{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-01", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_sha256": "2cc58beca9b9ec1520dc5ca05af83dfe0061cdfdab634c6de75f3a59f5b414ae", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_01/bmtnaan_1899_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_01/bmtnaan_1899_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c001", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1 / 2", "page_fin": "5 / 6", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.1", "titre_corps": "»MANESU«!", "titre_sommaire": "»MANESU«!", "signature_source": "KAREL B. MÁDL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1 / 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2721, "texte": "»MANESU«!\n\nPřed deseti lety jste si založili spolek. Dali jste mu krásné, veliké jméno a v jednom\nz prvních společenských večerů poslechli jste, a my mnozí s vámi, výklad o svém zvoleném\npatronu. Vyhledali jste si také za spolkového náčelníka velkého umělce, v jehož dílech dále\nžije velký odkaz Josefa Man esa. Neostýchám se vyznati, že přes to vše jsem na Vaše počínání\nhleděl bez zvláštního vzrušení. Věřte mi, ne proto, že jste byli mladí, sotva škole odrostlí a že\nmnozí z Vás ještě ve škole seděli. Proto dojista ne. Ale Vy sami víte, co se v českém životě\nrodí spolků třeba s nejlepšími intencemi v ustavující valné hromadě, s pěkně formulovanými\nstanovami a pak se svolávají schůze výborové týden co týden, tam se mnoho mluví, mnoho\nhorlí a debatuje, zlobí, žehrá a usnáší, ale z toho všeho nerodí se nic, co by českému světu\nprospělo a málo, co by i jen členům spolku přinášelo morální nebo materielní výhody. Myslel\njsem si: spolek jako spolek, o jedno jméno víc v adresáři. Líbila se mi Vaše pieta k Mánesovi,\nVaše důvěřivá příchylnost k Alešovi víc ve své paměti nenalézám. Scházeli jste se, vídal\njsem Vás, sesedávali se v malé tlumy, chodívali pohromadě, ale nevím, zda jste byli vždy\nsvorni, nebo zdali jste mezi sebou měli jaké spory. Dlouho se mi zdálo, že jste spolkový\nspolek, snad přece.lepší než mnohý jiný a že Vás drží hlavně Vaše mládí pohromadě.\nNyní vím, že jste konali víc. Váš spolek stával se rok od roku starší a Vy s ním. Vymohli\njste si poznání, že pouze lety. Co se mně a nepochybně také jiným zdálo být zvyklými\nschůzkami spolkovými, ukázalo se po case, že bylo ohništěm, na němž se opravdu vařilo.\nChtělo se Vám ven, na vzduch, do tlačenice života a to je pochopitelno, neboť jste cítili v sobě\nteplotu a sílu mládí. Měli jste, řekne se, více odvahy nežli rozvahy při svých zámyslech\na podnicích, ale, myslím, že nejméně práva má k této výtce ten, kdo ji Vám ciní.\nZkoumali jste půdu »Listy z palety« a nalezli slabou; volání zašlo bez ohlasu. Pozvedli\njste, nezaleklí a nezastrašení, hlasu výše a volali do světa jméno M. Aleše. Byl jsem přede\ndvěma lety přítomen onomu večeru, kdy jste mu odevzdávali, co jste učinili s nadšením\na obětavostí. A v té chvíli, kdy jsme Vás viděli tísniti se kol tohoto mistra, k němuž jste se\nvšech stran obraceli zraky, v nichž byl obdiv, úcta i láska, když se zvedl v síni nesený\na mohutnící zvuk chorálu svatováclavského, tu přál jsem si míti dar rozohnovací výmluvnosti.\nNebyl bych Vám vykládal jakost um ní Alešova, neboť sami jste ukázali, kterak ji ceníte, když\njste sestavovali výbor jeho prací. Nebyl bych ani vyslovil přání, aby tento trojdílný výbor\nrozšířil a zpevnil pověsť mistrovu a sestředěný požitek skýtal těm, kdo po něm sáhnou, neboť"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "3 / 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4480, "texte": "bych byl jen opakoval, co jste Vy svým sebráním a vydáním »M. Aleše« zamýšleli, co\njste doň vložili a onou publikací šťastně jak se záhy potom ukázalo vystihli.\nTenkráte však jsem viděl velikého umělce, který teprve u vyšším (na štěstí ne pozdním)\nvěku přichází ku žním; viděl jsem velikého umělce po leta druhdy zanedbávaného, ba pohrdaného\na vysmívaného, kterému nové mládí jásá vstříc, jemu tleská a jejž si za vzor staví. Co všechno\nbývalo M. Aleši vytýkáno! Jaké záplavy důvodů se hrnuly, jimiž opodstatňovali vůči němu\nsvoje neporozumění a odmítání. Vy, kteří jste prohledali a zobraceli vše, cokoli Aleš byl kdy\nnaěrtal a vytvořil, víte, že tento veliký zjev umělecký, tento veliký umělecký karakter, nezměnil\nani jediného rysu, nepovolil ani Čárkou, nemá na svědomí jediné koncese panujícímu a jej od-\nmítajícímu vkusu. Učinil jen to, co velcí umělci činí: prohloubil se a zmohutněl, neschýlil se,\nale pozvedl všechny lidi uměleckého požitku k sobě. Síla jeho umění nemůže býti lépe dokázána\nnežli právě tímto faktem. Dnes by bylo všedností široce dovozovati a rozkládati, že jest M. Aleš\nveliký český umělec. Obě slova veliký a český dlužno vysloviti hlasem z hloubi váženým\na vložiti vně všechnu vnitřní hodnotu, již možno jimi vyjádřili. Velikost a českost Alešova\numění leží v jeho duchu, který je obsáhlý a úžasně plný grandiosních vidin a který je potažen\nvšemi strunami, jakými česká povaha, letora, mysl a srdce kde zvučí. Jak jádro našeho lidu\ncítí, miluje, nenávidí, touží, jak se modlí, trpí, raduje, kterak vtipkuje a se směje, v co doufá\na čím se posilňuje, jeho dobráctví, šibalství, vzpůrnost a nepovolnost až k obětování se, to\npřece je všechno v Alešových skvosně karakteristických napovídaných črtách, v jeho velebných\na rušných cyklech a v jeho osobní povaze, tak měké a při tom nepodajné, jak jen je česká\npovaha.\nPro mne není umělecká hodnota díla Alešova v jeho zevnějšku. Má také on svůj karakter,\nsvoji svéráznost, ale dovedu si představit, a Vy jako umělci výtvarné práce daleko spíše nežli\njá, že by mohl býti zevní vzhled a zjev, spůsob tvarového vyjadřování se u Aleše zcela jiný\nnežli jaký z ruky mistrovy vyplynul a že by velikost a českost Alešova svítila a zářila dále\nv neseslabené mohutnosti.\nSlyšíte po leta volání a toužení po českém umění národním a slyšíte heslo: Moderna!\nMnozí z těch, kdo vyhlašují první požadavek, připojují k němu rádi hotový spasitelný recept.\nAle Vy sami víte již, že rovněž tak jako padlý Otakar 11. nebo Žižka vojevůdce namalovaný\nna velikém plátně může býti špatným nebo dobře provedeným obrazem, aniž by v jeho umění\nbylo za mák českosti, tak že také pouhý věrně podaný kroj a stroj plzeňský nebo litomyšlský\nnečiní ještě z obrazu, v němž se vyskytuje, výtvor českého národního umění. Kdyby tomu\ntak bylo, pak by české vlastenecké a národní umění muselo přestati jednou v té chvíli, kdy\nby byla historie ve tvořivém umění nadobro proskribována a z českých vsí načisto vymizel\nlidový kroj. Vy sami také dobře víte, že pod vlajku Moderny a moderního umění odkazovány\njsou proudy nejrozmanitější, nejrůznější, ano nejednou docela proti sobě běžící: naprostá ideovost\nna příklad a také absolutní reálnost, že vlny jejich jsou jednou anemicky pobledlé a jinde\nsálavě rozhárané. Největší bizarnost a nejobjektivnější střízlivost jeho prohlašována za moderní.\nA vy chcete být českými moderními umělci.