{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_sha256": "b93320b40b91c549463e6e600bb393c36e921e6bfdeda7f8f2f224a4fd4083be", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/03_01/bmtnaan_1898-03_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/03_01/bmtnaan_1898-03_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "203 / 204", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.1", "titre_corps": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "titre_sommaire": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1948, "texte": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nUchvácen podivným a jemu nezvyklým\npřáním, svou náladu zachytit pérem, vyňal ze\nstolku kus papíru a jal se na něm psát . . .\nNestaral se o to co píše.\nAle když dopsal a vzal obál-\nku, zeptal se: »Komu jsem to\npsal? Své paní zítra; či nějaké\nneznámé, či komu ?«\nJulovi to psaní nemohl po-\nslat. Ten zaslal mu stručné a\ntrochu střízlivé na svou povahu\nblahopřání k sňatku. Komu tedy ?\nA tu bezděky psal na obálku\nadressu :\nVelectěná slečna Vilma Klo-\nsova zde.\nSložil psaní do obálky, zale-\npil a těžce se zadumal.\nHle, zde okolo půlnoci myslí\nna ni. Její jméno docela zřetelně\nbylo napsáno. Zítra pak půjde\ns jinou k oltáři. Zítra, nebo za\nměsíc, za rok, ať kdykoli, najde\njeho žena toto psaní. Není to\nnerozum ?\nA v náhlém rozhodnutí vstal\na rozžal světlo.\nSpálil toto psaní, to nejry-\nzejší hnutí svého srdce.\n»A ze srdce bude konečně také popel«, řekl si.\nA na černé, spálené obálce zcela zřetelně\nbylo psáno: Vilma Klosova.\nA z Vilmy bude též popel a z něho též nic\nnezbude. A celý ten život rozpadne se v prach.\nA všechny vzmachy křídel jeho ducha jdou do\nprázdna. A jeho život a minu-\nlost a city .... A všechna pý-\ncha, která se ho zmocnila v tu\nchvíli, kdy přišel domů a mluvil\ns hvězdami, mela zveličit jen\njeho pád. Pád übohého titana!\nA hořká bolest sevřela jeho\nsrdce a marnost všeho, všeho\ntlačila mu slzy do očí. Tak ulehl\na smuten usnul. - Druhý\nden byla svatba. Řekli si s ne-\nvěstou před oltářem »ano« a slí-\nbili si věrnost až na věčnou věč-\nnost. Byli svoji na vždycky.\nAle když vedl od oltáře Cili,\ntu do cesty najednou jakoby mu\npřišla Vilma. A přece stála tiše\nv lavici, ani se nepohnula. Její\noči však se setkaly s jeho. Viděl\nv tom okamžiku, že má černé\nšaty a že je bledá ještě víc, než\noné noci v záři měsíce, když\nspolu se dívali na řeku. Tu\nsrdce jeho počalo prudce bít,\ni učinil několik rychlejších kroků\nku předu. Bál se, aby Cili ne-\npozorovala, že bledne."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2235, "texte": "Pak byla veselá hostina. Až teprve pozdě\nvečer, když přivinul k svým prsoum mladou\nženu, aby se vyplakala v jeho náručí, a když\nzulíbal jí se slovy: »Konečně sami«, tu před očima\nvyhoupl se mu obraz jiné ženy ve smutečních\nšatech s tváří tak bledou a tak dojemnou, jak\nji dnes ráno spatřil v kostele.\nVII.\nVilma Klosova vyrostla mezi knihami, kterými\nji zaopatřoval otec a v ovzduší hudby, které ji\nvyučila matka. Tato ji v patnácti letech zemřela\na od té doby vychovával ji otec, možno-li zde\no vychování mluvit. Vyvinul se mezi otcem a dce-\nrou vzácný poměr přátelský; on byl inženýrem\nu dráhy a tu chvíle, jež trávil doma, měly mu\nbýt oddechem a svátkem po dlouhé službě. Jako\nčlověk, konající samostatně své povinnosti ajdoucí\nsvou cestou, neznal předsudků. Nechápaje, proč\nby jeho dcera měla rovnati se tuctovým slečin-\nkám, nebál se toho, co mělo z ní učinit něco\nvíce, aniž se staral o její »mravy«, věda, že tyto\nse nekazí knihami, nýbrž lidmi. A tak nosíval\nVilmě domů, co mu pod ruku přišlo. Sám arci\nneměl kdy čisti; za to rád nechal si to, co jí se\nlíbilo, aby mu předčítala. Tu v tichých těch oka-\nmžicích, za večerů zimních, vybavila se mu při\nčetbě vzpomínka na nebožku ženu; slyšel její\nhlas, videi ji před sebou, neboť Vilma dorůstala\nv její věk, kdy se poznali a měli rádi.\nNěkdy jej přepadly snivé nálady minulosti; tu\nsedal k harmoniu a chtěl, aby Vilma zpívala.\nHrál jí ty písně, jež kvetly v jeho mladosti a za-\nhalen oblaky hudby vznášel se tento jindy tak\nstřízlivý muž, k onomu nebi, jež zažil zde na\nzemi se svou ženou.\nFrancouzské knihy, jež Vilma zdědila po matce,\nobsahovaly většinou klassiky. Majíc k nim víc\núcty, než lásky, přilnula záhy k romantikům.\nOslnil ji pathetický Hugo, ale daleko více k srdci\njí přirostl Musset, pijící z malé číše své a Bau-\ndelaire, tak málo galantní k dámám a za to tím\nupřímnější. Milujíc jej, toho cizince, jenž miloval\noblaka, ta čarovná oblaka, zvolna přenesla své\nnáklonnosti i na pozdější dekadenty. Se vrozenou\nvlastností ženy, hledající ve všem jádro věci,\npřipoutala se k nejsrozumitelnějším z nich. Mah\nlarmé, jakkoli pln vzácných obrazů a myšlének,\nnevábil ji, přetížený nádherou svých ciselovaných\nvět, do té míry, jako Verlaine, prostý a hluboký"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2577, "texte": "nebo Maeterlinck, tajemný a přec jen srozumi-\ntelný. Nasycena některými jejich díly, byla po-\ndobna duše její motýlu, který vssál do sebe slad-\nkost i vůně nejvzácnějších květů a pod úpalem\npoledního slunce s třesoucími se křídly poletuje\nnad záhony, nemaje víc chuti někam usednout.\nv\nŽila tak od dvaceti do jedenadvaceti let, ne-\nčtouc téměř ničeho. A tu seznámila se najednou\ns Václavem, kterého znala dosud jen od vidění,\nnáhodou téměř.\nPřipadal jí docela jinaký, než celá řada těch\nmužů, kteréž ostatně dosti povrchně znala;\nv jejich očích byl barbar, ale ušlechtilý, který by\nse dal ozářit její kulturou; drsný, ale přímý\na mohutný strom, na kterém by se vinula Ha-\nnami a duše její rozkvetla v orchidejích. Chtěla\njej ozdobit, učinit krásným, aby všichni o něm\nvěděli. Aby v očích ostatních vynikl tak, aby si\nho všichni povšimli.\nSnad i milovala jej kdož to může říci?\na byla to snad ona hluboká, tajemná láska, je-\njížto nevíme zdroje, která zapálí požár v srdci\njediným pohledem; jen pouhým setkáním. Roz-\nplamení duši jen tím vědomím, že existuje\nněkdo, na koho mohou se shrnout všechny sny\na blouznění mysli.\nTaková láska prostoupí jako jed všechnu by-\ntost člověka, změní jeho cítění a myšlení a kdežto\nten starý, übohý člověk, ještě setrvačností jakous\npuzen jde v ustálených kolejích, sám klamaje\nsebe o tom, co chce a po čem touží, nový, obro-\nzený, niterný člověk čeká jen okamžik, aby zbavil\nse těsného obalu a vystoupil ze svého přestrojení.\nTakový dvojí život ač věnovala se jen\njednomu z nich, tomu starému, méně hlubokému\nžila Vilma ještě jeden rok. To bylo od onoho\ndne, kdy seznámila se s Václavem; od jeho\nsvatby, po které brzo stihla ji zpráva, že pře-\nsídlil na neurčitou dobu do jiného města jako\nzástupce svého úředního kollegy; po celý rok\ntak žila.\nJedinou její radostí byly drahé květiny, které\nměl otec ve zvláštním pokoji, zařízeném jako\nsklenník, odkud se šlo na pavlač. Jejich zahrada\npodobala se více malému parku. Vysoké topoly\na borovice jako tmavá zeď uzavíraly její rozhled,\nkdyž z okna dívala se ven. Tak chránil své zá-\ntiší její otec, aby ztratilo se mu nádraží z očí,\npokud je doma, ačkoli mu na blízku zůstávali.\nRád procházel se zahradou, po žlutých pěšinách\nmezi mladými modříny a jedlemi, zvláště v létě,\nvdechuje jejich ozonovou vůni. Cítil se tak vol-\nným zde, jako v lese.\nVilma sedala někdy v besídce, když po obědě\nvšechno utichlo a ráda dívala se na shon holubů,\nkroužících ve vzduchu, na jejich procházky po\nstřeše, na galantní jejich rytíře; poslouchala ráda\njejich vrkání, šum křídel, ,když snášeli se na"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.4", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2609, "texte": "dvůr pro zrní. A když bylo nejvíc horko, sedali\ntiše po střechách, na kterých z komínu rovně\nvystupoval do výše bílý kouř .... a cosi jako\nvyčtený obraz o rodinném štěstí zahrálo jí před\nočima v paprscích slunce.\nK tomu hrdličky, její zamilované hrdličky\nspustily své cukrů a v tichu polední siesty roz-\npouštěl se jejich smích.\nHolubi patřili jedné rodině, která v nájmu\nžila u nich. Bydlili na dvoře; jakýs člověk od\ndráhy, oddaný úplně jejímu otci, se svou ženou\na zástupem dětí. Otec po celé dny nebyl doma\na matka přetížená svými povinnostmi, sesláblá,\nnebyla s to ovládnout malý ten národ, který\nVilma stále měla na očích a jenž byl jedinou jí\nspolečností. Nejraději měla pětiletou Mařku, toho\nčertíka s buclatýma tvářema, jak jablko granátové\nse lesknoucíma, která se uměla moc lichotit,\nsvýma tlustýma ručkama ji objímajíc. Ale říkali\no ní, že krade. Vilma se o tom nepřesvědčila,\načkoli brala Mařku s sebou i nahoru, ovšem, ne-\npouštějíc ji z očí. Za to jednou odvedli na úřad\nnejstaršího jejího bratra, as čtrnáctiletého hocha.\nTen prý cosi kdes ukrad. Brzy však potom »zlo-\nděj« zmizel; tatínek ho totiž odvez do Vídně.\nTak vžila se Vilma ve zvláštní, tak velice\nprůzračný svět dětí; kdežto jinak do společnosti\ntéměř nepřišla. V tomto světě poznala neobyčejně\nvyvinutý soucit, soucit se zvířaty, který se proje-\nvoval těměř ustavičně. Tu objímaly děti kočku,\ntu psa, tam litovaly husu před zabitím, tu nosily\nvodu chycené rybě, aby nelekla. Vypravovaly\nsi o jelenech a o koních, věděly na tisíce podrob-\nností o každém jim známém tvoru.\nTak tedy květiny, zvířata a děti byly též svět\nVilmy po celý ten rok, co Václav meškal jinde.\nNěkdy vyšla z domu, z pravidla k večeru na\nprocházku. Obyčejně vedla ji cesta podle dráhy,\ntakže do města ani nepřišla, hned přímo\ndo lesa.\nZvláště starý vojenský hřbitov lákal ji\nsvou opuštěností. Zde kolikráte si vzpo-\nměla na onen západ slunce, kdy se mod-\nlila u sochy Ježíše. Bylo jí to co plátno?\nDo Střelnice nikdy víc nepřišla. Zábav\núčastnila se málo kdy.\nNa jedné z nich sešla se s Julou. Mluvil\no Václavovi, a zdálo se, že s ním ne-\nsouhlasí.\n»Co ho to jen napadlo, vzít si tu Dvořá-\nříkal.\nVilma mlčela; vždyť ani Cili dobře ne-\nznala.\nTu napadlo Julu, snad aby změnil ho-\nvor, »dobývat se jí do srdce,« jak říkal.\nTvrdil, že je milována; a »beznadějně«\ndodal.\n»Mě, mě že by někdo moh' mít rád?«\nřekla trpce a podívala se na něho.\nZarazil se. Ten zvuk jejího hlasu\n»Slečno mně se zdá —že máte ně-\nkoho ráda«, řekl po chvíli vážněji, což\nbylo jeho zvykem.\nNeodpověděla. Potom už více s ním\nnemluvila o podobném a rozešli se.\n(Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "198", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.1.1", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.1", "debut_caractere": 1950, "fin_caractere_exclue": 1978, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199 / 200", "page_fin": "199 / 200", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.1.2", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.2", "debut_caractere": 2237, "fin_caractere_exclue": 2265, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199 / 200", "page_fin": "199 / 200", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.1.3", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRUM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRUM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.2", "debut_caractere": 2267, "fin_caractere_exclue": 2295, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRUM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201 / 202", "page_fin": "201 / 202", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.1.4", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.3", "debut_caractere": 2579, "fin_caractere_exclue": 2607, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203 / 204", "page_fin": "203 / 204", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.1.5", "titre_corps": "VE CHVÍLI ODDECHU.", "titre_sommaire": "VE CHVÍLI ODDECHU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.4", "debut_caractere": 2611, "fin_caractere_exclue": 2672, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nLADISLAV ŠALOUN.\nVE CHVÍLI ODDECHU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205 / 206", "page_fin": "205 / 206", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.2", "titre_corps": "VE CHVÍLI ODDECHU.", "titre_sommaire": "VE CHVÍLI ODDECHU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nLADISLAV ŠALOUN.\nVE CHVÍLI ODDECHU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207 / 208", "page_fin": "207 / 208", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.3", "titre_corps": "HARAKIRI.", "titre_sommaire": "HARAKIRI.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 849, "texte": "HARAKIRI.\nVLADIMÍR HOUDEK.\n(HYMNA LIDSTVU )\nSentimentální bestie má bílá,\nrci, kolik asi věků spínala's\nsvé zkrvácené drápy k modlitbě\na kolik věků ztrácel výpar krve\nse v dýmu vonném u oltářů božích?\nSentimentální bestie má bílá,\npo nekonečné řadě vraždění\nkdo těžce tebou uražen, tě vyzval\nv ten běsný souboj japonského rázu?\nSvým spárem pitváš zprahlé nitro své,\nze hrudi rveš si svoje srdce vilné,\nvždy hlouběj, hlouběj břitký spár se vtíná\nve vlastní krvi spočívá tvá hlava\njak na polštáři teplém . . . K nebesům\nse upřel ztrhaný tvůj zrak však div:\nze rtů tvých nezní žádná modlitba!\nA to ti sluší bestie má bílá.\nVznešený fantom, z dum tvých vztýčený\nideál odvěčného majestátu,\nv nějž věřilas' a jejž jsi naposled\nurážet, kopat začla v šklebném smíchu:\nten před tvým zrakem zmíraje tě vyzval\nv ten běsný souboj japonského rázu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207 / 208", "page_fin": "207 / 208", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.4", "titre_corps": "VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.", "titre_sommaire": "VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.6", "debut_caractere": 851, "fin_caractere_exclue": 1946, "texte": "VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nI.\nO ženy, vy jste milovaly noc\na náruč má jen věrná staffáž byla\nk Vašemu blouznivému milování!\nO ženy, vy jste objímaly noc\nza nádherné ty bílé visiony,\njež sypala vám v roztouženou náruč!\nA srdce mé jen uchem eumucha\nvnímá ti smělo vzkřiky vašich vášní,\nkdyž v loktech noci počali jste šílet.\nVšak, ženy, rcete mi, v tom šílení\nco as váš ret spit nejžhavějším vínem,\nve sluch té noci tajně našeptával?\nJá vím, že ret váš záhadně se chvěl\na vím, že plášti nejčernější mlhy\nta noc teď na mne číhá kdes a čeká.\nII.\nJsem raněn. I zimnice přišla.\nTo byla zákeřná rána\nďábelsky vypočítána:\nmůj každý nerv je raněn!\nVšak ti, co ke mně vpadli,\nti darmo mne neranili!\nV tmách přišli v půlnoční chvíli,\nby plenili a kradli.\nCi nekradli, ještě tu nekradli snad?\nChci svoje jmění spočítat . . .\nMá paměť mdlou jiskrou hárajíc\nmne hasne v omamném mraku\nó děsné, hlodané záhady žel!\nZda cosi chybí, nevím víc,\nba nevím víc, zda jsem co měl.\nJe zimnicí naskrz proniklá\nmá duše v noc upírám zraky:\ntam nahoře zlodějská lampa mdlá\nz mlh pláště plá v zelené mraky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209 / 210", "page_fin": "209 / 210", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.5", "titre_corps": "MELODIE SMUTKU", "titre_sommaire": "MELODIE SMUTKU", "signature_source": "PSANÁ JAR. HILBERTOVI", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1348, "texte": "MELODIE SMUTKU\nPSANÁ JAR. HILBERTOVI.\nJe pusta zahrada a květy pošlapány,\na večer mlhavý tu kolem padá zvolna,\njsou znaky strhány a vyraženy brány,\nze zámku starého zní melodie bolná.\nA večer mlhavý tu kolem padá zvolna,\njdem cestou zapadlou, již všichni opustili,\nze zámku tesklivě zní melodie bolná.\nKvět mladých illusí my hledáme tu bílý.\nJdem cestou zapadlou, již všichni opustili,\nkdyž druha potká druh, jen ruku stiskneme si\na jdeme tiše dál květ onen hledat bílý:\nmy víme, voněl tu, a víme, kvetl kdesi.\nVšak cesty prázdny jsou, a sšeřilo se záhy,\na v zámku smutný zpěv kdos hraje na varhany.\nTam cizí postavy se týčí nade práhy.\nJe pusta zahrada a květy pošlapány.\ním, je to marné! Ještě se nerozednilo,\nale má náruč čeká tě, stále tě čeká.\nJeště je záhy. Příliš nás svědomí spilo,\npříšera světa příliš nás doposud leká.\nAle ty přijdeš! Přijdeš až ráno se vzbudí,\ndivoce krev ti zabouří v náruči mojí,\nv polibcích omdlíš přižehlá na moji hrudi\njá vím, ty přijdeš ! Čekám tě připraven k boji.\nČekám tě s touhou, vášeň má všecka už hoří,\nčekám tě chtivý uhodit do tváře světu,\nlásku nás obou křiknout až na konec moří,\nv divoké pýše strhat ti diadém květů.\nJeště však nejdeš. Ještě se nerozednilo.\nAle ty přijdeš sluncem až zaplane ráno.\nZvonění v dáli slyšel jsem, vstříc jak ti bilo:\nblížíš se v dáli! Pojď, je už zotevíráno."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209 / 210", "page_fin": "209 / 210", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.6", "titre_corps": "NOCTURNO.", "titre_sommaire": "NOCTURNO.", "signature_source": "ADOLF BOH. DOSTAL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.7", "debut_caractere": 1350, "fin_caractere_exclue": 1761, "texte": "NOCTURNO.\nADOLF BOH. DOSTAL\nDo noci horké a snivé jak pohádka\npřišel jsem za tebou; mládí mě opíjí,\nvášnivou píseň zpívá.\nPřišel jsem za tebou, duše má přesladká,\npísněmi slavíků, vůněmi lilijí\nnoc je tak horká, snivá.\nNocí tou zemdlena, vůní a touhami,\npřimkni se, duše má, nežli se rozední,\nv rozpjatou náruč moji,\nobejmi hlavu mou, vylíbej duši mi,\nv modlibu vášně mé amen co poslední\nvydechni svatost svoji."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211 / 212", "page_fin": "217 / 218", "image_debut": 8, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.7", "titre_corps": "MILOSTNÁ, MĚKKÁ MELODIE MANDOLINY MUČÍ MOU MALÁTNOU MYSL . . .", "titre_sommaire": "MILOSTNÁ, MĚKKÁ MELODIE MANDOLINY MUČÍ MOU MALÁTNOU MYSL . . .", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2162, "texte": "MILUJ.... — z MELANCHOLICKÝCH\nMOMENTŮ. — NAPSALA\nZDENA BERKOVÁ.\nMILOSTNÁ, MĚKKÁ MELODIE MANDOLINY\nMUČÍ MOU MALÁTNOU MYSL . . .\n\nPřed několika chvílemi ještě letěla jsem na\nsvém černém koni přes dlouhá, rozsáhlá lada,\nkde bělal se a růžověl vřes v nízkých trsech.\nI odkvetlé bodláčí tam stálo, a jeho tuhý pýr\nrozlétal se v dálku do široka volně.\nNespoutaný vítr starý to nezbeda cuchal\na čechral spuštěné tenké větvoví bříz, seskupe-\nných jako na táckách, rval jim hněvivě šat a bílé\nrozedrané cáry kotoučel se su-\nchým listím po trávě nevysoké\na zvadlé již. A břízy zoufale lá-\nmaly si vaz, přehýbajíce hlavy\nzpět a zatínajíce malomocně útlé\nvětvičky do prázdna.\nByla zde resignace, vzdor\ni žal. V tom všem slyšela\njsem šepot hmoty stárnoucí, její\nřeč pythickou, nesrozumitelnou,\njedině srdce bezděky zachvacu-\njící. Leč ani mysl má nezůstala\njí neplodnou, pouze snad jiným\nsměrem nesla svůj let.