{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_sha256": "f6f23d37025f3287d92ff11170c9b7b96282fb6b4115020c461d063007abbdc0", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/06_01/bmtnaan_1898-06_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/06_01/bmtnaan_1898-06_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "341 / 342", "page_fin": "341 / 342", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.1", "titre_corps": "Teskné chvíle, kterými prochází mladá literární družina česká, vyvolaly tato naše", "titre_sommaire": "Teskné chvíle, kterými prochází mladá literární družina česká, vyvolaly tato naše", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "341 / 342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.1", "debut_caractere": 383, "fin_caractere_exclue": 2677, "texte": "Teskné chvíle, kterými prochází mladá literární družina česká, vyvolaly tato naše\nslova. Několik osobnosti, které maji příležitost uverejňovati svá mínění a dovedou\nk sobě strhnouti pozornost —- nervosním žitím, kterému dnes všichni podléháme,\na které dává trvati nepřetržité zmatené vřavě válečné, dospělo ve spůsobu uplatňování\nsvých náhledů k tónu, každou uměleckou duši těžce kompromittujícímu. Sami literáti, napadli\nliteráty jiného vyznání urážkami, proti nimž tito, štítíce se stejnou zbraní odpověděti, stojí\nbezmocní, a které — vykřiknuty s piedestalu aristokraticnosti jsou bolestnou iioníí na\nveliká slova o bílém štítu básníkově a o nedotknutelnosti cizího přesvědčení.\nNehájíme dnes nikoho, nemluvíme za žádný tábor, žádným směrům nestraníme; je nám\ncizím, abychom sebe vyvyšujíce — jakýmkoli spůsobem odsuzovali neb předpisovali, jak\nkdo za svoje názory zápasiti má. Jsme přesvědčeni, že jako v životě vůbec, je i v živobytí\nliterárním boj nutným, chápeme, že s bojem tím nutně přichází nenávist jsme však lovněž\nsi vědomi, že modlíce se všichni přece jen k jedinému božstvu — umění, ač každý v jiném\nvyznání — i v té nenávisti zachovati musíme noblessu duse a z ní piystící noblessu výiazu.\nNastavujeme se rádi výtce naivního idealismu vyslovujíce své přesvědčení, že víia v čistotu\nsrdce básníkova nesmí býti učiněna pověrou, a ze básník i v boji nejprudsím pamatovati\nmusí, že jeho bojiště je v chrámě a ne ve třísnivém prachu ulice, a že bedlivě uvážiti musí,\nzda sám nekřivdí tam, kde myslí, že jemu bylo křivděno.\nA proto, ač většina nás je dosud mladých, přece bou.ící se hořkost vnitiu nutí nás říci, že\nprotestujeme proti profanování Čistého oltáře umění před slídivými zraky vzdálených davu, tak\nochotných užiti smutné skleslosti společenského taktu mezi spisovately za důvod své lhostejnosti\nk umění vůbec. Musíme rozhodně vysloviti své přesvědčení, že povinnost poctivosti každého\nčlověka a zejména umělce jest, hájit víru svoji proti druhému zbraní důstojnou jeho cílů; že\nvšak roucho kněžské, které na sebe oblékl, zakazuje mu shybati se pro zbraně, uchvácené\nv šarvátkách pouličních, a že jakmile třeba jen stín osobního zájmu v boj ten zapadá, musí\ns tímto ustoupiti z půtky veřejné, poněvadž je to jeden z případů, kdy nelze sloučiti službu\numění a vlastní osobě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "343 / 344", "page_fin": "343 / 344", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.2", "titre_corps": "VEČERNÍ CHVÍLE LETNÍCH GEORGIK.", "titre_sommaire": "VEČERNÍ CHVÍLE LETNÍCH GEORGIK.", "signature_source": "LADISLAV VELTRUSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "343 / 344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.2", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 663, "texte": "VEČERNÍ CHVÍLE LETNÍCH GEORGIK.\nLADISLAV VELTRUSKÝ.\nÁž přijde léto, zrání v pole padne\na úpal polednů sežloutne na polích,\naž po nocích, v nichž nově země zmládne,\nty klasy uzrají a požár léta v nich.\nA písně jejich dlouhým echem vyzní\na vítr povane jen tiše kolem řek\naž pastýřky se s žerty ženců spřízní,\nby v jejich šeptání je šustem nezalek'.\nA v jásání pak přijdou ženci mladí\ns veselým průvodem svých malých pastýřek\na zpěvy se dle jejich tanců zladí,\nv nichž každý vycítí, co zpěvem nedořek.\nA ráno květ na břehu řeky kdesi,\naž umdlen pocítí, že chlad mu kalich stáh'\nse tiše rozpláče.\nAž vzpomene si,\nže v teplé půlnoci vln řeky nedosáh'!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "343 / 344", "page_fin": "343 / 344", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.3", "titre_corps": "STARÝ SUJET.", "titre_sommaire": "STARÝ SUJET.", "signature_source": "JOSEF STRNAD", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "343 / 344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.2", "debut_caractere": 665, "fin_caractere_exclue": 1609, "texte": "STARÝ SUJET.\nJOSEF STRNAD.\nTvrdá vlna\nživota ji hrozí smést — jen boha má,\nkdyž loďky dětí mdlýma rukama\nv ten sprostý rmut spouští.\nSama, tiše,\nna nit odříkání navléká den po dni,\nco chladný život podmílá břeh pod ní\na stříká vždy výše.\nBílí ptáci\nnad hlavou jí letí, každý pírko střese,\ni rosa padá — v slzu rozplyne se,\nmá málo té rosy.\nSpěchá, spěchá,\nbojí se, že bůh ji dříve povolá,\nco na ni čeká, že to nezdolá\na — pak ještě — chvilku.\nChvilku pobýt.\nNaší matky je mi líto, líto.\nAž bojím se, že jednou řeknu jí to.\nKdo netrpěl, neví.\nRuka tvrdá\njak by srdce tiskla, ruka studená,\nje těžký dech a hroutí ramena;\nznám takové chvíle.\nBílí ptáci\nnad hlavou jí letí, každý pírko strese\na každý nějaký sen v drápech nese\na v minulost mizí.\nV oči pálí\nkouř starých obětí, jež byly marné,\nz temna duní\nželezné kroky budoucna, tak jednotvárné,\nv spánky bijí\numíráčky nadějí, jež byly marné\na matička nám zatím stárne. Stárne.\nJe babička z matky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345 / 346", "page_fin": "353 / 354", "image_debut": 3, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.4", "titre_corps": "DVA LISTY SETKALY SE V LETU .... — NAPSAL JAN OSTEN.", "titre_sommaire": "DVA LISTY SETKALY SE V LETU .... — NAPSAL JAN OSTEN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "345 / 346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3717, "texte": "DVA LISTY SETKALY SE V LETU\n.... — NAPSAL JAN\nOSTEN.\n\nVlny jezera se zdvihaly následkem parníků\nsem a tam přejíždějících a objímaly tělo jeho\nchladivou, měkkou svou náručí. Hučely mu do\nuší, postřikovaly mu hlavu vodou, stříkaly mu\ndo očí, zdálo se mu, že si s ním chtějí pohráti.\nA bylo mu tak krásně, ach, tak krásně!\nLežel na znaku na vodě a málo se namáhaje,\ndával se nésti vlnami, kolébati jimi, přimhuřuje\noči před přímými paprsky světla.\nv\nČasem se slunce ukrylo za mráčkem a tu se po-\ndíval na oblohu, krásnou, bleděmodrou, po níž jen\nněkolik mráčků klidně plynulo, nebo podíval se\npřed sebe na veselá, známá stavení nedalekého\nměsta a dále na kruh hor sněhem se třpytících,\njež obepínaly údolí.\nJiž tu skoro měsíc žil, ale vždy bylo mu to\nmilé, krásné, známé, co viděl kolem.\nA opět se položil, užívaje sladkého dolce far\nniente ve vodě.\nHonil se za vlnami, chtěje dohoniti tu či onu,\nlapaje ji rukama, potopil se, chtěje dosáhnouti\ndna, ale bylo tu příliš hluboko, vrátil se raději\nna vzduch, otřásaje hlavou, jejíž vlasy a vousy\nbyly plny vody.\nJak tu bylo blaze!\nViděl, jaké horké odpoledne je venku. Prach\npokrýval listí stromů, jež bez hnutí, jak modelo-\nvané, stály podél cest. Unaveně, neradi, plížili\nse lidé po prašné silnici, vozy se míhaly, prach\nse zdvihal a vířil ve vzduchu.\nJak tu bylo blaze! Voda nebyla ani teplá,\nani studená, necítil jí skorém kolem sebe, jen\nji voněl. Ano, voněla takovou zvláštní vůní\nčist}>ch jezer s nedohlednými dny.\nObeplavával malou plovárnu, kde obyčejně\nv tuto dobu býval sám.\nDíval se na koše plovárny, jež byly zakryty\nplátěnou záclonou, dole úplně nepřiléhající.\nMimoděk se tam díval, najednou se zarazil.\nPod záclonou, jež zcela nepřiléhala, zasvítila\nbílá, oblá ramena. Slunce je právě ozářilo a\nzazářila v plné nádherné své kráse a v celé\nbělosti.\nNebylo pochyby, někdo se tam koupal v koši\na byla to žena, neboť taková krásná oblá ramena\nmuže míti jenom žena a to jen žena mladá a\nkrásného těla.\nOslepovaly ho svou bělostí, stále je viděl\nmihati se v prostoře mezi záclonou a pažením\nkoše, prostorou to asi na dvě dlaně širokou.\nObracely se sem a tam, hned viděl šiji, po-\nčátky rusých vlasů a zase viděl z předu: hrdlo\na počátky mladých, krásných ňader, skrytých\nv modiém koupacím obleku.\nA více neviděl: ani hlavu, ani ostatní tělo,\nta žena stála stále v jedné výši, na dně koše a stří-\nkala na sebe vodu, jež šplouchajíc tvořila neve-\nliké vlnky před košem.\nStále se díval na ten kousek těla, bílý, zářící,\nkrásný a pojala ho touha viděti ji celou: její\nhlavu, oči, rety, ostatní tělo.\nKdo to je a jak sem přišla? Také se zde\nkoupávaly ženy, ale jen v určitou hodinu a tehdy\npřísná strážkyně koupelny muže sem nepustila.\nAle, tato žena asi ji žádala, by ji nechala\nvykoupati se a strážkyně asi zapomněla na něho\na pustila ji do koupelny. Ano, takové to je.\nA jaká je to žena? Je zdejší nebo cizinka?\nViděl ji již někdy? Musí se na ni podívati!\nA proč by se nepodíval. Jsou tu sami a žena\nta ho snad ani neuvidí.\nA tiše, tichounce připlaval až ku koši, při-\ndržel se za sloup a skrývaje se za vedlejším\nkošem, nakoukl mezerou mezi záclonou a košem\ndovnitř.\nStála k němu obrácena zády. Voda sahala\njí jen nad pás, tak že mladý muž mohl viděti\nlahodné obrysy jejího mladého těla, na něž při-\nlépl se lehký oděv. Viděl štíhlý krk, bílá ramena\na šiji a rusé, bohaté vlasy, stočené v rulík, jen\npraménky visely dolu na šiji a voda s nich\nstékala.\nStála k němu zády a postřikovala se vodou,\nnabírajíc ji oběma rukama a házíc ji na obličej,\nna ňadra a na hlavu.\nA on, drže se sloupu, díval se na ni s tlu-\nkoucím srdcem. Byla tak blízko a tak krásná\na byli tu sami dva. Jak září její tělo! Jak la-\nhodné, krásné linie boků, jak ohebná, štíhlá šij!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "347/ 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1758, "texte": "Najednou se prudce obrátila a on uviděl jí\ndo obličeje. Byl to bílý, krásný obličej ženy asi\ndvacetileté.\nPravidelné rysy brady, rázovitý, pěkný nos,\nmalá, jemná ústa, živé, tmavomodré, rychlé oči.\nNepozorovala ho, stříkajíc vodou a on se na\nni díval, zapomínaje na vše kolem.\nJak krásná to žena! myslil si. Dosud nikdy\njsem jí zde neviděl. Kdo to je, odkud a kam\njde? Je sama zde, či s někým?\npojala ho touha vymrštiti se přes pažení,\npřepadnouti ji, beze slova ji objati a přitisknouti\nk sobě její rozpoutané, mladé, krásné tělo.\nRuka, držící se sloupu, mu uklouzla a musil\nučiniti rozmach, aby se udržel nad vodou.\nA tu ona ho zahlédla. Zalekla se, vzkřikla,\nvidouc upírati se na sebe dva černé zraky pod\ntmavými kadeřemi, lepícími se na čelo. Vzkřikla\na ukryla se pod vodou až po bradu.\nA v něm se probudil člověk dobře vychovaný.\nPonořil se pod vodu a vyplaval až asi po\ndesíti vteřinách, dále od plovárny.\nTam si ulehl opět na znak jako prve a hou-\npaje se na vlnách, přemýšlel.\nJaká to krásná žena! A on ji polekal. Ne-\nnadála se asi, že tu kdo ji bude viděti. Ale ne-\nutekla, jen pod vodu se schovala. A jaká je\nkrásná ! Jen jednou kdyby ji mohl ještě viděti, jen\njednou ještě.\nA počal plovati kolem koupelny, dívaje se\nse strany na koš. Ano, byla tam posud. Byla\ntam posud.\nA neodvracovala se, její obličej vyzíral právě\nskulinou. Dívá se ven, dívá se na něho. Ano,\nnení pochyby, dívá se na něho.\nZcela zpříma se na něho dívá.\nVeliké, tmavomodré její oči jsou otevřeny\na upírají se na něho. Ani jediný rys se nepohne\nv obličeji.\nDrží se rukama pažení a dívá se ven.\nNebojí se ho. Ne. Není to strach, co vyjadřují\njejí zraky.\nZdá se v nich čisti:\nDíval jsi se na mne, cizince, svýma černýma\nočima, nyní já na tebe se dívám. A nalezl-li"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3994, "texte": "tys mne krásnou, já i tebe nacházím krásným.\nLíbí se mi tvé silné, hnědé rámě, tvé celé mužné\ntělo, vznášející se klidně na vodě, tvé oči, tvůj\nčerný vlas a vousy. Líbíš se mi celý a spěla\nbych ti do náruče, kdyby nebylo světa. Nemohu\nbýti tvou, nyní ne, zde, ale dívati se můžeme\nna sebe, jsme oba mladí, krásní a zdraví!\nAno, to zdálo se mu, že čte v těch zracích.\nA srdce jeho zaplesalo. A připlul zase blízko,\naž ke koši. A ona se neukryla, tak blízko si\nbyli, dívajíce se na sebe plamennými zraky.\nOna nabrala vody a stříkla na něho a usmála\nse, jakoby odháněla mouchu. A ten úsměv po-\nzvedl ho do nebes.\nTakový ženský úsměv, při němž zazářil celý\njejí obličej a celé tělo její.\nA stříkali na sebe jako malé děti, smáli se,\noba rozehřátí tou hrou. Nepozorovala, že se její\nšat uvolnil a krásná mladá její ňadra se objevila.\nTak byla zaujata hrou. Vlasy její se uvolnily a\nspadly jako háv na její šiji. Chtěla je připevniti\na tu teprvé si všimla, že s ní šat skorém spadl.\nZarděla se a ponořila se opět až po bradu do\nvody. A upevnivši si šat, ještě jednou naň stříkla\na obrátila se k východu. Díval se za ní jak vy-\nstupuje z vody, jak její bosé, malé nožky capají\npo schůdkách. Než zmizela v kabině, ještě se\nohlédla a pohrozivši mu prstem, usmála se naň.\nCítil i v chladné vodě, jak mu krev rychleji\nproudí, jak mu srdce buší.\nJaká to krásná a podivná žena! A umínil si,\nže půjde za ní a řekne jí to, jak je krásná a\njak mu je drahá.\nVešel do své kabiny a rychle se oblékl.\nPřešel spěšně můstek a byl na silnici. Vedle\nsilnice, hned naproti koupelně, byla stinná, ka-\nštanová zahrada s nepatrnou restaurací.\nVešel tam a usednuv do stínu jednoho stromu,\numínil si tam čekati. Skulinami v živém plotě\nviděl koupelnu.\nPoručil si sklenici vína a v očekávání díval\nse na můstek, vedoucí ku koupelně.\nV pěkné, stinné zahradě bylo prázdno, jen\nu jednoho stolu seděl starý jakýsi pán, pokuřuje\ndoutník a čta noviny.\nMladý muž se naň zadíval. Dle obleku byl\nto asi cizinec, oděv jeho byl jednoduchý, ale z drahé\nlátky. Měl dlouhé šedivé vousy, unavený, vrás-\nčitý, rázovitý obličej, šedivé, přímé oči byiy\nukryty za skly skřipce s kostěnou obrubou.\nPozvedl své zraky, přeměřil mladíka rychlým\npohledem a nestaraje se již o něho, zabral se\nznovu do novin.\nTaké tento se o něho příliš nestaral.\nByl zcela zaujat pozorováním můstku, po\nněmž měla přijíti.\nKonečně, ano, to je ona. Pevnými, drobnými\nkrůčky vykračovala si po můstku. Byla oděna\nv šedou, vlněnou sukni, v světlou blůzu, přes\nruku nesla krátký pláštík, na hlavě měla měkký,\nplstěný klobouček s peřím.\nPřešla přes můstek, vyšla na silnici, ale nešla\ndále, ne, šla sem, do zahrady. Její kroky zachřu-\npěiy v písku. Kráčejíc kolem mladého muže,\npodívala se naň se strany neudiveným, krátkým\npohledem, jakoby chtěla říci: »Aha, tys zde.\nVěděla jsem, že zde budeš«. A kráčela přímo\nk starci. Jeho lhostejný obličej rázem oživl. Oči\njeho se zaleskly a vpíjely se do mladistvého,\nsvěžího zjevu ženy.\nPohladil ji po tváři a přišoupl jí židli.\nMladý muž neslyšel, co spolu mluvili, ale\nz celého jich počínání seznal, že jsou to manželé.\nOn jí krájel jídlo, naléval víno, hladil ji po\nvlasech, mladý muž slyšel v duchu něžná slova,\nplynoucí ze suchých, tenkých jeho rtů.\nChvílemi se stařec naň podíval, ale ne lho-\nstejným pohledem, ale jaksi výsměšně.\nA hruď mladého muže se zúžila lítostí.\nTedy jeho je, přemýšlel, jeho, zcela jeho,\nv celé své kráse, již jsem viděl. Jak je to možno.\nJak je to možno, že to krásné, vznešené tělo\nchvěje se v smyslném objetí tohoto starce?\nA jak je krásná!\nA dívaje se na ni, viděl ji, ne jak zde sedí\nv střízlivém, jednoduchém oděvu, ale tak, jak\nji viděl dole ve vodě, poloobnaženou.\nA ona cítila jeho pohledy, obrátila se časem\na vrhla mu krátký, důvěrný, významný pohled.\nTo je můj muž, zdály se její zraky mluviti.\nOn je tak dobrý, tak starostlivý. Ale ty jsi krá-\nsnější, tvé snědé páže jsou tak silný a tvůj\npohled tak plamenný a vlasy a vousy tvé tak\nčerné a měkké. Ale svět, ale svět . . ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.7", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3839, "texte": "A bylo mu opět blaze. Věděl: tam toho je\nženou, ale je blíže jemu, cizinci, který ji viděl\nv celé kráse a neukrývala se před ním, popřá-\nvajíc mu aspoň toho štěstí, viděti ji.\nDopili, stařec zaplatil a odcházeli. A když\nšli kolem mladého muže, opět se naň podívala,\nkrátce, ale důvěrně. A i on zaplatil a vyšel za\nnimi.\nv\nSii po silnici, směrem ku městu. Ona, jako\nby byla unavena, opírala se o jeho rámě, dívajíc\nse v myšlénkách před sebe na chodník.\nAJladý muž sledoval jich kroky v písku, jeho\nŠiroké, hluboce probořené a její malé, jen na\npovrchu otištěné. A šel za nimi stále.\nv\nSli přes náměstí a pak postranními uličkami,\nbez cíle, jak bylo ihned poznati. Nechtělo se jim\nasi dosud domů a tak bloudili sem a tam.\nA on za nimi jako stín.\nHned na počátku ona tušila, že za nimi jde.\nCítila to. Obrátila k němu na okamžik obličej\naspoň z profilu, tváříc se, jakoby se někam na\nstranu dívala. Ale i stařec jej pozoroval. Zastavil\nse s ní pojednou, dívaje se zamračeně, chtěl ho\nsnad nechati předejiti. Ale mladý muž uhnul do\npostranní uličky a znaje dobře všecky ulice\nměsta, vynořil se pojednou opět za nimi, nepo-\nzorován.\nTo jest, stařec ho nepozoroval. Ona věděla,\nže jde za nimi. Věděla, že za nimi půjde bůh\nví až kam, stále že bude obcházeti kolem hotelu\nkde bydlí, dívati se na okna.\nJak pak by za ní nešel! Stále si ji předsta-\nvoval, jak ji viděl tam v koupelně s tím nebo-\njácným, plným pohledem, jenž ho k ní přímo\nvyzýval.\nSejde se s ní a vše jí řekne a ona položí\nkrásnou svou hlavu na jeho rámě a bude jeho.\nStařec usne, takoví starci rádi spí a oni\npůjdou v kraj, ven, do lesů a budou se objímati\na radovati se z toho, že se poznali.\nA plížil se za nimi, hotov zakrýti se za dům,\nkdyby se stařec ohlédl. Nebál se ho, ne, ale\nrozčiloval ho ironický, sebevědomý jeho úsměv.\nVysmívá se mi, bouřilo to v něm, vysmívá\nse, nazývaje mé počínání pošetilým, u vědomí\nsvých práv na tuto ženu. On ji může každým\nokamžikem políbiti, obejmouti ji a já se na ni\nani dívati nesmím.\nA protivil se mu ten stařec, protivil se mu\njeho klidný, spokojený obličej, šosácký krok,\nbystré, lhostejné jeho pohledy.\nJak s ním může ona žiti, přemýšlel. Ona,\ntaková živá, čilá, rozkošná.\nA vzpomněl si opět na její tělo, jako mramor\nbílé, skvělé, zářivé, polité vodou, na pohyby\njejí šije a nahých ramenou a horko se mu roz-\nlévalo žilami.\nA oni šli lesem na vrch a on za nimi.\nNa vrchu byla věž, odkud poskytoval se\nvelkolepý pohled do krajiny.\ndam oni šli a mladý muž za nimi. A nechal\nje vystoupiti na věž a pak vystupoval sám.\nKolem věže byla pavláčka.\nStařec opřel se o zábradlí a díval se kukátkem\ndolů, do světa. Ona se též dívala, ale byla roz-\ntržitá. Tušila, že neznámý mladík je na druhé\nstraně věže.\nA jakoby ji bavila pavláčka, obcházela po\nní a stála mu pojednou tváří v tvář.\nZarazil se a dech se v něm zatajil.\n»Kde vás mohu viděti, mluviti s vámi?«\npravil pak přerývaně.\n»Bydlíme v hotelu »Kreuz« a večeříme v jí-\ndelně. Ale nyní, jděte, prosím vas, jděte, můj\nmuž . . . « a obrátivši se, kynula mu vlídně\nhlavou.\nA on, poslechl, jako malé dítě poslechl a\npospíchal dolů, pln radosti a sladkých předtuch.\nV uších mu zněla dosud její slova, cítil vůni\njejí bytosti a úsměv její zářil do jeho myšlének.\nA vydal se zpátky do města.\nZašel do hotelu u »Kreuze«. a vyptával se\nna ně sklepníka. Byl to jakýsi továrník z Mann-\nheimu s paní. Bydleli zde již asi týden, ve dne\nchodili po okolí a večer zde večeřívali v jídelně.\nOdměnil sklepníka a vyšel ven.\nChodil po břehu jezera a myslil jen na ni.\nKoupil ši ji, ten Kroesus, myslil si. Ano, za-\nkoupil ji, její tělo zakoupil, ale ne její duši. Ta\nje volná a touží po lásce, po mužné, veliké\nlásce, sní o ní a vše obětuje tomu, kdo v ní\nvzbudí láska. Její obličej je obličej ženy, která\nvše podstoupí pro lásku, ničeho se nebojí, je\nvynalézava, podnikává.\n(Příště konec.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "347/ 348", "page_fin": "347/ 348", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.4.1", "titre_corps": "KLEKÁNÍ.", "titre_sommaire": "KLEKÁNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "347/ 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.4", "debut_caractere": 1760, "fin_caractere_exclue": 1779, "texte": "FR. KAVÁN.\nKLEKÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "349 / 350", "page_fin": "349 / 350", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.5", "titre_corps": "PORTRETNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "PORTRETNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "F. B. DOUBEK.