{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_sha256": "209d289afe71f8bdbb9b501374ec472ff6062143f4cda3b26e81c760880abfae", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/03_01/bmtnaan_1897-03_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/03_01/bmtnaan_1897-03_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c001", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.1", "titre_corps": "JOŽKA ÚPRKA.", "titre_sommaire": "JOŽKA ÚPRKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 12, "texte": "JOŽKA ÚPRKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 470, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nKarel Engelmuller: Dokonáno jest.\nXav. Dvořák: Chci překypět.\nJ. V. Khéres: V mozku.\nKarel B. Hájek: Adagio.\nVladimír Houdek: Kdy ? — Klášter.—\nSonet o žárlivosti —Po vesnické\npouti. — Porozumění.\nFr. J. Zeman: Jsou .. .\nZd. Harden: Mně stůně mládí.\nLothar Suchý: Sed non satiatuš. —\nZpověď.\nJan Opolský: Prastaré lesy,\nVýstava Jož. Úprky.\nKronika: Starobylý ráz Prahy a Pra-\nžané. — Zprávy umělecké. — Vý-\nstavy. — Soutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.1", "debut_caractere": 472, "fin_caractere_exclue": 937, "texte": "ILLUSTRACE:\nJoza Úprka: Šohaj. — Zimní jarmark\nv Hr. Lhotě. — Studie ke »králům«.\n— Babička. — Stařík. — Dostave-\nníčko. Na pastvě. — Jarní ná-\nlada. — Úvodnice. — Studie.\nZáhlavíčko. — Celkový pohled na vý-\nstavu Úprkovu v saloně Topičově.\n— Pohled na kostel sv. Mikuláše\nz ulice Karmelitské před a po pro-\ndloužení této. — Pohled na kostel\nsv. Havla, Kotce — městská spo-\nřitelna. — Uhelný trh v létech sedm-\ndesátých — Uhelný trh nyní.\nSuchardova-Boudova: Linka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197/198", "page_fin": "205 / 206", "image_debut": 3, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.4", "titre_corps": "DOKONANO JEST ... — NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "titre_sommaire": "DOKONANO JEST ... — NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "197/198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1645, "texte": "DOKONANO JEST ... — NAPSAL\nKAREL ENGELMÜLLER.\n\nSedím na pelesti postele vysvlečený\nna polo a dívám se do tmy.\nBlíží se k ránu.\nVenku v ulicích je příšerné ticho, jakoby byl\ncelý svět za jedinkou tu noc dotrpěl.\nJe mně úzko, tajemně úzko, jako po spácha-\nném zločinu.\nBa, že. Právě tak jako tenkráte . . . Pamatuješ\nAlmo?! Bože můj, k smíchu, jak bys mohla za-\npomenout, když máš tam pod levým prsem na-\nfialovělou jizvu. Ach, byl jsem hlupák, viď, špatně\njsem tehdá namířil . . . Ale nediv se! V těch dva-\nceti letech chvěje se ruka ještě samým štěstím\na touhou po životě i když tiskneme již proti sobě\nkohoutek revolveru. Odpusť mi, měl jsem tě tehdá\ntak rád, tak k šílenosti rád Almo . . . Deset let —\na je to opravdu včera proti věčnosti. Bože můj,\nvěčnost! Co jest věčnost? Co jsme se napovídali\no té věčnosti naší lásky, ha, ha . . . Věřila jsi\ntehdá ve svých osmnácti letech snad právě tolik\nvěčnosti, kolik já — —\nv\nVěčnost, chceš vědět něco o věčnosti? Četl\njsem kdysi o tom rozmarnou pohádku. Počkej . . .\nAno, již vím. Představ si horu, ohromnou horu\nz nejČistšího, nejtvrdšího diamantu, míli širokou\na míli vysokou. A na tuto horu přilétá vždy\njednou za tisíc let zlatý kolibřík, obrousí o hranu\nO f V ' Y . ,\nté hory svůj zobáček a zase uletí. Ciní tak ka-\nždých tisíc let a v ten den, v kterýž obrousí po-\nslední zbytek zrnka této diamantové hory, uply-\nnula teprve jedna jediná vteřina věčnosti . . .\nA to ještě není pravda! ha, ha, ha —\nCo je proti té vteřině našich deset let?!\nrr V V\nA hleď, přece někdy již zapomínám. Clovek\nje příliš člověkem, a pak to celé drama naší\nlásky připadá mi jako hračka, jako pošetilý"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.4", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 4042, "texte": "kousek dětí — anebo snad sám tomu nevěřím,\nale namluvili mi to, snad jsem již přivykl tomu\nvýsměchu lidí, kterým nás tehdy zahrnuli. Snad\njiž přiznávám, že jsi byla koketa, blázen a já\nsnílek, dítě, který v tobě viděl Madonu. Svět je\nzlý, Almo! Pamatuješ, jak se nám tehdy vysmáli,\nkdyž jsme se ze svých ran v nemocnici vylízali,\nkdyž jsem vyšel z vězení, skoro smrt? . . .\nTo byla láska, děti, sapristi, to byla láska!\nBůh ví, Almo, kde jsi. Odvezli tě tenkráte někam\ndaleko, aby zachránili tvou čest, tvůj život a scho-\nvali před tím střeštěncem, tím surovým chlapem,\nkterý si myslil, že má na tě již právo proto, když\njsi mu řekla jednou v slabé chvíli, že ho máš\nráda, když jsi se rozechvěla tolikrát pod jeho\npolibky . . .\nA dobře tě schovali — málem bych byl za-\npomněl, že's ještě živa.\nDeset let. Tak, tak . . . vzpomínáš Almo?\nMáme jubileum. Veliká sláva. Sokolové, hasiči,\nveteráni. - Veteráni s praporem. Všude plno pra-\nporů, růží, kytic, muziky. Zůstali jsme na živu —\nvivant!\nv\nZe to byl skandál? Pane, jaký skandál? Což\nta ubohá, mladá, nezkušená duše může za to,\nkdyž takový blázen, nesvědomitý, potrhl}/ člověk\nna ni vytáhne revolver? Pane ?! Na štěstí jí mnoho\nneudělal, ale odseděl si to, jak náleží.\nŘekni mi, Almo, zdá se ti, že bychom se\nkdy mohli opět ve světě setkati ? Tak náhle se\nmi zdá, že tě zase uvidím. Není to poprvé, co\nse mi vkrádá tahle myšlénka, ano, přiznávám\nse, stává se to velmi zhusta . . .\nAle ne, tisíckrát ne. Raději bych byl, kdyby\nněkdo přišel a vypravoval mi, že tě viděl mrtvou.\nJe to zvláštní přání, snad neurvalé, drsné — ale\ntak rád, bych tě Almo viděl mrtvou, v bílém\nmusselínovém závoji, v bílé rakvi, obklopenou\nvůní žlutých růží, kterés měla tak ráda, s tím\ndětským úsměvem, čistým čelem a očima spra-\nvedlivě vyhaslýma. Tak rád bych tě viděl, kterak\numřela's neposkvrněna lidmi, nedotknuta tím člo-\nvěkem, kterému tě prodávali — eh, co — senti-\nmentálnosti, citlivůstkářství! Co je mi po tvém\nživotě! Pro mne jsi dávno umřela, dávno, slyšíš,\nhned tenkráte, kdy jsem umíral s tebou\nNesměj se! To byl jen takový záchvat vzpo-\nmínek. Nezbylo z té naší lásky nic, pranic, ne-\nbuď domýšlivá! To si jen tak člověk někdy za-\nsteskne, když už mu je ten stálý smích protivný.\nA já se v světě nasměji, Almo moje drahá, celý\nden se směji, až někdy pláči samým smíchem. —\nNepoznala bys mne, jistě nepoznala!\nA spokojený jsem, duše moje! Přijď se jen\npodívat někdy, když pracuji, poznáš, jak mi čas\nubíhá, jak jsem spokojený, jak mi pod rukou\nrostou ty moje myšlénky a nápady, to celé moje\numění, jak se stělesňuje ve veliká, vzácná díla.\nPřijď se jen podívat, ale o jedno prosím: ne-\nmluv nic, nic nemluv, ani se nesměj, jen se tiše\ndívej ■— —\nSnad se ti oči zalesknou slzami . . .\nJakási bolestná zoufalost trčí mi v mozku,\nrozevírá široce oči, otupuje smysly. Zdá se mi,\nže mám umělé skleněné oči. Dívám se před sebe\na cítím, jak mne ten pohled bolí. Bojím se za-\nhledět se jinam, abych neomdlel bolestí. A zde,\nuprostřed čela mám hřebík, cítím, jak tam pevně\nvězí, ale nesmím se ho dotknout . . . Není divu.\nOpravdu to jediné mohl jsem očekávati —\nCo mi to udělali?\nSnad to nějak přejde.\nJen kdyby toho příšerného denního přísvitu\nnebylo. Chci mít kolem tmu, úplnou tmu\nNemohu se opravdu určitě rozpomenouti, zda\njsem teď spal a probudil se, či teprve přišel\ndomů. Zdá se mi obojí. A ty ruce pálejí jak oheň\na ta zima při všem — A botu jednu mám ještě\noblečenu! Ano již vím, byl jsem venku, tam —\ntam — eh, ne nechte mne, ticho . . . ticho . . .\nJiž vím, vím. Tady je olšanský hřbitov, na\nlevo kříže, samé černé kříže, cypřiše a sosny,\npak bílá, nekonečná silnice, pustá a prázdná,\nměsíc svítí, čistý, bílý měsíc a já a Eva, jdeme\ntou nesmírně dlouhou cestou . . .\nTo ale už je dávno — ne, není dávno, včera\nto bylo, skoro dnes, před chvílí . . . Přišel jsem\nteď domů. V Besedě jsme byli — —\nAle spát se mi chce. Ten hřebík v čele bolí,\nhrozně bolí ... A pak, co mi to Eva povídala —?\nTo bylo — ne, —jinak to řekla, nějak jemněji,\ndaleko určitěji, významněji; co jí to napadlo?"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4145, "texte": "Evo, Evo, svatá duše moje — Padám na ko-\nlena a modlím se k velebné tvé čistotě, velebné\nkráse. Slyšíš Evo, zdá se mi . . .\nNe, ne — byla by to jen nová komedie a té\nmám již dost — příliš dost. Co ostatně na mně\nchce? Člověk se již nesmí opravdu upřímněji\nrozpovídat . . . Hned je z toho zpověď, plačtivá,\nnejintimnější zpověď a ty náhle cítíš, že ty oči,\nkteré se na tě jinak lhostejně dívaly, zabodávají\nse ti do tváře, že v nich hraje takový nějaký\nzvláštní lesk, plný milosrdenství a porozumění;\nsnad se ty oči na chvíli zadívají i jinam, k zemi,\ndo neurčitá, aby se zastyděly za vkrádající se\ntam vlhko . . .\nTo co jsem jí povídal byla jistě zase jen\nspousta melancholie a blbství po několika skle-\nnicích piva — nic víc — Kdybych se aspoň pa-\nmatoval, co jsem jí všecko napovídal! Kdybych se\nvůbec pamatoval! Dnešního — ne včerejšího\nvečera — ano včera to bylo . . .! Vím jen, že\nsem opět jednou velmi mnoho mluvil, že jsem\nse dostal i do hádky s nějakým pošetilcem, který\nobhajoval doklepávající realismus v umění, že\nse mnoho pilo, zpívalo a pak, že jsem dopro-\nvázel Evu domů, že jsem byl s ní sám a sám\nuprostřed vlahé, bílé noci . . .\nA mně stačí trochu toho nazelenalého světla\nměsíce v korunách stromů, několik těch do ne-\nznáma padajících hvězd, aby se mi duše otevřela\ndokořán, jako bílý lotos a přijala s trochou vůně\na kouzla mystické noci i zázrak zapomnění\nvšeho minulého utrpení . . .\nBůh sám ví, co jsem všecko mluvil! Pama-\ntuji se jen, že jsme dlouho spolu chodili, někam\naž za Prahu zašli a zase se vraceli, a že mne\nEva v jedné chvíli za ruku vzala, zadívala se\nmi dlouho do očí a pak, když jsem se toho nej-\nméně nadál, přitiskla mou ruku ku svým horkým\nrtům ... A dlouho ji tiskla, vášnivě dlouho . . .\nEvo, ubohá má duše. Evo, ne, takhle jsem\nto nemyslil, opravdu nemyslil, nehledej v těch\nmých slovech nic než prostý egoismus . . . Chtěl\njsem si zase jednou ulevit — Víš, člověku je\npak tak lehko, ach, tak nepochopitelně lehko . . .\nSlyšíš, Evo? Na lásku nevěřím, té u mne ne-\nhledej, hohó — Není to koketerie nebo blase-\novanost; snad ji proto nenávidím, protože v ni\nvěřím víc než jindy, snad se jí také bojím. Ano,\nbojím se toho jednoho okamžiku, který nastává\nv každé hlubší lásce, v němž duše náhle zaúpí\nnesmírnou bolestí a v hlavě se přetrhají rázem\nvšecky tkáně mozkové . . . Což ty víš, čemu\nvšemu jsem se já již vysmál a pro co všecko\njiž se naplakal! — V lásce jsem dítě, nerozumné,\nrozmazlené dítě — Mám víc citů než zdraví,\nvíc pohádek v hlavě než rozumu.\nNechtěj mne dráždit Evo, prosím, vytrpěl\njsem kdysi již tolik . . .\nRozumíš mi přece, Evo, rozumíš? Slyš Evušo!\nMám teď jedinkou milenku — Umění. Nemá mne\npříliš ráda, ale žijeme takový zvláštní život, bez\nrozmazlenosti, bez dětinství, ale právě proto snad\nspolu žijeme. Někdy mne zmučí svou umíněností,\nodstrčí mne a zapomene na mne na několik\ndní a já bloudím pak někde sám, odloučen od\nlidí. Mám nehoráznou »psinku«. A přece, hle,\njednoho rána nastaví mi moje Umění bílé svoje\n»\nčelo, já je políbím, podáme si ruce k novému\npřátelství a já jsem klidný, šťastný, někdy tak\nspokojený, tak, tak — ...\nSlyšíš Evo, Evušo!\nCo z toho bude? Co bude? Tuším, že se něco\nstalo; mám plnou duši toho tvého žvatlání. Cítím\njak jdeš vedle mne, posloucháš, vyptáváš se na\nto a ono, říkáš, že rozumíš, chápeš, že's totéž\nvytrpěla, právě tolik sklamání, že tě lidé právě\no tolik okradli jako mne, pravíš, že mi zcela\nrozumíš, víc než rozumíš, že bys dovedla vy-\nplnit to zející prázdno, zulíbat ty rány do uzdra-\nvení, že bys ráda trpěla se mnou . . .\nLžeš, Evo, lžeš! Všichni lhou a ženy nejvíce.\nVím, že's plakala, ale tím mne nespleteš, tím\nnezakryješ tu svou přetvářku. Kolik už jich tak\nplakalo ... A kdy žena nepláče? . . .\nNe, ne, ne, nic nechci, přísahám, že nechci!\nNechte mne na pokoji, všickni mne nechte,\nv\nchci být sám. Je mi tak nejlépe. Žádná soustrast,\nžádné smilování, pochopení, porozumění — nic\nnechci, nic!\nNedívej se zmateně, Evo, nedívej. Vím co chceš\nříci, jsou to výčitky . . . Vím, jsem tím vinen,\nvyvolal jsem tu scénu, mluvil jsem asi zase\ntrochu příliš mnoho. Dal jsem se svésti tvým\nkouzlem . . . Jsem zkrátka blbec —"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.6", "debut_caractere": 53, "fin_caractere_exclue": 2359, "texte": "O ženy, ženy — — Vím, čím se zdáte, a co\nočekáváme . . . Znám to příliš dobře! Nejčistší\nlilie, jemná bytost jako vůně fialek, plná nejsub-\ntiinějších citů . . . Jdete v její stínu, rozplýváte se\nv zážehu její pohledu, propláčete noce v touhách\na nad zmatenicí nejsladších veršů — a jednou\ntřeba na plese ji oslovíte. Zasměje se na vás,\nzavěsí se vám pod rameno a žvatlá gigrláckým\ntonem nejvšednější hlouposti, zmiňuje se o vy-\nčtených a nepochopených thesích ženské emanci-\npace, pomlouvá své kamarádky s jejich nápadníky\na abyste věřili, že také čte, pochlubí se vám,\nkolik již přečetla tajně svazků Zolových, že četla\ntaké »Kreutzerovu sonatu«, Strindbergovo »Man-\nželství« a nedávno, že ji maminka překvapila\nv noci v posteli, když právě dočítala Garborgovy\n»Umdlené duše«.\nVšecko vám povídá, na vše si vzpomíná, čím\nby vám dokázala, že jde s dobou, ale na jedno\nzapomíná: aby dokázala, že zůstává ženou —\ntím něčím, o čem jste snili již v gymnasijních\nlavicích, co ve vás nepřestávalo dýchat, den ku\ndni se prohlubovalo, přibíralo určitější, jemnější\nv\ntóny. Cekáte stále, kdy se vám konečně zastaví\nsrdce v tepotu a duše seslábne neurčitou, v}^si-\n1 ující touhou, stále a trpělivě cekáte, kdy se na-\nchýlíte k tomu zázračnému květu, o, kterém se\nvám tolik toho nazdálo, tolik jste se naposlou-\nchali, tolik natoužili — ha ha, čekejte, jen če-\nkejte! Nalézáte nádherné třeba tělo, drahokam, ale\ns tou duší, abyste se věčně hněvali Je\nvám úzko, do pláče, nutíte se do všeho, i do\ntěch gigrláckých řečí, do těch pepických frásí\nz bahna chantanů, do těch hnusných žargonových\nvtipů, jež prosákly celou tou »feš« společností\npražského cremu. Sbírka několika klackovských\nvět postačí tak hravě zakrýti i naprostou prázdnotu\nducha i rozpaky nad nesprávností vlastního cho-\nvání. Ba, mají již i své autory, miláčky, ssajíci\nbláto z pepických krčem a vychrlující je druhý\nden ve »feuilletonech«. Pepicism vítězí — tím\nhnusnější, že béře ze zvrhlého onoho stáda praž-\nského proletariatu jen sprostotu, bez onoho šlehu\nBret Harteovského, neurvalého humoru.\nJen mluvte bez těch vtipů, v jiném tónu,\nmluvte třeba tak, jak cítíte, jak vám duše šeptá\na rozum domlouvá, uvidíte: jste »báječně vážný«,\nprotivný člověk, který se neumí pohybovat v lepší\nspolečnosti, který dovede jen nudit. Takový\npanák — hahaha . . ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.7", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 1083, "texte": "Anebo přijde večer, zázračný, krásný večer,\nv němž tušíte, že sestoupilo požehnání na zemi —\nSetkáte se s Markétkou. Jde s modlitbami. Pří-\nsaháte na její nevinnost, modlíte se sami za její\nčisté sny. Opojí vás svou něžností. Vyčítáte si\nže jste kdy tak zle mluvili o ženách. Jsou vý-\njimky, jistě vyjímky! Máte tolik soustrastí, tolik\nbezútěšného smutku, že i ona půjde tím životem,\nže i ji poraní život svou bezohledností, vyrve jí\nvšecky ty naděje a illuse a tajná přání, ukázav\njí znuděnou svou tvář. Cítíte tolik bolesti, chvě-\njete se o každé to drahé její slovo . . . Blázni —\nblázni! Za týden je vám ten strach váš k smíchu.\nMarkétka je bytost, jako jiná. Možná, že tou svou\ndojemnou něžností a skromností ještě raffinovaná.\nPočítá, počítá — a týden před svatbou vybírá si\nz pěti chlapců, který by ji lépe zaopatřil . . . Zdali\njeden spekuluje, druhý láskou umírá a třetí pro\nni poctivě se dře? Co jí po tom — Všechny ženy\nby měly být židovkami . . . Všechny, všechny,\nchachachacha —• Evo, Evušo! Jdi blázínku malá,\nmalá — la la lá — Chlapík! (Příště dále)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c006", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197/198", "page_fin": "197/198", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.4.1", "titre_corps": "ŠOHAJ.", "titre_sommaire": "ŠOHAJ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "197/198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.3", "debut_caractere": 1647, "fin_caractere_exclue": 1663, "texte": "J. ÚPRKA.\nŠOHAJ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203 / 204", "page_fin": "203 / 204", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.4.2", "titre_corps": "ZIMNÍ JARMARK V HR. LHOTĚ.", "titre_sommaire": "ZIMNÍ JARMARK V HR. LHOTĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "J. ÚPRKA.\nZIMNÍ JARMARK V HR. LHOTĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205 / 206", "page_fin": "205 / 206", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.4.3", "titre_corps": "STUDIE KE »KRÁLŮM«.", "titre_sommaire": "STUDIE KE »KRÁLŮM«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.7", "debut_caractere": 1085, "fin_caractere_exclue": 1114, "texte": "J. ÚPRKA.\nSTUDIE KE »KRÁLŮM«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205 / 206", "page_fin": "205 / 206", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.5", "titre_corps": "CHCI PŘEKYPĚT!", "titre_sommaire": "CHCI PŘEKYPĚT!", "signature_source": "XAV. DVOŘÁK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.7", "debut_caractere": 1116, "fin_caractere_exclue": 2031, "texte": "CHCI PŘEKYPĚT!\nXAV. DVOŘÁK.\nHle, to jest zem ta! juž jí nepoznávám;\nvzmach jeden! roztrhla své roucho\naž od prsou,\nje rozhodila prudce na dvě stranjr,\njak bílé mráčky v koncích na obzoru\ntam jeho cípy jsou.\nJsou vrchy uvolněná ňadra její,\nje vzteklá vášeň do zelena barví\ni tulný hrot,\nniv lůno osení proud vychrlilo,\njež zaplavilo neplodný dřív údol,\na hýčká drahý plod.\nA květy vedle nich, hle, žhavé pysky,\njež hoří, vrou a v rudých barvách kypí,\nžár sálají;\njsou otevřeny, po čem vztekle žízní,\nco chtějí ssát, čím opíjet se divě?\njed do žil stříkají!\nVzduch, který hoří rozžhaveiiý bíle,\nsvé srší jiskry v nervy napřažené,\nje zanítil!\nuž požáru dým jemný vnik' v mé skráně,\nkde despota bdí vždycky neúprosný,\njej ostrou vůní spil!\nTu chvíli čekala má duše — vězeň\na pouta zapírání roztrhala,\nven sběhla hned,\nv ty síně domu svého, jež se třásly,\nkd}rž vášní chraplavý hlas prolomil se\na vzkřik: Chci překy^pět!