\nMůj rychlý Notos cválal au\ntraquenard, nehledě si přísně ce-\nsty. Však na krátký povel můj\nstanul, neboť jsem spatřila mezi\nzrezavělým borůvčím a vadnou-\ncími ocúny nasivělé, drobné lístky\ngratioly. Slabé, rozpačité zardí-\nvání jejich korunek mi včarovalo\npředstavu bleďounkého růměnce\nbarvícího líc mé družky Arly,\nkdyž přiznala se mi, že miluje.\nA proto snad pohladila jsem uzdou\nNotovu šíji a cválala domů, v my-\nšlénkách předouc osnovu tkané,\njíž ji obepínám. Vše, co mi zatím\nvykvětlo v srdci i co mi ve vásu\nduše cestounapadalo, až na okraj\nji plníc, je pro ni která\nvzdálena jest a přestala\nmiiovati v šílenství. Nyní, trochu znavena\nkvapným prorážením vln vzduchových, přiléha-\nvou pevnou toilettou i upjatým držením těla, od-\npočívám na své otomaně, ve vlasech majíc za-\nchyceno smutné aroma říjnové mlhy.\nJsem obestřena nostalgickým šerem bezhvězd-\nné soumračné chvíle; rostoucí přítmí, těsné tělu,\nale za tu cenu vykupující dnem vězněné psychické\nsíly, pohlcuje bílou barvu mého řasného roucha,\nvypíjí žíznivě veškerý zbylý jas zevnějšího světa\na rozněcuje světla v duši, světla tak vzácná, jako\nIsraelitům kahan sobotní. Neklidný plamen jejich\nještě více zmítán jest dechem vlažných, tichých\ntónů, jež odkudsi z dálky v aeolickém sřadění"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4245, "texte": "přilétají. Mé celé nitro jím odpovídá zvukem je-\ndiným, vysoko vítězně vzlétnuvším, závratně\ncrescendujícím láskou. Ona rázem uvolňuje\ndlouho tajenou mohutnost cítění i touhy, dotýká\nse zázračně krajů mého mladého a přece zá-\nroveň se zmírajícím [stoletím již vadnoucího\nsrdce, rosíc je novou vůní Vůní svěží,\nlahodnou a jemnou\nZa mou hlavou něco tence šustí, tenounce jak\nšelest křídel motýlích. Překláním hlavu zpět a vi-\ndím malou šedou postavičku na zemi skrčenou.\nJejí tvář pevných, ladných rysů, ač vráskami\npřervaných jest obrácena ke mně, moudré, staré\noči upřeně se dívají v neurčito; jsou slepé a přece\nvýmluvné. Ale i ústa se otvírají a praví volně:\n»Poznáváš svou starou chůvu, minulost? Která\nplnou mošnou báchorek tvou dětskou dušičku\nživila, lesk orientálních přeludů v ni sypala,\ni svatozář biblických legend? Která v mlžinách\njeseně prchlé léto s Tebou hledala a v sypkém\nsněhu po loňských květech učila toužiti? Znám\ntvé nepokojné, vzdorné a bouřlivé srdce a vím,\nže se posud bránilo milování a bouřlivé Lásce!\nA nyní v nenáhlé metamorphose citů jsouc ohlu-\nšena těmi neúnavnými vzdálenými tóny zas\nvoláš mne nejtajnějším hlasem své nekonečné\ntouhy po uplynulém, zakleté k věčnému bloudění\nhlubinami tvého srdce; hlasem, jenž prosí o ná-\nvrat tvého roku šestnáctého! Slyšela jsem za-\nznívání tvé prosby a proto přicházím ti radu dát.\nNevolej chvíle propadlé a celým srdcem miluj,\nvžyť nej větší jest láska!«\n»A přece« vpadám chvatně a neklidně »láska\nlidí je spoutána jak jejich duše, závislá každá\nvždy Můžeme my lidé milovati, aniž by-\nchom věřili v cosi, což jest silnějším, než samo\npřesvědčení a stojí vysoko nad konkrétností?\nMůžeme milovati, aniž bychom očekávali od\nbudoucích našich chvílí rozjasnění čehosi tma-\nvého, neznámého? Milovati bez víry a naděje,\njen čistou láskou, tak jako miluje Bůh, cíl vší\ndůvěry a splnění všeho očekávání? —« Zmlkla\njsem, a šerý můj host odvětil : »Ano, lidská láska\nnení tonem jediným, leč jest zastřena dlouhým\narpeggiem cizích, jedva slyšitelných, které však\npřece sladce zní, jdouce ve průvodu jejím. Ale\nza ní smýká se jakýs divný stín tonu, šeptající\nsmutně: »Sevšední láska v životě všedním!«\n»Proč dali jsme však sevšedněti životu,« za-\ntkala jsem, »proč dopustili jsme, aby city, které\njednou jako hlaholící zvony celé lidstvo k spo-\nlečné zvaly hymně milování, seslábly umlkly\noněměly navždy? . . . . ! Proč dali jsme nad\nsvou vůlí i skutky zavládnouti těm chabým,\ntřaslavým tonům vlastních choutek; choutek roz-\nmarných, svéhlavých a ničemných? Chtěla bych\nprometheovsky vznésti se a uzmouti Světlo Ry-\nzosti Lásky, leč ne jak oheň rozšířiti je v člo-\nvěčenstvu; ne, jen pohřbíti hned v nitru svém,\nby nikdo z lidí takou láskou nebyl milován jak\nten, jenž zván je Immolatus a v sladkých se-\nrenádách ke mně hovoří !«\nA v mou duši vpadly jak neúplná odpověď\njakýmsi divem jen ty němé zvuky dávno mrtvých,\nvznešených citů, zázračně čisté Lásky; tíží ji\nklidem mrtvoly a zároveň unášejí vzletem an-\ndělů. A toto dvojí působí muka\nAle on, kterýž mne miluje, musí jednou zvě-\nděti o mých útrapách; nechci, by zůstala mu\nnavždy tajemstvím jejich hloubka, dlouho toužící\npo vyplutí na povrch i ona bolestná rozkoš,\nz níž kanou slzy abstraktnější než vzkazy a letmé\nvzpomínky minulých dalekých vztahů mezi námi.\n»Convenience dlouholetá to Arachne a zlo-\nmyslná věkem upřádá nám ženám husté pa-\nvučiny, aby zastřela jimi lehounké proměnlivé\nzbarvení pelu naší duše; my samy instinktivně\nomotáváme ji ustavičně tkanivem jen poloprů-\nzračným, jehož mřížením pouze spoře světlo vniká\na přece žijeme své dny ve stálé úzkosti, že\nsvět zraní její důvěřivost, rozerve její poesii a\nco nejhlavnějšího připraví o pronikavou moc\nmilování. A proto stává se, že u nás MOUDROST\nA MILOSRDENSTVÍ MIMODĚK MIZÍ POD MÁ-\nMIVÝMI MASKAMI MARNIVOSTI A MISAN-\nTHROPISMU «\nPříšera minulosti vyslechnuvši tato moje slova\nkývla starou hlavou a začala: »Znám duše dívčí,\njež podobají se tůním, hustě pokrytým květy\nleknínovými. Tam dole, kdesi na dně, je pramen\nsálavého tepla, hřejný a blaživý, ale hladina tůně\nzůstává chladnou, nepohnutou, jako v bezvětří,\nani jediný zrůžovělý lístek se hnutím neskudrnatí.\nA tak čeká stále A nahoře přeletují\ndrobné starosti životní jako bouřliváčkové, stín"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.11", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2929, "texte": "jejich rozpjatých křídel míhá se po korunkách\nsvětů, tu temně, tu světleji, dle toho, jak vzdá-\nlena je starost vnitřního rozkvétání duše.«\nPřetrhla jsem síť, v níž lapala šedá chůva\nmoji obrazotvornost a tkala jsem dále průsvitnou\nkrajku večerní meditace.\n»Zavane~li však vítězná vichřice lásky, smete\nrázem žárlivé kvítí ku břehu a skryté zřídlo\nvroucnosti vyšlehne do výše, osvětlí i oteplí vodu\ntůně zelenavými paprsky prožíhanou. Byť to jen\nokamžik trvalo, a byť již v následující vteřině vlnky\nkvětů zbarvené splynuly navždy v jediné vy-\npuklé zrcadlo, jež přijímá odlesk okolí mrtvě\na nepravdivě, přec vytrysklá vřelost zušlechtila\ncelý vnitřek duše. Ale ještě častěji a čistěji vy-\nvěrá onen pramen vroucí teploty při podivných\nvzácných okamžicích vznesení se duše k Ne-\nstvořenému, k Svatosti Nejvyšší. Při tom květy\nnetrpí, nehýbají se, propouštějíce dech Lásky\nBožské, kteráž jakožto soubor všeho positivního\npřitahuje mocně lásku lidskou, závislou a přes\nvšecko snažení člověka • negativní.«\nHost můj se sklání a drobounká postavička\nzdá se mizeti v stínech, mezitím co vidím se\nstropu se snášeti zvolna jakousi mátohu zaha-\nlenou strhanými řízami neurčitých, splývavých\nmraků. Cíp jednoho závoje padá až na mou\nhruď a já jeho dotknutím vím hned, koho před\nsebou mám. Budoucnost to jest, embryo příštích\nvěků, jež visí ve tmě nade mnou, a stařena stále\nstárnoucí minulosti choulí se za mnou na zemi.\nA tepy mého srdce činí přítomnost krátkou a pře-\nnášejí mne ustavičně od šedin k nejistotě.\nA ve zmítání tom rozjímá duše má dál:\n»Zástupové lidstva dychtící po hlučné šířící\nse cestě k trhu života, přecházejí kol otevřených\ndveří chrámových, za nimiž věčná světla symbo-\nlicky svítí v stinném šeru, kde ve vzduchu úzce\nozářeném vlnivě se hýbe oblak vonného kouře\na rozptylují šeptané zvuky slov, jichž cíl i vý-\nznam stejně nesmrtelným jest. A člověk mimo\njde a nevchází, neboť MILUJÍCE MALICHERNÝ\nMATERIALISMUS, MÍJÍME MANĚ MYSTICKOU\nMOC A MAJESTÁT MODLITBY.\nA přece může nas zachrániti modlitba\nhovor vždy pronikající atmosféru země vždy\npokorný, i když sálavým svým zvukem uchva-\ncuje srdce tisíců, zúrodňujíc je plamenem nad-\nšení, vždy slavný, i když v osamotnění vnutí je-\ndiné hlavě schyl v nízkost. Ztratili jsme však\nnejcennější vybroušení Lásky a nenahradí nám ji\novšem vlastní vtip či přemýšlení, jež nás ostrým\nbičem rabství mrská, ani NĚMÉ MOHYLY MU-\nČEDNÍKŮ MESSIÁŠOVÝCH, MSTÍCÍ MLČKY\nMODLOSLUŽEBNOST MUDRCŮ, MROUCÍCH\nV MANSTVÍ MOZKU.«\nSkoupě a odměřeně prozrazuje mi budoucnost\npoodhrnouc roušku na ústech: »Vláda pouhé\nsíly ducha nepotrvá, neboť se sklonila až k prachu\nduše vaše, přilnul k zemi život váš a odtrhnete-li\nse násilně od hmoty a vstoupíte-li výše, až tam,\nkde stopy zříti kročejů titanských, bude návrat\nváš spádnou cestou k umírání, vždyť a toto\npraví zvolna a věštecky »MORFIUM MODER-\nNOSTI MOTIVUJE qV MLHÁCH SE MÍHAJÍCÍ\nMYRIÁDY MIKROBŮ MYŠLENKOVÉHO MALO-\nMOCENSTVÍ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211 / 212", "page_fin": "211 / 212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.7.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.8", "debut_caractere": 2164, "fin_caractere_exclue": 2212, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJAN PREISSLER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217 / 218", "page_fin": "217 / 218", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.7.2", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.11", "debut_caractere": 2931, "fin_caractere_exclue": 2959, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213 / 214", "page_fin": "213 / 214", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.8", "titre_corps": "VEČER NA PASTVĚ.", "titre_sommaire": "VEČER NA PASTVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«\nJOSEF SCHUSSER.\nVEČER NA PASTVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219 / 220", "page_fin": "219 / 220", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.9", "titre_corps": "RHAPSODIE.", "titre_sommaire": "RHAPSODIE.", "signature_source": "FR. J. ZEMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.12", "debut_caractere": 83, "fin_caractere_exclue": 1716, "texte": "RHAPSODIE.\nFR. J. ZEMAN.\n\ne vysoké, nejvyšší věži své zavřen\nmdlý, zhnusen}?, čekal a snil, snil a čekal.\n\\ , v r\nVše bylo tak jasné. Zit ne, není mozna,\nklid ten tam a bojovat není už za co,\nvše vidíš dnes, jak měl bys vidět až zítra,\njen hlupák je hodný a dobrák je hloupý,\na k smíchu jsou bozi a štěstí je přelud,\na láska ach, láska! je otroctví chtíčů,\nči vina neb nic nebo karrikatura.\nA tady jen oblaka, jen vzduch a mlha.\nTo prastará omšená zvonice byla,\nvšak zvony v ní bez hnutí visely němé,\nprach dávný se nastřádal v puklinách ozdob\na obalil srdce i trouchnivý provaz.\nJen vrabců sbor pod střechou štěbetal hlučně\na po koutech v trámoví pavouk tkal sítě.\nA tady se spřádaly podivné dumy\naž sem přec jen čistým se podaří vstoupit\nzde v extasi snilo se v svaté chvíli,\nkde po všem a nad vším dvě duše se najdou\na na věky, na věky v polibku splynou.\nČas mijel. A přišla přec . . . Zavrzly schody\na stanula před ním tak andělsky krásná,\naž v hloubi jej zahřál ten hluboký pohled,\npod jediným dotekem nesmělých prstů\njí zvonů se rozduněl slavnostní hlahol\naž přehnilé provazy padly jí k nohám,\na bez pout dál tónů tříšť bila a hřměla.\nStál ohromen, slyše zas slavný ten koncert,\npak přemožen strhl ji v rozpjatou náruč\na ústa jich semkla se v polibku sladkém.\nLee najednou jásot se rozplynul v zlozvuk,\nzrak zděšený zabod jí v zdivené oči\na barbarsky stiskl jí bělostné hrdlo.\n»A, prohléd jsem, prohléd jsem«, zasyčel v smíchu,\n»jsi nevěstka, nevěstka, nevěstka, slyšíš?\nJen z rozmaru, bujná se drápalas' vzhůru,\nby se schodů dráždila tím víc tvá lýtka U\nA divokým rozmachem svrhl ji dolů.\nAs šíleným chechtotem řítil se za ní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219 / 220", "page_fin": "219 / 220", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.9.1", "titre_corps": "V PODZIMNÍM JITRU.", "titre_sommaire": "V PODZIMNÍM JITRU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.12", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nZDENKA BRAUNEROVÁ.\nV PODZIMNÍM JITRU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221 / 222", "page_fin": "221 / 222", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.10", "titre_corps": "ZTRACENÉ CHVÍLE.", "titre_sommaire": "ZTRACENÉ CHVÍLE.", "signature_source": "J. OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.13", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 1132, "texte": "ZTRACENÉ CHVÍLE.\nJ. OPOLSKÝ.\nJak zmámen ostrým světlem,\nzpit jedem prudkých vín\notráven v parku vzkvetlém\nvýdechem balsamin,\njak utýraný k skonu\ntajemných četbou knih,\nrozčilen výškou tónů\nnesmírně vášnivých,\njichž passáže se hnaly\njak hladké laviny\na vbrzku zasypaly\nmůj nápěv nevinný\ntak vracel jsem se chudý\nz těch panovničích měst\ndo vísky tiché půdy\nzlou hornatinou cest.\nDen co den jsem se vracel\nden za dnem smutnější,\nkdyž soumrak světla kácel,\nvlek tmu, jež konejší.\nDřív, nežli šeřilo se\nna horách východních,\nzas v nejČasnější rose\nsem k pochodu se zdvih.\nSlýchal jsem, pro vše slepý,\njak bouřivě se dral\nhrom varhan velkolepý\nz prastarých kathedrál,\nA světských knížat slávu\njsem v průvodech zřel tich,\nv hořícím zlatohlavu\nstín paní líbezných.\nI slavná nastolení\njsem viděl odbývat\nza trub a kotlů vření\ns vysokých ballustrád.\nU fontán, starých zahrad,\npradávných klášterů\nsvůj každodenní návrat\nsi chystal k večeru ....\nJak zmámen ostrým světlem,\nzpit jedem prudkých vín,\notráven v parku vzkvetlém\nvýdechem balsamin\nzas tiché ve vsi bílé\nv zátopě zeleně\npro ztracené ty chvíle\njsem zalkal zničeně ...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221 / 222", "page_fin": "221 / 222", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.11", "titre_corps": "NOCI, Ó NOCI! ...", "titre_sommaire": "NOCI, Ó NOCI! ...", "signature_source": "H. MNATA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.13", "debut_caractere": 1183, "fin_caractere_exclue": 1460, "texte": "NOCI, Ó NOCI! ...\nH. MNATA.\n\nonnými rty květů, tichou řečí listí\nmluvíš ke mně, noci!\nTak mne k sobě vábíš kyvem haluzí,\ntak mne sladce vodíš snem a illusí,\nhvězdy házíš do mé duše,\ndýcháš mírem v taji, v tuše\ncelá ve mně bdíš . . .\nMatko hvězd a snů, ó noci,\ncelá ve mně bdíš!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221 / 222", "page_fin": "221 / 222", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.11.1", "titre_corps": "VODNÍK.", "titre_sommaire": "VODNÍK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.13", "debut_caractere": 1134, "fin_caractere_exclue": 1181, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJAR. PANUŠKA.\nVODNÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "227 / 228", "image_debut": 14, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12", "titre_corps": "ROČNÍ POČASÍ.", "titre_sommaire": "ROČNÍ POČASÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1439, "texte": "ROČNÍ POČASÍ.\n\nJARO.\n\nv\nŽivota, radosti, slunce ty ptáče,\nza jitra přišlo jsi, buclaté Jaro,\nv šatečkách bílých a v kloboučku světlém.\nOpojen štěstím a zrak v slzách smáce,\nvzal jsem si květy tvé, sladké mé Jaro,\nkterés mi podalo v úsměvu světlém . . .\nA přec jsem zřít musil v přívalu pláěe,\njak jsi mi umřelo, smavé ty Jaro\nmilence, mládí mé, v krás vděku zkvetlém . . .\nV zbožné teď vzpomínce, když přijde Jaro:\ntvůj to hlas, první když zazpívá ptáče,\nkouzlo tvé celé zřím v luhu zas zkvetlém! . . . .\n\nLETO.\n\nV zahradách tonoucích v nádheře květů\njak ve dnech hořících v požáru zlatém.\njak v nocích, všecko kdy tajemně dýchá\nmy dva se smějeme celému světu,\nkrálovství majíce ve srdci vzňatém,\npíseň kdy polibků zní jenom tichá . . .\nHýříme v rozkoší opilém letu,\npijeme číši snad s přílišným chvatem\nvšak je to Vášně žár a Lásky pýcha . . .\nV dnů teplých záři a ve vůni květů\nláskou jsme šíleni, v paláci zlatém\ntušení konce jen z dálky zní, zticha ....\n\nPODZIM.\n\n/■\nO dobře, paní, vím, že jednou přijdete\nas lačným, vášně plným úsměvem\nže budete se divou touhou chvět.\nVšak sluchu u mně sotva najdete.\nCtím cit Váš pozdní v ňadru uvadlém;\nmně ale nedráždí Váš zlatě žlutý květ,\nni šatu nádhera. To už mi odpusťte.\nJste hezká, bože můj, v tom lesku umělém,\nvšak poslední můj žár by shladit moh Váš ret. . .\nVy se svou touhou dál a jinam půjdete\njá budu vzpomínat se smutným úsměvem\nna Jara bílý den a Léta rudý květ*. .."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2262, "texte": "ZIMA.\nMILAN FUČÍK.\nchvíli děsivou já nechci pomyslit,\njež přijde jednou přec, kdy v tichu nemluvném\nna konec čekat budu, zvolna umírat,\nkdy, stařec umdlený, se budu v strachu chvít\no rozkoš poslední, jež zbude v srdci mém :\nna štěstí uprchlé s bolestí vzpomínat.\nTím sladkým vínem snů pak posléz chci se spít.\nJen abych nemusil v tom klidu truchlivém\nodhánět zimu zlou as ní se stále rvát,\noh, s babou protivnou s tím bílým kožichem ...\nJak's mohl, básníku, ji někdy opěvat,\na její šeredou svou píseň znesvětit!?\n\nPO DEŠTI.\nEMMA V. KITTLOVÁ.\nTe po dešti, a dýše vlhká půda.\nPták znovu zapěl tichou nad houštinou,\nkdyž uzřel, duha na pokraji rudá\njak vzplanula! A ve přírodu hnou\nto padlo svěžestí, jak budíc spáče\nHle! Stará vrba rosné slzy pláče!\nKde u lesa se louka táhne kolem\njde selské děvče nesouc nůší trávy,\nsvé zvedá sukně, až se blesknou dolem\njí bílé nohy . . . Kolem rusé hlavy\ntká slunce zár, jak na západ se kloní . . .\nLes dříme dál, a vlhká tráva voní.\n\nINTIMNÍ SONET.\nBENEŠ GRÜNWALD.\nSVÉ ŽENĚ.\nSny pessimismu, posupné mé mraky\nblesk rozmetal ty, Lásko, smutně sladká!\nHle, šílím a se směji, citů hádka\nmá prsa štve, že podleh jsem ti taky!\nCo u mne chceš? Viz, v žití bůh, kde jaký,\njuž zmíraje se stydí, modla vratká,\nco posvátno, vše s žitím zmizí zkrátka,\ni čas, i prostor, vše, co klame zraky!\n»Nuž, zemru s tebou, nezapuď mne, vlídný,\njen aspoň pro ty sny a dojmy vřelé,\nv nichž jsi se klamal, ale přec byl klidný,\nvždyť půjdu s tebou taky v říše stmělé\ntéž střesouc vše, cím klame život bídný!«\nTož pouze v tom buď naše štěstí celé.\n\nJEŠTĚ ROSTOU VAVŘÍNY ...\nBENEŠ GRÜNDALD.\n\nJeště rostou vavříny, jež budou\nzdobit skráně drsných válečníků,\nv svědomí jim chladit ránu rudou,\nplni vražd až půjdou středem vzlyků.\nJeště živi proroci jsou záští,\nv oběti jich dosud věří davy,\nposud čelo zvířecí kde vraští\nMoloch zlata posupný a tmavý.\nJeště nejsou meče roztaveny,\nni lesk zlata už tak příliš drahý,\nještě nejsou bídy dovršeny,\njichž je schopen člověk přemftavý.\nTak to trvá, jak to barbar spurný,\ndílo boha dovršuje, snoval:\nnevyplenil nikdo řád ten chmurný,\ntřeba pro to život obětoval.\nA kdož jsou, v nichž tak ta zloba pění?\nVyvrhla je tůň, z níž peklo kvílí?\nVěcnou láskou došli narození,\ns klínu lásky v život sestoupili!"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 2294, "fin_caractere_exclue": 2334, "texte": "MILAN FUČÍK.