{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_sha256": "e8cbc31c42b493660d6eb254773f9c48c62909c46f527aad8a36d83db724ec93", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/08_01/bmtnaan_1897-08_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/08_01/bmtnaan_1897-08_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c002", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.1", "debut_caractere": 68, "fin_caractere_exclue": 508, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nZdenka Berková: Marno ... Ze sbírky\n»Melancholické momenty.«\nFr. B. Vaněk: Prolog.\nBohuslav Knosl: Útěcha. — Rapsodie.\n— V ohni.\nPouis Arlett: Smích. — Pěvců chór.\nVáclav Maria Schwab: Novými prou-\ndy. Studie k románu.\nV. Hartmann : Pierrotova první láska.\nAd. Boh. Dostal: Píseň v letní noci.\nZd. Harden : V mém srdci zemřelé!\nJ. Mazes: Políbení.\nKronika. — K illustracím. -- Zprávy\numělecké. — Soutěže umělecké.\n**•"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.1", "debut_caractere": 510, "fin_caractere_exclue": 704, "texte": "ILLUSTRACE:\nFrant. Zvěřina: Pod vrbou.— Studie.\nMax Svabinský : Portrét.\nFr. Bílek: Orba.\nJ. Beneš : Ornament.\nProkop Nováček: Tepaná deska.\nAd. Wiesner: Dekorativní výplně.\nM. Aleš: Sv. Václav."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345/346", "page_fin": "349 / 350", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.4", "titre_corps": "MARNO...ZE SBÍRKY: »MELANCHOLICKÉ MOMENTY.« — NAPSALA ZDENA BERKOVÁ.", "titre_sommaire": "MARNO...ZE SBÍRKY: »MELANCHOLICKÉ MOMENTY.« — NAPSALA ZDENA BERKOVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "345/346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 596, "texte": "MARNO...ZE SBÍRKY: »MELANCHOLICKÉ\nMOMENTY.« —\nNAPSALA ZDENA BERKOVÁ.\n\nDusný klid červnového jasného odpoledne\ntlumil despoticky každé živější, energické hnutí.\nJen zákony přírodní nepozbývaly ani na oka-\nmžik své uznané platnosti a vymykaly se jeho\ndočasnému žezlu. Dokořán rozzívnutými okny\nvlétla občas drobounká krůpěj z vysokého\nvodometu, zanesená sem silnějším vydechnutím\nvzduchu a zlaté, bohatě prolamované kyvadlo\nmihalo se pod průhledným zvonem jako polo-\nzdřímlé divné ptáče, drtíc rychle mizící čas v malé,\nstejnoměrné tříštky\nloudavě lenost; protahovala své dlouhé tenké"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "347 / 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3935, "texte": "údy po modravých, jako dým lehkých záclonách\ni po tuhých, pravoúhlých arabeskách východních\nkoberců, uspávala šedé, rozpjaté volavky, zářivé\nkolibříky i blederůžové snítky na japonském para-\nventu a zatěžovala viklavé pohyby náhodou roz-\nhoupaného visutého svícnu.\nDotýkala se pokradmu též vyobloučených\nvíček Maryty, sedicí na nízkém taburetu před\npianem • ale hned v zápětí oči pod nimi oživly,\ntvář se proměnila. Maryta položila své štíhlé prsty\nna klaviaturu a osamělým pokojem zazvučelo\ntichounce klavírní rondo. Přimykajíc zcela k dří-\nmavému tichu boudoiru, jen slabě rozvlnilo\nvzduch. Houpavým rytmem průvodu proznívaly\nzdánlivé kyvy a nárazy kolébky o podlahu a nad\nnimi vznášel a snášel se tenký, prostinký nápěv.\nSpokojené broukání děcka, přetrhované stu-\npňovaným žertovným hrožením matky usínání\nrobátka • jako nadechnuté zakončení písně\nta celá úzká intimita mateřství všecky tyto\ndomnělé představy, vzbuzené ospalým chodem\nmelodie stále se vracející zvláštním kouzlem\nspíjely dnes hlubokou hudební duši Marytinu.\nJakýsi mučivý stesk ji opanoval, zachvívání\ntouhy prolétalo jejím srdcem. Touhy palčivé a\nvzrůstající každou vteřinou.\nV této chvíli úplné samoty zalekla se svých\nvlastních myšlének, jichž příchod jí ohlašoval\nprudký tepot krve na spáncích. Tak se děsíme\npohleděti na svou, přec tak dobře známou tvář,\nje-li zrcadlo osvětleno jen posledním zásvitem\npříšerného soumraku ...\nNedodržela délku posledních tónů\nnedohrála. Ve vzduchu se tázavě chvěl uťatý\nzávěrek ...\nPrsty jí spadly jako proti její vůli do klína.\nZavřela oči. Snad únavou, snad rozechvěním,\nstrachem? Viděla... Z vířivého, nepokojného\ntlumu pichlavých subjektivních obrázků rozlič-\nných tvarů jež třepetaly pod jejími těžkými víčky,\nvynořily se dva dětské rtíky, jako ve spánku\npootevřené, horní v roztomilém obloučku s koutky\nhluboko zapadlými, dolní trochu tenčí i bledší\nmezi nimi vydechuje se teplá, mléčná vůně Zcela\njasně vystupují tenké příčné čárky na rtech,\nminiaturní nosíček i zaokrouhlení hustě roztře-\npených řas Otevřela oči Viděla\nrozevřené noty nad klaviaturou a z těch jí šlehl\ndo očí zas ten nápěv kolébavky.\nMlhavý obraz dětské hlavinky se jí objevil\nmezi notami. Potopila ji žalost. Tak nesmírná\njak utrpení zavrženců, tak hluboká jako milo-\nsrdenství Boží. Darmo doufající očekávání, na-\nděje vždy selhávající a přece úzkostně se vzpí-\nnající, tesklivě zmítaly celou její bytostí. Nebylo\nani stébla, čeho by se zachytila. Vlny žalu celou\nji obklopily, vystříkly zpěněné vysoko nad hlavu,\nzdusily a stopily všecky jiné zájmy, zavlažují\nbolestně její oči Pláče žhavé slzy, opla-\nkává to pusté místo ve své duši, kde by jistě\nzkvetl ten nejkrásnější květ mateřské lásky,\nkdyby O Matko, slitovnice naše !\nSténá zajíká se neovládá sebe . .\nKomnata hnědla, kouty stávaly se hlubšími,\nzlato na rámech obrazů chladně se lesklo.\nZdola z terassy ji zavolal muž: »Maryto,\nzahraješ s námi lawn-tennis? Jsme již ve stínu.«\n*\nJeho příjemný zvučný hlas ji probudil z pláče.\nZavolala ochotně: »Přijdu hned«, ač srdcem při\ntom nebyla a násilně musela hlas svůj měniti,\naby nikdo si nevšiml slzavého jeho promočení.\nCo možno rychle proběhla do ložnice a smyla\nchladnou vodou stopy svého zármutku. Vlny\nrozčilení se v její mysli snižovaly, ploštily, šplou-\nchaly jedva znatelně. -\nPohlédla do zrcadla, líc byla klidná, jen du-\nhovka byla světlejší a zřítelnice o poznání sta-\nžena.\nSběhla po schodech dolů a se vší pružností\na grácií svých dvacetipěti let vyhoupla se na\nterassu. Pozdravila úsměvně celou společnost a\nzavolala grooma, aby jí podal pálku.\nBylo cosi záhadného v té náhlé proměně celé\njejí bytosti. Ona s jakousi zoufalou odvahou do-\ndávala svým umdleným očím lesku, svým po-\nhybům křepkosti, a rozechvěním stoupal jí v prů-\nsvitné jindy líce růžový nádech. Obličej její byl\nabstraktně krásný, cos tajemného z něho dýchalo,\na nervosní, chvatné posuny jejích malých úzkých\nrukou troufaly si maskovati její vzrušení."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2144, "texte": "Obrátila se k muži a pomalu si upravivši šat,\naby při nadbíhání nepřekážel, pravila mu: »Ty\nhraješ se mnou, Jiří, viď? Jako vždy!?«\nJeště nebyla napnuta síť, sluhové ji utahovali\nna obou koncích současně. Na trávníku ležely\nzatím oba stojany s míči.\nSlunce již mizelo za vysokými maďaly a po-\nsílalo mezi jejich větvemi ještě několik červena-\nvých kotoučků, které zářily mdlým leskem na\nhraně každého většího kaménku. Přecházejícím\na hovořícím damám přelétaly ty svítivé kotoučky\npo vlasech, po světlých oděvech i po rozvesele-\nných tvářích.\nI na Marytiných kadeřích zahrál zarudlý pa-\nprsek západu. Hovořila právě vesele s Mr. Whar-\ntonem, svým protivníkem ve hře. Zvuky elegantní,\nvytříbené angličiny, té, jíž mluví vznešená spo-\nlečnost Londýnská, sklouzaly jí graciosně v krá-\ntkých větách se rtů a duchaplné, precisně odpo-\nvědi budily v ní lehounkou, smavou náladu. Dů-\nrazná slova konversace, jež dotýkala se letmo\nvšeho, ale jen jakoby náhodou zavadíc a hlubo-\nkou myšlenkou mělké sujety odbývajíc, plynula\njejí utišenou myslí volně, bez zastávky a bez\ncíle. Vidouc, že síť je napjata a že se chystají ku\nhře, zkusila elastičnost pálky, pohrávajíc prsty po\nskřížených světlých strunách. A náhle jako blesk\nlétly její duší klaviatura rondo kolébání\nTa představa jí tkvěla dnes v hlavě jako přiča-\nrovaná. Na rtech jí uvadla odpověď a proměnila\nse v slabé zavzlyknutí. Oči jí ztemněly, líce prů-\nhledněly. Vše okolní se jí rázem zprotivilo.\nU nohou jí ležel míč, náhodou se stojanu\nspadlý. Sehnula se k němu, růžové flanelové\nšaty rozstřely se za ní po šedožlutém písku, ka-\ndeře jí spadly k očím. Klepla pálkou plocho na\nmíč povyskočil hbitě se vzpřímila, pod-\nchytila jej zručně pálkou a odmrštila aaleko,\ndaleko od sebe stranou do hlohového houští.\nA zasmála se tomu capriciosně, jenže pod\ntím smíchem zvonily už zase slzy žádostivé vy-\nsvobození. Neboť ty trapné stesky, nekonečné\ntoužení i mlžné sny, jimž se dnes dala přepad-\nnouti, nedaly se tak rychle odhoditi, nevzdávaly\nse tak úplně její vůli, nu, zkrátka, nebyly tak\nústupnými a podajnými jako míč, jenž tam ně-\nkde mezi dvěma trnitými větvičkami se při-\nskřípl"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345/346", "page_fin": "345/346", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.4.1", "titre_corps": "POD VRBOU.", "titre_sommaire": "POD VRBOU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "345/346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.3", "debut_caractere": 598, "fin_caractere_exclue": 624, "texte": "FRANT. ZVĚŘINA.\nPOD VRBOU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "349 / 350", "page_fin": "349 / 350", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.5", "titre_corps": "PROLOG", "titre_sommaire": "PROLOG", "signature_source": "FR. B. VANĚK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.5", "debut_caractere": 2146, "fin_caractere_exclue": 2820, "texte": "PROLOG\nFR. B. VANĚK.\nku knize: Sacerdotium.\nstříc jdu chvílím přerodu tajemného,\nv nichž se věcnost spoutati časem dává,\nzřím už tajů zrcadla, před mou duší\nstavěná Bc.hem.\nZ dálek svádím opačných polů síly\nv duši svou, by vypila krve proudy\npadlých bojců v zápase pluků bílých\ns Leviathanem.\nV Egypt duše zajaté kroky vedu,\nbych je na poušť připravil odříkání,\nz ní mne převed Hospodin mořem Rudým\nv dědictví otců.\nJdu, však noha umdlévá, zrak se kalí\nPane, syť již mannou svou mdlobu moji,\nsloup svůj bílý rozepni mrakem pochyb\nv Chanaan sladkou!\nJdu již chvíle přerodu tuším v blízku,\nduši mé již otázku Věcnost dává:\nSynu času, odpověz jistě: Chceš být\nKristovým knězem?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "351 / 352", "page_fin": "351 / 352", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.6", "titre_corps": "ÚTĚCHA.", "titre_sommaire": "ÚTĚCHA.", "signature_source": "BOHUSLAV KNÖSL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 580, "texte": "ÚTĚCHA.\nBOHUSLAV KNÖSL.\nPsáno dne 7. července 1897\nPo smutně půvabném tom vonném okamžiku,\ndech ženství nejčistší kdy kol mých skrání zavál,\njá v pochvu zarazil své nenávisti dýku\na v ňadrech udusil závisti smrtný nával.\nJá vypil hořkost svou a vzpřímen stoje tiše\ndo modra věčnosti jsem upřeně se díval,\nzkad hudba smíření v mrak smutků našich dýše\na píseň pohřební zas mnohým snům jsem zpíval.\nVšak ohněm Bolesti jestlis' mne Bože stihl,\nby sčistils* duši mou a cenu moji zvýšil,\njá za blesk děkuji, jenž v moje srdce švihl\na symbol očisty v erb touhy mojí vyšil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "351 / 352", "page_fin": "351 / 352", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.7", "titre_corps": "RAPSODIE.", "titre_sommaire": "RAPSODIE.", "signature_source": "BOHUSLAV KNÖSL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.6", "debut_caractere": 582, "fin_caractere_exclue": 2137, "texte": "RAPSODIE.\nBOHUSLAV KNÖSL.\nPsáno dne 7. července 1897.\nCo vášnivých slov mi nevysloveno v ňadrech zůstalo tkvěti,\nco žhavé lásky se nazpět propadlo do mého nitra,\nkde nyní řádí prudkých bolestí požár,\njenž pralesy illusí mojich\nmi obrátil v popel;\nvšak z plamenů bolesti mojí, již musil jsem spolknout,\nzřím opět onu tajemnou postavu k nebi se týěit,\npod jejíž taktovkou se v akkordy řadí\nsnů mojich legie smělé\na myšlének voje,\njichž zástupy bez konců snad brzy juž se na pochod dají\nv dál, širými pláněmi světů, jež před mým zrakem se šíří,\nve bitvách divokých urvati vavřínu trochu,\njejž sklamaní snílkové kladou\nna zraněná srdce.\nTy ovšem, myšlénko smrti, děsivá předtucho zmaru,\nve bílé tělo mé touhy drsné drápy své vtínáš,\njá ale nechci couvnouti v letu za umění sluncem,\nkam v slavně planoucí výheň\nmá vášeň se řítí!\nNa nohou tvrdé okovy bolu, chci hrdě jít dále,\nneb často juž slyším teď ony hluboké tony\njimž podobné asi v ňadrech velikých znějí\npřed vznikem myšlének silných\nna úsvitě jitra,\na bolestí svojí nenasycené lásky jsa utvrzen v sobě\njuž poěínám doufat, že také hodina moje se blíží,\n,že rozhoupám srdce onoho zvonu,\njenž v tůních duše mé dřímá,\nby všem jednou zazněl.\nMé srdce snad samo se zatím v tvrdý promění kámen\na nebude chápati více jemnějších závanů lásky,\njá ale tajné své, v tmě nocí prolité slzy\nsvé touhy povelem změním\nve růženec perel\na na hrdlo velké, vše přemáhající vidiny svojí,\nk níž nejsvětější má láska se vždycky jako liana pnula,\njej chvějící se zavěsím rukou\nse sklamání cepelem v prsou,\nvšak potom snad silný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "351 / 352", "page_fin": "351 / 352", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.8", "titre_corps": "V OHNI.", "titre_sommaire": "V OHNI.", "signature_source": "BOHUSLAV KNÖSL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.6", "debut_caractere": 2139, "fin_caractere_exclue": 2688, "texte": "V OHNI.\nBOHUSLAV KNÖSL.\nPsáno dne 8. července 1897.\nTa vratká klenutí, jež jsem byl vystavěl\nze snů svých rozpjetí v extasi tužeb svých,\nse v rumy shroutila, když drsné prosy smích\nv mé písně nejsladší jak signál bitvy hřměl.\nPod jejich troskami jsem ležel rozdrcen\na nikým nechápán, o Bože, kolikrát?!\nVšak z dálky nadějí hlas volal v nový den\nbyť paď bych tisíckrát, já musil opět vstát.\nA znova kupil jsem v myšlének náhlé smršti\nlže krásných illusí ve pyšný ideál.