{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_sha256": "0cb7a8d0d3f6e58e75ef599a9b637e82898af5a4983f875f646ac8e5f46a8757", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/02_01/bmtnaan_1898-02_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/02_01/bmtnaan_1898-02_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145 / 146", "page_fin": "155 / 156", "image_debut": 1, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.1", "titre_corps": "KOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO ČLOVĚKA. — NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "titre_sommaire": "KOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO ČLOVĚKA. — NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2620, "texte": "KOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO\nČLOVĚKA. — NAPSAL\nKAREL ENGELMÜLLER.\n\n(Pokrač.)\nPříští den nepřišla —\nUplynul týden a nezjevovala se.\nSnad přece bude všemu konec! Snad přece!\nA při té myšlénce mi bylo úzko kolem srdce,\ntak nějak mocně se mi začínalo stýskat po její\nbytosti, volal jsem ji zpět, nechtěl jsem ji tak\nnáhle ztratit; kladl jsem ruku, kde její spočinula\na líbal předměty, kterých se jen letmo dotekla.\nOpakoval jsem slova, která zašeptnula, chodil\nmísty, kterými ona přeběhla v návalech něžnosti,\nzlosti i zoufalství.\nProč nepřichází, proč nejde?\nA zase jsem se modlil, abych ji již nikdy\nvíce nespatřil. Byl jsem v těch dnech zkrátka\nrozmazleným bláznem. Nevěděl jsem, co vlastně\nchci. »Ukaž mi muže, jenž není otrok vášně\na uvnitř srdce jej nosit chci, ba v srdci srdce\nsvého«, říkal jsem a těšil se Hamletem.\nNevěděl jsem chvílemi, zda mi v hlavě ten\nči onen šroubek nepovolil. Nějak se tam všecko\nviklalo, potácelo, mátlo ... Co se vlastně stalo,\nopakoval jsem si vždy znovu. Co se stalo?! Nic,\npranic! Nějaká panička se do mne zamilovala!\nK čemu tolik duševních komedií ?! Stačí, budeme-li\nnosit hlavu a nos vzhůru — a v klidné, roz-\nmarné chvíli to jednou pošeptáme někde v kavárně\nsvému dobrému kamarádu . . . Ale tomu nej-\nvěrnějšímu, nejoddanějšímu — chachá . . . Taková\npanička je velice delikátní věc!\nVylezl jsem opět ze svého doupěte a bloudil\nv\ndlouho ulicemi. Říkal jsem si, že musím na vzduch,\nabych nezahynul, že jsem nemocen, že si za-\nopatřím to či ono a zatím jsem hledal jen ji,\npaní Olgu. Utíkal jsem za jakous dámou, která\nměla bílý, krajkový slunečník, vlezl jsem do tram-\nwaye, ve kterém se zamíhal hedbávný živůtek\nheliotropové barvy. Touha má spatřiti ji zase\nstávala se zuřivostí. A přece vždy, kdykoli jsem\nmyslil, že již již jsem jí na stopě, musil jsem\nustoupiti klamnému přeludu : . .\nI v noci se mi o ní zdálo.\nZjevila se mi v nejbizarnějším snu.\nZdálo se mi, že sedím na kocábce uprostřed\nšíroširých vod, že bloudím již sedmý den vy-\nhladovělý a vysílený, mezi ohromnými spoustami\ndo bila rozčeřených vln, dlouhými, nekonečnými\npláněmi, které na všech stranách uzavíralo jediné\nnebe.\nViděl jsem sedmkrát, jak slunce zoufale a s na-\nchem studu se topilo, jak měsíc se tomu z plna hrdla\nsmál a volal k tomu pokoření velikána tisíce\nstříbrných, smíchem rozdováděných hvězd . . .\nViděl jsem, jak moře dovede si úlisně hrát\ns mojí kocábkou, hladit její boky, líbat její příď,\njak dovede být klidné, nevýslovně milé jako\nsmích dítěte. Díval jsem se do průzračných vod,\njako se díváme do očí milenky, chceme-li zvěděti,\njak mnoho asi dobroty a čistoty je v té její duši —"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3947, "texte": "A poznal jsem také, jak moře dovede být\nvášnivě vzteklé, jak dovede odkopávati v zlosti\na nemilosrdenství moji loďku; zakrýval jsem si\noči před těžkými, nízkými mraky, a ohnivými blesky\nrozpoutaných, podrážděných živlů.\nBylo mi bolestně v nesmírné té opuštěnosti.\nOčekával jsem smrt ... a zatím cítil jsem\njen hlad, veliký a houževnatě dotírající, zimu\nr\ni horko. Udy byly ztuhlé, jako cizí . . . Snad již\nani krev v nich neobíhala.\nKolébal jsem se v neznámu, nevěda, v kterou\nstranu leží svět, jejž jsem lehkomyslně a v šíle-\nnosti opustil, nepátral jsem nijak po zamlžených,\njako nadechnutých někde na obzoru předzvěstech\nzemě.\nChtěl jsem jen umříti, chtěl jsem utéci, zmizeti\nv jedné chvíli všemu, lidem, zvířatům, zemi\na proto jsem vyjel v tiché zamlžené noci v širé\nmoře — daleko, jinam, na konec světa — —\nA již jsem se tesil, jak tam daleko, někde\nna konci světa, až bude kolem to ohromné ticho\nuspaného moře, nebe rozzpíváno do modra, slunce\nv plném smíchu, vztýčím se náhle ve sve kocábce\na jako naschvál, sám král, sám pán, bůh té\npouště, přeruším to nekonečné ticho vlastním\nsvým žbluňk — — — —\nA s jakou vášní jsem se na ten okamžik\ntěšil, s jakým vzdorem a pýchou utekl jsem\nsvětu, tleskl vesly o vody a skrze zuby zasyčel\nkletbu všemu — s takou právě malomyslností\na hrůzou díval jsem se nyní s široce rozevřenýma\nočima v před a čekal sláb, vyhladovělý, zmučený\nsmrt . . .\nVšak hle, to moře, jakoby mi znovu dýchalo\nvstříc tu opojivou, mládím a štěstím provanutou\npohádku života, omamovalo mne svým kouzlem\na poesií lidských snah a citů, posýlalo mne ze\nsvého klína zpět, tam do vůně rozkvetlých luk,\nrozšumělých lesů, do tepla nízkých chaloupek\na rozbouřených hýřivým životem promenád veli-\nkého města, ftam daleko, v známé mi zemi . . .\nBylo mi náhle do pláče, do prudkého, bolestného,\nzoufalého pláče. Hlava má rozkvetla vzpomín-\nkami nejšťastnějších dnů mého života — a tu\nse mi pojednou zdálo, že v dáli se zamíhal,\nzačernal, vynořil nad spoustami vod země, malý\nostrov —\nPrsa zvedla se neznámým, nevýslovným vzde-\nchem pociťované rozkoše. Napnul jsem poslední\nsvé síly.\nPřistál jsem —\nOsamocený ostrov, zapadlý, neznámý, bez\nlidské duše. Malý ráj, jak nám o něm vyprávěli\nv povídkách o Robinsonovi. Zázračná zahrada\nplničká balsamových houštin, cypřišů, sosen a\njilmů, propletených květnatými oblouky, ožive-\nných nesčíslnými roji skřehotavých papoušků,\npisklavých kolibříků, smutně a sladce vrkajících\nholubů. Tisícero jeskyň a živých plotů spleteno tu\nz hustých ratolestí staletých stromů, ověšeno\nguirlandami plané révy, růžovými trsy lián a\nsvlačců. Neproniknutelné lesy citrinů, bílých ma-\ngnolií, cedrů a fíků. A mezi tou rajskou nádherou\nlehký šustot zelenavých hadů, šedých volavek,\nrůžových plameňáčků, kteří s rotami opic pro-\nvádějí na pokraji vod, nad ohromnými propastmi,\nv spletenici nejpestřejších květů, nejomamnějších\nvůní svoje nekonečné salto mortale . . .\nKlesl jsem únavou, oči se mi přivíraly, zdálo\nse mi, že jsem přišel zemřít do té krásy kolem.\nNedýchal jsem, nevěděl chvíli o sobě, byl jsem\nve mdlobách ---\nA když jsem oči rozevřel, byl čarovný večer,\nrozkošný, páchnoucí vůní sosen, tamaryšků a\nv\nakacii •— a vedle mne seděla Zoška — —\nS planými růžemi ve vlasech, s náramky,\nnáhrdelníkem ze skleněných perel, s podkasaným\nšatem, seděla u mé hlavy a dívala se tiše a\ndlouho na mne svýma velikýma očima.\nChvěl jsem se na celém těle, slzy mi vytryskly\na zalily můj zrak. Nesmírný smutek mne za-\nchvátil, ale mírnil se zvolna, měnil se v spoko-\njenost, tichou radost, v horečku nejsladší roz-\nkoše . . .\nNemluvila, netázala se . . .\nNadešel tedy konečně okamžik vykoupení!\nv\nJsem s Zoškou sám, tak sám, na pustém ostrově,\ndaleko ode všech lidí, ode vší špíny a bídy lid-\nskosti, daleko světa a jeho smutného klamu.\nNikdy se nevrátíme, nikdy!\nDuše naše splynou v jedinou nejsvětější, dávno\nvytouženou píseň nevýslovné lásky.\nBeru a líbám bílé, drahé její ruce plný vděč-\nnosti a oddanosti."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4066, "texte": "Ležíme na měkkém mechu, ve stínu rozkvet-\nlých magnolií, a díváme se jak slunce ohnivě\nzapadá, rozhazuje marnivě spousty zlata po\nvlnách moře, krvácí a umírá v dlouhých, roz-\nžhavených prorvách zamodralých chmur . . .\n— Žoško, Žoško — svatá, nejsvětější duse,\nvěčně má — šeptám v horečce milování.\nNeodpovídá, dívá se jen smutná, plná strachu\na hrůzy a ukazuje malou svojí rukou na širé\nmoře, na němž vznáší se bílý, nezřetelný bod,\nmění svoje tvary, ztrácí se a zase objevuje, bere\nna se podobu ptáka i rozbouřených, rozpěněných\nvln, blíží se rychle, roste, míhá se již zcela\nblízko . . .\nPoznávám bílou plachetní lodici, vidím, jak\npřistává, a jak na břeh vyhoupla se svižně, lehce,\nplná půvabu a koketerie — paní Olga —\nVzkřikl jsem zděšeně! — — —\nProbudil jsem se.\nCítil jsem, jak mi hlava hoří, rty jsou vy-\npráhlé a v prstech probíhá zimničné chvění.\nVenku polehounku, sotva znatelně svítalo . . .\nLehké mlhy zbarvené našedlým přísvitém jitra,\ntlačily se kolem oken, nahlížely do mého pokoje,\njakoby jej chtěly svým vlhkým, chladným po-\nzdravem zatopiti.\nChtěl jsem vstáti, ale byl jsem příliš zemdlen.\nKlesl jsem do podušek a vzlykal.\nVenku začínalo ráno. Bylo již slyšeti tlumený\nrozhovor dvou setkavších se dole na ulici lam-\npářů, smějících se něčemu, hrubým, hlasitým\nsmíchem. Někde stranou bouchla těžká domovní\nvrata a vedle, za zastavenými dveřmi, cinklo\nchvílemi nádobí, ozval se ženský hlas, přešly\nchvatně dušené kroky . . .\nUsínal jsem znovu, ale cítil, jak zima mnou\nlomcuje a tělo hoří v mocné horečce . . .\nChodím jako nerozumný člověk . . .\nV prsou mi to usedavě pláče; volám a na-\nříkám. prosím a zapřísahám; nikdo mne neslyší.\nJedno vím teď zcela jistě: že miluju, že mám\nhoroucně, vášnivě rád paní Olgu. Ta čistá, ve-\nv\nlebná, tichá bytost Zosčina ztratila již u mne\nvšecko kouzlo.\nOstatně musím sám přiznati, že to bylo jen na-\nnejvýš naivní, hloupé snílkářství, nic víc . . . .\nv\nČlověka, který jest tak tvrdošíjně rafinovaný ve\nsvých pocitech, tak nesmírně neklidný a nervosní,\nnemůže nikdy upoutati na dlouho taková prostá,\nčisťounká, andělská bytost. Omrzí, přejí se ta\ndobrota v několika dnech. Je to sice smutné\npřiznání, ale není mi pomoci. Oddati se takové\ntiché, klidné lásce nedovedu, ne nedovedu! Je\nmi třeba stálého rozněcování, náhlého vzplanutí\na zase pohasnutí žáru, tisícerých duševních, vždy\nnově a nově vynalézaných, skoro uměle pěstě-\nných smutků i tichých, nevinných radostí, tisíce-\nrých vzepjetí touhy a věčně stejně nenasycených\na nikdy nevyplnitelných přání . . .\nJsem zkrátka nešťastný člověk!\nv\nA třikrát ubohá Zoška. Jsem přece jen bídný\npadouch! Toho si vskutku nezasloužila. Co jí jen\nřeknu? Jak ji všecko vysvětlím?! Konečně jaké\npak vysvětlování? Řeknu jí zkrátka, že ji nechci\npřivésti do neštěstí, že jsem dlouho o všem pře-\nmýšlel, dlouho se mučil, ale posléze uznal, že\nse k sobě nijak nehodíme! A pak — a pak —\npak, že ona sama se nejméně přičinila, aby mi\ndokázala svojí lásku, že mi o sobě celé dva dlouhé\nměsíce nedala ani slovíčkem vědět, že jsem tu-\nšil, že zapomene a musí zapomenout, že —- můj\nbože, vždyť to byla taková dětinská láska. Ko-\nnečně jsem jí přece ničeho neslíbil, neřekl jsem jí\ndo očí, že ji mám rád. — Nezapírám, měl jsem\nji rád, upřímně, oddaně rád — ale vždyť člověku\nnepostačí jen a jen takové sladké žvatlání a po-\nčítání hvězd! Nezapomenu na ni, nezapomenu,\na kdybych mohl, jako madonku bych si ji vy-\nmaloval, lampičku k ní koupil a večer jak večer\nse modlil k svatému její obrazu! Nejsem jí ani\nhoden! A již proto, bude nejlépe, když oba za-\npomeneme. Co s takovým rozervaným člověkem,\npředrážděným a kombinovaným v nejprostších\nchvílích z citu a rozumu — hloupě filosofujícím\nv samém okamžiku přirozené vášně! Co vůbec s ta-\nkovým zkaženým člověkem, který si nedovede\npředstaviti lásky bez všech těch svůdných ma-\nličkostí, od vůně fialek až do těch pečlivě v atla-\nsových pentlích svázaných milostných psaníček,\nv nichž je vždy tolik jakoby schválně vyhleda-\nných vrtochů, rozchvívajících výčitek i škádlení,\ndráždivých scen i šíleného vyznávání, tolik citů"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.4", "debut_caractere": 61, "fin_caractere_exclue": 2220, "texte": "a tolik bolestí, které miluje a které ho opoj ují svým smutkem\ni rozkoší . . .\nBude mně musit uvěřit, vždyť vše je tak průhledné, snadné\na možná dost, že za rok, za dva — snad i dříve, snad dříve\npo ní zatoužím a uznám, že jen s ní je dokonalé, svrcho-\nvané štěstí v životě — nu, řeknu ji všecko, všecinko !\nAnebo ještě lépe, neřeknu ničeho !\nK čemu? Opravdu, nenahlížím, proč by tohle všecko měla\nŽoška vědět! Nejlépe, nedám-Ii vůbec na sobě ničeho znát!\nSnad se věc urovná sama sebou . . .\nv\nCekám paní Olgu.\nCekám a ona nepřichází. Minuly skoro tři neděle od onoho\ndne, kdy ke mně přišla a rozehřála můj mozek palčivou, ne-\nnasytnou touhou.\nBěhám šíleně po ulicích, dívám se za noci do oken její\nložnice, zda bych ji aspoň náhodou nezahlédl.\nSedím doma na pohovce a s přivřenýma očima, s mučivě\nsladkým očekáváním, poslouchám, ozvou-li se drobné její\nkrůčky před mými dveřmi. O, jak bych ji schvátil ve své\nobjetí, jak bych ji strýznil svými polibky —\nMarně! Nepřichází!\nCo se stalo, bože můj, co se jen stalo?!\nZuřivě závidím všem, kteří mohou spokojeně seděti doma\npři svých ženách, všem, kteří se toulají venku se svými v pasu\nobejmutými milenkami, všem těm hýřícím někde za městem\nna dupárně, v prachu a špíně, se svými holkami, rozpálenými\ntancem a horkým vzduchem, prosyceným líně se válejícími\nchuchvalci dýmu.\nDnes tedy již opět nepřijde!\nZšílím zoufalstvím! Proč, proč nepřichází...\nV\nMusím na vzduch, ven, do ulic, do hluku, nebo se z toho\nticha zblázním -— — —\nToulám se nejživější promenádou.\nBěžím ulicemi, skoro proti proudu promenujících, v zma-\ntený příval hovoru a křiku, probírám se svými city a je mi\núplně lhostejno, ohlížej Mi se za mnou lidé a breptají-li něco\no tom, že se jim pletu pod nohy. Nepřekážejí mi v nejmenším\njejich udivené pohledy, okřikování méně důtklivých. Naopak,\nzotavuje mne ten hýřivý chaos smíchu a reptání, to hrčeni\nkočárů a tramwayí, přemýšlí se mi lépe i sní, nežli doma\nv té samotě . . .\nPak mne procházení omrzelo.\nStojím chvíli na rohu ulice, rozhlížím se kolem a znovu\npouštím se do proudu promenády.\nPůjdu dnes mezi kamarády! Popovídáme si trochu, mám\nzapotřebí hlučného, veselého okolí. Cítím, že blbnu!"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "155 / 156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.6", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 4156, "texte": "Vstoupil jsem do restaurace.\nAha, sedí jich tam kolem stolu jako čmeláků.\nHučí a bouří to v jich středu. Tahají se o mne,\nzasypávají mne otázkami . . .\nPiju již několikátou sklenici. Bavím se zna-\nmenitě. Ale Marek hrozně křičí! Proč jen stále\ntak křičí?! Vždyť ho, můj bože, všickni slyšíme!\nv\nPozoruju se soustrastí Simona, jak sedí s při-\nvřenýma očima a něco si chvílema brouká.\nChudák! Povídá se o něm, že si v zoufalé opici\npíše hrozné, ukrutné dopisy, plné hořkých, bo-\nlestných výčitek a pak v střízlivosti si na ně\nzase sám odpovídá. Je to jediná zábava, která\nho dosud těší —- Ale ten Marek je opravdu ne-\nsnesitelný člověk! Co se tak zlobí?! Řekněte mu\npřece, ať dá chvíli pokoj! K čemu se v hostinci\ntak rozčilovat! Linhart nemá rozum, zbytečně ho\ndráždí k výtkám. Domlouvají si nepřetržitě.\n— Buďto jsi opravdu tak sláb a pak je dobře,\nže's toho nechal, a že jsi takovým, jakým právě\njsi. Pak ale bylo všecko předcházející jen\nvylhané, naučené, trochu koketerie a touhy po\nzajímavosti, po slávě, k níž jsi přivoněl . . . Či\nsi hraješ na utrmácenou, znavenou duši?! —\nHahá — ale tohle je pepiciví, jak ty mluvíš! Či\nsnad myslíš, že tě nepochopili? Proč ne?! Ne-\ndivím se. Myslí si to teď v tom pokročilém zá-\npase o vyniknutí nejprostšího, nejjednoduššího\nindividua každý zedník, kterému nechtějí platit\ndenně o desetník víc!\nProč by's to nemohl myslit o sobě ty?! —\nA konečně snad máš pravdu, že's přestal psát!\nUkázat nadání, ducha, hloubku myšlének a citu,\nukázat ostatním, že jsem kdysi také jen nadarmo\nnejedl a nepil a pak — přestat . . . Panečku,\nv tom je také kus tajné filosofie! Tu tvou vy-\nhlášenou kdysi slávu o tvém talentu, mohutnosti\na uměleckosti tvorby ti nyní, když jsi umlkl,\nnikdo nevezme. Naopak! Rosteš! Ohromné rosteš\na ti, kteří tebou snad opovrhovali a volali na\ntebe smolaři, plagiátore, eklektiku!, budou se\nteď biti v prsa a šeptati skroušeně: pane, od-\npusť nám, zabili jsme v tobě umělce, nadčlo-\nvěka ... A ty můžeš klidně piti svoje pivo,\nkouřit cigaretty a chodit na procházky . . .\nI ano, příteli! Ty si o sobě myslíš, že tě jen\npřece tuze málo pochopili, že tě utloukli. Vidím\nto na tobě, vidím to v tom pohrdavém vypuštěn\ndýmu z cigaretty, na té tvé fingované lhostej-\nnosti a chladnosti, okázalém nenávidění všeho,\nco zavání uměním. Jsi hrozně neupřímný, ne-\npoctivý člověk! Urazili tvou samolibost! Chachá,\npane, foukej si ten kouř sebe výš, mne tím ne-\nspleteš, u mne budeš s tímhle divadlem chlapec,\ndítě! Co si vlastně o sobě myslíš? Má to míti\nnějaký účel? Jsi mi zkrátka protivný ... — —\nMarek byl rozčilením všecek spocen. Těžce\noddychoval. Linhart se ale tiše usmíval, díval se\ns jednoho na druhého a měl upřímnou radost, že\nse Marek může rozhorlením zalknout. Teprve po\nchvilce, jakoby ho chtěl znovu podrážditi, řekl:\n— Vidíš, bratře, a já tvrdím přece jen znovu,\nže teď nic nečtu. Nic, pranic nečtu! A divadlo\nmyslíš? Nikam nechodím. Všecko je blbé, neza-\njímá mne to. Ráno jsem ve své kanceláři, od-\npoledne dojdu si do kavárny, piju kávu, vykouřím\nněkolik cigaret a pak jdu zvolna na promenádu.\nVečer jsem někde v restauraci — a víš — víš,\nto mi pro život zatím stačí, nemyslíš? Stal se ze\nmne takový báječně spokojený člověk. Nic mi\nneschází, o nic se nestarám, víš — —■ — —\nDali se znovu do sebe. Kamarádi pomáhají.\nJe mi hezky. Jsem zas jednou mezi těmi mi-\nlými žvanily.\nBavím se opravdu, dobře se bavím. Nemohu\njiž pít, ale dávám si přece novou sklenici. Z ra-\ndosti, ze samé radosti, že trochu okřívám. —\n— Směji se tiše Stoupovi. Dělá pařížana. Pije\n»malé« plzeňské, večeří již po čtvrté. Byl dva\nměsíce v Paříži. Marek nepřestává křičet. Zdvihá\nruce k neb sům, křičí bez rozumu slova, která\nmu napadají, bez ladu a smyslu, volá po hvěz-\ndách, nadává měsíci, lidem, zvířatům . . .\nSmějeme se, pláčeme smíchy — — —\nLeč tu pojednou vřinula se mi všecka krev\ndo srdce. Vyskočil jsem, ale vrátil se zas zpět\nna židli. V mozku se mi začernalo, zdálo se mi,\nže ztrácím vědomí . . .\nV malém salonku, přiléhajícím k naší síni,\nzahlédl jsem náhle vejiti paní Olgu, provázenou\nsvým chotěm. Nevím, stojím-li vůbec, ale pozdra-\nvujeme se navzájem.\nJe mi děsně , . . (Příště konec.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151 / 152", "page_fin": "151 / 152", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.1.1", "titre_corps": "VRBA.", "titre_sommaire": "VRBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nS. SUCHARDA.\nVRBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153 / 154", "page_fin": "153 / 154", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.2", "titre_corps": "VOJTĚCH HYNAIS.", "titre_sommaire": "VOJTĚCH HYNAIS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "PORTRÉTNÍ STUDIE.\nVOJTĚCH HYNAIS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157 / 158", "page_fin": "157 / 158", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.3", "titre_corps": "VEČER HISTORICKÉHO DNE.", "titre_sommaire": "VEČER HISTORICKÉHO DNE.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 495, "texte": "VEČER HISTORICKÉHO DNE.\nJAN OPOLSKÝ.\nNad hvozdy hraničně se tmaví ptáci brali,\nv předzvěstné haslo nebo záplavě,\nvír bubnů jdoucích hord sem slábnoucí šel z dáli\na blížil se a ztrácel klamavě.\nKlín opuštěných vsí jak bitviště byl tichý,\npláč zadržený u chalup se chvěl,\nvylétly odkuds smolné k nebi víchy,\ndvůr čísi vzdálen svící vyhořel.\nZlý noční požár — — Černo bylo, hlucho.\nBděli jen lidé u mdlých kahanců\na občas zlekaní ven vyklonili ucho:\n(Přes hory táhla píseň vyhnanců)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157 / 158", "page_fin": "157 / 158", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.4", "titre_corps": "V PÁŘE LÍHU.", "titre_sommaire": "V PÁŘE LÍHU.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.7", "debut_caractere": 497, "fin_caractere_exclue": 1162, "texte": "V PÁŘE LÍHU.\nJAN OPOLSKÝ.\nPanu B. J.\nSvět skoupý u nohou .... Mé žhavé dítě,\ntvé zorničky jak rostou dychtivě\na žádost tepnami ti chodí, bije lítě\ns tím svatým soumrakem v tak příkré protivě!\n. . . Je nutno zabouřit a vyliti se z břehů!\nVykřičet bolestně a otrávit se pitím!\nPak umím jít přes bázlivost a něhu\na vášně plamínkem si do prohlubin svítím.\nZhyň všecko, co jen doufá, živoří!\nA požárům a krvi: vivat! vivat!\nMy půjdem poslouchat, jak moře hovoří,\nna nejrudější západy se půjdem spolu dívat.\nPojď! Ty mi rozumíš! Jen pokud ráno není,\njež parou špinavou se v prázdných polích vláčí,\nnež zastaneš mne v tupém vysílení\nkdes tichého a shrbeného v pláči! . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157 / 158", "page_fin": "157 / 158", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.5", "titre_corps": "PODJESEŇ.", "titre_sommaire": "PODJESEŇ.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.7", "debut_caractere": 1164, "fin_caractere_exclue": 1951, "texte": "PODJESEŇ.\nJAN OPOLSKÝ.\nSvé vlahé, důvěrné a řasné oci sajky\nv kout tmavý upřela a prodlouženým hlasem,\ntím zdlouženým, jímž končívají bajky\nse pocla vyznávat: »Před dávným, dávným časem,\nkdy v srdci jednom náhle končícího léta,\nvíc než kdy jindy bylo smutněji,\nštěstím se zdálo sejít z toho světa,\nv předzvěsti mlh, jež přijít musejí,\njá viděla jej, v dál když odcházel . . .\nVítání smutné, kterým tekou slzy,\nkdyž ohlédnout se na mne nevzpomněl\na neslíbil, že navrátí se brzy!\nBůh těžce zkoušel lásku bezúhonnou !\nJá viděla jej vždy jen odcházet,\njak orli za ním v modrém vzduchu tonou\npo dlouhou řadu stejně marných let . . . «\nSvé vlahé, důvěrné a řasné oci sajky\nv kout tmavý upřela a prodlouženým hlasem,\ntím zdlouženým, jímž končívají bajky\nsi zasteskla: Před dávným, dávným časem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159 / 160", "page_fin": "159 / 160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.6", "titre_corps": "BŘÍZOVÁ NÁLADA.", "titre_sommaire": "BŘÍZOVÁ NÁLADA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "159 / 160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nA. SLAVÍČEK.\nBŘÍZOVÁ NÁLADA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161 / 162", "page_fin": "161 / 162", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.7", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "161 / 162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJOS. SCHUSSER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163 / 164", "page_fin": "163 / 164", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.8", "titre_corps": "ČERVNOVÝ DEN.", "titre_sommaire": "ČERVNOVÝ DEN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2696, "texte": "ČERVNOVÝ DEN.\n\nPRVNÍ KAPITOLA POVÍDKY »JAN ŘEHÁK« OD K. MAŠKA.\n(Konec.)\nT „ v\nJL ed uzas matčin skončil bitku\na odměnil ji otcův smích,\npak oba dvojici těch skřítků\njiž podrželi na očích.\nTu musili pak po pěšině\njít na rozumnou procházku,\nsnést mnohý výrok o své vině\ni po učení otázku.\nPak oběd nastal plný nudy\na prazb}rtečných obřadů\na hochy svrběly už údy,\nby unikli zas v zahradu.\nVšak když se to pak podařilo\npřec nechtělo se dařit hrám,\nneb každé zajímavé dílo,\njež vybádal vždy Vilém sám\na každý záměr velkolepý,\njenž mohl dojít obliby —\nse vždycky rozkotaly v střepy\no Jeníkovy pochyby;\njiž indiánská bitva ráno\nmu vyčerpala odvahu,\nteď matkou na srdce mu dáno\nby zachovával rozvahu.\nTak posléze se usadili\ndo stínu hustých ořešin,\ntam Vilouš Jeníkovi sdílí\nsvůj mnohý bohatýrský čin,\no slavných bitvách vypravuje,\no dobrodružstvích, jaká měl,\no velkých plánech, které snuje,\n0 divech, které uviděl,\n1 o útrapách, jaké snáší,\na také o svých hračkách všech\na o domově vůbec práší\naž v Janovi se tají dech.\nKdož ví, zda Jeník věří všemu\nči jako lež to přijímá?\nvšak jisto : kamarádu svému\nz úst hltá slova očima.\nAť pravda to či klam je pouze,\nvždy druh je hoden obdivu,\nkdyž dává výraz sv<>jí touze\nv tak smělém klamů předivu.\nNe skutky, ne ten obsah řeči\njak uchvacují Jeníka —\non jen se diví vyprávěči,\njak vůbec nad něj vyniká.\nVšak Vilém ještě jiné umí,\nčím Jeníka si získává:\nna jeho samotářské dumy\nse pronikavě vyptává,\non dětsky chápe snivost jeho,\nta není jemu na posměch\na maně kamaráda svého\nsi zamiloval v jeho snech\na mazlí se s ním lichotivě\njak s laní, když ji ochočí —\na chvílemi jen líně, snivě\ndruh druhu patří do očí. — — —\nA nežli se kdo nadál — náhle\nzas kočár hrčel silnicí\na z domu zavolání táhlé\nzde překvapilo dvojici.\n»Čas na dráhu!« —Tu polekáni\nse — nevěříce — vzchopili — —\njiž důtklivější zavolání\nzve Vilouše, nechť popili —\ntu Jeník tiše hlavu sklopil,\n»Ach, už je po všem« šeptal pak —\na Vilouš, za skráně jej chopil _\na zaslzený spatřil zrak.\nSám cítě, že mu oči planou\npak Jana objal ze všech sil\na zvolav silně »na shledanou!«\njej něKolikrát políbil —\na utekl . . . Sám Jeník zůstal\na omámeně naslouchal,\nruch hlasů u domu jak vzrůstal\na kočár jak se v jízdu dal,\njak za vrchem zvuk tichl zvolna,\nni hlásku nedolétlo sem —\na samota jen tichá, bolná,\nvše objímala s večerem.\nO divný večer!... »Jendo! Jene!«\nzněl matčin hlas — Jak cize zněl!\nJak všecko kolem pozměněné —\na v srdci nový, divný žel — —\nJak cizí, šedé všecko kolem,\njak beznadějný večer ten!