{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_sha256": "9902f8bb3022d96c293ad94aa9551639a9efc20264616933f93dcab7821fc6c4", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/09_01/bmtnaan_1897-09_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/09_01/bmtnaan_1897-09_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c002", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.1", "debut_caractere": 315, "fin_caractere_exclue": 561, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nB. K. Mádl: Z notic Jos. Mánesa.\nLothar Suchý: Portrait. — Fantasie\nsmutné, bezhvězdná noci. — Semper\nidem.\nVáclav Maria Schwab: Novými prou-\ndy. Studie k románu.\nKronika. — Zprávy umělecké. — Vý-\nstavy. — Soutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 313, "texte": "ILLUSTRACE:\nJos. Mánes: Růže. — Kytice. — Ja-\nhody. — Diplom. .— Prádólko lou-\ntek. — Donauworth. — Nádvoří\nhradu v Norimberce. — Pohanská\nvěž v Norimberce. — Závěrní linka.\nM. Aleš: Sv. tři králové.\nFr. Kaván : Z jara.\nIv. L. Klusáček: Vinařství. — Zahrad-\nnictví.\nM. Pirner: Studie.\nJul. Sobotka: Závěrní linka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "485 / 486", "page_fin": "495 / 496", "image_debut": 3, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4", "titre_corps": "ZNOTIC JOS. MANESA. PODÁVÁ K. B. MÁDL.", "titre_sommaire": "ZNOTIC JOS. MANESA. PODÁVÁ K. B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "485 / 486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2721, "texte": "ZNOTIC JOS. MANESA.\nPODÁVÁ K. B. MÁDL.\n\nMám ve svém majetku dvě knížečky, nevzhledné, na pohled\nnepatrné, trochu rozviklané. Mnoho listů v nich je prázdných,\nněkolik je vytrháno. Na ostatních zbylých střídá se zběžné, někdy stěží čitelné, ba neroz-\nluštitelné písmo, psané nejrůznějšími směry, s chvatnými náčrtky, neurovnanými, často\npřerušenými a neúplnými. Mnohé z nich na první pohled pouhé beztvárné čmáranice. A přece jsou\nmi obě knížečky milé a cenné a každý to pochopí hned, dodám-li, že všechno, co na sezloutlých\njiž stránkách tužkou je črtáno, pochází z ruky Josefa Manesa.\nVíce nežli čtvrt století trouchniví jeho tělo v zemi olšanských hřbitovů: tak dlouho již tomu,\nco přervána, násilně a kruté, jeho dráha, tak dlouho jiz a piece, kdykoliv zpomeneme si toho\nmistra, rozteskní se duše, jakoby teprve včera došla zvěst o jeho smrti. Teď všichni víme čím\nnám byl, co značí jeho zjev v českém umění našeho věku a mnozí také vědí, že náleží Mánes\nk mistrům, jejichž váha leží také v dílech, kterých nevykonal. Není mnoho tech, jez úplná, celistvá\na zaokrouhlená vyslal do světa. A také mezi nimi je jeste řada takových, jimž na očích vidíme,\nže je vydal pro chléb vezdejší. Proto více nežli u kohokoli, u J. Manesa je třeba sbírati, kde\nkterý ještě lístek jeho rukou načrtaný a probírati se ve stávajících kolekcích jeho kreseb.\nNic nemá většího půvabu, než stopovati velikého umělce v jeho intimitě. Ne pro pouhou\nzvědavost, ale prostě, že v oněch jeho stopách, jím skrývaných a jiným tajených hnutí tvořivé\na kontemplativní mysle nalézáme nejednou klíc a ukazatele k jeho zámyslům a vykonaným\ndílům. Proces uměleckého tvoření je složitý, to víme dobře, a jeho výsledek není\njediný a zběžný pohled je s to odhadnouti. Nejednou ocenění, správné ocenění díla vyžádá si\npráci, jejíž kvantita není o nic menší, nežli kterou tvůrce byl na jeho vyvedení byl vynaložil.\nMenší z obou knížek je mi milejší a je také\ncennější, je intimnější a význačnější nežli druhá.\nHned první stránky zaujmou, neboť patří k Ruko-\npisu. Drobounké postavy žen jsou tu načrtány\na v jejich stále měnivé pose, v jejich měnivé\nvýraznosti prozrazuje Mánes, kterak hledal a zá-\npasil. Jeho první biograf Ed. Herold vy-\npravuje, že Mánes svoje náčrty, ilustrace stále\nmnožil, dlouho neuspokojen a na konečné formě\nneustálen. Zde jsou stopy této mučivé práce. Jak\nv jeho hlavě se rodily a rojily, ve chvatných\nzáblescích před jeho vnitřním zrakem kvapící,\nzaznamenává je tužkou na papír. A jsou to ideje\nprávě pro ony písně, jež nikdy k definitivnímu\nvydání nedospěly, myšlénky ilustrační k Ruži,\nKytici a Jahodám. Šimáčkovo vydání Ruko-\npisu obsahuje jen ku prvním dvěma větší pérové\na tušové náčrty: Jahody vyšly tam na prázdno."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "487 / 488", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.4", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1803, "texte": "v\nCtyrykráte hledá J. Mánes na první stránce\nknížky výraz bolu, tužby, ždání, pro vzdech\ndívčin k Růži. Tu sedí, tělo bez vlády a vůle,\nvšechna se rozplývajíc teskným žalem, hlavu\nk rameni, neb o stěnu opřenou, paže skleslé.\nJe v sebe shroucená a fysicky sebou nevládne.\nRovněž čtyřikráte pokouší se o Kytici. Nahá\na půvabná dívka vystupuje z jasných vln potoka,\nz nichž kytici vynáší; nebo sedí na břehu po-\ntoka, pohlížejíc na květy a měkký stín zelených\nkřovin klade se jak průsvitný závoj na její\nvnadyplné tělo; nebo zase stojí v té půvabné\nvlnité pose, jakou Mánes miloval a hovoří oči-\nvidně ku hrstce květů, kterou v ruce drží.\nO stránku dále jeden, dva, jedenáct náčrtků\nk dívčici Jahod:\nZadříeše si ostré trníe v bělitkú nožicu.\nKlečí, sedí, polo kleče, polo sedě obrací trup\ni hlavu k raněnému místu, snaží se pozorně trn\nz bosé paty odstraniti. Mnohé ty postavy jsou\nnahé, na jiných šat sotva několika čarami na-\nznačen. Nešlo tu ještě mistru o konečný obraz.\nCo hledá, po čem vnitřní zrak jeho pátrá, je\nposa, plastická, výrazná, pěkná ve své složitosti\nlinií a tvarů. A také ji nalezl. Jednu z těch dro-\nbounkých, miniaturních postav obrysnul ová-\nlovou čarou a připsal k ní slovo vlastní spo-\nkojenosti. Ale k dalšímu vykrystalení ani tu\nnepřišlo.\nMotivy Růže a K y ti c e přešly v další, větší\na provedenější peřové a tušové kresby. Z Kytice,\nz oné stojící postavy dívčí na zeleném pozadí\nstromů a křoví v mé knížečce, zmizel jen později\nonen trochu teskně melancholický výraz, který\ncelou posou prochází. Veselejší, laškovnější ton\nv\nzvučí v náčrtu Simáčkova vydání. Dívka nad\nRůží žalostnící podržuje zde stejný motiv posy\nabandonnée, jen že je v profilu tak usazená, že\njí ani do tváře, slzami zvlhlé, nevidět. Rusalka\nz Jahod, vtom pěkném skladu linií a podajně"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2817, "texte": "měkkém ohybu nahého těla, utkvěla jen na letmé\nté skice, načrtané na rychlo snad někde jen na\nkavárním stolku.\nA ještě dále pokračují myšlénky k Ruko-\npisu. Tu svalnatý muž zvedá štít vysoko nad\nhlavou a ve svislé pravici třímá mlat k ráně\npohotově, jinde leží\nLuděk na znak pova-\nlen pod štítem, který\ntěžká zbraň Zábojova\nrozpoltila . . .\nJ. Mánes byl ro-\nmantik, pravda, jeho\nmysl byla plná vidin,\nsvětců, heroů, rytířů,\nrusalek, amoretů. Ma\nnesovo umění v nej-\nvlastnější své podstatě\nnese se velkým, lapi-\ndárním, dekorativním\nstylem. Ale obojí má\nsvé kořeny ve skuteč-\nnosti. Příroda, svět ko-\nlem umělce jest jeho\nživnou půdou a v tom\nleží jeho síla, přesvěd-\nčivost a důraznost jeho\ndíla, že jsou to zjevy\nskutečného života,\nzjevy, jejichž žilami\nprobíhá vřelá krev,\njejichž tepna bije, oči\nsvítí a líce se rdí,\nkteré, prošedše tvoři-\nvou výhni umělcova\nducha, objevují se pak\nv nové, ušlechtilé kráse a povznesené život-\nnosti.\nObě náčrtkové knížky ilustrují také tuto vý-\nznamnou stránku Manesova umění, dokládají,\nže ruch skutečného, proudícího života se ho do-\ntýkal, že naň pohlížel láskyplným okem malíře,\nkterý jej pochopuje, téměř laská, který se hrouží\nv jeho intimitu, v jeho pitoreskní půvab. Notiční\nknížka jej provází všude a obsahuje sledy těchto\nzevních i vnitřních dojmů.\nZ večera kráčí Mánes procházkou po břehu\nVltavském. Slunce právě zmizelo, zapadlo někde\nza vrchy, tvary kraje jsou pouhé barvy a tony.\nŽluť nebe při obzoru přechází ve výši ve fialový\ntransparentní nádech, který se odráží v široké\ntřpytivé hladině řeky, v jejímž středu tmavá,\noparná silhueta loďky s houfcem lidí tiše se\nku předu vesly táhne a šine. Daleký hřeben\nchlumů v pozadí le-\nmuje břeh, a jejich\ntmavý, teplý, šeděrů-\nžový ton končí dole\npři ztemnělém okraji\nvody a houštině ji le-\nmujících stromů ve\nhluboké a teplé šedo-\nzelené barvě. S pravé\nstrany vystupuje strmě\na příkře skala velmi\nhlubokého a teplého\ntonu. Letmo načrtává\nsi Mánes sytý obraz\nkraje zalitého tajem-\nným šerem padajícího\nvečera a chvatně po-\nznamenává si slovy,\nne barvy, ale jakost\na intensitu tonů, v ja-\nkých se ztápí voda,\nstromoví, hory a skály.\nBarevný a světelný\nefekt jest dominující\ndojem, kterým tento\nztichlý kraj na oko,\nmysl a duši umělcovu\npůsobí, který je mu\ntak cenný, že si jej\nmocí otiskuje v pa-\nměť a upevňuje několika rysy a slovy na\npapír.\nO chvíli před tím patrně zabavoval jej zjev\njiný, plastičtější. Na stránce předchozí nahý pře-\nvozník pošinuje tyčí ke hloubce řeky svoji loďku,\nna jejímž okraji, nohy do vody, sedí nahá žena,\nchystajíc pohroužiti se do chladivých vln.\nJindy potuluje se umělec mezi domky kraj\nměsta nebo v zapadlé ulici a hravé děcko za-\nstavuje jeho krok. Co viděl, rychle tužkou čmárá\ndo knížky: »Prádlo loutek dobré hospodyňky.«\nTu stojí drobná postavička, ruce v boku. V míse"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2516, "texte": "vymáchala prádlo své lout-\nky, která bez šatu leží u je-\njích nohou, a rozvěsila je\nna šňůře k usušení, jak u\nv\nvelkých pradlen vídá. Ze to\nje obrázek viděný, ve sku-\ntečnosti nalezený, dotvrzuje\npoznámka Manesova, do-\nplňující nejasnost a neúpl-\nnost kresby: »provázek je\nna jednom konci upevněn\nna klice dveří« . . .\nV jiné chvíli kmitne se\nmu hlavou obraz, vlastně\njen idea hotového obrazu.\nNekreslí ji, jenom slovy no-\ntuje v krátkých větách do\nknížky :\n»Koupající se chlapci a\nděvčata v stáří od 1 do 15\nroků.\n»Též matky na břehu\nděti myjící.« »Též závody selských hochů,\nujíždějících od brodu, ponejvíce na hnědácích;\ns těchto řine se voda. První z nich vyhazují\nprach i zem. Jak jsem to u Pardubic viděl. —-\nTéž jako stafáž děvečka vedoucí krávu, která\nse jiti vzpírá. Též skot.« »AJne jako pocest-\nného, který se zastavil.«\nVelké, historické, alegorické komposice Má-\nnesovy utlačily paměť jeho drobných genrů.\nNeprávem. Jsou to arci jen po většině drobné\nobrázky intimní\nscény dvou, tří\nosob, často v ro-\nkokovém kroji a\nv osvětlení ro-\nmantického ve-\nčera, ale plny pů-\nvabu jemnodeché\na hlavně jemno-\ncitné poesie, pro-\nsté vší anekdo-\ntické příchuti, ži-\nvotné a malebné\ntoliko. Je to pole,\nna němž se Josef\nAlan es loktem do-\ntýká svého bratra Quidona,\njehož roztomilé, životní prav-\ndou prosycené a malebným\npůvabem obestřené genry,\ndodnes zůstaly bez náleži-\ntého ocenění. Až se jim ho\ndostane, pozná se, že Quido\nv\nbyl umělec, který v Cechách\nse mohl a měl státi vůdcem\nrealistického genru, jako se\nstal Josef vzorem ušlechti-\nlého stylu.\nZde jsou dva, tři náčrty,\nmálem hotové obrazy tuž-\nkou: První jitro vniká do\npanenské ložnice. V ne-\ntknuté cudnosti sedí dívčina\nna pelesti a pohlížejíc do\nzrcadla stranou visícího,\nsplítá dlouhý, hojný svůj\nvlas v úpravné rulíky.\nDáma v módních šatech\nsedí celá zabořená v široké lenošce. Je pohroužena\ndo čtení. Ze změti čar letmo sem tam se křižují-\ncích nevyniká dosti podrobností, přece však možno\nv ní vytušit okolí tichého budoaru let padesátých.\nPak tu sedí jiná, dívka či žena, nohy pod vy-\ndmutou krinolinou zkřížené, hlavu k prsoum\nskloněnou a za křeslem stojí komorná, jejím\núčesem zaměstnaná.\nA zase se střídají slovy zachycené ideje\nobrazů a cyklů. Zde některé z nich:\n»Tři Grácie\nsypou květy na\nmladého Rafaela\nnebo na mladého\nmalíře. Pod obla-\nkem, na němž\nony sedí, atelier\n(jen vrchol pod-\nstavce, aby bylo\nnaznačeno mí-\nsto; jakoby se\nv atelieru chtěly\nzjeviti).« A k to-\nmu poznámka :\n» Grácie z náčrtku\nku /> V ě ž id 1 u ž-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.7", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 2567, "texte": "níků«, tedy z oné\ntušové romanti-\ncké kresby v Ru-\ndolfinu, kde mla-\ndý umělec, nežli\ndo žaláře vstoupí,\ns Gráciemi se\nloučí.\nv\nČetné jsou po-\nznámky o Roč-\nních počasích.\nJednou si je Má-\nnes představuje\njako děti v krá-\nlovských plá-\nštích, se žezly\nv rukou; podru-\nhé jako poletující nahé\nděti nad příslušnými\nscénami dorostlých.\nPak zase jako skupiny\nstarců, lidí zralého vě-\nku, jinochů, děvčat a\ndětí. Bez těchto drob-\nných postaviček zřídka\nse J. Mánes při svých\nalegoriích obejde. Vša-\ndy se zjevují, všady\nvnášejí světlo a radost\ndo vážných a patheti-\nckých komposic, často\npřebohatých různými\nmyšlénkovými vztahy. Tak na jedné stránce knížky\nnásledující záznam:\n»Titulní list alba.«\n»Uprostřed Uměny (dětské postavy). V předu\nstojí herold Uměn troubící (jako vyzvání k uměl-\ncům). Několik Uměn v pozadí, snad se rvoucí.\nKolem v ornamentu umělci různých krajů i oborů\nchudí bohatí - pietisté - zátiší na-\nslouchající hrdí z map svých se radující.\nNa zemi naznačit Uměny, vztyčující milník (směr)\na jak se při tom do sporů dostávají a spolu se\npotýkají. Na milníku stojí psáno: »Cesta ku\npravému a správnému umění.«\n*\nModrá, oválová vigneta na vnitřní straně\njasně zelené desky druhé knížky nese jméno\nfirmy, kde J. Mánes tuto byl koupil: C. Doll\nv Mnichově.\nMladý umělec chystá se na cesty; odchází\nz Mnichova do rodné vlasti (r. 1848), ale ne\npřímou čarou. Chce navštíviti několik měst,\nshlédnouti jejich památky. Ovšem že památky\nstředověku. Tenkráte, v plném proudu historické\nromantiky, zabavují jej Petrarka, postavy A.\nDůrera, Lukase van Ley den, výjevy z jejich\nživota, episody, anekdoty, které vtěluje v obrazy.\nChystá se na cestu domů, ale zároveň na cestu\nstudijní. Na rubu desky poznamenává si řadu\nutensilií, kterými třeba se mu vyzbrojiti: krabici\ns barvami vodními, papír k prokreslování, vosk\nk jeho připevnění a pod. Na druhé desce řadu\nrůzných jmen, očividně osob, na něž byl mnichov-\nskými přátely odporu-\nčen, aneb se s nimi na\nsvé potulce setkal. Tře-\nba že mladý Mánes\nkreslí kde právě na-\nzdařbůh knížku roze-\nvřel, třeba že náčrty\nnejsou v pořadí ce-\nstovním za sebou, pře-\nce je možno vyznačiti\nhlavní body cesty, jak\nza sebou následovaly.\nZ Mnichova na se-\nverozápad do Augs-\nburku. Dvě studijní\nskicy dosvědčují jeho\npobyt v tomto říšském městě: disposice a dva\ndetaily románských bronzových dveří dómu a tři\nkrojové náčrty z některého obrazu staroně-\nmecké ško-\nly v obra-\nzárně. Z\nAugsburku\ndo Donau-\nwórthu. A\nhned při\nvstupu do\nměsta se\nzastavuje u\nbrány, kde\njej upoutá-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3044, "texte": "vá malebné seskupení a sdružení domků, jimž\nvysoká, hmotná věž branná se schodovitými\nštíty vévodí. Zdá se, že asi nejdéle se Mánes\nzdržel v Norimberce. Pochopitelno. Do dnes\npůsobí na cestovatele sebe prostšího město\nnad Pegnicí svojí středověkou malebností, svým\nromantickým půvabem, svým zkamenělým obra-\nzem dávné síly životní. V letech čtyřicátých,\nv plném záchvatu romantiky, musel býti dojem\nna mladého umělce ještě mocnější. Nádvoří\nzámku, zvedajícího se nad starobylou změtí\nvysokých a nízkých staveb města, sjeho okrou-\nhlou věží a pětibokým Lugiuslandem naěrtal\nsi Mánes ve dvou obrazcích do knížky. Pak\nprochází se městem, vstupuje do kostela sv.\nSebalda, kde kreslí ornamentem bohatý vlys\nobloučkový, sloupkové empory uvnitř a j. Vchází\ndo domů soukromých a v Tucherově kreslí velká\ngotická kamna v celé disposici a některých de-\ntailech.\nCesta jeho jde dále na sever, Bamberkem,\nkde v dómu jej zajímá v arkadách zazděný ná-\nhrobek tak, že si všechny jeho profily kreslí\na polychromní podrobnosti k jeho náčrtu při-\npisuje. Odtud do Chebu, kde na jednu stránku\nv obrysu načrtnul si »Wokno toho Pokoje,\nv kterem byli poručnitzi Waldsteina zabyly —«\nčtyrsloupkové románské okno falce Bedřicha\nBarbarossy.\nKus archeologa vězí tedy v mladém malíři.\nArchitektonické formy, historické kroje, středo-\nvěké sochy madon, stará zbroj, vše se mu zdá\nbýti potřebným pro jeho budoucí obrazy. Ještě\njest v zajetí mnichovských ro-\nmantiků. Ale pojednou mezi\nantikvitami v obrysech na-\nčrtnutý obrázek: Mladá matka\ns dětmi v širokém výklenku\nkolečkového okna. Ovšem po-\nstřehneme v kroji nadité rukávce a také úprava\nvlasustojíeího chlapce prozrazuje, že Mánes pře-\nnáší rodinný tento výjev do šestnáctého věku.\nNemohlo být jinak v tomto okolí.\nTyto kresby mají jinou fakturu nežli náčrty\nprvní knížky. Listy této pokrývá obratná a lehká\nruka, měkké jsou linie, měkké stíny, prohýb čar\na jejich mluva mají již plnou zralost a mistra\nvyspělost, který tři, čtyry leta před tím na své\ncestě kreslil pevně sice, ale poměrně dosti těžce\na tvrdě i tenkráte, kdy jako při obrázku matky\ns dětmi, nešlo právě o archeologickou přesnost\na správnost.\n*\nObsah obou knížek není vyčerpán, jen na-\nznačen. Připojené reprodukce doplňují z části\nještě, ale také ne úplně, co tu napsáno. Přece\navšak myslím, stačí to, abychom aspoň na oka-\nmžik nahlédli v duchovní intimitu našeho vel-\nkého mistra, abychom seznali, jak jej co kdy\nzaměstnává, jeho mysl, třeba jen ve chvilkovém\nzablesknutí, zabírá a upoutává. A nejsou to vždy\njen a jen myšlenky malíře. Také co člověk\nušlechtilého ducha, jemuž se všednost a nízkost\nprotiví, vyslovuje se tu Mánes v aforismech.\nJeden zní:\n»Fata morgana připomíná nápodobující\numělce, kteří mají tento zjev za vlastní fantasii.\nTa však jest jen zvráceným obrazem cizého pů-\nvodu.«\nDruhý vyznívá ještě ostřeji, jak svištící ocel:\n»Řád. Prodat něco své duše, to nic nebolí\nostatek zbyde pro domácí po-\ntřebu.«\nDvě malé knížky, na po-\nhled nepatrné a co tu přece\nz jejich stránek všechno mluví\n. a vyznívá!\n16. VII. 1897."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "487 / 488", "page_fin": "487 / 488", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.1", "titre_corps": "RŮŽE.", "titre_sommaire": "RŮŽE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "487 / 488", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "RŮŽE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c006", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "487 / 488", "page_fin": "487 / 488", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.2", "titre_corps": "KYTICE.", "titre_sommaire": "KYTICE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "487 / 488", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.4", "debut_caractere": 1805, "fin_caractere_exclue": 1812, "texte": "KYTICE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "489 / 490", "page_fin": "489 / 490", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.3", "titre_corps": "JAHODY.", "titre_sommaire": "JAHODY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.5", "debut_caractere": 2819, "fin_caractere_exclue": 2826, "texte": "JAHODY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "491 / 492", "page_fin": "491 / 492", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.4", "titre_corps": "DIPLOM.", "titre_sommaire": "DIPLOM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.6", "debut_caractere": 2518, "fin_caractere_exclue": 2525, "texte": "DIPLOM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "491 / 492", "page_fin": "491 / 492", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.5", "titre_corps": "PRÁDÉLKO LOUTEK.", "titre_sommaire": "PRÁDÉLKO LOUTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.6", "debut_caractere": 2527, "fin_caractere_exclue": 2543, "texte": "PRÁDÉLKO LOUTEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "493 / 494", "page_fin": "493 / 494", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.6", "titre_corps": "DONAUWÖRTH.", "titre_sommaire": "DONAUWÖRTH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "DONAUWÖRTH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "493 / 494", "page_fin": "493 / 494", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.7", "titre_corps": "NÁDVOŘÍ HRADU V NORIMBERCE.", "titre_sommaire": "NÁDVOŘÍ HRADU V NORIMBERCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.7", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "NÁDVOŘÍ HRADU V NORIMBERCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "493 / 494", "page_fin": "493 / 494", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.4.8", "titre_corps": "POHANSKÁ VĚŽ V NORIMBERCE.", "titre_sommaire": "POHANSKÁ VĚŽ V NORIMBERCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.7", "debut_caractere": 2569, "fin_caractere_exclue": 2595, "texte": "POHANSKÁ VĚŽ V NORIMBERCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "497 / 498", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.5", "titre_corps": "PORTRAIT.", "titre_sommaire": "PORTRAIT.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 594, "texte": "PORTRAIT.\nLOTHAR SUCHÝ.\nJL en portrait nádherný! Tvář tvoje bledá,\njíž tichá záře jakás rozlita,\njak fantom snů mých z pozadí se zvedá,\njež šerem těžkým spito do syta.\nJak výhně plamen v polibku by dlouze\ntu s šerem měsíční se noci slil . . .\nó Rembrandt jistě v neurčité touze\nby nad portraitem tím se zamyslil!\nA oko, z něhož vyzvídavě hledí\nsvit jakýs vlhký, teplý, intimní . . .\nó jaká propast mrazivé to šedi,\nv níž rudé západy zřít podzimní.\nO démone, ó světice má bílá,\njá mohu sšílet při myšlénce té,\nže jednou by, »hle, to má matka byla,«\nrty mohly šeptnout mého dítěte!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "497 / 498", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.6", "titre_corps": "FANTASIE SMUTNÉ, BEZHVĚZDNÉ NOCI.", "titre_sommaire": "FANTASIE SMUTNÉ, BEZHVĚZDNÉ NOCI.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.9", "debut_caractere": 596, "fin_caractere_exclue": 1233, "texte": "FANTASIE SMUTNÉ, BEZHVĚZDNÉ NOCI.\nLOTHAR SUCHÝ.\nOpilí, vyžilí fauni\nmé sklepy přepadli\na potměšilí clowni\nmé zámky vykradli.\nJak žebrák v noc jsem vyšel\nz bývalé nádhery\na za sebou plížit se slyšel\nsnů chorých příšery.\nA řekl jsem: Konec! Ba ano!\nvšak nebojím se víc,\nnechci už žádné ráno,\nnechci už nic, už nic!\nNecítit, nemyslit, nežít,\nnetoužit, neblouznit,\nnecítit, nemyslit, nežít,\nba ano, chci konec, chci klid.\nA zřím: mé vzpomínky blednou,\nmyslím, teď hasne i cit ... ?\nA přec, jen ještě jednou\nsmět jitro pozdravit!\nAch jitro ... A ono vzplálo!\nJak děkovat za jeho svit!\nA ku štěstí stačí tak málo . . .\nchci žít, já musím žít!!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "497 / 498", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.7", "titre_corps": "SEMPER IDEM.", "titre_sommaire": "SEMPER IDEM.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.9", "debut_caractere": 1235, "fin_caractere_exclue": 1783, "texte": "SEMPER IDEM.\nLOTHAR SUCHÝ.\n(Mot iv z G. d'A nnun z i a )\nv\nSer, ticho. Z daleka, z daleka,\njen z dálky tajemné tony ....\nči duše jen tuší ty zvony . . . ?\nA klid! A nikde člověka.\nZápad své barvy prohýřil\ntam daleko, daleko, v dáli . . .\nAch . . . náhle se krvavě zapýřil\na reflexy rudé v něm vzplály.\nA vůně, vůně! . . . Ach, již vím,\ntak ve snech mých voněly růže . . . ?\nNe! Nekloft své rety ke rtům mým,\nnetul se ke mně úže!\nTen nervosní náhle, trpký bol:\nMáš ty mé dojmy? Mně mizí\nvšechno co cítíš, co ty zříš kol!\nÓ jediná, drahá ... a cizí!!