\n\nMILAN FUČÍK.\n\nMILAN FUČÍK."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.16", "debut_caractere": 79, "fin_caractere_exclue": 707, "texte": "VŠEDNOSŤ.\nJAN PATRNÝ.\n\nZ blouznění šťastného divě mne budila,\ns blankytu illusí v bláto mne trhala,\nlásku mi přibila na pranýř posměchu,\numění za peníz nízký mi prodala\nvedla mne chrámovím mrzkých svých obětí,\nbouřivým jásotem profánních zástupů,\nk celu mi připjala růže a fialy,\ndo duše opojnou vůni mi našila\nJá jsem však v divokém vzepření citů svých\nzradě i .násilí nadšeně vzdoroval,\nkvět její strhal jsem, vůni jsem rozplašil,\nchrám její v duši své v trosky jsem pohrobil\na potom zvedl jsem celo zas do výše,\nnáruč jsem touživě illusím rozepjal\npřed oltář umění zbožně jsem poklekl\nlásku svou blouznivou znova jsem zulíbal"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 14, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.1", "titre_corps": "JARO.", "titre_sommaire": "JARO.", "signature_source": "MILAN FUČÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.14", "debut_caractere": 30, "fin_caractere_exclue": 519, "texte": "JARO.\n\nv\nŽivota, radosti, slunce ty ptáče,\nza jitra přišlo jsi, buclaté Jaro,\nv šatečkách bílých a v kloboučku světlém.\nOpojen štěstím a zrak v slzách smáce,\nvzal jsem si květy tvé, sladké mé Jaro,\nkterés mi podalo v úsměvu světlém . . .\nA přec jsem zřít musil v přívalu pláěe,\njak jsi mi umřelo, smavé ty Jaro\nmilence, mládí mé, v krás vděku zkvetlém . . .\nV zbožné teď vzpomínce, když přijde Jaro:\ntvůj to hlas, první když zazpívá ptáče,\nkouzlo tvé celé zřím v luhu zas zkvetlém! . . . ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 2322, "fin_caractere_exclue": 2334, "texte": "MILAN FUČÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "223 / 224", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.1.1", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.14", "debut_caractere": 1441, "fin_caractere_exclue": 1469, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c026", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 14, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.2", "titre_corps": "LETO.", "titre_sommaire": "LETO.", "signature_source": "MILAN FUČÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.14", "debut_caractere": 521, "fin_caractere_exclue": 972, "texte": "LETO.\n\nV zahradách tonoucích v nádheře květů\njak ve dnech hořících v požáru zlatém.\njak v nocích, všecko kdy tajemně dýchá\nmy dva se smějeme celému světu,\nkrálovství majíce ve srdci vzňatém,\npíseň kdy polibků zní jenom tichá . . .\nHýříme v rozkoší opilém letu,\npijeme číši snad s přílišným chvatem\nvšak je to Vášně žár a Lásky pýcha . . .\nV dnů teplých záři a ve vůni květů\nláskou jsme šíleni, v paláci zlatém\ntušení konce jen z dálky zní, zticha ...."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 2308, "fin_caractere_exclue": 2320, "texte": "MILAN FUČÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 14, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.3", "titre_corps": "PODZIM.", "titre_sommaire": "PODZIM.", "signature_source": "MILAN FUČÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.14", "debut_caractere": 974, "fin_caractere_exclue": 1439, "texte": "PODZIM.\n\n/■\nO dobře, paní, vím, že jednou přijdete\nas lačným, vášně plným úsměvem\nže budete se divou touhou chvět.\nVšak sluchu u mně sotva najdete.\nCtím cit Váš pozdní v ňadru uvadlém;\nmně ale nedráždí Váš zlatě žlutý květ,\nni šatu nádhera. To už mi odpusťte.\nJste hezká, bože můj, v tom lesku umělém,\nvšak poslední můj žár by shladit moh Váš ret. . .\nVy se svou touhou dál a jinam půjdete\njá budu vzpomínat se smutným úsměvem\nna Jara bílý den a Léta rudý květ*. .."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 2294, "fin_caractere_exclue": 2306, "texte": "MILAN FUČÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c028", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.4", "titre_corps": "ZIMA.", "titre_sommaire": "ZIMA.", "signature_source": "MILAN FUČÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 527, "texte": "ZIMA.\nMILAN FUČÍK.\nchvíli děsivou já nechci pomyslit,\njež přijde jednou přec, kdy v tichu nemluvném\nna konec čekat budu, zvolna umírat,\nkdy, stařec umdlený, se budu v strachu chvít\no rozkoš poslední, jež zbude v srdci mém :\nna štěstí uprchlé s bolestí vzpomínat.\nTím sladkým vínem snů pak posléz chci se spít.\nJen abych nemusil v tom klidu truchlivém\nodhánět zimu zlou as ní se stále rvát,\noh, s babou protivnou s tím bílým kožichem ...\nJak's mohl, básníku, ji někdy opěvat,\na její šeredou svou píseň znesvětit!?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c029", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.5", "titre_corps": "PO DEŠTI.", "titre_sommaire": "PO DEŠTI.", "signature_source": "EMMA V. KITTLOVÁ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 529, "fin_caractere_exclue": 983, "texte": "PO DEŠTI.\nEMMA V. KITTLOVÁ.\nTe po dešti, a dýše vlhká půda.\nPták znovu zapěl tichou nad houštinou,\nkdyž uzřel, duha na pokraji rudá\njak vzplanula! A ve přírodu hnou\nto padlo svěžestí, jak budíc spáče\nHle! Stará vrba rosné slzy pláče!\nKde u lesa se louka táhne kolem\njde selské děvče nesouc nůší trávy,\nsvé zvedá sukně, až se blesknou dolem\njí bílé nohy . . . Kolem rusé hlavy\ntká slunce zár, jak na západ se kloní . . .\nLes dříme dál, a vlhká tráva voní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c030", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.6", "titre_corps": "INTIMNÍ SONET.", "titre_sommaire": "INTIMNÍ SONET.", "signature_source": "BENEŠ GRÜNWALD", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 985, "fin_caractere_exclue": 1570, "texte": "INTIMNÍ SONET.\nBENEŠ GRÜNWALD.\nSVÉ ŽENĚ.\nSny pessimismu, posupné mé mraky\nblesk rozmetal ty, Lásko, smutně sladká!\nHle, šílím a se směji, citů hádka\nmá prsa štve, že podleh jsem ti taky!\nCo u mne chceš? Viz, v žití bůh, kde jaký,\njuž zmíraje se stydí, modla vratká,\nco posvátno, vše s žitím zmizí zkrátka,\ni čas, i prostor, vše, co klame zraky!\n»Nuž, zemru s tebou, nezapuď mne, vlídný,\njen aspoň pro ty sny a dojmy vřelé,\nv nichž jsi se klamal, ale přec byl klidný,\nvždyť půjdu s tebou taky v říše stmělé\ntéž střesouc vše, cím klame život bídný!«\nTož pouze v tom buď naše štěstí celé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c031", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.7", "titre_corps": "JEŠTĚ ROSTOU VAVŘÍNY ...", "titre_sommaire": "JEŠTĚ ROSTOU VAVŘÍNY ...", "signature_source": "BENEŠ GRÜNDALD", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 1572, "fin_caractere_exclue": 2262, "texte": "JEŠTĚ ROSTOU VAVŘÍNY ...\nBENEŠ GRÜNDALD.\n\nJeště rostou vavříny, jež budou\nzdobit skráně drsných válečníků,\nv svědomí jim chladit ránu rudou,\nplni vražd až půjdou středem vzlyků.\nJeště živi proroci jsou záští,\nv oběti jich dosud věří davy,\nposud čelo zvířecí kde vraští\nMoloch zlata posupný a tmavý.\nJeště nejsou meče roztaveny,\nni lesk zlata už tak příliš drahý,\nještě nejsou bídy dovršeny,\njichž je schopen člověk přemftavý.\nTak to trvá, jak to barbar spurný,\ndílo boha dovršuje, snoval:\nnevyplenil nikdo řád ten chmurný,\ntřeba pro to život obětoval.\nA kdož jsou, v nichž tak ta zloba pění?\nVyvrhla je tůň, z níž peklo kvílí?\nVěcnou láskou došli narození,\ns klínu lásky v život sestoupili!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c032", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.7.1", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "debut_caractere": 2264, "fin_caractere_exclue": 2292, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c033", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227 / 228", "page_fin": "227 / 228", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.8", "titre_corps": "VŠEDNOSŤ.", "titre_sommaire": "VŠEDNOSŤ.", "signature_source": "JAN PATRNÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.16", "debut_caractere": 79, "fin_caractere_exclue": 707, "texte": "VŠEDNOSŤ.\nJAN PATRNÝ.\n\nZ blouznění šťastného divě mne budila,\ns blankytu illusí v bláto mne trhala,\nlásku mi přibila na pranýř posměchu,\numění za peníz nízký mi prodala\nvedla mne chrámovím mrzkých svých obětí,\nbouřivým jásotem profánních zástupů,\nk celu mi připjala růže a fialy,\ndo duše opojnou vůni mi našila\nJá jsem však v divokém vzepření citů svých\nzradě i .násilí nadšeně vzdoroval,\nkvět její strhal jsem, vůni jsem rozplašil,\nchrám její v duši své v trosky jsem pohrobil\na potom zvedl jsem celo zas do výše,\nnáruč jsem touživě illusím rozepjal\npřed oltář umění zbožně jsem poklekl\nlásku svou blouznivou znova jsem zulíbal"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c034", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227 / 228", "page_fin": "227 / 228", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.12.8.1", "titre_corps": "MILOSRDENTVÍ PŘETRVÁ.", "titre_sommaire": "MILOSRDENTVÍ PŘETRVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.16", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 77, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nFRANTA KAVÁN.\nMILOSRDENTVÍ PŘETRVÁ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c035", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229 / 230", "page_fin": "229 / 230", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.13", "titre_corps": "NA PODZIM.", "titre_sommaire": "NA PODZIM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJOŽA ÚPRKA.\nNA PODZIM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c036", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231 / 232", "page_fin": "235 / 236", "image_debut": 18, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.14", "titre_corps": "PRVNÍ VÝSTAVA SPOLKU", "titre_sommaire": "PRVNÍ VÝSTAVA SPOLKU", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4917, "texte": "PRVNÍ VÝSTAVA SPOLKU\n\n» MÁ-\nNES « v Saloně Topičově, zahájena dne\n6. února za účasti četných přátel spolku\na jeho snah: zvaní literáti a zástupcové žurnali-\nstiky zdejší dostavili se téměř do jednoho, z vý-\ntvarníků mimo kruh »Manes« stojících, přišli ne-\nmnozí (tři!). Na uvítanou hostí a k objasnění toho,\nOČ »Mánesu« při pořádání výstavy jde, promluvil\nstarosta St. Sucharda as takto :\nSlovutní hosté!\nJe tomu deset let, co sdružilo se několik přátel ve spolek\nMánes. Ač v prvních dobách svých spolek nejevil činnost\nsvoji na venek, byl činným přec. Pěstovány upřímné přátelské\nstyky mezi členy spolku, jakož i později s veřejností, pořá-\ndáním večerů uměleckých, jaké byly Mánesův, Svobodův\na jiné. Vedle této činnosti vyvinula se i druhá čistě umělecká.\nZaložen soukromý časopis spolkový, do něhož mladí umělci\nukládali originální příspěvky své. Skrovnou ukázkou této čin-\nnosti spolkové uveřejnil »Mánes« v prvé publikaci své »Lisiech\nz Palety«. Neúspěch, kterého se spolek tímto krokem svým,\nkterý přec jen vypočítán byl na sympathie veřejnosti dodělal,\nnezarazil však spolek aby na jednou započaté dráze nebylo\npokračováno. Krátce po té vydán »výbor prací Mik. Alše«\npublikace, které ze žádné strany nebylo odepřeno uznání,\npublikace, které, a to s hrdostí mohu konstatovati, podařilo\nse částečně, jak v žurnalistice tak na veřejnosti zkorigo-\nvati názor o významu činnosti mistrovy, publikace, která\nAlešovi vydobyla uznání nejen doma u korporace u nás\nv umění nejpřednější ale i částečně v cizině.\nPovzbuzen tímto morálním úspěchem přikročil spolek k za-\nložení čistě českého uměleckého časopisu »Volné Směry«.\nNad úmyslem tím z tak mnohé strany bylo krčeno rameny.\nNebylo také divu. Spolek, jenž v pokladnici neměl na hoto-\nvosti více než 100 zl., spolek podporovaný pěti přispívajícími\nčleny s ročním příspěvkem 4 zl., udržovaný členy činnými,\nškoláky neb škole sotva odrostlými žáky, jimž mnohdy\nnebylo ani možno příspěvky zaplatiti, tento spolek troufal si\nna podnik rozpočtený na tisíce. Minul rok, rozpočet nezůstal\nrozpočtem, časopis založen, vydáván a bude tak doufáme vy-\ndáván i dále, dík nezištnému spolupůsobení umělectva českého\nvýtvarného i mladé generace literární.\nUvedu-li několik konkurencí, které pořádány, jež tak osvě-\nžovaly život spolkový, vyčerpal jsem tím skrovnou činnost\nprvého desítiletí.\nUznáváme dobu deseti let za příliš krátkou, než aby vy-\nžadovala nějakého zvláštního jubilea a proto nepořádáme vý-\nstavu tu na oslavu desítiletí minulého, ale jako první pokrok\nčinnosti příští.\nSkrovná výstava tato, která není úplná, poněvadž tak\nmnohé jméno z nás nemohlo najiti zastoupení pro malé\nmístnosti, při jejíž uspořádání vzhledem k těmto místnostem\nmusili jsme sleviti z požadavků svých, je výstavou čistě naši.\nZahajuje výstavu tuto, vzdávám jménem spolku Mánes\nVám slovutní hosté nejsrdečnější dík za čest, kterou jste nám\npřítomností svojí prokázali.\nU příležitosti tohoto zahájení dovolte mi, abych jedno\nještě podotkl. Súčastnili jsme se po léta výstav v Rudolfině,\nco nám však vadilo, byla okolnost, že tam o věcech umě-\nleckých ner zhodovali výlučně umělci sami, nýbrž spíše inte-\nressenti umění, kteří pro uplatnění práce jednotlivcovy ne-\nměli tolik ohledu, jakého v mnohých případech zasluhovala,\nže tam bylo třeba ponížené žádosti veškerého umělectva če-\nského, aby dosaženo bylo korporativního vystavení českého\numěni v jediném sálu, že tam umělectvo české jako celek\nnevyzulo se z onoho ponižujícího utrakvismu, který proň\ntak je nedůstojným.\nZ těchto všech důvodů slíbili jsme si, že přičiníme se ze\nvšech sil svých o založení spolkového domu, spojeného s vý-\nstavištěm pro umění České, že pracovali tak budeme na cestě\nvedoucí k jasné metě samostatnosti umění českého. Toť práce\n11 iše pro dobu příští. Víme, že béřeme na se úlohu těžkou, cítíme\nale všicani, že přineseme ji v obět plnou energii svého mládí\na douíáme, že tak jako v podniku V.Jných Směrů podařilo\nse nám získati pomoc všeho téměř umělectva českého, iv tomto\npodniku našem příštím dobudeme si přízně těch, kdož s umě-\nním českým cítí, kdož pro osamostatnění jeho dovedou spolu-\npůsobit.\nVýstava »Mánesa« ohlašuje se úspěchem tak\npřekvapujícím, že by nám snad bylo odpuštěno,\nkdybychom se spravedlivým zadostiučiněním, ba\ns pýchou, konstatovali neobyčejně vysokou úro-\nveň celku i jednotlivých vystavených prací. Ale\nprávě v této situaci chceme se zdržeti všeho, co\nby jen z daleka stihnout! mohla výtka kamarád-\nské kritiky.\nVýstava mluví sama za sebe dosti hlasitě,\na ukázky z ní ve »Volných Směrech« uveřej-\nněné osvětlí čtenářstvu její celý ráz dostatečně.\nJejí význam není malý: je to rozhodné, kor-\nporativní vystoupení naší mladé výtvarnické ge-\nnerace, hlásící se k praporu moderního umění.\nMladá generace nechce uplatňovati své zásady,\nsvou modernost podrývavou kritikou a zásadním\ntrháním všeho stávajícího, vytkla vždycky pří-\npadné odlišné svoje stanovisko zcela klidně a"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.19", "debut_caractere": 45, "fin_caractere_exclue": 2990, "texte": "věcně a hodlá činiti tak i nadále - a výstavou\nsvou ukazuje, jak místo boření dovede sama\npracovat a stavět.\nDomluvme se při té příležitosti o té »moder-\nnosti«, jak jí my mladí rozumíme a jak se na\nvýstavě »Mánesu« jeví.\nNaše modernost není, jak jsme již naznačili,\npouhou negací všeho stávajícího, není honěním\nse za přepjatými efemerními hesly, nejeví se\nukvapeným přenášením každého zahraničního\nbláznovství na naši půdu nikoli, je pouhým\nkrokem ku předu v přirozeném rozvoji našeho\numění.\nUmění ěeské prodělalo v tomto století celkem\ntentýž proces jako v cizině, pouze jaksi opo-\nžděně ; k nám zaléhala hesla teprve tehdy, když\njinde již dozněla, a vlna nového proudu až po\ntom, když u zřídla dávno vznikala nová.\nVýtvarné umění vůbec v tomto století nemělo\ndlouho odvahu postaviti se na vlastní nohy,\ndlouho bylo ve vleku starých tradic a nedošlo\noriginálního vyjádření. Celé generace utonuly ve\nfalešném chápání velikosti starých mistrů: místo\naby se učili od nich té svrchované úctě k pří-\nrodě, která zůstane věčnou a nejspolehlivější\nučitelkou každého pravého umění, domnívali se,\nže dosáhnou cíle opakováním formulek ze sta-\nrých obrazů abstrahovaných, a uvázli tak ve\nfalešném idealismu v myšlénce, ve formě i barvě.\nOd italských mistrů doby úpadku naučili se\nfalešnému pathosu a\nmanýrovaným kom-\nposicím, v barevném\nvidění přírody uvázli\nna hnědém gallerio-\nvém tonu starých Hol-\nlanďanů, a návrat ku\npřírodě nebyl nikte-\nrak snadný.\nBylo třeba řady let\na práce celých gene-\nrací, vedených zase je-\nště vlivem starých mi-\nstrů, ale těch pravých,\nkteří zůstanou moder-\nní vždycky, a za je-\njich příkladem nahléd-\nlo se nejprvé, že\nnení jediným účelem umění poučné nebo zá-\nbavné historie vypravovati nebo diváka nějak\nmorálně povznášeti, ale že studium přírody samo\no sobě je vznešené dost, že ono vážně pojímáno\npůsobí vždy dojmem svrchovaně morálním a po-\nvznášejícím, aniž by třeba bylo účel takový mu\nteprve vnucovat i, zkrátka, že malíři úplně\nstačí, dívá-li se na svět a přírodu okem malíře\nbez skel moralisty nebo filosofa.\nA svobodu k tomu si žádáme. Je obmezo-\nvána u nás ještě mnohými předsudky. Mnozí\ndomnívají se ještě, že pouhý problém barevný\nnebo pouhé luštění dekorativní úlohy k umělec-\nkému požitku nestačí, as druhé strany, že my-\nšlénkový obsah bez náležitého výtvarného vy-\njádření zcela dobře obstáti může a stačí ku\nkvalifikaci uměleckého díla.\nZapomíná se tu z pravidla na to, že jako\nexistují myšlénky, abych tak řekl literární a my-\nšlénky hudební, jsou také myšlénky čistě ma-\nlebné, a ty že nemají nikterak menší oprávněnost.\nMnohý dojem slovy absolutně nevyjádřitelný\nje možno ještě upoutati štětcem na plátno, nebo\nvyzpívati v tajemných melodiích, a kdo smí říci,\nže právě ten dojem nebo ta myšlénka je méně\ncenná ?\nBarevné harmonie velkých koloristů, náladové\nkrajiny skotské, působí dojmem umělecky stejně\nmohutným, jako obrazy myšlené filosoficky (je-li\nněkdy dojem těchto hlubší, je to pouze tím, že"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2177, "texte": "k dojmu uměleckému přistupuje ještě dojem druhý)\na působí rozhodně lépe, než věc pěkně sice my-\nšlená, ale technicky nevyspěle provedena.\nVážíme si svrchovaně věcí umělecky hotových\na při tom myšlénkově (v běžném slova smyslu)\nobsažných, ale neceníme proto méně práce zdán-\nlivě bezobsažné; neceníme vůbec žádnou práci\nvýš nebo méně, leda jen dle jednoho měřítka:\ndle dojmu, jakým působí, a klademe jediný po-\nžadavek: uměleckou upřímnost u vyjadřování\nsvé individuality a úplné překonání materiálu,\njako stupeň k tomu. Jenom proti uniformování\nmyšlénky a výrazu se stavíme, manýrovanost\na napomáhání si vedlejšími a banálními pointami\nv nedostatku uměleckých kvalit je nám odporná.