\nNa svém zvoleném ochránci a ideálním vůdci vidíte, kde se zakládá pole Vaší práce, Vaší\nvnitřní práce. Výtvarný umělec bez vnitřnosti, bez hloubky ducha a vřelosti cítění, bez uměleckého\nkarakteru a umělecké odhodlanosti není umělcem vůbec. Může být mužem veliké dovednosti,\njeho ruka obdivované obratnosti; on umí, ale netvoří. Duch musí býti v pohybu a cit ve chvění\na varu, rodí-li se dílo umělecké. To je vŠe nadání a děkujem zaň přírodě. As nitrem takto\nbohatým vychází umělec ven, mezi lid, do přírody. V tom tají se nejvlastnější jádro modernosti\na pokroku umění, že s lidem a přírodou cítí, že všechno úsilí vynakládá, chopit a umělecky\nvyzvednout jejich psychologii a uměleckými prostředky, technikou (v celém rozsahu toho slova)\njinde nabytou a vlastním přičiněním v osobitou mluvu upravenou, vyjádřiti. L. N. Tolstoj\nnedávno dovozoval, že umění jest dorozumívajícím prostředkem lidstva. Jistě že tím nevystihl\nnejvlastnější jeho podstatu. Umělec sám, pravý umělec, tvoří předně proto, že vnitřním\nneoddolatelným pudem nutkán tvořiti musí, ale vkládá ovšem do svého díla svoji duši a své"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "5 / 6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3310, "texte": "srdce, určité jejich stavy a vztahy a ty zase z jeho díla k nám promlouvají, nás vzrušují\na resonancně v nás zaznívají.\nKterý pak umělec v sobě obsáhne českého ducha, který jeho rysy a záchvěvy postřehne,\nv celém zevním i vnitřním žitt a u význačném zjevu a projevu světa, v němž vzrostl as nímž\nv jedno srostl, ten vydává plody české vůně a chuti.\nTo šlo mi tenkráte hlavou, to bych Vám onoho večera byl rád řekl „ . .\nOde dvou let rozesíláte měsíční sešity této publikace, pro níž píšu Vám tento list, letos\nnyní již po druhé zvete nás do své výstavy a v obsahu obojího vykládáte o Svých snahách\na cílech. Svěžest jara a mládí, půvab slibného rašení a požitek prvně uzrálého ovoce jsme tam\ns radostí nalezli. Jsou na listech »Volných Směrů«, byly ve výstavě před půl rokem a jsou na\nvýstavě dnes otevřené. Již každému musí býti zřejmo, že spolek Váš není pouhý spolkový\nspolek. Jste v »Manesu« těsně při sobě a v jeho hřejném teple pracujete. Co konáte, vý-\nsledky tohoto sdružení patří Vám, patří českému umění, patří české veřejnosti. Jestliže se kdy\nzvedne trpkost v srdcích Vašich proto, že Vám toto odevšad a vždy není hned kvitováno,\nzpomeňte toho, jehož jméno napsali jste si na prapor a také toho, kterého jste si zvolili v čelo.\nProžívali trpký život, ale osobité jejich umění přece zvítězilo.\nOsobité! Být jako člověk a jako umělec celým mužem, citlivým a silným zároveň, míti\nsvůj život duševní, svoje myšlenky a svoji mluvu k jich vyjádření, v tom věřte, je tajemství\nvšeho velkého umění a všeho pokroku práce. A to vše vybudovati na podkladu, který nám\nrod a krev přináší, prohlubovati, rozšiřovati a zjemňovati ve styku s českým světem, s oním\nduchem zvláštní barvy a chvějnosti, který v českém lidu a kraji žije, v atmosféře nasycené\nnašimi bolestmi a tužbami, naší radostí a veselostí, naší filosofií životní, to když činí umělec\nschopný tvoření a vyjadřování, tvoří národně. Silné individuality a karaktery v tomto živém\nsadu vyrostlé, sestatnělé intensivně sestřeďují v sobě buď celého ducha národa, buď aspoň ně-\nkteré jeho stránky a co potom z jejich \"nitra vyvře a z jejich ruky vyjde, má pak jistě onu\nželanou dvojí pečeť: je moderní a národní, poněvadž vzešlo z duše, která dnes v českém lidu\na českém kraji žije.\nPřijměte těchto několik slov chvatně načrtaných na prahu druhého desetiletí, co Vaše sdružení\ntrvá. Jsou upřímně myšlená a jsouli snad nápadně sympatická, má o to jedině Vaše snaha\na Vaše práce zásluhu.\nAvšak ještě jedno bych rád řekl.\nJste mladí a sestárneme všichni. Tělem všichni, duchem mnozí. Dobře víte, kterak starší\npokolení a Vaši přímí učitelé Vám připravovali namáhavě půdu as láskou vyzbrojovali Vás pro\nboje budoucí. Po Vás přijdou nepochybně jiní, kteří vystoupí s novými a bohdá ještě pokro-\nkovějšími uměleckými tendencemi a principy. Pak vzpomínejte toho, že všichni máme povinnost\nvděčnosti každému dobrému pracovníku, vůdci a rádci před námi, nezapomínejte že sami jste\ns přesvědčením kdys musili si raziti cestu a bojovati o uznání svého umění a nezavírejte se\npak radosti nad tím, že nová pokolení číní svým způsobem, se stejnou horlivostí a stejným\nnadšením totéž, oč Vy jste kdysi usilovali a čemu jste síly své věnovali.\nČlověk stárne, ale národ se obřozuje a žije dále.\nBuďte zdrávi!\nV Praze, dne 3. listopadu 1898.\n\nKAREL B. MÁDL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c003", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7 / 8", "page_fin": "21 / 22", "image_debut": 4, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.2", "titre_corps": "LITICE. — Z „KNIHY CEST\" NAPSAL VILÉM MRŠTÍK. (BRATRU FRANTIŠKOVI).", "titre_sommaire": "LITICE. — Z „KNIHY CEST\" NAPSAL VILÉM MRŠTÍK. (BRATRU FRANTIŠKOVI).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.4", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 3043, "texte": "LITICE. — Z „KNIHY CEST\" NAPSAL\nVILÉM MRŠTÍK. (BRATRU\nFRANTIŠKOVI).\n\nPod oknem šumí Orlice, na struze mlčí\nmlýn. A obzoru hranice, nebe ani vidět není, jak\nvysoko se klenou kopce smavou, teplou zelení.\nNení to už Orlice tichá, zamýšlená, těžká; ta\nzde je divá, svévolná a zlá. Patnáct let jsem po\nní toužil, patnáct let jsem na ni vzpomínal, až\nji zas uvidím, s jakou se s ní shledám, jaké\nzimy, jaké bouře přenesly se přes lehoučký její\nběh a je-li ještě krásná tak, jako byla tenkrát?\nPředstavoval jsem si ji vážnější, usedlejší,\nstarší za těch patnáct let. A jak byla posud mladá,\nhovorná a krásná! Ještě jsem ani u ní\nnebyl a už do vlaku mi dýchala vonnou vláhou\nsvojích vln, ještě jsem ani nevystoupil a z daleka\nuž pozdravil mě šťastný, řehotavý její smích . . .\nDivná jest to v člověku vášeň ještě jedenkrát\nprojít místa, kam nohou vkročil kdysi jako hoch.\nNic zvláštního jej tam nepoutá a přece běží, nic\njej tam nevolá a přece hlava hoří, srdce spěchá,\nmladá jakási radost ani dočkati se nemůže,\njakoby ji tam čekaly zázraky. Co strom, to ka-\nramád dávný a věrný a celá krajina tak k srdci\npřirostlá, jakoby tam duše živa byl# po celých\npatnáct let .... Nebylo možno se s ní rozejít,\nvolala, lákala, jako živá táhla zpět a vodám,\nkterým jsi už jednou s Bohem dal, dáti musíš\ns Bohem zas ... Je tam překrásné ticho, voda,\nstarý hrad a les a lidé žádní mimo ty, co jen\nv chaloupkách žijou a ti mlčí jako sen. . . .\nMám rád obě Orlice, tichou i tu divou. Jako\ndvě sestry z jednoho rodu a přece různé po-\nvahou, jedním skoro směrem übíhají uprostřed\nsvých luk, až splynou v pramen jeden as Labem\nrozlehlými rovinami skanou v nedohlednou moře\npláň. Při pohledu na ně i duše rozvírá se ve\ndvě a neví, ku které se přiklonit dřív, zda k té\nneklidné a rozmarné jak děcko, či k té tiché,\nsnivé krasavici hor. jejíž prsa bohatá a pyšná\nuž tolik dětí živí v klíně rozkošných svých údolin.\nCelý den potoulal jsem se na březích té tiché.\nUcho a ruch, mrtvý klid a nebezpečíplný život\ntáhnul jejím šuměním. Vlaky se zastavoval}/, vlaky\nodcházely, signál za signálem lkavý, těžký, tvrdý\na před každým hrozné zahučení ve strážném\ndomku jak v prastarých útrobách u věžních hodin\nmísilo se v její šplounání. Země se otřásala pod\ntěrchou na prsa jí lehajících, za dne iv noci\nřítících se nákladů . . . Prošel jsem se po louce,\nprohlédnul Brandýs a nedalo mi to táhlo mě\nto. zase k ní.