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c017", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "517 / 518", "image_debut": 9, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.8", "titre_corps": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "titre_sommaire": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.9", "debut_caractere": 1785, "fin_caractere_exclue": 2324, "texte": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\n\nKdo je vinen tím slabým poměrně postupem\notázky ženské? Muži sami chtějí hospodyni, spo-\nřivou spíše, než inteligentní ženu, která by za-\njisté dovedla lépe dostát svému úkolu nežli žena\nbez inteligence. Hovorka je prototypem takových\nmužů. Žena ať je se stará o jeho pohodlí, o jeho\nmlsný žaludek, o jeho límečky, o přišití jeho\nknoflíků, ať je schopnou a dobrou roditelkou a ať\nsi děti odchová ve zdraví podle starého dobrého\npravidla. A tak to jde dále, věk za věkem. Tím"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1955, "texte": "je muži vyhověno. Ale učinit ze ženy bytost sobě\núplně rovnou, která by měla nejen schopnost\nzaujati místo v srdci, nýbrž i po boku mu-\nžově vždy a všude, po tom netouží. Doma\nse mnohý ženě koří, v kanceláře jí povrhuje,\ndoma se jí dvoří, ve spisech ji neuznává\nza schopnou a vytrvalou v poznávání toho,\nk čemu sám se dopracoval.\nNe, takovou ženu on si nevyhledá, byť by\nměl kráčet sám tím životem jako bludný rytíř.\nProfessor mávl rukou před se, zapuzuje ten\nsmutný ohraz starého mládence, který mu Olga\nzavěsila před oči a sáhl po knize, chtěje pokra-\nČovati v přerušené ráno lektuře. Přečetl několik\nřádek, musil však čisti znovu. Nebyl dosti kliden.\nMezi řádkami mihal se mu brzy obraz Olgy, s těma\nzarosenýma očima, loučící se s domovem,\ns Prahou, brzy zas tvář Anežčina, uzardělá,\nněžná, plná odříkání ... A zase Olga v šeříko-\nvých šatech tak krátkých, s taškou na ruce . . .\nCo z ní bude? Co z ní bude? Pošlou ji\ndo Vídně. Vídeň se svým veselým, pohyblivým\nživotem bude prostředím, v němž její duše, jako\nvosk vnímavá, zachytí jisté to nejméně dobré,\nnejméně prospěšné.\nZnal Vídeň z vlastní zkušenosti a z vypra-\nvování. Kroutil hlavou, zpodobňuje si Olgu, sto-\njící v módním skladě za pultem, fešnou, s ko-\nketním úsměvem, s pokorou v mírně sehnuté\nšiji prodavačky, s nejnovější účesem anglickým,\nviděl její prsty dlouhé, dráždící svou stkvoucí\nbělostí a bál se pohleděti v její oko, v němž\ntušil onen zvláštní lesk děvčat, vidoucích se\nobdivovanými v každou hodinu, v každé době\ndlouhého dne, ztráveného v závodě . . .\nCo z ní bude? Bylo by mu trapno, viděti ji\núslužně roztomilou a povolnou za pultem skladu,\ntak sladce nakloněnou ku každému otřelému\nvtipu, ku každé nehledané pokloně, tak stejně\nuzardělou a nepřirozeně upejpavou . . . Snad si\nlíčí její budoucnost příliš černě napadlo mu\nale kdo ví? Chtěl by přísahat, že mravní názor\njejí se shoduje s většinou dnešního světa, a že\nnebude dosti obrněna vůči bezcenným lichotám"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.11", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 2454, "texte": "jak ostatně sama se přiznala a lačným úsmě-\nvům, že nebude dosti ostražitá, aby rozpoznala vý-\nboj poctivce od výboje lháře a lichometníka . . .\nNebylo v něm více neklidu žárlivosti, cítil\ns ní jen soucit, hluboký soucit. Byl účasten osudů\nté dívky, jako dávný přítel, který by nerad viděl\njejí zkázu . . .\nNezdálo se mu, že by bylo v srdci jeho dosud\nlásky k ní. Tu již pohřbil dávno. Bylo v něm jen\ntoho soucitu více než obvykle a to shledával zcela\npřirozeným vzhledem k jeho dřívější náklonnosti,\ntřeba jen v srdci studenta vypučelé. O tom byl\njiž přesvědčen úplně, že je konec mezi nimi,\nnenalézaje vznětů k ní žádných, ježto nenašel\nporozumění u ní. Uzavřel se vůči smyslnému\nkouzlu, které z ní sálalo, tryskalo, vyšlehovalo . . .\nOdejde, dobře, bude aspoň kliden a\nbude se moci oddati svým myšlén-\nkám . . .\nStaněk natáhl se na pohovce a za-\nvřel oči. A byl by snad usnul, kdyby\nho nebyl vyrušil právě do pokoje vstou-\npivší Hovorka.\n»Aj, ty už spíš? Dnes nesmíš ještě\nspát. Oslavíme zásnuby! Co tomu\nříkáš ?«\n»Gratuluji ti k zasnoubení a přeji,\naby ti bylo ještě volněji v kruhu tvé\nbudoucí rodiny než v mojí společnosti.«\n»Nu a což ty, nebudeš následovat\nmého příkladu?«\n»Nemyslím na to«, mávl rukou Sta-\nněk odmítavě.\n»A kdy se chceš rozhodnout, ne-li\nteď, dokud jsi mlád a ženy touží po\ntobě ?«\n»To je mi k smíchu. Hledám u ženy\nvíce než touhu po lásce a manželství.«\n»To bys musil takovou ženu jít hle-\ndat na měsíc.«\n»Nenajdu-li ji, dobrá, půjdu dál ži-\nvotem sám.«\n»Jak jsem řekl, jsi egoistou, který\nv sobě vidí boha, dokonalost samu a\njinými pohrdá. Proč pohrdat ženou,\nkterá chce obětovat život svůj za dro-\nbet přízně naší.«\n»Nepohrdám jí, vážím si účelu man-\nželství zdárného. Nemysli, že s Tolstojem ne-\nuznávám potřebu manželského sbydlení. Nejsem\nasketou, ale nechci být epikurejcem, nejsem také\nsobcem, žádaje ženě týchž práv, týchž vymože-\nností, která jsou pro mne určena. Jsem individua-\nlistou, budiž, ale žádným dravcem ani lupičem.«\n»Ať tak nebo tak, jsi přec jen utilitaristou.«\n»Každý člověk je v jisté mezi utilitaristou.\nNežádám však těch výhod jen pro sebe, snažím\nse prospěti i jiným. Můj chceš-li egoismus,\nkterý si žádá stejné míry citu a duševního sna-\nžení u žen jako u mužů, dosáhne-li cíle svého,\nspěje k naprostému splynutí, při němž pak láska,\nsympathie obětování se rozumí samo sebou a je\npřirozeným jeho důsledkem. Možno, že život\nnám jednou ukáže kdo byl větším altruistou,"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4117, "texte": "ty-li se svým nezištným jednáním nebo já se\nsvým individualismem ?«\ndnes rozvádět hádky. Srdce mé vzpírá\nse dnes všem sporům. Chtěl jsem tě pozvat\nk mojí pitce na oslavu našeho zasnoubení\ns Anežkou.«\n»Děkuji ti, jindy snad, dnes jsem však nějak\nnesvůj.«\n»Zůstanu tedy u svých.«\nProfessor toužil vyjít na chvíli ven, aby\ntrochu pookřál. Nechtěje však Hovorku urazit,\nzůstal doma a šel spat. Dlouho však povaloval\nse na loži. Bylo mu nějak nezvykle úzko mezi\ntěmi stěnami pokojíčku, kam doléhaly \\ zdechy\nmilostných tuch a probuzených vášní . . .\nV.\nSvatba Hovorkova brzy se odbyla. Hovorka\npospíchal a nevěsta souhlasila. Výbava byla ušita,\nležela připravena již několik let ve dvou asi\nbednách. Na některých kusech znáti bylo začá-\nteční pokusy vyšívání mladinkých sester, jiné se\nzas vyznamenávaly uměleckým provedením a\nsvědčily o pilné a skutečně zálibné práci.\nSvatba odbyla se tiše, bez hluku a bez širší\núčasti. Odbyla se bez svatební pouti k toužebným\nbřehům Itálie, odbyla se i bez podpisování sva-\ntebních smluv a bez řečí dojemných, po většině\nhloupých, ale za to se neodbyla beze slz, jimiž\nvlhly oči nevěstiny i Olinčiny, která visela dlouho\nna šíji nevěstině, nechtějíc se od ní odtrhnout. . .\nRostla s ní, cítila v ní jakousi oporu přes svou\nresolutní povahu a energickou živost. Od té doby,\nco ji spatřila opřenu o loket muže, vyklíčila ja-\nkási zlá předtucha v její mysli, že nebude již\ntak šťastnou a spokojenou, jakou byla, pokud se\nmohla se vším svěřovat sestře. Od té doby po-\nciťovala jakousi odvadlost v duši, cítila jakousi\nbázeň, ač nevěděla proč a čeho se bojí; k tomu\nměla se loučit s domovem. Půjde, do Vídně. Co\nse dříve natěšila na tu Vídeň., Věděla toho tolik\npovídat o Vídni sestře a těšila.se na ni, jako na\nněco, co nám slibuje rozkoš. A hle! Dnes se\ntoho bojí. Skoro by tam raději ani nejela. Ale\nnení pomoci, musí . . .\nStudovat že má, míní pan Staněk. O jak by\nteď ráda studovala, ale zde, v jeho společnosti\na ve společnosti Anežky. Jí by se svěřila, ó že\nse jí dříve o tom nezmínila! Teď je pozdě již!\nOn jí opovrhuje, řekl jí to nejednou, dal jí to\nnejednou vycítit. On ví dobře, že by to s tím\nstudováním u ní špatně šlo. Studovala by! Ra-\nději by se mu pověsila na krk a dívala by se\nmu do očí. . .\nDnes u nich naposled spí. Zítra se vystěhuje.\nPůjde tedy současně s ní. On do jiného bytu,\nona do Vídně. Proč je tak brzy osud rozvedl,\nsotva je zas seznámiv. On bude pokračovat ve\nsvých studiích, má toho ještě mnoho před sebou\na ona ještě ani nezačla! Ono je to konečně\npravda. Tak se vdávat jako Anežka, jaký to\nvlastně život? Sedět doma a starat se o domá-\ncnost? To-li ženě stačit má? Ona se raději ani\nnevdá. Do kláštera se dát zavřít? To by si také\nrozmyslila. Nic takového ! Půjde do světa a užij e\nsvé mladosti. Do Vídně ! Jaký to bude rozkošný\nživot!\nUnášena třpytnými myšlenkami na veselý\nživot bujného velkoměsta, kreslila si Olga v duchu\ndle vypravování přítelkyň různé obrazy té Vídně;\nkoncerty, divadla, chantanty, plesové síně byly\nprostředím lákavým, v němž slibovala si mnoho,\nco dosud nepoznala, čeho dosud byla vzdálena.\nA což práce? napadlo jí. Nebo o tom byla\ndobře zpravena, že bude musit být v té Vídni\ntaké užitečnou. Maminka říkala, že bude v krámě\nstávat a obsluhovat obecenstvo. Dávala jí rady,\njak se má chovat. Ona ví, co bude dělat. Strýc\nje bezdětný a bohatý, zalichotí se mu, aby ji\npřijal za vlastní a snad se pak vdá.\nBláhové, ale blažící sny pálily jí v mozku,\nuvádějíce krev její žil do varu. Rozčilovalo jí\nto. Hlava a oči jí hořely. Vstala a popošla po\npokoji. Stmívalo se již, matka usnula na pohovce.\nSestra připravovala večeři v kuchyni. Hle,\njak se tu Anežka má! Vaří, vaří, zase vaří. Večer\npřijde muž, navečeří se, poví jí, co je nového\nve městě, pak si sedne, bude kouřit a popíjet,\na ona posadí se jemu naproti s punčochou nebo\ns háčkováním v ruce. Takový život hu!\nOlze počínalo z toho být ošklivo.\nOna takovou nebude, to tak!\nVidouc však sestru u plotny všecku rozpá-\nlenu, zadívala se se soucitem na ni, a přikvapivši\nk ní, nemohla se zdržet, aby nepřitiskla ty do\nčervena rozpálené tváře sestřiny ku svým . . . ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2665, "texte": "»Anežko, jak je ti ?« ptala se soucitně.\n»Dobře, zlato, dobře. A co tys dělala ?«\n»Nic« pohodila hlavou Olga. »Myslila jsem\nzas na Vídeň.«\n»Tak vidíš, zítra tě už ztratíme. Ale to ti\npovídám, ať mi hned píšeš, jak se ti tam vede.«\n»To víš, že budu.«\nv\n»Rekni mi upřímně, holka, těšíš se tam?«\nOlga se chvíli zamyslila, pak řekla však od-\nhodlaně : »Těš í m.«\n»Tam se ti nebude stýskat.«\n»Nebude, snad.«\nA odběhla hned zas na chodbu, nemohouc\nzadržet pláč, tlačící se v oči plnou silou . . .\nChtěla se ještě rozloučit s panem professorem.\nČasně ráno odjede. Příprav}/ na cestu již odbyla.\nDlouho nemohla se dočkat jeho příchodu. Sestra\nbyla u svého muže v zadu v pokoji. Bavili se\ntam čtením. Olga byla tomu ráda, že mohla ode-\njít. Sedla si v kuchyni na lavičku a čekala . . .\nStaněk přišel, otočil klíč ve dveřích.\nPřítmí červnového večera ulehalo na sporý\nnábytek jeho pokoje. Otevřel si okno, aby pokoj\nčerstvým proudem vzduchu provětral.\nDnes tedy naposled. Zítra již bude v ji-\nném bytu.\nVyložil se z okna, aby se ještě naposled za-\nhleděl na zelené stráně. Zdola zněl k němu\nsmích a šepot pozdních passantů. Zpozoroval ně-\nkolik zamilovaných, vedoucích se v úzkém do-\ntyku, ruku v ruce, služky, šťastné ve spole-\nčnosti svých milenců. Ten drzý občas smích a\nbrutální výlevy citů opojených milenců jej zará-\nžely. Hle pomyslil si ti lidé nejsou tak\núzkostliví ve volbě svých družek. Netouží po\njiném než po chvilce opojení. Nic jinak než jako\nta zvěř, samec dychtí po samici, cítě v sobě pře-\nbytek síly plodivé. Ukojení touhy tělesné je cílem\ntakových lidí k tomu stačí jim žena. Jak\nnízko je ceněna! Dojde-li konečně i taková žena\nk tomu poznání, že má býti muži více než otro-\nky ní jeho přemoci ?!\nSmyslnost ženy je jejím neštěstím, její klet-\nbou. ■— A opět zatanula mu na mysli postava\nOlgy v sadech na »Nebozízku«, dýšící smysl-\nností probuzenou, uchvacující, jíž mu suggerovala\npocit zamilovanosti. Cítil opět její přítomnost,\njejí dech, ale bránil se mu . . .\nA když se obrátil stála u něho. Byl překva-\npen . . .\n»Nelekejte se, pane professore, jdu se s vámi\nrozloučit.«\n»Opouštíme tedy spolu domov.«\n»Spolu? Rozcházíme se, a to vás přitom\nnejvíce blaží, viďte ?«\n»Což myslíte, slečno, že jste mi tak protivnou ?\nNerozumíme si prostě.«\n»A neporozumíme si nikdy.«\n»Nikdy víc«, myslil si, vzpomínaje na Poěova\nHavrana.«\nKdyž mlčel, pravila:\n»Přála bych si jen poznat tu, která dojde\nvaší milosti.«\n»Pah!« mávl rukou. »Nedělám si přece žá-\ndných utopií, chci jen, aby žena, která má jít\nse mnou po té pouti životem byla —«\n.»— jako bohyně«, přerušila ho Olga.\n»Ne, slečno, mýlíte se. Ale nesměla by být\ntakovou —«\n» jako jsem já, viďte ?«"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "507 / 508", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3894, "texte": "»Neřekl jsem to; ale jako je většina dnešních\ndám.«\nA vzav do ruky knihu Prevostovu, již ná-\nhodou měl na stole, ukazoval ji Olze: Nesmí\nbýt takovou na příklad, jako ji líčí spisovatel\nzde.«\n»Půjčte mi knihu, prosím, abych věděla, jakou\nnemám být.«\n» Chcete-li «\n»Přečtu knihu ještě dnes.«\nQ v\n»To nečiňte, Můžete mi knihu poslat. Casu\ndost.«\n»Chci to vědět hned, chci vědět, jak jsem\nhrozná, že mnou opovrhujete.«\n»Vy mi opět nerozumíte. To jsem neřekl.\nProtestuji slavně.«\n»Pošlu vám knihu zítra. Děkuji vám zatím\na přeji vám dobrou noc.«\nPodal jí ruku. Dotkla se lehce ruky jeho a\nopustila pokoj. Takové bylo jich rozloučení . . .\nDruhý den, když se pan professor poroučel,\nopouštěje byt, doručili mu Hovorkovi knihu,\njiž včera Olze zapůjčil v papíře zabalenou . . , .\nTušil, že ji kniha popudila. Otevřevji doma,\nnašel mezi listy dlouhý proužek papíru, na němž\ndrobným písmem Olginým bylo zběžně načrtáno:\n»Pane professore, vy jste k smíchu.«\nSežmolil papír v prstech a zakabonil se. Zlo-\nbil se, zlobil, doufaje, že odhalil v srdci Olině\naspoň jednu strunu lepšího zvuku, jemnějšího\nzáchvěvu, ale takhle poznal, že se mýlil, strašně\nmýlil . . .\nv\nČást druhá.\nI.\nOd té doby, co byla Olga z domova, nena-\nvštívil professor dosud novomanželů.\nDům jejich stal se mu nyní cizím . . .\nHovorka změnil svoje chování, oženiv se.\nMezi svobodné nechodil a do hospůdky, kam\ndříve někdy k večeru u veselé společnosti za-\nsedali, nepřicházel teď nikdy professor. Najav si\npěkný byt na nábřeží Palackého, oblíbil si jej\ntak, že se mu zdál pobyt doma lepším a pro-\nspěšnějším.\nZabral se cele ve své studium oblíbené, maje\nteď, stav se nedávno skutečným učitelem gym-\nnasijním, více klidu a času. Často přerušil čtení\nsvých oblíbených autorů a obracel pozornost\nsvou do vnitř, studuje a probíraje svoje nitro.\nKaždý den věnoval kolik hodin studiu tomu,\nkteré stupňoval a rozšiřoval. Otázka ženská byla\novšem jako vždy zamilovaným jeho předmětem.\nVzpomínal při tom na Olgu. Olze snaží se doka-\nzovati potřebu vzdělání ženy. Neuznávala po-\ntřebu toho a vzpírala se jeho snahám. Čeho žá-\ndal od ní? Aby si pomohla dobývat práv, jež\njí náležela a bojovala za ně po boku mužově.\nTím přál jí dojista jen toho, přisuzoval jí osob-\nnost, připouštěje myšlénku na sloučení s ní.\nNedala si říci, byla to její vlastní vina. Ostatně,\nkdo ví, byla-li by s ním šťastna, kdyby se byl\ndal navést pouhým vnějškem a připoutal ji k sobě.\nPozději poznala by teprve propast, jaká mezi\nnimi zeje. A což krása? Na dlouho-li může pou-\ntati k otrocké oddannosti člověka rozumně smý-\nšlejícího? Olga nemůže jej viniti z egoismu, jednal\njen opatrně k vůli ní. Snad ji zachránil před\nzkázou, snad ji uchránil před mukami, které by\nbyly po jeho boku číhaly na svou obět?\nJinak neobíral se nikdy obrazem Olgy. Ne-\nslyšel o ní ničeho. Jen jednou dověděl se od\nHovorky, že Olga je ve Vídni šťastna, že často\npíše domů. Hovorka vyřizoval mu i pozdrav od\nní a zval jej, aby se přišel přece jednou k nim\npodívat, je prý všem divno, že dosud u nich\nnebyl návštěvou. Staněk přislíbil sic, nešel však\nk Hovorkovům, odkládaje návštěvu ze dne na den.\nUplynuly snad asi čtyři neděle od té doby,\nco se setkal s Hovorkou, kdy se mu nahodilo\njít ulicí Žitnou, kde bydlili. Vešel tam.\nSama mladá paní mu přišla otevřít, přišou-\nravši se po chvíli ku dveřím. S uzarděním vedla\njej do bývalého jeho pokoje, který nyní byl určen\nza »lepší« pokoj, kde přijímali návštěvy.\n»Myslila jsem, že už ani nejste mezi živými«,\nvytýkala trošku professorovi a tento tušil hned,\nže se v hlase jejím chvěje něco jako utajovaná\nvnitřní bolest, jako tlumený vzlyk umdlené duše.\nTázavě zahleděl se na mladou paní, jejíž oblá,\nsladká sic, ale bledá tvář obestřena byla jakýmsi\nzávojem tiché truchlivosti. Stiskl jí upřímně vy-\nhublou ruku, již mu podala na uvítanou.\n»Žiji pořád, milostivá, žiji všecek jako sa-\nmotář, život individua s mnohým nespokojeného,"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "511 / 512", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4078, "texte": "neklidného, bádajícího a hledajícího to, co by\nživot můj dovedlo k cíli aspoň jakéhosi uspoko-\njení. Připadám si pořád nehotový, necelý, jako\nneusazený kámen, který větrá na úpalu sluneč-\nním a pod deštěm nepohody a ceká, až přijde\nnějaký milosrdný stavitel a zasadí jej na určité\nmísto, aby vyplnil svůj účel.«\n»Ach, jděte mi s účelností života! Chtěla jsem\ntaké žít účelně a hle, dnes vede se mi právě\ntak jako dříve. Ale prosím, posaďte se, pane\nprofessore, snad se na chvíli zdržíte, než přijde\nmůj muž.«\nSama posadila se naproti Staňkovi a po-\nvzdychla z hluboká. »Cojsem se natěšila! Vstu-\npovala jsem do života tohoto s mnohými nadě-\njemi, doufajíc, že v něm naleznu porozumění,\nbudu-li jen dobrou ženou a zatím vám se\ntím svěřuji, jinému bych si nezasteskla dočkala\njsem se jen hrubého nakládání, násilí, potupy\na výčitek.«\nStaněk potřásal jen hlavou, hledě mlčky brzy\nna mladou paní, na jejíž rtech třásl se bol, brzy\nna podlahu as podlahy zase na mladou paní.\nPak, vida, že by měl něco říci, pravil:\n»Vyplňujete aspoň svůj úkol ženy, s klidem\nženy a to vám stačí.« Nevěděl v tom okamžiku\nvycítil-li to, co řekl, jak byl zaražen a překvapen.\nPřece však ještě pokračoval: »Trpíte, milostivá,\ntrpíte, an víte zajisté, zač trpíte, uznávajíc, že\njste tím sama vina. Podrobujete se tomu osudu,\nvždyť iv resignaci člověku lze žiti dosti po-\nkoj ně.«\n»Jest to trpká pravda, že jsem to sama za-\nvinila. Hledala jsem lásku, kde jsem jí nemohla\nočekávat.«\n»Přec není vše ztraceno ; oplatíte zlé dobrým dle\nvůle mravouky Kristovy a až budete matkou —«\n»Matkou!« zavzdychla Anežka, vzápětí toho\nslova se však zapýřila a odmlčela se . . .\n»Odpusťte, že jsem si požalovala,« pokračo-\nvala po chvíli, »nemohl a jsem to déle snést, jak\nmne to dojalo a svíralo u srdce. Matce poža-\nlovat si nemohu, znáte její stav, Olga je pryč\na proto vidíte, to co jsem vám chtěla říci nej-\ndříve, na to bych byla málem zapomněla. Včera\nnám psala Oiga, jako již po kolikáté, a ptala se\nopět po vás. Zda-li prý se na ni již nehněváte?\nProsí za odpuštění, pro tu hrubou její po-\nznámku. Já nevím, oč se tu jedná. Vy prý ji\nvšak snad omluvíte, že se k vám tak nešetrně za-\nchovala. Děkuje prý vám za mnohé vaše slovo,\nza mnohou radu a lituje prý své umíněnosti,\nkterá ji nutila, aby vás neposlouchala, když jste\nji vedl k dobrému.«\n»Uznávám rád, že má snad Olga dobré srdce,«\nřekl pan professor suše, chtěje odvrátit pozornost\nAnežčinu od své osoby a ptal se: »Nu a jak S3\ndaří Olze ve Vídni ?«\n»Nevím, co si myslit mám o její povaze.\nPíše vždy tonem veselým, skoro až čtveračivým,\nzdá se mi však, že vidím mezi těmi řádky slzy\nv\na sledy nespokojenosti s životem. Cím dále, tím\ntěžší a těžší chmůra zdá se zavěšovati se na\njejí péro .... Není to již ta Olga, ta drahá,\nupřímná sestřička moje, která mně svěřila ote-\nvřeně všecko, u mne hledala útěchu, kdykoli\nse její mladé, bujné srdéčko bouřilo! . . . .\nNení to více ona . . .« A paní Hovorková se za-\nmyslila . . . »Píše také, že se má vdávat, nějaký\nprý starší pán se o ni uchází, dvoří sejí, kytice\nposílá a do divadla ji vodí . . .«\n»Nu tedy —«\n»Nechce se mi to nějak líbit. Olga je příliš\ndůvěřivá a povolná, příliš ohnivá a lehkomyslná«.\n»Ale také neopravdová a povrchní a, to ji\nsnad uchrání před svůdcem.«\n»Bojím se více o její duši, než o tělo. Vy jí\nneznáte. Vy jste s ní nikdy nehovořil tak, abyste\nmohl poznat hloubku její duše. Olga nebyla duše\nmělká, která by se vymykala vší- mravnosti a do-\nvedla se bez otřesu svědomí oddati zlu. Olga je\npříliš jemná v nejvnitřnějším svém myšlení, než\naby byla s to snésti sebe slabší otřes, který by\nsnad hrozil její duši. Její duši dovedou zlomit,\nale nikdy ohnout.«\n»Pak by bylo na vás, milostivá paní, varovat\nji dokud čas a odstranit všecko zlo, které ji ohro-\nžuj e«.\n»Umínila jsem si, že se s vámi o tom po-\nradím a věděla jsem, že mi budete svou vzácnou\nradou pomočen. Dopíšu jí ještě dnes, aby raději\npřijela zpět a vyhledala si zde nějaké přiměřené\nzaměstnání. Tady bych ji měla na očích.«\n»Snad by Hovorka zaopatřil slečně nějaké\nmísto při nějakém úřadě. Má různé známosti.«"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "513 / 514", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4040, "texte": "»S ním nic není. Ani byste neřekl, jak se\nten člověk změnil. Jiného nezná než hru v karty,\ncelé večery prosedí v hospodě. Hraje vášnivě.\nTo jedině ho těší, domácnost je mu odpornou.«\n»Proč se tedy ženil ?«\n»Chtěl mít dobrou kuchařku a pracovitou\nženu.«\n»Ale vždyť se zdálo, že je šťasten.«\n»Abych vám vypověděla všecko, jsem mu\nnyní solí v očích. Ani knihy mi nepřeje, která\nbyla mým jediným společníkem vždy. Viní mne\nz lenosti, spatří-li mne u knihy. Zabývám se ráda\nvědou a hledím získati toho, v čem jsem zůstala\npo zadu; hledím se poučovati —nemohu zato,\nje to snad má nemoc ale i to mně vytýká,\nže to nerad vidí. Žena patří do kuchyně a nikde\njinde není místa pro ni. To mně opakuje stále.\nA rcete mi upřímně, co mne má poutat, jsem-li\nna ten úzký domov odkázána, v němž muže\nvítám jako nevlídného hosta, v němž nemám\nničeho, co by mne sílilo a zušlechťovalo než\ntrochu těch knih! .... Dříve jsem měla aspoň\ndružnou duši v sestře, teď odpírá se mi vše, od-\npírá se mi i to, po čem nejvíce jsem toužila, od-\npírá se mi rodina. Že prý by nám děti jen\npřekážely.«\nMladá paní nemohla se zdržet, aby se ne-\nsvěřila se vším, vidouc účast na tváři Staňkově,\nvedena k němu zvláštní důvěrou . . .\nStaněk mlčel, nevěděl však, co by řekl na\npotěšenou mladé paní, která s takovou nelíčenou\nsdílností, s takovou prostou důvěřivostí otevřela\npřed ním svou sbičovanou duši.\nViděl rány pohany na bledé skráni její rdíti\nse v krůpějích smrtelného potu, cítil lítostivost\njejí slzí, deroucích se ze zastřených očí, ale ne-\nznal pomoci .... Zde viděl, že je vše u konce.\nStudený pot stál mu v silných krůpějích na\nčele, když opouštěl pokoj, v němž vyslechl bol\nsklíčené duše, pokoj, v němž strávil menší část\nsvého života studií a příprav, jež dosud neviděl\nukončeny, aby mohl s klidem hleděti ve tvář\nbídy a utrpení a říci: Hle, i já jsem resignoval\nna vše a jsem kliden. Hledej v klidu i svoji\nútěchu! . . .\nII.\nRukou dáním musil professor slíbit Anežce,\nže se k nim častěji teď podívá. Odkládal však\nnávštěvu ze dne na den, doufaje, že se snad\nčasem vše k dobrému změní. Jak od známých\nvyzvěděl, bylo to skutečně pravda, že se Ho-\nvorka oddává hře v karty. Znal jej již dávno\njako vášnivého hráče, již z dob studií, ale že by\nse byl pustil ve hru s takovou náruživostí neměl\nani za možné. Stal prý se z něho karbaník, hrál\ntajně i hry hazardní a oddával se i pití.\nPátral po pohnutce a našel ji brzy. Hledal\nji v onom nesouhlase citů muže a ženy, které\nzvlášť ostře se odlišovaly u Anežky a Staňka.\nOna zdála se onou sensitivní duší, která se chvěje\npři každém hrubším zvuku zlobou nebo nevolí\nvyvolaném, duší ušlechtilých přání a choutek\njemných, tíhnoucích k požitkům uměleckým, uná-\nšenou od hrubého, materialného k oblastem my-\nstického snění, povzneseného nad všednost. On\nbyl opět hrubý materialista, chtivý požitků tě-\nlesných, ven a ven sobecký a žádostivý, nesná-\nšelivý a rvavý. Znal jej dávno. Nerad se viděl\npokořeným, poníženým, ale sám od jakživa jevil\nse panovačným a za každou cenu hleděl si uhájiti\nsvou superioritu mocí a výmluvností svou, kterou\ni Anežku upoutal. Duše druhu AnežČina, oddaná,\nspokojená s málem co do potřeb životních, ale\nnaproti tomu živá a žádostivá duševních vůní\na požitků, nemohla obstát před nadvládou pano-\nvačnosti, surovosti, nedbající věcí rozvoje ducho-\nvého.