{"numero_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_sha256": "de6ca5412eb4e39416f2404dad30974be5b3e1960898ea7538f2f05a8526f092", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1897/10_01/bmtnaan_1897-10_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1897/10_01/bmtnaan_1897-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c002", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.2", "titre_corps": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "titre_sommaire": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.1", "debut_caractere": 64, "fin_caractere_exclue": 385, "texte": "OBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nFr. J. Zeman: Hic sunt leones!\nVáclav Maria Schwab: Novými prou-\ndy. Studie k románu.\nJan Opolský : V snech slýchám umdle-\nných. — Vigilie. — Svědomí.\nAnt. Bebr: Nálada.\nJ. Mach: Vrak.\nJ. Luhavský: Zelená studánka. Drama\no jednom dějství.\nKronika.— Zprávy umělecké. — Vý-\nstavy. — Soutěže umělecké."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c003", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 1", "page_fin": "couv. 1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE:", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.1", "debut_caractere": 387, "fin_caractere_exclue": 605, "texte": "ILLUSTRACE:\nA. Mucha: Salome.\nJan B. Minařík: Melancholická kra-\njina.\nv G\nKarel Šimůnek: Spravedlnost.\nJ. Dědina: Studie.\nH. Emingrová: Pastel.\nJ. Panuška: Nocturno.\nB. Wachsmann: Okno vinárny.\nObálky »Volných Směrů«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c004", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.4", "titre_corps": "OBSAH.", "titre_sommaire": "OBSAH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3378, "texte": "OBSAH.\nI. ČÁST LITERÁRNÍ.\nBÁSNĚ. SL\nArl e t h Louis: Smích. Pěvců chór 455\nBabánek Karel: Víc nevrátím se již 306\nBebr A.: Nálada . . • 560\nBřezina Otakar: Dlouho stáli 161\nz Čeňkova Eman.: Historie zámku ve Versaillesu . .167\nD o stá 1 Ado 1f B o hdan : Peccavi. —Do knihy »Touha« 138\nTy nevejdeš 255\nPíseň letní noci 474\nDrobný Jan: Půjdeme přes ne 103\nDvořák Xaver: Chci překypět 203\nDyk Viktor: Ballada tragická s romantickou dekorací . 21\nPanu Jaroslavu Vrchlickému 62\nE gor Karel: Život. Vichřice 303\nFučík Milan: Či nejsem cynikem? .. . . . . 79\nZ knihy »Utíkám k slunci» : S rozpjatými křídly.\nPrvní setkání .... 258\nAž vejdeš, paní má .... 378\nHájek Karel B.: Adagio 213\nHa rděn Zdenko: Mne stůně mládí 223\nV mém srdci zemřelé 474\nHartmann Vojtěch: Pierrotova první láska ... .471\nHilbert Jaroslav: Scéna z trilogie »Pěvec« ... 390\nHolý Josef: Zda ještě pamatuješ? Rostl v lese . . .\nPod jabloní 378\nHoudek Vladimír: Sonet o největším zrádci. Ať\nsílí nervy 30\nKdy? ... Klášter. Sonet o žárlivosti. Po\nvesnické pouti. Porozumění 215\nNe krása. Dárkyně dobrá. Na dluh 419\nJesenská Růžena: Modlitba ženy 33\nKnosl Bohuslav: Tobě, ó efemerní 5\nÚtěcha. Rapsodie. V ohni 451\nKvapil Jaroslav: Přípitek o půl noci 170\nIn memoriam 354\nL. V.: Ó hrůzy půlnoci 179\nMach J.: Vrak . 360\nMaz es J.: Políbení 474\nMužík Au g. E u g.: Píseň. Tulák 319\nNejč Karel: Utišení. Vidiny soumraku 170\nNeumann Stanislav: Na Liánu de Pougy 27\nOpolský Jan: Prastaré lesy 226\nElegie. Tušení • ; 402\nV snech slýchám umdlených. Vigilie. Svědomí 558\nSekanina František: Má duše vítězná 119\nSova Antonín: Osamocení . . . 29\nSvoboda Frant. X.: Obraz. Píseň 274\nSuchý Lothar: Smutná pohádka • 138\nSed non satiatus. Zpověď . . . • . 226\nPortrét. Fantasie smutné, bezhvězdné noci. Semper\nidem . . 498\nSL\nToman Karel: U rakve. * * * 135\nSlavné jaro 367\nVaněk Fr. B.: Prolog ku knize »Sacerdotium« .... 449\nWenig A.: Nálada 319\nVrchlický Jaroslav: Bohatýr. Slovo. Elegie . 67\nZeman Fr. J.: Jsou • . 223\nHic sunt leones 583\nPRÓSA.\nArbes J.: Karel Svoboda. Studie životopisná 353\nBerková Zdena: Z melancholických momentů:\nMimosa 163\nMarno 445\nDivadlo a umění scénické. Feuilleton 322\nDrobty z dopisů přátel. Feuilleton 379,431\nDyk Viktor: Mlha. Proverb 157\nEngelmúller Karel: Dokonáno jest 179,258\nHartmann Vojtěch: Hračky. Pohádka 103\nHer i tes Fr.: Zjevení. Dramatická scéna 293\nHilbert Jaroslav: Ztracený ráj. Studie soudobého\nmládí 5, 79\nVrchlický-football. Feuilleton 41\nKhéres J. V.: V mozku. Symbolické romanetto . . 183, 207\nKles Petr: V jediném chomáči 61\nKnósl Bohuslav: Smutek a láska trovatora v kostýmu\nfin de siěclu 172\nKvapil Jaroslav: Smrt Jana Nerudy 1\nLeda Josef: Podzimní motiv 121\nLuhavský J.: Zelená studánka ... 560\nMádl Karel B.: Z notic Jos. Mánesa 485\nMašek Karel. Otroci. Studie k románu . . . 35, 69, 131\nOtevřený list paní Hané Kvapilové, členu Národního\ndivadla . 271\nOtomar V.: Dohra. Čtvrtý akt dramatu 51\nZkáza 245, 307, 367\nPelant Karel: Požitek hašiše. Autoptická studie . . . 403\nPřibylová Olga: Parfumem lesů. Studie 341\nSchwab Václav Maria: Novými proudy. Studie\nk románu 423, 455, 498, 585\nVýstava J. Úprky 227\nZ. Mája: V rozkvetlém keři ... Ostrov v šírém moři. 151\nVe vš ech čí s 1 ech:\nKronika. Texty k obrazům. Soutěže. Zprávy\no výstavách. Zprávy umělecké.\nII. ČÁST VÝTVARNÁ.\nOBRAZY.\nAleš Mikoláš: Črta z »Pochodu Rákocziho* .... 87\nPřítel tří říší 90\nKuneš z Belovic 902"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3557, "texte": "Sl.\nAleš Mikoláš: Sv. Václav . . . 483\nSv. tři králové 499\nBoudova-Suchardova Anna: Linka. . . 133, 243, 579\nBeneš J.: Linka 466\nDědina J.: Náčrtek k obrazu »Serenada« 398\nStudie 550\nDítě Emanuel: Fragment 155\nStudie 158, 389\nDvořák Boh.: Na sklonku jara 314\nEmingrová Helena: Pastel 555\nEngeLmúller Ferdinand: Touha - Hoře - Klid 123—126\nBabí leto 382\nHer c í k F.: Paneaux 366\nHofbauer Arnošt: Vigneta 43, 153\nLinka 161\nHolárek Emil: Pokoření Slovanů polabských . . 24 —27\nSpálení knih Wiklefovýěh 414\nHolub J.: Dřínovo brdo, poledne 350\nHomoláě Oldřich: Studie z plain-airu 130\nObálka na třetí čtvrtletí »Volných Směrů« .... 574\nChittussi Ant.: Jezero v Eremonvillu 326\nv\nJennewein Felix: Smrt sv. Štěpána 17\nKaván Fr.: Rašení 141\nOdtékání 347\nZ jara 518\nKavánek: Návrh na obálku »Volných Směrů« .... 430\nKlouček Celda: Vignetta 96\nSgrafitto 99\nKlusáček K.v L.: Vignetta 5\nUmění Řemeslo 55, 57\nVinařství Zahradnictví • . . 523 526\nKniipfer Beneš: Siréna 166\nStudie 294\nPoslední zbytky Porto Nerona u Porto ďAnzio . . . 334\nMánes Josef: Růže 487\nKytice 488\nJahody 489\nDiplom Prádélko loutek 491\nDonauworth —Nádvoří hradu v Norimberce .... 493\nPohanská věž v Norimberce 494\nSkizza 496\nMařák Julius: V přírodě 49\nPodzim 403\nMařáková Pepa: Truchlící 178\nMašek Vítězslav: Sekáč 101\nMinařík Jan B.: Melancholická krajina 545\nMucha Alfons: Salome 541\nNovák Ladislav: Fragment cyklu »Kovář a smrt« . 379\nPanuška J.: Pohádka 179\nNocturno 564\nPirner Max: Studie 146, 502, 506, 509, 515\nPreissig: Návrhy na obálku Volných Směrů . . 428, 429\nPr ei ssl er Jan: Vánek a vítr 7—lo\nZáhlaví 31\nVánek 71\nPohled celkový na Uprkovu výstavu u Topice . ... 227\nPohled na kostel sv. Mikuláše z ulice Karmelitské před\na po prodloužení téže 235, 236\nPohled na kostet sv. Havla 237, 238\nRašek K.: Olejkář 323\nSlavíček Antonín: Podzim 181\nFrantiškánský kostel v Bechyni n. L 373\nSobotka Julius: Linka 327\nŠimůnek Karel: Lidská spravedlnost 548\nSI.\nv\nSpillar Jaroslav: Melancholie 78\nLešetínský Kovář 109\nStudie 370\nRobota na Domažlicku • .... 421\nV r r r\nSpillar Karel: Titulní záhlaví.\nStudie 47\nObálky na druhé a čtvrté čtvrtletí Volných Směrů 572, 573\nV v\nSvabinský Max: Při kahanci 14\nSplynutí duší (příloha k cis. 8.)\nPortrét 453\nTůma Karel: Soudruzi v povolání 362\nUhelný trh v letech sedmdesátých a nyní .... 239, 241\nUprka Joza: Odpočinek 81\nŠohaj . 198\nZimní jarmark v Hr. Lhotě 203\nStudie ke »Králům« 205\nBabiěka 207\nStařík 210\nDostaveníčko 214\nNa pastvě 219\nJarní nálada 221\nÚvodnice 229\nStudie 234\nUrban František: Sv. Antonín P 171\nSv. Cecilie 174\nZlato 315-318\nVlček Aug.: Podobizna 358\nWachsmann Bedřich: Pohled z Paříže 247\nZ Amiensu 250\nMaislova ulice 283\nPartie z Rakovníka 286\nPedelská žezla. Motivy ornamentu 291\nWa ch s man Bedřich j u n.: Okno vinárny ... .566\nWiesner Adolf: Dračky 146\nNávrh na obálku Volných Směrů 427\nDekorativní výplň 470\nObálka na prvé čtvrtletí Volných Směrů 571\nZvěřina František: Pod vrbou 445\nStudie 475, 478\nv\nŽeníšek František: Studie 65\nPLASTIKY.\nBílek František: Kalvarie 115, 117\nTyp z Táborská 342\nOrba 459, 461\nFanta-Schnirch: Fontána 259\nHalm a n: Vltava 35, 37\nHošek: Skizza 59\nKastner E.: Fontána 275\nSv. Ludmila 406\nKlouček Celda: Fontána 251, 268\nDetail fontány. 278\nMařatka Josef: Pieta 410\nMaudr Josef: Vlast truchlící 307, 310\nNováček Prokop: Tepaná deska 467\nPekárek Josef: Zpověď . 355\nSchnirch Boh.: Detail fontány 262\nSucharda Stanislav: Historie 143\nZáhlaví pozvánky 147\nTympanon 192\nDetail fontány ... 283\nSucharda-Dryák: Fontány 254, 266\nv\nSaloun L.: Praha 163\nTympanon 191\nSimonovský B.: Svícen . . . • . . 189"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c005", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "533 / 534", "page_fin": "533 / 534", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.5", "titre_corps": "HIC SUNT LEONES!", "titre_sommaire": "HIC SUNT LEONES!", "signature_source": "FR. J. ZEMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "533 / 534", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.7", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1918, "texte": "HIC SUNT LEONES!\nFR. J. ZEMAN.\nAž v poslední chvíli to údolí sevřené v lesy\nse vynoří náhle . . . Jsme daleko, daleko kdesi.\nZa vesnicí ve čtvercích polí blýsk' ohnivou kytkou\na pozlátkem náhrobků hřbitov za rozpodlou zídkou.\nA farářův hlas zní tak měkce . . . Zde spí jeho matka\nnež umře sám, dal by sem rád ještě zlacená vrátka.\nA na vršku kaple. Pruh slunce šleh' otvorem dveří\na vesele hoří v té chladivé, stísněné šeři,\nroj komárů bzučí tu v kadidla zamknutém puchu\nmše jediná do roka, o pouti, tady jen bývá\na špinavým oknem sem koruna stromu se dívá\njak na starých malbách tak bez hnutí, barev a vzduchu.\nA venku ten rozhled! Jak silná je podrobnost každá.\nChmel svinutý kol bílých ty čí se zeléná ještě\nvšak dozraje pěkně, jen sluníčko Pánbícek až dá\na cesty jsou zarostlé, koleje vymlely deště.\nAs nápisem deska dřív v kostele chodili po ní,\nteď, aby ji uchránil, raděj' ji vsadit dal do zdi\ni rozlehlý pokoj, kde muškát a reseda voní,\nty podivné hodiny stále a stále se pozdí!\ni měsíc, jenž jak by se chyť v okně na mouchy v síti\na modravým leskem jak v pohádce dojemně svítí\nvše v ocích mých roste a neznámých končin stesk chová,\nkdyž dobrácký kněž o tom radostně rozpřádá slova,\nz nichž klidná se usmívá duše, jež na všem tom visí.\nŽít, jako zde žije dnes, bývalo snem jeho kdysi . . .\nA já, kde zas já budu zítra? . . . Ach, zítra, ach, zítra!\nZde do rudých střech dál se smát budou růžová jitra\na netknutá poledne rozlévat stříbrné světlo,\nvždy v podvečer farář zas, usmířen skončením všeho,\nse zahledí v rozlitý západ, co příbuzná jeho\nsvé holoubě krmí, jež na ruku krotce jí slétlo . . .\nCož ještě dnes možno tak sníti?\nO bláhové chvíle,\nkdy prorazí paprsky touhy, tak teplé a bílé.\nach, v magickém přísvitu jich jak vše koupá se smavě\na tklivvm je směšné, mha láká a střízlivá svítá\ni studeným vědomím, že lze tak dětinsky žhavě\na vzdorně cos chtít .. . kd}rž prec nelze a nelze to žiti!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c006", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "535 / 536", "page_fin": "535 / 536", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.6", "titre_corps": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "titre_sommaire": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE K ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV MARIA SCHWAB.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "535 / 536", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3393, "texte": "NOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\n(KONEC.)\nIII.\nPřítomnost Olgy nezanesla ani paprslek do\nstínů trudného života Anežčina. Na místě, aby\nji potěšila, množila jen její starosti, které těžce\ndoléhaly na její duši . . .\nOlga se jí začínala nelíbit. Odkryla u ní divné\nchoutky, den ode dne více ji popuzovala svými\nřečmi, svými kosmetickými výstřednostmi a svou\nv\npřílišnou okázalostí. Často čekávala na ni doma,\nvzdychajíc a vyvolávajíc v mysli své obrazy\ndětství, ničím nekaleného, jak s malou Olgou se-\ndávaly a povídaly si o všem možném v nenu-\ncené zábavě.\nOlga teď ráda vycházela a dlouho se zdržela\nmimo dům. A když přišla omlouvajíc se, že ji\nten neb onen známý zadržel, zdálo se Anežce,\nže u ní není již oné upřímnosti, s jakou dříve\nse k ní vrhala, ji objímala as ní se sdílela.\nA přišla-li přece k ní a objala ji v sesterské\nsoustrasti, odpuzovala ji od ní její vůně, již čpěly\nkrajky její límečků. Připadalo jí to, jakoby se\nbyla ta její upřímnost skryla za tu vůni, plnící\nširoce celé její okolí.\n»Je to tu u vás hrozně nudné!« naříkala si\njednoho dne večer, posadivši se k Anežce, která\nseděla u otevřeného okna, do něhož se prášila\nchladná sprcha podzimního deště. »Ve Vídni, tam\nje jinak. Tam bych tak hloupě odpoledne ne-\nztrávila jako tady.«\n»A co mám říkat na příklad já,« namítala\nAnežka; »sedím tu celičké dni, sotva na chvíli\nodejdu.«\n»To bych nedělala! Dupla bych si na muže\na musil by to zařídit tak, abych mohla vycházet.«\n»Jsi nezkušená, neznáš mužů.«\n»Znám a neznám. Mne by musili poslechnout\nna každé pokynutí. Ale musíme to umět s nimi.\nMusíme použít všech prostředků, jež nám příroda\ndala, abychom si je osedlaly.«\n»Kdy prosím tě přišla si k takovým názorům ?«\n»Naučila jsem se tomu ve Vídni.«\n»Tak táák?«\n»Strýček, ten ti mně udělal, co jsem chtěla.\nZa úsměv by mně byl všecko snesl. Měla jsi\nvidět, jak byl celý den mrzut, umínila-li jsem si,\nže na něj nebudu mluvit.«\n»Strýěek tak vážný pán!«\n»Vážný pán, vidíš a dá se otočit kolem prstu.«\n»Nechtěla bych vidět muže v pokoře u svých\nnohou, styděla bych se pak sama za něj.«\n»Proč jsou tak bláhoví ti naši beránkové.\nAno, vždyť jsou to beránkové —«\nA Olga smála se svému vtipu z plna hrdla . . .\n»A co chceš dělat teď? Nechtěla by si sobě\nvyhledat nějaké místo v Praze ?«\n»Místo? Jaké místo? Ve Vídni bych už vě-\nděla, co dělat, ač se mi to již u strýce znechu-\ntilo. Ale nezůstanu tam déle. Půjdu za hospo-\ndyni —«\n»Za hospodyni!« divila se Anežka a zalo-\nmila rukama.\n»Nu proč se divíš ?»\n»Ke komu pak půjdeš ?«\n»Zaopatřil mně to tvůj muž. Známý jeho,\nředitel cukrovaru —«\n»Můj muž? Vidíš, neřekl mi dosud ničeho.«\n»Nabídl se mi sám.«\n»Vida!«\n»Vše je umluveno. Odjedu do Vídně, abych\nsi tam vše urovnala a pak asi po měsíci na-\nstoupím.«\nAnežka žasla nad tou odhodlaností sestřinou,\nkterá jí připadala tak cizí. S úžasem postřehla\nOlgin nejistý pohled, těkající s předmětu na\npředmět, vyhýbající se přímému, otevřenému styku\ns pohledem jejím.\nJindy jak měkká a jak průzračná byla její\nduše. Umínila si, že bude sestru varovat, ale\nteď zdálo se jí, že by to bylo marno.\nA přesvědčila se o tom na vlastní oči.\nK večeru přišel domů Hovorka. Povečeřev,\nodebral se do svého pokoje, aby si tam za-\nkouřil . . .\nAnežka poklízela.\nOlga přišla na zavolání Hovorkovo do pokoje.\n»Tak vše je ujednáno«, řekl jí, když k němu\nnedočkavě přiběhla, »zítra učiní ti ředitel ná-\nvštěvu. «"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c007", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "545 / 546", "page_fin": "555 / 556", "image_debut": 9, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.7", "titre_corps": "ději opustit dům manželův a živit se prací rukou", "titre_sommaire": "ději opustit dům manželův a živit se prací rukou", "signature_source": "Konec", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.9", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 2202, "texte": "ději opustit dům manželův a živit se prací rukou\nsvých mimo jeho dům.\nChtěla požádat někoho z přátel o skrovný\nutulek a tam ztrávit zbytek dnů svého života . . .\nŽe raději nešla do kláštera! Ta myšlenka\nprojela jí kolikrát mozkem. Co ji vlastně vyhá-\nnělo z domova v náruč manželovu? Jak lituje\nsvého poblouzení! Vydala se v ruce muže, od\nněhož slibovala si lásku a pochopení a který ji\nzatím vetkl v ruce místo vonného kvítí kytku\ntrpkosti a bolu. Byla tu méně než otrokyní, byla\nkamenem, zbytečnou přítěží, neplatným strojem,\npohozeným v kout mezi nepotřebné věci. Proč\nji neubil hned? Proč ji trýznil tak nelidsky, tak\nzdlouha, tak ohavně!\nAle nač by mu déle překážela? Odejde odtud\nklidně jak klidně přišla, beze slova, bez lásky.\nTu pohřbila dávno v srdci svém . . .\nNeplakala již. Slzí neznala od smrti matčiny.\nSrdce její je vyprahlé, mrtvé.\nČekala jen, až sejí tvář poněkud zhojí a pak\nchtěla se ve své důvěře obrátit dopisem k pro-\nfessorovi Staňkovi jako k nejlepšímu z přátel\no radu, jak by vše měla zařídit.\nChystala se právě ku psaní. Papír ležel na\nstole. Hledala inkoust a péro. Při tom jala ji\nslabost, zavrávorala a padla na zem ve mdlo-\nbách . . .\nTak nalezl ji Hovorka vraceje se z kanceláře\ndomů.\nPřekvapen zůstal stát. V zápětí se však vzpa-\nmatoval a třesa se na celém tele, klekl k omdlelé\na jal se ji křísit.\nProcitla brzy. Ležela dlouho již. Obrátila\nk němu zraky své mdlé a ztrhané, ale hned je\npřikryla víčky malými a promodralými tenkou\nsití žilek.\nVolal ji, prosil . . .\nZdálo se jí, že slyší opět hlas, který jejímu\nsluchu jednou lahodil.\nPoložil jí ruku pod hlavu. Pohnula se opět\na otevřela široce oči.\nViděla, že nad ní pláče . . .\nA nechala se nésti na pohovku, když ji byl\nvyzvedl svými silnými pažemi a přijala z ruky\njeho sklenici vody, kterou jí spěšně přinesl\núzkostliv a dojat . . .\nV celém jeho vzezření četla změnu, již ne-\nmohla si vysvětlit.\n»Mluvil jsem se Staňkem. Slíbil, že nás na-\nvštíví . . .« začal manžel rozhovor.\nV duchu se usmála. Tak tedy on ,byl tím\ndobrým andělem. Vida, chtěla jsem mu psáti\na on mne předešel.\n»Omdlela jsem« řekla, vidouc, že čeká na její\nslovo. »Ležela jsem asi dlouho.«"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 974, "texte": "»Přišel jsem právě z kanceláře.«\n»Ach, to budeš hladov. Nevařila jsem ani.«\n»Neměj starosti.«\nTo slovo již dlouho neslyšela a přec bylo jí\ntak milým. Opakovala šije ještě jednou v duchu:\n»Neměj starostí . . .«\n»Jak je ti, Anežko ?«\n»Bolí mne to —«\n»Kde ?«\n»Ale to přejde«, řekla, nechtějíc ukázati na\nbolavé celo.\nS hrůzou díval se na stopy své násilné ruky\na zatínal zuby v ret, zlobě se na sebe a umi-\nňnje si, že se to více opakovat nebude.\n»Slíbil jsem to a také to vyplním.«\n»Co jsi slíbil ?« ptala se spěšně.\nPoznal, že myslil na hlas. »S1 íbi 1 jsem si«,\nopakoval, »že se to vícekráte nestane,« a poklekl\npřed Anežkou.\nZavřela oči.\nNeslyšela už dlouho - takovou řeč a teď se\nbála, že skutečnost ji oloupí o ten krásný sen opět.\nBolest jakoby ustávala . . .\n»Už to nic nebolí*, řekla, usmívajíc se a tiskla\nsi studený náěinek třesoucí se rukou na celo.\n»Obnovíme náěinek, chceš-li, dušinko?«\n»Jak myslíš —«\nA když odešel do kuchyně, zaúpěla bolestí. . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2056, "texte": "VI.\nZdálo se, že domácnost Hovorkových prohřál\nopět paprslek spokojenosti. Hovorka zdržel se\nčasto doma, zanechav své neblahé vášně a vy-\nhledával často Staňka, jemuž cítil se vděkem za-\nvázán za včasnou intervenci. Podřídil se poněkud\njeho vlivu, ač ani dnes nezdál se souhlasiti\nzúplna s jeho názory.\n»Kdy se přece takhle oženíš ?« vytýkal mu\nnejednou.\n»Třeba nikdy«, odbýval ho tento noncha-\nlantně.\n»Bude tedy působnost tvá vždycky\njen passivní. Nebudeš se moci nikdy\nsám osvědčit a být světu příkladem,\nvzorem.«\nStaněk rameny jen pokrčil.\n»Říkají, že prý jsem obrazem muže\npříštího věku, ale příteli, ujištuji sám,\nže nejsou ty doby daleko —«\n»Co budou muži vcházet v ducho-\nvní spojení s ženami,« smál se Ho-\nvorka.\n»Nežertuj. To nebylo by právě nutno,\nale tady bude žena povznešena nad všed-\nnost, učiněna rovnou muži, a nastolena na\nprestol slávy, jejíž věnec by jí tak dobře\npříslušel.«\n»A což lože manželské ?«\n»Nechci říci, žes frivolní, ale mluvíš-li o tom,\nvěz, že bych chtěl, aby mi bylo oasou, kde\nbych našel nové posily pro další život plný práce\na námahy duševní.«\n»Hm, hm,« kroutil hlavou Hovorka, nechtěje\nrozumět té námaze duševní, jsa mužem ven\na ven materiálním, praktikem a cynikem k tomu.\n»Dětem musíme vštěpovat základy k novému\nživotu, zaveďme je po stopách nevyšlapaných,\nnových, kde by nasbíraly nových vznětů, no-\nvého nadšení, nové lásky!«\n»Nerozumím ti zcela, ač věřím rád, že jsou\nněkteré ženy podobné nálady přecitlivělé. Moje\nAnežka ta by byla vždy vděčnou posluchačkou.\nTa je pro něco takového zaujata. Anežka byla\njiž od malinka více k učení než k světským ra-\ndostem nakloněna. Za to Olga übohá Olga!\nZapomněl jsem ti vypravovat, co se stalo s Olgou.«\n»Co pak?« žasl Staněk.\n»Je to celá tragedie, příteli. To víš, že při-\njala místo společnice u ředitele cukrovaru v S.\nVídeň byla jí však zkázou. Svedena jakýmsi pa-\nnáčkem, zapředía s ním milostný poměr a\nno zkrátka zkazil ji! Darebák! Řediteli\nse líbila, byla by s ním šťastna bývala. Ale\ntakhle Dal jí včera výpověď . . .« odmlčel se\na sklopil hlavu."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "551 / 552", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3601, "texte": "Professor žasl, slyše krátkými rysy načrtanou\nposlední kapitolu života Olgina.\n»Nu a což onen, nevezme si jí?«\n»Vídeňák? Bůh uchovej! Včera přišla k nám.\nUž je zas veta po naší spokojenosti. Bylo ti to\nzas hrozné včera. Anežka je všecka zničena\nsoucitem. Nezasluhuje ovšem opovržení. Slabá\nženská, víš, která ale Anežka se tím usouží,\nnepřežije tu hanbu. To víš, ženská!«\n»Za všechnu její lásku tohle ještě«, pozna-\nmenal Staněk.\n»Tak, tak, ale teď buď s Bohem, musím zas\ndomů. Přijď nás někdy navštívit, anebo víš, teď\nk nám raději ani nechoď, je to hrozné, hrozné . , .«\nA Hovorka stisknuv ruku Staňkovi, spěchal\nk domovu.\nZa dva dny byl professor ráno překvapen\npsaním Anežčiným.\nPsala mu:\n»Ctěný příteli!\nOlga naše skočila včera v návalu těžkomysl-\nnosti do Vltavy. Muž můj vypravoval vám asi,\nco se s ní stalo. Tak daleko to došlo s ní\ns übohou! Nedivím se její smrti, řekla jsem vám\nsnad jednou, že je povahy hrdé a nepodajné,\nale pláči nad její zničeným srdcem. Pláči zas\njednou slzy opravdové nad její mrtvým tělem,\njež jsem tak často v sesterské lásce své zlíbala.\nCítím se spoluvinnou, že jsem ji pustila do ci-\nziny samotnu, tak nezkušenou, tak mladou. Můj\nmuž nese také valnou část viny, že se o ni ne-\nstaral dříve a poctivěji. Dnes cítí tu tíži na své\nduši, ale je pozdě . . .\nPohřeb odbývá se zítra ve tři hodiny z kaple\nčeského pathologického ústavu.\nSe vší úctou\nAnežka Hovorková.«\nProfessor nedivil se již ničemu. Nedivil se\ntomu tragickému skonu nikterak. Nebylo žád-\nného vnitřního, duševního splynutí mezi ní a její\nsvůdcem, žádného opravdového sloučení, které\nby bylo umravnilo jich náklonnost a ukázalo jí\ncestu ctnosti. Jak cialeko zašla Olga, zapomínajíc\nveškerého studu, odvažujíc se činiti nároky na\nruku starého ředitele s utajovaným hříchem! Co\ntu kleslosti mravní, jaký průlom v zásadách\nmorálních, jež vštěpovala jí škola a rodiče! . . .\nA na konec volí smrt. Ale ne následkem\nuražené citlivosti, ne ze studu panenského, zra-\nněného srdce, ale z uražené ješitnosti, z hanby\nnad odhaleným podvodem, z omrzelosti, z lehko-\nmyslnosti. Viděl v tom přemíru cynismu, zapření\ncitu. Nesouhlasil s Anežkou, domnívající se, že\nby ji byla zlomená duše dohnala k sebevraždě.\nByla to spíše duše nevyspělá, nehotová, duše\nnezřízená a mělká . . .