{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_sha256": "03110015321d49a796ec0434c96eefc8913cd17aa0f44b9f41a33818a7454611", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/02_01/bmtnaan_1897-02_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/02_01/bmtnaan_1897-02_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c002", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 429, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nMája Z.: Ostrov v širém moři,\nViktor Dyk: Mlha.\nOtokar Březina: Dlouho stáli ...\nZdena Berková : Mimosa.\nv\nEm. ryt. z Čeňkova: Historie zámku\nve Versaillesu.\nK. Nejč: Utišení. — Vidiny soumraku.\nJaroslav Kvapil: Přípitek o půlnoci.\nBohuslav Knosl: Smutek á láska tro-\nvatora v kostumu fin de siécle.\nJ. V. Khéres: V mozku.\nKronika. — Slova k illustracím, —\nZprávy umělecké. — Výstavy. —\nSoutěže umělecké. —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.1", "debut_caractere": 649, "fin_caractere_exclue": 922, "texte": "ILLUSTRACE:\nM. Pirner: Studie.\nE. Dítě: Fragment. — Studie.\nHofbauer: Ozdobná linka.\nvSaloun : Praha.\nF. Urban: Sv. Antonín. —- Sv. Cecilie.\nJ. Mařáková: Truchlící.\nJ. Panuška: Pohádka.\nA. Slavíček: Podzim.\nB. Simanovský: Svícen.\nJ. Saloun: Tympanon.\nS. Sucharda: Tympanon."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.4", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 563, "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme a zbytečno tudíž zásylkám připoj ovati poštovní známky neb lístky. Zásylek nedostatečně\nfrankovaných nepřijímáme.\nB. Květoslav Volný. J. E. B. (Tys démon můj atd.) Volný. (Sníh padá . . . atd.). L. Velt. (Dva sonety atd.)\nMrzali atd : Neuveřejníme. R. Hl. S. S. PřibyslavSký: Pokračujte. Har. Ž. R. K. Některé uveřej-\nníme. Dr. F. P. Překladů neuveřejňujeme.\ní . . ■< - / . \"■ '• ' ■ ■ \"■ • • ... ■ s-'- •. u O ■ ■■■' 's . a1 \"■ ' -1 .>■ • : -v' . •- • - -v' ' ./ ' ■ V . v \\ J - •'' ■>' . ■ >■-/ ; - - ;■■ , . 9 ' • -'' < ;"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149 / 150", "page_fin": "151 / 152", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.5", "titre_corps": "OSTROV V ŠIRÉM MOŘI. — NAPSALA MÁJA Z.", "titre_sommaire": "OSTROV V ŠIRÉM MOŘI. — NAPSALA MÁJA Z.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1105, "texte": "OSTROV V ŠIRÉM MOŘI.\n— NAPSALA MÁJA Z.\n\nPlně rozkvetlý den červencový\nrozpaloval rudou skálu v moři, osamělou\njako nitro poklamaného člověka.\nRozhořelé slunce na velikém, radost-\nném nebi sestupuje iv moje srdce. Le-\nhám v jímavém úžasu na břeh moře.\nObčas švihne a uhodí mne ve tvář kytka\nkrůpějí vlny o kameny rozbité, křišťá-\nlové hrášky stékají po tkáni mých šatů.\nRaduji se jako dítě; cítím život, bije\nmou tepnou, hoří v mé krvi. Vykřikuji\ncosi nesrozumitelného.\nRoztavený kotouč slunce zraky osle-\npuje; je všecek opředen zlatou, pohybli-\nvou pavučinou paprsků. Protínají se,\nvrhají se do moře, na němž se rozněcují\ni shasínají záplavou řeřavých odlesků\na ty jiskry svítí ostrou prudkostí, na-\nskakují, mizí, zapalují se jako diamanty.\nZástupy hvězd jejich putují někam\ndaleko, za steskem, i za radostí. Moře\nv živém rozvlnění zpívá poslední píseň\nslunci, tuší sklon, odliv, padání, hýří\nv barvách a zvuku. Na právo v slunci\nsvítí sněžně výspa. Bílý její písek chví-\nlemi vykřikuje, kdykoliv se ho slunce\ndotkne. O její břehy rozrážejí se křišťá-\nlové vlny zeleného moře. Leží tu, jak"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.4", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 4117, "texte": "čistá velká perla, vroubená rozteklým opálem,\nmoře hoří a jásá jasným zvukem stoupajících\ni padajících vln, měkkým jejich šploucháním.\nVlny se rvou, stříkají, jedna leze po hladkém\ntěle druhé, bouří se, tlukou do břehu, rvou je,\nřvou, rozbíjejí své hřbety do rozpěnění, umdleny\npadají zpět a zpívají dál.\nVše je sladěno v jediný opalisující akkord..\nSmysly se zvedají, nervy se napínají, rvavý život\nkypí v bujném, vášnivém chtění.\nHejno racků zapadá do moře jako bílé lu-\nv\npeny. Doprovázeli loď, zakotvivší v moři. Siroko-\nboké čluny plují do zátoky, naplněné dráždivým,\nčpavým zápachem hnijících chaluh, jež příliv\nnanesl.\nSest vesel zvedá se v každém člunu i padá\nv stejném rhytmu; dívám se na kapky vody,\nstékající s nadzdvižených lopat. V každé krůpěji\nzhlíží se slunce, každou prohřeje, prozlatí, všude\nzář, vůle a síla.\nMyslím na modré oči veslařů, na jejich divný,\nvždy jako do velké dálky upřený pohled, na\nmlčenlivě, semknuté rty a těžkou prací, mořskou\nsolí a rybím hlenem stvrdlé dlaně. I nahrbené,\nmocné šije vidím, svítící bronzově z výkrojů\nmodrých kazajek. Zamlklí žijí v čistých, malých\nsvých hnízdech jako mořští ptáci.\nTam nahoře, vysoko na skále, blízko koste-\nlíka, v kamenité hlíně, porostlé sporou a chudou\ntravou, spí otcové jejich, ženy i děti jejich věčný\nsvůj sen. Příroda ustlala jim tvrdě, jak byl tvrd\ncelý jejich život. A nad všemi hroby, skoro ne-\nznatelnými, trčí k nebi kříž s ukřižovaným člo-\nvěkem, jehož leb kdysi prorazila dělová koule,\nrvoucí se za některou velmoc o nepatrnou, dro-\nbící se skalku v moři.\nPod křížem je nápis: »Těm, kdož se nevrá-\ntili«. Zlato těch slov dohasíná teď asi v poslední\nzáři dohořívajícího slunce. Jdu za nimi, klekám\nv duchu a vzpomínkami líbám trávy na chudých\nrovech. Jdu se rozloučit se sluncem, obejmout\nodcházející den, roztesknit svou duši.\nDole rozráží moře své čelo v neústupné boky\nskalnatých břehů, ječí, stříká, napadá, odstupuje.\nJeho zvony bouří svým hlaholem i zde v té\nvýši. Obracím se a hledím dolů, do hloubky pod\nsebou. V přístavu se hemží maličcí lidé, směšně\nnepatrní v rozestouplé nesměrnosti vod a obzorů.\nŽivot zdá se být zjitřen, horečně rozvlněn\njako obilí ve větru, jakoby dohonit chtěl před\nskončením dne, čeho zameškal. Mořští ptáci již\nneloví, stichli, jejich dravost um dlela, ryby kle-\nsají v hloubky, výspa pohasla, sešedivěla, a prů-\nzračná zelená voda jejích břehů omžem jest\njako patina starých kopulí.\nMoře oddychuje malými vlnami, jako v únavě.\nNa západě kryje je veliký mrak, šeděmodré\npáry zalehávají na obzoru spousty vod. Moře\nstoupá v oblaka, nebe hrouží se v tajemné jeho\nhlubiny, není přechodu, obzor zmizel a v opa-\nrových dálavách tkví několik válečných lodí,\njakoby uvázlo v étheru.\nKoho a co hlídají? Kdo a proč je posílá?\nSlabounký vítr zavzdychal v pustině, neza-\nvadil na svém přeletu o strom ani o keř, jen\nsluncem vypitá tráva šustí, sporá a chudá jako\nživot prostých rybářů.\nSmutek a ticho volají, budí duši.\nRudé skály, omývané, bičované mořem, zhlí-\nžející se nyní ve vodě, temné jako kalená ocel,\nzvedající nyní po odlivu svá čela, opuštěné,\nzbavené tajů svých břehů! U pat vašich chladne\nvlažné bahno odešlého moře, na vaše hrany\nusedlo nepovšimnutí stesku a hoře opuštěných\nmilenek. Díváte se truchle do ulehajícího stichnutí\nvečera, na obzor severu, zakouřený jako ka-\nV v\ndidlem obětí. Cekáte? Toužíte po zítřku? Či\ntoužíte tak stále? V slunci i ve shasínání, v bouři\niv tichu?\nDva chudí běláskové tulí se v letu, dotýkají\nse svých roztřepených, pelu zbavených křídel.\nJdou spolu umírat, až slunce zapadne.\nTo zapadá vzdáleno, za mraky, lemuje je\noranžově, prodírá se nachovou září.\nNesmírné ticho tlačí se zdola do par vzduchu.\nUsínající moře otevírá své nitro a jeho hlubiny\nkrvácejí. Barvy se řinoujako vůně spících květů\na barví hladinu, v níž smáčí noc své nohy. Par-\nnaté závoje jejího roucha vlekou se obzory,\nslunce neviděno odešlo, hasne západ v mracích\na hasne i moře.\nOvce pasoucí se v té výši, vždycky přivá-\nzány ke kolům a přikovány na dlouho k jedi-\nnému místu, ulekaně mečí a konečně také uti-\nchají. Veliký mír a klid, němě touživý, snáší se\ndo trav."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c006", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149 / 150", "page_fin": "149 / 150", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.5.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.3", "debut_caractere": 1107, "fin_caractere_exclue": 1125, "texte": "M. PIRNER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153 / 154", "page_fin": "153 / 154", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.6", "titre_corps": "DLOUHO STÁLI ...", "titre_sommaire": "DLOUHO STÁLI ...", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1875, "texte": "DLOUHO STÁLI ...\n\nDlouho stáli v bolestech, jako v dýmu vlastního ohně,\na mlčení jejich bylo řadou závratí. V staletí tragickém snění\njím umdlety duše. Dvě mystické noci jednoho dne, okna protiležící,\nstřásaly hvězdy do jejich vigilií.\nI četli nová tušení z hvězd, jak z rozmetané sazby ohnivých liter,\njejíž původní smysl je ztracen pozemským zrakům. (Snad čistí ěetli v ní jednou\ntajemství prvního jitra a píseň o růžích všech svítání příštích,\njež zvoní v modlitbách do snění Svatým.)\nA když se vrátili, nejhlubším hlasem je vítala země :\ni viděli ji v barvách, které se nemění smrtí, transparent věčného ohně\nOd obzoru k obzoru nad nimi letělo hosanna světla\na hlubiny květů k nim vášnivě vykřikly vůní.\nPohřební zvony zněl3r v blízkosti jejich jak volaní k slavnosti duší,\njiž smrtelní jenom jednou jsou přítomni v žití.\nA bázeň soumraků dýchala v tušení jejich jak cesty v zahradách neviditelných,\njichž vůně nocí se sesílila.\nNovým písním učili pozemskou lásku, úsměvy novému kouzlu,\nvečciy jinému hovoru duší a zardění její v rozkoši třásti se bázní:\nv zkřížení zraků, jež do dálek svítí, v polibcích vonných příštími růžemi,\nčíši svou podati do noci k přípitku nezrozeným.\nNadšení letního dne v jejich slovech se chvělo, když paprsků hudbou\nprovází němou práci zrajících hlubin. A vše, co v duši soumracích kvetlo\ntěžkými klasy se doteklo země. A my jako ženci, poslušní rozkazu jejich,\nklidili požehnání zrní a písní.\nAle zrnky bolesti jejich se upíeně dívaly v dálk}7 slzami svými,\nkde hrami věčného světla se zdvihaly obzory země, vzdálené smrtí;\nneznámá města všech čekajících, studnice stíněné palmami,\nv mlčení věků se před nimi zrcadlily.\nA když odešli, byl odchod jejich bratřím jak ticho, v němž dozněla modlitba,\na jako smiřující úsměv při záporné odpovědi milujícího.\nVítr, jenž zdvihá se na březích, příznivý odjíždějícím,\na pohnutí radostných očekávání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153 / 154", "page_fin": "153 / 154", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.6.1", "titre_corps": "OTOKAR BŘEZINA.", "titre_sommaire": "OTOKAR BŘEZINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.5", "debut_caractere": 1877, "fin_caractere_exclue": 1902, "texte": "HOFBAUER.\nOTOKAR BŘEZINA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163 / 164", "page_fin": "167 / 168", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.7", "titre_corps": "MIMOSA. — z MELANCHOLICKÝCH MOMENTŮ. — NAPSALA ZDENA BERKOVÁ.", "titre_sommaire": "MIMOSA. — z MELANCHOLICKÝCH MOMENTŮ. — NAPSALA ZDENA BERKOVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2371, "texte": "MIMOSA. — z MELANCHOLICKÝCH\nMOMENTŮ. — NAPSALA\nZDENA BERKOVÁ.\n\nVeliké okolíky přímo vypjatých žárovek zdály\nse naslouchati veselé hudbě, jež rozvíjela své\nnekonečné melodie, spouštějíc je v záchvaty\ndrobně staccatovaného smíchu a ve výkřiky, jež\ndávno již sklouzly s té pečlivě umetené cestičky\nslušného chování, ač zde konečně ani nemíst-\nnými nebyly. Trochu stranou od proudu stále\nse šířícího přecházelo zvláštní domino. Pod po-\npelavě šedým krajkovím, hustě sčechraným, pro-\nbleskovaly ohnivé hedvábné květy spodního rou-\ncha, se stříbrného čepce mírně kuželovitého tvaru\nstáčel se šedý závoj, a jemná dívčí ruka, jíž bílá\nrukavička s bohatě nabíranou manchettou übírala\nveškeru grácii, držela volně vysokou hůl, s níž\nkývala kytice rudých růží, podchycených šustivou\nstužkou.\nTeď ji náhle obtočil ševelivý vír několika\nbláznivě zakuklených postav. Stála klidně pro-\nstřed nich, a na všecko jejich ostré, ač ještě\ndosti opatrně volené vyzývání (poznaliť im-\nponující distinkci zajímavého zjevu) odpo-\nvídala pouhým pohledem, vážným a tichým,\njenž pod těsnou maskou pomalu se smekal\ns jednoho na druhého. Zasmáli se bru-\ntálně • snad ani jinak neuměli a celý\nten potrhlý roj maŠkar v nezvyklém šatě\npitvorně se hrbících odcupal dále. Bujné\nveselí roztáčelo se kolem do kola.\nVysoký dvořan z doby josefínské sto-\npoval rozkošné děvče v bílém čepci Charlotty\nCordayovy. Křížové otázky však nepomá-\nhaly, prozrazující odpovědi zůstávaly ne-\nvysloveny, protože ledabyle lháti nechtěla\na duchaplně neuměla. Dvě rusovlasé ry-\nbářky s rozpustilým smíchem natahovaly\nhubenému clownu přes hlavu režnou síť,\ndobře vědouce, že ta »zlatá rybka« má\nv psacím stole nezaplacené účty, jimž credit\npovážlivě dochází. Dobromyslný pierrot vo-\ndil malé dítě s panenkou a nevytušil ještě\nsvým žemličkovým rozoumkem cynismus\naž příšerný té zkažené dívčí duše, vězící\nv tak naivním obalu. A zase chumáč jedo-\nvatě zelených domin se špičatými kápěmi\nvráží bezohledně mezi kolemjdoucí, bodají\njako komáři svými neomalenými vtipy, ano\njedno z nich osmělilo se několika interes-\nsantním maskám pozdvihnouti škrabošky,\nale tak kvapným pohybem, že nevíte, vi-\ndělo-li v tom okamžiku pouze oblouk brady,\nči poznalo-li též barvu očí.\nMladý muž v obdivuhodně jemném ko-\nstýmu markýze nesl svou biscuitovou,\núměrnou postavu lomozivým klubkem lidí\na lorgnetoval mlsně všecky krásné šíje."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2194, "texte": "Byl to mladý malíř, jehož sláva visela na teničké\nnitce časové obliby a na trošku silnější přízi na-\nvinulého sarkasmu, jímž tvořil velmi zručně ma-\nlované parodie cizích uměleckých výtvorů. S po-\ndivným chicem točil vždy svůj plnobarvý štětec\ndo špičky ostřejší než hadí zoubek a trhavě jím\nzajížděl do jedva naškrtnutých kontur s kvapem\ntak nervosním, že si zjednal epitheton Giordana.\nDívka v rudošedém dominu vzrušila se ze\nsvé apathie a pevně se naň zadívala. Pod same-\ntovou škraboškou markýze tušila zvláště rozkří-\ndlené obočí nad žlutohnědým zásvitem velikých\nočí, očí s takou silou milovaných, že jediný jejich\npaprsek nítil v ní podivné slzy štěstí. Věděla,\nže pod bílou, pečlivě sčesanou parukou svíjejí\nse lesklé, hnědé kučery v mohutných vlnách,\nk nimž se již často její prsty vztahovaly, ale\nnikdy ještě nepřiblížily v elektrisujícím dotyku.\nPoznávala určitě nedbalý pohyb ruky, karakte-\nristickou, nekrytou linii od ucha ke krku i lehkou\nchůzi jako na perách. Byl to on, její snoubenec.—\nNěco ji udeřilo do hlavy, snad nějaký harlekýn\nzasáhl ji svou chřestivou klapačkou, byla to\npodivně plochá bolest' a nabyvši intensity až\nv druhém mžiku, valila se k srdci.\nVždyť jí slíbil, že sem nepůjde! Šla\nk němu blíže, ale zastavila se. Markýzovi na\nrámě zavěsila se francouzská selka s hlubokou\ndekolletáží. Rozevírajíc velký bílý vějíř, bleskla\nzoubky pod krajkou a zaprosila komicky li-\nchotně: »Tys tak slavný malíř, napiš mi sem\nnějaký sladký veršík, nebo, chceš-li, načmárej\ntam směšnou hlavičku. Ano ?«\nVryl tam úsilovně karrikaturu šaška a vrátil\nvějíř s poklonou staré versailleské školy. Odsu-\nnul kraj její dlouhé rukavice a políbil bílé rámě.\nV tom přišustilo šedé domino a ptalo se\npoložertovně, dusíc svou nedůvěřivou náladu:\n»Cos tam napsal ?«\nNěco v tom hlase jej píchlo, pátravě se na\nni zahleděl a řekl pak zdánlivě zběžně: »Zlá\ndomnění mají přirozenostjedu, praví Shakespeare.«\nA významným pohledem zasvítiv, vzdálil se.\nJako lehká, šumící pěna vznáší se kalným\nvzduchem rozčilující rytmus blouznivého valčíku,\npletence vlasů propletené barevnými tkanicemi\nošlehují tváře, cáry strakatých papírových čapek\nšustí na zemi, hypermoderní, urychlené nápady"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 967, "texte": "bičují unavené duše. Koketerie zahaluje indivi-\ndualitu, prostota se jí chlubí.\nV řetězu polonaisy semkly se náhodou dvě\nruce, jedna s kyticí tmavých, vadnoucích růží,\ndruhá s perleťovým lorgnonem. Ona prohlubujíc\nrychle hlas, zeptala se tiše: »Miluješ mne?«\nNepoznal jí, ale odpověděl hlasitě: »Ano!« Skloniv\nse k oušku spanilé malé pieretty šeptal jí něco\nbanálního. V tom jediném slově zvučela lho-\nstejnost', zívala omrzelosť i vyšlapovala si energie,\nale energie hluchá a lichá jako smeť.\nOdloučila se od lidí, jako když spadne s ha-\nluze květ, vyšla z té pestré motanice a sestupo-\nvala pomalu po schodech. Pod popelavou šedí\nkrajek, jež se vlekly těžce za ní, šlehaly pla-\nmeny hedvábí, každým pohybem rychle zažíhané.\nTmavěrudé růže zvolnily stužku a padajíce na\nmassivní stupně, rozstřikovaly se jako krvavé\nkrůpěje. V mramoru se slabě zrcadlily. Sklonila\nhlavu a uvědomila si ještě jednou zvuk toho\nslova »ano«.\nByloť posledním mezi nima ...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163 / 164", "page_fin": "163 / 164", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.7.1", "titre_corps": "PRAHA.", "titre_sommaire": "PRAHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.6", "debut_caractere": 2373, "fin_caractere_exclue": 2387, "texte": "ŠALOUN.\nPRAHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "165 / 166", "page_fin": "165 / 166", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.7.2", "titre_corps": "SIRENA.", "titre_sommaire": "SIRENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.7", "debut_caractere": 2196, "fin_caractere_exclue": 2218, "texte": "BENEŠ KNÜPFER.\nSIRENA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167 / 168", "page_fin": "167 / 168", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.8", "titre_corps": "HISTORIE ZÁMKU VE VERSAILLESU.", "titre_sommaire": "HISTORIE ZÁMKU VE VERSAILLESU.", "signature_source": "EM. RYT. Z ČEŇKOVA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.8", "debut_caractere": 969, "fin_caractere_exclue": 3401, "texte": "HISTORIE ZÁMKU VE VERSAILLESU.\nEM. RYT. Z ČEŇKOVA.\nTTak často zošklivil se králi dvoru lesk,\nv Saint-Germainu král* sobě náhle pozastesk\ni do Versaillesu jel se sprostit nudy pout:\npři štvaní jelenův a lišek honu\ntrud mysli zapudil a za dne sklonu\nse vrátil v lovčí dům si oddechnout.\nA Ludvík Čtrnáctý, ten velký despota,\nvdech rázem Versaillesu krev novou života,\nv něm zapomínal rád svých státních starostí,\nnad zámkem nádherným a parkem snivým,\njenž chvěl se tlumeně dam smíchem živým,\nrozklenul zlatou duhu slavností.\nRád neměl Paříže (neb tušil ve svých snech,\nže Paříž sopkou jest, jež plamenný má dech)\ni do Versaillesu šel, v něm stvořil skvělý dvůr,\njej zapjal do korsetu etikety,\nstrh' šlechtu v luxus opojný a kletý,\naž spila se i klesla v hejno stvůr . . .\nJak vilná Bakchantka pak vlétla Orgie\nv ten palác nádherný a bílé lilie,\nznak králův, pošpinila madame Dubarry,\nkrál** plýtval miliony v maitres kruhu\na hýřil v společnostech bídných druhu,\nlil v hrdlo žhavé vína poháry.\nV tom sídle Sodomy přec vzešel soudu den:\nkrál Ludvík Patnáctý, od milcův opuštěn,\nkdyž naplnil juž sytě míru hříchů svých,\ntam zmíral odporně, až lid se štítil,\nduch jeho v šílenství se hrozně vznítil,\naž skonal za bolestí příšerných.\nBůh soud svůj vykonal leč ještě cekal lid,\nten bouří nezkrotnou zburcoval zámku klid\na krále*** nového veď do zdí Paříže,\nsnad smyl tam despocie viny,\ni aby trůn u špalku guillotiny\nstál, ke králi by kat mel poblíže . . .