\nA pod tímto praporem »Volných Směrů« sešli\nse na výstavě Mánesu téměř všichni, kdo z mla-\ndých u nás v umění něco svého a něco nového\nhledají. V čele mistr Aleš s ostatní družinou ma-\nlířskou a sochařskou, v níž: Bém, Bílek, Boudová,\nBraunnerová, Dvořák, Emingrová, Englmuller,\nHallman, Homoláč, Holub, Hudeček, Holárek, Je-\nlínek, Kaván, Klusáček, Kuba, Němejc, Panuška,\nv\nPollák, Preissler, Slavíček, Spillarové, Sucharda,\nv v v r\nSaloun, Šimůnek, Schusser, Svabinský, Uprka,\nVlček, Wiesner, kteří všichni upřímně a\núsilovně vyjádření svého talentu hledají,\ntřeba ještě všichni nedospěli stejné hotovosti\na dokonalosti. A tato opravdovost a ideální\nsnaha všech je úkazem nejvíce potěšitelným;\nv ní je známka příštího zdaru nejen těch vysta-\nvujících, ale celého českého umění. Neboť zda-\nří-lise všem podati plně svou individualitu,\nvyjádřiti přímo podstatu své bytosti, bude eo\nipso naše umění české, ba češtější, než těch,\nkdo vidí českost pouze v kostýmu s národním\nvyšíváním. Ale k tomu, abychom se zdarem\ndospěti mohli co nejblíž k tomu ideálnímu\ncíli, abychom realisovati mohli aspoň nejná-\nlehavější část svých tužeb a plánů, potře-\nbujeme součinnost naší veřejnosti, potřebu-\njeme podporu, materielní basi, abychom se\nvybavili z toho, co nás tíží, abychom se vytrhli\nz podruží utrakvismu výstav Rudolfínských,\nabychom mohli doma, mezi sebou konečně\nvolně dýchat.\nA tomuto dílu přines své sympathie vstříc,\nkdo uznáváš našich snah oprávněnost, a\npodej nám ruku pomocnou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c037", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233 / 234", "page_fin": "233 / 234", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.14.1", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c038", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235 / 236", "page_fin": "235 / 236", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.14.2", "titre_corps": "NA SAMOTĚ.", "titre_sommaire": "NA SAMOTĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.20", "debut_caractere": 2179, "fin_caractere_exclue": 2229, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJOS. JELÍNEK.\nNA SAMOTĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c039", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235 / 236", "page_fin": "241 / 242", "image_debut": 20, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.15", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.20", "debut_caractere": 2231, "fin_caractere_exclue": 2757, "texte": "VÝSTAVY.\n\n— VÝSTAVA UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ' ŠKOLY.\nVšeobecně stěžuje se u nás na úpadek uměleckého prů-\nmyslu, na nedostatečný jeho pokrok a nemožnost jeho\nkonkurence s výrobky cizími. Očekávali jsme proto s dy-\nchtivostí oznámenou výstavu umělecko-průmyslové školy,\nústavu to, který má býti obrazem nejlepší tvorby umě-\nleckého průmyslu domácího, který veřejnosti ukázati má\nnejvyšší bod vyspělosti technické i komposiční v oboru\nsvém, který má býti učelištěm pro vzdělání nej lepších sil\ndomácího tvoření umělecko-průmyslového."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.21", "debut_caractere": 45, "fin_caractere_exclue": 2883, "texte": "Výstava uspořádána v době vánočních svátků v místno-\nstech školních, z nichž některé bohužel nevynikají dostatečným\nsvětlem, podávala ukázky všech škol, všech její ročníků a di-\nsciplin. Zařaděny byly práce žáků školy přípravné v prvních\njejí tří ročnících, kde počíná se studiem antiky a ostatních\nslohů historických, a pokračuje ke studiu přírody a to nejen\nve figurálním, ale iv ornamentálním směru. Nebudeme se\no těchto přípravných disciplinách příliš šířiti podařili se\nnám, přineseme v čísle příštím ukázky práce té v illustraČní\nčásti listu a obrátíme se přímo ku vlastnímu jádru školy, ke\nškolám odborným.\nMajíce v dobré paměti výstavku r. 1892 uspořádanou,\nneopomenem malé s ní srovnání. V roce 1892, kdy na ústavě\nvedeném prof. Myslbekem vyučoval ještě prof. Ženíšek, na-\nbývala škola hlavně těmito dvěmi, nejčetněji prekventovanými\nškolami rázu více čistě uměleckého než uměí.-průmyšlového.\nOba uvedení umělci vedli žáky své v duchu v jakém sami\npracují a tím stalo se, že školy jich vymykaly se z rázu ce-\nlého ústavu. Dnes, kdy obě tyto síly našly pravé své půso-\nsobiště na akademii umění výtvarných, stává se škola oním\nústavem, jakým původně byla založena.\nŠkola pro dekorativní malířství není bohužel prozatím\nzaložena, ač pro naše poměry je ji nutně zapotřebí a v plánu\n(regulativu) školy uváděna za to ale v sochařství získána\nnáhrada ve škole pro modelování převážně ornamentálního\nsměru. V r. 1892 kdy škola tato byla v nepatrných začátcích\nbylo viděti ve výstavě vesměs jen práce, které spočívaly na\npřesném studiu renaisance vlašské, v menši míře pak i fran-\ncouzské, německé i české, baroku a ostatních historických\nslohů práce, které spracovány s velikou technickou zruč-\nností nebyly ničím jiným, než svědomitč oživením dekorace\nstaré. Dnes po této činnosti není téměř skoro památky. Vy-\nstavena sice i glasurovaná kamna, která v celkovém motivu\ni dekoru opírají se dost podstatně o práce starší, za to ale\nvšude jinde panuje nový duch, vše spočívá sice na záko-\nnech antických i gotických vzorů, vedle toho ale i na důklad-\ndném studiu přírody, všech těch bohatých motivů květeny\ni zvířeny, které dodávají dekoraci živosti a pelu i rázu zcela\nnového. Kdežto v roku 1892 spatřovali jsme ve výstavě\npouze návrhy v sádře provedené, vidíme dnes práce pro\nlitinu bronzovou, vásy pro kovy, v pálené hlíně glasurované,\ntalíře pro kov i majoliku nástěnou dekoraci jak sádrovou,\ntak nanášenou. Vidíme, že škola ta ovládá nejen technicky,\nale i komposičně všechny ony materiály, jichž v dekoraci\nužiti lze.\nPráce vystavené nebyly sice velkých rozměrů a na po-\nhled zdály se nepatrnými, po bližším jich ale ohledání se-\nznali jsme, že vane zde duch nový, který není odvislým od\nanglicismu, který dnes ovládl celou střední Evropou, že vane\nzde individuelní kus českosti, kterou nevidíme na žádných\npodobných pracích cizích*"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.22", "debut_caractere": 45, "fin_caractere_exclue": 4450, "texte": "Vliv této školy sahá ido školy pro spracování kovů,\njejíž prof. Klouček byl artistickým správcem. Ač přáli bychom\nsi zde viděti provedené práce úplně dohotovené ne pouhé\ndetaily a zlomky v obor průmyslu zlatnického spadající, přece\njen nemůžeme škole této nepřiznati, že ukázky výstavní, ať\ntepané, ciselované neb leptané vyznamenávaly se technickou\nvyspělostí.\nMěli-li bychom při obou právě uvedených školách co po-\nznamenati, byla by to dvojí věc. Jednak poněkud opomíjeni de-\nkorace figurální. Byla-li dříve vedle čistě figurální školy Mysl-\nbekovy vedena škola převážně ornamentálním směrem, bylo\nto snad správno, dnes ale, kdy figurální škola zmizela, není\npříčiny, proč by iv této dekorativní škole neobjevila se deko-\nrace figurální rovnocenně s dekorem ornamentálním. A druhé\nto, že na výstavě méně viděti bylo samostatné komposiční\npráce žákovské. Uznáváme obtíže samostatného komponování\núplně, předpokládáme, že škola, která vychovati má přede-\nvším komponisty, měla tuto svoji stránku co nejvíce vykázati.\nJako ukázku prací těchto škol přinášíme vyobrazení ná-\nvrhu hlavice pilastrové pro dekoraci architektury. Oproti stá-\nlému onomu opakování běžných těch forem antiky i ostatních\nslohů navržena je jednoducná hlavice s bronzovou montáží\nnosatců. Celek proveden dle návrhu professora V. Mařanem.\nJako ukázku samostatné komposice žáka J. Klimeše uvádíme\nvásu pro bronz vystavenou v pálené hlíně. (Viz sl. 200., 202.)\nTalíř na sl. 199 uveřejněný, spadá do starší činnosti školy\na jest dle modelu prof. Kloučka přenesen v malé měřítko\nJ. Mářou. Motivy modelované výzdoby jeho spočívějí na če-\nských sgrafitových pracích nelahozeveských.\nVása z pálené hlíny glasurované na str. 217. dle návrhu\nprof. provedená J. Mářou, zdobena jednoduchými ratolesmi\nvavřínu.\nZe školy pro zlatnictví prof. Nováka jako ukázku při-\nnášíme na sl. 198. a 234. štítek ku dveřím a talíř spočíva-\njící rovněž motivem svým na studiích českých nelahoze-\nveských věcí. Obě práce komponovány a tepány žákem školy\nF. Anýžem.\nK těmto dvěma školám řadí se škola pro řezbářství, kde\nvystaveny stejnoměrně práce figurální i ornamentální. Hlavním\nbodem výstavy byl trochu těžce polychromovaný oltář, zalo-\nžený na motivech renaissančních co se celku i detailu týče.\nAč tím neodpovídá přesně dnešnímu snažení, přece jen co se\ntechnické stránky provedení týče, je vzornou ukázkou práce,\njaké u nás vůbec neměli jsme příležitost viděti. Přáli bychom\nsi, aby nadaným absolventům školy té, kteří s takým zdarem\npokusili se i o komposice figurální, jakou byl vystavený\nanděl pracovaný S. Zalešákem, podařilo se tento obor umě-\nleckého průmyslu, který u nás od doby baroka v takovém\nje úpadku trochu povznésti a na roven postaviti s ostatními\ndekorativními obory. Přáli bychom si, aby naše firmy, dodá-\nvající zařízení kostelní, které dnes nedovedou než tupě oko-\npírovati starý detail a to bez ducha a svěžesti jenž mu byl\nvlastní, nehledě ani ku pracím figurálním, které tak jak plní\nnaše kostely a výkladní skříně, nesnesou ani nejschovívavější\nkritiky, aby tyto firmy všimly si tohoto vzoru techniky a vy-\nnasnažily se jí si v pracích svých osvojiti.\nVe vyobrazení na sl. 224. podáváme ukázku práce figu-\nv\nrálni, relievu provedeného S. Zálešákem dle kresby Mantegny\na poukazujeme při tom na zručnost technickou, s jakou celá\npráce provedena, jak v draperii, tak iv ostatních tělových\npartiích. Ornamentální výplň provedena J. Eckem, spočívá\nmotivem svým na římském vzoru, který vhodně pro dílo byl\npoužit. (Viz sl. 226.)\nDále následovala škola pro dekorativní architekturu. Škola\nta vedená prof. Ohmanem, který zvlášť v poslední činnosti\nsvé zdál se mezi pražskými architekty prvním pěstitelem mo-\nderního ducha v architektuře, od které očekávalo se jistě para-\nlelisování onoho starého ducha, který u nás v architektuře,\nzvláště na škole technické, vládne škola ta jak na vý-\nstavě se jevila nesplnila požadavky, které od ní jsme oče-\nkávali.\nAž na několik málo komposičních prací skrovnějšího roz-\nměru převládaly po většině studie starých prací, které rádi vi-\ndíme na škole přípravné, které ustoupiti měly řadě provedených\nnávrhů ze všech těch oborů umělecko-průmyslového tvoření,\nkteré rukou architekta projiti mají. Bude-li možno získati ně-\nkteré práce z této školy k uveřejnění stane se tak v čísle\npříštím.\nDekorativní malba ve škole prof. Schikanedra, oproti létům\npředešlým, kdy pěstovány výhradně malby květin a kompo-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2150, "texte": "sice ornamentálně květinových vzorů, zasáhla dnes ipo deko-\nkoraci figurální. Nám jsou milejšími však ony ornamentální\nnež tyto počátky figurálních prací dekoračních a plakátových,\nkteré jeví sice snahu po duchu novém, které však přece jen\nnedostihly oné hotovosti, jaké v ornamentálních docíleno.\nNa sl. 239. uveřejněné komposice J. Spěváčka k titul-\nnímu listu časopisu Květy. Z ornamentálního oboru přiná-\nšíme na sl. 238. návrh tapety A. Brázdy.\nŠkola prof. Ambruše pro průmysl textilní má za účel\nyychovati samostatně komponující kresliče vzorů textilních.\nRada vzoru takových, výborně provedených, vystavena a\njeden z nich na sl. 237. jako komposici F. Stanzla přiná-\nšíme. Co zvlášt ale nás zajímalo, byly ony svědomitě pro-\nvedené studie přírody, jichž přesná stylisace ukázala nám\nv několika násobném zvětšení bohatou řadu motivů orna-\nmentálních, které při zběžném nazírání člověk nepostřehne,\nkteré však tak, jak tam provedeny a místy i upotřebeny, stá-\nvají se znamenitou a poměrně dost novou pomůckou při tvo-\nření umělecko-prumyslovém. Ukázka jich přinesena bude\nv čísle příštím. V tomto podáváme na sl. 242. týmž žákem\nprovedenou naturatistickou studii.\nPřipomeneme-li školy dámské pro kreslení a vyšívání,\nkde po většině pracuje se pouze na základech vzorů starých,\novšem jako ve vyšívání technicky vyškoleně, uvedli jsme\nstručně ukázky výstavní celého ústavu.\nShrnouce pak referát v několik krátkých slov, musíme\npřiznati, že vážíme si toho, že na ústavu vládne někde více\nněkde ovšem méně, vládne ale přec, nový duch, který v umě-\nleckém průmyslů ciziny tak značně se vyvinul, působiti\nk tomu, aby umělecký průmysl, kterému patří neobmezená\nbudoucnost, vybavil se jednou z nechutného kopírování a\nspočívání na motivech slohů starých, snaha aby stvořen byl\nnějaký nový sloh. Stopy snahy té byť místy skrovné jsou a\nto nás nejvíce potěšilo.\n\nNp.\n\n— Z VÝSTAVY UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉHO MUSEA\nv Rudolfinu původně přinésti mínili jsme vyobrazení z po-\nslední konkurence. Poněvadž však práce ty uveřejněny budou\nve Zlaté Praze, upouštíme od nového jich publikováni, po-\nukazujíce interessenty na vyobrazení jich v časopise tom."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c040", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237 / 238", "page_fin": "237 / 238", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.15.1", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c041", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237 / 238", "page_fin": "237 / 238", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.15.2", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.21", "debut_caractere": 2885, "fin_caractere_exclue": 2913, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c042", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239 / 240", "page_fin": "239 / 240", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.15.3", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c043", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235 / 236", "page_fin": "241 / 242", "image_debut": 20, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.15.4", "titre_corps": "— VÝSTAVA UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ' ŠKOLY.", "titre_sommaire": "— VÝSTAVA UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ' ŠKOLY.", "signature_source": "Np", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.20", "debut_caractere": 2241, "fin_caractere_exclue": 2757, "texte": "— VÝSTAVA UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ' ŠKOLY.\nVšeobecně stěžuje se u nás na úpadek uměleckého prů-\nmyslu, na nedostatečný jeho pokrok a nemožnost jeho\nkonkurence s výrobky cizími. Očekávali jsme proto s dy-\nchtivostí oznámenou výstavu umělecko-průmyslové školy,\nústavu to, který má býti obrazem nejlepší tvorby umě-\nleckého průmyslu domácího, který veřejnosti ukázati má\nnejvyšší bod vyspělosti technické i komposiční v oboru\nsvém, který má býti učelištěm pro vzdělání nej lepších sil\ndomácího tvoření umělecko-průmyslového."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.21", "debut_caractere": 45, "fin_caractere_exclue": 2883, "texte": "Výstava uspořádána v době vánočních svátků v místno-\nstech školních, z nichž některé bohužel nevynikají dostatečným\nsvětlem, podávala ukázky všech škol, všech její ročníků a di-\nsciplin. Zařaděny byly práce žáků školy přípravné v prvních\njejí tří ročnících, kde počíná se studiem antiky a ostatních\nslohů historických, a pokračuje ke studiu přírody a to nejen\nve figurálním, ale iv ornamentálním směru. Nebudeme se\no těchto přípravných disciplinách příliš šířiti podařili se\nnám, přineseme v čísle příštím ukázky práce té v illustraČní\nčásti listu a obrátíme se přímo ku vlastnímu jádru školy, ke\nškolám odborným.\nMajíce v dobré paměti výstavku r. 1892 uspořádanou,\nneopomenem malé s ní srovnání. V roce 1892, kdy na ústavě\nvedeném prof. Myslbekem vyučoval ještě prof. Ženíšek, na-\nbývala škola hlavně těmito dvěmi, nejčetněji prekventovanými\nškolami rázu více čistě uměleckého než uměí.-průmyšlového.\nOba uvedení umělci vedli žáky své v duchu v jakém sami\npracují a tím stalo se, že školy jich vymykaly se z rázu ce-\nlého ústavu. Dnes, kdy obě tyto síly našly pravé své půso-\nsobiště na akademii umění výtvarných, stává se škola oním\nústavem, jakým původně byla založena.\nŠkola pro dekorativní malířství není bohužel prozatím\nzaložena, ač pro naše poměry je ji nutně zapotřebí a v plánu\n(regulativu) školy uváděna za to ale v sochařství získána\nnáhrada ve škole pro modelování převážně ornamentálního\nsměru. V r. 1892 kdy škola tato byla v nepatrných začátcích\nbylo viděti ve výstavě vesměs jen práce, které spočívaly na\npřesném studiu renaisance vlašské, v menši míře pak i fran-\ncouzské, německé i české, baroku a ostatních historických\nslohů práce, které spracovány s velikou technickou zruč-\nností nebyly ničím jiným, než svědomitč oživením dekorace\nstaré. Dnes po této činnosti není téměř skoro památky. Vy-\nstavena sice i glasurovaná kamna, která v celkovém motivu\ni dekoru opírají se dost podstatně o práce starší, za to ale\nvšude jinde panuje nový duch, vše spočívá sice na záko-\nnech antických i gotických vzorů, vedle toho ale i na důklad-\ndném studiu přírody, všech těch bohatých motivů květeny\ni zvířeny, které dodávají dekoraci živosti a pelu i rázu zcela\nnového. Kdežto v roku 1892 spatřovali jsme ve výstavě\npouze návrhy v sádře provedené, vidíme dnes práce pro\nlitinu bronzovou, vásy pro kovy, v pálené hlíně glasurované,\ntalíře pro kov i majoliku nástěnou dekoraci jak sádrovou,\ntak nanášenou. Vidíme, že škola ta ovládá nejen technicky,\nale i komposičně všechny ony materiály, jichž v dekoraci\nužiti lze.\nPráce vystavené nebyly sice velkých rozměrů a na po-\nhled zdály se nepatrnými, po bližším jich ale ohledání se-\nznali jsme, že vane zde duch nový, který není odvislým od\nanglicismu, který dnes ovládl celou střední Evropou, že vane\nzde individuelní kus českosti, kterou nevidíme na žádných\npodobných pracích cizích*"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.22", "debut_caractere": 45, "fin_caractere_exclue": 4450, "texte": "Vliv této školy sahá ido školy pro spracování kovů,\njejíž prof. Klouček byl artistickým správcem. Ač přáli bychom\nsi zde viděti provedené práce úplně dohotovené ne pouhé\ndetaily a zlomky v obor průmyslu zlatnického spadající, přece\njen nemůžeme škole této nepřiznati, že ukázky výstavní, ať\ntepané, ciselované neb leptané vyznamenávaly se technickou\nvyspělostí.\nMěli-li bychom při obou právě uvedených školách co po-\nznamenati, byla by to dvojí věc. Jednak poněkud opomíjeni de-\nkorace figurální. Byla-li dříve vedle čistě figurální školy Mysl-\nbekovy vedena škola převážně ornamentálním směrem, bylo\nto snad správno, dnes ale, kdy figurální škola zmizela, není\npříčiny, proč by iv této dekorativní škole neobjevila se deko-\nrace figurální rovnocenně s dekorem ornamentálním. A druhé\nto, že na výstavě méně viděti bylo samostatné komposiční\npráce žákovské. Uznáváme obtíže samostatného komponování\núplně, předpokládáme, že škola, která vychovati má přede-\nvším komponisty, měla tuto svoji stránku co nejvíce vykázati.