nsvětla proud tam za ním vpad,\nale také smutku dost\nbyla to štíhlá, krásná žena\na něma, smutná, roztoužena\nhleděla snivě v budoucnost.\nDuše má je sadem tím,\ndivná touha vešla tam,\no neznámém štěstí sním,\ntouhou po něm umírám.\nAch srdce, jež mi pláčeš v hrudi,\nkdo polibkem tě k žití zbudí,\nvysněnou zem kdy uhlídám?\n(Nad klášterem vyšlo veliké slunce; jakmile jeho krvavá\nzář padne na postavu kominíkovu, otevře se první, dřevěná\nbrána.)\nDrátění k. Brána sa otvierá!\nKašpárek. Lekla se kominíka!\n(Vcházejí do kláštera, rytíř napřed s vytaseným mečem ;\ntluče na druhou bránu).\nRytíř.\nJá tluku opět, slyšíš vůli moji?\nJsem rytíř chrabrý, otevř cestu k boji!\n(Brána zazní pouze nezvučnou ranou jest kamenná\nnastane veliké ticho. Po nějaké chvíli.)\nKašpárek. Jak je tu smutno a ticho; prin-\ncezna se neozývá a všichni už stojíme jako za-\nkleti. Braťko, spusť nějakou písničku snad\nnám princezna sama otevře . . ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3359, "texte": "Dráteník (zpívá).\nProč jsi k nám nepryšeu\njá som tě čekala,\nna lávě seděla\nz okenca hleděla\nduša moja ....\n(Brána pomalu se otevře).\nKominík. Hle, můžeme opět dále!\nKašpárek. Vidíš, braťko, tvůj zpěv dojal\ni ten kámen!\nKominík. Ale zbývá ještě brána třetí\nvizte, jak je veliká, černá a hrozná.\nKašpárek. (Ťuká na ni kotníkem.) Princezno,\notevřte!\nPrin c e z n a-j ept i š k a (za branou).\nAch, srdce, jež mi pláčeš v hrudi,\nkdo polibkem tě k žití zbudí,\nvysněnou zem kdy uhlídám?\nRytíř.\nJen jeden krok mne od vítězství dělí,\nnuž, čáry znejte, že jsem rytíř smělý!\n(udeří mečem na železnou bránu, meč se mu zlomí).\nKašpárek. Aj, pane rytíři, s těmi sprostými\nvěcmi se tak hrdinsky nezachází, na ty se musí\njinak spustit. (Počne metat směšné kozelce zazní pe-\nkelný smích a brána praskne).\nVšichni. Princezna! Princezna! (Uprostřed ča-\nrovné zahrady, zalité oslňujícím světlem, stojí princezna\nv černém šatě jeptišky).\nPrincezna. Rytíři, můj rytíři!\nRytíř.\nJsi svobodna! Je konec zakletí,\nnuž, opusť s námi neblahá ta místa,\nmůj oř nechť s tebou v dálku zaletí\nkde radosti své život tobě chystá.\nPrincezna.\nJsem svobodna ne! tys mým pánem nyní,\njá musím s tebou, kdekoliv tvůj cíl,\nmne učinil jsi svojí otrokvní,\nkdyž neblahé jsi kouzlo přelomil.\n(Vystupuje ze zahrady, ne již jako jeptiška, ale v bílých\nstříbrem protkaných šatech princezny).\nA vaším jest, co kryje klášter ten,\nzde vezměte, co jen se líbí oku,\nby poznal svět, kde cíl byl vašich kroků,\nkde zasvitl mi nejkrásnější den.\nRytíř.\nNe, princezno, jen ty se vydej s námi,\nbys šťastna shlédla domovinu zas,\nzář pokladů se malým štěstím zdá mi,\nmne vábí vznešenější mety jas,\nó pohrdám tím zlatem sluje dračí,\njen věnec slávy touze mojí stačí.\n(Odcházejí z kláštera; tento se za nimi s příšerným ra-\nchotem zboří. Oni übírají se klidně po louce plné sedmikrás\nke hradu rytířovu.)\nDomníval jsem se, že již je konec hry\nneboť vysvobozením princezny přece končí\nkaždá pohádka. Avšak —ku podivu! nastalo\nještě jednání třetí.\nRytíř přivedl si na hrad princeznu i své\ndruhy a žili tam spolu již delší dobu. V rytířské\nsíni, kde byly holé stěny, hrubý, neúhledný ná-\nbytek, velké cínové konve s vínem, kde zářila\nlucerna s červeným sklem, se stropu visící, sešli\nse dráteník, kašpárek a kominík.\nDráteník. Co ta princezna je tak zasmut-\nněna ?\nKašpárek. Princezně se stýská.\nKominík. Princezna nás nenávidí!\nDráteník. Koho?\nKominík. Nás tři. Chce míti rytíře sama\npro sebe a závidí nám jeho přízeň.\nKašpárek. Ale je nám přece pohromadě\ntak dobře.\nKominík. Oh, princezna je zlá!\nDráteník. Není zla; krásná je, jako obloha,\ndobrá jak andělíček, ale smutná jak jeseň.\nKominík. Ale já vám povídám, že osnuje\nněco nepěkného. Tiše, zde přichází.\nP r i n c ez na (smutná a bledá). Dráteníčku ! V cha-\nloupce pod hradem je nemocná žebračka ne-\nmohla jsem k ní dnes sama dojiti —jdi a dones\njí toto, co jsem jí připravila. Ať se za mne po-\nmodlí tři otčenáše. (Dá mu košík.)\nKominík. A potkáš-li cestou rytíře, řekni\nmu, že noc je tmavá nepřítelka, která v rouše\nsvém zradu kryje ať je ostražitým!\nPrincezna. Proč?\nKominík. Což nemá každý nepřátel ? Což\nnečíhá smrt za každým stromem?'Dráteník odejde.)\nPrincezna. Pravda. —Můj Kašpárku, také\nk tobě mám prosbu. Zahradník pod hradem má\nkrásné bílé růže; řekni mu, že jej prosím, aby\nmi tři poslal, že mi budou přítelkyněmi, které\nbudou střežiti můj sen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109 / 110", "page_fin": "109 / 110", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.7", "titre_corps": "LEŠETINSKÝ KOVÁŘ.", "titre_sommaire": "LEŠETINSKÝ KOVÁŘ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "JAROSLAV ŠPILLAR.\nLEŠETINSKÝ KOVÁŘ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129 / 130", "page_fin": "129 / 130", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.8", "titre_corps": "šedými parami a list po listu vadl, žloutl, padal", "titre_sommaire": "šedými parami a list po listu vadl, žloutl, padal", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "129 / 130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.11", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 1835, "texte": "šedými parami a list po listu vadl, žloutl, padal\nna naše hlavy. Vše kolem svadlé, mrtvé. Skrz\nholé již větve vanul chladný větřík. Přitulil\njsem se ku Gerdě. Toť podzim. Ne nechci vidět\nvíc, zachraň mne.\nShýbla se a v hrsť vtlačila mi něco suchého\nlistí. »To vezmi,« vece, »v zlato se ti. promění,\naž padne sníh na hlavu tvou v jeseni života.\nJá procitl. Jasné paprsky podzimního rána\nmne pozdravily. Na přikrývce spočívalo něco\nsuchých listů, jež as vítr večer skrz otevřené\nokno byl sem zavanul.\nNěkolik z nich, obráce-\nných rubem, zlatem zářilo\nv slunečních paprscích. Mo-\ndré oči podobizny hleděly\nna mne, jak by říci chtěly:\nDobré jitro, cizinče!\n• Chopiv se listů, přitiskl\njsem je k ústům.\nAno, znám vás vy su-\nché, svadlé listí, dare Ger-\ndin, vy zlato upomínek na\ndávný čas šťastných dnů\nráje dětství, ty odkaze zla-\ntých duší mých milých, jež\njedině zbyly jste mi útě-\nchou a radostí do dnešních\nchvil, kdy spár osudu ro-\nzerval mé nitro a šediny\nzbělely mou leb.\nZač v světě dal bych\nvás, vy drahé upomínky\nmoje; já rozumím i vám,\nžluté, svadlé listy, rozumím\nvaší písni, již pějete klesa-\njíce třepetavým letem v hrob,\nkde bílý na vás napadne\nsníh.\nSedím zas v sedle, v čele\nsvých hochů, lesknou se\npřilby v ranním slunci a\nkoně netrpělivě tepají půdu.\nHoj, jaké to jitro ! Na pa-\nvučině, kde v středu pavouk\ntrůní, sráží se jíní, perlič-\nkami se leskne každá jeho krůpěj na hedvábných\nnitkách. »Chopte se zbraní klusem v před!«\nA několik set podkov duní po tvrdé půdě\nsilnice jednotvárným tempem v dál. Z řad jezdců\nzní hovor a smích. Víc a více mizí z obzoru\nzámeček a věž s bizarní bání, jež špičkou již\njen z korun parku vykukuje. Teď zahneme na-\nposled a ztratí se nám navždy z očí.\nS Bohem, ty drahý, rodný kraji, já v upomínku\nsuché listí z parku zaváté nesu pod kabátcem\nna prsou. Bůh tě opatruj!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129 / 130", "page_fin": "129 / 130", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.8.1", "titre_corps": "STUDIE Z PLENAIRU.", "titre_sommaire": "STUDIE Z PLENAIRU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "129 / 130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.11", "debut_caractere": 1837, "fin_caractere_exclue": 1872, "texte": "OLDŘICH HOMOLÁČ.\nSTUDIE Z PLENAIRU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131 / 132", "page_fin": "135 / 136", "image_debut": 12, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.9", "titre_corps": "OTROCI. — NAPSAL KAREL MAŠEK.", "titre_sommaire": "OTROCI. — NAPSAL KAREL MAŠEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "131 / 132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3549, "texte": "OTROCI. — NAPSAL KAREL\nMAŠEK.\n\n(KONEC.)\nKarel Janda žil zatím na starém místě\nspůsobem skoro již tak obyčejným, jako ti druzí.\nNebylo možno najiti něco, co by osvěžilo proud\ndnů ; stálo by to mnoho namahání, a to, co vyhle-\ndával dříve, bylo již příliš obyčejným. Kristině\nodvykl, na Božku zapomínal a jen přišlo-li její\npsaní, vzpomněl si na okamžik, že kdesi jedna\nžena k vůli němu a jeho vinou trpí. Nepocho-\npoval dosti utrpení její lásky, měl na mysli jen\nbolesti fysické a tíhu běžných starostí, pod kte-\nrými se prostřední povaha láme.\nPři pozdějších dopisech býval ten pocit inten-\nsivnější a tíže se zapomínal. Jako by ta žena\nnabývala nadvlády. On slábl, ona byla klid-\nnější aspoň z jejích listů to tak znělo. Jen\no nějakém svém hříchu blouznila byl pře-\nsvědčen, že v závratném víru své lásky nazývá\nhříchem pouhou pošetilost.\nNerad otevíral listy, ale stejně nevolno mu\nbylo, když v obvyklou dobu psaní nepřicházelo.\nStalo se, že čekal darmo dva dny. Šel tedy\nk jejím rodičům.\nByl doma pouze otec po podezřelém okol-\nkování vyhrklo z něho, že matka byla odvolána\ntelegraficky do Prahy.\nPřiblížil se tedy okamžik, jehož příchodu až\ndosud věřiti nechtěl. Nyní náhle slyšel, že Božka\nje v nemocnici, že přitížila jí ještě nemoc jiná.\nJe to všecko k zlosti! byla konečná výslednice\njeho myšlenek, když ze stísněného ovzduší bytu\nmalých lidí vyšel do mlhavého večera zimního.\nHloupá tíha starostí. Nač připouštět si něco\nze všeho toho na mysl? Provinil jsem se já, či\nona, či někdo jiný vše stejné. A vše mi může\nbýti lhostejným. Fuj! Hlouposti.\nDotěrné myšlenky ho tísnily. Rval se trochu\nse svým svědomím chtěl být přesvědčen, že\nnemá viny, že nesvedl nikoho, a pravšedním\npříběhem že jest utrpení oné ženy, která obtě-\nžovala jeho vzpomínky.\nA co ze všeho bude?\nZbytečno přemýšlet! A přece nebylo možno\nrozptýliti se jinak. Tvrdil sám sobě, že nemá\nsvědomí ani strachu, ale proč slyšel stále hukot\nzvonů v hlavě znělo to a znělo, bušilo to\nv skráně . . .\nSáhl ke starému prostředku, pozval k sobě\nženu ale když klepala na jeho okno, vyhnal\nji surovými slovy.\nA zvony zněly mu pod skráněmi tak dlouho,\naž se rumem dokonale spil.\nŠel se k otci opět přeptat, neobdržev sám\nzpráv.\nv\nOtec nevěděl ničeho. Cekal pouze; chodil po\npokoji, pokašlával a počal mluviti o počasí.\nKarel Janda, rozmrzen nejistotou a líný odejít,\npřizvukoval. Jednou maně vyhlédl oknem, a viděl\nsměrem od nádraží přicházet matku. Nesla ně-\njaký uzel a jen tak v ruce měla kožešinovou\nčapku, kterou Božka nosívala.\nNeřekl nic, čekal a stál stejně zamračeně,\nkdyž matka vešla as pláčem objímala svého muže.\nBylo tedy po všem.\nNe. Nyní musil hráti on; něha rodičů náhle\nse k němu obrátila neočekávaná, a jak\ndobře věděl nezasloužená.\nMráz ho přecházel přišli k němu, Božčina\nmatka jej hladila, ruce mu tiskli a ty řeči!\n»Pane Jando potěšte se bože! my jsme\nrodiče, my to také cítíme, je to rána ale pro\nboha, jen si neubližte, tak náhle ona vás\nměla tak ráda . . .«\nAle lidé, vždyť mi vlastně byla lhostejnou,\npřišla mi jen do cesty, jsem rád, že je po všem . . .\ntanulo na mysli jemu.\nMusil poslouchati směs lži a pravdy, jak\numírala několik okamžiků po smrti jeho dítěte,\nvolajíc jeho jméno a tisknouc jeho podobiznu\nk srdci. S tím spojen byl nářek, jak je v Praze\ndrahé živobytí a co peněz stojí pohřeb, tak že\nkonečně mohl odejiti s výmluvou, že jde, aby\njím poslal peníze.\nAni nyní nevyprostil se z jejich pout.\nŠpína všednosti vyhrnula se proudem po její\nsmrti.\nNejprve žaloby rodičů na zlé časy zakrývané\nsmutkem pro dceru a soustrastí s jeho osudem."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2569, "texte": "A nemohl-li ihned pomoci, již vy-\nskytla se narážka na ukrutenství\nmuže zabíjejícího choutkami svými\nmladé děvče.\nTaké z Prahy došel list od lidí,\nkde Božka zůstávala. Dlouhá hi-\nstorie o tom, jak trpěla vzpomín-\nkami na něj, jak umírajíc blou-\nznila o hříchu a svědomí a lásce\na že snad utrpení duševní spíše\nbylo příčinou kvapných soucho-\ntin, ji usmrtivších, než ono dítě,\nzemřelé několik hodin po zro-\nzení.\nNásledovaly klepy o bezcitnosti\nmatčině, která zatajila smrť dceři-\nnu, aby neopovážili se oni zatajiti\njí cos z pozůstalosti nerozpro-\ndané dosud trosky šatstva ... A to\nübohé děvče jak dlouho prý leželo\nnepohřbeno, opuštěno v anato-\nmickém sále až konečně oni,\nchudí lidé .... a kdo o pomník\nse postará? Také zbyly malé\nnedoplatky . . .