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207 / 208", "page_fin": "213 / 214", "image_debut": 8, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.6", "titre_corps": "V MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO. — J. V. KHÉRES.", "titre_sommaire": "V MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO. — J. V. KHÉRES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.8", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2572, "texte": "V MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO.\n— J. V. KHÉRES.\n\n(KONEC).\nStařec zmizel a divý muž mne chopil\nza ruku a odvedl z pokoje. Vedl mne od mých\ndveří nějakou dlouhou síní, kterou jsem nikdy\npřed tím 11 svého bytu neviděl . . .\nNáhle se mnou prudce zatočil a když jsem\nopět klidně stál,, viděl jsem se ve zvláštním sále\npodivným světlem ozářeném; byla to však pouze\npředsíň toho labyrintu, kam jsme za chvilku\nV • V 1 •\npnsli.\n»Kdo jsi ?« ptal jsem se divého muže.\n»Syn toho starce, na jehož prsou jsi se vy-\nspal«, zněla odpověď.\nDivý muž otevřel bránu nezvyklého složení\na vešli jsme do dlouhé klikaté chodby, v níž\nbylo velmi zvláštní, jakoby elektrické a přece\njiné osvětlení; při tom nejpodivnějším mi bylo,\nže jsem neviděl nikde zdrojů světelných; jakoby\nstěny samy svítily.\nChodba nešla přímo, nýbrž okrouhle všemi\nmožnými směry a měla báječné množství od-\nboček na všecky možné strany rozvětvených,\nz nichž každá mohla opět býti chodbou hlavní,\njakou se mi zdála nekonečně dlouhá chodba,\npo níž jsme kráčeli.\nVykračoval jsem si chvíli statně, nastupuje\ntak mužně na podpatky, až síně duněly mých\nkroků ozvěnou a zavzněla na všech stranách\nlibá hudba tónů, jež skládaly se ve známé mně\npísně.\n»Kde to jsme ?« ptal jsem se svého průvodce.\n»V tvém mozku«, zněla lakonická odpověď.\nHned jsem stišil krok a šel po špičkách, obávaje\nse, aby mne zítra hlava nebolela. — Některé\nchodby byly otevřeny, jiné zase zavřeny a to\njedny černými, jiné bílými branami. Bylo mi to\ndivno, proto jsem se ptal divého muže po příčině\ntakového opatření.\n»Chodby zavřené«, poučuje mne on, »skrý-\nvají myšlénky neznámé, o nichž člověk dosud\nneví a buď je náhodou nebo vlastním popudem\notevře«.\nBran zavřených jsem spozoroval ve svém\nmozku daleko více než otevřených.\n»A proč jsou některé brány bílé, jiné zase\nčerné ?« ptám se dále.\n»V bílých« zní odpověď, »čekají na své vzkří-\nšení idee, myšlénky dobré, zákony pravdivé,\nv černých skrývají se myšlénky černé, mylné,\ni V . r v-tO-f r 1 v>■ v r\nlzive, skudne, hnsne.«\nv\nČerných bran měl jsem mnohem více než\nbílých . . . Nějaký vnitřní hlas tropil si ze mne\nposměch: »Sebepoznání tě zachrání!« »Příteli«,\nptám se s patrnou ironií, »to jsem jenom já tak\nzabedněn a začerněn?«\nPřítel se dal do smíchu a těšil mne: »Co se\ntýče zabedněnosti, z té si mnoho nedělej! Jiní\nlidé celkem jsou ještě zabedněnější! A žes za-\nčerněn? Za černými branami skrývá se často\nrozkoš . . . Hleď, u tebe všecky brány rozkoše\njsou otevřeny . . . he he he he . . .«\n»Konečně«, doplňuje svůj výklad »černé brány\ndají se mnohem snáze otevřití než bílé«."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.9", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 2605, "texte": "spolkl jsem slinu, poněvadž jsem nevěděl, co\nbych moudřejšího učinil.\nVšecky chodby byly pestře malovány; malba\njejich však byla více než zvláštní. Byla to směs\nobrazů všeho druhu, obraz ležel na obraze a jeden\ndruhým prosvítal a jen má vůle k tomu stačila,\naby obraz nejspodnější se octl na vrchů. Zpozo-\nroval jsem brzy, že kterýkoliv obraz, slovo, větu,\nvzorec atd. (na př. větu Carnotovu, průřez buňky\nz caulerpy, některé datum, některý třeba Alešův\nobraz, tvář známého přítele atd.) si mohu po-\nmysliti, se mi objeví na stěnách, ba, že se tam\nobjeví dříve, než si ho mohu pomysliti; chvíli\nmi to bylo záhadou, teprve když jsem si vzpo-\nmněl, že jsem ve svém vlastním mozku, jsem\nvěc pochopil.\nNevysvětlil jsem si však, proč všechny chodby\nsměřují, ba přímo ústí při množství a klikatosti\nsvé v jedné stkvoucí bráně, která oslnivě svítila\nna všecky strany a jejíž záře prosvítala všude\nskrze zdi, takže kamkoliv jsi jen pohlédl, všude\nspatřil jsi onen stkvoucí portál.\n»Jaká je to brána?« ptám se zvědavě svého\nprůvodce.\n»Tam skryt je pojem věčnosti a nekoneč-\nnosti, odpověděl on.\n»Pojď, prosím tě, ať jsme brzy u ní a otevř\nmi ji!« žádal jsem ho dětinsky.\n»Bláhový«, usmál se divý muž, »co myslíš?\nNastav za sebou let všech jednotlivců, co žili, žijí\na budou žiti, let celého jejich života rychlostí\nmyšlénky a nedoběhnou se! Naše křídla jsou\nk tomu slaba!«\n»Proč ji mám tedy v mozku, když je pro mne\nuzavřena?« vyzvídám dále.\n»Však se dočkáš! Ani se nenaděješ a srdce\ntvé dotluče. Pak, budeš-li toho hoden, se portál\nvěčnosti jistě otevře!«\nPo nějaké chvilce připutovali jsme ke bráně,\njejíž jedna polovice byla bílá, druhá černá.\n»Zde je můj atelier«, pravil divý muž a otevřel.\nVešel jsem dovnitř a zůstal jsem udiveně\nstáti; jako bys miliard různých obrazů dal do\nkaleidoskopu; jeden tlačil se na druhý a jak\nrychle se objevoval, tak rychle mizel; ten byl\npříšerný, ten krásný, ten všední, ten úplně ne-\nsmyslný; těchto posledních tu bylo velmi mnoho;\nv celku nejevilo se nic mathematického, nic sou-\nměrného.\n»Tvůj mozek«, pravil můj průvodci, »je la-\nbyrint, jehož majetnikem a ve dne správcem jsi\nty, v prvé polovici noci hlídačem můj otec, ve\ndruhé já; tu opouštím toto své bydliště a bavím\nnebo straším tvou duši.«\n»Kde je kabinet tvého otce?« ptal jsem se\nhlídače svého mozku.\n»Za branou štěstí«, zněla odpověď.\n»Pojďme tam«, vybízel jsem ho dále.\n»S radostí«, ochotně svolil on.\nv . *\nSli jsme opět chvíli, až jsme se octli před\nsvětlou, krásně bílou branou, z níž vanula ob-\nčerstvující vůně a teplo. Stařec nám na mírné\nzaklepání bránu ihned otevřel. Spatřil jsem ne-"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.10", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3538, "texte": "konečně dlouhou síň, která zase ústila v portálu\nvěčnosti, avšak byl jí tento portál daleko, daleko\nblíže, než kterémukoliv jinému místu. Se stkvou-\ncích bílých zdí stékala v páře čarovná vůně,\nkterá tak blažila, tak lahodila, že mi snad ani\nhubička mé první lásky tak nechutnala. Kle-\nsnouti tam na zemi, vnořiti hlavu do libých par\na takto věčně tam usínati, zdálo se mi v témž\nokamžiku největším štěstím.\nVšiml jsem si hned, že tu byly zdi úplně\nbez obrazů; marně jsem si představoval některý,\nneobjevil se mi. Zmínil jsem se o tom svém\nprůvodci.\n»Vetchý pozemčane lidských očí!« usmál se\nútrpně divý muž, »jako směs různobarvých\npaprsků splývá v jeden bílý, tak všecky obrazy\ntvého mozku splynou někdy v této síni ve vzne-\nšený obraz klidu a zapomenutí!«\n»A kdy to už bude?« ptal jsem se naivně\ndále.\n»Až mne zde můj otec zabije, rozšíří se ča-\nrovná tato síň po celém mozku a současně otevře\nse portál věčnosti, ač-li toho budeš hoden; tam\ntak jasně stkvíti se bude nahá pravda, že nikdy\nnebudeš litovati ničeho z toho, co's sám vynalezl,\nco's zapomněl, spíše pocítíš lítost nad tím, že's\nse tak marně namáhal.«\nSsál jsem do sebe vroucně se zdí kanoucí\nprouay Lethiny a nezdálo se mi ze síně starcovy.\nAž teprve, když moji zvědavost hlídač mého\nmozku napjal slibem, že mi ukáže tu, pro níž\ntrpím, pro níž trpí všichni šlechetní lidé, zvláště\nideální mladíci, opustil jsem starcovo bydliště\na kráčel opět chvíli s průvodcem svým dlouhými\nchodbami.\nCestou přemýšlel jsem, co asi ještě nezná-\nmého skrývá se za tou či onou branou. Nešlo by\nněkterou otevřití? Zeptáme se.\n»Toho bys mohl ovšem dovésti pouze'ty«,\npoučoval mne divý muž, »nyní však bys se\nmarně namáhal. Brány otvírají se pouze zevnitř.«\n»Ale.jak se mohu«, namítal jsem, »uzavřenou\nbranou dostati dovnitř? Nejsem duchem!«\n,»To je věcí tvé dovednosti«, pravil mi on,\n»v mozku je harmonie, dle níž všecky chodby\nčerné i bílé, otevřené i zavřené spolu souvisí.\nČasem podaří se někomu otevřití bílou bránu,\nale s těží; černé otvírají se samovolně, avšak\nněkterou lze se dostati k bráně bílé a tuto ote-\nvřitá\n»A až budou všecky brány otevřeny ?« ptám\nse zvědavě.\n»Zůstane tu pouze portál věčnosti«, praví můj\nprůvodce.\n»A ten bude?« ptám se v napjetí.\n»Uzavřen«, zněla chladná odpověď.\n»A kdy budou už všecky brány otevřeny ?«\nptám se znovu.\n»Hm«, usmíval se divý muž, »do té doby\nsnad zhasne život té, pro jejíž blaho tisíce šle-\nchetných srdcí dotlouklo na šibenici nebo v po-\nžárech, pro jejíž blaho tisícové a mezi nimi i ty\nmarně pracuješ a marně přemýšlíš, pro niž by\ntéměř každý rád svůj život dal a před níž právě\nstojíš.«\nManě jsem se zachvěl. Stáli jsme před bělo-\nstkvoucí branou, která na některých místech mě-\nnila barvy a tekla z ní voda.\n»Co je to?« ptal jsem svého Vergila, ukazuje\nna vlhko.\n»Slze lidské«, odvětil on.\nZachrastily klíče u zámku, brána se otevřela\na vešli jsme do síně, z níž vanulo zvláštní světlo\nplné smutku, plné bolesti a zdrceného sebeza-\npření.\nTáhlo mne to mocně dovnitř, ač jsem se\nčehosi neočekávaného lekal . . .\nAco tam bylo ? ■— — — — — —\nNa lůžku leželo tam svůdně krásné nahé tělo\nženy; černé vlasy v mohutných proudech vlnily\nse po zemi a božskou krásu zvyšoval bolestný\núsměv . . .\nA kolem čarovného těla vinul se černý, ve-\nliký, příšerný had, který za sdělenou rozkoš za-\ntínal vášnivě zuby do krásných ňader, kde srdce\ntlouklo, a drahé její rety za to líbaly studenou,\nmokrou jeho lebku.\nKlesl jsem najedno koleno a přes můj odpor\nskotalila se jedna slza z mého oka k ostatním,\nco tu celou půdu rosily . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 678, "texte": "Její svatá tvář se ke mně obrátila a upřela\nna mne své dobré oči . . .\nMé srdce tlačí se k ústům . . . bouří v něm\nvlny oceánu . . . vzplává oheň vroucí, divé\nlásky . . . žárlivosti . . . vzteku ... v mé krvi\nproudí prudký žár a ve svalech lví síla . . . za-\ntínám pěst a letím, abych vysvobodil toho anděla\nze spárů příšery ... a pronikavý sykot plný vý-\nsměchu . . . prudké mnou zatočení . . . mlha . . .\ntvář mého průvodce . . . tvář dobrého starce,\nochránce brány štěstí ... v dálce portál věčnosti. .\na jsem zase ve svém pokoji.\nSedím na pohovce, maje obě ruce v kapsách.\nByl už den. Přede mnou leží rozevřená kniha\na v ní jsem četl:\nAlso sprach Zarathustra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207 / 208", "page_fin": "207 / 208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.6.1", "titre_corps": "BABIČKA.", "titre_sommaire": "BABIČKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.8", "debut_caractere": 2574, "fin_caractere_exclue": 2592, "texte": "J. ÚPRKA.\nBABIČKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209 / 210", "page_fin": "209 / 210", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.6.2", "titre_corps": "STAŘÍK.", "titre_sommaire": "STAŘÍK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.9", "debut_caractere": 2607, "fin_caractere_exclue": 2624, "texte": "J. ÚPRKA.\nSTAŘÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c013", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213 / 214", "page_fin": "213 / 214", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.7", "titre_corps": "ADAGIO.", "titre_sommaire": "ADAGIO.", "signature_source": "KAREL B. HÁJEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.11", "debut_caractere": 680, "fin_caractere_exclue": 1238, "texte": "Sem na to puklé srdce polož hlavu svou\na neplač víc a podej mi svou drahou ruku . . .\nJsou velcí před Pánem, kdož mnoho trpěli\na, jako On svůj kříž, svou nesli těžkou muku.\nPojď, půjdem' spolu dál v těch teskných samotách,\nna skráních zhořklý vavřín, v rukách*svadlé růže,\ndál po těch osamělých cestách stemnělých,\ntím vřelej' k sobě, duše, přimknuti, tím úže.\nPojď, půjdem' spolu, každý na bedrech svůj kříž,\nv zářících stopách v tmách nám mizícího štěstí,\na naše láska hořká, velká bolestí,\njak Simon z Cyrény nám pomůže jej nésti.\n\nADAGIO.\nKAREL B. HÁJEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213 / 214", "page_fin": "213 / 214", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.7.1", "titre_corps": "DOSTAVENÍČKO.", "titre_sommaire": "DOSTAVENÍČKO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.11", "debut_caractere": 1240, "fin_caractere_exclue": 1263, "texte": "J. ÚPRKA.\nDOSTAVENÍČKO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215 / 216", "page_fin": "217 / 218", "image_debut": 12, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.8", "titre_corps": "Z básní Vladimíra Houdka.", "titre_sommaire": "Z básní Vladimíra Houdka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1753, "texte": "Z básní Vladimíra Houdka.\n\nKDY? ..\nKdy počnou zas v tesklivé tišině\nty zvony děl hluboké hrany své hřmít?\nKrev zkažená proudí tak nečinně\na přec ta zem lačná by chtěla ji pít!\nA v daleké neznámé končině\nty nadarmo, vojáku, nebudeš mřít,\nty jediný v poslední hodině\nsi poctivě koupíš svůj trval)''- klid!\nSvou krví nech prosáknout pod sebou zem . .\nA svíjet-li budeš se v bolestech zlých\na do země hlavou bít — před věčným snem\nta změklá prsť vnikne ti do uší tvých . . .\nTou krvavou hrudou se zamkne tvůj sluch\na nikdy tě nevzruší marný náš ruch!\n\nKLÁŠTER.\nSkryj dnes ten úsměv svůj, ten bujný, rozpustilý,\nv dlaň, jako kryješ plácl Chci vážné dumy příst\na cist být aspoň dnes! Neb raděj v této chvíli\nsvůj upři na mne zrak, jak tenkrát, kdy byl cist ....\nVím, kdyby sebe víc Tvé oči hovořily\nsvým žárem nejsladším: z nich možno zřejmě Číst,\nže temná hloubka jich vždy se svým mračnem pílí,\nby z něho vyšlehnout v ráz mohla nenávist: —\nA chmurná bytost: Tvá je klášter s věcným stínem:\njen okna blýskají se z mračné omítky,\nz nich pleše mnichů zří jak živé výčitky.\nSad v plném květu je. A mnich zde touhu svou\nsmí denně kc.nejšit těch sklepů sladkým vínem —\na přece šílí už tou vnitřní prázdnotou . . .\n\nSONET O ŽÁRLIVOSTI.\nDěls, že tvá láska studenými hřeby\npřibita na kříž žárlivosti sténá —\na přec to váháš srovnat ve své lebi,\nže láska ta kdys bude umučena!\nVěř, jednou vzkřikne »Dokonáno!« k nebi,\nve chrámě citu pukne mnohá stěna —\nvšak teď — co k tomu síly zapotřebí,\nsnést muky, jež tě stojí božská žena!\nI kdybys věřil, že v ty noce dlouhé\nu lože bdí jí strážný anděl sám,\na kdybys ráno zřel tam pírko pouhé —\nty v mukách žasnul by's, že padlo tam,\n— jak zřejmá stopa sladké jakés chvíle —\nz andělských křídel chvějné péří bílé!"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.13", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 2569, "texte": "Po VESNICKÉ POUTI.\nřískavé tony hudby časem\nv to mlází z dálky zalétnou,\nkam — hovoříce tichým hlasem —\ns děvčaty svými hoši jdou.\nVan chladný rybník vysílá sem,\nkde jednotvárnou hudbu svou\nsbor počal žab. Měsíčním jasem\nvše kryto, divných stínů hrou.\nA drsný, ostrý žabí skřek\nse v taktu v tiché mlází nes'\njak v souhlas bouřných hubiček . .\nTam jenom časem slabou ránu\nmníš slyšet. Praskot, jak by kdes\nsrdéčko puklo z marcipánu.\n\nPOROZUMĚNÍ ...\nTeď ztrácejí v asylu pense\nse řady mých morálních profesorů\na vlasteneckých, dobrých učitelů.\nJe ohromná propasť, profesoři,\nje hluboké moře, učitelé,\nmezi vaší naukou a dojemnou prostotou\ni nadšením vaším dýchavičným —\na mezi mou cynickou rozvahou\na myslí spurnou a nevlasteneckou!\nVšak, professoři, příbuznost; jakás skrytá\na tajemné kouzlo neznámých nálad\nnás připoutalo k hospůdce jedné;\nzde v šedivém koutě žijeme dny své\na jihoslovanské pijeme víno.\nA, žák Váš, já posud zde nevypil více,\nnež kdokoli z vás. A v nejprudším žáru\njá sklepnici častěj neštípnul ve tvář,\nnež kdokoli z vás. A po stejném počtu\nsklenek i štípnutí sladkých jsme denně\nšli k domovu přímo . . . Tak stejný byl cíl náš . . . .\nI žil já tak s vámi v zdánlivém smíru,\nvšak potají hřměla duší mou závisí\nnad mladistvým leskem nadšených zraků,\njež ztápěli jste v granátný lesk\njihoslovanského starého vína!\nA tupě jsem naslouchal horoucím slovům\na vašemu nadšení dýchavičnému,\npro osvětu, pokrok, dobro a štěstí!\nJá pranic, ba pranic nesdílel s vámi! . .\nVšak prošel čas — na čele přibylo vrásek\nvám, profesoři, a zvýšil se lesk\ntěch mohutných vašich, učených pleší,\na chvějící se a kostnaté ruce\ntvář sklepnice bujné štípnout se stydí!\nA sedla si v kruh náš nálada divná . . .\nJsou přípitky častý, při nichž se mlčí,\na často jsem postřeh' leckoho z vás,\njak průsvitnou rukou zveď před oči sklenku\na zářícím vínem díval se k světlu.\nA po krátkém doušku v myšlénkách spustil\nsvou čiš — však dětinský pohled se díval\ndál v šedivé prázdno, kde plála ta číše . . .\nCo asi teď vídá váš upřený pohled\nv tom ponurém stínu? Proč ve vašem zraku\nse zachvěl teď záblesk rozkoše větší\nnež dříve, kdy nořil se v zářící víno?\nAch, bělostná křídla třepotají\nse neslyšně jemně nad naším vínem! . . .\nA přišla teď chvíle porozumění\na z duše rád sdílím náladu vaši —\nvšak líto je mi těch sevřených retů,\njež bojí se vyřknout, co tušíme všichni . . .\nÓ v lesku těch křídel chvěje mou duší\nteď písnička jakás s refrainem dětským —\ntu pro úzký kruh náš zpívati budu!\nA takto zní její dětinský refrain:\n»Ach — luli — luli — luli, Smrti, zdráva buď!«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215 / 216", "page_fin": "215 / 216", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.8.1", "titre_corps": "KDY? ..", "titre_sommaire": "KDY? ..", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.12", "debut_caractere": 42, "fin_caractere_exclue": 561, "texte": "KDY? ..\nKdy počnou zas v tesklivé tišině\nty zvony děl hluboké hrany své hřmít?\nKrev zkažená proudí tak nečinně\na přec ta zem lačná by chtěla ji pít!\nA v daleké neznámé končině\nty nadarmo, vojáku, nebudeš mřít,\nty jediný v poslední hodině\nsi poctivě koupíš svůj trval)''- klid!\nSvou krví nech prosáknout pod sebou zem . .\nA svíjet-li budeš se v bolestech zlých\na do země hlavou bít — před věčným snem\nta změklá prsť vnikne ti do uší tvých . . .\nTou krvavou hrudou se zamkne tvůj sluch\na nikdy tě nevzruší marný náš ruch!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c017", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215 / 216", "page_fin": "215 / 216", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.8.2", "titre_corps": "KLÁŠTER.", "titre_sommaire": "KLÁŠTER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.12", "debut_caractere": 563, "fin_caractere_exclue": 1218, "texte": "KLÁŠTER.