{"numero_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_sha256": "4350123ce2ebf7bb0d1b477f72ea13d9279a785f9aa70b8628d5bd8f3910b33a", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1898/10_01/bmtnaan_1898-10_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1898/10_01/bmtnaan_1898-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c001", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.1", "titre_corps": "CESTA.", "titre_sommaire": "CESTA.", "signature_source": "V. KROFTA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.1", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 601, "texte": "CESTA.\nV. KROFTA.\nCesta. Ach ano, cesta. Tajemná cesta!\nKam dojdu po ní poutník znavený,\njak daleko jsou mé vsi, má města!?\nJít musím skrze plameny !\nNenajdu květů ; všude pusto bude.\nJe možno snad, bych došel svého cíle?\nVždyť je to žití bídné tak a chudé . . .\npohynou cestou naděje mé bílé.\nA potkám lidi; ti z jiných budou světů —■\njak cize každý bude se mne ptát !\nA bude se třást úzkost na mém retu,\ndo duše padne divný, teskný chlad.\nTo budou hrozné, nevýslovné chvíle !\nSnad přijdu k té, již nepřebrodím, řece,\nmá touha zemře, zatemní se cíle.\nEh, cestu tuto podniknu však přece!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c002", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.2", "titre_corps": "MHY DUŠE.", "titre_sommaire": "MHY DUŠE.", "signature_source": "L. VRBIČKY", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.1", "debut_caractere": 603, "fin_caractere_exclue": 1197, "texte": "MHY DUŠE.\nL. VRBIČKY.\nIVldle hledí den svým velkým, smutným < kem\nna mlžné fantomy, jež tísní zmlklý kraj;\n11 st mrtvý lká pod těžkým lidstva krokem . . .\nMhy duše: bída, teskno; stará báj!\na divně tak teď mlčí kraj . . .\nJdou stíny kol a v břízách tíseň kvílí,\nna chorých ňadrech setlý leta květ;\njdou stíny žití v bedrách rubáš bílý,\njde tuuha, láska v Nekonečna svět\na mladost tupé zírá zpět. --\nMhy duse .. . Krev tvé práce, ■— skvrna rudá\nve knize Věku, chví se chvíli jen;\nVše zhltne čas . . . Tvá chata zmizí chudá,\nkde zrodil Tě, by zhubil Tebe Den\na vše jen jednou bude hořký sen . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c003", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "535 / 536", "page_fin": "543 / 544", "image_debut": 2, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.3", "titre_corps": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.", "titre_sommaire": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "535 / 536", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3626, "texte": "DVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.\n\n(Dokončení.)\nVIII.\nOpravdu, byl nemocen. I lékař, jeho známý,\nmu to řekl, když jej uviděl.\n»Jeďte do Merana, nebo někam na jih,« po-\nradil mu; Václav se usmál. Může-li tak rozhodovat\npodnebí? Ale myšlénka, ujiti všemu, daleko\npryč, rázem odhoditi všechno, náhle jej zaujala.\nS chvatem uchystal se na cestu. Vyžádal si\ndovolení v úřadě, urovnal své záležitosti, psal\nsvým známým. Vzpomněl na Julu. S ním bylo\nmu účtovat. Cítil nevýslovný odpor k tomuto\nčlověku, který mu připomínal »svět« a všechny\n»tam dole«.\nPoslední den svého pobytu ztrávil v neklidném\nrozechvění. Za to Cili byla vážná a téměř slav-\nnostní.\n»Kam jdeš?« ptal se jí, vida ji v nových ša-\ntech, uchystanou na cestu. Pocítil jistou úctu při\npohledu na ni.\n»Až se vrátím, dozvíš se,« odpověděla dů-\nstojně.\nNezdržel se úsměvu. »A přijdeš brzo?«\n»Brzo.«\nZůstal sám doma a čekal. Jula měl přijít a to\njej rozčilovalo.\nKonečně přišel s veselostí poněkud vynucenou.\n»Jak je protivný,« kmitlo Václavu hlavou.\n»To je poprask,« spustil Jula. »Co je ti,\nprosím tě? Chceš do Itálie? Stůněš ? Vypadáš\narci poněkud hůř, než jindy; ale k smrti to není.\nLidé na smrt nemocní vypadají trochu jinak, já\nto znám.«\n»Poslyš, Julo,« řekl hlubokým hlasem Václav,\nskleslý na židli a prohlížeje si ruce. »Něco mi\nmusíš vysvětlit.«\n»0, s ochotou as radostí,« zvolal Jula.\n»Nuže,« mluvil klidně Václav, »vypravuj mi,\nco víš o pobytu mé paní venku u tvého strýce.\nA jak to, že přišla v noci domů sem a co se\npřihodilo, že chodí od té doby jako pomatená ?«\n»To jest ... . to jest, já vím o tom dost\nmálo«, řekla Jula »ale co vím, tedy ti sdělím.«\nA pak vyprávěl dosti smotanou historku, kterou\nvšak Václav nevyslechl do konce.\n»Lžeš,« vzkřikl najednou divoce a vyskočil\nze židle. »Jsi lhář a jako ti ostatní. Všichni lžete.\nPřátelství, přátelství! Jděte mi s takovým krámem\nk čertu. Nic takového na světě není!«\nRozčilen pobíhal pokojem, až najednou zastavil\nse před Julou.\n»Ty jsi tu ještě ?« ptal se ho s podivným vý-\nrazem ve tváři.\n»Já už jdu,« ozval se Jula, »tak měj se tu\ndobře a vrať se nám brzy a zdráv. S pánem\nBohem.«\nKdyž odešel, chodil Václav ještě chvíli po\npokoji a pak podíval se na hodiny. »Jsou čtyři«,\nřekl si a vyšel z domu.\nPočasí bylo pochmurné jako na podzim.\n»Je konec léta,« kmitlo Václavovi hlavou,\nkdyž octl se za městem.\nv\nSel do lesa, do dubiny s hájovnou. Vítr snášel\nmu k nohám žluté listí, tiše a zvolna padající.\nLes byl pustý, nikde živé duše. Šel na mýtinu,\nkde pásly se kdysi srny a přišel ke příkopu.\nZde seděli s Vilmou. A všude bylo prázdno a\npusto. Umírání a potom konec. . . .\nBože, jak to bylo? Chtěl býti bohatým a vá-\nženým člověkem. A nikoho by nemiloval a nic\ndobrého by nevykonal a všichni by jej ctili za\nto. Byl by přísným jako zákon a vždy by se\ndržel zákona. A ženy by milovaly jeho jméno\na stav a vzal by si bohatou, krásnou dámu.\nUmřel by jako zářící vzor pro všechny lidi.\nSkvostný náhrobek hlásal by jeho jméno tak\nčisté a zachovalé.\nAle teď padá listí a je sám. Co je přírodě do\nspolečnosti. Příroda a společnost? Ne, o to se\nnejedná. Jeho cíl, tak jasný a vznešený, se vy-\nšinout, náhle zmizel. Nebude mít už kariéru.\n(Jaké to blbé slovo, napadlo mu). Ani se svatbou\nse mu nezdařilo. Vždyť má Cili, tak obyčejnou\nženu, jako všichni. A přece ne; pak ještě. . . .\nAno, zde vězí a před tímto problémem je vše\nnulou. Co jsou všecky události dne a vynálezy\na časové otázky a všechno a všechno to smetí?\nZde stojí, kde rozum se mu vysmívá a srdce\npláče. A pláče tak dlouho a tiše tak, že ze za-\nčátku nic o tom nevěděl. Jak mohl tak dlouho\nžít a nechat je plakat? Co záleží na těch aktech,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "537 / 538", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.3", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3752, "texte": "které vyřizoval v kanceláři, co na všem jeho\njednání? A hodiny šly a nepřinesly mu než nudu\na zápas s něčím tajeným v jeho nitru. Teď věděl\noč mu šlo: přehlušit onen utajený pláč. Na to\nvynaložil všechny své schopnosti a síly. . . .\nSeděl u příkopu a díval se do dálky. Tu\ncítil jak iv jeho duši zapadá podzim; a čekanky\nzvadnou, a jetel se pokosí a přijdou mlhy, hrozné,\ntáhlé, k zoufání mlhy. . . .\nAle nad tím bude zářiti daleké slunce?\nSnad bude, kdes na jihu, leč nezahřeje ho.\nNeboť srdce, to nechá zde v této smutné krajině\na den za dnem bude vzpomínat na tato místa\na v duchu se tu bude procházet.\nSeděl . , . . a roj ptáků přeletěl mu nad\nhlavou. Tí všickni také potáhnou na jih a měli\nzde hnízda a k nim se vrátí. Též on opouští\nsvá rodiště, svou matku, všechny, jež miloval.\nAle nade vše slyší, jak šumí zde lesy a dávají\nmu soucitně s Bohem. Každý lístek mu cosi\nšeptá, každá travinka jakoby mu chtěla cosi říci.\nNahýbá se k němu v zavanutí větrem a zase\ncouvá. Ne ... . může vzít s sebou i matku a\nvšechny lidi tam daleko, ale ty stromy a louky\nmusí tu nechat. A stromy stojí a budou stát\nještě dlouho a dlouho, on však bude již mrtev.\nA stromy budou dál ševelit a přijde-li zas k nim\nněkdo, jenž jim porozumí?\nZvedl se a zvolna šel k městu.\nSetmělo se.\nDlouhá alej, vedoucí od továren ku před-\nměstí, lipová alej, kde se procházela někdy v pod-\nvečer Vilma s Mařkou, blízko jejich obydlí,\nprošel jí smuten a tichý.\nNa konci vrátil se a znovu ji prošel.\nTu na zpáteční cestě potkal Vilmu s Mařkou.\n»Představuji vám svou přítelkyni,« řekla, držíc\nděvčátko, aby jí neuteklo.\nPozoroval, že její žertovná nálada má přídech\nsmutku.\n»Víte, co se mi dnes přihodilo ?« ptala se pak\nv hovoru.\n»Nevím,« a pokrčil rameny.\n»ATaše paní byla u mne«.\n»Ci 1 i?« vyřinulo se mu.\n»Ano. Můžete si myslet, jak mi bylo. Můj muž\nvás miluje, řekla, a vy jeho. Co jsem na to měla\nříci? Vyprávěla jsem jí všecko, nač jsem vzpo-\nmněla, a bylo mi, že se zpovídám. A čím více\nna sebe řeknu, tím bližší bude mi pravda a od-\npuštění. Pochopila, že je to moje pokání a pla-\nkaly jsme spolu a slíbily jsme si věčné přá-\ntelství.«\nVáclav mlčky naslouchal a dlouho šli spolu\nnemluvíce.\n»Slečinko, já musím už domu,« ozvala se\nnáhle Mařka a snažila se vyprostit.\n»Počkej, jdu také,« řekla Vilma, »a vy?«\nobrátila se k Václavovi.\n»Vy zítra odjedete, viďte ?« ozvala se po chvíli\nticha.\n»Nepůjdete k nám? Pojďte. Tatínekještě není\ndoma,« dodala potom.\nVáclav šel za ní.\nVe velkém pokoji hořela lampa a všechna\nokna byla zotvírána. Václav usedl a dlouho kolem\nse díval, jakoby všechny věci chtěl na vždy do\nsvé paměti vtisknout. Záslony u oken splývaly\npo dvou bílých krajkových křídlech od stropu\naž k zemi; za harmoniem seděla Vilma a opřela\nhlavu do dlaně.\nPravá ruka spočívala mrtvě na klávesách.\nA venku hvězdnatá noc, zahalená pláštěm\nz lehounké mlhy.\n»Chcete, abych vám něco zahrála?« řekla,\npřerušujíc dlouhé mlčení. »Budete poslouchat?«\n»Hrajte, Vilmo; ale ne, ne Máte něco\nhodně smutného pochod od Beethovena ?«\n»Božínku, snad nechcete zemřít ?«\n»Ach ano, kdybych jen mohl. O, Vilmo,« vy-\nkřikl uchvácen vášní. »Zabij mě, zabij!« a v bo-\nlestném vzrušení klesl na kolena.\n»A já bych tě zabila,« řekla pevným a roz-\nhodným hlasem, bledá v obličeji, »kdybych vě-\nděla, že jsi tak slabý a nechceš více žít. Ale ty\nmusíš slyšíš ?«\n»Žíti?« řekl truchlivě a divný úsměv sklouzl\nmu po lící. »Vilmo, na co vše jsem pomýšlel\nposlední čas! Ba dávno, dávno. Víš, tenkrát na\nStřelnici jak jsem za tebou přišel? Tam jsem tě\nviděl tančit; byla jsi mezi mládeží a mládí samo.\nTenkráte poprvé jsem vycítil, jak hříšno je, že\ns tebou mluvím. A pak domů jak jsme pluli. Ze\njeden okamžik krásný je víc než nudných dvacet\nlet zíti? Kdybys jen věděla, jak trpím a trpím."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "539 / 540", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.4", "debut_caractere": 41, "fin_caractere_exclue": 1978, "texte": "Za jiných časů a jiní lidé by to musili být\nzbavil bych se ženy a ty bys byla mou paní.\nA nesměl bych nic jiného chtít. Ale já seslábl,\npozbyl jsem vůle. Jsem starý, má drahá, tam\njsem to poznal, když byl jsem sám, tam u řeky\nkam jsi pak přišla. Kdyby i nebylo Cili, to štěstí\nkteré bychom našli, bylo by květinou bez vůně,\nzvadlou a snad potřísněnou krví. - Ne,\nnevyrušuj mne,« volal prosebně, zakrývaje jí\nústa, »nech také mne se zpovídat a kát. Víš . . .\na já jsem očarovaný. Každý\njiný by se vzpamatoval a řekl\nby: to je šílenství. Ale já šílím\nopravdu a vědomě. Z počátku\njsem vysmíval se tradici, neboť\nrád jí pohrdám. Potom jsem\nvěděl o všem, jak sladký jed\nmi vniká do těla. Ano, to jsem\ni chtěl. Byly chvíle, kdy jsem\ncítil se zdráv a zas byla se\nmnou Cili a domov a štěstí;\nbyly chvíle, kdy jsem zapo-\nmněl i na svět, na tebe. Po-\ntom však znovu mne to lá-\nkalo se zpít opiem a narkosou\ncitů .... Za každou cenu!\nA proto jsem bídník, bídný\npřed tebou. Hrál jsem si s tebou\na klamal jsem tě. Myslil jsem\npouze na sebe. Hněváš se na\nmne ?«\nOna neodpovídala a ruce\njejí zlehka přejely klávesy.\nDlouhá, těžká a vzdálená\nhudba zazněla v pokoji. Bylo\nto, jakoby ze všech strun spě-\nchaly hluboké tony sraziti se\nv jeden šik. Z počátku jako\npád krůpějí, plačících ve fon-\ntáně, a potom všechny spojeny\nvznášely se výš a výše jako\nvodotrysk k nebesům.\nVáclav poslouchal a slzy\ntekly mu z očí.\nSta křídel andělíčků zaše-\nvelila ve vzduchu a píseň děc-\nkého sboru proudila vzduchem.\n»To tiší, to tiší,« vyrvalo se mu ze rtů. »Hraj\ntak dále. Tak věčně tě chci poslouchat. Tu jeden\nden, krásný den mého života se vynořil mi\npřed zraky. Seděl jsem na stráni nad řekou\na zapadalo slunce. A po vodě plynuly loďky,\nkterých jsem neviděl a z děckých úst slyšel jsem\nhlaholit píseň. Takovou bolestnou, těžkou a krás-\nnou píseň, jak jsi ji hrála mi tady«.\n»Ano, někdo umřel, říkala dál hudba, a my\njej pochovali se smutkem v srdci, ale on žije dál"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "543 / 544", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.6", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2158, "texte": "s námi pokud my žijeme.» Vilma hrála; a srdce\njí pravilo, to že zemřela a pochována je láska.\nOna však bude věčně žít, neboť je nesmrtelná,\njako život.\nDohrála, a bledá, vzrušena chodila po pokoji;\nšátek přitisknutý ke rtům a každou chvíli nara-\nzila o cosi v cestě.\n»Já půjdu, Vilmo,« pravil Václav a povstal\nk odchodu.\nPodala mu ruku a mlčky stanuli u okna.\nVáclav cítil, jak se zachvívala hořem, nemohl\nvšak ani slova promluvit.\nPlakali a cítih, v tom že jest jediné štěstí.\n»Vyprovodím vás«, řekla konečně Vilma a vyšli\npřed dům.\nv\nSli pomalu lipovou alejí. Hvězdy svítily a město\nbylo jasno v lehounké mlze. Na konci stromo-\nřadí se zastavili.\n»Smím vás políbit?« pravila tiše.\nA to bylo jejich rozloučení.\nv\nCo jí řekl? Ze jedna krásná chvíle je víc než\ndvacet let nudy. Ano, v okamžiku smrti vrátí se\ntato krásná, nehynoucí chvíle. A takový jest\nživot\nVáclav přišel domu, chodil po pokoji\na rovnal si věci dlouho do noci.\nBylo již k půlnoci, když vešla Cili.\nMěla tytéž nové šaty jako odpoledne a usmí-\nvala se na něj, jako v dobách první lásky.\n»Ty nespíš ?« zeptal se jí Václav.\n»Nebudu spát,« řekla, »zůstanu s tebou«.\nPokynul jí na pohovku; usedla.\n»Půjdeme se zítra pomodlit u Milouše,« pra-\nvila, »a pak odjedeme.«\n»Jedeš se mnou?« ptal se jí.\n»Neopustím tě víc nikdy. Nikdy Václave,«\nřekla rozechvěným hlasem.\nA plakajíc na jeho prsou, pravila toto:\n»My jsme se ještě nikdy neměli tak rádi, jak\njsme se mohli milovat. Ale my se budeme mít\nrádi, a budeme šťastni, pravda-li?«\nByl-li v tom úspěch cesty, změny vzduchu,\nči cosi jiného, je vedlejší.\nSnad částečně ano. Tolik je jisto, že Václav\nse vrátil s Cili a hned potom přestěhovali se do\njiného města, hezky vzdáleného.\nZa několik roků byli obklopeni zástupem dětí\na byli šťastni.\nZa těch několik roků však vyrostla Mařka\na zpronevěřila se Vilmě, vdala se totiž.\nA tak Vilma na konec ostala sama. Nevdala\nse a lidé ji jmenovali starou pannou, ačkoli ji\nmálo znali. Neboť ona nikam nechodila, leč ke\nhřbitovu a v ona místa, která mela na ni jistý\nvliv. Nestarala se o lidi a málokdo si jí povšiml.\nA když i si jí všiml, nikdo neviděl nebe na jejím\nčele a hvězdy v jejích očích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c004", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "539 / 540", "page_fin": "539 / 540", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.3.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "539 / 540", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.4", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c005", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "541 / 542", "page_fin": "541 / 542", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.4", "titre_corps": "PODOBIZNA L. THUNA.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA L. THUNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "541 / 542", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "J. V. MYSLBEK.\nPODOBIZNA L. THUNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c006", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "543 / 544", "page_fin": "543 / 544", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.5", "titre_corps": "JDOU NAŠE DRÁHY ...", "titre_sommaire": "JDOU NAŠE DRÁHY ...", "signature_source": "J. MAZES", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "543 / 544", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.6", "debut_caractere": 2160, "fin_caractere_exclue": 2796, "texte": "JDOU NAŠE DRÁHY ...\nJ. MAZES.\nJdou naše dráhy jiným každá směrem\na v krátké chvíli zmizíme s> šerem,\njímž žití naše bude vždycky snad;\njen v upomínkách na tu krásnou chvíli\nvykvétat bude vždycky kvítek bílý\na tesknou vůní sladce oddýchat.\nTa vůně těžká jak dech žluté růže\nnás oddálené vždy přivine úže\nmy budeme si stejně rozumět;\na co nám v duši vstane s rosou ranní,\nto bude tichý akkord vzpomínání\nse snivým zvukem jak zní zlatý květ.\nA v jeho zvuků sladké melodii\nse duše naše dávným blahem spíjí,\naž hrozit bude v naší ce.stě sráz\nať jdeme nyní jiným každý směrem,\nže za okamžik zmizíme si šerem *\nta sladká chvíle bude pojit nás."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c007", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "545 / 546", "page_fin": "545 / 546", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.6", "titre_corps": "KOMEDIANT.", "titre_sommaire": "KOMEDIANT.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.7", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 894, "texte": "KOMEDIANT.\nJAN OPOLSKÝ.\nPři raket výbuších a v rozléhání bubnů,\nza skrovnou svoji měď se páni pobaví :\nnad věže půjdu po laně a sám si hlavu srubnu,\nza malý okamžik jsem netvor bezhlavý !\nSem, přežvýkavci, po hostině bujné !\nTen malý theátr vám tělu pohoví!\nza vaši skrovnou měď já železo si kujné\na žhoucí do běla v břich bodnu hladový!\nSem, páni, do mé arény! Smích dobře tráví,\non na váš prospěch roztřese vám laloky a pasy -\nna salta hledět smrtelná s požitkem, bez obavy,\nna frivolní mé posice, opičí na grimassy.\nSem, páni, dnes juž naposled, ať mohu zítra znova,\na zítra s novým úsměvem přes vyšší půjdu věže\na zítra nové sensace a farizejství nová!\nSem, páni, v bubnů víření, jež hlučí do manéže!\nPak budu samoten, svým vlastním uštván smíchem,\nměď vaši počítat, jíst večeři svou ptačí\nv plátěném, pustém zákulisí tichém,\nna »život« vzpomínat si v usedavém pláči . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c008", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "545 / 546", "page_fin": "545 / 546", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.7", "titre_corps": "MÁJ.", "titre_sommaire": "MÁJ.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.7", "debut_caractere": 896, "fin_caractere_exclue": 2175, "texte": "MÁJ.\nJAN OPOLSKÝ.\nSvé písně nejslabší jsem pod hvězdami zpíval\na flórem rythmy ovíjel a šeptáním sel stromů,\no máji zrazeném ve smutných hájích sníval,\nusmířen s každým, oddán pranikomu.\nAť voněl máj, ať modré dechy vlály\nhlubokou sílu lily do borů,\nmne květů plameny jen k pláči zalykaly,\nve všem jsem slzám našel podporu.\nA marné všecko srdce lichocení!\nStudená ruka stišila je brzy ...\nAč pták pěl sladký u bran otevření,\njá jinak slyšel, hleděl skrze slzy.\nJsem roky mlád a rty mi rozpučely\na jiní chodí dráhou žhavých skutků,\nvšak dům mých cílů v stínu osamělý,\nkde rty mi zmrtví celování Smutku.\nA lásku ohromnou přec Sudičky mi daly :\nmít zrno písku rád, až k vroucným očím ženy,\nmé ruce odřeklé však přivinout se bály,\nčím cesty touhy byly posvěceny.\nAjá chtěl žít! Křik všechněch nervů žehnul,\njak pouští pal se doušku dovolával,\nDuch někdy Nejvyšší svou soustrast ke mně sehnul\nže utišen jsem leh, bych s výkřikem zas vstával.\nŽít! Neúkojně žít! A vzchytit jako blesky!\nA líbat do krve a vzbouřit rozkoš dueha !\nVyzvednout lásku prapor na nebeský\na tancem sprznit poustevny ve středu tmy a hluchá.\nTo všecko . . Malý okamžik! Pak zas ustoupím v šero. . .\nJen v paměť chci se hromobití síly\nnadlidské vášně modlit desatero\na oči zhaslé vzít, jež z požáru mi zbyly! . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c009", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "547 / 548", "page_fin": "567 / 568", "image_debut": 8, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8", "titre_corps": "NÁVRAT. STUDIE ROMÁNOVÁ. NAPSAL V. VÍTEK.", "titre_sommaire": "NÁVRAT. STUDIE ROMÁNOVÁ. NAPSAL V. VÍTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1469, "texte": "NÁVRAT. STUDIE ROMÁNOVÁ.\nNAPSAL V. VÍTEK.\n\nV\nPaní Svehlová vracela se jednoho\nříjnového odpoledne neobyčejně časně domů.\nZ pravidla vycházela vždy o druhé hodině od-\npolední na návštěvu své matky a vracela se až\nk sedmé. Byl to již tak pravidelný a zastaralý\nzvyk ode dvou let, co byla provdána, neboť\njejí muž zaměstnán byl téměř každé odpoledne\nv kanceláři a vracel se teprve až po šesté, kdy\njí chodíval obyčejně naproti.\nDnes však bylo teprvé pět hodin, když vy-\nstupovala po úzkých, kamenných schodech sta-\nrého novoměstského domu do prvého poschodí,\nkdež zůstávali. Dvéře kuchyně byly pootevřeny.\nVkročila jimi dovnitř a rozhlédnuvši se zde, kde\ndoutaia nalézti služku, vstoupila dále do prvního\npokoje. Pojednou se však zarazila. Dvéře ložnice\nbyly pouze přivřeny a odtamtud vycházely tlu-\nmené zvuky. Ztišila svoje kroky a kradla se jako\nkočka po špičkách až ke skulině dveří, jíž bylo\nviděti dovnitř.\nTvář její, zprvu růžová a klidná, pokryla se\npojednou bělostí, jakou vyvolává pouze největší\nzděšení a úžas a její hezké malé ručky se třásly\nopírajíce se o zeď. Sklonila hlavu v napjaté po-\nzornosti a tajíc dech chytala každý zvuk, vy-\ncházející z ložnice.\nAvšak bylo slyšeti pouze neurčité šelesty\ndvou hlasu. Jeden byl mužský, druhým šeptala\nnějaká žena.\nPaní Svehlová poznala hlas svého muže. Bylo\nznáti, že je rozechvěný tímto rozhovorem, pro-\nsebný a časem i vyzývavý. Pouze jednotlivá slova\ndorážela jí k sluchu. Byla to neurčitá směsice"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "551 / 552", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4211, "texte": "těch krátkých, trhaných vět, jichž část vázne\nv hrdle rozčileným zajikáním.\nPojednou zaslechla jméno pmnešené v proudu\ntěch vášnivých vět.\nNuže\nZdálo se jí, jako by jí byl někdo uhodil kla-\ndivem do hlavy a málem že nepadla na zem.\nAno, znala toto jméno, jež patřilo jejich služce.\nJak jinak znělo teď z jeho úst, než když ji vo-\nlával k vykonání nějaké služby! A tímtéž měkkým,\nlahodným hlasem vyslovoval i její jméno! Zdálo\nse jí, že jméno toho děvčete, jež tam objímal,\nse pojí náhle k jejímu, že se s ní o něco dělí,\nže je jí nyní rovna A hluboké opovržení se jí\nzvedlo náhle v duši a vzbouřilo tam něco hrozně\nvzteklého, co byla dosud nepoznala v celém\nsvém životě, co bylo v její mírné, měkké povaze\nněčím zcela neobvykly®.\nPak zalétl k ní zvuk, jejž vyvolává prudké\nsetkání se retů dvou lidi a chvatné oddychování\ndvOU ÚSt.