\nVrcholem všeho bylo, když\njednou matka Božčina k němu\npřišla a po dlouhém okolkování\npřiznala se, že by věděla pro něj\no nevěstě, bohaté .... Mnohá by\nse rozmýšlela, státi se jeho ženou,\nje tu Božčina minulost, její olou-\npení rodiče .... ale tatáž, o které\nmluví, slíbila jimza mlčení jejich\nmálo sice ale v hotovosti . . .\nKdyž Kristina opět se na ně-\nkolik dní objevila, postarali se lidé,\naby se o všem důkladně dozvě-\nděla, Zeny postavily se těsně ku\ndveřím jejich pokoje a hlasitě roz-\nkládaly celou historii.\nKdyž se Karel vrátil, zeptala\nse ho Kristina drsným a páno-\nvitým přízvukem, jaký si po-\nslední dobou navykla, co na všem\npravdy.\nVyprávěl jí stejný obsah se\nsměšnými poznámkami o všed-\nních přívěscích svého příběhu\na ježto mluvil se ženou, která\ns ním žila, dodal že Božky nikdy\nnemiloval.\nKristina tak nějak zle se po-\nusmála jakoby vítězila její žár-\nlivost a řekla mu: »Uvidíš, že\nnebyla hodna tvé lásky.«\nA po nějakém čase přinesla\ntrofeje své závisti.\n»Doba, kdy se tvůj příběh se-\nhrál, byla mi nápadně krátká.\nSla jsem k jejím rodičům a lží,\nže znáš nepoctivý základ jejich\nvyděračství, vyloudila jsem na\nnich poslední list, který jim psala.\nv\nCti, hrdino.«\n»Kdybych umřela, není on tím\nvinnen . . . Zamilovala jsem se\ndo něho po prvním setkání, ne-\nvšímal si mne - a když jsem\nv letě odjela, tam . . . vzdala\njsem se ze vzdoru prvnímu, který\npřišel. Student nějaký; ten je ot-\ncem mého dítěte. Když jsem se\nvrátila, byla jsem drzejší, zdařilo\nse mi dosáhnouti, po čem vášeň\nmá prahla A mám ho\ntak strašlivě ráda, nemohu se\nmu přec přiznati, on by mne za-\nvrhl . . . On smí jen vědět, že jej\nmiluji a podvádím-li jej, je toho\npříčinou jen má láska. On je\nsvoboden, on není zavázán ni-\nčím jen ať na mne nezapo-\nmene . . . .«\nJak byl ve svých očích nyní\nsměšným hrdinou. Podváděn,"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.14", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 378, "texte": "smýkán špinavým klepem vykořisťován, dal\nse trýzniti i starostmi —• ba, ani to su-\nrové vítězství nad ní nebylo pravdou a ta\nstrašná láska její byla vždy jen tížícím ka-\nmenem. Tak dlouho byl pánem a dvě ženy\nna něm pomstily své sestry; jedna jej pod-\nvedla, druhá předstihla jej důvtipem, podvod\nodhalivši.\nJak směšným byl hrdinou ten bývalý rek\nženských snů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133 / 134", "page_fin": "133 / 134", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.9.1", "titre_corps": "SUCHARDOVA-BOUDOVÁ.", "titre_sommaire": "SUCHARDOVA-BOUDOVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.13", "debut_caractere": 2571, "fin_caractere_exclue": 2590, "texte": "SUCHARDOVA-BOUDOVÁ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135 / 136", "page_fin": "135 / 136", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.10", "titre_corps": "U RAKVE.", "titre_sommaire": "U RAKVE.", "signature_source": "KAREL TOMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.14", "debut_caractere": 380, "fin_caractere_exclue": 1059, "texte": "U RAKVE.\nKAREL TOMAN.\nPochmurný pokoj. Pár amateurů umění.\nA v rakvi ležíš Ty. Mramorový klid zjasnil\nTvé tahy v poslední úsměv.\nPolorozvité růže, zrosene ještě červnovou nocí,\nsladké, žlutavé růže, na něž jsi býval tak pyšný,\nvoní z Tvé rakve. Příteli, Tvoje jara!\nJak ten vzduch zšedl! Stesk hořký a údiv tu cítím\nnad Tebou, zmlklým juž, melancholicky vážným\na touhu po písních, jimiž zpívala Tvoje jara!\nI ona přišla. Cítíš ten pronikavý parfum?\nOh, přišla, s tou lichotnou něžností hadí,\njež rdousila Tvoje sny. Vítězná, k triumfu přišla.\nZena, jak znaťs ji. Oh, nelkejte, drahá.\nTen havraní vlas ... a pocely žhavé ... a extase nocí . . . .\nŽivot je štědrý. Vše Vám nahradí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c013", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135 / 136", "page_fin": "135 / 136", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.11", "titre_corps": "O hrajte! Večer je smutný,", "titre_sommaire": "O hrajte! Večer je smutný,", "signature_source": "KAREL TOMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.14", "debut_caractere": 1061, "fin_caractere_exclue": 1477, "texte": "KAREL TOMAN.\nO hrajte! Večer je smutný,\nsvítilny zmateně hoří,\nsníh pokradmu do ulic padá\na popel v duši mou.\nO hrajte! Je tu tak ticho\nMám rád tu hymnickou bouři,\njež z duše Vám do tonu šlehá\nv hře prstů nervosních.\nO hrajte! Zimničně planou\nmé oči, v spánky krev buší\n6 hrajte tu sonátu starou,\nsonátu melancholickou!\nText známý v doprovod zpívat\nnám budou pohledy duší:\nsen, idylla, výkřiky bolu\nto ticho rozvlní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137 / 138", "page_fin": "137 / 138", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.12", "titre_corps": "PECCAVI!", "titre_sommaire": "PECCAVI!", "signature_source": "ADOLF BOH. DOSTAL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.15", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 574, "texte": "PECCAVI!\nADOLF BOH. DOSTAL.\nBlátivou ulicí vlekl jsem mdlé svoje tělo,\nmlhavý dešť se mi truchlivě na šaty věšel,\nsvítilen světlo se žlutavě tu a tam chvělo,\nnikdo té chvíle tou zamlklou ulicí nešel.\nPiana tóny mi chvílemi zazněly duší,\nchvílemi smích se v ní ozval, tak protivný nyní,\nznavený, zhnusený šel jsem tou ulice hluší,\nslyše své kroky znít s rouleaux výkladních skříní\nNáhle se divoká bolest mi do duše vryla:\njméno tvé čisté kdos tichounce zašeptal ve mně;\nplakala duše má, plakala cudnost má zbylá,\nna dně mé bytosti jen se cos chechtalo temně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137 / 138", "page_fin": "137 / 138", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.13", "titre_corps": "DO KNIHY »TOUHA«.", "titre_sommaire": "DO KNIHY »TOUHA«.", "signature_source": "ADOLF BOH. DOSTAL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.15", "debut_caractere": 576, "fin_caractere_exclue": 940, "texte": "DO KNIHY »TOUHA«.\nADOLF BOH. DOSTAL.\nCítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,\nvenku když listí už padá,\nkdyž se ti vrývavě vzpomínka poslední\nz přešlého léta do duše vkrádá,\na ty bys plakala ráda?\nJe to jen smutek a pláč někdy zoufalý,\nco tady ze všeho zb}?vá;\nmy jsme tak větili, my jsme tak doufali,\nteď nám ten smutek do hrudi splývá,\na v našich duších se stmívá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137 / 138", "page_fin": "137 / 138", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.14", "titre_corps": "SMUTNÁ POHÁDKA.", "titre_sommaire": "SMUTNÁ POHÁDKA.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.15", "debut_caractere": 942, "fin_caractere_exclue": 1404, "texte": "SMUTNÁ POHÁDKA.\nLOTHAR SUCHÝ.\nDaleko, velmi daleko,\nkam i touhy se odvážit boji,\nna nejzazšim ostrovu moře snů\nzaložil říši svoji.\nA vílu snivého pramene,\ntu nejkrasší v zemi celé\ndal provolat blažen chotí svou\na královnou říše své skvělé.\nVšak závistný černý démon zlý\nse vplížil kdys černou zradou\nv hrad jeho bílý za noci . . .\na otrávil královnu mladou.\nDva cypryše nyní jí nad hlavou\nsvé písně šumí tiše . . .\nkrál pláče a nemůže zapomnít,\na hyne jeho říše."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c017", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139 / 140", "page_fin": "143 / 144", "image_debut": 16, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.15", "titre_corps": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH. — ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY, JEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ UMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —", "titre_sommaire": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH. — ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY, JEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ UMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.16", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3552, "texte": "KRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH.\n— ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY,\nJEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ\nUMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —\n\n(KONEC.)\nJděme i na jiná místa Prahy kde se staví,\nzřídka se potěšíme, málokdy prospěje se vzhledu\nulic novými stavbami. Nestalo se tak vystavením\ngotické pětipatrové budovy na ostrohu naproti\nJelenímu příkopu, nestalo se tak i jinde. Většinou\nnových staveb nezískal celek, však i bez zřetele\nk celku nemožno se jimi potěšiti, ba tu teprvé\njasně vyniká, kde vězí kořen zla.\nBedlivý kronikář by sice při každém křikla-\nvějším porušení vzhledu ulic shledal, že bylo\nv čas, kde to vůbec možno bylo, poukázováno\nna hřích páchaný; může to však býti omluvou ?\nJest vskutku zajímavo přihlížeti, jak se v Praze\na v království staví v době, kdy heslo : Zacho-\nvání starobylé Prahy a měst českých ozývá se\ni ve vážných síních radnic. Obec Pražská vysta-\nvěla velikou nákladnou tržnici na místě krásných\nrázovitých budov s podloubím, a jak se tu po-\nstarala o zachování starobylého vzhledu dříve tak\nzajímavého náměstí? Pod záštitou obce vysta-\nvěla městská spořitelna palác poblíže Havelského\nkostela, jak tu šetřila rázu náměstí, a jak se\nstalo, že byl pohled na jindy pěkné náměstí tak\nkřiklavě znešvařen? Obec nechala poříditi pro\nněkteré části Prahy úpravovací plány, z nichž\nněkteré jsou již uzákoněny, a při dosavadním\nstavu věcí nelze ani dobře věřiti, že by při nich\nvzat byl náležitý ohled k rázu města a k jeho\numěleckým památkám.\nDovídáme se : S akcí pro zachování staroby-\nlého rázu Prahy vyslovily svůj souhlas sl. zá-\nložna v A., sl. spolek v 8., slavná Beseda v C.,\nZnáte jaké tyto korporace pro své účele, vlastně\npro vy užitkování svých peněz vystavěly baráky\nna náměstí starobylých měst A. B. C. a ptáte\nse v podivu, kam zmizela z království Českého\nopravdovost? Což vládne všude fráse, a opět jen\nfráse ? Konečně, snad je věci té přece opravdovosti\nvíce než tušíte, snad pro Bůh, zachování staro-\nbylého rázu vykládá si vrchnost v A. B. C. po\nsvém a věří, že postavením neslohové moderní\nZáložny, Besedy a spolkového domu opravdu\npřispěla záslužně k zachování jeho.\nZdá se, že dnešní ruch záchranný a úpravný\npřes rušnosť svou nevnikl hlouběji, snad je tím\nvinna ta pověstná naše schopnost organisační,\naneb snad by přece vinu nesl nedostatek oprav-\ndovosti a vytrvalosti, a vrozený nám sanguinism ?\nVěc objasnila by se bližším přihlídnutím, jak\nonen ruch záchranný a úpravný se ozývá tam,\nkde přirozeně ozývati by se měl nejživěji, nej-\nbujněji. Jak bouří to v obci výtvarníků, v obci\numělců českých? Mezi uměleckými kritiky? Jak\nozývá se ruch tento v našich revuích, v našich\nlistech a časopisech? Jak postaráno jest o to,\nabychom poznali v pravý čas jasně, náležitě\na nezkalene nejdůležitější činitele při úpravě\nPrahy, abychom náhle nedožili nemilého překva-\npení, jemuž těžko ba nemožno by bylo čeliti?\nCo dosaváde učiněno bylo, aby veřejnosti ob-\njasněny náležitě byly otázky splavnění Vltavy\na následky jeho pro vzhled Prahy, co učiněno\nbylo, aby vzbuzena byla důvěra ve zdar nových\nčástí města v assanačním obvodu.\nJistě, že by se přihlédnutím i jen ku některým\ntěmto zjevům ukázalo, kde dosavádní neúspěchy\nruchu záchranného a úpravovacího vězí.\nV kořenech české přirozenosti tkví jistá, přes\nvše pravím bohudík, že nevyhladitelná důvěra,\nkterá nás utěšuje v dobách nejhorších, kterou\nlze vyjádřili slovy: »Však ono již nějak bude,«\naneb »Pán Bůh dá.« A jisto jest, že jsme často\nz různých nepříjemností vyklouzli cestami ne-\nočekávanými a nepředvídanými. Dej Bůh, aby"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2129, "texte": "se tak stalo i příště ve všech pro nás důležitých\nzáležitostech, aby si opět česká natura nějak\nsama pomohla.*)\nPřipomínám sobě při té příležitosti, že jsme\nv poslední době, svědky zajímavé, neobvyklé vý-\nV\npomoci. Slo o vydání uměleckých publikací,\nknižném bez dlouhého předchozího ohlašování\nku př.: Práce Mikuláše Aleše v třech ob-\njemných svazcích, objeví se Výtvarné pa-\nmátky z národopisné výstavy ěes ko-\nsi o van ské r. 1895., obsáhlé to dílo o mnoha\nsvazcích a stech velikých vyobrazení, objeví se\nkteré by si do šířky cestu klestily, tudíž lev-\nných děl. Jinde vydávají se nákladem akademií,\nministerstev, nákladem země, a tam, kde jsou cti-\nžádostiví nakladatelé, nákladem těchto, a stalo se\njiž často že tito s uměleckým vkusem úkolu\nsvému dostojí, dobré věci prospějí, a vlastní\nškody nedoznají. U nás jsme v příčině té bez po-\nmoci. Nemůže pomoci c. k. česká akademie, ne-\nmůže pomoci c. k. ministerstvo, nemůže pomoci\nzem ani nakladatelé, nu a tu objeví se na trhu\nv sešitech svetlotiskem výběr z díla toho pod\nstejným titulem. A kdo jsou nakladateli těchto\nděl? Nezkušení v těchto věcech výtvarníci.