\nTu zámek pustnul; stichl v parku fontán šum,\ntam bylo teskno Nymfám, Faunům, Neptunům . . .\nA doba přec jej ušetřila zkázou svou,\nv něj nevkročila Velká Revoluce\na nerozdrtila jej ve své ruce,\nten zámek zůstal dějin výstrahou!\nNa křídlech času dále letěl dějin spád\ni z klína Revoluce vzešel Konsulát\na Caesar dobyl krvavých si vavřínů\na sáhal po nových v svém děsném klidu . . .\nTu Versailles stal se domem invalidů\npro pluky zmrzačených vojínů.\nv\nČást věku přešla . . . Caesar kles a přišel král,\nplam nové vzpoury zase krále s trůnu svál\na Versailles tiše stál jak otevřený hrob . . .\nPak občanskému klaněli se králi\nten museum dal zřídit v síně, sály\nco upomínku věčnou mrtvých dob.\nNad snivým Versaillesem čas klidně tak se chvěl,\nv park jeho umělec a básník dumat šel . . .\nLeč přišel hanby den, vlasť padla, hrdá v snech!\nStud barví dosud v nach Francie čelo\npři vzpomínce, jak holdování hřmělo\nve Versaillesu císaři Němců všech!\n* Ludvík XIII., ** Ludvík XV., *** L dvík XVI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c013", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169 / 170", "page_fin": "169 / 170", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.9", "titre_corps": "UTIŠENÍ.", "titre_sommaire": "UTIŠENÍ.", "signature_source": "KAREL NEJČ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 646, "texte": "UTIŠENÍ.\nKAREL NEJČ.\nv\n2ve vlhko Sychrové se nad náš obzor níží,\na v mlhách obloha se tratí ohvězděná,\na smutek vtíravý k nám tiše tmou se blíží,\nna výspy zoufalství loď naši zvolna žena?\nNa stín ten zapomeň, o duše, jenž se plouží\nvždy úže kolem nás a v cestu naši lehá,\nv svou schyl se samotu, v sen plamenný se vhrouži\na vzplát dej ilusi, nechť marně do tmy šlehá.\nBuď klidná, duše má! By touha žhavá vzlétla\ndo dálek sinicích, v déšť ohně, v proudy světla,\nnoc zimní nad námi se stmíti musí prve.\nBuď klidná, duše má! Snů mdlobné květy v pýše\nsvůj kalich ohnivý jen na té zvednou líše,\njiž dříve zmrvila jsi tokem vlastní krve."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169 / 170", "page_fin": "169 / 170", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.10", "titre_corps": "VIDINY SOUMRAKU.", "titre_sommaire": "VIDINY SOUMRAKU.", "signature_source": "KAREL NEJČ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.9", "debut_caractere": 648, "fin_caractere_exclue": 1297, "texte": "VIDINY SOUMRAKU.\nKAREL NEJČ.\nNad zemí schoulenou se vlhké stíny stměly,\nmha padá veěerní a těžkým flórem splývá\npřes okna osleplá. Svět ve tmách oněmělý\nni jedním výkřikem mé ticho nerozrývá.\nV r r r r r * /\nSept vlídné samoty me hvcka utrpení,\nsen vchází po špičkách a teplou rukou stírá\nšer smutku s duše mé, krev novou touhou pění\na zrakům vzníceným svět vidin otevírá.\nViz, v dáli ztracené nad chaos stínu svátých\nkraj v slunci vypjal se, v jas vhroužen světel zlatých,\nslyš, k nebi žhavému měst život hlučně hřímá!\nRuch kypí bazarů, řad bílých minaretů\nvstříc šlehá k obloze, trysk šumí vodometů\nve skrytých nádvořích, kde v květech almé dřímá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169 / 170", "page_fin": "169 / 170", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.11", "titre_corps": "PŘÍPITEK O PŮLNOCI.", "titre_sommaire": "PŘÍPITEK O PŮLNOCI.", "signature_source": "JAROSLAV KVAPIL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.9", "debut_caractere": 1299, "fin_caractere_exclue": 2391, "texte": "PŘÍPITEK O PŮLNOCI.\nJAROSLAV KVAPIL.\nPět usedlo nás do kola\na každý pohár zveď.\nJeden se smál a druhý lál,\ntřetí se rval a čtvrtý vstal,\nbyl jako mrtvola,\nbyl k smrti bled.\nLeč já byl král,\nneb já se smál\na já se rval a já jsem lál\na hrdě stál\njen krčit jsem se nedoveď!\nVšem jsem se smál\na všem jsem lál\na pak se s nimi rval\na všechny jsem je miloval !\nNeb toho, jenž se smál a smál,\njá rád měl pro ten smích.\nTen, jenž mi lál, ten za to stál,\nbych na něj vstal as ním se rval,\na ten, jenž stich' ó ten se bál\na jak jen stich',\njá chlapa litoval!\nA tak jsme vstali dokola\na cítili své mládí,\nmok pili jsme, jenž plápolá,\na měli jsme se rádi.\nTeď jiní sedli ke stolu\na »Bratře!« říkají mi.\nJeden je škrob a druhý pop\ntřetí je rob a čtvrtý snop\nfuj, cítím hrob\na vidím mrtvolu,\njež také přišla s nimi!\nHoj, tys tu zbyla jediná\nz těch našich mladých pitek!\nA na tváři ti shasíná\ni tvého strachu zbytek!\nTen, jenž se smál,\nuž dávno scvrk',\na ten, jenž lál,\nmá tlustý krk,\nten, jenž se rval,\nteď moudře mrk'\na já tu sedím sám a sám,\nje pusto dokola,\na z myšlének, jež v duši mám,\nse dívá mrtvola!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171 / 172", "page_fin": "179 / 180", "image_debut": 10, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.12", "titre_corps": "SMUTEK A LÁSKA TROVATORA V KOSTUMU FIN DE SIÉCLE. — BOHUSLAV KNÖSL. —", "titre_sommaire": "SMUTEK A LÁSKA TROVATORA V KOSTUMU FIN DE SIÉCLE. — BOHUSLAV KNÖSL. —", "signature_source": "V. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1770, "texte": "SMUTEK A LÁSKA TROVATORA\nV KOSTUMU FIN DE SIÉCLE. —\nBOHUSLAV KNÖSL. —\n\nDen podoben byl dnu, okamžik okamžiku\na myšlénka myšlénce.\nByla to šedivá a únavná mosaika, z níž ne-\nzářil ani jediný lesklejší, oslnivější kamének,\nenž by mohl zachytit účast zemdleného a tou-\nžícího zraku. Hnus z denního zaměstnání, vy-\nvolaného potřebou společenské významnosti, me-\nlodie kolovrátků, banalita běžných událostí, ka-\nvární duchaplnost a duševní sprostota prostředí\noh, sprostota až k zalknutí to byl můj úděl\núděl exulanta, jenž ač na Pontu, přece jen se\ncítí příliš Ovidem. A nad tím nade vším rysy\npřitrpkle se usmívající nudy. Nudy? Vlastně ne,\nspíše bolesti nad tím, co mohlo býti a co není.\nAvšak nelze popříti na dně vždy hojný\nfond touhy silné a neutuchající, volající s roz-\npjatou náručí v mlhy těchto dojmů příliš bez-\nvýznamných a předtuch příliš neurčitých.\nA přece, jak je vše krátké, jak efemérní! -\nCo proteovské síly bylo v onom věčně se\nvlnícím moři mé touhy, tisíce odlišných útvarů\nvždy zanikajících a vždy nazpět se vracejících,\nbezpočet sluncí zapadajících každého večera do\njeho laškovných vln a vycházejících každého\njitra z jeho lázně v nové nádheře a v novém\noslnění —• to vše jakoby zmizelo a navždy se\nsřítilo v nenasytnou propast času pádícího ohro-\nmnými kroky přes naše nároky, tužby a ideály.\nZdá se mi, jako bych byl zemdlen a moje\nnebe, kam jsem chtěl zavěsit zlaté lampy svých\nillusí, jakoby poházeno bylo těžkými, strhanými\nmraky, které byly kdys mými sny a nyní jsou\ntemnými strašidly mých odpočinků.\nNu a že jsou tyto poměry týkající se vývoje\nmých vnitřních věcí tak příliš truchlivé, či spíše\ntak opovržení hodné, tož dovolte mi Vy, již polo\nžertem, polo vážně nazývám svou »koketní\nPsyché«, bych povolil uzdu onomu ironickému"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "173 / 174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1902, "texte": "pierotu, oné levé části své bytosti, která karikuje\ntragickou tvářnost mé pravé části a činíc ze mne\nherce, rolničkového komedianta, jest mou filo-\nsofií i útěchou.\nZapěji Vám píseň, již jsem sám složil po\nšermu s Vámi pěkně provedeném, ale trochu\nnebezpečném chcete?\nNuže:\nTak trochu paňáca tak trochu seriosní muž\ntou komedií denní lži\ntak trochu znaven juž,\ns kloboukem na hlavě vždy ochoten jsem stát\npřed posvátností uznanou\na z plných plic se smát,\na ty, jež milujíc vždy řízně švihnout bičem svým\ni zlehčit pravdivý jich bol\nvšak takto nejsem zlým.\nJen se sprostými psy se nechci o kost rvát\nspíš kdesi v úkrytu\nsám nad sebou se vyplakat . . .\nVšak ne, vidím, že jste roztržitou, že oče-\nkáváte něco jiného, něco jako sladkou adoraci\nSvého portraitu, něco, co by vystihovalo linii\noné vlny mého nitra, vzbuzené Vaším přícho-\ndem a poněvadž jsem právě tak lascivně na-\nladěn, chci Vám učinit po vůli.\nAno, Vy jste přišla majíc chlad ocele i vá-\nšnivou úlisnost kočky připomínajíc, trochu na\nhispánskou racu, tak trochu Kirké, trochu Kalypso\na stála jste s úsměvem nad mými rozpaky.\nKolem mne bylo šero a nejasno, však nyní,\nkdyž přišla jste Vy a temné blesky vyšlehnuvší\nz Vašich zraků když osvítily svou září nejukry-\ntější sluje mé duše, spatřil jsem tam ukryté štíry\na draky, jaké lze vidět jen na bronzových vásách\nstvořených inspirací japonského fantasty. Skor-\npioni, farfadeti a šklebící se medusy choulili se\ntam v stínech a vztahovaly po mně svá dlouhá,\nduchovitá ramena, ale já necouvl strachem,\nnež s chladnou rozvahou a legérně obrátil jsem\nse k Vám a řekl Vám klidně: »Jsem ochoten\nzatknout si stuhu Vaší barvy na svůj štít a biti\nse s každým, třeba i s Vámi.« A řka toto, pře-\nmýšlel jsem již o tom, kterak sladko by bylo pod-\nlehnouti Vám, Vy krásná ničitelko mého klidu\na pokoje.\nAle co jsem si dále myslil, to Vám juž ne-\npovím, to si jen pomyslím, to uschovám pod"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.12", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 4096, "texte": "škrabošku dvojsmyslného a ve zmatek uvádějí-\ncího úsměvu. (Ano neřeknu Vám, jak bych na\noko mimoděk, než vskutku však úmyslně za-\nbloudil do nejzazších končin Vaší oblasti, dav\nse chytit v síť Vámi nastraženou. A tu bych tloukl\nsvými křídly jako motýl uvíznuvší v tkanivu\npavučin, prosil Vás o milost, s nadšenou de-\nvotností zlíbal bych Vaše malé a ukrutné nožky\na náhle prchal bych, jakoby poděšen mrazem\nVašeho rozmaru, prchal bych, tváře se jako bych\nnavždy chtěl uniknout Vaší moci. Tu byste vy-\nslala černé eunuchy Své tělesné stráže za mnou,\na oni by mne dohonili a těžkou ranou svého pa-\nlaše srazili by mi dle rozkazu Vašeho hlavu —,\ntu hlavu nyvého snílka, jemuž imponuje krev\na síla, a narazili by ji na svoje kopí a tak\njeli vážní a temní nazpět k Vašemu hradu a po-\nložili by hlavu mou k Vašim nohám.\nOh, Vy byste jistě pozvedla mrtvou a stu-\ndenou tu hlavu a mezi tím, co stydnoucí krev\njejí stékala by ještě po Vašich bílých, mými hy-\nmnami zbožněných pažích, jistě vtiskla byste jí\nna rty silný a omračující polibek až by mráz\ntajemné rozkoše zachvěl Vaším sladkým, kočičím\ntělem!)\nNe, neřeknu Vám nač jsem teď myslil, neboť\nbych se Vám demaskoval příliš předčasně, ukázal\nbych Vám slabiny svoje a sen můj skončil\ndříve ach mnohem dříve! - nežli je třeba.\nJá však jej miluji, svůj sen, jenž Vás učinil vé-\nvodkyní v říši mých citů, jenž vložil konečky\nmých nervů v bílé a tenké prsty Vaší rozkošně\nukrutné ručky! —-\nChladnoucí večer na sklonku k jeseni a nebe\npokryto temným mrakem, prorvaným trhlinami\npodobnými daleko vybíhajícím zálivům oslnivého\nnachu, tak vhodně přiléhající k naladění mé duše.\nVy dozpívala jste právě jakousi vážnou arii,\npodobnou oněm roztouženým, nekonečně smut-\nným balladám severních lidí, jež bývají zpívány\nna pustých skalách čnějících truchlivě nad těžkým,\nnehybným mořem a všechny sladké fioritury\na pikantní staccata Vašeho rozmaru hned na\nto propuknuvšího nebyly s to přemoci tíhu to-\nhoto bezděčného smutku.\nAle já, který jsem vzpomínal na onen až\nkriticky delikátní okamžik, kdy schvátiv Vás za\nVaše bílé a lahodně modelované hrdlo, měl jsem\npožitek viděti ve Vaší tváři výraz poněkud affe-\nktované bolesti a něco přirozeného poddávání\nse poznal jsem, že moje touha sfavorisovaná\ntak častou a přílišnou blízkostí Vaší, nestrpí\ndéle škrabošky, již jsem tak úzkostně tisknul\nk své tváři, této škrabošky utvořené z hrdosti\nmojí a bázně před Vámi, škrabošky, jež měla\nbýt ochraným štítem mých illusí a snů před Vaší\nkoketerií příliš virtuosní a bezcitnou.\nA nebe bylo temnější, tóny soumraku hlubší,\nticho tísnivější a Vy umlknuvši seděla jste na-\nproti mně provokujíc krásnýma očima svýma\nmou marně tlumenou lásku i tajemnou nenávist\nvroucí pod násilně klidným povrchem mojím.\nSvit červánků temně rudý a nesmírně tesklivý\nrozlil se pološerem pokoje a mezi Vámi a mnou\njako stín stanula postava záhadná a neurčitá\ns rukou vztaženou hrozivě proti mně a kdosi\njiný neméně záhadný a neurčitý stanul vedle\nmne tak těsně, až poléval horkým dechem svým\nmé tváře bez tak již planoucí a našeptával mi\ns démonickou rozvážností ta nejvášnivější a nej-\nsvůdnější slova, až moje nesmělá a váhající\ntouha se chvěla jako krvežíznivý t}/gr, chystající\nse k divokému skoku. Nebe bylo temnější,\ntóny soumraku zádumčivější, zážeh červánků\ntragicky chmurný, ale zraky Vaše sálaly neur-\nčitým ohněm, tajemným fluidem zažíhajícím vý-\nbušné látky nahromaděné v podzemních kobkách\nmé duše. A tu jsem měl dojem, jakobych jedním\nfalešným trhnutím šmytce měl zkazit celou tu\nskleněnou nádheru, složenou z tisíců miniaturních\ndetailů plných vůně a intimního záření, má prsa\nse bouřlivě dmula, krev s hukotem hnala se\nk mým spánkům a mě bylo jako bych měl vy-\ndati ze sebe divoký a temný vzkřek Othela před\nvraždou nyvé a sladké Desdemony, jako bych\nse měl na Vás vrhnout s prsty drápovitě roztaže-\nnými a ukrutně, bez krůpěje soucitu zardousit\nnejopojnější sen svého žití . . .\nTu spadla náhle škraboška s mojí tváře,\nrozbila se u Vašich nohou a já stojím před Vámi\nv nahotě svých vznětlivých citů a sladké své\ntouhy, jež uštkla mou dřímající vášeň, podobnou"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2309, "texte": "poraněnému lvu, chtějící prchnout do pustin ticha\na mlčení, kde nikým nerušena volně by mohla\nproklínat i ronit lítostivé slzy.\nFlacony Mozartovy juž vy větraly a pudr pů-\nvabu juž dávno odvál vítr s jeho melodií, ni\nRafael nás juž neuchvátí klassickou linií svých\nprostých postav a zuřivý Roland jak dávno ustal\njiž zuřit! Ano dnes analysy břitký skalpel si\nvrážíme v svá srdce zachvívající se tak nervosní\na příliš citlivou láskou, již sama před sebou\nironickou komedii hraje a kolem nás je pusto,\nneodvratné, ničím nezažehnatelné pusto. Don\nQuixoti přežilých idejí bodáme své vyhublé\nRocinanty, o nichž si namlouváme, že jsou Pe-\ngasy, a tak tragicky komičtí objíždíme své větrné\nmlýny. Naše šílené cválání provází smích spro-\nstých plebejců, jímž opovrhujeme a politování\nparasitů, jež nenávidíme. Já, jeden z těchto\nexulantů zapadlých věků mdlý, juž touto Inudnou\njízdou, zamiloval jsem se do vlašské koloratury,\nmaurských ornamentů, champagnského vína a do\nVašich očí.\nBásník tak trochu šlehaný profánní klakou\na milostivě přijatý strážci prostřednosti, morálky\na blahořečených dogmat, s temným stínem své\nimpotence v pozadí a křiklavě rudým květem\nv knoflíkově dirce svého kabátu, snivý a těžko\nvzrušitelný dal jsem se uvěsti v pohyb odvážnou\nbravourou Vašeho temperamentu, Vašeho žáru\na mrazu; cynik a nadšenec, skeptik a oslavo-\nvatel věčného božství, člověk, jenž zapsal se\nkalibanskému ďáblu normální kariéry, dal jsem\nse svésti vůní Vaší budoucí slávy, šumného ži-\nvota vítězné soubrety šlapající po vavřínech\nv opeře bufíe. Ano Váš život bude triumphálním\npochodem vítězné ženy slavným a rozkošnickým\na já zemru v prachu všední špíny jako pomíje-\njící bludička na močálech nicotného žití. Vy bu-\ndete jásat v koloratuře, pít champagnské s krá-\nsnými muži, Váš budoir bude vyzdoben malíř-\nskými ornamenty a já seschnu v mumii galva-\nnisovanou cynickou nutností denní bídy, stanu\nse automatem a vzkřeky mé revolty uvíznou mi\nv hrdle staženém lítostí a hanbou.\nA nic nezadrží mou hvězdu kácející se v před-\nurčenou propast, mou chorobně bledou hvězdu,\njež přinesla v sobě juž na svět zárodek svého\núpadku, hvězdu zrodivší se se slovy:\n»Š Bohem!«\nMá koketní Psýché, Vaše oči jsou přece jen\ntak příliš zářící, linie Vašeho těla tak neodola-\ntelně půvabná a Vaše láska tak omamná, zdrcu-"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1963, "texte": "jící svou silou. Chýlí se k ránu aje slyšeti dusot\nokamžiků prchajících v lůno nekonečna.\nA co mi po morálce, po lidech a po Bohu,\nco mi po životě a po smrti, po tmě a po světle,\nkdyž se ke mě skláníte Vy a když se navzájem\npronikneme na vteřinu, na okamžik, na jeden\nz oněch, jichž prchajících v lůno nekonečna\nslyšeti je dusot, když bytost má vyvrcholí v nej-\noslnivějším plamenu, jehož špice vyšlehne nad\nnejvyšší hory a zapálí onen vylhaný ráj nízkých\nduší, ono štěstíčko nedochůdčat a eldorado ro-\ndinných aspirací. On chytne a zeleným plamenm\nosvětlí moji cestu k branám temnoty, kam vstou-\npím jako zavržený démon se zaťatými pěstmi,\nnešťastný, ale hrdý.\nPah!\nA nyní dovolte, bych pozvedl číši toho kr-\nvavě rudého vína, nápoje hrdinů i minovaných,\nvína tajícího v sobě nejsladší léthargii, v níž\nsplývá člověčenství i božství, dovolte, bych\npozvedl vysoko k nebi svoji číši, připil na\nVáš zdar a zapěl Vám zbujnou, rozmarnou\npíseň.\nNechť slunce mého ideálu oslepí tupé a pře-\nkvapené zřítelnice počestných a Váš lascivní\nsmích nechť se zařízne jak nedovolená disso-\nnance v blahostné ticho krotkých a hodných.\nMy dovedem žiti!\nAle pohledďte, drahá, jak jsou pohoršeni\ni všichni ti, jež by nám mohli být nakloněni,\nkterak potřásají hlavami a ladí se k příslušné\nmorálce. »Alespoň kdybychom byli trochu senti-\nmentální!« Nuž tedy naposled pojďme ještě spo-\nlečně vyprázdnit zapovězenou číši.\novšem, viďte? Však i na nás\njednou dojde, a my až budeme se vznášeti\nnad onou strží, v níž všechno tajemně zaniká,\nvzpomeneme si na ony světlé chvíle, v nichž\njsme se poznali, zajásáme a sřítíme se do tmy.\nO hrůzy půlnoci, ze hrobů vstaňte svých,\ntmu prolomte svých světel ledným strachem\na z doubrav bouřících se neste v letu plachém\nna bludnou, vířnou pouf, v rej mátoh těkavých.\nNechť vpadne vítězně tam smrtelný váš zjev\nkde pláce vzpomínka a pusté srdce sténá,\npak bolesť umře tam, jsouc bázní zavražděna,\na z její mrtvoly zas vzplane síly hněv."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.14", "debut_caractere": 1987, "fin_caractere_exclue": 1992, "texte": "V. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c017", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171 / 172", "page_fin": "171 / 172", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.12.1", "titre_corps": "SV. ANTONÍN P.", "titre_sommaire": "SV. ANTONÍN P.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.10", "debut_caractere": 1772, "fin_caractere_exclue": 1796, "texte": "F. URBAN.\nSV. ANTONÍN P."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c018", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173 / 174", "page_fin": "173 / 174", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.12.2", "titre_corps": "SV. CECILIE.", "titre_sommaire": "SV. CECILIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "173 / 174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.11", "debut_caractere": 1904, "fin_caractere_exclue": 1926, "texte": "F. URBAN.\nSV. CECILIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c019", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177 / 178", "page_fin": "177 / 178", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.12.3", "titre_corps": "TRUCHLÍCÍ.", "titre_sommaire": "TRUCHLÍCÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.13", "debut_caractere": 2311, "fin_caractere_exclue": 2334, "texte": "J. MAŘÁKOVA.\nTRUCHLÍCÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "179 / 180", "page_fin": "179 / 180", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.12.4", "titre_corps": "POHÁDKA.", "titre_sommaire": "POHÁDKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.14", "debut_caractere": 1965, "fin_caractere_exclue": 1985, "texte": "J. PANUŠKA.\nPOHÁDKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181 / 182", "page_fin": "181 / 182", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.13", "titre_corps": "PODZIM.", "titre_sommaire": "PODZIM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nPODZIM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c022", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183 / 184", "page_fin": "185 / 186", "image_debut": 16, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.14", "titre_corps": "V MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO. — J. V. KHÉRES.", "titre_sommaire": "V MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO. — J. V. KHÉRES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3744, "texte": "V MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO.\n— J. V. KHÉRES.\n»Ne každý okamžik našeho života září\nblahem spokojenosti!«\nK této známé pravdě dospěl jsem jednoho\nkrásného zimního večera, když mi v kamnech\nzhaslo a posluhovačka byla ta tam. S jektajícími\nzuby jsem se marně pokoušel rozdělati oheň sám,\naž konečně s resignací pravého lidského tvora\nzabalil jsem se do zimníku a několika šátků\na usedl opět na pohovku ke studiu.\nChvíli patřil jsem do knihy spíše s rozechvě-\nným tělem, nežli duší. Před očima míhala se mi\nslova: »Also sprach Zarathustra«. Náhle však\njsem zdvihl hlavu a schválil myšlenku uvařiti\nsi čaj! Dobrá! Líh už tiše, plazivě hoří a voda\nšeptá v samovaru.\n»Maličko a bude zase teplo«, těšil jsem skřehlé\núdy. Trochu je skutečně čaj rozehřál.\nPil jsem ho zvolna, labužnicky a ruka vždy\nskoro samovolně nesla sklenku k ústům, neboť\njsem zatím už byl opět úplně pohroužen do stu-\ndia, hledě otepliti duši zasmušilými ideami Nietz-\nschovými.\nPojednou však oči moje místo do knihy za-\ndívaly se dosti nevlídně do zhasínajícího světla\nlampy; toto se zvolna menšilo a menšilo, až\numlklo úplně. Knot prskl a z cilindru vyvalil\nse černý Čoud.\nA Dante byl by řekl: »A tma se pásla na\nmé zlobě.«\nDav různě maskovaných myšlenek zahájil\nv mé hlavě pestrý ples, jemuž v čele zprvu\nstála moje posluhovačka.\nVida, jak někdy člověk snadno se stane inte-\nressantním! Ta kolozubá nešťastnice jen špatně\nzatopila, nekoupila petroleje a už je předmětem\nmého přemýšlení, mé zlosti . . .\nTěšil jsem se na ráno, že jí povím a pro-\nzatím shladil jsem si chuť na svých nevinných\nrtech, zaťav v ně zuby . . .\nRozčeřená hladina mých představ prudce se\nvlnila a babu- splákly brzy jiné vznešenější\nmyšlenky.\nVlastní bída . . . bída lidská . . . Kristus . . .\nv\ncírkev . . . Čeští Bratři . . . kommunism . . . anar-\nchie . . . pověra . . . sny . . . štěstí. . . minulost. . .\nživot . . . nebe . , . Prostor . . . protoplasma . . .\nnervy . . . kultura . . . boj o život . . . Nitzsche . . .\nRenan . . . Hartmann pravda . . . skutečnost. . .\nresignace . . . budoucnost . . . smrt . . . nic . . . .\nA všecko to splynulo ve směs plnou nechu-\ntenství a dalo za výslednici úplnou rozmrze-\nlost . . .\nBach!\n/\nO kéž jsem pánem své fantasie! Vzpomínal\nbych raději na to, jak jsem ponejprv políbil\nv olších svého černookého pucka . . . jak se brá-\nnila . . . ale konečně podlehla a dala se líbat . . .\nzamhouřila oči . . . zatajila dech a tvář z červena\npřešla do bledá . . . trochu kovově oduřela . . .\njá líbal ústa . . . tváře . . . krček . . . byla věčně\nmoje . . . Nu a? . . . Vdala se, to víte! . . . Ob-\njímá moji drahou její muž . . . Eh, vari myšlenko!\nJsem maličký a sedím matince na klíně, hladím\njejí tváře a ujišťuji ji, že jakmile zemře, zemru\ntaké a dám se s ní pochovat v jedné rakvi;\nneboť co by to bylo za život bez drahé ma-\ntinky? . . . Ona mne líbá ajá jí znovu vyznávám\nšeptem svoji vroucí lásku . . .\nSepínám ruce a matinka mne učí »Věřím\nv Boha«. Hlavu maje položenou na jejích ňadrech\nssaji chtivě každé slůvko zbožné modlitby z jejích\nrtů\nŠkoda, že každou violku bílé nebo růžové\nvzpomínky dech skutečnosti promění v bodlák,\njehož ostny lámati dovede leda humor, jenž někdy\ni peklem zavání . . .\nV tom vyšel měsíček; utrhl s nebe kus modře\ntrochu ji ve vodě rozpustil, vypůjčil si kopii slu-\nnečního světla a to vše jen proto, aby mi mohl\nzpůsobiti tu maličkou radost a osvětliti mi po-\nkojík . . .\nOko mé sjelo s okna na kalamář, kde sebou\nněco cukalo; na otvoru kalamáře seděl ani ne\nna píď dlouhý mužík v bizarním pláštíku, mně\nobrácený zády, na nichž mu viselo množství\njehel. Prstem jsem mu zaklepal na rameno. Obrátil\nse ke mně a měl oči plny slzí; nic méně dal se\ndo takového smíchu, že jsem se s ním o závod\nmusil smáti zároveň."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1262, "texte": "»Kdo jsi a jak přicházíš ke mně?« ptám se\nzvědavě šotka.\n»Těšitel übohých a odcházím pro dnešek od\ntebe», zaštěbetal a žbluňkl do kalamáře.\nDobře, že měsíček neviděl na mou tvář, byl\nby jistě honem zhasil své světlo.\nSám, potmě, v zimě, v moci démona fantasie,\nbez přítelíčka!\nPřimhouřil jsem oči.\nDvéře mého pokoje se tichounce otvírají\na vchází stařec v šedém mlhovém plášti, jenž\nv měsíční záři má stříbrný lesk; hlava jeho věn-\nčena na ramena splývajícími vlasy a po pás\ndlouhými vousy; vše bílé jako sníh.\nTvář jeho byla tak milá, tak laskavá, oči\ntak teplé, tak dobrotivé, úsměv tak něžný . . .\nNechav dvéře za sebou otevřeny, přiblížil se ke\nmně, přitiskl hlavu mou na svá prsa a políbil\nmne na ěelo . . .\nVšecka tího tím jakoby se mne spadla a\nvšecky duševní příšery rázem opustily můj mozek\na sladké teplo projelo mými údy.\nPřitulil jsem se úžeji k starci a ruce maně\nobjaly jeho šiji. Oči mé se zavřely, usínal jsem\na bylo mi jako v ráji.\nZdálo se, že spím, neboť jsem nevěděl o sobě.\nSnad až k ránu se víčka moje opět pootevřela.\nŠustlo to a ve dveřích objevil se muž s roz-\ncuchanými vlasy, ani mladý ani starý a mlhová\njeho postava vlnila se jako obraz v rozčeřené\nvodě. Obličej jeho se měnil z divého do libého\nÚSmeVU. (Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185 / 186", "page_fin": "193 / 194", "image_debut": 17, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.15", "titre_corps": "KRONIKA.", "titre_sommaire": "KRONIKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.17", "debut_caractere": 1264, "fin_caractere_exclue": 4325, "texte": "KRONIKA.\n\nNa radnici pražské zasedá tedy\nkonečně vedle těch mnohých komisí i komise umě-\nlecká. Mimo právníky, inženýry, hygyeniky stali\nse rádci obce v otázkách úpravy, přeměny a roz-\nvoje Prahy posléze i umělci výtvarní. Vítáme novou komisi\na přejeme jí hojně, hojně zdaru. Osud pamětního spisu\nUmělecké Besedy svědci, že nebyli výtvarní umělci na radnici\nžádoucími hosty. Umělci nabídli obci své služby, přihlásili\nse ke společné práci při úpravě Prahy, jejíž veliké obtíže\nuznávají. Nedostalo se jim na nabídku tu odpovědi. Na radnici\ntehdy na místě rozhodujícím byli toho náhledu, že úprava\nPrahy není úkolem vyžadujícím společného úsilí, nýbrž jediné\ngeniální hlavy. Zdálo se, a ještě nyní jsou mnozí toho ná-\nhledu, že krásu Praze zajistiti může vynikající úpravní plán,\ngeniální nějaký návrh, a zaopatřením jeho, že bude Praze již\nzpomoženo. Lze ještě dnes slyšeti, že se měla vypsati na\nvypracování celkového plánu takového dávno již soutěž a za-\npomíná se, že sluší plánu tomu zaopatřiti pevný jistý podklad,\nbez něhož jest úpravní plán města pro obec bezcenným.\nTouží se po ovoci bez stromu, listí a květu. Koná se vše co\nškodí, aby se stromek ujal, a přece čeká se na sladký, krásny\nplod. Proč jen je třeba, kypřiti půdu, poskytnouti jí síly,\nvláh}7,, když se jedná vlastně o květ a ovoce? Není divu, že\nnetrpěliví urobí raději květy papírové a ovoce voskové. Krátko-\nzrakým dostačí, jen když se jim dostane květu a ovoce.\nJsem Vám dlužen pověděti, jak se dostali výtvarní umělci\ndo staroslavných síní radnice. Četli Jste, že slavná rada\nměstská povolala do umělecké komise toho a onoho umělce\nvýtvarného. Jak se to stalo? Uznala slavná rada, že k úkolům,\nkteré od let řeší a jež jí iv příští době jest řešiti potře-\nbuje i umělců výtvarných? Svolala je snad k úřadě, aby po-\njednala s nimi o návrzích, kteréž jí podali v pamětním spise\nsvém s podrobným téměř naznačením v jakém smyslu sobě\npostup prací důležitých pro úpravu Prahy představují? Pokud\nje mi známo sběhla se věc jinak a téměř neočekávaně. Hradby\nse nepodaly, ale zadní branka zůstala otevřena, tou vešli\numělci do zdí, v nichž se o Praze rozhoduje. Návrh čilého\nclena slavné rady městské způsobil, že byli povoláni někteří\nčlenové obce umělecké do komise pro opravu staveb-\nního řádu. Komisí touto přiznáno bylo, žc v příštím sta-\nvebním řádu vedle zájmů zdravotních a technických šetřiti\nsluší i zájmů uměleckých. Přítomní umělci upozornili, že by\nse již nyní odporucovalo, aby se při úpravě Prahy přihlíželo\nvíce než dosud k šetření uměleckého a historického rázu Prahy.\nČlenové komise pro opravu stavebního řádu povzbudili s teh-\ndejším náměstkem starosty dr. Podlipným souhlasem svým\npřítomné umělce, aby podali návrh na ustavení stálé umě-\nlecké komise, návrh ten jednomyslně byl přijat a městské\nradě odporučen. Tak se stalo, že dočasná komise pro\nopravu stavebního řádu stala se matkou nové stálé\numělecké komise na radnici Pražské. V staré komedii\nčteme: Nerozbíjej o zdi hlavu, hledej branku ve zdích v zadu.\nSnad toho budou umělci přiště, po nabytých zkušenostech\npamětlivi."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6622, "texte": "Těšíme se z umělecké komise, dávno pociťujeme zlé ná-\nsledky jednostrannosti krátkozraké a nedoslýchavé, která se\nžene v před, aniž by uvažovala o důležitých stránkách svých\núkolů. Však hned předem dlužno se přiznati k přesvědčení\nže jednotlivé ty komise, ať již technické, zdravotní a umělecké\njen tenkráte mohou s prospěchem v zájmu obce píísobiti,\nkdyž si navzájem ve svých snahách porozumí.\nKomise umělecká prozradila zprávou v denních listech\nněco o svoji činnosti. Jest to kratičká zpráva. Nejzajímavějším\nv ní je rozhodnutí v příčině opětného upravení jižní strany\nnáměstí malostranského. Jest známo, že sbourán byl dům\nu Klíčů a že pozemku získaného užito bylo v celé šíři k pro-\ndloužení Karmelitské ulice. Tím povstal na jižní straně náměst1'\nprůlom, ktetyž proměnil valně ráz celého náměstí. V důsledku\ntakové nové ulice jest její upravení a zastavení pozemků\ns ní hraničících domy, v tomto případě i sbourání osaměle\nstojícího pěkného rohového domku renesančního. A jelikož\nnestává pro výšku domů do čtyr pater zákonného zákazu,\nbyli bychom se zde dočkali nov};ch čtyřpatrových domů a uza-\nvření a zastavení úzké, malebné uličky Karmetitánské, ovšem\ni sbourání pěkného nároží s podloubím, u modrého hroznu.\nNedalo se očekávati, že by zachována byla podloubí při\nnovostavbách obrácených do náměstí, víme, že na východní\nstraně náměstí při stavbě záložny malostranské nežádala obec\npřízemního loubi, čehož pochopitelným následkem bylo zasta-\nvení loubí domu vedlejšího. Postavením nových čtyřpatrových\ndomů na západní straně nově prolomené ulice, byl by valně\nzměnil jeden z nejkrásnějších pohledů na kostel sv. Miku-\nlášský z Ujezda a ulice Karmelitánské.\nUmělecká komise usnesla se žádati radu městskou, aby\npozemku získaného sbouráním domu u Klíčů bylo sice po-\nužito co volné široké komunikace spojující Karmelitskou ulici\ns náměstím malostranským, komise však radí k zastavení\nprůlomů povstalých jak na náměstí tak i k ulici Karmelitské\ndomem se širokými podjezdy (jako u křížovníků), a na náměstí\ns loubím. Umělecká komise žádá, aby dům ten vzhledem svým\nsouhlasil se starobylým rázem náměstí, a odporučuje, aby\nvýška nového domu nezakryla výhled na kostel a věž\nkostela svatomikulášského více než dům starý, a omezuje proto\nzvláště výšku budovy do ulice Karmelitské. Zastavením prů-\nlomů s obou stran utvořeno bude nádvoří ,po jehož stranách\nzřízeny mají býti krámky, eventuelně i vrchní stavba. Ko-\nmise umělecká odporučila radě městské, aby opatřila sobě\nnávrh nové budovy veřejnou soutěží, vypracovala k soutěži\npodrobný program, a jak se ani nedalo jinak očekávati, roz-\nhodla se při této příležitosti zásadně jednou pro vždy, že\nčlenové komise nesúčastní se žádné soutěže, jejíž program\na podmínky vypracovány budou komisí\nPráce komise již v tomto prvním případě, ukazuje její\ndůležitosť. Skoda, že nebyla svolána před desíti neb patnácti\nlety. Je toho co litovati přes tu špatnou pověsť, kterou pro-\nslulými jsou komise vůbec, a na radnici naší zvláště. Jsem\npřesvědčen, že übližuje pověsť těmto komisím; ukázalo se\nbýti nakažlivým pak-lí kdo z důvodů třeba nevalně kalých\ndo někoho tepe, dělá tím kuráž i jiným. Ovšem, že by ne-\nbylo dobře oddávati se do budoucna naději, že návrhy umě-\nlecké komise, stejně jako návrh upravení této záležitosti\nradou městskou vždy stejně ochotně přijímány budou. Ne-\npřehlížejmež v případě tomto, že usnesení a rada umělecké\nkomise má pro obec veliké hmotné výhody, obec z výnosu\ndomů, k jichž postavení komise radí, ukryje náklady na zří-\nzení komunikace, kteráž byla potřebnou. Nemýlím se asi, že\niv případě tomto byla značně urovnána cesta ku přijetí ná-\nvrhu umělecké komise. V malostranské Besedě shromáždění\nobčané s přizvanými umělci již před ustavením umělecké\nkomise přimlouvali se u města za náležitou úpravu průlomu\nna náměstí malostranském. Kdyby však v tomto případě i ve-\nškerá zásluha za vítané rozhodnutí náležela i jiným činitelům,\njakou výhodou jest zde jistota, kterou nám dává stálý dozor,\nstálé působení umělecké komise při provádění staveb, ku\nkterým v tomto případě jistě asi přijde. Nyní přece nebudou\nsnadnými ta smutná překvapení doby právě minulé.\nZe zprávy umělecké komise dovídáme se, že komisse\npřimlouvala se za zachování a upravení kostela sv. Václava\nže přimlouvala se za nové upravení při nově projektované\nstavbě umělecko-průmyslového musea naproti Rudolfinu. Obec\nk vůli isolaci musejního domu svolila k čtyřmetrovým do\nulice nezastaveným uličkám, vlastně dvorečkům po stranách\nmusea. Jelikož povstanou tím ošklivé průhledy do dvorů a na\nzadní části činžovních domů, přimlouvá se komise, aby tomu\nbylo odpomoženo přistavením loggií v prvním patře musea.\nÚprava taková žádoucí jest hlavně na straně jižní; mezi\nširokou ulicí Josefskou, kteráž vyústiti má u Rudolfina\na museem zůstává jediný činžovní dům, proto odporuČovala\npředem komise, aby se pošinulo staveniště umělecko-průmy-\nslového musea až k tomuto rohu, a přimlouvala se, aby na\nprostoře povstalé tímto pošinutím na severní straně při starém\nžidovském hřbitove, zřízeno bylo ve spojení s museem umě-\nlecko-průmyslovým museum křesťanských náhrobků v Cechách\nv originálech a odlitcích.\nUpraveni to, aby totiž stavba umělecko-průmyslového\nmusea byla stavbou rohovou, náměstí a ulice Josefské, isolo-\nvanou v zadu i na sever od budov sousedních, na severní\nstraně nádvořím sloužícím k vystavení náhrobků, upravení to\njedině odporučitelné, má obtíž svou v tom, že by obec za-\nkoupiti musila dům rohový, a pozemek takto získaný po-\nstoupiti by musila umělecko-průmyslovému museu proti vý-\nměně pozemku na straně severní. Obec by tu musila přinésti\nv\nznačných obětí. Žádoucí úprava jest zde stížena hlavně tím,\nže stavba umělecko-průmyslového musea byla již dříve obcí\nzásadně schválena; jest těžko nyní na věci něco měniti.\nMyslím, že často komisse umělecká nenajde při nejlepší\nsnaze východu ze spletitých a předem již pevných ohrad.\nPrávem lze se obávati o celý assanační obvod, zde bude\numělecké komisi těžko již dojiti uspokojivého rozřešení, uliční\nčáry jsou schváleny, na základě nich dálo se vy vlastnění,\nrozděleny jsou pozemky, získané sbouráním starých domů,\na pakli se nepřikročilo již k jich prodávání, stane se tak v nej-\nbližších dnech.\nZpráva umělecké komise zmiňuje se o dvou důležitých\npamátkách, kteréž býti mají v assanačním obvodu zachovány i\njest to klášter sv. Anežky a stará synagoga. Při uzákoněných\nplánech assanačních bude těžko, a to zvláště pro starou\nsynagogu najiti takového rozřešení, aby ve zhledu valně ne-\nutrpěla, vždyť jdoucí kolem ulice budou značně zvýšeny nad\núroveň dosavádní. Radostno jest, že staroslavný klášter svaté"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.19", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3998, "texte": "Anežky má býti zachován a náležitě\nrestaurován a není pochyby, že obec\npražská postará se dle rad umělecké\nkomise o takovéupravení okolí, které\nby umožnilo zachovati tuto důležitou\npamátku v jejích hlavních částech.\nZe zprávy umělecké komise po-\nznáváme, že nemůže si naříkati na\nnedostatek práce; dalo se to předví-\ndati. Vyžadovalo věru jisté odhodla-\nnosti ujmou ti se toho množství práce,\nkteréž zmoci podaří se jen vytrvalé\na dobře organisované činnosti. A zde\nvěru těžko jest nemíti obav. Najde\nse vždy obětavých pracovníků, aby\npráce rozdělena byla na více beder?\nNajde se té často těžké snášenlivosti,\nvěcnosti a trpělivosti, kterou vyža-\nduje řešení nějakého úkolu více lidmi\nspolečně? Kdyby nešlo o věc, jejíž\nřešení jest vážným nejen každému\numělci, nýbrž každému z nás, ne-\nubránil bych se těžkým pochybno-\nstem. Jest u nás zvláště umělci těžko\npodjati se vedle osobních, často těž-\nkých starostí, práce, v níž sice udává\nsvé síly, kde však ve výsledky, ve\nsmyslu svých přání, svých snů, těžko\nvěřiti může. Jest tu činnost jehov\npravdě jen upravováním cest, jen\nstavbou na základech. Kde jsou ti\nšťastní, kteří přistoupí k práci další\na k dovršení jejímu. Lze u nás vů-\nbec mluviti o jejím dovršení?\nZdá se mi býti žádoucím, aby\nsobě široké ba nejširší vrstvy ná-\nroda uvědomili, oč při úpravě Prahy\njde. Dá se to snadno říci. Zachovati\nco je cenného, památného, v čem\nkotví krása a půvab Prahy, a no-\nv}?m to rozhojňovati. Však, jak těžko\njest a namnoze doposud nemožno\nvěc tu prováděti.\nPatřme jen s nábřeží Františkova\nna krásný obraz, jaký poskytuje Vl-\ntava, ostrovy, protější břeh s ma-\nlebnou směsí domů, kterouž převy-\nšují věže mostu, věže kostelů, báň\nsvatomikulášská, a uvažujme. Splav-\nnění Vltavy, o němž se nejen mluví,\nnýbrž které se i vskutek uvádí, má\nv následcích svých upravení nábřeží\nmalostranského a vystavení zdí ná-\nbřežných podobnýeh oněm nábřeží\nSmíchovského. Kdo brániti může\nkomukoliv, aby na novém nábřeží\nsplavněné Vltavy, vystavěl čtyřpa-\ntrové domy asi výšky domů stavitele\nJechenthala u řetězového mostu? Kdo\nzabrání, aby zde nebyly vystaveny\ntřeba i továrny, pakli vůbec vyho-\nvují dosavádním zákonům zdravot-\nním a stavebním? Upravením Vltavy\na zřízením komor plavebních u Smí-\nchovského nábřeží sníží se mezi ka-\nmenným a řetězovým mostem úroveň\nVltavy, Čertovka se má zasypat. Jin}'r\nplán splavnění Vltavy vyžaduje zvý-\nšení a obezdění ostrova střeleckého,\ntím i zničení jeho krásných stromů.