\nBylo toho příliš mnoho najednou. Vzbouřila se\nv ní ještě větší zuřivost' a jediným divokým\nrozmachem otevřela dveře. Její malé ručky za-\ntnuly se v bílé jako sníh pěsti a její oči vždy\ntak krásně modré ztemněl)/ jako jezero, na němž\npočíná bouře. Dásně se jí třásly a její bílé zuby\nnarážejíce na sebe drkotaly jako v zimnici, zatím\nco po stažené tváři stékaly jí dvě velké slzy.\nA v jejím vztýčeném zjevu a divokosti její tváře,\nna níž v té chvíli byly vyznačeny všechny viny\nté bouře jejího nitra, spočívala tak velká krása\njako asi v rozbouřené přírodě. Zahlédla scénu\na chtěla se vrhnouti ku předu jedním prudkým\nskokem, ale v tom se jí zatočila hlava, nohy se\njí počaly třásti, na čele vystoupily jí studené\nkapky potu a vyrazivši ze sebe hrozný výkřik,\njenž se zdál pronikati stěnami a celým okolím,\nklesla v bezvědomí k zemi jako podťata.\nKdyž se opět probrala k vědomí nalézala se\nodstrojena v posteli. Otevřela oči a spatřila svého\nmuže sedícího u její hlavy, byl k ní nakloněn\na starostlivým okem skláněl se k ní.\nZprvu si nemohla připomenouti, kde se na-\nlézá a jak se dostala do postele za bílého dne.\nLeČ zvláštní nejistota v pohledu jejího muže\nosvětlila jí rázem celou situaci. A on se k ní\nnáhle shýbal, chtěje jí políbiti. Zmocnila se jí\nhrozná úzkost a ošklivost' před těmito blížícími\nse rty a ona prudce odstrčivši rukou jeho hlavu,\ntak že ho skoro udeřila do tváře, vzchopila se\ndivoce v posteli. Oči její zazářily zvláštním\nleskem očí šílených a byly široce otevřeny na\ntohoto muže, pohlížejíce naň se zděšením a stra-\nchem a vzbuzujíce soucit nad tím velkým smutkem\njejího nitra.\nCo chcete ode mne?« vydralo se jí z úst\ntrhaným tónem.\nPusťte mne, pusťte, chci pryč,« vykřikla\npojednou tak hrozně, že se až zachvěl.\nPryč! —« vyrazila ještě jednou ze\nsebe tímtéž zoufalým přízvukem a chtěla se\nprudce vzchopiti a vyskočiti z postele, odhodivši\nsvou pokrývku. Ačkoliv byla polonahá, chtěla\npřece běžeti ke dveřím a uprchnouti odtud, ale\non jsa silnějším ji zadržel a odnesl bezbrannou\nzpět na postel. Zaryla se svými nehty do jeho\nšíje, zmítala se v jeho objetí, bila ho svou malou\npěstí, ale konečně vidouc se bezmocnou jako\nmalé děcko, klesla zpět a zavřevši oči stáhla si\npeřinu přes hlavu a začala zoufale vzlykati.\nSnažil se jí upokojiti, ale vida, že je vše\nmarné a necítě ani odvahy se obhajovati, zůstal\nkonečně seděti se svěšenou hlavou as pohledem\nupřeným k zemi podle postele.\nLežela tak dlouho bez jediné myšlénky, bez\npohnutí. Neurčitá směsice představ honila se jí\nhlavou bez ladu a skladu. Brzy to byly vzpo-\nmínky z dětství, hned zase výjevy z prvních dob\njejího manželství a opět o kus zpět něco z jejího\nmládí dokud byla ještě děvčetem. Ale nechť to\nbyly příjemné či nepříjemné reminiscence, ne-\nvzbuzovaly v ní ani záchvěv radostného neb\nbolestného vzrušení. Dívala se na to jako do\nkaleidoskopu, jako by četla z knihy kus románu\ncizího života, jenž se jí netýkal. Zdálo se jí, že\nje již nepřístupna všem dojmům a necítila ani\nsíly sebou pohnouti. Jako by jí cosi přenášelo\ndo jiného světa. Hlava se jí točila a připadalo jí,\njako by letěla v nějakém obrovském kruhu ze\nzávratné výše do hloubky a brzo opět naopak.\nKonečně všechny dojmy pomalu splývaly\njeden s druhým, tratily se v neurčitou mlhu\nvzdalujíce se od ní a ona usnula.\nKdyž se opět probudila pocítila hroznou bolest'\nhlavy, jež jí připadala těžká jako kámen po tom"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.11", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 3467, "texte": "tvrdém spánku, jenž jí tak náhle se zmocnil.\nVztýčila se v posteli a rozhlédla se kolem. Bylo\njiž šero a z ulice padal sem žlutavý svit plynové\nlampy. Všechny předcházející dojmy nořily se\nzvolna jeden za druhým opět před ní vstávajíce\njako stíny z nějakého úkrytu.\nVyskočila z postele a počala se rychle oblé-\nkat!. Zdálo se jí, že je teď úplně sama. On odešel.\nBohudíky. Konečně je tedy svobodná. Ach! jak\nse jí to zde vše teď protivilo. Jen kéž by již\nbyla venku z toho žaláře.\nZapletla si rychle vlasy třesoucíma se rukama\ntajíc dech, aby nevzbudila ničí pozornost. Srdce\njí tlouklo v hrudi tak\ndivoce, jako dosud\nnikdy v životě. Jen\nrychle rychle! Pře-\nhodila si přes hlavu\nšátek, jejž nosívávala\nvečer do zábav, a tiše\njako kočka kradla se\nke dveřím.\nJdouc okolo stolu,\nza nímž se u zdi na-\nlézala pohovka zara-\nzila se však pojednou,\njako bv jí byl vjel nůž\ndo těla.\nViděla hlavu svého\nmuže, jenž leže na\npohovce spal. Oddy-\nchoval tak tiše, že ho\ndříve v rozčilení ani\nneslyšela. Málem jen\nže zadržela výkřik. Ale\načkoli chtěla prchnouti\njediným skokem ke\ndveřím a odtud na\nulici, nemohla sebou\nnáhle pohnouti a mu-\nsela zůstat státi jako\npřikována tímto po-\nhledem. Zadívala se\ntedy na něho a náhle\nzastavený proud její\nmyšlének se uvolnil.\nTedy tento člověk byl\njejím mužem! Jak to\njen až dosud mohla vydržet s ním společně žít?\nVždyť to musela číst z jeho každého pohledu,\njakých hanebností se na ní dopouští. A ona byla\ntak slepá, že toho až dosud neviděla. Ale přece\njen ho nikdy opravdu nemilovala, cítí to teď\nzcela určitě, nikdy, nikdy! Vždy ji něco u něho\nodpuzovalo, jako by to tušila, jak je špatným.\nA tak s ním žila skoro ze zvyku, byvši na polo\nnucena si ho vzíti. Ach! dobře na ni, dobře\nproč byla tak slabá a nebránila se tomu vší\nsilou, když ji rodiče přemlouvali. To je ta kletba,\njež na ni dopadla a zničila ji snad pro celý život.\nProč zaprodávala za okamžitý prospěch z tohoto\nsňatku jí kynoucí svou pravou lásku, jež jí po-\nskytovala tolik nenahraditelného štěstí, a kterou\njiž tolikrát byla oplakala. A to všechno jen pro\nkus toho chleba.\nA ona cítila pojednou tak těžce celou bídu\ntoho laciného zaprodání se za cenu celého života,\njež na ní nyní ležela jako balvan. Nyní teprvé\nprohlédla a vystupovala na lo vyšší místo, odkud\nse jí rozvíral široký rozhled po životě. Jaká to\nbyla dříve jen malá dušička, sobecká a übohá!\nA přece jen cítila, že není sama vinna. Nebylo\ntu nikoho, kdo by jí to byl řekl, kdo by ji byl\npřesvědčil, jak může být nešťastnou. Ach! to\nvychování\nJak jí připadal ten člověk teď odporným,\njak ošklivým, jako dosud nikdy. Přišel k ní\ns požadavky použít jí pouze ku svým smyslným\nchoutkám a neviděl v ní nic jiného, než kus\nmasa. A poněvadž měl postavení, poněvadž byl\njiž dosti starý, prodali mu ji. Ó to je svět!\nZachvěla se odporem při této myšlénce.\nA tyto rty ji líbaly, tyto ruce se dotýkaly\njejího těla, tento dech ji ovíval' Jak hrozné pro-\nhřešení se proti lásce, jaká nemravná svatokrádež!\nA zde je trest, první dotek kletby, cítí to dobře!\nV tom sebou on lehce pohnul. Jako by ji\nbylo něco bodlo a uvolnilo, co ji dříve zde za-\ndrželo a přinutilo k tomuto bezděčnému rozjí-\nmání. Vzpamatovala se a pocítila opět tu dřívější\nsmrtelnou úzkosť, aby jí zde nezadržel.\nPřiplížila se po špičkách ke dveřím, otevřela\nje a proběhla prvním pokojem a kuchyní ke\nschodům. Před krucifixem, u něhož blikala ole-\njová lampička, poznamenala se křížem a stáh-\nnuvši šátek přes čelo vyběhla na ulici."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "555-556/557-558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.12", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 4283, "texte": "Konečně byla tedy volná. Běžela ulicemi ku\npředu pronásledována neurčitou bázní, že je\nsledována. Bála se ohlédnouti, aby snad ne-\nspatřila tvář svého muže.\nPojednou se zarazila uprostřed hlučné smí-\nchovské ulice. Kam vlastně jde? Domu? Ach,\nnikoliv! Nějaká vzpoura ozvaln se jí v nitru\nproti tomu bezpráví, jehož se na ní také doma\ndopustili tím, že ji přinutili k tomu sňatku. I doma\njí to teď připadalo protivné. Snad ji měli rádi\na měli na mysli její blaho, když jí k tomu radili,\nale neměli pochopení pro její cit, jenž se proti\ntomu \\ zpíial. Ó ze nemela tehdy více síly a ra-\nději neutekla z domu, nevrhla se v náručí toho\ndrahého Karla, jehož ve skutečnosti jedině mílo-\nvala. Jak s ním mohla prožít krásné, božské\nchvíle oddané, vášnivé, neuvažující lásky, toho\njediného blaha, jež je hodno, aby pro ně žena\nžila. Jak se jí ted protivily ty hmotné výhody\nspojené s jejím manželstvím, jak malicherné ty\nvšední starosti o domácnost', jež nebyly ozářeny\nžádnou myšlénkou, že jsou věnovány b}/tosti\nmilované, jež je jedině činí půvabnými a dovede\nvyplnit život mladé ženy.\nA ona se dala do tak prudkého vzlykání nad\ntím nepochopeným životním snem, jenž se nořil\nnyní před její duší jako mrtvý z hrobu, že se až\nzastavovali lidé. Konečně byvši upozorněna na\nsvé okolí, osušila si rychle oči a dala se spěšným\nkrokem ku předu. Cosi jí pojednou vyjasnilo\ntvář a zázračný úsměv jejích očí svědčil, že se\njí zrodila v nitru nějaká nová naděje zmocniti se\ntoho štěstí, jež se jí před chvílí zdálo býti ztra-\nceným.\nAno, půjde k němu, vyhledá ho. On jí\njistě odpustí, až ji uvidí tak zlomenou u svých\nnohou. Ó - on byl vždy tak dobrým a něžným!\nA nový nával citu rozvlnil jí touto vzpomínkou\njejí duši. Jí již přece na ničem nezáleží. Co\nby jí bylo platné být počestnou, když kolem\nní jest tolik špíny a když by ona při tom byla\ndále nešťastnou. Nikoliv má také právo na\nkousek štěstí, vždyť žije jen jednou a nikdo\njí nevrátí více to, co jednou ztratí. Ach! svět je\nnevděčným, k čemu tedy naň tolik ohledů!\nAno! -- k němu - k němu. Jak budou šťastni,\njak budou spolu žít, jak budou vzpomínat na ty\nzašlé, krásné chvíle jejich bývalé lásky a jak\ntuezi slzami nad tím utrpením, jež museli prožít,\nbude zářit úsměv toho štěstí, jež se k nim ko-\nnečně zas vrátí. O - jak se přivine k té jeho\nmilující, drahé hlavě, jak bude vášnivě líbat jeho\nrty, aby mu nahradila všechny ty polibky, jež\nza ta dvě léta jejího manželství ztratil, jak se mu\nocidá celá, celá, vždyť teď teprve poznává, že\njedině jemu náležela, svatým právem a zá-\nkonem lásky, jenž je tak vznešený proti těm\nmalicherným zákonům lidským, poutajícím k sobě\nduše, jež se často ani neznají. A půjde za ním\nstále, jako stín, nedá se odpudit od jeho prahu,\nbude mu ho střežit jako strážný duch lásky\na nedá se od něho odtrhnout nikdy nikdy.\nA on až pozná, jak nekonečná je její láska\nk němu, až se v něm probudí ten starý cit, jenž\nje jistě pevně uschován ještě v jeho duši, tu jí\nodpustí.\nO bude to život krásný a sladký -\nA ztrácejíc se v tomto horečném blouznění\no novém štěstí, jehož se chytla ve svém těžkém\nsmutku jako ruky podávané tonoucímu a vyvo-\nlaném jedinou myšlénkou na svého bývalého\nmilence, běžela téměř sotva dechu popadajíc do\nznámé malostranské ulice, odbočující od schodů\nvedoucích z Karlova mostu. Ano, tam spolu\nvždy chodívali, podél té zahradní zdi táhnoucí\nse až k vysokému parnímu mlýnu, tam prosnili\nkus pohádky svého mládí a lásky. Jak zdravila\nteď ta místa s novou nadějí, že se to vše zas\nvrátí! Pojednou se zarazila. Zná sice dům, kde zů-\nstával, však jen zda-li tam on ještě Úzkost,\nže se již mohl odstěhovat, stáhla jí ňadra, ale\nto jí ještě více pobídlo ku spěchu, aby se pře-\nsvědčila o pravdě. Konečně stoupala po kame-\nných schodech širokého dvoupatrového domu.\nVyprovázela ho někdy až k tomu domu, když\nměla více času než on. Pamatovala se teď, že\njí vždy říkal, že bydlí ve druhém patře hned\nu schodů a že má pronajatý svůj zvláštní po-\nkojík.\nA vystoupivši až k označeným tem dveřím\ns tlukoucím srdcem a zsinalá v tváři, lapajíc\ntéměř po vzduchu nesmírným rozčilením před\ntímto rozhodnutím její poslední naděje, snažila\nse přečisti jméno navštívenky, jež byla upevněna\nna dveřích. Ve svitu petrolejové lampičky visící\nna protější zdi přeslabikovala třesoucími se rty:"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4239, "texte": "Karel Hladík, právník. Ano on! Tedy ko-\nnečně. Lee co řekne? Pojednou se zarazila ne-\nvědouc v té chvíli, jak započíti, jakými slovy\nprobudit hned na poprvé jeho soucit a pocho-\npení pro její neštěstí Octla se v hrozných roz-\npacích, když si připomenula náhle čas, okolí\na celou situaci, v níž by se musela tak podivně\nvyjímati, kdyby ji někdo zde přistihl. Tu za-\nslechla na schodou blížící se kročeje a v nej-\nvětší úzkosti přistoupila ke dveřím a zaklepala.\nUvnitř ozvaly se hned na to kroky a když\nzarachotil klíč otevřely se dvéře. V záři malé\npetrolejové lampy stojící uvnitř na stole, jež\npadla i na ni, objevil se mladý asi třiadvaceti-\nletý muž s tmavými vlasy, hlubokým okem a\nmalým knírem. Spatřiv postavu ženy, jež tu\nv tak neobvyklou hodinu se objevila a zpola\nbyla zahalena šátkem, tak že jí ani nemohl vi-\nděti do obličeje, chtěl se jí pravě otázati, co si\npřeje, když tu ona strhnuvši si šátek z hlavy\nzašeptala kvapně a prosebně:\nPusťte mne na okamžik k sobě. Chci vás\no něco poprosit.«\nPoznal ji okamžitě podle hlasu a zachvěl se,\njako kdyby ho byl ovanul mráz. Zbledl a nemohl\nrozčilením ze sebe náhle vypraviti ani slova.\nAvšak vpustil ji rychle dovnitř a zavřel hned na\nto dveře. Octli se sami uprostřed malého stu-\ndentského pokojíka s chatrným zařízením a oknem\nvedoucím na ulici. Ale on se rychle vzpama-\ntoval a postaviv se před ní pravil chvatným, leč\njiž klidným tonem:\nBože, co vás sem vede? Mluvte, co se\nstalo a co chcete ode mne ?«\nDivíte se, viďte ?« odpovídala klidněji, od-\nloživši svůj šátek a posadivši se bez vybídnutí\nna židli. Opřela oba lokte o stůl a sklonivši\nhlavu počala vzlykati.\nAch, je to tak hrozné, tak hrozné, kdy-\nbyste jen věděl!«\nSnažil se jí přimět, aby vše mu řekla a těšil\nji přisednuv k ní. Zdálo se mu, že zas ta stará\nvášeň z ní počíná vanout, která ho před třemi\nroky tak spoutala a pro niž vytrpěl tolik bolestí.\nCítil opět její žhavý dech, jako by vycházel ně-\njaký oheň z této ženy a jeho plameny mu zase\nzačaly olizovati duši. Zachvěl se při tomto pocitu\na chtěl si sednouti od ní ale v tom ona\nuchopivši jeho ruku, kterou ji hladil po vlasech,\noběma svýma malýma ručkama a svírajíc ji kře-\nčovitě, zadívala se naň s pevným přesvědčením\nzoufalce a její třesoucí se ústa vyrazila ze sebe\nv jednom prudkém výbuchu:\nKarle! Věř mi to svatě, že jestli mne teď\nopustíš zemru.«\nA vrhnuvši se na jeho šíji, dala se opět do\nvzlykání, jež jí lomcovalo jako křeče.\n—O ty nevíš, ty nevíš,« vyrážela trhaně mezi\ntímto ji drtícím výbuchem bolesti »já jsem\ntak nešťastná, tak nekonečně übohá! Smiluj se\nnade mnou, ty jediný, který mne můžeš zachránit,\nty jediný, jehož jsem kdy milovala a budu mi-\nlovat do posledního vzdechu! A nezáleží-li ti na\ntom, zda budu žít či nikoliv, zachraň mne aspoň\nk vůli těm, kterým by byla moje smrť k hanbě.\nTy's byl vždy tak nekonečně dobrý, tak něžný\nke mně. Vím, že jsem bídná, ó tak bídná, že se\nhnusím sama sobě. Teď teprv pochopuji, jaké\nhanebnosti jsem se na tobě dopustila, na tobě,\nna své cti, na své duši a těle, a co bylo nej-\nhanebnějšího, že jsem zradila lásku! O věř mi,\njá již strašně trpěla a pykala, neboť cítím, že\njsem od ní prokleta. A hleď —já přišla, já se\nplazím po kolenou k ní, po kolenou, biju se\nr\nv duši a volám: milosť! odpuštění! O ona je\nnekonečně milosrdná, není nic, co by ona nedo-\nvedla odpustit. Vím to jistě, vím a proto se od-\nvažuji! k ní pozvednout svoje hříšné zraky a chci\njí slíbiti vše, vše co ona bude chtít a dávám jí\nv záruku svůj život, svůj celý život, svůj po-\nslední vzdech. As nezměrnou radostí chci činit\npokání, jež mi ona uloží, chci zmírat třeba je-\njími mukami, a budu se při tom ještě usmívat,\njen když budu vědět, že mne zase přijme ve\nsvou sladkou náruč a že v ní budu dýchat.\nO Karle, můj miláčku jediný, vezmi mne, jsem\ntvá, dělej se mnou co chceš, jen mne neodpuzuj\nod sebe, neboť ty jediný mne dovedeš zachránit!\nr\nO chci jen tebe jen tebe! Budu třeba ležet\njako pes u tvého prahu, budu tvým stínem, tvou\nslužkou, vším, co budeš chtít, jen mne nezapuzuj\nod sebe a dovol mi dýchat ten samý vzduch,\nkterý dýcháš ty - Budu líbat tvé stopy, budu\ntak tichá, nebudu tě rušit a ti překážet ani\nv nejmenším, budeš vidět. Schoulím se v koutku\na budu tak šťastna, když se budu moci jen na"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "561 / 562", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4297, "texte": "tebe dívat. O nech mne u sebe, nevyháněj mne,\npřísahám ti, že ti budu vděčnou každou my-\nšlénkou, každým dechem!«\nse k jeho nohám, objala jeho kolena a smáčejíc\ne slzami líbala je.\nByla to jediná dlouhá věta, kterou hovořil\njejí podlomený cit a důvěra v život, se kterou ho\nprosila, aby ji podepřel a zachytil, dříve než\nbude pozdě. Nevěděla ani sama, kterak jí při-\ncházejí na rty tato slova tak beze vší přípravy\na duševní námahy. Jako by byl někdo uvolnil\nv její duši pojednou nějaké závory, za nimiž se\nkupily její myšlénky spoutány. Teď řekla vše\na bylo jí tak volno v přítomnosti té jediné by-\ntosti, které ještě na světě věřila a kterou jedině\nmilovala.\nOn nebyl zprvu mocen slova. Přišlo to tak\nnáhle jako blesk do této klidné jeho studentské\ndomácnosti a zároveň i nitra, kde bylo již dávno\nticho. Byl to onen železný klid, téměř pod zá-\nvorou nebo náhrobním kamenem, jenž byl tak\nkrutě vybojován přede dvěma lety, kdy Anna se\nvdala. Pod tím kamenem pohřbil svou lásku\nk té ženě, kterou kdysi tak šíleně zbožňoval.\nA ona teď přichází a chce ji vzkřísit a krvaví\nsi ruce, chtíc ji vysvobodit z toho hrozného vězení.\nKarel cítil, že má však iv ruce klíč k té\nhrobce a tou že je její vášeň. Ale on nechce\nne nikoliv! Děsil se toho, že by měl ještě\njednou podstoupit to, co mu kdysi rvalo srdce\nz těla. Věděl, že by to podruhé nepřežil a proto\nse chtěl vzepříti vší silou, kterou měl v duši,\ntomuto hroznému návratu. Neboť tušil tu tragédii,\nkteré by oba nutně propadli, až by se ostatní,\nkterým záleželo na jejich životě, počli o ně rváti,\nchtějíce je na novo odtrhnouti od sebe. A tento-\nkrát by to oba stálo život. To již bylo jednou\nnenapravitelné, to byla tragická vina jeho bý-\nvalé milenky, že neměla v čas sama dosti síly po-\nznati, čemu se vrhá vstříc zahazuje-li jeho lásku,\nkterou ji chtěl hřáti celý život, pro kus chleba\na nějaké privilegované stanovisko ve společnosti.\nA bylo mu jí tak nesmírně líto, neboť\nteď cítil, že jsou jeho povinnosti k ostatnímu\nlidstvu, k těm, kterým také něco v životě zna-\nmenal a k sobě samému - vyššími a mocněj-\nšími než láska, jež byla kdysi poskvrněna zradou,\nnež tato nešťastná žena, jež byť i snad z nut-\nnosti, dopustila se takového těžkého hříchu,\na kterou bude muset obětovat tomu vyššímu\nideálu, pro který nyní pracoval a žil. Litoval\nhořce, že on to právě má být, jenž rozhoduje\no tak hrozné věci, jako je život a štěstí dvou\nstran, že on tím rozhodnutím se pro blaho jedné\nz nich übije druhou. Jak to tíží být takovým\nPilátem! A v jeho duši vynořila se šedivá hlava\njeho matky a otce tam v dáli ve vesničce a jako\nby až sem k jeho sluchu dorážela slova z těch\nuvadlých rtů. ševelíce kol něho tak měkkým\ndobrým tonem, slova, šeptaná kdy oba sedíce\nna lavičce před nízkým jejich barákem, dívají\nse do hvězdnaté noci a duší jim táhne jediná\nmyšlénka na něho, na tu jejich jedinou raclosť\na pýchu a oni šeptají za něho modlitbu.\nO měl je tak nevýslovně rád tento dobrý\na zmužilý hoch a jen jim přičítal, že přežil kdysi\ntak hroznou ránu děsného sklamání, jen k vůli\nnim tehdy zápasil celé noci tak hrozně o život,\nA zde ta übohá žena, jež se mu svíjí u nohou\na prosí ho za milost'! Pozvedl ji měkce a jemně\na pohladil ji po tváři.\nÜbohá Anušo!« pravil k ní konejšivým\ntónem dojat jsa její bolestí. Ale toto jméno, jež\npo tak dávném čase zaše pronesla jeho ústa a\njež jako by bylo vyšlo z tajemné hlubiny jeho\nnitra, opětovalo se tam v tisíci ozvěnách a od-\nrazech, jako asi kámen, jejž někdo hodil do\nhluboké propasti. Zachvěl se, neboť cítil jak ho\nto jméno začíná zase strhovat tam dolů, jako do\nnějaké hrozné skrýše, odkud není více vyváznutí.\nA ten hlas minulosti, který se mu tak děsivě\nrozlehl duší, mu dodal zase více zmužilosti k zá-\npasu.\nNuže, řekněte mi, co se vám stalop Po-\ntkalo vás snad nějaké neštěstí zemřel vám\nsnad někdo, či vás někdo pronásleduje, že jste\nmusela prchnouti až ke mně?« pravil k ní jemně.\nO ty to víš, Karle, co mne sem přivedlo.\nTvá hrozba se vyplnila, že budu nešťastna, ach,\ntak hrozně se vyplnila! To on, on, víš, můj muž.\nÓ ne ne více můj. Můj jsi teď jen ty, ty je-\ndiný. On mne tak bídně klamal a zradil. Viděla\njsem to na svoje vlastní oči. Jak je mi odporná\njiž sama vzpomínka na něho,« a nový proud\núpění a proseb vyřinul se z jejích úst, aby jí\nodpustil a nezaháněl více od sebe."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2301, "texte": "Potlačil v sobě mírný záchvěv zadostučinění\npo tom dlouhém čase, že se nemýlil ve svém\nproroctví a jež očekával po celý ten čas, co\nAnna byla vdána, aniž by se k tomu sám při-\nznával. Nuže konečně přišlo. Ale když tu bylo,\nv celé své hrůze a příšernosti, přál si opět, aby\nto bylo raději snem tak ho to nevýslovně\ndojímalo.\nDívala se naň tak prosebným uslzeným po-\nhledem, jakým se dovede pouze dívat žena,\nv němž bylo vyjádřeno celé to nesmírné utrpení\njejí duše i s tou velkou láskou, již mu chce\nvěnovat. Nabízela mu s nakloněnou hlavou svá\nústa k polibku\ntak oddaně, jako\ndruhdy. Byla do-\nsud tak krásná,\njak o ní sníval\nvždy ve svých\nsnech: tytéž oči,\ntytéž jemné tahy,\ntáž svůdná, rů-\nžová ústa. A ta\nštíhlá bílá šíje,\nkterou vždy po-\nkrýval polibky,\nbyla jako vymo-\ndelovaná. Man-\nželství nezane-\nchalo za ta dvě\nléta na ní ani nej-\nmenší stopy, zů-\nstavilo ji nedo-\ntknutou, neboť\npatrně v něm žila\nprázdný život.\nAno, byla to\ntáž žena, která\nho před tím —-\njak se mu zdálo\ntak dlouhým\nčasem opustila a\nnyní se k němu\nvrátila. A jak tak\nklečela ujeho no-\nhou, svůdná, na-\nbízejíc se mu a\nobjímajíc jeho ra-\nmena počalo ho k ní opět něco neoddolatelného\ntáhnouti. Připadala mu zprvu tak cizí, ba necítil\nk ní ani toho nejmenšího milostného záchvěvu\na citu, mimo přátelský soucit s jejím neštěstím\nale teď, kdy z ní počínalo dýchat zas to ženství,\nta stará něha a oddanost, ty svůdné půvaby\nmilující ženy, jež dovoluje svému milenci vše\npočalo ho to opět spíjeti starou vášní a on\npoznenáhla se zděšením poznával, jak mu mizí\npůda pod nohama. Chtěl se něčeho chytit, chtěl\nvstát, volat, křičet, aby mu přišli ku pomoci,\nvolal obraz své matky, svého otce před svou\nduši, spínal v duchu ruce prose nějakou ne-\nznámou sílu, ano\nve své úzkosti\nvolal též i boha,\nv něhož nevěřil,\nby ho zachránil.\nA zatím při-\ntahován dvěma\nručkama, jež se\nmu zavěsily na\nšíji jako závaží,\nblížil se svou hla-\nvou ke hlavě její,\ncítil již její horký\ndech a jeho rty,\nzatím co se mu\nzdálo, že se vše\ns ním točí v jed-\nnom závratném\nletu, klesly na\nrty její . . . Bylo\npo zápase, neboť\njeho oči se za-\nvřely -v jediném\nprudkém a di-\nvokém objeti a\nv jeho duši se\nmu zatemnilo.