{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_sha256": "4655d5bf7bfc3043b3a1fa70f84e1f97d08b4a784900362cfc3f1830925470e9", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/01_01/bmtnaan_1898-01_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/01_01/bmtnaan_1898-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "107 / 108", "image_debut": 1, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.1", "titre_corps": "DVĚ ŽENY. – NAPSAL V. OTOMAR. –", "titre_sommaire": "DVĚ ŽENY. – NAPSAL V. OTOMAR. –", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1068, "texte": "DVĚ ŽENY. - NAPSAL V.\nOTOMAR. -\n\nv\nSli dále.\nNe, jaká jest ona! Mlčí a přece ví, že\nchce, aby mluvil. A tu, blíže se již městu,\nv tom vědomí, že tato chvíle se nikdy ne-\nvrátí a s nikým nebude moci tak si poho-\nvořit, počal najednou si stýskat. Melancholie\njej přepadla.\n»Ach, slečno, slečno, kdyby jen někdo\nbyl se mnou cítil — když jsem byl mlád.\nMohl jsem také věnovat se hudbě. Tolik\njsem žil pro housle, tolik jsem se naprosil,\naby mne nechali do konservatoře jít. Mar-\nnost! Vy jste šťastna. Osud vám přál a vy\njste vytn ala. Kdybyste vy byla se mnou,\nkdybyste mi byla podala pomocné ruky, kde\njsem mohl být! A tak co jsem? Mám sice\npeníze, ale nemám nic z toho, co je trochu\nvýše nás a co přece je možno nám do-\nsáhnout !«\n»Ale jděte«, žertovala Vilma, »vy a já —\nco by tomu řekla vaše nevěsta ?«\n»To je něco docela jiného«, vyvracel\nji Václav, »docela jiného«.\n»Nu, jestli na mne nezapomenete«, řekla,\n»budu vám vždy pomocná aspoň radou.\nAle zítra, jak bude zítra?«\nVáclav, který sám sebe rád přesvěd-\nčoval, byl by ještě dále naříkal, když tu na"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3668, "texte": "kraji města dostihli Julu s jeho společnicí. Jula\ns výkřikem »hurrah« vyletěl, za jedním stromem\nbyv schovaný, jim do cesty.\n»Ale ty blázne«, křikl naň Václav a sevřel\njej v silná svá ramena.\nJula jej políbil přímo na ústa, jsa patrně\nv nejlepší míře. Jeho sestřenka se při tom srdečně\nrozesmála a také Vilma nezdržela se smíchu.\n»Vy jste čtverák«, opakovala Julovi.\nPak übírali se všichni výletníci, kteří se zde\nsešli, do města v náladě velice dobré. Václav\ndoprovodil Vilmu a stiskl upřímně ruku, kterou\nmu na rozloučenou podala.\nIV.\nTak to bylo tedy včera. A dnes prší. Pršet\nbude celý den.\nVáclav vstal z pohovky a prošel se pokojem.\nVčera přece svítily hvězdy, když odcházel\nod Vilmy, a mračna se rozptylovala na nebi.\nv\nSel potom vyprovodit Julia; až k odjezdu\nvlaku byl s ním.\nNa nádraží hrála hudba, kohouty lokomotiv\nsyčely parou, všechno bylo tak zvláštní v té\nnoci loučení. Všechno bylo zvláštní již odpoledne\na ten večer. A dnes prší.\nPoložil se zas na pohovku a zavřel oči. Cítil\nse velice znaveným.\nTak měkká ramena neměla dosud žádná, se\nkterou tančil, ani Cili ne. Jak přitulila se k němu\ntam ve Střelnici! Ovinula se kol něho, teplá jako\npára a vlahá jako lázeň. Byla napuštěna fialkami\na tu vůni měl vždy tak rád.\nPotom šli spolu, když se stmívalo. Jim za-\npadlo slunce, to řekla. A dlouhá lipová alej jak\njim üběhla. A ty stromy, kdyby ji poslouchaly!\nVzpomínal na každý její pohyb. Slova za-\npomněl, mnoho zapomněl, jenom smysl jejich tu\nzbyl, zvláštní a tajemný a pak hudba hlasu, ten\nokouzlující zvuk mluvy, který má nesmírnou moc.\nJaké to mluvila věči! vykřikl náhle a vymrštil\nse na nohy.\nA nechal jí to všechno platit, šel jako hloupý\npodle ní. Proč jí neřekl tohle: A vy, slečno,\nkdyž opravdu jste schopna, lidi mít ráda, proč\nnejdete mezi ně? Máte-li srdce, proč nenecháte\nje vzplanout? Jak můžete jen tak mluvit!\nA všechno, všechno co mluvila, samý je . . .\nsamé pele-mele . . . K tomu ta hudba!\nPak se stišil.\nCosi mu nedalo, vyňal pouzdro s houslemi,\notevřel je a vzal housle do ruky.\nMechanicky počal je ladit. Pak si vzpomněl,\nco hrála v akademii. Ukolébavku od Schumanna.\nKde by to mohl zahrát on?\nVložil zas housle do schránky a zavřel do\njarmary.\nAle těch několik tonů, co zaznělo v jeho\npokoji, bylo tam ještě.\nVy jste praktický člověk, to řekla.\nNuže, dokáže jí to: Především přestane myslit\nna Vilmu a pak uváží následující:\nLidé, když se žení, dlouho rozjímají. To je\nchyba. Romány a nešťastná manželství nám od-\nnímají odvahu. Proto jsme však muži, abychom\npočítali jenom na sebe. Žena je žena. Vezmeš\nsi jednu milovanou ona ti bude stonat\na děti budou mrzáky. Vezmeš si druhou —jen\ntak, aby byla hezká a zdravá a najdeš s ní\nnajednou štěstí.\nTo je jako los anebo doutník.\nHlavní věc je, jít až na kostru při všem.\nA kostra manželství je tak jednoduchá; dlužno\nmít aspoň jedno dítě (více jich netřeba), aby žen-\nbyla připoutána, jinak se nudí a může být i ne-\nvěrna. Arci možnost je ta, že i při požehnaném\nmanželství žena by byla nevěrnou; takové roz-\nmarné a zvláštní ženy také existují. Cili však\nje dobře vychována, není třeba se jí obávat.\nCili je hezká a jako žena bude kráskou. Ty\něisté zuby, ten lesk očí, ta stepilá postava! Každý\npohyb je plný síly a pružnosti. Všichni mu ji\nbudou závidět.\nA naproti tomu Vilma: bledá, trochu snědá\nve tváři; oči má hezké, s horečným řeskem.\nJak na to přišel, je srovnávat! Cili je krev a\nmléko, tak červená ve tváři; má zdravou barvu\na tu má tak rád. A potom: to tělo. Jaký to\nbožský sen uskutečněný, jaká to fantasie krásy\nožilá . . .\nJeště nikdy jej vášnivě nezlíbala; on však\ntouží po tom tak dávno . . .\nProšel se zas pokojem a mimoděk stanul\npřed svou knihovnou."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "101 / 102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3952, "texte": "Potřeboval jen rukou sáhnout, aby vyňal\nz ní Carmen.\nZ těch málo knih, určených pro zábavu, byla\ntato jeho zamilovanou četbou.\nNeboť ona cikánka byla pravé dítě přírody.\nA přírodu zbožňoval.\nCo to mluvila Vilma včera, jaký nesmysl?\nCarmen přece nemilovala víc dona Joséa; naopak,\ntento hrdina zapřísahal ji svou láskou a klekl\npřed ní, aby měla jej ráda.\nO ta Vilma! To je jistě taková slečinka, která\nchce býti tuze učenou a tuze povznešenou, a\nzatím nezná ani dobře to, co četla. Emancipovaná!\nJak ona si všechno vysvětluje! Všechno jinak,\nnež on. Vskutku, musil by se jen zlobit s ní.\nZlobit a kdo ví, jak by to mezi nimi dopadlo.\nDobře ještě, že se tak v míru rozešli. Ale víckrát\nse s ní nesejde. Podruhé by jí musil říci upřímně,\nco si o ní myslí.\nA snad ije trochu domýšliva. Ovšem, jak\nby nebyla. O ty ženy! Věru ve svých tajemných\nnázorech jsou velkolepý. Kdyby je však měly\nobhájit! Ne to je věru k zlosti.\nTa by se mohla rovnat k Cili?\nBa, snad by to stálo za to, je změřit. Ale\nne, ne! Věnuje se v myšlénkách jen jedné, jen\njedné. Ale ne té včerejší. - —-\nPodíval se za chvíli ven z okna. Pršet přestalo.\nCož aby šel k Cili? Mohl by si jít pro ono\nvášnivé políbení.\nOblekl si kabát a vzal klobouk. Potom hledal\nchvíli hůl. A když ji našel, byl rozhodnut: k Cili\nnepůjde dnes, až jindy. Půjde se zatím projít.\nJen tak.\nV.\nCili Dvořákové bylo asi dvacet let. Vyrostla\nv poměrech velice dobrých. Její rodiče dosud\nbyli na živu a zdrávi; a peněz měli také dost.\nDík těmto poměrům, mohla žít úplně bezstarostně\na tak také žila. Ve škole nepřetížila se učením,\nza to však ráda se pobavila mimo školu. Měla\nvždycky dost kamarádek a její živá, sanguinická\nletora získala jí brzo pozornost i přízeň u stu-\ndentů. Poznávajíc přirozeně, že nauky školní jsou\njí méně prospěšný nežli poznatky ze života ply-\nnoucí, snažila se přivésti k platnosti známý výrok,\nže šedivá je theorie, zelený však života strom.\nLákal ji »svět«. Svět pro ni byla ovšem nej-\nprve ulice, potom i tančírna a plesy. Život jí\nnastal teprve s láskou. Ano, co jest to láska,\no které se mluví a píše? Ona čtla málo a díky\ntomu, měla fantasii málo vyvinutou. Za to jí ne-\nušlo, že ta nebo ta starší kamarádka už si do-\nv\npisuje. Četla konečně také psaníčka(pod přísahou\nnaprosté mlčelivosti), jež dostávaly její družky\nod studentů. Konečně, šla-li s nimi, sem tam ně-\nkterý se připojil. První čas mlčela, potom však\no, to se nasmály!\nNejvíc ji mrzel ten Krňl; Vašek, jak mu ří-\nkaly. A pro nic jiného, jen pro ty oči. Pravda,\nhezké byly, (»jen mlč, však se ti líbí«), tak čisté,\nsvětle hnědé a velké, jako oči srny; ale on se\nvždycky jimi díval, jakoby jí chtěl poroučet, jako\njejí tatínek. Ty oči byly za ní stále a pořád ji\npronásledovaly.\nTo Václav již na mnoho zapomněl; sám snad\no své moci nevěděl. Byl student, jako ostatní.\nJednou, to byl výroční trh a Cili šla s\nkupovat hlouposti a trochu se vysmát. Bavily je\njarmareční obrázky a písničky, umělci různého\ndruhu, specialisté a pernikáři. Když právě si ku-\npovaly u jedné boudy srdéčka a koláčky, že ho\nnevzal ďas! objevil se Václav. Ty ostatní ho ještě\nnespozorovaly a ona již cítila jeho pohled na\nsobě. Arci, tenkrát mu neutekla. Tenkrát se vše-\nchny nasmály!\nK večeru vzpomněly si na kolotoč. Hořelo na\nněm světel, jak na vánočním stromku. Ze si dala\nříci a jezdila s ním! Kdyby tak někdo to byl na\nni doma řekl!\nNa tyto a všechny jiné hlouposti připadla Cili,\nkdyž po výletu na Střelnici čekala již několik\ndní, zda-li Václav k nim přijde. To slyšela již\n(o to se její dobré přítelkyně postaraly), žes Vilmou\nse bavil a že ji doprovázel. Ale proč nepřichází,\nto nechápala.\n»Máš to pěkného nápadníka,« poznamenala její\nmatka, která jí čtla v srdci.\n»Nu co?« pohodila hlavou v odpověď, »ať si\nnejde«.\nBylo jí to však přece líto. Již nepršelo a ta-\nkový krásný den!\nOkna byla zotvírána do zahrady a letní od-\npoledne koupalo celý svět v slunci a vůni. Celý\njejí svět. Dívala se dolu na záhony ryvízu, srstek,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1897, "texte": "na záhony zeleniny, na keře malin a stromy\ns lesklými, velkými třešněmi, zelenými hruškami\na jablky; na zeď, po které pnulo se víno, na\nbesídku, stojící u plotu.\nTakové tiché, vlahé letní odpoledne po dešti-\nvých dnech. Ají je smutno. Dívá se z okna\na zase zabéře se v ruční práci. Krajky! K čemu\njsou krajky? Metr, dva metry, tisíc metrů: celý\nv\nto dívčí život. O, jak je fádní. Cekat na ženicha,\nchystat pro výbavu tyto trety? Ach ano ale\nženich nepřichází.\nTu však projela jí jiskra až do srdce. Je sly-\nšet na schodech kroky, pevný chod mužský, po\nchodbě však stlumené kročeje. Tu se otvírají\ndvéře, zvolna, opatrně. Svědomí. Ten zločinec;\nopravdu, je to on! A jak se dívá: skroušeně?\nAni dost málo. Oči mu jen hrajou šelma.\nByla by málem vyskočila a zatleskala rukama.\n»Ah, pan Krůl. A, to jsou k nám hosti,« zvolna\na důstojně pronášela paní Dvořáková.\n»To jste už nebyl u nás dávno, co?« s tichou\nvýčitkou podávala mu ruku Cili.\n»Ach, prosím vás,« bolestně pronášel Václav,\n»takové počasí a tolik práce. Ani nevěříte, milo-\nstivá paní, co mám práce. Trochu mi jí zbylo\nz dřívějška, nu, pomyslil jsem si, když prší, něco\nmůžeš vykonat.«\n(Ten dareba, jak uměl lhát; celý volný svůj\nčas proležel na pohovce.)\nPaní přijala tu omluvu s reservou.\n»Mně se líbí mladý člověk, je-li pilný,« pro-\nnesla, »za to jej čeká kariéra.«\nVáclav si odkašlal a podíval se na Cili.\n»A co vy děláte pořád, slečno ? Což pak ty\nkrajky jsou nekonečny? Mne by juž dávno\nomrzely.«\nCili se zasmála. »Hleďte«, povídala pak, na-\nchystaly jsme pro vás to nejlepší ovoce z, naší\nzahrady. Když jste však nepřišel —«\n»Hm, já jsem právě neměl na nic chuť«, vy-\nsvětloval jí Václav.\n»I mlčte; já vím, že jste mlsný.«\n»Nu což, to je lehká pomoc,« vmísila se paní\nDvořáková, »v zahradě toho zůstalo ještě dost.«\n»Jestli byste chtěl?« pokrčila Cili rameny,\n»tak pojďte.«\n»Ano, pojďme do zahrady«, děl Václav. A šli."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "107 / 108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3544, "texte": "Tam, ukryti za vysokým křovím z malin, jali\nse česat ovoce.\n»Proč jste nepřišla na výlet ?« doléhal Václav.\n»Vždyť víte, že pršelo,« odvětila.\nNeřekl ničeho. Chtěl jí něco říci, neřekl však.\n»Bavil jste se dobře s Vilmou, co ?« obrátila\nse s úsměvem k němu Cili.\n»0, ano; je to slušné, sečtělé děvče.«\n»Nu, prosím vás; její matka byla vychová-\nv\ntelkou. Cte samé francouzské romány.«\nVáclav neodpovídal.\n»Cili,« řekl pojednou vážně, »od nynějška si\nbudeme tykat.«\n»I před maminkou ?«\n»Ano.«\nTrhali dál pilně, až uchopil ji za ruce a se-\nvřel, div nevzkřikla.\n»Tak se musí trhat maliny,« řekl.\nv\n»Ale pusťte pusť mne. Ze budu volat: ma-\nminko. «\nVáclav ji však nepustil.\nTu najednou bylo slyšet z okna paní Dvo-\nřákovou: »Nepůjdete ještě nahoru ?«\n»Hned, už jdem, maminko,« volala jí Cili.\n»Pusť mne, musíme jít«, dodala k Václavovi.\n»Já ti něco chci ještě pošeptat«, přemlouval ji\ntento. »Něco do ucha.«\n»Nu a co?« ptala se nedůvěřivě, kloníc hlavu.\nTu Václav přichýlil se k ní, jakoby jí chtěl\ncosi pošeptat, uchopil oběma rukama její hlavu\na políbil ji přímo na ústa.\n»Ty!« vykřikla a vyrvala se mu. »Vy,« obrá-\ntila se na něj s hněvem a hodivši košík s ovocem\nna zem, utekla.\nNa prahu se zastavila a bylo jí do pláče,\nAno, zas je to ten Vašek. On si myslí, že si může\nvšechno dovolit. Myslí si, jak se na ni podívá,\nže je celá pryč. Bože, jaký by to byl život s ta-\nkovým člověkem !\nVáclav zatím klidně, pokud možno, ač se mu\nchvěly ruce, sebral košík a natrhal v rychlosti\ndo něj něco ovoce a spěchal za Cili.\nPo schodech šli spolu mlčky a mlčky vešli do\nvnitř.\n»Tak pojďte, budeme svačit,« uvítala je paní\nDvořáková. (»Zas ta svačina,« zabručel by jindy\nVáclav.) Nyní však byl rád, že nemusil hned\npromluvit. Pustil se s chutí do kávy a díval se\nsem tam na Cili. Ta měla oči sklopené a pila\nkávu, jakoby v ní byl otrušík.\n»Kde pak máte košík? ukažte«, mluvila její\nmatka; »natrhali jste toho zpropadeně málo,«\nřekla šelmovsky Václavovi.\n»My jsme vybírali«, pronášel tento na omluvu.\n»Nu, ono je tam už toho málo v zahradě«,\npravila, »a co zbylo, musíme co nejdříve otrhat\nna zavařeniny a povidla.«\nTakovýmto směrem šinul se zvolna hovor\nku předu. Káva konečně zmizela i zákusky. Ko-\nnečně i ovoce.\n»Něco si vezmu s sebou«, pravil Václav, chy-\nstaje se již k odchodu.\n»A ty, Cili, chtěla jsi jít do města ?« připo-\nmněla matka své dceři. •\nCili musila jít s Václavem.\nOdpovídala mu cestou stručně a ostře. Dopro-\nvodiv ji až k obchodu, kde měla cosi nakupovat,\nporoučel sejí. Podala mu ruku; věděl, že se ne-\nhněvá.\nVyhýbal se jí naschvál několik dní, aby se\nvzpamatovala. Potom jednou ji potkal náhodou\nna ulici a zval ji, aby šla s ním si pro knihy,\nkdyž v hovoru se zmínila o tom, že nemá co\nčíst.\nK nim ? K němu do bytu ? divila se.\n»K mé mamince. Vždyť nejsem doma sám.\nA mohla bys i se s ní seznámit«.\nZavrtěla hlavou. »Až někdy jindy«, pronesla\nvážně.\n»Přijď tedy zítra se svou matinkou k nám.\nOdpoledne vás budeme čekat.« Nevěděla, bude-li\njejí matka chtít. Ale možná, že přijde.\nVáclav řekl své matce (rozumné a tiché to\npaní, onoho druhu, který je na vymření), že se\nchce oženit s Cili Dvořákovou; aby to už s nimi\nnějak vyřídila. On by se svou nastávající tchýní\nto tak nespravil, jako ona.\nMatka mu v ničem nebránila a slíbila, že to\nspraví sama.\nPaní Dvořáková přišla s Cili navštívit paní\nKrůlovou, jako svou starou známou.\nTo, oč se mělo jednat, bylo přáním obou stran.\nKdyž byla půda připravena, vybídl Václav svou\nnastávající do svého pokoje, aby si tam z knihovny\nvybrala, co by se jí líbilo. (Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "98", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.1.1", "titre_corps": "A. MUCHA. PLAKÁT VÝSTAVY »SALON DES CENT.«", "titre_sommaire": "A. MUCHA. PLAKÁT VÝSTAVY »SALON DES CENT.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.1", "debut_caractere": 1070, "fin_caractere_exclue": 1112, "texte": "A. MUCHA. PLAKÁT VÝSTAVY »SALON DES CENT.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103 / 104", "page_fin": "103 / 104", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.1.2", "titre_corps": "NÁVRH PLAKÁTU »SAMARITÁNKA«.", "titre_sommaire": "NÁVRH PLAKÁTU »SAMARITÁNKA«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.4", "debut_caractere": 1899, "fin_caractere_exclue": 1937, "texte": "A. MUCHA.\nNÁVRH PLAKÁTU »SAMARITÁNKA«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105 / 106", "page_fin": "105 / 106", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.2", "titre_corps": "NÁVRH.", "titre_sommaire": "NÁVRH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105 / 106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "A. MUCHA.\nNÁVRH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109 / 110", "page_fin": "109 / 110", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.3", "titre_corps": "POHŘEBNÍ TANCE.", "titre_sommaire": "POHŘEBNÍ TANCE.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1280, "texte": "POHŘEBNÍ TANCE.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nlásky . . . Jen vzpomínek pár . . .\nJakýs blesk přeťal v ráz řec Tvou tak sdílnou,\npronik' Tvé temno a vznítil Tvůj žár,\nsrazil Tě slabou na hruď mou vilnou\nnebylo lásky • jen vzpomínek pár.\nPohřební hody jsme slavili pak,\ndivokých tanců rej u popelnice!\nČasem jen k urně se sklonil Tvůj zrak:\nna žhavý popel dopadajíce,\nsyčely slzy, jež prolil Tvůj zrak.\nDohřměl už divoký pohřební kvas,\nvířivé tance i chorály táhlé:\njakási ničivá odvaha v ráz\nvzpjala se mocně v hrudi mé zpráhlé :\ndohřměl už pohřební šílený kvas.\nZ jizby Tvé tiché mhou ranní jsem šel\nv truchlivém přísvitu zfialovělém,\nv duši žár podivné síly mi vřel:\ns neznámým Sokem kdes potkat se čelem,\nv hrudi žár vražedné síly mi vřel.\nPotkávám vyzáblých dělníků řad\nse vpadlou tváří a vyhaslým okem,\nkaždý jich krocej jak okovem spjat . . .\nJá bych se potkal rád s barbarským Sokem,\ns obrovským Sokem teď bil bych se rád!\nZastřena okna jsou paláců všech,\nspící je ticho v nitru všech domů\nkomu, jen komu mám zatnouti v spěch\nspáry své v hrdlo? Oh, komu jen, komu?\nZavřeny brány jsou paláců všech.\nPo krvi plápolá žízně mé žeh,\ndláždění skropit bych rudým chtěl tokem\nzastřena okna jsou paláců všech.\nJá bych se potkal rád s barbarským Sokem\npo krvi plápolá žízně mé žeh!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109 / 110", "page_fin": "109 / 110", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.4", "titre_corps": "HLUBOKO POD VÍREM.", "titre_sommaire": "HLUBOKO POD VÍREM.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.7", "debut_caractere": 1282, "fin_caractere_exclue": 2200, "texte": "HLUBOKO POD VÍREM.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJak zavražděný, zloupený, hluboko pohřbený\nve sklepě hospody zájezdní\npod spoustou sudů vína, alkoholu\nspí moje viny pod kvasem mých vášní\nv ohromném .klidu na dně mé duše.\nAvšak ty sudy dík zavražděnému:\n»Ty naším sladkým opojen ohněm\nv hospodě na odiv stavěPs své zlato\na teď zde ležíš pod naší tíhou\nhluboko pod vírem tancících nožek,\nhluboko pod ševelem důvěrných slibů,\nhluboko pod rykem hospodských půtek!\nAle tvůj vrah teď nesmírně přilnul\nk našemu vínu! Našimi žáry\ndo hluchá spit on navštíví hrob tvůj,\nze sklepa do sálu vrávorat bude,\nunaven klesne na nejbližší hruď,\nlitovat bude tě v jecivém pláči\nuprostřed víru tancících nožek,\nuprostřed ševelu důvěrných slibů,\nuprostřed ryku hospodských půtek!«\nJak zavražděný, zloupený, hluboko pohřbený\nve sklepě hospody zájezdní\npod spoustou sudů vína, alkoholu\nspí moje viny pod kvasem mých vášní\nv ohromném klidu na dně mé duše."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111 / 112", "page_fin": "123 / 124", "image_debut": 8, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.5", "titre_corps": "KOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO ČLOVĚKA. — NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "titre_sommaire": "KOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO ČLOVĚKA. — NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1760, "texte": "KOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO\nČLOVĚKA. — NAPSAL\nKAREL ENGELMÜLLER.\n\nTicho, které následovalo po mém výkřiku,\npoděsilo mne však ještě více. Je mi hrozne.\nBojím se toho kouta a nespouštím z černa-\njících se tam silhouett oka. Cítím studený pot\nna svém čele, ruce se mi chvějí a pálí, nohama\nnemohu hnouti umírám\nVím to umírám. Teď neslyším ničeho, ko-\nlem je hrobové ticho, nikdo nezpívá. Sotva po-\npadám dechu . . .\nA hle, v tom tichu a chvilkovém rozjasnění\nveliké mé bolesti přichází ona, bílá, čistá, vzrušená\na krásná a usedá ke mně\nNemyslím na nic, než že je tu, u mne, že\npřišla, že se na mne dívá, nesmírně dlouho\ndívá . . .\n• Olgo, odvažuji se něžně říci, Olgo, Olgo,\nvy jste přišla?\nMlčí, jen oči její se zachvěly, aby pak znovu\nvzplály svým milostiplným zázrakem. Kloní se ke\nmně zcela blízko a vypravuje mi o umučení bílé\nsvé duše . . .