{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_sha256": "b3cebb7fd0bfeffadb102bc6a826a6ca0b52cb2084ea2aa29262cf99ee158516", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/07_01/bmtnaan_1898-07_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/07_01/bmtnaan_1898-07_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "389 / 390", "page_fin": "391 / 392", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.1", "titre_corps": "ŽENY MODERNÍCH DĚLNÍKŮ.", "titre_sommaire": "ŽENY MODERNÍCH DĚLNÍKŮ.", "signature_source": "VL. HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 495, "texte": "ŽENY MODERNÍCH DĚLNÍKŮ.\n\nJ. en trpký tah, jenž vroubí vaše rety,\nten nevryla vám bída, mladé ženy,\nv jichž ňadrech žár plá vášně nezkalený\ns tou silou, jak vřel před tisíci léty!\nO plodné samice, v líc vaši sporou\nten tah vám ryjí vilných křečí steny,\nkdyž v loktech mužů chvíte poděšeny\nse vášní jich, tak zamlklou a chorou!\nVáš mateřský zrak, náhlým smutkem spilý,\npln bázně zří kams do mlhavé šedi:\nlíc bledých dětí, počatých v té chvíli,\nk vám z toho šera zádumčivě hledí . . ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.2", "debut_caractere": 2579, "fin_caractere_exclue": 2590, "texte": "VL. HOUDEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "389 / 390", "page_fin": "391 / 392", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.2", "titre_corps": "NAD KNIHOU NOVÉHO ZÁKONA.", "titre_sommaire": "NAD KNIHOU NOVÉHO ZÁKONA.", "signature_source": "VL. HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.1", "debut_caractere": 497, "fin_caractere_exclue": 1399, "texte": "NAD KNIHOU NOVÉHO ZÁKONA.\n\nV pohádku starou se vmysli, mé srdce,\nrci mi, v čí hrudi as chtělo bys biti\nv okamžik Kristova odsouzení?\n»Tenkráte chtělo bych v prsou bít barbara,\ns šílenou radostí nad vlastním vzdorem\ndivoce řvalo bych Ukřižuj! Ukřižuj!\nSrdce mé, rci mi však, jak by ti bylo as\n•rrř o V /\nv tiché te chvíli, kdy k nebesům »Zízním«\nsténaly mroucí rty slabého člověka ?\n»Tenkráte chtělo bych změnit se v houbu\ns posledním lékem, který vznes voják\nk zsinalým ústům mroucího člověka.«\nA co by's cítilo, srdce mé, rci mi,\nv ohromném tichu tom na Kalvarii,\nchladnoucí rty když zvolaly »Dokonáno ?«\n»Závidělo bych každému kameni,\nkaždému kameni opony chrámové,\nkterý puk' při smrti Ukřižovaného!«\nRozmarné srdce mé nedůsledné,\njak by ti bylo as v čas ten, kdy k nebi\npozved kříž sirý své ovoce největší?\nchtělo bych těžkým být kamenem,\nkterý paď smrtelně v krvavé skráně\nprvního jeho mučedníka!«"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.2", "debut_caractere": 2566, "fin_caractere_exclue": 2577, "texte": "VL. HOUDEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "391 / 392", "page_fin": "391 / 392", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.3", "titre_corps": "PŘED SLÁVOU HOSTIE.", "titre_sommaire": "PŘED SLÁVOU HOSTIE.", "signature_source": "VL. HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 446, "texte": "PŘED SLÁVOU HOSTIE.\nVL. HOUDEK.\nPřed žasnoucím okem mým prostřela's\nsvé nejcistší hostie bílé!\nZ nich zářil tak mocný a svatý jas\na závrať mne jala v ty chvíle.\nTvé přijímat hostie lačným rtem\nv tvůj chrám jsem šel o velkém Svátku,\nvšak spatřiv tvou slávu v dál prchal jsem\nod oltáře v hrůze a zmatku.\nA prchal jsem se strachem zlosyna,\njenž ve chrám šel přijímat tichý\na náhle si na zpověď vzpomíná,\nv níž zamlčel nejtěžší hříchy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "391 / 392", "page_fin": "391 / 392", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.4", "titre_corps": "Z ROMANCE O MEFISTU A TROUBADOURU.", "titre_sommaire": "Z ROMANCE O MEFISTU A TROUBADOURU.", "signature_source": "A. B. DOSTAL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.2", "debut_caractere": 448, "fin_caractere_exclue": 948, "texte": "Z ROMANCE O MEFISTU A TROUBADOURU.\nA. B. DOSTAL.\nTroubadour, snivý, bledý hoch,\nvzal loutnu, tesknou píseň zpíval\nJarní květe, nejkrásnější\npísni má,\npřed tebou má duše kleká,\na ty hledíš do daleka\ntoužebnýma očima.\nDo noci mi hvězdy svítí\npotichu,\nale v mojí duši hoří\ntouha hlubší všechněch moří,\nvoní ze všech kalichů.\nA já zpívám s loutnou svojí\nv lílijích,\nsrdce moje tvé je všecko\nale ty jsi ještě děcko,\na mně zbude jen tvůj smích . . .\nA dále zpíval bledý hoch,\nvšak Mefisto jen hlavou kýval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "391 / 392", "page_fin": "395 / 396", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.5", "titre_corps": "DVA LISTY SETKALY SE V LETU .... — NAPSAL JAN OSTEN.", "titre_sommaire": "DVA LISTY SETKALY SE V LETU .... — NAPSAL JAN OSTEN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.2", "debut_caractere": 950, "fin_caractere_exclue": 2564, "texte": "DVA LISTY SETKALY SE V LETU\n.... — NAPSAL JAN\nOSTEN.\n\n(Konec.)\nJeho hotovost stačí pro první čas a pak se\nněco najde. On bude pracovati, vždyť to bude\npro ní, vždyť jeho námaha a strasti budou od-\nměňovány tak sladce, tak bohatě.\nA ona zapomene na nynější svůj život, na\nstarce, jenž ji koupil a bude volně žiti po jeho\nboku, oddávati se mu, jen když sama bude\nláskou puzena.\nToto, jak nyní žije, je moderní otroctví.\nA je to tak prosté, tak prosté. Našli se tu a\npůjdou spolu dále. Co jim do zákonů, obřadů,\nohledů. K smíchu, zastaralé surovosti. Okovy,\njež vkládá silnější na ruce slabšímu.\nA snad již zítra, pozejtří\nA übíral se domů, do svého hotelu, hlavu\nmaje plnu snů a plánů. Když vešel, vrátný po-\ndával mu telegram, který proň byl přišel. Roztrhl\nrychle obálku. Byl to telegram z domova, matka\nmu oznamovala, že otce ranila mrtvice, aby\nihned přijel.\nRuce se mu zachvěly, telegram padl na zem.\nNyní má ujet! Nyní, kdy se mělo celé jeho\nžití změnit, obrátit, kdy chtěl vysvobodit tu,\nkterá se mu zdála ze všech nejkrásnější, kdy\nchtěl činiti missionáře, nyní měl odjet. Odjet a\nnikdy již jí neuvidí a ona bude dále žiti ten\nhrozný život po boku drsného, chladného toho\nstarce. A nikdo jiný už nepřijde, aby ji osvobodil.\nJen on byl k tomu povolán, předurčen, proto\nse zde setkali, její zraky dosti výmluvně tlumo-\nčily, co se dělo v jejím nitru. Potřeboval říci\njen slovo a ona by šla, ano, šla by, neobávajíc\nse budoucnosti a pracovala by s ním i bídu\nsnášela, za to, že byla svobodna a směla milo-\nvati dle svého srdce.\nA bude jeho a stařec nebude se mu moci\nvysmívati u vědomí své přemoci a svých práv."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "393 / 394", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3886, "texte": "Jaká to práva! Hnusné je to, všechno hnusné.\nKoupil ji, jako se otrokyně na trhu kupují. Ale\nty otrokyně si zachovávají neporušenost duše,\ns níž lpí na tom, kdo se jim zalíbí. Jsou vědomy\nsi toho, že byly koupeny a oddávají se svému\npánovi s hnusem a bez rozkoše.\nBílé otroctví. Nic více. A on přichází jako\nmissionář, by ji vysvobodil z toho otroctví.\nOn ji vysvobodí. Je to jeho povinností vy-\nsvoboditi ji. A jak sladká bude odměna.\nA chodil po břehu jezera, dívaje se na klidnou,\nnazelenalou vodu, po níž parníky brázdily bílé\npruhy, na daleké pobřeží, zelené, v němž bělaly\nse vesnice a městečka, ale z toho všeho ničeho\nnepozoroval. Jeho duše byla plna jí, všude ji\nviděl: krásnou, milou, spoutanou, prodanou.\nA on ji vysvobodí, on ji musí vysvoboditi.\nPůjde večer do hotelu »I<reuz«, přiblíží se\nk ní, až stařec ven vyjde a vstrčí jí do ruky\npsaníčko , v němž bude napsáno vše! Kyn\nhlavou bude mu odpovědí. A pak se sejdou a\nsmluví a odjedou jednoho dne pryč odtud, do\ndalekých končin, kde jich nikdo nenajde.\nA nyní má odejeti. Odejeti a nikdy již jí\nneuvidí.\nA proč má odejeti? Není-li tu především on,\njeho vlastní štěstí, jeho vlastní život? Ale ne, ne.\nÜbohý otec, übohý stařec. Byl on jeho jedinou\nradostí, nadějí, oporou ve stáří. A nyní, když\nsnad umírá, měl by ho on opustiti. Ne, to není\nmožno. On musí jeti. Sklátilo by to i matku,\nkdyby nepřijel.\nSvé vlastní štěstí i štěstí té ženy musí oběto-\nvati; těm dvěma starým lidem. Jest k tomu po-\nvinován, oni mu také všechno obětovali, úplně\nvšechno.\nPodíval se na hodinky. Bylo půl deváté.\nV půl desáté jede rychlík. Pojede ještě tím.\nA počal horečně srovnávati své věci.\nVyrovnal účet, předal věci sluhovi a vzav\njen lehkou kabelu a plášť, übíral se k nádraží.\nBylo již šero. Bylo mu jiti mimo hotel »Kreuz«,\njenž byl blízko u nádraží.\nKdybych ji ještě uviděl napadlo mu. Jen\njednou kdybych mohl ještě do krásné tváře jí\npohlédnout. Pro celý život bych si její obraz\nvryl do paměti.\nA díval se po otevřených oknech hotelu.\nV jednom okně viděl dvě hlavy, ženskou a muž-\nskou, tuto s dlouhými vousy. Ale bylo již šero,\ntváří nemohl rozeznati. Už nikdy, nikdy jí ne-\nspatřím přemýšlel. A bylo mu tak nevýslovně\nsmutno.\nKoupil již lístek a vešel na perron. Ne mnoho\nbyl osvětlen plynovými světly. Několik lidí pře-\ncházelo sem a tam, zdlouhavě, čekajíce na od-\njezd vlaku. I on počal se procházeti.\nKonec, konec románu hučelo mu v hlavě.\nJakého románu konec? Ani nezačal. A odjede\na nikdy jí neuvidí a stařec odvleče ji sebou do\nsvého domu, kde ji bude vězniti jako drahého\nptáka v pozlacené kleci. A ona k tomu není\nstvořena. Ona touží vzlétnout, celou duší touží\npo svobodě, po volném vzduchu, po bezmezné\nprostoře.\nUslyšel za sebou spěšné kroky, ohlédl se,\njakási ženská postava pospíchala za ním.\nZastavil se právě pod lucernou, čekaje na ni.\nSrdce mu prudce zabušilo, nohy se pod ním\nzachvěly, byla to ona!\nAno, byla to ona! Na sobě měla dlouhý\nplášť a na hlavě krajkový šáteček, jaký se nosí\ndo divadla, stažený do čela. A pod tím šátkem\nzářily veliké, okrouhlé její oči.\nStáli si chvilku beze slova tváří v tvář, rychle\ndýchajíce.\nPak ona promluvila:\n»Přišla jsem se s vámi rozloučiti. Viděla jsem\nvás jiti kol hotelu k nádraží, z okna jsem vás\nviděla a poznala jsem vaše oči, dívající se na-\nhoru. Řekla jsem muži, že musím odeslati důle-\nžité psaní a odběhla jsem. Co o tom soudíte ?«\n»Co o tom soudím ?«, usmál se mladý muž.\n»Vím všechno, všechno vím, jak jste nešťastna.\nVím, jak toužíte po jiném životě, svobodnějším,\nlepším, čistším. Uhádl jsem to z vašeho pohledu.«\n»Ano, vím to také,« odtušila ona, »váš po-\nhled je takový prostý, otevřený, že jsem v něm\nihned vyčetla váš soucit se mnou. Ach, kdybych\nvám mohla povídat! Ale k tomu by celý den\nnestačil. Je to příliš dlouhá a smutná historie.\nA vám bych vše řekla, neboť jste dobrý a poctivý.\nAle vy odjíždíte a já se přišla s vámi rozloučiti.«"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1787, "texte": "A pojednou, nedbajíc na to, že kolem lidé\nchodí, ovinula páže kol jeho šíje a položivši\nhlavu na jeho prsa dala se do pláče.\nA 011 pozdvihl její hlavu a počal ji líbati,\nvášnivě, prudce, na oči, na uslzené tváře, na\nústa, horká a sladká. A ona se nebránila. Podá-\nvala mu znova a znova svá ústa a tiskla se\nk němu svým mladým, teplým tělem, jakoby\nchtěla naždy s ním splynouti.\n»Ne, ne, my se nerozloučíme,« mluvil k ní\nmezi polibky, »my patříme sobě a nikdo nás\nnemůže odděliti. Nikdo, nikdo. Pojeďte se mnou,\npryč, daleko odtud, v cizí kraje, kde vás nikdo\nnezná, kde budeme jenom svoji. Hle, vlak čeká.«\nA objav ji kol pasu, vlékl ji sebou. A ona\nse nezdráhala, tulila se k němu a nechala se\nvésti.\nAle pojednou se ohlédla, zaúpěla a zatřásla\nse v jeho objetí.\nI on se ohlédl. U vchodu na perron stál její\nmuž. Světlo lucerny slabě ozařovalo bledý,\nv\nchladný jeho obličej, Šedivé, veliké oči jeho\npátraly po perronu.\n»Ne, nemohu,« pravila k mladému muži,\nhlasem, promíšeným slzami. »Jsem v jeho rukou\ncelá, tělem i duší. Celá jsem se mu zaprodala\na on ode mne neupustí. Zahubil by mne i vás,\nano i vás. Ach, vy nevíte, vy nevíte «\nA uchopivši ho za ruku, stiskla ji takovou silou,\nže až se podivil, kde se v ní tolik síly bére.\nVšechno leželo v tom stisku ruky: pláč\nsrdce, strach, zoufalosť, resignace v hrozný osud.\nA obrátivši se, pomalu se sklopenou hlavou,\njakoby jakousi mocí puzena, übírala se ku starci.\nA mladý muž usedl do vozu a díval se\nz okna na perron. Ji neviděl, postava starcova\nji zcela zakrývala. A zdál se mu pojednou\nmnohem vetší, postava jeho stále rostla, nabý-\nvala hrozných rozměrů, převyšovala budovu ná-\ndražní a stále rostla, stále a on to tušil, jak za\nní ztrácí se zjev ženy, pociťující právě takovou\nhrůzu, jako on.\nA vlak se rozejel ...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "395 / 396", "page_fin": "395 / 396", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.5.1", "titre_corps": "NOČNÍ CHMURY.", "titre_sommaire": "NOČNÍ CHMURY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.4", "debut_caractere": 1789, "fin_caractere_exclue": 1811, "texte": "J. HOLUB\nNOČNÍ CHMURY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "397 / 398", "page_fin": "397 / 398", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.6", "titre_corps": "FR. PALACKÝ.", "titre_sommaire": "FR. PALACKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "J. V. MYSLBEK.\nFR. PALACKÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "399 / 400", "page_fin": "399 / 400", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.7", "titre_corps": "PÍSEŇ.", "titre_sommaire": "PÍSEŇ.", "signature_source": "MILAN FUČÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 393, "texte": "PÍSEŇ.\nMILAN FUČÍK.\nPřišlo Jaro v celé kráse,\nteď nám kvete nad hlavami,\nopilí jsme jeho dechem,\nštěstí pijem sami, sami . . .\nKolik Jar v svém sladkém lesku\npřijde ještě zas a znova,\nprochví štěstím naše duše,\nvzbudí v srdcích chvění nová,\njako dnes . . .?\nAž pak jednou jeseň žití,\nzbarví vlasy tónem světlým,\nbudem' v srdci přece mládi\ns každým jarem nově zkvětlým\njako dnes."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "399 / 400", "page_fin": "399 / 400", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.8", "titre_corps": "RANNÍ SLUNCE.", "titre_sommaire": "RANNÍ SLUNCE.", "signature_source": "B. ZAVADIL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.6", "debut_caractere": 395, "fin_caractere_exclue": 742, "texte": "RANNÍ SLUNCE.\nB. ZAVADIL.\nKdo zde to okno otevřel ?\nSlétlo jím jakés vidění\nz dalekých výšek, neznámých,\na celý pokoj zkvětnatěl.\nA co to světlo po stěnách?\nTo si v můj pokoj uschoval\nsvou čistou touhu po rose\nněkterý z jarních andělů,\nkdyž se naň ráno usmálo . . .\nJá cítím vzdušné kalichy\nmodravých květin ve hrudi . . .\nKdo zde to okno otevřel?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "399 / 400", "page_fin": "399 / 400", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.9", "titre_corps": "VÝCHOD.", "titre_sommaire": "VÝCHOD.", "signature_source": "K. TOMAN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.6", "debut_caractere": 744, "fin_caractere_exclue": 1166, "texte": "VÝCHOD.\nK. TOMAN.\n-Nmd zemí v dálce z mlh se roztančilo\nobrovské slunce. Rudou vibrací\nžhne do očí, bolest, jež krvácí\na v mukách modlí se: Přijď, božská sílo!\nPopel v mé duši víří zmateně,\nsmuteční hedváb trhá ruku čísi.\nStrun vyšších píseň hymnicky se křísí.\nPopel v mé duši víří zmateně.\nStříbrné struny, které světlem zvoní!\nPlameny vlastním žárem pohaslé !\nA staré písně, povadlé a mdlé,\nsi zpívají requiem monotonní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c011", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "401 / 402", "page_fin": "411 / 412", "image_debut": 7, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.10", "titre_corps": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "titre_sommaire": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3757, "texte": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nVyšli totiž z mlází, které se kupilo podle\njejich cesty a tu v malé zatáčce spatřil před\nsebou vysokou dubinu, tak řídkou, že bylo jí\nvidět hluboko do vnitř, až k malé hájovně, kde\nbylo několik dětí. »V dubině nejsou,« pravil\nJula a zabočil na pěšinu do vedlejšího boru.\nVysoké, statné stromy pnuly se do vyše, kde\ntiše kolébaly se jejich koruny. Zem, krytá mechem\na suchou travou tlumila kroky. A tak octli se\noba tiše a téměř nepozorováni u skupiny výlet-\nníků, rozložené na malém svahu kol nějakého\nčlověka, který právě v potu tváře namáhal se\nbavit ctěnou společnost.\nA co bylo zvláštního na to vzpoměl\nVáclav teprve jindy —, že byla tarn i Vilma;\na že ji pozdravil smeknutím klobouku, načež\nona mlčky pokynula hlavou, sotva o něj zava-\ndivši pohledem, který opět upoutala na zábavného\nčlověka.\nNic, nic nevyčetl z její tváře, ni nejmenší\nzměnu; jakoby ji bavil ten Člověk, usmívala se,\nale mírně a jemně. Byla shovívavou.\nTu ten člověk si vzpomněl, že by moh utvořit\nskupinu a celou společnost zvěčnit svým apa-\nrátem. Byl to fotograf-amatér.\nVšichni souhlasili s jeho nápadem. A velké\nborovice, pod nimiž tábořili, šuměly nahoře\nv jistém souhlasu. Václav, aniž tomu chtěl, octl\nse za Vilmou, jí docela na blízku. Opřel se rukou\no kmen a v tichém snění zadíval se před sebe.\nOstatní se bavili a smáli. Vilma seděla, ruce se-\npjaté a dívala se v aparát. »Jen hodně živě\na vesele!«, křičel amateur. »Dobrá,« zvolal za\nokamžik a dílo bylo hotovo. Pro jistotu vzal\nještě jednu momentku, potom složil své náčiní,\na ztratil se cestou k hájovně.\nSpolečnost ihned se roztříštila. Mělo se hrát\na každý chtěl něco jiného. Nemohli se shodnout,\na konečně přece našla se jakási dětinská hra,\nve které se všem zalíbilo.\nNetrvalo to však dlouho.\nUprostřed čilého reje a shonu náhle v lese\nse zatmělo a přímo nad borovicemi zarachotil\nhrom. V tom počalo to ve větvích praštět a\na syčet a náhlá vichřice zabouřila vrcholy stromů.\nNastalo zděšení. Poplach, že bude pršet, uchvátil\ndámy. Ty nečekajíce rozhodnutí svých kavalírů,\nsebraly, kde co bylo, klobouky a šátky a roz-\nběhly se k hájovně.\nVáclav se nejen nezalekl možného deště, ale\nneznámo proč, přál si dokonce, aby se spustil;\nsnad aby byl konec té hloupé zábavě zde.\nA proč tu má být? Cili a Milouš!\nDíval se nahoru, těšil se, jak začnou ve\nvětvích šelestit krůpěje; až konečně zbyl sám.\nJula také utekl.\nMrzuta nerozhodný toulal se k hájovně.\nTam bylo živo. Hajný roznášel pivo, jeho\nžena vařila kávu. Ve světnici bylo modro kouřem,\ntakže Václav z chodby otevřenýma dveřma v první\nokamžik nic nerozeznal. »Vilma tam není,« řekl\nv něm kdosi. »Půjdu domů,« pravil si zkrátka\na vydal se na cestu.\n»Kde může být Vilma ?« ptal se sám sebe.\nTu dlouhá, tmavá cesta, hned za hájovnou\njdoucí vysokým lesem odpovídala mu. Je-li kde\nVilma, šla jistě tou cestou. Pustil se jí na zdařbůh.\nVzdaloval se stále hájovny. Připadal si být\ndocela sám v tom smutném lese. Hle, tu však\nse již osvětluje. Je na konci a tamo, na širokém\nprůseku stojí Vilma.\n»Slečno,« řekl jí, »což se nebojíte, že bude\npršet? A blesk vás zabije!«\n»Dívám se do nebe,« řekla, »a čekám; buďte\njist, že se ničeho nebojím.«\nA černé její oči spočinuly na Václavovi.\n»Že se nebojíte?,« pravil; a náhlá vášeň za-\nchvěla jím celým.\nDal se do smíchu, aby zakryl svůj cit. Pro-\nkletá krev barbarských předků, která mu víří\nv žilách!\n»Jste vy dnes v dobré náladě,« pravila usmí-\nvajíc se. (Potřebuješ obveselení, übohý muži,\nříkaly její výrazné oči.)\n»Jak bych se nesmál,« vybuchl Václav, »když\nsi vzpomenu, jak jste zbožně dovedla se dívat na\ntoho amatéra, panáka, kterému není rovno.«\nVilma se zasmála. »Ale kam jdeme ?« pravila\nnáhle.\n»Půjdeme s p o 1 u,« řek vroucně a tiše a uchopil\nji za ruku."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1888, "texte": "Mohla se mu vyprostit; ale náhlý soucit\nzmocnil se jejího ženského srdce. Übohý člověk,\nco asi zkusil?\nv\nSli mlčky kus cesty. Hle, slunce vybralo se\nz mraků a pozlatilo lesy. Tu najednou přišli\nk mýtině a malý příkop octl se jim v cestě.\nOběma padla v oči náhlá ta překážka a oba\nzrychlili svůj krok. Tam před nimi mýtina, za\nní kus lesa a na levo dlouhé jetelové pole za\nřadou osamělých topolů. Tam kolem topolů žlutá\nse cesta do města. Po té cestě Václav půjde domů.