\nMěl jen pocit,\nže padá s nějaké\nohromné výše,\nna niž se byl tak\npracně dostal se\nsmrtelnou téměř\núnavou, někam\ndolů, odkud není"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3390, "texte": "více vyváznutí. Shodila svůj svrchní šat a svléknuvši\nse s tou zvláštní rychlostí, jakou to pouze dovedou ženv slepě\nas vášní se oddávající milovanému muži, skryla se do jeho\nodestlané postele, když byli před tím na ni usedli. Díval se\nv němém úžasu neznámého mu dosud opojení jako zkame-\nnělý na to její počínání, k němuž ji nevyzval ani jediným\nslovem. Ale v tom již se sklonil k jejím krásným bílým ňá-\ndrům, jež prvně u ní ve svém životě spatřil a líbal je šíleně.\nPřipadalo mu vše jako jeden úchvatný sen, v němž není si\nčlověk jist příčinné spojitosti skutečného fakta. Jednal pouze\npod dojmem své vzbouřené vášně, která se v něm rozpoutala\njako divukrásná bouře a které dosud nezažil. Neznal více sám\nsebe, neviděl nic kolem, vše splynulo v jedinou mlhu, z níž\nse nořil pouze zjev krásné ženy, kterou opět miloval a jejíž\ntělo pokrýval polibky. V jeho duši vše utichlo, všechny my-\nšlénky se skryly do svých zákoutí a toliko jediné vědomí tam\nzářilo jako rudý oheň v noci, vědomí splněného snu a illuse,\njež se mu zdála vždy neuskutečnitelnou jako sama nesmrtel-\nnost', že drží konečně v objetí jedinou ženu, kterou dosud mi-\nloval s celou vášní svých dvaceti let, že je výhradně jeho,\ntak úplně, tak zcela\nShasla sama světlo a oba objali se tak prudce s tou uvol-\nněnou touhou, že se jim až ztajil dech v rozbouřených prsech.\nA pojem prostoru, času a místa se jim ztrácel v jediné ve-\nliké a nepopsatelné rozkoši a vrhl je zemdlené posléze do\nv náruč spánku, když z nich byl vyssál každý záchvěv citu\na každou myšlénku.\nJitro se počínalo zvolna vkrádati oknem a roz-\nhrnovalo stíny, když Karel pojednou otevřel oči.\nCítil, že hlava jeho spočívá na nějakém měkkém\nteplém podkladu. Pozvedl ji a spatřil nahé rámě\nAnny, jejíž hlava v záplavě tmavých vlasů ležela\nvedle jeho na podušce. Její ústa byla lehce po-\notevřena a skrze bílé zuby dral se jí zvolna\na v pravidelných přestávkách dech. Zadíval se\nna ni překvapen, jak se tato žena zde octla.\nA rázem si připomenul včerejší večerní scénu.\nZhrozil se, jak se něco podobného mohlo\nstáti a nechtěl zprvu ani věřit skutečnosti. Jak\nteď zcela jinak na to vše pohlížel! Zdálo se mu,\nže jeho duše se probouzí z těžké nějaké únavy\na každá myšlénka mu způsobuje bolestný pocit.\nBylo to bolestné protahování se duše, v níž to\nvypadalo tak podivně, skoro děsivě. Pojednou\npadl jeho zrak nad postel a on se zachvěl. Po-\ndobizna matčina dívala se naň tím dobrým po-\nhledem, jímž se k němu zdála volati: Ach, moje\ndrahé dítě - A slzy vstoupily mu do očí.\nPojednou se však vzchopil a na jeho tváři\nbylo znáti pevný úmysl a rozhodnutí. Zadíval\nse opět na matčinu podobiznu a neodtrhuje více\nsvůj zrak od ní, jako by mu lila do duše zvláštní\nsílu, vyvlékal se pozorně z pokrývky, jako by\nse bál, aby nevzbudil i jí.\nPak rychle, ale tiše chopil se svých šatů\na oblékal se, dávaje úzkostlivě pozor, zda se\nAnna neprobouzí.\nKdyž byl hotov, sňal rychle a obezřele podo-\nbiznu matčinu se zdi a políbiv ji schoval ji do\nnáprsní kapsy u kabátu.\nPřistoupil k oknu, kde stál jeho stolek a napsav\ntužkou na kus papíru několik řádek, položil je\nna židli u postele.\nVyňal peníze ze svého vaku, otočil opatrně\nklíčem a uzavřev ho blížil se po špičkách ke\ndveřím. Ještě jednou se ohlédl, poslal rukou po-\nlibek spící ženě, otevřel zvolá dveře a vystoupiv\njimi na chodbu, opět je tiše zavřel. Mezitím\nzdálo se mu, že slyší dlouhý vzdech vycházející"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1638, "texte": "od postele, jaký vzbuzuje nějaký těžký sen a cosi\nse lehce pohnulo. Ztajil dech a naslouchal chvíli\nza dveřmi. Ale bylo opět ticho a on sestupoval\nspěšně po schodech dolů a odtud otevřenými\njiž vraty na ulici. Když již se vzdaloval od domu,\nobrátil ještě jednou pohled k oknu svého bytu.\nNěco mu sevřelo hrdlo nevýslovnou bo-\nlestí a z jeho oka vytryskla slza. Setřel ji\nvšak, vytáhl opět podobiznu matčinu ze\nzáhadný jako by se chtěl posilniti a jeho\ntahy jako by byly zkameněly jedinou my-\nšlénkou. Věděl, že se tam již nikdy více\nnevrátí. A spěšným krokem übíral se na\nnádraží. Pojede domů a až se uklidní, pře-\nstěhuje se v Praze jinam, kde by ho více\nnenalezla. A svatá povinnost' vůči druhým\nduším, jež byl včera zradil, vyplňovala teď\njeho nitro. Světlo jako by ho bylo učinilo\nsilnějším a ukázalo mu pravou cestu. Cítil\nse tak volným a spokojeným v duši, že\nvčera nevypudil tu ženu do noci a že jí\nvěnoval také trochu té lásky, jež jí snad\nzachránila před hrůzou zoufalství a dnes\nže dává tu ostatní čásť své duše těm dru-\nhým.\nBylo to tak dobře, nechť on sám třeba\npři tom krvácel a zůstal tak chudým, že mu\nnezbylo nic více\nAle když vsedl do vlaku a octl se\nsám v prázdném oddělení, vrhl se do kouta\na počal plakati jako malé dítě, nemoha se\nodtrhnouti od obrazu té ženy, kterou za-\nnechal tam ve svém pokojíku slabou a pro-\nsící ho o pomoc, vztahující k němu zoufale\nsvoje ruce, ženu, jež ho tak velice milovala\na jež teď snad bez něho zemře.\nCo asi dělá —• co asi dělá, má\nübohá Anuša? « rozdíralo mu zou-\nfalou otázkou schvácenou jeho duši, zatím\nco kola vagonu v nepřetržitém rychlém tempu\nunášela ho do dálky"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c010", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "547 / 548", "page_fin": "547 / 548", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8.1", "titre_corps": "MŮJ SÚSED.", "titre_sommaire": "MŮJ SÚSED.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.8", "debut_caractere": 1471, "fin_caractere_exclue": 1491, "texte": "J. ÚPRKA.\nMŮJ SÚSED."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c011", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "553 / 554", "page_fin": "553 / 554", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8.2", "titre_corps": "V. PRESSIG.", "titre_sommaire": "V. PRESSIG.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.11", "debut_caractere": 3469, "fin_caractere_exclue": 3480, "texte": "V. PRESSIG."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c012", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "555-556/557-558", "page_fin": "555-556/557-558", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8.3", "titre_corps": "SEN.", "titre_sommaire": "SEN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "555-556/557-558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "JAR. ŠPILLAR.\nSEN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c013", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "563 / 564", "page_fin": "563 / 564", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8.4", "titre_corps": "DETAIL FASADY.", "titre_sommaire": "DETAIL FASADY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.15", "debut_caractere": 2303, "fin_caractere_exclue": 2367, "texte": "Z VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nC. KLOUČEK.\nDETAIL FASADY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c014", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "565 / 566", "page_fin": "565 / 566", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8.5", "titre_corps": "DETAIL FASADY.", "titre_sommaire": "DETAIL FASADY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.16", "debut_caractere": 3392, "fin_caractere_exclue": 3451, "texte": "Z VÝSTAVY ARCHIT. A INŽENÝRSTVÍ.\nC. KLOUČEK.\nDETAIL FASADY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c015", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "567 / 568", "page_fin": "567 / 568", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.8.6", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.17", "debut_caractere": 1640, "fin_caractere_exclue": 1660, "texte": "FR. ŽENÍŠEK.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c016", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "549 / 550", "page_fin": "549 / 550", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.9", "titre_corps": "UKOLÉBAVKA.", "titre_sommaire": "UKOLÉBAVKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "JOS. SCHUSSER.\nUKOLÉBAVKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c017", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "567 / 568", "page_fin": "567 / 568", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.10", "titre_corps": "NA HORÁCH.", "titre_sommaire": "NA HORÁCH.", "signature_source": "JAN OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.17", "debut_caractere": 1662, "fin_caractere_exclue": 2209, "texte": "NA HORÁCH.\nJAN OPOLSKÝ.\nhorách vysokých, blíž k nebe moři,\nkde dýchám široce a navracím se bohu,\nkde řídké protěže jak bledé hvězdy hoří\nv své nedostupné svobodě na vzdušném na ostrohu,\nkde obzory jsou rozpjatý, až v strachu hlava bolí\na obří stromy houkají do modrých sborem hlubin,\njsou lidé shluklý hmyz tam v nízké dálce v poli\na slunce siní vše, jak z ohně vyšlý rubín.\nNa horách nejvyšších se nadšen modlím k Tomu,\njenž hory navršil, kde bledá protěž kvete:\nDík za tu výši, za řev horských hromů\na díky za ticho, jenž v skalách pláce vkleté!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c018", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "569 / 570", "page_fin": "569 / 570", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.11", "titre_corps": "FATALISTA.", "titre_sommaire": "FATALISTA.", "signature_source": "JAN OPOLSKY", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 620, "texte": "FATALISTA.\nJAN OPOLSKY.\nChudá pole, prázdná pole\nleží nehnuté,\nmléčné nebe zamyká se\nsklesle sesutě.\nHrčí vody, bijí, hučí,\nslapy sbírají,\nzanedbané ohně malé\nleckde dýmají.\nNevysvítí, neprostoupí\nslunce mlžiny,\nneuprosí šedé Fátum\nchuďas jediný.\nNení konců, splyne všecko\nbez pamětních stop,\nza obzory pokračuje\nchmurně pochod dob.\nPadnou věže odkud bylo\nvídat pohoří,\nnežli na svahy zas vstoupím,\nhvězdy vyhoří.\nZbylý jas se valem stráví,\nvzrostou chmury, šeď,\npro pohledy volajících\nžádná odpověď . . .\nChudá pole . . . vody hrčí . . .\nnebe zamčeno . . .\nDřív, než v slzách započato,\nvše juž ztraceno !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c019", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "569 / 570", "page_fin": "575 / 576", "image_debut": 18, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.12", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĔLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĔLECKÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.18", "debut_caractere": 622, "fin_caractere_exclue": 3387, "texte": "ZPRÁVY UMĔLECKÉ.\n\n— KE KAPITOLE O ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU\nMĚST A PRAHY. Městská rada a zemský výbor.\nSoupisná komisse.\nJe zajimavo sledovati ruch vyvolaný bolestnými\nvýkřiky zoufajícími nad budoucností krásné Prahy, mezi\nnimiž hlas V. Mrštíka nejsilněji se ozval v epištolách\ns nadpisem »bestia triumphans«.\nNemáme bohužel tolik informací, abychom blíže nahléd-\nnouti mohli do zákulisí různých těch korporací, které v této\nzáležitosti jsou kompetentními, pro nás zůstanou směrodat-\nnými jen úřední zprávy jejich, jež denními listy jsou publi-\nkovány; ty pak srovnávány, jsou tak zajímavý, že stojí za\nmenší zmínku, kterou v následujících řádcích podáváme.\nMinulého roku zadány stavebníkem domu v Nerudově\nulici plány k stavbě nového 4patrového domu. Město udělilo\npovolení bez ohledu na výšku zamyšlené stavby, tedy také\nbez ohledu na vše co za těmito domy stojí, město schválilo\ndále fa9ady bez ohledu na to jaké jsou a tudíž také bez\nohledu jak celému vzezření v Nerudově ulici poslouží. Toho\nvšeho patrně nebylo v zájmu zachování starobylého a ma-\nlebného rázu města potřebí, pro podobné malichernosti\nneměla městská rada tentokráte smyslu. Ale stalo se, že\nrekursem nějakým zanesena ta věc k zemskému výboru, kde\nnašlo se tolik interessu a porozumění, že městskému úřadu\nstavebnímu jako instanci prvé mírně připomenuto, že by\npodobných poklésků (proti rušení rázu Prahy) měl se vy-\nstříhati a připomenuto, aby cestou smírnou se stavebníkem\ndocíleno bylo narovnání v tom smyslu, aby stavěny byly\npouze patra tři. Nedivili jsme se pak ani tak právnímu příteli\nstavebníka, bývalému primátoru, který cestou právní chtěl\nprosaditi povolení všech 4 pater, jako rozradostněni jsme byli\nporozuměním nejvyšší samosprávné korporace zemské, která\ncelým vlivem svým v záležitost tu se vložila. S větším ještě\npotěšením četli jsme dále několik zpráv, že u zemského vý-\nboru s opravdivostí o věci se jedná, že vážně pomýšlí se\nna vydání zákona na ochranu zemských památek uměleckých\na že iv záležitosti umělecké komise pražské ze strany\njeho na obec působeno k tomu, aby docíleno bylo smíru\ns obcí a aby touže činnosti komise, která hlavně tímto\nsměrem měla působiti, nebyly kladeny ze strany města\ntakové překážky, které trvání její docela znemožňovaly.\nS radostí hleděli jsme na opravu domů na malostranském\nnáměstí a ve Valdštýnské ulici, jež zemský výbor ku svým\núčelům docela dobře adaptovati dovedl, dávaje tak slavné\nměstské radě příklad ku zachování prelatury, domů na\nStaroměstském náměstí a j. v.; viděli jsme vtom další důkaz\nnejlepší snahy, při níž od theorie přechází se ke skutkům\nLeč radosť naše pojednou byla zkalena zprávou, že týž zemský\nvýbor zamýšlí prospekt sv. Apolináře zastaviti fádním skla-\ndištěm dekorací nár. divadla a jinou opět zprávou zbuzen"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2462, "texte": "nejvyšší úžas nad tím, že městská rada t. j. táž korporace,\nkterá na jedné straně boří památky i tam, kde by je mohla\nzachrániti, dovoluje zastavovati prospekty i tam, kde by o jich\nzachování svým rozhodnutím mohla se přičiniti (Rožánkův\ndům v jelením příkopě, domy u býv. újezdské brány pod\nPetřínem) podala zemskému výboru memorandum, žádajíc za\nzachování zmíněného pohledu. A tu přiznati se musíme, že\nv upřímnost' toho papírového protestu staré hříšnice proti\nhříchu cizimu jsme opravdově nevěřili; šli jsme podívat se\nna ten ohrožený prospekt a viděli, jak přichází se po funuse\ns křížkem: Krásná společenská zahrada zničena, do její půdy\npostaveno něco prostých bud s nejprimitivnějšími tvary\nala nádražní budovy venkovské v popředí. Tak\npřesvědčili jsme, že nedůvěra naše k upřímnosti toho me-\nmoranda byla zcela oprávněna. Či neměla městská rada již\ntehdy, kdy se zmíněné stavby povolovaly, dosti síly zved-\nnouti hlas svůj na zachování malebného rázu Prahy?\nV únoru letošního roku vzdala se umělecká komise své\nčinnosti při městské radě vyloživši veřejně příěiny proě tak\nučinila. Působením zemského výboru stalo se, že mělo dojiti\nk jistému smíru, a aě od doby té uplynula dlouhá řada měsíců,\noficielně není známo, že by ke smíru došlo, neb že by se\noň vůbec jednalo. —~ Předseda komise, architekt Zítek, po-\nvěřen byl úkolem s primátorem města vyjednávat, dodnes\nvšak nebylo ani se strany města ani se strany komise\no nějakém výsledku sdělení učiněno. Kdo však mezi řádky\nofticielních zpráv čisti chce, najde tu i tam mnoho, co lásku\nměst. rady ku komisi umělecké i ku věcem, jichž se tato\nujímala, jasně osvětluje. Záležitosti, v nichž rozhodovati\nměla umělecká komise, předkládají se buď komisi technické\nmáme pak naději, že Praha zdobena bude budovami jako\npohořelecká kasárna a Tržnice, vypisovati konkurence jako\npro pojišťovnu anebo komisi soupis ně.\nObjevení této komise má také svoji historii. Roku loň-\nského byla městská rada požádána, aby za příčinou prove-\ndení velkého a důkladného soupisu všech památek pražských\nbyla udělena podpora 20.000 zl. archeologické komisi při\nakademii české, která soupis v království obstarati si vzala\nza úkol. Poněvadž v plenu o tomto bodu nemohlo býti jed-\nnáno, vyhledal se obecní schematismus, a tam na štěstí ob-\njevena »komise pro soupis stavebních a uměleckých památek«.*)\nTéto komisi odkázána pak žádosť akademie a zde přijat\nnáhled, že byla-li by rada městská ochotna větší obnos sou-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "debut_caractere": 2498, "fin_caractere_exclue": 3152, "texte": "*) Tato pražská komise sestávala tehdy z následujících\nobecních delegátů, konservátorů a odborníků: Q. Bělský,\nměst. radní, Jindř. Eckert a Múnzberger, obecní starší,\nDr. Celakovský Jar., Herain J., Jelínek Břetislav, Mocker Josef,\nWiehl Ant., zástupce Umělecké Besedy, měst. musea, společ-\nnosti přátel starožitností, odboru České akademie věd a umění\na slovesnosti, musea král. Českého, křesťanské akademie,\numělecko-průmyslového musea, spolku architektů a inženýrů,\nměst. archivu, stavebního referátu a stavebního úřadu, mimo to\npak pp. Eckert Frant. farář, Dr. Chytil Karel, Koula Jan,\nDr. Tomek V. VI. a Zeyer Jan, jenž na tuto hodnost resig-\nnoval."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3448, "texte": "Pisu věnovati, mohla by o provedení jeho starati se komise\nsoupisná sama. Uplynul celý rok, a minulý měsíc dočetli\njsme se, že městská rada přes návrh komise povolila aka-\ndemii částku 10.000 (patrně sama nedůvěřovala ve zdárný\nvýsledek práce vlastní své.komise). Dřevní žádosť akademie\nměla tedy mimo dosaženou subvenci ještě jeden výsledek:\nobjevena existence soupis né komise. Poněvadž\npak dnes celý soupis přesunut na bedra akademie, musela se\nkomisi soupisné dáti jiná práce —ta se brzy našla: U města\nnenáviděná umělecká komise nahrazena touto soupisnou, která\npřijala agendu bývalé; svědčí o tom aspoň tato zpráva:\n»Městská soupisná komise konala dne 5. září t. r.\nschůzi za předsednictví architekta p. Munzbergra.\nSchválen v ní nový projekt na zřízení skladiště pro\nrekvisity Národního divadla Dle přepracovaného pro-\njektu bude budova o 13 metrů nižší, než dle projektu\npůvodního, který právem způsobil veliké vzrušení,\nneboť zakryt by býval onou budovou pohled na chrám\nu sv. Apolináře. Doporučeno bylo ředitelství pražské\nměstské pojišťovny, aby při stavbě nové své budovy\nna Staroměstském náměstí zachovala motivy nynější\nlékárny. Taktéž doporučeno bylo zachování pavlanu\nna Staroměstském náměstí. Schválena byla stavební\nčára pro stavbu nové budovy ústavu hluchoněmých na\nKarlově náměstí. Dle usnesení komise dosa-\nvadní zeď vedoucí od Karlova náměstí\nku kostelu na Skalce bude zachován a.«\nKdo čteš rozuměj. Dáváme proto starý ústav\nhluchoněmých známý pod jménem Faustův dům fotogra-\nfovat, abychom jej aspoň ve fotografii darovati mohli\nměstskému museu pražskému.\nA proč o všem tom se zmiňujeme! Rány bořící\ntím nezastavíme ani my, když nepodařilo se tak ani\nkomisi umělecké, když o to nepečuje ani s městskou\nradou spřízněná komise soupisná. Ostatně za našich\npoměrů musíme obávati se i toho, abychom kapitolou\ntouto sami nepomáhali bořiti, vždyť zasedají ve sboru\nještě pánové Černohorští.\n»VER SACRUM« orgán vídeňské »Secesse« vydal\nsamostatné originelně vypravené číslo H. Schwaigra, jež\nobsahuje řadu jeho starších známějších i novějších\nprací, dále různé improvisace k dekoraci čísla urče-\nných. Textově oceňuje činnost Schwaigrovu L. Hevesi.\nA. MUCHY výbor prací vyšel v 8. sešitu »Der\nKunstschatz« v nepříliš vkusné úpravě u M. Gerlacha\nve Vídni.\nSLOVO K NAŠÍ ŽURNALISTICE. Jsme\njediní, kteří sledujeme záležitosti uměleckého ruchu\nse týkající, a proto nemůže nám býti zazlíváno,\nzmíníme-li se o následujícím, co u části naši žur-\nnalistiky denní i týdenní nám není lhostejno. Zůstala\ndobře v paměti událost vrácení Lenbachova »Momm-\nsena« v Rudolfinu. Denní listy tehdy využitkovaly\ntéto záležitosti, přinesly ze svého vlastního popudu\nčlánky namířené proti výboru krásoumné jednoty\nčlánky onoho ostrého stylu, jakým vyznamenává se pero\nzběhlého žurnalisty. Objevily se i lokálky, které navazujíce\nna tuto záležitost, žádaly na veřejnosti, aby ze spolku toho\nvystupovala, upozorňovaly veřejnost českou na nově zalo-\nženou »jednotu výtvarných umělců« odporučujíce veřejnosti,\naby sympathie své tomuto novému českému združení věnovala.\nAč s věcného stanoviska nesouhlasili jsme se vším, co v člán-\ncích těch bylo řečeno, vítali jsme je přece, těšili se, že redakce\nnaše prohlédly, a těšili se, že pro příště bude tam s porozu-\nměním na vše se hleděti, co snad do dnes jim bylo nesrozumi-\ntelno. Přesvědčili jsme se však v krátce, že není tomu všude tak.\nV letošním čísla 9. »Volných Směrů« uveřejnili jsme svoje"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.21", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 4751, "texte": "stesky, které do správy uměleckých korporací Rudolfínských\njsme měli, stesky věcné, za něž ostatně podepsaní členové\nredakce odpovídají. Tyto zaslali jsme radě časopisu našich\nk uveřejnění. Mnohé z nich tak učinily kvitujeme to s po-\nvděkem mnohé však. a těch byla většina, hodily je prostě\ndo koše. A dnes ku svému největšímu podivení shledáváme,\nže tytéž časopisy, které pro řádky naše neměly místa, uveřej-\nňují beze všeho lokálky »krasoumné jednoty,« vybízejíce tak\nčeské čtenáře ku přistupování za členy ke korporaci, kterou\npřed krátkým časem tak ostře odsuzovaly. Ciní-li tak list\nvenkovský skrovného rozšíření, nepadá to vzhledem k malému\nokruhu působnosti sice na váhu, stává-li se to ale u časopisu\ntak rozšířeného, jako jsou n. př. »Národní listy,« není to nijakou\nmaličkostí, svědčí to o naprosté nedůslednosti, jaké by nemělo\nbýti v žurnále tak velkého významu národního.\n\nNP.\n\nP.\n— FELICIEN ROPS,*) nedávno v Paříži zemřelý patří\nzajisté do řady vyvolených. A sice do řady těch nejvyvo-\nlenějších, přes to že lidé, jichž duše různými zpohodlnělými\nnázory ztučněla, s odporem od jeho prací se odvrátí. Je\novšem pravda, že reprodukce prací jeho neoctnou se v dětských\nčítankách, aniž se hodí pro naše nynější z pensionátů vyšlé\ndívky. Tím vším však na vnitřní ceně přece ani vlasu neztratí.\nRops byl skorém výhradně kreslířem. Maloval sice tu\na tam také, ale především kreslil a to dokonale, a nejen to,\non také dovedl dokonale vyjádřit, co utkvělo mu v duši a ji\nhnětlo. A bylo toho tolik !\nO tom nejmohutněji rozezvučela mu v duši jedna struna,\nstruna nenávisti, ironie a mstivého výsměchu za vším, co\nženou se zvalo, neb s ní ve styku bylo. Za tím tvorem,\nkterý duši jeho o tolik připravil! Ba o tolik, že skorém jen\nnenávist samu tam zanechal. Nenávist jeho je silná a tuto\ndovede rovněž silně podat, poněvadž ji skutečně cítí.