{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_sha256": "8eaf3908bcda89dec07624e6e847d1da4c85d1293d566879b9fe9829f256e892", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/09_01/bmtnaan_1898-09_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/09_01/bmtnaan_1898-09_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "486", "page_fin": "489 / 490", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.1", "titre_corps": "SHLEDÁNÍ. — NAPSAL FRANTIŠEK J. ZEMAN.", "titre_sommaire": "SHLEDÁNÍ. — NAPSAL FRANTIŠEK J. ZEMAN.", "signature_source": "SNÍLEK. DÁMA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1227, "texte": "SHLEDÁNÍ. — NAPSAL FRANTIŠEK\nJ. ZEMAN.\nSNÍLEK. DÁMA.\n\nAlej v sadech za podzimního zabarvení. Světlé břízy,\nskoro holé, s posledními lístky na nejslabších snít-\nkách, sem tam roztroušené smrčky a borovice. Stranou\nakáty a husté nízké keře; rozlehlé trávníky se zpust-\nlými záhony. Štíhlé kmeny bezlistých javorů ostře se\nodrážejí na třpytivém pozadí bělavé oblohy, zastřené\njen zlehka vrstvou průsvitných mlh, v nichž také se\nrozplývá bílé slunce. List za listem tiše schvívá se\nk zemi. Znenáhla se obloha zakalí a slunce vyrazí až\nnad západem jeho velká žhavě rudá koule s táhlými\nkřídly zarůžovělých červánků, než úplný soumrak za-\nlije kontury stromů šeděmodrým nádechem.\nDáma (sedí na lavičce a slunečníkem hraje si v spa-\ndalém listí)\nSnílek (projde alejí a po chvíli se vrací. Jásavé).\nVy . . . zda je to možná?\nDáma (vyrušena, ale ne tak překvapena).\nViďte, tak z nenadání!\nSnílek.\nTak dlouho jsem na vás čekal s touhou\na v smutku,\nže nyní bojím se věřit. Leč . . . ano . . . ale . . .\nDáma (prudce).\nCo víte o mně ?\nSnílek (nechápaje).\nNic, pranic.\nDáma (nedůvěřivé).\nOpravdu, pranic?\nA proč jste se zamlčel?\nSnílek (v rozpacích).\nAch, to překvapení —\ntak najednou! A pak — nevím proč —\nDáma.\nNuže, mluvte!"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "487 / 488", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.2", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 4351, "texte": "Snílek.\nMně bývalo vždy vím, vy se mi vysmějete\njak v plné nádheře větve měly by kvésti,\nvzduch vonět, v slunci se koupat motýli bílí\na kdo ví, co ještě . . . když snil jsem o té chvíli.\nA zatím\nDáma (s úsměvem).\nViďte, obraz je docela jiný.\nVzduch zaráží chladem a záhony jsou holé,\na z prořídlé trávy cpi rozmetené listí,\nna zčernalých kmenech, jež skřípavě se klátí,\npár zarudlých lístků a prázdná hnízda visí,\nse všeho jsou setřeny nejživější barvy,\na bledé podzimní slunce v paprsku slabém,\njenž v síti větví se zachyť, sotva lze tušit.\nA to vás tak bolí? Jste týž, týž jako kdysi.\nSnílek.\nAch, tenkrát . . . Květ hledat, jehož nikdo dřív nezřel,\ntón carný chtít zachytit, neslyšený posud,\npro paprsek plakat, jenž sotva as kdy svítil . . .\nNe, to už je dávno.\nDáma.\nA co se stalo s vámi?\nSnílek.\nTo byly daleké kouty, jež lákaly mne.\n(Trpce).\nOh, zamlklé pralesy, v nichž se člověk ztrácí,\nv mrak vypjaté skály, kam nikdo nevystoupil,\na půvabné ostrovy, kde kolibřík jásá!\nA první, jediný krok k té vysněné půdě\na prchal jsem zděšen před stočenými hady\na očima šelem, jež svítily kdes v hloubi,\nod vrcholků hor, jež bez mhy zřel jsem tak smutné,\na od modrých ostrovů, prázdnotou jež straší.\nA nezbylo, než plakat ne plakat jak dříve\npro květy, jež září a dosáhnout jich nelze,\nleč pro ty, jež bláhově kdysi utrhli jsme,\na v slzách si říci, že touha jen je všecko.\nVšak nadarmo potom už kreslil jsem si doma\nzas slunečné obrazy, rozhýřená města\na marně jsem v dálku jel toužit po domově,\ndo melancholických večerů bloudit pro stesk\npo osvětleném okně teď bylo už pozdě,\na všecko bylo tak hluché, studené, cizí.\nA nezbylo nic už, ani ten krásný smutek.\nSnad ještě několik pohledů z minulosti.\nCíp kraje, shlédnutý mlhou jarního jitra,\nstesk tváří, kdysi jedinkrát potkaných dávno,\nkus známé cesty, kde zvonce v kolejích kvetly\npár vzpomínek, jež v strachu jsem žárlivě hlídal.\nAž za jedné podzimní bezútěšné noci,\nkdy byla obloha bez hvězd, déšť bil v sklo oken\na vítr vzlykavě zpíval v bezlistých stromech,\njsem na stráži usnul. Dunivý zvuk mě vzbouřil . . .\nTo praskly závory! . . . Divná, nejasná úzkost,\nžal dojímavý stáhl mi zákeřně hrdlo\na prudký, zmatený strach šleh' mým bezvědomím.\nMá touha uprchla! . . . Byla divokým orlem\nnad nejvyššími věžemi, stříbrem jež plály\nco ostatní svět dole zahalen byl mihem,\na byla růží, k níž znova chodily vonět\nzas vzkříšené zjevy žen vášnivých i něžných,\na byla motýlem v křoví, v kořenech stromů,\nkde jen stín listí se honí s paprsky světla.\nA zpět se vrátila jak pes zmrskaný, vidouc\ni to, co tak svítilo, vonělo a hřálo,\nže přelud byl pouhý, i ty včerejšky krásné,\ntak vyrovnané a v přísvitu ztraceného\ntak lákavě rozteskněné, i ty že byly\npřec též jen střízlivými a šedými dnešky.\nA nezbylo nic, teď už nic, než brát den za dnem\nmdlý, nedůvěřivý k prchavým chvilkám štěstí,\nse smíchem vítat i řídká vzplanutí citu\na nedůtklivě stopovat záchvěvy duše.\nTříšť dojmů a nálad ... A pár zjasněných chvilek,\njen vzácných a náhodných, kdy vše vidím jinak\na vydržím půl dne se dívat na píď země,\nkdy dokonce snad chápu a vnikám iv život,\nba snad jej i miluji, tak miluji z dálky,\nže líto mi a lekám se dnů, kdy s ním splynu.\nDen slnivě jarní, jemně zladěný večer\nkdy každá podrobnost svítí, skupina stromů\npod jasným nebem, jež nějak zdá se mi známou,\nvzduch vonící náhle, jindy stlumený nápěv,\npár slov, a tak dále vznícené okamžiky,\njež hltám dojat, smuten a zároveň sťasten\npo prázdnotě cynismu, vášní nebo nudy\nai ty s vědomím hořkým a ztrpčujícím,\nže zítra, třeba už za chvíli půjdu tudy\nzas marně podrážděn, slepý a nevšímavý.\nDáma.\nA to vše prožil jste sám, bez příbuzné duše?\nSnílek.\nCož možno jinak? A možno šťastným být ve dvou?\nTo pravé, nej vnitřnější přec nelze si sdělit,\nni vycítit.\nDáma.\nA přece už tolikrát sklamán\ndnes zas jste se zarazil, že nevoní květy\na všecko zrovna tak není, jak jste si kreslil . . .\nSnílek.\nAch, ne ten pocit byl mi tak bolestně známý,\na dnes jsem ho nečekal, jenom dnes, jen dnes ne!\nVšak mluvme radš o vás . . . Zda si kdy vzpomenete\njen časem alespoň na to nádraží vlídné\nse zahrádkou, na níž se bělají dvě břízy,\na zarostlé vínem, jež do oken se tlačí . . .\nAch, jaké slavné koncerty byly tam tenkrát,\nmůj přítel a jeho sestra když pozvali si\nsvých několik známých! Bledou, s krátkými vlasy,\njak včera vás vidím, když prvně jste k nim přišla."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4104, "texte": "A vaše housle už tenkrát tak krásně lkaly,\nač sotva jste začla se učit vaše touha,\nbýt slavnou houslistkou, jediná, jíž jste žila,\ntak slibně a nadějně zrála ... A což potom\nty chvíle při čaji, sníh když venku se sypal\na v oknech strašila tma, ve vyhřáté jizbě\nu bílého stolu snad pamatujete se\nna starou tu lampu, jež byla nám tak milá\njak vážně či radostně, důvěřivě vždycky,\nsny o slávě, štěstí a bůh ví, o čem ještě\njsme všichni se spíjeli . . . Zlatých šestnáct roků!\nDáma.\nAch, tenkrát! . . .\nSnílek (přeslechnuv její zalkání).\nAž vy jste jednou odjela náhle,\na nikdo nevěděl kam. Ni památky po vás.\nA léta míjela. Unaven, nevěřící,\nkdyž těch pár řídnoucích světlých, zjasněných minut\npřec k žití nemohlo stačit, vyssátý skepsí,\njá vzpomněl si na vás, bledou, s krátkými vlasy,\njak denně jsem s houslemi vídával vás chodit\nach, tehdy jsem zbožňoval chladnou vaši družku.\nA na hrobě mrtvých illusí, shnilých dávno,\nz těch neúrodných smutků květ vyrazil rudý,\njím voněly zase minuty zcitlivění\na novou metou mi v pustých hodinách svítil.\nJak, nevím. Snad že jsme se viděli už kdysi\na nešel jsem bláhově za mlžinou pouhou,\nsnad chorobně předrážděn a snad jenom proto,\nže nebylo naděje, že vás kdy už spatřím\njak teď už ten cit mi prchá pod hrubým slovem!\njá žil jen myšlénkou na vás, jen na vás ještě,\na znova a naposled v lačné svojí duši\njsem vzdušné blouznění nechal vzpučet a řádit.\nDáma (s nuceným úsměvem).\nKdy byl by to tušil !\nSnílek.\nVýsměch ... Vím . . . teď už\nchápu.\nDáma.\nNu, tady mne máte, jenom vztáhněte ruku.\nSnílek.\nNe. Jako vždy! . . . Nadarmo. Zas se rozejdeme.\nDáma.\nCož se vám nyní nelíbím? Nejsem už hezká?\nSnílek.\nÓ jste, jste snad krásnější, nežli sám jsem myslil\nvšak já vás snil jinou!\n(Zamlčí se).\nA teď . . . Jsem smutné dítě\nna posledním zapomenutém nádražíčku.\nA podzimní západ naposled zablýsk' rudě\na slnivě zmírá v svítilen pestrém sklíčku.\nZtrnulý, ztěšen slzami dívám se zpátky.\nVůz, jenž mne sem přivez', blátivou cestou hrČi,\nza prořídlými habry už dohrčel prázdný,\na kolem palouků, vod a průseků stmělých\nzas v hlubokou samotu dál a dál se vrací.\nJen nebýt tak pozdě ! . . . Mlhy houstnoucí závoj\nuž zatáh' i třešňovou alej, ukryl hvězdy,\na příšerná noc už číhá za každým rohem.\nA vlak, ten můj vlak, vím, nikdy už nepojede ! . . .\nA děcko, pro opuštěnou samotu plačíc\ndál, dál od ní klopýtá mezi kolejemi\nkams' do tmy, ač ví, že nikam už nedoběhne.\n(Dlouhé mlčení).\nOč šťastnější jste vy, jež za jediným cílem\njste kráčela pevně, dojista dnes už slavná\na spokojena velikým tónem svých houslí.\nÓ mluvte, mluvte o sobě! Jak jste plec žila?\nJá doufal ještě, až jestli kdy shledáme se\nváš aspoň klid a úspěch že trochu mě vzpruží.\nSnad uslyším vás hráti ?\nDáma ( zmat na)\nNe . . . sotva ... už nikdy.\n(Choulíc se pod pronikavým pohledem).\nJsem subretou.\nSnílek.\nVy! Subretou! ... Ne není možná !\nDáma.\nHlad ... a příliš krátké prsty. Prchla jsem studem.\nA zjev prý mám pěkný a hlas tak ještě ujde.\nSnílek.\nVy, i vy!\n(Hluboce zamyšlen).\nAno, subreta . . . Hýřící krásou,\nsmích na rtu, v pohledu vášeň\nDáma.\nBanální sobě!\nSnílek.\nProč ziím ji plačící v koutku u starých houslí,\nz jichž strhaných strun dnes už nevyloudí zvuku,\naž k smrti smutnou, že ony jediné zbyly\npo bledé, shrbené, tedy přec mrtvé dívce!\n(Ticho. Roztrhanými oblaky prodirá se měsíc).\nOh, máte pravdu. Proč váhám, nač ještě čekat?\nAch, bolestné komedie vlastního nitra!\nJsem váš ... O pojďte blíž, ke mně . . . blíž !\nHleďte, v novém\ntom špinavém světle a jindy přec tak snivém !\njak vyzývavěji pestří se v svadlé trávě\nty velké sežloutlé, skroucené sváté listy,\njak smutně se kývají na záhonech spustlých\ndřív nádherné, nyní již opadané stonky,\njak drzeji zveď se, až o větve se trhá\na blíž a blíže se plazí bílý pruh mlhy . . .\nZa takových chvílí as o budoucím jaru\nsvým vnoučatům vypráví staiečkové s pleší.\nA děti věří a září a už se těší.\nA my, kdo k holým kmenům se chodili modlit\na zvykli stlumené hudbě schvívaných listů,\na my proč nejsme jak oni... nejsme z jich rodu?\na my už dnes . . . ó cítíš mdlou vůni . . .jak hnijí\nuž zas i ty pííští, ještě nevzešlé květy?\n(Zajdou)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "486", "page_fin": "486", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.1.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.1", "debut_caractere": 1229, "fin_caractere_exclue": 1251, "texte": "JAN PREISSLER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "491 / 492", "page_fin": "493 / 494", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.2", "titre_corps": "DOSTA VENÍČKO. — NAPSAL JAN HORA.", "titre_sommaire": "DOSTA VENÍČKO. — NAPSAL JAN HORA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.4", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 2291, "texte": "DOSTA VENÍČKO. — NAPSAL JAN\nHORA.\n\nProtloukal jsem se všemi kavárnami v tom\nslunečním odpoledni. Byl jsem roznícen a ner-\nvosní, odhazoval jsem rozmrzele listy, nesnesl\njsem hlasu svého přítele. Zněl mi tak frivolně.\nPryč! Ven! Letní neděle usínala v slunečním\nžáru, který mi spálil všechny myšlénky. Měl\njsem jen jednu a ta byla tak jednoduchá, že\njsem se chvílemi smál, jak mohu z ní být tak\nnervosně úzkostlivý. Tony slíbila, že přijde. Tony\nbušila v mé krvi, seděla v mé hlavě, žehla v očích\na chvílemi jsem určitě slyšel její hlas. Měkký,\nprohýbal se a vibroval. Jen jednoho jsem se bál:\njejích očí a smíchu.\nTramway se houpala, lidé žvanili a slunce\npražilo. Slunce pražilo. Sedlo mi do týla a ve-\ntrvalo mne do zahradního restaurantu. I ciga-\nretty mne nudily. Zaslechl jsem své jméno, stiskl\nruku příteli, úklonou zdravil jsem známou dámu.\nK mému stolu přisedla malá společnost: dva muži\na dáma. Vysoká, energická v pohybech a pohrd-\nlivá v úsměvu.\nPil jsem rychle a pozoroval výhradně ruce\nneznámé. Byly tak malé, tak tučné, skutečné\nkrtčí ruce. Nevím, který z pánů byl intimnější\ns dámou. Nevím, od koho má ten drobný prstýnek\nna levé ruce, ten prstýnek s granátem, svítící\nžlutě a rudě. Bože, od koho jen jej má ! Od koho!\nZačínám být duchaplným. Představuji si park\nv náladě říjnové. Rudé listí prší s větví a stesk\nse lepí na kmeny. Opřena o javor, zády ke mně,\nstojí neznámá žena. Nevím, kdo je, ale myslím,\nže má tvář mé sousedky. Musí ji míti. Proti ní\nmuž, blaseovaný člověk s francouzskou bradou.\nNavléká jí svůj prsten, ten drobný prstýnek\ns krvavým granátem. Jak je všední ta její ma-\nsitá ruka! Bez linií, bez půvabu. Civím na tu\nručku s prstenem a zdá se mi, že bych ji mohl\ns rozkoší políbit. Ostatně, vždyť jest příliš tučná,\nbez linií.\nNeznámá se bouřlivě zasmála. Mně? Ano,\njsem směšný chlap. Leč to neškodí, pivo jest\nchutné a slunce tak sálá . . . Přivírám oči, opru\nhlavu nazpět a myslím si, že čas více übíhá.\nSlyším hodiny několikrát bít. Počítám údery:\nosm. Neznámá ještě sedí naproti mně, sama.\nZdá se mi, že se usmívá. Usmívám se\ntéž. A stále hledím na ten prsten na její levé\nruce. Neznámá mne oslovila. Prosí, abych jí\nřekl vztah illustrace satyrického listu k politi-\nckým poměrům. Nečtla již novin dva měsíce . . ."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1696, "texte": "Ach, Bože, moje očarování spadlo.\nS Bohem, madame!\nJdu zpět do města. Tony, má Tony při-\njde! Přinese vůni v záhybech šatu, hudbu ve\nsvém kroku, přinese slunce na svých lících\nale jak snesu její pátravý pohled? Co řeknu\nv\nna její smích? Řeknu: hle moje srdce. Vezmi\nje, nebuď k němu ukrutná. Přijdou mrazy a zima.\nViď, ty je nenecháš umřít, mé srdce? Zahřeješ\nje dlaní a budeš je milovati, mé slabé srdce\nDivadlo vychrlilo spoustu lidí, svítilny oza-\nřují toiletty dam. Příliš bílé tváře, příliš vypočí-\ntaný úsměv. A příliš velká prázdnota uvnitř.\nLoudám se do sadu. Světla řídnou v ulicích\na měsíc karrikuje mé pohyby směšným stínem.\nTicho. Voda bassinu jemně šeptá, ze záhonů\nstoupá uvolněná vůně, výdech, pára. Ticho.\nKouřím cigarettu za cigarettou. Chodím, sním.\nZnám její krok. Je v něm zvláštní rythmus.\nZnám její dech. Je v něm horko mladé touhy.\nNejde.\nČekám dále. Důvěrný netopýr mi krátí dlouhou\nchvíli. Hodiny bijí. Půlnoc.\nNejde.\nPst! Slyším kroky, pružné ženské kroky.\nKonečně! pravím si radostně. To není ona.\nSnad nevěstka nějaká.\nA již přišla ke mně, vzala mne za ruku:\nPojď, pojď se mnou! Na její levé ruce zaplál\nprsten s rudou krůpějí. Ah, v onom zahradním\nrestaurantu .... Ovinula mi ramena kol hrdla\na šeptala:\nPůjdeme spolu, viď?\nTa magická záře prstenu uspala mou duši.\nZakoktal jsem: Bojím se o své srdce. Váš\nprsten příliš pálí. Bojím se o své srdce: mohlo\nby shořet.\nZasmála se jako odpoledne v restaurantu.\nA šli jsme. Vtiskl jsem si klobouk do očí, ze\nzbabělosti, ze studu před Tony. A kouřili jsme\noba cigaretty.\nU mříží vchodu jsme potkali dívku, plachou\na nejistou: Tony.\nÜbohá Tony! Übohé moje srdce. Tvá dlaň\nby je lépe zahřála . . . bez nebezpečí"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "491 / 492", "page_fin": "491 / 492", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.2.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "JAN PREISSLER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "493 / 494", "page_fin": "493 / 494", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.2.2", "titre_corps": "VEČER NA DĚDINCE BLÍZKO DIKANKY.", "titre_sommaire": "VEČER NA DĚDINCE BLÍZKO DIKANKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.5", "debut_caractere": 1698, "fin_caractere_exclue": 1742, "texte": "J. PANUŠKA.\nVEČER NA DĚDINCE BLÍZKO DIKANKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "495 / 496", "page_fin": "495 / 496", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.3", "titre_corps": "SARKASMUS NÁLADY.", "titre_sommaire": "SARKASMUS NÁLADY.", "signature_source": "JAN JUL. DROBNÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1018, "texte": "SARKASMUS NÁLADY.\nJAN JUL. DROBNÝ.\nJak se chvěly bojácně ty tečky bludiček tam v lukách u splavu!\nTrochu bázně vrhly ti do duše, bázně zachvěním zkarrikované.\nOdpusť, já se usmál ti brutálně. Cítilas únavu,\njež tu explosí podchytla veškery rovnice dané?\nMozek chudák latinsky cvičený postrádal naprosto logiky.\nA.jan tmavo táhlo se do dálky, jak modravé houštiny lesní.\nTopole, teď v mlze bezbarvé, byly v tom tušení milníky.\nBylo mi jako v tom románě jemu, když umři ti chce s ní.\nMěsíc svítil žlutými brýlemi a ty bludičky byly tak bázlivý.\nProč nás nejdou pošlapat zuřivě já se vám vysmívám, nicky!\nVždyť nás bába jimi tak strašila. Inu moderní, vědecké kopřivy . . .\nNač je věda (je přec tak jímavá), než že nám bludičky vyloží pragmaticky?\nBůh ví, co v nás zhořklo tak nádherně a jako shořelá svíčka se rozteklo . . .\nAch, že snad už přec jsme tak moderní, že jsme bahny bludičky překonali?\nRuka v konvulsi škubla ti najednou? MysJilas na peklo?\nNešťastná to je přec neslušné! Oh to by se ti smáli!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "495 / 496", "page_fin": "495 / 496", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.4", "titre_corps": "RUKU PODEJ MI.", "titre_sommaire": "RUKU PODEJ MI.", "signature_source": "KAREL B. HÁJEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.6", "debut_caractere": 1020, "fin_caractere_exclue": 1862, "texte": "RUKU PODEJ MI.\nKAREL B. HÁJEK.\nBuď klidná. Ruku podej mi a na prsou\nsvých ležet nech mou hlavu těžce zatíženou,\na jako dovedeš být tiše trpící,\nbuď i mou těšící a shovívavou ženou.\nTo nad námi zas zasyčel ten ostrý smích,\nv tmách rozvířených kolem nás smích hysterický,\nto do žil našich vstřiknul zas ten žhoucí jed,\njenž chvíle samoty už otráví nám vždycky.\nA my s tím vším se budem, dítě, vždycky rvát,\ntakovou živou ranou v našem štěstí chudém\nto vždycky bude slepá touha závratná\na my tím vším a vždycky stejně trpět budem'.\nNejdražší síly naše bude vyssávat,\nta velká íouha zmučená a zapíraná\na celé naše mládí marné, bezplodné\njak dnů podzimních bude smutná, pustá rána . . .\nA po letech, až pomalu se sešeří\nas klidem starců minulost svou začnem chápat,\naž zpítky po tom, co bylo, se ohlédnem'\nach, jaký, duše, jaký jen to bude západ!?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "503 / 504", "image_debut": 7, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.5", "titre_corps": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.", "titre_sommaire": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.7", "debut_caractere": 63, "fin_caractere_exclue": 3156, "texte": "(Pokračování.)\nPovoz hučí již daleko za ním. A kam zmizel\nten pes? Ah, teď to krásně svítí! To byl roz-\nkošný blesk. Což, jak se zalilo všechno světlem,\nnení to tam před ním hřbitov? Jistě to je hřbitov,\na tam půjde; je tam i Milouš a odpočine si u něho.\nJestli však to je něco jiného, nějaká zeď u sta-\nvení, nebo u zahrady, pak se raději vrátí.\nOstatně prší. Spustilo se najednou a teče\njako se splavu. Má se brodit vodou a bloudit\nve tmě? Půjde zas domů, ne že by se bál, ale\ndost užil již krásy. Hle, jak nádherně blýská.