\nA Jeník, jako rdousen bolem\nstál v ořešinách omámen —\na matčin hlas když opět lákal,\ntu v nejpustší prch' sadu skrýš,\ntam na zem pad — a plakal, plakal,\na přál si raděj' umřít již! —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163 / 164", "page_fin": "163 / 164", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.8.1", "titre_corps": "PRVNÍ KAPITOLA POVÍDKY »JAN ŘEHÁK« OD K. MAŠKA.", "titre_sommaire": "PRVNÍ KAPITOLA POVÍDKY »JAN ŘEHÁK« OD K. MAŠKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.10", "debut_caractere": 30, "fin_caractere_exclue": 2696, "texte": "PRVNÍ KAPITOLA POVÍDKY »JAN ŘEHÁK« OD K. MAŠKA.\n(Konec.)\nT „ v\nJL ed uzas matčin skončil bitku\na odměnil ji otcův smích,\npak oba dvojici těch skřítků\njiž podrželi na očích.\nTu musili pak po pěšině\njít na rozumnou procházku,\nsnést mnohý výrok o své vině\ni po učení otázku.\nPak oběd nastal plný nudy\na prazb}rtečných obřadů\na hochy svrběly už údy,\nby unikli zas v zahradu.\nVšak když se to pak podařilo\npřec nechtělo se dařit hrám,\nneb každé zajímavé dílo,\njež vybádal vždy Vilém sám\na každý záměr velkolepý,\njenž mohl dojít obliby —\nse vždycky rozkotaly v střepy\no Jeníkovy pochyby;\njiž indiánská bitva ráno\nmu vyčerpala odvahu,\nteď matkou na srdce mu dáno\nby zachovával rozvahu.\nTak posléze se usadili\ndo stínu hustých ořešin,\ntam Vilouš Jeníkovi sdílí\nsvůj mnohý bohatýrský čin,\no slavných bitvách vypravuje,\no dobrodružstvích, jaká měl,\no velkých plánech, které snuje,\n0 divech, které uviděl,\n1 o útrapách, jaké snáší,\na také o svých hračkách všech\na o domově vůbec práší\naž v Janovi se tají dech.\nKdož ví, zda Jeník věří všemu\nči jako lež to přijímá?\nvšak jisto : kamarádu svému\nz úst hltá slova očima.\nAť pravda to či klam je pouze,\nvždy druh je hoden obdivu,\nkdyž dává výraz sv<>jí touze\nv tak smělém klamů předivu.\nNe skutky, ne ten obsah řeči\njak uchvacují Jeníka —\non jen se diví vyprávěči,\njak vůbec nad něj vyniká.\nVšak Vilém ještě jiné umí,\nčím Jeníka si získává:\nna jeho samotářské dumy\nse pronikavě vyptává,\non dětsky chápe snivost jeho,\nta není jemu na posměch\na maně kamaráda svého\nsi zamiloval v jeho snech\na mazlí se s ním lichotivě\njak s laní, když ji ochočí —\na chvílemi jen líně, snivě\ndruh druhu patří do očí. — — —\nA nežli se kdo nadál — náhle\nzas kočár hrčel silnicí\na z domu zavolání táhlé\nzde překvapilo dvojici.\n»Čas na dráhu!« —Tu polekáni\nse — nevěříce — vzchopili — —\njiž důtklivější zavolání\nzve Vilouše, nechť popili —\ntu Jeník tiše hlavu sklopil,\n»Ach, už je po všem« šeptal pak —\na Vilouš, za skráně jej chopil _\na zaslzený spatřil zrak.\nSám cítě, že mu oči planou\npak Jana objal ze všech sil\na zvolav silně »na shledanou!«\njej něKolikrát políbil —\na utekl . . . Sám Jeník zůstal\na omámeně naslouchal,\nruch hlasů u domu jak vzrůstal\na kočár jak se v jízdu dal,\njak za vrchem zvuk tichl zvolna,\nni hlásku nedolétlo sem —\na samota jen tichá, bolná,\nvše objímala s večerem.\nO divný večer!... »Jendo! Jene!«\nzněl matčin hlas — Jak cize zněl!\nJak všecko kolem pozměněné —\na v srdci nový, divný žel — —\nJak cizí, šedé všecko kolem,\njak beznadějný večer ten!\nA Jeník, jako rdousen bolem\nstál v ořešinách omámen —\na matčin hlas když opět lákal,\ntu v nejpustší prch' sadu skrýš,\ntam na zem pad — a plakal, plakal,\na přál si raděj' umřít již! —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c011", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "165 / 166", "page_fin": "171 / 172", "image_debut": 11, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.9", "titre_corps": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "titre_sommaire": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3677, "texte": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nCili byla překvapena krásnou kyticí růží,\nkterou měl Václav na stole.\n»Jak je krásná«, opakovala v obdivu.\n»Přivoň si«, řekl Václav.\nTu, když chýlila se ku květinám, přivinul ji\nk sobě a políbil. Ohlédla se jen do otevřených\ndveří a trochu zmámena novými dojmy a za-\npovězeným ovocem — tam v třetím pokoji bylo\nslyšet hlas obou paní — opětovala jeho polibky.\n»A teď podívej se na moji obrazárnu«, řekl\nVáclav, ruku v ruce, »to bude všechno hezčí.\nPro tebe to ještě lépe zařídím. Zde (ukázal) ně-\nkolik obrázků Mánesových, víš, toho (dodal) co\nměl tak rád život a růže chtěl před smrtí; zde\nKristus na kříži od Maxe, Oldřich a Božena od\nv f v\nŽeníška a Hynajsovo Jaro. A zde je postel,«\ndodal jako bezděky a usedl si.\nPřitáhl potom k sobě Cili a sevřel ji ve svá\nramena, položiv ji na znak a skloniv na její svůj\nv\nobličej. Žertem, na jediný okamžik.\n»Václave, že budu křičet«, bránila se; ale již\nbyla volnou. »Ty Vašku!«\nZasmál se a uchopil ji za ruku, aby mu ne-\nutekla.\n»Tak pojď, vybereš si přece něco ke čtení«,\nřekl chvějnym hlasem a lehce pobledl.\nv\nSla s ním ke skříni, odkud jí vybíral.\n»Zde Láska a smrt, tragedie. Nebo Ztracený\nživot od Pflegra, Tiché vody od Havlasy, Jindra\nod Klicpery. Takové knihy dnes nedovede nikdo\nnapsat. Co to máš? Ah, Carmen. Nu —\nnu, toto bys třeba také mohla si přečíst. Nebo\nněco od Turgeněva; snad Rudina či Jarní vody.\nTu máš; vyber si, co chceš.«\nVybrala si konečně dvě knížky a slíbila je\nbrzy přečíst.\n»Jen abys je opravdu přečtla«, žertoval a strkal\nji lehce ze dveří. Teď musíme jít k našim ma-\nminkám. — Tak co je ?« zeptal se vesele, když\nse vrátili s Cili.\n»Co by bylo?« řekla jeho matka. »Je dobře.\nTak to bude dobře, že paní Dvořáková?«\nPaní Dvořáková přikývla hlavou. »Ale kdy\nto má být? Snad až na podzim. To není ostatně\ntak daleko.«\nPotom se rozpředl podrobnější hovor a přišly\nna řadu i jiné věci. A kromě vlastních zájmů\npřetřásány byly též zájmy ostatních bližních.\n»V neděli odpoledne půjdem spolu na pro-\ncházku, viď, Cili ?« ptal se při rozchodu Václav.\nJen aby bylo hezky,« řekla přisvědčivě. —\nNe, tu noc, která následovala po onom dni,\nby nechtěl víc opakovat! Takového něco snad\nnikdy víc neprožije. Zbudil se již před půl nocí\na viděl, že měsíc osvětluje celý jeho pokoj.\nNa stole spatřil kytici růží; cítil její vůni —\npřipadala mu tak těžkou a tak dusnou. K ní\nvoněli s Cili a potom — o kdyby zde byla, v té\nnoci! Jaké by to bylo krásné probuzení, kdyby\ntu byla u něho a moh' ji tiše zulíbat.\nZavřel oči, spánek však nepřicházel. Vyskočil,\noděl se lehce a otevřel okno. Chládek jej ovanul\na dojmy spícího města. Jen tam daleko svítí se\nr.ádraží aje slyšet signály. Všechno spí; snad\ni vášně. Tma ve všech oknech, jen do jeho svítí\nměsíc. Mír ve všech srdcích, jen v jeho nikoli.\nPoložil se na pohovku. Nemohl usnout. Chodil\ntiše po pokoji a tu Kristus na kříži, ozářený\nměsícem, padl mu do očí. Dvoje ženské ruce\ndole sepjaté k modlitbě k němu vzhůru. Ten,\nkterý zemřel tělem, aby žil duší. »Nežijte život\ntělesný, jsou to muka,« jakoby volal na něho\ndolů. »Ano, jsou to muka,« zoufal si Václav.\n»A ženy trpí nejvíc . . . Ne, vždyť Cili jistě dobře\nspí. Ta nemá fantasie. Až snad se mnou bude\n. / 1 O v\nji hur.«\nBylo mu, jakoby měl kleknout před Kristem\na také k němu zvednout prosebné ruce se všemi\ntěmi ženami, které trpí pro tělo. Celou hroznou\ntragedii ženy procítil v tomto okamžiku. »Dě-\ndíčný hřích« a úkol přírody; truchlivý jejich osud,\naby zachován byl život na této nepatrné planetě.\nVrátil se znovu k oknu a pak uložil se na\npohovce. Přece však nemohl usnout, až pozdě\nk ránu, když první paprsky sluneční pozlatily\nokna jeho pokoje."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.12", "debut_caractere": 72, "fin_caractere_exclue": 1259, "texte": "VI.\n»Vypadáš dnes trochu bledší než jindy,« při-\nvítala jej Cili v neděli, když měl v úmyslu jít\nse s ní projit.\n»Právě proto jdu ven«, odpověděl.\n»Nevím, nebude-li pršet.«\nPodíval se na nebe. Opravdu, chystalo se\nk dešti. Nicméně vydali se na cestu. Vyznačil\njí svůj plán. Prošli by veliký kruh tamhle tím\nlesem a tak by se dostali zas domů. Václavovi\npatrně jednalo se o to, provést svůj pochod a proto\nstále pozoroval mraky. Šli velmi rychle, takže\ndospěli brzo do lesa. Tu Cili, proplétajíc se mezi\nstromy, uvízla na suku a zachytila se lemováním\nsukně.\n»To je nehoda«, řekla, mrzutě pozorujíc od-\npáraný okraj.\n»To musíme hned spravit«, pronesl Václav,\nsedaje na malý svah.\n»Nemáš špendlíky ?« ptala se ho Cili s trpkým\núsměvem.\n»Máme si popíchat lásku?« řekl. »Dovol, já\nti to spravím.«\n»Ne, děkuji«. A jsouc hotova, »Pojďme«, pra-\nvila.\n»Ale vždyť prší. Zde musíme počkat, to ne-\nbude dlouho trvat«, mluvil důtklivě Václav a po-\nsadil Cili k sobě. Rozevřel deštník. Opravdu,\nv listí to šelestilo, počalo pršet.\n»Zde budeme v úkrytu«, pronášel stlumeně,\n»a jak bude po dešti, půjdeme.«\nPřivinul ji k sobě a tiše dívali se z lesa ven,\njak řídce prší. Jeho srdce bilo silně, takže si"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3732, "texte": "myslil, že to Cili musí slyšet. Též ona hluboce\ndýchala.\n»Tenkrát, jaks byla u nás«, mluvil po tichu,\n»tu celou noc já nespal.«\n»A proč jsi nespal ?«\n»Myslil jsem stále na tebe.«\nMlčela, vyhýbajíc se jeho pohledům.\n»V té noci jsem pochopil, že je to možno,\naby Romeo se vloupil k Julii, nebo Gaston ku\nzlatovlasé Else. Co bys tomu řekla, Cili, kdybych\ntak v noci se k tobě dostal ?«\nNeodpověděla.\n»Proč se mi nedíváš do očí«, naléhal dále,\n»proč se mi nedíváš do očí, Cili ?«\nTu ona, cítíc, že tone v jeho pohledu, za-\nvřela svůj zrak; a jako tonoucí se všeho chytí,\nobjala náhle Václava, cítíc, kterak se mu vzdává.\n»Mně se zdá, že přestalo pršet Cili; půjdeme?«\nv\n»Ze přestalo pršet?« řekla, jakoby probuzena\nze sna. »0 ano, pojďme.«\nNa západe dokonce problesklo slunce a v čer-\nveném požáru zahořely mraky a voda na zemi.\nKdyž dostali se na silnici, potkali dvě dívky,\nvyprovázející třetí za město.\nSmály se, když Václav je pozdravil; usmál\nse také a ohlížel se za nimi.\n»Jsou to roztomilé děvy«, pravil.\n»Ale to, až budeme svoji, Václave,« řekla\nnajednou Cili vážně, »nesmíš se mi za děvčaty\nohlížet.«\n»Ani s nimi mluvit ?« zasmál se jí do očí.\n»Také ne.«\n»0, to já zas k tobě nebudu tak přísným«,\npronesl v žertu. — — —-\nPotom téměř každodenně k večeru, když měl\nvolno, chodil s Cili na procházky. Tu mluvili\no tom, jak budou žít spolu a jak se zařídí.\nZvláště jeden večer byl krásný. Nebe se vy-\nhladilo a bylo očekávat krásný západ slunce.\nv\nSli po kraji téhož lesa, jako v neděli a tu spa-\ntřili blízko vojenského hřbitova, porostlého vy-\nsokými jedlemi, sedící mladou dámu v černé\nv\nsukni a červené blůze. Ctla knihu a kouřila ci-\ngarettu.\n»Hle, ta kouří, jako mužský,« upozornila Cili.\nVáclav okamžitě poznal, že je to Vilma.\nZ daleka vyhnuli se hřbitovu a pak uvelebili\nse na kraji lesa.\nTu se mu zdálo, že Cili mluví triviálně.\nSchválně si dával na její řeč pozor.\n»Proč nic nemluvíš ?« pronesla najednou, za-\nstavujíc rozhovor. »Jdi, jsi dnes mrzutý.«\nVskutku, zdálo se mu totéž. A přece až do\ntéto chvíle . . .\nJak se těšil na západ slunce! A slunce za-\npadalo . . .\nČerveným světlem zatopilo vážné jedle hřbi-\ntovní a purpurem oblilo sochu Kristovu, vztý-\nčenou uprostřed v pose Kazatele na Hoře.\n»Tu Václav, jenž nemohl odvrátiti zraku od\nčarovného divadla, viděl, jak ona žena v černé\nsukni a červeném živůtku přitiskla se k pod-\nstavci soch}' a těmi rty, jimiž třímala papirosku,\npocelovala nohy Ježíše.\nCili, sledujíc jeho pohled, s namáháním po-\nsléze rozpoznala ji v dálce.\n»Kam se to díváš ?« řekla mu. »Ty, poslechni,\nnení to tam Klosova Vilma?«\nPokrčil jen rameny — —\nPředvečer své svatby ztrávil ve společnosti\nCili.\nKdyž přišel domů, byl neobyčejně rozrušen.\nPřistoupil k oknu a zadíval se ve hvězdnaté nebe.\nBylo mu, jakoby neznámá síla nesla ho jemu\nvstříc. »Veliké nespočetné, hvězdy! Patříte k ve-\nsmíru právě tak jako já a já ještě víc, než vy.\nNeboť vyšly jste z rukou Tvůrce a já budu tvořit.\nBudoucí generace musí mnou projít a jejich bo-\nlesti a vítězná volání zpívají mi v duši. Je mi\ntak, jako bych měl kleknout k modlitbě a po-\nklonit se neobsáhlé Přírodě. Veliká Astarto! Ne-\nhynoucí Cybele! Nejkrásnější ženu nechaly jste\npro mne. Vidím ji, jak vznešená se vynoří ze\nsvých bílých šatů zítra, jako božská Venuše z pěny\nmoře! Měl bych kleknout před ní a modlit se\ndlouho . . .\nVy všechny ženy, pyšné i tiché, nesoucí na\nodiv své toiletty, jste vznešený jen v tom oka-\nmžiku, když zbavíte se svého roucha a vrátíte\nzase zemi její bohyně. K smíchu jest všechna\ncivilisace člověka, když jeho štěstí je pouze v tom,\nže vrací se k přírodě.\nNesmírná paní, veliká Lásko, jak vyjádřit bych\nměl já ubohý své city!«\nTak zavířily myšlénky jeho hlavou a vlny\ncitů jeho srdcem. (Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c012", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167 / 168", "page_fin": "167 / 168", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.9.1", "titre_corps": "PŘED BOUŘKOU.", "titre_sommaire": "PŘED BOUŘKOU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.12", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nMAX ŠVABINSKÝ.\nPŘED BOUŘKOU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169 / 170", "page_fin": "169 / 170", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.10", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "FRANTIŠEK ŽENÍŠEK.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173 / 174", "page_fin": "173 / 174", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.11", "titre_corps": "ZA PANÍ MARUŠKOU BITTNEROVOU. — FEUILLETON.", "titre_sommaire": "ZA PANÍ MARUŠKOU BITTNEROVOU. — FEUILLETON.", "signature_source": "KAREL MAŠEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "173 / 174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3986, "texte": "ZA PANÍ MARUŠKOU BITTNEROVOU.\n— FEUILLETON.\nKAREL MAŠEK.\nOdešla na věky . . . jedna z těch, jichž\numění bezprostředně odměňováno bývá nejhluč-\nnější, nejzářivější slávou — a přece nejsnáze po-\nmíjí, stopy nezbude po uměleckém výkonu.\nA přece v nedlouhém vývoji svého divadla\nvidíme několik silných, rázovitých postav a vzpo-\nmínka na ně vítězně vzdoruje dusivé moci času.\nNebyii to pouze miláčkové, které pochvalovalo\nsi domácí vlastenectví, byli to skutečně velcí\numělci, jichž umění nebylo zmenšeno ani objek-\ntivním či dokonce nepřejícím měřítkem ciziny.\nDnes, po značné řadě let, slyším jasně, svěže\nzlatý hlas Josefa Lva, vidím veškery jemné de-\ntaily, kterými Frankovský výkony své vyzdo-\nboval, vidím řadu postav, jak je stělesnila Magda-\nlena Hynková . .\nA stejně utkvěly mi v paměti pevnými, jasnými\nrysy .výkony Marušky Bittnerové. Její nezapo-\nmenutelný zjev musil upoutati každého na první\npohled, a její hlas, slovo, pohyb ve spojení se\nzjevem tím nesmazatelnými rysy zapisovaly se\nv paměť diváků. Hra její prosycena byla vždy\npravým, ušlechtilým uměním, nezapomínajícím,\nže život či cit, který má na jevišti býti podán,\nmusí se v podání tom podrobiti stylu, aby nebyl\notrockým, kusým, snad fádním, či triviálním od-\nleskem života a aby přec zůstal přirozeným.\nPoesie a vroucí, lidský cit vedly její studium úloh.\nJak veliká zjevila se nám pak Hippodamie, Her-\nmiona, Stuartovna, jak vroucí ženy Desdemona,\nViola, Adrienna, jak pravdivě a přece s veškerou\naristokracií umění představeny byly Nataša aFéňa,\njakými básněmi byly Libuše, Akme, Levóna, Gra-\nnia ... a mnoho mnoho postav hlásí se v mysli\n— vzpomínáte na jejich podobu, smích, pláč, po-\nhledy, zvuk jejich hlasu — poznáváte, že navždy\nhluboce utkvěly v duši vaší. — A v těchto řádcích,\npsaných v prvním dojmu té zprávy, že velká\numělkyně zemřela, zašla na vždy — nelze vy-\nstihnouti celou její karakteristiku, lze jen mezi\nvzpomínkami těkati.\nUmění tak veliké mohlo ovšem vyvinouti se\njen tam, kde byla vznešená duše. A Maruška\nBittnerová byla nejen velkou umělkyní, ale také\nvelikou ženou, kterou ctil každý, kdo měl příle-\nžitost se jí přiblížiti. A přece bylo to v životě\njejím jako v pohádce, kde dobro a krása bývají\npronásledovány, — nevinny — jdou utrpením,\nnež je princ vysvobodí — také v jejím životě vy-\nskytly se živly nepřátelské, znesnadňujíce její\ncestu. A dříve, než se na ni nejkrásnější ženino\nštěstí usmáti mohlo, byla její pohádka skon-\nčena . . .\nDosti bylo o tom již v denních listech psáno;\nvše tam bylo objasněno, vše odsouzeno, ale —-\npozdě. Zda konečně lítost, která dnes námi otřásla,\nbude nejen pokáním, ale také výstrahou? Běda,\nměli jsme výstražných těch příkladů již příliš\nmnoho a nenaučili jsme se napravovati. A diva-\ndelní intrika je nemrav hluboko v sobectví lid-\nském zakořeněný\nDychtivě očekáváme nyní, jak asi nám bude\nJejí památka zachována. Výkony herecké minuly\ns okamžikem, kde byly nám sděleny, jen písmo\nnám může vypravovat] o nich a její duši — jak\nasi umění výtvarné nám zachová její dokonale\nkrásnou podobu?\nPamatujeme rozpaky po smrti Nerudově, kdy\nobjevilo se, že za života jeho nikdo z výtvarníků\nnepovažoval jej za spisovatele dosti významného\na tvář jeho za dosti výraznou a nikdo z nich\nnedohodl se s ním, by podobu jeho obrazem či\nplastikou pro dobu, kdy ho nebude, uchoval.\nA je přece vždy záhodno vyjiti v záležitosti takové\nvstříc osobnosti, která buď nemůže dopřáti si\nluxu uměleckého portrétování, buď nechce vlastní\niniciativou zavdati příčinu k výtce samolibosti\nneb domýšlivosti. Maruška Bittnerová vynikala\numěním i krásou — nebylo tak hned práce pro\nvýtvarníka vděčnější a lákavější. Zda přihlásí se\nnyní někdo, že na památku budoucím, na ucho-\nvání významu velké umělkyně naší doby podobu\njejí nikoli dle fotografie, ale dle bytosti ž.vé ve\nhmotu upoutal? . . .\nČekáme na umělecké to dílo, zvěčňující pa-\nmátku vzácné ženy, dokonalé umělkyně, vzne-\nšené heroiny nejen na scéně, kam vedlo ji umění,\nale i v životě i v tragickém skonu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175 / 176", "page_fin": "175 / 176", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.12", "titre_corps": "»PODOBENSTVÍ VELKÉHO ZÁPADU ČECH.«", "titre_sommaire": "»PODOBENSTVÍ VELKÉHO ZÁPADU ČECH.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nFR. BÍLEK.\n»PODOBENSTVÍ VELKÉHO ZÁPADU ČECH.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177 / 178", "page_fin": "189 / 190", "image_debut": 17, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.13", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKE.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2905, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKE.\n\n— V předcházejícím čísle v referáte O PŘEDNÁŠKÁCH\nUMĚLECKÉ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ zmí-\nnili jsme se o dopisu, jímž městská rada pražská návrhy\nkomisse této assanačního obvodu se týkající odmítla. Pova-\nžujíce pak záležitost tuto za veledůležitou v zájmu zacho-\nvání starobylého a malebného rázu Prahy, otiskujeme dopis\nsl. městské rady i odpověď na ni doslovně i bez poznámky :\n»Ctěná umělecká komise předložila radě městské se vzác-\nným přípisem ze dne 30. června 1897 své návrhy někteiých\nzměn plánu polohy v ašsanačním obvodu pražském.\nJiž před tím, a sice v lednu a pak opět v březnu 1897.\ndodal také pan architekt Bedřich Munzberger praesidiu rady\nměstské v krátké cestě některé návrhy změn plánu poloh}r\nv assanačním obvodu pražském.\nTyto změny jednak uměleckou komissí, jednak panem\narchitektem Bedřichem Munzbergrem navržené byly podro-\nbeny zevrubné úvaze a poradě komissí a rady městské.\nNeboť prve než rada městská usnášela se o těchto změnách\nve schůzích konaných dne 20. července, 24. září a konečně\n12. listopadu 1897, byly návrhy ctěné umělecké komisse a\npana architekta Bedřicha Múnzbergra podrobeny časté a dů-\nkladné poradě ve schůzích assanačního subkomitétu a tech-\nnické komisse, konaných dne 15. července, 9. srpna, 22. září\na 23. října, pak ve schůzích zvláštní informační komisse,\nkterá za přítomnosti pana architekta Bedřicha Múnzbergra\na pana architekta V. Roštlapila, jakožto zástupce ctěné umě-\nlecké komisse konal}' se dne 19. srpna, 26. srpna a 7. října\n1897 a konečně ve schůzích rady městské, konáních dne\n20. července, 24. září a 12. listopadu 1897.\nPři tom sluší zároveň opraviti mylný náhled ctěné umě-\nlecké komisse, projeven}; ve vzácném přípisu ze dne 29. října\n1897, jakoby zmíněná informační komisse byla o návrzích\nctěné umělecké komisse a pana architekta Bedřicha Múnz-\nbergra rozhodovala. Účelem a výsledkem této informační\nkomisse b\\do osobní informací seznati podrobnější objasněni\na odůvodnění těch kterých navržených změn a opatřiti ze-\nvrubnější a spolehlivý podklad pro úvahy a rozhodnutí rady\nměstské. Rada městská uvítala s potěšením ochotu ctěné umě-\nlecké komisse a pana architekta Bedřicha Múnzbergra a uznává\nplnou měrou jejich snahu, směřující k tomu, plán polohy\nassanačního obvodu byl po stránce umělecké co nejlépe upra-\nven; tím více lituje toho rada městská, ze jí souhrn okolností\nbránil přistoupiti na návrh ctěné umělecké komisse.\nRadě městské bylo při té které navržené změně přihlížet]\nk tomu, že ke konečnému rozhodnutí o takové změně nedo-\nstává se na ten čas nutných podmínek; to týká se zejména\nzměny navržené při skupině, vyhlédnuté pro doplnění Staro-\nměstské radnice, o kteréžto změně bude správně možno defini-\ntivně rozhodnouti po vyřešení otázky doplnění Staroměstské\nradnice. Při jiných navržených změnách bylo radě městské\nuvážiti, že tu kterou změnu, i když provedení její po stránce"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5876, "texte": "umělecké bylo by velice žádoucím, provésti nelze, jak jeví\nse to zejména u návržených změn, jimiž ulice Rámová a Ha-\nštalská překládají se za obvod assanační a které i s nepři-\nměřeně velikými obětmi finančními bylo by sotva možná\nprovésti.\nUvažujíc a usnášejíc se o navržených změnách plánu\npolohy assanačního obvodu, musela rada městská zároveň\nodvažovati výhody, plynoucí po stránce umělecké z těch kte-\nrých změn navržených na straně jedné a obětě a ztráty jak\nv ohledu finančním, tak i v ohledu stavební hygieny s tako-\nvými změnami spojené na straně druhé a uvážiti, zda-li obětě\na ztráty tyto nepřevyšují nad míru ony výhody a zda-li ta-\nkové upravení plánu polohy assanačního obvodu, jak by si\nje jinak i rada městská přála, nepřesahuje finanční způsobilost\nobce pražské, zejména když finanční prostředky obce pražské\njsuu jak známo, dost obmezené.\nZa účelem opatření plánu polohy pro assanační obvod\npražský vypsalo obecní zastupitelstvo obce pražské před de-\nseti lety veřejné konkurenční řízení, jehož výsledkem bylo\npět různých návrhů, jež byly veřejně vyloženy a z nichž\nspolečný návrh pánů Alfreda Hurtiga, Jana Heideho a Ma-\ntěje Strunce byl na základě výroku povolané poroty odbor-\nníků poctěn první cenou.\nNávrh tento, při jehož vypracování bylo z příčin zacho-\nvání starobylého rázu, jakož i z ohledů finančních hleděno\nmimo jiné zejména také k tomu, aby jednak veřejných a\nmonumentálních budov bylo co nejvíce šetřeno a jednak aby\nnové ulice pokud možná přidržovaly se směru dosavadních\nulic, byl pak podkladem plánu polohy pro obvod assanační\nschváleného.\nByla tedy odborníkům a všem, kdož se o věc zajímali,\nposkytnuta příležitost náhledy své pronésti a uplatňovati,\na byli také odborníci ve věci té slyšeni.\nRada městská naopak uznala sama potřebu některých\nzměn, když přistoupila k provádění assanačního podniku a\nzměny ty také provedla.\nK dalším změnám nemohla se ale rada městská odhod-\nlati — mimo důvody již uvedené — také z toho velice zá-\nvažného důvodu, že assanační akce zatím postoupila do ta-\nkového stadia a přivodila takový právní stav, jichž šetřiti\nv první řadě musí zastupitelstvo obce pražské a jež nedovo-\nlují provádění assanačního podniku oddalovati takovým způ-\nsobem, že by tím provedení tohoto podniku vůbec bylo zne-\nmožněno.\nRada městská lituje, že jí z důvodu těchto nebylo možno\npřistoupiti na návrhy ctěné umělecké komisse.\nVyřizujíc tímto vzácné přípisy ze dne 30. června 1897\na 29. října 1897 doufá rada městská, že ctěná umělecká ko-\nmisse uzná podstatu uvedených důvodů a ujišťuje ctěnou\numěleckou komissi, že i když jí nebylo možná použiti vzác-\nných pokynů ctěné umělecké komisse ve příčině plánu polohy\nassanačního obvodu, uznává přece plnou měrou její snahu\na namáhavou práci, za kteréž račíž ctěná umělecká komisse\npřijati vřelý dík.\nRada král. hlav. města Prahy, dne 9. prosince 1897.\nStarosta: Dr. J. Podlipný m. p.\nSlavná rado král. hlavního města Prahy!\nVzácným přípisem ze dne 9. prosince 1897 sděleno bylo\nv úctě podepsané komissi umělecké, že slavná rada městská\nnemůže přistoupiti na návrh její ve příčině změny poloho-\npisného plánu pro assanační obvod Starého města.\nDle sdělení toho byl to jednak nedostatek podmínek nut-\nných ku provedení takové změny, zvláště pak ohled na finanční\nstav obce pražské, jakož i okolnost ta, že akce assanacní\npostoupila do takového stadia a přivodila takový stav právní,\nkterý šetřiti musí zastupitelstvo obce pražské a který nedovo-\nluje, by provedení assanačního podniku bylo oddáleno a tím\ntéž znemožněno.\nVedeni jsouce snahou, abychom dle svých odborných\nzkušeností byli slavné radě městské při zakládání nových\nčástí města a při udržování starobylého rázu jeho nápomocni\nku dobru téhož občanstva, které slavná rada městská zastu-\npuje, nepouštěli jsme nijak se zřetele, aby návrhy naše ne-\nbyly pouze po stránce umělecké dokonalé, nýbrž i z ohledů\npraktických provedlivé, neb nebylo nám tajno, že obec praž-\nská, majíc na starosti provedení řady velkých podniků, jichž\nbřímě sama po většině musí nésti, nemůže obětovati velké\nsumy na šetření ohledů uměleckých, aniž by poplatnictvo\nnásledky toho neucítilo.