\nHovorka byl člověk hrubé prakse, nestarající\nse o citovou výchovu, o ono spodní vlnění\nv duši, nespokojené s obecnými vědomostmi,\nnabytými ve škole, žíznící po nových dojmech\na obrazech neznámých.\n»Zde by ovšem »nemohly kvésti růže«\nsoudil Staněk, zaměstnávaje se v duchu s para-\nlellou těchto dvou různých bytostí.\nA tato poznání odpuzovala ho od prahu jich\ndomu, jemuž přál sice všeho dobra, ale v jehož\npříští štěstí nevěřil.\nv\nAž opět nahoda uvedla ho do ulice Žitné.\nV v\nSel tam na pohřeb.\nMatka Anežčina zemřela marasmem i uznal\nza svou povinnost, stisknout ruku známým v sou-\nstrasti . . .\nPfi tom setkal se opět s Olgou. Jak se za\nten rok změnila! To nebyla ovšem již Olga,\nusměvavá dívčinka, plná bujných, ale jisté dě-"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "515 / 516", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.18", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 2821, "texte": "tinských nápadů a rozmarů, videi v ní teď dámu\njemné krásy, ale odpuzující výstředním vkusem\nv oblékání a jakousi uvolněností v pohybech.\nStála před ním jako na kothurnu nádhery\na připadala mu jako nějaká maitressa se svým\nbohatstvím kypícího poprsí, se svou záplavou\nčerveného líčidla na tvářích, svými jemnými vo-\nňavkami, skrytými v záhybech její šatů, se svým\núsměvem grisety. Zdála se mu cizí. Nepřestával\nse jen divit, jak se mohla změnit v tak krátkém\nčase. Za jediný rok, za tak krátký jediný rok!\nNedávno bylo u ní aspoň trochu studu, dnes\nzdála se zapomínat na toto ženské, co se tak\ncení u bytostí jejího rodu, mluvíc v blízkosti\nmrtvoly matčiny s bravurou lehkých ženštin\no plesích ve velké Vídni, o nastávajícím maso-\npustě, k němuž prý dostane pozvání se všech\nstran atd.\nVidei v ní démona smyslnosti, kterou\nu ní postřehl již před rokem, jenže ten-\nkrát zavitou, zatajenou nádechem panen-\nského lesku, přirozené vůně mládí a či-\nstoty a která jej odpuzovala od této dívky,\njejíž první mládí bylo tak slibné vykvetlé\na tak lákavé svým prostým kouzlem.\nZdála se mu zrozenou pro lepši vec.\nZatanula mu v mysli jeho jako malé děv-\nčátko z těch dob, dávných, ze šťastných\ndob studentského horování ... a dnes? . .\nNamlouval si, že to tušil, a v duchu činil\nsobě výčitky. Snad bý sebyla změnila, od-\nvrátila od těch choutek, kdyby ji byl vy-\nslechl a k sobě připoutal. Cítil spolu-\nvinu při jejím klesání. Snad by se byla\ndala později jako žena přesvědčit o po-\ntřebě vzdělání duševního, neutuchajícího,\nžádostivého pokračování. Bah! utěšoval\nse však. Žízeň po požitcích vyléčí se těžko\nknihou a prací. Je to nemoc houževnatá,\nkterá chorého celým životem pronásle-\nduje a odvrací jej od poznaní viny. Je to\npolyp storamenný, zatnuvší ssavá ramena\nsvá do těla zdravého a tučného.\nKdyž počaly obřady pohřební, ocitl se\nStaněk sám v koutě předsíně a sledoval\nsmuteční obřad zadumán a zasmušen.\nAnežka, která seděla u hlav rakve, po-\nzvedla se s bolestným vzlykáním a pode-\npřela se o sestru, která se k ní přidružila. Bledá\ntvář její bolestí zmučená tiskla se v mysl Staň-\nkovu, drtíc led jeho citu a vyvolávala jeho sou-\ncit, jenž tlačil se slzou iv jeho oči.\nByl obrazem tím hluboce dojat. Bylo mu, ja-\nkoby měl odsud odejít. Oči všech zdály se čisti\nv jeho tváři, že je více než známým této rodiny.\nBál se, aby nezaslechl snad někde něco, co by\njej nebo rodinu tuto uráželo* Olga nebyla mu\npřec ničím víc a Anežka byla vdána. On byl\njen svědkem osudů této malé rodiny, ničím více.\nPohlédl ještě jednou plaše s Olgy na Anežku.\nVýmluvné oči této setkaly se s očima jeho, ja-\nkoby mu děkovaly za jeho soucit. Pohled}7- ty\nčinily jej neklidným.\nBylo mu, jakoby měl utéci těm pohledům\na nohy mu ledovatěly. Chtělo se mu ještě jednou\nstisknout ruce všem, ale proč jen ti lidé kolem"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 504, "texte": "se na něj tak divně dívají? Opustil síň smuteční\na šel napřed, šel napřed ven, chtěje se vmísit\nv zástup dole čekající.\nA když šel po schodech dolů, zaslechl hovor\ndvou sousedek:\nv\n»Skoda jí, té mladé paní pro toho surovce!\nTaková dobrá, tichá duše! Dříve měl alespoň\nstrach před matkou, ale teď, teď ji übije. Včera\ntam byl zase rámus. Vláčel prý ji po zemi, jak\nbyl rozzuřen . . .«\nProfessor zastavil se, nechtěje sluchu svému\nvěřit. Pak zrychlil krok a übíhal domů . . .\n(Příště konec.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c018", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "499 / 500", "page_fin": "499 / 500", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.8.1", "titre_corps": "SV. TŘI KRÁLOVÉ.", "titre_sommaire": "SV. TŘI KRÁLOVÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.10", "debut_caractere": 1957, "fin_caractere_exclue": 1982, "texte": "M. ALEŠ.\nSV. TŘI KRÁLOVÉ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c019", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "501 / 502", "page_fin": "501 / 502", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.8.2", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "M. PIRNER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "505 / 506", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.8.3", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.13", "debut_caractere": 2667, "fin_caractere_exclue": 2685, "texte": "M. PIRNER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "515 / 516", "page_fin": "515 / 516", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.8.4", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "515 / 516", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.18", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "M. PIRNER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c022", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "517 / 518", "page_fin": "517 / 518", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.8.5", "titre_corps": "Z JARA.", "titre_sommaire": "Z JARA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.19", "debut_caractere": 506, "fin_caractere_exclue": 524, "texte": "FR. KAVAN.\nZ JARA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "509 / 510", "page_fin": "509 / 510", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.9", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "509 / 510", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "M. PIRNER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c024", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "517 / 518", "page_fin": "527 / 528", "image_debut": 19, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.10", "titre_corps": "KRONIKA.", "titre_sommaire": "KRONIKA.", "signature_source": "S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.19", "debut_caractere": 526, "fin_caractere_exclue": 2103, "texte": "KRONIKA.\n\n—■ Nová Praha a zachování staro-\nbylého rázu. V stalých kolejích? Kdo nám\nručí nyní za podniky úpravy Prahy? Komisse\nv\na obecní representace. Činnost jednotlivcova\na činnost komissí. Umělecká komisse. (Konec.)\nVětší díl zpráv předem vytknutých oznamuje činnost\na podnikání směřující k takovým pozměnám Prahy, které\ndobře srovnati nelze se snahami po zachování starobylého rázu\nměsta. Činnost zamýšlená nejen že pozmění vzhled města\nv nejdůležitějších částech, ona citelně se ho dotkne i tam,\nkde námi i cizinou vyhlášen byl za záviděníhodný, ona dotkne\nse i pohledů, při nichž nikdo nikdy snad nepřál sobě změn\nz obavy, aby změnami takovými zrušeno nebylo kouzlo\nz minulosti na nás dochované, které snadno mizí pod ne-\numelou a bezcitnou rukou. A že obavy takové jsou zvláště\nnyní důvodný, vysvítá z bližšího přihlédnutí k tomu, čeho\nmáme býti v době nejkratší svědky.\nMůže přispěti snad obezdění a krásné nynější stromy ničící\nznačné zdvižení ostrova střeleckého ke kráse Prahy ? Může\nk němu přispěti značné zdvižení nábřeží malostranského do\nvýše stávající části nábřeží a domů Jechentalových ? Muže\npřispěti k zvýšení krásy Prahy zastavení tohoto nábřeží čtyř-\npatrovými činžovními domy, které zakrývati mají malebnou\nčást Malé Strany, domy které by zvětšeným měřítkem popředí\nzmenšily dojem i těch částí Hradčan, které by jejich stře-\nchami a komíny zakryty nebyly? Může přispěti ke kráse\nPrahy sbourání malebných domků s podloubími na východní\nstraně malého náměstí staroměstského a změna náměstí to-\nhoto na širokou ulici, a pomůže tu vzhledu ulice této třeba i"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "519 / 520", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6725, "texte": "nádherná moderní radnice, mohli bychom pro ni zapomenouti\npůvabného nynějšího pražského zákoutí? Pomohla vzhledu zele-\nného trhu nádherná tržnice vystavená na místě podloubí ro-\nhového, jehož litují kdož je znali? Prospěje smutnému\nzádumcivému vzhledu Vyšehradu prokopání a tunel? Pomůže\nvzhledu Letné rozkopání a roztržení na dva mostem spojené\nsady ?\nPodivno, že přes to, ač nikdo netvrdí a nedokazuje a do-\nkázati nemůže, že změny tyto zvýší krásu Prahy, přes to,\nže dokázati nelze, že by podniky tyto byly nevyhnutelné pro\nhmotný zájem obce a našeho lidu, přes to, že je zřejmo,\nže nikdo nefedruje podniky ty mimo nejbližších interessentů,\njejichž zájem jest přirozený stejně jak nepřirozené jsou nároky,\naby se prováděly podniky tyto za obecný peníz i tam, kde\nobci a veřejnému zájmu jimi poslouženo není, podivno že\npřes to vše tajné družiny přivádějí je ve skutek. Bylo by to\nmožné, kdyby nebyla na straně jedné úplná ignorance, na\ndruhé pak, při čilém zájmu o veřejné otázky, nezvratná, ničím\nneotřesená jistota, že co není důvodné, z čeho prospěch\nobecný vyplynouti nemůže, přes zájem interessentů ze jmění\nobecného se neprovede. Jen takto lze vysvětliti tu zamlklost\noproti zjevům, které ponenáhle působí změny širšími kruhy\nnepředvídané a jimi nežádané. Není-liž tu povinností všech, kdož\nveřejně působí, není-liž tu povinností zástupců obecenstva,\nnení-liž tu povinností representace obecní a zemské, aby\n0 každé důležitější změně náležitě vždy bylo uvažováno ob-\nsažně a důkladně, aby veřejnosti tajeny nebyly veškeré pro\n1 proti ní možné důvody a námitky, aby tak občanům\numožněno bylo utvořiti si náhled a určité mínění správné.\nStačí v případech těchto pouhé oznámení, že ta a ta komisse\nse odbývati bude, stačí prostá zmínka: městská rada, sbor\nobecních starších povolila náklad na sbourání, na vystaveni,\nna upravení budovy, ulice, nábřeží, náměstí, aniž by plány\npro úpravu tuto vystavěla a poplatníkům umožnila, aby za\nvčas poznali, co za jejich peníze obec pořídíti zamýšlí.\nv\nŘekne se mi, že naivním by bylo žádati, aby obec více\nv příčině té dělala než činí, že i naše listy denní, týdenní,\nměsíční naše revue v příčině té více činiti nemohou, než\nčinily a činí, že vůbec by se ani neodporučovalo, aby se\no věcech těchto před jejich provedením známost šířila více\nnež se děje. Nu kdo tomu i přisvědčí, že je vše tak, jak býti\nmá, že je naprosto zbytečno, aby se do záležitostí těchto\npletli i lidé mimo úzký kruh vrchnosti obecní, že jest to věcí\nzástupců občanstva, odborníků a úředníků, ten jistě, že před-\npokládá a předpokládati musí, že za věci ty, které z majetku\nveřejného se provádí a majetek veřejný mění, někdo závazně\nzodpovědnost bere. Nu a kdož jsou ti, jež za věci úpravy\nPrahy zodpovědnost berou? Jest to v přední řadě sbor obecních\nstarších a městská rada; lze těmto korporacím vůbec bráti\nzodpovědnost za věci, které vzhledem ku úpravě Prahy se\nprovádí, lze žádati právem od zaměstnaných sterými záleži-\ntostmi zástupců obce, aby sledovali záležitosti, které vyžadují\npodrobného prostudování a všestranného uvážení, které při\nzvláštní organisaci, jež trvá na radnici pražské, (snad i na\njiných radnicích), vůbec jest členům sboru a rady těžko\nmožným? Kdož sledují schůze a jednání zastupitelstva obec-\nního, dávno pozbyli důvěry, že by větších otázek mohlo\nbýti ve schůzích těch hrubě jen dotčeno, čas a činnost pánů\nstačí sotva k těm mnohým, nejbližším, drobným, denním, po-\npulárním záležitostem, o nichž nejsnázeji a nejpohodlněji lze\nmluviti; kde třeba jest studia, vědomostí a znalosti, tam\nobjeví se buď zamlklost aneb často až hrůzné povídání,\npři němž na váhu padá ne tak podstata věci, jako to, za čí\nvěc ta jest považována, zda jest mlado- nebo staročeskou,\nzda záležitostí toho neb onoho.\nNespravedlivo by bylo žádati od zástupců obecních,\naby vedle toho mnohého drobného zaměstnání, kteréž sebou\njejich hodnost občanská přináší, ještě se věnovali studiu a uva-\nžování otázek podstatou svou rozhledu jejich vzdáleněj-\nších. Nepodceňujeme význam drobné potřebné denní čin-\nnosti, však jisto jest přece, že nezbytně je třeba starati se též\no věci větší a důležitější. Kdo o ty starati se má, kdo je při\nnich zodpovědným přijde-li k jich provádění? Jsou to snad\núředníci, a ti z placených odborníků, jichž činnost celá jest\ntak závislá od zástupců obce? Mohou oni vměšovati se do\notázek, z nichž pověstná naše stranickost činí s obdivu-\nhodnou dovedností věc té neb oné strany, mohou tak činiti\nv důvěře, že obhájí dobrou věc, mohou tak činiti bez obav,\nže jim to eventuelně zlomí i vaz. Jest přece, známo, že roz-\nhodují representanti obecní o jich postupu, někdy téměř i o jich\nbytí a nebytí? Nelze tudíž často ani v úřadnictvu a placených\nodborných silách obce míti záruku za vhodné provádění dů-\nležitých podnikův obecních. Zastupitelstvo obecní má k ruce\nrůzné odborné komisse, z nichž v otázkách dotýkajících se\núpravy Prahy návrhy činí komisse assanační, technická, ko-\nmunikační a umělecká. Která z nich jest nám zárukou za\núčelné a krásu města neničící úpravní podniky? Každá o sobě,\naneb všechny pospolu? Jest mezi nimi dorozumění a shoda,\nspolečný postup, vhodné rozdělení činnosti? Kdo nám odpo-\nvídá ku př. za konečný assanačný plán? Všechny za všechny\njeho stránky, aneb každá zvláště za jednotlivé z nich, assa-\nnační za zdravotní jeho odporučitelnost, komunikační za\nvhodné spojení, umělecká a technická za vhodnost jeho ji-\nnakou? Co jest zárukou, že i nejsprávnější náhled některé\nz těchto komissí bude uplatněn, vždyť jsou ony jen po-\nradními ? Mají komisse tyto žádoucí a k tomu povolané\nzástupce a zastánce v radě městské a sboru obecních\nstarších? Mají vůbec žádoucího s těmito matičnými korpo-\nracemi spojení? Jest výsledek a konečné ujednocení o po-\nstupu v té neb oné záležitosti opřen o přesvědčení všech\ntěchto komissí, anebo někťeré z nich? Ve které příčině té,\na v které oné? Jest možno děliti záležitosti úpravy tak, aby\notázky účelného plánu po stránce komunikací vyřešeny byly\nkomissí komunikační, otázky jiné, pak zdravotnickou, umě-\nleckou a technickou? Při této mnohodílnosti, jak je vůbec\nžádoucí postup možným? A nevíme-li již jakým způsobem\njest o věci úpravy Prahy postaráno, kdo nám ručí váhou\nsvého přesvědčení, jména, vědomostí, vlastenectví, ku\nPraze za veškeré obci podniknuté práce, jimiž se vzhled Prahy\nmění? Jest tu odpovědným starosta města, representant všeho\nobčanstva, a to alespoň za kroky důležitější. Tažte se starosty,\ntažte se předního zástupce obce, múže-li vzíti zodpovědnost\nza ně. Nevíme, zda neřekne, že těžce, že by sice rád vše\novládl, že však k tomu času není, že se mu mnohé při ve-\nlikém rozsahu obecní působnosti z rukou vymyká, a že od-\nkázán jest zvláště ve věcech směru jeho vzdělání vzdále-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "521 / 522", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6591, "texte": "nějších spoléhati na přesvědčení jiných. Nu a kdo tedy jest\nza věci ty u nás zárukou?\nKdyby bylo pro věcné záležitosti obecní intensivnějšího\nu nás zájmu, kdyby časopisy věnovaly pozornost záležitostem\ntěmto, kdyby obecní zástupitelstvo neb jeho komisse šly za\npevným přesvědčením, kdyby dovedly s náležiiou opravdo-\nvostí náhledy své zastávati, širším kruhům srozumitelnými\nučiniti, za ně vítěziti, aneb v případě že by s nimi padly?\nkdyby dovedly v následnících svých je uplatniti, tu ovšem\nmělo by občanstvo plnou záruku ve svém zástupitelstvu a\nv komissích z něho anebo jím vzešlých. U nás tomu po\nnašem soudě není. Činnost našich komissí je pevnými zámky\npřed veřejnosti uzamčena, tak že to někdy i zdání vzbuzuje,\nže té činnosti vůbec není. Uvědomování širších kruhů není\nu nás obvyklým. Strany, koterie a osoby ve vládě na rad-\nnici rychle se střídají, a při vzájemné nevraživosti jest o vy-\ndatnou činnost pokud jde o vážné, důležité úkoly, které usku-\ntečniti nelze rázem v některém období, špatně postaráno.\nVládou nové strany, nové koterie nemožnou se stává činnost\nnejzáslužnější osob ke straně nenáležejících. Udržování stran\nprovádí se ústupkováním, kterémuž ústupkování neubrání\nse ani poradní sbory odborné.\nKdyby širší kruhy inteligence zasvěcovány byly do otázek\ndůležitějších zájmu obecného se týkajících, pak by jistě\npřestalo to jisté huntování, kteréž naznačiti lze takto: My\nbychom sice chtěli toto, jelikož však vy tomu nechcete,\nuděláme to takto. Slyšíte pak omluvy: My (ku příkladu\nkomisse) jsme chtěli to neb ono, oni (rozuměj zástupcové\nobce) však tomu nechtěli. Soudili byste, že v případě vážného\nvěci pojímání přijde k rozporu, že komisse se poděkuje, uplatní\na sdůvodní své názory před veřejností, časopisy o věci po-\njednají, náhledy se vymění a vytříbí a věci se prospěje.\nU nás tak nebývá. Věci se neberou tak opravdově, náhledy\nse rychle mění, obhajovati je přispěti k jich porozumění, k tomu\nnáleží určité pevné přesvědčení a především statečnost, která\nzřídka osobně prospívá, výhodnější je zavděčující se diplo-\nmatika vzájemirých ústupků. Je-li v politisování způsob ta-\nkový snad prospěšný, nelze jej odporučovati ve vážných záleži-\ntostech jiných, zejména však ne při otázkách té podstaty, ja-\nkými jsou ony úpravy Prahy.\nNemůžeme zatajiti, že se bojíme o osud Prahy čím dále\ntím více. Ku veřejnému nahlédnutí vyložený opravený assa-\nnační plán vzal nám poslední naději, že nastoupen bude\nv příčině úpravy Prahy směr vážnější a opravdovější; když\npo dlouhých, měsíce trvajících úvahách jest ve věci té takový\nvýsledek, což je možno ještě očekávati? To jest tedy vý-\nsledek činnosti komissí technické, assanační, komunikační\na umělecké, jimž přece náleželo starati se o konečnou ná-\nležitou úpravu plánů assanačního obvodu? To by svědčilo,\nže jest snad přece jen pravdou, že jediná hlava při roz-\nhodování o nějaké věci svede více, než hlavy mnohé, aneb\nsnad správněji, že v jistých poměrech a dobách je tomu tak.\nJsme již tak v}mhováni, že není součinnost v jistém směru\nvíce možnou? Nedovede se několik lidí dobré vůle, nadše-\nných a obětavých, lidí vedených společnou touhou za vyplněním\njistých cílů spojití se ku práci důležité? Neklameme se, když\nmyslíme, že to kdy bylo vůbec možným? Kdož veškery\nty otázky zodpoví? Vadí snad při součinnosti více osob\npříčiny, kterých při činnosti jednotlivců není? Slušelo by\no tom uvažovati a příčiny ty si uvědomí ti. Srovnejme jen\nvýsledek činnosti některé celé komisse s výsledkem čin-\nnosti jediného jejího člena, na př. činnosti umělecké komisse\na jejího člena prof. J. Kouly. Nepopiratelný byl úspěch\njeho myšlénky na prokopání Letné. Návrh ten objasněn\nbyl členům zastupitelstva obecního, znázorněn ve »Světo-\nodporučen předním naším denním listem, spolkem\narchitektů a inženýrů, objasněn v klubech městských i před-\nměstských. A čemu děkuje návrh tento za svůj úspěch?\nPouze své hodnotě estetické, komunikační, finanční? Ohledně\nprvních sám navrhovatel neoddává se illusím a poslední by\nbyla výhodou jen pro ty, kteří by náklad na prokopání Letné\nsamy nenesly, jinak by jistě soukromé konsortium Letnou již\ndávno bylo prokopalo. Čemu tedy přičísti sluší zevní úspěch ten,\nkteré pomůcky tu spolupůsobily? Pomůcky ty byly zcela jedno-\nduché a odporučitelné. Navrhovatel dal vytisknouti v mnoha\nexemplářích svůj návrh s náležitým odůvodněním, rozšířil jej\nrozdáním mezi členy zastupitelstva obecního, populárním učinil\njej uveřejněním ve »Světozoru«, přednáškami v klubech, jiní\npomohli upozorňováním v denních listech. O věci se mluvilo,\nspolek architektů a inženýrů nemohl nevšimnouti se návrhů\nredaktora dlouholetého a zasloužilého svých zpráv, a spolek,\nv němž akce pro úpravu Prahy tak těžko klestila si poroz-\numění, zcela snadno přesvědčil se o výhodnosti prokopání\nstráně letenské a nákladného průkopu přepásání mostem, a\nodporučil, aby nákladný projekt ten obec pražská provedla.\nNechceme podceňovati velkolepost podobných návrhů,\nvšak snad i komisse umělecká učinila některé pro obec vý-\nhodné, třeba že ne tak velkolepé, přece zajisté neméně\ndůležité návrhy; o který z nich se starala, jako se staral její člen\no návrh svůj ? Který návrh svůj dovedla učiniti známým stejně\njako on? Který ze svých návrhů uveřejnila v rozšíře-\nných listech, o kterém v klubech a spolcích mluvili členové\njejí? Který veřejně i soukromě objasnila, jak to činil čile a\nneúnavně prof. J. Koula? Neodporučovaly by se dovolené\npomůcky takové k vystižení žádoucích cílů? Co tomu brání?\nCož nemůže umělecká komisse přesvědčením svých členů\nstáti za svými návrhy, jako stojí s láskou přímo otcovskou\nprof. Koula za myšlénkou a návrhem svým ? Nemohla by\npostavit! za svoje návrhy osoby svých předních členů,\njak to učinil v příčině prokopání Letné prof. J. Koula za\nnávrh svůj? Umělecká komisse jest jistě častěji matkou pěk-\nných návrhů; nemohla by stejně mateřsky starati se o jich\nprovedení, jak to činí otcovsky vynikající její člen? Co uči-\nnila doposud v příčině důležitých svých návrhů na upravení\nMalé Strany osobním jednáním svých členů? Co učinila\nv záležitosti této i jiných, kteréž provedeny nebudou bez ta-\nkové činnosti? Zádati takovou zvýšenou činnost od umělecké\nkomisse, jest snad smělé, však jisto jest, že jinak sotva\nv daných poměrech bude tím po čem při ní bylo touženo\nBez veliké a pronikavé práce nepřemůže veliké obtíže, které\nvzrůstají každým otálením.\n*\nČeská kniha a české vazby. »Národní Listy«\npřinesly v těchto dnech zajímavou, pěkně psanou zprávu\npana dra Vrat. Kučery o současné výstavě lipské. Jedna část\nzprávy té nás zvláště zajímala; jednala o vynikající na této saské"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "523 / 524", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2349, "texte": "výstavě skupině knihvazačské. Pisatel radostně, ba zdálo se nám,\nže i s pýchou zmiňuje se o tom, že v kolekci jedné z prv-\nních lipských firem vystaveny byly nádherné vazby na knihy\nčeské, tak na př. vazba na památné, jak praví, dílo o česko-\nslovanské výstavě národopisné a j. více. Přiznáváme se, že\nnás zpráva tato nepotěšila a zdá se nám, že i na jiných\nmístech objevilo se něco blízkého studu; soudíme tak z vy-\nsvětlivky, která po zprávě té v Národních Listech následo-\nvala. Denní zprávička ta prozradila, že prý tentokráte nebyl\nobjednatelem v Lipsku český nakladatel, nýbrž továrna pražská,\nfirma knihvazacská, a že za podklad vazby na českou knihu\ncizí firmou vystavené sloužily výkresy v Čechách pořízené.\nNapadlo nám, že by bylo zajímavo zvěděti, kolik českých\nknih bez nákresů domácích obdrží do roka vazbu z ciziny;\nzjistiti to nebylo by snad zvláště obtížno, a jistě že by to\nbylo pro nás nemálo poučno. Mnozí se asi věcem těmto po-\ndiví a otáží, jak věci ty jsou možný. Zvláště nynější doba\nnárodnostního rozvášnění poměry ty podivně osvětluje. Ne-\nstačíme vlastními silami ani na vazby svých knih, ani ne\nna obal pochybné často ceny a nevalné vzhlednosti? Není lze\ndoma poříditi vazby ani na dílo o českoslovanské výstavě\nnárodopisné? Což se divíte, vy nevšímaví? Nevíte, že desky\nna veliké dílo: »Čechy« hotoví se stále v Lipsku, nevšimáte\nsi na koupených neb objednaných knihách, že vazby jich\noznačeny jsou firmou německou z Lipska, Drážďan anebo\nz Vídně? Nenapadlo vás, že celuloidová vazba anthologie\nVrchlického jest výrobkem cizím? Vždyť je nabízená vám\nvazba na dílo o velikém Čechu, jehož heslem bylo »Svoji\nk svému a vždy dle pravdy« fabrikována též cizí firmou\ndělníky německými, ne-li z Drážďan, tedy z továrny Schei-\nbeovy ve Vídni. Ostatně dávno již mohli jste si na fakta\ntakto zvyknouti, prohledněte jen tlačené a tištěné vazby na\ndíla předních básníků česk3?ch ať již Nerudy, Svatopluka\nČecha, Elišky Krásnohorské, Karoliny Světlé a j. a j. a shle-\ndáte, že když i nebyly celé objednány v cizině, že málo jich\nbylo pořízeno bez pomoci dílen a rukou německých; vždyť\ni ty dětské knížečky, co kladete o vánocích pod strom svým\ndětem, zavázány jsou do obalu v Němcích pořízeného. Jak\nmohou těšiti vás kniky české takto zavázané, jak dovedete\nna stoly bytů svých rozkládati často křiklavé, fabriční cizí."