{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_sha256": "9fdc777bc0c596b865c063180577dbd4437341cc2326268338a03c51b425b819", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/07_01/bmtnaan_1897-07_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/07_01/bmtnaan_1897-07_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c002", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 317, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nJaro Hilbert: Scéna z trilogie »Pěvec«\nJan Opolský: Elegie. — Tušení.\nKarel Pelant: Požitek hašiše.\nVladimír Houdek : Ne krása. — Dár-\nkyně dobrá. — Na dluh.\nVágl. Maria Schwab: Novými proudy.\nFeuilleton: Drobty z dopisu přátel.\nIv illustracím. — Zprávy umělecké. —\nVýstavy. — Soutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.2", "debut_caractere": 319, "fin_caractere_exclue": 550, "texte": "ILLUSTRACE:\nE. Dítě: Studie.\nJan Dědina: Náčrtek obrázku »Se-\nrenáda«.\nJul. Mařák: Podzim.\nJ. Kastner: Sv. Ludmila.\nJos. Mařatka: Pieta.\nEmil Holárek: Spálení knih Wiklefo-\nvých.\nWiesner: Obálka.\nPreissig: Obálky.\nKavánek:- Obálka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "389 / 390", "page_fin": "401 / 402", "image_debut": 3, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.4", "titre_corps": "SCÉNA Z TRILOGIE »PĚVEC«. — NAPSAL JARO HILBERT.", "titre_sommaire": "SCÉNA Z TRILOGIE »PĚVEC«. — NAPSAL JARO HILBERT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1038, "texte": "SCÉNA Z TRILOGIE »PĚVEC«. —\nNAPSAL JARO HILBERT.\n\nMenší ložnice s dveřmi v hloubi a v levo. Okna\ndo červnové noci otevřená, pod nimi lože.\nJitka sedíc na loži, opřena o pelest\" dívá se ven.\nTak dusno. Skoro mdlobu noc ta dýchá,\na přece . . . jaký silný na všem klid.\nMladistvá matka dříme nyní zticha.\nSpi, země, spi a měkká buď tvá lícha,\nBůh ráčil v sny ti hvězdy rozsvítit.\nVolně s úsměvem.\nBláznivá ... Do tmy tady hovořím!\nTa stará Jitka vždy se znovu hlásí;\na přec jí zbylo ve mně málo asi\npo tom, co znám, po tom, co vím.\nTicha okamžik.\nMně zdá se, slyším kroky. (Z okna.) Zdenku, ty ?\nNic. Nikdo. — Zdenku!\nMlynářka (z vencí.) Návštěva se hlásí.\nJitka. Kdo, ženo, jste?\nMlynářka. Mlynářka z Poohří.\nJitka přiskočí ku dveřím, otevírá a živě vítá.\nDál! Dál již pojďte, milá paní!\nMlynářka vstoupí.\nTak zas vás jednou vidím, jaký ples!\nMá zlatá dušinko, v té noci dnes\nsem sama jdete? Sama? Bez průvodu?\nMlynářka. V celém jejím počínání chlad a upjatosť.\nVšak bloudila jsem také hodně již,\naž jakýs muž mi cestu ukázal,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3164, "texte": "řka, že k vám též jde; pak se ale ztratil,\na už se stmívalo —\nJitka. Ach ano, tmělo,\na co srdéčko strachu vytrpělo !\nUvádíc mlynářku, živě hovoří.\nJsme tu tak mimo svět a samý hvozd nás svírá;\nv těch leží naše chýžka ztracena.\nKdo o ní ví? Ta, ona stařena,\nči dítě, které v lese houby sbírá.\nZdeňkovým přáním bylo tak se vyhnout lidem.\nChtěl sám být... se mnou sám ... aje tu kliden.\nM1 ynář k a. Co vy ?\nJitka. Já s ním.\nMlynářka přísně. Že vy?!\nJitka zalekle vzhlédne k ní.\nTak divně se mne ptáte!\nMou všecku radost' chladem poléváte . . .\nSotva vás poznávám.\nMlynářka chladně. I já vás ztěží, Jitko.\n— Ticho. —\nJitka s domluvnou prostotou.\nAch nemluvte tak. Přišla jste přec v míru?\nv\nCi byl by mně vás vzal ten krátký čas?\nMůj bože . . . trocha lidských vírů\nhned nerozdvojí mne a vás.\nTak jsem se těšila, až zas se sejdem jednou,\na touhy bylo, že jí vlhal zrak!\nTen chlaa je splátkou,... vy s tou tváří lednou ?\nNe, viďte, ne, jen zkoušíte mne tak.\nMlynář ka. Jste zdráva ?\nJitka pohlédne na ni dlouze a pak s chladem :\nDík. A vy?\nMlynářka. Vše u nás v starém chodu.\nJitka. Tož šťastno.\nMlynářka. Doufám. Díky za zájem.\nA že se neptám já po vašem . . . štěstí,\nmně promiňte; leč sama pochopíte,\njak těžko nesla bych tu odpověď,\nbyť padla sem či tam.\nJitka popuzena již, se schválnou ledabylostí:\nPřec lehko je ji dáti.\nNení ho víc, než kolik já ho mám.\nJsem šťastna, věřte. Třeba v hříchu,\njak vašim očím život můj se zdá —,\njsem šťastna. V lásce nalézám svou pýchu\na u Boha jsem milost' nalezla.\nPřed světem kleslá, jím jsem v přízeň vzata.\nOn ví, co bylo ... do duše mi vidí\na nesoudí hned, jak je zvykem lidí.\nv\nCi byl by mne tak přízní obsypal?\nMně muže dal ? Dal lásky teplý svit\na plný, neochvějný klid?\nMlynářka až do dna pobouřena, s hlubokou vášní vypadne.\nVy lžete, Jitko! A byť v modlitbě,\njíž vaše chlubná slova krýt se chtějí —\nvy z duše lžete! Zvuk jich vypůjčen,\njak všechen klid váš je jen podvržený\na není, není z vás! O štěstí mluvíte mi ?\nv\nZe jeho hebké květy kvetou tam,\nkde fičí mrazný vítr výčitek?\nPrůhledná maska, sebepřelhávání,\nvše, vše spíš, jenom přímá pravda ne!\nO Jitko, vy, jíž srdce usedalo,\nkdyž travný stvol jste v kroku zlomila,\nvy že jste šťastna teď, kdy v pekla tříšť\nzlý čin vám změnil onen útlý sval ?\nv\nZe klid v něm leží roven požehnání ?\nv'\nZe spravedlivý Bůh vás v přízeň vzal?\nJitk a ve výbuchu hněvu.\nCo chcete, paní! Kázat postní slzy,\nhříchu nebylo a není víc,\nnež co ho prýští z dětských zřítelnic?\nPo moji stopě jdete s výčitkami?\nNa lidskou sudbu s rukou rozpřáhlou?!\nMlynářka chladně již.\nNi toho stín —, jsem prosta v}>čitek.\nA co mne vede sem, jen pozdrav je,\njejž odevzdat mi bylo svěřeno.\nTen nesu . . . ovšem, pýše malý dar,\nleč dárce jeho nemá vskutku víc,\nco vykraden byl až do samé duše.\nv\nZeny utkají se pohledem; okamžik jen a již Jitcina hlava se\nsklání.\nJitka sotva slyšitelně. Dědoušek .. .\nMlynářka. Ano, on. — Ó jak vás hledal,\nkdyž se Zdeňkem jste tehda uprchla!\nPřed lidmi plachý, v nocích bloudil krajem,\njak by vás přece někde najít měl\na v hanbě zoufající zvednout z cesty!\nJá často viděla ten temný stín\nse krásti kolem nás. Vzpřímený z prvu,\njak bolesti hrdě vzdoroval,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "393 / 394", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2900, "texte": "pozvolna hroutil se pod její tíhou.\nBylo jí příliš pro tu vetchou plec!\nTu slzy tekly, které zem jen pila\na žaloby lkal jeho svadlý ret,\nže samy hvězdy, věčně lhostejné,\nse chvěly hrůzou ve svých výšinách.\nJitka mezi tím usedla na židli, s hlavou spadlou na stůl.\nMlynářka pokračuje po malém oddechu.\nPovinnost' padla ovšem; také všechen styk.\nNikoho k sobě více nevpustiv,\njak staré zvíře s smrtnou ranou v těle\nsám trávil bolesť ve svém úkrytu.\nJak dlouho asi, sama spočtěte si!\nAž před týdnem se zjevil ve mlýně,\nstín stínu jen, ve troskách hrdé stáří,\ntak ubohý, jak pýří po bouři!\nU okna sednuv, mlčel dlouhou dobu.\nPak zadívav se na mne slzami,\nděl měkce: »Viďte, já již starý byl?\nŠedesát pět — to už jsou leta snad!\nMá vnučka umí dobře počítat . . .\nÓ dobře! Řekla si: Ať jde. Šedesát pět.\nTo čas je padnout. K čemu otálet?\nV těch letech už je rána dobrodiním,\njež rychle srazí —.«\nJitka v zoufalém vzlykotu.\nNe dál! Ne dál! Mne v kostech mrazí!\nMlynářka stojí nad ní, sevřevši její hlavu dlaněmi.\nNešťastné dítě .. . Plačte, plačte jen,\non plakal též.\nCo na to mluvil pak,\nba více vzlykal v smyslu zmatení,\njak ve vichřici dým beztvárno bylo,\nže nelze doslova to zachytit.\nVšak obsah, Jitko, sám vám nabízí\npokání blízké, dobré činění,\ntož věztež jen a v srdce semkněte.\n»Ať se zas vrátí,« měkký refrain byl\nté řeči zmatené. »Ji vyhledejte mi\na řekněte jí: Ze ji pozdravuji . . .\nZe na povel je těžko umírati . . .\nv\nZe umřít nemohu ... Ať se zas ke mne vrátí!«\nZdenek ve dveřích. Jsi dosud vzhůru ? Zpět volá.\nTrute, pojď jen dál!\nVstoupí, za ním Trut.\nMáš návštěvu tu?\nJitka. Od nás z kraje známá.\nChoť mlynáře, jenž na Ohři má mlýn.\nZdeněk.\nVítám vás, paní! Z duše rád jsem tomu,\nže žena s kýms si může promluvit,\njenž drahý jí je. Zůstanete u nás?\nMlynářka. Jen krátce možno mi.\nZdeněk. Pak aspoň tolik dnů,\nkolik jich třeba Jitce k osvěžení.\nTrut k Jitce.\nSlyšíte, paní, sobce prozrazení?\nPro vaši mysl vláhu vyprošuje,\nby sám ji potom mohl piti s rtů.\nZdeněk.\nDost, Trute, pil jsem jí a v mnohém kvasu.\nPředstavuje ho mlynářce.\nTrut, dávný druh, zde též však nový host.\nTrut kloní se.\nTo jest, když přítel našel něžnou kosť,\npak sám mne poslal k ďasu.\n— My setkali se sem již cestou v lese?\nMlynářka.\nVy byl jste, jemuž za směr děkuji.\nTrut.\nTož, paní, kdo by řek, když v noci se sem blíží,\nže peklem tím jde vlastně v malý ráj ?\nMlynářka. Já věděla, kam jdu.\nTrut lehce. A přec šla ztíží.\nJitka. Ba, Zdenku, paní chůzí znavena je.\nChci v lože vést ji již.\nMlynářka. Vy prominete.\nZdeněk. Ach ovšem ovšem; jen již ulehněte\na dobrý spánek dejž vám vlídná noc.\nMlynářka. I vám.\nJitka vedouc ji v levo.\nZde malý pokoj je — s tím vemte v dík.\nObě ženy v levo zajdou. Zdeněk dívá se zamyšleně za nimi.\nTrut přechází jizbu.\nT r U t.\nToť tedy hnízdo? Není špatné věru!\nPo čertech dobře se as lenoší\nv takovém malém koutku za večerů . . .\nCož, Zdenku?\nZdeněk obrátí se. Pravihs?"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2898, "texte": "Trut. Chválu rozkoši.\nJe toho málo, co já závidím,\nvšak zde mně bledne duše citem tím,\njak plátno na slunci.\nZdeněk uhýbavě. Ach ovšem, Trute.\nA zda jsi okolí již ve dne zřel?\nTrut ve svém. Ne, není div, že's dále nedošel.\nZdeněk. Proč dále ?\nTrut. Bůh sám ví. Měl's jisté roupy . . .\nA tak mně napadlo — ah, nápad celkem hloupý,\njak deklamovávaks, kam ještě dojít chceš,\na co tu v světě všecko provedeš.\nNu, není nejhůř skončit jako ty\nten hloupý žertík zeleného mládí\nv teplounkých loktech.\nZdeněk neklidné. Což ty, Trute, víš!\nTrut.\nÓ, vím. Vše vím. Ba věděl jsem již dřív,\nleč někdo nechtěl býti z lidské krmě živ,\naž čas mu vyhnal onu přepjatosť!\nZdeněk.\nDost, Trute. Vím kam biješ. Žertů nech.\nVždy tady soudem skřivdíš, dokuďs nežil,\na žití vzácný obsah nepoznáš\ns ramenem prostým jeho celé váhy.\nJe pravda, Trute, květy spadly již\na všecka pýcha jara. Budiž. Jaký žal?\nZa planý lesk ten osud víc mi dal:\nMám ženu, že jí není rovno v světě.\nTrut.\nJinému choti zkus jen toto říc',\na o dvou prvních již se dohodnete.\nZdeněk.\nDost možná; pravdu budem mít však oba.\nCo kdo ví o ženě, jíž nezve svou?\nŽe hezká je, že milá, srdečná,\nvšak jaké utajené poklady\njí v nitru leží — což on, divák, ví!\nÓ Trute — láska, když však otevřela\npanenské brány v onu svatou síň,\nkde oddanost' ve zlatých hrudách leží\na vane něhy vůně léčivá\na živý cit ve přímém proudu tryská\nsvůj vzácný obsah tobě nabízeje —\na Trute, pil-lis, moudrosť žití znáš\na zvíš, že v světa plných zásobách\nnic není, co by vyšší ceny bylo,\nnež nepatrný oddech ženy tvé!\nT r u t.\nA ušlí hodinou, pak v loktech drahé té\nhned pro celý věk zdřímneme si.\nZdeněk.\nZas již tvůj vtip se na mne věsí?!\nT r u t.\nNení vždy nepřítel, kdo z tepla štve.\n— Ticho. —\nZdeněk.\nA není třeba štvaní. Znám svůj cíl.\nI v nejžhavějším lásky hýření,\nkdy smysly, ve své hody pohrouženy,\npro všecko v světě lhostejný se zdají —,\nmně tanul před oěima, mluvil v sluch\na trhal mysl za svou dlouhou drahou.\nJe ve mně hloub než vlastní kořen bytí.\nToť nahá pravda, Trute, jak ji dím,\njež také s láskou mou je v plné shodě.\nT r u t.\nZnáš ale přec škubání po svobodě!\nZdeněk.\nPo mužných činech! Po svobodě — proč?\nCož spoután jsem? Kým? Svojí ženou snad?\nOh, slaboši, jíž bájkou tou se hájí!\nJá neznám oněch pout, a jsou-li přec,\npak moji sílu sotva vážou víc,\nnež ústa polibek.\nTrut. Leč pausu přijal's?\nZdeněk. Platil jsem jen daň,\njak každý živočich ji platit musí.\nNic víc, — lec také prost jsem dluhů mládí\na lehký z něho stoupám v mužný věk.\n— O Trute, brzy uzříš v úžasu,\nco činuchtivé síly ve mně kvasí\na kam, až kam se vypne po plodech!\nNechť bůh dá úkol, já se hlásím oň!\nJde o cenu, že proticenou žití ?\nJak kalich vína sázku přijímám!\nJde o výši, jíž Titáni kdys chtěli\na v bohorovné pýše vyhnaných\no nebes pláň válčíce s nebes vládci,\nbalvanům rovni, které vrhali,\nzpět káceli se, slabší, v Chára říš,\njenž s věčným trestem čekal padlé obry?"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2962, "texte": "Jde o nebe, o žárlivou tu výš?\nS úsměvem na rtech, tanče chci se bít\na musím stéci ony přísné brány,\na obránci jich v žasu mají zřít,\njak lehký vcházím v ně, ret na rtu té,\njež byvši ohněm bojci v zápasu,\nvítěze čelo nyní něhou chladí!\nChvíle ticha. Zdeněk rozpálen, bez hnutí. Jitka vstoupí\nz leva.\nZdenek dál v ohni.\nJdeš jakby samo kladné slovo v spor,\ntož šťastný osud sem tě ved, ó Jitko!\nO naše další jde. Ocestu, jež nám kyne,\nza cílem, jenž v mé budoucnosti vklán.\nA pravím, oba jdem. V témž souhlasu,\nJak zde jsme padli v sladké lože lásky,\nteď opustíme její teplý byt\na půjdem dál —: já vůle dráhy té,\nzrak její temnem, síla v postupu,\nty ve poledním žáru chladný stín\na nocí tichý dík.\nTrut. Co k tomu díte, paní?\nJitka slabě. Je mojí odpovědí tady třeba?\nZdeněk.\nr\nO vždyť ji tobě na rtech vidím již\na pít bych chtěl ji, nejen naslouchat,\nvšak vyslov, vyslov ji!\nJitka. Pak, Zdenku, tich mne slyš.\n— Víc oddána ti nežli houslím tón,\nvěrnější tobě než tvůj vlastní stín,\nv tvé službě šťastna, každým dechem tvá —\nZdenek vpadne.\nO vím ! Dík tobě, drahá. Však jen slovo teď:\nJdeš se mnou dál ?\nJitka po okamžiku. Ne, já jdu zpět.\n— Dlouhé ticho. —\nTrut. Jsem zbytečný tu. Promiň. I vy, paní.\nZdeněk rychle.\nNe, počkej, Trute, hned jdu s tebou již.\nPo okamžiku chladně k Jitce.\nTo, Jitko, znamená, že loučíme se.\nJitka tiše. Já vím.\nZdeněk. Že víš ... A více nedíš nic\nv omluvu mému sklamání se v tobě ?\nJitka. Nic.\nZdeněk. I tvá láska mlčí?\nJitka. Spí jako v hrobě.\nA nebuďme ji, Zdenku. Tichým krokem\nse rozejděmež, je-li nutno to . . .\nJe, pravíš mi — pak nech ji jenom spát!\nZdeněk.\nCož až se sama vzbudí v opuštění?\nJitka mdle. Kdo ví, co bude pak.\nZdeněk již v trpkosti. Tak lehce, ženo, díš\nco může životy nás obou stát!\nTak lehce, jak vy všechno pojímáte!\nZ povrchu živy, v něm jen zachyceny,\nbez hloubky kořenů se lehce přenášíte,\nta v nový zisk ta v nový požitek,\na díte, cit že vaše kroky vede,\nvšak jdete jen —\nJitka vážně. Kde žije bolest' větší,\njíž mírnit snad nám bude Bohem přáno.\nZdenek prudce vpadne.\nJen dobré slovo z plných zásob jich!\nObsah mu schází, cena přesvědčení\na pravdy váha. Kde je bolesť větší!\nJi měříš snad jak vzácné koření?\n— Kde byla v srdci kapka lásky jen,\ntam v rozloučení musí bolesť bít\nvždy celým mořem v břeh! Lze měřit to ?\nZnáš, Trute, ty snad míry oceánů?\nTrut. Pravím ti: jsem tu zbytečný a jdu.\nZdeněk V témž bolestném posměchu dál.\nNe, počkej přec! Tak vzácné divadlo,\nzřít muže zrazeného vlastní ženou\na ji pak vidět ještě chloubou plát,\ntak brzy nenajdeš. Mne samotna to baví!\nPo čertech humoru je v ženských rtech!\nA ty lkej víc — jen ještě výčitky !\nTa paní tam přec přinesla jich houšť?\nA řekla ti, jalťs byla květem tam,\naž přišel kdos a utrh' útlý vděk,\na starý hlídač lká teď dnem i nocí\njak podzimové nebe za letem?\nCož, zní tak pohádka?\nJitka odevzdaně. Doslova tak,\nvšak, Zdenku, pravda jinak mluví zas.\nTa dí mi, čím jsem, že jsem jenom tebou.\nV v\nZe za vse v sobě tobě děkuji."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1581, "texte": "Svůj obsah vliťs, kde prázdný kalich byl,\na vzácné ceny byl tvé duše dar.\nZnaPs rosu šeptat, kdy jsem srdcem prahla,\na stesk můj vždy hned našel těchu tvou —:\nže dnes mi ve tvář šleháš trpkostí,\njen chvíle vinna je, ne ty, můj stvořitel\na vlídný muž. Však dík i za tu vem,\njak za vše, za vše čím's mne\nLeč, Zdenku, jiný padl štěstím tím\na za ním jdu. Té staré duše rány\nmne volají, neb z mojí ruky jsou.\nSnad aspoň zmírnit je mně nebe dá?\nSnad stavit krve proud, jež v hřích mi teče?\nTam je mé místo teď, — ty jdi, kde tvé.\nZdenek přemožen.\nU tebe, Jitko, jen!\nJitka. Ne, Zdenku, u mne víc:\njiž v dáli, kam tě tvoje touha zve.\nA volný jdi ji, stoupej, dojdiž cíle,\njen v paměti mne, ne víc po boku.\nJiž s tebou nemohu ... I kdyby děd\ntu nebyl se svým bědným opuštěním,\ndál jiti nelze mi . . . mne tíží krok,\na není dechu tobě postačit . . .\nf\nO když's mne nesl, lehkou píseň svou,\núdolem vzkvetlým jara nádherou,\nco kdo z nás věděl, kam to všecko cílí!\nNe dost.. Jdi, Zdenku.. Skoněme již tu chvíli.\nBůh veď tvé kroky . . . Jdi a nech mne zpět,\nsvou píseň dozpívanou.\nToužím jen klid a věčné ticho teď.\nJitka ustoupila až ku dveřím v levo, oba muži u oněch\nv hloubi.\nTrut. My půjdem již.\nZdeněk. Hned.\nTrut. Paní, na shledanou.\nZdeněk tiše..\nVšak slovo dřív! Tys, Jitko, hovořila,\ncos jako ... jak bys svému zrání žila\na blížil se tvé sklizně čas.\nJitka. Ne .. . ne. Jdi klidně dál... To byl jen\nA s bohem. [touhy hlas.\nTrut. Zdenku, rychle!\nZdenek těžce vydechne. S bohem již.\nZdeněk s Trutem odejdou.\nJitk a klesajíc u dveří v levo.\nMlynářko! Mlynářko! Vaši pomoc!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "389 / 390", "page_fin": "389 / 390", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.4.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.3", "debut_caractere": 1040, "fin_caractere_exclue": 1056, "texte": "E. DÍTĚ.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c006", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "397 / 398", "page_fin": "397 / 398", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.5", "titre_corps": "NÁČRTEK K OBRÁZKU »SERENÁDA«.", "titre_sommaire": "NÁČRTEK K OBRÁZKU »SERENÁDA«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "JAN DĚDINA.\nNÁČRTEK K OBRÁZKU »SERENÁDA«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "401 / 402", "page_fin": "401 / 402", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.6", "titre_corps": "ELEGIE.", "titre_sommaire": "ELEGIE.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.9", "debut_caractere": 1583, "fin_caractere_exclue": 2194, "texte": "ELEGIE.\nJAN OPOLSKÝ.\níc neplač juž! Juž je vše dokonáno . . . .\nTeď podzim je a v hájích žloutne listí,\nje lehký mrazík pálí každé ráno\na vítr bolestný v nich ukrývá se, svistí.\nHleď! V cesty kamenité stře se jíní\na v kovošedých parách dálky jsou ....\nJen utiš se! My věrně stáli při ní,\nsvou konej šit se budem nevinnou.\nTeď podzim je! Juž není ani sledu\npo houfech ptáků, co nám pěli,\nmy máme v duších říš věčného ledu\na všecky kytky vonící nám zašl}r, zmrazivěly.\nVíc neplač juž, že květy zbledly, zkřehly,\nže s přišlou zimou zmizí docela,\nže smutné písně na život náš lehly ....\n»Umřela láska, umřela . . .«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "401 / 402", "page_fin": "401 / 402", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.7", "titre_corps": "TUŠENÍ.", "titre_sommaire": "TUŠENÍ.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.9", "debut_caractere": 2196, "fin_caractere_exclue": 2646, "texte": "TUŠENÍ.\nJAN OPOLSKÝ.\nLakové bylo jednou divné ráno:\nVzdálené housle někde tence lkaly\na myšlenky mé probudit se bályr\núzkostným tušením, že vše je dokonáno\ntam vedle v pokoji na vlhkých poduškách . . .\nTak bylo nebe nízké, skličovalo,\na světla bylo pod ním tolik málo,\nstesk jenom mizivý těch něčí houslí táli'.\nTakové choulící se, zakřiknuté ráno,\naž oči se mi odemknouti bály,\nže uzří někoho, koho se nenadály,\njenž řekne bled: »Je vedle dokonáno!«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "403 / 404", "page_fin": "407 / 408", "image_debut": 10, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.8", "titre_corps": "POŽITEK HAŠIŠE. AUTOPTICKA STUDIE OD KARLA PEDANTA.", "titre_sommaire": "POŽITEK HAŠIŠE. AUTOPTICKA STUDIE OD KARLA PEDANTA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2034, "texte": "POŽITEK HAŠIŠE. AUTOPTICKA\nSTUDIE OD KARLA PEDANTA.\n\nJistý dekadent, čta Baudelaira a nadšen\njeho chvalozpěvy v »Poěme du haschich« na tento\npodivuhodný jed Orientu, zaopatřil si pomocí\nsvých medicínských vědomostí, ne zcela bez ob-\ntíží, extrakt onen. Hodlal též jako Iránští fédaviové\nokoušeti pachuť ráje Muhamídova neb aspoň na-\nbýti stavu, rozervaným titanem nadsequanským\nnazvaného »rozšíření. svého Já«, a doufal tím\ndosáhnouti velikých účinků: zmocnění se no-\nvých, netušených myšlének a dojmů, jež by jeho\nsoučasné literární kollegy zahanbily a snížily,\nkdežto jej by svojí originalitou neb bizzarností po-\nstavily v přední řady pěstitelů vína Nového\nUmění.