\nNechť jim smělým štěstí přeje. Věru, že sluší\nkonati povinnost' oproti nakladatelům jimž jde\no fedrování umění, stejně jako oproti umělcům,\nkteří okolnostmi nuceni stali se nakladateli.\nPlnění povinnosti té zdá se nám býti snadným\nba výhodným při publikacích, o nichž jsme se\nzmínili, prodávajíť výtvarníci díla ona téměř pod\ncenou, a přece prý jsou plni obav, zda nevalný\nnáklad svůj odbydou. Jaká to příležitost' učiniti\nsobě zásluhy o šíření dobré práce domácí. Před\nvánoci jest k tomu doba nad jiné vhodná.\nJak zachovají se tu vlastenečtí naši páni kněh-\nkupci, kolik exemplářů těchto pěkných děl od-\nbudou ?\n\n*) Z nedostatku místa nuceni jsme byli rozděliti »Kroniku«\nurčenou do prvního čísla do čísel tří, a tím se stalo, že před-\nběhla našeho kronikáře zpráva obsažená v předešlém sešitě\no ustavení umělecké komise pro úpravu Prahy. Ke zprávě té\ndodá/áme, že ustavení komise nebylo vyvoláno podanými\npamětními spisy. Jak povstala komise ona ponecháváme po-\nvěděti kronikáři. (Fozn. redakce.)"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1582, "texte": "V. Mašek obdržev stipendium Akademie trávil celé le-\ntošní léto na moravské Slováci; z bohaté mapy, již sebou\nodtud přivezl, vyňata tuto reprodukovaná studie »SEKAČ«.\nJako ukázku z vánoční výstavy Umělecké Besedy podá-\nváme »LEŠETÍNSKÉHO KOVÁŘE« Jar. Špillara. P. T.\npublikum, které nemá příležitost do salonu Topičova zablou-\nditi, nechť srovná tuto reprodukci s »kritickou« zmínkou\n»Rozhledů«.\n»KALVÁRIE.« Práce sochaře Frant. Bílka v životní\nvelikosti provedená, nalézá se v kostele rodišti umělce, v Chy-\nnově u Tábora. Umělec doprovází dílo své těmito stručnými\nslovy: »Panna Maria po sejmutí a odnešení Krista s kříže ne-\nklesá při hrozném tom hoři, jako vše,\nco kol. Snahou moji bylo, již v li-\nniích věc, myšlénku vyjádřit a spůsob\nprovedení co možno v jednoduchých\nrysech. Místo »Hora lebek« (Golgotha)\njako hora lebek udělána.«\nTOUHA HOŘE KLID repro-\ndukovány dle barevných skizzFerd.\nEngelmúllera, k nimž kreslené výpl-\nně kolem případným jsou doprovodem.\nLitujeme, že reprodukcí STLDIE\nZPLENAIRU Oldřicha Homoláče\nnemožno podati též barevný dojem její.\nLINKA DEKORAČNÍ A. Suchar-\nd o v é-B oudové.\nFr. Kavána »RAŠENÍ«. Jaro\nnebem táhnou ještě šedé mraky a na\nvlhkých lukách počíná se tráva tu\ni tam v dlouhých pruzích zelenat. Studený vítr, ale v stro-\nmech již to raší . . .\nHISTORIE. Skizza S. Suchardy pro výzdobu městského\nmusea v Praze. Od téhož záhlaví pozvánky k Alšovu večeru.\nv\nAd. Wiesner. DRAČKY. Sujet podřízen jest problému\nkterým podán kontrast světla stlumeného uvnitř světnice po\nskupině peří deroucích se rozlévajícího, oproti jasu venku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c019", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141 / 142", "page_fin": "141 / 142", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.15.2", "titre_corps": "FR. KAVÁN.", "titre_sommaire": "FR. KAVÁN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.17", "debut_caractere": 2131, "fin_caractere_exclue": 2149, "texte": "RAŠENÍ.\nFR. KAVÁN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143 / 144", "page_fin": "145 / 146", "image_debut": 18, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.16", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.18", "debut_caractere": 1584, "fin_caractere_exclue": 5179, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n\nBratrstvo s v. Lukáše, výpomocný a pensijní to\nspolek umělců výtvarných v Praze, konal dne 22. listopadu\nt. r. svoji řádnou valnou hromadu, při kteréžto příležitosti\nna oslavu 251etého trvání spolku vydána brožura: Prvních\ndvacetpět let spolku sv. Lukáše a pohled na dřívější sdru-\nžení výtvarných umělců v Praze 1348—1895. Napsal Victor\nBarvítius. Cvrt století uplynulo od té doby, co Ant. Lhota\nspolečně s Jos. M. Trenkwaldem a R. Mullerem, postarali se\no zaražení tohoto spolku a necelá ta doba dostačila k tomu,\naby se naň tak dalece zapomnělo, že se tvrdilo (stalo se\ntak po umělecké slavnosti na Zofíně r. 1894*, že pensijního\nspolku výtvarníků vůbec nestává. Inu ovšem u nás pro-\npadá nevšímavosti a zapomnění všecko, o čem stále a stále\nse nemluví, co stále a stále se nevnucuje. A na to oni tiší\na pilní pracovníci, funkcionáři spolku docela zapomněli. Do-\nvolíme si tedy sami na bratrstvo sv. Lukáše upozorniti, vy-\njímajíce z jeho stanov a výroční zprávy následující: Bratrstvo\nsv. Lukáše založeno bylo koncem r. 1870 za účelem a) udí-\nlení dočasných podpor členům, když bez vlastní viny do\nnouze přišli, b) placení příspěvků na pohřeb; dále těm, co\ntaké na pensijní matici připláceli; c) vyplácení ročních pensí\npo dosažení 65 (!) roku nebo po nastalé neschopnosti k práci,\npo chorobě tělesní nebo duševní a d) vyplácení ročních\npensí jich vdovám a sirotkům. Z výkazů jest patrno, že\nv prvních letech spolku upotřebovalo se prostředků spolko-\nvých poměrně dost málo, tak že když v 9. roce začalo se\nvvpláceti, mohlo se po prvních osm-\nčtvrtletí bez ustání udíleti 75-zlatová\npensijní quota (300 zl. roční pense).\nOd r. 1879 vzrůstal však počet pen-\nsi stů a to tak rychle, že v prvním\nčtvrtletí 1887 musel býti snížen podíl\naž na 40 zl. (roční pense 160 zl.). Za\nnynějšího stavu pak obnáší každá\nze čtvrtletních pensijních quot okrou-\nhle 51 zl. (roční 204 zl.). Úhrnná\nsuma spolku vyplacených pensí, vý-\npomocí a pohřebních příspěvků ob-\nnáší koncem 25. roku jeho trvání\n45.996 zl. 98 kr. Tuto krátce uve-\ndené, mluví samo i pro účel i o tom,\njak účele toho bylo dosaženo. Ne-\nupozorňujeme na to vrstvy nejširší,\nnechceme, aby ony skládaly hřivny\nsvé na prospěch umělců-veteránů,\njich vdov a sirotků, ale obracíme se\nna kruhy uměleckým nej bližší ano i na různé články roz-\npadlého kruhu tohoto.\nAkademie pro vědy, slovesnosť a umění. Byli\njsme přímo vyzváni (Čas, 12. XII. 96.) k úsudku o této kor-\nporaci u příležitosti výroční schůze Akademie dne 2. pros.,\nv níž podána byla zpráva o činnosti a udělených cenách za\nnejlepší díla v oborech umění literárního, hudebního i vý-\ntvarného. Co říkáme činnosti ústavu tohoto v ohledu na rozvoj\numění domácího? Co říkáme tomu, jak naloženo bylo s pe-\nnězi ze subvence státní a zemské? Co říkáme tomu, že\ndostal 1000 zl. pan M. ? Očekáváte snad proto, že nikdo,\nabychom tak řekli z rodinného kruhu našeho nebyl obšťastněn\nničím, že proto uhodíme na buben? Nikoli, nám je to po-\nsavad úplně jedno, komu svěřena k zužitkování hřivna 1000,\n400 nebo 200 zlatých, ten známý umělecký »brotnajd« v mla-\ndých řadách dosud se nezahnízdil a bohdá nezahnízdí, pokud\noproti širším zájmům uměleckým nebudeme stavětí osobní\nzájmy materielní. A potud také nebude se nám jednati o sumy\na osoby. Máme-li se pak otevřeně o udílení cen, jich stano-\nvení a částečně o činnosti Akademie zmíniti, tu pravíme :\n1. Zdejší obec umělecká jest tak malá, že vidíme jeden druhému\ndo mísy, neřkuli do atelieru, tak malá, že příliš dobře víme,\nco kdo dobrého udělal a dokonce vystavil, než abychom\npovažovali za nutné o cenu se ucházeti: Jakékoli uchá-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.19", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3605, "texte": "zení se má vždycky v sobě osten ponižující.\n2. Udíleti ceny v zlatých medailliích má snad význam pro\nstarší výtvarníky, jinak dobře situované, dáti ale malou\nzlatou medailii umělci s existencí zápasícímu je ill u-\nsorní. 3. Odsuzující kritiku konání Akademie ku povzne-\nšení domácího umění se nesoucí pěstovati nedovedeme, aniž\nkde vidíme, že by podobná\nkritika kromě trpkostí čeho\nbyla positivního dosáhla.\n(Kvíčala!) Aže podle toho\nco jsme řekli, jsme se také\njako »Manes« řídili, svědčí\nfakta: Vyšel první díl Alše,\nrozprodalo se v zemích ko-\nruny svatováclavské nece-\nlých 600 výtisků, vyšty\n»Písničky«, na něž jsme nej-\nvíce spoléhali; prodej\njich vázl a bylo se obávati\no zdar díla celého byla\nnám nabízena pomoc, pro\npřípad, kdybychom se chtěli\nucházeti o podporu Aka-\ndemie, protože prý při ta-\nkovém podniku máme plné\nnároky k subvencím z dů-\nchodů veřejných. My to vě-\nděli a někteří členové aka-\ndemie to cítili též ale\n»Manes« nežádal a povin-\nnosť Akademie úplně odpa-\ndla. Zmínka druhá týká\nse našeho přítele J. Úprky\na pojí se ku třetí známého\nnevyšlého listu Akademie\nse týkající: V odboru vý-\ntvarném před dvěma roky\npřijat byl návrh, aby místo\nstanovených cen 1000 zl.,\n400 a 200 zl. udíleny byly\nčestné medaille s menší\nhodnotou, obnosů ušetře-\nných aby pak se užilo\nk vydávání a udržování\numěleckého časopisu, or-\ngánu Akademie, jenž by i za\nhranice (případně s cizo-\njazyčným textem) šířil zprá-\nvy o umění českém. Odbory\nliterární a hudební udílely\nsi ceny dále, výtvarný šetřil\nudílením medaillií, jmenoval redaktora časopisu, dal vysázeti\ntitulní list a nechal přes všecko plynouti léta. Měli jsme\nkritisovat »pracovat« po spůsobu jiných negativních pra--\ncovníků ?\nZaražení »Volných Směrů« bylo naší kritikou Aka-\ndemie. V ní proti 53 ročním tisícům stavíme prázdnou sice\npokladnu spolkovou, ale na vyvážení kapitálu přidáváme\ntrochu odvahy, dobré vůle a obětavosti. To ale ovšem té druhé\nkritice nestačí, jí toto naše počínání, je vyvoláním opět jednoho\nzbytečného časopisu, protože jsme neměli chutě s nimi zároveň\nkopat do těch »starých, přežilých«, jen tenkrát měli jsme\nnárok na název listu »oprávněného, moderního«, jen tak i dle\nmínění jich byli bychom\nměli nároky na podporu\nAkademie; takto ale narů-\nstají prý i nám cop}r.\nAlšův večer v ma-\nlém sále měšťanské besedy\nodbýval se ve čtvrtek před\nsv. Mikulášem 1. P. 1896.\nZapomněl jsem podotknouti\n»slavnostní« večer, protože\njinak podobný večer slaví\n»Mánes« každý rok, jen že\nne každý rok odevzdává\nmistru pěkně vázanou knihu\njeho vlastních prací, ne\nkaždý rok hraje mu tambu-\nrašský sbor a zpívá aka-\ndemické kvartetto a jiní\nochotní majitelé vyškole-\nných hrdel, ne každý rok\nsejde se tak vzácná spo-\nlečnost jeho ctitelů.\nSál byl přeplněn; z pozva-\nných dostavil se vyjí-\nmaje zástupce pražských\ndenních listů snad každý\n(»Umělecké Besedě« prý se\npozvání nedostalo) a proto\nnepřišli ani její funkcionáři,\nkteří je dostali).\nVenkovští pozdravovali\nmistra dopisy i telegramy.\nAi řeči byly pronášeny,\noslavující »d esí ti let éh o«\nnyní »čestného« starostu\nAlše.\nAle ani tyto řeči nepři-\nvedly večer v koleje ob-\nřadné slavnosti, ba ani\nnávštěvy vzácných hostí\ntakových, kteří při vypo-\nčítávání honorací v denních\nlistech uváděni bývají na\nmístech nejpřednějších.\nUznání umění Alšova i láska k milované jeho osobě sloučily\nv tento večer v jedněch zdech všechny konfesse umělecké\ni politické světa mladého a daly dostaveníčko i starším zá-\nstupcům umění a vědy. Večer vyzněl jak počal; bez fanfar\nveřejnosti Mimo »Radikálních listů« a později i »Politiky«\na »Studenta« nevěděl žádný žurnál o něm ničeho."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143 / 144", "page_fin": "143 / 144", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.16.1", "titre_corps": "S. SUCHARDA.", "titre_sommaire": "S. SUCHARDA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.18", "debut_caractere": 5181, "fin_caractere_exclue": 5203, "texte": "HISTORIE.\nS. SUCHARDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c022", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145 / 146", "page_fin": "145 / 146", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.16.2", "titre_corps": "AD. WIESNER.", "titre_sommaire": "AD. WIESNER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.19", "debut_caractere": 3607, "fin_caractere_exclue": 3627, "texte": "DRAČKY.\nAD. WIESNER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147 / 148", "page_fin": "147 / 148", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.17", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.20", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 1250, "texte": "VÝSTAVY.\nVánoční výstava Umělecké Besedy. Uvykli jsme\nhleděti na vánoční výstavy U. B. jako na trh vánoční, kde\njde o to, usnadniti obecenstvu koupi méně ceněnjmh obrazů\nza dárky vánoční a proto nesouhlasili jsme nikdy s tím,\nkdyž o těchto příležitostných výstavách uveřejňovány byly\nreferáty zrovna tak vážné, jako o výstavách jiných řekněme\nrudolfínských. As těmi referáty nesouhlasíme ani dnes, kdy\nvedle dobré práce náhodou třeba »raka« to z výstavy\nvýroční visí »kýč« na prodej udělaný a kdy na obě ty věci\nbéře se stejné měřítko. Doufáme pak, že v takovémto rámci\njako trh vánoční shledáváme letošní výstavu U. B. naposled,\nneboť nutnosť její zmizela zařízením salonu umě-\nleckého« pana Topiče a rokem příštím pozdravíme vážnou\nvýstavu U. B. ne jako tržiště, ale jako »Rhodus« pro členy její.