\nAť náraz nový zas vším o zem opět mrští\njá stojím na stráži a necouvnu chci dál!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "353 / 354", "page_fin": "353 / 354", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.9", "titre_corps": "PORTRÉT.", "titre_sommaire": "PORTRÉT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPORTRÉT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "355 / 356", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.10", "titre_corps": "SMÍCH.", "titre_sommaire": "SMÍCH.", "signature_source": "LOUIS ARLETT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 688, "texte": "SMÍCH.\nLOUIS ARLETT.\nIVtně v srdci zrodil se divný smích,\njenž záchvaty hudbou svou uspí v sen,\na slyším ten děsný myšlének smích\njak skuhrá mi v noc i den.\nTu vyzní v dervišu divoký skřek,\nneb sestárlých bijících hodin hlas,\ntam vzdálených vod, slyš, truchlivý jek,\ntam mrtvých chroptící hlas.\nVěz, nikdo z nich\ntak volá sám\nse nepostaví k odporu tmám,\njež věcný osud naň jednou byl střás.\nA nejcastěj' supí jak v luně skal\nby vichr umdlen štkal,\ntak neznámý a cizí všem\njak poutník by přišel v dálnou zem,\njak z měsíce přišel by sem.\nA ptá-li se někdo kým se zlíh',\ntu odpoví něm a tich :\nJsem hrdosti syn v tmy závoji,\nmou touhu víc nikdo nezkojí\ntak poví mu něm a tich."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c013", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "355 / 356", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.11", "titre_corps": "PĚVCŮ CHÓR.", "titre_sommaire": "PĚVCŮ CHÓR.", "signature_source": "LOUIS ARLETT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.8", "debut_caractere": 690, "fin_caractere_exclue": 1568, "texte": "PĚVCŮ CHÓR.\nLOUIS ARLETT.\nJaký chór\ns temen hor!\n„ ,v > , ~, , 0l v , , v o ,\nZ mlžných dalek pumocnich to pevcu chor.\nT_ , v , ; v , ~ ,\nPohřební zpěv s noci splyva\n~ , . ,\nv spící horizontu kruh,\n,iV v. . / ,\nvítězný ryk z neho kýva,\n~,, . , ,\nv stejnem rytmu vítr zpiva:\n_ o,\nmrtev buh.\nXT., . , - , ,\nNitro chvi se baji tuch.\nA ten sbor\no . ,\npevcu chor,\n, v. A ,o.\nstale peie: mrtev buh,\n.. , , , ,\na jich kouzlo v oblak zvoní,\n~ , ,\npamatuj to zvoní, zvoní,\n, o.\nmrtev buh.\nJaký chór\ns temen hor!\nZ mlžných dálek půlnočních to pěvců chór.\nRozvášněný lid mu spílá,\nkletby křikem kypí ruch:\nrouhání — a hněvný ssílá\npohled tupá chátra zpilá,\nvolající: věčný bůh,\nsterým hlasem: věčný bůh.\nZimomřivý jako pes\numírá-li hladem kdes,\nhlas se třese všecek zchvělý.\nPůlnoční chór zatvrzelý\ndál však pěje: mrtev bůh,\na jich kouzlo v oblak zvoní,\nbez ohlasu zvoní, zvoní,\nmrtev bůh."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "471 / 472", "image_debut": 8, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.12", "titre_corps": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "titre_sommaire": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.8", "debut_caractere": 1570, "fin_caractere_exclue": 2210, "texte": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\n\nII.\nRodina, u níž kollegové ze studijních dob\nHovorka a Staněk pokoj najali, byla chudá rodina\núřednická. Otec, finanční úředník Šťastný, ze-\nmřel před rokem. Chtějíce udržeti si větší byt,\nbyly nuceny vdova se dvěma dcerami jeden\npokoj pronajímati.\nDcery vyrůstaly pod vlivem matky, která je\nvychovávala po svém spůsobu od první modlit-\nbičky, kterou jim předříkávala před spaním, až\npo vážná, ale stereotypní napomenutí, jimiž\nřídila stejně výstřední choutky mladinké, bujné\nOlgy, často po škole se zatoulavší, i tichou, po-\nkornou duši prosté, starší Anežky, která stížena"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "465 / 466", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2683, "texte": "povahy a intelligence ducha. Toužím po té vůni,\nžádám si jí. Skoda, že první bouře jarní ji někdy\nrozprchává, první teplejší paprsek slunečního\núpalu ji vypaří. Abychom si rozuměli. U žen\ntaková touha po vyšším pěstění citu a ducha\nnetrvá dlouho. Vychodí-li slečinka školu, hned\nobrací se všechna její bystrost jinam. Obzor my-\nšlenkový se dál nešíří, učení odkládá se na půdu,\naby se jím dál obírali pavouci, a slečinka učí\nje znáti věci praktičtější, různé druhy líčidla, se-\nznamuje se s kosmetikou as jinými výstřed-\nnostmi mody a nezaměstnaných lidí. Ráda se\ntaké cvičí v konversaci řečí pomluv a klepů.\nKde je pak vůně fialek, jíž březen jejího mládí\ntak voněl! Fialka na ňadrech dívky, jaký to\nsymbol oné vůně, již jsem vytkl. Symbol skro-\nmnosti fialka již pozbyla, co se pěstují teď fialky\nveliké a nádherné v pařeništích; budiž však za\nto všem mladým dívkám symbolem vůně duševní,\nvůně jemných záchvěvů citových.«\n»Ale prosím vás« přerušila Olga pana Staňka,\nkterý se dal unést vnitřním svým zápalem pro\nvěc emancipace, »kam máme tedy chodit do školy,\nkdyž jsme vychodily normálku.«\n»0 ženském studiu gymnasiálním vám není\nničeho známo? Neslyšela jste o pokrocích »Mi-\nnervy« ?«\n»Což musí každá žena studovat na universitě ?«\nnamítala Olga.\n»Nemusí. Gymnasium stačí. Pak může po-\nkračovat sama, vdá-li se, je na muži, aby dopl-\nňoval, radil, brousil a učinil ze ženy družku sobě\núplně podobnou.\n»Snad by bylo možno studovat privátně.«\n»I to je možno. Musila by však být u dámy\nvůle a vytrvalost pevná a pak volba učitele tu\nrozhoduj e.«\n»Jak to myslíte ?«\n»Učitel budiž přísný a žačka musila by mít\nobrácenu pozornost jen k předmětu studia.*\n»Myslíte,« smála se Olga, »že bychom nevy-\ndržely dlouho v klidu a že bychom pana učitele\nzlobily.«\n»Dvojího se obávám. Byl-li by učitel dámě\nproti mysli, byla by nepozornou k učiteli i ku\npředmětu, byl-li by jí sympatickým byla by třeba\npříliš pozornou k osobě učitelově a ne k vlastnímu\npředmětu učebnému. V obém případě byl by vý-\nsledek marný, nicotný vzhledem k výchově. Ve-\nřejné studium kde se vyučuje hromadně a za\npřísného řádu a dozoru, musí však nésti ovoce\npři každém normálním duchu.«\n»Mluvíte tak přesvědčivě, pane professore,\nže bych si hned ještě dala říci, do školy však\nchodit nemohu. Vyrostla jsem příliš.«\nOlga v rozpacích sklopila zrak, vidouc, že\noko Staňkovo spočinulo po těch slovech na její\npostavě.\n»Ale jak byste rozšířila obzor svého vědění,\njak obohatila byste ducha svého.«\n»Jsem již tupá k učení.«\n»Toje omyl, kterým se dávají sváděti mnohé\ndívky, spokojujíce se méně než prostřední inte-\nligencí.«\n»A pak —«\n»A pak? zvykla jste si již různým ne-\nctnostem řeknu vám to otevřeně, zvykla"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "467 / 468", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2690, "texte": "jste si lichocení, obdivu, to vše musila byste za-\ntím odtrhnout. Prstíčky vaše růžové byly by často\npomazány inkoustem, toho byste však nesměla\ndbát, zábav s družkami musila byste ovšem také\nzanechat, pak těch klípků všelijakých —«\n»Vy jste zlý, pane\nprofessore!«\n»Možno, že i zlý, ale\nneslevil bych z toho ani\ntohohle —«\n»Ani těch umazaných\nprstů ?« smála se.\n»Ani těch.«\n»Ani těch zábav a\nklepů ?«\n»Těch nejméně.«\n»Pak—« rozhorlila se\nOlga, obracejíc se od ně-\nho, »pak vám prorokuji,\nže se neoženíte. Zůsta-\nnete starým mládencem\nvšem pannám pro smích.\nBudete bloudit světem\na želet toho, až bude\npozdě —«\n»Hotové anathema!\nA to mi přejete vy\nslečno, kterou —«\n» Kterou jste znal\njako dívčinku, když ještě\nfialky kvetly.«\n»Ba fialky!« zasmušil\nse Staněk a otočil klíč\nve dveřích, chtěje další\nhovor přerušit.\n»Odpusťte mi, že jsem\nvás zdržela a že jsem —«\n»Ah vidíte, teprv teď vzpomínám, že jsem\nvám zapomněl poděkovat za zprávu, a že je mou\npovinností gratulovat slečně k zasnoubení.«\n»Přijďte k nám pane professore. Jsme s ma-\nminkou samy doma.«\n»Odbudu to hned.« A vešel do kuchyně, pro-\nvázen Olgou. Stísněný vzduch tlačil se na prsa\nvšech a přivodil jakousi zamlklost staré dámy,\ni Anežky, jež seděla na své židli. Tvář Anežčina\nzbarvila se ruměncem příchodem Staňkovým.\nPovstala, podávajíc mu ruku na uvítanou as ne-\ntajeným vděkem přijala jeho gratulaci . . .\n»To je starost, to je starost, milý pane pro-\nfessore*, promluvila stará matka, pohnuvši se ve\nsvé lenošce. »Tak to přišlo všechno náhle, že\nmi zůstal až rozum stát.\nJak to zařídit, aby bylo\nvšude dobře. Mladí chtějí\nzůstat tady, ale Olga\nmusí z domu. Je mladá,\nnezkušená, ať se trochu\nve světě ohlédne.«\nStaněk bezděky po-\nhlédl na Olgu, postavivší\nse k oknu proti němu\na zpozoroval záblesk\nv její oku. Myslil, že se\nmu vysmívá. Proč by se\ntím však znepokojoval?\nPůjde kam bude chtít, a\nučiní co bude chtít.\n»Pošleme ji k strýci\ndo Vídně,« pokračovala\nstará paní, »aspoň se na-\nučí dobře německy a\nobeznámí se trochu v ob-\nchodě. Strýc má veliký\nobchod a výnosný. To-\nmu je lip než nám, übo-\nhým. «\n»Slečna by měla ra-\nději studovat,« opovážil\nse radit Staněk, »casu\nby bylo dost ještě a ta-\nlent bude mít slečna také.\nProrokuji slečně výsle-\ndek pronikavý.«\nA Staněk zadíval se poznovu na Olgu a viděl,\nže lesk jejího oka, který se mu zdál zprvu vý-\nsměšným, zmdlel a zvlhl a pod brvami jejími\npostřehl perličku slanou, která se tam chvilinku\nkmitla jako krůpěj rosy až zapadla, roztříštivši\nse o oheň planoucí tváře . . .\nPostřehla jeho šlechetnou »pomstu« a ucítivši\nvinu svou, slzou prosila ho za odpuštění.\n»Studovat,« usmála se stará matka. »Prosím\nvás, co by studovala. Ona nebyla jakživa k žád-"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "469 / 470", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.11", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2037, "texte": "nému učení.\nAť se naučí\nobchodu, ať\nse naučí va-\nřit, aby si jí\nmuž jednou\nvážil a byl s\nní šťasten.«\nStaněk\npoznával, že\ntady by ne-\npořídil ničeho se svými náhledy\na usmáv se, odlehčil si jen po-\nznámkou: »Ne všichni muži, milo-\nstivá paní, hledají žen k vůli uko-\njení svých choutek gastronomi-\nckých. Já na příklad žádal bych\nod příští své ženy více než to, co\nvy nazýváte veškerým umem, jímž\nby si získala mužovo srdce. Mož-\nno, že bych to, čo nazýváte hlav-\nním, odpustil, jsa přesvědčen, že\nby se pak jsouc jinak vtipná\nvpravila i do úkolu hospodyně bez\npříprav před sňatkem.«\nAnežka naslouchala s rostou-\ncím napjetím. Zajímala jí řeč pana\nprofessora nadmíru. Matka však\nusmála se jen: »Vy jste ještě\nmladý pán. Později budete dávat\npřednost dobré kuchařce. Znám\nmuže.«\n»Vy tedy račte slečnu vycho-\nvat pro obchod?«, tázal se Staněk,\nhodlaje návštěvu ukončit.\n»Myslím, že jí to bude dobré.\nnevdá-li se.\nStrýc ji rád\nu sebe po-\ndrží. Doma\nbýt nemůže.\nPovedeme\nhospodářství\nsami. Pan\nprofesor bu-\nde si však\nmusit hledat\njiný pokoj.«\n»Lituji, že\nse musím\nstěhovat.Po-\nkoj se mně\nlíbil, zvláště\nvyhlídka na\nblízké strá-\nně byla mně\nvelice víta-\nnou.«\n»Nu však\nzajisté jako dobrý přítel Hovorkův\npřijdete častěji k nám se podívat.\nBudete vždy vítán, měly jsme vás\nrády, pane professore. Říkám po-\nřád Anežce, že mi vás sem bůh\nposlal —«\nProfessorovi začalo být úzko\npři tom výlevu sentimentálnosti sta-\nřeniny. Povstal.\n»Musím ještě vyhledat Hovor\nku,« omlouval se, »neřekl mi do-\nsud ničeho.«\n»Překvdpilo nás to všecky,« po-\nznamenala stará paní, podávajíc\nruku professorovi a mrkla na Olgu,\naby šla hosta vyprovodit.\nAnežka uklonila se v rozpa-\ncích a opětovala stisk ruky Staň-\nkovy . . . Když procházel kuchyní,\nstála tam Olga s hlavou spuštěnou.\nPoklonil se jí mlčky a zmizel ve\nsvém pokoji . . .\nIV.\nTak tedy se musí opět stěhovat.\nKdo ví, jaký zas pokoj dostane,\nbude-li se\ntam cítit tak\nvolným a\nspokojeným\njako zde -\nv této ulici\ns vyhlídkou\nna Petřín, na\nkus přírody,\nkterou tak\nmiloval a jíž\nbylo v Praze"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "471 / 472", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.12", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2014, "texte": "tak poskrovnu. Měl tu svůj klid a přece ne to\nmrtvé ticho, které v některých bytech tak tísní\na dusí. Kam zas, kam? přemítal, octnuv se ve\nsvém pokojíku a vrhnuv se na pohovku . . .\nHovorka se tedy žení! Anežka je hezká žena\na bude zajisté hodnou ženou. Zná však Hovorku,\njako přílišného labužníka a užívače, a bojí se,\nže se mu Anežka brzy znechutí. Zdá se mu příliš\nsladkou a příliš ženou pro toho muže, který bývá\nněkdy bezohledným, brutálním. Anežky je škoda,\nže nemůže vystupovat veřejně. Zdá se mi, že\nona by spíše porozuměla úkolu ženy než Olga,\nale jsouc slaba od přírody, nemůže se ničeho\nv\nodvažovat. Skoda jí, škoda! Bude z ní žena,\nbude náležet muži, který si cení ženy jako dobré\nhospodyně jak řekla stará paní hodné\nmatky, která by přičinlivostí a šetrností mnoho\npeněz v domácnosti uspořila a ušetřila jeho nervy.\nJe odsouzena dobrovolně přijati pouta manželství\nhozená na ni osudem. Vězení její, bude-li na\nčas osvětleno paprskem lásky mužovy, snad\ni zahříváno teplem dětských úsměvů a slastmi\nmateřskými, promění se jí v ráj, v němž bude\nžiti účelněji než teď. Její cítění vproudí v novou\nrodinu, která z ní bude ssát životní šťávy. Pro\nostatní svět bude však mrtva, pro společenstvo\nztracena.\nChtěl by ženu, * která by byla platnou ve\nsvětě i jinak ženu, která by za pochodní\nosvěty kráčela vedle něho, bojujíc stejně s ním\na vítězíc v přemáhání překážek, chtěl by ženu,\nkterá by se dala nadchnout pro vše to, co v něm\nnadšení vzbuzuje, aby jí bylo všechno přístupno,\nco i jemu je otevřeno a jasno.\nNajde-li ji ? Ve společnosti dnešní ? Hle Anežka,\nhle Olga! Nejsou-li to dva typy, zastupující celou\ntřídu žen? Jedna tichá, oddaná duše, v níž dříme\núloha, dušená nepřízní osudu a zastřená do po-\nzadí tělesnou vadou nebo jinými překážkami.