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2348, "texte": "ty vazby? Svádí vás ke kupování jich lácc? Omlouvá naše\nknihkupce a nakladatele ohledy na vaše kapsy, když před-\nkládají vám české knihy ve vazbě cizích velkozávodů a to-\nváren? Přejete-li si v příčině té býti poučeni, přislouchejte\njen tichým rozhovorům knihařů pražských, hleďte však, abyste\nnebyli pozorováni, jinak ztlumí hlas: neradi by prozradili,\nže panu nakladateli při každé vazbě jde o získání 100 až\n300%> a kyne-li kdesi v cizině zisk na jednotlivé knížce\no halíř větší, že bez ohledu odvrátí se od knihařů domácích.\nZa pomoci našich (jak se často praví vlasteneckých)\nnakladatelů sotva asi oděje se kniha ěeská rouchem do-\nmácím, odpovídajícím umělecké hodnotě a ěeské podstatě její,\nneujmou-li se české knihy ti, jimž je ona milým druhem,\nkdož lásku k ní mají, zůstane vazba její vždy jen fabricným\nneslohovým aneb sprostě a křiklavě vyfintěným obalem, bez\nsmyslu a půvabu, nad níž jistě vždy sympatičtější jest jedno-\nduchá řemeslná, pevná vazba, v jaké vázány byly knihy\nz prvé polovice tohoto století. Neujmou-li se české knihy\nčeští spisovatelé a umělci, potrvá dlouho ještě vláda té bez-\nduché, fabricné, neslohové, křiklavé, cizí šablony a obecen-\nstvo vyhazovati bude peníze na práci cizí, která vzniknouti\nnedá těm, třeba jednoduchým a prostým, přece ale půvabným\nvazbám, které jsou více než práce řemeslná, jimiž pyšnily se\nknihy české dříve, a jimiž se pyšní opětně v Anglii a jinde mo-\nderní kniha. Známy jsou učiněné u nás k tomu náběhy. Víme,\nže někteří spisovatelé čeští, Zeyer, Kvapil, Hermann a jistě\ni jiní, se zálibou nechají vázati knihy svoje do starých\npěkných látek a stuh vložených do obrub kožených, víme,\nže někteří z umělců neuspokojují se razítky cizími, kterými\nnaplněny jsou dílny knihařů pražských, a že kreslí pro kni-\nhařská razítka vzory původní, známe celou řadu pokusů,\nkteré však doposud nevnikly do skříní knihkupců, kde jak\nse zdá, není místa pro vazby od oněch továrních, většinou\nněmeckých se lišící a to proto snad, že výhodno jest hověti\nvkusu obecenstva, to jest tomu vkusu, který obecenstvu to-\nvární výrobou a nakladateli prvé vnucen byl. Pražské knih-\nvazačství má již takovou průpravu, že ku uskutečnění dobrých\nčeských vazeb schází vlastně jen jemně cítících objednatelů,\nvždyť iv dobách minulých známé krásné a umělecky dokonalé\nvazby vznikly obyčejně podobným způsobem."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.24", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 1516, "texte": "Nelze při příležitosti této nevzpomenouti umělců starších,\nkteří knihařům pražským návrhy na lepší práce pořizovali.\nVolné směry otisknou pěkný návrh Jos. Mánesa na České\nperly v r. 1856 tištěné a některou z vazeb B. Wachsmanna.\nKnihovna pana Vojtěcha Lanny chová mnohé pěkné pů-\nvodní vazby z dílny K. Špotta dle návrhu arch. Jos. Schulze,\nkterý v oboru tomto před lety byl velmi činným. List náš\nmilerád uveřejní reprodukce vazeb původních a jistě že by\nčtenářům naším bylo radostno poznati, že i české knize někdy\ndostává se lepšího roucha.\nSjezd »Nového života« svolán byl K. Dostálem\nLutinovem na den 25. t. m.; na pořadu byly rozpravy : O Fran-\ntišku Seraf., jako reformátoru církve (P. F. M. Zavoral).\nO vývoji a cílech našeho hnutí (P. K. Lutinov). O mysticích\na Arn. Hellovi (P. S. Bouška). O ideálu křesl umělce (Frant.\nBílek). O sociálních námitech v katol. umění (P. Valoušek).\n0 otázce ženské (sl. Rozsypalová). O katol. divadle a dra-\nmatu (P. Holeček). O katol. hudbě (P. E. Paukner). O bo-\nhatství a hloubce naší liturgie (O. Tauber). Sjezd byl četně\nobeslán a navštíven. Nás zvláště zajímaly při sjezdu vyvě-\nšené náčrty sochaře Bílka, který v zanícených slovech své\npřednášky dal výraz svému náboženskému přesvědčení. Té\nbídy a těch neblahých poměrů, které zavinují znešvařování\nnašich kostelů méně než řemeslnými výtvary malířskými\n1 sochařskými, dotkl se mimo program P. S. Bouška. Litovali\njsme, že v programu jednání naavěc tak důležitou, vedle ostat-\nnich, zapomenuto bylo.\n\nS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c025", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "523 / 524", "page_fin": "523 / 524", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.10.1", "titre_corps": "K. L. KLUSÁČEK.", "titre_sommaire": "K. L. KLUSÁČEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "523 / 524", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.22", "debut_caractere": 2351, "fin_caractere_exclue": 2366, "texte": "K. L. KLUSÁČEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c026", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "525 / 526", "page_fin": "525 / 526", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.10.2", "titre_corps": "VINAŘSTVÍ. — ZAHRADNICTVÍ.", "titre_sommaire": "VINAŘSTVÍ. — ZAHRADNICTVÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.23", "debut_caractere": 2350, "fin_caractere_exclue": 2376, "texte": "VINAŘSTVÍ. — ZAHRADNICTVÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c027", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "527 / 528", "page_fin": "529 / 530", "image_debut": 24, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.11", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.24", "debut_caractere": 1518, "fin_caractere_exclue": 5024, "texte": "Josef Mat. Trenkwald, malíř (narozen v Praze\nr. 1824), r. 1865 ředitel malířské akademie Pražské a od\nr. 1872 professor akademie výtvarných umění ve Vídni, zemřel\n28. července t. r. u Vídně v Perchtoldsdorfu ve věku 74 let.\nAlfons Mucha. Pařížský umělecký list »La Plume«\nvěnoval několik posledních svých čísel krajanu našemu Al-\nfonsu Muchovi, přinášeje o něm článek více causerii než\nkritické ocenění a řadu reprodukcí jeho prací, v Cechách,\nbohužel na mnoze dosud neznámých. Mucha objevuje se\nzejména ve dvou směrech: jako illustrátor dějin a jako\nkomponista nádherných affiší. Nelze nám na tomto místě více,\nnež poukázati své čtenáře, by opatřili si levné sešity »La\nPlume«, z nichž i přes nevalnou půvabnost úpravy nabudou\nzajisté patřičného obdivu pro práce Alfonse Muchy.\nSvětová výstava v Paříži roku 1900. Na jaře\na v létě letošního roku konány schůze umělců českých za\ntou příčinou, aby o světové výstavě v Paříži umění české\nvystaveno bylo ne jako podnes roztroušeně mezi ostatními\npracemi umělců Rakouských, nýbrž jako samostatný\noddíl v rámci umění celé říše. Schůzí těch súčastnila se\nvětší část umělectva pražského, jež jednohlasným usnešením\ndožádala pp.: Hynajse, Koulu, Lišku, Roštlapila a Suchardu,\no akci ve prospěch české výstavy se starali a vypraco-\nvali žádost k ministerstvu obchodu, v níž by obsaženo bylo\nnásledující: Umělectvo české, jsouc si vědomo své hodnoty\na síly, žádá: 1. aby byla povolena zvláštní česká umělecká\nsekce v umělecké komissi centrální, která bude míti umě-\nleckou výstavu rakouského oddělení na starosti, odpovídající\nvýznamu českého umění jeho velikosti a ceně; ta zasedala\nby jak ve Vídni při všech poradách přípravných, tak v Pa-\nříži při vlastní práci na výstavě. 2. aby posuzování českých\numěleckých děl nestalo se cizími činiteli nebo dokonce ne-\numěl ci, kteří by pro zvláštní typické zjevy a ráz umění\nnašeho porozumění neměli, nýbrž silami domácími, od umělců\nčeských zvolenými. 3. Aby mu bylo možno vystaviti\nkolektivně, ovšem v rámci všeho umění celé říše. 4. aby bylo\npodporováno finančně týmže způsobem, v té poměrné výši,\njako jiné toho druhu sekce. Žádost tato byla skutečně vy-\npracována a po usnešení předcházejících schůzí předložena\nk podpisu i těm čelným pánům umělcům, kteří se dosavad-\nního jednání sice nesúčastnili, ale o nichž se myslelo, že ve\nspolečném postupu v zájmu českého umění minima\nsvého spolupůsobení t. j. podpisu neodeprou. Leč stalo se\nneočekávané: svého podpisu odepřeli téměř všickni pp. pro-\nfessoři na c. k. akademii umění, čímž representace celého\nčeského umění stala se neúplnou. Proto také od další akce\nproti hlasům několika umělců sankviniků upuštěno.\nSpolečné representování umění českého na výstavě pa-\nřížské takto pohřbené nahrazeno přičiněním vlády representací\njinou, jíž dáno jméno »prager kunst«. Ona totiž ustavila po-\nboční komissi, sestávající z předsedy hrab. Buquoi, dále ma-\nlíře Brožíka, soch. Myslbeka, arch. Ohmanna a p. V. ryt. Lanny.\nKu sboření kostelíka sv. Karla Boromej-\nského. Denní listy přinesly krátkou noticku: »C. k. místo-\ndržitelství zaslalo pro městské museum několik snímků foto-\ngrafických kostela sv. Karla Boromejského, jejž hodlá erár\nv nejbližší době sbořiti. Sluší podotknouti, že toto umělecké\ndílo Dienzenhoferovobude odstraněno z nařízení ministerstva\nkultu a vyučování, do jehož oboru spadají záležitosti, týka-\njící se zachování uměleckých památek —«\nKonečný osud kostelíka Karla Boromejského tedy rozhodnut\na veškerá zodpovědnost za to uvalena na ministerstvo kultu"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.24", "debut_caractere": 5041, "fin_caractere_exclue": 5057, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "529 / 530", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.25", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 519, "texte": "a vyučování. Bylo by však záhodno zvěděti, čí spolupůsobe-\nním dojde ku zboření této stavební památky pražské, kdo\ntu rozhodoval? Odporučovali ji ke sboření páni konservátoři\npražští aneb professorský sbor české techniky sám? Náleželo\nby témuž, aby vše objasnil a veřejnosti důkaz podal, že není\npravda to, co pověst praví, že jedině on ministerstvu odpo-\nručil zboření kostelíka, jakožto méně cenného díla Dinzen-\nhofferova. Očekáváme pevně veřejnou odpověď, jinak nezbude\nnež pověst tu bráti za pravdu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c028", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "527 / 528", "page_fin": "527 / 528", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.11.1", "titre_corps": "JUL. SOBOTKA.", "titre_sommaire": "JUL. SOBOTKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.24", "debut_caractere": 5026, "fin_caractere_exclue": 5039, "texte": "JUL. SOBOTKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c029", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "529 / 530", "page_fin": "531 / 532", "image_debut": 25, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.12", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "529 / 530", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.25", "debut_caractere": 521, "fin_caractere_exclue": 6184, "texte": "VÝSTAVY.\nMezinárodní umělecká výstava v Drážďa-\nnech 1897. Podívat se letos na internacionální výstavu do\nDrážďan je opravdu velmi odporučení hodný a zajímavý výlet.\nVýstava nepřekvapí sice tak velikým počtem věcí prvního\nřádu, jako spíše vysokým normálem vystavených prací a zna-\nmenitým uspořádáním; a zvláště v tom ohledu je pro nás\npoučná mnohými analogiemi, které vypadnou však téměř\nvšechny v nepiospěch našich domácích výstav; lišíť se dráž-\nďanská exposice nejen podmínkami vnějšími, ale i vnitřním\nuspořádáním ve svůj prospěch od výstav rudolfínských.\nVelký výstavní palác za městem v Grosser Garten, zbylý\nod loňské zemské výstavy, byl velmi obratně upraven k no-\nvému účelu. Ve 22 výstavních sálech, z nichž žádný nepře-\nsahuje rozměry velkou síň rudolfínskou, ve velké dvoraně\nje umístěno a to velmi pohodlně a vkusně více než\n1300 vystavených předmětů, rozdělených podle národností;\nasi polovina věnována cizině, polovina umělcům domácím.\nCizina je ovšem zastoupena výhodněji. Nejlépe se pre-\nsentují hned první sály, Amerika a Francie, zastoupená řadou\nprací první třídy, z nichž mnohé nejsou právě nové, ale\ninteresantní tím, že podávají jakýsi malý přehled francouz-\nského umění za poslední desítiletí.\nJ. Bastien-Lepage se znamenitou, ac dnes již jaksi\nztemnělou krajinou z Damoillers, vzorem důkladného pro-\nvádění, při němž přece nikdy neztratil jistou širokost machy,\njeví se i na této menší práci jako nepřekonaný a nepře-\nkonatelný mistr a vzor.\nDagnan-Bouveret vystavuje dvě malé plein-airové\nstudie a malý obrázek Krista v Gethsemaně ; v tom mluví\nk Vám sice více básník než výtvarný umělec; obraz nevnucuje\nse bravurní technikou ani skvělým koloritem, ale ten bolestný,\nvyčítavý pohled Kristův hledí na Vás z monotonního rudého\npozadí tak výmluvně, že cítíte, jak by obé jen odvádělo po-\nzornost divákovu od toho, nač umělec hlavní váhu položil.\nCourtois zastoupen dámským portraitem zvlášť v kresbě\nvýtečným, Boldini dvěma neobyčejně živými a duchaplně\ntraktovanými pastelly (portiet Verdiho). Zcela odlišný od\npředešlých, ale nemálo zajímavý jest Aman-Jean, jeden\nz předních zástupců francouzské moderny, se svým dámským\nportraitem (v katalogu pod názvem »Allein«). Není to příroda,\nco zde vidíte, ale vše podáno s tak vybranou noblessou\na celkový ton obrazu tak příjemně působí na oko, že mile-\nrádi zapomínáte a odpouštíte, že umělec místo živé dámy před-\nstavil Vám vlastně starý gobelín, vybledlý do delikátních tonu.\nMnohé slavné jméno bohužel slaběji zastoupeno, na př#\njindy tak Carriere ve svých, jakoby zastřených a sešeře-\nných portrétech.\nG and ar a libující si jako předešlý v úplném přítmí,\nz něhož toliko obličej a ruce zobrazeného děvčete zřetelněji\nvystupují, dovedl ke svému prospěchu při vší měkkosti za-\nchovati jistou pevnost kresby, tak že nepůsobí tak přízrakově\njako Carriere, který, zdá se, úplně zapomíná, že vlastně chtěl\nzobraziti skutečnost.\nCla ude Monet zastoupen třemi obrázky, které jakož\ni obrazy Pissarovy a pastelly D ega sovy stěží dovedou\nvyhověti měřítku, jaké jsme na jména takového zvuku klásti\nuvykli. Rovněž slaběji zastoupen Raffaělli, ani jeho kytice,\nani »Notre Dame« nedovede zvlášť rozehřátí.\nZa to bez výhrady obdivuhodní jsou dva Seveřani: Ol e\nBrašen s přímořskou krajinou, kde zrovna oci Vám pře-\ncházejí, hledíte li do žáru nízko stojícího severního slunce,\nv jehož paprscích několik šedých racků na břehu mořském\nsi hoví a Bruno Liljefors, malíř zvířat; jeho divoké\nkachny, táhnoucí skrze rákosí; to je tak znamenitý kousek,\nže se může nejlepším věcem výstavy po bok postaviti.\nStejně obdivuhodné věci cekají nás ve vedlejším Ame-\nrickém sále: Dva alžírské motivy Bridgmanovy žhavých\nharmonií, Pearce a hlavně Hitchcock a Harrison\njsou zlatě hřeby výstavy. Hitchcock vystavuje »Utěk do\nEgypta« a obraz »Mezi tulipány«, zakoupený pro gallerii.\nZvláště tento poslední obraz je obdivuhodný. Takové vy-\nstižení jarního slunce, které hraje po zeleni, oblévá měkce\nobrysy rozkošného hollandského děvčete a svítí na bílých\na žlutých tulipánech, to je něco dokonalého, a při tom všechno\npodáno s lehkostí, která je diváku přímo nepochopitelná.\nA obdiv se jen stupňuje u jeho souseda Harrisona. Vysta-\nvuje ctyry obrazy, dvě mariny, jednu večerní náladu a pozdní\nvečer na jezeře, kde se nahý hoch po loďce převáží, všechny\npodivuhodné; divák němě stojí před jeho obrazem, a čím déle\nnaň hledí, tím více cítí jakési tajuplné kouzlo, které nechává jej\núplně zapomenouti, že stojí přece jen před malovaným plátnem,\nne před skutečností. Vše jiné vypadá suše a barvotiskově\nvedle takového mistrovství.\nJeště několik výborných kusů i při letmé prohlídce uhodí\ndo oka. Hned v následujícím sále 4 výtečné krajiny od\nE. Cl au se, plné vzduchu a světla, znamenitý podzimní\nmotiv od Courtense, Bisshop, Israěls. V italském od-\ndělení zajímavý je Segantini, který svou methodou jediný\nz vystavujících pointillistů dělá dobrý dojem.\nDo oddělení ciziny patří také velmi interessantní ukázky\nzařízení pokojů (vystavuje Maison Bing v Paříži); jeden velmi\noriginálně dekorovaný od Besnarda velikými panneaux,\nkrajinářskými to motivy v kresbě i barvě stylisovanými,\na dvěma v barvě skvětymi obrazy. V dalších pokojích vodní\nmotivy mistrně malované od Th au lov a, Cotteta, kresby\nod Jeanniota tvoří s nábytkem a nádobím, zajímavými to\nukázkami moderního uměleckého průmyslu od Bigota v Pa-\nříži, celek velmi harmonický.\nVelká exposice Meuni er a, belgického »Milleta dělníků,«\nvykazuje hlavně ve skulpturách věci opravdu hodné tak\nčestného názvu.\nChloubou anglického a skotského oddělení, z cizích po-\nsledního, jsou krajiny skotské školy (Paterson), »sv. Jiří«\nod Walter a Cranea, dobrý námořnický genre od La"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "531 / 532", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.26", "debut_caractere": 164, "fin_caractere_exclue": 4316, "texte": "Thangue, neobyčejně měkce malované růže a narcissy od\nStuart Park a a skulptury od Framptona.\nSály domácí nestojí ovšem na výši ciziny, která posílá\nvždy jen výběr nejlepších věcí, ale i tam je celková úroveň\n(pro nás nezvyklé) neobyčejně vysoká. Kýčů tam neuvidíme\nmnoho.\nZnamenité interieury vystavuje Kuehl, dvě pěkné ve-\nčerní nálady Strobentz; ze slavných jmen Klinger ne-\nsympaticky malovanýaakt »Pramen«, Stuck »Svědomí«, ze\nstarších Lenbach, Leibl ani Bocklin až na zajímavé\ndámské portrét machou od ostatních věcí jeho zcela se lišící\nvystavenými pracemi nesplňují napjaté očekávání. Uhde\nmá 3 obrazy z Kristova cyklu (»Kázání na jezeře«), Lieber-\nmann, Menze 1, Skarbina, Dettmann, Hofmann,\nTrubner věci své pověsti přiměřené.\nTaké Rakousko má v tomto oddělení svůj sál, který však\ndrží trochu na nohou jen několik mrtvých mistrů: Muller,\nPettenkofen, Matějko a sochař Tilgner se dvěma\nvelmi charakteristickými portréty.\nZ Cechů vystavuje jedin}? Schwaiger starý, výborný\nakvarel »Rybrcoul«.\nV posledních sálech vyniká Kalckreuthův už ze Se-\ncesse známý obraz »Stáří«, a hlásí se k slovu mladá škola\nz Worpswede, německého Barbisonu.\nVe skulpturách pozoruhodné věci vystavuje Frémiet,\n{člověk z kamenné periody), Lambeaux z Brusselu (ob-\nrovská sousoší zápasníků a opilých bacchantek), Rivier,\nRodin; K h n o pf f, známý symbolista, který vystavuje ně-\nkolik nepochopitelných pastelů, má zde pěknou dívčí bystu\nz kolorovaného mramoru.\nCharpentiera, nádobí, skřínky na psaní a t. p., ozdo-\nbené rozkošnými, nad obyčej měkce modelovanými reliefy.\nVelmi dobrým dojmem působila na nás ta výstava, ale když\nse utišilo první nadšení, mnohá paralella s pražskými poměry\na mnohá trpká reflexe se vnucovaly naší mysli. S trochou\nzávisti pozorovali jsme to elegantní uspořádání, obrazy\nv jedné, nejvýše ve dvou řadách, aranžované tak, že jeden\ndruhému neškodí a nezabíjí, to tlumené světlo, které tak vý-\nborně nechá vyniknouti intencím autorů Au nás?\nVzpomeňme si: sály přecpané, obrazy u stropu, půl dne\nslunce praží na jednu, půl dne na druhou stěnu a ničí effekt\nřady výborných věcí pro rozptýlené světlo vypočtěných\na pomoc by byla tak snadná: jen všude u stropu bílé zá-\nvěsy, a proti přeplnění jen vzíti tak přísné měřítko při při-\njímání jako v Drážďanech, a hned by z 1200 čísel zbyla jen\ntřetina, a ta by si hravě našla místo.\nA když jsme tak prohlíželi cedulky: »zakoupeno pro\ngalerii, zakoupeno pro slosování« a viděli, že koupeny samé\nvskutku dobré věci, ani jeden kýč: jak nevzpomenout na to,\njak se u nás děje v té věci!\nS nesmyslnou »rovnoprávností« koupí se vždy na jednu\nvěc českou jedna německá třeba sebe slabší, pro galerii ku-\npují se věci á la Max-Ehrlerová, ačkoli tam řada jiných\nčeských a lepších lidí, zvláště mladších schází (a co je za-\nstoupeno, ku př. Marold, to darovalo ještě ministerstvo).\nA z cizích mistrů? Máme v galerii strašného »Orfea a Euri-\ndiku«, ale svého času E. Clause, téhož Clause, kterého kou-\npila brzo potom gallerie v Berlíně a letos jinou práci gallerie\nDrážďanská, toho koupiti se krasoumná jednota neodhodlala.\nA rovněž vystavovali v posledních letech u nás ze známých\njmen Carolus Duran, J. P. Laurens, Lavery, Shannon, Thaulow,\nSkarbina, Dettmann, Keller, Hofmann a jiní, ale do gallerie\nse nedostali, tam bylo místo jen pro několik více než ob-\nskurních německých mistrů. Kdo as nese vinu na tom, že\nse i ta malá summa, kterou společnost vlasteneckých přátel\numění na koupě věnuje, takovým způsobem vyplýtvá?\nAle v tom nevězí celá vina. Jinde existují vlastenecké\nspolky a nadace, ze kterých se obrazy (n. b. dobré obrazy)\npro gallerii kupují, a od umělců objednávají, jinde objednává\ni sám stát, ale u nás z celé spousty vlasteneckých korporací\na neméně vlasteneckých jednotlivců nevěnuje (až na vzácné,\nnesmírně vzácné výjimky) nikdo na umění groše. Na umělci\nse žádá v zájmu českého umění nesmírná, nemožná obětavost,\nale vzájemnou povinnost tomu umělci aspoň existenci opa-\ntřiti, tu u nás nikdo necítí.\nNež na té hořkosti, kterou jsme si my požitek otravovali,\nnení věru vina drážďanská výstava; ta poskytne požitků\ndosti, aby se mohl výlet do Drážďan letos s dobrým svě-\ndomím odporučiti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c030", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "531 / 532", "page_fin": "531 / 532", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.13", "titre_corps": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "531 / 532", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.26", "debut_caractere": 4318, "fin_caractere_exclue": 5811, "texte": "SOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nVýbor pro uspořádání výstavy architektury\na inženýrství r. 1898 v Praze, vypisuje konkurs na plakát,\nkterý jednoduchým a rázovitým způsobem má vystihnouti\núčel výstavy. Velikost bez obmezení formátu stanoví se\nmaximálně na 1 m2, barevné skizzy buďtež provedeny nejméně\nv poloviční velikosti. Ceny za skizzy: I. cena 400 korun,\n11. cena 200 korun; poctěné zůstanou majetkem výboru. Pro-\nvádění bude zvlášť honorováno dle dohodnutí. Lhůta do\n15. září t. r. Do poroty dožádáni jsou pp. Hynais, Pirner,\nŽeníšek, arch. Koula a Roštlapil. Dodatečně bylo nám sdě-\nleno, že nápis výstavy po případě nemusí být umístěn ve\npředepsané ploše, nýbrž může být přidán nahoře.\nZemský výbor král. českého vypisuje veřejnou\nsoutěž na podání skizz soch hrabat Kašpara Štern-\nberka a Jindřicha Clam Martinice pro Pantheon budovy mu-\nsejní. Sochy provedeny býti mají v bronzu ve velikosti 2 m.\nbez plinthy. Skizzy provedené přesně v J/6 dodány buďtež\ndo 31. prosince 1897 do 12. hodin v poledne podacímu pro-\ntokolu zemského výboru společně s ofertou, obsahující cenu\nmodelu v sádře odlitého ve velikosti přirozené, cenu druhého\nsádrového odlitku, jakož i lhůtu potřebnou ku provedení\nmodelu. Konkurovati mohou umělci v království rození. Ceny\nvypisují se na každou ze skizz jedna prvá 300 zl. a jedna\ndruhá 150 zl. Porota sestává z předsedy: Jiřího knížete Lob-\nkovicze, zástupce zemského výboru posl. Karla Adámka,\ndále z umělců arch. J. Kouly a P. Schulze, soch. J. V. Mysl-\nbeka a Ant. Poppa."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c031", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.14", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 664, "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme. Rukopisů nevracíme. Zásylek\nnedostatečně frankovaných nepřijímáme.\nJan Zv. Oš. Jindř. M. Neuveřejníme. SI. E. V. K.\nDíky. J. L. (Studánka.) Bude otištěno. Poděbrady:\nDíky. Přijde však patrně až v příštím ročníku. Hic. Díky.\nBude otištěno co nejdříve. Gntli. Neuveřejníme, ale po-\nkračujte. Bed. Ch. Vaše verše trpí chorobou většiny\nbásní, redakci zasýlaných: nepřirozeným traktováním citu.