\nKdysi ... ale to je jistě moc dávno, dokud byl\nmalým hochem,jak se bál bouřky! Klekal u svíce\na modlil se s ostatními o závod. A ještě před\nněkolika lety se zachvěl, když mluvilo se, že\nbude válka. Jak, umříti ve květu mládí? Také\nslyšel a četl o těch, co odešli dobrovolně. A vždycky\njej obešla hrůza. A dnes? O jen ať bije ten blesk!\nTak najednou viděl se studentem ve druhé\ntřídě, jak sbírá na jaře květiny v lese. A tu pře-\nkvapila jej bouřka. Jak uháněl domů! Květiny\nbyly dílem ztraceny, dílem zničeny ... A těžká\nhnědá, žlutá a ohnivá mračna div se mu ne-\nsnesla na hlavu. Jako ohromné koráby plula\nnizounko nad zemí.\nTaková drobná, nepatrná vzpomínka, ale šla\naž do srdce. K čemu byly ty všechny naděje?\nProč ostatně jej vychovali v nadějích?\nI doma, i ve škole, i ve světě samé jalové\nnázory a žádné vychování. Zdali pak jediný\nčlověk mu řekl: Ty, neboj se ničeho! Neboj se\nJí! Miluj pouze Ji, neboť Ona je žena.\nPrach na silnici balí se v koule a jde se čím\ndále tím hůře.\nKonečně zase je v městě a v oknech ještě za\nzáclonami jsou světla.\nDešťové kapky pleskají po chodnících a po\nzdech a ve žlabech to zvoní. Voda spláchla též\nlidi z ulic a prach ze vzduchu. Jde se tak dobře\na dýchá se lehko.\nAno, mělo to všechno být jiné. Jeho mládí\ntak přišlo mu blízko. Jako by to bylo včera,\nvidí se dobře.\nA když se dívá\nna tu cestu, kudy\nse dal, hle: do-\ncela vedle je ně-\njaká pěšinka; kus\njde stejným smě-\nrem, a tu najed-\nnou málo, ma-\nlinko se odchy-\nluje, že to není\nani pozorovati.\nA než se nadě-\nješ, jsi daleko od\nní, jdeš si svou\ncestou a jsi pak\nztracen.\nKdyby se tak\nmohl člověk zas\nvrátit. Kdyby se\nmohl poopravit.\nKdyby mu bylo\nco plátno pokání\na lítost. Ale nic\nto není plátno a\nzpátky víc nelze.\nŽivot se měří\njen tím, co člověk\nmiloval a nená-\nviděl.\nKdyby byl místo pošetilých lásek uvěřil hlasu\nsvé duše, byl by také jinak dopadl. Tenkráte ve\nčtrnácti letech se mu zdálo, že nebude mít žádnou\nženu rád. A v šestnácti blouznil o veliké Lásce;\nnevěřil, že by se našla zde na zemi ta, kterou\nby mohl milovat. A když v aleji stávalo se\nto někdy ráno měl potkat nějakou svou\nznámou, vždy srdce mu bilo výstražně v prsou!\nTo není ona, ta pravá. V noci se mu zdálo\no překrásných ženách a v tomto hloupém městě\npak žádná se mu více nezalíbila. Potom však\nvyrostl z těch mladistvých nerozumů (tak je\nodsoudil!) a namluvil si lásku k jedné z nich,\no které si myslil, že je nejhezčí. A tak se zpro-\nnevěřil milence své duše, nesmrtelné Jí, která\njej co nejdřív si vezme\nPodíval se do svých oken. Byl v ulici, kde\nbydlil. V komnatě Cili hořelo světlo. Ona se"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2387, "texte": "modlí! zvolal a závist a bolest bodly jej u srdce.\nJest asi dobře těm, kteří se modlí.\nSám, vzpomenul, zde v těch oknech kdys\ndíval se ku hvězdám a duše jeho stoupala k vý-\nšinám. To bylo před svatbou. Ale dnes nelze\nvíc. A jestliže jednou přijde před něj, před svého\nPána, nepůjde k němu, jako vinník jde k soudci.\nPředstoupí hrdý před jeho tvář a řekne mu:\nVidíš mne takového, jakým jsi mne učinil. A co\njsi ze mne učinil! Naházel jsi jiskry v mé\npráchnivé tělo a nechal jsi je vzejiti v požár.\nMohl jsi mne učinit moudrým a dobrým a do-\nkonalým. Mohl jsi založiti cnosti v mé duši\na viděl bys, jak byl bych časem stal se svatým.\nByl jsem však člověkem, jako jsou jiní a v tom\nje má pýcha. Pyšný jest Prométheus, neboť on\nse nebojí blesků!\nTu pohlédl k nebi, kde umíraly světelné záře.\nI přestalo pršet a ptal se, má-li jít domů. Půjdu,\npravil si v náhlém vnuknutí a vstoupil do vchodu.\nNahoře v pokoji ucítil svíci; byl to kouř\nz hromničky, kterou zhasili dříve, než dohořela.\nA tento zápach přinesl mu dojmy hřbitova, hrobu\na pochování. Něco protivného dotklo se jej v této\numrlčí síni.\nI přišel k oknu a rozevřel je dokořán.\nJedna z posledních nocí letních, kdy\nvlastně začíná podzim, chladná po pře-\nstálém dešti, tichá a vlhká, zavanula mu\nv obličej.\nA zároveň ozvalo se z dálky troubení\nvojáka. Smutné a táhlé to volání k odpo-\nčinku třáslo se vzduchem a ve dlouhých\nvlnách padalo k zemi.\nJaká to velká, dojemná píseň, řekl si\nVáclav.\nVojáci, kteří jdou spát. Vojáci, kteří\nse zapsali smrti. A spánek obraz je smrti.\nA vojáci jsou hrdiny smrti, že se nebojí\nJí. To jejich síla a velkost. O kdyby byli\ntak silni a velicí, jako jest on.\nAle jdou spát vojáci a nad nimi ve\nsnu sklání se milenky zjev. Zdá se jim\no rodičích a domovu. Zdá se jim o ve-\nselí a svět je láká a svět je drží . . .\nA nikomu z nich se nechce zemřít a\nvšichni tak rádi zde žijí. Vojáci, kteří\nmáte mít v čele stín Její, a v očích Její\nzář, vy nemůžete v skutku hrdiny být.\nMladí jste příliš a mládí, mládí\nVzdech opravdu, těžký vzdech\ndral se mu z prsou.\nA píseň dozněla; i zavřel okno.\nVe vedlejším pokoji bylo slyšeti\nkroky. To byla Cili. Tak bude přechá-\nzeti celou noc. Proč ji jen učinil tak ne-\nšťastnou? Mohla mít jiného muže a mohla\nse mít lip. Ale snad i hůř, kdo to ví.\nPokrčil rameny a šel spát. Než usnul,\nslyšel hukot vlaků a volání píšťal; a to\nmu připamatovalo Vilmu. Pak usnul."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1588, "texte": "v\nČasně ráno vstal a vyšel si na procházku.\nHle slunce, které jindy se naň usmívalo a hla-\ndilo jej svými paprsky, dnes vynořilo se z oblak\na dýmu jako krvavá rána. Tak se niti a kvasí\nbotest ... A divil se, jak mohou ptáci zpívat,\njak může svět se ještě radovat. Ono to klame,\nříkal si, chodě parkem. A ranní vzduch jej ovival,\nrosa byla na trávě i na větvích. Chodil tak sám\na najednou zazněly zvony. Veliké, mocné hlaho-\nlení rozneslo se kol něho. Což má celá příroda\nvědět, že je den Páně? Snad abych šel do ko-\nstela ?\nNešel však dovnitř. Podíval se jen otevřenými\ndveřmi. Veliký svit oken třásl se v modravém\nkouři a lid zpíval a varhany hrály. Bylo mu\nnajednou divno zde, v tomto místě, kde měl\nsvatbu a kam nikdy nechodil. Ano, v parných\nletních odpoledních tak často zatoužil po kostelním\nchladu a tichu. A jak to bylo o svatbě? Bílá\nCili a černá Vilma. A dnes Cili má černé šaty\na Vilma chodí ve světlých. Má bílý klobouček.\nZda je tu někde? Pro něho tu nic není. Ty\nhymny varhan, to nadšení nastrojených lidí a py-\nšných žen, ta radost ze života, ty díky za to,\nže žijem, to vědomí síly a budoucnosti ... co\nje to pro něj?\nA těžkým krokem übíral se domů.\nKdyž bylo odpoledne, vzpomněl si, jak trávil\njako student letní neděle kdes v přírodě, raduje\nse taktéž ze života a svobody. Nyní je konec.\nNezbývá, než urovnat účty; napsati závěť. Co\nje komu po tom, jak žil? A co odkáže: Cili ně-\njakému dobrému člověku; znovu se vdá a\nměj se dobře. Život jeho pro nikoho víc nemá\nceny. Ale je jedno, co nemůže přenechat nikomu\na co si vezme s sebou. Je to několik dopisů,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 887, "texte": "které mu psala Vilma. Vzal je do rukou a pro-\nbíral a srovnal dle datum. Nebylo v nich ani\nslůvka o lásce a přece byly mu nade vše drahý,\nneboť dýchaly mu teplým srdcem do tváře. Ach\nano, srdce!\nCož není mu líto vlastního srdce?\nVždyť i srdce vrahovo chce žít, a nikdo nemá\npráva stišit jeho tlukot, neboť ono nevraždilo.\nv\nAle jeho srdce? Říká mu, aby jí psal a ještě\njednou s ní mluvil. Nuže bude Vilmě psát a bude\ns ní mluvit, než bude konec. Ale nemohl začít,\nprotože něco strašného a velkého najednou vy-\nvstalo před ním. Smrtelná úzkost jej zasáhla\na v očích se mu zatmělo. Cítil, že jej opouštějí\nsíly a v náhlé hrůze vstal a šel k matce. »Můj\nBože, co je ti?« zvolala tato starostlivě a sevřela\njej ve své objetí chvějnýma, suchýma rukama.\nOn jí však neodvětil, křečovitě ji sevřel a celé\njeho tělo najednou zatřáslo se v bolestném a ně-\nmém pláči. (Příště konec)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "497 / 498", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.5.1", "titre_corps": "K. L. KLUSÁČEK.", "titre_sommaire": "K. L. KLUSÁČEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.7", "debut_caractere": 46, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "K. L. KLUSÁČEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "499 / 500", "page_fin": "499 / 500", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.5.2", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.8", "debut_caractere": 2389, "fin_caractere_exclue": 2411, "texte": "KAREL ŠPILLAR.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c011", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "501 / 502", "page_fin": "501 / 502", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.5.3", "titre_corps": "V LETĚ.", "titre_sommaire": "V LETĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.9", "debut_caractere": 1590, "fin_caractere_exclue": 1607, "texte": "J. HOLUB.\nV LETĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c012", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "503 / 504", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 10, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.6", "titre_corps": "STMÍVALO SE.", "titre_sommaire": "STMÍVALO SE.", "signature_source": "L. ARLETH", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 889, "fin_caractere_exclue": 1103, "texte": "ívdysi Večer mlhavý byl,\nvhroužen byl jsem v bolné snění,\ncítil jsem kol smutku chvění,\nsmutku, jenž se v srdce vryl.\nA tu bolest v nitru zela,\nschvátila mne skoro zcela,\na já dosud v srdci slyším\nzoufalý ten kvil."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 1730, "fin_caractere_exclue": 1742, "texte": "STMÍVALO SE."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 1096, "fin_caractere_exclue": 1106, "texte": "L. ARLETH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "503 / 504", "page_fin": "503 / 504", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.6.1", "titre_corps": "M. ALEŠ.", "titre_sommaire": "M. ALEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 1744, "fin_caractere_exclue": 1752, "texte": "M. ALEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "503 / 504", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 10, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.7", "titre_corps": "TUŠILA TO.", "titre_sommaire": "TUŠILA TO.", "signature_source": "L. ARLETH", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 1105, "fin_caractere_exclue": 1327, "texte": "Holubinko neplač,\npřestaň, směj se trochu!\nZapadlo mi všecko,\numru také hochu!\nZapadlo to aťsi!\nNechej ale bolu:\ndo hrobu-li půjdeš,\npůjdeme tam spolu . . .\nA než zrálo léto,\nv léto polední\numřela as ní můj\núsměv poslední."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 1700, "fin_caractere_exclue": 1710, "texte": "TUŠILA TO."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 1120, "fin_caractere_exclue": 1130, "texte": "L. ARLETH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "503 / 504", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 10, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.8", "titre_corps": "VZKVETLY FIALKY.", "titre_sommaire": "VZKVETLY FIALKY.", "signature_source": "L. ARLETH", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 1329, "fin_caractere_exclue": 1698, "texte": "Ty dala jsi mi prsten svůj,\nvíš, tak malý byl\nMně bylo tebe líto tak :\nvždyť jsi žadonil . . .\nA dala jsi mi něhy pal;\nsladký se mi zdál\nTo musila jsem pro štěstí,\nkterým ty jsi plál . . .\nA dala jsi mi úsměvy\nkdyž mne svíral žal\nTo kdybys měl být samoten\nabys neplakal . . .\nA co bys potom dělala,\nkdybych umřel snad?\nTu plakala bych jako ty,\nžes mi, květe, svad . . ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "debut_caractere": 1712, "fin_caractere_exclue": 1728, "texte": "VZKVETLY FIALKY."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 1108, "fin_caractere_exclue": 1118, "texte": "L. ARLETH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "505 / 506", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.9", "titre_corps": "SMUTNA BYLA.", "titre_sommaire": "SMUTNA BYLA.", "signature_source": "L. ARLETH", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 280, "texte": "SMUTNA BYLA.\nL. ARLETH.\nHlavinko má rusá,\nproč ty jsi se bála?\nPořád jenom truchlíš,\njindy jsi se smála,\npořád jsi tak smutná.\nŘekni co tě bolí ?\nVidíš hochu? Tamhle!\nMlha na tom poli?\nTo tě pořád straší?\nNe Víš Připadá mi\njak smrt ve rubáši\nkdyby šla za námi . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "505 / 506", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.10", "titre_corps": "SVOBODEN.", "titre_sommaire": "SVOBODEN.", "signature_source": "L. ARLETH", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 282, "fin_caractere_exclue": 523, "texte": "SVOBODEN.\nL. ARLETH.\nLid v sluch mi houká svobodu.\nKdo svobodnější než já jsem?\nKdyž víno piju, pro vodu\ndav chodí se džbánem !\nA vzpnu-li křídlo výš a dál,\ntu lid se válí v klínu žen . . .\nJá ether mám, lid poutá sval :\nKdo víc je svoboden?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "505 / 506", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.11", "titre_corps": "TRUDNÉ DOBY.", "titre_sommaire": "TRUDNÉ DOBY.", "signature_source": "J. PATRNÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 525, "fin_caractere_exclue": 1084, "texte": "Jsou trudné v žití doby\na chvíle zoufání,\nkdy litých bouří zloby\nti bijí do skrání,\nkdy hořkost smutnou duši\nti bolným chvěním kruší\na štěstí v dálce hrany\nti navždy vyzvání.\nJsou trudné doby v žití,\nkdy divých vášní vzdor\na citů vlnobití\nv tvé duši vede spor\nkdy hněv ti v žilách víří\na kletby na rtéch hýří,\njak bouře když se vzteká\nve klínu tmavých hor.\nVšak největším je bolem\na největším je zlem,\nkdyž prázdno cítíš kolem\na temno v nitru svém\nkdyž spleen a beznaděje\nti pustou duší chvěje\na bez těchy a lásky\nkdyž kráčíš životem.\n\nTRUDNÉ DOBY.\nJ. PATRNÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "505 / 506", "page_fin": "505 / 506", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.11.1", "titre_corps": "M. ALEŠ.", "titre_sommaire": "M. ALEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "debut_caractere": 1086, "fin_caractere_exclue": 1094, "texte": "M. ALEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "507 / 508", "page_fin": "511 / 512", "image_debut": 12, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.12", "titre_corps": "PABĚRKY. — NAPSAL J. KAFKA.", "titre_sommaire": "PABĚRKY. — NAPSAL J. KAFKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "507 / 508", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1485, "texte": "PABĚRKY. — NAPSAL J. KAFKA.\n\n*)\nMatka mi připjala brašnu na záda\na řekla: »Jdi hezky.«\nTy cesty ze školy a do školy! Musil jsem\njít dobře půl hodiny, nejdřív hezkou lesní cestou,\npak polem podle potoka, jenž se ploužil bla-\ntouchy. Kolem stromku se svatým obrázkem,\nosamělého, zmrzačeného tím, že dolní větve měl\nosekány a jen nejhořejší ponechány. Kolem žita,\nkteré přesahovalo mne o hlavu a kam jsem si\nobčas skočil pro chrpu Rád bych ještě jednou\nšel tou cestou. Na té cestě se také rodily skoro\nvšecky moje dětské sny.\nTu loďku, co plave na našem rybníce, o mnoho\nzvětším, udělám tam pokoje, kajuty, jak jsem\nčítal v Robinsonovi. Odvedu tam Mařenku (má\nsestřenka), někudy (nestaral jsem se kudy) do-\nstáném se na nějakou řeku a tamtudy poplavem\ndo moře. Ona se bude bát a plakat, ale já se\nrozhněvám a řeknu: tu nevěděl jsem co\nOna mne bude prosit a já jí odpustím a obejmu\nji a políbím.\nPamatuji se jasně na přízvuk, který dopro-\nvázel tuto poslední myšlénku. Nebyl zrovna tak\ndětsky čistý.\nJednou, až vyrostu, vstanu, vyženu všecky\nNěmce z Čech, pak vynajdu nějaký prášek, kterým\nposypu hranice. Jak je posypu, vyrostou skály\naž k slunci. Nikdo je nepřeleze. Já ale\nkoupím ty lesy u nás, dokola posypu práškem,\nty hradby zas vyrostou, rozloučím se se všemi\na odejdu za ty hradby a tam budu s našimi\nžít. Budou mne prosit, abych u nich zůstal,\nale nezůstanu.\nZ prvních dnů na studiích mám malou hrstku\nostrých zlomkovitých dojmů. V městě mi koupili\n\n*) Viz sešit 8."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "509 / 510", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2363, "texte": "také kalamář a lahvičku inkoustu, a tu se pama-\ntuji, že jsem se těšil, jak si ten čistý skleněný\nkalamář na černém dřevěném talířku naplním.\nTak jsem byl už ne-\ndočkavý, že jsem si\npřál trochu, aby už\nšťastně jeli, a také když\nmne doprovodili do\nnašeho studentského\npokoje, kde mne uví-\ntali moji spolubydlící\ntertián jadrným, na\nzdar a upřímným stisk-\nnutím ruky, mladší,\nnováček jako já, se\nzačervenal a něco za-\nšeptal začal jsem\nnalévat. Nešlo to. Osle-\npily mne slzy a ruka\nse třásla.\n»Doprovodím vás.«\nVelmi málo kdy po-\ncítil jsem víc štěstí\nnež na tomto kousku\ncesty. »Až za mýto !«,\nžadonil jsem.\nJeště ten den na-\nvečer šli jsme všichni\ntři za město. Mladší\nmůj spolubydlící velmi\ndovedně srážel mezi\nchůzí kloboukem slívy\nse stromů, tertián šel\ndůstojně. Nepromluvil\njsem, od rozechvění a\npláče bylo mi chladno,\nkrčil jsem se do svého\nsvrchníčku příjemně\nomámen novým oko-\nlím a poslouchaje na\npolovic, co povídají.\nVečer prohlíželi jsme\nsi nové školní knihy,\nžvatlali a šli dost pozdě\nspat. Stulil jsem se ke zdi a chtěl zaletět my-\nšlénkami domů, ale obrazy nové byly tak silné,\nže co chvíli vskakovaly do mých vzpomínek.\nCizí tikot hodin, kroky a drkot vozů na ulici\ndávaly mým myšlénkám neznámý přízvuk. Už\njsem usínal, když napadlo mi, že jsem se ne-\nmodlil. Vzchopil jsem se na kolénka, jež kle-\nsala ospalostí, a sepjal\nruce. Už dávno nevím\nco jsem se to modlil.\nTaktéž modlitbou to\nmnoho nebylo; ale jak\nmi bylo, nezapomenu\nnikdy. Pak bylo mi,\njako bych měl jít dát\ndobrou noc; vyhrkly\nmi slzy, a v slzách\ntěch jsem usnul.\nUlice, kudy jsem\nchodil do školy, na\njednom místě byla ote-\nvřena do polí. Tam-\ntudy bylo vidět kopec\ns vížkou už už mizící\nmezi stromy vyrůsta-\njícími celý zarostlý,\ndýmající z rána mlhami\na v pohádkové kráse\nna večer, když slunce\nřídkým hřebenem jeho\nposílalo poslední šlehy.\nv\nČasto jsem si tam po-\nstál. Tam za T—em ;\ntam někde, tam jest\ndoma.\nN. je hezké město\ns krásným okolím. Zda\nvedle studentů, pro-\nfessorů a filistrů jest\ntam ještě jeden infe-\nriornější stav, nevím.\nTaké těžko říci, co\nHeine tím ošklivým\nlovem myslí; kdyby\nse tam snad měl jed-\nnou obdobný stav se-\nstavit, myslil bych, aby\nse sáhlo ku prvním\ndvěma třídám. Naši učitelé! Asi čtyry milé,\núcty hodné hlavy; jeden z nich měl na mne ani\nv\nnevěda, velký vliv. Ale divná věc! Reknu-li\n»moji bývalí učitelé« nikdy nenapadnou mi tito."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "511 / 512", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3337, "texte": "Vždy jen přeběhnou kukátkem mé paměti ti páni\nsprosfoučcí, naivní chudinky, a Satira nám\nstroskotala; nedědí nám. O něčem kloudnějším.\nKdyž v primě pro mne den před Štědrým\ndnem poslali, byl jsem radostí nadobro blázen.\nPo nos v šátcích a kožichu zabalen, sledoval jsem\nútěk telegrafních tyčí a osněžených stromů. Nic\njsem jasně neviděl, nic jasně neslyšel, ale všecko\nse na mne smálo. Bylo tma, když jsme přijeli.\nU nás svítili. V oknech byl narovnán mech a na\nněm v řadách jablka.\nDoma! Doma! Bylo mi dost divno, že moje\npostýlka z ložnice se ztratila, ale vědomí, že\nbudu spávat naproti, ve studentském, mne usmí-\nv . V\nrilo. Na Štědrý den dopoledne vozil jsem se na\nsáňkách se stráně dolů. Vyčítal jsem si sice, že\nteď už budu musit toho nechat, že na mne se\nto nehodí, ale bylo tak hezky, ani mráčku, a jak\npěkný površek!\nVečer jsem dostal />Babičku«, jak jsem si\npřával. Jen to mi trochu vadilo, že všickni nějak\nmnoho si mne všímají, že stranou mne pozorují,\nže jsou víc laskaví než bývali, když jsem byl\nstále doma, a v tom mi bylo nevolno.