\nProč šeptá —■ proč jste se mi zjevil,\nabyste zničil můj klid, moje štěstí, celičký můj\nkrásný, dětinný sen? Proč jste přišel, abyste mi\nvyrval toho, kterého jsem k smrti milovala, který\nmi byl vším, mým celým životem ? Bylo tak\nkrásně na světě, květy voněly na stromech,\nhvězdy plály na nebi a písně objímaly se s blou-\nznivým šepotem v bílých nocích našeho milování.\nNeznala jsem vášně, neznala jsem hříchu. Stačily\nnám moudré pohádky o rozumném a klidném\nmilování, bez výkřiků vášně, bez stenání zou-\nfalství. Měla jsem ráda svého muže a on mne\nzahrnoval dětskou upřímností . . .\nA hle, jednoho dne zastavil jste mi cestu.\nProklínám ten den, ve kterém se oči vaše\nzadívaly do mých, spletly moje myšlénky a zmátly\nmoje sny.\nPropadla jsem vám Zaklel jste mou duši.\nChodím a myslím na vás, zlořečím vám a zlí-\nbala bych přece v šílené touze obě ruce vaše,\nponěvadž vás tak nevýslovně, horoucně miluji."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "113 / 114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1613, "texte": "Vím, jsem ztracena, a životem mým půjde\ntahle láska k vám, jako těžký, smutný stín,\njako temný hřích, který se objeví vždy v bo-\nlestném ztuhnutí nejupřímnějšího, nejpocti-\nvějšího úsměvu, v rozechvění všech mých\ntouhou zmučených a rozjitřených nervů.\nProklínám vás a zlořečím vám a přece\nvás mám tolik ráda. Slyšíte ? Rozumíte mi ?!\nJste satan a boží smilování v jedné\nosobě . . .\nTicho.\nChci něco říci, sahám ke krku, abych\nuvolnil zadrhnuté hrdlo, mnu si oči, jako-\nbych nevěřil, že tu přede mnou sedí ona,\nplná měsíčné záře a boží krásy, ale breptám\njen několik pomatených slov a pak\ntisknu hlavu do polštářů a dlouho, tiše a\nbolestně pláču.\nA tu se mi zdá, že tam v koutě začíná\nzvolna a dlouze píseň znova. Smilování!\nRáno jsem se rozchechtal tomu svému bláznění.\nTo má člověk z toho, toulá-li se dlouho do noci\nvenku a pořádně se nevyspí . . .\nJsem opravdu malý, naivní chlapec! Takové upla-\nkané, ženské blouznění! Skoro bych řekl, že mne\npoctilo svou návštěvou svědomí. Je vidět, že jsem\nhrozně rozhýčkaný panáček.\nOstatně když si klidně a tiše uvědomím celou věc,\njeto všechno k smíchu. Pimprlová komedie! Může mi\nbýt konečně dosti lhostejno, jak celá věc skončí, jen\nkdyby ale už tu byl konec! Je to docela všední věc,\nnestojí věru za to, aby se člověk nějak upřímněji\nrozčiloval\nNikoli, jedná se jen o ten konec, ten konec!\nProsím vás, kolikráte se již na tomhle světě ne-\nstalo, že se náhle do někoho, ať je to kdokoli, zamilo-\nvala mladá, krásná panička! ? Taková paní Olga! Ba,\nje to skoro nutné . . .\nPřiznávám se, obdržel jsem včera dopis. Paní Olga\nmi píše:\nMůj drahý, drahý . . ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "115 / 116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3551, "texte": "Poslední snad trhnutí péra mého patří Vám,\njako Vám patřil první, opravdový záchvěv mého\nsrdce a patřiti Vám bude poslední moje myšlénka.\nAle ne, chci psáti klidně a chladně !\nVím, Jste šťasten, nekonečně šťasten. K čemu\nmají zalétati k sladkým polibkům Vašim poslední\nvzdechly umírající? Vím, máte lásku vím!\nr\nDivíte se, jak to všecko vím? O milující a umí-\nrající vědí mnoho a já jsem dnes obojím.\nJsem hrozně nešťastná, jistě zemru.\nMůj manžel ví všecko! Sama jsem mu všecko\nřekla. Mučí mne teď a trýzní. Nevíte, jak ne-\nvýslovně trpím, jsouc v takovém zoufalství při-\nkována neodlučitelně k tomu, který mi je tak\nhrozně protivným. Smilujte se nad mým mládím,\nsmilujte se! Zšílím touhou po Vás a Vy tak\ndaleko, pište mi, prosím, pište, umírám . . .\nAle pozdravím-li se snad náhodou přece, pak\njsme za čtrnácte dní v Praze, a musí býti všemu\nkonec. Vy jistě rozhodnete o mém osudu\nZdejší společnost se o všem dověděla, ví,\nže jsem byla sama s Vami v oné svaté nám\nnoci, všecko ví; můj manžel zuří. . .\nPište mi, pište, prosím Vás, můj drahý, jak\no našem společném osudu smýšlíte\nCo dělat? Mám všecka ta slova dopisu ve\nsvé krvi, probíhají mým mozkem, tlukou do\nspánku, chvějí se v konečcích mých prstů.\nCo dělat? Neodpovím! Jaký pak »společný\nosud?!« Nevím o ničem! Nejsem teď pro nikoho\nna světě, pro nikoho, vyjma snad pro vyjma\npro »Společný osud«, proč, proč, proč?!\nOstatně to mé odmlčení bude mí ti i tu výhodu,\nže snad u ní naprosto ztratím na ceně, že uzná,\nže ani nezasloužím té oddanosti, toho její ho-\nroucího přilnutí. Ano, přeju si, aby se ve mně\nnotně zklamala, abych byl v její očích třeba\nnekonečně bídným chlapem ano, nízkým, bíd-\nným chlapem bez smilování!\nNení to kavalírské, mužné, ale snad právě\ntím vyváznu, snad se paní Olga vzpamatuje!\nBude to rozhodně rána, která přimáčkne to ne-\nsmírnou láskou rozbolestněné její srdce hodně\ntěsně ku zdi. Bude to hrubá urážka, ale\nnešť!\nZachráním a zachovám ji svým ponížením,\nsvou lhostejností, vrátím ji do náruče přítele\nsvého čistou, uzdravenou a spasenou . . .\nHm, nemohu přávě říci, že je mi volno!\nNeschází mnoho a dal bych se chvílemi z tako-\nvého zvláštního vnitřního nervosního rozcitlivění\ndo trpkého pláče i do pustého smíchu celému\nsvětu, všem lidem, jež začínám již hrozně ne-\nnáviděti. Je opravdu nejlépe sednout si ve svém\npokojíku někam do kouta, spustit záclony a za-\npomenout, že tam kdesi venku zpívají ptáci,\nlíhnou se hadi a mšice, rostou nejkrásnější květy\na mezi nimi lidské duše, jichž city lze jak pam-\npelišky rozfoukat na všecky strany, clo celého\nsvěta . . .\nNevycházím na ulici.\nSedím jako přikován ve své houpací židli\nod rána do večera a kouřím zběsile cigaretty.\nPosluhovačka na mne včera dlouho klepala,\nslyšel jsem, jak se dovolává všech spasitelů\na fňuká se sousedkou, že milostpán je těžce\nnemocný.\nBaba!\nVykřikl jsem náhle a bylo pak ticho po celý\nden.\nTeprve k večeru jsem ji vpustil, aby mi při-\nnesla něco k jídlu\nListonoš se ještě neobjevil.\nAle přísahám, že nepřijmu od něho žádného\npsaní.\nOd nikoho !\nv v v\nA což kdyby Zoška? Kdyby snad Zošce na-\npadlo a napsala mi dvě, tři slova? Ne, ne, ne,\nta jistě nebude psát, slíbila mi přece . . .\nÜbohá Zoška! Vyhledal jsem její podobiznu,\nkterou mi kdysi dala, sepjatýma rukama prosíc,\nabych ji nikomu neokazoval a postavil jsem si\nji na svůj stůl.\nBude tak lépe. Budu ji míti stále na očích\na nebude se moci mezi nás stavět leckdo jiný . . .\nMá svatá Zoška!\nTak se smutně dívá, jakoby mne svým po-\nhledem nepřestávala napomínati. Můj Bože, ale\njá vskutku nu, že porovnávám? Dávno jsem"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "117 / 118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3885, "texte": "již porovnával obě vaše duše! Což je to hřích,\nje to provinění na naší čisté lásce, Žošo ?!\nv\nŘekni, neodháním poctivě každé zamávání\nsvůdného přízraku paní Olgy? Vždyť trpím tak\nnesmírně! Nevyčítej, jsi tak mladá, nevíš ještě\nco dovedou spůsobit v životě někoho, takové\ndvě oči jako má paní Olga .. . Ostatně vidíš,\nže se jí zříkám, že nechci o ní ničeho slyšeti!\nv\nZe přichází zavřenými dveřmi, že si vedle\nmne sedá, když je mi nejbolestněji, odstrkuje\ntvé něžné ruce a hladí mé čelo svýma malýma\nbílýma dlaněma, prosycenýma vůní celé její\nbytosti? . . .\nJsem sláb, tak sláb a nedovedu ty její ruce\nsejmouti, mají takovou zvláštní suggerující moc\nzázračného rozechvění veliké touhy po kráse\njejich velitelky . . .\nProč ty Zoško utíkáš, proč, proč?\nJe mi tak líto, že mi nedovedeš pomoci a je\ntak směšné, že jsem tehdá chodil se vztýčenou\nhlavou, když jsem tebe nalezl, když jsem věřil,\nže začínám nový život, že jediným tvým tichým,\nněžným pohledem ztrácejí svou satanickou, svůd-\nnou moc nade mnou všecky ty hříchem napar-\nfumované krásy! A teď znovu propadám, ztrácím\nse v prudkém jich příboji! . . .\nK čertu! Propadám propadám Kdo řekl\nto slovo, kdo to řekl, kdo?! Nejsme přece děti!\nK smíchu!\nMezi námi, pani Olgo, musí býti konec, roz-\nhodný konec, bez záchvěvu milosrdenství a sou-\ncitu ! Nestojím o to přátelství, o tu sdílnost a\nupřímnost! Řekl jsem to již tisíckrát\nCo chce ? Co vlastně chce ?!\nv\nŽádám naprostý klid!\nVzkřikl jsem leknutím a shroutil se s přim-\nknutýma dlaněma ke tváři do kouta pohovky.\nPaní Olga stála na prahu mých dveří.\nSmála se, ona se smála . . .\nOdhodila slunečník a klobouk a usedla ke\nmně na pohovku.\nAle jste vy blázínek, jste vy mi rozkošný\nblázínek! Tak jsem si vás nepředstavovala\nKolem bylo šero a ticho . . .\nZdálo se mi, že se vysmívá tomu tlukotu\nmého srdce. Rozkocit se mohlo samým roze-\nchvěním. Cítil jsem, jak vzduch zvolna nasákl\njejí parfumem, slyšel jsem, jak zašustěl hedbáv\njejí sukní . . .\nA hezké to tu máte! Líbí se mi zde\nvskutku. Zůstanu u vás\nTrhnul jsem hlavou a zadíval se upřeně do\njejí očí. Usmívala se a prohlížela si mne tak\nzvědavě, tak podivně, jakoby se duše její s váš-\nnivou rozkoší pásla na mých rostoucích rozpacích,\nna mém rozechvění a rozčilení, které chystalo\nse každou chvíli propuknouti v bezmeznou zuři-\nvost. Nenáviděl jsem ji v tom okamžiku; byla\npříšerná s těma krásnýma očima, s těmi usmě-\nvavými rty, byl to ďábel, který se radoval nad\nmou bídnou zbabělou duší —•\nNevěříte miláčku? Vy nevěříte? Tož tedy\nuvidíme! Ostatně pozoruji, že mne již nemilujete.\nNezapírejte, tuším, vím, že máte strach proto,\nže patřím jinému . . . Ale, můj drahý, zapomněl\njste jistě, že já vás ještě nepřestala míti k šíle-\nnosti ráda , . .\nZasténal jsem vztekem a vytrhl se z její rukou;\nale když jsem chtěl vstáti a říci jí všecko s ne-\nšetrnou zuřivostí, übrániti se všemu tomu dušev-\nnímu trýznění, zdálo se mi, že jsem ztratil řeč,\nzavzlykal jsem jen něco nesouvislého, nohy se\nmi podlomily a já sklesl skoro bez ducha zpět\nna pohovku. Plakal jsem\nPřisedla těsně ke mně, objala mou hlavu\na zadívala se mi dlouho do očí . . . Trpěl jsem\nhrozně.\nVy tedy nechcete, abych vás měla ráda\nšeptala, vy nechcete, tedy dobře, půjdu, odejdu\nnavždy, neuvidíte mne nikdy víc . . . nikdy . . .\nv\nStkala, a slzy, které sejí řinuly z očí, stékaly\nhorké na mou tvář, splývaly s mými, padaly\nhořké na mé rty, pálily na mých očích . . .\nS bohem, půjdu tedy řekla pojednou\nodhodlaně, a přitiskla mou hlavu ke svým ňadrům\na rozpálenými rty líbala mne v šílených, ne-\nkonečných polibcích, podléhajíc nesmírné bolesti,\nkterá ji náhle zachvacovala.\nr\nÚzkost a soustrast dobíjely zmořenou mou\nduši. Pak ale mne rázem ovanulo svůdným svým\nkouzlem teplo jejího těla, přemohl mne zázrak\njejí očí, ukolébal sladký její dech. Schvátil jsem\nji v prudké a dlouhé objetí, plné vášnivých zá-\nchvěvů, tiskl jsem drahou její hlavu a šeptal"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1811, "texte": "chlácholivá, bolestí a zoufalstvím vykou-\npená slova, která ji zvolna tišila\nBlábolil, blouznil jsem, nevím sám co.\nVím jen, že se v těch chvílích začernalo\npřed mýma očima, něco, v co jsem dlouho\ndoufal a dlouho stavěl, se s nevýslovným\nzaúpěním zřítilo a já vrhl se k ní na ko-\nlena a do sepjatých rukou plakal na její\nklíně . . .\nZničila jste mne, ale přísahám, že\njsem vás miloval hned tehdá, kdy jste se\nna mne poprvé zadívala. Způsobila jste mi\nvelikou bolest, vzala jste mi všecko, co\nmi v životě nejkrásněji zazářilo, nejčistěji\nale věřím vaší lásce, zapomínám teď tak\nrychle na všecko, co se stavělo mezi nás\noba věřím, že mne nepřestanete míti\nráda líbám vám ruce, které jste mi po-\ndala k přátelství a lásce myslím, že do-\nvedu být za vše vděčným . . .\nMluvil jsem tisíce spletených, nijak ne-\nsouvislých slov, až pak náhle, když hlavy\nnaše se setkaly, vylíbal jsem všecku svou\nrozohněnou vášeň do zázračných její očí,\nna bílé čelo, do vůně vlasů, na horké, roze-\nchvělé rty.\nMlčela, ležela klidná, usmívající se v mém\nnáručí, s přivřenýma očima, s dmoucími se\nňadry, v nevýslovné rozkoši dosaženého\nvítězství •\nBylo tak krásně v tom tichu a šeru\nkolem, v němž bylo lze počítati naše vzde-\nchy, naše dlouhé, nekonečné polibky. Za-\npomenuli jsme na celičký svět . . .\nPo chvíli rozevřela oči a dívala se po-\npokoji s úsměvem, s dovádivým, sladkým\núsměvem, jakoby přemýšlela o nějaké roz-\npustilosti. Pak náhle vyskočila, zatleskala\ndo svých dlaní a běžela ke stolku k oknu,\nv\nkde stála podobizna Zošky.\nProhlížela ji dlouho a posléz, ohlédnuvši\nse po mně, vzala ji a přinesla ke mně.\nKdo je to slyšíš povídej, všecko\nmi o ní povídej! Tedy to je ta tvá láska!\nJe skutečně tak hezká? . . .\nNeodpovídal jsem.\nPřisedla na pohovku, mazlila se a tulila\nke mně rozechvěnému novou bolestí. Sáhl"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "123 / 124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2695, "texte": "jsem rychle po podobizně a schoval ji do své ná-\nprsní kapsy. Pohněvala mne ta její zlomyslnost.\nK čemu? Proč právě teď mi ji připomenula?!\nDoléhala vždy znovu a znovu, titulovala ji\n»krásným mazlíčkem« a když jsem všelijak vy-\nhýbavě odpovídal, tu pyšná, uražená a plná\nnervósního smíchu běhala po pokoji, rychle brala\na zase odkládala svůj klobouk, zašlapávajíc\nvšecky moje city hluboko, hluboko do prachu\nvšednosti. Trýznila mne nejpalčivějšími výčitkami,\ndala se do usedavého pláče a slibovala, že se\nnikdy více nespatříme.\nMiluješ ji, viď, jen řekni, miluješ ji více\nnež mne! Lhal jsi před chvílí, když jsi mne líbal\na přísahal, že miluješ jen mne, mne která\npro tebe již tolik vytrpěla . . . Ale hleď, podívej\nse, zítra snad se o mně dovíš divné věci . . .\nVyňala z kapsy malou, namodralou lahvičku\na zamávala jí před mýma očima\nZnáš to, poznáváš? Spí se po tom dlouho,\nnesmírně dlouho .. . Zaopatřila jsem si to pro\nten okamžik, kdy mi řekneš, že mne více ne-\nmiluješ. Slyšíš, nemilosrdný, ukrutný, zlý ...\nJejí oči leskly se slzami, neměla více síly\na přemožena křečovitým výbuchem kašle, klesla\ns přivřenýma očima na pohovku.\nPřistoupil jsem k ní, s třesoucíma rukama\nobjal jsem krásnou její hlavu a několikrát vášnivě\npolíbil. Cítil jsem vté chvíli, jak je mi drahá,\ns jak žhavou touhou přilnul jsem k celé její\nbytosti.\nHleděl jsem ji utišiti.\nVstala bledá, s očima zarudlýma od pláče . . .\nChci věděti kdo je zavzlykala.\nAle můj bože, nejsme přece děti\nbláhoví děti Chtěl jsem tě jen pozlobiti, učiniti\ntě žárlivou . . . Nikdo, nic to není ostatně\nřeknu ti to tedy hm modelka to je. Mo-\ndelka jednoho z mých kamarádů malířů nu,\njsi již klidná, postačí ti to? —■\nDala se do prudkého smíchu, vrhla se kol\nmého krku, tiskla se ke mně, nepřestávajíc mne\nlíbati . . .\nTéhož večera odvážil jsem se k otázce, která\nmne pálila v mozku po všechen čas našeho\nduševního martyria.\nA co váš manžel, Olgo? . . .\nAch ten, zasmála se trpce ten ví\nvšecko! Nemysli si, že bych chtěla někoho klamat!\nŘekla jsem mu, že jdu za tebou, že jdu k tobě\nHm, snad si sem přijde pro mne! Ale ty ho\nnevpustíš, ty ho vyženeš, slib mi to, prosím, že\nse mne zastaneš . , .\nBylo mi úzko, cítil jsem, jak mi studený pot\nstydne v krůpějích na čele. Věřil jsem všemu,\nco mi napověděla, chtěl jsem přísahati na každé\njejí slovo. Byl jsem již tak zmámen, že bych\nsnad byl zabil každého, kdo by se odvážil vkročiti\ndo mých dveří . . .\nPřece však, když se venku v ulicích sešeřilo\na do našeho pokoje vpadla první záře rozže-\nhnutých svítilen, vzala paní Olga klobouk, sluneč-\nník a podávala mi ruku:\nPůjdu, můj drahý, dnes nezůstanu ještě\nu tebe, ale zítra jistě, zítra, a pak již na věky . . .\n(Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111 / 112", "page_fin": "111 / 112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.5.1", "titre_corps": "KALENDÁŘ.", "titre_sommaire": "KALENDÁŘ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.8", "debut_caractere": 1762, "fin_caractere_exclue": 1781, "texte": "A. MUCHA.\nKALENDÁŘ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113 / 114", "page_fin": "113 / 114", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.5.2", "titre_corps": "OBÁLKA.", "titre_sommaire": "OBÁLKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "113 / 114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.9", "debut_caractere": 1615, "fin_caractere_exclue": 1632, "texte": "A. MUCHA.\nOBÁLKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113 / 114", "page_fin": "113 / 114", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.5.3", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "113 / 114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.9", "debut_caractere": 1634, "fin_caractere_exclue": 1651, "texte": "A. MUCHA.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c011", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121 / 122", "page_fin": "121 / 122", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.5.4", "titre_corps": "DEKORATIVNÍ PANEAU.", "titre_sommaire": "DEKORATIVNÍ PANEAU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.13", "debut_caractere": 1813, "fin_caractere_exclue": 1842, "texte": "A. MUCHA.\nDEKORATIVNÍ PANEAU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c012", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119 / 120", "page_fin": "119 / 120", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.6", "titre_corps": "SNÍH.", "titre_sommaire": "SNÍH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "119 / 120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "A. MUCHA.\nSNÍH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123 / 124", "page_fin": "123 / 124", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.7", "titre_corps": "PÍSEŇ O NEBI, HVĚZDÁCH, SCHUMANNOVI A MÉ ŽENĚ.", "titre_sommaire": "PÍSEŇ O NEBI, HVĚZDÁCH, SCHUMANNOVI A MÉ ŽENĚ.", "signature_source": "HANUŠ JELÍNEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "123 / 124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.14", "debut_caractere": 2697, "fin_caractere_exclue": 3147, "texte": "PÍSEŇ O NEBI, HVĚZDÁCH, SCHUMANNOVI A MÉ ŽENĚ.\nHANUŠ JELÍNEK.\nDu meine Seele, du mém Herz . . .\nPlakala nebesa zlaté své slzy,\nplakala, tiše plakala,\nzalkala duše má neznámým steskem,\nzalkala touhou, zalkala.\nPadla si země a nebesa v náruč,\ndémanty, zlatem protkaná\nDuší mou prochvívá čarovný nápěv,\nčarovný nápěv z Schumanna.\nMěkce se vlní a bytost mou plní,\nv duši se tiše rozlívá . . .\nZ noci té hvězdnaté ženy mé tvář se\nusmívá, tiše usmívá . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125 / 126", "page_fin": "125 / 126", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.8", "titre_corps": "BEZSENNÁ NOC.", "titre_sommaire": "BEZSENNÁ NOC.", "signature_source": "KAREL TOMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.15", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 427, "texte": "BEZSENNÁ NOC.\nKAREL TOMAN.\nv\nSum starých topolů nad hlavou\nmi lká a šeptá dlouze\na měsíc bílou záplavou\nse stele v šerou jizbu mou\nve chvějné prouze.\nNemohu usnout. Mně hoří krev.\nTa bujná dívka snědá!\nZár jejích očí do všech cev\nse vpil mi, její divý zpěv\ntam refrén hledá.\nCikánko! Mít tě tak v loktech svých!\nA na oči tě líbat!\nA touhou písní národních\na jemným tempem ňader tvých\ndát v sen se ukolíbat!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125 / 126", "page_fin": "125 / 126", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.9", "titre_corps": "VE DVOU.", "titre_sommaire": "VE DVOU.", "signature_source": "KAREL TOMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.15", "debut_caractere": 429, "fin_caractere_exclue": 1346, "texte": "VE DVOU.\nKAREL TOMAN.\nPrázdno je v kavárně. Půlnoc.\nPlyn stažený ztlumeně zpívá.\nOspalý gentleman kleje\nnad hloupým žurnálem dnešním\na časem se pokradmu dívá\nna moje děvče.\nMá Růža vesele žvatlá\na směje se dekadentům\na verše jich paroduje\nposměšným slovem i gestem,\naž gentleman seriosní\nuražen vstává.\nJsme sami. Sklepníci dřímou.\nJsme sami, sami vždy budem',\nsami v své radosti, bolu.\nBez boha, bez víry v život,\nbez velké víry druh v druha\njdem' spolu přece..\nŽivot svůj žijeme bouřně,\nbez počtů, bez úvah pijem'\nplamenné víno okamžiků.\nUmíme smát se a zpívat,\nživot nás naučil pláči\nhořkému ve dvou.\nViď, půjdeme do ulic spících,\nkde ticho koberce klade\npod naše kroky. Nuž, pojďme!\nNoc zimní, sklenutá k výším,\ndá nový akcent nám v duše,\nchladný a silný.\nTak pňjdem': vždy ruku v ruce.\nTak půjdem' : chladní a silní.\nNemáme víry, leč víme,\nže musíme spolu. Vždy spolu.\nVztek světa se odrážet bude\no krunýř dvojí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125 / 126", "page_fin": "125 / 126", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.10", "titre_corps": "V ZÁŘI.", "titre_sommaire": "V ZÁŘI.", "signature_source": "KAREL TOMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.15", "debut_caractere": 1348, "fin_caractere_exclue": 1784, "texte": "V ZÁŘI.\nKAREL TOMAN.\nIbsen: Nepřítel lidu\nDnes v noci podzim improvisoval\nsmuteční píseň na své housle lkavé.\nK pianu jdete? Zahrajte tu píseň.