\nPři té příležitosti jest nám se zmíniti o refcátě docela\nnového druhu; píše jej dr. F. X. Jiřík proto, aby si schladil\nžáhu právě jen na těch umělcích, kteří proti němu podepsali\nzasláno v »N. L.« a »Case«. Osobní nenávist' snad nemá\nrozhodovati u toho, kdo si sedá na stolici soudcovskou !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c024", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147 / 148", "page_fin": "147 / 148", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.18", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.20", "debut_caractere": 1252, "fin_caractere_exclue": 4397, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n\nKonkurence na chrámová okna sv. Ludmily na Král. Vino-\nhradech (viz » Volné Směry« č. 1. sl. 48) zúčastnilo se osm-\nnáct umělců čtyřiceti návrhy. Rozhodnutím poroty přisouzena\ncena první Adolfu Liebscherovi (značka kříž v kruhu), cenu\ndruhou obdržel Fr. Urban (M-j-F), třetí pak Fr. Krisan (»Pa-\ntroni Bohemici«). Třem návrhům pak dostalo se čestného\nuznání (heOa: kříž s dvěma šípy, »Dle starých vzorů« a »Se-\nverin«). Slohově ku stavbě chrámové nepřimyká se žádný\nz návrhů došlých. Co se prvních dvou cenami poctěných\nnávrhů týče, dáváme přednost onomu se značkou M -f- F\n(sv. Antonín a sv. Cecilie) před návrhy se značkou kříže\nv kruhu. Proč obdrželi »Patroni Bohemici« cenu třetí je nám\nzcela nepochopitelno, zejména když jsme viděli v jiných ná-\nvrzích nepoměrně lepší věci (jmenujeme na př. jen návrh\n»Podle starých vzorů«). Či snad proto, že návrh ten se tolik\nblížil gotice f prof. Sequense, anebo že nejvíce odpovídal\nbezduchým ideálům různých pánů radních a páterů? Upřímně\nřečeno nečinila městská rada vinohradská dobře, když ve-\nrej nou výstavu návrhů uspořádala, neboť po ohlášení takových\nrozsudků jury se konkurence vlastně diskreditují. A nebude\nbohužel odpomoženo drive, dokud hlasy svými rozhodovati\nbudou neumělci.\nv\nSprávní rada živnostenské banky pro Cechy\na Moravu v Praze vypisuje veřejný konkurs na náčrtky\nplánů pro stavbu vlastní budovy na staveništi bývalého domu\nčp. 862 a 863 na Příkopě v Praze. Půdorysy v měřítku 1 : 200\na pohledav v měřítku 1 : 100. Ceny 1000, 500, 400, 300, 250\na 200 zl.. Lhůta dodací do 31. ledna 1897 v místnostech banky\nna Příkopě. Porota dosud jmenována nebyla.\nFontána před Rudolfinem. Koncem měsíce listo-\npadu jmenována radou městskou jury k posouzení prací,\nv níž dle podmínek konkursu zastoupeni sochaři p. Maudrem\na J. Myslbekem; architekti p. J. Schulzem a Jos. Zítkem; ma-\nlíři Maxem Pirnerem, který však volbu tu nepřijal.\nŘeditelství 11. výstavy strojů síly a práce v Mnichově\nr. 1898. (11. Kraft und Arbeitsmaschinen-Ausstellung Miinchen\n1898) vypisuje mezinárodní konkurs na plakát, jenž\nv jasné a zřetelné kresbě reprodukce schopné (ne více jak\n%\n3barevné) naznaciti má účel výstavy. Stroje a náčiní práci\nprůmyslníka podporují a ulehčují, výrobky jeho zlepšují\na ziaciňují. Ceny vypisují se tři, 600 marků, 400 a 200 mk.\nVedle toho mohou 3 následující práce býti zakoupeny za cenu\ná 100 mk. Lhůta končí 1. dubnem 1897. Bližší podmínky\nsdělí Ředitelství výstavy v Mnichově.\nUmělecko-průmyslový konkurs (viz »V. S.« č. 2.,\nsl. 100) skončil následovně:\nŽelezný předmět osvětlovací: První cena udělena ne-\nbyla, druhá cena přisouzena p. Ad. Hallerovi uměl. záme-\nčníku v Praze. Dále uděleny dva akcesity po 30 zl. dvěma\npracím p. V. Němce, uměl. zámečníka v Praze. Z 11 došlých\nšperků udělena cena první práci p. Karla Bláhy, odborného\nučitele školy v Jablonci, druhá práci p. Karla Maliny, ab-\nsolventa uměl. prům. školy pražské. Vazby došly pouze čtyry :\ncenu druhou obdržel p. Boh. Fischera v Praze, akcesity\npo 25 zl. pan V. Horák a Jan Popelka z Prahy. Veškeré\npředměty ty vystaveny, jsou v přízemním sále v Rudolfině\ndo 13. ledna 1897 denně od 10 3 hodin."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c025", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147 / 148", "page_fin": "147 / 148", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.18.1", "titre_corps": "ZÁHLAVÍ POZVÁNKY.", "titre_sommaire": "ZÁHLAVÍ POZVÁNKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.20", "debut_caractere": 4399, "fin_caractere_exclue": 4429, "texte": "S. SUCHARDA.\nZÁHLAVÍ POZVÁNKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c026", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.19", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 630, "texte": "Listárna redakční.\nLiterární příspěvky buďtež zasýlány na adresu: Jaroslav\nHilbert, Praha 11., Jungmannova třída 7. Karel Mašek\nPraha I. 83, Rudolfovo' nábřeží.\nDopisy neodpovídáme a zbytečno tudíž zásylkám připo-\njovati poštovní známky neb lístky. Zásylek nedostatečně\nfrankovaných nepřijímáme.\nM. V. (Čtyři obrazy.) Jean de Veauleuqe. Písně\nnemocného atd. H. Sm. (Resignace.) Karel T. Krom.\nA. B. C. Ariel. Neuveřejníme. Jarlošňe\\ Snad »Za\nnoci.« Pokračujte. »Když lampy shasly.« Příliš jednoduše\nintimní. Pošlete jiné. Mimosa: Použijeme. Prosíme o další.\nUvs. Použijeme. Pokračujte. Třešňová alej: Něco použi-\njeme. Porkačujte."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c027", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.20", "titre_corps": "Na výměnu a k oznámení došly listy:", "titre_sommaire": "Na výměnu a k oznámení došly listy:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.21", "debut_caractere": 632, "fin_caractere_exclue": 3638, "texte": "Na výměnu a k oznámení došly listy:\nCas. List věnovaný veřejným otázkám. Red. Jan\nHerben, na Král. Vinohradech.\nRadikální listy. Vycházejí v Praze vždy v sobotu. Red.\nAnt. Hajn.\nZlatá Praha. Obrázkový týdenník pro zábavu a poučení.\nRed. Ferd. Schulz, nakl. J. Otto.\nNoviny Těšínské. Písmo posvěcené českému lidu ve\nvých. Slezsku; vychází v Těšíně každou sobotu. Red. Stan.\nPokorný.\nVolný duch. Časopis pro zájmy společenského a du-\nševního života. Vychází dvakrát měsíčně na Smíchově. Red.\nFr. Novák.\nModerní Revue pro umění, literaturu a život. Vede\nArnošt Procházka.\nNový život. Měsíčník pro umění, zábavu a vzdělání.\nVedev Karel Dostál-Lutinov.\nČeský jih. Vychází v Táboře každou sobotu, se stálou\npřílohou zábavní.\nNase Hlasy. Časopis věnovaný zájmům českého lidu.\nVychází v Ces. Brodě dvakrát měsíčně. Red. Josef Miškovský.\nHlasy z východních Cech, list svobodomyslný pro vý-\nchodní Čechy. Vychází v Chrudimi každý pátek. Redaktor\nJ. Dubský.\n,v list. Týdenník věnovaný rolnictví, hospo-\ndářství, průmyslu a samosprávě. V Chrudimi. Red. Ad. Eckert\nLabské proudy. Vychází jednou týdne v Kolíně. Red.\nJos. Skába.\nStudent. Vyjde lOkrát za rok. Vydává JUst. L. Dyk.\nStudentský sborník. List vedenýv v zásadách strany\nneodvislé. 10 sešitů ročně. Vyd. Aug. Žalud, maj. Jan Va-\nflíček.\nJihlavské listy. Politický týdenník pro zájmy českomo-\nravského pohoří. Red. Jan Máša.\nOsvěta. Měsíčník pro zábavu a poučení. Red. V. Vlček.\nKrálovské pohádky. Veršem a kresbou vypravují Bo-\nhumil a Karel Klusáček. Nákladem a tiskem dra Ed. Grégra\nv Praze. Cena 1 zl. 40 kr.\nSneseme rádi výtku stranictví za to, že zde upozorňu-\nna »Královské pohádky«, jichž illustrátorem a polo-\nvičním autorem jest redaktor »Volných Směrů«. A kdyby\nse bohužel! nebyly na vánočním trhu tak opozdily\nbylo by %ajisté vůbec zbytečno na ně upozorňovati, neboť\njistě získají sympatie všude na první pohled vkusným, ne-\nvypínavým přepychem úpravy a mile známými jmény obou\nautoru. Jsou to veršované, satirické pohádky vydané v úpravě\ndokonale k obsahu přilehající s illustracemi pravého po-\nhádkového rázu a přec plnými satirických a humoristických\ndetailu jako obsah veršů, vtipně a plynně vypravovaných\nmetrem starých, národních zpěvů. Jest to kniha, jejíž rázu\njistě nenajdete podobné. Díl právě vydaný obsahuje předzpěv\na pohádku »Jak se švec králem stal«; následovati budou\nještě knihy dvě »Tři černé vlasy« a »0 zakleté prin-\ncezně« každá samostatná, souvislé však osudem králov-\nského rodu srdečná dedikační básnička vysvětluje, že\nsosnovány jsou z motivů pohádek, vypravovaných babičkou,\nkteré však křehkosť lidská a běh života trochu pozměnily.\nBohatstvím illustrací vyniká kniha tato značně mezi jinými\npublikacemi illustrovanými a budiž na množství obrázků\na eleganci úpravy poukázáno hlavně těm, kdož podezřivým\nzrakem dívají se především na cenu knihy. Ojedinělý ráz\ntohoto díla zasluhuje, aby došly »Královské pohádky« nej-\nhojnějšího rozšíření a doufáme, že ho dosáhnou svou umě-\nleckou výpravou i svým svěžím, nenuceným humorem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c028", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 339, "texte": "N\nákladem a péěí spolku „MÁNES\nvyšel právě:\nr V\n111. díl.\nena 2 zl.\nObsahuje 50 listů illustrací\nk národním písním a říkadlům.\nObjednávky vyřizuje\nv\nadministrace VOLNÝCH SMĚRŮ nebo pokladník spolku J. STENG\nv Praze VI., Plavecká ulice ě. 13.\n*\nPoslední svazek vyjde ku dni sv. Mikuláše.\nSoučasně pořízeny budou\nVi\nKUSNE DESKY na celé dílo,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c029", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.21", "debut_caractere": 3640, "fin_caractere_exclue": 4157, "texte": "Nákladem a péčí spolku »MANES« vyšly:\nMikuláš Aleš.\nDíl I. Práce předmeterp historie se dotýkající.\nDíl 11. Pokračování dílu 1., různé i Ilustrace a práce\ndekorační.\nDíl 111. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zl. Původni plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v původní vazbě 8 zl.\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMĚRŮ« obdrží\nListy z Palety\n(vydané roku 1894)\nza sníženou cenu Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směrů« nebo\npokladník spolku J. Stene v Praze 11., Plavecká ulice čís. 13."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c030", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 405, "texte": "Veršovaná satira\nDr. B. Klusáčka,\nprovázená 34 uměleckými pero-\nkresbami\nK. L. Klusáčka.\n2?©ln.á,d.3s:a, pr^rá,:\n»\nJak se švec králem stal.\nCena výtisku nádherně a moderně vypraveného 1 zl. 40 kr.\n«\nPřímé\nKaždé knihkupectví, v němž požádáte, rádo předloží Vám k nahlédnutí tuto novinku. -\nobjednávky vyřizuje nejrychleji\nNakladatelství Dr. ED. GRÉGRA, knihtiskárna\n■v 2?r a.:z; e, v Tůních cis. B—II.8—II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-01-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-01_01#c031", "volume": "bmtnaan_1897-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.22", "debut_caractere": 407, "fin_caractere_exclue": 1432, "texte": "ř\\£\n'A\n<á\ni\n<r\nz Ceskoslovanské Yjstavy Národopisné r. 1895.\ne>\nSSfto\nSESIT I.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětu z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oboru\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vycházeti bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\n12 sešitů o 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. I*7o r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\nw\nm"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.1", "texte": "ČÍSLO 3.\nLEDEN 1897.\nROČNÍK I\n11, iliiinmdH $l!^^\nrs(ŠS&w2ÉP^\n! I tLvJiV/ii UMLLLCX) -'^// Oí\\-Vi \\ vJi ULLÍA I'I!\"! ilS.\n|^5>/,7 __ »"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.2", "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nJan Drobný: Půjdeme přes ně!\nV. Hartmann: Hračky.\nFrt. Sekanina: Má duše vítězná!\nJos. Leda: Podzimní motiv.\nKarel Mašek: Otroci. (Konec.)\nKarel Toman: U rakve. * *.\nAdolf B. Dostál: Peccavi. Do knihy »Touha«.\nLothar Suchý: Smutná pohádka.\nKronika. (Konec.) Slova k illustracím. Zprávy\numělecké. Výstavy. Soutěže umělecké.\n\nILLUSTRACE:\nV. Mašek: Sekáč.\nJar. Spillar : Lešetinský kovář.\nJ. Bílek: Kalvárie.\nFerd. Engelmiiller; Touha Hoře Klid.\nOldř. Homoláč: Studie z plenairu.\nSuchardová-Boudova: Linka dekorační.\nFr. Kaván: Rašení.\nS. Sucharda: Historie. Záhlaví pozvánky.\nA. Wiesner: Dračky.\n\nPéci a nákladem spolku »Manes«. Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda.\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. B—II.