\nSkryj dnes ten úsměv svůj, ten bujný, rozpustilý,\nv dlaň, jako kryješ plácl Chci vážné dumy příst\na cist být aspoň dnes! Neb raděj v této chvíli\nsvůj upři na mne zrak, jak tenkrát, kdy byl cist ....\nVím, kdyby sebe víc Tvé oči hovořily\nsvým žárem nejsladším: z nich možno zřejmě Číst,\nže temná hloubka jich vždy se svým mračnem pílí,\nby z něho vyšlehnout v ráz mohla nenávist: —\nA chmurná bytost: Tvá je klášter s věcným stínem:\njen okna blýskají se z mračné omítky,\nz nich pleše mnichů zří jak živé výčitky.\nSad v plném květu je. A mnich zde touhu svou\nsmí denně kc.nejšit těch sklepů sladkým vínem —\na přece šílí už tou vnitřní prázdnotou . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c018", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215 / 216", "page_fin": "215 / 216", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.8.3", "titre_corps": "SONET O ŽÁRLIVOSTI.", "titre_sommaire": "SONET O ŽÁRLIVOSTI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.12", "debut_caractere": 1220, "fin_caractere_exclue": 1753, "texte": "SONET O ŽÁRLIVOSTI.\nDěls, že tvá láska studenými hřeby\npřibita na kříž žárlivosti sténá —\na přec to váháš srovnat ve své lebi,\nže láska ta kdys bude umučena!\nVěř, jednou vzkřikne »Dokonáno!« k nebi,\nve chrámě citu pukne mnohá stěna —\nvšak teď — co k tomu síly zapotřebí,\nsnést muky, jež tě stojí božská žena!\nI kdybys věřil, že v ty noce dlouhé\nu lože bdí jí strážný anděl sám,\na kdybys ráno zřel tam pírko pouhé —\nty v mukách žasnul by's, že padlo tam,\n— jak zřejmá stopa sladké jakés chvíle —\nz andělských křídel chvějné péří bílé!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c019", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217 / 218", "page_fin": "217 / 218", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.8.4", "titre_corps": "Po VESNICKÉ POUTI.", "titre_sommaire": "Po VESNICKÉ POUTI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.13", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 450, "texte": "Po VESNICKÉ POUTI.\nřískavé tony hudby časem\nv to mlází z dálky zalétnou,\nkam — hovoříce tichým hlasem —\ns děvčaty svými hoši jdou.\nVan chladný rybník vysílá sem,\nkde jednotvárnou hudbu svou\nsbor počal žab. Měsíčním jasem\nvše kryto, divných stínů hrou.\nA drsný, ostrý žabí skřek\nse v taktu v tiché mlází nes'\njak v souhlas bouřných hubiček . .\nTam jenom časem slabou ránu\nmníš slyšet. Praskot, jak by kdes\nsrdéčko puklo z marcipánu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217 / 218", "page_fin": "217 / 218", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.8.5", "titre_corps": "POROZUMĚNÍ ...", "titre_sommaire": "POROZUMĚNÍ ...", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.13", "debut_caractere": 452, "fin_caractere_exclue": 2569, "texte": "POROZUMĚNÍ ...\nTeď ztrácejí v asylu pense\nse řady mých morálních profesorů\na vlasteneckých, dobrých učitelů.\nJe ohromná propasť, profesoři,\nje hluboké moře, učitelé,\nmezi vaší naukou a dojemnou prostotou\ni nadšením vaším dýchavičným —\na mezi mou cynickou rozvahou\na myslí spurnou a nevlasteneckou!\nVšak, professoři, příbuznost; jakás skrytá\na tajemné kouzlo neznámých nálad\nnás připoutalo k hospůdce jedné;\nzde v šedivém koutě žijeme dny své\na jihoslovanské pijeme víno.\nA, žák Váš, já posud zde nevypil více,\nnež kdokoli z vás. A v nejprudším žáru\njá sklepnici častěj neštípnul ve tvář,\nnež kdokoli z vás. A po stejném počtu\nsklenek i štípnutí sladkých jsme denně\nšli k domovu přímo . . . Tak stejný byl cíl náš . . . .\nI žil já tak s vámi v zdánlivém smíru,\nvšak potají hřměla duší mou závisí\nnad mladistvým leskem nadšených zraků,\njež ztápěli jste v granátný lesk\njihoslovanského starého vína!\nA tupě jsem naslouchal horoucím slovům\na vašemu nadšení dýchavičnému,\npro osvětu, pokrok, dobro a štěstí!\nJá pranic, ba pranic nesdílel s vámi! . .\nVšak prošel čas — na čele přibylo vrásek\nvám, profesoři, a zvýšil se lesk\ntěch mohutných vašich, učených pleší,\na chvějící se a kostnaté ruce\ntvář sklepnice bujné štípnout se stydí!\nA sedla si v kruh náš nálada divná . . .\nJsou přípitky častý, při nichž se mlčí,\na často jsem postřeh' leckoho z vás,\njak průsvitnou rukou zveď před oči sklenku\na zářícím vínem díval se k světlu.\nA po krátkém doušku v myšlénkách spustil\nsvou čiš — však dětinský pohled se díval\ndál v šedivé prázdno, kde plála ta číše . . .\nCo asi teď vídá váš upřený pohled\nv tom ponurém stínu? Proč ve vašem zraku\nse zachvěl teď záblesk rozkoše větší\nnež dříve, kdy nořil se v zářící víno?\nAch, bělostná křídla třepotají\nse neslyšně jemně nad naším vínem! . . .\nA přišla teď chvíle porozumění\na z duše rád sdílím náladu vaši —\nvšak líto je mi těch sevřených retů,\njež bojí se vyřknout, co tušíme všichni . . .\nÓ v lesku těch křídel chvěje mou duší\nteď písnička jakás s refrainem dětským —\ntu pro úzký kruh náš zpívati budu!\nA takto zní její dětinský refrain:\n»Ach — luli — luli — luli, Smrti, zdráva buď!«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219 / 220", "page_fin": "219 / 220", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.9", "titre_corps": "NA PASTVĚ.", "titre_sommaire": "NA PASTVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "J. ÚPRKA.\nNA PASTVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c022", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221 / 222", "page_fin": "221 / 222", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.10", "titre_corps": "JARNÍ NÁLADA.", "titre_sommaire": "JARNÍ NÁLADA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "J. ÚPRKA.\nJARNÍ NÁLADA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "223 / 224", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.11", "titre_corps": "Jsou ...", "titre_sommaire": "Jsou ...", "signature_source": "FR. J. ZEMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1497, "texte": "Jsou ...\nFR. J. ZEMAN.\nJsou zapadlé, zamlklé paláce v tichu šedých ulic\nse zpustlými záhony zahrad za vyzlacenou mříží,\nse řadami oken, v nichž spuštěné záclony vždy visí\na do starých pokojů nevpustí ostrý paprsek světla.\nJich zčernalé střechy dnes podivně trčí, posmívány,\ndešť dávno již roztrolil temný znak nad těžkými vraty.\nA mizí den za dnem . . . Jen zdlouhavě táhlé pruhy stínů\npřes cesty a po zdech se vlekou a o řimsy se lámou.\nKeř sem tam se krčí na terrassách větrem rozprýskaných,\npár květů vždy z jara se chytne na křivé jeho pruty,\na jeseň mdlým červánkem po soškách radostně si hraje\na svítí ... A jaro je tady tak nevýslovně smutné.\nA odevšad prosvítá zjasněná zvláštní jakás něha.\nStín listí, jímž pohrává větřík, lesk rozvlněné trávy,\nprach zvířený v paprsku slunce, mha o snět protrhaná,\nkus oblak i obrysy stromů — vše jiné je než venku.\nI ti, kdo již odvykli, zbloudí-li někdy do těch končin,\nač ničeho nechápou v povzdálí stanou přimraženi,\njak v nějaký zázrak sem zabodnou vytřeštěné zraky\na prchají nejasně dojati, s hrůzou, rozteskněni.\nJen bojácný snílek se zavře do opuštěných samot\na v polosnu vydrží poslouchat bezezvuké ticho\na hledět na zlomenou větev, jež na výsluní leží,\na zbystřeným citem se vpijí v ty hody jemných nálad.\nJsou, jsou, ó jsou zamlklé paláce v koutech lidských duší . .\nJen ženy stín nesmí se mihnout za vyzlacenou mříží\na v modravý květů dech zavanout vůně jejích vlasů,\nhlas její ni z dálky sem vpadnout, byť modlitby jen zpíval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c024", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "223 / 224", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.12", "titre_corps": "MNĚ STŮNĚ MLÁDÍ!", "titre_sommaire": "MNĚ STŮNĚ MLÁDÍ!", "signature_source": "ZDENKO HARDEN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.16", "debut_caractere": 1499, "fin_caractere_exclue": 1916, "texte": "MNĚ STŮNĚ MLÁDÍ!\nZDENKO HARDEN.\nUž víš? — Mně stůně Mládí! —\nMy měli se tak rádi,\njá denně vždy je zulíbal\na pohladil a pochoval . . .\na ono — chřadlo kradí.\nMé Mládí chřadlo kradí . . .\nTu přišli kamarádi; —\nač slzelo, já přec se smál,\nje do arény žití vzal . . .\nMy měli se tak rádi!\nMy měli se tak rádi, — —\na láska k hříchu svádí —\njá plnou hrstí rozdával\na osud zatím chytře bral . . .\n. . . a teď mi bére Mládí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c025", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.13", "titre_corps": "SED NON SATIATUS.", "titre_sommaire": "SED NON SATIATUS.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 545, "texte": "SED NON SATIATUS.\nLOTHAR SUCHÝ.\nJak je ti, duše, moje duše drahá,\nkdyž Jedinou již nyní slyšíme\nšeptati tiše v ticho touhy mé:\nproč slunce mé, proč pán můj váhá?\nO bojím se tě, okamžiku blaha!\nA řekne tehdy: Hle, noc svatá plane!\nnoc první lásky, pojď již spáti, pane!\nMé všechny lilje, z kterých rosa kane,\nv nichž ve vůni má touha roztála,\njsou tvé, ó pane!\nV lilijích čistých jsem ti ustlala.\nCož, jestli ke mně z umělého ráje,\njejž sám jsem hrdě stvořil ze snů svých,\nzavane vůně vábnějšího taje\nz lilijí čistších, bělejších?!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c026", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.14", "titre_corps": "ZPOVĚĎ.", "titre_sommaire": "ZPOVĚĎ.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.17", "debut_caractere": 547, "fin_caractere_exclue": 1191, "texte": "ZPOVĚĎ.\nLOTHAR SUCHÝ.\nV síň svatební než vstoupíš, sne můj dlouhý,\nsne, divuplně tělem učiněn)?,\nzrak cudně sklopený a přec pln snivé touhy,\nslyš zpověď mou, má krásná, dobrá Jenny!\nO když jsi přišla poprvé! Noc stichlá\nv můj pokoj vilnou žádostí svou dýchla — — —\nty růže! růže! jak tu náhle vzkvetly! — .\na ty jsi stála v nich, můj fantom světlý.\nA víš a můžeš odpustiti, Jenny?\nJá, bídný, bídný, zneužil tě strašně!\nO hrozný sen! Zjev nejčistější ženy\nv mém objetí ve mdlobách zmíral vášně!\nZázraku ženství, můžeš odpustiti?\nO bílá, čistá, krásná, dobrá, svatá!\nV síň svatební než vstoupí tvoje pata\nv prach zašlap mne, neb dej mi nové žiti!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c027", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.15", "titre_corps": "PRASTARÉ LESY.", "titre_sommaire": "PRASTARÉ LESY.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.17", "debut_caractere": 1193, "fin_caractere_exclue": 1999, "texte": "PRASTARÉ LESY.\nJAN OPOLSKÝ.\nPrastaré lesy, dýchavé a hřmící\nkantáty bez textů v únavném kolísání\nvšech šerých kmenů slitých v kolonády\nza vlažných větrů, od daleka přišlých . . .\nLesy, jež milosť udílí a krotí pýchu\ntěch, již v ně vešli s neodkrytou hlavou,\nlhostejní slyšet z houštin stmívajících\npochmourný švehol ptáka samotáře.\nLesy, jež jistě přinutí kde koho sepnout ruce,\nkdyž z dálných okrajů cíp měsíčného nebe —\nstříbrný plamínek — se zmítá mezi stromy,\nnáhrobní lampička, jež vzlyká usínajíc.\nSem mladá krvi třást se přicházívej!\nZde ucítíš, žes šlechetný a dobrý\na pohnut rozpláčeš se jako malé dítě\nnad poznáním své měkké přístupnosti\na nad obrázkem černým Božské Panny,\njež žehná poutníkům, jsouc omývána rosou\nse snětí tekoucí a sesmutněná štkáním\ndivokých doupňáků, k ní plaše vzlétajících."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c028", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227 / 228", "page_fin": "233 / 234", "image_debut": 18, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.16", "titre_corps": "VÝSTAVA JOZ. UPRKY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA JOZ. UPRKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1893, "texte": "Zmáme Úprku již hezkých\npár let od jeho návratu z Mni-\nchova do Prahy a je to pořád\ntvž člověk. V té době nenalé-\nzáme snad jediné periody, kdy\nby se byl od směru svého v právo či v levo\nuchýlil. Je to snad následek toho, že již v po-\nzdější době »do škol« se vypravil, v té kdy byl\njiž úplně srostl se svojí domovinou, kdy láska\nk tomu lidu a k té hroudě, z které se narodil,\nbyla silnější než různé vnější dojmy, jimiž na\nkaždého mladého výtvarníka působí různé školy\na směry.\nJožka byl vždy týž a svůj. Máme před sebou\nněkolik ročníků »Palety« ze zaniklého spolku\nmnichovských akademiků »Skréty« a v každém\nskoro čísle shledáváme se s Úprkovými studiemi\na náčrtky, jež vesměs vzaty jsou z Mor. Slo-\nvácka. Slovák Úprka zůstal svým Slovákům\nhouževnatě věrným — studie z r. 1888. patřila\njim právě tak, jako nej-\nnovější obrazy, které\nprávě vystavuje, s tím\ntoliko rozdílem, že onv\nz dřívějších let svým\nkoloritem zůstávají za\nsvěžími studiemi z let\nposledních. Nechceme tím však říci, že jest\nÚprka výhradným malířem »slováckého národo-\npisu« v tom smyslu, jak o něm pracují pře-\nmnozí domácí i cizí umělci; on nezůstává vě-\nzeti na »národopisném detaillu«, nýbrž pohlíží\nna vše cistě po malířsku, vidí ve všem vzduch,\njas a náladu, která oblévá předmět, jejž právě si\nobral, typy jeho jsou oduševnělé, se svým vlast-\nním charakterem i individualitou.\nDokladem malebného nazírání Úprková je ná-\nlada »Na pastvě«. Nad krajinou znenáhla se\nstmívá, obzor do temna se tratí; cítíme plně poesii\nvečerní nálady v přírodě, která nás nutí, bychom\nse pohroužili do půvabu, spočívajícího v táčkách\npastýřů, jež v popředí rozloženi jsou v halenách\nsvých kolem ohníčku. Světelný efekt zvlášť jemně\nvycítěn a zdá se nám v tlumenosti své pravdivým.\nPři tom v jednoduše malovaných halenách dobře\ncítiti lze tělo v trávě opravdu ležící. Celek působí\nvelkým, dobře odpozorovaným tichým klidem."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.18", "debut_caractere": 1949, "fin_caractere_exclue": 1968, "texte": "VÝSTAVA\nJOZ. UPRKY."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4280, "texte": "Podobně náladovými jsou »Z pastvy« »Ná-\nv r a t z p o 1 e« »Z j a r a« i »D o s t a v e n í č k o«.\nŘada dalších prací malována je v plném světle,\njež na různých místech Úprka s takovou inten-\nsivností vystihl.\nNejvíce prozářena je »Dívčí studie« z které\nmihotavosti tónů žár sluneční zrovna cítíme —\nji — i proti vkusu publika, jež ve výstavce jsme\npozorovali — řadíme mezi nejlepší.\nSilný ve svém vzduchovém podání jest »Od-\npočine k« (uveřejněný již v prvém čísle V. S.),\njednoduchostí prostředků působí svěže. Nad tímto\numístěno »N e d ě 1 n í r á n o « ; vystihuje mlhavou\npodzimní náladu krásného nedělního jitra; pastýř,\nsvěřiv stádo ochraně ovčáckých psů, pohroužen\nve čtení bible. Malebný soulad celku působí jaksi\nsvátečně bez použití »krásných« prostředků. Ná-\nsleduje »J í z d a králů«, největší plátno výstavy,\nvelký chaos hemžících se účastníků zvyku Mor.\nSlováků; velký ten ruch zvětšen ještě spoustou\npentlí a fáborů, jež splývá v jedno pestré moře,\nkteré mnohému se stanoviska koloristického ne-\nbylo by po chuti, bez náležitého »upra.vení a sla-\ndění«. Přiznáme se bez mučení: i nás rozčiluje,\nco hrá tak plným životem, plnou barvou.\nSvým bezprostředním stykem vidí ale Úprka\nty věci správně, jak jsou přirozeně, neříká si\ntohle by mělo být tak či tak. Povážíme-li pak,\njak veliký a nesnadný byl to úkol, v tak velkém\nměřítku toto pestré moře zachytit, musíme plnou\nměrou uznati energii, s kterou se úkolu toho ujal\ní dovednost, s kterou ho dovedl zhostiti. V celku\nje nearanžovaný život, v jednotlivostech pak\nvíce než fotografické odpozorování (upozorňu-\njeme na živost koní v popředí, na kterých sedící\njonáci jsou výborně podáni).\n»Štěrkař« působí neobyčejně silně svojí sy-\ntostí barev, v pozadí pak se šíří do dálky kra-\njinka plná světla a svěží přírody, která na obra-\nzech Úprky vždy oživená lehce Črtnutou stafaží.\n»Z kostela« náladou svojí značí smysl pro\njemnou a malebnou harmonii celku, přes modravě\nlesklé zástěry a cinobrové sukně.\n»Při kázání«, patří hotovostí svojí mezi první.\nSvětlo tlumeno je zde zdivem chrámovým, okolí\ntedy jiné, než na obrazích ostatních. Ač technika\ntohoto obrazu je zvláště smělá, ač obsahuje pe-\nstré detaily krojové, působí celek klidně. Vzdu-\nchová perspektiva zvláště v pozadí dobře vysti-\nžena, typické hlavy mužů i hlavičky dívčí v po-\npředí nevšedně oduševnělé.\nZe studií, mimo v předu jmenovanou, zvláště\nse líbí »Francek zVlčnova«, zde barvy září,\na soudě dle výborně zachyceného výrazu obli-\nčeje, bylo světlo nejprudšího slunečního úpalu,\nv němž studie malována.\nVelmi dobré jsou akvarelové studie hlavy smě-\njících se babek a stařečků, zvláště ona na str.\n207 a 210 uveřejněná vyniká svěží barvou a ži-\nvostí obličeje, zdá se nám býti i dobrým por-\ntrétem.\nZmínky zasluhuje akvarel ženy s dětmi kle-\nčící před kostelem na hřbitově »Naše matičky«.\nPři studii dětské hlavičky na žlutavém pozadí,\nv bílém čepci s černým vyšíváním zejména jeví\nse Uprka jako znamenitý akvarelista oproti jiným\nt. zv. akvarelistům, kteří jsou vlastně piplajícími\nse litogrdfy.\nA tak pokračoval by náš chvalozpěv i při vy-\njmenování dalších obrazů Úprkových: »Sekáč«,\n»V kukuřici«, »U vodn i c e« atd. Než nám ne-\njedná se o to, vyjmenovat! všechny práce Úprkový,\núčelem těchto řádků je otevřití oko vidoucím\na upozorniti na dobré, jež v pracích Úprky obsa-\nženo. Nechceme někomu vnucovat uznání pro\nÚprku, nemáť on toho zapotřebí; v kom aspoň\ntrochu citu a lásky k životu a přírodě, tam uznání\nproň samo sebou vytryskne. Z prací jeho zrovna\ndýše neustálý styk s přírodou, v nich ne snad\nfotograficky správně kreslené věci, ale bezpro-\nstřední porozumění a cítění toho života, uprostřed\nněhož Úprka žije, jasně se obráží. A to je to,\nr r\nco Úprku Uprkou dělá.\nPřipouštíme, dovede mnohý mnohou věc lépe\nsnad nakresliti — ale málo, velice málo bychom\nnašli těch, kdo dovedou to pravdivěji. Je na prvý\npohled vidět, to nejsou »modely«, které tak a tak\ndlouho »seděly«, ne to jsou lidé v celé své pla-\nmenné tak i osobní karakteristice.\nJednou z podstatných předností Úprkových je\njeho neustálý postupný vývin. To platí hlavně\no stránce malířské; jeho věci z poslední doby\njsou jasnější, svítivější, mají mnohem více svě-\nžesti, nežli některé z věcí starších. Také technicky\ntu Úprka značně vyspěl. Pokud to možno, dívá"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 292, "texte": "se a pozoruje ještě siřeji, jednodušeji a malířštěji\nzároveň než dříve. A nejcennější při tom je, že\nk tomu Uprka dospívá sám, úplně od ostatního\nsvěta a umění odříznut, tváři v tvář přírodě. Tu\na tam ledacos při té jednoduchosti a šířce vyzní\ndo prázdna, ale rádi to pomineme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c029", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227 / 228", "page_fin": "227 / 228", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.16.1", "titre_corps": "CELKOVÝ POHLED NA VÝSTAVU ÚPRKOVU V SALONĚ TOPIČOVĚ.", "titre_sommaire": "CELKOVÝ POHLED NA VÝSTAVU ÚPRKOVU V SALONĚ TOPIČOVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.18", "debut_caractere": 1895, "fin_caractere_exclue": 1947, "texte": "CELKOVÝ POHLED NA VÝSTAVU ÚPRKOVU V SALONĚ TOPIČOVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c030", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229 / 230", "page_fin": "229 / 230", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.17", "titre_corps": "ÚVODNICE.", "titre_sommaire": "ÚVODNICE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "J. UPRKA.