\nProsím Vás, zahrajte ji!\nV těch rythmech vlá stesk hudby pohřební.\nVáš altový hlas se dnes divně třese.\nSmím pošeptat Vám něco? Slyšte tedy:\njá našel novou pravdu.\nJiž nelze žít! Nač žiti nadarmo?\nJiž nelze žít. To je má nová pravda.\nPři Vaší písni se tak lehko usne.\nNuž, buďte tady s Bohem!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127 / 128", "page_fin": "131 / 132", "image_debut": 16, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.11", "titre_corps": "KVÝSTAVĚ ALF. MUCHY. —", "titre_sommaire": "KVÝSTAVĚ ALF. MUCHY. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "127 / 128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2121, "texte": "KVÝSTAVĚ ALF. MUCHY. —\n\nKdyž před více než čtvrt stoletím začal\nJules Chéret tvořiti první ze svých roz-\nkošných plakátů, jichž počet nyní již\ndávno půl tisíce převyšuje, bylo k tomu potřebí\ncelého jeho espritu a pikantnosti kresby, která\nmu až čestný titul moderního Watteau zjednala,\naby byla činnost jeho vůbec za uměleckou uzná-\nvána ; a všemi svými přednostmi vydobyl si\ntehdy po hezky dlouhém namáhání všeho všudy\npověst umělce extravagantního, který, jak se s po-\nlitováním konstatovávalo, vynakládá krásný svůj\ntalent na pouhé plakátové efemérky místo na díla\nceny trvalé.\nAle velký mistr dočkal se ještě změny názorů,\na to změny tak důkladné, ba přímo úžasné, jakou\njistě nikdy sám neočekával, a k jejímuž vysvětlení\npouze vliv jeho jistě neobyčejného díla nikterak\nnestačí.\nCo se vlastně stalo v posledních dvaceti le-\ntech ve Francii a co se tam děje dnes?\nNový rozkvět umění dekorativního, jeho appli-\nkace pro umělecký průmysl, a hlavně vznik a roz-\nhodné vítězství nového umění, umění plakátového,\ncharakterisují tuto změnu vkusu na venek. Ale\núžasná, vše ostatní v pozadí zatlačující obliba\numění plakátového má kořeny své hloub, v ce-\nlém tom ruchu a víření fin de siěclu, v celém\ntom chvatu a řekněme upřímně skoro povrch-\nnosti, ve které naše doba šmahem tone. Samým\nspěchem vyhýbá se moderní člověk instinktivně\nkaždému hlubšímu dojmu uměleckému, který by\nho rozrušil a zabral trochu z jeho drahocenného\nčasu; ale potřeba uměleckého požitku, která přece\njen silně existuje u moderního publika, vyvolala\na radostně uvítala toto lehounké, nerozčilující\na jen zrak příjemně dráždící umění, tyto umě-\nlecké gallerie nárožní, kterými se tak pohodlně\npokocháte jdouce za denní prací.\nV tom ohledu je dnešní affichová horečka\no\npro naši dobu velmi charakteristická. V Paříži\nplatí pomalu dobrá afíiche víc než pořádný obraz\na sláva a popularita Chéreta, Grasseta i Muchy\na de Feura je větší nežli Besnarda, Aman-Jeana\nnebo Dagnan-Bouvereta i Puvise de Chavannes.\nMožná ovšem, že podobné výstřední přeceňování\nspadá pouze na účet okamžité záliby, ale je\ncharakteristické, a obava, se i u nás tak"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "131 / 132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.18", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 1085, "texte": "nedálo, a brillantní a effektní improvisace nebyla\nstavěna nad vážnou a svědomitou práci umě-\nleckou, diktuje nám toto střízlivé uvedení věcí\nna pravou míru. Ale přece i ten, kdo je hodně\nreakčně naladěn proti takovým výstřelkům mody,\na každý vůbec musí nepředpojatě uznati, že\nvnitřní cena a tím i vliv plakátového umění na\nzušlechtění vkusu širokých vrstev jest veliký,\na každý mimoděk podlehne právě té brillantnosti\na effektnosti, které de facto umění affichové de-\ngradují přece jen na podřízenější místo. Jeť právě\nv té nonchalanci, s jakou autor v tak mnohé\naffichi hází celé poklady vtipu a ducha na po-\nspas okamžiku, jisté svůdné kouzlo. As tím sou-\nvisí těsně jeden důležitý a přece často opomíjený\npožadavek dobrého plakátu: dobrá affiche má\ndělati dojem improvisace. Citíte-li za plakátem\nnamahavé studium, práci, s jakou byl udělán,\njistou přílišnou solidnost, vadí vám instinktivně\nta námaha na něco tak lehkého, skoro vzduš-\nného, vynaložená*.\nA touto lehkostí vítězil vždycky Chéret a ví-\ntězí dnes i nad svým mistrem Grassetem v Pa-\nříži náš krajan"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127 / 128", "page_fin": "127 / 128", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.11.1", "titre_corps": "A. MUCHA.", "titre_sommaire": "A. MUCHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "127 / 128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.16", "debut_caractere": 2123, "fin_caractere_exclue": 2150, "texte": "DÁMA S KAMELIEMÍ.\nA. MUCHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129 / 130", "page_fin": "129 / 130", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.12", "titre_corps": "A. MUCHA.", "titre_sommaire": "A. MUCHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "129 / 130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "Z ILLUSTRACÍ K »ILSÉE«.\nA. MUCHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131 / 132", "page_fin": "133 / 134", "image_debut": 18, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.13", "titre_corps": "ALFONS MUCHA.", "titre_sommaire": "ALFONS MUCHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "131 / 132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.18", "debut_caractere": 1087, "fin_caractere_exclue": 4167, "texte": "ALFONS MUCHA.\nNe nadarmo myslí se při vyslovení jeho jména\nvždy v první řadě na Muchu-affichistu; ležíť právě\nv jeho plakátech a v illustracích k Ilsée, svým\ncharakterem dosti se jim blížících, těžiště jeho\numěleckého významu.\nVýstava jeho prací v Topičově Salonu má\nvelkou a několikanásobnou zajímavost: jako ob-\nsažná ukázka nejnovějších směrů vyspělého de-\nkorativního umění u nás dosud v začátcích se\nnalézajícího, pak jako zajímavá a rozhodná kor-\nrektura, pokud byly oprávněny všechny ty ne-\nobyčejné chvalozpěvy poslední dobou z Paříže\no Muchovi k nám zalétající, a konečně jako pří-\nležitost ke studii, kterými asi vlastnostmi Mucha\nv Paříži nad tak značnou konkurencí zvítězil.\nNejcharakterističtější známky napadnou hned\npři prvním projití výstavy: dekorativnost jeho\nkresby a bohatství jeho ornamentální fantasie.\nMucha je talent v první řadě k re s 1 í ř sk y\ndekorativní; jeho smysl pro styl je neoby-\nčejný; nezdrží se stylisace v kresbě ani při nej-\nintimnější studii; vůbec nikdo není více vzdálen\nv kresbě všeho impressionismu nežli on.\nProti kresbě ustupuje jeho barva rozhodně\ndo pozadí; ne že by smysl pro barvu Muchovi\nscházel, dokázal opak toho častěji, docílil na své\nnejproslulejší affichi, pro Salon des Cents (číslo\nvýstavy 281), v affichi pro Dámu s kameliemi\n(č. v. 274) i na jiných barevné harmonie velké\nnoblessy. Ale přece jsou jeho práce jen vými-\nnečně také barevně myšleny; málokdy jest jeho\nbarva vskutku organickou částí celku, zřídka\nsesiluje, stupňuje dojem lineárním půvabem vzbu-\nzený. Je v tom ohledu velmi charakteristické, že\nMucha často své věci kresebně již zcela hotové\nteprve ve výtiscích avant la lettre koloruje, a mnohá\njeho práce působí lip v reprodukci pouze černé.\nTaké hlavně jen v kresbě, vždy určité, de-\nkorativní a často velice delikátní, a pak v ne-\nobyčejně vytříbeném smyslu pro vyplnění pro-\nstoru spočívá nej větší půvab právě jeho nej lepších\nvěcí.\nV tomto směru nej krásnější ukázkou Muchova\numění a dle mého náhledu jeho chef ďoeuvre\nvůbec je affiche pro Saru Bernhardtovu v úloze\nDámy s kameliemi. Zde je každý puntík, každá\nlinie od jejího čistého profilu a krásných rukou\nk bohatým záhybům roucha až k větvičce ka-\nmelií v rohu prosycena takovým půvabem a ta-\nkovou poesií, že toto Muchovo dílo bude jistě\nvždycky jedním z vrcholů celého affichového\numění.\nVedle této cením nejvýše affiche pro Salon\ndes Cents, (č. 281), Lorenzaccio (č. 276), Papier\nJob (č. 279), obálku pro Quartier Latin (č. 7.),\na pak známý u nás, ač nyní nevystavený pla-\nkát pro »výstavu architektury a inženýrství«\n(Volné Směry roč. 11. č. 1., s. 7).\nJak přímo nepřekonatelný dovede býti Mucha,\njedná-li se o působivé vyplnění prostoru, doka-\nzuje nejlépe jiná z jeho nej lepších prací, »Sa-\nlome«, (čís. 21), kresba taktéž již ve »Volných\nSměrech« uveřejněná (roč. 1., seš. 12., str. 541).\n\n* Charakteristická chyba mnohých, jinak dobrých ně-\nmeckých a nově i našich plakátů. Nápadné bylo to při pla-\nkátové konkurenci pro výstavu architektů a inženýrů, kde\nprávě Muchův plakát svou lehkostí ostře a prospěšně ode\nvšech druhých se lišil."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3988, "texte": "A touto předností vyznamenávají se téměř všechny\njeho dekorativní komposice, až do posledního\nkalendáře, menu, pozvánky atd.\nZ větších panneaux décoratives právě hlavní\npráce, »Les saisons« (č. 283) nepůsobí tímtéž\ndojmem jako jiné jeho věci; vadí tu nejvíce barva,\nkterá místy přechází do přílišné, až lithografické\nuhlazenosti a sladkosti; mimoděk dávám tu před-\nnost akvarelům, kde Mucha tytéž motivy zpra-\ncoval prostředky daleko jednoduššími a mno-\nhem procítěněji zároveň (Zima, č, 25). Ani ná-\nvrhy oken nepatří k jeho nejšťastnějším pracím\n(č. 27—29).\nZa to k novému vzletu pozvedá se talent\nMuchův v illustracích k pohádce Roberta de\nFlers, »11 sée, princesse de Tripolis«.\nBohatost fantasie a improvisatorská lehkost\njeho předurčovaly takměř Muchu za illustratora.\nV celé jeho velmi hojné illustrační činnosti lze\npřesně lišiti dvojí proud: starší, jeho komposice\nhistorické, v nichž jeho dekorativní talent jen\nmísty prokmitá ballastem historického a theatrál-\nního apparátu Pilotyovské školy. Jsou to patrně\nzbytky vlivů z Mnichovského pobytu Muchova,\nkteré dovedly ku podivu dlouho držeti umělce\nv kolejích jeho pravého talentu tak vzdálených.\nObrat dal na sebe dosti čekati, ale byl radikální.\nJe to druhý proud, novější, kde se Mucha zcela\nbezohledně přichýlil ke stylisaci a ornamentu\na byl těmito odměněn velikým a zaslouženým\núspěchem, a který vytryskl plnou silou v jeho\nv\ndnes už slavných illustracích kllsée. (Cis. sez.\n117—244.)\nOvšem nejsou ani tyto kresby ještě ideálem\nmoderního illustračního umění.. V illustraci vůbec\njsou takovým ideálem ku př. Menzlovy kresby\nku spisům Bedřicha Velikého nebo Mánesovy\nkresby k Rukopisu; a v illustraci stylisující a po-\nhádkové cením také výše Grassetovy kresby\nk starofrancouzskému románu »0 čtyřech synech\nAymonových«, některé práce anglické, nebo také\nu nás známé (z jarní Rudolfínské výstavy) Le-\nfíerovy rozkošné akvarely k Andersenově po-\nhádce »Die Prinzessin und der Schweinehirt«.\nAle nicméně je výkon Muchův více niž úcty-\nhodný; při tak velikém množství illustrací se\novšem leckterý motiv opakuje, leckterý je dost\nbanalní, ale při tom co jich přinesl nových, ori-\nginálních a jakým často smělým a roztomilým\nzároveň způsobem jich používá! Listy, ruce, kvě-\ntiny, zvířata, mušle, oči, hvězdice, všechno jest\nmu záminkou k ornamentu a se vším si pohrává\nse svrchovanou lehkostí.\nTato lehkost a neobyčejná jistota vyznačuje\ntaké všechny kresby a studie, kterými Mucha\nsvoje práce připravuje. U jeho kresby nepozo-\nrujete nikdy stín rozpaků nebo nejistoty, každá\nčára, cítíte, byla posazena na své místo s ne-\nklamnou určitostí a smělostí; je to rutina, chce-\nte-li, ale svědčící o dlouhé zkušenosti a studiích.\n- Vůbec byl Muchův úspěch dlouho připravo-\nván a plně zasloužen solidní snahou a pečlivými\nstudiemi. Těch deset let ztrávených v Paříži těžce\na beze slávy (historie tohoto pobytu a objevení\njeho talentu Sárou Bernhardtovoi je známá a po-\npulární ze všech časopisů) bylo mu školou vý-\nbornou. Úspěch ho časem minouti nemohl; za-\nručoval mu ho u širokého publika hlavně jistý\neklekticismus jeho talentu a obratnost, s jakou\nsi dovede všechno přizpůsobiti a všeho užiti ku\nsvým účelům. Všechno naň působilo, vlivy vše-\nmožných studií a stylů cítíte v jeho pracích: od\nGrasseta, jehož příkrosti a smělé harmonie zjemnil\na učinil přístupnějšími, ke Gallandovi, od něhož\npochází cosi akademicky ušlechtilého v Muchově\ndíle, i vlivy Ghéreta, Carlose Schwoba i slovanské\nvlivy v jeho ornamentu to vše dovede Mucha\nspojiti a spracovati v styl sobě vlastní, půvabně\nidealisující a neurážející nikoho. Jsa jednou z těch\nšťastných povah, které mají_dar okouzliti a uspo-\nkojiti každého, Mucha získává velké publikum\nsvým sladkým půvabem a uspokojuje i přísné\nsoudce skutečnou distinkcí a noblessou svých\nprací. Tak, jak se dnes v plné síle a rozkvětu\nsvých 37 let nám jeví, stojí tu Mucha jako sku-\ntečný a právem slavený umělec, ba jako jeden\nz předních representantů současného umění de-\nkorativního."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135 / 136", "page_fin": "141 / 142", "image_debut": 20, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.14", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.20", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 6636, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n\n— UMĚLECKÁ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ.\nPáteční schůze dne 19., 26. listop. a 10. pros. spolku archi-\ntektů a inženýrů shromáždily neobvykle četné posluchačstvo.\nReferovala v nich, vyhovujíc zvláštnímu přání spolku archi-\ntektů a inženýrů, komisse umělecká při městské radě pražské\no dosavadní činnosti svojí*. Komisse po dobu trvání svého\nobírala se celou řadou záležitostí, v nichž tázána byla radou\nměstskou o radu i jimiž samostatně pracovala v zájmu úpravy\nPrahy. K prvnímu čítati sluší jednání ohledně zamýšlené stavby\ngymnasia na malostranském břehu vltavském, záležitosti stavby\numělecko-průmyslového musea u Rudolfina, v příčině zacho-\nváni kostelů sv. Václava, sv. Vojtěcha (u Prašné brány) a\nbývalého kostela sv. Jana »Na prádle« na Malé Straně, v zále-\nžitosti stavebních čar na Újezdě, u sv. Klimenta a na Seno-\nvážném náměstí, v záležitosti postavení pavillonu Hanavského,\nv záležitosti postavení pomníku Husova na Staroměstském\nnáměstí (komisse dotázána byla, které z dvou míst vyzna-\nčených na tomže náměstí jest odporučitelno), v záležitosti\nprůkopu letenského, průlomu »U Klíčů« na Malé Straně,\nv záležitosti opravných plánů obvodu assanačního, v zále-\nžitosti stavby v Nerudově ulici naproti paláci Thunovu, v pří-\nčině opravy menší mostecké věže malostranské, v příčině\nopravy uličních čar v okolí kostela na Slovanech a j. v.\nV záležitostech jiných pracovala umělecká komisse, aniž\no to se strany obce požádána byla, buď proto, aby památky\nvystavené nebezpečí zbourání zachránila, anebo aby podnět\ndala ku činnosti, záchranu tu v dobách příštích zajišťující.\nTak jednala ku př. před sbořením prelatury u sv. Miku-\nláše o zachování této památky umělecké a požádala městskou\nradu o zachování téže z důvodů jak uměleckých, tak i hospo-\ndářských, podala návrh, z kterých důvodů by obec pražská\nměla domáhati se směle bezplatného vrácení pozemků, na\nnichž naveženy byly hradby mariánské, aby prostředků pro-\ndejem pozemků těchto získaných použiti mohla k zachování\nstarých památek pražských a úpravě Prahy, jako se stalo ve\nVídni, kde tímto způsobem zřízen byl tak zv. Erweiterungs-\nfond, ze kterého hražen byl náklad na celou řadu monumen-\ntálních budov; přimlouvala se dá!e u slavné městské rady,\naby zakupovány byly skupiny domů pro vzhled Prahy\ndůležité, zejména při břehu malostranském, radila k podání\nžádosti za osvobození daní na 18 let pro nové stavby na\ndůležitých súžených křižovatkách, pořizovala soupis těch praž-\nských staveb, o jichž zachování v prvé a druhé řadě dbáti\nse musí, přičinila se o to, aby zajímavé architektonické detaily\nbyly odlívány a náležitě reprodukovány, přičinila se u zem-\nského výboru o zachování sgrafit na arkýři náměstí malo-\nstranstského, jednala o ustanovení výšek nových staveb na\nMalé Straně a o tom, jak by náhrada majitelům těchto domů\nstanovena a uhrazena býti mohla, pojednávala o zachování\nzbrojnice (palác hr. Michny) ; vedle toho členové umělecké\nkomisse obcovali schůzím komisse technické při schvalo-\nvání předložených návrhů na průčelí domů.\nZ množství předložených otázek, v nichž dožadovala\nse slavná městská rada rad umělecké komisse, zřejmo, že\ntakováto korporace již dávno ustavena býti měla, a že ne-\npopiratelně v mnohých záležitostech v uplynulých létech ře-\nšených Praze vzešly nenapravitelné nevýhody z toho, že\nnestávalo již dávno korporace, která by se řešením podaných\notázek výhradně ve všestranném uvážení všech okolností\n(esthetických, komunikačních, právních, finančních, zdravot-\nních atd.) byla zabývala. Z častých pak dotazů stran no-\nvých regulačních čar skorém ve všech čtvrtích města vy-\nsvítá, že obecní zastupitelstvo věnuje jim skorém výhradně te-\nprve tehdy pozornost, když k tomu donuceno bylo stavební-\nkem, jemuž dle stavebního řádu vyhověti se musí. A konečně\nz celkové zprávy se ukázalo, že vedle uvedených tuto záleži-\ntostí věci často daleko důležitější vyřizovány byly beze\nvšelikého dobrozdání umělecké komisse, (napadá nám tu ku př.\nnový most u Národního divadla, zvýšení a upravení ostrova\nstřeleckého, upravení břehů vltavských při čtvrti svatopetrské\na u Karlina, zvýšení, ohražení a upravení ostrova Velkých Be-\nnátek, zřízení mostu tamže, záležitost zamýšleného nového mostu\nku silnici pod Letnou, upravení části města na hradbách marián-\nských v okolí Nového světa a Bruské brány, projektovaná\nsilnice a tunel pod Vyšehradem, zamýšlená nová silnice Je-\nlením příkopem.)\nReferáty o činnosti umělecké komisse neumožnily nám\nsice podrobně poznati elaboráty, které městské radě byly\npodány, avšak vysvitlo z nich, že činnost umělecké komisse\nna radnici je sice trpěnou, že však rad její často dbáno není,\nže na její podání často ani odpověděno nebylo a že ani o zá-\nležitostech s činností její se křižujících zpravována nebyla;\nzkrátka, komisse umělecká nenalezla při radě měst-\nské té podpory, s jakou setkává se činnost po-\ndobná za stejnými cíli jdoucí ve měst ech jiný ch.\nPoměr umělecké komisse k městské radě osvětlil také\ndopis uveřejněný v denních listech, který byl odpovědí na\npodaný uměleckou komissí dávno již návrh na změnu regu-\nlace assanačního obvodu; dopis ten i důvody v něm obsa-\nžené svědčí o tom, jak íada král. hl. města někdy »vážně«\nse obírá otázkami pro Prahu veledůležitými. Prazvláštní světlo\nna opravdovost a vážnost s jakou jedná se naproti umělecké\nkomissi vrhá zmínka v referátě o činnosti um. kom. učiněná\no tom, jakým způsobem jednalo se ve tříčlenné komissi in-\nformační městské rady, sestávající z pánů Gregora, Vlčka\na Neuberta, o opravných návrzích assanačníko obvodu staro-\nměstského, předloženého uměleckou komissí, a o samostatném\nnávrhu v téže příčině arch. Múnzbergera. Ze tří pánů výšs\njmenovných súčastnil se informací posléze p. náměstek Karel\nVlček samojediný a slavná městská rada zásluhou téže in-\nformační tříčlenné komisse zamítla potom až na některé\nnepatrné změny návrhy komisse umělecké, přes to, že\n\n* Dle intencí spolku architektů a inženýrů nebylo účelem těchto\ntří večerů jen informací se strany umělecké komisse nabyti, ale\ntaké debatou různá stanoviska v této záležitosti objasniti; proto\npozváni nejenom členové komisse a spolku, ale také členové měst-\nské rady a komisse assanační; leč poukázalo se, že ani členové\nměstské rady, ani členové komisse assanační, ač přímo byli apo-\nstrofo váni, do debatty před fórum odborníků zasahovati nechtějí.\nTo, co řekl pan radní Dr. Chudoba, bylo nevěcné obviňování umě-\nlecké komisse z neupřímnosti (kdo v té peci bývá, jiného tam hledá)\na preceptorský způsob, jakým vytýkal pan radní Tereba zlehčování\nměstské rady, byl naprosto neodůvodněn a v nesouladu s celým\nvážným jednáním schůzí."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.22", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 6365, "texte": "svého času přijaté a uzákoněné plány assanaěního obvodu\nnejen v komunikačním ohledu, ale i esthetickém a hospodář-\nském nevyhovují a v některých částech svých změněním po-\nbřežní čáry vltavské nemožnými se staly, přes to že oči-\nvidno bylo, že při jich provádění obci valné škody vzejdou.\nDivíme se, jak mohla umělecká komisse, která jest, jak\nse praví, poradní komissi městské rady, přistoupiti na to,\naby pokyny a elaboráty její prosívány byly sítem nějaké\nnové, libovolně a dočasně z městské rady utvořené komisse\nVěru, že se celá věc podobá neupřímné hře, když výsledky\nprací jedné stálé komisse pochovávají se v dočasné libovolně\nzvolené komissi jiné. Proti takovému, práci a snahy opravdo-\nvých, obětavých pracovníků mařícímu jednání a proti často\ndobře vymyšleným diplomatikám čeliti by se mělo vždy v čas\nnáležitým jich odhalením a osvětlením.