\nSnadno před sta viti si můžete, jak by\nprotější břeh malostranský vyhlížel,\nkdyž by na místě těch malebných\njedno- a dvoupatrových domků ostro-\nva Kampy stála řada čtyřpatrových\ndomů na vysokém nábřeží, po němž\nby se stíží prošlo pod mostem Kar-\nlovým. Prodlužte si v duchu jen linii\nstřech domu Jechenthalova podél\nbřehu malostranského, a zvíte, že\nby i chrám svatovítský s Františkova\nnábřeží málo jen převyšoval šikmé\nrovné břidlicové střechy činžovních\npaláců.\nNu a jak tu pomoci? Nejlépe by\novšem bylo vše hiechati bez změny\npři starém. Jest obraz Hradčan\na Malé Strany z pravého břehu Vl-\ntavského tak půvabný, nám se všemi\nsvými kouty a budovami tak milý,\nsympatický, že každá změna jest\nnám přímo hrozná. Poslechněte však\nslova těch, kdož horlí pro splavnění\nVltavy, co tu výhod slibují, jakou\ndůležitost přiznávají jemu. Vytaste\nse jen svými námitkami, a přesvědčte\nje o tom, že výhody takového splav-\nnění Vltavy k jihu nepomůže lidu\nnašemu, nýbrž jen podnikavým ci-\nzincům, sdělte s nimi své přesvěd-\nčení, že by pro národ náš b}do\nprospěšnějším sečkati, až se průmy-\nsl náš zmůže a vyžadovatibude levné\nvodní dráhy, a myslím, že zle po-\nchodíte. Proti splavnění Vltavy není\nv národě našem námitek, očekává\nse od něho tak velký prospěch, že\nna druhé straně nevidí se oběť,\nkterá se jemu na vzhledu Prahy při-\nnésti má.\nOstatně, namítnete, zdvižení a obe-\nzdění břehu ostrova Kampy o výši\nněkolika metrů, nezniči ještě krásný\nobraz Malé Strany a Prahy. I při\nvyšších březích nemusí obrysy střech\nzakrývat z obrazu toho ani část."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.20", "debut_caractere": 40, "fin_caractere_exclue": 4485, "texte": "Tím stojíme vlastně přímo před otázkou úpravy levého\nbřehu vltavského.\nZdvižením nábřeží zmizí přední pobřežní domky ostrova\nKampy. Jest otázka co na jejich místo přijde. Úpravou ná-\nbřeží a Vltavy zmizí i Čertovka a část: malostranského břehu\nmezi Kamenným mostem a lávkou musí býti pozměněna.\nPomoc byla by v tom, když by se pobřeží Kampy vůbec\nnezastavilo řadou domů. .Sady v popředí s malebnými ro-\ndinnými domky, by vzhled celkový nepokazily. Rada třeba\ni nízkých, domků stejné výše nedobře by zde posloužila. Na-\nproti tomu nevadila by iv zeleni sadu částech svých třeba\ni značně vysoká stavba, jejíž obrysy by se ladně přimkly\nk danému pozadí. Ba monumentální stavba taková na pravém\nmiste dala by zapomenouti toho nahodilého malebného se-\nřadění těch sympatických domků při břehu na jižní straně\nKamenného mostu.\nKaždý z nás cítí, že ve středu krásné panoramy malo-\nstranské a Hradčanské měla by státi, pakli vůbec k úpravě\nostrova dojde, stavba význačná. U břehu Vltavy před strání\nPetřínskou, pod Hradčanským domem jest předurčené místo\npro stavbu důstojné sněmovny království Českého. Země, by\nvystavěním jejím přispěla vydatně k rozřešení úpravy Malé\nStrany a Hradčan.\nŠtěstím pro vzhled Malé Strany a Hradčan s nábřeží\nFrantiškova jest zahrada Odkolkova, kteráž jest majetkem\nměsta; v těch místech důležitých nemusíme míti obav, tam\nvyhlídka na Hradčany zastavena již nebude.\nJižní část malostranského břehu vltavského je do jisté\nmíry též v bezpečí. Zahrada Nostická, zahrada a stavby\nzbrojnice, poskytují tu dostatečné jistoty. Myslím, že není\ntak snadno možným, aby mimo obec pražskou získal nějaký\npodnikatel budovy erární kolem zbrojnice, zbrojnici a zahrady\nvůkolní.\nNejhůře jest z částí pobřeží na Kampě od zahrady Od-\nkolkovy ke kamennému mostu, zdš nejvíce ohrožen jest pře-\nkrásný obraz malostranský.\nPředstavte si, že jde o úpravu těchto pro vzhled Malé\nStrany důležitých částí. Jest možno přikročiti k pořízení\nplánů, návrhů, které' by i provedeny býti mohly v zájmu krásy\nPrahy, dříve než rozhodnuto bude na určito o způsobu spla-\nvnění Vltavy, dříve než naznačiti bude možno jaké budovy\nlze na břehu tom projektovati. Co by nám byl pláten návrh\nnejlepší, počítající s budovami, na jichž postavení není vůbec\nnaděje.\nVystihujete asi, že nestačí při řešení těchto otázek pouze\nnějaká činnost akademická, pracování krásných úpravních\nplánů, nýbrž že nezbytno jest připravovati a zajišťovati půdu\npro úpravu žádoucích v přední řade vykonávati vliv na všechny\núpravu Prahy podmiňující práce. Poznáváte, že úkol umělecké\nkomise jest širší, než se snad na první pohled zdálo. Když\nona přichází k práci rozdělané náležitě nepředpracované, jako\nse ku př. stalo při assanaci, pak těžko jest, aby při nejlepší\nvůli prospěla jak je třeba.\nVšak právě tyto přípravné vzhled Prahy zajištující práce\njsou toho způsobu, že vykonati je lze jen součinností co\nnej širší. A v tom vězí í jich značná obtíž. Není věru na\nmnoha stranách nedostatek dobré vůle prospívati, ale jde\no to jak. Pamatujeme si na sympatické provolání mladých\nžurnalistů českých po záchraně Staré Prahy. Slibná akce\nuvázla asi tím, že nepřikročilo se k objasnění jakým způsobem\nlze záchranu provésti. Nyní však by žurnalisté čeští prospěli\nznačně k luštění těžkých otázek úpravy Prahy, kdyby buď\nsami o úpravě jednotlivých částí Prahy v kroužku interes-\nsentů jednali, aneb, co snad by se zvláště odporučovalo,\nčinnost komise pro úpravu Prahy sledovali, úsudku věčnému\npodrobovali a v případu souhlasu vydatně podporovali. Síře-\nním porozumění pro otázky úpravy Prahy by se veškerá práce\nkomise značně usnadňovala Komise umělecká jest jen po-\nradním orgánem rady městské, síla její spočívá jen v dů-\nvodech a jich porozumění v městské radě. Čím živější bude\nsmysl pro krásu a ráz města v kruzích zástupců obce a ob-\nčanů vůbec, tím vydatnější a snazší bude práce komise\numělecké.\nZáchranu rázu a uměleckou úpravu Prahy nelze vyko-\nnati však často i bez značných nákladů, které nelze však\nvždycky zváti obětí. Jest krása města výnosným kapitálem,\nna to zapomenouti bylo by neuznati tu přitažlivost, kterou\nPraha co město starobylé polohou a uměleckými památkami\nvynikající do dálky působila a působí.\nUmělecká komise ve své zprávě zmiňuje se o podnětu,\nkterý dala k sestavení a svolání stálého poradního\nsboru pro úpravu Prahy, a jest z toho vidno, že počítá\nna takovou širší součinnost za vytknutým cílem. Poradní\nsbor pro úpravu Prahy sestává z delegátů uměleckých,"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.21", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 3209, "texte": "technických a starožitnických korporací, zástupců obce a žurna-\nlistiky české. S poradním sborem tím chce umělecká komise\nprojednati otázky nejdůležitější, by návrhy obci učiněné od-\npovídaly názorům nej širších kruhů odborných, aby způsobem\ntím jedna z nejdůležitějších záležitostí obce uvažována byla\nnejvšestranněji.\nNej větší překážkou úpravy Prahy může býti nesoustavná\nčinnost při pracích s úpravou souvisících. Splavnění Vltavy,\nkanalisace, ustanovení komunikačních drah, úprava staveb-\nního zákona, vše to má veliký vliv na úpravu Prahy, a při\nveškerých těchto podnicích jest zřetel bráti k tomu, jakým\nzpůsobem prospěti neb kaziti mohou vzhled Prahy. Jest jasno,\nže marný by byly nejlepší snahy umělecké komise bez po-\nrozumění a podpory veškerých součinitelů. I zde pozná-\nváme, že konečným cílem činnosti za záchranou uměleckého\na historického rázu Prahy jest šířiti vůbec smysl pro krásu.\nKde smyslu toho není, tam rozhodne vždy hrubý prospěch\nokamžiku, bez ohledu na minulé a budoucí, bez ohledu k záj-\nmům mimo zájmy vlastní. Komu sluší tu proti zájmům ta-\nkovým zastávati s veškerým úsilím ideální zájmy obecné,\nnež obci, ona věky trvá a přetrvá kdy jednotlivci s malými\nzájmy vlastními mizí. Obci nechť pomahají pak všichni, kdož\npro trvalé zájmy vyšší mají smyslu; tím ujde Praha jistě ne-\nbezpečí hrozícímu jí v době naší.\nVolné směry jsou povděčny tomu, že mohou obsah svůj\nobohatit! prozatím alespoň jedním listem z těžko přístupné\nmapy Pirnerovy.\n»FRAGMENT« a »STUDIE« z obrazu sv. Jan Nepo-\nmucký E. Dítěte. Obraz, určený pro kostel sv. Jana na\nHorách Kutných, nedošel vlídného přijetí »důstojných« pro\nnepatrné nudity a trošek naturalistického podání. Nás naopak\ndokonalá malba oněch i rozumný naturalismus tohoto nutí\nk plnému uznání.\n»OZDOBNÁ LINKA« A. Hofbauera komponována ze sty-\nlisovaného květu bramboříku.\nSIRÉNA s hlavonožcem koketující připomenouti\nmá v Kniipfrovi mistru marin, starého, dokonalého malíře\nfigurálního.\nO Urbanových návrzích k oknům chrámu Vinohrad-\nského zmínili jsme se v čísle předešlém. Dle informace ne-\nbyla jemu prvá cena udělena z toho důvodu, že nedodržel\npodmínku vyplniti plochu jedinou figurou. Tím se Urban sice\nprohřešil, ale zároveň ukázal, že by prospěšnější bývalo tu\npodmínku nestanovití.\nPoprvé uvádíme jméno sl. J. Mařákové v českou ve-\nřejnost reprodukcí obrazu, jenž pojetím i barvou prostě vy-\njadřuje látku předsevzatou.\n»BEZHLAVÝ KUŇ« Panuškův illustruje strašidelnou po-\nvěst místní.\nAnt. Slavíček, žák prof. Mařáka zasluhuje, aby mu\nvěnováno bylo více pozornosti než dosud. Krokem k tomu\nbudiž uveřejnění jeho obrazu plného sladké melancholie jeseně.\n»SVICEN« v reprodukci podaný patří v nevelkou řadu pů-\nvodního, moderního průmyslu domácího. Model pořízen ve\nškole prof. Kloučka, B. Simonovským, odlitek z továrny\nBendelmayer a Červenka, (jež jako objednavatel další repro-\ndukci obstarati hodlá) ciseloval žák um. prům. školy Prok.\nNováček.\nO TYMPANONECH a soše Prahy zmiňujeme se na\njiném místě. Zvláště zmíniti se nám jest pouze o p. Salou-\nnovi: jako bývalý žák Schnirchův súčastnil se poprvé vý-\nstavy rudolfínské v r. 1894 a pak v r. 1895. Při konkurenci\ntéto ku súčastnění vyzván nebyl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c025", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189 / 190", "page_fin": "189 / 190", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.15.2", "titre_corps": "SVÍCEN.", "titre_sommaire": "SVÍCEN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.19", "debut_caractere": 4000, "fin_caractere_exclue": 4022, "texte": "B. ŠIMONOVSKÝ.\nSVÍCEN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c026", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191 / 192", "page_fin": "191 / 192", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.15.3", "titre_corps": "TYMPANON.", "titre_sommaire": "TYMPANON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "L. J. ŠALOUN.\nTYMPANON."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c027", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193 / 194", "page_fin": "193 / 194", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.15.4", "titre_corps": "TYMPANON.", "titre_sommaire": "TYMPANON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "S. SUCHARDA\nTYMPANON."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c028", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193 / 194", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 21, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.16", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.21", "debut_caractere": 3211, "fin_caractere_exclue": 3937, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nKniipferův a Marold ů v večírek v Umělecké Be-\nsedě pořádán)/- navštíven byl přečetnou společností výtvarníků\ni přátel umění. Za odbor výtvarný přivítal oba jmenované\numělce prof. Koula, načež po několika vřelých slovech těchto\npromluvili ještě Weitenweber, Slukov a Láďa Novák. O další\nzábavu postaral se V. Slukov, přednesením »také dekadent-\nské« básně, quarteto »Tovačovského«, hrou na mandollny\nHilšer, Slabý (? to byl asi někdo jiný) a Záhorský, Stapťer\na j. různými žerty. Improvisace p. prof. Metelky vypadala\núplně z rámce večeru, jenž, jako málo který, nesl znak úplně\npřáteské srdečnosti.\n»F o to grafická společnost ve Vídni udělila ve\nvalné schůzi své dne 19. ledna t. r. zdejšímu zinkografickému"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.22", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 320, "texte": "závodu J. Vilíma za výborné reprodukce stříbrnou spol.\nmedali. Po výroku jury »vyznamenávají se konkurující repro-\ndukce silou rytin, měkostí světlotisku.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c029", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195 / 196", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.17", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.22", "debut_caractere": 322, "fin_caractere_exclue": 2001, "texte": "VÝSTAVY.\nSouborná výstava Vít. K. Maš ka. Koho z mladších\na nejmladších výtvarníků nezmocní se jistá roztrpcenost pri\nshlédnutí takovéto souborné výstavy. Nemáme na mysli jen\nMaška. Byli tu též jiní. Aje ještě mnoho takových jiných,\njimž k podobné souborné výstavě poznenáhlu material se\nstřádá. Se všech ctyr stěn Topičova salonu cos chladného\njakoby padalo v duši: Nebuďte blázni vy mladí,\nse nikam. Hleďte, co z toho? Jen roztrpčení a pak —*\nvlastní galerie. Či není to skličující faktum, že mladý\nmalíř, jehož činnost sotva obsahuje celé desetiletí, může se\nvykázati tolika věcmi, jež jsou »jeho majetkem«, a jež až\ndosud kupce marně čekají, tolika věcmi že jimi celý, dosti ob-\nsáhl}' Topičův salon může vyplniti? Má to snad někoho k práci\npovzbuzovati? — Procházíme výstavou zříme vět-\nšinou známé věci až na studie z mor. Slovácka, kde Mašek snad\naž příliš mnoho svůj letní pobyt pílí vykořistiti hleděl. Ně-\nkteré z těchto studií zamlouvají se nám jak volbou okolí tak\ni celkovým provedením (jitro na Olšově, Sekáč, Děvče u plotu).\nPo našem soudu neleží však Maškovo umění v podávání genru\na typu lidového, neboť mu schází ono bezprostřední nazírání\njež Milleta Milletem udělalo. Na život venku dívá se sklem\nměšťáka. A proto obraz}' a studiemi toho druhu nezískává\nsi respektu, jakého vždycky si dobýval vážně koncipovanými\na vším úsilím prováděnými obrazy dekorativními. Ale\nkdo pak se zeptá po vážném úsilí? Mašek svojí výstavou\ndokumentuje co pozná každý, kdo lopotí se po nějaký čas\nna cestě k Parnasu. Po velkých, se zápalem prováděných\nplachtách musí přijíti malé, prodejné studie. A to je rub\nnašich uměleckých poměrů, které nemůže přikrýti žádná zlatá\nmedaillie."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c030", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195 / 196", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.18", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.22", "debut_caractere": 2003, "fin_caractere_exclue": 6151, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nSochařská výzdoba Musea města Prahy. Na\nzískání modelů vypsán byl veřejný konkurs (viz V. S. sl. 48.).\nRozhodnutí svěřeno porotě sestávající z jediného sochaře\nJ. Maudra, tří architektů J. Bašánka, J. Kouly a J. Zítka,\nředitele musea p. Bř. Jelínka a J. V. Nováka jako zástupce\nměstské rady. Na sochu Prahy došlo 10 prací. První cenu\n(100 zl.) obdržel L. J. Šaloun, (reprodukci podáváme v tomto\nčísle) druhou cenu (50 zl.) p. Č. Vosmík. Tři návrhy, mezi\nnimiž jsou práce p. Saffa a Amorta obdržely čestné uznání.\nNa tympanon, jenž řešiti měl danou látku: Věda, umění\nhistorie a řemesla tvoří slávu minulosti naší, z 8 došlých\nnávrhů první cenu (300 zl.) L. J. Šaloun, druhou (200 zl.) Stan.\nSucharda. Návrh Amortův obdržel akcesit 150 zl. Ostatní so-\nchařská výzdoba vnější i vnitřní zadána v omezené konku-\nrenci (na každý kus vyzváno několik umělců). Výše\nzmíněná jury odporučila ze 4 podaných cviklových návrhů\n»křesťanství a pohanství« onen p. Stránského bez\nohledu na to, že pozměněním rozměrů plochy dané oproti\ndruhým konkurentům, přesnost plochy zachovávším, tento\npráci značně si ulehčil. Návrhy meda i 11 on ů 4 králů českých,\nPřemysla 11., Karla IV., Vladislava a Rudolfa 11. podali pp.\nSmolík a Šaloun. Jury uznala práce obou za »rovnocennné« *)\nprovedení zadáno panu Smolíkovi. Provedení dekora-\ntivního .pylonu, s dětskou skupinou »Historii« (?) zná-\nzorňující, z dvou zaslaných prací obdržel Fr. Hergesell. Me-\ndaillony Pravěk, Historie a Archeologie řešili 4 umělci, z nichž\nV r v\npráce p. Saffa z Vidně vyhlédnuty ku provedeni. K výzdobě\nvnitřní objednány cípové figury znázorňující cechy 1415..—15. —l6.\na 17. století, z nichž za relativně nejlepší uznány práce p. L.\nWurzla a V. Amorta. Okrouklý tympanon »Karel IV. zakládá\nmost pražský« došel jediný pana Stránského, jenž také k pro-\nvedení odporučen byl. »Libuše věští slávu Prahy« dvě skizzy,\nz nichž Suchardova zadána ku provedení.\nPři zprávě o této sochařské konkurenci zajisté je v. ur-\nčitém ohledu na místě, abychom si povšimli jiné konkurence\nv\nsoukromou syolecností pro Němce z Cech vypsané:\nPřed vánocemi vypršel konkurs na model pomníku Schmeyka-\nlovi do C. Lípy. Ke konkursu vyzváno 5 umělců se zajištěným\nhonorářem 200 zl. a cestovným do Č. Lípy k ohledání místa,\ncož vzhledem k tomu, že umělci žijí v Římě, Paříži, Vídni a Mni-\nchově a že místo to shlédnouti povinni, není suma ne-\npatrná. Ceny určeny tři 1500 zl., 1000 zl., 500 zl. Práce\nsama v řešení nebyla obtížnější ani nákladnější jako skupina\ntympanonu, jejž odměňuje král. hlav. město Praha cenami\n300 zl. a 200 zl.\nRadnice na Kladně (viz V. S. c. 2. sl. 100.) Porota se-\nstávající ze tří členů městské rady, 2 členů odboru staveb-\nního a přivolan}?ch znalců arch. Jana Kouly, prof. české\ntechniky, inž. Josefa Lhoty prof. státní prům. školy, a archi-\ntekta Josefa Martina, přisoudila vesměs jednohlasně následu-\njící ceny: 1000 korun projektu p. Jana Vejrycha, architekta\nv Praze, druhou cenu 600 korun společnému návrhu p. Jos.\nSrba, okr. inž. na Smíchově a Aloise Zázvorky, architekta.\nNávrhy se značkou otevřené listovní obálky a se značkou\nhornickou v kruhu, byly porotou navrženy k zakoupení po\n200 korunách. Uznání vysloveno projektům označeným hesly\n»Spravedlnost« a »Heda«. Konkurence súčastnilo se 34 umělců\n35 pracemi.\nFontána k Rudolfinu. Místo malíře Pirnera zvolen\ndo jury malíř V. Weitenweber. Komu platí tento nemístný\nvtip více prof. Pirnerovi nebo celému cechu malířskému, anebo\nkonečně moudrosti těch, kteří ho spáchali?\nVolné Směry zvou ku veřejné soutěži na získání ná-\nvrhu obálky pro své 111. čtvrtletí. Konkurovati může každý\nvýtvarník Cech. Perokresba, fotozinkografické reprodukce\nschopná obsahovati musí text obálky jako na předcházejících\nčíselech. Lhůta končí 31. březnem 1897. Návrhy zaslány\nbuďtež zodpovědnému redaktoru, Nábřeží č. 18.-I. Cena za\nprávo reprodukční stanoví se 100 korun, originál zůstává\nmajetkem autora. Jury bude jmenována v čísle příštím.\n*) Prohlášenou rovnocennost nemohli jsme při nejlepší vůli\nnalézti: při tomto viděli jsme práce plné švihu a šiku o dobrých\nproporcích, při onom pak práce, jimž prvé, druhé i třetí scházelo\ndocela."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c031", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195 / 196", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.19", "titre_corps": "Autor »Ztraceného ráje« prosí za omluvu, že", "titre_sommaire": "Autor »Ztraceného ráje« prosí za omluvu, že", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.22", "debut_caractere": 6153, "fin_caractere_exclue": 6425, "texte": "Autor »Ztraceného ráje« prosí za omluvu, že ne-\nuveřejňuje další pokračování této práce, ježto zaměstnán\njest dílem rozsáhlejším a následkem nemilých příhod\nv životě soukromém touto prací vyvolaných rozhodl\nse na ten čas zadržeti i ony části, které byly již při-\nchystány."