\nAle zde náhle octl se příkop a oba jakoby strženi\nvichřicí chvátají k němu a zemdleni snáší se\nk zemi. Vilma se vyprostila a sklesla opodál\nVáclava, hlavu zabořenou v dlaně a\nodvrácena od něho.\nOn také byl zdrcen. Zdálo se mu,\nže jej kdosi neviditelný zkosil na zem;\na sotva se dotekl země, veliké všech\nmatky, cítil novou sílu ve svém srdci.\nAle nemohl mluvit; ani slova nemoh\npromluvit, až za chvíli.\n»Snad nepláčete, Vilmo ?,« řekl pře-\nrývaně a chtěl ji potěšit. Neodvětila.\n»Pohleďte, jak se Střelnice dívá na\nnás.«\nOpravdu; kryta proti městu, byla vi-\nditelná z tohoto místa na tmavém pozadí\nmračen.\nTu se vzpamatovala.\n»Viděl jste mne plakat? Ne, vždyť\njá bych ani nedovedla.« A dala se do\nsmíchu.\n»V řasách se vám třpytí —«\n»Rosa po dešti. Vidíte ?«\nUkázala na mýtinu, na jeteliště, kde\nkmitaly se barevné kapky.\n»Vilmo!« řekl Václav a zadíval se jí\ndo očí. Cítil, jak v srdci jeho cosi měkne\na svatá chvíle se ho dotýká. Tu roze-\npjala se duše jeho a zpívala parafrázi\ntéto písně:\nJsme u příkopu a tichý vánek jarního odpo-\nledne celuje nás oba.\nOpouští nás, i modré čekanky nám u nohou,\na letí tam v kvetoucí jetel a do dálky zanáší jeho\nrůžové chvění.\nDíváš se na mne, jak se nedívaly na mne dosud\nžádné oci.\nTvé oci, tak zářící, tak mladé, tak tmavé!\nO jak se dívá celý íes, celý kraj, aby uviděl\ntvé oci . . . A nevidím les a nevidím nic, jenom\ntvůj pohled!\nDíváš se na mne. Dívej se na mne!"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.10", "debut_caractere": 73, "fin_caractere_exclue": 1631, "texte": "Co je mi les, co je mi dálka, co celý svět ve tvém\npohledu!\nJen slunce, slunce je mi tak blízko a srdce mé mladé\nbije mu vstříc.\nSrdce mé, z něhož vyrůstá neznámé kvítí, aby věnčilo\ntvůj obraz.\nTvůj obraz a můj .. . Vždy ty a já, náš spor a naše\nspojení a naše nekonečná hra . . .\nTak zpívala jeho duše a na vždy, na vždy\npohřbila ve svou věčnost nejkrásnější okamžik\nprchavého štěstí.\n»Podívejte se na tu cekanku zde, jak se\nmodrá,« pravila Vilma, trhajíc její květ. »To je\nmůj obraz. Vezmete si ji na památku, viďťe?«\nA potom: »Budeme vázat věnečky ana ty\npotřebuju šest aspoň takovýchto trav. Našel jste?\nPodržte, prosím, já budu vázat.«\nVázala, až byla hotova. Ale nevyšly věnečky.\nNáhodou vyš;o veliké kolo.\n»To není nic,« řekla a zahodila nezdařené\nsvé dílo.\nJakýsi smutek ji ovládl, jako při neblahém\nproroctví. Nebylo jí přáno, svázat tři vínky; ne-\nbylo jí přáno na světě nic.\nI zadívala se teskně před sebe do lesa, kde\nbylo ticho, jak je dovede jen Bocklin zobrazit.\nTam veverka běhala ve větvích, tam datel za-\nťukal, a motýli přeletovali mýtinu. Tu náhle\nz lesa daleký kus od Václava a Vilmy vystou-\npili na mýtinu srnec a srna. Větřili, dívali se\nchvíli dlouho a pak začli se klidně pást.\nJakýs obraz rodinného štěstí . . . cosi mírného\na něžného dýchalo z tohoto párku zvěře v lesním\nzákoutí.\nVáclav si toho povšiml; a současně zrak\njeho zabloudil k slunci, jak daleko má k zá-\npadu; stálo ještě dosti vysoko za železničním\nnáspem, který uzavíral mýtinu na právo. Jak se\nleskly koleje, vzpomněl si, že vede ta dráha\nodtud, kde je Cih a Milouš."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2675, "texte": "Tu, jak se díval, počalo to praštět v kolejích\na dunět v náspu. Bylo slyšet hučení, které\nstrašlivě rostlo, jakoby se do lesa přivalila bouře;\na za několik okamžiků těžký, zemí. otřásající\nvlak s rachotem projel a zmizel.\nToliko bílá pára po něm zbyla, na chvíli za-\nhalivši slunce.\n»Musím již zpátky,« řekla Vilma. »Ale Bože,\nco jste tak bledý ?« zvolala, dívajíc se Václavovi\ndo očí. »Jako byste se byl něčeho polekal ?«\n»Doprovodím vás,« řekl Václav, »a pak půjdu\ndomů.«\n, »Ne, nechoďte se mnou, nevracejte se. S Bohem,\npříteli. Snad se uvidíme ještě jednou. Zítra.«\n»Zítra,« opětoval Václav a sevřel její ruce\na přitiskl ke rtům.\nVytrhla se a übíhala průsekem směřem k há-\njovně. Díval se za ní, zdali se obrátí. Neobrátila\nse, zmizela. Vystoupil tedy z lesa a šel nejkratší\ncestou přes veliké cvičiště domů.\nDoma řekl matce, aby Jula, přijde-li, počkal\ntu na něho.\n»Máš zde psaní,« řekla matka.\n»Od koho?« ptal se. »Ah, od Cili ?«\nVložil psaní do kapsy a vyšel opět za město.\nDo kaštanové aleje naproti zámku. Byla to hráz\nproti vodě, která tekla přímo za ní, posázená\nvysokými stromy. Zde bloudil tak často jako\nstudent při měsíci. Co touhy, co mladistvých\nsnů zde prožil právě v květnu, jako nyní. Dnes,\njako tenkráte, jsou bílých a červených květů\nplny kaštany; a plno jich na zemi, neboť vadnou\nku konci máje. Zdali to tušil již tenkráte, co jej\npotká?\nSlyš, jak večerem, který se snáší před nocí\nna zem, zaznívá z dálky skřehotání žab. Je v něm\nneumdlévající píseň nám neznámých tvorů. A jeho\nvlastní bolesti a rozkoše a Cili a všechno co zažil\nzdaliž nebylo pouhým skřehotem žabím proti\ntěm novým symfoniím, které lozechvívají jeho\nduši? Všechno, všechno je a bude jinačí od\nonoho okamžiku, kdy mluvil s Vilmou. Vzpo-\nv\nmínal: Sli jsme spolu a seděli jsme spolu chvíli\nv lese. Co dělá nyní? Vrací se již z výletu. On\nvšak nesmí již mluvit s ní; musí chodit, jako\nzločinec daleko, daleko od ní; hledat její stopy,\nnajde-li je a zas bloudit, zas bloudit . . .\nChrousti, bzučící, letící tichou tmou. Jak je\nzabíjeli tenkrát, když byl hochem. A není to\nšťastný život takového brouka? Je spilý rozkoší\na letí s křídly divoce rozpjatými květnovou nocí.\nA najednou bác! a je po něm. A není to lepší,\nžít právě tak ? Než loudat se pomalu k smrti,\nraději rozepjat křídla a rychle žít! Než utloukat\nden za dnem, rok za rokem v kanceláři a při\nkrbu všední domácnosti, raději skokem do té\npropasti, kam všichni musíme. Mít v hlavě ta-\nkovou Carmen, takovou minutu opravdivého,\nvelikého štěstí, které nemůže se opakovat ani\nprodloužit ... a skončit ranou jako ten chroust!\n—Ah Cili! Píše mu psaní. Co mu píše?\nZas nářek, bolest, utrpení, nemoc, stín. A Vilma ..."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "411 / 412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.12", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 1664, "texte": "Svobodna, svobodna je stále . . . Strhl obálku a\npři temném svitu nebes pročetl dopis od ženy.\n»Já nevím, co dělat. Ono se nic nelepší. Snad\nabych přijela. Poraď mi.« Ať tedy přijede. Raději\ndřív, než později. Než bude pozdě . . .\nA není pozdě? - Vzpomněl na ten vlak\nodpoledne, jak jej polekal. Proč se tak zděsil?\nZdálo se mu, že kdosi tam seděl u okna a díval\nse na něj. Co by však bylo? Vždyť ani ještě\nnepolíbil Vilmu. Taková čistá, -čistá vzpomínka.\nOpravdu, jako ze studentských dob. Ale nyní\nmusí již domů. Jula čeká. —. Jula jej\nopravdu čekal. A pak šii\nspolu mezi staré známé,\nkteří se vesměs Václavovi\ndivili, že jej zas vidí po tak\ndlouhé době. »To nejsou už\nměsíce, to jsou léta, cos ne-\nbyl mezi námi«, vyčítali mu.\nVáclav se usmíval a\ncelou noc vydržel poslou-\nchat rozhovory, které jej\njindy nudily a mrzely. Ale\nvěděl málo z toho, co se po-\nvídalo. Zdálo se mu, žě\ns ním pořád je Kdosi; srdce\njeho cítilo teplo a jaro*\nZdálo se mu, že všichni\nlidé jsou mladí a noví, že\njiný je vzduch, jiná jsou\nsvětla, jiné pivo.\nPo půlnoci už nevěděl\no tom, že je s kamarády.\nSeděl v lese. Šumělo to\ntiše ve větvích a slunce sví-\ntilo. Stín padal na příkop.\nA Vilma byla s ním. Zas\nbyli spolu, jako tehdy na\nStřelnici a cestou domů. Ale\njinačí, jinačí . . . Mezi tím\nbyla zima se svými závě-\njemi a vichřicemi a v srdci\njeho střídala se k ní lho-\nstejnost' a nenávist. A teď\nnajednou mír a ticho. Vždyť\nmohou býti přátely. Nic\nvíce než přátely. A také\nnemohou si býti již méně.\nVíckrát by s ní nemohl tak\nchladně a cize mluvit, jako\ntehdy v parku a na podzim\nkdyž ji doprovázel. Teď jej\nčeká jiný, nový život. On\nsám bude jinaký. (phště dáie.}"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c012", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "405 / 406", "page_fin": "405 / 406", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.10.1", "titre_corps": "DETAIL.", "titre_sommaire": "DETAIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.9", "debut_caractere": 1890, "fin_caractere_exclue": 1947, "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nA. DLABAČ. — L. ŠALOUN\nDETAIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "407 / 408", "page_fin": "407 / 408", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.10.2", "titre_corps": "SÁMO A PŘEMYSL.", "titre_sommaire": "SÁMO A PŘEMYSL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "Z NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN.\nSÁMO A PŘEMYSL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "407 / 408", "page_fin": "407 / 408", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.10.3", "titre_corps": "BŘETISLAV A PŘEMYSL OTAKAR.", "titre_sommaire": "BŘETISLAV A PŘEMYSL OTAKAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.10", "debut_caractere": 1633, "fin_caractere_exclue": 1701, "texte": "Z NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN.\nBŘETISLAV A PŘEMYSL OTAKAR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "409 / 410", "page_fin": "409 / 410", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.10.4", "titre_corps": "RELIEF.", "titre_sommaire": "RELIEF.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.11", "debut_caractere": 2677, "fin_caractere_exclue": 2725, "texte": "Z NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN.\nRELIEF."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "411 / 412", "page_fin": "411 / 412", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.10.5", "titre_corps": "DETAIL.", "titre_sommaire": "DETAIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "411 / 412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.12", "debut_caractere": 1666, "fin_caractere_exclue": 1725, "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nST. SUCHARDA — A. DRYÁK.\nDETAIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "403 / 404", "page_fin": "403 / 404", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.11", "titre_corps": "CELKOVÝ POHLED.", "titre_sommaire": "CELKOVÝ POHLED.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN — A. DLABAČ.\nCELKOVÝ POHLED."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "413 / 414", "page_fin": "413 / 414", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.12", "titre_corps": "CELKOVÝ POHLED.", "titre_sommaire": "CELKOVÝ POHLED.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "413 / 414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "NÁVRH NA POMNIK PALACKÉHO.\nAL. DRYÁK — ST. SUCHARDA.\nCELKOVÝ POHLED."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "415 / 416", "page_fin": "421 / 422", "image_debut": 14, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.13", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĔLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĔLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "415 / 416", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3558, "texte": "ZPRÁVY UMĔLECKÉ.\n\nV posledním čísle V. S. měli jsme příležitost\nukázati, jakých přibližně finančních prostředků\nv\nzemě, veliká a lidnatá jako Cechy (Bavory) vy-\nnakládá na povznesení a podporu umění vý-\ntvarných; neméně důležitým jest však článek\nten tím, že jest výmluvným svědectvím, s jak\nživým zájmem sleduje se v cizině vývin výtvar-\nných umění.\nDnes na porovnání stůjž zde ukázka z po-\nměrů našich domácích:\nLeží před námi dvě poslední zprávy »Výboru\nv\nSpolečnosti vlasteneckých přátel umění v Ce-\nchách« (za rok 1896 a 1897), jediného u nás\ndosud činitele, který tradicionelně jaksi z dob,\nkdy za všeobecného úpadku umění výtvarných\nšlechta u nas vzala na se povinnost státi se\nprotektorkou nad skomírajícím, druhdy slavným\na váženým cechem malířským, založením výše\njmenované společnosti, považuje za svůj monopol\nještě dnes rozhodovati ve věcech umění. Sto let\nvšak uplynulo od založení »společnosti« a za\ndobu tu mnoho změnilo se ve světě. Na troskách\nnedokrevného idealismu, klassicismu, praerafae-\nlismu, a jak všecky ty směry se nazývaly, vy-\nvířil osvěžující, mohutný proud umění moder-\nního, které s posměchem šlapajíc šablony, do\nnichž akademie umění snažily se je vtěsnati, v nad-\nšení vrhalo se v náruč přírodě, tomuto nevyčer-\npatelnému zdroji, co jediné pravému svému ideálu,\nkterý právě ti, tak špatně pochopení staří mistři\ntolik zbožňovali. Nové ideje, nové směry vyví-\njely se, zápasily o nové bytí, vítězily a padaly\npřipravujíce půdu novým a novým; ale u nás\nspalo eše spánek spravedlivých, u nás dlouho\nzůstávalo vše klidné, konservativní. Nikdo ne-\nrozčiloval se proto, zač jinde vášnivě lámala se\nkopí. K čemu také ? Vždyť bylo svého času\nuznáno za dogma nezvratné, že staří mistři\núplně vymezili hranice umění a celé generace\nobraly si za jediný cíl více, méně, bezduché jich\nnapodobení. Věc byla velice pohodlná, každý\nměl hned měřítko po ruce, jak dalece ta která\npráce umělcova svému vzoru se přiblížila. Každý\nvěděl ihned, smí-li či nesmí chváliti. Avšak to vše\ndělo se v cizině, u nás dlouho bylo klidno. Dbáno\ntaké pečlivě o to, aby co možná nejméně škodlivé\nvlivy zavadily o Prahu. A dodnes, zabloudí-li\nnějaký proskribovaný obraz k nám, možno\nplným právem říci, že stalo se tak pouhým ne-\ndopatřením a slavná komise výstavní už se oto\npostará, aby pověsil se co možná tak, by aka-\ndemická mládež naše nepřišla do pokušení a dobří\nšosáci se nepohoršili.\nTak máme tu letos Harrisona, loni a před-\nloni byl tu Hoffmanu, byl tu Claus a jiní. Pán\nbůh nás před nimi pro budoucnost uchovej.\nVymlouvá-li se správa Rudolfina tím, že proto\ndobré věci z ciziny o Prahu jen namátkou za-\nvadí, poněvadž u nás málo se kupuje, jest to jen\nnejapným omlouváním vlastní netečnosti; neboť\nkdo má dobré, dražší věci především kupovati\nne-li galerie? Jinde vynesli se v tichosti na půdy\nneb do skladišť obrazáren Corneliové, Hessové,\nEngertové a jiní podobní, jako pro umění bez-\nvýznamní, u nás přecpávají se podobnými plátny,\nkterá obyčejně musí býti veliká, malé místnosti\nobrazárny; snad také z toho moudrého důvodu,\naby nebylo výmluvy, že pro nějakého moderního\nstřeštěnce jest místo. Však nechceme stížnosti svoje\nrozvlékati do nekonečna, na konec byli bychom\nsto sami sebe přesvědčiti o hrůzném faktu, že\nopravdová potřeba umění u nás dnes ani ne-\nexistuje, že vše stalo se během času protektorům\nsvým jaksi nepohodlným sportem, kterého oni\nzase z konservatismu vzdáti se nechtějí.\nA přec mluví a píše se u nás tolik o významu\numění výtvarného. Vizme jen provolání ve vý-\nroční zprávě výboru »Spol. vlast, přátel umění«"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "417 / 418", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4979, "texte": "za správní rok 1896, na které i ve zprávě násle-\ndující z roku 1897 se poukazuje:\nJelikož sestátněním Malířské akademie zbavena jest Spo-\nlečnost správy a vydržování její, umožněno ji, aby věno-\nvala tím úsil o v něj š í péči obrazárně a Krasoumné\njednotě pro Čechy, starajíc se v prvé řadě o zí-\nskání děl osvědčených umělců domácích jak ze-\nmřelých tak i žij ícících.\nAčkoliv oba tyto ústavy již dlouhou řadu let utěšeně\nprospívají, nelze výboru jinak než s obavami hledcti\nv budoucnost. Potěšitelný vzrůst obrazárny již dříve\nbyl příčinou, že přibrány býti musili tři místnosti hlavního\npatra, původně pro výroční výstavy krasoumné jednoty ur-\nčené. Nemá-li výroční výstava o prostory tyto skrácena býti,\nnezbývá než každým rokem sáhnouti ku prostředku přímo\nbarbarskému, odkliditi vždy obrazy z těchto tří míst-\nností a do skladiště je uložit i, aby po skončené vý-\nstavě opět na svá místa zavěšeny byly, což pro umě-\nlecká díla a zejmena obrazy jest velmi nevýhodné, ba\nnebezpečné.\nJiž dnes není pochyby, že vbrzku bude nutno\npřiděliti stálé obrazárně i veliký sál s vrchním\nsvětlem, jenž přísluší k místnostem pro výstavy\nurčený n.\nZároveň i výroční výstavy Krasoumné jednoty nabývají\nvždy větších rozměrů, jednak zvýšenou činností umě-\nleckou v P r a ze, jednak poměrně d o b rým i prodeji zde\ndocílenými, kterouž okolnost dlužno v zájmu našich domá-\ncích umělců a přátel umění radostně vítati.\nRok od roku stává se nedostatek místa citelnějším,\ntak že již nyní dobrá díla nedostatečně, totiž vysoko umíst-\nněna býti musi a tím k náležité platnosti nepřicházejí.\nJakmile však dojde k tomu, že bude nutno použiti též nej-\nvětšího sálu výstavního k účelům obrazázny, nebude lze\npomýšleti na každoroční vyklízení tohoto sálu a\nsousedních místností, protože k uschování zatímnému tak\nčetných děl uměleckých není v prostorách obrazárně v Rudol-\nfině náležejících naprosto žádných vhodných místností.\nZa krátko přesídlí umělecko-průmyslové museum do\nvlastní budovy, a výbor kojí se nadějí, že sl. Česká spo*\nřitelna v osvědčené přízni své k ústavu našemu, jemu\nmístnosti takto uprázdněné k používání velikomyslně přikáže.\nI to by byla pouze malá náhrada za sály s vrchním\nsvětlem v hlavním patře, jež jedině požadavkům pří-\ntomné doby v hojné míře vyhovují.\nS neodvratnou silou přibližuje se okamžik, kdy, a\nsice v době blízké, nebude vůbec možno pořádati v sá-\nlech Rudolfínských výstavy Krasoumné jednoty.\nNení zajisté přáním nikoho, abychom se vrátili do oněch\npoměrů, kdy výstavy se odbývaly v někdejších místnostech\nakademie v Klementině a později v hořejších sálech Zofín-\nských, ale nebude také nikoho, kdo jen poněkud zájem a\nsmysl pro umění chová, jenž těchto výstav postrádati by\nchtěl. Každý, komu rozkvět našeho rodného města srdce\nradostí a pýchou plní, kdo poznává, že pěstování\nvěd a umění hlavním jest znakem vývoje kultur-\nního, hluboce želeti bude blížícího se nebezpečí, a\nkazdy, ať zúčastněny neb nezúčastněny, zajisté rád přispěje,\naby nebezpečí to odvráceno bylo.\nNa důkaz toho, jak společnost s uměním\ncítí, jak všeobecný výyin jeho sleduje, a o rozkvět\na povznesení jeho zimničně se stará, stůjž zde\nna doklad seznam děl v posledních letech pro\nobrazárnu získaných:\nČ. s.z. 2483. V lese od G. Courbeta.\n» 2501. Vlašský prodavač obrazů od M. Schmidta.\n» 2484. Podobizna f dvor. rady Dr. Hosera od\nG. Kratzmanna.\n» 2475. Odchod studujícího z domu oteckého od\nV. Barvitiusa.\n» 2481. Císař Vilém na koni od Th. Rocholla.\n» 2448. Podzimní píseň od M. Orlika.\nMezi všemi v odstavci II.: Sbírce akvarelův a kreseb jme-\nnujeme jenom:\nC. s.z. 2476, Venkovské děvče od Ad. Liebschera.\nZ prostředku veřejného fondu Krasoumné jednoty s použitím\ndaru České spořitelny k rozmnožení obrazárny určeného\n(ročních 6000 zl.) koupeny následující obrazy:\nČ. s.z. 2469. Má dáti a dal od G. Maxe.\n» 2470. Vdovec od E. K. Lišky.\nv v\n» 2471. Žebrákova rodina od Jar. Čermáka.\n» 2472. Pastorále od Calverta E. Shervooda.\n» 2473. Nedorozumění od Jar. Špillara.\n» 2474. Návrh ku dostavění Pražského metropol,\nchrámu od Lud. Kohla.\nZ prostředků fondu Hoserova:\nČ. s z. 2497. Víno, žena a zpěv, malba olejové od Fr.\nChr. Jannecka.\nPro galerií žijících malířů:\nv\nC. s.z. 2474. Francouzští jezevčíci od Edm. van den\nMeulena.\nRoku 1897 pak zakoupeno:\nZ prostředků veřejného fondu Krásoumě jednoty pro Čechy\nV . / v\ns použitím daru České spořitelny k rozmnožení obrazárny\nurčeného :\nPro obrazárnu : zakoupeno.\nČ. s.z. 2504. Abr. Goldyn »Jail usmrcuje vojevůdce\nSissaru«.\n» 2507. Jan ryt. Skramlík »Dohazovači«.\n» 2508. Hermina Lindnerova »V klidné chvíli«.\n» 2508. E. Harburger »Chudá a přece bohata«.\nDary obrazárně:\nČ. s.z. 2512. A. Stademan »Zimní krajina«.\n» 2239. V. Velten »Na přívoze«.\n» 2450\nDoufáme, že k výňatku tomuto netřeba zvlášt-\nního výkladu. Jest to jen nepatrný důkaz, jaké\nvěci převážnou většinou v galerii ať již jako\nkoupě, nebo dary (doufáme, že jinde také as\nco se darů týče, někdo rozhoduje, co může a\nco nemá do obrazárny veřejné býti přijato), za-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.16", "debut_caractere": 93, "fin_caractere_exclue": 2047, "texte": "bírají to málo místa, na něž společnost se vy-\nmlouvá. Videti také, že z moderních jmen kon-\nsekventně proklouznouti se nenechalo ani jedi-\nnému.