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Jaroslav Hilbert, Praha-11. Jungmanova ul. č. 7., nebo Karel Mašek, Praha-I\nRudolfovo nábřeží č. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.3", "texte": "N\nákladem a péěí spolku „MÁNES\nvyšel právě:\nr V\n111. díl.\nena 2 zl.\nObsahuje 50 listů illustrací\nk národním písním a říkadlům.\nObjednávky vyřizuje\nv\nadministrace VOLNÝCH SMĚRŮ nebo pokladník spolku J. STENG\nv Praze VI., Plavecká ulice ě. 13.\n*\nPoslední svazek vyjde ku dni sv. Mikuláše.\nSoučasně pořízeny budou\nVi\nKUSNE DESKY na celé dílo,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.5", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nV. MAŠEK.\nSEKÁČ."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.6", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\nPŮJDEME PŘES NĚ!\nJAN DROBNÝ.\n(Příteli.)\nPujdeme přes ně, přes ta ramena, trhnutá v jízlivém krčení,\npůjdeme přes ně v ničivých falangách vítězné, svítící síly.\nNikde nám nedají na cestu pochodně lásky ti troupsky zvlčení\na nikde nepřipnou k stožárům prapory, jež vlní se nad mořem bily-\nPůjdeme přes ně, zdupeme odpory, zraky své do dálky zatneme,\nv ty hrady zčernalé, s hrozivým pohledem omšelých střílen,\nk jichž branám přilehnem, v spuchřelá dřeva se opřeme,\nse duchem napnutým, jenž čekáním šílen a sílen.\nPůjdeme přes ně, znaveni tupými balvany pohledů,\njiž duše zavalí ty závistné aspoň je řeží!\na půjdeme v bojácnu a půjdeme ve Šedu,\nv rezivém stínění mřeží a věží . . .\nPůjdeme přes ně, půjdeme, hvízdneme výbojně do ticha,\nskočíme do vřavy, zhlušíme hlučení dunivým pochodem falangy síly.\nPůjdeme přes hlavy a půjdeme přes břicha,\npůjdeme k praporům, jež vlní se nad mořem bily!\n\nHRAČKY. — POHÁDKA. — NAPSAL\nV. HARTMANN.\nVzpomněl jsem si onehdy na jednu\nsvou bývalou hračku. Byly to velké jesle na ze-\nlené skále, dole v jeskyni byl voskový Ježíšek,\nnahoře papírový Betlem a mezi vším tím papí-\nrové i dřevěné figurky různých velikostí. Točilo-li\nse vzadu klikou, vážila smrt vodu, hlídač zvonil\na jezdil vlak. Od nádraží vyjížděli tři králové\nna slonech a velbloudech, jiní tři králové klečeli\nuž dole u jeskyně. Jak seznáváte, byla to hračka\nplná nesmyslů a nesrovnalostí, a takové bývají\ndětem nejmilejší.\nVzpomínka na tu věc probudila vemně ne\npřekonatelnou touhu sjednati si zase trochu\nhraček, které jsem hnilovával za svých dětských\nlet, které na mne působily již svou vůní po\nčerstvém dříví, nátěru, klihu a šel jsem tedy\nna Mikulášský trh nakupovat. Ovšem, trochu\njsem pochyboval, dostanu-li, co si přeji, neb vím\ndle vkusu dětí své sestry že jsou nyní zcela\njiné, realističtější hračky moderními, než za mých\nlet. Ale našel jsem přece karakteristické zástupce\nsvého dětského světa: rytíře, princeznu, Kašpárka,\nkominíka, jeptišku, dráteníka, koně červeně oma-\nlovaného se žlutými skvrnami pravé pražské\nhračky.\nStálo to spoustu peněz.\nDoma jsem ty věci rozestavil na židli před\npohovkou, na pohovce jsem se roztáhl tak, abych\nsvé hračky pravou rukou mohl pohodlně • říditi,\na mělo počít divadlo.\nAle všecka fantasie mne opustila. Nebylo již\npůvabu hraček, nebylo síly obraznosti. Nevrle\nodstrčil jsem vše stranou a nyní počala divná\nhistorie. Rytíř se zvedl a předváděje si koně,\nspustil ve strašných verších:\n»Uplynula leta dlouhá,\nco jsem spatřil tento svět,\nvždycky ve mně plála touha\ndálné kraje uvidět.\nChtěl jsem zkusit sílu v boji\nza slávu vše dáti v sázku\na pak pro potěchu svoji\nnějakou si najít lásku."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105 / 106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nOsud zlý však bránil vždycky\nbych si vyjel v zápas ten\nnyní však jsem svoboden\nv svět se pustím energicky.\nNes mne statně věrný koni,\nnes mne v dálku po pláni,\nnež se slunce v západ skloní,\nchci mít vavřín na skráni.\nA vskutku vyhoupl se rytíř na koně a jeli\npo jakési louce, kde kvetlo mnoho sedmikrás.\nPojednou zastavil rytíř koně, neb spatřil u cesty\nhošíka v červených šatech, hořce plačícího.\nRytíř.\nHochu hochu, povídám,\nco tak smuten, co tak sám ?\nJá jsem rytíř chrabrých lící,\nvšecky křivdy kárající,\ns důvěrou mi svěř svůj žal,\npomohu, než půjdu dál.\nKašpárek. Ach, vzácný rytíři, jsem übohý\nsirotek; tatínek i maminka mi umřeli a nemám\nnikoho na celém světě. U nás ve vsi nikdo mne\nnechtěl k sobě přijmout šel jsem tedy do\nsvěta, hledat službu, dva dny už bloudím a mám\nnáramný hlad.\nRytíř.\nA co umíš, milé dítě,\nco ve světě uživí tě?\nKašpárek. Umím to, co všecky děti; umím\nse smát, kozelce metat, zpívat, být vesel, jíst\nvdolky a mám dobrou vůli, poslouchat a vyko-\nnávat vše, co mi kdo uloží; říkají mi Kašpárek.\nRytíř.\nPůjdeš tedy hochu se mnou,\npanošem se staneš mým,\nkaždou smutku chvíli temnou\nzaženeš mi smíchem svým,\ndobře budeš u mne míti,\nkapsa moje zakoupí ti\nvdolků víc než sám jich sním.\nTu poskočil Kašpárek radostí, ihned udělal\nněkolik kozelců, rytíř se zasmál, dal mu najíst\nze svých zásob a pak putovali spolu dále, při\nčemž Kašpárek zpíval písničku :\nDvakrát dvě jsou čtyry,\nsysel leze z díry,\ndvakrát tři je šest,\nlakomcem on jest.\nKdyž urazili hodný kus cesty a bylo již\nhnedle poledne, viděli někoho ležeti na mezi\nv rozkvetlé mateřídoušce a seznali, že tojedrá-\nteník, který hořce plakal. Tu oslovil jej opět\nrytíř:\nHochu, hochu povídám,\nco tak smuten, co tak sám?\nJá jsem rytíř chrabrých lící,\nvšecky křivdy kárající,\ns důvěrou mi svěř svůj žal,\npomohu, než půjdu dál.\nA když drátěník v pláči neustával, spustil\nKašpárek:\nNu, braťko co je ti? Nebo nerozumíš, co ti\npan rytíř povídá? Chce ti pomoci a máš mu říci,\nco se ti přihodilo.\nDráte nik. Ej, panko, ťažký osud mnia za-\nstihl. Zlí ludia mnia přepadli a všetko, všecinko\nco som si nasbieral a vydělal mi probrali a eŠtě\nmnia seprali, že sa sotva hýbám.\nKašpárek. Víš co, braťko! Zdrátuj si zase\nsvoje rozbité údy a půjde to dál!\nDráte nik. Veru, ani kúska drátu mi nene-\nchali a neviem od čeho budeme živi.\nRytíř.\nPůjdeš tedy také s námi,\nvěrným staneš se nám druhem,\npomůžeš nám v boji tuhém\ns kouzelníky, mátohami.\nNuž, ať podkova zas zvoní\ndo daleka po pláni,\nnež se slunce v západ skloní,\nchci mít vavřín na skráni.\nPutovali tedy všichni tři a náhle počal padati\njiž soumrak. Přijeli do končiny pusté a neho-\nstinné, kde svítily shnilé vrby a bludičky ská-\nkaly nad bařinami.\nA tu opět viděli v temnu jakéhosi živého\ntvora; Kašpárek se bál a schoval se za rytíře\na také v dráteníkovi byla malé dušička a jen\nrytíř hlasitě zvolal:\nKdo jsi, pověz, temný brachu,\nvytáček a klamů nech,\nrytíř bez bázně a strachu\nptá se po tvých úmyslech.\nTu pohnulo sebou černé stvoření; seznali,\nže je to kominík, který s hořkým pláčem vypra-\nvoval :"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "107 / 108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJsem nejnešťastnějším tvorem na zemi. Jsem\nkominík a sazemi všecek černý; každý se mi\nvyhýbá, děti přede mnou utíkají a chůvy, chtějí-li\nje postrašit, říkají, zeje kominík vezme. I odešel\njsem na tuto poušť a oplakávám ztracené štěstí.\nKašpárek. Hihihi! Co pak se nemůžeš umýt,\nabys nebyl tak černý?\nKominík. Co mi je to plátno? Jak vlezu\ndo komína, zčernám zas.\nKašpárek. Tedy tam nelez!\nDráte ní k. Eh, chlapčok hloupý, čiem by\nchleba vydělal ?\nKominík. Nechci nechat svého zaměstnání,\nneboť jest velice užitečné.\nRytíř.\nDej se tedy s námi v svvět\nzapomeneš svého bolu,\ndobudeme sobě spolu\nvšichni čarný štěstí květ.\nKašpárek. Milý pane rytíři! Již se připo-\nzdívá nohy nás bolejí, a také tvůj kůň jest umdlen,\nneměli bychom hledati noclehu?\nKominík. Kraj tento je úplně pustý, nikde\ntu přístřeší nenaleznete jen tamhle k severu\njest jedno stavení, ale svatá hrůza činí je nepří-\nstupným.\nRytíř.\nNebojím se žádné hrůzy,\nproto pokračujme v chůzi,\nrci, kde divný dům ten leží,\njaké kouzlo jej to střeží.\nKominík. Stavení to jest klášter; není však\nobydlen. Pouze jedna osiřelá princezna, v jeptišku\nzakleta, na trojí zámek uzavřena, tráví tam ve\nsmutku osamělé dny.\nRytíř.\nJak? A já mám ustat v pouti,\nuslyšev, že někde v smutku\nprincezna se krásná rmoutí?\nK rychlému se vzchopím skutku!\nMalá chvíle jen mne dělí\nod toho co život celý\nideálem plane v hrudi\nnuže, než se jitro zbudí\nvítězem chci býti již,\nstoupat v slávy luznou říš!\nTo bylo jako jednání první a počalo nyní\njednání druhé.\nTma. Rytíř a jeho druzi táboří před starým\nklášterem; rytíř jediný bdí.\nRytíř.\nNač otálet a čekat příští chvíli?\nHle, měl jsem spát, a druzi moji bdít,\njsou vyčerpány však jich slabé síly\na mně zas nedá spáti bouřný cit.\nNač ještě čekat na zdlouhavé ráno?\nJá jsem již zde nuž otevři se bráno!\n(Tluče na bránu, která zní temnými údery. Ostatní se\nprobouzejí.)\nDráte nik. Ej to sa mi krásně snilo!\nKašpárek. Jeje, to je rámus!\nKominík. Už je čas?\nRytí ř.\nChci vejít do vnitř, vpusť mne bráno zpupná,\nmá vůle, jako ty, je neústupná!\n(Chce znova tlouci, v tom zazní zpěv; v ustrnutí na-\nslouchají. Prince z na-j ep tiška za klášterními okny zpívá.)\nV šeru dřímal jarní sad,\nkdyž tam vešel cizí host,\nsvětla proud tam za ním vpad,\nale také smutku dost\nbyla to štíhlá, krásná žena\na něma, smutná, roztoužena\nhleděla snivě v budoucnost.\nDuše má je sadem tím,\ndivná touha vešla tam,\no neznámém štěstí sním,\ntouhou po něm umírám.\nAch srdce, jež mi pláčeš v hrudi,\nkdo polibkem tě k žití zbudí,\nvysněnou zem kdy uhlídám?\n(Nad klášterem vyšlo veliké slunce; jakmile jeho krvavá\nzář padne na postavu kominíkovu, otevře se první, dřevěná\nbrána.)\nDrátění k. Brána sa otvierá!\nKašpárek. Lekla se kominíka!\n(Vcházejí do kláštera, rytíř napřed s vytaseným mečem ;\ntluče na druhou bránu).\nRytíř.\nJá tluku opět, slyšíš vůli moji?\nJsem rytíř chrabrý, otevř cestu k boji!\n(Brána zazní pouze nezvučnou ranou jest kamenná\nnastane veliké ticho. Po nějaké chvíli.)\nKašpárek. Jak je tu smutno a ticho; prin-\ncezna se neozývá a všichni už stojíme jako za-\nkleti. Braťko, spusť nějakou písničku snad\nnám princezna sama otevře . . ."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.9", "texte": "JAROSLAV ŠPILLAR.\nLEŠETINSKÝ KOVÁŘ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nDráteník (zpívá).\nProč jsi k nám nepryšeu\njá som tě čekala,\nna lávě seděla\nz okenca hleděla\nduša moja ....\n(Brána pomalu se otevře).\nKominík. Hle, můžeme opět dále!\nKašpárek. Vidíš, braťko, tvůj zpěv dojal\ni ten kámen!\nKominík. Ale zbývá ještě brána třetí\nvizte, jak je veliká, černá a hrozná.\nKašpárek. (Ťuká na ni kotníkem.) Princezno,\notevřte!\nPrin c e z n a-j ept i š k a (za branou).\nAch, srdce, jež mi pláčeš v hrudi,\nkdo polibkem tě k žití zbudí,\nvysněnou zem kdy uhlídám?\nRytíř.\nJen jeden krok mne od vítězství dělí,\nnuž, čáry znejte, že jsem rytíř smělý!\n(udeří mečem na železnou bránu, meč se mu zlomí).\nKašpárek. Aj, pane rytíři, s těmi sprostými\nvěcmi se tak hrdinsky nezachází, na ty se musí\njinak spustit. (Počne metat směšné kozelce zazní pe-\nkelný smích a brána praskne).\nVšichni. Princezna! Princezna! (Uprostřed ča-\nrovné zahrady, zalité oslňujícím světlem, stojí princezna\nv černém šatě jeptišky).\nPrincezna. Rytíři, můj rytíři!\nRytíř.\nJsi svobodna! Je konec zakletí,\nnuž, opusť s námi neblahá ta místa,\nmůj oř nechť s tebou v dálku zaletí\nkde radosti své život tobě chystá.\nPrincezna.\nJsem svobodna ne! tys mým pánem nyní,\njá musím s tebou, kdekoliv tvůj cíl,\nmne učinil jsi svojí otrokvní,\nkdyž neblahé jsi kouzlo přelomil.\n(Vystupuje ze zahrady, ne již jako jeptiška, ale v bílých\nstříbrem protkaných šatech princezny).\nA vaším jest, co kryje klášter ten,\nzde vezměte, co jen se líbí oku,\nby poznal svět, kde cíl byl vašich kroků,\nkde zasvitl mi nejkrásnější den.\nRytíř.\nNe, princezno, jen ty se vydej s námi,\nbys šťastna shlédla domovinu zas,\nzář pokladů se malým štěstím zdá mi,\nmne vábí vznešenější mety jas,\nó pohrdám tím zlatem sluje dračí,\njen věnec slávy touze mojí stačí.\n(Odcházejí z kláštera; tento se za nimi s příšerným ra-\nchotem zboří. Oni übírají se klidně po louce plné sedmikrás\nke hradu rytířovu.)\nDomníval jsem se, že již je konec hry\nneboť vysvobozením princezny přece končí\nkaždá pohádka. Avšak —ku podivu! nastalo\nještě jednání třetí.\nRytíř přivedl si na hrad princeznu i své\ndruhy a žili tam spolu již delší dobu. V rytířské\nsíni, kde byly holé stěny, hrubý, neúhledný ná-\nbytek, velké cínové konve s vínem, kde zářila\nlucerna s červeným sklem, se stropu visící, sešli\nse dráteník, kašpárek a kominík.\nDráteník. Co ta princezna je tak zasmut-\nněna ?\nKašpárek. Princezně se stýská.\nKominík. Princezna nás nenávidí!