\nPORTRETNÍ STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "359 / 360", "image_debut": 8, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.6", "titre_corps": "UŽ NEMILUJI ...", "titre_sommaire": "UŽ NEMILUJI ...", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.8", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 758, "texte": "UŽ NEMILUJI ...\n\n\\Jž nemiluji dálky, věčno, neurčito.\nKolikrát už mi sny mé v nich zabloudily !\nA já se bojím o ně, je mi jich líto,\na já chci taky chytat paprsek slunce bílý,\naby mi vzbudil a zahřál všechno, co únavou spito,\na já chci také zdravé teplo síly.\nAch dálky, temno, nekonečno, moře . . .\nvšak na všem chorá, vysílená tíha\na smutný klid vybouřeného hoře.\nA cítíš, víš to : dál, tam kdesi číhá\nšílenství černé, které nemá zoře,\nsnad daleko — však ono číhá, číhá!\nÓ ne, už nemiluji dálky, neurčito.\nMá duše bledá mi v nich zabloudila,\na jak jdu za ní, kolem pláčem zní to,\na já se bojím, moje duše bílá\nmi na vždy, na vždy, na vždy zabloudila\na mne je smutno, něčeho tolik líto,\na já už vím, má duše zabloudila."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.10", "debut_caractere": 2676, "fin_caractere_exclue": 2689, "texte": "LOTHAR SUCHÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "355 / 356", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.6.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.8", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "V. HYNAIS.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "357 / 358", "page_fin": "359 / 360", "image_debut": 9, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.7", "titre_corps": "ZA MODROU RŮŽÍ.", "titre_sommaire": "ZA MODROU RŮŽÍ.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "357 / 358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.9", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 810, "texte": "ZA MODROU RŮŽÍ.\n\nv\nCekali slunce — já se v západ vydal.,\nMiluji noc, a konečně znám svůj cíl.\nJá ve svých snech jsem modrou růži vídal\na za ní jdu teď v říši vil.\nPod paprsky mé smutné hvězdy bledé\nvzkvetla mi v dálce neznámé.\nLeč já jdu jistě. Touha mne vede\na cítím, ona neklame.\nVzpomínám: za mnou jitro vzplálo\nv tisíci barev duhových —\nvšak jak to vše malé a jak to vše málo!\nA i hlas vzpomínek ztich.\nKlid kol i v duši. A jak lehko kráčím.\nA přec jsem vyšel dávno tak!\nVšak náhle úzkost: zda životem stačím?\nA hvězdu mou zastřel temný mrak.\nTak dávno jsem vyšel! Dojdu k cíli,\nmá modrá růže, nezvadne dřív?\nMůj Bože, jen aspoň tolik síly\nbych zdáli spatřil její div!\nVšak jaká noc teď! A v mé nitro\nnapadla taková smutná tíž . . .\njá opustil život, opustil jitro\na nikdy nedojdu cíle již."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.10", "debut_caractere": 2661, "fin_caractere_exclue": 2674, "texte": "LOTHAR SUCHÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "357 / 358", "page_fin": "357 / 358", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.7.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "357 / 358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.9", "debut_caractere": 812, "fin_caractere_exclue": 830, "texte": "V. HYNAJS.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c011", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "359 / 360", "page_fin": "359 / 360", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.8", "titre_corps": "NÁLADA V NEMOCI.", "titre_sommaire": "NÁLADA V NEMOCI.", "signature_source": "LOTHAR SUCHÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 512, "texte": "NÁLADA V NEMOCI.\nLOTHAR SUCHÝ.\nSmutek, který nezoufá a nemá co oplakávat,\nsmutek toho, jejž opustil Bůh a neopustila víra,\nsmutek vzkvetlého kraje, jenž celý sněhem je zavát,\ntakový smutek se v duši mou vtírá.\nOloupen o svobodu, o zdraví okraden —\nco jsem přec v duši své našel nových a neznámých květů;\nba pamatuji, pamatuji den,\nkdy úsměv jsem přistih na svém retu.\nAle to všechno tak dávno. Nyní zbyl\njen smutek naposledy.\nNa všechno uleh, všechno mi otrávil\ntakový tíživý, umdlený smutek šedý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c012", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "359 / 360", "page_fin": "367 / 368", "image_debut": 10, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.9", "titre_corps": "DVĔ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "titre_sommaire": "DVĔ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.10", "debut_caractere": 514, "fin_caractere_exclue": 2659, "texte": "DVĔ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nA za bábou se zavřely dvéře.\nS jásotem, jejž nebylo slyšet, neboť radost\njí zadrhla hrdlo, vyšla Cili s Miloušem ven.\nSedli do kočáru, zabalila dítě a kočí práskl\ndo koní. — —\nPo nějakém čase jela s Miloušem, když hodně\nzle vypadal, opět k bábě.\nMilouš byl šeredný, že nemoh' hůř vypadat.\n»Tak je to dobře,« řekla bába. Dala nové\nmasti, nové bylinky a jakoby nic, vzala si obálku,\nkterou jí podstrčila Cili.\nZa nějaký čas hoch se vyloupal a jen zbyl\nmu zánět v očích.\nDoktor, kterého měli stále, divil se, že nemoc\nse hojí a sám kapal mu cosi do očí, aby mu\nzrak zachoval.\nKonečně i to se podařilo a následky šarlachu\nbyly zažehnány až na to, že dítě bylo velice\nslabé.\n»Víte co,« řekl jednoho dne lékař Václavovi,\n»pošlete svou paní i s dítětem někam hezky da-\nleko do lesů. Budou toho oba potřebovat, aby\nse zotavili.«\nVáclav přivolil a tak se stalo, že na nějaký\nčas »ovdověl«.\nTo bylo ku konci května.\nXI.\nByl opět sám.\nJeho matka, unavená stářím a poněkud i chu-\njavá, obývala svůj pokoj v zadu, s vyhlídkou\nna zámek, zvedající se vysoko nad zelenými\nvaly, podepřenými dole hradební zdí s pilíři na\npolo zřícenými. Neopouštěla téměř pokoje toho,\nnalézajíc obliby jen v tichu své komnaty; ze\nsvěta stačil jí kus nebe, omezený rámcem okna,\ns tou zvolna měnící se vyhlídkou na zámek,\njehož korouhve na červených střechách otáčely\nse dle větru. Těšilo ji číst zbožné a staré knih}',\ndumat o minulosti, předpovídat počasí; večer\nvždy pozorovat západ slunce a modlit se za svůj\nkonec, jejž čekala již dlouho a který se zvolna\na stále blížil.\nS touto bytostí, která jej měla ráda celý jeho\nživot, s matkou svou, šťastnou a smutnou, věříčí\nv nebe po smrti, jejížto duše sotva se dotýkala\nzemě, s touto ženou, tichou celý svůj život, byl\nnyní Václav opět sám, jako před svatbou. Ale\nnebylo tomu tak, jako tehdy.\nTehdy — to bylo tolik nadějí kypících ! Tehdy\nbyl vysoko a rovnal se bohům. A dnes?\nPrvní noc, když odjela Cili s Miloušem, -—\njakkoli spal bez probuzení následkem dlouho-\ntrvající, nastřádané únavy, přece to nebyla noc\nodpočinku, ale divoká orgie snů a hrůzných vi-\ndění, s nimiž zápasil."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "361 / 362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4066, "texte": "Dlouhé hřbitovy s bílými kříži a pomníky\nve svitu měsíce. A tmavý chrám, kde u oltáře\nstála řada černě zahalených kněží, z nichž jeden\no hrůza — místo hostie pozvedl do vzduchu\njeho dítě, zalité bolestnými vředy a hnusné.\nA všichni vztahují své ruce po něm a chtí je\nrozsápat. Chce bránit své dítě proti nim a v úzko-\nstech umírá sám. To nejsou kněží. Jsou to pří-\nšerní kostlivci a z bílých lebek zejí mu vstříc\ntmavé, smrtící zory. Chce volat a nemůže. Chce\nprosit Spasitele, který na kříži se vznáší, tichý\nprostřed všech hrůz; . . . vrhá se v šíleném bolu\npro své dítě, aby je vyrval, ale černý dav jej\nobstoupil a tmavý mrak zahalil. Omdlévá, země\nse rozestupuje pod ním, řítí se dolů v černou\nnoc . . . Ale v poslední chvíli podaří se mu do-\nstat se k Spasiteli, obejmout kříž v smrtelných\núzkostech a křečovitě jej sevřít.\nJest uštván a zdrcen, ale nad ním vznáší se\nčarovný, bílý fantom. Je mu, že velká Něha jej\nobjímá, cosi teplého a zářivého se ho dotýká.\n»Ježíši Kriste,« volá třesoucími se rty a celá\nduše jeho utápí se ve sladkém a novém proň\nmoři tepla a štěstí.\nJežíši Kriste! A hle, ten velký a bílý Sen\nsklání se k němu, objímá jej a zahřívá na svém\nbožském srdci. A teplo, teplo rozlévá se žilami\nVáclava a rozkoš a štěstí plní jej sladkým celo-\nváním . . .\nProcitl ze sna, nevěda o tom. Slunce, teplé\na zářící házelo jemu ranní svůj pozdrav do oken.\nZlaté vlasy svých paprsků rozlilo vlnivým prou-\ndem po obličeji Václava a divoký, hrůzný sen\npřešel v rozkošné jitro.\nSlunce, ty bože Inkův! Jak možno se zdržet\na neklesnout před tebou ve zbožné modlitbě!\nTy nehynoucí, který svítíš od počátku v tmách\nbloudícímu lidstvu. Ty daleký, aby nikdo nemohl\ntě poskvrnit a vzňatý, aby se ti nikdo nemoh'\npřiblížit. Veliké, veliké slunce . . . zářící zázraku\nbožství, který se šineš tichounce nekonečným\nvesmírem. Kam jdem, kam všichni jdem? Vždy\nza tebou. Za tebou v neznámou naděj. Z neko-\nnečna v nekonečno!\n- Slunce, velebné, hořící slunce! Zda nejsi ty\nsymbolem lásky, jíž žijeme všichni? Symbolem\nlásky, z níž proudí a hřeje život?\nO kde jsou ty doby nejkrasších, mladých let,\nkdyž ty jsi svítilo teplej a láska hřála víc duši?\nKde jsou ?\nA Václav bezděky zavřel oči a oddal se snění,\nla krásná jitra májová, jež před lety prožil, na-\njednou vyhoupla se mu před oči. Ohromná modrá\nkopule nebes, kvetoucí louky, třpytivé rosou.\nSkřivani, pějící své roulady ve vzduchu. A vzduch\nbyl tak vlahý a svěží. A slunce tak hezky sví-\ntilo , . .\nVzpomněl na ty doby a bylo mu, jakoby\nopět na prázdniny přijel k své matce. Zase je\ndoma, zas budou spolu — to štěstí!\nJakoby temný mrak, jenž až dosud zastíral\nmu to slunce, jej líbající, se náhle byl roztrhl,\ntu pochopil, že opět je květen a jaro, jaro !\nA touha lásky, které až dosud byl nepoznal,\nzachvátila jej úplně. Vždyť místo ní, kterou čekal\npo boku Cili, našel jen hrůzu a rozklad — ubohé\ndítě, o které není co stát, jak doktor se vyjádřil.\nAle on věří, že jeho dítě se pozdraví; pozdraví\nv tom jarním, jásajícím slunci, tam v zelených\nlesích. A zdravo vrátí se domů a svěží zas bude\ni Cili. O naděj! O nové žití!\nA plný štěstí, že před ním leží zase smavá\njitra, vyšel na procházku. Hle, jak daleko již\npokročilo jaro! Jak usmívá se na něj celá zem!\nO tom ani nevěděl. Všechen ten čas do dneška\nprožil v hrůzách ave tmách. A nyní světlo a\nradost a slunce! — —\nV kanceláři klidně minuly mu úřední hodiny\na potom opět se prošel. Ale na večer, když\nk západu schýlilo se světlo nebes, tu přišel do\npokoje své matky a smutno, smutno bylo mu\nv duši.\n»Stýská se mi«, jal se naříkat tiše, a jakási\núzkost zmítala jeho duší. Počal soumrak.\nJeho matka seděla u okna a v jejím pozadí\nza vysokými valy hasly červánky — — —\n»Bývá i hůř, hochu,« pravila a jala se ho\ntěšit.\nVyprávěla mu, co sama zkusila. Muž její\nbojoval celý svůj život. Měli z počátku málo,\npotom však, dík otcově píli, měli se vždy lip\na lip. Unavil se životem a umřel, končila matka.\n»Jak je ti dobře, že nemusíš se tak dřít, jako\ntvůj otec,« v takový asi smysl vyzněla ta drobná\nhistorka z úst staré paní. Václav jí tak porozuměl."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "363 / 364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1642, "texte": "»Ale není mi dobře, není mi dobře,« naříkal\nv duchu. »Ach, také mne snad vše přemůže\na čeká mne smrt.«\n»Co dělat ?« ptal se matky. »Mám jít za Cili?«\n»Snad abys jí psal a zatím počkej,« řekla\nmu matka.\nDal se tedy do psaní a psal i Julovi.\nTu třetího dne k podivení Václavově navštívil\njej sám Jula.\n»Prosím tě, člověče, jak to vypadáš ?« oslovil\nVáclava, prohlížeje si jej od hlavy k patě.\n»Vždyť ty šedivíš!«\n»Není divu«, řekl trpce Václav. »Mnoho jsem\nzkusil.«\n»Ale to tak nejde dál,« s důrazem hovořil\nJula. »Proč si děláš starosti? Viděl jsem včera\ntvou paní. Hochovi se daří, je úplně spokojena.\nNepsala ti? Těší se, že co nejdříve přijede.«\n»A jak jsi přišel tam — k ní?« ptal se Václav.\n»Teď trochu cestuji. Jel jsem kolem a řekl\njsem si, že se musím podívat, co na věci je,\nkdyž mi tak hrozné věci píšeš. Ale opravdu, jsi\nblázínek, hochu, to ti povídám.«\n»A Milouše jsi taky viděl ?« ptal se Václav\na prošel se pokojem. »No —* a jaký z něj bude\nhoch!« slyšel odpověď a podíval se v okno.\nBylo venku hezky a v něm samém se vyjasnilo.\n»A co tu budeš dělat ?« obrátil se náhle\nk Julovi. »Poslední dobou navštěvuješ pilně naše\nměsto.«\n»Dokud jsem byl v cizině, tak to nešlo,«\npravil Jula. »Za to si to nyní vynahradím. Chci\nkonečně také něco užít. Obdržel jsem pozvání,\nabych se súčastnil dnes odpoledne výletu do\nlesa. Bude-li ti libo, připoj se ke mně. Radím\nti to, ba přikázal bych ti to, kdybych byl doktorem.\nv\nSpatně vypadáš. Máš chodit denně do lesa.«\n»Jací jsou to lidé, jaká společnost ?«\n»Samí známí. Tak trochu jako na Střelnici\ntenkrát — pamatuješ ?«\n»Jako na Střelnici? začervenal se Václav.\n»To tam nepůjdu.«"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "367 / 368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3881, "texte": "»Ale blázínku,« vykřikl Jula a dal se do\nnehorázného smíchu. »Vilma s sebou nepůjde,\nneboj se.«\nVáclav se na něj podíval. »Nežertuj,« řekl,\n»mně není do žertu.«\nJula bubnoval prsty po stole. »Tak půjdeš —\nnepůjdeš? Odpoledne jsem tu ve dvě hodiny\na do té doby se rozhodni.«\nVytáhl z kapsy hodinky. »Teď máš jedenáct.\nPůjdu zatím za svou záležitostí a odpoledne —\nna shledanou. Sice mne tu vícekráte neuvidíš\na nedozvíš se ani slova ode mne, co dělá Cili\na Milouš. Na zdar!« Odešel.\nXII.\nNezbývalo Václavovi, nežli jít na výlet. Ani\nvymluvit se neměl na co, neboť náhodou měl\nodpoledne prázdno; počkal tedy na Julu asre-\nsignací hodného člověka vydal se s ním na cestu.\nDen byl proměnlivý. Oblaka bílá a šedá honila\nse po nebi, ale celý kraj dýchal svěžestí ve stínu\npřelétavých mračen. A když slunce jimi vysvitlo,\ndo dálky zaplála žluť polí, zeleň luk a modro\nlesů.\nTam ty lesy, zahalené vzdušným pláštěm •—\njak lákaly Václava!\nTam vždycky rád chodíval; na brouky, na\nkvětiny, když chystal si pro školu sbírky; tam\npoznal kde kterého ptáčka, zpěváka i škodnou;\ntam zažili ty krásné studentské výlety, které se\nvíc nevrátí a jimž nynější se nemohou vyrovnat.\nA lesy rozuměly Václavovi; když přišel mezi\nně, zahrnuly jej svým stínem, svou vůní a kou-\nzlem samoty. Ve vrkání holuba, houkání dudka\na hlasu much, tančících ve vzduchu mezi kmeny,\nbylo slyšeti píseň:\nJsme ostrovy duším opuštěným a zemdleným.\nChytáme paprsky slunce do svých větví a listů\na střásáme s korun svých opojení vyššího, dale-\nkého světa do hnizd a do srdce a všade, kde\nvzejít má nový život.\nKoupáme hlavy své v moři větrném, které\nnám vypráví báje o bratrských, vzdálených prale-\nsích, kde silněji bije tepna země; slyšíme pohádky\no krajích neznámých, kam nepřišla noha člověka.\nMáme svá tajemství, svá zákoutí, kde je mnoho\nlásky a umírání. Střásáme deště s oblouků du-\nhových, když rozklenou se nad námi. Pijeme\npozdrav ten s vysokých mraků, jež zrodily se\nv nitru bratří našich u moře. Stavíme bouřím\nhrdě se vstříc, podobni harfám, na kterých kouzlí\nlkavé své písně. A nejvíc nás dojímají okamžiky\nvelkého ticha, svaté hodiny polední, když usí-\nnáme ve mdlobě svých vůní; pak večery, kdy\nčervánky nás polévají; a půlnoci, kdy mlhy tančí\nna pasekách a naše Panna projíždí se na jelenu\nv paprscích měsíce. Nemilujeme však noci, kdy\nstřelné rány nás probouzejí ze spánku a v usmí-\nvání jitra rudne krev zabitých. — —\nI slyšel Václav tuto píseň lesa a hlas jeho\nduše chtěl ji doprovázet.\nTu však obrátil se k něma Jula, a vyndávaje\nz kapsy pouzdro na doutníky, ptal se ho, nechce-li\nkouřit? Když slyšel, že ne, zapálil si sám a vde-\nchuje labužnicky dým doutníku, pravil:\n»To zde voní krásně v tom lese. Já mám\nveržinku a ty máš žínku. Dobrá, že jsem si\nvzpoměl. Něco o tvé paní. Smím mluvit upřímně ?«\nA když Václav souhlasil, pokračoval: »Tvá pani\nje jedna z těch, které za svobodna nepoznaly\nneštěstí; tu když se vdají, diví se, když nějaké\npřijde. Jejich názor na život je vskutku dobrácký.\nKdyž potká je v manželství zlý osud, myslí\nsi, že muž je vším vinen. Vyrostou v myšlénce,\nmy muži že jsme všemohoucí a zatím vládnou\nnámi právě tak podivné síly, jako vším na\nsvětě. Těžko je takovým dětem něco vymluvit.\nAle já myslím, tvá paní není právě nejhorší.\nKdyž jsem s ní mluvil, přivítala mne dosti mile\na musím říci, že se dovedla ovládat. Doufá, že\nse vrátí co nejdříve k tobě a to jí dodává síly.«\nVáclav šel mlčky s ním a Jula dokončil:\n»Ta krajina, kde mešká s hošíkem, není tak\npěkná jako jiná, o které vím. To je na druhé\nstraně odtud (ukázal), vlakem za malou půl\nhodiny se tam lze dostati. Jsou tam bukové\na jehličnaté lesy s tichou vesničkou. Mám tam\npříbuzného lesníka, s kterým občas byl jsem na\nhonu. Je tam také rybník, na kterém se střílí\nkačeny. že ještě letos dostanu dovolenou\na pak tam hodlám několik pěkných dní ztrávit.«\nVáclav jej poslouchal roztržitě.\n(Příště dále.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "363 / 364", "page_fin": "363 / 364", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.9.1", "titre_corps": "LEDA.", "titre_sommaire": "LEDA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "363 / 364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.12", "debut_caractere": 1644, "fin_caractere_exclue": 1659, "texte": "G. ZOULA.\nLEDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "365 / 366", "page_fin": "365 / 366", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.10", "titre_corps": "PODZIM.", "titre_sommaire": "PODZIM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "365 / 366", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nPODZIM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "369 / 370", "page_fin": "371 / 372", "image_debut": 15, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.11", "titre_corps": "ZPRÁVY VMÉLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY VMÉLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "369 / 370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.15", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 5297, "texte": "ZPRÁVY VMÉLECKÉ.\n\n— Velice interessantní sněmovní referát přináší v posledním\nčísle 17. »Kunst f. Alle.« Poněvadž referát tento vý-\nborně charakterisuje umělecké poměry tak malé země jako\njsou Bavory, dovolujeme si jej přinésti v doslovném pře-\nkladu, co malé porovnání s poměry našimi:\nR. Mnichov. Dne 21. a 22. dubna jednalo se ve sně-\nmovně bavorské o části rozpočtu ministeria kultu, vztahují-\ncího se ku státní podpoře umění výtvarných. Vládou do roz-\npočtu dané sumy byly beze všeho povoleny. Mimo akademii\nvýtvarných umění, pro kterou roční příspěvek 200.000 marků\nv rozpočtu min. kultu stanoven jest, sluší zde uvésti sumy\n70.000 marků jako příspěvek galeriím, pak 25.000 m. kabi-\nnetu mědirytin a kreseb. V poslední sumě obsažena je po-\nložka ročních 8500 m. na zakupování mědirytin a kreseb a\nbyl ze samého středu pos!:.:::ů dán popud, aby tato suma\nplístě byla zvýšena, aby kabinetu bylo umožněno, sbírky co\nmožná brzy doplniti. Ministr také vskutku přislíbil pro příští\nrozpočet zvýšení této položky. Pod názvem »na podporu a\npovznesení umění« vložena do rozpočtu další položka 60.000 m.\nza účelem podporování sochařství a malířství v rozličných\nčástech země i dávají se z toho příspěvky na pomníky, fon-\ntány, kostelní obrazy, malovaná okna, výzdobu starožitných\nradnic atd.; dále ročních 100.000 m. na získání výtečných\numěleckých děl, zvláště pro státní umělecké sbírky. Z této\nsumy mají jako až dosud hlavně díla moderních umělců\nzvláště z internacionálních a výročních výstav v Mnichově\nkupována býti. Pro povznesení těchto pravidelných internatio-\nnalních výstav je mimo to do rozpočtu zařaděna položka\n8500 m.\nMimo tyto v rozpočtu obsažené položky jsou ministeriu\nk disposici úroky z uměleckého fondu 18 — 19.000 M., jichž\nse většinou na zakupování v atelierech a na dražbách po-\nužívá. Všeobecné debatty o výši rozpočtu k účelům výtvar-\nných umění byly letos poněkud živější a stály průměrně\nmnohem výše než v dřívějších letech.\nPoslanec Dr. Deinhard vytýkal způsob, jakým obrazy\nv nové pinakothece rozvěšeny jsou, beze všeho totiž celko-\nvého, systematického a historického pořadu. Ministr uznával\ntyto nedostatky a podotkl, že nová pinakotheka pozvolna se\npřeplňuje, čímž se stává, že při nesystematickém věšení ncj-\nrůznějších obrazů, jeden obraz druhý ubíjí.