\nKrasoumná jednota je spolek každým rokem\nzkvétající, spolek bohatý, podporovaný členstvem,\nkterého čítá na půl páta tisíce, hýčkaný českou\nspořitelnou, která jej každoročně 6.000 zl. pod-\nv\npóruje. Členské příspěvky, čistý výnos výstavy\n(přes 2000 ročně), podpora spořitelny - činí\nvíce než 30.000 zl. každým rokem. Nepotřebu-\njeme vykládati, co v našich uměleckých pomě-\nrech taková summa znamená, co dobrého by se\njí dokázati dalo, jaký rozkvět českého umění\npřivoditi by mohly takovéto kapitály řízeny a\nvydávány od lidí, kteří by měli dosti dobré vůle\na poctivého porozumění pro potřeby zkvétajícího\nmoderního českého umění.\nA zatím, jak s těmito kapitály nakládá Kraso-\numná jednota? Data nahoře uvedená mluví sama.\nAle jak může býti jinak? V Krasoumné jednotě\nnerozhodují umělci, nikoli, ti tam nemají téměř\nani zástupců a téměř nižádný vliv. Téměř ni-\nkoho z Českých lidí vůbec nenajdete v seznamu\nčlenstva, jsou to většinou Němci a páni z vy-\nsoké šlechty, kterým přirozeně interess pro\nčeskou práci zcela schází. Ale schází jim také\nporozumnění pro moderní umění vůbec; činnost,\njakou rozvíjejí, je toho pádným dokladem. Pá-\nnové ti uznávají velmi dobře, že je přímo bar-\nbarstvím, jak se sami vyjadřují, vyprazdňovati\nkaždoročně 3 sály stálé gallerie pro výroční\nsalon, uznávají a stěžují si, že v gallerii není\ntéměř místa: ale na to místo tak vzácné lípají\njednu prostřednost za druhou a odmítají každou\nvěc dobrou, modernější.\nS nimi jsme již súčtovali definitivně. V našich\npoměrech stal by se člověk časem rád kommu-\nnistou a podělil by se tak trochu s druhými\no ten u nás tak vzácný kapitál, který jest v jejich\nrukou mrtvou hřivnou, a o kterém jistě víme,\nže by v rukou dobrých nesl užitek stonásobný.\nBohužel musíme si nechat zajít takové choutky.\n30.000 Krasoumné jednoty bude dále mrtvým."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.17", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 2135, "texte": "kapitálem, vysoká šlechta nevzdá se toho ušle-\nchtilého sportu, který provozuje ku škodě če-\nského umění již takovou řadu let a nám\nnezbývá nic jiného, než postaviti proti mrtvému\nkapitálu, mrtvým lidem a myšlénkám svoje živé\nsnahy a svou mladou práci, a nahraditi tak, co\nse finančně nám nedostává; a jsme přesvědčeni,\nže ten materielní základ, který potřebujeme\nnutně, dá nám česká společnost, která ho dosud\ntak ochotně poskytovala Krasoumné jednotě.\nJest to její povinností, učiniti to musí a ona to\nučiní.\n- O UMĚLECKÉ KOMISI PRAŽSKÉ. Trvalo to více než\ndva měsíce, než umělecké komisi dostalo se od městské\nrady odpovědi na její memorandum, kterým veřejně se po-\nděkovala. Stalo se tak teprvé na základě zakročení zemského\nvýboru. Faktum je, že městská rada resignaci umělecké ko-\nmise nepřijala. V následující schůzi umělecké kónuse, kde\no tomto prohlášení městské rady jednáno, bylo sice namítáno,\nže okolnosti pro něž komise se vzdala i na dále zůstaly ne-\nzměněny a že není proto příčiny resignaci bráti zpět a\nv práci se uvazovati, konečně nabyl ale přece většiny náhled\nten, že znova má se vyjednávat. Poněvadž uznáváme\npři zbědovaných poměrech našich instituci podobnou za dů-\nležitou vítáme tento krok, a přáli bychom si jen aby vyjed-\nnávání se nejen zdařilo v tom smyslu, že umělecká komise\nzasedne ku práci, ale aby ji i povolena byla ta samospráva,\nkterá její významu patři a které po celou dobu marně se do-\nmáhala. Jedno jen je nejasní). Dnes stěžuje si umělecká ko-\nmise do nedostatečné podpory žurnalistiky; je to smutné sice,\nže denní listy nepřišly jí vstříc, je ale také pravda, že se\nstrany umělecké komise o její činnosti časopisy buď vůbec\nneb velice skrovně byty zpravovány a tím jen vysvětlovati\nsi můžeme, že u veřejnosti naší neměla té opory, jaké mí-\nvají jiné korporace daleko menší důležitosti, které si ji stá-\nlým uveřejňováním svých pracovních programů dovedly zí-\nskati. Přimlouvali bychom se proto pro případ, že dojde\nk dorozumění, o to, aby referáty umělecké komise byty nejen\ndenním listům, ale i týdenníkům i měsíčníkům zasílány, z nichž\njistě mnohé uveřejnění neodeprou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "419 / 420", "page_fin": "419 / 420", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.13.1", "titre_corps": "DETAIL POHLEDU ZE ZADU.", "titre_sommaire": "DETAIL POHLEDU ZE ZADU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 91, "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nST. SUCHARDA — AL. DRYÁK.\nDETAIL POHLEDU ZE ZADU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "421 / 422", "page_fin": "421 / 422", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.13.2", "titre_corps": "POHLED ZE ZADU.", "titre_sommaire": "POHLED ZE ZADU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.17", "debut_caractere": 2137, "fin_caractere_exclue": 2205, "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nAL. DRYÁK — ST. SUCHARDA.\nPOHLED ZE ZADU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "421 / 422", "page_fin": "425 / 426", "image_debut": 17, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.14", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.17", "debut_caractere": 2207, "fin_caractere_exclue": 2669, "texte": "VÝSTAVY.\nVÝSTAVA MÁNESA — KRASOUMNÉ JEDNOTY V RUDOLFINU.\nZajímavo bylo letos čisti referáty o výstavě Ru-\ndolfínské uveřejněné v českých listech. Ani jeden list ne-\nubránil se tomu, aby obě výstavy nepďrovnal, a konstatu-\njeme prostě, že přiruvnání dopadlo po většině ve prospěch\nMánesa.\nVšechny časopisy byty v tom ohledu svorný až na »Roz-\nhledy«. Poněvadž oba referáty v časopise tomto byty tak za-\njímavý, že vybízejí ku srovnání, podáváme je v následujících"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.18", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 6155, "texte": "řádcích jako doslovné výtahy. Srovnej Rozhledy 1898 stránky\n464 a 797, články »Z výstavy spolku Manes» od Zyx a Pražský\nSalon od Jaroslava Kampera. Co se celku týče čteme o Má-\nnesácké výstavě:\n»Jeden dojem hned při prvém a běžném pohledu na ráz\ncelé výstavy utkví každému návštěvníku. Je to dojem úměr-\nnosti, salonní odměřenosti a pečlivosti. Jeden formát obrazu\ndruží se k druhému, každý obraz sám pro sebe pečlivě pro-\npracován, nikde vás nezarazí podezřelé chytání barev, nebo\nnedbale vržené tahy štětce, sladké palety našich pro-\nfesorů tu prostřednictvím jich pilných a nada-\nných žáků rozlily všechnu svou bravuru o u\núnavu. Strohý a sukovitý Úprk a se tu utápí aP. Schus-\nser avi se pro tentokrát nepodařilo chytiti do rámce kusy\nhořících barev v bíle roztaveném slunci. A tuto mono-\ntonii zvyšujeještě chudoba v druzích malíř-\nského umění: genrová malba, portrait, Krajina mají pře-\nvahu; jeden historický obraz, dvě allegorie a tři fantastické\nkresby tu zanikají. Atak dospíváte k hlavnímu\núsudku, že je to vše dost jednotvárné, a že\nby těmto většinou mladým lidem nebylo na\nškodu bý 11 trochu svěžejší, smělejší, kapři-\nciesnější. A nového je tu tak málo, tak málo\nvšej d ev těch osvědčen ých star ýchko 1 e jí ch.«\nReferát končí pak po rozboru několika prací následujícím\nzakončením.\n»To všecko jsou prý prvé kroky mladého spolku v nové\nlOletí. Jest mu přáti nejlepšího zdaru a především více od-\nvahy a více umělecké samostatné práce, a nechtít udělat\nze všech malířů jeden ovčinec s jedním pastýřem. Volně se\nrozvíjet. Jest chvalitebná snaha, postavit budovu pro umě-\nlecké výstavy, vyhovující všem moderním požadavkům ale\nnechť jest iv nové budově co vystavovat co by vyhovovalo\nmoderním požadavkům a co by mohlo směle konkurovat\ns cizinou.«\nVýstava Mánesa jak z proloženého písma patrno od-\nsouzena zde příkře, tak příkře, že v dnešním referátu o Ru-\ndolfinu marně hledáme něco podobného. Zde čteme sice\ntaké:\n»Dojem celku je, možno-li, ještě mdlejší, než jindy.\nDomácí umění je tentokrát početně i co do hodnoty zastou-\npeno slaběji než jiná léta, snad následkem účastenství na\nnedávné výstavě »Mánesa.« Co se specielně domácího umění\ntýče, tu právě několik nejsilnějších talentů, několik nejdražších\njmén schází. Postrádáte tu Alše, Jeneweina, Úprku\na sám Schwaiger, který zde má několik bravurních svých\nčísel, měl by po našem přání četněji býti zastoupen,«\nale toho odsouzení snažení našich umělců jakého dočkali\nse v referátu »Mánesa« zde nenalézáme. Mohli bychom se\nspokojiti s touto nesrovnalostí referátů ovšem různých dopi-\nsovatelů, leč jednoho a téhož časopisu, z nichž jeden útočí\nproti sladkým paletám našich professorů, kdežto druhý této\npaletě (Hynaisově) neobmezenou vzdává chválu. Přihlédněme\nale k referátům oněm ještě blíže, pozorujme, jak o jednot-\nlivých umělcích, kteří obou těch výstav se súčastnili, soudí\nobě kritiky. Uvádíme ovšem jen potud, pokud referáty ty\nvalně se rozcházejí.\nKdežto zde v Rudolfinu p. Kamper postrádá přítomnosti\nnašich nejsilnejších talentů a nejdražších jmen, z nichž zrovna\nAleš i Úprka v Mánesácké byli slušné zastoupe ni, nedostalo\nv referátu zyx pro Aleše ku příkladu ani místečka, pro\nÚprku pak jen v předmluvě uvedené poznámky. Kdyby vý-\nstava Mánesa byla čítala 750 čísel jako tato Rudolfínská,\nnedivili bychom se tomu, ale při 70 číslech je to věru ná-\npadno a nápadnější tím více, že případy ty nezůstaly oje-\ndinělými. Totéž stalo se i s jinými Mánesáky.\nTak nezasloužili zmínky v referátu o Mánesu ani Holub,\nač v témže čísle Rozhledy uveřejnily reprodukce jeho prací\n(Smutný motiv, Motiv romantický a Šeří se), ani Slavíček,\nani Šimůnek, jimž při jiných příležitostech zrovna tak jako\nAlešovi a Úprkoví Rozhledy věnovaly nadšené články, ani\nBraunerová ; a dnes v tomže časopisu o těchto umělcích po\ndobě jednoho neb dvou měsíců (výstava Mánesu skončila\n5. března, Rudolfínská přijímala příspěvky do 31. března)\nčteme následující:\n»S jinými pražskými motivy shledáváme se v přízemí.\nPonenáhlu jakoby s očí našich malířů bylo spadlo bělmo:\nléta chodili kolem a neviděli ničeho. A teď pojednou před\nužaslými zraky jejich leží tu stará, malebná Praha, plná\nsvérázných, nevyrovnatelně krásných partií a poetických, jako\nzakletých zákoutí. Vůně poetických nálad zvedá se z těch\nzapadlých koutů a opíjí naše umělce. K. Šimůnek bloudí\njejími křivými uličkami a v řadě pěkných, solidních akvarelů\nzachycuje její krásy. Pěkné, malebné průnledy plné vzduchu.\nJeho barva má milé teplo, je svítivá a jde již úctyhodně do\nhloubky. Ale jeho »Waldštýnská ulice« nemá, tuším, té ná-\nlady, kterou na stejnojmenném, s neobyčejným švihem a no-\nblessou nahozeném akvarelu zachytila slečna Zdenka Brau-\nnerova. Od téže distingované umělkyně snatřujeme ještě\ndruhý akvarel, moravský motiv »Po dešti.« Kout na dvoře\nselského statku, kde nad doškovými střechami po prudkém\ndešti zamodralo se jasné podzimní nebe. Bílé stěny chalup,\nzvlhlé přívaly deště teď chtivě pijí teplou sluneční zář. Roz-\ntomilý obrázek, sytý a teplý v barvě.«\nKrajinářství (ve výstavě Mánesa), »zdá se míti vrch, a\ntaké některé ukázky jsou skutečně vedle skulptury na vrcholu\nvýstavy, co se tkne nového uměleckého pojetí a umělecké\nintensity, s jakou jsou provedeny. Ačkoli vývoj krajinářství\nje u nás obzvláště mizerný a je odkázán pouze na\nněkolik umělců, jimž není umožněno studovati v cizině, přes\nto přese vše jsou tu dvě tři umělecké individuality, jež jsou\nprosyceny odvahou a touhou po něčem svém a novém. Je\nto sice při našich poměrech dosud v prvých stopách, ale\ndisposice pro další vývoj jsou zde.«\nSympaticky pak uznávány ony dvě tři individuality Jelínka,\nKavána i Engelmúllera, zato ale Dvořák, Holub a Slavíček\njak výše uvedeno úplně vypadli, o těch dočítáme se teprve\ndnes v referátu o Rudolfině. Po ocenění práce Kavána, jehož\nreferent klade nejvýše čteme: »A jméno Antonína Chitussiho\nsi připomenete i před krajinami Josefa Holuba a Otakara\nLebedy. S potěšením vidíte, že naši mladí krajináři správně\nse dívají na přírodu a jen z ní čerpají svoji sílu. Jsou stejně\ndaleci toho idealisovati krajinu, jak stará škola činívala, jako\njim nenapadá jen a jen jí kopírovati. Portrétují přírodu, za-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "425 / 426", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3311, "texte": "chycují charakter krajiny, její náladu, ten teplý dech země,\njenž nade vším se třese. A dílo jejich se daří, pozorujete\ns radostí. Rostou každým novým obrazem, blíží se víc a víc\npřírodě a proto z jejich prací mluví tak intimní a milé kouzlo\nTaké Bohuslav Dvořák, malíř omšených, v měkká roucha\nmechová zahalených balvanů a poetických koutků lesních\nslibuje pro budoucnost mnoho.\nAnt. Slavíček dvěma pie9ami znovu sa nám představuje\nnejen jako vzácný kolorista, ale i jako jemný básník. Jeho\nolejový »Podzim«, plný klouzavých záblesků světelných\na zamžený sladkou melancholií posledních slunných dnů\njeseně i moravský krajinářský motiv ukazují neobyčejně\nsympatického toho umělce na celé výši jeho umění. Svérázný\nostře vykrojený profil krajinářský, malíř, který nejen vidí\nvskutku malířsky, ale který má k disposici i cistě svoje\ntony, odpovídající vnitřnímu cítění.«\nSrovnáváme-li ještě dále, seznáme, že Svabinský vysta-\nvoval v Mánesu kresby »pracované známou u něho fakturou,«\nkdežto dnes se »setkáváme se jmenem Švabinského, ještě na\nti ech perokresbách v přízemí, z nichž oba neobyčejně plastické\nživotní portréty stojí rozhodně nejvýše. V této příčině, v té\nvzácné jemnosti kresby a práce překvapující\nsvoji plastikou, nemá dnes Svabinský u nás soupeře.\nDovede jako nikdo jiný nutné spleti čar vdechnouti život.«\nSchusserovi v Mánesu »pro tentokráte nepodařilo se\nchytiti do rámce hořících barev v bíle roztaveném slunci;«\nv Rudolfinu vystavuje sice také »portrét, který není zcela\nbezvadný, za to ale téhož malíře »Sen letní noci« jest novým\nbravurním kouskem tohoto čaroděje, světelných effektú\na mlhavých lesků. Těžký dech květin a vlhké vlny\nvzduchu letní noci, kterou se třesou fosforové jiskry svatojan-\nských mušek v těžkých opojných vibracích vane z tohoto\nplátna vstříc. Méně zamlouvá se ženský akt kolébající se na\nvůni květů a na mírném nočním vánku. V té symphonii\nvůně a světel, v tom oparu lehkého šera, působí to těžké\njaksi střízlivě akademicky traktované vznášející se tělo dosti\nrušivě. Ale i tak zapamatujete si tento obraz jako jedno\nz nejmilejších čísel letošního Salonu.«\nPřestaneme na těchto několika ukázkách, z nichž patrno,\nz jak odchylného stanovisko posuzoval referent Xyz výstavu\nManesa naproti nynějšímu referentu téhož listu ve článku\n»Z pražského Salonu.«\nNám nejmilejším z toho celého jen to je, že umělci\nmladí z Mánesa kteří v únoru 1898 měli tak málo\nodvahy a samostatné práce, za dobu dvou měsíců uči-\nnili takový pokrok, že táž redakce Rozhledů, která se bije\nza čisté moderní umění, propustila o nich tak vřele psaná\nslova, která tím jsou významější, že uvedena byla u příleži-\ntosti výstavy Rudolfínské, kde konkurovati jim bylo s cizinou\n(ovšem nevalně zastoupenou) ve výstavě obeslané 750 umě-\nleckými díly. K takovému úspěchu musíme jim ovšem ze\nsrdce gratulovati.\nZ VÍDEŇSKÉ VÝSTAVY V »KUNSTLERHAUSU«.\nPro poměry naše charakteristickou poznámku : Slavíčkův Pod-\nzim z výstavy Mánesa, vystavený ve Vídni, zakoupen byl\nministerstvem kultu a vyučování. Tímže ministerstvem zadáno\nprovedení sochy »Krista na poušti« autoru jeho, sochaři\nVosmikovi, v mramoru za honorář 5000 zl. Dojde to u nás\nsnad přece tak daleko, že umělci přestanou mít ohled k našemu\npubliku a budou vystavovati v cizině, kde spíše prorazí iv kon-\nkurenci s uměním celé Evropy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "425 / 426", "page_fin": "435 / 436", "image_debut": 19, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.15", "titre_corps": "SOUTĚŽE.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "425 / 426", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.19", "debut_caractere": 3313, "fin_caractere_exclue": 5096, "texte": "SOUTĚŽE.\n\nK SOUTĚŽI NA POMNÍK PALACKÉHO. —\nK soutěži došlo 14 návrhů. Uvážíme-li, že če-\nských sochařů umělců, kteří konkurrencí oby-\nčejně se súčastňují, nepočítáme-li oba vynikající,\nMaudra a Myslbeka, je ke třicíti, seznáme, že\nsoutěž tato, při níž jednalo se o pomník takové\nnárodní důležitosti, není valně obeslána. Pří-\nčina tohoto slabého účastenství jsou jednak ne-\nsprávnosti, bez nichž žádná téměř soutěž u nás\nse neobejde, ty samozřejmě nedodávají mnoho\nchuti k opětovnému konkurrování, jednak také\nübohé podmínky konkurrenční, které odměnami\nsvými nijakž nelákaly.\nTím, že všem projektům přiřčeny náhrady\nvýloh, seznáno určitě, kdo konkurrence se sú-\nčastnil, a zajímavo je, že po většině práce pochá-\nzejí z rukou nejmladších sochařů našich. Starší,\nkritikou i veřejností uznávaní umělci naši jako\nHergessel, Popp, Procházka, Strachovský a Schnirch\ntentokráte se nesúčastnili, ač jindy na př. právě\nSchnirch u příležitosti konkurrence sv. Václava\nveřejně prohlašoval: »jen ve zdravém zápo-\nlení, stálém cviku a neúmorné píli jest\nzáruka zdravého vývoje a možnost d o-\nsáhnouti oné výše duševní dokona-\nlosti, která tomu kterému individuu\njest dosažitelná;« a dále: »Právě přední\numělci*) v každém národě mají povin-\nnost, pokud možno, každé řádné kon-\nkurrence se súčastniti, aby nejen sebe,\nale i své okolí povznášeli (?) a ne-\nčiní-li tak, pak ztrácejí nároky na\nvůdčí postavení v řadách národních\numělců.« (Zasláno p. J. Hlávkovi ze dne\n14. února 1896.)\nJe to osudná chyba, vlastně chytrost, ta slůvka\npokud možno, dnes po jejich nesúčastnění se\nkonkurrence, kdy tito umělci dle prosloveného\nzde ortelu by ztráceli nároky na vůdčí postavení;\ndnes se řekne ano, nám to nebylo tentokráte\nmožno tolik ale musíme podotknout, že zrovna\n\n*) a k těm oni zajisté se počítají."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.21", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2223, "texte": "zde bylo by povinností ospravedlniti se, proč\nk tomuto zápolení nedošlo před touže veřejností,\nkteré jindy jinak se píše.\nPřiznáváme, že byly zde podmínky nelákavé,\njak jsme již v I. čísle tohoto ročníku uvedli\na nesváděly zvlášť ony starší, kteří jsouce ob-\njednávkami zahrnuti, nemají času konkurovati\npro mizerných 300 zl., ale to při tak eminentně\nnárodním úkolu nepadalo na váhu a právem\nproto očekáváno bylo širší účastenství, zvlášť\npředních umělců.\nLeč věc ta již odbyta a vraťme se zase ku\nsoutěži té a dnes, kdy výsledky její máme před\nočima, sledujme pokud postup její o správnost'\na spravedlnost se opíral, po-\nkud od nich se lišil.\nDle podmínek soutěže, aby\nanonymita soutěžících byla\nzachována, bylo zakázáno kon-\nkurrentům projekty své osobně\ndodávati. U nás, kde konkur-\nrujících tak málo, že anony-\nmitu prostě nemožno zachovati\nz ohledu toho, že práce jednot-\nlivých autorů bývají hned po-\nznávány, nepovažujeme zvláště\npři projektech tak obsáhlých,\njakými právě tyto byly, za\nvhodné opatření to, poněvadž\nskládání projektu z mnoha\nkusů vyžaduje přítomnosti au-\ntora, do kteréžto práce těžko\nněkoho zasvětiti, ale byla-li\njednou podmínka ta stanovena,\nměla býti dodržána hned od\npočátku a mělo toho býti dbáno,\naby práce jich autory dodá-\nvány nebyly. Ač v zájmu ko-\nnečného vzhledu a sestavení\nprojektu bychom ani proti\ntomuto opomenutí nemohli ni-\njaké vážné výtky vésti, musíme\ns rozhořčením podotknouti jen\ntolik, že se strany sl. městské\nrady nebylo zdostatek o to po-\nstaráno, aby projekty nebyly\npřístupny cizím, různé vlivy\nmajícím osobám které veřejně\no nich úsudky své ve společnosti i hospodách\npronášeli dávno před schůzí jury, ba došlo to\nkonečně v tomto případě i tak daleko, že v téže\ndobě objevila se v časopise »Výtvarník« veřejná\nkritika, kousek to, jaký u nás dodnes při kon-\nkurrenci se neobjevil, za který ovšem městská\nrada nese zodpovědnost společně s neslušností\nreferenta časopisu »Výtvarník«.