\nV tertii bydlil jsem s dvěma staršími hochy:\nsextánem a kvintánem. Přijdou věci, o kterých\nmluvím dost nerad. Až do tertie byl jsern i my-\nšlénkami čist. Dítě. Bylo mi první den úzko\nv cizím bytě mezi cizími, seděl jsem tiše na\nkufru u kamen a trochu vzpomínal, trochu po-\nzoroval nové okolí. V kufru jako by bylo za-\nvřeno kus domova. Když jsem si na kufr sedl?\nbylo mi hned útulněji. Matka sama všecko\ntam srovnala, vespod vložila sůl s kouskem\nchleba v papíru obvázaném červenou nití a na\nvíku uvnitř byla Madonna Boleslavská se slovy\npřipsanými na kraji: Bůh Ti žehnej a zůstaň\nnám hodný.\nHoši se o něčem radili, pak zkoumavě ně-\nkolikrát na mne pohlédli.\n»Prosím vás, nedošel byste nám pro ciga-\nretty?« Neřekl jsem nic, vzal peníze a šel. Ale\ncestou jsem se zlobil a na hlas si vykládal, že\nvlastně jsem nemusil chodit nikam.\nv\n»I to jste přinesl uherky!« Často se v my-\nšlénkách vracím k těm hochům, kteří nevědomky\nv v v\nzaplavili dětskou duši prvním kalem. Ze to kal\nbyl, cítím a nedám si vymluvit. A přec byli to\ndobří hoši a měli mne rádi. Hned první den\nzahájili spolu hřmotně přátelství, ač se před tím\nnikdy neviděli. Bylo mi milé, že jsem trochu\nstranou a že se do mne mnoho nemluví. Když\njsme ulehli, ještě dlouho hovořili. Studenti mají\ndvě karakteristika: snahu, býti obhroublým a zá-\nlibu v kluzkostech. I kteří se tomu vzpírají,\npodléhají často ze snahy, mluviti tak, aby se to\nlíbilo ostatním. Vynalézaví jsou zvlášť v druhém.\nMračna hloupých vtipů padnou denně na toto\nthema, a ostuda je, býti »neviňátkem«, jak říkají\nmladší, »mládencem« nebo čím ještě dle starších\na neděiati takových vtipů, nebo docela zacpávati\nsi uši jako Aljoša Karamazov.\n»Zítra ti povím něco z pražských těch\nrozumíš ?« volal Lang, kvintán.\n»Ale začni teď, není mi do spaní.«\n»Ne, nechci k vůli K., nechci ho kazit.«\n»Ať se ostřílí!«\n»Ne, to nejde.«\n»Ale vždyť spí.«\nAni jsem se neozval a byl jsem opravdu\nzvědavý.\n»Teda to zabalím.«\nVyposloiichal jsem to vše a zmítal jsem sebou\nještě, když už dávno spali. Nerozuměl jsem\nhlavnímu vtipu, ale právě to tajemné, nedopo-\nvěděné mne vyzývalo. Později jednou, když už\njsem byl se vším obeznámen, řekl jsem jim, že\njsem tenkrát nespal, že slyšel jsem a rozuměl\nvšemu, že už dávno ty věci znám. Proč jsem\nto poslední přilhal, nevím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "507 / 508", "page_fin": "507 / 508", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.12.1", "titre_corps": "PO KOUPÁNÍ.", "titre_sommaire": "PO KOUPÁNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "507 / 508", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.12", "debut_caractere": 1487, "fin_caractere_exclue": 1512, "texte": "F. B. DOUBEK.\nPO KOUPÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "509 / 510", "page_fin": "509 / 510", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.12.2", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "509 / 510", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.13", "debut_caractere": 2365, "fin_caractere_exclue": 2384, "texte": "J. PEKÁREK.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "511 / 512", "page_fin": "511 / 512", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.13", "titre_corps": "DOKONÁNO.", "titre_sommaire": "DOKONÁNO.", "signature_source": "STELLA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "511 / 512", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.14", "debut_caractere": 3339, "fin_caractere_exclue": 3582, "texte": "DOKONÁNO.\nSTELLA\n-Na lesy padla mlha šedá\na k zemi, žluté ve listí,\nto chladný vítr v tanci zvedá,\njim v poskok proutí zasvistí.\nZaskřípla pila na pasece,\ntam starý dub; ó smutný zjev!\nslyš! šeptem sosna sosně vece:\ndub dosloužil již na rakev."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "513 / 514", "page_fin": "519 / 520", "image_debut": 15, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.14", "titre_corps": "RICHARD HELLY. — DROBNÉ PRÓSY.", "titre_sommaire": "RICHARD HELLY. — DROBNÉ PRÓSY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "513 / 514", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.15", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2779, "texte": "RICHARD HELLY. — DROBNÉ\nPRÓSY.\n\nVIDĚNÍ.\nPřešlo kolem mne již mnoho zástupů; zvířily\nprach šedé, nekonečné silnice, po které kráčely\ndále a vzdalu-\njíce se ode mne\nstávaly se stále\nmenší, až sply-\nnuly v jedno\ns mlhou, která\nse válela v dáli.\nPrvní z nich\nšli loudavě, jako by\nnohy jejich byly se-\npjaty a jejich vodnaté,\nbezvýrazné oči hleděly\nk zemi, jako by se tě-\nšily prachu, který se\nkouřil z pod jejich po-\ndešví.\nA všichni, jako po-\nsedlí, vypukali chví-\n, . J J.— -\nlemi v divoký smích,\nkterý jim náhle pře-\nrvaly slzy trysknuvší z očí; viděl jsem v jejich\nřadách smáti se mnohé, zatím co jejich soudruzi\nnechali padati slzy do suchého prachu cesty.\nJedno nedovedl jsem u nich pochopiti, ne-\nviděl jsem nikde na cestě, kudy oni šli, ničeho,\nco by mohlo vzbuditi výbuchy smíchu, ani co\nby je nutilo k pláči.\nA tak mezi tím, co ztráceli a menšili se v dáli,\nzdáli se mi býti automaty, které řídil kdosi, jehož\njsem nespatřil.\nPak přišli jiní; spozoroval jsem je, když byli\nuž blízko mne; upozornili mne na sebe temným,\nneurčitým šelestem svých rtů, z nichž každé se\nsnažily vydávati zvuky silnější než ony souse-\ndovy a několik slov podařilo se mi zachytiti:\n»Bůh!« »Alláh !« »Buddha!«\nJejich hlavy byly vzpřímeny, hleděli nahoru,\nk nebi, kde bylo zříti něco bílých obláčků a je-\njich oči byly připoutány k modru, které je okou-\nzlovalo.\nv\nSli tak, aniž by si všímali toho, co se děje\nkolem nich a chvílemi objevily se nad jejich\nhlavami sepjaté ruce, dlouhé a žilnaté.\nKu podivu, že i oni se menšili při tom, jak\nodcházeli v dáli, až splynuli v neurčitý chomáč,\nnad nějž bylo viděti vyniknouti občas několikeré\npaže. A třetí hlouček, menší obou druhých, při-\ncházel blíže ryt-\nmem pomalé pí-\nsně. Viděl jsem\ntam též mnohé\ns očima pono-\nřenýma do mlhy\npřed nimi a ko-\nlem nich a v těch\nočích jsem četl mnoho\notázek.\nJeden z nich, s kro-\nkem pevným a hrdým\na chorobně žlutavou\ntváří deklamoval hla-\nsitě o budoucnu duší,\nzatím co druzí krčili\nnevěrecky rameny.\nA jiného, kráčel\nzcela vzadu, slyšel\njsem naříkati nad tím,\nže po celé cestě není jediné květiny a že v celém\nzástupu nenašel přítele.\nTak přešli všichni a já osamotněl s oblaky\nprachu, který pozvedli svýma nohama a nepře-\nkonatelný stesk usadil se mi v duši.\nSEN.\nZjevil se mi nedávno ve snu. Byl to on,\nvím to zcela určitě. Poznal jsem jej po výrazu\njeho tváře, který si odnášel s sebou a který se\nnikterak nezměnil.\nPamatuji se, co všecko četl jsem v onom\nvýrazu, když jsem stál u něho umírajícího; jeho\nradost', že konečně odchází, jeho něžný, žehna-\njící pohled té, která stála tehdy vedle mne, a jeden\npohled pro mne, který mi pravil, že pochopil\nv té chvíli všecko, co dříve nedovedl pochopiti.\nPřijal jsem příliš za svůj ten pohled, než aby\nmi mohl z duše vymizeti a onehdy zřel jsem jej"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "515 / 516", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1640, "texte": "po dlouhé době opět. Přišel\nke mně v době, kdy slabá\nhorečka upoutala mne na\nlůžko, snad chtěl předzvě-\nděti, přijdu-li také brzo za\nním.\nViděl jsem u něho však\nještě něco jiného, hlubokou\notázku ve světlých jeho\nočích, které upřel na mne.\nBylo mi po několik dní\nhádankou, co mínil tímto\npohledem, který se třásl\nna mých rtech.\nOdešel tenkráte smut-\nnější než přišel, nejspíše tím,\nže nedovedl jsem mu říci,\nco chtěl zvěděti ode mne.\nNeměl jsem dosti síly\nzeptati se ho přímo, něco\nzadrhlo mi hrdlo, že nemohl\njsem promluviti.\nNyní vím vše !\nPtal se asi po té, která\nstála se mnou u jeho lůžka\na celovala jeho tváře, do-\nkud je neopustila posledni\nkapka teplé krve.\nNezapomněl na ni ještě\na touha zvěděti její osud\nj 1/\npřivedla jej bezpochyby ke\nmně.\nJe dobře, že jsem mu\ntenkráte dobře nerozuměl,\nči byl bych mu mohl snad\nvyprávěti, že je mi nyní\nprávě tím, čím bývala kdysi\njemu ?!\nByl mým jediným přítelem, a myslím, že by\nmi přece nedovedl odpustiti.\nNevím sám, jak se mi stala tak drahou.\nJednou, když plakala při vzpomínce na toho,\nkterý ji nedávno opustil, zulíbal jsem její po\ntváři se řinoucí slzy a ona se nevzpírala.\nA od té doby byli jsme svoji, nechali jsme\nklidně ležeti toho, jehož odchod nás spojil a ko-\nchali se ve snech plného štěstí.\nJen někdy se zachmuřila, pochopil jsem proč\na hleděl ji vždy uklidniti.\nŽili jsme tak, až přišel on ke mně.\nNeodvážil jsem se v prvních dnech po oné\nnoci svěřiti se jí tím, že jsem jej viděl, nechtěje\nvyvolávati v ní sotva zdřímlých vzpomínek.\nNedovedl jsem však přece smlčeti toho před\nv\nní. Rekl jsem jí vše rázem a ku podivu, slzy,\nkteré jsem očekával, se neobjevily."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1929, "texte": "Pozvedla jenom hlavu ke mně a řekla :\n»Vím, byl by šťasten, kdyby nás viděl, měl\nmě příliš rád, než aby mi mohl záviděti moje\nštěstí!«\nPřekonala mne tím, a já čekám každé noci,\nže on přijde opět a já mu budu vyprávěti o naší\nlásce a o její důvěře v něj.\nPO LETECH!\nTy! Emilo ! Tys tenkráte 'neumřela ?! ;\nNe, nechci tomu věřit!\nVím dobře, že\njsem seděl v no-\nhou Tvého lůžka\na chvílemi celo-\nval Tvou] ruku,\nkterá byla tak\nchladná a bledá,\nzatím co Ty si\nstihala svým pla-\nchým pohledem\nvíš, tím po-\nhledem, kterýž\njsem měl u Tebe\nrád tahy mé\ntváře.\nVpíjela si je\nasi do sebe, chtě-\njíc je vykouzliti\naž zavřeš oči a\nobjeví se Ti stálá\ntma.\nNecítil jsem\ntenkráte žádného\nzármutku že mne\nopustíš brzy, spí-\nše teplo zvláštní\nrozkoše proudilo\nmnou, kdyžjsem\nhleděl na Tvou\nnemocně bílou\npleť obnažených\nrukou.\nBylo dusno\nv pokoji, jehož\nokna byla uza-\nvřena a za nastalé tmy zdálo se mi, že nejsme\nvíce spolu sami; každým pohybem své ruky\nnarážel jsem na něco nepoznatelného a před\nzrakem pohybovalo se mi šero pokoje a bralo\nna se tvar postav, z nichž vál podivný chlad.\nNevím, jak skončil onen den; myslím, že jsem\nodcházel od Tebe v bezvědomí; zpit tím, že jsem\nTě měl celý den tak blízko a omámen Smrtí,\nkterá si hověla v pórech Tvé pleti.\nDruhého dne řekli mi, že Tvůj stav se zlepšil;\nnepotěšili mne tím však nikterak.\nCítil jsem dobře, že v uplynulých dnech bylo\nrV.V, ř v • V\nme stesti prilis\núplné než\nmohlo býti stup-\nňováno a po ně-\nkolik nocí snil\njsem o tom, jak\nbude krásné, až\nkleěeti budu u\nTvého nehýb -\nněho těla a lí-\nbati, bez ustání\nlíbati Tvoji stu-\ndenou líc.\nByl bych asi\ntenkráte plakal\na já chtěl po-\nznaň slzy tako-\nvého druhu.\nMěli pravdu,\nže minula nej-\nhorší doba Tvé\nnemoce; Tys ne-\nležela více tak\nklidná na svém\nlůžku a vypro-\nstila jsi mírně\nsvoji ruku z mé,\nkdyž tiskl jsem\njí příliš dlouho.\nA od onoho\ndne s každou\ndávkou zdraví\npřibývalo Ti přís-\nsnosti a uzavře-\nnosti vůči mně,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "519 / 520", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1957, "texte": "aniž já dovedl pochopiti proč, až jednoho dne\nnechakťs mne na mé otázky bez odpovědi.\nRozešli jsme se tak a neviděli se dlouho, až\nonehdy potkali jsme se spolu.\nNaše zraky hleděly na sebe však tak cize,\nže nevěřím doposud, že's to byla Ty a nabývám\npřesvědčení, že má Emila umřela tenkráte sku-\ntečně a že potkal jsem ženu mi docela cizí.\nVDĚK SAMOTY.\nOnehdy divily se veliké lesy spatřivše mne\nsamotného a já nevěděl sám jak to možno, že\nona není více po mém boku.\nPravda, den před tím neslyšel jsem více šepot\njejích rtů a nerozuměl pohledu jejího oka; ne-\nnaučil mne nikdo řeči mrtvých!\nAle ten den uprchl rychle, rychleji ještě než\njsem se nadál a já bloudil druhého dne místy,\nkterá byla uvykla viděti nás vždy oba a která\nnechápala, proč přišel jsem samoten.\nNebe nade mnou počalo již šedivěti a já čekal\nstále a utvářel si z mlh, které se ploužily po-\nmalu zemí a obalovaly mohutné kmeny stromů,\njejí vzdušnou postavu a nechával ji přichazeti\nk sobě, do mé náručí.\nBujné větry nepřály mi té těchy as potupným\nchechtem rozháněly vzdušné obrazy budované\nmnou takovou láskou a rozkoší.\nPozději, když vyšla tma z houštin dle cest\na opanovala celý kraj, usedl jsem na kámen po-\nkrytý mechem a čekal; stále ještě čekal.\nDomníval jsem se, že její vůle bude silnější\nnež vule starého Osudu a že její láska přemůže\nvše, co se postavilo mezi nás!\nA nedočkal jsem se předce! Nemohla přijíti ? I\nCi přišla v kraje, v kterých se snadno zapo-\nmíná?' Nic neukojilo mých otázek, ani noc, která\npřišla stejně nádherná jako v dobách, kdy nás\nvídávala oba 5 ani ztrnulý klid, tak velebný a\npro mne tak hrozný jako klid té, která mne\nopustila.\nChodil jsem každodenně na tato místa a čekal\ntrpělivě jejího návratu, až čas uprchlý od oné\ndoby naučil mne zapomenouti na ni a já ne-\nmiloval onen kraj více pro naděje, které mi dá-\nvaly tušiti její přítomnost', ale pro zamlklá ticha\ndlouhých, ponurých nocí a pro tajemné hudby\nvětrů v listech omšelých stromů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "513 / 514", "page_fin": "513 / 514", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.14.1", "titre_corps": "V. PREISSIG.", "titre_sommaire": "V. PREISSIG.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "513 / 514", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.15", "debut_caractere": 2781, "fin_caractere_exclue": 2793, "texte": "V. PREISSIG."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c026", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "515 / 516", "page_fin": "515 / 516", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.14.2", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "515 / 516", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.16", "debut_caractere": 1642, "fin_caractere_exclue": 1663, "texte": "F. B. DOUBEK.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "517 / 518", "page_fin": "517 / 518", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.14.3", "titre_corps": "DETAIL FASADY.", "titre_sommaire": "DETAIL FASADY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.17", "debut_caractere": 1931, "fin_caractere_exclue": 1995, "texte": "Z VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nJ. KASTNER.\nDETAIL FASADY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c028", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "519 / 520", "page_fin": "519 / 520", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.15", "titre_corps": "PÍSNĚ V DUŠI.", "titre_sommaire": "PÍSNĚ V DUŠI.", "signature_source": "J. PATRNÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "519 / 520", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.18", "debut_caractere": 1959, "fin_caractere_exclue": 2944, "texte": "PÍSNĚ V DUŠI.\nJ. PATRNÝ.\nDnes blahý osud k snivé skráni\nti svěží věnce připíná\njde jaro kolem v libém vláni\na ruže dští ti do klína,\nzpěv skřivanů ti k sněním zvoní,\njas zlunce v tvář ti zlato roní\na smavá láska mladou duši\nti bouřnou slastí jemně kruší.\nRci co je štěstí? V náhlé tísni\nti zvlní nitro mocný vzlet,\nroj z duše v ráz ti vzlítné písní\na rozvane se v širý svět.\nPak přijde zima z šeré dáli,\nkol zavlá zlehka skrání tvých,\nsnů šťastných květ ti mrazem spálí\na v hruď ti schvěje chlad a sníh.\nZříš jak se v bezdnou propast řítí\nco dřív jsi doufal v mladém žití\na do duše ti bojem zdrané\njen zoufání a temno vane.\nRci co je život? V smutné hrudi\nti zachví náhle stesk a žal,\nslok truchlých řad ti na rtech zbudí\na letí s nimi v šíř i dál.\nJsou písně vlny v širém moři,\nco k dálným břehům poutí jdou,\ndnes barvy duch v nich jasně hoří\na hudbu šumí blouznivou\nNež náhle přijde bouře divá,\nsvist pěn a větrů v sluch ti lká,\nto v písních vášeň hřmí a zpívá\na hoře v duši básníka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c029", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "521 / 522", "page_fin": "521 / 522", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.16", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "521 / 522", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 787, "texte": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n— Malíř LUDĚK MÁROLD na výstavě v Berlíně obdržel\nmalou zlatou medailli.\nRektorem akademie výtvarných umění pro příští školní\nrok zvolen a jmenován prof. MAX PÍRNER.\nNa c. k. akademii výtvarných umění v Praze obsa-\nzeno místo učitele kreslení ve škole přípravné p. GODOU\nROUBALIKEM. Tím vyčerpána pro úřad professorský řada\nvrstevníků, kteří činně se súčastnili konkurence na výzdobu\nNárodního divadla, jen mistr Aleš zbyl jediný bez\nhonorovaného atributu.\nV posledním čísle francouzs. časopisu L'art et Déco-\nration přináší francouzský kritik W. Ritter stať o uměleckých\nvýstavách vídeňských, kdež uveřejňuje vyobrazení Bílkova\n»PODOBENSTVÍ« (Viz V. Směiy 11. 175.—176.) přinášeje\no práci jeho úsudek, v němž srovnává jej s francouzským\nsochařem Rodinem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c030", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "521 / 522", "page_fin": "527 / 528", "image_debut": 19, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.17", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "521 / 522", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.19", "debut_caractere": 789, "fin_caractere_exclue": 5829, "texte": "VÝSTAVY.\n\nVÝSTAVA ARGHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nO kuráž a trochu dobré vůle nebylo u nás nikdy\nnouze. A nebylo ani na výstavě architektury a inženýrství,\nzvláště bylo-li jí neobyčejně mnoho potřebí i vzhledem ku\nkrátké době, v níž měla tato býti provedena i vzhledem\nk okolnosti, že vystřídala výstavu jubilejní výstava náro-\ndopisná, jež obě těšily se přízni všeobecné, první jako novum,\ndruhá pro zájem cistě národní; obě uspokojovaly měrou\nnejvyšší jednak proto, že nebylo právě měřítka ze dnů mi-\nnulých, jednak že zmíněný interres na nich ani nepřipouštěl\nostřejší jakési kritiky obě předchozí výstavy byly naší\nchloubou, našimi miláčky, nad jichž chybami rádi přimhu-\nřovali jsme oči, jen když jsme viděli, jak mohutně v celku\npůsobí, jen když slyšeli jsme jásavé nadšení poprvé nad\nzdatností domácího průmyslu a umění, podruhé nad široce\nrozvinutým obrazem bytu širých krajů českoslovanských.\nPořadatelé třetí, nynější výstavy zajisté věděli dobře, že jim\nnebudou nápomocny ethické momenty výstav předešlých\nproto mluvíme o kuráži; bylo jim tedy hledati a oběto-\nvati dobrou vůli.\nZda našli ji a obětovali v míře nejhojnější či zda jí se-\nhnali jen trochu, shledáme po krátké procházce výstavou*\nCtihodnou branou, jíž jako starou, dobrou známou\npozdravujeme od roku 1891. vstupujeme na neméně dobře\nznámé prostranství před průmyslovým, později národopisným\na nyní snad architektonickým (?) palácem. Rozhlížíme se\ndychtiví po novotách: V právo, vlevo opět staří známí:\nrozkošné renesanční stavbičky administrace a pošty, pak\núměrné vážné zdi budovy retrospektivní a vystavy umělecké\ncožpak tady nic? No, člověk by o novotu zakopl\na nevidí, přes to, že běl nového štuku v slunečním jasu jen\ndo očí píchá: zde při zvýšeném vstupu vysoké zábradlí\ns odpočívadly a hermami, níže po kraji svěží zelené louky\nřady váz, ukončené čtyřmi v zem zabořenými pilony-kande-\nlábry; na význačném místě, kde druhdy strměl podstavec po-\nmníku Jiříkova, dnes krčí se pavillon firmy pro výrobu umě-\nlého mramoru (Mascha, Hrůza a Rosenberg), při bocích\npaláce pak táhnou se dřevěné pavillonky kavárenské. Toť\nvše, co jako novotinu v těchto místech jste shledali. Jděme\ndále shlédnout celé prostranství: v právo vlevo opět dobře\nznámé restaurační budo\\y, to tam v právo na místě zřícenin\nKokoiína je nová budova panoramatu »Bitva u Lipan«, ně.o\nvýše velice provisorně pořízená přístavba k bývalému pa-\nvillonu živnostenské banky, určená za strojovnu, za samým\npalácem průmyslovým řada nevzhledných kůlen pro výstavu\nstaviva a dva vzorné domky (dělníka a malého úředníka),\nníže pak je hospoda »U Nesmysla«, pak divadlo »Urania«\na několik neoriginelních, nechutných ochutnáváren ve stromo-\nřadí, toť vše co na zevnějšku výstavy přirostlo. Fontana\ndoznala nevalné změny ani si netroufáme iíci že úspěšně.