\nChtěl napsat Anežce, co si myslí o povaze\na skutku Olgině, rozmyslil si to však; cítil, že\nby übohá ta bytost tak dost zkoušená, ještě více\na bolestněji byla dotčena.\nI napsal jen stručně:\nMůže-li vám, milostivá paní, něco býti k útěše,\nbude to dojista vzpomínka vaše na mládí Olgino,\nkteré s vámi prožila ve volnosti nestísněné, ničím,\nani klamem světa, ani zmatkem srdce vlastního.\nVe vzpomínce té čerpejte útěchu a nehledejte\nspoluvinu tam, kde by se mohlo spíše mluviti\no shovívavosti a soucitu.\nLituji slečny, že tak pobloudila a že zapo-\nmněla na vás, která jste jí byla přece dříve tím\nne j dražším.\nVáš\nStaněk.\nPrůvodu pohřebního se neúčastnil, ale přišel\nna hřbitov, když kladli Olgu do hrobu; nemohl\nnevzpomenouti oné dívky, kterou vídal jako\nstudent kráčeti po ulici v těch krátkých šatech,\njemu tak milých. Netesknil po té době víc, ne-\nlitoval jí, ale tklivá ta scéna, když rakev zasy-\npávali vlhkou, čerstvou prstí, ten obraz skonu\nlidské křehkosti, zavleklý k úzkému otvoru hro-\nbovému tlačil slzy trpkých pocitů v jeho tiché\noko ...\nA jak opouštěli hřbitov opíral se již úpal\nslunečních paprsků o jich záda. Byl teplý, mládím\nkypící březen. V polích zelenala se ozim. Jaro\nrozevíralo pupeny kaštanů, vroubících cestu\nz Olšan.\n»Hle jaro je tu« poznamenal Staněk,\nsedaje do povozu, čekajícího před východem ze"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.13", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3711, "texte": "hřbitova. »Tenkrát bylo také jaro, když jsme se\nk vám tady s kollegou přistěhovali, milostivá\npaní.«\n»To nám bylo lépe,« mínila Anežka.\nHovorka přikývl instinktivně.\nStaňkovou myslí letěla vzpomínka na onu vy-\ncházku na »Nebozízek,«, myslí Anežčinou za-\nbleskl obraz námluv Hovorkových.\nOba sesmutněli . . .\nNemluvilo se víc.\n»Jak bude dál ?« ptala se Anežka ve svém\nnitru, pozorujíc Hovorku vedle ní sedícího. Jeho\noko bloudilo po polích lesknoucích se omlazenou\nzelení . . .\nStaněk zkoumavě hleděl s tváře klidného\nmanžela na obličej Anežčin, jejíž oko bolestí\nzmdlené spočinulo na snítce konvalinky, již\nutrhla z věnce sestřina na památku. Pozoroval\njemné tkanivo žilek, prosvitujících z bledé skráně\njejí a zaslechl odměřený její dech. Zdálo se mu,\nže spí.\nUmdlela, myslil si a obraz ten zdál se mu\nsymbolem příštího života dvou těch lidiček. Při-\njde-li kdy jiskra, která by oživila tu příliš ospalou\njednotvárnost jich společného života, který na\nně v budoucnosti ceká?\nA když kočár zastavil před bytem Hovorko-\nvých, objevilo se, že přes rachot kol Anežka\nusnula a spala celou cestu . . .\n»Přišla na mne mdloba,« omlouvala se.\n»Hm«, poznamenal Hovorka.\nVII.\nBrzy přišla Anežka k poznání, že spánek,\nona okamžitá malátnost, která ji po pohřbu pře-\nmohla, byla předzvěstí velké události.\n»Budu tedy přece matkou!« opakovala si ně-\nkolikráte. A navazovala na to poznání celičkou\nřadu starostí, drobných a větších, které vyplňo-\nvaly teď její nitro, dříve tak rozhárané a neuko-\njené.\nPrvní, co udělala, bylo, že si opatřila stroj\na začla šít košilky a prádélko všeho druhu. Ho-\nvorka zdál se také být poněkud účasten těch\nstarostí, alespoň nechodil již tak často večer\nz domova a pečoval o pohodlí ženino.\nPozval i sestru do Prahy, aby paní pomáhala.\nByla to doba pohnutí, plná příprav, očekávání,\ndoba stálého rozruchu. Ale i těžkých někdy sta-\nrostí. Anežka byla slabá a často postonávala.\nProfessor jevil potěšení z toho obratu. A při\nnávštěvě jedné přicházel teď častěji usne-\nšeno, bude-li to dceruška, že bude vychovávána\nzcela dle jeho zásad. I Hovorka musil v tom\npovolit.\nProfessorovi zdálo se teď často, jakoby byl\nk rodině té přikován. Přičítal to jakési neviditelné\nvibraci a slučování příbuzných duševních motivů,\nkteré vyvěraly v pohnuté duši jeho a duši Anež-\nčině. Bylo mezi nimi oné podobnosti duševních\nhnutí, která činí ze dvou lidí takové přátely, že\ndruh v druhu vidí bratra. Blížily se k sobě svými\nnáladami, svými vzněty, svými názory . . .\nA v té spokojenosti, která jej činila opět klid-\nnějším, konal přípravy na prázdninovou cestu.\nOdejel do Norska. Norsko, se svými pobřežími,\nse svým bouřným ovzduším mořským plným\nzměn, Norsko se svou mladou literaturou, beroucí\nse po nových stopách uměleckého snažení, lá-\nkalo jej dávno již . . .\nPoužil s chutí volných prázdnin a oddal se\ncestování s nadšením. Uvolnilo se mu.\nVšímal si všeho, všímal si i ženské otázky\na seznámil se prostřednictvím přítele s několika\nženami, spějícími na dráze ženského sebevzdě-\nlání k nové etapě ženského ruchu emancipač-\nního . . .\nŽenské typy norské národnosti mu impono-\nvaly. Našel zvláštní zálibu v těch štíhlých, urost-\nlých postavách s tváří zdánlivě chladnou, úctu\nvzbuzující, ale pohnutých, ušlechlilých vznětů.\nMnohé oko ho rozehřálo, mnohá tvář vtiskla se\nmu hlouběji v duši.\nCítil roztoužení, když si vzpomněl na své\nkrajanky, u nichž v budoucnosti si sliboval téhož\nnadšení, téhož vyrušení, téhož pokroku v otázce\nženské . . .\nV Kristiánii došel ho dopis Hovorkův, v němž\nmu oznamoval narození dcerušky, a v němž jej\nžádal o kmotrovství.\nByl dojat. Vzpomínka přátel, dolétŠí k němu\naž sem k břehu mořskému, hřála jej, těšila jej.\nOdpověděl vřelým dopisem, odeslav do vínku"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "555 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1724, "texte": "své kmotřence přání šťastnějšího a lepšího po-\nchopení života a jeho tajů, než jaký bývá zpra-\nvidla údělem novorozenkám jejího rodu.\nZa čtrnáct asi dní, když se vrátil ze své cesty\ndo Prahy, pospíšil s návštěvou u Hovorků.\nPosadiv se, se zálibou pohlížel na malou hol-\nčičku, jak se živě pohybuje na klíně šťastné ma-\ntinky, jejíž oko lesklo se nadějí a netajenou\nslastí mateřské pýchy.\nPorozuměl té její radosti, chápal to její vzru-\nšení, to rozpjetí její citů, jimiž zanášela malé,\ndrobné to tělíčko vlastního plodu, v němž skrýval\nse snad obraz vlastní její duše.\nChápal ten bezměrný cit její a tu její ner-\nvosní starostlivost, jež zírala z neklidného oka\njejího, kdykoli se k němu obrátila s otázkou:\n»Viďte, že mně to dítě neumře, viďte, že je od-\nchovám ?«\nZdál se chovati tutéž starost.\nKdyž odcházel, bylo již dosti pozdě. V sadech\nna Karlově náměstí viselo již přítmí na větvích\nkeřů a stromoví, na nichž se zachvívaly prořídlé\nlisty, zbarvené podzimem. »Hle, podzim je tu,\nani jsem se nenadál,« zvolal professor.\nChlad blížících se dnů říjnových pronikal již\ni tělem jeho a sáhal do nitra, které zcitlivělo\nprožitými dojmy a cestou právě podniknutou.\nTesknil a vzpomínal. Vzpomínal uplynulých\nlet, plných bojů a příprav.\n»Kam jsem dospěl za ten celý čas?« ptal se\nsama sebe, pohlížeje na oblohu, jež, jakoby se\nvzdalovala, ozářena záplavou hvězd.\nVzpomněl si na moře, na Norsko .. . »Oč jsou\noni tam blíže než my zde? Oč jsou šťastnější,\nklidnější ?«\nA myslil na tu naši budoucnost, když zřel\ntu oblohu vzdálenou a povzdechl si.\nA tesknota, jež kolkolem tlačila se v kouty\nkřovisek, v rozházené záhony, pod setlelé a se-\nžloutlé listy, usadila se iv jeho srdci, jež tou-\nžilo a umdlévalo.\n\nKonec."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c008", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "545 / 546", "page_fin": "545 / 546", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.7.1", "titre_corps": "MELANCHOLICKÁ KRAJINA.", "titre_sommaire": "MELANCHOLICKÁ KRAJINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "JAN B. MINAŘÍK.\nMELANCHOLICKÁ KRAJINA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c009", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "547 / 548", "page_fin": "547 / 548", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.7.2", "titre_corps": "SPRAVEDLNOST.", "titre_sommaire": "SPRAVEDLNOST.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.10", "debut_caractere": 976, "fin_caractere_exclue": 1004, "texte": "KAREL ŠIMŮNEK.\nSPRAVEDLNOST."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c010", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "549 / 550", "page_fin": "549 / 550", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.7.3", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.11", "debut_caractere": 2058, "fin_caractere_exclue": 2076, "texte": "J. DĚDINA.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c011", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "555 / 556", "page_fin": "555 / 556", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.7.4", "titre_corps": "PASTEL.", "titre_sommaire": "PASTEL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "555 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.14", "debut_caractere": 1726, "fin_caractere_exclue": 1748, "texte": "H. EMINGEROVÁ.\nPASTEL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c012", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "557 / 558", "page_fin": "557 / 558", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.8", "titre_corps": "V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH ..", "titre_sommaire": "V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH ..", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "557 / 558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 649, "texte": "V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH ..\nJAN OPOLSKÝ.\nOhlasné, dlouhé chodby klášterů\nv snech uděšených vídám nejčastěji,\nkde lesklé oci bledých páterů\npod lampou mžikavou se extaticky chvějí;\nkde mřížením je vidět opuštěné dvory\nzšeřilé stínem starých kaštanů,\njež hučí mdlobné, potácivé chóry\na kloní se ze strany na stranu;\nkde v snětích šeříku srub studny rozvalené\nse dělí s ptáky o truchlivé sny,\nkdyž první stín se chvatný v houšť tu vžene,\nkam plakat chodí novic nemocný.\nV snech slýchám umdlených jak stromy šumí\na rachot OKOVU, té mrtvé studni na dno\na v houští nemocný jak vzdechy novic tlumí,\nkdyž ve dvůr padá podvečerní chladno ...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c013", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "557 / 558", "page_fin": "557 / 558", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.9", "titre_corps": "VLGILIE.", "titre_sommaire": "VLGILIE.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "557 / 558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.15", "debut_caractere": 651, "fin_caractere_exclue": 1439, "texte": "VLGILIE.\nJAN OPOLSKÝ.\nJá přál bych si mít svatvečer před velikými svátky\nokolí plné cekání, vzduch omamný a sladký;\nšeptání lidí zdušené, již k portálu se kupí\nu chrámů zpola přivřených, kde varhan příval úpí.\nNa pozdním nebi západním by fantasticně vlály\nkorouhve mračen červené, jež pozvolna se kalí\nve draperii ztemnělou; kéž kajícně se sklání\nnad ložem slunce mroucího, jež mdle se smrti brání,\nposlední záři vydechnouc, ve vlastní tonouc krvi.\n... Na šerých dlouhých lučinách by bludic kahan prvý\ndo temna modře vzplápolal jak ostré ďáblí oko.\nBy ohníčky hvězd třaslavé se vznesly převysoko!\nBy zvony různých nuancí, jichž srdce dlouze bijí,\nse kymácely, zpívaly: »Zvoníme vigilii!«\nPak přál bych si být uprostřed kdes šírošírých polí,\nvysoce, slavně zpívat vše, co povznáší, co bolí"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c014", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "557 / 558", "page_fin": "557 / 558", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.10", "titre_corps": "SVĚDOMÍ.", "titre_sommaire": "SVĚDOMÍ.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "557 / 558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.15", "debut_caractere": 1441, "fin_caractere_exclue": 2077, "texte": "SVĚDOMÍ.\nJAN OPOLSKÝ.\nVy nevíte o boji se svědomím?\nKdyž vaše síň se šerem naplňuje\na věže vysýlají první netopýry?\nVy nevíte o boji se svědomím ?\nKdyž noční mlhy dusné závoje\nobtáčí vítr kolem starých domů\na v slepých ulicích, kde není rozžehnuto\nbloudící papíry svým šelestem vás straší?\nPod každým krocejem když dlažba smutně duní\na potrhaným mračnem civí na vás hvězda\ntak sama jediná! A vyčítá tak tiše!\nPes z prahu zahnaný kdes nejistě se choulí\na žalně vyje. Nemá domova.\nVy nevíte o boji se svědomím?\nKdyž nic vás nenapadá, nic, než modlitba\nza všecky zoufalé, již utíkají k vodám,\nk těm vodám mřít, jež z dálky mrtvě hučí . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c015", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "559 / 560", "page_fin": "559 / 560", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.11", "titre_corps": "NÁLADA.", "titre_sommaire": "NÁLADA.", "signature_source": "ANT. BEBR", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.16", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 844, "texte": "NÁLADA.\nANT. BEBR.\nÍCdys v dusném večeru, jak bývá před bouří,\nu prostřed ztichlých niv za městem hučícím\njsem potkal Náladu. Šla s hlavou skloněnou\na krokem tlumeným a volným a tak mdlým.\nA ke mně přistoupla a zrakem zavlhlým\nmi ve tvář pohlédla a měkkou rukou svou\nmne lehce pojala a slova nemluvíc\nmne vedla stále dál krajinou zmrtvělou.\nA když jsem vracel se, šla se mnou micky dál,\nu města stanula a prchla před domy\nz nichž vířný život vřel do pustých samot svých:\nJá cítil k smrti až že po Ní teskno mi!\nA bloudili jsme tak po cestách zapadlých\nu jezu stáli jsme, kde řeka hučela,\npod stromem sehnutým jsme v trávu usedli,\njež ve strnulý vzduch tak dusně voněla.\nA zvolna tmělo se, my spolu byli dál\na poslouchali šum, jak od jezu se táh,\na v dálku zřeli jsme, jak občas blýská se\na obzor zamžený jak potápí se v tmách."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c016", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "559 / 560", "page_fin": "559 / 560", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.12", "titre_corps": "VRAK.", "titre_sommaire": "VRAK.", "signature_source": "J. MACH", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.16", "debut_caractere": 846, "fin_caractere_exclue": 1471, "texte": "VRAK.\nJ. MACH.\nOceánem daleka\nvrak mé duše plul,\nobzor tměl se pod mraky,\nz dálky vítr dul;\nroztrhány plachty bílé,\nmarné tužby z mládí zbylé,\nstěžeň zlomen v půl.\n•\nVelký stožár ideí!\nKu nebi až čněl,\nvšak před bouře orkánem\ntřásl se a chvěl,\npadl. A teď v lana sedá\nsmutná upomínka bledá:\nco jsem toužil, chtěl.\nJako racek znavený\nv duši klesla mou,\nv lanoví mých myšlének\nozvala se tmou . . .\nMarně . . . Odehnat se nedá,\nodlétá, a zase sedá\nv trosku rozbitou\nSoumrak lil se z daleka,\nsmutek vzduchem táh',\na jen racka kvílení\nvlálo v teskných tmách.\nJeho dumnou písní zpita\nmoje duše, troska zbitá\nzmizí v hlubinách . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c017", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "559 / 560", "page_fin": "563 / 564", "image_debut": 16, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.13", "titre_corps": "ZELENÁ STUDÁNKA. — DRAMA O JEDNOM DĚJSTVÍ. — NAPSAL J. LUHAVSKÝ.", "titre_sommaire": "ZELENÁ STUDÁNKA. — DRAMA O JEDNOM DĚJSTVÍ. — NAPSAL J. LUHAVSKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.16", "debut_caractere": 1473, "fin_caractere_exclue": 2241, "texte": "ZELENÁ STUDÁNKA. — DRAMA\nO JEDNOM DĚJSTVÍ. — NAPSAL\nJ. LUHAVSKÝ.\n\n(Chudobná světnička malé chaloupky vysoko v horách.\nStěny s opadalou omítkou, zdobené nevkusnými obrázky sva-\ntých. Na nízké posteli sedí stařec. V okně množství kvě-\ntin. Břečťan plazí se po stěně kolem zčernalých hodin\na končí nad obrazem Panny, jejž do polovice zakrývá. Teplé\nticho vane kolem, rušené pouze slabými údery kyvadla\nhodin. Husté šero leží na všem. Ptáci v dálkách zpívají a\nkdesi zurčí pramen. Chvílemi silněji zahučí píseň lesů. Není\nto klid štěstí co se kolem rozkládá, ale melancholický, trapný\nklid očekávání.)\nDěd. Otevři dvéře, Kristo, aby sem mohlo\nslunce. Vidíš je?\nKrista (otevře).\nDěd. Tak fialově svítí a kývá dlouhými pa-\nf\nprsky na mne . . . O, přijdu, přijdu se přitulit."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "561 / 562", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3727, "texte": "(Krista stojí stranou ve dveřích s rozpoutanými vlasy. Hlavu\njejí s podobou Madony intensivně osvětluje záplava rudých\nčervánků. Hledí úsměvně do vnitř světnice, kde stíny večera\nhoní se s vpadlými paprsky a její postava tvoří veliký, ne-\nurčitý stín.)\nPojď ke mně, dítě ... Slyšíš to burácení? Tam\nvenku, v horách slyšíš je? Všecko se chvěje\npod ním. (Stlumeným hlasem tajemně.) Jo přišlo Svě-\ndomí, Kristo .. . Bojím se, že k nám přijde\ntaké . . . Ale když bude slunce svítit a ptáci\nkdyž budou zpívat neodváží se .r. Ity u mne\nzůstaneš, Kristo . . . Mám rád tvou teplou pří-\ntomnost— viď, že zůstaneš? Apo celou noc...\nKrista. Zůstanu, dědoušku, zůstanu\na ráda zůstanu. Tak jsi tu vysoko, dědoušku\nvysoko - oblaky líbají tu tvoji chaloupku a\nhvězdy se sem dívají mnohem důvěrněji . . .\nJako princ nějaký jsi tu, dědečku, jako zablou-\ndilý princ . . .\nDěd. Zemdlený princ, děťátko, k smrti zna-\nvený.\nKrista (náhle rozradostněna). A povídat budeš,\ndědoušku, povídat. Tu smutnou pohádku o bílé\nženě, jež před tvou chaloupku chodívala do ze-\nlené studánky máčet své rusé, dlouhé vlasy . . .\nZačal jsi již jednou. (Prosebně.) Budeš, dědoušku?\nDěd (vzrušen.) Dnes ne, děťátko, dnes ne . . .\nHrozím se toho burácení. Hněvala by se ta bílá\ndívka, hněvala oh, vím to jistě . . .\nKrista (laskavě). Oh, ne, ne, (určitě) dnes se\nnikdo nemůže hněvati - v takový milý, radostný\nvečer . . . Slyšíš ptáky ? Tak vesele nikdy nezpí-\nvají ... A tolik vůní kolem jde tolik vůní. . .\nMám je vpustit oknem, dědoušku, mám?\nDěd. Ne, děťátko neotvírej okna mohl\nby sem zabloudit tajemný host, co kráčí po ho-\nrách ... I dvéře potom uzavřem až slunce za-\npadne . . . (Pauza.) Slyšela jsi mluvit vodní růže,\nKristo ?\nKrista. Ne, dědoušku.\nDěd. Mluví o půlnoci, dítě, za rok dvakrát\nkdyž den trvá nejdéle a když první babí léto\npolétá .. . Dnes budou mluvit iv zelené stu-\ndánce budou mluvit. Nesmíš tam, dítě, nesmíš . . .\nKrista. A proč, dědoušku? Proč nesmím,\ndědoušku?\nDěd. O smrti mluví —té temné příšeře šťast-\nných, miláčku.\nKrista. Nebojím se, dědoušku!\nDěd. O konci nám drahých, dítě. (Pauza.) Ne-\npůjdeš, Kristo?\nKrista. Ne, dědoušku, nepůjdu. Ale viď, ty\nbudeš povídat usednu tiše k tobě a ty při\nzářivém západu budeš povídat tu tesknou po-\nhádku o rusovlasé ženě a uvidíš i ptáci\nse utiší a přilétnou poslouchat a vodní růže sem\nbudou naklánět své bílé kalichy a zapomenou\npovídku o smrti, nebudou věštit a jen budou\nvzpomínat, jak směly kdysi také líbat krásnou\nrusovlásku . . .\nDěd (pochvíli). Je to tak dávno, dítě, tak\ndávno. Tenkrát byli lidé ještě dobří, Kristo. Ru-\nsalky chodily k nim v létě k bystřinám, kde\nbez bázně koupaly při záři měsíce svá průsvitně\nbílá těla a v zimě na přástkách, ukryty ve lněné\nkužely poslouchaly naše horské, tajemné po-\nhádky ... To jsem byl ještě mlád tehdy, Kri-\nsto veselý junák . . . (pauza). Kristo někdo\nk nám jde neslyšíš? Kolem okna kráčí\nzavřela jsi dobře, Kristo?\nKrista. Dobře, dědečku, utiš se... (Pauza.)\nDěd. K naší studánce chodívaly také. Toužil\njsem je spatřit, ale marně. Až jednou když\nzapadalo slunce uviděl jsem u studánky bílý\npás. Vzal jsem jej byl jako z mlhy tkaný\na odkvapil domů. (Ustrašen.) Již zase ten šelest\nkročejů. A slunce zapadá . . . Zpívají ještě ptáci?\nI ty hlasy umírají kdesi v daleku.\nKrista. Mám uzavřít dvéře, dědečku?\nDěd. Učiň tak, Kristo—zapadlo slunce, za-\npadlo\nnám sluncem a já nechám vzpomínky zpívat do\nnaší samoty . . .\nKrista (po chvíli). Povídej, dědečku po-\nvídej\nDěd. Ale musíš být ticha docela ticha.\n(Pauza.) V noci kdosi ťukal na okno mé komůrky.\nByla to ona. V měsíční záři stála přede mnou\nbílá a krásná a se slzami ve zraku mne prosila\no navrácení pásu. Uvedl jsem ji do své ko-\nmůrky, zaplavené světlem měsíce a noc ta byla"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1776, "texte": "mou nocí svatební nocí mého štěstí. . . (Vzru-\nšen.) Postav se, Kristo, ku dveřím opři se\no ně - kdosi cválá kolem oh, jaký to di-\nvoký shon jsou dva slyšíš? Jeden stojí\nu okna těžce oddychá\nna dvéře, Kristo !!\nKrista. Nikoli, dědečku to vítr se o ně\nopřel.\nDěd. Vítr vítr - oh, to není vítr, není •\n(Světlo na krbu se matně míhá, chvílemi vzplane a ozáří\ncelou světničku. V dálce se rozpoutává bouře.) dicho. To\nje podivné ticho, Kristo! Slavné ticho! I ty ho-\ndiny nějak zmlkají\nnečné ticho.\nKrista. Bouřka se blíží, dědečku.\nDěd. Mýlíš se, dítě, mýlíš to není bouře\nvždyť je ticho . . . (Hukot bouře se stupňuje, na okno\ndopadají dešťové krůpěje.) Chceš znát celou mou po-\nhádku ? Poslyš: má rusalka žila u mne dva dny\na utonula v zelené studánce utonula. Našel\njsem ji s vodní růží v ruce, mrtvou. Tenkrát\njsem přestal věřit, Kristo . . . A víc vodní růže\nve studánce nerostly až zase letos . . . Chá-\npes, děťátko? Dnes budou mluvit, předpovídat\ndnes za chvíli . . .\nKrista. Dědečku, dědečku!!\nDěd (v extázi). Dnes svědomí kráčelo po ho-\nrách a ví o mně . . . Vidíš, jak sem hledí oknem?\nA tam tam sedí skrčeno v koutě ty še-\ndivé, smutné oči, ty!! Ana dvéře kdosi buší\nodměřeně buší. . . (Skoro jásavě.) Slyšíš ty zvony ?\nNa všech horách se rozzvučely . . .\nKrista. Dědoušku, dědoušku!\nDěd. To je slavnost návratu... Otevřte\ndvéře Ona přijde slyšíte van nekoneč-\nných perutí ?\nKrist a (otevře. V zablesknutí je vidět zelené světlo\nnad studánkou a světlý stín mává vodní růží a slavnostně\nse blíží k chatrci.)\nDěd (v agónii, mluví trhaně). Hle, mluví bílé růže\nky—nou mi, kynou . . . Vidíš ty stíny\nten tmavý ustoupil světlý se blíží . . . Jdu!\nJdu radost—ně! . . . Halelujah!\n(Bílý zjev stane ve dveřích a celá jizba vzplane jasem.\nV dálce zaburácí hrom.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c018", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "563 / 564", "page_fin": "563 / 564", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.13.1", "titre_corps": "NOCTURNO.", "titre_sommaire": "NOCTURNO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.18", "debut_caractere": 1778, "fin_caractere_exclue": 1799, "texte": "J. PANUŠKA.\nNOCTURNO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c019", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "565 / 566", "page_fin": "579 / 580", "image_debut": 19, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.14", "titre_corps": "KRONIKA. — ZE ZAPOMENUTÝCH KAPITOL.", "titre_sommaire": "KRONIKA. — ZE ZAPOMENUTÝCH KAPITOL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6520, "texte": "KRONIKA. — ZE ZAPOMENUTÝCH KAPITOL.\n\nŽivot výtvarných umělců pražských od dob\nnárodního probuzení byl čilý a vykazuje kapitoly,\no kterýchž občas zmínku učiniti bude z různých\npříčin zajímavo. Nemluvili vždy jen výtvarnou svou prací;\nkdyž bylo třeba, pověděli jasně slovy žádosti, touhy a ná-\nhledy své. Máme po ruce z nedávné doby dvě kapitoly,\nkteré tvořily projev značného počtu umělců pražských;\nčteme na nich podpisy šestatřiceti umělců různých směrů a\nodborů, kteří v četně navštívených schůzích pojednávali na\npočátku roku 1893 o závadách touženého rozvoje výtvarného\numění v Cechách. Vybíráme části podstatné:\nProtokol schůze ze dne 18. února označuje, že hlavní\nzávadou rozvoje umění výtvarného v Cechách je nedostatek\npochopení práce výtvarné a vidí možnost nápravy v sou-\nčinnosti literární vychovací; výsledek porady první shrnuje\nv těchto větách :\nPolitický boj, boj za práva národa našeho, zatlačuje v li-\nstech denních do pozadí jiné, pro povšechný rozvoj kmene\nnašeho důležité zájmy a mezi nimi i ony, jež duchovní\nčinnosti se týkají. Přirozeným vývinem pokročilo u nás po-\nrozumění pro umění literární i hudbu, ne však ve stejném\npoměru porozumění pro umělecké práce výtvarné, čehož ne-\nposlední příčinou je, že při nedostatku samostatných statí\no umění v denních listech našich scházely dosud poučné\nčlánky o důležitých zjevech a otázkách uměleckých. Články\ntakové, mají-li prospívati, tu v nich vždy pamatovati jest, aby\nbudily zájem a šířily porozumění pro uměleckou činnost do-\nmácí, aby byly prostředníky mezi umělcem a obecenstvem.