\nJak byla tichá, němá a trpná: zdála se býti\nchurava hroznou spotřebou svých sil. Po jedné\nstraně zelená od visících nad ní křovin, po druhé\ntmavá od zvrácených do ní lesů lehala v stíny\nspících zátočin a uprostřed nebe po ní teklo\nhluboké a horké, přenášely se vážky, přeplul\nstříbrem prozářený beránek. Ověnčena záclonami\nvrb, rozložená v zeleném svém loži, provázena\ntisícerými květy po bocích ji vyrostlých sedmi-\nkrás, skabios a prh, z poměnek divukrásné hvězdy\nvplétala si do obou svých skrání a jakoby si\nhrála honícími se po ní obrazy, trhala je každým\nvlny pohnutím, zdálo se, že s sebou do světa\nje odnáší i s lesy i s nebesy, skalnými tesy"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "11 / 12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.6", "debut_caractere": 75, "fin_caractere_exclue": 2901, "texte": "a jen chvílemi jakoby se zastavovala, prohýbala\nse ohebnými svými boky a zas klesala přemo-\nžena sladkými doteky spočívajícího na ní slunce...\nByla neděle.\nKrajina i nebe neslo na sobě svátečný ráz.\nJako sklem polity leskly se vlasy luk, voda sví-\ntila . . . jak ty břehy voněly měkkými výdechy\nmát! A na jednom místě stařeček stál, ruce\nzaloženy v kříži a taky se díval do vody . . .\nTekla mírnými proudy, jen chvílemi objevil se\nna ní vír. jakoby jí prstem do těla vtisknul\ndůlek. Jeden kroužek, druhý kroužek třetí,\nčtvrtý rozevřel se mírným kolísáním vln a povrch\njejí začal se třást, začal se chvět jako přecitlivá\nkůže ženy ve strachu před ostrým vzduchu\ndýchnutím.\nVítr ji navštívil. *\nStařec šel a jakoby o něčem přemýšlel . . .\nPohyboval rtoma.\n»Je mnoho ryb?« ptám se.\n»A málo. Ty továrny, ten smrad, to ji udusí.\nTo by byla ryba hloupá, aby v ní byla.«\n»A co raci? Bývalo jich tu mnoho. Před lety,\nkdyž jsem tudy šel, sám jsem si jich koupil ko-\nšíček. A za nic.«\n»Raci? Mor! Přišel na ně mor! V celé\nřece není ráčka. Všeci zhynuli. Leželo jich všude\njako potvor!«\nMlčení.\n»To je krásná řeka!« povídám.\nStařec chvíli přemýšlel.\nPo chvíli teprv:\n»Je, odpověděl .. . Ale zatřepal rukou\nJe nějak zachmouřená. Spadla někde voda . . .\nv\nO Ceskej Třebovej nebo ještě dál.«\nA konec.\nStařec stáhl svoje licousy v hořký jakýsi\núšklebek a zahleděl se zas do sklenné hladiny\nvodní. Zdálo se, že žalost' nějakou v sobě kryl :\njak na ni hleděl! Milující syn na milovanou\nmatku nemůže hledět krás něj i. Snad tak vy-\ncházel za ní den jak den, v neděli jak svátek,\nhlídal její tvářnost', pamatoval každou stopu její\nzměn, pozoroval ji celou, jak je vysoká, jak padá,\nslyšel i různost jejího hlasu, rozuměl jí i když\nbyla ticha, nehybná a mrtva jako hladina sto-\njících vod. Ta Orlice tichá! Jak srostla s celou\njeho úsobou. Byla tak rozvážná jako jeho krok,\nmlčenlivá jako jeho ústa, tichá a málomluvná\njako jeho věk. I její dekorace byla taková vážná\na truchlá více než nádherná, ale milá a vlídná\njako jeho řeč. Procházel se kolem ní a ona kolem\nněho vinula svůj pás, omývala nohy, lehtala kořeny,\npod něj břehy svoje kladla jak měkký, hustý,\npod nohou se troucí koberec. Bavila jeho zrak,\nlahodila jeho sluchu, srostla s ním celá, jak byla:\nzřídka převrhnul se její lem, málokdy zaklokotal\njejí vír a vlnky jen jen jako důlky hloubily se\nkdesi uprostřed a mizely zas v hlať. Sestárnul tak\nv lásce k ní, tiše hynula s ním, plna smrtonos-\nných neduhů a nic už asi v duši jeho nezbylo\nz té, která jako sestra její kdesi na severu pro-\ntloukala křivolaké prahy Litických hor. . .\nAle ta divá! Byla jako v tanci! Toho brala,\ntoho pustila, a plna hovoru a milostného šepo-\ntání počínala si opravdu jako divá! Srázná a\nbystrá razí si cestu\no každý krok, s šedými balvany valí se na dně,\npění se a bouří okolo skal, jasná a slavná, po-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "13 / 14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2540, "texte": "krytá stříbrem, vyšňořená pe.lami, zdobíc slun-\ncem jiskřivý svůj pás, zaplétá trávu do svých\nlehkých kadeří a vítězná a tvrdá, čistá jako\nzrcadlo, znovu se sráží, znovu se hrdluje, lom-\ncuje břehy, zmítá a hází překážkami, do skály\nbije a odražená znovu se do ní řítí, až roz-\ntříštěná, rozdrcená s pěnou v ústech, skřekem\nv málomocných výkřicích, všechna ještě roztře-\nsena, shrnuta, ale skroilá už sama vybíhá a tichá\nsama svoje údy klade v řetěz kamenných svých\npout. Celé její lůno poseto je sledy krutých\ntěchto zápasů, tu kámen, tam balvan, tu jako\nmedusa černý vyvrácený pařez s vlajícími ko-\nřeny, tam celý nános z břehů vychvácené ze-\nminy a hukot a šumot naplňuje celý kraj, že\npřehlušit ji dovede jen bouře v strašném vzpla-\nnutí, když prastarými kolem stráněmi zatřese\na zapraská vichor a lesy vydají ze sebe huk, před\njehož srocením Orlice zas zděšená v úzkostech\nstená a pod břehy zalezá,\nsyčíc trávou jako had . . .\nA jaké jsou její břehy!\nTam slunce rychle vychází\na rychle se zas skrývá za\nhory, boky strmé a srázné,\nčnící v klenbách rostou až až\ndo oblak, tmavé chodby lesem\nnesou se až k ní, tvrdé skály\ndunivě zní pod jejími ropoty,\nvlak mokravou se prodírá tu\nderou, pod zemí hledaje cestu,\nv širý dálný kraj, bouře věků\ntáhnou nad jejími úvaly, sbory\nmlh obletují táhlé jejich úbočí,\ndravčí křídla stíní na výši-\nnách nebetyčné svoje úkryty.\nObzor, ozubený, země vyhlo-\ndaná a nebe krásné oči\nneobyčejně modré a velké\nrostou tu poměnkám, pstruzi\njako blesky projíždějí na dně\nmezi černavými kameny a .\nbůh ví, jak rostou všechny\nty vrby a olše k zemi schý-\nlené, zmrzačené, skřivené, u\nkořene raky prolezlé a přece\nstrmé: zdají se být hustšími\nnež jinde stromy, do větší se\nženou výšky, kmeny do větších se výší korun\na každá koruna jak tvar se válí rozšklebeným\njícnem hor.\nA všude kolem zeleň, všude tráva, bohatá\na sytá, mlaďoučká a čerstvá, ledva narozena\nzeleň stele se tu na celý kraj. Nikde suché\nhaluze, nikde prázdného místa, všechno zrovna\ndýše lahodou a čistou mladou silou vláhou pře-\nplněných míst, odevšad slyšet vrkot potůčků,\nvzdychání lesa, šumivý var vody řítící se v bílý\nvodopád ——. A vůně, jaká vůně prolévá se\ndivokým údolím! Voní voda, voní země, celý\núdol dýchá dřívím a kouřem v smrčí obložených\nchat. A všechno je tu divější, spádnější, zvláštní,\njen té krajině vlastní až i po to děvče rezavé,\nkteré v ranní rose vyběhlo si do rosy, aby\nv řece vykoupalo mléčné svoje údy, v slunci\nvykoupalo červený svůj vlas. Purpur červánků\npoléval její hlavu, blažený úsměv zahrával jejími"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "15 / 16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4323, "texte": "rty . . . Mlhy zvedaly se z údolí .... Neznám\nkrásnější krajiny než tu vůkolní . . .\nČím dál, tím více tichne kraj, vůně roste,\nšíří se smutek a hukot Orlice tu zaznívá už\njako píseň tesklivá. Kopec za kopcem vlnitými\nvěnci krouží se tu v tichý hrob a objímají\nv středu na zeleném vršku skrytý, v černém\nsmrčí, divém křoví na vždy pochovaný hrad.\nPřekrásný klid se tu klene krajinou v rumech\ndohasíná stlelý věk a mimo žvatlot Orlice jedi-\nného tu není slyšet hlásku světa cizího. Cha-\nloupky černé, zvonice vetchá, zlomená a sešlá\ns mlčícím zvonkem a nad ní kříž a nebe prý\ntak pod tři měříce v celku to je vše, ostatní\nkryjou kopce, zastavují lesy, přepínají do daleka\nsemknuté pásy hor. A ty chaloupky! Jakoby\nani k potřebě nebyly, ale ku hře, šedé leží v stro-\nmoví a jen z večera a rána někde za haluzí vy-\npouštějí kouř, jedinou známku toho, že tu přece\nbydlí lidé. Baráček sem, baráček tam, okénka\nna dlaň zalepená papírem, pobitá plechem, boudy\npokřivené, celé jako sflikované a všechny dře-\nvěné a žádná zděná, bez dvorků, zahrádek,\ns chlévem nebo kůlnou za sebou, žádný kostel\nani kaplička a jenom ta zvonice stará, místo\nplotů na sebe srovnané balvany, přes pramének\nmůstek ze dřeva a to je dědinka celá, ne-\nzměněná, truchlivá a malá, stojící tu snad od\nnepaměti tak a nepřející sobě žádných světa\nzměn, jen to ticho, věčné ticho, štěstí přírody\na hrobu klid .. . Tak svatá spí. Nic se v ní\nnepohne, nic jí nevzruší, nanejvýš že slípka se\ntam někde zamrví černá (černé milují hory!),\nzazpívá kohout, tam horal rozsekává pařez se-\nkerou, vedle na pavláčce umývá se kočka, pes\nvyběhl přes púouk, na praku dveří dítě sedí\na v slunci zalité cucá od nohy prst. Jinak nic\nse nezmění na tvářnosti celé krajiny. Tak ti-\nchounká tu leží v náručí hor a snad veliké to\nticho je tím vinno, že tolik dojímá a svádí\nk slzám ...