\nJsa obeznámen s fysiologií žaludku a chtěje\ndocíliti co možná nejintensivnějšího účinku, vzal\nasi gram onoho zelenavého, žluklým máslem\npáchnoucího těsta a zpracoval jej s nadbytečným\nmnožstvím cukru a cacaa v pastilku, jež se\ntakřka rozpadávala v prášek, majíc každou mole-\nkulu hašiše obklopenou úplně suchou hmotou.\nNeposnídav druhý den, polkl tuto cukrovinku\na zalil ji sklenicí šumivých prášků, věda, že voda\nrozpustí cukr, a že kyselinou uhličitou podrá-\nžděná sliznice žaludková uvolněné kakao s ha-\nšišem pomůže orgánu co nejúsilovněji vstřebati\ndo krve, do mozku a do všech nervů.\nO prudkém účinku, který na to následoval,\npsal zmíněný dekadent za několik dnů svému\npříteli následující:\n»První půl hodiny necítil jsem ničeho, obíraje\nse starým ročníkem jakéhosi illustrovaného listu;\npohlížeje na detaily jednoho dřevorytu, pocítil\njsem náhle, že kniha, formátu malého folia, jest\nmi před zrakem uškubnuta a posunuta asi půl\nmetru do předu, aneb spíše že já od knihy byl\njsem do této vzdálenosti zpět odstrčen. Pohlédl\njsem na oddálenou knihu, ale v tom okamžiku\nco její obraz dotkl se mé sítnice, byla ihned\nna patřičné místo položena; v pozření bezpro-\nstředně následujícím pak odskočila zase ode mne\nzpátky.\nZaražen těmito pohyby pohlédl jsem před\nsebe a zděsil jsem se nad lineární změnou, jíž\nmůj nábytek podlehl: úběžnice všech nadobzor-"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.11", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2209, "texte": "ných předmětů proti kardinálnímu zákonu per-\nspektivy odbíhaly od obzoru. K mému zděšení\npak po uvědomění si tohoto podivného útvaru\npočaly všechny tyto předměty stoupat do výše,\nkdežto podhorizontální s toutéž geometrickou\nzvrhlostí klesaly do hloubky. Chtěje rozpoznati\nvýši, do jaké se vyšvihnou, stopoval jsem vý-\nstup jejich; ony přešedše spěšně nižší zorná\npásma, dávaly se stále do rychlejšího letu, až\npřeseknuvše můj zénit, mizely daleko za ním\nv stupňovaně šíleném spěchu v nekonečné výši,\najá nemoha je pro přílišné napjetí larynxu sledo-\nvati, obrátil jsem se zpět k podobzorným před-\nmětům ; tyto pak zcela analogicky k prvním\nv ohromném letu překročily můj nadir, by zani-\nkaly, příšerně kvapíce v nekonečné hloubce.\nDíval jsem se sedě do oné hrozné propasti kos-\nmické, k jejímuž nedomyslitelnému dnu vše kol\nmne se nacházející spělo a náhle zajásal jsem:\nViděl jsem zcela jasně, že nekonečná výška jest\núplně totožná s protilehlou nekonečnou hloubkou,\na obě zároveň s nekonečnou dálkou, že tedy\nnení tří rozměrů, ale jeden, že neexistuje Nad,\nPod a Vedle sebe, ale jedině V Sobě, a uzřel\njsem tak prakticky dokázaný náhled filosofů\no subjektivitě našeho prostorového pojímání, dů-\nkaz fenomenality hmotného světa! Viděl jsem\ntak dostatečný příspěvek k důkazu hesla mystiků:\nJedno je vše, kterýmž se opíjel indický bramín\njako řecký filosof, středověký alchymista jako\nmoderní okkultik, a to již v prvních sekundách\nsnění hašiše! Jaké to skvostné myšlénky budou\nasi následovati! A radostně rozčilen, očekávaje\npříští výzkumy, uvědomil jsem si ještě několi-\nkráte totožnost tří rozměrů pohlédnutím do oné\nohromné výše a zase báječné hloubky, jež tvo-\nřily jedinou nekonečnou dálku a ulehl jsem na\npohovku, pohlédnuv dříve na hodinky; bylo za\nčtyři minuty osm.\nJakmile však složil jsem hlavu na polštář,\npočaly se kol mne tvořiti zelenožluté mlhy, po-\ndobné parám chloru a vzbuzující ve zření chvějný\npocit, který jsem již dvakráte zažil: jednou po\npožití většího množství santoninu, k vůli fysio-\nlogickému pokusu na sobě samém upotřebeném\na po druhé vždy při padání do hypnósy, při\nmých transcendentálních výzkumech používané.\nMlhy tyto houstly, stávaly se pomalu plastickými,"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4386, "texte": "hustými jako peří, jako kaše, jako těsto, zalé-\nhajíce mne svým tlakem a pomalu tříbíce se\nv příčné vibrující paprsky barvy indické žlutě,\njež se kupily kolem mého těla jakožto středu.\nPodobal jsem se slunci, z něhož vycházely ze-\nlenozlatové paprsky a ponořen v sebeobdiv, jejž\ntento můj zjev u mne vyvolával, zaslechl jsem\nstrašný sykot, podobající se vypouštění páry\nz lokomotivy. Zároveň s tímto pocítím, kterak\nz těla mi uchází studený vítr, činící dojem tisící\npraménků ledové vody z mých pórů prýštících,\npřed kterými paprsky zmizely. Sykot ustal a já\nv následujícím momentu shledal, že ovládám dva\nmozky, že myslím dvěma rozumy: jeden bídně\na těžce pracující a myšlénku jednu z druhé\nzdlouhavým processem úsudku a logiky vyví-\njející, kdežto druhý zcela lehce, bez jakékoliv\nnámahy fungoval, tvoře si bleskovým vnuknutím\ncelé nádherné myšlénkové světy. Mezi tím, co\nvšední onen mozek uvědomoval si polohu moji\nna pohovce, sdíleje nervům celého těla pocit\nbolestné únavy, vyšší mozek, aneb řekněme duše,\nchápajíc extase svatých, umělců a básníků, hý-\nřila v tajemných citových světech minulosti a\nbudoucnosti.\nCo jsem vše zažil! Každičká, byť sebe nepa-\ntrnější myšlénka, která se kdysi v mém mozku\nprojevila, vybavila se nejen v své prvotní síle,\nale nyní s jakou stupňovanou živostí! Plato by\nnalezl zde theorii svoji, že Ideje jsou tvůrkyněmi\nKonkrétna, úplně uskutečněnu, neboť každá my-\nšlénka, jakmile dotkla se předmětů reálných, si\nje úplně skutečně, se všemi požadavky smyslo-\nvých představ vytvořila, dodávajíc jim hodnotu\npravé existence a skutečného života. A což te-\nprve abstraktní věci! Umění, nesmrtelnost duše,\nzrod a smrt, Fátum, Jsoucno, ty, které mému\nmozku jsou jindy pouhými abstrakcemi, jež možno\ndle různého filosofického intellektu čímsi jiným\nnahradit, jejichž hodnota je pouze poměrná,\nohromná neb nepatrná dle výše jedince, jenž\nspojen jest s nimi myšlénkovými vztahy, ty stá-\nvaly se mě báječnými realitami, nepopsatelnými\npra normální pojmy, zveličujícími se do gigan-\ntických, ba .mohu říci clo kosmických forem!\nNedá se popsati, co vše jsem prožil; nejen\nže celý můj život defiloval ve mně se všemi\nsvými odstíny, ale já žil život tisíci, ba statisíci\nindividuí, o kterých kdys knihou neb rozmluvou\ndo mých mozkových palimpsestů byla vepsána\nzmínka : nestačily by na to ani folianty, ani biblio-\ntéky, neboť byla to taká ohromná řada dojmů\na pocitů, že vymyká se lidskému určování čísel-\nnému, a kterouž Baudelaire nazval zcela vhodně\n»Chuť nekonečnosti« ; okoušel jsem vskutku po-\nžitek věčného žití, postupný pocit to všech zá-\nchvěvů duševních, pithecantropem počínaje a pa-\nřížským umělcem dekadentem konče.\nV kom jsem všude žil! Byl jsem faraem a pro-\nžíval jsem všechny city smyslného tyrana, jenž\nk ženám bílým a vonným musil míti krev, jež\nby mu poněkud smysly rozechvěla; cítil jsem\npýchu Cheopa nad svojí pyramidou a hrdost\nRamsesů nad miliony usekaných pravic, ale byl\njsem též otrokem z ciziny přivlečeným a v lomech\nBeni-Hassanských pracujícím, který v chvílích od-\npočinku tesal na plochu skály v runách svého\nnároda svůj bol a stesk, svojí touhu po domo-\nvině a milence pro pamět budoucím věkům, a\nhlasitě jsem se rozčiloval, jsa moderní aegyptolog,\nnad nesrozumitelnými těmi klikyháky, jimiž šest\ntisíc let mrtví hlásají světu svoji přetrpěnou trýzeň\na muka. Já byl architektem Baalbekského chrámu\nslunce a byl jsem sochařem, jenž řídil dělníky,\ntesající Sfingu, hrůznou a usmívající, velebnou\na bizarrní, mlčky tajemství svá skrývající, nej-\nvětší to allegorii Lidského Osudu, jakou kdy\numělec stvořil!\nJá byl Antoniem, jemuž nádherné tvary Kleo-\npatřina těla tak zničily jeho prvotní bytost my-\nšlenkovou, že má manželka, mé děti, jmění, sláva\ntriumvirská, ba což dosud neslýcháno, má vlast',\nRoma, byly mě ničím oproti doteku mě spalují-\ncího masa této poslední Ptolomeidky. Vedle bo-\nlesti učence, plačícího nad hořící knihovnou\nalexandrinskou, cítil jsem nehoráznou radost\nvesnického chasníka z nového biče neb řvou-\ncího šátku na krk, a po požitcích Luculla, kde\nvypěstoval jsem si jazyk v umělecký nástroj,\nzkoušející odstíny vlivů potravin do nejmen-\nších smyslových detailů a tvořící tak našemu po-\nkolení neznámou hudbu chuti, obdobnou hudbě\nzraku a sluchu — dolehly na mne ponížení a po-\nroba statisíců Páriů a Čandalů, se všemi jejich\ntresty, jež jim byly za úděl v porušení božské\núcty vyšší kastě. • v,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "403 / 404", "page_fin": "403 / 404", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.8.1", "titre_corps": "PODZIM.", "titre_sommaire": "PODZIM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.10", "debut_caractere": 2036, "fin_caractere_exclue": 2057, "texte": "JULIUS MAŘÁK.\nPODZIM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "405 / 406", "page_fin": "405 / 406", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.8.2", "titre_corps": "SV. LUDMILA.", "titre_sommaire": "SV. LUDMILA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.11", "debut_caractere": 2211, "fin_caractere_exclue": 2232, "texte": "KASTNER.\nSV. LUDMILA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "417 / 418", "page_fin": "417 / 418", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.9", "titre_corps": "mění pro ony doby, v jaké uvedla mě hašišem", "titre_sommaire": "mění pro ony doby, v jaké uvedla mě hašišem", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "417 / 418", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4066, "texte": "mění pro ony doby, v jaké uvedla mě hašišem\nrozšířená představa? Co jsou aeony, co indické\nkalpy a co i asanky proti tomu úryvku Věcnosti,\nkterou jsem cítil? Marné všechno líčení, jen to\nmi věř, že žil jsem doby, proti kterým naše de-\ncilliony roků jsou pouhým drobečkem, pouhou\nkapkou proti oceánu.\nAle již dost popisování, které jest beztoho\ntak chudičké a ubohé oproti vidinám hašišového\nsnění; sdělím ti raději konec. Náhle z onoho\nstavu, kterým blížil jsem se božskosti, jsem rá-\nzem padl v bezvědomí; patrně jsem omdlel.\nJak dlouho mdloba trvala, nevím; ale když\npříšerná bolesť hlavy mě přinutila otevřití oči,\nseznal jsem, že onen dualism mozkový zmi-\nzel a že jsem až na onu pekelnou trýzeň ve\nvšedním stavu. První čin můj byl pohlédnout\nna hodinky, bylo za dvě minuty osm. Zděsil\njsem se: což snil jsem celých čtyřiadvacet hodin?\nAle pohled na kalendářík mi udělil neuvěřitelnou\nale úplně pravdivou jistotu: vše i s mdlobou\ntrvalo jen dvě minuty.\nUbezpečuji tě, že mluvím pravdu; již úcta\nk Poznání nedala by mi lháti. Ale varuji tě, po-\ndobný experiment na sobě provésti; myslíš za-\njisté, dvě minuty té extase neublíží a člověk\ntakřka praničeho neztratí; varuji tě jakožto přítel\nještě jednou. Kdybych ti mohl jen jedinou mi-\nnutu té následující hrozné bolesti celého těla, kde\nv každém nervu a nejvíce v mozku vězelo tisíce\nrozžhavených špendlíků, které provozovaly zu-\nřivý kankán, jen sekundu toho pozdějšího stavu,\nkde tělo zdálo se rozskakovati v jednotlivé atomy,\npřetrhávajíc svaly, žíly, nervy, kdybych ti toto\nmohl přepustiti na ukázku, co plných dvanácte\nhodin jsem pak vytrpěl, zajisté by tě taký nápad\npřešel. A to ještě nebylo vše; po utišení těch\nnejvětších bolestí přišel stav zmalátnělosti, kterou\nprociťují massy pod označením kocoviny, ale tak\ndůkladný, že se alkoholem na žádný způsob\ndocíliti nedá. Zdálo se, že všechna ta imagi-\nnární opilství ve snění své následky si ne-\nchala až na probuzení; bylo to zkrátka úplné\ntělesné i duševní zničení. Shledávám, že při po-\nžitku hašiše vznešené duševní požitky proti bo-\nlestem vysněným s bolestmi taktickými mají ve-\nliké minus a že člověk vždy tratí, chutnaje tento\nzvláštní jed východu.\nA nyní ti povím, co jsem já vůbec profitoval.\nVíš snad, že o hypnose officiellní lékařská věda\nničeho positivního neví, a že musí se nechati\nfilosofům rozličných jakostí, aby oříšek tento\nlouskali; četl jsi zajisté, že novější filosofové\nmonisti domnívají se, že jest to stav, ve kterém\nnaše pravé Já ležící v bezvědomí a vulgárně\nnazývané duší, přichází se všemi svými nádher-\nnými schopnostmi jasnozření k platnosti, potla-\nčujíc při tom naše vědomé, smyslově velice ohra-\nžené já. Ty jakožto člověk, jenž prošel řadou\nškol a má právo se nazývati vzdělaným, jsi se\ntakým domněnkám usmál a je odvrhl, ale já je\nvzal prostě na vědomí bez víry ale také bez\npohrdání. Avšak nyní opakuji ti, že při padání\ndo spánku hašišového jsem měl tytéž pocity,\njaké jsem vjímal při padání do hypnosy, až i na\nzření žlutých paprsků z těla vycházejících; při-\npomínám ti onen dualismus dvojích mozků, je-\ndnoho lidského myslícího a druhého vyššího\nintuitního a ukazuji na to, že vyšší ten mozek\npři tvoření myšlénkových extasí zároveň kontro-\nloval mozek nižší, že byl v něm, ale nikoliv\nopačně, ukazuji na schopnost konkretisace ideí\na realisování abstrakcí, tvořivé to nemožnosti\npro pouhý náš lidský rozum a vůli; nade vše\npak uvádím ti zrušení představ, prostoru i času,\njež s naší myslí jsou nerozlučně spojeny, a úpl-\nným seznáním, že jsou to představy, nám pouze\nsmyslovými orgány našimi vštěpované, které vyšší\nstanovisko může zcela lehce odstranit. Tím vším,\npodporován jsa sty jinými poznatky, nabývám\npřesvědčení, kterému přál bych si, abys věnoval\ntrochu více zkoumání a trochu méně skepse:\nNe ve vědomí a v rozumu, ale nad rozumem\nv bezvědomí, z kterého možno ji vyvolat hy-\npnosou neb prudkými alkaloidy, leží mohutná,\nnám neznámými silami opatřená bytost, jejíž\njsme ubohým, nedokonalým nástrojem k vyko-\nnání neznámého účelu a kterou jmenujeme chybně\na naivně Lidskou Duší! Buď zdráv!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c013", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "419 / 420", "page_fin": "419 / 420", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.10", "titre_corps": "NE KRÁSA ...", "titre_sommaire": "NE KRÁSA ...", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.14", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 863, "texte": "NE KRÁSA ...\nVLADIMÍR HOUDEK.\nT, bujné rozkoše, tak sladce svádějící\nna měkký, vonný mech — hloub k lesním tišinám\nVám vtiskly čarovný ten půvab v bledou líci —\nty Vaše rozkoše mne upoutaly k Vám!\nA něžné chvíle ty, ta krátká opojení,\nta láska kypící, ten oheň nejvyšší —\nto vše Vám v líci plá a nikdy nepromění\nse tento sladký vliv těch Vašich zátiší! . . .\nSvou krásou vítěznou Vy mne Jste neranila . . .\n— Ne, byl to opojný ten výraz ve zracích,\nsled Vašich rozkoší a cizí lásky síla —\nžár, Vámi prožitý mne jistou ranou stih'.\nJak vítěz, chvátící zbroj padlých útočníků,\nVy žár, cit milenců Jste vpila, ukryla\ndo svojí bytosti! A vaše oko v mžiku\ntou silou zdvojenou teď blesky vysýlá!\nÓ, jak má velkou moc to okamžité štěstí!\nTen v}?raz něžnosti již nevymizí snad,\nta pečeť rozkoše všem bude hlavu plésti\na jednou budete s tím rysem umírat!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "419 / 420", "page_fin": "419 / 420", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.11", "titre_corps": "DÁRKYNĚ DOBRÁ.", "titre_sommaire": "DÁRKYNĚ DOBRÁ.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.14", "debut_caractere": 865, "fin_caractere_exclue": 1894, "texte": "DÁRKYNĚ DOBRÁ.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nI o byla žena, pravá žena!\nI vyčetla mžikem z hloubi mýeh zraků,\nže krutě mne počalo mrazit v mé duši,\ni přikryla duši mou pláštěm své vášně,\nteplým a starým pláštěm své vášně.\nOh, věděla dobře, jak chudým darem\nten vyrudlý plášť dávno obnošený\nf \"V v\na jak se hodí jen pro dusi zimomrivou —\nvšak dala mi jej s dětinnou úěastí\na s úzkostnou péčí mladistvé matky.\nA viděl jsem ženy žebráků,\nna skloněných bedrách nosily v mrazech\nděti své zhalené spoustou hadrů,\nposledním zbytkem lepších casů\na samy kráčely v tenounkém hávu,\nže sotva jím přikryly nahotu vlastní,\nšly, přívalem vichrů šlehány ve tvář\na úžasem blbých a úsměškem sprostých.\nTakovou matkou byla mé duši.\nOh, proniklo ustydlou duši mou\nposlední teplo! Však viděla\ntmy závojem zářit mateřsky něžný,\nnad chudým svým darem tesknící zrak! . . .\n0 dárkyně dobrá, bosou nohou\na nekrytou hlavou ve vichřici\njak půjdeš zasněženou plání\na úžasem blbých a úsměškem sprostých? —\n1 duše má s pohledem vyčítavým\ntvůj hodila ve prach vyrudlý plášť!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "419 / 420", "page_fin": "419 / 420", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.12", "titre_corps": "NA DLUH.", "titre_sommaire": "NA DLUH.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.14", "debut_caractere": 1896, "fin_caractere_exclue": 2661, "texte": "NA DLUH.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJe žárné poledne. Je sama v dusné síni\na hledí oknem ven v to širé náměstí,\nkam sed dav holubů — a stále jiní, jiní\nse s věží snášejí. Zde v švitořivém ruchu\nje zrní klovat zří — pak náhle povznésti\na rozlétnouti se v tom žhavém vzduchu.\nA ve svou minulosť se myslí noří snivou.\nCož byl to vskutku hřích, že kdysi v prvním květe\nse muži oddala s tou duší důvěřivou?\nHle, holub divoký přec kohos našel v světě,\nkdo o něj stará se . . . Však ona, mladá žena,\njež vpadlá ňadra má a tělo zhubenělé\na vrásky množící se na ubledlém cele —\nje desce podobna, jež v koutě zavěšena\nve tmavé hospodě, kde zní jen drsné pění:\nv tu desku pokaždé se jedna cára píše\nza doušek vypitý jen na dluh, kradmo, tiše —\ncar stále přibývá — však kde je zaplacení?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "421 / 422", "page_fin": "421 / 422", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.13", "titre_corps": "ROBOTA NA DOMAŽLICKU.", "titre_sommaire": "ROBOTA NA DOMAŽLICKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "JAROSLAV ŠPILLAR.\nROBOTA NA DOMAŽLICKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c017", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "423 / 424", "page_fin": "423 / 424", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.14", "titre_corps": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "titre_sommaire": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3897, "texte": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\nI.\n»Vy se tedy pamatujete, slečno, jak jsem vás\nstopoval jako bledý, vytáhlý student, kdvž jste\nšia ze školy domu, jak jsem vás trpělivě násle-\ndoval v uctivé vzdálenosti, šťasten, že vás vidím,\nže jsem vám blízko? . . .«\n»Pamatuj i se, že jste mne i jednou dokonce\npozdravil, když jsem se ohlédla ve dvéřích.«\n»Hleďme!« ozve se mladý muž, zadívav se\nna veselou tvář své průvodkyně, jež bokem\nskoro se ho dotýkajíc, obracela k němu svou\nhlavu, koketně schýlenou, a srovnával v duchu\nonu dívenku vytáhlou, v krátkých sukénkách,\nhranatých mladistvých tvarů se štíhlou postavou\nslečinky, vyspělého, ladného poprsí, oblých ramen,\njež plnila tenkou látku saténových rukávů.\n»Tenkrát jsem byl blažen, pln růžových na-\ndějí, že budu šťastným ctitelem vaším.«\nS pootevřenými rty pohlížela na mluvčího sle-\nčinka, zvědava, co poví jí dále ty přísně stažené\nrty jeho.\n»Kdo by se byl nadál, slečno Olgo, že vás\nopět uvidím, ba že mi bude dokonce bydlit\ns vámi pod jednou střechou? Nevěděl jsem\no ničem, svěřiv úplně starosť o vyhledání bytu\nsvému soudruhu Hovorkovi.«\n»Mrzí-li vás to snad, pane Staňku ?«\nv\n»Proc? Ze jsem se s vámi opět setkal? Ten-\nkrát mne to mrzelo, že jsem vás ztratil. Zmizela\njste mi úplně s obzoru; přestala jste tuším chodit\ndo dívčí školy ?«\n»Odejela jsem tehdy s rodiči do Plzně. Přede\ndvěma lety jsme se opět přistěhovali.«\n»Tak. Ano, to je již několik roků! Tenkrát\nzůstavila jste v srdci malého studenta smutek\nv\na prázdnotu, i Časem ovšem vybledla vaše tvář\nv mysli mé, studie zaujaly všecku moji pozor-\nnost'; z blouznivého studenta stal se vážný\nčlověk. Vy jste zatím vyrostla v krásnou slečnu\n■— odpusťte, nechci lichotit, není to mým zvy-\nkem — odbyla jste si zajisté nějaký ten románek\nmladého srdce . . .«\n»Románek? Ne, nemyslete tak špatně o mně.«\n»Špatně! Bůh uchovej! Které srdce mladé ne-\nroz\"ezvučí se v píseň lásky aspoň někdy ? Což\npotom srdce, které uvádí v pohyb takovou živou\nbytosť jako jste vy, slečno! Vždyť z vás dýše\nzrovna jaro a vůně života! Každý záchvěv vaší\ntváře je úsměv, každý posun vaší ruky hravost',\nkaždé slovo vaše hudba! Slyšel jsem vás včera\ndoma i zpívat, být veselou, byl jsem svědkem\nvýbuchu vaší veselosti frenetické, uchvacující,\nkterá mne strhla sebou.«\nByla zářící, hořela vznícenou touhou, naslou-\nchajíc jeho řeči, jež omamovala její sluch, pro-\nlínala její duši.