\nJury, v níž zasedali městskou radou zvolení\numělci Hynais, Roštlapil a Wiehl, doplněna so-\nchaři Maudrem a Myslbekem, zvolenými kon-\nkurrujícími absolutní většinou, podala dobrozdání\nměstské radě, kteréžto dobrozdání v »Radi-\nkálních Listech« uveřejněno bylo. Cekalo se"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.22", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3152, "texte": "delší dobu na potvrzení jeho\nse strany ostatních časopisů,\nzvláště denních, leč trvalo\nto celé tři týdny, než k tomu\ndošlo. Dlouhá doba tato\ndala zase příležitost růz-\nným domněnkám, které za-\nkládajíce se na nespráv-\nných po většině informa-\ncích, šířily se i tiskem (»Vý-\nv podobě podezří-\nvajících poznámek neslu-\nšného obsahu, i návrhů,\naby projektypodrobeny byly\nveřejnému hlasování, které\nby o nich rozhodlo ná-\nvrhu to, který iv záleži-\ntosti všeobecnosti daleko\npřístupnější jakou byla otázka druhého divadla,\nneosvědčil se ani praktickým ani věcným.\nPátrali jsme po příčinách tohoto odkladu a byli\njsme informováni následovně.\nJury podala dobrozdání své s uzavřenými\nobálkami městské radě ku potvrzení v tom\nsmyslu, jak v minulém čísle jsme referovali,\na který také konečně schválen byl.\nJury navrhla totiž, aby vedle obou zvláštními\ncenami po 500 zl. poctěných návrhů uděleny\nbyly všem ostatním projektům náhrady výloh po\n300 zl., i těm několika, které nepovažovala za\nvážné a zralé, jež minoritním votem označila.\nTohoto znění podmínek chytili se však ně-\nkteří členové městské rady, vypočítali, že by\ncelá konkurrence stála 5200 zl. a opírajíce se\npřesně a správné o znění podmínek soutěže, spů-\nsobili, že dobrozdání bylo vráceno jury se žá-\ndostí o přesně určení umělecky zralých a vážných\nprojektů, jež honorovány býti mají oproti druhým,\nkteré této výhody nezasluhují.\nVýsledek kroku toho ovšem byl opačný, jury\npři prvotním návrhu svém setrvala a tak nezbylo\nměstské radě než původní návrh schváliti, a ulehčiti\nsi aspoň poznámkou, »že schválila návrhy jury,\nkteré umělcům jsou příznivější«\nUznáváme sice, že městská rada ve smyslu\ntěchto podmínek měla k tomuto kroku právo.\nMusíme ale při příležitosti této znova na ten od-\nstrašující případ nešťastně stanovených podmínek\nkonkurrenčních, upozorniti které bohužel někte-\nrými výše jmenovanými umělci navrženy byly.\nTéto nedůslednosti umělců, kteří nedovedli\nv tomto případě dostatečně hájiti zájmy umě-\nlecké, jaké hájeny jsou všemi korporacemi umě-\nv\nleckými v Cechách i německými (vzorný kon-\nkurrenční řád), využitkovala ovšem městská rada\ns ochotou, již z toho důvodu, že pořídí konkur-\nrenci laciněji. Je to zvláštní, že u nás každému\ndlaždiči a vůbec řemeslníku zaplatí se vždy ten\nběžný metr, jaký podmínkami stanoven, jen na\numělectvu se žádá, aby z ohledů národních při-\nnášelo oběti mnohdy ohromné. Tím více diviti\nse musíme tomu u rady městské, kde peníze jindy\nvyhoditi se dovedou, uvážíme-li, že opravdu\nchudá korporace ku zřízení Husova pomníku\ndovedla u příležitosti soutěže na pomník ten při\nstanovení cen daleko přibližněji přidržeti se onoho\nvzorného řádu konkurrenčního, nehledíce při tom\nani ke skrovným konkurrencím, vypsaným ně-\nmeckými městy uzavřeného území, které v tomto\nohledu naši královskou Prahu nechávají daleko\nza sebou.\nPosuzujeme-li záležitost tu z tohoto stanoviska,\njeví se teprve v pravém světle.\nSe strany městské rady nedodržen ani ten bod\npodmínek, jenž stanoví, že protokol jury uveřej-\nněn bude beze změny. To, co úředně v novinách\nprohlášeno, nebylo přesné znění, nýbrž pouhý\nvýtah jeho. Stylisace jeho tomu ostatně již na-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "svědčovala, a žádáme proto jako jediní zastanci\numělectva veřejně, aby městská rada této pod-\nmínce dodatečně vyhověla.\nA co se jury týče, i zde bychom měli po-\nznámku. Jako na jedné straně žádáme, aby\nvážná práce byla slušně honorována, tak zase\nna druhé straně musíme státi na tom, aby v po-\ndobných případech jako zde, se strany umělecké\njury bylo dbáno toho, aby práce, které zaslány\nbyly jen proto, že spoléhaly na vypsaný honorář\n300 zl., aby takové práce uměleckého břídilství\nbyly porotou přesně označeny a z honorování vy-\nloučeny a ne házeny do jednoho koše s těmi\npracemi, které jsou cenný, umělecky cítěny\ni provedeny.\n\nNp.\n\nPřikročujíce k vyjmenování vystavených návrhů, uvádíme\nje v témže pořadí jak jsou vystaveny:\nNávrh »Z lásky a nadšení« architekturou valně neuspo-\nkojuje poměry neladné, detail kolísající od vlašské renai-\nsance k motivům Kloučkovým ai moderně vídenské; po-\ndání svědčí o pevné snaze docíliti úspěchu.\nAutoři »Probuzení« přičinili se rovněž uplatniti motivy\nKloučkovy, leč používajíce ornamentů slušících drobným\npředmětům umělecko-průmyslovým zapoměli, že ony tolika-\nnásobného zvětšení ani samy o sobě nesnesou, ani s částí figu-\nrální v souhlase nevyzní. Skizzování figurální celkem uspo-\nkojuje, ale ona skupina tančících postav kol podstavce,\nna němž postaven Palacký, působí dojmem nevhodným,\nrovněž tak i puty na nárožích.\n»Historie« s barokně rozhozenými skupinami »míru«\na »války« po stranách zkomoleného jehlanu s postavou l'ala-\nckého působí široce, ale myšlénkově nepřiléhají k činnosti\nonoho docela, mimo to od zadu dominuje zvířectvo pro\nPalackého zajisté nemístně.\nPři návrhu se dvěma sklízenými šípy v kruhu nutno\nnám zdržeti se posudku. » 1793« zdá se nám myšlénkově\nnevyjádřený, v architektu, e nezvláštní, v plastice nesrozumi-\ntelně skizzovaný.\nPři návrhu s heslem »Zní naši vlastí tvé slávy hlas«,\npoctěném polovicí prvé ceny, stanuli jsme překvapeni umě-\nleckou hotovostí a malebností s jakou naskiznuty skupiny\nnárožních sousoší a relieťy na podstavci jehlanu před nímž\numístěna postava Palackého, jemuž genius slávy k nohám\nvavřín klade. Ze zmíněných sousoší jmenujeme zvláště Sáma\ns Přemyslem a Břetislava s Přemyslem Otakarem, z reliefů\npříchod Cechů a dobu znovuzrození. Architektura naproti\nčásti plastické působí při svém až příliš přesném článkování\na profilování suše.\nO »Historii a politice« budiž nám volno pomlčeti.\n»Velkému Cechu« srovnati můžeme s oním »1795«, v části\nfigurální ale nutno mu přiznati určité přednosti.\n»Vlasti a tobě« zůstává povšimnutí hodným výtvorem\nsamorostlého tvoření autora, neohlížejícího se po nijakých\npravidlech architektury a plastiky.\nNávrh »Ve stínu lípy« upoutal nás novostí motivu\ni úměrným centrálním rozložením. Nechť jsou nespokojeni\njedni s moderní jeho architekturou a jiní s neproveditelností\n(prý) koruny lípy, nad jejíž větvemi strmí vysoký jehlan, nám\njest konstatovali vážný i malebný dojem celku a souhlasiti\ns rozvržením obou postranních skupin a navržením sedící\npostavy Palackého.\n»Světlo věčné ať ti svítí« řadí se naivní, konvencionelní\narchitekturou za většinu jmenovaných návrhů, leč v části\nfigurální uznání zasluhuje jak široká postava Palackého, tak\ni některé sochy (Historie, Praha), jinak v měřítku nesro-\nvnalýcb. »Svúj k své-\nmu a vždy dle pra-\nvdy « nevyniká sice ani\narchitekturou ani plasti-\nkou, ale je z ní viděti\ndobrá, konkurrence scho-\npná snaha. -- Návrh\n»Rodem Moravan, ná-\nrodem Čech«, zdá se\nbýti spíše náhrobkem\nnežli pomníkem. Jinak\npůsobí dosti monumen-\ntálně. Při projektu\n»Minulosti, budoucnosti,\npřítomnosti*, poctěném\npolovicí první ceny, užili\nautoři tvaru excedry u-\nkončené vysokými pi-\nlóny. spadajícími v po-\nhledy z obou ulic i z\nmostu. Architektura mo-\nderní působí vážným kli-\ndem, plastikou vyjádřena"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.24", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 5929, "texte": "činnost Palackého jako historika i politika. Střed s koru-\nnou svatováclavskou a znaky, před nimiž Palacký umístěn,\noznačuje státoprávní snahy jeho, sousoší při py lon ech a re-\nliéfy v pozadí excedry práci jeho jako historika.\nPodávajíce poctěné a nejzajímavější návrhy v reprodukci,\nupouštíme od všeho podrobného jich popisu, jsouce přesvěd-\nčeni, že illustrace sama dosti promlouvá.\nVvpocetli jsme stručně obsah celé soutěže zbývá nám\npromluviti ku konci ještě o jedné věci o tom, jak autoři\njednotlivých návrhů snažili se luštiti otázku umístění pom-\nníku, řešení celé dost obtížné situace.\nVeřejně bylo vytýkáno, že náměstí to se pro pomník\nnehodí a pokud víme, obavy v tom ohledu měli i mnozí konku-\nrující, měli je i jednotliví členové umělecké komise, která před\nněkolika lety odbývána v záležitosti umístění pomníků Husova,\nPalackého i sv. Václava.\nJiž tam (súcastnili se jí pp. Klouček, Liebscher Ad., Mauder\nrrV ř v\nMyslbek, Polívka, Schnirch, Schulz, Zítek a Zenisek), bylo p.\nPolívkou namítáno, že náměstí Palackého jest pochybeno, ježto\nstřed náměstí neleží v ose mostu Palackého. Z té příčiny\npomník dle jeho náhledu v ose mostu nelze postaviti a\nneměl by také dobrého pozadí. Myslbek upozorňoval, že ná-\nměstí to má komunikaci těžkých povozů. Pomník náleží do\nsalonu, nikoli do předsíně, tam kde je hluk od velké komu-\nnikace nikdo se rád nezdržuje. Naproti tomu Zítek vyslovil\nse, že uznává náměstí to za vhodné pro postavení pomníku\nPalackého. Nepatrná úchylka osy mostu a náměstí nebude\nzde vaditi, ježto zrak příchozího z mostu upoután jest Hrad-\nčany a Vyšehradem. Socha bude však od mostu tak vzdá-\nlena, že bude na zrak působiti, rozměry pomníku ovšem by\nmusily být menší. Schulz pokládá náměstí Palackého za\nvhodné pro pomník. Náměstí jest uzavřeno a z mostu nedívá\nse cizinec na pomník nýbrž na okolí mostu. Fa9ady dají\nse zde upraviti a náměstí možno architektonicky omeziti.\nTo byly tehdejší náhledy komise o náměstí Palackého.\nDnes, kdy celá polovina jeho je téměř označena a ze situace\nznáma, kdy bylo městskou radou stanoveno za budoucí\nmísto pomníku, nezbylo konkurujícim, než svědomitě přičiniti\nse o nejvhodnější rozluštění situace.\nProhlédnuvše důkladně návrhy ty seznali jsme, že 2 ná-\nvrhy ve výstavě byly bez situace, 8 kladlo pomník do středu\nprojektovaného parku, 4 pak do různých míst zadní třetiny\nnáměstí.\nPo většině však situace přikládány jen proto, že pod-\nmínkami byly žádány. Slovním průvodem opatřené řešení\ncelé té úlohy podal jediný návrh Dryák Suchardův, z něhož\nvyjímáme k uveřejnění následující:\n»Nejednotné osy náměstí a mostu, jakož i poměrně malé\nnáměstí samo, vylicují již předem postavení pomníku s vy-\njádřeným středem v ose a u prostřed náměstí a sice z ná-\nsledují cích příčin:\nPomník takový splynul by v pohledu s pravého chod-\nníku mostu s pravou skupinou mostní a tak nejen že by\nbyl kryt, nýbrž rušil by nepříjemně krásnou silhuetu skupiny\n»Libuše.« Monumentální budova pak, jež má náměstí na\nzad uzavírati tvořila by třetí objekt za prvé dva se kryjící.\nMalá vzdálenost mezi pomníkem takto umístěným a most-\nními skupinami činila by postavení pomníku, jenž by mas-\nsám těmto dominovati, mohl obtížným a jest v případě tom\nobávati se nepříjemné konkurence obou objektů.\nTyto úvahy celé situace budoucího náměstí vedly nás\nk tomu, umístiti pomník na zadní části náměstí, kde by tvo-\nřil s budovou harmonicky se doplňující celek.\nBudova doplňovala by pomník buď jen formálně neb\nza účelem svým; v tomto případě byla by to budova našim\nnárodním potřebám a tužbám věnovaná . . .\nRozdělení pomníku na tři massy a na tomto místě po-\nskytuje různé pohledy z několika stran. Levý obelisk nalézá\nse v ose mostu a jest jej již ze Smíchova v celé výšce viděti.\nNa každý z obelisků jest pak volný pohled: Z celé ulice\n»na Moráni« na levý, z celé projektované ulice druhé na\npravý obelisk, jakož i volné pohledy naproti těmto ulicím.\nStřední část s korunou tím, že posunuta jest z více méně\nfrekventované třídy Podskalské, viděti lze z celé této ulice .\nPřed pomníkem jest volné náměstí, kde mohou národní\nshromáždění pořádána býti. Za tím účelem jest před Pala-\nckého sochou přístupné zvýšené plateau, jakožto lidová\ntribuna.«\nV dalším podávají autoři program domu Palackého, jejž\njako pozadí pomníku navrhují a končí:\n»V případě jeho provedení (domu Palackého) bylo by\nekonomičtější posunutí pomníku až na facadu a místo pom-\nníku luštiti pomník na fa9adě, která by mohla býti co nej-\nmonumentálnější.\nNávrh ten vznikl nejen na základě hlasů některých ča-\nsopisů, které vyslovily se proti postavení obyčejného pom-\nníku vůbec, ale i na zakládě úvahy celé situace místa pro\npomník určeného a snahy, postaviti pomník co možno nej-\ndůstojnější nejen Palackému, ale i naší minulosti účelem\npak přítomnosti i budoucnosti.«\nv v\nDruhý poctěný projekt Salouna-Dlabače, navrhují autoři\nrovněž do druhé třetiny náměstí. Vedle těchto jest to i nej-\nvíce vynikající návrh pod heslem »Ve stínu lípy« který stejným\ncitem veden pošinuje pomník do zadní třetiny náměstí; po-\ndobně činí i autor projektu »Z lásky a nadšení.«\nTím že jury oba jmenované projekty za nejvíce vyni-\nkající jednohlasně označila, dalo by se sice předpokládati, že\njury nepřímo i pro toto místo rozhodla, ale tím že v dobro-\nzdání její o tomto bodu nebylo prostě zmínky stává se\nzáležitost ta choulostivější.\nNeosobujeme si sami o sobě prozatím to právo rozho-\ndovati o tom, který náhled je správným, ale tolik tvrdíme,\nže bylo povinností jury, umělců osvědčených a vynikajících,\nnejenom podati dobré zdání o jakosti jednotlivých pomníků\njako samostatných celků, nýbrž vysloviti se po důkladném\nohledání místa samého a svědomitém prostudování podaných\nnávrhů i o této veledůležité otázce, která první veřejnou\nkonkurencí mohla dospěti svého rozřešení.\n\n—S—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "425 / 426", "page_fin": "433 / 434", "image_debut": 19, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.15.1", "titre_corps": "K SOUTĚŽI NA POMNÍK PALACKÉHO. —", "titre_sommaire": "K SOUTĚŽI NA POMNÍK PALACKÉHO. —", "signature_source": "Np", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "425 / 426", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.19", "debut_caractere": 3323, "fin_caractere_exclue": 5096, "texte": "K SOUTĚŽI NA POMNÍK PALACKÉHO. —\nK soutěži došlo 14 návrhů. Uvážíme-li, že če-\nských sochařů umělců, kteří konkurrencí oby-\nčejně se súčastňují, nepočítáme-li oba vynikající,\nMaudra a Myslbeka, je ke třicíti, seznáme, že\nsoutěž tato, při níž jednalo se o pomník takové\nnárodní důležitosti, není valně obeslána. Pří-\nčina tohoto slabého účastenství jsou jednak ne-\nsprávnosti, bez nichž žádná téměř soutěž u nás\nse neobejde, ty samozřejmě nedodávají mnoho\nchuti k opětovnému konkurrování, jednak také\nübohé podmínky konkurrenční, které odměnami\nsvými nijakž nelákaly.\nTím, že všem projektům přiřčeny náhrady\nvýloh, seznáno určitě, kdo konkurrence se sú-\nčastnil, a zajímavo je, že po většině práce pochá-\nzejí z rukou nejmladších sochařů našich. Starší,\nkritikou i veřejností uznávaní umělci naši jako\nHergessel, Popp, Procházka, Strachovský a Schnirch\ntentokráte se nesúčastnili, ač jindy na př. právě\nSchnirch u příležitosti konkurrence sv. Václava\nveřejně prohlašoval: »jen ve zdravém zápo-\nlení, stálém cviku a neúmorné píli jest\nzáruka zdravého vývoje a možnost d o-\nsáhnouti oné výše duševní dokona-\nlosti, která tomu kterému individuu\njest dosažitelná;« a dále: »Právě přední\numělci*) v každém národě mají povin-\nnost, pokud možno, každé řádné kon-\nkurrence se súčastniti, aby nejen sebe,\nale i své okolí povznášeli (?) a ne-\nčiní-li tak, pak ztrácejí nároky na\nvůdčí postavení v řadách národních\numělců.« (Zasláno p. J. Hlávkovi ze dne\n14. února 1896.)\nJe to osudná chyba, vlastně chytrost, ta slůvka\npokud možno, dnes po jejich nesúčastnění se\nkonkurrence, kdy tito umělci dle prosloveného\nzde ortelu by ztráceli nároky na vůdčí postavení;\ndnes se řekne ano, nám to nebylo tentokráte\nmožno tolik ale musíme podotknout, že zrovna\n\n*) a k těm oni zajisté se počítají."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.21", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2223, "texte": "zde bylo by povinností ospravedlniti se, proč\nk tomuto zápolení nedošlo před touže veřejností,\nkteré jindy jinak se píše.\nPřiznáváme, že byly zde podmínky nelákavé,\njak jsme již v I. čísle tohoto ročníku uvedli\na nesváděly zvlášť ony starší, kteří jsouce ob-\njednávkami zahrnuti, nemají času konkurovati\npro mizerných 300 zl., ale to při tak eminentně\nnárodním úkolu nepadalo na váhu a právem\nproto očekáváno bylo širší účastenství, zvlášť\npředních umělců.\nLeč věc ta již odbyta a vraťme se zase ku\nsoutěži té a dnes, kdy výsledky její máme před\nočima, sledujme pokud postup její o správnost'\na spravedlnost se opíral, po-\nkud od nich se lišil.\nDle podmínek soutěže, aby\nanonymita soutěžících byla\nzachována, bylo zakázáno kon-\nkurrentům projekty své osobně\ndodávati. U nás, kde konkur-\nrujících tak málo, že anony-\nmitu prostě nemožno zachovati\nz ohledu toho, že práce jednot-\nlivých autorů bývají hned po-\nznávány, nepovažujeme zvláště\npři projektech tak obsáhlých,\njakými právě tyto byly, za\nvhodné opatření to, poněvadž\nskládání projektu z mnoha\nkusů vyžaduje přítomnosti au-\ntora, do kteréžto práce těžko\nněkoho zasvětiti, ale byla-li\njednou podmínka ta stanovena,\nměla býti dodržána hned od\npočátku a mělo toho býti dbáno,\naby práce jich autory dodá-\nvány nebyly. Ač v zájmu ko-\nnečného vzhledu a sestavení\nprojektu bychom ani proti\ntomuto opomenutí nemohli ni-\njaké vážné výtky vésti, musíme\ns rozhořčením podotknouti jen\ntolik, že se strany sl. městské\nrady nebylo zdostatek o to po-\nstaráno, aby projekty nebyly\npřístupny cizím, různé vlivy\nmajícím osobám které veřejně\no nich úsudky své ve společnosti i hospodách\npronášeli dávno před schůzí jury, ba došlo to\nkonečně v tomto případě i tak daleko, že v téže\ndobě objevila se v časopise »Výtvarník« veřejná\nkritika, kousek to, jaký u nás dodnes při kon-\nkurrenci se neobjevil, za který ovšem městská\nrada nese zodpovědnost společně s neslušností\nreferenta časopisu »Výtvarník«.\nJury, v níž zasedali městskou radou zvolení\numělci Hynais, Roštlapil a Wiehl, doplněna so-\nchaři Maudrem a Myslbekem, zvolenými kon-\nkurrujícími absolutní většinou, podala dobrozdání\nměstské radě, kteréžto dobrozdání v »Radi-\nkálních Listech« uveřejněno bylo. Cekalo se"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.22", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3152, "texte": "delší dobu na potvrzení jeho\nse strany ostatních časopisů,\nzvláště denních, leč trvalo\nto celé tři týdny, než k tomu\ndošlo. Dlouhá doba tato\ndala zase příležitost růz-\nným domněnkám, které za-\nkládajíce se na nespráv-\nných po většině informa-\ncích, šířily se i tiskem (»Vý-\nv podobě podezří-\nvajících poznámek neslu-\nšného obsahu, i návrhů,\naby projektypodrobeny byly\nveřejnému hlasování, které\nby o nich rozhodlo ná-\nvrhu to, který iv záleži-\ntosti všeobecnosti daleko\npřístupnější jakou byla otázka druhého divadla,\nneosvědčil se ani praktickým ani věcným.\nPátrali jsme po příčinách tohoto odkladu a byli\njsme informováni následovně.\nJury podala dobrozdání své s uzavřenými\nobálkami městské radě ku potvrzení v tom\nsmyslu, jak v minulém čísle jsme referovali,\na který také konečně schválen byl.\nJury navrhla totiž, aby vedle obou zvláštními\ncenami po 500 zl. poctěných návrhů uděleny\nbyly všem ostatním projektům náhrady výloh po\n300 zl., i těm několika, které nepovažovala za\nvážné a zralé, jež minoritním votem označila.\nTohoto znění podmínek chytili se však ně-\nkteří členové městské rady, vypočítali, že by\ncelá konkurrence stála 5200 zl. a opírajíce se\npřesně a správné o znění podmínek soutěže, spů-\nsobili, že dobrozdání bylo vráceno jury se žá-\ndostí o přesně určení umělecky zralých a vážných\nprojektů, jež honorovány býti mají oproti druhým,\nkteré této výhody nezasluhují.