\nŘádky různé délky, bez rýmů, bez rythmu, bez obsahu, pře-\nplněné jen nejhledanějšími obrazy křiklavých, pokud možno\ncynických barev, nejsou ještě moderní básní. Fr. Rániš.\nCit upřímný, ale forma slabá a teprve tou stává Se cit\numěním."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c032", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.15", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.28", "debut_caractere": 666, "fin_caractere_exclue": 4142, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nZ nakladateltví Grossmanna a Svobody v Praze:\nViktor Dyk: A porta inferi. Cena 60 kr. Málo který\nmladý básník zejména v letech posledních podal nám\nve své prvé knize verše tak cenné, jako Viktor Dyk. Bylo\nby na snadě říci, že jeho sbírka procítěných a umělecky na\nmnoze hotových prací v záplavě básnických pokusů poslední\ndoby nás překvapila; ale není tomu tak, nepřekvapila, neboť\nvěděli jsme. o V. Dykovi, že on konečně opět jednou jest\nsilným a svérázným talentem básnickým, a těšíme se na\ndruhou jeho knihu, kde tyto vlastnosti zajisté teprve vysvitnou,\nkde odhodí ještě těch několik, při první knize nezbytných\ncizích stop. Téměř každá z básní v knize Dykově obsažených\njest radostným důkazem, že přichází kdosi nový, silnější\na svých nových cílů jistější než jeho předchůdci. Upozorňu-\njeme vřele na knihu tu, ladné úpravy, kterou mladá nakla-\ndatelská firma šťastně zahájila svou činnost.\nZ nakladatelství J. Otty v Praze:\nJ. S. Turgeněv: Novina. Asja. (Ruská knihovna sv.\nXXVI. Cena 1 zl. 30 kr.). Plno překladů dobrých prací kyne\nnám ze všech stran. Při tom zapomněli jsme trochu na zá-\nslužný podnik Ruské knihovny, která přináší překlady po-\nměrně levné a dobré, což bohužel o překladech\nz jiných jazyků nelze ěasto říci. Svazek XXVI. Ruské kni-\nhovny vrací nás opět ku četbě Turgeněva a myslím, že\nmálo který spisovatel tak mile znovu a znovu nás vábí ku\nctění, jako Turgeněv. Vychováni moderní četbou, dovedeme\nteprve nyní oce niti jeho dobré stránky, jimiž vítězně se staví\npo bok ruským velikánům literárním.\nAd. Heyduk. Nové cikánské melodie. (Cena 50 kr.)\nAd. Heyduk. Ptačí motivy. (Cyklus I.11., cena 54 kr.,\ncyklus 111. IV., cena 42 kr.)\nV cizině zejména v Německu byli poslední dobou\ns jásotem jako proroci nové, svěží poesie pozdraveni básníci,\nkteří po úpadkových básních moderních,, přesycených ner-\nvosou, zasáhli opět přirozeným slovem v struny svých citů.\nIv našich listech trochu ohlasu německých kritik\na naše literární mládež, horujíc o nově objevených hvězdách,\nzapomněla skorém, jakým velikánem proti těmto byl na př.\nnáš Neruda či třeba Boh. Jelínek a jiní. Četba básní Heydu-\nkových jest zajisté velmi poučnou pro ocenění toho, nač za-\npomínáme doma, obdivujíce se témuž v cizině. Sladce zvo-\nnivý tok veršů Heydukových usnadní snad cestu pro pocho-\npení doby jeho tvoření a třebas báseň jeho neuspokojí duši\nmoderní přec srdce upřímné často před ní zvolá: mea culpa!\nv\nČasopis společnosti přátel starožitností českých\nv Praze. Red. Jan Soukup. Ročník IV. Nákladem spo-\nlečnosti. Vychází čtyřikrát ročně a zasýlá se členům spo-\nlečnosti zdarma. Obsahuje řadu cenných článků a vhodných\nkreseb. Doporučujeme.\nSlánský obzor. Ročenka musejního spolku ve Slaném.\nRed. Ant. Ctibor. Ročník V. Cena 60 kr. Pečlivě sestavená\npublikace, pro kulturní dějiny města cenná a důležitá. Všecka\nčeská města měla by vydávati ročně knihy-dle tohoto pří-\nkladu, který jest spisem nepoměrně cennějším, než živořící\nlisty krajinské.\nNaše Morava. List věnovaný veřejným otázkám. Vychází\nv Brně, dvakrát měsíčně. Red. Jaroši. Tůma. Roční předplatné\n4 zl. List formou zevnější podoben vinohradskému »Času«.\nObsah bohatý a zajímavý. Na první pohled nejnápadněj-\nšími jsou články, jimiž prakticky v život uváděn »zjedno-\ndušený časopis «. »Naše Morava« dle prvních čísel za-\nslouží hojného rozšíření i mimo Moravu.\nČeské Granáty. Illustrovaný časopis prostonárodní. Vy-\nchází v Praze dvakrát měsíčně, předplatné 4 zl. Red. Frant.\nGobl-Kopidlanský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-09-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-09_01#c033", "volume": "bmtnaan_1897-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.2.16", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.28", "debut_caractere": 4144, "fin_caractere_exclue": 4666, "texte": "Nákladem a péčí spolku »MANES« vyšly:\nMikuláš Aleš.\nDíl I. Práce předměterp historie se dotýkající.\nDíl 11. Pokračování dílu 1., různé illustrace a práce\ndekorační.\nDíl 111. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zk Původní plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v původní vazbě 8 zl.\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMĚRŮ« obdrží\nListy z Palety\n(vydané roku 1894)\nza sníženou cenu oO kr. Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směrů« nebo\npokladník spolku J. Stene v Praze 11., Plavecká ulice čís. 13."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.1", "texte": "ILLUSTRACE:\nJos. Mánes: Růže. — Kytice. — Ja-\nhody. — Diplom. .— Prádólko lou-\ntek. — Donauworth. — Nádvoří\nhradu v Norimberce. — Pohanská\nvěž v Norimberce. — Závěrní linka.\nM. Aleš: Sv. tři králové.\nFr. Kaván : Z jara.\nIv. L. Klusáček: Vinařství. — Zahrad-\nnictví.\nM. Pirner: Studie.\nJul. Sobotka: Závěrní linka.\n\nOBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nB. K. Mádl: Z notic Jos. Mánesa.\nLothar Suchý: Portrait. — Fantasie\nsmutné, bezhvězdná noci. — Semper\nidem.\nVáclav Maria Schwab: Novými prou-\ndy. Studie k románu.\nKronika. — Zprávy umělecké. — Vý-\nstavy. — Soutěže umělecké.\n\nr v r\nZARI.\nROČNÍK I.\nSEŠIT 11.\nMĚSÍČNÍK UMĚLECKÝ=VYBÍVJÍ SPÍLEK MM ES*.\n% . - V Is O"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.2", "texte": "VOLNÉ SMĚRY vycházejí poslední pátek v každém měsíci o 3 arších. Roční předplatné obnáší 6 zl.,\npoštou 6 zl. 40 kr., pňlletní 3 zl., poštou 3 zl. 20 kr., Jednotlivé sešity prodávají se po 60 kr.\nPéčí a nákladem spolku »Manes«. Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda,\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. 8 11.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Karel Mašek, Praha-I. Rudolfovo nábřeží čís. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "485 / 486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nZNOTIC JOS. MANESA.\nPODÁVÁ K. B. MÁDL.\n\nMám ve svém majetku dvě knížečky, nevzhledné, na pohled\nnepatrné, trochu rozviklané. Mnoho listů v nich je prázdných,\nněkolik je vytrháno. Na ostatních zbylých střídá se zběžné, někdy stěží čitelné, ba neroz-\nluštitelné písmo, psané nejrůznějšími směry, s chvatnými náčrtky, neurovnanými, často\npřerušenými a neúplnými. Mnohé z nich na první pohled pouhé beztvárné čmáranice. A přece jsou\nmi obě knížečky milé a cenné a každý to pochopí hned, dodám-li, že všechno, co na sezloutlých\njiž stránkách tužkou je črtáno, pochází z ruky Josefa Manesa.\nVíce nežli čtvrt století trouchniví jeho tělo v zemi olšanských hřbitovů: tak dlouho již tomu,\nco přervána, násilně a kruté, jeho dráha, tak dlouho jiz a piece, kdykoliv zpomeneme si toho\nmistra, rozteskní se duše, jakoby teprve včera došla zvěst o jeho smrti. Teď všichni víme čím\nnám byl, co značí jeho zjev v českém umění našeho věku a mnozí také vědí, že náleží Mánes\nk mistrům, jejichž váha leží také v dílech, kterých nevykonal. Není mnoho tech, jez úplná, celistvá\na zaokrouhlená vyslal do světa. A také mezi nimi je jeste řada takových, jimž na očích vidíme,\nže je vydal pro chléb vezdejší. Proto více nežli u kohokoli, u J. Manesa je třeba sbírati, kde\nkterý ještě lístek jeho rukou načrtaný a probírati se ve stávajících kolekcích jeho kreseb.\nNic nemá většího půvabu, než stopovati velikého umělce v jeho intimitě. Ne pro pouhou\nzvědavost, ale prostě, že v oněch jeho stopách, jím skrývaných a jiným tajených hnutí tvořivé\na kontemplativní mysle nalézáme nejednou klíc a ukazatele k jeho zámyslům a vykonaným\ndílům. Proces uměleckého tvoření je složitý, to víme dobře, a jeho výsledek není\njediný a zběžný pohled je s to odhadnouti. Nejednou ocenění, správné ocenění díla vyžádá si\npráci, jejíž kvantita není o nic menší, nežli kterou tvůrce byl na jeho vyvedení byl vynaložil.\nMenší z obou knížek je mi milejší a je také\ncennější, je intimnější a význačnější nežli druhá.\nHned první stránky zaujmou, neboť patří k Ruko-\npisu. Drobounké postavy žen jsou tu načrtány\na v jejich stále měnivé pose, v jejich měnivé\nvýraznosti prozrazuje Mánes, kterak hledal a zá-\npasil. Jeho první biograf Ed. Herold vy-\npravuje, že Mánes svoje náčrty, ilustrace stále\nmnožil, dlouho neuspokojen a na konečné formě\nneustálen. Zde jsou stopy této mučivé práce. Jak\nv jeho hlavě se rodily a rojily, ve chvatných\nzáblescích před jeho vnitřním zrakem kvapící,\nzaznamenává je tužkou na papír. A jsou to ideje\nprávě pro ony písně, jež nikdy k definitivnímu\nvydání nedospěly, myšlénky ilustrační k Ruži,\nKytici a Jahodám. Šimáčkovo vydání Ruko-\npisu obsahuje jen ku prvním dvěma větší pérové\na tušové náčrty: Jahody vyšly tam na prázdno."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "487 / 488", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nRŮŽE.\n\nv\nCtyrykráte hledá J. Mánes na první stránce\nknížky výraz bolu, tužby, ždání, pro vzdech\ndívčin k Růži. Tu sedí, tělo bez vlády a vůle,\nvšechna se rozplývajíc teskným žalem, hlavu\nk rameni, neb o stěnu opřenou, paže skleslé.\nJe v sebe shroucená a fysicky sebou nevládne.\nRovněž čtyřikráte pokouší se o Kytici. Nahá\na půvabná dívka vystupuje z jasných vln potoka,\nz nichž kytici vynáší; nebo sedí na břehu po-\ntoka, pohlížejíc na květy a měkký stín zelených\nkřovin klade se jak průsvitný závoj na její\nvnadyplné tělo; nebo zase stojí v té půvabné\nvlnité pose, jakou Mánes miloval a hovoří oči-\nvidně ku hrstce květů, kterou v ruce drží.\nO stránku dále jeden, dva, jedenáct náčrtků\nk dívčici Jahod:\nZadříeše si ostré trníe v bělitkú nožicu.\nKlečí, sedí, polo kleče, polo sedě obrací trup\ni hlavu k raněnému místu, snaží se pozorně trn\nz bosé paty odstraniti. Mnohé ty postavy jsou\nnahé, na jiných šat sotva několika čarami na-\nznačen. Nešlo tu ještě mistru o konečný obraz.\nCo hledá, po čem vnitřní zrak jeho pátrá, je\nposa, plastická, výrazná, pěkná ve své složitosti\nlinií a tvarů. A také ji nalezl. Jednu z těch dro-\nbounkých, miniaturních postav obrysnul ová-\nlovou čarou a připsal k ní slovo vlastní spo-\nkojenosti. Ale k dalšímu vykrystalení ani tu\nnepřišlo.\nMotivy Růže a K y ti c e přešly v další, větší\na provedenější peřové a tušové kresby. Z Kytice,\nz oné stojící postavy dívčí na zeleném pozadí\nstromů a křoví v mé knížečce, zmizel jen později\nonen trochu teskně melancholický výraz, který\ncelou posou prochází. Veselejší, laškovnější ton\nv\nzvučí v náčrtu Simáčkova vydání. Dívka nad\nRůží žalostnící podržuje zde stejný motiv posy\nabandonnée, jen že je v profilu tak usazená, že\njí ani do tváře, slzami zvlhlé, nevidět. Rusalka\nz Jahod, vtom pěkném skladu linií a podajně\n\nKYTICE."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nměkkém ohybu nahého těla, utkvěla jen na letmé\nté skice, načrtané na rychlo snad někde jen na\nkavárním stolku.\nA ještě dále pokračují myšlénky k Ruko-\npisu. Tu svalnatý muž zvedá štít vysoko nad\nhlavou a ve svislé pravici třímá mlat k ráně\npohotově, jinde leží\nLuděk na znak pova-\nlen pod štítem, který\ntěžká zbraň Zábojova\nrozpoltila . . .\nJ. Mánes byl ro-\nmantik, pravda, jeho\nmysl byla plná vidin,\nsvětců, heroů, rytířů,\nrusalek, amoretů. Ma\nnesovo umění v nej-\nvlastnější své podstatě\nnese se velkým, lapi-\ndárním, dekorativním\nstylem. Ale obojí má\nsvé kořeny ve skuteč-\nnosti. Příroda, svět ko-\nlem umělce jest jeho\nživnou půdou a v tom\nleží jeho síla, přesvěd-\nčivost a důraznost jeho\ndíla, že jsou to zjevy\nskutečného života,\nzjevy, jejichž žilami\nprobíhá vřelá krev,\njejichž tepna bije, oči\nsvítí a líce se rdí,\nkteré, prošedše tvoři-\nvou výhni umělcova\nducha, objevují se pak\nv nové, ušlechtilé kráse a povznesené život-\nnosti.\nObě náčrtkové knížky ilustrují také tuto vý-\nznamnou stránku Manesova umění, dokládají,\nže ruch skutečného, proudícího života se ho do-\ntýkal, že naň pohlížel láskyplným okem malíře,\nkterý jej pochopuje, téměř laská, který se hrouží\nv jeho intimitu, v jeho pitoreskní půvab. Notiční\nknížka jej provází všude a obsahuje sledy těchto\nzevních i vnitřních dojmů.\nZ večera kráčí Mánes procházkou po břehu\nVltavském. Slunce právě zmizelo, zapadlo někde\nza vrchy, tvary kraje jsou pouhé barvy a tony.\nŽluť nebe při obzoru přechází ve výši ve fialový\ntransparentní nádech, který se odráží v široké\ntřpytivé hladině řeky, v jejímž středu tmavá,\noparná silhueta loďky s houfcem lidí tiše se\nku předu vesly táhne a šine. Daleký hřeben\nchlumů v pozadí le-\nmuje břeh, a jejich\ntmavý, teplý, šeděrů-\nžový ton končí dole\npři ztemnělém okraji\nvody a houštině ji le-\nmujících stromů ve\nhluboké a teplé šedo-\nzelené barvě. S pravé\nstrany vystupuje strmě\na příkře skala velmi\nhlubokého a teplého\ntonu. Letmo načrtává\nsi Mánes sytý obraz\nkraje zalitého tajem-\nným šerem padajícího\nvečera a chvatně po-\nznamenává si slovy,\nne barvy, ale jakost\na intensitu tonů, v ja-\nkých se ztápí voda,\nstromoví, hory a skály.\nBarevný a světelný\nefekt jest dominující\ndojem, kterým tento\nztichlý kraj na oko,\nmysl a duši umělcovu\npůsobí, který je mu\ntak cenný, že si jej\nmocí otiskuje v pa-\nměť a upevňuje několika rysy a slovy na\npapír.\nO chvíli před tím patrně zabavoval jej zjev\njiný, plastičtější. Na stránce předchozí nahý pře-\nvozník pošinuje tyčí ke hloubce řeky svoji loďku,\nna jejímž okraji, nohy do vody, sedí nahá žena,\nchystajíc pohroužiti se do chladivých vln.\nJindy potuluje se umělec mezi domky kraj\nměsta nebo v zapadlé ulici a hravé děcko za-\nstavuje jeho krok. Co viděl, rychle tužkou čmárá\ndo knížky: »Prádlo loutek dobré hospodyňky.«\nTu stojí drobná postavička, ruce v boku. V míse\n\nJAHODY."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvymáchala prádlo své lout-\nky, která bez šatu leží u je-\njích nohou, a rozvěsila je\nna šňůře k usušení, jak u\nv\nvelkých pradlen vídá. Ze to\nje obrázek viděný, ve sku-\ntečnosti nalezený, dotvrzuje\npoznámka Manesova, do-\nplňující nejasnost a neúpl-\nnost kresby: »provázek je\nna jednom konci upevněn\nna klice dveří« . . .\nV jiné chvíli kmitne se\nmu hlavou obraz, vlastně\njen idea hotového obrazu.\nNekreslí ji, jenom slovy no-\ntuje v krátkých větách do\nknížky :\n»Koupající se chlapci a\nděvčata v stáří od 1 do 15\nroků.\n»Též matky na břehu\nděti myjící.« »Též závody selských hochů,\nujíždějících od brodu, ponejvíce na hnědácích;\ns těchto řine se voda. První z nich vyhazují\nprach i zem. Jak jsem to u Pardubic viděl. —-\nTéž jako stafáž děvečka vedoucí krávu, která\nse jiti vzpírá. Též skot.« »AJne jako pocest-\nného, který se zastavil.«\nVelké, historické, alegorické komposice Má-\nnesovy utlačily paměť jeho drobných genrů.\nNeprávem. Jsou to arci jen po většině drobné\nobrázky intimní\nscény dvou, tří\nosob, často v ro-\nkokovém kroji a\nv osvětlení ro-\nmantického ve-\nčera, ale plny pů-\nvabu jemnodeché\na hlavně jemno-\ncitné poesie, pro-\nsté vší anekdo-\ntické příchuti, ži-\nvotné a malebné\ntoliko. Je to pole,\nna němž se Josef\nAlan es loktem do-\ntýká svého bratra Quidona,\njehož roztomilé, životní prav-\ndou prosycené a malebným\npůvabem obestřené genry,\ndodnes zůstaly bez náleži-\ntého ocenění. Až se jim ho\ndostane, pozná se, že Quido\nv\nbyl umělec, který v Cechách\nse mohl a měl státi vůdcem\nrealistického genru, jako se\nstal Josef vzorem ušlechti-\nlého stylu.\nZde jsou dva, tři náčrty,\nmálem hotové obrazy tuž-\nkou: První jitro vniká do\npanenské ložnice. V ne-\ntknuté cudnosti sedí dívčina\nna pelesti a pohlížejíc do\nzrcadla stranou visícího,\nsplítá dlouhý, hojný svůj\nvlas v úpravné rulíky.\nDáma v módních šatech\nsedí celá zabořená v široké lenošce. Je pohroužena\ndo čtení. Ze změti čar letmo sem tam se křižují-\ncích nevyniká dosti podrobností, přece však možno\nv ní vytušit okolí tichého budoaru let padesátých.\nPak tu sedí jiná, dívka či žena, nohy pod vy-\ndmutou krinolinou zkřížené, hlavu k prsoum\nskloněnou a za křeslem stojí komorná, jejím\núčesem zaměstnaná.\nA zase se střídají slovy zachycené ideje\nobrazů a cyklů. Zde některé z nich:\n»Tři Grácie\nsypou květy na\nmladého Rafaela\nnebo na mladého\nmalíře. Pod obla-\nkem, na němž\nony sedí, atelier\n(jen vrchol pod-\nstavce, aby bylo\nnaznačeno mí-\nsto; jakoby se\nv atelieru chtěly\nzjeviti).« A k to-\nmu poznámka :\n» Grácie z náčrtku\nku /> V ě ž id 1 u ž-\n\nDIPLOM.\n\nPRÁDÉLKO LOUTEK."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nDONAUWÖRTH.\n\nNÁDVOŘÍ HRADU V NORIMBERCE.\n\nníků«, tedy z oné\ntušové romanti-\ncké kresby v Ru-\ndolfinu, kde mla-\ndý umělec, nežli\ndo žaláře vstoupí,\ns Gráciemi se\nloučí.\nv\nČetné jsou po-\nznámky o Roč-\nních počasích.\nJednou si je Má-\nnes představuje\njako děti v krá-\nlovských plá-\nštích, se žezly\nv rukou; podru-\nhé jako poletující nahé\nděti nad příslušnými\nscénami dorostlých.\nPak zase jako skupiny\nstarců, lidí zralého vě-\nku, jinochů, děvčat a\ndětí. Bez těchto drob-\nných postaviček zřídka\nse J. Mánes při svých\nalegoriích obejde. Vša-\ndy se zjevují, všady\nvnášejí světlo a radost\ndo vážných a patheti-\nckých komposic, často\npřebohatých různými\nmyšlénkovými vztahy. Tak na jedné stránce knížky\nnásledující záznam:\n»Titulní list alba.«\n»Uprostřed Uměny (dětské postavy). V předu\nstojí herold Uměn troubící (jako vyzvání k uměl-\ncům). Několik Uměn v pozadí, snad se rvoucí.\nKolem v ornamentu umělci různých krajů i oborů\nchudí bohatí - pietisté - zátiší na-\nslouchající hrdí z map svých se radující.\nNa zemi naznačit Uměny, vztyčující milník (směr)\na jak se při tom do sporů dostávají a spolu se\npotýkají. Na milníku stojí psáno: »Cesta ku\npravému a správnému umění.«\n*\nModrá, oválová vigneta na vnitřní straně\njasně zelené desky druhé knížky nese jméno\nfirmy, kde J. Mánes tuto byl koupil: C. Doll\nv Mnichově.\nMladý umělec chystá se na cesty; odchází\nz Mnichova do rodné vlasti (r. 1848), ale ne\npřímou čarou. Chce navštíviti několik měst,\nshlédnouti jejich památky. Ovšem že památky\nstředověku. Tenkráte, v plném proudu historické\nromantiky, zabavují jej Petrarka, postavy A.\nDůrera, Lukase van Ley den, výjevy z jejich\nživota, episody, anekdoty, které vtěluje v obrazy.\nChystá se na cestu domů, ale zároveň na cestu\nstudijní. Na rubu desky poznamenává si řadu\nutensilií, kterými třeba se mu vyzbrojiti: krabici\ns barvami vodními, papír k prokreslování, vosk\nk jeho připevnění a pod. Na druhé desce řadu\nrůzných jmen, očividně osob, na něž byl mnichov-\nskými přátely odporu-\nčen, aneb se s nimi na\nsvé potulce setkal. Tře-\nba že mladý Mánes\nkreslí kde právě na-\nzdařbůh knížku roze-\nvřel, třeba že náčrty\nnejsou v pořadí ce-\nstovním za sebou, pře-\nce je možno vyznačiti\nhlavní body cesty, jak\nza sebou následovaly.\nZ Mnichova na se-\nverozápad do Augs-\nburku. Dvě studijní\nskicy dosvědčují jeho\npobyt v tomto říšském městě: disposice a dva\ndetaily románských bronzových dveří dómu a tři\nkrojové náčrty z některého obrazu staroně-\nmecké ško-\nly v obra-\nzárně. Z\nAugsburku\ndo Donau-\nwórthu. A\nhned při\nvstupu do\nměsta se\nzastavuje u\nbrány, kde\njej upoutá-\n\nPOHANSKÁ VĚŽ V NORIMBERCE."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.8", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nvá malebné seskupení a sdružení domků, jimž\nvysoká, hmotná věž branná se schodovitými\nštíty vévodí. Zdá se, že asi nejdéle se Mánes\nzdržel v Norimberce. Pochopitelno. Do dnes\npůsobí na cestovatele sebe prostšího město\nnad Pegnicí svojí středověkou malebností, svým\nromantickým půvabem, svým zkamenělým obra-\nzem dávné síly životní. V letech čtyřicátých,\nv plném záchvatu romantiky, musel býti dojem\nna mladého umělce ještě mocnější. Nádvoří\nzámku, zvedajícího se nad starobylou změtí\nvysokých a nízkých staveb města, sjeho okrou-\nhlou věží a pětibokým Lugiuslandem naěrtal\nsi Mánes ve dvou obrazcích do knížky. Pak\nprochází se městem, vstupuje do kostela sv.\nSebalda, kde kreslí ornamentem bohatý vlys\nobloučkový, sloupkové empory uvnitř a j. Vchází\ndo domů soukromých a v Tucherově kreslí velká\ngotická kamna v celé disposici a některých de-\ntailech.\nCesta jeho jde dále na sever, Bamberkem,\nkde v dómu jej zajímá v arkadách zazděný ná-\nhrobek tak, že si všechny jeho profily kreslí\na polychromní podrobnosti k jeho náčrtu při-\npisuje. Odtud do Chebu, kde na jednu stránku\nv obrysu načrtnul si »Wokno toho Pokoje,\nv kterem byli poručnitzi Waldsteina zabyly —«\nčtyrsloupkové románské okno falce Bedřicha\nBarbarossy.\nKus archeologa vězí tedy v mladém malíři.\nArchitektonické formy, historické kroje, středo-\nvěké sochy madon, stará zbroj, vše se mu zdá\nbýti potřebným pro jeho budoucí obrazy. Ještě\njest v zajetí mnichovských ro-\nmantiků. Ale pojednou mezi\nantikvitami v obrysech na-\nčrtnutý obrázek: Mladá matka\ns dětmi v širokém výklenku\nkolečkového okna. Ovšem po-\nstřehneme v kroji nadité rukávce a také úprava\nvlasustojíeího chlapce prozrazuje, že Mánes pře-\nnáší rodinný tento výjev do šestnáctého věku.\nNemohlo být jinak v tomto okolí.\nTyto kresby mají jinou fakturu nežli náčrty\nprvní knížky. Listy této pokrývá obratná a lehká\nruka, měkké jsou linie, měkké stíny, prohýb čar\na jejich mluva mají již plnou zralost a mistra\nvyspělost, který tři, čtyry leta před tím na své\ncestě kreslil pevně sice, ale poměrně dosti těžce\na tvrdě i tenkráte, kdy jako při obrázku matky\ns dětmi, nešlo právě o archeologickou přesnost\na správnost.\n*\nObsah obou knížek není vyčerpán, jen na-\nznačen. Připojené reprodukce doplňují z části\nještě, ale také ne úplně, co tu napsáno. Přece\navšak myslím, stačí to, abychom aspoň na oka-\nmžik nahlédli v duchovní intimitu našeho vel-\nkého mistra, abychom seznali, jak jej co kdy\nzaměstnává, jeho mysl, třeba jen ve chvilkovém\nzablesknutí, zabírá a upoutává. A nejsou to vždy\njen a jen myšlenky malíře. Také co člověk\nušlechtilého ducha, jemuž se všednost a nízkost\nprotiví, vyslovuje se tu Mánes v aforismech.\nJeden zní:\n»Fata morgana připomíná nápodobující\numělce, kteří mají tento zjev za vlastní fantasii.\nTa však jest jen zvráceným obrazem cizého pů-\nvodu.«\nDruhý vyznívá ještě ostřeji, jak svištící ocel:\n»Řád. Prodat něco své duše, to nic nebolí\nostatek zbyde pro domácí po-\ntřebu.«\nDvě malé knížky, na po-\nhled nepatrné a co tu přece\nz jejich stránek všechno mluví\n. a vyznívá!\n16. VII. 1897."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPORTRAIT.\nLOTHAR SUCHÝ.\nJL en portrait nádherný! Tvář tvoje bledá,\njíž tichá záře jakás rozlita,\njak fantom snů mých z pozadí se zvedá,\njež šerem těžkým spito do syta.\nJak výhně plamen v polibku by dlouze\ntu s šerem měsíční se noci slil . . .\nó Rembrandt jistě v neurčité touze\nby nad portraitem tím se zamyslil!\nA oko, z něhož vyzvídavě hledí\nsvit jakýs vlhký, teplý, intimní . . .\nó jaká propast mrazivé to šedi,\nv níž rudé západy zřít podzimní.\nO démone, ó světice má bílá,\njá mohu sšílet při myšlénce té,\nže jednou by, »hle, to má matka byla,«\nrty mohly šeptnout mého dítěte!\n\nFANTASIE SMUTNÉ, BEZHVĚZDNÉ NOCI.\nLOTHAR SUCHÝ.\nOpilí, vyžilí fauni\nmé sklepy přepadli\na potměšilí clowni\nmé zámky vykradli.\nJak žebrák v noc jsem vyšel\nz bývalé nádhery\na za sebou plížit se slyšel\nsnů chorých příšery.\nA řekl jsem: Konec! Ba ano!\nvšak nebojím se víc,\nnechci už žádné ráno,\nnechci už nic, už nic!\nNecítit, nemyslit, nežít,\nnetoužit, neblouznit,\nnecítit, nemyslit, nežít,\nba ano, chci konec, chci klid.\nA zřím: mé vzpomínky blednou,\nmyslím, teď hasne i cit ... ?\nA přec, jen ještě jednou\nsmět jitro pozdravit!\nAch jitro ... A ono vzplálo!\nJak děkovat za jeho svit!\nA ku štěstí stačí tak málo . . .\nchci žít, já musím žít!!\n\nSEMPER IDEM.\nLOTHAR SUCHÝ.\n(Mot iv z G. d'A nnun z i a )\nv\nSer, ticho. Z daleka, z daleka,\njen z dálky tajemné tony ....