\nPro mne jsou některé práce Ropsovy básněmi. Básněmi,\njaké by jen Baudelaire nebo Huysmans napsat dovedli. Velký\ndíl prací jeho jsou leptané rytiny, jichž je jedním z největ-\nších mistrů. A tyto thematy svými po většině vztahují se\nk ženě. Málo který umělec nakreslil se tolik ženského těla\nve všech možných stadiech jeho vývoje, jako Rops. On uka-\nzuje nejen všechnu eleganci ale i celou degeneraci ženského\ntěla. Vidíme však především onen ironický pošklebek, který\nprochvívá všechny jeho práce tohoto druhu, a v nichž uka-\nzuje Rops ženu jako pozlacený oltář, na němž božství nikdy\nnebylo ctěno a kde jen kultu neřesti se slouží. Vůbec jemu\nje žena pramenem všeho zla, vidiť v ní jen a jen tělo, to\njest maso se všemi jeho pudy a vášněmi. Názor tento jasně\npodává v jedné z nejlepších svých leptaných rytin, která\njako vstup k podobným pracím sloužiti může. Je to žena\nse zavázanýma očima a se všemi přívěsky luxu na svém\nnahém těle (klobouk, pentle, šperky atd.), kteráž nechává se\nvést na šňůře chrochtajícím vepřem slepou vášní. Kdesi\nnazvány onjr přívěsky, jež tak rád kreslí na nahé ženské\ntělo, podivným, kapriciosním rysem. Při poznání jeho názorů\nvidíme však, že nemohl jinak.\nNa jiném listě kreslí nahou ženu s přilbou na hlavě\na zbraní v ruce, vítězně zdvihající uťatou hlavu starého po-\nžívala ženu vítězící. Tentýž motiv opakuje, ale lépe, v kresbě\nkde znázorňuje boha lásky jako ženskou kostru ve šněro-\nvačce se skutečnými, masitými, neobyčejně vyvinutými boky\na prsy, kteráž po boku má toul se šípy v jedné ruce luk\nv druhé pak zdvihá mladou hlavu vyžilého rytíře posledního\nsvého rodu.\nVůbec je pojem lásky u Ropse těsně se smrtí sloučen.\nČi nepřináší sebou každá láska kus smrti? Mnoho a mnoho\njiných jeho rytin leptaných museli bychom uvést. Zapome-\nnouti nelze však na jednu z nejlepších nejen jeho, ale lepta-\nných lytin vůbec, to jest »Pokušení sv. Antonína* působícího\nsilou líčení Flaubertova.\nVedle toho zanechal Rops řadu litografií a různých\nkreseb po většině satyrických. V litografii rabyl Rops značné\nrutiny, když zbaviv se během roku zděděného jmění, nucen\nbyl íllustrováním satirických časopisů se živiti. Některé\nz těchto působí vedle svého naturalismu přímo dojmem ko-\nloristickým, z nich uvádíme »Rád trapistů«, »Pán s dámou«,\n»Žid a křesťan«, »Pořádek vládne ve Varšavě« atd. Rovněž\nmnoho jiných kreseb a studií, z nichž mnohé k nejlepšímu\nv tom směru se řadí, zanechal: studie staré ženské hlavy,\nsedící stařena, pijačka absinthu, jíž alkohol můžete v obličeji\nčíst atd. . . .\nRops přivedl ve výtvarné umění některé docela nové\ntony, po nichž bychom se před ním byli marně ohlíželi.\nV tom ohledu stojí sám. Příbuzné svoje našel by snad nej-\nspíše ještě v literatuře.\n*) Narodil se r. 18J5 v Namuru v Belgii. Od r. 1875 byl\nčinným v Paříži, kd.A předešlého měsíce zemřel. Mimo řadu\nnádherných publikací vyšel též soubor jeho prací v časopise\n»La Plume«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c020", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "569 / 570", "page_fin": "575 / 576", "image_debut": 18, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.12.1", "titre_corps": "— KE KAPITOLE O ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU", "titre_sommaire": "— KE KAPITOLE O ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU", "signature_source": "NP", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.18", "debut_caractere": 640, "fin_caractere_exclue": 3387, "texte": "— KE KAPITOLE O ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU\nMĚST A PRAHY. Městská rada a zemský výbor.\nSoupisná komisse.\nJe zajimavo sledovati ruch vyvolaný bolestnými\nvýkřiky zoufajícími nad budoucností krásné Prahy, mezi\nnimiž hlas V. Mrštíka nejsilněji se ozval v epištolách\ns nadpisem »bestia triumphans«.\nNemáme bohužel tolik informací, abychom blíže nahléd-\nnouti mohli do zákulisí různých těch korporací, které v této\nzáležitosti jsou kompetentními, pro nás zůstanou směrodat-\nnými jen úřední zprávy jejich, jež denními listy jsou publi-\nkovány; ty pak srovnávány, jsou tak zajímavý, že stojí za\nmenší zmínku, kterou v následujících řádcích podáváme.\nMinulého roku zadány stavebníkem domu v Nerudově\nulici plány k stavbě nového 4patrového domu. Město udělilo\npovolení bez ohledu na výšku zamyšlené stavby, tedy také\nbez ohledu na vše co za těmito domy stojí, město schválilo\ndále fa9ady bez ohledu na to jaké jsou a tudíž také bez\nohledu jak celému vzezření v Nerudově ulici poslouží. Toho\nvšeho patrně nebylo v zájmu zachování starobylého a ma-\nlebného rázu města potřebí, pro podobné malichernosti\nneměla městská rada tentokráte smyslu. Ale stalo se, že\nrekursem nějakým zanesena ta věc k zemskému výboru, kde\nnašlo se tolik interessu a porozumění, že městskému úřadu\nstavebnímu jako instanci prvé mírně připomenuto, že by\npodobných poklésků (proti rušení rázu Prahy) měl se vy-\nstříhati a připomenuto, aby cestou smírnou se stavebníkem\ndocíleno bylo narovnání v tom smyslu, aby stavěny byly\npouze patra tři. Nedivili jsme se pak ani tak právnímu příteli\nstavebníka, bývalému primátoru, který cestou právní chtěl\nprosaditi povolení všech 4 pater, jako rozradostněni jsme byli\nporozuměním nejvyšší samosprávné korporace zemské, která\ncelým vlivem svým v záležitost tu se vložila. S větším ještě\npotěšením četli jsme dále několik zpráv, že u zemského vý-\nboru s opravdivostí o věci se jedná, že vážně pomýšlí se\nna vydání zákona na ochranu zemských památek uměleckých\na že iv záležitosti umělecké komise pražské ze strany\njeho na obec působeno k tomu, aby docíleno bylo smíru\ns obcí a aby touže činnosti komise, která hlavně tímto\nsměrem měla působiti, nebyly kladeny ze strany města\ntakové překážky, které trvání její docela znemožňovaly.\nS radostí hleděli jsme na opravu domů na malostranském\nnáměstí a ve Valdštýnské ulici, jež zemský výbor ku svým\núčelům docela dobře adaptovati dovedl, dávaje tak slavné\nměstské radě příklad ku zachování prelatury, domů na\nStaroměstském náměstí a j. v.; viděli jsme vtom další důkaz\nnejlepší snahy, při níž od theorie přechází se ke skutkům\nLeč radosť naše pojednou byla zkalena zprávou, že týž zemský\nvýbor zamýšlí prospekt sv. Apolináře zastaviti fádním skla-\ndištěm dekorací nár. divadla a jinou opět zprávou zbuzen"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2462, "texte": "nejvyšší úžas nad tím, že městská rada t. j. táž korporace,\nkterá na jedné straně boří památky i tam, kde by je mohla\nzachrániti, dovoluje zastavovati prospekty i tam, kde by o jich\nzachování svým rozhodnutím mohla se přičiniti (Rožánkův\ndům v jelením příkopě, domy u býv. újezdské brány pod\nPetřínem) podala zemskému výboru memorandum, žádajíc za\nzachování zmíněného pohledu. A tu přiznati se musíme, že\nv upřímnost' toho papírového protestu staré hříšnice proti\nhříchu cizimu jsme opravdově nevěřili; šli jsme podívat se\nna ten ohrožený prospekt a viděli, jak přichází se po funuse\ns křížkem: Krásná společenská zahrada zničena, do její půdy\npostaveno něco prostých bud s nejprimitivnějšími tvary\nala nádražní budovy venkovské v popředí. Tak\npřesvědčili jsme, že nedůvěra naše k upřímnosti toho me-\nmoranda byla zcela oprávněna. Či neměla městská rada již\ntehdy, kdy se zmíněné stavby povolovaly, dosti síly zved-\nnouti hlas svůj na zachování malebného rázu Prahy?\nV únoru letošního roku vzdala se umělecká komise své\nčinnosti při městské radě vyloživši veřejně příěiny proě tak\nučinila. Působením zemského výboru stalo se, že mělo dojiti\nk jistému smíru, a aě od doby té uplynula dlouhá řada měsíců,\noficielně není známo, že by ke smíru došlo, neb že by se\noň vůbec jednalo. —~ Předseda komise, architekt Zítek, po-\nvěřen byl úkolem s primátorem města vyjednávat, dodnes\nvšak nebylo ani se strany města ani se strany komise\no nějakém výsledku sdělení učiněno. Kdo však mezi řádky\nofticielních zpráv čisti chce, najde tu i tam mnoho, co lásku\nměst. rady ku komisi umělecké i ku věcem, jichž se tato\nujímala, jasně osvětluje. Záležitosti, v nichž rozhodovati\nměla umělecká komise, předkládají se buď komisi technické\nmáme pak naději, že Praha zdobena bude budovami jako\npohořelecká kasárna a Tržnice, vypisovati konkurence jako\npro pojišťovnu anebo komisi soupis ně.\nObjevení této komise má také svoji historii. Roku loň-\nského byla městská rada požádána, aby za příčinou prove-\ndení velkého a důkladného soupisu všech památek pražských\nbyla udělena podpora 20.000 zl. archeologické komisi při\nakademii české, která soupis v království obstarati si vzala\nza úkol. Poněvadž v plenu o tomto bodu nemohlo býti jed-\nnáno, vyhledal se obecní schematismus, a tam na štěstí ob-\njevena »komise pro soupis stavebních a uměleckých památek«.*)\nTéto komisi odkázána pak žádosť akademie a zde přijat\nnáhled, že byla-li by rada městská ochotna větší obnos sou-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "debut_caractere": 2498, "fin_caractere_exclue": 3152, "texte": "*) Tato pražská komise sestávala tehdy z následujících\nobecních delegátů, konservátorů a odborníků: Q. Bělský,\nměst. radní, Jindř. Eckert a Múnzberger, obecní starší,\nDr. Celakovský Jar., Herain J., Jelínek Břetislav, Mocker Josef,\nWiehl Ant., zástupce Umělecké Besedy, měst. musea, společ-\nnosti přátel starožitností, odboru České akademie věd a umění\na slovesnosti, musea král. Českého, křesťanské akademie,\numělecko-průmyslového musea, spolku architektů a inženýrů,\nměst. archivu, stavebního referátu a stavebního úřadu, mimo to\npak pp. Eckert Frant. farář, Dr. Chytil Karel, Koula Jan,\nDr. Tomek V. VI. a Zeyer Jan, jenž na tuto hodnost resig-\nnoval."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3448, "texte": "Pisu věnovati, mohla by o provedení jeho starati se komise\nsoupisná sama. Uplynul celý rok, a minulý měsíc dočetli\njsme se, že městská rada přes návrh komise povolila aka-\ndemii částku 10.000 (patrně sama nedůvěřovala ve zdárný\nvýsledek práce vlastní své.komise). Dřevní žádosť akademie\nměla tedy mimo dosaženou subvenci ještě jeden výsledek:\nobjevena existence soupis né komise. Poněvadž\npak dnes celý soupis přesunut na bedra akademie, musela se\nkomisi soupisné dáti jiná práce —ta se brzy našla: U města\nnenáviděná umělecká komise nahrazena touto soupisnou, která\npřijala agendu bývalé; svědčí o tom aspoň tato zpráva:\n»Městská soupisná komise konala dne 5. září t. r.\nschůzi za předsednictví architekta p. Munzbergra.\nSchválen v ní nový projekt na zřízení skladiště pro\nrekvisity Národního divadla Dle přepracovaného pro-\njektu bude budova o 13 metrů nižší, než dle projektu\npůvodního, který právem způsobil veliké vzrušení,\nneboť zakryt by býval onou budovou pohled na chrám\nu sv. Apolináře. Doporučeno bylo ředitelství pražské\nměstské pojišťovny, aby při stavbě nové své budovy\nna Staroměstském náměstí zachovala motivy nynější\nlékárny. Taktéž doporučeno bylo zachování pavlanu\nna Staroměstském náměstí. Schválena byla stavební\nčára pro stavbu nové budovy ústavu hluchoněmých na\nKarlově náměstí. Dle usnesení komise dosa-\nvadní zeď vedoucí od Karlova náměstí\nku kostelu na Skalce bude zachován a.«\nKdo čteš rozuměj. Dáváme proto starý ústav\nhluchoněmých známý pod jménem Faustův dům fotogra-\nfovat, abychom jej aspoň ve fotografii darovati mohli\nměstskému museu pražskému.\nA proč o všem tom se zmiňujeme! Rány bořící\ntím nezastavíme ani my, když nepodařilo se tak ani\nkomisi umělecké, když o to nepečuje ani s městskou\nradou spřízněná komise soupisná. Ostatně za našich\npoměrů musíme obávati se i toho, abychom kapitolou\ntouto sami nepomáhali bořiti, vždyť zasedají ve sboru\nještě pánové Černohorští.\n»VER SACRUM« orgán vídeňské »Secesse« vydal\nsamostatné originelně vypravené číslo H. Schwaigra, jež\nobsahuje řadu jeho starších známějších i novějších\nprací, dále různé improvisace k dekoraci čísla urče-\nných. Textově oceňuje činnost Schwaigrovu L. Hevesi.\nA. MUCHY výbor prací vyšel v 8. sešitu »Der\nKunstschatz« v nepříliš vkusné úpravě u M. Gerlacha\nve Vídni.\nSLOVO K NAŠÍ ŽURNALISTICE. Jsme\njediní, kteří sledujeme záležitosti uměleckého ruchu\nse týkající, a proto nemůže nám býti zazlíváno,\nzmíníme-li se o následujícím, co u části naši žur-\nnalistiky denní i týdenní nám není lhostejno. Zůstala\ndobře v paměti událost vrácení Lenbachova »Momm-\nsena« v Rudolfinu. Denní listy tehdy využitkovaly\ntéto záležitosti, přinesly ze svého vlastního popudu\nčlánky namířené proti výboru krásoumné jednoty\nčlánky onoho ostrého stylu, jakým vyznamenává se pero\nzběhlého žurnalisty. Objevily se i lokálky, které navazujíce\nna tuto záležitost, žádaly na veřejnosti, aby ze spolku toho\nvystupovala, upozorňovaly veřejnost českou na nově zalo-\nženou »jednotu výtvarných umělců« odporučujíce veřejnosti,\naby sympathie své tomuto novému českému združení věnovala.\nAč s věcného stanoviska nesouhlasili jsme se vším, co v člán-\ncích těch bylo řečeno, vítali jsme je přece, těšili se, že redakce\nnaše prohlédly, a těšili se, že pro příště bude tam s porozu-\nměním na vše se hleděti, co snad do dnes jim bylo nesrozumi-\ntelno. Přesvědčili jsme se však v krátce, že není tomu všude tak.\nV letošním čísla 9. »Volných Směrů« uveřejnili jsme svoje"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.21", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 906, "texte": "stesky, které do správy uměleckých korporací Rudolfínských\njsme měli, stesky věcné, za něž ostatně podepsaní členové\nredakce odpovídají. Tyto zaslali jsme radě časopisu našich\nk uveřejnění. Mnohé z nich tak učinily kvitujeme to s po-\nvděkem mnohé však. a těch byla většina, hodily je prostě\ndo koše. A dnes ku svému největšímu podivení shledáváme,\nže tytéž časopisy, které pro řádky naše neměly místa, uveřej-\nňují beze všeho lokálky »krasoumné jednoty,« vybízejíce tak\nčeské čtenáře ku přistupování za členy ke korporaci, kterou\npřed krátkým časem tak ostře odsuzovaly. Ciní-li tak list\nvenkovský skrovného rozšíření, nepadá to vzhledem k malému\nokruhu působnosti sice na váhu, stává-li se to ale u časopisu\ntak rozšířeného, jako jsou n. př. »Národní listy,« není to nijakou\nmaličkostí, svědčí to o naprosté nedůslednosti, jaké by nemělo\nbýti v žurnále tak velkého významu národního.\n\nNP."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c021", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "571 / 572", "page_fin": "571 / 572", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.12.1.1", "titre_corps": "A. BOUDOVÁ.", "titre_sommaire": "A. BOUDOVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "debut_caractere": 2464, "fin_caractere_exclue": 2475, "texte": "A. BOUDOVÁ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c022", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "571 / 572", "page_fin": "571 / 572", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.12.1.2", "titre_corps": "TAPETA.", "titre_sommaire": "TAPETA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "debut_caractere": 2477, "fin_caractere_exclue": 2496, "texte": "JOS. KOVÁŘ.\nTAPETA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c023", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "573 / 574", "page_fin": "573 / 574", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.12.1.3", "titre_corps": "PORTRÉTNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "PORTRÉTNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.20", "debut_caractere": 3450, "fin_caractere_exclue": 3479, "texte": "AUG. VLČEK.\nPORTRÉTNÍ STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c024", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "575 / 576", "page_fin": "575 / 576", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.12.2", "titre_corps": "— FELICIEN ROPS,*) nedávno v Paříži zemřelý patří", "titre_sommaire": "— FELICIEN ROPS,*) nedávno v Paříži zemřelý patří", "signature_source": "P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.21", "debut_caractere": 908, "fin_caractere_exclue": 4751, "texte": "P.\n— FELICIEN ROPS,*) nedávno v Paříži zemřelý patří\nzajisté do řady vyvolených. A sice do řady těch nejvyvo-\nlenějších, přes to že lidé, jichž duše různými zpohodlnělými\nnázory ztučněla, s odporem od jeho prací se odvrátí. Je\novšem pravda, že reprodukce prací jeho neoctnou se v dětských\nčítankách, aniž se hodí pro naše nynější z pensionátů vyšlé\ndívky. Tím vším však na vnitřní ceně přece ani vlasu neztratí.\nRops byl skorém výhradně kreslířem. Maloval sice tu\na tam také, ale především kreslil a to dokonale, a nejen to,\non také dovedl dokonale vyjádřit, co utkvělo mu v duši a ji\nhnětlo. A bylo toho tolik !\nO tom nejmohutněji rozezvučela mu v duši jedna struna,\nstruna nenávisti, ironie a mstivého výsměchu za vším, co\nženou se zvalo, neb s ní ve styku bylo. Za tím tvorem,\nkterý duši jeho o tolik připravil! Ba o tolik, že skorém jen\nnenávist samu tam zanechal. Nenávist jeho je silná a tuto\ndovede rovněž silně podat, poněvadž ji skutečně cítí.\nPro mne jsou některé práce Ropsovy básněmi. Básněmi,\njaké by jen Baudelaire nebo Huysmans napsat dovedli. Velký\ndíl prací jeho jsou leptané rytiny, jichž je jedním z největ-\nších mistrů. A tyto thematy svými po většině vztahují se\nk ženě. Málo který umělec nakreslil se tolik ženského těla\nve všech možných stadiech jeho vývoje, jako Rops. On uka-\nzuje nejen všechnu eleganci ale i celou degeneraci ženského\ntěla. Vidíme však především onen ironický pošklebek, který\nprochvívá všechny jeho práce tohoto druhu, a v nichž uka-\nzuje Rops ženu jako pozlacený oltář, na němž božství nikdy\nnebylo ctěno a kde jen kultu neřesti se slouží. Vůbec jemu\nje žena pramenem všeho zla, vidiť v ní jen a jen tělo, to\njest maso se všemi jeho pudy a vášněmi. Názor tento jasně\npodává v jedné z nejlepších svých leptaných rytin, která\njako vstup k podobným pracím sloužiti může. Je to žena\nse zavázanýma očima a se všemi přívěsky luxu na svém\nnahém těle (klobouk, pentle, šperky atd.), kteráž nechává se\nvést na šňůře chrochtajícím vepřem slepou vášní. Kdesi\nnazvány onjr přívěsky, jež tak rád kreslí na nahé ženské\ntělo, podivným, kapriciosním rysem. Při poznání jeho názorů\nvidíme však, že nemohl jinak.\nNa jiném listě kreslí nahou ženu s přilbou na hlavě\na zbraní v ruce, vítězně zdvihající uťatou hlavu starého po-\nžívala ženu vítězící. Tentýž motiv opakuje, ale lépe, v kresbě\nkde znázorňuje boha lásky jako ženskou kostru ve šněro-\nvačce se skutečnými, masitými, neobyčejně vyvinutými boky\na prsy, kteráž po boku má toul se šípy v jedné ruce luk\nv druhé pak zdvihá mladou hlavu vyžilého rytíře posledního\nsvého rodu.\nVůbec je pojem lásky u Ropse těsně se smrtí sloučen.\nČi nepřináší sebou každá láska kus smrti? Mnoho a mnoho\njiných jeho rytin leptaných museli bychom uvést. Zapome-\nnouti nelze však na jednu z nejlepších nejen jeho, ale lepta-\nných lytin vůbec, to jest »Pokušení sv. Antonína* působícího\nsilou líčení Flaubertova.\nVedle toho zanechal Rops řadu litografií a různých\nkreseb po většině satyrických. V litografii rabyl Rops značné\nrutiny, když zbaviv se během roku zděděného jmění, nucen\nbyl íllustrováním satirických časopisů se živiti. Některé\nz těchto působí vedle svého naturalismu přímo dojmem ko-\nloristickým, z nich uvádíme »Rád trapistů«, »Pán s dámou«,\n»Žid a křesťan«, »Pořádek vládne ve Varšavě« atd. Rovněž\nmnoho jiných kreseb a studií, z nichž mnohé k nejlepšímu\nv tom směru se řadí, zanechal: studie staré ženské hlavy,\nsedící stařena, pijačka absinthu, jíž alkohol můžete v obličeji\nčíst atd. . . .\nRops přivedl ve výtvarné umění některé docela nové\ntony, po nichž bychom se před ním byli marně ohlíželi.\nV tom ohledu stojí sám. Příbuzné svoje našel by snad nej-\nspíše ještě v literatuře.\n*) Narodil se r. 18J5 v Namuru v Belgii. Od r. 1875 byl\nčinným v Paříži, kd.A předešlého měsíce zemřel. Mimo řadu\nnádherných publikací vyšel též soubor jeho prací v časopise\n»La Plume«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c025", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "575 / 576", "page_fin": "581 / 582", "image_debut": 21, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.13", "titre_corps": "VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.21", "debut_caractere": 4753, "fin_caractere_exclue": 5955, "texte": "VÝSTAVY.\n\nVÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ. (pokrač.)\nV minulém čísle uveřejnili jsme stať týkající se od-\ndělení architektury vlastní. Ačkoliv tvoření architektonických\nobjektů zůstává po většině nejpřednější činností našich\narchitektů, objevily se tu a tam návrhy a studie umělecko-\nprůmyslových předmětů, avšak v tak skrovné míře, že jen\nv jediném případu z vystavených zde upoutají pozornost.\nMíníme tím kolekci originálních studií architekta Kouly,\nznámou veřejnosti u vydání pod jménem »Památky uměle-\nckého průmyslu v Cechách.« Povážíme-li, že vydávání tohoto\ndíla spadá až do roku 1883, kdy u nás studium uměl. prů-\nmyslu teprve se začalo probouzet, musíme přiznati kroku\ntomu veliké důležitosti, nehledíme-li ani tak k jasnosti,\nzřetelnosti i zručnosti kresby všech těch zobrazených před-\nmětů.\nPřikročme nyní ku druhé hlavní části výstavy, interieurům.\nLetošní výstava interieurů neliší se příliš od předchozích\nvýstav nábytku různými firmami vyrobeného. Očekávali jsme,\nže tato výstava přinese mnohem více nového; v očekávání\nsvém dále pak utvrzování jsme byli programem, jenž komisi\npro poiádání interieurů byl vydán a v němž mnohé slibo-\nváno. Krátce uveřejňujeme z něho jen následující:"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3156, "texte": "»Obývací místnosti bez uměleckého nádechu, tedy míst-\nnosti praktické potřebě tříd méně zámožných vyhovující,\npostupně až ku vzorně upraveným bytům dělnickým, zřízeny\nbudou samostatně sekcí stavitelskou na místě jiném. Tyto\nnespadají do působnosti komise shora uvedené.\nInterieury, o jichž zřízení se zde jedná, děliti možno na\ninterieury: I. Vstupné a komunikační, jako vestibuly, před-\nsíně, schodiště atd. 11. Přepychové - to jest místnosti růz-\nného druhu, ať již obývací nebo veřejné, jež větším nákladem\njsou vystrojeny. 111. Obývací místnosti vkusně ale jednoduše\nupravené a posléze IV. Obývací místnosti v rázu národním.\nV jakém slohu ta neb ona místnost upravena bude, zdali\nmalíř, štukatér nebo truhlář, případně lakýrník, čalouník\nnebo výrobce umělých mramorů atd. k jejímu rázu nejvíce\npřispěje, anebo pokud se osvětlení týká, zdali vrchní, postranní\nnebo elektrické světlo se pro některý interieur zavede, o tom\nrozhodovati se bude až po přihláškách a přání vystavovatelů\na po vzájemném dohodnutí interessentů.\nPokud se zřízení interieurů týce, upraveny budou tyto\ndvojím způsobem, a sice bude řada interieurů ze tří stran\nuzavřených, a těch bude většina, jednak zřízeny budou sku-\npiny interieurů ze všech stran uzavřených, jimiž bude lze\nprocházeti.\nPoněvadž interieury tyto znázorňovati budou úplně zří-\nzené místnosti ve směru dříve naznačeném, bude lze vystavo-\nvati také všemožné předměty, jichž k úplnému zařízení tako-\nvému jest třeba. Žádá se však ve všem všudy iv malé\ndekoraci jenom domácí práce, to jest práce, která vznikla\nv obvodu zemí koruny České a připouštějí se vyjímky toliko\nv oboru textilním. K vypravení takových interieurů bude asi\nnutno, aby se spojilo více živnostníků a výrobců.