\nDle našeho zdání nevylinutelno bude, aby komisse umě-\nlecká zdůvodnila své návrhy interessentům z nejširší veřej-\nnosti, ato dříve nežlijsou uhlasovány komissi jinou anebo měst-\nskou radou. Kdyby se tak bylo stalo v ohledu potřebných\na nevyhnutelných přeměn v obvodu assanačním, bylo by\nmožno, aby jediný pan radní pochoval elaborát, na němž\numělecká komisse po měsíce pracovala? Bylo by možné\nuhlasování v záležitosti této v městské radě, když by v čas\nznámy byly členům městské rady závažné důvody, pro\nněž odporučuje umělecká komisse tu neb onu změnu? Neod-\nporučuje se tu, co často i jednotlivci v zájmu vlastním činí,\naby umělecká komisse návrhy své s odůvodněním tisknouti\na členům městské rady před hlasováním doručovati dala?\nKomisse umělecká má k tomu přece prostředky a jest nyní\nkruhům širším do jisté míry zodpovědná za to, aby volila\nk uplatnění dobře míněných svých rad prostředky zdar zaji-\nšťující. Není přece možno, aby valná část městských radních\npřístupna a vděčna nebyla za informace v otázkách úpravy Prahy.\nJen včasnou informací udolati lze buď nedobrou vůli, jindy\nnechápavost anebo v některých případech i zájmy osobními\ndiktovanou nevraživost, které brání děiati, co prospěch obce,\nco prospěch Prahy žádá.\nKdyž umělci čeští dovolávali se při obecním zastupitel-\nstvu zřízení užší a širší poradní komisse v záležitosti úpravy\nPrahy, byli si vědomi nevyhnutelné potřeby komisse takové;\nnyní veřejně podaný referát o činnosti jeji, o množství jí\npřidělených a přece ještě celý obsah nevyčerpávajících prací\nukazuje, že dávno již činnost, spadající v kruh záležitosti\ntéto, přidělena býti měla korporaci se záležitostmi těmito vý-\nhradně se zabývající a podrobný postup, jaký tehdy v pa-\nmětním spise Umělecké besedy a spolku architektů a inže-\nnýru byl označen, co jedině možný a přirozený pro docílení\nnápravy v záležitostech úpravy a zachování historického i umě-\nleckého rázu Prahy úpravy se objevil.\nDoufáme, že zdar činnosti umělecké komisse po vzájem-\nném pochopení se s radou městskou, k němuž v zájmu\nPrahy při dobré vuli obou stran se dojiti může, se z plna\ndostaví, až činnost ta odpovídati bude plně přáním tehdy\nprojevovaným. Komissi umělecké přejeme vytrvalosti v práci\na především osobní obětavosti její členů. Důležité tyto pro nás\nzáležitosti žádají více, než obvyklé týdenní schůze komissní :\nbez značné činnosti jednoho každého clena, bez důkladného\na často těžkého všestranného studia, však především bez té\nvzácné nyní již vlastnosti, aby pro zájmy vyšší zapome-\nnuto bylo často i zájmů osobních, nelze doufati v žádoucí\nvýsledky.\nZ projevu pana Dra Chytila při poslední schůzi souditi\nse může na to, že v kruzích intelligence našla by činnost\nkomisse umělecké ochotné podpory aje jenom na umělecké\nkomissi, aby se jí vždy v čas dovolávala.\n*\nV debatu o činnosti umělecké komisse snad nadbytečně\nširoce zasáhla otázka letenského průkopu. Promluvil pro\nni proti intencím umělecké komisse jeden z referentů její, pan\narchitekt Rostšlapil, a člen spolku arch. a inž. p. stav. Múller,\nproti p. vrchní inž. Seidl. Důvody esthetické pro podnik tento\nnemluví a také nikdo o nich se nezmiňoval. Zůstává stále\npři tom, že proti mluví i důvody finanční, pro uváděny vý-\nhody komunikační, výhody plynoucí ze získání materiálu pro\nobor assanační a poukazování na příští čtvrt villovou na\npláni letenské. Doufáme pak, že ony důvody finanční pohřbí\nkonečně projekt průkopu, podniknutého ne na okrasu, ale\nk vyvolání nemožné čtvrti villové; pravíme nemožné, ac-li\nby Praha nechtěla z polovic zdarma pozemky ty bohatým\nsoukromníkům věnovati\n\nS. —ls.\n\n— AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ udělila M. Alši za výbor\njeho prací vydaných spolkem Mánes cenu 1000 zl. Ko-\nnečně tedy akademie mohla se odhodlati k ocenění dlouho-\nleté činnosti Alešovy, protože uviděla práce jeho na hromádce;\ndříve strádající Aleš té pozornosti nedošel, patrně proto, že\nnemohla se najít příležitost za kterou by bylo jeho svérázné\numění a mnoholetá činnost odměněna. Dále uděleny byly\nmenší ceny (stipendia): V. Bartoňkovi (250 zl.) za nástěnné\nmalby v Městské tržnici a V. Trskovi (250 zl.) za genre »Při\nohníčku«. Cena čestného uznání v rakouské měně\n(1000 zl.) udělena prof. Yácl. šl. z Brožíků za nedostatečně hono-\nrovaný obraz: Tu ťclix Austria Výborně! Proč? tnu\nvzpomínáme, že Joža Úprk a za celou svoji úsilovnou práci,\nza všecky svoje respektuhodné neobjednané obrazy v uznání\nzásluh a k materielnímu zabezpečení před nedávnem byl od-\nměněn touže akademií také čestnou cenou malou zlatou\nmeda i 11 ií.\nSTAVBA JUSTIČNÍHO PALÁCE. Nutno opakovati:\nZ dvou hledisek možno nazírat na žádost Spolku architektů\na inženýrů rozhodujícím instancím, by státní stavby monu-\nf v\nmentální v Cechách byly zadávány nouze umělcům této země.\nTato dvě hlediska, sice na jediném základě rovného práva\nspočívající, ale ve svých důsledcích tak rozdílná, možno vy-\njádřit krátce takto: Bud stát bude přinucen zadati práci v Če-\nchách umělci z Cech, k čemuž směřuje žádost a pak se mu\ndává právo, použít tohoto způsobu zadávání všude jinde,\nvídeňské práce svěřit jen Vídeňanu, stavby Alpských zemí jen\nNěmci a stavby Haliče pouze Polákovi, aneb z druhého hlediska,\nnámi připomenutého jest stát povinen každou svoji monu-\nmentální stavbu kdekoliv vykonávanou otevřití architektům\nvšech svých zemí, bez jakékoliv protekce a milosti ve veřejném\na každému umělci přístupném konkursu. Nuže, které stano-\nvisko jest českému umění prospěšnější? Prvé, zdající se více\nvlastenecké, podává českým architektům tu skvostnou možnost,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.23", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2713, "texte": "jednou za třicet let (nejmenší to intervall, v němž stát bude\nv Cechách stavět monumentální budovy) se pustit do kon-\nkursu, při čemž možnost súčastniti se zápasu o stavby mimo-\nčeské bude svrchuzmíněným principem na dobro zničena;\nco zde se bude čekati s touhou na nový projekt, budou za\nhranicemi růst velkých aichitektur celé tucty. Při druhém\nvšak hledisku, žádajícím na státu vždy a všude svobodnou\nsoutěž a zamítajícím každý separatism jako zdroj nadržování\na hýčkání jen jedné části umělců (ku př. Vídeň), poskytuje\nse českému architektu nejen možnost zvítěziti doma, ale také\nv cizině skřížit čepel svého umění se zástupci zemí jiných.\nRozumí se, že pak péče o české umění nesměla by se pro-\njeviti jako dnes pouze podáním vlastenecké žádosti, ale usi-\nlovnou prací a napjetím všech sil, aby domácí posice byla\nuhájena a za hranicemi nové dobyty. Kohorta našich archi-\ntektů, tolikráte se již osvědčivší, při dobré vůli a trochu té\nnámahy by mohla trochu širší pole opanovat, nežli jak tomu\nomezený kruh působnosti, svrchu zmíněnou resolucí žádaný\ndovoluje. A pak: Na toto rozsáhlejší zápasiště čekají mimo\narchitektury též naše umění výtvarná, sochařství a malířství\ni umění zdobná; ta mohou se rozvíjet! jen při častějších po-\nkusech, ta taktéž požadují rozsáhlejší okruh a ne jen ony\nřídké a sporé příležitosti, jež by přísným vyplněním zásady\nautonomie jim byly podávány.\nUznáváme však, že definitivní rozhodnutí o patřičné cestě\npřísluší uměleckému středisku, v té věci nejvíce interessova-\nnému. Pro architekty jest ono střediště ve »Spolku architektů\na inženýrů« amy vzdáleni korrektury jeho usnesení, upo-\nzorňujeme pouze na jeho stanovisko.\nO záležitostech sochařství a malířství se týkajících mělo\nby se rovněž tak rozhodovati v podobném středisku; toho\nvšak po dnes nestává a dlouho ještě stávat nebude. Na členy\nnejčetnější a nejbohatší Umělecká Beseda, jež sama usty svého\npředsedy na mimořádné valné hromadě letošní prohlásila, že\nspolkem umělců býti nechce a že spíše inklinuje k tomu,\nstáti se spolkem přátel Umění, skutečně dnes, kdy celá řada\nčeských umělců z ní vystoupila, nemůže nikterak činit ná-\nroky na titul českého střediska uměleckého. »Mánes« pak\nzůstává stále jen, jak se praví, spolkem »těch nejmladších«,\nneboť výtvarníci »starší« třebas úspěsnou činnost jeho uzná-\nvali ai morálně podporovali neuznávají za vhodné svým\nčlenstvím (ať činným, přispívajícím, ať zakládajícím) význam\njeho zvýšiti a v dalších akcích jeho závazně činně se súčastniti.\nA spolek nějaký nový? Obáváme se, že nynější osobní\nnevraživost zmaří znova dobrou vůli jednotlivců směřující\nk tomu, aby pro podobné existenční otázky se našlo závaž-\nného korporativního hlasu.\n\nKAREL PELANT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135 / 136", "page_fin": "139 / 140", "image_debut": 20, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.14.1", "titre_corps": "— UMĚLECKÁ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ.", "titre_sommaire": "— UMĚLECKÁ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ.", "signature_source": "S. —ls", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.20", "debut_caractere": 34, "fin_caractere_exclue": 6636, "texte": "— UMĚLECKÁ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ.\nPáteční schůze dne 19., 26. listop. a 10. pros. spolku archi-\ntektů a inženýrů shromáždily neobvykle četné posluchačstvo.\nReferovala v nich, vyhovujíc zvláštnímu přání spolku archi-\ntektů a inženýrů, komisse umělecká při městské radě pražské\no dosavadní činnosti svojí*. Komisse po dobu trvání svého\nobírala se celou řadou záležitostí, v nichž tázána byla radou\nměstskou o radu i jimiž samostatně pracovala v zájmu úpravy\nPrahy. K prvnímu čítati sluší jednání ohledně zamýšlené stavby\ngymnasia na malostranském břehu vltavském, záležitosti stavby\numělecko-průmyslového musea u Rudolfina, v příčině zacho-\nváni kostelů sv. Václava, sv. Vojtěcha (u Prašné brány) a\nbývalého kostela sv. Jana »Na prádle« na Malé Straně, v zále-\nžitosti stavebních čar na Újezdě, u sv. Klimenta a na Seno-\nvážném náměstí, v záležitosti postavení pavillonu Hanavského,\nv záležitosti postavení pomníku Husova na Staroměstském\nnáměstí (komisse dotázána byla, které z dvou míst vyzna-\nčených na tomže náměstí jest odporučitelno), v záležitosti\nprůkopu letenského, průlomu »U Klíčů« na Malé Straně,\nv záležitosti opravných plánů obvodu assanačního, v zále-\nžitosti stavby v Nerudově ulici naproti paláci Thunovu, v pří-\nčině opravy menší mostecké věže malostranské, v příčině\nopravy uličních čar v okolí kostela na Slovanech a j. v.\nV záležitostech jiných pracovala umělecká komisse, aniž\no to se strany obce požádána byla, buď proto, aby památky\nvystavené nebezpečí zbourání zachránila, anebo aby podnět\ndala ku činnosti, záchranu tu v dobách příštích zajišťující.\nTak jednala ku př. před sbořením prelatury u sv. Miku-\nláše o zachování této památky umělecké a požádala městskou\nradu o zachování téže z důvodů jak uměleckých, tak i hospo-\ndářských, podala návrh, z kterých důvodů by obec pražská\nměla domáhati se směle bezplatného vrácení pozemků, na\nnichž naveženy byly hradby mariánské, aby prostředků pro-\ndejem pozemků těchto získaných použiti mohla k zachování\nstarých památek pražských a úpravě Prahy, jako se stalo ve\nVídni, kde tímto způsobem zřízen byl tak zv. Erweiterungs-\nfond, ze kterého hražen byl náklad na celou řadu monumen-\ntálních budov; přimlouvala se dá!e u slavné městské rady,\naby zakupovány byly skupiny domů pro vzhled Prahy\ndůležité, zejména při břehu malostranském, radila k podání\nžádosti za osvobození daní na 18 let pro nové stavby na\ndůležitých súžených křižovatkách, pořizovala soupis těch praž-\nských staveb, o jichž zachování v prvé a druhé řadě dbáti\nse musí, přičinila se o to, aby zajímavé architektonické detaily\nbyly odlívány a náležitě reprodukovány, přičinila se u zem-\nského výboru o zachování sgrafit na arkýři náměstí malo-\nstranstského, jednala o ustanovení výšek nových staveb na\nMalé Straně a o tom, jak by náhrada majitelům těchto domů\nstanovena a uhrazena býti mohla, pojednávala o zachování\nzbrojnice (palác hr. Michny) ; vedle toho členové umělecké\nkomisse obcovali schůzím komisse technické při schvalo-\nvání předložených návrhů na průčelí domů.\nZ množství předložených otázek, v nichž dožadovala\nse slavná městská rada rad umělecké komisse, zřejmo, že\ntakováto korporace již dávno ustavena býti měla, a že ne-\npopiratelně v mnohých záležitostech v uplynulých létech ře-\nšených Praze vzešly nenapravitelné nevýhody z toho, že\nnestávalo již dávno korporace, která by se řešením podaných\notázek výhradně ve všestranném uvážení všech okolností\n(esthetických, komunikačních, právních, finančních, zdravot-\nních atd.) byla zabývala. Z častých pak dotazů stran no-\nvých regulačních čar skorém ve všech čtvrtích města vy-\nsvítá, že obecní zastupitelstvo věnuje jim skorém výhradně te-\nprve tehdy pozornost, když k tomu donuceno bylo stavební-\nkem, jemuž dle stavebního řádu vyhověti se musí. A konečně\nz celkové zprávy se ukázalo, že vedle uvedených tuto záleži-\ntostí věci často daleko důležitější vyřizovány byly beze\nvšelikého dobrozdání umělecké komisse, (napadá nám tu ku př.\nnový most u Národního divadla, zvýšení a upravení ostrova\nstřeleckého, upravení břehů vltavských při čtvrti svatopetrské\na u Karlina, zvýšení, ohražení a upravení ostrova Velkých Be-\nnátek, zřízení mostu tamže, záležitost zamýšleného nového mostu\nku silnici pod Letnou, upravení části města na hradbách marián-\nských v okolí Nového světa a Bruské brány, projektovaná\nsilnice a tunel pod Vyšehradem, zamýšlená nová silnice Je-\nlením příkopem.)\nReferáty o činnosti umělecké komisse neumožnily nám\nsice podrobně poznati elaboráty, které městské radě byly\npodány, avšak vysvitlo z nich, že činnost umělecké komisse\nna radnici je sice trpěnou, že však rad její často dbáno není,\nže na její podání často ani odpověděno nebylo a že ani o zá-\nležitostech s činností její se křižujících zpravována nebyla;\nzkrátka, komisse umělecká nenalezla při radě měst-\nské té podpory, s jakou setkává se činnost po-\ndobná za stejnými cíli jdoucí ve měst ech jiný ch.\nPoměr umělecké komisse k městské radě osvětlil také\ndopis uveřejněný v denních listech, který byl odpovědí na\npodaný uměleckou komissí dávno již návrh na změnu regu-\nlace assanačního obvodu; dopis ten i důvody v něm obsa-\nžené svědčí o tom, jak íada král. hl. města někdy »vážně«\nse obírá otázkami pro Prahu veledůležitými. Prazvláštní světlo\nna opravdovost a vážnost s jakou jedná se naproti umělecké\nkomissi vrhá zmínka v referátě o činnosti um. kom. učiněná\no tom, jakým způsobem jednalo se ve tříčlenné komissi in-\nformační městské rady, sestávající z pánů Gregora, Vlčka\na Neuberta, o opravných návrzích assanačníko obvodu staro-\nměstského, předloženého uměleckou komissí, a o samostatném\nnávrhu v téže příčině arch. Múnzbergera. Ze tří pánů výšs\njmenovných súčastnil se informací posléze p. náměstek Karel\nVlček samojediný a slavná městská rada zásluhou téže in-\nformační tříčlenné komisse zamítla potom až na některé\nnepatrné změny návrhy komisse umělecké, přes to, že\n\n* Dle intencí spolku architektů a inženýrů nebylo účelem těchto\ntří večerů jen informací se strany umělecké komisse nabyti, ale\ntaké debatou různá stanoviska v této záležitosti objasniti; proto\npozváni nejenom členové komisse a spolku, ale také členové měst-\nské rady a komisse assanační; leč poukázalo se, že ani členové\nměstské rady, ani členové komisse assanační, ač přímo byli apo-\nstrofo váni, do debatty před fórum odborníků zasahovati nechtějí.\nTo, co řekl pan radní Dr. Chudoba, bylo nevěcné obviňování umě-\nlecké komisse z neupřímnosti (kdo v té peci bývá, jiného tam hledá)\na preceptorský způsob, jakým vytýkal pan radní Tereba zlehčování\nměstské rady, byl naprosto neodůvodněn a v nesouladu s celým\nvážným jednáním schůzí."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.22", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 4446, "texte": "svého času přijaté a uzákoněné plány assanaěního obvodu\nnejen v komunikačním ohledu, ale i esthetickém a hospodář-\nském nevyhovují a v některých částech svých změněním po-\nbřežní čáry vltavské nemožnými se staly, přes to že oči-\nvidno bylo, že při jich provádění obci valné škody vzejdou.\nDivíme se, jak mohla umělecká komisse, která jest, jak\nse praví, poradní komissi městské rady, přistoupiti na to,\naby pokyny a elaboráty její prosívány byly sítem nějaké\nnové, libovolně a dočasně z městské rady utvořené komisse\nVěru, že se celá věc podobá neupřímné hře, když výsledky\nprací jedné stálé komisse pochovávají se v dočasné libovolně\nzvolené komissi jiné. Proti takovému, práci a snahy opravdo-\nvých, obětavých pracovníků mařícímu jednání a proti často\ndobře vymyšleným diplomatikám čeliti by se mělo vždy v čas\nnáležitým jich odhalením a osvětlením.\nDle našeho zdání nevylinutelno bude, aby komisse umě-\nlecká zdůvodnila své návrhy interessentům z nejširší veřej-\nnosti, ato dříve nežlijsou uhlasovány komissi jinou anebo měst-\nskou radou. Kdyby se tak bylo stalo v ohledu potřebných\na nevyhnutelných přeměn v obvodu assanačním, bylo by\nmožno, aby jediný pan radní pochoval elaborát, na němž\numělecká komisse po měsíce pracovala? Bylo by možné\nuhlasování v záležitosti této v městské radě, když by v čas\nznámy byly členům městské rady závažné důvody, pro\nněž odporučuje umělecká komisse tu neb onu změnu? Neod-\nporučuje se tu, co často i jednotlivci v zájmu vlastním činí,\naby umělecká komisse návrhy své s odůvodněním tisknouti\na členům městské rady před hlasováním doručovati dala?\nKomisse umělecká má k tomu přece prostředky a jest nyní\nkruhům širším do jisté míry zodpovědná za to, aby volila\nk uplatnění dobře míněných svých rad prostředky zdar zaji-\nšťující. Není přece možno, aby valná část městských radních\npřístupna a vděčna nebyla za informace v otázkách úpravy Prahy.\nJen včasnou informací udolati lze buď nedobrou vůli, jindy\nnechápavost anebo v některých případech i zájmy osobními\ndiktovanou nevraživost, které brání děiati, co prospěch obce,\nco prospěch Prahy žádá.\nKdyž umělci čeští dovolávali se při obecním zastupitel-\nstvu zřízení užší a širší poradní komisse v záležitosti úpravy\nPrahy, byli si vědomi nevyhnutelné potřeby komisse takové;\nnyní veřejně podaný referát o činnosti jeji, o množství jí\npřidělených a přece ještě celý obsah nevyčerpávajících prací\nukazuje, že dávno již činnost, spadající v kruh záležitosti\ntéto, přidělena býti měla korporaci se záležitostmi těmito vý-\nhradně se zabývající a podrobný postup, jaký tehdy v pa-\nmětním spise Umělecké besedy a spolku architektů a inže-\nnýru byl označen, co jedině možný a přirozený pro docílení\nnápravy v záležitostech úpravy a zachování historického i umě-\nleckého rázu Prahy úpravy se objevil.\nDoufáme, že zdar činnosti umělecké komisse po vzájem-\nném pochopení se s radou městskou, k němuž v zájmu\nPrahy při dobré vuli obou stran se dojiti může, se z plna\ndostaví, až činnost ta odpovídati bude plně přáním tehdy\nprojevovaným. Komissi umělecké přejeme vytrvalosti v práci\na především osobní obětavosti její členů. Důležité tyto pro nás\nzáležitosti žádají více, než obvyklé týdenní schůze komissní :\nbez značné činnosti jednoho každého clena, bez důkladného\na často těžkého všestranného studia, však především bez té\nvzácné nyní již vlastnosti, aby pro zájmy vyšší zapome-\nnuto bylo často i zájmů osobních, nelze doufati v žádoucí\nvýsledky.\nZ projevu pana Dra Chytila při poslední schůzi souditi\nse může na to, že v kruzích intelligence našla by činnost\nkomisse umělecké ochotné podpory aje jenom na umělecké\nkomissi, aby se jí vždy v čas dovolávala.\n*\nV debatu o činnosti umělecké komisse snad nadbytečně\nširoce zasáhla otázka letenského průkopu. Promluvil pro\nni proti intencím umělecké komisse jeden z referentů její, pan\narchitekt Rostšlapil, a člen spolku arch. a inž. p. stav. Múller,\nproti p. vrchní inž. Seidl. Důvody esthetické pro podnik tento\nnemluví a také nikdo o nich se nezmiňoval. Zůstává stále\npři tom, že proti mluví i důvody finanční, pro uváděny vý-\nhody komunikační, výhody plynoucí ze získání materiálu pro\nobor assanační a poukazování na příští čtvrt villovou na\npláni letenské. Doufáme pak, že ony důvody finanční pohřbí\nkonečně projekt průkopu, podniknutého ne na okrasu, ale\nk vyvolání nemožné čtvrti villové; pravíme nemožné, ac-li\nby Praha nechtěla z polovic zdarma pozemky ty bohatým\nsoukromníkům věnovati\n\nS. —ls."