\nči duše jen tuší ty zvony . . . ?\nA klid! A nikde člověka.\nZápad své barvy prohýřil\ntam daleko, daleko, v dáli . . .\nAch . . . náhle se krvavě zapýřil\na reflexy rudé v něm vzplály.\nA vůně, vůně! . . . Ach, již vím,\ntak ve snech mých voněly růže . . . ?\nNe! Nekloft své rety ke rtům mým,\nnetul se ke mně úže!\nTen nervosní náhle, trpký bol:\nMáš ty mé dojmy? Mně mizí\nvšechno co cítíš, co ty zříš kol!\nÓ jediná, drahá ... a cizí!!\n\nNOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\n\nKdo je vinen tím slabým poměrně postupem\notázky ženské? Muži sami chtějí hospodyni, spo-\nřivou spíše, než inteligentní ženu, která by za-\njisté dovedla lépe dostát svému úkolu nežli žena\nbez inteligence. Hovorka je prototypem takových\nmužů. Žena ať je se stará o jeho pohodlí, o jeho\nmlsný žaludek, o jeho límečky, o přišití jeho\nknoflíků, ať je schopnou a dobrou roditelkou a ať\nsi děti odchová ve zdraví podle starého dobrého\npravidla. A tak to jde dále, věk za věkem. Tím"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.10", "texte": "*VOLNÉ SMĚRY«\n\nje muži vyhověno. Ale učinit ze ženy bytost sobě\núplně rovnou, která by měla nejen schopnost\nzaujati místo v srdci, nýbrž i po boku mu-\nžově vždy a všude, po tom netouží. Doma\nse mnohý ženě koří, v kanceláře jí povrhuje,\ndoma se jí dvoří, ve spisech ji neuznává\nza schopnou a vytrvalou v poznávání toho,\nk čemu sám se dopracoval.\nNe, takovou ženu on si nevyhledá, byť by\nměl kráčet sám tím životem jako bludný rytíř.\nProfessor mávl rukou před se, zapuzuje ten\nsmutný ohraz starého mládence, který mu Olga\nzavěsila před oči a sáhl po knize, chtěje pokra-\nČovati v přerušené ráno lektuře. Přečetl několik\nřádek, musil však čisti znovu. Nebyl dosti kliden.\nMezi řádkami mihal se mu brzy obraz Olgy, s těma\nzarosenýma očima, loučící se s domovem,\ns Prahou, brzy zas tvář Anežčina, uzardělá,\nněžná, plná odříkání ... A zase Olga v šeříko-\nvých šatech tak krátkých, s taškou na ruce . . .\nCo z ní bude? Co z ní bude? Pošlou ji\ndo Vídně. Vídeň se svým veselým, pohyblivým\nživotem bude prostředím, v němž její duše, jako\nvosk vnímavá, zachytí jisté to nejméně dobré,\nnejméně prospěšné.\nZnal Vídeň z vlastní zkušenosti a z vypra-\nvování. Kroutil hlavou, zpodobňuje si Olgu, sto-\njící v módním skladě za pultem, fešnou, s ko-\nketním úsměvem, s pokorou v mírně sehnuté\nšiji prodavačky, s nejnovější účesem anglickým,\nviděl její prsty dlouhé, dráždící svou stkvoucí\nbělostí a bál se pohleděti v její oko, v němž\ntušil onen zvláštní lesk děvčat, vidoucích se\nobdivovanými v každou hodinu, v každé době\ndlouhého dne, ztráveného v závodě . . .\nCo z ní bude? Bylo by mu trapno, viděti ji\núslužně roztomilou a povolnou za pultem skladu,\ntak sladce nakloněnou ku každému otřelému\nvtipu, ku každé nehledané pokloně, tak stejně\nuzardělou a nepřirozeně upejpavou . . . Snad si\nlíčí její budoucnost příliš černě napadlo mu\nale kdo ví? Chtěl by přísahat, že mravní názor\njejí se shoduje s většinou dnešního světa, a že\nnebude dosti obrněna vůči bezcenným lichotám\n\nM. ALEŠ.\nSV. TŘI KRÁLOVÉ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nM. PIRNER.\nSTUDIE.\n\njak ostatně sama se přiznala a lačným úsmě-\nvům, že nebude dosti ostražitá, aby rozpoznala vý-\nboj poctivce od výboje lháře a lichometníka . . .\nNebylo v něm více neklidu žárlivosti, cítil\ns ní jen soucit, hluboký soucit. Byl účasten osudů\nté dívky, jako dávný přítel, který by nerad viděl\njejí zkázu . . .\nNezdálo se mu, že by bylo v srdci jeho dosud\nlásky k ní. Tu již pohřbil dávno. Bylo v něm jen\ntoho soucitu více než obvykle a to shledával zcela\npřirozeným vzhledem k jeho dřívější náklonnosti,\ntřeba jen v srdci studenta vypučelé. O tom byl\njiž přesvědčen úplně, že je konec mezi nimi,\nnenalézaje vznětů k ní žádných, ježto nenašel\nporozumění u ní. Uzavřel se vůči smyslnému\nkouzlu, které z ní sálalo, tryskalo, vyšlehovalo . . .\nOdejde, dobře, bude aspoň kliden a\nbude se moci oddati svým myšlén-\nkám . . .\nStaněk natáhl se na pohovce a za-\nvřel oči. A byl by snad usnul, kdyby\nho nebyl vyrušil právě do pokoje vstou-\npivší Hovorka.\n»Aj, ty už spíš? Dnes nesmíš ještě\nspát. Oslavíme zásnuby! Co tomu\nříkáš ?«\n»Gratuluji ti k zasnoubení a přeji,\naby ti bylo ještě volněji v kruhu tvé\nbudoucí rodiny než v mojí společnosti.«\n»Nu a což ty, nebudeš následovat\nmého příkladu?«\n»Nemyslím na to«, mávl rukou Sta-\nněk odmítavě.\n»A kdy se chceš rozhodnout, ne-li\nteď, dokud jsi mlád a ženy touží po\ntobě ?«\n»To je mi k smíchu. Hledám u ženy\nvíce než touhu po lásce a manželství.«\n»To bys musil takovou ženu jít hle-\ndat na měsíc.«\n»Nenajdu-li ji, dobrá, půjdu dál ži-\nvotem sám.«\n»Jak jsem řekl, jsi egoistou, který\nv sobě vidí boha, dokonalost samu a\njinými pohrdá. Proč pohrdat ženou,\nkterá chce obětovat život svůj za dro-\nbet přízně naší.«\n»Nepohrdám jí, vážím si účelu man-\nželství zdárného. Nemysli, že s Tolstojem ne-\nuznávám potřebu manželského sbydlení. Nejsem\nasketou, ale nechci být epikurejcem, nejsem také\nsobcem, žádaje ženě týchž práv, týchž vymože-\nností, která jsou pro mne určena. Jsem individua-\nlistou, budiž, ale žádným dravcem ani lupičem.«\n»Ať tak nebo tak, jsi přec jen utilitaristou.«\n»Každý člověk je v jisté mezi utilitaristou.\nNežádám však těch výhod jen pro sebe, snažím\nse prospěti i jiným. Můj chceš-li egoismus,\nkterý si žádá stejné míry citu a duševního sna-\nžení u žen jako u mužů, dosáhne-li cíle svého,\nspěje k naprostému splynutí, při němž pak láska,\nsympathie obětování se rozumí samo sebou a je\npřirozeným jeho důsledkem. Možno, že život\nnám jednou ukáže kdo byl větším altruistou,"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nty-li se svým nezištným jednáním nebo já se\nsvým individualismem ?«\ndnes rozvádět hádky. Srdce mé vzpírá\nse dnes všem sporům. Chtěl jsem tě pozvat\nk mojí pitce na oslavu našeho zasnoubení\ns Anežkou.«\n»Děkuji ti, jindy snad, dnes jsem však nějak\nnesvůj.«\n»Zůstanu tedy u svých.«\nProfessor toužil vyjít na chvíli ven, aby\ntrochu pookřál. Nechtěje však Hovorku urazit,\nzůstal doma a šel spat. Dlouho však povaloval\nse na loži. Bylo mu nějak nezvykle úzko mezi\ntěmi stěnami pokojíčku, kam doléhaly \\ zdechy\nmilostných tuch a probuzených vášní . . .\nV.\nSvatba Hovorkova brzy se odbyla. Hovorka\npospíchal a nevěsta souhlasila. Výbava byla ušita,\nležela připravena již několik let ve dvou asi\nbednách. Na některých kusech znáti bylo začá-\nteční pokusy vyšívání mladinkých sester, jiné se\nzas vyznamenávaly uměleckým provedením a\nsvědčily o pilné a skutečně zálibné práci.\nSvatba odbyla se tiše, bez hluku a bez širší\núčasti. Odbyla se bez svatební pouti k toužebným\nbřehům Itálie, odbyla se i bez podpisování sva-\ntebních smluv a bez řečí dojemných, po většině\nhloupých, ale za to se neodbyla beze slz, jimiž\nvlhly oči nevěstiny i Olinčiny, která visela dlouho\nna šíji nevěstině, nechtějíc se od ní odtrhnout. . .\nRostla s ní, cítila v ní jakousi oporu přes svou\nresolutní povahu a energickou živost. Od té doby,\nco ji spatřila opřenu o loket muže, vyklíčila ja-\nkási zlá předtucha v její mysli, že nebude již\ntak šťastnou a spokojenou, jakou byla, pokud se\nmohla se vším svěřovat sestře. Od té doby po-\nciťovala jakousi odvadlost v duši, cítila jakousi\nbázeň, ač nevěděla proč a čeho se bojí; k tomu\nměla se loučit s domovem. Půjde, do Vídně. Co\nse dříve natěšila na tu Vídeň., Věděla toho tolik\npovídat o Vídni sestře a těšila.se na ni, jako na\nněco, co nám slibuje rozkoš. A hle! Dnes se\ntoho bojí. Skoro by tam raději ani nejela. Ale\nnení pomoci, musí . . .\nStudovat že má, míní pan Staněk. O jak by\nteď ráda studovala, ale zde, v jeho společnosti\na ve společnosti Anežky. Jí by se svěřila, ó že\nse jí dříve o tom nezmínila! Teď je pozdě již!\nOn jí opovrhuje, řekl jí to nejednou, dal jí to\nnejednou vycítit. On ví dobře, že by to s tím\nstudováním u ní špatně šlo. Studovala by! Ra-\nději by se mu pověsila na krk a dívala by se\nmu do očí. . .\nDnes u nich naposled spí. Zítra se vystěhuje.\nPůjde tedy současně s ní. On do jiného bytu,\nona do Vídně. Proč je tak brzy osud rozvedl,\nsotva je zas seznámiv. On bude pokračovat ve\nsvých studiích, má toho ještě mnoho před sebou\na ona ještě ani nezačla! Ono je to konečně\npravda. Tak se vdávat jako Anežka, jaký to\nvlastně život? Sedět doma a starat se o domá-\ncnost? To-li ženě stačit má? Ona se raději ani\nnevdá. Do kláštera se dát zavřít? To by si také\nrozmyslila. Nic takového ! Půjde do světa a užij e\nsvé mladosti. Do Vídně ! Jaký to bude rozkošný\nživot!\nUnášena třpytnými myšlenkami na veselý\nživot bujného velkoměsta, kreslila si Olga v duchu\ndle vypravování přítelkyň různé obrazy té Vídně;\nkoncerty, divadla, chantanty, plesové síně byly\nprostředím lákavým, v němž slibovala si mnoho,\nco dosud nepoznala, čeho dosud byla vzdálena.\nA což práce? napadlo jí. Nebo o tom byla\ndobře zpravena, že bude musit být v té Vídni\ntaké užitečnou. Maminka říkala, že bude v krámě\nstávat a obsluhovat obecenstvo. Dávala jí rady,\njak se má chovat. Ona ví, co bude dělat. Strýc\nje bezdětný a bohatý, zalichotí se mu, aby ji\npřijal za vlastní a snad se pak vdá.\nBláhové, ale blažící sny pálily jí v mozku,\nuvádějíce krev její žil do varu. Rozčilovalo jí\nto. Hlava a oči jí hořely. Vstala a popošla po\npokoji. Stmívalo se již, matka usnula na pohovce.\nSestra připravovala večeři v kuchyni. Hle,\njak se tu Anežka má! Vaří, vaří, zase vaří. Večer\npřijde muž, navečeří se, poví jí, co je nového\nve městě, pak si sedne, bude kouřit a popíjet,\na ona posadí se jemu naproti s punčochou nebo\ns háčkováním v ruce. Takový život hu!\nOlze počínalo z toho být ošklivo.\nOna takovou nebude, to tak!\nVidouc však sestru u plotny všecku rozpá-\nlenu, zadívala se se soucitem na ni, a přikvapivši\nk ní, nemohla se zdržet, aby nepřitiskla ty do\nčervena rozpálené tváře sestřiny ku svým . . . ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Anežko, jak je ti ?« ptala se soucitně.\n»Dobře, zlato, dobře. A co tys dělala ?«\n»Nic« pohodila hlavou Olga. »Myslila jsem\nzas na Vídeň.«\n»Tak vidíš, zítra tě už ztratíme. Ale to ti\npovídám, ať mi hned píšeš, jak se ti tam vede.«\n»To víš, že budu.«\nv\n»Rekni mi upřímně, holka, těšíš se tam?«\nOlga se chvíli zamyslila, pak řekla však od-\nhodlaně : »Těš í m.«\n»Tam se ti nebude stýskat.«\n»Nebude, snad.«\nA odběhla hned zas na chodbu, nemohouc\nzadržet pláč, tlačící se v oči plnou silou . . .\nChtěla se ještě rozloučit s panem professorem.\nČasně ráno odjede. Příprav}/ na cestu již odbyla.\nDlouho nemohla se dočkat jeho příchodu. Sestra\nbyla u svého muže v zadu v pokoji. Bavili se\ntam čtením. Olga byla tomu ráda, že mohla ode-\njít. Sedla si v kuchyni na lavičku a čekala . . .\nStaněk přišel, otočil klíč ve dveřích.\nPřítmí červnového večera ulehalo na sporý\nnábytek jeho pokoje. Otevřel si okno, aby pokoj\nčerstvým proudem vzduchu provětral.\nDnes tedy naposled. Zítra již bude v ji-\nném bytu.\nVyložil se z okna, aby se ještě naposled za-\nhleděl na zelené stráně. Zdola zněl k němu\nsmích a šepot pozdních passantů. Zpozoroval ně-\nkolik zamilovaných, vedoucích se v úzkém do-\ntyku, ruku v ruce, služky, šťastné ve spole-\nčnosti svých milenců. Ten drzý občas smích a\nbrutální výlevy citů opojených milenců jej zará-\nžely. Hle pomyslil si ti lidé nejsou tak\núzkostliví ve volbě svých družek. Netouží po\njiném než po chvilce opojení. Nic jinak než jako\nta zvěř, samec dychtí po samici, cítě v sobě pře-\nbytek síly plodivé. Ukojení touhy tělesné je cílem\ntakových lidí k tomu stačí jim žena. Jak\nnízko je ceněna! Dojde-li konečně i taková žena\nk tomu poznání, že má býti muži více než otro-\nky ní jeho přemoci ?!\nSmyslnost ženy je jejím neštěstím, její klet-\nbou. ■— A opět zatanula mu na mysli postava\nOlgy v sadech na »Nebozízku«, dýšící smysl-\nností probuzenou, uchvacující, jíž mu suggerovala\npocit zamilovanosti. Cítil opět její přítomnost,\njejí dech, ale bránil se mu . . .\nA když se obrátil stála u něho. Byl překva-\npen . . .\n»Nelekejte se, pane professore, jdu se s vámi\nrozloučit.«\n»Opouštíme tedy spolu domov.«\n»Spolu? Rozcházíme se, a to vás přitom\nnejvíce blaží, viďte ?«\n»Což myslíte, slečno, že jste mi tak protivnou ?\nNerozumíme si prostě.«\n»A neporozumíme si nikdy.«\n»Nikdy víc«, myslil si, vzpomínaje na Poěova\nHavrana.«\nKdyž mlčel, pravila:\n»Přála bych si jen poznat tu, která dojde\nvaší milosti.«\n»Pah!« mávl rukou. »Nedělám si přece žá-\ndných utopií, chci jen, aby žena, která má jít\nse mnou po té pouti životem byla —«\n.»— jako bohyně«, přerušila ho Olga.\n»Ne, slečno, mýlíte se. Ale nesměla by být\ntakovou —«\n» jako jsem já, viďte ?«\n\nM. PIRNER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "507 / 508", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Neřekl jsem to; ale jako je většina dnešních\ndám.«\nA vzav do ruky knihu Prevostovu, již ná-\nhodou měl na stole, ukazoval ji Olze: Nesmí\nbýt takovou na příklad, jako ji líčí spisovatel\nzde.«\n»Půjčte mi knihu, prosím, abych věděla, jakou\nnemám být.«\n» Chcete-li «\n»Přečtu knihu ještě dnes.«\nQ v\n»To nečiňte, Můžete mi knihu poslat. Casu\ndost.«\n»Chci to vědět hned, chci vědět, jak jsem\nhrozná, že mnou opovrhujete.«\n»Vy mi opět nerozumíte. To jsem neřekl.\nProtestuji slavně.«\n»Pošlu vám knihu zítra. Děkuji vám zatím\na přeji vám dobrou noc.«\nPodal jí ruku. Dotkla se lehce ruky jeho a\nopustila pokoj. Takové bylo jich rozloučení . . .\nDruhý den, když se pan professor poroučel,\nopouštěje byt, doručili mu Hovorkovi knihu,\njiž včera Olze zapůjčil v papíře zabalenou . . , .\nTušil, že ji kniha popudila. Otevřevji doma,\nnašel mezi listy dlouhý proužek papíru, na němž\ndrobným písmem Olginým bylo zběžně načrtáno:\n»Pane professore, vy jste k smíchu.«\nSežmolil papír v prstech a zakabonil se. Zlo-\nbil se, zlobil, doufaje, že odhalil v srdci Olině\naspoň jednu strunu lepšího zvuku, jemnějšího\nzáchvěvu, ale takhle poznal, že se mýlil, strašně\nmýlil . . .\nv\nČást druhá.\nI.\nOd té doby, co byla Olga z domova, nena-\nvštívil professor dosud novomanželů.\nDům jejich stal se mu nyní cizím . . .\nHovorka změnil svoje chování, oženiv se.\nMezi svobodné nechodil a do hospůdky, kam\ndříve někdy k večeru u veselé společnosti za-\nsedali, nepřicházel teď nikdy professor. Najav si\npěkný byt na nábřeží Palackého, oblíbil si jej\ntak, že se mu zdál pobyt doma lepším a pro-\nspěšnějším.\nZabral se cele ve své studium oblíbené, maje\nteď, stav se nedávno skutečným učitelem gym-\nnasijním, více klidu a času. Často přerušil čtení\nsvých oblíbených autorů a obracel pozornost\nsvou do vnitř, studuje a probíraje svoje nitro.\nKaždý den věnoval kolik hodin studiu tomu,\nkteré stupňoval a rozšiřoval. Otázka ženská byla\novšem jako vždy zamilovaným jeho předmětem.\nVzpomínal při tom na Olgu. Olze snaží se doka-\nzovati potřebu vzdělání ženy. Neuznávala po-\ntřebu toho a vzpírala se jeho snahám. Čeho žá-\ndal od ní? Aby si pomohla dobývat práv, jež\njí náležela a bojovala za ně po boku mužově.\nTím přál jí dojista jen toho, přisuzoval jí osob-\nnost, připouštěje myšlénku na sloučení s ní.\nNedala si říci, byla to její vlastní vina. Ostatně,\nkdo ví, byla-li by s ním šťastna, kdyby se byl\ndal navést pouhým vnějškem a připoutal ji k sobě.\nPozději poznala by teprve propast, jaká mezi\nnimi zeje. A což krása? Na dlouho-li může pou-\ntati k otrocké oddannosti člověka rozumně smý-\nšlejícího? Olga nemůže jej viniti z egoismu, jednal\njen opatrně k vůli ní. Snad ji zachránil před\nzkázou, snad ji uchránil před mukami, které by\nbyly po jeho boku číhaly na svou obět?\nJinak neobíral se nikdy obrazem Olgy. Ne-\nslyšel o ní ničeho. Jen jednou dověděl se od\nHovorky, že Olga je ve Vídni šťastna, že často\npíše domů. Hovorka vyřizoval mu i pozdrav od\nní a zval jej, aby se přišel přece jednou k nim\npodívat, je prý všem divno, že dosud u nich\nnebyl návštěvou. Staněk přislíbil sic, nešel však\nk Hovorkovům, odkládaje návštěvu ze dne na den.\nUplynuly snad asi čtyři neděle od té doby,\nco se setkal s Hovorkou, kdy se mu nahodilo\njít ulicí Žitnou, kde bydlili. Vešel tam.\nSama mladá paní mu přišla otevřít, přišou-\nravši se po chvíli ku dveřím. S uzarděním vedla\njej do bývalého jeho pokoje, který nyní byl určen\nza »lepší« pokoj, kde přijímali návštěvy.\n»Myslila jsem, že už ani nejste mezi živými«,\nvytýkala trošku professorovi a tento tušil hned,\nže se v hlase jejím chvěje něco jako utajovaná\nvnitřní bolest, jako tlumený vzlyk umdlené duše.\nTázavě zahleděl se na mladou paní, jejíž oblá,\nsladká sic, ale bledá tvář obestřena byla jakýmsi\nzávojem tiché truchlivosti. Stiskl jí upřímně vy-\nhublou ruku, již mu podala na uvítanou.\n»Žiji pořád, milostivá, žiji všecek jako sa-\nmotář, život individua s mnohým nespokojeného,"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "509 / 510", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.15", "texte": "M. PIRNER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "511 / 512", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nneklidného, bádajícího a hledajícího to, co by\nživot můj dovedlo k cíli aspoň jakéhosi uspoko-\njení. Připadám si pořád nehotový, necelý, jako\nneusazený kámen, který větrá na úpalu sluneč-\nním a pod deštěm nepohody a ceká, až přijde\nnějaký milosrdný stavitel a zasadí jej na určité\nmísto, aby vyplnil svůj účel.«\n»Ach, jděte mi s účelností života! Chtěla jsem\ntaké žít účelně a hle, dnes vede se mi právě\ntak jako dříve. Ale prosím, posaďte se, pane\nprofessore, snad se na chvíli zdržíte, než přijde\nmůj muž.«\nSama posadila se naproti Staňkovi a po-\nvzdychla z hluboká. »Cojsem se natěšila! Vstu-\npovala jsem do života tohoto s mnohými nadě-\njemi, doufajíc, že v něm naleznu porozumění,\nbudu-li jen dobrou ženou a zatím vám se\ntím svěřuji, jinému bych si nezasteskla dočkala\njsem se jen hrubého nakládání, násilí, potupy\na výčitek.«\nStaněk potřásal jen hlavou, hledě mlčky brzy\nna mladou paní, na jejíž rtech třásl se bol, brzy\nna podlahu as podlahy zase na mladou paní.\nPak, vida, že by měl něco říci, pravil:\n»Vyplňujete aspoň svůj úkol ženy, s klidem\nženy a to vám stačí.« Nevěděl v tom okamžiku\nvycítil-li to, co řekl, jak byl zaražen a překvapen.\nPřece však ještě pokračoval: »Trpíte, milostivá,\ntrpíte, an víte zajisté, zač trpíte, uznávajíc, že\njste tím sama vina. Podrobujete se tomu osudu,\nvždyť iv resignaci člověku lze žiti dosti po-\nkoj ně.«\n»Jest to trpká pravda, že jsem to sama za-\nvinila. Hledala jsem lásku, kde jsem jí nemohla\nočekávat.«\n»Přec není vše ztraceno ; oplatíte zlé dobrým dle\nvůle mravouky Kristovy a až budete matkou —«\n»Matkou!« zavzdychla Anežka, vzápětí toho\nslova se však zapýřila a odmlčela se . . .\n»Odpusťte, že jsem si požalovala,« pokračo-\nvala po chvíli, »nemohl a jsem to déle snést, jak\nmne to dojalo a svíralo u srdce. Matce poža-\nlovat si nemohu, znáte její stav, Olga je pryč\na proto vidíte, to co jsem vám chtěla říci nej-\ndříve, na to bych byla málem zapomněla. Včera\nnám psala Oiga, jako již po kolikáté, a ptala se\nopět po vás. Zda-li prý se na ni již nehněváte?\nProsí za odpuštění, pro tu hrubou její po-\nznámku. Já nevím, oč se tu jedná. Vy prý ji\nvšak snad omluvíte, že se k vám tak nešetrně za-\nchovala. Děkuje prý vám za mnohé vaše slovo,\nza mnohou radu a lituje prý své umíněnosti,\nkterá ji nutila, aby vás neposlouchala, když jste\nji vedl k dobrému.«\n»Uznávám rád, že má snad Olga dobré srdce,«\nřekl pan professor suše, chtěje odvrátit pozornost\nAnežčinu od své osoby a ptal se: »Nu a jak S3\ndaří Olze ve Vídni ?«\n»Nevím, co si myslit mám o její povaze.\nPíše vždy tonem veselým, skoro až čtveračivým,\nzdá se mi však, že vidím mezi těmi řádky slzy\nv\na sledy nespokojenosti s životem. Cím dále, tím\ntěžší a těžší chmůra zdá se zavěšovati se na\njejí péro .... Není to již ta Olga, ta drahá,\nupřímná sestřička moje, která mně svěřila ote-\nvřeně všecko, u mne hledala útěchu, kdykoli\nse její mladé, bujné srdéčko bouřilo! . . . .\nNení to více ona . . .« A paní Hovorková se za-\nmyslila . . . »Píše také, že se má vdávat, nějaký\nprý starší pán se o ni uchází, dvoří sejí, kytice\nposílá a do divadla ji vodí . . .«\n»Nu tedy —«\n»Nechce se mi to nějak líbit. Olga je příliš\ndůvěřivá a povolná, příliš ohnivá a lehkomyslná«.\n»Ale také neopravdová a povrchní a, to ji\nsnad uchrání před svůdcem.«\n»Bojím se více o její duši, než o tělo. Vy jí\nneznáte. Vy jste s ní nikdy nehovořil tak, abyste\nmohl poznat hloubku její duše. Olga nebyla duše\nmělká, která by se vymykala vší- mravnosti a do-\nvedla se bez otřesu svědomí oddati zlu. Olga je\npříliš jemná v nejvnitřnějším svém myšlení, než\naby byla s to snésti sebe slabší otřes, který by\nsnad hrozil její duši. Její duši dovedou zlomit,\nale nikdy ohnout.«\n»Pak by bylo na vás, milostivá paní, varovat\nji dokud čas a odstranit všecko zlo, které ji ohro-\nžuj e«.\n»Umínila jsem si, že se s vámi o tom po-\nradím a věděla jsem, že mi budete svou vzácnou\nradou pomočen. Dopíšu jí ještě dnes, aby raději\npřijela zpět a vyhledala si zde nějaké přiměřené\nzaměstnání. Tady bych ji měla na očích.«\n»Snad by Hovorka zaopatřil slečně nějaké\nmísto při nějakém úřadě. Má různé známosti.«"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "513 / 514", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»S ním nic není. Ani byste neřekl, jak se\nten člověk změnil. Jiného nezná než hru v karty,\ncelé večery prosedí v hospodě. Hraje vášnivě.\nTo jedině ho těší, domácnost je mu odpornou.«\n»Proč se tedy ženil ?«\n»Chtěl mít dobrou kuchařku a pracovitou\nženu.«\n»Ale vždyť se zdálo, že je šťasten.«\n»Abych vám vypověděla všecko, jsem mu\nnyní solí v očích. Ani knihy mi nepřeje, která\nbyla mým jediným společníkem vždy. Viní mne\nz lenosti, spatří-li mne u knihy. Zabývám se ráda\nvědou a hledím získati toho, v čem jsem zůstala\npo zadu; hledím se poučovati —nemohu zato,\nje to snad má nemoc ale i to mně vytýká,\nže to nerad vidí. Žena patří do kuchyně a nikde\njinde není místa pro ni. To mně opakuje stále.\nA rcete mi upřímně, co mne má poutat, jsem-li\nna ten úzký domov odkázána, v němž muže\nvítám jako nevlídného hosta, v němž nemám\nničeho, co by mne sílilo a zušlechťovalo než\ntrochu těch knih! .... Dříve jsem měla aspoň\ndružnou duši v sestře, teď odpírá se mi vše, od-\npírá se mi i to, po čem nejvíce jsem toužila, od-\npírá se mi rodina. Že prý by nám děti jen\npřekážely.«\nMladá paní nemohla se zdržet, aby se ne-\nsvěřila se vším, vidouc účast na tváři Staňkově,\nvedena k němu zvláštní důvěrou . . .\nStaněk mlčel, nevěděl však, co by řekl na\npotěšenou mladé paní, která s takovou nelíčenou\nsdílností, s takovou prostou důvěřivostí otevřela\npřed ním svou sbičovanou duši.\nViděl rány pohany na bledé skráni její rdíti\nse v krůpějích smrtelného potu, cítil lítostivost\njejí slzí, deroucích se ze zastřených očí, ale ne-\nznal pomoci .... Zde viděl, že je vše u konce.\nStudený pot stál mu v silných krůpějích na\nčele, když opouštěl pokoj, v němž vyslechl bol\nsklíčené duše, pokoj, v němž strávil menší část\nsvého života studií a příprav, jež dosud neviděl\nukončeny, aby mohl s klidem hleděti ve tvář\nbídy a utrpení a říci: Hle, i já jsem resignoval\nna vše a jsem kliden. Hledej v klidu i svoji\nútěchu! . . .\nII.\nRukou dáním musil professor slíbit Anežce,\nže se k nim častěji teď podívá. Odkládal však\nnávštěvu ze dne na den, doufaje, že se snad\nčasem vše k dobrému změní. Jak od známých\nvyzvěděl, bylo to skutečně pravda, že se Ho-\nvorka oddává hře v karty. Znal jej již dávno\njako vášnivého hráče, již z dob studií, ale že by\nse byl pustil ve hru s takovou náruživostí neměl\nani za možné. Stal prý se z něho karbaník, hrál\ntajně i hry hazardní a oddával se i pití.\nPátral po pohnutce a našel ji brzy. Hledal\nji v onom nesouhlase citů muže a ženy, které\nzvlášť ostře se odlišovaly u Anežky a Staňka.