\nOhlížíme se znova: vzhlížíme k skleněným plochám\nhlavního paláce, jako zbylého representanta výstavy jubilejní,\notáčíme se ve stranu, kde kupí se kol dřevěného kostelíka\ntlum různých typů statků a chalup v harmonickém celku\nvesnice českoslovanské. Ohlížíme se vzpomínáme\nsrovnáváme a konec úvahy je, že dobrá vůle zůstala\nleckdes za kuráží.\nHlavním těžištěm výstavy měla býti architektura. Hodlali\njsme o tomto bodu především podati referát. V posledním\nčísle Zl. Praly uveřejněn pozoruhodný článek týkající se\ntěch částí výstavy, i onoho zápasu mezi zastanci architektury\nstaré a moderní, a poněvadž článek ten odpovídá mínění\nredakce, otiskujeme jej beze změny :\n»Bývalo zvyklou duchaplností nazývati Mnichov atlasem\nhistorie architektury (promiňte tu řádku cizích slov) a opako-\nvali to tolikrát, že se člověk ostýchá téhož označení užit\niv případu sebe naléhavějším, ku příkladu, když si na\nchvilku usedne za zády Říhovy fontány (které je patrně\ndusno pod skleněnou střechou a v dlážděné půdě) a pohlíží\nna vzorná průčelí plastická, se tří stran polovinu dvorany\nv levém křídle paláce Výstavy architektury a inže-\nnýrství obejímajicí.\nSnad zamýšleli původně obtočit ji kolem do kola pla-\nstickými průčelími domů obytiých nyní jest jich pouze\npět ale co jinak bylo v plánu, ukázati totiž nynější stylové\nproudy v české architektuře, to se stalo, třeba že ukázky\nnevypadly veskrze typicky a nepraví poslední slovo. Jan\nKoula navrhl malé průčelí gotické, jehož dvéře J. Kastner\nroztomilým způsobem upravil; blízko něho vede malé kryté\nschodiště vzhůru, docela způsobně malebný koutek, vedle se\nšíří dvě jiná průčelí malbami A. Hofbauera a F. Urban a\na reliéfní výzdobou V. Amorta opatřená, na nichž Alois\nDlabač demonstruje užiti motivů české renesance; pak je\ntu barokní domek A. Zázvor k v a proti němu, hlavně\nv patře šťastné průčelí C. Kloučka, které se emancipuje,\numírněnou měrou, od slohů historických.\nOpravdu j-ou tím zastoupeny všechny slohy, jež se\nv nové české architektuře objevují a drží, arci že ne všechny\nstejnou mnohostí a ne právě v těch formách, jakých jmenovaní\narchitekti zde užili. Nejsou jimi však také vyčerpány všechny,\njež naše architekty kdy zajímaly. Ull manů v kostel sv.\nCyrila a Methoděje v Karlině, stavba krásných proporcí"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "523 / 524", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4821, "texte": "a pozoruhodné jednolitosti a jem-\nnosti, je slohu románského; návrhy\nv\nna průčelí českého hospice v Římě\nod A. V. Bar viti a opírají se silně\n0 gotiku vlašskou; Jos. Hlávka\nkoncipuje svoji skupinu budov bi-\nskupské residence v Černovicích na\nzákladě starých památek byzant-\nských; F. Schmoranz provedl\nsvé nejpůvabnější stavby ve slohu\negyptsko-arabském. Tedy i naše\narchitektura má svůj atlas histo-\nrických slohů stavitelských a v tom\nse docela podobá sousední ně-\nmecké. Úhrnem vzato, nenalezla\nnikde svoji cesty zvláštní, neobje-\nvily se tu nikdy směry a snahy jiné\npovahy, nežli jaké píed tím vyno-\nřily se buď v Němcích, buď ve\nVídni.\nGotika již dávno vymizela\nz nové světské architektury, ně-\nkolik domů soukromých její řečí\nhovořících ztrácí se v ostatním\nmnožství a jenom Jos. Mocker\nmyslí a cítí po goticku při svých\nchrámech (Vinohrady a Žižkov)\n1 stavbách profánních, výhradně\na výlučně. Nejvěiší díl naší nové\narchitektury zplodila renesance,\nitalská a domácí. J. Ullmann, Jos. Zítek a J. Schulz\nvycházejí od první, Ant. Wiehl od druhé a za nimi jdou\nostatní.\nNe však všichni. Kdesi stranou naleznete školní úlohy\na samostatné koncepce Fr. Krásného a hned při vstupu\ndo paláce ocitnete se ve hlavní dvoraně vůči architektonické\ndekoraci AI. Dryáka, která každým hnutím hlásá snahu\nemancipace od slohů historických. A již se staví dva tábory\nbojovně proti sobě, ne pouze produkcí, ale i bodavými výroky\npostranními, nerozumnými a výsměšnými notickami v denních\nlistech a obšírnějšími polemikami v časopisech odborných.*)\nNa jedné straně historismus, na druhé moderna, jeho pokud\nmožno absolutní negace a také jakési juste milieu si\nněkteří nalezli, aby vlastenectví umění zachránili. Neklamu-li\nse v jakosti proklubávajících se nejmladších talentů a usadí-li\nse Jan Kotěra v Praze, přejdou dosavadní srážky a bitky\nve velký boj a moderna zvítězí, buďte ujištěni. Pouze to\njest otázkou, zda s tou formovou mluvou, v jaké nyní u nás\nhovoří, anebo zdali si nalezne ještě originálnější výrazy.\nBude mít vydatné spojence po svém boku: krásné talenty\na svěžest mládí a v pozadí tohoto boje bude po způsobu\noblíbených u nás živých obrazů didaktická skupina, vyja-\ndřující poučku z dějin, že všechen pokrok záleží v evoluci,\nkterá přemáhá tradici a zkostnatělý formalismus, která staré\nctí, ale po novém a svém prahne.\nNa výstavě se ohlašuje tedy\ntento zápas, jehož budeme brzo\nsvědky, takořka jen za kulisami;\nna hlavním jevišti rozložen jest\nvšechen tábor zastanců historismu.\nJsou v něm vůdcové, kteří z hloubi\npřesvědčení tvoří podle jeho esthe-\ntiky, a kolem nich množství, které\nse tak vyjadřuje, poněvadž se\njinak nenaučilo a buď vlastní síly\nnemá, nebo ji nedůvěřuje. Moje\núcta k přesvědčení je veliká, ať\nse projevuje ve formě mému cítění\nblízké nebo ať jde cestou mně do-\ncela protilehlou, a jsem mu po-\nvinen touto úctou, poněvadž i já\nmám své nabyté zkušenosti a ná-\nzory. A toto přesvědčení na poli\numěleckém respektuju tam, kde\nvyciťuju opravdovost práce, prou-\ndící z hloubky osobního a indi-\nviduálního nadání. Jen žel, že právě\ntyto dvě vlastnosti jsou na vý-\nstavě až příliš vzácným hostem a\nže převážná většina architektů ne-\nčiní v podstatě víc, nežli že opa-\nkuje ve zředěné a náhodou od-\njinud př,vátými elementy na po-\nvrchu přibarvené formě, co jinde\nviděla.\nKdyby tu byl zastoupen Josef Zítek a Josef Ullmann,\nJos. Mocker a Ant. Wiehl tak, jako je Jos. Schulz, bylo by\nočitěji a nápadněji demonstrováno, čím právě jim je mladší\ngenerace povinna. Nešla ni o krok dále, uvízla v zevním\nformalismu, který z jejich prací odvodila. Zítek a Ullmann,\nkteří si vybudovali svoje umění na základech italské rene-\nsance, kteří obsáhli všechno její bohatství a osvojili si její\nkyprost, byli při tom umělci vlastních myšlének a hlavně\numělci velikého taktu a jemného cítění a vkusu. Měli a pro-\njevili tedy právě to, co lze sice žákům ukázati, ne však\nvštípiti.\nVznítiti a vytříbí ti vkus lze jen u toho, kdo si jeho\nještě neuvědomělé zárodky sám do školy přinese. Subtilnost\na jemnost cítění jest již u předního žáka Zítkova, u J. Schulze,\nmenší a všechna tvarová znalost a dovednost jeho není sto,\naby docela tento nedostatek zakryla. On sám přenáší jen\ntyto vlastnosti na své četné žáky. Jeť horlivým a svědomitým\nučitelem, přesvědčeným hlasatelem neorenesance, a právě\njeho odchovanci upravili fysiognomii nové Prahy a nových\nČech. Projdeme-li výklad školních prací jejich, nad jichž pro-\nvedenou učitel stále bděl, poznáme sílu její iníluence na\nvzhled nové české architektury zrovna hmatavě. A ne pouze\nna zevnější jich podobě, která těží hlavně z renesance řím-\nského cinquecenta: i také v jistém zanedbávání vnitřní dis-\nposice prostorů. Odevšad zaznívá jen tato jedna řeč, zabarvená\njedině tím, co publikace vídeňských novostaveb do Prahy\npřinesly.\n\n*) Viz V. Směry 11. č. 6. a 7."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.21", "debut_caractere": 27, "fin_caractere_exclue": 2800, "texte": "Možná, že je to pouhá náhoda, že ze Schulzovy školy nevyšla žádná rázovitější indivi-\ndualita; ze Zítkovy ano. Jenom jednu za jiné uvedu, která arci na výstavě schází. Je to\nAntonín W i e h 1. Každý ví, že právě on, opět umělec zvláště jemného citu, navázal svoje práce\nna českou renesanci. Byl to nejvýše přirozený nález a přece byl teprve jemu vyhrazen. Italskou\nzačal studovati a k české její odnoži dospěl, postřehl jejich souvislost a vycítil domácí právo\nmladší dcerky. Za ním šlo mnoho jiných. Studiem rozmnožili tvarové zásoby, ale v celku je\npoměr jejich k Wiehlovi týž, jako poměr Schulzových žáků k jich mistru. Pobíhají v kruhu,\njehož střed on vytknul, a pouze zvětšují někdy jeho poloměr, Wiehl zcela rozvážně uži*\ntvarů doma nalezených výhradně na domy soukromé a obytné; při koncepci monumentální\nvrátil se, jak městská spořitelna ukazuje, k první své lásce. A gotika, barok?\nI Mocker má své odchovance, ne-li žáky. Huť dómu pražského, kde již celé čtvrtstoletí\nvládne, stala se jich semeništěm. Ale pro mistra a jeho stoupence je tento sloh středověký\npodivuhodná, avšak uza-\nvřená konstrukce, ne již\nživý, postupu a rozvoje\nschopný organismus. Jak\nkterý tvar byl sestrojen, na\nkterém miste a v jaké funkci\nstrukturní a dekorativní ho\nbylo užíváno, dobře vědí a\nvýtvory starých mistrů jsou\njim tak posvátny, že každou\nodchylku od nich pokládají\nza hřích. Není divu, je to\npřirozený běh věcí. Svoje\nnejvětší práce provádí na\npoli obnovy, restaurace a\ndoplnění starých staveb;\nnových pak ve slohu go-\ntickém požaduje od nich\nhierarchie, která v tomto\nstylu spatřuje architekturu\nspecificky křesťanskou a\nsvůj konservatismus v stá-\nlém dozoru na práci uměl-\ncovu přivádí ku platnosti.\nNechci vykládati, kterak\nv sousedství jeden sloh po\ndruhém byl odmítán a vždycky dějinně mladší na místo\nstaršího za idol na oltář vzoru byl stavěn. Došlo tak\naž na barok a také u nás. Jen tomu je dovoleno se po-\ndivovat, že teprve podle cizího příkladu, neboť nad Prahu\nv\na Cechy města a země, kde by každým krokem se ský-\ntalo reprodukující tendenci architektů tolik výborných,\nmilých a půvabných vzorů. Vidím však, že i tento sloh\npřinesli do svých atelierů v apriorním přesvědčení, že\nnení živého vývoje schopný, a proto nečiní více, nežli\nže na místě oken a portálů se sloupy, polosloupy a pi-\nlastiy, kládím a přístřeším renesančním kreslí ne vždy\nprocítěné odliky a kopie barokních oken a portálů. A proto\ntaké mně neimponuje Zázvorkova na výstavním\nnáměstí, poněvadž vím o lepších v Praze, které nad ni\nvynikají aspoň jednou neocenitelnou vlastností: že je vy-\ntvořili jejich původcové z ducha své doby, že jsou origi-\nnální, moderní pro osmnácté století. Devatenácté, třeba\njiž na sklonku, má jiné potřeby materiální a jiné směry\nduševní; zase svoje a proto moderní."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1269, "texte": "— UMĚLECKÉ VÝSTAVY V CIZINĚ.\nPaříž. Výstava »šesti« Galerie des Artistes Modernes. (Felix\nAubert, AI. Charpentier, Jean Dampt, Moreau-Nélaton,\nCh. Plumet a Tony Selmestein.)\nDijon. Internacionální výstava umělecká do 31. října.\nRochefort-sur-mer. Výstava umělecká do října.\nVersailles. 45. Výstava společnosti přátel umění de Seine-\net-Oise do 2. října.\nAvesnes. Výstava umění ženy a rytin do 15. září.\nEnghien-les Bains. Výstava umělecká do 30. září.\nLimoges. Výstava retrospektivní umění typografického.\nLondýn. Internacionální výstava umělecká.\nAntverpy. Výstava prací zobrazujících květy a plody.\n» Výstava umělecká od 13. srpna do 2. října.\nSpa. 27. výstava umělecká do 20. září.\nFurnes. 2. výstava umělecká do konce září.\nBerlín. Výstava internacionální.\nMnichov. Výstava umělecká, Glaspalast.\n» » Secesse do 15. října.\nDůsseldorf. Umělecká výstava.\nStrassburg. Uměl. výstava od 7. srpna do 7. září.\nVÝSTAVY PŘÍŠTÍ.\nAmsterodam. Výstava prací Rembrandtových od 3. do 30. září.\nv v\nBasilej. 5. umelecká výstava Švýcar od 10. září.\nBirmingham. Královská společnost umělců.\nNancy. 35. výstava umělecká od 9. října do 15. listopadu.\nPřihlášky do 15. září.\nLiverpool. Výstava podzimní.\nManchester. Výstava podzimní.\nOrléans. Od 15. řijna do 7. listopadu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c031", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "523 / 524", "page_fin": "523 / 524", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.17.1", "titre_corps": "DETAIL FASADY.", "titre_sommaire": "DETAIL FASADY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "523 / 524", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.20", "debut_caractere": 4823, "fin_caractere_exclue": 4885, "texte": "Z VÝSTAVY ARCHITEKT. A INŽENÝRSTVÍ.\nJ. KASTNER.\nDETAIL FASADY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c032", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "525 / 526", "page_fin": "525 / 526", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.17.2", "titre_corps": "J KASTNER.", "titre_sommaire": "J KASTNER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "J KASTNER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c033", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "525 / 526", "page_fin": "525 / 526", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.17.3", "titre_corps": "DETAIL INTERIÉRU.", "titre_sommaire": "DETAIL INTERIÉRU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.21", "debut_caractere": 2802, "fin_caractere_exclue": 2869, "texte": "Z VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nJ. KASTNER.\nDETAIL INTERIÉRU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c034", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "527 / 528", "page_fin": "531 / 532", "image_debut": 22, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.18", "titre_corps": "SOUTĚŽE.", "titre_sommaire": "SOUTĚŽE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.22", "debut_caractere": 1271, "fin_caractere_exclue": 5073, "texte": "SOUTĚŽE.\n\nSPOLEK MÁNES vypisuje následující soutěž na plakát\npro III. ročník Volných směrů:\n1. Konkurovati mohou umělci výtvarní, Češi.\n2. Skizza v 1/2 velikosti provedena budiž s ohledem na\npoužití reprodukce trojbarevného kamenotisku.\nFormát určití ponechává se konkurujícím. Velikost nesmí\npresahovati 1 m2.\n3. Na plakátu budiž upraven hlavní nápis »V o 1 n é S mě ry«\n111. ročník, podřízený »časopis umělecký vydává spolek\nMánes. Ročně 6 zl., 6*40 kr., pololetně 3 zl., 3'20 kr.«\n4. Skizzy dodány buďtež do 1. října 1898. starostovi\nspolku St. Suchardovi (Rudolfovo nábřeží č. 6).\n5. Cena vypisuje se vzhledem ku finančním poměrům\nspolku jediná 100 kor., které jsou zároveň honorářem za\nprovedení kresby na kámen.\nJury sestává ze 3 členů: jednoho nekonkurujícího člena\nspolku, voleného v měsíční schůzi a dvou umělců, konkuru-\njícími absolutní většinou zvolených. Z důvodu toho povinen\nkaždý konkurent vedle obvyklého hesla zaslati heslem a ná-\npisem »j ury« opatřenou obálku, v níž navrhne dva umělce\nza jurory.\n- KOMITÉ PRO POSTAVENÍ POMNÍKU SIGMUNDU\nlIR. THUNOVI V SOLNOHRADE vypisuje pro umělce Rakouska\nsoutěž na získání skiz za následujících podmínek.\nRozpočet pomníku i s postavením a všemi ostatními\nvýlohami nesmí přesahovati sumu 4000 zl.\nFotografie hr. Thuna jakož i situační plán i fotografii\nmísta, kam pomník bude postaven, obdržeti lze zdarma ve\ndvorním a uměleckém knihkupectví Herm. Kerber v Solno-\nhrade.\nModel proveden budiž vy 10, pro poprsí neb reliev\nurčena jest113./3. Umělci ponechává se v řešení úplná volnost,\npo případě možno řešiti pomník ve spojení s fontánou.\nPráce konkurenční heslem opatřené zaslány buďtež zá-\nstupci zemského hejtmana Dr. Albertu Schumacher-ovi (Chiem-\nseehof Salzburg i vyplaceny, do 25. září t. r.\nJako ceny udělí se 300, 200 a 100 korun\nModel první cenou poctěný bude zadán ku provedení;\numělec však musí být ochoten případné změny podstoupiti.\nJako juroři určeni jsou: sochař Otto Konig z Vídně,\narch. Jos. Wersiken, malíř Fr, v. Pausinger, president obch.\nkomory Ludwig Zeller, knihkupec Herm. Kerber, a předseda\na jednatel komitétu.\nZa příčinou získání návrhu pro nové DIVADLO V KO-\n/ v\nLINE N. R. vypisuje městská rada tamější pro architekty\nNěmecka, Rakouska a Švýcar veřejný konkurs. Program sta-\nvební a plány polohy lze obdržeti u městského stavebního\núřadu tamnějšího zdarma. Žádají se:\n1. Situační plán v měřítku 1 : 200.\n2. Dva hlavní půdorysy 1 : 200, jakož i půdorysy všech\nprostor a rozdělení stavby 1 : 100.\n3. Dva řezy příčné hledištěm, ve schematickém podání\nbez udání konstrukce a architektury, z nichž by zvláště po-\nměry výšek jednotlivých částí jako hlediště, poloha scho-\ndiště, foyeru a restaurace byly zřetelný 1 : 100.\n4. Doprovod s rozpočtem dle quadrat. i kubických metrů.\nNávrhy dodány buďtež s hesly do 31. října 1898 večer\n6 hodin pod adresou »Das Oberburgermeisteramt in KoIn«.\nJako ceny v každém případu uděleny budou obnosy 3500,\n2500 a 1000 marků.\nV Jury zasedají kr. rada von der Hude (Berlín), prof.\nFr. Thiersch (Mnichov), inspektor kr. divadla Brandt (Berlín),\nstavební radové Rúbben, Heimann, ředitel divadla Hofmanu.\nMěšťanská Beseda v Plzni vypisuje soutěž na opatiení\nnávrhu na stavbu nové budovy Besední. Skizzy půdorysu,\npřízemí a obou pater, jakož i řezy v měřítku 1 : 200, fa-\n9ada 1 : 100 zaslány buďtež do dne 30. září 1898. Jury ozná-\nmena bude koncem srpna t. r. Ceny udělí se tři: 1000, 600\n400 korun. Plány poctěné zůstanou majetkem Měšťanské\nBesedy.\nPRAŽSKÁ MĚSTSKÁ POJIŠŤOVNA vypisuje konkurs\nna opatření náčrtku na stavbu nové budovy na místě domů\nč. p. 931-932-933-1. v Praze, na nám. Staroměstském, jejíž prvé\npatro má býti upraveno k účelům kancelářským a v ostat-\nních patrech budou byty zřízeny. Ku poctě za nejlepší uzna-\nných návrhů vypisují se tři ceny a sice: prvá 1500, druhá 1000"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "529 / 530", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4460, "texte": "a třetí 800 korun r. m. Náčrtky půdorysů sklepů, přízemí\na všech pater, jakož i řezů a facady v měřítku 1 : 200 po-\ndány buďtež u řiditelství městské pojišťovny nejdéle do\n14. října 1898 do 12. hod. polední a obsahujtež v zapečetěné\nobálce jméno a adresu navrhovatele. Situace staveniště a kon-\nkurenční podmínky se na požádání vydají v úřadních dopo-\nledních hodinách v kanceláři podepsaného ústavu. Návrhy\ncenou poctěné stanou se vlastnictvím Pražské městské po-\njišťovny.\nJe bohužel smutně známo, že každá konku-\nrence, která městskou radou neb některou jí\npodřízenou korporací je vypsána, vyvolá veřejný\nprotest se strany umělců i uměleckých korporací.\nStěžovali-li jsme si téměř do všech předcháze-\njících podmínek konkurenčních, musíme v tomto\npřípadě příliš se zdržovati, abychom nevybočili\nz mezí slušnosti, v jakéž pohybovati jsme si byli\nuložili.\nTentokráte byli jsme v protestu svém před-\nstiženi i referentem »Národních Listů«, který jindy\nnebývá jedním z prvních, jedná-li se o podmínky\nsoutěží sochařských i malířských, který ale protest\nsvůj uveřejnil zcela správně ihned, jednalo-li\nse o záležitost čistě architektonickou. Ku bliž-\nšímu vysvětlení stůjž zde lokálka »N. Listů«,\njíž konkurence výše uvedená ohlášena :\n»Plány na stavbu paláce pražské městské po-\njišťovny. Dnešním dnem vypsán byl veřejný\nkonkurs na dobu dvou měsíců na vypracování\nskizz pro novou budovu městské pojišťovny na\nmístě domů č. 931, 932, 933—I na Staroměst-\nském náměstí. Situační plánek a podmínky lze\nobdržeti v kanceláři pojišťovny. Ve včerejší\nschůzi městské rady pražské bylo usneseno na\ndoporučení dozorčí komise pro pojišťovnu měst-\nskou společně s technickou komisí a po pří-\nmluvě p. stav. Tichny, aby na nový palác po-\njišťovny městské objednán byl projekt u archit.