\nTento úkol sprostředkující a vychovávací posvěcen býti musí\núctou ku vší cenné, poctivé práci, ať objeví se\nona kdekoli, a touhou za neustálým rozkvětem a\nzdarem jejím. Články, které tohoto posvěcení postrádají,\njež psány jsou jednou s ohledem na osoby, jindy beze serios-\nnosti a opět jindy bez odborné znalosti, nemohou při nej-\nskvělejší formě stylistické přispěti k šíření správných názorů\no umění v kruzích širších ony nejenom že nepřispívají\nku zdaru věci, nýbrž způsobují jednak zmatek v kruzích\nneodborných, jednak roztrpčenost v kruzích uměleckých.\nUmělci shromáždění zatoužili po tom, aby tyto společné ná-\nzory jejich došly uvážení a uznání v denních listech a časo-\npisech našich a zasteskli nad obvyklým způsobem anonym-\nních kritik, psaných snad s dobrou vůlí, ale často beze vší\nznalosti odborné, někdy pak docela bez náležité poctivosti\na nestrannosti.\nÚvahy a stesky tyto, ve valném shromáždění umělců\npražských pronesené, našly pak projev v této, řekněme, reso-\nluci: »Rozšířenější listy české denní i týdenní mějtež stálou\nrubriku, věnovanou umění výtvarnému, ve které by věcnými\na poučnými články byl buzen zájem pro výtvarné umění do-\nmácí. Rubrika tato nechť svěřena jest péči odpovědného refe-\nrenta výtvarného, který jmenem svým ručí za obsah článků\nuveřejněných; referent ten nechť jest redakcí upozorněn, že\núčelem článků takových jest ne aby byly soudnou stolicí pro\numělce, nýbrž prostředkem k šíření pravého porozumění\numění výtvarného v širších kruzích. Při kritice odborné nechť\npodepíše se pisatel plným jmenem, neboť není slušno, aby\nten, jenž nechvalně jmenuje jména tvořících umělců, sám\nveřejnosti zatajen zůstával. Listy denní mějtež náležitou\npozornost k otázkám uměleckým, všímejtež si důležitějších\nsoutěží uměleckých, jichž vypsání uveřejňujtež laskavě v den-\nních zprávách na vynikajícím místě a to nejméně třikráte za\nsebou, aby neunikly pozornosti nejen umělců, ale i těch, kteří\nse o věci umělecké interesují. Nemenší důležitosti pro zdar\ndomácí práce jest i to, aby v časopisech popřáno bylo místa\nsteskům proti nesprávnostem konkurrenčního řízení.«\nVe smyslu tohoto usnešení dopsáno bylo všem denním\nlistům a čelným časopisům pražským s podrobným označe-\nním, v jakém směru by listy naše k šíření porozumění pro\npráci výtvarnou přispěti mohly. V málo jen případech došty\ndopisy ty vůbec povšimnutí a zjistiti výsledky jich stěží by\nse podařilo. A tak umělecké otázky i veliké důležitosti za-\npadají u nás dále ve spoustách prachu denním ruchem zvíře-\nného v naprosté nepovšimnuti, a když již je nevyhnutelno\njich se dotknouti, stává se tak zřídka kdy věcně a tak, aby\nz toho světlo vyšlo; otázky umělecké obyčejně mlhy zahalí\na větry zanesou vždy stejně, ať již jde o postavení pomníků,\nať jde o úpravu Prahy, ať se jedná o naše umělecké insti-\ntuce, ať o činnost uměleckých spolků, ať o zachování umě-\nleckých památek, ať o zajištění správnosti při veřejných sou-\ntěžích uměleckých, ať jde o zajištění rozvoje domácí práce\numělecké i řemeslné, ať jde o zjevy škaredé, volnému rozvoji\numěleckému sebe vícebránící vždy z některého konce zved-\nnou se milosrdné mlhy, které pláštěm svým zakryjí záleži-\ntosti ony a zabrání, aby se o nich věcně hovořilo. Je to ná-\nhoda, je v tom úmysl? Kdož ví! Faktem však zůstává, že\nzájem o záležitosti tyto jest tak chabý, že listy naše doposud\nzřídka kdy věnují jim pozornost zaslouženou. Jistě že i na\numělcích jest veliká v příčině té vina.\nProtokol schůze ze dne 3. března tlumočí pronesené ná-\nhledy a přání takto:\nCo druhá hlavní závada označena byla jednomyslně malá\nuvědomělost naprosté povinnosti oproti práci domácí, která\nkáže, abychom se omezili při vší duchovní činnosti vůbec, a\nzvláště ve věcech uměni se týkajících, na vlastní síly své.\nPříčiny druhé této osudné závady pro rozvoj práce domácí\nnelze snad ani jinak označiti, jak by bylo lze vysvětlili sobě\nzjevy ony neblahé, tak zhusta se u nás vyskytující, které pro-\nzrazují, že přes skrovné potřeby umělecké a při nepopiratelné\nsnaze a nadání umělců a sil domácích, jichž není přece ne-\ndostatek, vypomáháno bývá často uměleckou prací cizí. Ne-\npřekvapovalo by jednání takové při jednotlivcích aneb kor-\nporacích nepřátelských avšak v poslední době častěji se\nstává, že i společnosti domácí, české obce i korporace, jež\nvlasteneckými se zovou, objednávají za české peníze umělecké\npráce za hranicemi Čech u umělců a závodů cizích.*)\n\n*) Zápisník schůze ze dne 3. března zmiňuje se o celé řadě\nhříchů v tomto směru učiněných, zejména o děkanském chrámu\nv Praze, kostele Vyšehradském, Karlínském a Vinohradském, jichž\ndek. malířská výzdoba byla pořízena firmou malířskou z Vídně,\ndnes bychom musili k hříchům těm opět nové připojiti. Zmíniti\nbychom se musili o slovu radikálního pana obecního staršího Storcha,\njenž nenalezl mezi českými architekty jména, které by mu dosti\nzvučelo a musil hledati rady jednak u člena německého spolku zdej-\nšího, jednak u vídeňského architekta Krieghammera zmíniti by-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6609, "texte": "Zjevy takové jsou po jednomyslném soudu umělců, kteří\nschůzím zmíněným obcovali, tak smutným svědectvím naprosté\nneuvědomělosti o předních cílech národních a o významu\npráce umělecké v kulturním žití národním, že by zhoubno\nbylo míjeti zjevy takové mlčením a nevšímavostí; tu nezbytno\npro zdar duševního života národního, pro zdar umění domá-\ncího na ně upozorňovati a všemi silami působiti k jich zamezení.\nNení málo případů takových. Ony zevrubně uvedeny zabíraly by\ncelé stránky. Ve většině případů těch nelze mluviti o zlé vůli ob-\njednavatelů, avšak ony zřejmě svědčí, že nebyl u nás doposud\nvšestranně vystižen pravý význam vlastenectví, které jest přece\njedině přirozeným způsobem, jímž může každý svým dílem, dle\nvelikosti svých sil, dle místa, v němž mu působiti jest, při-\nspívati k všeobecnému povznešení. Proto vidí se býti umělcům\nvýtvarným třeba, aby k zamezení zjevů uvedených šířen byl\npředevším a to všude správný názor o vlastenectví, aby byl\nobjasňován a prohlubován. Nynější pojem o vlastenectví\njest namnoze ještě takovým, že není divu, že z mnohých\nstran byl diskreditován. Vždyť považováno jest vlastenectví\nza něco, co není v žádném spojení s náležitým názorem\nsvětovým, ba co jest i mimo přirozenou životní morálku.\nJest poučno přihlédnouti, jak se jen ponenáhlu vyjasňoval\nnázor o vlastenectví. Do nedávná stačilo k němu velmi málo;\nvlastencem byl zván, kdo se nestyděl česky mluviti, rodina\njeho mohla býti při tom německy vychována, jeho dům mohl\nbýti uzavřen všemu domácímu duševnímu hnutí, všem zje-\nvům jeho stačilo k vlastenectví naprosto uznávati právo\nna bytí národa českého.\nBohudík neplatí a nestačuje více tento názor o vlaste-\nnectví, avšak dnešní názor jest doposud o málo hlubší. I dnes\nsetkáváme se se zjevy, které o tom svědčí. Nejsou řídkostí\nopery české na německé libretto, písně na cizí slova, cizí díla\numělecká v českých domácnostech, městech, místech, kde\ndomácí práci nezříme, a podobných věcí více. Věru, že až\nvystihne se hluboký význam vlastenectví, až ono nebude\njen prázdným zvukem, až nabude významu pro jednání a\nčiny každého z nás, pak přece nebude možno ono neblahé\nprotěžování cizího na úkor vlastní bytosti národní a práce\ndomácí.\nProti náhledům svrchu pronešeným mohla by se snad\niv dnešních dnech vyskytnouti námitka, ku př. že při za-\nopatření výzdoby umělecké, při zaopatření děl uměleckých\nmá rozhodovali jedině cena díla bez ohledu na směr a ná-\nrodnost původce jeho, ta vnitřní cena, která podmíněna není\nokolím, v němž dílo umělcovo povstalo, a že plní nejlépe\nvlasteneckou povinnost svou ku př. ti, jimž jest se starati o vý-\nzdobu některého kostela v Cechách, když při volbě její ne-\nvíží se úzce na hranice zemské neb národnostní hledíce jen\nk tomu, aby zaopatřili pro chrám umělecké dílo absolutně\nnejlepší, ať ono již původu domácího, neb ať jest cizí. Mnozí\npraví ještě dnes: Umění jest mezinárodní, jest kosmopolitické,\nv něm není hranic, jest šosáctvím omezovati je úzce.\nProti námitce takové staví čeští umělci výtvarní následu-\nj ící otázky :\nJak by se byla vyvíjela z počátku tohoto století literatura\ndomácí, kdyby se dle této zásady bylo jednalo, dle zásady,\nkterá jest jasně obsažena při článku o české literatuře\nv Brockhausově Lexikonu z r. 1837, kde se praví, že jest\nbláhovo vzdělávati malou zakrnělou zahrádku domácí české\nliteratury, když kolem kynou vábné háje literatury německé.\nBylo lze tehdy, na počátku tohoto století srovnávati domácí\nliterární produkci s onou Němců? A přece jak nezbytnou\nbyla práce prvních pěstitelů domácího písemnictví těch nai-\nvních lidiček, nechápajících dostatečně dobrodiní cizí kultury,\nnad jichž prací pohrdavě nosem se krčilo, kteráž však přece\nnesla blahodárné obdivuhodné ovoce. Zda by se bez práce\ntěchto prvních naivních nadšenců byla domácí literatura kdy\nbyla probrala k zjevům, jakými byli Celakovský, Kollár,\nErben, Hálek, Neruda, Heyduk, jakými jsou nyní Zeyer, Cech,\nVrchlický, z nichž každý novou notou zapěl v domácím\numění básnickém? Bylo by umění ono té výše dostoupilo,\nkdyby se zde byla nastoupila cesta, jaká se nastupuje u nás\ntak často i nyní ke škodě výtvarné práce domácí?\nJeť umění květem kulturních snah národa, ono zkvétá\nv příznivých okolnostech z kmene a větví duchové činnosti\nnárodní. Nemají-li ony vlastních květů, tuť marné jest zdo-\nbiti je květy cizími a děje-li se tak přece způsobem nepřiro-\nzeným, stává se tak marně, neboť z květů těch ovoce ne-\nvzchází. Však pěstují-li se přece květy cizí a zanedbá-li se\npéče vlastního kmene, ujímá-li se mu půdy, vzduchu a vláhy,\ntu zřejmě hřeší se na vlastním žití národním.\nNej vyšší díla umělecká, která jsou vrcholem vší duševní\nčinnosti, vší dovednosti rukou, vší síly ducha a hloubky\ncitu, jsou vždy krev krve, duší duše, srdcem srdcí národa\na půdy, na které vzrostly. Všechna díla taková, na něž s ob-\ndivem hledí dějiny vzdělanosti a dějiny umění, všechna díla\ntato jsou čistě národnosními. Velikostí svou však staly se\nmajetkem všeobecným, celý vzdělaný svět vidí v nich vtěleny\nsvé snahy, jsou mu vzorem a zřídlem poučení a síly. Díly\ntakovými přispívá náiod k rozhojnění vzdělanosti povšechné,\nplní úkol svůj v řadě národů ostatních, v nich vtěluje ve\nformě nej dokonalejší bytost svou. Díla ta jsou původem\na celou bytostí svou národními, však významem svým a účin-\nkem mezinárodními.\nK úspěchům české práce umělecké hlásí se a to právem\ncelý národ. Veliká díla, za nimiž dřív neb později dostaví\nse ocenění všeobecné, nebývají jen zásluhou jednotlivcovou;\nk jich vzrůstu, zkvétání, uzrávání působí půda, na které\nvznikly i poměry v nichž vzešly. A protože lesk úspěchu\nčeského díla padá nejen na umělce, jenž je vytvořil, ale i na\nkmen z něhož pochází, jest povinností tohoto ze všech sil\npřispívati k zúrodnění půdy a k upravení poměrů, aby díla\ntaková vznikati a vyvíjeti se mohla.\nCož by bylo bývalo možným, aby byla vznikla opera\nčeská, kdyby se bylo nedostalo místa Smetanovi působiti\nna domácí pudě? Byla by vznikla opera česká, kdyby Sme-\n\nchom se musili o skvělé zakázce páně Rotově německé firmě Rohr-\nsově, kterou ačkoliv z nákladného zařizování celého domu to\nbyl jediný výdělek Němci poskytnutý osobností o české umění jinak\nvelice zasloužilou na pranýř přibil sice náš největší žurnál, ale\npři tom téměř současně doporučovati se neostýchal divadlo »Varieté»,\naby bylo plněno českými návštěvníky bez ohledu na to, že jeho ně-\nmecko-israelitská zpráva při provedení rekonstrukce značným ná-\nkladem o českém umění a průmyslu praničeho nevěděla: architekt\nNěmec, štukateři Němci, malíři Němci. Vesměs Němci z různých\nkončin Evropy. To však nevadí, jen když je reklama česká!"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.21", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 6370, "texte": "tana nucen byl setrvati ve Švédsku? Měli bychom opery\nčeské, kdyby nebylo jeviště domácí otevřeno pracem\njeho, nebo kdyby snad opery Smetanovy byly psány pro\nŠvédy a Němce, kdyby k nim podklad nebyl vzat z českého\nsvěta, z českého žití, z českých bájí? Byla by vznikla koruna\nvšech prací Smetanových, velkolepá píseň »Má vlast« na\npůdě cizí, pod vlivem světa cizího ?\nA může někdo namítnouti, že nemůže podporovati snahy\numělců českých ničím, že nemůže ničím přispívati k usku-\ntečnění a rozkvětu práce domácí? Vždyť každý, kdo jest\npřístupen pojmouti dílo umělcovo, kdo v duši radost cítí\npři pohledu, poslechu české básně, písně, českého obrazu,\nsochy, stavby neb i díla řemeslného, kdo budí zájem\npro ně v kruhu přístupném, kdo hledí se vzdělati, aby\nschopen byl chápati dílo umělcovo, působí již něco, co\njest nepopiratelně v prospěchu české práce umělecké. A toť\nmožno jest přece každému bez ohledu k poměrům a po\nstavení, v němž žije. Však mnoho jest i těch, kteří mohou\npůsobiti a prospívati i jinak ku prospěchu práce domácí.\nNespočetné jsou sumy, jež padnou v domácnosti k za-\nopatření bezcenných cetek jinde vyráběných, které by nahra-\nženy mohly býti předměty uměleckými práce domácí. Jest\nmnoho jednotlivců, kteří ač mohou, nezaopatří sobě během\nlet ani jediné cenné práce domácí, kteří vydávajíce značné\nobnosy, necítí nijakých povinností, aby obnos takto vy-\ndaný nesl užitek zvýšený podporováním vzrůstu a mohut-\nnění produkce domácí.\nJeště jedné námitky jest se dotknouti. Praví se, že ob-\njednáváním a přenášením cizí umělecké práce do Cech může\nnalézti práce domácí vhodné vzory, jimiž lze nedostatečné\numění domácí obroditi. Nehledíce k tomu, že námitku takovou\npronésti snad může jen ten, kdo nezná vůbec neb jen povrchně\ndějiny kulturní a historii umění, kteráž naznačuje, jakou cestou\nse bral rozvoj duševní národů, tvrdí umělci čeští, že neschá-\nzelo Čechám, které leží takřka v srdci Evropy na rozhraní\ndvou velikých kulturních světů, že nescházelo jim a nikdy\nscházeti nebude různých vlivů cizích blahých i neblahých\nbez všelikého jich vnášení. Umělci výtvarní poukazují dále\nk tomu, že většina umělců domácích za zdokonalením svým\nstuduje památky cizí na místě jejich povstání, kde jedině\njest možno vystihnouti plný význam jejich i souvislost se\nživotem kulturním toho kterého národa.\nUmělci shromáždění poukázali dále i k tomu, že u nás\nnescházelo a dosud neschází množství těch, kteří pilně o to\nse starají, aby umění domácí nebylo isolováno, kteří více se\nstarají o pěstování a šíření vzorů cizích než domácích. Spíše\njest toho litovati, že nedostává se práci české dostatečná\npéče i se strany naší, čehož zřejmým dokladem jsou musea\nnaše a galerie, v nichž práce česká pořáde jest odstrčenou\npopelkou. Jinde by zjevy takové byly nepřirozenými, u nás\npak jeví se ony přímo samovražednými vzhledem k tisíci-\nletému boji, který těžko i nám výbojovati bude, pakli ne-\numožníme, aby podporován byl svérázným uměním a vy-\ndatnou původní uměleckou činností. K tomu pak je třeba,\naby v nečetném národě našem šířilo se zde rychleji než\ndosud pravé uvědomění o národních cílech a pravých cestách\nk nim. Jest třeba znáti významu práce domácí, její cenu\nv kulturním našem žití a jest třeba sebrati všechny síly,\nkteré podmiňují zdar její a brániti, aby silami těmi marněno\nnebylo. Přispěti zde může každý v mezích síly své.\nK těmto dvěma kapitolám na něž snad i se strany umělců\nbylo zapomenuto, připojujeme dnes jiný projev výtvarných\numělců, kterýž nepostrádá časovosti ve dnech, v nichž proti\nnáhledům poradní komisse umělecké v příčině úpravy malo-\nstranského náměstí se postavily náhledy celé řady zástupců\nobecních, jak pevně přesvědčeni jsme, v neprospěchu Prahy.\nProjev takový vyvolán byl touhou po zajištění Prahy, jak\nvzhledem k zachování jejího íázu a uměleckých památek\nhlavně stavebních, tak i vzhledem k upravení částí nově se\ntvořících, lépe řečeno, projev ten vynutily množící se obavy\nnejen o starobylý ale i malebný ráz dosud krásné Prahy.\nJemu předcházela řada projevů majících vztah k zachování\njednotlivých stavebních a výtvarných památek pražských.\nNěkteré z projevů těch vzeštych v Umělecké Besedě a Spolku\narchitektů a inženýrů král. Českého byly výsledné, valná\nčást jich výsledku neměla, a bylo by žalno podrobně je zde\nvypočítávati. Po delších nejdříve soukromých pak\núradách podán byl radě městské pamětní spis tohoto znění :\n»Není výmluvnějšího svědka o způsobu života, o vzděla-\nnosti a dovednosti některé kulturní doby nad památky vý-\ntvarné, hlavně stavební. Pakli již jednotlivé z nich projevují\nráz své doby, tím více činí to soubor jejich, jakým je část\nměsta neb město celé, a to tím spíše, jelikož s rozvojem\numění stavitelského pokračovala pravidelně i dovednost v účel-\nném a vzhledném seskupování staveb.\nUmění stavitelů vrcholilo v dovednosti té, a mnohá stará\nměsta hlásají krásou a rozvojem svým nejen o výši umění,\nnýbrž i o péči obcí, které umění toto využitkovati dovedly\nv zájmu svém i budoucích.\nŽel, že s povšechným uměleckým úpadkem v první polo-\nvici tohoto století pokleslo umění stavební as ním i vzácné\numění účelné a ladné úpravy měst. Stalo se tak jinde, stalo\nse tak i u nás. A teprvé v druhé polovici tohoto století s po-\nnenáhlým rozvojem umění výtvarného přičiněním hlavně vy-\nnikajících umělců přicházelo se k poznání zapomenutých již\nzásad umění stavebního a ku vědomí panující jednostrannosti,\nkterá ohrožovala a hrozila zničiti cenné dědictví dob minulých.\nOd doby té věnují obce zvýšenou pozornost úpravě svých\nsídel, dovolávají se při tom znova pomoci a rady umělců\na odborníků a snaží se všemožně nakročiti nejjistější cestu\nk zajištění rozkvětu nových částí svých měst, a pečují co\nnejúzkostlivěji o zachování starých, cenných ústředí jejich.\nJest přirozeno, že výslednice péče té jest zaopatření náleži-\ntých cenných plánů úpravních, v nichž by, jak jen možno,\nvyvršena byla dovednost umělecká se znalostí hlavně všech\npotřeb bytu, spojení (komunikace) a zdravotnictví. Vkus aumění\njsou tu hvězdy vedoucí. (Na radnici říká se »vedlejší«. Po-\nznámka red.)\n1 naše obec obracela v době nedávno minulé zvýšenou\npozornost úpravě Prahy. Zanedbané a poškozené historické\na umělecké památky byly nákladem a péčí obce obnovovány,\na vedle zlepšování závad zdravotních, zajišťováním dobré\npitné vody, upravováním kanalisace, snaženo tu bylo hlavně\ndosíci zlepšené komunikace."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.22", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 3317, "texte": "Rozvoj Prahy a touha po důkladné nápravě a to hlavně\nv ohledu zdravotním, přivedly obec k důležitému podniku\nassanace a po předchozích pracích přípravných stojíme nyní\nna prahu důležitého pro Prahu období jejího přetvoření, její\nrenessance. V brzké době přestavena býti má značná část\nPrahy, jak naznačeno jest obvodem assanačním. Obvod\nten přiléhaje k historicky památným náměstím staroměstským,\nspojovati má nejživější a nejobchodnější část města s ná-\nbřežím obráceným ke krásné stráni Letenské od monumen-\ntální stavby Rudolfina až k mostu Františka Josefa. Nove\nupravená ba většinou i přestavená tato část soustřeďovati\nmá v sobě ruch obchodní, jenž podnícen bude zamýšleným\npřístavištěm u mostu; ona obsahovati má zdravé byty, nád-\nhernější v ulicích a náměstích větších, menší a levné v tichých\nulicích postranních, v ní umístěny býti mají nové budovy\nveřejné, které sluší připojiti ladně k uměleckým a histo-\nrickým stavbám z dob minulých, rovněž jako zachovati tyto\nv plné neb zvýšené jich působivosti.\nNová tato část odstraniti má závady a nedostatky zdra-\nvotní, ona upravena býti má pro příští veky jako vhodný\nútulek, vyhovující po všech stránkách potřebám doby, ona\nuskutečniti má pomocí všech činitelů, jež jsou na snadě, vše\nto, co na jiných místech Prahy pro překážky pro tu dobu\nnepřekonatelné upraviti nelze.\nJeště nepřikročilo se k provádění pro vzhled Prahy dů-\nležitého podniku. Doposud vykonány byly jen přípravné\npráce, které hleděly zajistiti zdar a rozkvět příští nové části\nměsta, hlavně po stránce veřejného zdravotnictví a účelného\nspojení. Výsledek dosavádní práce přípravné zříme v uzá-\nkoněném úpravním plánu obvodu assanačního.\nA tážeme-li se jak a pokud vyhovuje plán tento i poža-\ndavkům vkusu a krásy, zda zajišťuje vhodné a žádoucí upra-\nvení historicky důležitých náměstí, okolí umělecky cenných\nneb dějinně významných budov, ptáme-li se, zda jest při\nněm vzat náležitý zřetel k jich zachování a takovému upra-\nvení, které k jich prospěchu provésti lze, tážeme-li se, jak\nzajišťuje plán assanační vábný vzhled s protější stráně le-\ntenské as povýšených míst Hradčan a Malé Strany, přihlí-\nžíme-li, jak šetří všeobecně již uznaných zásad a pravidel\npři úpravě měst, a jak šetří základních myšlének založení\nměsta našeho, v nichž kotví svéráznost Prahy, tážeme-li se,\nzda hospodárně si počíná a zda hmotně s to jest zajistiti zdar\nobci, tu na všechny tyto otázky zní odpověď neuspokojující\ni tehdy, kdy ke práci vykonané pohlížíme co nejshovívavěji.\nPrávem lze vytýkati úpravním plánům assanačním, že\nnešetřily zvláštního věky nezměněného rázu Prahy a to ze-\njména při úpravě skupiny svérázných náměstí Staroměstských,\nkteré assanačními plány určeny jsou ke změnám, jimiž se\nvzhledu jejich neprospěje, aniž by se při tom získalo po\nstránce jiné. Jim právem vytýkati lze, že nešetřeno bylo při\nnich naprosto momentu uměleckého, však ani v ohledu na\nhmotný prospěch obce nevykazují ony nějakých předností.\nÚplně bylo při nich přehlédnuto jak i hospodářsky výhodno\njest upravení význačných zajímavě seskupených ústředí, ať\njiž náležitým, na vhodných místech rozšířením přímých ulic,\nať upravením malebných průhledů na stávající monumentální\nstavby.\nNešetrně si plány ty vedou k cenným neb zajímavým\npamátkám doby minulé v důležitých místech, nepřihlížejíce"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3367, "texte": "k duchu a podstatě původního založení, libovolně neb z jedno-\nstranných důvodů navrhují změny neprospěšné pro vzhled\nPrahy, anižby za to poskytovaly jinde náležitou náhradu.\nVšak kdyby všeho toho nebylo, kdyby úpravné plány\npro obvod assanační byly půdorysně dokonalými, zda stačilo\nby ustanovení směru polohy a šířky ulic a náměstí, aby\njimi zajištěny byly alespoň hlavní rysy žádoucího, touženého,\nladného zjevu, zda nesluší tu vedle půdorysného obrysu\nstanovití předem i obrysy výškové a to alespoň hlavních\npříštích stavebních skupin a za příčinou tou postarati se\nv čas u umělců o perspektivní ideální projekty hlavních\nprospektů a to hlavně v okolí památných monumentálních\nbudov?\nNení-liž třeba zajistiti již předem výhodné místo pro bu-\ndovy veřejné, pro budovy monumentální, eventuelně i pro po-\nmníky, a určiti takové dělení parcel na důležitých místech,\naby jimi, když ne zajištěno, alespoň umožněno bylo vkusné\na ladné vyřešení?\nZdaž nebylo by též při rozsáhlosti obvodu assanačního\nžádoucno soustřeďovati pořadem celou činnost na některá\nhlavní ústředí a od nich vycházeti postupně na strany?\nZdaž by však především neměly býti ustanoveny nedo-\ntknutelnými okresy historicky a umělecky památných staveb?\nZdaž by neslušelo i toho dbáti, aby se na rázovitých ná-\nměstích a ulicích Prahy stavělo tak, aby tím porušován nebyl\ncelkový, právem námi i cizinou obdivovaný vzhled Prahy?\nZda-li by nemělo vším právem zabraňováno býti tomu,\naby na úkor krásy města, na úkor vynikajících a všeobecně\nobdivovaných pohledů na Prahu, představovány byly vysoké,\nnevzhledné, místo nad vší míru vykořisťující budovy, jimiž\nobec olupována jest o majetek nepopiratelný všech svých\nobčanů, kterýž oceňovati musí i ti, kdož nemají zvláštní umě-\nlecké vnímavosti.