\nNení vrabců zde, není holubů, tu skřivánek\nnevyletí do výše, dravci do jednoho vyhubili\njejich rod a víc už se tu neobjevil žádný z nich.\nVlaštovky lítají v ohromných výškách a jen se\nzamíhnou, už mizí zas, lítají daleko rychleji, než\ntam, kde nic jim nehrozí. Jestřábi, krahujci, po-\nchopní orli tu krouží nad hradem, slepice se před\nnimi třesou as křikem svolávají svoje dcery pod\nkřídla. Mimo vlaštovky a oblaka, divoké ptáky\nholé zůstává nebe, němé, příšerně prázdné bez\nzpěvu, výkřiků, malé a smutné jak smutný je tu\ncelý kraj. Cosi divného svírá duši při pohledu na\ncelou tu rozvalinu hor, cosi zádumčivého, nebý-\nvalého, prastarého vyzírá tu ze všech koutů země\na kdo jednou sem zapadnul, odtrhnout se ne-\nmůže, seděl by tu věk. Těžko je tu srdci\nrozhodnout, v čem spočívá všechno kouzlo, celý\nráz, celý dojem kraje tak sladce přítulný a blízký\na při tom hluboký, tajemně výhružný a zlý . . .\nČi by to byla ta divá ozdoba kraje, Orlice jekotná\na dravá, co tam dole zpívá v ševelení vrb?\nči malý ten kousek pole tam, jediný v celém\núdolí, zasetý hrstkou vychrtlého obilí? či to nebe\nmalé, zastavené vrchy, sevřené a zúžené, jako\nodříznuté od světa? či vetchý, prastarý ten hrad,\nobraz šedého dávnověku, elegie sosen, vyrostlých\ntu na rozbitých rumech slávy? Mluví tu Nic\nhroznými svými slovy či to chudoba tak žalovala\nuprostřed tolikera přírodních krás? Těžké tuchy\nčernou clonou lehaly tu vzduchem na smaragdy\nluk a jejich houštkou jakoby křídla vanula všech\nvěků a všech duchů země, jak tudy od pradávna\ntáhla mlhou zašlých století . . .\nI ti psi, jediní, kteří zdáním aspoň zaslou-\nžili sobě jména svého kraje Litic jakoby,\nodchováni smutnou samotou,- hlídali její krásu,\njak lití vyřítili se ze všech stran, zoufale k nebi\nceníce lající své zuby. Ale stačí jenom vlídné\nusmání, zalichocení prstem a tichnou hned, tulí\nse k noze, obloukem s vrčením družným už\nklidí se stranou. Po druhé už nevyjí, ale zdaleka\nvítají, na kus vyprovodí po cestě a dlouho se\ndívají za mizícím přítelem s divným jakýmsi\nsteskem samotáře v oku. Jsou rádi, že se jich\ntu někdo všimne, polahodí, polaská zdivočilou\njejich srsť, jsou vděčni za každý úsměv, dobrotivé\nslovo, vzácná je jim láska v malebných jejich\npustinách, slepnou, stárnou ve službách svého\nkraje, ale touží po lidech a bojí se jich víc, než\njich člověk sám .... Na cestě k myslivně dva\nvyběhli naproti mně, jeden myslivecký, těžký\na druhý, bůh ví, jaký to byl pes . . . Nebyl ani\nšedý ani černý, ani hladký ani příliš chlupatý,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "19 / 20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.10", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4280, "texte": "ani čistý ani příliš špinavý, jednu pracku žlutou,\noči jako jehly, černý, malý šňupáček a hubu\nškaredou. Strach bylo kroku udělat; v první\nchvíli zdálo se, že člověka roztrhá . . . Až dvéře\nse otevřely a na práh vystoupil myslivec mladý,\nvysoký a štíhlý v jízdeckých botách, se zeleným\nkloboučkem na hlavě.\nNebojte se, nic neudělá Cvrčku, nech\ntoho !\nA Cvrček si leh', ještě jen hafnul, zavrčel,\nočmuchal, ještě jednou hafnul a svalil se k no-\nhoum, mžouraje očima jako svatý. To on jen\ntak, smál se v trávě očima i rozšklebenou hubou\na jen smát jsem se mu nesměl, aspoň ne do\nočí: hned byl zas na nohou, začal brousit prac-\nkama, ježit škaredou svou srsť. V hovoru s my-\nslivcem pak už docela byl můj. Neminulo chvilky\naby nepřinesl a nesložil něco k nohoum; křídlo\njakéhosi ptáka, kámen, pak suchou, mechem\nobrostlou větev, věchet slámy, kus starého šindele\na zase kámen a zase dřevo, za chvíli byla toho\nhromádka —. Když jsem pak odcházel, ještě\nmě vyprovázel na kus cesty dolů až k můstku,\nba až za můstek mě vyprovodil, ale dále že už\nnepůjde - dále že už nemůže, že by za to byl\nvaděn a potom domácnost', copak kdyby se\nněco stalo? všechna zodpovědnost spočívá na\nněm, rád by, ale naklonil hlavičku a hrábnul\ndvakrát nožkou do písku: nemůže . . .\nVystoupím na verandu kolonádou podepřené\nmyslivny a podávám myslivci ruku. Snad rostl\npro ten kraj v tom kloboučku zeleném s pérem\nv zátylí, v mysliveckých šatech, ležících mu na\ntěle jako ulité . . . Cosi ženského měl v tváři,\nsladkého v očích, takové myslivce princezny\nmilovaly v pohádkách, malíři malovali v milost-\nných zahradách. Hned se posadil a jakobych mu\nani cizím nebyl, ale bůh ví jak dlouho se s ním\nznal, vypravoval, kde jsou ti lidé, kteří tu byli\npřed tolika lety, kde který vykáceli les, jak mnoho\nv\nvylámali skal. Čtvrt hodiny as vzdáleny jsou\nodtud jejich lomy, šel jsem jimi okolo. Lidé\ndlouho se tu živili stavem, pracovali iv hedvábí,\nchata vedle chaty hřměla pravidelným trdla ná-\nrazem, chvělo se jím celé údolí. Nebylo pro ně\nvýživy jiné nežli té, ale když ta došla, přišly\nstroje, křičel hlad byli by scepeněli v pře-\nkrásném tom kraji psotou, kdyby hlad v nich\nnebyl vzbudil záští proti kamenným hrázím, od-\ndělujícím je od živného světa a nebyl poštval\nje, aby zakously se do tvrdých útrob a trhali\njejí vnitřnosti. Když je živit nemohou ruce, ať\nje živí skály. A od těch dob po kuse kus uhry-\nzují hor, vrážejí do nich hřebíky, vtloukají klíny,\ndloubají rány, nabíjejí třaskavými náboji a\nv ohromných ranách tříští prahy tisíciletých pra-\nhor, aby rozbité a rozdrcené na stále menší\na menší kaménky rozvezli je jako zlato svého\nkraje do všech zemí království. Příšerný až je\npohled na rozšklebený jícen otevřených země\nran.\nZdálky jak hrady rozbité, vyvrácené z ko-\nřene stojí přímo zježené a drsné, hrozivé svou\nnahotou, jakoby na odiv vystavovaly zjizvenou\nsvou leb, rozsápanou živly věků, rozvrtanou\nsilou lidských toporů, vyhlodanou až do pola\ntěmi červy tam, válejícími se v jejich dutinách.\nA ještě stále je slyšet jejich vrtání, rachot kladiv,\nrány dlát, skřípot nástrojů, jak hlodavě se v zemi\nryjou nepoddajnou korou čediče. Po skalách\nrozlezlí jak mravenci, roznesli už hory půl\na stále ještě napřahují ruce, zatínají pěstě, čela\nproti čelu usilují rozprášiti celé její klenutí. A je\núchvatné na ně podívání, jak po provazech se\nvzpínají, jak veverky lezou, s kamene na kámen\nskákají, tam se řítí topor, tam skály se udróbí\nkus a vůdce už troubí, hlídači se rozbíhají\nčervené praporky mávají výstrahou . . . Dělníci\nutíkají, k zemi se krčí, za kameny mizí, do děr\nzalezají jako hmyz a ze skály už se kouří,\ndoutnák doutná dým vyšlehnul, zapraskaly\nskály a země zařvala, výkřik za výkřikem dral\nse z jejich prsou a jeden strašnější než druhý,\nprovázený rachotem pukajících stěn, znásobený\nozvěnami lesů, proniknutý hvízdáním a syčením\nshůry letícího kamení. Teprve když poslední\nvýbuch se provalil a štěrk se sykotem spršel\nna zem, oddechly si skály, spočinula země a\nskaláci vylézají zase z děr, čapky jejich mihají\nse mezi balvany a zase k nové práci, novému\ndílu, na vozy, ke strojům, po skalách vzhůru,\nzas na provazy, osmáhlí, šediví, do pola\nvysvlečení, vysocí, hranatí a zrovna tak tvrdí\njako ty skály, ve kterých se rýpou, slézají znovu\nobnažené její bolesti. . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "21 / 22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4132, "texte": "v r v V v*/\nA čím že se ještě živí ti lidé? Cím ženy?\nTy nelezou po skalách, netlukou štěrk . . .\nOh ty ruce, übohé ruce litických žen! Posud\nje vidím bledé a skřivené, jako pozlacené žlutým\nsvětlem kahance, jak se mihotají a splétají, jak\npaličky přehazují, špendlíky mění a tenounkými\nnitkami osnovu vážou v překrásně jemné, jak\npavučí lehké, průsvitné krajky. Vzorky se\nmění, práce s ní, stále novější a namáhavější\nukládá jim svět, jeden dělají čtvrt roku, druhý\ni půl roku a zase přijde jiný a nový, faktory\nkdesi ve světě sehnaný a zas to jde znova, nad\ndvěma lokty nejjemnějších celý týden vysedí a\nkdyž dva, tři zlaté za ně utrží, už je moc! Ode\ntmy do tmy krčí se a slepnou, vysýchají a umí-\nrají v krásných svých horách a o celých deset,\ndvacet roků loučí se s nimi dřív, než by se\nloučily neskrčeny nad strašným dílem rozkoš-\nných tkanin . . . Slávu trží hory, zase ty bez-\ncitné, neživné, překrásné hory: jsou všude, po\ncelém světě známy heboučké, tenounké, drahými\npenězi placené výrobky litických a podkrkonoš-\nských hor; dodavatelé do Uher, do Ruska, do\nNěmec prý je rozesýlají, a z Vídně do Paříže\nputují, kde v ložích a divadle se skví, vyrobené\nzde suchými prsty a při kašli úbytí, vypiplané\npavučí zručností a pílí mravenců, skropené\nslzami předčasného stáří, ovanuté vzdechy hned\nv prvním rozkvětu vadnoucí krásy horalek. Jsou\nbledé a jako vyjevené, oči mají vodnaté, prsa\nshroucená, dech suchý, řeč rychlou, ukvapenou,\nmdlou . . .\nJak teskně vyhlížejí z oken za každým, kdo z ci-\nzího světa se tu na okamžik ve skle objeví! Ale\njen se vychýlí bezbarvý a suchý jejich obliěej, už\nzase zmizí, už se zas vrací k opuštěné niti, aby\nprsty dohonily co zmeškaly oči . . . kdo tu práci\nocení? Kdo ji viděl a v září světla poznal polo-\nshaslé její oběti s divným pocitem pak\nv prsou putuje toutéž zelenou chodbou vzhůru\nkolem zeleného palouku, pod vzdušnou kolonádu\nverandy a divně se pak dívá na slunný, ve své\nkráse a zachovalosti tak čistý, poeticky klidný,\nneskonale smutný kraj . . . Bývalo zde vždycky\ntak? Lip či hůř? Hádanka ta černým křídlem\npřeletěla kolem a krajinka nabyla pojednou duše,\nměla svou lidskou historii, i tu starou, zakletou\nv pobořených hradbách zámku, i tu živou, ne-\npoznanou, pochovanou v živých hrobech cha-\nloupek, z kterých se na pohled tak krásné dýmá,\nu kterých tak idylicky omývá svou hlavu kočka,\nkde pes stojí na stráži, stařec rovná dříví a děti\npo trávě se batolí, děvčata, synci na průhoně\npasou svoje kozičky. A tu už o jiných šeptala\nvěcech Orlice divá. Byla symbolem toho ži-\nvota zde, rvoucího se o kus vezdejšího chleba\ntvrdého jako kamení, zrovna tak jako ti lidé zde\nbije se o každou piď Bohem jí vykázané pří-\nrody a zasměje-li se v proudu, zaskotačí-li o ká-\nmen, hned bolest' s výkřikem následuje za smí-\nchem není radosti bez slzy hoře . . .\nZamyslí se duše a v tom zamýšlení chvějí se\nsvětla, třesou se stíny, v údolí se schvívá svatý,\ntichý mír . . .\nProseděl jsem tak celé hodiny tváří v tvář\nlitickému údolí, dýchaje do sebe velikou vůni,\nkterou země k nebi vysýlala v podvečerním sví-\ntání. Vzduch byl jako víno a všechno páchlo\npryskyřicí, chvojím. A čím víc a čím níž den\nse nachyloval k soumraku, tím větší rostla vůně\nzemě, až večer hlava jako opilá unavená za-\ntoužila po spánku a na lůžku před spaním ještě\njednou si připamatovala, co viděla za dne: . . .\npodivná skupení stromů . . . světlo . . . zeleň . . .\ntrávy mezi stavením . . . Jak bubnoval ten mlýn !\nmíhaly se ruce trhaly skály\nvzdychala voda ... Už jako ve snách šířil se\nobzor duše lehká opouštěla zemi\na ocitla se tam kde mizí pravdy poznání a na\ntrůn zasedá klam sladkého snění. —■ Když\nje tu tak krásně nyní jak nebesky vlídně tu\nmusí být, když jaro sem zavítá, žežulka zavolá,\nnaplní se ptáky les ti zpívají zpí-\nvají a na březích chudobky kvetou Jak\ntu musí v zimě být, když ráj ten je bilý zas,\nřeka zamrzlá, němá a neslyšet šumivé řeky\nšplounání a měsíc svítí na horách, v bílou svou\nnáruč přijímaje v sněhy pochovaný kraj\nOh, ty svaté, svaté mučennice tam v hořících\nokýnkách, kde dosud ještě světla svítí, když už\njinde dávno slaví noc a na sny jejich lehá noci\nbílá zář •"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c004", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7 / 8", "page_fin": "7 / 8", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.2.1", "titre_corps": "CENA I.", "titre_sommaire": "CENA I.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.4", "debut_caractere": 3045, "fin_caractere_exclue": 3109, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA PLAKÁT VÝSTAYY SPOL. »MÁNES«.\nA. HOFBAUER.\nCENA I."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c005", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "11 / 12", "page_fin": "11 / 12", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.2.2", "titre_corps": "A. WIESNER.", "titre_sommaire": "A. WIESNER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "11 / 12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.6", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 73, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA PLAKÁT VÝSTAVY SPOL. »MANES«.\nA. WIESNER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c006", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13 / 14", "page_fin": "13 / 14", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.2.3", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "13 / 14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.7", "debut_caractere": 2542, "fin_caractere_exclue": 2590, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MANES«.\nJOSEF PEKÁREK.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c008", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9 / 10", "page_fin": "9 / 10", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.3", "titre_corps": "POTOK.", "titre_sommaire": "POTOK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "9 / 10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MANES«.\nANT. HUDEČEK.\nPOTOK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c009", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17 / 18", "page_fin": "17 / 18", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.4", "titre_corps": "VZPOMÍNKA.", "titre_sommaire": "VZPOMÍNKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "17 / 18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "JAN PREISLER.\nVZPOMÍNKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c010", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23 / 24", "page_fin": "23 / 24", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.5", "titre_corps": "APOTHEOSA KLASŮ.", "titre_sommaire": "APOTHEOSA KLASŮ.", "signature_source": "OTOKAR BŘEZINA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "23 / 24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1732, "texte": "APOTHEOSA KLASŮ.\nOTOKAR BŘEZINA.\nZde kroky zastavím a zraků zbožností a vzpláním,\nnad krajem, jež jsi požehnal, svou duši rozestru,\na v modlitbě své uslyším, jak země zpívá zráním\nve světů mystickém, tvou slávou hřmícím orchestru.