\nJako ukázku prací těchto škol přinášíme vyobrazení ná-\nvrhu hlavice pilastrové pro dekoraci architektury. Oproti stá-\nlému onomu opakování běžných těch forem antiky i ostatních\nslohů navržena je jednoducná hlavice s bronzovou montáží\nnosatců. Celek proveden dle návrhu professora V. Mařanem.\nJako ukázku samostatné komposice žáka J. Klimeše uvádíme\nvásu pro bronz vystavenou v pálené hlíně. (Viz sl. 200., 202.)\nTalíř na sl. 199 uveřejněný, spadá do starší činnosti školy\na jest dle modelu prof. Kloučka přenesen v malé měřítko\nJ. Mářou. Motivy modelované výzdoby jeho spočívějí na če-\nských sgrafitových pracích nelahozeveských.\nVása z pálené hlíny glasurované na str. 217. dle návrhu\nprof. provedená J. Mářou, zdobena jednoduchými ratolesmi\nvavřínu.\nZe školy pro zlatnictví prof. Nováka jako ukázku při-\nnášíme na sl. 198. a 234. štítek ku dveřím a talíř spočíva-\njící rovněž motivem svým na studiích českých nelahoze-\nveských věcí. Obě práce komponovány a tepány žákem školy\nF. Anýžem.\nK těmto dvěma školám řadí se škola pro řezbářství, kde\nvystaveny stejnoměrně práce figurální i ornamentální. Hlavním\nbodem výstavy byl trochu těžce polychromovaný oltář, zalo-\nžený na motivech renaissančních co se celku i detailu týče.\nAč tím neodpovídá přesně dnešnímu snažení, přece jen co se\ntechnické stránky provedení týče, je vzornou ukázkou práce,\njaké u nás vůbec neměli jsme příležitost viděti. Přáli bychom\nsi, aby nadaným absolventům školy té, kteří s takým zdarem\npokusili se i o komposice figurální, jakou byl vystavený\nanděl pracovaný S. Zalešákem, podařilo se tento obor umě-\nleckého průmyslu, který u nás od doby baroka v takovém\nje úpadku trochu povznésti a na roven postaviti s ostatními\ndekorativními obory. Přáli bychom si, aby naše firmy, dodá-\nvající zařízení kostelní, které dnes nedovedou než tupě oko-\npírovati starý detail a to bez ducha a svěžesti jenž mu byl\nvlastní, nehledě ani ku pracím figurálním, které tak jak plní\nnaše kostely a výkladní skříně, nesnesou ani nejschovívavější\nkritiky, aby tyto firmy všimly si tohoto vzoru techniky a vy-\nnasnažily se jí si v pracích svých osvojiti.\nVe vyobrazení na sl. 224. podáváme ukázku práce figu-\nv\nrálni, relievu provedeného S. Zálešákem dle kresby Mantegny\na poukazujeme při tom na zručnost technickou, s jakou celá\npráce provedena, jak v draperii, tak iv ostatních tělových\npartiích. Ornamentální výplň provedena J. Eckem, spočívá\nmotivem svým na římském vzoru, který vhodně pro dílo byl\npoužit. (Viz sl. 226.)\nDále následovala škola pro dekorativní architekturu. Škola\nta vedená prof. Ohmanem, který zvlášť v poslední činnosti\nsvé zdál se mezi pražskými architekty prvním pěstitelem mo-\nderního ducha v architektuře, od které očekávalo se jistě para-\nlelisování onoho starého ducha, který u nás v architektuře,\nzvláště na škole technické, vládne škola ta jak na vý-\nstavě se jevila nesplnila požadavky, které od ní jsme oče-\nkávali.\nAž na několik málo komposičních prací skrovnějšího roz-\nměru převládaly po většině studie starých prací, které rádi vi-\ndíme na škole přípravné, které ustoupiti měly řadě provedených\nnávrhů ze všech těch oborů umělecko-průmyslového tvoření,\nkteré rukou architekta projiti mají. Bude-li možno získati ně-\nkteré práce z této školy k uveřejnění stane se tak v čísle\npříštím.\nDekorativní malba ve škole prof. Schikanedra, oproti létům\npředešlým, kdy pěstovány výhradně malby květin a kompo-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1876, "texte": "sice ornamentálně květinových vzorů, zasáhla dnes ipo deko-\nkoraci figurální. Nám jsou milejšími však ony ornamentální\nnež tyto počátky figurálních prací dekoračních a plakátových,\nkteré jeví sice snahu po duchu novém, které však přece jen\nnedostihly oné hotovosti, jaké v ornamentálních docíleno.\nNa sl. 239. uveřejněné komposice J. Spěváčka k titul-\nnímu listu časopisu Květy. Z ornamentálního oboru přiná-\nšíme na sl. 238. návrh tapety A. Brázdy.\nŠkola prof. Ambruše pro průmysl textilní má za účel\nyychovati samostatně komponující kresliče vzorů textilních.\nRada vzoru takových, výborně provedených, vystavena a\njeden z nich na sl. 237. jako komposici F. Stanzla přiná-\nšíme. Co zvlášt ale nás zajímalo, byly ony svědomitě pro-\nvedené studie přírody, jichž přesná stylisace ukázala nám\nv několika násobném zvětšení bohatou řadu motivů orna-\nmentálních, které při zběžném nazírání člověk nepostřehne,\nkteré však tak, jak tam provedeny a místy i upotřebeny, stá-\nvají se znamenitou a poměrně dost novou pomůckou při tvo-\nření umělecko-prumyslovém. Ukázka jich přinesena bude\nv čísle příštím. V tomto podáváme na sl. 242. týmž žákem\nprovedenou naturatistickou studii.\nPřipomeneme-li školy dámské pro kreslení a vyšívání,\nkde po většině pracuje se pouze na základech vzorů starých,\novšem jako ve vyšívání technicky vyškoleně, uvedli jsme\nstručně ukázky výstavní celého ústavu.\nShrnouce pak referát v několik krátkých slov, musíme\npřiznati, že vážíme si toho, že na ústavu vládne někde více\nněkde ovšem méně, vládne ale přec, nový duch, který v umě-\nleckém průmyslů ciziny tak značně se vyvinul, působiti\nk tomu, aby umělecký průmysl, kterému patří neobmezená\nbudoucnost, vybavil se jednou z nechutného kopírování a\nspočívání na motivech slohů starých, snaha aby stvořen byl\nnějaký nový sloh. Stopy snahy té byť místy skrovné jsou a\nto nás nejvíce potěšilo.\n\nNp."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c044", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241 / 242", "page_fin": "241 / 242", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.15.5", "titre_corps": "— Z VÝSTAVY UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉHO MUSEA", "titre_sommaire": "— Z VÝSTAVY UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉHO MUSEA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.23", "debut_caractere": 1878, "fin_caractere_exclue": 2150, "texte": "— Z VÝSTAVY UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉHO MUSEA\nv Rudolfinu původně přinésti mínili jsme vyobrazení z po-\nslední konkurence. Poněvadž však práce ty uveřejněny budou\nve Zlaté Praze, upouštíme od nového jich publikováni, po-\nukazujíce interessenty na vyobrazení jich v časopise tom."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c045", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241 / 242", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.16", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.23", "debut_caractere": 2152, "fin_caractere_exclue": 5175, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n\n»MODLITBY«. Pod názvem tímto vydána péči časo-\nv\npisu »Nový Zivot« sbírka prací sochaře Fr. Bílka.\nr f V\nV jednom z posledních čísel »N. Zivot« uveřejnil z péra\nFr. Bílka poznámku o kritice vůbec i umělecké zvlášť. Ne-\nměli bychom dle jeho soudu práva, jeho práci slovy oceniti,\nčiníme-li tak ale přece, stává se to z toho důvodu, že vá-\nžíme si činnosti tohoto našeho umělce neobyčejně. A z toho\ndůvodu také přičinili jsme se, aby ve Volných Směrech\numěním svým byl zastoupen. Stalo se tak v ročníku minulém\ni letošním. Vážíme si činnosti jeho umělecké hlavně z toho\ndůvodu, že on má svůj vlastní názor na úkoly umění, jemuž\nvěnuje všechny síly své ruky, svého ducha. Bojovati uměním\npro »Dobro«, pracovati uměním k vysvobození lidstva z jeho\nduševní bídy, to jeho cílem. Chce býti apoštolem, který mluvou\numění působiti chce na ty k nímž mluví. Nám ale zdá se,\nže Bílek v jednom nedostihuje těch, v jichž šlépějích krá-\nčeti chce, svých vzorů, učedníků Kristových. Ona zřetelnost\na prostota mluvy mu dodnes schází, ono srozumitelné, byť\niv podobenství zahalené vyjádřovám se, jimž uchvátiti\nposluchače možno. Uměním svým působiti chce na lidstvo\nveškeré, působí ale na »málo povolaných«. Máme v dobré\npaměti referáty a výklady (a u referentů přece jen můžeme\npředpokládati porozumění i pro nejsložitější způsob vy-\njádření se) o jedné z největších prací jeho »Zloba času a naše\nvěno«, které vzdor připojenému Bílkem výkladu, tak byly ne-\nstejný, po většině nesprávný a odchylny onoho výkladu,\nkterý Bílek dnes v Modlitbách tak jasně podává. Skoro všechny\npráce své doprovází umělec výkladem, který doplňuje mnohdy\nto, co na první pohled zdá se nejasno.\nV Albu uveřejněna řada prací tohoto mladého umělce,\nkterý s takou o pravdivostí svému umění se oddal as takou\nhouževnatostí za cílem svým jde. Práce ty jsou dvojího směru\njedny čistě sochařské, druhé více illustračního rázu. Váúíme si\nsice iv tomto oboru některých jako »Božetěh«, »Z bytí o bytí«\ndáváme ale mnohem větší přednost oněm cistě sochařským. Ač\nBílek opovrhuje vší ustálenou technikou, i komposiční zruč-\nností, ovládá práce své sochařské s takovou dokonalostí tech-\nnickou i komposiční, jaké v jeho mládí musíme se obdivovati.\nJeho Kalvárie a Doba (viz minulý ročník V. S.), Zloba\nčasu a naše věno, jsou v tomto spůsobu práce dokonalé!\nOn to, co technikou svoji vyjádřiti chce do práce své vloží\na to je, co u něho si tak vážíme\noproti všem těm, kteří pod rou-\nškou modernosti v umění chápou\nse sensačních myšlenek, aby jich\nobsahem zakryly nedostatek své\nmluvy formální. Co nejvíce nás\nz celého Alba zajímá (většina\nprací v Albu uveřejněných byla\nznáma z reprodukcí časopisů N.\nŽivot, Zl. Praha a Volné Směry)\njsou jeho nové Studie ke Kristu.\nNebudeme o tom zbytečně šířiti\nslov. To co zde ale Bílek ukázal,\n«•- -\nsvědčí o umělecké jeho hotovosti,\nsvědčí o seriosnosti jeho práce, váž-\nnosti a studiu, které v nás vzbu-\nzuje pevnou naději, že setkáme\nse v krátkém čase s jeho\nprací největší, prací, která mu\nprávě proto, že dýše tou nej-"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.24", "debut_caractere": 179, "fin_caractere_exclue": 3920, "texte": "světější prostotou a zřetelností i u veřejnosti získá toho uznáni,\nkteré mezi uměleckými kruhy má, a které mu ze srdce pře-\njeme.\nAčkoliv nezamlouvají se nám Modlitby svojí úpravou, hlavně\ntím, že formáty voleny dvojí velikosti, vítáme vřele publikaci\nNového Života z toho ohledu, že razí cestu snahám Bílkovým\na působí k tomu, aby porozumění pro tohoto individuelního\numělce našeho zasahalo ve vrstvy nejširší, a z toho ohledu\nvzdáváme ji také své uznání. Np.\nWAGNEROVA ŠKOLA. K časopisu »Der Architekt«\nvycházejícím nákladem A. Schrolleho ve Vídni, přidána byla\nna počátku tohoto roku sešitová příloha »Aus der Wagner-\nschule«. Jest to kollekce vynikajících prací některých žáků\nVídeňské akademie umění, mladých to architektů, řízených\nprof. Wagnerem, a nutno se o ní zmíniti jako o škole, ne-\nsoucí se směrem moderním, se vlivem, jež nezůstane beze stop\nna architektonickém umění našem.\nVývoj umění tohoto pokročil ve Wagnerově škole o stu-\npeň výše; zříme, jak žáci, pracujíce dle intencí svého mistra,\nvymykají se pouhému kopírování forem a zavihují\nvše šablonovité, ač při všem tom jest znáti pouhé\nstudium starých slohů. Zvláštní pak péče jest vě-\nnována problémům moderní architektury, ku př.\nluštěním ukončení činžovních domů v městských\nulicích. Některé tyto úlohy jsou rozřešeny výborně\n(ku př. roh a hlavní římsa přiléhajícího domu)\na bylo by si přáti, by s takou péčí též u nás těchto\npro pěkný vzhled našich ulic důležitých, ale zane-\ndbaných otázek bylo všímáno. Vedle toho však\npozorujeme, že vůdčím měřítkem Wagnerovy školy\njest vždy účel budovy, její poloha, jakož i materiál\nk ní použitý, ale že i tento jest vždy umělecky\nupraven. Při tom díla jak žáků, tak i mistra vy-\nnikají svojí noblessou, dávající bu_úovám ducha\nmoderního.\nŠkolou Wagnerovou jest rozhodně učiněn nový\nkrok který bude iv dějinách architektury oceněn\nVídeň může být opravdu na ni pyšná. Vtírá se\nnám ovšem při tom trpká, myšlénka, že my tako-\nvého učiliště postrádáme, ač by jej u nás bylo\nv nejvyšší míře zapotřebí. Jest v nejvyšší míře\nnutno, míti středisko pro výchovu architektů, nebo\npak provádění assanace v přičíně architektonické\nvelmi smutně dopadne. Dosud tam vystavené\nstavby postrádají svéráznosti úplně, až na některé\nčestné vyjímky zbudované dle památek v Ce-\nchách stávajících.\nK VÝSTAVÁM. V posledních dnech dostalo\nse do rukou umělců českých pozvání k súčastnění\nse výstavy ve Vídni, která obsahem svým stojí za\nporovnání s poměry našimi.\nKdežto na našich výstavách až na výminečné\npřípady, kdy uděleny ceny Akademie a Umělecké\nBesedy, pravidelně ceny neudělují se žádné, jsou\nvýstavy Vídeňského domu umělců dotovány tak bo-\nhatě, že k vůli přehledu a porovnání je uvádíme:\nCena Jeho Veličenstva 400 dukátů; cena arcivévody Otty\n2000 korun; 3 zlaté medaile arciv. Karla Ludvíka; státní me-\ndaile velké a malé; 3 ceny knížete Lichtensteina po 2000 zl.;\n2 ceny barona Leitenbergra po 4000 a 1 2000 zl.; cena ba-\nrona Konigswartera 2000 a 1000 zl.; cena p. Dobner von\nDobenau, barona Drasche, Ant. Drehera, Exc. Nic. Dumba,\nhrab. Hoyos - Amerling, p. Lilipa ryt. Schollera po 2000 zl.;\ncena Wolfganga v. Mannes 1500 franků ve zlatě; Alexandra\nBeschornera 1200 zl. a Karla ryt. v. Wessely 1200 zl.; vedle\ntoho akademická cena Reichlova v obnosu 1600 zl. Úhrnem\nna cenách ročně udílí se umělcům 44.900 zl. Kromě toho\nkoupí se ze státních prostředků za 50.000 zl. uměleckých děl\npro loterii.\nPorovnejme poměry tyto, jež ovšem i umělcům našim jsou\npřístupny, s poměry našimi. Zde ceny žádné a jsou-li jaké\njako letos náhodou pro absolventy akademie spojené jsou\ns takovýmito podmínkami: zachovalost mravů, výtečná vy-\nsvědčení, program cesty, předložení studií běhemcesty, pří-\npadně i darování konkurenční práce k založení národní galerie!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c046", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241 / 242", "page_fin": "241 / 242", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.16.1", "titre_corps": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.23", "debut_caractere": 5177, "fin_caractere_exclue": 5205, "texte": "Z VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-03-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-03_01#c047", "volume": "bmtnaan_1898-03_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243 / 244", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.2.16.2", "titre_corps": "A. HOFBAUER.", "titre_sommaire": "A. HOFBAUER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.24", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 177, "texte": "A. HOFBAUER."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nDVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nUchvácen podivným a jemu nezvyklým\npřáním, svou náladu zachytit pérem, vyňal ze\nstolku kus papíru a jal se na něm psát . . .\nNestaral se o to co píše.\nAle když dopsal a vzal obál-\nku, zeptal se: »Komu jsem to\npsal? Své paní zítra; či nějaké\nneznámé, či komu ?«\nJulovi to psaní nemohl po-\nslat. Ten zaslal mu stručné a\ntrochu střízlivé na svou povahu\nblahopřání k sňatku. Komu tedy ?\nA tu bezděky psal na obálku\nadressu :\nVelectěná slečna Vilma Klo-\nsova zde.\nSložil psaní do obálky, zale-\npil a těžce se zadumal.\nHle, zde okolo půlnoci myslí\nna ni. Její jméno docela zřetelně\nbylo napsáno. Zítra pak půjde\ns jinou k oltáři. Zítra, nebo za\nměsíc, za rok, ať kdykoli, najde\njeho žena toto psaní. Není to\nnerozum ?\nA v náhlém rozhodnutí vstal\na rozžal světlo.\nSpálil toto psaní, to nejry-\nzejší hnutí svého srdce.\n»A ze srdce bude konečně také popel«, řekl si.\nA na černé, spálené obálce zcela zřetelně\nbylo psáno: Vilma Klosova.\nA z Vilmy bude též popel a z něho též nic\nnezbude. A celý ten život rozpadne se v prach.\nA všechny vzmachy křídel jeho ducha jdou do\nprázdna. A jeho život a minu-\nlost a city .... A všechna pý-\ncha, která se ho zmocnila v tu\nchvíli, kdy přišel domů a mluvil\ns hvězdami, mela zveličit jen\njeho pád. Pád übohého titana!\nA hořká bolest sevřela jeho\nsrdce a marnost všeho, všeho\ntlačila mu slzy do očí. Tak ulehl\na smuten usnul. - Druhý\nden byla svatba. Řekli si s ne-\nvěstou před oltářem »ano« a slí-\nbili si věrnost až na věčnou věč-\nnost. Byli svoji na vždycky.\nAle když vedl od oltáře Cili,\ntu do cesty najednou jakoby mu\npřišla Vilma. A přece stála tiše\nv lavici, ani se nepohnula. Její\noči však se setkaly s jeho. Viděl\nv tom okamžiku, že má černé\nšaty a že je bledá ještě víc, než\noné noci v záři měsíce, když\nspolu se dívali na řeku. Tu\nsrdce jeho počalo prudce bít,\ni učinil několik rychlejších kroků\nku předu. Bál se, aby Cili ne-\npozorovala, že bledne.\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPak byla veselá hostina. Až teprve pozdě\nvečer, když přivinul k svým prsoum mladou\nženu, aby se vyplakala v jeho náručí, a když\nzulíbal jí se slovy: »Konečně sami«, tu před očima\nvyhoupl se mu obraz jiné ženy ve smutečních\nšatech s tváří tak bledou a tak dojemnou, jak\nji dnes ráno spatřil v kostele.\nVII.\nVilma Klosova vyrostla mezi knihami, kterými\nji zaopatřoval otec a v ovzduší hudby, které ji\nvyučila matka. Tato ji v patnácti letech zemřela\na od té doby vychovával ji otec, možno-li zde\no vychování mluvit. Vyvinul se mezi otcem a dce-\nrou vzácný poměr přátelský; on byl inženýrem\nu dráhy a tu chvíle, jež trávil doma, měly mu\nbýt oddechem a svátkem po dlouhé službě. Jako\nčlověk, konající samostatně své povinnosti ajdoucí\nsvou cestou, neznal předsudků. Nechápaje, proč\nby jeho dcera měla rovnati se tuctovým slečin-\nkám, nebál se toho, co mělo z ní učinit něco\nvíce, aniž se staral o její »mravy«, věda, že tyto\nse nekazí knihami, nýbrž lidmi. A tak nosíval\nVilmě domů, co mu pod ruku přišlo. Sám arci\nneměl kdy čisti; za to rád nechal si to, co jí se\nlíbilo, aby mu předčítala. Tu v tichých těch oka-\nmžicích, za večerů zimních, vybavila se mu při\nčetbě vzpomínka na nebožku ženu; slyšel její\nhlas, videi ji před sebou, neboť Vilma dorůstala\nv její věk, kdy se poznali a měli rádi.\nNěkdy jej přepadly snivé nálady minulosti; tu\nsedal k harmoniu a chtěl, aby Vilma zpívala.\nHrál jí ty písně, jež kvetly v jeho mladosti a za-\nhalen oblaky hudby vznášel se tento jindy tak\nstřízlivý muž, k onomu nebi, jež zažil zde na\nzemi se svou ženou.\nFrancouzské knihy, jež Vilma zdědila po matce,\nobsahovaly většinou klassiky. Majíc k nim víc\núcty, než lásky, přilnula záhy k romantikům.