\nUpřímná snaha naše prospěti věci bez velikých obětí\nvedla nás často k usnesením, která byla po stránce umělecké\nspojena s velikým sebezapřením se strany naší, a nebylo-li\nlze tu kterou myšlénku provést bez větších finančních obětí,\ntu předložila v úctě podepsaná komisse umělecká radě měst-\nské i návrhy, jakým spůsobem by mohl býti náklad opatřen,\naniž by svou tíhou padl na bedra poplatnictva. Odvoláváme\nse mimo jiné ku návrhu, jakým způsobem by bylo lze zří-\nditi zvláštní fond na zachování starobylého rázu Prahy.\nProto jsme v tomto ohledu, který se týká finančního stavu\nobce pražské, šetření jejího poplatnictva, jakož i v ohledu\nna neporušitelnost majetku občanstva, v úplném souhlasu se\nslavnou radou městskou, a zajisté že by ohledy tyto byly\ns to, abychom jim obětovali veškerý výsledek naší práce,\njakmile bychom nabyli přesvědčení, že návrhem naším ohledů\ntěchto šetřeno nebylo.\nLitujeme však, že slavná rada městská nesprávně používá\ntěchto záminek, aby pod heslem tak ušlechtilým z příčin nám\nneznámých zamítla naši práci, aniž by uznala za vhodné\nvěcně své stanovisko odůvodniti. Neboť není správno,\n1. že není možno provésti změnu navrženou při skupině\nvyhlédnuté pro doplnění radnice.\n2. Není správno, že zisk plynoucí po stránce umělecké\nby měl v zápětí ztrátu po stránce hygieny a financí.\n3. Není správno, že akce assanační postoupila do tako-\nvého stavu právního, který by nedovoloval provádění assa-\nnačního podniku oadalovati, čímž by provádění podniku toho\nbylo vůbec znemožněno.\nNeboť:\n1. nemůže být činěna úprava plánu polohového závislou\nna půdorysném řešení stavebního programu radnice. Jsouť to\nohledy zajisté závažnější, které určují tvářnost plánu polohy\nna tomto mistě, ohledy na kommunikaci a na zachování staro-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.19", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 6485, "texte": "bylé tvářnosti právě v této části města. Potřebám radnice\nnelze ani obětovat pohodlné spojení mezi ulicí Křížovnickou\na mostem cis. Františka Josefa, ani nelze porušit starobylý\nráz zbořením Minuty a celou přestavbou malého rynku, touto\npro naše město tak karakteristickou částí. Jen tyto ohledy mohou\nmíti vliv na utváření plánu polohy v této části města. Ostatně\nnavrhuje umělecká komise nový blok na náměstí Linhartském,\nčímž by bylo možno získati v nejbližším sousedství radnice\nmísta na její rozšíření více než v plánu, jehož se slavná rada\nměstská až dosud přidržuje. Slavná rada městská ve svém\npřípise sice udává, že o této změně bude moci správně defi-\nnitivně rozhodnouti po vyřešení otázky doplnění Staroměstské\nradnice, ale tvrdí na dalším místě, že právní stav, v němž\nnalézá se nyní podnik assanační, nedovoluje provádění assa-\nnačního podniku oddalovati a tím toto ohrožovati. Poněvadž\nvšak by změna původně navrženého tvaru radnice měla vliv\nna bloky sousední, není nám jasno, jakým způsobem dají\nse tyto dvě okolnosti uvést v souhlas?\n2. Změny uměleckou komisí navržené jsou takové, že\nneplyne z nich ztráta po stránce hygieny a financí. Komise\nbyla toho pečlivě dbalá, aby každou ztrátu na pozemcích\nku zastavení určených, ku které se odhodlala ze svého stano-\nviska, kompensovala na místech jiných, kde se jí to zdálo být\nprovedlivo. Ano komise navrhla i z těchto důvodů zastavení\nvětší, než bylo původně slavnou radou městskou projektováno.\nTím, že komisse mnohé ulice oproti původním jejich rozmě-\nrům rozšířila, přece neublížila ohledům na hygienu. Ale ani\nfinanční ohled tím neutrpěl, neboť co se ztratilo snad tu a tam\nna ploše, získá se na ceně pozemku, která v ulicích širších\nbude větší než v úzkých. Komise umělecká nemůže se pou-\nštěti na tomto místě do dokazování tohoto tvrzení ve všech\njí navržených změnách, ale byla by mohla tak uči niti, kdyby\njí slavná rada městská udala ne povšechně, nýbrž určitě pří\"\npady, ve kterých se tak stalo a které by nebývaly ohledy ji-\nnými značnou měrou kompensovány.\n3. Započatá akce assanační váže obec pražskou právně\npouze v oněch blocích, ve kterých majitelé byli vyzváni\na v těch jsme se původně navrženým disposicím slavné rady\nměstské konformovali Celá akce assanační rozvržená na 10 let,\nz nichž ještě 6 roků zbývá, postupuje dle jednotlivých bloků\nk nábřežím. V tomto obvodu majitelé dosud vyzváni nejsou,\na nestává pro obec pražskou žádný právní závazek. Změna\nplánu polohy nemá v zápětí žádné oddálení akce assanační\na neohrožuje tudíž i její provedení. Proto jsou změny v této\nčásti možný Prohlášení toto dostalo se nám z úst bývalého\nstarosty p. Gregora, jakož i starosty nynějšího p. dra Pod-\nlipného i se strany referenta kanceláře assanační p. dra Steina.\nJest nám tudíž velice podivno, když slavná rada městská po-\njednou toto omezení, které se týkalo bloků, v nichž s assa-\nnační akcí bylo započato, vztahuje na assanační obvod vůbec\na i z tohoto ohledu návrh náš zamítá. Jak máme soudit o ta-\nkovém jednání, když na základě výnosu sl. zemského výboru\nze dne 18. února 1897 č. j. 76.197 odevzdá nám slavná rada\nměstská upravovací plán assanační ku prozkoumání, když\ndne 24. května téhož roku přípisem č. 1242 záležitost tu\nurguje a dne 9. prosince t. r. vedle jiných z toho důvodu\nzamítne, že není možno měnit!\nPokud se týče výtky, že nelze provést změnu v ulici\nRámové a Haštalské, připouštíme, že by upravení toto bylo\nspojeno s obětmi, ale nepokládáme úpravu tuto za nemožnou.\nJednalo se nám o to, aby ulice Haštalská spojena byla s ulicí\nKlimentskou a aby nevyzněla na piano, jak tomu jest v měst-\nském plánu assanačním. Nezdá se nám být správno, abychom\npotlačili výhodný návrh již v našem středu, protože se zdá\nbýt nákladný, tak daleko nemůže ohled náš na finanční stav\njiti. Zajisté bude prospěšnější, když se vedle obětí uváží i vý-\nhody s tím kterým návrhem spojené a nebudeme jej tvrdo-\nšíjně hájiti, když budeme přesvědčeni, že náklad s jeho pro-\nvedením spojený není v příznivém poměru s výhodami z něho\nplynoucími.\nDále nutno uvážiti, že změnou regulační čáry Vltavy, tak\njak byla odchylně oproti původnímu stavu, který sloužil as-\nsanační mu plánu za základ, místodržitelstvím nyní určena,\nnastala nyní poblíž mostu cis. Františka Josefa taková situace,\nže se plán assanační v této části změniti musí, kteréžto\nzměny nemohou zůstati bez velkého vlivu na veškeré sou-\nsední části. Proto se assanační plán polohy změniti musí,\na není proto důvod, který slavná rada městská mimo jiné\nproti návrhu našemu uvádí, správný.\nSlavná rada městská uznala za vhodné ve svém přípise\npodotknouti, že assanační plán, jehož se nyní přidržuje, jest\nvýsledkem soutěže před desíti lety odbývané, a že byl ny-\nnější plán na základě výroku povolané poroty poctěn první\ncenou, že šetřil starobylý ráz a stavby veřejné a monumen-\ntální, že byl veřejně vy.-taven a že slyšeni byli ve věci té\nodborníci: nepokládá jej sice za nezměnitelný a také že sama\nzměny provedla, ale k dalším změnám že nemohla se od-\nhodlati z důvodů uvedených.\nProč předkládala nám tedy slavná rada městská assanační\nplán k prozkoumání, když jí jednak původní tak hověl a když\nse nemůže k dalším změnám připustit? Umělecká komisse\nnení ovšem toho náhledu, co slavná rada městská, neb pro-\nzkoumala assanační plán důkladněji než mohli snad ad hoc\nke komissi svolaní odborníci, a tu seznala, že nešetřeno bylo\nstarobylého rázu města, neb nebylo v plánu tomto pamato-\nváno ani na celkové udržení kláštera blahoslavené Anežky,\nani kláštera milosrdných bratří, dle něho ohrožen}' byly krásné\nstarobylé domy na Staroměstském náměstí, dle něho měl\npadnout dům č. p. 3 a 4, který uzavírá ladně malebný po-\nhled na Staroměstském náměstí od Týna, mělo být přesta-\nvěno celé Malé náměstí, dle něho padla nyní prelatura sv. Mi-\nkuláše a bývalý kostel Cyriaků u sv. Kříže na Janském ná-\nměstí.\nSlavná rada městská ve svém přípise ovšem podotýká,\nže nelze za to míti, že by plán tento měl býti nezměnitelným,\na podotýká, že nelze zajisté tvrditi, že by na místě změn\nnyní navrhovaných nevyskytly se návrhy na změny jiné\na třeba i lepší. Ale nicméně ku změnám uměleckou komissi\nnavrženým nemohla se odhodlati. Nemůžeme proto s tohoto\nstanoviska jiného odvoditi, než že slavná rada městská ne-\nchce přistoupiti na návrhy umělecké komisse, odůvodňujíc\ntoto své jednání důvody, které pro nás postrádají vší opravdo-\nvosti a věcné přesvědčivosti. Tím však, že změnitelnost plánu\nnicméně připouští a oddává se naději, že návrhy ty budou"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.20", "debut_caractere": 89, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "třeba i lepši, než nyní navrhované, musíme předpokládati,\nže si slavná rada městská reservuje provádění změn pro sebe\nsamu.\nUmělecká komisse předložila návrh svůj slavné radě městské\ns tím podotknutím, že pokládá práci tuto za část celku, který\njen tehdy bude moci poskytnouti záruku zdárného resultátu,\nbude-li úplně dohotoven, a podotkla, že jest ochotna v té\npříčině podjati se této další práce, jakož i vzíti v úvahu přání\nkterá by slavná rada městská projevila.\nSlavná rada městská však neprojevila přání žádných\na předstírajíc všeobecné důvody, práci naši jednoduše zamítla.\nNám však nemůže být lhostejný způsob, jakým bude pro-\nváděna assanační akce dále. Není to snad uražena umělecká\nješitnost, nýbrž jest to starost o způsob, jakým půjde se dále\nv před. Dalekosáhlé jsou následky, které mohou tímto po-\nvstati pro budoucí tvářnost města, a umělecká komisse ne-\nmůže mlčky k takovému jednání přihližeti a za následky z toho\nvzniklé před veřejností odpovídati. Zamítnutím ná-\nvrhu našeho zbývá slavné radě městské pouze\npůvodní plán assanační, jehož se až dosud přidržo-\nvala. Avšak vzhledem k tomu, že plán tento, jak\nsvrchu dokázáno bylo, musí se změnit, nemá slavná\nrada městská vlastně žádný celkov}/- plán polohy,\ndle něhož by se správně postupovali mohlo. Na-\nstane tedy řešení od případu k případu, a jakých\nnásledků podobný postup míti může, o tom mluví\njasně nádraží severo-západní dráhy, otevřený blok\nu Strakovské akademie, poloha městské spořitelny\na mnohé jiné.\nProto pokládáme za svou vlasteneckou povin-\nnost přes zamítavé stanovisko slavné rady měst-\nské oproti návrhům naším pro uvarování neodčini-\ntelných chyb, které by z tohoto postupu vzejiti\nmohly, žádati:\n»Slavná rado král. hlavního města Prahy, račiž\numělecké komissi udati námitky proti návrhu na\nzměnu plánu polohy území assanačního na Starém\nměstě netoliko všeobecně, nýbrž neračiž sobě obtě-\nžovali tyto určitě a věcně pro případy, jichž se to\ntýče, uvésti, aby komisse umělecká byla poučena\nv čem spočívá neprovedlivost jejího návrhu, a mohla\nučiniti v uvážení těchto námitek ony změny,\no jichž prospěšnosti pro věc nabude přesvědčení.«\nV Praze, dne 12. ledna 1898.\nZ umělecké komisse.\nJ. Stibr a 1 m. p., jednatel. J. Zít e k m. p., předseda.\n— CESTOVNÍ STIPENDL4 vypsána jsou pro\nabsolventy c. k. akademie výtvarných umění staveb-\nním radou p. Jos. Hlávkou, založená v obnosu 1200,\n600 a 400 zl. Podmínky: Konkurenční práce, pří-\nstupné pro všechna odvětví umění výtvarného, za-\nstoupená na c. k. akademii umění v Praze, musí\nv jarní umělecké výstavě v Rudolfinu roku 1898\nvystaveny býti. Kdo se o tato cestovní stipendia\nucházeti míní, nechť legálně prokáže a prohlásí:\n1. že v království českém jest zrozen a v něm do-\nmovem příslušen; — 2. že jest náboženství křesťanského; —\n3. že jak on, tak i jeho rodičové jsou nemajetní; — 4. že\nvšechna přípravná studia tohoto času předepsanápro přijetí\nna c. k. akademii umění v Praze a zkoušky na některé\nstřední škole s vyučovacím jazykem českým s prospěchem\nnáležitým vykonal a prošed během přípravným na c. k. aka~\ndemii umění pro své přípravné vzdělání umělecké nejvyšší\nna tomtoiýústavu obvyklou známku výtečného prospěchu\nobdržel a že se úplně bezúhonným mravním chováním vy-\nkázati může; — 5. že řádně ukončil svá studia na c. k.\nakademii umění v Praze. Při tom uznává se absolutorium bý-\nvalé pražské malířské akademie pro zadání v prvních třech\nletech jako rovnocenné; 6. že zároveň s těmito průkazy aneb\nnejdéle ve 14 dnech před otevřením pražské umělecké vý-\nstavy rektorátu c. k. akademie umění určitě označí předmět,\nkterým do konkurence vstoupiti míní a zároveň udá cíl svých\nstudií v cizině, k jehož dosažení chce se snažiti, bude-li gu"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.22", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 6402, "texte": "některé ze tří stipendií uděleno; 7. že, bude-li mu uděleno\nněkteré z těchto stipendií, užije ho skutečně k naznačenému\nvlastnímu vzdělání v cizině a to pro celý, tímto stipendiem\nurčený čas, a že při uplynutí každého čtvrtletí vykáže se\nvýsledkem své činnosti tím, že z učiněných studií aspoň\njednu zašle rektorátu c. k. akademie umění; 8. že bylo-li by\nmu uděleno cestovní stipendium celoroční, ochoten je věno-\nvati předmět takto vyznamenaný c. k. akademii umění pro\npřípadné zřízení galerie cen. Právo návrhu má professorský\nsbor c. k. akademie umění v Praze, právo udílecí Jeho Ex-\ncellence pan místodržitel český. Náležitě doložené žádosti\nbuďtež do 31. března 1898 u rektorátu c. k. akademie\numění v Praze podány.\n- OBRAZOVÉ LISTY PRO ŠKOLU A DŮM, vydávané\nspolečností pro rozmnožování umění ve Vídni, doporučeny\nministerstvem vyučování, jsou — po způsobu mnichovských\nobrazových listů — laciné, illustrované publikace (po 5 kr.,\nkolorované po 10 kr.) určené hlavně pro spřátelení mlá-\ndeže s uměním a pro poučení její v dějepise, náboženství,\nzemě- i přírodopise a v různých jiných oborech pro život\na práci užitečných. V sérii prvých 25 listů vynikají — hned\npo officielním prvním obraze zařaděné — náboženské obrazy\nJenneweinovv. Z Čechů zastoupen tu pak ještě Schwaiger\ndvěma historickými skupinami »Libuše« a »Hunové«. Bohu-\nžel, nemůže pohled na »Libuši« potěšiti ani umělce ani Čecha;\njest ku podivu, že mistr tak dovedný a právem renomovaný\nmohl ze své dílny propustiti práci v kresbě tak nedostatečnou\na působící dojmem karikatury, jako na posměch českému mythu\nnějakým nepřítelem naším v podnik tak významný zařáděnou.\n— Zejména na mysl dětskou, které obrazy ty v prvé řadě\njsou určeny, nemůže působiti příznivým dojmem.\n—- PROF. VOJT. HYNAJS jmenován řádným členem naší\nakademie věd a umění. Pokud se pamatujeme, náleží Hynajs\nmezi nejpřednější umělce české již trochu déle, než sama\nakademie existuje. Bude nutno, najiti si seznam její řádných\nčlenů, abychom se poučili, kterým asi umělcům po dobu tak\ndlouhou musil ustupovati.\n- AKADEMIE KŘESŤANSKÁ V PRAZE pořádá v sále\nsv.-václavské záložny cyklus šestnácti přednášek o církevních\numění, vždy v sobotu o 6. hod. večer, počínaje dnem 22. ledna.\nZ programu zvláště uvádíme přednášky dr. K. Chytila (O mi-\nniaturní malbě středověku a renaissance), Dr. B. Matějky\n(O baroku jako slohu kostelním), arch. Jos. Fanty (O výzdobě\nchrámů), P. Odila Wolfa (Zvláštní ráz církevního umění O. O.\nbenediktinů Bcuronských) a m. j. Naproti tomu vzbuzuje ne-\ndůvěru k výběru přednášek zařadění diskreditovaného P. E.\nPauknera a j.\n- SPOLEČNOST »VLASTENECKÝCH« PŘÁTEL UMĚNÍ\nobsadila místo inspektora gallerie jakýmsi panem Bergnerem,\nčistokrevným a zajisté sobě rovně »vlasteneckým« Němcem,\njenž jen s velikým sebezapřením a námahou dovede se po\nčesku dorozuměti, který však dovede (což se teprve má uká-\nzati) zrestaurovati v gallerii, co nebylo zrestaurováno ( n zka-\nženo) jeho předchůdci v prvé polovici t. stol., jichž hlavní\nčinnost spočívala v »opravování« a čistění stalých mistrů\na lepení jich na nová plátna. V té činnosti bude ted}' po-\nkracováno, neboť společnosti nejednalo se o engažování in-\nspektora, který by zastal úřad ten spůsobem, jak je zvykem\nv jiných obrazárnách i menšího významu nežli je naše, ale\n0 restauratéra, který by dovedl pořádati občasné výstavy\nspolku »der deutschen Kunstler in Prag«. A k tomu přece\nnení potřebí ani speciální znalosti českého umění, ani zna-\nlosti jazyka, kterým až dosud neumí ani jeden z nynějších\núředníků »vlastenecké« společnosti správně mluviti, neřkuli\npsáti; vždyť by takový úředník češtinu dokonale ovládající\nvypadal docela z rámce, do něhož zasazeni všickni ti vyšší\n1 nižší, podřízení i nadřízení »vlastenci« Společnosti, která\nrozumí »vlastenectví« svému tak, že neostýchá se z peněz\nodkázaných českým vlastencem (f not. Feyerfeilem) za-\nkoupiti pro gallerii bezcenný výtvor německé »vlastenecky«\nprotěžované umělkyně Max-Ehrlerové.\n— UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM OBCHODNÍ\nA ŽIVNOSTENSKÉ KOMORY V PRAZE. O zaslaných pracích\nkonkurenčních rozhodnuto následovně: Porota pro práci stří-\nbrnickou (kropenka nástěnná), jichž došlo celkem 6, skládala\nse z pp.: místopresidenta obchodní komory a kuratoria Fr.\nKřižíka, jakožto předsedy, A. Hellméssena, professora c. k.\numělecko-průmyslové školy. Celdy Kloučka, professora c. k.\numělecko-průmyslové školy, Josefa Krejčíka, řezbáře a člena\nobchodní komory, Vojtěcha rytíře Lanny, Václava Němce, za-\ntímního presidenta obchodní a živnostenské komory, a sta-\nrosty grémia zlatnického J. Sourka; první cena udělena ne-\nbyla, druhá cena přiřknuta práci s heslem : »Pokrop mne hy-\nsopem«, navrhl a provedl B. K. Malina, absolvent c. k. prů-\nmyslové školy pražské, nyní v Paříži; dále udělen akcesit\n100 korun práci s heslem: »Matka Boží Staro-Boleslavská«;\nkrom toho vysloveno uznání pracím s hesly: »Asperges me\nDomine« a »Usilím k úspěchu«. V porotě pro dekorativní\nmalbu zasedali pp.: místopresident komory Fr. Křižík, jakožto\npředseda, Emanuel Hofbauer st., starosta společenstva malířů\npokojů, Vojtěch Hynais, professor c. k. akademie umění,\nV. Nekvasil, cis. rada, člen obchodní komory, Rudolf Rzi-\nhowski, akademický malíř, J. Stibral, ředitel c. k. průmyslové\nškoly a Zdeněk hrabě z Thun-Hohensteinu, člen kuratoria.\nPrvní cena udělena práci se značkou: »Kříž v kruhu« od\npaní Anny Boudové-Suchardové v Praze a druhá cena práci\ns heslem: »Vlasti« od p.Jana Beneše, absolventa c. k. utmě-\nlecko-průmyslové školy pražské u firmy Kopecký a Svátek\nv Plzni; uznání dostalo se práci se značkou: »M.« (V sou-\ntěži pro dekorativní malbu bylo 11 účastníků.)\nPorota pro odbor prací řezbářských skládala se z pp. :\nmístopresidenta komory Fr. Křižíka, jakožto předsedy, J. Kast-\nnera, professora c. k. umělecko-průmyslové školy, J. Kouly,\nprofessora české techniky, Josefa Krejčíka, člena obchodní\na živnostenské komory, Antonína Poppa, professora české\ntechniky, A. V. Richtra, majitele pozlacovačské firmy H.Richter,\nv\na Bohuslava Snircha, člena kuratoria musejního; první cena\nudělena práci s heslem: »Umělý průmysl« od p. Josefa Rouse,\n✓\nřezbáře v Zamberku: druhá cena udělena práci se značkou:\n»Zelva« od pana Václava Kulhánka, řezbáře v Praze. Uznání\nvysloveno pracím s hesly: »Flora« a »Praha«. (Prací řezbář-\nských došlo celkem 6 k soutěži.) Poroty zasedaly dne 10.,\n11. a 12. ledna 1898. Veškeré předměty konkurenční vysta-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1828, "texte": "veny na dobu jednoho měsíce ode dne 13. ledna počínaje\nv přízemním sále Rudolfina a otevřena denně (mimo pondělí)\nod 10 hod. dopol. do 3 hod. odpol. zdarma. Kromě konku-\nrenčních prací vystaveny jsou četné předměty pro sbírky\numělecko-průmyslového musea v poslední době získané.\n— VALNÁ HROMADA SPOLKU »MÁNES« odbývaná dne\n28. ledna t. r. byla výrazným obrazem nynější činnosti spol-\nkové. Za svých skrovných dob míval Mánes pouze skromné\nschůze; dnes vyvíjí činnost na veřejnost velmi patrnou\na s uznáním kvitovanou a také na valné hromadě bylo plno\nchuti k nové práci, nové a smělé plány jiskřily v řečích\na s nadšením byly přijímány četným shromážděním. Členstvo\nposlední dobou značně vzrostlo a každý s chutí hlásí se ku\npráci. V nejbližší době podniknuty budou akce ve prospěch\nnov}rch publikací spolkem redigovaných a přípravné práce\nv záležitostech pro výtvarníky všeobecně důležitých.\n— K VYOBRAZENÍM. — S radostí zařaďujeme do Vol-\nných Směrů ukázku delikátního umění toho, na něhož celá\nnaše mladá generace umělecká pohlíží jako na svůj vzor,\nmistrnou kresbu PROF. J. HYNAJSE. Jest to jedna ze studií,\nkterými umělec se svědomitostí jen sobě vlastní připravoval\nvelkou, rodinnou podobiznu paní H., v Praze dosud nevysta-\nvenou. Kresba tato ve své přímo hravé lehkosti nedává ani\ntušiti, jak těžko dosíci lze tohoto stupně přirozenosti v pose\na výrazu, který se pak při hotové práci jako sám sebou\nrozumí; obtíže takové ovšem jako by ani neexistovaly pro\nV. Hynajse, tohoto suverénního mistra kresby, který nejen\nu nás, ale v uměleckém světě současném vůbec málo soků\nnalezne. — Mnoho z těchto slov opakovati bychom musili\npři ukázce z bohatých map studií PROF. F. ŽENÍŠKA. Všechen\npůvab s vyvrcholenou jistotou kresbových studií Ženíškových\npochopí však přece jen ten, kdo ví, co znamená kresba »prima«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177 / 178", "page_fin": "177 / 178", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.13.1", "titre_corps": "STUDIE KRISTA.", "titre_sommaire": "STUDIE KRISTA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.17", "debut_caractere": 2907, "fin_caractere_exclue": 2959, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nRUDOLF BÉM.\nSTUDIE KRISTA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183 / 184", "page_fin": "183 / 184", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.13.2", "titre_corps": "HERCEGOVKA Z OKOLÍ TREBÍŇSKÉHO.", "titre_sommaire": "HERCEGOVKA Z OKOLÍ TREBÍŇSKÉHO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.20", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 87, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nLUDVÍK KUBA.\nHERCEGOVKA Z OKOLÍ TREBÍŇSKÉHO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185 / 186", "page_fin": "185 / 186", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.14", "titre_corps": "PO MASOPUSTE.", "titre_sommaire": "PO MASOPUSTE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJAROSLAV ŠPILLAR.\nPO MASOPUSTE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189 / 190", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 23, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.23", "debut_caractere": 1830, "fin_caractere_exclue": 6121, "texte": "VÝSTAVY.\n\n— VÝSTAVA SPOLKU MÁNES pořádána bude během\nměsíce února v saloně Topičově; výstavou tou připomíná\nMánes veřejnosti české svoje desítileté trvání. Činnost jeho\npo tu dobu byla nehlučná, ač hotovým jejím výsledkům ne-\nmohlo býti nikdy odepřeno uznání. Mánes byl vždy — bůh\nví proč — považován spíše za spolek žáků malířské akademie,\nnež za spolek umělců výtvarných vůbec a vskutku utvářil\nse jako sdružení sil nejmladších a v řadách jeho členstva\nscházejí přemnohá, přemnohá jména, jichž nositelé snad vá-\nhají při schůzi spolkové zasednouti v jedné místnosti s mlad-\nšími pěstiteli téhož umění. Následkem toho také nebude vý-\nstava pyšniti se slavnými, renomovanými jmény, nicméně\ndoufejme, že tím na zajímavosti jen získá, představujíc řadu\nadeptu mladších, nestojících dosud snad na nejvyšším vrcholí\numění, ale předkládajících práce, jimž vážná snaha upřena\nbýti nemůže. Také v celém uspořádání výstavy chce Mánes —\npokud místnost Topičova podniku dovolí — ukázati, jakým\nspusobem umělci svěžejšího rozhledu představují si umístění\nobrazu, aby každý pro sebe vynikal, ostatních nerušil a di-\nváku byl nejvýhodněji přístupným — jak o tom u nás již\npsáno, ale ve větších výstavách nikdy šetřeno nebylo. —\nPřihlášky k výstavě jsou přečetné a záhy bude Hofbauerův\nplakát — vymykající se šabloně pro plakáty nyní určené —\nna kterém zlomyslná musa malířská apatického diváka upo-\nzorňuje na činnost spolku Mánes — zváti k návštěvě expo-\nsice malířské omladiny. Oficielní zahájení bude v sobotu dne\n6. února t. r. pro zvané hosty; publiku otevřena bude vý-\nstava dne 7. t. m.\n- VEREŠČAG1N, STASSEN, BROŽÍK. - Není snad dnes\numělce, který by si nestěžoval, že do jeho oboru pletou se\nlidé, naprosto mu nerozumějící. Poměrně nejšťastnější jsou\nhudebníci; hudba je tak samostatným uměním, že nemožno\nodvážiti se naň povrchním úsudkem, vzbuzeným povrchními\ndojmy sluchu; je dosti málo amatérů, kteří — nejsouce od-\nborně vzděláni, dilettisujíce však v hudbě, osobují si právo\nkritiky. Hůře je tomu v umění výtvarném, o němž mluví\nkaždý, kdo není zcela slepý a tedy obraz či sochu prohléd-\nnouti si muže. Nejvelkolepěji ovšem zuří svoboda úsudku\nv literatuře, kde nejen nikdo se nespokojí s tím že svůj\nusudek má a že si dovede najiti i místo, kde jej udá, ný-\nbrž — dle nejnovější mody — s posměchem, urážkami a ne-\npravdami a všemi důsledky nenávisti vrhá se na toho, kdo\nopovažuje se míti úsudek jiný.\noez i vačky se ovsem život neobejde. Avšak panuje tu\nv jednom směru nedorozumění, na které při příležitosti dvou\nobrazových cyklů různých autorů napadlo mi poukázati.\nVýtvarník — zejména mladý, nehotový, na kterém ne-\nmožno ihned žádati naprosté dokonalosti — klade si před\nsvou prací přirozenou otázku: Co jest to obraz? Něco kre-\nsleného, malovaného. Chci-li vytvořiti obraz, musím se\ntedy naučit kresbě, malbě, musím především osvojiti si\ntechniku, formu, neboť výtvor bez umělecké formy — atd.\nO tom, jak známo, namluveno dosti.\nLiterát výtvarníka posuzující odpovídá na tutéž otázku\njinak: Obraz jest umělecké dílo, kterým chceš upoutat naši\npozornost. A chytiti nás můžeš pouze myšlenkou. Umě-\nlecké dílo bez myšlenky nelze si představiti; stálo by pak\nza uměleckým průmyslem, jehož cílem jest spojovati krásné\ns užitečným, kdežto cílem umění — atd. O tom, jak známo,\nnamluveno dosti.