\nDráteník. Koho?\nKominík. Nás tři. Chce míti rytíře sama\npro sebe a závidí nám jeho přízeň.\nKašpárek. Ale je nám přece pohromadě\ntak dobře.\nKominík. Oh, princezna je zlá!\nDráteník. Není zla; krásná je, jako obloha,\ndobrá jak andělíček, ale smutná jak jeseň.\nKominík. Ale já vám povídám, že osnuje\nněco nepěkného. Tiše, zde přichází.\nP r i n c ez na (smutná a bledá). Dráteníčku ! V cha-\nloupce pod hradem je nemocná žebračka ne-\nmohla jsem k ní dnes sama dojiti —jdi a dones\njí toto, co jsem jí připravila. Ať se za mne po-\nmodlí tři otčenáše. (Dá mu košík.)\nKominík. A potkáš-li cestou rytíře, řekni\nmu, že noc je tmavá nepřítelka, která v rouše\nsvém zradu kryje ať je ostražitým!\nPrincezna. Proč?\nKominík. Což nemá každý nepřátel ? Což\nnečíhá smrt za každým stromem?'Dráteník odejde.)\nPrincezna. Pravda. —Můj Kašpárku, také\nk tobě mám prosbu. Zahradník pod hradem má\nkrásné bílé růže; řekni mu, že jej prosím, aby\nmi tři poslal, že mi budou přítelkyněmi, které\nbudou střežiti můj sen."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "129 / 130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.11", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nšedými parami a list po listu vadl, žloutl, padal\nna naše hlavy. Vše kolem svadlé, mrtvé. Skrz\nholé již větve vanul chladný větřík. Přitulil\njsem se ku Gerdě. Toť podzim. Ne nechci vidět\nvíc, zachraň mne.\nShýbla se a v hrsť vtlačila mi něco suchého\nlistí. »To vezmi,« vece, »v zlato se ti. promění,\naž padne sníh na hlavu tvou v jeseni života.\nJá procitl. Jasné paprsky podzimního rána\nmne pozdravily. Na přikrývce spočívalo něco\nsuchých listů, jež as vítr večer skrz otevřené\nokno byl sem zavanul.\nNěkolik z nich, obráce-\nných rubem, zlatem zářilo\nv slunečních paprscích. Mo-\ndré oči podobizny hleděly\nna mne, jak by říci chtěly:\nDobré jitro, cizinče!\n• Chopiv se listů, přitiskl\njsem je k ústům.\nAno, znám vás vy su-\nché, svadlé listí, dare Ger-\ndin, vy zlato upomínek na\ndávný čas šťastných dnů\nráje dětství, ty odkaze zla-\ntých duší mých milých, jež\njedině zbyly jste mi útě-\nchou a radostí do dnešních\nchvil, kdy spár osudu ro-\nzerval mé nitro a šediny\nzbělely mou leb.\nZač v světě dal bych\nvás, vy drahé upomínky\nmoje; já rozumím i vám,\nžluté, svadlé listy, rozumím\nvaší písni, již pějete klesa-\njíce třepetavým letem v hrob,\nkde bílý na vás napadne\nsníh.\nSedím zas v sedle, v čele\nsvých hochů, lesknou se\npřilby v ranním slunci a\nkoně netrpělivě tepají půdu.\nHoj, jaké to jitro ! Na pa-\nvučině, kde v středu pavouk\ntrůní, sráží se jíní, perlič-\nkami se leskne každá jeho krůpěj na hedvábných\nnitkách. »Chopte se zbraní klusem v před!«\nA několik set podkov duní po tvrdé půdě\nsilnice jednotvárným tempem v dál. Z řad jezdců\nzní hovor a smích. Víc a více mizí z obzoru\nzámeček a věž s bizarní bání, jež špičkou již\njen z korun parku vykukuje. Teď zahneme na-\nposled a ztratí se nám navždy z očí.\nS Bohem, ty drahý, rodný kraji, já v upomínku\nsuché listí z parku zaváté nesu pod kabátcem\nna prsou. Bůh tě opatruj!\n\nOLDŘICH HOMOLÁČ.\nSTUDIE Z PLENAIRU."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "131 / 132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nOTROCI. — NAPSAL KAREL\nMAŠEK.\n\n(KONEC.)\nKarel Janda žil zatím na starém místě\nspůsobem skoro již tak obyčejným, jako ti druzí.\nNebylo možno najiti něco, co by osvěžilo proud\ndnů ; stálo by to mnoho namahání, a to, co vyhle-\ndával dříve, bylo již příliš obyčejným. Kristině\nodvykl, na Božku zapomínal a jen přišlo-li její\npsaní, vzpomněl si na okamžik, že kdesi jedna\nžena k vůli němu a jeho vinou trpí. Nepocho-\npoval dosti utrpení její lásky, měl na mysli jen\nbolesti fysické a tíhu běžných starostí, pod kte-\nrými se prostřední povaha láme.\nPři pozdějších dopisech býval ten pocit inten-\nsivnější a tíže se zapomínal. Jako by ta žena\nnabývala nadvlády. On slábl, ona byla klid-\nnější aspoň z jejích listů to tak znělo. Jen\no nějakém svém hříchu blouznila byl pře-\nsvědčen, že v závratném víru své lásky nazývá\nhříchem pouhou pošetilost.\nNerad otevíral listy, ale stejně nevolno mu\nbylo, když v obvyklou dobu psaní nepřicházelo.\nStalo se, že čekal darmo dva dny. Šel tedy\nk jejím rodičům.\nByl doma pouze otec po podezřelém okol-\nkování vyhrklo z něho, že matka byla odvolána\ntelegraficky do Prahy.\nPřiblížil se tedy okamžik, jehož příchodu až\ndosud věřiti nechtěl. Nyní náhle slyšel, že Božka\nje v nemocnici, že přitížila jí ještě nemoc jiná.\nJe to všecko k zlosti! byla konečná výslednice\njeho myšlenek, když ze stísněného ovzduší bytu\nmalých lidí vyšel do mlhavého večera zimního.\nHloupá tíha starostí. Nač připouštět si něco\nze všeho toho na mysl? Provinil jsem se já, či\nona, či někdo jiný vše stejné. A vše mi může\nbýti lhostejným. Fuj! Hlouposti.\nDotěrné myšlenky ho tísnily. Rval se trochu\nse svým svědomím chtěl být přesvědčen, že\nnemá viny, že nesvedl nikoho, a pravšedním\npříběhem že jest utrpení oné ženy, která obtě-\nžovala jeho vzpomínky.\nA co ze všeho bude?\nZbytečno přemýšlet! A přece nebylo možno\nrozptýliti se jinak. Tvrdil sám sobě, že nemá\nsvědomí ani strachu, ale proč slyšel stále hukot\nzvonů v hlavě znělo to a znělo, bušilo to\nv skráně . . .\nSáhl ke starému prostředku, pozval k sobě\nženu ale když klepala na jeho okno, vyhnal\nji surovými slovy.\nA zvony zněly mu pod skráněmi tak dlouho,\naž se rumem dokonale spil.\nŠel se k otci opět přeptat, neobdržev sám\nzpráv.\nv\nOtec nevěděl ničeho. Cekal pouze; chodil po\npokoji, pokašlával a počal mluviti o počasí.\nKarel Janda, rozmrzen nejistotou a líný odejít,\npřizvukoval. Jednou maně vyhlédl oknem, a viděl\nsměrem od nádraží přicházet matku. Nesla ně-\njaký uzel a jen tak v ruce měla kožešinovou\nčapku, kterou Božka nosívala.\nNeřekl nic, čekal a stál stejně zamračeně,\nkdyž matka vešla as pláčem objímala svého muže.\nBylo tedy po všem.\nNe. Nyní musil hráti on; něha rodičů náhle\nse k němu obrátila neočekávaná, a jak\ndobře věděl nezasloužená.\nMráz ho přecházel přišli k němu, Božčina\nmatka jej hladila, ruce mu tiskli a ty řeči!\n»Pane Jando potěšte se bože! my jsme\nrodiče, my to také cítíme, je to rána ale pro\nboha, jen si neubližte, tak náhle ona vás\nměla tak ráda . . .«\nAle lidé, vždyť mi vlastně byla lhostejnou,\npřišla mi jen do cesty, jsem rád, že je po všem . . .\ntanulo na mysli jemu.\nMusil poslouchati směs lži a pravdy, jak\numírala několik okamžiků po smrti jeho dítěte,\nvolajíc jeho jméno a tisknouc jeho podobiznu\nk srdci. S tím spojen byl nářek, jak je v Praze\ndrahé živobytí a co peněz stojí pohřeb, tak že\nkonečně mohl odejiti s výmluvou, že jde, aby\njím poslal peníze.\nAni nyní nevyprostil se z jejich pout.\nŠpína všednosti vyhrnula se proudem po její\nsmrti.\nNejprve žaloby rodičů na zlé časy zakrývané\nsmutkem pro dceru a soustrastí s jeho osudem."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA nemohl-li ihned pomoci, již vy-\nskytla se narážka na ukrutenství\nmuže zabíjejícího choutkami svými\nmladé děvče.\nTaké z Prahy došel list od lidí,\nkde Božka zůstávala. Dlouhá hi-\nstorie o tom, jak trpěla vzpomín-\nkami na něj, jak umírajíc blou-\nznila o hříchu a svědomí a lásce\na že snad utrpení duševní spíše\nbylo příčinou kvapných soucho-\ntin, ji usmrtivších, než ono dítě,\nzemřelé několik hodin po zro-\nzení.\nNásledovaly klepy o bezcitnosti\nmatčině, která zatajila smrť dceři-\nnu, aby neopovážili se oni zatajiti\njí cos z pozůstalosti nerozpro-\ndané dosud trosky šatstva ... A to\nübohé děvče jak dlouho prý leželo\nnepohřbeno, opuštěno v anato-\nmickém sále až konečně oni,\nchudí lidé .... a kdo o pomník\nse postará? Také zbyly malé\nnedoplatky . . .\nVrcholem všeho bylo, když\njednou matka Božčina k němu\npřišla a po dlouhém okolkování\npřiznala se, že by věděla pro něj\no nevěstě, bohaté .... Mnohá by\nse rozmýšlela, státi se jeho ženou,\nje tu Božčina minulost, její olou-\npení rodiče .... ale tatáž, o které\nmluví, slíbila jimza mlčení jejich\nmálo sice ale v hotovosti . . .\nKdyž Kristina opět se na ně-\nkolik dní objevila, postarali se lidé,\naby se o všem důkladně dozvě-\nděla, Zeny postavily se těsně ku\ndveřím jejich pokoje a hlasitě roz-\nkládaly celou historii.\nKdyž se Karel vrátil, zeptala\nse ho Kristina drsným a páno-\nvitým přízvukem, jaký si po-\nslední dobou navykla, co na všem\npravdy.\nVyprávěl jí stejný obsah se\nsměšnými poznámkami o všed-\nních přívěscích svého příběhu\na ježto mluvil se ženou, která\ns ním žila, dodal že Božky nikdy\nnemiloval.\nKristina tak nějak zle se po-\nusmála jakoby vítězila její žár-\nlivost a řekla mu: »Uvidíš, že\nnebyla hodna tvé lásky.«\nA po nějakém čase přinesla\ntrofeje své závisti.\n»Doba, kdy se tvůj příběh se-\nhrál, byla mi nápadně krátká.\nSla jsem k jejím rodičům a lží,\nže znáš nepoctivý základ jejich\nvyděračství, vyloudila jsem na\nnich poslední list, který jim psala.\nv\nCti, hrdino.«\n»Kdybych umřela, není on tím\nvinnen . . . Zamilovala jsem se\ndo něho po prvním setkání, ne-\nvšímal si mne - a když jsem\nv letě odjela, tam . . . vzdala\njsem se ze vzdoru prvnímu, který\npřišel. Student nějaký; ten je ot-\ncem mého dítěte. Když jsem se\nvrátila, byla jsem drzejší, zdařilo\nse mi dosáhnouti, po čem vášeň\nmá prahla A mám ho\ntak strašlivě ráda, nemohu se\nmu přec přiznati, on by mne za-\nvrhl . . . On smí jen vědět, že jej\nmiluji a podvádím-li jej, je toho\npříčinou jen má láska. On je\nsvoboden, on není zavázán ni-\nčím jen ať na mne nezapo-\nmene . . . .«\nJak byl ve svých očích nyní\nsměšným hrdinou. Podváděn,\n\nSUCHARDOVA-BOUDOVÁ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.14", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nsmýkán špinavým klepem vykořisťován, dal\nse trýzniti i starostmi —• ba, ani to su-\nrové vítězství nad ní nebylo pravdou a ta\nstrašná láska její byla vždy jen tížícím ka-\nmenem. Tak dlouho byl pánem a dvě ženy\nna něm pomstily své sestry; jedna jej pod-\nvedla, druhá předstihla jej důvtipem, podvod\nodhalivši.\nJak směšným byl hrdinou ten bývalý rek\nženských snů.\n\nU RAKVE.\nKAREL TOMAN.\nPochmurný pokoj. Pár amateurů umění.\nA v rakvi ležíš Ty. Mramorový klid zjasnil\nTvé tahy v poslední úsměv.\nPolorozvité růže, zrosene ještě červnovou nocí,\nsladké, žlutavé růže, na něž jsi býval tak pyšný,\nvoní z Tvé rakve. Příteli, Tvoje jara!\nJak ten vzduch zšedl! Stesk hořký a údiv tu cítím\nnad Tebou, zmlklým juž, melancholicky vážným\na touhu po písních, jimiž zpívala Tvoje jara!\nI ona přišla. Cítíš ten pronikavý parfum?\nOh, přišla, s tou lichotnou něžností hadí,\njež rdousila Tvoje sny. Vítězná, k triumfu přišla.\nZena, jak znaťs ji. Oh, nelkejte, drahá.\nTen havraní vlas ... a pocely žhavé ... a extase nocí . . . .\nŽivot je štědrý. Vše Vám nahradí.\n\nKAREL TOMAN.\nO hrajte! Večer je smutný,\nsvítilny zmateně hoří,\nsníh pokradmu do ulic padá\na popel v duši mou.\nO hrajte! Je tu tak ticho\nMám rád tu hymnickou bouři,\njež z duše Vám do tonu šlehá\nv hře prstů nervosních.\nO hrajte! Zimničně planou\nmé oči, v spánky krev buší\n6 hrajte tu sonátu starou,\nsonátu melancholickou!\nText známý v doprovod zpívat\nnám budou pohledy duší:\nsen, idylla, výkřiky bolu\nto ticho rozvlní."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.15", "texte": "»V OL NÉ SMĚRY«\n\nPECCAVI!\nADOLF BOH. DOSTAL.\nBlátivou ulicí vlekl jsem mdlé svoje tělo,\nmlhavý dešť se mi truchlivě na šaty věšel,\nsvítilen světlo se žlutavě tu a tam chvělo,\nnikdo té chvíle tou zamlklou ulicí nešel.\nPiana tóny mi chvílemi zazněly duší,\nchvílemi smích se v ní ozval, tak protivný nyní,\nznavený, zhnusený šel jsem tou ulice hluší,\nslyše své kroky znít s rouleaux výkladních skříní\nNáhle se divoká bolest mi do duše vryla:\njméno tvé čisté kdos tichounce zašeptal ve mně;\nplakala duše má, plakala cudnost má zbylá,\nna dně mé bytosti jen se cos chechtalo temně.\n\nDO KNIHY »TOUHA«.\nADOLF BOH. DOSTAL.\nCítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,\nvenku když listí už padá,\nkdyž se ti vrývavě vzpomínka poslední\nz přešlého léta do duše vkrádá,\na ty bys plakala ráda?\nJe to jen smutek a pláč někdy zoufalý,\nco tady ze všeho zb}?vá;\nmy jsme tak větili, my jsme tak doufali,\nteď nám ten smutek do hrudi splývá,\na v našich duších se stmívá.\n\nSMUTNÁ POHÁDKA.\nLOTHAR SUCHÝ.\nDaleko, velmi daleko,\nkam i touhy se odvážit boji,\nna nejzazšim ostrovu moře snů\nzaložil říši svoji.\nA vílu snivého pramene,\ntu nejkrasší v zemi celé\ndal provolat blažen chotí svou\na královnou říše své skvělé.\nVšak závistný černý démon zlý\nse vplížil kdys černou zradou\nv hrad jeho bílý za noci . . .