«\nDle tohoto programu soudíce očekávali jsme dnes, kdy\ni na uměleckých výstavách ciziny jako ve Vídni, Mnichově,\na Drážďanech upravovány interieury úplně zařízené do nej-\nmenšího detailu, že i u nás uzříme pokud na tomto poli\nvytříbil se vkus našich »drobných« architektů, že uzříme\núplně skomponované vnitřky, do detailu rukou umělce vedené,\na zatím spatřujeme docela obvyklá, pravidelná krychlová\noddělení namnoze bez kamen, dveří a oken, kde směstnány\njsou dobře spracované kusy nábytku jídelen neb ložnic. Tu\na tam připojuje se ku práci truhláře i jiné odvětví uměleckého\nprůmyslu, iec to vše jsou jenom náběhy k celistvě pro-\nvedenému interieuru, jaké jinde již dávno byly překonány.\nChceme-li vypocítati ony interieury, v nichž dle stano-\nveného programu opravdu jevilo by se kus »u měl e ck éh o\nnádechu« jsme s nimi brzy hotovi.\nCelkově nejvíce programu ještě přiblížil se E. Kadraba\nuspořádáním ložnice a jídelny provedené německou firmou\nzdejší H. Rohrs, ve stylu možno říci anglicko-moderním.\nZde nemluví každý předmět o sobě zvlášť, nýbrž celé uspo-\nřádání, nábytek, stěna, koberec, předměty dekorační atd. vy-\nznívají v jediný souladný celek (proti programu použito\ndekoračních předmětů nedomácích), přeplnění zaviněno skrovně\nvymezeným místem.\nVedle Kadraby je to dále selský pokojík Kastncrův,\ns měkkým modře natřeným, tu a tam z majolik odvozeným\nmalováním zdobeným nábytkem, jenž působí originelně a svěže."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 3986, "texte": "V souladu řešen také selský, barevným dřívím vykládaný\nnábytek J. Kouly, provedený v dřevařské škole Chrudimské,\ns bohatým dřevěným stropem, při němž rovněž použito motivu\nstaveb selských. Druhý interieur téhož autora provedený\nV. Mlchem, obsahuje černý slonovinou vykládaný nábytek\nrenaisancní, který přes nepopiratelnou piesnosť formy působí\nve světlých stěnách interieuru příliš tvrdě.\nVedle těchto úplněji zařízených interieurů zmíniti sc\nnutno zvláště o velice vkusné zvlášť co se květinové\nčásti týče dekoraci stěn hudebního salónu\nslč. Zahradnické. Přičteme-li k tomu\nještě interieury firmy J. Navrátilovy,\nuvedli jsme v celku vše co by za\nzmínku stálo a nezbývá než kon\nstatovati znova, že exposice\ntato nedostihla té úplnosti\na vybroušenosti jaké by-\nchom si u odborné vý-\nstavy práce architektů\nčeských přáli. Ostatně\nsami jsme o tom přes\nvědčeni, že z ruky\nčeských architektů vi-\nděny byly lepší věci a\nje sijen stěžovati, že\npřípravy *ku výstavě\nhnány byly takým chva-\ntem, že výsledek zůstal\ndaleko za očekáváním.\nProhlížejíce další oddělení\npaláce pokud by zajímavěj-\nšího cos skýtal, o čem zmí-\nniti se třeba, jsme brzy u\nkonce. Za zvláštní zmínku sála\nby zde jedině exposice firmy Wolf\n& Štětka, pracovaná dle návrhu A.\nDryáka, jejíž vyobrazení přinesli\njsme na sl. 472., kdež vystavena\nřada skel bíle i barevně leptaných,\nprovedených dle uměleckých originálů, ornamentálních i figu-\nrálních. Skrovnější rozměrem, stejně však vhodně upravenou\nexposici skla vystavila firma J. Broft a spol. (navrhovatelé\nBendelmayer a Němec) bohužel umístěním na galerii střední\ndvorany stává se méně přístupnou. Tyto dvě exposice jsou\ntaké v celé výstavě jedinými, kde ruce architekta svěřeno\nbylo vedení.\nKRČMA »U NESMYSLA.« Jednou z nečetných nových\nbudov, které na výstavě architektury a inženýrství byly\nzřízeny, jest krčma »U Nesmysla,« která měla se státi bizarr-\nností svojí jednou znej mocnějších a nejsympatičtějších attrakcí.\nKonečně úmysl ten neminul se s výsledkem; krčma je\nhojně navštěvována a okukována, avšak myslím, že cenou,\ngeniálností jádra nevyrovná se nikterak cizím vzorům, umě-\nleckým krčmám jiných měst a výstav, po jichž napodobení\nsnaha byla prvním podnětem k jejímu zřízení. Jinde vznikly\npodobné umělecké útulky improvisací, výzdoba byla appliko-\nvána nahodilé místnosti či stavbě napodobující či karrikující\nurčitý druh budov. U nás byla improvisace předem vyloučena,\nvše mělo býti v určitý den hotovo a také architektura\nchtěla se zablesknouti humorem invence. V tom jest, tuším,\nhlavní překážka, proč z prohlídky »Nesmysla« neodchází\numělec s uspokojením. »Nesmysl« jest ovšem důvodem, vy-\nsvětlením a odpovědí pro vše nicméně neměl by se stavěti\nnad vkus a humor, nýbrž podříditi se jim. Na tom stroskotalo\nse mnoho. Humor v architektuře je ovšem těžká věc;\nprojektant »Nesmysla« dociloval ho nemožným slučováním\nrůzných slohů tu povedly se mu ovšem\nmnohé detaily a při plánech pama-\ntoval na velké, prázdné plochy, na\nkterých by malíři mohli umístiti\nsvé fantasie. A zase ze-\njména při vnitřní výzdobě\n— příliš pravidelné rozdě-\nlení ploch vtisklo již pře-\nDem pečeť jednotvárnosti\ncelkovému dojmu. Ne-\nbudeme se zde zabý-\nvatijednotlivostmi; mi-\nlerádi uznáváme do-\nbrou vůli všech, mno-\nhým je omluvou kvap,\nkterý sem ty věci hro\nmadil ani jedno ani\ndruhé však nemůže o-\nmluviti notné dávky ne-\nvkusu, jež venku a uvnitř\nse uplatnily. Za nejpove-\ndenější z celé výzdoby po-\nvažujeme dřevěného giganta\nv průčelí k fontáně, »bludičku«\na zazděnou jeptišku. Také vnitřní\n»samorostlá« klenba, jednotlivosti\nobou interieurů a některé z obrazů\nvykazují mnohé nápady. Těžko splni-\ntelný ale hlavní požadavek geniální\nfešáctví celku ovšem naprosto\ndosažen nebyl. A tím, že v místnostech těchto oficielně pro-\nvádí své rejdy tercetto »salonních komiků« povědomé jakosti,\nbyl podnik znechucen docela."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "debut_caractere": 4019, "fin_caractere_exclue": 4819, "texte": "—OT.\n\n— Od vypsání monstrosní KONKURRENCE NA MĚSTSKOU\nPOJIŠŤOVNU uplynulo plných šest neděl. Očekávali\njsme, že hned ozvou se všecky které vzorný\nřád vypracovaly nebo spolupodepsaly, buď aby tomuto plat-\nnost zjednati se snažily a nebo svůj odpor k oné projevily.\nZatím však pouze Jednota stavitelů v král. Českém řekla o té\nvěci zaslánem v N. L. své mínění. Tu upřímnost neměly :\nSpolek architektů a inženýrů v král. Českém, Výtvarný odbor\nUměl. Besedy v Praze, Inženýrská komora v král. Českém,\nSpolek techniků z Plzňě a okolí v Plzni, Deutscher poly-\ntechnischer Verein in Bohmen, Kunstsection des Vereines\ndeutscher Schriftsteller u. Kunstler in Bohmen «Concordia«,\nTechnischer Verein in Aussig a. E. Z toho je zřejmo, že\npřipojovaly svůj souhlas k spisu, který ani neuvážily ani\nhájiti nemínily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c026", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "575 / 576", "page_fin": "581 / 582", "image_debut": 21, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.13.1", "titre_corps": "VÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ. (pokrač.)", "titre_sommaire": "VÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ. (pokrač.)", "signature_source": "—OT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.21", "debut_caractere": 4763, "fin_caractere_exclue": 5955, "texte": "VÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ. (pokrač.)\nV minulém čísle uveřejnili jsme stať týkající se od-\ndělení architektury vlastní. Ačkoliv tvoření architektonických\nobjektů zůstává po většině nejpřednější činností našich\narchitektů, objevily se tu a tam návrhy a studie umělecko-\nprůmyslových předmětů, avšak v tak skrovné míře, že jen\nv jediném případu z vystavených zde upoutají pozornost.\nMíníme tím kolekci originálních studií architekta Kouly,\nznámou veřejnosti u vydání pod jménem »Památky uměle-\nckého průmyslu v Cechách.« Povážíme-li, že vydávání tohoto\ndíla spadá až do roku 1883, kdy u nás studium uměl. prů-\nmyslu teprve se začalo probouzet, musíme přiznati kroku\ntomu veliké důležitosti, nehledíme-li ani tak k jasnosti,\nzřetelnosti i zručnosti kresby všech těch zobrazených před-\nmětů.\nPřikročme nyní ku druhé hlavní části výstavy, interieurům.\nLetošní výstava interieurů neliší se příliš od předchozích\nvýstav nábytku různými firmami vyrobeného. Očekávali jsme,\nže tato výstava přinese mnohem více nového; v očekávání\nsvém dále pak utvrzování jsme byli programem, jenž komisi\npro poiádání interieurů byl vydán a v němž mnohé slibo-\nváno. Krátce uveřejňujeme z něho jen následující:"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3156, "texte": "»Obývací místnosti bez uměleckého nádechu, tedy míst-\nnosti praktické potřebě tříd méně zámožných vyhovující,\npostupně až ku vzorně upraveným bytům dělnickým, zřízeny\nbudou samostatně sekcí stavitelskou na místě jiném. Tyto\nnespadají do působnosti komise shora uvedené.\nInterieury, o jichž zřízení se zde jedná, děliti možno na\ninterieury: I. Vstupné a komunikační, jako vestibuly, před-\nsíně, schodiště atd. 11. Přepychové - to jest místnosti růz-\nného druhu, ať již obývací nebo veřejné, jež větším nákladem\njsou vystrojeny. 111. Obývací místnosti vkusně ale jednoduše\nupravené a posléze IV. Obývací místnosti v rázu národním.\nV jakém slohu ta neb ona místnost upravena bude, zdali\nmalíř, štukatér nebo truhlář, případně lakýrník, čalouník\nnebo výrobce umělých mramorů atd. k jejímu rázu nejvíce\npřispěje, anebo pokud se osvětlení týká, zdali vrchní, postranní\nnebo elektrické světlo se pro některý interieur zavede, o tom\nrozhodovati se bude až po přihláškách a přání vystavovatelů\na po vzájemném dohodnutí interessentů.\nPokud se zřízení interieurů týce, upraveny budou tyto\ndvojím způsobem, a sice bude řada interieurů ze tří stran\nuzavřených, a těch bude většina, jednak zřízeny budou sku-\npiny interieurů ze všech stran uzavřených, jimiž bude lze\nprocházeti.\nPoněvadž interieury tyto znázorňovati budou úplně zří-\nzené místnosti ve směru dříve naznačeném, bude lze vystavo-\nvati také všemožné předměty, jichž k úplnému zařízení tako-\nvému jest třeba. Žádá se však ve všem všudy iv malé\ndekoraci jenom domácí práce, to jest práce, která vznikla\nv obvodu zemí koruny České a připouštějí se vyjímky toliko\nv oboru textilním. K vypravení takových interieurů bude asi\nnutno, aby se spojilo více živnostníků a výrobců.«\nDle tohoto programu soudíce očekávali jsme dnes, kdy\ni na uměleckých výstavách ciziny jako ve Vídni, Mnichově,\na Drážďanech upravovány interieury úplně zařízené do nej-\nmenšího detailu, že i u nás uzříme pokud na tomto poli\nvytříbil se vkus našich »drobných« architektů, že uzříme\núplně skomponované vnitřky, do detailu rukou umělce vedené,\na zatím spatřujeme docela obvyklá, pravidelná krychlová\noddělení namnoze bez kamen, dveří a oken, kde směstnány\njsou dobře spracované kusy nábytku jídelen neb ložnic. Tu\na tam připojuje se ku práci truhláře i jiné odvětví uměleckého\nprůmyslu, iec to vše jsou jenom náběhy k celistvě pro-\nvedenému interieuru, jaké jinde již dávno byly překonány.\nChceme-li vypocítati ony interieury, v nichž dle stano-\nveného programu opravdu jevilo by se kus »u měl e ck éh o\nnádechu« jsme s nimi brzy hotovi.\nCelkově nejvíce programu ještě přiblížil se E. Kadraba\nuspořádáním ložnice a jídelny provedené německou firmou\nzdejší H. Rohrs, ve stylu možno říci anglicko-moderním.\nZde nemluví každý předmět o sobě zvlášť, nýbrž celé uspo-\nřádání, nábytek, stěna, koberec, předměty dekorační atd. vy-\nznívají v jediný souladný celek (proti programu použito\ndekoračních předmětů nedomácích), přeplnění zaviněno skrovně\nvymezeným místem.\nVedle Kadraby je to dále selský pokojík Kastncrův,\ns měkkým modře natřeným, tu a tam z majolik odvozeným\nmalováním zdobeným nábytkem, jenž působí originelně a svěže."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 3986, "texte": "V souladu řešen také selský, barevným dřívím vykládaný\nnábytek J. Kouly, provedený v dřevařské škole Chrudimské,\ns bohatým dřevěným stropem, při němž rovněž použito motivu\nstaveb selských. Druhý interieur téhož autora provedený\nV. Mlchem, obsahuje černý slonovinou vykládaný nábytek\nrenaisancní, který přes nepopiratelnou piesnosť formy působí\nve světlých stěnách interieuru příliš tvrdě.\nVedle těchto úplněji zařízených interieurů zmíniti sc\nnutno zvláště o velice vkusné zvlášť co se květinové\nčásti týče dekoraci stěn hudebního salónu\nslč. Zahradnické. Přičteme-li k tomu\nještě interieury firmy J. Navrátilovy,\nuvedli jsme v celku vše co by za\nzmínku stálo a nezbývá než kon\nstatovati znova, že exposice\ntato nedostihla té úplnosti\na vybroušenosti jaké by-\nchom si u odborné vý-\nstavy práce architektů\nčeských přáli. Ostatně\nsami jsme o tom přes\nvědčeni, že z ruky\nčeských architektů vi-\nděny byly lepší věci a\nje sijen stěžovati, že\npřípravy *ku výstavě\nhnány byly takým chva-\ntem, že výsledek zůstal\ndaleko za očekáváním.\nProhlížejíce další oddělení\npaláce pokud by zajímavěj-\nšího cos skýtal, o čem zmí-\nniti se třeba, jsme brzy u\nkonce. Za zvláštní zmínku sála\nby zde jedině exposice firmy Wolf\n& Štětka, pracovaná dle návrhu A.\nDryáka, jejíž vyobrazení přinesli\njsme na sl. 472., kdež vystavena\nřada skel bíle i barevně leptaných,\nprovedených dle uměleckých originálů, ornamentálních i figu-\nrálních. Skrovnější rozměrem, stejně však vhodně upravenou\nexposici skla vystavila firma J. Broft a spol. (navrhovatelé\nBendelmayer a Němec) bohužel umístěním na galerii střední\ndvorany stává se méně přístupnou. Tyto dvě exposice jsou\ntaké v celé výstavě jedinými, kde ruce architekta svěřeno\nbylo vedení.\nKRČMA »U NESMYSLA.« Jednou z nečetných nových\nbudov, které na výstavě architektury a inženýrství byly\nzřízeny, jest krčma »U Nesmysla,« která měla se státi bizarr-\nností svojí jednou znej mocnějších a nejsympatičtějších attrakcí.\nKonečně úmysl ten neminul se s výsledkem; krčma je\nhojně navštěvována a okukována, avšak myslím, že cenou,\ngeniálností jádra nevyrovná se nikterak cizím vzorům, umě-\nleckým krčmám jiných měst a výstav, po jichž napodobení\nsnaha byla prvním podnětem k jejímu zřízení. Jinde vznikly\npodobné umělecké útulky improvisací, výzdoba byla appliko-\nvána nahodilé místnosti či stavbě napodobující či karrikující\nurčitý druh budov. U nás byla improvisace předem vyloučena,\nvše mělo býti v určitý den hotovo a také architektura\nchtěla se zablesknouti humorem invence. V tom jest, tuším,\nhlavní překážka, proč z prohlídky »Nesmysla« neodchází\numělec s uspokojením. »Nesmysl« jest ovšem důvodem, vy-\nsvětlením a odpovědí pro vše nicméně neměl by se stavěti\nnad vkus a humor, nýbrž podříditi se jim. Na tom stroskotalo\nse mnoho. Humor v architektuře je ovšem těžká věc;\nprojektant »Nesmysla« dociloval ho nemožným slučováním\nrůzných slohů tu povedly se mu ovšem\nmnohé detaily a při plánech pama-\ntoval na velké, prázdné plochy, na\nkterých by malíři mohli umístiti\nsvé fantasie. A zase ze-\njména při vnitřní výzdobě\n— příliš pravidelné rozdě-\nlení ploch vtisklo již pře-\nDem pečeť jednotvárnosti\ncelkovému dojmu. Ne-\nbudeme se zde zabý-\nvatijednotlivostmi; mi-\nlerádi uznáváme do-\nbrou vůli všech, mno-\nhým je omluvou kvap,\nkterý sem ty věci hro\nmadil ani jedno ani\ndruhé však nemůže o-\nmluviti notné dávky ne-\nvkusu, jež venku a uvnitř\nse uplatnily. Za nejpove-\ndenější z celé výzdoby po-\nvažujeme dřevěného giganta\nv průčelí k fontáně, »bludičku«\na zazděnou jeptišku. Také vnitřní\n»samorostlá« klenba, jednotlivosti\nobou interieurů a některé z obrazů\nvykazují mnohé nápady. Těžko splni-\ntelný ale hlavní požadavek geniální\nfešáctví celku ovšem naprosto\ndosažen nebyl. A tím, že v místnostech těchto oficielně pro-\nvádí své rejdy tercetto »salonních komiků« povědomé jakosti,\nbyl podnik znechucen docela."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "debut_caractere": 4019, "fin_caractere_exclue": 4023, "texte": "—OT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c027", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "579 / 580", "page_fin": "579 / 580", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.13.1.1", "titre_corps": "»FAUSTŮV DŮM« V PRAZE.", "titre_sommaire": "»FAUSTŮV DŮM« V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.22", "debut_caractere": 3158, "fin_caractere_exclue": 3180, "texte": "»FAUSTŮV DŮM« V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c028", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "581 / 582", "page_fin": "581 / 582", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.13.1.2", "titre_corps": "PORTRÉTNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "PORTRÉTNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "debut_caractere": 3988, "fin_caractere_exclue": 4017, "texte": "AUG. VLČEK.\nPORTRÉTNÍ STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1898-10-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1898-10_01#c029", "volume": "bmtnaan_1898-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "581 / 582", "page_fin": "581 / 582", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.2.13.2", "titre_corps": "— Od vypsání monstrosní KONKURRENCE NA MĚSTSKOU", "titre_sommaire": "— Od vypsání monstrosní KONKURRENCE NA MĚSTSKOU", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "debut_caractere": 4025, "fin_caractere_exclue": 4819, "texte": "— Od vypsání monstrosní KONKURRENCE NA MĚSTSKOU\nPOJIŠŤOVNU uplynulo plných šest neděl. Očekávali\njsme, že hned ozvou se všecky které vzorný\nřád vypracovaly nebo spolupodepsaly, buď aby tomuto plat-\nnost zjednati se snažily a nebo svůj odpor k oné projevily.\nZatím však pouze Jednota stavitelů v král. Českém řekla o té\nvěci zaslánem v N. L. své mínění. Tu upřímnost neměly :\nSpolek architektů a inženýrů v král. Českém, Výtvarný odbor\nUměl. Besedy v Praze, Inženýrská komora v král. Českém,\nSpolek techniků z Plzňě a okolí v Plzni, Deutscher poly-\ntechnischer Verein in Bohmen, Kunstsection des Vereines\ndeutscher Schriftsteller u. Kunstler in Bohmen «Concordia«,\nTechnischer Verein in Aussig a. E. Z toho je zřejmo, že\npřipojovaly svůj souhlas k spisu, který ani neuvážily ani\nhájiti nemínily."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.1", "texte": "VOLNÉ SMĔRY.\n\nCESTA.\nV. KROFTA.\nCesta. Ach ano, cesta. Tajemná cesta!\nKam dojdu po ní poutník znavený,\njak daleko jsou mé vsi, má města!?\nJít musím skrze plameny !\nNenajdu květů ; všude pusto bude.\nJe možno snad, bych došel svého cíle?\nVždyť je to žití bídné tak a chudé . . .\npohynou cestou naděje mé bílé.\nA potkám lidi; ti z jiných budou světů —■\njak cize každý bude se mne ptát !\nA bude se třást úzkost na mém retu,\ndo duše padne divný, teskný chlad.\nTo budou hrozné, nevýslovné chvíle !\nSnad přijdu k té, již nepřebrodím, řece,\nmá touha zemře, zatemní se cíle.\nEh, cestu tuto podniknu však přece!\n\nMHY DUŠE.\nL. VRBIČKY.\nIVldle hledí den svým velkým, smutným < kem\nna mlžné fantomy, jež tísní zmlklý kraj;\n11 st mrtvý lká pod těžkým lidstva krokem . . .\nMhy duše: bída, teskno; stará báj!\na divně tak teď mlčí kraj . . .\nJdou stíny kol a v břízách tíseň kvílí,\nna chorých ňadrech setlý leta květ;\njdou stíny žití v bedrách rubáš bílý,\njde tuuha, láska v Nekonečna svět\na mladost tupé zírá zpět. --\nMhy duse .. . Krev tvé práce, ■— skvrna rudá\nve knize Věku, chví se chvíli jen;\nVše zhltne čas . . . Tvá chata zmizí chudá,\nkde zrodil Tě, by zhubil Tebe Den\na vše jen jednou bude hořký sen . . ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "535 / 536", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nDVĚ ŽENY. — NAPSAL V. OTOMAR.\n\n(Dokončení.)\nVIII.\nOpravdu, byl nemocen. I lékař, jeho známý,\nmu to řekl, když jej uviděl.\n»Jeďte do Merana, nebo někam na jih,« po-\nradil mu; Václav se usmál. Může-li tak rozhodovat\npodnebí? Ale myšlénka, ujiti všemu, daleko\npryč, rázem odhoditi všechno, náhle jej zaujala.\nS chvatem uchystal se na cestu. Vyžádal si\ndovolení v úřadě, urovnal své záležitosti, psal\nsvým známým. Vzpomněl na Julu. S ním bylo\nmu účtovat. Cítil nevýslovný odpor k tomuto\nčlověku, který mu připomínal »svět« a všechny\n»tam dole«.\nPoslední den svého pobytu ztrávil v neklidném\nrozechvění. Za to Cili byla vážná a téměř slav-\nnostní.\n»Kam jdeš?« ptal se jí, vida ji v nových ša-\ntech, uchystanou na cestu. Pocítil jistou úctu při\npohledu na ni.\n»Až se vrátím, dozvíš se,« odpověděla dů-\nstojně.\nNezdržel se úsměvu. »A přijdeš brzo?«\n»Brzo.«\nZůstal sám doma a čekal. Jula měl přijít a to\njej rozčilovalo.\nKonečně přišel s veselostí poněkud vynucenou.\n»Jak je protivný,« kmitlo Václavu hlavou.\n»To je poprask,« spustil Jula. »Co je ti,\nprosím tě? Chceš do Itálie? Stůněš ? Vypadáš\narci poněkud hůř, než jindy; ale k smrti to není.\nLidé na smrt nemocní vypadají trochu jinak, já\nto znám.«\n»Poslyš, Julo,« řekl hlubokým hlasem Václav,\nskleslý na židli a prohlížeje si ruce. »Něco mi\nmusíš vysvětlit.«\n»0, s ochotou as radostí,« zvolal Jula.\n»Nuže,« mluvil klidně Václav, »vypravuj mi,\nco víš o pobytu mé paní venku u tvého strýce.\nA jak to, že přišla v noci domů sem a co se\npřihodilo, že chodí od té doby jako pomatená ?«\n»To jest ... . to jest, já vím o tom dost\nmálo«, řekla Jula »ale co vím, tedy ti sdělím.«\nA pak vyprávěl dosti smotanou historku, kterou\nvšak Václav nevyslechl do konce.\n»Lžeš,« vzkřikl najednou divoce a vyskočil\nze židle. »Jsi lhář a jako ti ostatní. Všichni lžete.\nPřátelství, přátelství! Jděte mi s takovým krámem\nk čertu. Nic takového na světě není!«\nRozčilen pobíhal pokojem, až najednou zastavil\nse před Julou.\n»Ty jsi tu ještě ?« ptal se ho s podivným vý-\nrazem ve tváři.\n»Já už jdu,« ozval se Jula, »tak měj se tu\ndobře a vrať se nám brzy a zdráv. S pánem\nBohem.«\nKdyž odešel, chodil Václav ještě chvíli po\npokoji a pak podíval se na hodiny. »Jsou čtyři«,\nřekl si a vyšel z domu.\nPočasí bylo pochmurné jako na podzim.\n»Je konec léta,« kmitlo Václavovi hlavou,\nkdyž octl se za městem.\nv\nSel do lesa, do dubiny s hájovnou. Vítr snášel\nmu k nohám žluté listí, tiše a zvolna padající.\nLes byl pustý, nikde živé duše. Šel na mýtinu,\nkde pásly se kdysi srny a přišel ke příkopu.\nZde seděli s Vilmou. A všude bylo prázdno a\npusto. Umírání a potom konec. . . .\nBože, jak to bylo? Chtěl býti bohatým a vá-\nženým člověkem. A nikoho by nemiloval a nic\ndobrého by nevykonal a všichni by jej ctili za\nto. Byl by přísným jako zákon a vždy by se\ndržel zákona. A ženy by milovaly jeho jméno\na stav a vzal by si bohatou, krásnou dámu.\nUmřel by jako zářící vzor pro všechny lidi.\nSkvostný náhrobek hlásal by jeho jméno tak\nčisté a zachovalé.\nAle teď padá listí a je sám. Co je přírodě do\nspolečnosti. Příroda a společnost? Ne, o to se\nnejedná. Jeho cíl, tak jasný a vznešený, se vy-\nšinout, náhle zmizel. Nebude mít už kariéru.\n(Jaké to blbé slovo, napadlo mu). Ani se svatbou\nse mu nezdařilo. Vždyť má Cili, tak obyčejnou\nženu, jako všichni. A přece ne; pak ještě. . . .