\nA nyní může se malíř ptáti: Mám malovati, zůstati věren\npodstatě svého umění — anebo mysliti, bojovati, chytati lidi\nsvými myšlenkami? Mám sledovati krásu či tendenci? Chci\nmalovati jen pro ty, kdož chápou prvky mého umění — aneb\nhned loviti pozornost povrchního publika myšlenkou třeba\nlacinou a zanedbám zdokonalení formy, ve které mám a chci\nmyšlenku podati ?\nMám dějem svého obrazu odvraceli pozornost od jádra\nsvého umění — techniky malířské, které laik beze zkušeností\nnedovede posouditi a rozeznati ji od pouhé routiny — a ěiniti\ndíla svá přístupnější povrchnímu úsudku neodborníka?\nMůže dobrá myšlenka nabraditi špatnou formu? Není\nmyšlenka zničena nedokonalou formou, nedostatkem kardi-\nnálních vědomostí umění malířského?\nHle, hrdá díla literární, slyšte jejich heslo, že umění cílem\nje samo sobě, nač zvláštní tendence?\nA malíř chce obsahem obrazu mít malbu, spisovatel\nbáseň. Ovšem, tomuto stačí místo básně někdy rébus. My-\nšlenka nemusí být silná; čím nejasnější předmět, čím horší"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.24", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6073, "texte": "forma, tím se pomalu zdá malíř větším myslitelem. Nejlepší\nobraz je ten, kde je kus lidské kostry; je-li kostra celá, je\nmyšlenka hlubší. A stojí-li ta kostra na hlavě —je obraz\ntriumfem umění.\nUveďme příklady. Někomu se líbily obrazy Costenoblové,\n»Tragoedie ženy«. Měly myšlenku — dosti lacinou, k zpraco-\nvání literárnímu třebas nedostatečnou — ale malovány byly\nnejsmělejším způsobem. Autorka pro užití bizarrních barev\nměla své důvody, A malíři, třebas přiznali, že umí — nebo\nsnaží se — myslit, ale dodali: malířkou není, malovat neumí\nani trochu a kreslit už dokonce ne. Jak chce zvítězit se svou\nmyšlenkou, podává-li ji ve formě tak nedostatečné? Proč volí\nprostředky, jichž nedovede použiti?\nA Saša Schneider! Poprvé chytil myšlenkami i provede-\nním. Při druhé sérii utkala se myšlenka s technikou a —\nselhaly obě.\nA vzpomeňme na jiný příklad: Hynajsův akt v jarní vý-\nstavě Rudolfínské, dosud nedoceněný, jak dosvědčí každý\nmalíř. Divák »literárně vzdělaný« pokrčí nosem: Na co se\nmám dívat? Nic! Nahý akt ženský! Bez děje — bez my-\nšlenky. K čemu to? — Nepotřebuji takových pomůcek, od-\npoví autor; překonati veškeré obtíže, které klade zobrazení\nnahého těla na volném vzduchu, ve světle slunečním, pod re-\nflexem zeleně — překonati vítězně překážky příro-\ndou malbě položené — to jest mi nejvyšším cílem.\nA tu se nemalíř, jehož neodborné kritice se tím výtvarník\nvymyká a chtě mocí zachovati svou autoritu mentorskou, vy-\ntasí se svým trumfem : Dobrá, budiž ti malba sama o sobě\ntím nejsvětějším — ale něco — něco jí musíš přece vy-\nstihovali, ne pouhopouhé nic! Je-li ti předmět malování\ntedy úplně lhostejný — proč se vyhybáš sujetům ob-\nsažným ?\nA malíř klidně odvětí: Poukázal jsem již na kontroverse\nformy s myšlenkou, Až budu mistrem techniky, pak mohu\nještě se snažit by ti básníkem neb filosofem — zkrátka uměl-\ncem dvojím; prozatím však dvěma pánům najednou slou-\nžiti nemohu a není mi toho také třeba.\n\nlm.\n\nmp.\nBudiž prominuto, že v úvod příliš dlouhý rozšířili jsme\nněkolik myšlenek, probudivších se po návštěvě výstavy Ve-\nrešcaginovy v Rudolfinu a Stassenovy v salonu Topičově, ač\ntřeba myšlenky ty nesouvisejí z plna s referátem a nedotý-\nkají se přímo obou autorů. Avšak oba tito umělci snaží se\nbýti nejen malíři, ale také básníky a myslitely, bojovati pro-\nstředky svého umění za určitou myšlenku.\nJméno STASSENOVO neznali, tuším, u nás dosud ani ti,\no modernosti umění nejvypjatěji hovořící pánové, kteří své\nzkušenosti o výtvarnictví čerpají z výkladů Topičova závodu.\nBez rozpaku uhádneme, že představuje se nám tu Němec —\nstaloť se již téměř pravidlem, že v Salonu Topičově nalézá\nvždy v první řadě místa to, co právě po Německu dělá sen-\nsaci — a skoro, zdá se, více běží Salonu Topičovu o sen-\nsaci než o umění. A Stassen je jak proň dělaný. V sedmnácti\nobrazech, jež nazval cyklem »Smrt« snaží se Stassen vylíčiti\nzápas ducha s přírodou. Nelze však se na ně dívati jako na\njednolitý a přesně souvislý cyklus ani myšlenkově ani po\nstránce formální. Mnohdy vůbec dlužno se na stanovisko\nautorovo vnucovati.\nPo stránce technické (k vystižení myšlének svých volil\nautor kresbu uhlem) najdeme mnohde výborné věci, ač patrno,\nže stránka tato před provedením myšlénkovým do pozadí\nustoupiti má.\nFilosofii svou, která není daleko tak hluboká, jak by se\nzdálo, provádí Stassen dosti lacino, a bez rekvisit náramně\njiž otřelých — hada a lebky — se vůbec neobejde. Ovšem\nsnad se jednou Stassen dopracuje toho názoru, jak nepoměrně\nvětším uměním je vyjádření myšlénky nějaké bez emblemů\npodobných, které vážnému umělci jsou jenom zbytečným ba-\nlastem. Na př. obrazy »Matka«, »dívka«, »alkohol« působily\nby mnohem více bez mátoh smrti. Ale tak nevěříme ani hloubce\npřemýšlení autorova, ač u nás nejsme ještě zvyklí na tuto,\nřekněme, manýru přemýšlení. Jinde již poznají na první po-\nhled, že celkem nezbývá ze Stassenovy práce mnohem víc\nnež směs vlivů ať již skutečně velkých nebo sensačnícb\nmistrů, jako Klingra (»Beethoven«) Schneidra, Sattlera a j.\n\nNejpopulárnější z ruských, ba ze všech slovanských malířů,\nV. VEREŠČAGIN, vrátil se po desíti letech s novou\nkollekcí do Prahy. Slavný mistr, známější Rěpina, citovaný\nčasto jako zákopník a přední representant uměleckého realismu.\nŽe pro popularitu nerozhodovaly výhradně kvality jeho umě-\nlecké, o tom vás přesvědčí jediné nahlédnutí do jeho Rudol-\nfínské výstavy; rozhodujíť u velkého publika z pravidla ohledy\njiné než čistě umělecké, ono se nechá vždy spíše uchvátiti\nobsahem, tím, co jest malováno, než tím, jak jest to malo-\nváno. Ruský mistr je na každý způsob velmi zajímavý, ba\nzajímavější jako člověk, než jako malíř. Jeho cesty a dobro-\ndružství v Indii, účastenství v tureckých válkách a přátelství\nse Skobelevem ozářily ho nimbem téměř romantické zajíma-\nvosti. Svými většími spisy a četnými interessantními články,\nkterými své práce komentoval, postaral se, aby obrazy jeho\nmluvily řečí publiku hodně srozumitelnou. A to, co obrazy\nsvými říci chtěl, ač ne vždycky nové, bylo vždy svrchovaně\nzpůsobilé vzbuditi pozornost, ba sensaci. A také skutečně\nmá děkovati VerešČagin velkou část svého úspěchu sensač-\nnosti látek, které si pro své obrazy volil. Ovšem, připočteme-li\ntaké část toho úspěchu na účet reklamy, zbude té zásluhy\npak na ryzí umění dosti málo.\nPrvní cyklus obrazů z Východu působil malebností a no-\nvostí motivů, obrazy z rusko-turecké války svou sympathickou\ntendencí antimilitaristickou, obrazy ze života Kristova a cy-\nklus Napoleonův svým zdánlivě novým a originelním reali-\nstickým nazíráním. To všechno jsou ovšem vlastnosti krásné\na úctyhodné, které však s vlastním uměním mají dosti málo\nco dělati a bohužel autora dokonce umělecky poškozují.\nJeť zcela zjevně Vereščaginova umělecká potence v přímo\nobráceném poměru s tendenčností jeho prací: čím méně úmy-\nslně maluje, čím více je každé tendence vzdálen, tím maluje\nlip, a naopak. Jeho Napoleonský cyklus jest z letošní\nvýstavy rozhodně nejslabší. Nemluvě ani o tom, že stano-\nvisko, se kterého se VerešČagin na Napoleona dívá, není tak\nnové, za jaké je on vydává—jdeť ve svých názorech cestou"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.25", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 5995, "texte": "od Tolstého raženou — ale obrazy tohoto cyklu nestojí tech-\nnicky nijak vysoko.\nAž na jedinou čestnou výminku (čís. 8. »V Gorodni ku\npředu nebo zpět?«) dobře malovanou a také nejsilnějším\ndojmem působící, je všude barva tvrdá, kresba povrchní,\nmacha rutinovaná, ale dosti zběžná, a dojem, kterým snad\npřece obrazy působí, musí se jistě daleko spíše přičísti\nliterárnímu doprovodu, jehož vlivem si sami svoje reflexe do\nmalovaných scén vkládáme a tak jich působivost zvyšujeme,\nnež jejich vlastní suggestivností.\nOproti tomu obrazy a studie v prvním sále vystavené\npůsobí daleko ryzejším dojmem. Příjemně překvapuje zvláště\nmalebnost a rozmanitost motivů, často ovšem ne tak pečlivě\nstudovaných, jako spíše se zběžnou rutinou, výsledku a dojmu\nv hlavních věcech si velmi jistou, traktovaných. Zvláště ně-\nkolik interieurů velice malebných (č. 50. a 51., »Předsíň ko-\nstela v Tolčkově«, č. 72. »Vchod do Gruzínského kostela pod\nKazbekem«), pak některé studie krajinářské (č. 38. »Zimní\nmlhy nad Kremlem«, výborné č. 41. »Moskva při západu\nslunce«, a zvláště v pravdě mistrovské »Pis cite ostrovy na\nsev. Dvíně« (č. 30. a 31.) jsou vzácnými příklady bezprostřed-\nního zachycení dojmu s jistotou a trefností věru neobyčejnou\na spolu důkazem, k jakým výsledkům dospěje silný talent\nVereščaginův, když není ochromen vlastními jeho theoriemi.\nV těchto několika obrazech jeví se Vereščagin ve výminečne\npříznivém světle; i něco z té jemné vůně a delikátnosti, kterou\npravý umělec v přírodě všude vycítí, jako by se vznášelo\nnad nimi; v ostatních vystupuje zase ten suchý realista,\nkterému jako by fotografická přesnost byla jediným ideálem,\na který — věc to zajímavá — v portrétních studiích, kde\npouze čistě technická vyspělost rozhoduje o výsledku, není\nnikterak vynikající. On nešel dále za suchou objektivnost\nrealismu, neoživil svoji práci, nevdechl jí nic ze svého sub-\njektivního cítění — a v tom právě liší se od moderních,\nproto pohlížíme na něho pouze jako na zajímavého zástupce\nuž překonané umělecké periody.\nOvšem v jeho době jeho dílo a zásluhy nebyly malé: on,\nkterý vyšel z atelieru Gérómova a pracoval v Mnichově\nv periodě Pilotyovské, on, klassik a historik vychováním,\nzbavil se s neobyčejnou silou všech tradic, strojenosti, chlad-\nnosti a především theatralního pathosu, veden svou láskou\nk pravdě, dopracoval se přirozenosti v pojímání i v barevném\nnazírání, zbavil se hnědých, omáčkových tonů — to jsou\nzásluhy opravdové a veliké, zásluhy, pro které podrží Ve-\nreščagin v historii umění vždy svoje čestné místo. A s to-\nhoto historického stanoviska vzdáváme mu i my úctu, kterou\nbychom mu snad se stanoviska moderního umění odepřeli.\n\nšk.\n\nlm.\nVereščagin však usiluje, býti posuzován také bez ohledu\nna stránku malířské techniky. Malíř řekl mu: tak a tak do-\nvedl jsi svými uměleckými prostředky vystihnout! své my-\nšlenky, bojovati za svou tendencí. A nikdo neodepře sou-\nhlasu slovům: snížil jsi umění, učiniv je podružným,\nnutě je s louži ti — třebas cíli šlechetnému; není divu, že\nselhalo.\nAle nyní sleduj nemalíř také Vereščagina-myslitele.\nKollekci dneska u nás vystavenou předcházela pověsť,\nže nedostihuje starší své předchůdkyně. Z různých příčin\nbylo nutno tomu věřiti, Serie prvá byla tak uchvacující, že\nv sensačnosti nedalo se stupňování předpokládati; obrazy\njejí maloval očitý svědek — Napoleona maloval čtenář děje-\npisu, syn doby daleko pozdější. Vychování naše pokročilo\njiž přes realismus a naturalismus, který dříve novostí omra-\nčoval. Tyto okolnosti nutno uvážiti, nemysliti příliš na Ve-\nreščagina dřívějška — a nebudete novou exposicí příliš skla-\nmáni. Její autor snad nenašel vždy pro vyjádření svého cíle\nprostředek dokonalý — ale umělcem zůstal a ani čas, ani\nzřejmá politická tendence nemohly mu býti na újmu, a v ten-\ndenčním cyklu »Napoleon I.« musíte se pokloniti nadšenému\nbásníku lidskosti. Neváhám — třebas v odporu s jinými —\ntvrditi, že Vereščagin tímto cyklem přece jen postoupil výše;\ntam, kde dříve oko nutilo jej otrocky se podrobiti přírodě,\ntam nutí jej nyní dějepis uzavírati ji přísněji v rámec umě-\nleckého stylu. A dáte se uchvátit! politickým jádrem války,\npodmaní vás dějepis diplomacie — a zachvějete se, vidouce\nneřesti s tím spojené, hrůzy vraždy, marného, ukrutného\numírání, požárů, hladu, bídy! Ovšem, bylo již na to pouká-\nzáno, že dojem tento vzbuzen také četbou autorova vý-\nkladu, nikoli malbou — ale výsledek tu je, dojem autorem\nzamýšlený je vyvolán ať tak či tak — jak kdo mu je pří-\nstupný.\nNa sensaci věší se průvod obvyklých satelitů: reklama,\nbrožurky, kritiky atd. atd. — Mistr jich neodmítá, ale po-\nukazuje k nim: takový rozruch jsem vzbudil, ti a ti mi při-\nsvědčili, oni mi spílali, zde jsem měl úspěch, onde utrpení.\nVizte a suďte mou myšlenku.\nBudiž mi dovoleno připojiti ještě jeden osobní dojem,\ndojem diváka neodborného.\nVýstavy Stassenovu a Verešcaginovu jsem navštívil jed-\nním dnem. Tuto drive, onu později. A přece z Vereščaginovy\nzbyl mi dojem daleko silnější. Proč?\nOkolnost ta nutí mne srovnávat moje, řekněme »ethické«\ndojmy, ač vím, že není příčiny srovnávati dva umělce tak\nrůznorodé, ač není práva k tomu.\nStassen zabývá se záhadou všelidskou, demonstruje svou\ntheorii na mnohých případech a vždy spíše chýlí se v meze\nakademického umění. — Vereščagin obírá se jedinou, určitou\notázkou života a tu ješte demonstruje na jediném pouze pří-\npadu, ba, místy dává hrdě znáti, že více mu znamená ten-\ndence politická, než umění. A mocný, lidský dojem, k jakému\npřece umění vůbec cílí, dává přednost tomuto užšímu »pro-\ngramu.« Proč?\nNa obrazech Stassenových vidíme kostlivce, mátohy, zje-\nvení, anděly, bohy, postavy, postavy allegorické a symbolické\n— u Vereščagina zříš trpící lidi, výsledky osudných moc-\nností. Stassen podává abstrakce lacinými prostředky, »po lo-\npatě« tomu říkáme, Vereščagin podává život — a tím působí.\n\nV. šl. Brožík: VOLBA JIŘÍKA PODĚBRADSKÉHO KRÁLEM\nCESKYM. V jednom z předních týdenníků našich psal\nznámý umělecký kritik o Brožíkově obrazu »Volba Jiřího"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.26", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 4072, "texte": "zPoděbrad«, že jest to — hlavně co se barevného dojmu týče\n— nejlepší mistrova práce. Kdyby tomu skutečně tak mělo\nbýti, podivil by se asi mnohý nepředpojatý soudce, ku př.\ncizinec, který by jiné práce Brožíkovy neznal, jakým způsobem\nmohl se malíř, jehož nejlepší dílo má před sebou, domoci\ntakového jména a slávy, jaké zvláště u nás Brožík požívá.\nNa štěstí není tomu tak, a jediný pohled na protější stěnu\nzasedací síně, kam se prozatím »Hus« odstěhoval, přesvědčí\nvás, že nestojíte před nejlepším, nýbrž snad před nejslabším\nBrožíkovým dílem.\nBohužel ani přítmí místností, v níž jmenovaný obraz\njest vystaven, nedovede zakrýti všechny nedostatky,, všechny\nty poklesky proti kresbě a perspektivě, které u mistra tako-\nvého jména nikterak nejsou omluvitelný. Ani naše officielní\nkritika, tak mírná zpravidla a shovívavá k lidem se založenou\njiž pověstí, nepřešla všude mlčením ku př. libovůli, s jakou\nsi autor dovolil všechny možné kroje na tomto obraze slou-\nčiti (i jednoho Slováka-dráteníka v jeho typickém kroji tam\nnajdete), ale za to o hlavních věcech, o uměleckém provedení\na procítění mlčení. Mimoděk připadá na mysl otázka, zda by\nbyla stejně shovívavou, kdyby někdo z mladých s prací po-\ndobně nedostatečnou před veřejnost předstoupil; oproti osvěd-\nčenému mistru si ovšem naše kritika netroufá; a na toho,\nkdo odváží se býti jiného mínění, přijde se s osvědčenou\nzbraní vlastenectví anebo závisti a umělecké nepřejícnosti\na nebohého ubije na dobro. Ale zdá se, že ani tímto způ-\nsobem to již dlouho nepůjde. Počíná již i u nás svítati, že\ndoba kolossálních, theatrálních historií juž minula; dnes žádá\nse od uměleckého díla přece pomalu něco více, než strojený\npathos, který do opravdy jistě nikoho nikdy rozehřátí ne-\ndovedl.\nNahlíží se, že cena uměleckého díla nezáleží na jeho\nobsahu, že není žádnou zvláštní zásluhou voliti si k své\npráci t. zv. povznášející historické momenty, nedovedeme-li\nje také vskutku umělecky uživiti, a že dlužno umělecké dílo\nposuzovati jen dle jeho provedení a uměleckého dojmu, kterým\npůsobí; látka, že je oprávněna každá a při posuzování na\nváhu nepadá. Nejsme snad zásadními odpůrci historického\nmalování, zůstaneme vždy plni obdivu státi ku př. před Ma-\ntějkovým Rejtanem; vlastenecký cit, ba vášeň, s jakou obraz\nje malován, působí stejným dojmem i po letech a také na\nNepoláka.\nPohleďte na Rěpinovy »Kozáky«, jakou scénu plnou inten-\nsivního života dovedl umělec vyvolati z minulosti a fixovati\nna svém plátně. A jakým půvabem působí dosud Čermá-\nkovy obrazy, ač starší dobou nežli Brožíkovy! Ale právě ten\nvnitřní oheň práci šl. Brožíka zcela schází. Uznáváme rádi,\nže při obraze »Tu felix Austria nube«, kde mu dáno thema\nsamo sebou divadelní a chladné, nemohl se umělec rozehřátí;\nale jinak je s volbou Jiřího z Poděbrad. Přečtěte si kapitolu\nz Jiráskovy »Maryly«, kde líčí autor tu scénu hlubokého dojmu\na nadšení a uznáte, že z látky takové dalo se něco zcela\njiného vytvořiti. Ani komposičně obraz před chladnou kritikou\nneobstojí, a dokonce nikoli technicky. Není to žádný realismus,\nje to pouze hnědá ustálená manýra, co na paletě Brožíkově\nnyní vládne; osoby zobrazené tonou částečně v nemožně\nhnědých stínech, po jiných rozlévá se podivné bílé světlo,\nkteré však na zeď pozadí vrhá pojednou skrovný oranžový\nreflex; u mnohé figury nedovedete si vůbec zkonstruovati,\nzbude-li jí pro její nohy místo, jiné schází celé záloktí atd.\nNebudeme vypočítávati tyto trapné nedostatky všechny;\nnestranný divák, i laik, musí na ně přijíti sám; zdálo by se\nněkterým, že úmyslně chceme snižovati význam autora i jeho\ndíla; kdežto nám přece, jak již z předešlých řádek doufáme\ndostatečně vysvitlo, jde vždy jen o věc a opravdový zájem\numění a nikdy o osoby, ať stojí na kterémkoli stupni autority.\n\ness.\n\n— V příštím čísle uveřejněny budou ilustrační ukázky\ndruhé výstavy školy umělecko-průmyslové; z důvodu toho\nodkládáme referát o této výstavě pro číslo ono."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189 / 190", "page_fin": "191 / 192", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.1", "titre_corps": "— VÝSTAVA SPOLKU MÁNES pořádána bude během", "titre_sommaire": "— VÝSTAVA SPOLKU MÁNES pořádána bude během", "signature_source": "lm", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.23", "debut_caractere": 1840, "fin_caractere_exclue": 6121, "texte": "— VÝSTAVA SPOLKU MÁNES pořádána bude během\nměsíce února v saloně Topičově; výstavou tou připomíná\nMánes veřejnosti české svoje desítileté trvání. Činnost jeho\npo tu dobu byla nehlučná, ač hotovým jejím výsledkům ne-\nmohlo býti nikdy odepřeno uznání. Mánes byl vždy — bůh\nví proč — považován spíše za spolek žáků malířské akademie,\nnež za spolek umělců výtvarných vůbec a vskutku utvářil\nse jako sdružení sil nejmladších a v řadách jeho členstva\nscházejí přemnohá, přemnohá jména, jichž nositelé snad vá-\nhají při schůzi spolkové zasednouti v jedné místnosti s mlad-\nšími pěstiteli téhož umění. Následkem toho také nebude vý-\nstava pyšniti se slavnými, renomovanými jmény, nicméně\ndoufejme, že tím na zajímavosti jen získá, představujíc řadu\nadeptu mladších, nestojících dosud snad na nejvyšším vrcholí\numění, ale předkládajících práce, jimž vážná snaha upřena\nbýti nemůže. Také v celém uspořádání výstavy chce Mánes —\npokud místnost Topičova podniku dovolí — ukázati, jakým\nspusobem umělci svěžejšího rozhledu představují si umístění\nobrazu, aby každý pro sebe vynikal, ostatních nerušil a di-\nváku byl nejvýhodněji přístupným — jak o tom u nás již\npsáno, ale ve větších výstavách nikdy šetřeno nebylo. —\nPřihlášky k výstavě jsou přečetné a záhy bude Hofbauerův\nplakát — vymykající se šabloně pro plakáty nyní určené —\nna kterém zlomyslná musa malířská apatického diváka upo-\nzorňuje na činnost spolku Mánes — zváti k návštěvě expo-\nsice malířské omladiny. Oficielní zahájení bude v sobotu dne\n6. února t. r. pro zvané hosty; publiku otevřena bude vý-\nstava dne 7. t. m.\n- VEREŠČAG1N, STASSEN, BROŽÍK. - Není snad dnes\numělce, který by si nestěžoval, že do jeho oboru pletou se\nlidé, naprosto mu nerozumějící. Poměrně nejšťastnější jsou\nhudebníci; hudba je tak samostatným uměním, že nemožno\nodvážiti se naň povrchním úsudkem, vzbuzeným povrchními\ndojmy sluchu; je dosti málo amatérů, kteří — nejsouce od-\nborně vzděláni, dilettisujíce však v hudbě, osobují si právo\nkritiky. Hůře je tomu v umění výtvarném, o němž mluví\nkaždý, kdo není zcela slepý a tedy obraz či sochu prohléd-\nnouti si muže. Nejvelkolepěji ovšem zuří svoboda úsudku\nv literatuře, kde nejen nikdo se nespokojí s tím že svůj\nusudek má a že si dovede najiti i místo, kde jej udá, ný-\nbrž — dle nejnovější mody — s posměchem, urážkami a ne-\npravdami a všemi důsledky nenávisti vrhá se na toho, kdo\nopovažuje se míti úsudek jiný.\noez i vačky se ovsem život neobejde. Avšak panuje tu\nv jednom směru nedorozumění, na které při příležitosti dvou\nobrazových cyklů různých autorů napadlo mi poukázati.\nVýtvarník — zejména mladý, nehotový, na kterém ne-\nmožno ihned žádati naprosté dokonalosti — klade si před\nsvou prací přirozenou otázku: Co jest to obraz? Něco kre-\nsleného, malovaného. Chci-li vytvořiti obraz, musím se\ntedy naučit kresbě, malbě, musím především osvojiti si\ntechniku, formu, neboť výtvor bez umělecké formy — atd.\nO tom, jak známo, namluveno dosti.\nLiterát výtvarníka posuzující odpovídá na tutéž otázku\njinak: Obraz jest umělecké dílo, kterým chceš upoutat naši\npozornost. A chytiti nás můžeš pouze myšlenkou. Umě-\nlecké dílo bez myšlenky nelze si představiti; stálo by pak\nza uměleckým průmyslem, jehož cílem jest spojovati krásné\ns užitečným, kdežto cílem umění — atd. O tom, jak známo,\nnamluveno dosti.\nA nyní může se malíř ptáti: Mám malovati, zůstati věren\npodstatě svého umění — anebo mysliti, bojovati, chytati lidi\nsvými myšlenkami? Mám sledovati krásu či tendenci? Chci\nmalovati jen pro ty, kdož chápou prvky mého umění — aneb\nhned loviti pozornost povrchního publika myšlenkou třeba\nlacinou a zanedbám zdokonalení formy, ve které mám a chci\nmyšlenku podati ?\nMám dějem svého obrazu odvraceli pozornost od jádra\nsvého umění — techniky malířské, které laik beze zkušeností\nnedovede posouditi a rozeznati ji od pouhé routiny — a ěiniti\ndíla svá přístupnější povrchnímu úsudku neodborníka?\nMůže dobrá myšlenka nabraditi špatnou formu? Není\nmyšlenka zničena nedokonalou formou, nedostatkem kardi-\nnálních vědomostí umění malířského?\nHle, hrdá díla literární, slyšte jejich heslo, že umění cílem\nje samo sobě, nač zvláštní tendence?\nA malíř chce obsahem obrazu mít malbu, spisovatel\nbáseň. Ovšem, tomuto stačí místo básně někdy rébus. My-\nšlenka nemusí být silná; čím nejasnější předmět, čím horší"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.24", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1943, "texte": "forma, tím se pomalu zdá malíř větším myslitelem. Nejlepší\nobraz je ten, kde je kus lidské kostry; je-li kostra celá, je\nmyšlenka hlubší. A stojí-li ta kostra na hlavě —je obraz\ntriumfem umění.\nUveďme příklady. Někomu se líbily obrazy Costenoblové,\n»Tragoedie ženy«. Měly myšlenku — dosti lacinou, k zpraco-\nvání literárnímu třebas nedostatečnou — ale malovány byly\nnejsmělejším způsobem. Autorka pro užití bizarrních barev\nměla své důvody, A malíři, třebas přiznali, že umí — nebo\nsnaží se — myslit, ale dodali: malířkou není, malovat neumí\nani trochu a kreslit už dokonce ne. Jak chce zvítězit se svou\nmyšlenkou, podává-li ji ve formě tak nedostatečné? Proč volí\nprostředky, jichž nedovede použiti?\nA Saša Schneider! Poprvé chytil myšlenkami i provede-\nním. Při druhé sérii utkala se myšlenka s technikou a —\nselhaly obě.\nA vzpomeňme na jiný příklad: Hynajsův akt v jarní vý-\nstavě Rudolfínské, dosud nedoceněný, jak dosvědčí každý\nmalíř. Divák »literárně vzdělaný« pokrčí nosem: Na co se\nmám dívat? Nic! Nahý akt ženský! Bez děje — bez my-\nšlenky. K čemu to? — Nepotřebuji takových pomůcek, od-\npoví autor; překonati veškeré obtíže, které klade zobrazení\nnahého těla na volném vzduchu, ve světle slunečním, pod re-\nflexem zeleně — překonati vítězně překážky příro-\ndou malbě položené — to jest mi nejvyšším cílem.\nA tu se nemalíř, jehož neodborné kritice se tím výtvarník\nvymyká a chtě mocí zachovati svou autoritu mentorskou, vy-\ntasí se svým trumfem : Dobrá, budiž ti malba sama o sobě\ntím nejsvětějším — ale něco — něco jí musíš přece vy-\nstihovali, ne pouhopouhé nic! Je-li ti předmět malování\ntedy úplně lhostejný — proč se vyhybáš sujetům ob-\nsažným ?\nA malíř klidně odvětí: Poukázal jsem již na kontroverse\nformy s myšlenkou, Až budu mistrem techniky, pak mohu\nještě se snažit by ti básníkem neb filosofem — zkrátka uměl-\ncem dvojím; prozatím však dvěma pánům najednou slou-\nžiti nemohu a není mi toho také třeba.\n\nlm."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191 / 192", "page_fin": "191 / 192", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.2", "titre_corps": "Budiž prominuto, že v úvod příliš dlouhý rozšířili jsme", "titre_sommaire": "Budiž prominuto, že v úvod příliš dlouhý rozšířili jsme", "signature_source": "mp", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.24", "debut_caractere": 1945, "fin_caractere_exclue": 3991, "texte": "mp.\nBudiž prominuto, že v úvod příliš dlouhý rozšířili jsme\nněkolik myšlenek, probudivších se po návštěvě výstavy Ve-\nrešcaginovy v Rudolfinu a Stassenovy v salonu Topičově, ač\ntřeba myšlenky ty nesouvisejí z plna s referátem a nedotý-\nkají se přímo obou autorů. Avšak oba tito umělci snaží se\nbýti nejen malíři, ale také básníky a myslitely, bojovati pro-\nstředky svého umění za určitou myšlenku.\nJméno STASSENOVO neznali, tuším, u nás dosud ani ti,\no modernosti umění nejvypjatěji hovořící pánové, kteří své\nzkušenosti o výtvarnictví čerpají z výkladů Topičova závodu.