\na otrávil královnu mladou.\nDva cypryše nyní jí nad hlavou\nsvé písně šumí tiše . . .\nkrál pláče a nemůže zapomnít,\na hyne jeho říše."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.16", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nKRONIKA. — MALBY V NAŠICH CHRÁMECH.\n— ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU PRAHY,\nJEJÍ ÚPRAVA A CO S NÍ SOUVISÍ. — NAKLADATELÉ\nUMĚLCI, UMĚLCI NAKLADATELÉ. —\n\n(KONEC.)\nJděme i na jiná místa Prahy kde se staví,\nzřídka se potěšíme, málokdy prospěje se vzhledu\nulic novými stavbami. Nestalo se tak vystavením\ngotické pětipatrové budovy na ostrohu naproti\nJelenímu příkopu, nestalo se tak i jinde. Většinou\nnových staveb nezískal celek, však i bez zřetele\nk celku nemožno se jimi potěšiti, ba tu teprvé\njasně vyniká, kde vězí kořen zla.\nBedlivý kronikář by sice při každém křikla-\nvějším porušení vzhledu ulic shledal, že bylo\nv čas, kde to vůbec možno bylo, poukázováno\nna hřích páchaný; může to však býti omluvou ?\nJest vskutku zajímavo přihlížeti, jak se v Praze\na v království staví v době, kdy heslo : Zacho-\nvání starobylé Prahy a měst českých ozývá se\ni ve vážných síních radnic. Obec Pražská vysta-\nvěla velikou nákladnou tržnici na místě krásných\nrázovitých budov s podloubím, a jak se tu po-\nstarala o zachování starobylého vzhledu dříve tak\nzajímavého náměstí? Pod záštitou obce vysta-\nvěla městská spořitelna palác poblíže Havelského\nkostela, jak tu šetřila rázu náměstí, a jak se\nstalo, že byl pohled na jindy pěkné náměstí tak\nkřiklavě znešvařen? Obec nechala poříditi pro\nněkteré části Prahy úpravovací plány, z nichž\nněkteré jsou již uzákoněny, a při dosavadním\nstavu věcí nelze ani dobře věřiti, že by při nich\nvzat byl náležitý ohled k rázu města a k jeho\numěleckým památkám.\nDovídáme se : S akcí pro zachování staroby-\nlého rázu Prahy vyslovily svůj souhlas sl. zá-\nložna v A., sl. spolek v 8., slavná Beseda v C.,\nZnáte jaké tyto korporace pro své účele, vlastně\npro vy užitkování svých peněz vystavěly baráky\nna náměstí starobylých měst A. B. C. a ptáte\nse v podivu, kam zmizela z království Českého\nopravdovost? Což vládne všude fráse, a opět jen\nfráse ? Konečně, snad je věci té přece opravdovosti\nvíce než tušíte, snad pro Bůh, zachování staro-\nbylého rázu vykládá si vrchnost v A. B. C. po\nsvém a věří, že postavením neslohové moderní\nZáložny, Besedy a spolkového domu opravdu\npřispěla záslužně k zachování jeho.\nZdá se, že dnešní ruch záchranný a úpravný\npřes rušnosť svou nevnikl hlouběji, snad je tím\nvinna ta pověstná naše schopnost organisační,\naneb snad by přece vinu nesl nedostatek oprav-\ndovosti a vytrvalosti, a vrozený nám sanguinism ?\nVěc objasnila by se bližším přihlídnutím, jak\nonen ruch záchranný a úpravný se ozývá tam,\nkde přirozeně ozývati by se měl nejživěji, nej-\nbujněji. Jak bouří to v obci výtvarníků, v obci\numělců českých? Mezi uměleckými kritiky? Jak\nozývá se ruch tento v našich revuích, v našich\nlistech a časopisech? Jak postaráno jest o to,\nabychom poznali v pravý čas jasně, náležitě\na nezkalene nejdůležitější činitele při úpravě\nPrahy, abychom náhle nedožili nemilého překva-\npení, jemuž těžko ba nemožno by bylo čeliti?\nCo dosaváde učiněno bylo, aby veřejnosti ob-\njasněny náležitě byly otázky splavnění Vltavy\na následky jeho pro vzhled Prahy, co učiněno\nbylo, aby vzbuzena byla důvěra ve zdar nových\nčástí města v assanačním obvodu.\nJistě, že by se přihlédnutím i jen ku některým\ntěmto zjevům ukázalo, kde dosavádní neúspěchy\nruchu záchranného a úpravovacího vězí.\nV kořenech české přirozenosti tkví jistá, přes\nvše pravím bohudík, že nevyhladitelná důvěra,\nkterá nás utěšuje v dobách nejhorších, kterou\nlze vyjádřili slovy: »Však ono již nějak bude,«\naneb »Pán Bůh dá.« A jisto jest, že jsme často\nz různých nepříjemností vyklouzli cestami ne-\nočekávanými a nepředvídanými. Dej Bůh, aby"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nse tak stalo i příště ve všech pro nás důležitých\nzáležitostech, aby si opět česká natura nějak\nsama pomohla.*)\nPřipomínám sobě při té příležitosti, že jsme\nv poslední době, svědky zajímavé, neobvyklé vý-\nV\npomoci. Slo o vydání uměleckých publikací,\nknižném bez dlouhého předchozího ohlašování\nku př.: Práce Mikuláše Aleše v třech ob-\njemných svazcích, objeví se Výtvarné pa-\nmátky z národopisné výstavy ěes ko-\nsi o van ské r. 1895., obsáhlé to dílo o mnoha\nsvazcích a stech velikých vyobrazení, objeví se\nkteré by si do šířky cestu klestily, tudíž lev-\nných děl. Jinde vydávají se nákladem akademií,\nministerstev, nákladem země, a tam, kde jsou cti-\nžádostiví nakladatelé, nákladem těchto, a stalo se\njiž často že tito s uměleckým vkusem úkolu\nsvému dostojí, dobré věci prospějí, a vlastní\nškody nedoznají. U nás jsme v příčině té bez po-\nmoci. Nemůže pomoci c. k. česká akademie, ne-\nmůže pomoci c. k. ministerstvo, nemůže pomoci\nzem ani nakladatelé, nu a tu objeví se na trhu\nv sešitech svetlotiskem výběr z díla toho pod\nstejným titulem. A kdo jsou nakladateli těchto\nděl? Nezkušení v těchto věcech výtvarníci.\nNechť jim smělým štěstí přeje. Věru, že sluší\nkonati povinnost' oproti nakladatelům jimž jde\no fedrování umění, stejně jako oproti umělcům,\nkteří okolnostmi nuceni stali se nakladateli.\nPlnění povinnosti té zdá se nám býti snadným\nba výhodným při publikacích, o nichž jsme se\nzmínili, prodávajíť výtvarníci díla ona téměř pod\ncenou, a přece prý jsou plni obav, zda nevalný\nnáklad svůj odbydou. Jaká to příležitost' učiniti\nsobě zásluhy o šíření dobré práce domácí. Před\nvánoci jest k tomu doba nad jiné vhodná.\nJak zachovají se tu vlastenečtí naši páni kněh-\nkupci, kolik exemplářů těchto pěkných děl od-\nbudou ?\n\n*) Z nedostatku místa nuceni jsme byli rozděliti »Kroniku«\nurčenou do prvního čísla do čísel tří, a tím se stalo, že před-\nběhla našeho kronikáře zpráva obsažená v předešlém sešitě\no ustavení umělecké komise pro úpravu Prahy. Ke zprávě té\ndodá/áme, že ustavení komise nebylo vyvoláno podanými\npamětními spisy. Jak povstala komise ona ponecháváme po-\nvěděti kronikáři. (Fozn. redakce.)\n\nRAŠENÍ.\nFR. KAVÁN."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nV. Mašek obdržev stipendium Akademie trávil celé le-\ntošní léto na moravské Slováci; z bohaté mapy, již sebou\nodtud přivezl, vyňata tuto reprodukovaná studie »SEKAČ«.\nJako ukázku z vánoční výstavy Umělecké Besedy podá-\nváme »LEŠETÍNSKÉHO KOVÁŘE« Jar. Špillara. P. T.\npublikum, které nemá příležitost do salonu Topičova zablou-\nditi, nechť srovná tuto reprodukci s »kritickou« zmínkou\n»Rozhledů«.\n»KALVÁRIE.« Práce sochaře Frant. Bílka v životní\nvelikosti provedená, nalézá se v kostele rodišti umělce, v Chy-\nnově u Tábora. Umělec doprovází dílo své těmito stručnými\nslovy: »Panna Maria po sejmutí a odnešení Krista s kříže ne-\nklesá při hrozném tom hoři, jako vše,\nco kol. Snahou moji bylo, již v li-\nniích věc, myšlénku vyjádřit a spůsob\nprovedení co možno v jednoduchých\nrysech. Místo »Hora lebek« (Golgotha)\njako hora lebek udělána.«\nTOUHA HOŘE KLID repro-\ndukovány dle barevných skizzFerd.\nEngelmúllera, k nimž kreslené výpl-\nně kolem případným jsou doprovodem.\nLitujeme, že reprodukcí STLDIE\nZPLENAIRU Oldřicha Homoláče\nnemožno podati též barevný dojem její.\nLINKA DEKORAČNÍ A. Suchar-\nd o v é-B oudové.\nFr. Kavána »RAŠENÍ«. Jaro\nnebem táhnou ještě šedé mraky a na\nvlhkých lukách počíná se tráva tu\ni tam v dlouhých pruzích zelenat. Studený vítr, ale v stro-\nmech již to raší . . .\nHISTORIE. Skizza S. Suchardy pro výzdobu městského\nmusea v Praze. Od téhož záhlaví pozvánky k Alšovu večeru.\nv\nAd. Wiesner. DRAČKY. Sujet podřízen jest problému\nkterým podán kontrast světla stlumeného uvnitř světnice po\nskupině peří deroucích se rozlévajícího, oproti jasu venku.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n\nBratrstvo s v. Lukáše, výpomocný a pensijní to\nspolek umělců výtvarných v Praze, konal dne 22. listopadu\nt. r. svoji řádnou valnou hromadu, při kteréžto příležitosti\nna oslavu 251etého trvání spolku vydána brožura: Prvních\ndvacetpět let spolku sv. Lukáše a pohled na dřívější sdru-\nžení výtvarných umělců v Praze 1348—1895. Napsal Victor\nBarvítius. Cvrt století uplynulo od té doby, co Ant. Lhota\nspolečně s Jos. M. Trenkwaldem a R. Mullerem, postarali se\no zaražení tohoto spolku a necelá ta doba dostačila k tomu,\naby se naň tak dalece zapomnělo, že se tvrdilo (stalo se\ntak po umělecké slavnosti na Zofíně r. 1894*, že pensijního\nspolku výtvarníků vůbec nestává. Inu ovšem u nás pro-\npadá nevšímavosti a zapomnění všecko, o čem stále a stále\nse nemluví, co stále a stále se nevnucuje. A na to oni tiší\na pilní pracovníci, funkcionáři spolku docela zapomněli. Do-\nvolíme si tedy sami na bratrstvo sv. Lukáše upozorniti, vy-\njímajíce z jeho stanov a výroční zprávy následující: Bratrstvo\nsv. Lukáše založeno bylo koncem r. 1870 za účelem a) udí-\nlení dočasných podpor členům, když bez vlastní viny do\nnouze přišli, b) placení příspěvků na pohřeb; dále těm, co\ntaké na pensijní matici připláceli; c) vyplácení ročních pensí\npo dosažení 65 (!) roku nebo po nastalé neschopnosti k práci,\npo chorobě tělesní nebo duševní a d) vyplácení ročních\npensí jich vdovám a sirotkům. Z výkazů jest patrno, že\nv prvních letech spolku upotřebovalo se prostředků spolko-\nvých poměrně dost málo, tak že když v 9. roce začalo se\nvvpláceti, mohlo se po prvních osm-\nčtvrtletí bez ustání udíleti 75-zlatová\npensijní quota (300 zl. roční pense).\nOd r. 1879 vzrůstal však počet pen-\nsi stů a to tak rychle, že v prvním\nčtvrtletí 1887 musel býti snížen podíl\naž na 40 zl. (roční pense 160 zl.). Za\nnynějšího stavu pak obnáší každá\nze čtvrtletních pensijních quot okrou-\nhle 51 zl. (roční 204 zl.). Úhrnná\nsuma spolku vyplacených pensí, vý-\npomocí a pohřebních příspěvků ob-\nnáší koncem 25. roku jeho trvání\n45.996 zl. 98 kr. Tuto krátce uve-\ndené, mluví samo i pro účel i o tom,\njak účele toho bylo dosaženo. Ne-\nupozorňujeme na to vrstvy nejširší,\nnechceme, aby ony skládaly hřivny\nsvé na prospěch umělců-veteránů,\njich vdov a sirotků, ale obracíme se\nna kruhy uměleckým nej bližší ano i na různé články roz-\npadlého kruhu tohoto.\nAkademie pro vědy, slovesnosť a umění. Byli\njsme přímo vyzváni (Čas, 12. XII. 96.) k úsudku o této kor-\nporaci u příležitosti výroční schůze Akademie dne 2. pros.,\nv níž podána byla zpráva o činnosti a udělených cenách za\nnejlepší díla v oborech umění literárního, hudebního i vý-\ntvarného. Co říkáme činnosti ústavu tohoto v ohledu na rozvoj\numění domácího? Co říkáme tomu, jak naloženo bylo s pe-\nnězi ze subvence státní a zemské? Co říkáme tomu, že\ndostal 1000 zl. pan M. ? Očekáváte snad proto, že nikdo,\nabychom tak řekli z rodinného kruhu našeho nebyl obšťastněn\nničím, že proto uhodíme na buben? Nikoli, nám je to po-\nsavad úplně jedno, komu svěřena k zužitkování hřivna 1000,\n400 nebo 200 zlatých, ten známý umělecký »brotnajd« v mla-\ndých řadách dosud se nezahnízdil a bohdá nezahnízdí, pokud\noproti širším zájmům uměleckým nebudeme stavětí osobní\nzájmy materielní. A potud také nebude se nám jednati o sumy\na osoby. Máme-li se pak otevřeně o udílení cen, jich stano-\nvení a částečně o činnosti Akademie zmíniti, tu pravíme :\n1. Zdejší obec umělecká jest tak malá, že vidíme jeden druhému\ndo mísy, neřkuli do atelieru, tak malá, že příliš dobře víme,\nco kdo dobrého udělal a dokonce vystavil, než abychom\npovažovali za nutné o cenu se ucházeti: Jakékoli uchá-\n\nHISTORIE.\nS. SUCHARDA."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.19", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\nzení se má vždycky v sobě osten ponižující.\n2. Udíleti ceny v zlatých medailliích má snad význam pro\nstarší výtvarníky, jinak dobře situované, dáti ale malou\nzlatou medailii umělci s existencí zápasícímu je ill u-\nsorní. 3. Odsuzující kritiku konání Akademie ku povzne-\nšení domácího umění se nesoucí pěstovati nedovedeme, aniž\nkde vidíme, že by podobná\nkritika kromě trpkostí čeho\nbyla positivního dosáhla.