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139 / 140", "page_fin": "141 / 142", "image_debut": 22, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.14.2", "titre_corps": "— AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ udělila M. Alši za výbor", "titre_sommaire": "— AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ udělila M. Alši za výbor", "signature_source": "KAREL PELANT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.22", "debut_caractere": 4448, "fin_caractere_exclue": 6365, "texte": "— AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ udělila M. Alši za výbor\njeho prací vydaných spolkem Mánes cenu 1000 zl. Ko-\nnečně tedy akademie mohla se odhodlati k ocenění dlouho-\nleté činnosti Alešovy, protože uviděla práce jeho na hromádce;\ndříve strádající Aleš té pozornosti nedošel, patrně proto, že\nnemohla se najít příležitost za kterou by bylo jeho svérázné\numění a mnoholetá činnost odměněna. Dále uděleny byly\nmenší ceny (stipendia): V. Bartoňkovi (250 zl.) za nástěnné\nmalby v Městské tržnici a V. Trskovi (250 zl.) za genre »Při\nohníčku«. Cena čestného uznání v rakouské měně\n(1000 zl.) udělena prof. Yácl. šl. z Brožíků za nedostatečně hono-\nrovaný obraz: Tu ťclix Austria Výborně! Proč? tnu\nvzpomínáme, že Joža Úprk a za celou svoji úsilovnou práci,\nza všecky svoje respektuhodné neobjednané obrazy v uznání\nzásluh a k materielnímu zabezpečení před nedávnem byl od-\nměněn touže akademií také čestnou cenou malou zlatou\nmeda i 11 ií.\nSTAVBA JUSTIČNÍHO PALÁCE. Nutno opakovati:\nZ dvou hledisek možno nazírat na žádost Spolku architektů\na inženýrů rozhodujícím instancím, by státní stavby monu-\nf v\nmentální v Cechách byly zadávány nouze umělcům této země.\nTato dvě hlediska, sice na jediném základě rovného práva\nspočívající, ale ve svých důsledcích tak rozdílná, možno vy-\njádřit krátce takto: Bud stát bude přinucen zadati práci v Če-\nchách umělci z Cech, k čemuž směřuje žádost a pak se mu\ndává právo, použít tohoto způsobu zadávání všude jinde,\nvídeňské práce svěřit jen Vídeňanu, stavby Alpských zemí jen\nNěmci a stavby Haliče pouze Polákovi, aneb z druhého hlediska,\nnámi připomenutého jest stát povinen každou svoji monu-\nmentální stavbu kdekoliv vykonávanou otevřití architektům\nvšech svých zemí, bez jakékoliv protekce a milosti ve veřejném\na každému umělci přístupném konkursu. Nuže, které stano-\nvisko jest českému umění prospěšnější? Prvé, zdající se více\nvlastenecké, podává českým architektům tu skvostnou možnost,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.23", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2713, "texte": "jednou za třicet let (nejmenší to intervall, v němž stát bude\nv Cechách stavět monumentální budovy) se pustit do kon-\nkursu, při čemž možnost súčastniti se zápasu o stavby mimo-\nčeské bude svrchuzmíněným principem na dobro zničena;\nco zde se bude čekati s touhou na nový projekt, budou za\nhranicemi růst velkých aichitektur celé tucty. Při druhém\nvšak hledisku, žádajícím na státu vždy a všude svobodnou\nsoutěž a zamítajícím každý separatism jako zdroj nadržování\na hýčkání jen jedné části umělců (ku př. Vídeň), poskytuje\nse českému architektu nejen možnost zvítěziti doma, ale také\nv cizině skřížit čepel svého umění se zástupci zemí jiných.\nRozumí se, že pak péče o české umění nesměla by se pro-\njeviti jako dnes pouze podáním vlastenecké žádosti, ale usi-\nlovnou prací a napjetím všech sil, aby domácí posice byla\nuhájena a za hranicemi nové dobyty. Kohorta našich archi-\ntektů, tolikráte se již osvědčivší, při dobré vůli a trochu té\nnámahy by mohla trochu širší pole opanovat, nežli jak tomu\nomezený kruh působnosti, svrchu zmíněnou resolucí žádaný\ndovoluje. A pak: Na toto rozsáhlejší zápasiště čekají mimo\narchitektury též naše umění výtvarná, sochařství a malířství\ni umění zdobná; ta mohou se rozvíjet! jen při častějších po-\nkusech, ta taktéž požadují rozsáhlejší okruh a ne jen ony\nřídké a sporé příležitosti, jež by přísným vyplněním zásady\nautonomie jim byly podávány.\nUznáváme však, že definitivní rozhodnutí o patřičné cestě\npřísluší uměleckému středisku, v té věci nejvíce interessova-\nnému. Pro architekty jest ono střediště ve »Spolku architektů\na inženýrů« amy vzdáleni korrektury jeho usnesení, upo-\nzorňujeme pouze na jeho stanovisko.\nO záležitostech sochařství a malířství se týkajících mělo\nby se rovněž tak rozhodovati v podobném středisku; toho\nvšak po dnes nestává a dlouho ještě stávat nebude. Na členy\nnejčetnější a nejbohatší Umělecká Beseda, jež sama usty svého\npředsedy na mimořádné valné hromadě letošní prohlásila, že\nspolkem umělců býti nechce a že spíše inklinuje k tomu,\nstáti se spolkem přátel Umění, skutečně dnes, kdy celá řada\nčeských umělců z ní vystoupila, nemůže nikterak činit ná-\nroky na titul českého střediska uměleckého. »Mánes« pak\nzůstává stále jen, jak se praví, spolkem »těch nejmladších«,\nneboť výtvarníci »starší« třebas úspěsnou činnost jeho uzná-\nvali ai morálně podporovali neuznávají za vhodné svým\nčlenstvím (ať činným, přispívajícím, ať zakládajícím) význam\njeho zvýšiti a v dalších akcích jeho závazně činně se súčastniti.\nA spolek nějaký nový? Obáváme se, že nynější osobní\nnevraživost zmaří znova dobrou vůli jednotlivců směřující\nk tomu, aby pro podobné existenční otázky se našlo závaž-\nného korporativního hlasu.\n\nKAREL PELANT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137 / 138", "page_fin": "137 / 138", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.15", "titre_corps": "A. MUCHA.", "titre_sommaire": "A. MUCHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "Z ILLUSTRACÍ K »ILSÉE«.\nA. MUCHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141 / 142", "page_fin": "143 / 144", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.16", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.23", "debut_caractere": 2715, "fin_caractere_exclue": 6408, "texte": "VÝSTAVY.\n\n- VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ BESEDY. Před rokem\ndomnívali jsme se, že po zřízení Topičova Salonu jest nám\nse posledně zmiňovati o vánočním trhu Umělecké Besedy;\nnaše domnění bylo také později utvrzeno tím, když starosta\njejí p. Snirch prohlásil, »že Beseda jest spolkem, jehož hlav-\nním účelem bude šíření uměleckého vzdělání mezi nej širšími\nvrstvami.« Leč skutky ukázaly, že ani naše domnění ani slova\nvýše zmíněná nebyla oprávněna; trh vánoční otevřen i letos,\na jakými prostředky má být mysl obecenstva k umění po-\nvznesena, ukazují díla v něm vystavená. Ze 114 předvádě-\nných jest pouze 37, tudíž jen 32°/0 náležejících bratřím\nLiebscherům a tím udán i celkový ráz této exposice;\ns nimi rovnocenně ne snad kvantitativně ale kvalitou\nvystavuje Jos. Ženíšek svoje sladké a hladké obrázky, vzbu-\nzující obdiv sextánů a nadšení bodrých farářů umění »také\nv/ r V\nrozumejicich« ; dále Klár, Luňáěek a Černý.\n- VÝSTAVKA PLAKÁTŮ PRO VÝSTAVU MÁNES A jako\nmalá ukázka vnitřního spolkového života representovala\nse velice slušně. Při skrovné 50 Korunové odměně sešlo se\nz kruhu Manesa více návrhů, nežli získal konkurs na\nplakát výstavy architektury třemi cenami po 200 zlatých,\n100 zl. a 100 zl. opatřený a k němuž byli osobně po-\nzváni téměř všichni vynikající malíři čeští. Jest to zjev ruchu\na píle tím potěšitelnější, čím smutněji dopadávají soutěže\njiné, bohatými korporacemi vypisované; jest třeba vzpome-\nnouti konkurs Umělecké Besedy na plastickou prémii se třemi\ncenami v obnosu 100, 30 a 30 zl., k níž došlo pět a to ještě\nz části podmínkám nevyhovujících návrhů; konkursu na obálku\nUmělecké Revue s cenou 100 zl. tímtéž spolkem vypsaný,\nk níž nedošel návrh ani jediný atd. Nad tak malou cenou\nvzhledem k umělecké práci bylo kdesi krouceno hlavou; za-\npomenuto, že cena na skizzu je poměrům spolku zcela\npřiměřena, což uznáno i konkurujícími, kteří nežádajíce ne-\nmožné oběti na spolku sami ji dle sil svých přinesli. Co pak\nse týče domněnky, že jury porušila řád konkurenční, nevy-\nstavivši plakát prvou cenou poctěný, sdělujeme, že toto ustano-\nvení jury bylo za souhlasu všech konkurujících provedeno,\nkdyž jim všechny návrhy (tedy také ten cenou poctěný) před-\nloženy byly. Řád konkurenční přece není k tomu aby vyhověl\nkde komu z publika, nýbrž především těm, kteří jsou konku-\nrenci nejblíže soutěžícím.\nVÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ vlastně\njejí výbor pro umělecký průmysl, rozesílá k umělcům deko-\nrativním následující provolání, které vzhledem k jeho zajíma-\nvosti z větší části uveřejňujeme: »Na chystané výstavě archi-\ntektury a inženýrství v Praze roku 1898, na výstavišti v Krá-\nlovské Oboře, péčí výboru pro umělecký průmysl upravena\nbude i dekorativní dvorana, jejíž účelem jest snésti na\njediném místě ukázky dekorativního umění velkého směru,\npokud se týče zevní výzdoby. Budou tu zastoupeny roz-\nmanité ukázky části fapad v malované, sgrafitové, na-\nnášené a jiné a jiné výzdobě v nejrůzn ě j š í ch slozích,\ndále portály, pomníky, sarkofágy, náhrobky, fontány, oltáře,\nvázy, kandelábry, studny atd., vše ovšem v přirozené veli-\nkosti a buď v sádrovém odlitku anebo v příslušném mate-\n* riálu provedené. Vyjmuta jsou ovšem díla umělecká, jež\nnesouvisí s architekturou, tak na př. obrazy štaflové,\npodobizny, figury z fa9ad, pokud nemohou býti na místě (na\nvýstavě) na facadách připojeny k architektuře. Vzhledem\nk omezenosti místa nebude lze v dekorativní dvoraně umí-\nstiti vše, co k výstavě přihlášeno bude, aby však přišlo tam\nto nejlepší a nejvýznačnější, co českému umění v tomto\noboru dává ráz, rozhodne o připuštění porota, sestávající\nz umělců a odborníků na slovo vzatých. Každému, kdo hodlá\nv tomto směru výstavy se súčastniti, bude podati ne ano-"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.24", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 3107, "texte": "nymně do konce měsíce ledna nákres anebo mo-\ndel v jedné dvacetině přirozené velikosti provedený. Záleží\nvelice na dodržení lhůty vymezené k podání skizz a do konce\nledna 1898 stanovené, aby potřebné přípravné práce:\nkostry atd. mohly by ti v čas provedeny. Návrhy náležitě\na přesně označené zasílati jest do kanceláře výstavní,\nveškeré dotazy zodpoví a bližší informace sdělí předseda pro\noddělení dekorativní, řádný professor české techniky Jan Koula,\njakož i kancelář výstavní v Praze, v Husově třídě čís. pop.\n158-1. st., 20 nové (Clamův palác). K návrhům po prošlé\nlhůtě došlým nebude možno přihlížeti.«\nO VÝSTAVĚ UHLOVĚ slíbili jsme v minulém čísle\nreferát ale vypuštěním jeho nebylo by umění üblíženo.\nExposice měla snad význam poučně národopisný, ale nesnesla\npřísného měřítka, k jakému opravňuje sebevědomé kollek-\ntivní vystavování. Emil Uhl jeví se spíše jako cestující amatér,\nkterého světla a barvy Orientu svedly k malování. Několik\nO v/v V\nobrazu upozorňovalo na se velkými rozměry; z nich »Zivot\nna Nilu« byl malbou, jakou provede každý dobrý dekorační\nmalíř, »Zena levity efraimského« snesla by značného zmen-\nšení, aby spousta kamení na obraze nehrála hlavní rolli.\n»Utěk do Egypta« byl dosti pozoruhodný krajinou. Dobrými\nbyly některé menší studie, na nichž patrno, že malovány a do-\nkončeny byly na místě dle přírody.\nPřed časem referovali jsme o tom, s jakým výsledkem\npotkala se snaha umělců českých v ohledu na korporativní\nrepresentaci na výstavě světové v Paříži. Tentokráte podobně\njest nám referovati o souborné výst a v ě, jejíž uspo\nřádání zamýšleno ve Vídni. Odbýváno několik schůzí důvěr-\nných, jejichž resultát pak sdělen na všeumělecké schůzi u Cho-\nděrů dne 25. listopadu. Zásadně sice hlasováním rozhodnuto,\nže umělectvo české má se súčastniti výstavy umělecké ve\nVídni za příčinou jubilea císařského, ale při debatě později\nse dostavivši shledáno, že podobná úplná výstava ve Vídni\nať již v místnostech společnosti staré »Kúnstlerhaus« anebo\n»Secesse« je nemožná z toho důvodu, že jednotliví vynikající\nrepresentanti umění českého k oběma společnostem různě\npřátelské postavení zaujímají, nad to pak ani jedna ani druhá\nspolečnost celkové representování umění českého do programu\nsvé jarní výstavy jubilejní nepojala a místnosti své umění\nčeskému k disposici nabídla jedině na dobu pozdější, červnem\npočínající. Oba tyto důvody (nesjednocennost a nemožnost\nvystavovati korporativně) mluví v neprospěch výstavy vídeňské,\nbez ohledu na to, jak ta stará k nám Cechům »vždy ta\nstará Vídeň« dala nám pocititi právě v posledním čase toto\njubilejní období, svoji lásku a přízeň. My vítali jsme výše\nřečenou výstavu jako korporativní, jako zkoušku pro\npříští korporativní vystoupení v cizině. Jako jubilejní nebu-\ndeme ji moci sympaticky přivítati ani v Praze, ani ve Vídni.\nREFERÁT o výstavě Uměl.-průmysl, školy a výstavě\nBrožíkova obrazu : »Zvolení Jiříka z Poděbrad za krále če-\nského« odkládáme do čísla příštího."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-01-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-01_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143 / 144", "page_fin": "143 / 144", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.2.16.2", "titre_corps": "A. MUCHA.", "titre_sommaire": "A. MUCHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.24", "debut_caractere": 3109, "fin_caractere_exclue": 3118, "texte": "A. MUCHA."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nDVĚ ŽENY. - NAPSAL V.\nOTOMAR. -\n\nv\nSli dále.\nNe, jaká jest ona! Mlčí a přece ví, že\nchce, aby mluvil. A tu, blíže se již městu,\nv tom vědomí, že tato chvíle se nikdy ne-\nvrátí a s nikým nebude moci tak si poho-\nvořit, počal najednou si stýskat. Melancholie\njej přepadla.\n»Ach, slečno, slečno, kdyby jen někdo\nbyl se mnou cítil — když jsem byl mlád.\nMohl jsem také věnovat se hudbě. Tolik\njsem žil pro housle, tolik jsem se naprosil,\naby mne nechali do konservatoře jít. Mar-\nnost! Vy jste šťastna. Osud vám přál a vy\njste vytn ala. Kdybyste vy byla se mnou,\nkdybyste mi byla podala pomocné ruky, kde\njsem mohl být! A tak co jsem? Mám sice\npeníze, ale nemám nic z toho, co je trochu\nvýše nás a co přece je možno nám do-\nsáhnout !«\n»Ale jděte«, žertovala Vilma, »vy a já —\nco by tomu řekla vaše nevěsta ?«\n»To je něco docela jiného«, vyvracel\nji Václav, »docela jiného«.\n»Nu, jestli na mne nezapomenete«, řekla,\n»budu vám vždy pomocná aspoň radou.\nAle zítra, jak bude zítra?«\nVáclav, který sám sebe rád přesvěd-\nčoval, byl by ještě dále naříkal, když tu na\n\nA. MUCHA. PLAKÁT VÝSTAVY »SALON DES CENT.«"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkraji města dostihli Julu s jeho společnicí. Jula\ns výkřikem »hurrah« vyletěl, za jedním stromem\nbyv schovaný, jim do cesty.\n»Ale ty blázne«, křikl naň Václav a sevřel\njej v silná svá ramena.\nJula jej políbil přímo na ústa, jsa patrně\nv nejlepší míře. Jeho sestřenka se při tom srdečně\nrozesmála a také Vilma nezdržela se smíchu.\n»Vy jste čtverák«, opakovala Julovi.\nPak übírali se všichni výletníci, kteří se zde\nsešli, do města v náladě velice dobré. Václav\ndoprovodil Vilmu a stiskl upřímně ruku, kterou\nmu na rozloučenou podala.\nIV.\nTak to bylo tedy včera. A dnes prší. Pršet\nbude celý den.\nVáclav vstal z pohovky a prošel se pokojem.\nVčera přece svítily hvězdy, když odcházel\nod Vilmy, a mračna se rozptylovala na nebi.\nv\nSel potom vyprovodit Julia; až k odjezdu\nvlaku byl s ním.\nNa nádraží hrála hudba, kohouty lokomotiv\nsyčely parou, všechno bylo tak zvláštní v té\nnoci loučení. Všechno bylo zvláštní již odpoledne\na ten večer. A dnes prší.\nPoložil se zas na pohovku a zavřel oči. Cítil\nse velice znaveným.\nTak měkká ramena neměla dosud žádná, se\nkterou tančil, ani Cili ne. Jak přitulila se k němu\ntam ve Střelnici! Ovinula se kol něho, teplá jako\npára a vlahá jako lázeň. Byla napuštěna fialkami\na tu vůni měl vždy tak rád.\nPotom šli spolu, když se stmívalo. Jim za-\npadlo slunce, to řekla. A dlouhá lipová alej jak\njim üběhla. A ty stromy, kdyby ji poslouchaly!\nVzpomínal na každý její pohyb. Slova za-\npomněl, mnoho zapomněl, jenom smysl jejich tu\nzbyl, zvláštní a tajemný a pak hudba hlasu, ten\nokouzlující zvuk mluvy, který má nesmírnou moc.\nJaké to mluvila věči! vykřikl náhle a vymrštil\nse na nohy.\nA nechal jí to všechno platit, šel jako hloupý\npodle ní. Proč jí neřekl tohle: A vy, slečno,\nkdyž opravdu jste schopna, lidi mít ráda, proč\nnejdete mezi ně? Máte-li srdce, proč nenecháte\nje vzplanout? Jak můžete jen tak mluvit!\nA všechno, všechno co mluvila, samý je . . .\nsamé pele-mele . . . K tomu ta hudba!\nPak se stišil.\nCosi mu nedalo, vyňal pouzdro s houslemi,\notevřel je a vzal housle do ruky.\nMechanicky počal je ladit. Pak si vzpomněl,\nco hrála v akademii. Ukolébavku od Schumanna.\nKde by to mohl zahrát on?\nVložil zas housle do schránky a zavřel do\njarmary.\nAle těch několik tonů, co zaznělo v jeho\npokoji, bylo tam ještě.\nVy jste praktický člověk, to řekla.\nNuže, dokáže jí to: Především přestane myslit\nna Vilmu a pak uváží následující:\nLidé, když se žení, dlouho rozjímají. To je\nchyba. Romány a nešťastná manželství nám od-\nnímají odvahu. Proto jsme však muži, abychom\npočítali jenom na sebe. Žena je žena. Vezmeš\nsi jednu milovanou ona ti bude stonat\na děti budou mrzáky. Vezmeš si druhou —jen\ntak, aby byla hezká a zdravá a najdeš s ní\nnajednou štěstí.\nTo je jako los anebo doutník.\nHlavní věc je, jít až na kostru při všem.\nA kostra manželství je tak jednoduchá; dlužno\nmít aspoň jedno dítě (více jich netřeba), aby žen-\nbyla připoutána, jinak se nudí a může být i ne-\nvěrna. Arci možnost je ta, že i při požehnaném\nmanželství žena by byla nevěrnou; takové roz-\nmarné a zvláštní ženy také existují. Cili však\nje dobře vychována, není třeba se jí obávat.\nCili je hezká a jako žena bude kráskou. Ty\něisté zuby, ten lesk očí, ta stepilá postava! Každý\npohyb je plný síly a pružnosti. Všichni mu ji\nbudou závidět.\nA naproti tomu Vilma: bledá, trochu snědá\nve tváři; oči má hezké, s horečným řeskem.\nJak na to přišel, je srovnávat! Cili je krev a\nmléko, tak červená ve tváři; má zdravou barvu\na tu má tak rád. A potom: to tělo. Jaký to\nbožský sen uskutečněný, jaká to fantasie krásy\nožilá . . .\nJeště nikdy jej vášnivě nezlíbala; on však\ntouží po tom tak dávno . . .\nProšel se zas pokojem a mimoděk stanul\npřed svou knihovnou."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "101 / 102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPotřeboval jen rukou sáhnout, aby vyňal\nz ní Carmen.\nZ těch málo knih, určených pro zábavu, byla\ntato jeho zamilovanou četbou.\nNeboť ona cikánka byla pravé dítě přírody.\nA přírodu zbožňoval.\nCo to mluvila Vilma včera, jaký nesmysl?\nCarmen přece nemilovala víc dona Joséa; naopak,\ntento hrdina zapřísahal ji svou láskou a klekl\npřed ní, aby měla jej ráda.\nO ta Vilma! To je jistě taková slečinka, která\nchce býti tuze učenou a tuze povznešenou, a\nzatím nezná ani dobře to, co četla. Emancipovaná!\nJak ona si všechno vysvětluje! Všechno jinak,\nnež on. Vskutku, musil by se jen zlobit s ní.\nZlobit a kdo ví, jak by to mezi nimi dopadlo.\nDobře ještě, že se tak v míru rozešli. Ale víckrát\nse s ní nesejde. Podruhé by jí musil říci upřímně,\nco si o ní myslí.\nA snad ije trochu domýšliva. Ovšem, jak\nby nebyla. O ty ženy! Věru ve svých tajemných\nnázorech jsou velkolepý. Kdyby je však měly\nobhájit! Ne to je věru k zlosti.\nTa by se mohla rovnat k Cili?\nBa, snad by to stálo za to, je změřit. Ale\nne, ne! Věnuje se v myšlénkách jen jedné, jen\njedné. Ale ne té včerejší. - —-\nPodíval se za chvíli ven z okna. Pršet přestalo.\nCož aby šel k Cili? Mohl by si jít pro ono\nvášnivé políbení.\nOblekl si kabát a vzal klobouk. Potom hledal\nchvíli hůl. A když ji našel, byl rozhodnut: k Cili\nnepůjde dnes, až jindy. Půjde se zatím projít.\nJen tak.\nV.\nCili Dvořákové bylo asi dvacet let. Vyrostla\nv poměrech velice dobrých. Její rodiče dosud\nbyli na živu a zdrávi; a peněz měli také dost.\nDík těmto poměrům, mohla žít úplně bezstarostně\na tak také žila. Ve škole nepřetížila se učením,\nza to však ráda se pobavila mimo školu. Měla\nvždycky dost kamarádek a její živá, sanguinická\nletora získala jí brzo pozornost i přízeň u stu-\ndentů. Poznávajíc přirozeně, že nauky školní jsou\njí méně prospěšný nežli poznatky ze života ply-\nnoucí, snažila se přivésti k platnosti známý výrok,\nže šedivá je theorie, zelený však života strom.\nLákal ji »svět«. Svět pro ni byla ovšem nej-\nprve ulice, potom i tančírna a plesy. Život jí\nnastal teprve s láskou. Ano, co jest to láska,\no které se mluví a píše? Ona čtla málo a díky\ntomu, měla fantasii málo vyvinutou. Za to jí ne-\nušlo, že ta nebo ta starší kamarádka už si do-\nv\npisuje. Četla konečně také psaníčka(pod přísahou\nnaprosté mlčelivosti), jež dostávaly její družky\nod studentů. Konečně, šla-li s nimi, sem tam ně-\nkterý se připojil. První čas mlčela, potom však\no, to se nasmály!\nNejvíc ji mrzel ten Krňl; Vašek, jak mu ří-\nkaly. A pro nic jiného, jen pro ty oči. Pravda,\nhezké byly, (»jen mlč, však se ti líbí«), tak čisté,\nsvětle hnědé a velké, jako oči srny; ale on se\nvždycky jimi díval, jakoby jí chtěl poroučet, jako\njejí tatínek. Ty oči byly za ní stále a pořád ji\npronásledovaly.\nTo Václav již na mnoho zapomněl; sám snad\no své moci nevěděl. Byl student, jako ostatní.