\nBez rozpaku uhádneme, že představuje se nám tu Němec —\nstaloť se již téměř pravidlem, že v Salonu Topičově nalézá\nvždy v první řadě místa to, co právě po Německu dělá sen-\nsaci — a skoro, zdá se, více běží Salonu Topičovu o sen-\nsaci než o umění. A Stassen je jak proň dělaný. V sedmnácti\nobrazech, jež nazval cyklem »Smrt« snaží se Stassen vylíčiti\nzápas ducha s přírodou. Nelze však se na ně dívati jako na\njednolitý a přesně souvislý cyklus ani myšlenkově ani po\nstránce formální. Mnohdy vůbec dlužno se na stanovisko\nautorovo vnucovati.\nPo stránce technické (k vystižení myšlének svých volil\nautor kresbu uhlem) najdeme mnohde výborné věci, ač patrno,\nže stránka tato před provedením myšlénkovým do pozadí\nustoupiti má.\nFilosofii svou, která není daleko tak hluboká, jak by se\nzdálo, provádí Stassen dosti lacino, a bez rekvisit náramně\njiž otřelých — hada a lebky — se vůbec neobejde. Ovšem\nsnad se jednou Stassen dopracuje toho názoru, jak nepoměrně\nvětším uměním je vyjádření myšlénky nějaké bez emblemů\npodobných, které vážnému umělci jsou jenom zbytečným ba-\nlastem. Na př. obrazy »Matka«, »dívka«, »alkohol« působily\nby mnohem více bez mátoh smrti. Ale tak nevěříme ani hloubce\npřemýšlení autorova, ač u nás nejsme ještě zvyklí na tuto,\nřekněme, manýru přemýšlení. Jinde již poznají na první po-\nhled, že celkem nezbývá ze Stassenovy práce mnohem víc\nnež směs vlivů ať již skutečně velkých nebo sensačnícb\nmistrů, jako Klingra (»Beethoven«) Schneidra, Sattlera a j."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191 / 192", "page_fin": "193 / 194", "image_debut": 24, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.3", "titre_corps": "Nejpopulárnější z ruských, ba ze všech slovanských malířů,", "titre_sommaire": "Nejpopulárnější z ruských, ba ze všech slovanských malířů,", "signature_source": "šk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.24", "debut_caractere": 3993, "fin_caractere_exclue": 6073, "texte": "Nejpopulárnější z ruských, ba ze všech slovanských malířů,\nV. VEREŠČAGIN, vrátil se po desíti letech s novou\nkollekcí do Prahy. Slavný mistr, známější Rěpina, citovaný\nčasto jako zákopník a přední representant uměleckého realismu.\nŽe pro popularitu nerozhodovaly výhradně kvality jeho umě-\nlecké, o tom vás přesvědčí jediné nahlédnutí do jeho Rudol-\nfínské výstavy; rozhodujíť u velkého publika z pravidla ohledy\njiné než čistě umělecké, ono se nechá vždy spíše uchvátiti\nobsahem, tím, co jest malováno, než tím, jak jest to malo-\nváno. Ruský mistr je na každý způsob velmi zajímavý, ba\nzajímavější jako člověk, než jako malíř. Jeho cesty a dobro-\ndružství v Indii, účastenství v tureckých válkách a přátelství\nse Skobelevem ozářily ho nimbem téměř romantické zajíma-\nvosti. Svými většími spisy a četnými interessantními články,\nkterými své práce komentoval, postaral se, aby obrazy jeho\nmluvily řečí publiku hodně srozumitelnou. A to, co obrazy\nsvými říci chtěl, ač ne vždycky nové, bylo vždy svrchovaně\nzpůsobilé vzbuditi pozornost, ba sensaci. A také skutečně\nmá děkovati VerešČagin velkou část svého úspěchu sensač-\nnosti látek, které si pro své obrazy volil. Ovšem, připočteme-li\ntaké část toho úspěchu na účet reklamy, zbude té zásluhy\npak na ryzí umění dosti málo.\nPrvní cyklus obrazů z Východu působil malebností a no-\nvostí motivů, obrazy z rusko-turecké války svou sympathickou\ntendencí antimilitaristickou, obrazy ze života Kristova a cy-\nklus Napoleonův svým zdánlivě novým a originelním reali-\nstickým nazíráním. To všechno jsou ovšem vlastnosti krásné\na úctyhodné, které však s vlastním uměním mají dosti málo\nco dělati a bohužel autora dokonce umělecky poškozují.\nJeť zcela zjevně Vereščaginova umělecká potence v přímo\nobráceném poměru s tendenčností jeho prací: čím méně úmy-\nslně maluje, čím více je každé tendence vzdálen, tím maluje\nlip, a naopak. Jeho Napoleonský cyklus jest z letošní\nvýstavy rozhodně nejslabší. Nemluvě ani o tom, že stano-\nvisko, se kterého se VerešČagin na Napoleona dívá, není tak\nnové, za jaké je on vydává—jdeť ve svých názorech cestou"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.25", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2670, "texte": "od Tolstého raženou — ale obrazy tohoto cyklu nestojí tech-\nnicky nijak vysoko.\nAž na jedinou čestnou výminku (čís. 8. »V Gorodni ku\npředu nebo zpět?«) dobře malovanou a také nejsilnějším\ndojmem působící, je všude barva tvrdá, kresba povrchní,\nmacha rutinovaná, ale dosti zběžná, a dojem, kterým snad\npřece obrazy působí, musí se jistě daleko spíše přičísti\nliterárnímu doprovodu, jehož vlivem si sami svoje reflexe do\nmalovaných scén vkládáme a tak jich působivost zvyšujeme,\nnež jejich vlastní suggestivností.\nOproti tomu obrazy a studie v prvním sále vystavené\npůsobí daleko ryzejším dojmem. Příjemně překvapuje zvláště\nmalebnost a rozmanitost motivů, často ovšem ne tak pečlivě\nstudovaných, jako spíše se zběžnou rutinou, výsledku a dojmu\nv hlavních věcech si velmi jistou, traktovaných. Zvláště ně-\nkolik interieurů velice malebných (č. 50. a 51., »Předsíň ko-\nstela v Tolčkově«, č. 72. »Vchod do Gruzínského kostela pod\nKazbekem«), pak některé studie krajinářské (č. 38. »Zimní\nmlhy nad Kremlem«, výborné č. 41. »Moskva při západu\nslunce«, a zvláště v pravdě mistrovské »Pis cite ostrovy na\nsev. Dvíně« (č. 30. a 31.) jsou vzácnými příklady bezprostřed-\nního zachycení dojmu s jistotou a trefností věru neobyčejnou\na spolu důkazem, k jakým výsledkům dospěje silný talent\nVereščaginův, když není ochromen vlastními jeho theoriemi.\nV těchto několika obrazech jeví se Vereščagin ve výminečne\npříznivém světle; i něco z té jemné vůně a delikátnosti, kterou\npravý umělec v přírodě všude vycítí, jako by se vznášelo\nnad nimi; v ostatních vystupuje zase ten suchý realista,\nkterému jako by fotografická přesnost byla jediným ideálem,\na který — věc to zajímavá — v portrétních studiích, kde\npouze čistě technická vyspělost rozhoduje o výsledku, není\nnikterak vynikající. On nešel dále za suchou objektivnost\nrealismu, neoživil svoji práci, nevdechl jí nic ze svého sub-\njektivního cítění — a v tom právě liší se od moderních,\nproto pohlížíme na něho pouze jako na zajímavého zástupce\nuž překonané umělecké periody.\nOvšem v jeho době jeho dílo a zásluhy nebyly malé: on,\nkterý vyšel z atelieru Gérómova a pracoval v Mnichově\nv periodě Pilotyovské, on, klassik a historik vychováním,\nzbavil se s neobyčejnou silou všech tradic, strojenosti, chlad-\nnosti a především theatralního pathosu, veden svou láskou\nk pravdě, dopracoval se přirozenosti v pojímání i v barevném\nnazírání, zbavil se hnědých, omáčkových tonů — to jsou\nzásluhy opravdové a veliké, zásluhy, pro které podrží Ve-\nreščagin v historii umění vždy svoje čestné místo. A s to-\nhoto historického stanoviska vzdáváme mu i my úctu, kterou\nbychom mu snad se stanoviska moderního umění odepřeli.\n\nšk."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193 / 194", "page_fin": "193 / 194", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.4", "titre_corps": "Vereščagin však usiluje, býti posuzován také bez ohledu", "titre_sommaire": "Vereščagin však usiluje, býti posuzován také bez ohledu", "signature_source": "lm", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.25", "debut_caractere": 2672, "fin_caractere_exclue": 5840, "texte": "lm.\nVereščagin však usiluje, býti posuzován také bez ohledu\nna stránku malířské techniky. Malíř řekl mu: tak a tak do-\nvedl jsi svými uměleckými prostředky vystihnout! své my-\nšlenky, bojovati za svou tendencí. A nikdo neodepře sou-\nhlasu slovům: snížil jsi umění, učiniv je podružným,\nnutě je s louži ti — třebas cíli šlechetnému; není divu, že\nselhalo.\nAle nyní sleduj nemalíř také Vereščagina-myslitele.\nKollekci dneska u nás vystavenou předcházela pověsť,\nže nedostihuje starší své předchůdkyně. Z různých příčin\nbylo nutno tomu věřiti, Serie prvá byla tak uchvacující, že\nv sensačnosti nedalo se stupňování předpokládati; obrazy\njejí maloval očitý svědek — Napoleona maloval čtenář děje-\npisu, syn doby daleko pozdější. Vychování naše pokročilo\njiž přes realismus a naturalismus, který dříve novostí omra-\nčoval. Tyto okolnosti nutno uvážiti, nemysliti příliš na Ve-\nreščagina dřívějška — a nebudete novou exposicí příliš skla-\nmáni. Její autor snad nenašel vždy pro vyjádření svého cíle\nprostředek dokonalý — ale umělcem zůstal a ani čas, ani\nzřejmá politická tendence nemohly mu býti na újmu, a v ten-\ndenčním cyklu »Napoleon I.« musíte se pokloniti nadšenému\nbásníku lidskosti. Neváhám — třebas v odporu s jinými —\ntvrditi, že Vereščagin tímto cyklem přece jen postoupil výše;\ntam, kde dříve oko nutilo jej otrocky se podrobiti přírodě,\ntam nutí jej nyní dějepis uzavírati ji přísněji v rámec umě-\nleckého stylu. A dáte se uchvátit! politickým jádrem války,\npodmaní vás dějepis diplomacie — a zachvějete se, vidouce\nneřesti s tím spojené, hrůzy vraždy, marného, ukrutného\numírání, požárů, hladu, bídy! Ovšem, bylo již na to pouká-\nzáno, že dojem tento vzbuzen také četbou autorova vý-\nkladu, nikoli malbou — ale výsledek tu je, dojem autorem\nzamýšlený je vyvolán ať tak či tak — jak kdo mu je pří-\nstupný.\nNa sensaci věší se průvod obvyklých satelitů: reklama,\nbrožurky, kritiky atd. atd. — Mistr jich neodmítá, ale po-\nukazuje k nim: takový rozruch jsem vzbudil, ti a ti mi při-\nsvědčili, oni mi spílali, zde jsem měl úspěch, onde utrpení.\nVizte a suďte mou myšlenku.\nBudiž mi dovoleno připojiti ještě jeden osobní dojem,\ndojem diváka neodborného.\nVýstavy Stassenovu a Verešcaginovu jsem navštívil jed-\nním dnem. Tuto drive, onu později. A přece z Vereščaginovy\nzbyl mi dojem daleko silnější. Proč?\nOkolnost ta nutí mne srovnávat moje, řekněme »ethické«\ndojmy, ač vím, že není příčiny srovnávati dva umělce tak\nrůznorodé, ač není práva k tomu.\nStassen zabývá se záhadou všelidskou, demonstruje svou\ntheorii na mnohých případech a vždy spíše chýlí se v meze\nakademického umění. — Vereščagin obírá se jedinou, určitou\notázkou života a tu ješte demonstruje na jediném pouze pří-\npadu, ba, místy dává hrdě znáti, že více mu znamená ten-\ndence politická, než umění. A mocný, lidský dojem, k jakému\npřece umění vůbec cílí, dává přednost tomuto užšímu »pro-\ngramu.« Proč?\nNa obrazech Stassenových vidíme kostlivce, mátohy, zje-\nvení, anděly, bohy, postavy, postavy allegorické a symbolické\n— u Vereščagina zříš trpící lidi, výsledky osudných moc-\nností. Stassen podává abstrakce lacinými prostředky, »po lo-\npatě« tomu říkáme, Vereščagin podává život — a tím působí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193 / 194", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 25, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.5", "titre_corps": "V. šl. Brožík: VOLBA JIŘÍKA PODĚBRADSKÉHO KRÁLEM", "titre_sommaire": "V. šl. Brožík: VOLBA JIŘÍKA PODĚBRADSKÉHO KRÁLEM", "signature_source": "ess", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.25", "debut_caractere": 5842, "fin_caractere_exclue": 5995, "texte": "V. šl. Brožík: VOLBA JIŘÍKA PODĚBRADSKÉHO KRÁLEM\nCESKYM. V jednom z předních týdenníků našich psal\nznámý umělecký kritik o Brožíkově obrazu »Volba Jiřího"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.26", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 3915, "texte": "zPoděbrad«, že jest to — hlavně co se barevného dojmu týče\n— nejlepší mistrova práce. Kdyby tomu skutečně tak mělo\nbýti, podivil by se asi mnohý nepředpojatý soudce, ku př.\ncizinec, který by jiné práce Brožíkovy neznal, jakým způsobem\nmohl se malíř, jehož nejlepší dílo má před sebou, domoci\ntakového jména a slávy, jaké zvláště u nás Brožík požívá.\nNa štěstí není tomu tak, a jediný pohled na protější stěnu\nzasedací síně, kam se prozatím »Hus« odstěhoval, přesvědčí\nvás, že nestojíte před nejlepším, nýbrž snad před nejslabším\nBrožíkovým dílem.\nBohužel ani přítmí místností, v níž jmenovaný obraz\njest vystaven, nedovede zakrýti všechny nedostatky,, všechny\nty poklesky proti kresbě a perspektivě, které u mistra tako-\nvého jména nikterak nejsou omluvitelný. Ani naše officielní\nkritika, tak mírná zpravidla a shovívavá k lidem se založenou\njiž pověstí, nepřešla všude mlčením ku př. libovůli, s jakou\nsi autor dovolil všechny možné kroje na tomto obraze slou-\nčiti (i jednoho Slováka-dráteníka v jeho typickém kroji tam\nnajdete), ale za to o hlavních věcech, o uměleckém provedení\na procítění mlčení. Mimoděk připadá na mysl otázka, zda by\nbyla stejně shovívavou, kdyby někdo z mladých s prací po-\ndobně nedostatečnou před veřejnost předstoupil; oproti osvěd-\nčenému mistru si ovšem naše kritika netroufá; a na toho,\nkdo odváží se býti jiného mínění, přijde se s osvědčenou\nzbraní vlastenectví anebo závisti a umělecké nepřejícnosti\na nebohého ubije na dobro. Ale zdá se, že ani tímto způ-\nsobem to již dlouho nepůjde. Počíná již i u nás svítati, že\ndoba kolossálních, theatrálních historií juž minula; dnes žádá\nse od uměleckého díla přece pomalu něco více, než strojený\npathos, který do opravdy jistě nikoho nikdy rozehřátí ne-\ndovedl.\nNahlíží se, že cena uměleckého díla nezáleží na jeho\nobsahu, že není žádnou zvláštní zásluhou voliti si k své\npráci t. zv. povznášející historické momenty, nedovedeme-li\nje také vskutku umělecky uživiti, a že dlužno umělecké dílo\nposuzovati jen dle jeho provedení a uměleckého dojmu, kterým\npůsobí; látka, že je oprávněna každá a při posuzování na\nváhu nepadá. Nejsme snad zásadními odpůrci historického\nmalování, zůstaneme vždy plni obdivu státi ku př. před Ma-\ntějkovým Rejtanem; vlastenecký cit, ba vášeň, s jakou obraz\nje malován, působí stejným dojmem i po letech a také na\nNepoláka.\nPohleďte na Rěpinovy »Kozáky«, jakou scénu plnou inten-\nsivního života dovedl umělec vyvolati z minulosti a fixovati\nna svém plátně. A jakým půvabem působí dosud Čermá-\nkovy obrazy, ač starší dobou nežli Brožíkovy! Ale právě ten\nvnitřní oheň práci šl. Brožíka zcela schází. Uznáváme rádi,\nže při obraze »Tu felix Austria nube«, kde mu dáno thema\nsamo sebou divadelní a chladné, nemohl se umělec rozehřátí;\nale jinak je s volbou Jiřího z Poděbrad. Přečtěte si kapitolu\nz Jiráskovy »Maryly«, kde líčí autor tu scénu hlubokého dojmu\na nadšení a uznáte, že z látky takové dalo se něco zcela\njiného vytvořiti. Ani komposičně obraz před chladnou kritikou\nneobstojí, a dokonce nikoli technicky. Není to žádný realismus,\nje to pouze hnědá ustálená manýra, co na paletě Brožíkově\nnyní vládne; osoby zobrazené tonou částečně v nemožně\nhnědých stínech, po jiných rozlévá se podivné bílé světlo,\nkteré však na zeď pozadí vrhá pojednou skrovný oranžový\nreflex; u mnohé figury nedovedete si vůbec zkonstruovati,\nzbude-li jí pro její nohy místo, jiné schází celé záloktí atd.\nNebudeme vypočítávati tyto trapné nedostatky všechny;\nnestranný divák, i laik, musí na ně přijíti sám; zdálo by se\nněkterým, že úmyslně chceme snižovati význam autora i jeho\ndíla; kdežto nám přece, jak již z předešlých řádek doufáme\ndostatečně vysvitlo, jde vždy jen o věc a opravdový zájem\numění a nikdy o osoby, ať stojí na kterémkoli stupni autority.\n\ness."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c026", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195 / 196", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.6", "titre_corps": "— V příštím čísle uveřejněny budou ilustrační ukázky", "titre_sommaire": "— V příštím čísle uveřejněny budou ilustrační ukázky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.26", "debut_caractere": 3917, "fin_caractere_exclue": 4072, "texte": "— V příštím čísle uveřejněny budou ilustrační ukázky\ndruhé výstavy školy umělecko-průmyslové; z důvodu toho\nodkládáme referát o této výstavě pro číslo ono."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-02-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-02_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-02_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195 / 196", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.2.15.6.1", "titre_corps": "A. BOUDOVÁ.", "titre_sommaire": "A. BOUDOVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.26", "debut_caractere": 4074, "fin_caractere_exclue": 4085, "texte": "A. BOUDOVÁ."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nKOMEDIE. — MONOLOGY UBOHÉHO\nČLOVĚKA. — NAPSAL\nKAREL ENGELMÜLLER.\n\n(Pokrač.)\nPříští den nepřišla —\nUplynul týden a nezjevovala se.\nSnad přece bude všemu konec! Snad přece!\nA při té myšlénce mi bylo úzko kolem srdce,\ntak nějak mocně se mi začínalo stýskat po její\nbytosti, volal jsem ji zpět, nechtěl jsem ji tak\nnáhle ztratit; kladl jsem ruku, kde její spočinula\na líbal předměty, kterých se jen letmo dotekla.\nOpakoval jsem slova, která zašeptnula, chodil\nmísty, kterými ona přeběhla v návalech něžnosti,\nzlosti i zoufalství.\nProč nepřichází, proč nejde?\nA zase jsem se modlil, abych ji již nikdy\nvíce nespatřil. Byl jsem v těch dnech zkrátka\nrozmazleným bláznem. Nevěděl jsem, co vlastně\nchci. »Ukaž mi muže, jenž není otrok vášně\na uvnitř srdce jej nosit chci, ba v srdci srdce\nsvého«, říkal jsem a těšil se Hamletem.\nNevěděl jsem chvílemi, zda mi v hlavě ten\nči onen šroubek nepovolil. Nějak se tam všecko\nviklalo, potácelo, mátlo ... Co se vlastně stalo,\nopakoval jsem si vždy znovu. Co se stalo?! Nic,\npranic! Nějaká panička se do mne zamilovala!\nK čemu tolik duševních komedií ?! Stačí, budeme-li\nnosit hlavu a nos vzhůru — a v klidné, roz-\nmarné chvíli to jednou pošeptáme někde v kavárně\nsvému dobrému kamarádu . . . Ale tomu nej-\nvěrnějšímu, nejoddanějšímu — chachá . . . Taková\npanička je velice delikátní věc!\nVylezl jsem opět ze svého doupěte a bloudil\nv\ndlouho ulicemi. Říkal jsem si, že musím na vzduch,\nabych nezahynul, že jsem nemocen, že si za-\nopatřím to či ono a zatím jsem hledal jen ji,\npaní Olgu. Utíkal jsem za jakous dámou, která\nměla bílý, krajkový slunečník, vlezl jsem do tram-\nwaye, ve kterém se zamíhal hedbávný živůtek\nheliotropové barvy. Touha má spatřiti ji zase\nstávala se zuřivostí. A přece vždy, kdykoli jsem\nmyslil, že již již jsem jí na stopě, musil jsem\nustoupiti klamnému přeludu : . .\nI v noci se mi o ní zdálo.\nZjevila se mi v nejbizarnějším snu.\nZdálo se mi, že sedím na kocábce uprostřed\nšíroširých vod, že bloudím již sedmý den vy-\nhladovělý a vysílený, mezi ohromnými spoustami\ndo bila rozčeřených vln, dlouhými, nekonečnými\npláněmi, které na všech stranách uzavíralo jediné\nnebe.\nViděl jsem sedmkrát, jak slunce zoufale a s na-\nchem studu se topilo, jak měsíc se tomu z plna hrdla\nsmál a volal k tomu pokoření velikána tisíce\nstříbrných, smíchem rozdováděných hvězd . . .\nViděl jsem, jak moře dovede si úlisně hrát\ns mojí kocábkou, hladit její boky, líbat její příď,\njak dovede být klidné, nevýslovně milé jako\nsmích dítěte. Díval jsem se do průzračných vod,\njako se díváme do očí milenky, chceme-li zvěděti,\njak mnoho asi dobroty a čistoty je v té její duši —"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA poznal jsem také, jak moře dovede být\nvášnivě vzteklé, jak dovede odkopávati v zlosti\na nemilosrdenství moji loďku; zakrýval jsem si\noči před těžkými, nízkými mraky, a ohnivými blesky\nrozpoutaných, podrážděných živlů.\nBylo mi bolestně v nesmírné té opuštěnosti.\nOčekával jsem smrt ... a zatím cítil jsem\njen hlad, veliký a houževnatě dotírající, zimu\nr\ni horko. Udy byly ztuhlé, jako cizí . . . Snad již\nani krev v nich neobíhala.\nKolébal jsem se v neznámu, nevěda, v kterou\nstranu leží svět, jejž jsem lehkomyslně a v šíle-\nnosti opustil, nepátral jsem nijak po zamlžených,\njako nadechnutých někde na obzoru předzvěstech\nzemě.\nChtěl jsem jen umříti, chtěl jsem utéci, zmizeti\nv jedné chvíli všemu, lidem, zvířatům, zemi\na proto jsem vyjel v tiché zamlžené noci v širé\nmoře — daleko, jinam, na konec světa — —\nA již jsem se tesil, jak tam daleko, někde\nna konci světa, až bude kolem to ohromné ticho\nuspaného moře, nebe rozzpíváno do modra, slunce\nv plném smíchu, vztýčím se náhle ve sve kocábce\na jako naschvál, sám král, sám pán, bůh té\npouště, přeruším to nekonečné ticho vlastním\nsvým žbluňk — — — —\nA s jakou vášní jsem se na ten okamžik\ntěšil, s jakým vzdorem a pýchou utekl jsem\nsvětu, tleskl vesly o vody a skrze zuby zasyčel\nkletbu všemu — s takou právě malomyslností\na hrůzou díval jsem se nyní s široce rozevřenýma\nočima v před a čekal sláb, vyhladovělý, zmučený\nsmrt . . .\nVšak hle, to moře, jakoby mi znovu dýchalo\nvstříc tu opojivou, mládím a štěstím provanutou\npohádku života, omamovalo mne svým kouzlem\na poesií lidských snah a citů, posýlalo mne ze\nsvého klína zpět, tam do vůně rozkvetlých luk,\nrozšumělých lesů, do tepla nízkých chaloupek\na rozbouřených hýřivým životem promenád veli-\nkého města, ftam daleko, v známé mi zemi . . .\nBylo mi náhle do pláče, do prudkého, bolestného,\nzoufalého pláče. Hlava má rozkvetla vzpomín-\nkami nejšťastnějších dnů mého života — a tu\nse mi pojednou zdálo, že v dáli se zamíhal,\nzačernal, vynořil nad spoustami vod země, malý\nostrov —\nPrsa zvedla se neznámým, nevýslovným vzde-\nchem pociťované rozkoše. Napnul jsem poslední\nsvé síly.\nPřistál jsem —\nOsamocený ostrov, zapadlý, neznámý, bez\nlidské duše. Malý ráj, jak nám o něm vyprávěli\nv povídkách o Robinsonovi. Zázračná zahrada\nplničká balsamových houštin, cypřišů, sosen a\njilmů, propletených květnatými oblouky, ožive-\nných nesčíslnými roji skřehotavých papoušků,\npisklavých kolibříků, smutně a sladce vrkajících\nholubů. Tisícero jeskyň a živých plotů spleteno tu\nz hustých ratolestí staletých stromů, ověšeno\nguirlandami plané révy, růžovými trsy lián a\nsvlačců. Neproniknutelné lesy citrinů, bílých ma-\ngnolií, cedrů a fíků. A mezi tou rajskou nádherou\nlehký šustot zelenavých hadů, šedých volavek,\nrůžových plameňáčků, kteří s rotami opic pro-\nvádějí na pokraji vod, nad ohromnými propastmi,\nv spletenici nejpestřejších květů, nejomamnějších\nvůní svoje nekonečné salto mortale . . .\nKlesl jsem únavou, oči se mi přivíraly, zdálo\nse mi, že jsem přišel zemřít do té krásy kolem.\nNedýchal jsem, nevěděl chvíli o sobě, byl jsem\nve mdlobách ---\nA když jsem oči rozevřel, byl čarovný večer,\nrozkošný, páchnoucí vůní sosen, tamaryšků a\nv\nakacii •— a vedle mne seděla Zoška — —\nS planými růžemi ve vlasech, s náramky,\nnáhrdelníkem ze skleněných perel, s podkasaným\nšatem, seděla u mé hlavy a dívala se tiše a\ndlouho na mne svýma velikýma očima.\nChvěl jsem se na celém těle, slzy mi vytryskly\na zalily můj zrak. Nesmírný smutek mne za-\nchvátil, ale mírnil se zvolna, měnil se v spoko-\njenost, tichou radost, v horečku nejsladší roz-\nkoše . . .\nNemluvila, netázala se . . .\nNadešel tedy konečně okamžik vykoupení!\nv\nJsem s Zoškou sám, tak sám, na pustém ostrově,\ndaleko ode všech lidí, ode vší špíny a bídy lid-\nskosti, daleko světa a jeho smutného klamu.\nNikdy se nevrátíme, nikdy!\nDuše naše splynou v jedinou nejsvětější, dávno\nvytouženou píseň nevýslovné lásky.\nBeru a líbám bílé, drahé její ruce plný vděč-\nnosti a oddanosti."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nLežíme na měkkém mechu, ve stínu rozkvet-\nlých magnolií, a díváme se jak slunce ohnivě\nzapadá, rozhazuje marnivě spousty zlata po\nvlnách moře, krvácí a umírá v dlouhých, roz-\nžhavených prorvách zamodralých chmur . . .\n— Žoško, Žoško — svatá, nejsvětější duse,\nvěčně má — šeptám v horečce milování.\nNeodpovídá, dívá se jen smutná, plná strachu\na hrůzy a ukazuje malou svojí rukou na širé\nmoře, na němž vznáší se bílý, nezřetelný bod,\nmění svoje tvary, ztrácí se a zase objevuje, bere\nna se podobu ptáka i rozbouřených, rozpěněných\nvln, blíží se rychle, roste, míhá se již zcela\nblízko . . .\nPoznávám bílou plachetní lodici, vidím, jak\npřistává, a jak na břeh vyhoupla se svižně, lehce,\nplná půvabu a koketerie — paní Olga —\nVzkřikl jsem zděšeně! — — —\nProbudil jsem se.\nCítil jsem, jak mi hlava hoří, rty jsou vy-\npráhlé a v prstech probíhá zimničné chvění.\nVenku polehounku, sotva znatelně svítalo . . .\nLehké mlhy zbarvené našedlým přísvitém jitra,\ntlačily se kolem oken, nahlížely do mého pokoje,\njakoby jej chtěly svým vlhkým, chladným po-\nzdravem zatopiti.\nChtěl jsem vstáti, ale byl jsem příliš zemdlen.\nKlesl jsem do podušek a vzlykal.\nVenku začínalo ráno. Bylo již slyšeti tlumený\nrozhovor dvou setkavších se dole na ulici lam-\npářů, smějících se něčemu, hrubým, hlasitým\nsmíchem. Někde stranou bouchla těžká domovní\nvrata a vedle, za zastavenými dveřmi, cinklo\nchvílemi nádobí, ozval se ženský hlas, přešly\nchvatně dušené kroky . . .\nUsínal jsem znovu, ale cítil, jak zima mnou\nlomcuje a tělo hoří v mocné horečce . . .\nChodím jako nerozumný člověk . . .\nV prsou mi to usedavě pláče; volám a na-\nříkám. prosím a zapřísahám; nikdo mne neslyší.\nJedno vím teď zcela jistě: že miluju, že mám\nhoroucně, vášnivě rád paní Olgu. Ta čistá, ve-\nv\nlebná, tichá bytost Zosčina ztratila již u mne\nvšecko kouzlo.\nOstatně musím sám přiznati, že to bylo jen na-\nnejvýš naivní, hloupé snílkářství, nic víc . . . .\nv\nČlověka, který jest tak tvrdošíjně rafinovaný ve\nsvých pocitech, tak nesmírně neklidný a nervosní,\nnemůže nikdy upoutati na dlouho taková prostá,\nčisťounká, andělská bytost. Omrzí, přejí se ta\ndobrota v několika dnech. Je to sice smutné\npřiznání, ale není mi pomoci. Oddati se takové\ntiché, klidné lásce nedovedu, ne nedovedu! Je\nmi třeba stálého rozněcování, náhlého vzplanutí\na zase pohasnutí žáru, tisícerých duševních, vždy\nnově a nově vynalézaných, skoro uměle pěstě-\nných smutků i tichých, nevinných radostí, tisíce-\nrých vzepjetí touhy a věčně stejně nenasycených\na nikdy nevyplnitelných přání . . .