\n(Kvíčala!) Aže podle toho\nco jsme řekli, jsme se také\njako »Manes« řídili, svědčí\nfakta: Vyšel první díl Alše,\nrozprodalo se v zemích ko-\nruny svatováclavské nece-\nlých 600 výtisků, vyšty\n»Písničky«, na něž jsme nej-\nvíce spoléhali; prodej\njich vázl a bylo se obávati\no zdar díla celého byla\nnám nabízena pomoc, pro\npřípad, kdybychom se chtěli\nucházeti o podporu Aka-\ndemie, protože prý při ta-\nkovém podniku máme plné\nnároky k subvencím z dů-\nchodů veřejných. My to vě-\nděli a někteří členové aka-\ndemie to cítili též ale\n»Manes« nežádal a povin-\nnosť Akademie úplně odpa-\ndla. Zmínka druhá týká\nse našeho přítele J. Úprky\na pojí se ku třetí známého\nnevyšlého listu Akademie\nse týkající: V odboru vý-\ntvarném před dvěma roky\npřijat byl návrh, aby místo\nstanovených cen 1000 zl.,\n400 a 200 zl. udíleny byly\nčestné medaille s menší\nhodnotou, obnosů ušetře-\nných aby pak se užilo\nk vydávání a udržování\numěleckého časopisu, or-\ngánu Akademie, jenž by i za\nhranice (případně s cizo-\njazyčným textem) šířil zprá-\nvy o umění českém. Odbory\nliterární a hudební udílely\nsi ceny dále, výtvarný šetřil\nudílením medaillií, jmenoval redaktora časopisu, dal vysázeti\ntitulní list a nechal přes všecko plynouti léta. Měli jsme\nkritisovat »pracovat« po spůsobu jiných negativních pra--\ncovníků ?\nZaražení »Volných Směrů« bylo naší kritikou Aka-\ndemie. V ní proti 53 ročním tisícům stavíme prázdnou sice\npokladnu spolkovou, ale na vyvážení kapitálu přidáváme\ntrochu odvahy, dobré vůle a obětavosti. To ale ovšem té druhé\nkritice nestačí, jí toto naše počínání, je vyvoláním opět jednoho\nzbytečného časopisu, protože jsme neměli chutě s nimi zároveň\nkopat do těch »starých, přežilých«, jen tenkrát měli jsme\nnárok na název listu »oprávněného, moderního«, jen tak i dle\nmínění jich byli bychom\nměli nároky na podporu\nAkademie; takto ale narů-\nstají prý i nám cop}r.\nAlšův večer v ma-\nlém sále měšťanské besedy\nodbýval se ve čtvrtek před\nsv. Mikulášem 1. P. 1896.\nZapomněl jsem podotknouti\n»slavnostní« večer, protože\njinak podobný večer slaví\n»Mánes« každý rok, jen že\nne každý rok odevzdává\nmistru pěkně vázanou knihu\njeho vlastních prací, ne\nkaždý rok hraje mu tambu-\nrašský sbor a zpívá aka-\ndemické kvartetto a jiní\nochotní majitelé vyškole-\nných hrdel, ne každý rok\nsejde se tak vzácná spo-\nlečnost jeho ctitelů.\nSál byl přeplněn; z pozva-\nných dostavil se vyjí-\nmaje zástupce pražských\ndenních listů snad každý\n(»Umělecké Besedě« prý se\npozvání nedostalo) a proto\nnepřišli ani její funkcionáři,\nkteří je dostali).\nVenkovští pozdravovali\nmistra dopisy i telegramy.\nAi řeči byly pronášeny,\noslavující »d esí ti let éh o«\nnyní »čestného« starostu\nAlše.\nAle ani tyto řeči nepři-\nvedly večer v koleje ob-\nřadné slavnosti, ba ani\nnávštěvy vzácných hostí\ntakových, kteří při vypo-\nčítávání honorací v denních\nlistech uváděni bývají na\nmístech nejpřednějších.\nUznání umění Alšova i láska k milované jeho osobě sloučily\nv tento večer v jedněch zdech všechny konfesse umělecké\ni politické světa mladého a daly dostaveníčko i starším zá-\nstupcům umění a vědy. Večer vyzněl jak počal; bez fanfar\nveřejnosti Mimo »Radikálních listů« a později i »Politiky«\na »Studenta« nevěděl žádný žurnál o něm ničeho.\n\nDRAČKY.\nAD. WIESNER."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nVÝSTAVY.\nVánoční výstava Umělecké Besedy. Uvykli jsme\nhleděti na vánoční výstavy U. B. jako na trh vánoční, kde\njde o to, usnadniti obecenstvu koupi méně ceněnjmh obrazů\nza dárky vánoční a proto nesouhlasili jsme nikdy s tím,\nkdyž o těchto příležitostných výstavách uveřejňovány byly\nreferáty zrovna tak vážné, jako o výstavách jiných řekněme\nrudolfínských. As těmi referáty nesouhlasíme ani dnes, kdy\nvedle dobré práce náhodou třeba »raka« to z výstavy\nvýroční visí »kýč« na prodej udělaný a kdy na obě ty věci\nbéře se stejné měřítko. Doufáme pak, že v takovémto rámci\njako trh vánoční shledáváme letošní výstavu U. B. naposled,\nneboť nutnosť její zmizela zařízením salonu umě-\nleckého« pana Topiče a rokem příštím pozdravíme vážnou\nvýstavu U. B. ne jako tržiště, ale jako »Rhodus« pro členy její.\nPři té příležitosti jest nám se zmíniti o refcátě docela\nnového druhu; píše jej dr. F. X. Jiřík proto, aby si schladil\nžáhu právě jen na těch umělcích, kteří proti němu podepsali\nzasláno v »N. L.« a »Case«. Osobní nenávist' snad nemá\nrozhodovati u toho, kdo si sedá na stolici soudcovskou !\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n\nKonkurence na chrámová okna sv. Ludmily na Král. Vino-\nhradech (viz » Volné Směry« č. 1. sl. 48) zúčastnilo se osm-\nnáct umělců čtyřiceti návrhy. Rozhodnutím poroty přisouzena\ncena první Adolfu Liebscherovi (značka kříž v kruhu), cenu\ndruhou obdržel Fr. Urban (M-j-F), třetí pak Fr. Krisan (»Pa-\ntroni Bohemici«). Třem návrhům pak dostalo se čestného\nuznání (heOa: kříž s dvěma šípy, »Dle starých vzorů« a »Se-\nverin«). Slohově ku stavbě chrámové nepřimyká se žádný\nz návrhů došlých. Co se prvních dvou cenami poctěných\nnávrhů týče, dáváme přednost onomu se značkou M -f- F\n(sv. Antonín a sv. Cecilie) před návrhy se značkou kříže\nv kruhu. Proč obdrželi »Patroni Bohemici« cenu třetí je nám\nzcela nepochopitelno, zejména když jsme viděli v jiných ná-\nvrzích nepoměrně lepší věci (jmenujeme na př. jen návrh\n»Podle starých vzorů«). Či snad proto, že návrh ten se tolik\nblížil gotice f prof. Sequense, anebo že nejvíce odpovídal\nbezduchým ideálům různých pánů radních a páterů? Upřímně\nřečeno nečinila městská rada vinohradská dobře, když ve-\nrej nou výstavu návrhů uspořádala, neboť po ohlášení takových\nrozsudků jury se konkurence vlastně diskreditují. A nebude\nbohužel odpomoženo drive, dokud hlasy svými rozhodovati\nbudou neumělci.\nv\nSprávní rada živnostenské banky pro Cechy\na Moravu v Praze vypisuje veřejný konkurs na náčrtky\nplánů pro stavbu vlastní budovy na staveništi bývalého domu\nčp. 862 a 863 na Příkopě v Praze. Půdorysy v měřítku 1 : 200\na pohledav v měřítku 1 : 100. Ceny 1000, 500, 400, 300, 250\na 200 zl.. Lhůta dodací do 31. ledna 1897 v místnostech banky\nna Příkopě. Porota dosud jmenována nebyla.\nFontána před Rudolfinem. Koncem měsíce listo-\npadu jmenována radou městskou jury k posouzení prací,\nv níž dle podmínek konkursu zastoupeni sochaři p. Maudrem\na J. Myslbekem; architekti p. J. Schulzem a Jos. Zítkem; ma-\nlíři Maxem Pirnerem, který však volbu tu nepřijal.\nŘeditelství 11. výstavy strojů síly a práce v Mnichově\nr. 1898. (11. Kraft und Arbeitsmaschinen-Ausstellung Miinchen\n1898) vypisuje mezinárodní konkurs na plakát, jenž\nv jasné a zřetelné kresbě reprodukce schopné (ne více jak\n%\n3barevné) naznaciti má účel výstavy. Stroje a náčiní práci\nprůmyslníka podporují a ulehčují, výrobky jeho zlepšují\na ziaciňují. Ceny vypisují se tři, 600 marků, 400 a 200 mk.\nVedle toho mohou 3 následující práce býti zakoupeny za cenu\ná 100 mk. Lhůta končí 1. dubnem 1897. Bližší podmínky\nsdělí Ředitelství výstavy v Mnichově.\nUmělecko-průmyslový konkurs (viz »V. S.« č. 2.,\nsl. 100) skončil následovně:\nŽelezný předmět osvětlovací: První cena udělena ne-\nbyla, druhá cena přisouzena p. Ad. Hallerovi uměl. záme-\nčníku v Praze. Dále uděleny dva akcesity po 30 zl. dvěma\npracím p. V. Němce, uměl. zámečníka v Praze. Z 11 došlých\nšperků udělena cena první práci p. Karla Bláhy, odborného\nučitele školy v Jablonci, druhá práci p. Karla Maliny, ab-\nsolventa uměl. prům. školy pražské. Vazby došly pouze čtyry :\ncenu druhou obdržel p. Boh. Fischera v Praze, akcesity\npo 25 zl. pan V. Horák a Jan Popelka z Prahy. Veškeré\npředměty ty vystaveny, jsou v přízemním sále v Rudolfině\ndo 13. ledna 1897 denně od 10 3 hodin.\n\nS. SUCHARDA.\nZÁHLAVÍ POZVÁNKY."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.21", "texte": "Listárna redakční.\nLiterární příspěvky buďtež zasýlány na adresu: Jaroslav\nHilbert, Praha 11., Jungmannova třída 7. Karel Mašek\nPraha I. 83, Rudolfovo' nábřeží.\nDopisy neodpovídáme a zbytečno tudíž zásylkám připo-\njovati poštovní známky neb lístky. Zásylek nedostatečně\nfrankovaných nepřijímáme.\nM. V. (Čtyři obrazy.) Jean de Veauleuqe. Písně\nnemocného atd. H. Sm. (Resignace.) Karel T. Krom.\nA. B. C. Ariel. Neuveřejníme. Jarlošňe\\ Snad »Za\nnoci.« Pokračujte. »Když lampy shasly.« Příliš jednoduše\nintimní. Pošlete jiné. Mimosa: Použijeme. Prosíme o další.\nUvs. Použijeme. Pokračujte. Třešňová alej: Něco použi-\njeme. Porkačujte.\n\nNa výměnu a k oznámení došly listy:\nCas. List věnovaný veřejným otázkám. Red. Jan\nHerben, na Král. Vinohradech.\nRadikální listy. Vycházejí v Praze vždy v sobotu. Red.\nAnt. Hajn.\nZlatá Praha. Obrázkový týdenník pro zábavu a poučení.\nRed. Ferd. Schulz, nakl. J. Otto.\nNoviny Těšínské. Písmo posvěcené českému lidu ve\nvých. Slezsku; vychází v Těšíně každou sobotu. Red. Stan.\nPokorný.\nVolný duch. Časopis pro zájmy společenského a du-\nševního života. Vychází dvakrát měsíčně na Smíchově. Red.\nFr. Novák.\nModerní Revue pro umění, literaturu a život. Vede\nArnošt Procházka.\nNový život. Měsíčník pro umění, zábavu a vzdělání.\nVedev Karel Dostál-Lutinov.\nČeský jih. Vychází v Táboře každou sobotu, se stálou\npřílohou zábavní.\nNase Hlasy. Časopis věnovaný zájmům českého lidu.\nVychází v Ces. Brodě dvakrát měsíčně. Red. Josef Miškovský.\nHlasy z východních Cech, list svobodomyslný pro vý-\nchodní Čechy. Vychází v Chrudimi každý pátek. Redaktor\nJ. Dubský.\n,v list. Týdenník věnovaný rolnictví, hospo-\ndářství, průmyslu a samosprávě. V Chrudimi. Red. Ad. Eckert\nLabské proudy. Vychází jednou týdne v Kolíně. Red.\nJos. Skába.\nStudent. Vyjde lOkrát za rok. Vydává JUst. L. Dyk.\nStudentský sborník. List vedenýv v zásadách strany\nneodvislé. 10 sešitů ročně. Vyd. Aug. Žalud, maj. Jan Va-\nflíček.\nJihlavské listy. Politický týdenník pro zájmy českomo-\nravského pohoří. Red. Jan Máša.\nOsvěta. Měsíčník pro zábavu a poučení. Red. V. Vlček.\nKrálovské pohádky. Veršem a kresbou vypravují Bo-\nhumil a Karel Klusáček. Nákladem a tiskem dra Ed. Grégra\nv Praze. Cena 1 zl. 40 kr.\nSneseme rádi výtku stranictví za to, že zde upozorňu-\nna »Královské pohádky«, jichž illustrátorem a polo-\nvičním autorem jest redaktor »Volných Směrů«. A kdyby\nse bohužel! nebyly na vánočním trhu tak opozdily\nbylo by %ajisté vůbec zbytečno na ně upozorňovati, neboť\njistě získají sympatie všude na první pohled vkusným, ne-\nvypínavým přepychem úpravy a mile známými jmény obou\nautoru. Jsou to veršované, satirické pohádky vydané v úpravě\ndokonale k obsahu přilehající s illustracemi pravého po-\nhádkového rázu a přec plnými satirických a humoristických\ndetailu jako obsah veršů, vtipně a plynně vypravovaných\nmetrem starých, národních zpěvů. Jest to kniha, jejíž rázu\njistě nenajdete podobné. Díl právě vydaný obsahuje předzpěv\na pohádku »Jak se švec králem stal«; následovati budou\nještě knihy dvě »Tři černé vlasy« a »0 zakleté prin-\ncezně« každá samostatná, souvislé však osudem králov-\nského rodu srdečná dedikační básnička vysvětluje, že\nsosnovány jsou z motivů pohádek, vypravovaných babičkou,\nkteré však křehkosť lidská a běh života trochu pozměnily.\nBohatstvím illustrací vyniká kniha tato značně mezi jinými\npublikacemi illustrovanými a budiž na množství obrázků\na eleganci úpravy poukázáno hlavně těm, kdož podezřivým\nzrakem dívají se především na cenu knihy. Ojedinělý ráz\ntohoto díla zasluhuje, aby došly »Královské pohádky« nej-\nhojnějšího rozšíření a doufáme, že ho dosáhnou svou umě-\nleckou výpravou i svým svěžím, nenuceným humorem.\n\nNákladem a péčí spolku »MANES« vyšly:\nMikuláš Aleš.\nDíl I. Práce předmeterp historie se dotýkající.\nDíl 11. Pokračování dílu 1., různé i Ilustrace a práce\ndekorační.\nDíl 111. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zl. Původni plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v původní vazbě 8 zl.\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMĚRŮ« obdrží\nListy z Palety\n(vydané roku 1894)\nza sníženou cenu Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směrů« nebo\npokladník spolku J. Stene v Praze 11., Plavecká ulice čís. 13."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189701-01.1.22", "texte": "Veršovaná satira\nDr. B. Klusáčka,\nprovázená 34 uměleckými pero-\nkresbami\nK. L. Klusáčka.\n2?©ln.á,d.3s:a, pr^rá,:\n»\nJak se švec králem stal.\nCena výtisku nádherně a moderně vypraveného 1 zl. 40 kr.\n«\nPřímé\nKaždé knihkupectví, v němž požádáte, rádo předloží Vám k nahlédnutí tuto novinku. -\nobjednávky vyřizuje nejrychleji\nNakladatelství Dr. ED. GRÉGRA, knihtiskárna\n■v 2?r a.:z; e, v Tůních cis. B—II.8—II.\n\nř\\£\n'A\n<á\ni\n<r\nz Ceskoslovanské Yjstavy Národopisné r. 1895.\ne>\nSSfto\nSESIT I.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětu z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oboru\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vycházeti bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\n12 sešitů o 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. I*7o r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\nw\nm"}]}