\nMinistr sdělil, že v nedaleké době bude nutno zabývati\nse myšlénkou, aby pro státem zakoupená díla nové a lepší\nmístnosti se opatřily. -- Poslanec v. Vollmar podrobil v dlouhé\nteči, ostré kritice některá nově koupená díla, zvlášť Uhdeovo\n»na nebe vstoupení;« nebot tento obroz od samotných cti-\ntelů Uhdea považován je za slabší jeho dilo; a tím, že Uhde\ndal se komisí pro zakupování pohnouti ku přemalování hlavní\nfigury, věci pomoženo nebylo. Vollmar pozastavoval se také\nnad cenou 25.000 m. a podotýkal, že obnos ten považován\njesl od umělců vynikajících, kteří pinakothece díla svoje pro-\ndávají, dnes za jakousi taxu, a že pokládá se jaksi za věc\nctí, neprodávati levněji než za 25.000 m.\nPoukazoval naproti tomu na Francii, kde umělci cest,\nbýti v Luxembourgu zastoupen, také za něco si cení, tak že\nstát poměrně levněji umělecká díla získává. Zvláště vytýkal\nVollmar, že nebyla v předešlém roku zakoupena plastická\ngrupa prof. Christ. Rotha, ve skleněném paláci vystavená,\nkterá proto, že představuje scénu z rodinného života dělni-\nckého, pro přijmutí do Glypthotheky za hodna uznána ne-\nbyla. Vollmar navrhoval, aby komise pro zakupování, která\ndosud pro každou výstavu zvlášť byla volena, ustanovena\nbyla jednou pro vždy. Ministr nepřistoupil však na poslední\nnávrh, poukazuje na rozbroje mezi mnichovskými umělci;\ntakovéto stálé komisi, dána by příliš veliká moc do rukou.\nMinistr obhajoval koupi Uhdeova obrazu, pro který, se když\nhlavní figura byla přemalována komise velkou většinou vy-\njádřila. O taxe za obraz nemůže býti řeci, v některých pří-\npadech bylo již více, v mnohých ale za vynikající věci také\nméně zaplaceno.\nVe Francii uskutečňují se podobné koupě daleko snad-\nněji, neboť stává tam jen jediná státní galerie, kdežto v Ně-\nmecku jest jich celá řada a tyto by konkurencí mezi sebou\nceny do výše vyháněly. Proti poslancům Dr. Deinhardovi a\nKohlovi obhajuje ministr dále povolání Stucka a Zúgela na\nakademii; Zligel jest dnes uznaně nejjepším malířem zvířat\nv Německu a nezískat Stucka za professora akademie bylo\nby hříchem pro ministra kultu.\nDílo Rothovo nebylo navrženo komisi z cistě uměleckých\ndůvodů, neboť má své velké vady. Při odstavci generální\nkonservatoř ůměleckých památek a starožitností barovských,\nv němž jest ročně na inventarisování uměleckých památek\n7000 marek a na udržování kostelních a jiných uměleckých\na historických památek zemských 20.009 marek povoleno,\nrozpředla se ještě živější debata k vůli zasahování státních\núřadů do restauračních prací historicky a umělecky interes-\nsantních kostelních staveb, při čemž stěžováno se strany kleri-\nkální na přílišný vliv, který si státní úřady dovolují a doža-\ndováno přibrání církevních znalců; při tom odkryto klerikály\nněkolik povedených kousků státní stavební byrokracie.\n— ZE »SECESSE« VÍDEŇSKÉ podáváme ještě malou\nale velice zajímavou statistiku. Od zahájení výstavy do\n15. května zakoupena celá řada uměleckých děl následujících\nautorů: C. Moll, John Alexandr, Piere Legard. A. Roli, R. Alt,"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.16", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 903, "texte": "E. Jettel, Walton, H. Muhrman, A. Berton, A. Holzel, J. Engel-\nhardt, M. Pirner, E. Stahr, G. Klimt, L'Hermitte, Jules de Koll-\nman, W. Strang, F. Knopff 8 kusů!), H. Tichý, F. Hohen-\nberger, L. Siegmundt, A. Mucha, Moller-Schonheyder, Kruis,\nTh. Axentowitz, H. Bartels, Piere Jeaninot, Giovani Segantini,\n(5 kusů!), F. Stuck celkem 4(5 obrazů, 4 litografie od E. Gras-\nseta a 1 barevné sgrafito od W. Crane. Dále různé plastiky\nvesměs bronzy i stříbřené od G. Framptona, F. Stucka,\nVan den Stappena, Carabina 4 kusy, od Charpentiera 14 kusů\nrůzných reliefů a 9 prací C. Meuniera, celkem 32 plastik\na 20 různých dekorativních předmětů jako koberce, výšivky,\nnádobky, vázy, lampy a p. Vysoký počet zakoupených děl\npřekvapuje tím více, známe-li práce a jména autorů a srov-\nnáme-li, jak celkem slabé věci se. kupují v »Kúnstlerhause«,\npro »Secessi« je to úspěch potěšitelný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "371 / 372", "page_fin": "371 / 372", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.11.1", "titre_corps": "KAREL ŠPILLAR.", "titre_sommaire": "KAREL ŠPILLAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "KAREL ŠPILLAR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "371 / 372", "page_fin": "375 / 376", "image_debut": 16, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.12", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "—K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.16", "debut_caractere": 905, "fin_caractere_exclue": 3900, "texte": "VÝSTAVY.\n\nUMĚLECKÁ VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY V RUDOLFINU.\nCekali jsme letos zvědavě na výstavu Rud.\na měli jsme k tomu jistě plné právo. V posledním roce\nvzbudil se i u nás nepopiratelně značný interess pro\nmoderní směry v umění, psalo se a diskutovalo mnoho\nveřejně o požadavcích, jaké na moderní uměleckou\nvýstavu činíme, a můžeme bez přepínání říci, že\nprávě Mánes vykonal v tomto směru kus práce nejen\ntheoretickými diskusemi, ale i prakticky svou výstavkou,\nkde ukázal, pokud při skromných rozměrech Topičova\nSalonu možno bylo, jak si takovou výstavu přibližně\npředstavuje. Bylo tedy zcela přirozené očekávání, že\nKrasoumná jednota konečně jednou pochopí svoje po-\nvinnosti ne k českému umění — pro ty jevila vždy velmi\nmálo smyslu — ale aspoň k modernímu umění vůbec.\nNěco neurčitého o této nutnosti kmitalo patrně letos\nsvědomím pánů z výstavního komitétu, jistá snaha\ntu byla, to je ne popíratelno, ale co platna všechna\ndobrá vůle, kde schází porozumění.\nTak vyšla ze všeho jen jedna novota, to kuriosní\nuspořádání velkého sálu, rozdělení na malá oddělení,\nnejvíc ještě tak stájím v šlechtických konírnách se\npodobající. Vůdci snahou bylo nejen vyhověti tomu\njiž křičícímu požadavku dvouřadového zavěšování\nobrazů, ale také vtěsnati zase mermomocí do malých\nmístností Rudolfínských na 755 uměleckých děl.\nUpozorňujeme letos opětně na tento nepoměr oproti\nvýstavám vídeňským, kde i v zastaralém »Kúnstler-\nhause« letos umístěno v 25 sálech pouze 691 umě-\nleckých děl, nehledíme-li ani ku vzorné výstavě secesse,\nkterá po většině zachovávajíc systém jednořadovy,\numístila ve 12 sálech 534 předmětů z nichž skoro\npolovina připadá na menší kresby a předměty dekora-\ntivní uměleckého průmyslu.\nK radikálnímu prostředku, který by jedině po-\nmohl, neúprosné jury, která by vyhodila všechnu tu\nhrůznou prostřednost a kladla skutečně umělecké po-\nžadavky — k tomu se krasoumná jednota ani letos\nneodhodlala.\nV jury i výstavní komissi musili by míti ovšem\nrozhodující slovo umělci, aby bylo možno něco takového,\nale tomu tak není.\nNe, že by snad nebylo v jury opravdové snahy uspo-\nřádat jednou výstavu poněkud vyššího uměleckého niveau,\nu jednotlivců z nich by ta vůle byla, ale tříští se vždy\no věcně známou tvrdošíjnost správy Krasoumné jednoty,\nkterá ve věcích umění pražského považuje se za neomylnou.\nA tak stane-li se mnohdy, že někdo z jury ohradí se při-\njmutí slabší práce, konstatuje se, že autor osobně byl\npozván dle stanov společnosti nepodléhá jury a správa\njednoty tak přes hlasy umělců rozhoduje o jakosti svých\nvýstav. Je-li případ mnohdy tak křiklavým, že jury navrhne,\naby umělec ten pro příště zván nebyl — micky se k tomu\nsvolí, uplyne rok zapomenutí a starý šlendrián přijde znovu\ndo proudu.\nNechceme ostatně bráti jury v úplnou ochranu dobře\nvědouce, že by energické vystoupení muselo míti aspoň čá-\nstečného výsledku. Je v tom ale zase kus staré naší povahy,\nže vůči cizímu podniku a jeho společensky vysoce posta-\nveným funkcionářům této energie se nám nedostává, že tam"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "373 / 374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.17", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3398, "texte": "přichází se vždy s ochotou i povolností vstříc, že všechnu\ntu práci, kterou zasedání v jury spotřebuje, čelní umělci\nnaši rádi věnují — vždy spolupůsobí — kdežto v podnicích\nčistě národních, jmenujeme jen súčastnění se porad umě-\nlectva českého o výstavách v Paříži a ve Vídni, nebylo\nmožno shlédnout! je v jednom šiku.\nSpolecnosť Rudolfínská je si také touto ochotou jista\na na ni valně hřeší. A najde-li se mezi mladšími někdy ta-\nkový nerozuma, který dobře jsa o průběhu práce jury spraven,\nvolbu na něho připadnuvší nepovažuje za vyznamenání, a\nčlenství jury z příčin těch nevezme — neuvede to společnosť\nnijak do rozpaků; máť v zásobě vždy umělce, kteří v ochotě\nsvé ještě ji podporují.\nA tak je letošní výstava vlastně stejně slabá,\nne-li slabší výstav předcházejících.\nStaré stesky musíme opakovati znova:\nZ ciziny nedovede si Krasoumná jednota opa-\ntřiti nic téměř, co by zahraničně hnutí charakteri-\nsovalo, a zabloudí-li sem co moderního zvláštní\nnáhodou, pověsí se to tak, aby si toho pokud\nmožno nikdo nevšiml. Vedle dobrých prací lidí\ndomácích postoupí se lepší místo protěžovaným\namatérským obrázkům atd.\nAle ovšem, pro koho by se namáhala Kraso-\numná jednota? Pro naše publikum? To patrně\nstarý pořádek docela schvaluje. Všimněte si jen, co\nse zase letos prodává. O, naše publikum není da-\nleko tak lehkomyslné jako ti potřeštění Vídeňáci,\nkteří si rozeberou Thaulowa, Segantiniho, ba i toho\nbláznivého Khnopffa v prvních dnech !\nAle trpko mluvit o tomto obecenstvu. Vina\nje nejen na něm, ale i na těch, kteří je nevychová-\nvali, a i na nás samých.\nMůžeme již jednou si říci: po tolika nezdařených\npokusech jsme již s tou nečeskou a neuměleckou\nKrasoumnou jednotou definitivně hotovi; pomozme\nsi odhodlaně a rázně sami. A ty jednotlivé vý-\nminky, ti kteří mají vedle porozumění, jistě aspoň\ndobré vůle, když ne prostředků, velice mnoho, při\ndají se jistě k nám.\nAle vraťme se do Rudolfina nazpátek. České\numění vykazuje dvě práce velkého dechu a velkého\nstylu: Hynaisova Parise a Myslbekova kardinala.\nJedna z těch pracována na objednávku; druhá, malo-\nvaná již před několika léty nenašla dosud kupce.\nTo jediné jest již dosti charakteristické a výmluvné\nV r V v\npro naše poměry. Zádá se sic stale na našich uměl-\ncích, aby se representovali v cizině a dobývali\nslávu českému jménu na světových výstavách —\nale prostředky se jim neposkytnou, aby mohli\nvelkou práci podniknouti. Můj bože, vždyť to\nstojí peníze, namalovati takový obraz, jako je\nParis, nestačilo by k tomu bez nich ani umění\ntřeba tak veliké jako je Hynaisovo! A taková práce\nse pak léta neprodá. Ať si uvědomí jednou naše\npublikum, jaké to nadlidské a nepřirozené oběti\nna svých umělcích žádá, na lidech, kteří nemají\npevnou existenci finanční, a kteří jsou závislí na tom, co\nprodají — a ať si uvědomí také již jednou povinnost, která\nmu z toho vyplývá.\nProbeřme tedy nejpozoruhodnější věci pořádkem, jakým\npři prohlídce výstavy napadnou.\nV českém sále prvním na řadě je J. Holub (č. 62,\n183) s krajinami poctivě, ale trochu příliš střízlivě malova-\nnými; lesní studie J. Minaříka (č. 73, 148, 199, 422) vy-\nkazují sice dobré detaily, ale celek trpí úzkostlivým prová-\nděním. Čeho těmto se nedostává, to má Slavíček v plné\nmíře: jeho »Podzim« (č. 68) trpí sice špatným osvětlením,\nale i tak poznáte, že je to práce velice malebně a svobodně\ntraktovaná, dílo umělce, jehož ukázala výstava Mánesu na-"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "375 / 376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 6105, "texte": "šemu světu jako prvního českého krajináře. A vedle prvního\nkrajináře první talent malířský mladé generace, J. Schusser.\nJeho »Sen letní noci« (č. 77.) je nejen motiv svrchovaně\npoetický, ale také studie měsíčné noci tak svědomitá a do-\nkonalá, jaKé u nás není dosud příkladu.\nE. Dítě (č. 93) vystavuje »Pietu« velmi korrektní a pro-\ncítěnou. A hned vedle Hynaisův »Soud Parida« (č. 94) je\nna každý pád velký chef ďoeuvre letošní výstavy. Malířsky\ni kreslířsky neudělal snad nikdy Hynais nic lepšího; věru\nz toho, co se v posledních letech v plein-airu vytvořilo, jen\nsnad slavná Harrisonova Arkadie snese s tím porovnání ;\nHarrison, ač snad v barvě ještě svěžejší (což přirozeně\nmožno dociliti pouze malováním na místě, kopírováním ce-\nlého obrazu dle přírody věc při obrazu jako ,Paris' ne-\nmožná), zůstává zase v kresbě pozadu. Je věru těžko diváku\nnemalíři učiniti si pojem, s jakými obtížemi je nutno při ta-\nkovém díle zápasiti a co to znamená, překonati je tak svr-\nchovaně, jako to Hynais učinil.\nZároveň vystavuje mistr zcela malou podobiznu, skizzu\n(c. 179.) mužské hlavy, ale tak charakteristickou v kresbě,\nživou u výrazu a takové noblessy v barvě, že jako umě-\nlecké dílo nijak za Paridem nezůstává pozadu.\nVelkou chválou Podobizny (č. 95) od Maxe Švabin-\nského je již, že snáší dobře tak nebezpečné sousedství jako\nHynaisovo. Je to práce neobyčejně vyspělá a harmonicky\nvyrovnaná, stejně elegantní v uspořádání, kresbě i barvě.\nBeneš Kniipfer vystavuje Andromedu (č. 100) čte-\nnářům V. Směrů z reprodukce známou, mariny a krajinu,\nvelmi zajímavé, ač snad letos méně svěží a překvapující než\njiná léta. O symbolický motiv pokusil se mladý začátečník\nJosef Mandl v obraze »Palma míru« (č. 102).\nR. Pollák vystavuje 3 obrazy z nichž nejlépe zamlouvá\nse nám podobizna dámy (č. 161.) velice měkce a jemně mo-\ndelovaná.\nPortrétům Váchovým (č. 127, 175) škodí přílišná ru-\ntina a zběžnost v provádění, ale vynikají při tom značnou\nměkkostí. Za to podobiznu mladé dámy v mnohém ohledu\npozoruhodnou vystavuje Adolf Wiesner (č. 129). Hlava\npatří mezi nejproduševnělejší celé výstavy, a je spolu s po-\nprsím v tonu velice měkce a malebně sladěna. Též druhý\nobraz Wiesnerův, »Dlouhý zimní večer«, (č. 193), známý čte-\nnářům Směrů, vyniká pečlivým studiem valeurů. Práce menší\nnež jindy váhy vystavují letos Doubek (č. 144) a Slabý\n(149.) Ani Vlčkova podobizna (č. 152), ač velmi svědomitá,\nnestojí na loňské výši.\nDva mladí vystavují dva venkovské genry, ale jaký\nrozdíl individualit! Homoláčova Pasačka (č. 159) byla\nmalíři jen záminkou, vítanou příležitostí k studiu osvětlení\npozdně večerního, z něhož vyvážil stemnělý, velmi zajímavý\nton svého obrazu. Špillarův obrázek »po škole« (160)\nupoutá každého diváka svým obratně vypravovaným anekdo-\ntickým obsahem, ale uspokojí i přísného soudce provedením\ntechnicky velice zdařilým. Pak upoutají ještě portréty : J e-\nlínkova mužská podobizna v plein-airu (č. 189) pilně stu-\ndovaná, ale trochu suše malovaná; z dvou podobizen So-\nchorových (č. 204, 208) zamlouvá se mužská, hlavou\nenergicky kreslenou a živou ve výraze. Z krajinářů nejmladší,\nOtakar Lebeda, (č. 211), zůstal naposledy, ale jeho studie\nod Nových hradů zaslouží si neposlední místo.\nDole v akvarelech jsme ještě dříve hotovi.\nHanuš Schwaiger vystavuje tři čísla (425, 430,490),\nzvláště zajímavou »Barevnou zkoušku«, při které se náhodou\nKrasoumná jednota zase jednou rozpomněla na své povin-\nnosti k českému umění, a malý, ale výborný »Selský statek\nve sněhu«.\nŠiroce traktované, lehké akvarely vystavuje Braune-\nrová (c. 427, 435); sérii pražských pohledů Šimůnkových\n(c. 485) považujeme za nejlepší, co mladý malíř až dosud\nvystavil; je v nich mnoho vzduchu i světla, porozumění pro\nkrásu Prahy i — porozumění pro akvarel daleko větší než\nv jiných jeho poněkud úzkostlivě prováděných pracích. Sla-\nvíčkův »Lesní motiv« (č. 460) je výborný, a rovněž Švá-\nbi nsk éh o perokresby (č. 495, 512, 513); zvláště podobizna\nč. 495 je ve svém genru mistrovský kousek a svědčí o novém\nkroku ku předu, k větší ještě energii a volnosti v zacházení\ns obtížným materiálem.\nZ kreslených věcí zasluhují konečně ještě zmínky kar-\ntony F. Urbana svědomitě a pečlivě provedené.\nZe je cizina letos nadobyčejně slabě representována,\nzmínili jsme se již v úvodu. Jmenujeme dobré portrét od\nMan na (č. 4), Nauenna (č. 9), velmi dobře malovaný gen-\nrový motiv od Echtlera (č. 19), velmi zajímavým jednot-\nným tonem vynikající obraz Dettmanův »Návrat ztraceného\nsyna (č. 30), a večerní náladu se stkvěle studovaným světlem\nod Emila Cl au se (č. 33).\nHrozné světlo v loggii ubíjí zcela jednoho W i s 1 i c e n a (227)\na jednu marinu »Soumrak« (č. 288) od Alexandra Harri-\nsona. Je svrchovanou nešetrností, nevím, jestli z nedbalosti,\nnevědomosti nebo neporozumění zaviněnou, pověsiti práce —\ntřeba nikoli nejlepší — takového mistra jako je Harrison,\ntak jako se stalo letos v Rudolfinu. Ztrácejí se všechny tři,\n(č. 337, 371); ale i tak můžeme se obdivovati aspoň na\nmarině (č. 337) večernímu nebi s obdivuhodnou lehkostí\na nepochopitelným mistrovstvím malovanému.\nVelmi zajímavé, ač trochu jednotvárné bohužel a příliš časem\nstejné krajiny dekorativně pojímané vystavují Skoti. Jmenuji\nměsíčné fantasie Mac aul ay Stevensona (č. 342, 343,\n350). Lenbach vystavuje podobiznu Gladstoneovu (č. 344)\nv barvě zcela dle receptu starých malovanou, ale znamenitě\nkreslenou a psychologicky hluboce pochopenou. Také jeho\npastellová podobizna dámy stojí na staré výši.\nVýborný, velmi energicky malovaný vnitřek lesa vysta-\nvuje Courtens (č. 372).\nDole vyniká stkvostně uhlem kreslená »Hollandská kra-\njina«. Storma van's Gravesande (Č. 503), rytiny od\nHelleuKlingra — u tohoto kazí polovic dojmu způsob,\njakým jeho práce Drážďanská firma vystavuje: vytrhne z ka-\nždého cyklu jeden, dva listy a znemožní téměř zcela všechno\nporozumění —; Munch vystavuje zajímavý portrét Knut\nHamsuna (č. 666); lithografie Strang a zvláště znamenité,\nvelice měkce kreslené a jemně komponované věci Shannon.\nVe dvoraně zasluhuje povšimnutí Leo van Aken\n(č. 704) a dvě krajiny Didier-Pongeta (c. 715, 717).\n(Ukončení příště.)\n\n—K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "373 / 374", "page_fin": "373 / 374", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.12.1", "titre_corps": "M. ALEŠ.", "titre_sommaire": "M. ALEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "373 / 374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.17", "debut_caractere": 3400, "fin_caractere_exclue": 3408, "texte": "M. ALEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "377 / 378", "page_fin": "385 / 386", "image_debut": 19, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.13", "titre_corps": "— SOCHAŘSTVÍ NA VÝSTAVĚ V RUDOLFINU — A VE", "titre_sommaire": "— SOCHAŘSTVÍ NA VÝSTAVĚ V RUDOLFINU — A VE", "signature_source": "E. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.19", "debut_caractere": 43, "fin_caractere_exclue": 2840, "texte": "— SOCHAŘSTVÍ NA VÝSTAVĚ V RUDOLFINU — A VE\nVÍDNI R. 1898. Nechceme podávati snad nějaké kritiky, jen\npouhé porovnání. Především číselné. — V Praze vystaveno\nmezi 755 vystavenými uměleckými pracemi 38 plastik. —\nVe Vídni v Secessi mezi 534 — kusy 105 sochařských.\nKdežto ve Vídni sochařství obnáší celou pětinu veškerých\nprací, zastoupeno u nás v Rudolfinu tak slabě, že tvoří pouze\njednu dvacetinu.\nSamo sebou se rozumí, že dnes z uměleckého stanoviska\npočet prací nijak nerozhoduje — a uvádíme-li čísla ta činíme\ntak jen z toho důvodu, abychom stanovili nepoměr mezi\nvystaveným sochařstvím a malířstvím.\nU nás v Praze plastiky vystavovány po většině od umělců\ndomácích.\nTak letos především upozorniti nutno na monumentální\nsochu Myslbekova kardinála Schwarzenberka určenou pro\nkapli chrámu sv. Víta, nesoucí všechny známky umělecké\nindividuality Myslbekovy, kterou dostatečně osvětluje úspěch\njakého pracemi svými vždy v cizině se dodělal. Z mladších\npozoruhodnější prací zastoupeni Šaff plastickým portétem\nDr. K. (719), kdežto obě druhé jeho práce daleko za touto zů-\nstávají pozadu. V. Amort, který portrétem Julia Zeyera (725)\noproti loňským stoupl u podání životnosti, detaillu i celku,\ndále Pekárek a Hallmann, (723, 732) pracemi svými urče-\nnými pro barokní facadu vídeňskou, F. Stránský portrétem\nJana Topinky (735) a pražský rodák A. Reinitzer bron-\nzovou soškou »Harfeník« (718). Vedle těchto všech prací\nsamostatně stojí F. Bílek (755) svým výkladem o Madonně.\nA malou ještě jen poznámku. — Jako s nadšením zadívati\nse možno do portrétu votivní sochy Myslbekovy, tak oproti\ntomu nepříjemně dotýká se nás podobizna F. Palackého od\nA. Poppa, která přímo zadána zemským výborem postavena\nbude v Pantheonu Musea. Mělo by se se strany sl. zemského\nvýboru trochu přísněji hleděti k tomu aby sochařství české\nvěkům příštím zachované, bylo důstojněji representováno,\nnež se stane touto prací.\nKdyby však z tohoto přehledu mělo se souditi na\nroční produkci sochařství českého, byl by to pro nás vý-\nsledek nevalný. Bohudík, víme však, že výstava Rudolfina\nbývá vždy kusá, některý umělec vůbec se Rudolfina straní,\njiný nejnovnější výtvory své vystaví nejprve v cizině, a pak\nteprve u nás. Nemáme tedy u nás dnes ani jediné výstav}',\nv níž by se ukázalo co v tomto oboru za rok se vytvoří,\ntoho přehledu, který v uměleckých střediscích ciziny pravi-\ndelně stává.