\n»Hle, dnes kdo se na vás podívá, řekl by,\nže vás to jaro sem vkouzlilo na důkaz své\nkouzelné vzrušující moci. Jaro, které těmi pu-\npeny tady kolem prýští, které vyzírá těmi běla-\nvými květy v trávě omlazené, které zpívá v těch\nkřovinách, stéká se stromů a tryská z té zky-\npřené půdy kolem, zrcadlí se ve vaší tváři,\nchvějíci se kvasem jeho mládí, silou jeho život-\nnosti.«\n»Ne, jděte,« odstrčila ho Olga, »zlobím se na\nvás. Hleďte, uvádíte mne ve zmatek. Cítím, že\nhořím ve tváři. Proč jste šel tak prudce do\nvrchu? Mohu za to, že se rdím, že jsem tak\nrozpálena. Teď sotva dechu popadám, aaah . . .\nah! . . .«\nKráčeli volněji serpentinou zabíhající k restau-\nraci na Nebozízku. Krůpěje potu zrosily Olze\nvíčka. Tváře hořely jí rudým mákem. Zastavila\nse znavena u lavičky, jichž tu řada k odpo-\nčinku zve, a vrhla se na ni, držíc ruku na ňa-\ndrech, zrychleným tempem pracujících.\nStaněk se posadil vedle ní a nemohl zatajit\nzálibu, již skytal mu pohled na její rozkošné,\nrozechvělé tělo. Pozoroval živost' dlouhých řas\njejího výrazného oka, jež brzy jako by k snění\nuléhaly, zastírajíce mělký, slzami porosený důlek\npod okem, brzy opět se vznesly a rozestřely\nnádherný vějíř dlouhý a sametový po klapkách\nočních, dovolujíce pozorovateli popatřiti v tůň\noka, hlubokého, rozšířeného vášní. Pozoroval\ntáhlou šíji její, pokrytou sotva znatelnými za-\nhnědlými chloupky a pocítil nezkrotnou touhu na-\nchýlit se k té šíji a přitisknout na ni žíznivé\nrty. Smyslové opojení uchvátilo jej tak mocně,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c018", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "433 / 434", "page_fin": "435 / 436", "image_debut": 17, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.15", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5080, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n— Felix Jenewein. Stalo se u jisté části naši žurna-\nlistiky zvykem, že ona berouc někoho do své ochrany, spílá\nvšem ostatním. Máme příkladů dost a dost, z nich uvedeme\njeden: Uprka byl zneuznáván — napíše se o něm vřele\npsaná stať a vedle této stati, kterou s radostí jsme vítali,\ni poznámka, kde se všeobecně řekne: »Jistá a velká čásť\numělectva pražského uzavřela proti Úprkoví kartel na umlčení\njeho uměleckých, nebezpečných kvalit,« ne aby přibilo se\njednání jednotlivce, bylo-li takové, nýbrž aby nejširší vrstvě\nvhodila se urážka v tvář. A druhý :\nDnes napíše pan Kamper »pěknou, vřele psanou stať«,\nvěnovanou Jeneweinovi, této uchopí se řada listů, v nichž\nvynechá se vše, co v článku o Jeneweinovi pěkného, a útočí\nse nadávkami na celou veřejnost. Abychom v těchto čistě\nžurnalistických kruzích předešli podobnému obvinění, jaké\nu Úprky jsme konstatovali, zaznamenali jsme nejen jménem\n»Volných Směrů«, ale jménem »lidí, kteří zároveň s námi\no domácí umění se interesovali« (viz »V. S.« sloupec 336.),\nže byla zde řada znalců, kteří talent a umění Jeneweinovo\nuznávali. Poněvadž však řádkům našim podkládán smysl jiný,\ndokonce závistivý a těm, jichž jménem psány, vytýká se, že\nnic pro J. neudělali, připojujeme několik poznámek, opaku-\njeme ne jménem »V. S.«, ale jménem »znalců«:\nBylo to v době, kdy dle článku p. Kampra vydělal Jene-\nwein ročně 60 zl., bylo to v době, kdy páně Kamprovi ko-\nlegové, jako v illustrovaných listech rozhodující umělečtí kri-\ntikové a redaktorové nepřijímali Jeneweinovy obrázky pro své\nčasopisy; v této době našli se znalci, kteří uznávajíce\numění jeho, přičinili se, aby zabezpečili mu místo učitelské.\nUznáváme sami nejlépe, že místo to vzhledem k umění Jene-\nweinovu naprosto je nedostatečné, ale tolik nedá se upřít, že\nbylo to jediné, co bylo možné, a že i to pro J. mělo v teh_\ndejší jeho situaci trochu důležitosti. Krátce po tom upozor-\nněny prostřednictvím znalců vídeňské kruhy na Jene-\nweina a tím dostalo se z Vídně J. státní zakázky. Svému\nvelkému umění a porozumění, které vídeňské znalecké kruhy\nproň mají, děkuje J., že i na dále ve [Vídni je uznáván a za-\nměstnán.\nA u nás? Stalo se, že státní objednávka, oltářní obraz\npro chrám chrudimský byl Jenneweinem svému účeli odevzdán\na v chrudimském kostele umístěn. Na popud českého žurna-\nlisty v květnu 1896 bylo tamže zahájeno pravé křížové ta-\nžení proti Jeneweinovi, ba navrhováno, aby sebrala se sbírkou\nsuma na nový obraz, který by nahradil Jeneweinův.\nKde zůstala tenkráte ostrá péra žurnalistů, která ve své\npřesile a mocném vlivu jistě ubila by ten osamocený hlas\nsvého kolegy? Byl to zase jen »z n a 1 e c«, který musel zastati se\nJeneweina vzdor tomu, že mohl předpokládati, že i jemu od-\npoví se článkem, psaným tónem feuilletonu »České Stráže«.\nV téže době, kdy český žurnalista ve své »tuposti a ne-\nchápavossti« po Jeneweinovi házel kamenem, dobýval si J.\nsvým mohutným uměním ve Vídni uznání.\nPak teprve otevřeli se i u nás oči, ale ne oči veřejnosti,\nkterá dodnes Jeneweina neuznává, ani těch, jichž jménem\njsme se ohražovali, nýbrž oněch lidí, kteří dříve mlčeli.\nTo chtěli jsme konstatovat.*\n— Spolek architektů a inženýrů v království\nČeském uveřejnil v denních listech ze dne 20. t. m. pro-\nvolání, jehož důležitost plně uznáváme a z něhož následu-\njící v krátkém obsahu podáváme:\n»Spolek architektů a inženýrů pokládá za svou povinnost\nz ústraní a v zájmu členů svých architektů přihlásiti se o po-\nzornost a vážnost, která stavu tomu právem náleží. Poměry,\nkteré se u nás při živnosti stavebné průběhem doby vyvinuly,\njsou nezdravé.« Po důkladném rozboru těchto poměrů uvádí\nprovolání dále: »Proto je nutno učiniti opatření, aby stavětí\nsměli lidé netoliko technicky, nýbrž i umělecky způsobilí a\naby orgánové k dohledu určení bděli nad výkony co nej-\npřísněji. Komise umělecká, která jest poradním sborem rady\nměstské, nechť bdí přísně nad tím, aby předložené projekty\nhověly požadavkům uměleckým v každém směru; nechť vy-\nžádá si prostředkův, aby projekty, jí schválené, byly také\nv jejich intencích a bez odchylek umělecky prováděny.«\n»V otázkách většího dosahu nechť získávají se návrhy\ncestou soutěží slušně honorovaných a zhotovení plánů\nstavebných nechť nesvěřuje se osobám konkurrence se ne-\nzúčastnivším bez důležité příčiny.\nMěsto naše stojí před velkými úlohami stavebnými. Bylo\nby na čase, aby se konečně trochu vážněji přihlíželo ku\nstránce umělecké, jinak postaví se město, které bude smutným\npamátníkem stavu, v němž nalézalo se umění stavitelské za\ndoby nynější. Ale vina toho nebude nikdy hledána v nepřízni\ndoby a v nezralosti náhledů rozhodujících orgánů, nýbrž je-\ndině nynější generace umělecká bude odpovědna za skvrnu,\nkterou se pyšná královská naše Praha znešvařila. Stalo by\nse tak neprávem !\nO v/O /V ' •/.\nA spolek architektu a inženýru v král. Českem vidi je-\ndinou odpomoc v tom, vzchopí-li se všichni architekti k ráz-\nnému činu a přičiní se, by zjednána byla náprava. Jsou to\n\n* Podotýkáme, že nepodepsané články nejsou záležitostí toho\nči onoho jednotlivce, ale celé neza kuklené redakce."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1361, "texte": "povinni nejen sobě samým jako umělci, ale i královské Praze\na vlasti české jako s}mové její.\nNa základě důvodů předeslammh svolává spolek archi-\ntektův a inženýrů v král. Českém počátkem podzimního ob-\ndobí sjezd architektů z království Českého, na\nkterém by se poukázalo: 1. na nesrovnalost postavení archi-\ntektů vůči podnikatelům a nepochopení jich se strany staveb-\nníkův; 2. na nutnost řádného dodržení konkurrenčního řádu\npři vypisování veřejných soutěží.\nPředstavenstvo Spolku architektův a inženýrů usneslo se\nzkoumati při všech veřejných konkursech podmínky a dopo-\nruČiti členům svým, aby se konkurrence buď súčastnili aneb\nzdrželi. Posléze podniknuty budou vhodné kroky v příčině\nrozřešení otázky velkých státních staveb v Praze.« — — —\n— Stavba justičního paláce v Praze. V denních\nlistech uveřejněna byla zpráva o tom, že vláda se konečně\nrozhodla postaviti justiční palác na místě nynějšího finančního\nředitelství (nároží Hybernské ulice, Josefského náměstí a Po-\nříčí). Při tom trpce žalováno na to, že stavba tato zadána býti\nmá vídeňskému architektu (Forstrovi) bez ohledu na naše\narchitekty domácí. Chápeme úplně ten stesk a sdílíme obavu,\nže tato zpráva jako pravdivá se potvrdí, zůstane-li při pouhé\nzprávě novinářské a neuznají-li naši páni poslanci za dobré\nv té věci dřív než bude pozdě ve prospěch sil pražských\nzakročiti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "435 / 436", "page_fin": "443 / 444", "image_debut": 18, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.16", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.18", "debut_caractere": 1363, "fin_caractere_exclue": 6021, "texte": "VÝSTAVY.\n— K uctění památky nedávno zemřelého B. Wachs-\nmanna uspořádána jest v Saloně Topičově malá vý-\nstavka z jeho umělecké pozůstalosti. B. Wachsmann byl malíř\nkrajinář, který s porozuměním pěstoval architekturu. Na stu-\ndijních svých cestách po leta shromažďoval spousty velice\ncenného materiálu, z něhož jen část jest vystavena. Celá serie\nlistů, jak architektur, tak studií krajinářských jest nejjedno-\ndušším materiálem, tužkou, kreslena. Detaily gotických staveb,\nperspektivy dómů, studie stromů, skal, vše studováno pečlivě\na s láskou. Nedivíme se, že při tak úsilovné práci dospěl W.\nv kresbě ku manýře. Mimo to vystaveno několik návrhů, do-\nfotografiemi hotových předmětů. Jsou to hlavně ná-\nřadí liturgická, mešní roucha, oltáře a pod., adressy, před-\nměty umělecko-průmyslové, stavby kamenné a p. Vlastní talent\nkrajinářský B. Wachsmanna objevuje se v aquarellech. z nichž\nněkteré jsou velice barevně a široce nahozeny. Naproti tomu\nvystavené olejomalby jsou slabé, a zdá se, že ani s dosta-\ntečnou láskou tuto techniku nepěstoval.\nVýstavu doplňuje řada originálů nových Gerlachových\nallegorií. Ve \\ydání tomto zastoupena je řada našich umělců,\njako: Klusáčka, Preislera, Špilara, Švabinského,\nMaška, Nováka, A. Liebscher a. Na danáthema: Víno,\nHudba, Láska, Tanec komponovány jsou dekorativní paneaux,\nkteré dle individuality umělce buď jen dekorativně jsou po-\njaty, buď myšlenkově vedle toho i novým způsobem řešeny.\nŠvabinského triptychon upomíná trochu na některé anglické\nmistry; v nich dokonale ovládá i barevnou delikátnost. Druhé\ndvě kresby zamlouvají se nám svojí poetickou náladou. Dobře\nkreslené a komponované jsou kresby ostatních vyjmenovaných\nautorů. Trochu již naučenou kresbu má A. Liebscher a v kom-\nposici některé z jeho allegorií dopadly skoro jako illustrace.\nVedle těchto jsou vystaveny práce některých Němců.\nO Stuckovi z vystavených jeho kreseb mohl by si divák\nuciniti špatný pojem; vystaveny jsou jeho mladší a také ne\nty nejsilnější práce; Kopay zdá se nám příbuzný v kresbě\nA. Liebscherovi. Dier řešil svoji hudbu po způsobu prerafae-\nlistů, ač jejich poesii ni delikátnost nevystihl.\n58. Výroční výstava Krásou mné jednoty pro\nv\nCechy v Praze. — (Konec.)\nKaván Fr. (c. 103 — 134—158) podává nám ukázky nad\nmíru svědomitého studia svého, kterým s plnou pravdivostí\nsvoje »úryvky z přírody« předvádí. Jest tak svědomitým,\nbarvy jeho tak silně zdají se nám odpovídati přírodě, že\nzabíhá tam, kde provedení přílišnou svědomitostí trpí, činíc\ndojem suchý, monotonní. Všecko jest nepopiratelně věrně na-\nmalováno, věrný obraz přírody, avšak nechť přijde též k plat-\nnosti slovo umělcovo, nechť ukáže, jak jako básník pochopil\npřírodu.\nHolub (210 — 242 — 255) prozrazuje tutéž školu, totéž\nnazírání jako Kaván. I v pracích jeho viděti jest neobmezená\núcta k přírodě a oba dva mají něco tak příbuzného ve vi-\ndění, že by mohly bratry býti. Nežádáme romantism, naopak\nmluvíme rádi o něm, poněvadž uměním moderním již dávno\npřekonán, ale suchá interpretace působí na oko únavně; ví-\ntáme však, pokud v nich vidíme tyto ukázky, s radostí, že\njmenovaní krajináři ještě stále cítí potřebu studia přírody a\npokud nám nezbraňují doufati, že časem v obrazech jejich\nvedle věrně malovaného kusu přírody ještě přídavek subjekti-\nvního nazírání a cítění nalezneme.\nDvořák B. (č. 123) po prvně snad nachází se v řadách\nvystavujících umělců, kteří stupňují naši naději v mladý kraji-\nnářský, svědomitému studiu oddaný dorost. Ve vystaveném\njeho obraze více než u předešlých hleděno ku náladovosti,\njakož i nepřeháněné barvitosti.\nF. E n ge1m u 11 e r (č. 102) vystavuje pendant k loňskému\nsvému pohledu ve starý park — »Babí léto«. Z nepochopi-\ntelných příčin octnul se obraz v takové výši, že opravdu\ntěžko nám o něm svůj soud pronášeti — nezbývá než znova\nopětovati stesk na umísťování, jejž jsme při začátku tohoto\nreferátu uvedli. — Engelmuller jest bezmála opakem před-\ncházejících; kdy oni volili sobě látky předmětem žádných\nnároků nečinící, vidíme u tohoto nádherné partie, které místy\naž příliš »partiemi« nám býti se zdají, obestřené však ná-\nladou ku předsevzaté látce pevně se přimykající. Místy snad\nnevadila by větší sytost barevná. Č. 149, Touha, Hoře,\nKlid pojmenované, slovům našim výše uvedeným přímo vý-\nrazu dává. Tří náladové věci v jeden celek spjaté barevným\nsladěním svým i látkou vyvolati mají a také v nás vyvolá-\nvají ty různé ony pocity duševní. Krajiny tyto, jež ač kom-\nponovány, přece opírají se o studium dle přírody, nechávají\nnás tušiti, že Engelmúller tíhne k volnějšímu nazírání na\npřírodu a především ku platnosti přivésti chce vlastní své\nindividuelní cítění, které vždy mluviti má z práce umělce."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "437 / 438", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6093, "texte": "Ant. Slavíček (c. 253 — 541—586) jest bez odporu\nnej citlivějším malířem skutečných, nevybásněných nálad.\n»Zelné pole« (c. 253) nečiníc velkých nároků, jest delikátní\nv barvě, lehoučká dálka i hlávky v popředí sytě a přec vzdušně#\nladně a přec správně zbarveny; v technickém podání neoby-\nčejný chic. Z celku září taková radost ze svěže zbarvené\npřírody, že bychom si přáli, aby z té živě cítěné radosti ba-\nrevné Slavíček neslevoval. V přízemí pak pověšené další dva\nobrazy mají i jiné ještě přednosti. Prvý z nich č. 541 »Ná-\nlada« vyznamenává se neobyčejnou harmonií celku, v níž tón\npříliš zběžně načrtnuté figury měkký akkord barevný ladně\ndoplňuje. Silou barvy i světla zvláště svěže působí druhý\npřipomenutý obraz (586), pohled na střechy »Františ-\nit ánského kostela v Bechyni«.\nV. Jansa překvapil nás letos velice příjemně. Jsme již\ndávno odchováni Knůpfrem a proto nechávají nás Jansova\nmoře, vždy přec trochu tvrdá, chladnými. Nemá se prý srov-\nnávati, avšak kdo se tomu ubrání? A tak těžko snáší srov-\nnání jeho »moře« Č. 136 s Knupfrovými svítivými vodami.\n»Rybník« č. 261, největší snad práce Jansova, jest věc, u kteréž\nnutno se zastavit. Je i při velkých svých rozměrech plna\nopravdové nálady a zanechává silny7 dojem. A to něco zna-\nmená.\nKarel Liebscher letos vystavuje jednu ze svých nej-\nvětších věcí, jaké kdy namaloval, »Udolí říčky« (č. 905).\nNeodepřel jí ovšem ani tentokrát onu teplou barvitost, na\nkterou paleta jeho si již navykla, ale svedl ji a udržel přece\nv dobré náladě celkové.\nVáclav Březina zůstává věren svým interieurovým\npartiím a má plnou pravdu. Dokazuje, že správné je vzdě-\nlávat to pole, jež těší a jež je osobité naproti tomu — nási-\nlím do něčeho cizího se nutiti. Březina dělá patrné pokroky\na jeho »Zimní krajina« to v každém směru, jak technickém,\ntak koloristickém plně dokazuje.\nJam Her čí k (č. 200 — 201 — 100) vystavuje portrait mladé\ndámy s posou velice nenucenou, pak veliké paneau » Va-\nfli ta s« a menší studii. Můžeme říci o obou prvých, že jsou\nco nejsvědomitěji malovány a do posledka provedeny beze\nvšeliké újmy lehkosti malby. Nemýlíme se zajisté, tvrdíme-li,\nže při obraze »Vanitas« nešlo tak HerČíkovi o to, rozmnožiti\ntouto mnohokráte již malovaný předmět novým nějakým hlu-\nbokým pojetím, že nešlo mu o to, malovati »plenér« se všemi\nzelenými a modravými reflexy, nýbrž že úlohou jeho bylo,\ndokonale namalovati ženský akt za stávajících poměrů v ate-\nlieru umělcově — atributy pomíjejícnosti pak že měly býti\npomocníky při žádoucím vyplnění plochy. A takto předse-\nvzatou úlohu vykonal Herčík zúplna: Kresba aktu je dehý\nkátní, modelace co nej úplnější, barva lehká a sladěná.\nV. Hradecký zastoupen studií ze židovského města,\nkterá pověšena jsouc v poslední řadě, volá po naléhavé ná-\npravě v rozvěšování. Nevíme opravdu, proč práce rázu Rexova,\nneb pánů stejné kvality zatlačovati mají kvalitativně daleko\nlepší výkony. Studie Hradeckého žádných nároků nečiní, ale\nvyhovuje úplně svému obsahu a líbí se nám sevřenost ná-\nlady, která dobře' starým těm zdem sluší. V přízemí pak za-\nstoupen dále II. listem z cyklu »Dědictví pariů«\n(karton) se zřejmou snahou po jednoduchosti a velikém po-\njetí. Tvrdé ovládání uhlokresby zůstane vždy charakteristi-\nckým v pracích Hradeckého.\nK. Tů m a poslal letos na výstavu »S oudr u h y v povo-\nlání«, v technice i koncepci docela úchylné od svých dosud\nvystavovaných genrů vojenských. Nemíníme, že by se byl stal\nv uměleckém snažení K. Tůmy nějaký převrat a že od ny-\nnějška nastoupí dráhu styíisty; vystavený obraz je spíše\nvzpomínkou na akademická studia za ředitele Svertse, po níž\nopět dostaví se přilnutí ku genru malíři nejbližšímu.\nJako úplného romantika jmenujeme Lad. Nováka, vypra-\nvujícího osmi kolorovanými, starý dřevoryt napodobujícími\nperokresbami pohádku o »Kováři a smrti«. Vypravování\nNovákovo je plynné, plně srozumitelné. V jasné kresbě a leh-\nkém koloritu pozorujeme, že se Novák dopracoval k určitému\nsvému stylu, který spojen s něco studiem přírody zajisté ma-\nlíři-vypravovateli znamenitě poslouží. — Podobně mohli bychom\nříci o K. L. K1 usáck o v ý c h »návrzích ku gobelín ů m«,\nna nichž patrno, že umělec více mysli a méně studuje, při\nčemž se stává, že to, co jasně obrázkem ať vážně nebo saty-\nricky řekl, pro nedostatek formální delikátnosti nepovšimnuto\nzůstává.\nR. Pollak vystavuje dvě dobré studie: »U toillety«\n(ě. 155) a »Před procházkou« (ě. 207).\nIv. Šimůnek zastoupen aquarellovými portréty (c. 507\na 578); malý formát úlohu portrétu značně stížil, ač zase\novládání materiálu usnadnil; podoba dámy v jednoduché póse\nzdá se býti dobrá. — »Scéna atelierní« (c. 617) jako celek\ndobře se representuje. Technické provedení akvarellů Šimůn-\nkových vyznamenává se až upřílišněnou pečlivostí a čistotou,\njíž malíř za příliš velikou cenu dosahuje, upadaje místy\nv úzkostlivost, místy v suchost.\nJ. ryt. S krami ík (ě. 122 — 171 — 254) drží se osvěd-\nčených cest a vzorů, jimž, neklada si vyšších požadavků,\nv mnohém se přibližuje.\nJako portretisté dostavili se mezi jinými na letošní vý-\nstavu také Th. Hilšer, Ant. Vácha a Jo s. Ženíšek.\nAug. Terš vystavil dvě olejomalby, z nichž ona »Domů«\n(c. 264) vyznamenává se lepší kvalitou.\nV. Trskův genre »Při ohnícku« (c. 350), aě po-\nněkud tvrdý, mnohem výše ceníme, nežli letošní věci\nBartoň kovy, při němž bychom opravdu litovali, kdybychom\nse měli domnívati, že už přešla doba jeho »Rekrutů«.\nŽenská kolonie malířek domácích representovala se letos\npoetem i jakostí vystavených děl velice čestně. V popředí\njich nutno staviti sl. Laukotovu a Lindnerovu. Při Zd.\nBraunerově již zvykli jsme na určitý, stále se opaku-\njící přednes i barvu; H. Emingrová zamlouvá se dobrým\npastelem; svěží barvou maluje L. Kleimondová; P. Mařá-\nková chápe se s rozhodnou odvahou portrétu; Sayfertová\nvystavuje studii mladé hlavy v »plenairu« ; Suchar do vá-\nBoudová podávajíc ukázku svoji malby figurální, mzapo-\nměla přidati k ní lepší kus svého umění, široce nahozené květy.\nNa konec abecedního tohoto vyjmenování klademe jméno\nF. Zahradnické, kteréžto místo však nesluší nikterak je-\njímu barvou svěžímu »Slezu«."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "439 / 440", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6462, "texte": "Jakkoli účastenství ciziny na letošní výstavě rudolfínské\nnení právě zvlášť šťastné, přece nacházíme v ní několik vy-\nnikajících děl, které musí býti pobídkou umělcům domácím\nk napjetí veškerých sil v tuhém zápasu o palnlu vítězství.