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c032", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.20", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1848, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nMeditace. Básně Xavera Dvořáka, Nákl. vlastním; V Praze.\nPietas. Básně P. Sigismunda Bóušky. O. S. B. Ná-\nkladem obzorů katolických«. V Praze a v Novém\nJičíně. Cena 1 zl.\nVerše Josefa Beneše. V Praze. Nákl vlastním. Cena 30 kr.\nČrty veselé i vážné od R. Kutiny. Na Kr. Vinohradech ná-\nkladem Kovařovice a Tůmy. Cena 45 kr.\nSeznam knih řemeslnické besedy v Kolíně.\nRozpustilé holky ve škole. Fraška v jednom jednání,\nnapsal Rudolf Kafka. Nákl. Jos. Švába v Praze. Cena 40 kr.\nKokrhy a krákory. Ohlas nejmladšího básnického po-\nkolení. Napsal Jan Váňa. Nákladem Kovařovice a Tůmy na\nKrál,vVinohradech; cena 50 kr.\nŠvábovy humoristické večírky. V Praze nákladem Jos.\nŠvába. Cena 1 zl, 50 kr.\nPražské předměstské listy. Vycházejí dvakrát měsíčně\nv Praze-Zižkově. Redaktor J. Sokolovský.\nNezávislost. Vychází v Praze. Red. Karel Holzbach.\nOsvěta lidu. Politický list pro severovýchodní Cechy.\nV Hradci Králové. Red. Jos. Hevera.\nNové listy. Neodvislý, politický a národohospodářský\ntýdenník. V Praze. Red. Alois Svoboda.\nČeský sever. Politický týdenník. V Terezíně. Red. Jos.\nHlušicka.\nTábor. Týdenník. Vychází v Táboře. Red. L. Frank.\nMladá Šumava. Neodvislý časopis pro Pošumaví. V Kla-\ntovech. Red. Ph. C. Václav Petrželka.\nVesna. Časopis zábavně poučný.\nLiterární listy. Časopis věnovaný zájmům literárním.\nVydává Fr. Dlouhý v Brně.\nKvěty. Měsíčník, vedou Svatopluk Čech a Servác Heller.\nV Praze. c\nNaše doba. Revue pro vědu, umění a život sociální.\nV Praze. Red. Dr. T. G. Masaryk, vydavatel Jan Laichter.\nZa nocí chmurných i světlých. Básně Frant. Sekaniny.\nNákladem JUC. F. Stacha.\nKarel Havlíček Borovský v rodinných vzpomínkách.\nV Praze. Nákladem »Vydavatelského družstva Neodvislosti«.\nHrvatska Misao. (Chorvatská myšlenka.) Měsíčník. Red.\nFr. Hlaváček. V Praze.\nStudent. Vychází 1 Okřát za rok. Red. JUst. L. Dyk. Č. 2."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c033", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.23", "debut_caractere": 1850, "fin_caractere_exclue": 2878, "texte": "111!I!111111!1111111i 1111II'IiIBi ll!llllll!l!ÍI!lll!lílll!IIIIIII!!Hill!ll)Illlllllil>lll!lllllillllil»!li!lllllll!)ll!ll!llll!tlt!l!il!!l'\nIZDÉUHCf' BIBLIOTÉKA. * SBÍRKA lÍBSÍ ČETB1.\nRedaktor a majitel K. STAN. SOKOL.\n2 — mmmmm- ■ -\nZe skandinávských literatur přinesla tato díla:\nB. Bjornson: Dědictví Kurtů v.\nRomán. Cena 1*60 kr.\nB. Bjornson: Nový systém.\nDrama. Cena 50 kr.\nE. Brandes: Návštěva.\nDrama. Rozebrán.\nG. Finne: Sova.\nDrama. Cena 30 kr.\nA. Garborg: U maminky.\nRomán. Cena 1*40 zl,\nA. Garborg: IJmdlené duše.\nRomán. Cena 1*30 kr.\n• . . -o\nK. Hamsun: Pan.\nRomán. Cena 80 kr.\nAI. L. Kielland: Jed.\nRomán. Cena 75 kr.\nAI. L. Kielland : Fortuna.\nRopán. Cena 80 kr.\nA. Strindberg: Manželství.\nPovídky. Cena 90 kr.\nA. Strindberg: Na břehu more.\nRomán. Vyjde v týdnu.\nVkusné původní vazby\npo 4Q kr., světlé po SO kr.\nÚplné seznamy zdarma a franko.\nAdministrace\nPraha, Mariánská ulice čís. 21.\ntiiniiiiitnimiiiiiiimní;iniiiiiii)ii!HiiiiiiinnitiiijiiiiiiBi'.Biii!t6HiiHiiiiiiiHii»if !HT|ií|Btfiiil|t|i|íi»ii>|iiH»i||:^|j"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c034", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.23", "debut_caractere": 2880, "fin_caractere_exclue": 2893, "texte": "Mikuláš Aleš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c035", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 416, "texte": "Veršovaná satira\nDr. B. Klusáčka,\nprovázená 34 uměleckými pero-\nkresbami\nK. L. Klusáčka.\n»\n*- .■ i' / ' '\n'■ - V .•/>•' ?■''\n'\n.\nJak se švec králem stal\nCena výtisku nádherně a moderně vypraveného 1 zl. 40 kr.\n«\nKaždé knihkupectví, v němž požádáte, rádo předloží Vám k nahlédnutí tuto novinku.\nobjednávky vyřizuje nejrychleji\nPřímé\nNakladatelství Dr. ED. GRÉGRA, knihtiskárna\n\"V Í?ra<Zj<3, v Tůních čís. B—-11.8—-II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-02-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-02_01#c036", "volume": "bmtnaan_1897-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.24", "debut_caractere": 418, "fin_caractere_exclue": 1548, "texte": "—.—\n-4' r ■>■■■■ j, --:1;■■■ ■ V vví •/■-c--.\nZZZ===Z==\n-; '%>\n3\n(3\nI SĚSů?\n2\n<s*~\nísm&\nk\nisné r. 1895.\nz\nSESIT I.\n■ v i:í i i;\n■- ť.dfi\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umejecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí, ,\nDílo vycházeti bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\n12 sešitů o 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\n.'!v;r v\nÉÍ\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\ně\n■i\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírat!, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. I*7o r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\n11\nVB\nm\np\nm\nw\n■'■i/ >'\n■\n\" ■.\nn"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.1", "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nMája Z.: Ostrov v širém moři,\nViktor Dyk: Mlha.\nOtokar Březina: Dlouho stáli ...\nZdena Berková : Mimosa.\nv\nEm. ryt. z Čeňkova: Historie zámku\nve Versaillesu.\nK. Nejč: Utišení. — Vidiny soumraku.\nJaroslav Kvapil: Přípitek o půlnoci.\nBohuslav Knosl: Smutek á láska tro-\nvatora v kostumu fin de siécle.\nJ. V. Khéres: V mozku.\nKronika. — Slova k illustracím, —\nZprávy umělecké. — Výstavy. —\nSoutěže umělecké. —\n\nRoč. I. č. 4.\nÚNOR.\n■v 9 sy Q\nHE lí H 1£L L1E^\npt\nVY®ÁVA\n' •\n. - ' V-.T / .:;-a-V • v- . Ť. 'w-'.' •--■ '\" v\" •'/, \\- \"\" .\" . \" ' :''{ '■ V '. /->' \" ••' ' '• {':'•'* ; ' ' ■ \"lť •■;-'\"'.A - ' r ., h . * ' • ! V;:V .\n\nILLUSTRACE:\nM. Pirner: Studie.\nE. Dítě: Fragment. — Studie.\nHofbauer: Ozdobná linka.\nvSaloun : Praha.\nF. Urban: Sv. Antonín. —- Sv. Cecilie.\nJ. Mařáková: Truchlící.\nJ. Panuška: Pohádka.\nA. Slavíček: Podzim.\nB. Simanovský: Svícen.\nJ. Saloun: Tympanon.\nS. Sucharda: Tympanon."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.2", "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme a zbytečno tudíž zásylkám připoj ovati poštovní známky neb lístky. Zásylek nedostatečně\nfrankovaných nepřijímáme.\nB. Květoslav Volný. J. E. B. (Tys démon můj atd.) Volný. (Sníh padá . . . atd.). L. Velt. (Dva sonety atd.)\nMrzali atd : Neuveřejníme. R. Hl. S. S. PřibyslavSký: Pokračujte. Har. Ž. R. K. Některé uveřej-\nníme. Dr. F. P. Překladů neuveřejňujeme.\ní . . ■< - / . \"■ '• ' ■ ■ \"■ • • ... ■ s-'- •. u O ■ ■■■' 's . a1 \"■ ' -1 .>■ • : -v' . •- • - -v' ' ./ ' ■ V . v \\ J - •'' ■>' . ■ >■-/ ; - - ;■■ , . 9 ' • -'' < ;\n\nPéčí a nákladem spolku »Manes«. Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda.\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. B—II.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Jaroslav Hilbert, Praha-11, Jungmanova ul. č. 7., nebo Karel Mašek, Praha-Í.\nRudolfovo nábřeží č. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nOSTROV V ŠIRÉM MOŘI.\n— NAPSALA MÁJA Z.\n\nPlně rozkvetlý den červencový\nrozpaloval rudou skálu v moři, osamělou\njako nitro poklamaného člověka.\nRozhořelé slunce na velikém, radost-\nném nebi sestupuje iv moje srdce. Le-\nhám v jímavém úžasu na břeh moře.\nObčas švihne a uhodí mne ve tvář kytka\nkrůpějí vlny o kameny rozbité, křišťá-\nlové hrášky stékají po tkáni mých šatů.\nRaduji se jako dítě; cítím život, bije\nmou tepnou, hoří v mé krvi. Vykřikuji\ncosi nesrozumitelného.\nRoztavený kotouč slunce zraky osle-\npuje; je všecek opředen zlatou, pohybli-\nvou pavučinou paprsků. Protínají se,\nvrhají se do moře, na němž se rozněcují\ni shasínají záplavou řeřavých odlesků\na ty jiskry svítí ostrou prudkostí, na-\nskakují, mizí, zapalují se jako diamanty.\nZástupy hvězd jejich putují někam\ndaleko, za steskem, i za radostí. Moře\nv živém rozvlnění zpívá poslední píseň\nslunci, tuší sklon, odliv, padání, hýří\nv barvách a zvuku. Na právo v slunci\nsvítí sněžně výspa. Bílý její písek chví-\nlemi vykřikuje, kdykoliv se ho slunce\ndotkne. O její břehy rozrážejí se křišťá-\nlové vlny zeleného moře. Leží tu, jak\n\nM. PIRNER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.4", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nčistá velká perla, vroubená rozteklým opálem,\nmoře hoří a jásá jasným zvukem stoupajících\ni padajících vln, měkkým jejich šploucháním.\nVlny se rvou, stříkají, jedna leze po hladkém\ntěle druhé, bouří se, tlukou do břehu, rvou je,\nřvou, rozbíjejí své hřbety do rozpěnění, umdleny\npadají zpět a zpívají dál.\nVše je sladěno v jediný opalisující akkord..\nSmysly se zvedají, nervy se napínají, rvavý život\nkypí v bujném, vášnivém chtění.\nHejno racků zapadá do moře jako bílé lu-\nv\npeny. Doprovázeli loď, zakotvivší v moři. Siroko-\nboké čluny plují do zátoky, naplněné dráždivým,\nčpavým zápachem hnijících chaluh, jež příliv\nnanesl.\nSest vesel zvedá se v každém člunu i padá\nv stejném rhytmu; dívám se na kapky vody,\nstékající s nadzdvižených lopat. V každé krůpěji\nzhlíží se slunce, každou prohřeje, prozlatí, všude\nzář, vůle a síla.\nMyslím na modré oči veslařů, na jejich divný,\nvždy jako do velké dálky upřený pohled, na\nmlčenlivě, semknuté rty a těžkou prací, mořskou\nsolí a rybím hlenem stvrdlé dlaně. I nahrbené,\nmocné šije vidím, svítící bronzově z výkrojů\nmodrých kazajek. Zamlklí žijí v čistých, malých\nsvých hnízdech jako mořští ptáci.\nTam nahoře, vysoko na skále, blízko koste-\nlíka, v kamenité hlíně, porostlé sporou a chudou\ntravou, spí otcové jejich, ženy i děti jejich věčný\nsvůj sen. Příroda ustlala jim tvrdě, jak byl tvrd\ncelý jejich život. A nad všemi hroby, skoro ne-\nznatelnými, trčí k nebi kříž s ukřižovaným člo-\nvěkem, jehož leb kdysi prorazila dělová koule,\nrvoucí se za některou velmoc o nepatrnou, dro-\nbící se skalku v moři.\nPod křížem je nápis: »Těm, kdož se nevrá-\ntili«. Zlato těch slov dohasíná teď asi v poslední\nzáři dohořívajícího slunce. Jdu za nimi, klekám\nv duchu a vzpomínkami líbám trávy na chudých\nrovech. Jdu se rozloučit se sluncem, obejmout\nodcházející den, roztesknit svou duši.\nDole rozráží moře své čelo v neústupné boky\nskalnatých břehů, ječí, stříká, napadá, odstupuje.\nJeho zvony bouří svým hlaholem i zde v té\nvýši. Obracím se a hledím dolů, do hloubky pod\nsebou. V přístavu se hemží maličcí lidé, směšně\nnepatrní v rozestouplé nesměrnosti vod a obzorů.\nŽivot zdá se být zjitřen, horečně rozvlněn\njako obilí ve větru, jakoby dohonit chtěl před\nskončením dne, čeho zameškal. Mořští ptáci již\nneloví, stichli, jejich dravost um dlela, ryby kle-\nsají v hloubky, výspa pohasla, sešedivěla, a prů-\nzračná zelená voda jejích břehů omžem jest\njako patina starých kopulí.\nMoře oddychuje malými vlnami, jako v únavě.\nNa západě kryje je veliký mrak, šeděmodré\npáry zalehávají na obzoru spousty vod. Moře\nstoupá v oblaka, nebe hrouží se v tajemné jeho\nhlubiny, není přechodu, obzor zmizel a v opa-\nrových dálavách tkví několik válečných lodí,\njakoby uvázlo v étheru.\nKoho a co hlídají? Kdo a proč je posílá?\nSlabounký vítr zavzdychal v pustině, neza-\nvadil na svém přeletu o strom ani o keř, jen\nsluncem vypitá tráva šustí, sporá a chudá jako\nživot prostých rybářů.\nSmutek a ticho volají, budí duši.\nRudé skály, omývané, bičované mořem, zhlí-\nžející se nyní ve vodě, temné jako kalená ocel,\nzvedající nyní po odlivu svá čela, opuštěné,\nzbavené tajů svých břehů! U pat vašich chladne\nvlažné bahno odešlého moře, na vaše hrany\nusedlo nepovšimnutí stesku a hoře opuštěných\nmilenek. Díváte se truchle do ulehajícího stichnutí\nvečera, na obzor severu, zakouřený jako ka-\nV v\ndidlem obětí. Cekáte? Toužíte po zítřku? Či\ntoužíte tak stále? V slunci i ve shasínání, v bouři\niv tichu?\nDva chudí běláskové tulí se v letu, dotýkají\nse svých roztřepených, pelu zbavených křídel.\nJdou spolu umírat, až slunce zapadne.\nTo zapadá vzdáleno, za mraky, lemuje je\noranžově, prodírá se nachovou září.\nNesmírné ticho tlačí se zdola do par vzduchu.\nUsínající moře otevírá své nitro a jeho hlubiny\nkrvácejí. Barvy se řinoujako vůně spících květů\na barví hladinu, v níž smáčí noc své nohy. Par-\nnaté závoje jejího roucha vlekou se obzory,\nslunce neviděno odešlo, hasne západ v mracích\na hasne i moře.\nOvce pasoucí se v té výši, vždycky přivá-\nzány ke kolům a přikovány na dlouho k jedi-\nnému místu, ulekaně mečí a konečně také uti-\nchají. Veliký mír a klid, němě touživý, snáší se\ndo trav."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.5", "texte": "DLOUHO STÁLI ...\n\nDlouho stáli v bolestech, jako v dýmu vlastního ohně,\na mlčení jejich bylo řadou závratí. V staletí tragickém snění\njím umdlety duše. Dvě mystické noci jednoho dne, okna protiležící,\nstřásaly hvězdy do jejich vigilií.\nI četli nová tušení z hvězd, jak z rozmetané sazby ohnivých liter,\njejíž původní smysl je ztracen pozemským zrakům. (Snad čistí ěetli v ní jednou\ntajemství prvního jitra a píseň o růžích všech svítání příštích,\njež zvoní v modlitbách do snění Svatým.)\nA když se vrátili, nejhlubším hlasem je vítala země :\ni viděli ji v barvách, které se nemění smrtí, transparent věčného ohně\nOd obzoru k obzoru nad nimi letělo hosanna světla\na hlubiny květů k nim vášnivě vykřikly vůní.\nPohřební zvony zněl3r v blízkosti jejich jak volaní k slavnosti duší,\njiž smrtelní jenom jednou jsou přítomni v žití.\nA bázeň soumraků dýchala v tušení jejich jak cesty v zahradách neviditelných,\njichž vůně nocí se sesílila.\nNovým písním učili pozemskou lásku, úsměvy novému kouzlu,\nvečciy jinému hovoru duší a zardění její v rozkoši třásti se bázní:\nv zkřížení zraků, jež do dálek svítí, v polibcích vonných příštími růžemi,\nčíši svou podati do noci k přípitku nezrozeným.\nNadšení letního dne v jejich slovech se chvělo, když paprsků hudbou\nprovází němou práci zrajících hlubin. A vše, co v duši soumracích kvetlo\ntěžkými klasy se doteklo země. A my jako ženci, poslušní rozkazu jejich,\nklidili požehnání zrní a písní.\nAle zrnky bolesti jejich se upíeně dívaly v dálk}7 slzami svými,\nkde hrami věčného světla se zdvihaly obzory země, vzdálené smrtí;\nneznámá města všech čekajících, studnice stíněné palmami,\nv mlčení věků se před nimi zrcadlily.\nA když odešli, byl odchod jejich bratřím jak ticho, v němž dozněla modlitba,\na jako smiřující úsměv při záporné odpovědi milujícího.\nVítr, jenž zdvihá se na březích, příznivý odjíždějícím,\na pohnutí radostných očekávání.\n\nHOFBAUER.\nOTOKAR BŘEZINA."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nMIMOSA. — z MELANCHOLICKÝCH\nMOMENTŮ. — NAPSALA\nZDENA BERKOVÁ.\n\nVeliké okolíky přímo vypjatých žárovek zdály\nse naslouchati veselé hudbě, jež rozvíjela své\nnekonečné melodie, spouštějíc je v záchvaty\ndrobně staccatovaného smíchu a ve výkřiky, jež\ndávno již sklouzly s té pečlivě umetené cestičky\nslušného chování, ač zde konečně ani nemíst-\nnými nebyly. Trochu stranou od proudu stále\nse šířícího přecházelo zvláštní domino. Pod po-\npelavě šedým krajkovím, hustě sčechraným, pro-\nbleskovaly ohnivé hedvábné květy spodního rou-\ncha, se stříbrného čepce mírně kuželovitého tvaru\nstáčel se šedý závoj, a jemná dívčí ruka, jíž bílá\nrukavička s bohatě nabíranou manchettou übírala\nveškeru grácii, držela volně vysokou hůl, s níž\nkývala kytice rudých růží, podchycených šustivou\nstužkou.\nTeď ji náhle obtočil ševelivý vír několika\nbláznivě zakuklených postav. Stála klidně pro-\nstřed nich, a na všecko jejich ostré, ač ještě\ndosti opatrně volené vyzývání (poznaliť im-\nponující distinkci zajímavého zjevu) odpo-\nvídala pouhým pohledem, vážným a tichým,\njenž pod těsnou maskou pomalu se smekal\ns jednoho na druhého. Zasmáli se bru-\ntálně • snad ani jinak neuměli a celý\nten potrhlý roj maŠkar v nezvyklém šatě\npitvorně se hrbících odcupal dále. Bujné\nveselí roztáčelo se kolem do kola.\nVysoký dvořan z doby josefínské sto-\npoval rozkošné děvče v bílém čepci Charlotty\nCordayovy. Křížové otázky však nepomá-\nhaly, prozrazující odpovědi zůstávaly ne-\nvysloveny, protože ledabyle lháti nechtěla\na duchaplně neuměla. Dvě rusovlasé ry-\nbářky s rozpustilým smíchem natahovaly\nhubenému clownu přes hlavu režnou síť,\ndobře vědouce, že ta »zlatá rybka« má\nv psacím stole nezaplacené účty, jimž credit\npovážlivě dochází. Dobromyslný pierrot vo-\ndil malé dítě s panenkou a nevytušil ještě\nsvým žemličkovým rozoumkem cynismus\naž příšerný té zkažené dívčí duše, vězící\nv tak naivním obalu. A zase chumáč jedo-\nvatě zelených domin se špičatými kápěmi\nvráží bezohledně mezi kolemjdoucí, bodají\njako komáři svými neomalenými vtipy, ano\njedno z nich osmělilo se několika interes-\nsantním maskám pozdvihnouti škrabošky,\nale tak kvapným pohybem, že nevíte, vi-\ndělo-li v tom okamžiku pouze oblouk brady,\nči poznalo-li též barvu očí.\nMladý muž v obdivuhodně jemném ko-\nstýmu markýze nesl svou biscuitovou,\núměrnou postavu lomozivým klubkem lidí\na lorgnetoval mlsně všecky krásné šíje.\n\nŠALOUN.\nPRAHA."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nByl to mladý malíř, jehož sláva visela na teničké\nnitce časové obliby a na trošku silnější přízi na-\nvinulého sarkasmu, jímž tvořil velmi zručně ma-\nlované parodie cizích uměleckých výtvorů. S po-\ndivným chicem točil vždy svůj plnobarvý štětec\ndo špičky ostřejší než hadí zoubek a trhavě jím\nzajížděl do jedva naškrtnutých kontur s kvapem\ntak nervosním, že si zjednal epitheton Giordana.\nDívka v rudošedém dominu vzrušila se ze\nsvé apathie a pevně se naň zadívala. Pod same-\ntovou škraboškou markýze tušila zvláště rozkří-\ndlené obočí nad žlutohnědým zásvitem velikých\nočí, očí s takou silou milovaných, že jediný jejich\npaprsek nítil v ní podivné slzy štěstí. Věděla,\nže pod bílou, pečlivě sčesanou parukou svíjejí\nse lesklé, hnědé kučery v mohutných vlnách,\nk nimž se již často její prsty vztahovaly, ale\nnikdy ještě nepřiblížily v elektrisujícím dotyku.\nPoznávala určitě nedbalý pohyb ruky, karakte-\nristickou, nekrytou linii od ucha ke krku i lehkou\nchůzi jako na perách. Byl to on, její snoubenec.—\nNěco ji udeřilo do hlavy, snad nějaký harlekýn\nzasáhl ji svou chřestivou klapačkou, byla to\npodivně plochá bolest' a nabyvši intensity až\nv druhém mžiku, valila se k srdci.\nVždyť jí slíbil, že sem nepůjde! Šla\nk němu blíže, ale zastavila se. Markýzovi na\nrámě zavěsila se francouzská selka s hlubokou\ndekolletáží. Rozevírajíc velký bílý vějíř, bleskla\nzoubky pod krajkou a zaprosila komicky li-\nchotně: »Tys tak slavný malíř, napiš mi sem\nnějaký sladký veršík, nebo, chceš-li, načmárej\ntam směšnou hlavičku. Ano ?«\nVryl tam úsilovně karrikaturu šaška a vrátil\nvějíř s poklonou staré versailleské školy. Odsu-\nnul kraj její dlouhé rukavice a políbil bílé rámě.\nV tom přišustilo šedé domino a ptalo se\npoložertovně, dusíc svou nedůvěřivou náladu:\n»Cos tam napsal ?«\nNěco v tom hlase jej píchlo, pátravě se na\nni zahleděl a řekl pak zdánlivě zběžně: »Zlá\ndomnění mají přirozenostjedu, praví Shakespeare.«\nA významným pohledem zasvítiv, vzdálil se.\nJako lehká, šumící pěna vznáší se kalným\nvzduchem rozčilující rytmus blouznivého valčíku,\npletence vlasů propletené barevnými tkanicemi\nošlehují tváře, cáry strakatých papírových čapek\nšustí na zemi, hypermoderní, urychlené nápady\n\nBENEŠ KNÜPFER.\nSIRENA."