\nA kdybychom ani tohoto neočekávali, což opravdu v Ru-\ndolfinu není hlavním úkolem, jsou výstavy Rudolfínské ne-\nobyčejně chudé účastenstvím ciziny. Zřídka zabloudí sem\nvážnější práce cizí. V tom ohledu staly se letos zvláště\npoučným umělecké výstavy vídeňské.\nJe pravda, že naprosto neuspokojuje nás výstava Vídeňská\nspolečnosti staré v »Kiinstlerhausu«, co se úprav}' týče.\nHlavní oddělení sochařství umístěno v ohyzdném přístavku,"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "379 / 380", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2473, "texte": "který vnějškem svým i v uvážení, že se jedná\n0 provisorium dává špatné svědectví vídeňské\numělecké komissi na radnici (existuje-li nějaká),\nv přístavku kde natlučeny ěetné plastiky, tak\nže slabým ale protěžovaným vídeňským pracem\nposkytnuta místa ěelná — ostatním, mezi jiným\n1 umělecky vynikajícímu Myslbekovu kardinálu\nSchwarzenberkovi daleko podřízenější.\nJe ale také pravda, že zde vedle umění Ra-\nkouska seznámiti se možno s uměním téměř\ncelé Evropy, jež zastoupeno jest několika umělci\nsvětového jména.\nZ Rusů Antokolskij svým bronzovým Me-\nfistem, z Francouzů Frěmiet bronzovými skupi-\nnami Gorilly a sv. Jiřím, Rodin, pracemi v mra-\nmoru, bronzu i sádře. Chaplain celou kolekcí\nsvých výborných medaillií, jež umělecky tak pře-\nvyšují produkci vídeňských medailleurů Scharfa,\nPavlíka i známého Tautenhayna, jenž letos sice\nnevystavuje, který ale je nejvýznamnějším me-\ndailleurem Rakouska, který také naší Kraso-\numnou jednotou poctěn zakázkou jubilejní me-\ndaille.\nZ Belgičanů znamenitě zastoupen Van der\nStappen skupinou »Budovatelé města« a studií ku\nv v O\nsv. Michaelu. Ze Spanělu Guerol výborným re-\nliefem sv. Františka. Z Němců pak především\nKlinger mramorovým aktem ženským, neuvá-\ndíme-li ostatní autory méně cenných prací.\nv 0\nZ Cechu zastoupeni Myslbek svým kardi-\nnálem — z bronzu odlitým, pěti skizzami českých\npatronů k pomníku sv. Václava, a portraitem\nhr. Lva Thuna pro parlament určeným — dále\nVosmík sochou Krista, na poušti v životní veli-\nkosti a Stránský portrétem J. Topinky z Ru-\ndolfina známým.\nV druhé výstavě vídeňské Secesse, najdeme\naž na malé změny skoro tatáž jména. — Zde\novšem působí sochařství jako vůbec celá vý-\nstava svým vybroušeným arrangementem který\ntím, že nijak neunavuje navštěvovateli pobyt ve\nvýstavě spříjemňuje a příležitost mu dává bez\nobtíže každé jednotlivé dílo samostatně pozo-\nrovati a vnímati.\nNejčetněji zastoupen zde Belgičan Meunier,\nv samostatném salonku pracemi malířskými,\nsochařskými (vesměs bronzy); z nichž tyto svoji\nneobyčejnou živosti a předmětem svým (po vět-\nšině postavy a scény ze života dělníka belgi-\nckého) hluboký zanechávají dojem. Z Belgičanů\nzastoupen dále ještě Khnopff a Van der Stappen.\nVedle Meuniera nejbohatší sbírkou skví se Char-\npentier svými dekorativními návrhy plaquet cí-\nnových a bronzových, i ostatních umělecko-prů-\nmyslových pro tlačenou kůži, papír a p., k němuž\nv tomto oboru práce druží se Francouzové Vall-\ngreem a Carabin, kteří v bronze i dřevě podalř"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "381 / 382", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3286, "texte": "řadu zajímavých drobností, dekorativních, jaké u nás do\ndnes jsou podceňovány. Z Francouzů Rodin zastoupen zde\nmnohem četněji znamenitými pracemi svými, z nichž ze star-\nších zvlášť uvádíme bronzovou bystu »Dalou« a z novějších\nV. Huga, a mramor »Přítelkyně« s neobyčejnou finessou de-\ntailleus provedený. Dále Bartholomé s překvapující věrnost-'\ntraktovaným fragmentem svého výborného náhrobku — a\nDampt skizzami dětských portrétů, Z Vlachů Trubeztkoy,\nz Němců Stuck, a Flossmann z Mnichova. Vídeň zastoupena\njediným Engelhartem, jehož kožený paravent zdobený vtla-\nčenou bronzou je dobrý nápadem i provedením a daleko\nlepším ukázek jeho umění malířského.\nOproti všem těm stojí z Cechů jediný Bílek u nás svým\nv\nznamym o západu Cechu a Orbou, oběma\ndřevořezbami, které i tak znamenité sousedství výborně obstojí-\nToť v celku přehled nynějších výstav sochařství —\nv nedaleké Vídni : tam kde umělce nelákají, žádná vyzname-\nnání čestná i materielní (v Secessi) přehled celého téměř\nsochařství evropského. Zde nejlépe dokázalo sdružení Secesse\nco dovede opravdová práce a obětavost jednotlivce ve prospěch\ncelku. — U nás ani domácí umění nezastoupeno úplně —\novšem u nás spokojíme se tím, že výstava poiádá se již\npo 59., je to také kus práce a my i tu uznáváme, — jenže\nžádáme, aby výstavy dnešní odpovídaly dnešním požadavkům\numěleckým.\nDVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ. I. Kunst - Ausstellung der\nVereinigung Bildender Kunstler Osterreichs (Secession). —\nJubiláums-Kunstausstellung (Kúnstlerhaus).\nOd několika let přišly Secesse do mody. Přes Paříž,\nkde druhý Salon (Champ de Mars) datuje již z let devade-\nsátých, a přes Mnichov, kde výstavy Secesse byly uměle-\nckými událostmi první třídy, přišla řada letos na Vídeň —\nvliv jejich všude byl velmi blahodárný a osvěžující, všude\nvzbudily nový život a čilou konkurenci.\nZkušenost tato se také ve Vídni opět potvrdila. Obě\nspolečnosti, starý Kúnstlerhaus i mladá Secesse, závodily,\naby kvalitou letošní výstavy, arranžováním a celkovým\ndojmem působily co nejpříznivěji, a výsledek je jistě velkým\nziskem pro Vídeňské poměry umělecké, a může nás, kteří\npřirozeně všude s domovem srovnáváme a na Prahu stále\nmyslíme, opravdovou závistí naplniti.\nObě společnosti měly k disposici značné kapitály — ve\nVolných Směrech bylo již uvedeno, že v Kúnstlerhause bylo\nna cenách, stipendiích a fondech k zakoupení obrazů téměř\n100.000 zl., a Secessi stálo prý jen nájemné a zařízení\nletošní výstavy na 30.000 zl.! — obě dovedly si pojistiti\npříspěvky nejlepších mistrů zahraničných, v obou podali\ndomácí členové ze svého nejlepšího, — ale přece jen Secesse\nv tomto závodu vyhrála. Její jury postupovala patrně s přís-\nností přímo neúprosnou právě oproti lidem domácím — za-\nhraniční členové výroku jury nepodléhají, — korrespondující\nzahraniční členové poskytli spolu s domácími výborný materiál,\nprostředky finanční byly ve Vídni snadno po ruce — zase\nto srovnání s Prahou se vnucuje! — k tomu mnoho vkusu\nv arranžování a mladé chuti do práce, a tak podařilo se vy-\nkouzliti výstavu dojmu neobyčejně harmonického a veskrze\nmoderního, a při tom seznámiti obecenstvo s nejlepšími zá-\nstupci nových směrů zahraničních, »předvést důstojníky oddílu,\nkterý v první řadě bitevní se bije,« jak praví sami v před-\nmluvě k originálně vypravenému katalogu."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "383 / 384", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5894, "texte": "Vedle toho Kiinstlerhaus zůstal pozadu. Tam některé\nsály, hlavně v rakouském oddělení, prozrazují shovívavost,\no které jsem se domníval, že je na světě už jen Rudolfínské\njury údělem, a ta spousta prostředností tísní tam věci výborné,\nTím hlavně se stalo, že třeba nejlepší zásilky v Kunstler-\nhause stály na stejné výši jako v Secessi, je dojem přece\ndaleko méně uspokojující.\nPrávě nejznamenitější zásilky pocházejí ovšem hlavně\nv Kunstlerhause výhradně od mistrů zahraničných a většinou\nod těchže, jako v Secessi; neboť kdežto domácí členové jsou\nstanovami vázáni, vystavovati výlučně v jednom nebo ve\ndruhém spolku, ohlíželi se cizí mistři velmi málo na toto\nustanovení i na domácí spory umělecké; a tak ku př. Bocklin,\nKlinger, Besnard, Puvis de Chavannes, Segantini, Rodin atd.\nvystavují zcela klidně v obou výstavách.\nZmínil jsem se již, že si Secesse upravila svoje proza-\ntímně místnosti — palác Gartenbaugesellschaft, Parkring, —\nse značným vkusem i nákladem. Každý sál dekorován dů-\nsledně v jednom tonu; první na př., který tvoří předsíň\nvýstavy a je dekorován různými panneaux a sochami, vyplněn\nmoderním nábytkem, pokrytým vyloženými časopisy atd., je\nhnědě zelený, druhý v tonu rudé hlinky, pátý bílý atd. Na\nstěnách pod stropy originální dekorativní frýsy oživují stejnou\nplochu, draperie a skvostné látky obalují každý sloup, aniž\nby kdekoli překážely přílišným množstvím nebo přehnanou\nnádherou.\nZe obrazy věšeny nanejvýš dvouřadově a až na malé\nvýjimky s opravdovým vkusem (bez ohledu na dělení národ-\nností), že stropy opatřeny závěsy atd., rozumí se vlastně\nsamo sebou. A těchto 12 rozličných salonů vyplňuje celkem\n528 uměleckých výtvorů, z nichž věru dost malé procento\nje na stupni pouhé prostředností.\nNení přirozeně možno referovati i jen přibližně úplně\no tomto bohatství; musíme se spokojiti pouhým vyjmeno-\nváním nejvíce vynikajících zjevů. Francouzi a Angličané\n(Amerikány mezi ně počítaje) jsou nejlépe zastoupeni. Besnard\ndámským portrétem, při němž se s úžasnou smělostí pokoušel\no problém umělého osvětlení, a »Maurickými ženami«, které\njsou dokonalé; velkým kartonem Puvis de Chavannes,\ndobrými krajinami Billotte a Jettel, mlhavým jako vždy\nportrétem, ale nikoliv bez velké noblessy Carriěre, menší\nstudií Aman-Jean. Z amerických Pařížanů Sargent vy-\nstavuje »Egypťanku«, akt v životní velikosti, neobyčejně\nenergicky kreslený i malovaný, pak Alexander studie\nv barvě i v kresbě velmi zajímavě stylisované, které co se\nmalínského pojímání týče, patří k nejlepšímu celé výstavy.\nVeliký dojem zůstaví kolekce prací Kh nopffo vých,\nvedle exposice Segantiniho nejčetnější a nejznamenitější\nz celé výstavy. V kresbách Khnopffových je jistě mnoho\nnejasného a málo lákavého, ale věci, jako »Před rozhodnutím«\nnebo »Laskání« a sochy jako »Vivien« jsou u výrazu přímo\nzázračné a odškodní za řadu jiných, nepochopitelných a snad\nnezdařených pokusů.\nJako Khmopff v myšlénkovém obsahu i výrazu, tak\nnašel Segantini v technice něco nového a neobyčejného.\nHlavně »Alpská pastva« a »Růžový list« jsou skutečné zá-\nzraky jeho techniky.\nDobré portréty vystavují Roli, Lavery, Brongh;\nkresby Stein lenový mohou u výrazu závodit s čímkoli\nz ostatní výstavy. V plastice z Francouzů vesměs výteční\njsou Rodin, Mennier, Bartholomé s pracemi opravdu\nvelkého stylu. V uměleckém rozkošné věci vysta-\nvují Charpentier a Carabin, dvě skvostné dětské hlavičky\nDampt.\nŠvéd Thaulov má nejlepší vodu a Nor Liljefors\nnejlepší zvěř celé výstavy. Z Němců uvidíte Bocklin a,\nslavnou »Hru vln«, Stučka »Smyslnost« a pastelly; rozkošné\nperokresby a jeden špatně malovaný ženský akt od Klingra;\nza to Herterichova »Ofelie« je namalována přímo výtečně.\nVýborný je také Exter, Zugel, Hans Olde, B art eis.\nZ domácích členů Secesse velmi dobře jsou zastoupeni:\nPolák Mehofer, Vídeňáci Klimt, Engelhart, Moll\na Krámer, tento poslední výborným dvojitým portrétem\nsvých rodičů.\nNaši čeští umělci přišli tu vydatně a znamenitě na pomoc.\nHynaisova podobizna Dra Podlipného je z nejlepších\nportrétů výstavy; vedle ní vystavuje mistr ještě u nás dobře\nznámou »Pravdu« a malou dekorativní skizzu »Zimy«. Také\nPirner, na pražských výstavách tak vzácný host, vystavuje\n4 interessantní práce, Schusser »Ukolébavku« a pleinairovou\n>Studii« z výstavy Mánesu dobře známé, Aleš kresbu slo-\nvanských věrozvěstů, rovněž kresby Márold a Mucha,\nBílek >Orbu« a »Podobenství velkého západu Cechu, v kata-\nlogu na »Gleichniss des Westbohmens« duchaplně překřtěné.\nTaké v Kunstlerhause pomáhají Češi zdvihat slávu —\nbez nich dosti vadnoucí — Rakouského oddělení: S1avíc k o v y\nkrajiny z výstavy Mánesu dělají opravdové furore; rovněž\nvystavují Schikaneder, Mašek, Tomec, velmi četně\na znamenitě Myslbek, jehož exposici vévodí kardinál\nSchwarzenberg, Stránský a Vosmík.\nZ Němců téměř titéž jako v Secessi: Bocklin, Klinger,\n(Ukřižování), Lenbach, zajímavý Mackensen, Skarline,\nMen zel. Také Francouzi jednak se opakují: Aman-Jean,\nBesnard, Puvis de Chavannes, ostatně slabě zastoupený,\njednak vystavují hlavně starší mistři: Bonnat a Carolus\nDuran, oba poměrně slabší práce; barevně velmi zajímavou\nstudii Collin, skvostné krajiny Monet, Nozala zvláště\nBinet v osvětlení zapadajícího slunce dokonale vystiženém,\nP. A. Laur en s »Svaté ženy«, obraz velké noblessy! Angli-\ncani s Američany odnášejí však palmu.\nHarrison ukazuje ve své »Arkadii« nejdokonalejší\nplein-air výstavy a jeden z nejdokonalejších plein-airů vůbec;\nvedle něho, jinak výtečný Sorolla-Bastida mnoho ztrácí;\nAbbey stvořil ve svém »Hamletu« červenou symphonií\nchmurně tragické síly, a Hacker svým obrazem »klášter\nnebo svět« snad nejharmonictější a nejúplnější dílo celé\nvýstavy; to je zkrátka dokonalé, jako myšlénka, komposice,\nkresba i barva.\nZnamenitý je Bridgman; »Na terassách Alžírských«,\npak Solomon. Hitchcock, Peacock, Pearce a Alma\nTadema. Z krajin opět nejdokonalejší Thaulowa »Norská\ntovárna v zimě«, výborný les od Courtense."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.23", "debut_caractere": 85, "fin_caractere_exclue": 802, "texte": "Ale co do dojmu, kterým působí, nejhlubší obraz výstavy\njsou zajisté Rěpinovi »Burláci«. Rada těch ubohých zotro-\nčilých mužíků táhnoucích při večerním slunci loď po Volze\nproti vodě, je doslova nezapomenutelná. Ze sochařů aspoň\nRodina a Antokolského ještě jmenuji.\nTuším, že i tento suchý výpočet, hlavně co se výstavy\nKunstlerhausu týče hrozně neúplný i v největších jménech,\nstačí, aby přesvědčil o svrchované interessantnosti obou\nvýstav Vídeňských, i aby dokázal, že následky radikální\nroztržky nejsou vždy neblahé, nýbrž často velmi blahodárné;\na bylo by si věru přáti, aby ten očisťující a osvěžující umě-\nlecký vítr od západu jdoucí, který letos i tu Vídeň zasáhl,\nani Prahu aspoň napřesrok nevynechal.\n\nE. K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "377 / 378", "page_fin": "377 / 378", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.13.1", "titre_corps": "HLAVICE PILASTRU.", "titre_sommaire": "HLAVICE PILASTRU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "A. MÁRA.\nHLAVICE PILASTRU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "377 / 378", "page_fin": "377 / 378", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.13.2", "titre_corps": "HLAVICE PILASTRU.", "titre_sommaire": "HLAVICE PILASTRU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.19", "debut_caractere": 2842, "fin_caractere_exclue": 2869, "texte": "V. MAŘAN.\nHLAVICE PILASTRU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "379 / 380", "page_fin": "379 / 380", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.13.3", "titre_corps": "F. OHMANN.", "titre_sommaire": "F. OHMANN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "379 / 380", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.20", "debut_caractere": 2475, "fin_caractere_exclue": 2485, "texte": "F. OHMANN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "381 / 382", "page_fin": "381 / 382", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.13.4", "titre_corps": "F. OHMANN.", "titre_sommaire": "F. OHMANN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "381 / 382", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.21", "debut_caractere": 3288, "fin_caractere_exclue": 3298, "texte": "F. OHMANN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385 / 386", "page_fin": "385 / 386", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.13.5", "titre_corps": "UPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU MĚSTSKÉ RADY PRAŽSKÉ.", "titre_sommaire": "UPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU MĚSTSKÉ RADY PRAŽSKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 83, "texte": "UPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU\nMĚSTSKÉ RADY PRAŽSKÉ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385 / 386", "page_fin": "387 / 388", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.14", "titre_corps": "SOUTĚŽE.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.23", "debut_caractere": 804, "fin_caractere_exclue": 3617, "texte": "SOUTĚŽE.\n\n— »VOLNÉ SMĚRY« VYPISUJÍ VEŘEJNOU SOUTĚŽ na\nzískání obálky pro příští ročník. Konkurovati může každý\numělec Čech. Kresba hotová reprodukce schopná\nprovedena budiž libovolným materiálem; vůči obál-\nkám minulým povoluje se tentokráte dvojí tisk\n(t. j. dva tóny). Velikost kresby stanovuje se na\n60 X 46 cm. (t. j. dvojnásobný rozměr papíru\nobálky). Obálka obsahuje hlavní nápis: »Volné\nSměry« a podřízený: »Měsíčník umělecký, vydává\nspolek » Mánes «. Vedle toho i místo pro ročník,\nměsíc a číslo. Z ohledů reprodukčních nedoporu-\nčuje se kresbu prováděti na příliš tónovaném pa-\npíru. Návrhy heslem opatřené dodány buďtež do\n30. září 1898 do 6. hodiny večerní knihtiskárně\nDr. Ed. Grégra v Praze v Tůní ul. Jury sestávati\nbude z jednoho nekonkurujícího zástupce časopisu\na dvou umělců, které konkurující sami absolutní\nvětšinou zvolí. Z důvodu toho každý konkurent\njest povinen přiložit! zvláštní obálku heslem a ozna-\nčením jury (na vrchu obálky) opatřenou, v níž na-\npíše v Praze žijící dva umělce, které navrhuje za\njurory. Cena určuje se jedna: sto zlatých za právo\nreprodukční, splatná při odevzdání návrhu do re-\nprodukce. Časopis vyhražuje si právo reprodukční\nostatních návrhů. Práce konkurenční budou spolu\ns protokolem jury jeden den v soukromé výstavce\npřístupny.\n— SOUTĚŽ NA ZÍSKÁNÍ MODELU POMNÍKU\nPALACKÉHO. Dle zpráv denních listů podáváme\nvýsledek soutěže : Prací konkurenčních došlo v usta-\nnovené lhůtě celkem 14. Purota sestávající z umělců\nV. Hynaise, J. Maudra, J. Myslbeka, V. Roštlapila\na V. Wiehla neuznala žádný z došlých návrhů za\núplně spůsobilý ku provedení, rozhodla však, aby\nprojekty, s hesly »Zní vlasti naší Tvé slávy hlas*,\na »Minulosti, přítomnosti a budoucnosti*, pochá-\nzející od autorů Lad. Šalouna s Aloisem Dlabačem\na AI. Dryáka se Stan. Suchardou, poděleny byly\njako za nejlepší uznané z došlých návrhů zvláštní\nodměnou po 500 zl. mimo náhradu 300 zl., které\ni všem ostatním projektům přiřčeny. Stejně usnesla\nse porota, aby autoři návrhů zde jmenovaných vyzváni byli\nradou městskou k nové užší soutěži. O celé konkurenci\ni vystavených modelech pojednáno bude v čísle příštím.\n— UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM VYPISUJE pro\nr. 1898 z prostředků obchodní a živnostenské komory pražské\nceny na provedení následujících předmětů:\n1. Garnitura granátová a sice spona a pár náušnic při\nvýhradném použití granátů, zasazených v pozlacené stříbro\nneb zlato 6 neb 14karatové. Cena prodejná nemá přesahovati\n60 korun. Ceny 160, 120 a 80 korun.\n2. Pokrývka stolní pro stůl salonu s použitím applikace\na vyšívání na temné soukenné půdě (černá jest vyloučena).\nVelikost cm* Cena prodejná nesmí přesahovati\nobnos 120 korun. Ceny 240, 180 a 120 korun.\n3. Květináč z pálené nepolévané hlíny. Průměr hořeního\notvoru nejvýše 30 cm. Cena prodejná nejvýše 50 korun. Ceny\n160, 120 a 80 korun."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "387 / 388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.24", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 1438, "texte": "Práce k soutěži předložené mají vynikati samostatným\npojetím, s technickou dovedností.\nKonkurence mohou se súčasíniti jen živnostníci oboru\numčlecko-průmyslového v Čechách usedlí, aneb spolupraco-\nvníci u nich zaměstnaní, dále do Čech příslušní absolventi\numělecko-průmyšlové školy v Praze a odborných průmyslo-\nv V\nvých skol v Cechách. Práce dodány buďtež nejdéle do 31. října\n1898 umělecko-průmyslovému museu v Rudolfinu.\nPředměty označeny heslem neb značkou, jméno pak a\npodrobná adressa konkurujícího buďtež přiloženy v zapečetěné\nobálce označené týmž heslem neb značkou. Kromě toho při-\nložena budiž k výhradné potřebě správy musea druhá obálka,\nohsahující přesné udání ceny toho kterého předmětu. Obě\nobálky označeny buďtež nápisy : »adressa« neb »cena«. Po\nsdělení výroku poroty budou veškeré ku konkurenci došlé\npráce po dobu je.inoho měsíce v umělecko - průmyslovém\nmuseu vystaveny.\n- FIRMA GŮNTHER-WA.GNER V HANNOVERU VYPI-\nSUJE KONKURS na zísl cání plakátu pro nové do obchodu\ndané barvy vodové. Ceny stanoveny jsou celkem tři a sice:\nI. 1000 marek, II. 500 mk., III. 300 mk. Mimo to vyhražuje\nsi firma zakoupení nevyznamenaných návrhů po 100 mk.\nLhůta dodací končí 15. červencem. Bližší podmínky sdělí\npřímo Gúnther a Wagner v Hannoveru, Engelbosteler-\ndamm 67."