\nOslnil ji pathetický Hugo, ale daleko více k srdci\njí přirostl Musset, pijící z malé číše své a Bau-\ndelaire, tak málo galantní k dámám a za to tím\nupřímnější. Milujíc jej, toho cizince, jenž miloval\noblaka, ta čarovná oblaka, zvolna přenesla své\nnáklonnosti i na pozdější dekadenty. Se vrozenou\nvlastností ženy, hledající ve všem jádro věci,\npřipoutala se k nejsrozumitelnějším z nich. Mah\nlarmé, jakkoli pln vzácných obrazů a myšlének,\nnevábil ji, přetížený nádherou svých ciselovaných\nvět, do té míry, jako Verlaine, prostý a hluboký\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRUM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnebo Maeterlinck, tajemný a přec jen srozumi-\ntelný. Nasycena některými jejich díly, byla po-\ndobna duše její motýlu, který vssál do sebe slad-\nkost i vůně nejvzácnějších květů a pod úpalem\npoledního slunce s třesoucími se křídly poletuje\nnad záhony, nemaje víc chuti někam usednout.\nv\nŽila tak od dvaceti do jedenadvaceti let, ne-\nčtouc téměř ničeho. A tu seznámila se najednou\ns Václavem, kterého znala dosud jen od vidění,\nnáhodou téměř.\nPřipadal jí docela jinaký, než celá řada těch\nmužů, kteréž ostatně dosti povrchně znala;\nv jejich očích byl barbar, ale ušlechtilý, který by\nse dal ozářit její kulturou; drsný, ale přímý\na mohutný strom, na kterém by se vinula Ha-\nnami a duše její rozkvetla v orchidejích. Chtěla\njej ozdobit, učinit krásným, aby všichni o něm\nvěděli. Aby v očích ostatních vynikl tak, aby si\nho všichni povšimli.\nSnad i milovala jej kdož to může říci?\na byla to snad ona hluboká, tajemná láska, je-\njížto nevíme zdroje, která zapálí požár v srdci\njediným pohledem; jen pouhým setkáním. Roz-\nplamení duši jen tím vědomím, že existuje\nněkdo, na koho mohou se shrnout všechny sny\na blouznění mysli.\nTaková láska prostoupí jako jed všechnu by-\ntost člověka, změní jeho cítění a myšlení a kdežto\nten starý, übohý člověk, ještě setrvačností jakous\npuzen jde v ustálených kolejích, sám klamaje\nsebe o tom, co chce a po čem touží, nový, obro-\nzený, niterný člověk čeká jen okamžik, aby zbavil\nse těsného obalu a vystoupil ze svého přestrojení.\nTakový dvojí život ač věnovala se jen\njednomu z nich, tomu starému, méně hlubokému\nžila Vilma ještě jeden rok. To bylo od onoho\ndne, kdy seznámila se s Václavem; od jeho\nsvatby, po které brzo stihla ji zpráva, že pře-\nsídlil na neurčitou dobu do jiného města jako\nzástupce svého úředního kollegy; po celý rok\ntak žila.\nJedinou její radostí byly drahé květiny, které\nměl otec ve zvláštním pokoji, zařízeném jako\nsklenník, odkud se šlo na pavlač. Jejich zahrada\npodobala se více malému parku. Vysoké topoly\na borovice jako tmavá zeď uzavíraly její rozhled,\nkdyž z okna dívala se ven. Tak chránil své zá-\ntiší její otec, aby ztratilo se mu nádraží z očí,\npokud je doma, ačkoli mu na blízku zůstávali.\nRád procházel se zahradou, po žlutých pěšinách\nmezi mladými modříny a jedlemi, zvláště v létě,\nvdechuje jejich ozonovou vůni. Cítil se tak vol-\nným zde, jako v lese.\nVilma sedala někdy v besídce, když po obědě\nvšechno utichlo a ráda dívala se na shon holubů,\nkroužících ve vzduchu, na jejich procházky po\nstřeše, na galantní jejich rytíře; poslouchala ráda\njejich vrkání, šum křídel, ,když snášeli se na\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.4", "texte": "»V OLNÉ SMĚRY«\n\ndvůr pro zrní. A když bylo nejvíc horko, sedali\ntiše po střechách, na kterých z komínu rovně\nvystupoval do výše bílý kouř .... a cosi jako\nvyčtený obraz o rodinném štěstí zahrálo jí před\nočima v paprscích slunce.\nK tomu hrdličky, její zamilované hrdličky\nspustily své cukrů a v tichu polední siesty roz-\npouštěl se jejich smích.\nHolubi patřili jedné rodině, která v nájmu\nžila u nich. Bydlili na dvoře; jakýs člověk od\ndráhy, oddaný úplně jejímu otci, se svou ženou\na zástupem dětí. Otec po celé dny nebyl doma\na matka přetížená svými povinnostmi, sesláblá,\nnebyla s to ovládnout malý ten národ, který\nVilma stále měla na očích a jenž byl jedinou jí\nspolečností. Nejraději měla pětiletou Mařku, toho\nčertíka s buclatýma tvářema, jak jablko granátové\nse lesknoucíma, která se uměla moc lichotit,\nsvýma tlustýma ručkama ji objímajíc. Ale říkali\no ní, že krade. Vilma se o tom nepřesvědčila,\načkoli brala Mařku s sebou i nahoru, ovšem, ne-\npouštějíc ji z očí. Za to jednou odvedli na úřad\nnejstaršího jejího bratra, as čtrnáctiletého hocha.\nTen prý cosi kdes ukrad. Brzy však potom »zlo-\nděj« zmizel; tatínek ho totiž odvez do Vídně.\nTak vžila se Vilma ve zvláštní, tak velice\nprůzračný svět dětí; kdežto jinak do společnosti\ntéměř nepřišla. V tomto světě poznala neobyčejně\nvyvinutý soucit, soucit se zvířaty, který se proje-\nvoval těměř ustavičně. Tu objímaly děti kočku,\ntu psa, tam litovaly husu před zabitím, tu nosily\nvodu chycené rybě, aby nelekla. Vypravovaly\nsi o jelenech a o koních, věděly na tisíce podrob-\nností o každém jim známém tvoru.\nTak tedy květiny, zvířata a děti byly též svět\nVilmy po celý ten rok, co Václav meškal jinde.\nNěkdy vyšla z domu, z pravidla k večeru na\nprocházku. Obyčejně vedla ji cesta podle dráhy,\ntakže do města ani nepřišla, hned přímo\ndo lesa.\nZvláště starý vojenský hřbitov lákal ji\nsvou opuštěností. Zde kolikráte si vzpo-\nměla na onen západ slunce, kdy se mod-\nlila u sochy Ježíše. Bylo jí to co plátno?\nDo Střelnice nikdy víc nepřišla. Zábav\núčastnila se málo kdy.\nNa jedné z nich sešla se s Julou. Mluvil\no Václavovi, a zdálo se, že s ním ne-\nsouhlasí.\n»Co ho to jen napadlo, vzít si tu Dvořá-\nříkal.\nVilma mlčela; vždyť ani Cili dobře ne-\nznala.\nTu napadlo Julu, snad aby změnil ho-\nvor, »dobývat se jí do srdce,« jak říkal.\nTvrdil, že je milována; a »beznadějně«\ndodal.\n»Mě, mě že by někdo moh' mít rád?«\nřekla trpce a podívala se na něho.\nZarazil se. Ten zvuk jejího hlasu\n»Slečno mně se zdá —že máte ně-\nkoho ráda«, řekl po chvíli vážněji, což\nbylo jeho zvykem.\nNeodpověděla. Potom už více s ním\nnemluvila o podobném a rozešli se.\n(Příště dále.)\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nLADISLAV ŠALOUN.\nVE CHVÍLI ODDECHU."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.5", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nLADISLAV ŠALOUN.\nVE CHVÍLI ODDECHU."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nHARAKIRI.\nVLADIMÍR HOUDEK.\n(HYMNA LIDSTVU )\nSentimentální bestie má bílá,\nrci, kolik asi věků spínala's\nsvé zkrvácené drápy k modlitbě\na kolik věků ztrácel výpar krve\nse v dýmu vonném u oltářů božích?\nSentimentální bestie má bílá,\npo nekonečné řadě vraždění\nkdo těžce tebou uražen, tě vyzval\nv ten běsný souboj japonského rázu?\nSvým spárem pitváš zprahlé nitro své,\nze hrudi rveš si svoje srdce vilné,\nvždy hlouběj, hlouběj břitký spár se vtíná\nve vlastní krvi spočívá tvá hlava\njak na polštáři teplém . . . K nebesům\nse upřel ztrhaný tvůj zrak však div:\nze rtů tvých nezní žádná modlitba!\nA to ti sluší bestie má bílá.\nVznešený fantom, z dum tvých vztýčený\nideál odvěčného majestátu,\nv nějž věřilas' a jejž jsi naposled\nurážet, kopat začla v šklebném smíchu:\nten před tvým zrakem zmíraje tě vyzval\nv ten běsný souboj japonského rázu.\n\nVZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nI.\nO ženy, vy jste milovaly noc\na náruč má jen věrná staffáž byla\nk Vašemu blouznivému milování!\nO ženy, vy jste objímaly noc\nza nádherné ty bílé visiony,\njež sypala vám v roztouženou náruč!\nA srdce mé jen uchem eumucha\nvnímá ti smělo vzkřiky vašich vášní,\nkdyž v loktech noci počali jste šílet.\nVšak, ženy, rcete mi, v tom šílení\nco as váš ret spit nejžhavějším vínem,\nve sluch té noci tajně našeptával?\nJá vím, že ret váš záhadně se chvěl\na vím, že plášti nejčernější mlhy\nta noc teď na mne číhá kdes a čeká.\nII.\nJsem raněn. I zimnice přišla.\nTo byla zákeřná rána\nďábelsky vypočítána:\nmůj každý nerv je raněn!\nVšak ti, co ke mně vpadli,\nti darmo mne neranili!\nV tmách přišli v půlnoční chvíli,\nby plenili a kradli.\nCi nekradli, ještě tu nekradli snad?\nChci svoje jmění spočítat . . .\nMá paměť mdlou jiskrou hárajíc\nmne hasne v omamném mraku\nó děsné, hlodané záhady žel!\nZda cosi chybí, nevím víc,\nba nevím víc, zda jsem co měl.\nJe zimnicí naskrz proniklá\nmá duše v noc upírám zraky:\ntam nahoře zlodějská lampa mdlá\nz mlh pláště plá v zelené mraky."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nMELODIE SMUTKU\nPSANÁ JAR. HILBERTOVI.\nJe pusta zahrada a květy pošlapány,\na večer mlhavý tu kolem padá zvolna,\njsou znaky strhány a vyraženy brány,\nze zámku starého zní melodie bolná.\nA večer mlhavý tu kolem padá zvolna,\njdem cestou zapadlou, již všichni opustili,\nze zámku tesklivě zní melodie bolná.\nKvět mladých illusí my hledáme tu bílý.\nJdem cestou zapadlou, již všichni opustili,\nkdyž druha potká druh, jen ruku stiskneme si\na jdeme tiše dál květ onen hledat bílý:\nmy víme, voněl tu, a víme, kvetl kdesi.\nVšak cesty prázdny jsou, a sšeřilo se záhy,\na v zámku smutný zpěv kdos hraje na varhany.\nTam cizí postavy se týčí nade práhy.\nJe pusta zahrada a květy pošlapány.\ním, je to marné! Ještě se nerozednilo,\nale má náruč čeká tě, stále tě čeká.\nJeště je záhy. Příliš nás svědomí spilo,\npříšera světa příliš nás doposud leká.\nAle ty přijdeš! Přijdeš až ráno se vzbudí,\ndivoce krev ti zabouří v náruči mojí,\nv polibcích omdlíš přižehlá na moji hrudi\njá vím, ty přijdeš ! Čekám tě připraven k boji.\nČekám tě s touhou, vášeň má všecka už hoří,\nčekám tě chtivý uhodit do tváře světu,\nlásku nás obou křiknout až na konec moří,\nv divoké pýše strhat ti diadém květů.\nJeště však nejdeš. Ještě se nerozednilo.\nAle ty přijdeš sluncem až zaplane ráno.\nZvonění v dáli slyšel jsem, vstříc jak ti bilo:\nblížíš se v dáli! Pojď, je už zotevíráno.\n\nNOCTURNO.\nADOLF BOH. DOSTAL\nDo noci horké a snivé jak pohádka\npřišel jsem za tebou; mládí mě opíjí,\nvášnivou píseň zpívá.\nPřišel jsem za tebou, duše má přesladká,\npísněmi slavíků, vůněmi lilijí\nnoc je tak horká, snivá.\nNocí tou zemdlena, vůní a touhami,\npřimkni se, duše má, nežli se rozední,\nv rozpjatou náruč moji,\nobejmi hlavu mou, vylíbej duši mi,\nv modlibu vášně mé amen co poslední\nvydechni svatost svoji."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nMILUJ.... — z MELANCHOLICKÝCH\nMOMENTŮ. — NAPSALA\nZDENA BERKOVÁ.\nMILOSTNÁ, MĚKKÁ MELODIE MANDOLINY\nMUČÍ MOU MALÁTNOU MYSL . . .\n\nPřed několika chvílemi ještě letěla jsem na\nsvém černém koni přes dlouhá, rozsáhlá lada,\nkde bělal se a růžověl vřes v nízkých trsech.\nI odkvetlé bodláčí tam stálo, a jeho tuhý pýr\nrozlétal se v dálku do široka volně.\nNespoutaný vítr starý to nezbeda cuchal\na čechral spuštěné tenké větvoví bříz, seskupe-\nných jako na táckách, rval jim hněvivě šat a bílé\nrozedrané cáry kotoučel se su-\nchým listím po trávě nevysoké\na zvadlé již. A břízy zoufale lá-\nmaly si vaz, přehýbajíce hlavy\nzpět a zatínajíce malomocně útlé\nvětvičky do prázdna.\nByla zde resignace, vzdor\ni žal. V tom všem slyšela\njsem šepot hmoty stárnoucí, její\nřeč pythickou, nesrozumitelnou,\njedině srdce bezděky zachvacu-\njící. Leč ani mysl má nezůstala\njí neplodnou, pouze snad jiným\nsměrem nesla svůj let.\nMůj rychlý Notos cválal au\ntraquenard, nehledě si přísně ce-\nsty. Však na krátký povel můj\nstanul, neboť jsem spatřila mezi\nzrezavělým borůvčím a vadnou-\ncími ocúny nasivělé, drobné lístky\ngratioly. Slabé, rozpačité zardí-\nvání jejich korunek mi včarovalo\npředstavu bleďounkého růměnce\nbarvícího líc mé družky Arly,\nkdyž přiznala se mi, že miluje.\nA proto snad pohladila jsem uzdou\nNotovu šíji a cválala domů, v my-\nšlénkách předouc osnovu tkané,\njíž ji obepínám. Vše, co mi zatím\nvykvětlo v srdci i co mi ve vásu\nduše cestounapadalo, až na okraj\nji plníc, je pro ni která\nvzdálena jest a přestala\nmiiovati v šílenství. Nyní, trochu znavena\nkvapným prorážením vln vzduchových, přiléha-\nvou pevnou toilettou i upjatým držením těla, od-\npočívám na své otomaně, ve vlasech majíc za-\nchyceno smutné aroma říjnové mlhy.\nJsem obestřena nostalgickým šerem bezhvězd-\nné soumračné chvíle; rostoucí přítmí, těsné tělu,\nale za tu cenu vykupující dnem vězněné psychické\nsíly, pohlcuje bílou barvu mého řasného roucha,\nvypíjí žíznivě veškerý zbylý jas zevnějšího světa\na rozněcuje světla v duši, světla tak vzácná, jako\nIsraelitům kahan sobotní. Neklidný plamen jejich\nještě více zmítán jest dechem vlažných, tichých\ntónů, jež odkudsi z dálky v aeolickém sřadění\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJAN PREISSLER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.9", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«\nJOSEF SCHUSSER.\nVEČER NA PASTVĚ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\npřilétají. Mé celé nitro jím odpovídá zvukem je-\ndiným, vysoko vítězně vzlétnuvším, závratně\ncrescendujícím láskou. Ona rázem uvolňuje\ndlouho tajenou mohutnost cítění i touhy, dotýká\nse zázračně krajů mého mladého a přece zá-\nroveň se zmírajícím [stoletím již vadnoucího\nsrdce, rosíc je novou vůní Vůní svěží,\nlahodnou a jemnou\nZa mou hlavou něco tence šustí, tenounce jak\nšelest křídel motýlích. Překláním hlavu zpět a vi-\ndím malou šedou postavičku na zemi skrčenou.\nJejí tvář pevných, ladných rysů, ač vráskami\npřervaných jest obrácena ke mně, moudré, staré\noči upřeně se dívají v neurčito; jsou slepé a přece\nvýmluvné. Ale i ústa se otvírají a praví volně:\n»Poznáváš svou starou chůvu, minulost? Která\nplnou mošnou báchorek tvou dětskou dušičku\nživila, lesk orientálních přeludů v ni sypala,\ni svatozář biblických legend? Která v mlžinách\njeseně prchlé léto s Tebou hledala a v sypkém\nsněhu po loňských květech učila toužiti? Znám\ntvé nepokojné, vzdorné a bouřlivé srdce a vím,\nže se posud bránilo milování a bouřlivé Lásce!\nA nyní v nenáhlé metamorphose citů jsouc ohlu-\nšena těmi neúnavnými vzdálenými tóny zas\nvoláš mne nejtajnějším hlasem své nekonečné\ntouhy po uplynulém, zakleté k věčnému bloudění\nhlubinami tvého srdce; hlasem, jenž prosí o ná-\nvrat tvého roku šestnáctého! Slyšela jsem za-\nznívání tvé prosby a proto přicházím ti radu dát.\nNevolej chvíle propadlé a celým srdcem miluj,\nvžyť nej větší jest láska!«\n»A přece« vpadám chvatně a neklidně »láska\nlidí je spoutána jak jejich duše, závislá každá\nvždy Můžeme my lidé milovati, aniž by-\nchom věřili v cosi, což jest silnějším, než samo\npřesvědčení a stojí vysoko nad konkrétností?\nMůžeme milovati, aniž bychom očekávali od\nbudoucích našich chvílí rozjasnění čehosi tma-\nvého, neznámého? Milovati bez víry a naděje,\njen čistou láskou, tak jako miluje Bůh, cíl vší\ndůvěry a splnění všeho očekávání? —« Zmlkla\njsem, a šerý můj host odvětil : »Ano, lidská láska\nnení tonem jediným, leč jest zastřena dlouhým\narpeggiem cizích, jedva slyšitelných, které však\npřece sladce zní, jdouce ve průvodu jejím. Ale\nza ní smýká se jakýs divný stín tonu, šeptající\nsmutně: »Sevšední láska v životě všedním!«\n»Proč dali jsme však sevšedněti životu,« za-\ntkala jsem, »proč dopustili jsme, aby city, které\njednou jako hlaholící zvony celé lidstvo k spo-\nlečné zvaly hymně milování, seslábly umlkly\noněměly navždy? . . . . ! Proč dali jsme nad\nsvou vůlí i skutky zavládnouti těm chabým,\ntřaslavým tonům vlastních choutek; choutek roz-\nmarných, svéhlavých a ničemných? Chtěla bych\nprometheovsky vznésti se a uzmouti Světlo Ry-\nzosti Lásky, leč ne jak oheň rozšířiti je v člo-\nvěčenstvu; ne, jen pohřbíti hned v nitru svém,\nby nikdo z lidí takou láskou nebyl milován jak\nten, jenž zván je Immolatus a v sladkých se-\nrenádách ke mně hovoří !«\nA v mou duši vpadly jak neúplná odpověď\njakýmsi divem jen ty němé zvuky dávno mrtvých,\nvznešených citů, zázračně čisté Lásky; tíží ji\nklidem mrtvoly a zároveň unášejí vzletem an-\ndělů. A toto dvojí působí muka\nAle on, kterýž mne miluje, musí jednou zvě-\nděti o mých útrapách; nechci, by zůstala mu\nnavždy tajemstvím jejich hloubka, dlouho toužící\npo vyplutí na povrch i ona bolestná rozkoš,\nz níž kanou slzy abstraktnější než vzkazy a letmé\nvzpomínky minulých dalekých vztahů mezi námi.\n»Convenience dlouholetá to Arachne a zlo-\nmyslná věkem upřádá nám ženám husté pa-\nvučiny, aby zastřela jimi lehounké proměnlivé\nzbarvení pelu naší duše; my samy instinktivně\nomotáváme ji ustavičně tkanivem jen poloprů-\nzračným, jehož mřížením pouze spoře světlo vniká\na přece žijeme své dny ve stálé úzkosti, že\nsvět zraní její důvěřivost, rozerve její poesii a\nco nejhlavnějšího připraví o pronikavou moc\nmilování. A proto stává se, že u nás MOUDROST\nA MILOSRDENSTVÍ MIMODĚK MIZÍ POD MÁ-\nMIVÝMI MASKAMI MARNIVOSTI A MISAN-\nTHROPISMU «\nPříšera minulosti vyslechnuvši tato moje slova\nkývla starou hlavou a začala: »Znám duše dívčí,\njež podobají se tůním, hustě pokrytým květy\nleknínovými. Tam dole, kdesi na dně, je pramen\nsálavého tepla, hřejný a blaživý, ale hladina tůně\nzůstává chladnou, nepohnutou, jako v bezvětří,\nani jediný zrůžovělý lístek se hnutím neskudrnatí.\nA tak čeká stále A nahoře přeletují\ndrobné starosti životní jako bouřliváčkové, stín"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.11", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\njejich rozpjatých křídel míhá se po korunkách\nsvětů, tu temně, tu světleji, dle toho, jak vzdá-\nlena je starost vnitřního rozkvétání duše.«\nPřetrhla jsem síť, v níž lapala šedá chůva\nmoji obrazotvornost a tkala jsem dále průsvitnou\nkrajku večerní meditace.\n»Zavane~li však vítězná vichřice lásky, smete\nrázem žárlivé kvítí ku břehu a skryté zřídlo\nvroucnosti vyšlehne do výše, osvětlí i oteplí vodu\ntůně zelenavými paprsky prožíhanou. Byť to jen\nokamžik trvalo, a byť již v následující vteřině vlnky\nkvětů zbarvené splynuly navždy v jediné vy-\npuklé zrcadlo, jež přijímá odlesk okolí mrtvě\na nepravdivě, přec vytrysklá vřelost zušlechtila\ncelý vnitřek duše. Ale ještě častěji a čistěji vy-\nvěrá onen pramen vroucí teploty při podivných\nvzácných okamžicích vznesení se duše k Ne-\nstvořenému, k Svatosti Nejvyšší. Při tom květy\nnetrpí, nehýbají se, propouštějíce dech Lásky\nBožské, kteráž jakožto soubor všeho positivního\npřitahuje mocně lásku lidskou, závislou a přes\nvšecko snažení člověka • negativní.«\nHost můj se sklání a drobounká postavička\nzdá se mizeti v stínech, mezitím co vidím se\nstropu se snášeti zvolna jakousi mátohu zaha-\nlenou strhanými řízami neurčitých, splývavých\nmraků. Cíp jednoho závoje padá až na mou\nhruď a já jeho dotknutím vím hned, koho před\nsebou mám. Budoucnost to jest, embryo příštích\nvěků, jež visí ve tmě nade mnou, a stařena stále\nstárnoucí minulosti choulí se za mnou na zemi.\nA tepy mého srdce činí přítomnost krátkou a pře-\nnášejí mne ustavičně od šedin k nejistotě.\nA ve zmítání tom rozjímá duše má dál:\n»Zástupové lidstva dychtící po hlučné šířící\nse cestě k trhu života, přecházejí kol otevřených\ndveří chrámových, za nimiž věčná světla symbo-\nlicky svítí v stinném šeru, kde ve vzduchu úzce\nozářeném vlnivě se hýbe oblak vonného kouře\na rozptylují šeptané zvuky slov, jichž cíl i vý-\nznam stejně nesmrtelným jest. A člověk mimo\njde a nevchází, neboť MILUJÍCE MALICHERNÝ\nMATERIALISMUS, MÍJÍME MANĚ MYSTICKOU\nMOC A MAJESTÁT MODLITBY.