\nKolik je těch, jí podobných? Naproti ní Olga,\nděvče živé, nadané duchem, energií životní\nta je u ní až příliš vyvinuta —'obdařené krásou,\nvzletem, ale hluchá vůči pronikavým zvukům\nvítězně v povzlet vztyčené emancipaci žen.\n(Přiště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "465 / 466", "page_fin": "465 / 466", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.12.1", "titre_corps": "J. BENEŠ.", "titre_sommaire": "J. BENEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "465 / 466", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.9", "debut_caractere": 2685, "fin_caractere_exclue": 2694, "texte": "J. BENEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "467 / 468", "page_fin": "467 / 468", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.12.2", "titre_corps": "TEPANÁ DESKA.", "titre_sommaire": "TEPANÁ DESKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "467 / 468", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.10", "debut_caractere": 2692, "fin_caractere_exclue": 2721, "texte": "PROKOP NOVÁČEK.\nTEPANÁ DESKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c019", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "469 / 470", "page_fin": "469 / 470", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.12.5", "titre_corps": "DEKORATIVNÍ VÝPLNĚ.", "titre_sommaire": "DEKORATIVNÍ VÝPLNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "469 / 470", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.11", "debut_caractere": 2039, "fin_caractere_exclue": 2071, "texte": "AD. WIESNER.\nDEKORATIVNÍ VÝPLNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "471 / 472", "page_fin": "471 / 472", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.13", "titre_corps": "PIERROTOVA PRVNÍ LÁSKA.", "titre_sommaire": "PIERROTOVA PRVNÍ LÁSKA.", "signature_source": "V. HARTMANN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "471 / 472", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.12", "debut_caractere": 2016, "fin_caractere_exclue": 3474, "texte": "PIERROTOVA PRVNÍ LÁSKA.\nV. HARTMANN.\nZ knihy »Pierřotova loutna.«\nPierrote, hochu bílý, špatně jsi dnes hrál svou rolli,\nzadívals se trochu směle v Colombiny hřejný zrak,\nteď ti vadne humor starý, komedii hrát tě bolí,\nsrdce se ti smutkem chvěje jako v stínech nočních pták.\nHolubice Colombina je tak krásna, já ti věřím,\nsrdce tvé je v prvém mládí, láskou trpíš poprvé,\nškoda je tě, hochu bílý, klamati se lepým peřím\npod tím peřím není srdce, je tam kámen bez krve.\nA ta záře, kterou svítí opálové oko její\ntu tam vtipem dvojsmyslným budí lstivý harlekýn;\nnevěř však, to milkování, jímž se oba opíjejí,\nže je přes tvé mrtvé srdce svede v svatý lásky klín.\nHolohlavý Pantaleon bude ťukat vytrvale,\non má titul, slušné jmění, v kruzích nejlepších je ctěn,\njenom tímto její věno pojistí se dokonale,\nnázor tento Colombinou záhy bude pochopen.\nHarlekýn pak půjde dále živit svoji mlsnou choutku,\ntěkavý a nespoutaný, krátké chvíle milý host\na ty, snivý hochu bílý, oplač sny své někde v koutku\nzkusiv, jak si s první láskou hraje těžká skutečnost.\nToužící však srdce svoje, májem k lásce probuzené,\nsnít nech starou poesii, v románů věř dávnou zvěst,\nvěr, že při slavičí písni vonný akát stan ti sklene,\nštěstí, kterého jsi hoden, že tam najdeš v svitu hvězd.\nVěř, že duše plná citu jednou v svaté jarní chvíli\nsplyne s tvojí duší snivou, oči snu svých uzříš vzplát,\nvidina tvá vytoužená Pierrote, hochu bílý,\nna tvých rudých retech šťastna láskou bude umírat."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "473 / 474", "page_fin": "473 / 474", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.14", "titre_corps": "PÍSEŇ V LETNÍ NOCI.", "titre_sommaire": "PÍSEŇ V LETNÍ NOCI.", "signature_source": "AD. BOH. DOSTÁL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "473 / 474", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.13", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 469, "texte": "PÍSEŇ V LETNÍ NOCI.\nAD. BOH. DOSTÁL.\nBud Iselinou, moje snivé dítě,\nje jasná letní noc,\njá v náruči své toužné skryju si tě,\nbuď Iselinou, moje dítě,\npojď snům mým na pomoc.\nZe křoví Pan se skrytě na nás dívá,\njak ležíš v loktech mýeh,\nzpěv tichý ze hvězd do krajiny splývá,\niv duši mé to zní a zpívá.\na do polibků tvých.\nPták ze sna vzbuzený snad poděsí tě,\nsnad noční motýli,\nmé políbení utiší tě hbitě;\nbuď Iselinou, moje dítě,\nden bude za chvíli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c022", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "473 / 474", "page_fin": "473 / 474", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.15", "titre_corps": "V MÉM SRDCI ZEMŘELÉ!", "titre_sommaire": "V MÉM SRDCI ZEMŘELÉ!", "signature_source": "ZDENKO HARDEN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "473 / 474", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.13", "debut_caractere": 471, "fin_caractere_exclue": 1070, "texte": "V MÉM SRDCI ZEMŘELÉ!\nZDENKO HARDEN.\nC-ož špatně jsem Vás pochoval?\nVždyť na hrob jsem Vám kámen dal\na pod zlacený napsal kříž :\nže žila jste, že nejste již\na že jsem Vás měl jednou rád.\nA vše to je Vám málo snad?\nProč jenom vždy, když chci mít klid,\nVy přijdete mne navštívit\nstojíte v koutku bez hnutí\nv své říze barvy labuti\na nemluvíte nikdy nic\nA když Vám přijdu potom vstříc,\npokorně začnu dál Vás zvát\na za ruku též chci Vás brát,\ntu zmizíte mi pojednou\na vzpomínku jen bolestnou\nv churavá ňadra vetknete!\nProč, Mrtvá, ležet nechcete!\nProč chcete hlásat ještě dál,\nže špatně jsem Vás pochoval!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "473 / 474", "page_fin": "473 / 474", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.16", "titre_corps": "POLÍBENÍ.", "titre_sommaire": "POLÍBENÍ.", "signature_source": "J. MAZES", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "473 / 474", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.13", "debut_caractere": 1072, "fin_caractere_exclue": 1642, "texte": "POLÍBENÍ.\nJ. MAZES.\nPolíbení sladký pohár dopil jsem až na dno\na teď cítím, jak mi v duši divné padá chladno\nstýská se mi, stýská -\na jen z dáli hvězdou ranní\ntvoje krásné oko laní\ndo duše mi blýská.\nPolíbení sladká číše když se ke rtům skloní,\ndlouho v duši zkvětlým jarem opojivě voní:\navšak chlad z ní vane\na sladkost se v hořkost změní,\nkdyž v ní krůpěj rozloučení\nmrazný vítr svane.\nPotom cítit duší vanout smutný průvan chladný\na ten žár, co dříve planul, nenavrátí žádný;\njenom vzpomínkami\npřikouzlíme blaha chvíli,\nbychom pak víc pocítili,\nže jsme sami sami ...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c024", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "475 / 476", "page_fin": "475 / 476", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.17", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "475 / 476", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "FR. ZVĚŘINA.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c025", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "477 / 478", "page_fin": "481 / 482", "image_debut": 15, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.18", "titre_corps": "KRONIKA.", "titre_sommaire": "KRONIKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "477 / 478", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.15", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 4246, "texte": "KRONIKA.\n\nNová Praha a zachování staro-\nbylého rázu. V starých kolejích ? Kdo nám\nručí nyní za podniky úpravy Prahy? Komisse\na obecní representace. Činnost jednotlivcova\na činnost komissi. Umělecká komisse.\nDo kroniky o nové, a jak se poslední dobou se zálibou\npíše: veliké Praze, vepsati dlužno řadu zajímavých zpráv\na zvěstí o bourání, přestavování a upravování města, o pod-\nnicích započatých již i zamyšlených, směřujících ku brzkým\na namnoze důkladným, ba radikálním přeměnám mnoha částí\nPrahy a nejbližššího okolí.\nDovídáme se o komissích, v příčině sbourání starého a\nstavby nového železného mostu Františkova, o komissi od-\nbývané v příčině upravení silnice podél Vltavy pod Vyše-\nhradem. Úředně oznámeno bylo, že k veřejnému nahlédnutí\nvyloženy budou opravní polohopisné plány pro okolí seno-\nvážného nyní Havlíčkova náměstí, pro okolí u říšské brány\na assanační obvod. Pro stejnou dobu ohlášena byla výstava\ncenou poctěných plánů na dům »U Klíčů« na Malé Straně.\nStručné zprávy z městské rady prozradily, že pomýšlí\nse na přestavbu staroměstské radnice, kterouž by malé staro-\nměstské náměstí, náměstí Linhartske a okolí kláštera a ko-\nstela Svatomikulášského na století nové tvářnosti nabyly.\nZpráva o stavbě nové městské pojišťovny s kasárnou hasičů\nna staroměstském náměstí na místě staré mincovny jest\npředzvěstí změn na severní straně náměstí staroměstského.\nZprávy o nákladu věnovaném na odlití ozdob probošství\nSvatomikulášského a na obkreslení této pěkné stavby Dinzen-\nhofrovy neomylně k tomu ukazují, že přes vřelé přímluvy\nbrzy již sbourána bude krásná, nákladná, posud zdravá tato\nstavba a na místě jejím, že vystaven bude nějaký palác čin-\nžovní, který asi sotva se připojí ke kostelu sv. Mikulášskému\nstejně ladně jako staré opatství. Celá řada domů v ulici\nDušní u kosteta sv. Salvatora jest již sbořena a na blocích\nloni sbouraných přistoupí se co nevidět ku prodeji a zasta-\nvování jednotlivých stavebních parcel.\nK těmto zprávám, svědčícím o činnosti obce pražské, při-\npojiti sluší i zprávu o projektu prof. Kouly, o projektu, jenž\nsměřuje k přímému prokopání stráně letenské ve směru pro-\njektované dlouhé a široké assanační třídy, sluší sem připojiti\ndále i pověsti o změnách, kterých dozná vbrzku Praha za-\nsypáním ramena Vltavského ve čtvrti Petrské a v Karlině, kde\nvznikne při komorovém splavu nábřeží s překladišti, a zprávu\no navezení louky smíchovské.\nTím vším nejsou vyčerpány zvěsti o změnách, bourání,\nprokopání a znovu stavění Prahy. Snadno se tu namítá otázka :\nBudou změny prováděné aneb projektované na prospěch\nvzhledu Prahy, budou podniky k nim směřující vedeny dosa-\nvadním způsobem, způsobem, který se nejjasněji projevil\nv akci assanační a v plánu, který této za podklad slouží?\nBude při nich více šetřeno odvěkého rázu města a jeho umě-\nleckých a význačných památek a malebného okolí? Objeví\nse při nich vliv snah, projevených za heslem zachování staro-\nbylého rázu Prahy ?\nJiž povrchní přihlédnutí ke zprávám a zvěstem svrchu\nuvedeným zjeví, že těžce očekávati v tomto směru pronika-\nvějších změn a jiného než dosavádního postupu, a přihlédne-\nme-li ku změnám a opravám assanačního obvodu, jak je vy-\nkazuje právě veřejně .vyložený assanační obvod, tu nabý-\nváme o tom nezvratné jistoty.\nVzpomínáme živě, jaká řada vad důvodně byla vyčítána\npro Prahu důležitému plánu assanačnímu a nebylo ani ná-\nmitek proti tvrzení, že schválený úředně úpravní plán assanač-\nního obvodu hospodářsky, komunikačně i esteticky jest nedo-\ndržitelný, a že trvalý zájem města vyžaduje značné změny.\nVzpomínáme, jak všeobecně vítanou byla zvěsť o vrácení té-\nhož plánu, aby změny nezbytně potřebné, o něž město žá-\ndalo jednotlivě, zanešeny byly do plánu celkového najednou,\na když plán odevzdán byl tehdy se utvořivší komissi umě-\nlecké k přehlédnutí a k přepracování. Přirozená byla zvěda-\nvost, jakým že způsobem upraveny byly konečně plány assa-\nnačního obvodu.\nPociťujeme značné, trpké sklamání. Změny učiněné, jak\nje vykazuje právě nově veřejně vystavený obvod assanační,\njsou pro příští vzhled v assanačním obvodu povstávající\nnové části města naprosto bezvýznamnými. Mnohé činěné\nnávrhy na opravy scvrkly se konečně na míru tak nepatr-\nnou že vidíme ten nikým jiz nehájený, hospodářsky ne-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "479 / 480", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.16", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 6444, "texte": "výhodný, esteticky pochybený a komunikačně namnoze nevy-\nhovující assanační plán ve všech částech v podstatě nezmě-\nněný, nedoplněný, neopravený připravený, aby podle něj\nassanační obvod staroměstský byl zastaven. Aneb snad do-\ndatečně ještě přijde ku změnám náležitým? Kdy se tak\nstane?\nKam zmizel výsledek veškeré nyní již léta k opravě as-\nsanačního plánu směřující činnosti, kteráž konečně soustře-\nděna byla v umělecké komissi?\nZůstane tedy při oné úpravě malého náměstí staroměst-\nského, jak ji vykazuje úpravní plán assanačního obvodu, má\ntedy z útulného, význačného toho náměstí pražského státi\nse široká nevýznamná ulice? Má tedy zůstati při posavádní\nkonfiguraci radnice, která v části proti Mikulášskému kostelu\nsbořením Křenová domu v případu zamýšlené přestavby po-\nzbývá smyslu? Zůstane při druhdy důvodném nyní bez-\nsmyslném zaměření úzké ulice i s těmi nevýhodami, které\ntam z toho pro synagogu a pro parcely kolem vzniklé vy-\nplývají? Zůstane tedy při komunikačně však i vzhledně ne-\nvýhodném vyústění ulice Josefské u Rudolfina? Zůstane tedy\npři nehezkém vyřešení náměstí Kozího, hospodářsky nedopo-\nručitelných regulačních liniích při křižovatce dlouhé třídy a\nulice kozí? Nezmění se tedy více ničeho na regulačním\nplánu assanačním? Je to uvěřitelno?\nOtazovali jsme se, a zvěděli jsme, že upuštěno bylo od\nnavrhovaných záhodných oprav a změn pro slušný vzhled\nnezbytných i hospodářsky výhodných z toho důvodu, jelikož\nopanoval náhled, že sluší na nastoupené dráze z důvodů\nprávních konsekventně již setrvati. Proč tedy přikazován byl\nassanační plán komissi umělecké k přehlédnutí a k pře-\npracování? Proč tedy obec žádala za změny v assanačním\nobvodu vůbec? Proč nepříčí se změny některé právním po-\nžadavkům a jiné ano? A lze vůbec ve všech částech trvati\nna uzákoněném assanačním plánu ? Jak by tu možnou byla\nku př. pozměněná linie nábřežní u mostu Františka Josefa?