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c026", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385 / 386", "page_fin": "385 / 386", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.14.1", "titre_corps": "ÚPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU F. OHMANNA.", "titre_sommaire": "ÚPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU F. OHMANNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.23", "debut_caractere": 3619, "fin_caractere_exclue": 3677, "texte": "ÚPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU\nF. OHMANNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-06-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-06_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-06_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "387 / 388", "page_fin": "387 / 388", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.2.15", "titre_corps": "K VYOBRAZENÍM.", "titre_sommaire": "K VYOBRAZENÍM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "387 / 388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.24", "debut_caractere": 1440, "fin_caractere_exclue": 5224, "texte": "K VYOBRAZENÍM.\nK NÁVRHŮM F. OHMANNA. Konečné sbourání masných\nkrámů novoměstských bylo příčinou, že i v těchto kon-\nčinách počato bylo s úpravou města, které projektovaným\nsbořením kasáren trinitárských, bylo třeba zase znova řešiti.\nNově provedená elektrická dráha a komunikace vůbec žádá\nzde svých práv v úzké ulici při veliké passáži jest regulace\nnezbytně třeba a město také navrhlo čáru regulační, která\nvšak sama o sobě jest velice nešťastnou a úpravě tohoto\nkouta osudnou by se státi mohla. Z rozpaků byla i uvažo-\nvána možnost založiti zde malý sad, konečný výsledek ale\nstanoven tak, jak na půdorysu na sloupci 385 uveřejněném\npatrno.\nDle pevně zakořeněné myšlénky, poukazující na nově\nprý vymožené porozumění umělecké, byl kostel co nevyhnu-\ntelně volně stojící budova pojat, při čemž současně pouka-\nzováno ku velkému uměleckému významu facad postranních,\ntohoto dle našeho soudu ne zrovna největšího výplodu doby\nbarokové.\nDle tohoto projektu, by na rohu ulice Lazarské a Spálené\nv místech, kde dnes stojí starý dům z let čtyřicátých poměrů\nmalých a skromných, povstal samostatný činžák skromných\nrozměrů, který by uličkou oddělen byl od samostatně stojícího\nkostela trinitárského a povstala by tím skupina objektu,\nkterá obklopena třemi úzkými uličkami by docela zrušila\nráz ulice Spálené v dost velikém rozsahu.\nCelá úprava ta udála se v době resignace Umělecké\nkomtsse pražské a štěstím možno nazvati, že majitel domu\nnárožního neobrátil se s vypracováním plánů stavebních jak\nu nás po většině se stává k podnikateli staveb, nýbrž k umělci\narchitektu, který v patřičném ocenění zjevu celého bloku\na bez ohledu na zamýšlení předepsané stavební linie podal\nku schválení zcela jiný návrh. Poněvadž cela záležitost tato\ntak živě dotýká se praktického provádění zásady zachování\nstarého rázu Prahy, přinášíme v čísle dnešním návrh arch.\nFr. Ohmanna, který reprodukci jeho laskavě dovolil, upozor-\nňujíce naň interessenty, kteří přednosti jeho oproti návrhu\nměsta musí vycítiti, přinášíme ho dnes, kdy ještě čas osudnou\nchybu regulačních čar napraviti.\nV opaku stávající myšlénky vzdal se navrhovatel úplně\npůsobení facad postranních a upotřebil z nich jen to, co\npovažoval za nutné ku vyzvednutí silhouety kostela z ohledu\nna křídla budov přistavených, které ke kostelu připojeny\nrýhovitě. Tímto řešením vyhnul se úplně nebezpečným\nuličkám, i onomu samostatně trčícímu činžáku, a zároveň\ndudal kostelu folií, které by pouze mohlo býti vytýkáno, že\nnaznačuje velkolepé skupení s kostelem souvisící — jež\nvšak ve skutečnosti pouze z činžáků sestává.\nV projektu Ohmanově umístěny důstojně a dekorativně\ni obě barokní sochy při kostelu stojící, které dle návrhu\nměsta obě měly býti odstraněny.\nNa osvětlení kostela v projektu tomto jest zřetel brán\njak z půdorysu zřejmo, po piípadě by bylo možno od-\nstraněním přistavených částí u hlavního oltáře osvětlení\npresbyteria, který dnes světla postrádá, umístěním půl-\nkruhových oken na stranách hlavního oltáře hned pod\nklenbou.\nRáz přistavených budov měl by charakteristiku staveb\npředešlého století ovšem v pojmutí moderním. Důležito jen\nje, aby arkády byly barokové. Dle došlého nám sdělení\npřipomínáme že projekt ten od rady městské přijat byl dost\nsympaticky, a bylo by si jednou přáti, aby rada městská\naspoň v takovýchto makavých případech dala se informovat]\na na základě těchto informací začala konečně pracovati ku\nzachování starého rázu m ěst a.\n— Od mladého sochaře A. Zauly, absolventa školy Adysl-\nbekovy, přinášíme mezi vyobrazeními skizzu »Leda«, kterou\nprovedl za pobytu svého v Římě, kdež po tři jako sti-\npendista Klaarovy nadace dlel.\n— Z dekorativní školy sochařské C. Kloučka (umělecko-\nprůmyslové školy) v dnešním čísle přinášíme dvě kompo-\nsiční studie hlavic pilastrových, provedených A. Marou a\nV. Mařanem."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "341 / 342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\nV PRAZE, v máji 1898.\nLOUIS ARLETH. * ZDENA BERKOVÁ. * JAROMÍR BORECKÝ. * DR. E. Z ČEŇKOVA. * KAREL ČERVINKA. * AD. B.\nDOSTAL * XAVER DVOŘÁK. * KAREL ENGELMULLER. * MILAN FUČÍK. * BENEŠ GRÚNWALD. * I\\. B. HÁJEK.\nF. S. HOLEČEK. * VLADIMÍR HOUDEK. * PETR KLES. * KAREL MAŠEK. * V. OTOMAR. * DR. BOŘIVOJ PRUS1K.\nFR. SEKANINA * LOTHAR SUCHÝ. * KAREL TOMAN. * FR. J. ZEMAN.\n\nTeskné chvíle, kterými prochází mladá literární družina česká, vyvolaly tato naše\nslova. Několik osobnosti, které maji příležitost uverejňovati svá mínění a dovedou\nk sobě strhnouti pozornost —- nervosním žitím, kterému dnes všichni podléháme,\na které dává trvati nepřetržité zmatené vřavě válečné, dospělo ve spůsobu uplatňování\nsvých náhledů k tónu, každou uměleckou duši těžce kompromittujícímu. Sami literáti, napadli\nliteráty jiného vyznání urážkami, proti nimž tito, štítíce se stejnou zbraní odpověděti, stojí\nbezmocní, a které — vykřiknuty s piedestalu aristokraticnosti jsou bolestnou iioníí na\nveliká slova o bílém štítu básníkově a o nedotknutelnosti cizího přesvědčení.\nNehájíme dnes nikoho, nemluvíme za žádný tábor, žádným směrům nestraníme; je nám\ncizím, abychom sebe vyvyšujíce — jakýmkoli spůsobem odsuzovali neb předpisovali, jak\nkdo za svoje názory zápasiti má. Jsme přesvědčeni, že jako v životě vůbec, je i v živobytí\nliterárním boj nutným, chápeme, že s bojem tím nutně přichází nenávist jsme však lovněž\nsi vědomi, že modlíce se všichni přece jen k jedinému božstvu — umění, ač každý v jiném\nvyznání — i v té nenávisti zachovati musíme noblessu duse a z ní piystící noblessu výiazu.\nNastavujeme se rádi výtce naivního idealismu vyslovujíce své přesvědčení, že víia v čistotu\nsrdce básníkova nesmí býti učiněna pověrou, a ze básník i v boji nejprudsím pamatovati\nmusí, že jeho bojiště je v chrámě a ne ve třísnivém prachu ulice, a že bedlivě uvážiti musí,\nzda sám nekřivdí tam, kde myslí, že jemu bylo křivděno.\nA proto, ač většina nás je dosud mladých, přece bou.ící se hořkost vnitiu nutí nás říci, že\nprotestujeme proti profanování Čistého oltáře umění před slídivými zraky vzdálených davu, tak\nochotných užiti smutné skleslosti společenského taktu mezi spisovately za důvod své lhostejnosti\nk umění vůbec. Musíme rozhodně vysloviti své přesvědčení, že povinnost poctivosti každého\nčlověka a zejména umělce jest, hájit víru svoji proti druhému zbraní důstojnou jeho cílů; že\nvšak roucho kněžské, které na sebe oblékl, zakazuje mu shybati se pro zbraně, uchvácené\nv šarvátkách pouličních, a že jakmile třeba jen stín osobního zájmu v boj ten zapadá, musí\ns tímto ustoupiti z půtky veřejné, poněvadž je to jeden z případů, kdy nelze sloučiti službu\numění a vlastní osobě."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "343 / 344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.2", "texte": "»VO LN É SMĚRY«\n\nVEČERNÍ CHVÍLE LETNÍCH GEORGIK.\nLADISLAV VELTRUSKÝ.\nÁž přijde léto, zrání v pole padne\na úpal polednů sežloutne na polích,\naž po nocích, v nichž nově země zmládne,\nty klasy uzrají a požár léta v nich.\nA písně jejich dlouhým echem vyzní\na vítr povane jen tiše kolem řek\naž pastýřky se s žerty ženců spřízní,\nby v jejich šeptání je šustem nezalek'.\nA v jásání pak přijdou ženci mladí\ns veselým průvodem svých malých pastýřek\na zpěvy se dle jejich tanců zladí,\nv nichž každý vycítí, co zpěvem nedořek.\nA ráno květ na břehu řeky kdesi,\naž umdlen pocítí, že chlad mu kalich stáh'\nse tiše rozpláče.\nAž vzpomene si,\nže v teplé půlnoci vln řeky nedosáh'!\n\nSTARÝ SUJET.\nJOSEF STRNAD.\nTvrdá vlna\nživota ji hrozí smést — jen boha má,\nkdyž loďky dětí mdlýma rukama\nv ten sprostý rmut spouští.\nSama, tiše,\nna nit odříkání navléká den po dni,\nco chladný život podmílá břeh pod ní\na stříká vždy výše.\nBílí ptáci\nnad hlavou jí letí, každý pírko střese,\ni rosa padá — v slzu rozplyne se,\nmá málo té rosy.\nSpěchá, spěchá,\nbojí se, že bůh ji dříve povolá,\nco na ni čeká, že to nezdolá\na — pak ještě — chvilku.\nChvilku pobýt.\nNaší matky je mi líto, líto.\nAž bojím se, že jednou řeknu jí to.\nKdo netrpěl, neví.\nRuka tvrdá\njak by srdce tiskla, ruka studená,\nje těžký dech a hroutí ramena;\nznám takové chvíle.\nBílí ptáci\nnad hlavou jí letí, každý pírko strese\na každý nějaký sen v drápech nese\na v minulost mizí.\nV oči pálí\nkouř starých obětí, jež byly marné,\nz temna duní\nželezné kroky budoucna, tak jednotvárné,\nv spánky bijí\numíráčky nadějí, jež byly marné\na matička nám zatím stárne. Stárne.\nJe babička z matky."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "345 / 346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nDVA LISTY SETKALY SE V LETU\n.... — NAPSAL JAN\nOSTEN.\n\nVlny jezera se zdvihaly následkem parníků\nsem a tam přejíždějících a objímaly tělo jeho\nchladivou, měkkou svou náručí. Hučely mu do\nuší, postřikovaly mu hlavu vodou, stříkaly mu\ndo očí, zdálo se mu, že si s ním chtějí pohráti.\nA bylo mu tak krásně, ach, tak krásně!\nLežel na znaku na vodě a málo se namáhaje,\ndával se nésti vlnami, kolébati jimi, přimhuřuje\noči před přímými paprsky světla.\nv\nČasem se slunce ukrylo za mráčkem a tu se po-\ndíval na oblohu, krásnou, bleděmodrou, po níž jen\nněkolik mráčků klidně plynulo, nebo podíval se\npřed sebe na veselá, známá stavení nedalekého\nměsta a dále na kruh hor sněhem se třpytících,\njež obepínaly údolí.\nJiž tu skoro měsíc žil, ale vždy bylo mu to\nmilé, krásné, známé, co viděl kolem.\nA opět se položil, užívaje sladkého dolce far\nniente ve vodě.\nHonil se za vlnami, chtěje dohoniti tu či onu,\nlapaje ji rukama, potopil se, chtěje dosáhnouti\ndna, ale bylo tu příliš hluboko, vrátil se raději\nna vzduch, otřásaje hlavou, jejíž vlasy a vousy\nbyly plny vody.\nJak tu bylo blaze!\nViděl, jaké horké odpoledne je venku. Prach\npokrýval listí stromů, jež bez hnutí, jak modelo-\nvané, stály podél cest. Unaveně, neradi, plížili\nse lidé po prašné silnici, vozy se míhaly, prach\nse zdvihal a vířil ve vzduchu.\nJak tu bylo blaze! Voda nebyla ani teplá,\nani studená, necítil jí skorém kolem sebe, jen\nji voněl. Ano, voněla takovou zvláštní vůní\nčist}>ch jezer s nedohlednými dny.\nObeplavával malou plovárnu, kde obyčejně\nv tuto dobu býval sám.\nDíval se na koše plovárny, jež byly zakryty\nplátěnou záclonou, dole úplně nepřiléhající.\nMimoděk se tam díval, najednou se zarazil.\nPod záclonou, jež zcela nepřiléhala, zasvítila\nbílá, oblá ramena. Slunce je právě ozářilo a\nzazářila v plné nádherné své kráse a v celé\nbělosti.\nNebylo pochyby, někdo se tam koupal v koši\na byla to žena, neboť taková krásná oblá ramena\nmuže míti jenom žena a to jen žena mladá a\nkrásného těla.\nOslepovaly ho svou bělostí, stále je viděl\nmihati se v prostoře mezi záclonou a pažením\nkoše, prostorou to asi na dvě dlaně širokou.\nObracely se sem a tam, hned viděl šiji, po-\nčátky rusých vlasů a zase viděl z předu: hrdlo\na počátky mladých, krásných ňader, skrytých\nv modiém koupacím obleku.\nA více neviděl: ani hlavu, ani ostatní tělo,\nta žena stála stále v jedné výši, na dně koše a stří-\nkala na sebe vodu, jež šplouchajíc tvořila neve-\nliké vlnky před košem.\nStále se díval na ten kousek těla, bílý, zářící,\nkrásný a pojala ho touha viděti ji celou: její\nhlavu, oči, rety, ostatní tělo.\nKdo to je a jak sem přišla? Také se zde\nkoupávaly ženy, ale jen v určitou hodinu a tehdy\npřísná strážkyně koupelny muže sem nepustila.\nAle, tato žena asi ji žádala, by ji nechala\nvykoupati se a strážkyně asi zapomněla na něho\na pustila ji do koupelny. Ano, takové to je.\nA jaká je to žena? Je zdejší nebo cizinka?\nViděl ji již někdy? Musí se na ni podívati!\nA proč by se nepodíval. Jsou tu sami a žena\nta ho snad ani neuvidí.\nA tiše, tichounce připlaval až ku koši, při-\ndržel se za sloup a skrývaje se za vedlejším\nkošem, nakoukl mezerou mezi záclonou a košem\ndovnitř.\nStála k němu obrácena zády. Voda sahala\njí jen nad pás, tak že mladý muž mohl viděti\nlahodné obrysy jejího mladého těla, na něž při-\nlépl se lehký oděv. Viděl štíhlý krk, bílá ramena\na šiji a rusé, bohaté vlasy, stočené v rulík, jen\npraménky visely dolu na šiji a voda s nich\nstékala.\nStála k němu zády a postřikovala se vodou,\nnabírajíc ji oběma rukama a házíc ji na obličej,\nna ňadra a na hlavu.\nA on, drže se sloupu, díval se na ni s tlu-\nkoucím srdcem. Byla tak blízko a tak krásná\na byli tu sami dva. Jak září její tělo! Jak la-\nhodné, krásné linie boků, jak ohebná, štíhlá šij!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "347/ 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nNajednou se prudce obrátila a on uviděl jí\ndo obličeje. Byl to bílý, krásný obličej ženy asi\ndvacetileté.\nPravidelné rysy brady, rázovitý, pěkný nos,\nmalá, jemná ústa, živé, tmavomodré, rychlé oči.\nNepozorovala ho, stříkajíc vodou a on se na\nni díval, zapomínaje na vše kolem.\nJak krásná to žena! myslil si. Dosud nikdy\njsem jí zde neviděl. Kdo to je, odkud a kam\njde? Je sama zde, či s někým?\npojala ho touha vymrštiti se přes pažení,\npřepadnouti ji, beze slova ji objati a přitisknouti\nk sobě její rozpoutané, mladé, krásné tělo.\nRuka, držící se sloupu, mu uklouzla a musil\nučiniti rozmach, aby se udržel nad vodou.\nA tu ona ho zahlédla. Zalekla se, vzkřikla,\nvidouc upírati se na sebe dva černé zraky pod\ntmavými kadeřemi, lepícími se na čelo. Vzkřikla\na ukryla se pod vodou až po bradu.\nA v něm se probudil člověk dobře vychovaný.\nPonořil se pod vodu a vyplaval až asi po\ndesíti vteřinách, dále od plovárny.\nTam si ulehl opět na znak jako prve a hou-\npaje se na vlnách, přemýšlel.\nJaká to krásná žena! A on ji polekal. Ne-\nnadála se asi, že tu kdo ji bude viděti. Ale ne-\nutekla, jen pod vodu se schovala. A jaká je\nkrásná ! Jen jednou kdyby ji mohl ještě viděti, jen\njednou ještě.\nA počal plovati kolem koupelny, dívaje se\nse strany na koš. Ano, byla tam posud. Byla\ntam posud.\nA neodvracovala se, její obličej vyzíral právě\nskulinou. Dívá se ven, dívá se na něho. Ano,\nnení pochyby, dívá se na něho.\nZcela zpříma se na něho dívá.\nVeliké, tmavomodré její oči jsou otevřeny\na upírají se na něho. Ani jediný rys se nepohne\nv obličeji.\nDrží se rukama pažení a dívá se ven.\nNebojí se ho. Ne. Není to strach, co vyjadřují\njejí zraky.\nZdá se v nich čisti:\nDíval jsi se na mne, cizince, svýma černýma\nočima, nyní já na tebe se dívám. A nalezl-li\n\nFR. KAVÁN.\nKLEKÁNÍ."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.5", "texte": "F. B. DOUBEK.\nPORTRETNÍ STUDIE."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ntys mne krásnou, já i tebe nacházím krásným.\nLíbí se mi tvé silné, hnědé rámě, tvé celé mužné\ntělo, vznášející se klidně na vodě, tvé oči, tvůj\nčerný vlas a vousy. Líbíš se mi celý a spěla\nbych ti do náruče, kdyby nebylo světa. Nemohu\nbýti tvou, nyní ne, zde, ale dívati se můžeme\nna sebe, jsme oba mladí, krásní a zdraví!\nAno, to zdálo se mu, že čte v těch zracích.\nA srdce jeho zaplesalo. A připlul zase blízko,\naž ke koši. A ona se neukryla, tak blízko si\nbyli, dívajíce se na sebe plamennými zraky.\nOna nabrala vody a stříkla na něho a usmála\nse, jakoby odháněla mouchu. A ten úsměv po-\nzvedl ho do nebes.\nTakový ženský úsměv, při němž zazářil celý\njejí obličej a celé tělo její.\nA stříkali na sebe jako malé děti, smáli se,\noba rozehřátí tou hrou. Nepozorovala, že se její\nšat uvolnil a krásná mladá její ňadra se objevila.\nTak byla zaujata hrou. Vlasy její se uvolnily a\nspadly jako háv na její šiji. Chtěla je připevniti\na tu teprvé si všimla, že s ní šat skorém spadl.\nZarděla se a ponořila se opět až po bradu do\nvody. A upevnivši si šat, ještě jednou naň stříkla\na obrátila se k východu. Díval se za ní jak vy-\nstupuje z vody, jak její bosé, malé nožky capají\npo schůdkách. Než zmizela v kabině, ještě se\nohlédla a pohrozivši mu prstem, usmála se naň.\nCítil i v chladné vodě, jak mu krev rychleji\nproudí, jak mu srdce buší.\nJaká to krásná a podivná žena! A umínil si,\nže půjde za ní a řekne jí to, jak je krásná a\njak mu je drahá.\nVešel do své kabiny a rychle se oblékl.\nPřešel spěšně můstek a byl na silnici. Vedle\nsilnice, hned naproti koupelně, byla stinná, ka-\nštanová zahrada s nepatrnou restaurací.\nVešel tam a usednuv do stínu jednoho stromu,\numínil si tam čekati. Skulinami v živém plotě\nviděl koupelnu.\nPoručil si sklenici vína a v očekávání díval\nse na můstek, vedoucí ku koupelně.\nV pěkné, stinné zahradě bylo prázdno, jen\nu jednoho stolu seděl starý jakýsi pán, pokuřuje\ndoutník a čta noviny.\nMladý muž se naň zadíval. Dle obleku byl\nto asi cizinec, oděv jeho byl jednoduchý, ale z drahé\nlátky. Měl dlouhé šedivé vousy, unavený, vrás-\nčitý, rázovitý obličej, šedivé, přímé oči byiy\nukryty za skly skřipce s kostěnou obrubou.\nPozvedl své zraky, přeměřil mladíka rychlým\npohledem a nestaraje se již o něho, zabral se\nznovu do novin.\nTaké tento se o něho příliš nestaral.\nByl zcela zaujat pozorováním můstku, po\nněmž měla přijíti.\nKonečně, ano, to je ona. Pevnými, drobnými\nkrůčky vykračovala si po můstku. Byla oděna\nv šedou, vlněnou sukni, v světlou blůzu, přes\nruku nesla krátký pláštík, na hlavě měla měkký,\nplstěný klobouček s peřím.\nPřešla přes můstek, vyšla na silnici, ale nešla\ndále, ne, šla sem, do zahrady. Její kroky zachřu-\npěiy v písku. Kráčejíc kolem mladého muže,\npodívala se naň se strany neudiveným, krátkým\npohledem, jakoby chtěla říci: »Aha, tys zde.\nVěděla jsem, že zde budeš«. A kráčela přímo\nk starci. Jeho lhostejný obličej rázem oživl. Oči\njeho se zaleskly a vpíjely se do mladistvého,\nsvěžího zjevu ženy.\nPohladil ji po tváři a přišoupl jí židli.\nMladý muž neslyšel, co spolu mluvili, ale\nz celého jich počínání seznal, že jsou to manželé.\nOn jí krájel jídlo, naléval víno, hladil ji po\nvlasech, mladý muž slyšel v duchu něžná slova,\nplynoucí ze suchých, tenkých jeho rtů.\nChvílemi se stařec naň podíval, ale ne lho-\nstejným pohledem, ale jaksi výsměšně.\nA hruď mladého muže se zúžila lítostí.\nTedy jeho je, přemýšlel, jeho, zcela jeho,\nv celé své kráse, již jsem viděl. Jak je to možno.\nJak je to možno, že to krásné, vznešené tělo\nchvěje se v smyslném objetí tohoto starce?\nA jak je krásná!\nA dívaje se na ni, viděl ji, ne jak zde sedí\nv střízlivém, jednoduchém oděvu, ale tak, jak\nji viděl dole ve vodě, poloobnaženou.\nA ona cítila jeho pohledy, obrátila se časem\na vrhla mu krátký, důvěrný, významný pohled.\nTo je můj muž, zdály se její zraky mluviti.\nOn je tak dobrý, tak starostlivý. Ale ty jsi krá-\nsnější, tvé snědé páže jsou tak silný a tvůj\npohled tak plamenný a vlasy a vousy tvé tak\nčerné a měkké. Ale svět, ale svět . . ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.7", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nA bylo mu opět blaze. Věděl: tam toho je\nženou, ale je blíže jemu, cizinci, který ji viděl\nv celé kráse a neukrývala se před ním, popřá-\nvajíc mu aspoň toho štěstí, viděti ji.\nDopili, stařec zaplatil a odcházeli. A když\nšli kolem mladého muže, opět se naň podívala,\nkrátce, ale důvěrně. A i on zaplatil a vyšel za\nnimi.\nv\nSii po silnici, směrem ku městu. Ona, jako\nby byla unavena, opírala se o jeho rámě, dívajíc\nse v myšlénkách před sebe na chodník.\nAJladý muž sledoval jich kroky v písku, jeho\nŠiroké, hluboce probořené a její malé, jen na\npovrchu otištěné. A šel za nimi stále.\nv\nSli přes náměstí a pak postranními uličkami,\nbez cíle, jak bylo ihned poznati. Nechtělo se jim\nasi dosud domů a tak bloudili sem a tam.\nA on za nimi jako stín.\nHned na počátku ona tušila, že za nimi jde.\nCítila to. Obrátila k němu na okamžik obličej\naspoň z profilu, tváříc se, jakoby se někam na\nstranu dívala. Ale i stařec jej pozoroval. Zastavil\nse s ní pojednou, dívaje se zamračeně, chtěl ho\nsnad nechati předejiti. Ale mladý muž uhnul do\npostranní uličky a znaje dobře všecky ulice\nměsta, vynořil se pojednou opět za nimi, nepo-\nzorován.