\nA přece může nas zachrániti modlitba\nhovor vždy pronikající atmosféru země vždy\npokorný, i když sálavým svým zvukem uchva-\ncuje srdce tisíců, zúrodňujíc je plamenem nad-\nšení, vždy slavný, i když v osamotnění vnutí je-\ndiné hlavě schyl v nízkost. Ztratili jsme však\nnejcennější vybroušení Lásky a nenahradí nám ji\novšem vlastní vtip či přemýšlení, jež nás ostrým\nbičem rabství mrská, ani NĚMÉ MOHYLY MU-\nČEDNÍKŮ MESSIÁŠOVÝCH, MSTÍCÍ MLČKY\nMODLOSLUŽEBNOST MUDRCŮ, MROUCÍCH\nV MANSTVÍ MOZKU.«\nSkoupě a odměřeně prozrazuje mi budoucnost\npoodhrnouc roušku na ústech: »Vláda pouhé\nsíly ducha nepotrvá, neboť se sklonila až k prachu\nduše vaše, přilnul k zemi život váš a odtrhnete-li\nse násilně od hmoty a vstoupíte-li výše, až tam,\nkde stopy zříti kročejů titanských, bude návrat\nváš spádnou cestou k umírání, vždyť a toto\npraví zvolna a věštecky »MORFIUM MODER-\nNOSTI MOTIVUJE qV MLHÁCH SE MÍHAJÍCÍ\nMYRIÁDY MIKROBŮ MYŠLENKOVÉHO MALO-\nMOCENSTVÍ\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.12", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nZDENKA BRAUNEROVÁ.\nV PODZIMNÍM JITRU.\n\nRHAPSODIE.\nFR. J. ZEMAN.\n\ne vysoké, nejvyšší věži své zavřen\nmdlý, zhnusen}?, čekal a snil, snil a čekal.\n\\ , v r\nVše bylo tak jasné. Zit ne, není mozna,\nklid ten tam a bojovat není už za co,\nvše vidíš dnes, jak měl bys vidět až zítra,\njen hlupák je hodný a dobrák je hloupý,\na k smíchu jsou bozi a štěstí je přelud,\na láska ach, láska! je otroctví chtíčů,\nči vina neb nic nebo karrikatura.\nA tady jen oblaka, jen vzduch a mlha.\nTo prastará omšená zvonice byla,\nvšak zvony v ní bez hnutí visely němé,\nprach dávný se nastřádal v puklinách ozdob\na obalil srdce i trouchnivý provaz.\nJen vrabců sbor pod střechou štěbetal hlučně\na po koutech v trámoví pavouk tkal sítě.\nA tady se spřádaly podivné dumy\naž sem přec jen čistým se podaří vstoupit\nzde v extasi snilo se v svaté chvíli,\nkde po všem a nad vším dvě duše se najdou\na na věky, na věky v polibku splynou.\nČas mijel. A přišla přec . . . Zavrzly schody\na stanula před ním tak andělsky krásná,\naž v hloubi jej zahřál ten hluboký pohled,\npod jediným dotekem nesmělých prstů\njí zvonů se rozduněl slavnostní hlahol\naž přehnilé provazy padly jí k nohám,\na bez pout dál tónů tříšť bila a hřměla.\nStál ohromen, slyše zas slavný ten koncert,\npak přemožen strhl ji v rozpjatou náruč\na ústa jich semkla se v polibku sladkém.\nLee najednou jásot se rozplynul v zlozvuk,\nzrak zděšený zabod jí v zdivené oči\na barbarsky stiskl jí bělostné hrdlo.\n»A, prohléd jsem, prohléd jsem«, zasyčel v smíchu,\n»jsi nevěstka, nevěstka, nevěstka, slyšíš?\nJen z rozmaru, bujná se drápalas' vzhůru,\nby se schodů dráždila tím víc tvá lýtka U\nA divokým rozmachem svrhl ji dolů.\nAs šíleným chechtotem řítil se za ní."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.13", "texte": "»V OLNÉ SMĚR Y«\n\nZTRACENÉ CHVÍLE.\nJ. OPOLSKÝ.\nJak zmámen ostrým světlem,\nzpit jedem prudkých vín\notráven v parku vzkvetlém\nvýdechem balsamin,\njak utýraný k skonu\ntajemných četbou knih,\nrozčilen výškou tónů\nnesmírně vášnivých,\njichž passáže se hnaly\njak hladké laviny\na vbrzku zasypaly\nmůj nápěv nevinný\ntak vracel jsem se chudý\nz těch panovničích měst\ndo vísky tiché půdy\nzlou hornatinou cest.\nDen co den jsem se vracel\nden za dnem smutnější,\nkdyž soumrak světla kácel,\nvlek tmu, jež konejší.\nDřív, nežli šeřilo se\nna horách východních,\nzas v nejČasnější rose\nsem k pochodu se zdvih.\nSlýchal jsem, pro vše slepý,\njak bouřivě se dral\nhrom varhan velkolepý\nz prastarých kathedrál,\nA světských knížat slávu\njsem v průvodech zřel tich,\nv hořícím zlatohlavu\nstín paní líbezných.\nI slavná nastolení\njsem viděl odbývat\nza trub a kotlů vření\ns vysokých ballustrád.\nU fontán, starých zahrad,\npradávných klášterů\nsvůj každodenní návrat\nsi chystal k večeru ....\nJak zmámen ostrým světlem,\nzpit jedem prudkých vín,\notráven v parku vzkvetlém\nvýdechem balsamin\nzas tiché ve vsi bílé\nv zátopě zeleně\npro ztracené ty chvíle\njsem zalkal zničeně ....\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJAR. PANUŠKA.\nVODNÍK.\n\nNOCI, Ó NOCI! ...\nH. MNATA.\n\nonnými rty květů, tichou řečí listí\nmluvíš ke mně, noci!\nTak mne k sobě vábíš kyvem haluzí,\ntak mne sladce vodíš snem a illusí,\nhvězdy házíš do mé duše,\ndýcháš mírem v taji, v tuše\ncelá ve mně bdíš . . .\nMatko hvězd a snů, ó noci,\ncelá ve mně bdíš!"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nROČNÍ POČASÍ.\n\nJARO.\n\nv\nŽivota, radosti, slunce ty ptáče,\nza jitra přišlo jsi, buclaté Jaro,\nv šatečkách bílých a v kloboučku světlém.\nOpojen štěstím a zrak v slzách smáce,\nvzal jsem si květy tvé, sladké mé Jaro,\nkterés mi podalo v úsměvu světlém . . .\nA přec jsem zřít musil v přívalu pláěe,\njak jsi mi umřelo, smavé ty Jaro\nmilence, mládí mé, v krás vděku zkvetlém . . .\nV zbožné teď vzpomínce, když přijde Jaro:\ntvůj to hlas, první když zazpívá ptáče,\nkouzlo tvé celé zřím v luhu zas zkvetlém! . . . .\n\nLETO.\n\nV zahradách tonoucích v nádheře květů\njak ve dnech hořících v požáru zlatém.\njak v nocích, všecko kdy tajemně dýchá\nmy dva se smějeme celému světu,\nkrálovství majíce ve srdci vzňatém,\npíseň kdy polibků zní jenom tichá . . .\nHýříme v rozkoší opilém letu,\npijeme číši snad s přílišným chvatem\nvšak je to Vášně žár a Lásky pýcha . . .\nV dnů teplých záři a ve vůni květů\nláskou jsme šíleni, v paláci zlatém\ntušení konce jen z dálky zní, zticha ....\n\nPODZIM.\n\n/■\nO dobře, paní, vím, že jednou přijdete\nas lačným, vášně plným úsměvem\nže budete se divou touhou chvět.\nVšak sluchu u mně sotva najdete.\nCtím cit Váš pozdní v ňadru uvadlém;\nmně ale nedráždí Váš zlatě žlutý květ,\nni šatu nádhera. To už mi odpusťte.\nJste hezká, bože můj, v tom lesku umělém,\nvšak poslední můj žár by shladit moh Váš ret. . .\nVy se svou touhou dál a jinam půjdete\njá budu vzpomínat se smutným úsměvem\nna Jara bílý den a Léta rudý květ*. ..\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.15", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZIMA.\nMILAN FUČÍK.\nchvíli děsivou já nechci pomyslit,\njež přijde jednou přec, kdy v tichu nemluvném\nna konec čekat budu, zvolna umírat,\nkdy, stařec umdlený, se budu v strachu chvít\no rozkoš poslední, jež zbude v srdci mém :\nna štěstí uprchlé s bolestí vzpomínat.\nTím sladkým vínem snů pak posléz chci se spít.\nJen abych nemusil v tom klidu truchlivém\nodhánět zimu zlou as ní se stále rvát,\noh, s babou protivnou s tím bílým kožichem ...\nJak's mohl, básníku, ji někdy opěvat,\na její šeredou svou píseň znesvětit!?\n\nPO DEŠTI.\nEMMA V. KITTLOVÁ.\nTe po dešti, a dýše vlhká půda.\nPták znovu zapěl tichou nad houštinou,\nkdyž uzřel, duha na pokraji rudá\njak vzplanula! A ve přírodu hnou\nto padlo svěžestí, jak budíc spáče\nHle! Stará vrba rosné slzy pláče!\nKde u lesa se louka táhne kolem\njde selské děvče nesouc nůší trávy,\nsvé zvedá sukně, až se blesknou dolem\njí bílé nohy . . . Kolem rusé hlavy\ntká slunce zár, jak na západ se kloní . . .\nLes dříme dál, a vlhká tráva voní.\n\nINTIMNÍ SONET.\nBENEŠ GRÜNWALD.\nSVÉ ŽENĚ.\nSny pessimismu, posupné mé mraky\nblesk rozmetal ty, Lásko, smutně sladká!\nHle, šílím a se směji, citů hádka\nmá prsa štve, že podleh jsem ti taky!\nCo u mne chceš? Viz, v žití bůh, kde jaký,\njuž zmíraje se stydí, modla vratká,\nco posvátno, vše s žitím zmizí zkrátka,\ni čas, i prostor, vše, co klame zraky!\n»Nuž, zemru s tebou, nezapuď mne, vlídný,\njen aspoň pro ty sny a dojmy vřelé,\nv nichž jsi se klamal, ale přec byl klidný,\nvždyť půjdu s tebou taky v říše stmělé\ntéž střesouc vše, cím klame život bídný!«\nTož pouze v tom buď naše štěstí celé.\n\nJEŠTĚ ROSTOU VAVŘÍNY ...\nBENEŠ GRÜNDALD.\n\nJeště rostou vavříny, jež budou\nzdobit skráně drsných válečníků,\nv svědomí jim chladit ránu rudou,\nplni vražd až půjdou středem vzlyků.\nJeště živi proroci jsou záští,\nv oběti jich dosud věří davy,\nposud čelo zvířecí kde vraští\nMoloch zlata posupný a tmavý.\nJeště nejsou meče roztaveny,\nni lesk zlata už tak příliš drahý,\nještě nejsou bídy dovršeny,\njichž je schopen člověk přemftavý.\nTak to trvá, jak to barbar spurný,\ndílo boha dovršuje, snoval:\nnevyplenil nikdo řád ten chmurný,\ntřeba pro to život obětoval.\nA kdož jsou, v nichž tak ta zloba pění?\nVyvrhla je tůň, z níž peklo kvílí?\nVěcnou láskou došli narození,\ns klínu lásky v život sestoupili!\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.\n\nMILAN FUČÍK.\n\nMILAN FUČÍK.\n\nMILAN FUČÍK."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.16", "texte": "»VO LNE SMĚRY«\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nFRANTA KAVÁN.\nMILOSRDENTVÍ PŘETRVÁ.\n\nVŠEDNOSŤ.\nJAN PATRNÝ.\n\nZ blouznění šťastného divě mne budila,\ns blankytu illusí v bláto mne trhala,\nlásku mi přibila na pranýř posměchu,\numění za peníz nízký mi prodala\nvedla mne chrámovím mrzkých svých obětí,\nbouřivým jásotem profánních zástupů,\nk celu mi připjala růže a fialy,\ndo duše opojnou vůni mi našila\nJá jsem však v divokém vzepření citů svých\nzradě i .násilí nadšeně vzdoroval,\nkvět její strhal jsem, vůni jsem rozplašil,\nchrám její v duši své v trosky jsem pohrobil\na potom zvedl jsem celo zas do výše,\nnáruč jsem touživě illusím rozepjal\npřed oltář umění zbožně jsem poklekl\nlásku svou blouznivou znova jsem zulíbal"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.17", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJOŽA ÚPRKA.\nNA PODZIM."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPRVNÍ VÝSTAVA SPOLKU\n\n» MÁ-\nNES « v Saloně Topičově, zahájena dne\n6. února za účasti četných přátel spolku\na jeho snah: zvaní literáti a zástupcové žurnali-\nstiky zdejší dostavili se téměř do jednoho, z vý-\ntvarníků mimo kruh »Manes« stojících, přišli ne-\nmnozí (tři!). Na uvítanou hostí a k objasnění toho,\nOČ »Mánesu« při pořádání výstavy jde, promluvil\nstarosta St. Sucharda as takto :\nSlovutní hosté!\nJe tomu deset let, co sdružilo se několik přátel ve spolek\nMánes. Ač v prvních dobách svých spolek nejevil činnost\nsvoji na venek, byl činným přec. Pěstovány upřímné přátelské\nstyky mezi členy spolku, jakož i později s veřejností, pořá-\ndáním večerů uměleckých, jaké byly Mánesův, Svobodův\na jiné. Vedle této činnosti vyvinula se i druhá čistě umělecká.\nZaložen soukromý časopis spolkový, do něhož mladí umělci\nukládali originální příspěvky své. Skrovnou ukázkou této čin-\nnosti spolkové uveřejnil »Mánes« v prvé publikaci své »Lisiech\nz Palety«. Neúspěch, kterého se spolek tímto krokem svým,\nkterý přec jen vypočítán byl na sympathie veřejnosti dodělal,\nnezarazil však spolek aby na jednou započaté dráze nebylo\npokračováno. Krátce po té vydán »výbor prací Mik. Alše«\npublikace, které ze žádné strany nebylo odepřeno uznání,\npublikace, které, a to s hrdostí mohu konstatovati, podařilo\nse částečně, jak v žurnalistice tak na veřejnosti zkorigo-\nvati názor o významu činnosti mistrovy, publikace, která\nAlešovi vydobyla uznání nejen doma u korporace u nás\nv umění nejpřednější ale i částečně v cizině.\nPovzbuzen tímto morálním úspěchem přikročil spolek k za-\nložení čistě českého uměleckého časopisu »Volné Směry«.\nNad úmyslem tím z tak mnohé strany bylo krčeno rameny.\nNebylo také divu. Spolek, jenž v pokladnici neměl na hoto-\nvosti více než 100 zl., spolek podporovaný pěti přispívajícími\nčleny s ročním příspěvkem 4 zl., udržovaný členy činnými,\nškoláky neb škole sotva odrostlými žáky, jimž mnohdy\nnebylo ani možno příspěvky zaplatiti, tento spolek troufal si\nna podnik rozpočtený na tisíce. Minul rok, rozpočet nezůstal\nrozpočtem, časopis založen, vydáván a bude tak doufáme vy-\ndáván i dále, dík nezištnému spolupůsobení umělectva českého\nvýtvarného i mladé generace literární.\nUvedu-li několik konkurencí, které pořádány, jež tak osvě-\nžovaly život spolkový, vyčerpal jsem tím skrovnou činnost\nprvého desítiletí.\nUznáváme dobu deseti let za příliš krátkou, než aby vy-\nžadovala nějakého zvláštního jubilea a proto nepořádáme vý-\nstavu tu na oslavu desítiletí minulého, ale jako první pokrok\nčinnosti příští.\nSkrovná výstava tato, která není úplná, poněvadž tak\nmnohé jméno z nás nemohlo najiti zastoupení pro malé\nmístnosti, při jejíž uspořádání vzhledem k těmto místnostem\nmusili jsme sleviti z požadavků svých, je výstavou čistě naši.\nZahajuje výstavu tuto, vzdávám jménem spolku Mánes\nVám slovutní hosté nejsrdečnější dík za čest, kterou jste nám\npřítomností svojí prokázali.\nU příležitosti tohoto zahájení dovolte mi, abych jedno\nještě podotkl. Súčastnili jsme se po léta výstav v Rudolfině,\nco nám však vadilo, byla okolnost, že tam o věcech umě-\nleckých ner zhodovali výlučně umělci sami, nýbrž spíše inte-\nressenti umění, kteří pro uplatnění práce jednotlivcovy ne-\nměli tolik ohledu, jakého v mnohých případech zasluhovala,\nže tam bylo třeba ponížené žádosti veškerého umělectva če-\nského, aby dosaženo bylo korporativního vystavení českého\numěni v jediném sálu, že tam umělectvo české jako celek\nnevyzulo se z onoho ponižujícího utrakvismu, který proň\ntak je nedůstojným.\nZ těchto všech důvodů slíbili jsme si, že přičiníme se ze\nvšech sil svých o založení spolkového domu, spojeného s vý-\nstavištěm pro umění České, že pracovali tak budeme na cestě\nvedoucí k jasné metě samostatnosti umění českého. Toť práce\n11 iše pro dobu příští. Víme, že béřeme na se úlohu těžkou, cítíme\nale všicani, že přineseme ji v obět plnou energii svého mládí\na douíáme, že tak jako v podniku V.Jných Směrů podařilo\nse nám získati pomoc všeho téměř umělectva českého, iv tomto\npodniku našem příštím dobudeme si přízně těch, kdož s umě-\nním českým cítí, kdož pro osamostatnění jeho dovedou spolu-\npůsobit.\nVýstava »Mánesa« ohlašuje se úspěchem tak\npřekvapujícím, že by nám snad bylo odpuštěno,\nkdybychom se spravedlivým zadostiučiněním, ba\ns pýchou, konstatovali neobyčejně vysokou úro-\nveň celku i jednotlivých vystavených prací. Ale\nprávě v této situaci chceme se zdržeti všeho, co\nby jen z daleka stihnout! mohla výtka kamarád-\nské kritiky.\nVýstava mluví sama za sebe dosti hlasitě,\na ukázky z ní ve »Volných Směrech« uveřej-\nněné osvětlí čtenářstvu její celý ráz dostatečně.\nJejí význam není malý: je to rozhodné, kor-\nporativní vystoupení naší mladé výtvarnické ge-\nnerace, hlásící se k praporu moderního umění.\nMladá generace nechce uplatňovati své zásady,\nsvou modernost podrývavou kritikou a zásadním\ntrháním všeho stávajícího, vytkla vždycky pří-\npadné odlišné svoje stanovisko zcela klidně a"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.\n\nvěcně a hodlá činiti tak i nadále - a výstavou\nsvou ukazuje, jak místo boření dovede sama\npracovat a stavět.\nDomluvme se při té příležitosti o té »moder-\nnosti«, jak jí my mladí rozumíme a jak se na\nvýstavě »Mánesu« jeví.\nNaše modernost není, jak jsme již naznačili,\npouhou negací všeho stávajícího, není honěním\nse za přepjatými efemerními hesly, nejeví se\nukvapeným přenášením každého zahraničního\nbláznovství na naši půdu nikoli, je pouhým\nkrokem ku předu v přirozeném rozvoji našeho\numění.\nUmění ěeské prodělalo v tomto století celkem\ntentýž proces jako v cizině, pouze jaksi opo-\nžděně ; k nám zaléhala hesla teprve tehdy, když\njinde již dozněla, a vlna nového proudu až po\ntom, když u zřídla dávno vznikala nová.\nVýtvarné umění vůbec v tomto století nemělo\ndlouho odvahu postaviti se na vlastní nohy,\ndlouho bylo ve vleku starých tradic a nedošlo\noriginálního vyjádření. Celé generace utonuly ve\nfalešném chápání velikosti starých mistrů: místo\naby se učili od nich té svrchované úctě k pří-\nrodě, která zůstane věčnou a nejspolehlivější\nučitelkou každého pravého umění, domnívali se,\nže dosáhnou cíle opakováním formulek ze sta-\nrých obrazů abstrahovaných, a uvázli tak ve\nfalešném idealismu v myšlénce, ve formě i barvě.\nOd italských mistrů doby úpadku naučili se\nfalešnému pathosu a\nmanýrovaným kom-\nposicím, v barevném\nvidění přírody uvázli\nna hnědém gallerio-\nvém tonu starých Hol-\nlanďanů, a návrat ku\npřírodě nebyl nikte-\nrak snadný.\nBylo třeba řady let\na práce celých gene-\nrací, vedených zase je-\nště vlivem starých mi-\nstrů, ale těch pravých,\nkteří zůstanou moder-\nní vždycky, a za je-\njich příkladem nahléd-\nlo se nejprvé, že\nnení jediným účelem umění poučné nebo zá-\nbavné historie vypravovati nebo diváka nějak\nmorálně povznášeti, ale že studium přírody samo\no sobě je vznešené dost, že ono vážně pojímáno\npůsobí vždy dojmem svrchovaně morálním a po-\nvznášejícím, aniž by třeba bylo účel takový mu\nteprve vnucovat i, zkrátka, že malíři úplně\nstačí, dívá-li se na svět a přírodu okem malíře\nbez skel moralisty nebo filosofa.\nA svobodu k tomu si žádáme. Je obmezo-\nvána u nás ještě mnohými předsudky. Mnozí\ndomnívají se ještě, že pouhý problém barevný\nnebo pouhé luštění dekorativní úlohy k umělec-\nkému požitku nestačí, as druhé strany, že my-\nšlénkový obsah bez náležitého výtvarného vy-\njádření zcela dobře obstáti může a stačí ku\nkvalifikaci uměleckého díla.\nZapomíná se tu z pravidla na to, že jako\nexistují myšlénky, abych tak řekl literární a my-\nšlénky hudební, jsou také myšlénky čistě ma-\nlebné, a ty že nemají nikterak menší oprávněnost.\nMnohý dojem slovy absolutně nevyjádřitelný\nje možno ještě upoutati štětcem na plátno, nebo\nvyzpívati v tajemných melodiích, a kdo smí říci,\nže právě ten dojem nebo ta myšlénka je méně\ncenná ?\nBarevné harmonie velkých koloristů, náladové\nkrajiny skotské, působí dojmem umělecky stejně\nmohutným, jako obrazy myšlené filosoficky (je-li\nněkdy dojem těchto hlubší, je to pouze tím, že"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.20", "texte": "»VOLNE SMERY«\n\nk dojmu uměleckému přistupuje ještě dojem druhý)\na působí rozhodně lépe, než věc pěkně sice my-\nšlená, ale technicky nevyspěle provedena.\nVážíme si svrchovaně věcí umělecky hotových\na při tom myšlénkově (v běžném slova smyslu)\nobsažných, ale neceníme proto méně práce zdán-\nlivě bezobsažné; neceníme vůbec žádnou práci\nvýš nebo méně, leda jen dle jednoho měřítka:\ndle dojmu, jakým působí, a klademe jediný po-\nžadavek: uměleckou upřímnost u vyjadřování\nsvé individuality a úplné překonání materiálu,\njako stupeň k tomu. Jenom proti uniformování\nmyšlénky a výrazu se stavíme, manýrovanost\na napomáhání si vedlejšími a banálními pointami\nv nedostatku uměleckých kvalit je nám odporná.