\nÚVODNICE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c031", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233 / 234", "page_fin": "233 / 234", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.18", "titre_corps": "Svojí výstavkou dodělal se Úprka v Praze", "titre_sommaire": "Svojí výstavkou dodělal se Úprka v Praze", "signature_source": "P. S. W", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.21", "debut_caractere": 294, "fin_caractere_exclue": 992, "texte": "P. S. W.\nSvojí výstavkou dodělal se Úprka v Praze\nslušného morálního úspěchu, nyní chystá se\ns ní na pouť: nejprvé do Brna, Vídně a potom\ndo ciziny. Jsme jisti, že mu tam cele bude ro-\nzuměno, v té cizině, kde se s takým respektem\ndívají na svého Lei bia, který podává své\n»Sedláky« s podobnou intimitou, k jaké dnes\ni Uprka tíhne.\nDopřáli jsme výsledkům seriosního snažení\nr\nUprkovu takového místa, jak cítili jsme se k tomu\npovinnými, a přáli bychom si, aby se mu dopřálo\ntéž místa v oněch místnostech, které k tomu\nzřízeny byly, ač víme, že podobné pokyny naši\n»vlastenečtí přátelé umění« nebéřou si k srdci,\npak ale konej povinnost ty česká elito, a nekupuj\nobrázky jen až do čtyřiceti zlatých."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c032", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233 / 234", "page_fin": "233 / 234", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.19", "titre_corps": "Úprka narodil se v Kněždubí na Strážničku 25. října 1862, studoval nižší gymnasium Strážnické a necelá dvě léta na", "titre_sommaire": "Úprka narodil se v Kněždubí na Strážničku 25. října 1862, studoval nižší gymnasium Strážnické a necelá dvě léta na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.21", "debut_caractere": 994, "fin_caractere_exclue": 2802, "texte": "Úprka narodil se v Kněždubí na Strážničku 25. října 1862, studoval nižší gymnasium Strážnické a necelá dvě léta na\nvyšším Olomúckém. V r. 1881. vstoupil na malířskou akademii Pražskou, kde zaučoval se za prof. F. Čermáka, později\nprof. A. Lhoty. — Po třech letech přesídlil do\nMnichova k prof. Gysisovi a pak O. Seitzovi,\nnačež opět po třech létech vrátil se na krátko\ndo Prahy.\nLeč Praha nějak Úprkoví nesvědčila a proto\nnadobro uchýlil se do svého domova, kde te-\nprve vlastní práce počala, kde vznikly a vzni-\nkají četné ony studie a obrazy zobrazující Mor.\nSlováky, specielní pak kraj kolem Hroznový Lhoty,\nkol Velké, v poslední době i nevšedně rázovitý lid\nz Ylčňova u Uh. Brodu. Sem a tam zabloudí\nUprka i na Podloží, zejména do Lanžhota.\nOd svého usídlení se v rodném kraji jen je-\ndnou uchýlil se Úprka na delší dobu do ciziny.\nStalo se tak v r. 1893, kdy přičiněním dra Fan-\nderlíka dostalo se mu zemského stipendia na cestu\ndo Paříže.\nOdtud nutno rozděliti malby Úprkový na dvé\noddílů časových: na ty, co malovány jsou před\npobytem v Paříži, a ony, jež po návštěvě tohoto\ncentra umění malířského provedl. V prvém oddíle\npřevládají akvarelly, v druhém olejomalb}'.\nMimo některých obrazů oltářních a svatých\na výzdoby radnice Uh. Hradišťské několika histo-\nrickými obrazy, celá produkce Úprková samý Slo-\nvák z míst, jež výše uvedeny.\nMezi první jeho práce patří tuším v r. 1888\nvystavené »Maléričky« a »Pro pérečko«, další\n»Zkouška koně«, »Trávnice na horských lukách«,\na olejové, ještě dosti šedě a hnědě malované po\ndobizny pana a paní Pavlicov\\Ich. (Vyňato z bro-\nžury Prof. Klvaňa, J. Úprka. Několik kapitol k cha-\nrakteristice jeho umění 1896.)\nZ let devadesátých pochází celá řada stu-\ndijních hlav i obrazů, jež právě na souborné vý-\nstavě jeho se nalézají, a o nichž dřivé promlu-\nveno bylo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c033", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233 / 234", "page_fin": "233 / 234", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.19.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.21", "debut_caractere": 2804, "fin_caractere_exclue": 2821, "texte": "J. ÚPRKA.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c034", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235 / 236", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 22, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.20", "titre_corps": "KRONIKA. — STAROBYLÝ RÁZ PRAHY A PRAŽANÉ.", "titre_sommaire": "KRONIKA. — STAROBYLÝ RÁZ PRAHY A PRAŽANÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1290, "texte": "KRONIKA. — STAROBYLÝ RÁZ\nPRAHY A PRAŽANÉ.\n\nMýlí se, kdo slovo tištěné bere za pro-\njev širších vrstev občanských. O zacho-\nvání starobylého rázu města psaly skorém sou-\nhlasně listy a časopisectvo naše, kdo četl měl\ndojem opravdové všeobecné snahy nesoucí se\nza uchováním všeho čím Praha jest význačnou,\nvšeho čím se honositi může před městy jinými,\nvšeho čím umění a historie po věky k občanům\nPrahy promlouvá. Neodávejme se klamu. Snaha\nza uchováním krásy a význačnosti Prahy za-\nvznívá jen ze slov psaných, ona choulí se ve\nsloupcích denních listů a Časopisů, ona trápí sice\nněkterá srdce česká, však občanstvu Pražskému\nje něčím, co srovnati nelze ze zájmy místními,\nze zájmy nejbližšími.\nNení v Praze mnoho míst tak význačných,\njako malostranské náměstí. Místní zájem vyža-\ndoval vybourání širokého průlomu pro komu-\nnikaci. To stalo se. Víme jak hrůzně zeje ten\nširoký průlom na jižní straně náměstí pod vel-\nkolepým kostelem svatomikulášským. Zdálo se\nnám býti přirozeným, že obec při ponechání\nprostranné komunikace porušený vzhled ná-\nměstí upraví překlenutím povstalé prodloužené\nulice Karmelitánské, a zacelí prolomenou stěnu\njižní strany náměstí malostranského domem,\nkterý by nerušil historického rázu náměstí, tak\njak bohužel učinila záložna malostranská. Záměr"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.23", "debut_caractere": 71, "fin_caractere_exclue": 2165, "texte": "obce zdál se nám býti tak dobrým, správným\na v každém ohledu žádoucím, že bychom nebyli\nuvěřili, že se může ozvati hlas proti němu.\nA neozval se jen hlas, ozvali se hlasové a kde?\nV Besedě malostranské promluvili k věci občané\nmalostranští a i jiní, a promluvili proti zacelení\nzejícího průkopu.\nPrůkop ten je prý v zájmu maloživnost-\nníků, on prospěje k oživení ulic malostranských,\nku zdvižení a povznesení obchodu, on důležitost'\nmá prý pro proudění vzduchu, ba jim prý zí-\nskala Malá Strana na pěkném průhledu. (!)\nObčané malostranští sobě přejou této nové ulice\nv níž by povstati mohly nové čtyřpatrové domy\nza vzorem záložny, kterými by obohacen byl ten\nstarý všední již vzhled náměstí dvěma činžov-\nními domy nárožními. Na místě nynějších staro-\nmodních domů, jak se pravilo, ničím nevynika-\njících, povstaly by pěkné domy nové, rázů oněch\njaké zříme na Vinohradech a jinde, pro něž po-\nřádají odbornici ciziny časté umělecké výlety do\nPrahy. Povstáním takových domů by bylo malo-\nživnostenstvo malostranské povznešeno. Ovšem,\nže by asi nájemné z nových moderních krámů\na bytů bylo vyšší dosavadního, ale což škodí,\nza to těch výhod, jaké by ty nové domy při-\nvedly v ty ospalé zdě Malostranské.\nMyslili jsme, že by bylo vhodno pokud to jen\njest možno na něco málo místech zachovati to co\npěkného máme, nepočítali jsme však se zájmem\nněkolika jednotlivců z občanstva našeho. Zájem\nten projevil se nyní proti tomu. Podotknouti sluší,\nže nyní. Před půl letem v téže malostranské\nBesedě, projevilo občanstvo mistní souhlas ze za-\nchováním starobylého rázu Prahy, zvolilo depu-\ntaci, která žádala u tehdejšího starosty měst Praž-\nských za zastavení průlomu a za zřízení pod-\njezdů s podloubím. Tehdy to byl projev proti\nněmuž se neozvalo námitek. Co jest příčinou,\nže se dnes ozývají. Jest to oposice proti nyněj-\nším zástupcům Malé Strany ve správě města,\njest to projev za moderním uměním, jest to touha\npo záhodném opravení menšího města Pražského,\njest to projev zájmu veřejného, aneb těch blíz-\nských zájmů sousedských? Jest to projev ná-\nhodný, aneb setkáme se s ním opětovně a blíž 3?"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.24", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2872, "texte": "Rádi bychom přinesli hodně obrázků z ulic\na náměstí pražských, které nám ze vzpomínek\nsympaticky kynou, které mizí a těžko se vyba-\nvují v mysli, když procházíme ulicemi pražskými.\nSnad najdou obrázky ty přátel.\nv /■ V O\nDnes uvedeme čtenáře své ke »Sturmovúm«,\nk nimž pojí se tak mnohá historie a historka,\no nichž povídá mnohá pražská legenda. Není-li\nzajímavo srovnati ten starý obrázek s nyněj-\nším vzhledem? Pro srovnání takové podáváme\njiný obrázek:\nProspekt kostela Havelského jindy a nyní\ns palácem městské spořitelny.\nV době čilého ruchu po zachování staroby-\nlého rázu Prahy chce list náš, nemoha přispěti\njinak, alespoň v obrázcích svých zachovati ten\nstarobylý milý ráz. Jen aby nám to nemuselo\nstačiti!\nZ rozpočtové komise sněmovní. Na uměleckou\nvýzdobu pantheonu a hlavního schodiště v nové budově mu-\nsejní navrhuje se 35.600 zl. Dále usnešeno, aby svolána byla\nkomise sestávající z navrhovatele budovy architekta Schulze\na sochařů Myslbeka, Poppa a Schnircha k úřadě o způsobu\npořízení soch pro pantheon. Referent inž. Materna projevil\npřání, aby při uměleckých pracích, jež se mají ještě pro bu-\ndovu musejní opatřiti přiměřeným způsobem bylo postaráno\no poskytnutí možnosti k širší soutěži, zejména též mladších\nvýtvarných umělců. Po odůvodnění téhož návrhu Dr. Pippichem\nDr. Fořtem a vysvětlení K. Adámka, který líčil dosavadní\npostup v ohledu tom, bylo rozpočtovou komisí schváleno,\naby ono přání bylo vloženo do zprávy rozpočtové!\nKomise sněmu českého pro zachování starobylých pa-\nmátek vyslovila se 9. t. m., že Kunětický hrad může býti\nzachován, přestane-li se na Kunětické Hoře kámen lámati.\nVyvážení usedlosti stálo by však 400.000 zl., oprava hradu\nvyžadovala by nákladu ještě většího. Proto nelze petici vy-\nhověti. Zemský výbor navrhuje přechod k dennímu pořádku.\nRozpočtová komise navrhuje, aby zemský výbor vyslechnuv\narcheologickou zemskou komisi uvažoval, jakým způsobem by\nse dalo zabránit rozvezení zřícenin a čedičového kužele Ku-\nnětického.\nÚprku v večer. Dne 24. února t. r. pořádán byl Morav-\nskou Besedou v zimním sále Vinohradského Národního domu\nUprkův večer, dle intencí Besedy ovšem nikoli večer represen-\ntativní, nýbrž prostě upřímná schůzka přátel a ctitelů Úprko-\nvých. Hlavním bodem programu byla přednáška prof. K. B.\nMádla, který prohlásiv, že nemíní promluviti šablonovitou řeč\nživotopisnou neb oslavnou, předvedl celou řadu uměleckých,\nspecielně malířských snažení až po ten moment, kdy naučili\nse jednotlivci nazírali na sujety malířské bez brejlí škol před-\nchozích. — Úprka není »vynálezcem« svého směru, ale\numělec, jenž narodiv se v čas, dovedl pochopiti směr mo-\nderní; následuje šťastnou svoji povahu nehledal rafinovaných\nsujetu epických a historických, ale spojuje umění své s lá-\nskou k rodnému kraji a přináší nám pak bohatou sklizeň,\nčinící nám jej tak milým. — Ostatek večera vyplněn byl ob-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.25", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3221, "texte": "vyklými čísly programovými: Recitace (Vrchlický, Heyduk),\nzpěv, koncert na housle, piano a koncertní kreslení.\nPremie Umělecké Besedy pro rok 1897 právě roze-\nslána. Je to Čermákův »Gusral« ve zdařilém barvotisku re-\nprodukován. Touto prémií má doplněna býti řada prací Jar.\nČermáka, jež Umělecká Beseda svým členům dosud jako\nv\nprémie odevzdala. Sympatisujeme-li s Čermákem, je pochopi-\ntelno, že sympatisujeme i s publikováním jeho. — Jen to nás\nmrzí, že nemohla vyhlédnuta býti k reprodukci některá firma\ndomácí — či halí se tak v »incognito«? — Víme, že odbude\nskou radu pražskou i přísedícího zemského výboru posl.\nK. Adámka, který petici tu sněmu království Českého předložil.\nAlšovy kartony »Vlasti«. Naproti různým zprávám\nv denních listech jakoby tyto zemským výborem království\nČeského zakoupeny bývaly, sdělujeme, že »Manes« nabídku\nmu učiněnou nepřijal; nabízeli zemský výbor za cyklus 14\nlunet sumu 400 zl., jinak řečeno necelých 29 zl. za jeden\nobraz. A ještě jiná věc nežli toto nízké »cenění« nejlepšího\ndíla Alšova padá na váhu: objevila se zpráva, že kartony\nmají býti svěřeny k uschování Národnímu divadlu, jež pro\nse tato naše otázka tím, že se řekne — nemáme firmy, jež\nby dovedla podobnou reprodukcí posloužiti. — — Ale to\nříká se i o reprodukci při sklenomalbe a my se proto hor-\nšíme, zrovna tak jako se horší »Beseda«. Máme-li pak spo-\nlečně důvody pro zadávání sklenomaleb doma, nalezneme\ntyže i pro kamenotisk.\nMíčovna v královské zahradě na Hradčanech. V mi-\nnulé schůzi spolku pro povznesení návštěvy cizinců v Próze,\nčten byl připiš ústřední komise k zachování uměleckých pa-\nmátek ve Vídni, jimž spolku sděleno, že žádosti jeho ve pří-\nčině zachování umělecké opravy proslulé míčovny Rudolfa II.\nv královské zahradě na Hradčanech s radostí vyhověno bylo,\na že předseda komise svob. p. Helfert v příčině této vyjedná-\nvání s nejvyšším hofmistrovským úřadem zahájil. Spolek,\njemuž zželelo se této umělecké památky sgraffity zdobené,\njež zpustošena za vojenské skladiště slouží, žádal ve své\npetici nej vyšším u hofmistrovskému úřadu podané, aby bu-\ndova vyklízena, svému slohu přiměřeně opravena a obecenstvu\npřístupna učiněna byla, požádav o podporu petice své měst-\nně jiným místem nedisponuje kromě sálu baletní školy. —\n»Manes« pomocí několika málo obětavých ctitelů Alšových\nujal se kartonů těch, aby jim zaopatřil důstojnějšího místa,\nnežli je průjezd na Ferdinandově třídě nebo škola baletní.\nÚprková »Pouť u sv. Anton ína« vydána bude koncem\nbřezna v barevné reprodukci světlotiskové nákladem R. Prom-\nbergra, českého knihkupce v Olomouci, ve značně velkém\nformátě, za cenu 18 zl. Zmíněné knihkupectví, jež disponuje\nprávem reprodukčním i všech ostatních prací Úprkových,\nbude v nádherných publikacích toho druhu pokračovati. Jako\npříští list vypravena bude »Jízda králů z Vlčnova«. —\nProfessor c. k. průmyslové školy p. Jiří Stibral jmenován\nministerstvem kultu řiditelem téhož ústavu.\nUmělecká Beseda jmenovala v poslední řádné valné\nhromadě najednou tři přední naše malíře M. Alše, V. Hynaise\na Fr. Ženíška, svými čestnými členy. V tomto projevu úcty,\ntýkajícím se tak různých individualit uměleckých, dala U. B.\nnajevo, že váží si stejně umění jednoho jako druhého."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.26", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 1725, "texte": "Přáli bychom si, aby týž náhled všude a vždycky — i mimo\nBesedu — byl v platnosti. Slavnostní večer na počest\nnově jmenovaných čestných členů pořádán dne 13. t. m. —\nK oslavencům promluvili za výtvarný odbor předseda prof.\nKoula a Láďa Novák, za správní výbor J. Schnirch. Pozdrav\nz »Manesa« přinesl Klusáček. Jmenem oslovených poděkoval\nprof. Ženíšek. — O průběhu možno říci tolik, co o večeru\nKnupferovu a Maroldovu v čísle minulém: hojná účasť vý-\ntvarníků všech kategorií a srdečná, dlouho trvající zábava. —\nKoncertovali pp. Flanderka, Hilšer a Záhorský, jako artisté\nrůzných odvětví vystoupili pp. Novák, Rašek, Stapfer a Wurzel.\nWalter Cranea obrázky a črty z Čech uveřej-\nněny v knize James Backera »Pictures from Bohemia Drason\nwirth Pen and Pencil« (London, printed by William Clowes\nand sons 1894) a sice: Brána z Prachatic, Tábora a Domažlic,\nv\nCheb, Kost, Trosky, Valdštýn, Hrubá a Malá Skála, Česká\nchalupa od Turnova, skupina sedláků z Moravské Slovače,\ndratařů a j, v. v díle uvedeno mimo mnohých obrázků od\nčeských illustrátorů též skupina lidu v krojích domažlických\nod Aleše, českého Waltera Crana.\nCarská expedice pro zhotovování umělých a státních pa-\npírů v Petrohradě vydává díla skvostné úpravy, jenž jsou\nspolu ukázky různých uměleckých provedení téhož ústavu,\npod názvem »R usk ij chudož ník y« svazek prvý předvedl\nr. 1894 Ilju Efimoviče Rěpína, s některými reprodukcemi rytin\nnašeho krajana Gustava Franka. Týž ústav chystá nyní po-\ndobnou publikaci studií a děl německého malíře Horschelta\nz jeho cest po Kavkaze, nákladem cárským."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c036", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235 / 236", "page_fin": "235 / 236", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.20.2", "titre_corps": "POHLED NA KOSTEL SV. MIKULÁŠE Z ULICE KARMELITSKÉ PŘED A PO PRODLOUŽENÍ TÉZE.", "titre_sommaire": "POHLED NA KOSTEL SV. MIKULÁŠE Z ULICE KARMELITSKÉ PŘED A PO PRODLOUŽENÍ TÉZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.22", "debut_caractere": 1292, "fin_caractere_exclue": 1369, "texte": "POHLED NA KOSTEL SV. MIKULÁŠE Z ULICE KARMELITSKÉ PŘED A PO PRODLOUŽENÍ TÉZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c037", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237 / 238", "page_fin": "237 / 238", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.20.3", "titre_corps": "MĚSTSKÁ SPOŘITELNA.", "titre_sommaire": "MĚSTSKÁ SPOŘITELNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 69, "texte": "KOTCE.\nPOHLED NA KOSTEL SV. HAVLA.\nMĚSTSKÁ SPOŘITELNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c038", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239 / 240", "page_fin": "239 / 240", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.20.4", "titre_corps": "UHELNÝ TRH V LETECH SEDMDESÁTÝCH.", "titre_sommaire": "UHELNÝ TRH V LETECH SEDMDESÁTÝCH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.24", "debut_caractere": 2874, "fin_caractere_exclue": 2907, "texte": "UHELNÝ TRH V LETECH SEDMDESÁTÝCH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c039", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241 / 242", "page_fin": "241 / 242", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.20.5", "titre_corps": "UHELNÝ TRH NYNÍ.", "titre_sommaire": "UHELNÝ TRH NYNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.25", "debut_caractere": 3223, "fin_caractere_exclue": 3239, "texte": "UHELNÝ TRH NYNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c040", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243 / 244", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.21", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.26", "debut_caractere": 1727, "fin_caractere_exclue": 2402, "texte": "VÝSTAVY.