\nJe Praha právě svým malebným vzhledem, svou staro-\nbylou krásou, hledaným a po staletí navštěvovaným místem\nod tisíců cizinců, jichž návštěvy převedeny jsouce na suché\ncifry příjmů, representují obnosy, o něž obec přivedena bude,\npakli v čas nezabrání zastavování a ohrožování důležitých\nmalebných prospektů.\nS věcí tou souvisí úprava břehu celého Menšího města\nPražského as vděkem proto sluší zde vzpomenouti oněch\nzástupců města, kteří před léty zde na záležitost tu upozor-\nnili a nabádali k činnosti ve směru shora naznačeném; stejně\nsluší připomenouti vděčně i toho, že obec zakoupením dů-\nležitých pozemků na levém břehu vltavském zamezuje za-\nstavování krásných prospektů. Zakoupením zahrady Odkol-\nkovu získala si obec vděk všech, kdož smysl mají pro krásu\nPrahy. Přes všechna pronešená přání i přes výtky uvedené ne-\nspravedlivo by bylo svalovati vinu na původce assanačního\nplánu úpravy. Jistě, že svědomité vykonali to, co za stejných\npoměrů i jiní by lépe neudělali. Vypracování plánů těch\nspadá do doby, kdy i jinde zapomenuto bylo na staré známé\numělecké zásady, spadá do doby, kdy úprava měst pojímána\nbyla jednostranně. Dnes by jistě úloha daná řešena byla již\nzpůsobem jiným.\nVšak ani dnes nebylo by lze schvalovati způsob a postup,\njakým se dálo zaopatření úpravních plánů assanačních\na zvláště vytknuto budiž, že ani dnes nepostačuje pro řádné\nzaložení a upravení měst znalost i nejúplnější známých zásad,\njak podány jsou literaturou odbornou. Při dnešním rozvoji\notázky o upravování měst sluší více než jindy přihlížeti\nk tomu, aby se ku práci pro obec tak důležité přistupovalo"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.24", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6052, "texte": "nejen s úplnou znalostí věci a zásad jinde známých, nýbrž\naby podniknuta byla práce ta se zvýšeným uměleckým cítěním\nas bohatou tvořivostí, která postihujíc svéráznost města\nzachovanou s dob minulých tuto šetří, která dovede napravo-\nvati, co neporozuměním neb z příčin nepřekonatelných dříve\npro zdar města vykonáno býti nemohlo, která jest však přes\nto dítětem své doby a dovede k zděděnému přidati rovno-\ncenné výsledky moderní.\nOvšem, že na takové umělecké tvoření, na takovou čin-\nnost, v níž vrcholí umění architektů, nelze počítatí v ovzduší\núředním kancelářů, v nichž i při podmínkách jinak příznivých\numění vždy chřadue a zmírá.\nJsme sobě vědomí těch velikých obtíží s jakými jest\nspojeno upravení města tak svérázného, dějepisně význam-\nného, bohatého na umělecké památky dob minulých jakým\nje naše Praha, víme též že nesnadno jest poříditi řádné\núpravní plány a to zvláště pro Staré Město Pražské, a proto\nvidíme možnost zdárného výsledku jen tehdy, když práce ta\nprovedena bude za společné, obětavé, pro krásu Prahy nad-\nšené součinnosti všech, kdož znají technickou, zdravotní,\nprávní, hospodářskou a uměleckou stránku úkolu daného.\nA nezdá se nám nemožným, aby zastupitelstvo města Prahy\nzískalo práci tuto povolané činitele, vždyť i inteligence od-\nborná často nevolána projevila ve věcech obecných obětavě\nochotu svého spolupůsobení. Ovšem, že nestačí tu dosavádní\nobvyklý již způsob, jakým obec dočasným vyložením umož-\nňuje nahlédnouti v plány úpravní, soudíc na správnost jejich\npakli se veřejně výtky neobjeví. V našich poměrech nelze\ndobře žádati, aby bez vyzvání zakrocovali odborníci naši\na to třeba i proti kardinálním vadám. Závažnému vystoupení\ntakovému vadí u nás při nedostatku odborných rozšířených\ntýdenníků nejvíce to, že při malých našich poměrech vystou-\npení podobné přináší osobně nepříjemnosti tím větší, čím ne-\nzištnější jsou k němu pohnutky.\nUzná-li se, že součinnost inteligence odborné obci vy-\nkonati může služby při důležitých podnicích, pak je jen nále-\nžito, aby obec aby representace obecní dožádala si\npomoci její, a jiště, že ona odepřena nebude. Dokladem toho\njest časté zakročení Umělecké Besedy, spolku architektů\na inženýrů, v záležitosti úpravy, obnovy a zachování jedno-\ntlivých památek Pražských ; výsledky této činnosti dobrovolné\nbyly by jen získaly, kdyby spolky zmíněné požádány byly\nobcí v čas; s menší námahou dosáhlo by se tak cílů tou-\nžených. Máme úplnou důvěru, že by při pracech pro novou\núpravu města i jiné povolané korporace neodepřely součinnost\nsvou; poukazujeme na čtvrtou třídu akademie české, na spolek\npřátel starožitností, na archeologický sbor musea, na Kraso-\numnou jednotu a j. v. S celou jistotou tvrditi tak můžeme\ni o mnohých odbornících, professorech vyšších technických\na uměleckých učelišť.\nNová úpravy Prahy, jsouc nyní nejdůležitější záležitostí\nobce, právě pro svou závaznost platiti bude věkům příštím\nco výsledek a vrchol dosažitelné činnosti odborné; aby se\ntak stalo právem, o to největší péci míti musí obec sama,\na v přední řadě ti, kdož k vedení jejímu volbou občanů po-\nvoláni byli.\nStejně jest tomu jinde, však u nás je to důležito zvlášt.\nJinde stát sám stará se co nejpečlivěji o zdar větších ná-\nrodních středisek, u nás péče o Prahu ponechána jedině\nvlastní práci. Jinde šlechta přispívá stavením svých sídel ku\nvzhledu města, u nás pusty zůstávají paláce zděděné; jinde\nkapitálem boháčů upravovány bývají náměstí a ulice, u nás\nkapitálem zámožných využitkuje se půda a zastavují pohledy\ni nejkrásnější. Aby práce naše byla co nej vydatnější, jest\nproto třeba, aby inteligence města i země tvořila pevný šik,\nkterý by dovedl vzdorovati nepřízni poměrů a doby.\nZodpovědnost za nakročení a pro příští doby závazné\nkroky jest u nás těžší tím, že spadá v dobu boje národnost-\nního a na stranu té národnosti, která kulturní své potřeby\ntěžce sobě zaopatřovati musí. Těžkou zodpovědnost tu proto\nna sebe vzíti může jen většina inteligence odborné. A jest\nnezbytnou a ničím neomluvitelnou povinností zástupců obce\nžádati je tudíž ke společné práci.\nPodepsaní obracejí se s plnou důvěrou ke sl. zastupitel-\nstvu města Prahy, které snaží se vždy zajistiti blaho obecné:\nkteré svoláním soupisné komisse projevilo, jak oceňuje význam\npamátek umělecko-historických, a prosí, aby uvážilo některé\nnávrhy vyšlé z porad soukromých a spolkových. Návrhy ty,\nvyvolané touhou za zdarem a rozkvětem Prahy dovolují\nsobě podepsaní v následujícím stručně uvésti:\nSlavná obec péči měj o svolání a sestavení zvláštní ko-\nmisse (pro úpravu Prahy), sestávající z delegátů spolků tech-\nnických, uměleckých a starožitnických (Umělecké Besedy,\nspolku arch. a inženýrů, spolku musejního, české akademie,\nspolku přátel starožitností a j.),\nze zvláště přizvaiwch vynikajících architektů a výtvarných\numělců, professorů vysokých škol pražských, zvláště tech-\nnických.\nze zástupců stavebního úřadu městského event. i zem-\nského,\nze členů assanačního komitétu,\nze členů komisse soupisné,\nze členů městské rady a sboru obecních starších.\n1. Komisse tato prozkoumejž uzákoněný úpravní\nplán assanačního obvodu a to zvláště po stránce umě-\nlecké, vytkni, v jakém směru jest nezbytno provésti nápravy\na vypracujž návrh, jakým způsobem by se při úpravě města\nv assanačním obvodu pokračovati mělo. Návrhem tím označena\nbuď zastupitelstvu obce přesná, jasná a nejjistější cesta, kterou\nnakročiti sluší při řešení otázky regulační v obvodě assa-\nnačním.\n2. Komisse tato dbejž dále i o to, abyvčas připraven\nbyl náležitý podklad pro získání úpravných plá-\nnů i mimo obvod assanační. A sice nechť jsou vy-\npracovány předem.\na) polohopisné a rovinopisné plány postupně těch částí,\nkteré nejdříve regulovány býti mají, aneb které souvisí\ns úpravou assanačního obvodu.\nb) Učiněn budiž soupis stavebních památek a míst, jichž\nje třeba při úpravě města šetřiti.\nc) Stanoveny buďtež poměry právní a zdravotní pořadem\ntěch částí, jichž úprava, jak již svrchu naznačeno, jest nej-\nnaléhavější.\n3. Na základě těchto předběžných prací ustanov ko-\nmisse program pro povšechný plán úpravný\nPrahy."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "577 / 578", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.25", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6066, "texte": "Nástin povšechného plánu toho vypracován buď dle vůle\nkomisse v městské stavební kanceláři aneb od privátních\ntechniků aneb soutěží.\nJiž při tomto nástinu nebuď opomenuto, aby důležitější\nmísta, ať ulice neb náměstí, ať nábřeží, náplavky neb překla-\ndiště, doplněny byly alternativními pohledy, řezy.\nZískaný takto nástin předložen buď komissi a po jejím\ndobrozdání a eventuelní opravě vypracován buď defini-\ntivní úpravný plán povšechný, který teprve po opět-\nném schválení a přehlédnutí komisse uzákoněn bu-\ndiž půdorysně na důležitých místech i obrysově, ovšem\ns vymíněním doplňků a nezásadných změn.\nNa základě takto opatřeného plánu přistoupiti pak lze\nku podrobnému propracování a to postupně oněch částí,\nktere jsou zvláště důležitými pro vzhled města.\nPodrobné toto propracování bez nějž nelze si mysleti\nzajištění ladného vzhledu města, nelze si představiti bez opa-\ntření perspektivních návrhů důležitých ústředí,\nnáměstí, nábřeží, ulic a to zvláště v okolí mo-\nnumentálních, umělecky a historicky cenných\nbudov. Ovšem že je nutno starati se i o to, aby v mezích\nzdařilých návrhů podnikatelé vázáni byli stavby své prová-\nděti. Celkové vyřešení skupin připouští vždy různé individuelní\nprovádění, není se tudíž báti nějaké unavující jednotvárnosti.\n4. Komisse pro úpravu Prahy nechť neomezuje svou\nčinnost pouze na opatření cenných úpravních plánů, ona\nbudiž obci naši pořádným sborem pečujícím v každém\nsměru o ladný umělecky cenný vzhled města,\nprotož nechť přikročí záhy k úradám o tom, jak by bjdo\nlze městu působiti vydatně k tomu, aby podnikatelé sta-\nvební zaopatřovali sobě pro stavby Pražské plány\nnejen konstruktivně bezpečné, nýbrž vyhovující i poža-\ndavkům vkusu a umění, které by nebyly bezdu-\nchým nápodobením cizích vzorů, které by vyva-\nrovaly křiklavým nesrovnalostem nových staveb\ns okolím cenných památek domácích.\nKomissi pro úpravu Prahy předkládány buďtež k dobro-\nzdání otázky vztah mající k jakékoliv zevní úpravě ulic a ná-\nměstí. Úkolem jejím nej širším budiž naznačiti obci vše, co\nby umožnilo aneb zajistilo krásu Prahy.\nV příčině té nechť komisse pro úpravu Prahy uváží:\na) Zda není třeba v uzákoněném stavebním řádu\nzměn a doplňků, čelících hlavně k zachování cenných pa-\nmátek stavebních a okresů staveb takových.\nb) Zda by se působiti nemohlo k zlepšení zevního rázu\nnových budov vystavením plánů zamýšlených sta-\nveb při jich započetí\\ v některé místnosti rad-\nnice, aby tím umožněno bylo veřejnému posudku zakročiti\nv případech křiklavě vzhled města porušujících.\nč) Zda by se tak státi nemohlo předkládáním plánů za-\nmýšlených staveb komissi pro úpravu Prahy k dobro-\nzdání, které by se nevztahovalo na konstruktivní provedení.\nd) Zda by ladný vzhled Prahy zajištěn býti nemohl\ni včasným a vhodným určením vyn i k a jící ch míst\npro veřejné neb soukromé budovy monumentální,\npro pomníky aneb jiná dekorativní stavební díla\nvzhled města obohacující, ať jsou to loggie, průchody, pře-\nchody, terassy, schody atd.\ne) Náležitým dělením parcel, jímž by umožněno\nbylo na křižovatkách a na osách ulic uspokojující vyřešení\narchitektonické.\nf) Zda by se vzhledu Prahy nejlépe neprospělo, když by\nna důležitějších místech podnikala obec sama\nskupiny budov, aneb aby se tak dálo spolupůsobením\nobce, nákladem domácích ústavů finančních aneb společnostmi\nstavitelů pražských.\ng) Zdaž by obec při zamýšlených stavbách svých voliti\nneměla k vypracování plánů vynikající domácí umělce\npřímo aneb zaopatři ti je cestou domácích sou-\ntěží, aby i takto k platnosti přišlo z dobrého to nejlepší.\nKomisse upozorňujž i na to, že je povinností obce\npřed početím staveb, které podnikány jsou ná-\nkladem majetku obecného, vy sta vit i vždy plány\njejich aumožniti tak celé obci přesvědčiti se, zda\nodpovídají jak účelu, tak důstojnosti obce a zda sloužiti\nmohou po věky k ozdobě Prahy.\nh) Jelikož poslední příčinou neblahých poměrů uměleckých\njest nedostatek porozumění cenné práce, pečuj komisse pro\núpravu Prahy i o to, aby v nej širších kruzích buzen byl zájem\npro umění výtvarné, ať se to již děje veřejnými přednáškami,\nlevnými publikacemi, výstavami a to především se vzhledem\nk Praze a její úpravě.\nSvrchu dovolili jsme si uvésti asi hlavní myšlénky, my-\nšlénky ne ojedinělé, na různých místech vzniklé a přece celkem\nsouhlasné a prosíme, aby slavná rada městská blahosklonně\nje uváživši, svolala co nejdříve schůzi svých zástupců a cleny\nintelligence odborné, jíž předložen buď tento spis, aby even-\ntuelně doplněn a upraven byl a odkázán k provedení zvolené\nkomissi pro úpravu Prahy.\nKroky své činíme s úplnou důvěrou ke slavné represen-\ntaci obce naší, která ve svém osvědčeném vlastenectví jistě\ndopřeje sluchu slovům našim a uskuteční za pomoci plat-\nných sil to, co v prospěchu Prahy uskutecniti sluší.\nMálo pláten by byl nepopiratelný rozvoj domácího umění\na technických věd, kdyby nezračil se v díle budovaném na\nvěky, při němž nejsou s to zakrýti později i nej krásnější jed-\nnotlivosti chyby, nyní při jeho založení spáchané.\nVíce nežli musea, školy a sbírky přispěti může k roz-\nvoji vkusu ladný vzhled města; on hlásá již zdálí dřív\nnež vkročíme v zdě města o vzdělání, dovednosti, ideálech\nobyvatelstva, vzhled města při každém kroku upravením ulic,\ntříd, náměstí, sadů, nábřeží, staveb, hlásati může o lásce\npříslušníků obce k místu posvěcenému minulostí národa, on\nnemá býti jen potěšením generace jedné, nýbrž pýchou a vzo-\nrem generacím příštím. I jiné ještě důvody zavazují nás, aby\nvšemi silami dbáno bylo všemožně při rozvoji města starati\nse o jeho ideální rozkvět, a když i okamžitý nedostatek pro-\nstředků nedá provésti vše, co se nám vhodným a záhodným\nbýti vidí, tím jen více sluší době a generaci cílů vyšších\nvědomé starati se alespoň o zachycení a ustanovení přesných\nrysů, v něž by doba pozdější sestaviti mohla toužený, živý\nobraz krásné, uměním věků obohacené, láskou svého obyva-\ntelstva rozkvetlé, krásné, živé a zdravé Prahy.\nJest to povinnost, kterou plniti nemůže nikdy nazváno\nbýti počínáním nevčasným neb zpožděným, jest to povinnost,\nkterou uvědomiti sobě musíme vždy v dobách dobrých"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.26", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 583, "texte": "i zlých; k plnění jejímu pomáhej Bůh a každý kdo může\na lásku má k zemi skropené potem, krví a slzami.«\nPamětní tento list podepsán b}d řadou závažných jmen\na korporací a podán sl. radě král. hlavn. města Prahy. Osud\njeho jest znám z denních listů a z naší Kroniky. Známá jest\ni činnost, působení a pravomoc městskou radou zvolené\numělecké komisse. Zajímavým jest srovnání, po čem bylo\ntouženo a čeho doposud dosaženo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c020", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "571 / 572", "page_fin": "571 / 572", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.14.1", "titre_corps": "A. WIESNER.", "titre_sommaire": "A. WIESNER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "A. WIESNER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c021", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "571 / 572", "page_fin": "571 / 572", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.14.2", "titre_corps": "K. ŠPILAR.", "titre_sommaire": "K. ŠPILAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.22", "debut_caractere": 3319, "fin_caractere_exclue": 3329, "texte": "K. ŠPILAR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c023", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "573 / 574", "page_fin": "573 / 574", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.14.4", "titre_corps": "O. HOMOLÁČ.", "titre_sommaire": "O. HOMOLÁČ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.23", "debut_caractere": 3369, "fin_caractere_exclue": 3380, "texte": "O. HOMOLÁČ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c024", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "579 / 580", "page_fin": "579 / 580", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.15", "titre_corps": "— SALOME. — A. Mucha. Hlavní činnost a zvláštní", "titre_sommaire": "— SALOME. — A. Mucha. Hlavní činnost a zvláštní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.26", "debut_caractere": 585, "fin_caractere_exclue": 1948, "texte": "— SALOME. — A. Mucha. Hlavní činnost a zvláštní\nnadání tohoto našeho pařížského krajana spočívá v dekora-\ntivních návrzích jeho ponejvíce plakátech. Ukázka, kterou\nv čísle tomto zastoupen, jasné svědectví dává o velkém\nsmyslu pro krásu lineární. Ukázka tato mimo uvedenou před-\nnost, honosí se též karakterištikou pohybu, kterým typ orien-\ntálský zvláště ku platnosti přichází. Originelní vynalézavost\njeví Mucha v úpravě kostýmů i draperování, vše to doplňuje\nnoblesa barvy, kterou vždy celek harmonicky sladěn, byť\ni sloužil účelu »plakátovému«; žel, že nemožno nám podati\nreprodukci barevnou.\nAkvarellem svým podal K. Šimůnek po »malířsku«\npojem »LIDSKÉ SPRAVEDLNOSTI«, jež užívajíc nástrojů\nsmrti je zrovna tak zločinnou, jako ten, jehož odsuzuje.\nMELANCHOLICKÁ KRAJINA Minaříkova nezapírá\nvliv velkého mistra německého, avšak svědčí zároveň o dobré\nsnaze svého autora.\nPanuškovo »NOCTURNO« - právě jako »Pohádka«\ntéhož autora, kterou Volné Směry již dříve reprodukovaly\nvystihují nehledaným způsobem balladické hrůzy pověstí.\nSTUDIE H. Emingrové, jíž snadně mohli jsme pod-\nložiti název »Mateřské štěstí«, je lehce navržený pasteli, kte-\nroužto technikou malířka ponejvíce se zabývá.\nREPRODUKCE OBÁLEK právě uplynulého ročníku\nV. S. zařaďujeme mezi illustrace vzhledem k jich autorům i\nvzhledem k tomu, že ne každý odběratel obaly ty si k zavá-\nzání uchoval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c025", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "579 / 580", "page_fin": "579 / 580", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.16", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.26", "debut_caractere": 1950, "fin_caractere_exclue": 5332, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nFelix Jennewein obmyšlen státní objednávkou\ndvou oltářních obrazů za obnos 6000 zl.\nDne 15. září 1897 odbývána byla na náměstí Rade-\nckého na »Menším městě pražském« komise, mající defini-\ntivně rozhodnouti o zastavení průlomu »U Klíčů«.\nKu komissi pozváni byli veškeří malostranští obecní starší,\nvšichni členové komisse technické, zástupcové městské rady,\nstavebního úřadu, magistrátu a umělecké komisse celkem\nas třicet osob. Vyjímaje zástupce umělecké komisse vyslovili\nse všichni přítomní jednomyslně proti zastavení prů-\nlomu a to z důvodů komunikačních, které prý v tomto\npřípadě nikterak nejsou vyváženy důvody esthetickými. Inu\novšem; »někdo hodinky, někdo holinky«. U nás to půjde\nstále v »holínkách« dál a dál přes protesty všech lidí\ndobré vůle a návrhy a dobrozdání uměleckých komissi.\nNadace dr. AI. Klára (zal. r. 1833), jež uprázd-\nněna po sochaři Aug. Zoulovi, vypsána jest k používání od\nv\n1. srpna 1898 pro malíře neb sochaře v Cechách rozeného.\nNadace poskytuje 1000 zl. ročně po dvě léta, může však být\nprodloužena i na třetí rok. Za podmínky se klade: by umě-\nlec nadace požívající trávil aspoň dva roky v Itálii, zvláště\nv Římě, dále, by jeden ze svých výtvorů věnoval kostelu\nsvého rodiště, po případě bydliště v Cechách. V případě pro-\ndloužení nadace jest povinen, by předepsaný závazek vůči\nkostelu již během třetího roku vyplněn byl. Umělci, kteří se\no ni ucházeti chtějí, se vyzývají, by dvě práce vlastní\ninvence, ať malby neb plastiky, z nichž jedna musí být rázu\nnáboženského neb historického, zaslali do jarní výstavy\nv Praze v Rudolfině r. 1898 s výslovným označnním jako\npráce konkurenční na nadaci Dra AI. Klára. Pokud se\ntýče podmínky doby pobytu v Římě přál by si as mnohý\numělec, by tato odpadla.\nArnold Bocklin, umělec, jehož 70té narozeniny\nslaví právě celý umělecký svět (nar. 17. října 1827 v Basileji),\njest v umění zjevem tak zvláštním, individualitou tak silnou,\nže 19. století s chloubou jména jeho dovolávati se bude.\nPodnebí teplého jihu a okolí italské zřejmým vlivem půso-\nv r\nbilo na temperament tohoto Švýcara, který ohnivosti svoji\nv barvě přímo překypuje; tvorbou svojí tíhne více k stalým\nmistrům (Rubens a Tizian) než k modernímu nazírání na\npřírodu, které Bocklina vůbec se netklo. Bocklin vždy uchvátí\nsilou nálady, ať již se jedná o motiv čistě krajinářský či\nfigurální. Není umělcem, jenž podává nám látku svou chlad-\nným realismem; moře jeho jest živé, vře svou obrovskou\nsilou a zase skrývá v sobě tolik tajemné hloubky. Mladistvá\ntěla žen dovede malovati pelem a teplem mládí a přec tu\na tam působí úmyslně naivně; dojem ten však trvá jen dokud\numělce jsme úplně nepoznali. A to posunuje jej na místo sku-\ntečného mistra, že on dojmy přírody podává nám okem svým\nviděné a vlastním citem prosycené. Možno pak malíře Bock-\nlina básníkem barvy v pravém slova smyslu nazvati, bá-\nsníkem, jenž zde líčí přírodní drama, jinde zase zpívá elegií.\nV mnohých věcech dovede Bocklin působiti i monumentálně.\nNení v moci ani intenci naši bychom všechny práce jeho\nv úzkých sloupcích tohoto listu, umění domácímu věnova-\nného, vypočítávali. Výpočtem, ani slovy našimi, nemůže být\nvystižen význam oslavencův; řádky těmito přinášíme jen\nskromnou vzpomínku velkému umělci. Obrazy jeho jsou po\nvětšině majetkem všech možných galerií, jen u nás v galerií\ntento mistr umělci všech směrů uznaný, místečka dosud ne-\nnalezl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c026", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "579 / 580", "page_fin": "579 / 580", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.17", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.26", "debut_caractere": 5334, "fin_caractere_exclue": 5688, "texte": "VÝSTAVY.\nV Topičově Salonu vystaveny po delším čase\nprázdnin čtyry větší převahou krajinné obrazy Adolfa šl.\nMeckela. Interessovat mohou diváka snad jen ony dva\nv náladách dobré mariny.\nVýroční výstava Umělecké Besedy. Výtvarný\nodbor zve své členy k hojnému účastenství ku Vánoční vý-\nstavě, již letos ve svých místnostech, v paláci zemské banky,\npořádá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c027", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 3", "page_fin": "couv. 3", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.18", "titre_corps": "Končíce prvý ročník VOLNÝCH SMĚRŮ zveme jich příznivce", "titre_sommaire": "Končíce prvý ročník VOLNÝCH SMĚRŮ zveme jich příznivce", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1258, "texte": "Končíce prvý ročník VOLNÝCH SMĚRŮ zveme jich příznivce\na přátele umění vůbec ku odebírání ročníku druhého.\nNechceme vynutiti sobě prospěch a přízeň lákavými\nfrasemi. Poukazujeme pouze k tomu, že zkušenostmi roku prvého\njest pořadatelstvu ukázána cesta, jak učiniti list vítanějším a mi-\nlejším a nutným zejména oněm kruhům uměleckým, pro které\njest určen. Kruh spolupracovníků, jak z obsahu vidno, stále se\n' : \".v. - . ív - v. • ;vZ : .\nšířil a mimo ony z prvého ročníku slíbili přispěti umělci\ndalší, jmen mile známých i umělci mladí, jež ochotně vítati po-\nkládají VOLNÉ SMĚRY za přední svou povinnost, přejíce jim\nrády místa k pokusům prvého rozletu v umění výtvarném iv bel-\nletrii. Stejná péče bude věnována nejen sestavení obsahu hlav-\nního, ale i důležité rubrice uměleckých zpráv.\nUpozorňujíce znovu na to, že VOLNÉ SMĚRY jsou listem\nsvého druhu v Čechách jediným a že nejsouce k tomu pohá-\nněni snahami konkurenčními —přece vynikají bohatostí příspěvku,\nzejména obrazových, a to vesmes původních, pozoiuhod-\nnými pracemi literárními mladých umělců, dále zajímavostí své\nkroniky a malých, hojných zpráv uměleckých a posléze též vkusem\núpravy žádáme pro ně o hojnou přízeň a podporu, aby tím\nspíše své povinnosti k umělcům i obecenstvu dostáti mohly."