\nZ umělců proslulých zastoupen zde v první řadě Dan tan\nvelikým monumentálním dílem, onen Dantan, od kterého\naž dosud vídali jsme jen obrazy menších rozměrů, pravé\nto však perly vzduchové, barevné perspektivy (hrnčířská\ndílna, dílna sochařská a p.). Nevíme, zda najde se druhý,\nkterý tak vládnouti dovede šedivě lomenými tóny, aniž by\ntyto přeháněl do modra a fialova, jak obyčejně vzduch ma-\nlovati vídáme. Stojíce před obrazem letos zaslaným »Cas\nprchá« (č. 962) spatříme kus země a vzduchu tak znamenitě\nvystiženo, že marně je tísní lištny, kterými jsou orámovány.\nY popředí na svahu sedí Adam a Eva, od nich v pose ku\npředu nakloněné vzdaluje se gigantická postava Saturnova —\nčas — kolem něhož a v jeho šlépějích mlhovitě zvedají se\nchomáče amoretů — potomstvo. Vzdušné postavičky dětí ma-\nlovány bez přeslazení, celek pak ovládnut nevšední jedno-\nduchostí.\nThema obrazu Aug. šl. Brandise (č. 904) — »Kla-\ndení Krista d:o hrobu« bylo již tak často od starších\ni mladších mistrů malováno, že jest nebezpečno znovu se naň\nodvážiti a je novým nějakým způsobem luštiti. Mluvíme-li\npak o obraze Brandisově, nutno nám říci, že není právě\noriginelnost obrazu jeho nejsilnější stránkou, ale za to vy-\nniká hloubkou své nálady. Na obraze tomto podán jest zcela\nmoderní názor o zpracováni látky; nezříme tu figury, které\nby lomily rukama v přehnaných pósách, ale za to v celkové\nnáladě i nehybných postavách onen vyšší, těžký, tichý, maje-\nstátní bol, který není mocen ani slova ani výrazu — apa-\nthii . . . S figurami jeho, truchlí příroda, a tyto zase jakoby\njen částka podřízená, řekli bychom »němou«, temnou svojí\nskvrnou, doplňují akkord nálady. Umělec obrav si za úkol\nnáladou na cit náš působiti a pomocí jí děj vypravovati cíle\nsvého plně dosáhl. Po stránce technické dovedně ovládl i detail,\nkde toho jevila se potřeba. Tělo a hlava Kristova barvou a\nvůbec celou správností svojí zvlášť dokazují předcházející\nstudium umělcovo. Méně zamlouvá se nám druhým obrazem\n»Z kostela P. Marie« (č. 460); zdá se nám býti nějakou starší\nprací, ač i zde znatelný jsou stopy pro jeho nynější nazírání.\nH. Bus se representuje se třemi pracemi, jež na zajíma-\nvosti a snad i poučnosti byl)'' by získaly, kdyby byly pově-\nšeny vedle, nebo aspoň blízko sebe. Veškeré tři obrazy jsou\nnáladové; nejzvučnější akkord uhodil v »Soumraku na\nmoři« (č. 901). Při »Hřbitovní náladě na Sici 1i i« (číslo\n390) litujeme, že zavěšena v loggii, na místě to, kde už ze\nzásady — jako na místě hanby — obrazy nepovšimnuty zů-\nstávají. Hřbitov malován za sálavého úpalu slunečního; z bujné\navšak jakoby uschlé vegetace v malebné nesrovnalosti jedno-\ntlivé hroby označujíce trčí po různu kříže; vzduchová per-\nspektiva monotonní pláně hřbitova znamenitě zachycena.\nNauen snad poprvně na výstavě naši se objevuje, za-\nstoupen portrétem, který na první pohled zájem uměleckého\ndíla sobě vynutí raffinovanou noblessou svojí. On skrývá\nv sobě šťastné luštění uměleckého problému : interier, veškery\npředměty i bílá náprsenka a rovněž tak maso ruky i obli-\nčeje, vše sdílí jeden příjemný tón barevný, z něhož výborné\ntrefená hlava a znamenitě vymodelovaná ruka vyniká. Z jednot-\nného barevného akkordu vane živý klid v akkordu pravé\nnoblesy a distinkce, vlastností to, které portrét tento i pů-\nvodce jeho tak vynikajícím činí, pro něž zasluhuje, aby\nnámi byl zapamatován a přáli bychom si jej na zdejší vý-\nstavě ěastěji viděti. Proti obyčeji upozorňujeme tentokráte na\nšťastnou volbu a sladění rámu s portrétem, čímž půvab obrazu\nvelice zvýšen.\nSchmidt J. vystavuje tři obrazy Jeho portrét hraběnky\nE. nejvíce se nám líbí. Obličej široce malován, honosí se\njakož i ruce svítivostí pletě. Rovněž dobře malován jest černý\nhedvábný šat. Pojetí jest šťastné, působíť zcela nenucené. Por-\ntrét rozluštěn obrazově. Velký obraz rázu dekorativního\n»Caritas« (c. 18) téhož umělce působí sice ladně, avšak\nnevyniká nijak originálností. Tělíčka dětí jsou velmi pěkně\nkreslena a modelována, ale barva jejich vyzněla do hnědá,\nčili jest to plain-air v atelieru malovaný. Správněji v zbar-\nvení vedl si při třetím svém obraze nazvaném »V 1 é t ě«\n(č. 68). Mladá matka s děckem na rukou v bílém šatě se\nprocházející, jest delikátně vycítěna; na bílém rouchu i na\nhlavince dítěte cítíme reflex zeleného okolí; celek zdá se nám\ntrochu jednotvárně provedený.\nV tomtéž sále vystavena výborná kvalitou svojí krajina\nslečny Alžb. Eickenové (c. 31) »Když příroda k odpočinku\nse klade«. Působí velmi přirozeně správností zbarvení svého\na seriósností s jakou zde příroda podána. Přednes jest pa-\nstósní, energický, v ničem neprozrazující ruku ženskou. Voda,\nhluboko zbarvena, jest v klidu svém stejně výborně nama-\nlována jako nacervenalé suché roští, které potok vroubí a\nkteré zmíněným tónem svým vyslovuje celou náladu kra-\njiny této. Krajina jest velice malebně viděna a chová v sobě\nznačný kus poesie. Mimo tento ještě dvěma jinými obrazy\numělkyně zmíněná svědectví nadání svého nám podává. Jsou\nto obrazy »Motiv z Piccardie (č. 294) a »Ve vsi« (č. 375),\nžel Bohu sdílí tyto stejný osud, jako ony zmíněné vystavené\npráce Busse-ho; jsou také zavěšeny na chodbě, kde ani pra-\nvého světla se jim nedostává, ani pro malou vzdálenost je\ndosti oceniti nelze. I na obrazech těchto nápadný jest smělý,\nširoký přednes, vysoce malebné vidění a opravdu umělecké\nnazírání. Ale pro práce takové u nás pořídku nacházíme po-\nrozumění.\nFr. Courtens vystavuje tři obrazy (č. 15, 36 a 48)\nObraz č. 48 »Ranní práce« oživen jest figurami žnoucími\nobilí. Courtens, umělec zvučného jména, prostě pracemi svými\ndokládá výši, která jemu přiřknuta. Nálada ranní se svojí\nrosou a mlhou opravdu se vší čerstvostí, podána obvyklým,\nširokým, u něho virtuosním přednesem. Zde zase třeba jen\nohlédnouti se po okolí a ihned působí na nás pravdivost a\npřesvědčující síla přírody jeho, kterou on nám prostřednictvím\nindividuelního vidění svého podává.\nDettmann velice štědře obmyslil letos výstavu naši,\nzastoupen neméně než 19 obrazy; jest virtuosem štětce v pra-\nvém slova smyslu a umění jeho technické úžasné. Stejně\nsouverenně počíná si v části krajinné i figurální. Při tak znač-\nném počtu prací, jakým roku letošního se representuje, jest\nvšak jedno patrno: malba jeho jest všude stejně zdrobnělá"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "441 / 442", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.21", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 6223, "texte": "ať pracuje v popředí či v pozadí, pak libuje si v náladách\nněkdy příliš s jemnými šedivými tóny šera, kdy prchlo plné\nsvětlo a nastala vláda neurčitých tónů. Delikátní kousky\nbarvy jeho byly »Kachny pod třešňovým stromem«\nč. 421 a »Polní cesta« č. 550. Místy řeší i docela moderní\nproblémy barevné ku př. »Modrým potokem«; více illustra-\ntivně působí »Národní píseň« (č. 415).\nHistoricky pečlivě studovanou a moderně malovanou věc\nzaslal letošní vítěz v konkurenci o Reichelovu cenu ve Vídni\nR. v. Ottenfeld č. 207. Je těžko přehlédnouti na výstavě\npoctivou tu práci, která technickým provedením a svou celko-\nvou náladovostí ze svého okolí na se sama upozorňuje.\nDelug vystavuje velmi dobrý obraz se zdařilou náladou\npod názvem »Březnové větry« č. 509. Jest to obraz ve-\nlice zajímavý, široce viděný, velmi dobrý v pojetí a nálada\njest též velice zdařilá. Pohyb figur jest nenucený, přirozený.\nNa obraze patrna je snaha vystihnouti různé nuance bílé\n(matka s děckem v náručí v bílém, postavena opět proti bílé,\nvětrem nadmuté plachtě). Celek obrazu chová v sobě seriosní\nsnahu a dobrou uměleckou hodnotu.\nVeliké nároky činí a málo z nich plní W. Gers on, který\nvystavuje v přízemí »Ná vr at Kazimíra Spravedlivého,\nkrále polského, na trůn (č. 907) a v prvním patře do-\nkonce nesympatický tryptich »La Syréne« (č. 71 — 73).\nVelice dobrým portrétem zastoupen F. Rump 1 er (č. 205).\nVedle některých méně pozoruhodných experimentů malo-\nvaných (studie č. 848) vystavuje Orlík několik pokusů lep-\ntaných, které stěží mohou s ostatními, v dolejší místnosti\nvystavenými pracemi toho druhu koňkurovati.\nC. Charlottě Wahlstrómová zastoupena »Západem\nslunce« (č. 431), jejž způsob přednesu činí vynikajícím,\nčímž jedině tolik nálady soustřediti mohla. Tu nezříme\nžádného detailu, všechen zřetel obrácen jest k celku, který\npastosní rozhodností tractamentu a sytostí barevnou vyniká.\nJest to poeticky vycítěný akkord při západu slunce.\nDále ještě budiž vzpomenuto krajiny Ad. To mm asi\n(č. 17) »V březnu«, která rovněž vyniká celkovým svým\npůsobením. Sluneční effekt na tomto obraze malovaný a kon-\ntrast jeho se širokými vrženými stíny dosti dobře umělci se\npodařily. Ještě lépe však zdá se býti vystihnut správností\nsvojí tón zelené pláně, která bez všech detailů, jedině správ-\nným stupňováním sytosti neb tuposti barvy honosí se vý-\nbornou vzduchovou perspektivou. Celek velice malebně jest\nviděn a jednoduchými prostředky vyjádřen.\nOd L. L. Hoffman na viděli jsme již lepší věci. Leč\ni z letošních dvou jeho prací vane mnoho pro něj karakte-\nristické melancholie a citu, že mnohem raději k nim se vra-\ncíme, než k těm mnohým lépe provedeným věcem.\nPři pohledu na vystavené obrázky Maxo v y pojati musí\nkaždého cítícího výtvarníka úzkost — — — Stáří vzalo od\nněho strašnou daň.\nDále v zadním sále vystavuje nejspíše nějaký obchodník\nobraz Munkaczyho, který jen sumou za něj požadovanou\nje pozoruhodný.\nSch1i ch 11 in g vystavuje letos slabé věci. Pro oči velice\nv\nnebezpečnou a přímo odpudlivou jest jeho »Ženská podobizna«.\nRovněž Le emputten letos slabším obrázkem zastoupen.\nOSichelovi zmiňujeme se jen proto, že našel se zpo-\nzdilý člověk, který za 2500 zl. (?) .jeho bezcenný obraz »Utěcha\nv tónech« koupil.\nPoprvé ve větším počtu na výstavě naši vystupují skot-\nš t í malíři. Jsou zde zastoupeni: Mac Stevenson (číslo\n482—493 — 495), John Lochhead (č. 474—484—496), H.\nD. Daig (č. 475 — 477), Andr. Black (č. 478 — 494), E.\nSherwood-Calve rt (č. 489—515), Mary Spence (číslo\n479—490), R. J. Browe (č. 481) a lepší A. K. Browne\n(č. 483 —491), konečně ještě L. V. Wat e 1 in (č. 476), James\nKerz-Lawsen, Thom. Corsan Morton a J. R e i d-\nMurroy; umělci tito representují nám ne směr, ale jistou\nškolu; hříšno jest, jak s jejich obrazy nakládáno: vtěsnány\njsou v tak nevkusné rámy, že žádný z nich k platnosti ne-\npřichází; místo aby s rámem harmonicky v celek sladěn}'\nbyty, ubíjejí tyto hrozné rámy po většině to, čemu vlastně\nprospěti by měly. Musíme se upřeně na náladu obrazu za-\ndívat a vynasnažiti se úplně si rám odmysliti, abychom jen\nčástečně je pochopili. Skorém všem společno jest jich vysoce\nmalebné nazírání na přírodu, hlavní zřetel obrácen jest k ná-\nladě a líčení klidu přírody; ve volbě svých prostředků, vymy-\nkajících se vší úzkostlivosti, jsou zcela bezohlední ; jedině do-\ncíliti to, co chtějí, jest jim vůdčí snahou, ať často definitivní\nvýsledek jest technickou záhadou. Na krajinách Mac S t e v e n-\nsona zvláště obdivujeme se harmonickému klidu, který\nv sobě neobyčejně mnoho kouzla i půvabu chová a který na\nprvní pohled obrazy jeho tak zajímavými činí. Co dále na\nvrub výborné quality, vlastně specificky umělecké quality\njich pracem přičítati dlužno, jest volba sujetu. Nezříme tu\nnic pestrého, nic křiklavého, vše, i slunce jest stlumeno,\nvše chová v sobě poetický klid a noblessu. Nejsou to otrocky\nkopírované kousky přírody, ale krajinné nálady viděné\nvýborně uměleckými individualitami.\nSochařství zastoupeno letošního roku mezi 950 úhrnně\nvystavenými kusy 32 čísly, tedy ve velkém nepoměru k ostat-\nnímu umění. A to, co došlo letos, jakož i leta předešlá, kdy\nvelká plátna vystavují se ve dvoraně, užíváno bývá po vět-\nšině k dekorování obrazů a ke zřizování jakéhosi vstupu ku\ncelé výstavě. Uznáváme úplně dekoraci květinovou, ale tak\nvystavovati plastiky, jako v Rudolfíně, neviděli jsme nikde.\nBuď je věc špatná a pak se nepřijme — aneb je dobrá a\nproě ji potom jednak přikrývat květinami, jednak zbavovat\ntoho jinak dost rozptýleného světla množstvím palmových\ndeštníků.\nPřede všemi jinými uvádíme poprsí hraběte Lva\nThuna od Jos. Myslbeka. Poprsí to pro vídenský parla-\nment určené skvěle dokazuje, jakým monumentálním účinkem\nlze daný, jinak dost nevděčný motiv hermy rozluštiti. A právě\nto, že při onom opravdu monumentálním provedení portrait vy-\nniká takovou pravdivostí a živostí celku i detailu, to je před-\nností díla tohoto, které výborně repraesentovati bude českého\nmistra ve vídenské konkurenci. Vedle mistra i žáci jeho\nJ. Pekárek a J. Mařatka poprvé vystavují. Tento re 1 i ef\nPiet y, (vyobr na sl. 409.), onen skupinu »P r vní z p o v ě ď«\n(vyobr. na sl. 355.). Skizza tato s velikým citem provedená\nvystihuje ve výborném pohybu duši, jak zpovídajícího tak"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "443 / 444", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.22", "debut_caractere": 166, "fin_caractere_exclue": 5772, "texte": "obzvláště děvče, které v celé komposici výborně je podáno.\n(Skizzovité podání toto nenalezlo na mnohých místech pocho-\npení, jakoby skizza sama o sobě nemohla být uměleckým\ndílem.) Se zajímavým pokusem dostavil se F. Bílek. Vysta-\nvuje studii typu z okolí Tábora ve dřevě provedenou. (Vyobr.\nna sl. 369.) Svérázný tento umělec, který opovrhuje ustá-\nleným spůsobem spracování dřeva, pokusil se ne bez tech-\nnických obtíží ukázati, jak on techniku tu si představuje.\nVýsledek je velice příznivý, neobyčejnou přirozeností půso-\nbící, a můžeme jen se těšiti, dočkáme-li se vyplnění jeho slibu,\nže některou z příštích svých větších prací ve dřevě provede.\nSkizza »Allegorie na naší dobu« odpovídá úplně názorům\nautora článku »Confiteor umění« v časopisu Nový Život uve-\nřejněného. Vedle těchto prací upozorniti dlužno na portraity\nV. Amorta, které považujeme za nejlepší práce tohoto umělce.\nZúmyslně pomíjíme práce prostřední a slabé, byť po-\ncházely i z ruky umělců tak světově vypěstovaného jména\njako Eberlein.\nKu konci podáváme krátkou zprávu o finančním výsledku\nvýstavy. Uznává se všeobecně i z Vídně, že Praha je umění-\nmilovné město, že trh umělecký zde je velice vyvinutý, do-\nčítáme se o tom též v lokálkách našich denních listů a proto\nsestavili jsme si malou statistiku, kterou předkládáme.\nUměleckých děl umělců Čechů prodáno celkem 12 za\n4255 zl., Němců a cizozemců 49 za 15244 zl.\nAť hledíme na cifry ty z toho neb onoho stanoviska, vždy\npro uměnímilovné kruhy naše špatná to bilance. Dvojí je zde\nmožnost: buď naši kupují jen naše věci a pak je to smutné,\nkdyž v naší největší výstavě, salonu, jak pomalu jsme si již\nzvykli říkat, prodá 80 umělců Čechů, kteří výstavy se súčast-\nnili, 11 uměleckých děl za 3255 zl. (částku 1000 zl. za\nSkramlíkův obraz pro galerii společností zakoupený od-\npočítáváme). Opravdu tomu nelze ani věřit a proto nemožno\nnám jinak než předpokládati, že naši mecenáši kupují i cizí\numělecky cenné věci. Těšilo by nás, kdyby skutečné umění cizí\nzískáno bylo našim salonům, nejsme tak nepřející a předpo-\njatí', abychom neuznávali některých předností umění cizího,\nprohlížíme-li však seznamy zakoupených věcí, seznáme, že\npo většině kupují se k hanbě naší práce jako Ostermannova,\nSichel atd. vzdor ceně 2500 zl. Či stojí umění naše, pokud\nse nám v Rudolfinu jeví na nižším stupni než cizí? Uvá-\ndíme v odpověď jen tolik: bylo by to možno, když umělci\nnaši právě ve světové konkurenci vítězí? Kdo vysvětlí nám\ntedy fakta, že umělci musí voziti své práce z výstavy nepro-\ndané? Jmenujeme zde jen Hynaise, Knupfera a Alše, který\nu příležitosti vydání svých prací veškerou žurnalistikou tak byl\npřijat a doporučován; z mladých pak jen jak nám napadá:\nBílka, Engelmullera, Pekárka, Švabinského, Schussra a Ur-\nbana. Proto tedy jmenovaní i ostatní umělci svědomitě praco-\nvali, aby P. T. obecenstvu za 30 kr. vstupného výsledek\nsvého namahání ukázali. Je to smutné faktum, ale je to naší\npovinností, přibiti je ku haně naší intelligence. A při tom\nkaždoročně veřejně s výčitkou bývají v referátech vypočí-\ntávána jména českých umělců, kteří nevystavují.\nVedle veřejného prodeje existuje v Rudolfinu ještě jakýsi\npodporovací spolek pro umělce, zakupování výher pro sloso-\nvání Krasoumné jednoty. Poněvadž každé slosování je záleži-\ntostí obchodní, jest samozřejmo, že Krasoumná jednota i svoje\nza obchodní považuje. Jinak opravdu nedovedli bychom si\nvysvětlili, jak je to u umělecké společnosti vůbec možno, že\numělcům za práce v katalogu v obnosu 10.295 zl. ceněné\n(ku kterým přičísti dlužno ještě několik set zlatých za obrazy\nzakoupené »na prodej« označené) nabízí celých 6660 zl. —\ntedy 64% prodejné ceny, z které však dle stanov spolkových\ndalších 5% spolek nečlenu za prodání sráží. Obdrží tedy\numělec za dílo své v hotovosti 59% ceny, kterou při nynější\nkonkurenci tak jako tak co nejnižší stanovití nucen jest.\nPokud máme informace z kruhů domácích, přesvědčili jsme\nse, že opravdu nabízí se obyčejně polovina kupní ceny; zbylo\nby tedy 9% na umělce cizí, s kterými snad přece společnost\nstydí se tak zacházet jako s našimi, kterým opravdu nezbývá,\nnež nabízenou částku přijmout.\nUznáváme, že každý tolik dá, co může, ale je-li to jed-\nnání umělecké společnosti vůči umělci správné, to je jiná\notázka. K tomu připojí se však občas i jiný úkaz. Obrazy\nk slosování vyhlédnuté ponechávají se poslední dny obecen-\nstvu k překoupení — a tu stává se někdy, že taký obraz, když\nna něm cedulka společnosti se objeví, stoupne na ceně\nv očích kupujícího. Myslíte, že dostanete za něj kupní cenu\n1000 zl.? Ne, ale řekne se: umělec rád ho dá za 500 zl., nu\na je-li náhodou kupující kavalírem, přidá 100 zl. a má obraz\nv ceně 1000 zl. za 600 zl. I v tomto slosování učinila spo-\nlečnost sama statistiku, vyjmenovala jména domácích umělců,\nod nichž díla koupena. Prodejná cena jich obnáší 8255 zl,\n(vedle několika v katalogu »na prodej« uvedených), zbylo\ntedy na cizí umělce 2045 zl. My z našeho stanoviska ovšem\nuznáváme, že »Krasoumná jednota« jako společnost utrakvi-\nstická má povinnosti vůči umělcům Němcům z Cech, a ty\ntaké nevytýkáme; konstatujeme, že dle našeho počtu zakou-\npeno bylo od Čechů za prodejnou cenu 4870 zl., od Němců\nv Čechách rozených za 3545 zl., od cizích za 2045 zl.\nLitujeme, že nemůžeme podat oproti tomu nějaká fakta,\njak dejme tomu ve Vídni pro tamnější slosování zakupovány\nbývají věci naše; pokud naše vědomosti sahají, nepamatujeme\nse, že by kde byla česká věc našla v tomto smyslu odbytu.\nAle snad chce Krasoumná jednota tímto ohledem k cizině\ndáti jí příklad, jak ona má se k naším umělcům chovat.\nNašim zbožným přáním je, aby se jí to poštěstilo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "443 / 444", "page_fin": "443 / 444", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.17", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "443 / 444", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.22", "debut_caractere": 5774, "fin_caractere_exclue": 6165, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n— Soutěž na upravení průlomu na místě býva-\nlého domu »U Klíčů* na Malé Straně. (Viz »V. S.«\nsl. 252.) Porota umělecké komise na radnici pražské rozhodla\no došlých čtyřech návrzích jednohlasně takto: Cena I. 600 zl.\nuděluje se projektu prof. J. Podhajského pod heslem »Pražské\nmotivy«, cena II. 400 zl. projektu s heslem »Vanitas« od\narchitektů R. Křiženeckého a J. Hrádka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c022", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.18", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 521, "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme; zbytečno tudíž připojovati po-\nštovní známky. — Rukopisů nevracíme. — Zásilek nedosta-\ntečné frankovaných nepřijímáme. — ,\nDva listy . . . Bude uveřejněno, jakmile bude místo. —\nJiří. Bude dle možnosti zařaděno. — Zkalená f Ještě ne-\nstačí, ale nedejte se odstrašit. Z Vašich věcí nejlépe se mi\nlíbily »Hřbitovní trávy« z první zásilky, ač ve formě značně\nslabé. — Sv. Pokračujte. — Byl frvní máj. — O. C. —\nV. C. (Tobě\") — V. Sch. (Mnich, Hudba.') Nehodí se. — /. O.\nv N. P. Díky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.19", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.24", "debut_caractere": 523, "fin_caractere_exclue": 2239, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nAdam Asnyk: Kiejstut, tragedie v pěti jednáních, přel.