\nO klasy pracující dnem! O bratři nesčíslní,\nke kořenům svým schýlení a zbledlí v únavě,\na času žhavým tajemstvím, jež nad vámi se vlní,\nchleb síly z věků do věků nesoucí laskavě,\nó vlídní! Bratrsky jste dovolili/aby v skrýši\nřad vašich stísněných, o létu nadpozemských krás\nkvět horečný snil v samotách a v zracích oheň výší,\ntmu země v kořenech, svou pisní doprovázel vás!\nMír letnxh jiter nedělních ve vašem dechu cítím,\nlet země, zvonů zachvění ve vesmír odváté,\na vůni ze rtů pějících, jimž jednou k vyšším žitím\nzrn sladkost sílící a proměněnou podáte!\nA půlnoc, němá extasí, když bloudí nad zeměmi,\nhch denní jiskření se do blankytů navrací,\nklas každý hoří hvězdami a květy nadějemi\na stébla paprsků jak stříbro zvoní vibrací,\na všemi výšemi, jak záliv moře z nedohledna\nse vlní jedna žeň! Snů skvoucí loďstva etherná\nse na ní v dálce ztrácejí a v zlatém písku ze dna,\npod vesly zvířeném, zář Slunce hoří nádherná!\nO Dechu obtížený životem! Jenž z líchy do lích\npel jeho snášíš jiskřící nad hlubin závratí!\nK svým chudým bolestem, květ unavený na tvých polích,\npřed přísnou nesmírnosti tvou se bojím přiznati!\nSil závoj z blesků zkřížených jsi zraku mdlému nestáh,\nod světa k světu napjatý tvůj vesmír otkává:\na přece v slávě smrtí všech na nejskrytějších cestách\npři každém dechu života tě duše potkává,\na šeptá zmatená: V tvé moci jsem, svým větrem pohni,\nžeň celá v setbu změněná ti padne do dlaně,\na jako v půdě zázračné, v tvé síly žhoucím ohni,\ndle nejsvětější vůle tvé ti vzklíčí oddaně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c012", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25 / 26", "page_fin": "29 / 30", "image_debut": 13, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.6", "titre_corps": "GALERIE TRETJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI.", "titre_sommaire": "GALERIE TRETJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "25 / 26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2347, "texte": "GALERIE TRETJAKOVSKÁ.\nPŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI.\n\nŘíká-li Rus Moskvě »mátuška Moskva«, činí tak\ns přesvědčením, s hrdostí a láskou, a je v tom stále\nutvrzován. Jako její Kreml je středem města, okolo\nněhož ono se rozložilo a rozkládá v ohromných kruzích,\ntak Moskva byla od dávných století střediskem veške-\nrého života ruského a jest jím z velké části dosud.\nHistorie stará i novější se k ní víže. Tu mohutný Kreml,\ntěžkou východní nádherou a pestrotou zářící, upomíná na\nbohatýrské podniky a skutky, na slávu, moc i hrůzu\nstarých ruských carů; tam zlatý chrám Krista Spa-\nsitele hoří v slunci jako živý hlasatel požáru Moskvy\na porážky Napoleonovy, na jejíž památku jest vysta-\nvěn. Tu pomníky jsou duchovní i světské, svaté\nchrámy i síně osvětné, tu sídlo jest obrovského ob-\nchodu. Tu zrodili se Gribojedov, Puškin, Lermontov,\nDostojevský. Tu dobročinnost působř úcty hodná.\nA sám pohled na ni, ať s věže Ivana Velkého,\nať s Vrabcích hor, vzbuzuje radost a příchylnost k té\nveliké bytosti, stále rostoucí, stále se vzmáhající do\nvelikého nekonečna. Toť nádherný svět pohádkový.\nTisíc bání a věží, zlatých, hvězdnatých a pestrobar-\nvých, s hlaholeni tisícerých zvonů mluví o hlubokém\ncitu náboženském, o mocných vzplanutích duše ruské,\no mravním jejím apoštolování po všem svété. Zapo-\nmínáš na stíny při tomto čistém jase.\n.Tuť zajisté jest také svět pro umělce? Ovšem že\njest. Už při pohledu na Kreml vynořil se ti v duchu\nAntokolského Letopisec Nestor, Ivan Hrozný, Jer-\nmak ... za nimi Rěpinovo Procesí, jeho Kozáci a Bur-\nláci ... a ovšem i Jan Křtitel a Mesiáš mistra Ivanova.\nMoskva stala se »mátuškou« i ruskému výtvarné-\nmu umění. V ní vznikla nejdříve ruská galerie, v ní\nnejdříve sneseno všecko důležitější, co ruští malíři a\nsochaři vytvořili, v ní možno poznati celý rozvoj umě-\nní ruského až na naše dni.\nDva bratři to byli, synové kupečtí, Pavel a Sergěj\nTreťjakovi, zvláště však Pavel, kteří provedli dílo to.\nVeliké a vzácné jejich sbírky sneseny v celek daly\nMoskvě a celému Rusku první národní galerii, kteréž\ntaké dáno jméno, po veškeré Rusi známé, »Galerie\nT re ťj ak o v sk á.«\nAs ní chci seznámiti trochu blíže naše ctěné\nčtenáře.\nI.\nDávno sice před Treťjakovem, už v předešlém sto-\nletí, mnozí ruští velmožové zakládali si sbírky obrazů,\nkteré prý mnohdy neustupovaly ani proslulým cizo-"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "27 / 28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.14", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 5566, "texte": "zemským sbírkám. Skvěla se v nich díla velikých\nmistrů vlašských, hollandských, flámských a jiných\ncizích škol, ale jenom zřídka, a to jen náhodou, za-\npadly tam dva tři obrazy ruské, ovšem vyj mou c ro-\ndinné podobizny. Ale na ty nehleděli tehdy jako na\ndíla umělecká, nýbrž pouze jako na památky rodinné.\nPrvní pokus sebrati práce ruských umělců stal se\ntepive na počátku tohoto století. Myšlenku tu pojal\nP. P. Sviňjin, známý později jako vydavatel časo-\npisu »Otečestvennyja Zapiski«. Byl to člověk vědecky\nvzdělaný, byl úředníkem v ministerstvu zahraničních\nzáležitostí a při tom živý zájem jevil pro uměni do-\nmácí. Sám také trochu maloval; ale tato jeho dobrá\nvůle zatlačena byla patrně záhy lepší jeho vůlí a vy-\ndatnějším úmyslem pomáhat jménu a pověsti rus-\nkého umění.\n»Stopuje nestranně stupeň úspěchů našich v umění\npíše v úvodě k popisu svého musea, jejž vydal\nv Petrohradě 1829 našel jsem podstatné příčiny,\nabych myslil, že jest možno sestavit ruskou školu, jen\nkdyž se vynasnažíme vyhledati ta díla ruských umělců,\nkterá vytvořili v prvých vzplanutích ohně a ctižádosti,\nve vzplanutích, jež rychle uhašena byla lhostejností\njejich krajanů, rychle übita byla zálibou naší k cizo-\nzemskému. Je to podnik velmi obtížný, vyžadující ne-\ntoliko peněz, ale neobyčejné způsobilosti, hlubokého\nvědění, avšak přece ' lze jej provésti, neboť, nehledíc\nna krátkou dobu, co začal jsem sbírati svou vlaste-\nneckou galerii, nehledíc na to, že je mně nemožno,\nabych použil na to velkého kapitálu, mám už taková\ndíla malířská a sochařská, že není stydno postaviti je\nmezi díla nejlepších mistrů všech známých škol, že\nnebyla by zastíněna v nejpřednějších galeriích.«\nMuseum jeho obsahovalo nejen obrazy a skulp-\ntury, ale i »miniaturní portréty carských a znameni-\ntých osob«, staié stříbro, historické medaile a j.\nV obrazárně jeho bylo už r. 1829 přes osmdesát\nobrazů, mezi nimiž práce Levického, Sčedrina, Orlov-\nského, Kiprenského a K. Brjullova, první to ctná jmé-\nna v rozvoji novodobé ruské malby, ale nikterak ne-\ntvořící »ruské školy«. A to třeba v úvodě právě zmí-\nněném, v řeči to nadšencově jinak velmi milé\nopraviti.\nDruhým sběratelem obrazů umělců ruských byl\nF. J. Prjanišnikov, ředitel poštovní. S počátku\nkupoval práce ruských umělců více z dobročinnosti,\naby pomáhal mladým talentům. Ale brzy dal se unésti\numěním a octnul se na nadšené pěšince svého před-\nchůdce. Netrvalo dlouho, a už obrazy převěšoval a\nvystřídával: slabší ustupovali silnějším. Podařilo se\nmu sestavit obrazárnu, která jakostí i množstvím pře-\nvyšovala Sviňjinovu. Mnozí ze starších ruských ma-\nlířů nejsou nikde, v žádné obrazárně, zastoupeni lépe.