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c028", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.19", "titre_corps": "Listárna redakční.", "titre_sommaire": "Listárna redakční.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 546, "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme. Rukopisu nevracíme. Zásylek\nnedostatečně frankovaných nepřijímáme.\nZde odpočívají . . . Něco svým časem bude zařaděno.\nZamlklý lov. Pokračujte. V+R~Š. Mnohem lepší než\nzásylka první. Nejlepší báseň prvá, avšak poslední sloka slabá\nformou i myšlénkou. Mik. Zkuste čisti své verše nahlas;\nněkteré skupiny hlásek a slov nelze bez nebezpečí pro jazyk\nvyslovit. Nemoc u nejmladší generace velmi rozšířená.\nL. V. Příspěvky podobného směru ano tento však ne-\nstačí. Prav. MčJsou z prvních, viďte? Milé, ale slabé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c029", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.20", "titre_corps": "Spisy redakci zaslané.", "titre_sommaire": "Spisy redakci zaslané.", "signature_source": "KER—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.28", "debut_caractere": 548, "fin_caractere_exclue": 1969, "texte": "Spisy redakci zaslané.\nKER—.\nKnut Hamsun: Nová země: Román. Z norského pře-\nložil V. P. Nákladem J. Otty.\nVzácná a jemná kniha nejpřednějšího norského stylisty.\nNikdo dosud tak mistrně nevystihl všechnu tu hořkou a zou-\nfalou bídu, mělkosp ješitnost, podivínství, závist a věčnou\nnespokojenost umělecké dnešní společnosti jako autor této\nknihy. Je třeba opravdu projiti s krvavými stopami životem,\nbez krejcaru, býti posledním ze všech jako toho zakusil\nHamsun, je třeba v mladém, kvasícím národ, cítiti pod no-\nhama novou zemi novou prsť, mladou, která teprve za\ndlouhá léta zpracování vydá zdárný, užitečný plod, aby\nčlověk dovedl tak poctivě promluviti. S pravou uměleckou\nvirtuositou je tu nakreslen příkrý a tuhý kontrast mezi\nlehkomyslnou uměleckou bohémou a neúnavnou přičinlivostí\na poctivostí k existenci se propracovávajícího živnostníka\na kupce. Oklamaný a skoro na pokraj bídy svou nerozumnou\na zhýčkanou manželkou Hankou přivedený obchodník Tide-\nrnaud, pevně věří, že žena jeho jednou vystřízliví z vášnivé\na blouznivé lásky k ješitnému básníku, věří, ponechává ji\nsamu sobě a trpělivě čeká, pracuje a pokouší se znovu se\nuchytiti a znovu založiti svůj bývalý obchod, aby ji pak\nopuštěnou a kající zachránil. Je to zajímavé drama lásky,\npropleteno skvostnými kapitolami blouznivých snů a oprav-\ndového i výstředního uměleckého snažení, dílo při němž je\nnám vskutku líto, když dočítáme poslední jeho stránku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c030", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.21", "titre_corps": "Xaver Dvořák: Eucharistia. Znělky. V Praze, nákladem", "titre_sommaire": "Xaver Dvořák: Eucharistia. Znělky. V Praze, nákladem", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.28", "debut_caractere": 1971, "fin_caractere_exclue": 3292, "texte": "Xaver Dvořák: Eucharistia. Znělky. V Praze, nákladem\nvlastním. Cena 1 koruna. - Malá kniha intimních\nveršů, vydaná patrně jako intermezzo mezi většími pracemi\nnejlepšího básníka české katolické moderny.\nFrant. B. Vaněk: Sacerdotium. Básně. Illustroval\nRunié. (»Básnické obzory katolické«)\nVerše obírají se zajímavým thematem: vylíčiti duševní\nprocess mladého muže bezprostředně před vysvěcením na\nkněze a po něm. Toť zajisté fragment duševního života vážný\na poskytující přebytek látky ku spracování. Autor jest začá-\ntečníkem a nestačil uměleckou formou na vystižení důležitého\nduševního přerodu, přísluší mu však zásluha, že v katolické\npoesii uhodil na strunu mladému knězi nejpřirozenější.\nSamostatnost. Orgán radikálně pokrokový. Redaktor\nAnt. Hajn. Předpl. ročně zl. 5'60. Vychází jednou týdně,\nv Praze.\nV v\n■Česká Stráž. Časopis věnovaný všem potřebám národ-\nním. Vychází v Praze, jednou týdně, roční předplatné 6 zl.;\nredaktor Fr. Kheml.\nSvět zvířat. Illustrovaný měsíčník pro zvelebení chovu\na trhu užitkového zvířectva v Jičíně; redaktor V. Fuchs.\nJos. Lacina: Obecná Kronika čili Vypravování o ná-\nrodech vzdělaných od dob nejstarších až po naše časy.\nSeš. 1. —3. Nákl. Edv. Beauforta v Praze. Cena seš. 25 kr.\nJar. Kosi na: Illustrované dějiny světové. Nákladem\nJ. R. Vilímka v Praze. Seš. 1. Cena seš. 25 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1897-10-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1897-10_01#c031", "volume": "bmtnaan_1897-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 4", "page_fin": "couv. 4", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.28", "debut_caractere": 3294, "fin_caractere_exclue": 3458, "texte": "VKUSNÉ DESKY\ns koženým hřbetem na uplynulý měnily\n„Volných Směrů\", jež prodávají se\npo 1 zl 20 kr.\nv administraci, jakož i u pp. knihkupců\nodporučuje vydavatelstvo."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "couv. 1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.1", "texte": "ŘÍJEN.\nROČNÍK I.\nSEŠIT 12.\nMĚSÍČNÍK UNĎM-VYMWÍ SPOLEK MÁNES!\nO\n\nOBSAH ČÁSTI LITERÁRNÍ:\nFr. J. Zeman: Hic sunt leones!\nVáclav Maria Schwab: Novými prou-\ndy. Studie k románu.\nJan Opolský : V snech slýchám umdle-\nných. — Vigilie. — Svědomí.\nAnt. Bebr: Nálada.\nJ. Mach: Vrak.\nJ. Luhavský: Zelená studánka. Drama\no jednom dějství.\nKronika.— Zprávy umělecké. — Vý-\nstavy. — Soutěže umělecké.\n\nILLUSTRACE:\nA. Mucha: Salome.\nJan B. Minařík: Melancholická kra-\njina.\nv G\nKarel Šimůnek: Spravedlnost.\nJ. Dědina: Studie.\nH. Emingrová: Pastel.\nJ. Panuška: Nocturno.\nB. Wachsmann: Okno vinárny.\nObálky »Volných Směrů«."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.2", "texte": "VOLNÉ SMĚRY vycházejí poslední pátek v každém měsíci o 3 arších. Roční předplatné obnáší 6 zl.,\npoštou 6 zl. 40 kr., půlletní 3 zl., poštou 3 zl. 20 kr., Jednotlivé sešity prodávají se po 60 kr.\nPéčí a nákladem spolku »Manes«. Vedou: Jaro Hilbert, K. L. Klusáček, Karel Mašek, Jan Preisler a Stan. Sucharda\nZodpovědný redaktor K. L. Klusáček. Administrace a expedice v Praze, v Tůních č. 8 —II.\nLiterární příspěvky buďte zasílány na adressu: Karel Mašek, Praha-I. Rudolfovo nábřeží čís. 83."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.3", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\nMĚSÍČNÍK UMĚLE\nCKÝ VYDÁVÁ SPO\nLEK „MÁNES\". ROČ\nNÍK PRVNÍ\nVEDLI: JARO HILBERT, K. L. KLUSÁČEK,\nKAREL MAŠEK, JAN PREISLER, STAN. SU\nCHARDA. PRAHA MDCCCXCVII."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.4", "texte": "TISKEM Dr. EDY. GRÉGRA V PRAZE. REPRODUKCE FOTOZINKOGRAFIE J. VILÍMA V PRAZE."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.5", "texte": "OBSAH.\nI. ČÁST LITERÁRNÍ.\nBÁSNĚ. SL\nArl e t h Louis: Smích. Pěvců chór 455\nBabánek Karel: Víc nevrátím se již 306\nBebr A.: Nálada . . • 560\nBřezina Otakar: Dlouho stáli 161\nz Čeňkova Eman.: Historie zámku ve Versaillesu . .167\nD o stá 1 Ado 1f B o hdan : Peccavi. —Do knihy »Touha« 138\nTy nevejdeš 255\nPíseň letní noci 474\nDrobný Jan: Půjdeme přes ne 103\nDvořák Xaver: Chci překypět 203\nDyk Viktor: Ballada tragická s romantickou dekorací . 21\nPanu Jaroslavu Vrchlickému 62\nE gor Karel: Život. Vichřice 303\nFučík Milan: Či nejsem cynikem? .. . . . . 79\nZ knihy »Utíkám k slunci» : S rozpjatými křídly.\nPrvní setkání .... 258\nAž vejdeš, paní má .... 378\nHájek Karel B.: Adagio 213\nHa rděn Zdenko: Mne stůně mládí 223\nV mém srdci zemřelé 474\nHartmann Vojtěch: Pierrotova první láska ... .471\nHilbert Jaroslav: Scéna z trilogie »Pěvec« ... 390\nHolý Josef: Zda ještě pamatuješ? Rostl v lese . . .\nPod jabloní 378\nHoudek Vladimír: Sonet o největším zrádci. Ať\nsílí nervy 30\nKdy? ... Klášter. Sonet o žárlivosti. Po\nvesnické pouti. Porozumění 215\nNe krása. Dárkyně dobrá. Na dluh 419\nJesenská Růžena: Modlitba ženy 33\nKnosl Bohuslav: Tobě, ó efemerní 5\nÚtěcha. Rapsodie. V ohni 451\nKvapil Jaroslav: Přípitek o půl noci 170\nIn memoriam 354\nL. V.: Ó hrůzy půlnoci 179\nMach J.: Vrak . 360\nMaz es J.: Políbení 474\nMužík Au g. E u g.: Píseň. Tulák 319\nNejč Karel: Utišení. Vidiny soumraku 170\nNeumann Stanislav: Na Liánu de Pougy 27\nOpolský Jan: Prastaré lesy 226\nElegie. Tušení • ; 402\nV snech slýchám umdlených. Vigilie. Svědomí 558\nSekanina František: Má duše vítězná 119\nSova Antonín: Osamocení . . . 29\nSvoboda Frant. X.: Obraz. Píseň 274\nSuchý Lothar: Smutná pohádka • 138\nSed non satiatus. Zpověď . . . • . 226\nPortrét. Fantasie smutné, bezhvězdné noci. Semper\nidem . . 498\nSL\nToman Karel: U rakve. * * * 135\nSlavné jaro 367\nVaněk Fr. B.: Prolog ku knize »Sacerdotium« .... 449\nWenig A.: Nálada 319\nVrchlický Jaroslav: Bohatýr. Slovo. Elegie . 67\nZeman Fr. J.: Jsou • . 223\nHic sunt leones 583\nPRÓSA.\nArbes J.: Karel Svoboda. Studie životopisná 353\nBerková Zdena: Z melancholických momentů:\nMimosa 163\nMarno 445\nDivadlo a umění scénické. Feuilleton 322\nDrobty z dopisů přátel. Feuilleton 379,431\nDyk Viktor: Mlha. Proverb 157\nEngelmúller Karel: Dokonáno jest 179,258\nHartmann Vojtěch: Hračky. Pohádka 103\nHer i tes Fr.: Zjevení. Dramatická scéna 293\nHilbert Jaroslav: Ztracený ráj. Studie soudobého\nmládí 5, 79\nVrchlický-football. Feuilleton 41\nKhéres J. V.: V mozku. Symbolické romanetto . . 183, 207\nKles Petr: V jediném chomáči 61\nKnósl Bohuslav: Smutek a láska trovatora v kostýmu\nfin de siěclu 172\nKvapil Jaroslav: Smrt Jana Nerudy 1\nLeda Josef: Podzimní motiv 121\nLuhavský J.: Zelená studánka ... 560\nMádl Karel B.: Z notic Jos. Mánesa 485\nMašek Karel. Otroci. Studie k románu . . . 35, 69, 131\nOtevřený list paní Hané Kvapilové, členu Národního\ndivadla . 271\nOtomar V.: Dohra. Čtvrtý akt dramatu 51\nZkáza 245, 307, 367\nPelant Karel: Požitek hašiše. Autoptická studie . . . 403\nPřibylová Olga: Parfumem lesů. Studie 341\nSchwab Václav Maria: Novými proudy. Studie\nk románu 423, 455, 498, 585\nVýstava J. Úprky 227\nZ. Mája: V rozkvetlém keři ... Ostrov v šírém moři. 151\nVe vš ech čí s 1 ech:\nKronika. Texty k obrazům. Soutěže. Zprávy\no výstavách. Zprávy umělecké.\nII. ČÁST VÝTVARNÁ.\nOBRAZY.\nAleš Mikoláš: Črta z »Pochodu Rákocziho* .... 87\nPřítel tří říší 90\nKuneš z Belovic 902"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.6", "texte": "Sl.\nAleš Mikoláš: Sv. Václav . . . 483\nSv. tři králové 499\nBoudova-Suchardova Anna: Linka. . . 133, 243, 579\nBeneš J.: Linka 466\nDědina J.: Náčrtek k obrazu »Serenada« 398\nStudie 550\nDítě Emanuel: Fragment 155\nStudie 158, 389\nDvořák Boh.: Na sklonku jara 314\nEmingrová Helena: Pastel 555\nEngeLmúller Ferdinand: Touha - Hoře - Klid 123—126\nBabí leto 382\nHer c í k F.: Paneaux 366\nHofbauer Arnošt: Vigneta 43, 153\nLinka 161\nHolárek Emil: Pokoření Slovanů polabských . . 24 —27\nSpálení knih Wiklefovýěh 414\nHolub J.: Dřínovo brdo, poledne 350\nHomoláě Oldřich: Studie z plain-airu 130\nObálka na třetí čtvrtletí »Volných Směrů« .... 574\nChittussi Ant.: Jezero v Eremonvillu 326\nv\nJennewein Felix: Smrt sv. Štěpána 17\nKaván Fr.: Rašení 141\nOdtékání 347\nZ jara 518\nKavánek: Návrh na obálku »Volných Směrů« .... 430\nKlouček Celda: Vignetta 96\nSgrafitto 99\nKlusáček K.v L.: Vignetta 5\nUmění Řemeslo 55, 57\nVinařství Zahradnictví • . . 523 526\nKniipfer Beneš: Siréna 166\nStudie 294\nPoslední zbytky Porto Nerona u Porto ďAnzio . . . 334\nMánes Josef: Růže 487\nKytice 488\nJahody 489\nDiplom Prádélko loutek 491\nDonauworth —Nádvoří hradu v Norimberce .... 493\nPohanská věž v Norimberce 494\nSkizza 496\nMařák Julius: V přírodě 49\nPodzim 403\nMařáková Pepa: Truchlící 178\nMašek Vítězslav: Sekáč 101\nMinařík Jan B.: Melancholická krajina 545\nMucha Alfons: Salome 541\nNovák Ladislav: Fragment cyklu »Kovář a smrt« . 379\nPanuška J.: Pohádka 179\nNocturno 564\nPirner Max: Studie 146, 502, 506, 509, 515\nPreissig: Návrhy na obálku Volných Směrů . . 428, 429\nPr ei ssl er Jan: Vánek a vítr 7—lo\nZáhlaví 31\nVánek 71\nPohled celkový na Uprkovu výstavu u Topice . ... 227\nPohled na kostel sv. Mikuláše z ulice Karmelitské před\na po prodloužení téže 235, 236\nPohled na kostet sv. Havla 237, 238\nRašek K.: Olejkář 323\nSlavíček Antonín: Podzim 181\nFrantiškánský kostel v Bechyni n. L 373\nSobotka Julius: Linka 327\nŠimůnek Karel: Lidská spravedlnost 548\nSI.\nv\nSpillar Jaroslav: Melancholie 78\nLešetínský Kovář 109\nStudie 370\nRobota na Domažlicku • .... 421\nV r r r\nSpillar Karel: Titulní záhlaví.\nStudie 47\nObálky na druhé a čtvrté čtvrtletí Volných Směrů 572, 573\nV v\nSvabinský Max: Při kahanci 14\nSplynutí duší (příloha k cis. 8.)\nPortrét 453\nTůma Karel: Soudruzi v povolání 362\nUhelný trh v letech sedmdesátých a nyní .... 239, 241\nUprka Joza: Odpočinek 81\nŠohaj . 198\nZimní jarmark v Hr. Lhotě 203\nStudie ke »Králům« 205\nBabiěka 207\nStařík 210\nDostaveníčko 214\nNa pastvě 219\nJarní nálada 221\nÚvodnice 229\nStudie 234\nUrban František: Sv. Antonín P 171\nSv. Cecilie 174\nZlato 315-318\nVlček Aug.: Podobizna 358\nWachsmann Bedřich: Pohled z Paříže 247\nZ Amiensu 250\nMaislova ulice 283\nPartie z Rakovníka 286\nPedelská žezla. Motivy ornamentu 291\nWa ch s man Bedřich j u n.: Okno vinárny ... .566\nWiesner Adolf: Dračky 146\nNávrh na obálku Volných Směrů 427\nDekorativní výplň 470\nObálka na prvé čtvrtletí Volných Směrů 571\nZvěřina František: Pod vrbou 445\nStudie 475, 478\nv\nŽeníšek František: Studie 65\nPLASTIKY.\nBílek František: Kalvarie 115, 117\nTyp z Táborská 342\nOrba 459, 461\nFanta-Schnirch: Fontána 259\nHalm a n: Vltava 35, 37\nHošek: Skizza 59\nKastner E.: Fontána 275\nSv. Ludmila 406\nKlouček Celda: Fontána 251, 268\nDetail fontány. 278\nMařatka Josef: Pieta 410\nMaudr Josef: Vlast truchlící 307, 310\nNováček Prokop: Tepaná deska 467\nPekárek Josef: Zpověď . 355\nSchnirch Boh.: Detail fontány 262\nSucharda Stanislav: Historie 143\nZáhlaví pozvánky 147\nTympanon 192\nDetail fontány ... 283\nSucharda-Dryák: Fontány 254, 266\nv\nSaloun L.: Praha 163\nTympanon 191\nSimonovský B.: Svícen . . . • . . 189"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "533 / 534", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.7", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nHIC SUNT LEONES!\nFR. J. ZEMAN.\nAž v poslední chvíli to údolí sevřené v lesy\nse vynoří náhle . . . Jsme daleko, daleko kdesi.\nZa vesnicí ve čtvercích polí blýsk' ohnivou kytkou\na pozlátkem náhrobků hřbitov za rozpodlou zídkou.\nA farářův hlas zní tak měkce . . . Zde spí jeho matka\nnež umře sám, dal by sem rád ještě zlacená vrátka.\nA na vršku kaple. Pruh slunce šleh' otvorem dveří\na vesele hoří v té chladivé, stísněné šeři,\nroj komárů bzučí tu v kadidla zamknutém puchu\nmše jediná do roka, o pouti, tady jen bývá\na špinavým oknem sem koruna stromu se dívá\njak na starých malbách tak bez hnutí, barev a vzduchu.\nA venku ten rozhled! Jak silná je podrobnost každá.\nChmel svinutý kol bílých ty čí se zeléná ještě\nvšak dozraje pěkně, jen sluníčko Pánbícek až dá\na cesty jsou zarostlé, koleje vymlely deště.\nAs nápisem deska dřív v kostele chodili po ní,\nteď, aby ji uchránil, raděj' ji vsadit dal do zdi\ni rozlehlý pokoj, kde muškát a reseda voní,\nty podivné hodiny stále a stále se pozdí!\ni měsíc, jenž jak by se chyť v okně na mouchy v síti\na modravým leskem jak v pohádce dojemně svítí\nvše v ocích mých roste a neznámých končin stesk chová,\nkdyž dobrácký kněž o tom radostně rozpřádá slova,\nz nichž klidná se usmívá duše, jež na všem tom visí.\nŽít, jako zde žije dnes, bývalo snem jeho kdysi . . .\nA já, kde zas já budu zítra? . . . Ach, zítra, ach, zítra!\nZde do rudých střech dál se smát budou růžová jitra\na netknutá poledne rozlévat stříbrné světlo,\nvždy v podvečer farář zas, usmířen skončením všeho,\nse zahledí v rozlitý západ, co příbuzná jeho\nsvé holoubě krmí, jež na ruku krotce jí slétlo . . .\nCož ještě dnes možno tak sníti?\nO bláhové chvíle,\nkdy prorazí paprsky touhy, tak teplé a bílé.\nach, v magickém přísvitu jich jak vše koupá se smavě\na tklivvm je směšné, mha láká a střízlivá svítá\ni studeným vědomím, že lze tak dětinsky žhavě\na vzdorně cos chtít .. . kd}rž prec nelze a nelze to žiti!"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "535 / 536", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.8", "texte": ".VOLNÉ SMĚRY«\n\nNOVÝMI PROUDY. — STUDIE\nK ROMÁNU. — NAPSAL VÁCLAV\nMARIA SCHWAB.\n(KONEC.)\nIII.\nPřítomnost Olgy nezanesla ani paprslek do\nstínů trudného života Anežčina. Na místě, aby\nji potěšila, množila jen její starosti, které těžce\ndoléhaly na její duši . . .\nOlga se jí začínala nelíbit. Odkryla u ní divné\nchoutky, den ode dne více ji popuzovala svými\nřečmi, svými kosmetickými výstřednostmi a svou\nv\npřílišnou okázalostí. Často čekávala na ni doma,\nvzdychajíc a vyvolávajíc v mysli své obrazy\ndětství, ničím nekaleného, jak s malou Olgou se-\ndávaly a povídaly si o všem možném v nenu-\ncené zábavě.\nOlga teď ráda vycházela a dlouho se zdržela\nmimo dům. A když přišla omlouvajíc se, že ji\nten neb onen známý zadržel, zdálo se Anežce,\nže u ní není již oné upřímnosti, s jakou dříve\nse k ní vrhala, ji objímala as ní se sdílela.\nA přišla-li přece k ní a objala ji v sesterské\nsoustrasti, odpuzovala ji od ní její vůně, již čpěly\nkrajky její límečků. Připadalo jí to, jakoby se\nbyla ta její upřímnost skryla za tu vůni, plnící\nširoce celé její okolí.\n»Je to tu u vás hrozně nudné!« naříkala si\njednoho dne večer, posadivši se k Anežce, která\nseděla u otevřeného okna, do něhož se prášila\nchladná sprcha podzimního deště. »Ve Vídni, tam\nje jinak. Tam bych tak hloupě odpoledne ne-\nztrávila jako tady.«\n»A co mám říkat na příklad já,« namítala\nAnežka; »sedím tu celičké dni, sotva na chvíli\nodejdu.«\n»To bych nedělala! Dupla bych si na muže\na musil by to zařídit tak, abych mohla vycházet.«\n»Jsi nezkušená, neznáš mužů.«\n»Znám a neznám. Mne by musili poslechnout\nna každé pokynutí. Ale musíme to umět s nimi.\nMusíme použít všech prostředků, jež nám příroda\ndala, abychom si je osedlaly.«\n»Kdy prosím tě přišla si k takovým názorům ?«\n»Naučila jsem se tomu ve Vídni.«\n»Tak táák?«\n»Strýček, ten ti mně udělal, co jsem chtěla.\nZa úsměv by mně byl všecko snesl. Měla jsi\nvidět, jak byl celý den mrzut, umínila-li jsem si,\nže na něj nebudu mluvit.«\n»Strýěek tak vážný pán!«\n»Vážný pán, vidíš a dá se otočit kolem prstu.«\n»Nechtěla bych vidět muže v pokoře u svých\nnohou, styděla bych se pak sama za něj.«\n»Proč jsou tak bláhoví ti naši beránkové.\nAno, vždyť jsou to beránkové —«\nA Olga smála se svému vtipu z plna hrdla . . .\n»A co chceš dělat teď? Nechtěla by si sobě\nvyhledat nějaké místo v Praze ?«\n»Místo? Jaké místo? Ve Vídni bych už vě-\nděla, co dělat, ač se mi to již u strýce znechu-\ntilo. Ale nezůstanu tam déle. Půjdu za hospo-\ndyni —«\n»Za hospodyni!« divila se Anežka a zalo-\nmila rukama.\n»Nu proč se divíš ?»\n»Ke komu pak půjdeš ?«\n»Zaopatřil mně to tvůj muž. Známý jeho,\nředitel cukrovaru —«\n»Můj muž? Vidíš, neřekl mi dosud ničeho.«\n»Nabídl se mi sám.«\n»Vida!«\n»Vše je umluveno. Odjedu do Vídně, abych\nsi tam vše urovnala a pak asi po měsíci na-\nstoupím.«\nAnežka žasla nad tou odhodlaností sestřinou,\nkterá jí připadala tak cizí. S úžasem postřehla\nOlgin nejistý pohled, těkající s předmětu na\npředmět, vyhýbající se přímému, otevřenému styku\ns pohledem jejím.\nJindy jak měkká a jak průzračná byla její\nduše. Umínila si, že bude sestru varovat, ale\nteď zdálo se jí, že by to bylo marno.\nA přesvědčila se o tom na vlastní oči.\nK večeru přišel domů Hovorka. Povečeřev,\nodebral se do svého pokoje, aby si tam za-\nkouřil . . .\nAnežka poklízela.\nOlga přišla na zavolání Hovorkovo do pokoje.\n»Tak vše je ujednáno«, řekl jí, když k němu\nnedočkavě přiběhla, »zítra učiní ti ředitel ná-\nvštěvu. «"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJAN B. MINAŘÍK.\nMELANCHOLICKÁ KRAJINA.\n\nději opustit dům manželův a živit se prací rukou\nsvých mimo jeho dům.\nChtěla požádat někoho z přátel o skrovný\nutulek a tam ztrávit zbytek dnů svého života . . .\nŽe raději nešla do kláštera! Ta myšlenka\nprojela jí kolikrát mozkem. Co ji vlastně vyhá-\nnělo z domova v náruč manželovu? Jak lituje\nsvého poblouzení! Vydala se v ruce muže, od\nněhož slibovala si lásku a pochopení a který ji\nzatím vetkl v ruce místo vonného kvítí kytku\ntrpkosti a bolu. Byla tu méně než otrokyní, byla\nkamenem, zbytečnou přítěží, neplatným strojem,\npohozeným v kout mezi nepotřebné věci. Proč\nji neubil hned? Proč ji trýznil tak nelidsky, tak\nzdlouha, tak ohavně!\nAle nač by mu déle překážela? Odejde odtud\nklidně jak klidně přišla, beze slova, bez lásky.\nTu pohřbila dávno v srdci svém . . .\nNeplakala již. Slzí neznala od smrti matčiny.\nSrdce její je vyprahlé, mrtvé.\nČekala jen, až sejí tvář poněkud zhojí a pak\nchtěla se ve své důvěře obrátit dopisem k pro-\nfessorovi Staňkovi jako k nejlepšímu z přátel\no radu, jak by vše měla zařídit.\nChystala se právě ku psaní. Papír ležel na\nstole. Hledala inkoust a péro. Při tom jala ji\nslabost, zavrávorala a padla na zem ve mdlo-\nbách . . .\nTak nalezl ji Hovorka vraceje se z kanceláře\ndomů.\nPřekvapen zůstal stát. V zápětí se však vzpa-\nmatoval a třesa se na celém tele, klekl k omdlelé\na jal se ji křísit.\nProcitla brzy. Ležela dlouho již. Obrátila\nk němu zraky své mdlé a ztrhané, ale hned je\npřikryla víčky malými a promodralými tenkou\nsití žilek.\nVolal ji, prosil . . .\nZdálo se jí, že slyší opět hlas, který jejímu\nsluchu jednou lahodil.\nPoložil jí ruku pod hlavu. Pohnula se opět\na otevřela široce oči.\nViděla, že nad ní pláče . . .\nA nechala se nésti na pohovku, když ji byl\nvyzvedl svými silnými pažemi a přijala z ruky\njeho sklenici vody, kterou jí spěšně přinesl\núzkostliv a dojat . . .\nV celém jeho vzezření četla změnu, již ne-\nmohla si vysvětlit.\n»Mluvil jsem se Staňkem. Slíbil, že nás na-\nvštíví . . .« začal manžel rozhovor.\nV duchu se usmála. Tak tedy on ,byl tím\ndobrým andělem. Vida, chtěla jsem mu psáti\na on mne předešel.\n»Omdlela jsem« řekla, vidouc, že čeká na její\nslovo. »Ležela jsem asi dlouho.«"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Přišel jsem právě z kanceláře.«\n»Ach, to budeš hladov. Nevařila jsem ani.«\n»Neměj starosti.«\nTo slovo již dlouho neslyšela a přec bylo jí\ntak milým. Opakovala šije ještě jednou v duchu:\n»Neměj starostí . . .«\n»Jak je ti, Anežko ?«\n»Bolí mne to —«\n»Kde ?«\n»Ale to přejde«, řekla, nechtějíc ukázati na\nbolavé celo.\nS hrůzou díval se na stopy své násilné ruky\na zatínal zuby v ret, zlobě se na sebe a umi-\nňnje si, že se to více opakovat nebude.\n»Slíbil jsem to a také to vyplním.«\n»Co jsi slíbil ?« ptala se spěšně.\nPoznal, že myslil na hlas. »S1 íbi 1 jsem si«,\nopakoval, »že se to vícekráte nestane,« a poklekl\npřed Anežkou.\nZavřela oči.\nNeslyšela už dlouho - takovou řeč a teď se\nbála, že skutečnost ji oloupí o ten krásný sen opět.\nBolest jakoby ustávala . . .\n»Už to nic nebolí*, řekla, usmívajíc se a tiskla\nsi studený náěinek třesoucí se rukou na celo.\n»Obnovíme náěinek, chceš-li, dušinko?«\n»Jak myslíš —«\nA když odešel do kuchyně, zaúpěla bolestí. . .\n\nKAREL ŠIMŮNEK.\nSPRAVEDLNOST."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVI.\nZdálo se, že domácnost Hovorkových prohřál\nopět paprslek spokojenosti. Hovorka zdržel se\nčasto doma, zanechav své neblahé vášně a vy-\nhledával často Staňka, jemuž cítil se vděkem za-\nvázán za včasnou intervenci. Podřídil se poněkud\njeho vlivu, ač ani dnes nezdál se souhlasiti\nzúplna s jeho názory.\n»Kdy se přece takhle oženíš ?« vytýkal mu\nnejednou.\n»Třeba nikdy«, odbýval ho tento noncha-\nlantně.\n»Bude tedy působnost tvá vždycky\njen passivní. Nebudeš se moci nikdy\nsám osvědčit a být světu příkladem,\nvzorem.«\nStaněk rameny jen pokrčil.\n»Říkají, že prý jsem obrazem muže\npříštího věku, ale příteli, ujištuji sám,\nže nejsou ty doby daleko —«\n»Co budou muži vcházet v ducho-\nvní spojení s ženami,« smál se Ho-\nvorka.