\np. Osvalda Polívky za 1500 kor. Palác má být\nzbudován v assanačním obvodu. Aby se mohly\ntéž mladší síly z řad stavitelů při projektu\nzúčastnit, usneseno vypsati další tři ceny a sice\n1500, 800 a 500 korun za nejlepší tři návrhy,\nz nichž pak po případě projekt p. Osvalda Po-\nlívky bude doplněn.«\nZnění toto, jež v ostatních žurnálech marně\njsme hledali, dostatečně jasně označuje nekalost'\nnašich poměrů. Nevíme sice kdo za stylisaci tu je\nzodpověděn, ze zkušeností starých i z toho, že\nlokálka tato žádnou korporací ani jednotlivcem\nsúčastněným nebyla vyvrácena však soudíme\nbezpečně, že vyslovena zde upřímnost, která\ncharakterisuje nade vši pochybnost onu na-\nprostou neschopnost korporací městských řešiti\notázky odborné, nechceme-li ml uviti o přímých\nnesprávnostech vědomě páchaných.\nJe pravda, že v cizině při konkurencích ve-\nlikého rázu bývají čelnější umělci zváni, aby po-\ndali za honorář konkurenční projekt svůj,\n(ostatně stalo se to u nás při konkursu na sochu\nsv. Václava také), ale tam všude tohoto kroku\npoužívá se k tomu, aby práce těchto renomo-\nvaných umělců byly získány, aby ony otevřeně\nkonkurovaly jak o ceny vypsané i o zadání\npráce. U nás však předem objedná se projekt,\na mladým stavitelům jak v lokálce stojí (o práci\nostatních starších jak vidět se nestojí), tomuto\nnenasytnému davu, který má hlad a ne-li ten,\naspoň to právo připuštěnu by ti ku práci, hodí\nse mizerná almužna ve formě cen veřejné kon-\nkurence.\nMěstská rada hraje si tu na mecenáše, při\ntom však, jakoby naschvál, nerespektuje žádnou\nz těch korporací, které před časem konkurenční\nřád vypracovaly a jí jako pamětní spis podaly;*)\nona zadávajíc pořízení plánů přímo p. architektu\nPolívkovi, jen pro záplatu vypisuje konkurrenci,\naby mladším silám poskytla příležitost výdělku\n750 zl., případně aby za těchto několik set zla-\ntých koupila lepší myšlénky pro projekt svůj,\nresp. projekt p. arch. Polívky. Bohužel není jiného\nprostředku po ruce, jimž by na sl. městskou\nradu působeno býti mohlo kromě poukazovati\njí na její povinnosti, poučiti ji, že hlava krá-\nlovství v první řadě je povinna býti dobrým pří-\nkladem všem jiným korporacím, že každý tako-\nvýto morálně chybný krok se strany její má za\nnásledek několik už docela nemorálních kotr-\n\n*) Spolek Architektů a inženýrů, výtvarný odbor Uměl.\nBesedy, spolek stavitelů v král. Cesk., inženýrská komora\nv král. Česk. a jiné. Kunstsektion des Vereines deutscher\nKúnstler Concordia Technischer Verein z Ústí n. L. Oproti\nsoukromým výtkám činěným »Manesu«, že řád tento nepo-\ndepsal prohlašujeme, že k tomu vůbec vyzván nebyl, že\nvšak jak z obou ročníků V. Směrů patrno všude jej zastává\na více, než korporace jej v život uvedší."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "531 / 532", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.24", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 2865, "texte": "melců jinde, říci jí, že takovéto šacení se cizím\npeřím, jež dosud bylo pokoutní řídkostí, za\nkterou se každý veřejně styděti musil, stalo by\nse sankcionovaným, hustě užívaným pravidlem,\nkterým by nejvíce poškozováni byli ti, jimž se\nmá právě spravedlivou konkurencí pomáhati:\nmladí talentovaní, ale neznámí lidé.\nKonkurence u nás stálým praktikováním\nnesprávností pozbyly veškerého kreditu a zvuk\nprvní ceny s předstíraným zadáním práce ztratil\nsvé vnady na dobro; proto jsme přesvědčeni, že\nse městské radě tento otevřeně doznaný hokus-\npokus, jímž chtěla obvyklým nesprávnostem pře-\ndejiti, nepovede; neboť ji übezpečujeme, že oprav-\ndovým umělcům nebylo nikdy kus peněžitého\nšpeku tím lákadlem, za kterým lezli se svými\ndobrými pracemi do pasti konkurenční.\nA konstatujme přímo osoby které za celou\ntouto neslýchanou věcí stojí. Dle úřední lokálky\njsou to dozorčí komise pro pojišťovnu pp. Dr. Srb,\nPapež, Dr. Frič, Dr. Prachenský a Schwarz,\ni technická komise městská pp. Vlček, Hubáček,\nKopp, Kubr, Russ, Beneš, Fanta, Fialka, Gregor.\nHochmann, Kaše, Múnzberger, Micka, Neubert,\nNovák, Petrlík, Romováček, Tereba a zvláště pan\nstavitel Tichna, částečně členové Uměl. Besedy\na spolku architektů a inženýrů, členové obou\nkorporací, které tak pracně a obětavě vyvolaly\nnáš vzorný konkurenční řád.\nNa těchto korporacích nyní bude, aby, ne\njak úředně v »Národní Politice« bylo nadhozeno,\nstarali se o zachování starého rázu náměstí,\nnýbrž aby vedli k zodpovědnosti všemi pro-\nstředky stanovami jim zaručenými všechny ty\nsvé členy, kteří takovouto činností, v korporaci\nveřejné blahodárnou činnost spolků tak těžce\npoškozují, že ona stává se illusorní.\nO nesprávnostech nízkých cen korkurren-\nčnímu řádu neodpovídajících, volbě jury atd.\npři celé této smutné konkurenci je za našich\npoměrů skoro zbytečno již mluviti.\nK SOUTĚŽI NA PLAKÁT vypsané firmou Gunther-\nWaagner v Hannoveru (viz č. 8. V. S.) došlo 550 návrhů.\nPrvní cena 1000 marků udělena J. Diezovi, druhá 500 marků\nH. Múllerovi a třetí 300 marků O. Zwintscherovi. Dalších\n9 návrhů zakoupeno, mezi těmito jest jeden od L. Kuby.\n»NOVÝ KULT« sborník pro umění, politiku a život,\nvypisuje soutěž na jednoduchou kresbu obálky. Cena 80 korun,\nkresba budiž schopna zinkografické reprodukce. Titul\na podtitul buďtež pojaty do kresby; místo pro obsah může.\navšak nemusí být zachováno. Formát 40X28 cm. Soutěž\njako všechny soutěže »Nového ktlltu*, jest otevřená a platí\npro každého umělce. Redakce vyhrazuje si právo uchovati\nsobě další vybrané návrhy a tyto postupně vždy s novým\nsvazkem na obálce reprodukovati. Při uveřejnění obdrží\nautor náhradu 30 korun. Práce buďtež zaslány do redakce\n»N. K.« (Praha, Olšany, villa č. 45.) nejdéle do konce října."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-09-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-09_01#c035", "volume": "bmtnaan_1898-09_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "531 / 532", "page_fin": "531 / 532", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.2.18.1", "titre_corps": "LINKA.", "titre_sommaire": "LINKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "531 / 532", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.24", "debut_caractere": 2867, "fin_caractere_exclue": 2885, "texte": "F. STANZEL.\nLINKA."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nSHLEDÁNÍ. — NAPSAL FRANTIŠEK\nJ. ZEMAN.\nSNÍLEK. DÁMA.\n\nAlej v sadech za podzimního zabarvení. Světlé břízy,\nskoro holé, s posledními lístky na nejslabších snít-\nkách, sem tam roztroušené smrčky a borovice. Stranou\nakáty a husté nízké keře; rozlehlé trávníky se zpust-\nlými záhony. Štíhlé kmeny bezlistých javorů ostře se\nodrážejí na třpytivém pozadí bělavé oblohy, zastřené\njen zlehka vrstvou průsvitných mlh, v nichž také se\nrozplývá bílé slunce. List za listem tiše schvívá se\nk zemi. Znenáhla se obloha zakalí a slunce vyrazí až\nnad západem jeho velká žhavě rudá koule s táhlými\nkřídly zarůžovělých červánků, než úplný soumrak za-\nlije kontury stromů šeděmodrým nádechem.\nDáma (sedí na lavičce a slunečníkem hraje si v spa-\ndalém listí)\nSnílek (projde alejí a po chvíli se vrací. Jásavé).\nVy . . . zda je to možná?\nDáma (vyrušena, ale ne tak překvapena).\nViďte, tak z nenadání!\nSnílek.\nTak dlouho jsem na vás čekal s touhou\na v smutku,\nže nyní bojím se věřit. Leč . . . ano . . . ale . . .\nDáma (prudce).\nCo víte o mně ?\nSnílek (nechápaje).\nNic, pranic.\nDáma (nedůvěřivé).\nOpravdu, pranic?\nA proč jste se zamlčel?\nSnílek (v rozpacích).\nAch, to překvapení —\ntak najednou! A pak — nevím proč —\nDáma.\nNuže, mluvte!\n\nJAN PREISSLER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "487 / 488", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.2", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nSnílek.\nMně bývalo vždy vím, vy se mi vysmějete\njak v plné nádheře větve měly by kvésti,\nvzduch vonět, v slunci se koupat motýli bílí\na kdo ví, co ještě . . . když snil jsem o té chvíli.\nA zatím\nDáma (s úsměvem).\nViďte, obraz je docela jiný.\nVzduch zaráží chladem a záhony jsou holé,\na z prořídlé trávy cpi rozmetené listí,\nna zčernalých kmenech, jež skřípavě se klátí,\npár zarudlých lístků a prázdná hnízda visí,\nse všeho jsou setřeny nejživější barvy,\na bledé podzimní slunce v paprsku slabém,\njenž v síti větví se zachyť, sotva lze tušit.\nA to vás tak bolí? Jste týž, týž jako kdysi.\nSnílek.\nAch, tenkrát . . . Květ hledat, jehož nikdo dřív nezřel,\ntón carný chtít zachytit, neslyšený posud,\npro paprsek plakat, jenž sotva as kdy svítil . . .\nNe, to už je dávno.\nDáma.\nA co se stalo s vámi?\nSnílek.\nTo byly daleké kouty, jež lákaly mne.\n(Trpce).\nOh, zamlklé pralesy, v nichž se člověk ztrácí,\nv mrak vypjaté skály, kam nikdo nevystoupil,\na půvabné ostrovy, kde kolibřík jásá!\nA první, jediný krok k té vysněné půdě\na prchal jsem zděšen před stočenými hady\na očima šelem, jež svítily kdes v hloubi,\nod vrcholků hor, jež bez mhy zřel jsem tak smutné,\na od modrých ostrovů, prázdnotou jež straší.\nA nezbylo, než plakat ne plakat jak dříve\npro květy, jež září a dosáhnout jich nelze,\nleč pro ty, jež bláhově kdysi utrhli jsme,\na v slzách si říci, že touha jen je všecko.\nVšak nadarmo potom už kreslil jsem si doma\nzas slunečné obrazy, rozhýřená města\na marně jsem v dálku jel toužit po domově,\ndo melancholických večerů bloudit pro stesk\npo osvětleném okně teď bylo už pozdě,\na všecko bylo tak hluché, studené, cizí.\nA nezbylo nic už, ani ten krásný smutek.\nSnad ještě několik pohledů z minulosti.\nCíp kraje, shlédnutý mlhou jarního jitra,\nstesk tváří, kdysi jedinkrát potkaných dávno,\nkus známé cesty, kde zvonce v kolejích kvetly\npár vzpomínek, jež v strachu jsem žárlivě hlídal.\nAž za jedné podzimní bezútěšné noci,\nkdy byla obloha bez hvězd, déšť bil v sklo oken\na vítr vzlykavě zpíval v bezlistých stromech,\njsem na stráži usnul. Dunivý zvuk mě vzbouřil . . .\nTo praskly závory! . . . Divná, nejasná úzkost,\nžal dojímavý stáhl mi zákeřně hrdlo\na prudký, zmatený strach šleh' mým bezvědomím.\nMá touha uprchla! . . . Byla divokým orlem\nnad nejvyššími věžemi, stříbrem jež plály\nco ostatní svět dole zahalen byl mihem,\na byla růží, k níž znova chodily vonět\nzas vzkříšené zjevy žen vášnivých i něžných,\na byla motýlem v křoví, v kořenech stromů,\nkde jen stín listí se honí s paprsky světla.\nA zpět se vrátila jak pes zmrskaný, vidouc\ni to, co tak svítilo, vonělo a hřálo,\nže přelud byl pouhý, i ty včerejšky krásné,\ntak vyrovnané a v přísvitu ztraceného\ntak lákavě rozteskněné, i ty že byly\npřec též jen střízlivými a šedými dnešky.\nA nezbylo nic, teď už nic, než brát den za dnem\nmdlý, nedůvěřivý k prchavým chvilkám štěstí,\nse smíchem vítat i řídká vzplanutí citu\na nedůtklivě stopovat záchvěvy duše.\nTříšť dojmů a nálad ... A pár zjasněných chvilek,\njen vzácných a náhodných, kdy vše vidím jinak\na vydržím půl dne se dívat na píď země,\nkdy dokonce snad chápu a vnikám iv život,\nba snad jej i miluji, tak miluji z dálky,\nže líto mi a lekám se dnů, kdy s ním splynu.\nDen slnivě jarní, jemně zladěný večer\nkdy každá podrobnost svítí, skupina stromů\npod jasným nebem, jež nějak zdá se mi známou,\nvzduch vonící náhle, jindy stlumený nápěv,\npár slov, a tak dále vznícené okamžiky,\njež hltám dojat, smuten a zároveň sťasten\npo prázdnotě cynismu, vášní nebo nudy\nai ty s vědomím hořkým a ztrpčujícím,\nže zítra, třeba už za chvíli půjdu tudy\nzas marně podrážděn, slepý a nevšímavý.\nDáma.\nA to vše prožil jste sám, bez příbuzné duše?\nSnílek.\nCož možno jinak? A možno šťastným být ve dvou?\nTo pravé, nej vnitřnější přec nelze si sdělit,\nni vycítit.\nDáma.\nA přece už tolikrát sklamán\ndnes zas jste se zarazil, že nevoní květy\na všecko zrovna tak není, jak jste si kreslil . . .\nSnílek.\nAch, ne ten pocit byl mi tak bolestně známý,\na dnes jsem ho nečekal, jenom dnes, jen dnes ne!\nVšak mluvme radš o vás . . . Zda si kdy vzpomenete\njen časem alespoň na to nádraží vlídné\nse zahrádkou, na níž se bělají dvě břízy,\na zarostlé vínem, jež do oken se tlačí . . .\nAch, jaké slavné koncerty byly tam tenkrát,\nmůj přítel a jeho sestra když pozvali si\nsvých několik známých! Bledou, s krátkými vlasy,\njak včera vás vidím, když prvně jste k nim přišla."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA vaše housle už tenkrát tak krásně lkaly,\nač sotva jste začla se učit vaše touha,\nbýt slavnou houslistkou, jediná, jíž jste žila,\ntak slibně a nadějně zrála ... A což potom\nty chvíle při čaji, sníh když venku se sypal\na v oknech strašila tma, ve vyhřáté jizbě\nu bílého stolu snad pamatujete se\nna starou tu lampu, jež byla nám tak milá\njak vážně či radostně, důvěřivě vždycky,\nsny o slávě, štěstí a bůh ví, o čem ještě\njsme všichni se spíjeli . . . Zlatých šestnáct roků!\nDáma.\nAch, tenkrát! . . .\nSnílek (přeslechnuv její zalkání).\nAž vy jste jednou odjela náhle,\na nikdo nevěděl kam. Ni památky po vás.\nA léta míjela. Unaven, nevěřící,\nkdyž těch pár řídnoucích světlých, zjasněných minut\npřec k žití nemohlo stačit, vyssátý skepsí,\njá vzpomněl si na vás, bledou, s krátkými vlasy,\njak denně jsem s houslemi vídával vás chodit\nach, tehdy jsem zbožňoval chladnou vaši družku.\nA na hrobě mrtvých illusí, shnilých dávno,\nz těch neúrodných smutků květ vyrazil rudý,\njím voněly zase minuty zcitlivění\na novou metou mi v pustých hodinách svítil.\nJak, nevím. Snad že jsme se viděli už kdysi\na nešel jsem bláhově za mlžinou pouhou,\nsnad chorobně předrážděn a snad jenom proto,\nže nebylo naděje, že vás kdy už spatřím\njak teď už ten cit mi prchá pod hrubým slovem!\njá žil jen myšlénkou na vás, jen na vás ještě,\na znova a naposled v lačné svojí duši\njsem vzdušné blouznění nechal vzpučet a řádit.\nDáma (s nuceným úsměvem).\nKdy byl by to tušil !\nSnílek.\nVýsměch ... Vím . . . teď už\nchápu.\nDáma.\nNu, tady mne máte, jenom vztáhněte ruku.\nSnílek.\nNe. Jako vždy! . . . Nadarmo. Zas se rozejdeme.\nDáma.\nCož se vám nyní nelíbím? Nejsem už hezká?\nSnílek.\nÓ jste, jste snad krásnější, nežli sám jsem myslil\nvšak já vás snil jinou!\n(Zamlčí se).\nA teď . . . Jsem smutné dítě\nna posledním zapomenutém nádražíčku.\nA podzimní západ naposled zablýsk' rudě\na slnivě zmírá v svítilen pestrém sklíčku.\nZtrnulý, ztěšen slzami dívám se zpátky.\nVůz, jenž mne sem přivez', blátivou cestou hrČi,\nza prořídlými habry už dohrčel prázdný,\na kolem palouků, vod a průseků stmělých\nzas v hlubokou samotu dál a dál se vrací.\nJen nebýt tak pozdě ! . . . Mlhy houstnoucí závoj\nuž zatáh' i třešňovou alej, ukryl hvězdy,\na příšerná noc už číhá za každým rohem.\nA vlak, ten můj vlak, vím, nikdy už nepojede ! . . .\nA děcko, pro opuštěnou samotu plačíc\ndál, dál od ní klopýtá mezi kolejemi\nkams' do tmy, ač ví, že nikam už nedoběhne.\n(Dlouhé mlčení).\nOč šťastnější jste vy, jež za jediným cílem\njste kráčela pevně, dojista dnes už slavná\na spokojena velikým tónem svých houslí.\nÓ mluvte, mluvte o sobě! Jak jste plec žila?\nJá doufal ještě, až jestli kdy shledáme se\nváš aspoň klid a úspěch že trochu mě vzpruží.\nSnad uslyším vás hráti ?\nDáma ( zmat na)\nNe . . . sotva ... už nikdy.\n(Choulíc se pod pronikavým pohledem).\nJsem subretou.\nSnílek.\nVy! Subretou! ... Ne není možná !\nDáma.\nHlad ... a příliš krátké prsty. Prchla jsem studem.\nA zjev prý mám pěkný a hlas tak ještě ujde.\nSnílek.\nVy, i vy!\n(Hluboce zamyšlen).\nAno, subreta . . . Hýřící krásou,\nsmích na rtu, v pohledu vášeň\nDáma.\nBanální sobě!\nSnílek.\nProč ziím ji plačící v koutku u starých houslí,\nz jichž strhaných strun dnes už nevyloudí zvuku,\naž k smrti smutnou, že ony jediné zbyly\npo bledé, shrbené, tedy přec mrtvé dívce!\n(Ticho. Roztrhanými oblaky prodirá se měsíc).\nOh, máte pravdu. Proč váhám, nač ještě čekat?\nAch, bolestné komedie vlastního nitra!\nJsem váš ... O pojďte blíž, ke mně . . . blíž !\nHleďte, v novém\ntom špinavém světle a jindy přec tak snivém !\njak vyzývavěji pestří se v svadlé trávě\nty velké sežloutlé, skroucené sváté listy,\njak smutně se kývají na záhonech spustlých\ndřív nádherné, nyní již opadané stonky,\njak drzeji zveď se, až o větve se trhá\na blíž a blíže se plazí bílý pruh mlhy . . .\nZa takových chvílí as o budoucím jaru\nsvým vnoučatům vypráví staiečkové s pleší.\nA děti věří a září a už se těší.\nA my, kdo k holým kmenům se chodili modlit\na zvykli stlumené hudbě schvívaných listů,\na my proč nejsme jak oni... nejsme z jich rodu?\na my už dnes . . . ó cítíš mdlou vůni . . .jak hnijí\nuž zas i ty pííští, ještě nevzešlé květy?\n(Zajdou)."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.4", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nJAN PREISSLER.\nSTUDIE.\n\nDOSTA VENÍČKO. — NAPSAL JAN\nHORA.\n\nProtloukal jsem se všemi kavárnami v tom\nslunečním odpoledni. Byl jsem roznícen a ner-\nvosní, odhazoval jsem rozmrzele listy, nesnesl\njsem hlasu svého přítele. Zněl mi tak frivolně.\nPryč! Ven! Letní neděle usínala v slunečním\nžáru, který mi spálil všechny myšlénky. Měl\njsem jen jednu a ta byla tak jednoduchá, že\njsem se chvílemi smál, jak mohu z ní být tak\nnervosně úzkostlivý. Tony slíbila, že přijde. Tony\nbušila v mé krvi, seděla v mé hlavě, žehla v očích\na chvílemi jsem určitě slyšel její hlas. Měkký,\nprohýbal se a vibroval. Jen jednoho jsem se bál:\njejích očí a smíchu.\nTramway se houpala, lidé žvanili a slunce\npražilo. Slunce pražilo. Sedlo mi do týla a ve-\ntrvalo mne do zahradního restaurantu. I ciga-\nretty mne nudily. Zaslechl jsem své jméno, stiskl\nruku příteli, úklonou zdravil jsem známou dámu.\nK mému stolu přisedla malá společnost: dva muži\na dáma. Vysoká, energická v pohybech a pohrd-\nlivá v úsměvu.\nPil jsem rychle a pozoroval výhradně ruce\nneznámé. Byly tak malé, tak tučné, skutečné\nkrtčí ruce. Nevím, který z pánů byl intimnější\ns dámou. Nevím, od koho má ten drobný prstýnek\nna levé ruce, ten prstýnek s granátem, svítící\nžlutě a rudě. Bože, od koho jen jej má ! Od koho!\nZačínám být duchaplným. Představuji si park\nv náladě říjnové. Rudé listí prší s větví a stesk\nse lepí na kmeny. Opřena o javor, zády ke mně,\nstojí neznámá žena. Nevím, kdo je, ale myslím,\nže má tvář mé sousedky. Musí ji míti. Proti ní\nmuž, blaseovaný člověk s francouzskou bradou.\nNavléká jí svůj prsten, ten drobný prstýnek\ns krvavým granátem. Jak je všední ta její ma-\nsitá ruka! Bez linií, bez půvabu. Civím na tu\nručku s prstenem a zdá se mi, že bych ji mohl\ns rozkoší políbit. Ostatně, vždyť jest příliš tučná,\nbez linií.\nNeznámá se bouřlivě zasmála. Mně? Ano,\njsem směšný chlap. Leč to neškodí, pivo jest\nchutné a slunce tak sálá . . . Přivírám oči, opru\nhlavu nazpět a myslím si, že čas více übíhá.\nSlyším hodiny několikrát bít. Počítám údery:\nosm. Neznámá ještě sedí naproti mně, sama.\nZdá se mi, že se usmívá. Usmívám se\ntéž. A stále hledím na ten prsten na její levé\nruce. Neznámá mne oslovila. Prosí, abych jí\nřekl vztah illustrace satyrického listu k politi-\nckým poměrům. Nečtla již novin dva měsíce . . ."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nAch, Bože, moje očarování spadlo.\nS Bohem, madame!\nJdu zpět do města. Tony, má Tony při-\njde! Přinese vůni v záhybech šatu, hudbu ve\nsvém kroku, přinese slunce na svých lících\nale jak snesu její pátravý pohled? Co řeknu\nv\nna její smích? Řeknu: hle moje srdce. Vezmi\nje, nebuď k němu ukrutná. Přijdou mrazy a zima.\nViď, ty je nenecháš umřít, mé srdce? Zahřeješ\nje dlaní a budeš je milovati, mé slabé srdce\nDivadlo vychrlilo spoustu lidí, svítilny oza-\nřují toiletty dam. Příliš bílé tváře, příliš vypočí-\ntaný úsměv. A příliš velká prázdnota uvnitř.\nLoudám se do sadu. Světla řídnou v ulicích\na měsíc karrikuje mé pohyby směšným stínem.