\nFr. Vondráček. — Sborníku světové poesie sv. 51. — Nakl.\nJ. Otto. —\nSamuel Taylor Coleridge: Skládání o starém\nnámořníku. — Christabel. — Kublaj chán. — Přeložil\nJ. V. Sládek. — Sborníku Světové Poesie sv. 52. — Nakl.\nJ. Otto. — Cena 50 kr.\nJóza Skalák: Přirozená práva národů a česká samo-\nstatnost. — Nákl. spisovatele, v Praze. — Cena kr.\nDr. Jan Slavík: Proč dovoláváme českého stát-\nního práva? — Nákl. Dr. Edvarda Grégra. — Cena 20 kr.\nBoh. Bauše: Pohledy do dílny přírody. Matice lidu,\nročník XXXI. sv. 3. Nákladem dra Ed. Grégra.\nv /\nKafkův illustiy průvodce po království Českem, díl\nprvní, Česko-saské Švýcarsko. Nákladem Dra Ed. Grégra. —\nCena 50 kr.\nSeznam knih a časopisů vydaných nákladem Saska a\nFrgala ve, Vél. Meziříčí. —\nRatiboř. Neodvislý list politický pro zájmy kralohrade-\nckého kraje. Red. Fr. J. Peřina. Roční předplatné 12 korun. —\nVzorník xylo- a fotozinkografického ústavu Jana\nVilíma v Praze.\nÚstav Vilímův, který za deset let svého trvání stal se\nnejen nejlepším českým závodem svého druhu, ale čelí ví-\ntězně i soupeřům v cizině, rozesílá vkusně vypravený vzor-\nník s dvaceti ukázkami rozmanitých reprodukcí dle člských\noriginálů a fotografií. Přátele tohoto listu není teprve třeba\npoukazovati na výbornost prací ústavu Vilímova, jest časopis\nnás sám dobrým jejím dokladem — upozorňujeme zejmena\nna reprodukci Švabinského perokresby v čísle minulém, kde\nskvěle překonány velké které perokresba tohoto spu-\nsobu zinkografii působí. — Úhledný vzorník Vilímu v jest\nspíše milým albem než prostředkem reklamním a obchodním\na zajímá laika stejně jako umělce výtvarného, vděčného za\nvěrné rozmnožování jeho prací."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-07-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-07_01#c024", "volume": "bmtnaan_1897-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.24", "debut_caractere": 2241, "fin_caractere_exclue": 3303, "texte": "3\nA\n(s\n(T\nv/i\nPAMÁTKY VÝTVARNÉ\nCeskoslovanské výstavy Národopisné r. 1895.\n(L\nmu\ni\nSESIT IV.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby,' výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby,, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vychází ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích. 12 sešitů\no 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním sešitu ná-\nležitý text a seznam. \\j\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\n••••'' 0 I\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na ře-\nko mando vanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. 1*70 r. m. — Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povolili nižádných srážek.\nv\nw\nM.\nX)\nm"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.1", "texte": "ČERVENEC.\nROČ. I., SES. 9.\nMĚSÍČNÍK UMĚLECKÝ\nK 9\nVYDÁVÁ\nSPOLEK.MÁNES\"\n/ '■ ;■*\n' . . / , /"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.2", "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nJaro Hilbert: Scéna z trilogie »Pěvec«\nJan Opolský: Elegie. — Tušení.\nKarel Pelant: Požitek hašiše.\nVladimír Houdek : Ne krása. — Dár-\nkyně dobrá. — Na dluh.\nVágl. Maria Schwab: Novými proudy.\nFeuilleton: Drobty z dopisu přátel.\nIv illustracím. — Zprávy umělecké. —\nVýstavy. — Soutěže umělecké.\n\nILLUSTRACE:\nE. Dítě: Studie.\nJan Dědina: Náčrtek obrázku »Se-\nrenáda«.\nJul. Mařák: Podzim.\nJ. Kastner: Sv. Ludmila.\nJos. Mařatka: Pieta.\nEmil Holárek: Spálení knih Wiklefo-\nvých.\nWiesner: Obálka.\nPreissig: Obálky.\nKavánek:- Obálka.\n\nVOLNÉ SMĚRY vycházejí poslední pátek v každém měsíci o 3 arších. Roční předplatné obnáší 6 zl.,\npoštou 6 zl. 40 kr., půlletní 3 zl., poštou 3 zl. 20 kr., Jednotlivé sešity prodávají se po 60 kr.\n■« • , ; ' .. i * '\nPéci a nákladem spolku »Manes«. — Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda.\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. — Administrace a expedice v Praze, v Tůních c. 8 —II.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Karel Mašek, Praha-I. Rudolfovo nábřeží čís. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nSCÉNA Z TRILOGIE »PĚVEC«. —\nNAPSAL JARO HILBERT.\n\nMenší ložnice s dveřmi v hloubi a v levo. Okna\ndo červnové noci otevřená, pod nimi lože.\nJitka sedíc na loži, opřena o pelest\" dívá se ven.\nTak dusno. Skoro mdlobu noc ta dýchá,\na přece . . . jaký silný na všem klid.\nMladistvá matka dříme nyní zticha.\nSpi, země, spi a měkká buď tvá lícha,\nBůh ráčil v sny ti hvězdy rozsvítit.\nVolně s úsměvem.\nBláznivá ... Do tmy tady hovořím!\nTa stará Jitka vždy se znovu hlásí;\na přec jí zbylo ve mně málo asi\npo tom, co znám, po tom, co vím.\nTicha okamžik.\nMně zdá se, slyším kroky. (Z okna.) Zdenku, ty ?\nNic. Nikdo. — Zdenku!\nMlynářka (z vencí.) Návštěva se hlásí.\nJitka. Kdo, ženo, jste?\nMlynářka. Mlynářka z Poohří.\nJitka přiskočí ku dveřím, otevírá a živě vítá.\nDál! Dál již pojďte, milá paní!\nMlynářka vstoupí.\nTak zas vás jednou vidím, jaký ples!\nMá zlatá dušinko, v té noci dnes\nsem sama jdete? Sama? Bez průvodu?\nMlynářka. V celém jejím počínání chlad a upjatosť.\nVšak bloudila jsem také hodně již,\naž jakýs muž mi cestu ukázal,\n\nE. DÍTĚ.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nřka, že k vám též jde; pak se ale ztratil,\na už se stmívalo —\nJitka. Ach ano, tmělo,\na co srdéčko strachu vytrpělo !\nUvádíc mlynářku, živě hovoří.\nJsme tu tak mimo svět a samý hvozd nás svírá;\nv těch leží naše chýžka ztracena.\nKdo o ní ví? Ta, ona stařena,\nči dítě, které v lese houby sbírá.\nZdeňkovým přáním bylo tak se vyhnout lidem.\nChtěl sám být... se mnou sám ... aje tu kliden.\nM1 ynář k a. Co vy ?\nJitka. Já s ním.\nMlynářka přísně. Že vy?!\nJitka zalekle vzhlédne k ní.\nTak divně se mne ptáte!\nMou všecku radost' chladem poléváte . . .\nSotva vás poznávám.\nMlynářka chladně. I já vás ztěží, Jitko.\n— Ticho. —\nJitka s domluvnou prostotou.\nAch nemluvte tak. Přišla jste přec v míru?\nv\nCi byl by mně vás vzal ten krátký čas?\nMůj bože . . . trocha lidských vírů\nhned nerozdvojí mne a vás.\nTak jsem se těšila, až zas se sejdem jednou,\na touhy bylo, že jí vlhal zrak!\nTen chlaa je splátkou,... vy s tou tváří lednou ?\nNe, viďte, ne, jen zkoušíte mne tak.\nMlynář ka. Jste zdráva ?\nJitka pohlédne na ni dlouze a pak s chladem :\nDík. A vy?\nMlynářka. Vše u nás v starém chodu.\nJitka. Tož šťastno.\nMlynářka. Doufám. Díky za zájem.\nA že se neptám já po vašem . . . štěstí,\nmně promiňte; leč sama pochopíte,\njak těžko nesla bych tu odpověď,\nbyť padla sem či tam.\nJitka popuzena již, se schválnou ledabylostí:\nPřec lehko je ji dáti.\nNení ho víc, než kolik já ho mám.\nJsem šťastna, věřte. Třeba v hříchu,\njak vašim očím život můj se zdá —,\njsem šťastna. V lásce nalézám svou pýchu\na u Boha jsem milost' nalezla.\nPřed světem kleslá, jím jsem v přízeň vzata.\nOn ví, co bylo ... do duše mi vidí\na nesoudí hned, jak je zvykem lidí.\nv\nCi byl by mne tak přízní obsypal?\nMně muže dal ? Dal lásky teplý svit\na plný, neochvějný klid?\nMlynářka až do dna pobouřena, s hlubokou vášní vypadne.\nVy lžete, Jitko! A byť v modlitbě,\njíž vaše chlubná slova krýt se chtějí —\nvy z duše lžete! Zvuk jich vypůjčen,\njak všechen klid váš je jen podvržený\na není, není z vás! O štěstí mluvíte mi ?\nv\nZe jeho hebké květy kvetou tam,\nkde fičí mrazný vítr výčitek?\nPrůhledná maska, sebepřelhávání,\nvše, vše spíš, jenom přímá pravda ne!\nO Jitko, vy, jíž srdce usedalo,\nkdyž travný stvol jste v kroku zlomila,\nvy že jste šťastna teď, kdy v pekla tříšť\nzlý čin vám změnil onen útlý sval ?\nv\nZe klid v něm leží roven požehnání ?\nv'\nZe spravedlivý Bůh vás v přízeň vzal?\nJitk a ve výbuchu hněvu.\nCo chcete, paní! Kázat postní slzy,\nhříchu nebylo a není víc,\nnež co ho prýští z dětských zřítelnic?\nPo moji stopě jdete s výčitkami?\nNa lidskou sudbu s rukou rozpřáhlou?!\nMlynářka chladně již.\nNi toho stín —, jsem prosta v}>čitek.\nA co mne vede sem, jen pozdrav je,\njejž odevzdat mi bylo svěřeno.\nTen nesu . . . ovšem, pýše malý dar,\nleč dárce jeho nemá vskutku víc,\nco vykraden byl až do samé duše.\nv\nZeny utkají se pohledem; okamžik jen a již Jitcina hlava se\nsklání.\nJitka sotva slyšitelně. Dědoušek .. .\nMlynářka. Ano, on. — Ó jak vás hledal,\nkdyž se Zdeňkem jste tehda uprchla!\nPřed lidmi plachý, v nocích bloudil krajem,\njak by vás přece někde najít měl\na v hanbě zoufající zvednout z cesty!\nJá často viděla ten temný stín\nse krásti kolem nás. Vzpřímený z prvu,\njak bolesti hrdě vzdoroval,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "393 / 394", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\npozvolna hroutil se pod její tíhou.\nBylo jí příliš pro tu vetchou plec!\nTu slzy tekly, které zem jen pila\na žaloby lkal jeho svadlý ret,\nže samy hvězdy, věčně lhostejné,\nse chvěly hrůzou ve svých výšinách.\nJitka mezi tím usedla na židli, s hlavou spadlou na stůl.\nMlynářka pokračuje po malém oddechu.\nPovinnost' padla ovšem; také všechen styk.\nNikoho k sobě více nevpustiv,\njak staré zvíře s smrtnou ranou v těle\nsám trávil bolesť ve svém úkrytu.\nJak dlouho asi, sama spočtěte si!\nAž před týdnem se zjevil ve mlýně,\nstín stínu jen, ve troskách hrdé stáří,\ntak ubohý, jak pýří po bouři!\nU okna sednuv, mlčel dlouhou dobu.\nPak zadívav se na mne slzami,\nděl měkce: »Viďte, já již starý byl?\nŠedesát pět — to už jsou leta snad!\nMá vnučka umí dobře počítat . . .\nÓ dobře! Řekla si: Ať jde. Šedesát pět.\nTo čas je padnout. K čemu otálet?\nV těch letech už je rána dobrodiním,\njež rychle srazí —.«\nJitka v zoufalém vzlykotu.\nNe dál! Ne dál! Mne v kostech mrazí!\nMlynářka stojí nad ní, sevřevši její hlavu dlaněmi.\nNešťastné dítě .. . Plačte, plačte jen,\non plakal též.\nCo na to mluvil pak,\nba více vzlykal v smyslu zmatení,\njak ve vichřici dým beztvárno bylo,\nže nelze doslova to zachytit.\nVšak obsah, Jitko, sám vám nabízí\npokání blízké, dobré činění,\ntož věztež jen a v srdce semkněte.\n»Ať se zas vrátí,« měkký refrain byl\nté řeči zmatené. »Ji vyhledejte mi\na řekněte jí: Ze ji pozdravuji . . .\nZe na povel je těžko umírati . . .\nv\nZe umřít nemohu ... Ať se zas ke mne vrátí!«\nZdenek ve dveřích. Jsi dosud vzhůru ? Zpět volá.\nTrute, pojď jen dál!\nVstoupí, za ním Trut.\nMáš návštěvu tu?\nJitka. Od nás z kraje známá.\nChoť mlynáře, jenž na Ohři má mlýn.\nZdeněk.\nVítám vás, paní! Z duše rád jsem tomu,\nže žena s kýms si může promluvit,\njenž drahý jí je. Zůstanete u nás?\nMlynářka. Jen krátce možno mi.\nZdeněk. Pak aspoň tolik dnů,\nkolik jich třeba Jitce k osvěžení.\nTrut k Jitce.\nSlyšíte, paní, sobce prozrazení?\nPro vaši mysl vláhu vyprošuje,\nby sám ji potom mohl piti s rtů.\nZdeněk.\nDost, Trute, pil jsem jí a v mnohém kvasu.\nPředstavuje ho mlynářce.\nTrut, dávný druh, zde též však nový host.\nTrut kloní se.\nTo jest, když přítel našel něžnou kosť,\npak sám mne poslal k ďasu.\n— My setkali se sem již cestou v lese?\nMlynářka.\nVy byl jste, jemuž za směr děkuji.\nTrut.\nTož, paní, kdo by řek, když v noci se sem blíží,\nže peklem tím jde vlastně v malý ráj ?\nMlynářka. Já věděla, kam jdu.\nTrut lehce. A přec šla ztíží.\nJitka. Ba, Zdenku, paní chůzí znavena je.\nChci v lože vést ji již.\nMlynářka. Vy prominete.\nZdeněk. Ach ovšem ovšem; jen již ulehněte\na dobrý spánek dejž vám vlídná noc.\nMlynářka. I vám.\nJitka vedouc ji v levo.\nZde malý pokoj je — s tím vemte v dík.\nObě ženy v levo zajdou. Zdeněk dívá se zamyšleně za nimi.\nTrut přechází jizbu.\nT r U t.\nToť tedy hnízdo? Není špatné věru!\nPo čertech dobře se as lenoší\nv takovém malém koutku za večerů . . .\nCož, Zdenku?\nZdeněk obrátí se. Pravihs?"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nTrut. Chválu rozkoši.\nJe toho málo, co já závidím,\nvšak zde mně bledne duše citem tím,\njak plátno na slunci.\nZdeněk uhýbavě. Ach ovšem, Trute.\nA zda jsi okolí již ve dne zřel?\nTrut ve svém. Ne, není div, že's dále nedošel.\nZdeněk. Proč dále ?\nTrut. Bůh sám ví. Měl's jisté roupy . . .\nA tak mně napadlo — ah, nápad celkem hloupý,\njak deklamovávaks, kam ještě dojít chceš,\na co tu v světě všecko provedeš.\nNu, není nejhůř skončit jako ty\nten hloupý žertík zeleného mládí\nv teplounkých loktech.\nZdeněk neklidné. Což ty, Trute, víš!\nTrut.\nÓ, vím. Vše vím. Ba věděl jsem již dřív,\nleč někdo nechtěl býti z lidské krmě živ,\naž čas mu vyhnal onu přepjatosť!\nZdeněk.\nDost, Trute. Vím kam biješ. Žertů nech.\nVždy tady soudem skřivdíš, dokuďs nežil,\na žití vzácný obsah nepoznáš\ns ramenem prostým jeho celé váhy.\nJe pravda, Trute, květy spadly již\na všecka pýcha jara. Budiž. Jaký žal?\nZa planý lesk ten osud víc mi dal:\nMám ženu, že jí není rovno v světě.\nTrut.\nJinému choti zkus jen toto říc',\na o dvou prvních již se dohodnete.\nZdeněk.\nDost možná; pravdu budem mít však oba.\nCo kdo ví o ženě, jíž nezve svou?\nŽe hezká je, že milá, srdečná,\nvšak jaké utajené poklady\njí v nitru leží — což on, divák, ví!\nÓ Trute — láska, když však otevřela\npanenské brány v onu svatou síň,\nkde oddanost' ve zlatých hrudách leží\na vane něhy vůně léčivá\na živý cit ve přímém proudu tryská\nsvůj vzácný obsah tobě nabízeje —\na Trute, pil-lis, moudrosť žití znáš\na zvíš, že v světa plných zásobách\nnic není, co by vyšší ceny bylo,\nnež nepatrný oddech ženy tvé!\nT r u t.\nA ušlí hodinou, pak v loktech drahé té\nhned pro celý věk zdřímneme si.\nZdeněk.\nZas již tvůj vtip se na mne věsí?!\nT r u t.\nNení vždy nepřítel, kdo z tepla štve.\n— Ticho. —\nZdeněk.\nA není třeba štvaní. Znám svůj cíl.\nI v nejžhavějším lásky hýření,\nkdy smysly, ve své hody pohrouženy,\npro všecko v světě lhostejný se zdají —,\nmně tanul před oěima, mluvil v sluch\na trhal mysl za svou dlouhou drahou.\nJe ve mně hloub než vlastní kořen bytí.\nToť nahá pravda, Trute, jak ji dím,\njež také s láskou mou je v plné shodě.\nT r u t.\nZnáš ale přec škubání po svobodě!\nZdeněk.\nPo mužných činech! Po svobodě — proč?\nCož spoután jsem? Kým? Svojí ženou snad?\nOh, slaboši, jíž bájkou tou se hájí!\nJá neznám oněch pout, a jsou-li přec,\npak moji sílu sotva vážou víc,\nnež ústa polibek.\nTrut. Leč pausu přijal's?\nZdeněk. Platil jsem jen daň,\njak každý živočich ji platit musí.\nNic víc, — lec také prost jsem dluhů mládí\na lehký z něho stoupám v mužný věk.\n— O Trute, brzy uzříš v úžasu,\nco činuchtivé síly ve mně kvasí\na kam, až kam se vypne po plodech!\nNechť bůh dá úkol, já se hlásím oň!\nJde o cenu, že proticenou žití ?\nJak kalich vína sázku přijímám!\nJde o výši, jíž Titáni kdys chtěli\na v bohorovné pýše vyhnaných\no nebes pláň válčíce s nebes vládci,\nbalvanům rovni, které vrhali,\nzpět káceli se, slabší, v Chára říš,\njenž s věčným trestem čekal padlé obry?"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.7", "texte": "JAN DĚDINA.\nNÁČRTEK K OBRÁZKU »SERENÁDA«."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJde o nebe, o žárlivou tu výš?\nS úsměvem na rtech, tanče chci se bít\na musím stéci ony přísné brány,\na obránci jich v žasu mají zřít,\njak lehký vcházím v ně, ret na rtu té,\njež byvši ohněm bojci v zápasu,\nvítěze čelo nyní něhou chladí!\nChvíle ticha. Zdeněk rozpálen, bez hnutí. Jitka vstoupí\nz leva.\nZdenek dál v ohni.\nJdeš jakby samo kladné slovo v spor,\ntož šťastný osud sem tě ved, ó Jitko!\nO naše další jde. Ocestu, jež nám kyne,\nza cílem, jenž v mé budoucnosti vklán.\nA pravím, oba jdem. V témž souhlasu,\nJak zde jsme padli v sladké lože lásky,\nteď opustíme její teplý byt\na půjdem dál —: já vůle dráhy té,\nzrak její temnem, síla v postupu,\nty ve poledním žáru chladný stín\na nocí tichý dík.\nTrut. Co k tomu díte, paní?\nJitka slabě. Je mojí odpovědí tady třeba?\nZdeněk.\nr\nO vždyť ji tobě na rtech vidím již\na pít bych chtěl ji, nejen naslouchat,\nvšak vyslov, vyslov ji!\nJitka. Pak, Zdenku, tich mne slyš.\n— Víc oddána ti nežli houslím tón,\nvěrnější tobě než tvůj vlastní stín,\nv tvé službě šťastna, každým dechem tvá —\nZdenek vpadne.\nO vím ! Dík tobě, drahá. Však jen slovo teď:\nJdeš se mnou dál ?\nJitka po okamžiku. Ne, já jdu zpět.\n— Dlouhé ticho. —\nTrut. Jsem zbytečný tu. Promiň. I vy, paní.\nZdeněk rychle.\nNe, počkej, Trute, hned jdu s tebou již.\nPo okamžiku chladně k Jitce.\nTo, Jitko, znamená, že loučíme se.\nJitka tiše. Já vím.\nZdeněk. Že víš ... A více nedíš nic\nv omluvu mému sklamání se v tobě ?\nJitka. Nic.\nZdeněk. I tvá láska mlčí?\nJitka. Spí jako v hrobě.\nA nebuďme ji, Zdenku. Tichým krokem\nse rozejděmež, je-li nutno to . . .\nJe, pravíš mi — pak nech ji jenom spát!\nZdeněk.\nCož až se sama vzbudí v opuštění?\nJitka mdle. Kdo ví, co bude pak.\nZdeněk již v trpkosti. Tak lehce, ženo, díš\nco může životy nás obou stát!\nTak lehce, jak vy všechno pojímáte!\nZ povrchu živy, v něm jen zachyceny,\nbez hloubky kořenů se lehce přenášíte,\nta v nový zisk ta v nový požitek,\na díte, cit že vaše kroky vede,\nvšak jdete jen —\nJitka vážně. Kde žije bolest' větší,\njíž mírnit snad nám bude Bohem přáno.\nZdenek prudce vpadne.\nJen dobré slovo z plných zásob jich!\nObsah mu schází, cena přesvědčení\na pravdy váha. Kde je bolesť větší!\nJi měříš snad jak vzácné koření?\n— Kde byla v srdci kapka lásky jen,\ntam v rozloučení musí bolesť bít\nvždy celým mořem v břeh! Lze měřit to ?\nZnáš, Trute, ty snad míry oceánů?\nTrut. Pravím ti: jsem tu zbytečný a jdu.\nZdeněk V témž bolestném posměchu dál.\nNe, počkej přec! Tak vzácné divadlo,\nzřít muže zrazeného vlastní ženou\na ji pak vidět ještě chloubou plát,\ntak brzy nenajdeš. Mne samotna to baví!\nPo čertech humoru je v ženských rtech!\nA ty lkej víc — jen ještě výčitky !\nTa paní tam přec přinesla jich houšť?\nA řekla ti, jalťs byla květem tam,\naž přišel kdos a utrh' útlý vděk,\na starý hlídač lká teď dnem i nocí\njak podzimové nebe za letem?\nCož, zní tak pohádka?\nJitka odevzdaně. Doslova tak,\nvšak, Zdenku, pravda jinak mluví zas.\nTa dí mi, čím jsem, že jsem jenom tebou.\nV v\nZe za vse v sobě tobě děkuji."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY,\n\nSvůj obsah vliťs, kde prázdný kalich byl,\na vzácné ceny byl tvé duše dar.\nZnaPs rosu šeptat, kdy jsem srdcem prahla,\na stesk můj vždy hned našel těchu tvou —:\nže dnes mi ve tvář šleháš trpkostí,\njen chvíle vinna je, ne ty, můj stvořitel\na vlídný muž. Však dík i za tu vem,\njak za vše, za vše čím's mne\nLeč, Zdenku, jiný padl štěstím tím\na za ním jdu. Té staré duše rány\nmne volají, neb z mojí ruky jsou.\nSnad aspoň zmírnit je mně nebe dá?\nSnad stavit krve proud, jež v hřích mi teče?\nTam je mé místo teď, — ty jdi, kde tvé.\nZdenek přemožen.\nU tebe, Jitko, jen!\nJitka. Ne, Zdenku, u mne víc:\njiž v dáli, kam tě tvoje touha zve.\nA volný jdi ji, stoupej, dojdiž cíle,\njen v paměti mne, ne víc po boku.\nJiž s tebou nemohu ... I kdyby děd\ntu nebyl se svým bědným opuštěním,\ndál jiti nelze mi . . . mne tíží krok,\na není dechu tobě postačit . . .\nf\nO když's mne nesl, lehkou píseň svou,\núdolem vzkvetlým jara nádherou,\nco kdo z nás věděl, kam to všecko cílí!\nNe dost.. Jdi, Zdenku.. Skoněme již tu chvíli.\nBůh veď tvé kroky . . . Jdi a nech mne zpět,\nsvou píseň dozpívanou.\nToužím jen klid a věčné ticho teď.\nJitka ustoupila až ku dveřím v levo, oba muži u oněch\nv hloubi.\nTrut. My půjdem již.\nZdeněk. Hned.\nTrut. Paní, na shledanou.\nZdeněk tiše..\nVšak slovo dřív! Tys, Jitko, hovořila,\ncos jako ... jak bys svému zrání žila\na blížil se tvé sklizně čas.\nJitka. Ne .. . ne. Jdi klidně dál... To byl jen\nA s bohem. [touhy hlas.\nTrut. Zdenku, rychle!\nZdenek těžce vydechne. S bohem již.\nZdeněk s Trutem odejdou.\nJitk a klesajíc u dveří v levo.\nMlynářko! Mlynářko! Vaši pomoc!\n\nELEGIE.\nJAN OPOLSKÝ.\níc neplač juž! Juž je vše dokonáno . . . .\nTeď podzim je a v hájích žloutne listí,\nje lehký mrazík pálí každé ráno\na vítr bolestný v nich ukrývá se, svistí.\nHleď! V cesty kamenité stře se jíní\na v kovošedých parách dálky jsou ....\nJen utiš se! My věrně stáli při ní,\nsvou konej šit se budem nevinnou.\nTeď podzim je! Juž není ani sledu\npo houfech ptáků, co nám pěli,\nmy máme v duších říš věčného ledu\na všecky kytky vonící nám zašl}r, zmrazivěly.\nVíc neplač juž, že květy zbledly, zkřehly,\nže s přišlou zimou zmizí docela,\nže smutné písně na život náš lehly ....\n»Umřela láska, umřela . . .«\n\nTUŠENÍ.\nJAN OPOLSKÝ.\nLakové bylo jednou divné ráno:\nVzdálené housle někde tence lkaly\na myšlenky mé probudit se bályr\núzkostným tušením, že vše je dokonáno\ntam vedle v pokoji na vlhkých poduškách . . .\nTak bylo nebe nízké, skličovalo,\na světla bylo pod ním tolik málo,\nstesk jenom mizivý těch něčí houslí táli'.