\nVýsledek kroku toho ovšem byl opačný, jury\npři prvotním návrhu svém setrvala a tak nezbylo\nměstské radě než původní návrh schváliti, a ulehčiti\nsi aspoň poznámkou, »že schválila návrhy jury,\nkteré umělcům jsou příznivější«\nUznáváme sice, že městská rada ve smyslu\ntěchto podmínek měla k tomuto kroku právo.\nMusíme ale při příležitosti této znova na ten od-\nstrašující případ nešťastně stanovených podmínek\nkonkurrenčních, upozorniti které bohužel někte-\nrými výše jmenovanými umělci navrženy byly.\nTéto nedůslednosti umělců, kteří nedovedli\nv tomto případě dostatečně hájiti zájmy umě-\nlecké, jaké hájeny jsou všemi korporacemi umě-\nv\nleckými v Cechách i německými (vzorný kon-\nkurrenční řád), využitkovala ovšem městská rada\ns ochotou, již z toho důvodu, že pořídí konkur-\nrenci laciněji. Je to zvláštní, že u nás každému\ndlaždiči a vůbec řemeslníku zaplatí se vždy ten\nběžný metr, jaký podmínkami stanoven, jen na\numělectvu se žádá, aby z ohledů národních při-\nnášelo oběti mnohdy ohromné. Tím více diviti\nse musíme tomu u rady městské, kde peníze jindy\nvyhoditi se dovedou, uvážíme-li, že opravdu\nchudá korporace ku zřízení Husova pomníku\ndovedla u příležitosti soutěže na pomník ten při\nstanovení cen daleko přibližněji přidržeti se onoho\nvzorného řádu konkurrenčního, nehledíce při tom\nani ke skrovným konkurrencím, vypsaným ně-\nmeckými městy uzavřeného území, které v tomto\nohledu naši královskou Prahu nechávají daleko\nza sebou.\nPosuzujeme-li záležitost tu z tohoto stanoviska,\njeví se teprve v pravém světle.\nSe strany městské rady nedodržen ani ten bod\npodmínek, jenž stanoví, že protokol jury uveřej-\nněn bude beze změny. To, co úředně v novinách\nprohlášeno, nebylo přesné znění, nýbrž pouhý\nvýtah jeho. Stylisace jeho tomu ostatně již na-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 650, "texte": "svědčovala, a žádáme proto jako jediní zastanci\numělectva veřejně, aby městská rada této pod-\nmínce dodatečně vyhověla.\nA co se jury týče, i zde bychom měli po-\nznámku. Jako na jedné straně žádáme, aby\nvážná práce byla slušně honorována, tak zase\nna druhé straně musíme státi na tom, aby v po-\ndobných případech jako zde, se strany umělecké\njury bylo dbáno toho, aby práce, které zaslány\nbyly jen proto, že spoléhaly na vypsaný honorář\n300 zl., aby takové práce uměleckého břídilství\nbyly porotou přesně označeny a z honorování vy-\nloučeny a ne házeny do jednoho koše s těmi\npracemi, které jsou cenný, umělecky cítěny\ni provedeny.\n\nNp."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "429 / 430", "page_fin": "429 / 430", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.15.1.1", "titre_corps": "DETAIL.", "titre_sommaire": "DETAIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.21", "debut_caractere": 2225, "fin_caractere_exclue": 2290, "texte": "Z NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nJ. STRUNC — B. BENDELMAYER.\nDETAIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c026", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "431 / 432", "page_fin": "431 / 432", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.15.1.2", "titre_corps": "SITUACE K NÁVRHU A. DLABAČE A L. ŠALOUNA.", "titre_sommaire": "SITUACE K NÁVRHU A. DLABAČE A L. ŠALOUNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.22", "debut_caractere": 3154, "fin_caractere_exclue": 3195, "texte": "SITUACE K NÁVRHU A. DLABAČE A L. ŠALOUNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "433 / 434", "page_fin": "435 / 436", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.15.2", "titre_corps": "Přikročujíce k vyjmenování vystavených návrhů, uvádíme", "titre_sommaire": "Přikročujíce k vyjmenování vystavených návrhů, uvádíme", "signature_source": "—S—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.23", "debut_caractere": 652, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "Přikročujíce k vyjmenování vystavených návrhů, uvádíme\nje v témže pořadí jak jsou vystaveny:\nNávrh »Z lásky a nadšení« architekturou valně neuspo-\nkojuje poměry neladné, detail kolísající od vlašské renai-\nsance k motivům Kloučkovým ai moderně vídenské; po-\ndání svědčí o pevné snaze docíliti úspěchu.\nAutoři »Probuzení« přičinili se rovněž uplatniti motivy\nKloučkovy, leč používajíce ornamentů slušících drobným\npředmětům umělecko-průmyslovým zapoměli, že ony tolika-\nnásobného zvětšení ani samy o sobě nesnesou, ani s částí figu-\nrální v souhlase nevyzní. Skizzování figurální celkem uspo-\nkojuje, ale ona skupina tančících postav kol podstavce,\nna němž postaven Palacký, působí dojmem nevhodným,\nrovněž tak i puty na nárožích.\n»Historie« s barokně rozhozenými skupinami »míru«\na »války« po stranách zkomoleného jehlanu s postavou l'ala-\nckého působí široce, ale myšlénkově nepřiléhají k činnosti\nonoho docela, mimo to od zadu dominuje zvířectvo pro\nPalackého zajisté nemístně.\nPři návrhu se dvěma sklízenými šípy v kruhu nutno\nnám zdržeti se posudku. » 1793« zdá se nám myšlénkově\nnevyjádřený, v architektu, e nezvláštní, v plastice nesrozumi-\ntelně skizzovaný.\nPři návrhu s heslem »Zní naši vlastí tvé slávy hlas«,\npoctěném polovicí prvé ceny, stanuli jsme překvapeni umě-\nleckou hotovostí a malebností s jakou naskiznuty skupiny\nnárožních sousoší a relieťy na podstavci jehlanu před nímž\numístěna postava Palackého, jemuž genius slávy k nohám\nvavřín klade. Ze zmíněných sousoší jmenujeme zvláště Sáma\ns Přemyslem a Břetislava s Přemyslem Otakarem, z reliefů\npříchod Cechů a dobu znovuzrození. Architektura naproti\nčásti plastické působí při svém až příliš přesném článkování\na profilování suše.\nO »Historii a politice« budiž nám volno pomlčeti.\n»Velkému Cechu« srovnati můžeme s oním »1795«, v části\nfigurální ale nutno mu přiznati určité přednosti.\n»Vlasti a tobě« zůstává povšimnutí hodným výtvorem\nsamorostlého tvoření autora, neohlížejícího se po nijakých\npravidlech architektury a plastiky.\nNávrh »Ve stínu lípy« upoutal nás novostí motivu\ni úměrným centrálním rozložením. Nechť jsou nespokojeni\njedni s moderní jeho architekturou a jiní s neproveditelností\n(prý) koruny lípy, nad jejíž větvemi strmí vysoký jehlan, nám\njest konstatovali vážný i malebný dojem celku a souhlasiti\ns rozvržením obou postranních skupin a navržením sedící\npostavy Palackého.\n»Světlo věčné ať ti svítí« řadí se naivní, konvencionelní\narchitekturou za většinu jmenovaných návrhů, leč v části\nfigurální uznání zasluhuje jak široká postava Palackého, tak\ni některé sochy (Historie, Praha), jinak v měřítku nesro-\nvnalýcb. »Svúj k své-\nmu a vždy dle pra-\nvdy « nevyniká sice ani\narchitekturou ani plasti-\nkou, ale je z ní viděti\ndobrá, konkurrence scho-\npná snaha. -- Návrh\n»Rodem Moravan, ná-\nrodem Čech«, zdá se\nbýti spíše náhrobkem\nnežli pomníkem. Jinak\npůsobí dosti monumen-\ntálně. Při projektu\n»Minulosti, budoucnosti,\npřítomnosti*, poctěném\npolovicí první ceny, užili\nautoři tvaru excedry u-\nkončené vysokými pi-\nlóny. spadajícími v po-\nhledy z obou ulic i z\nmostu. Architektura mo-\nderní působí vážným kli-\ndem, plastikou vyjádřena"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.24", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 5929, "texte": "činnost Palackého jako historika i politika. Střed s koru-\nnou svatováclavskou a znaky, před nimiž Palacký umístěn,\noznačuje státoprávní snahy jeho, sousoší při py lon ech a re-\nliéfy v pozadí excedry práci jeho jako historika.\nPodávajíce poctěné a nejzajímavější návrhy v reprodukci,\nupouštíme od všeho podrobného jich popisu, jsouce přesvěd-\nčeni, že illustrace sama dosti promlouvá.\nVvpocetli jsme stručně obsah celé soutěže zbývá nám\npromluviti ku konci ještě o jedné věci o tom, jak autoři\njednotlivých návrhů snažili se luštiti otázku umístění pom-\nníku, řešení celé dost obtížné situace.\nVeřejně bylo vytýkáno, že náměstí to se pro pomník\nnehodí a pokud víme, obavy v tom ohledu měli i mnozí konku-\nrující, měli je i jednotliví členové umělecké komise, která před\nněkolika lety odbývána v záležitosti umístění pomníků Husova,\nPalackého i sv. Václava.\nJiž tam (súcastnili se jí pp. Klouček, Liebscher Ad., Mauder\nrrV ř v\nMyslbek, Polívka, Schnirch, Schulz, Zítek a Zenisek), bylo p.\nPolívkou namítáno, že náměstí Palackého jest pochybeno, ježto\nstřed náměstí neleží v ose mostu Palackého. Z té příčiny\npomník dle jeho náhledu v ose mostu nelze postaviti a\nneměl by také dobrého pozadí. Myslbek upozorňoval, že ná-\nměstí to má komunikaci těžkých povozů. Pomník náleží do\nsalonu, nikoli do předsíně, tam kde je hluk od velké komu-\nnikace nikdo se rád nezdržuje. Naproti tomu Zítek vyslovil\nse, že uznává náměstí to za vhodné pro postavení pomníku\nPalackého. Nepatrná úchylka osy mostu a náměstí nebude\nzde vaditi, ježto zrak příchozího z mostu upoután jest Hrad-\nčany a Vyšehradem. Socha bude však od mostu tak vzdá-\nlena, že bude na zrak působiti, rozměry pomníku ovšem by\nmusily být menší. Schulz pokládá náměstí Palackého za\nvhodné pro pomník. Náměstí jest uzavřeno a z mostu nedívá\nse cizinec na pomník nýbrž na okolí mostu. Fa9ady dají\nse zde upraviti a náměstí možno architektonicky omeziti.\nTo byly tehdejší náhledy komise o náměstí Palackého.\nDnes, kdy celá polovina jeho je téměř označena a ze situace\nznáma, kdy bylo městskou radou stanoveno za budoucí\nmísto pomníku, nezbylo konkurujícim, než svědomitě přičiniti\nse o nejvhodnější rozluštění situace.\nProhlédnuvše důkladně návrhy ty seznali jsme, že 2 ná-\nvrhy ve výstavě byly bez situace, 8 kladlo pomník do středu\nprojektovaného parku, 4 pak do různých míst zadní třetiny\nnáměstí.\nPo většině však situace přikládány jen proto, že pod-\nmínkami byly žádány. Slovním průvodem opatřené řešení\ncelé té úlohy podal jediný návrh Dryák Suchardův, z něhož\nvyjímáme k uveřejnění následující:\n»Nejednotné osy náměstí a mostu, jakož i poměrně malé\nnáměstí samo, vylicují již předem postavení pomníku s vy-\njádřeným středem v ose a u prostřed náměstí a sice z ná-\nsledují cích příčin:\nPomník takový splynul by v pohledu s pravého chod-\nníku mostu s pravou skupinou mostní a tak nejen že by\nbyl kryt, nýbrž rušil by nepříjemně krásnou silhuetu skupiny\n»Libuše.« Monumentální budova pak, jež má náměstí na\nzad uzavírati tvořila by třetí objekt za prvé dva se kryjící.\nMalá vzdálenost mezi pomníkem takto umístěným a most-\nními skupinami činila by postavení pomníku, jenž by mas-\nsám těmto dominovati, mohl obtížným a jest v případě tom\nobávati se nepříjemné konkurence obou objektů.\nTyto úvahy celé situace budoucího náměstí vedly nás\nk tomu, umístiti pomník na zadní části náměstí, kde by tvo-\nřil s budovou harmonicky se doplňující celek.\nBudova doplňovala by pomník buď jen formálně neb\nza účelem svým; v tomto případě byla by to budova našim\nnárodním potřebám a tužbám věnovaná . . .\nRozdělení pomníku na tři massy a na tomto místě po-\nskytuje různé pohledy z několika stran. Levý obelisk nalézá\nse v ose mostu a jest jej již ze Smíchova v celé výšce viděti.\nNa každý z obelisků jest pak volný pohled: Z celé ulice\n»na Moráni« na levý, z celé projektované ulice druhé na\npravý obelisk, jakož i volné pohledy naproti těmto ulicím.\nStřední část s korunou tím, že posunuta jest z více méně\nfrekventované třídy Podskalské, viděti lze z celé této ulice .\nPřed pomníkem jest volné náměstí, kde mohou národní\nshromáždění pořádána býti. Za tím účelem jest před Pala-\nckého sochou přístupné zvýšené plateau, jakožto lidová\ntribuna.«\nV dalším podávají autoři program domu Palackého, jejž\njako pozadí pomníku navrhují a končí:\n»V případě jeho provedení (domu Palackého) bylo by\nekonomičtější posunutí pomníku až na facadu a místo pom-\nníku luštiti pomník na fa9adě, která by mohla býti co nej-\nmonumentálnější.\nNávrh ten vznikl nejen na základě hlasů některých ča-\nsopisů, které vyslovily se proti postavení obyčejného pom-\nníku vůbec, ale i na zakládě úvahy celé situace místa pro\npomník určeného a snahy, postaviti pomník co možno nej-\ndůstojnější nejen Palackému, ale i naší minulosti účelem\npak přítomnosti i budoucnosti.«\nv v\nDruhý poctěný projekt Salouna-Dlabače, navrhují autoři\nrovněž do druhé třetiny náměstí. Vedle těchto jest to i nej-\nvíce vynikající návrh pod heslem »Ve stínu lípy« který stejným\ncitem veden pošinuje pomník do zadní třetiny náměstí; po-\ndobně činí i autor projektu »Z lásky a nadšení.«\nTím že jury oba jmenované projekty za nejvíce vyni-\nkající jednohlasně označila, dalo by se sice předpokládati, že\njury nepřímo i pro toto místo rozhodla, ale tím že v dobro-\nzdání její o tomto bodu nebylo prostě zmínky stává se\nzáležitost ta choulostivější.\nNeosobujeme si sami o sobě prozatím to právo rozho-\ndovati o tom, který náhled je správným, ale tolik tvrdíme,\nže bylo povinností jury, umělců osvědčených a vynikajících,\nnejenom podati dobré zdání o jakosti jednotlivých pomníků\njako samostatných celků, nýbrž vysloviti se po důkladném\nohledání místa samého a svědomitém prostudování podaných\nnávrhů i o této veledůležité otázce, která první veřejnou\nkonkurencí mohla dospěti svého rozřešení.\n\n—S—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c028", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "433 / 434", "page_fin": "433 / 434", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.15.2.1", "titre_corps": "SITUACE K NÁVRHU A. DRYÁKA A ST. SUCHARDY.", "titre_sommaire": "SITUACE K NÁVRHU A. DRYÁKA A ST. SUCHARDY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.23", "debut_caractere": 3776, "fin_caractere_exclue": 3818, "texte": "SITUACE K NÁVRHU A. DRYÁKA A ST. SUCHARDY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-07-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-07_01#c029", "volume": "bmtnaan_1898-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "427 / 428", "page_fin": "427 / 428", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.2.16", "titre_corps": "CELKOVÝ POHLED.", "titre_sommaire": "CELKOVÝ POHLED.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "427 / 428", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nB. BENDELMAYER — J. STRUNC.\nCELKOVÝ POHLED."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nŽENY MODERNÍCH DĚLNÍKŮ.\n\nJ. en trpký tah, jenž vroubí vaše rety,\nten nevryla vám bída, mladé ženy,\nv jichž ňadrech žár plá vášně nezkalený\ns tou silou, jak vřel před tisíci léty!\nO plodné samice, v líc vaši sporou\nten tah vám ryjí vilných křečí steny,\nkdyž v loktech mužů chvíte poděšeny\nse vášní jich, tak zamlklou a chorou!\nVáš mateřský zrak, náhlým smutkem spilý,\npln bázně zří kams do mlhavé šedi:\nlíc bledých dětí, počatých v té chvíli,\nk vám z toho šera zádumčivě hledí . . .\n\nNAD KNIHOU NOVÉHO ZÁKONA.\n\nV pohádku starou se vmysli, mé srdce,\nrci mi, v čí hrudi as chtělo bys biti\nv okamžik Kristova odsouzení?\n»Tenkráte chtělo bych v prsou bít barbara,\ns šílenou radostí nad vlastním vzdorem\ndivoce řvalo bych Ukřižuj! Ukřižuj!\nSrdce mé, rci mi však, jak by ti bylo as\n•rrř o V /\nv tiché te chvíli, kdy k nebesům »Zízním«\nsténaly mroucí rty slabého člověka ?\n»Tenkráte chtělo bych změnit se v houbu\ns posledním lékem, který vznes voják\nk zsinalým ústům mroucího člověka.«\nA co by's cítilo, srdce mé, rci mi,\nv ohromném tichu tom na Kalvarii,\nchladnoucí rty když zvolaly »Dokonáno ?«\n»Závidělo bych každému kameni,\nkaždému kameni opony chrámové,\nkterý puk' při smrti Ukřižovaného!«\nRozmarné srdce mé nedůsledné,\njak by ti bylo as v čas ten, kdy k nebi\npozved kříž sirý své ovoce největší?\nchtělo bych těžkým být kamenem,\nkterý paď smrtelně v krvavé skráně\nprvního jeho mučedníka!«"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPŘED SLÁVOU HOSTIE.\nVL. HOUDEK.\nPřed žasnoucím okem mým prostřela's\nsvé nejcistší hostie bílé!\nZ nich zářil tak mocný a svatý jas\na závrať mne jala v ty chvíle.\nTvé přijímat hostie lačným rtem\nv tvůj chrám jsem šel o velkém Svátku,\nvšak spatřiv tvou slávu v dál prchal jsem\nod oltáře v hrůze a zmatku.\nA prchal jsem se strachem zlosyna,\njenž ve chrám šel přijímat tichý\na náhle si na zpověď vzpomíná,\nv níž zamlčel nejtěžší hříchy.\n\nZ ROMANCE O MEFISTU A TROUBADOURU.\nA. B. DOSTAL.\nTroubadour, snivý, bledý hoch,\nvzal loutnu, tesknou píseň zpíval\nJarní květe, nejkrásnější\npísni má,\npřed tebou má duše kleká,\na ty hledíš do daleka\ntoužebnýma očima.\nDo noci mi hvězdy svítí\npotichu,\nale v mojí duši hoří\ntouha hlubší všechněch moří,\nvoní ze všech kalichů.\nA já zpívám s loutnou svojí\nv lílijích,\nsrdce moje tvé je všecko\nale ty jsi ještě děcko,\na mně zbude jen tvůj smích . . .\nA dále zpíval bledý hoch,\nvšak Mefisto jen hlavou kýval.\n\nDVA LISTY SETKALY SE V LETU\n.... — NAPSAL JAN\nOSTEN.\n\n(Konec.)\nJeho hotovost stačí pro první čas a pak se\nněco najde. On bude pracovati, vždyť to bude\npro ní, vždyť jeho námaha a strasti budou od-\nměňovány tak sladce, tak bohatě.\nA ona zapomene na nynější svůj život, na\nstarce, jenž ji koupil a bude volně žiti po jeho\nboku, oddávati se mu, jen když sama bude\nláskou puzena.\nToto, jak nyní žije, je moderní otroctví.\nA je to tak prosté, tak prosté. Našli se tu a\npůjdou spolu dále. Co jim do zákonů, obřadů,\nohledů. K smíchu, zastaralé surovosti. Okovy,\njež vkládá silnější na ruce slabšímu.\nA snad již zítra, pozejtří\nA übíral se domů, do svého hotelu, hlavu\nmaje plnu snů a plánů. Když vešel, vrátný po-\ndával mu telegram, který proň byl přišel. Roztrhl\nrychle obálku. Byl to telegram z domova, matka\nmu oznamovala, že otce ranila mrtvice, aby\nihned přijel.\nRuce se mu zachvěly, telegram padl na zem.\nNyní má ujet! Nyní, kdy se mělo celé jeho\nžití změnit, obrátit, kdy chtěl vysvobodit tu,\nkterá se mu zdála ze všech nejkrásnější, kdy\nchtěl činiti missionáře, nyní měl odjet. Odjet a\nnikdy již jí neuvidí a ona bude dále žiti ten\nhrozný život po boku drsného, chladného toho\nstarce. A nikdo jiný už nepřijde, aby ji osvobodil.\nJen on byl k tomu povolán, předurčen, proto\nse zde setkali, její zraky dosti výmluvně tlumo-\nčily, co se dělo v jejím nitru. Potřeboval říci\njen slovo a ona by šla, ano, šla by, neobávajíc\nse budoucnosti a pracovala by s ním i bídu\nsnášela, za to, že byla svobodna a směla milo-\nvati dle svého srdce.\nA bude jeho a stařec nebude se mu moci\nvysmívati u vědomí své přemoci a svých práv.\n\nVL. HOUDEK.\n\nVL. HOUDEK."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "393 / 394", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nJaká to práva! Hnusné je to, všechno hnusné.\nKoupil ji, jako se otrokyně na trhu kupují. Ale\nty otrokyně si zachovávají neporušenost duše,\ns níž lpí na tom, kdo se jim zalíbí. Jsou vědomy\nsi toho, že byly koupeny a oddávají se svému\npánovi s hnusem a bez rozkoše.\nBílé otroctví. Nic více. A on přichází jako\nmissionář, by ji vysvobodil z toho otroctví.\nOn ji vysvobodí. Je to jeho povinností vy-\nsvoboditi ji. A jak sladká bude odměna.\nA chodil po břehu jezera, dívaje se na klidnou,\nnazelenalou vodu, po níž parníky brázdily bílé\npruhy, na daleké pobřeží, zelené, v němž bělaly\nse vesnice a městečka, ale z toho všeho ničeho\nnepozoroval. Jeho duše byla plna jí, všude ji\nviděl: krásnou, milou, spoutanou, prodanou.\nA on ji vysvobodí, on ji musí vysvoboditi.\nPůjde večer do hotelu »I<reuz«, přiblíží se\nk ní, až stařec ven vyjde a vstrčí jí do ruky\npsaníčko , v němž bude napsáno vše! Kyn\nhlavou bude mu odpovědí. A pak se sejdou a\nsmluví a odjedou jednoho dne pryč odtud, do\ndalekých končin, kde jich nikdo nenajde.\nA nyní má odejeti. Odejeti a nikdy již jí\nneuvidí.\nA proč má odejeti? Není-li tu především on,\njeho vlastní štěstí, jeho vlastní život? Ale ne, ne.\nÜbohý otec, übohý stařec. Byl on jeho jedinou\nradostí, nadějí, oporou ve stáří. A nyní, když\nsnad umírá, měl by ho on opustiti. Ne, to není\nmožno. On musí jeti. Sklátilo by to i matku,\nkdyby nepřijel.\nSvé vlastní štěstí i štěstí té ženy musí oběto-\nvati; těm dvěma starým lidem. Jest k tomu po-\nvinován, oni mu také všechno obětovali, úplně\nvšechno.\nPodíval se na hodinky. Bylo půl deváté.\nV půl desáté jede rychlík. Pojede ještě tím.\nA počal horečně srovnávati své věci.