\nAneb i zde sluší trvati na původním plánu ? Výhody ze\nzlepšeného plánu plynoucí nebudou přece výhody obce co\nmajitelky pozemků, výhody ty budou výhodami pro veškeré\nobčanstvo. Má smyslu dodržení původních, nevýhodných linií\nassanačního plánu i tam, kde obec zakoupila domy na obou\nstranách ulice? Nesluší přes veškeré vyskytující se jedno-\nstranné námitky hájiti zájem veřejný všemi prdstředky? Stalo\nse tak?\nZdá se Vám to asi vše dosti podivným a když i uznáte,\nže potíže působí každé odchýlení od směru jednou nakroče-\nného, každé vybočení z dráhy vyjeté, když uvědomíte si\nzvýšenou sílu a námahu k tomu potřebnou, když pochopíte,\nže činnost taková nebývá nejpříjemnější, že nezískává přátel,\nže snadno působí osobní srážky a nelibost, otážete se jistě,\nzda-li lze v případě tomto dbáti pohodlného setrvání v ko-\nlejích vyjetých a zda srovnati je lze s tou slovy projevo-\nvanou láskou k té, jak ji frazovitě zveme matičkou, zlatou,\nslovanskou, stověžatou, svéráznou, velikou, památnou Prahou ?\nKde je v příčině té ten živý zájem, který jevíme oproti\njiným pro nás méně významným záležitostem ?\nVýznačným pro nás a naše poměry zjevem, na nějž není\nlze zapomenouti, zůstane nedávná scéna ze zasedací síně\npražského zastupitelstva: Zanícený ctitel krásy Prah)'', básník,\nkterýž ve známém spise svém zachytil literárně skvěle obraz\njejí, plný barev a záře, napsal články, clánkv diktované touhou\npo záchraně toho, co mu tvoří podstatu krásy drahého města.\nČlánky ty vzbudily na radnici jistý rozruch. Všude jinde\nbyli by přestřelky jejich uvedli na pravou míru, aneb v ji-\nstotě cílů a v důvěře ve správnost cest k nim nakročených\ns pohrdáním slova básníkova ignorovali, u nás bylo jinak.\nVelkoměstská svéráznost pražská přimlouvala se ústy zá-\nstupce občanstva, aby se k slovům básníkovým odpovědělo,\na sice aby se odpovědělo sbořením dvou kostelů, aby se\nodpovědělo ne pisateli, který pod články svoje jméno připojil,\nnýbrž aby se odpovědělo české veřejnosti, pokud ona jeví\nsmysl pro umělecké a historické památky domácí.\nBože, proč jen minuly ty krásné časy, kde mohli každič-\nkého kdo s vrchností nesouhlasil, bez odkladu zavřití. Jak bych\nto byl v případu tomto přál V. Mrštíkovi, aby dva kostely\npražské před sbořením zachránil odsezením v některé komůrce\nstaroslavné radnice staroměstské, byl by asi rád vystavil\nosobu svou za terč zlosti a za hromosvod vzteku některých\npánů, a jistě, že by mu byli členové komissí na radnici\nzáviděli úspěch sezení jeho, jimž přes časté na radnici sezení\nzle se daří se záchranou památek pražských. Je vám přece\nznámo, jak důtklivě bylo přimlouváno ze strany umělecké\nkomisse ku př. za zachování Mikulášského opatsví; i Ná-\nrodní Listy přinesly v této příčině vřelý článek prof. J. Kouly,\nnikdo neuvádí sice výhody, které obci sbouráním této pa-\nmátky vzniknou, ba právě naopak hospodářské výhody mluví\npro zachování, a přece se bourati bude. Vylévá si to snad\ntaké někdo svůj vztek ? Bylo by možno snad odsezením za-\nchrániti opatství svatomikulášské pro účely, pro něž bude\ntřeba vbrzku stavěti nové budovy? Jak bychom rádi seděli,\nbyť by i jedno číslo Volných směrů prasknouti mělo.\nJe možno zapomenouti zjevu tohoto a v moderní době\nbezpříkladného vzteku, vzteku, který ztišen býti může jen\nsbouráním dvou kostelů? Jak nevzpomenouti tu fráse, která\npřes to zaznívá občas z radnice staroměstské: »Zachování\nstarobylého rázu matičky Prahy, zlaté, veliké, slovanské, sto-\nvěžaté Prahy«. Nu, jsou doby, kdy se obětuje bohům spásy,\na jsou doby, kdy se obětuje fúriím, dle potřeb a nálady. Ne-\nušla vám zajisté v denních zprávách lokálka, asi z radnice do re-\ndakcí oznámená, jednající o veřejném vyložení plánů polohy\npro náměstí senovážné nyní Havlíčkovo, v níž jste fee dočtli,\nže polohopisný plán této části města pozměněn byl vzhledem\nk architektonickému upravení a k zachování starobylého\nrázu Prahy. Prosím, abyste se šli podívati na toto upravení\n»vzhledem ku zachování starobylého rázu Prahy«. Očekávali\nbyste, že nyní osamocena věž novou úpravou připojena\nbude, jak bývalo dříve, ke kostelu, a sice tak, že sad roz-\nšířen bude do rozsahu bývalého hřbitova. Kde pak. Nový\nplán polohy upravuje náměstí zastavením, kde je nyní řada\ndomů, připojujících se ku věži, tam jest ustoupeno nazad,\naby věž tím více ulici súžovala, za to do náměstí vystupuje\nblok domů, který byste objížděti musili, pojedete-li vlevo\nod věže. Nyní se komunikace kolem věže dělí ve dva proudy,\npak zbývá ve směru k státnímu nádraží jedna jen cesta, to mezi\nvěží a kostelem, cesta druhá povede zatáčkou kolem dvou rohů."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1974, "texte": "Co tato »úprava« činiti má se zachováním starobylého rázu\nPrahy, to Bůh ví. Je to úsměšek nad heslem, které jest už\ndávno holou frásí? Je to chytání hejlů na slupku dávno již\nprázdnou ?\nZe zpráv a zvěstí předem uvedených jedině ona o plánech\nna dům u Klíčů projevuje, že alespoň na tomto důležitém\nmístě Prahy se jedná, aby byl křiklavě porušený ráz Prahy\ndodatečně upraven, ale podivno, že, ač rozhodujícím či-\nnitelem na radnici bývají úvahy o vhodném financování\nnových podniků, ve příčině této úpravy naráží se na odpor\ntěžko pochopitelný. Kdo jen občanům Malostranským na-\nmluvil, že rozšířením ulice Karmelitské na 18 m. ožije obchod\na život v jejich ulicích? Což neznají nejživější a nejobchod-\nnější ulice Pražské a jejich šířky, Železná ulice měří 7 m.,\nCeletná ul. 8 m., Perlová ul. asi 7 m.., Perštýn 5*5—8 m.; nu\na myslí, že rozšířením, řekněme, dvoj- neb trojnásobným\nprojde ulicemi těmi dvoj- a trojnásobně kupců? Chodí páni\nčlenové malostranské Besedy kupovat jen do krámů v ulicích\n20ti a 18ti metrových? Aneb jim jde o výhody, které by po-\nvstaly z čistá jasna majiteli jednoho neb druhého malostran-\nského domu na úkor vzhledu jejich donedávna krásného ná-\nměstí, nebo proto, že udělali hloupost s »pěknou« záložnou svou\npřejí sobě, aby obec pražská udělala hloupost na druhé straně.\nV žádosti malostranské Besedy na obec o zachováni průlomu,\na jeho upravení na 18 m. ulici, byly zajímavé některé nesrov-\nnalosti. Zajímavý spis uvádí: Chceme zachování průlomu, aby\nbyly vidět z ulice Karmelitské starobylé domy na náměstí, a hned\nna to: jelikož starobylý ráz náměstí porušen byl již záložnou, ne-\nstojí to již za to dále jej zachovávati a náklad na úpravu k tomu\nsměřující věsti Veselý je důvod, že jest třeba tohoto průlomu\nk ventilaci náměstí. Je viděti, že Beseda ve svém středu má\ndůvtipné hygieniky, Bůh nás chraň, aby některý ještě přisedl\nk oněm sedícím již na radnici pražské, musili bychom pak\nbourat, bourat- a bourat. (Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c027", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "477 / 478", "page_fin": "477 / 478", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.18.2", "titre_corps": "FR. ZVĚŘINA.", "titre_sommaire": "FR. ZVĚŘINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "477 / 478", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.15", "debut_caractere": 4248, "fin_caractere_exclue": 4260, "texte": "FR. ZVĚŘINA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c028", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "481 / 482", "page_fin": "481 / 482", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.19", "titre_corps": "K VYOBRAZENÍM.", "titre_sommaire": "K VYOBRAZENÍM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.17", "debut_caractere": 1976, "fin_caractere_exclue": 4085, "texte": "K VYOBRAZENÍM.\nŘadu přispívatelů »V. S.« rozmnožujeme v čísle tomto\njmenem Fr. Zvěřiny, jehož tři rázovité, živé, v pojetí i po-\ndání naprosto originelní kresby oživují dávnou vzpomínku\nna energické črty jeho z let sedmdesátých, jimiž tehdy vy-\ndatně plnil největší náš illustrovaný list (»Květy«), aby se-\nznamoval a sympatie zjednával slovanskému jihu.\nSTUDIE M. Svabinského vyňata ze serie dřívějších\njeho perokreseb (jako ona v č. 1.), ano možno říči z prvních\nšťastných pokusů jeho v technice této.\nFr. Bílek: ORBA. Dílo svoje doprovází umělec ná-\nsledujícími slovy: Jest to vědecký o »orbě« článek, psaný jak\nna cihle (v upomínku na cihlové písmo), kde jedna věta na-\npsána sochařstvím. Jsem rád, že práce nenese na sobě nic\ntak zvaného »plastického« a proto ji co »svou« na veřejnost\nuvádím. Byla pracována hned v Paříži r. 1892 pro mého\nbývalého mecenáše p. Lannu. Ta sochařstvím psaná věta,\njíž Vám tu skromně ukazuji, je: jak veškerá orba lidstva jest\nv potu tváře a jen v posicích zvířecích ze země. I Kristus\nv\nten »Život věčný« s krvavým potem pracně oral v nás (v té\ntvrdé pudě) ač nedůstojným byl jeho k nám sklon. Oral\nna zákonu lásk}' (na deskách Mojžíše), kde před ním allego-\nricky zobrazena vina prvého člověka v ráji, který zaoral zví-\nřecí orbu do země a nás zde malé co dítě zanechal.\nDEKORATIVNÍ VÝPLŇ P. Nováčka. V novější době\nv umění dekorativním všímáno si i takových rostlinných mo-\ntivu, které v dobách předcházejících buď velice zřídka aneb\nvůbec nebyly užívány. Podáváme dnes dekorativní desku,\nzdobenou motivem kaliny, tepanou v kovu dle skizzy C.\nKloučka, provedenou P. Nováčkem, žákem umělecko-průmv-\nslové školy.\n• r v\nKu svoji VIGNETE použil J. Bene š absolvent umělecko-\nprůmyslové školy, motivu bodláku.\nDEKORATIVNÍ NÁPLNĚ A. Wi es ne rovy provedeny\njsou olejomalbou, zobrazujíce ladění, hru a dík za požitek\nplynoucí z ladných tónů houslí.\nAlšovy kartony SV. VÁCLAV a SV. TRI KRÁLOVÉ,\njichž reprodukci ponecháváme pro číslo příští, určeny byly\npro Storchův dům na Staroměstském náměstí; na místo svého\nurčení přišly však s různými, architekturou odůvodňovanými\nzměnami."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c029", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "481 / 482", "page_fin": "481 / 482", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.20", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.17", "debut_caractere": 4087, "fin_caractere_exclue": 4954, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nJan Kotě ra, architekt, žák vídeňské akademie výtvar-\nných umění, vyznamenán letos u příležitosti výstavy »Rím-\nskou cenou« a Václav Suchomel, sochař ze speciálky prof.\nHellmera na temže ústavě obdržel cenu Gundelovu. Pan Ko-\ntěra zastoupen byl též zajímavými pracemi na letošní vý-\nstavě v Praze.\nSpráva »Pinakothéky« v Mnichově zakoupila\nod vydavatelstva »Fliegende Blátter« několik akvarelů Marol-\ndových, jež v listě tom byly uveřejněny. Luděk Marold\njest prvý z Čechů, jemuž se té cti dostalo v této galerii býti\nzastoupenu.\nNašimi články o Jenneweinovi zabývaly se dva\nčeské listy v článcích, hemžících se více osobními urážkami\nnež věcnými námitkami. Prosíme své čtenáře, aby znovu\npročetli naše věcné noticky; pozná z nich zajisté každý,\nže jest naprosto nepochopitelno, že možno je vyklá-\ndati takovým spůsobem, jak v oněch listech se stalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c030", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "481 / 482", "page_fin": "483 / 484", "image_debut": 17, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.21", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.17", "debut_caractere": 4956, "fin_caractere_exclue": 5599, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n\n»Volné Směry« vypisují veřejnou soutěž na zí-\nskání obálky pro příští ročník. Konkurovati může každý\numělec Čech. Kresba provedena budiž libovolným materiálem\ni technikou, ale tak, aby reprodukce jediným tiskem podána\nbýti mohla. Velikost její stanoví se na 60X46 cm. (dvoj-\nnásobný rozměr papíru obálky). Obálka obsahuje hlavní ná-\npis: »Volné Směry« a podřízený: »Měsíčník umělecký, vydává\nspolek Mánes.« Vedle toho i místo pro ročník, měsíc a číslo.\nZ ohledů reprodukčních nedoporučuje se kresbu prováděti na\npříliš tónovaném papíru. Návrhy heslem opatřené dodány\nbuďtež do 30. září 1897 do 6. hodiny večerní knihtiskárně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "483 / 484", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.18", "debut_caractere": 163, "fin_caractere_exclue": 3154, "texte": "Dra Ed. Grégra v Praze, v Tůní ulici. Jury sestávati bude\nz jednoho nekonkurujícího zástupce časopisu a dvou umělců,\nkteré konkurující sami absolutní většinou zvolí. Z důvodu\ntoho každý konkurent je povinen přiložiti zvláštní obálku\nheslem a označením »jury« opatřenou, v níž napíše v Praze\nžijící dva umělce, které navrhuje za jurory. Cena ur-\nčuje se jedna: sto zlatých za právo reprodukční, splatná\nv\npri odevzdání návrhu do reprodukce. Časopis vyhražuje si\nreprodukční právo ostatních návrhů. Práce konkurenční\nbudou spolu s protokolem jury jeden den v soukromé vý-\nstavce přístupny.\nC. k. obchodní museum ve Vídni vypisuje ná-\nsledující soutěž: Předmět: Illustrovaný list pro výstavní ka-\ntalog umělecko-průmyslových předmětů z oboru truhlářství\nnábytku, čal.ounictví neb dekoratérství. Konkurovati mohou\nvšichni umělci rakouští. Výkres proveden budiž ve velikosti\n11X24 cm. na výšku neb šířku, tak aby uvnitř bylo místo\npro -firmu ve zřetelném písmě a vedle ní pro 12—15 slov\ntextu. Kresba tato se o třetinu zmenší. Naznačovati má in-\nterieury neb jejich části, po případě skupinu nábytku. Pro-\nvedení černě a bíle. Konkurenční práce dodány buďtež do\n1. října 1897 dvornímu radovi A.v. Scala, ve Vídni. Ceny vy-\npisují se: 200 zl. pro absolutně dobrou kresbu, dále 60 a3O zl.\npro nejblíže dobré. Porota: hr. V. Latour, J. ryt. Storck, prof.\nsvob. p. v. Myrbach a dv. rada A.v. Scala. Výsledek kon-\nkursu oznámen bude vídeňskými listy do 12. října 1897.\nDle denních listů vypisuje výtvarný odbor Umě-\nlecké besedy veřejný konkurs na obálku umě-\nlecké revue, kterou připravuje k vydávání. Bližší pod-\nmínky u kustoda Umělecké besedy.\nUmělecko-průmyslové museum vypisuje\nnásleduj ící veřejnou soutěž: 1. Nástěnnákropenka\nstříbrná pro j domácnost. Cena prodejná nemá přesahovati\nvýši 160 korun. První cena 300 korun, druhá cena 200 korun.