\nJednou, to byl výroční trh a Cili šla s\nkupovat hlouposti a trochu se vysmát. Bavily je\njarmareční obrázky a písničky, umělci různého\ndruhu, specialisté a pernikáři. Když právě si ku-\npovaly u jedné boudy srdéčka a koláčky, že ho\nnevzal ďas! objevil se Václav. Ty ostatní ho ještě\nnespozorovaly a ona již cítila jeho pohled na\nsobě. Arci, tenkrát mu neutekla. Tenkrát se vše-\nchny nasmály!\nK večeru vzpomněly si na kolotoč. Hořelo na\nněm světel, jak na vánočním stromku. Ze si dala\nříci a jezdila s ním! Kdyby tak někdo to byl na\nni doma řekl!\nNa tyto a všechny jiné hlouposti připadla Cili,\nkdyž po výletu na Střelnici čekala již několik\ndní, zda-li Václav k nim přijde. To slyšela již\n(o to se její dobré přítelkyně postaraly), žes Vilmou\nse bavil a že ji doprovázel. Ale proč nepřichází,\nto nechápala.\n»Máš to pěkného nápadníka,« poznamenala její\nmatka, která jí čtla v srdci.\n»Nu co?« pohodila hlavou v odpověď, »ať si\nnejde«.\nBylo jí to však přece líto. Již nepršelo a ta-\nkový krásný den!\nOkna byla zotvírána do zahrady a letní od-\npoledne koupalo celý svět v slunci a vůni. Celý\njejí svět. Dívala se dolu na záhony ryvízu, srstek,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nna záhony zeleniny, na keře malin a stromy\ns lesklými, velkými třešněmi, zelenými hruškami\na jablky; na zeď, po které pnulo se víno, na\nbesídku, stojící u plotu.\nTakové tiché, vlahé letní odpoledne po dešti-\nvých dnech. Ají je smutno. Dívá se z okna\na zase zabéře se v ruční práci. Krajky! K čemu\njsou krajky? Metr, dva metry, tisíc metrů: celý\nv\nto dívčí život. O, jak je fádní. Cekat na ženicha,\nchystat pro výbavu tyto trety? Ach ano ale\nženich nepřichází.\nTu však projela jí jiskra až do srdce. Je sly-\nšet na schodech kroky, pevný chod mužský, po\nchodbě však stlumené kročeje. Tu se otvírají\ndvéře, zvolna, opatrně. Svědomí. Ten zločinec;\nopravdu, je to on! A jak se dívá: skroušeně?\nAni dost málo. Oči mu jen hrajou šelma.\nByla by málem vyskočila a zatleskala rukama.\n»Ah, pan Krůl. A, to jsou k nám hosti,« zvolna\na důstojně pronášela paní Dvořáková.\n»To jste už nebyl u nás dávno, co?« s tichou\nvýčitkou podávala mu ruku Cili.\n»Ach, prosím vás,« bolestně pronášel Václav,\n»takové počasí a tolik práce. Ani nevěříte, milo-\nstivá paní, co mám práce. Trochu mi jí zbylo\nz dřívějška, nu, pomyslil jsem si, když prší, něco\nmůžeš vykonat.«\n(Ten dareba, jak uměl lhát; celý volný svůj\nčas proležel na pohovce.)\nPaní přijala tu omluvu s reservou.\n»Mně se líbí mladý člověk, je-li pilný,« pro-\nnesla, »za to jej čeká kariéra.«\nVáclav si odkašlal a podíval se na Cili.\n»A co vy děláte pořád, slečno ? Což pak ty\nkrajky jsou nekonečny? Mne by juž dávno\nomrzely.«\nCili se zasmála. »Hleďte«, povídala pak, na-\nchystaly jsme pro vás to nejlepší ovoce z, naší\nzahrady. Když jste však nepřišel —«\n»Hm, já jsem právě neměl na nic chuť«, vy-\nsvětloval jí Václav.\n»I mlčte; já vím, že jste mlsný.«\n»Nu což, to je lehká pomoc,« vmísila se paní\nDvořáková, »v zahradě toho zůstalo ještě dost.«\n»Jestli byste chtěl?« pokrčila Cili rameny,\n»tak pojďte.«\n»Ano, pojďme do zahrady«, děl Václav. A šli.\n\nA. MUCHA.\nNÁVRH PLAKÁTU »SAMARITÁNKA«."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105 / 106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.5", "texte": "A. MUCHA.\nNÁVRH."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "107 / 108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nTam, ukryti za vysokým křovím z malin, jali\nse česat ovoce.\n»Proč jste nepřišla na výlet ?« doléhal Václav.\n»Vždyť víte, že pršelo,« odvětila.\nNeřekl ničeho. Chtěl jí něco říci, neřekl však.\n»Bavil jste se dobře s Vilmou, co ?« obrátila\nse s úsměvem k němu Cili.\n»0, ano; je to slušné, sečtělé děvče.«\n»Nu, prosím vás; její matka byla vychová-\nv\ntelkou. Cte samé francouzské romány.«\nVáclav neodpovídal.\n»Cili,« řekl pojednou vážně, »od nynějška si\nbudeme tykat.«\n»I před maminkou ?«\n»Ano.«\nTrhali dál pilně, až uchopil ji za ruce a se-\nvřel, div nevzkřikla.\n»Tak se musí trhat maliny,« řekl.\nv\n»Ale pusťte pusť mne. Ze budu volat: ma-\nminko. «\nVáclav ji však nepustil.\nTu najednou bylo slyšet z okna paní Dvo-\nřákovou: »Nepůjdete ještě nahoru ?«\n»Hned, už jdem, maminko,« volala jí Cili.\n»Pusť mne, musíme jít«, dodala k Václavovi.\n»Já ti něco chci ještě pošeptat«, přemlouval ji\ntento. »Něco do ucha.«\n»Nu a co?« ptala se nedůvěřivě, kloníc hlavu.\nTu Václav přichýlil se k ní, jakoby jí chtěl\ncosi pošeptat, uchopil oběma rukama její hlavu\na políbil ji přímo na ústa.\n»Ty!« vykřikla a vyrvala se mu. »Vy,« obrá-\ntila se na něj s hněvem a hodivši košík s ovocem\nna zem, utekla.\nNa prahu se zastavila a bylo jí do pláče,\nAno, zas je to ten Vašek. On si myslí, že si může\nvšechno dovolit. Myslí si, jak se na ni podívá,\nže je celá pryč. Bože, jaký by to byl život s ta-\nkovým člověkem !\nVáclav zatím klidně, pokud možno, ač se mu\nchvěly ruce, sebral košík a natrhal v rychlosti\ndo něj něco ovoce a spěchal za Cili.\nPo schodech šli spolu mlčky a mlčky vešli do\nvnitř.\n»Tak pojďte, budeme svačit,« uvítala je paní\nDvořáková. (»Zas ta svačina,« zabručel by jindy\nVáclav.) Nyní však byl rád, že nemusil hned\npromluvit. Pustil se s chutí do kávy a díval se\nsem tam na Cili. Ta měla oči sklopené a pila\nkávu, jakoby v ní byl otrušík.\n»Kde pak máte košík? ukažte«, mluvila její\nmatka; »natrhali jste toho zpropadeně málo,«\nřekla šelmovsky Václavovi.\n»My jsme vybírali«, pronášel tento na omluvu.\n»Nu, ono je tam už toho málo v zahradě«,\npravila, »a co zbylo, musíme co nejdříve otrhat\nna zavařeniny a povidla.«\nTakovýmto směrem šinul se zvolna hovor\nku předu. Káva konečně zmizela i zákusky. Ko-\nnečně i ovoce.\n»Něco si vezmu s sebou«, pravil Václav, chy-\nstaje se již k odchodu.\n»A ty, Cili, chtěla jsi jít do města ?« připo-\nmněla matka své dceři. •\nCili musila jít s Václavem.\nOdpovídala mu cestou stručně a ostře. Dopro-\nvodiv ji až k obchodu, kde měla cosi nakupovat,\nporoučel sejí. Podala mu ruku; věděl, že se ne-\nhněvá.\nVyhýbal se jí naschvál několik dní, aby se\nvzpamatovala. Potom jednou ji potkal náhodou\nna ulici a zval ji, aby šla s ním si pro knihy,\nkdyž v hovoru se zmínila o tom, že nemá co\nčíst.\nK nim ? K němu do bytu ? divila se.\n»K mé mamince. Vždyť nejsem doma sám.\nA mohla bys i se s ní seznámit«.\nZavrtěla hlavou. »Až někdy jindy«, pronesla\nvážně.\n»Přijď tedy zítra se svou matinkou k nám.\nOdpoledne vás budeme čekat.« Nevěděla, bude-li\njejí matka chtít. Ale možná, že přijde.\nVáclav řekl své matce (rozumné a tiché to\npaní, onoho druhu, který je na vymření), že se\nchce oženit s Cili Dvořákovou; aby to už s nimi\nnějak vyřídila. On by se svou nastávající tchýní\nto tak nespravil, jako ona.\nMatka mu v ničem nebránila a slíbila, že to\nspraví sama.\nPaní Dvořáková přišla s Cili navštívit paní\nKrůlovou, jako svou starou známou.\nTo, oč se mělo jednat, bylo přáním obou stran.\nKdyž byla půda připravena, vybídl Václav svou\nnastávající do svého pokoje, aby si tam z knihovny\nvybrala, co by se jí líbilo. (Příště dále.)"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPOHŘEBNÍ TANCE.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nlásky . . . Jen vzpomínek pár . . .\nJakýs blesk přeťal v ráz řec Tvou tak sdílnou,\npronik' Tvé temno a vznítil Tvůj žár,\nsrazil Tě slabou na hruď mou vilnou\nnebylo lásky • jen vzpomínek pár.\nPohřební hody jsme slavili pak,\ndivokých tanců rej u popelnice!\nČasem jen k urně se sklonil Tvůj zrak:\nna žhavý popel dopadajíce,\nsyčely slzy, jež prolil Tvůj zrak.\nDohřměl už divoký pohřební kvas,\nvířivé tance i chorály táhlé:\njakási ničivá odvaha v ráz\nvzpjala se mocně v hrudi mé zpráhlé :\ndohřměl už pohřební šílený kvas.\nZ jizby Tvé tiché mhou ranní jsem šel\nv truchlivém přísvitu zfialovělém,\nv duši žár podivné síly mi vřel:\ns neznámým Sokem kdes potkat se čelem,\nv hrudi žár vražedné síly mi vřel.\nPotkávám vyzáblých dělníků řad\nse vpadlou tváří a vyhaslým okem,\nkaždý jich krocej jak okovem spjat . . .\nJá bych se potkal rád s barbarským Sokem,\ns obrovským Sokem teď bil bych se rád!\nZastřena okna jsou paláců všech,\nspící je ticho v nitru všech domů\nkomu, jen komu mám zatnouti v spěch\nspáry své v hrdlo? Oh, komu jen, komu?\nZavřeny brány jsou paláců všech.\nPo krvi plápolá žízně mé žeh,\ndláždění skropit bych rudým chtěl tokem\nzastřena okna jsou paláců všech.\nJá bych se potkal rád s barbarským Sokem\npo krvi plápolá žízně mé žeh!\n\nHLUBOKO POD VÍREM.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJak zavražděný, zloupený, hluboko pohřbený\nve sklepě hospody zájezdní\npod spoustou sudů vína, alkoholu\nspí moje viny pod kvasem mých vášní\nv ohromném .klidu na dně mé duše.\nAvšak ty sudy dík zavražděnému:\n»Ty naším sladkým opojen ohněm\nv hospodě na odiv stavěPs své zlato\na teď zde ležíš pod naší tíhou\nhluboko pod vírem tancících nožek,\nhluboko pod ševelem důvěrných slibů,\nhluboko pod rykem hospodských půtek!\nAle tvůj vrah teď nesmírně přilnul\nk našemu vínu! Našimi žáry\ndo hluchá spit on navštíví hrob tvůj,\nze sklepa do sálu vrávorat bude,\nunaven klesne na nejbližší hruď,\nlitovat bude tě v jecivém pláči\nuprostřed víru tancících nožek,\nuprostřed ševelu důvěrných slibů,\nuprostřed ryku hospodských půtek!«\nJak zavražděný, zloupený, hluboko pohřbený\nve sklepě hospody zájezdní\npod spoustou sudů vína, alkoholu\nspí moje viny pod kvasem mých vášní\nv ohromném klidu na dně mé duše."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO\nČLOVĚKA. — NAPSAL\nKAREL ENGELMÜLLER.\n\nTicho, které následovalo po mém výkřiku,\npoděsilo mne však ještě více. Je mi hrozne.\nBojím se toho kouta a nespouštím z černa-\njících se tam silhouett oka. Cítím studený pot\nna svém čele, ruce se mi chvějí a pálí, nohama\nnemohu hnouti umírám\nVím to umírám. Teď neslyším ničeho, ko-\nlem je hrobové ticho, nikdo nezpívá. Sotva po-\npadám dechu . . .\nA hle, v tom tichu a chvilkovém rozjasnění\nveliké mé bolesti přichází ona, bílá, čistá, vzrušená\na krásná a usedá ke mně\nNemyslím na nic, než že je tu, u mne, že\npřišla, že se na mne dívá, nesmírně dlouho\ndívá . . .\n• Olgo, odvažuji se něžně říci, Olgo, Olgo,\nvy jste přišla?\nMlčí, jen oči její se zachvěly, aby pak znovu\nvzplály svým milostiplným zázrakem. Kloní se ke\nmně zcela blízko a vypravuje mi o umučení bílé\nsvé duše . . .\nProč šeptá —■ proč jste se mi zjevil,\nabyste zničil můj klid, moje štěstí, celičký můj\nkrásný, dětinný sen? Proč jste přišel, abyste mi\nvyrval toho, kterého jsem k smrti milovala, který\nmi byl vším, mým celým životem ? Bylo tak\nkrásně na světě, květy voněly na stromech,\nhvězdy plály na nebi a písně objímaly se s blou-\nznivým šepotem v bílých nocích našeho milování.\nNeznala jsem vášně, neznala jsem hříchu. Stačily\nnám moudré pohádky o rozumném a klidném\nmilování, bez výkřiků vášně, bez stenání zou-\nfalství. Měla jsem ráda svého muže a on mne\nzahrnoval dětskou upřímností . . .\nA hle, jednoho dne zastavil jste mi cestu.\nProklínám ten den, ve kterém se oči vaše\nzadívaly do mých, spletly moje myšlénky a zmátly\nmoje sny.\nPropadla jsem vám Zaklel jste mou duši.\nChodím a myslím na vás, zlořečím vám a zlí-\nbala bych přece v šílené touze obě ruce vaše,\nponěvadž vás tak nevýslovně, horoucně miluji.\n\nA. MUCHA.\nKALENDÁŘ."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "113 / 114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVím, jsem ztracena, a životem mým půjde\ntahle láska k vám, jako těžký, smutný stín,\njako temný hřích, který se objeví vždy v bo-\nlestném ztuhnutí nejupřímnějšího, nejpocti-\nvějšího úsměvu, v rozechvění všech mých\ntouhou zmučených a rozjitřených nervů.\nProklínám vás a zlořečím vám a přece\nvás mám tolik ráda. Slyšíte ? Rozumíte mi ?!\nJste satan a boží smilování v jedné\nosobě . . .\nTicho.\nChci něco říci, sahám ke krku, abych\nuvolnil zadrhnuté hrdlo, mnu si oči, jako-\nbych nevěřil, že tu přede mnou sedí ona,\nplná měsíčné záře a boží krásy, ale breptám\njen několik pomatených slov a pak\ntisknu hlavu do polštářů a dlouho, tiše a\nbolestně pláču.\nA tu se mi zdá, že tam v koutě začíná\nzvolna a dlouze píseň znova. Smilování!\nRáno jsem se rozchechtal tomu svému bláznění.\nTo má člověk z toho, toulá-li se dlouho do noci\nvenku a pořádně se nevyspí . . .\nJsem opravdu malý, naivní chlapec! Takové upla-\nkané, ženské blouznění! Skoro bych řekl, že mne\npoctilo svou návštěvou svědomí. Je vidět, že jsem\nhrozně rozhýčkaný panáček.\nOstatně když si klidně a tiše uvědomím celou věc,\njeto všechno k smíchu. Pimprlová komedie! Může mi\nbýt konečně dosti lhostejno, jak celá věc skončí, jen\nkdyby ale už tu byl konec! Je to docela všední věc,\nnestojí věru za to, aby se člověk nějak upřímněji\nrozčiloval\nNikoli, jedná se jen o ten konec, ten konec!\nProsím vás, kolikráte se již na tomhle světě ne-\nstalo, že se náhle do někoho, ať je to kdokoli, zamilo-\nvala mladá, krásná panička! ? Taková paní Olga! Ba,\nje to skoro nutné . . .\nPřiznávám se, obdržel jsem včera dopis. Paní Olga\nmi píše:\nMůj drahý, drahý . . .\n\nA. MUCHA.\nOBÁLKA.\n\nA. MUCHA.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "115 / 116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPoslední snad trhnutí péra mého patří Vám,\njako Vám patřil první, opravdový záchvěv mého\nsrdce a patřiti Vám bude poslední moje myšlénka.\nAle ne, chci psáti klidně a chladně !\nVím, Jste šťasten, nekonečně šťasten. K čemu\nmají zalétati k sladkým polibkům Vašim poslední\nvzdechly umírající? Vím, máte lásku vím!\nr\nDivíte se, jak to všecko vím? O milující a umí-\nrající vědí mnoho a já jsem dnes obojím.\nJsem hrozně nešťastná, jistě zemru.\nMůj manžel ví všecko! Sama jsem mu všecko\nřekla. Mučí mne teď a trýzní. Nevíte, jak ne-\nvýslovně trpím, jsouc v takovém zoufalství při-\nkována neodlučitelně k tomu, který mi je tak\nhrozně protivným. Smilujte se nad mým mládím,\nsmilujte se! Zšílím touhou po Vás a Vy tak\ndaleko, pište mi, prosím, pište, umírám . . .\nAle pozdravím-li se snad náhodou přece, pak\njsme za čtrnácte dní v Praze, a musí býti všemu\nkonec. Vy jistě rozhodnete o mém osudu\nZdejší společnost se o všem dověděla, ví,\nže jsem byla sama s Vami v oné svaté nám\nnoci, všecko ví; můj manžel zuří. . .\nPište mi, pište, prosím Vás, můj drahý, jak\no našem společném osudu smýšlíte\nCo dělat? Mám všecka ta slova dopisu ve\nsvé krvi, probíhají mým mozkem, tlukou do\nspánku, chvějí se v konečcích mých prstů.\nCo dělat? Neodpovím! Jaký pak »společný\nosud?!« Nevím o ničem! Nejsem teď pro nikoho\nna světě, pro nikoho, vyjma snad pro vyjma\npro »Společný osud«, proč, proč, proč?!\nOstatně to mé odmlčení bude mí ti i tu výhodu,\nže snad u ní naprosto ztratím na ceně, že uzná,\nže ani nezasloužím té oddanosti, toho její ho-\nroucího přilnutí. Ano, přeju si, aby se ve mně\nnotně zklamala, abych byl v její očích třeba\nnekonečně bídným chlapem ano, nízkým, bíd-\nným chlapem bez smilování!\nNení to kavalírské, mužné, ale snad právě\ntím vyváznu, snad se paní Olga vzpamatuje!\nBude to rozhodně rána, která přimáčkne to ne-\nsmírnou láskou rozbolestněné její srdce hodně\ntěsně ku zdi. Bude to hrubá urážka, ale\nnešť!\nZachráním a zachovám ji svým ponížením,\nsvou lhostejností, vrátím ji do náruče přítele\nsvého čistou, uzdravenou a spasenou . . .\nHm, nemohu přávě říci, že je mi volno!\nNeschází mnoho a dal bych se chvílemi z tako-\nvého zvláštního vnitřního nervosního rozcitlivění\ndo trpkého pláče i do pustého smíchu celému\nsvětu, všem lidem, jež začínám již hrozně ne-\nnáviděti. Je opravdu nejlépe sednout si ve svém\npokojíku někam do kouta, spustit záclony a za-\npomenout, že tam kdesi venku zpívají ptáci,\nlíhnou se hadi a mšice, rostou nejkrásnější květy\na mezi nimi lidské duše, jichž city lze jak pam-\npelišky rozfoukat na všecky strany, clo celého\nsvěta . . .\nNevycházím na ulici.\nSedím jako přikován ve své houpací židli\nod rána do večera a kouřím zběsile cigaretty.\nPosluhovačka na mne včera dlouho klepala,\nslyšel jsem, jak se dovolává všech spasitelů\na fňuká se sousedkou, že milostpán je těžce\nnemocný.\nBaba!\nVykřikl jsem náhle a bylo pak ticho po celý\nden.\nTeprve k večeru jsem ji vpustil, aby mi při-\nnesla něco k jídlu\nListonoš se ještě neobjevil.\nAle přísahám, že nepřijmu od něho žádného\npsaní.\nOd nikoho !\nv v v\nA což kdyby Zoška? Kdyby snad Zošce na-\npadlo a napsala mi dvě, tři slova? Ne, ne, ne,\nta jistě nebude psát, slíbila mi přece . . .\nÜbohá Zoška! Vyhledal jsem její podobiznu,\nkterou mi kdysi dala, sepjatýma rukama prosíc,\nabych ji nikomu neokazoval a postavil jsem si\nji na svůj stůl.\nBude tak lépe. Budu ji míti stále na očích\na nebude se moci mezi nás stavět leckdo jiný . . .\nMá svatá Zoška!\nTak se smutně dívá, jakoby mne svým po-\nhledem nepřestávala napomínati. Můj Bože, ale\njá vskutku nu, že porovnávám? Dávno jsem"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "117 / 118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\njiž porovnával obě vaše duše! Což je to hřích,\nje to provinění na naší čisté lásce, Žošo ?!\nv\nŘekni, neodháním poctivě každé zamávání\nsvůdného přízraku paní Olgy? Vždyť trpím tak\nnesmírně! Nevyčítej, jsi tak mladá, nevíš ještě\nco dovedou spůsobit v životě někoho, takové\ndvě oči jako má paní Olga .. . Ostatně vidíš,\nže se jí zříkám, že nechci o ní ničeho slyšeti!\nv\nZe přichází zavřenými dveřmi, že si vedle\nmne sedá, když je mi nejbolestněji, odstrkuje\ntvé něžné ruce a hladí mé čelo svýma malýma\nbílýma dlaněma, prosycenýma vůní celé její\nbytosti? . . .\nJsem sláb, tak sláb a nedovedu ty její ruce\nsejmouti, mají takovou zvláštní suggerující moc\nzázračného rozechvění veliké touhy po kráse\njejich velitelky . . .\nProč ty Zoško utíkáš, proč, proč?\nJe mi tak líto, že mi nedovedeš pomoci a je\ntak směšné, že jsem tehdá chodil se vztýčenou\nhlavou, když jsem tebe nalezl, když jsem věřil,\nže začínám nový život, že jediným tvým tichým,\nněžným pohledem ztrácejí svou satanickou, svůd-\nnou moc nade mnou všecky ty hříchem napar-\nfumované krásy! A teď znovu propadám, ztrácím\nse v prudkém jich příboji! . . .\nK čertu! Propadám propadám Kdo řekl\nto slovo, kdo to řekl, kdo?! Nejsme přece děti!\nK smíchu!\nMezi námi, pani Olgo, musí býti konec, roz-\nhodný konec, bez záchvěvu milosrdenství a sou-\ncitu ! Nestojím o to přátelství, o tu sdílnost a\nupřímnost! Řekl jsem to již tisíckrát\nCo chce ? Co vlastně chce ?!\nv\nŽádám naprostý klid!\nVzkřikl jsem leknutím a shroutil se s přim-\nknutýma dlaněma ke tváři do kouta pohovky.\nPaní Olga stála na prahu mých dveří.\nSmála se, ona se smála . . .\nOdhodila slunečník a klobouk a usedla ke\nmně na pohovku.\nAle jste vy blázínek, jste vy mi rozkošný\nblázínek! Tak jsem si vás nepředstavovala\nKolem bylo šero a ticho . . .\nZdálo se mi, že se vysmívá tomu tlukotu\nmého srdce. Rozkocit se mohlo samým roze-\nchvěním. Cítil jsem, jak vzduch zvolna nasákl\njejí parfumem, slyšel jsem, jak zašustěl hedbáv\njejí sukní . . .\nA hezké to tu máte! Líbí se mi zde\nvskutku. Zůstanu u vás\nTrhnul jsem hlavou a zadíval se upřeně do\njejí očí. Usmívala se a prohlížela si mne tak\nzvědavě, tak podivně, jakoby se duše její s váš-\nnivou rozkoší pásla na mých rostoucích rozpacích,\nna mém rozechvění a rozčilení, které chystalo\nse každou chvíli propuknouti v bezmeznou zuři-\nvost. Nenáviděl jsem ji v tom okamžiku; byla\npříšerná s těma krásnýma očima, s těmi usmě-\nvavými rty, byl to ďábel, který se radoval nad\nmou bídnou zbabělou duší —•\nNevěříte miláčku? Vy nevěříte? Tož tedy\nuvidíme! Ostatně pozoruji, že mne již nemilujete.\nNezapírejte, tuším, vím, že máte strach proto,\nže patřím jinému . . . Ale, můj drahý, zapomněl\njste jistě, že já vás ještě nepřestala míti k šíle-\nnosti ráda , . .\nZasténal jsem vztekem a vytrhl se z její rukou;\nale když jsem chtěl vstáti a říci jí všecko s ne-\nšetrnou zuřivostí, übrániti se všemu tomu dušev-\nnímu trýznění, zdálo se mi, že jsem ztratil řeč,\nzavzlykal jsem jen něco nesouvislého, nohy se\nmi podlomily a já sklesl skoro bez ducha zpět\nna pohovku. Plakal jsem\nPřisedla těsně ke mně, objala mou hlavu\na zadívala se mi dlouho do očí . . . Trpěl jsem\nhrozně.\nVy tedy nechcete, abych vás měla ráda\nšeptala, vy nechcete, tedy dobře, půjdu, odejdu\nnavždy, neuvidíte mne nikdy víc . . . nikdy . . .\nv\nStkala, a slzy, které sejí řinuly z očí, stékaly\nhorké na mou tvář, splývaly s mými, padaly\nhořké na mé rty, pálily na mých očích . . .\nS bohem, půjdu tedy řekla pojednou\nodhodlaně, a přitiskla mou hlavu ke svým ňadrům\na rozpálenými rty líbala mne v šílených, ne-\nkonečných polibcích, podléhajíc nesmírné bolesti,\nkterá ji náhle zachvacovala.\nr\nÚzkost a soustrast dobíjely zmořenou mou\nduši. Pak ale mne rázem ovanulo svůdným svým\nkouzlem teplo jejího těla, přemohl mne zázrak\njejí očí, ukolébal sladký její dech. Schvátil jsem\nji v prudké a dlouhé objetí, plné vášnivých zá-\nchvěvů, tiskl jsem drahou její hlavu a šeptal"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "119 / 120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.12", "texte": "A. MUCHA.