\nJsou tam i taková díla, na něž dosud každý sběratel\nruských obrazů vzhlédne se závistí. Ale není jich\nmnoho. O celku platí, co Kramskoj r. 1867 napsal:\n»Máme obrazy, jež malovali ruští umělci! Nejlepší a\nnejhojnější jich sbírku má Prjanišnikov . . . Když\nprohlédnete si sbírky ruské a cizozemské, bezděky zpo-\nzorujete tento rozdíl mezi nimi: u nás, ruská galerie,\ns velmi malými výjimkami, překvapuje oči a velmi\nmálo srdce, ještě řidčeji ducha; cizozemská téměř\nvždycky všecky tři rázem.«\nKdyž Prjanišnikov zemřel, dovolili obecenstvu vstup\ndo jeho obrazárny chtěli ji prodat. Přišel tam také\nPavel Mi c haj 1 o vi č Treťjakov, moskevský kupec.\nTaké on už v tu dobu sbíral, ale bez určitého cíle,\nz vrozené záliby, a kupoval hlavně práce cizozemské.\nNávštěva obrazárny Prjanišnikovy způsobila však v něm\npřevrat. Vycítil ihned, že Prjanišnikov dal zálibě své,\nsvé šlechetné vášni určitý a pevný směr a vytknul\njí překrásný cíl aby úsilí toto mělo význam ná-\nrodní. Treťjakov, mladý tehdy sběratel, umínil si týmž\nsměrem jiti a za týmž cílem. Okolnosti měl přízni-\nvější, než oba jeho předchůdcové; byl značně zámožný.\nDo nejlepších rukou dostalo se tu bohatství; do rukou,\nkteré nehromadily mrtvé zlato, ale mrtvé zlato měnili\nna živé. *)\nII.\nJméno Treťjakovo jest pevně svázáno s ruským vý-\ntvarným uměním druhé polovice tohoto století. Od\nlet padesátých shledává a kupuje obrazy; brzy už to\nčiní s pevným programem, aby zakládal si obrazárnu\nruskou. Záliba amatérova přechází a povznáší se na\nnadšenou činnost uvědomělého národovce, na činnost\npromyšlenou, organisatorskou, kterou vyšší idea po-\nsvěcuje zřídit veškerému Rusku národní galerii\na tím celému světu dáti možnost, aby každý viděl,\njak a čím prokvítá duše ruská v linii a v barvě, co\nchvěje se a vlní v podivném květu té duše, v jeho\ntvaru a vůni, a aby to viděl v dlouhém rozvoji, v dlou-\nhém vzestupu a spádu a opět vzestupu duševního\nvlnobití ruského. Nedbal při tom námahy a nebyl\núzkostliv otvíraje pokladnu svou, ba otvíral ji velko-\nmyslně, ale při tom nenápadně, vždy však s rozmyslem\nuž hotovým. Třeba prý je v jádru kupec, možno\ns ním jednati psal o něm Kramskoj svému příteli.\nAle i jiné poznámky čteme v listech Krámského\no povaze tohoto neobyčejného kupce. »Přijměte mou\nvděčnost za své delikátní chování k mým nedosta-\ntkům« píše mu jednou a jindy mu napovídá, aby\nraději jistý obraz Krámského nekupoval, »poněvadž . . .\nnu, poněvadž vy i tak už mnoho jste pokoupil« . . .\nPo celou totiž dobu hlavní činnosti Krámského, od\n1869—1887, Treťjakov byl hlavním jeho odběratelem,\n39 obrazů tohoto umělce umístil ve zvláštním sále své\nobrazárny, aniž kdy byl využitkoval nesnází umělco-\nvých, aby ten onen obraz dostal laciněji, jak to leckde\n»přátelé« umění činívají. Naopak, ve všech téměř\n\n*) Tato část jest vypravována podle brožury A. P.\nNovického: KpáTKÍĚ iiCTopHMecKiíi oósopT* KapTiiHiioií ra.oepeii\n11. M. TpeTLHKOBa. Moskva 1893."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.15", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 4037, "texte": "nesnázích vypomáhal Krámskému přátelsky a taktně,\npo stech, po tisícovkách uklidňoval rozpaky jeho\na z těch rozpaků Kramskoj nevycházel, spotřebovali\nročně až 12.000 rublů, až sama žena Krámského\nprohodila jednou: »Zdá se mi, že Pavel Michajlovic\nkupuje prostě ze soucitu« . . . Nebylo to prostě ze\nsoucitu, ale z lásky k ruskému umění a k opravdo-\nvému ruskému umělci. Zrovna z téhož popudu koupil\nkollekci obrazů Vereščaginových (za 92.000 rublů)\na jiné a jiné.\nVrozený smysl pro umění rozvil se v něm a vy-\ntříbil neobyčejně dlouholetým prohlížením obrazů, styky\ns umělci, vlastním studiem a návštěvami světových\nobrazáren. Toť »clověk s jakýmsi ďábelským cichem«\npraví o něm žertovně a doopravdy Kramskoj. *)\nOn poznal talent téměř v zárodku. Poznal na př.\nv mladém Vasiljevu neobyčejný krajinářský talent\n(Vasiljev zemřel v 23. roce věku svého) a hned\ns ním smluvil, že každý jeho obraz nejdříve on, Treť-\njakov, musí vidět. Podobných dokladů je řada. Při tom\nbyl mužem svého přesvědčení, utvořil si svůj samo-\nstatný názor na svět i na umění.\n»Povím toliko fakta, známá všem umělcům, kterým\nnaskýtala se příležitost, že seznámili se s ním dosta-\ntečně. Treťjakov sbírá obrazy ruských umělců již téměř\n30 let. Znám ho dávno a dávno jsem se přesvědčil,\nže na Treťjakova nikdo nemá vlivu, jak ve výboru\nobrazů, tak iv jeho osobních názorech. Totéž pravil\nmně i Perov, který ho zná mnohem více a blíže, než\njá. Jestliže byli umělci., kteří se domnívali, že na něho\nmožno bylo působit, byli nuceni potom zříci se svého\nomylu. Treťjakov nikdy nenavštěvuje atelierů v umělců\nv průvodě osob, které by bylo možno pokládati za\nnápovědy; on vždycky přichází samoten. Způsob,\njakým se chová v atelierech a na výstavách, jest\nnejvětší skromnost a mlcelivost. Nikdo nikdy nemůže\nříci napřed, který obraz má pravděpodobnost, že ho\nTreťjakov koupí. Obrazu nikdy nekupuje, když je\nteprve začat, tím méně podle náčrtku. Teprve když\nobraz jest úplně dokončen, může se státi předmětem\nvyjednávání.\nU každého umělce, který o něčem pracuje, Treť-\njakov bývá několikrát v roce a vždycky ví, co se kde\nkuje a jak. Když ještě nikdo nevěděl o tom, že Ve-\nreščagin připravuje sbírku obrazů z dob pokoření\nTaškentu, půl druhého roku před výstavou r. 1874,\nTreťjakov byl u něho v atelieru v Mnichově a už tehdy\nukázal, které obrazy přál by si získati. Treťjakov ku-\npoval dřívv obrazy v atelieru; ale před sedmi lety\nzměnil svůj obyčej a kupuje nyní na výstavách,\nv atelieru však jenom u umělců, s nimiž je velmi\ndobře znám. Změnil svůj obyčej proto, že jednou kra-\njinář jeden, který ho dobře neznal, domnívaje se, že\nTreťjakov má nápovědy, dovolil si jemu podotknout,\nže není dobře kupovat v atelieru, že umělec při tom\nmůže se zmýlit, a že má se kupovat na výstavách.\nOd těch dob Treťjakov vždycky a na všech výstavách\nmusí býti prvým, aby měl možnost neupouštět od\ntoho, co mu do očí padlo. Když byla dražba Vere-\nščaginových obrazů z Indie, vyčítali Treťjakovu, ?e\nzvyšoval ceny, nedívaje se ani na obrazy. A zatím\non si už dříve podle katalogu zaznamenal 54 čísla,\nkterá »musel získati« (jak sám se vyjadřoval), a upu-\nstil z nich toliko 3 neb 4, ai ty nyní jsou v jeho\nobrazárně.« Tak napsal o něm v »Novém Vremeni«\n1885 Kramskoj, a je to zajisté velmi zajímavý kus\ncharakteristiky skutečného přítele umění.\nJak se jím stal, tomu sami umělci se divili.\n»Velmi mne zajímá po všecku dobu, co vás znám,\notázka jedna: Jakým způsobem mohl se vyvinout ve\nvás takový opravdový milovník umění?* psal mu r.\n1874 Kramskoj. Odpovědi Treťjakova na tuto otázku\nneznáme, totiž odpovědi písemné, ale za to slyšet ji\nrok co rok z nových a nových přírůstků jeho obra-\nzárny. Samo sebou se rozumí, že vážnost jeho rostla.\nCtili jeho vznešenou snahu, jeho neoblomnou energii,\njeho velikou obětavost a zároveň velikou skromnost,\nctili jeho umělecký vkus a soud. (Příště dále.) Az\n\n*) Nechať se čtenář nediví, že budu Krámského často citovat.\nUmělec tento byl zároveň nejlepším ruským kritikem v oboru\numění výtvarných a patří k nejlepším kritikům světovým."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c013", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25 / 26", "page_fin": "25 / 26", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.6.1", "titre_corps": "CIHELNA V LESE.", "titre_sommaire": "CIHELNA V LESE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "25 / 26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.13", "debut_caractere": 2349, "fin_caractere_exclue": 2399, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MANES«.