\nA. Mucha pořádá výstavu svých prací v Galerii »de la\nBondiniere« v Paříži od 16. února do 10. března. Katalog,\nopatřený místo úvodu dopisem Sary Bernhardovy, obsahuje\n43 komposic historických, 7 návrhů affichí, 4 panneaux dé-\ncoratifs a 62 genrových sujetů, mezi něž počítány různé illu-\nstrace k povídkám, pohádkám, obálkám a illustrace pro »Noel\nillustré« a pro »L'Illustration«, návrh na kalendář, menu atd.\nK výroční výstavě umělecké v Rudolfině. Lhůta\npřihlášek vyprší dnem 1. března. Lhůta, do které díla\nk vystavení určená zaslána býti musí, končí posledním\nbřeznem. Bližší* podmínky lze sobě vyzvednouti u tajemníka\n» Společnosti vlasteneckých přátel umění«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c041", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243 / 244", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.22", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.26", "debut_caractere": 2404, "fin_caractere_exclue": 4001, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n\nSoutěž na obálku pro III. čtvrtletí »Volných\nSměru«. Jurorství laskavě převzali pp. prof. V. Hynays a\nFrant. Ženíšek. Třetím jurorem bude nekonkurující člen vý-\nboru spolku »Mánes«.\nSoutěž na fontánu před Rudolfinem. O soutěži\nté zmíníme se v čísle příštím, kdy současně přineseme vy-\nobrazení některých z nich. Dnes přinášíme jen officielní znění\nprotokolu jury: »Podepsaní členové poroty k posouzení došlých\nnávrhů na monumentální fontánu před Rudolfinem rozhodli ná-\nsledovně: 1. První cena přiřknuta jednohlasně projektu, zada-\nnému pod chiffrou »R. J.« a to s ohledem na jeho hodnotu\numěleckou. Členové poroty J. Mauder, J. V. Myslbek a\nV. Weitenweber doporučují týž projekt zároveň k provedení,\nkdežto J. Schulz a J. Zítek vyslovují náhled svůj v ten smysl,\nže nepovažují motiv jehlance co vhodný pro fontánu. —\n2. Druhá cena přiřknuta byla třemi hlasy proti dvěma návrhu\nv\ns heslem »České pověsti« a 3. Třetí cena projektu s heslem\n»Český mythus« čtyřmi hlasy proti jednomu. V Praze, dne\n19. února 1897. J. Zítek, Jos. V. Myslbek, prof. Mauder,\nJ. Schulz, Vil. Weitenweber.« — Po té zjištěno, že cenu první\nobdrželi Bohuslav Šnirch a Josef Fanta, druhou cenu Stan.\nSucharda a. Alois Driák, třetí cenu Frant. Stránský a Ant.\nBalšánek.\nOkresní výbor v Rychnově nad Kn. vypisuje konkurenční\njednání na dodání náčrtku a rozpočtu stavby nového okr.\ndomu v Rychnově nad Kn. Za nejlépe provedené nástin}*-\nurčeny tři ceny a sice: První cena 300, druhá cena 200 a\ntřetí cena 100 korun. Program stavby, jakož i bližší pod-\nmínky zašle interessentům okresní výbor v Rychnově n. Kn."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c042", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243 / 244", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.22.1", "titre_corps": "LINKA.", "titre_sommaire": "LINKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.26", "debut_caractere": 4003, "fin_caractere_exclue": 4030, "texte": "SU CHARDOVA-BOUDOVÁ.\nLINKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c043", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245 / 246", "page_fin": "245 / 246", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.23", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1026, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nZlatá Praha. Obrázkový časopis pro zábavu a poučení.\nRed. F. Schulz. Nákladem J. \"Otty v Praze..\nPražské předměstské listy. Vycházejí'-dvakrát měsíčně\nv Praze-Žižkově. Redaktor J. Sokolovský.\nNezávislost.: Vychází v Praze. Red. Karel Holzbach.\nOsvěta lidu. Politický list pro severovýchodní Čechy. —\nV Hradci Králové. Red. Jos. Hevera.\nNové listy. Neodvislý, politický a národohospodářský\ntýdenník. V Praze. Red. Alois Svoboda.\nCcský sever. Politický týdenník. V Terezíně. Red. Jos.\nHlušička.\nTábor. Týdenník. Vychází v Táboře. Red. L. Frank,\nv\nMladá Šumava. Xeódvislý časopis pro Pošumaví; V Kla-\ntovech. Red. Ph. C. Václav Petrželka.\nVesna. Časopis zábavně poučný.\nLiterární listy. Časopis věnovaný zájmům literárním.\nVydává Fr. Dlouhý v Brně.\nKvěty.- Měsíčník, vedou Svatopluk Cech a Servác Heller.\nV Praze. H : ■/;V\nNase doba. Revue pro vedu, umem a život sociální.\nV Praze. Red. Dr. T. G. Masaryk, vydavatel Jan Laichter.\nHrvatska Misao. (Chorvatská myšlenka.) Měsíčník. Red.\nFr. Hlaváček. V Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c044", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245 / 246", "page_fin": "245 / 246", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.24", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.27", "debut_caractere": 1028, "fin_caractere_exclue": 1391, "texte": "Listárna redakční.\nJežto spoluredaktor p. J. Hilbert mešká dočasně mimo\nPrahu, prosíme, aby příspěvky literární vesměs byly zasýlány\nKarlu Maškovi v Praze, I. čp. 83.\nv\nŠtěstí. — Papillon: Formálně ještě poněkud slabé;\navšak pokračujte. — J. L., Písek; Trochu dlouhé; prosíme\no jiné. — Rolnický. — J. V. (Juno, Vaše paprsky a j.) —\nC nost masopustu: Neuveřejníme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c045", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245 / 246", "page_fin": "245 / 246", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.27", "debut_caractere": 1393, "fin_caractere_exclue": 2417, "texte": "i iriiB i IB i n ini i» fi» IHIIB i II ÍHI iiiiim iiii iiiiiiíímniiiiiniiiininíitiiim umí [JI NI mi LINI iiiTmni\"i|iniii'miifimnif|ini-\n/ v\nvty\n7K\nRedaktor a majitel K. STAN. SOKOL\nZe skandinávských literatur přinesla tato díla:\nB. Bjornson : Bedktví Kurtův.\nRomán. Cena 1*60 kr.\nB. Bj ornson : No vij systém.\nDrama. Cena 50 kr.\nE. Brandes: Návštěva.\nDrama. Rozebrán.\nG. Firmě: Sova.\n9 Drama. Cena 30 kr.\nA. Garborg: U maminky.\nRomárí. Cena 1*40 zl.\nA. Garborg: Umdlené cluse.\nRomán. Cena 1-30 kr.\nK. Hamsun: Pan.\nRomán. Cena 80 kr.\nAI. L. Kielland: Jed.\nRomán. Cena 75 kr.\nA!. L. Kielland: Fo) 'tuna.\nRomán. Cena 80 kr.\nA. Stríndberg: Manželství.\nPovídky. Cena 90 kr.\nA. Strindberg: Na břehu more.\nRomán. Vyjde v týdnu.\nVkusné původní vazby\npo kr., světlé po 50 kr.\nÚplné šezaamy zda r m a a frank o.\nAdministrace\n-Praha, Mariánská ulice čís. 21.\nj I ll| I !>il I til lil lil I! 11II!' 111S: li íl 1111! II ií I llill I lil IIB III III i 111J3II! Illlllltl III !>l! IIHIIIBI llljllll III III Ulil BII S llllllltl Hlllllil f"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c046", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245 / 246", "page_fin": "245 / 246", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.27", "debut_caractere": 2419, "fin_caractere_exclue": 3094, "texte": "Nákladem a péčí spolku »MÁNES« vyšly:\nMikuláš Aleš.\nDíl I. Práce předmětem historie se dotýkající.\n■ , ' fy\nDíl II. Pokračování dílu I., různé illustrace a práce\ndekorační.\nDíl III. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zl. Původní plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v* původní vazbě 8 zl.\n' 'V-' V'' >• ; .Ň,. 1\\. Á ' ■} ■' - .<+ . •' J* \\ fl. y\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMĚRŮ« obdrží\nListy z Palety\n(vydané roku 1894)\nVí ;1 írk.;-. ř '■; \" ':y, ďí .. r■■ p. \"'NůiůPA7;'' ů '/N mí , VVV,' ■ -,.1 ; m íi'\nza sníženou cenu 50 kr. Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směru« nebo\npokladník spolku J. Stene v Praze II., Plavecká ulice čís. 1*3."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c047", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247 / 248", "page_fin": "247 / 248", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "247 / 248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 305, "texte": "M\n»\nVeršovaná satira\nDr. B. Klusáčka,\nprovázená 34 uměleckými pero-\nkresbami\nK. L. Klusáčka.\nV\nse svec\nCena výtisku nádherně a moderně vypraveného 1. zl.\n«\nKaždé knihkupectví, v němž požádáte, rádo předloží Vám k nahlédnutí tuto novinku.\nobjednávky vyřizuje nejrychleji\nPřímé\n■v Praze, v Tůních čís. 8—II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-03-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-03_01#c048", "volume": "bmtnaan_1897-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247 / 248", "page_fin": "247 / 248", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "247 / 248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.28", "debut_caractere": 307, "fin_caractere_exclue": 1338, "texte": "o\nr\ne>\ns£)\n€5*2\nca\nM^>\nCš~\n-=x>\n%\n'i\n\\\nI\nr.\ni.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní -a roucha-poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto-oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vyčházetí bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\n1.2 sesitů o 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\nPředplatné pa celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p.. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\n;-v.\nmm*\n' %/■ i\nV.\"'-\nJ\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\n;i.W\n44 IH\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírali, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. 1*70 r. m.— Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\nm"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.1", "texte": "JOŽKA ÚPRKA.\n\nOBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nKarel Engelmuller: Dokonáno jest.\nXav. Dvořák: Chci překypět.\nJ. V. Khéres: V mozku.\nKarel B. Hájek: Adagio.\nVladimír Houdek: Kdy ? — Klášter.—\nSonet o žárlivosti —Po vesnické\npouti. — Porozumění.\nFr. J. Zeman: Jsou .. .\nZd. Harden: Mně stůně mládí.\nLothar Suchý: Sed non satiatuš. —\nZpověď.\nJan Opolský: Prastaré lesy,\nVýstava Jož. Úprky.\nKronika: Starobylý ráz Prahy a Pra-\nžané. — Zprávy umělecké. — Vý-\nstavy. — Soutěže umělecké.\n\nILLUSTRACE:\nJoza Úprka: Šohaj. — Zimní jarmark\nv Hr. Lhotě. — Studie ke »králům«.\n— Babička. — Stařík. — Dostave-\nníčko. Na pastvě. — Jarní ná-\nlada. — Úvodnice. — Studie.\nZáhlavíčko. — Celkový pohled na vý-\nstavu Úprkovu v saloně Topičově.\n— Pohled na kostel sv. Mikuláše\nz ulice Karmelitské před a po pro-\ndloužení této. — Pohled na kostel\nsv. Havla, Kotce — městská spo-\nřitelna. — Uhelný trh v létech sedm-\ndesátých — Uhelný trh nyní.\nSuchardova-Boudova: Linka.\n\nRoč. I. č. 5.\nBŘEZEN.\nMĚSÍČNÍK UMĚLECKY-\n1\nWMk . . ■ .\nVTfPAVA\nA"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.2", "texte": "Péčí a nákladem spolku »Manes«. — Vedou: Jaro Hiibert, K. L. Klusáček, Jan Preisler a Stan. Sucharda.\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček.— Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. 8—11.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Karel Masek, Praha-I. Rudolfovo nábřeží čís. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "197/198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nDOKONANO JEST ... — NAPSAL\nKAREL ENGELMÜLLER.\n\nSedím na pelesti postele vysvlečený\nna polo a dívám se do tmy.\nBlíží se k ránu.\nVenku v ulicích je příšerné ticho, jakoby byl\ncelý svět za jedinkou tu noc dotrpěl.\nJe mně úzko, tajemně úzko, jako po spácha-\nném zločinu.\nBa, že. Právě tak jako tenkráte . . . Pamatuješ\nAlmo?! Bože můj, k smíchu, jak bys mohla za-\npomenout, když máš tam pod levým prsem na-\nfialovělou jizvu. Ach, byl jsem hlupák, viď, špatně\njsem tehdá namířil . . . Ale nediv se! V těch dva-\nceti letech chvěje se ruka ještě samým štěstím\na touhou po životě i když tiskneme již proti sobě\nkohoutek revolveru. Odpusť mi, měl jsem tě tehdá\ntak rád, tak k šílenosti rád Almo . . . Deset let —\na je to opravdu včera proti věčnosti. Bože můj,\nvěčnost! Co jest věčnost? Co jsme se napovídali\no té věčnosti naší lásky, ha, ha . . . Věřila jsi\ntehdá ve svých osmnácti letech snad právě tolik\nvěčnosti, kolik já — —\nv\nVěčnost, chceš vědět něco o věčnosti? Četl\njsem kdysi o tom rozmarnou pohádku. Počkej . . .\nAno, již vím. Představ si horu, ohromnou horu\nz nejČistšího, nejtvrdšího diamantu, míli širokou\na míli vysokou. A na tuto horu přilétá vždy\njednou za tisíc let zlatý kolibřík, obrousí o hranu\nO f V ' Y . ,\nté hory svůj zobáček a zase uletí. Ciní tak ka-\nždých tisíc let a v ten den, v kterýž obrousí po-\nslední zbytek zrnka této diamantové hory, uply-\nnula teprve jedna jediná vteřina věčnosti . . .\nA to ještě není pravda! ha, ha, ha —\nCo je proti té vteřině našich deset let?!\nrr V V\nA hleď, přece někdy již zapomínám. Clovek\nje příliš člověkem, a pak to celé drama naší\nlásky připadá mi jako hračka, jako pošetilý\n\nJ. ÚPRKA.\nŠOHAJ."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.4", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\nkousek dětí — anebo snad sám tomu nevěřím,\nale namluvili mi to, snad jsem již přivykl tomu\nvýsměchu lidí, kterým nás tehdy zahrnuli. Snad\njiž přiznávám, že jsi byla koketa, blázen a já\nsnílek, dítě, který v tobě viděl Madonu. Svět je\nzlý, Almo! Pamatuješ, jak se nám tehdy vysmáli,\nkdyž jsme se ze svých ran v nemocnici vylízali,\nkdyž jsem vyšel z vězení, skoro smrt? . . .\nTo byla láska, děti, sapristi, to byla láska!\nBůh ví, Almo, kde jsi. Odvezli tě tenkráte někam\ndaleko, aby zachránili tvou čest, tvůj život a scho-\nvali před tím střeštěncem, tím surovým chlapem,\nkterý si myslil, že má na tě již právo proto, když\njsi mu řekla jednou v slabé chvíli, že ho máš\nráda, když jsi se rozechvěla tolikrát pod jeho\npolibky . . .\nA dobře tě schovali — málem bych byl za-\npomněl, že's ještě živa.\nDeset let. Tak, tak . . . vzpomínáš Almo?\nMáme jubileum. Veliká sláva. Sokolové, hasiči,\nveteráni. - Veteráni s praporem. Všude plno pra-\nporů, růží, kytic, muziky. Zůstali jsme na živu —\nvivant!\nv\nZe to byl skandál? Pane, jaký skandál? Což\nta ubohá, mladá, nezkušená duše může za to,\nkdyž takový blázen, nesvědomitý, potrhl}/ člověk\nna ni vytáhne revolver? Pane ?! Na štěstí jí mnoho\nneudělal, ale odseděl si to, jak náleží.\nŘekni mi, Almo, zdá se ti, že bychom se\nkdy mohli opět ve světě setkati ? Tak náhle se\nmi zdá, že tě zase uvidím. Není to poprvé, co\nse mi vkrádá tahle myšlénka, ano, přiznávám\nse, stává se to velmi zhusta . . .\nAle ne, tisíckrát ne. Raději bych byl, kdyby\nněkdo přišel a vypravoval mi, že tě viděl mrtvou.\nJe to zvláštní přání, snad neurvalé, drsné — ale\ntak rád, bych tě Almo viděl mrtvou, v bílém\nmusselínovém závoji, v bílé rakvi, obklopenou\nvůní žlutých růží, kterés měla tak ráda, s tím\ndětským úsměvem, čistým čelem a očima spra-\nvedlivě vyhaslýma. Tak rád bych tě viděl, kterak\numřela's neposkvrněna lidmi, nedotknuta tím člo-\nvěkem, kterému tě prodávali — eh, co — senti-\nmentálnosti, citlivůstkářství! Co je mi po tvém\nživotě! Pro mne jsi dávno umřela, dávno, slyšíš,\nhned tenkráte, kdy jsem umíral s tebou\nNesměj se! To byl jen takový záchvat vzpo-\nmínek. Nezbylo z té naší lásky nic, pranic, ne-\nbuď domýšlivá! To si jen tak člověk někdy za-\nsteskne, když už mu je ten stálý smích protivný.\nA já se v světě nasměji, Almo moje drahá, celý\nden se směji, až někdy pláči samým smíchem. —\nNepoznala bys mne, jistě nepoznala!\nA spokojený jsem, duše moje! Přijď se jen\npodívat někdy, když pracuji, poznáš, jak mi čas\nubíhá, jak jsem spokojený, jak mi pod rukou\nrostou ty moje myšlénky a nápady, to celé moje\numění, jak se stělesňuje ve veliká, vzácná díla.\nPřijď se jen podívat, ale o jedno prosím: ne-\nmluv nic, nic nemluv, ani se nesměj, jen se tiše\ndívej ■— —\nSnad se ti oči zalesknou slzami . . .\nJakási bolestná zoufalost trčí mi v mozku,\nrozevírá široce oči, otupuje smysly. Zdá se mi,\nže mám umělé skleněné oči. Dívám se před sebe\na cítím, jak mne ten pohled bolí. Bojím se za-\nhledět se jinam, abych neomdlel bolestí. A zde,\nuprostřed čela mám hřebík, cítím, jak tam pevně\nvězí, ale nesmím se ho dotknout . . . Není divu.\nOpravdu to jediné mohl jsem očekávati —\nCo mi to udělali?\nSnad to nějak přejde.\nJen kdyby toho příšerného denního přísvitu\nnebylo. Chci mít kolem tmu, úplnou tmu\nNemohu se opravdu určitě rozpomenouti, zda\njsem teď spal a probudil se, či teprve přišel\ndomů. Zdá se mi obojí. A ty ruce pálejí jak oheň\na ta zima při všem — A botu jednu mám ještě\noblečenu! Ano již vím, byl jsem venku, tam —\ntam — eh, ne nechte mne, ticho . . . ticho . . .\nJiž vím, vím. Tady je olšanský hřbitov, na\nlevo kříže, samé černé kříže, cypřiše a sosny,\npak bílá, nekonečná silnice, pustá a prázdná,\nměsíc svítí, čistý, bílý měsíc a já a Eva, jdeme\ntou nesmírně dlouhou cestou . . .\nTo ale už je dávno — ne, není dávno, včera\nto bylo, skoro dnes, před chvílí . . . Přišel jsem\nteď domů. V Besedě jsme byli — —\nAle spát se mi chce. Ten hřebík v čele bolí,\nhrozně bolí ... A pak, co mi to Eva povídala —?\nTo bylo — ne, —jinak to řekla, nějak jemněji,\ndaleko určitěji, významněji; co jí to napadlo?"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nEvo, Evo, svatá duše moje — Padám na ko-\nlena a modlím se k velebné tvé čistotě, velebné\nkráse. Slyšíš Evo, zdá se mi . . .\nNe, ne — byla by to jen nová komedie a té\nmám již dost — příliš dost. Co ostatně na mně\nchce? Člověk se již nesmí opravdu upřímněji\nrozpovídat . . . Hned je z toho zpověď, plačtivá,\nnejintimnější zpověď a ty náhle cítíš, že ty oči,\nkteré se na tě jinak lhostejně dívaly, zabodávají\nse ti do tváře, že v nich hraje takový nějaký\nzvláštní lesk, plný milosrdenství a porozumění;\nsnad se ty oči na chvíli zadívají i jinam, k zemi,\ndo neurčitá, aby se zastyděly za vkrádající se\ntam vlhko . . .\nTo co jsem jí povídal byla jistě zase jen\nspousta melancholie a blbství po několika skle-\nnicích piva — nic víc — Kdybych se aspoň pa-\nmatoval, co jsem jí všecko napovídal! Kdybych se\nvůbec pamatoval! Dnešního — ne včerejšího\nvečera — ano včera to bylo . . .! Vím jen, že\nsem opět jednou velmi mnoho mluvil, že jsem\nse dostal i do hádky s nějakým pošetilcem, který\nobhajoval doklepávající realismus v umění, že\nse mnoho pilo, zpívalo a pak, že jsem dopro-\nvázel Evu domů, že jsem byl s ní sám a sám\nuprostřed vlahé, bílé noci . . .