\nTo jest, stařec ho nepozoroval. Ona věděla,\nže jde za nimi. Věděla, že za nimi půjde bůh\nví až kam, stále že bude obcházeti kolem hotelu\nkde bydlí, dívati se na okna.\nJak pak by za ní nešel! Stále si ji předsta-\nvoval, jak ji viděl tam v koupelně s tím nebo-\njácným, plným pohledem, jenž ho k ní přímo\nvyzýval.\nSejde se s ní a vše jí řekne a ona položí\nkrásnou svou hlavu na jeho rámě a bude jeho.\nStařec usne, takoví starci rádi spí a oni\npůjdou v kraj, ven, do lesů a budou se objímati\na radovati se z toho, že se poznali.\nA plížil se za nimi, hotov zakrýti se za dům,\nkdyby se stařec ohlédl. Nebál se ho, ne, ale\nrozčiloval ho ironický, sebevědomý jeho úsměv.\nVysmívá se mi, bouřilo to v něm, vysmívá\nse, nazývaje mé počínání pošetilým, u vědomí\nsvých práv na tuto ženu. On ji může každým\nokamžikem políbiti, obejmouti ji a já se na ni\nani dívati nesmím.\nA protivil se mu ten stařec, protivil se mu\njeho klidný, spokojený obličej, šosácký krok,\nbystré, lhostejné jeho pohledy.\nJak s ním může ona žiti, přemýšlel. Ona,\ntaková živá, čilá, rozkošná.\nA vzpomněl si opět na její tělo, jako mramor\nbílé, skvělé, zářivé, polité vodou, na pohyby\njejí šije a nahých ramenou a horko se mu roz-\nlévalo žilami.\nA oni šli lesem na vrch a on za nimi.\nNa vrchu byla věž, odkud poskytoval se\nvelkolepý pohled do krajiny.\ndam oni šli a mladý muž za nimi. A nechal\nje vystoupiti na věž a pak vystupoval sám.\nKolem věže byla pavláčka.\nStařec opřel se o zábradlí a díval se kukátkem\ndolů, do světa. Ona se též dívala, ale byla roz-\ntržitá. Tušila, že neznámý mladík je na druhé\nstraně věže.\nA jakoby ji bavila pavláčka, obcházela po\nní a stála mu pojednou tváří v tvář.\nZarazil se a dech se v něm zatajil.\n»Kde vás mohu viděti, mluviti s vámi?«\npravil pak přerývaně.\n»Bydlíme v hotelu »Kreuz« a večeříme v jí-\ndelně. Ale nyní, jděte, prosím vas, jděte, můj\nmuž . . . « a obrátivši se, kynula mu vlídně\nhlavou.\nA on, poslechl, jako malé dítě poslechl a\npospíchal dolů, pln radosti a sladkých předtuch.\nV uších mu zněla dosud její slova, cítil vůni\njejí bytosti a úsměv její zářil do jeho myšlének.\nA vydal se zpátky do města.\nZašel do hotelu u »Kreuze«. a vyptával se\nna ně sklepníka. Byl to jakýsi továrník z Mann-\nheimu s paní. Bydleli zde již asi týden, ve dne\nchodili po okolí a večer zde večeřívali v jídelně.\nOdměnil sklepníka a vyšel ven.\nChodil po břehu jezera a myslil jen na ni.\nKoupil ši ji, ten Kroesus, myslil si. Ano, za-\nkoupil ji, její tělo zakoupil, ale ne její duši. Ta\nje volná a touží po lásce, po mužné, veliké\nlásce, sní o ní a vše obětuje tomu, kdo v ní\nvzbudí láska. Její obličej je obličej ženy, která\nvše podstoupí pro lásku, ničeho se nebojí, je\nvynalézava, podnikává.\n(Příště konec.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.8", "texte": "»V O LNE SMĚR Y«\n\nV. HYNAIS.\nSTUDIE.\n\nUŽ NEMILUJI ...\n\n\\Jž nemiluji dálky, věčno, neurčito.\nKolikrát už mi sny mé v nich zabloudily !\nA já se bojím o ně, je mi jich líto,\na já chci taky chytat paprsek slunce bílý,\naby mi vzbudil a zahřál všechno, co únavou spito,\na já chci také zdravé teplo síly.\nAch dálky, temno, nekonečno, moře . . .\nvšak na všem chorá, vysílená tíha\na smutný klid vybouřeného hoře.\nA cítíš, víš to : dál, tam kdesi číhá\nšílenství černé, které nemá zoře,\nsnad daleko — však ono číhá, číhá!\nÓ ne, už nemiluji dálky, neurčito.\nMá duše bledá mi v nich zabloudila,\na jak jdu za ní, kolem pláčem zní to,\na já se bojím, moje duše bílá\nmi na vždy, na vždy, na vždy zabloudila\na mne je smutno, něčeho tolik líto,\na já už vím, má duše zabloudila."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "357 / 358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SA1ĚRY«\n\nZA MODROU RŮŽÍ.\n\nv\nCekali slunce — já se v západ vydal.,\nMiluji noc, a konečně znám svůj cíl.\nJá ve svých snech jsem modrou růži vídal\na za ní jdu teď v říši vil.\nPod paprsky mé smutné hvězdy bledé\nvzkvetla mi v dálce neznámé.\nLeč já jdu jistě. Touha mne vede\na cítím, ona neklame.\nVzpomínám: za mnou jitro vzplálo\nv tisíci barev duhových —\nvšak jak to vše malé a jak to vše málo!\nA i hlas vzpomínek ztich.\nKlid kol i v duši. A jak lehko kráčím.\nA přec jsem vyšel dávno tak!\nVšak náhle úzkost: zda životem stačím?\nA hvězdu mou zastřel temný mrak.\nTak dávno jsem vyšel! Dojdu k cíli,\nmá modrá růže, nezvadne dřív?\nMůj Bože, jen aspoň tolik síly\nbych zdáli spatřil její div!\nVšak jaká noc teď! A v mé nitro\nnapadla taková smutná tíž . . .\njá opustil život, opustil jitro\na nikdy nedojdu cíle již.\n\nV. HYNAJS.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.10", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nNÁLADA V NEMOCI.\nLOTHAR SUCHÝ.\nSmutek, který nezoufá a nemá co oplakávat,\nsmutek toho, jejž opustil Bůh a neopustila víra,\nsmutek vzkvetlého kraje, jenž celý sněhem je zavát,\ntakový smutek se v duši mou vtírá.\nOloupen o svobodu, o zdraví okraden —\nco jsem přec v duši své našel nových a neznámých květů;\nba pamatuji, pamatuji den,\nkdy úsměv jsem přistih na svém retu.\nAle to všechno tak dávno. Nyní zbyl\njen smutek naposledy.\nNa všechno uleh, všechno mi otrávil\ntakový tíživý, umdlený smutek šedý.\n\nDVĔ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nA za bábou se zavřely dvéře.\nS jásotem, jejž nebylo slyšet, neboť radost\njí zadrhla hrdlo, vyšla Cili s Miloušem ven.\nSedli do kočáru, zabalila dítě a kočí práskl\ndo koní. — —\nPo nějakém čase jela s Miloušem, když hodně\nzle vypadal, opět k bábě.\nMilouš byl šeredný, že nemoh' hůř vypadat.\n»Tak je to dobře,« řekla bába. Dala nové\nmasti, nové bylinky a jakoby nic, vzala si obálku,\nkterou jí podstrčila Cili.\nZa nějaký čas hoch se vyloupal a jen zbyl\nmu zánět v očích.\nDoktor, kterého měli stále, divil se, že nemoc\nse hojí a sám kapal mu cosi do očí, aby mu\nzrak zachoval.\nKonečně i to se podařilo a následky šarlachu\nbyly zažehnány až na to, že dítě bylo velice\nslabé.\n»Víte co,« řekl jednoho dne lékař Václavovi,\n»pošlete svou paní i s dítětem někam hezky da-\nleko do lesů. Budou toho oba potřebovat, aby\nse zotavili.«\nVáclav přivolil a tak se stalo, že na nějaký\nčas »ovdověl«.\nTo bylo ku konci května.\nXI.\nByl opět sám.\nJeho matka, unavená stářím a poněkud i chu-\njavá, obývala svůj pokoj v zadu, s vyhlídkou\nna zámek, zvedající se vysoko nad zelenými\nvaly, podepřenými dole hradební zdí s pilíři na\npolo zřícenými. Neopouštěla téměř pokoje toho,\nnalézajíc obliby jen v tichu své komnaty; ze\nsvěta stačil jí kus nebe, omezený rámcem okna,\ns tou zvolna měnící se vyhlídkou na zámek,\njehož korouhve na červených střechách otáčely\nse dle větru. Těšilo ji číst zbožné a staré knih}',\ndumat o minulosti, předpovídat počasí; večer\nvždy pozorovat západ slunce a modlit se za svůj\nkonec, jejž čekala již dlouho a který se zvolna\na stále blížil.\nS touto bytostí, která jej měla ráda celý jeho\nživot, s matkou svou, šťastnou a smutnou, věříčí\nv nebe po smrti, jejížto duše sotva se dotýkala\nzemě, s touto ženou, tichou celý svůj život, byl\nnyní Václav opět sám, jako před svatbou. Ale\nnebylo tomu tak, jako tehdy.\nTehdy — to bylo tolik nadějí kypících ! Tehdy\nbyl vysoko a rovnal se bohům. A dnes?\nPrvní noc, když odjela Cili s Miloušem, -—\njakkoli spal bez probuzení následkem dlouho-\ntrvající, nastřádané únavy, přece to nebyla noc\nodpočinku, ale divoká orgie snů a hrůzných vi-\ndění, s nimiž zápasil.\n\nLOTHAR SUCHÝ.\n\nLOTHAR SUCHÝ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "361 / 362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nDlouhé hřbitovy s bílými kříži a pomníky\nve svitu měsíce. A tmavý chrám, kde u oltáře\nstála řada černě zahalených kněží, z nichž jeden\no hrůza — místo hostie pozvedl do vzduchu\njeho dítě, zalité bolestnými vředy a hnusné.\nA všichni vztahují své ruce po něm a chtí je\nrozsápat. Chce bránit své dítě proti nim a v úzko-\nstech umírá sám. To nejsou kněží. Jsou to pří-\nšerní kostlivci a z bílých lebek zejí mu vstříc\ntmavé, smrtící zory. Chce volat a nemůže. Chce\nprosit Spasitele, který na kříži se vznáší, tichý\nprostřed všech hrůz; . . . vrhá se v šíleném bolu\npro své dítě, aby je vyrval, ale černý dav jej\nobstoupil a tmavý mrak zahalil. Omdlévá, země\nse rozestupuje pod ním, řítí se dolů v černou\nnoc . . . Ale v poslední chvíli podaří se mu do-\nstat se k Spasiteli, obejmout kříž v smrtelných\núzkostech a křečovitě jej sevřít.\nJest uštván a zdrcen, ale nad ním vznáší se\nčarovný, bílý fantom. Je mu, že velká Něha jej\nobjímá, cosi teplého a zářivého se ho dotýká.\n»Ježíši Kriste,« volá třesoucími se rty a celá\nduše jeho utápí se ve sladkém a novém proň\nmoři tepla a štěstí.\nJežíši Kriste! A hle, ten velký a bílý Sen\nsklání se k němu, objímá jej a zahřívá na svém\nbožském srdci. A teplo, teplo rozlévá se žilami\nVáclava a rozkoš a štěstí plní jej sladkým celo-\nváním . . .\nProcitl ze sna, nevěda o tom. Slunce, teplé\na zářící házelo jemu ranní svůj pozdrav do oken.\nZlaté vlasy svých paprsků rozlilo vlnivým prou-\ndem po obličeji Václava a divoký, hrůzný sen\npřešel v rozkošné jitro.\nSlunce, ty bože Inkův! Jak možno se zdržet\na neklesnout před tebou ve zbožné modlitbě!\nTy nehynoucí, který svítíš od počátku v tmách\nbloudícímu lidstvu. Ty daleký, aby nikdo nemohl\ntě poskvrnit a vzňatý, aby se ti nikdo nemoh'\npřiblížit. Veliké, veliké slunce . . . zářící zázraku\nbožství, který se šineš tichounce nekonečným\nvesmírem. Kam jdem, kam všichni jdem? Vždy\nza tebou. Za tebou v neznámou naděj. Z neko-\nnečna v nekonečno!\n- Slunce, velebné, hořící slunce! Zda nejsi ty\nsymbolem lásky, jíž žijeme všichni? Symbolem\nlásky, z níž proudí a hřeje život?\nO kde jsou ty doby nejkrasších, mladých let,\nkdyž ty jsi svítilo teplej a láska hřála víc duši?\nKde jsou ?\nA Václav bezděky zavřel oči a oddal se snění,\nla krásná jitra májová, jež před lety prožil, na-\njednou vyhoupla se mu před oči. Ohromná modrá\nkopule nebes, kvetoucí louky, třpytivé rosou.\nSkřivani, pějící své roulady ve vzduchu. A vzduch\nbyl tak vlahý a svěží. A slunce tak hezky sví-\ntilo , . .\nVzpomněl na ty doby a bylo mu, jakoby\nopět na prázdniny přijel k své matce. Zase je\ndoma, zas budou spolu — to štěstí!\nJakoby temný mrak, jenž až dosud zastíral\nmu to slunce, jej líbající, se náhle byl roztrhl,\ntu pochopil, že opět je květen a jaro, jaro !\nA touha lásky, které až dosud byl nepoznal,\nzachvátila jej úplně. Vždyť místo ní, kterou čekal\npo boku Cili, našel jen hrůzu a rozklad — ubohé\ndítě, o které není co stát, jak doktor se vyjádřil.\nAle on věří, že jeho dítě se pozdraví; pozdraví\nv tom jarním, jásajícím slunci, tam v zelených\nlesích. A zdravo vrátí se domů a svěží zas bude\ni Cili. O naděj! O nové žití!\nA plný štěstí, že před ním leží zase smavá\njitra, vyšel na procházku. Hle, jak daleko již\npokročilo jaro! Jak usmívá se na něj celá zem!\nO tom ani nevěděl. Všechen ten čas do dneška\nprožil v hrůzách ave tmách. A nyní světlo a\nradost a slunce! — —\nV kanceláři klidně minuly mu úřední hodiny\na potom opět se prošel. Ale na večer, když\nk západu schýlilo se světlo nebes, tu přišel do\npokoje své matky a smutno, smutno bylo mu\nv duši.\n»Stýská se mi«, jal se naříkat tiše, a jakási\núzkost zmítala jeho duší. Počal soumrak.\nJeho matka seděla u okna a v jejím pozadí\nza vysokými valy hasly červánky — — —\n»Bývá i hůř, hochu,« pravila a jala se ho\ntěšit.\nVyprávěla mu, co sama zkusila. Muž její\nbojoval celý svůj život. Měli z počátku málo,\npotom však, dík otcově píli, měli se vždy lip\na lip. Unavil se životem a umřel, končila matka.\n»Jak je ti dobře, že nemusíš se tak dřít, jako\ntvůj otec,« v takový asi smysl vyzněla ta drobná\nhistorka z úst staré paní. Václav jí tak porozuměl."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "363 / 364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\n»Ale není mi dobře, není mi dobře,« naříkal\nv duchu. »Ach, také mne snad vše přemůže\na čeká mne smrt.«\n»Co dělat ?« ptal se matky. »Mám jít za Cili?«\n»Snad abys jí psal a zatím počkej,« řekla\nmu matka.\nDal se tedy do psaní a psal i Julovi.\nTu třetího dne k podivení Václavově navštívil\njej sám Jula.\n»Prosím tě, člověče, jak to vypadáš ?« oslovil\nVáclava, prohlížeje si jej od hlavy k patě.\n»Vždyť ty šedivíš!«\n»Není divu«, řekl trpce Václav. »Mnoho jsem\nzkusil.«\n»Ale to tak nejde dál,« s důrazem hovořil\nJula. »Proč si děláš starosti? Viděl jsem včera\ntvou paní. Hochovi se daří, je úplně spokojena.\nNepsala ti? Těší se, že co nejdříve přijede.«\n»A jak jsi přišel tam — k ní?« ptal se Václav.\n»Teď trochu cestuji. Jel jsem kolem a řekl\njsem si, že se musím podívat, co na věci je,\nkdyž mi tak hrozné věci píšeš. Ale opravdu, jsi\nblázínek, hochu, to ti povídám.«\n»A Milouše jsi taky viděl ?« ptal se Václav\na prošel se pokojem. »No —* a jaký z něj bude\nhoch!« slyšel odpověď a podíval se v okno.\nBylo venku hezky a v něm samém se vyjasnilo.\n»A co tu budeš dělat ?« obrátil se náhle\nk Julovi. »Poslední dobou navštěvuješ pilně naše\nměsto.«\n»Dokud jsem byl v cizině, tak to nešlo,«\npravil Jula. »Za to si to nyní vynahradím. Chci\nkonečně také něco užít. Obdržel jsem pozvání,\nabych se súčastnil dnes odpoledne výletu do\nlesa. Bude-li ti libo, připoj se ke mně. Radím\nti to, ba přikázal bych ti to, kdybych byl doktorem.\nv\nSpatně vypadáš. Máš chodit denně do lesa.«\n»Jací jsou to lidé, jaká společnost ?«\n»Samí známí. Tak trochu jako na Střelnici\ntenkrát — pamatuješ ?«\n»Jako na Střelnici? začervenal se Václav.\n»To tam nepůjdu.«\n\nG. ZOULA.\nLEDA."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "365 / 366", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.13", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nPODZIM."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "367 / 368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Ale blázínku,« vykřikl Jula a dal se do\nnehorázného smíchu. »Vilma s sebou nepůjde,\nneboj se.«\nVáclav se na něj podíval. »Nežertuj,« řekl,\n»mně není do žertu.«\nJula bubnoval prsty po stole. »Tak půjdeš —\nnepůjdeš? Odpoledne jsem tu ve dvě hodiny\na do té doby se rozhodni.«\nVytáhl z kapsy hodinky. »Teď máš jedenáct.\nPůjdu zatím za svou záležitostí a odpoledne —\nna shledanou. Sice mne tu vícekráte neuvidíš\na nedozvíš se ani slova ode mne, co dělá Cili\na Milouš. Na zdar!« Odešel.\nXII.\nNezbývalo Václavovi, nežli jít na výlet. Ani\nvymluvit se neměl na co, neboť náhodou měl\nodpoledne prázdno; počkal tedy na Julu asre-\nsignací hodného člověka vydal se s ním na cestu.\nDen byl proměnlivý. Oblaka bílá a šedá honila\nse po nebi, ale celý kraj dýchal svěžestí ve stínu\npřelétavých mračen. A když slunce jimi vysvitlo,\ndo dálky zaplála žluť polí, zeleň luk a modro\nlesů.\nTam ty lesy, zahalené vzdušným pláštěm •—\njak lákaly Václava!\nTam vždycky rád chodíval; na brouky, na\nkvětiny, když chystal si pro školu sbírky; tam\npoznal kde kterého ptáčka, zpěváka i škodnou;\ntam zažili ty krásné studentské výlety, které se\nvíc nevrátí a jimž nynější se nemohou vyrovnat.\nA lesy rozuměly Václavovi; když přišel mezi\nně, zahrnuly jej svým stínem, svou vůní a kou-\nzlem samoty. Ve vrkání holuba, houkání dudka\na hlasu much, tančících ve vzduchu mezi kmeny,\nbylo slyšeti píseň:\nJsme ostrovy duším opuštěným a zemdleným.\nChytáme paprsky slunce do svých větví a listů\na střásáme s korun svých opojení vyššího, dale-\nkého světa do hnizd a do srdce a všade, kde\nvzejít má nový život.\nKoupáme hlavy své v moři větrném, které\nnám vypráví báje o bratrských, vzdálených prale-\nsích, kde silněji bije tepna země; slyšíme pohádky\no krajích neznámých, kam nepřišla noha člověka.\nMáme svá tajemství, svá zákoutí, kde je mnoho\nlásky a umírání. Střásáme deště s oblouků du-\nhových, když rozklenou se nad námi. Pijeme\npozdrav ten s vysokých mraků, jež zrodily se\nv nitru bratří našich u moře. Stavíme bouřím\nhrdě se vstříc, podobni harfám, na kterých kouzlí\nlkavé své písně. A nejvíc nás dojímají okamžiky\nvelkého ticha, svaté hodiny polední, když usí-\nnáme ve mdlobě svých vůní; pak večery, kdy\nčervánky nás polévají; a půlnoci, kdy mlhy tančí\nna pasekách a naše Panna projíždí se na jelenu\nv paprscích měsíce. Nemilujeme však noci, kdy\nstřelné rány nás probouzejí ze spánku a v usmí-\nvání jitra rudne krev zabitých. — —\nI slyšel Václav tuto píseň lesa a hlas jeho\nduše chtěl ji doprovázet.\nTu však obrátil se k něma Jula, a vyndávaje\nz kapsy pouzdro na doutníky, ptal se ho, nechce-li\nkouřit? Když slyšel, že ne, zapálil si sám a vde-\nchuje labužnicky dým doutníku, pravil:\n»To zde voní krásně v tom lese. Já mám\nveržinku a ty máš žínku. Dobrá, že jsem si\nvzpoměl. Něco o tvé paní. Smím mluvit upřímně ?«\nA když Václav souhlasil, pokračoval: »Tvá pani\nje jedna z těch, které za svobodna nepoznaly\nneštěstí; tu když se vdají, diví se, když nějaké\npřijde. Jejich názor na život je vskutku dobrácký.\nKdyž potká je v manželství zlý osud, myslí\nsi, že muž je vším vinen. Vyrostou v myšlénce,\nmy muži že jsme všemohoucí a zatím vládnou\nnámi právě tak podivné síly, jako vším na\nsvětě. Těžko je takovým dětem něco vymluvit.\nAle já myslím, tvá paní není právě nejhorší.\nKdyž jsem s ní mluvil, přivítala mne dosti mile\na musím říci, že se dovedla ovládat. Doufá, že\nse vrátí co nejdříve k tobě a to jí dodává síly.«\nVáclav šel mlčky s ním a Jula dokončil:\n»Ta krajina, kde mešká s hošíkem, není tak\npěkná jako jiná, o které vím. To je na druhé\nstraně odtud (ukázal), vlakem za malou půl\nhodiny se tam lze dostati. Jsou tam bukové\na jehličnaté lesy s tichou vesničkou. Mám tam\npříbuzného lesníka, s kterým občas byl jsem na\nhonu. Je tam také rybník, na kterém se střílí\nkačeny. že ještě letos dostanu dovolenou\na pak tam hodlám několik pěkných dní ztrávit.«\nVáclav jej poslouchal roztržitě.\n(Příště dále.)"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "369 / 370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.15", "texte": "»V OL N É SME RY«\n\nZPRÁVY VMÉLECKÉ.\n\n— Velice interessantní sněmovní referát přináší v posledním\nčísle 17. »Kunst f. Alle.« Poněvadž referát tento vý-\nborně charakterisuje umělecké poměry tak malé země jako\njsou Bavory, dovolujeme si jej přinésti v doslovném pře-\nkladu, co malé porovnání s poměry našimi:\nR. Mnichov. Dne 21. a 22. dubna jednalo se ve sně-\nmovně bavorské o části rozpočtu ministeria kultu, vztahují-\ncího se ku státní podpoře umění výtvarných. Vládou do roz-\npočtu dané sumy byly beze všeho povoleny. Mimo akademii\nvýtvarných umění, pro kterou roční příspěvek 200.000 marků\nv rozpočtu min. kultu stanoven jest, sluší zde uvésti sumy\n70.000 marků jako příspěvek galeriím, pak 25.000 m. kabi-\nnetu mědirytin a kreseb. V poslední sumě obsažena je po-\nložka ročních 8500 m. na zakupování mědirytin a kreseb a\nbyl ze samého středu pos!:.:::ů dán popud, aby tato suma\nplístě byla zvýšena, aby kabinetu bylo umožněno, sbírky co\nmožná brzy doplniti. Ministr také vskutku přislíbil pro příští\nrozpočet zvýšení této položky. Pod názvem »na podporu a\npovznesení umění« vložena do rozpočtu další položka 60.000 m.\nza účelem podporování sochařství a malířství v rozličných\nčástech země i dávají se z toho příspěvky na pomníky, fon-\ntány, kostelní obrazy, malovaná okna, výzdobu starožitných\nradnic atd.; dále ročních 100.000 m. na získání výtečných\numěleckých děl, zvláště pro státní umělecké sbírky. Z této\nsumy mají jako až dosud hlavně díla moderních umělců\nzvláště z internacionálních a výročních výstav v Mnichově\nkupována býti. Pro povznesení těchto pravidelných internatio-\nnalních výstav je mimo to do rozpočtu zařaděna položka\n8500 m.\nMimo tyto v rozpočtu obsažené položky jsou ministeriu\nk disposici úroky z uměleckého fondu 18 — 19.000 M., jichž\nse většinou na zakupování v atelierech a na dražbách po-\nužívá. Všeobecné debatty o výši rozpočtu k účelům výtvar-\nných umění byly letos poněkud živější a stály průměrně\nmnohem výše než v dřívějších letech.\nPoslanec Dr. Deinhard vytýkal způsob, jakým obrazy\nv nové pinakothece rozvěšeny jsou, beze všeho totiž celko-\nvého, systematického a historického pořadu. Ministr uznával\ntyto nedostatky a podotkl, že nová pinakotheka pozvolna se\npřeplňuje, čímž se stává, že při nesystematickém věšení ncj-\nrůznějších obrazů, jeden obraz druhý ubíjí.