\nAno, zde vězí a před tímto problémem je vše\nnulou. Co jsou všecky události dne a vynálezy\na časové otázky a všechno a všechno to smetí?\nZde stojí, kde rozum se mu vysmívá a srdce\npláče. A pláče tak dlouho a tiše tak, že ze za-\nčátku nic o tom nevěděl. Jak mohl tak dlouho\nžít a nechat je plakat? Co záleží na těch aktech,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "537 / 538", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.3", "texte": "»V OL N É SMÉRY«\n\nkteré vyřizoval v kanceláři, co na všem jeho\njednání? A hodiny šly a nepřinesly mu než nudu\na zápas s něčím tajeným v jeho nitru. Teď věděl\noč mu šlo: přehlušit onen utajený pláč. Na to\nvynaložil všechny své schopnosti a síly. . . .\nSeděl u příkopu a díval se do dálky. Tu\ncítil jak iv jeho duši zapadá podzim; a čekanky\nzvadnou, a jetel se pokosí a přijdou mlhy, hrozné,\ntáhlé, k zoufání mlhy. . . .\nAle nad tím bude zářiti daleké slunce?\nSnad bude, kdes na jihu, leč nezahřeje ho.\nNeboť srdce, to nechá zde v této smutné krajině\na den za dnem bude vzpomínat na tato místa\na v duchu se tu bude procházet.\nSeděl . , . . a roj ptáků přeletěl mu nad\nhlavou. Tí všickni také potáhnou na jih a měli\nzde hnízda a k nim se vrátí. Též on opouští\nsvá rodiště, svou matku, všechny, jež miloval.\nAle nade vše slyší, jak šumí zde lesy a dávají\nmu soucitně s Bohem. Každý lístek mu cosi\nšeptá, každá travinka jakoby mu chtěla cosi říci.\nNahýbá se k němu v zavanutí větrem a zase\ncouvá. Ne ... . může vzít s sebou i matku a\nvšechny lidi tam daleko, ale ty stromy a louky\nmusí tu nechat. A stromy stojí a budou stát\nještě dlouho a dlouho, on však bude již mrtev.\nA stromy budou dál ševelit a přijde-li zas k nim\nněkdo, jenž jim porozumí?\nZvedl se a zvolna šel k městu.\nSetmělo se.\nDlouhá alej, vedoucí od továren ku před-\nměstí, lipová alej, kde se procházela někdy v pod-\nvečer Vilma s Mařkou, blízko jejich obydlí,\nprošel jí smuten a tichý.\nNa konci vrátil se a znovu ji prošel.\nTu na zpáteční cestě potkal Vilmu s Mařkou.\n»Představuji vám svou přítelkyni,« řekla, držíc\nděvčátko, aby jí neuteklo.\nPozoroval, že její žertovná nálada má přídech\nsmutku.\n»Víte, co se mi dnes přihodilo ?« ptala se pak\nv hovoru.\n»Nevím,« a pokrčil rameny.\n»ATaše paní byla u mne«.\n»Ci 1 i?« vyřinulo se mu.\n»Ano. Můžete si myslet, jak mi bylo. Můj muž\nvás miluje, řekla, a vy jeho. Co jsem na to měla\nříci? Vyprávěla jsem jí všecko, nač jsem vzpo-\nmněla, a bylo mi, že se zpovídám. A čím více\nna sebe řeknu, tím bližší bude mi pravda a od-\npuštění. Pochopila, že je to moje pokání a pla-\nkaly jsme spolu a slíbily jsme si věčné přá-\ntelství.«\nVáclav mlčky naslouchal a dlouho šli spolu\nnemluvíce.\n»Slečinko, já musím už domu,« ozvala se\nnáhle Mařka a snažila se vyprostit.\n»Počkej, jdu také,« řekla Vilma, »a vy?«\nobrátila se k Václavovi.\n»Vy zítra odjedete, viďte ?« ozvala se po chvíli\nticha.\n»Nepůjdete k nám? Pojďte. Tatínekještě není\ndoma,« dodala potom.\nVáclav šel za ní.\nVe velkém pokoji hořela lampa a všechna\nokna byla zotvírána. Václav usedl a dlouho kolem\nse díval, jakoby všechny věci chtěl na vždy do\nsvé paměti vtisknout. Záslony u oken splývaly\npo dvou bílých krajkových křídlech od stropu\naž k zemi; za harmoniem seděla Vilma a opřela\nhlavu do dlaně.\nPravá ruka spočívala mrtvě na klávesách.\nA venku hvězdnatá noc, zahalená pláštěm\nz lehounké mlhy.\n»Chcete, abych vám něco zahrála?« řekla,\npřerušujíc dlouhé mlčení. »Budete poslouchat?«\n»Hrajte, Vilmo; ale ne, ne Máte něco\nhodně smutného pochod od Beethovena ?«\n»Božínku, snad nechcete zemřít ?«\n»Ach ano, kdybych jen mohl. O, Vilmo,« vy-\nkřikl uchvácen vášní. »Zabij mě, zabij!« a v bo-\nlestném vzrušení klesl na kolena.\n»A já bych tě zabila,« řekla pevným a roz-\nhodným hlasem, bledá v obličeji, »kdybych vě-\nděla, že jsi tak slabý a nechceš více žít. Ale ty\nmusíš slyšíš ?«\n»Žíti?« řekl truchlivě a divný úsměv sklouzl\nmu po lící. »Vilmo, na co vše jsem pomýšlel\nposlední čas! Ba dávno, dávno. Víš, tenkrát na\nStřelnici jak jsem za tebou přišel? Tam jsem tě\nviděl tančit; byla jsi mezi mládeží a mládí samo.\nTenkráte poprvé jsem vycítil, jak hříšno je, že\ns tebou mluvím. A pak domů jak jsme pluli. Ze\njeden okamžik krásný je víc než nudných dvacet\nlet zíti? Kdybys jen věděla, jak trpím a trpím."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "539 / 540", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.4", "texte": "»V OL NE SMĚRY«\n\nMAX ŠVABINSKÝ.\nSTUDIE.\n\nZa jiných časů a jiní lidé by to musili být\nzbavil bych se ženy a ty bys byla mou paní.\nA nesměl bych nic jiného chtít. Ale já seslábl,\npozbyl jsem vůle. Jsem starý, má drahá, tam\njsem to poznal, když byl jsem sám, tam u řeky\nkam jsi pak přišla. Kdyby i nebylo Cili, to štěstí\nkteré bychom našli, bylo by květinou bez vůně,\nzvadlou a snad potřísněnou krví. - Ne,\nnevyrušuj mne,« volal prosebně, zakrývaje jí\nústa, »nech také mne se zpovídat a kát. Víš . . .\na já jsem očarovaný. Každý\njiný by se vzpamatoval a řekl\nby: to je šílenství. Ale já šílím\nopravdu a vědomě. Z počátku\njsem vysmíval se tradici, neboť\nrád jí pohrdám. Potom jsem\nvěděl o všem, jak sladký jed\nmi vniká do těla. Ano, to jsem\ni chtěl. Byly chvíle, kdy jsem\ncítil se zdráv a zas byla se\nmnou Cili a domov a štěstí;\nbyly chvíle, kdy jsem zapo-\nmněl i na svět, na tebe. Po-\ntom však znovu mne to lá-\nkalo se zpít opiem a narkosou\ncitů .... Za každou cenu!\nA proto jsem bídník, bídný\npřed tebou. Hrál jsem si s tebou\na klamal jsem tě. Myslil jsem\npouze na sebe. Hněváš se na\nmne ?«\nOna neodpovídala a ruce\njejí zlehka přejely klávesy.\nDlouhá, těžká a vzdálená\nhudba zazněla v pokoji. Bylo\nto, jakoby ze všech strun spě-\nchaly hluboké tony sraziti se\nv jeden šik. Z počátku jako\npád krůpějí, plačících ve fon-\ntáně, a potom všechny spojeny\nvznášely se výš a výše jako\nvodotrysk k nebesům.\nVáclav poslouchal a slzy\ntekly mu z očí.\nSta křídel andělíčků zaše-\nvelila ve vzduchu a píseň děc-\nkého sboru proudila vzduchem.\n»To tiší, to tiší,« vyrvalo se mu ze rtů. »Hraj\ntak dále. Tak věčně tě chci poslouchat. Tu jeden\nden, krásný den mého života se vynořil mi\npřed zraky. Seděl jsem na stráni nad řekou\na zapadalo slunce. A po vodě plynuly loďky,\nkterých jsem neviděl a z děckých úst slyšel jsem\nhlaholit píseň. Takovou bolestnou, těžkou a krás-\nnou píseň, jak jsi ji hrála mi tady«.\n»Ano, někdo umřel, říkala dál hudba, a my\njej pochovali se smutkem v srdci, ale on žije dál"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "541 / 542", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.5", "texte": "J. V. MYSLBEK.\nPODOBIZNA L. THUNA."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "543 / 544", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMEK Y«\n\ns námi pokud my žijeme.» Vilma hrála; a srdce\njí pravilo, to že zemřela a pochována je láska.\nOna však bude věčně žít, neboť je nesmrtelná,\njako život.\nDohrála, a bledá, vzrušena chodila po pokoji;\nšátek přitisknutý ke rtům a každou chvíli nara-\nzila o cosi v cestě.\n»Já půjdu, Vilmo,« pravil Václav a povstal\nk odchodu.\nPodala mu ruku a mlčky stanuli u okna.\nVáclav cítil, jak se zachvívala hořem, nemohl\nvšak ani slova promluvit.\nPlakali a cítih, v tom že jest jediné štěstí.\n»Vyprovodím vás«, řekla konečně Vilma a vyšli\npřed dům.\nv\nSli pomalu lipovou alejí. Hvězdy svítily a město\nbylo jasno v lehounké mlze. Na konci stromo-\nřadí se zastavili.\n»Smím vás políbit?« pravila tiše.\nA to bylo jejich rozloučení.\nv\nCo jí řekl? Ze jedna krásná chvíle je víc než\ndvacet let nudy. Ano, v okamžiku smrti vrátí se\ntato krásná, nehynoucí chvíle. A takový jest\nživot\nVáclav přišel domu, chodil po pokoji\na rovnal si věci dlouho do noci.\nBylo již k půlnoci, když vešla Cili.\nMěla tytéž nové šaty jako odpoledne a usmí-\nvala se na něj, jako v dobách první lásky.\n»Ty nespíš ?« zeptal se jí Václav.\n»Nebudu spát,« řekla, »zůstanu s tebou«.\nPokynul jí na pohovku; usedla.\n»Půjdeme se zítra pomodlit u Milouše,« pra-\nvila, »a pak odjedeme.«\n»Jedeš se mnou?« ptal se jí.\n»Neopustím tě víc nikdy. Nikdy Václave,«\nřekla rozechvěným hlasem.\nA plakajíc na jeho prsou, pravila toto:\n»My jsme se ještě nikdy neměli tak rádi, jak\njsme se mohli milovat. Ale my se budeme mít\nrádi, a budeme šťastni, pravda-li?«\nByl-li v tom úspěch cesty, změny vzduchu,\nči cosi jiného, je vedlejší.\nSnad částečně ano. Tolik je jisto, že Václav\nse vrátil s Cili a hned potom přestěhovali se do\njiného města, hezky vzdáleného.\nZa několik roků byli obklopeni zástupem dětí\na byli šťastni.\nZa těch několik roků však vyrostla Mařka\na zpronevěřila se Vilmě, vdala se totiž.\nA tak Vilma na konec ostala sama. Nevdala\nse a lidé ji jmenovali starou pannou, ačkoli ji\nmálo znali. Neboť ona nikam nechodila, leč ke\nhřbitovu a v ona místa, která mela na ni jistý\nvliv. Nestarala se o lidi a málokdo si jí povšiml.\nA když i si jí všiml, nikdo neviděl nebe na jejím\nčele a hvězdy v jejích očích.\n\nJDOU NAŠE DRÁHY ...\nJ. MAZES.\nJdou naše dráhy jiným každá směrem\na v krátké chvíli zmizíme s> šerem,\njímž žití naše bude vždycky snad;\njen v upomínkách na tu krásnou chvíli\nvykvétat bude vždycky kvítek bílý\na tesknou vůní sladce oddýchat.\nTa vůně těžká jak dech žluté růže\nnás oddálené vždy přivine úže\nmy budeme si stejně rozumět;\na co nám v duši vstane s rosou ranní,\nto bude tichý akkord vzpomínání\nse snivým zvukem jak zní zlatý květ.\nA v jeho zvuků sladké melodii\nse duše naše dávným blahem spíjí,\naž hrozit bude v naší ce.stě sráz\nať jdeme nyní jiným každý směrem,\nže za okamžik zmizíme si šerem *\nta sladká chvíle bude pojit nás."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.7", "texte": "»V OLNÉ SM ER Y«\n\nKOMEDIANT.\nJAN OPOLSKÝ.\nPři raket výbuších a v rozléhání bubnů,\nza skrovnou svoji měď se páni pobaví :\nnad věže půjdu po laně a sám si hlavu srubnu,\nza malý okamžik jsem netvor bezhlavý !\nSem, přežvýkavci, po hostině bujné !\nTen malý theátr vám tělu pohoví!\nza vaši skrovnou měď já železo si kujné\na žhoucí do běla v břich bodnu hladový!\nSem, páni, do mé arény! Smích dobře tráví,\non na váš prospěch roztřese vám laloky a pasy -\nna salta hledět smrtelná s požitkem, bez obavy,\nna frivolní mé posice, opičí na grimassy.\nSem, páni, dnes juž naposled, ať mohu zítra znova,\na zítra s novým úsměvem přes vyšší půjdu věže\na zítra nové sensace a farizejství nová!\nSem, páni, v bubnů víření, jež hlučí do manéže!\nPak budu samoten, svým vlastním uštván smíchem,\nměď vaši počítat, jíst večeři svou ptačí\nv plátěném, pustém zákulisí tichém,\nna »život« vzpomínat si v usedavém pláči . . .\n\nMÁJ.\nJAN OPOLSKÝ.\nSvé písně nejslabší jsem pod hvězdami zpíval\na flórem rythmy ovíjel a šeptáním sel stromů,\no máji zrazeném ve smutných hájích sníval,\nusmířen s každým, oddán pranikomu.\nAť voněl máj, ať modré dechy vlály\nhlubokou sílu lily do borů,\nmne květů plameny jen k pláči zalykaly,\nve všem jsem slzám našel podporu.\nA marné všecko srdce lichocení!\nStudená ruka stišila je brzy ...\nAč pták pěl sladký u bran otevření,\njá jinak slyšel, hleděl skrze slzy.\nJsem roky mlád a rty mi rozpučely\na jiní chodí dráhou žhavých skutků,\nvšak dům mých cílů v stínu osamělý,\nkde rty mi zmrtví celování Smutku.\nA lásku ohromnou přec Sudičky mi daly :\nmít zrno písku rád, až k vroucným očím ženy,\nmé ruce odřeklé však přivinout se bály,\nčím cesty touhy byly posvěceny.\nAjá chtěl žít! Křik všechněch nervů žehnul,\njak pouští pal se doušku dovolával,\nDuch někdy Nejvyšší svou soustrast ke mně sehnul\nže utišen jsem leh, bych s výkřikem zas vstával.\nŽít! Neúkojně žít! A vzchytit jako blesky!\nA líbat do krve a vzbouřit rozkoš dueha !\nVyzvednout lásku prapor na nebeský\na tancem sprznit poustevny ve středu tmy a hluchá.\nTo všecko . . Malý okamžik! Pak zas ustoupím v šero. . .\nJen v paměť chci se hromobití síly\nnadlidské vášně modlit desatero\na oči zhaslé vzít, jež z požáru mi zbyly! . . ."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.8", "texte": "»VOLNE SMĚRY*\n\nNÁVRAT. STUDIE ROMÁNOVÁ.\nNAPSAL V. VÍTEK.\n\nV\nPaní Svehlová vracela se jednoho\nříjnového odpoledne neobyčejně časně domů.\nZ pravidla vycházela vždy o druhé hodině od-\npolední na návštěvu své matky a vracela se až\nk sedmé. Byl to již tak pravidelný a zastaralý\nzvyk ode dvou let, co byla provdána, neboť\njejí muž zaměstnán byl téměř každé odpoledne\nv kanceláři a vracel se teprve až po šesté, kdy\njí chodíval obyčejně naproti.\nDnes však bylo teprvé pět hodin, když vy-\nstupovala po úzkých, kamenných schodech sta-\nrého novoměstského domu do prvého poschodí,\nkdež zůstávali. Dvéře kuchyně byly pootevřeny.\nVkročila jimi dovnitř a rozhlédnuvši se zde, kde\ndoutaia nalézti služku, vstoupila dále do prvního\npokoje. Pojednou se však zarazila. Dvéře ložnice\nbyly pouze přivřeny a odtamtud vycházely tlu-\nmené zvuky. Ztišila svoje kroky a kradla se jako\nkočka po špičkách až ke skulině dveří, jíž bylo\nviděti dovnitř.\nTvář její, zprvu růžová a klidná, pokryla se\npojednou bělostí, jakou vyvolává pouze největší\nzděšení a úžas a její hezké malé ručky se třásly\nopírajíce se o zeď. Sklonila hlavu v napjaté po-\nzornosti a tajíc dech chytala každý zvuk, vy-\ncházející z ložnice.\nAvšak bylo slyšeti pouze neurčité šelesty\ndvou hlasu. Jeden byl mužský, druhým šeptala\nnějaká žena.\nPaní Svehlová poznala hlas svého muže. Bylo\nznáti, že je rozechvěný tímto rozhovorem, pro-\nsebný a časem i vyzývavý. Pouze jednotlivá slova\ndorážela jí k sluchu. Byla to neurčitá směsice\n\nJ. ÚPRKA.\nMŮJ SÚSED."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.9", "texte": "JOS. SCHUSSER.\nUKOLÉBAVKA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "551 / 552", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.10", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\ntěch krátkých, trhaných vět, jichž část vázne\nv hrdle rozčileným zajikáním.\nPojednou zaslechla jméno pmnešené v proudu\ntěch vášnivých vět.\nNuže\nZdálo se jí, jako by jí byl někdo uhodil kla-\ndivem do hlavy a málem že nepadla na zem.\nAno, znala toto jméno, jež patřilo jejich služce.\nJak jinak znělo teď z jeho úst, než když ji vo-\nlával k vykonání nějaké služby! A tímtéž měkkým,\nlahodným hlasem vyslovoval i její jméno! Zdálo\nse jí, že jméno toho děvčete, jež tam objímal,\nse pojí náhle k jejímu, že se s ní o něco dělí,\nže je jí nyní rovna A hluboké opovržení se jí\nzvedlo náhle v duši a vzbouřilo tam něco hrozně\nvzteklého, co byla dosud nepoznala v celém\nsvém životě, co bylo v její mírné, měkké povaze\nněčím zcela neobvykly®.\nPak zalétl k ní zvuk, jejž vyvolává prudké\nsetkání se retů dvou lidi a chvatné oddychování\ndvOU ÚSt.\nBylo toho příliš mnoho najednou. Vzbouřila se\nv ní ještě větší zuřivost' a jediným divokým\nrozmachem otevřela dveře. Její malé ručky za-\ntnuly se v bílé jako sníh pěsti a její oči vždy\ntak krásně modré ztemněl)/ jako jezero, na němž\npočíná bouře. Dásně se jí třásly a její bílé zuby\nnarážejíce na sebe drkotaly jako v zimnici, zatím\nco po stažené tváři stékaly jí dvě velké slzy.\nA v jejím vztýčeném zjevu a divokosti její tváře,\nna níž v té chvíli byly vyznačeny všechny viny\nté bouře jejího nitra, spočívala tak velká krása\njako asi v rozbouřené přírodě. Zahlédla scénu\na chtěla se vrhnouti ku předu jedním prudkým\nskokem, ale v tom se jí zatočila hlava, nohy se\njí počaly třásti, na čele vystoupily jí studené\nkapky potu a vyrazivši ze sebe hrozný výkřik,\njenž se zdál pronikati stěnami a celým okolím,\nklesla v bezvědomí k zemi jako podťata.\nKdyž se opět probrala k vědomí nalézala se\nodstrojena v posteli. Otevřela oči a spatřila svého\nmuže sedícího u její hlavy, byl k ní nakloněn\na starostlivým okem skláněl se k ní.\nZprvu si nemohla připomenouti, kde se na-\nlézá a jak se dostala do postele za bílého dne.\nLeČ zvláštní nejistota v pohledu jejího muže\nosvětlila jí rázem celou situaci. A on se k ní\nnáhle shýbal, chtěje jí políbiti. Zmocnila se jí\nhrozná úzkost a ošklivost' před těmito blížícími\nse rty a ona prudce odstrčivši rukou jeho hlavu,\ntak že ho skoro udeřila do tváře, vzchopila se\ndivoce v posteli. Oči její zazářily zvláštním\nleskem očí šílených a byly široce otevřeny na\ntohoto muže, pohlížejíce naň se zděšením a stra-\nchem a vzbuzujíce soucit nad tím velkým smutkem\njejího nitra.\nCo chcete ode mne?« vydralo se jí z úst\ntrhaným tónem.\nPusťte mne, pusťte, chci pryč,« vykřikla\npojednou tak hrozně, že se až zachvěl.\nPryč! —« vyrazila ještě jednou ze\nsebe tímtéž zoufalým přízvukem a chtěla se\nprudce vzchopiti a vyskočiti z postele, odhodivši\nsvou pokrývku. Ačkoliv byla polonahá, chtěla\npřece běžeti ke dveřím a uprchnouti odtud, ale\non jsa silnějším ji zadržel a odnesl bezbrannou\nzpět na postel. Zaryla se svými nehty do jeho\nšíje, zmítala se v jeho objetí, bila ho svou malou\npěstí, ale konečně vidouc se bezmocnou jako\nmalé děcko, klesla zpět a zavřevši oči stáhla si\npeřinu přes hlavu a začala zoufale vzlykati.\nSnažil se jí upokojiti, ale vida, že je vše\nmarné a necítě ani odvahy se obhajovati, zůstal\nkonečně seděti se svěšenou hlavou as pohledem\nupřeným k zemi podle postele.\nLežela tak dlouho bez jediné myšlénky, bez\npohnutí. Neurčitá směsice představ honila se jí\nhlavou bez ladu a skladu. Brzy to byly vzpo-\nmínky z dětství, hned zase výjevy z prvních dob\njejího manželství a opět o kus zpět něco z jejího\nmládí dokud byla ještě děvčetem. Ale nechť to\nbyly příjemné či nepříjemné reminiscence, ne-\nvzbuzovaly v ní ani záchvěv radostného neb\nbolestného vzrušení. Dívala se na to jako do\nkaleidoskopu, jako by četla z knihy kus románu\ncizího života, jenž se jí netýkal. Zdálo se jí, že\nje již nepřístupna všem dojmům a necítila ani\nsíly sebou pohnouti. Jako by jí cosi přenášelo\ndo jiného světa. Hlava se jí točila a připadalo jí,\njako by letěla v nějakém obrovském kruhu ze\nzávratné výše do hloubky a brzo opět naopak.\nKonečně všechny dojmy pomalu splývaly\njeden s druhým, tratily se v neurčitou mlhu\nvzdalujíce se od ní a ona usnula.\nKdyž se opět probudila pocítila hroznou bolest'\nhlavy, jež jí připadala těžká jako kámen po tom"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.11", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\n\ntvrdém spánku, jenž jí tak náhle se zmocnil.\nVztýčila se v posteli a rozhlédla se kolem. Bylo\njiž šero a z ulice padal sem žlutavý svit plynové\nlampy. Všechny předcházející dojmy nořily se\nzvolna jeden za druhým opět před ní vstávajíce\njako stíny z nějakého úkrytu.\nVyskočila z postele a počala se rychle oblé-\nkat!. Zdálo se jí, že je teď úplně sama. On odešel.\nBohudíky. Konečně je tedy svobodná. Ach! jak\nse jí to zde vše teď protivilo. Jen kéž by již\nbyla venku z toho žaláře.\nZapletla si rychle vlasy třesoucíma se rukama\ntajíc dech, aby nevzbudila ničí pozornost. Srdce\njí tlouklo v hrudi tak\ndivoce, jako dosud\nnikdy v životě. Jen\nrychle rychle! Pře-\nhodila si přes hlavu\nšátek, jejž nosívávala\nvečer do zábav, a tiše\njako kočka kradla se\nke dveřím.\nJdouc okolo stolu,\nza nímž se u zdi na-\nlézala pohovka zara-\nzila se však pojednou,\njako bv jí byl vjel nůž\ndo těla.\nViděla hlavu svého\nmuže, jenž leže na\npohovce spal. Oddy-\nchoval tak tiše, že ho\ndříve v rozčilení ani\nneslyšela. Málem jen\nže zadržela výkřik. Ale\načkoli chtěla prchnouti\njediným skokem ke\ndveřím a odtud na\nulici, nemohla sebou\nnáhle pohnouti a mu-\nsela zůstat státi jako\npřikována tímto po-\nhledem. Zadívala se\ntedy na něho a náhle\nzastavený proud její\nmyšlének se uvolnil.\nTedy tento člověk byl\njejím mužem! Jak to\njen až dosud mohla vydržet s ním společně žít?\nVždyť to musela číst z jeho každého pohledu,\njakých hanebností se na ní dopouští. A ona byla\ntak slepá, že toho až dosud neviděla. Ale přece\njen ho nikdy opravdu nemilovala, cítí to teď\nzcela určitě, nikdy, nikdy! Vždy ji něco u něho\nodpuzovalo, jako by to tušila, jak je špatným.\nA tak s ním žila skoro ze zvyku, byvši na polo\nnucena si ho vzíti. Ach! dobře na ni, dobře\nproč byla tak slabá a nebránila se tomu vší\nsilou, když ji rodiče přemlouvali. To je ta kletba,\njež na ni dopadla a zničila ji snad pro celý život.\nProč zaprodávala za okamžitý prospěch z tohoto\nsňatku jí kynoucí svou pravou lásku, jež jí po-\nskytovala tolik nenahraditelného štěstí, a kterou\njiž tolikrát byla oplakala. A to všechno jen pro\nkus toho chleba.\nA ona cítila pojednou tak těžce celou bídu\ntoho laciného zaprodání se za cenu celého života,\njež na ní nyní ležela jako balvan. Nyní teprvé\nprohlédla a vystupovala na lo vyšší místo, odkud\nse jí rozvíral široký rozhled po životě. Jaká to\nbyla dříve jen malá dušička, sobecká a übohá!\nA přece jen cítila, že není sama vinna. Nebylo\ntu nikoho, kdo by jí to byl řekl, kdo by ji byl\npřesvědčil, jak může být nešťastnou. Ach! to\nvychování\nJak jí připadal ten člověk teď odporným,\njak ošklivým, jako dosud nikdy. Přišel k ní\ns požadavky použít jí pouze ku svým smyslným\nchoutkám a neviděl v ní nic jiného, než kus\nmasa. A poněvadž měl postavení, poněvadž byl\njiž dosti starý, prodali mu ji. Ó to je svět!\nZachvěla se odporem při této myšlénce.\nA tyto rty ji líbaly, tyto ruce se dotýkaly\njejího těla, tento dech ji ovíval' Jak hrozné pro-\nhřešení se proti lásce, jaká nemravná svatokrádež!\nA zde je trest, první dotek kletby, cítí to dobře!\nV tom sebou on lehce pohnul. Jako by ji\nbylo něco bodlo a uvolnilo, co ji dříve zde za-\ndrželo a přinutilo k tomuto bezděčnému rozjí-\nmání. Vzpamatovala se a pocítila opět tu dřívější\nsmrtelnou úzkosť, aby jí zde nezadržel.\nPřiplížila se po špičkách ke dveřím, otevřela\nje a proběhla prvním pokojem a kuchyní ke\nschodům. Před krucifixem, u něhož blikala ole-\njová lampička, poznamenala se křížem a stáh-\nnuvši šátek přes čelo vyběhla na ulici.\n\nV. PRESSIG."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "555-556/557-558", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.12", "texte": "JAR. ŠPILLAR.\nSEN.\n\nKonečně byla tedy volná. Běžela ulicemi ku\npředu pronásledována neurčitou bázní, že je\nsledována. Bála se ohlédnouti, aby snad ne-\nspatřila tvář svého muže.\nPojednou se zarazila uprostřed hlučné smí-\nchovské ulice. Kam vlastně jde? Domu? Ach,\nnikoliv! Nějaká vzpoura ozvaln se jí v nitru\nproti tomu bezpráví, jehož se na ní také doma\ndopustili tím, že ji přinutili k tomu sňatku. I doma\njí to teď připadalo protivné. Snad ji měli rádi\na měli na mysli její blaho, když jí k tomu radili,\nale neměli pochopení pro její cit, jenž se proti\ntomu \\ zpíial. Ó ze nemela tehdy více síly a ra-\nději neutekla z domu, nevrhla se v náručí toho\ndrahého Karla, jehož ve skutečnosti jedině mílo-\nvala. Jak s ním mohla prožít krásné, božské\nchvíle oddané, vášnivé, neuvažující lásky, toho\njediného blaha, jež je hodno, aby pro ně žena\nžila. Jak se jí ted protivily ty hmotné výhody\nspojené s jejím manželstvím, jak malicherné ty\nvšední starosti o domácnost', jež nebyly ozářeny\nžádnou myšlénkou, že jsou věnovány b}/tosti\nmilované, jež je jedině činí půvabnými a dovede\nvyplnit život mladé ženy.