\n2. Rámec dřevěný, vyřezávaný; velikosti o'so m. : o*4o m. (ve\nfalci). První cena 240 korun, druhá cena 100 korun. 3. Pro\nobytní pokoj o štukovém stropu a o dvou oknech (šířka po-\nkoje 6'50 m., vzdálenost okenních os 3'50 m., vzdálenost od\nokenní osy do kouta po I*so m.) podán budiž v měřítku\n1 : 10 návrh vlysu 1 m. vysokého; část vlysu provedena bu-\ndiž v přirozené velikosti klihovými barvami na papíře; při\nnávrhu budiž vzat zřetel k okenním osám; ornamentace vlysu\nodlišujž se od světlé barevné půdy. První cena 240 korun,\ndruhá cena 100 korun. Práce k soutěži předložené mají vy-\nnikati samostatným pojetím a technickou dovedností. Konku-\nrence mohou se účastniti jen živnostníci oboru umělecko-prů-\nmyslového, v Cechách usedlí, aneb spolupracovníci u nich\nzaměstnaní; dále do Cech příslušní absolvovaní žáci c. k.\nUmělecko-průmyslové školy pražské a odborných škol prů-\nmyslových v Čechách. Nejdéle do 31. prosince 1897 buďtež\ndotyčné práce Umělecko-průmyslovému museu v Rudolfinu\ndodány. Po sdělení výroku poroty budou předložené práce\npo dobu jednoho měsíce v Umělecko-průmyslovém museu\nvystaveny. Po uzavření výstavy budou předměty vráceny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c031", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "483 / 484", "page_fin": "483 / 484", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.21.1", "titre_corps": "SV. VÁCLAV.", "titre_sommaire": "SV. VÁCLAV.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "483 / 484", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.18", "debut_caractere": 3156, "fin_caractere_exclue": 3176, "texte": "M. ALEŠ.\nSV. VÁCLAV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c032", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.22", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 343, "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme. Rukopisů nevracíme. Zásylek\nnedostatečně frankovaných nepřijímáme.\nNdrciss. J. N— l. J. J. C. Neuveřejníme.\nChrudim: Obdržel jste zaslanou adressu ? L. M. Zábřeh.\nKam mám adressovati list? Vic. Rad. v Praze: Zaslané verše\nmají dosti dobrých stránek, ale je v nich ještě mnoho ne-\nurovnaného. Pokračujte."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c033", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.23", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "KER—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.20", "debut_caractere": 345, "fin_caractere_exclue": 1179, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nKER—.\nFrant. Xav. Svoboda: Vzrušující hlavy ženské. Novely.\nNákladem J. Otty. Poetické a nejsubtilnějšími záchvěvy žen-\nských duší prosycené povídky. Nezanechají ve vás hlubokých\ndojmů, velikých, nerozřešitelných záhad, nepotácíte se úzkostí,\nsoucitem či nenávistí při těch duších p. Svobodových, ale\ntaková smutná a zase radostná nálada vás ovane, vůně ven-\nkova k vám zaletí, několik lidí se zamíhá před vámi se svými\nrozvlněnými touhami, bláhóvými sny, svéhlavou vášní a sta-\nrostmi. A vedle zajímavého děje, účinný náladový detail,\nsilné a svěží líčení, jemné psychologické scény. Mnoho jen\nnapověděno, ale i to už stačí, aby duše vaše šla spolu\na vzpomínky vaše se setkávaly se známými, v životě po-\nstřehnutými, ale teprve zde v jednotlivostech dobře a umě-\nlecky zachycenými a vyslovenými ideami a dojmy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-08-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-08_01#c034", "volume": "bmtnaan_1897-08_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.20", "debut_caractere": 1181, "fin_caractere_exclue": 2222, "texte": "2\nc>M\n'á\n<r\nJi\nJ\nPAMÁTKY VÝTVARNÉ\nz Ceskoslovanské výstavy Národopisné r. 1895.\no\nCL\n<7~\nSESIT IV.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací'\ndomácí,\nDílo vychází ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích. 12 sešitů\nlistech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním sešitu ná-\nležitý text a seznam.\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech. ■\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nV\nm\n1\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nCena sešitu v knihkupectví zl. I*7o r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\ns"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.1", "texte": "SRPEN.\nROČNÍK I.\nSEŠIT 10.\nMĚSÍČNÍK UMĚLECKÝ=VYDflWÍ SPOLEK MÁNES:\n\nOBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nZdenka Berková: Marno ... Ze sbírky\n»Melancholické momenty.«\nFr. B. Vaněk: Prolog.\nBohuslav Knosl: Útěcha. — Rapsodie.\n— V ohni.\nPouis Arlett: Smích. — Pěvců chór.\nVáclav Maria Schwab: Novými prou-\ndy. Studie k románu.\nV. Hartmann : Pierrotova první láska.\nAd. Boh. Dostal: Píseň v letní noci.\nZd. Harden : V mém srdci zemřelé!\nJ. Mazes: Políbení.\nKronika. — K illustracím. -- Zprávy\numělecké. — Soutěže umělecké.\n**•\n\nILLUSTRACE:\nFrant. Zvěřina: Pod vrbou.— Studie.\nMax Svabinský : Portrét.\nFr. Bílek: Orba.\nJ. Beneš : Ornament.\nProkop Nováček: Tepaná deska.\nAd. Wiesner: Dekorativní výplně.\nM. Aleš: Sv. Václav."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.2", "texte": "VOLNÉ SMĚRY vycházejí poslední pátek v každém měsíci o 3 arších. Roční předplatné obnáší 6 zl.,\npoštou 6 zl 40 kr., půlletní 3 zl., poštou 3 zl. 20 kr., Jednotlivé sešity prodávají se po 60 kr.\nPéči a nákladem spolku »Manes«. Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda.\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. —Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. 8 —II.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Karel Mašek, Praha-I. Rudolfovo nábřeží čís. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "345/346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nMARNO...ZE SBÍRKY: »MELANCHOLICKÉ\nMOMENTY.« —\nNAPSALA ZDENA BERKOVÁ.\n\nDusný klid červnového jasného odpoledne\ntlumil despoticky každé živější, energické hnutí.\nJen zákony přírodní nepozbývaly ani na oka-\nmžik své uznané platnosti a vymykaly se jeho\ndočasnému žezlu. Dokořán rozzívnutými okny\nvlétla občas drobounká krůpěj z vysokého\nvodometu, zanesená sem silnějším vydechnutím\nvzduchu a zlaté, bohatě prolamované kyvadlo\nmihalo se pod průhledným zvonem jako polo-\nzdřímlé divné ptáče, drtíc rychle mizící čas v malé,\nstejnoměrné tříštky\nloudavě lenost; protahovala své dlouhé tenké\n\nFRANT. ZVĚŘINA.\nPOD VRBOU."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "347 / 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.4", "texte": ">VOLNÉ SMĚRY*\n\núdy po modravých, jako dým lehkých záclonách\ni po tuhých, pravoúhlých arabeskách východních\nkoberců, uspávala šedé, rozpjaté volavky, zářivé\nkolibříky i blederůžové snítky na japonském para-\nventu a zatěžovala viklavé pohyby náhodou roz-\nhoupaného visutého svícnu.\nDotýkala se pokradmu též vyobloučených\nvíček Maryty, sedicí na nízkém taburetu před\npianem • ale hned v zápětí oči pod nimi oživly,\ntvář se proměnila. Maryta položila své štíhlé prsty\nna klaviaturu a osamělým pokojem zazvučelo\ntichounce klavírní rondo. Přimykajíc zcela k dří-\nmavému tichu boudoiru, jen slabě rozvlnilo\nvzduch. Houpavým rytmem průvodu proznívaly\nzdánlivé kyvy a nárazy kolébky o podlahu a nad\nnimi vznášel a snášel se tenký, prostinký nápěv.\nSpokojené broukání děcka, přetrhované stu-\npňovaným žertovným hrožením matky usínání\nrobátka • jako nadechnuté zakončení písně\nta celá úzká intimita mateřství všecky tyto\ndomnělé představy, vzbuzené ospalým chodem\nmelodie stále se vracející zvláštním kouzlem\nspíjely dnes hlubokou hudební duši Marytinu.\nJakýsi mučivý stesk ji opanoval, zachvívání\ntouhy prolétalo jejím srdcem. Touhy palčivé a\nvzrůstající každou vteřinou.\nV této chvíli úplné samoty zalekla se svých\nvlastních myšlének, jichž příchod jí ohlašoval\nprudký tepot krve na spáncích. Tak se děsíme\npohleděti na svou, přec tak dobře známou tvář,\nje-li zrcadlo osvětleno jen posledním zásvitem\npříšerného soumraku ...\nNedodržela délku posledních tónů\nnedohrála. Ve vzduchu se tázavě chvěl uťatý\nzávěrek ...\nPrsty jí spadly jako proti její vůli do klína.\nZavřela oči. Snad únavou, snad rozechvěním,\nstrachem? Viděla... Z vířivého, nepokojného\ntlumu pichlavých subjektivních obrázků rozlič-\nných tvarů jež třepetaly pod jejími těžkými víčky,\nvynořily se dva dětské rtíky, jako ve spánku\npootevřené, horní v roztomilém obloučku s koutky\nhluboko zapadlými, dolní trochu tenčí i bledší\nmezi nimi vydechuje se teplá, mléčná vůně Zcela\njasně vystupují tenké příčné čárky na rtech,\nminiaturní nosíček i zaokrouhlení hustě roztře-\npených řas Otevřela oči Viděla\nrozevřené noty nad klaviaturou a z těch jí šlehl\ndo očí zas ten nápěv kolébavky.\nMlhavý obraz dětské hlavinky se jí objevil\nmezi notami. Potopila ji žalost. Tak nesmírná\njak utrpení zavrženců, tak hluboká jako milo-\nsrdenství Boží. Darmo doufající očekávání, na-\nděje vždy selhávající a přece úzkostně se vzpí-\nnající, tesklivě zmítaly celou její bytostí. Nebylo\nani stébla, čeho by se zachytila. Vlny žalu celou\nji obklopily, vystříkly zpěněné vysoko nad hlavu,\nzdusily a stopily všecky jiné zájmy, zavlažují\nbolestně její oči Pláče žhavé slzy, opla-\nkává to pusté místo ve své duši, kde by jistě\nzkvetl ten nejkrásnější květ mateřské lásky,\nkdyby O Matko, slitovnice naše !\nSténá zajíká se neovládá sebe . .\nKomnata hnědla, kouty stávaly se hlubšími,\nzlato na rámech obrazů chladně se lesklo.\nZdola z terassy ji zavolal muž: »Maryto,\nzahraješ s námi lawn-tennis? Jsme již ve stínu.«\n*\nJeho příjemný zvučný hlas ji probudil z pláče.\nZavolala ochotně: »Přijdu hned«, ač srdcem při\ntom nebyla a násilně musela hlas svůj měniti,\naby nikdo si nevšiml slzavého jeho promočení.\nCo možno rychle proběhla do ložnice a smyla\nchladnou vodou stopy svého zármutku. Vlny\nrozčilení se v její mysli snižovaly, ploštily, šplou-\nchaly jedva znatelně. -\nPohlédla do zrcadla, líc byla klidná, jen du-\nhovka byla světlejší a zřítelnice o poznání sta-\nžena.\nSběhla po schodech dolů a se vší pružností\na grácií svých dvacetipěti let vyhoupla se na\nterassu. Pozdravila úsměvně celou společnost a\nzavolala grooma, aby jí podal pálku.\nBylo cosi záhadného v té náhlé proměně celé\njejí bytosti. Ona s jakousi zoufalou odvahou do-\ndávala svým umdleným očím lesku, svým po-\nhybům křepkosti, a rozechvěním stoupal jí v prů-\nsvitné jindy líce růžový nádech. Obličej její byl\nabstraktně krásný, cos tajemného z něho dýchalo,\na nervosní, chvatné posuny jejích malých úzkých\nrukou troufaly si maskovati její vzrušení."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nObrátila se k muži a pomalu si upravivši šat,\naby při nadbíhání nepřekážel, pravila mu: »Ty\nhraješ se mnou, Jiří, viď? Jako vždy!?«\nJeště nebyla napnuta síť, sluhové ji utahovali\nna obou koncích současně. Na trávníku ležely\nzatím oba stojany s míči.\nSlunce již mizelo za vysokými maďaly a po-\nsílalo mezi jejich větvemi ještě několik červena-\nvých kotoučků, které zářily mdlým leskem na\nhraně každého většího kaménku. Přecházejícím\na hovořícím damám přelétaly ty svítivé kotoučky\npo vlasech, po světlých oděvech i po rozvesele-\nných tvářích.\nI na Marytiných kadeřích zahrál zarudlý pa-\nprsek západu. Hovořila právě vesele s Mr. Whar-\ntonem, svým protivníkem ve hře. Zvuky elegantní,\nvytříbené angličiny, té, jíž mluví vznešená spo-\nlečnost Londýnská, sklouzaly jí graciosně v krá-\ntkých větách se rtů a duchaplné, precisně odpo-\nvědi budily v ní lehounkou, smavou náladu. Dů-\nrazná slova konversace, jež dotýkala se letmo\nvšeho, ale jen jakoby náhodou zavadíc a hlubo-\nkou myšlenkou mělké sujety odbývajíc, plynula\njejí utišenou myslí volně, bez zastávky a bez\ncíle. Vidouc, že síť je napjata a že se chystají ku\nhře, zkusila elastičnost pálky, pohrávajíc prsty po\nskřížených světlých strunách. A náhle jako blesk\nlétly její duší klaviatura rondo kolébání\nTa představa jí tkvěla dnes v hlavě jako přiča-\nrovaná. Na rtech jí uvadla odpověď a proměnila\nse v slabé zavzlyknutí. Oči jí ztemněly, líce prů-\nhledněly. Vše okolní se jí rázem zprotivilo.\nU nohou jí ležel míč, náhodou se stojanu\nspadlý. Sehnula se k němu, růžové flanelové\nšaty rozstřely se za ní po šedožlutém písku, ka-\ndeře jí spadly k očím. Klepla pálkou plocho na\nmíč povyskočil hbitě se vzpřímila, pod-\nchytila jej zručně pálkou a odmrštila aaleko,\ndaleko od sebe stranou do hlohového houští.\nA zasmála se tomu capriciosně, jenže pod\ntím smíchem zvonily už zase slzy žádostivé vy-\nsvobození. Neboť ty trapné stesky, nekonečné\ntoužení i mlžné sny, jimž se dnes dala přepad-\nnouti, nedaly se tak rychle odhoditi, nevzdávaly\nse tak úplně její vůli, nu, zkrátka, nebyly tak\nústupnými a podajnými jako míč, jenž tam ně-\nkde mezi dvěma trnitými větvičkami se při-\nskřípl\n\nPROLOG\nFR. B. VANĚK.\nku knize: Sacerdotium.\nstříc jdu chvílím přerodu tajemného,\nv nichž se věcnost spoutati časem dává,\nzřím už tajů zrcadla, před mou duší\nstavěná Bc.hem.\nZ dálek svádím opačných polů síly\nv duši svou, by vypila krve proudy\npadlých bojců v zápase pluků bílých\ns Leviathanem.\nV Egypt duše zajaté kroky vedu,\nbych je na poušť připravil odříkání,\nz ní mne převed Hospodin mořem Rudým\nv dědictví otců.\nJdu, však noha umdlévá, zrak se kalí\nPane, syť již mannou svou mdlobu moji,\nsloup svůj bílý rozepni mrakem pochyb\nv Chanaan sladkou!\nJdu již chvíle přerodu tuším v blízku,\nduši mé již otázku Věcnost dává:\nSynu času, odpověz jistě: Chceš být\nKristovým knězem?"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nÚTĚCHA.\nBOHUSLAV KNÖSL.\nPsáno dne 7. července 1897\nPo smutně půvabném tom vonném okamžiku,\ndech ženství nejčistší kdy kol mých skrání zavál,\njá v pochvu zarazil své nenávisti dýku\na v ňadrech udusil závisti smrtný nával.