\nJsem zkrátka nešťastný člověk!\nv\nA třikrát ubohá Zoška. Jsem přece jen bídný\npadouch! Toho si vskutku nezasloužila. Co jí jen\nřeknu? Jak ji všecko vysvětlím?! Konečně jaké\npak vysvětlování? Řeknu jí zkrátka, že ji nechci\npřivésti do neštěstí, že jsem dlouho o všem pře-\nmýšlel, dlouho se mučil, ale posléze uznal, že\nse k sobě nijak nehodíme! A pak — a pak —\npak, že ona sama se nejméně přičinila, aby mi\ndokázala svojí lásku, že mi o sobě celé dva dlouhé\nměsíce nedala ani slovíčkem vědět, že jsem tu-\nšil, že zapomene a musí zapomenout, že —- můj\nbože, vždyť to byla taková dětinská láska. Ko-\nnečně jsem jí přece ničeho neslíbil, neřekl jsem jí\ndo očí, že ji mám rád. — Nezapírám, měl jsem\nji rád, upřímně, oddaně rád — ale vždyť člověku\nnepostačí jen a jen takové sladké žvatlání a po-\nčítání hvězd! Nezapomenu na ni, nezapomenu,\na kdybych mohl, jako madonku bych si ji vy-\nmaloval, lampičku k ní koupil a večer jak večer\nse modlil k svatému její obrazu! Nejsem jí ani\nhoden! A již proto, bude nejlépe, když oba za-\npomeneme. Co s takovým rozervaným člověkem,\npředrážděným a kombinovaným v nejprostších\nchvílích z citu a rozumu — hloupě filosofujícím\nv samém okamžiku přirozené vášně! Co vůbec s ta-\nkovým zkaženým člověkem, který si nedovede\npředstaviti lásky bez všech těch svůdných ma-\nličkostí, od vůně fialek až do těch pečlivě v atla-\nsových pentlích svázaných milostných psaníček,\nv nichž je vždy tolik jakoby schválně vyhleda-\nných vrtochů, rozchvívajících výčitek i škádlení,\ndráždivých scen i šíleného vyznávání, tolik citů"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nS. SUCHARDA.\nVRBA.\n\na tolik bolestí, které miluje a které ho opoj ují svým smutkem\ni rozkoší . . .\nBude mně musit uvěřit, vždyť vše je tak průhledné, snadné\na možná dost, že za rok, za dva — snad i dříve, snad dříve\npo ní zatoužím a uznám, že jen s ní je dokonalé, svrcho-\nvané štěstí v životě — nu, řeknu ji všecko, všecinko !\nAnebo ještě lépe, neřeknu ničeho !\nK čemu? Opravdu, nenahlížím, proč by tohle všecko měla\nŽoška vědět! Nejlépe, nedám-Ii vůbec na sobě ničeho znát!\nSnad se věc urovná sama sebou . . .\nv\nCekám paní Olgu.\nCekám a ona nepřichází. Minuly skoro tři neděle od onoho\ndne, kdy ke mně přišla a rozehřála můj mozek palčivou, ne-\nnasytnou touhou.\nBěhám šíleně po ulicích, dívám se za noci do oken její\nložnice, zda bych ji aspoň náhodou nezahlédl.\nSedím doma na pohovce a s přivřenýma očima, s mučivě\nsladkým očekáváním, poslouchám, ozvou-li se drobné její\nkrůčky před mými dveřmi. O, jak bych ji schvátil ve své\nobjetí, jak bych ji strýznil svými polibky —\nMarně! Nepřichází!\nCo se stalo, bože můj, co se jen stalo?!\nZuřivě závidím všem, kteří mohou spokojeně seděti doma\npři svých ženách, všem, kteří se toulají venku se svými v pasu\nobejmutými milenkami, všem těm hýřícím někde za městem\nna dupárně, v prachu a špíně, se svými holkami, rozpálenými\ntancem a horkým vzduchem, prosyceným líně se válejícími\nchuchvalci dýmu.\nDnes tedy již opět nepřijde!\nZšílím zoufalstvím! Proč, proč nepřichází...\nV\nMusím na vzduch, ven, do ulic, do hluku, nebo se z toho\nticha zblázním -— — —\nToulám se nejživější promenádou.\nBěžím ulicemi, skoro proti proudu promenujících, v zma-\ntený příval hovoru a křiku, probírám se svými city a je mi\núplně lhostejno, ohlížej Mi se za mnou lidé a breptají-li něco\no tom, že se jim pletu pod nohy. Nepřekážejí mi v nejmenším\njejich udivené pohledy, okřikování méně důtklivých. Naopak,\nzotavuje mne ten hýřivý chaos smíchu a reptání, to hrčeni\nkočárů a tramwayí, přemýšlí se mi lépe i sní, nežli doma\nv té samotě . . .\nPak mne procházení omrzelo.\nStojím chvíli na rohu ulice, rozhlížím se kolem a znovu\npouštím se do proudu promenády.\nPůjdu dnes mezi kamarády! Popovídáme si trochu, mám\nzapotřebí hlučného, veselého okolí. Cítím, že blbnu!"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.5", "texte": "PORTRÉTNÍ STUDIE.\nVOJTĚCH HYNAIS."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "155 / 156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.6", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\nVstoupil jsem do restaurace.\nAha, sedí jich tam kolem stolu jako čmeláků.\nHučí a bouří to v jich středu. Tahají se o mne,\nzasypávají mne otázkami . . .\nPiju již několikátou sklenici. Bavím se zna-\nmenitě. Ale Marek hrozně křičí! Proč jen stále\ntak křičí?! Vždyť ho, můj bože, všickni slyšíme!\nv\nPozoruju se soustrastí Simona, jak sedí s při-\nvřenýma očima a něco si chvílema brouká.\nChudák! Povídá se o něm, že si v zoufalé opici\npíše hrozné, ukrutné dopisy, plné hořkých, bo-\nlestných výčitek a pak v střízlivosti si na ně\nzase sám odpovídá. Je to jediná zábava, která\nho dosud těší —- Ale ten Marek je opravdu ne-\nsnesitelný člověk! Co se tak zlobí?! Řekněte mu\npřece, ať dá chvíli pokoj! K čemu se v hostinci\ntak rozčilovat! Linhart nemá rozum, zbytečně ho\ndráždí k výtkám. Domlouvají si nepřetržitě.\n— Buďto jsi opravdu tak sláb a pak je dobře,\nže's toho nechal, a že jsi takovým, jakým právě\njsi. Pak ale bylo všecko předcházející jen\nvylhané, naučené, trochu koketerie a touhy po\nzajímavosti, po slávě, k níž jsi přivoněl . . . Či\nsi hraješ na utrmácenou, znavenou duši?! —\nHahá — ale tohle je pepiciví, jak ty mluvíš! Či\nsnad myslíš, že tě nepochopili? Proč ne?! Ne-\ndivím se. Myslí si to teď v tom pokročilém zá-\npase o vyniknutí nejprostšího, nejjednoduššího\nindividua každý zedník, kterému nechtějí platit\ndenně o desetník víc!\nProč by's to nemohl myslit o sobě ty?! —\nA konečně snad máš pravdu, že's přestal psát!\nUkázat nadání, ducha, hloubku myšlének a citu,\nukázat ostatním, že jsem kdysi také jen nadarmo\nnejedl a nepil a pak — přestat . . . Panečku,\nv tom je také kus tajné filosofie! Tu tvou vy-\nhlášenou kdysi slávu o tvém talentu, mohutnosti\na uměleckosti tvorby ti nyní, když jsi umlkl,\nnikdo nevezme. Naopak! Rosteš! Ohromné rosteš\na ti, kteří tebou snad opovrhovali a volali na\ntebe smolaři, plagiátore, eklektiku!, budou se\nteď biti v prsa a šeptati skroušeně: pane, od-\npusť nám, zabili jsme v tobě umělce, nadčlo-\nvěka ... A ty můžeš klidně piti svoje pivo,\nkouřit cigaretty a chodit na procházky . . .\nI ano, příteli! Ty si o sobě myslíš, že tě jen\npřece tuze málo pochopili, že tě utloukli. Vidím\nto na tobě, vidím to v tom pohrdavém vypuštěn\ndýmu z cigaretty, na té tvé fingované lhostej-\nnosti a chladnosti, okázalém nenávidění všeho,\nco zavání uměním. Jsi hrozně neupřímný, ne-\npoctivý člověk! Urazili tvou samolibost! Chachá,\npane, foukej si ten kouř sebe výš, mne tím ne-\nspleteš, u mne budeš s tímhle divadlem chlapec,\ndítě! Co si vlastně o sobě myslíš? Má to míti\nnějaký účel? Jsi mi zkrátka protivný ... — —\nMarek byl rozčilením všecek spocen. Těžce\noddychoval. Linhart se ale tiše usmíval, díval se\ns jednoho na druhého a měl upřímnou radost, že\nse Marek může rozhorlením zalknout. Teprve po\nchvilce, jakoby ho chtěl znovu podrážditi, řekl:\n— Vidíš, bratře, a já tvrdím přece jen znovu,\nže teď nic nečtu. Nic, pranic nečtu! A divadlo\nmyslíš? Nikam nechodím. Všecko je blbé, neza-\njímá mne to. Ráno jsem ve své kanceláři, od-\npoledne dojdu si do kavárny, piju kávu, vykouřím\nněkolik cigaret a pak jdu zvolna na promenádu.\nVečer jsem někde v restauraci — a víš — víš,\nto mi pro život zatím stačí, nemyslíš? Stal se ze\nmne takový báječně spokojený člověk. Nic mi\nneschází, o nic se nestarám, víš — —■ — —\nDali se znovu do sebe. Kamarádi pomáhají.\nJe mi hezky. Jsem zas jednou mezi těmi mi-\nlými žvanily.\nBavím se opravdu, dobře se bavím. Nemohu\njiž pít, ale dávám si přece novou sklenici. Z ra-\ndosti, ze samé radosti, že trochu okřívám. —\n— Směji se tiše Stoupovi. Dělá pařížana. Pije\n»malé« plzeňské, večeří již po čtvrté. Byl dva\nměsíce v Paříži. Marek nepřestává křičet. Zdvihá\nruce k neb sům, křičí bez rozumu slova, která\nmu napadají, bez ladu a smyslu, volá po hvěz-\ndách, nadává měsíci, lidem, zvířatům . . .\nSmějeme se, pláčeme smíchy — — —\nLeč tu pojednou vřinula se mi všecka krev\ndo srdce. Vyskočil jsem, ale vrátil se zas zpět\nna židli. V mozku se mi začernalo, zdálo se mi,\nže ztrácím vědomí . . .\nV malém salonku, přiléhajícím k naší síni,\nzahlédl jsem náhle vejiti paní Olgu, provázenou\nsvým chotěm. Nevím, stojím-li vůbec, ale pozdra-\nvujeme se navzájem.\nJe mi děsně , . . (Příště konec.)"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVEČER HISTORICKÉHO DNE.\nJAN OPOLSKÝ.\nNad hvozdy hraničně se tmaví ptáci brali,\nv předzvěstné haslo nebo záplavě,\nvír bubnů jdoucích hord sem slábnoucí šel z dáli\na blížil se a ztrácel klamavě.\nKlín opuštěných vsí jak bitviště byl tichý,\npláč zadržený u chalup se chvěl,\nvylétly odkuds smolné k nebi víchy,\ndvůr čísi vzdálen svící vyhořel.\nZlý noční požár — — Černo bylo, hlucho.\nBděli jen lidé u mdlých kahanců\na občas zlekaní ven vyklonili ucho:\n(Přes hory táhla píseň vyhnanců).\n\nV PÁŘE LÍHU.\nJAN OPOLSKÝ.\nPanu B. J.\nSvět skoupý u nohou .... Mé žhavé dítě,\ntvé zorničky jak rostou dychtivě\na žádost tepnami ti chodí, bije lítě\ns tím svatým soumrakem v tak příkré protivě!\n. . . Je nutno zabouřit a vyliti se z břehů!\nVykřičet bolestně a otrávit se pitím!\nPak umím jít přes bázlivost a něhu\na vášně plamínkem si do prohlubin svítím.\nZhyň všecko, co jen doufá, živoří!\nA požárům a krvi: vivat! vivat!\nMy půjdem poslouchat, jak moře hovoří,\nna nejrudější západy se půjdem spolu dívat.\nPojď! Ty mi rozumíš! Jen pokud ráno není,\njež parou špinavou se v prázdných polích vláčí,\nnež zastaneš mne v tupém vysílení\nkdes tichého a shrbeného v pláči! . . .\n\nPODJESEŇ.\nJAN OPOLSKÝ.\nSvé vlahé, důvěrné a řasné oci sajky\nv kout tmavý upřela a prodlouženým hlasem,\ntím zdlouženým, jímž končívají bajky\nse pocla vyznávat: »Před dávným, dávným časem,\nkdy v srdci jednom náhle končícího léta,\nvíc než kdy jindy bylo smutněji,\nštěstím se zdálo sejít z toho světa,\nv předzvěsti mlh, jež přijít musejí,\njá viděla jej, v dál když odcházel . . .\nVítání smutné, kterým tekou slzy,\nkdyž ohlédnout se na mne nevzpomněl\na neslíbil, že navrátí se brzy!\nBůh těžce zkoušel lásku bezúhonnou !\nJá viděla jej vždy jen odcházet,\njak orli za ním v modrém vzduchu tonou\npo dlouhou řadu stejně marných let . . . «\nSvé vlahé, důvěrné a řasné oci sajky\nv kout tmavý upřela a prodlouženým hlasem,\ntím zdlouženým, jímž končívají bajky\nsi zasteskla: Před dávným, dávným časem."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "159 / 160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.8", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nA. SLAVÍČEK.\nBŘÍZOVÁ NÁLADA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "161 / 162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.9", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJOS. SCHUSSER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nČERVNOVÝ DEN.\n\nPRVNÍ KAPITOLA POVÍDKY »JAN ŘEHÁK« OD K. MAŠKA.\n(Konec.)\nT „ v\nJL ed uzas matčin skončil bitku\na odměnil ji otcův smích,\npak oba dvojici těch skřítků\njiž podrželi na očích.\nTu musili pak po pěšině\njít na rozumnou procházku,\nsnést mnohý výrok o své vině\ni po učení otázku.\nPak oběd nastal plný nudy\na prazb}rtečných obřadů\na hochy svrběly už údy,\nby unikli zas v zahradu.\nVšak když se to pak podařilo\npřec nechtělo se dařit hrám,\nneb každé zajímavé dílo,\njež vybádal vždy Vilém sám\na každý záměr velkolepý,\njenž mohl dojít obliby —\nse vždycky rozkotaly v střepy\no Jeníkovy pochyby;\njiž indiánská bitva ráno\nmu vyčerpala odvahu,\nteď matkou na srdce mu dáno\nby zachovával rozvahu.\nTak posléze se usadili\ndo stínu hustých ořešin,\ntam Vilouš Jeníkovi sdílí\nsvůj mnohý bohatýrský čin,\no slavných bitvách vypravuje,\no dobrodružstvích, jaká měl,\no velkých plánech, které snuje,\n0 divech, které uviděl,\n1 o útrapách, jaké snáší,\na také o svých hračkách všech\na o domově vůbec práší\naž v Janovi se tají dech.\nKdož ví, zda Jeník věří všemu\nči jako lež to přijímá?\nvšak jisto : kamarádu svému\nz úst hltá slova očima.\nAť pravda to či klam je pouze,\nvždy druh je hoden obdivu,\nkdyž dává výraz sv<>jí touze\nv tak smělém klamů předivu.\nNe skutky, ne ten obsah řeči\njak uchvacují Jeníka —\non jen se diví vyprávěči,\njak vůbec nad něj vyniká.\nVšak Vilém ještě jiné umí,\nčím Jeníka si získává:\nna jeho samotářské dumy\nse pronikavě vyptává,\non dětsky chápe snivost jeho,\nta není jemu na posměch\na maně kamaráda svého\nsi zamiloval v jeho snech\na mazlí se s ním lichotivě\njak s laní, když ji ochočí —\na chvílemi jen líně, snivě\ndruh druhu patří do očí. — — —\nA nežli se kdo nadál — náhle\nzas kočár hrčel silnicí\na z domu zavolání táhlé\nzde překvapilo dvojici.\n»Čas na dráhu!« —Tu polekáni\nse — nevěříce — vzchopili — —\njiž důtklivější zavolání\nzve Vilouše, nechť popili —\ntu Jeník tiše hlavu sklopil,\n»Ach, už je po všem« šeptal pak —\na Vilouš, za skráně jej chopil _\na zaslzený spatřil zrak.\nSám cítě, že mu oči planou\npak Jana objal ze všech sil\na zvolav silně »na shledanou!«\njej něKolikrát políbil —\na utekl . . . Sám Jeník zůstal\na omámeně naslouchal,\nruch hlasů u domu jak vzrůstal\na kočár jak se v jízdu dal,\njak za vrchem zvuk tichl zvolna,\nni hlásku nedolétlo sem —\na samota jen tichá, bolná,\nvše objímala s večerem.\nO divný večer!... »Jendo! Jene!«\nzněl matčin hlas — Jak cize zněl!\nJak všecko kolem pozměněné —\na v srdci nový, divný žel — —\nJak cizí, šedé všecko kolem,\njak beznadějný večer ten!\nA Jeník, jako rdousen bolem\nstál v ořešinách omámen —\na matčin hlas když opět lákal,\ntu v nejpustší prch' sadu skrýš,\ntam na zem pad — a plakal, plakal,\na přál si raděj' umřít již! —"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nDVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nCili byla překvapena krásnou kyticí růží,\nkterou měl Václav na stole.\n»Jak je krásná«, opakovala v obdivu.\n»Přivoň si«, řekl Václav.\nTu, když chýlila se ku květinám, přivinul ji\nk sobě a políbil. Ohlédla se jen do otevřených\ndveří a trochu zmámena novými dojmy a za-\npovězeným ovocem — tam v třetím pokoji bylo\nslyšet hlas obou paní — opětovala jeho polibky.\n»A teď podívej se na moji obrazárnu«, řekl\nVáclav, ruku v ruce, »to bude všechno hezčí.\nPro tebe to ještě lépe zařídím. Zde (ukázal) ně-\nkolik obrázků Mánesových, víš, toho (dodal) co\nměl tak rád život a růže chtěl před smrtí; zde\nKristus na kříži od Maxe, Oldřich a Božena od\nv f v\nŽeníška a Hynajsovo Jaro. A zde je postel,«\ndodal jako bezděky a usedl si.\nPřitáhl potom k sobě Cili a sevřel ji ve svá\nramena, položiv ji na znak a skloniv na její svůj\nv\nobličej. Žertem, na jediný okamžik.\n»Václave, že budu křičet«, bránila se; ale již\nbyla volnou. »Ty Vašku!«\nZasmál se a uchopil ji za ruku, aby mu ne-\nutekla.\n»Tak pojď, vybereš si přece něco ke čtení«,\nřekl chvějnym hlasem a lehce pobledl.\nv\nSla s ním ke skříni, odkud jí vybíral.\n»Zde Láska a smrt, tragedie. Nebo Ztracený\nživot od Pflegra, Tiché vody od Havlasy, Jindra\nod Klicpery. Takové knihy dnes nedovede nikdo\nnapsat. Co to máš? Ah, Carmen. Nu —\nnu, toto bys třeba také mohla si přečíst. Nebo\nněco od Turgeněva; snad Rudina či Jarní vody.\nTu máš; vyber si, co chceš.«\nVybrala si konečně dvě knížky a slíbila je\nbrzy přečíst.\n»Jen abys je opravdu přečtla«, žertoval a strkal\nji lehce ze dveří. Teď musíme jít k našim ma-\nminkám. — Tak co je ?« zeptal se vesele, když\nse vrátili s Cili.\n»Co by bylo?« řekla jeho matka. »Je dobře.\nTak to bude dobře, že paní Dvořáková?«\nPaní Dvořáková přikývla hlavou. »Ale kdy\nto má být? Snad až na podzim. To není ostatně\ntak daleko.«\nPotom se rozpředl podrobnější hovor a přišly\nna řadu i jiné věci. A kromě vlastních zájmů\npřetřásány byly též zájmy ostatních bližních.\n»V neděli odpoledne půjdem spolu na pro-\ncházku, viď, Cili ?« ptal se při rozchodu Václav.\nJen aby bylo hezky,« řekla přisvědčivě. —\nNe, tu noc, která následovala po onom dni,\nby nechtěl víc opakovat! Takového něco snad\nnikdy víc neprožije. Zbudil se již před půl nocí\na viděl, že měsíc osvětluje celý jeho pokoj.\nNa stole spatřil kytici růží; cítil její vůni —\npřipadala mu tak těžkou a tak dusnou. K ní\nvoněli s Cili a potom — o kdyby zde byla, v té\nnoci! Jaké by to bylo krásné probuzení, kdyby\ntu byla u něho a moh' ji tiše zulíbat.\nZavřel oči, spánek však nepřicházel. Vyskočil,\noděl se lehce a otevřel okno. Chládek jej ovanul\na dojmy spícího města. Jen tam daleko svítí se\nr.ádraží aje slyšet signály. Všechno spí; snad\ni vášně. Tma ve všech oknech, jen do jeho svítí\nměsíc. Mír ve všech srdcích, jen v jeho nikoli.\nPoložil se na pohovku. Nemohl usnout. Chodil\ntiše po pokoji a tu Kristus na kříži, ozářený\nměsícem, padl mu do očí. Dvoje ženské ruce\ndole sepjaté k modlitbě k němu vzhůru. Ten,\nkterý zemřel tělem, aby žil duší. »Nežijte život\ntělesný, jsou to muka,« jakoby volal na něho\ndolů. »Ano, jsou to muka,« zoufal si Václav.\n»A ženy trpí nejvíc . . . Ne, vždyť Cili jistě dobře\nspí. Ta nemá fantasie. Až snad se mnou bude\n. / 1 O v\nji hur.«\nBylo mu, jakoby měl kleknout před Kristem\na také k němu zvednout prosebné ruce se všemi\ntěmi ženami, které trpí pro tělo. Celou hroznou\ntragedii ženy procítil v tomto okamžiku. »Dě-\ndíčný hřích« a úkol přírody; truchlivý jejich osud,\naby zachován byl život na této nepatrné planetě.\nVrátil se znovu k oknu a pak uložil se na\npohovce. Přece však nemohl usnout, až pozdě\nk ránu, když první paprsky sluneční pozlatily\nokna jeho pokoje."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.12", "texte": "• VOLNÉ SMĚRY*\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nMAX ŠVABINSKÝ.\nPŘED BOUŘKOU.\n\nVI.\n»Vypadáš dnes trochu bledší než jindy,« při-\nvítala jej Cili v neděli, když měl v úmyslu jít\nse s ní projit.\n»Právě proto jdu ven«, odpověděl.\n»Nevím, nebude-li pršet.«\nPodíval se na nebe. Opravdu, chystalo se\nk dešti. Nicméně vydali se na cestu. Vyznačil\njí svůj plán. Prošli by veliký kruh tamhle tím\nlesem a tak by se dostali zas domů. Václavovi\npatrně jednalo se o to, provést svůj pochod a proto\nstále pozoroval mraky. Šli velmi rychle, takže\ndospěli brzo do lesa. Tu Cili, proplétajíc se mezi\nstromy, uvízla na suku a zachytila se lemováním\nsukně.\n»To je nehoda«, řekla, mrzutě pozorujíc od-\npáraný okraj.\n»To musíme hned spravit«, pronesl Václav,\nsedaje na malý svah.\n»Nemáš špendlíky ?« ptala se ho Cili s trpkým\núsměvem.\n»Máme si popíchat lásku?« řekl. »Dovol, já\nti to spravím.«\n»Ne, děkuji«. A jsouc hotova, »Pojďme«, pra-\nvila.\n»Ale vždyť prší. Zde musíme počkat, to ne-\nbude dlouho trvat«, mluvil důtklivě Václav a po-\nsadil Cili k sobě. Rozevřel deštník. Opravdu,\nv listí to šelestilo, počalo pršet.\n»Zde budeme v úkrytu«, pronášel stlumeně,\n»a jak bude po dešti, půjdeme.«\nPřivinul ji k sobě a tiše dívali se z lesa ven,\njak řídce prší. Jeho srdce bilo silně, takže si"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.13", "texte": "FRANTIŠEK ŽENÍŠEK.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.14", "texte": ".VOLNÉ SMĚRY«\n\nmyslil, že to Cili musí slyšet. Též ona hluboce\ndýchala.\n»Tenkrát, jaks byla u nás«, mluvil po tichu,\n»tu celou noc já nespal.«\n»A proč jsi nespal ?«\n»Myslil jsem stále na tebe.«\nMlčela, vyhýbajíc se jeho pohledům.\n»V té noci jsem pochopil, že je to možno,\naby Romeo se vloupil k Julii, nebo Gaston ku\nzlatovlasé Else. Co bys tomu řekla, Cili, kdybych\ntak v noci se k tobě dostal ?«\nNeodpověděla.\n»Proč se mi nedíváš do očí«, naléhal dále,\n»proč se mi nedíváš do očí, Cili ?«\nTu ona, cítíc, že tone v jeho pohledu, za-\nvřela svůj zrak; a jako tonoucí se všeho chytí,\nobjala náhle Václava, cítíc, kterak se mu vzdává.\n»Mně se zdá, že přestalo pršet Cili; půjdeme?«\nv\n»Ze přestalo pršet?« řekla, jakoby probuzena\nze sna. »0 ano, pojďme.«\nNa západe dokonce problesklo slunce a v čer-\nveném požáru zahořely mraky a voda na zemi.\nKdyž dostali se na silnici, potkali dvě dívky,\nvyprovázející třetí za město.\nSmály se, když Václav je pozdravil; usmál\nse také a ohlížel se za nimi.\n»Jsou to roztomilé děvy«, pravil.\n»Ale to, až budeme svoji, Václave,« řekla\nnajednou Cili vážně, »nesmíš se mi za děvčaty\nohlížet.«\n»Ani s nimi mluvit ?« zasmál se jí do očí.\n»Také ne.«\n»0, to já zas k tobě nebudu tak přísným«,\npronesl v žertu. — — —-\nPotom téměř každodenně k večeru, když měl\nvolno, chodil s Cili na procházky. Tu mluvili\no tom, jak budou žít spolu a jak se zařídí.\nZvláště jeden večer byl krásný. Nebe se vy-\nhladilo a bylo očekávat krásný západ slunce.\nv\nSli po kraji téhož lesa, jako v neděli a tu spa-\ntřili blízko vojenského hřbitova, porostlého vy-\nsokými jedlemi, sedící mladou dámu v černé\nv\nsukni a červené blůze. Ctla knihu a kouřila ci-\ngarettu.\n»Hle, ta kouří, jako mužský,« upozornila Cili.\nVáclav okamžitě poznal, že je to Vilma.\nZ daleka vyhnuli se hřbitovu a pak uvelebili\nse na kraji lesa.\nTu se mu zdálo, že Cili mluví triviálně.\nSchválně si dával na její řeč pozor.\n»Proč nic nemluvíš ?« pronesla najednou, za-\nstavujíc rozhovor. »Jdi, jsi dnes mrzutý.«\nVskutku, zdálo se mu totéž. A přece až do\ntéto chvíle . . .\nJak se těšil na západ slunce! A slunce za-\npadalo . . .\nČerveným světlem zatopilo vážné jedle hřbi-\ntovní a purpurem oblilo sochu Kristovu, vztý-\nčenou uprostřed v pose Kazatele na Hoře.\n»Tu Václav, jenž nemohl odvrátiti zraku od\nčarovného divadla, viděl, jak ona žena v černé\nsukni a červeném živůtku přitiskla se k pod-\nstavci soch}' a těmi rty, jimiž třímala papirosku,\npocelovala nohy Ježíše.\nCili, sledujíc jeho pohled, s namáháním po-\nsléze rozpoznala ji v dálce.\n»Kam se to díváš ?« řekla mu. »Ty, poslechni,\nnení to tam Klosova Vilma?«\nPokrčil jen rameny — —\nPředvečer své svatby ztrávil ve společnosti\nCili.\nKdyž přišel domů, byl neobyčejně rozrušen.\nPřistoupil k oknu a zadíval se ve hvězdnaté nebe.\nBylo mu, jakoby neznámá síla nesla ho jemu\nvstříc. »Veliké nespočetné, hvězdy! Patříte k ve-\nsmíru právě tak jako já a já ještě víc, než vy.\nNeboť vyšly jste z rukou Tvůrce a já budu tvořit.\nBudoucí generace musí mnou projít a jejich bo-\nlesti a vítězná volání zpívají mi v duši. Je mi\ntak, jako bych měl kleknout k modlitbě a po-\nklonit se neobsáhlé Přírodě. Veliká Astarto! Ne-\nhynoucí Cybele! Nejkrásnější ženu nechaly jste\npro mne. Vidím ji, jak vznešená se vynoří ze\nsvých bílých šatů zítra, jako božská Venuše z pěny\nmoře! Měl bych kleknout před ní a modlit se\ndlouho . . .\nVy všechny ženy, pyšné i tiché, nesoucí na\nodiv své toiletty, jste vznešený jen v tom oka-\nmžiku, když zbavíte se svého roucha a vrátíte\nzase zemi její bohyně. K smíchu jest všechna\ncivilisace člověka, když jeho štěstí je pouze v tom,\nže vrací se k přírodě.\nNesmírná paní, veliká Lásko, jak vyjádřit bych\nměl já ubohý své city!«\nTak zavířily myšlénky jeho hlavou a vlny\ncitů jeho srdcem. (Příště dále.)"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "173 / 174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.15", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nZA PANÍ MARUŠKOU BITTNEROVOU.\n— FEUILLETON.\nKAREL MAŠEK.\nOdešla na věky . . . jedna z těch, jichž\numění bezprostředně odměňováno bývá nejhluč-\nnější, nejzářivější slávou — a přece nejsnáze po-\nmíjí, stopy nezbude po uměleckém výkonu.\nA přece v nedlouhém vývoji svého divadla\nvidíme několik silných, rázovitých postav a vzpo-\nmínka na ně vítězně vzdoruje dusivé moci času.\nNebyii to pouze miláčkové, které pochvalovalo\nsi domácí vlastenectví, byli to skutečně velcí\numělci, jichž umění nebylo zmenšeno ani objek-\ntivním či dokonce nepřejícím měřítkem ciziny.\nDnes, po značné řadě let, slyším jasně, svěže\nzlatý hlas Josefa Lva, vidím veškery jemné de-\ntaily, kterými Frankovský výkony své vyzdo-\nboval, vidím řadu postav, jak je stělesnila Magda-\nlena Hynková . .\nA stejně utkvěly mi v paměti pevnými, jasnými\nrysy .výkony Marušky Bittnerové. Její nezapo-\nmenutelný zjev musil upoutati každého na první\npohled, a její hlas, slovo, pohyb ve spojení se\nzjevem tím nesmazatelnými rysy zapisovaly se\nv paměť diváků. Hra její prosycena byla vždy\npravým, ušlechtilým uměním, nezapomínajícím,\nže život či cit, který má na jevišti býti podán,\nmusí se v podání tom podrobiti stylu, aby nebyl\notrockým, kusým, snad fádním, či triviálním od-\nleskem života a aby přec zůstal přirozeným.\nPoesie a vroucí, lidský cit vedly její studium úloh.\nJak veliká zjevila se nám pak Hippodamie, Her-\nmiona, Stuartovna, jak vroucí ženy Desdemona,\nViola, Adrienna, jak pravdivě a přece s veškerou\naristokracií umění představeny byly Nataša aFéňa,\njakými básněmi byly Libuše, Akme, Levóna, Gra-\nnia ... a mnoho mnoho postav hlásí se v mysli\n— vzpomínáte na jejich podobu, smích, pláč, po-\nhledy, zvuk jejich hlasu — poznáváte, že navždy\nhluboce utkvěly v duši vaší. — A v těchto řádcích,\npsaných v prvním dojmu té zprávy, že velká\numělkyně zemřela, zašla na vždy — nelze vy-\nstihnouti celou její karakteristiku, lze jen mezi\nvzpomínkami těkati.\nUmění tak veliké mohlo ovšem vyvinouti se\njen tam, kde byla vznešená duše. A Maruška\nBittnerová byla nejen velkou umělkyní, ale také\nvelikou ženou, kterou ctil každý, kdo měl příle-\nžitost se jí přiblížiti. A přece bylo to v životě\njejím jako v pohádce, kde dobro a krása bývají\npronásledovány, — nevinny — jdou utrpením,\nnež je princ vysvobodí — také v jejím životě vy-\nskytly se živly nepřátelské, znesnadňujíce její\ncestu. A dříve, než se na ni nejkrásnější ženino\nštěstí usmáti mohlo, byla její pohádka skon-\nčena . . .