\nA ona se dala do tak prudkého vzlykání nad\ntím nepochopeným životním snem, jenž se nořil\nnyní před její duší jako mrtvý z hrobu, že se až\nzastavovali lidé. Konečně byvši upozorněna na\nsvé okolí, osušila si rychle oči a dala se spěšným\nkrokem ku předu. Cosi jí pojednou vyjasnilo\ntvář a zázračný úsměv jejích očí svědčil, že se\njí zrodila v nitru nějaká nová naděje zmocniti se\ntoho štěstí, jež se jí před chvílí zdálo býti ztra-\nceným.\nAno, půjde k němu, vyhledá ho. On jí\njistě odpustí, až ji uvidí tak zlomenou u svých\nnohou. Ó - on byl vždy tak dobrým a něžným!\nA nový nával citu rozvlnil jí touto vzpomínkou\njejí duši. Jí již přece na ničem nezáleží. Co\nby jí bylo platné být počestnou, když kolem\nní jest tolik špíny a když by ona při tom byla\ndále nešťastnou. Nikoliv má také právo na\nkousek štěstí, vždyť žije jen jednou a nikdo\njí nevrátí více to, co jednou ztratí. Ach! svět je\nnevděčným, k čemu tedy naň tolik ohledů!\nAno! -- k němu - k němu. Jak budou šťastni,\njak budou spolu žít, jak budou vzpomínat na ty\nzašlé, krásné chvíle jejich bývalé lásky a jak\ntuezi slzami nad tím utrpením, jež museli prožít,\nbude zářit úsměv toho štěstí, jež se k nim ko-\nnečně zas vrátí. O - jak se přivine k té jeho\nmilující, drahé hlavě, jak bude vášnivě líbat jeho\nrty, aby mu nahradila všechny ty polibky, jež\nza ta dvě léta jejího manželství ztratil, jak se mu\nocidá celá, celá, vždyť teď teprve poznává, že\njedině jemu náležela, svatým právem a zá-\nkonem lásky, jenž je tak vznešený proti těm\nmalicherným zákonům lidským, poutajícím k sobě\nduše, jež se často ani neznají. A půjde za ním\nstále, jako stín, nedá se odpudit od jeho prahu,\nbude mu ho střežit jako strážný duch lásky\na nedá se od něho odtrhnout nikdy nikdy.\nA on až pozná, jak nekonečná je její láska\nk němu, až se v něm probudí ten starý cit, jenž\nje jistě pevně uschován ještě v jeho duši, tu jí\nodpustí.\nO bude to život krásný a sladký -\nA ztrácejíc se v tomto horečném blouznění\no novém štěstí, jehož se chytla ve svém těžkém\nsmutku jako ruky podávané tonoucímu a vyvo-\nlaném jedinou myšlénkou na svého bývalého\nmilence, běžela téměř sotva dechu popadajíc do\nznámé malostranské ulice, odbočující od schodů\nvedoucích z Karlova mostu. Ano, tam spolu\nvždy chodívali, podél té zahradní zdi táhnoucí\nse až k vysokému parnímu mlýnu, tam prosnili\nkus pohádky svého mládí a lásky. Jak zdravila\nteď ta místa s novou nadějí, že se to vše zas\nvrátí! Pojednou se zarazila. Zná sice dům, kde zů-\nstával, však jen zda-li tam on ještě Úzkost,\nže se již mohl odstěhovat, stáhla jí ňadra, ale\nto jí ještě více pobídlo ku spěchu, aby se pře-\nsvědčila o pravdě. Konečně stoupala po kame-\nných schodech širokého dvoupatrového domu.\nVyprovázela ho někdy až k tomu domu, když\nměla více času než on. Pamatovala se teď, že\njí vždy říkal, že bydlí ve druhém patře hned\nu schodů a že má pronajatý svůj zvláštní po-\nkojík.\nA vystoupivši až k označeným tem dveřím\ns tlukoucím srdcem a zsinalá v tváři, lapajíc\ntéměř po vzduchu nesmírným rozčilením před\ntímto rozhodnutím její poslední naděje, snažila\nse přečisti jméno navštívenky, jež byla upevněna\nna dveřích. Ve svitu petrolejové lampičky visící\nna protější zdi přeslabikovala třesoucími se rty:"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKarel Hladík, právník. Ano on! Tedy ko-\nnečně. Lee co řekne? Pojednou se zarazila ne-\nvědouc v té chvíli, jak započíti, jakými slovy\nprobudit hned na poprvé jeho soucit a pocho-\npení pro její neštěstí Octla se v hrozných roz-\npacích, když si připomenula náhle čas, okolí\na celou situaci, v níž by se musela tak podivně\nvyjímati, kdyby ji někdo zde přistihl. Tu za-\nslechla na schodou blížící se kročeje a v nej-\nvětší úzkosti přistoupila ke dveřím a zaklepala.\nUvnitř ozvaly se hned na to kroky a když\nzarachotil klíč otevřely se dvéře. V záři malé\npetrolejové lampy stojící uvnitř na stole, jež\npadla i na ni, objevil se mladý asi třiadvaceti-\nletý muž s tmavými vlasy, hlubokým okem a\nmalým knírem. Spatřiv postavu ženy, jež tu\nv tak neobvyklou hodinu se objevila a zpola\nbyla zahalena šátkem, tak že jí ani nemohl vi-\nděti do obličeje, chtěl se jí pravě otázati, co si\npřeje, když tu ona strhnuvši si šátek z hlavy\nzašeptala kvapně a prosebně:\nPusťte mne na okamžik k sobě. Chci vás\no něco poprosit.«\nPoznal ji okamžitě podle hlasu a zachvěl se,\njako kdyby ho byl ovanul mráz. Zbledl a nemohl\nrozčilením ze sebe náhle vypraviti ani slova.\nAvšak vpustil ji rychle dovnitř a zavřel hned na\nto dveře. Octli se sami uprostřed malého stu-\ndentského pokojíka s chatrným zařízením a oknem\nvedoucím na ulici. Ale on se rychle vzpama-\ntoval a postaviv se před ní pravil chvatným, leč\njiž klidným tonem:\nBože, co vás sem vede? Mluvte, co se\nstalo a co chcete ode mne ?«\nDivíte se, viďte ?« odpovídala klidněji, od-\nloživši svůj šátek a posadivši se bez vybídnutí\nna židli. Opřela oba lokte o stůl a sklonivši\nhlavu počala vzlykati.\nAch, je to tak hrozné, tak hrozné, kdy-\nbyste jen věděl!«\nSnažil se jí přimět, aby vše mu řekla a těšil\nji přisednuv k ní. Zdálo se mu, že zas ta stará\nvášeň z ní počíná vanout, která ho před třemi\nroky tak spoutala a pro niž vytrpěl tolik bolestí.\nCítil opět její žhavý dech, jako by vycházel ně-\njaký oheň z této ženy a jeho plameny mu zase\nzačaly olizovati duši. Zachvěl se při tomto pocitu\na chtěl si sednouti od ní ale v tom ona\nuchopivši jeho ruku, kterou ji hladil po vlasech,\noběma svýma malýma ručkama a svírajíc ji kře-\nčovitě, zadívala se naň s pevným přesvědčením\nzoufalce a její třesoucí se ústa vyrazila ze sebe\nv jednom prudkém výbuchu:\nKarle! Věř mi to svatě, že jestli mne teď\nopustíš zemru.«\nA vrhnuvši se na jeho šíji, dala se opět do\nvzlykání, jež jí lomcovalo jako křeče.\n—O ty nevíš, ty nevíš,« vyrážela trhaně mezi\ntímto ji drtícím výbuchem bolesti »já jsem\ntak nešťastná, tak nekonečně übohá! Smiluj se\nnade mnou, ty jediný, který mne můžeš zachránit,\nty jediný, jehož jsem kdy milovala a budu mi-\nlovat do posledního vzdechu! A nezáleží-li ti na\ntom, zda budu žít či nikoliv, zachraň mne aspoň\nk vůli těm, kterým by byla moje smrť k hanbě.\nTy's byl vždy tak nekonečně dobrý, tak něžný\nke mně. Vím, že jsem bídná, ó tak bídná, že se\nhnusím sama sobě. Teď teprv pochopuji, jaké\nhanebnosti jsem se na tobě dopustila, na tobě,\nna své cti, na své duši a těle, a co bylo nej-\nhanebnějšího, že jsem zradila lásku! O věř mi,\njá již strašně trpěla a pykala, neboť cítím, že\njsem od ní prokleta. A hleď —já přišla, já se\nplazím po kolenou k ní, po kolenou, biju se\nr\nv duši a volám: milosť! odpuštění! O ona je\nnekonečně milosrdná, není nic, co by ona nedo-\nvedla odpustit. Vím to jistě, vím a proto se od-\nvažuji! k ní pozvednout svoje hříšné zraky a chci\njí slíbiti vše, vše co ona bude chtít a dávám jí\nv záruku svůj život, svůj celý život, svůj po-\nslední vzdech. As nezměrnou radostí chci činit\npokání, jež mi ona uloží, chci zmírat třeba je-\njími mukami, a budu se při tom ještě usmívat,\njen když budu vědět, že mne zase přijme ve\nsvou sladkou náruč a že v ní budu dýchat.\nO Karle, můj miláčku jediný, vezmi mne, jsem\ntvá, dělej se mnou co chceš, jen mne neodpuzuj\nod sebe, neboť ty jediný mne dovedeš zachránit!\nr\nO chci jen tebe jen tebe! Budu třeba ležet\njako pes u tvého prahu, budu tvým stínem, tvou\nslužkou, vším, co budeš chtít, jen mne nezapuzuj\nod sebe a dovol mi dýchat ten samý vzduch,\nkterý dýcháš ty - Budu líbat tvé stopy, budu\ntak tichá, nebudu tě rušit a ti překážet ani\nv nejmenším, budeš vidět. Schoulím se v koutku\na budu tak šťastna, když se budu moci jen na"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "561 / 562", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ntebe dívat. O nech mne u sebe, nevyháněj mne,\npřísahám ti, že ti budu vděčnou každou my-\nšlénkou, každým dechem!«\nse k jeho nohám, objala jeho kolena a smáčejíc\ne slzami líbala je.\nByla to jediná dlouhá věta, kterou hovořil\njejí podlomený cit a důvěra v život, se kterou ho\nprosila, aby ji podepřel a zachytil, dříve než\nbude pozdě. Nevěděla ani sama, kterak jí při-\ncházejí na rty tato slova tak beze vší přípravy\na duševní námahy. Jako by byl někdo uvolnil\nv její duši pojednou nějaké závory, za nimiž se\nkupily její myšlénky spoutány. Teď řekla vše\na bylo jí tak volno v přítomnosti té jediné by-\ntosti, které ještě na světě věřila a kterou jedině\nmilovala.\nOn nebyl zprvu mocen slova. Přišlo to tak\nnáhle jako blesk do této klidné jeho studentské\ndomácnosti a zároveň i nitra, kde bylo již dávno\nticho. Byl to onen železný klid, téměř pod zá-\nvorou nebo náhrobním kamenem, jenž byl tak\nkrutě vybojován přede dvěma lety, kdy Anna se\nvdala. Pod tím kamenem pohřbil svou lásku\nk té ženě, kterou kdysi tak šíleně zbožňoval.\nA ona teď přichází a chce ji vzkřísit a krvaví\nsi ruce, chtíc ji vysvobodit z toho hrozného vězení.\nKarel cítil, že má však iv ruce klíč k té\nhrobce a tou že je její vášeň. Ale on nechce\nne nikoliv! Děsil se toho, že by měl ještě\njednou podstoupit to, co mu kdysi rvalo srdce\nz těla. Věděl, že by to podruhé nepřežil a proto\nse chtěl vzepříti vší silou, kterou měl v duši,\ntomuto hroznému návratu. Neboť tušil tu tragédii,\nkteré by oba nutně propadli, až by se ostatní,\nkterým záleželo na jejich životě, počli o ně rváti,\nchtějíce je na novo odtrhnouti od sebe. A tento-\nkrát by to oba stálo život. To již bylo jednou\nnenapravitelné, to byla tragická vina jeho bý-\nvalé milenky, že neměla v čas sama dosti síly po-\nznati, čemu se vrhá vstříc zahazuje-li jeho lásku,\nkterou ji chtěl hřáti celý život, pro kus chleba\na nějaké privilegované stanovisko ve společnosti.\nA bylo mu jí tak nesmírně líto, neboť\nteď cítil, že jsou jeho povinnosti k ostatnímu\nlidstvu, k těm, kterým také něco v životě zna-\nmenal a k sobě samému - vyššími a mocněj-\nšími než láska, jež byla kdysi poskvrněna zradou,\nnež tato nešťastná žena, jež byť i snad z nut-\nnosti, dopustila se takového těžkého hříchu,\na kterou bude muset obětovat tomu vyššímu\nideálu, pro který nyní pracoval a žil. Litoval\nhořce, že on to právě má být, jenž rozhoduje\no tak hrozné věci, jako je život a štěstí dvou\nstran, že on tím rozhodnutím se pro blaho jedné\nz nich übije druhou. Jak to tíží být takovým\nPilátem! A v jeho duši vynořila se šedivá hlava\njeho matky a otce tam v dáli ve vesničce a jako\nby až sem k jeho sluchu dorážela slova z těch\nuvadlých rtů. ševelíce kol něho tak měkkým\ndobrým tonem, slova, šeptaná kdy oba sedíce\nna lavičce před nízkým jejich barákem, dívají\nse do hvězdnaté noci a duší jim táhne jediná\nmyšlénka na něho, na tu jejich jedinou raclosť\na pýchu a oni šeptají za něho modlitbu.\nO měl je tak nevýslovně rád tento dobrý\na zmužilý hoch a jen jim přičítal, že přežil kdysi\ntak hroznou ránu děsného sklamání, jen k vůli\nnim tehdy zápasil celé noci tak hrozně o život,\nA zde ta übohá žena, jež se mu svíjí u nohou\na prosí ho za milost'! Pozvedl ji měkce a jemně\na pohladil ji po tváři.\nÜbohá Anušo!« pravil k ní konejšivým\ntónem dojat jsa její bolestí. Ale toto jméno, jež\npo tak dávném čase zaše pronesla jeho ústa a\njež jako by bylo vyšlo z tajemné hlubiny jeho\nnitra, opětovalo se tam v tisíci ozvěnách a od-\nrazech, jako asi kámen, jejž někdo hodil do\nhluboké propasti. Zachvěl se, neboť cítil jak ho\nto jméno začíná zase strhovat tam dolů, jako do\nnějaké hrozné skrýše, odkud není více vyváznutí.\nA ten hlas minulosti, který se mu tak děsivě\nrozlehl duší, mu dodal zase více zmužilosti k zá-\npasu.\nNuže, řekněte mi, co se vám stalop Po-\ntkalo vás snad nějaké neštěstí zemřel vám\nsnad někdo, či vás někdo pronásleduje, že jste\nmusela prchnouti až ke mně?« pravil k ní jemně.\nO ty to víš, Karle, co mne sem přivedlo.\nTvá hrozba se vyplnila, že budu nešťastna, ach,\ntak hrozně se vyplnila! To on, on, víš, můj muž.\nÓ ne ne více můj. Můj jsi teď jen ty, ty je-\ndiný. On mne tak bídně klamal a zradil. Viděla\njsem to na svoje vlastní oči. Jak je mi odporná\njiž sama vzpomínka na něho,« a nový proud\núpění a proseb vyřinul se z jejích úst, aby jí\nodpustil a nezaháněl více od sebe."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.15", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPotlačil v sobě mírný záchvěv zadostučinění\npo tom dlouhém čase, že se nemýlil ve svém\nproroctví a jež očekával po celý ten čas, co\nAnna byla vdána, aniž by se k tomu sám při-\nznával. Nuže konečně přišlo. Ale když tu bylo,\nv celé své hrůze a příšernosti, přál si opět, aby\nto bylo raději snem tak ho to nevýslovně\ndojímalo.\nDívala se naň tak prosebným uslzeným po-\nhledem, jakým se dovede pouze dívat žena,\nv němž bylo vyjádřeno celé to nesmírné utrpení\njejí duše i s tou velkou láskou, již mu chce\nvěnovat. Nabízela mu s nakloněnou hlavou svá\nústa k polibku\ntak oddaně, jako\ndruhdy. Byla do-\nsud tak krásná,\njak o ní sníval\nvždy ve svých\nsnech: tytéž oči,\ntytéž jemné tahy,\ntáž svůdná, rů-\nžová ústa. A ta\nštíhlá bílá šíje,\nkterou vždy po-\nkrýval polibky,\nbyla jako vymo-\ndelovaná. Man-\nželství nezane-\nchalo za ta dvě\nléta na ní ani nej-\nmenší stopy, zů-\nstavilo ji nedo-\ntknutou, neboť\npatrně v něm žila\nprázdný život.\nAno, byla to\ntáž žena, která\nho před tím —-\njak se mu zdálo\ntak dlouhým\nčasem opustila a\nnyní se k němu\nvrátila. A jak tak\nklečela ujeho no-\nhou, svůdná, na-\nbízejíc se mu a\nobjímajíc jeho ra-\nmena počalo ho k ní opět něco neoddolatelného\ntáhnouti. Připadala mu zprvu tak cizí, ba necítil\nk ní ani toho nejmenšího milostného záchvěvu\na citu, mimo přátelský soucit s jejím neštěstím\nale teď, kdy z ní počínalo dýchat zas to ženství,\nta stará něha a oddanost, ty svůdné půvaby\nmilující ženy, jež dovoluje svému milenci vše\npočalo ho to opět spíjeti starou vášní a on\npoznenáhla se zděšením poznával, jak mu mizí\npůda pod nohama. Chtěl se něčeho chytit, chtěl\nvstát, volat, křičet, aby mu přišli ku pomoci,\nvolal obraz své matky, svého otce před svou\nduši, spínal v duchu ruce prose nějakou ne-\nznámou sílu, ano\nve své úzkosti\nvolal též i boha,\nv něhož nevěřil,\nby ho zachránil.\nA zatím při-\ntahován dvěma\nručkama, jež se\nmu zavěsily na\nšíji jako závaží,\nblížil se svou hla-\nvou ke hlavě její,\ncítil již její horký\ndech a jeho rty,\nzatím co se mu\nzdálo, že se vše\ns ním točí v jed-\nnom závratném\nletu, klesly na\nrty její . . . Bylo\npo zápase, neboť\njeho oči se za-\nvřely -v jediném\nprudkém a di-\nvokém objeti a\nv jeho duši se\nmu zatemnilo.\nMěl jen pocit,\nže padá s nějaké\nohromné výše,\nna niž se byl tak\npracně dostal se\nsmrtelnou téměř\núnavou, někam\ndolů, odkud není\n\nZ VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ.\nC. KLOUČEK.\nDETAIL FASADY."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.16", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nvíce vyváznutí. Shodila svůj svrchní šat a svléknuvši\nse s tou zvláštní rychlostí, jakou to pouze dovedou ženv slepě\nas vášní se oddávající milovanému muži, skryla se do jeho\nodestlané postele, když byli před tím na ni usedli. Díval se\nv němém úžasu neznámého mu dosud opojení jako zkame-\nnělý na to její počínání, k němuž ji nevyzval ani jediným\nslovem. Ale v tom již se sklonil k jejím krásným bílým ňá-\ndrům, jež prvně u ní ve svém životě spatřil a líbal je šíleně.\nPřipadalo mu vše jako jeden úchvatný sen, v němž není si\nčlověk jist příčinné spojitosti skutečného fakta. Jednal pouze\npod dojmem své vzbouřené vášně, která se v něm rozpoutala\njako divukrásná bouře a které dosud nezažil. Neznal více sám\nsebe, neviděl nic kolem, vše splynulo v jedinou mlhu, z níž\nse nořil pouze zjev krásné ženy, kterou opět miloval a jejíž\ntělo pokrýval polibky. V jeho duši vše utichlo, všechny my-\nšlénky se skryly do svých zákoutí a toliko jediné vědomí tam\nzářilo jako rudý oheň v noci, vědomí splněného snu a illuse,\njež se mu zdála vždy neuskutečnitelnou jako sama nesmrtel-\nnost', že drží konečně v objetí jedinou ženu, kterou dosud mi-\nloval s celou vášní svých dvaceti let, že je výhradně jeho,\ntak úplně, tak zcela\nShasla sama světlo a oba objali se tak prudce s tou uvol-\nněnou touhou, že se jim až ztajil dech v rozbouřených prsech.\nA pojem prostoru, času a místa se jim ztrácel v jediné ve-\nliké a nepopsatelné rozkoši a vrhl je zemdlené posléze do\nv náruč spánku, když z nich byl vyssál každý záchvěv citu\na každou myšlénku.\nJitro se počínalo zvolna vkrádati oknem a roz-\nhrnovalo stíny, když Karel pojednou otevřel oči.\nCítil, že hlava jeho spočívá na nějakém měkkém\nteplém podkladu. Pozvedl ji a spatřil nahé rámě\nAnny, jejíž hlava v záplavě tmavých vlasů ležela\nvedle jeho na podušce. Její ústa byla lehce po-\notevřena a skrze bílé zuby dral se jí zvolna\na v pravidelných přestávkách dech. Zadíval se\nna ni překvapen, jak se tato žena zde octla.\nA rázem si připomenul včerejší večerní scénu.\nZhrozil se, jak se něco podobného mohlo\nstáti a nechtěl zprvu ani věřit skutečnosti. Jak\nteď zcela jinak na to vše pohlížel! Zdálo se mu,\nže jeho duše se probouzí z těžké nějaké únavy\na každá myšlénka mu způsobuje bolestný pocit.\nBylo to bolestné protahování se duše, v níž to\nvypadalo tak podivně, skoro děsivě. Pojednou\npadl jeho zrak nad postel a on se zachvěl. Po-\ndobizna matčina dívala se naň tím dobrým po-\nhledem, jímž se k němu zdála volati: Ach, moje\ndrahé dítě - A slzy vstoupily mu do očí.\nPojednou se však vzchopil a na jeho tváři\nbylo znáti pevný úmysl a rozhodnutí. Zadíval\nse opět na matčinu podobiznu a neodtrhuje více\nsvůj zrak od ní, jako by mu lila do duše zvláštní\nsílu, vyvlékal se pozorně z pokrývky, jako by\nse bál, aby nevzbudil i jí.\nPak rychle, ale tiše chopil se svých šatů\na oblékal se, dávaje úzkostlivě pozor, zda se\nAnna neprobouzí.\nKdyž byl hotov, sňal rychle a obezřele podo-\nbiznu matčinu se zdi a políbiv ji schoval ji do\nnáprsní kapsy u kabátu.\nPřistoupil k oknu, kde stál jeho stolek a napsav\ntužkou na kus papíru několik řádek, položil je\nna židli u postele.\nVyňal peníze ze svého vaku, otočil opatrně\nklíčem a uzavřev ho blížil se po špičkách ke\ndveřím. Ještě jednou se ohlédl, poslal rukou po-\nlibek spící ženě, otevřel zvolá dveře a vystoupiv\njimi na chodbu, opět je tiše zavřel. Mezitím\nzdálo se mu, že slyší dlouhý vzdech vycházející\n\nZ VÝSTAVY ARCHIT. A INŽENÝRSTVÍ.\nC. KLOUČEK.\nDETAIL FASADY."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nod postele, jaký vzbuzuje nějaký těžký sen a cosi\nse lehce pohnulo. Ztajil dech a naslouchal chvíli\nza dveřmi. Ale bylo opět ticho a on sestupoval\nspěšně po schodech dolů a odtud otevřenými\njiž vraty na ulici. Když již se vzdaloval od domu,\nobrátil ještě jednou pohled k oknu svého bytu.\nNěco mu sevřelo hrdlo nevýslovnou bo-\nlestí a z jeho oka vytryskla slza. Setřel ji\nvšak, vytáhl opět podobiznu matčinu ze\nzáhadný jako by se chtěl posilniti a jeho\ntahy jako by byly zkameněly jedinou my-\nšlénkou. Věděl, že se tam již nikdy více\nnevrátí. A spěšným krokem übíral se na\nnádraží. Pojede domů a až se uklidní, pře-\nstěhuje se v Praze jinam, kde by ho více\nnenalezla. A svatá povinnost' vůči druhým\nduším, jež byl včera zradil, vyplňovala teď\njeho nitro. Světlo jako by ho bylo učinilo\nsilnějším a ukázalo mu pravou cestu. Cítil\nse tak volným a spokojeným v duši, že\nvčera nevypudil tu ženu do noci a že jí\nvěnoval také trochu té lásky, jež jí snad\nzachránila před hrůzou zoufalství a dnes\nže dává tu ostatní čásť své duše těm dru-\nhým.\nBylo to tak dobře, nechť on sám třeba\npři tom krvácel a zůstal tak chudým, že mu\nnezbylo nic více\nAle když vsedl do vlaku a octl se\nsám v prázdném oddělení, vrhl se do kouta\na počal plakati jako malé dítě, nemoha se\nodtrhnouti od obrazu té ženy, kterou za-\nnechal tam ve svém pokojíku slabou a pro-\nsící ho o pomoc, vztahující k němu zoufale\nsvoje ruce, ženu, jež ho tak velice milovala\na jež teď snad bez něho zemře.\nCo asi dělá —• co asi dělá, má\nübohá Anuša? « rozdíralo mu zou-\nfalou otázkou schvácenou jeho duši, zatím\nco kola vagonu v nepřetržitém rychlém tempu\nunášela ho do dálky\n\nFR. ŽENÍŠEK.\nSTUDIE.\n\nNA HORÁCH.\nJAN OPOLSKÝ.\nhorách vysokých, blíž k nebe moři,\nkde dýchám široce a navracím se bohu,\nkde řídké protěže jak bledé hvězdy hoří\nv své nedostupné svobodě na vzdušném na ostrohu,\nkde obzory jsou rozpjatý, až v strachu hlava bolí\na obří stromy houkají do modrých sborem hlubin,\njsou lidé shluklý hmyz tam v nízké dálce v poli\na slunce siní vše, jak z ohně vyšlý rubín.\nNa horách nejvyšších se nadšen modlím k Tomu,\njenž hory navršil, kde bledá protěž kvete:\nDík za tu výši, za řev horských hromů\na díky za ticho, jenž v skalách pláce vkleté!"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nFATALISTA.\nJAN OPOLSKY.\nChudá pole, prázdná pole\nleží nehnuté,\nmléčné nebe zamyká se\nsklesle sesutě.\nHrčí vody, bijí, hučí,\nslapy sbírají,\nzanedbané ohně malé\nleckde dýmají.\nNevysvítí, neprostoupí\nslunce mlžiny,\nneuprosí šedé Fátum\nchuďas jediný.\nNení konců, splyne všecko\nbez pamětních stop,\nza obzory pokračuje\nchmurně pochod dob.\nPadnou věže odkud bylo\nvídat pohoří,\nnežli na svahy zas vstoupím,\nhvězdy vyhoří.\nZbylý jas se valem stráví,\nvzrostou chmury, šeď,\npro pohledy volajících\nžádná odpověď . . .\nChudá pole . . . vody hrčí . . .\nnebe zamčeno . . .\nDřív, než v slzách započato,\nvše juž ztraceno !\n\nZPRÁVY UMĔLECKÉ.\n\n— KE KAPITOLE O ZACHOVÁNÍ STAROBYLÉHO RÁZU\nMĚST A PRAHY. Městská rada a zemský výbor.\nSoupisná komisse.\nJe zajimavo sledovati ruch vyvolaný bolestnými\nvýkřiky zoufajícími nad budoucností krásné Prahy, mezi\nnimiž hlas V. Mrštíka nejsilněji se ozval v epištolách\ns nadpisem »bestia triumphans«.\nNemáme bohužel tolik informací, abychom blíže nahléd-\nnouti mohli do zákulisí různých těch korporací, které v této\nzáležitosti jsou kompetentními, pro nás zůstanou směrodat-\nnými jen úřední zprávy jejich, jež denními listy jsou publi-\nkovány; ty pak srovnávány, jsou tak zajímavý, že stojí za\nmenší zmínku, kterou v následujících řádcích podáváme.