\n»Nežertuj. To nebylo by právě nutno,\nale tady bude žena povznešena nad všed-\nnost, učiněna rovnou muži, a nastolena na\nprestol slávy, jejíž věnec by jí tak dobře\npříslušel.«\n»A což lože manželské ?«\n»Nechci říci, žes frivolní, ale mluvíš-li o tom,\nvěz, že bych chtěl, aby mi bylo oasou, kde\nbych našel nové posily pro další život plný práce\na námahy duševní.«\n»Hm, hm,« kroutil hlavou Hovorka, nechtěje\nrozumět té námaze duševní, jsa mužem ven\na ven materiálním, praktikem a cynikem k tomu.\n»Dětem musíme vštěpovat základy k novému\nživotu, zaveďme je po stopách nevyšlapaných,\nnových, kde by nasbíraly nových vznětů, no-\nvého nadšení, nové lásky!«\n»Nerozumím ti zcela, ač věřím rád, že jsou\nněkteré ženy podobné nálady přecitlivělé. Moje\nAnežka ta by byla vždy vděčnou posluchačkou.\nTa je pro něco takového zaujata. Anežka byla\njiž od malinka více k učení než k světským ra-\ndostem nakloněna. Za to Olga übohá Olga!\nZapomněl jsem ti vypravovat, co se stalo s Olgou.«\n»Co pak?« žasl Staněk.\n»Je to celá tragedie, příteli. To víš, že při-\njala místo společnice u ředitele cukrovaru v S.\nVídeň byla jí však zkázou. Svedena jakýmsi pa-\nnáčkem, zapředía s ním milostný poměr a\nno zkrátka zkazil ji! Darebák! Řediteli\nse líbila, byla by s ním šťastna bývala. Ale\ntakhle Dal jí včera výpověď . . .« odmlčel se\na sklopil hlavu.\n\nJ. DĚDINA.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "551 / 552", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nProfessor žasl, slyše krátkými rysy načrtanou\nposlední kapitolu života Olgina.\n»Nu a což onen, nevezme si jí?«\n»Vídeňák? Bůh uchovej! Včera přišla k nám.\nUž je zas veta po naší spokojenosti. Bylo ti to\nzas hrozné včera. Anežka je všecka zničena\nsoucitem. Nezasluhuje ovšem opovržení. Slabá\nženská, víš, která ale Anežka se tím usouží,\nnepřežije tu hanbu. To víš, ženská!«\n»Za všechnu její lásku tohle ještě«, pozna-\nmenal Staněk.\n»Tak, tak, ale teď buď s Bohem, musím zas\ndomů. Přijď nás někdy navštívit, anebo víš, teď\nk nám raději ani nechoď, je to hrozné, hrozné . , .«\nA Hovorka stisknuv ruku Staňkovi, spěchal\nk domovu.\nZa dva dny byl professor ráno překvapen\npsaním Anežčiným.\nPsala mu:\n»Ctěný příteli!\nOlga naše skočila včera v návalu těžkomysl-\nnosti do Vltavy. Muž můj vypravoval vám asi,\nco se s ní stalo. Tak daleko to došlo s ní\ns übohou! Nedivím se její smrti, řekla jsem vám\nsnad jednou, že je povahy hrdé a nepodajné,\nale pláči nad její zničeným srdcem. Pláči zas\njednou slzy opravdové nad její mrtvým tělem,\njež jsem tak často v sesterské lásce své zlíbala.\nCítím se spoluvinnou, že jsem ji pustila do ci-\nziny samotnu, tak nezkušenou, tak mladou. Můj\nmuž nese také valnou část viny, že se o ni ne-\nstaral dříve a poctivěji. Dnes cítí tu tíži na své\nduši, ale je pozdě . . .\nPohřeb odbývá se zítra ve tři hodiny z kaple\nčeského pathologického ústavu.\nSe vší úctou\nAnežka Hovorková.«\nProfessor nedivil se již ničemu. Nedivil se\ntomu tragickému skonu nikterak. Nebylo žád-\nného vnitřního, duševního splynutí mezi ní a její\nsvůdcem, žádného opravdového sloučení, které\nby bylo umravnilo jich náklonnost a ukázalo jí\ncestu ctnosti. Jak cialeko zašla Olga, zapomínajíc\nveškerého studu, odvažujíc se činiti nároky na\nruku starého ředitele s utajovaným hříchem! Co\ntu kleslosti mravní, jaký průlom v zásadách\nmorálních, jež vštěpovala jí škola a rodiče! . . .\nA na konec volí smrt. Ale ne následkem\nuražené citlivosti, ne ze studu panenského, zra-\nněného srdce, ale z uražené ješitnosti, z hanby\nnad odhaleným podvodem, z omrzelosti, z lehko-\nmyslnosti. Viděl v tom přemíru cynismu, zapření\ncitu. Nesouhlasil s Anežkou, domnívající se, že\nby ji byla zlomená duše dohnala k sebevraždě.\nByla to spíše duše nevyspělá, nehotová, duše\nnezřízená a mělká . . .\nChtěl napsat Anežce, co si myslí o povaze\na skutku Olgině, rozmyslil si to však; cítil, že\nby übohá ta bytost tak dost zkoušená, ještě více\na bolestněji byla dotčena.\nI napsal jen stručně:\nMůže-li vám, milostivá paní, něco býti k útěše,\nbude to dojista vzpomínka vaše na mládí Olgino,\nkteré s vámi prožila ve volnosti nestísněné, ničím,\nani klamem světa, ani zmatkem srdce vlastního.\nVe vzpomínce té čerpejte útěchu a nehledejte\nspoluvinu tam, kde by se mohlo spíše mluviti\no shovívavosti a soucitu.\nLituji slečny, že tak pobloudila a že zapo-\nmněla na vás, která jste jí byla přece dříve tím\nne j dražším.\nVáš\nStaněk.\nPrůvodu pohřebního se neúčastnil, ale přišel\nna hřbitov, když kladli Olgu do hrobu; nemohl\nnevzpomenouti oné dívky, kterou vídal jako\nstudent kráčeti po ulici v těch krátkých šatech,\njemu tak milých. Netesknil po té době víc, ne-\nlitoval jí, ale tklivá ta scéna, když rakev zasy-\npávali vlhkou, čerstvou prstí, ten obraz skonu\nlidské křehkosti, zavleklý k úzkému otvoru hro-\nbovému tlačil slzy trpkých pocitů v jeho tiché\noko ...\nA jak opouštěli hřbitov opíral se již úpal\nslunečních paprsků o jich záda. Byl teplý, mládím\nkypící březen. V polích zelenala se ozim. Jaro\nrozevíralo pupeny kaštanů, vroubících cestu\nz Olšan.\n»Hle jaro je tu« poznamenal Staněk,\nsedaje do povozu, čekajícího před východem ze"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.13", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nhřbitova. »Tenkrát bylo také jaro, když jsme se\nk vám tady s kollegou přistěhovali, milostivá\npaní.«\n»To nám bylo lépe,« mínila Anežka.\nHovorka přikývl instinktivně.\nStaňkovou myslí letěla vzpomínka na onu vy-\ncházku na »Nebozízek,«, myslí Anežčinou za-\nbleskl obraz námluv Hovorkových.\nOba sesmutněli . . .\nNemluvilo se víc.\n»Jak bude dál ?« ptala se Anežka ve svém\nnitru, pozorujíc Hovorku vedle ní sedícího. Jeho\noko bloudilo po polích lesknoucích se omlazenou\nzelení . . .\nStaněk zkoumavě hleděl s tváře klidného\nmanžela na obličej Anežčin, jejíž oko bolestí\nzmdlené spočinulo na snítce konvalinky, již\nutrhla z věnce sestřina na památku. Pozoroval\njemné tkanivo žilek, prosvitujících z bledé skráně\njejí a zaslechl odměřený její dech. Zdálo se mu,\nže spí.\nUmdlela, myslil si a obraz ten zdál se mu\nsymbolem příštího života dvou těch lidiček. Při-\njde-li kdy jiskra, která by oživila tu příliš ospalou\njednotvárnost jich společného života, který na\nně v budoucnosti ceká?\nA když kočár zastavil před bytem Hovorko-\nvých, objevilo se, že přes rachot kol Anežka\nusnula a spala celou cestu . . .\n»Přišla na mne mdloba,« omlouvala se.\n»Hm«, poznamenal Hovorka.\nVII.\nBrzy přišla Anežka k poznání, že spánek,\nona okamžitá malátnost, která ji po pohřbu pře-\nmohla, byla předzvěstí velké události.\n»Budu tedy přece matkou!« opakovala si ně-\nkolikráte. A navazovala na to poznání celičkou\nřadu starostí, drobných a větších, které vyplňo-\nvaly teď její nitro, dříve tak rozhárané a neuko-\njené.\nPrvní, co udělala, bylo, že si opatřila stroj\na začla šít košilky a prádélko všeho druhu. Ho-\nvorka zdál se také být poněkud účasten těch\nstarostí, alespoň nechodil již tak často večer\nz domova a pečoval o pohodlí ženino.\nPozval i sestru do Prahy, aby paní pomáhala.\nByla to doba pohnutí, plná příprav, očekávání,\ndoba stálého rozruchu. Ale i těžkých někdy sta-\nrostí. Anežka byla slabá a často postonávala.\nProfessor jevil potěšení z toho obratu. A při\nnávštěvě jedné přicházel teď častěji usne-\nšeno, bude-li to dceruška, že bude vychovávána\nzcela dle jeho zásad. I Hovorka musil v tom\npovolit.\nProfessorovi zdálo se teď často, jakoby byl\nk rodině té přikován. Přičítal to jakési neviditelné\nvibraci a slučování příbuzných duševních motivů,\nkteré vyvěraly v pohnuté duši jeho a duši Anež-\nčině. Bylo mezi nimi oné podobnosti duševních\nhnutí, která činí ze dvou lidí takové přátely, že\ndruh v druhu vidí bratra. Blížily se k sobě svými\nnáladami, svými vzněty, svými názory . . .\nA v té spokojenosti, která jej činila opět klid-\nnějším, konal přípravy na prázdninovou cestu.\nOdejel do Norska. Norsko, se svými pobřežími,\nse svým bouřným ovzduším mořským plným\nzměn, Norsko se svou mladou literaturou, beroucí\nse po nových stopách uměleckého snažení, lá-\nkalo jej dávno již . . .\nPoužil s chutí volných prázdnin a oddal se\ncestování s nadšením. Uvolnilo se mu.\nVšímal si všeho, všímal si i ženské otázky\na seznámil se prostřednictvím přítele s několika\nženami, spějícími na dráze ženského sebevzdě-\nlání k nové etapě ženského ruchu emancipač-\nního . . .\nŽenské typy norské národnosti mu impono-\nvaly. Našel zvláštní zálibu v těch štíhlých, urost-\nlých postavách s tváří zdánlivě chladnou, úctu\nvzbuzující, ale pohnutých, ušlechlilých vznětů.\nMnohé oko ho rozehřálo, mnohá tvář vtiskla se\nmu hlouběji v duši.\nCítil roztoužení, když si vzpomněl na své\nkrajanky, u nichž v budoucnosti si sliboval téhož\nnadšení, téhož vyrušení, téhož pokroku v otázce\nženské . . .\nV Kristiánii došel ho dopis Hovorkův, v němž\nmu oznamoval narození dcerušky, a v němž jej\nžádal o kmotrovství.\nByl dojat. Vzpomínka přátel, dolétŠí k němu\naž sem k břehu mořskému, hřála jej, těšila jej.\nOdpověděl vřelým dopisem, odeslav do vínku"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "555 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nsvé kmotřence přání šťastnějšího a lepšího po-\nchopení života a jeho tajů, než jaký bývá zpra-\nvidla údělem novorozenkám jejího rodu.\nZa čtrnáct asi dní, když se vrátil ze své cesty\ndo Prahy, pospíšil s návštěvou u Hovorků.\nPosadiv se, se zálibou pohlížel na malou hol-\nčičku, jak se živě pohybuje na klíně šťastné ma-\ntinky, jejíž oko lesklo se nadějí a netajenou\nslastí mateřské pýchy.\nPorozuměl té její radosti, chápal to její vzru-\nšení, to rozpjetí její citů, jimiž zanášela malé,\ndrobné to tělíčko vlastního plodu, v němž skrýval\nse snad obraz vlastní její duše.\nChápal ten bezměrný cit její a tu její ner-\nvosní starostlivost, jež zírala z neklidného oka\njejího, kdykoli se k němu obrátila s otázkou:\n»Viďte, že mně to dítě neumře, viďte, že je od-\nchovám ?«\nZdál se chovati tutéž starost.\nKdyž odcházel, bylo již dosti pozdě. V sadech\nna Karlově náměstí viselo již přítmí na větvích\nkeřů a stromoví, na nichž se zachvívaly prořídlé\nlisty, zbarvené podzimem. »Hle, podzim je tu,\nani jsem se nenadál,« zvolal professor.\nChlad blížících se dnů říjnových pronikal již\ni tělem jeho a sáhal do nitra, které zcitlivělo\nprožitými dojmy a cestou právě podniknutou.\nTesknil a vzpomínal. Vzpomínal uplynulých\nlet, plných bojů a příprav.\n»Kam jsem dospěl za ten celý čas?« ptal se\nsama sebe, pohlížeje na oblohu, jež, jakoby se\nvzdalovala, ozářena záplavou hvězd.\nVzpomněl si na moře, na Norsko .. . »Oč jsou\noni tam blíže než my zde? Oč jsou šťastnější,\nklidnější ?«\nA myslil na tu naši budoucnost, když zřel\ntu oblohu vzdálenou a povzdechl si.\nA tesknota, jež kolkolem tlačila se v kouty\nkřovisek, v rozházené záhony, pod setlelé a se-\nžloutlé listy, usadila se iv jeho srdci, jež tou-\nžilo a umdlévalo.\n\nKonec.\n\nH. EMINGEROVÁ.\nPASTEL."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "557 / 558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.15", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nV SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH ..\nJAN OPOLSKÝ.\nOhlasné, dlouhé chodby klášterů\nv snech uděšených vídám nejčastěji,\nkde lesklé oci bledých páterů\npod lampou mžikavou se extaticky chvějí;\nkde mřížením je vidět opuštěné dvory\nzšeřilé stínem starých kaštanů,\njež hučí mdlobné, potácivé chóry\na kloní se ze strany na stranu;\nkde v snětích šeříku srub studny rozvalené\nse dělí s ptáky o truchlivé sny,\nkdyž první stín se chvatný v houšť tu vžene,\nkam plakat chodí novic nemocný.\nV snech slýchám umdlených jak stromy šumí\na rachot OKOVU, té mrtvé studni na dno\na v houští nemocný jak vzdechy novic tlumí,\nkdyž ve dvůr padá podvečerní chladno ....\n\nVLGILIE.\nJAN OPOLSKÝ.\nJá přál bych si mít svatvečer před velikými svátky\nokolí plné cekání, vzduch omamný a sladký;\nšeptání lidí zdušené, již k portálu se kupí\nu chrámů zpola přivřených, kde varhan příval úpí.\nNa pozdním nebi západním by fantasticně vlály\nkorouhve mračen červené, jež pozvolna se kalí\nve draperii ztemnělou; kéž kajícně se sklání\nnad ložem slunce mroucího, jež mdle se smrti brání,\nposlední záři vydechnouc, ve vlastní tonouc krvi.\n... Na šerých dlouhých lučinách by bludic kahan prvý\ndo temna modře vzplápolal jak ostré ďáblí oko.\nBy ohníčky hvězd třaslavé se vznesly převysoko!\nBy zvony různých nuancí, jichž srdce dlouze bijí,\nse kymácely, zpívaly: »Zvoníme vigilii!«\nPak přál bych si být uprostřed kdes šírošírých polí,\nvysoce, slavně zpívat vše, co povznáší, co bolí\n\nSVĚDOMÍ.\nJAN OPOLSKÝ.\nVy nevíte o boji se svědomím?\nKdyž vaše síň se šerem naplňuje\na věže vysýlají první netopýry?\nVy nevíte o boji se svědomím ?\nKdyž noční mlhy dusné závoje\nobtáčí vítr kolem starých domů\na v slepých ulicích, kde není rozžehnuto\nbloudící papíry svým šelestem vás straší?\nPod každým krocejem když dlažba smutně duní\na potrhaným mračnem civí na vás hvězda\ntak sama jediná! A vyčítá tak tiše!\nPes z prahu zahnaný kdes nejistě se choulí\na žalně vyje. Nemá domova.\nVy nevíte o boji se svědomím?\nKdyž nic vás nenapadá, nic, než modlitba\nza všecky zoufalé, již utíkají k vodám,\nk těm vodám mřít, jež z dálky mrtvě hučí . . ."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.16", "texte": "»V OL N É SMĚRY'\n\nNÁLADA.\nANT. BEBR.\nÍCdys v dusném večeru, jak bývá před bouří,\nu prostřed ztichlých niv za městem hučícím\njsem potkal Náladu. Šla s hlavou skloněnou\na krokem tlumeným a volným a tak mdlým.\nA ke mně přistoupla a zrakem zavlhlým\nmi ve tvář pohlédla a měkkou rukou svou\nmne lehce pojala a slova nemluvíc\nmne vedla stále dál krajinou zmrtvělou.\nA když jsem vracel se, šla se mnou micky dál,\nu města stanula a prchla před domy\nz nichž vířný život vřel do pustých samot svých:\nJá cítil k smrti až že po Ní teskno mi!\nA bloudili jsme tak po cestách zapadlých\nu jezu stáli jsme, kde řeka hučela,\npod stromem sehnutým jsme v trávu usedli,\njež ve strnulý vzduch tak dusně voněla.\nA zvolna tmělo se, my spolu byli dál\na poslouchali šum, jak od jezu se táh,\na v dálku zřeli jsme, jak občas blýská se\na obzor zamžený jak potápí se v tmách.\n\nVRAK.\nJ. MACH.\nOceánem daleka\nvrak mé duše plul,\nobzor tměl se pod mraky,\nz dálky vítr dul;\nroztrhány plachty bílé,\nmarné tužby z mládí zbylé,\nstěžeň zlomen v půl.\n•\nVelký stožár ideí!\nKu nebi až čněl,\nvšak před bouře orkánem\ntřásl se a chvěl,\npadl. A teď v lana sedá\nsmutná upomínka bledá:\nco jsem toužil, chtěl.\nJako racek znavený\nv duši klesla mou,\nv lanoví mých myšlének\nozvala se tmou . . .\nMarně . . . Odehnat se nedá,\nodlétá, a zase sedá\nv trosku rozbitou\nSoumrak lil se z daleka,\nsmutek vzduchem táh',\na jen racka kvílení\nvlálo v teskných tmách.\nJeho dumnou písní zpita\nmoje duše, troska zbitá\nzmizí v hlubinách . . .\n\nZELENÁ STUDÁNKA. — DRAMA\nO JEDNOM DĚJSTVÍ. — NAPSAL\nJ. LUHAVSKÝ.\n\n(Chudobná světnička malé chaloupky vysoko v horách.\nStěny s opadalou omítkou, zdobené nevkusnými obrázky sva-\ntých. Na nízké posteli sedí stařec. V okně množství kvě-\ntin. Břečťan plazí se po stěně kolem zčernalých hodin\na končí nad obrazem Panny, jejž do polovice zakrývá. Teplé\nticho vane kolem, rušené pouze slabými údery kyvadla\nhodin. Husté šero leží na všem. Ptáci v dálkách zpívají a\nkdesi zurčí pramen. Chvílemi silněji zahučí píseň lesů. Není\nto klid štěstí co se kolem rozkládá, ale melancholický, trapný\nklid očekávání.)\nDěd. Otevři dvéře, Kristo, aby sem mohlo\nslunce. Vidíš je?\nKrista (otevře).\nDěd. Tak fialově svítí a kývá dlouhými pa-\nf\nprsky na mne . . . O, přijdu, přijdu se přitulit."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "561 / 562", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n(Krista stojí stranou ve dveřích s rozpoutanými vlasy. Hlavu\njejí s podobou Madony intensivně osvětluje záplava rudých\nčervánků. Hledí úsměvně do vnitř světnice, kde stíny večera\nhoní se s vpadlými paprsky a její postava tvoří veliký, ne-\nurčitý stín.)\nPojď ke mně, dítě ... Slyšíš to burácení? Tam\nvenku, v horách slyšíš je? Všecko se chvěje\npod ním. (Stlumeným hlasem tajemně.) Jo přišlo Svě-\ndomí, Kristo .. . Bojím se, že k nám přijde\ntaké . . . Ale když bude slunce svítit a ptáci\nkdyž budou zpívat neodváží se .r. Ity u mne\nzůstaneš, Kristo . . . Mám rád tvou teplou pří-\ntomnost— viď, že zůstaneš? Apo celou noc...\nKrista. Zůstanu, dědoušku, zůstanu\na ráda zůstanu. Tak jsi tu vysoko, dědoušku\nvysoko - oblaky líbají tu tvoji chaloupku a\nhvězdy se sem dívají mnohem důvěrněji . . .\nJako princ nějaký jsi tu, dědečku, jako zablou-\ndilý princ . . .\nDěd. Zemdlený princ, děťátko, k smrti zna-\nvený.\nKrista (náhle rozradostněna). A povídat budeš,\ndědoušku, povídat. Tu smutnou pohádku o bílé\nženě, jež před tvou chaloupku chodívala do ze-\nlené studánky máčet své rusé, dlouhé vlasy . . .\nZačal jsi již jednou. (Prosebně.) Budeš, dědoušku?\nDěd (vzrušen.) Dnes ne, děťátko, dnes ne . . .\nHrozím se toho burácení. Hněvala by se ta bílá\ndívka, hněvala oh, vím to jistě . . .\nKrista (laskavě). Oh, ne, ne, (určitě) dnes se\nnikdo nemůže hněvati - v takový milý, radostný\nvečer . . . Slyšíš ptáky ? Tak vesele nikdy nezpí-\nvají ... A tolik vůní kolem jde tolik vůní. . .\nMám je vpustit oknem, dědoušku, mám?\nDěd. Ne, děťátko neotvírej okna mohl\nby sem zabloudit tajemný host, co kráčí po ho-\nrách ... I dvéře potom uzavřem až slunce za-\npadne . . . (Pauza.) Slyšela jsi mluvit vodní růže,\nKristo ?\nKrista. Ne, dědoušku.\nDěd. Mluví o půlnoci, dítě, za rok dvakrát\nkdyž den trvá nejdéle a když první babí léto\npolétá .. . Dnes budou mluvit iv zelené stu-\ndánce budou mluvit. Nesmíš tam, dítě, nesmíš . . .\nKrista. A proč, dědoušku? Proč nesmím,\ndědoušku?\nDěd. O smrti mluví —té temné příšeře šťast-\nných, miláčku.\nKrista. Nebojím se, dědoušku!\nDěd. O konci nám drahých, dítě. (Pauza.) Ne-\npůjdeš, Kristo?\nKrista. Ne, dědoušku, nepůjdu. Ale viď, ty\nbudeš povídat usednu tiše k tobě a ty při\nzářivém západu budeš povídat tu tesknou po-\nhádku o rusovlasé ženě a uvidíš i ptáci\nse utiší a přilétnou poslouchat a vodní růže sem\nbudou naklánět své bílé kalichy a zapomenou\npovídku o smrti, nebudou věštit a jen budou\nvzpomínat, jak směly kdysi také líbat krásnou\nrusovlásku . . .\nDěd (pochvíli). Je to tak dávno, dítě, tak\ndávno. Tenkrát byli lidé ještě dobří, Kristo. Ru-\nsalky chodily k nim v létě k bystřinám, kde\nbez bázně koupaly při záři měsíce svá průsvitně\nbílá těla a v zimě na přástkách, ukryty ve lněné\nkužely poslouchaly naše horské, tajemné po-\nhádky ... To jsem byl ještě mlád tehdy, Kri-\nsto veselý junák . . . (pauza). Kristo někdo\nk nám jde neslyšíš? Kolem okna kráčí\nzavřela jsi dobře, Kristo?\nKrista. Dobře, dědečku, utiš se... (Pauza.)\nDěd. K naší studánce chodívaly také. Toužil\njsem je spatřit, ale marně. Až jednou když\nzapadalo slunce uviděl jsem u studánky bílý\npás. Vzal jsem jej byl jako z mlhy tkaný\na odkvapil domů. (Ustrašen.) Již zase ten šelest\nkročejů. A slunce zapadá . . . Zpívají ještě ptáci?\nI ty hlasy umírají kdesi v daleku.\nKrista. Mám uzavřít dvéře, dědečku?\nDěd. Učiň tak, Kristo—zapadlo slunce, za-\npadlo\nnám sluncem a já nechám vzpomínky zpívat do\nnaší samoty . . .\nKrista (po chvíli). Povídej, dědečku po-\nvídej\nDěd. Ale musíš být ticha docela ticha.\n(Pauza.) V noci kdosi ťukal na okno mé komůrky.\nByla to ona. V měsíční záři stála přede mnou\nbílá a krásná a se slzami ve zraku mne prosila\no navrácení pásu. Uvedl jsem ji do své ko-\nmůrky, zaplavené světlem měsíce a noc ta byla"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.18", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nmou nocí svatební nocí mého štěstí. . . (Vzru-\nšen.) Postav se, Kristo, ku dveřím opři se\no ně - kdosi cválá kolem oh, jaký to di-\nvoký shon jsou dva slyšíš? Jeden stojí\nu okna těžce oddychá\nna dvéře, Kristo !!\nKrista. Nikoli, dědečku to vítr se o ně\nopřel.\nDěd. Vítr vítr - oh, to není vítr, není •\n(Světlo na krbu se matně míhá, chvílemi vzplane a ozáří\ncelou světničku. V dálce se rozpoutává bouře.) dicho. To\nje podivné ticho, Kristo! Slavné ticho! I ty ho-\ndiny nějak zmlkají\nnečné ticho.\nKrista. Bouřka se blíží, dědečku.\nDěd. Mýlíš se, dítě, mýlíš to není bouře\nvždyť je ticho . . . (Hukot bouře se stupňuje, na okno\ndopadají dešťové krůpěje.) Chceš znát celou mou po-\nhádku ? Poslyš: má rusalka žila u mne dva dny\na utonula v zelené studánce utonula. Našel\njsem ji s vodní růží v ruce, mrtvou. Tenkrát\njsem přestal věřit, Kristo . . . A víc vodní růže\nve studánce nerostly až zase letos . . . Chá-\npes, děťátko? Dnes budou mluvit, předpovídat\ndnes za chvíli . . .\nKrista. Dědečku, dědečku!!\nDěd (v extázi). Dnes svědomí kráčelo po ho-\nrách a ví o mně . . . Vidíš, jak sem hledí oknem?\nA tam tam sedí skrčeno v koutě ty še-\ndivé, smutné oči, ty!! Ana dvéře kdosi buší\nodměřeně buší. . . (Skoro jásavě.) Slyšíš ty zvony ?\nNa všech horách se rozzvučely . . .\nKrista. Dědoušku, dědoušku!\nDěd. To je slavnost návratu... Otevřte\ndvéře Ona přijde slyšíte van nekoneč-\nných perutí ?\nKrist a (otevře. V zablesknutí je vidět zelené světlo\nnad studánkou a světlý stín mává vodní růží a slavnostně\nse blíží k chatrci.)\nDěd (v agónii, mluví trhaně). Hle, mluví bílé růže\nky—nou mi, kynou . . . Vidíš ty stíny\nten tmavý ustoupil světlý se blíží . . . Jdu!\nJdu radost—ně! . . . Halelujah!\n(Bílý zjev stane ve dveřích a celá jizba vzplane jasem.\nV dálce zaburácí hrom.)\n\nJ. PANUŠKA.\nNOCTURNO."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKRONIKA. — ZE ZAPOMENUTÝCH KAPITOL.\n\nŽivot výtvarných umělců pražských od dob\nnárodního probuzení byl čilý a vykazuje kapitoly,\no kterýchž občas zmínku učiniti bude z různých\npříčin zajímavo. Nemluvili vždy jen výtvarnou svou prací;\nkdyž bylo třeba, pověděli jasně slovy žádosti, touhy a ná-\nhledy své. Máme po ruce z nedávné doby dvě kapitoly,\nkteré tvořily projev značného počtu umělců pražských;\nčteme na nich podpisy šestatřiceti umělců různých směrů a\nodborů, kteří v četně navštívených schůzích pojednávali na\npočátku roku 1893 o závadách touženého rozvoje výtvarného\numění v Cechách. Vybíráme části podstatné:\nProtokol schůze ze dne 18. února označuje, že hlavní\nzávadou rozvoje umění výtvarného v Cechách je nedostatek\npochopení práce výtvarné a vidí možnost nápravy v sou-\nčinnosti literární vychovací; výsledek porady první shrnuje\nv těchto větách :\nPolitický boj, boj za práva národa našeho, zatlačuje v li-\nstech denních do pozadí jiné, pro povšechný rozvoj kmene\nnašeho důležité zájmy a mezi nimi i ony, jež duchovní\nčinnosti se týkají. Přirozeným vývinem pokročilo u nás po-\nrozumění pro umění literární i hudbu, ne však ve stejném\npoměru porozumění pro umělecké práce výtvarné, čehož ne-\nposlední příčinou je, že při nedostatku samostatných statí\no umění v denních listech našich scházely dosud poučné\nčlánky o důležitých zjevech a otázkách uměleckých. Články\ntakové, mají-li prospívati, tu v nich vždy pamatovati jest, aby\nbudily zájem a šířily porozumění pro uměleckou činnost do-\nmácí, aby byly prostředníky mezi umělcem a obecenstvem.\nTento úkol sprostředkující a vychovávací posvěcen býti musí\núctou ku vší cenné, poctivé práci, ať objeví se\nona kdekoli, a touhou za neustálým rozkvětem a\nzdarem jejím. Články, které tohoto posvěcení postrádají,\njež psány jsou jednou s ohledem na osoby, jindy beze serios-\nnosti a opět jindy bez odborné znalosti, nemohou při nej-\nskvělejší formě stylistické přispěti k šíření správných názorů\no umění v kruzích širších ony nejenom že nepřispívají\nku zdaru věci, nýbrž způsobují jednak zmatek v kruzích\nneodborných, jednak roztrpčenost v kruzích uměleckých.\nUmělci shromáždění zatoužili po tom, aby tyto společné ná-\nzory jejich došly uvážení a uznání v denních listech a časo-\npisech našich a zasteskli nad obvyklým způsobem anonym-\nních kritik, psaných snad s dobrou vůlí, ale často beze vší\nznalosti odborné, někdy pak docela bez náležité poctivosti\na nestrannosti.