\nA mně stačí trochu toho nazelenalého světla\nměsíce v korunách stromů, několik těch do ne-\nznáma padajících hvězd, aby se mi duše otevřela\ndokořán, jako bílý lotos a přijala s trochou vůně\na kouzla mystické noci i zázrak zapomnění\nvšeho minulého utrpení . . .\nBůh sám ví, co jsem všecko mluvil! Pama-\ntuji se jen, že jsme dlouho spolu chodili, někam\naž za Prahu zašli a zase se vraceli, a že mne\nEva v jedné chvíli za ruku vzala, zadívala se\nmi dlouho do očí a pak, když jsem se toho nej-\nméně nadál, přitiskla mou ruku ku svým horkým\nrtům ... A dlouho ji tiskla, vášnivě dlouho . . .\nEvo, ubohá má duše. Evo, ne, takhle jsem\nto nemyslil, opravdu nemyslil, nehledej v těch\nmých slovech nic než prostý egoismus . . . Chtěl\njsem si zase jednou ulevit — Víš, člověku je\npak tak lehko, ach, tak nepochopitelně lehko . . .\nSlyšíš, Evo? Na lásku nevěřím, té u mne ne-\nhledej, hohó — Není to koketerie nebo blase-\novanost; snad ji proto nenávidím, protože v ni\nvěřím víc než jindy, snad se jí také bojím. Ano,\nbojím se toho jednoho okamžiku, který nastává\nv každé hlubší lásce, v němž duše náhle zaúpí\nnesmírnou bolestí a v hlavě se přetrhají rázem\nvšecky tkáně mozkové . . . Což ty víš, čemu\nvšemu jsem se já již vysmál a pro co všecko\njiž se naplakal! — V lásce jsem dítě, nerozumné,\nrozmazlené dítě — Mám víc citů než zdraví,\nvíc pohádek v hlavě než rozumu.\nNechtěj mne dráždit Evo, prosím, vytrpěl\njsem kdysi již tolik . . .\nRozumíš mi přece, Evo, rozumíš? Slyš Evušo!\nMám teď jedinkou milenku — Umění. Nemá mne\npříliš ráda, ale žijeme takový zvláštní život, bez\nrozmazlenosti, bez dětinství, ale právě proto snad\nspolu žijeme. Někdy mne zmučí svou umíněností,\nodstrčí mne a zapomene na mne na několik\ndní a já bloudím pak někde sám, odloučen od\nlidí. Mám nehoráznou »psinku«. A přece, hle,\njednoho rána nastaví mi moje Umění bílé svoje\n»\nčelo, já je políbím, podáme si ruce k novému\npřátelství a já jsem klidný, šťastný, někdy tak\nspokojený, tak, tak — ...\nSlyšíš Evo, Evušo!\nCo z toho bude? Co bude? Tuším, že se něco\nstalo; mám plnou duši toho tvého žvatlání. Cítím\njak jdeš vedle mne, posloucháš, vyptáváš se na\nto a ono, říkáš, že rozumíš, chápeš, že's totéž\nvytrpěla, právě tolik sklamání, že tě lidé právě\no tolik okradli jako mne, pravíš, že mi zcela\nrozumíš, víc než rozumíš, že bys dovedla vy-\nplnit to zející prázdno, zulíbat ty rány do uzdra-\nvení, že bys ráda trpěla se mnou . . .\nLžeš, Evo, lžeš! Všichni lhou a ženy nejvíce.\nVím, že's plakala, ale tím mne nespleteš, tím\nnezakryješ tu svou přetvářku. Kolik už jich tak\nplakalo ... A kdy žena nepláče? . . .\nNe, ne, ne, nic nechci, přísahám, že nechci!\nNechte mne na pokoji, všickni mne nechte,\nv\nchci být sám. Je mi tak nejlépe. Žádná soustrast,\nžádné smilování, pochopení, porozumění — nic\nnechci, nic!\nNedívej se zmateně, Evo, nedívej. Vím co chceš\nříci, jsou to výčitky . . . Vím, jsem tím vinen,\nvyvolal jsem tu scénu, mluvil jsem asi zase\ntrochu příliš mnoho. Dal jsem se svésti tvým\nkouzlem . . . Jsem zkrátka blbec —"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJ. ÚPRKA.\nZIMNÍ JARMARK V HR. LHOTĚ.\n\nO ženy, ženy — — Vím, čím se zdáte, a co\nočekáváme . . . Znám to příliš dobře! Nejčistší\nlilie, jemná bytost jako vůně fialek, plná nejsub-\ntiinějších citů . . . Jdete v její stínu, rozplýváte se\nv zážehu její pohledu, propláčete noce v touhách\na nad zmatenicí nejsladších veršů — a jednou\ntřeba na plese ji oslovíte. Zasměje se na vás,\nzavěsí se vám pod rameno a žvatlá gigrláckým\ntonem nejvšednější hlouposti, zmiňuje se o vy-\nčtených a nepochopených thesích ženské emanci-\npace, pomlouvá své kamarádky s jejich nápadníky\na abyste věřili, že také čte, pochlubí se vám,\nkolik již přečetla tajně svazků Zolových, že četla\ntaké »Kreutzerovu sonatu«, Strindbergovo »Man-\nželství« a nedávno, že ji maminka překvapila\nv noci v posteli, když právě dočítala Garborgovy\n»Umdlené duše«.\nVšecko vám povídá, na vše si vzpomíná, čím\nby vám dokázala, že jde s dobou, ale na jedno\nzapomíná: aby dokázala, že zůstává ženou —\ntím něčím, o čem jste snili již v gymnasijních\nlavicích, co ve vás nepřestávalo dýchat, den ku\ndni se prohlubovalo, přibíralo určitější, jemnější\nv\ntóny. Cekáte stále, kdy se vám konečně zastaví\nsrdce v tepotu a duše seslábne neurčitou, v}^si-\n1 ující touhou, stále a trpělivě cekáte, kdy se na-\nchýlíte k tomu zázračnému květu, o, kterém se\nvám tolik toho nazdálo, tolik jste se naposlou-\nchali, tolik natoužili — ha ha, čekejte, jen če-\nkejte! Nalézáte nádherné třeba tělo, drahokam, ale\ns tou duší, abyste se věčně hněvali Je\nvám úzko, do pláče, nutíte se do všeho, i do\ntěch gigrláckých řečí, do těch pepických frásí\nz bahna chantanů, do těch hnusných žargonových\nvtipů, jež prosákly celou tou »feš« společností\npražského cremu. Sbírka několika klackovských\nvět postačí tak hravě zakrýti i naprostou prázdnotu\nducha i rozpaky nad nesprávností vlastního cho-\nvání. Ba, mají již i své autory, miláčky, ssajíci\nbláto z pepických krčem a vychrlující je druhý\nden ve »feuilletonech«. Pepicism vítězí — tím\nhnusnější, že béře ze zvrhlého onoho stáda praž-\nského proletariatu jen sprostotu, bez onoho šlehu\nBret Harteovského, neurvalého humoru.\nJen mluvte bez těch vtipů, v jiném tónu,\nmluvte třeba tak, jak cítíte, jak vám duše šeptá\na rozum domlouvá, uvidíte: jste »báječně vážný«,\nprotivný člověk, který se neumí pohybovat v lepší\nspolečnosti, který dovede jen nudit. Takový\npanák — hahaha . . ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.7", "texte": "»V OL N É SMĚRY»\n\nAnebo přijde večer, zázračný, krásný večer,\nv němž tušíte, že sestoupilo požehnání na zemi —\nSetkáte se s Markétkou. Jde s modlitbami. Pří-\nsaháte na její nevinnost, modlíte se sami za její\nčisté sny. Opojí vás svou něžností. Vyčítáte si\nže jste kdy tak zle mluvili o ženách. Jsou vý-\njimky, jistě vyjímky! Máte tolik soustrastí, tolik\nbezútěšného smutku, že i ona půjde tím životem,\nže i ji poraní život svou bezohledností, vyrve jí\nvšecky ty naděje a illuse a tajná přání, ukázav\njí znuděnou svou tvář. Cítíte tolik bolesti, chvě-\njete se o každé to drahé její slovo . . . Blázni —\nblázni! Za týden je vám ten strach váš k smíchu.\nMarkétka je bytost, jako jiná. Možná, že tou svou\ndojemnou něžností a skromností ještě raffinovaná.\nPočítá, počítá — a týden před svatbou vybírá si\nz pěti chlapců, který by ji lépe zaopatřil . . . Zdali\njeden spekuluje, druhý láskou umírá a třetí pro\nni poctivě se dře? Co jí po tom — Všechny ženy\nby měly být židovkami . . . Všechny, všechny,\nchachachacha —• Evo, Evušo! Jdi blázínku malá,\nmalá — la la lá — Chlapík! (Příště dále).\n\nJ. ÚPRKA.\nSTUDIE KE »KRÁLŮM«.\n\nCHCI PŘEKYPĚT!\nXAV. DVOŘÁK.\nHle, to jest zem ta! juž jí nepoznávám;\nvzmach jeden! roztrhla své roucho\naž od prsou,\nje rozhodila prudce na dvě stranjr,\njak bílé mráčky v koncích na obzoru\ntam jeho cípy jsou.\nJsou vrchy uvolněná ňadra její,\nje vzteklá vášeň do zelena barví\ni tulný hrot,\nniv lůno osení proud vychrlilo,\njež zaplavilo neplodný dřív údol,\na hýčká drahý plod.\nA květy vedle nich, hle, žhavé pysky,\njež hoří, vrou a v rudých barvách kypí,\nžár sálají;\njsou otevřeny, po čem vztekle žízní,\nco chtějí ssát, čím opíjet se divě?\njed do žil stříkají!\nVzduch, který hoří rozžhaveiiý bíle,\nsvé srší jiskry v nervy napřažené,\nje zanítil!\nuž požáru dým jemný vnik' v mé skráně,\nkde despota bdí vždycky neúprosný,\njej ostrou vůní spil!\nTu chvíli čekala má duše — vězeň\na pouta zapírání roztrhala,\nven sběhla hned,\nv ty síně domu svého, jež se třásly,\nkd}rž vášní chraplavý hlas prolomil se\na vzkřik: Chci překy^pět!"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.8", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nV MOZKU. — SYMBOLICKÉ ROMANETTO.\n— J. V. KHÉRES.\n\n(KONEC).\nStařec zmizel a divý muž mne chopil\nza ruku a odvedl z pokoje. Vedl mne od mých\ndveří nějakou dlouhou síní, kterou jsem nikdy\npřed tím 11 svého bytu neviděl . . .\nNáhle se mnou prudce zatočil a když jsem\nopět klidně stál,, viděl jsem se ve zvláštním sále\npodivným světlem ozářeném; byla to však pouze\npředsíň toho labyrintu, kam jsme za chvilku\nV • V 1 •\npnsli.\n»Kdo jsi ?« ptal jsem se divého muže.\n»Syn toho starce, na jehož prsou jsi se vy-\nspal«, zněla odpověď.\nDivý muž otevřel bránu nezvyklého složení\na vešli jsme do dlouhé klikaté chodby, v níž\nbylo velmi zvláštní, jakoby elektrické a přece\njiné osvětlení; při tom nejpodivnějším mi bylo,\nže jsem neviděl nikde zdrojů světelných; jakoby\nstěny samy svítily.\nChodba nešla přímo, nýbrž okrouhle všemi\nmožnými směry a měla báječné množství od-\nboček na všecky možné strany rozvětvených,\nz nichž každá mohla opět býti chodbou hlavní,\njakou se mi zdála nekonečně dlouhá chodba,\npo níž jsme kráčeli.\nVykračoval jsem si chvíli statně, nastupuje\ntak mužně na podpatky, až síně duněly mých\nkroků ozvěnou a zavzněla na všech stranách\nlibá hudba tónů, jež skládaly se ve známé mně\npísně.\n»Kde to jsme ?« ptal jsem se svého průvodce.\n»V tvém mozku«, zněla lakonická odpověď.\nHned jsem stišil krok a šel po špičkách, obávaje\nse, aby mne zítra hlava nebolela. — Některé\nchodby byly otevřeny, jiné zase zavřeny a to\njedny černými, jiné bílými branami. Bylo mi to\ndivno, proto jsem se ptal divého muže po příčině\ntakového opatření.\n»Chodby zavřené«, poučuje mne on, »skrý-\nvají myšlénky neznámé, o nichž člověk dosud\nneví a buď je náhodou nebo vlastním popudem\notevře«.\nBran zavřených jsem spozoroval ve svém\nmozku daleko více než otevřených.\n»A proč jsou některé brány bílé, jiné zase\nčerné ?« ptám se dále.\n»V bílých« zní odpověď, »čekají na své vzkří-\nšení idee, myšlénky dobré, zákony pravdivé,\nv černých skrývají se myšlénky černé, mylné,\ni V . r v-tO-f r 1 v>■ v r\nlzive, skudne, hnsne.«\nv\nČerných bran měl jsem mnohem více než\nbílých . . . Nějaký vnitřní hlas tropil si ze mne\nposměch: »Sebepoznání tě zachrání!« »Příteli«,\nptám se s patrnou ironií, »to jsem jenom já tak\nzabedněn a začerněn?«\nPřítel se dal do smíchu a těšil mne: »Co se\ntýče zabedněnosti, z té si mnoho nedělej! Jiní\nlidé celkem jsou ještě zabedněnější! A žes za-\nčerněn? Za černými branami skrývá se často\nrozkoš . . . Hleď, u tebe všecky brány rozkoše\njsou otevřeny . . . he he he he . . .«\n»Konečně«, doplňuje svůj výklad »černé brány\ndají se mnohem snáze otevřití než bílé«.\n\nJ. ÚPRKA.\nBABIČKA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.9", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\n\nspolkl jsem slinu, poněvadž jsem nevěděl, co\nbych moudřejšího učinil.\nVšecky chodby byly pestře malovány; malba\njejich však byla více než zvláštní. Byla to směs\nobrazů všeho druhu, obraz ležel na obraze a jeden\ndruhým prosvítal a jen má vůle k tomu stačila,\naby obraz nejspodnější se octl na vrchů. Zpozo-\nroval jsem brzy, že kterýkoliv obraz, slovo, větu,\nvzorec atd. (na př. větu Carnotovu, průřez buňky\nz caulerpy, některé datum, některý třeba Alešův\nobraz, tvář známého přítele atd.) si mohu po-\nmysliti, se mi objeví na stěnách, ba, že se tam\nobjeví dříve, než si ho mohu pomysliti; chvíli\nmi to bylo záhadou, teprve když jsem si vzpo-\nmněl, že jsem ve svém vlastním mozku, jsem\nvěc pochopil.\nNevysvětlil jsem si však, proč všechny chodby\nsměřují, ba přímo ústí při množství a klikatosti\nsvé v jedné stkvoucí bráně, která oslnivě svítila\nna všecky strany a jejíž záře prosvítala všude\nskrze zdi, takže kamkoliv jsi jen pohlédl, všude\nspatřil jsi onen stkvoucí portál.\n»Jaká je to brána?« ptám se zvědavě svého\nprůvodce.\n»Tam skryt je pojem věčnosti a nekoneč-\nnosti, odpověděl on.\n»Pojď, prosím tě, ať jsme brzy u ní a otevř\nmi ji!« žádal jsem ho dětinsky.\n»Bláhový«, usmál se divý muž, »co myslíš?\nNastav za sebou let všech jednotlivců, co žili, žijí\na budou žiti, let celého jejich života rychlostí\nmyšlénky a nedoběhnou se! Naše křídla jsou\nk tomu slaba!«\n»Proč ji mám tedy v mozku, když je pro mne\nuzavřena?« vyzvídám dále.\n»Však se dočkáš! Ani se nenaděješ a srdce\ntvé dotluče. Pak, budeš-li toho hoden, se portál\nvěčnosti jistě otevře!«\nPo nějaké chvilce připutovali jsme ke bráně,\njejíž jedna polovice byla bílá, druhá černá.\n»Zde je můj atelier«, pravil divý muž a otevřel.\nVešel jsem dovnitř a zůstal jsem udiveně\nstáti; jako bys miliard různých obrazů dal do\nkaleidoskopu; jeden tlačil se na druhý a jak\nrychle se objevoval, tak rychle mizel; ten byl\npříšerný, ten krásný, ten všední, ten úplně ne-\nsmyslný; těchto posledních tu bylo velmi mnoho;\nv celku nejevilo se nic mathematického, nic sou-\nměrného.\n»Tvůj mozek«, pravil můj průvodci, »je la-\nbyrint, jehož majetnikem a ve dne správcem jsi\nty, v prvé polovici noci hlídačem můj otec, ve\ndruhé já; tu opouštím toto své bydliště a bavím\nnebo straším tvou duši.«\n»Kde je kabinet tvého otce?« ptal jsem se\nhlídače svého mozku.\n»Za branou štěstí«, zněla odpověď.\n»Pojďme tam«, vybízel jsem ho dále.\n»S radostí«, ochotně svolil on.\nv . *\nSli jsme opět chvíli, až jsme se octli před\nsvětlou, krásně bílou branou, z níž vanula ob-\nčerstvující vůně a teplo. Stařec nám na mírné\nzaklepání bránu ihned otevřel. Spatřil jsem ne-\n\nJ. ÚPRKA.\nSTAŘÍK."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.10", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nkonečně dlouhou síň, která zase ústila v portálu\nvěčnosti, avšak byl jí tento portál daleko, daleko\nblíže, než kterémukoliv jinému místu. Se stkvou-\ncích bílých zdí stékala v páře čarovná vůně,\nkterá tak blažila, tak lahodila, že mi snad ani\nhubička mé první lásky tak nechutnala. Kle-\nsnouti tam na zemi, vnořiti hlavu do libých par\na takto věčně tam usínati, zdálo se mi v témž\nokamžiku největším štěstím.\nVšiml jsem si hned, že tu byly zdi úplně\nbez obrazů; marně jsem si představoval některý,\nneobjevil se mi. Zmínil jsem se o tom svém\nprůvodci.\n»Vetchý pozemčane lidských očí!« usmál se\nútrpně divý muž, »jako směs různobarvých\npaprsků splývá v jeden bílý, tak všecky obrazy\ntvého mozku splynou někdy v této síni ve vzne-\nšený obraz klidu a zapomenutí!«\n»A kdy to už bude?« ptal jsem se naivně\ndále.\n»Až mne zde můj otec zabije, rozšíří se ča-\nrovná tato síň po celém mozku a současně otevře\nse portál věčnosti, ač-li toho budeš hoden; tam\ntak jasně stkvíti se bude nahá pravda, že nikdy\nnebudeš litovati ničeho z toho, co's sám vynalezl,\nco's zapomněl, spíše pocítíš lítost nad tím, že's\nse tak marně namáhal.«\nSsál jsem do sebe vroucně se zdí kanoucí\nprouay Lethiny a nezdálo se mi ze síně starcovy.\nAž teprve, když moji zvědavost hlídač mého\nmozku napjal slibem, že mi ukáže tu, pro níž\ntrpím, pro níž trpí všichni šlechetní lidé, zvláště\nideální mladíci, opustil jsem starcovo bydliště\na kráčel opět chvíli s průvodcem svým dlouhými\nchodbami.\nCestou přemýšlel jsem, co asi ještě nezná-\nmého skrývá se za tou či onou branou. Nešlo by\nněkterou otevřití? Zeptáme se.\n»Toho bys mohl ovšem dovésti pouze'ty«,\npoučoval mne divý muž, »nyní však bys se\nmarně namáhal. Brány otvírají se pouze zevnitř.«\n»Ale.jak se mohu«, namítal jsem, »uzavřenou\nbranou dostati dovnitř? Nejsem duchem!«\n,»To je věcí tvé dovednosti«, pravil mi on,\n»v mozku je harmonie, dle níž všecky chodby\nčerné i bílé, otevřené i zavřené spolu souvisí.\nČasem podaří se někomu otevřití bílou bránu,\nale s těží; černé otvírají se samovolně, avšak\nněkterou lze se dostati k bráně bílé a tuto ote-\nvřitá\n»A až budou všecky brány otevřeny ?« ptám\nse zvědavě.\n»Zůstane tu pouze portál věčnosti«, praví můj\nprůvodce.\n»A ten bude?« ptám se v napjetí.\n»Uzavřen«, zněla chladná odpověď.\n»A kdy budou už všecky brány otevřeny ?«\nptám se znovu.\n»Hm«, usmíval se divý muž, »do té doby\nsnad zhasne život té, pro jejíž blaho tisíce šle-\nchetných srdcí dotlouklo na šibenici nebo v po-\nžárech, pro jejíž blaho tisícové a mezi nimi i ty\nmarně pracuješ a marně přemýšlíš, pro niž by\ntéměř každý rád svůj život dal a před níž právě\nstojíš.«\nManě jsem se zachvěl. Stáli jsme před bělo-\nstkvoucí branou, která na některých místech mě-\nnila barvy a tekla z ní voda.\n»Co je to?« ptal jsem svého Vergila, ukazuje\nna vlhko.\n»Slze lidské«, odvětil on.\nZachrastily klíče u zámku, brána se otevřela\na vešli jsme do síně, z níž vanulo zvláštní světlo\nplné smutku, plné bolesti a zdrceného sebeza-\npření.\nTáhlo mne to mocně dovnitř, ač jsem se\nčehosi neočekávaného lekal . . .\nAco tam bylo ? ■— — — — — —\nNa lůžku leželo tam svůdně krásné nahé tělo\nženy; černé vlasy v mohutných proudech vlnily\nse po zemi a božskou krásu zvyšoval bolestný\núsměv . . .\nA kolem čarovného těla vinul se černý, ve-\nliký, příšerný had, který za sdělenou rozkoš za-\ntínal vášnivě zuby do krásných ňader, kde srdce\ntlouklo, a drahé její rety za to líbaly studenou,\nmokrou jeho lebku.\nKlesl jsem najedno koleno a přes můj odpor\nskotalila se jedna slza z mého oka k ostatním,\nco tu celou půdu rosily . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJejí svatá tvář se ke mně obrátila a upřela\nna mne své dobré oči . . .\nMé srdce tlačí se k ústům . . . bouří v něm\nvlny oceánu . . . vzplává oheň vroucí, divé\nlásky . . . žárlivosti . . . vzteku ... v mé krvi\nproudí prudký žár a ve svalech lví síla . . . za-\ntínám pěst a letím, abych vysvobodil toho anděla\nze spárů příšery ... a pronikavý sykot plný vý-\nsměchu . . . prudké mnou zatočení . . . mlha . . .\ntvář mého průvodce . . . tvář dobrého starce,\nochránce brány štěstí ... v dálce portál věčnosti. .\na jsem zase ve svém pokoji.\nSedím na pohovce, maje obě ruce v kapsách.\nByl už den. Přede mnou leží rozevřená kniha\na v ní jsem četl:\nAlso sprach Zarathustra.\n\nSem na to puklé srdce polož hlavu svou\na neplač víc a podej mi svou drahou ruku . . .\nJsou velcí před Pánem, kdož mnoho trpěli\na, jako On svůj kříž, svou nesli těžkou muku.\nPojď, půjdem' spolu dál v těch teskných samotách,\nna skráních zhořklý vavřín, v rukách*svadlé růže,\ndál po těch osamělých cestách stemnělých,\ntím vřelej' k sobě, duše, přimknuti, tím úže.\nPojď, půjdem' spolu, každý na bedrech svůj kříž,\nv zářících stopách v tmách nám mizícího štěstí,\na naše láska hořká, velká bolestí,\njak Simon z Cyrény nám pomůže jej nésti.\n\nADAGIO.\nKAREL B. HÁJEK.\n\nJ. ÚPRKA.\nDOSTAVENÍČKO."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ básní Vladimíra Houdka.\n\nKDY? ..\nKdy počnou zas v tesklivé tišině\nty zvony děl hluboké hrany své hřmít?\nKrev zkažená proudí tak nečinně\na přec ta zem lačná by chtěla ji pít!