\nMinulého roku zadány stavebníkem domu v Nerudově\nulici plány k stavbě nového 4patrového domu. Město udělilo\npovolení bez ohledu na výšku zamyšlené stavby, tedy také\nbez ohledu na vše co za těmito domy stojí, město schválilo\ndále fa9ady bez ohledu na to jaké jsou a tudíž také bez\nohledu jak celému vzezření v Nerudově ulici poslouží. Toho\nvšeho patrně nebylo v zájmu zachování starobylého a ma-\nlebného rázu města potřebí, pro podobné malichernosti\nneměla městská rada tentokráte smyslu. Ale stalo se, že\nrekursem nějakým zanesena ta věc k zemskému výboru, kde\nnašlo se tolik interessu a porozumění, že městskému úřadu\nstavebnímu jako instanci prvé mírně připomenuto, že by\npodobných poklésků (proti rušení rázu Prahy) měl se vy-\nstříhati a připomenuto, aby cestou smírnou se stavebníkem\ndocíleno bylo narovnání v tom smyslu, aby stavěny byly\npouze patra tři. Nedivili jsme se pak ani tak právnímu příteli\nstavebníka, bývalému primátoru, který cestou právní chtěl\nprosaditi povolení všech 4 pater, jako rozradostněni jsme byli\nporozuměním nejvyšší samosprávné korporace zemské, která\ncelým vlivem svým v záležitost tu se vložila. S větším ještě\npotěšením četli jsme dále několik zpráv, že u zemského vý-\nboru s opravdivostí o věci se jedná, že vážně pomýšlí se\nna vydání zákona na ochranu zemských památek uměleckých\na že iv záležitosti umělecké komise pražské ze strany\njeho na obec působeno k tomu, aby docíleno bylo smíru\ns obcí a aby touže činnosti komise, která hlavně tímto\nsměrem měla působiti, nebyly kladeny ze strany města\ntakové překážky, které trvání její docela znemožňovaly.\nS radostí hleděli jsme na opravu domů na malostranském\nnáměstí a ve Valdštýnské ulici, jež zemský výbor ku svým\núčelům docela dobře adaptovati dovedl, dávaje tak slavné\nměstské radě příklad ku zachování prelatury, domů na\nStaroměstském náměstí a j. v.; viděli jsme vtom další důkaz\nnejlepší snahy, při níž od theorie přechází se ke skutkům\nLeč radosť naše pojednou byla zkalena zprávou, že týž zemský\nvýbor zamýšlí prospekt sv. Apolináře zastaviti fádním skla-\ndištěm dekorací nár. divadla a jinou opět zprávou zbuzen"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnejvyšší úžas nad tím, že městská rada t. j. táž korporace,\nkterá na jedné straně boří památky i tam, kde by je mohla\nzachrániti, dovoluje zastavovati prospekty i tam, kde by o jich\nzachování svým rozhodnutím mohla se přičiniti (Rožánkův\ndům v jelením příkopě, domy u býv. újezdské brány pod\nPetřínem) podala zemskému výboru memorandum, žádajíc za\nzachování zmíněného pohledu. A tu přiznati se musíme, že\nv upřímnost' toho papírového protestu staré hříšnice proti\nhříchu cizimu jsme opravdově nevěřili; šli jsme podívat se\nna ten ohrožený prospekt a viděli, jak přichází se po funuse\ns křížkem: Krásná společenská zahrada zničena, do její půdy\npostaveno něco prostých bud s nejprimitivnějšími tvary\nala nádražní budovy venkovské v popředí. Tak\npřesvědčili jsme, že nedůvěra naše k upřímnosti toho me-\nmoranda byla zcela oprávněna. Či neměla městská rada již\ntehdy, kdy se zmíněné stavby povolovaly, dosti síly zved-\nnouti hlas svůj na zachování malebného rázu Prahy?\nV únoru letošního roku vzdala se umělecká komise své\nčinnosti při městské radě vyloživši veřejně příěiny proě tak\nučinila. Působením zemského výboru stalo se, že mělo dojiti\nk jistému smíru, a aě od doby té uplynula dlouhá řada měsíců,\noficielně není známo, že by ke smíru došlo, neb že by se\noň vůbec jednalo. —~ Předseda komise, architekt Zítek, po-\nvěřen byl úkolem s primátorem města vyjednávat, dodnes\nvšak nebylo ani se strany města ani se strany komise\no nějakém výsledku sdělení učiněno. Kdo však mezi řádky\nofticielních zpráv čisti chce, najde tu i tam mnoho, co lásku\nměst. rady ku komisi umělecké i ku věcem, jichž se tato\nujímala, jasně osvětluje. Záležitosti, v nichž rozhodovati\nměla umělecká komise, předkládají se buď komisi technické\nmáme pak naději, že Praha zdobena bude budovami jako\npohořelecká kasárna a Tržnice, vypisovati konkurence jako\npro pojišťovnu anebo komisi soupis ně.\nObjevení této komise má také svoji historii. Roku loň-\nského byla městská rada požádána, aby za příčinou prove-\ndení velkého a důkladného soupisu všech památek pražských\nbyla udělena podpora 20.000 zl. archeologické komisi při\nakademii české, která soupis v království obstarati si vzala\nza úkol. Poněvadž v plenu o tomto bodu nemohlo býti jed-\nnáno, vyhledal se obecní schematismus, a tam na štěstí ob-\njevena »komise pro soupis stavebních a uměleckých památek«.*)\nTéto komisi odkázána pak žádosť akademie a zde přijat\nnáhled, že byla-li by rada městská ochotna větší obnos sou-\n\nA. BOUDOVÁ.\n\nJOS. KOVÁŘ.\nTAPETA.\n\n*) Tato pražská komise sestávala tehdy z následujících\nobecních delegátů, konservátorů a odborníků: Q. Bělský,\nměst. radní, Jindř. Eckert a Múnzberger, obecní starší,\nDr. Celakovský Jar., Herain J., Jelínek Břetislav, Mocker Josef,\nWiehl Ant., zástupce Umělecké Besedy, měst. musea, společ-\nnosti přátel starožitností, odboru České akademie věd a umění\na slovesnosti, musea král. Českého, křesťanské akademie,\numělecko-průmyslového musea, spolku architektů a inženýrů,\nměst. archivu, stavebního referátu a stavebního úřadu, mimo to\npak pp. Eckert Frant. farář, Dr. Chytil Karel, Koula Jan,\nDr. Tomek V. VI. a Zeyer Jan, jenž na tuto hodnost resig-\nnoval."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPisu věnovati, mohla by o provedení jeho starati se komise\nsoupisná sama. Uplynul celý rok, a minulý měsíc dočetli\njsme se, že městská rada přes návrh komise povolila aka-\ndemii částku 10.000 (patrně sama nedůvěřovala ve zdárný\nvýsledek práce vlastní své.komise). Dřevní žádosť akademie\nměla tedy mimo dosaženou subvenci ještě jeden výsledek:\nobjevena existence soupis né komise. Poněvadž\npak dnes celý soupis přesunut na bedra akademie, musela se\nkomisi soupisné dáti jiná práce —ta se brzy našla: U města\nnenáviděná umělecká komise nahrazena touto soupisnou, která\npřijala agendu bývalé; svědčí o tom aspoň tato zpráva:\n»Městská soupisná komise konala dne 5. září t. r.\nschůzi za předsednictví architekta p. Munzbergra.\nSchválen v ní nový projekt na zřízení skladiště pro\nrekvisity Národního divadla Dle přepracovaného pro-\njektu bude budova o 13 metrů nižší, než dle projektu\npůvodního, který právem způsobil veliké vzrušení,\nneboť zakryt by býval onou budovou pohled na chrám\nu sv. Apolináře. Doporučeno bylo ředitelství pražské\nměstské pojišťovny, aby při stavbě nové své budovy\nna Staroměstském náměstí zachovala motivy nynější\nlékárny. Taktéž doporučeno bylo zachování pavlanu\nna Staroměstském náměstí. Schválena byla stavební\nčára pro stavbu nové budovy ústavu hluchoněmých na\nKarlově náměstí. Dle usnesení komise dosa-\nvadní zeď vedoucí od Karlova náměstí\nku kostelu na Skalce bude zachován a.«\nKdo čteš rozuměj. Dáváme proto starý ústav\nhluchoněmých známý pod jménem Faustův dům fotogra-\nfovat, abychom jej aspoň ve fotografii darovati mohli\nměstskému museu pražskému.\nA proč o všem tom se zmiňujeme! Rány bořící\ntím nezastavíme ani my, když nepodařilo se tak ani\nkomisi umělecké, když o to nepečuje ani s městskou\nradou spřízněná komise soupisná. Ostatně za našich\npoměrů musíme obávati se i toho, abychom kapitolou\ntouto sami nepomáhali bořiti, vždyť zasedají ve sboru\nještě pánové Černohorští.\n»VER SACRUM« orgán vídeňské »Secesse« vydal\nsamostatné originelně vypravené číslo H. Schwaigra, jež\nobsahuje řadu jeho starších známějších i novějších\nprací, dále různé improvisace k dekoraci čísla urče-\nných. Textově oceňuje činnost Schwaigrovu L. Hevesi.\nA. MUCHY výbor prací vyšel v 8. sešitu »Der\nKunstschatz« v nepříliš vkusné úpravě u M. Gerlacha\nve Vídni.\nSLOVO K NAŠÍ ŽURNALISTICE. Jsme\njediní, kteří sledujeme záležitosti uměleckého ruchu\nse týkající, a proto nemůže nám býti zazlíváno,\nzmíníme-li se o následujícím, co u části naši žur-\nnalistiky denní i týdenní nám není lhostejno. Zůstala\ndobře v paměti událost vrácení Lenbachova »Momm-\nsena« v Rudolfinu. Denní listy tehdy využitkovaly\ntéto záležitosti, přinesly ze svého vlastního popudu\nčlánky namířené proti výboru krásoumné jednoty\nčlánky onoho ostrého stylu, jakým vyznamenává se pero\nzběhlého žurnalisty. Objevily se i lokálky, které navazujíce\nna tuto záležitost, žádaly na veřejnosti, aby ze spolku toho\nvystupovala, upozorňovaly veřejnost českou na nově zalo-\nženou »jednotu výtvarných umělců« odporučujíce veřejnosti,\naby sympathie své tomuto novému českému združení věnovala.\nAč s věcného stanoviska nesouhlasili jsme se vším, co v člán-\ncích těch bylo řečeno, vítali jsme je přece, těšili se, že redakce\nnaše prohlédly, a těšili se, že pro příště bude tam s porozu-\nměním na vše se hleděti, co snad do dnes jim bylo nesrozumi-\ntelno. Přesvědčili jsme se však v krátce, že není tomu všude tak.\nV letošním čísla 9. »Volných Směrů« uveřejnili jsme svoje\n\nAUG. VLČEK.\nPORTRÉTNÍ STUDIE."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.21", "texte": "»V O LNE SMĚRY«\n\nstesky, které do správy uměleckých korporací Rudolfínských\njsme měli, stesky věcné, za něž ostatně podepsaní členové\nredakce odpovídají. Tyto zaslali jsme radě časopisu našich\nk uveřejnění. Mnohé z nich tak učinily kvitujeme to s po-\nvděkem mnohé však. a těch byla většina, hodily je prostě\ndo koše. A dnes ku svému největšímu podivení shledáváme,\nže tytéž časopisy, které pro řádky naše neměly místa, uveřej-\nňují beze všeho lokálky »krasoumné jednoty,« vybízejíce tak\nčeské čtenáře ku přistupování za členy ke korporaci, kterou\npřed krátkým časem tak ostře odsuzovaly. Ciní-li tak list\nvenkovský skrovného rozšíření, nepadá to vzhledem k malému\nokruhu působnosti sice na váhu, stává-li se to ale u časopisu\ntak rozšířeného, jako jsou n. př. »Národní listy,« není to nijakou\nmaličkostí, svědčí to o naprosté nedůslednosti, jaké by nemělo\nbýti v žurnále tak velkého významu národního.\n\nNP.\n\nP.\n— FELICIEN ROPS,*) nedávno v Paříži zemřelý patří\nzajisté do řady vyvolených. A sice do řady těch nejvyvo-\nlenějších, přes to že lidé, jichž duše různými zpohodlnělými\nnázory ztučněla, s odporem od jeho prací se odvrátí. Je\novšem pravda, že reprodukce prací jeho neoctnou se v dětských\nčítankách, aniž se hodí pro naše nynější z pensionátů vyšlé\ndívky. Tím vším však na vnitřní ceně přece ani vlasu neztratí.\nRops byl skorém výhradně kreslířem. Maloval sice tu\na tam také, ale především kreslil a to dokonale, a nejen to,\non také dovedl dokonale vyjádřit, co utkvělo mu v duši a ji\nhnětlo. A bylo toho tolik !\nO tom nejmohutněji rozezvučela mu v duši jedna struna,\nstruna nenávisti, ironie a mstivého výsměchu za vším, co\nženou se zvalo, neb s ní ve styku bylo. Za tím tvorem,\nkterý duši jeho o tolik připravil! Ba o tolik, že skorém jen\nnenávist samu tam zanechal. Nenávist jeho je silná a tuto\ndovede rovněž silně podat, poněvadž ji skutečně cítí.\nPro mne jsou některé práce Ropsovy básněmi. Básněmi,\njaké by jen Baudelaire nebo Huysmans napsat dovedli. Velký\ndíl prací jeho jsou leptané rytiny, jichž je jedním z největ-\nších mistrů. A tyto thematy svými po většině vztahují se\nk ženě. Málo který umělec nakreslil se tolik ženského těla\nve všech možných stadiech jeho vývoje, jako Rops. On uka-\nzuje nejen všechnu eleganci ale i celou degeneraci ženského\ntěla. Vidíme však především onen ironický pošklebek, který\nprochvívá všechny jeho práce tohoto druhu, a v nichž uka-\nzuje Rops ženu jako pozlacený oltář, na němž božství nikdy\nnebylo ctěno a kde jen kultu neřesti se slouží. Vůbec jemu\nje žena pramenem všeho zla, vidiť v ní jen a jen tělo, to\njest maso se všemi jeho pudy a vášněmi. Názor tento jasně\npodává v jedné z nejlepších svých leptaných rytin, která\njako vstup k podobným pracím sloužiti může. Je to žena\nse zavázanýma očima a se všemi přívěsky luxu na svém\nnahém těle (klobouk, pentle, šperky atd.), kteráž nechává se\nvést na šňůře chrochtajícím vepřem slepou vášní. Kdesi\nnazvány onjr přívěsky, jež tak rád kreslí na nahé ženské\ntělo, podivným, kapriciosním rysem. Při poznání jeho názorů\nvidíme však, že nemohl jinak.\nNa jiném listě kreslí nahou ženu s přilbou na hlavě\na zbraní v ruce, vítězně zdvihající uťatou hlavu starého po-\nžívala ženu vítězící. Tentýž motiv opakuje, ale lépe, v kresbě\nkde znázorňuje boha lásky jako ženskou kostru ve šněro-\nvačce se skutečnými, masitými, neobyčejně vyvinutými boky\na prsy, kteráž po boku má toul se šípy v jedné ruce luk\nv druhé pak zdvihá mladou hlavu vyžilého rytíře posledního\nsvého rodu.\nVůbec je pojem lásky u Ropse těsně se smrtí sloučen.\nČi nepřináší sebou každá láska kus smrti? Mnoho a mnoho\njiných jeho rytin leptaných museli bychom uvést. Zapome-\nnouti nelze však na jednu z nejlepších nejen jeho, ale lepta-\nných lytin vůbec, to jest »Pokušení sv. Antonína* působícího\nsilou líčení Flaubertova.\nVedle toho zanechal Rops řadu litografií a různých\nkreseb po většině satyrických. V litografii rabyl Rops značné\nrutiny, když zbaviv se během roku zděděného jmění, nucen\nbyl íllustrováním satirických časopisů se živiti. Některé\nz těchto působí vedle svého naturalismu přímo dojmem ko-\nloristickým, z nich uvádíme »Rád trapistů«, »Pán s dámou«,\n»Žid a křesťan«, »Pořádek vládne ve Varšavě« atd. Rovněž\nmnoho jiných kreseb a studií, z nichž mnohé k nejlepšímu\nv tom směru se řadí, zanechal: studie staré ženské hlavy,\nsedící stařena, pijačka absinthu, jíž alkohol můžete v obličeji\nčíst atd. . . .\nRops přivedl ve výtvarné umění některé docela nové\ntony, po nichž bychom se před ním byli marně ohlíželi.\nV tom ohledu stojí sám. Příbuzné svoje našel by snad nej-\nspíše ještě v literatuře.\n*) Narodil se r. 18J5 v Namuru v Belgii. Od r. 1875 byl\nčinným v Paříži, kd.A předešlého měsíce zemřel. Mimo řadu\nnádherných publikací vyšel též soubor jeho prací v časopise\n»La Plume«.\n\nVÝSTAVY.\n\nVÝSTAVA ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ. (pokrač.)\nV minulém čísle uveřejnili jsme stať týkající se od-\ndělení architektury vlastní. Ačkoliv tvoření architektonických\nobjektů zůstává po většině nejpřednější činností našich\narchitektů, objevily se tu a tam návrhy a studie umělecko-\nprůmyslových předmětů, avšak v tak skrovné míře, že jen\nv jediném případu z vystavených zde upoutají pozornost.\nMíníme tím kolekci originálních studií architekta Kouly,\nznámou veřejnosti u vydání pod jménem »Památky uměle-\nckého průmyslu v Cechách.« Povážíme-li, že vydávání tohoto\ndíla spadá až do roku 1883, kdy u nás studium uměl. prů-\nmyslu teprve se začalo probouzet, musíme přiznati kroku\ntomu veliké důležitosti, nehledíme-li ani tak k jasnosti,\nzřetelnosti i zručnosti kresby všech těch zobrazených před-\nmětů.\nPřikročme nyní ku druhé hlavní části výstavy, interieurům.\nLetošní výstava interieurů neliší se příliš od předchozích\nvýstav nábytku různými firmami vyrobeného. Očekávali jsme,\nže tato výstava přinese mnohem více nového; v očekávání\nsvém dále pak utvrzování jsme byli programem, jenž komisi\npro poiádání interieurů byl vydán a v němž mnohé slibo-\nváno. Krátce uveřejňujeme z něho jen následující:"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.22", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\n»Obývací místnosti bez uměleckého nádechu, tedy míst-\nnosti praktické potřebě tříd méně zámožných vyhovující,\npostupně až ku vzorně upraveným bytům dělnickým, zřízeny\nbudou samostatně sekcí stavitelskou na místě jiném. Tyto\nnespadají do působnosti komise shora uvedené.\nInterieury, o jichž zřízení se zde jedná, děliti možno na\ninterieury: I. Vstupné a komunikační, jako vestibuly, před-\nsíně, schodiště atd. 11. Přepychové - to jest místnosti růz-\nného druhu, ať již obývací nebo veřejné, jež větším nákladem\njsou vystrojeny. 111. Obývací místnosti vkusně ale jednoduše\nupravené a posléze IV. Obývací místnosti v rázu národním.\nV jakém slohu ta neb ona místnost upravena bude, zdali\nmalíř, štukatér nebo truhlář, případně lakýrník, čalouník\nnebo výrobce umělých mramorů atd. k jejímu rázu nejvíce\npřispěje, anebo pokud se osvětlení týká, zdali vrchní, postranní\nnebo elektrické světlo se pro některý interieur zavede, o tom\nrozhodovati se bude až po přihláškách a přání vystavovatelů\na po vzájemném dohodnutí interessentů.\nPokud se zřízení interieurů týce, upraveny budou tyto\ndvojím způsobem, a sice bude řada interieurů ze tří stran\nuzavřených, a těch bude většina, jednak zřízeny budou sku-\npiny interieurů ze všech stran uzavřených, jimiž bude lze\nprocházeti.\nPoněvadž interieury tyto znázorňovati budou úplně zří-\nzené místnosti ve směru dříve naznačeném, bude lze vystavo-\nvati také všemožné předměty, jichž k úplnému zařízení tako-\nvému jest třeba. Žádá se však ve všem všudy iv malé\ndekoraci jenom domácí práce, to jest práce, která vznikla\nv obvodu zemí koruny České a připouštějí se vyjímky toliko\nv oboru textilním. K vypravení takových interieurů bude asi\nnutno, aby se spojilo více živnostníků a výrobců.«\nDle tohoto programu soudíce očekávali jsme dnes, kdy\ni na uměleckých výstavách ciziny jako ve Vídni, Mnichově,\na Drážďanech upravovány interieury úplně zařízené do nej-\nmenšího detailu, že i u nás uzříme pokud na tomto poli\nvytříbil se vkus našich »drobných« architektů, že uzříme\núplně skomponované vnitřky, do detailu rukou umělce vedené,\na zatím spatřujeme docela obvyklá, pravidelná krychlová\noddělení namnoze bez kamen, dveří a oken, kde směstnány\njsou dobře spracované kusy nábytku jídelen neb ložnic. Tu\na tam připojuje se ku práci truhláře i jiné odvětví uměleckého\nprůmyslu, iec to vše jsou jenom náběhy k celistvě pro-\nvedenému interieuru, jaké jinde již dávno byly překonány.\nChceme-li vypocítati ony interieury, v nichž dle stano-\nveného programu opravdu jevilo by se kus »u měl e ck éh o\nnádechu« jsme s nimi brzy hotovi.\nCelkově nejvíce programu ještě přiblížil se E. Kadraba\nuspořádáním ložnice a jídelny provedené německou firmou\nzdejší H. Rohrs, ve stylu možno říci anglicko-moderním.\nZde nemluví každý předmět o sobě zvlášť, nýbrž celé uspo-\nřádání, nábytek, stěna, koberec, předměty dekorační atd. vy-\nznívají v jediný souladný celek (proti programu použito\ndekoračních předmětů nedomácích), přeplnění zaviněno skrovně\nvymezeným místem.\nVedle Kadraby je to dále selský pokojík Kastncrův,\ns měkkým modře natřeným, tu a tam z majolik odvozeným\nmalováním zdobeným nábytkem, jenž působí originelně a svěže.\n\n»FAUSTŮV DŮM« V PRAZE."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan189810-01.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nV souladu řešen také selský, barevným dřívím vykládaný\nnábytek J. Kouly, provedený v dřevařské škole Chrudimské,\ns bohatým dřevěným stropem, při němž rovněž použito motivu\nstaveb selských. Druhý interieur téhož autora provedený\nV. Mlchem, obsahuje černý slonovinou vykládaný nábytek\nrenaisancní, který přes nepopiratelnou piesnosť formy působí\nve světlých stěnách interieuru příliš tvrdě.\nVedle těchto úplněji zařízených interieurů zmíniti sc\nnutno zvláště o velice vkusné zvlášť co se květinové\nčásti týče dekoraci stěn hudebního salónu\nslč. Zahradnické. Přičteme-li k tomu\nještě interieury firmy J. Navrátilovy,\nuvedli jsme v celku vše co by za\nzmínku stálo a nezbývá než kon\nstatovati znova, že exposice\ntato nedostihla té úplnosti\na vybroušenosti jaké by-\nchom si u odborné vý-\nstavy práce architektů\nčeských přáli. Ostatně\nsami jsme o tom přes\nvědčeni, že z ruky\nčeských architektů vi-\nděny byly lepší věci a\nje sijen stěžovati, že\npřípravy *ku výstavě\nhnány byly takým chva-\ntem, že výsledek zůstal\ndaleko za očekáváním.\nProhlížejíce další oddělení\npaláce pokud by zajímavěj-\nšího cos skýtal, o čem zmí-\nniti se třeba, jsme brzy u\nkonce. Za zvláštní zmínku sála\nby zde jedině exposice firmy Wolf\n& Štětka, pracovaná dle návrhu A.\nDryáka, jejíž vyobrazení přinesli\njsme na sl. 472., kdež vystavena\nřada skel bíle i barevně leptaných,\nprovedených dle uměleckých originálů, ornamentálních i figu-\nrálních. Skrovnější rozměrem, stejně však vhodně upravenou\nexposici skla vystavila firma J. Broft a spol. (navrhovatelé\nBendelmayer a Němec) bohužel umístěním na galerii střední\ndvorany stává se méně přístupnou. Tyto dvě exposice jsou\ntaké v celé výstavě jedinými, kde ruce architekta svěřeno\nbylo vedení.\nKRČMA »U NESMYSLA.« Jednou z nečetných nových\nbudov, které na výstavě architektury a inženýrství byly\nzřízeny, jest krčma »U Nesmysla,« která měla se státi bizarr-\nností svojí jednou znej mocnějších a nejsympatičtějších attrakcí.\nKonečně úmysl ten neminul se s výsledkem; krčma je\nhojně navštěvována a okukována, avšak myslím, že cenou,\ngeniálností jádra nevyrovná se nikterak cizím vzorům, umě-\nleckým krčmám jiných měst a výstav, po jichž napodobení\nsnaha byla prvním podnětem k jejímu zřízení. Jinde vznikly\npodobné umělecké útulky improvisací, výzdoba byla appliko-\nvána nahodilé místnosti či stavbě napodobující či karrikující\nurčitý druh budov. U nás byla improvisace předem vyloučena,\nvše mělo býti v určitý den hotovo a také architektura\nchtěla se zablesknouti humorem invence. V tom jest, tuším,\nhlavní překážka, proč z prohlídky »Nesmysla« neodchází\numělec s uspokojením. »Nesmysl« jest ovšem důvodem, vy-\nsvětlením a odpovědí pro vše nicméně neměl by se stavěti\nnad vkus a humor, nýbrž podříditi se jim. Na tom stroskotalo\nse mnoho. Humor v architektuře je ovšem těžká věc;\nprojektant »Nesmysla« dociloval ho nemožným slučováním\nrůzných slohů tu povedly se mu ovšem\nmnohé detaily a při plánech pama-\ntoval na velké, prázdné plochy, na\nkterých by malíři mohli umístiti\nsvé fantasie. A zase ze-\njména při vnitřní výzdobě\n— příliš pravidelné rozdě-\nlení ploch vtisklo již pře-\nDem pečeť jednotvárnosti\ncelkovému dojmu. Ne-\nbudeme se zde zabý-\nvatijednotlivostmi; mi-\nlerádi uznáváme do-\nbrou vůli všech, mno-\nhým je omluvou kvap,\nkterý sem ty věci hro\nmadil ani jedno ani\ndruhé však nemůže o-\nmluviti notné dávky ne-\nvkusu, jež venku a uvnitř\nse uplatnily. Za nejpove-\ndenější z celé výzdoby po-\nvažujeme dřevěného giganta\nv průčelí k fontáně, »bludičku«\na zazděnou jeptišku. Také vnitřní\n»samorostlá« klenba, jednotlivosti\nobou interieurů a některé z obrazů\nvykazují mnohé nápady. Těžko splni-\ntelný ale hlavní požadavek geniální\nfešáctví celku ovšem naprosto\ndosažen nebyl. A tím, že v místnostech těchto oficielně pro-\nvádí své rejdy tercetto »salonních komiků« povědomé jakosti,\nbyl podnik znechucen docela.\n\nAUG. VLČEK.\nPORTRÉTNÍ STUDIE.\n\n—OT.\n\n— Od vypsání monstrosní KONKURRENCE NA MĚSTSKOU\nPOJIŠŤOVNU uplynulo plných šest neděl. Očekávali\njsme, že hned ozvou se všecky které vzorný\nřád vypracovaly nebo spolupodepsaly, buď aby tomuto plat-\nnost zjednati se snažily a nebo svůj odpor k oné projevily.\nZatím však pouze Jednota stavitelů v král. Českém řekla o té\nvěci zaslánem v N. L. své mínění. Tu upřímnost neměly :\nSpolek architektů a inženýrů v král. Českém, Výtvarný odbor\nUměl. Besedy v Praze, Inženýrská komora v král. Českém,\nSpolek techniků z Plzňě a okolí v Plzni, Deutscher poly-\ntechnischer Verein in Bohmen, Kunstsection des Vereines\ndeutscher Schriftsteller u. Kunstler in Bohmen «Concordia«,\nTechnischer Verein in Aussig a. E. Z toho je zřejmo, že\npřipojovaly svůj souhlas k spisu, který ani neuvážily ani\nhájiti nemínily."}]}