\nVyrovnal účet, předal věci sluhovi a vzav\njen lehkou kabelu a plášť, übíral se k nádraží.\nBylo již šero. Bylo mu jiti mimo hotel »Kreuz«,\njenž byl blízko u nádraží.\nKdybych ji ještě uviděl napadlo mu. Jen\njednou kdybych mohl ještě do krásné tváře jí\npohlédnout. Pro celý život bych si její obraz\nvryl do paměti.\nA díval se po otevřených oknech hotelu.\nV jednom okně viděl dvě hlavy, ženskou a muž-\nskou, tuto s dlouhými vousy. Ale bylo již šero,\ntváří nemohl rozeznati. Už nikdy, nikdy jí ne-\nspatřím přemýšlel. A bylo mu tak nevýslovně\nsmutno.\nKoupil již lístek a vešel na perron. Ne mnoho\nbyl osvětlen plynovými světly. Několik lidí pře-\ncházelo sem a tam, zdlouhavě, čekajíce na od-\njezd vlaku. I on počal se procházeti.\nKonec, konec románu hučelo mu v hlavě.\nJakého románu konec? Ani nezačal. A odjede\na nikdy jí neuvidí a stařec odvleče ji sebou do\nsvého domu, kde ji bude vězniti jako drahého\nptáka v pozlacené kleci. A ona k tomu není\nstvořena. Ona touží vzlétnout, celou duší touží\npo svobodě, po volném vzduchu, po bezmezné\nprostoře.\nUslyšel za sebou spěšné kroky, ohlédl se,\njakási ženská postava pospíchala za ním.\nZastavil se právě pod lucernou, čekaje na ni.\nSrdce mu prudce zabušilo, nohy se pod ním\nzachvěly, byla to ona!\nAno, byla to ona! Na sobě měla dlouhý\nplášť a na hlavě krajkový šáteček, jaký se nosí\ndo divadla, stažený do čela. A pod tím šátkem\nzářily veliké, okrouhlé její oči.\nStáli si chvilku beze slova tváří v tvář, rychle\ndýchajíce.\nPak ona promluvila:\n»Přišla jsem se s vámi rozloučiti. Viděla jsem\nvás jiti kol hotelu k nádraží, z okna jsem vás\nviděla a poznala jsem vaše oči, dívající se na-\nhoru. Řekla jsem muži, že musím odeslati důle-\nžité psaní a odběhla jsem. Co o tom soudíte ?«\n»Co o tom soudím ?«, usmál se mladý muž.\n»Vím všechno, všechno vím, jak jste nešťastna.\nVím, jak toužíte po jiném životě, svobodnějším,\nlepším, čistším. Uhádl jsem to z vašeho pohledu.«\n»Ano, vím to také,« odtušila ona, »váš po-\nhled je takový prostý, otevřený, že jsem v něm\nihned vyčetla váš soucit se mnou. Ach, kdybych\nvám mohla povídat! Ale k tomu by celý den\nnestačil. Je to příliš dlouhá a smutná historie.\nA vám bych vše řekla, neboť jste dobrý a poctivý.\nAle vy odjíždíte a já se přišla s vámi rozloučiti.«"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA pojednou, nedbajíc na to, že kolem lidé\nchodí, ovinula páže kol jeho šíje a položivši\nhlavu na jeho prsa dala se do pláče.\nA 011 pozdvihl její hlavu a počal ji líbati,\nvášnivě, prudce, na oči, na uslzené tváře, na\nústa, horká a sladká. A ona se nebránila. Podá-\nvala mu znova a znova svá ústa a tiskla se\nk němu svým mladým, teplým tělem, jakoby\nchtěla naždy s ním splynouti.\n»Ne, ne, my se nerozloučíme,« mluvil k ní\nmezi polibky, »my patříme sobě a nikdo nás\nnemůže odděliti. Nikdo, nikdo. Pojeďte se mnou,\npryč, daleko odtud, v cizí kraje, kde vás nikdo\nnezná, kde budeme jenom svoji. Hle, vlak čeká.«\nA objav ji kol pasu, vlékl ji sebou. A ona\nse nezdráhala, tulila se k němu a nechala se\nvésti.\nAle pojednou se ohlédla, zaúpěla a zatřásla\nse v jeho objetí.\nI on se ohlédl. U vchodu na perron stál její\nmuž. Světlo lucerny slabě ozařovalo bledý,\nv\nchladný jeho obličej, Šedivé, veliké oči jeho\npátraly po perronu.\n»Ne, nemohu,« pravila k mladému muži,\nhlasem, promíšeným slzami. »Jsem v jeho rukou\ncelá, tělem i duší. Celá jsem se mu zaprodala\na on ode mne neupustí. Zahubil by mne i vás,\nano i vás. Ach, vy nevíte, vy nevíte «\nA uchopivši ho za ruku, stiskla ji takovou silou,\nže až se podivil, kde se v ní tolik síly bére.\nVšechno leželo v tom stisku ruky: pláč\nsrdce, strach, zoufalosť, resignace v hrozný osud.\nA obrátivši se, pomalu se sklopenou hlavou,\njakoby jakousi mocí puzena, übírala se ku starci.\nA mladý muž usedl do vozu a díval se\nz okna na perron. Ji neviděl, postava starcova\nji zcela zakrývala. A zdál se mu pojednou\nmnohem vetší, postava jeho stále rostla, nabý-\nvala hrozných rozměrů, převyšovala budovu ná-\ndražní a stále rostla, stále a on to tušil, jak za\nní ztrácí se zjev ženy, pociťující právě takovou\nhrůzu, jako on.\nA vlak se rozejel ....\n\nJ. HOLUB\nNOČNÍ CHMURY."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.5", "texte": "J. V. MYSLBEK.\nFR. PALACKÝ."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPÍSEŇ.\nMILAN FUČÍK.\nPřišlo Jaro v celé kráse,\nteď nám kvete nad hlavami,\nopilí jsme jeho dechem,\nštěstí pijem sami, sami . . .\nKolik Jar v svém sladkém lesku\npřijde ještě zas a znova,\nprochví štěstím naše duše,\nvzbudí v srdcích chvění nová,\njako dnes . . .?\nAž pak jednou jeseň žití,\nzbarví vlasy tónem světlým,\nbudem' v srdci přece mládi\ns každým jarem nově zkvětlým\njako dnes.\n\nRANNÍ SLUNCE.\nB. ZAVADIL.\nKdo zde to okno otevřel ?\nSlétlo jím jakés vidění\nz dalekých výšek, neznámých,\na celý pokoj zkvětnatěl.\nA co to světlo po stěnách?\nTo si v můj pokoj uschoval\nsvou čistou touhu po rose\nněkterý z jarních andělů,\nkdyž se naň ráno usmálo . . .\nJá cítím vzdušné kalichy\nmodravých květin ve hrudi . . .\nKdo zde to okno otevřel?\n\nVÝCHOD.\nK. TOMAN.\n-Nmd zemí v dálce z mlh se roztančilo\nobrovské slunce. Rudou vibrací\nžhne do očí, bolest, jež krvácí\na v mukách modlí se: Přijď, božská sílo!\nPopel v mé duši víří zmateně,\nsmuteční hedváb trhá ruku čísi.\nStrun vyšších píseň hymnicky se křísí.\nPopel v mé duši víří zmateně.\nStříbrné struny, které světlem zvoní!\nPlameny vlastním žárem pohaslé !\nA staré písně, povadlé a mdlé,\nsi zpívají requiem monotonní."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nDVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR. —\n\n(Pokračování.)\nVyšli totiž z mlází, které se kupilo podle\njejich cesty a tu v malé zatáčce spatřil před\nsebou vysokou dubinu, tak řídkou, že bylo jí\nvidět hluboko do vnitř, až k malé hájovně, kde\nbylo několik dětí. »V dubině nejsou,« pravil\nJula a zabočil na pěšinu do vedlejšího boru.\nVysoké, statné stromy pnuly se do vyše, kde\ntiše kolébaly se jejich koruny. Zem, krytá mechem\na suchou travou tlumila kroky. A tak octli se\noba tiše a téměř nepozorováni u skupiny výlet-\nníků, rozložené na malém svahu kol nějakého\nčlověka, který právě v potu tváře namáhal se\nbavit ctěnou společnost.\nA co bylo zvláštního na to vzpoměl\nVáclav teprve jindy —, že byla tarn i Vilma;\na že ji pozdravil smeknutím klobouku, načež\nona mlčky pokynula hlavou, sotva o něj zava-\ndivši pohledem, který opět upoutala na zábavného\nčlověka.\nNic, nic nevyčetl z její tváře, ni nejmenší\nzměnu; jakoby ji bavil ten Člověk, usmívala se,\nale mírně a jemně. Byla shovívavou.\nTu ten člověk si vzpomněl, že by moh utvořit\nskupinu a celou společnost zvěčnit svým apa-\nrátem. Byl to fotograf-amatér.\nVšichni souhlasili s jeho nápadem. A velké\nborovice, pod nimiž tábořili, šuměly nahoře\nv jistém souhlasu. Václav, aniž tomu chtěl, octl\nse za Vilmou, jí docela na blízku. Opřel se rukou\no kmen a v tichém snění zadíval se před sebe.\nOstatní se bavili a smáli. Vilma seděla, ruce se-\npjaté a dívala se v aparát. »Jen hodně živě\na vesele!«, křičel amateur. »Dobrá,« zvolal za\nokamžik a dílo bylo hotovo. Pro jistotu vzal\nještě jednu momentku, potom složil své náčiní,\na ztratil se cestou k hájovně.\nSpolečnost ihned se roztříštila. Mělo se hrát\na každý chtěl něco jiného. Nemohli se shodnout,\na konečně přece našla se jakási dětinská hra,\nve které se všem zalíbilo.\nNetrvalo to však dlouho.\nUprostřed čilého reje a shonu náhle v lese\nse zatmělo a přímo nad borovicemi zarachotil\nhrom. V tom počalo to ve větvích praštět a\na syčet a náhlá vichřice zabouřila vrcholy stromů.\nNastalo zděšení. Poplach, že bude pršet, uchvátil\ndámy. Ty nečekajíce rozhodnutí svých kavalírů,\nsebraly, kde co bylo, klobouky a šátky a roz-\nběhly se k hájovně.\nVáclav se nejen nezalekl možného deště, ale\nneznámo proč, přál si dokonce, aby se spustil;\nsnad aby byl konec té hloupé zábavě zde.\nA proč tu má být? Cili a Milouš!\nDíval se nahoru, těšil se, jak začnou ve\nvětvích šelestit krůpěje; až konečně zbyl sám.\nJula také utekl.\nMrzuta nerozhodný toulal se k hájovně.\nTam bylo živo. Hajný roznášel pivo, jeho\nžena vařila kávu. Ve světnici bylo modro kouřem,\ntakže Václav z chodby otevřenýma dveřma v první\nokamžik nic nerozeznal. »Vilma tam není,« řekl\nv něm kdosi. »Půjdu domů,« pravil si zkrátka\na vydal se na cestu.\n»Kde může být Vilma ?« ptal se sám sebe.\nTu dlouhá, tmavá cesta, hned za hájovnou\njdoucí vysokým lesem odpovídala mu. Je-li kde\nVilma, šla jistě tou cestou. Pustil se jí na zdařbůh.\nVzdaloval se stále hájovny. Připadal si být\ndocela sám v tom smutném lese. Hle, tu však\nse již osvětluje. Je na konci a tamo, na širokém\nprůseku stojí Vilma.\n»Slečno,« řekl jí, »což se nebojíte, že bude\npršet? A blesk vás zabije!«\n»Dívám se do nebe,« řekla, »a čekám; buďte\njist, že se ničeho nebojím.«\nA černé její oči spočinuly na Václavovi.\n»Že se nebojíte?,« pravil; a náhlá vášeň za-\nchvěla jím celým.\nDal se do smíchu, aby zakryl svůj cit. Pro-\nkletá krev barbarských předků, která mu víří\nv žilách!\n»Jste vy dnes v dobré náladě,« pravila usmí-\nvajíc se. (Potřebuješ obveselení, übohý muži,\nříkaly její výrazné oči.)\n»Jak bych se nesmál,« vybuchl Václav, »když\nsi vzpomenu, jak jste zbožně dovedla se dívat na\ntoho amatéra, panáka, kterému není rovno.«\nVilma se zasmála. »Ale kam jdeme ?« pravila\nnáhle.\n»Půjdeme s p o 1 u,« řek vroucně a tiše a uchopil\nji za ruku."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.8", "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN — A. DLABAČ.\nCELKOVÝ POHLED."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nMohla se mu vyprostit; ale náhlý soucit\nzmocnil se jejího ženského srdce. Übohý člověk,\nco asi zkusil?\nv\nSli mlčky kus cesty. Hle, slunce vybralo se\nz mraků a pozlatilo lesy. Tu najednou přišli\nk mýtině a malý příkop octl se jim v cestě.\nOběma padla v oči náhlá ta překážka a oba\nzrychlili svůj krok. Tam před nimi mýtina, za\nní kus lesa a na levo dlouhé jetelové pole za\nřadou osamělých topolů. Tam kolem topolů žlutá\nse cesta do města. Po té cestě Václav půjde domů.\nAle zde náhle octl se příkop a oba jakoby strženi\nvichřicí chvátají k němu a zemdleni snáší se\nk zemi. Vilma se vyprostila a sklesla opodál\nVáclava, hlavu zabořenou v dlaně a\nodvrácena od něho.\nOn také byl zdrcen. Zdálo se mu,\nže jej kdosi neviditelný zkosil na zem;\na sotva se dotekl země, veliké všech\nmatky, cítil novou sílu ve svém srdci.\nAle nemohl mluvit; ani slova nemoh\npromluvit, až za chvíli.\n»Snad nepláčete, Vilmo ?,« řekl pře-\nrývaně a chtěl ji potěšit. Neodvětila.\n»Pohleďte, jak se Střelnice dívá na\nnás.«\nOpravdu; kryta proti městu, byla vi-\nditelná z tohoto místa na tmavém pozadí\nmračen.\nTu se vzpamatovala.\n»Viděl jste mne plakat? Ne, vždyť\njá bych ani nedovedla.« A dala se do\nsmíchu.\n»V řasách se vám třpytí —«\n»Rosa po dešti. Vidíte ?«\nUkázala na mýtinu, na jeteliště, kde\nkmitaly se barevné kapky.\n»Vilmo!« řekl Václav a zadíval se jí\ndo očí. Cítil, jak v srdci jeho cosi měkne\na svatá chvíle se ho dotýká. Tu roze-\npjala se duše jeho a zpívala parafrázi\ntéto písně:\nJsme u příkopu a tichý vánek jarního odpo-\nledne celuje nás oba.\nOpouští nás, i modré čekanky nám u nohou,\na letí tam v kvetoucí jetel a do dálky zanáší jeho\nrůžové chvění.\nDíváš se na mne, jak se nedívaly na mne dosud\nžádné oci.\nTvé oci, tak zářící, tak mladé, tak tmavé!\nO jak se dívá celý íes, celý kraj, aby uviděl\ntvé oci . . . A nevidím les a nevidím nic, jenom\ntvůj pohled!\nDíváš se na mne. Dívej se na mne!\n\nNÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nA. DLABAČ. — L. ŠALOUN\nDETAIL."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN.\nSÁMO A PŘEMYSL.\n\nCo je mi les, co je mi dálka, co celý svět ve tvém\npohledu!\nJen slunce, slunce je mi tak blízko a srdce mé mladé\nbije mu vstříc.\nSrdce mé, z něhož vyrůstá neznámé kvítí, aby věnčilo\ntvůj obraz.\nTvůj obraz a můj .. . Vždy ty a já, náš spor a naše\nspojení a naše nekonečná hra . . .\nTak zpívala jeho duše a na vždy, na vždy\npohřbila ve svou věčnost nejkrásnější okamžik\nprchavého štěstí.\n»Podívejte se na tu cekanku zde, jak se\nmodrá,« pravila Vilma, trhajíc její květ. »To je\nmůj obraz. Vezmete si ji na památku, viďťe?«\nA potom: »Budeme vázat věnečky ana ty\npotřebuju šest aspoň takovýchto trav. Našel jste?\nPodržte, prosím, já budu vázat.«\nVázala, až byla hotova. Ale nevyšly věnečky.\nNáhodou vyš;o veliké kolo.\n»To není nic,« řekla a zahodila nezdařené\nsvé dílo.\nJakýsi smutek ji ovládl, jako při neblahém\nproroctví. Nebylo jí přáno, svázat tři vínky; ne-\nbylo jí přáno na světě nic.\nI zadívala se teskně před sebe do lesa, kde\nbylo ticho, jak je dovede jen Bocklin zobrazit.\nTam veverka běhala ve větvích, tam datel za-\nťukal, a motýli přeletovali mýtinu. Tu náhle\nz lesa daleký kus od Václava a Vilmy vystou-\npili na mýtinu srnec a srna. Větřili, dívali se\nchvíli dlouho a pak začli se klidně pást.\nJakýs obraz rodinného štěstí . . . cosi mírného\na něžného dýchalo z tohoto párku zvěře v lesním\nzákoutí.\nVáclav si toho povšiml; a současně zrak\njeho zabloudil k slunci, jak daleko má k zá-\npadu; stálo ještě dosti vysoko za železničním\nnáspem, který uzavíral mýtinu na právo. Jak se\nleskly koleje, vzpomněl si, že vede ta dráha\nodtud, kde je Cih a Milouš.\n\nZ NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN.\nBŘETISLAV A PŘEMYSL OTAKAR."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nTu, jak se díval, počalo to praštět v kolejích\na dunět v náspu. Bylo slyšet hučení, které\nstrašlivě rostlo, jakoby se do lesa přivalila bouře;\na za několik okamžiků těžký, zemí. otřásající\nvlak s rachotem projel a zmizel.\nToliko bílá pára po něm zbyla, na chvíli za-\nhalivši slunce.\n»Musím již zpátky,« řekla Vilma. »Ale Bože,\nco jste tak bledý ?« zvolala, dívajíc se Václavovi\ndo očí. »Jako byste se byl něčeho polekal ?«\n»Doprovodím vás,« řekl Václav, »a pak půjdu\ndomů.«\n, »Ne, nechoďte se mnou, nevracejte se. S Bohem,\npříteli. Snad se uvidíme ještě jednou. Zítra.«\n»Zítra,« opětoval Václav a sevřel její ruce\na přitiskl ke rtům.\nVytrhla se a übíhala průsekem směřem k há-\njovně. Díval se za ní, zdali se obrátí. Neobrátila\nse, zmizela. Vystoupil tedy z lesa a šel nejkratší\ncestou přes veliké cvičiště domů.\nDoma řekl matce, aby Jula, přijde-li, počkal\ntu na něho.\n»Máš zde psaní,« řekla matka.\n»Od koho?« ptal se. »Ah, od Cili ?«\nVložil psaní do kapsy a vyšel opět za město.\nDo kaštanové aleje naproti zámku. Byla to hráz\nproti vodě, která tekla přímo za ní, posázená\nvysokými stromy. Zde bloudil tak často jako\nstudent při měsíci. Co touhy, co mladistvých\nsnů zde prožil právě v květnu, jako nyní. Dnes,\njako tenkráte, jsou bílých a červených květů\nplny kaštany; a plno jich na zemi, neboť vadnou\nku konci máje. Zdali to tušil již tenkráte, co jej\npotká?\nSlyš, jak večerem, který se snáší před nocí\nna zem, zaznívá z dálky skřehotání žab. Je v něm\nneumdlévající píseň nám neznámých tvorů. A jeho\nvlastní bolesti a rozkoše a Cili a všechno co zažil\nzdaliž nebylo pouhým skřehotem žabím proti\ntěm novým symfoniím, které lozechvívají jeho\nduši? Všechno, všechno je a bude jinačí od\nonoho okamžiku, kdy mluvil s Vilmou. Vzpo-\nv\nmínal: Sli jsme spolu a seděli jsme spolu chvíli\nv lese. Co dělá nyní? Vrací se již z výletu. On\nvšak nesmí již mluvit s ní; musí chodit, jako\nzločinec daleko, daleko od ní; hledat její stopy,\nnajde-li je a zas bloudit, zas bloudit . . .\nChrousti, bzučící, letící tichou tmou. Jak je\nzabíjeli tenkrát, když byl hochem. A není to\nšťastný život takového brouka? Je spilý rozkoší\na letí s křídly divoce rozpjatými květnovou nocí.\nA najednou bác! a je po něm. A není to lepší,\nžít právě tak ? Než loudat se pomalu k smrti,\nraději rozepjat křídla a rychle žít! Než utloukat\nden za dnem, rok za rokem v kanceláři a při\nkrbu všední domácnosti, raději skokem do té\npropasti, kam všichni musíme. Mít v hlavě ta-\nkovou Carmen, takovou minutu opravdivého,\nvelikého štěstí, které nemůže se opakovat ani\nprodloužit ... a skončit ranou jako ten chroust!\n—Ah Cili! Píše mu psaní. Co mu píše?\nZas nářek, bolest, utrpení, nemoc, stín. A Vilma ...\n\nZ NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nL. ŠALOUN.\nRELIEF."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "411 / 412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.12", "texte": "»VO L N E SMĚRY«\n\nSvobodna, svobodna je stále . . . Strhl obálku a\npři temném svitu nebes pročetl dopis od ženy.\n»Já nevím, co dělat. Ono se nic nelepší. Snad\nabych přijela. Poraď mi.« Ať tedy přijede. Raději\ndřív, než později. Než bude pozdě . . .\nA není pozdě? - Vzpomněl na ten vlak\nodpoledne, jak jej polekal. Proč se tak zděsil?\nZdálo se mu, že kdosi tam seděl u okna a díval\nse na něj. Co by však bylo? Vždyť ani ještě\nnepolíbil Vilmu. Taková čistá, -čistá vzpomínka.\nOpravdu, jako ze studentských dob. Ale nyní\nmusí již domů. Jula čeká. —. Jula jej\nopravdu čekal. A pak šii\nspolu mezi staré známé,\nkteří se vesměs Václavovi\ndivili, že jej zas vidí po tak\ndlouhé době. »To nejsou už\nměsíce, to jsou léta, cos ne-\nbyl mezi námi«, vyčítali mu.\nVáclav se usmíval a\ncelou noc vydržel poslou-\nchat rozhovory, které jej\njindy nudily a mrzely. Ale\nvěděl málo z toho, co se po-\nvídalo. Zdálo se mu, žě\ns ním pořád je Kdosi; srdce\njeho cítilo teplo a jaro*\nZdálo se mu, že všichni\nlidé jsou mladí a noví, že\njiný je vzduch, jiná jsou\nsvětla, jiné pivo.\nPo půlnoci už nevěděl\no tom, že je s kamarády.\nSeděl v lese. Šumělo to\ntiše ve větvích a slunce sví-\ntilo. Stín padal na příkop.\nA Vilma byla s ním. Zas\nbyli spolu, jako tehdy na\nStřelnici a cestou domů. Ale\njinačí, jinačí . . . Mezi tím\nbyla zima se svými závě-\njemi a vichřicemi a v srdci\njeho střídala se k ní lho-\nstejnost' a nenávist. A teď\nnajednou mír a ticho. Vždyť\nmohou býti přátely. Nic\nvíce než přátely. A také\nnemohou si býti již méně.\nVíckrát by s ní nemohl tak\nchladně a cize mluvit, jako\ntehdy v parku a na podzim\nkdyž ji doprovázel. Teď jej\nčeká jiný, nový život. On\nsám bude jinaký. (phště dáie.}\n\nNÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nST. SUCHARDA — A. DRYÁK.\nDETAIL."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "413 / 414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.13", "texte": "NÁVRH NA POMNIK PALACKÉHO.\nAL. DRYÁK — ST. SUCHARDA.\nCELKOVÝ POHLED."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "415 / 416", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.14", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nZPRÁVY UMĔLECKÉ.\n\nV posledním čísle V. S. měli jsme příležitost\nukázati, jakých přibližně finančních prostředků\nv\nzemě, veliká a lidnatá jako Cechy (Bavory) vy-\nnakládá na povznesení a podporu umění vý-\ntvarných; neméně důležitým jest však článek\nten tím, že jest výmluvným svědectvím, s jak\nživým zájmem sleduje se v cizině vývin výtvar-\nných umění.\nDnes na porovnání stůjž zde ukázka z po-\nměrů našich domácích:\nLeží před námi dvě poslední zprávy »Výboru\nv\nSpolečnosti vlasteneckých přátel umění v Ce-\nchách« (za rok 1896 a 1897), jediného u nás\ndosud činitele, který tradicionelně jaksi z dob,\nkdy za všeobecného úpadku umění výtvarných\nšlechta u nas vzala na se povinnost státi se\nprotektorkou nad skomírajícím, druhdy slavným\na váženým cechem malířským, založením výše\njmenované společnosti, považuje za svůj monopol\nještě dnes rozhodovati ve věcech umění. Sto let\nvšak uplynulo od založení »společnosti« a za\ndobu tu mnoho změnilo se ve světě. Na troskách\nnedokrevného idealismu, klassicismu, praerafae-\nlismu, a jak všecky ty směry se nazývaly, vy-\nvířil osvěžující, mohutný proud umění moder-\nního, které s posměchem šlapajíc šablony, do\nnichž akademie umění snažily se je vtěsnati, v nad-\nšení vrhalo se v náruč přírodě, tomuto nevyčer-\npatelnému zdroji, co jediné pravému svému ideálu,\nkterý právě ti, tak špatně pochopení staří mistři\ntolik zbožňovali. Nové ideje, nové směry vyví-\njely se, zápasily o nové bytí, vítězily a padaly\npřipravujíce půdu novým a novým; ale u nás\nspalo eše spánek spravedlivých, u nás dlouho\nzůstávalo vše klidné, konservativní. Nikdo ne-\nrozčiloval se proto, zač jinde vášnivě lámala se\nkopí. K čemu také ? Vždyť bylo svého času\nuznáno za dogma nezvratné, že staří mistři\núplně vymezili hranice umění a celé generace\nobraly si za jediný cíl více, méně, bezduché jich\nnapodobení. Věc byla velice pohodlná, každý\nměl hned měřítko po ruce, jak dalece ta která\npráce umělcova svému vzoru se přiblížila. Každý\nvěděl ihned, smí-li či nesmí chváliti. Avšak to vše\ndělo se v cizině, u nás dlouho bylo klidno. Dbáno\ntaké pečlivě o to, aby co možná nejméně škodlivé\nvlivy zavadily o Prahu. A dodnes, zabloudí-li\nnějaký proskribovaný obraz k nám, možno\nplným právem říci, že stalo se tak pouhým ne-\ndopatřením a slavná komise výstavní už se oto\npostará, aby pověsil se co možná tak, by aka-\ndemická mládež naše nepřišla do pokušení a dobří\nšosáci se nepohoršili.