\nTicho. Voda bassinu jemně šeptá, ze záhonů\nstoupá uvolněná vůně, výdech, pára. Ticho.\nKouřím cigarettu za cigarettou. Chodím, sním.\nZnám její krok. Je v něm zvláštní rythmus.\nZnám její dech. Je v něm horko mladé touhy.\nNejde.\nČekám dále. Důvěrný netopýr mi krátí dlouhou\nchvíli. Hodiny bijí. Půlnoc.\nNejde.\nPst! Slyším kroky, pružné ženské kroky.\nKonečně! pravím si radostně. To není ona.\nSnad nevěstka nějaká.\nA již přišla ke mně, vzala mne za ruku:\nPojď, pojď se mnou! Na její levé ruce zaplál\nprsten s rudou krůpějí. Ah, v onom zahradním\nrestaurantu .... Ovinula mi ramena kol hrdla\na šeptala:\nPůjdeme spolu, viď?\nTa magická záře prstenu uspala mou duši.\nZakoktal jsem: Bojím se o své srdce. Váš\nprsten příliš pálí. Bojím se o své srdce: mohlo\nby shořet.\nZasmála se jako odpoledne v restaurantu.\nA šli jsme. Vtiskl jsem si klobouk do očí, ze\nzbabělosti, ze studu před Tony. A kouřili jsme\noba cigaretty.\nU mříží vchodu jsme potkali dívku, plachou\na nejistou: Tony.\nÜbohá Tony! Übohé moje srdce. Tvá dlaň\nby je lépe zahřála . . . bez nebezpečí\n\nJ. PANUŠKA.\nVEČER NA DĚDINCE BLÍZKO DIKANKY."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nSARKASMUS NÁLADY.\nJAN JUL. DROBNÝ.\nJak se chvěly bojácně ty tečky bludiček tam v lukách u splavu!\nTrochu bázně vrhly ti do duše, bázně zachvěním zkarrikované.\nOdpusť, já se usmál ti brutálně. Cítilas únavu,\njež tu explosí podchytla veškery rovnice dané?\nMozek chudák latinsky cvičený postrádal naprosto logiky.\nA.jan tmavo táhlo se do dálky, jak modravé houštiny lesní.\nTopole, teď v mlze bezbarvé, byly v tom tušení milníky.\nBylo mi jako v tom románě jemu, když umři ti chce s ní.\nMěsíc svítil žlutými brýlemi a ty bludičky byly tak bázlivý.\nProč nás nejdou pošlapat zuřivě já se vám vysmívám, nicky!\nVždyť nás bába jimi tak strašila. Inu moderní, vědecké kopřivy . . .\nNač je věda (je přec tak jímavá), než že nám bludičky vyloží pragmaticky?\nBůh ví, co v nás zhořklo tak nádherně a jako shořelá svíčka se rozteklo . . .\nAch, že snad už přec jsme tak moderní, že jsme bahny bludičky překonali?\nRuka v konvulsi škubla ti najednou? MysJilas na peklo?\nNešťastná to je přec neslušné! Oh to by se ti smáli!\n\nRUKU PODEJ MI.\nKAREL B. HÁJEK.\nBuď klidná. Ruku podej mi a na prsou\nsvých ležet nech mou hlavu těžce zatíženou,\na jako dovedeš být tiše trpící,\nbuď i mou těšící a shovívavou ženou.\nTo nad námi zas zasyčel ten ostrý smích,\nv tmách rozvířených kolem nás smích hysterický,\nto do žil našich vstřiknul zas ten žhoucí jed,\njenž chvíle samoty už otráví nám vždycky.\nA my s tím vším se budem, dítě, vždycky rvát,\ntakovou živou ranou v našem štěstí chudém\nto vždycky bude slepá touha závratná\na my tím vším a vždycky stejně trpět budem'.\nNejdražší síly naše bude vyssávat,\nta velká íouha zmučená a zapíraná\na celé naše mládí marné, bezplodné\njak dnů podzimních bude smutná, pustá rána . . .\nA po letech, až pomalu se sešeří\nas klidem starců minulost svou začnem chápat,\naž zpítky po tom, co bylo, se ohlédnem'\nach, jaký, duše, jaký jen to bude západ!?"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nDVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.\n\nK. L. KLUSÁČEK.\n\n(Pokračování.)\nPovoz hučí již daleko za ním. A kam zmizel\nten pes? Ah, teď to krásně svítí! To byl roz-\nkošný blesk. Což, jak se zalilo všechno světlem,\nnení to tam před ním hřbitov? Jistě to je hřbitov,\na tam půjde; je tam i Milouš a odpočine si u něho.\nJestli však to je něco jiného, nějaká zeď u sta-\nvení, nebo u zahrady, pak se raději vrátí.\nOstatně prší. Spustilo se najednou a teče\njako se splavu. Má se brodit vodou a bloudit\nve tmě? Půjde zas domů, ne že by se bál, ale\ndost užil již krásy. Hle, jak nádherně blýská.\nKdysi ... ale to je jistě moc dávno, dokud byl\nmalým hochem,jak se bál bouřky! Klekal u svíce\na modlil se s ostatními o závod. A ještě před\nněkolika lety se zachvěl, když mluvilo se, že\nbude válka. Jak, umříti ve květu mládí? Také\nslyšel a četl o těch, co odešli dobrovolně. A vždycky\njej obešla hrůza. A dnes? O jen ať bije ten blesk!\nTak najednou viděl se studentem ve druhé\ntřídě, jak sbírá na jaře květiny v lese. A tu pře-\nkvapila jej bouřka. Jak uháněl domů! Květiny\nbyly dílem ztraceny, dílem zničeny ... A těžká\nhnědá, žlutá a ohnivá mračna div se mu ne-\nsnesla na hlavu. Jako ohromné koráby plula\nnizounko nad zemí.\nTaková drobná, nepatrná vzpomínka, ale šla\naž do srdce. K čemu byly ty všechny naděje?\nProč ostatně jej vychovali v nadějích?\nI doma, i ve škole, i ve světě samé jalové\nnázory a žádné vychování. Zdali pak jediný\nčlověk mu řekl: Ty, neboj se ničeho! Neboj se\nJí! Miluj pouze Ji, neboť Ona je žena.\nPrach na silnici balí se v koule a jde se čím\ndále tím hůře.\nKonečně zase je v městě a v oknech ještě za\nzáclonami jsou světla.\nDešťové kapky pleskají po chodnících a po\nzdech a ve žlabech to zvoní. Voda spláchla též\nlidi z ulic a prach ze vzduchu. Jde se tak dobře\na dýchá se lehko.\nAno, mělo to všechno být jiné. Jeho mládí\ntak přišlo mu blízko. Jako by to bylo včera,\nvidí se dobře.\nA když se dívá\nna tu cestu, kudy\nse dal, hle: do-\ncela vedle je ně-\njaká pěšinka; kus\njde stejným smě-\nrem, a tu najed-\nnou málo, ma-\nlinko se odchy-\nluje, že to není\nani pozorovati.\nA než se nadě-\nješ, jsi daleko od\nní, jdeš si svou\ncestou a jsi pak\nztracen.\nKdyby se tak\nmohl člověk zas\nvrátit. Kdyby se\nmohl poopravit.\nKdyby mu bylo\nco plátno pokání\na lítost. Ale nic\nto není plátno a\nzpátky víc nelze.\nŽivot se měří\njen tím, co člověk\nmiloval a nená-\nviděl.\nKdyby byl místo pošetilých lásek uvěřil hlasu\nsvé duše, byl by také jinak dopadl. Tenkráte ve\nčtrnácti letech se mu zdálo, že nebude mít žádnou\nženu rád. A v šestnácti blouznil o veliké Lásce;\nnevěřil, že by se našla zde na zemi ta, kterou\nby mohl milovat. A když v aleji stávalo se\nto někdy ráno měl potkat nějakou svou\nznámou, vždy srdce mu bilo výstražně v prsou!\nTo není ona, ta pravá. V noci se mu zdálo\no překrásných ženách a v tomto hloupém městě\npak žádná se mu více nezalíbila. Potom však\nvyrostl z těch mladistvých nerozumů (tak je\nodsoudil!) a namluvil si lásku k jedné z nich,\no které si myslil, že je nejhezčí. A tak se zpro-\nnevěřil milence své duše, nesmrtelné Jí, která\njej co nejdřív si vezme\nPodíval se do svých oken. Byl v ulici, kde\nbydlil. V komnatě Cili hořelo světlo. Ona se"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nmodlí! zvolal a závist a bolest bodly jej u srdce.\nJest asi dobře těm, kteří se modlí.\nSám, vzpomenul, zde v těch oknech kdys\ndíval se ku hvězdám a duše jeho stoupala k vý-\nšinám. To bylo před svatbou. Ale dnes nelze\nvíc. A jestliže jednou přijde před něj, před svého\nPána, nepůjde k němu, jako vinník jde k soudci.\nPředstoupí hrdý před jeho tvář a řekne mu:\nVidíš mne takového, jakým jsi mne učinil. A co\njsi ze mne učinil! Naházel jsi jiskry v mé\npráchnivé tělo a nechal jsi je vzejiti v požár.\nMohl jsi mne učinit moudrým a dobrým a do-\nkonalým. Mohl jsi založiti cnosti v mé duši\na viděl bys, jak byl bych časem stal se svatým.\nByl jsem však člověkem, jako jsou jiní a v tom\nje má pýcha. Pyšný jest Prométheus, neboť on\nse nebojí blesků!\nTu pohlédl k nebi, kde umíraly světelné záře.\nI přestalo pršet a ptal se, má-li jít domů. Půjdu,\npravil si v náhlém vnuknutí a vstoupil do vchodu.\nNahoře v pokoji ucítil svíci; byl to kouř\nz hromničky, kterou zhasili dříve, než dohořela.\nA tento zápach přinesl mu dojmy hřbitova, hrobu\na pochování. Něco protivného dotklo se jej v této\numrlčí síni.\nI přišel k oknu a rozevřel je dokořán.\nJedna z posledních nocí letních, kdy\nvlastně začíná podzim, chladná po pře-\nstálém dešti, tichá a vlhká, zavanula mu\nv obličej.\nA zároveň ozvalo se z dálky troubení\nvojáka. Smutné a táhlé to volání k odpo-\nčinku třáslo se vzduchem a ve dlouhých\nvlnách padalo k zemi.\nJaká to velká, dojemná píseň, řekl si\nVáclav.\nVojáci, kteří jdou spát. Vojáci, kteří\nse zapsali smrti. A spánek obraz je smrti.\nA vojáci jsou hrdiny smrti, že se nebojí\nJí. To jejich síla a velkost. O kdyby byli\ntak silni a velicí, jako jest on.\nAle jdou spát vojáci a nad nimi ve\nsnu sklání se milenky zjev. Zdá se jim\no rodičích a domovu. Zdá se jim o ve-\nselí a svět je láká a svět je drží . . .\nA nikomu z nich se nechce zemřít a\nvšichni tak rádi zde žijí. Vojáci, kteří\nmáte mít v čele stín Její, a v očích Její\nzář, vy nemůžete v skutku hrdiny být.\nMladí jste příliš a mládí, mládí\nVzdech opravdu, těžký vzdech\ndral se mu z prsou.\nA píseň dozněla; i zavřel okno.\nVe vedlejším pokoji bylo slyšeti\nkroky. To byla Cili. Tak bude přechá-\nzeti celou noc. Proč ji jen učinil tak ne-\nšťastnou? Mohla mít jiného muže a mohla\nse mít lip. Ale snad i hůř, kdo to ví.\nPokrčil rameny a šel spát. Než usnul,\nslyšel hukot vlaků a volání píšťal; a to\nmu připamatovalo Vilmu. Pak usnul.\n\nKAREL ŠPILLAR.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nv\nČasně ráno vstal a vyšel si na procházku.\nHle slunce, které jindy se naň usmívalo a hla-\ndilo jej svými paprsky, dnes vynořilo se z oblak\na dýmu jako krvavá rána. Tak se niti a kvasí\nbotest ... A divil se, jak mohou ptáci zpívat,\njak může svět se ještě radovat. Ono to klame,\nříkal si, chodě parkem. A ranní vzduch jej ovival,\nrosa byla na trávě i na větvích. Chodil tak sám\na najednou zazněly zvony. Veliké, mocné hlaho-\nlení rozneslo se kol něho. Což má celá příroda\nvědět, že je den Páně? Snad abych šel do ko-\nstela ?\nNešel však dovnitř. Podíval se jen otevřenými\ndveřmi. Veliký svit oken třásl se v modravém\nkouři a lid zpíval a varhany hrály. Bylo mu\nnajednou divno zde, v tomto místě, kde měl\nsvatbu a kam nikdy nechodil. Ano, v parných\nletních odpoledních tak často zatoužil po kostelním\nchladu a tichu. A jak to bylo o svatbě? Bílá\nCili a černá Vilma. A dnes Cili má černé šaty\na Vilma chodí ve světlých. Má bílý klobouček.\nZda je tu někde? Pro něho tu nic není. Ty\nhymny varhan, to nadšení nastrojených lidí a py-\nšných žen, ta radost ze života, ty díky za to,\nže žijem, to vědomí síly a budoucnosti ... co\nje to pro něj?\nA těžkým krokem übíral se domů.\nKdyž bylo odpoledne, vzpomněl si, jak trávil\njako student letní neděle kdes v přírodě, raduje\nse taktéž ze života a svobody. Nyní je konec.\nNezbývá, než urovnat účty; napsati závěť. Co\nje komu po tom, jak žil? A co odkáže: Cili ně-\njakému dobrému člověku; znovu se vdá a\nměj se dobře. Život jeho pro nikoho víc nemá\nceny. Ale je jedno, co nemůže přenechat nikomu\na co si vezme s sebou. Je to několik dopisů,\n\nJ. HOLUB.\nV LETĚ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkteré mu psala Vilma. Vzal je do rukou a pro-\nbíral a srovnal dle datum. Nebylo v nich ani\nslůvka o lásce a přece byly mu nade vše drahý,\nneboť dýchaly mu teplým srdcem do tváře. Ach\nano, srdce!\nCož není mu líto vlastního srdce?\nVždyť i srdce vrahovo chce žít, a nikdo nemá\npráva stišit jeho tlukot, neboť ono nevraždilo.\nv\nAle jeho srdce? Říká mu, aby jí psal a ještě\njednou s ní mluvil. Nuže bude Vilmě psát a bude\ns ní mluvit, než bude konec. Ale nemohl začít,\nprotože něco strašného a velkého najednou vy-\nvstalo před ním. Smrtelná úzkost jej zasáhla\na v očích se mu zatmělo. Cítil, že jej opouštějí\nsíly a v náhlé hrůze vstal a šel k matce. »Můj\nBože, co je ti?« zvolala tato starostlivě a sevřela\njej ve své objetí chvějnýma, suchýma rukama.\nOn jí však neodvětil, křečovitě ji sevřel a celé\njeho tělo najednou zatřáslo se v bolestném a ně-\nmém pláči. (Příště konec).\n\nívdysi Večer mlhavý byl,\nvhroužen byl jsem v bolné snění,\ncítil jsem kol smutku chvění,\nsmutku, jenž se v srdce vryl.\nA tu bolest v nitru zela,\nschvátila mne skoro zcela,\na já dosud v srdci slyším\nzoufalý ten kvil.\n\nHolubinko neplač,\npřestaň, směj se trochu!\nZapadlo mi všecko,\numru také hochu!\nZapadlo to aťsi!\nNechej ale bolu:\ndo hrobu-li půjdeš,\npůjdeme tam spolu . . .\nA než zrálo léto,\nv léto polední\numřela as ní můj\núsměv poslední.\n\nTy dala jsi mi prsten svůj,\nvíš, tak malý byl\nMně bylo tebe líto tak :\nvždyť jsi žadonil . . .\nA dala jsi mi něhy pal;\nsladký se mi zdál\nTo musila jsem pro štěstí,\nkterým ty jsi plál . . .\nA dala jsi mi úsměvy\nkdyž mne svíral žal\nTo kdybys měl být samoten\nabys neplakal . . .\nA co bys potom dělala,\nkdybych umřel snad?\nTu plakala bych jako ty,\nžes mi, květe, svad . . .\n\nTUŠILA TO.\n\nVZKVETLY FIALKY.\n\nSTMÍVALO SE.\n\nM. ALEŠ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "505 / 506", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nSMUTNA BYLA.\nL. ARLETH.\nHlavinko má rusá,\nproč ty jsi se bála?\nPořád jenom truchlíš,\njindy jsi se smála,\npořád jsi tak smutná.\nŘekni co tě bolí ?\nVidíš hochu? Tamhle!\nMlha na tom poli?\nTo tě pořád straší?\nNe Víš Připadá mi\njak smrt ve rubáši\nkdyby šla za námi . . .\n\nSVOBODEN.\nL. ARLETH.\nLid v sluch mi houká svobodu.\nKdo svobodnější než já jsem?\nKdyž víno piju, pro vodu\ndav chodí se džbánem !\nA vzpnu-li křídlo výš a dál,\ntu lid se válí v klínu žen . . .\nJá ether mám, lid poutá sval :\nKdo víc je svoboden?\n\nJsou trudné v žití doby\na chvíle zoufání,\nkdy litých bouří zloby\nti bijí do skrání,\nkdy hořkost smutnou duši\nti bolným chvěním kruší\na štěstí v dálce hrany\nti navždy vyzvání.\nJsou trudné doby v žití,\nkdy divých vášní vzdor\na citů vlnobití\nv tvé duši vede spor\nkdy hněv ti v žilách víří\na kletby na rtéch hýří,\njak bouře když se vzteká\nve klínu tmavých hor.\nVšak největším je bolem\na největším je zlem,\nkdyž prázdno cítíš kolem\na temno v nitru svém\nkdyž spleen a beznaděje\nti pustou duší chvěje\na bez těchy a lásky\nkdyž kráčíš životem.\n\nTRUDNÉ DOBY.\nJ. PATRNÝ.\n\nM. ALEŠ.\n\nL. ARLETH.\n\nL. ARLETH.\n\nL. ARLETH."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "507 / 508", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPABĚRKY. — NAPSAL J. KAFKA.\n\n*)\nMatka mi připjala brašnu na záda\na řekla: »Jdi hezky.«\nTy cesty ze školy a do školy! Musil jsem\njít dobře půl hodiny, nejdřív hezkou lesní cestou,\npak polem podle potoka, jenž se ploužil bla-\ntouchy. Kolem stromku se svatým obrázkem,\nosamělého, zmrzačeného tím, že dolní větve měl\nosekány a jen nejhořejší ponechány. Kolem žita,\nkteré přesahovalo mne o hlavu a kam jsem si\nobčas skočil pro chrpu Rád bych ještě jednou\nšel tou cestou. Na té cestě se také rodily skoro\nvšecky moje dětské sny.\nTu loďku, co plave na našem rybníce, o mnoho\nzvětším, udělám tam pokoje, kajuty, jak jsem\nčítal v Robinsonovi. Odvedu tam Mařenku (má\nsestřenka), někudy (nestaral jsem se kudy) do-\nstáném se na nějakou řeku a tamtudy poplavem\ndo moře. Ona se bude bát a plakat, ale já se\nrozhněvám a řeknu: tu nevěděl jsem co\nOna mne bude prosit a já jí odpustím a obejmu\nji a políbím.\nPamatuji se jasně na přízvuk, který dopro-\nvázel tuto poslední myšlénku. Nebyl zrovna tak\ndětsky čistý.\nJednou, až vyrostu, vstanu, vyženu všecky\nNěmce z Čech, pak vynajdu nějaký prášek, kterým\nposypu hranice. Jak je posypu, vyrostou skály\naž k slunci. Nikdo je nepřeleze. Já ale\nkoupím ty lesy u nás, dokola posypu práškem,\nty hradby zas vyrostou, rozloučím se se všemi\na odejdu za ty hradby a tam budu s našimi\nžít. Budou mne prosit, abych u nich zůstal,\nale nezůstanu.\nZ prvních dnů na studiích mám malou hrstku\nostrých zlomkovitých dojmů. V městě mi koupili\n\n*) Viz sešit 8.\n\nF. B. DOUBEK.\nPO KOUPÁNÍ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "509 / 510", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ntaké kalamář a lahvičku inkoustu, a tu se pama-\ntuji, že jsem se těšil, jak si ten čistý skleněný\nkalamář na černém dřevěném talířku naplním.\nTak jsem byl už ne-\ndočkavý, že jsem si\npřál trochu, aby už\nšťastně jeli, a také když\nmne doprovodili do\nnašeho studentského\npokoje, kde mne uví-\ntali moji spolubydlící\ntertián jadrným, na\nzdar a upřímným stisk-\nnutím ruky, mladší,\nnováček jako já, se\nzačervenal a něco za-\nšeptal začal jsem\nnalévat. Nešlo to. Osle-\npily mne slzy a ruka\nse třásla.\n»Doprovodím vás.«\nVelmi málo kdy po-\ncítil jsem víc štěstí\nnež na tomto kousku\ncesty. »Až za mýto !«,\nžadonil jsem.\nJeště ten den na-\nvečer šli jsme všichni\ntři za město. Mladší\nmůj spolubydlící velmi\ndovedně srážel mezi\nchůzí kloboukem slívy\nse stromů, tertián šel\ndůstojně. Nepromluvil\njsem, od rozechvění a\npláče bylo mi chladno,\nkrčil jsem se do svého\nsvrchníčku příjemně\nomámen novým oko-\nlím a poslouchaje na\npolovic, co povídají.\nVečer prohlíželi jsme\nsi nové školní knihy,\nžvatlali a šli dost pozdě\nspat. Stulil jsem se ke zdi a chtěl zaletět my-\nšlénkami domů, ale obrazy nové byly tak silné,\nže co chvíli vskakovaly do mých vzpomínek.\nCizí tikot hodin, kroky a drkot vozů na ulici\ndávaly mým myšlénkám neznámý přízvuk. Už\njsem usínal, když napadlo mi, že jsem se ne-\nmodlil. Vzchopil jsem se na kolénka, jež kle-\nsala ospalostí, a sepjal\nruce. Už dávno nevím\nco jsem se to modlil.\nTaktéž modlitbou to\nmnoho nebylo; ale jak\nmi bylo, nezapomenu\nnikdy. Pak bylo mi,\njako bych měl jít dát\ndobrou noc; vyhrkly\nmi slzy, a v slzách\ntěch jsem usnul.\nUlice, kudy jsem\nchodil do školy, na\njednom místě byla ote-\nvřena do polí. Tam-\ntudy bylo vidět kopec\ns vížkou už už mizící\nmezi stromy vyrůsta-\njícími celý zarostlý,\ndýmající z rána mlhami\na v pohádkové kráse\nna večer, když slunce\nřídkým hřebenem jeho\nposílalo poslední šlehy.\nv\nČasto jsem si tam po-\nstál. Tam za T—em ;\ntam někde, tam jest\ndoma.\nN. je hezké město\ns krásným okolím. Zda\nvedle studentů, pro-\nfessorů a filistrů jest\ntam ještě jeden infe-\nriornější stav, nevím.\nTaké těžko říci, co\nHeine tím ošklivým\nlovem myslí; kdyby\nse tam snad měl jed-\nnou obdobný stav se-\nstavit, myslil bych, aby\nse sáhlo ku prvním\ndvěma třídám. Naši učitelé! Asi čtyry milé,\núcty hodné hlavy; jeden z nich měl na mne ani\nv\nnevěda, velký vliv. Ale divná věc! Reknu-li\n»moji bývalí učitelé« nikdy nenapadnou mi tito.\n\nJ. PEKÁREK.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "511 / 512", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVždy jen přeběhnou kukátkem mé paměti ti páni\nsprosfoučcí, naivní chudinky, a Satira nám\nstroskotala; nedědí nám. O něčem kloudnějším.\nKdyž v primě pro mne den před Štědrým\ndnem poslali, byl jsem radostí nadobro blázen.\nPo nos v šátcích a kožichu zabalen, sledoval jsem\nútěk telegrafních tyčí a osněžených stromů. Nic\njsem jasně neviděl, nic jasně neslyšel, ale všecko\nse na mne smálo. Bylo tma, když jsme přijeli.\nU nás svítili. V oknech byl narovnán mech a na\nněm v řadách jablka.\nDoma! Doma! Bylo mi dost divno, že moje\npostýlka z ložnice se ztratila, ale vědomí, že\nbudu spávat naproti, ve studentském, mne usmí-\nv . V\nrilo. Na Štědrý den dopoledne vozil jsem se na\nsáňkách se stráně dolů. Vyčítal jsem si sice, že\nteď už budu musit toho nechat, že na mne se\nto nehodí, ale bylo tak hezky, ani mráčku, a jak\npěkný površek!\nVečer jsem dostal />Babičku«, jak jsem si\npřával. Jen to mi trochu vadilo, že všickni nějak\nmnoho si mne všímají, že stranou mne pozorují,\nže jsou víc laskaví než bývali, když jsem byl\nstále doma, a v tom mi bylo nevolno.\nV tertii bydlil jsem s dvěma staršími hochy:\nsextánem a kvintánem. Přijdou věci, o kterých\nmluvím dost nerad. Až do tertie byl jsern i my-\nšlénkami čist. Dítě. Bylo mi první den úzko\nv cizím bytě mezi cizími, seděl jsem tiše na\nkufru u kamen a trochu vzpomínal, trochu po-\nzoroval nové okolí. V kufru jako by bylo za-\nvřeno kus domova. Když jsem si na kufr sedl?\nbylo mi hned útulněji. Matka sama všecko\ntam srovnala, vespod vložila sůl s kouskem\nchleba v papíru obvázaném červenou nití a na\nvíku uvnitř byla Madonna Boleslavská se slovy\npřipsanými na kraji: Bůh Ti žehnej a zůstaň\nnám hodný.