\nDosti bylo o tom již v denních listech psáno;\nvše tam bylo objasněno, vše odsouzeno, ale —-\npozdě. Zda konečně lítost, která dnes námi otřásla,\nbude nejen pokáním, ale také výstrahou? Běda,\nměli jsme výstražných těch příkladů již příliš\nmnoho a nenaučili jsme se napravovati. A diva-\ndelní intrika je nemrav hluboko v sobectví lid-\nském zakořeněný\nDychtivě očekáváme nyní, jak asi nám bude\nJejí památka zachována. Výkony herecké minuly\ns okamžikem, kde byly nám sděleny, jen písmo\nnám může vypravovat] o nich a její duši — jak\nasi umění výtvarné nám zachová její dokonale\nkrásnou podobu?\nPamatujeme rozpaky po smrti Nerudově, kdy\nobjevilo se, že za života jeho nikdo z výtvarníků\nnepovažoval jej za spisovatele dosti významného\na tvář jeho za dosti výraznou a nikdo z nich\nnedohodl se s ním, by podobu jeho obrazem či\nplastikou pro dobu, kdy ho nebude, uchoval.\nA je přece vždy záhodno vyjiti v záležitosti takové\nvstříc osobnosti, která buď nemůže dopřáti si\nluxu uměleckého portrétování, buď nechce vlastní\niniciativou zavdati příčinu k výtce samolibosti\nneb domýšlivosti. Maruška Bittnerová vynikala\numěním i krásou — nebylo tak hned práce pro\nvýtvarníka vděčnější a lákavější. Zda přihlásí se\nnyní někdo, že na památku budoucím, na ucho-\nvání významu velké umělkyně naší doby podobu\njejí nikoli dle fotografie, ale dle bytosti ž.vé ve\nhmotu upoutal? . . .\nČekáme na umělecké to dílo, zvěčňující pa-\nmátku vzácné ženy, dokonalé umělkyně, vzne-\nšené heroiny nejen na scéně, kam vedlo ji umění,\nale i v životě i v tragickém skonu."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.16", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nFR. BÍLEK.\n»PODOBENSTVÍ VELKÉHO ZÁPADU ČECH.«"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZPRÁVY UMĚLECKE.\n\n— V předcházejícím čísle v referáte O PŘEDNÁŠKÁCH\nUMĚLECKÉ KOMISSE PŘI MĚSTSKÉ RADĚ PRAŽSKÉ zmí-\nnili jsme se o dopisu, jímž městská rada pražská návrhy\nkomisse této assanačního obvodu se týkající odmítla. Pova-\nžujíce pak záležitost tuto za veledůležitou v zájmu zacho-\nvání starobylého a malebného rázu Prahy, otiskujeme dopis\nsl. městské rady i odpověď na ni doslovně i bez poznámky :\n»Ctěná umělecká komise předložila radě městské se vzác-\nným přípisem ze dne 30. června 1897 své návrhy někteiých\nzměn plánu polohy v ašsanačním obvodu pražském.\nJiž před tím, a sice v lednu a pak opět v březnu 1897.\ndodal také pan architekt Bedřich Munzberger praesidiu rady\nměstské v krátké cestě některé návrhy změn plánu poloh}r\nv assanačním obvodu pražském.\nTyto změny jednak uměleckou komissí, jednak panem\narchitektem Bedřichem Munzbergrem navržené byly podro-\nbeny zevrubné úvaze a poradě komissí a rady městské.\nNeboť prve než rada městská usnášela se o těchto změnách\nve schůzích konaných dne 20. července, 24. září a konečně\n12. listopadu 1897, byly návrhy ctěné umělecké komisse a\npana architekta Bedřicha Múnzbergra podrobeny časté a dů-\nkladné poradě ve schůzích assanačního subkomitétu a tech-\nnické komisse, konaných dne 15. července, 9. srpna, 22. září\na 23. října, pak ve schůzích zvláštní informační komisse,\nkterá za přítomnosti pana architekta Bedřicha Múnzbergra\na pana architekta V. Roštlapila, jakožto zástupce ctěné umě-\nlecké komisse konal}' se dne 19. srpna, 26. srpna a 7. října\n1897 a konečně ve schůzích rady městské, konáních dne\n20. července, 24. září a 12. listopadu 1897.\nPři tom sluší zároveň opraviti mylný náhled ctěné umě-\nlecké komisse, projeven}; ve vzácném přípisu ze dne 29. října\n1897, jakoby zmíněná informační komisse byla o návrzích\nctěné umělecké komisse a pana architekta Bedřicha Múnz-\nbergra rozhodovala. Účelem a výsledkem této informační\nkomisse b\\do osobní informací seznati podrobnější objasněni\na odůvodnění těch kterých navržených změn a opatřiti ze-\nvrubnější a spolehlivý podklad pro úvahy a rozhodnutí rady\nměstské. Rada městská uvítala s potěšením ochotu ctěné umě-\nlecké komisse a pana architekta Bedřicha Múnzbergra a uznává\nplnou měrou jejich snahu, směřující k tomu, plán polohy\nassanačního obvodu byl po stránce umělecké co nejlépe upra-\nven; tím více lituje toho rada městská, ze jí souhrn okolností\nbránil přistoupiti na návrh ctěné umělecké komisse.\nRadě městské bylo při té které navržené změně přihlížet]\nk tomu, že ke konečnému rozhodnutí o takové změně nedo-\nstává se na ten čas nutných podmínek; to týká se zejména\nzměny navržené při skupině, vyhlédnuté pro doplnění Staro-\nměstské radnice, o kteréžto změně bude správně možno defini-\ntivně rozhodnouti po vyřešení otázky doplnění Staroměstské\nradnice. Při jiných navržených změnách bylo radě městské\nuvážiti, že tu kterou změnu, i když provedení její po stránce\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nRUDOLF BÉM.\nSTUDIE KRISTA."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\numělecké bylo by velice žádoucím, provésti nelze, jak jeví\nse to zejména u návržených změn, jimiž ulice Rámová a Ha-\nštalská překládají se za obvod assanační a které i s nepři-\nměřeně velikými obětmi finančními bylo by sotva možná\nprovésti.\nUvažujíc a usnášejíc se o navržených změnách plánu\npolohy assanačního obvodu, musela rada městská zároveň\nodvažovati výhody, plynoucí po stránce umělecké z těch kte-\nrých změn navržených na straně jedné a obětě a ztráty jak\nv ohledu finančním, tak i v ohledu stavební hygieny s tako-\nvými změnami spojené na straně druhé a uvážiti, zda-li obětě\na ztráty tyto nepřevyšují nad míru ony výhody a zda-li ta-\nkové upravení plánu polohy assanačního obvodu, jak by si\nje jinak i rada městská přála, nepřesahuje finanční způsobilost\nobce pražské, zejména když finanční prostředky obce pražské\njsuu jak známo, dost obmezené.\nZa účelem opatření plánu polohy pro assanační obvod\npražský vypsalo obecní zastupitelstvo obce pražské před de-\nseti lety veřejné konkurenční řízení, jehož výsledkem bylo\npět různých návrhů, jež byly veřejně vyloženy a z nichž\nspolečný návrh pánů Alfreda Hurtiga, Jana Heideho a Ma-\ntěje Strunce byl na základě výroku povolané poroty odbor-\nníků poctěn první cenou.\nNávrh tento, při jehož vypracování bylo z příčin zacho-\nvání starobylého rázu, jakož i z ohledů finančních hleděno\nmimo jiné zejména také k tomu, aby jednak veřejných a\nmonumentálních budov bylo co nejvíce šetřeno a jednak aby\nnové ulice pokud možná přidržovaly se směru dosavadních\nulic, byl pak podkladem plánu polohy pro obvod assanační\nschváleného.\nByla tedy odborníkům a všem, kdož se o věc zajímali,\nposkytnuta příležitost náhledy své pronésti a uplatňovati,\na byli také odborníci ve věci té slyšeni.\nRada městská naopak uznala sama potřebu některých\nzměn, když přistoupila k provádění assanačního podniku a\nzměny ty také provedla.\nK dalším změnám nemohla se ale rada městská odhod-\nlati — mimo důvody již uvedené — také z toho velice zá-\nvažného důvodu, že assanační akce zatím postoupila do ta-\nkového stadia a přivodila takový právní stav, jichž šetřiti\nv první řadě musí zastupitelstvo obce pražské a jež nedovo-\nlují provádění assanačního podniku oddalovati takovým způ-\nsobem, že by tím provedení tohoto podniku vůbec bylo zne-\nmožněno.\nRada městská lituje, že jí z důvodu těchto nebylo možno\npřistoupiti na návrhy ctěné umělecké komisse.\nVyřizujíc tímto vzácné přípisy ze dne 30. června 1897\na 29. října 1897 doufá rada městská, že ctěná umělecká ko-\nmisse uzná podstatu uvedených důvodů a ujišťuje ctěnou\numěleckou komissi, že i když jí nebylo možná použiti vzác-\nných pokynů ctěné umělecké komisse ve příčině plánu polohy\nassanačního obvodu, uznává přece plnou měrou její snahu\na namáhavou práci, za kteréž račíž ctěná umělecká komisse\npřijati vřelý dík.\nRada král. hlav. města Prahy, dne 9. prosince 1897.\nStarosta: Dr. J. Podlipný m. p.\nSlavná rado král. hlavního města Prahy!\nVzácným přípisem ze dne 9. prosince 1897 sděleno bylo\nv úctě podepsané komissi umělecké, že slavná rada městská\nnemůže přistoupiti na návrh její ve příčině změny poloho-\npisného plánu pro assanační obvod Starého města.\nDle sdělení toho byl to jednak nedostatek podmínek nut-\nných ku provedení takové změny, zvláště pak ohled na finanční\nstav obce pražské, jakož i okolnost ta, že akce assanacní\npostoupila do takového stadia a přivodila takový stav právní,\nkterý šetřiti musí zastupitelstvo obce pražské a který nedovo-\nluje, by provedení assanačního podniku bylo oddáleno a tím\ntéž znemožněno.\nVedeni jsouce snahou, abychom dle svých odborných\nzkušeností byli slavné radě městské při zakládání nových\nčástí města a při udržování starobylého rázu jeho nápomocni\nku dobru téhož občanstva, které slavná rada městská zastu-\npuje, nepouštěli jsme nijak se zřetele, aby návrhy naše ne-\nbyly pouze po stránce umělecké dokonalé, nýbrž i z ohledů\npraktických provedlivé, neb nebylo nám tajno, že obec praž-\nská, majíc na starosti provedení řady velkých podniků, jichž\nbřímě sama po většině musí nésti, nemůže obětovati velké\nsumy na šetření ohledů uměleckých, aniž by poplatnictvo\nnásledky toho neucítilo.\nUpřímná snaha naše prospěti věci bez velikých obětí\nvedla nás často k usnesením, která byla po stránce umělecké\nspojena s velikým sebezapřením se strany naší, a nebylo-li\nlze tu kterou myšlénku provést bez větších finančních obětí,\ntu předložila v úctě podepsaná komisse umělecká radě měst-\nské i návrhy, jakým spůsobem by mohl býti náklad opatřen,\naniž by svou tíhou padl na bedra poplatnictva. Odvoláváme\nse mimo jiné ku návrhu, jakým způsobem by bylo lze zří-\nditi zvláštní fond na zachování starobylého rázu Prahy.\nProto jsme v tomto ohledu, který se týká finančního stavu\nobce pražské, šetření jejího poplatnictva, jakož i v ohledu\nna neporušitelnost majetku občanstva, v úplném souhlasu se\nslavnou radou městskou, a zajisté že by ohledy tyto byly\ns to, abychom jim obětovali veškerý výsledek naší práce,\njakmile bychom nabyli přesvědčení, že návrhem naším ohledů\ntěchto šetřeno nebylo.\nLitujeme však, že slavná rada městská nesprávně používá\ntěchto záminek, aby pod heslem tak ušlechtilým z příčin nám\nneznámých zamítla naši práci, aniž by uznala za vhodné\nvěcně své stanovisko odůvodniti. Neboť není správno,\n1. že není možno provésti změnu navrženou při skupině\nvyhlédnuté pro doplnění radnice.\n2. Není správno, že zisk plynoucí po stránce umělecké\nby měl v zápětí ztrátu po stránce hygieny a financí.\n3. Není správno, že akce assanační postoupila do tako-\nvého stavu právního, který by nedovoloval provádění assa-\nnačního podniku oadalovati, čímž by provádění podniku toho\nbylo vůbec znemožněno.\nNeboť:\n1. nemůže být činěna úprava plánu polohového závislou\nna půdorysném řešení stavebního programu radnice. Jsouť to\nohledy zajisté závažnější, které určují tvářnost plánu polohy\nna tomto mistě, ohledy na kommunikaci a na zachování staro-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.19", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\n\nbylé tvářnosti právě v této části města. Potřebám radnice\nnelze ani obětovat pohodlné spojení mezi ulicí Křížovnickou\na mostem cis. Františka Josefa, ani nelze porušit starobylý\nráz zbořením Minuty a celou přestavbou malého rynku, touto\npro naše město tak karakteristickou částí. Jen tyto ohledy mohou\nmíti vliv na utváření plánu polohy v této části města. Ostatně\nnavrhuje umělecká komise nový blok na náměstí Linhartském,\nčímž by bylo možno získati v nejbližším sousedství radnice\nmísta na její rozšíření více než v plánu, jehož se slavná rada\nměstská až dosud přidržuje. Slavná rada městská ve svém\npřípise sice udává, že o této změně bude moci správně defi-\nnitivně rozhodnouti po vyřešení otázky doplnění Staroměstské\nradnice, ale tvrdí na dalším místě, že právní stav, v němž\nnalézá se nyní podnik assanační, nedovoluje provádění assa-\nnačního podniku oddalovati a tím toto ohrožovati. Poněvadž\nvšak by změna původně navrženého tvaru radnice měla vliv\nna bloky sousední, není nám jasno, jakým způsobem dají\nse tyto dvě okolnosti uvést v souhlas?\n2. Změny uměleckou komisí navržené jsou takové, že\nneplyne z nich ztráta po stránce hygieny a financí. Komise\nbyla toho pečlivě dbalá, aby každou ztrátu na pozemcích\nku zastavení určených, ku které se odhodlala ze svého stano-\nviska, kompensovala na místech jiných, kde se jí to zdálo být\nprovedlivo. Ano komise navrhla i z těchto důvodů zastavení\nvětší, než bylo původně slavnou radou městskou projektováno.\nTím, že komisse mnohé ulice oproti původním jejich rozmě-\nrům rozšířila, přece neublížila ohledům na hygienu. Ale ani\nfinanční ohled tím neutrpěl, neboť co se ztratilo snad tu a tam\nna ploše, získá se na ceně pozemku, která v ulicích širších\nbude větší než v úzkých. Komise umělecká nemůže se pou-\nštěti na tomto místě do dokazování tohoto tvrzení ve všech\njí navržených změnách, ale byla by mohla tak uči niti, kdyby\njí slavná rada městská udala ne povšechně, nýbrž určitě pří\"\npady, ve kterých se tak stalo a které by nebývaly ohledy ji-\nnými značnou měrou kompensovány.\n3. Započatá akce assanační váže obec pražskou právně\npouze v oněch blocích, ve kterých majitelé byli vyzváni\na v těch jsme se původně navrženým disposicím slavné rady\nměstské konformovali Celá akce assanační rozvržená na 10 let,\nz nichž ještě 6 roků zbývá, postupuje dle jednotlivých bloků\nk nábřežím. V tomto obvodu majitelé dosud vyzváni nejsou,\na nestává pro obec pražskou žádný právní závazek. Změna\nplánu polohy nemá v zápětí žádné oddálení akce assanační\na neohrožuje tudíž i její provedení. Proto jsou změny v této\nčásti možný Prohlášení toto dostalo se nám z úst bývalého\nstarosty p. Gregora, jakož i starosty nynějšího p. dra Pod-\nlipného i se strany referenta kanceláře assanační p. dra Steina.\nJest nám tudíž velice podivno, když slavná rada městská po-\njednou toto omezení, které se týkalo bloků, v nichž s assa-\nnační akcí bylo započato, vztahuje na assanační obvod vůbec\na i z tohoto ohledu návrh náš zamítá. Jak máme soudit o ta-\nkovém jednání, když na základě výnosu sl. zemského výboru\nze dne 18. února 1897 č. j. 76.197 odevzdá nám slavná rada\nměstská upravovací plán assanační ku prozkoumání, když\ndne 24. května téhož roku přípisem č. 1242 záležitost tu\nurguje a dne 9. prosince t. r. vedle jiných z toho důvodu\nzamítne, že není možno měnit!\nPokud se týče výtky, že nelze provést změnu v ulici\nRámové a Haštalské, připouštíme, že by upravení toto bylo\nspojeno s obětmi, ale nepokládáme úpravu tuto za nemožnou.\nJednalo se nám o to, aby ulice Haštalská spojena byla s ulicí\nKlimentskou a aby nevyzněla na piano, jak tomu jest v měst-\nském plánu assanačním. Nezdá se nám být správno, abychom\npotlačili výhodný návrh již v našem středu, protože se zdá\nbýt nákladný, tak daleko nemůže ohled náš na finanční stav\njiti. Zajisté bude prospěšnější, když se vedle obětí uváží i vý-\nhody s tím kterým návrhem spojené a nebudeme jej tvrdo-\nšíjně hájiti, když budeme přesvědčeni, že náklad s jeho pro-\nvedením spojený není v příznivém poměru s výhodami z něho\nplynoucími.\nDále nutno uvážiti, že změnou regulační čáry Vltavy, tak\njak byla odchylně oproti původnímu stavu, který sloužil as-\nsanační mu plánu za základ, místodržitelstvím nyní určena,\nnastala nyní poblíž mostu cis. Františka Josefa taková situace,\nže se plán assanační v této části změniti musí, kteréžto\nzměny nemohou zůstati bez velkého vlivu na veškeré sou-\nsední části. Proto se assanační plán polohy změniti musí,\na není proto důvod, který slavná rada městská mimo jiné\nproti návrhu našemu uvádí, správný.\nSlavná rada městská uznala za vhodné ve svém přípise\npodotknouti, že assanační plán, jehož se nyní přidržuje, jest\nvýsledkem soutěže před desíti lety odbývané, a že byl ny-\nnější plán na základě výroku povolané poroty poctěn první\ncenou, že šetřil starobylý ráz a stavby veřejné a monumen-\ntální, že byl veřejně vy.-taven a že slyšeni byli ve věci té\nodborníci: nepokládá jej sice za nezměnitelný a také že sama\nzměny provedla, ale k dalším změnám že nemohla se od-\nhodlati z důvodů uvedených.\nProč předkládala nám tedy slavná rada městská assanační\nplán k prozkoumání, když jí jednak původní tak hověl a když\nse nemůže k dalším změnám připustit? Umělecká komisse\nnení ovšem toho náhledu, co slavná rada městská, neb pro-\nzkoumala assanační plán důkladněji než mohli snad ad hoc\nke komissi svolaní odborníci, a tu seznala, že nešetřeno bylo\nstarobylého rázu města, neb nebylo v plánu tomto pamato-\nváno ani na celkové udržení kláštera blahoslavené Anežky,\nani kláštera milosrdných bratří, dle něho ohrožen}' byly krásné\nstarobylé domy na Staroměstském náměstí, dle něho měl\npadnout dům č. p. 3 a 4, který uzavírá ladně malebný po-\nhled na Staroměstském náměstí od Týna, mělo být přesta-\nvěno celé Malé náměstí, dle něho padla nyní prelatura sv. Mi-\nkuláše a bývalý kostel Cyriaků u sv. Kříže na Janském ná-\nměstí.\nSlavná rada městská ve svém přípise ovšem podotýká,\nže nelze za to míti, že by plán tento měl býti nezměnitelným,\na podotýká, že nelze zajisté tvrditi, že by na místě změn\nnyní navrhovaných nevyskytly se návrhy na změny jiné\na třeba i lepší. Ale nicméně ku změnám uměleckou komissi\nnavrženým nemohla se odhodlati. Nemůžeme proto s tohoto\nstanoviska jiného odvoditi, než že slavná rada městská ne-\nchce přistoupiti na návrhy umělecké komisse, odůvodňujíc\ntoto své jednání důvody, které pro nás postrádají vší opravdo-\nvosti a věcné přesvědčivosti. Tím však, že změnitelnost plánu\nnicméně připouští a oddává se naději, že návrhy ty budou"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.20", "texte": "»V OL NÉ SMĚRV«\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nLUDVÍK KUBA.\nHERCEGOVKA Z OKOLÍ TREBÍŇSKÉHO.\n\ntřeba i lepši, než nyní navrhované, musíme předpokládati,\nže si slavná rada městská reservuje provádění změn pro sebe\nsamu.\nUmělecká komisse předložila návrh svůj slavné radě městské\ns tím podotknutím, že pokládá práci tuto za část celku, který\njen tehdy bude moci poskytnouti záruku zdárného resultátu,\nbude-li úplně dohotoven, a podotkla, že jest ochotna v té\npříčině podjati se této další práce, jakož i vzíti v úvahu přání\nkterá by slavná rada městská projevila.\nSlavná rada městská však neprojevila přání žádných\na předstírajíc všeobecné důvody, práci naši jednoduše zamítla.\nNám však nemůže být lhostejný způsob, jakým bude pro-\nváděna assanační akce dále. Není to snad uražena umělecká\nješitnost, nýbrž jest to starost o způsob, jakým půjde se dále\nv před. Dalekosáhlé jsou následky, které mohou tímto po-\nvstati pro budoucí tvářnost města, a umělecká komisse ne-\nmůže mlčky k takovému jednání přihližeti a za následky z toho\nvzniklé před veřejností odpovídati. Zamítnutím ná-\nvrhu našeho zbývá slavné radě městské pouze\npůvodní plán assanační, jehož se až dosud přidržo-\nvala. Avšak vzhledem k tomu, že plán tento, jak\nsvrchu dokázáno bylo, musí se změnit, nemá slavná\nrada městská vlastně žádný celkov}/- plán polohy,\ndle něhož by se správně postupovali mohlo. Na-\nstane tedy řešení od případu k případu, a jakých\nnásledků podobný postup míti může, o tom mluví\njasně nádraží severo-západní dráhy, otevřený blok\nu Strakovské akademie, poloha městské spořitelny\na mnohé jiné.\nProto pokládáme za svou vlasteneckou povin-\nnost přes zamítavé stanovisko slavné rady měst-\nské oproti návrhům naším pro uvarování neodčini-\ntelných chyb, které by z tohoto postupu vzejiti\nmohly, žádati:\n»Slavná rado král. hlavního města Prahy, račiž\numělecké komissi udati námitky proti návrhu na\nzměnu plánu polohy území assanačního na Starém\nměstě netoliko všeobecně, nýbrž neračiž sobě obtě-\nžovali tyto určitě a věcně pro případy, jichž se to\ntýče, uvésti, aby komisse umělecká byla poučena\nv čem spočívá neprovedlivost jejího návrhu, a mohla\nučiniti v uvážení těchto námitek ony změny,\no jichž prospěšnosti pro věc nabude přesvědčení.«\nV Praze, dne 12. ledna 1898.\nZ umělecké komisse.\nJ. Stibr a 1 m. p., jednatel. J. Zít e k m. p., předseda.\n— CESTOVNÍ STIPENDL4 vypsána jsou pro\nabsolventy c. k. akademie výtvarných umění staveb-\nním radou p. Jos. Hlávkou, založená v obnosu 1200,\n600 a 400 zl. Podmínky: Konkurenční práce, pří-\nstupné pro všechna odvětví umění výtvarného, za-\nstoupená na c. k. akademii umění v Praze, musí\nv jarní umělecké výstavě v Rudolfinu roku 1898\nvystaveny býti. Kdo se o tato cestovní stipendia\nucházeti míní, nechť legálně prokáže a prohlásí:\n1. že v království českém jest zrozen a v něm do-\nmovem příslušen; — 2. že jest náboženství křesťanského; —\n3. že jak on, tak i jeho rodičové jsou nemajetní; — 4. že\nvšechna přípravná studia tohoto času předepsanápro přijetí\nna c. k. akademii umění v Praze a zkoušky na některé\nstřední škole s vyučovacím jazykem českým s prospěchem\nnáležitým vykonal a prošed během přípravným na c. k. aka~\ndemii umění pro své přípravné vzdělání umělecké nejvyšší\nna tomtoiýústavu obvyklou známku výtečného prospěchu\nobdržel a že se úplně bezúhonným mravním chováním vy-\nkázati může; — 5. že řádně ukončil svá studia na c. k.\nakademii umění v Praze. Při tom uznává se absolutorium bý-\nvalé pražské malířské akademie pro zadání v prvních třech\nletech jako rovnocenné; 6. že zároveň s těmito průkazy aneb\nnejdéle ve 14 dnech před otevřením pražské umělecké vý-\nstavy rektorátu c. k. akademie umění určitě označí předmět,\nkterým do konkurence vstoupiti míní a zároveň udá cíl svých\nstudií v cizině, k jehož dosažení chce se snažiti, bude-li gu"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.21", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJAROSLAV ŠPILLAR.\nPO MASOPUSTE."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.22", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nněkteré ze tří stipendií uděleno; 7. že, bude-li mu uděleno\nněkteré z těchto stipendií, užije ho skutečně k naznačenému\nvlastnímu vzdělání v cizině a to pro celý, tímto stipendiem\nurčený čas, a že při uplynutí každého čtvrtletí vykáže se\nvýsledkem své činnosti tím, že z učiněných studií aspoň\njednu zašle rektorátu c. k. akademie umění; 8. že bylo-li by\nmu uděleno cestovní stipendium celoroční, ochoten je věno-\nvati předmět takto vyznamenaný c. k. akademii umění pro\npřípadné zřízení galerie cen. Právo návrhu má professorský\nsbor c. k. akademie umění v Praze, právo udílecí Jeho Ex-\ncellence pan místodržitel český. Náležitě doložené žádosti\nbuďtež do 31. března 1898 u rektorátu c. k. akademie\numění v Praze podány.\n- OBRAZOVÉ LISTY PRO ŠKOLU A DŮM, vydávané\nspolečností pro rozmnožování umění ve Vídni, doporučeny\nministerstvem vyučování, jsou — po způsobu mnichovských\nobrazových listů — laciné, illustrované publikace (po 5 kr.,\nkolorované po 10 kr.) určené hlavně pro spřátelení mlá-\ndeže s uměním a pro poučení její v dějepise, náboženství,\nzemě- i přírodopise a v různých jiných oborech pro život\na práci užitečných. V sérii prvých 25 listů vynikají — hned\npo officielním prvním obraze zařaděné — náboženské obrazy\nJenneweinovv. Z Čechů zastoupen tu pak ještě Schwaiger\ndvěma historickými skupinami »Libuše« a »Hunové«. Bohu-\nžel, nemůže pohled na »Libuši« potěšiti ani umělce ani Čecha;\njest ku podivu, že mistr tak dovedný a právem renomovaný\nmohl ze své dílny propustiti práci v kresbě tak nedostatečnou\na působící dojmem karikatury, jako na posměch českému mythu\nnějakým nepřítelem naším v podnik tak významný zařáděnou.\n— Zejména na mysl dětskou, které obrazy ty v prvé řadě\njsou určeny, nemůže působiti příznivým dojmem.\n—- PROF. VOJT. HYNAJS jmenován řádným členem naší\nakademie věd a umění. Pokud se pamatujeme, náleží Hynajs\nmezi nejpřednější umělce české již trochu déle, než sama\nakademie existuje. Bude nutno, najiti si seznam její řádných\nčlenů, abychom se poučili, kterým asi umělcům po dobu tak\ndlouhou musil ustupovati.\n- AKADEMIE KŘESŤANSKÁ V PRAZE pořádá v sále\nsv.-václavské záložny cyklus šestnácti přednášek o církevních\numění, vždy v sobotu o 6. hod. večer, počínaje dnem 22. ledna.\nZ programu zvláště uvádíme přednášky dr. K. Chytila (O mi-\nniaturní malbě středověku a renaissance), Dr. B. Matějky\n(O baroku jako slohu kostelním), arch. Jos. Fanty (O výzdobě\nchrámů), P. Odila Wolfa (Zvláštní ráz církevního umění O. O.\nbenediktinů Bcuronských) a m. j. Naproti tomu vzbuzuje ne-\ndůvěru k výběru přednášek zařadění diskreditovaného P. E.\nPauknera a j.\n- SPOLEČNOST »VLASTENECKÝCH« PŘÁTEL UMĚNÍ\nobsadila místo inspektora gallerie jakýmsi panem Bergnerem,\nčistokrevným a zajisté sobě rovně »vlasteneckým« Němcem,\njenž jen s velikým sebezapřením a námahou dovede se po\nčesku dorozuměti, který však dovede (což se teprve má uká-\nzati) zrestaurovati v gallerii, co nebylo zrestaurováno ( n zka-\nženo) jeho předchůdci v prvé polovici t. stol., jichž hlavní\nčinnost spočívala v »opravování« a čistění stalých mistrů\na lepení jich na nová plátna. V té činnosti bude ted}' po-\nkracováno, neboť společnosti nejednalo se o engažování in-\nspektora, který by zastal úřad ten spůsobem, jak je zvykem\nv jiných obrazárnách i menšího významu nežli je naše, ale\n0 restauratéra, který by dovedl pořádati občasné výstavy\nspolku »der deutschen Kunstler in Prag«. A k tomu přece\nnení potřebí ani speciální znalosti českého umění, ani zna-\nlosti jazyka, kterým až dosud neumí ani jeden z nynějších\núředníků »vlastenecké« společnosti správně mluviti, neřkuli\npsáti; vždyť by takový úředník češtinu dokonale ovládající\nvypadal docela z rámce, do něhož zasazeni všickni ti vyšší\n1 nižší, podřízení i nadřízení »vlastenci« Společnosti, která\nrozumí »vlastenectví« svému tak, že neostýchá se z peněz\nodkázaných českým vlastencem (f not. Feyerfeilem) za-\nkoupiti pro gallerii bezcenný výtvor německé »vlastenecky«\nprotěžované umělkyně Max-Ehrlerové.