\nTakové choulící se, zakřiknuté ráno,\naž oči se mi odemknouti bály,\nže uzří někoho, koho se nenadály,\njenž řekne bled: »Je vedle dokonáno!«"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.10", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nPOŽITEK HAŠIŠE. AUTOPTICKA\nSTUDIE OD KARLA PEDANTA.\n\nJistý dekadent, čta Baudelaira a nadšen\njeho chvalozpěvy v »Poěme du haschich« na tento\npodivuhodný jed Orientu, zaopatřil si pomocí\nsvých medicínských vědomostí, ne zcela bez ob-\ntíží, extrakt onen. Hodlal též jako Iránští fédaviové\nokoušeti pachuť ráje Muhamídova neb aspoň na-\nbýti stavu, rozervaným titanem nadsequanským\nnazvaného »rozšíření. svého Já«, a doufal tím\ndosáhnouti velikých účinků: zmocnění se no-\nvých, netušených myšlének a dojmů, jež by jeho\nsoučasné literární kollegy zahanbily a snížily,\nkdežto jej by svojí originalitou neb bizzarností po-\nstavily v přední řady pěstitelů vína Nového\nUmění.\nJsa obeznámen s fysiologií žaludku a chtěje\ndocíliti co možná nejintensivnějšího účinku, vzal\nasi gram onoho zelenavého, žluklým máslem\npáchnoucího těsta a zpracoval jej s nadbytečným\nmnožstvím cukru a cacaa v pastilku, jež se\ntakřka rozpadávala v prášek, majíc každou mole-\nkulu hašiše obklopenou úplně suchou hmotou.\nNeposnídav druhý den, polkl tuto cukrovinku\na zalil ji sklenicí šumivých prášků, věda, že voda\nrozpustí cukr, a že kyselinou uhličitou podrá-\nžděná sliznice žaludková uvolněné kakao s ha-\nšišem pomůže orgánu co nejúsilovněji vstřebati\ndo krve, do mozku a do všech nervů.\nO prudkém účinku, který na to následoval,\npsal zmíněný dekadent za několik dnů svému\npříteli následující:\n»První půl hodiny necítil jsem ničeho, obíraje\nse starým ročníkem jakéhosi illustrovaného listu;\npohlížeje na detaily jednoho dřevorytu, pocítil\njsem náhle, že kniha, formátu malého folia, jest\nmi před zrakem uškubnuta a posunuta asi půl\nmetru do předu, aneb spíše že já od knihy byl\njsem do této vzdálenosti zpět odstrčen. Pohlédl\njsem na oddálenou knihu, ale v tom okamžiku\nco její obraz dotkl se mé sítnice, byla ihned\nna patřičné místo položena; v pozření bezpro-\nstředně následujícím pak odskočila zase ode mne\nzpátky.\nZaražen těmito pohyby pohlédl jsem před\nsebe a zděsil jsem se nad lineární změnou, jíž\nmůj nábytek podlehl: úběžnice všech nadobzor-\n\nJULIUS MAŘÁK.\nPODZIM."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.11", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nných předmětů proti kardinálnímu zákonu per-\nspektivy odbíhaly od obzoru. K mému zděšení\npak po uvědomění si tohoto podivného útvaru\npočaly všechny tyto předměty stoupat do výše,\nkdežto podhorizontální s toutéž geometrickou\nzvrhlostí klesaly do hloubky. Chtěje rozpoznati\nvýši, do jaké se vyšvihnou, stopoval jsem vý-\nstup jejich; ony přešedše spěšně nižší zorná\npásma, dávaly se stále do rychlejšího letu, až\npřeseknuvše můj zénit, mizely daleko za ním\nv stupňovaně šíleném spěchu v nekonečné výši,\najá nemoha je pro přílišné napjetí larynxu sledo-\nvati, obrátil jsem se zpět k podobzorným před-\nmětům ; tyto pak zcela analogicky k prvním\nv ohromném letu překročily můj nadir, by zani-\nkaly, příšerně kvapíce v nekonečné hloubce.\nDíval jsem se sedě do oné hrozné propasti kos-\nmické, k jejímuž nedomyslitelnému dnu vše kol\nmne se nacházející spělo a náhle zajásal jsem:\nViděl jsem zcela jasně, že nekonečná výška jest\núplně totožná s protilehlou nekonečnou hloubkou,\na obě zároveň s nekonečnou dálkou, že tedy\nnení tří rozměrů, ale jeden, že neexistuje Nad,\nPod a Vedle sebe, ale jedině V Sobě, a uzřel\njsem tak prakticky dokázaný náhled filosofů\no subjektivitě našeho prostorového pojímání, dů-\nkaz fenomenality hmotného světa! Viděl jsem\ntak dostatečný příspěvek k důkazu hesla mystiků:\nJedno je vše, kterýmž se opíjel indický bramín\njako řecký filosof, středověký alchymista jako\nmoderní okkultik, a to již v prvních sekundách\nsnění hašiše! Jaké to skvostné myšlénky budou\nasi následovati! A radostně rozčilen, očekávaje\npříští výzkumy, uvědomil jsem si ještě několi-\nkráte totožnost tří rozměrů pohlédnutím do oné\nohromné výše a zase báječné hloubky, jež tvo-\nřily jedinou nekonečnou dálku a ulehl jsem na\npohovku, pohlédnuv dříve na hodinky; bylo za\nčtyři minuty osm.\nJakmile však složil jsem hlavu na polštář,\npočaly se kol mne tvořiti zelenožluté mlhy, po-\ndobné parám chloru a vzbuzující ve zření chvějný\npocit, který jsem již dvakráte zažil: jednou po\npožití většího množství santoninu, k vůli fysio-\nlogickému pokusu na sobě samém upotřebeném\na po druhé vždy při padání do hypnósy, při\nmých transcendentálních výzkumech používané.\nMlhy tyto houstly, stávaly se pomalu plastickými,\n\nKASTNER.\nSV. LUDMILA."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nhustými jako peří, jako kaše, jako těsto, zalé-\nhajíce mne svým tlakem a pomalu tříbíce se\nv příčné vibrující paprsky barvy indické žlutě,\njež se kupily kolem mého těla jakožto středu.\nPodobal jsem se slunci, z něhož vycházely ze-\nlenozlatové paprsky a ponořen v sebeobdiv, jejž\ntento můj zjev u mne vyvolával, zaslechl jsem\nstrašný sykot, podobající se vypouštění páry\nz lokomotivy. Zároveň s tímto pocítím, kterak\nz těla mi uchází studený vítr, činící dojem tisící\npraménků ledové vody z mých pórů prýštících,\npřed kterými paprsky zmizely. Sykot ustal a já\nv následujícím momentu shledal, že ovládám dva\nmozky, že myslím dvěma rozumy: jeden bídně\na těžce pracující a myšlénku jednu z druhé\nzdlouhavým processem úsudku a logiky vyví-\njející, kdežto druhý zcela lehce, bez jakékoliv\nnámahy fungoval, tvoře si bleskovým vnuknutím\ncelé nádherné myšlénkové světy. Mezi tím, co\nvšední onen mozek uvědomoval si polohu moji\nna pohovce, sdíleje nervům celého těla pocit\nbolestné únavy, vyšší mozek, aneb řekněme duše,\nchápajíc extase svatých, umělců a básníků, hý-\nřila v tajemných citových světech minulosti a\nbudoucnosti.\nCo jsem vše zažil! Každičká, byť sebe nepa-\ntrnější myšlénka, která se kdysi v mém mozku\nprojevila, vybavila se nejen v své prvotní síle,\nale nyní s jakou stupňovanou živostí! Plato by\nnalezl zde theorii svoji, že Ideje jsou tvůrkyněmi\nKonkrétna, úplně uskutečněnu, neboť každá my-\nšlénka, jakmile dotkla se předmětů reálných, si\nje úplně skutečně, se všemi požadavky smyslo-\nvých představ vytvořila, dodávajíc jim hodnotu\npravé existence a skutečného života. A což te-\nprve abstraktní věci! Umění, nesmrtelnost duše,\nzrod a smrt, Fátum, Jsoucno, ty, které mému\nmozku jsou jindy pouhými abstrakcemi, jež možno\ndle různého filosofického intellektu čímsi jiným\nnahradit, jejichž hodnota je pouze poměrná,\nohromná neb nepatrná dle výše jedince, jenž\nspojen jest s nimi myšlénkovými vztahy, ty stá-\nvaly se mě báječnými realitami, nepopsatelnými\npra normální pojmy, zveličujícími se do gigan-\ntických, ba .mohu říci clo kosmických forem!\nNedá se popsati, co vše jsem prožil; nejen\nže celý můj život defiloval ve mně se všemi\nsvými odstíny, ale já žil život tisíci, ba statisíci\nindividuí, o kterých kdys knihou neb rozmluvou\ndo mých mozkových palimpsestů byla vepsána\nzmínka : nestačily by na to ani folianty, ani biblio-\ntéky, neboť byla to taká ohromná řada dojmů\na pocitů, že vymyká se lidskému určování čísel-\nnému, a kterouž Baudelaire nazval zcela vhodně\n»Chuť nekonečnosti« ; okoušel jsem vskutku po-\nžitek věčného žití, postupný pocit to všech zá-\nchvěvů duševních, pithecantropem počínaje a pa-\nřížským umělcem dekadentem konče.\nV kom jsem všude žil! Byl jsem faraem a pro-\nžíval jsem všechny city smyslného tyrana, jenž\nk ženám bílým a vonným musil míti krev, jež\nby mu poněkud smysly rozechvěla; cítil jsem\npýchu Cheopa nad svojí pyramidou a hrdost\nRamsesů nad miliony usekaných pravic, ale byl\njsem též otrokem z ciziny přivlečeným a v lomech\nBeni-Hassanských pracujícím, který v chvílích od-\npočinku tesal na plochu skály v runách svého\nnároda svůj bol a stesk, svojí touhu po domo-\nvině a milence pro pamět budoucím věkům, a\nhlasitě jsem se rozčiloval, jsa moderní aegyptolog,\nnad nesrozumitelnými těmi klikyháky, jimiž šest\ntisíc let mrtví hlásají světu svoji přetrpěnou trýzeň\na muka. Já byl architektem Baalbekského chrámu\nslunce a byl jsem sochařem, jenž řídil dělníky,\ntesající Sfingu, hrůznou a usmívající, velebnou\na bizarrní, mlčky tajemství svá skrývající, nej-\nvětší to allegorii Lidského Osudu, jakou kdy\numělec stvořil!\nJá byl Antoniem, jemuž nádherné tvary Kleo-\npatřina těla tak zničily jeho prvotní bytost my-\nšlenkovou, že má manželka, mé děti, jmění, sláva\ntriumvirská, ba což dosud neslýcháno, má vlast',\nRoma, byly mě ničím oproti doteku mě spalují-\ncího masa této poslední Ptolomeidky. Vedle bo-\nlesti učence, plačícího nad hořící knihovnou\nalexandrinskou, cítil jsem nehoráznou radost\nvesnického chasníka z nového biče neb řvou-\ncího šátku na krk, a po požitcích Luculla, kde\nvypěstoval jsem si jazyk v umělecký nástroj,\nzkoušející odstíny vlivů potravin do nejmen-\nších smyslových detailů a tvořící tak našemu po-\nkolení neznámou hudbu chuti, obdobnou hudbě\nzraku a sluchu — dolehly na mne ponížení a po-\nroba statisíců Páriů a Čandalů, se všemi jejich\ntresty, jež jim byly za úděl v porušení božské\núcty vyšší kastě. • v,"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "417 / 418", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.13", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nmění pro ony doby, v jaké uvedla mě hašišem\nrozšířená představa? Co jsou aeony, co indické\nkalpy a co i asanky proti tomu úryvku Věcnosti,\nkterou jsem cítil? Marné všechno líčení, jen to\nmi věř, že žil jsem doby, proti kterým naše de-\ncilliony roků jsou pouhým drobečkem, pouhou\nkapkou proti oceánu.\nAle již dost popisování, které jest beztoho\ntak chudičké a ubohé oproti vidinám hašišového\nsnění; sdělím ti raději konec. Náhle z onoho\nstavu, kterým blížil jsem se božskosti, jsem rá-\nzem padl v bezvědomí; patrně jsem omdlel.\nJak dlouho mdloba trvala, nevím; ale když\npříšerná bolesť hlavy mě přinutila otevřití oči,\nseznal jsem, že onen dualism mozkový zmi-\nzel a že jsem až na onu pekelnou trýzeň ve\nvšedním stavu. První čin můj byl pohlédnout\nna hodinky, bylo za dvě minuty osm. Zděsil\njsem se: což snil jsem celých čtyřiadvacet hodin?\nAle pohled na kalendářík mi udělil neuvěřitelnou\nale úplně pravdivou jistotu: vše i s mdlobou\ntrvalo jen dvě minuty.\nUbezpečuji tě, že mluvím pravdu; již úcta\nk Poznání nedala by mi lháti. Ale varuji tě, po-\ndobný experiment na sobě provésti; myslíš za-\njisté, dvě minuty té extase neublíží a člověk\ntakřka praničeho neztratí; varuji tě jakožto přítel\nještě jednou. Kdybych ti mohl jen jedinou mi-\nnutu té následující hrozné bolesti celého těla, kde\nv každém nervu a nejvíce v mozku vězelo tisíce\nrozžhavených špendlíků, které provozovaly zu-\nřivý kankán, jen sekundu toho pozdějšího stavu,\nkde tělo zdálo se rozskakovati v jednotlivé atomy,\npřetrhávajíc svaly, žíly, nervy, kdybych ti toto\nmohl přepustiti na ukázku, co plných dvanácte\nhodin jsem pak vytrpěl, zajisté by tě taký nápad\npřešel. A to ještě nebylo vše; po utišení těch\nnejvětších bolestí přišel stav zmalátnělosti, kterou\nprociťují massy pod označením kocoviny, ale tak\ndůkladný, že se alkoholem na žádný způsob\ndocíliti nedá. Zdálo se, že všechna ta imagi-\nnární opilství ve snění své následky si ne-\nchala až na probuzení; bylo to zkrátka úplné\ntělesné i duševní zničení. Shledávám, že při po-\nžitku hašiše vznešené duševní požitky proti bo-\nlestem vysněným s bolestmi taktickými mají ve-\nliké minus a že člověk vždy tratí, chutnaje tento\nzvláštní jed východu.\nA nyní ti povím, co jsem já vůbec profitoval.\nVíš snad, že o hypnose officiellní lékařská věda\nničeho positivního neví, a že musí se nechati\nfilosofům rozličných jakostí, aby oříšek tento\nlouskali; četl jsi zajisté, že novější filosofové\nmonisti domnívají se, že jest to stav, ve kterém\nnaše pravé Já ležící v bezvědomí a vulgárně\nnazývané duší, přichází se všemi svými nádher-\nnými schopnostmi jasnozření k platnosti, potla-\nčujíc při tom naše vědomé, smyslově velice ohra-\nžené já. Ty jakožto člověk, jenž prošel řadou\nškol a má právo se nazývati vzdělaným, jsi se\ntakým domněnkám usmál a je odvrhl, ale já je\nvzal prostě na vědomí bez víry ale také bez\npohrdání. Avšak nyní opakuji ti, že při padání\ndo spánku hašišového jsem měl tytéž pocity,\njaké jsem vjímal při padání do hypnosy, až i na\nzření žlutých paprsků z těla vycházejících; při-\npomínám ti onen dualismus dvojích mozků, je-\ndnoho lidského myslícího a druhého vyššího\nintuitního a ukazuji na to, že vyšší ten mozek\npři tvoření myšlénkových extasí zároveň kontro-\nloval mozek nižší, že byl v něm, ale nikoliv\nopačně, ukazuji na schopnost konkretisace ideí\na realisování abstrakcí, tvořivé to nemožnosti\npro pouhý náš lidský rozum a vůli; nade vše\npak uvádím ti zrušení představ, prostoru i času,\njež s naší myslí jsou nerozlučně spojeny, a úpl-\nným seznáním, že jsou to představy, nám pouze\nsmyslovými orgány našimi vštěpované, které vyšší\nstanovisko může zcela lehce odstranit. Tím vším,\npodporován jsa sty jinými poznatky, nabývám\npřesvědčení, kterému přál bych si, abys věnoval\ntrochu více zkoumání a trochu méně skepse:\nNe ve vědomí a v rozumu, ale nad rozumem\nv bezvědomí, z kterého možno ji vyvolat hy-\npnosou neb prudkými alkaloidy, leží mohutná,\nnám neznámými silami opatřená bytost, jejíž\njsme ubohým, nedokonalým nástrojem k vyko-\nnání neznámého účelu a kterou jmenujeme chybně\na naivně Lidskou Duší! Buď zdráv!"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.14", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nNE KRÁSA ...\nVLADIMÍR HOUDEK.\nT, bujné rozkoše, tak sladce svádějící\nna měkký, vonný mech — hloub k lesním tišinám\nVám vtiskly čarovný ten půvab v bledou líci —\nty Vaše rozkoše mne upoutaly k Vám!\nA něžné chvíle ty, ta krátká opojení,\nta láska kypící, ten oheň nejvyšší —\nto vše Vám v líci plá a nikdy nepromění\nse tento sladký vliv těch Vašich zátiší! . . .\nSvou krásou vítěznou Vy mne Jste neranila . . .\n— Ne, byl to opojný ten výraz ve zracích,\nsled Vašich rozkoší a cizí lásky síla —\nžár, Vámi prožitý mne jistou ranou stih'.\nJak vítěz, chvátící zbroj padlých útočníků,\nVy žár, cit milenců Jste vpila, ukryla\ndo svojí bytosti! A vaše oko v mžiku\ntou silou zdvojenou teď blesky vysýlá!\nÓ, jak má velkou moc to okamžité štěstí!\nTen v}?raz něžnosti již nevymizí snad,\nta pečeť rozkoše všem bude hlavu plésti\na jednou budete s tím rysem umírat!\n\nDÁRKYNĚ DOBRÁ.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nI o byla žena, pravá žena!\nI vyčetla mžikem z hloubi mýeh zraků,\nže krutě mne počalo mrazit v mé duši,\ni přikryla duši mou pláštěm své vášně,\nteplým a starým pláštěm své vášně.\nOh, věděla dobře, jak chudým darem\nten vyrudlý plášť dávno obnošený\nf \"V v\na jak se hodí jen pro dusi zimomrivou —\nvšak dala mi jej s dětinnou úěastí\na s úzkostnou péčí mladistvé matky.\nA viděl jsem ženy žebráků,\nna skloněných bedrách nosily v mrazech\nděti své zhalené spoustou hadrů,\nposledním zbytkem lepších casů\na samy kráčely v tenounkém hávu,\nže sotva jím přikryly nahotu vlastní,\nšly, přívalem vichrů šlehány ve tvář\na úžasem blbých a úsměškem sprostých.\nTakovou matkou byla mé duši.\nOh, proniklo ustydlou duši mou\nposlední teplo! Však viděla\ntmy závojem zářit mateřsky něžný,\nnad chudým svým darem tesknící zrak! . . .\n0 dárkyně dobrá, bosou nohou\na nekrytou hlavou ve vichřici\njak půjdeš zasněženou plání\na úžasem blbých a úsměškem sprostých? —\n1 duše má s pohledem vyčítavým\ntvůj hodila ve prach vyrudlý plášť!\n\nNA DLUH.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJe žárné poledne. Je sama v dusné síni\na hledí oknem ven v to širé náměstí,\nkam sed dav holubů — a stále jiní, jiní\nse s věží snášejí. Zde v švitořivém ruchu\nje zrní klovat zří — pak náhle povznésti\na rozlétnouti se v tom žhavém vzduchu.\nA ve svou minulosť se myslí noří snivou.\nCož byl to vskutku hřích, že kdysi v prvním květe\nse muži oddala s tou duší důvěřivou?\nHle, holub divoký přec kohos našel v světě,\nkdo o něj stará se . . . Však ona, mladá žena,\njež vpadlá ňadra má a tělo zhubenělé\na vrásky množící se na ubledlém cele —\nje desce podobna, jež v koutě zavěšena\nve tmavé hospodě, kde zní jen drsné pění:\nv tu desku pokaždé se jedna cára píše\nza doušek vypitý jen na dluh, kradmo, tiše —\ncar stále přibývá — však kde je zaplacení?"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.15", "texte": "JAROSLAV ŠPILLAR.\nROBOTA NA DOMAŽLICKU."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nNOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\nI.\n»Vy se tedy pamatujete, slečno, jak jsem vás\nstopoval jako bledý, vytáhlý student, kdvž jste\nšia ze školy domu, jak jsem vás trpělivě násle-\ndoval v uctivé vzdálenosti, šťasten, že vás vidím,\nže jsem vám blízko? . . .«\n»Pamatuj i se, že jste mne i jednou dokonce\npozdravil, když jsem se ohlédla ve dvéřích.«\n»Hleďme!« ozve se mladý muž, zadívav se\nna veselou tvář své průvodkyně, jež bokem\nskoro se ho dotýkajíc, obracela k němu svou\nhlavu, koketně schýlenou, a srovnával v duchu\nonu dívenku vytáhlou, v krátkých sukénkách,\nhranatých mladistvých tvarů se štíhlou postavou\nslečinky, vyspělého, ladného poprsí, oblých ramen,\njež plnila tenkou látku saténových rukávů.\n»Tenkrát jsem byl blažen, pln růžových na-\ndějí, že budu šťastným ctitelem vaším.«\nS pootevřenými rty pohlížela na mluvčího sle-\nčinka, zvědava, co poví jí dále ty přísně stažené\nrty jeho.\n»Kdo by se byl nadál, slečno Olgo, že vás\nopět uvidím, ba že mi bude dokonce bydlit\ns vámi pod jednou střechou? Nevěděl jsem\no ničem, svěřiv úplně starosť o vyhledání bytu\nsvému soudruhu Hovorkovi.«\n»Mrzí-li vás to snad, pane Staňku ?«\nv\n»Proc? Ze jsem se s vámi opět setkal? Ten-\nkrát mne to mrzelo, že jsem vás ztratil. Zmizela\njste mi úplně s obzoru; přestala jste tuším chodit\ndo dívčí školy ?«\n»Odejela jsem tehdy s rodiči do Plzně. Přede\ndvěma lety jsme se opět přistěhovali.«\n»Tak. Ano, to je již několik roků! Tenkrát\nzůstavila jste v srdci malého studenta smutek\nv\na prázdnotu, i Časem ovšem vybledla vaše tvář\nv mysli mé, studie zaujaly všecku moji pozor-\nnost'; z blouznivého studenta stal se vážný\nčlověk. Vy jste zatím vyrostla v krásnou slečnu\n■— odpusťte, nechci lichotit, není to mým zvy-\nkem — odbyla jste si zajisté nějaký ten románek\nmladého srdce . . .«\n»Románek? Ne, nemyslete tak špatně o mně.«\n»Špatně! Bůh uchovej! Které srdce mladé ne-\nroz\"ezvučí se v píseň lásky aspoň někdy ? Což\npotom srdce, které uvádí v pohyb takovou živou\nbytosť jako jste vy, slečno! Vždyť z vás dýše\nzrovna jaro a vůně života! Každý záchvěv vaší\ntváře je úsměv, každý posun vaší ruky hravost',\nkaždé slovo vaše hudba! Slyšel jsem vás včera\ndoma i zpívat, být veselou, byl jsem svědkem\nvýbuchu vaší veselosti frenetické, uchvacující,\nkterá mne strhla sebou.«\nByla zářící, hořela vznícenou touhou, naslou-\nchajíc jeho řeči, jež omamovala její sluch, pro-\nlínala její duši.\n»Hle, dnes kdo se na vás podívá, řekl by,\nže vás to jaro sem vkouzlilo na důkaz své\nkouzelné vzrušující moci. Jaro, které těmi pu-\npeny tady kolem prýští, které vyzírá těmi běla-\nvými květy v trávě omlazené, které zpívá v těch\nkřovinách, stéká se stromů a tryská z té zky-\npřené půdy kolem, zrcadlí se ve vaší tváři,\nchvějíci se kvasem jeho mládí, silou jeho život-\nnosti.«\n»Ne, jděte,« odstrčila ho Olga, »zlobím se na\nvás. Hleďte, uvádíte mne ve zmatek. Cítím, že\nhořím ve tváři. Proč jste šel tak prudce do\nvrchu? Mohu za to, že se rdím, že jsem tak\nrozpálena. Teď sotva dechu popadám, aaah . . .\nah! . . .«\nKráčeli volněji serpentinou zabíhající k restau-\nraci na Nebozízku. Krůpěje potu zrosily Olze\nvíčka. Tváře hořely jí rudým mákem. Zastavila\nse znavena u lavičky, jichž tu řada k odpo-\nčinku zve, a vrhla se na ni, držíc ruku na ňa-\ndrech, zrychleným tempem pracujících.