\nSNÍH."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nchlácholivá, bolestí a zoufalstvím vykou-\npená slova, která ji zvolna tišila\nBlábolil, blouznil jsem, nevím sám co.\nVím jen, že se v těch chvílích začernalo\npřed mýma očima, něco, v co jsem dlouho\ndoufal a dlouho stavěl, se s nevýslovným\nzaúpěním zřítilo a já vrhl se k ní na ko-\nlena a do sepjatých rukou plakal na její\nklíně . . .\nZničila jste mne, ale přísahám, že\njsem vás miloval hned tehdá, kdy jste se\nna mne poprvé zadívala. Způsobila jste mi\nvelikou bolest, vzala jste mi všecko, co\nmi v životě nejkrásněji zazářilo, nejčistěji\nale věřím vaší lásce, zapomínám teď tak\nrychle na všecko, co se stavělo mezi nás\noba věřím, že mne nepřestanete míti\nráda líbám vám ruce, které jste mi po-\ndala k přátelství a lásce myslím, že do-\nvedu být za vše vděčným . . .\nMluvil jsem tisíce spletených, nijak ne-\nsouvislých slov, až pak náhle, když hlavy\nnaše se setkaly, vylíbal jsem všecku svou\nrozohněnou vášeň do zázračných její očí,\nna bílé čelo, do vůně vlasů, na horké, roze-\nchvělé rty.\nMlčela, ležela klidná, usmívající se v mém\nnáručí, s přivřenýma očima, s dmoucími se\nňadry, v nevýslovné rozkoši dosaženého\nvítězství •\nBylo tak krásně v tom tichu a šeru\nkolem, v němž bylo lze počítati naše vzde-\nchy, naše dlouhé, nekonečné polibky. Za-\npomenuli jsme na celičký svět . . .\nPo chvíli rozevřela oči a dívala se po-\npokoji s úsměvem, s dovádivým, sladkým\núsměvem, jakoby přemýšlela o nějaké roz-\npustilosti. Pak náhle vyskočila, zatleskala\ndo svých dlaní a běžela ke stolku k oknu,\nv\nkde stála podobizna Zošky.\nProhlížela ji dlouho a posléz, ohlédnuvši\nse po mně, vzala ji a přinesla ke mně.\nKdo je to slyšíš povídej, všecko\nmi o ní povídej! Tedy to je ta tvá láska!\nJe skutečně tak hezká? . . .\nNeodpovídal jsem.\nPřisedla na pohovku, mazlila se a tulila\nke mně rozechvěnému novou bolestí. Sáhl\n\nA. MUCHA.\nDEKORATIVNÍ PANEAU."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "123 / 124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\njsem rychle po podobizně a schoval ji do své ná-\nprsní kapsy. Pohněvala mne ta její zlomyslnost.\nK čemu? Proč právě teď mi ji připomenula?!\nDoléhala vždy znovu a znovu, titulovala ji\n»krásným mazlíčkem« a když jsem všelijak vy-\nhýbavě odpovídal, tu pyšná, uražená a plná\nnervósního smíchu běhala po pokoji, rychle brala\na zase odkládala svůj klobouk, zašlapávajíc\nvšecky moje city hluboko, hluboko do prachu\nvšednosti. Trýznila mne nejpalčivějšími výčitkami,\ndala se do usedavého pláče a slibovala, že se\nnikdy více nespatříme.\nMiluješ ji, viď, jen řekni, miluješ ji více\nnež mne! Lhal jsi před chvílí, když jsi mne líbal\na přísahal, že miluješ jen mne, mne která\npro tebe již tolik vytrpěla . . . Ale hleď, podívej\nse, zítra snad se o mně dovíš divné věci . . .\nVyňala z kapsy malou, namodralou lahvičku\na zamávala jí před mýma očima\nZnáš to, poznáváš? Spí se po tom dlouho,\nnesmírně dlouho .. . Zaopatřila jsem si to pro\nten okamžik, kdy mi řekneš, že mne více ne-\nmiluješ. Slyšíš, nemilosrdný, ukrutný, zlý ...\nJejí oči leskly se slzami, neměla více síly\na přemožena křečovitým výbuchem kašle, klesla\ns přivřenýma očima na pohovku.\nPřistoupil jsem k ní, s třesoucíma rukama\nobjal jsem krásnou její hlavu a několikrát vášnivě\npolíbil. Cítil jsem vté chvíli, jak je mi drahá,\ns jak žhavou touhou přilnul jsem k celé její\nbytosti.\nHleděl jsem ji utišiti.\nVstala bledá, s očima zarudlýma od pláče . . .\nChci věděti kdo je zavzlykala.\nAle můj bože, nejsme přece děti\nbláhoví děti Chtěl jsem tě jen pozlobiti, učiniti\ntě žárlivou . . . Nikdo, nic to není ostatně\nřeknu ti to tedy hm modelka to je. Mo-\ndelka jednoho z mých kamarádů malířů nu,\njsi již klidná, postačí ti to? —■\nDala se do prudkého smíchu, vrhla se kol\nmého krku, tiskla se ke mně, nepřestávajíc mne\nlíbati . . .\nTéhož večera odvážil jsem se k otázce, která\nmne pálila v mozku po všechen čas našeho\nduševního martyria.\nA co váš manžel, Olgo? . . .\nAch ten, zasmála se trpce ten ví\nvšecko! Nemysli si, že bych chtěla někoho klamat!\nŘekla jsem mu, že jdu za tebou, že jdu k tobě\nHm, snad si sem přijde pro mne! Ale ty ho\nnevpustíš, ty ho vyženeš, slib mi to, prosím, že\nse mne zastaneš . , .\nBylo mi úzko, cítil jsem, jak mi studený pot\nstydne v krůpějích na čele. Věřil jsem všemu,\nco mi napověděla, chtěl jsem přísahati na každé\njejí slovo. Byl jsem již tak zmámen, že bych\nsnad byl zabil každého, kdo by se odvážil vkročiti\ndo mých dveří . . .\nPřece však, když se venku v ulicích sešeřilo\na do našeho pokoje vpadla první záře rozže-\nhnutých svítilen, vzala paní Olga klobouk, sluneč-\nník a podávala mi ruku:\nPůjdu, můj drahý, dnes nezůstanu ještě\nu tebe, ale zítra jistě, zítra, a pak již na věky . . .\n(Příště dále.)\n\nPÍSEŇ O NEBI, HVĚZDÁCH, SCHUMANNOVI A MÉ ŽENĚ.\nHANUŠ JELÍNEK.\nDu meine Seele, du mém Herz . . .\nPlakala nebesa zlaté své slzy,\nplakala, tiše plakala,\nzalkala duše má neznámým steskem,\nzalkala touhou, zalkala.\nPadla si země a nebesa v náruč,\ndémanty, zlatem protkaná\nDuší mou prochvívá čarovný nápěv,\nčarovný nápěv z Schumanna.\nMěkce se vlní a bytost mou plní,\nv duši se tiše rozlívá . . .\nZ noci té hvězdnaté ženy mé tvář se\nusmívá, tiše usmívá . . ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.15", "texte": "»VO L N É SMĚ R Y «\n\nBEZSENNÁ NOC.\nKAREL TOMAN.\nv\nSum starých topolů nad hlavou\nmi lká a šeptá dlouze\na měsíc bílou záplavou\nse stele v šerou jizbu mou\nve chvějné prouze.\nNemohu usnout. Mně hoří krev.\nTa bujná dívka snědá!\nZár jejích očí do všech cev\nse vpil mi, její divý zpěv\ntam refrén hledá.\nCikánko! Mít tě tak v loktech svých!\nA na oči tě líbat!\nA touhou písní národních\na jemným tempem ňader tvých\ndát v sen se ukolíbat!\n\nVE DVOU.\nKAREL TOMAN.\nPrázdno je v kavárně. Půlnoc.\nPlyn stažený ztlumeně zpívá.\nOspalý gentleman kleje\nnad hloupým žurnálem dnešním\na časem se pokradmu dívá\nna moje děvče.\nMá Růža vesele žvatlá\na směje se dekadentům\na verše jich paroduje\nposměšným slovem i gestem,\naž gentleman seriosní\nuražen vstává.\nJsme sami. Sklepníci dřímou.\nJsme sami, sami vždy budem',\nsami v své radosti, bolu.\nBez boha, bez víry v život,\nbez velké víry druh v druha\njdem' spolu přece..\nŽivot svůj žijeme bouřně,\nbez počtů, bez úvah pijem'\nplamenné víno okamžiků.\nUmíme smát se a zpívat,\nživot nás naučil pláči\nhořkému ve dvou.\nViď, půjdeme do ulic spících,\nkde ticho koberce klade\npod naše kroky. Nuž, pojďme!\nNoc zimní, sklenutá k výším,\ndá nový akcent nám v duše,\nchladný a silný.\nTak pňjdem': vždy ruku v ruce.\nTak půjdem' : chladní a silní.\nNemáme víry, leč víme,\nže musíme spolu. Vždy spolu.\nVztek světa se odrážet bude\no krunýř dvojí.\n\nV ZÁŘI.\nKAREL TOMAN.\nIbsen: Nepřítel lidu\nDnes v noci podzim improvisoval\nsmuteční píseň na své housle lkavé.\nK pianu jdete? Zahrajte tu píseň.\nProsím Vás, zahrajte ji!\nV těch rythmech vlá stesk hudby pohřební.\nVáš altový hlas se dnes divně třese.\nSmím pošeptat Vám něco? Slyšte tedy:\njá našel novou pravdu.\nJiž nelze žít! Nač žiti nadarmo?\nJiž nelze žít. To je má nová pravda.\nPři Vaší písni se tak lehko usne.\nNuž, buďte tady s Bohem!"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "127 / 128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKVÝSTAVĚ ALF. MUCHY. —\n\nKdyž před více než čtvrt stoletím začal\nJules Chéret tvořiti první ze svých roz-\nkošných plakátů, jichž počet nyní již\ndávno půl tisíce převyšuje, bylo k tomu potřebí\ncelého jeho espritu a pikantnosti kresby, která\nmu až čestný titul moderního Watteau zjednala,\naby byla činnost jeho vůbec za uměleckou uzná-\nvána ; a všemi svými přednostmi vydobyl si\ntehdy po hezky dlouhém namáhání všeho všudy\npověst umělce extravagantního, který, jak se s po-\nlitováním konstatovávalo, vynakládá krásný svůj\ntalent na pouhé plakátové efemérky místo na díla\nceny trvalé.\nAle velký mistr dočkal se ještě změny názorů,\na to změny tak důkladné, ba přímo úžasné, jakou\njistě nikdy sám neočekával, a k jejímuž vysvětlení\npouze vliv jeho jistě neobyčejného díla nikterak\nnestačí.\nCo se vlastně stalo v posledních dvaceti le-\ntech ve Francii a co se tam děje dnes?\nNový rozkvět umění dekorativního, jeho appli-\nkace pro umělecký průmysl, a hlavně vznik a roz-\nhodné vítězství nového umění, umění plakátového,\ncharakterisují tuto změnu vkusu na venek. Ale\núžasná, vše ostatní v pozadí zatlačující obliba\numění plakátového má kořeny své hloub, v ce-\nlém tom ruchu a víření fin de siěclu, v celém\ntom chvatu a řekněme upřímně skoro povrch-\nnosti, ve které naše doba šmahem tone. Samým\nspěchem vyhýbá se moderní člověk instinktivně\nkaždému hlubšímu dojmu uměleckému, který by\nho rozrušil a zabral trochu z jeho drahocenného\nčasu; ale potřeba uměleckého požitku, která přece\njen silně existuje u moderního publika, vyvolala\na radostně uvítala toto lehounké, nerozčilující\na jen zrak příjemně dráždící umění, tyto umě-\nlecké gallerie nárožní, kterými se tak pohodlně\npokocháte jdouce za denní prací.\nV tom ohledu je dnešní affichová horečka\no\npro naši dobu velmi charakteristická. V Paříži\nplatí pomalu dobrá afíiche víc než pořádný obraz\na sláva a popularita Chéreta, Grasseta i Muchy\na de Feura je větší nežli Besnarda, Aman-Jeana\nnebo Dagnan-Bouvereta i Puvise de Chavannes.\nMožná ovšem, že podobné výstřední přeceňování\nspadá pouze na účet okamžité záliby, ale je\ncharakteristické, a obava, se i u nás tak\n\nDÁMA S KAMELIEMÍ.\nA. MUCHA."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "129 / 130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.17", "texte": "Z ILLUSTRACÍ K »ILSÉE«.\nA. MUCHA."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "131 / 132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.18", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nnedálo, a brillantní a effektní improvisace nebyla\nstavěna nad vážnou a svědomitou práci umě-\nleckou, diktuje nám toto střízlivé uvedení věcí\nna pravou míru. Ale přece i ten, kdo je hodně\nreakčně naladěn proti takovým výstřelkům mody,\na každý vůbec musí nepředpojatě uznati, že\nvnitřní cena a tím i vliv plakátového umění na\nzušlechtění vkusu širokých vrstev jest veliký,\na každý mimoděk podlehne právě té brillantnosti\na effektnosti, které de facto umění affichové de-\ngradují přece jen na podřízenější místo. Jeť právě\nv té nonchalanci, s jakou autor v tak mnohé\naffichi hází celé poklady vtipu a ducha na po-\nspas okamžiku, jisté svůdné kouzlo. As tím sou-\nvisí těsně jeden důležitý a přece často opomíjený\npožadavek dobrého plakátu: dobrá affiche má\ndělati dojem improvisace. Citíte-li za plakátem\nnamahavé studium, práci, s jakou byl udělán,\njistou přílišnou solidnost, vadí vám instinktivně\nta námaha na něco tak lehkého, skoro vzduš-\nného, vynaložená*.\nA touto lehkostí vítězil vždycky Chéret a ví-\ntězí dnes i nad svým mistrem Grassetem v Pa-\nříži náš krajan\n\nALFONS MUCHA.\nNe nadarmo myslí se při vyslovení jeho jména\nvždy v první řadě na Muchu-affichistu; ležíť právě\nv jeho plakátech a v illustracích k Ilsée, svým\ncharakterem dosti se jim blížících, těžiště jeho\numěleckého významu.\nVýstava jeho prací v Topičově Salonu má\nvelkou a několikanásobnou zajímavost: jako ob-\nsažná ukázka nejnovějších směrů vyspělého de-\nkorativního umění u nás dosud v začátcích se\nnalézajícího, pak jako zajímavá a rozhodná kor-\nrektura, pokud byly oprávněny všechny ty ne-\nobyčejné chvalozpěvy poslední dobou z Paříže\no Muchovi k nám zalétající, a konečně jako pří-\nležitost ke studii, kterými asi vlastnostmi Mucha\nv Paříži nad tak značnou konkurencí zvítězil.\nNejcharakterističtější známky napadnou hned\npři prvním projití výstavy: dekorativnost jeho\nkresby a bohatství jeho ornamentální fantasie.\nMucha je talent v první řadě k re s 1 í ř sk y\ndekorativní; jeho smysl pro styl je neoby-\nčejný; nezdrží se stylisace v kresbě ani při nej-\nintimnější studii; vůbec nikdo není více vzdálen\nv kresbě všeho impressionismu nežli on.\nProti kresbě ustupuje jeho barva rozhodně\ndo pozadí; ne že by smysl pro barvu Muchovi\nscházel, dokázal opak toho častěji, docílil na své\nnejproslulejší affichi, pro Salon des Cents (číslo\nvýstavy 281), v affichi pro Dámu s kameliemi\n(č. v. 274) i na jiných barevné harmonie velké\nnoblessy. Ale přece jsou jeho práce jen vými-\nnečně také barevně myšleny; málokdy jest jeho\nbarva vskutku organickou částí celku, zřídka\nsesiluje, stupňuje dojem lineárním půvabem vzbu-\nzený. Je v tom ohledu velmi charakteristické, že\nMucha často své věci kresebně již zcela hotové\nteprve ve výtiscích avant la lettre koloruje, a mnohá\njeho práce působí lip v reprodukci pouze černé.\nTaké hlavně jen v kresbě, vždy určité, de-\nkorativní a často velice delikátní, a pak v ne-\nobyčejně vytříbeném smyslu pro vyplnění pro-\nstoru spočívá nej větší půvab právě jeho nej lepších\nvěcí.\nV tomto směru nej krásnější ukázkou Muchova\numění a dle mého náhledu jeho chef ďoeuvre\nvůbec je affiche pro Saru Bernhardtovu v úloze\nDámy s kameliemi. Zde je každý puntík, každá\nlinie od jejího čistého profilu a krásných rukou\nk bohatým záhybům roucha až k větvičce ka-\nmelií v rohu prosycena takovým půvabem a ta-\nkovou poesií, že toto Muchovo dílo bude jistě\nvždycky jedním z vrcholů celého affichového\numění.\nVedle této cením nejvýše affiche pro Salon\ndes Cents, (č. 281), Lorenzaccio (č. 276), Papier\nJob (č. 279), obálku pro Quartier Latin (č. 7.),\na pak známý u nás, ač nyní nevystavený pla-\nkát pro »výstavu architektury a inženýrství«\n(Volné Směry roč. 11. č. 1., s. 7).\nJak přímo nepřekonatelný dovede býti Mucha,\njedná-li se o působivé vyplnění prostoru, doka-\nzuje nejlépe jiná z jeho nej lepších prací, »Sa-\nlome«, (čís. 21), kresba taktéž již ve »Volných\nSměrech« uveřejněná (roč. 1., seš. 12., str. 541).\n\n* Charakteristická chyba mnohých, jinak dobrých ně-\nmeckých a nově i našich plakátů. Nápadné bylo to při pla-\nkátové konkurenci pro výstavu architektů a inženýrů, kde\nprávě Muchův plakát svou lehkostí ostře a prospěšně ode\nvšech druhých se lišil."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA touto předností vyznamenávají se téměř všechny\njeho dekorativní komposice, až do posledního\nkalendáře, menu, pozvánky atd.\nZ větších panneaux décoratives právě hlavní\npráce, »Les saisons« (č. 283) nepůsobí tímtéž\ndojmem jako jiné jeho věci; vadí tu nejvíce barva,\nkterá místy přechází do přílišné, až lithografické\nuhlazenosti a sladkosti; mimoděk dávám tu před-\nnost akvarelům, kde Mucha tytéž motivy zpra-\ncoval prostředky daleko jednoduššími a mno-\nhem procítěněji zároveň (Zima, č, 25). Ani ná-\nvrhy oken nepatří k jeho nejšťastnějším pracím\n(č. 27—29).\nZa to k novému vzletu pozvedá se talent\nMuchův v illustracích k pohádce Roberta de\nFlers, »11 sée, princesse de Tripolis«.\nBohatost fantasie a improvisatorská lehkost\njeho předurčovaly takměř Muchu za illustratora.\nV celé jeho velmi hojné illustrační činnosti lze\npřesně lišiti dvojí proud: starší, jeho komposice\nhistorické, v nichž jeho dekorativní talent jen\nmísty prokmitá ballastem historického a theatrál-\nního apparátu Pilotyovské školy. Jsou to patrně\nzbytky vlivů z Mnichovského pobytu Muchova,\nkteré dovedly ku podivu dlouho držeti umělce\nv kolejích jeho pravého talentu tak vzdálených.\nObrat dal na sebe dosti čekati, ale byl radikální.\nJe to druhý proud, novější, kde se Mucha zcela\nbezohledně přichýlil ke stylisaci a ornamentu\na byl těmito odměněn velikým a zaslouženým\núspěchem, a který vytryskl plnou silou v jeho\nv\ndnes už slavných illustracích kllsée. (Cis. sez.\n117—244.)\nOvšem nejsou ani tyto kresby ještě ideálem\nmoderního illustračního umění.. V illustraci vůbec\njsou takovým ideálem ku př. Menzlovy kresby\nku spisům Bedřicha Velikého nebo Mánesovy\nkresby k Rukopisu; a v illustraci stylisující a po-\nhádkové cením také výše Grassetovy kresby\nk starofrancouzskému románu »0 čtyřech synech\nAymonových«, některé práce anglické, nebo také\nu nás známé (z jarní Rudolfínské výstavy) Le-\nfíerovy rozkošné akvarely k Andersenově po-\nhádce »Die Prinzessin und der Schweinehirt«.\nAle nicméně je výkon Muchův více niž úcty-\nhodný; při tak velikém množství illustrací se\novšem leckterý motiv opakuje, leckterý je dost\nbanalní, ale při tom co jich přinesl nových, ori-\nginálních a jakým často smělým a roztomilým\nzároveň způsobem jich používá! Listy, ruce, kvě-\ntiny, zvířata, mušle, oči, hvězdice, všechno jest\nmu záminkou k ornamentu a se vším si pohrává\nse svrchovanou lehkostí.\nTato lehkost a neobyčejná jistota vyznačuje\ntaké všechny kresby a studie, kterými Mucha\nsvoje práce připravuje. U jeho kresby nepozo-\nrujete nikdy stín rozpaků nebo nejistoty, každá\nčára, cítíte, byla posazena na své místo s ne-\nklamnou určitostí a smělostí; je to rutina, chce-\nte-li, ale svědčící o dlouhé zkušenosti a studiích.\n- Vůbec byl Muchův úspěch dlouho připravo-\nván a plně zasloužen solidní snahou a pečlivými\nstudiemi. Těch deset let ztrávených v Paříži těžce\na beze slávy (historie tohoto pobytu a objevení\njeho talentu Sárou Bernhardtovoi je známá a po-\npulární ze všech časopisů) bylo mu školou vý-\nbornou. Úspěch ho časem minouti nemohl; za-\nručoval mu ho u širokého publika hlavně jistý\neklekticismus jeho talentu a obratnost, s jakou\nsi dovede všechno přizpůsobiti a všeho užiti ku\nsvým účelům. Všechno naň působilo, vlivy vše-\nmožných studií a stylů cítíte v jeho pracích: od\nGrasseta, jehož příkrosti a smělé harmonie zjemnil\na učinil přístupnějšími, ke Gallandovi, od něhož\npochází cosi akademicky ušlechtilého v Muchově\ndíle, i vlivy Ghéreta, Carlose Schwoba i slovanské\nvlivy v jeho ornamentu to vše dovede Mucha\nspojiti a spracovati v styl sobě vlastní, půvabně\nidealisující a neurážející nikoho. Jsa jednou z těch\nšťastných povah, které mají_dar okouzliti a uspo-\nkojiti každého, Mucha získává velké publikum\nsvým sladkým půvabem a uspokojuje i přísné\nsoudce skutečnou distinkcí a noblessou svých\nprací. Tak, jak se dnes v plné síle a rozkvětu\nsvých 37 let nám jeví, stojí tu Mucha jako sku-\ntečný a právem slavený umělec, ba jako jeden\nz předních representantů současného umění de-\nkorativního."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SA4ĚRY«\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n\n— UMĚLECKÁ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ.\nPáteční schůze dne 19., 26. listop. a 10. pros. spolku archi-\ntektů a inženýrů shromáždily neobvykle četné posluchačstvo.\nReferovala v nich, vyhovujíc zvláštnímu přání spolku archi-\ntektů a inženýrů, komisse umělecká při městské radě pražské\no dosavadní činnosti svojí*. Komisse po dobu trvání svého\nobírala se celou řadou záležitostí, v nichž tázána byla radou\nměstskou o radu i jimiž samostatně pracovala v zájmu úpravy\nPrahy. K prvnímu čítati sluší jednání ohledně zamýšlené stavby\ngymnasia na malostranském břehu vltavském, záležitosti stavby\numělecko-průmyslového musea u Rudolfina, v příčině zacho-\nváni kostelů sv. Václava, sv. Vojtěcha (u Prašné brány) a\nbývalého kostela sv. Jana »Na prádle« na Malé Straně, v zále-\nžitosti stavebních čar na Újezdě, u sv. Klimenta a na Seno-\nvážném náměstí, v záležitosti postavení pavillonu Hanavského,\nv záležitosti postavení pomníku Husova na Staroměstském\nnáměstí (komisse dotázána byla, které z dvou míst vyzna-\nčených na tomže náměstí jest odporučitelno), v záležitosti\nprůkopu letenského, průlomu »U Klíčů« na Malé Straně,\nv záležitosti opravných plánů obvodu assanačního, v zále-\nžitosti stavby v Nerudově ulici naproti paláci Thunovu, v pří-\nčině opravy menší mostecké věže malostranské, v příčině\nopravy uličních čar v okolí kostela na Slovanech a j. v.\nV záležitostech jiných pracovala umělecká komisse, aniž\no to se strany obce požádána byla, buď proto, aby památky\nvystavené nebezpečí zbourání zachránila, anebo aby podnět\ndala ku činnosti, záchranu tu v dobách příštích zajišťující.\nTak jednala ku př. před sbořením prelatury u sv. Miku-\nláše o zachování této památky umělecké a požádala městskou\nradu o zachování téže z důvodů jak uměleckých, tak i hospo-\ndářských, podala návrh, z kterých důvodů by obec pražská\nměla domáhati se směle bezplatného vrácení pozemků, na\nnichž naveženy byly hradby mariánské, aby prostředků pro-\ndejem pozemků těchto získaných použiti mohla k zachování\nstarých památek pražských a úpravě Prahy, jako se stalo ve\nVídni, kde tímto způsobem zřízen byl tak zv. Erweiterungs-\nfond, ze kterého hražen byl náklad na celou řadu monumen-\ntálních budov; přimlouvala se dá!e u slavné městské rady,\naby zakupovány byly skupiny domů pro vzhled Prahy\ndůležité, zejména při břehu malostranském, radila k podání\nžádosti za osvobození daní na 18 let pro nové stavby na\ndůležitých súžených křižovatkách, pořizovala soupis těch praž-\nských staveb, o jichž zachování v prvé a druhé řadě dbáti\nse musí, přičinila se o to, aby zajímavé architektonické detaily\nbyly odlívány a náležitě reprodukovány, přičinila se u zem-\nského výboru o zachování sgrafit na arkýři náměstí malo-\nstranstského, jednala o ustanovení výšek nových staveb na\nMalé Straně a o tom, jak by náhrada majitelům těchto domů\nstanovena a uhrazena býti mohla, pojednávala o zachování\nzbrojnice (palác hr. Michny) ; vedle toho členové umělecké\nkomisse obcovali schůzím komisse technické při schvalo-\nvání předložených návrhů na průčelí domů.