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nbičují unavené duše. Koketerie zahaluje indivi-\ndualitu, prostota se jí chlubí.\nV řetězu polonaisy semkly se náhodou dvě\nruce, jedna s kyticí tmavých, vadnoucích růží,\ndruhá s perleťovým lorgnonem. Ona prohlubujíc\nrychle hlas, zeptala se tiše: »Miluješ mne?«\nNepoznal jí, ale odpověděl hlasitě: »Ano!« Skloniv\nse k oušku spanilé malé pieretty šeptal jí něco\nbanálního. V tom jediném slově zvučela lho-\nstejnost', zívala omrzelosť i vyšlapovala si energie,\nale energie hluchá a lichá jako smeť.\nOdloučila se od lidí, jako když spadne s ha-\nluze květ, vyšla z té pestré motanice a sestupo-\nvala pomalu po schodech. Pod popelavou šedí\nkrajek, jež se vlekly těžce za ní, šlehaly pla-\nmeny hedvábí, každým pohybem rychle zažíhané.\nTmavěrudé růže zvolnily stužku a padajíce na\nmassivní stupně, rozstřikovaly se jako krvavé\nkrůpěje. V mramoru se slabě zrcadlily. Sklonila\nhlavu a uvědomila si ještě jednou zvuk toho\nslova »ano«.\nByloť posledním mezi nima ....\n\nHISTORIE ZÁMKU VE VERSAILLESU.\nEM. RYT. Z ČEŇKOVA.\nTTak často zošklivil se králi dvoru lesk,\nv Saint-Germainu král* sobě náhle pozastesk\ni do Versaillesu jel se sprostit nudy pout:\npři štvaní jelenův a lišek honu\ntrud mysli zapudil a za dne sklonu\nse vrátil v lovčí dům si oddechnout.\nA Ludvík Čtrnáctý, ten velký despota,\nvdech rázem Versaillesu krev novou života,\nv něm zapomínal rád svých státních starostí,\nnad zámkem nádherným a parkem snivým,\njenž chvěl se tlumeně dam smíchem živým,\nrozklenul zlatou duhu slavností.\nRád neměl Paříže (neb tušil ve svých snech,\nže Paříž sopkou jest, jež plamenný má dech)\ni do Versaillesu šel, v něm stvořil skvělý dvůr,\njej zapjal do korsetu etikety,\nstrh' šlechtu v luxus opojný a kletý,\naž spila se i klesla v hejno stvůr . . .\nJak vilná Bakchantka pak vlétla Orgie\nv ten palác nádherný a bílé lilie,\nznak králův, pošpinila madame Dubarry,\nkrál** plýtval miliony v maitres kruhu\na hýřil v společnostech bídných druhu,\nlil v hrdlo žhavé vína poháry.\nV tom sídle Sodomy přec vzešel soudu den:\nkrál Ludvík Patnáctý, od milcův opuštěn,\nkdyž naplnil juž sytě míru hříchů svých,\ntam zmíral odporně, až lid se štítil,\nduch jeho v šílenství se hrozně vznítil,\naž skonal za bolestí příšerných.\nBůh soud svůj vykonal leč ještě cekal lid,\nten bouří nezkrotnou zburcoval zámku klid\na krále*** nového veď do zdí Paříže,\nsnad smyl tam despocie viny,\ni aby trůn u špalku guillotiny\nstál, ke králi by kat mel poblíže . . .\nTu zámek pustnul; stichl v parku fontán šum,\ntam bylo teskno Nymfám, Faunům, Neptunům . . .\nA doba přec jej ušetřila zkázou svou,\nv něj nevkročila Velká Revoluce\na nerozdrtila jej ve své ruce,\nten zámek zůstal dějin výstrahou!\nNa křídlech času dále letěl dějin spád\ni z klína Revoluce vzešel Konsulát\na Caesar dobyl krvavých si vavřínů\na sáhal po nových v svém děsném klidu . . .\nTu Versailles stal se domem invalidů\npro pluky zmrzačených vojínů.\nv\nČást věku přešla . . . Caesar kles a přišel král,\nplam nové vzpoury zase krále s trůnu svál\na Versailles tiše stál jak otevřený hrob . . .\nPak občanskému klaněli se králi\nten museum dal zřídit v síně, sály\nco upomínku věčnou mrtvých dob.\nNad snivým Versaillesem čas klidně tak se chvěl,\nv park jeho umělec a básník dumat šel . . .\nLeč přišel hanby den, vlasť padla, hrdá v snech!\nStud barví dosud v nach Francie čelo\npři vzpomínce, jak holdování hřmělo\nve Versaillesu císaři Němců všech!\n* Ludvík XIII., ** Ludvík XV., *** L dvík XVI."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nUTIŠENÍ.\nKAREL NEJČ.\nv\n2ve vlhko Sychrové se nad náš obzor níží,\na v mlhách obloha se tratí ohvězděná,\na smutek vtíravý k nám tiše tmou se blíží,\nna výspy zoufalství loď naši zvolna žena?\nNa stín ten zapomeň, o duše, jenž se plouží\nvždy úže kolem nás a v cestu naši lehá,\nv svou schyl se samotu, v sen plamenný se vhrouži\na vzplát dej ilusi, nechť marně do tmy šlehá.\nBuď klidná, duše má! By touha žhavá vzlétla\ndo dálek sinicích, v déšť ohně, v proudy světla,\nnoc zimní nad námi se stmíti musí prve.\nBuď klidná, duše má! Snů mdlobné květy v pýše\nsvůj kalich ohnivý jen na té zvednou líše,\njiž dříve zmrvila jsi tokem vlastní krve.\n\nVIDINY SOUMRAKU.\nKAREL NEJČ.\nNad zemí schoulenou se vlhké stíny stměly,\nmha padá veěerní a těžkým flórem splývá\npřes okna osleplá. Svět ve tmách oněmělý\nni jedním výkřikem mé ticho nerozrývá.\nV r r r r r * /\nSept vlídné samoty me hvcka utrpení,\nsen vchází po špičkách a teplou rukou stírá\nšer smutku s duše mé, krev novou touhou pění\na zrakům vzníceným svět vidin otevírá.\nViz, v dáli ztracené nad chaos stínu svátých\nkraj v slunci vypjal se, v jas vhroužen světel zlatých,\nslyš, k nebi žhavému měst život hlučně hřímá!\nRuch kypí bazarů, řad bílých minaretů\nvstříc šlehá k obloze, trysk šumí vodometů\nve skrytých nádvořích, kde v květech almé dřímá.\n\nPŘÍPITEK O PŮLNOCI.\nJAROSLAV KVAPIL.\nPět usedlo nás do kola\na každý pohár zveď.\nJeden se smál a druhý lál,\ntřetí se rval a čtvrtý vstal,\nbyl jako mrtvola,\nbyl k smrti bled.\nLeč já byl král,\nneb já se smál\na já se rval a já jsem lál\na hrdě stál\njen krčit jsem se nedoveď!\nVšem jsem se smál\na všem jsem lál\na pak se s nimi rval\na všechny jsem je miloval !\nNeb toho, jenž se smál a smál,\njá rád měl pro ten smích.\nTen, jenž mi lál, ten za to stál,\nbych na něj vstal as ním se rval,\na ten, jenž stich' ó ten se bál\na jak jen stich',\njá chlapa litoval!\nA tak jsme vstali dokola\na cítili své mládí,\nmok pili jsme, jenž plápolá,\na měli jsme se rádi.\nTeď jiní sedli ke stolu\na »Bratře!« říkají mi.\nJeden je škrob a druhý pop\ntřetí je rob a čtvrtý snop\nfuj, cítím hrob\na vidím mrtvolu,\njež také přišla s nimi!\nHoj, tys tu zbyla jediná\nz těch našich mladých pitek!\nA na tváři ti shasíná\ni tvého strachu zbytek!\nTen, jenž se smál,\nuž dávno scvrk',\na ten, jenž lál,\nmá tlustý krk,\nten, jenž se rval,\nteď moudře mrk'\na já tu sedím sám a sám,\nje pusto dokola,\na z myšlének, jež v duši mám,\nse dívá mrtvola!"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.10", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nSMUTEK A LÁSKA TROVATORA\nV KOSTUMU FIN DE SIÉCLE. —\nBOHUSLAV KNÖSL. —\n\nDen podoben byl dnu, okamžik okamžiku\na myšlénka myšlénce.\nByla to šedivá a únavná mosaika, z níž ne-\nzářil ani jediný lesklejší, oslnivější kamének,\nenž by mohl zachytit účast zemdleného a tou-\nžícího zraku. Hnus z denního zaměstnání, vy-\nvolaného potřebou společenské významnosti, me-\nlodie kolovrátků, banalita běžných událostí, ka-\nvární duchaplnost a duševní sprostota prostředí\noh, sprostota až k zalknutí to byl můj úděl\núděl exulanta, jenž ač na Pontu, přece jen se\ncítí příliš Ovidem. A nad tím nade vším rysy\npřitrpkle se usmívající nudy. Nudy? Vlastně ne,\nspíše bolesti nad tím, co mohlo býti a co není.\nAvšak nelze popříti na dně vždy hojný\nfond touhy silné a neutuchající, volající s roz-\npjatou náručí v mlhy těchto dojmů příliš bez-\nvýznamných a předtuch příliš neurčitých.\nA přece, jak je vše krátké, jak efemérní! -\nCo proteovské síly bylo v onom věčně se\nvlnícím moři mé touhy, tisíce odlišných útvarů\nvždy zanikajících a vždy nazpět se vracejících,\nbezpočet sluncí zapadajících každého večera do\njeho laškovných vln a vycházejících každého\njitra z jeho lázně v nové nádheře a v novém\noslnění —• to vše jakoby zmizelo a navždy se\nsřítilo v nenasytnou propast času pádícího ohro-\nmnými kroky přes naše nároky, tužby a ideály.\nZdá se mi, jako bych byl zemdlen a moje\nnebe, kam jsem chtěl zavěsit zlaté lampy svých\nillusí, jakoby poházeno bylo těžkými, strhanými\nmraky, které byly kdys mými sny a nyní jsou\ntemnými strašidly mých odpočinků.\nNu a že jsou tyto poměry týkající se vývoje\nmých vnitřních věcí tak příliš truchlivé, či spíše\ntak opovržení hodné, tož dovolte mi Vy, již polo\nžertem, polo vážně nazývám svou »koketní\nPsyché«, bych povolil uzdu onomu ironickému\n\nF. URBAN.\nSV. ANTONÍN P."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "173 / 174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\npierotu, oné levé části své bytosti, která karikuje\ntragickou tvářnost mé pravé části a činíc ze mne\nherce, rolničkového komedianta, jest mou filo-\nsofií i útěchou.\nZapěji Vám píseň, již jsem sám složil po\nšermu s Vámi pěkně provedeném, ale trochu\nnebezpečném chcete?\nNuže:\nTak trochu paňáca tak trochu seriosní muž\ntou komedií denní lži\ntak trochu znaven juž,\ns kloboukem na hlavě vždy ochoten jsem stát\npřed posvátností uznanou\na z plných plic se smát,\na ty, jež milujíc vždy řízně švihnout bičem svým\ni zlehčit pravdivý jich bol\nvšak takto nejsem zlým.\nJen se sprostými psy se nechci o kost rvát\nspíš kdesi v úkrytu\nsám nad sebou se vyplakat . . .\nVšak ne, vidím, že jste roztržitou, že oče-\nkáváte něco jiného, něco jako sladkou adoraci\nSvého portraitu, něco, co by vystihovalo linii\noné vlny mého nitra, vzbuzené Vaším přícho-\ndem a poněvadž jsem právě tak lascivně na-\nladěn, chci Vám učinit po vůli.\nAno, Vy jste přišla majíc chlad ocele i vá-\nšnivou úlisnost kočky připomínajíc, trochu na\nhispánskou racu, tak trochu Kirké, trochu Kalypso\na stála jste s úsměvem nad mými rozpaky.\nKolem mne bylo šero a nejasno, však nyní,\nkdyž přišla jste Vy a temné blesky vyšlehnuvší\nz Vašich zraků když osvítily svou září nejukry-\ntější sluje mé duše, spatřil jsem tam ukryté štíry\na draky, jaké lze vidět jen na bronzových vásách\nstvořených inspirací japonského fantasty. Skor-\npioni, farfadeti a šklebící se medusy choulili se\ntam v stínech a vztahovaly po mně svá dlouhá,\nduchovitá ramena, ale já necouvl strachem,\nnež s chladnou rozvahou a legérně obrátil jsem\nse k Vám a řekl Vám klidně: »Jsem ochoten\nzatknout si stuhu Vaší barvy na svůj štít a biti\nse s každým, třeba i s Vámi.« A řka toto, pře-\nmýšlel jsem již o tom, kterak sladko by bylo pod-\nlehnouti Vám, Vy krásná ničitelko mého klidu\na pokoje.\nAle co jsem si dále myslil, to Vám juž ne-\npovím, to si jen pomyslím, to uschovám pod\n\nF. URBAN.\nSV. CECILIE."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.12", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nškrabošku dvojsmyslného a ve zmatek uvádějí-\ncího úsměvu. (Ano neřeknu Vám, jak bych na\noko mimoděk, než vskutku však úmyslně za-\nbloudil do nejzazších končin Vaší oblasti, dav\nse chytit v síť Vámi nastraženou. A tu bych tloukl\nsvými křídly jako motýl uvíznuvší v tkanivu\npavučin, prosil Vás o milost, s nadšenou de-\nvotností zlíbal bych Vaše malé a ukrutné nožky\na náhle prchal bych, jakoby poděšen mrazem\nVašeho rozmaru, prchal bych, tváře se jako bych\nnavždy chtěl uniknout Vaší moci. Tu byste vy-\nslala černé eunuchy Své tělesné stráže za mnou,\na oni by mne dohonili a těžkou ranou svého pa-\nlaše srazili by mi dle rozkazu Vašeho hlavu —,\ntu hlavu nyvého snílka, jemuž imponuje krev\na síla, a narazili by ji na svoje kopí a tak\njeli vážní a temní nazpět k Vašemu hradu a po-\nložili by hlavu mou k Vašim nohám.\nOh, Vy byste jistě pozvedla mrtvou a stu-\ndenou tu hlavu a mezi tím, co stydnoucí krev\njejí stékala by ještě po Vašich bílých, mými hy-\nmnami zbožněných pažích, jistě vtiskla byste jí\nna rty silný a omračující polibek až by mráz\ntajemné rozkoše zachvěl Vaším sladkým, kočičím\ntělem!)\nNe, neřeknu Vám nač jsem teď myslil, neboť\nbych se Vám demaskoval příliš předčasně, ukázal\nbych Vám slabiny svoje a sen můj skončil\ndříve ach mnohem dříve! - nežli je třeba.\nJá však jej miluji, svůj sen, jenž Vás učinil vé-\nvodkyní v říši mých citů, jenž vložil konečky\nmých nervů v bílé a tenké prsty Vaší rozkošně\nukrutné ručky! —-\nChladnoucí večer na sklonku k jeseni a nebe\npokryto temným mrakem, prorvaným trhlinami\npodobnými daleko vybíhajícím zálivům oslnivého\nnachu, tak vhodně přiléhající k naladění mé duše.\nVy dozpívala jste právě jakousi vážnou arii,\npodobnou oněm roztouženým, nekonečně smut-\nným balladám severních lidí, jež bývají zpívány\nna pustých skalách čnějících truchlivě nad těžkým,\nnehybným mořem a všechny sladké fioritury\na pikantní staccata Vašeho rozmaru hned na\nto propuknuvšího nebyly s to přemoci tíhu to-\nhoto bezděčného smutku.\nAle já, který jsem vzpomínal na onen až\nkriticky delikátní okamžik, kdy schvátiv Vás za\nVaše bílé a lahodně modelované hrdlo, měl jsem\npožitek viděti ve Vaší tváři výraz poněkud affe-\nktované bolesti a něco přirozeného poddávání\nse poznal jsem, že moje touha sfavorisovaná\ntak častou a přílišnou blízkostí Vaší, nestrpí\ndéle škrabošky, již jsem tak úzkostně tisknul\nk své tváři, této škrabošky utvořené z hrdosti\nmojí a bázně před Vámi, škrabošky, jež měla\nbýt ochraným štítem mých illusí a snů před Vaší\nkoketerií příliš virtuosní a bezcitnou.\nA nebe bylo temnější, tóny soumraku hlubší,\nticho tísnivější a Vy umlknuvši seděla jste na-\nproti mně provokujíc krásnýma očima svýma\nmou marně tlumenou lásku i tajemnou nenávist\nvroucí pod násilně klidným povrchem mojím.\nSvit červánků temně rudý a nesmírně tesklivý\nrozlil se pološerem pokoje a mezi Vámi a mnou\njako stín stanula postava záhadná a neurčitá\ns rukou vztaženou hrozivě proti mně a kdosi\njiný neméně záhadný a neurčitý stanul vedle\nmne tak těsně, až poléval horkým dechem svým\nmé tváře bez tak již planoucí a našeptával mi\ns démonickou rozvážností ta nejvášnivější a nej-\nsvůdnější slova, až moje nesmělá a váhající\ntouha se chvěla jako krvežíznivý t}/gr, chystající\nse k divokému skoku. Nebe bylo temnější,\ntóny soumraku zádumčivější, zážeh červánků\ntragicky chmurný, ale zraky Vaše sálaly neur-\nčitým ohněm, tajemným fluidem zažíhajícím vý-\nbušné látky nahromaděné v podzemních kobkách\nmé duše. A tu jsem měl dojem, jakobych jedním\nfalešným trhnutím šmytce měl zkazit celou tu\nskleněnou nádheru, složenou z tisíců miniaturních\ndetailů plných vůně a intimního záření, má prsa\nse bouřlivě dmula, krev s hukotem hnala se\nk mým spánkům a mě bylo jako bych měl vy-\ndati ze sebe divoký a temný vzkřek Othela před\nvraždou nyvé a sladké Desdemony, jako bych\nse měl na Vás vrhnout s prsty drápovitě roztaže-\nnými a ukrutně, bez krůpěje soucitu zardousit\nnejopojnější sen svého žití . . .\nTu spadla náhle škraboška s mojí tváře,\nrozbila se u Vašich nohou a já stojím před Vámi\nv nahotě svých vznětlivých citů a sladké své\ntouhy, jež uštkla mou dřímající vášeň, podobnou"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nporaněnému lvu, chtějící prchnout do pustin ticha\na mlčení, kde nikým nerušena volně by mohla\nproklínat i ronit lítostivé slzy.\nFlacony Mozartovy juž vy větraly a pudr pů-\nvabu juž dávno odvál vítr s jeho melodií, ni\nRafael nás juž neuchvátí klassickou linií svých\nprostých postav a zuřivý Roland jak dávno ustal\njiž zuřit! Ano dnes analysy břitký skalpel si\nvrážíme v svá srdce zachvívající se tak nervosní\na příliš citlivou láskou, již sama před sebou\nironickou komedii hraje a kolem nás je pusto,\nneodvratné, ničím nezažehnatelné pusto. Don\nQuixoti přežilých idejí bodáme své vyhublé\nRocinanty, o nichž si namlouváme, že jsou Pe-\ngasy, a tak tragicky komičtí objíždíme své větrné\nmlýny. Naše šílené cválání provází smích spro-\nstých plebejců, jímž opovrhujeme a politování\nparasitů, jež nenávidíme. Já, jeden z těchto\nexulantů zapadlých věků mdlý, juž touto Inudnou\njízdou, zamiloval jsem se do vlašské koloratury,\nmaurských ornamentů, champagnského vína a do\nVašich očí.\nBásník tak trochu šlehaný profánní klakou\na milostivě přijatý strážci prostřednosti, morálky\na blahořečených dogmat, s temným stínem své\nimpotence v pozadí a křiklavě rudým květem\nv knoflíkově dirce svého kabátu, snivý a těžko\nvzrušitelný dal jsem se uvěsti v pohyb odvážnou\nbravourou Vašeho temperamentu, Vašeho žáru\na mrazu; cynik a nadšenec, skeptik a oslavo-\nvatel věčného božství, člověk, jenž zapsal se\nkalibanskému ďáblu normální kariéry, dal jsem\nse svésti vůní Vaší budoucí slávy, šumného ži-\nvota vítězné soubrety šlapající po vavřínech\nv opeře bufíe. Ano Váš život bude triumphálním\npochodem vítězné ženy slavným a rozkošnickým\na já zemru v prachu všední špíny jako pomíje-\njící bludička na močálech nicotného žití. Vy bu-\ndete jásat v koloratuře, pít champagnské s krá-\nsnými muži, Váš budoir bude vyzdoben malíř-\nskými ornamenty a já seschnu v mumii galva-\nnisovanou cynickou nutností denní bídy, stanu\nse automatem a vzkřeky mé revolty uvíznou mi\nv hrdle staženém lítostí a hanbou.\nA nic nezadrží mou hvězdu kácející se v před-\nurčenou propast, mou chorobně bledou hvězdu,\njež přinesla v sobě juž na svět zárodek svého\núpadku, hvězdu zrodivší se se slovy:\n»Š Bohem!«\nMá koketní Psýché, Vaše oči jsou přece jen\ntak příliš zářící, linie Vašeho těla tak neodola-\ntelně půvabná a Vaše láska tak omamná, zdrcu-\n\nJ. MAŘÁKOVA.\nTRUCHLÍCÍ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY»\n\njící svou silou. Chýlí se k ránu aje slyšeti dusot\nokamžiků prchajících v lůno nekonečna.\nA co mi po morálce, po lidech a po Bohu,\nco mi po životě a po smrti, po tmě a po světle,\nkdyž se ke mě skláníte Vy a když se navzájem\npronikneme na vteřinu, na okamžik, na jeden\nz oněch, jichž prchajících v lůno nekonečna\nslyšeti je dusot, když bytost má vyvrcholí v nej-\noslnivějším plamenu, jehož špice vyšlehne nad\nnejvyšší hory a zapálí onen vylhaný ráj nízkých\nduší, ono štěstíčko nedochůdčat a eldorado ro-\ndinných aspirací. On chytne a zeleným plamenm\nosvětlí moji cestu k branám temnoty, kam vstou-\npím jako zavržený démon se zaťatými pěstmi,\nnešťastný, ale hrdý.\nPah!\nA nyní dovolte, bych pozvedl číši toho kr-\nvavě rudého vína, nápoje hrdinů i minovaných,\nvína tajícího v sobě nejsladší léthargii, v níž\nsplývá člověčenství i božství, dovolte, bych\npozvedl vysoko k nebi svoji číši, připil na\nVáš zdar a zapěl Vám zbujnou, rozmarnou\npíseň.\nNechť slunce mého ideálu oslepí tupé a pře-\nkvapené zřítelnice počestných a Váš lascivní\nsmích nechť se zařízne jak nedovolená disso-\nnance v blahostné ticho krotkých a hodných.\nMy dovedem žiti!\nAle pohledďte, drahá, jak jsou pohoršeni\ni všichni ti, jež by nám mohli být nakloněni,\nkterak potřásají hlavami a ladí se k příslušné\nmorálce. »Alespoň kdybychom byli trochu senti-\nmentální!« Nuž tedy naposled pojďme ještě spo-\nlečně vyprázdnit zapovězenou číši.\novšem, viďte? Však i na nás\njednou dojde, a my až budeme se vznášeti\nnad onou strží, v níž všechno tajemně zaniká,\nvzpomeneme si na ony světlé chvíle, v nichž\njsme se poznali, zajásáme a sřítíme se do tmy.\nO hrůzy půlnoci, ze hrobů vstaňte svých,\ntmu prolomte svých světel ledným strachem\na z doubrav bouřících se neste v letu plachém\nna bludnou, vířnou pouf, v rej mátoh těkavých.\nNechť vpadne vítězně tam smrtelný váš zjev\nkde pláce vzpomínka a pusté srdce sténá,\npak bolesť umře tam, jsouc bázní zavražděna,\na z její mrtvoly zas vzplane síly hněv.\n\nJ. PANUŠKA.\nPOHÁDKA.\n\nV. L."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.15", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nPODZIM."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nV MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO.\n— J. V. KHÉRES.\n»Ne každý okamžik našeho života září\nblahem spokojenosti!