\nStaněk se posadil vedle ní a nemohl zatajit\nzálibu, již skytal mu pohled na její rozkošné,\nrozechvělé tělo. Pozoroval živost' dlouhých řas\njejího výrazného oka, jež brzy jako by k snění\nuléhaly, zastírajíce mělký, slzami porosený důlek\npod okem, brzy opět se vznesly a rozestřely\nnádherný vějíř dlouhý a sametový po klapkách\nočních, dovolujíce pozorovateli popatřiti v tůň\noka, hlubokého, rozšířeného vášní. Pozoroval\ntáhlou šíji její, pokrytou sotva znatelnými za-\nhnědlými chloupky a pocítil nezkrotnou touhu na-\nchýlit se k té šíji a přitisknout na ni žíznivé\nrty. Smyslové opojení uchvátilo jej tak mocně,"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n— Felix Jenewein. Stalo se u jisté části naši žurna-\nlistiky zvykem, že ona berouc někoho do své ochrany, spílá\nvšem ostatním. Máme příkladů dost a dost, z nich uvedeme\njeden: Uprka byl zneuznáván — napíše se o něm vřele\npsaná stať a vedle této stati, kterou s radostí jsme vítali,\ni poznámka, kde se všeobecně řekne: »Jistá a velká čásť\numělectva pražského uzavřela proti Úprkoví kartel na umlčení\njeho uměleckých, nebezpečných kvalit,« ne aby přibilo se\njednání jednotlivce, bylo-li takové, nýbrž aby nejširší vrstvě\nvhodila se urážka v tvář. A druhý :\nDnes napíše pan Kamper »pěknou, vřele psanou stať«,\nvěnovanou Jeneweinovi, této uchopí se řada listů, v nichž\nvynechá se vše, co v článku o Jeneweinovi pěkného, a útočí\nse nadávkami na celou veřejnost. Abychom v těchto čistě\nžurnalistických kruzích předešli podobnému obvinění, jaké\nu Úprky jsme konstatovali, zaznamenali jsme nejen jménem\n»Volných Směrů«, ale jménem »lidí, kteří zároveň s námi\no domácí umění se interesovali« (viz »V. S.« sloupec 336.),\nže byla zde řada znalců, kteří talent a umění Jeneweinovo\nuznávali. Poněvadž však řádkům našim podkládán smysl jiný,\ndokonce závistivý a těm, jichž jménem psány, vytýká se, že\nnic pro J. neudělali, připojujeme několik poznámek, opaku-\njeme ne jménem »V. S.«, ale jménem »znalců«:\nBylo to v době, kdy dle článku p. Kampra vydělal Jene-\nwein ročně 60 zl., bylo to v době, kdy páně Kamprovi ko-\nlegové, jako v illustrovaných listech rozhodující umělečtí kri-\ntikové a redaktorové nepřijímali Jeneweinovy obrázky pro své\nčasopisy; v této době našli se znalci, kteří uznávajíce\numění jeho, přičinili se, aby zabezpečili mu místo učitelské.\nUznáváme sami nejlépe, že místo to vzhledem k umění Jene-\nweinovu naprosto je nedostatečné, ale tolik nedá se upřít, že\nbylo to jediné, co bylo možné, a že i to pro J. mělo v teh_\ndejší jeho situaci trochu důležitosti. Krátce po tom upozor-\nněny prostřednictvím znalců vídeňské kruhy na Jene-\nweina a tím dostalo se z Vídně J. státní zakázky. Svému\nvelkému umění a porozumění, které vídeňské znalecké kruhy\nproň mají, děkuje J., že i na dále ve [Vídni je uznáván a za-\nměstnán.\nA u nás? Stalo se, že státní objednávka, oltářní obraz\npro chrám chrudimský byl Jenneweinem svému účeli odevzdán\na v chrudimském kostele umístěn. Na popud českého žurna-\nlisty v květnu 1896 bylo tamže zahájeno pravé křížové ta-\nžení proti Jeneweinovi, ba navrhováno, aby sebrala se sbírkou\nsuma na nový obraz, který by nahradil Jeneweinův.\nKde zůstala tenkráte ostrá péra žurnalistů, která ve své\npřesile a mocném vlivu jistě ubila by ten osamocený hlas\nsvého kolegy? Byl to zase jen »z n a 1 e c«, který musel zastati se\nJeneweina vzdor tomu, že mohl předpokládati, že i jemu od-\npoví se článkem, psaným tónem feuilletonu »České Stráže«.\nV téže době, kdy český žurnalista ve své »tuposti a ne-\nchápavossti« po Jeneweinovi házel kamenem, dobýval si J.\nsvým mohutným uměním ve Vídni uznání.\nPak teprve otevřeli se i u nás oči, ale ne oči veřejnosti,\nkterá dodnes Jeneweina neuznává, ani těch, jichž jménem\njsme se ohražovali, nýbrž oněch lidí, kteří dříve mlčeli.\nTo chtěli jsme konstatovat.*\n— Spolek architektů a inženýrů v království\nČeském uveřejnil v denních listech ze dne 20. t. m. pro-\nvolání, jehož důležitost plně uznáváme a z něhož následu-\njící v krátkém obsahu podáváme:\n»Spolek architektů a inženýrů pokládá za svou povinnost\nz ústraní a v zájmu členů svých architektů přihlásiti se o po-\nzornost a vážnost, která stavu tomu právem náleží. Poměry,\nkteré se u nás při živnosti stavebné průběhem doby vyvinuly,\njsou nezdravé.« Po důkladném rozboru těchto poměrů uvádí\nprovolání dále: »Proto je nutno učiniti opatření, aby stavětí\nsměli lidé netoliko technicky, nýbrž i umělecky způsobilí a\naby orgánové k dohledu určení bděli nad výkony co nej-\npřísněji. Komise umělecká, která jest poradním sborem rady\nměstské, nechť bdí přísně nad tím, aby předložené projekty\nhověly požadavkům uměleckým v každém směru; nechť vy-\nžádá si prostředkův, aby projekty, jí schválené, byly také\nv jejich intencích a bez odchylek umělecky prováděny.«\n»V otázkách většího dosahu nechť získávají se návrhy\ncestou soutěží slušně honorovaných a zhotovení plánů\nstavebných nechť nesvěřuje se osobám konkurrence se ne-\nzúčastnivším bez důležité příčiny.\nMěsto naše stojí před velkými úlohami stavebnými. Bylo\nby na čase, aby se konečně trochu vážněji přihlíželo ku\nstránce umělecké, jinak postaví se město, které bude smutným\npamátníkem stavu, v němž nalézalo se umění stavitelské za\ndoby nynější. Ale vina toho nebude nikdy hledána v nepřízni\ndoby a v nezralosti náhledů rozhodujících orgánů, nýbrž je-\ndině nynější generace umělecká bude odpovědna za skvrnu,\nkterou se pyšná královská naše Praha znešvařila. Stalo by\nse tak neprávem !\nO v/O /V ' •/.\nA spolek architektu a inženýru v král. Českem vidi je-\ndinou odpomoc v tom, vzchopí-li se všichni architekti k ráz-\nnému činu a přičiní se, by zjednána byla náprava. Jsou to\n\n* Podotýkáme, že nepodepsané články nejsou záležitostí toho\nči onoho jednotlivce, ale celé neza kuklené redakce."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\npovinni nejen sobě samým jako umělci, ale i královské Praze\na vlasti české jako s}mové její.\nNa základě důvodů předeslammh svolává spolek archi-\ntektův a inženýrů v král. Českém počátkem podzimního ob-\ndobí sjezd architektů z království Českého, na\nkterém by se poukázalo: 1. na nesrovnalost postavení archi-\ntektů vůči podnikatelům a nepochopení jich se strany staveb-\nníkův; 2. na nutnost řádného dodržení konkurrenčního řádu\npři vypisování veřejných soutěží.\nPředstavenstvo Spolku architektův a inženýrů usneslo se\nzkoumati při všech veřejných konkursech podmínky a dopo-\nruČiti členům svým, aby se konkurrence buď súčastnili aneb\nzdrželi. Posléze podniknuty budou vhodné kroky v příčině\nrozřešení otázky velkých státních staveb v Praze.« — — —\n— Stavba justičního paláce v Praze. V denních\nlistech uveřejněna byla zpráva o tom, že vláda se konečně\nrozhodla postaviti justiční palác na místě nynějšího finančního\nředitelství (nároží Hybernské ulice, Josefského náměstí a Po-\nříčí). Při tom trpce žalováno na to, že stavba tato zadána býti\nmá vídeňskému architektu (Forstrovi) bez ohledu na naše\narchitekty domácí. Chápeme úplně ten stesk a sdílíme obavu,\nže tato zpráva jako pravdivá se potvrdí, zůstane-li při pouhé\nzprávě novinářské a neuznají-li naši páni poslanci za dobré\nv té věci dřív než bude pozdě ve prospěch sil pražských\nzakročiti.\n\nVÝSTAVY.\n— K uctění památky nedávno zemřelého B. Wachs-\nmanna uspořádána jest v Saloně Topičově malá vý-\nstavka z jeho umělecké pozůstalosti. B. Wachsmann byl malíř\nkrajinář, který s porozuměním pěstoval architekturu. Na stu-\ndijních svých cestách po leta shromažďoval spousty velice\ncenného materiálu, z něhož jen část jest vystavena. Celá serie\nlistů, jak architektur, tak studií krajinářských jest nejjedno-\ndušším materiálem, tužkou, kreslena. Detaily gotických staveb,\nperspektivy dómů, studie stromů, skal, vše studováno pečlivě\na s láskou. Nedivíme se, že při tak úsilovné práci dospěl W.\nv kresbě ku manýře. Mimo to vystaveno několik návrhů, do-\nfotografiemi hotových předmětů. Jsou to hlavně ná-\nřadí liturgická, mešní roucha, oltáře a pod., adressy, před-\nměty umělecko-průmyslové, stavby kamenné a p. Vlastní talent\nkrajinářský B. Wachsmanna objevuje se v aquarellech. z nichž\nněkteré jsou velice barevně a široce nahozeny. Naproti tomu\nvystavené olejomalby jsou slabé, a zdá se, že ani s dosta-\ntečnou láskou tuto techniku nepěstoval.\nVýstavu doplňuje řada originálů nových Gerlachových\nallegorií. Ve \\ydání tomto zastoupena je řada našich umělců,\njako: Klusáčka, Preislera, Špilara, Švabinského,\nMaška, Nováka, A. Liebscher a. Na danáthema: Víno,\nHudba, Láska, Tanec komponovány jsou dekorativní paneaux,\nkteré dle individuality umělce buď jen dekorativně jsou po-\njaty, buď myšlenkově vedle toho i novým způsobem řešeny.\nŠvabinského triptychon upomíná trochu na některé anglické\nmistry; v nich dokonale ovládá i barevnou delikátnost. Druhé\ndvě kresby zamlouvají se nám svojí poetickou náladou. Dobře\nkreslené a komponované jsou kresby ostatních vyjmenovaných\nautorů. Trochu již naučenou kresbu má A. Liebscher a v kom-\nposici některé z jeho allegorií dopadly skoro jako illustrace.\nVedle těchto jsou vystaveny práce některých Němců.\nO Stuckovi z vystavených jeho kreseb mohl by si divák\nuciniti špatný pojem; vystaveny jsou jeho mladší a také ne\nty nejsilnější práce; Kopay zdá se nám příbuzný v kresbě\nA. Liebscherovi. Dier řešil svoji hudbu po způsobu prerafae-\nlistů, ač jejich poesii ni delikátnost nevystihl.\n58. Výroční výstava Krásou mné jednoty pro\nv\nCechy v Praze. — (Konec.)\nKaván Fr. (c. 103 — 134—158) podává nám ukázky nad\nmíru svědomitého studia svého, kterým s plnou pravdivostí\nsvoje »úryvky z přírody« předvádí. Jest tak svědomitým,\nbarvy jeho tak silně zdají se nám odpovídati přírodě, že\nzabíhá tam, kde provedení přílišnou svědomitostí trpí, činíc\ndojem suchý, monotonní. Všecko jest nepopiratelně věrně na-\nmalováno, věrný obraz přírody, avšak nechť přijde též k plat-\nnosti slovo umělcovo, nechť ukáže, jak jako básník pochopil\npřírodu.\nHolub (210 — 242 — 255) prozrazuje tutéž školu, totéž\nnazírání jako Kaván. I v pracích jeho viděti jest neobmezená\núcta k přírodě a oba dva mají něco tak příbuzného ve vi-\ndění, že by mohly bratry býti. Nežádáme romantism, naopak\nmluvíme rádi o něm, poněvadž uměním moderním již dávno\npřekonán, ale suchá interpretace působí na oko únavně; ví-\ntáme však, pokud v nich vidíme tyto ukázky, s radostí, že\njmenovaní krajináři ještě stále cítí potřebu studia přírody a\npokud nám nezbraňují doufati, že časem v obrazech jejich\nvedle věrně malovaného kusu přírody ještě přídavek subjekti-\nvního nazírání a cítění nalezneme.\nDvořák B. (č. 123) po prvně snad nachází se v řadách\nvystavujících umělců, kteří stupňují naši naději v mladý kraji-\nnářský, svědomitému studiu oddaný dorost. Ve vystaveném\njeho obraze více než u předešlých hleděno ku náladovosti,\njakož i nepřeháněné barvitosti.\nF. E n ge1m u 11 e r (č. 102) vystavuje pendant k loňskému\nsvému pohledu ve starý park — »Babí léto«. Z nepochopi-\ntelných příčin octnul se obraz v takové výši, že opravdu\ntěžko nám o něm svůj soud pronášeti — nezbývá než znova\nopětovati stesk na umísťování, jejž jsme při začátku tohoto\nreferátu uvedli. — Engelmuller jest bezmála opakem před-\ncházejících; kdy oni volili sobě látky předmětem žádných\nnároků nečinící, vidíme u tohoto nádherné partie, které místy\naž příliš »partiemi« nám býti se zdají, obestřené však ná-\nladou ku předsevzaté látce pevně se přimykající. Místy snad\nnevadila by větší sytost barevná. Č. 149, Touha, Hoře,\nKlid pojmenované, slovům našim výše uvedeným přímo vý-\nrazu dává. Tří náladové věci v jeden celek spjaté barevným\nsladěním svým i látkou vyvolati mají a také v nás vyvolá-\nvají ty různé ony pocity duševní. Krajiny tyto, jež ač kom-\nponovány, přece opírají se o studium dle přírody, nechávají\nnás tušiti, že Engelmúller tíhne k volnějšímu nazírání na\npřírodu a především ku platnosti přivésti chce vlastní své\nindividuelní cítění, které vždy mluviti má z práce umělce."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "437 / 438", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.19", "texte": ".VOLNÉ SMĚRY«\n\nAnt. Slavíček (c. 253 — 541—586) jest bez odporu\nnej citlivějším malířem skutečných, nevybásněných nálad.\n»Zelné pole« (c. 253) nečiníc velkých nároků, jest delikátní\nv barvě, lehoučká dálka i hlávky v popředí sytě a přec vzdušně#\nladně a přec správně zbarveny; v technickém podání neoby-\nčejný chic. Z celku září taková radost ze svěže zbarvené\npřírody, že bychom si přáli, aby z té živě cítěné radosti ba-\nrevné Slavíček neslevoval. V přízemí pak pověšené další dva\nobrazy mají i jiné ještě přednosti. Prvý z nich č. 541 »Ná-\nlada« vyznamenává se neobyčejnou harmonií celku, v níž tón\npříliš zběžně načrtnuté figury měkký akkord barevný ladně\ndoplňuje. Silou barvy i světla zvláště svěže působí druhý\npřipomenutý obraz (586), pohled na střechy »Františ-\nit ánského kostela v Bechyni«.\nV. Jansa překvapil nás letos velice příjemně. Jsme již\ndávno odchováni Knůpfrem a proto nechávají nás Jansova\nmoře, vždy přec trochu tvrdá, chladnými. Nemá se prý srov-\nnávati, avšak kdo se tomu ubrání? A tak těžko snáší srov-\nnání jeho »moře« Č. 136 s Knupfrovými svítivými vodami.\n»Rybník« č. 261, největší snad práce Jansova, jest věc, u kteréž\nnutno se zastavit. Je i při velkých svých rozměrech plna\nopravdové nálady a zanechává silny7 dojem. A to něco zna-\nmená.\nKarel Liebscher letos vystavuje jednu ze svých nej-\nvětších věcí, jaké kdy namaloval, »Udolí říčky« (č. 905).\nNeodepřel jí ovšem ani tentokrát onu teplou barvitost, na\nkterou paleta jeho si již navykla, ale svedl ji a udržel přece\nv dobré náladě celkové.\nVáclav Březina zůstává věren svým interieurovým\npartiím a má plnou pravdu. Dokazuje, že správné je vzdě-\nlávat to pole, jež těší a jež je osobité naproti tomu — nási-\nlím do něčeho cizího se nutiti. Březina dělá patrné pokroky\na jeho »Zimní krajina« to v každém směru, jak technickém,\ntak koloristickém plně dokazuje.\nJam Her čí k (č. 200 — 201 — 100) vystavuje portrait mladé\ndámy s posou velice nenucenou, pak veliké paneau » Va-\nfli ta s« a menší studii. Můžeme říci o obou prvých, že jsou\nco nejsvědomitěji malovány a do posledka provedeny beze\nvšeliké újmy lehkosti malby. Nemýlíme se zajisté, tvrdíme-li,\nže při obraze »Vanitas« nešlo tak HerČíkovi o to, rozmnožiti\ntouto mnohokráte již malovaný předmět novým nějakým hlu-\nbokým pojetím, že nešlo mu o to, malovati »plenér« se všemi\nzelenými a modravými reflexy, nýbrž že úlohou jeho bylo,\ndokonale namalovati ženský akt za stávajících poměrů v ate-\nlieru umělcově — atributy pomíjejícnosti pak že měly býti\npomocníky při žádoucím vyplnění plochy. A takto předse-\nvzatou úlohu vykonal Herčík zúplna: Kresba aktu je dehý\nkátní, modelace co nej úplnější, barva lehká a sladěná.\nV. Hradecký zastoupen studií ze židovského města,\nkterá pověšena jsouc v poslední řadě, volá po naléhavé ná-\npravě v rozvěšování. Nevíme opravdu, proč práce rázu Rexova,\nneb pánů stejné kvality zatlačovati mají kvalitativně daleko\nlepší výkony. Studie Hradeckého žádných nároků nečiní, ale\nvyhovuje úplně svému obsahu a líbí se nám sevřenost ná-\nlady, která dobře' starým těm zdem sluší. V přízemí pak za-\nstoupen dále II. listem z cyklu »Dědictví pariů«\n(karton) se zřejmou snahou po jednoduchosti a velikém po-\njetí. Tvrdé ovládání uhlokresby zůstane vždy charakteristi-\nckým v pracích Hradeckého.\nK. Tů m a poslal letos na výstavu »S oudr u h y v povo-\nlání«, v technice i koncepci docela úchylné od svých dosud\nvystavovaných genrů vojenských. Nemíníme, že by se byl stal\nv uměleckém snažení K. Tůmy nějaký převrat a že od ny-\nnějška nastoupí dráhu styíisty; vystavený obraz je spíše\nvzpomínkou na akademická studia za ředitele Svertse, po níž\nopět dostaví se přilnutí ku genru malíři nejbližšímu.\nJako úplného romantika jmenujeme Lad. Nováka, vypra-\nvujícího osmi kolorovanými, starý dřevoryt napodobujícími\nperokresbami pohádku o »Kováři a smrti«. Vypravování\nNovákovo je plynné, plně srozumitelné. V jasné kresbě a leh-\nkém koloritu pozorujeme, že se Novák dopracoval k určitému\nsvému stylu, který spojen s něco studiem přírody zajisté ma-\nlíři-vypravovateli znamenitě poslouží. — Podobně mohli bychom\nříci o K. L. K1 usáck o v ý c h »návrzích ku gobelín ů m«,\nna nichž patrno, že umělec více mysli a méně studuje, při\nčemž se stává, že to, co jasně obrázkem ať vážně nebo saty-\nricky řekl, pro nedostatek formální delikátnosti nepovšimnuto\nzůstává.\nR. Pollak vystavuje dvě dobré studie: »U toillety«\n(ě. 155) a »Před procházkou« (ě. 207).\nIv. Šimůnek zastoupen aquarellovými portréty (c. 507\na 578); malý formát úlohu portrétu značně stížil, ač zase\novládání materiálu usnadnil; podoba dámy v jednoduché póse\nzdá se býti dobrá. — »Scéna atelierní« (c. 617) jako celek\ndobře se representuje. Technické provedení akvarellů Šimůn-\nkových vyznamenává se až upřílišněnou pečlivostí a čistotou,\njíž malíř za příliš velikou cenu dosahuje, upadaje místy\nv úzkostlivost, místy v suchost.\nJ. ryt. S krami ík (ě. 122 — 171 — 254) drží se osvěd-\nčených cest a vzorů, jimž, neklada si vyšších požadavků,\nv mnohém se přibližuje.\nJako portretisté dostavili se mezi jinými na letošní vý-\nstavu také Th. Hilšer, Ant. Vácha a Jo s. Ženíšek.\nAug. Terš vystavil dvě olejomalby, z nichž ona »Domů«\n(c. 264) vyznamenává se lepší kvalitou.\nV. Trskův genre »Při ohnícku« (c. 350), aě po-\nněkud tvrdý, mnohem výše ceníme, nežli letošní věci\nBartoň kovy, při němž bychom opravdu litovali, kdybychom\nse měli domnívati, že už přešla doba jeho »Rekrutů«.\nŽenská kolonie malířek domácích representovala se letos\npoetem i jakostí vystavených děl velice čestně. V popředí\njich nutno staviti sl. Laukotovu a Lindnerovu. Při Zd.\nBraunerově již zvykli jsme na určitý, stále se opaku-\njící přednes i barvu; H. Emingrová zamlouvá se dobrým\npastelem; svěží barvou maluje L. Kleimondová; P. Mařá-\nková chápe se s rozhodnou odvahou portrétu; Sayfertová\nvystavuje studii mladé hlavy v »plenairu« ; Suchar do vá-\nBoudová podávajíc ukázku svoji malby figurální, mzapo-\nměla přidati k ní lepší kus svého umění, široce nahozené květy.\nNa konec abecedního tohoto vyjmenování klademe jméno\nF. Zahradnické, kteréžto místo však nesluší nikterak je-\njímu barvou svěžímu »Slezu«."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "439 / 440", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.20", "texte": "»V0LNE SMERY«\n\nJakkoli účastenství ciziny na letošní výstavě rudolfínské\nnení právě zvlášť šťastné, přece nacházíme v ní několik vy-\nnikajících děl, které musí býti pobídkou umělcům domácím\nk napjetí veškerých sil v tuhém zápasu o palnlu vítězství.\nZ umělců proslulých zastoupen zde v první řadě Dan tan\nvelikým monumentálním dílem, onen Dantan, od kterého\naž dosud vídali jsme jen obrazy menších rozměrů, pravé\nto však perly vzduchové, barevné perspektivy (hrnčířská\ndílna, dílna sochařská a p.). Nevíme, zda najde se druhý,\nkterý tak vládnouti dovede šedivě lomenými tóny, aniž by\ntyto přeháněl do modra a fialova, jak obyčejně vzduch ma-\nlovati vídáme. Stojíce před obrazem letos zaslaným »Cas\nprchá« (č. 962) spatříme kus země a vzduchu tak znamenitě\nvystiženo, že marně je tísní lištny, kterými jsou orámovány.\nY popředí na svahu sedí Adam a Eva, od nich v pose ku\npředu nakloněné vzdaluje se gigantická postava Saturnova —\nčas — kolem něhož a v jeho šlépějích mlhovitě zvedají se\nchomáče amoretů — potomstvo. Vzdušné postavičky dětí ma-\nlovány bez přeslazení, celek pak ovládnut nevšední jedno-\nduchostí.\nThema obrazu Aug. šl. Brandise (č. 904) — »Kla-\ndení Krista d:o hrobu« bylo již tak často od starších\ni mladších mistrů malováno, že jest nebezpečno znovu se naň\nodvážiti a je novým nějakým způsobem luštiti. Mluvíme-li\npak o obraze Brandisově, nutno nám říci, že není právě\noriginelnost obrazu jeho nejsilnější stránkou, ale za to vy-\nniká hloubkou své nálady. Na obraze tomto podán jest zcela\nmoderní názor o zpracováni látky; nezříme tu figury, které\nby lomily rukama v přehnaných pósách, ale za to v celkové\nnáladě i nehybných postavách onen vyšší, těžký, tichý, maje-\nstátní bol, který není mocen ani slova ani výrazu — apa-\nthii . . . S figurami jeho, truchlí příroda, a tyto zase jakoby\njen částka podřízená, řekli bychom »němou«, temnou svojí\nskvrnou, doplňují akkord nálady. Umělec obrav si za úkol\nnáladou na cit náš působiti a pomocí jí děj vypravovati cíle\nsvého plně dosáhl. Po stránce technické dovedně ovládl i detail,\nkde toho jevila se potřeba. Tělo a hlava Kristova barvou a\nvůbec celou správností svojí zvlášť dokazují předcházející\nstudium umělcovo. Méně zamlouvá se nám druhým obrazem\n»Z kostela P. Marie« (č. 460); zdá se nám býti nějakou starší\nprací, ač i zde znatelný jsou stopy pro jeho nynější nazírání.