\nMinistr sdělil, že v nedaleké době bude nutno zabývati\nse myšlénkou, aby pro státem zakoupená díla nové a lepší\nmístnosti se opatřily. -- Poslanec v. Vollmar podrobil v dlouhé\nteči, ostré kritice některá nově koupená díla, zvlášť Uhdeovo\n»na nebe vstoupení;« nebot tento obroz od samotných cti-\ntelů Uhdea považován je za slabší jeho dilo; a tím, že Uhde\ndal se komisí pro zakupování pohnouti ku přemalování hlavní\nfigury, věci pomoženo nebylo. Vollmar pozastavoval se také\nnad cenou 25.000 m. a podotýkal, že obnos ten považován\njesl od umělců vynikajících, kteří pinakothece díla svoje pro-\ndávají, dnes za jakousi taxu, a že pokládá se jaksi za věc\nctí, neprodávati levněji než za 25.000 m.\nPoukazoval naproti tomu na Francii, kde umělci cest,\nbýti v Luxembourgu zastoupen, také za něco si cení, tak že\nstát poměrně levněji umělecká díla získává. Zvláště vytýkal\nVollmar, že nebyla v předešlém roku zakoupena plastická\ngrupa prof. Christ. Rotha, ve skleněném paláci vystavená,\nkterá proto, že představuje scénu z rodinného života dělni-\nckého, pro přijmutí do Glypthotheky za hodna uznána ne-\nbyla. Vollmar navrhoval, aby komise pro zakupování, která\ndosud pro každou výstavu zvlášť byla volena, ustanovena\nbyla jednou pro vždy. Ministr nepřistoupil však na poslední\nnávrh, poukazuje na rozbroje mezi mnichovskými umělci;\ntakovéto stálé komisi, dána by příliš veliká moc do rukou.\nMinistr obhajoval koupi Uhdeova obrazu, pro který, se když\nhlavní figura byla přemalována komise velkou většinou vy-\njádřila. O taxe za obraz nemůže býti řeci, v některých pří-\npadech bylo již více, v mnohých ale za vynikající věci také\nméně zaplaceno.\nVe Francii uskutečňují se podobné koupě daleko snad-\nněji, neboť stává tam jen jediná státní galerie, kdežto v Ně-\nmecku jest jich celá řada a tyto by konkurencí mezi sebou\nceny do výše vyháněly. Proti poslancům Dr. Deinhardovi a\nKohlovi obhajuje ministr dále povolání Stucka a Zúgela na\nakademii; Zligel jest dnes uznaně nejjepším malířem zvířat\nv Německu a nezískat Stucka za professora akademie bylo\nby hříchem pro ministra kultu.\nDílo Rothovo nebylo navrženo komisi z cistě uměleckých\ndůvodů, neboť má své velké vady. Při odstavci generální\nkonservatoř ůměleckých památek a starožitností barovských,\nv němž jest ročně na inventarisování uměleckých památek\n7000 marek a na udržování kostelních a jiných uměleckých\na historických památek zemských 20.009 marek povoleno,\nrozpředla se ještě živější debata k vůli zasahování státních\núřadů do restauračních prací historicky a umělecky interes-\nsantních kostelních staveb, při čemž stěžováno se strany kleri-\nkální na přílišný vliv, který si státní úřady dovolují a doža-\ndováno přibrání církevních znalců; při tom odkryto klerikály\nněkolik povedených kousků státní stavební byrokracie.\n— ZE »SECESSE« VÍDEŇSKÉ podáváme ještě malou\nale velice zajímavou statistiku. Od zahájení výstavy do\n15. května zakoupena celá řada uměleckých děl následujících\nautorů: C. Moll, John Alexandr, Piere Legard. A. Roli, R. Alt,"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKAREL ŠPILLAR.\n\nE. Jettel, Walton, H. Muhrman, A. Berton, A. Holzel, J. Engel-\nhardt, M. Pirner, E. Stahr, G. Klimt, L'Hermitte, Jules de Koll-\nman, W. Strang, F. Knopff 8 kusů!), H. Tichý, F. Hohen-\nberger, L. Siegmundt, A. Mucha, Moller-Schonheyder, Kruis,\nTh. Axentowitz, H. Bartels, Piere Jeaninot, Giovani Segantini,\n(5 kusů!), F. Stuck celkem 4(5 obrazů, 4 litografie od E. Gras-\nseta a 1 barevné sgrafito od W. Crane. Dále různé plastiky\nvesměs bronzy i stříbřené od G. Framptona, F. Stucka,\nVan den Stappena, Carabina 4 kusy, od Charpentiera 14 kusů\nrůzných reliefů a 9 prací C. Meuniera, celkem 32 plastik\na 20 různých dekorativních předmětů jako koberce, výšivky,\nnádobky, vázy, lampy a p. Vysoký počet zakoupených děl\npřekvapuje tím více, známe-li práce a jména autorů a srov-\nnáme-li, jak celkem slabé věci se. kupují v »Kúnstlerhause«,\npro »Secessi« je to úspěch potěšitelný.\n\nVÝSTAVY.\n\nUMĚLECKÁ VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY V RUDOLFINU.\nCekali jsme letos zvědavě na výstavu Rud.\na měli jsme k tomu jistě plné právo. V posledním roce\nvzbudil se i u nás nepopiratelně značný interess pro\nmoderní směry v umění, psalo se a diskutovalo mnoho\nveřejně o požadavcích, jaké na moderní uměleckou\nvýstavu činíme, a můžeme bez přepínání říci, že\nprávě Mánes vykonal v tomto směru kus práce nejen\ntheoretickými diskusemi, ale i prakticky svou výstavkou,\nkde ukázal, pokud při skromných rozměrech Topičova\nSalonu možno bylo, jak si takovou výstavu přibližně\npředstavuje. Bylo tedy zcela přirozené očekávání, že\nKrasoumná jednota konečně jednou pochopí svoje po-\nvinnosti ne k českému umění — pro ty jevila vždy velmi\nmálo smyslu — ale aspoň k modernímu umění vůbec.\nNěco neurčitého o této nutnosti kmitalo patrně letos\nsvědomím pánů z výstavního komitétu, jistá snaha\ntu byla, to je ne popíratelno, ale co platna všechna\ndobrá vůle, kde schází porozumění.\nTak vyšla ze všeho jen jedna novota, to kuriosní\nuspořádání velkého sálu, rozdělení na malá oddělení,\nnejvíc ještě tak stájím v šlechtických konírnách se\npodobající. Vůdci snahou bylo nejen vyhověti tomu\njiž křičícímu požadavku dvouřadového zavěšování\nobrazů, ale také vtěsnati zase mermomocí do malých\nmístností Rudolfínských na 755 uměleckých děl.\nUpozorňujeme letos opětně na tento nepoměr oproti\nvýstavám vídeňským, kde i v zastaralém »Kúnstler-\nhause« letos umístěno v 25 sálech pouze 691 umě-\nleckých děl, nehledíme-li ani ku vzorné výstavě secesse,\nkterá po většině zachovávajíc systém jednořadovy,\numístila ve 12 sálech 534 předmětů z nichž skoro\npolovina připadá na menší kresby a předměty dekora-\ntivní uměleckého průmyslu.\nK radikálnímu prostředku, který by jedině po-\nmohl, neúprosné jury, která by vyhodila všechnu tu\nhrůznou prostřednost a kladla skutečně umělecké po-\nžadavky — k tomu se krasoumná jednota ani letos\nneodhodlala.\nV jury i výstavní komissi musili by míti ovšem\nrozhodující slovo umělci, aby bylo možno něco takového,\nale tomu tak není.\nNe, že by snad nebylo v jury opravdové snahy uspo-\nřádat jednou výstavu poněkud vyššího uměleckého niveau,\nu jednotlivců z nich by ta vůle byla, ale tříští se vždy\no věcně známou tvrdošíjnost správy Krasoumné jednoty,\nkterá ve věcích umění pražského považuje se za neomylnou.\nA tak stane-li se mnohdy, že někdo z jury ohradí se při-\njmutí slabší práce, konstatuje se, že autor osobně byl\npozván dle stanov společnosti nepodléhá jury a správa\njednoty tak přes hlasy umělců rozhoduje o jakosti svých\nvýstav. Je-li případ mnohdy tak křiklavým, že jury navrhne,\naby umělec ten pro příště zván nebyl — micky se k tomu\nsvolí, uplyne rok zapomenutí a starý šlendrián přijde znovu\ndo proudu.\nNechceme ostatně bráti jury v úplnou ochranu dobře\nvědouce, že by energické vystoupení muselo míti aspoň čá-\nstečného výsledku. Je v tom ale zase kus staré naší povahy,\nže vůči cizímu podniku a jeho společensky vysoce posta-\nveným funkcionářům této energie se nám nedostává, že tam"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "373 / 374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.17", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\npřichází se vždy s ochotou i povolností vstříc, že všechnu\ntu práci, kterou zasedání v jury spotřebuje, čelní umělci\nnaši rádi věnují — vždy spolupůsobí — kdežto v podnicích\nčistě národních, jmenujeme jen súčastnění se porad umě-\nlectva českého o výstavách v Paříži a ve Vídni, nebylo\nmožno shlédnout! je v jednom šiku.\nSpolecnosť Rudolfínská je si také touto ochotou jista\na na ni valně hřeší. A najde-li se mezi mladšími někdy ta-\nkový nerozuma, který dobře jsa o průběhu práce jury spraven,\nvolbu na něho připadnuvší nepovažuje za vyznamenání, a\nčlenství jury z příčin těch nevezme — neuvede to společnosť\nnijak do rozpaků; máť v zásobě vždy umělce, kteří v ochotě\nsvé ještě ji podporují.\nA tak je letošní výstava vlastně stejně slabá,\nne-li slabší výstav předcházejících.\nStaré stesky musíme opakovati znova:\nZ ciziny nedovede si Krasoumná jednota opa-\ntřiti nic téměř, co by zahraničně hnutí charakteri-\nsovalo, a zabloudí-li sem co moderního zvláštní\nnáhodou, pověsí se to tak, aby si toho pokud\nmožno nikdo nevšiml. Vedle dobrých prací lidí\ndomácích postoupí se lepší místo protěžovaným\namatérským obrázkům atd.\nAle ovšem, pro koho by se namáhala Kraso-\numná jednota? Pro naše publikum? To patrně\nstarý pořádek docela schvaluje. Všimněte si jen, co\nse zase letos prodává. O, naše publikum není da-\nleko tak lehkomyslné jako ti potřeštění Vídeňáci,\nkteří si rozeberou Thaulowa, Segantiniho, ba i toho\nbláznivého Khnopffa v prvních dnech !\nAle trpko mluvit o tomto obecenstvu. Vina\nje nejen na něm, ale i na těch, kteří je nevychová-\nvali, a i na nás samých.\nMůžeme již jednou si říci: po tolika nezdařených\npokusech jsme již s tou nečeskou a neuměleckou\nKrasoumnou jednotou definitivně hotovi; pomozme\nsi odhodlaně a rázně sami. A ty jednotlivé vý-\nminky, ti kteří mají vedle porozumění, jistě aspoň\ndobré vůle, když ne prostředků, velice mnoho, při\ndají se jistě k nám.\nAle vraťme se do Rudolfina nazpátek. České\numění vykazuje dvě práce velkého dechu a velkého\nstylu: Hynaisova Parise a Myslbekova kardinala.\nJedna z těch pracována na objednávku; druhá, malo-\nvaná již před několika léty nenašla dosud kupce.\nTo jediné jest již dosti charakteristické a výmluvné\nV r V v\npro naše poměry. Zádá se sic stale na našich uměl-\ncích, aby se representovali v cizině a dobývali\nslávu českému jménu na světových výstavách —\nale prostředky se jim neposkytnou, aby mohli\nvelkou práci podniknouti. Můj bože, vždyť to\nstojí peníze, namalovati takový obraz, jako je\nParis, nestačilo by k tomu bez nich ani umění\ntřeba tak veliké jako je Hynaisovo! A taková práce\nse pak léta neprodá. Ať si uvědomí jednou naše\npublikum, jaké to nadlidské a nepřirozené oběti\nna svých umělcích žádá, na lidech, kteří nemají\npevnou existenci finanční, a kteří jsou závislí na tom, co\nprodají — a ať si uvědomí také již jednou povinnost, která\nmu z toho vyplývá.\nProbeřme tedy nejpozoruhodnější věci pořádkem, jakým\npři prohlídce výstavy napadnou.\nV českém sále prvním na řadě je J. Holub (č. 62,\n183) s krajinami poctivě, ale trochu příliš střízlivě malova-\nnými; lesní studie J. Minaříka (č. 73, 148, 199, 422) vy-\nkazují sice dobré detaily, ale celek trpí úzkostlivým prová-\nděním. Čeho těmto se nedostává, to má Slavíček v plné\nmíře: jeho »Podzim« (č. 68) trpí sice špatným osvětlením,\nale i tak poznáte, že je to práce velice malebně a svobodně\ntraktovaná, dílo umělce, jehož ukázala výstava Mánesu na-\n\nM. ALEŠ."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "375 / 376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nšemu světu jako prvního českého krajináře. A vedle prvního\nkrajináře první talent malířský mladé generace, J. Schusser.\nJeho »Sen letní noci« (č. 77.) je nejen motiv svrchovaně\npoetický, ale také studie měsíčné noci tak svědomitá a do-\nkonalá, jaKé u nás není dosud příkladu.\nE. Dítě (č. 93) vystavuje »Pietu« velmi korrektní a pro-\ncítěnou. A hned vedle Hynaisův »Soud Parida« (č. 94) je\nna každý pád velký chef ďoeuvre letošní výstavy. Malířsky\ni kreslířsky neudělal snad nikdy Hynais nic lepšího; věru\nz toho, co se v posledních letech v plein-airu vytvořilo, jen\nsnad slavná Harrisonova Arkadie snese s tím porovnání ;\nHarrison, ač snad v barvě ještě svěžejší (což přirozeně\nmožno dociliti pouze malováním na místě, kopírováním ce-\nlého obrazu dle přírody věc při obrazu jako ,Paris' ne-\nmožná), zůstává zase v kresbě pozadu. Je věru těžko diváku\nnemalíři učiniti si pojem, s jakými obtížemi je nutno při ta-\nkovém díle zápasiti a co to znamená, překonati je tak svr-\nchovaně, jako to Hynais učinil.\nZároveň vystavuje mistr zcela malou podobiznu, skizzu\n(c. 179.) mužské hlavy, ale tak charakteristickou v kresbě,\nživou u výrazu a takové noblessy v barvě, že jako umě-\nlecké dílo nijak za Paridem nezůstává pozadu.\nVelkou chválou Podobizny (č. 95) od Maxe Švabin-\nského je již, že snáší dobře tak nebezpečné sousedství jako\nHynaisovo. Je to práce neobyčejně vyspělá a harmonicky\nvyrovnaná, stejně elegantní v uspořádání, kresbě i barvě.\nBeneš Kniipfer vystavuje Andromedu (č. 100) čte-\nnářům V. Směrů z reprodukce známou, mariny a krajinu,\nvelmi zajímavé, ač snad letos méně svěží a překvapující než\njiná léta. O symbolický motiv pokusil se mladý začátečník\nJosef Mandl v obraze »Palma míru« (č. 102).\nR. Pollák vystavuje 3 obrazy z nichž nejlépe zamlouvá\nse nám podobizna dámy (č. 161.) velice měkce a jemně mo-\ndelovaná.\nPortrétům Váchovým (č. 127, 175) škodí přílišná ru-\ntina a zběžnost v provádění, ale vynikají při tom značnou\nměkkostí. Za to podobiznu mladé dámy v mnohém ohledu\npozoruhodnou vystavuje Adolf Wiesner (č. 129). Hlava\npatří mezi nejproduševnělejší celé výstavy, a je spolu s po-\nprsím v tonu velice měkce a malebně sladěna. Též druhý\nobraz Wiesnerův, »Dlouhý zimní večer«, (č. 193), známý čte-\nnářům Směrů, vyniká pečlivým studiem valeurů. Práce menší\nnež jindy váhy vystavují letos Doubek (č. 144) a Slabý\n(149.) Ani Vlčkova podobizna (č. 152), ač velmi svědomitá,\nnestojí na loňské výši.\nDva mladí vystavují dva venkovské genry, ale jaký\nrozdíl individualit! Homoláčova Pasačka (č. 159) byla\nmalíři jen záminkou, vítanou příležitostí k studiu osvětlení\npozdně večerního, z něhož vyvážil stemnělý, velmi zajímavý\nton svého obrazu. Špillarův obrázek »po škole« (160)\nupoutá každého diváka svým obratně vypravovaným anekdo-\ntickým obsahem, ale uspokojí i přísného soudce provedením\ntechnicky velice zdařilým. Pak upoutají ještě portréty : J e-\nlínkova mužská podobizna v plein-airu (č. 189) pilně stu-\ndovaná, ale trochu suše malovaná; z dvou podobizen So-\nchorových (č. 204, 208) zamlouvá se mužská, hlavou\nenergicky kreslenou a živou ve výraze. Z krajinářů nejmladší,\nOtakar Lebeda, (č. 211), zůstal naposledy, ale jeho studie\nod Nových hradů zaslouží si neposlední místo.\nDole v akvarelech jsme ještě dříve hotovi.\nHanuš Schwaiger vystavuje tři čísla (425, 430,490),\nzvláště zajímavou »Barevnou zkoušku«, při které se náhodou\nKrasoumná jednota zase jednou rozpomněla na své povin-\nnosti k českému umění, a malý, ale výborný »Selský statek\nve sněhu«.\nŠiroce traktované, lehké akvarely vystavuje Braune-\nrová (c. 427, 435); sérii pražských pohledů Šimůnkových\n(c. 485) považujeme za nejlepší, co mladý malíř až dosud\nvystavil; je v nich mnoho vzduchu i světla, porozumění pro\nkrásu Prahy i — porozumění pro akvarel daleko větší než\nv jiných jeho poněkud úzkostlivě prováděných pracích. Sla-\nvíčkův »Lesní motiv« (č. 460) je výborný, a rovněž Švá-\nbi nsk éh o perokresby (č. 495, 512, 513); zvláště podobizna\nč. 495 je ve svém genru mistrovský kousek a svědčí o novém\nkroku ku předu, k větší ještě energii a volnosti v zacházení\ns obtížným materiálem.\nZ kreslených věcí zasluhují konečně ještě zmínky kar-\ntony F. Urbana svědomitě a pečlivě provedené.\nZe je cizina letos nadobyčejně slabě representována,\nzmínili jsme se již v úvodu. Jmenujeme dobré portrét od\nMan na (č. 4), Nauenna (č. 9), velmi dobře malovaný gen-\nrový motiv od Echtlera (č. 19), velmi zajímavým jednot-\nným tonem vynikající obraz Dettmanův »Návrat ztraceného\nsyna (č. 30), a večerní náladu se stkvěle studovaným světlem\nod Emila Cl au se (č. 33).\nHrozné světlo v loggii ubíjí zcela jednoho W i s 1 i c e n a (227)\na jednu marinu »Soumrak« (č. 288) od Alexandra Harri-\nsona. Je svrchovanou nešetrností, nevím, jestli z nedbalosti,\nnevědomosti nebo neporozumění zaviněnou, pověsiti práce —\ntřeba nikoli nejlepší — takového mistra jako je Harrison,\ntak jako se stalo letos v Rudolfinu. Ztrácejí se všechny tři,\n(č. 337, 371); ale i tak můžeme se obdivovati aspoň na\nmarině (č. 337) večernímu nebi s obdivuhodnou lehkostí\na nepochopitelným mistrovstvím malovanému.\nVelmi zajímavé, ač trochu jednotvárné bohužel a příliš časem\nstejné krajiny dekorativně pojímané vystavují Skoti. Jmenuji\nměsíčné fantasie Mac aul ay Stevensona (č. 342, 343,\n350). Lenbach vystavuje podobiznu Gladstoneovu (č. 344)\nv barvě zcela dle receptu starých malovanou, ale znamenitě\nkreslenou a psychologicky hluboce pochopenou. Také jeho\npastellová podobizna dámy stojí na staré výši.\nVýborný, velmi energicky malovaný vnitřek lesa vysta-\nvuje Courtens (č. 372).\nDole vyniká stkvostně uhlem kreslená »Hollandská kra-\njina«. Storma van's Gravesande (Č. 503), rytiny od\nHelleuKlingra — u tohoto kazí polovic dojmu způsob,\njakým jeho práce Drážďanská firma vystavuje: vytrhne z ka-\nždého cyklu jeden, dva listy a znemožní téměř zcela všechno\nporozumění —; Munch vystavuje zajímavý portrét Knut\nHamsuna (č. 666); lithografie Strang a zvláště znamenité,\nvelice měkce kreslené a jemně komponované věci Shannon.\nVe dvoraně zasluhuje povšimnutí Leo van Aken\n(č. 704) a dvě krajiny Didier-Pongeta (c. 715, 717).\n(Ukončení příště.)\n\n—K."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA. MÁRA.\nHLAVICE PILASTRU.\n\n— SOCHAŘSTVÍ NA VÝSTAVĚ V RUDOLFINU — A VE\nVÍDNI R. 1898. Nechceme podávati snad nějaké kritiky, jen\npouhé porovnání. Především číselné. — V Praze vystaveno\nmezi 755 vystavenými uměleckými pracemi 38 plastik. —\nVe Vídni v Secessi mezi 534 — kusy 105 sochařských.\nKdežto ve Vídni sochařství obnáší celou pětinu veškerých\nprací, zastoupeno u nás v Rudolfinu tak slabě, že tvoří pouze\njednu dvacetinu.\nSamo sebou se rozumí, že dnes z uměleckého stanoviska\npočet prací nijak nerozhoduje — a uvádíme-li čísla ta činíme\ntak jen z toho důvodu, abychom stanovili nepoměr mezi\nvystaveným sochařstvím a malířstvím.\nU nás v Praze plastiky vystavovány po většině od umělců\ndomácích.\nTak letos především upozorniti nutno na monumentální\nsochu Myslbekova kardinála Schwarzenberka určenou pro\nkapli chrámu sv. Víta, nesoucí všechny známky umělecké\nindividuality Myslbekovy, kterou dostatečně osvětluje úspěch\njakého pracemi svými vždy v cizině se dodělal. Z mladších\npozoruhodnější prací zastoupeni Šaff plastickým portétem\nDr. K. (719), kdežto obě druhé jeho práce daleko za touto zů-\nstávají pozadu. V. Amort, který portrétem Julia Zeyera (725)\noproti loňským stoupl u podání životnosti, detaillu i celku,\ndále Pekárek a Hallmann, (723, 732) pracemi svými urče-\nnými pro barokní facadu vídeňskou, F. Stránský portrétem\nJana Topinky (735) a pražský rodák A. Reinitzer bron-\nzovou soškou »Harfeník« (718). Vedle těchto všech prací\nsamostatně stojí F. Bílek (755) svým výkladem o Madonně.\nA malou ještě jen poznámku. — Jako s nadšením zadívati\nse možno do portrétu votivní sochy Myslbekovy, tak oproti\ntomu nepříjemně dotýká se nás podobizna F. Palackého od\nA. Poppa, která přímo zadána zemským výborem postavena\nbude v Pantheonu Musea. Mělo by se se strany sl. zemského\nvýboru trochu přísněji hleděti k tomu aby sochařství české\nvěkům příštím zachované, bylo důstojněji representováno,\nnež se stane touto prací.\nKdyby však z tohoto přehledu mělo se souditi na\nroční produkci sochařství českého, byl by to pro nás vý-\nsledek nevalný. Bohudík, víme však, že výstava Rudolfina\nbývá vždy kusá, některý umělec vůbec se Rudolfina straní,\njiný nejnovnější výtvory své vystaví nejprve v cizině, a pak\nteprve u nás. Nemáme tedy u nás dnes ani jediné výstav}',\nv níž by se ukázalo co v tomto oboru za rok se vytvoří,\ntoho přehledu, který v uměleckých střediscích ciziny pravi-\ndelně stává.\nA kdybychom ani tohoto neočekávali, což opravdu v Ru-\ndolfinu není hlavním úkolem, jsou výstavy Rudolfínské ne-\nobyčejně chudé účastenstvím ciziny. Zřídka zabloudí sem\nvážnější práce cizí. V tom ohledu staly se letos zvláště\npoučným umělecké výstavy vídeňské.\nJe pravda, že naprosto neuspokojuje nás výstava Vídeňská\nspolečnosti staré v »Kiinstlerhausu«, co se úprav}' týče.\nHlavní oddělení sochařství umístěno v ohyzdném přístavku,\n\nV. MAŘAN.\nHLAVICE PILASTRU."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "379 / 380", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkterý vnějškem svým i v uvážení, že se jedná\n0 provisorium dává špatné svědectví vídeňské\numělecké komissi na radnici (existuje-li nějaká),\nv přístavku kde natlučeny ěetné plastiky, tak\nže slabým ale protěžovaným vídeňským pracem\nposkytnuta místa ěelná — ostatním, mezi jiným\n1 umělecky vynikajícímu Myslbekovu kardinálu\nSchwarzenberkovi daleko podřízenější.\nJe ale také pravda, že zde vedle umění Ra-\nkouska seznámiti se možno s uměním téměř\ncelé Evropy, jež zastoupeno jest několika umělci\nsvětového jména.\nZ Rusů Antokolskij svým bronzovým Me-\nfistem, z Francouzů Frěmiet bronzovými skupi-\nnami Gorilly a sv. Jiřím, Rodin, pracemi v mra-\nmoru, bronzu i sádře. Chaplain celou kolekcí\nsvých výborných medaillií, jež umělecky tak pře-\nvyšují produkci vídeňských medailleurů Scharfa,\nPavlíka i známého Tautenhayna, jenž letos sice\nnevystavuje, který ale je nejvýznamnějším me-\ndailleurem Rakouska, který také naší Kraso-\numnou jednotou poctěn zakázkou jubilejní me-\ndaille.