\nTak máme tu letos Harrisona, loni a před-\nloni byl tu Hoffmanu, byl tu Claus a jiní. Pán\nbůh nás před nimi pro budoucnost uchovej.\nVymlouvá-li se správa Rudolfina tím, že proto\ndobré věci z ciziny o Prahu jen namátkou za-\nvadí, poněvadž u nás málo se kupuje, jest to jen\nnejapným omlouváním vlastní netečnosti; neboť\nkdo má dobré, dražší věci především kupovati\nne-li galerie? Jinde vynesli se v tichosti na půdy\nneb do skladišť obrazáren Corneliové, Hessové,\nEngertové a jiní podobní, jako pro umění bez-\nvýznamní, u nás přecpávají se podobnými plátny,\nkterá obyčejně musí býti veliká, malé místnosti\nobrazárny; snad také z toho moudrého důvodu,\naby nebylo výmluvy, že pro nějakého moderního\nstřeštěnce jest místo. Však nechceme stížnosti svoje\nrozvlékati do nekonečna, na konec byli bychom\nsto sami sebe přesvědčiti o hrůzném faktu, že\nopravdová potřeba umění u nás dnes ani ne-\nexistuje, že vše stalo se během času protektorům\nsvým jaksi nepohodlným sportem, kterého oni\nzase z konservatismu vzdáti se nechtějí.\nA přec mluví a píše se u nás tolik o významu\numění výtvarného. Vizme jen provolání ve vý-\nroční zprávě výboru »Spol. vlast, přátel umění«"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "417 / 418", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.15", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nza správní rok 1896, na které i ve zprávě násle-\ndující z roku 1897 se poukazuje:\nJelikož sestátněním Malířské akademie zbavena jest Spo-\nlečnost správy a vydržování její, umožněno ji, aby věno-\nvala tím úsil o v něj š í péči obrazárně a Krasoumné\njednotě pro Čechy, starajíc se v prvé řadě o zí-\nskání děl osvědčených umělců domácích jak ze-\nmřelých tak i žij ícících.\nAčkoliv oba tyto ústavy již dlouhou řadu let utěšeně\nprospívají, nelze výboru jinak než s obavami hledcti\nv budoucnost. Potěšitelný vzrůst obrazárny již dříve\nbyl příčinou, že přibrány býti musili tři místnosti hlavního\npatra, původně pro výroční výstavy krasoumné jednoty ur-\nčené. Nemá-li výroční výstava o prostory tyto skrácena býti,\nnezbývá než každým rokem sáhnouti ku prostředku přímo\nbarbarskému, odkliditi vždy obrazy z těchto tří míst-\nností a do skladiště je uložit i, aby po skončené vý-\nstavě opět na svá místa zavěšeny byly, což pro umě-\nlecká díla a zejmena obrazy jest velmi nevýhodné, ba\nnebezpečné.\nJiž dnes není pochyby, že vbrzku bude nutno\npřiděliti stálé obrazárně i veliký sál s vrchním\nsvětlem, jenž přísluší k místnostem pro výstavy\nurčený n.\nZároveň i výroční výstavy Krasoumné jednoty nabývají\nvždy větších rozměrů, jednak zvýšenou činností umě-\nleckou v P r a ze, jednak poměrně d o b rým i prodeji zde\ndocílenými, kterouž okolnost dlužno v zájmu našich domá-\ncích umělců a přátel umění radostně vítati.\nRok od roku stává se nedostatek místa citelnějším,\ntak že již nyní dobrá díla nedostatečně, totiž vysoko umíst-\nněna býti musi a tím k náležité platnosti nepřicházejí.\nJakmile však dojde k tomu, že bude nutno použiti též nej-\nvětšího sálu výstavního k účelům obrazázny, nebude lze\npomýšleti na každoroční vyklízení tohoto sálu a\nsousedních místností, protože k uschování zatímnému tak\nčetných děl uměleckých není v prostorách obrazárně v Rudol-\nfině náležejících naprosto žádných vhodných místností.\nZa krátko přesídlí umělecko-průmyslové museum do\nvlastní budovy, a výbor kojí se nadějí, že sl. Česká spo*\nřitelna v osvědčené přízni své k ústavu našemu, jemu\nmístnosti takto uprázdněné k používání velikomyslně přikáže.\nI to by byla pouze malá náhrada za sály s vrchním\nsvětlem v hlavním patře, jež jedině požadavkům pří-\ntomné doby v hojné míře vyhovují.\nS neodvratnou silou přibližuje se okamžik, kdy, a\nsice v době blízké, nebude vůbec možno pořádati v sá-\nlech Rudolfínských výstavy Krasoumné jednoty.\nNení zajisté přáním nikoho, abychom se vrátili do oněch\npoměrů, kdy výstavy se odbývaly v někdejších místnostech\nakademie v Klementině a později v hořejších sálech Zofín-\nských, ale nebude také nikoho, kdo jen poněkud zájem a\nsmysl pro umění chová, jenž těchto výstav postrádati by\nchtěl. Každý, komu rozkvět našeho rodného města srdce\nradostí a pýchou plní, kdo poznává, že pěstování\nvěd a umění hlavním jest znakem vývoje kultur-\nního, hluboce želeti bude blížícího se nebezpečí, a\nkazdy, ať zúčastněny neb nezúčastněny, zajisté rád přispěje,\naby nebezpečí to odvráceno bylo.\nNa důkaz toho, jak společnost s uměním\ncítí, jak všeobecný výyin jeho sleduje, a o rozkvět\na povznesení jeho zimničně se stará, stůjž zde\nna doklad seznam děl v posledních letech pro\nobrazárnu získaných:\nČ. s.z. 2483. V lese od G. Courbeta.\n» 2501. Vlašský prodavač obrazů od M. Schmidta.\n» 2484. Podobizna f dvor. rady Dr. Hosera od\nG. Kratzmanna.\n» 2475. Odchod studujícího z domu oteckého od\nV. Barvitiusa.\n» 2481. Císař Vilém na koni od Th. Rocholla.\n» 2448. Podzimní píseň od M. Orlika.\nMezi všemi v odstavci II.: Sbírce akvarelův a kreseb jme-\nnujeme jenom:\nC. s.z. 2476, Venkovské děvče od Ad. Liebschera.\nZ prostředku veřejného fondu Krasoumné jednoty s použitím\ndaru České spořitelny k rozmnožení obrazárny určeného\n(ročních 6000 zl.) koupeny následující obrazy:\nČ. s.z. 2469. Má dáti a dal od G. Maxe.\n» 2470. Vdovec od E. K. Lišky.\nv v\n» 2471. Žebrákova rodina od Jar. Čermáka.\n» 2472. Pastorále od Calverta E. Shervooda.\n» 2473. Nedorozumění od Jar. Špillara.\n» 2474. Návrh ku dostavění Pražského metropol,\nchrámu od Lud. Kohla.\nZ prostředků fondu Hoserova:\nČ. s z. 2497. Víno, žena a zpěv, malba olejové od Fr.\nChr. Jannecka.\nPro galerií žijících malířů:\nv\nC. s.z. 2474. Francouzští jezevčíci od Edm. van den\nMeulena.\nRoku 1897 pak zakoupeno:\nZ prostředků veřejného fondu Krásoumě jednoty pro Čechy\nV . / v\ns použitím daru České spořitelny k rozmnožení obrazárny\nurčeného :\nPro obrazárnu : zakoupeno.\nČ. s.z. 2504. Abr. Goldyn »Jail usmrcuje vojevůdce\nSissaru«.\n» 2507. Jan ryt. Skramlík »Dohazovači«.\n» 2508. Hermina Lindnerova »V klidné chvíli«.\n» 2508. E. Harburger »Chudá a přece bohata«.\nDary obrazárně:\nČ. s.z. 2512. A. Stademan »Zimní krajina«.\n» 2239. V. Velten »Na přívoze«.\n» 2450\nDoufáme, že k výňatku tomuto netřeba zvlášt-\nního výkladu. Jest to jen nepatrný důkaz, jaké\nvěci převážnou většinou v galerii ať již jako\nkoupě, nebo dary (doufáme, že jinde také as\nco se darů týče, někdo rozhoduje, co může a\nco nemá do obrazárny veřejné býti přijato), za-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nNÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nST. SUCHARDA — AL. DRYÁK.\nDETAIL POHLEDU ZE ZADU.\n\nbírají to málo místa, na něž společnost se vy-\nmlouvá. Videti také, že z moderních jmen kon-\nsekventně proklouznouti se nenechalo ani jedi-\nnému.\nKrasoumná jednota je spolek každým rokem\nzkvétající, spolek bohatý, podporovaný členstvem,\nkterého čítá na půl páta tisíce, hýčkaný českou\nspořitelnou, která jej každoročně 6.000 zl. pod-\nv\npóruje. Členské příspěvky, čistý výnos výstavy\n(přes 2000 ročně), podpora spořitelny - činí\nvíce než 30.000 zl. každým rokem. Nepotřebu-\njeme vykládati, co v našich uměleckých pomě-\nrech taková summa znamená, co dobrého by se\njí dokázati dalo, jaký rozkvět českého umění\npřivoditi by mohly takovéto kapitály řízeny a\nvydávány od lidí, kteří by měli dosti dobré vůle\na poctivého porozumění pro potřeby zkvétajícího\nmoderního českého umění.\nA zatím, jak s těmito kapitály nakládá Kraso-\numná jednota? Data nahoře uvedená mluví sama.\nAle jak může býti jinak? V Krasoumné jednotě\nnerozhodují umělci, nikoli, ti tam nemají téměř\nani zástupců a téměř nižádný vliv. Téměř ni-\nkoho z Českých lidí vůbec nenajdete v seznamu\nčlenstva, jsou to většinou Němci a páni z vy-\nsoké šlechty, kterým přirozeně interess pro\nčeskou práci zcela schází. Ale schází jim také\nporozumnění pro moderní umění vůbec; činnost,\njakou rozvíjejí, je toho pádným dokladem. Pá-\nnové ti uznávají velmi dobře, že je přímo bar-\nbarstvím, jak se sami vyjadřují, vyprazdňovati\nkaždoročně 3 sály stálé gallerie pro výroční\nsalon, uznávají a stěžují si, že v gallerii není\ntéměř místa: ale na to místo tak vzácné lípají\njednu prostřednost za druhou a odmítají každou\nvěc dobrou, modernější.\nS nimi jsme již súčtovali definitivně. V našich\npoměrech stal by se člověk časem rád kommu-\nnistou a podělil by se tak trochu s druhými\no ten u nás tak vzácný kapitál, který jest v jejich\nrukou mrtvou hřivnou, a o kterém jistě víme,\nže by v rukou dobrých nesl užitek stonásobný.\nBohužel musíme si nechat zajít takové choutky.\n30.000 Krasoumné jednoty bude dále mrtvým."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.17", "texte": "»VO L N E SMÉ R Y«\n\nkapitálem, vysoká šlechta nevzdá se toho ušle-\nchtilého sportu, který provozuje ku škodě če-\nského umění již takovou řadu let a nám\nnezbývá nic jiného, než postaviti proti mrtvému\nkapitálu, mrtvým lidem a myšlénkám svoje živé\nsnahy a svou mladou práci, a nahraditi tak, co\nse finančně nám nedostává; a jsme přesvědčeni,\nže ten materielní základ, který potřebujeme\nnutně, dá nám česká společnost, která ho dosud\ntak ochotně poskytovala Krasoumné jednotě.\nJest to její povinností, učiniti to musí a ona to\nučiní.\n- O UMĚLECKÉ KOMISI PRAŽSKÉ. Trvalo to více než\ndva měsíce, než umělecké komisi dostalo se od městské\nrady odpovědi na její memorandum, kterým veřejně se po-\nděkovala. Stalo se tak teprvé na základě zakročení zemského\nvýboru. Faktum je, že městská rada resignaci umělecké ko-\nmise nepřijala. V následující schůzi umělecké kónuse, kde\no tomto prohlášení městské rady jednáno, bylo sice namítáno,\nže okolnosti pro něž komise se vzdala i na dále zůstaly ne-\nzměněny a že není proto příčiny resignaci bráti zpět a\nv práci se uvazovati, konečně nabyl ale přece většiny náhled\nten, že znova má se vyjednávat. Poněvadž uznáváme\npři zbědovaných poměrech našich instituci podobnou za dů-\nležitou vítáme tento krok, a přáli bychom si jen aby vyjed-\nnávání se nejen zdařilo v tom smyslu, že umělecká komise\nzasedne ku práci, ale aby ji i povolena byla ta samospráva,\nkterá její významu patři a které po celou dobu marně se do-\nmáhala. Jedno jen je nejasní). Dnes stěžuje si umělecká ko-\nmise do nedostatečné podpory žurnalistiky; je to smutné sice,\nže denní listy nepřišly jí vstříc, je ale také pravda, že se\nstrany umělecké komise o její činnosti časopisy buď vůbec\nneb velice skrovně byty zpravovány a tím jen vysvětlovati\nsi můžeme, že u veřejnosti naší neměla té opory, jaké mí-\nvají jiné korporace daleko menší důležitosti, které si ji stá-\nlým uveřejňováním svých pracovních programů dovedly zí-\nskati. Přimlouvali bychom se proto pro případ, že dojde\nk dorozumění, o to, aby referáty umělecké komise byty nejen\ndenním listům, ale i týdenníkům i měsíčníkům zasílány, z nichž\njistě mnohé uveřejnění neodeprou.\n\nNÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nAL. DRYÁK — ST. SUCHARDA.\nPOHLED ZE ZADU.\n\nVÝSTAVY.\nVÝSTAVA MÁNESA — KRASOUMNÉ JEDNOTY V RUDOLFINU.\nZajímavo bylo letos čisti referáty o výstavě Ru-\ndolfínské uveřejněné v českých listech. Ani jeden list ne-\nubránil se tomu, aby obě výstavy nepďrovnal, a konstatu-\njeme prostě, že přiruvnání dopadlo po většině ve prospěch\nMánesa.\nVšechny časopisy byty v tom ohledu svorný až na »Roz-\nhledy«. Poněvadž oba referáty v časopise tomto byty tak za-\njímavý, že vybízejí ku srovnání, podáváme je v následujících"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.18", "texte": "»V OL NÉ SMĚ RY«\n\nřádcích jako doslovné výtahy. Srovnej Rozhledy 1898 stránky\n464 a 797, články »Z výstavy spolku Manes» od Zyx a Pražský\nSalon od Jaroslava Kampera. Co se celku týče čteme o Má-\nnesácké výstavě:\n»Jeden dojem hned při prvém a běžném pohledu na ráz\ncelé výstavy utkví každému návštěvníku. Je to dojem úměr-\nnosti, salonní odměřenosti a pečlivosti. Jeden formát obrazu\ndruží se k druhému, každý obraz sám pro sebe pečlivě pro-\npracován, nikde vás nezarazí podezřelé chytání barev, nebo\nnedbale vržené tahy štětce, sladké palety našich pro-\nfesorů tu prostřednictvím jich pilných a nada-\nných žáků rozlily všechnu svou bravuru o u\núnavu. Strohý a sukovitý Úprk a se tu utápí aP. Schus-\nser avi se pro tentokrát nepodařilo chytiti do rámce kusy\nhořících barev v bíle roztaveném slunci. A tuto mono-\ntonii zvyšujeještě chudoba v druzích malíř-\nského umění: genrová malba, portrait, Krajina mají pře-\nvahu; jeden historický obraz, dvě allegorie a tři fantastické\nkresby tu zanikají. Atak dospíváte k hlavnímu\núsudku, že je to vše dost jednotvárné, a že\nby těmto většinou mladým lidem nebylo na\nškodu bý 11 trochu svěžejší, smělejší, kapři-\nciesnější. A nového je tu tak málo, tak málo\nvšej d ev těch osvědčen ých star ýchko 1 e jí ch.«\nReferát končí pak po rozboru několika prací následujícím\nzakončením.\n»To všecko jsou prý prvé kroky mladého spolku v nové\nlOletí. Jest mu přáti nejlepšího zdaru a především více od-\nvahy a více umělecké samostatné práce, a nechtít udělat\nze všech malířů jeden ovčinec s jedním pastýřem. Volně se\nrozvíjet. Jest chvalitebná snaha, postavit budovu pro umě-\nlecké výstavy, vyhovující všem moderním požadavkům ale\nnechť jest iv nové budově co vystavovat co by vyhovovalo\nmoderním požadavkům a co by mohlo směle konkurovat\ns cizinou.«\nVýstava Mánesa jak z proloženého písma patrno od-\nsouzena zde příkře, tak příkře, že v dnešním referátu o Ru-\ndolfinu marně hledáme něco podobného. Zde čteme sice\ntaké:\n»Dojem celku je, možno-li, ještě mdlejší, než jindy.\nDomácí umění je tentokrát početně i co do hodnoty zastou-\npeno slaběji než jiná léta, snad následkem účastenství na\nnedávné výstavě »Mánesa.« Co se specielně domácího umění\ntýče, tu právě několik nejsilnějších talentů, několik nejdražších\njmén schází. Postrádáte tu Alše, Jeneweina, Úprku\na sám Schwaiger, který zde má několik bravurních svých\nčísel, měl by po našem přání četněji býti zastoupen,«\nale toho odsouzení snažení našich umělců jakého dočkali\nse v referátu »Mánesa« zde nenalézáme. Mohli bychom se\nspokojiti s touto nesrovnalostí referátů ovšem různých dopi-\nsovatelů, leč jednoho a téhož časopisu, z nichž jeden útočí\nproti sladkým paletám našich professorů, kdežto druhý této\npaletě (Hynaisově) neobmezenou vzdává chválu. Přihlédněme\nale k referátům oněm ještě blíže, pozorujme, jak o jednot-\nlivých umělcích, kteří obou těch výstav se súčastnili, soudí\nobě kritiky. Uvádíme ovšem jen potud, pokud referáty ty\nvalně se rozcházejí.\nKdežto zde v Rudolfinu p. Kamper postrádá přítomnosti\nnašich nejsilnejších talentů a nejdražších jmen, z nichž zrovna\nAleš i Úprka v Mánesácké byli slušné zastoupe ni, nedostalo\nv referátu zyx pro Aleše ku příkladu ani místečka, pro\nÚprku pak jen v předmluvě uvedené poznámky. Kdyby vý-\nstava Mánesa byla čítala 750 čísel jako tato Rudolfínská,\nnedivili bychom se tomu, ale při 70 číslech je to věru ná-\npadno a nápadnější tím více, že případy ty nezůstaly oje-\ndinělými. Totéž stalo se i s jinými Mánesáky.\nTak nezasloužili zmínky v referátu o Mánesu ani Holub,\nač v témže čísle Rozhledy uveřejnily reprodukce jeho prací\n(Smutný motiv, Motiv romantický a Šeří se), ani Slavíček,\nani Šimůnek, jimž při jiných příležitostech zrovna tak jako\nAlešovi a Úprkoví Rozhledy věnovaly nadšené články, ani\nBraunerová ; a dnes v tomže časopisu o těchto umělcích po\ndobě jednoho neb dvou měsíců (výstava Mánesu skončila\n5. března, Rudolfínská přijímala příspěvky do 31. března)\nčteme následující:\n»S jinými pražskými motivy shledáváme se v přízemí.\nPonenáhlu jakoby s očí našich malířů bylo spadlo bělmo:\nléta chodili kolem a neviděli ničeho. A teď pojednou před\nužaslými zraky jejich leží tu stará, malebná Praha, plná\nsvérázných, nevyrovnatelně krásných partií a poetických, jako\nzakletých zákoutí. Vůně poetických nálad zvedá se z těch\nzapadlých koutů a opíjí naše umělce. K. Šimůnek bloudí\njejími křivými uličkami a v řadě pěkných, solidních akvarelů\nzachycuje její krásy. Pěkné, malebné průnledy plné vzduchu.\nJeho barva má milé teplo, je svítivá a jde již úctyhodně do\nhloubky. Ale jeho »Waldštýnská ulice« nemá, tuším, té ná-\nlady, kterou na stejnojmenném, s neobyčejným švihem a no-\nblessou nahozeném akvarelu zachytila slečna Zdenka Brau-\nnerova. Od téže distingované umělkyně snatřujeme ještě\ndruhý akvarel, moravský motiv »Po dešti.« Kout na dvoře\nselského statku, kde nad doškovými střechami po prudkém\ndešti zamodralo se jasné podzimní nebe. Bílé stěny chalup,\nzvlhlé přívaly deště teď chtivě pijí teplou sluneční zář. Roz-\ntomilý obrázek, sytý a teplý v barvě.«\nKrajinářství (ve výstavě Mánesa), »zdá se míti vrch, a\ntaké některé ukázky jsou skutečně vedle skulptury na vrcholu\nvýstavy, co se tkne nového uměleckého pojetí a umělecké\nintensity, s jakou jsou provedeny. Ačkoli vývoj krajinářství\nje u nás obzvláště mizerný a je odkázán pouze na\nněkolik umělců, jimž není umožněno studovati v cizině, přes\nto přese vše jsou tu dvě tři umělecké individuality, jež jsou\nprosyceny odvahou a touhou po něčem svém a novém. Je\nto sice při našich poměrech dosud v prvých stopách, ale\ndisposice pro další vývoj jsou zde.«\nSympaticky pak uznávány ony dvě tři individuality Jelínka,\nKavána i Engelmúllera, zato ale Dvořák, Holub a Slavíček\njak výše uvedeno úplně vypadli, o těch dočítáme se teprve\ndnes v referátu o Rudolfině. Po ocenění práce Kavána, jehož\nreferent klade nejvýše čteme: »A jméno Antonína Chitussiho\nsi připomenete i před krajinami Josefa Holuba a Otakara\nLebedy. S potěšením vidíte, že naši mladí krajináři správně\nse dívají na přírodu a jen z ní čerpají svoji sílu. Jsou stejně\ndaleci toho idealisovati krajinu, jak stará škola činívala, jako\njim nenapadá jen a jen jí kopírovati. Portrétují přírodu, za-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "425 / 426", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nchycují charakter krajiny, její náladu, ten teplý dech země,\njenž nade vším se třese. A dílo jejich se daří, pozorujete\ns radostí. Rostou každým novým obrazem, blíží se víc a víc\npřírodě a proto z jejich prací mluví tak intimní a milé kouzlo\nTaké Bohuslav Dvořák, malíř omšených, v měkká roucha\nmechová zahalených balvanů a poetických koutků lesních\nslibuje pro budoucnost mnoho.\nAnt. Slavíček dvěma pie9ami znovu sa nám představuje\nnejen jako vzácný kolorista, ale i jako jemný básník. Jeho\nolejový »Podzim«, plný klouzavých záblesků světelných\na zamžený sladkou melancholií posledních slunných dnů\njeseně i moravský krajinářský motiv ukazují neobyčejně\nsympatického toho umělce na celé výši jeho umění. Svérázný\nostře vykrojený profil krajinářský, malíř, který nejen vidí\nvskutku malířsky, ale který má k disposici i cistě svoje\ntony, odpovídající vnitřnímu cítění.«\nSrovnáváme-li ještě dále, seznáme, že Svabinský vysta-\nvoval v Mánesu kresby »pracované známou u něho fakturou,«\nkdežto dnes se »setkáváme se jmenem Švabinského, ještě na\nti ech perokresbách v přízemí, z nichž oba neobyčejně plastické\nživotní portréty stojí rozhodně nejvýše. V této příčině, v té\nvzácné jemnosti kresby a práce překvapující\nsvoji plastikou, nemá dnes Svabinský u nás soupeře.