\nJá vypil hořkost svou a vzpřímen stoje tiše\ndo modra věčnosti jsem upřeně se díval,\nzkad hudba smíření v mrak smutků našich dýše\na píseň pohřební zas mnohým snům jsem zpíval.\nVšak ohněm Bolesti jestlis' mne Bože stihl,\nby sčistils* duši mou a cenu moji zvýšil,\njá za blesk děkuji, jenž v moje srdce švihl\na symbol očisty v erb touhy mojí vyšil.\n\nRAPSODIE.\nBOHUSLAV KNÖSL.\nPsáno dne 7. července 1897.\nCo vášnivých slov mi nevysloveno v ňadrech zůstalo tkvěti,\nco žhavé lásky se nazpět propadlo do mého nitra,\nkde nyní řádí prudkých bolestí požár,\njenž pralesy illusí mojich\nmi obrátil v popel;\nvšak z plamenů bolesti mojí, již musil jsem spolknout,\nzřím opět onu tajemnou postavu k nebi se týěit,\npod jejíž taktovkou se v akkordy řadí\nsnů mojich legie smělé\na myšlének voje,\njichž zástupy bez konců snad brzy juž se na pochod dají\nv dál, širými pláněmi světů, jež před mým zrakem se šíří,\nve bitvách divokých urvati vavřínu trochu,\njejž sklamaní snílkové kladou\nna zraněná srdce.\nTy ovšem, myšlénko smrti, děsivá předtucho zmaru,\nve bílé tělo mé touhy drsné drápy své vtínáš,\njá ale nechci couvnouti v letu za umění sluncem,\nkam v slavně planoucí výheň\nmá vášeň se řítí!\nNa nohou tvrdé okovy bolu, chci hrdě jít dále,\nneb často juž slyším teď ony hluboké tony\njimž podobné asi v ňadrech velikých znějí\npřed vznikem myšlének silných\nna úsvitě jitra,\na bolestí svojí nenasycené lásky jsa utvrzen v sobě\njuž poěínám doufat, že také hodina moje se blíží,\n,že rozhoupám srdce onoho zvonu,\njenž v tůních duše mé dřímá,\nby všem jednou zazněl.\nMé srdce snad samo se zatím v tvrdý promění kámen\na nebude chápati více jemnějších závanů lásky,\njá ale tajné své, v tmě nocí prolité slzy\nsvé touhy povelem změním\nve růženec perel\na na hrdlo velké, vše přemáhající vidiny svojí,\nk níž nejsvětější má láska se vždycky jako liana pnula,\njej chvějící se zavěsím rukou\nse sklamání cepelem v prsou,\nvšak potom snad silný.\n\nV OHNI.\nBOHUSLAV KNÖSL.\nPsáno dne 8. července 1897.\nTa vratká klenutí, jež jsem byl vystavěl\nze snů svých rozpjetí v extasi tužeb svých,\nse v rumy shroutila, když drsné prosy smích\nv mé písně nejsladší jak signál bitvy hřměl.\nPod jejich troskami jsem ležel rozdrcen\na nikým nechápán, o Bože, kolikrát?!\nVšak z dálky nadějí hlas volal v nový den\nbyť paď bych tisíckrát, já musil opět vstát.\nA znova kupil jsem v myšlének náhlé smršti\nlže krásných illusí ve pyšný ideál.\nAť náraz nový zas vším o zem opět mrští\njá stojím na stráži a necouvnu chci dál!"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.7", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPORTRÉT."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nSMÍCH.\nLOUIS ARLETT.\nIVtně v srdci zrodil se divný smích,\njenž záchvaty hudbou svou uspí v sen,\na slyším ten děsný myšlének smích\njak skuhrá mi v noc i den.\nTu vyzní v dervišu divoký skřek,\nneb sestárlých bijících hodin hlas,\ntam vzdálených vod, slyš, truchlivý jek,\ntam mrtvých chroptící hlas.\nVěz, nikdo z nich\ntak volá sám\nse nepostaví k odporu tmám,\njež věcný osud naň jednou byl střás.\nA nejcastěj' supí jak v luně skal\nby vichr umdlen štkal,\ntak neznámý a cizí všem\njak poutník by přišel v dálnou zem,\njak z měsíce přišel by sem.\nA ptá-li se někdo kým se zlíh',\ntu odpoví něm a tich :\nJsem hrdosti syn v tmy závoji,\nmou touhu víc nikdo nezkojí\ntak poví mu něm a tich.\n\nPĚVCŮ CHÓR.\nLOUIS ARLETT.\nJaký chór\ns temen hor!\n„ ,v > , ~, , 0l v , , v o ,\nZ mlžných dalek pumocnich to pevcu chor.\nT_ , v , ; v , ~ ,\nPohřební zpěv s noci splyva\n~ , . ,\nv spící horizontu kruh,\n,iV v. . / ,\nvítězný ryk z neho kýva,\n~,, . , ,\nv stejnem rytmu vítr zpiva:\n_ o,\nmrtev buh.\nXT., . , - , ,\nNitro chvi se baji tuch.\nA ten sbor\no . ,\npevcu chor,\n, v. A ,o.\nstale peie: mrtev buh,\n.. , , , ,\na jich kouzlo v oblak zvoní,\n~ , ,\npamatuj to zvoní, zvoní,\n, o.\nmrtev buh.\nJaký chór\ns temen hor!\nZ mlžných dálek půlnočních to pěvců chór.\nRozvášněný lid mu spílá,\nkletby křikem kypí ruch:\nrouhání — a hněvný ssílá\npohled tupá chátra zpilá,\nvolající: věčný bůh,\nsterým hlasem: věčný bůh.\nZimomřivý jako pes\numírá-li hladem kdes,\nhlas se třese všecek zchvělý.\nPůlnoční chór zatvrzelý\ndál však pěje: mrtev bůh,\na jich kouzlo v oblak zvoní,\nbez ohlasu zvoní, zvoní,\nmrtev bůh.\n\nNOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\n\nII.\nRodina, u níž kollegové ze studijních dob\nHovorka a Staněk pokoj najali, byla chudá rodina\núřednická. Otec, finanční úředník Šťastný, ze-\nmřel před rokem. Chtějíce udržeti si větší byt,\nbyly nuceny vdova se dvěma dcerami jeden\npokoj pronajímati.\nDcery vyrůstaly pod vlivem matky, která je\nvychovávala po svém spůsobu od první modlit-\nbičky, kterou jim předříkávala před spaním, až\npo vážná, ale stereotypní napomenutí, jimiž\nřídila stejně výstřední choutky mladinké, bujné\nOlgy, často po škole se zatoulavší, i tichou, po-\nkornou duši prosté, starší Anežky, která stížena"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "465 / 466", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.9", "texte": "»VOLNE SMÉRY«\n\npovahy a intelligence ducha. Toužím po té vůni,\nžádám si jí. Skoda, že první bouře jarní ji někdy\nrozprchává, první teplejší paprsek slunečního\núpalu ji vypaří. Abychom si rozuměli. U žen\ntaková touha po vyšším pěstění citu a ducha\nnetrvá dlouho. Vychodí-li slečinka školu, hned\nobrací se všechna její bystrost jinam. Obzor my-\nšlenkový se dál nešíří, učení odkládá se na půdu,\naby se jím dál obírali pavouci, a slečinka učí\nje znáti věci praktičtější, různé druhy líčidla, se-\nznamuje se s kosmetikou as jinými výstřed-\nnostmi mody a nezaměstnaných lidí. Ráda se\ntaké cvičí v konversaci řečí pomluv a klepů.\nKde je pak vůně fialek, jíž březen jejího mládí\ntak voněl! Fialka na ňadrech dívky, jaký to\nsymbol oné vůně, již jsem vytkl. Symbol skro-\nmnosti fialka již pozbyla, co se pěstují teď fialky\nveliké a nádherné v pařeništích; budiž však za\nto všem mladým dívkám symbolem vůně duševní,\nvůně jemných záchvěvů citových.«\n»Ale prosím vás« přerušila Olga pana Staňka,\nkterý se dal unést vnitřním svým zápalem pro\nvěc emancipace, »kam máme tedy chodit do školy,\nkdyž jsme vychodily normálku.«\n»0 ženském studiu gymnasiálním vám není\nničeho známo? Neslyšela jste o pokrocích »Mi-\nnervy« ?«\n»Což musí každá žena studovat na universitě ?«\nnamítala Olga.\n»Nemusí. Gymnasium stačí. Pak může po-\nkračovat sama, vdá-li se, je na muži, aby dopl-\nňoval, radil, brousil a učinil ze ženy družku sobě\núplně podobnou.\n»Snad by bylo možno studovat privátně.«\n»I to je možno. Musila by však být u dámy\nvůle a vytrvalost pevná a pak volba učitele tu\nrozhoduj e.«\n»Jak to myslíte ?«\n»Učitel budiž přísný a žačka musila by mít\nobrácenu pozornost jen k předmětu studia.*\n»Myslíte,« smála se Olga, »že bychom nevy-\ndržely dlouho v klidu a že bychom pana učitele\nzlobily.«\n»Dvojího se obávám. Byl-li by učitel dámě\nproti mysli, byla by nepozornou k učiteli i ku\npředmětu, byl-li by jí sympatickým byla by třeba\npříliš pozornou k osobě učitelově a ne k vlastnímu\npředmětu učebnému. V obém případě byl by vý-\nsledek marný, nicotný vzhledem k výchově. Ve-\nřejné studium kde se vyučuje hromadně a za\npřísného řádu a dozoru, musí však nésti ovoce\npři každém normálním duchu.«\n»Mluvíte tak přesvědčivě, pane professore,\nže bych si hned ještě dala říci, do školy však\nchodit nemohu. Vyrostla jsem příliš.«\nOlga v rozpacích sklopila zrak, vidouc, že\noko Staňkovo spočinulo po těch slovech na její\npostavě.\n»Ale jak byste rozšířila obzor svého vědění,\njak obohatila byste ducha svého.«\n»Jsem již tupá k učení.«\n»Toje omyl, kterým se dávají sváděti mnohé\ndívky, spokojujíce se méně než prostřední inte-\nligencí.«\n»A pak —«\n»A pak? zvykla jste si již různým ne-\nctnostem řeknu vám to otevřeně, zvykla\n\nJ. BENEŠ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "467 / 468", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\njste si lichocení, obdivu, to vše musila byste za-\ntím odtrhnout. Prstíčky vaše růžové byly by často\npomazány inkoustem, toho byste však nesměla\ndbát, zábav s družkami musila byste ovšem také\nzanechat, pak těch klípků všelijakých —«\n»Vy jste zlý, pane\nprofessore!«\n»Možno, že i zlý, ale\nneslevil bych z toho ani\ntohohle —«\n»Ani těch umazaných\nprstů ?« smála se.\n»Ani těch.«\n»Ani těch zábav a\nklepů ?«\n»Těch nejméně.«\n»Pak—« rozhorlila se\nOlga, obracejíc se od ně-\nho, »pak vám prorokuji,\nže se neoženíte. Zůsta-\nnete starým mládencem\nvšem pannám pro smích.\nBudete bloudit světem\na želet toho, až bude\npozdě —«\n»Hotové anathema!\nA to mi přejete vy\nslečno, kterou —«\n» Kterou jste znal\njako dívčinku, když ještě\nfialky kvetly.«\n»Ba fialky!« zasmušil\nse Staněk a otočil klíč\nve dveřích, chtěje další\nhovor přerušit.\n»Odpusťte mi, že jsem\nvás zdržela a že jsem —«\n»Ah vidíte, teprv teď vzpomínám, že jsem\nvám zapomněl poděkovat za zprávu, a že je mou\npovinností gratulovat slečně k zasnoubení.«\n»Přijďte k nám pane professore. Jsme s ma-\nminkou samy doma.«\n»Odbudu to hned.« A vešel do kuchyně, pro-\nvázen Olgou. Stísněný vzduch tlačil se na prsa\nvšech a přivodil jakousi zamlklost staré dámy,\ni Anežky, jež seděla na své židli. Tvář Anežčina\nzbarvila se ruměncem příchodem Staňkovým.\nPovstala, podávajíc mu ruku na uvítanou as ne-\ntajeným vděkem přijala jeho gratulaci . . .\n»To je starost, to je starost, milý pane pro-\nfessore*, promluvila stará matka, pohnuvši se ve\nsvé lenošce. »Tak to přišlo všechno náhle, že\nmi zůstal až rozum stát.\nJak to zařídit, aby bylo\nvšude dobře. Mladí chtějí\nzůstat tady, ale Olga\nmusí z domu. Je mladá,\nnezkušená, ať se trochu\nve světě ohlédne.«\nStaněk bezděky po-\nhlédl na Olgu, postavivší\nse k oknu proti němu\na zpozoroval záblesk\nv její oku. Myslil, že se\nmu vysmívá. Proč by se\ntím však znepokojoval?\nPůjde kam bude chtít, a\nučiní co bude chtít.\n»Pošleme ji k strýci\ndo Vídně,« pokračovala\nstará paní, »aspoň se na-\nučí dobře německy a\nobeznámí se trochu v ob-\nchodě. Strýc má veliký\nobchod a výnosný. To-\nmu je lip než nám, übo-\nhým. «\n»Slečna by měla ra-\nději studovat,« opovážil\nse radit Staněk, »casu\nby bylo dost ještě a ta-\nlent bude mít slečna také.\nProrokuji slečně výsle-\ndek pronikavý.«\nA Staněk zadíval se poznovu na Olgu a viděl,\nže lesk jejího oka, který se mu zdál zprvu vý-\nsměšným, zmdlel a zvlhl a pod brvami jejími\npostřehl perličku slanou, která se tam chvilinku\nkmitla jako krůpěj rosy až zapadla, roztříštivši\nse o oheň planoucí tváře . . .\nPostřehla jeho šlechetnou »pomstu« a ucítivši\nvinu svou, slzou prosila ho za odpuštění.\n»Studovat,« usmála se stará matka. »Prosím\nvás, co by studovala. Ona nebyla jakživa k žád-\n\nPROKOP NOVÁČEK.\nTEPANÁ DESKA."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "469 / 470", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.11", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\nnému učení.\nAť se naučí\nobchodu, ať\nse naučí va-\nřit, aby si jí\nmuž jednou\nvážil a byl s\nní šťasten.«\nStaněk\npoznával, že\ntady by ne-\npořídil ničeho se svými náhledy\na usmáv se, odlehčil si jen po-\nznámkou: »Ne všichni muži, milo-\nstivá paní, hledají žen k vůli uko-\njení svých choutek gastronomi-\nckých. Já na příklad žádal bych\nod příští své ženy více než to, co\nvy nazýváte veškerým umem, jímž\nby si získala mužovo srdce. Mož-\nno, že bych to, čo nazýváte hlav-\nním, odpustil, jsa přesvědčen, že\nby se pak jsouc jinak vtipná\nvpravila i do úkolu hospodyně bez\npříprav před sňatkem.«\nAnežka naslouchala s rostou-\ncím napjetím. Zajímala jí řeč pana\nprofessora nadmíru. Matka však\nusmála se jen: »Vy jste ještě\nmladý pán. Později budete dávat\npřednost dobré kuchařce. Znám\nmuže.«\n»Vy tedy račte slečnu vycho-\nvat pro obchod?«, tázal se Staněk,\nhodlaje návštěvu ukončit.\n»Myslím, že jí to bude dobré.\nnevdá-li se.\nStrýc ji rád\nu sebe po-\ndrží. Doma\nbýt nemůže.\nPovedeme\nhospodářství\nsami. Pan\nprofesor bu-\nde si však\nmusit hledat\njiný pokoj.«\n»Lituji, že\nse musím\nstěhovat.Po-\nkoj se mně\nlíbil, zvláště\nvyhlídka na\nblízké strá-\nně byla mně\nvelice víta-\nnou.«\n»Nu však\nzajisté jako dobrý přítel Hovorkův\npřijdete častěji k nám se podívat.\nBudete vždy vítán, měly jsme vás\nrády, pane professore. Říkám po-\nřád Anežce, že mi vás sem bůh\nposlal —«\nProfessorovi začalo být úzko\npři tom výlevu sentimentálnosti sta-\nřeniny. Povstal.\n»Musím ještě vyhledat Hovor\nku,« omlouval se, »neřekl mi do-\nsud ničeho.«\n»Překvdpilo nás to všecky,« po-\nznamenala stará paní, podávajíc\nruku professorovi a mrkla na Olgu,\naby šla hosta vyprovodit.\nAnežka uklonila se v rozpa-\ncích a opětovala stisk ruky Staň-\nkovy . . . Když procházel kuchyní,\nstála tam Olga s hlavou spuštěnou.\nPoklonil se jí mlčky a zmizel ve\nsvém pokoji . . .\nIV.\nTak tedy se musí opět stěhovat.\nKdo ví, jaký zas pokoj dostane,\nbude-li se\ntam cítit tak\nvolným a\nspokojeným\njako zde -\nv této ulici\ns vyhlídkou\nna Petřín, na\nkus přírody,\nkterou tak\nmiloval a jíž\nbylo v Praze\n\nAD. WIESNER.\nDEKORATIVNÍ VÝPLNĚ."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "471 / 472", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.12", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\ntak poskrovnu. Měl tu svůj klid a přece ne to\nmrtvé ticho, které v některých bytech tak tísní\na dusí. Kam zas, kam? přemítal, octnuv se ve\nsvém pokojíku a vrhnuv se na pohovku . . .\nHovorka se tedy žení! Anežka je hezká žena\na bude zajisté hodnou ženou. Zná však Hovorku,\njako přílišného labužníka a užívače, a bojí se,\nže se mu Anežka brzy znechutí. Zdá se mu příliš\nsladkou a příliš ženou pro toho muže, který bývá\nněkdy bezohledným, brutálním. Anežky je škoda,\nže nemůže vystupovat veřejně. Zdá se mi, že\nona by spíše porozuměla úkolu ženy než Olga,\nale jsouc slaba od přírody, nemůže se ničeho\nv\nodvažovat. Skoda jí, škoda! Bude z ní žena,\nbude náležet muži, který si cení ženy jako dobré\nhospodyně jak řekla stará paní hodné\nmatky, která by přičinlivostí a šetrností mnoho\npeněz v domácnosti uspořila a ušetřila jeho nervy.