\nA v daleké neznámé končině\nty nadarmo, vojáku, nebudeš mřít,\nty jediný v poslední hodině\nsi poctivě koupíš svůj trval)''- klid!\nSvou krví nech prosáknout pod sebou zem . .\nA svíjet-li budeš se v bolestech zlých\na do země hlavou bít — před věčným snem\nta změklá prsť vnikne ti do uší tvých . . .\nTou krvavou hrudou se zamkne tvůj sluch\na nikdy tě nevzruší marný náš ruch!\n\nKLÁŠTER.\nSkryj dnes ten úsměv svůj, ten bujný, rozpustilý,\nv dlaň, jako kryješ plácl Chci vážné dumy příst\na cist být aspoň dnes! Neb raděj v této chvíli\nsvůj upři na mne zrak, jak tenkrát, kdy byl cist ....\nVím, kdyby sebe víc Tvé oči hovořily\nsvým žárem nejsladším: z nich možno zřejmě Číst,\nže temná hloubka jich vždy se svým mračnem pílí,\nby z něho vyšlehnout v ráz mohla nenávist: —\nA chmurná bytost: Tvá je klášter s věcným stínem:\njen okna blýskají se z mračné omítky,\nz nich pleše mnichů zří jak živé výčitky.\nSad v plném květu je. A mnich zde touhu svou\nsmí denně kc.nejšit těch sklepů sladkým vínem —\na přece šílí už tou vnitřní prázdnotou . . .\n\nSONET O ŽÁRLIVOSTI.\nDěls, že tvá láska studenými hřeby\npřibita na kříž žárlivosti sténá —\na přec to váháš srovnat ve své lebi,\nže láska ta kdys bude umučena!\nVěř, jednou vzkřikne »Dokonáno!« k nebi,\nve chrámě citu pukne mnohá stěna —\nvšak teď — co k tomu síly zapotřebí,\nsnést muky, jež tě stojí božská žena!\nI kdybys věřil, že v ty noce dlouhé\nu lože bdí jí strážný anděl sám,\na kdybys ráno zřel tam pírko pouhé —\nty v mukách žasnul by's, že padlo tam,\n— jak zřejmá stopa sladké jakés chvíle —\nz andělských křídel chvějné péří bílé!"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.13", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nPo VESNICKÉ POUTI.\nřískavé tony hudby časem\nv to mlází z dálky zalétnou,\nkam — hovoříce tichým hlasem —\ns děvčaty svými hoši jdou.\nVan chladný rybník vysílá sem,\nkde jednotvárnou hudbu svou\nsbor počal žab. Měsíčním jasem\nvše kryto, divných stínů hrou.\nA drsný, ostrý žabí skřek\nse v taktu v tiché mlází nes'\njak v souhlas bouřných hubiček . .\nTam jenom časem slabou ránu\nmníš slyšet. Praskot, jak by kdes\nsrdéčko puklo z marcipánu.\n\nPOROZUMĚNÍ ...\nTeď ztrácejí v asylu pense\nse řady mých morálních profesorů\na vlasteneckých, dobrých učitelů.\nJe ohromná propasť, profesoři,\nje hluboké moře, učitelé,\nmezi vaší naukou a dojemnou prostotou\ni nadšením vaším dýchavičným —\na mezi mou cynickou rozvahou\na myslí spurnou a nevlasteneckou!\nVšak, professoři, příbuznost; jakás skrytá\na tajemné kouzlo neznámých nálad\nnás připoutalo k hospůdce jedné;\nzde v šedivém koutě žijeme dny své\na jihoslovanské pijeme víno.\nA, žák Váš, já posud zde nevypil více,\nnež kdokoli z vás. A v nejprudším žáru\njá sklepnici častěj neštípnul ve tvář,\nnež kdokoli z vás. A po stejném počtu\nsklenek i štípnutí sladkých jsme denně\nšli k domovu přímo . . . Tak stejný byl cíl náš . . . .\nI žil já tak s vámi v zdánlivém smíru,\nvšak potají hřměla duší mou závisí\nnad mladistvým leskem nadšených zraků,\njež ztápěli jste v granátný lesk\njihoslovanského starého vína!\nA tupě jsem naslouchal horoucím slovům\na vašemu nadšení dýchavičnému,\npro osvětu, pokrok, dobro a štěstí!\nJá pranic, ba pranic nesdílel s vámi! . .\nVšak prošel čas — na čele přibylo vrásek\nvám, profesoři, a zvýšil se lesk\ntěch mohutných vašich, učených pleší,\na chvějící se a kostnaté ruce\ntvář sklepnice bujné štípnout se stydí!\nA sedla si v kruh náš nálada divná . . .\nJsou přípitky častý, při nichž se mlčí,\na často jsem postřeh' leckoho z vás,\njak průsvitnou rukou zveď před oči sklenku\na zářícím vínem díval se k světlu.\nA po krátkém doušku v myšlénkách spustil\nsvou čiš — však dětinský pohled se díval\ndál v šedivé prázdno, kde plála ta číše . . .\nCo asi teď vídá váš upřený pohled\nv tom ponurém stínu? Proč ve vašem zraku\nse zachvěl teď záblesk rozkoše větší\nnež dříve, kdy nořil se v zářící víno?\nAch, bělostná křídla třepotají\nse neslyšně jemně nad naším vínem! . . .\nA přišla teď chvíle porozumění\na z duše rád sdílím náladu vaši —\nvšak líto je mi těch sevřených retů,\njež bojí se vyřknout, co tušíme všichni . . .\nÓ v lesku těch křídel chvěje mou duší\nteď písnička jakás s refrainem dětským —\ntu pro úzký kruh náš zpívati budu!\nA takto zní její dětinský refrain:\n»Ach — luli — luli — luli, Smrti, zdráva buď!«"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.14", "texte": "J. ÚPRKA.\nNA PASTVĚ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.15", "texte": "J. ÚPRKA.\nJARNÍ NÁLADA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJsou ...\nFR. J. ZEMAN.\nJsou zapadlé, zamlklé paláce v tichu šedých ulic\nse zpustlými záhony zahrad za vyzlacenou mříží,\nse řadami oken, v nichž spuštěné záclony vždy visí\na do starých pokojů nevpustí ostrý paprsek světla.\nJich zčernalé střechy dnes podivně trčí, posmívány,\ndešť dávno již roztrolil temný znak nad těžkými vraty.\nA mizí den za dnem . . . Jen zdlouhavě táhlé pruhy stínů\npřes cesty a po zdech se vlekou a o řimsy se lámou.\nKeř sem tam se krčí na terrassách větrem rozprýskaných,\npár květů vždy z jara se chytne na křivé jeho pruty,\na jeseň mdlým červánkem po soškách radostně si hraje\na svítí ... A jaro je tady tak nevýslovně smutné.\nA odevšad prosvítá zjasněná zvláštní jakás něha.\nStín listí, jímž pohrává větřík, lesk rozvlněné trávy,\nprach zvířený v paprsku slunce, mha o snět protrhaná,\nkus oblak i obrysy stromů — vše jiné je než venku.\nI ti, kdo již odvykli, zbloudí-li někdy do těch končin,\nač ničeho nechápou v povzdálí stanou přimraženi,\njak v nějaký zázrak sem zabodnou vytřeštěné zraky\na prchají nejasně dojati, s hrůzou, rozteskněni.\nJen bojácný snílek se zavře do opuštěných samot\na v polosnu vydrží poslouchat bezezvuké ticho\na hledět na zlomenou větev, jež na výsluní leží,\na zbystřeným citem se vpijí v ty hody jemných nálad.\nJsou, jsou, ó jsou zamlklé paláce v koutech lidských duší . .\nJen ženy stín nesmí se mihnout za vyzlacenou mříží\na v modravý květů dech zavanout vůně jejích vlasů,\nhlas její ni z dálky sem vpadnout, byť modlitby jen zpíval.\n\nMNĚ STŮNĚ MLÁDÍ!\nZDENKO HARDEN.\nUž víš? — Mně stůně Mládí! —\nMy měli se tak rádi,\njá denně vždy je zulíbal\na pohladil a pochoval . . .\na ono — chřadlo kradí.\nMé Mládí chřadlo kradí . . .\nTu přišli kamarádi; —\nač slzelo, já přec se smál,\nje do arény žití vzal . . .\nMy měli se tak rádi!\nMy měli se tak rádi, — —\na láska k hříchu svádí —\njá plnou hrstí rozdával\na osud zatím chytře bral . . .\n. . . a teď mi bére Mládí."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nSED NON SATIATUS.\nLOTHAR SUCHÝ.\nJak je ti, duše, moje duše drahá,\nkdyž Jedinou již nyní slyšíme\nšeptati tiše v ticho touhy mé:\nproč slunce mé, proč pán můj váhá?\nO bojím se tě, okamžiku blaha!\nA řekne tehdy: Hle, noc svatá plane!\nnoc první lásky, pojď již spáti, pane!\nMé všechny lilje, z kterých rosa kane,\nv nichž ve vůni má touha roztála,\njsou tvé, ó pane!\nV lilijích čistých jsem ti ustlala.\nCož, jestli ke mně z umělého ráje,\njejž sám jsem hrdě stvořil ze snů svých,\nzavane vůně vábnějšího taje\nz lilijí čistších, bělejších?!\n\nZPOVĚĎ.\nLOTHAR SUCHÝ.\nV síň svatební než vstoupíš, sne můj dlouhý,\nsne, divuplně tělem učiněn)?,\nzrak cudně sklopený a přec pln snivé touhy,\nslyš zpověď mou, má krásná, dobrá Jenny!\nO když jsi přišla poprvé! Noc stichlá\nv můj pokoj vilnou žádostí svou dýchla — — —\nty růže! růže! jak tu náhle vzkvetly! — .\na ty jsi stála v nich, můj fantom světlý.\nA víš a můžeš odpustiti, Jenny?\nJá, bídný, bídný, zneužil tě strašně!\nO hrozný sen! Zjev nejčistější ženy\nv mém objetí ve mdlobách zmíral vášně!\nZázraku ženství, můžeš odpustiti?\nO bílá, čistá, krásná, dobrá, svatá!\nV síň svatební než vstoupí tvoje pata\nv prach zašlap mne, neb dej mi nové žiti!\n\nPRASTARÉ LESY.\nJAN OPOLSKÝ.\nPrastaré lesy, dýchavé a hřmící\nkantáty bez textů v únavném kolísání\nvšech šerých kmenů slitých v kolonády\nza vlažných větrů, od daleka přišlých . . .\nLesy, jež milosť udílí a krotí pýchu\ntěch, již v ně vešli s neodkrytou hlavou,\nlhostejní slyšet z houštin stmívajících\npochmourný švehol ptáka samotáře.\nLesy, jež jistě přinutí kde koho sepnout ruce,\nkdyž z dálných okrajů cíp měsíčného nebe —\nstříbrný plamínek — se zmítá mezi stromy,\nnáhrobní lampička, jež vzlyká usínajíc.\nSem mladá krvi třást se přicházívej!\nZde ucítíš, žes šlechetný a dobrý\na pohnut rozpláčeš se jako malé dítě\nnad poznáním své měkké přístupnosti\na nad obrázkem černým Božské Panny,\njež žehná poutníkům, jsouc omývána rosou\nse snětí tekoucí a sesmutněná štkáním\ndivokých doupňáků, k ní plaše vzlétajících."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZmáme Úprku již hezkých\npár let od jeho návratu z Mni-\nchova do Prahy a je to pořád\ntvž člověk. V té době nenalé-\nzáme snad jediné periody, kdy\nby se byl od směru svého v právo či v levo\nuchýlil. Je to snad následek toho, že již v po-\nzdější době »do škol« se vypravil, v té kdy byl\njiž úplně srostl se svojí domovinou, kdy láska\nk tomu lidu a k té hroudě, z které se narodil,\nbyla silnější než různé vnější dojmy, jimiž na\nkaždého mladého výtvarníka působí různé školy\na směry.\nJožka byl vždy týž a svůj. Máme před sebou\nněkolik ročníků »Palety« ze zaniklého spolku\nmnichovských akademiků »Skréty« a v každém\nskoro čísle shledáváme se s Úprkovými studiemi\na náčrtky, jež vesměs vzaty jsou z Mor. Slo-\nvácka. Slovák Úprka zůstal svým Slovákům\nhouževnatě věrným — studie z r. 1888. patřila\njim právě tak, jako nej-\nnovější obrazy, které\nprávě vystavuje, s tím\ntoliko rozdílem, že onv\nz dřívějších let svým\nkoloritem zůstávají za\nsvěžími studiemi z let\nposledních. Nechceme tím však říci, že jest\nÚprka výhradným malířem »slováckého národo-\npisu« v tom smyslu, jak o něm pracují pře-\nmnozí domácí i cizí umělci; on nezůstává vě-\nzeti na »národopisném detaillu«, nýbrž pohlíží\nna vše cistě po malířsku, vidí ve všem vzduch,\njas a náladu, která oblévá předmět, jejž právě si\nobral, typy jeho jsou oduševnělé, se svým vlast-\nním charakterem i individualitou.\nDokladem malebného nazírání Úprková je ná-\nlada »Na pastvě«. Nad krajinou znenáhla se\nstmívá, obzor do temna se tratí; cítíme plně poesii\nvečerní nálady v přírodě, která nás nutí, bychom\nse pohroužili do půvabu, spočívajícího v táčkách\npastýřů, jež v popředí rozloženi jsou v halenách\nsvých kolem ohníčku. Světelný efekt zvlášť jemně\nvycítěn a zdá se nám v tlumenosti své pravdivým.\nPři tom v jednoduše malovaných halenách dobře\ncítiti lze tělo v trávě opravdu ležící. Celek působí\nvelkým, dobře odpozorovaným tichým klidem.\n\nCELKOVÝ POHLED NA VÝSTAVU ÚPRKOVU V SALONĚ TOPIČOVĚ.\n\nVÝSTAVA\nJOZ. UPRKY."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.19", "texte": "J. UPRKA.\nÚVODNICE."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPodobně náladovými jsou »Z pastvy« »Ná-\nv r a t z p o 1 e« »Z j a r a« i »D o s t a v e n í č k o«.\nŘada dalších prací malována je v plném světle,\njež na různých místech Úprka s takovou inten-\nsivností vystihl.\nNejvíce prozářena je »Dívčí studie« z které\nmihotavosti tónů žár sluneční zrovna cítíme —\nji — i proti vkusu publika, jež ve výstavce jsme\npozorovali — řadíme mezi nejlepší.\nSilný ve svém vzduchovém podání jest »Od-\npočine k« (uveřejněný již v prvém čísle V. S.),\njednoduchostí prostředků působí svěže. Nad tímto\numístěno »N e d ě 1 n í r á n o « ; vystihuje mlhavou\npodzimní náladu krásného nedělního jitra; pastýř,\nsvěřiv stádo ochraně ovčáckých psů, pohroužen\nve čtení bible. Malebný soulad celku působí jaksi\nsvátečně bez použití »krásných« prostředků. Ná-\nsleduje »J í z d a králů«, největší plátno výstavy,\nvelký chaos hemžících se účastníků zvyku Mor.\nSlováků; velký ten ruch zvětšen ještě spoustou\npentlí a fáborů, jež splývá v jedno pestré moře,\nkteré mnohému se stanoviska koloristického ne-\nbylo by po chuti, bez náležitého »upra.vení a sla-\ndění«. Přiznáme se bez mučení: i nás rozčiluje,\nco hrá tak plným životem, plnou barvou.\nSvým bezprostředním stykem vidí ale Úprka\nty věci správně, jak jsou přirozeně, neříká si\ntohle by mělo být tak či tak. Povážíme-li pak,\njak veliký a nesnadný byl to úkol, v tak velkém\nměřítku toto pestré moře zachytit, musíme plnou\nměrou uznati energii, s kterou se úkolu toho ujal\ní dovednost, s kterou ho dovedl zhostiti. V celku\nje nearanžovaný život, v jednotlivostech pak\nvíce než fotografické odpozorování (upozorňu-\njeme na živost koní v popředí, na kterých sedící\njonáci jsou výborně podáni).\n»Štěrkař« působí neobyčejně silně svojí sy-\ntostí barev, v pozadí pak se šíří do dálky kra-\njinka plná světla a svěží přírody, která na obra-\nzech Úprky vždy oživená lehce Črtnutou stafaží.\n»Z kostela« náladou svojí značí smysl pro\njemnou a malebnou harmonii celku, přes modravě\nlesklé zástěry a cinobrové sukně.\n»Při kázání«, patří hotovostí svojí mezi první.\nSvětlo tlumeno je zde zdivem chrámovým, okolí\ntedy jiné, než na obrazích ostatních. Ač technika\ntohoto obrazu je zvláště smělá, ač obsahuje pe-\nstré detaily krojové, působí celek klidně. Vzdu-\nchová perspektiva zvláště v pozadí dobře vysti-\nžena, typické hlavy mužů i hlavičky dívčí v po-\npředí nevšedně oduševnělé.\nZe studií, mimo v předu jmenovanou, zvláště\nse líbí »Francek zVlčnova«, zde barvy září,\na soudě dle výborně zachyceného výrazu obli-\nčeje, bylo světlo nejprudšího slunečního úpalu,\nv němž studie malována.\nVelmi dobré jsou akvarelové studie hlavy smě-\njících se babek a stařečků, zvláště ona na str.\n207 a 210 uveřejněná vyniká svěží barvou a ži-\nvostí obličeje, zdá se nám býti i dobrým por-\ntrétem.\nZmínky zasluhuje akvarel ženy s dětmi kle-\nčící před kostelem na hřbitově »Naše matičky«.\nPři studii dětské hlavičky na žlutavém pozadí,\nv bílém čepci s černým vyšíváním zejména jeví\nse Uprka jako znamenitý akvarelista oproti jiným\nt. zv. akvarelistům, kteří jsou vlastně piplajícími\nse litogrdfy.\nA tak pokračoval by náš chvalozpěv i při vy-\njmenování dalších obrazů Úprkových: »Sekáč«,\n»V kukuřici«, »U vodn i c e« atd. Než nám ne-\njedná se o to, vyjmenovat! všechny práce Úprkový,\núčelem těchto řádků je otevřití oko vidoucím\na upozorniti na dobré, jež v pracích Úprky obsa-\nženo. Nechceme někomu vnucovat uznání pro\nÚprku, nemáť on toho zapotřebí; v kom aspoň\ntrochu citu a lásky k životu a přírodě, tam uznání\nproň samo sebou vytryskne. Z prací jeho zrovna\ndýše neustálý styk s přírodou, v nich ne snad\nfotograficky správně kreslené věci, ale bezpro-\nstřední porozumění a cítění toho života, uprostřed\nněhož Úprka žije, jasně se obráží. A to je to,\nr r\nco Úprku Uprkou dělá.\nPřipouštíme, dovede mnohý mnohou věc lépe\nsnad nakresliti — ale málo, velice málo bychom\nnašli těch, kdo dovedou to pravdivěji. Je na prvý\npohled vidět, to nejsou »modely«, které tak a tak\ndlouho »seděly«, ne to jsou lidé v celé své pla-\nmenné tak i osobní karakteristice.\nJednou z podstatných předností Úprkových je\njeho neustálý postupný vývin. To platí hlavně\no stránce malířské; jeho věci z poslední doby\njsou jasnější, svítivější, mají mnohem více svě-\nžesti, nežli některé z věcí starších. Také technicky\ntu Úprka značně vyspěl. Pokud to možno, dívá"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nse a pozoruje ještě siřeji, jednodušeji a malířštěji\nzároveň než dříve. A nejcennější při tom je, že\nk tomu Uprka dospívá sám, úplně od ostatního\nsvěta a umění odříznut, tváři v tvář přírodě. Tu\na tam ledacos při té jednoduchosti a šířce vyzní\ndo prázdna, ale rádi to pomineme.\n\nP. S. W.\nSvojí výstavkou dodělal se Úprka v Praze\nslušného morálního úspěchu, nyní chystá se\ns ní na pouť: nejprvé do Brna, Vídně a potom\ndo ciziny. Jsme jisti, že mu tam cele bude ro-\nzuměno, v té cizině, kde se s takým respektem\ndívají na svého Lei bia, který podává své\n»Sedláky« s podobnou intimitou, k jaké dnes\ni Uprka tíhne.\nDopřáli jsme výsledkům seriosního snažení\nr\nUprkovu takového místa, jak cítili jsme se k tomu\npovinnými, a přáli bychom si, aby se mu dopřálo\ntéž místa v oněch místnostech, které k tomu\nzřízeny byly, ač víme, že podobné pokyny naši\n»vlastenečtí přátelé umění« nebéřou si k srdci,\npak ale konej povinnost ty česká elito, a nekupuj\nobrázky jen až do čtyřiceti zlatých.\n\nÚprka narodil se v Kněždubí na Strážničku 25. října 1862, studoval nižší gymnasium Strážnické a necelá dvě léta na\nvyšším Olomúckém. V r. 1881. vstoupil na malířskou akademii Pražskou, kde zaučoval se za prof. F. Čermáka, později\nprof. A. Lhoty. — Po třech letech přesídlil do\nMnichova k prof. Gysisovi a pak O. Seitzovi,\nnačež opět po třech létech vrátil se na krátko\ndo Prahy.\nLeč Praha nějak Úprkoví nesvědčila a proto\nnadobro uchýlil se do svého domova, kde te-\nprve vlastní práce počala, kde vznikly a vzni-\nkají četné ony studie a obrazy zobrazující Mor.\nSlováky, specielní pak kraj kolem Hroznový Lhoty,\nkol Velké, v poslední době i nevšedně rázovitý lid\nz Ylčňova u Uh. Brodu. Sem a tam zabloudí\nUprka i na Podloží, zejména do Lanžhota.\nOd svého usídlení se v rodném kraji jen je-\ndnou uchýlil se Úprka na delší dobu do ciziny.\nStalo se tak v r. 1893, kdy přičiněním dra Fan-\nderlíka dostalo se mu zemského stipendia na cestu\ndo Paříže.\nOdtud nutno rozděliti malby Úprkový na dvé\noddílů časových: na ty, co malovány jsou před\npobytem v Paříži, a ony, jež po návštěvě tohoto\ncentra umění malířského provedl. V prvém oddíle\npřevládají akvarelly, v druhém olejomalb}'.\nMimo některých obrazů oltářních a svatých\na výzdoby radnice Uh. Hradišťské několika histo-\nrickými obrazy, celá produkce Úprková samý Slo-\nvák z míst, jež výše uvedeny.\nMezi první jeho práce patří tuším v r. 1888\nvystavené »Maléričky« a »Pro pérečko«, další\n»Zkouška koně«, »Trávnice na horských lukách«,\na olejové, ještě dosti šedě a hnědě malované po\ndobizny pana a paní Pavlicov\\Ich. (Vyňato z bro-\nžury Prof. Klvaňa, J. Úprka. Několik kapitol k cha-\nrakteristice jeho umění 1896.)\nZ let devadesátých pochází celá řada stu-\ndijních hlav i obrazů, jež právě na souborné vý-\nstavě jeho se nalézají, a o nichž dřivé promlu-\nveno bylo.\n\nJ. ÚPRKA.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKRONIKA. — STAROBYLÝ RÁZ\nPRAHY A PRAŽANÉ.\n\nMýlí se, kdo slovo tištěné bere za pro-\njev širších vrstev občanských. O zacho-\nvání starobylého rázu města psaly skorém sou-\nhlasně listy a časopisectvo naše, kdo četl měl\ndojem opravdové všeobecné snahy nesoucí se\nza uchováním všeho čím Praha jest význačnou,\nvšeho čím se honositi může před městy jinými,\nvšeho čím umění a historie po věky k občanům\nPrahy promlouvá. Neodávejme se klamu. Snaha\nza uchováním krásy a význačnosti Prahy za-\nvznívá jen ze slov psaných, ona choulí se ve\nsloupcích denních listů a Časopisů, ona trápí sice\nněkterá srdce česká, však občanstvu Pražskému\nje něčím, co srovnati nelze ze zájmy místními,\nze zájmy nejbližšími.