\nOna zdála se onou sensitivní duší, která se chvěje\npři každém hrubším zvuku zlobou nebo nevolí\nvyvolaném, duší ušlechtilých přání a choutek\njemných, tíhnoucích k požitkům uměleckým, uná-\nšenou od hrubého, materialného k oblastem my-\nstického snění, povzneseného nad všednost. On\nbyl opět hrubý materialista, chtivý požitků tě-\nlesných, ven a ven sobecký a žádostivý, nesná-\nšelivý a rvavý. Znal jej dávno. Nerad se viděl\npokořeným, poníženým, ale sám od jakživa jevil\nse panovačným a za každou cenu hleděl si uhájiti\nsvou superioritu mocí a výmluvností svou, kterou\ni Anežku upoutal. Duše druhu AnežČina, oddaná,\nspokojená s málem co do potřeb životních, ale\nnaproti tomu živá a žádostivá duševních vůní\na požitků, nemohla obstát před nadvládou pano-\nvačnosti, surovosti, nedbající věcí rozvoje ducho-\nvého.\nHovorka byl člověk hrubé prakse, nestarající\nse o citovou výchovu, o ono spodní vlnění\nv duši, nespokojené s obecnými vědomostmi,\nnabytými ve škole, žíznící po nových dojmech\na obrazech neznámých.\n»Zde by ovšem »nemohly kvésti růže«\nsoudil Staněk, zaměstnávaje se v duchu s para-\nlellou těchto dvou různých bytostí.\nA tato poznání odpuzovala ho od prahu jich\ndomu, jemuž přál sice všeho dobra, ale v jehož\npříští štěstí nevěřil.\nv\nAž opět nahoda uvedla ho do ulice Žitné.\nV v\nSel tam na pohřeb.\nMatka Anežčina zemřela marasmem i uznal\nza svou povinnost, stisknout ruku známým v sou-\nstrasti . . .\nPfi tom setkal se opět s Olgou. Jak se za\nten rok změnila! To nebyla ovšem již Olga,\nusměvavá dívčinka, plná bujných, ale jisté dě-"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "515 / 516", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.18", "texte": "»V OLNÉ SMĚR Y«\n\nM. PIRNER.\nSTUDIE.\n\ntinských nápadů a rozmarů, videi v ní teď dámu\njemné krásy, ale odpuzující výstředním vkusem\nv oblékání a jakousi uvolněností v pohybech.\nStála před ním jako na kothurnu nádhery\na připadala mu jako nějaká maitressa se svým\nbohatstvím kypícího poprsí, se svou záplavou\nčerveného líčidla na tvářích, svými jemnými vo-\nňavkami, skrytými v záhybech její šatů, se svým\núsměvem grisety. Zdála se mu cizí. Nepřestával\nse jen divit, jak se mohla změnit v tak krátkém\nčase. Za jediný rok, za tak krátký jediný rok!\nNedávno bylo u ní aspoň trochu studu, dnes\nzdála se zapomínat na toto ženské, co se tak\ncení u bytostí jejího rodu, mluvíc v blízkosti\nmrtvoly matčiny s bravurou lehkých ženštin\no plesích ve velké Vídni, o nastávajícím maso-\npustě, k němuž prý dostane pozvání se všech\nstran atd.\nVidei v ní démona smyslnosti, kterou\nu ní postřehl již před rokem, jenže ten-\nkrát zavitou, zatajenou nádechem panen-\nského lesku, přirozené vůně mládí a či-\nstoty a která jej odpuzovala od této dívky,\njejíž první mládí bylo tak slibné vykvetlé\na tak lákavé svým prostým kouzlem.\nZdála se mu zrozenou pro lepši vec.\nZatanula mu v mysli jeho jako malé děv-\nčátko z těch dob, dávných, ze šťastných\ndob studentského horování ... a dnes? . .\nNamlouval si, že to tušil, a v duchu činil\nsobě výčitky. Snad bý sebyla změnila, od-\nvrátila od těch choutek, kdyby ji byl vy-\nslechl a k sobě připoutal. Cítil spolu-\nvinu při jejím klesání. Snad by se byla\ndala později jako žena přesvědčit o po-\ntřebě vzdělání duševního, neutuchajícího,\nžádostivého pokračování. Bah! utěšoval\nse však. Žízeň po požitcích vyléčí se těžko\nknihou a prací. Je to nemoc houževnatá,\nkterá chorého celým životem pronásle-\nduje a odvrací jej od poznaní viny. Je to\npolyp storamenný, zatnuvší ssavá ramena\nsvá do těla zdravého a tučného.\nKdyž počaly obřady pohřební, ocitl se\nStaněk sám v koutě předsíně a sledoval\nsmuteční obřad zadumán a zasmušen.\nAnežka, která seděla u hlav rakve, po-\nzvedla se s bolestným vzlykáním a pode-\npřela se o sestru, která se k ní přidružila. Bledá\ntvář její bolestí zmučená tiskla se v mysl Staň-\nkovu, drtíc led jeho citu a vyvolávala jeho sou-\ncit, jenž tlačil se slzou iv jeho oči.\nByl obrazem tím hluboce dojat. Bylo mu, ja-\nkoby měl odsud odejít. Oči všech zdály se čisti\nv jeho tváři, že je více než známým této rodiny.\nBál se, aby nezaslechl snad někde něco, co by\njej nebo rodinu tuto uráželo* Olga nebyla mu\npřec ničím víc a Anežka byla vdána. On byl\njen svědkem osudů této malé rodiny, ničím více.\nPohlédl ještě jednou plaše s Olgy na Anežku.\nVýmluvné oči této setkaly se s očima jeho, ja-\nkoby mu děkovaly za jeho soucit. Pohled}7- ty\nčinily jej neklidným.\nBylo mu, jakoby měl utéci těm pohledům\na nohy mu ledovatěly. Chtělo se mu ještě jednou\nstisknout ruce všem, ale proč jen ti lidé kolem"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nse na něj tak divně dívají? Opustil síň smuteční\na šel napřed, šel napřed ven, chtěje se vmísit\nv zástup dole čekající.\nA když šel po schodech dolů, zaslechl hovor\ndvou sousedek:\nv\n»Skoda jí, té mladé paní pro toho surovce!\nTaková dobrá, tichá duše! Dříve měl alespoň\nstrach před matkou, ale teď, teď ji übije. Včera\ntam byl zase rámus. Vláčel prý ji po zemi, jak\nbyl rozzuřen . . .«\nProfessor zastavil se, nechtěje sluchu svému\nvěřit. Pak zrychlil krok a übíhal domů . . .\n(Příště konec.)\n\nFR. KAVAN.\nZ JARA.\n\nKRONIKA.\n\n—■ Nová Praha a zachování staro-\nbylého rázu. V stalých kolejích? Kdo nám\nručí nyní za podniky úpravy Prahy? Komisse\nv\na obecní representace. Činnost jednotlivcova\na činnost komissí. Umělecká komisse. (Konec.)\nVětší díl zpráv předem vytknutých oznamuje činnost\na podnikání směřující k takovým pozměnám Prahy, které\ndobře srovnati nelze se snahami po zachování starobylého rázu\nměsta. Činnost zamýšlená nejen že pozmění vzhled města\nv nejdůležitějších částech, ona citelně se ho dotkne i tam,\nkde námi i cizinou vyhlášen byl za záviděníhodný, ona dotkne\nse i pohledů, při nichž nikdo nikdy snad nepřál sobě změn\nz obavy, aby změnami takovými zrušeno nebylo kouzlo\nz minulosti na nás dochované, které snadno mizí pod ne-\numelou a bezcitnou rukou. A že obavy takové jsou zvláště\nnyní důvodný, vysvítá z bližšího přihlédnutí k tomu, čeho\nmáme býti v době nejkratší svědky.\nMůže přispěti snad obezdění a krásné nynější stromy ničící\nznačné zdvižení ostrova střeleckého ke kráse Prahy ? Může\nk němu přispěti značné zdvižení nábřeží malostranského do\nvýše stávající části nábřeží a domů Jechentalových ? Muže\npřispěti k zvýšení krásy Prahy zastavení tohoto nábřeží čtyř-\npatrovými činžovními domy, které zakrývati mají malebnou\nčást Malé Strany, domy které by zvětšeným měřítkem popředí\nzmenšily dojem i těch částí Hradčan, které by jejich stře-\nchami a komíny zakryty nebyly? Může přispěti ke kráse\nPrahy sbourání malebných domků s podloubími na východní\nstraně malého náměstí staroměstského a změna náměstí to-\nhoto na širokou ulici, a pomůže tu vzhledu ulice této třeba i"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "519 / 520", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnádherná moderní radnice, mohli bychom pro ni zapomenouti\npůvabného nynějšího pražského zákoutí? Pomohla vzhledu zele-\nného trhu nádherná tržnice vystavená na místě podloubí ro-\nhového, jehož litují kdož je znali? Prospěje smutnému\nzádumcivému vzhledu Vyšehradu prokopání a tunel? Pomůže\nvzhledu Letné rozkopání a roztržení na dva mostem spojené\nsady ?\nPodivno, že přes to, ač nikdo netvrdí a nedokazuje a do-\nkázati nemůže, že změny tyto zvýší krásu Prahy, přes to,\nže dokázati nelze, že by podniky tyto byly nevyhnutelné pro\nhmotný zájem obce a našeho lidu, přes to, že je zřejmo,\nže nikdo nefedruje podniky ty mimo nejbližších interessentů,\njejichž zájem jest přirozený stejně jak nepřirozené jsou nároky,\naby se prováděly podniky tyto za obecný peníz i tam, kde\nobci a veřejnému zájmu jimi poslouženo není, podivno že\npřes to vše tajné družiny přivádějí je ve skutek. Bylo by to\nmožné, kdyby nebyla na straně jedné úplná ignorance, na\ndruhé pak, při čilém zájmu o veřejné otázky, nezvratná, ničím\nneotřesená jistota, že co není důvodné, z čeho prospěch\nobecný vyplynouti nemůže, přes zájem interessentů ze jmění\nobecného se neprovede. Jen takto lze vysvětliti tu zamlklost\noproti zjevům, které ponenáhle působí změny širšími kruhy\nnepředvídané a jimi nežádané. Není-liž tu povinností všech, kdož\nveřejně působí, není-liž tu povinností zástupců obecenstva,\nnení-liž tu povinností representace obecní a zemské, aby\n0 každé důležitější změně náležitě vždy bylo uvažováno ob-\nsažně a důkladně, aby veřejnosti tajeny nebyly veškeré pro\n1 proti ní možné důvody a námitky, aby tak občanům\numožněno bylo utvořiti si náhled a určité mínění správné.\nStačí v případech těchto pouhé oznámení, že ta a ta komisse\nse odbývati bude, stačí prostá zmínka: městská rada, sbor\nobecních starších povolila náklad na sbourání, na vystaveni,\nna upravení budovy, ulice, nábřeží, náměstí, aniž by plány\npro úpravu tuto vystavěla a poplatníkům umožnila, aby za\nvčas poznali, co za jejich peníze obec pořídíti zamýšlí.\nv\nŘekne se mi, že naivním by bylo žádati, aby obec více\nv příčině té dělala než činí, že i naše listy denní, týdenní,\nměsíční naše revue v příčině té více činiti nemohou, než\nčinily a činí, že vůbec by se ani neodporučovalo, aby se\no věcech těchto před jejich provedením známost šířila více\nnež se děje. Nu kdo tomu i přisvědčí, že je vše tak, jak býti\nmá, že je naprosto zbytečno, aby se do záležitostí těchto\npletli i lidé mimo úzký kruh vrchnosti obecní, že jest to věcí\nzástupců občanstva, odborníků a úředníků, ten jistě, že před-\npokládá a předpokládati musí, že za věci ty, které z majetku\nveřejného se provádí a majetek veřejný mění, někdo závazně\nzodpovědnost bere. Nu a kdož jsou ti, jež za věci úpravy\nPrahy zodpovědnost berou? Jest to v přední řadě sbor obecních\nstarších a městská rada; lze těmto korporacím vůbec bráti\nzodpovědnost za věci, které vzhledem ku úpravě Prahy se\nprovádí, lze žádati právem od zaměstnaných sterými záleži-\ntostmi zástupců obce, aby sledovali záležitosti, které vyžadují\npodrobného prostudování a všestranného uvážení, které při\nzvláštní organisaci, jež trvá na radnici pražské, (snad i na\njiných radnicích), vůbec jest členům sboru a rady těžko\nmožným? Kdož sledují schůze a jednání zastupitelstva obec-\nního, dávno pozbyli důvěry, že by větších otázek mohlo\nbýti ve schůzích těch hrubě jen dotčeno, čas a činnost pánů\nstačí sotva k těm mnohým, nejbližším, drobným, denním, po-\npulárním záležitostem, o nichž nejsnázeji a nejpohodlněji lze\nmluviti; kde třeba jest studia, vědomostí a znalosti, tam\nobjeví se buď zamlklost aneb často až hrůzné povídání,\npři němž na váhu padá ne tak podstata věci, jako to, za čí\nvěc ta jest považována, zda jest mlado- nebo staročeskou,\nzda záležitostí toho neb onoho.\nNespravedlivo by bylo žádati od zástupců obecních,\naby vedle toho mnohého drobného zaměstnání, kteréž sebou\njejich hodnost občanská přináší, ještě se věnovali studiu a uva-\nžování otázek podstatou svou rozhledu jejich vzdáleněj-\nších. Nepodceňujeme význam drobné potřebné denní čin-\nnosti, však jisto jest přece, že nezbytně je třeba starati se též\no věci větší a důležitější. Kdo o ty starati se má, kdo je při\nnich zodpovědným přijde-li k jich provádění? Jsou to snad\núředníci, a ti z placených odborníků, jichž činnost celá jest\ntak závislá od zástupců obce? Mohou oni vměšovati se do\notázek, z nichž pověstná naše stranickost činí s obdivu-\nhodnou dovedností věc té neb oné strany, mohou tak činiti\nv důvěře, že obhájí dobrou věc, mohou tak činiti bez obav,\nže jim to eventuelně zlomí i vaz. Jest přece, známo, že roz-\nhodují representanti obecní o jich postupu, někdy téměř i o jich\nbytí a nebytí? Nelze tudíž často ani v úřadnictvu a placených\nodborných silách obce míti záruku za vhodné provádění dů-\nležitých podnikův obecních. Zastupitelstvo obecní má k ruce\nrůzné odborné komisse, z nichž v otázkách dotýkajících se\núpravy Prahy návrhy činí komisse assanační, technická, ko-\nmunikační a umělecká. Která z nich jest nám zárukou za\núčelné a krásu města neničící úpravní podniky? Každá o sobě,\naneb všechny pospolu? Jest mezi nimi dorozumění a shoda,\nspolečný postup, vhodné rozdělení činnosti? Kdo nám odpo-\nvídá ku př. za konečný assanačný plán? Všechny za všechny\njeho stránky, aneb každá zvláště za jednotlivé z nich, assa-\nnační za zdravotní jeho odporučitelnost, komunikační za\nvhodné spojení, umělecká a technická za vhodnost jeho ji-\nnakou? Co jest zárukou, že i nejsprávnější náhled některé\nz těchto komissí bude uplatněn, vždyť jsou ony jen po-\nradními ? Mají komisse tyto žádoucí a k tomu povolané\nzástupce a zastánce v radě městské a sboru obecních\nstarších? Mají vůbec žádoucího s těmito matičnými korpo-\nracemi spojení? Jest výsledek a konečné ujednocení o po-\nstupu v té neb oné záležitosti opřen o přesvědčení všech\ntěchto komissí, anebo někťeré z nich? Ve které příčině té,\na v které oné? Jest možno děliti záležitosti úpravy tak, aby\notázky účelného plánu po stránce komunikací vyřešeny byly\nkomissí komunikační, otázky jiné, pak zdravotnickou, umě-\nleckou a technickou? Při této mnohodílnosti, jak je vůbec\nžádoucí postup možným? A nevíme-li již jakým způsobem\njest o věci úpravy Prahy postaráno, kdo nám ručí váhou\nsvého přesvědčení, jména, vědomostí, vlastenectví, ku\nPraze za veškeré obci podniknuté práce, jimiž se vzhled Prahy\nmění? Jest tu odpovědným starosta města, representant všeho\nobčanstva, a to alespoň za kroky důležitější. Tažte se starosty,\ntažte se předního zástupce obce, múže-li vzíti zodpovědnost\nza ně. Nevíme, zda neřekne, že těžce, že by sice rád vše\novládl, že však k tomu času není, že se mu mnohé při ve-\nlikém rozsahu obecní působnosti z rukou vymyká, a že od-\nkázán jest zvláště ve věcech směru jeho vzdělání vzdále-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "521 / 522", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.21", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nnějších spoléhati na přesvědčení jiných. Nu a kdo tedy jest\nza věci ty u nás zárukou?\nKdyby bylo pro věcné záležitosti obecní intensivnějšího\nu nás zájmu, kdyby časopisy věnovaly pozornost záležitostem\ntěmto, kdyby obecní zástupitelstvo neb jeho komisse šly za\npevným přesvědčením, kdyby dovedly s náležiiou opravdo-\nvostí náhledy své zastávati, širším kruhům srozumitelnými\nučiniti, za ně vítěziti, aneb v případě že by s nimi padly?\nkdyby dovedly v následnících svých je uplatniti, tu ovšem\nmělo by občanstvo plnou záruku ve svém zástupitelstvu a\nv komissích z něho anebo jím vzešlých. U nás tomu po\nnašem soudě není. Činnost našich komissí je pevnými zámky\npřed veřejnosti uzamčena, tak že to někdy i zdání vzbuzuje,\nže té činnosti vůbec není. Uvědomování širších kruhů není\nu nás obvyklým. Strany, koterie a osoby ve vládě na rad-\nnici rychle se střídají, a při vzájemné nevraživosti jest o vy-\ndatnou činnost pokud jde o vážné, důležité úkoly, které usku-\ntečniti nelze rázem v některém období, špatně postaráno.\nVládou nové strany, nové koterie nemožnou se stává činnost\nnejzáslužnější osob ke straně nenáležejících. Udržování stran\nprovádí se ústupkováním, kterémuž ústupkování neubrání\nse ani poradní sbory odborné.\nKdyby širší kruhy inteligence zasvěcovány byly do otázek\ndůležitějších zájmu obecného se týkajících, pak by jistě\npřestalo to jisté huntování, kteréž naznačiti lze takto: My\nbychom sice chtěli toto, jelikož však vy tomu nechcete,\nuděláme to takto. Slyšíte pak omluvy: My (ku příkladu\nkomisse) jsme chtěli to neb ono, oni (rozuměj zástupcové\nobce) však tomu nechtěli. Soudili byste, že v případě vážného\nvěci pojímání přijde k rozporu, že komisse se poděkuje, uplatní\na sdůvodní své názory před veřejností, časopisy o věci po-\njednají, náhledy se vymění a vytříbí a věci se prospěje.\nU nás tak nebývá. Věci se neberou tak opravdově, náhledy\nse rychle mění, obhajovati je přispěti k jich porozumění, k tomu\nnáleží určité pevné přesvědčení a především statečnost, která\nzřídka osobně prospívá, výhodnější je zavděčující se diplo-\nmatika vzájemirých ústupků. Je-li v politisování způsob ta-\nkový snad prospěšný, nelze jej odporučovati ve vážných záleži-\ntostech jiných, zejména však ne při otázkách té podstaty, ja-\nkými jsou ony úpravy Prahy.\nNemůžeme zatajiti, že se bojíme o osud Prahy čím dále\ntím více. Ku veřejnému nahlédnutí vyložený opravený assa-\nnační plán vzal nám poslední naději, že nastoupen bude\nv příčině úpravy Prahy směr vážnější a opravdovější; když\npo dlouhých, měsíce trvajících úvahách jest ve věci té takový\nvýsledek, což je možno ještě očekávati? To jest tedy vý-\nsledek činnosti komissí technické, assanační, komunikační\na umělecké, jimž přece náleželo starati se o konečnou ná-\nležitou úpravu plánů assanačního obvodu? To by svědčilo,\nže jest snad přece jen pravdou, že jediná hlava při roz-\nhodování o nějaké věci svede více, než hlavy mnohé, aneb\nsnad správněji, že v jistých poměrech a dobách je tomu tak.\nJsme již tak v}mhováni, že není součinnost v jistém směru\nvíce možnou? Nedovede se několik lidí dobré vůle, nadše-\nných a obětavých, lidí vedených společnou touhou za vyplněním\njistých cílů spojití se ku práci důležité? Neklameme se, když\nmyslíme, že to kdy bylo vůbec možným? Kdož veškery\nty otázky zodpoví? Vadí snad při součinnosti více osob\npříčiny, kterých při činnosti jednotlivců není? Slušelo by\no tom uvažovati a příčiny ty si uvědomí ti. Srovnejme jen\nvýsledek činnosti některé celé komisse s výsledkem čin-\nnosti jediného jejího člena, na př. činnosti umělecké komisse\na jejího člena prof. J. Kouly. Nepopiratelný byl úspěch\njeho myšlénky na prokopání Letné. Návrh ten objasněn\nbyl členům zastupitelstva obecního, znázorněn ve »Světo-\nodporučen předním naším denním listem, spolkem\narchitektů a inženýrů, objasněn v klubech městských i před-\nměstských. A čemu děkuje návrh tento za svůj úspěch?\nPouze své hodnotě estetické, komunikační, finanční? Ohledně\nprvních sám navrhovatel neoddává se illusím a poslední by\nbyla výhodou jen pro ty, kteří by náklad na prokopání Letné\nsamy nenesly, jinak by jistě soukromé konsortium Letnou již\ndávno bylo prokopalo. Čemu tedy přičísti sluší zevní úspěch ten,\nkteré pomůcky tu spolupůsobily? Pomůcky ty byly zcela jedno-\nduché a odporučitelné. Navrhovatel dal vytisknouti v mnoha\nexemplářích svůj návrh s náležitým odůvodněním, rozšířil jej\nrozdáním mezi členy zastupitelstva obecního, populárním učinil\njej uveřejněním ve »Světozoru«, přednáškami v klubech, jiní\npomohli upozorňováním v denních listech. O věci se mluvilo,\nspolek architektů a inženýrů nemohl nevšimnouti se návrhů\nredaktora dlouholetého a zasloužilého svých zpráv, a spolek,\nv němž akce pro úpravu Prahy tak těžko klestila si poroz-\numění, zcela snadno přesvědčil se o výhodnosti prokopání\nstráně letenské a nákladného průkopu přepásání mostem, a\nodporučil, aby nákladný projekt ten obec pražská provedla.\nNechceme podceňovati velkolepost podobných návrhů,\nvšak snad i komisse umělecká učinila některé pro obec vý-\nhodné, třeba že ne tak velkolepé, přece zajisté neméně\ndůležité návrhy; o který z nich se starala, jako se staral její člen\no návrh svůj ? Který návrh svůj dovedla učiniti známým stejně\njako on? Který ze svých návrhů uveřejnila v rozšíře-\nných listech, o kterém v klubech a spolcích mluvili členové\njejí? Který veřejně i soukromě objasnila, jak to činil čile a\nneúnavně prof. J. Koula? Neodporučovaly by se dovolené\npomůcky takové k vystižení žádoucích cílů? Co tomu brání?\nCož nemůže umělecká komisse přesvědčením svých členů\nstáti za svými návrhy, jako stojí s láskou přímo otcovskou\nprof. Koula za myšlénkou a návrhem svým ? Nemohla by\npostavit! za svoje návrhy osoby svých předních členů,\njak to učinil v příčině prokopání Letné prof. J. Koula za\nnávrh svůj? Umělecká komisse jest jistě častěji matkou pěk-\nných návrhů; nemohla by stejně mateřsky starati se o jich\nprovedení, jak to činí otcovsky vynikající její člen? Co uči-\nnila doposud v příčině důležitých svých návrhů na upravení\nMalé Strany osobním jednáním svých členů? Co učinila\nv záležitosti této i jiných, kteréž provedeny nebudou bez ta-\nkové činnosti? Zádati takovou zvýšenou činnost od umělecké\nkomisse, jest snad smělé, však jisto jest, že jinak sotva\nv daných poměrech bude tím po čem při ní bylo touženo\nBez veliké a pronikavé práce nepřemůže veliké obtíže, které\nvzrůstají každým otálením.\n*\nČeská kniha a české vazby. »Národní Listy«\npřinesly v těchto dnech zajímavou, pěkně psanou zprávu\npana dra Vrat. Kučery o současné výstavě lipské. Jedna část\nzprávy té nás zvláště zajímala; jednala o vynikající na této saské"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "523 / 524", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvýstavě skupině knihvazačské. Pisatel radostně, ba zdálo se nám,\nže i s pýchou zmiňuje se o tom, že v kolekci jedné z prv-\nních lipských firem vystaveny byly nádherné vazby na knihy\nčeské, tak na př. vazba na památné, jak praví, dílo o česko-\nslovanské výstavě národopisné a j. více. Přiznáváme se, že\nnás zpráva tato nepotěšila a zdá se nám, že i na jiných\nmístech objevilo se něco blízkého studu; soudíme tak z vy-\nsvětlivky, která po zprávě té v Národních Listech následo-\nvala. Denní zprávička ta prozradila, že prý tentokráte nebyl\nobjednatelem v Lipsku český nakladatel, nýbrž továrna pražská,\nfirma knihvazacská, a že za podklad vazby na českou knihu\ncizí firmou vystavené sloužily výkresy v Čechách pořízené.\nNapadlo nám, že by bylo zajímavo zvěděti, kolik českých\nknih bez nákresů domácích obdrží do roka vazbu z ciziny;\nzjistiti to nebylo by snad zvláště obtížno, a jistě že by to\nbylo pro nás nemálo poučno. Mnozí se asi věcem těmto po-\ndiví a otáží, jak věci ty jsou možný. Zvláště nynější doba\nnárodnostního rozvášnění poměry ty podivně osvětluje. Ne-\nstačíme vlastními silami ani na vazby svých knih, ani ne\nna obal pochybné často ceny a nevalné vzhlednosti? Není lze\ndoma poříditi vazby ani na dílo o českoslovanské výstavě\nnárodopisné? Což se divíte, vy nevšímaví? Nevíte, že desky\nna veliké dílo: »Čechy« hotoví se stále v Lipsku, nevšimáte\nsi na koupených neb objednaných knihách, že vazby jich\noznačeny jsou firmou německou z Lipska, Drážďan anebo\nz Vídně? Nenapadlo vás, že celuloidová vazba anthologie\nVrchlického jest výrobkem cizím? Vždyť je nabízená vám\nvazba na dílo o velikém Čechu, jehož heslem bylo »Svoji\nk svému a vždy dle pravdy« fabrikována též cizí firmou\ndělníky německými, ne-li z Drážďan, tedy z továrny Schei-\nbeovy ve Vídni. Ostatně dávno již mohli jste si na fakta\ntakto zvyknouti, prohledněte jen tlačené a tištěné vazby na\ndíla předních básníků česk3?ch ať již Nerudy, Svatopluka\nČecha, Elišky Krásnohorské, Karoliny Světlé a j. a j. a shle-\ndáte, že když i nebyly celé objednány v cizině, že málo jich\nbylo pořízeno bez pomoci dílen a rukou německých; vždyť\ni ty dětské knížečky, co kladete o vánocích pod strom svým\ndětem, zavázány jsou do obalu v Němcích pořízeného. Jak\nmohou těšiti vás kniky české takto zavázané, jak dovedete\nna stoly bytů svých rozkládati často křiklavé, fabriční cizí.\n\nK. L. KLUSÁČEK."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.23", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nty vazby? Svádí vás ke kupování jich lácc? Omlouvá naše\nknihkupce a nakladatele ohledy na vaše kapsy, když před-\nkládají vám české knihy ve vazbě cizích velkozávodů a to-\nváren? Přejete-li si v příčině té býti poučeni, přislouchejte\njen tichým rozhovorům knihařů pražských, hleďte však, abyste\nnebyli pozorováni, jinak ztlumí hlas: neradi by prozradili,\nže panu nakladateli při každé vazbě jde o získání 100 až\n300%> a kyne-li kdesi v cizině zisk na jednotlivé knížce\no halíř větší, že bez ohledu odvrátí se od knihařů domácích.