\nJe odsouzena dobrovolně přijati pouta manželství\nhozená na ni osudem. Vězení její, bude-li na\nčas osvětleno paprskem lásky mužovy, snad\ni zahříváno teplem dětských úsměvů a slastmi\nmateřskými, promění se jí v ráj, v němž bude\nžiti účelněji než teď. Její cítění vproudí v novou\nrodinu, která z ní bude ssát životní šťávy. Pro\nostatní svět bude však mrtva, pro společenstvo\nztracena.\nChtěl by ženu, * která by byla platnou ve\nsvětě i jinak ženu, která by za pochodní\nosvěty kráčela vedle něho, bojujíc stejně s ním\na vítězíc v přemáhání překážek, chtěl by ženu,\nkterá by se dala nadchnout pro vše to, co v něm\nnadšení vzbuzuje, aby jí bylo všechno přístupno,\nco i jemu je otevřeno a jasno.\nNajde-li ji ? Ve společnosti dnešní ? Hle Anežka,\nhle Olga! Nejsou-li to dva typy, zastupující celou\ntřídu žen? Jedna tichá, oddaná duše, v níž dříme\núloha, dušená nepřízní osudu a zastřená do po-\nzadí tělesnou vadou nebo jinými překážkami.\nKolik je těch, jí podobných? Naproti ní Olga,\nděvče živé, nadané duchem, energií životní\nta je u ní až příliš vyvinuta —'obdařené krásou,\nvzletem, ale hluchá vůči pronikavým zvukům\nvítězně v povzlet vztyčené emancipaci žen.\n(Přiště dále.)\n\nPIERROTOVA PRVNÍ LÁSKA.\nV. HARTMANN.\nZ knihy »Pierřotova loutna.«\nPierrote, hochu bílý, špatně jsi dnes hrál svou rolli,\nzadívals se trochu směle v Colombiny hřejný zrak,\nteď ti vadne humor starý, komedii hrát tě bolí,\nsrdce se ti smutkem chvěje jako v stínech nočních pták.\nHolubice Colombina je tak krásna, já ti věřím,\nsrdce tvé je v prvém mládí, láskou trpíš poprvé,\nškoda je tě, hochu bílý, klamati se lepým peřím\npod tím peřím není srdce, je tam kámen bez krve.\nA ta záře, kterou svítí opálové oko její\ntu tam vtipem dvojsmyslným budí lstivý harlekýn;\nnevěř však, to milkování, jímž se oba opíjejí,\nže je přes tvé mrtvé srdce svede v svatý lásky klín.\nHolohlavý Pantaleon bude ťukat vytrvale,\non má titul, slušné jmění, v kruzích nejlepších je ctěn,\njenom tímto její věno pojistí se dokonale,\nnázor tento Colombinou záhy bude pochopen.\nHarlekýn pak půjde dále živit svoji mlsnou choutku,\ntěkavý a nespoutaný, krátké chvíle milý host\na ty, snivý hochu bílý, oplač sny své někde v koutku\nzkusiv, jak si s první láskou hraje těžká skutečnost.\nToužící však srdce svoje, májem k lásce probuzené,\nsnít nech starou poesii, v románů věř dávnou zvěst,\nvěr, že při slavičí písni vonný akát stan ti sklene,\nštěstí, kterého jsi hoden, že tam najdeš v svitu hvězd.\nVěř, že duše plná citu jednou v svaté jarní chvíli\nsplyne s tvojí duší snivou, oči snu svých uzříš vzplát,\nvidina tvá vytoužená Pierrote, hochu bílý,\nna tvých rudých retech šťastna láskou bude umírat."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "473 / 474", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.13", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nPÍSEŇ V LETNÍ NOCI.\nAD. BOH. DOSTÁL.\nBud Iselinou, moje snivé dítě,\nje jasná letní noc,\njá v náruči své toužné skryju si tě,\nbuď Iselinou, moje dítě,\npojď snům mým na pomoc.\nZe křoví Pan se skrytě na nás dívá,\njak ležíš v loktech mýeh,\nzpěv tichý ze hvězd do krajiny splývá,\niv duši mé to zní a zpívá.\na do polibků tvých.\nPták ze sna vzbuzený snad poděsí tě,\nsnad noční motýli,\nmé políbení utiší tě hbitě;\nbuď Iselinou, moje dítě,\nden bude za chvíli.\n\nV MÉM SRDCI ZEMŘELÉ!\nZDENKO HARDEN.\nC-ož špatně jsem Vás pochoval?\nVždyť na hrob jsem Vám kámen dal\na pod zlacený napsal kříž :\nže žila jste, že nejste již\na že jsem Vás měl jednou rád.\nA vše to je Vám málo snad?\nProč jenom vždy, když chci mít klid,\nVy přijdete mne navštívit\nstojíte v koutku bez hnutí\nv své říze barvy labuti\na nemluvíte nikdy nic\nA když Vám přijdu potom vstříc,\npokorně začnu dál Vás zvát\na za ruku též chci Vás brát,\ntu zmizíte mi pojednou\na vzpomínku jen bolestnou\nv churavá ňadra vetknete!\nProč, Mrtvá, ležet nechcete!\nProč chcete hlásat ještě dál,\nže špatně jsem Vás pochoval!\n\nPOLÍBENÍ.\nJ. MAZES.\nPolíbení sladký pohár dopil jsem až na dno\na teď cítím, jak mi v duši divné padá chladno\nstýská se mi, stýská -\na jen z dáli hvězdou ranní\ntvoje krásné oko laní\ndo duše mi blýská.\nPolíbení sladká číše když se ke rtům skloní,\ndlouho v duši zkvětlým jarem opojivě voní:\navšak chlad z ní vane\na sladkost se v hořkost změní,\nkdyž v ní krůpěj rozloučení\nmrazný vítr svane.\nPotom cítit duší vanout smutný průvan chladný\na ten žár, co dříve planul, nenavrátí žádný;\njenom vzpomínkami\npřikouzlíme blaha chvíli,\nbychom pak víc pocítili,\nže jsme sami sami ...."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "475 / 476", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.14", "texte": "FR. ZVĚŘINA.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "477 / 478", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.15", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\n\nKRONIKA.\n\nNová Praha a zachování staro-\nbylého rázu. V starých kolejích ? Kdo nám\nručí nyní za podniky úpravy Prahy? Komisse\na obecní representace. Činnost jednotlivcova\na činnost komissi. Umělecká komisse.\nDo kroniky o nové, a jak se poslední dobou se zálibou\npíše: veliké Praze, vepsati dlužno řadu zajímavých zpráv\na zvěstí o bourání, přestavování a upravování města, o pod-\nnicích započatých již i zamyšlených, směřujících ku brzkým\na namnoze důkladným, ba radikálním přeměnám mnoha částí\nPrahy a nejbližššího okolí.\nDovídáme se o komissích, v příčině sbourání starého a\nstavby nového železného mostu Františkova, o komissi od-\nbývané v příčině upravení silnice podél Vltavy pod Vyše-\nhradem. Úředně oznámeno bylo, že k veřejnému nahlédnutí\nvyloženy budou opravní polohopisné plány pro okolí seno-\nvážného nyní Havlíčkova náměstí, pro okolí u říšské brány\na assanační obvod. Pro stejnou dobu ohlášena byla výstava\ncenou poctěných plánů na dům »U Klíčů« na Malé Straně.\nStručné zprávy z městské rady prozradily, že pomýšlí\nse na přestavbu staroměstské radnice, kterouž by malé staro-\nměstské náměstí, náměstí Linhartske a okolí kláštera a ko-\nstela Svatomikulášského na století nové tvářnosti nabyly.\nZpráva o stavbě nové městské pojišťovny s kasárnou hasičů\nna staroměstském náměstí na místě staré mincovny jest\npředzvěstí změn na severní straně náměstí staroměstského.\nZprávy o nákladu věnovaném na odlití ozdob probošství\nSvatomikulášského a na obkreslení této pěkné stavby Dinzen-\nhofrovy neomylně k tomu ukazují, že přes vřelé přímluvy\nbrzy již sbourána bude krásná, nákladná, posud zdravá tato\nstavba a na místě jejím, že vystaven bude nějaký palác čin-\nžovní, který asi sotva se připojí ke kostelu sv. Mikulášskému\nstejně ladně jako staré opatství. Celá řada domů v ulici\nDušní u kosteta sv. Salvatora jest již sbořena a na blocích\nloni sbouraných přistoupí se co nevidět ku prodeji a zasta-\nvování jednotlivých stavebních parcel.\nK těmto zprávám, svědčícím o činnosti obce pražské, při-\npojiti sluší i zprávu o projektu prof. Kouly, o projektu, jenž\nsměřuje k přímému prokopání stráně letenské ve směru pro-\njektované dlouhé a široké assanační třídy, sluší sem připojiti\ndále i pověsti o změnách, kterých dozná vbrzku Praha za-\nsypáním ramena Vltavského ve čtvrti Petrské a v Karlině, kde\nvznikne při komorovém splavu nábřeží s překladišti, a zprávu\no navezení louky smíchovské.\nTím vším nejsou vyčerpány zvěsti o změnách, bourání,\nprokopání a znovu stavění Prahy. Snadno se tu namítá otázka :\nBudou změny prováděné aneb projektované na prospěch\nvzhledu Prahy, budou podniky k nim směřující vedeny dosa-\nvadním způsobem, způsobem, který se nejjasněji projevil\nv akci assanační a v plánu, který této za podklad slouží?\nBude při nich více šetřeno odvěkého rázu města a jeho umě-\nleckých a význačných památek a malebného okolí? Objeví\nse při nich vliv snah, projevených za heslem zachování staro-\nbylého rázu Prahy ?\nJiž povrchní přihlédnutí ke zprávám a zvěstem svrchu\nuvedeným zjeví, že těžce očekávati v tomto směru pronika-\nvějších změn a jiného než dosavádního postupu, a přihlédne-\nme-li ku změnám a opravám assanačního obvodu, jak je vy-\nkazuje právě veřejně .vyložený assanační obvod, tu nabý-\nváme o tom nezvratné jistoty.\nVzpomínáme živě, jaká řada vad důvodně byla vyčítána\npro Prahu důležitému plánu assanačnímu a nebylo ani ná-\nmitek proti tvrzení, že schválený úředně úpravní plán assanač-\nního obvodu hospodářsky, komunikačně i esteticky jest nedo-\ndržitelný, a že trvalý zájem města vyžaduje značné změny.\nVzpomínáme, jak všeobecně vítanou byla zvěsť o vrácení té-\nhož plánu, aby změny nezbytně potřebné, o něž město žá-\ndalo jednotlivě, zanešeny byly do plánu celkového najednou,\na když plán odevzdán byl tehdy se utvořivší komissi umě-\nlecké k přehlédnutí a k přepracování. Přirozená byla zvěda-\nvost, jakým že způsobem upraveny byly konečně plány assa-\nnačního obvodu.\nPociťujeme značné, trpké sklamání. Změny učiněné, jak\nje vykazuje právě nově veřejně vystavený obvod assanační,\njsou pro příští vzhled v assanačním obvodu povstávající\nnové části města naprosto bezvýznamnými. Mnohé činěné\nnávrhy na opravy scvrkly se konečně na míru tak nepatr-\nnou že vidíme ten nikým jiz nehájený, hospodářsky ne-\n\nFR. ZVĚŘINA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "479 / 480", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.16", "texte": "»V O LNE SMĚRY«\n\nvýhodný, esteticky pochybený a komunikačně namnoze nevy-\nhovující assanační plán ve všech částech v podstatě nezmě-\nněný, nedoplněný, neopravený připravený, aby podle něj\nassanační obvod staroměstský byl zastaven. Aneb snad do-\ndatečně ještě přijde ku změnám náležitým? Kdy se tak\nstane?\nKam zmizel výsledek veškeré nyní již léta k opravě as-\nsanačního plánu směřující činnosti, kteráž konečně soustře-\nděna byla v umělecké komissi?\nZůstane tedy při oné úpravě malého náměstí staroměst-\nského, jak ji vykazuje úpravní plán assanačního obvodu, má\ntedy z útulného, význačného toho náměstí pražského státi\nse široká nevýznamná ulice? Má tedy zůstati při posavádní\nkonfiguraci radnice, která v části proti Mikulášskému kostelu\nsbořením Křenová domu v případu zamýšlené přestavby po-\nzbývá smyslu? Zůstane při druhdy důvodném nyní bez-\nsmyslném zaměření úzké ulice i s těmi nevýhodami, které\ntam z toho pro synagogu a pro parcely kolem vzniklé vy-\nplývají? Zůstane tedy při komunikačně však i vzhledně ne-\nvýhodném vyústění ulice Josefské u Rudolfina? Zůstane tedy\npři nehezkém vyřešení náměstí Kozího, hospodářsky nedopo-\nručitelných regulačních liniích při křižovatce dlouhé třídy a\nulice kozí? Nezmění se tedy více ničeho na regulačním\nplánu assanačním? Je to uvěřitelno?\nOtazovali jsme se, a zvěděli jsme, že upuštěno bylo od\nnavrhovaných záhodných oprav a změn pro slušný vzhled\nnezbytných i hospodářsky výhodných z toho důvodu, jelikož\nopanoval náhled, že sluší na nastoupené dráze z důvodů\nprávních konsekventně již setrvati. Proč tedy přikazován byl\nassanační plán komissi umělecké k přehlédnutí a k pře-\npracování? Proč tedy obec žádala za změny v assanačním\nobvodu vůbec? Proč nepříčí se změny některé právním po-\nžadavkům a jiné ano? A lze vůbec ve všech částech trvati\nna uzákoněném assanačním plánu ? Jak by tu možnou byla\nku př. pozměněná linie nábřežní u mostu Františka Josefa?\nAneb i zde sluší trvati na původním plánu ? Výhody ze\nzlepšeného plánu plynoucí nebudou přece výhody obce co\nmajitelky pozemků, výhody ty budou výhodami pro veškeré\nobčanstvo. Má smyslu dodržení původních, nevýhodných linií\nassanačního plánu i tam, kde obec zakoupila domy na obou\nstranách ulice? Nesluší přes veškeré vyskytující se jedno-\nstranné námitky hájiti zájem veřejný všemi prdstředky? Stalo\nse tak?\nZdá se Vám to asi vše dosti podivným a když i uznáte,\nže potíže působí každé odchýlení od směru jednou nakroče-\nného, každé vybočení z dráhy vyjeté, když uvědomíte si\nzvýšenou sílu a námahu k tomu potřebnou, když pochopíte,\nže činnost taková nebývá nejpříjemnější, že nezískává přátel,\nže snadno působí osobní srážky a nelibost, otážete se jistě,\nzda-li lze v případě tomto dbáti pohodlného setrvání v ko-\nlejích vyjetých a zda srovnati je lze s tou slovy projevo-\nvanou láskou k té, jak ji frazovitě zveme matičkou, zlatou,\nslovanskou, stověžatou, svéráznou, velikou, památnou Prahou ?\nKde je v příčině té ten živý zájem, který jevíme oproti\njiným pro nás méně významným záležitostem ?\nVýznačným pro nás a naše poměry zjevem, na nějž není\nlze zapomenouti, zůstane nedávná scéna ze zasedací síně\npražského zastupitelstva: Zanícený ctitel krásy Prah)'', básník,\nkterýž ve známém spise svém zachytil literárně skvěle obraz\njejí, plný barev a záře, napsal články, clánkv diktované touhou\npo záchraně toho, co mu tvoří podstatu krásy drahého města.\nČlánky ty vzbudily na radnici jistý rozruch. Všude jinde\nbyli by přestřelky jejich uvedli na pravou míru, aneb v ji-\nstotě cílů a v důvěře ve správnost cest k nim nakročených\ns pohrdáním slova básníkova ignorovali, u nás bylo jinak.\nVelkoměstská svéráznost pražská přimlouvala se ústy zá-\nstupce občanstva, aby se k slovům básníkovým odpovědělo,\na sice aby se odpovědělo sbořením dvou kostelů, aby se\nodpovědělo ne pisateli, který pod články svoje jméno připojil,\nnýbrž aby se odpovědělo české veřejnosti, pokud ona jeví\nsmysl pro umělecké a historické památky domácí.