«\nK této známé pravdě dospěl jsem jednoho\nkrásného zimního večera, když mi v kamnech\nzhaslo a posluhovačka byla ta tam. S jektajícími\nzuby jsem se marně pokoušel rozdělati oheň sám,\naž konečně s resignací pravého lidského tvora\nzabalil jsem se do zimníku a několika šátků\na usedl opět na pohovku ke studiu.\nChvíli patřil jsem do knihy spíše s rozechvě-\nným tělem, nežli duší. Před očima míhala se mi\nslova: »Also sprach Zarathustra«. Náhle však\njsem zdvihl hlavu a schválil myšlenku uvařiti\nsi čaj! Dobrá! Líh už tiše, plazivě hoří a voda\nšeptá v samovaru.\n»Maličko a bude zase teplo«, těšil jsem skřehlé\núdy. Trochu je skutečně čaj rozehřál.\nPil jsem ho zvolna, labužnicky a ruka vždy\nskoro samovolně nesla sklenku k ústům, neboť\njsem zatím už byl opět úplně pohroužen do stu-\ndia, hledě otepliti duši zasmušilými ideami Nietz-\nschovými.\nPojednou však oči moje místo do knihy za-\ndívaly se dosti nevlídně do zhasínajícího světla\nlampy; toto se zvolna menšilo a menšilo, až\numlklo úplně. Knot prskl a z cilindru vyvalil\nse černý Čoud.\nA Dante byl by řekl: »A tma se pásla na\nmé zlobě.«\nDav různě maskovaných myšlenek zahájil\nv mé hlavě pestrý ples, jemuž v čele zprvu\nstála moje posluhovačka.\nVida, jak někdy člověk snadno se stane inte-\nressantním! Ta kolozubá nešťastnice jen špatně\nzatopila, nekoupila petroleje a už je předmětem\nmého přemýšlení, mé zlosti . . .\nTěšil jsem se na ráno, že jí povím a pro-\nzatím shladil jsem si chuť na svých nevinných\nrtech, zaťav v ně zuby . . .\nRozčeřená hladina mých představ prudce se\nvlnila a babu- splákly brzy jiné vznešenější\nmyšlenky.\nVlastní bída . . . bída lidská . . . Kristus . . .\nv\ncírkev . . . Čeští Bratři . . . kommunism . . . anar-\nchie . . . pověra . . . sny . . . štěstí. . . minulost. . .\nživot . . . nebe . , . Prostor . . . protoplasma . . .\nnervy . . . kultura . . . boj o život . . . Nitzsche . . .\nRenan . . . Hartmann pravda . . . skutečnost. . .\nresignace . . . budoucnost . . . smrt . . . nic . . . .\nA všecko to splynulo ve směs plnou nechu-\ntenství a dalo za výslednici úplnou rozmrze-\nlost . . .\nBach!\n/\nO kéž jsem pánem své fantasie! Vzpomínal\nbych raději na to, jak jsem ponejprv políbil\nv olších svého černookého pucka . . . jak se brá-\nnila . . . ale konečně podlehla a dala se líbat . . .\nzamhouřila oči . . . zatajila dech a tvář z červena\npřešla do bledá . . . trochu kovově oduřela . . .\njá líbal ústa . . . tváře . . . krček . . . byla věčně\nmoje . . . Nu a? . . . Vdala se, to víte! . . . Ob-\njímá moji drahou její muž . . . Eh, vari myšlenko!\nJsem maličký a sedím matince na klíně, hladím\njejí tváře a ujišťuji ji, že jakmile zemře, zemru\ntaké a dám se s ní pochovat v jedné rakvi;\nneboť co by to bylo za život bez drahé ma-\ntinky? . . . Ona mne líbá ajá jí znovu vyznávám\nšeptem svoji vroucí lásku . . .\nSepínám ruce a matinka mne učí »Věřím\nv Boha«. Hlavu maje položenou na jejích ňadrech\nssaji chtivě každé slůvko zbožné modlitby z jejích\nrtů\nŠkoda, že každou violku bílé nebo růžové\nvzpomínky dech skutečnosti promění v bodlák,\njehož ostny lámati dovede leda humor, jenž někdy\ni peklem zavání . . .\nV tom vyšel měsíček; utrhl s nebe kus modře\ntrochu ji ve vodě rozpustil, vypůjčil si kopii slu-\nnečního světla a to vše jen proto, aby mi mohl\nzpůsobiti tu maličkou radost a osvětliti mi po-\nkojík . . .\nOko mé sjelo s okna na kalamář, kde sebou\nněco cukalo; na otvoru kalamáře seděl ani ne\nna píď dlouhý mužík v bizarním pláštíku, mně\nobrácený zády, na nichž mu viselo množství\njehel. Prstem jsem mu zaklepal na rameno. Obrátil\nse ke mně a měl oči plny slzí; nic méně dal se\ndo takového smíchu, že jsem se s ním o závod\nmusil smáti zároveň."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Kdo jsi a jak přicházíš ke mně?« ptám se\nzvědavě šotka.\n»Těšitel übohých a odcházím pro dnešek od\ntebe», zaštěbetal a žbluňkl do kalamáře.\nDobře, že měsíček neviděl na mou tvář, byl\nby jistě honem zhasil své světlo.\nSám, potmě, v zimě, v moci démona fantasie,\nbez přítelíčka!\nPřimhouřil jsem oči.\nDvéře mého pokoje se tichounce otvírají\na vchází stařec v šedém mlhovém plášti, jenž\nv měsíční záři má stříbrný lesk; hlava jeho věn-\nčena na ramena splývajícími vlasy a po pás\ndlouhými vousy; vše bílé jako sníh.\nTvář jeho byla tak milá, tak laskavá, oči\ntak teplé, tak dobrotivé, úsměv tak něžný . . .\nNechav dvéře za sebou otevřeny, přiblížil se ke\nmně, přitiskl hlavu mou na svá prsa a políbil\nmne na ěelo . . .\nVšecka tího tím jakoby se mne spadla a\nvšecky duševní příšery rázem opustily můj mozek\na sladké teplo projelo mými údy.\nPřitulil jsem se úžeji k starci a ruce maně\nobjaly jeho šiji. Oči mé se zavřely, usínal jsem\na bylo mi jako v ráji.\nZdálo se, že spím, neboť jsem nevěděl o sobě.\nSnad až k ránu se víčka moje opět pootevřela.\nŠustlo to a ve dveřích objevil se muž s roz-\ncuchanými vlasy, ani mladý ani starý a mlhová\njeho postava vlnila se jako obraz v rozčeřené\nvodě. Obličej jeho se měnil z divého do libého\nÚSmeVU. (Příště dále.)\n\nKRONIKA.\n\nNa radnici pražské zasedá tedy\nkonečně vedle těch mnohých komisí i komise umě-\nlecká. Mimo právníky, inženýry, hygyeniky stali\nse rádci obce v otázkách úpravy, přeměny a roz-\nvoje Prahy posléze i umělci výtvarní. Vítáme novou komisi\na přejeme jí hojně, hojně zdaru. Osud pamětního spisu\nUmělecké Besedy svědci, že nebyli výtvarní umělci na radnici\nžádoucími hosty. Umělci nabídli obci své služby, přihlásili\nse ke společné práci při úpravě Prahy, jejíž veliké obtíže\nuznávají. Nedostalo se jim na nabídku tu odpovědi. Na radnici\ntehdy na místě rozhodujícím byli toho náhledu, že úprava\nPrahy není úkolem vyžadujícím společného úsilí, nýbrž jediné\ngeniální hlavy. Zdálo se, a ještě nyní jsou mnozí toho ná-\nhledu, že krásu Praze zajistiti může vynikající úpravní plán,\ngeniální nějaký návrh, a zaopatřením jeho, že bude Praze již\nzpomoženo. Lze ještě dnes slyšeti, že se měla vypsati na\nvypracování celkového plánu takového dávno již soutěž a za-\npomíná se, že sluší plánu tomu zaopatřiti pevný jistý podklad,\nbez něhož jest úpravní plán města pro obec bezcenným.\nTouží se po ovoci bez stromu, listí a květu. Koná se vše co\nškodí, aby se stromek ujal, a přece čeká se na sladký, krásny\nplod. Proč jen je třeba, kypřiti půdu, poskytnouti jí síly,\nvláh}7,, když se jedná vlastně o květ a ovoce? Není divu, že\nnetrpěliví urobí raději květy papírové a ovoce voskové. Krátko-\nzrakým dostačí, jen když se jim dostane květu a ovoce.\nJsem Vám dlužen pověděti, jak se dostali výtvarní umělci\ndo staroslavných síní radnice. Četli Jste, že slavná rada\nměstská povolala do umělecké komise toho a onoho umělce\nvýtvarného. Jak se to stalo? Uznala slavná rada, že k úkolům,\nkteré od let řeší a jež jí iv příští době jest řešiti potře-\nbuje i umělců výtvarných? Svolala je snad k úřadě, aby po-\njednala s nimi o návrzích, kteréž jí podali v pamětním spise\nsvém s podrobným téměř naznačením v jakém smyslu sobě\npostup prací důležitých pro úpravu Prahy představují? Pokud\nje mi známo sběhla se věc jinak a téměř neočekávaně. Hradby\nse nepodaly, ale zadní branka zůstala otevřena, tou vešli\numělci do zdí, v nichž se o Praze rozhoduje. Návrh čilého\nclena slavné rady městské způsobil, že byli povoláni někteří\nčlenové obce umělecké do komise pro opravu staveb-\nního řádu. Komisí touto přiznáno bylo, žc v příštím sta-\nvebním řádu vedle zájmů zdravotních a technických šetřiti\nsluší i zájmů uměleckých. Přítomní umělci upozornili, že by\nse již nyní odporucovalo, aby se při úpravě Prahy přihlíželo\nvíce než dosud k šetření uměleckého a historického rázu Prahy.\nČlenové komise pro opravu stavebního řádu povzbudili s teh-\ndejším náměstkem starosty dr. Podlipným souhlasem svým\npřítomné umělce, aby podali návrh na ustavení stálé umě-\nlecké komise, návrh ten jednomyslně byl přijat a městské\nradě odporučen. Tak se stalo, že dočasná komise pro\nopravu stavebního řádu stala se matkou nové stálé\numělecké komise na radnici Pražské. V staré komedii\nčteme: Nerozbíjej o zdi hlavu, hledej branku ve zdích v zadu.\nSnad toho budou umělci přiště, po nabytých zkušenostech\npamětlivi."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nTěšíme se z umělecké komise, dávno pociťujeme zlé ná-\nsledky jednostrannosti krátkozraké a nedoslýchavé, která se\nžene v před, aniž by uvažovala o důležitých stránkách svých\núkolů. Však hned předem dlužno se přiznati k přesvědčení\nže jednotlivé ty komise, ať již technické, zdravotní a umělecké\njen tenkráte mohou s prospěchem v zájmu obce píísobiti,\nkdyž si navzájem ve svých snahách porozumí.\nKomise umělecká prozradila zprávou v denních listech\nněco o svoji činnosti. Jest to kratičká zpráva. Nejzajímavějším\nv ní je rozhodnutí v příčině opětného upravení jižní strany\nnáměstí malostranského. Jest známo, že sbourán byl dům\nu Klíčů a že pozemku získaného užito bylo v celé šíři k pro-\ndloužení Karmelitské ulice. Tím povstal na jižní straně náměst1'\nprůlom, ktetyž proměnil valně ráz celého náměstí. V důsledku\ntakové nové ulice jest její upravení a zastavení pozemků\ns ní hraničících domy, v tomto případě i sbourání osaměle\nstojícího pěkného rohového domku renesančního. A jelikož\nnestává pro výšku domů do čtyr pater zákonného zákazu,\nbyli bychom se zde dočkali nov};ch čtyřpatrových domů a uza-\nvření a zastavení úzké, malebné uličky Karmetitánské, ovšem\ni sbourání pěkného nároží s podloubím, u modrého hroznu.\nNedalo se očekávati, že by zachována byla podloubí při\nnovostavbách obrácených do náměstí, víme, že na východní\nstraně náměstí při stavbě záložny malostranské nežádala obec\npřízemního loubi, čehož pochopitelným následkem bylo zasta-\nvení loubí domu vedlejšího. Postavením nových čtyřpatrových\ndomů na západní straně nově prolomené ulice, byl by valně\nzměnil jeden z nejkrásnějších pohledů na kostel sv. Miku-\nlášský z Ujezda a ulice Karmelitánské.\nUmělecká komise usnesla se žádati radu městskou, aby\npozemku získaného sbouráním domu u Klíčů bylo sice po-\nužito co volné široké komunikace spojující Karmelitskou ulici\ns náměstím malostranským, komise však radí k zastavení\nprůlomů povstalých jak na náměstí tak i k ulici Karmelitské\ndomem se širokými podjezdy (jako u křížovníků), a na náměstí\ns loubím. Umělecká komise žádá, aby dům ten vzhledem svým\nsouhlasil se starobylým rázem náměstí, a odporučuje, aby\nvýška nového domu nezakryla výhled na kostel a věž\nkostela svatomikulášského více než dům starý, a omezuje proto\nzvláště výšku budovy do ulice Karmelitské. Zastavením prů-\nlomů s obou stran utvořeno bude nádvoří ,po jehož stranách\nzřízeny mají býti krámky, eventuelně i vrchní stavba. Ko-\nmise umělecká odporučila radě městské, aby opatřila sobě\nnávrh nové budovy veřejnou soutěží, vypracovala k soutěži\npodrobný program, a jak se ani nedalo jinak očekávati, roz-\nhodla se při této příležitosti zásadně jednou pro vždy, že\nčlenové komise nesúčastní se žádné soutěže, jejíž program\na podmínky vypracovány budou komisí\nPráce komise již v tomto prvním případě, ukazuje její\ndůležitosť. Skoda, že nebyla svolána před desíti neb patnácti\nlety. Je toho co litovati přes tu špatnou pověsť, kterou pro-\nslulými jsou komise vůbec, a na radnici naší zvláště. Jsem\npřesvědčen, že übližuje pověsť těmto komisím; ukázalo se\nbýti nakažlivým pak-lí kdo z důvodů třeba nevalně kalých\ndo někoho tepe, dělá tím kuráž i jiným. Ovšem, že by ne-\nbylo dobře oddávati se do budoucna naději, že návrhy umě-\nlecké komise, stejně jako návrh upravení této záležitosti\nradou městskou vždy stejně ochotně přijímány budou. Ne-\npřehlížejmež v případě tomto, že usnesení a rada umělecké\nkomise má pro obec veliké hmotné výhody, obec z výnosu\ndomů, k jichž postavení komise radí, ukryje náklady na zří-\nzení komunikace, kteráž byla potřebnou. Nemýlím se asi, že\niv případě tomto byla značně urovnána cesta ku přijetí ná-\nvrhu umělecké komise. V malostranské Besedě shromáždění\nobčané s přizvanými umělci již před ustavením umělecké\nkomise přimlouvali se u města za náležitou úpravu průlomu\nna náměstí malostranském. Kdyby však v tomto případě i ve-\nškerá zásluha za vítané rozhodnutí náležela i jiným činitelům,\njakou výhodou jest zde jistota, kterou nám dává stálý dozor,\nstálé působení umělecké komise při provádění staveb, ku\nkterým v tomto případě jistě asi přijde. Nyní přece nebudou\nsnadnými ta smutná překvapení doby právě minulé.\nZe zprávy umělecké komise dovídáme se, že komisse\npřimlouvala se za zachování a upravení kostela sv. Václava\nže přimlouvala se za nové upravení při nově projektované\nstavbě umělecko-průmyslového musea naproti Rudolfinu. Obec\nk vůli isolaci musejního domu svolila k čtyřmetrovým do\nulice nezastaveným uličkám, vlastně dvorečkům po stranách\nmusea. Jelikož povstanou tím ošklivé průhledy do dvorů a na\nzadní části činžovních domů, přimlouvá se komise, aby tomu\nbylo odpomoženo přistavením loggií v prvním patře musea.\nÚprava taková žádoucí jest hlavně na straně jižní; mezi\nširokou ulicí Josefskou, kteráž vyústiti má u Rudolfina\na museem zůstává jediný činžovní dům, proto odporuČovala\npředem komise, aby se pošinulo staveniště umělecko-průmy-\nslového musea až k tomuto rohu, a přimlouvala se, aby na\nprostoře povstalé tímto pošinutím na severní straně při starém\nžidovském hřbitove, zřízeno bylo ve spojení s museem umě-\nlecko-průmyslovým museum křesťanských náhrobků v Cechách\nv originálech a odlitcích.\nUpraveni to, aby totiž stavba umělecko-průmyslového\nmusea byla stavbou rohovou, náměstí a ulice Josefské, isolo-\nvanou v zadu i na sever od budov sousedních, na severní\nstraně nádvořím sloužícím k vystavení náhrobků, upravení to\njedině odporučitelné, má obtíž svou v tom, že by obec za-\nkoupiti musila dům rohový, a pozemek takto získaný po-\nstoupiti by musila umělecko-průmyslovému museu proti vý-\nměně pozemku na straně severní. Obec by tu musila přinésti\nv\nznačných obětí. Žádoucí úprava jest zde stížena hlavně tím,\nže stavba umělecko-průmyslového musea byla již dříve obcí\nzásadně schválena; jest těžko nyní na věci něco měniti.\nMyslím, že často komisse umělecká nenajde při nejlepší\nsnaze východu ze spletitých a předem již pevných ohrad.\nPrávem lze se obávati o celý assanační obvod, zde bude\numělecké komisi těžko již dojiti uspokojivého rozřešení, uliční\nčáry jsou schváleny, na základě nich dálo se vy vlastnění,\nrozděleny jsou pozemky, získané sbouráním starých domů,\na pakli se nepřikročilo již k jich prodávání, stane se tak v nej-\nbližších dnech.\nZpráva umělecké komise zmiňuje se o dvou důležitých\npamátkách, kteréž býti mají v assanačním obvodu zachovány i\njest to klášter sv. Anežky a stará synagoga. Při uzákoněných\nplánech assanačních bude těžko, a to zvláště pro starou\nsynagogu najiti takového rozřešení, aby ve zhledu valně ne-\nutrpěla, vždyť jdoucí kolem ulice budou značně zvýšeny nad\núroveň dosavádní. Radostno jest, že staroslavný klášter svaté"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.19", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nAnežky má býti zachován a náležitě\nrestaurován a není pochyby, že obec\npražská postará se dle rad umělecké\nkomise o takovéupravení okolí, které\nby umožnilo zachovati tuto důležitou\npamátku v jejích hlavních částech.\nZe zprávy umělecké komise po-\nznáváme, že nemůže si naříkati na\nnedostatek práce; dalo se to předví-\ndati. Vyžadovalo věru jisté odhodla-\nnosti ujmou ti se toho množství práce,\nkteréž zmoci podaří se jen vytrvalé\na dobře organisované činnosti. A zde\nvěru těžko jest nemíti obav. Najde\nse vždy obětavých pracovníků, aby\npráce rozdělena byla na více beder?\nNajde se té často těžké snášenlivosti,\nvěcnosti a trpělivosti, kterou vyža-\nduje řešení nějakého úkolu více lidmi\nspolečně? Kdyby nešlo o věc, jejíž\nřešení jest vážným nejen každému\numělci, nýbrž každému z nás, ne-\nubránil bych se těžkým pochybno-\nstem. Jest u nás zvláště umělci těžko\npodjati se vedle osobních, často těž-\nkých starostí, práce, v níž sice udává\nsvé síly, kde však ve výsledky, ve\nsmyslu svých přání, svých snů, těžko\nvěřiti může. Jest tu činnost jehov\npravdě jen upravováním cest, jen\nstavbou na základech. Kde jsou ti\nšťastní, kteří přistoupí k práci další\na k dovršení jejímu. Lze u nás vů-\nbec mluviti o jejím dovršení?\nZdá se mi býti žádoucím, aby\nsobě široké ba nejširší vrstvy ná-\nroda uvědomili, oč při úpravě Prahy\njde. Dá se to snadno říci. Zachovati\nco je cenného, památného, v čem\nkotví krása a půvab Prahy, a no-\nv}?m to rozhojňovati. Však, jak těžko\njest a namnoze doposud nemožno\nvěc tu prováděti.\nPatřme jen s nábřeží Františkova\nna krásný obraz, jaký poskytuje Vl-\ntava, ostrovy, protější břeh s ma-\nlebnou směsí domů, kterouž převy-\nšují věže mostu, věže kostelů, báň\nsvatomikulášská, a uvažujme. Splav-\nnění Vltavy, o němž se nejen mluví,\nnýbrž které se i vskutek uvádí, má\nv následcích svých upravení nábřeží\nmalostranského a vystavení zdí ná-\nbřežných podobnýeh oněm nábřeží\nSmíchovského. Kdo brániti může\nkomukoliv, aby na novém nábřeží\nsplavněné Vltavy, vystavěl čtyřpa-\ntrové domy asi výšky domů stavitele\nJechenthala u řetězového mostu? Kdo\nzabrání, aby zde nebyly vystaveny\ntřeba i továrny, pakli vůbec vyho-\nvují dosavádním zákonům zdravot-\nním a stavebním? Upravením Vltavy\na zřízením komor plavebních u Smí-\nchovského nábřeží sníží se mezi ka-\nmenným a řetězovým mostem úroveň\nVltavy, Čertovka se má zasypat. Jin}'r\nplán splavnění Vltavy vyžaduje zvý-\nšení a obezdění ostrova střeleckého,\ntím i zničení jeho krásných stromů.\nSnadno před sta viti si můžete, jak by\nprotější břeh malostranský vyhlížel,\nkdyž by na místě těch malebných\njedno- a dvoupatrových domků ostro-\nva Kampy stála řada čtyřpatrových\ndomů na vysokém nábřeží, po němž\nby se stíží prošlo pod mostem Kar-\nlovým. Prodlužte si v duchu jen linii\nstřech domu Jechenthalova podél\nbřehu malostranského, a zvíte, že\nby i chrám svatovítský s Františkova\nnábřeží málo jen převyšoval šikmé\nrovné břidlicové střechy činžovních\npaláců.\nNu a jak tu pomoci? Nejlépe by\novšem bylo vše hiechati bez změny\npři starém. Jest obraz Hradčan\na Malé Strany z pravého břehu Vl-\ntavského tak půvabný, nám se všemi\nsvými kouty a budovami tak milý,\nsympatický, že každá změna jest\nnám přímo hrozná. Poslechněte však\nslova těch, kdož horlí pro splavnění\nVltavy, co tu výhod slibují, jakou\ndůležitost přiznávají jemu. Vytaste\nse jen svými námitkami, a přesvědčte\nje o tom, že výhody takového splav-\nnění Vltavy k jihu nepomůže lidu\nnašemu, nýbrž jen podnikavým ci-\nzincům, sdělte s nimi své přesvěd-\nčení, že by pro národ náš b}do\nprospěšnějším sečkati, až se průmy-\nsl náš zmůže a vyžadovatibude levné\nvodní dráhy, a myslím, že zle po-\nchodíte. Proti splavnění Vltavy není\nv národě našem námitek, očekává\nse od něho tak velký prospěch, že\nna druhé straně nevidí se oběť,\nkterá se jemu na vzhledu Prahy při-\nnésti má.\nOstatně, namítnete, zdvižení a obe-\nzdění břehu ostrova Kampy o výši\nněkolika metrů, nezniči ještě krásný\nobraz Malé Strany a Prahy. I při\nvyšších březích nemusí obrysy střech\nzakrývat z obrazu toho ani část.\n\nB. ŠIMONOVSKÝ.\nSVÍCEN."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nL. J. ŠALOUN.\nTYMPANON.\n\nTím stojíme vlastně přímo před otázkou úpravy levého\nbřehu vltavského.