\nZa pomoci našich (jak se často praví vlasteneckých)\nnakladatelů sotva asi oděje se kniha ěeská rouchem do-\nmácím, odpovídajícím umělecké hodnotě a ěeské podstatě její,\nneujmou-li se české knihy ti, jimž je ona milým druhem,\nkdož lásku k ní mají, zůstane vazba její vždy jen fabricným\nneslohovým aneb sprostě a křiklavě vyfintěným obalem, bez\nsmyslu a půvabu, nad níž jistě vždy sympatičtější jest jedno-\nduchá řemeslná, pevná vazba, v jaké vázány byly knihy\nz prvé polovice tohoto století. Neujmou-li se české knihy\nčeští spisovatelé a umělci, potrvá dlouho ještě vláda té bez-\nduché, fabricné, neslohové, křiklavé, cizí šablony a obecen-\nstvo vyhazovati bude peníze na práci cizí, která vzniknouti\nnedá těm, třeba jednoduchým a prostým, přece ale půvabným\nvazbám, které jsou více než práce řemeslná, jimiž pyšnily se\nknihy české dříve, a jimiž se pyšní opětně v Anglii a jinde mo-\nderní kniha. Známy jsou učiněné u nás k tomu náběhy. Víme,\nže někteří spisovatelé čeští, Zeyer, Kvapil, Hermann a jistě\ni jiní, se zálibou nechají vázati knihy svoje do starých\npěkných látek a stuh vložených do obrub kožených, víme,\nže někteří z umělců neuspokojují se razítky cizími, kterými\nnaplněny jsou dílny knihařů pražských, a že kreslí pro kni-\nhařská razítka vzory původní, známe celou řadu pokusů,\nkteré však doposud nevnikly do skříní knihkupců, kde jak\nse zdá, není místa pro vazby od oněch továrních, většinou\nněmeckých se lišící a to proto snad, že výhodno jest hověti\nvkusu obecenstva, to jest tomu vkusu, který obecenstvu to-\nvární výrobou a nakladateli prvé vnucen byl. Pražské knih-\nvazačství má již takovou průpravu, že ku uskutečnění dobrých\nčeských vazeb schází vlastně jen jemně cítících objednatelů,\nvždyť iv dobách minulých známé krásné a umělecky dokonalé\nvazby vznikly obyčejně podobným způsobem.\n\nVINAŘSTVÍ. — ZAHRADNICTVÍ."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.24", "texte": "»VO LNÉ SMĚRY«\n\nNelze při příležitosti této nevzpomenouti umělců starších,\nkteří knihařům pražským návrhy na lepší práce pořizovali.\nVolné směry otisknou pěkný návrh Jos. Mánesa na České\nperly v r. 1856 tištěné a některou z vazeb B. Wachsmanna.\nKnihovna pana Vojtěcha Lanny chová mnohé pěkné pů-\nvodní vazby z dílny K. Špotta dle návrhu arch. Jos. Schulze,\nkterý v oboru tomto před lety byl velmi činným. List náš\nmilerád uveřejní reprodukce vazeb původních a jistě že by\nčtenářům naším bylo radostno poznati, že i české knize někdy\ndostává se lepšího roucha.\nSjezd »Nového života« svolán byl K. Dostálem\nLutinovem na den 25. t. m.; na pořadu byly rozpravy : O Fran-\ntišku Seraf., jako reformátoru církve (P. F. M. Zavoral).\nO vývoji a cílech našeho hnutí (P. K. Lutinov). O mysticích\na Arn. Hellovi (P. S. Bouška). O ideálu křesl umělce (Frant.\nBílek). O sociálních námitech v katol. umění (P. Valoušek).\n0 otázce ženské (sl. Rozsypalová). O katol. divadle a dra-\nmatu (P. Holeček). O katol. hudbě (P. E. Paukner). O bo-\nhatství a hloubce naší liturgie (O. Tauber). Sjezd byl četně\nobeslán a navštíven. Nás zvláště zajímaly při sjezdu vyvě-\nšené náčrty sochaře Bílka, který v zanícených slovech své\npřednášky dal výraz svému náboženskému přesvědčení. Té\nbídy a těch neblahých poměrů, které zavinují znešvařování\nnašich kostelů méně než řemeslnými výtvary malířskými\n1 sochařskými, dotkl se mimo program P. S. Bouška. Litovali\njsme, že v programu jednání naavěc tak důležitou, vedle ostat-\nnich, zapomenuto bylo.\n\nS.\n\nJosef Mat. Trenkwald, malíř (narozen v Praze\nr. 1824), r. 1865 ředitel malířské akademie Pražské a od\nr. 1872 professor akademie výtvarných umění ve Vídni, zemřel\n28. července t. r. u Vídně v Perchtoldsdorfu ve věku 74 let.\nAlfons Mucha. Pařížský umělecký list »La Plume«\nvěnoval několik posledních svých čísel krajanu našemu Al-\nfonsu Muchovi, přinášeje o něm článek více causerii než\nkritické ocenění a řadu reprodukcí jeho prací, v Cechách,\nbohužel na mnoze dosud neznámých. Mucha objevuje se\nzejména ve dvou směrech: jako illustrátor dějin a jako\nkomponista nádherných affiší. Nelze nám na tomto místě více,\nnež poukázati své čtenáře, by opatřili si levné sešity »La\nPlume«, z nichž i přes nevalnou půvabnost úpravy nabudou\nzajisté patřičného obdivu pro práce Alfonse Muchy.\nSvětová výstava v Paříži roku 1900. Na jaře\na v létě letošního roku konány schůze umělců českých za\ntou příčinou, aby o světové výstavě v Paříži umění české\nvystaveno bylo ne jako podnes roztroušeně mezi ostatními\npracemi umělců Rakouských, nýbrž jako samostatný\noddíl v rámci umění celé říše. Schůzí těch súčastnila se\nvětší část umělectva pražského, jež jednohlasným usnešením\ndožádala pp.: Hynajse, Koulu, Lišku, Roštlapila a Suchardu,\no akci ve prospěch české výstavy se starali a vypraco-\nvali žádost k ministerstvu obchodu, v níž by obsaženo bylo\nnásledující: Umělectvo české, jsouc si vědomo své hodnoty\na síly, žádá: 1. aby byla povolena zvláštní česká umělecká\nsekce v umělecké komissi centrální, která bude míti umě-\nleckou výstavu rakouského oddělení na starosti, odpovídající\nvýznamu českého umění jeho velikosti a ceně; ta zasedala\nby jak ve Vídni při všech poradách přípravných, tak v Pa-\nříži při vlastní práci na výstavě. 2. aby posuzování českých\numěleckých děl nestalo se cizími činiteli nebo dokonce ne-\numěl ci, kteří by pro zvláštní typické zjevy a ráz umění\nnašeho porozumění neměli, nýbrž silami domácími, od umělců\nčeských zvolenými. 3. Aby mu bylo možno vystaviti\nkolektivně, ovšem v rámci všeho umění celé říše. 4. aby bylo\npodporováno finančně týmže způsobem, v té poměrné výši,\njako jiné toho druhu sekce. Žádost tato byla skutečně vy-\npracována a po usnešení předcházejících schůzí předložena\nk podpisu i těm čelným pánům umělcům, kteří se dosavad-\nního jednání sice nesúčastnili, ale o nichž se myslelo, že ve\nspolečném postupu v zájmu českého umění minima\nsvého spolupůsobení t. j. podpisu neodeprou. Leč stalo se\nneočekávané: svého podpisu odepřeli téměř všickni pp. pro-\nfessoři na c. k. akademii umění, čímž representace celého\nčeského umění stala se neúplnou. Proto také od další akce\nproti hlasům několika umělců sankviniků upuštěno.\nSpolečné representování umění českého na výstavě pa-\nřížské takto pohřbené nahrazeno přičiněním vlády representací\njinou, jíž dáno jméno »prager kunst«. Ona totiž ustavila po-\nboční komissi, sestávající z předsedy hrab. Buquoi, dále ma-\nlíře Brožíka, soch. Myslbeka, arch. Ohmanna a p. V. ryt. Lanny.\nKu sboření kostelíka sv. Karla Boromej-\nského. Denní listy přinesly krátkou noticku: »C. k. místo-\ndržitelství zaslalo pro městské museum několik snímků foto-\ngrafických kostela sv. Karla Boromejského, jejž hodlá erár\nv nejbližší době sbořiti. Sluší podotknouti, že toto umělecké\ndílo Dienzenhoferovobude odstraněno z nařízení ministerstva\nkultu a vyučování, do jehož oboru spadají záležitosti, týka-\njící se zachování uměleckých památek —«\nKonečný osud kostelíka Karla Boromejského tedy rozhodnut\na veškerá zodpovědnost za to uvalena na ministerstvo kultu\n\nJUL. SOBOTKA.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "529 / 530", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.25", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na vyučování. Bylo by však záhodno zvěděti, čí spolupůsobe-\nním dojde ku zboření této stavební památky pražské, kdo\ntu rozhodoval? Odporučovali ji ke sboření páni konservátoři\npražští aneb professorský sbor české techniky sám? Náleželo\nby témuž, aby vše objasnil a veřejnosti důkaz podal, že není\npravda to, co pověst praví, že jedině on ministerstvu odpo-\nručil zboření kostelíka, jakožto méně cenného díla Dinzen-\nhofferova. Očekáváme pevně veřejnou odpověď, jinak nezbude\nnež pověst tu bráti za pravdu.\n\nVÝSTAVY.\nMezinárodní umělecká výstava v Drážďa-\nnech 1897. Podívat se letos na internacionální výstavu do\nDrážďan je opravdu velmi odporučení hodný a zajímavý výlet.\nVýstava nepřekvapí sice tak velikým počtem věcí prvního\nřádu, jako spíše vysokým normálem vystavených prací a zna-\nmenitým uspořádáním; a zvláště v tom ohledu je pro nás\npoučná mnohými analogiemi, které vypadnou však téměř\nvšechny v nepiospěch našich domácích výstav; lišíť se dráž-\nďanská exposice nejen podmínkami vnějšími, ale i vnitřním\nuspořádáním ve svůj prospěch od výstav rudolfínských.\nVelký výstavní palác za městem v Grosser Garten, zbylý\nod loňské zemské výstavy, byl velmi obratně upraven k no-\nvému účelu. Ve 22 výstavních sálech, z nichž žádný nepře-\nsahuje rozměry velkou síň rudolfínskou, ve velké dvoraně\nje umístěno a to velmi pohodlně a vkusně více než\n1300 vystavených předmětů, rozdělených podle národností;\nasi polovina věnována cizině, polovina umělcům domácím.\nCizina je ovšem zastoupena výhodněji. Nejlépe se pre-\nsentují hned první sály, Amerika a Francie, zastoupená řadou\nprací první třídy, z nichž mnohé nejsou právě nové, ale\ninteresantní tím, že podávají jakýsi malý přehled francouz-\nského umění za poslední desítiletí.\nJ. Bastien-Lepage se znamenitou, ac dnes již jaksi\nztemnělou krajinou z Damoillers, vzorem důkladného pro-\nvádění, při němž přece nikdy neztratil jistou širokost machy,\njeví se i na této menší práci jako nepřekonaný a nepře-\nkonatelný mistr a vzor.\nDagnan-Bouveret vystavuje dvě malé plein-airové\nstudie a malý obrázek Krista v Gethsemaně ; v tom mluví\nk Vám sice více básník než výtvarný umělec; obraz nevnucuje\nse bravurní technikou ani skvělým koloritem, ale ten bolestný,\nvyčítavý pohled Kristův hledí na Vás z monotonního rudého\npozadí tak výmluvně, že cítíte, jak by obé jen odvádělo po-\nzornost divákovu od toho, nač umělec hlavní váhu položil.\nCourtois zastoupen dámským portraitem zvlášť v kresbě\nvýtečným, Boldini dvěma neobyčejně živými a duchaplně\ntraktovanými pastelly (portiet Verdiho). Zcela odlišný od\npředešlých, ale nemálo zajímavý jest Aman-Jean, jeden\nz předních zástupců francouzské moderny, se svým dámským\nportraitem (v katalogu pod názvem »Allein«). Není to příroda,\nco zde vidíte, ale vše podáno s tak vybranou noblessou\na celkový ton obrazu tak příjemně působí na oko, že mile-\nrádi zapomínáte a odpouštíte, že umělec místo živé dámy před-\nstavil Vám vlastně starý gobelín, vybledlý do delikátních tonu.\nMnohé slavné jméno bohužel slaběji zastoupeno, na př#\njindy tak Carriere ve svých, jakoby zastřených a sešeře-\nných portrétech.\nG and ar a libující si jako předešlý v úplném přítmí,\nz něhož toliko obličej a ruce zobrazeného děvčete zřetelněji\nvystupují, dovedl ke svému prospěchu při vší měkkosti za-\nchovati jistou pevnost kresby, tak že nepůsobí tak přízrakově\njako Carriere, který, zdá se, úplně zapomíná, že vlastně chtěl\nzobraziti skutečnost.\nCla ude Monet zastoupen třemi obrázky, které jakož\ni obrazy Pissarovy a pastelly D ega sovy stěží dovedou\nvyhověti měřítku, jaké jsme na jména takového zvuku klásti\nuvykli. Rovněž slaběji zastoupen Raffaělli, ani jeho kytice,\nani »Notre Dame« nedovede zvlášť rozehřátí.\nZa to bez výhrady obdivuhodní jsou dva Seveřani: Ol e\nBrašen s přímořskou krajinou, kde zrovna oci Vám pře-\ncházejí, hledíte li do žáru nízko stojícího severního slunce,\nv jehož paprscích několik šedých racků na břehu mořském\nsi hoví a Bruno Liljefors, malíř zvířat; jeho divoké\nkachny, táhnoucí skrze rákosí; to je tak znamenitý kousek,\nže se může nejlepším věcem výstavy po bok postaviti.\nStejně obdivuhodné věci cekají nás ve vedlejším Ame-\nrickém sále: Dva alžírské motivy Bridgmanovy žhavých\nharmonií, Pearce a hlavně Hitchcock a Harrison\njsou zlatě hřeby výstavy. Hitchcock vystavuje »Utěk do\nEgypta« a obraz »Mezi tulipány«, zakoupený pro gallerii.\nZvláště tento poslední obraz je obdivuhodný. Takové vy-\nstižení jarního slunce, které hraje po zeleni, oblévá měkce\nobrysy rozkošného hollandského děvčete a svítí na bílých\na žlutých tulipánech, to je něco dokonalého, a při tom všechno\npodáno s lehkostí, která je diváku přímo nepochopitelná.\nA obdiv se jen stupňuje u jeho souseda Harrisona. Vysta-\nvuje ctyry obrazy, dvě mariny, jednu večerní náladu a pozdní\nvečer na jezeře, kde se nahý hoch po loďce převáží, všechny\npodivuhodné; divák němě stojí před jeho obrazem, a čím déle\nnaň hledí, tím více cítí jakési tajuplné kouzlo, které nechává jej\núplně zapomenouti, že stojí přece jen před malovaným plátnem,\nne před skutečností. Vše jiné vypadá suše a barvotiskově\nvedle takového mistrovství.\nJeště několik výborných kusů i při letmé prohlídce uhodí\ndo oka. Hned v následujícím sále 4 výtečné krajiny od\nE. Cl au se, plné vzduchu a světla, znamenitý podzimní\nmotiv od Courtense, Bisshop, Israěls. V italském od-\ndělení zajímavý je Segantini, který svou methodou jediný\nz vystavujících pointillistů dělá dobrý dojem.\nDo oddělení ciziny patří také velmi interessantní ukázky\nzařízení pokojů (vystavuje Maison Bing v Paříži); jeden velmi\noriginálně dekorovaný od Besnarda velikými panneaux,\nkrajinářskými to motivy v kresbě i barvě stylisovanými,\na dvěma v barvě skvětymi obrazy. V dalších pokojích vodní\nmotivy mistrně malované od Th au lov a, Cotteta, kresby\nod Jeanniota tvoří s nábytkem a nádobím, zajímavými to\nukázkami moderního uměleckého průmyslu od Bigota v Pa-\nříži, celek velmi harmonický.\nVelká exposice Meuni er a, belgického »Milleta dělníků,«\nvykazuje hlavně ve skulpturách věci opravdu hodné tak\nčestného názvu.\nChloubou anglického a skotského oddělení, z cizích po-\nsledního, jsou krajiny skotské školy (Paterson), »sv. Jiří«\nod Walter a Cranea, dobrý námořnický genre od La"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "531 / 532", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.26", "texte": "»V OL N É SMĚRY*\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nThangue, neobyčejně měkce malované růže a narcissy od\nStuart Park a a skulptury od Framptona.\nSály domácí nestojí ovšem na výši ciziny, která posílá\nvždy jen výběr nejlepších věcí, ale i tam je celková úroveň\n(pro nás nezvyklé) neobyčejně vysoká. Kýčů tam neuvidíme\nmnoho.\nZnamenité interieury vystavuje Kuehl, dvě pěkné ve-\nčerní nálady Strobentz; ze slavných jmen Klinger ne-\nsympaticky malovanýaakt »Pramen«, Stuck »Svědomí«, ze\nstarších Lenbach, Leibl ani Bocklin až na zajímavé\ndámské portrét machou od ostatních věcí jeho zcela se lišící\nvystavenými pracemi nesplňují napjaté očekávání. Uhde\nmá 3 obrazy z Kristova cyklu (»Kázání na jezeře«), Lieber-\nmann, Menze 1, Skarbina, Dettmann, Hofmann,\nTrubner věci své pověsti přiměřené.\nTaké Rakousko má v tomto oddělení svůj sál, který však\ndrží trochu na nohou jen několik mrtvých mistrů: Muller,\nPettenkofen, Matějko a sochař Tilgner se dvěma\nvelmi charakteristickými portréty.\nZ Cechů vystavuje jedin}? Schwaiger starý, výborný\nakvarel »Rybrcoul«.\nV posledních sálech vyniká Kalckreuthův už ze Se-\ncesse známý obraz »Stáří«, a hlásí se k slovu mladá škola\nz Worpswede, německého Barbisonu.\nVe skulpturách pozoruhodné věci vystavuje Frémiet,\n{člověk z kamenné periody), Lambeaux z Brusselu (ob-\nrovská sousoší zápasníků a opilých bacchantek), Rivier,\nRodin; K h n o pf f, známý symbolista, který vystavuje ně-\nkolik nepochopitelných pastelů, má zde pěknou dívčí bystu\nz kolorovaného mramoru.\nCharpentiera, nádobí, skřínky na psaní a t. p., ozdo-\nbené rozkošnými, nad obyčej měkce modelovanými reliefy.\nVelmi dobrým dojmem působila na nás ta výstava, ale když\nse utišilo první nadšení, mnohá paralella s pražskými poměry\na mnohá trpká reflexe se vnucovaly naší mysli. S trochou\nzávisti pozorovali jsme to elegantní uspořádání, obrazy\nv jedné, nejvýše ve dvou řadách, aranžované tak, že jeden\ndruhému neškodí a nezabíjí, to tlumené světlo, které tak vý-\nborně nechá vyniknouti intencím autorů Au nás?\nVzpomeňme si: sály přecpané, obrazy u stropu, půl dne\nslunce praží na jednu, půl dne na druhou stěnu a ničí effekt\nřady výborných věcí pro rozptýlené světlo vypočtěných\na pomoc by byla tak snadná: jen všude u stropu bílé zá-\nvěsy, a proti přeplnění jen vzíti tak přísné měřítko při při-\njímání jako v Drážďanech, a hned by z 1200 čísel zbyla jen\ntřetina, a ta by si hravě našla místo.\nA když jsme tak prohlíželi cedulky: »zakoupeno pro\ngalerii, zakoupeno pro slosování« a viděli, že koupeny samé\nvskutku dobré věci, ani jeden kýč: jak nevzpomenout na to,\njak se u nás děje v té věci!\nS nesmyslnou »rovnoprávností« koupí se vždy na jednu\nvěc českou jedna německá třeba sebe slabší, pro galerii ku-\npují se věci á la Max-Ehrlerová, ačkoli tam řada jiných\nčeských a lepších lidí, zvláště mladších schází (a co je za-\nstoupeno, ku př. Marold, to darovalo ještě ministerstvo).\nA z cizích mistrů? Máme v galerii strašného »Orfea a Euri-\ndiku«, ale svého času E. Clause, téhož Clause, kterého kou-\npila brzo potom gallerie v Berlíně a letos jinou práci gallerie\nDrážďanská, toho koupiti se krasoumná jednota neodhodlala.\nA rovněž vystavovali v posledních letech u nás ze známých\njmen Carolus Duran, J. P. Laurens, Lavery, Shannon, Thaulow,\nSkarbina, Dettmann, Keller, Hofmann a jiní, ale do gallerie\nse nedostali, tam bylo místo jen pro několik více než ob-\nskurních německých mistrů. Kdo as nese vinu na tom, že\nse i ta malá summa, kterou společnost vlasteneckých přátel\numění na koupě věnuje, takovým způsobem vyplýtvá?\nAle v tom nevězí celá vina. Jinde existují vlastenecké\nspolky a nadace, ze kterých se obrazy (n. b. dobré obrazy)\npro gallerii kupují, a od umělců objednávají, jinde objednává\ni sám stát, ale u nás z celé spousty vlasteneckých korporací\na neméně vlasteneckých jednotlivců nevěnuje (až na vzácné,\nnesmírně vzácné výjimky) nikdo na umění groše. Na umělci\nse žádá v zájmu českého umění nesmírná, nemožná obětavost,\nale vzájemnou povinnost tomu umělci aspoň existenci opa-\ntřiti, tu u nás nikdo necítí.\nNež na té hořkosti, kterou jsme si my požitek otravovali,\nnení věru vina drážďanská výstava; ta poskytne požitků\ndosti, aby se mohl výlet do Drážďan letos s dobrým svě-\ndomím odporučiti.\n\nSOUTĚŽE UMĚLECKÉ.\nVýbor pro uspořádání výstavy architektury\na inženýrství r. 1898 v Praze, vypisuje konkurs na plakát,\nkterý jednoduchým a rázovitým způsobem má vystihnouti\núčel výstavy. Velikost bez obmezení formátu stanoví se\nmaximálně na 1 m2, barevné skizzy buďtež provedeny nejméně\nv poloviční velikosti. Ceny za skizzy: I. cena 400 korun,\n11. cena 200 korun; poctěné zůstanou majetkem výboru. Pro-\nvádění bude zvlášť honorováno dle dohodnutí. Lhůta do\n15. září t. r. Do poroty dožádáni jsou pp. Hynais, Pirner,\nŽeníšek, arch. Koula a Roštlapil. Dodatečně bylo nám sdě-\nleno, že nápis výstavy po případě nemusí být umístěn ve\npředepsané ploše, nýbrž může být přidán nahoře.\nZemský výbor král. českého vypisuje veřejnou\nsoutěž na podání skizz soch hrabat Kašpara Štern-\nberka a Jindřicha Clam Martinice pro Pantheon budovy mu-\nsejní. Sochy provedeny býti mají v bronzu ve velikosti 2 m.\nbez plinthy. Skizzy provedené přesně v J/6 dodány buďtež\ndo 31. prosince 1897 do 12. hodin v poledne podacímu pro-\ntokolu zemského výboru společně s ofertou, obsahující cenu\nmodelu v sádře odlitého ve velikosti přirozené, cenu druhého\nsádrového odlitku, jakož i lhůtu potřebnou ku provedení\nmodelu. Konkurovati mohou umělci v království rození. Ceny\nvypisují se na každou ze skizz jedna prvá 300 zl. a jedna\ndruhá 150 zl. Porota sestává z předsedy: Jiřího knížete Lob-\nkovicze, zástupce zemského výboru posl. Karla Adámka,\ndále z umělců arch. J. Kouly a P. Schulze, soch. J. V. Mysl-\nbeka a Ant. Poppa."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189709-01.1.28", "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme. Rukopisů nevracíme. Zásylek\nnedostatečně frankovaných nepřijímáme.\nJan Zv. Oš. Jindř. M. Neuveřejníme. SI. E. V. K.\nDíky. J. L. (Studánka.) Bude otištěno. Poděbrady:\nDíky. Přijde však patrně až v příštím ročníku. Hic. Díky.\nBude otištěno co nejdříve. Gntli. Neuveřejníme, ale po-\nkračujte. Bed. Ch. Vaše verše trpí chorobou většiny\nbásní, redakci zasýlaných: nepřirozeným traktováním citu.\nŘádky různé délky, bez rýmů, bez rythmu, bez obsahu, pře-\nplněné jen nejhledanějšími obrazy křiklavých, pokud možno\ncynických barev, nejsou ještě moderní básní. Fr. Rániš.\nCit upřímný, ale forma slabá a teprve tou stává Se cit\numěním.\n\nSpisy redakci zaslané.\nZ nakladateltví Grossmanna a Svobody v Praze:\nViktor Dyk: A porta inferi. Cena 60 kr. Málo který\nmladý básník zejména v letech posledních podal nám\nve své prvé knize verše tak cenné, jako Viktor Dyk. Bylo\nby na snadě říci, že jeho sbírka procítěných a umělecky na\nmnoze hotových prací v záplavě básnických pokusů poslední\ndoby nás překvapila; ale není tomu tak, nepřekvapila, neboť\nvěděli jsme. o V. Dykovi, že on konečně opět jednou jest\nsilným a svérázným talentem básnickým, a těšíme se na\ndruhou jeho knihu, kde tyto vlastnosti zajisté teprve vysvitnou,\nkde odhodí ještě těch několik, při první knize nezbytných\ncizích stop. Téměř každá z básní v knize Dykově obsažených\njest radostným důkazem, že přichází kdosi nový, silnější\na svých nových cílů jistější než jeho předchůdci. Upozorňu-\njeme vřele na knihu tu, ladné úpravy, kterou mladá nakla-\ndatelská firma šťastně zahájila svou činnost.\nZ nakladatelství J. Otty v Praze:\nJ. S. Turgeněv: Novina. Asja. (Ruská knihovna sv.\nXXVI. Cena 1 zl. 30 kr.). Plno překladů dobrých prací kyne\nnám ze všech stran. Při tom zapomněli jsme trochu na zá-\nslužný podnik Ruské knihovny, která přináší překlady po-\nměrně levné a dobré, což bohužel o překladech\nz jiných jazyků nelze ěasto říci. Svazek XXVI. Ruské kni-\nhovny vrací nás opět ku četbě Turgeněva a myslím, že\nmálo který spisovatel tak mile znovu a znovu nás vábí ku\nctění, jako Turgeněv. Vychováni moderní četbou, dovedeme\nteprve nyní oce niti jeho dobré stránky, jimiž vítězně se staví\npo bok ruským velikánům literárním.\nAd. Heyduk. Nové cikánské melodie. (Cena 50 kr.)\nAd. Heyduk. Ptačí motivy. (Cyklus I.11., cena 54 kr.,\ncyklus 111. IV., cena 42 kr.)\nV cizině zejména v Německu byli poslední dobou\ns jásotem jako proroci nové, svěží poesie pozdraveni básníci,\nkteří po úpadkových básních moderních,, přesycených ner-\nvosou, zasáhli opět přirozeným slovem v struny svých citů.\nIv našich listech trochu ohlasu německých kritik\na naše literární mládež, horujíc o nově objevených hvězdách,\nzapomněla skorém, jakým velikánem proti těmto byl na př.\nnáš Neruda či třeba Boh. Jelínek a jiní. Četba básní Heydu-\nkových jest zajisté velmi poučnou pro ocenění toho, nač za-\npomínáme doma, obdivujíce se témuž v cizině. Sladce zvo-\nnivý tok veršů Heydukových usnadní snad cestu pro pocho-\npení doby jeho tvoření a třebas báseň jeho neuspokojí duši\nmoderní přec srdce upřímné často před ní zvolá: mea culpa!\nv\nČasopis společnosti přátel starožitností českých\nv Praze. Red. Jan Soukup. Ročník IV. Nákladem spo-\nlečnosti. Vychází čtyřikrát ročně a zasýlá se členům spo-\nlečnosti zdarma. Obsahuje řadu cenných článků a vhodných\nkreseb. Doporučujeme.\nSlánský obzor. Ročenka musejního spolku ve Slaném.\nRed. Ant. Ctibor. Ročník V. Cena 60 kr. Pečlivě sestavená\npublikace, pro kulturní dějiny města cenná a důležitá. Všecka\nčeská města měla by vydávati ročně knihy-dle tohoto pří-\nkladu, který jest spisem nepoměrně cennějším, než živořící\nlisty krajinské.\nNaše Morava. List věnovaný veřejným otázkám. Vychází\nv Brně, dvakrát měsíčně. Red. Jaroši. Tůma. Roční předplatné\n4 zl. List formou zevnější podoben vinohradskému »Času«.\nObsah bohatý a zajímavý. Na první pohled nejnápadněj-\nšími jsou články, jimiž prakticky v život uváděn »zjedno-\ndušený časopis «. »Naše Morava« dle prvních čísel za-\nslouží hojného rozšíření i mimo Moravu.\nČeské Granáty. Illustrovaný časopis prostonárodní. Vy-\nchází v Praze dvakrát měsíčně, předplatné 4 zl. Red. Frant.\nGobl-Kopidlanský.\n\nNákladem a péčí spolku »MANES« vyšly:\nMikuláš Aleš.\nDíl I. Práce předměterp historie se dotýkající.\nDíl 11. Pokračování dílu 1., různé illustrace a práce\ndekorační.\nDíl 111. Národní písně a říkadla.\nJednotlivé svazky prodávají se po 2 zk Původní plátěné desky na celé dílo 1 zl.\nCelé dílo v původní vazbě 8 zl.\nPředplatitelé »VOLNÝCH SMĚRŮ« obdrží\nListy z Palety\n(vydané roku 1894)\nza sníženou cenu oO kr. Objednávky vyřizuje administrace »Volných Směrů« nebo\npokladník spolku J. Stene v Praze 11., Plavecká ulice čís. 13."}]}