\nBože, proč jen minuly ty krásné časy, kde mohli každič-\nkého kdo s vrchností nesouhlasil, bez odkladu zavřití. Jak bych\nto byl v případu tomto přál V. Mrštíkovi, aby dva kostely\npražské před sbořením zachránil odsezením v některé komůrce\nstaroslavné radnice staroměstské, byl by asi rád vystavil\nosobu svou za terč zlosti a za hromosvod vzteku některých\npánů, a jistě, že by mu byli členové komissí na radnici\nzáviděli úspěch sezení jeho, jimž přes časté na radnici sezení\nzle se daří se záchranou památek pražských. Je vám přece\nznámo, jak důtklivě bylo přimlouváno ze strany umělecké\nkomisse ku př. za zachování Mikulášského opatsví; i Ná-\nrodní Listy přinesly v této příčině vřelý článek prof. J. Kouly,\nnikdo neuvádí sice výhody, které obci sbouráním této pa-\nmátky vzniknou, ba právě naopak hospodářské výhody mluví\npro zachování, a přece se bourati bude. Vylévá si to snad\ntaké někdo svůj vztek ? Bylo by možno snad odsezením za-\nchrániti opatství svatomikulášské pro účely, pro něž bude\ntřeba vbrzku stavěti nové budovy? Jak bychom rádi seděli,\nbyť by i jedno číslo Volných směrů prasknouti mělo.\nJe možno zapomenouti zjevu tohoto a v moderní době\nbezpříkladného vzteku, vzteku, který ztišen býti může jen\nsbouráním dvou kostelů? Jak nevzpomenouti tu fráse, která\npřes to zaznívá občas z radnice staroměstské: »Zachování\nstarobylého rázu matičky Prahy, zlaté, veliké, slovanské, sto-\nvěžaté Prahy«. Nu, jsou doby, kdy se obětuje bohům spásy,\na jsou doby, kdy se obětuje fúriím, dle potřeb a nálady. Ne-\nušla vám zajisté v denních zprávách lokálka, asi z radnice do re-\ndakcí oznámená, jednající o veřejném vyložení plánů polohy\npro náměstí senovážné nyní Havlíčkovo, v níž jste fee dočtli,\nže polohopisný plán této části města pozměněn byl vzhledem\nk architektonickému upravení a k zachování starobylého\nrázu Prahy. Prosím, abyste se šli podívati na toto upravení\n»vzhledem ku zachování starobylého rázu Prahy«. Očekávali\nbyste, že nyní osamocena věž novou úpravou připojena\nbude, jak bývalo dříve, ke kostelu, a sice tak, že sad roz-\nšířen bude do rozsahu bývalého hřbitova. Kde pak. Nový\nplán polohy upravuje náměstí zastavením, kde je nyní řada\ndomů, připojujících se ku věži, tam jest ustoupeno nazad,\naby věž tím více ulici súžovala, za to do náměstí vystupuje\nblok domů, který byste objížděti musili, pojedete-li vlevo\nod věže. Nyní se komunikace kolem věže dělí ve dva proudy,\npak zbývá ve směru k státnímu nádraží jedna jen cesta, to mezi\nvěží a kostelem, cesta druhá povede zatáčkou kolem dvou rohů."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nCo tato »úprava« činiti má se zachováním starobylého rázu\nPrahy, to Bůh ví. Je to úsměšek nad heslem, které jest už\ndávno holou frásí? Je to chytání hejlů na slupku dávno již\nprázdnou ?\nZe zpráv a zvěstí předem uvedených jedině ona o plánech\nna dům u Klíčů projevuje, že alespoň na tomto důležitém\nmístě Prahy se jedná, aby byl křiklavě porušený ráz Prahy\ndodatečně upraven, ale podivno, že, ač rozhodujícím či-\nnitelem na radnici bývají úvahy o vhodném financování\nnových podniků, ve příčině této úpravy naráží se na odpor\ntěžko pochopitelný. Kdo jen občanům Malostranským na-\nmluvil, že rozšířením ulice Karmelitské na 18 m. ožije obchod\na život v jejich ulicích? Což neznají nejživější a nejobchod-\nnější ulice Pražské a jejich šířky, Železná ulice měří 7 m.,\nCeletná ul. 8 m., Perlová ul. asi 7 m.., Perštýn 5*5—8 m.; nu\na myslí, že rozšířením, řekněme, dvoj- neb trojnásobným\nprojde ulicemi těmi dvoj- a trojnásobně kupců? Chodí páni\nčlenové malostranské Besedy kupovat jen do krámů v ulicích\n20ti a 18ti metrových? Aneb jim jde o výhody, které by po-\nvstaly z čistá jasna majiteli jednoho neb druhého malostran-\nského domu na úkor vzhledu jejich donedávna krásného ná-\nměstí, nebo proto, že udělali hloupost s »pěknou« záložnou svou\npřejí sobě, aby obec pražská udělala hloupost na druhé straně.\nV žádosti malostranské Besedy na obec o zachováni průlomu,\na jeho upravení na 18 m. ulici, byly zajímavé některé nesrov-\nnalosti. Zajímavý spis uvádí: Chceme zachování průlomu, aby\nbyly vidět z ulice Karmelitské starobylé domy na náměstí, a hned\nna to: jelikož starobylý ráz náměstí porušen byl již záložnou, ne-\nstojí to již za to dále jej zachovávati a náklad na úpravu k tomu\nsměřující věsti Veselý je důvod, že jest třeba tohoto průlomu\nk ventilaci náměstí. Je viděti, že Beseda ve svém středu má\ndůvtipné hygieniky, Bůh nás chraň, aby některý ještě přisedl\nk oněm sedícím již na radnici pražské, musili bychom pak\nbourat, bourat- a bourat. (Dokončení.)\n\nK VYOBRAZENÍM.\nŘadu přispívatelů »V. S.« rozmnožujeme v čísle tomto\njmenem Fr. Zvěřiny, jehož tři rázovité, živé, v pojetí i po-\ndání naprosto originelní kresby oživují dávnou vzpomínku\nna energické črty jeho z let sedmdesátých, jimiž tehdy vy-\ndatně plnil největší náš illustrovaný list (»Květy«), aby se-\nznamoval a sympatie zjednával slovanskému jihu.\nSTUDIE M. Svabinského vyňata ze serie dřívějších\njeho perokreseb (jako ona v č. 1.), ano možno říči z prvních\nšťastných pokusů jeho v technice této.\nFr. Bílek: ORBA. Dílo svoje doprovází umělec ná-\nsledujícími slovy: Jest to vědecký o »orbě« článek, psaný jak\nna cihle (v upomínku na cihlové písmo), kde jedna věta na-\npsána sochařstvím. Jsem rád, že práce nenese na sobě nic\ntak zvaného »plastického« a proto ji co »svou« na veřejnost\nuvádím. Byla pracována hned v Paříži r. 1892 pro mého\nbývalého mecenáše p. Lannu. Ta sochařstvím psaná věta,\njíž Vám tu skromně ukazuji, je: jak veškerá orba lidstva jest\nv potu tváře a jen v posicích zvířecích ze země. I Kristus\nv\nten »Život věčný« s krvavým potem pracně oral v nás (v té\ntvrdé pudě) ač nedůstojným byl jeho k nám sklon. Oral\nna zákonu lásk}' (na deskách Mojžíše), kde před ním allego-\nricky zobrazena vina prvého člověka v ráji, který zaoral zví-\nřecí orbu do země a nás zde malé co dítě zanechal.\nDEKORATIVNÍ VÝPLŇ P. Nováčka. V novější době\nv umění dekorativním všímáno si i takových rostlinných mo-\ntivu, které v dobách předcházejících buď velice zřídka aneb\nvůbec nebyly užívány. Podáváme dnes dekorativní desku,\nzdobenou motivem kaliny, tepanou v kovu dle skizzy C.\nKloučka, provedenou P. Nováčkem, žákem umělecko-průmv-\nslové školy.\n• r v\nKu svoji VIGNETE použil J. Bene š absolvent umělecko-\nprůmyslové školy, motivu bodláku.\nDEKORATIVNÍ NÁPLNĚ A. Wi es ne rovy provedeny\njsou olejomalbou, zobrazujíce ladění, hru a dík za požitek\nplynoucí z ladných tónů houslí.\nAlšovy kartony SV. VÁCLAV a SV. TRI KRÁLOVÉ,\njichž reprodukci ponecháváme pro číslo příští, určeny byly\npro Storchův dům na Staroměstském náměstí; na místo svého\nurčení přišly však s různými, architekturou odůvodňovanými\nzměnami.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nJan Kotě ra, architekt, žák vídeňské akademie výtvar-\nných umění, vyznamenán letos u příležitosti výstavy »Rím-\nskou cenou« a Václav Suchomel, sochař ze speciálky prof.\nHellmera na temže ústavě obdržel cenu Gundelovu. Pan Ko-\ntěra zastoupen byl též zajímavými pracemi na letošní vý-\nstavě v Praze.\nSpráva »Pinakothéky« v Mnichově zakoupila\nod vydavatelstva »Fliegende Blátter« několik akvarelů Marol-\ndových, jež v listě tom byly uveřejněny. Luděk Marold\njest prvý z Čechů, jemuž se té cti dostalo v této galerii býti\nzastoupenu.\nNašimi články o Jenneweinovi zabývaly se dva\nčeské listy v článcích, hemžících se více osobními urážkami\nnež věcnými námitkami. Prosíme své čtenáře, aby znovu\npročetli naše věcné noticky; pozná z nich zajisté každý,\nže jest naprosto nepochopitelno, že možno je vyklá-\ndati takovým spůsobem, jak v oněch listech se stalo.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\n\n»Volné Směry« vypisují veřejnou soutěž na zí-\nskání obálky pro příští ročník. Konkurovati může každý\numělec Čech. Kresba provedena budiž libovolným materiálem\ni technikou, ale tak, aby reprodukce jediným tiskem podána\nbýti mohla. Velikost její stanoví se na 60X46 cm. (dvoj-\nnásobný rozměr papíru obálky). Obálka obsahuje hlavní ná-\npis: »Volné Směry« a podřízený: »Měsíčník umělecký, vydává\nspolek Mánes.« Vedle toho i místo pro ročník, měsíc a číslo.\nZ ohledů reprodukčních nedoporučuje se kresbu prováděti na\npříliš tónovaném papíru. Návrhy heslem opatřené dodány\nbuďtež do 30. září 1897 do 6. hodiny večerní knihtiskárně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "483 / 484", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.18", "texte": "»V O LNE SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nDra Ed. Grégra v Praze, v Tůní ulici. Jury sestávati bude\nz jednoho nekonkurujícího zástupce časopisu a dvou umělců,\nkteré konkurující sami absolutní většinou zvolí. Z důvodu\ntoho každý konkurent je povinen přiložiti zvláštní obálku\nheslem a označením »jury« opatřenou, v níž napíše v Praze\nžijící dva umělce, které navrhuje za jurory. Cena ur-\nčuje se jedna: sto zlatých za právo reprodukční, splatná\nv\npri odevzdání návrhu do reprodukce. Časopis vyhražuje si\nreprodukční právo ostatních návrhů. Práce konkurenční\nbudou spolu s protokolem jury jeden den v soukromé vý-\nstavce přístupny.\nC. k. obchodní museum ve Vídni vypisuje ná-\nsledující soutěž: Předmět: Illustrovaný list pro výstavní ka-\ntalog umělecko-průmyslových předmětů z oboru truhlářství\nnábytku, čal.ounictví neb dekoratérství. Konkurovati mohou\nvšichni umělci rakouští. Výkres proveden budiž ve velikosti\n11X24 cm. na výšku neb šířku, tak aby uvnitř bylo místo\npro -firmu ve zřetelném písmě a vedle ní pro 12—15 slov\ntextu. Kresba tato se o třetinu zmenší. Naznačovati má in-\nterieury neb jejich části, po případě skupinu nábytku. Pro-\nvedení černě a bíle. Konkurenční práce dodány buďtež do\n1. října 1897 dvornímu radovi A.v. Scala, ve Vídni. Ceny vy-\npisují se: 200 zl. pro absolutně dobrou kresbu, dále 60 a3O zl.\npro nejblíže dobré. Porota: hr. V. Latour, J. ryt. Storck, prof.\nsvob. p. v. Myrbach a dv. rada A.v. Scala. Výsledek kon-\nkursu oznámen bude vídeňskými listy do 12. října 1897.\nDle denních listů vypisuje výtvarný odbor Umě-\nlecké besedy veřejný konkurs na obálku umě-\nlecké revue, kterou připravuje k vydávání. Bližší pod-\nmínky u kustoda Umělecké besedy.\nUmělecko-průmyslové museum vypisuje\nnásleduj ící veřejnou soutěž: 1. Nástěnnákropenka\nstříbrná pro j domácnost. Cena prodejná nemá přesahovati\nvýši 160 korun. První cena 300 korun, druhá cena 200 korun.\n2. Rámec dřevěný, vyřezávaný; velikosti o'so m. : o*4o m. (ve\nfalci). První cena 240 korun, druhá cena 100 korun. 3. Pro\nobytní pokoj o štukovém stropu a o dvou oknech (šířka po-\nkoje 6'50 m., vzdálenost okenních os 3'50 m., vzdálenost od\nokenní osy do kouta po I*so m.) podán budiž v měřítku\n1 : 10 návrh vlysu 1 m. vysokého; část vlysu provedena bu-\ndiž v přirozené velikosti klihovými barvami na papíře; při\nnávrhu budiž vzat zřetel k okenním osám; ornamentace vlysu\nodlišujž se od světlé barevné půdy. První cena 240 korun,\ndruhá cena 100 korun. Práce k soutěži předložené mají vy-\nnikati samostatným pojetím a technickou dovedností. Konku-\nrence mohou se účastniti jen živnostníci oboru umělecko-prů-\nmyslového, v Cechách usedlí, aneb spolupracovníci u nich\nzaměstnaní; dále do Cech příslušní absolvovaní žáci c. k.\nUmělecko-průmyslové školy pražské a odborných škol prů-\nmyslových v Čechách. Nejdéle do 31. prosince 1897 buďtež\ndotyčné práce Umělecko-průmyslovému museu v Rudolfinu\ndodány. Po sdělení výroku poroty budou předložené práce\npo dobu jednoho měsíce v Umělecko-průmyslovém museu\nvystaveny. Po uzavření výstavy budou předměty vráceny.\n\nM. ALEŠ.\nSV. VÁCLAV."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189708-01.1.20", "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme. Rukopisů nevracíme. Zásylek\nnedostatečně frankovaných nepřijímáme.\nNdrciss. J. N— l. J. J. C. Neuveřejníme.\nChrudim: Obdržel jste zaslanou adressu ? L. M. Zábřeh.\nKam mám adressovati list? Vic. Rad. v Praze: Zaslané verše\nmají dosti dobrých stránek, ale je v nich ještě mnoho ne-\nurovnaného. Pokračujte.\n\nSpisy redakci zaslané.\nKER—.\nFrant. Xav. Svoboda: Vzrušující hlavy ženské. Novely.\nNákladem J. Otty. Poetické a nejsubtilnějšími záchvěvy žen-\nských duší prosycené povídky. Nezanechají ve vás hlubokých\ndojmů, velikých, nerozřešitelných záhad, nepotácíte se úzkostí,\nsoucitem či nenávistí při těch duších p. Svobodových, ale\ntaková smutná a zase radostná nálada vás ovane, vůně ven-\nkova k vám zaletí, několik lidí se zamíhá před vámi se svými\nrozvlněnými touhami, bláhóvými sny, svéhlavou vášní a sta-\nrostmi. A vedle zajímavého děje, účinný náladový detail,\nsilné a svěží líčení, jemné psychologické scény. Mnoho jen\nnapověděno, ale i to už stačí, aby duše vaše šla spolu\na vzpomínky vaše se setkávaly se známými, v životě po-\nstřehnutými, ale teprve zde v jednotlivostech dobře a umě-\nlecky zachycenými a vyslovenými ideami a dojmy.\n\n2\nc>M\n'á\n<r\nJi\nJ\nPAMÁTKY VÝTVARNÉ\nz Ceskoslovanské výstavy Národopisné r. 1895.\no\nCL\n<7~\nSESIT IV.\nDílo toto podá světlotiskem množství vynikajících předmětů z různých\noborů práce umělecké. Nábytek, řezby, výšivky a součásti krojové, lístky\nrukopisných památek, vazby, faiance a majolika, sklo, práce z kovu, boho-\nslužebná náčiní a roucha poslouží všem, kdož v kterémkoli z těchto oborů\npracují, jako vhodné při studiu vzory a obeznámí kruhy širší s dobrou prací'\ndomácí,\nDílo vychází ve lhůtách měsíčních po sešitech o 10 obrazích. 12 sešitů\nlistech utvoří celek, k němuž přiložen bude při posledním sešitu ná-\nležitý text a seznam.\nPředplatné na celé dílo aneb na 6 sešitů přijímá p. Boh. Schnirch,\nsochař na Král. Vinohradech. ■\nKdož si přejí dílo toto poštou odebírati, přidejtež laskavě 20 kr. na re-\nkomandovanou zásylku každého sešitu.\nV\nm\n1\nPředplatné pro Prahu obnáší: na celé dílo 18 zl. r. m.\nna 6 sešitů 9 «\nCena sešitu v knihkupectví zl. I*7o r. m. Dílo toto prodává se v ceně\nvýrobní a proto nelze povoliti nižádných srážek.\ns"}]}