\nDovede jako nikdo jiný nutné spleti čar vdechnouti život.«\nSchusserovi v Mánesu »pro tentokráte nepodařilo se\nchytiti do rámce hořících barev v bíle roztaveném slunci;«\nv Rudolfinu vystavuje sice také »portrét, který není zcela\nbezvadný, za to ale téhož malíře »Sen letní noci« jest novým\nbravurním kouskem tohoto čaroděje, světelných effektú\na mlhavých lesků. Těžký dech květin a vlhké vlny\nvzduchu letní noci, kterou se třesou fosforové jiskry svatojan-\nských mušek v těžkých opojných vibracích vane z tohoto\nplátna vstříc. Méně zamlouvá se ženský akt kolébající se na\nvůni květů a na mírném nočním vánku. V té symphonii\nvůně a světel, v tom oparu lehkého šera, působí to těžké\njaksi střízlivě akademicky traktované vznášející se tělo dosti\nrušivě. Ale i tak zapamatujete si tento obraz jako jedno\nz nejmilejších čísel letošního Salonu.«\nPřestaneme na těchto několika ukázkách, z nichž patrno,\nz jak odchylného stanovisko posuzoval referent Xyz výstavu\nManesa naproti nynějšímu referentu téhož listu ve článku\n»Z pražského Salonu.«\nNám nejmilejším z toho celého jen to je, že umělci\nmladí z Mánesa kteří v únoru 1898 měli tak málo\nodvahy a samostatné práce, za dobu dvou měsíců uči-\nnili takový pokrok, že táž redakce Rozhledů, která se bije\nza čisté moderní umění, propustila o nich tak vřele psaná\nslova, která tím jsou významější, že uvedena byla u příleži-\ntosti výstavy Rudolfínské, kde konkurovati jim bylo s cizinou\n(ovšem nevalně zastoupenou) ve výstavě obeslané 750 umě-\nleckými díly. K takovému úspěchu musíme jim ovšem ze\nsrdce gratulovati.\nZ VÍDEŇSKÉ VÝSTAVY V »KUNSTLERHAUSU«.\nPro poměry naše charakteristickou poznámku : Slavíčkův Pod-\nzim z výstavy Mánesa, vystavený ve Vídni, zakoupen byl\nministerstvem kultu a vyučování. Tímže ministerstvem zadáno\nprovedení sochy »Krista na poušti« autoru jeho, sochaři\nVosmikovi, v mramoru za honorář 5000 zl. Dojde to u nás\nsnad přece tak daleko, že umělci přestanou mít ohled k našemu\npubliku a budou vystavovati v cizině, kde spíše prorazí iv kon-\nkurenci s uměním celé Evropy.\n\nSOUTĚŽE.\n\nK SOUTĚŽI NA POMNÍK PALACKÉHO. —\nK soutěži došlo 14 návrhů. Uvážíme-li, že če-\nských sochařů umělců, kteří konkurrencí oby-\nčejně se súčastňují, nepočítáme-li oba vynikající,\nMaudra a Myslbeka, je ke třicíti, seznáme, že\nsoutěž tato, při níž jednalo se o pomník takové\nnárodní důležitosti, není valně obeslána. Pří-\nčina tohoto slabého účastenství jsou jednak ne-\nsprávnosti, bez nichž žádná téměř soutěž u nás\nse neobejde, ty samozřejmě nedodávají mnoho\nchuti k opětovnému konkurrování, jednak také\nübohé podmínky konkurrenční, které odměnami\nsvými nijakž nelákaly.\nTím, že všem projektům přiřčeny náhrady\nvýloh, seznáno určitě, kdo konkurrence se sú-\nčastnil, a zajímavo je, že po většině práce pochá-\nzejí z rukou nejmladších sochařů našich. Starší,\nkritikou i veřejností uznávaní umělci naši jako\nHergessel, Popp, Procházka, Strachovský a Schnirch\ntentokráte se nesúčastnili, ač jindy na př. právě\nSchnirch u příležitosti konkurrence sv. Václava\nveřejně prohlašoval: »jen ve zdravém zápo-\nlení, stálém cviku a neúmorné píli jest\nzáruka zdravého vývoje a možnost d o-\nsáhnouti oné výše duševní dokona-\nlosti, která tomu kterému individuu\njest dosažitelná;« a dále: »Právě přední\numělci*) v každém národě mají povin-\nnost, pokud možno, každé řádné kon-\nkurrence se súčastniti, aby nejen sebe,\nale i své okolí povznášeli (?) a ne-\nčiní-li tak, pak ztrácejí nároky na\nvůdčí postavení v řadách národních\numělců.« (Zasláno p. J. Hlávkovi ze dne\n14. února 1896.)\nJe to osudná chyba, vlastně chytrost, ta slůvka\npokud možno, dnes po jejich nesúčastnění se\nkonkurrence, kdy tito umělci dle prosloveného\nzde ortelu by ztráceli nároky na vůdčí postavení;\ndnes se řekne ano, nám to nebylo tentokráte\nmožno tolik ale musíme podotknout, že zrovna\n\n*) a k těm oni zajisté se počítají."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "427 / 428", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.20", "texte": "NÁVRH NA POMNÍK PALACKÉHO.\nB. BENDELMAYER — J. STRUNC.\nCELKOVÝ POHLED."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.21", "texte": "»V OLNE SMĚR Y«\n\nzde bylo by povinností ospravedlniti se, proč\nk tomuto zápolení nedošlo před touže veřejností,\nkteré jindy jinak se píše.\nPřiznáváme, že byly zde podmínky nelákavé,\njak jsme již v I. čísle tohoto ročníku uvedli\na nesváděly zvlášť ony starší, kteří jsouce ob-\njednávkami zahrnuti, nemají času konkurovati\npro mizerných 300 zl., ale to při tak eminentně\nnárodním úkolu nepadalo na váhu a právem\nproto očekáváno bylo širší účastenství, zvlášť\npředních umělců.\nLeč věc ta již odbyta a vraťme se zase ku\nsoutěži té a dnes, kdy výsledky její máme před\nočima, sledujme pokud postup její o správnost'\na spravedlnost se opíral, po-\nkud od nich se lišil.\nDle podmínek soutěže, aby\nanonymita soutěžících byla\nzachována, bylo zakázáno kon-\nkurrentům projekty své osobně\ndodávati. U nás, kde konkur-\nrujících tak málo, že anony-\nmitu prostě nemožno zachovati\nz ohledu toho, že práce jednot-\nlivých autorů bývají hned po-\nznávány, nepovažujeme zvláště\npři projektech tak obsáhlých,\njakými právě tyto byly, za\nvhodné opatření to, poněvadž\nskládání projektu z mnoha\nkusů vyžaduje přítomnosti au-\ntora, do kteréžto práce těžko\nněkoho zasvětiti, ale byla-li\njednou podmínka ta stanovena,\nměla býti dodržána hned od\npočátku a mělo toho býti dbáno,\naby práce jich autory dodá-\nvány nebyly. Ač v zájmu ko-\nnečného vzhledu a sestavení\nprojektu bychom ani proti\ntomuto opomenutí nemohli ni-\njaké vážné výtky vésti, musíme\ns rozhořčením podotknouti jen\ntolik, že se strany sl. městské\nrady nebylo zdostatek o to po-\nstaráno, aby projekty nebyly\npřístupny cizím, různé vlivy\nmajícím osobám které veřejně\no nich úsudky své ve společnosti i hospodách\npronášeli dávno před schůzí jury, ba došlo to\nkonečně v tomto případě i tak daleko, že v téže\ndobě objevila se v časopise »Výtvarník« veřejná\nkritika, kousek to, jaký u nás dodnes při kon-\nkurrenci se neobjevil, za který ovšem městská\nrada nese zodpovědnost společně s neslušností\nreferenta časopisu »Výtvarník«.\nJury, v níž zasedali městskou radou zvolení\numělci Hynais, Roštlapil a Wiehl, doplněna so-\nchaři Maudrem a Myslbekem, zvolenými kon-\nkurrujícími absolutní většinou, podala dobrozdání\nměstské radě, kteréžto dobrozdání v »Radi-\nkálních Listech« uveřejněno bylo. Cekalo se\n\nZ NÁVRHU NA POMNÍK PALACKÉHO.\nJ. STRUNC — B. BENDELMAYER.\nDETAIL."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.22", "texte": "»V OL N E SMĚRY«\n\ndelší dobu na potvrzení jeho\nse strany ostatních časopisů,\nzvláště denních, leč trvalo\nto celé tři týdny, než k tomu\ndošlo. Dlouhá doba tato\ndala zase příležitost růz-\nným domněnkám, které za-\nkládajíce se na nespráv-\nných po většině informa-\ncích, šířily se i tiskem (»Vý-\nv podobě podezří-\nvajících poznámek neslu-\nšného obsahu, i návrhů,\naby projektypodrobeny byly\nveřejnému hlasování, které\nby o nich rozhodlo ná-\nvrhu to, který iv záleži-\ntosti všeobecnosti daleko\npřístupnější jakou byla otázka druhého divadla,\nneosvědčil se ani praktickým ani věcným.\nPátrali jsme po příčinách tohoto odkladu a byli\njsme informováni následovně.\nJury podala dobrozdání své s uzavřenými\nobálkami městské radě ku potvrzení v tom\nsmyslu, jak v minulém čísle jsme referovali,\na který také konečně schválen byl.\nJury navrhla totiž, aby vedle obou zvláštními\ncenami po 500 zl. poctěných návrhů uděleny\nbyly všem ostatním projektům náhrady výloh po\n300 zl., i těm několika, které nepovažovala za\nvážné a zralé, jež minoritním votem označila.\nTohoto znění podmínek chytili se však ně-\nkteří členové městské rady, vypočítali, že by\ncelá konkurrence stála 5200 zl. a opírajíce se\npřesně a správné o znění podmínek soutěže, spů-\nsobili, že dobrozdání bylo vráceno jury se žá-\ndostí o přesně určení umělecky zralých a vážných\nprojektů, jež honorovány býti mají oproti druhým,\nkteré této výhody nezasluhují.\nVýsledek kroku toho ovšem byl opačný, jury\npři prvotním návrhu svém setrvala a tak nezbylo\nměstské radě než původní návrh schváliti, a ulehčiti\nsi aspoň poznámkou, »že schválila návrhy jury,\nkteré umělcům jsou příznivější«\nUznáváme sice, že městská rada ve smyslu\ntěchto podmínek měla k tomuto kroku právo.\nMusíme ale při příležitosti této znova na ten od-\nstrašující případ nešťastně stanovených podmínek\nkonkurrenčních, upozorniti které bohužel někte-\nrými výše jmenovanými umělci navrženy byly.\nTéto nedůslednosti umělců, kteří nedovedli\nv tomto případě dostatečně hájiti zájmy umě-\nlecké, jaké hájeny jsou všemi korporacemi umě-\nv\nleckými v Cechách i německými (vzorný kon-\nkurrenční řád), využitkovala ovšem městská rada\ns ochotou, již z toho důvodu, že pořídí konkur-\nrenci laciněji. Je to zvláštní, že u nás každému\ndlaždiči a vůbec řemeslníku zaplatí se vždy ten\nběžný metr, jaký podmínkami stanoven, jen na\numělectvu se žádá, aby z ohledů národních při-\nnášelo oběti mnohdy ohromné. Tím více diviti\nse musíme tomu u rady městské, kde peníze jindy\nvyhoditi se dovedou, uvážíme-li, že opravdu\nchudá korporace ku zřízení Husova pomníku\ndovedla u příležitosti soutěže na pomník ten při\nstanovení cen daleko přibližněji přidržeti se onoho\nvzorného řádu konkurrenčního, nehledíce při tom\nani ke skrovným konkurrencím, vypsaným ně-\nmeckými městy uzavřeného území, které v tomto\nohledu naši královskou Prahu nechávají daleko\nza sebou.\nPosuzujeme-li záležitost tu z tohoto stanoviska,\njeví se teprve v pravém světle.\nSe strany městské rady nedodržen ani ten bod\npodmínek, jenž stanoví, že protokol jury uveřej-\nněn bude beze změny. To, co úředně v novinách\nprohlášeno, nebylo přesné znění, nýbrž pouhý\nvýtah jeho. Stylisace jeho tomu ostatně již na-\n\nSITUACE K NÁVRHU A. DLABAČE A L. ŠALOUNA."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nsvědčovala, a žádáme proto jako jediní zastanci\numělectva veřejně, aby městská rada této pod-\nmínce dodatečně vyhověla.\nA co se jury týče, i zde bychom měli po-\nznámku. Jako na jedné straně žádáme, aby\nvážná práce byla slušně honorována, tak zase\nna druhé straně musíme státi na tom, aby v po-\ndobných případech jako zde, se strany umělecké\njury bylo dbáno toho, aby práce, které zaslány\nbyly jen proto, že spoléhaly na vypsaný honorář\n300 zl., aby takové práce uměleckého břídilství\nbyly porotou přesně označeny a z honorování vy-\nloučeny a ne házeny do jednoho koše s těmi\npracemi, které jsou cenný, umělecky cítěny\ni provedeny.\n\nNp.\n\nPřikročujíce k vyjmenování vystavených návrhů, uvádíme\nje v témže pořadí jak jsou vystaveny:\nNávrh »Z lásky a nadšení« architekturou valně neuspo-\nkojuje poměry neladné, detail kolísající od vlašské renai-\nsance k motivům Kloučkovým ai moderně vídenské; po-\ndání svědčí o pevné snaze docíliti úspěchu.\nAutoři »Probuzení« přičinili se rovněž uplatniti motivy\nKloučkovy, leč používajíce ornamentů slušících drobným\npředmětům umělecko-průmyslovým zapoměli, že ony tolika-\nnásobného zvětšení ani samy o sobě nesnesou, ani s částí figu-\nrální v souhlase nevyzní. Skizzování figurální celkem uspo-\nkojuje, ale ona skupina tančících postav kol podstavce,\nna němž postaven Palacký, působí dojmem nevhodným,\nrovněž tak i puty na nárožích.\n»Historie« s barokně rozhozenými skupinami »míru«\na »války« po stranách zkomoleného jehlanu s postavou l'ala-\nckého působí široce, ale myšlénkově nepřiléhají k činnosti\nonoho docela, mimo to od zadu dominuje zvířectvo pro\nPalackého zajisté nemístně.\nPři návrhu se dvěma sklízenými šípy v kruhu nutno\nnám zdržeti se posudku. » 1793« zdá se nám myšlénkově\nnevyjádřený, v architektu, e nezvláštní, v plastice nesrozumi-\ntelně skizzovaný.\nPři návrhu s heslem »Zní naši vlastí tvé slávy hlas«,\npoctěném polovicí prvé ceny, stanuli jsme překvapeni umě-\nleckou hotovostí a malebností s jakou naskiznuty skupiny\nnárožních sousoší a relieťy na podstavci jehlanu před nímž\numístěna postava Palackého, jemuž genius slávy k nohám\nvavřín klade. Ze zmíněných sousoší jmenujeme zvláště Sáma\ns Přemyslem a Břetislava s Přemyslem Otakarem, z reliefů\npříchod Cechů a dobu znovuzrození. Architektura naproti\nčásti plastické působí při svém až příliš přesném článkování\na profilování suše.\nO »Historii a politice« budiž nám volno pomlčeti.\n»Velkému Cechu« srovnati můžeme s oním »1795«, v části\nfigurální ale nutno mu přiznati určité přednosti.\n»Vlasti a tobě« zůstává povšimnutí hodným výtvorem\nsamorostlého tvoření autora, neohlížejícího se po nijakých\npravidlech architektury a plastiky.\nNávrh »Ve stínu lípy« upoutal nás novostí motivu\ni úměrným centrálním rozložením. Nechť jsou nespokojeni\njedni s moderní jeho architekturou a jiní s neproveditelností\n(prý) koruny lípy, nad jejíž větvemi strmí vysoký jehlan, nám\njest konstatovali vážný i malebný dojem celku a souhlasiti\ns rozvržením obou postranních skupin a navržením sedící\npostavy Palackého.\n»Světlo věčné ať ti svítí« řadí se naivní, konvencionelní\narchitekturou za většinu jmenovaných návrhů, leč v části\nfigurální uznání zasluhuje jak široká postava Palackého, tak\ni některé sochy (Historie, Praha), jinak v měřítku nesro-\nvnalýcb. »Svúj k své-\nmu a vždy dle pra-\nvdy « nevyniká sice ani\narchitekturou ani plasti-\nkou, ale je z ní viděti\ndobrá, konkurrence scho-\npná snaha. -- Návrh\n»Rodem Moravan, ná-\nrodem Čech«, zdá se\nbýti spíše náhrobkem\nnežli pomníkem. Jinak\npůsobí dosti monumen-\ntálně. Při projektu\n»Minulosti, budoucnosti,\npřítomnosti*, poctěném\npolovicí první ceny, užili\nautoři tvaru excedry u-\nkončené vysokými pi-\nlóny. spadajícími v po-\nhledy z obou ulic i z\nmostu. Architektura mo-\nderní působí vážným kli-\ndem, plastikou vyjádřena\n\nSITUACE K NÁVRHU A. DRYÁKA A ST. SUCHARDY."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189807-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nčinnost Palackého jako historika i politika. Střed s koru-\nnou svatováclavskou a znaky, před nimiž Palacký umístěn,\noznačuje státoprávní snahy jeho, sousoší při py lon ech a re-\nliéfy v pozadí excedry práci jeho jako historika.\nPodávajíce poctěné a nejzajímavější návrhy v reprodukci,\nupouštíme od všeho podrobného jich popisu, jsouce přesvěd-\nčeni, že illustrace sama dosti promlouvá.\nVvpocetli jsme stručně obsah celé soutěže zbývá nám\npromluviti ku konci ještě o jedné věci o tom, jak autoři\njednotlivých návrhů snažili se luštiti otázku umístění pom-\nníku, řešení celé dost obtížné situace.\nVeřejně bylo vytýkáno, že náměstí to se pro pomník\nnehodí a pokud víme, obavy v tom ohledu měli i mnozí konku-\nrující, měli je i jednotliví členové umělecké komise, která před\nněkolika lety odbývána v záležitosti umístění pomníků Husova,\nPalackého i sv. Václava.\nJiž tam (súcastnili se jí pp. Klouček, Liebscher Ad., Mauder\nrrV ř v\nMyslbek, Polívka, Schnirch, Schulz, Zítek a Zenisek), bylo p.\nPolívkou namítáno, že náměstí Palackého jest pochybeno, ježto\nstřed náměstí neleží v ose mostu Palackého. Z té příčiny\npomník dle jeho náhledu v ose mostu nelze postaviti a\nneměl by také dobrého pozadí. Myslbek upozorňoval, že ná-\nměstí to má komunikaci těžkých povozů. Pomník náleží do\nsalonu, nikoli do předsíně, tam kde je hluk od velké komu-\nnikace nikdo se rád nezdržuje. Naproti tomu Zítek vyslovil\nse, že uznává náměstí to za vhodné pro postavení pomníku\nPalackého. Nepatrná úchylka osy mostu a náměstí nebude\nzde vaditi, ježto zrak příchozího z mostu upoután jest Hrad-\nčany a Vyšehradem. Socha bude však od mostu tak vzdá-\nlena, že bude na zrak působiti, rozměry pomníku ovšem by\nmusily být menší. Schulz pokládá náměstí Palackého za\nvhodné pro pomník. Náměstí jest uzavřeno a z mostu nedívá\nse cizinec na pomník nýbrž na okolí mostu. Fa9ady dají\nse zde upraviti a náměstí možno architektonicky omeziti.\nTo byly tehdejší náhledy komise o náměstí Palackého.\nDnes, kdy celá polovina jeho je téměř označena a ze situace\nznáma, kdy bylo městskou radou stanoveno za budoucí\nmísto pomníku, nezbylo konkurujícim, než svědomitě přičiniti\nse o nejvhodnější rozluštění situace.\nProhlédnuvše důkladně návrhy ty seznali jsme, že 2 ná-\nvrhy ve výstavě byly bez situace, 8 kladlo pomník do středu\nprojektovaného parku, 4 pak do různých míst zadní třetiny\nnáměstí.\nPo většině však situace přikládány jen proto, že pod-\nmínkami byly žádány. Slovním průvodem opatřené řešení\ncelé té úlohy podal jediný návrh Dryák Suchardův, z něhož\nvyjímáme k uveřejnění následující:\n»Nejednotné osy náměstí a mostu, jakož i poměrně malé\nnáměstí samo, vylicují již předem postavení pomníku s vy-\njádřeným středem v ose a u prostřed náměstí a sice z ná-\nsledují cích příčin:\nPomník takový splynul by v pohledu s pravého chod-\nníku mostu s pravou skupinou mostní a tak nejen že by\nbyl kryt, nýbrž rušil by nepříjemně krásnou silhuetu skupiny\n»Libuše.« Monumentální budova pak, jež má náměstí na\nzad uzavírati tvořila by třetí objekt za prvé dva se kryjící.\nMalá vzdálenost mezi pomníkem takto umístěným a most-\nními skupinami činila by postavení pomníku, jenž by mas-\nsám těmto dominovati, mohl obtížným a jest v případě tom\nobávati se nepříjemné konkurence obou objektů.\nTyto úvahy celé situace budoucího náměstí vedly nás\nk tomu, umístiti pomník na zadní části náměstí, kde by tvo-\nřil s budovou harmonicky se doplňující celek.\nBudova doplňovala by pomník buď jen formálně neb\nza účelem svým; v tomto případě byla by to budova našim\nnárodním potřebám a tužbám věnovaná . . .\nRozdělení pomníku na tři massy a na tomto místě po-\nskytuje různé pohledy z několika stran. Levý obelisk nalézá\nse v ose mostu a jest jej již ze Smíchova v celé výšce viděti.\nNa každý z obelisků jest pak volný pohled: Z celé ulice\n»na Moráni« na levý, z celé projektované ulice druhé na\npravý obelisk, jakož i volné pohledy naproti těmto ulicím.\nStřední část s korunou tím, že posunuta jest z více méně\nfrekventované třídy Podskalské, viděti lze z celé této ulice .\nPřed pomníkem jest volné náměstí, kde mohou národní\nshromáždění pořádána býti. Za tím účelem jest před Pala-\nckého sochou přístupné zvýšené plateau, jakožto lidová\ntribuna.«\nV dalším podávají autoři program domu Palackého, jejž\njako pozadí pomníku navrhují a končí:\n»V případě jeho provedení (domu Palackého) bylo by\nekonomičtější posunutí pomníku až na facadu a místo pom-\nníku luštiti pomník na fa9adě, která by mohla býti co nej-\nmonumentálnější.\nNávrh ten vznikl nejen na základě hlasů některých ča-\nsopisů, které vyslovily se proti postavení obyčejného pom-\nníku vůbec, ale i na zakládě úvahy celé situace místa pro\npomník určeného a snahy, postaviti pomník co možno nej-\ndůstojnější nejen Palackému, ale i naší minulosti účelem\npak přítomnosti i budoucnosti.«\nv v\nDruhý poctěný projekt Salouna-Dlabače, navrhují autoři\nrovněž do druhé třetiny náměstí. Vedle těchto jest to i nej-\nvíce vynikající návrh pod heslem »Ve stínu lípy« který stejným\ncitem veden pošinuje pomník do zadní třetiny náměstí; po-\ndobně činí i autor projektu »Z lásky a nadšení.«\nTím že jury oba jmenované projekty za nejvíce vyni-\nkající jednohlasně označila, dalo by se sice předpokládati, že\njury nepřímo i pro toto místo rozhodla, ale tím že v dobro-\nzdání její o tomto bodu nebylo prostě zmínky stává se\nzáležitost ta choulostivější.\nNeosobujeme si sami o sobě prozatím to právo rozho-\ndovati o tom, který náhled je správným, ale tolik tvrdíme,\nže bylo povinností jury, umělců osvědčených a vynikajících,\nnejenom podati dobré zdání o jakosti jednotlivých pomníků\njako samostatných celků, nýbrž vysloviti se po důkladném\nohledání místa samého a svědomitém prostudování podaných\nnávrhů i o této veledůležité otázce, která první veřejnou\nkonkurencí mohla dospěti svého rozřešení.\n\n—S—"}]}