\nÚvahy a stesky tyto, ve valném shromáždění umělců\npražských pronesené, našly pak projev v této, řekněme, reso-\nluci: »Rozšířenější listy české denní i týdenní mějtež stálou\nrubriku, věnovanou umění výtvarnému, ve které by věcnými\na poučnými články byl buzen zájem pro výtvarné umění do-\nmácí. Rubrika tato nechť svěřena jest péči odpovědného refe-\nrenta výtvarného, který jmenem svým ručí za obsah článků\nuveřejněných; referent ten nechť jest redakcí upozorněn, že\núčelem článků takových jest ne aby byly soudnou stolicí pro\numělce, nýbrž prostředkem k šíření pravého porozumění\numění výtvarného v širších kruzích. Při kritice odborné nechť\npodepíše se pisatel plným jmenem, neboť není slušno, aby\nten, jenž nechvalně jmenuje jména tvořících umělců, sám\nveřejnosti zatajen zůstával. Listy denní mějtež náležitou\npozornost k otázkám uměleckým, všímejtež si důležitějších\nsoutěží uměleckých, jichž vypsání uveřejňujtež laskavě v den-\nních zprávách na vynikajícím místě a to nejméně třikráte za\nsebou, aby neunikly pozornosti nejen umělců, ale i těch, kteří\nse o věci umělecké interesují. Nemenší důležitosti pro zdar\ndomácí práce jest i to, aby v časopisech popřáno bylo místa\nsteskům proti nesprávnostem konkurrenčního řízení.«\nVe smyslu tohoto usnešení dopsáno bylo všem denním\nlistům a čelným časopisům pražským s podrobným označe-\nním, v jakém směru by listy naše k šíření porozumění pro\npráci výtvarnou přispěti mohly. V málo jen případech došty\ndopisy ty vůbec povšimnutí a zjistiti výsledky jich stěží by\nse podařilo. A tak umělecké otázky i veliké důležitosti za-\npadají u nás dále ve spoustách prachu denním ruchem zvíře-\nného v naprosté nepovšimnuti, a když již je nevyhnutelno\njich se dotknouti, stává se tak zřídka kdy věcně a tak, aby\nz toho světlo vyšlo; otázky umělecké obyčejně mlhy zahalí\na větry zanesou vždy stejně, ať již jde o postavení pomníků,\nať jde o úpravu Prahy, ať se jedná o naše umělecké insti-\ntuce, ať o činnost uměleckých spolků, ať o zachování umě-\nleckých památek, ať o zajištění správnosti při veřejných sou-\ntěžích uměleckých, ať jde o zajištění rozvoje domácí práce\numělecké i řemeslné, ať jde o zjevy škaredé, volnému rozvoji\numěleckému sebe vícebránící vždy z některého konce zved-\nnou se milosrdné mlhy, které pláštěm svým zakryjí záleži-\ntosti ony a zabrání, aby se o nich věcně hovořilo. Je to ná-\nhoda, je v tom úmysl? Kdož ví! Faktem však zůstává, že\nzájem o záležitosti tyto jest tak chabý, že listy naše doposud\nzřídka kdy věnují jim pozornost zaslouženou. Jistě že i na\numělcích jest veliká v příčině té vina.\nProtokol schůze ze dne 3. března tlumočí pronesené ná-\nhledy a přání takto:\nCo druhá hlavní závada označena byla jednomyslně malá\nuvědomělost naprosté povinnosti oproti práci domácí, která\nkáže, abychom se omezili při vší duchovní činnosti vůbec, a\nzvláště ve věcech uměni se týkajících, na vlastní síly své.\nPříčiny druhé této osudné závady pro rozvoj práce domácí\nnelze snad ani jinak označiti, jak by bylo lze vysvětlili sobě\nzjevy ony neblahé, tak zhusta se u nás vyskytující, které pro-\nzrazují, že přes skrovné potřeby umělecké a při nepopiratelné\nsnaze a nadání umělců a sil domácích, jichž není přece ne-\ndostatek, vypomáháno bývá často uměleckou prací cizí. Ne-\npřekvapovalo by jednání takové při jednotlivcích aneb kor-\nporacích nepřátelských avšak v poslední době častěji se\nstává, že i společnosti domácí, české obce i korporace, jež\nvlasteneckými se zovou, objednávají za české peníze umělecké\npráce za hranicemi Čech u umělců a závodů cizích.*)\n\n*) Zápisník schůze ze dne 3. března zmiňuje se o celé řadě\nhříchů v tomto směru učiněných, zejména o děkanském chrámu\nv Praze, kostele Vyšehradském, Karlínském a Vinohradském, jichž\ndek. malířská výzdoba byla pořízena firmou malířskou z Vídně,\ndnes bychom musili k hříchům těm opět nové připojiti. Zmíniti\nbychom se musili o slovu radikálního pana obecního staršího Storcha,\njenž nenalezl mezi českými architekty jména, které by mu dosti\nzvučelo a musil hledati rady jednak u člena německého spolku zdej-\nšího, jednak u vídeňského architekta Krieghammera zmíniti by-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZjevy takové jsou po jednomyslném soudu umělců, kteří\nschůzím zmíněným obcovali, tak smutným svědectvím naprosté\nneuvědomělosti o předních cílech národních a o významu\npráce umělecké v kulturním žití národním, že by zhoubno\nbylo míjeti zjevy takové mlčením a nevšímavostí; tu nezbytno\npro zdar duševního života národního, pro zdar umění domá-\ncího na ně upozorňovati a všemi silami působiti k jich zamezení.\nNení málo případů takových. Ony zevrubně uvedeny zabíraly by\ncelé stránky. Ve většině případů těch nelze mluviti o zlé vůli ob-\njednavatelů, avšak ony zřejmě svědčí, že nebyl u nás doposud\nvšestranně vystižen pravý význam vlastenectví, které jest přece\njedině přirozeným způsobem, jímž může každý svým dílem, dle\nvelikosti svých sil, dle místa, v němž mu působiti jest, při-\nspívati k všeobecnému povznešení. Proto vidí se býti umělcům\nvýtvarným třeba, aby k zamezení zjevů uvedených šířen byl\npředevším a to všude správný názor o vlastenectví, aby byl\nobjasňován a prohlubován. Nynější pojem o vlastenectví\njest namnoze ještě takovým, že není divu, že z mnohých\nstran byl diskreditován. Vždyť považováno jest vlastenectví\nza něco, co není v žádném spojení s náležitým názorem\nsvětovým, ba co jest i mimo přirozenou životní morálku.\nJest poučno přihlédnouti, jak se jen ponenáhlu vyjasňoval\nnázor o vlastenectví. Do nedávná stačilo k němu velmi málo;\nvlastencem byl zván, kdo se nestyděl česky mluviti, rodina\njeho mohla býti při tom německy vychována, jeho dům mohl\nbýti uzavřen všemu domácímu duševnímu hnutí, všem zje-\nvům jeho stačilo k vlastenectví naprosto uznávati právo\nna bytí národa českého.\nBohudík neplatí a nestačuje více tento názor o vlaste-\nnectví, avšak dnešní názor jest doposud o málo hlubší. I dnes\nsetkáváme se se zjevy, které o tom svědčí. Nejsou řídkostí\nopery české na německé libretto, písně na cizí slova, cizí díla\numělecká v českých domácnostech, městech, místech, kde\ndomácí práci nezříme, a podobných věcí více. Věru, že až\nvystihne se hluboký význam vlastenectví, až ono nebude\njen prázdným zvukem, až nabude významu pro jednání a\nčiny každého z nás, pak přece nebude možno ono neblahé\nprotěžování cizího na úkor vlastní bytosti národní a práce\ndomácí.\nProti náhledům svrchu pronešeným mohla by se snad\niv dnešních dnech vyskytnouti námitka, ku př. že při za-\nopatření výzdoby umělecké, při zaopatření děl uměleckých\nmá rozhodovali jedině cena díla bez ohledu na směr a ná-\nrodnost původce jeho, ta vnitřní cena, která podmíněna není\nokolím, v němž dílo umělcovo povstalo, a že plní nejlépe\nvlasteneckou povinnost svou ku př. ti, jimž jest se starati o vý-\nzdobu některého kostela v Cechách, když při volbě její ne-\nvíží se úzce na hranice zemské neb národnostní hledíce jen\nk tomu, aby zaopatřili pro chrám umělecké dílo absolutně\nnejlepší, ať ono již původu domácího, neb ať jest cizí. Mnozí\npraví ještě dnes: Umění jest mezinárodní, jest kosmopolitické,\nv něm není hranic, jest šosáctvím omezovati je úzce.\nProti námitce takové staví čeští umělci výtvarní následu-\nj ící otázky :\nJak by se byla vyvíjela z počátku tohoto století literatura\ndomácí, kdyby se dle této zásady bylo jednalo, dle zásady,\nkterá jest jasně obsažena při článku o české literatuře\nv Brockhausově Lexikonu z r. 1837, kde se praví, že jest\nbláhovo vzdělávati malou zakrnělou zahrádku domácí české\nliteratury, když kolem kynou vábné háje literatury německé.\nBylo lze tehdy, na počátku tohoto století srovnávati domácí\nliterární produkci s onou Němců? A přece jak nezbytnou\nbyla práce prvních pěstitelů domácího písemnictví těch nai-\nvních lidiček, nechápajících dostatečně dobrodiní cizí kultury,\nnad jichž prací pohrdavě nosem se krčilo, kteráž však přece\nnesla blahodárné obdivuhodné ovoce. Zda by se bez práce\ntěchto prvních naivních nadšenců byla domácí literatura kdy\nbyla probrala k zjevům, jakými byli Celakovský, Kollár,\nErben, Hálek, Neruda, Heyduk, jakými jsou nyní Zeyer, Cech,\nVrchlický, z nichž každý novou notou zapěl v domácím\numění básnickém? Bylo by umění ono té výše dostoupilo,\nkdyby se zde byla nastoupila cesta, jaká se nastupuje u nás\ntak často i nyní ke škodě výtvarné práce domácí?\nJeť umění květem kulturních snah národa, ono zkvétá\nv příznivých okolnostech z kmene a větví duchové činnosti\nnárodní. Nemají-li ony vlastních květů, tuť marné jest zdo-\nbiti je květy cizími a děje-li se tak přece způsobem nepřiro-\nzeným, stává se tak marně, neboť z květů těch ovoce ne-\nvzchází. Však pěstují-li se přece květy cizí a zanedbá-li se\npéče vlastního kmene, ujímá-li se mu půdy, vzduchu a vláhy,\ntu zřejmě hřeší se na vlastním žití národním.\nNej vyšší díla umělecká, která jsou vrcholem vší duševní\nčinnosti, vší dovednosti rukou, vší síly ducha a hloubky\ncitu, jsou vždy krev krve, duší duše, srdcem srdcí národa\na půdy, na které vzrostly. Všechna díla taková, na něž s ob-\ndivem hledí dějiny vzdělanosti a dějiny umění, všechna díla\ntato jsou čistě národnosními. Velikostí svou však staly se\nmajetkem všeobecným, celý vzdělaný svět vidí v nich vtěleny\nsvé snahy, jsou mu vzorem a zřídlem poučení a síly. Díly\ntakovými přispívá náiod k rozhojnění vzdělanosti povšechné,\nplní úkol svůj v řadě národů ostatních, v nich vtěluje ve\nformě nej dokonalejší bytost svou. Díla ta jsou původem\na celou bytostí svou národními, však významem svým a účin-\nkem mezinárodními.\nK úspěchům české práce umělecké hlásí se a to právem\ncelý národ. Veliká díla, za nimiž dřív neb později dostaví\nse ocenění všeobecné, nebývají jen zásluhou jednotlivcovou;\nk jich vzrůstu, zkvétání, uzrávání působí půda, na které\nvznikly i poměry v nichž vzešly. A protože lesk úspěchu\nčeského díla padá nejen na umělce, jenž je vytvořil, ale i na\nkmen z něhož pochází, jest povinností tohoto ze všech sil\npřispívati k zúrodnění půdy a k upravení poměrů, aby díla\ntaková vznikati a vyvíjeti se mohla.\nCož by bylo bývalo možným, aby byla vznikla opera\nčeská, kdyby se bylo nedostalo místa Smetanovi působiti\nna domácí pudě? Byla by vznikla opera česká, kdyby Sme-\n\nchom se musili o skvělé zakázce páně Rotově německé firmě Rohr-\nsově, kterou ačkoliv z nákladného zařizování celého domu to\nbyl jediný výdělek Němci poskytnutý osobností o české umění jinak\nvelice zasloužilou na pranýř přibil sice náš největší žurnál, ale\npři tom téměř současně doporučovati se neostýchal divadlo »Varieté»,\naby bylo plněno českými návštěvníky bez ohledu na to, že jeho ně-\nmecko-israelitská zpráva při provedení rekonstrukce značným ná-\nkladem o českém umění a průmyslu praničeho nevěděla: architekt\nNěmec, štukateři Němci, malíři Němci. Vesměs Němci z různých\nkončin Evropy. To však nevadí, jen když je reklama česká!"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.21", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\ntana nucen byl setrvati ve Švédsku? Měli bychom opery\nčeské, kdyby nebylo jeviště domácí otevřeno pracem\njeho, nebo kdyby snad opery Smetanovy byly psány pro\nŠvédy a Němce, kdyby k nim podklad nebyl vzat z českého\nsvěta, z českého žití, z českých bájí? Byla by vznikla koruna\nvšech prací Smetanových, velkolepá píseň »Má vlast« na\npůdě cizí, pod vlivem světa cizího ?\nA může někdo namítnouti, že nemůže podporovati snahy\numělců českých ničím, že nemůže ničím přispívati k usku-\ntečnění a rozkvětu práce domácí? Vždyť každý, kdo jest\npřístupen pojmouti dílo umělcovo, kdo v duši radost cítí\npři pohledu, poslechu české básně, písně, českého obrazu,\nsochy, stavby neb i díla řemeslného, kdo budí zájem\npro ně v kruhu přístupném, kdo hledí se vzdělati, aby\nschopen byl chápati dílo umělcovo, působí již něco, co\njest nepopiratelně v prospěchu české práce umělecké. A toť\nmožno jest přece každému bez ohledu k poměrům a po\nstavení, v němž žije. Však mnoho jest i těch, kteří mohou\npůsobiti a prospívati i jinak ku prospěchu práce domácí.\nNespočetné jsou sumy, jež padnou v domácnosti k za-\nopatření bezcenných cetek jinde vyráběných, které by nahra-\nženy mohly býti předměty uměleckými práce domácí. Jest\nmnoho jednotlivců, kteří ač mohou, nezaopatří sobě během\nlet ani jediné cenné práce domácí, kteří vydávajíce značné\nobnosy, necítí nijakých povinností, aby obnos takto vy-\ndaný nesl užitek zvýšený podporováním vzrůstu a mohut-\nnění produkce domácí.\nJeště jedné námitky jest se dotknouti. Praví se, že ob-\njednáváním a přenášením cizí umělecké práce do Cech může\nnalézti práce domácí vhodné vzory, jimiž lze nedostatečné\numění domácí obroditi. Nehledíce k tomu, že námitku takovou\npronésti snad může jen ten, kdo nezná vůbec neb jen povrchně\ndějiny kulturní a historii umění, kteráž naznačuje, jakou cestou\nse bral rozvoj duševní národů, tvrdí umělci čeští, že neschá-\nzelo Čechám, které leží takřka v srdci Evropy na rozhraní\ndvou velikých kulturních světů, že nescházelo jim a nikdy\nscházeti nebude různých vlivů cizích blahých i neblahých\nbez všelikého jich vnášení. Umělci výtvarní poukazují dále\nk tomu, že většina umělců domácích za zdokonalením svým\nstuduje památky cizí na místě jejich povstání, kde jedině\njest možno vystihnouti plný význam jejich i souvislost se\nživotem kulturním toho kterého národa.\nUmělci shromáždění poukázali dále i k tomu, že u nás\nnescházelo a dosud neschází množství těch, kteří pilně o to\nse starají, aby umění domácí nebylo isolováno, kteří více se\nstarají o pěstování a šíření vzorů cizích než domácích. Spíše\njest toho litovati, že nedostává se práci české dostatečná\npéče i se strany naší, čehož zřejmým dokladem jsou musea\nnaše a galerie, v nichž práce česká pořáde jest odstrčenou\npopelkou. Jinde by zjevy takové byly nepřirozenými, u nás\npak jeví se ony přímo samovražednými vzhledem k tisíci-\nletému boji, který těžko i nám výbojovati bude, pakli ne-\numožníme, aby podporován byl svérázným uměním a vy-\ndatnou původní uměleckou činností. K tomu pak je třeba,\naby v nečetném národě našem šířilo se zde rychleji než\ndosud pravé uvědomění o národních cílech a pravých cestách\nk nim. Jest třeba znáti významu práce domácí, její cenu\nv kulturním našem žití a jest třeba sebrati všechny síly,\nkteré podmiňují zdar její a brániti, aby silami těmi marněno\nnebylo. Přispěti zde může každý v mezích síly své.\nK těmto dvěma kapitolám na něž snad i se strany umělců\nbylo zapomenuto, připojujeme dnes jiný projev výtvarných\numělců, kterýž nepostrádá časovosti ve dnech, v nichž proti\nnáhledům poradní komisse umělecké v příčině úpravy malo-\nstranského náměstí se postavily náhledy celé řady zástupců\nobecních, jak pevně přesvědčeni jsme, v neprospěchu Prahy.\nProjev takový vyvolán byl touhou po zajištění Prahy, jak\nvzhledem k zachování jejího íázu a uměleckých památek\nhlavně stavebních, tak i vzhledem k upravení částí nově se\ntvořících, lépe řečeno, projev ten vynutily množící se obavy\nnejen o starobylý ale i malebný ráz dosud krásné Prahy.\nJemu předcházela řada projevů majících vztah k zachování\njednotlivých stavebních a výtvarných památek pražských.\nNěkteré z projevů těch vzeštych v Umělecké Besedě a Spolku\narchitektů a inženýrů král. Českého byly výsledné, valná\nčást jich výsledku neměla, a bylo by žalno podrobně je zde\nvypočítávati. Po delších nejdříve soukromých pak\núradách podán byl radě městské pamětní spis tohoto znění :\n»Není výmluvnějšího svědka o způsobu života, o vzděla-\nnosti a dovednosti některé kulturní doby nad památky vý-\ntvarné, hlavně stavební. Pakli již jednotlivé z nich projevují\nráz své doby, tím více činí to soubor jejich, jakým je část\nměsta neb město celé, a to tím spíše, jelikož s rozvojem\numění stavitelského pokračovala pravidelně i dovednost v účel-\nném a vzhledném seskupování staveb.\nUmění stavitelů vrcholilo v dovednosti té, a mnohá stará\nměsta hlásají krásou a rozvojem svým nejen o výši umění,\nnýbrž i o péči obcí, které umění toto využitkovati dovedly\nv zájmu svém i budoucích.\nŽel, že s povšechným uměleckým úpadkem v první polo-\nvici tohoto století pokleslo umění stavební as ním i vzácné\numění účelné a ladné úpravy měst. Stalo se tak jinde, stalo\nse tak i u nás. A teprvé v druhé polovici tohoto století s po-\nnenáhlým rozvojem umění výtvarného přičiněním hlavně vy-\nnikajících umělců přicházelo se k poznání zapomenutých již\nzásad umění stavebního a ku vědomí panující jednostrannosti,\nkterá ohrožovala a hrozila zničiti cenné dědictví dob minulých.\nOd doby té věnují obce zvýšenou pozornost úpravě svých\nsídel, dovolávají se při tom znova pomoci a rady umělců\na odborníků a snaží se všemožně nakročiti nejjistější cestu\nk zajištění rozkvětu nových částí svých měst, a pečují co\nnejúzkostlivěji o zachování starých, cenných ústředí jejich.\nJest přirozeno, že výslednice péče té jest zaopatření náleži-\ntých cenných plánů úpravních, v nichž by, jak jen možno,\nvyvršena byla dovednost umělecká se znalostí hlavně všech\npotřeb bytu, spojení (komunikace) a zdravotnictví. Vkus aumění\njsou tu hvězdy vedoucí. (Na radnici říká se »vedlejší«. Po-\nznámka red.)\n1 naše obec obracela v době nedávno minulé zvýšenou\npozornost úpravě Prahy. Zanedbané a poškozené historické\na umělecké památky byly nákladem a péčí obce obnovovány,\na vedle zlepšování závad zdravotních, zajišťováním dobré\npitné vody, upravováním kanalisace, snaženo tu bylo hlavně\ndosíci zlepšené komunikace."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA. WIESNER.\n\nRozvoj Prahy a touha po důkladné nápravě a to hlavně\nv ohledu zdravotním, přivedly obec k důležitému podniku\nassanace a po předchozích pracích přípravných stojíme nyní\nna prahu důležitého pro Prahu období jejího přetvoření, její\nrenessance. V brzké době přestavena býti má značná část\nPrahy, jak naznačeno jest obvodem assanačním. Obvod\nten přiléhaje k historicky památným náměstím staroměstským,\nspojovati má nejživější a nejobchodnější část města s ná-\nbřežím obráceným ke krásné stráni Letenské od monumen-\ntální stavby Rudolfina až k mostu Františka Josefa. Nove\nupravená ba většinou i přestavená tato část soustřeďovati\nmá v sobě ruch obchodní, jenž podnícen bude zamýšleným\npřístavištěm u mostu; ona obsahovati má zdravé byty, nád-\nhernější v ulicích a náměstích větších, menší a levné v tichých\nulicích postranních, v ní umístěny býti mají nové budovy\nveřejné, které sluší připojiti ladně k uměleckým a histo-\nrickým stavbám z dob minulých, rovněž jako zachovati tyto\nv plné neb zvýšené jich působivosti.\nNová tato část odstraniti má závady a nedostatky zdra-\nvotní, ona upravena býti má pro příští veky jako vhodný\nútulek, vyhovující po všech stránkách potřebám doby, ona\nuskutečniti má pomocí všech činitelů, jež jsou na snadě, vše\nto, co na jiných místech Prahy pro překážky pro tu dobu\nnepřekonatelné upraviti nelze.\nJeště nepřikročilo se k provádění pro vzhled Prahy dů-\nležitého podniku. Doposud vykonány byly jen přípravné\npráce, které hleděly zajistiti zdar a rozkvět příští nové části\nměsta, hlavně po stránce veřejného zdravotnictví a účelného\nspojení. Výsledek dosavádní práce přípravné zříme v uzá-\nkoněném úpravním plánu obvodu assanačního.\nA tážeme-li se jak a pokud vyhovuje plán tento i poža-\ndavkům vkusu a krásy, zda zajišťuje vhodné a žádoucí upra-\nvení historicky důležitých náměstí, okolí umělecky cenných\nneb dějinně významných budov, ptáme-li se, zda jest při\nněm vzat náležitý zřetel k jich zachování a takovému upra-\nvení, které k jich prospěchu provésti lze, tážeme-li se, jak\nzajišťuje plán assanační vábný vzhled s protější stráně le-\ntenské as povýšených míst Hradčan a Malé Strany, přihlí-\nžíme-li, jak šetří všeobecně již uznaných zásad a pravidel\npři úpravě měst, a jak šetří základních myšlének založení\nměsta našeho, v nichž kotví svéráznost Prahy, tážeme-li se,\nzda hospodárně si počíná a zda hmotně s to jest zajistiti zdar\nobci, tu na všechny tyto otázky zní odpověď neuspokojující\ni tehdy, kdy ke práci vykonané pohlížíme co nejshovívavěji.\nPrávem lze vytýkati úpravním plánům assanačním, že\nnešetřily zvláštního věky nezměněného rázu Prahy a to ze-\njména při úpravě skupiny svérázných náměstí Staroměstských,\nkteré assanačními plány určeny jsou ke změnám, jimiž se\nvzhledu jejich neprospěje, aniž by se při tom získalo po\nstránce jiné. Jim právem vytýkati lze, že nešetřeno bylo při\nnich naprosto momentu uměleckého, však ani v ohledu na\nhmotný prospěch obce nevykazují ony nějakých předností.\nÚplně bylo při nich přehlédnuto jak i hospodářsky výhodno\njest upravení význačných zajímavě seskupených ústředí, ať\njiž náležitým, na vhodných místech rozšířením přímých ulic,\nať upravením malebných průhledů na stávající monumentální\nstavby.\nNešetrně si plány ty vedou k cenným neb zajímavým\npamátkám doby minulé v důležitých místech, nepřihlížejíce\n\nK. ŠPILAR."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nk duchu a podstatě původního založení, libovolně neb z jedno-\nstranných důvodů navrhují změny neprospěšné pro vzhled\nPrahy, anižby za to poskytovaly jinde náležitou náhradu.\nVšak kdyby všeho toho nebylo, kdyby úpravné plány\npro obvod assanační byly půdorysně dokonalými, zda stačilo\nby ustanovení směru polohy a šířky ulic a náměstí, aby\njimi zajištěny byly alespoň hlavní rysy žádoucího, touženého,\nladného zjevu, zda nesluší tu vedle půdorysného obrysu\nstanovití předem i obrysy výškové a to alespoň hlavních\npříštích stavebních skupin a za příčinou tou postarati se\nv čas u umělců o perspektivní ideální projekty hlavních\nprospektů a to hlavně v okolí památných monumentálních\nbudov?\nNení-liž třeba zajistiti již předem výhodné místo pro bu-\ndovy veřejné, pro budovy monumentální, eventuelně i pro po-\nmníky, a určiti takové dělení parcel na důležitých místech,\naby jimi, když ne zajištěno, alespoň umožněno bylo vkusné\na ladné vyřešení?\nZdaž nebylo by též při rozsáhlosti obvodu assanačního\nžádoucno soustřeďovati pořadem celou činnost na některá\nhlavní ústředí a od nich vycházeti postupně na strany?\nZdaž by však především neměly býti ustanoveny nedo-\ntknutelnými okresy historicky a umělecky památných staveb?\nZdaž by neslušelo i toho dbáti, aby se na rázovitých ná-\nměstích a ulicích Prahy stavělo tak, aby tím porušován nebyl\ncelkový, právem námi i cizinou obdivovaný vzhled Prahy?\nZda-li by nemělo vším právem zabraňováno býti tomu,\naby na úkor krásy města, na úkor vynikajících a všeobecně\nobdivovaných pohledů na Prahu, představovány byly vysoké,\nnevzhledné, místo nad vší míru vykořisťující budovy, jimiž\nobec olupována jest o majetek nepopiratelný všech svých\nobčanů, kterýž oceňovati musí i ti, kdož nemají zvláštní umě-\nlecké vnímavosti.\nJe Praha právě svým malebným vzhledem, svou staro-\nbylou krásou, hledaným a po staletí navštěvovaným místem\nod tisíců cizinců, jichž návštěvy převedeny jsouce na suché\ncifry příjmů, representují obnosy, o něž obec přivedena bude,\npakli v čas nezabrání zastavování a ohrožování důležitých\nmalebných prospektů.\nS věcí tou souvisí úprava břehu celého Menšího města\nPražského as vděkem proto sluší zde vzpomenouti oněch\nzástupců města, kteří před léty zde na záležitost tu upozor-\nnili a nabádali k činnosti ve směru shora naznačeném; stejně\nsluší připomenouti vděčně i toho, že obec zakoupením dů-\nležitých pozemků na levém břehu vltavském zamezuje za-\nstavování krásných prospektů. Zakoupením zahrady Odkol-\nkovu získala si obec vděk všech, kdož smysl mají pro krásu\nPrahy. Přes všechna pronešená přání i přes výtky uvedené ne-\nspravedlivo by bylo svalovati vinu na původce assanačního\nplánu úpravy. Jistě, že svědomité vykonali to, co za stejných\npoměrů i jiní by lépe neudělali. Vypracování plánů těch\nspadá do doby, kdy i jinde zapomenuto bylo na staré známé\numělecké zásady, spadá do doby, kdy úprava měst pojímána\nbyla jednostranně. Dnes by jistě úloha daná řešena byla již\nzpůsobem jiným.