\nHoši se o něčem radili, pak zkoumavě ně-\nkolikrát na mne pohlédli.\n»Prosím vás, nedošel byste nám pro ciga-\nretty?« Neřekl jsem nic, vzal peníze a šel. Ale\ncestou jsem se zlobil a na hlas si vykládal, že\nvlastně jsem nemusil chodit nikam.\nv\n»I to jste přinesl uherky!« Často se v my-\nšlénkách vracím k těm hochům, kteří nevědomky\nv v v\nzaplavili dětskou duši prvním kalem. Ze to kal\nbyl, cítím a nedám si vymluvit. A přec byli to\ndobří hoši a měli mne rádi. Hned první den\nzahájili spolu hřmotně přátelství, ač se před tím\nnikdy neviděli. Bylo mi milé, že jsem trochu\nstranou a že se do mne mnoho nemluví. Když\njsme ulehli, ještě dlouho hovořili. Studenti mají\ndvě karakteristika: snahu, býti obhroublým a zá-\nlibu v kluzkostech. I kteří se tomu vzpírají,\npodléhají často ze snahy, mluviti tak, aby se to\nlíbilo ostatním. Vynalézaví jsou zvlášť v druhém.\nMračna hloupých vtipů padnou denně na toto\nthema, a ostuda je, býti »neviňátkem«, jak říkají\nmladší, »mládencem« nebo čím ještě dle starších\na neděiati takových vtipů, nebo docela zacpávati\nsi uši jako Aljoša Karamazov.\n»Zítra ti povím něco z pražských těch\nrozumíš ?« volal Lang, kvintán.\n»Ale začni teď, není mi do spaní.«\n»Ne, nechci k vůli K., nechci ho kazit.«\n»Ať se ostřílí!«\n»Ne, to nejde.«\n»Ale vždyť spí.«\nAni jsem se neozval a byl jsem opravdu\nzvědavý.\n»Teda to zabalím.«\nVyposloiichal jsem to vše a zmítal jsem sebou\nještě, když už dávno spali. Nerozuměl jsem\nhlavnímu vtipu, ale právě to tajemné, nedopo-\nvěděné mne vyzývalo. Později jednou, když už\njsem byl se vším obeznámen, řekl jsem jim, že\njsem tenkrát nespal, že slyšel jsem a rozuměl\nvšemu, že už dávno ty věci znám. Proč jsem\nto poslední přilhal, nevím.\n\nDOKONÁNO.\nSTELLA\n-Na lesy padla mlha šedá\na k zemi, žluté ve listí,\nto chladný vítr v tanci zvedá,\njim v poskok proutí zasvistí.\nZaskřípla pila na pasece,\ntam starý dub; ó smutný zjev!\nslyš! šeptem sosna sosně vece:\ndub dosloužil již na rakev."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "513 / 514", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.15", "texte": "»V OL NE SMÉR Y«\n\nRICHARD HELLY. — DROBNÉ\nPRÓSY.\n\nVIDĚNÍ.\nPřešlo kolem mne již mnoho zástupů; zvířily\nprach šedé, nekonečné silnice, po které kráčely\ndále a vzdalu-\njíce se ode mne\nstávaly se stále\nmenší, až sply-\nnuly v jedno\ns mlhou, která\nse válela v dáli.\nPrvní z nich\nšli loudavě, jako by\nnohy jejich byly se-\npjaty a jejich vodnaté,\nbezvýrazné oči hleděly\nk zemi, jako by se tě-\nšily prachu, který se\nkouřil z pod jejich po-\ndešví.\nA všichni, jako po-\nsedlí, vypukali chví-\n, . J J.— -\nlemi v divoký smích,\nkterý jim náhle pře-\nrvaly slzy trysknuvší z očí; viděl jsem v jejich\nřadách smáti se mnohé, zatím co jejich soudruzi\nnechali padati slzy do suchého prachu cesty.\nJedno nedovedl jsem u nich pochopiti, ne-\nviděl jsem nikde na cestě, kudy oni šli, ničeho,\nco by mohlo vzbuditi výbuchy smíchu, ani co\nby je nutilo k pláči.\nA tak mezi tím, co ztráceli a menšili se v dáli,\nzdáli se mi býti automaty, které řídil kdosi, jehož\njsem nespatřil.\nPak přišli jiní; spozoroval jsem je, když byli\nuž blízko mne; upozornili mne na sebe temným,\nneurčitým šelestem svých rtů, z nichž každé se\nsnažily vydávati zvuky silnější než ony souse-\ndovy a několik slov podařilo se mi zachytiti:\n»Bůh!« »Alláh !« »Buddha!«\nJejich hlavy byly vzpřímeny, hleděli nahoru,\nk nebi, kde bylo zříti něco bílých obláčků a je-\njich oči byly připoutány k modru, které je okou-\nzlovalo.\nv\nSli tak, aniž by si všímali toho, co se děje\nkolem nich a chvílemi objevily se nad jejich\nhlavami sepjaté ruce, dlouhé a žilnaté.\nKu podivu, že i oni se menšili při tom, jak\nodcházeli v dáli, až splynuli v neurčitý chomáč,\nnad nějž bylo viděti vyniknouti občas několikeré\npaže. A třetí hlouček, menší obou druhých, při-\ncházel blíže ryt-\nmem pomalé pí-\nsně. Viděl jsem\ntam též mnohé\ns očima pono-\nřenýma do mlhy\npřed nimi a ko-\nlem nich a v těch\nočích jsem četl mnoho\notázek.\nJeden z nich, s kro-\nkem pevným a hrdým\na chorobně žlutavou\ntváří deklamoval hla-\nsitě o budoucnu duší,\nzatím co druzí krčili\nnevěrecky rameny.\nA jiného, kráčel\nzcela vzadu, slyšel\njsem naříkati nad tím,\nže po celé cestě není jediné květiny a že v celém\nzástupu nenašel přítele.\nTak přešli všichni a já osamotněl s oblaky\nprachu, který pozvedli svýma nohama a nepře-\nkonatelný stesk usadil se mi v duši.\nSEN.\nZjevil se mi nedávno ve snu. Byl to on,\nvím to zcela určitě. Poznal jsem jej po výrazu\njeho tváře, který si odnášel s sebou a který se\nnikterak nezměnil.\nPamatuji se, co všecko četl jsem v onom\nvýrazu, když jsem stál u něho umírajícího; jeho\nradost', že konečně odchází, jeho něžný, žehna-\njící pohled té, která stála tehdy vedle mne, a jeden\npohled pro mne, který mi pravil, že pochopil\nv té chvíli všecko, co dříve nedovedl pochopiti.\nPřijal jsem příliš za svůj ten pohled, než aby\nmi mohl z duše vymizeti a onehdy zřel jsem jej\n\nV. PREISSIG."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "515 / 516", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.16", "texte": ".VOLNÉ SMĚRY«\n\npo dlouhé době opět. Přišel\nke mně v době, kdy slabá\nhorečka upoutala mne na\nlůžko, snad chtěl předzvě-\nděti, přijdu-li také brzo za\nním.\nViděl jsem u něho však\nještě něco jiného, hlubokou\notázku ve světlých jeho\nočích, které upřel na mne.\nBylo mi po několik dní\nhádankou, co mínil tímto\npohledem, který se třásl\nna mých rtech.\nOdešel tenkráte smut-\nnější než přišel, nejspíše tím,\nže nedovedl jsem mu říci,\nco chtěl zvěděti ode mne.\nNeměl jsem dosti síly\nzeptati se ho přímo, něco\nzadrhlo mi hrdlo, že nemohl\njsem promluviti.\nNyní vím vše !\nPtal se asi po té, která\nstála se mnou u jeho lůžka\na celovala jeho tváře, do-\nkud je neopustila posledni\nkapka teplé krve.\nNezapomněl na ni ještě\na touha zvěděti její osud\nj 1/\npřivedla jej bezpochyby ke\nmně.\nJe dobře, že jsem mu\ntenkráte dobře nerozuměl,\nči byl bych mu mohl snad\nvyprávěti, že je mi nyní\nprávě tím, čím bývala kdysi\njemu ?!\nByl mým jediným přítelem, a myslím, že by\nmi přece nedovedl odpustiti.\nNevím sám, jak se mi stala tak drahou.\nJednou, když plakala při vzpomínce na toho,\nkterý ji nedávno opustil, zulíbal jsem její po\ntváři se řinoucí slzy a ona se nevzpírala.\nA od té doby byli jsme svoji, nechali jsme\nklidně ležeti toho, jehož odchod nás spojil a ko-\nchali se ve snech plného štěstí.\nJen někdy se zachmuřila, pochopil jsem proč\na hleděl ji vždy uklidniti.\nŽili jsme tak, až přišel on ke mně.\nNeodvážil jsem se v prvních dnech po oné\nnoci svěřiti se jí tím, že jsem jej viděl, nechtěje\nvyvolávati v ní sotva zdřímlých vzpomínek.\nNedovedl jsem však přece smlčeti toho před\nv\nní. Rekl jsem jí vše rázem a ku podivu, slzy,\nkteré jsem očekával, se neobjevily.\n\nF. B. DOUBEK.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "517 / 518", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nPozvedla jenom hlavu ke mně a řekla :\n»Vím, byl by šťasten, kdyby nás viděl, měl\nmě příliš rád, než aby mi mohl záviděti moje\nštěstí!«\nPřekonala mne tím, a já čekám každé noci,\nže on přijde opět a já mu budu vyprávěti o naší\nlásce a o její důvěře v něj.\nPO LETECH!\nTy! Emilo ! Tys tenkráte 'neumřela ?! ;\nNe, nechci tomu věřit!\nVím dobře, že\njsem seděl v no-\nhou Tvého lůžka\na chvílemi celo-\nval Tvou] ruku,\nkterá byla tak\nchladná a bledá,\nzatím co Ty si\nstihala svým pla-\nchým pohledem\nvíš, tím po-\nhledem, kterýž\njsem měl u Tebe\nrád tahy mé\ntváře.\nVpíjela si je\nasi do sebe, chtě-\njíc je vykouzliti\naž zavřeš oči a\nobjeví se Ti stálá\ntma.\nNecítil jsem\ntenkráte žádného\nzármutku že mne\nopustíš brzy, spí-\nše teplo zvláštní\nrozkoše proudilo\nmnou, kdyžjsem\nhleděl na Tvou\nnemocně bílou\npleť obnažených\nrukou.\nBylo dusno\nv pokoji, jehož\nokna byla uza-\nvřena a za nastalé tmy zdálo se mi, že nejsme\nvíce spolu sami; každým pohybem své ruky\nnarážel jsem na něco nepoznatelného a před\nzrakem pohybovalo se mi šero pokoje a bralo\nna se tvar postav, z nichž vál podivný chlad.\nNevím, jak skončil onen den; myslím, že jsem\nodcházel od Tebe v bezvědomí; zpit tím, že jsem\nTě měl celý den tak blízko a omámen Smrtí,\nkterá si hověla v pórech Tvé pleti.\nDruhého dne řekli mi, že Tvůj stav se zlepšil;\nnepotěšili mne tím však nikterak.\nCítil jsem dobře, že v uplynulých dnech bylo\nrV.V, ř v • V\nme stesti prilis\núplné než\nmohlo býti stup-\nňováno a po ně-\nkolik nocí snil\njsem o tom, jak\nbude krásné, až\nkleěeti budu u\nTvého nehýb -\nněho těla a lí-\nbati, bez ustání\nlíbati Tvoji stu-\ndenou líc.\nByl bych asi\ntenkráte plakal\na já chtěl po-\nznaň slzy tako-\nvého druhu.\nMěli pravdu,\nže minula nej-\nhorší doba Tvé\nnemoce; Tys ne-\nležela více tak\nklidná na svém\nlůžku a vypro-\nstila jsi mírně\nsvoji ruku z mé,\nkdyž tiskl jsem\njí příliš dlouho.\nA od onoho\ndne s každou\ndávkou zdraví\npřibývalo Ti přís-\nsnosti a uzavře-\nnosti vůči mně,\n\nZ VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nJ. KASTNER.\nDETAIL FASADY."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "519 / 520", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\naniž já dovedl pochopiti proč, až jednoho dne\nnechakťs mne na mé otázky bez odpovědi.\nRozešli jsme se tak a neviděli se dlouho, až\nonehdy potkali jsme se spolu.\nNaše zraky hleděly na sebe však tak cize,\nže nevěřím doposud, že's to byla Ty a nabývám\npřesvědčení, že má Emila umřela tenkráte sku-\ntečně a že potkal jsem ženu mi docela cizí.\nVDĚK SAMOTY.\nOnehdy divily se veliké lesy spatřivše mne\nsamotného a já nevěděl sám jak to možno, že\nona není více po mém boku.\nPravda, den před tím neslyšel jsem více šepot\njejích rtů a nerozuměl pohledu jejího oka; ne-\nnaučil mne nikdo řeči mrtvých!\nAle ten den uprchl rychle, rychleji ještě než\njsem se nadál a já bloudil druhého dne místy,\nkterá byla uvykla viděti nás vždy oba a která\nnechápala, proč přišel jsem samoten.\nNebe nade mnou počalo již šedivěti a já čekal\nstále a utvářel si z mlh, které se ploužily po-\nmalu zemí a obalovaly mohutné kmeny stromů,\njejí vzdušnou postavu a nechával ji přichazeti\nk sobě, do mé náručí.\nBujné větry nepřály mi té těchy as potupným\nchechtem rozháněly vzdušné obrazy budované\nmnou takovou láskou a rozkoší.\nPozději, když vyšla tma z houštin dle cest\na opanovala celý kraj, usedl jsem na kámen po-\nkrytý mechem a čekal; stále ještě čekal.\nDomníval jsem se, že její vůle bude silnější\nnež vule starého Osudu a že její láska přemůže\nvše, co se postavilo mezi nás!\nA nedočkal jsem se předce! Nemohla přijíti ? I\nCi přišla v kraje, v kterých se snadno zapo-\nmíná?' Nic neukojilo mých otázek, ani noc, která\npřišla stejně nádherná jako v dobách, kdy nás\nvídávala oba 5 ani ztrnulý klid, tak velebný a\npro mne tak hrozný jako klid té, která mne\nopustila.\nChodil jsem každodenně na tato místa a čekal\ntrpělivě jejího návratu, až čas uprchlý od oné\ndoby naučil mne zapomenouti na ni a já ne-\nmiloval onen kraj více pro naděje, které mi dá-\nvaly tušiti její přítomnost', ale pro zamlklá ticha\ndlouhých, ponurých nocí a pro tajemné hudby\nvětrů v listech omšelých stromů.\n\nPÍSNĚ V DUŠI.\nJ. PATRNÝ.\nDnes blahý osud k snivé skráni\nti svěží věnce připíná\njde jaro kolem v libém vláni\na ruže dští ti do klína,\nzpěv skřivanů ti k sněním zvoní,\njas zlunce v tvář ti zlato roní\na smavá láska mladou duši\nti bouřnou slastí jemně kruší.\nRci co je štěstí? V náhlé tísni\nti zvlní nitro mocný vzlet,\nroj z duše v ráz ti vzlítné písní\na rozvane se v širý svět.\nPak přijde zima z šeré dáli,\nkol zavlá zlehka skrání tvých,\nsnů šťastných květ ti mrazem spálí\na v hruď ti schvěje chlad a sníh.\nZříš jak se v bezdnou propast řítí\nco dřív jsi doufal v mladém žití\na do duše ti bojem zdrané\njen zoufání a temno vane.\nRci co je život? V smutné hrudi\nti zachví náhle stesk a žal,\nslok truchlých řad ti na rtech zbudí\na letí s nimi v šíř i dál.\nJsou písně vlny v širém moři,\nco k dálným břehům poutí jdou,\ndnes barvy duch v nich jasně hoří\na hudbu šumí blouznivou\nNež náhle přijde bouře divá,\nsvist pěn a větrů v sluch ti lká,\nto v písních vášeň hřmí a zpívá\na hoře v duši básníka."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "521 / 522", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMERY«\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\n— Malíř LUDĚK MÁROLD na výstavě v Berlíně obdržel\nmalou zlatou medailli.\nRektorem akademie výtvarných umění pro příští školní\nrok zvolen a jmenován prof. MAX PÍRNER.\nNa c. k. akademii výtvarných umění v Praze obsa-\nzeno místo učitele kreslení ve škole přípravné p. GODOU\nROUBALIKEM. Tím vyčerpána pro úřad professorský řada\nvrstevníků, kteří činně se súčastnili konkurence na výzdobu\nNárodního divadla, jen mistr Aleš zbyl jediný bez\nhonorovaného atributu.\nV posledním čísle francouzs. časopisu L'art et Déco-\nration přináší francouzský kritik W. Ritter stať o uměleckých\nvýstavách vídeňských, kdež uveřejňuje vyobrazení Bílkova\n»PODOBENSTVÍ« (Viz V. Směiy 11. 175.—176.) přinášeje\no práci jeho úsudek, v němž srovnává jej s francouzským\nsochařem Rodinem.\n\nVÝSTAVY.\n\nVÝSTAVA ARGHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nO kuráž a trochu dobré vůle nebylo u nás nikdy\nnouze. A nebylo ani na výstavě architektury a inženýrství,\nzvláště bylo-li jí neobyčejně mnoho potřebí i vzhledem ku\nkrátké době, v níž měla tato býti provedena i vzhledem\nk okolnosti, že vystřídala výstavu jubilejní výstava náro-\ndopisná, jež obě těšily se přízni všeobecné, první jako novum,\ndruhá pro zájem cistě národní; obě uspokojovaly měrou\nnejvyšší jednak proto, že nebylo právě měřítka ze dnů mi-\nnulých, jednak že zmíněný interres na nich ani nepřipouštěl\nostřejší jakési kritiky obě předchozí výstavy byly naší\nchloubou, našimi miláčky, nad jichž chybami rádi přimhu-\nřovali jsme oči, jen když jsme viděli, jak mohutně v celku\npůsobí, jen když slyšeli jsme jásavé nadšení poprvé nad\nzdatností domácího průmyslu a umění, podruhé nad široce\nrozvinutým obrazem bytu širých krajů českoslovanských.\nPořadatelé třetí, nynější výstavy zajisté věděli dobře, že jim\nnebudou nápomocny ethické momenty výstav předešlých\nproto mluvíme o kuráži; bylo jim tedy hledati a oběto-\nvati dobrou vůli.\nZda našli ji a obětovali v míře nejhojnější či zda jí se-\nhnali jen trochu, shledáme po krátké procházce výstavou*\nCtihodnou branou, jíž jako starou, dobrou známou\npozdravujeme od roku 1891. vstupujeme na neméně dobře\nznámé prostranství před průmyslovým, později národopisným\na nyní snad architektonickým (?) palácem. Rozhlížíme se\ndychtiví po novotách: V právo, vlevo opět staří známí:\nrozkošné renesanční stavbičky administrace a pošty, pak\núměrné vážné zdi budovy retrospektivní a vystavy umělecké\ncožpak tady nic? No, člověk by o novotu zakopl\na nevidí, přes to, že běl nového štuku v slunečním jasu jen\ndo očí píchá: zde při zvýšeném vstupu vysoké zábradlí\ns odpočívadly a hermami, níže po kraji svěží zelené louky\nřady váz, ukončené čtyřmi v zem zabořenými pilony-kande-\nlábry; na význačném místě, kde druhdy strměl podstavec po-\nmníku Jiříkova, dnes krčí se pavillon firmy pro výrobu umě-\nlého mramoru (Mascha, Hrůza a Rosenberg), při bocích\npaláce pak táhnou se dřevěné pavillonky kavárenské. Toť\nvše, co jako novotinu v těchto místech jste shledali. Jděme\ndále shlédnout celé prostranství: v právo vlevo opět dobře\nznámé restaurační budo\\y, to tam v právo na místě zřícenin\nKokoiína je nová budova panoramatu »Bitva u Lipan«, ně.o\nvýše velice provisorně pořízená přístavba k bývalému pa-\nvillonu živnostenské banky, určená za strojovnu, za samým\npalácem průmyslovým řada nevzhledných kůlen pro výstavu\nstaviva a dva vzorné domky (dělníka a malého úředníka),\nníže pak je hospoda »U Nesmysla«, pak divadlo »Urania«\na několik neoriginelních, nechutných ochutnáváren ve stromo-\nřadí, toť vše co na zevnějšku výstavy přirostlo. Fontana\ndoznala nevalné změny ani si netroufáme iíci že úspěšně.\nOhlížíme se znova: vzhlížíme k skleněným plochám\nhlavního paláce, jako zbylého representanta výstavy jubilejní,\notáčíme se ve stranu, kde kupí se kol dřevěného kostelíka\ntlum různých typů statků a chalup v harmonickém celku\nvesnice českoslovanské. Ohlížíme se vzpomínáme\nsrovnáváme a konec úvahy je, že dobrá vůle zůstala\nleckdes za kuráží.\nHlavním těžištěm výstavy měla býti architektura. Hodlali\njsme o tomto bodu především podati referát. V posledním\nčísle Zl. Praly uveřejněn pozoruhodný článek týkající se\ntěch částí výstavy, i onoho zápasu mezi zastanci architektury\nstaré a moderní, a poněvadž článek ten odpovídá mínění\nredakce, otiskujeme jej beze změny :\n»Bývalo zvyklou duchaplností nazývati Mnichov atlasem\nhistorie architektury (promiňte tu řádku cizích slov) a opako-\nvali to tolikrát, že se člověk ostýchá téhož označení užit\niv případu sebe naléhavějším, ku příkladu, když si na\nchvilku usedne za zády Říhovy fontány (které je patrně\ndusno pod skleněnou střechou a v dlážděné půdě) a pohlíží\nna vzorná průčelí plastická, se tří stran polovinu dvorany\nv levém křídle paláce Výstavy architektury a inže-\nnýrství obejímajicí.\nSnad zamýšleli původně obtočit ji kolem do kola pla-\nstickými průčelími domů obytiých nyní jest jich pouze\npět ale co jinak bylo v plánu, ukázati totiž nynější stylové\nproudy v české architektuře, to se stalo, třeba že ukázky\nnevypadly veskrze typicky a nepraví poslední slovo. Jan\nKoula navrhl malé průčelí gotické, jehož dvéře J. Kastner\nroztomilým způsobem upravil; blízko něho vede malé kryté\nschodiště vzhůru, docela způsobně malebný koutek, vedle se\nšíří dvě jiná průčelí malbami A. Hofbauera a F. Urban a\na reliéfní výzdobou V. Amorta opatřená, na nichž Alois\nDlabač demonstruje užiti motivů české renesance; pak je\ntu barokní domek A. Zázvor k v a proti němu, hlavně\nv patře šťastné průčelí C. Kloučka, které se emancipuje,\numírněnou měrou, od slohů historických.\nOpravdu j-ou tím zastoupeny všechny slohy, jež se\nv nové české architektuře objevují a drží, arci že ne všechny\nstejnou mnohostí a ne právě v těch formách, jakých jmenovaní\narchitekti zde užili. Nejsou jimi však také vyčerpány všechny,\njež naše architekty kdy zajímaly. Ull manů v kostel sv.\nCyrila a Methoděje v Karlině, stavba krásných proporcí"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "523 / 524", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na pozoruhodné jednolitosti a jem-\nnosti, je slohu románského; návrhy\nv\nna průčelí českého hospice v Římě\nod A. V. Bar viti a opírají se silně\n0 gotiku vlašskou; Jos. Hlávka\nkoncipuje svoji skupinu budov bi-\nskupské residence v Černovicích na\nzákladě starých památek byzant-\nských; F. Schmoranz provedl\nsvé nejpůvabnější stavby ve slohu\negyptsko-arabském. Tedy i naše\narchitektura má svůj atlas histo-\nrických slohů stavitelských a v tom\nse docela podobá sousední ně-\nmecké. Úhrnem vzato, nenalezla\nnikde svoji cesty zvláštní, neobje-\nvily se tu nikdy směry a snahy jiné\npovahy, nežli jaké píed tím vyno-\nřily se buď v Němcích, buď ve\nVídni.\nGotika již dávno vymizela\nz nové světské architektury, ně-\nkolik domů soukromých její řečí\nhovořících ztrácí se v ostatním\nmnožství a jenom Jos. Mocker\nmyslí a cítí po goticku při svých\nchrámech (Vinohrady a Žižkov)\n1 stavbách profánních, výhradně\na výlučně. Nejvěiší díl naší nové\narchitektury zplodila renesance,\nitalská a domácí. J. Ullmann, Jos. Zítek a J. Schulz\nvycházejí od první, Ant. Wiehl od druhé a za nimi jdou\nostatní.