\nZ Belgičanů znamenitě zastoupen Van der\nStappen skupinou »Budovatelé města« a studií ku\nv v O\nsv. Michaelu. Ze Spanělu Guerol výborným re-\nliefem sv. Františka. Z Němců pak především\nKlinger mramorovým aktem ženským, neuvá-\ndíme-li ostatní autory méně cenných prací.\nv 0\nZ Cechu zastoupeni Myslbek svým kardi-\nnálem — z bronzu odlitým, pěti skizzami českých\npatronů k pomníku sv. Václava, a portraitem\nhr. Lva Thuna pro parlament určeným — dále\nVosmík sochou Krista, na poušti v životní veli-\nkosti a Stránský portrétem J. Topinky z Ru-\ndolfina známým.\nV druhé výstavě vídeňské Secesse, najdeme\naž na malé změny skoro tatáž jména. — Zde\novšem působí sochařství jako vůbec celá vý-\nstava svým vybroušeným arrangementem který\ntím, že nijak neunavuje navštěvovateli pobyt ve\nvýstavě spříjemňuje a příležitost mu dává bez\nobtíže každé jednotlivé dílo samostatně pozo-\nrovati a vnímati.\nNejčetněji zastoupen zde Belgičan Meunier,\nv samostatném salonku pracemi malířskými,\nsochařskými (vesměs bronzy); z nichž tyto svoji\nneobyčejnou živosti a předmětem svým (po vět-\nšině postavy a scény ze života dělníka belgi-\nckého) hluboký zanechávají dojem. Z Belgičanů\nzastoupen dále ještě Khnopff a Van der Stappen.\nVedle Meuniera nejbohatší sbírkou skví se Char-\npentier svými dekorativními návrhy plaquet cí-\nnových a bronzových, i ostatních umělecko-prů-\nmyslových pro tlačenou kůži, papír a p., k němuž\nv tomto oboru práce druží se Francouzové Vall-\ngreem a Carabin, kteří v bronze i dřevě podalř\n\nF. OHMANN."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "381 / 382", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nřadu zajímavých drobností, dekorativních, jaké u nás do\ndnes jsou podceňovány. Z Francouzů Rodin zastoupen zde\nmnohem četněji znamenitými pracemi svými, z nichž ze star-\nších zvlášť uvádíme bronzovou bystu »Dalou« a z novějších\nV. Huga, a mramor »Přítelkyně« s neobyčejnou finessou de-\ntailleus provedený. Dále Bartholomé s překvapující věrnost-'\ntraktovaným fragmentem svého výborného náhrobku — a\nDampt skizzami dětských portrétů, Z Vlachů Trubeztkoy,\nz Němců Stuck, a Flossmann z Mnichova. Vídeň zastoupena\njediným Engelhartem, jehož kožený paravent zdobený vtla-\nčenou bronzou je dobrý nápadem i provedením a daleko\nlepším ukázek jeho umění malířského.\nOproti všem těm stojí z Cechů jediný Bílek u nás svým\nv\nznamym o západu Cechu a Orbou, oběma\ndřevořezbami, které i tak znamenité sousedství výborně obstojí-\nToť v celku přehled nynějších výstav sochařství —\nv nedaleké Vídni : tam kde umělce nelákají, žádná vyzname-\nnání čestná i materielní (v Secessi) přehled celého téměř\nsochařství evropského. Zde nejlépe dokázalo sdružení Secesse\nco dovede opravdová práce a obětavost jednotlivce ve prospěch\ncelku. — U nás ani domácí umění nezastoupeno úplně —\novšem u nás spokojíme se tím, že výstava poiádá se již\npo 59., je to také kus práce a my i tu uznáváme, — jenže\nžádáme, aby výstavy dnešní odpovídaly dnešním požadavkům\numěleckým.\nDVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ. I. Kunst - Ausstellung der\nVereinigung Bildender Kunstler Osterreichs (Secession). —\nJubiláums-Kunstausstellung (Kúnstlerhaus).\nOd několika let přišly Secesse do mody. Přes Paříž,\nkde druhý Salon (Champ de Mars) datuje již z let devade-\nsátých, a přes Mnichov, kde výstavy Secesse byly uměle-\nckými událostmi první třídy, přišla řada letos na Vídeň —\nvliv jejich všude byl velmi blahodárný a osvěžující, všude\nvzbudily nový život a čilou konkurenci.\nZkušenost tato se také ve Vídni opět potvrdila. Obě\nspolečnosti, starý Kúnstlerhaus i mladá Secesse, závodily,\naby kvalitou letošní výstavy, arranžováním a celkovým\ndojmem působily co nejpříznivěji, a výsledek je jistě velkým\nziskem pro Vídeňské poměry umělecké, a může nás, kteří\npřirozeně všude s domovem srovnáváme a na Prahu stále\nmyslíme, opravdovou závistí naplniti.\nObě společnosti měly k disposici značné kapitály — ve\nVolných Směrech bylo již uvedeno, že v Kúnstlerhause bylo\nna cenách, stipendiích a fondech k zakoupení obrazů téměř\n100.000 zl., a Secessi stálo prý jen nájemné a zařízení\nletošní výstavy na 30.000 zl.! — obě dovedly si pojistiti\npříspěvky nejlepších mistrů zahraničných, v obou podali\ndomácí členové ze svého nejlepšího, — ale přece jen Secesse\nv tomto závodu vyhrála. Její jury postupovala patrně s přís-\nností přímo neúprosnou právě oproti lidem domácím — za-\nhraniční členové výroku jury nepodléhají, — korrespondující\nzahraniční členové poskytli spolu s domácími výborný materiál,\nprostředky finanční byly ve Vídni snadno po ruce — zase\nto srovnání s Prahou se vnucuje! — k tomu mnoho vkusu\nv arranžování a mladé chuti do práce, a tak podařilo se vy-\nkouzliti výstavu dojmu neobyčejně harmonického a veskrze\nmoderního, a při tom seznámiti obecenstvo s nejlepšími zá-\nstupci nových směrů zahraničních, »předvést důstojníky oddílu,\nkterý v první řadě bitevní se bije,« jak praví sami v před-\nmluvě k originálně vypravenému katalogu.\n\nF. OHMANN."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "383 / 384", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nVedle toho Kiinstlerhaus zůstal pozadu. Tam některé\nsály, hlavně v rakouském oddělení, prozrazují shovívavost,\no které jsem se domníval, že je na světě už jen Rudolfínské\njury údělem, a ta spousta prostředností tísní tam věci výborné,\nTím hlavně se stalo, že třeba nejlepší zásilky v Kunstler-\nhause stály na stejné výši jako v Secessi, je dojem přece\ndaleko méně uspokojující.\nPrávě nejznamenitější zásilky pocházejí ovšem hlavně\nv Kunstlerhause výhradně od mistrů zahraničných a většinou\nod těchže, jako v Secessi; neboť kdežto domácí členové jsou\nstanovami vázáni, vystavovati výlučně v jednom nebo ve\ndruhém spolku, ohlíželi se cizí mistři velmi málo na toto\nustanovení i na domácí spory umělecké; a tak ku př. Bocklin,\nKlinger, Besnard, Puvis de Chavannes, Segantini, Rodin atd.\nvystavují zcela klidně v obou výstavách.\nZmínil jsem se již, že si Secesse upravila svoje proza-\ntímně místnosti — palác Gartenbaugesellschaft, Parkring, —\nse značným vkusem i nákladem. Každý sál dekorován dů-\nsledně v jednom tonu; první na př., který tvoří předsíň\nvýstavy a je dekorován různými panneaux a sochami, vyplněn\nmoderním nábytkem, pokrytým vyloženými časopisy atd., je\nhnědě zelený, druhý v tonu rudé hlinky, pátý bílý atd. Na\nstěnách pod stropy originální dekorativní frýsy oživují stejnou\nplochu, draperie a skvostné látky obalují každý sloup, aniž\nby kdekoli překážely přílišným množstvím nebo přehnanou\nnádherou.\nZe obrazy věšeny nanejvýš dvouřadově a až na malé\nvýjimky s opravdovým vkusem (bez ohledu na dělení národ-\nností), že stropy opatřeny závěsy atd., rozumí se vlastně\nsamo sebou. A těchto 12 rozličných salonů vyplňuje celkem\n528 uměleckých výtvorů, z nichž věru dost malé procento\nje na stupni pouhé prostředností.\nNení přirozeně možno referovati i jen přibližně úplně\no tomto bohatství; musíme se spokojiti pouhým vyjmeno-\nváním nejvíce vynikajících zjevů. Francouzi a Angličané\n(Amerikány mezi ně počítaje) jsou nejlépe zastoupeni. Besnard\ndámským portrétem, při němž se s úžasnou smělostí pokoušel\no problém umělého osvětlení, a »Maurickými ženami«, které\njsou dokonalé; velkým kartonem Puvis de Chavannes,\ndobrými krajinami Billotte a Jettel, mlhavým jako vždy\nportrétem, ale nikoliv bez velké noblessy Carriěre, menší\nstudií Aman-Jean. Z amerických Pařížanů Sargent vy-\nstavuje »Egypťanku«, akt v životní velikosti, neobyčejně\nenergicky kreslený i malovaný, pak Alexander studie\nv barvě i v kresbě velmi zajímavě stylisované, které co se\nmalínského pojímání týče, patří k nejlepšímu celé výstavy.\nVeliký dojem zůstaví kolekce prací Kh nopffo vých,\nvedle exposice Segantiniho nejčetnější a nejznamenitější\nz celé výstavy. V kresbách Khnopffových je jistě mnoho\nnejasného a málo lákavého, ale věci, jako »Před rozhodnutím«\nnebo »Laskání« a sochy jako »Vivien« jsou u výrazu přímo\nzázračné a odškodní za řadu jiných, nepochopitelných a snad\nnezdařených pokusů.\nJako Khmopff v myšlénkovém obsahu i výrazu, tak\nnašel Segantini v technice něco nového a neobyčejného.\nHlavně »Alpská pastva« a »Růžový list« jsou skutečné zá-\nzraky jeho techniky.\nDobré portréty vystavují Roli, Lavery, Brongh;\nkresby Stein lenový mohou u výrazu závodit s čímkoli\nz ostatní výstavy. V plastice z Francouzů vesměs výteční\njsou Rodin, Mennier, Bartholomé s pracemi opravdu\nvelkého stylu. V uměleckém rozkošné věci vysta-\nvují Charpentier a Carabin, dvě skvostné dětské hlavičky\nDampt.\nŠvéd Thaulov má nejlepší vodu a Nor Liljefors\nnejlepší zvěř celé výstavy. Z Němců uvidíte Bocklin a,\nslavnou »Hru vln«, Stučka »Smyslnost« a pastelly; rozkošné\nperokresby a jeden špatně malovaný ženský akt od Klingra;\nza to Herterichova »Ofelie« je namalována přímo výtečně.\nVýborný je také Exter, Zugel, Hans Olde, B art eis.\nZ domácích členů Secesse velmi dobře jsou zastoupeni:\nPolák Mehofer, Vídeňáci Klimt, Engelhart, Moll\na Krámer, tento poslední výborným dvojitým portrétem\nsvých rodičů.\nNaši čeští umělci přišli tu vydatně a znamenitě na pomoc.\nHynaisova podobizna Dra Podlipného je z nejlepších\nportrétů výstavy; vedle ní vystavuje mistr ještě u nás dobře\nznámou »Pravdu« a malou dekorativní skizzu »Zimy«. Také\nPirner, na pražských výstavách tak vzácný host, vystavuje\n4 interessantní práce, Schusser »Ukolébavku« a pleinairovou\n>Studii« z výstavy Mánesu dobře známé, Aleš kresbu slo-\nvanských věrozvěstů, rovněž kresby Márold a Mucha,\nBílek >Orbu« a »Podobenství velkého západu Cechu, v kata-\nlogu na »Gleichniss des Westbohmens« duchaplně překřtěné.\nTaké v Kunstlerhause pomáhají Češi zdvihat slávu —\nbez nich dosti vadnoucí — Rakouského oddělení: S1avíc k o v y\nkrajiny z výstavy Mánesu dělají opravdové furore; rovněž\nvystavují Schikaneder, Mašek, Tomec, velmi četně\na znamenitě Myslbek, jehož exposici vévodí kardinál\nSchwarzenberg, Stránský a Vosmík.\nZ Němců téměř titéž jako v Secessi: Bocklin, Klinger,\n(Ukřižování), Lenbach, zajímavý Mackensen, Skarline,\nMen zel. Také Francouzi jednak se opakují: Aman-Jean,\nBesnard, Puvis de Chavannes, ostatně slabě zastoupený,\njednak vystavují hlavně starší mistři: Bonnat a Carolus\nDuran, oba poměrně slabší práce; barevně velmi zajímavou\nstudii Collin, skvostné krajiny Monet, Nozala zvláště\nBinet v osvětlení zapadajícího slunce dokonale vystiženém,\nP. A. Laur en s »Svaté ženy«, obraz velké noblessy! Angli-\ncani s Američany odnášejí však palmu.\nHarrison ukazuje ve své »Arkadii« nejdokonalejší\nplein-air výstavy a jeden z nejdokonalejších plein-airů vůbec;\nvedle něho, jinak výtečný Sorolla-Bastida mnoho ztrácí;\nAbbey stvořil ve svém »Hamletu« červenou symphonií\nchmurně tragické síly, a Hacker svým obrazem »klášter\nnebo svět« snad nejharmonictější a nejúplnější dílo celé\nvýstavy; to je zkrátka dokonalé, jako myšlénka, komposice,\nkresba i barva.\nZnamenitý je Bridgman; »Na terassách Alžírských«,\npak Solomon. Hitchcock, Peacock, Pearce a Alma\nTadema. Z krajin opět nejdokonalejší Thaulowa »Norská\ntovárna v zimě«, výborný les od Courtense."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nUPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU\nMĚSTSKÉ RADY PRAŽSKÉ.\n\nAle co do dojmu, kterým působí, nejhlubší obraz výstavy\njsou zajisté Rěpinovi »Burláci«. Rada těch ubohých zotro-\nčilých mužíků táhnoucích při večerním slunci loď po Volze\nproti vodě, je doslova nezapomenutelná. Ze sochařů aspoň\nRodina a Antokolského ještě jmenuji.\nTuším, že i tento suchý výpočet, hlavně co se výstavy\nKunstlerhausu týče hrozně neúplný i v největších jménech,\nstačí, aby přesvědčil o svrchované interessantnosti obou\nvýstav Vídeňských, i aby dokázal, že následky radikální\nroztržky nejsou vždy neblahé, nýbrž často velmi blahodárné;\na bylo by si věru přáti, aby ten očisťující a osvěžující umě-\nlecký vítr od západu jdoucí, který letos i tu Vídeň zasáhl,\nani Prahu aspoň napřesrok nevynechal.\n\nE. K.\n\nSOUTĚŽE.\n\n— »VOLNÉ SMĚRY« VYPISUJÍ VEŘEJNOU SOUTĚŽ na\nzískání obálky pro příští ročník. Konkurovati může každý\numělec Čech. Kresba hotová reprodukce schopná\nprovedena budiž libovolným materiálem; vůči obál-\nkám minulým povoluje se tentokráte dvojí tisk\n(t. j. dva tóny). Velikost kresby stanovuje se na\n60 X 46 cm. (t. j. dvojnásobný rozměr papíru\nobálky). Obálka obsahuje hlavní nápis: »Volné\nSměry« a podřízený: »Měsíčník umělecký, vydává\nspolek » Mánes «. Vedle toho i místo pro ročník,\nměsíc a číslo. Z ohledů reprodukčních nedoporu-\nčuje se kresbu prováděti na příliš tónovaném pa-\npíru. Návrhy heslem opatřené dodány buďtež do\n30. září 1898 do 6. hodiny večerní knihtiskárně\nDr. Ed. Grégra v Praze v Tůní ul. Jury sestávati\nbude z jednoho nekonkurujícího zástupce časopisu\na dvou umělců, které konkurující sami absolutní\nvětšinou zvolí. Z důvodu toho každý konkurent\njest povinen přiložit! zvláštní obálku heslem a ozna-\nčením jury (na vrchu obálky) opatřenou, v níž na-\npíše v Praze žijící dva umělce, které navrhuje za\njurory. Cena určuje se jedna: sto zlatých za právo\nreprodukční, splatná při odevzdání návrhu do re-\nprodukce. Časopis vyhražuje si právo reprodukční\nostatních návrhů. Práce konkurenční budou spolu\ns protokolem jury jeden den v soukromé výstavce\npřístupny.\n— SOUTĚŽ NA ZÍSKÁNÍ MODELU POMNÍKU\nPALACKÉHO. Dle zpráv denních listů podáváme\nvýsledek soutěže : Prací konkurenčních došlo v usta-\nnovené lhůtě celkem 14. Purota sestávající z umělců\nV. Hynaise, J. Maudra, J. Myslbeka, V. Roštlapila\na V. Wiehla neuznala žádný z došlých návrhů za\núplně spůsobilý ku provedení, rozhodla však, aby\nprojekty, s hesly »Zní vlasti naší Tvé slávy hlas*,\na »Minulosti, přítomnosti a budoucnosti*, pochá-\nzející od autorů Lad. Šalouna s Aloisem Dlabačem\na AI. Dryáka se Stan. Suchardou, poděleny byly\njako za nejlepší uznané z došlých návrhů zvláštní\nodměnou po 500 zl. mimo náhradu 300 zl., které\ni všem ostatním projektům přiřčeny. Stejně usnesla\nse porota, aby autoři návrhů zde jmenovaných vyzváni byli\nradou městskou k nové užší soutěži. O celé konkurenci\ni vystavených modelech pojednáno bude v čísle příštím.\n— UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM VYPISUJE pro\nr. 1898 z prostředků obchodní a živnostenské komory pražské\nceny na provedení následujících předmětů:\n1. Garnitura granátová a sice spona a pár náušnic při\nvýhradném použití granátů, zasazených v pozlacené stříbro\nneb zlato 6 neb 14karatové. Cena prodejná nemá přesahovati\n60 korun. Ceny 160, 120 a 80 korun.\n2. Pokrývka stolní pro stůl salonu s použitím applikace\na vyšívání na temné soukenné půdě (černá jest vyloučena).\nVelikost cm* Cena prodejná nesmí přesahovati\nobnos 120 korun. Ceny 240, 180 a 120 korun.\n3. Květináč z pálené nepolévané hlíny. Průměr hořeního\notvoru nejvýše 30 cm. Cena prodejná nejvýše 50 korun. Ceny\n160, 120 a 80 korun.\n\nÚPRAVA OKOLÍ KOSTELA NEJSV. TROJICE DLE NÁVRHU\nF. OHMANNA."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "387 / 388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189806-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. — Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. — Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nPráce k soutěži předložené mají vynikati samostatným\npojetím, s technickou dovedností.\nKonkurence mohou se súčasíniti jen živnostníci oboru\numčlecko-průmyslového v Čechách usedlí, aneb spolupraco-\nvníci u nich zaměstnaní, dále do Čech příslušní absolventi\numělecko-průmyšlové školy v Praze a odborných průmyslo-\nv V\nvých skol v Cechách. Práce dodány buďtež nejdéle do 31. října\n1898 umělecko-průmyslovému museu v Rudolfinu.\nPředměty označeny heslem neb značkou, jméno pak a\npodrobná adressa konkurujícího buďtež přiloženy v zapečetěné\nobálce označené týmž heslem neb značkou. Kromě toho při-\nložena budiž k výhradné potřebě správy musea druhá obálka,\nohsahující přesné udání ceny toho kterého předmětu. Obě\nobálky označeny buďtež nápisy : »adressa« neb »cena«. Po\nsdělení výroku poroty budou veškeré ku konkurenci došlé\npráce po dobu je.inoho měsíce v umělecko - průmyslovém\nmuseu vystaveny.\n- FIRMA GŮNTHER-WA.GNER V HANNOVERU VYPI-\nSUJE KONKURS na zísl cání plakátu pro nové do obchodu\ndané barvy vodové. Ceny stanoveny jsou celkem tři a sice:\nI. 1000 marek, II. 500 mk., III. 300 mk. Mimo to vyhražuje\nsi firma zakoupení nevyznamenaných návrhů po 100 mk.\nLhůta dodací končí 15. červencem. Bližší podmínky sdělí\npřímo Gúnther a Wagner v Hannoveru, Engelbosteler-\ndamm 67.\n\nK VYOBRAZENÍM.\nK NÁVRHŮM F. OHMANNA. Konečné sbourání masných\nkrámů novoměstských bylo příčinou, že i v těchto kon-\nčinách počato bylo s úpravou města, které projektovaným\nsbořením kasáren trinitárských, bylo třeba zase znova řešiti.\nNově provedená elektrická dráha a komunikace vůbec žádá\nzde svých práv v úzké ulici při veliké passáži jest regulace\nnezbytně třeba a město také navrhlo čáru regulační, která\nvšak sama o sobě jest velice nešťastnou a úpravě tohoto\nkouta osudnou by se státi mohla. Z rozpaků byla i uvažo-\nvána možnost založiti zde malý sad, konečný výsledek ale\nstanoven tak, jak na půdorysu na sloupci 385 uveřejněném\npatrno.\nDle pevně zakořeněné myšlénky, poukazující na nově\nprý vymožené porozumění umělecké, byl kostel co nevyhnu-\ntelně volně stojící budova pojat, při čemž současně pouka-\nzováno ku velkému uměleckému významu facad postranních,\ntohoto dle našeho soudu ne zrovna největšího výplodu doby\nbarokové.\nDle tohoto projektu, by na rohu ulice Lazarské a Spálené\nv místech, kde dnes stojí starý dům z let čtyřicátých poměrů\nmalých a skromných, povstal samostatný činžák skromných\nrozměrů, který by uličkou oddělen byl od samostatně stojícího\nkostela trinitárského a povstala by tím skupina objektu,\nkterá obklopena třemi úzkými uličkami by docela zrušila\nráz ulice Spálené v dost velikém rozsahu.\nCelá úprava ta udála se v době resignace Umělecké\nkomtsse pražské a štěstím možno nazvati, že majitel domu\nnárožního neobrátil se s vypracováním plánů stavebních jak\nu nás po většině se stává k podnikateli staveb, nýbrž k umělci\narchitektu, který v patřičném ocenění zjevu celého bloku\na bez ohledu na zamýšlení předepsané stavební linie podal\nku schválení zcela jiný návrh. Poněvadž cela záležitost tato\ntak živě dotýká se praktického provádění zásady zachování\nstarého rázu Prahy, přinášíme v čísle dnešním návrh arch.\nFr. Ohmanna, který reprodukci jeho laskavě dovolil, upozor-\nňujíce naň interessenty, kteří přednosti jeho oproti návrhu\nměsta musí vycítiti, přinášíme ho dnes, kdy ještě čas osudnou\nchybu regulačních čar napraviti.\nV opaku stávající myšlénky vzdal se navrhovatel úplně\npůsobení facad postranních a upotřebil z nich jen to, co\npovažoval za nutné ku vyzvednutí silhouety kostela z ohledu\nna křídla budov přistavených, které ke kostelu připojeny\nrýhovitě. Tímto řešením vyhnul se úplně nebezpečným\nuličkám, i onomu samostatně trčícímu činžáku, a zároveň\ndudal kostelu folií, které by pouze mohlo býti vytýkáno, že\nnaznačuje velkolepé skupení s kostelem souvisící — jež\nvšak ve skutečnosti pouze z činžáků sestává.\nV projektu Ohmanově umístěny důstojně a dekorativně\ni obě barokní sochy při kostelu stojící, které dle návrhu\nměsta obě měly býti odstraněny.\nNa osvětlení kostela v projektu tomto jest zřetel brán\njak z půdorysu zřejmo, po piípadě by bylo možno od-\nstraněním přistavených částí u hlavního oltáře osvětlení\npresbyteria, který dnes světla postrádá, umístěním půl-\nkruhových oken na stranách hlavního oltáře hned pod\nklenbou.\nRáz přistavených budov měl by charakteristiku staveb\npředešlého století ovšem v pojmutí moderním. Důležito jen\nje, aby arkády byly barokové. Dle došlého nám sdělení\npřipomínáme že projekt ten od rady městské přijat byl dost\nsympaticky, a bylo by si jednou přáti, aby rada městská\naspoň v takovýchto makavých případech dala se informovat]\na na základě těchto informací začala konečně pracovati ku\nzachování starého rázu m ěst a.\n— Od mladého sochaře A. Zauly, absolventa školy Adysl-\nbekovy, přinášíme mezi vyobrazeními skizzu »Leda«, kterou\nprovedl za pobytu svého v Římě, kdež po tři jako sti-\npendista Klaarovy nadace dlel.\n— Z dekorativní školy sochařské C. Kloučka (umělecko-\nprůmyslové školy) v dnešním čísle přinášíme dvě kompo-\nsiční studie hlavic pilastrových, provedených A. Marou a\nV. Mařanem."}]}