\n— UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM OBCHODNÍ\nA ŽIVNOSTENSKÉ KOMORY V PRAZE. O zaslaných pracích\nkonkurenčních rozhodnuto následovně: Porota pro práci stří-\nbrnickou (kropenka nástěnná), jichž došlo celkem 6, skládala\nse z pp.: místopresidenta obchodní komory a kuratoria Fr.\nKřižíka, jakožto předsedy, A. Hellméssena, professora c. k.\numělecko-průmyslové školy. Celdy Kloučka, professora c. k.\numělecko-průmyslové školy, Josefa Krejčíka, řezbáře a člena\nobchodní komory, Vojtěcha rytíře Lanny, Václava Němce, za-\ntímního presidenta obchodní a živnostenské komory, a sta-\nrosty grémia zlatnického J. Sourka; první cena udělena ne-\nbyla, druhá cena přiřknuta práci s heslem : »Pokrop mne hy-\nsopem«, navrhl a provedl B. K. Malina, absolvent c. k. prů-\nmyslové školy pražské, nyní v Paříži; dále udělen akcesit\n100 korun práci s heslem: »Matka Boží Staro-Boleslavská«;\nkrom toho vysloveno uznání pracím s hesly: »Asperges me\nDomine« a »Usilím k úspěchu«. V porotě pro dekorativní\nmalbu zasedali pp.: místopresident komory Fr. Křižík, jakožto\npředseda, Emanuel Hofbauer st., starosta společenstva malířů\npokojů, Vojtěch Hynais, professor c. k. akademie umění,\nV. Nekvasil, cis. rada, člen obchodní komory, Rudolf Rzi-\nhowski, akademický malíř, J. Stibral, ředitel c. k. průmyslové\nškoly a Zdeněk hrabě z Thun-Hohensteinu, člen kuratoria.\nPrvní cena udělena práci se značkou: »Kříž v kruhu« od\npaní Anny Boudové-Suchardové v Praze a druhá cena práci\ns heslem: »Vlasti« od p.Jana Beneše, absolventa c. k. utmě-\nlecko-průmyslové školy pražské u firmy Kopecký a Svátek\nv Plzni; uznání dostalo se práci se značkou: »M.« (V sou-\ntěži pro dekorativní malbu bylo 11 účastníků.)\nPorota pro odbor prací řezbářských skládala se z pp. :\nmístopresidenta komory Fr. Křižíka, jakožto předsedy, J. Kast-\nnera, professora c. k. umělecko-průmyslové školy, J. Kouly,\nprofessora české techniky, Josefa Krejčíka, člena obchodní\na živnostenské komory, Antonína Poppa, professora české\ntechniky, A. V. Richtra, majitele pozlacovačské firmy H.Richter,\nv\na Bohuslava Snircha, člena kuratoria musejního; první cena\nudělena práci s heslem: »Umělý průmysl« od p. Josefa Rouse,\n✓\nřezbáře v Zamberku: druhá cena udělena práci se značkou:\n»Zelva« od pana Václava Kulhánka, řezbáře v Praze. Uznání\nvysloveno pracím s hesly: »Flora« a »Praha«. (Prací řezbář-\nských došlo celkem 6 k soutěži.) Poroty zasedaly dne 10.,\n11. a 12. ledna 1898. Veškeré předměty konkurenční vysta-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nveny na dobu jednoho měsíce ode dne 13. ledna počínaje\nv přízemním sále Rudolfina a otevřena denně (mimo pondělí)\nod 10 hod. dopol. do 3 hod. odpol. zdarma. Kromě konku-\nrenčních prací vystaveny jsou četné předměty pro sbírky\numělecko-průmyslového musea v poslední době získané.\n— VALNÁ HROMADA SPOLKU »MÁNES« odbývaná dne\n28. ledna t. r. byla výrazným obrazem nynější činnosti spol-\nkové. Za svých skrovných dob míval Mánes pouze skromné\nschůze; dnes vyvíjí činnost na veřejnost velmi patrnou\na s uznáním kvitovanou a také na valné hromadě bylo plno\nchuti k nové práci, nové a smělé plány jiskřily v řečích\na s nadšením byly přijímány četným shromážděním. Členstvo\nposlední dobou značně vzrostlo a každý s chutí hlásí se ku\npráci. V nejbližší době podniknuty budou akce ve prospěch\nnov}rch publikací spolkem redigovaných a přípravné práce\nv záležitostech pro výtvarníky všeobecně důležitých.\n— K VYOBRAZENÍM. — S radostí zařaďujeme do Vol-\nných Směrů ukázku delikátního umění toho, na něhož celá\nnaše mladá generace umělecká pohlíží jako na svůj vzor,\nmistrnou kresbu PROF. J. HYNAJSE. Jest to jedna ze studií,\nkterými umělec se svědomitostí jen sobě vlastní připravoval\nvelkou, rodinnou podobiznu paní H., v Praze dosud nevysta-\nvenou. Kresba tato ve své přímo hravé lehkosti nedává ani\ntušiti, jak těžko dosíci lze tohoto stupně přirozenosti v pose\na výrazu, který se pak při hotové práci jako sám sebou\nrozumí; obtíže takové ovšem jako by ani neexistovaly pro\nV. Hynajse, tohoto suverénního mistra kresby, který nejen\nu nás, ale v uměleckém světě současném vůbec málo soků\nnalezne. — Mnoho z těchto slov opakovati bychom musili\npři ukázce z bohatých map studií PROF. F. ŽENÍŠKA. Všechen\npůvab s vyvrcholenou jistotou kresbových studií Ženíškových\npochopí však přece jen ten, kdo ví, co znamená kresba »prima«.\n\nVÝSTAVY.\n\n— VÝSTAVA SPOLKU MÁNES pořádána bude během\nměsíce února v saloně Topičově; výstavou tou připomíná\nMánes veřejnosti české svoje desítileté trvání. Činnost jeho\npo tu dobu byla nehlučná, ač hotovým jejím výsledkům ne-\nmohlo býti nikdy odepřeno uznání. Mánes byl vždy — bůh\nví proč — považován spíše za spolek žáků malířské akademie,\nnež za spolek umělců výtvarných vůbec a vskutku utvářil\nse jako sdružení sil nejmladších a v řadách jeho členstva\nscházejí přemnohá, přemnohá jména, jichž nositelé snad vá-\nhají při schůzi spolkové zasednouti v jedné místnosti s mlad-\nšími pěstiteli téhož umění. Následkem toho také nebude vý-\nstava pyšniti se slavnými, renomovanými jmény, nicméně\ndoufejme, že tím na zajímavosti jen získá, představujíc řadu\nadeptu mladších, nestojících dosud snad na nejvyšším vrcholí\numění, ale předkládajících práce, jimž vážná snaha upřena\nbýti nemůže. Také v celém uspořádání výstavy chce Mánes —\npokud místnost Topičova podniku dovolí — ukázati, jakým\nspusobem umělci svěžejšího rozhledu představují si umístění\nobrazu, aby každý pro sebe vynikal, ostatních nerušil a di-\nváku byl nejvýhodněji přístupným — jak o tom u nás již\npsáno, ale ve větších výstavách nikdy šetřeno nebylo. —\nPřihlášky k výstavě jsou přečetné a záhy bude Hofbauerův\nplakát — vymykající se šabloně pro plakáty nyní určené —\nna kterém zlomyslná musa malířská apatického diváka upo-\nzorňuje na činnost spolku Mánes — zváti k návštěvě expo-\nsice malířské omladiny. Oficielní zahájení bude v sobotu dne\n6. února t. r. pro zvané hosty; publiku otevřena bude vý-\nstava dne 7. t. m.\n- VEREŠČAG1N, STASSEN, BROŽÍK. - Není snad dnes\numělce, který by si nestěžoval, že do jeho oboru pletou se\nlidé, naprosto mu nerozumějící. Poměrně nejšťastnější jsou\nhudebníci; hudba je tak samostatným uměním, že nemožno\nodvážiti se naň povrchním úsudkem, vzbuzeným povrchními\ndojmy sluchu; je dosti málo amatérů, kteří — nejsouce od-\nborně vzděláni, dilettisujíce však v hudbě, osobují si právo\nkritiky. Hůře je tomu v umění výtvarném, o němž mluví\nkaždý, kdo není zcela slepý a tedy obraz či sochu prohléd-\nnouti si muže. Nejvelkolepěji ovšem zuří svoboda úsudku\nv literatuře, kde nejen nikdo se nespokojí s tím že svůj\nusudek má a že si dovede najiti i místo, kde jej udá, ný-\nbrž — dle nejnovější mody — s posměchem, urážkami a ne-\npravdami a všemi důsledky nenávisti vrhá se na toho, kdo\nopovažuje se míti úsudek jiný.\noez i vačky se ovsem život neobejde. Avšak panuje tu\nv jednom směru nedorozumění, na které při příležitosti dvou\nobrazových cyklů různých autorů napadlo mi poukázati.\nVýtvarník — zejména mladý, nehotový, na kterém ne-\nmožno ihned žádati naprosté dokonalosti — klade si před\nsvou prací přirozenou otázku: Co jest to obraz? Něco kre-\nsleného, malovaného. Chci-li vytvořiti obraz, musím se\ntedy naučit kresbě, malbě, musím především osvojiti si\ntechniku, formu, neboť výtvor bez umělecké formy — atd.\nO tom, jak známo, namluveno dosti.\nLiterát výtvarníka posuzující odpovídá na tutéž otázku\njinak: Obraz jest umělecké dílo, kterým chceš upoutat naši\npozornost. A chytiti nás můžeš pouze myšlenkou. Umě-\nlecké dílo bez myšlenky nelze si představiti; stálo by pak\nza uměleckým průmyslem, jehož cílem jest spojovati krásné\ns užitečným, kdežto cílem umění — atd. O tom, jak známo,\nnamluveno dosti.\nA nyní může se malíř ptáti: Mám malovati, zůstati věren\npodstatě svého umění — anebo mysliti, bojovati, chytati lidi\nsvými myšlenkami? Mám sledovati krásu či tendenci? Chci\nmalovati jen pro ty, kdož chápou prvky mého umění — aneb\nhned loviti pozornost povrchního publika myšlenkou třeba\nlacinou a zanedbám zdokonalení formy, ve které mám a chci\nmyšlenku podati ?\nMám dějem svého obrazu odvraceli pozornost od jádra\nsvého umění — techniky malířské, které laik beze zkušeností\nnedovede posouditi a rozeznati ji od pouhé routiny — a ěiniti\ndíla svá přístupnější povrchnímu úsudku neodborníka?\nMůže dobrá myšlenka nabraditi špatnou formu? Není\nmyšlenka zničena nedokonalou formou, nedostatkem kardi-\nnálních vědomostí umění malířského?\nHle, hrdá díla literární, slyšte jejich heslo, že umění cílem\nje samo sobě, nač zvláštní tendence?\nA malíř chce obsahem obrazu mít malbu, spisovatel\nbáseň. Ovšem, tomuto stačí místo básně někdy rébus. My-\nšlenka nemusí být silná; čím nejasnější předmět, čím horší"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nforma, tím se pomalu zdá malíř větším myslitelem. Nejlepší\nobraz je ten, kde je kus lidské kostry; je-li kostra celá, je\nmyšlenka hlubší. A stojí-li ta kostra na hlavě —je obraz\ntriumfem umění.\nUveďme příklady. Někomu se líbily obrazy Costenoblové,\n»Tragoedie ženy«. Měly myšlenku — dosti lacinou, k zpraco-\nvání literárnímu třebas nedostatečnou — ale malovány byly\nnejsmělejším způsobem. Autorka pro užití bizarrních barev\nměla své důvody, A malíři, třebas přiznali, že umí — nebo\nsnaží se — myslit, ale dodali: malířkou není, malovat neumí\nani trochu a kreslit už dokonce ne. Jak chce zvítězit se svou\nmyšlenkou, podává-li ji ve formě tak nedostatečné? Proč volí\nprostředky, jichž nedovede použiti?\nA Saša Schneider! Poprvé chytil myšlenkami i provede-\nním. Při druhé sérii utkala se myšlenka s technikou a —\nselhaly obě.\nA vzpomeňme na jiný příklad: Hynajsův akt v jarní vý-\nstavě Rudolfínské, dosud nedoceněný, jak dosvědčí každý\nmalíř. Divák »literárně vzdělaný« pokrčí nosem: Na co se\nmám dívat? Nic! Nahý akt ženský! Bez děje — bez my-\nšlenky. K čemu to? — Nepotřebuji takových pomůcek, od-\npoví autor; překonati veškeré obtíže, které klade zobrazení\nnahého těla na volném vzduchu, ve světle slunečním, pod re-\nflexem zeleně — překonati vítězně překážky příro-\ndou malbě položené — to jest mi nejvyšším cílem.\nA tu se nemalíř, jehož neodborné kritice se tím výtvarník\nvymyká a chtě mocí zachovati svou autoritu mentorskou, vy-\ntasí se svým trumfem : Dobrá, budiž ti malba sama o sobě\ntím nejsvětějším — ale něco — něco jí musíš přece vy-\nstihovali, ne pouhopouhé nic! Je-li ti předmět malování\ntedy úplně lhostejný — proč se vyhybáš sujetům ob-\nsažným ?\nA malíř klidně odvětí: Poukázal jsem již na kontroverse\nformy s myšlenkou, Až budu mistrem techniky, pak mohu\nještě se snažit by ti básníkem neb filosofem — zkrátka uměl-\ncem dvojím; prozatím však dvěma pánům najednou slou-\nžiti nemohu a není mi toho také třeba.\n\nlm.\n\nmp.\nBudiž prominuto, že v úvod příliš dlouhý rozšířili jsme\nněkolik myšlenek, probudivších se po návštěvě výstavy Ve-\nrešcaginovy v Rudolfinu a Stassenovy v salonu Topičově, ač\ntřeba myšlenky ty nesouvisejí z plna s referátem a nedotý-\nkají se přímo obou autorů. Avšak oba tito umělci snaží se\nbýti nejen malíři, ale také básníky a myslitely, bojovati pro-\nstředky svého umění za určitou myšlenku.\nJméno STASSENOVO neznali, tuším, u nás dosud ani ti,\no modernosti umění nejvypjatěji hovořící pánové, kteří své\nzkušenosti o výtvarnictví čerpají z výkladů Topičova závodu.\nBez rozpaku uhádneme, že představuje se nám tu Němec —\nstaloť se již téměř pravidlem, že v Salonu Topičově nalézá\nvždy v první řadě místa to, co právě po Německu dělá sen-\nsaci — a skoro, zdá se, více běží Salonu Topičovu o sen-\nsaci než o umění. A Stassen je jak proň dělaný. V sedmnácti\nobrazech, jež nazval cyklem »Smrt« snaží se Stassen vylíčiti\nzápas ducha s přírodou. Nelze však se na ně dívati jako na\njednolitý a přesně souvislý cyklus ani myšlenkově ani po\nstránce formální. Mnohdy vůbec dlužno se na stanovisko\nautorovo vnucovati.\nPo stránce technické (k vystižení myšlének svých volil\nautor kresbu uhlem) najdeme mnohde výborné věci, ač patrno,\nže stránka tato před provedením myšlénkovým do pozadí\nustoupiti má.\nFilosofii svou, která není daleko tak hluboká, jak by se\nzdálo, provádí Stassen dosti lacino, a bez rekvisit náramně\njiž otřelých — hada a lebky — se vůbec neobejde. Ovšem\nsnad se jednou Stassen dopracuje toho názoru, jak nepoměrně\nvětším uměním je vyjádření myšlénky nějaké bez emblemů\npodobných, které vážnému umělci jsou jenom zbytečným ba-\nlastem. Na př. obrazy »Matka«, »dívka«, »alkohol« působily\nby mnohem více bez mátoh smrti. Ale tak nevěříme ani hloubce\npřemýšlení autorova, ač u nás nejsme ještě zvyklí na tuto,\nřekněme, manýru přemýšlení. Jinde již poznají na první po-\nhled, že celkem nezbývá ze Stassenovy práce mnohem víc\nnež směs vlivů ať již skutečně velkých nebo sensačnícb\nmistrů, jako Klingra (»Beethoven«) Schneidra, Sattlera a j.\n\nNejpopulárnější z ruských, ba ze všech slovanských malířů,\nV. VEREŠČAGIN, vrátil se po desíti letech s novou\nkollekcí do Prahy. Slavný mistr, známější Rěpina, citovaný\nčasto jako zákopník a přední representant uměleckého realismu.\nŽe pro popularitu nerozhodovaly výhradně kvality jeho umě-\nlecké, o tom vás přesvědčí jediné nahlédnutí do jeho Rudol-\nfínské výstavy; rozhodujíť u velkého publika z pravidla ohledy\njiné než čistě umělecké, ono se nechá vždy spíše uchvátiti\nobsahem, tím, co jest malováno, než tím, jak jest to malo-\nváno. Ruský mistr je na každý způsob velmi zajímavý, ba\nzajímavější jako člověk, než jako malíř. Jeho cesty a dobro-\ndružství v Indii, účastenství v tureckých válkách a přátelství\nse Skobelevem ozářily ho nimbem téměř romantické zajíma-\nvosti. Svými většími spisy a četnými interessantními články,\nkterými své práce komentoval, postaral se, aby obrazy jeho\nmluvily řečí publiku hodně srozumitelnou. A to, co obrazy\nsvými říci chtěl, ač ne vždycky nové, bylo vždy svrchovaně\nzpůsobilé vzbuditi pozornost, ba sensaci. A také skutečně\nmá děkovati VerešČagin velkou část svého úspěchu sensač-\nnosti látek, které si pro své obrazy volil. Ovšem, připočteme-li\ntaké část toho úspěchu na účet reklamy, zbude té zásluhy\npak na ryzí umění dosti málo.\nPrvní cyklus obrazů z Východu působil malebností a no-\nvostí motivů, obrazy z rusko-turecké války svou sympathickou\ntendencí antimilitaristickou, obrazy ze života Kristova a cy-\nklus Napoleonův svým zdánlivě novým a originelním reali-\nstickým nazíráním. To všechno jsou ovšem vlastnosti krásné\na úctyhodné, které však s vlastním uměním mají dosti málo\nco dělati a bohužel autora dokonce umělecky poškozují.\nJeť zcela zjevně Vereščaginova umělecká potence v přímo\nobráceném poměru s tendenčností jeho prací: čím méně úmy-\nslně maluje, čím více je každé tendence vzdálen, tím maluje\nlip, a naopak. Jeho Napoleonský cyklus jest z letošní\nvýstavy rozhodně nejslabší. Nemluvě ani o tom, že stano-\nvisko, se kterého se VerešČagin na Napoleona dívá, není tak\nnové, za jaké je on vydává—jdeť ve svých názorech cestou"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.25", "texte": "»V OLNÉ SMĚR Y«\n\nod Tolstého raženou — ale obrazy tohoto cyklu nestojí tech-\nnicky nijak vysoko.\nAž na jedinou čestnou výminku (čís. 8. »V Gorodni ku\npředu nebo zpět?«) dobře malovanou a také nejsilnějším\ndojmem působící, je všude barva tvrdá, kresba povrchní,\nmacha rutinovaná, ale dosti zběžná, a dojem, kterým snad\npřece obrazy působí, musí se jistě daleko spíše přičísti\nliterárnímu doprovodu, jehož vlivem si sami svoje reflexe do\nmalovaných scén vkládáme a tak jich působivost zvyšujeme,\nnež jejich vlastní suggestivností.\nOproti tomu obrazy a studie v prvním sále vystavené\npůsobí daleko ryzejším dojmem. Příjemně překvapuje zvláště\nmalebnost a rozmanitost motivů, často ovšem ne tak pečlivě\nstudovaných, jako spíše se zběžnou rutinou, výsledku a dojmu\nv hlavních věcech si velmi jistou, traktovaných. Zvláště ně-\nkolik interieurů velice malebných (č. 50. a 51., »Předsíň ko-\nstela v Tolčkově«, č. 72. »Vchod do Gruzínského kostela pod\nKazbekem«), pak některé studie krajinářské (č. 38. »Zimní\nmlhy nad Kremlem«, výborné č. 41. »Moskva při západu\nslunce«, a zvláště v pravdě mistrovské »Pis cite ostrovy na\nsev. Dvíně« (č. 30. a 31.) jsou vzácnými příklady bezprostřed-\nního zachycení dojmu s jistotou a trefností věru neobyčejnou\na spolu důkazem, k jakým výsledkům dospěje silný talent\nVereščaginův, když není ochromen vlastními jeho theoriemi.\nV těchto několika obrazech jeví se Vereščagin ve výminečne\npříznivém světle; i něco z té jemné vůně a delikátnosti, kterou\npravý umělec v přírodě všude vycítí, jako by se vznášelo\nnad nimi; v ostatních vystupuje zase ten suchý realista,\nkterému jako by fotografická přesnost byla jediným ideálem,\na který — věc to zajímavá — v portrétních studiích, kde\npouze čistě technická vyspělost rozhoduje o výsledku, není\nnikterak vynikající. On nešel dále za suchou objektivnost\nrealismu, neoživil svoji práci, nevdechl jí nic ze svého sub-\njektivního cítění — a v tom právě liší se od moderních,\nproto pohlížíme na něho pouze jako na zajímavého zástupce\nuž překonané umělecké periody.\nOvšem v jeho době jeho dílo a zásluhy nebyly malé: on,\nkterý vyšel z atelieru Gérómova a pracoval v Mnichově\nv periodě Pilotyovské, on, klassik a historik vychováním,\nzbavil se s neobyčejnou silou všech tradic, strojenosti, chlad-\nnosti a především theatralního pathosu, veden svou láskou\nk pravdě, dopracoval se přirozenosti v pojímání i v barevném\nnazírání, zbavil se hnědých, omáčkových tonů — to jsou\nzásluhy opravdové a veliké, zásluhy, pro které podrží Ve-\nreščagin v historii umění vždy svoje čestné místo. A s to-\nhoto historického stanoviska vzdáváme mu i my úctu, kterou\nbychom mu snad se stanoviska moderního umění odepřeli.\n\nšk.\n\nlm.\nVereščagin však usiluje, býti posuzován také bez ohledu\nna stránku malířské techniky. Malíř řekl mu: tak a tak do-\nvedl jsi svými uměleckými prostředky vystihnout! své my-\nšlenky, bojovati za svou tendencí. A nikdo neodepře sou-\nhlasu slovům: snížil jsi umění, učiniv je podružným,\nnutě je s louži ti — třebas cíli šlechetnému; není divu, že\nselhalo.\nAle nyní sleduj nemalíř také Vereščagina-myslitele.\nKollekci dneska u nás vystavenou předcházela pověsť,\nže nedostihuje starší své předchůdkyně. Z různých příčin\nbylo nutno tomu věřiti, Serie prvá byla tak uchvacující, že\nv sensačnosti nedalo se stupňování předpokládati; obrazy\njejí maloval očitý svědek — Napoleona maloval čtenář děje-\npisu, syn doby daleko pozdější. Vychování naše pokročilo\njiž přes realismus a naturalismus, který dříve novostí omra-\nčoval. Tyto okolnosti nutno uvážiti, nemysliti příliš na Ve-\nreščagina dřívějška — a nebudete novou exposicí příliš skla-\nmáni. Její autor snad nenašel vždy pro vyjádření svého cíle\nprostředek dokonalý — ale umělcem zůstal a ani čas, ani\nzřejmá politická tendence nemohly mu býti na újmu, a v ten-\ndenčním cyklu »Napoleon I.« musíte se pokloniti nadšenému\nbásníku lidskosti. Neváhám — třebas v odporu s jinými —\ntvrditi, že Vereščagin tímto cyklem přece jen postoupil výše;\ntam, kde dříve oko nutilo jej otrocky se podrobiti přírodě,\ntam nutí jej nyní dějepis uzavírati ji přísněji v rámec umě-\nleckého stylu. A dáte se uchvátit! politickým jádrem války,\npodmaní vás dějepis diplomacie — a zachvějete se, vidouce\nneřesti s tím spojené, hrůzy vraždy, marného, ukrutného\numírání, požárů, hladu, bídy! Ovšem, bylo již na to pouká-\nzáno, že dojem tento vzbuzen také četbou autorova vý-\nkladu, nikoli malbou — ale výsledek tu je, dojem autorem\nzamýšlený je vyvolán ať tak či tak — jak kdo mu je pří-\nstupný.\nNa sensaci věší se průvod obvyklých satelitů: reklama,\nbrožurky, kritiky atd. atd. — Mistr jich neodmítá, ale po-\nukazuje k nim: takový rozruch jsem vzbudil, ti a ti mi při-\nsvědčili, oni mi spílali, zde jsem měl úspěch, onde utrpení.\nVizte a suďte mou myšlenku.\nBudiž mi dovoleno připojiti ještě jeden osobní dojem,\ndojem diváka neodborného.\nVýstavy Stassenovu a Verešcaginovu jsem navštívil jed-\nním dnem. Tuto drive, onu později. A přece z Vereščaginovy\nzbyl mi dojem daleko silnější. Proč?\nOkolnost ta nutí mne srovnávat moje, řekněme »ethické«\ndojmy, ač vím, že není příčiny srovnávati dva umělce tak\nrůznorodé, ač není práva k tomu.\nStassen zabývá se záhadou všelidskou, demonstruje svou\ntheorii na mnohých případech a vždy spíše chýlí se v meze\nakademického umění. — Vereščagin obírá se jedinou, určitou\notázkou života a tu ješte demonstruje na jediném pouze pří-\npadu, ba, místy dává hrdě znáti, že více mu znamená ten-\ndence politická, než umění. A mocný, lidský dojem, k jakému\npřece umění vůbec cílí, dává přednost tomuto užšímu »pro-\ngramu.« Proč?\nNa obrazech Stassenových vidíme kostlivce, mátohy, zje-\nvení, anděly, bohy, postavy, postavy allegorické a symbolické\n— u Vereščagina zříš trpící lidi, výsledky osudných moc-\nností. Stassen podává abstrakce lacinými prostředky, »po lo-\npatě« tomu říkáme, Vereščagin podává život — a tím působí.\n\nV. šl. Brožík: VOLBA JIŘÍKA PODĚBRADSKÉHO KRÁLEM\nCESKYM. V jednom z předních týdenníků našich psal\nznámý umělecký kritik o Brožíkově obrazu »Volba Jiřího"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189802-01.1.26", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. — Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. — Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nzPoděbrad«, že jest to — hlavně co se barevného dojmu týče\n— nejlepší mistrova práce. Kdyby tomu skutečně tak mělo\nbýti, podivil by se asi mnohý nepředpojatý soudce, ku př.\ncizinec, který by jiné práce Brožíkovy neznal, jakým způsobem\nmohl se malíř, jehož nejlepší dílo má před sebou, domoci\ntakového jména a slávy, jaké zvláště u nás Brožík požívá.\nNa štěstí není tomu tak, a jediný pohled na protější stěnu\nzasedací síně, kam se prozatím »Hus« odstěhoval, přesvědčí\nvás, že nestojíte před nejlepším, nýbrž snad před nejslabším\nBrožíkovým dílem.\nBohužel ani přítmí místností, v níž jmenovaný obraz\njest vystaven, nedovede zakrýti všechny nedostatky,, všechny\nty poklesky proti kresbě a perspektivě, které u mistra tako-\nvého jména nikterak nejsou omluvitelný. Ani naše officielní\nkritika, tak mírná zpravidla a shovívavá k lidem se založenou\njiž pověstí, nepřešla všude mlčením ku př. libovůli, s jakou\nsi autor dovolil všechny možné kroje na tomto obraze slou-\nčiti (i jednoho Slováka-dráteníka v jeho typickém kroji tam\nnajdete), ale za to o hlavních věcech, o uměleckém provedení\na procítění mlčení. Mimoděk připadá na mysl otázka, zda by\nbyla stejně shovívavou, kdyby někdo z mladých s prací po-\ndobně nedostatečnou před veřejnost předstoupil; oproti osvěd-\nčenému mistru si ovšem naše kritika netroufá; a na toho,\nkdo odváží se býti jiného mínění, přijde se s osvědčenou\nzbraní vlastenectví anebo závisti a umělecké nepřejícnosti\na nebohého ubije na dobro. Ale zdá se, že ani tímto způ-\nsobem to již dlouho nepůjde. Počíná již i u nás svítati, že\ndoba kolossálních, theatrálních historií juž minula; dnes žádá\nse od uměleckého díla přece pomalu něco více, než strojený\npathos, který do opravdy jistě nikoho nikdy rozehřátí ne-\ndovedl.\nNahlíží se, že cena uměleckého díla nezáleží na jeho\nobsahu, že není žádnou zvláštní zásluhou voliti si k své\npráci t. zv. povznášející historické momenty, nedovedeme-li\nje také vskutku umělecky uživiti, a že dlužno umělecké dílo\nposuzovati jen dle jeho provedení a uměleckého dojmu, kterým\npůsobí; látka, že je oprávněna každá a při posuzování na\nváhu nepadá. Nejsme snad zásadními odpůrci historického\nmalování, zůstaneme vždy plni obdivu státi ku př. před Ma-\ntějkovým Rejtanem; vlastenecký cit, ba vášeň, s jakou obraz\nje malován, působí stejným dojmem i po letech a také na\nNepoláka.\nPohleďte na Rěpinovy »Kozáky«, jakou scénu plnou inten-\nsivního života dovedl umělec vyvolati z minulosti a fixovati\nna svém plátně. A jakým půvabem působí dosud Čermá-\nkovy obrazy, ač starší dobou nežli Brožíkovy! Ale právě ten\nvnitřní oheň práci šl. Brožíka zcela schází. Uznáváme rádi,\nže při obraze »Tu felix Austria nube«, kde mu dáno thema\nsamo sebou divadelní a chladné, nemohl se umělec rozehřátí;\nale jinak je s volbou Jiřího z Poděbrad. Přečtěte si kapitolu\nz Jiráskovy »Maryly«, kde líčí autor tu scénu hlubokého dojmu\na nadšení a uznáte, že z látky takové dalo se něco zcela\njiného vytvořiti. Ani komposičně obraz před chladnou kritikou\nneobstojí, a dokonce nikoli technicky. Není to žádný realismus,\nje to pouze hnědá ustálená manýra, co na paletě Brožíkově\nnyní vládne; osoby zobrazené tonou částečně v nemožně\nhnědých stínech, po jiných rozlévá se podivné bílé světlo,\nkteré však na zeď pozadí vrhá pojednou skrovný oranžový\nreflex; u mnohé figury nedovedete si vůbec zkonstruovati,\nzbude-li jí pro její nohy místo, jiné schází celé záloktí atd.\nNebudeme vypočítávati tyto trapné nedostatky všechny;\nnestranný divák, i laik, musí na ně přijíti sám; zdálo by se\nněkterým, že úmyslně chceme snižovati význam autora i jeho\ndíla; kdežto nám přece, jak již z předešlých řádek doufáme\ndostatečně vysvitlo, jde vždy jen o věc a opravdový zájem\numění a nikdy o osoby, ať stojí na kterémkoli stupni autority.\n\ness.\n\n— V příštím čísle uveřejněny budou ilustrační ukázky\ndruhé výstavy školy umělecko-průmyslové; z důvodu toho\nodkládáme referát o této výstavě pro číslo ono.\n\nA. BOUDOVÁ."}]}