\nNe však všichni. Kdesi stranou naleznete školní úlohy\na samostatné koncepce Fr. Krásného a hned při vstupu\ndo paláce ocitnete se ve hlavní dvoraně vůči architektonické\ndekoraci AI. Dryáka, která každým hnutím hlásá snahu\nemancipace od slohů historických. A již se staví dva tábory\nbojovně proti sobě, ne pouze produkcí, ale i bodavými výroky\npostranními, nerozumnými a výsměšnými notickami v denních\nlistech a obšírnějšími polemikami v časopisech odborných.*)\nNa jedné straně historismus, na druhé moderna, jeho pokud\nmožno absolutní negace a také jakési juste milieu si\nněkteří nalezli, aby vlastenectví umění zachránili. Neklamu-li\nse v jakosti proklubávajících se nejmladších talentů a usadí-li\nse Jan Kotěra v Praze, přejdou dosavadní srážky a bitky\nve velký boj a moderna zvítězí, buďte ujištěni. Pouze to\njest otázkou, zda s tou formovou mluvou, v jaké nyní u nás\nhovoří, anebo zdali si nalezne ještě originálnější výrazy.\nBude mít vydatné spojence po svém boku: krásné talenty\na svěžest mládí a v pozadí tohoto boje bude po způsobu\noblíbených u nás živých obrazů didaktická skupina, vyja-\ndřující poučku z dějin, že všechen pokrok záleží v evoluci,\nkterá přemáhá tradici a zkostnatělý formalismus, která staré\nctí, ale po novém a svém prahne.\nNa výstavě se ohlašuje tedy\ntento zápas, jehož budeme brzo\nsvědky, takořka jen za kulisami;\nna hlavním jevišti rozložen jest\nvšechen tábor zastanců historismu.\nJsou v něm vůdcové, kteří z hloubi\npřesvědčení tvoří podle jeho esthe-\ntiky, a kolem nich množství, které\nse tak vyjadřuje, poněvadž se\njinak nenaučilo a buď vlastní síly\nnemá, nebo ji nedůvěřuje. Moje\núcta k přesvědčení je veliká, ať\nse projevuje ve formě mému cítění\nblízké nebo ať jde cestou mně do-\ncela protilehlou, a jsem mu po-\nvinen touto úctou, poněvadž i já\nmám své nabyté zkušenosti a ná-\nzory. A toto přesvědčení na poli\numěleckém respektuju tam, kde\nvyciťuju opravdovost práce, prou-\ndící z hloubky osobního a indi-\nviduálního nadání. Jen žel, že právě\ntyto dvě vlastnosti jsou na vý-\nstavě až příliš vzácným hostem a\nže převážná většina architektů ne-\nčiní v podstatě víc, nežli že opa-\nkuje ve zředěné a náhodou od-\njinud př,vátými elementy na po-\nvrchu přibarvené formě, co jinde\nviděla.\nKdyby tu byl zastoupen Josef Zítek a Josef Ullmann,\nJos. Mocker a Ant. Wiehl tak, jako je Jos. Schulz, bylo by\nočitěji a nápadněji demonstrováno, čím právě jim je mladší\ngenerace povinna. Nešla ni o krok dále, uvízla v zevním\nformalismu, který z jejich prací odvodila. Zítek a Ullmann,\nkteří si vybudovali svoje umění na základech italské rene-\nsance, kteří obsáhli všechno její bohatství a osvojili si její\nkyprost, byli při tom umělci vlastních myšlének a hlavně\numělci velikého taktu a jemného cítění a vkusu. Měli a pro-\njevili tedy právě to, co lze sice žákům ukázati, ne však\nvštípiti.\nVznítiti a vytříbí ti vkus lze jen u toho, kdo si jeho\nještě neuvědomělé zárodky sám do školy přinese. Subtilnost\na jemnost cítění jest již u předního žáka Zítkova, u J. Schulze,\nmenší a všechna tvarová znalost a dovednost jeho není sto,\naby docela tento nedostatek zakryla. On sám přenáší jen\ntyto vlastnosti na své četné žáky. Jeť horlivým a svědomitým\nučitelem, přesvědčeným hlasatelem neorenesance, a právě\njeho odchovanci upravili fysiognomii nové Prahy a nových\nČech. Projdeme-li výklad školních prací jejich, nad jichž pro-\nvedenou učitel stále bděl, poznáme sílu její iníluence na\nvzhled nové české architektury zrovna hmatavě. A ne pouze\nna zevnější jich podobě, která těží hlavně z renesance řím-\nského cinquecenta: i také v jistém zanedbávání vnitřní dis-\nposice prostorů. Odevšad zaznívá jen tato jedna řeč, zabarvená\njedině tím, co publikace vídeňských novostaveb do Prahy\npřinesly.\n\n*) Viz V. Směry 11. č. 6. a 7.\n\nZ VÝSTAVY ARCHITEKT. A INŽENÝRSTVÍ.\nJ. KASTNER.\nDETAIL FASADY."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "525 / 526", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nJ KASTNER.\n\nMožná, že je to pouhá náhoda, že ze Schulzovy školy nevyšla žádná rázovitější indivi-\ndualita; ze Zítkovy ano. Jenom jednu za jiné uvedu, která arci na výstavě schází. Je to\nAntonín W i e h 1. Každý ví, že právě on, opět umělec zvláště jemného citu, navázal svoje práce\nna českou renesanci. Byl to nejvýše přirozený nález a přece byl teprve jemu vyhrazen. Italskou\nzačal studovati a k české její odnoži dospěl, postřehl jejich souvislost a vycítil domácí právo\nmladší dcerky. Za ním šlo mnoho jiných. Studiem rozmnožili tvarové zásoby, ale v celku je\npoměr jejich k Wiehlovi týž, jako poměr Schulzových žáků k jich mistru. Pobíhají v kruhu,\njehož střed on vytknul, a pouze zvětšují někdy jeho poloměr, Wiehl zcela rozvážně uži*\ntvarů doma nalezených výhradně na domy soukromé a obytné; při koncepci monumentální\nvrátil se, jak městská spořitelna ukazuje, k první své lásce. A gotika, barok?\nI Mocker má své odchovance, ne-li žáky. Huť dómu pražského, kde již celé čtvrtstoletí\nvládne, stala se jich semeništěm. Ale pro mistra a jeho stoupence je tento sloh středověký\npodivuhodná, avšak uza-\nvřená konstrukce, ne již\nživý, postupu a rozvoje\nschopný organismus. Jak\nkterý tvar byl sestrojen, na\nkterém miste a v jaké funkci\nstrukturní a dekorativní ho\nbylo užíváno, dobře vědí a\nvýtvory starých mistrů jsou\njim tak posvátny, že každou\nodchylku od nich pokládají\nza hřích. Není divu, je to\npřirozený běh věcí. Svoje\nnejvětší práce provádí na\npoli obnovy, restaurace a\ndoplnění starých staveb;\nnových pak ve slohu go-\ntickém požaduje od nich\nhierarchie, která v tomto\nstylu spatřuje architekturu\nspecificky křesťanskou a\nsvůj konservatismus v stá-\nlém dozoru na práci uměl-\ncovu přivádí ku platnosti.\nNechci vykládati, kterak\nv sousedství jeden sloh po\ndruhém byl odmítán a vždycky dějinně mladší na místo\nstaršího za idol na oltář vzoru byl stavěn. Došlo tak\naž na barok a také u nás. Jen tomu je dovoleno se po-\ndivovat, že teprve podle cizího příkladu, neboť nad Prahu\nv\na Cechy města a země, kde by každým krokem se ský-\ntalo reprodukující tendenci architektů tolik výborných,\nmilých a půvabných vzorů. Vidím však, že i tento sloh\npřinesli do svých atelierů v apriorním přesvědčení, že\nnení živého vývoje schopný, a proto nečiní více, nežli\nže na místě oken a portálů se sloupy, polosloupy a pi-\nlastiy, kládím a přístřeším renesančním kreslí ne vždy\nprocítěné odliky a kopie barokních oken a portálů. A proto\ntaké mně neimponuje Zázvorkova na výstavním\nnáměstí, poněvadž vím o lepších v Praze, které nad ni\nvynikají aspoň jednou neocenitelnou vlastností: že je vy-\ntvořili jejich původcové z ducha své doby, že jsou origi-\nnální, moderní pro osmnácté století. Devatenácté, třeba\njiž na sklonku, má jiné potřeby materiální a jiné směry\nduševní; zase svoje a proto moderní.\n\nZ VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nJ. KASTNER.\nDETAIL INTERIÉRU."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "527 / 528", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n— UMĚLECKÉ VÝSTAVY V CIZINĚ.\nPaříž. Výstava »šesti« Galerie des Artistes Modernes. (Felix\nAubert, AI. Charpentier, Jean Dampt, Moreau-Nélaton,\nCh. Plumet a Tony Selmestein.)\nDijon. Internacionální výstava umělecká do 31. října.\nRochefort-sur-mer. Výstava umělecká do října.\nVersailles. 45. Výstava společnosti přátel umění de Seine-\net-Oise do 2. října.\nAvesnes. Výstava umění ženy a rytin do 15. září.\nEnghien-les Bains. Výstava umělecká do 30. září.\nLimoges. Výstava retrospektivní umění typografického.\nLondýn. Internacionální výstava umělecká.\nAntverpy. Výstava prací zobrazujících květy a plody.\n» Výstava umělecká od 13. srpna do 2. října.\nSpa. 27. výstava umělecká do 20. září.\nFurnes. 2. výstava umělecká do konce září.\nBerlín. Výstava internacionální.\nMnichov. Výstava umělecká, Glaspalast.\n» » Secesse do 15. října.\nDůsseldorf. Umělecká výstava.\nStrassburg. Uměl. výstava od 7. srpna do 7. září.\nVÝSTAVY PŘÍŠTÍ.\nAmsterodam. Výstava prací Rembrandtových od 3. do 30. září.\nv v\nBasilej. 5. umelecká výstava Švýcar od 10. září.\nBirmingham. Královská společnost umělců.\nNancy. 35. výstava umělecká od 9. října do 15. listopadu.\nPřihlášky do 15. září.\nLiverpool. Výstava podzimní.\nManchester. Výstava podzimní.\nOrléans. Od 15. řijna do 7. listopadu.\n\nSOUTĚŽE.\n\nSPOLEK MÁNES vypisuje následující soutěž na plakát\npro III. ročník Volných směrů:\n1. Konkurovati mohou umělci výtvarní, Češi.\n2. Skizza v 1/2 velikosti provedena budiž s ohledem na\npoužití reprodukce trojbarevného kamenotisku.\nFormát určití ponechává se konkurujícím. Velikost nesmí\npresahovati 1 m2.\n3. Na plakátu budiž upraven hlavní nápis »V o 1 n é S mě ry«\n111. ročník, podřízený »časopis umělecký vydává spolek\nMánes. Ročně 6 zl., 6*40 kr., pololetně 3 zl., 3'20 kr.«\n4. Skizzy dodány buďtež do 1. října 1898. starostovi\nspolku St. Suchardovi (Rudolfovo nábřeží č. 6).\n5. Cena vypisuje se vzhledem ku finančním poměrům\nspolku jediná 100 kor., které jsou zároveň honorářem za\nprovedení kresby na kámen.\nJury sestává ze 3 členů: jednoho nekonkurujícího člena\nspolku, voleného v měsíční schůzi a dvou umělců, konkuru-\njícími absolutní většinou zvolených. Z důvodu toho povinen\nkaždý konkurent vedle obvyklého hesla zaslati heslem a ná-\npisem »j ury« opatřenou obálku, v níž navrhne dva umělce\nza jurory.\n- KOMITÉ PRO POSTAVENÍ POMNÍKU SIGMUNDU\nlIR. THUNOVI V SOLNOHRADE vypisuje pro umělce Rakouska\nsoutěž na získání skiz za následujících podmínek.\nRozpočet pomníku i s postavením a všemi ostatními\nvýlohami nesmí přesahovati sumu 4000 zl.\nFotografie hr. Thuna jakož i situační plán i fotografii\nmísta, kam pomník bude postaven, obdržeti lze zdarma ve\ndvorním a uměleckém knihkupectví Herm. Kerber v Solno-\nhrade.\nModel proveden budiž vy 10, pro poprsí neb reliev\nurčena jest113./3. Umělci ponechává se v řešení úplná volnost,\npo případě možno řešiti pomník ve spojení s fontánou.\nPráce konkurenční heslem opatřené zaslány buďtež zá-\nstupci zemského hejtmana Dr. Albertu Schumacher-ovi (Chiem-\nseehof Salzburg i vyplaceny, do 25. září t. r.\nJako ceny udělí se 300, 200 a 100 korun\nModel první cenou poctěný bude zadán ku provedení;\numělec však musí být ochoten případné změny podstoupiti.\nJako juroři určeni jsou: sochař Otto Konig z Vídně,\narch. Jos. Wersiken, malíř Fr, v. Pausinger, president obch.\nkomory Ludwig Zeller, knihkupec Herm. Kerber, a předseda\na jednatel komitétu.\nZa příčinou získání návrhu pro nové DIVADLO V KO-\n/ v\nLINE N. R. vypisuje městská rada tamější pro architekty\nNěmecka, Rakouska a Švýcar veřejný konkurs. Program sta-\nvební a plány polohy lze obdržeti u městského stavebního\núřadu tamnějšího zdarma. Žádají se:\n1. Situační plán v měřítku 1 : 200.\n2. Dva hlavní půdorysy 1 : 200, jakož i půdorysy všech\nprostor a rozdělení stavby 1 : 100.\n3. Dva řezy příčné hledištěm, ve schematickém podání\nbez udání konstrukce a architektury, z nichž by zvláště po-\nměry výšek jednotlivých částí jako hlediště, poloha scho-\ndiště, foyeru a restaurace byly zřetelný 1 : 100.\n4. Doprovod s rozpočtem dle quadrat. i kubických metrů.\nNávrhy dodány buďtež s hesly do 31. října 1898 večer\n6 hodin pod adresou »Das Oberburgermeisteramt in KoIn«.\nJako ceny v každém případu uděleny budou obnosy 3500,\n2500 a 1000 marků.\nV Jury zasedají kr. rada von der Hude (Berlín), prof.\nFr. Thiersch (Mnichov), inspektor kr. divadla Brandt (Berlín),\nstavební radové Rúbben, Heimann, ředitel divadla Hofmanu.\nMěšťanská Beseda v Plzni vypisuje soutěž na opatiení\nnávrhu na stavbu nové budovy Besední. Skizzy půdorysu,\npřízemí a obou pater, jakož i řezy v měřítku 1 : 200, fa-\n9ada 1 : 100 zaslány buďtež do dne 30. září 1898. Jury ozná-\nmena bude koncem srpna t. r. Ceny udělí se tři: 1000, 600\n400 korun. Plány poctěné zůstanou majetkem Měšťanské\nBesedy.\nPRAŽSKÁ MĚSTSKÁ POJIŠŤOVNA vypisuje konkurs\nna opatření náčrtku na stavbu nové budovy na místě domů\nč. p. 931-932-933-1. v Praze, na nám. Staroměstském, jejíž prvé\npatro má býti upraveno k účelům kancelářským a v ostat-\nních patrech budou byty zřízeny. Ku poctě za nejlepší uzna-\nných návrhů vypisují se tři ceny a sice: prvá 1500, druhá 1000"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "529 / 530", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na třetí 800 korun r. m. Náčrtky půdorysů sklepů, přízemí\na všech pater, jakož i řezů a facady v měřítku 1 : 200 po-\ndány buďtež u řiditelství městské pojišťovny nejdéle do\n14. října 1898 do 12. hod. polední a obsahujtež v zapečetěné\nobálce jméno a adresu navrhovatele. Situace staveniště a kon-\nkurenční podmínky se na požádání vydají v úřadních dopo-\nledních hodinách v kanceláři podepsaného ústavu. Návrhy\ncenou poctěné stanou se vlastnictvím Pražské městské po-\njišťovny.\nJe bohužel smutně známo, že každá konku-\nrence, která městskou radou neb některou jí\npodřízenou korporací je vypsána, vyvolá veřejný\nprotest se strany umělců i uměleckých korporací.\nStěžovali-li jsme si téměř do všech předcháze-\njících podmínek konkurenčních, musíme v tomto\npřípadě příliš se zdržovati, abychom nevybočili\nz mezí slušnosti, v jakéž pohybovati jsme si byli\nuložili.\nTentokráte byli jsme v protestu svém před-\nstiženi i referentem »Národních Listů«, který jindy\nnebývá jedním z prvních, jedná-li se o podmínky\nsoutěží sochařských i malířských, který ale protest\nsvůj uveřejnil zcela správně ihned, jednalo-li\nse o záležitost čistě architektonickou. Ku bliž-\nšímu vysvětlení stůjž zde lokálka »N. Listů«,\njíž konkurence výše uvedená ohlášena :\n»Plány na stavbu paláce pražské městské po-\njišťovny. Dnešním dnem vypsán byl veřejný\nkonkurs na dobu dvou měsíců na vypracování\nskizz pro novou budovu městské pojišťovny na\nmístě domů č. 931, 932, 933—I na Staroměst-\nském náměstí. Situační plánek a podmínky lze\nobdržeti v kanceláři pojišťovny. Ve včerejší\nschůzi městské rady pražské bylo usneseno na\ndoporučení dozorčí komise pro pojišťovnu měst-\nskou společně s technickou komisí a po pří-\nmluvě p. stav. Tichny, aby na nový palác po-\njišťovny městské objednán byl projekt u archit.\np. Osvalda Polívky za 1500 kor. Palác má být\nzbudován v assanačním obvodu. Aby se mohly\ntéž mladší síly z řad stavitelů při projektu\nzúčastnit, usneseno vypsati další tři ceny a sice\n1500, 800 a 500 korun za nejlepší tři návrhy,\nz nichž pak po případě projekt p. Osvalda Po-\nlívky bude doplněn.«\nZnění toto, jež v ostatních žurnálech marně\njsme hledali, dostatečně jasně označuje nekalost'\nnašich poměrů. Nevíme sice kdo za stylisaci tu je\nzodpověděn, ze zkušeností starých i z toho, že\nlokálka tato žádnou korporací ani jednotlivcem\nsúčastněným nebyla vyvrácena však soudíme\nbezpečně, že vyslovena zde upřímnost, která\ncharakterisuje nade vši pochybnost onu na-\nprostou neschopnost korporací městských řešiti\notázky odborné, nechceme-li ml uviti o přímých\nnesprávnostech vědomě páchaných.\nJe pravda, že v cizině při konkurencích ve-\nlikého rázu bývají čelnější umělci zváni, aby po-\ndali za honorář konkurenční projekt svůj,\n(ostatně stalo se to u nás při konkursu na sochu\nsv. Václava také), ale tam všude tohoto kroku\npoužívá se k tomu, aby práce těchto renomo-\nvaných umělců byly získány, aby ony otevřeně\nkonkurovaly jak o ceny vypsané i o zadání\npráce. U nás však předem objedná se projekt,\na mladým stavitelům jak v lokálce stojí (o práci\nostatních starších jak vidět se nestojí), tomuto\nnenasytnému davu, který má hlad a ne-li ten,\naspoň to právo připuštěnu by ti ku práci, hodí\nse mizerná almužna ve formě cen veřejné kon-\nkurence.\nMěstská rada hraje si tu na mecenáše, při\ntom však, jakoby naschvál, nerespektuje žádnou\nz těch korporací, které před časem konkurenční\nřád vypracovaly a jí jako pamětní spis podaly;*)\nona zadávajíc pořízení plánů přímo p. architektu\nPolívkovi, jen pro záplatu vypisuje konkurrenci,\naby mladším silám poskytla příležitost výdělku\n750 zl., případně aby za těchto několik set zla-\ntých koupila lepší myšlénky pro projekt svůj,\nresp. projekt p. arch. Polívky. Bohužel není jiného\nprostředku po ruce, jimž by na sl. městskou\nradu působeno býti mohlo kromě poukazovati\njí na její povinnosti, poučiti ji, že hlava krá-\nlovství v první řadě je povinna býti dobrým pří-\nkladem všem jiným korporacím, že každý tako-\nvýto morálně chybný krok se strany její má za\nnásledek několik už docela nemorálních kotr-\n\n*) Spolek Architektů a inženýrů, výtvarný odbor Uměl.\nBesedy, spolek stavitelů v král. Cesk., inženýrská komora\nv král. Česk. a jiné. Kunstsektion des Vereines deutscher\nKúnstler Concordia Technischer Verein z Ústí n. L. Oproti\nsoukromým výtkám činěným »Manesu«, že řád tento nepo-\ndepsal prohlašujeme, že k tomu vůbec vyzván nebyl, že\nvšak jak z obou ročníků V. Směrů patrno všude jej zastává\na více, než korporace jej v život uvedší."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "531 / 532", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189809-01.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem DrajEDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nmelců jinde, říci jí, že takovéto šacení se cizím\npeřím, jež dosud bylo pokoutní řídkostí, za\nkterou se každý veřejně styděti musil, stalo by\nse sankcionovaným, hustě užívaným pravidlem,\nkterým by nejvíce poškozováni byli ti, jimž se\nmá právě spravedlivou konkurencí pomáhati:\nmladí talentovaní, ale neznámí lidé.\nKonkurence u nás stálým praktikováním\nnesprávností pozbyly veškerého kreditu a zvuk\nprvní ceny s předstíraným zadáním práce ztratil\nsvé vnady na dobro; proto jsme přesvědčeni, že\nse městské radě tento otevřeně doznaný hokus-\npokus, jímž chtěla obvyklým nesprávnostem pře-\ndejiti, nepovede; neboť ji übezpečujeme, že oprav-\ndovým umělcům nebylo nikdy kus peněžitého\nšpeku tím lákadlem, za kterým lezli se svými\ndobrými pracemi do pasti konkurenční.\nA konstatujme přímo osoby které za celou\ntouto neslýchanou věcí stojí. Dle úřední lokálky\njsou to dozorčí komise pro pojišťovnu pp. Dr. Srb,\nPapež, Dr. Frič, Dr. Prachenský a Schwarz,\ni technická komise městská pp. Vlček, Hubáček,\nKopp, Kubr, Russ, Beneš, Fanta, Fialka, Gregor.\nHochmann, Kaše, Múnzberger, Micka, Neubert,\nNovák, Petrlík, Romováček, Tereba a zvláště pan\nstavitel Tichna, částečně členové Uměl. Besedy\na spolku architektů a inženýrů, členové obou\nkorporací, které tak pracně a obětavě vyvolaly\nnáš vzorný konkurenční řád.\nNa těchto korporacích nyní bude, aby, ne\njak úředně v »Národní Politice« bylo nadhozeno,\nstarali se o zachování starého rázu náměstí,\nnýbrž aby vedli k zodpovědnosti všemi pro-\nstředky stanovami jim zaručenými všechny ty\nsvé členy, kteří takovouto činností, v korporaci\nveřejné blahodárnou činnost spolků tak těžce\npoškozují, že ona stává se illusorní.\nO nesprávnostech nízkých cen korkurren-\nčnímu řádu neodpovídajících, volbě jury atd.\npři celé této smutné konkurenci je za našich\npoměrů skoro zbytečno již mluviti.\nK SOUTĚŽI NA PLAKÁT vypsané firmou Gunther-\nWaagner v Hannoveru (viz č. 8. V. S.) došlo 550 návrhů.\nPrvní cena 1000 marků udělena J. Diezovi, druhá 500 marků\nH. Múllerovi a třetí 300 marků O. Zwintscherovi. Dalších\n9 návrhů zakoupeno, mezi těmito jest jeden od L. Kuby.\n»NOVÝ KULT« sborník pro umění, politiku a život,\nvypisuje soutěž na jednoduchou kresbu obálky. Cena 80 korun,\nkresba budiž schopna zinkografické reprodukce. Titul\na podtitul buďtež pojaty do kresby; místo pro obsah může.\navšak nemusí být zachováno. Formát 40X28 cm. Soutěž\njako všechny soutěže »Nového ktlltu*, jest otevřená a platí\npro každého umělce. Redakce vyhrazuje si právo uchovati\nsobě další vybrané návrhy a tyto postupně vždy s novým\nsvazkem na obálce reprodukovati. Při uveřejnění obdrží\nautor náhradu 30 korun. Práce buďtež zaslány do redakce\n»N. K.« (Praha, Olšany, villa č. 45.) nejdéle do konce října.\n\nF. STANZEL.\nLINKA."}]}