\nVšak ani dnes nebylo by lze schvalovati způsob a postup,\njakým se dálo zaopatření úpravních plánů assanačních\na zvláště vytknuto budiž, že ani dnes nepostačuje pro řádné\nzaložení a upravení měst znalost i nejúplnější známých zásad,\njak podány jsou literaturou odbornou. Při dnešním rozvoji\notázky o upravování měst sluší více než jindy přihlížeti\nk tomu, aby se ku práci pro obec tak důležité přistupovalo\n\nO. HOMOLÁČ."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnejen s úplnou znalostí věci a zásad jinde známých, nýbrž\naby podniknuta byla práce ta se zvýšeným uměleckým cítěním\nas bohatou tvořivostí, která postihujíc svéráznost města\nzachovanou s dob minulých tuto šetří, která dovede napravo-\nvati, co neporozuměním neb z příčin nepřekonatelných dříve\npro zdar města vykonáno býti nemohlo, která jest však přes\nto dítětem své doby a dovede k zděděnému přidati rovno-\ncenné výsledky moderní.\nOvšem, že na takové umělecké tvoření, na takovou čin-\nnost, v níž vrcholí umění architektů, nelze počítatí v ovzduší\núředním kancelářů, v nichž i při podmínkách jinak příznivých\numění vždy chřadue a zmírá.\nJsme sobě vědomí těch velikých obtíží s jakými jest\nspojeno upravení města tak svérázného, dějepisně význam-\nného, bohatého na umělecké památky dob minulých jakým\nje naše Praha, víme též že nesnadno jest poříditi řádné\núpravní plány a to zvláště pro Staré Město Pražské, a proto\nvidíme možnost zdárného výsledku jen tehdy, když práce ta\nprovedena bude za společné, obětavé, pro krásu Prahy nad-\nšené součinnosti všech, kdož znají technickou, zdravotní,\nprávní, hospodářskou a uměleckou stránku úkolu daného.\nA nezdá se nám nemožným, aby zastupitelstvo města Prahy\nzískalo práci tuto povolané činitele, vždyť i inteligence od-\nborná často nevolána projevila ve věcech obecných obětavě\nochotu svého spolupůsobení. Ovšem, že nestačí tu dosavádní\nobvyklý již způsob, jakým obec dočasným vyložením umož-\nňuje nahlédnouti v plány úpravní, soudíc na správnost jejich\npakli se veřejně výtky neobjeví. V našich poměrech nelze\ndobře žádati, aby bez vyzvání zakrocovali odborníci naši\na to třeba i proti kardinálním vadám. Závažnému vystoupení\ntakovému vadí u nás při nedostatku odborných rozšířených\ntýdenníků nejvíce to, že při malých našich poměrech vystou-\npení podobné přináší osobně nepříjemnosti tím větší, čím ne-\nzištnější jsou k němu pohnutky.\nUzná-li se, že součinnost inteligence odborné obci vy-\nkonati může služby při důležitých podnicích, pak je jen nále-\nžito, aby obec aby representace obecní dožádala si\npomoci její, a jiště, že ona odepřena nebude. Dokladem toho\njest časté zakročení Umělecké Besedy, spolku architektů\na inženýrů, v záležitosti úpravy, obnovy a zachování jedno-\ntlivých památek Pražských ; výsledky této činnosti dobrovolné\nbyly by jen získaly, kdyby spolky zmíněné požádány byly\nobcí v čas; s menší námahou dosáhlo by se tak cílů tou-\nžených. Máme úplnou důvěru, že by při pracech pro novou\núpravu města i jiné povolané korporace neodepřely součinnost\nsvou; poukazujeme na čtvrtou třídu akademie české, na spolek\npřátel starožitností, na archeologický sbor musea, na Kraso-\numnou jednotu a j. v. S celou jistotou tvrditi tak můžeme\ni o mnohých odbornících, professorech vyšších technických\na uměleckých učelišť.\nNová úpravy Prahy, jsouc nyní nejdůležitější záležitostí\nobce, právě pro svou závaznost platiti bude věkům příštím\nco výsledek a vrchol dosažitelné činnosti odborné; aby se\ntak stalo právem, o to největší péci míti musí obec sama,\na v přední řadě ti, kdož k vedení jejímu volbou občanů po-\nvoláni byli.\nStejně jest tomu jinde, však u nás je to důležito zvlášt.\nJinde stát sám stará se co nejpečlivěji o zdar větších ná-\nrodních středisek, u nás péče o Prahu ponechána jedině\nvlastní práci. Jinde šlechta přispívá stavením svých sídel ku\nvzhledu města, u nás pusty zůstávají paláce zděděné; jinde\nkapitálem boháčů upravovány bývají náměstí a ulice, u nás\nkapitálem zámožných využitkuje se půda a zastavují pohledy\ni nejkrásnější. Aby práce naše byla co nej vydatnější, jest\nproto třeba, aby inteligence města i země tvořila pevný šik,\nkterý by dovedl vzdorovati nepřízni poměrů a doby.\nZodpovědnost za nakročení a pro příští doby závazné\nkroky jest u nás těžší tím, že spadá v dobu boje národnost-\nního a na stranu té národnosti, která kulturní své potřeby\ntěžce sobě zaopatřovati musí. Těžkou zodpovědnost tu proto\nna sebe vzíti může jen většina inteligence odborné. A jest\nnezbytnou a ničím neomluvitelnou povinností zástupců obce\nžádati je tudíž ke společné práci.\nPodepsaní obracejí se s plnou důvěrou ke sl. zastupitel-\nstvu města Prahy, které snaží se vždy zajistiti blaho obecné:\nkteré svoláním soupisné komisse projevilo, jak oceňuje význam\npamátek umělecko-historických, a prosí, aby uvážilo některé\nnávrhy vyšlé z porad soukromých a spolkových. Návrhy ty,\nvyvolané touhou za zdarem a rozkvětem Prahy dovolují\nsobě podepsaní v následujícím stručně uvésti:\nSlavná obec péči měj o svolání a sestavení zvláštní ko-\nmisse (pro úpravu Prahy), sestávající z delegátů spolků tech-\nnických, uměleckých a starožitnických (Umělecké Besedy,\nspolku arch. a inženýrů, spolku musejního, české akademie,\nspolku přátel starožitností a j.),\nze zvláště přizvaiwch vynikajících architektů a výtvarných\numělců, professorů vysokých škol pražských, zvláště tech-\nnických.\nze zástupců stavebního úřadu městského event. i zem-\nského,\nze členů assanačního komitétu,\nze členů komisse soupisné,\nze členů městské rady a sboru obecních starších.\n1. Komisse tato prozkoumejž uzákoněný úpravní\nplán assanačního obvodu a to zvláště po stránce umě-\nlecké, vytkni, v jakém směru jest nezbytno provésti nápravy\na vypracujž návrh, jakým způsobem by se při úpravě města\nv assanačním obvodu pokračovati mělo. Návrhem tím označena\nbuď zastupitelstvu obce přesná, jasná a nejjistější cesta, kterou\nnakročiti sluší při řešení otázky regulační v obvodě assa-\nnačním.\n2. Komisse tato dbejž dále i o to, abyvčas připraven\nbyl náležitý podklad pro získání úpravných plá-\nnů i mimo obvod assanační. A sice nechť jsou vy-\npracovány předem.\na) polohopisné a rovinopisné plány postupně těch částí,\nkteré nejdříve regulovány býti mají, aneb které souvisí\ns úpravou assanačního obvodu.\nb) Učiněn budiž soupis stavebních památek a míst, jichž\nje třeba při úpravě města šetřiti.\nc) Stanoveny buďtež poměry právní a zdravotní pořadem\ntěch částí, jichž úprava, jak již svrchu naznačeno, jest nej-\nnaléhavější.\n3. Na základě těchto předběžných prací ustanov ko-\nmisse program pro povšechný plán úpravný\nPrahy."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "577 / 578", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.25", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nNástin povšechného plánu toho vypracován buď dle vůle\nkomisse v městské stavební kanceláři aneb od privátních\ntechniků aneb soutěží.\nJiž při tomto nástinu nebuď opomenuto, aby důležitější\nmísta, ať ulice neb náměstí, ať nábřeží, náplavky neb překla-\ndiště, doplněny byly alternativními pohledy, řezy.\nZískaný takto nástin předložen buď komissi a po jejím\ndobrozdání a eventuelní opravě vypracován buď defini-\ntivní úpravný plán povšechný, který teprve po opět-\nném schválení a přehlédnutí komisse uzákoněn bu-\ndiž půdorysně na důležitých místech i obrysově, ovšem\ns vymíněním doplňků a nezásadných změn.\nNa základě takto opatřeného plánu přistoupiti pak lze\nku podrobnému propracování a to postupně oněch částí,\nktere jsou zvláště důležitými pro vzhled města.\nPodrobné toto propracování bez nějž nelze si mysleti\nzajištění ladného vzhledu města, nelze si představiti bez opa-\ntření perspektivních návrhů důležitých ústředí,\nnáměstí, nábřeží, ulic a to zvláště v okolí mo-\nnumentálních, umělecky a historicky cenných\nbudov. Ovšem že je nutno starati se i o to, aby v mezích\nzdařilých návrhů podnikatelé vázáni byli stavby své prová-\nděti. Celkové vyřešení skupin připouští vždy různé individuelní\nprovádění, není se tudíž báti nějaké unavující jednotvárnosti.\n4. Komisse pro úpravu Prahy nechť neomezuje svou\nčinnost pouze na opatření cenných úpravních plánů, ona\nbudiž obci naši pořádným sborem pečujícím v každém\nsměru o ladný umělecky cenný vzhled města,\nprotož nechť přikročí záhy k úradám o tom, jak by bjdo\nlze městu působiti vydatně k tomu, aby podnikatelé sta-\nvební zaopatřovali sobě pro stavby Pražské plány\nnejen konstruktivně bezpečné, nýbrž vyhovující i poža-\ndavkům vkusu a umění, které by nebyly bezdu-\nchým nápodobením cizích vzorů, které by vyva-\nrovaly křiklavým nesrovnalostem nových staveb\ns okolím cenných památek domácích.\nKomissi pro úpravu Prahy předkládány buďtež k dobro-\nzdání otázky vztah mající k jakékoliv zevní úpravě ulic a ná-\nměstí. Úkolem jejím nej širším budiž naznačiti obci vše, co\nby umožnilo aneb zajistilo krásu Prahy.\nV příčině té nechť komisse pro úpravu Prahy uváží:\na) Zda není třeba v uzákoněném stavebním řádu\nzměn a doplňků, čelících hlavně k zachování cenných pa-\nmátek stavebních a okresů staveb takových.\nb) Zda by se působiti nemohlo k zlepšení zevního rázu\nnových budov vystavením plánů zamýšlených sta-\nveb při jich započetí\\ v některé místnosti rad-\nnice, aby tím umožněno bylo veřejnému posudku zakročiti\nv případech křiklavě vzhled města porušujících.\nč) Zda by se tak státi nemohlo předkládáním plánů za-\nmýšlených staveb komissi pro úpravu Prahy k dobro-\nzdání, které by se nevztahovalo na konstruktivní provedení.\nd) Zda by ladný vzhled Prahy zajištěn býti nemohl\ni včasným a vhodným určením vyn i k a jící ch míst\npro veřejné neb soukromé budovy monumentální,\npro pomníky aneb jiná dekorativní stavební díla\nvzhled města obohacující, ať jsou to loggie, průchody, pře-\nchody, terassy, schody atd.\ne) Náležitým dělením parcel, jímž by umožněno\nbylo na křižovatkách a na osách ulic uspokojující vyřešení\narchitektonické.\nf) Zda by se vzhledu Prahy nejlépe neprospělo, když by\nna důležitějších místech podnikala obec sama\nskupiny budov, aneb aby se tak dálo spolupůsobením\nobce, nákladem domácích ústavů finančních aneb společnostmi\nstavitelů pražských.\ng) Zdaž by obec při zamýšlených stavbách svých voliti\nneměla k vypracování plánů vynikající domácí umělce\npřímo aneb zaopatři ti je cestou domácích sou-\ntěží, aby i takto k platnosti přišlo z dobrého to nejlepší.\nKomisse upozorňujž i na to, že je povinností obce\npřed početím staveb, které podnikány jsou ná-\nkladem majetku obecného, vy sta vit i vždy plány\njejich aumožniti tak celé obci přesvědčiti se, zda\nodpovídají jak účelu, tak důstojnosti obce a zda sloužiti\nmohou po věky k ozdobě Prahy.\nh) Jelikož poslední příčinou neblahých poměrů uměleckých\njest nedostatek porozumění cenné práce, pečuj komisse pro\núpravu Prahy i o to, aby v nej širších kruzích buzen byl zájem\npro umění výtvarné, ať se to již děje veřejnými přednáškami,\nlevnými publikacemi, výstavami a to především se vzhledem\nk Praze a její úpravě.\nSvrchu dovolili jsme si uvésti asi hlavní myšlénky, my-\nšlénky ne ojedinělé, na různých místech vzniklé a přece celkem\nsouhlasné a prosíme, aby slavná rada městská blahosklonně\nje uváživši, svolala co nejdříve schůzi svých zástupců a cleny\nintelligence odborné, jíž předložen buď tento spis, aby even-\ntuelně doplněn a upraven byl a odkázán k provedení zvolené\nkomissi pro úpravu Prahy.\nKroky své činíme s úplnou důvěrou ke slavné represen-\ntaci obce naší, která ve svém osvědčeném vlastenectví jistě\ndopřeje sluchu slovům našim a uskuteční za pomoci plat-\nných sil to, co v prospěchu Prahy uskutecniti sluší.\nMálo pláten by byl nepopiratelný rozvoj domácího umění\na technických věd, kdyby nezračil se v díle budovaném na\nvěky, při němž nejsou s to zakrýti později i nej krásnější jed-\nnotlivosti chyby, nyní při jeho založení spáchané.\nVíce nežli musea, školy a sbírky přispěti může k roz-\nvoji vkusu ladný vzhled města; on hlásá již zdálí dřív\nnež vkročíme v zdě města o vzdělání, dovednosti, ideálech\nobyvatelstva, vzhled města při každém kroku upravením ulic,\ntříd, náměstí, sadů, nábřeží, staveb, hlásati může o lásce\npříslušníků obce k místu posvěcenému minulostí národa, on\nnemá býti jen potěšením generace jedné, nýbrž pýchou a vzo-\nrem generacím příštím. I jiné ještě důvody zavazují nás, aby\nvšemi silami dbáno bylo všemožně při rozvoji města starati\nse o jeho ideální rozkvět, a když i okamžitý nedostatek pro-\nstředků nedá provésti vše, co se nám vhodným a záhodným\nbýti vidí, tím jen více sluší době a generaci cílů vyšších\nvědomé starati se alespoň o zachycení a ustanovení přesných\nrysů, v něž by doba pozdější sestaviti mohla toužený, živý\nobraz krásné, uměním věků obohacené, láskou svého obyva-\ntelstva rozkvetlé, krásné, živé a zdravé Prahy.\nJest to povinnost, kterou plniti nemůže nikdy nazváno\nbýti počínáním nevčasným neb zpožděným, jest to povinnost,\nkterou uvědomiti sobě musíme vždy v dobách dobrých"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.26", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\ni zlých; k plnění jejímu pomáhej Bůh a každý kdo může\na lásku má k zemi skropené potem, krví a slzami.«\nPamětní tento list podepsán b}d řadou závažných jmen\na korporací a podán sl. radě král. hlavn. města Prahy. Osud\njeho jest znám z denních listů a z naší Kroniky. Známá jest\ni činnost, působení a pravomoc městskou radou zvolené\numělecké komisse. Zajímavým jest srovnání, po čem bylo\ntouženo a čeho doposud dosaženo.\n\n— SALOME. — A. Mucha. Hlavní činnost a zvláštní\nnadání tohoto našeho pařížského krajana spočívá v dekora-\ntivních návrzích jeho ponejvíce plakátech. Ukázka, kterou\nv čísle tomto zastoupen, jasné svědectví dává o velkém\nsmyslu pro krásu lineární. Ukázka tato mimo uvedenou před-\nnost, honosí se též karakterištikou pohybu, kterým typ orien-\ntálský zvláště ku platnosti přichází. Originelní vynalézavost\njeví Mucha v úpravě kostýmů i draperování, vše to doplňuje\nnoblesa barvy, kterou vždy celek harmonicky sladěn, byť\ni sloužil účelu »plakátovému«; žel, že nemožno nám podati\nreprodukci barevnou.\nAkvarellem svým podal K. Šimůnek po »malířsku«\npojem »LIDSKÉ SPRAVEDLNOSTI«, jež užívajíc nástrojů\nsmrti je zrovna tak zločinnou, jako ten, jehož odsuzuje.\nMELANCHOLICKÁ KRAJINA Minaříkova nezapírá\nvliv velkého mistra německého, avšak svědčí zároveň o dobré\nsnaze svého autora.\nPanuškovo »NOCTURNO« - právě jako »Pohádka«\ntéhož autora, kterou Volné Směry již dříve reprodukovaly\nvystihují nehledaným způsobem balladické hrůzy pověstí.\nSTUDIE H. Emingrové, jíž snadně mohli jsme pod-\nložiti název »Mateřské štěstí«, je lehce navržený pasteli, kte-\nroužto technikou malířka ponejvíce se zabývá.\nREPRODUKCE OBÁLEK právě uplynulého ročníku\nV. S. zařaďujeme mezi illustrace vzhledem k jich autorům i\nvzhledem k tomu, že ne každý odběratel obaly ty si k zavá-\nzání uchoval.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nFelix Jennewein obmyšlen státní objednávkou\ndvou oltářních obrazů za obnos 6000 zl.\nDne 15. září 1897 odbývána byla na náměstí Rade-\nckého na »Menším městě pražském« komise, mající defini-\ntivně rozhodnouti o zastavení průlomu »U Klíčů«.\nKu komissi pozváni byli veškeří malostranští obecní starší,\nvšichni členové komisse technické, zástupcové městské rady,\nstavebního úřadu, magistrátu a umělecké komisse celkem\nas třicet osob. Vyjímaje zástupce umělecké komisse vyslovili\nse všichni přítomní jednomyslně proti zastavení prů-\nlomu a to z důvodů komunikačních, které prý v tomto\npřípadě nikterak nejsou vyváženy důvody esthetickými. Inu\novšem; »někdo hodinky, někdo holinky«. U nás to půjde\nstále v »holínkách« dál a dál přes protesty všech lidí\ndobré vůle a návrhy a dobrozdání uměleckých komissi.\nNadace dr. AI. Klára (zal. r. 1833), jež uprázd-\nněna po sochaři Aug. Zoulovi, vypsána jest k používání od\nv\n1. srpna 1898 pro malíře neb sochaře v Cechách rozeného.\nNadace poskytuje 1000 zl. ročně po dvě léta, může však být\nprodloužena i na třetí rok. Za podmínky se klade: by umě-\nlec nadace požívající trávil aspoň dva roky v Itálii, zvláště\nv Římě, dále, by jeden ze svých výtvorů věnoval kostelu\nsvého rodiště, po případě bydliště v Cechách. V případě pro-\ndloužení nadace jest povinen, by předepsaný závazek vůči\nkostelu již během třetího roku vyplněn byl. Umělci, kteří se\no ni ucházeti chtějí, se vyzývají, by dvě práce vlastní\ninvence, ať malby neb plastiky, z nichž jedna musí být rázu\nnáboženského neb historického, zaslali do jarní výstavy\nv Praze v Rudolfině r. 1898 s výslovným označnním jako\npráce konkurenční na nadaci Dra AI. Klára. Pokud se\ntýče podmínky doby pobytu v Římě přál by si as mnohý\numělec, by tato odpadla.\nArnold Bocklin, umělec, jehož 70té narozeniny\nslaví právě celý umělecký svět (nar. 17. října 1827 v Basileji),\njest v umění zjevem tak zvláštním, individualitou tak silnou,\nže 19. století s chloubou jména jeho dovolávati se bude.\nPodnebí teplého jihu a okolí italské zřejmým vlivem půso-\nv r\nbilo na temperament tohoto Švýcara, který ohnivosti svoji\nv barvě přímo překypuje; tvorbou svojí tíhne více k stalým\nmistrům (Rubens a Tizian) než k modernímu nazírání na\npřírodu, které Bocklina vůbec se netklo. Bocklin vždy uchvátí\nsilou nálady, ať již se jedná o motiv čistě krajinářský či\nfigurální. Není umělcem, jenž podává nám látku svou chlad-\nným realismem; moře jeho jest živé, vře svou obrovskou\nsilou a zase skrývá v sobě tolik tajemné hloubky. Mladistvá\ntěla žen dovede malovati pelem a teplem mládí a přec tu\na tam působí úmyslně naivně; dojem ten však trvá jen dokud\numělce jsme úplně nepoznali. A to posunuje jej na místo sku-\ntečného mistra, že on dojmy přírody podává nám okem svým\nviděné a vlastním citem prosycené. Možno pak malíře Bock-\nlina básníkem barvy v pravém slova smyslu nazvati, bá-\nsníkem, jenž zde líčí přírodní drama, jinde zase zpívá elegií.\nV mnohých věcech dovede Bocklin působiti i monumentálně.\nNení v moci ani intenci naši bychom všechny práce jeho\nv úzkých sloupcích tohoto listu, umění domácímu věnova-\nného, vypočítávali. Výpočtem, ani slovy našimi, nemůže být\nvystižen význam oslavencův; řádky těmito přinášíme jen\nskromnou vzpomínku velkému umělci. Obrazy jeho jsou po\nvětšině majetkem všech možných galerií, jen u nás v galerií\ntento mistr umělci všech směrů uznaný, místečka dosud ne-\nnalezl.\n\nVÝSTAVY.\nV Topičově Salonu vystaveny po delším čase\nprázdnin čtyry větší převahou krajinné obrazy Adolfa šl.\nMeckela. Interessovat mohou diváka snad jen ony dva\nv náladách dobré mariny.\nVýroční výstava Umělecké Besedy. Výtvarný\nodbor zve své členy k hojnému účastenství ku Vánoční vý-\nstavě, již letos ve svých místnostech, v paláci zemské banky,\npořádá."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "couv. 3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.27", "texte": "Končíce prvý ročník VOLNÝCH SMĚRŮ zveme jich příznivce\na přátele umění vůbec ku odebírání ročníku druhého.\nNechceme vynutiti sobě prospěch a přízeň lákavými\nfrasemi. Poukazujeme pouze k tomu, že zkušenostmi roku prvého\njest pořadatelstvu ukázána cesta, jak učiniti list vítanějším a mi-\nlejším a nutným zejména oněm kruhům uměleckým, pro které\njest určen. Kruh spolupracovníků, jak z obsahu vidno, stále se\n' : \".v. - . ív - v. • ;vZ : .\nšířil a mimo ony z prvého ročníku slíbili přispěti umělci\ndalší, jmen mile známých i umělci mladí, jež ochotně vítati po-\nkládají VOLNÉ SMĚRY za přední svou povinnost, přejíce jim\nrády místa k pokusům prvého rozletu v umění výtvarném iv bel-\nletrii. Stejná péče bude věnována nejen sestavení obsahu hlav-\nního, ale i důležité rubrice uměleckých zpráv.\nUpozorňujíce znovu na to, že VOLNÉ SMĚRY jsou listem\nsvého druhu v Čechách jediným a že nejsouce k tomu pohá-\nněni snahami konkurenčními —přece vynikají bohatostí příspěvku,\nzejména obrazových, a to vesmes původních, pozoiuhod-\nnými pracemi literárními mladých umělců, dále zajímavostí své\nkroniky a malých, hojných zpráv uměleckých a posléze též vkusem\núpravy žádáme pro ně o hojnou přízeň a podporu, aby tím\nspíše své povinnosti k umělcům i obecenstvu dostáti mohly."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "couv. 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189710-01.1.28", "texte": "Listárna redakční.\nDopisy neodpovídáme. Rukopisu nevracíme. Zásylek\nnedostatečně frankovaných nepřijímáme.\nZde odpočívají . . . Něco svým časem bude zařaděno.\nZamlklý lov. Pokračujte. V+R~Š. Mnohem lepší než\nzásylka první. Nejlepší báseň prvá, avšak poslední sloka slabá\nformou i myšlénkou. Mik. Zkuste čisti své verše nahlas;\nněkteré skupiny hlásek a slov nelze bez nebezpečí pro jazyk\nvyslovit. Nemoc u nejmladší generace velmi rozšířená.\nL. V. Příspěvky podobného směru ano tento však ne-\nstačí. Prav. MčJsou z prvních, viďte? Milé, ale slabé.\n\nSpisy redakci zaslané.\nKER—.\nKnut Hamsun: Nová země: Román. Z norského pře-\nložil V. P. Nákladem J. Otty.\nVzácná a jemná kniha nejpřednějšího norského stylisty.\nNikdo dosud tak mistrně nevystihl všechnu tu hořkou a zou-\nfalou bídu, mělkosp ješitnost, podivínství, závist a věčnou\nnespokojenost umělecké dnešní společnosti jako autor této\nknihy. Je třeba opravdu projiti s krvavými stopami životem,\nbez krejcaru, býti posledním ze všech jako toho zakusil\nHamsun, je třeba v mladém, kvasícím národ, cítiti pod no-\nhama novou zemi novou prsť, mladou, která teprve za\ndlouhá léta zpracování vydá zdárný, užitečný plod, aby\nčlověk dovedl tak poctivě promluviti. S pravou uměleckou\nvirtuositou je tu nakreslen příkrý a tuhý kontrast mezi\nlehkomyslnou uměleckou bohémou a neúnavnou přičinlivostí\na poctivostí k existenci se propracovávajícího živnostníka\na kupce. Oklamaný a skoro na pokraj bídy svou nerozumnou\na zhýčkanou manželkou Hankou přivedený obchodník Tide-\nrnaud, pevně věří, že žena jeho jednou vystřízliví z vášnivé\na blouznivé lásky k ješitnému básníku, věří, ponechává ji\nsamu sobě a trpělivě čeká, pracuje a pokouší se znovu se\nuchytiti a znovu založiti svůj bývalý obchod, aby ji pak\nopuštěnou a kající zachránil. Je to zajímavé drama lásky,\npropleteno skvostnými kapitolami blouznivých snů a oprav-\ndového i výstředního uměleckého snažení, dílo při němž je\nnám vskutku líto, když dočítáme poslední jeho stránku.\n\nXaver Dvořák: Eucharistia. Znělky. V Praze, nákladem\nvlastním. Cena 1 koruna. - Malá kniha intimních\nveršů, vydaná patrně jako intermezzo mezi většími pracemi\nnejlepšího básníka české katolické moderny.\nFrant. B. Vaněk: Sacerdotium. Básně. Illustroval\nRunié. (»Básnické obzory katolické«)\nVerše obírají se zajímavým thematem: vylíčiti duševní\nprocess mladého muže bezprostředně před vysvěcením na\nkněze a po něm. Toť zajisté fragment duševního života vážný\na poskytující přebytek látky ku spracování. Autor jest začá-\ntečníkem a nestačil uměleckou formou na vystižení důležitého\nduševního přerodu, přísluší mu však zásluha, že v katolické\npoesii uhodil na strunu mladému knězi nejpřirozenější.\nSamostatnost. Orgán radikálně pokrokový. Redaktor\nAnt. Hajn. Předpl. ročně zl. 5'60. Vychází jednou týdně,\nv Praze.\nV v\n■Česká Stráž. Časopis věnovaný všem potřebám národ-\nním. Vychází v Praze, jednou týdně, roční předplatné 6 zl.;\nredaktor Fr. Kheml.\nSvět zvířat. Illustrovaný měsíčník pro zvelebení chovu\na trhu užitkového zvířectva v Jičíně; redaktor V. Fuchs.\nJos. Lacina: Obecná Kronika čili Vypravování o ná-\nrodech vzdělaných od dob nejstarších až po naše časy.\nSeš. 1. —3. Nákl. Edv. Beauforta v Praze. Cena seš. 25 kr.\nJar. Kosi na: Illustrované dějiny světové. Nákladem\nJ. R. Vilímka v Praze. Seš. 1. Cena seš. 25 kr.\n\nVKUSNÉ DESKY\ns koženým hřbetem na uplynulý měnily\n„Volných Směrů\", jež prodávají se\npo 1 zl 20 kr.\nv administraci, jakož i u pp. knihkupců\nodporučuje vydavatelstvo."}]}