\nZdvižením nábřeží zmizí přední pobřežní domky ostrova\nKampy. Jest otázka co na jejich místo přijde. Úpravou ná-\nbřeží a Vltavy zmizí i Čertovka a část: malostranského břehu\nmezi Kamenným mostem a lávkou musí býti pozměněna.\nPomoc byla by v tom, když by se pobřeží Kampy vůbec\nnezastavilo řadou domů. .Sady v popředí s malebnými ro-\ndinnými domky, by vzhled celkový nepokazily. Rada třeba\ni nízkých, domků stejné výše nedobře by zde posloužila. Na-\nproti tomu nevadila by iv zeleni sadu částech svých třeba\ni značně vysoká stavba, jejíž obrysy by se ladně přimkly\nk danému pozadí. Ba monumentální stavba taková na pravém\nmiste dala by zapomenouti toho nahodilého malebného se-\nřadění těch sympatických domků při břehu na jižní straně\nKamenného mostu.\nKaždý z nás cítí, že ve středu krásné panoramy malo-\nstranské a Hradčanské měla by státi, pakli vůbec k úpravě\nostrova dojde, stavba význačná. U břehu Vltavy před strání\nPetřínskou, pod Hradčanským domem jest předurčené místo\npro stavbu důstojné sněmovny království Českého. Země, by\nvystavěním jejím přispěla vydatně k rozřešení úpravy Malé\nStrany a Hradčan.\nŠtěstím pro vzhled Malé Strany a Hradčan s nábřeží\nFrantiškova jest zahrada Odkolkova, kteráž jest majetkem\nměsta; v těch místech důležitých nemusíme míti obav, tam\nvyhlídka na Hradčany zastavena již nebude.\nJižní část malostranského břehu vltavského je do jisté\nmíry též v bezpečí. Zahrada Nostická, zahrada a stavby\nzbrojnice, poskytují tu dostatečné jistoty. Myslím, že není\ntak snadno možným, aby mimo obec pražskou získal nějaký\npodnikatel budovy erární kolem zbrojnice, zbrojnici a zahrady\nvůkolní.\nNejhůře jest z částí pobřeží na Kampě od zahrady Od-\nkolkovy ke kamennému mostu, zdš nejvíce ohrožen jest pře-\nkrásný obraz malostranský.\nPředstavte si, že jde o úpravu těchto pro vzhled Malé\nStrany důležitých částí. Jest možno přikročiti k pořízení\nplánů, návrhů, které' by i provedeny býti mohly v zájmu krásy\nPrahy, dříve než rozhodnuto bude na určito o způsobu spla-\nvnění Vltavy, dříve než naznačiti bude možno jaké budovy\nlze na břehu tom projektovati. Co by nám byl pláten návrh\nnejlepší, počítající s budovami, na jichž postavení není vůbec\nnaděje.\nVystihujete asi, že nestačí při řešení těchto otázek pouze\nnějaká činnost akademická, pracování krásných úpravních\nplánů, nýbrž že nezbytno jest připravovati a zajišťovati půdu\npro úpravu žádoucích v přední řade vykonávati vliv na všechny\núpravu Prahy podmiňující práce. Poznáváte, že úkol umělecké\nkomise jest širší, než se snad na první pohled zdálo. Když\nona přichází k práci rozdělané náležitě nepředpracované, jako\nse ku př. stalo při assanaci, pak těžko jest, aby při nejlepší\nvůli prospěla jak je třeba.\nVšak právě tyto přípravné vzhled Prahy zajištující práce\njsou toho způsobu, že vykonati je lze jen součinností co\nnej širší. A v tom vězí í jich značná obtíž. Není věru na\nmnoha stranách nedostatek dobré vůle prospívati, ale jde\no to jak. Pamatujeme si na sympatické provolání mladých\nžurnalistů českých po záchraně Staré Prahy. Slibná akce\nuvázla asi tím, že nepřikročilo se k objasnění jakým způsobem\nlze záchranu provésti. Nyní však by žurnalisté čeští prospěli\nznačně k luštění těžkých otázek úpravy Prahy, kdyby buď\nsami o úpravě jednotlivých částí Prahy v kroužku interes-\nsentů jednali, aneb, co snad by se zvláště odporučovalo,\nčinnost komise pro úpravu Prahy sledovali, úsudku věčnému\npodrobovali a v případu souhlasu vydatně podporovali. Síře-\nním porozumění pro otázky úpravy Prahy by se veškerá práce\nkomise značně usnadňovala Komise umělecká jest jen po-\nradním orgánem rady městské, síla její spočívá jen v dů-\nvodech a jich porozumění v městské radě. Čím živější bude\nsmysl pro krásu a ráz města v kruzích zástupců obce a ob-\nčanů vůbec, tím vydatnější a snazší bude práce komise\numělecké.\nZáchranu rázu a uměleckou úpravu Prahy nelze vyko-\nnati však často i bez značných nákladů, které nelze však\nvždycky zváti obětí. Jest krása města výnosným kapitálem,\nna to zapomenouti bylo by neuznati tu přitažlivost, kterou\nPraha co město starobylé polohou a uměleckými památkami\nvynikající do dálky působila a působí.\nUmělecká komise ve své zprávě zmiňuje se o podnětu,\nkterý dala k sestavení a svolání stálého poradního\nsboru pro úpravu Prahy, a jest z toho vidno, že počítá\nna takovou širší součinnost za vytknutým cílem. Poradní\nsbor pro úpravu Prahy sestává z delegátů uměleckých,"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nS. SUCHARDA\nTYMPANON.\n\ntechnických a starožitnických korporací, zástupců obce a žurna-\nlistiky české. S poradním sborem tím chce umělecká komise\nprojednati otázky nejdůležitější, by návrhy obci učiněné od-\npovídaly názorům nej širších kruhů odborných, aby způsobem\ntím jedna z nejdůležitějších záležitostí obce uvažována byla\nnejvšestranněji.\nNej větší překážkou úpravy Prahy může býti nesoustavná\nčinnost při pracích s úpravou souvisících. Splavnění Vltavy,\nkanalisace, ustanovení komunikačních drah, úprava staveb-\nního zákona, vše to má veliký vliv na úpravu Prahy, a při\nveškerých těchto podnicích jest zřetel bráti k tomu, jakým\nzpůsobem prospěti neb kaziti mohou vzhled Prahy. Jest jasno,\nže marný by byly nejlepší snahy umělecké komise bez po-\nrozumění a podpory veškerých součinitelů. I zde pozná-\nváme, že konečným cílem činnosti za záchranou uměleckého\na historického rázu Prahy jest šířiti vůbec smysl pro krásu.\nKde smyslu toho není, tam rozhodne vždy hrubý prospěch\nokamžiku, bez ohledu na minulé a budoucí, bez ohledu k záj-\nmům mimo zájmy vlastní. Komu sluší tu proti zájmům ta-\nkovým zastávati s veškerým úsilím ideální zájmy obecné,\nnež obci, ona věky trvá a přetrvá kdy jednotlivci s malými\nzájmy vlastními mizí. Obci nechť pomahají pak všichni, kdož\npro trvalé zájmy vyšší mají smyslu; tím ujde Praha jistě ne-\nbezpečí hrozícímu jí v době naší.\nVolné směry jsou povděčny tomu, že mohou obsah svůj\nobohatit! prozatím alespoň jedním listem z těžko přístupné\nmapy Pirnerovy.\n»FRAGMENT« a »STUDIE« z obrazu sv. Jan Nepo-\nmucký E. Dítěte. Obraz, určený pro kostel sv. Jana na\nHorách Kutných, nedošel vlídného přijetí »důstojných« pro\nnepatrné nudity a trošek naturalistického podání. Nás naopak\ndokonalá malba oněch i rozumný naturalismus tohoto nutí\nk plnému uznání.\n»OZDOBNÁ LINKA« A. Hofbauera komponována ze sty-\nlisovaného květu bramboříku.\nSIRÉNA s hlavonožcem koketující připomenouti\nmá v Kniipfrovi mistru marin, starého, dokonalého malíře\nfigurálního.\nO Urbanových návrzích k oknům chrámu Vinohrad-\nského zmínili jsme se v čísle předešlém. Dle informace ne-\nbyla jemu prvá cena udělena z toho důvodu, že nedodržel\npodmínku vyplniti plochu jedinou figurou. Tím se Urban sice\nprohřešil, ale zároveň ukázal, že by prospěšnější bývalo tu\npodmínku nestanovití.\nPoprvé uvádíme jméno sl. J. Mařákové v českou ve-\nřejnost reprodukcí obrazu, jenž pojetím i barvou prostě vy-\njadřuje látku předsevzatou.\n»BEZHLAVÝ KUŇ« Panuškův illustruje strašidelnou po-\nvěst místní.\nAnt. Slavíček, žák prof. Mařáka zasluhuje, aby mu\nvěnováno bylo více pozornosti než dosud. Krokem k tomu\nbudiž uveřejnění jeho obrazu plného sladké melancholie jeseně.\n»SVICEN« v reprodukci podaný patří v nevelkou řadu pů-\nvodního, moderního průmyslu domácího. Model pořízen ve\nškole prof. Kloučka, B. Simonovským, odlitek z továrny\nBendelmayer a Červenka, (jež jako objednavatel další repro-\ndukci obstarati hodlá) ciseloval žák um. prům. školy Prok.\nNováček.\nO TYMPANONECH a soše Prahy zmiňujeme se na\njiném místě. Zvláště zmíniti se nám jest pouze o p. Salou-\nnovi: jako bývalý žák Schnirchův súčastnil se poprvé vý-\nstavy rudolfínské v r. 1894 a pak v r. 1895. Při konkurenci\ntéto ku súčastnění vyzván nebyl.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nKniipferův a Marold ů v večírek v Umělecké Be-\nsedě pořádán)/- navštíven byl přečetnou společností výtvarníků\ni přátel umění. Za odbor výtvarný přivítal oba jmenované\numělce prof. Koula, načež po několika vřelých slovech těchto\npromluvili ještě Weitenweber, Slukov a Láďa Novák. O další\nzábavu postaral se V. Slukov, přednesením »také dekadent-\nské« básně, quarteto »Tovačovského«, hrou na mandollny\nHilšer, Slabý (? to byl asi někdo jiný) a Záhorský, Stapťer\na j. různými žerty. Improvisace p. prof. Metelky vypadala\núplně z rámce večeru, jenž, jako málo který, nesl znak úplně\npřáteské srdečnosti.\n»F o to grafická společnost ve Vídni udělila ve\nvalné schůzi své dne 19. ledna t. r. zdejšímu zinkografickému"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.22", "texte": "»V O LNE SMĚ R Y«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v .Praze\n\nzávodu J. Vilíma za výborné reprodukce stříbrnou spol.\nmedali. Po výroku jury »vyznamenávají se konkurující repro-\ndukce silou rytin, měkostí světlotisku.«\n\nVÝSTAVY.\nSouborná výstava Vít. K. Maš ka. Koho z mladších\na nejmladších výtvarníků nezmocní se jistá roztrpcenost pri\nshlédnutí takovéto souborné výstavy. Nemáme na mysli jen\nMaška. Byli tu též jiní. Aje ještě mnoho takových jiných,\njimž k podobné souborné výstavě poznenáhlu material se\nstřádá. Se všech ctyr stěn Topičova salonu cos chladného\njakoby padalo v duši: Nebuďte blázni vy mladí,\nse nikam. Hleďte, co z toho? Jen roztrpčení a pak —*\nvlastní galerie. Či není to skličující faktum, že mladý\nmalíř, jehož činnost sotva obsahuje celé desetiletí, může se\nvykázati tolika věcmi, jež jsou »jeho majetkem«, a jež až\ndosud kupce marně čekají, tolika věcmi že jimi celý, dosti ob-\nsáhl}' Topičův salon může vyplniti? Má to snad někoho k práci\npovzbuzovati? — Procházíme výstavou zříme vět-\nšinou známé věci až na studie z mor. Slovácka, kde Mašek snad\naž příliš mnoho svůj letní pobyt pílí vykořistiti hleděl. Ně-\nkteré z těchto studií zamlouvají se nám jak volbou okolí tak\ni celkovým provedením (jitro na Olšově, Sekáč, Děvče u plotu).\nPo našem soudu neleží však Maškovo umění v podávání genru\na typu lidového, neboť mu schází ono bezprostřední nazírání\njež Milleta Milletem udělalo. Na život venku dívá se sklem\nměšťáka. A proto obraz}' a studiemi toho druhu nezískává\nsi respektu, jakého vždycky si dobýval vážně koncipovanými\na vším úsilím prováděnými obrazy dekorativními. Ale\nkdo pak se zeptá po vážném úsilí? Mašek svojí výstavou\ndokumentuje co pozná každý, kdo lopotí se po nějaký čas\nna cestě k Parnasu. Po velkých, se zápalem prováděných\nplachtách musí přijíti malé, prodejné studie. A to je rub\nnašich uměleckých poměrů, které nemůže přikrýti žádná zlatá\nmedaillie.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nSochařská výzdoba Musea města Prahy. Na\nzískání modelů vypsán byl veřejný konkurs (viz V. S. sl. 48.).\nRozhodnutí svěřeno porotě sestávající z jediného sochaře\nJ. Maudra, tří architektů J. Bašánka, J. Kouly a J. Zítka,\nředitele musea p. Bř. Jelínka a J. V. Nováka jako zástupce\nměstské rady. Na sochu Prahy došlo 10 prací. První cenu\n(100 zl.) obdržel L. J. Šaloun, (reprodukci podáváme v tomto\nčísle) druhou cenu (50 zl.) p. Č. Vosmík. Tři návrhy, mezi\nnimiž jsou práce p. Saffa a Amorta obdržely čestné uznání.\nNa tympanon, jenž řešiti měl danou látku: Věda, umění\nhistorie a řemesla tvoří slávu minulosti naší, z 8 došlých\nnávrhů první cenu (300 zl.) L. J. Šaloun, druhou (200 zl.) Stan.\nSucharda. Návrh Amortův obdržel akcesit 150 zl. Ostatní so-\nchařská výzdoba vnější i vnitřní zadána v omezené konku-\nrenci (na každý kus vyzváno několik umělců). Výše\nzmíněná jury odporučila ze 4 podaných cviklových návrhů\n»křesťanství a pohanství« onen p. Stránského bez\nohledu na to, že pozměněním rozměrů plochy dané oproti\ndruhým konkurentům, přesnost plochy zachovávším, tento\npráci značně si ulehčil. Návrhy meda i 11 on ů 4 králů českých,\nPřemysla 11., Karla IV., Vladislava a Rudolfa 11. podali pp.\nSmolík a Šaloun. Jury uznala práce obou za »rovnocennné« *)\nprovedení zadáno panu Smolíkovi. Provedení dekora-\ntivního .pylonu, s dětskou skupinou »Historii« (?) zná-\nzorňující, z dvou zaslaných prací obdržel Fr. Hergesell. Me-\ndaillony Pravěk, Historie a Archeologie řešili 4 umělci, z nichž\nV r v\npráce p. Saffa z Vidně vyhlédnuty ku provedeni. K výzdobě\nvnitřní objednány cípové figury znázorňující cechy 1415..—15. —l6.\na 17. století, z nichž za relativně nejlepší uznány práce p. L.\nWurzla a V. Amorta. Okrouklý tympanon »Karel IV. zakládá\nmost pražský« došel jediný pana Stránského, jenž také k pro-\nvedení odporučen byl. »Libuše věští slávu Prahy« dvě skizzy,\nz nichž Suchardova zadána ku provedení.\nPři zprávě o této sochařské konkurenci zajisté je v. ur-\nčitém ohledu na místě, abychom si povšimli jiné konkurence\nv\nsoukromou syolecností pro Němce z Cech vypsané:\nPřed vánocemi vypršel konkurs na model pomníku Schmeyka-\nlovi do C. Lípy. Ke konkursu vyzváno 5 umělců se zajištěným\nhonorářem 200 zl. a cestovným do Č. Lípy k ohledání místa,\ncož vzhledem k tomu, že umělci žijí v Římě, Paříži, Vídni a Mni-\nchově a že místo to shlédnouti povinni, není suma ne-\npatrná. Ceny určeny tři 1500 zl., 1000 zl., 500 zl. Práce\nsama v řešení nebyla obtížnější ani nákladnější jako skupina\ntympanonu, jejž odměňuje král. hlav. město Praha cenami\n300 zl. a 200 zl.\nRadnice na Kladně (viz V. S. c. 2. sl. 100.) Porota se-\nstávající ze tří členů městské rady, 2 členů odboru staveb-\nního a přivolan}?ch znalců arch. Jana Kouly, prof. české\ntechniky, inž. Josefa Lhoty prof. státní prům. školy, a archi-\ntekta Josefa Martina, přisoudila vesměs jednohlasně následu-\njící ceny: 1000 korun projektu p. Jana Vejrycha, architekta\nv Praze, druhou cenu 600 korun společnému návrhu p. Jos.\nSrba, okr. inž. na Smíchově a Aloise Zázvorky, architekta.\nNávrhy se značkou otevřené listovní obálky a se značkou\nhornickou v kruhu, byly porotou navrženy k zakoupení po\n200 korunách. Uznání vysloveno projektům označeným hesly\n»Spravedlnost« a »Heda«. Konkurence súčastnilo se 34 umělců\n35 pracemi.\nFontána k Rudolfinu. Místo malíře Pirnera zvolen\ndo jury malíř V. Weitenweber. Komu platí tento nemístný\nvtip více prof. Pirnerovi nebo celému cechu malířskému, anebo\nkonečně moudrosti těch, kteří ho spáchali?\nVolné Směry zvou ku veřejné soutěži na získání ná-\nvrhu obálky pro své 111. čtvrtletí. Konkurovati může každý\nvýtvarník Cech. Perokresba, fotozinkografické reprodukce\nschopná obsahovati musí text obálky jako na předcházejících\nčíselech. Lhůta končí 31. březnem 1897. Návrhy zaslány\nbuďtež zodpovědnému redaktoru, Nábřeží č. 18.-I. Cena za\nprávo reprodukční stanoví se 100 korun, originál zůstává\nmajetkem autora. Jury bude jmenována v čísle příštím.\n*) Prohlášenou rovnocennost nemohli jsme při nejlepší vůli\nnalézti: při tomto viděli jsme práce plné švihu a šiku o dobrých\nproporcích, při onom pak práce, jimž prvé, druhé i třetí scházelo\ndocela.\n\nAutor »Ztraceného ráje« prosí za omluvu, že ne-\nuveřejňuje další pokračování této práce, ježto zaměstnán\njest dílem rozsáhlejším a následkem nemilých příhod\nv životě soukromém touto prací vyvolaných rozhodl\nse na ten čas zadržeti i ony části, které byly již při-\nchystány."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.23", "texte": "Spisy redakci zaslané.\nMeditace. Básně Xavera Dvořáka, Nákl. vlastním; V Praze.\nPietas. Básně P. Sigismunda Bóušky. O. S. B. Ná-\nkladem obzorů katolických«. V Praze a v Novém\nJičíně. Cena 1 zl.\nVerše Josefa Beneše. V Praze. Nákl vlastním. Cena 30 kr.\nČrty veselé i vážné od R. Kutiny. Na Kr. Vinohradech ná-\nkladem Kovařovice a Tůmy. Cena 45 kr.\nSeznam knih řemeslnické besedy v Kolíně.\nRozpustilé holky ve škole. Fraška v jednom jednání,\nnapsal Rudolf Kafka. Nákl. Jos. Švába v Praze. Cena 40 kr.\nKokrhy a krákory. Ohlas nejmladšího básnického po-\nkolení. Napsal Jan Váňa. Nákladem Kovařovice a Tůmy na\nKrál,vVinohradech; cena 50 kr.\nŠvábovy humoristické večírky. V Praze nákladem Jos.\nŠvába. Cena 1 zl, 50 kr.\nPražské předměstské listy. Vycházejí dvakrát měsíčně\nv Praze-Zižkově. Redaktor J. Sokolovský.\nNezávislost. Vychází v Praze. Red. Karel Holzbach.\nOsvěta lidu. Politický list pro severovýchodní Cechy.\nV Hradci Králové. Red. Jos. Hevera.\nNové listy. Neodvislý, politický a národohospodářský\ntýdenník. V Praze. Red. Alois Svoboda.\nČeský sever. Politický týdenník. V Terezíně. Red. Jos.\nHlušicka.\nTábor. Týdenník. Vychází v Táboře. Red. L. Frank.\nMladá Šumava. Neodvislý časopis pro Pošumaví. V Kla-\ntovech. Red. Ph. C. Václav Petrželka.\nVesna. Časopis zábavně poučný.\nLiterární listy. Časopis věnovaný zájmům literárním.\nVydává Fr. Dlouhý v Brně.\nKvěty. Měsíčník, vedou Svatopluk Čech a Servác Heller.\nV Praze. c\nNaše doba. Revue pro vědu, umění a život sociální.\nV Praze. Red. Dr. T. G. Masaryk, vydavatel Jan Laichter.\nZa nocí chmurných i světlých. Básně Frant. Sekaniny.\nNákladem JUC. F. Stacha.\nKarel Havlíček Borovský v rodinných vzpomínkách.\nV Praze. Nákladem »Vydavatelského družstva Neodvislosti«.\nHrvatska Misao. (Chorvatská myšlenka.) Měsíčník. Red.\nFr. Hlaváček. V Praze.\nStudent. Vychází 1 Okřát za rok. Red. JUst. L. Dyk. Č. 2.\n\n111!I!111111!1111111i 1111II'IiIBi ll!llllll!l!ÍI!lll!lílll!IIIIIII!!Hill!ll)Illlllllil>lll!lllllillllil»!li!lllllll!)ll!ll!llll!tlt!l!il!!l'\nIZDÉUHCf' BIBLIOTÉKA. * SBÍRKA lÍBSÍ ČETB1.\nRedaktor a majitel K. STAN. SOKOL.\n2 — mmmmm- ■ -\nZe skandinávských literatur přinesla tato díla:\nB. Bjornson: Dědictví Kurtů v.\nRomán. Cena 1*60 kr.\nB. Bjornson: Nový systém.\nDrama. Cena 50 kr.\nE. Brandes: Návštěva.\nDrama. Rozebrán.\nG. Finne: Sova.\nDrama. Cena 30 kr.\nA. Garborg: U maminky.\nRomán. Cena 1*40 zl,\nA. Garborg: IJmdlené duše.\nRomán. Cena 1*30 kr.\n• . . -o\nK. Hamsun: Pan.\nRomán. Cena 80 kr.\nAI. L. Kielland: Jed.\nRomán. Cena 75 kr.\nAI. L. Kielland : Fortuna.\nRopán. Cena 80 kr.\nA. Strindberg: Manželství.\nPovídky. Cena 90 kr.\nA. Strindberg: Na břehu more.\nRomán. Vyjde v týdnu.\nVkusné původní vazby\npo 4Q kr., světlé po SO kr.\nÚplné seznamy zdarma a franko.\nAdministrace\nPraha, Mariánská ulice čís. 21.\ntiiniiiiitnimiiiiiiimní;iniiiiiii)ii!HiiiiiiinnitiiijiiiiiiBi'.Biii!t6HiiHiiiiiiiHii»if !HT|ií|Btfiiil|t|i|íi»ii>|iiH»i||:^|j\n\nMikuláš Aleš."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189702-01.1.24", "texte": "Veršovaná satira\nDr. B. Klusáčka,\nprovázená 34 uměleckými pero-\nkresbami\nK. L. Klusáčka.\n»\n*- .■ i' / ' '\n'■ - V .•/>•' ?■''\n'\n.\nJak se švec králem stal\nCena výtisku nádherně a moderně vypraveného 1 zl. 40 kr.\n«\nKaždé knihkupectví, v němž požádáte, rádo předloží Vám k nahlédnutí tuto novinku.\nobjednávky vyřizuje nejrychleji\nPřímé\nNakladatelství Dr. ED. GRÉGRA, knihtiskárna\n\"V Í?ra<Zj<3, v Tůních čís. B—-11.8—-II.\n\n—.—\n-4' r ■>■■■■ j, --:1;■■■ ■ V vví •/■-c--.\nZZZ===Z==\n-; '%>\n3\n(3\nI SĚSů?\n2\n<s*~\nísm&\nk\nisné r. 1895.\nz\nSESIT I.\n■ v i:í i i;\n■- ť.dfi\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umejecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí, ,\nDílo vycházeti bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\n12 sešitů o 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\n.'!v;r v\nÉÍ\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\ně\n■i\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírat!, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. I*7o r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\n11\nVB\nm\np\nm\nw\n■'■i/ >'\n■\n\" ■.\nn"}]}