\nA pod tímto praporem »Volných Směrů« sešli\nse na výstavě Mánesu téměř všichni, kdo z mla-\ndých u nás v umění něco svého a něco nového\nhledají. V čele mistr Aleš s ostatní družinou ma-\nlířskou a sochařskou, v níž: Bém, Bílek, Boudová,\nBraunnerová, Dvořák, Emingrová, Englmuller,\nHallman, Homoláč, Holub, Hudeček, Holárek, Je-\nlínek, Kaván, Klusáček, Kuba, Němejc, Panuška,\nv\nPollák, Preissler, Slavíček, Spillarové, Sucharda,\nv v v r\nSaloun, Šimůnek, Schusser, Svabinský, Uprka,\nVlček, Wiesner, kteří všichni upřímně a\núsilovně vyjádření svého talentu hledají,\ntřeba ještě všichni nedospěli stejné hotovosti\na dokonalosti. A tato opravdovost a ideální\nsnaha všech je úkazem nejvíce potěšitelným;\nv ní je známka příštího zdaru nejen těch vysta-\nvujících, ale celého českého umění. Neboť zda-\nří-lise všem podati plně svou individualitu,\nvyjádřiti přímo podstatu své bytosti, bude eo\nipso naše umění české, ba češtější, než těch,\nkdo vidí českost pouze v kostýmu s národním\nvyšíváním. Ale k tomu, abychom se zdarem\ndospěti mohli co nejblíž k tomu ideálnímu\ncíli, abychom realisovati mohli aspoň nejná-\nlehavější část svých tužeb a plánů, potře-\nbujeme součinnost naší veřejnosti, potřebu-\njeme podporu, materielní basi, abychom se\nvybavili z toho, co nás tíží, abychom se vytrhli\nz podruží utrakvismu výstav Rudolfínských,\nabychom mohli doma, mezi sebou konečně\nvolně dýchat.\nA tomuto dílu přines své sympathie vstříc,\nkdo uznáváš našich snah oprávněnost, a\npodej nám ruku pomocnou.\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MÁNES«.\nJOS. JELÍNEK.\nNA SAMOTĚ.\n\nVÝSTAVY.\n\n— VÝSTAVA UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ' ŠKOLY.\nVšeobecně stěžuje se u nás na úpadek uměleckého prů-\nmyslu, na nedostatečný jeho pokrok a nemožnost jeho\nkonkurence s výrobky cizími. Očekávali jsme proto s dy-\nchtivostí oznámenou výstavu umělecko-průmyslové školy,\nústavu to, který má býti obrazem nejlepší tvorby umě-\nleckého průmyslu domácího, který veřejnosti ukázati má\nnejvyšší bod vyspělosti technické i komposiční v oboru\nsvém, který má býti učelištěm pro vzdělání nej lepších sil\ndomácího tvoření umělecko-průmyslového."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.\n\nVýstava uspořádána v době vánočních svátků v místno-\nstech školních, z nichž některé bohužel nevynikají dostatečným\nsvětlem, podávala ukázky všech škol, všech její ročníků a di-\nsciplin. Zařaděny byly práce žáků školy přípravné v prvních\njejí tří ročnících, kde počíná se studiem antiky a ostatních\nslohů historických, a pokračuje ke studiu přírody a to nejen\nve figurálním, ale iv ornamentálním směru. Nebudeme se\no těchto přípravných disciplinách příliš šířiti podařili se\nnám, přineseme v čísle příštím ukázky práce té v illustraČní\nčásti listu a obrátíme se přímo ku vlastnímu jádru školy, ke\nškolám odborným.\nMajíce v dobré paměti výstavku r. 1892 uspořádanou,\nneopomenem malé s ní srovnání. V roce 1892, kdy na ústavě\nvedeném prof. Myslbekem vyučoval ještě prof. Ženíšek, na-\nbývala škola hlavně těmito dvěmi, nejčetněji prekventovanými\nškolami rázu více čistě uměleckého než uměí.-průmyšlového.\nOba uvedení umělci vedli žáky své v duchu v jakém sami\npracují a tím stalo se, že školy jich vymykaly se z rázu ce-\nlého ústavu. Dnes, kdy obě tyto síly našly pravé své půso-\nsobiště na akademii umění výtvarných, stává se škola oním\nústavem, jakým původně byla založena.\nŠkola pro dekorativní malířství není bohužel prozatím\nzaložena, ač pro naše poměry je ji nutně zapotřebí a v plánu\n(regulativu) školy uváděna za to ale v sochařství získána\nnáhrada ve škole pro modelování převážně ornamentálního\nsměru. V r. 1892 kdy škola tato byla v nepatrných začátcích\nbylo viděti ve výstavě vesměs jen práce, které spočívaly na\npřesném studiu renaisance vlašské, v menši míře pak i fran-\ncouzské, německé i české, baroku a ostatních historických\nslohů práce, které spracovány s velikou technickou zruč-\nností nebyly ničím jiným, než svědomitč oživením dekorace\nstaré. Dnes po této činnosti není téměř skoro památky. Vy-\nstavena sice i glasurovaná kamna, která v celkovém motivu\ni dekoru opírají se dost podstatně o práce starší, za to ale\nvšude jinde panuje nový duch, vše spočívá sice na záko-\nnech antických i gotických vzorů, vedle toho ale i na důklad-\ndném studiu přírody, všech těch bohatých motivů květeny\ni zvířeny, které dodávají dekoraci živosti a pelu i rázu zcela\nnového. Kdežto v roku 1892 spatřovali jsme ve výstavě\npouze návrhy v sádře provedené, vidíme dnes práce pro\nlitinu bronzovou, vásy pro kovy, v pálené hlíně glasurované,\ntalíře pro kov i majoliku nástěnou dekoraci jak sádrovou,\ntak nanášenou. Vidíme, že škola ta ovládá nejen technicky,\nale i komposičně všechny ony materiály, jichž v dekoraci\nužiti lze.\nPráce vystavené nebyly sice velkých rozměrů a na po-\nhled zdály se nepatrnými, po bližším jich ale ohledání se-\nznali jsme, že vane zde duch nový, který není odvislým od\nanglicismu, který dnes ovládl celou střední Evropou, že vane\nzde individuelní kus českosti, kterou nevidíme na žádných\npodobných pracích cizích*\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY.\n\nVliv této školy sahá ido školy pro spracování kovů,\njejíž prof. Klouček byl artistickým správcem. Ač přáli bychom\nsi zde viděti provedené práce úplně dohotovené ne pouhé\ndetaily a zlomky v obor průmyslu zlatnického spadající, přece\njen nemůžeme škole této nepřiznati, že ukázky výstavní, ať\ntepané, ciselované neb leptané vyznamenávaly se technickou\nvyspělostí.\nMěli-li bychom při obou právě uvedených školách co po-\nznamenati, byla by to dvojí věc. Jednak poněkud opomíjeni de-\nkorace figurální. Byla-li dříve vedle čistě figurální školy Mysl-\nbekovy vedena škola převážně ornamentálním směrem, bylo\nto snad správno, dnes ale, kdy figurální škola zmizela, není\npříčiny, proč by iv této dekorativní škole neobjevila se deko-\nrace figurální rovnocenně s dekorem ornamentálním. A druhé\nto, že na výstavě méně viděti bylo samostatné komposiční\npráce žákovské. Uznáváme obtíže samostatného komponování\núplně, předpokládáme, že škola, která vychovati má přede-\nvším komponisty, měla tuto svoji stránku co nejvíce vykázati.\nJako ukázku prací těchto škol přinášíme vyobrazení ná-\nvrhu hlavice pilastrové pro dekoraci architektury. Oproti stá-\nlému onomu opakování běžných těch forem antiky i ostatních\nslohů navržena je jednoducná hlavice s bronzovou montáží\nnosatců. Celek proveden dle návrhu professora V. Mařanem.\nJako ukázku samostatné komposice žáka J. Klimeše uvádíme\nvásu pro bronz vystavenou v pálené hlíně. (Viz sl. 200., 202.)\nTalíř na sl. 199 uveřejněný, spadá do starší činnosti školy\na jest dle modelu prof. Kloučka přenesen v malé měřítko\nJ. Mářou. Motivy modelované výzdoby jeho spočívějí na če-\nských sgrafitových pracích nelahozeveských.\nVása z pálené hlíny glasurované na str. 217. dle návrhu\nprof. provedená J. Mářou, zdobena jednoduchými ratolesmi\nvavřínu.\nZe školy pro zlatnictví prof. Nováka jako ukázku při-\nnášíme na sl. 198. a 234. štítek ku dveřím a talíř spočíva-\njící rovněž motivem svým na studiích českých nelahoze-\nveských věcí. Obě práce komponovány a tepány žákem školy\nF. Anýžem.\nK těmto dvěma školám řadí se škola pro řezbářství, kde\nvystaveny stejnoměrně práce figurální i ornamentální. Hlavním\nbodem výstavy byl trochu těžce polychromovaný oltář, zalo-\nžený na motivech renaissančních co se celku i detailu týče.\nAč tím neodpovídá přesně dnešnímu snažení, přece jen co se\ntechnické stránky provedení týče, je vzornou ukázkou práce,\njaké u nás vůbec neměli jsme příležitost viděti. Přáli bychom\nsi, aby nadaným absolventům školy té, kteří s takým zdarem\npokusili se i o komposice figurální, jakou byl vystavený\nanděl pracovaný S. Zalešákem, podařilo se tento obor umě-\nleckého průmyslu, který u nás od doby baroka v takovém\nje úpadku trochu povznésti a na roven postaviti s ostatními\ndekorativními obory. Přáli bychom si, aby naše firmy, dodá-\nvající zařízení kostelní, které dnes nedovedou než tupě oko-\npírovati starý detail a to bez ducha a svěžesti jenž mu byl\nvlastní, nehledě ani ku pracím figurálním, které tak jak plní\nnaše kostely a výkladní skříně, nesnesou ani nejschovívavější\nkritiky, aby tyto firmy všimly si tohoto vzoru techniky a vy-\nnasnažily se jí si v pracích svých osvojiti.\nVe vyobrazení na sl. 224. podáváme ukázku práce figu-\nv\nrálni, relievu provedeného S. Zálešákem dle kresby Mantegny\na poukazujeme při tom na zručnost technickou, s jakou celá\npráce provedena, jak v draperii, tak iv ostatních tělových\npartiích. Ornamentální výplň provedena J. Eckem, spočívá\nmotivem svým na římském vzoru, který vhodně pro dílo byl\npoužit. (Viz sl. 226.)\nDále následovala škola pro dekorativní architekturu. Škola\nta vedená prof. Ohmanem, který zvlášť v poslední činnosti\nsvé zdál se mezi pražskými architekty prvním pěstitelem mo-\nderního ducha v architektuře, od které očekávalo se jistě para-\nlelisování onoho starého ducha, který u nás v architektuře,\nzvláště na škole technické, vládne škola ta jak na vý-\nstavě se jevila nesplnila požadavky, které od ní jsme oče-\nkávali.\nAž na několik málo komposičních prací skrovnějšího roz-\nměru převládaly po většině studie starých prací, které rádi vi-\ndíme na škole přípravné, které ustoupiti měly řadě provedených\nnávrhů ze všech těch oborů umělecko-průmyslového tvoření,\nkteré rukou architekta projiti mají. Bude-li možno získati ně-\nkteré práce z této školy k uveřejnění stane se tak v čísle\npříštím.\nDekorativní malba ve škole prof. Schikanedra, oproti létům\npředešlým, kdy pěstovány výhradně malby květin a kompo-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nsice ornamentálně květinových vzorů, zasáhla dnes ipo deko-\nkoraci figurální. Nám jsou milejšími však ony ornamentální\nnež tyto počátky figurálních prací dekoračních a plakátových,\nkteré jeví sice snahu po duchu novém, které však přece jen\nnedostihly oné hotovosti, jaké v ornamentálních docíleno.\nNa sl. 239. uveřejněné komposice J. Spěváčka k titul-\nnímu listu časopisu Květy. Z ornamentálního oboru přiná-\nšíme na sl. 238. návrh tapety A. Brázdy.\nŠkola prof. Ambruše pro průmysl textilní má za účel\nyychovati samostatně komponující kresliče vzorů textilních.\nRada vzoru takových, výborně provedených, vystavena a\njeden z nich na sl. 237. jako komposici F. Stanzla přiná-\nšíme. Co zvlášt ale nás zajímalo, byly ony svědomitě pro-\nvedené studie přírody, jichž přesná stylisace ukázala nám\nv několika násobném zvětšení bohatou řadu motivů orna-\nmentálních, které při zběžném nazírání člověk nepostřehne,\nkteré však tak, jak tam provedeny a místy i upotřebeny, stá-\nvají se znamenitou a poměrně dost novou pomůckou při tvo-\nření umělecko-prumyslovém. Ukázka jich přinesena bude\nv čísle příštím. V tomto podáváme na sl. 242. týmž žákem\nprovedenou naturatistickou studii.\nPřipomeneme-li školy dámské pro kreslení a vyšívání,\nkde po většině pracuje se pouze na základech vzorů starých,\novšem jako ve vyšívání technicky vyškoleně, uvedli jsme\nstručně ukázky výstavní celého ústavu.\nShrnouce pak referát v několik krátkých slov, musíme\npřiznati, že vážíme si toho, že na ústavu vládne někde více\nněkde ovšem méně, vládne ale přec, nový duch, který v umě-\nleckém průmyslů ciziny tak značně se vyvinul, působiti\nk tomu, aby umělecký průmysl, kterému patří neobmezená\nbudoucnost, vybavil se jednou z nechutného kopírování a\nspočívání na motivech slohů starých, snaha aby stvořen byl\nnějaký nový sloh. Stopy snahy té byť místy skrovné jsou a\nto nás nejvíce potěšilo.\n\nNp.\n\n— Z VÝSTAVY UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉHO MUSEA\nv Rudolfinu původně přinésti mínili jsme vyobrazení z po-\nslední konkurence. Poněvadž však práce ty uveřejněny budou\nve Zlaté Praze, upouštíme od nového jich publikováni, po-\nukazujíce interessenty na vyobrazení jich v časopise tom.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n\n»MODLITBY«. Pod názvem tímto vydána péči časo-\nv\npisu »Nový Zivot« sbírka prací sochaře Fr. Bílka.\nr f V\nV jednom z posledních čísel »N. Zivot« uveřejnil z péra\nFr. Bílka poznámku o kritice vůbec i umělecké zvlášť. Ne-\nměli bychom dle jeho soudu práva, jeho práci slovy oceniti,\nčiníme-li tak ale přece, stává se to z toho důvodu, že vá-\nžíme si činnosti tohoto našeho umělce neobyčejně. A z toho\ndůvodu také přičinili jsme se, aby ve Volných Směrech\numěním svým byl zastoupen. Stalo se tak v ročníku minulém\ni letošním. Vážíme si činnosti jeho umělecké hlavně z toho\ndůvodu, že on má svůj vlastní názor na úkoly umění, jemuž\nvěnuje všechny síly své ruky, svého ducha. Bojovati uměním\npro »Dobro«, pracovati uměním k vysvobození lidstva z jeho\nduševní bídy, to jeho cílem. Chce býti apoštolem, který mluvou\numění působiti chce na ty k nímž mluví. Nám ale zdá se,\nže Bílek v jednom nedostihuje těch, v jichž šlépějích krá-\nčeti chce, svých vzorů, učedníků Kristových. Ona zřetelnost\na prostota mluvy mu dodnes schází, ono srozumitelné, byť\niv podobenství zahalené vyjádřovám se, jimž uchvátiti\nposluchače možno. Uměním svým působiti chce na lidstvo\nveškeré, působí ale na »málo povolaných«. Máme v dobré\npaměti referáty a výklady (a u referentů přece jen můžeme\npředpokládati porozumění i pro nejsložitější způsob vy-\njádření se) o jedné z největších prací jeho »Zloba času a naše\nvěno«, které vzdor připojenému Bílkem výkladu, tak byly ne-\nstejný, po většině nesprávný a odchylny onoho výkladu,\nkterý Bílek dnes v Modlitbách tak jasně podává. Skoro všechny\npráce své doprovází umělec výkladem, který doplňuje mnohdy\nto, co na první pohled zdá se nejasno.\nV Albu uveřejněna řada prací tohoto mladého umělce,\nkterý s takou o pravdivostí svému umění se oddal as takou\nhouževnatostí za cílem svým jde. Práce ty jsou dvojího směru\njedny čistě sochařské, druhé více illustračního rázu. Váúíme si\nsice iv tomto oboru některých jako »Božetěh«, »Z bytí o bytí«\ndáváme ale mnohem větší přednost oněm cistě sochařským. Ač\nBílek opovrhuje vší ustálenou technikou, i komposiční zruč-\nností, ovládá práce své sochařské s takovou dokonalostí tech-\nnickou i komposiční, jaké v jeho mládí musíme se obdivovati.\nJeho Kalvárie a Doba (viz minulý ročník V. S.), Zloba\nčasu a naše věno, jsou v tomto spůsobu práce dokonalé!\nOn to, co technikou svoji vyjádřiti chce do práce své vloží\na to je, co u něho si tak vážíme\noproti všem těm, kteří pod rou-\nškou modernosti v umění chápou\nse sensačních myšlenek, aby jich\nobsahem zakryly nedostatek své\nmluvy formální. Co nejvíce nás\nz celého Alba zajímá (většina\nprací v Albu uveřejněných byla\nznáma z reprodukcí časopisů N.\nŽivot, Zl. Praha a Volné Směry)\njsou jeho nové Studie ke Kristu.\nNebudeme o tom zbytečně šířiti\nslov. To co zde ale Bílek ukázal,\n«•- -\nsvědčí o umělecké jeho hotovosti,\nsvědčí o seriosnosti jeho práce, váž-\nnosti a studiu, které v nás vzbu-\nzuje pevnou naději, že setkáme\nse v krátkém čase s jeho\nprací největší, prací, která mu\nprávě proto, že dýše tou nej-\n\nZ VÝSTAVY UMĚL. PRŮM. ŠKOLY."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189803-01.1.24", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkograíie J. VILÍMA v Praze.\n\nA. HOFBAUER.\n\nsvětější prostotou a zřetelností i u veřejnosti získá toho uznáni,\nkteré mezi uměleckými kruhy má, a které mu ze srdce pře-\njeme.\nAčkoliv nezamlouvají se nám Modlitby svojí úpravou, hlavně\ntím, že formáty voleny dvojí velikosti, vítáme vřele publikaci\nNového Života z toho ohledu, že razí cestu snahám Bílkovým\na působí k tomu, aby porozumění pro tohoto individuelního\numělce našeho zasahalo ve vrstvy nejširší, a z toho ohledu\nvzdáváme ji také své uznání. Np.\nWAGNEROVA ŠKOLA. K časopisu »Der Architekt«\nvycházejícím nákladem A. Schrolleho ve Vídni, přidána byla\nna počátku tohoto roku sešitová příloha »Aus der Wagner-\nschule«. Jest to kollekce vynikajících prací některých žáků\nVídeňské akademie umění, mladých to architektů, řízených\nprof. Wagnerem, a nutno se o ní zmíniti jako o škole, ne-\nsoucí se směrem moderním, se vlivem, jež nezůstane beze stop\nna architektonickém umění našem.\nVývoj umění tohoto pokročil ve Wagnerově škole o stu-\npeň výše; zříme, jak žáci, pracujíce dle intencí svého mistra,\nvymykají se pouhému kopírování forem a zavihují\nvše šablonovité, ač při všem tom jest znáti pouhé\nstudium starých slohů. Zvláštní pak péče jest vě-\nnována problémům moderní architektury, ku př.\nluštěním ukončení činžovních domů v městských\nulicích. Některé tyto úlohy jsou rozřešeny výborně\n(ku př. roh a hlavní římsa přiléhajícího domu)\na bylo by si přáti, by s takou péčí též u nás těchto\npro pěkný vzhled našich ulic důležitých, ale zane-\ndbaných otázek bylo všímáno. Vedle toho však\npozorujeme, že vůdčím měřítkem Wagnerovy školy\njest vždy účel budovy, její poloha, jakož i materiál\nk ní použitý, ale že i tento jest vždy umělecky\nupraven. Při tom díla jak žáků, tak i mistra vy-\nnikají svojí noblessou, dávající bu_úovám ducha\nmoderního.\nŠkolou Wagnerovou jest rozhodně učiněn nový\nkrok který bude iv dějinách architektury oceněn\nVídeň může být opravdu na ni pyšná. Vtírá se\nnám ovšem při tom trpká, myšlénka, že my tako-\nvého učiliště postrádáme, ač by jej u nás bylo\nv nejvyšší míře zapotřebí. Jest v nejvyšší míře\nnutno, míti středisko pro výchovu architektů, nebo\npak provádění assanace v přičíně architektonické\nvelmi smutně dopadne. Dosud tam vystavené\nstavby postrádají svéráznosti úplně, až na některé\nčestné vyjímky zbudované dle památek v Ce-\nchách stávajících.\nK VÝSTAVÁM. V posledních dnech dostalo\nse do rukou umělců českých pozvání k súčastnění\nse výstavy ve Vídni, která obsahem svým stojí za\nporovnání s poměry našimi.\nKdežto na našich výstavách až na výminečné\npřípady, kdy uděleny ceny Akademie a Umělecké\nBesedy, pravidelně ceny neudělují se žádné, jsou\nvýstavy Vídeňského domu umělců dotovány tak bo-\nhatě, že k vůli přehledu a porovnání je uvádíme:\nCena Jeho Veličenstva 400 dukátů; cena arcivévody Otty\n2000 korun; 3 zlaté medaile arciv. Karla Ludvíka; státní me-\ndaile velké a malé; 3 ceny knížete Lichtensteina po 2000 zl.;\n2 ceny barona Leitenbergra po 4000 a 1 2000 zl.; cena ba-\nrona Konigswartera 2000 a 1000 zl.; cena p. Dobner von\nDobenau, barona Drasche, Ant. Drehera, Exc. Nic. Dumba,\nhrab. Hoyos - Amerling, p. Lilipa ryt. Schollera po 2000 zl.;\ncena Wolfganga v. Mannes 1500 franků ve zlatě; Alexandra\nBeschornera 1200 zl. a Karla ryt. v. Wessely 1200 zl.; vedle\ntoho akademická cena Reichlova v obnosu 1600 zl. Úhrnem\nna cenách ročně udílí se umělcům 44.900 zl. Kromě toho\nkoupí se ze státních prostředků za 50.000 zl. uměleckých děl\npro loterii.\nPorovnejme poměry tyto, jež ovšem i umělcům našim jsou\npřístupny, s poměry našimi. Zde ceny žádné a jsou-li jaké\njako letos náhodou pro absolventy akademie spojené jsou\ns takovýmito podmínkami: zachovalost mravů, výtečná vy-\nsvědčení, program cesty, předložení studií běhemcesty, pří-\npadně i darování konkurenční práce k založení národní galerie!"}]}