\nZ množství předložených otázek, v nichž dožadovala\nse slavná městská rada rad umělecké komisse, zřejmo, že\ntakováto korporace již dávno ustavena býti měla, a že ne-\npopiratelně v mnohých záležitostech v uplynulých létech ře-\nšených Praze vzešly nenapravitelné nevýhody z toho, že\nnestávalo již dávno korporace, která by se řešením podaných\notázek výhradně ve všestranném uvážení všech okolností\n(esthetických, komunikačních, právních, finančních, zdravot-\nních atd.) byla zabývala. Z častých pak dotazů stran no-\nvých regulačních čar skorém ve všech čtvrtích města vy-\nsvítá, že obecní zastupitelstvo věnuje jim skorém výhradně te-\nprve tehdy pozornost, když k tomu donuceno bylo stavební-\nkem, jemuž dle stavebního řádu vyhověti se musí. A konečně\nz celkové zprávy se ukázalo, že vedle uvedených tuto záleži-\ntostí věci často daleko důležitější vyřizovány byly beze\nvšelikého dobrozdání umělecké komisse, (napadá nám tu ku př.\nnový most u Národního divadla, zvýšení a upravení ostrova\nstřeleckého, upravení břehů vltavských při čtvrti svatopetrské\na u Karlina, zvýšení, ohražení a upravení ostrova Velkých Be-\nnátek, zřízení mostu tamže, záležitost zamýšleného nového mostu\nku silnici pod Letnou, upravení části města na hradbách marián-\nských v okolí Nového světa a Bruské brány, projektovaná\nsilnice a tunel pod Vyšehradem, zamýšlená nová silnice Je-\nlením příkopem.)\nReferáty o činnosti umělecké komisse neumožnily nám\nsice podrobně poznati elaboráty, které městské radě byly\npodány, avšak vysvitlo z nich, že činnost umělecké komisse\nna radnici je sice trpěnou, že však rad její často dbáno není,\nže na její podání často ani odpověděno nebylo a že ani o zá-\nležitostech s činností její se křižujících zpravována nebyla;\nzkrátka, komisse umělecká nenalezla při radě měst-\nské té podpory, s jakou setkává se činnost po-\ndobná za stejnými cíli jdoucí ve měst ech jiný ch.\nPoměr umělecké komisse k městské radě osvětlil také\ndopis uveřejněný v denních listech, který byl odpovědí na\npodaný uměleckou komissí dávno již návrh na změnu regu-\nlace assanačního obvodu; dopis ten i důvody v něm obsa-\nžené svědčí o tom, jak íada král. hl. města někdy »vážně«\nse obírá otázkami pro Prahu veledůležitými. Prazvláštní světlo\nna opravdovost a vážnost s jakou jedná se naproti umělecké\nkomissi vrhá zmínka v referátě o činnosti um. kom. učiněná\no tom, jakým způsobem jednalo se ve tříčlenné komissi in-\nformační městské rady, sestávající z pánů Gregora, Vlčka\na Neuberta, o opravných návrzích assanačníko obvodu staro-\nměstského, předloženého uměleckou komissí, a o samostatném\nnávrhu v téže příčině arch. Múnzbergera. Ze tří pánů výšs\njmenovných súčastnil se informací posléze p. náměstek Karel\nVlček samojediný a slavná městská rada zásluhou téže in-\nformační tříčlenné komisse zamítla potom až na některé\nnepatrné změny návrhy komisse umělecké, přes to, že\n\n* Dle intencí spolku architektů a inženýrů nebylo účelem těchto\ntří večerů jen informací se strany umělecké komisse nabyti, ale\ntaké debatou různá stanoviska v této záležitosti objasniti; proto\npozváni nejenom členové komisse a spolku, ale také členové měst-\nské rady a komisse assanační; leč poukázalo se, že ani členové\nměstské rady, ani členové komisse assanační, ač přímo byli apo-\nstrofo váni, do debatty před fórum odborníků zasahovati nechtějí.\nTo, co řekl pan radní Dr. Chudoba, bylo nevěcné obviňování umě-\nlecké komisse z neupřímnosti (kdo v té peci bývá, jiného tam hledá)\na preceptorský způsob, jakým vytýkal pan radní Tereba zlehčování\nměstské rady, byl naprosto neodůvodněn a v nesouladu s celým\nvážným jednáním schůzí."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.21", "texte": "Z ILLUSTRACÍ K »ILSÉE«.\nA. MUCHA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.22", "texte": "»V OL N É SMĚRY*\n\nsvého času přijaté a uzákoněné plány assanaěního obvodu\nnejen v komunikačním ohledu, ale i esthetickém a hospodář-\nském nevyhovují a v některých částech svých změněním po-\nbřežní čáry vltavské nemožnými se staly, přes to že oči-\nvidno bylo, že při jich provádění obci valné škody vzejdou.\nDivíme se, jak mohla umělecká komisse, která jest, jak\nse praví, poradní komissi městské rady, přistoupiti na to,\naby pokyny a elaboráty její prosívány byly sítem nějaké\nnové, libovolně a dočasně z městské rady utvořené komisse\nVěru, že se celá věc podobá neupřímné hře, když výsledky\nprací jedné stálé komisse pochovávají se v dočasné libovolně\nzvolené komissi jiné. Proti takovému, práci a snahy opravdo-\nvých, obětavých pracovníků mařícímu jednání a proti často\ndobře vymyšleným diplomatikám čeliti by se mělo vždy v čas\nnáležitým jich odhalením a osvětlením.\nDle našeho zdání nevylinutelno bude, aby komisse umě-\nlecká zdůvodnila své návrhy interessentům z nejširší veřej-\nnosti, ato dříve nežlijsou uhlasovány komissi jinou anebo měst-\nskou radou. Kdyby se tak bylo stalo v ohledu potřebných\na nevyhnutelných přeměn v obvodu assanačním, bylo by\nmožno, aby jediný pan radní pochoval elaborát, na němž\numělecká komisse po měsíce pracovala? Bylo by možné\nuhlasování v záležitosti této v městské radě, když by v čas\nznámy byly členům městské rady závažné důvody, pro\nněž odporučuje umělecká komisse tu neb onu změnu? Neod-\nporučuje se tu, co často i jednotlivci v zájmu vlastním činí,\naby umělecká komisse návrhy své s odůvodněním tisknouti\na členům městské rady před hlasováním doručovati dala?\nKomisse umělecká má k tomu přece prostředky a jest nyní\nkruhům širším do jisté míry zodpovědná za to, aby volila\nk uplatnění dobře míněných svých rad prostředky zdar zaji-\nšťující. Není přece možno, aby valná část městských radních\npřístupna a vděčna nebyla za informace v otázkách úpravy Prahy.\nJen včasnou informací udolati lze buď nedobrou vůli, jindy\nnechápavost anebo v některých případech i zájmy osobními\ndiktovanou nevraživost, které brání děiati, co prospěch obce,\nco prospěch Prahy žádá.\nKdyž umělci čeští dovolávali se při obecním zastupitel-\nstvu zřízení užší a širší poradní komisse v záležitosti úpravy\nPrahy, byli si vědomi nevyhnutelné potřeby komisse takové;\nnyní veřejně podaný referát o činnosti jeji, o množství jí\npřidělených a přece ještě celý obsah nevyčerpávajících prací\nukazuje, že dávno již činnost, spadající v kruh záležitosti\ntéto, přidělena býti měla korporaci se záležitostmi těmito vý-\nhradně se zabývající a podrobný postup, jaký tehdy v pa-\nmětním spise Umělecké besedy a spolku architektů a inže-\nnýru byl označen, co jedině možný a přirozený pro docílení\nnápravy v záležitostech úpravy a zachování historického i umě-\nleckého rázu Prahy úpravy se objevil.\nDoufáme, že zdar činnosti umělecké komisse po vzájem-\nném pochopení se s radou městskou, k němuž v zájmu\nPrahy při dobré vuli obou stran se dojiti může, se z plna\ndostaví, až činnost ta odpovídati bude plně přáním tehdy\nprojevovaným. Komissi umělecké přejeme vytrvalosti v práci\na především osobní obětavosti její členů. Důležité tyto pro nás\nzáležitosti žádají více, než obvyklé týdenní schůze komissní :\nbez značné činnosti jednoho každého clena, bez důkladného\na často těžkého všestranného studia, však především bez té\nvzácné nyní již vlastnosti, aby pro zájmy vyšší zapome-\nnuto bylo často i zájmů osobních, nelze doufati v žádoucí\nvýsledky.\nZ projevu pana Dra Chytila při poslední schůzi souditi\nse může na to, že v kruzích intelligence našla by činnost\nkomisse umělecké ochotné podpory aje jenom na umělecké\nkomissi, aby se jí vždy v čas dovolávala.\n*\nV debatu o činnosti umělecké komisse snad nadbytečně\nširoce zasáhla otázka letenského průkopu. Promluvil pro\nni proti intencím umělecké komisse jeden z referentů její, pan\narchitekt Rostšlapil, a člen spolku arch. a inž. p. stav. Múller,\nproti p. vrchní inž. Seidl. Důvody esthetické pro podnik tento\nnemluví a také nikdo o nich se nezmiňoval. Zůstává stále\npři tom, že proti mluví i důvody finanční, pro uváděny vý-\nhody komunikační, výhody plynoucí ze získání materiálu pro\nobor assanační a poukazování na příští čtvrt villovou na\npláni letenské. Doufáme pak, že ony důvody finanční pohřbí\nkonečně projekt průkopu, podniknutého ne na okrasu, ale\nk vyvolání nemožné čtvrti villové; pravíme nemožné, ac-li\nby Praha nechtěla z polovic zdarma pozemky ty bohatým\nsoukromníkům věnovati\n\nS. —ls.\n\n— AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ udělila M. Alši za výbor\njeho prací vydaných spolkem Mánes cenu 1000 zl. Ko-\nnečně tedy akademie mohla se odhodlati k ocenění dlouho-\nleté činnosti Alešovy, protože uviděla práce jeho na hromádce;\ndříve strádající Aleš té pozornosti nedošel, patrně proto, že\nnemohla se najít příležitost za kterou by bylo jeho svérázné\numění a mnoholetá činnost odměněna. Dále uděleny byly\nmenší ceny (stipendia): V. Bartoňkovi (250 zl.) za nástěnné\nmalby v Městské tržnici a V. Trskovi (250 zl.) za genre »Při\nohníčku«. Cena čestného uznání v rakouské měně\n(1000 zl.) udělena prof. Yácl. šl. z Brožíků za nedostatečně hono-\nrovaný obraz: Tu ťclix Austria Výborně! Proč? tnu\nvzpomínáme, že Joža Úprk a za celou svoji úsilovnou práci,\nza všecky svoje respektuhodné neobjednané obrazy v uznání\nzásluh a k materielnímu zabezpečení před nedávnem byl od-\nměněn touže akademií také čestnou cenou malou zlatou\nmeda i 11 ií.\nSTAVBA JUSTIČNÍHO PALÁCE. Nutno opakovati:\nZ dvou hledisek možno nazírat na žádost Spolku architektů\na inženýrů rozhodujícím instancím, by státní stavby monu-\nf v\nmentální v Cechách byly zadávány nouze umělcům této země.\nTato dvě hlediska, sice na jediném základě rovného práva\nspočívající, ale ve svých důsledcích tak rozdílná, možno vy-\njádřit krátce takto: Bud stát bude přinucen zadati práci v Če-\nchách umělci z Cech, k čemuž směřuje žádost a pak se mu\ndává právo, použít tohoto způsobu zadávání všude jinde,\nvídeňské práce svěřit jen Vídeňanu, stavby Alpských zemí jen\nNěmci a stavby Haliče pouze Polákovi, aneb z druhého hlediska,\nnámi připomenutého jest stát povinen každou svoji monu-\nmentální stavbu kdekoliv vykonávanou otevřití architektům\nvšech svých zemí, bez jakékoliv protekce a milosti ve veřejném\na každému umělci přístupném konkursu. Nuže, které stano-\nvisko jest českému umění prospěšnější? Prvé, zdající se více\nvlastenecké, podává českým architektům tu skvostnou možnost,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.23", "texte": "»V OL N É SMĚRY!\n\njednou za třicet let (nejmenší to intervall, v němž stát bude\nv Cechách stavět monumentální budovy) se pustit do kon-\nkursu, při čemž možnost súčastniti se zápasu o stavby mimo-\nčeské bude svrchuzmíněným principem na dobro zničena;\nco zde se bude čekati s touhou na nový projekt, budou za\nhranicemi růst velkých aichitektur celé tucty. Při druhém\nvšak hledisku, žádajícím na státu vždy a všude svobodnou\nsoutěž a zamítajícím každý separatism jako zdroj nadržování\na hýčkání jen jedné části umělců (ku př. Vídeň), poskytuje\nse českému architektu nejen možnost zvítěziti doma, ale také\nv cizině skřížit čepel svého umění se zástupci zemí jiných.\nRozumí se, že pak péče o české umění nesměla by se pro-\njeviti jako dnes pouze podáním vlastenecké žádosti, ale usi-\nlovnou prací a napjetím všech sil, aby domácí posice byla\nuhájena a za hranicemi nové dobyty. Kohorta našich archi-\ntektů, tolikráte se již osvědčivší, při dobré vůli a trochu té\nnámahy by mohla trochu širší pole opanovat, nežli jak tomu\nomezený kruh působnosti, svrchu zmíněnou resolucí žádaný\ndovoluje. A pak: Na toto rozsáhlejší zápasiště čekají mimo\narchitektury též naše umění výtvarná, sochařství a malířství\ni umění zdobná; ta mohou se rozvíjet! jen při častějších po-\nkusech, ta taktéž požadují rozsáhlejší okruh a ne jen ony\nřídké a sporé příležitosti, jež by přísným vyplněním zásady\nautonomie jim byly podávány.\nUznáváme však, že definitivní rozhodnutí o patřičné cestě\npřísluší uměleckému středisku, v té věci nejvíce interessova-\nnému. Pro architekty jest ono střediště ve »Spolku architektů\na inženýrů« amy vzdáleni korrektury jeho usnesení, upo-\nzorňujeme pouze na jeho stanovisko.\nO záležitostech sochařství a malířství se týkajících mělo\nby se rovněž tak rozhodovati v podobném středisku; toho\nvšak po dnes nestává a dlouho ještě stávat nebude. Na členy\nnejčetnější a nejbohatší Umělecká Beseda, jež sama usty svého\npředsedy na mimořádné valné hromadě letošní prohlásila, že\nspolkem umělců býti nechce a že spíše inklinuje k tomu,\nstáti se spolkem přátel Umění, skutečně dnes, kdy celá řada\nčeských umělců z ní vystoupila, nemůže nikterak činit ná-\nroky na titul českého střediska uměleckého. »Mánes« pak\nzůstává stále jen, jak se praví, spolkem »těch nejmladších«,\nneboť výtvarníci »starší« třebas úspěsnou činnost jeho uzná-\nvali ai morálně podporovali neuznávají za vhodné svým\nčlenstvím (ať činným, přispívajícím, ať zakládajícím) význam\njeho zvýšiti a v dalších akcích jeho závazně činně se súčastniti.\nA spolek nějaký nový? Obáváme se, že nynější osobní\nnevraživost zmaří znova dobrou vůli jednotlivců směřující\nk tomu, aby pro podobné existenční otázky se našlo závaž-\nného korporativního hlasu.\n\nKAREL PELANT.\n\nVÝSTAVY.\n\n- VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ BESEDY. Před rokem\ndomnívali jsme se, že po zřízení Topičova Salonu jest nám\nse posledně zmiňovati o vánočním trhu Umělecké Besedy;\nnaše domnění bylo také později utvrzeno tím, když starosta\njejí p. Snirch prohlásil, »že Beseda jest spolkem, jehož hlav-\nním účelem bude šíření uměleckého vzdělání mezi nej širšími\nvrstvami.« Leč skutky ukázaly, že ani naše domnění ani slova\nvýše zmíněná nebyla oprávněna; trh vánoční otevřen i letos,\na jakými prostředky má být mysl obecenstva k umění po-\nvznesena, ukazují díla v něm vystavená. Ze 114 předvádě-\nných jest pouze 37, tudíž jen 32°/0 náležejících bratřím\nLiebscherům a tím udán i celkový ráz této exposice;\ns nimi rovnocenně ne snad kvantitativně ale kvalitou\nvystavuje Jos. Ženíšek svoje sladké a hladké obrázky, vzbu-\nzující obdiv sextánů a nadšení bodrých farářů umění »také\nv/ r V\nrozumejicich« ; dále Klár, Luňáěek a Černý.\n- VÝSTAVKA PLAKÁTŮ PRO VÝSTAVU MÁNES A jako\nmalá ukázka vnitřního spolkového života representovala\nse velice slušně. Při skrovné 50 Korunové odměně sešlo se\nz kruhu Manesa více návrhů, nežli získal konkurs na\nplakát výstavy architektury třemi cenami po 200 zlatých,\n100 zl. a 100 zl. opatřený a k němuž byli osobně po-\nzváni téměř všichni vynikající malíři čeští. Jest to zjev ruchu\na píle tím potěšitelnější, čím smutněji dopadávají soutěže\njiné, bohatými korporacemi vypisované; jest třeba vzpome-\nnouti konkurs Umělecké Besedy na plastickou prémii se třemi\ncenami v obnosu 100, 30 a 30 zl., k níž došlo pět a to ještě\nz části podmínkám nevyhovujících návrhů; konkursu na obálku\nUmělecké Revue s cenou 100 zl. tímtéž spolkem vypsaný,\nk níž nedošel návrh ani jediný atd. Nad tak malou cenou\nvzhledem k umělecké práci bylo kdesi krouceno hlavou; za-\npomenuto, že cena na skizzu je poměrům spolku zcela\npřiměřena, což uznáno i konkurujícími, kteří nežádajíce ne-\nmožné oběti na spolku sami ji dle sil svých přinesli. Co pak\nse týče domněnky, že jury porušila řád konkurenční, nevy-\nstavivši plakát prvou cenou poctěný, sdělujeme, že toto ustano-\nvení jury bylo za souhlasu všech konkurujících provedeno,\nkdyž jim všechny návrhy (tedy také ten cenou poctěný) před-\nloženy byly. Řád konkurenční přece není k tomu aby vyhověl\nkde komu z publika, nýbrž především těm, kteří jsou konku-\nrenci nejblíže soutěžícím.\nVÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ vlastně\njejí výbor pro umělecký průmysl, rozesílá k umělcům deko-\nrativním následující provolání, které vzhledem k jeho zajíma-\nvosti z větší části uveřejňujeme: »Na chystané výstavě archi-\ntektury a inženýrství v Praze roku 1898, na výstavišti v Krá-\nlovské Oboře, péčí výboru pro umělecký průmysl upravena\nbude i dekorativní dvorana, jejíž účelem jest snésti na\njediném místě ukázky dekorativního umění velkého směru,\npokud se týče zevní výzdoby. Budou tu zastoupeny roz-\nmanité ukázky části fapad v malované, sgrafitové, na-\nnášené a jiné a jiné výzdobě v nejrůzn ě j š í ch slozích,\ndále portály, pomníky, sarkofágy, náhrobky, fontány, oltáře,\nvázy, kandelábry, studny atd., vše ovšem v přirozené veli-\nkosti a buď v sádrovém odlitku anebo v příslušném mate-\n* riálu provedené. Vyjmuta jsou ovšem díla umělecká, jež\nnesouvisí s architekturou, tak na př. obrazy štaflové,\npodobizny, figury z fa9ad, pokud nemohou býti na místě (na\nvýstavě) na facadách připojeny k architektuře. Vzhledem\nk omezenosti místa nebude lze v dekorativní dvoraně umí-\nstiti vše, co k výstavě přihlášeno bude, aby však přišlo tam\nto nejlepší a nejvýznačnější, co českému umění v tomto\noboru dává ráz, rozhodne o připuštění porota, sestávající\nz umělců a odborníků na slovo vzatých. Každému, kdo hodlá\nv tomto směru výstavy se súčastniti, bude podati ne ano-"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189801-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nnymně do konce měsíce ledna nákres anebo mo-\ndel v jedné dvacetině přirozené velikosti provedený. Záleží\nvelice na dodržení lhůty vymezené k podání skizz a do konce\nledna 1898 stanovené, aby potřebné přípravné práce:\nkostry atd. mohly by ti v čas provedeny. Návrhy náležitě\na přesně označené zasílati jest do kanceláře výstavní,\nveškeré dotazy zodpoví a bližší informace sdělí předseda pro\noddělení dekorativní, řádný professor české techniky Jan Koula,\njakož i kancelář výstavní v Praze, v Husově třídě čís. pop.\n158-1. st., 20 nové (Clamův palác). K návrhům po prošlé\nlhůtě došlým nebude možno přihlížeti.«\nO VÝSTAVĚ UHLOVĚ slíbili jsme v minulém čísle\nreferát ale vypuštěním jeho nebylo by umění üblíženo.\nExposice měla snad význam poučně národopisný, ale nesnesla\npřísného měřítka, k jakému opravňuje sebevědomé kollek-\ntivní vystavování. Emil Uhl jeví se spíše jako cestující amatér,\nkterého světla a barvy Orientu svedly k malování. Několik\nO v/v V\nobrazu upozorňovalo na se velkými rozměry; z nich »Zivot\nna Nilu« byl malbou, jakou provede každý dobrý dekorační\nmalíř, »Zena levity efraimského« snesla by značného zmen-\nšení, aby spousta kamení na obraze nehrála hlavní rolli.\n»Utěk do Egypta« byl dosti pozoruhodný krajinou. Dobrými\nbyly některé menší studie, na nichž patrno, že malovány a do-\nkončeny byly na místě dle přírody.\nPřed časem referovali jsme o tom, s jakým výsledkem\npotkala se snaha umělců českých v ohledu na korporativní\nrepresentaci na výstavě světové v Paříži. Tentokráte podobně\njest nám referovati o souborné výst a v ě, jejíž uspo\nřádání zamýšleno ve Vídni. Odbýváno několik schůzí důvěr-\nných, jejichž resultát pak sdělen na všeumělecké schůzi u Cho-\nděrů dne 25. listopadu. Zásadně sice hlasováním rozhodnuto,\nže umělectvo české má se súčastniti výstavy umělecké ve\nVídni za příčinou jubilea císařského, ale při debatě později\nse dostavivši shledáno, že podobná úplná výstava ve Vídni\nať již v místnostech společnosti staré »Kúnstlerhaus« anebo\n»Secesse« je nemožná z toho důvodu, že jednotliví vynikající\nrepresentanti umění českého k oběma společnostem různě\npřátelské postavení zaujímají, nad to pak ani jedna ani druhá\nspolečnost celkové representování umění českého do programu\nsvé jarní výstavy jubilejní nepojala a místnosti své umění\nčeskému k disposici nabídla jedině na dobu pozdější, červnem\npočínající. Oba tyto důvody (nesjednocennost a nemožnost\nvystavovati korporativně) mluví v neprospěch výstavy vídeňské,\nbez ohledu na to, jak ta stará k nám Cechům »vždy ta\nstará Vídeň« dala nám pocititi právě v posledním čase toto\njubilejní období, svoji lásku a přízeň. My vítali jsme výše\nřečenou výstavu jako korporativní, jako zkoušku pro\npříští korporativní vystoupení v cizině. Jako jubilejní nebu-\ndeme ji moci sympaticky přivítati ani v Praze, ani ve Vídni.\nREFERÁT o výstavě Uměl.-průmysl, školy a výstavě\nBrožíkova obrazu : »Zvolení Jiříka z Poděbrad za krále če-\nského« odkládáme do čísla příštího.\n\nA. MUCHA."}]}