\nNení v Praze mnoho míst tak význačných,\njako malostranské náměstí. Místní zájem vyža-\ndoval vybourání širokého průlomu pro komu-\nnikaci. To stalo se. Víme jak hrůzně zeje ten\nširoký průlom na jižní straně náměstí pod vel-\nkolepým kostelem svatomikulášským. Zdálo se\nnám býti přirozeným, že obec při ponechání\nprostranné komunikace porušený vzhled ná-\nměstí upraví překlenutím povstalé prodloužené\nulice Karmelitánské, a zacelí prolomenou stěnu\njižní strany náměstí malostranského domem,\nkterý by nerušil historického rázu náměstí, tak\njak bohužel učinila záložna malostranská. Záměr\n\nPOHLED NA KOSTEL SV. MIKULÁŠE Z ULICE KARMELITSKÉ PŘED A PO PRODLOUŽENÍ TÉZE."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.23", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nKOTCE.\nPOHLED NA KOSTEL SV. HAVLA.\nMĚSTSKÁ SPOŘITELNA.\n\nobce zdál se nám býti tak dobrým, správným\na v každém ohledu žádoucím, že bychom nebyli\nuvěřili, že se může ozvati hlas proti němu.\nA neozval se jen hlas, ozvali se hlasové a kde?\nV Besedě malostranské promluvili k věci občané\nmalostranští a i jiní, a promluvili proti zacelení\nzejícího průkopu.\nPrůkop ten je prý v zájmu maloživnost-\nníků, on prospěje k oživení ulic malostranských,\nku zdvižení a povznesení obchodu, on důležitost'\nmá prý pro proudění vzduchu, ba jim prý zí-\nskala Malá Strana na pěkném průhledu. (!)\nObčané malostranští sobě přejou této nové ulice\nv níž by povstati mohly nové čtyřpatrové domy\nza vzorem záložny, kterými by obohacen byl ten\nstarý všední již vzhled náměstí dvěma činžov-\nními domy nárožními. Na místě nynějších staro-\nmodních domů, jak se pravilo, ničím nevynika-\njících, povstaly by pěkné domy nové, rázů oněch\njaké zříme na Vinohradech a jinde, pro něž po-\nřádají odbornici ciziny časté umělecké výlety do\nPrahy. Povstáním takových domů by bylo malo-\nživnostenstvo malostranské povznešeno. Ovšem,\nže by asi nájemné z nových moderních krámů\na bytů bylo vyšší dosavadního, ale což škodí,\nza to těch výhod, jaké by ty nové domy při-\nvedly v ty ospalé zdě Malostranské.\nMyslili jsme, že by bylo vhodno pokud to jen\njest možno na něco málo místech zachovati to co\npěkného máme, nepočítali jsme však se zájmem\nněkolika jednotlivců z občanstva našeho. Zájem\nten projevil se nyní proti tomu. Podotknouti sluší,\nže nyní. Před půl letem v téže malostranské\nBesedě, projevilo občanstvo mistní souhlas ze za-\nchováním starobylého rázu Prahy, zvolilo depu-\ntaci, která žádala u tehdejšího starosty měst Praž-\nských za zastavení průlomu a za zřízení pod-\njezdů s podloubím. Tehdy to byl projev proti\nněmuž se neozvalo námitek. Co jest příčinou,\nže se dnes ozývají. Jest to oposice proti nyněj-\nším zástupcům Malé Strany ve správě města,\njest to projev za moderním uměním, jest to touha\npo záhodném opravení menšího města Pražského,\njest to projev zájmu veřejného, aneb těch blíz-\nských zájmů sousedských? Jest to projev ná-\nhodný, aneb setkáme se s ním opětovně a blíž 3?"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nRádi bychom přinesli hodně obrázků z ulic\na náměstí pražských, které nám ze vzpomínek\nsympaticky kynou, které mizí a těžko se vyba-\nvují v mysli, když procházíme ulicemi pražskými.\nSnad najdou obrázky ty přátel.\nv /■ V O\nDnes uvedeme čtenáře své ke »Sturmovúm«,\nk nimž pojí se tak mnohá historie a historka,\no nichž povídá mnohá pražská legenda. Není-li\nzajímavo srovnati ten starý obrázek s nyněj-\nším vzhledem? Pro srovnání takové podáváme\njiný obrázek:\nProspekt kostela Havelského jindy a nyní\ns palácem městské spořitelny.\nV době čilého ruchu po zachování staroby-\nlého rázu Prahy chce list náš, nemoha přispěti\njinak, alespoň v obrázcích svých zachovati ten\nstarobylý milý ráz. Jen aby nám to nemuselo\nstačiti!\nZ rozpočtové komise sněmovní. Na uměleckou\nvýzdobu pantheonu a hlavního schodiště v nové budově mu-\nsejní navrhuje se 35.600 zl. Dále usnešeno, aby svolána byla\nkomise sestávající z navrhovatele budovy architekta Schulze\na sochařů Myslbeka, Poppa a Schnircha k úřadě o způsobu\npořízení soch pro pantheon. Referent inž. Materna projevil\npřání, aby při uměleckých pracích, jež se mají ještě pro bu-\ndovu musejní opatřiti přiměřeným způsobem bylo postaráno\no poskytnutí možnosti k širší soutěži, zejména též mladších\nvýtvarných umělců. Po odůvodnění téhož návrhu Dr. Pippichem\nDr. Fořtem a vysvětlení K. Adámka, který líčil dosavadní\npostup v ohledu tom, bylo rozpočtovou komisí schváleno,\naby ono přání bylo vloženo do zprávy rozpočtové!\nKomise sněmu českého pro zachování starobylých pa-\nmátek vyslovila se 9. t. m., že Kunětický hrad může býti\nzachován, přestane-li se na Kunětické Hoře kámen lámati.\nVyvážení usedlosti stálo by však 400.000 zl., oprava hradu\nvyžadovala by nákladu ještě většího. Proto nelze petici vy-\nhověti. Zemský výbor navrhuje přechod k dennímu pořádku.\nRozpočtová komise navrhuje, aby zemský výbor vyslechnuv\narcheologickou zemskou komisi uvažoval, jakým způsobem by\nse dalo zabránit rozvezení zřícenin a čedičového kužele Ku-\nnětického.\nÚprku v večer. Dne 24. února t. r. pořádán byl Morav-\nskou Besedou v zimním sále Vinohradského Národního domu\nUprkův večer, dle intencí Besedy ovšem nikoli večer represen-\ntativní, nýbrž prostě upřímná schůzka přátel a ctitelů Úprko-\nvých. Hlavním bodem programu byla přednáška prof. K. B.\nMádla, který prohlásiv, že nemíní promluviti šablonovitou řeč\nživotopisnou neb oslavnou, předvedl celou řadu uměleckých,\nspecielně malířských snažení až po ten moment, kdy naučili\nse jednotlivci nazírali na sujety malířské bez brejlí škol před-\nchozích. — Úprka není »vynálezcem« svého směru, ale\numělec, jenž narodiv se v čas, dovedl pochopiti směr mo-\nderní; následuje šťastnou svoji povahu nehledal rafinovaných\nsujetu epických a historických, ale spojuje umění své s lá-\nskou k rodnému kraji a přináší nám pak bohatou sklizeň,\nčinící nám jej tak milým. — Ostatek večera vyplněn byl ob-\n\nUHELNÝ TRH V LETECH SEDMDESÁTÝCH."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.25", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvyklými čísly programovými: Recitace (Vrchlický, Heyduk),\nzpěv, koncert na housle, piano a koncertní kreslení.\nPremie Umělecké Besedy pro rok 1897 právě roze-\nslána. Je to Čermákův »Gusral« ve zdařilém barvotisku re-\nprodukován. Touto prémií má doplněna býti řada prací Jar.\nČermáka, jež Umělecká Beseda svým členům dosud jako\nv\nprémie odevzdala. Sympatisujeme-li s Čermákem, je pochopi-\ntelno, že sympatisujeme i s publikováním jeho. — Jen to nás\nmrzí, že nemohla vyhlédnuta býti k reprodukci některá firma\ndomácí — či halí se tak v »incognito«? — Víme, že odbude\nskou radu pražskou i přísedícího zemského výboru posl.\nK. Adámka, který petici tu sněmu království Českého předložil.\nAlšovy kartony »Vlasti«. Naproti různým zprávám\nv denních listech jakoby tyto zemským výborem království\nČeského zakoupeny bývaly, sdělujeme, že »Manes« nabídku\nmu učiněnou nepřijal; nabízeli zemský výbor za cyklus 14\nlunet sumu 400 zl., jinak řečeno necelých 29 zl. za jeden\nobraz. A ještě jiná věc nežli toto nízké »cenění« nejlepšího\ndíla Alšova padá na váhu: objevila se zpráva, že kartony\nmají býti svěřeny k uschování Národnímu divadlu, jež pro\nse tato naše otázka tím, že se řekne — nemáme firmy, jež\nby dovedla podobnou reprodukcí posloužiti. — — Ale to\nříká se i o reprodukci při sklenomalbe a my se proto hor-\nšíme, zrovna tak jako se horší »Beseda«. Máme-li pak spo-\nlečně důvody pro zadávání sklenomaleb doma, nalezneme\ntyže i pro kamenotisk.\nMíčovna v královské zahradě na Hradčanech. V mi-\nnulé schůzi spolku pro povznesení návštěvy cizinců v Próze,\nčten byl připiš ústřední komise k zachování uměleckých pa-\nmátek ve Vídni, jimž spolku sděleno, že žádosti jeho ve pří-\nčině zachování umělecké opravy proslulé míčovny Rudolfa II.\nv královské zahradě na Hradčanech s radostí vyhověno bylo,\na že předseda komise svob. p. Helfert v příčině této vyjedná-\nvání s nejvyšším hofmistrovským úřadem zahájil. Spolek,\njemuž zželelo se této umělecké památky sgraffity zdobené,\njež zpustošena za vojenské skladiště slouží, žádal ve své\npetici nej vyšším u hofmistrovskému úřadu podané, aby bu-\ndova vyklízena, svému slohu přiměřeně opravena a obecenstvu\npřístupna učiněna byla, požádav o podporu petice své měst-\nně jiným místem nedisponuje kromě sálu baletní školy. —\n»Manes« pomocí několika málo obětavých ctitelů Alšových\nujal se kartonů těch, aby jim zaopatřil důstojnějšího místa,\nnežli je průjezd na Ferdinandově třídě nebo škola baletní.\nÚprková »Pouť u sv. Anton ína« vydána bude koncem\nbřezna v barevné reprodukci světlotiskové nákladem R. Prom-\nbergra, českého knihkupce v Olomouci, ve značně velkém\nformátě, za cenu 18 zl. Zmíněné knihkupectví, jež disponuje\nprávem reprodukčním i všech ostatních prací Úprkových,\nbude v nádherných publikacích toho druhu pokračovati. Jako\npříští list vypravena bude »Jízda králů z Vlčnova«. —\nProfessor c. k. průmyslové školy p. Jiří Stibral jmenován\nministerstvem kultu řiditelem téhož ústavu.\nUmělecká Beseda jmenovala v poslední řádné valné\nhromadě najednou tři přední naše malíře M. Alše, V. Hynaise\na Fr. Ženíška, svými čestnými členy. V tomto projevu úcty,\ntýkajícím se tak různých individualit uměleckých, dala U. B.\nnajevo, že váží si stejně umění jednoho jako druhého.\n\nUHELNÝ TRH NYNÍ."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.26", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. — Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. — Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v .Praze\n\nPřáli bychom si, aby týž náhled všude a vždycky — i mimo\nBesedu — byl v platnosti. Slavnostní večer na počest\nnově jmenovaných čestných členů pořádán dne 13. t. m. —\nK oslavencům promluvili za výtvarný odbor předseda prof.\nKoula a Láďa Novák, za správní výbor J. Schnirch. Pozdrav\nz »Manesa« přinesl Klusáček. Jmenem oslovených poděkoval\nprof. Ženíšek. — O průběhu možno říci tolik, co o večeru\nKnupferovu a Maroldovu v čísle minulém: hojná účasť vý-\ntvarníků všech kategorií a srdečná, dlouho trvající zábava. —\nKoncertovali pp. Flanderka, Hilšer a Záhorský, jako artisté\nrůzných odvětví vystoupili pp. Novák, Rašek, Stapfer a Wurzel.\nWalter Cranea obrázky a črty z Čech uveřej-\nněny v knize James Backera »Pictures from Bohemia Drason\nwirth Pen and Pencil« (London, printed by William Clowes\nand sons 1894) a sice: Brána z Prachatic, Tábora a Domažlic,\nv\nCheb, Kost, Trosky, Valdštýn, Hrubá a Malá Skála, Česká\nchalupa od Turnova, skupina sedláků z Moravské Slovače,\ndratařů a j, v. v díle uvedeno mimo mnohých obrázků od\nčeských illustrátorů též skupina lidu v krojích domažlických\nod Aleše, českého Waltera Crana.\nCarská expedice pro zhotovování umělých a státních pa-\npírů v Petrohradě vydává díla skvostné úpravy, jenž jsou\nspolu ukázky různých uměleckých provedení téhož ústavu,\npod názvem »R usk ij chudož ník y« svazek prvý předvedl\nr. 1894 Ilju Efimoviče Rěpína, s některými reprodukcemi rytin\nnašeho krajana Gustava Franka. Týž ústav chystá nyní po-\ndobnou publikaci studií a děl německého malíře Horschelta\nz jeho cest po Kavkaze, nákladem cárským.\n\nVÝSTAVY.\nA. Mucha pořádá výstavu svých prací v Galerii »de la\nBondiniere« v Paříži od 16. února do 10. března. Katalog,\nopatřený místo úvodu dopisem Sary Bernhardovy, obsahuje\n43 komposic historických, 7 návrhů affichí, 4 panneaux dé-\ncoratifs a 62 genrových sujetů, mezi něž počítány různé illu-\nstrace k povídkám, pohádkám, obálkám a illustrace pro »Noel\nillustré« a pro »L'Illustration«, návrh na kalendář, menu atd.\nK výroční výstavě umělecké v Rudolfině. Lhůta\npřihlášek vyprší dnem 1. března. Lhůta, do které díla\nk vystavení určená zaslána býti musí, končí posledním\nbřeznem. Bližší* podmínky lze sobě vyzvednouti u tajemníka\n» Společnosti vlasteneckých přátel umění«.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n\nSoutěž na obálku pro III. čtvrtletí »Volných\nSměru«. Jurorství laskavě převzali pp. prof. V. Hynays a\nFrant. Ženíšek. Třetím jurorem bude nekonkurující člen vý-\nboru spolku »Mánes«.\nSoutěž na fontánu před Rudolfinem. O soutěži\nté zmíníme se v čísle příštím, kdy současně přineseme vy-\nobrazení některých z nich. Dnes přinášíme jen officielní znění\nprotokolu jury: »Podepsaní členové poroty k posouzení došlých\nnávrhů na monumentální fontánu před Rudolfinem rozhodli ná-\nsledovně: 1. První cena přiřknuta jednohlasně projektu, zada-\nnému pod chiffrou »R. J.« a to s ohledem na jeho hodnotu\numěleckou. Členové poroty J. Mauder, J. V. Myslbek a\nV. Weitenweber doporučují týž projekt zároveň k provedení,\nkdežto J. Schulz a J. Zítek vyslovují náhled svůj v ten smysl,\nže nepovažují motiv jehlance co vhodný pro fontánu. —\n2. Druhá cena přiřknuta byla třemi hlasy proti dvěma návrhu\nv\ns heslem »České pověsti« a 3. Třetí cena projektu s heslem\n»Český mythus« čtyřmi hlasy proti jednomu. V Praze, dne\n19. února 1897. J. Zítek, Jos. V. Myslbek, prof. Mauder,\nJ. Schulz, Vil. Weitenweber.« — Po té zjištěno, že cenu první\nobdrželi Bohuslav Šnirch a Josef Fanta, druhou cenu Stan.\nSucharda a. Alois Driák, třetí cenu Frant. Stránský a Ant.\nBalšánek.\nOkresní výbor v Rychnově nad Kn. vypisuje konkurenční\njednání na dodání náčrtku a rozpočtu stavby nového okr.\ndomu v Rychnově nad Kn. Za nejlépe provedené nástin}*-\nurčeny tři ceny a sice: První cena 300, druhá cena 200 a\ntřetí cena 100 korun. Program stavby, jakož i bližší pod-\nmínky zašle interessentům okresní výbor v Rychnově n. Kn.\n\nSU CHARDOVA-BOUDOVÁ.\nLINKA."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.27", "texte": "Spisy redakci zaslané.\nZlatá Praha. Obrázkový časopis pro zábavu a poučení.\nRed. F. Schulz. Nákladem J. \"Otty v Praze..\nPražské předměstské listy. Vycházejí'-dvakrát měsíčně\nv Praze-Žižkově. Redaktor J. Sokolovský.\nNezávislost.: Vychází v Praze. Red. Karel Holzbach.\nOsvěta lidu. Politický list pro severovýchodní Čechy. —\nV Hradci Králové. Red. Jos. Hevera.\nNové listy. Neodvislý, politický a národohospodářský\ntýdenník. V Praze. Red. Alois Svoboda.\nCcský sever. Politický týdenník. V Terezíně. Red. Jos.\nHlušička.\nTábor. Týdenník. Vychází v Táboře. Red. L. Frank,\nv\nMladá Šumava. Xeódvislý časopis pro Pošumaví; V Kla-\ntovech. Red. Ph. C. Václav Petrželka.\nVesna. Časopis zábavně poučný.\nLiterární listy. Časopis věnovaný zájmům literárním.\nVydává Fr. Dlouhý v Brně.\nKvěty.- Měsíčník, vedou Svatopluk Cech a Servác Heller.\nV Praze. H : ■/;V\nNase doba. Revue pro vedu, umem a život sociální.\nV Praze. Red. Dr. T. G. Masaryk, vydavatel Jan Laichter.\nHrvatska Misao. (Chorvatská myšlenka.) Měsíčník. Red.\nFr. Hlaváček. V Praze.\n\nListárna redakční.\nJežto spoluredaktor p. J. Hilbert mešká dočasně mimo\nPrahu, prosíme, aby příspěvky literární vesměs byly zasýlány\nKarlu Maškovi v Praze, I. čp. 83.\nv\nŠtěstí. — Papillon: Formálně ještě poněkud slabé;\navšak pokračujte. — J. L., Písek; Trochu dlouhé; prosíme\no jiné. — Rolnický. — J. V. (Juno, Vaše paprsky a j.) —\nC nost masopustu: Neuveřejníme.\n\ni iriiB i IB i n ini i» fi» IHIIB i II ÍHI iiiiim iiii iiiiiiíímniiiiiniiiininíitiiim umí [JI NI mi LINI iiiTmni\"i|iniii'miifimnif|ini-\n/ v\nvty\n7K\nRedaktor a majitel K. STAN. SOKOL\nZe skandinávských literatur přinesla tato díla:\nB. Bjornson : Bedktví Kurtův.\nRomán. Cena 1*60 kr.\nB. Bj ornson : No vij systém.\nDrama. Cena 50 kr.\nE. Brandes: Návštěva.\nDrama. Rozebrán.\nG. Firmě: Sova.\n9 Drama. Cena 30 kr.\nA. Garborg: U maminky.\nRomárí. Cena 1*40 zl.\nA. Garborg: Umdlené cluse.\nRomán. Cena 1-30 kr.\nK. Hamsun: Pan.\nRomán. Cena 80 kr.\nAI. L. Kielland: Jed.\nRomán. Cena 75 kr.\nA!. L. Kielland: Fo) 'tuna.\nRomán. Cena 80 kr.\nA. Stríndberg: Manželství.\nPovídky. Cena 90 kr.\nA. Strindberg: Na břehu more.\nRomán. Vyjde v týdnu.\nVkusné původní vazby\npo kr., světlé po 50 kr.\nÚplné šezaamy zda r m a a frank o.\nAdministrace\n-Praha, Mariánská ulice čís. 21.\nj I ll| I !>il I til lil lil I! 11II!' 111S: li íl 1111! II ií I llill I lil IIB III III i 111J3II! Illlllltl III !>l! IIHIIIBI llljllll III III Ulil BII S llllllltl Hlllllil f\n\nNákladem a péčí spolku »MÁNES« vyšly:\nMikuláš Aleš.\nDíl I. Práce předmětem historie se dotýkající.\n■ , ' fy\nDíl II. Pokračování dílu I., různé illustrace a práce\ndekorační.\nDíl III. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zl. Původní plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v* původní vazbě 8 zl.\n' 'V-' V'' >• ; .Ň,. 1\\. Á ' ■} ■' - .<+ . •' J* \\ fl. y\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMĚRŮ« obdrží\nListy z Palety\n(vydané roku 1894)\nVí ;1 írk.;-. ř '■; \" ':y, ďí .. r■■ p. \"'NůiůPA7;'' ů '/N mí , VVV,' ■ -,.1 ; m íi'\nza sníženou cenu 50 kr. Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směru« nebo\npokladník spolku J. Stene v Praze II., Plavecká ulice čís. 1*3."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "247 / 248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189703-01.1.28", "texte": "M\n»\nVeršovaná satira\nDr. B. Klusáčka,\nprovázená 34 uměleckými pero-\nkresbami\nK. L. Klusáčka.\nV\nse svec\nCena výtisku nádherně a moderně vypraveného 1. zl.\n«\nKaždé knihkupectví, v němž požádáte, rádo předloží Vám k nahlédnutí tuto novinku.\nobjednávky vyřizuje nejrychleji\nPřímé\n■v Praze, v Tůních čís. 8—II.\n\no\nr\ne>\ns£)\n€5*2\nca\nM^>\nCš~\n-=x>\n%\n'i\n\\\nI\nr.\ni.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní -a roucha-poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto-oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vyčházetí bude ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích.\n1.2 sesitů o 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním\nsešitu náležitý text a seznam.\nPředplatné pa celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p.. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\n;-v.\nmm*\n' %/■ i\nV.\"'-\nJ\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\n;i.W\n44 IH\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírali, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. 1*70 r. m.— Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\nm"}]}