\nH. Bus se representuje se třemi pracemi, jež na zajíma-\nvosti a snad i poučnosti byl)'' by získaly, kdyby byly pově-\nšeny vedle, nebo aspoň blízko sebe. Veškeré tři obrazy jsou\nnáladové; nejzvučnější akkord uhodil v »Soumraku na\nmoři« (č. 901). Při »Hřbitovní náladě na Sici 1i i« (číslo\n390) litujeme, že zavěšena v loggii, na místě to, kde už ze\nzásady — jako na místě hanby — obrazy nepovšimnuty zů-\nstávají. Hřbitov malován za sálavého úpalu slunečního; z bujné\navšak jakoby uschlé vegetace v malebné nesrovnalosti jedno-\ntlivé hroby označujíce trčí po různu kříže; vzduchová per-\nspektiva monotonní pláně hřbitova znamenitě zachycena.\nNauen snad poprvně na výstavě naši se objevuje, za-\nstoupen portrétem, který na první pohled zájem uměleckého\ndíla sobě vynutí raffinovanou noblessou svojí. On skrývá\nv sobě šťastné luštění uměleckého problému : interier, veškery\npředměty i bílá náprsenka a rovněž tak maso ruky i obli-\nčeje, vše sdílí jeden příjemný tón barevný, z něhož výborné\ntrefená hlava a znamenitě vymodelovaná ruka vyniká. Z jednot-\nného barevného akkordu vane živý klid v akkordu pravé\nnoblesy a distinkce, vlastností to, které portrét tento i pů-\nvodce jeho tak vynikajícím činí, pro něž zasluhuje, aby\nnámi byl zapamatován a přáli bychom si jej na zdejší vý-\nstavě ěastěji viděti. Proti obyčeji upozorňujeme tentokráte na\nšťastnou volbu a sladění rámu s portrétem, čímž půvab obrazu\nvelice zvýšen.\nSchmidt J. vystavuje tři obrazy Jeho portrét hraběnky\nE. nejvíce se nám líbí. Obličej široce malován, honosí se\njakož i ruce svítivostí pletě. Rovněž dobře malován jest černý\nhedvábný šat. Pojetí jest šťastné, působíť zcela nenucené. Por-\ntrét rozluštěn obrazově. Velký obraz rázu dekorativního\n»Caritas« (c. 18) téhož umělce působí sice ladně, avšak\nnevyniká nijak originálností. Tělíčka dětí jsou velmi pěkně\nkreslena a modelována, ale barva jejich vyzněla do hnědá,\nčili jest to plain-air v atelieru malovaný. Správněji v zbar-\nvení vedl si při třetím svém obraze nazvaném »V 1 é t ě«\n(č. 68). Mladá matka s děckem na rukou v bílém šatě se\nprocházející, jest delikátně vycítěna; na bílém rouchu i na\nhlavince dítěte cítíme reflex zeleného okolí; celek zdá se nám\ntrochu jednotvárně provedený.\nV tomtéž sále vystavena výborná kvalitou svojí krajina\nslečny Alžb. Eickenové (c. 31) »Když příroda k odpočinku\nse klade«. Působí velmi přirozeně správností zbarvení svého\na seriósností s jakou zde příroda podána. Přednes jest pa-\nstósní, energický, v ničem neprozrazující ruku ženskou. Voda,\nhluboko zbarvena, jest v klidu svém stejně výborně nama-\nlována jako nacervenalé suché roští, které potok vroubí a\nkteré zmíněným tónem svým vyslovuje celou náladu kra-\njiny této. Krajina jest velice malebně viděna a chová v sobě\nznačný kus poesie. Mimo tento ještě dvěma jinými obrazy\numělkyně zmíněná svědectví nadání svého nám podává. Jsou\nto obrazy »Motiv z Piccardie (č. 294) a »Ve vsi« (č. 375),\nžel Bohu sdílí tyto stejný osud, jako ony zmíněné vystavené\npráce Busse-ho; jsou také zavěšeny na chodbě, kde ani pra-\nvého světla se jim nedostává, ani pro malou vzdálenost je\ndosti oceniti nelze. I na obrazech těchto nápadný jest smělý,\nširoký přednes, vysoce malebné vidění a opravdu umělecké\nnazírání. Ale pro práce takové u nás pořídku nacházíme po-\nrozumění.\nFr. Courtens vystavuje tři obrazy (č. 15, 36 a 48)\nObraz č. 48 »Ranní práce« oživen jest figurami žnoucími\nobilí. Courtens, umělec zvučného jména, prostě pracemi svými\ndokládá výši, která jemu přiřknuta. Nálada ranní se svojí\nrosou a mlhou opravdu se vší čerstvostí, podána obvyklým,\nširokým, u něho virtuosním přednesem. Zde zase třeba jen\nohlédnouti se po okolí a ihned působí na nás pravdivost a\npřesvědčující síla přírody jeho, kterou on nám prostřednictvím\nindividuelního vidění svého podává.\nDettmann velice štědře obmyslil letos výstavu naši,\nzastoupen neméně než 19 obrazy; jest virtuosem štětce v pra-\nvém slova smyslu a umění jeho technické úžasné. Stejně\nsouverenně počíná si v části krajinné i figurální. Při tak znač-\nném počtu prací, jakým roku letošního se representuje, jest\nvšak jedno patrno: malba jeho jest všude stejně zdrobnělá"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "441 / 442", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.21", "texte": "»V OLNE SMĚR Y«\n\nať pracuje v popředí či v pozadí, pak libuje si v náladách\nněkdy příliš s jemnými šedivými tóny šera, kdy prchlo plné\nsvětlo a nastala vláda neurčitých tónů. Delikátní kousky\nbarvy jeho byly »Kachny pod třešňovým stromem«\nč. 421 a »Polní cesta« č. 550. Místy řeší i docela moderní\nproblémy barevné ku př. »Modrým potokem«; více illustra-\ntivně působí »Národní píseň« (č. 415).\nHistoricky pečlivě studovanou a moderně malovanou věc\nzaslal letošní vítěz v konkurenci o Reichelovu cenu ve Vídni\nR. v. Ottenfeld č. 207. Je těžko přehlédnouti na výstavě\npoctivou tu práci, která technickým provedením a svou celko-\nvou náladovostí ze svého okolí na se sama upozorňuje.\nDelug vystavuje velmi dobrý obraz se zdařilou náladou\npod názvem »Březnové větry« č. 509. Jest to obraz ve-\nlice zajímavý, široce viděný, velmi dobrý v pojetí a nálada\njest též velice zdařilá. Pohyb figur jest nenucený, přirozený.\nNa obraze patrna je snaha vystihnouti různé nuance bílé\n(matka s děckem v náručí v bílém, postavena opět proti bílé,\nvětrem nadmuté plachtě). Celek obrazu chová v sobě seriosní\nsnahu a dobrou uměleckou hodnotu.\nVeliké nároky činí a málo z nich plní W. Gers on, který\nvystavuje v přízemí »Ná vr at Kazimíra Spravedlivého,\nkrále polského, na trůn (č. 907) a v prvním patře do-\nkonce nesympatický tryptich »La Syréne« (č. 71 — 73).\nVelice dobrým portrétem zastoupen F. Rump 1 er (č. 205).\nVedle některých méně pozoruhodných experimentů malo-\nvaných (studie č. 848) vystavuje Orlík několik pokusů lep-\ntaných, které stěží mohou s ostatními, v dolejší místnosti\nvystavenými pracemi toho druhu koňkurovati.\nC. Charlottě Wahlstrómová zastoupena »Západem\nslunce« (č. 431), jejž způsob přednesu činí vynikajícím,\nčímž jedině tolik nálady soustřediti mohla. Tu nezříme\nžádného detailu, všechen zřetel obrácen jest k celku, který\npastosní rozhodností tractamentu a sytostí barevnou vyniká.\nJest to poeticky vycítěný akkord při západu slunce.\nDále ještě budiž vzpomenuto krajiny Ad. To mm asi\n(č. 17) »V březnu«, která rovněž vyniká celkovým svým\npůsobením. Sluneční effekt na tomto obraze malovaný a kon-\ntrast jeho se širokými vrženými stíny dosti dobře umělci se\npodařily. Ještě lépe však zdá se býti vystihnut správností\nsvojí tón zelené pláně, která bez všech detailů, jedině správ-\nným stupňováním sytosti neb tuposti barvy honosí se vý-\nbornou vzduchovou perspektivou. Celek velice malebně jest\nviděn a jednoduchými prostředky vyjádřen.\nOd L. L. Hoffman na viděli jsme již lepší věci. Leč\ni z letošních dvou jeho prací vane mnoho pro něj karakte-\nristické melancholie a citu, že mnohem raději k nim se vra-\ncíme, než k těm mnohým lépe provedeným věcem.\nPři pohledu na vystavené obrázky Maxo v y pojati musí\nkaždého cítícího výtvarníka úzkost — — — Stáří vzalo od\nněho strašnou daň.\nDále v zadním sále vystavuje nejspíše nějaký obchodník\nobraz Munkaczyho, který jen sumou za něj požadovanou\nje pozoruhodný.\nSch1i ch 11 in g vystavuje letos slabé věci. Pro oči velice\nv\nnebezpečnou a přímo odpudlivou jest jeho »Ženská podobizna«.\nRovněž Le emputten letos slabším obrázkem zastoupen.\nOSichelovi zmiňujeme se jen proto, že našel se zpo-\nzdilý člověk, který za 2500 zl. (?) .jeho bezcenný obraz »Utěcha\nv tónech« koupil.\nPoprvé ve větším počtu na výstavě naši vystupují skot-\nš t í malíři. Jsou zde zastoupeni: Mac Stevenson (číslo\n482—493 — 495), John Lochhead (č. 474—484—496), H.\nD. Daig (č. 475 — 477), Andr. Black (č. 478 — 494), E.\nSherwood-Calve rt (č. 489—515), Mary Spence (číslo\n479—490), R. J. Browe (č. 481) a lepší A. K. Browne\n(č. 483 —491), konečně ještě L. V. Wat e 1 in (č. 476), James\nKerz-Lawsen, Thom. Corsan Morton a J. R e i d-\nMurroy; umělci tito representují nám ne směr, ale jistou\nškolu; hříšno jest, jak s jejich obrazy nakládáno: vtěsnány\njsou v tak nevkusné rámy, že žádný z nich k platnosti ne-\npřichází; místo aby s rámem harmonicky v celek sladěn}'\nbyty, ubíjejí tyto hrozné rámy po většině to, čemu vlastně\nprospěti by měly. Musíme se upřeně na náladu obrazu za-\ndívat a vynasnažiti se úplně si rám odmysliti, abychom jen\nčástečně je pochopili. Skorém všem společno jest jich vysoce\nmalebné nazírání na přírodu, hlavní zřetel obrácen jest k ná-\nladě a líčení klidu přírody; ve volbě svých prostředků, vymy-\nkajících se vší úzkostlivosti, jsou zcela bezohlední ; jedině do-\ncíliti to, co chtějí, jest jim vůdčí snahou, ať často definitivní\nvýsledek jest technickou záhadou. Na krajinách Mac S t e v e n-\nsona zvláště obdivujeme se harmonickému klidu, který\nv sobě neobyčejně mnoho kouzla i půvabu chová a který na\nprvní pohled obrazy jeho tak zajímavými činí. Co dále na\nvrub výborné quality, vlastně specificky umělecké quality\njich pracem přičítati dlužno, jest volba sujetu. Nezříme tu\nnic pestrého, nic křiklavého, vše, i slunce jest stlumeno,\nvše chová v sobě poetický klid a noblessu. Nejsou to otrocky\nkopírované kousky přírody, ale krajinné nálady viděné\nvýborně uměleckými individualitami.\nSochařství zastoupeno letošního roku mezi 950 úhrnně\nvystavenými kusy 32 čísly, tedy ve velkém nepoměru k ostat-\nnímu umění. A to, co došlo letos, jakož i leta předešlá, kdy\nvelká plátna vystavují se ve dvoraně, užíváno bývá po vět-\nšině k dekorování obrazů a ke zřizování jakéhosi vstupu ku\ncelé výstavě. Uznáváme úplně dekoraci květinovou, ale tak\nvystavovati plastiky, jako v Rudolfíně, neviděli jsme nikde.\nBuď je věc špatná a pak se nepřijme — aneb je dobrá a\nproě ji potom jednak přikrývat květinami, jednak zbavovat\ntoho jinak dost rozptýleného světla množstvím palmových\ndeštníků.\nPřede všemi jinými uvádíme poprsí hraběte Lva\nThuna od Jos. Myslbeka. Poprsí to pro vídenský parla-\nment určené skvěle dokazuje, jakým monumentálním účinkem\nlze daný, jinak dost nevděčný motiv hermy rozluštiti. A právě\nto, že při onom opravdu monumentálním provedení portrait vy-\nniká takovou pravdivostí a živostí celku i detailu, to je před-\nností díla tohoto, které výborně repraesentovati bude českého\nmistra ve vídenské konkurenci. Vedle mistra i žáci jeho\nJ. Pekárek a J. Mařatka poprvé vystavují. Tento re 1 i ef\nPiet y, (vyobr na sl. 409.), onen skupinu »P r vní z p o v ě ď«\n(vyobr. na sl. 355.). Skizza tato s velikým citem provedená\nvystihuje ve výborném pohybu duši, jak zpovídajícího tak"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "443 / 444", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. — Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. —• Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nobzvláště děvče, které v celé komposici výborně je podáno.\n(Skizzovité podání toto nenalezlo na mnohých místech pocho-\npení, jakoby skizza sama o sobě nemohla být uměleckým\ndílem.) Se zajímavým pokusem dostavil se F. Bílek. Vysta-\nvuje studii typu z okolí Tábora ve dřevě provedenou. (Vyobr.\nna sl. 369.) Svérázný tento umělec, který opovrhuje ustá-\nleným spůsobem spracování dřeva, pokusil se ne bez tech-\nnických obtíží ukázati, jak on techniku tu si představuje.\nVýsledek je velice příznivý, neobyčejnou přirozeností půso-\nbící, a můžeme jen se těšiti, dočkáme-li se vyplnění jeho slibu,\nže některou z příštích svých větších prací ve dřevě provede.\nSkizza »Allegorie na naší dobu« odpovídá úplně názorům\nautora článku »Confiteor umění« v časopisu Nový Život uve-\nřejněného. Vedle těchto prací upozorniti dlužno na portraity\nV. Amorta, které považujeme za nejlepší práce tohoto umělce.\nZúmyslně pomíjíme práce prostřední a slabé, byť po-\ncházely i z ruky umělců tak světově vypěstovaného jména\njako Eberlein.\nKu konci podáváme krátkou zprávu o finančním výsledku\nvýstavy. Uznává se všeobecně i z Vídně, že Praha je umění-\nmilovné město, že trh umělecký zde je velice vyvinutý, do-\nčítáme se o tom též v lokálkách našich denních listů a proto\nsestavili jsme si malou statistiku, kterou předkládáme.\nUměleckých děl umělců Čechů prodáno celkem 12 za\n4255 zl., Němců a cizozemců 49 za 15244 zl.\nAť hledíme na cifry ty z toho neb onoho stanoviska, vždy\npro uměnímilovné kruhy naše špatná to bilance. Dvojí je zde\nmožnost: buď naši kupují jen naše věci a pak je to smutné,\nkdyž v naší největší výstavě, salonu, jak pomalu jsme si již\nzvykli říkat, prodá 80 umělců Čechů, kteří výstavy se súčast-\nnili, 11 uměleckých děl za 3255 zl. (částku 1000 zl. za\nSkramlíkův obraz pro galerii společností zakoupený od-\npočítáváme). Opravdu tomu nelze ani věřit a proto nemožno\nnám jinak než předpokládati, že naši mecenáši kupují i cizí\numělecky cenné věci. Těšilo by nás, kdyby skutečné umění cizí\nzískáno bylo našim salonům, nejsme tak nepřející a předpo-\njatí', abychom neuznávali některých předností umění cizího,\nprohlížíme-li však seznamy zakoupených věcí, seznáme, že\npo většině kupují se k hanbě naší práce jako Ostermannova,\nSichel atd. vzdor ceně 2500 zl. Či stojí umění naše, pokud\nse nám v Rudolfinu jeví na nižším stupni než cizí? Uvá-\ndíme v odpověď jen tolik: bylo by to možno, když umělci\nnaši právě ve světové konkurenci vítězí? Kdo vysvětlí nám\ntedy fakta, že umělci musí voziti své práce z výstavy nepro-\ndané? Jmenujeme zde jen Hynaise, Knupfera a Alše, který\nu příležitosti vydání svých prací veškerou žurnalistikou tak byl\npřijat a doporučován; z mladých pak jen jak nám napadá:\nBílka, Engelmullera, Pekárka, Švabinského, Schussra a Ur-\nbana. Proto tedy jmenovaní i ostatní umělci svědomitě praco-\nvali, aby P. T. obecenstvu za 30 kr. vstupného výsledek\nsvého namahání ukázali. Je to smutné faktum, ale je to naší\npovinností, přibiti je ku haně naší intelligence. A při tom\nkaždoročně veřejně s výčitkou bývají v referátech vypočí-\ntávána jména českých umělců, kteří nevystavují.\nVedle veřejného prodeje existuje v Rudolfinu ještě jakýsi\npodporovací spolek pro umělce, zakupování výher pro sloso-\nvání Krasoumné jednoty. Poněvadž každé slosování je záleži-\ntostí obchodní, jest samozřejmo, že Krasoumná jednota i svoje\nza obchodní považuje. Jinak opravdu nedovedli bychom si\nvysvětlili, jak je to u umělecké společnosti vůbec možno, že\numělcům za práce v katalogu v obnosu 10.295 zl. ceněné\n(ku kterým přičísti dlužno ještě několik set zlatých za obrazy\nzakoupené »na prodej« označené) nabízí celých 6660 zl. —\ntedy 64% prodejné ceny, z které však dle stanov spolkových\ndalších 5% spolek nečlenu za prodání sráží. Obdrží tedy\numělec za dílo své v hotovosti 59% ceny, kterou při nynější\nkonkurenci tak jako tak co nejnižší stanovití nucen jest.\nPokud máme informace z kruhů domácích, přesvědčili jsme\nse, že opravdu nabízí se obyčejně polovina kupní ceny; zbylo\nby tedy 9% na umělce cizí, s kterými snad přece společnost\nstydí se tak zacházet jako s našimi, kterým opravdu nezbývá,\nnež nabízenou částku přijmout.\nUznáváme, že každý tolik dá, co může, ale je-li to jed-\nnání umělecké společnosti vůči umělci správné, to je jiná\notázka. K tomu připojí se však občas i jiný úkaz. Obrazy\nk slosování vyhlédnuté ponechávají se poslední dny obecen-\nstvu k překoupení — a tu stává se někdy, že taký obraz, když\nna něm cedulka společnosti se objeví, stoupne na ceně\nv očích kupujícího. Myslíte, že dostanete za něj kupní cenu\n1000 zl.? Ne, ale řekne se: umělec rád ho dá za 500 zl., nu\na je-li náhodou kupující kavalírem, přidá 100 zl. a má obraz\nv ceně 1000 zl. za 600 zl. I v tomto slosování učinila spo-\nlečnost sama statistiku, vyjmenovala jména domácích umělců,\nod nichž díla koupena. Prodejná cena jich obnáší 8255 zl,\n(vedle několika v katalogu »na prodej« uvedených), zbylo\ntedy na cizí umělce 2045 zl. My z našeho stanoviska ovšem\nuznáváme, že »Krasoumná jednota« jako společnost utrakvi-\nstická má povinnosti vůči umělcům Němcům z Cech, a ty\ntaké nevytýkáme; konstatujeme, že dle našeho počtu zakou-\npeno bylo od Čechů za prodejnou cenu 4870 zl., od Němců\nv Čechách rozených za 3545 zl., od cizích za 2045 zl.\nLitujeme, že nemůžeme podat oproti tomu nějaká fakta,\njak dejme tomu ve Vídni pro tamnější slosování zakupovány\nbývají věci naše; pokud naše vědomosti sahají, nepamatujeme\nse, že by kde byla česká věc našla v tomto smyslu odbytu.\nAle snad chce Krasoumná jednota tímto ohledem k cizině\ndáti jí příklad, jak ona má se k naším umělcům chovat.\nNašim zbožným přáním je, aby se jí to poštěstilo.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n— Soutěž na upravení průlomu na místě býva-\nlého domu »U Klíčů* na Malé Straně. (Viz »V. S.«\nsl. 252.) Porota umělecké komise na radnici pražské rozhodla\no došlých čtyřech návrzích jednohlasně takto: Cena I. 600 zl.\nuděluje se projektu prof. J. Podhajského pod heslem »Pražské\nmotivy«, cena II. 400 zl. projektu s heslem »Vanitas« od\narchitektů R. Křiženeckého a J. Hrádka."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189707-01.1.24", "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme; zbytečno tudíž připojovati po-\nštovní známky. — Rukopisů nevracíme. — Zásilek nedosta-\ntečné frankovaných nepřijímáme. — ,\nDva listy . . . Bude uveřejněno, jakmile bude místo. —\nJiří. Bude dle možnosti zařaděno. — Zkalená f Ještě ne-\nstačí, ale nedejte se odstrašit. Z Vašich věcí nejlépe se mi\nlíbily »Hřbitovní trávy« z první zásilky, ač ve formě značně\nslabé. — Sv. Pokračujte. — Byl frvní máj. — O. C. —\nV. C. (Tobě\") — V. Sch. (Mnich, Hudba.') Nehodí se. — /. O.\nv N. P. Díky.\n\nSpisy redakci zaslané.\nAdam Asnyk: Kiejstut, tragedie v pěti jednáních, přel.\nFr. Vondráček. — Sborníku světové poesie sv. 51. — Nakl.\nJ. Otto. —\nSamuel Taylor Coleridge: Skládání o starém\nnámořníku. — Christabel. — Kublaj chán. — Přeložil\nJ. V. Sládek. — Sborníku Světové Poesie sv. 52. — Nakl.\nJ. Otto. — Cena 50 kr.\nJóza Skalák: Přirozená práva národů a česká samo-\nstatnost. — Nákl. spisovatele, v Praze. — Cena kr.\nDr. Jan Slavík: Proč dovoláváme českého stát-\nního práva? — Nákl. Dr. Edvarda Grégra. — Cena 20 kr.\nBoh. Bauše: Pohledy do dílny přírody. Matice lidu,\nročník XXXI. sv. 3. Nákladem dra Ed. Grégra.\nv /\nKafkův illustiy průvodce po království Českem, díl\nprvní, Česko-saské Švýcarsko. Nákladem Dra Ed. Grégra. —\nCena 50 kr.\nSeznam knih a časopisů vydaných nákladem Saska a\nFrgala ve, Vél. Meziříčí. —\nRatiboř. Neodvislý list politický pro zájmy kralohrade-\nckého kraje. Red. Fr. J. Peřina. Roční předplatné 12 korun. —\nVzorník xylo- a fotozinkografického ústavu Jana\nVilíma v Praze.\nÚstav Vilímův, který za deset let svého trvání stal se\nnejen nejlepším českým závodem svého druhu, ale čelí ví-\ntězně i soupeřům v cizině, rozesílá vkusně vypravený vzor-\nník s dvaceti ukázkami rozmanitých reprodukcí dle člských\noriginálů a fotografií. Přátele tohoto listu není teprve třeba\npoukazovati na výbornost prací ústavu Vilímova, jest časopis\nnás sám dobrým jejím dokladem — upozorňujeme zejmena\nna reprodukci Švabinského perokresby v čísle minulém, kde\nskvěle překonány velké které perokresba tohoto spu-\nsobu zinkografii působí. — Úhledný vzorník Vilímu v jest\nspíše milým albem než prostředkem reklamním a obchodním\na zajímá laika stejně jako umělce výtvarného, vděčného za\nvěrné rozmnožování jeho prací.\n\n3\nA\n(s\n(T\nv/i\nPAMÁTKY VÝTVARNÉ\nCeskoslovanské výstavy Národopisné r. 1895.\n(L\nmu\ni\nSESIT IV.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby,' výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby,, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací\ndomácí,\nDílo vychází ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích. 12 sešitů\no 120 listech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním sešitu ná-\nležitý text a seznam. \\j\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech.\n••••'' 0 I\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na ře-\nko mando vanou zásylku každého sešitu.\nCena sešitu v knihkupectví zl. 1*70 r. m. — Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povolili nižádných srážek.\nv\nw\nM.\nX)\nm"}]}