\nL. KUBA.\nCIHELNA V LESE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c014", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29 / 30", "page_fin": "29 / 30", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.6.2", "titre_corps": "LINKA Z KONKUR. NÁVRHU.", "titre_sommaire": "LINKA Z KONKUR. NÁVRHU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.15", "debut_caractere": 4039, "fin_caractere_exclue": 4079, "texte": "VÁCLAV HRADECKÝ.\nLINKA Z KONKUR. NÁVRHU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c015", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31 / 32", "page_fin": "37 / 38", "image_debut": 16, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7", "titre_corps": "HISTORICKÉ ODDĚLENÍ VÝSTAVÝ ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ V PRAZE 1898. —", "titre_sommaire": "HISTORICKÉ ODDĚLENÍ VÝSTAVÝ ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ V PRAZE 1898. —", "signature_source": "B. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "31 / 32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2559, "texte": "HISTORICKÉ ODDĚLENÍ VÝSTAVÝ\nARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ\nV PRAZE 1898. —\n\n(Návrhy na zřízení nových sbírek). Mu-\nseum sádrových odlitků. Museum technické.\nMuseum království Českého.\nS plánem uspořádati r. 1898. v Praze velkou vý-\nstavu architektury a inženýrství vznikla přirozeným\nzpůsobem zároveň myšlénka, porádati samostatné od-\ndělení historické; bohatost staletého vývoje umění sta-\nvitelského v Čechách byla známa, důležitost starých\nslohů pro pochopení moderní architektury, ba jejich\nrozhodující vliv na tvorbu většiny žijících architektů\nvšeobecně uznávána. Avšak přípravné práce pro tento\nobor zahájily se teprve velmi pozdě, začátkem r. 1898.;\nsnad účastníkům první schůze výborové bylo jasno,\nže doba příliš pokročilá předem vylučovala možnost\ndodělati se úspěchu v každém směru dokonalého.\nNezbývalo tedy než buďto celý plán odložiti na\nvhodnější příležitost, o které nebylo pochybnosti, ze\nse sotva brzy dostaví, anebo spokojiti se s úspěchem\nneúplným, takovým, jakého lze do ci li ti za právě daných\nokolností vynaložením všech sil. Zvítězila důvěra v bo-\nhatost uměleckých památek našeho království a zvláště\nhlavního města Prahy, zvítězila důvěra členů malého\nkroužku odborníků ve vzájemnou poctivou snahu\na schopnost. K úsilovnému přiěinění pohádala zvláště\nněkteré z pořadatelů dávná snaha založiti v Praze ve-\nřejné museum, jehož účel v hlavních zásadách podobal\nby se chystanému historickému oddělení výstavy ; tito\novšem nemohli odolati touze, aby příhodný podnik\nvýstavní využitkovali aspoň k dočasnému uskutečnění\nsvého plánu, jaksi na zkoušku, která měla dokázati\nmožnost takovéto sbírky v Praze.\nProgram historického oddělení byl vlastně stanoven\nprogramem výstavy: měl se znázornit! dějinný vývoj\numění stavitelského a řemesel s ním spojených, jakož\ni vývoj různých odborů inženýrských; k tak ohrom-\nnému úkolu ovšem nedostávalo se ani hmotných pro-\nstředků ani dostatečného poctu ochotných pracovníků.\nProto předem rozhodnuto pojmouti do tohoto oddělení\njen architekturu a umělecký průmysl stavební, jakož\ni jediný z ostatních oborů technických a sice histo-\nricky zvláště důležitý vývoj mincování, jehož pořádání\nsvěřiti se mohlo zkušenému odborníku, inženýru Ed.\nFialovi. O návrhy, jakým způsobem zná-\nzorniti postup historických slohů v Čechách nebylo\nzle; v prvním okamžiku stavěla mysl navrhovatele celé\nbudovy slohově provedené; i když bylo ustanoveno,\nže skupině historické se vykáže budova kdysi retro-\nspektivní výstavy, pomýšleno bylo vážně na několik\npřístavků, v nichž upraviti se měly slohové interiéry :"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.17", "debut_caractere": 89, "fin_caractere_exclue": 4746, "texte": "některá z našich románských krypt, gotická kaple sv.\nKateřiny na Karlštejně, renaissancní pokoj ze zámku\nHvězdy a nějaký barokní vnitřek. Jakmile však vešly ve\nznámosť některé podrobnosti finančního stavu letošní\nvýstavy, upustilo se od těchto úmyslů, jejichž uskute-\nčnění by se za jiných poměrů zdálo býti nevyhnutelným.\nBylo tedy se spokojiti s programem jednoduchým,\nkterý přece byl dosti důstojným, a jak se ukázalo,\npro naši výstavu nejvhodnějším, t. j. utvořiti ébraz\nvývoje umění stavitelského vědecky srovnanou sbírkou\nvšeho, co účelu tomuto sloužiti mohlo a získati se\ndalo, nechť to byly originály jako význačné fragmenty\nkamenné ze slohových budov drobné předměty umě-\nlecko-průmyslové náležející k zařízení obydlí a chrámů,\npůvodní architektonické návrhy, anebo rozmanité kopie,\nsádrové odlitky zvláště důležitých památek a konečně\nvšeho druhu vyobrazení, umělecké obrazy i technické\nvýměry, staré rytiny nebo moderní fotografie. Všude\npodnikané, nákladné opravy monumentálních budov,\nvšeobecný stavitelský ruch městský, vědecké snahy\ntopografické a umělecko-historické vzbuzovaly naději na\nhojnou kořisť, jejíž rozmanitost látky, provedení a veli-\nkosti slibovala obraz lišící se bohatostí a novostí naprosto\nod našich dřívějších výstav umělecko-historických.\nAčkoli z podaného rozpočtu na převoz předmětů\nzapůjčených, na pořízení sádrových odlitků, nutných\nvyobrazení a na podobné výdeje slavný výkonný výbor\nvýstavní při nejlepŠí své ochotě nemohl povoliti více\nnež 4000 zl., setrval výbor při provádění díla, o jehož\nkrásném úspěchu za výhodnějších poměrů nebylo po-\nchybnosti ; kleslou mysl povzbudila šťastná okolnost,\nže se mu podařilo získati na Hluboké, v Kutné Hoře\na v Lounech nadšené členy, jejichž obětavou přičinli-\nvostí zajištěn byl positivní výsledek. Neboť od roze-\nslání přihlašovacích listin neočekával nikdo valného\núspěchu a skutečně vrátil se jen nepatrný počet archů,\nvyplněných přihláškami většinou bezcennými. Spolé-\nhati bylo jen na osobní zakročení členů výboru, při\nkterémž obecenstvo osvědčilo největší ochotu na důkaz\nneoprávněnosti obav, že česká veřejnost odstrašená\npředešlými výstavami, více by nezapůjčila své poklady\nk účelům výstavním. Téměř všichni kteří byli vý-\nborem požádáni o zapůjčení předmětů, dali své svolení\nse vzornou obětavostí; ze seznamu jejich jmen v pe-\nčlivě sestaveném katalogu výstavním lze seznati, jak\npoměrně malý počet přispívatelů stačil, aby důstojně\nrepresentován byl každý sloh, každý obor stavebních\nřemesel uměleckých, každý druh materiálu a technic-\nkého spracování jeho, jakož i různé způsoby, kterýmiž\nstaří mistři kreslívali své návrhy a moderní architekti\nnebo historikové studují naše památky.\nJest pravda, že krátkost' doby přípravní, nedostatek\nprostředků hmotných a všeobecné poměry výstavní\nnedovolily, aby výstava tato vyhovovala všem opráv-\nněným požadavkům ; ale právě tak jisto jest, že i od-\nborníka překvapovala svým celkovým zjevem a zajíma-\nvostí doposud docela anebo téměř neznámých památek\numěleckých, sebraných a seřaděných dle programu,\nkterý snad zasluhuje i dalšího ještě povšimnutu\nOsud, který totiž roku 1891 stihnul krásnou\nretrospektivní výstavu, nevyhnutelně stihne též letošní\noddělení historické, předměty vypůjčené se vrátí maji-\ntelům a roztrouší se po celém království, ba stanou se\nvětšinou nepřístupnými. Proto ozvaly se v denních\nlistech i časopisech vážné hlasy, žádající trvalou ná-\nhradu ve formě velkého musea. Zvláště redaktor »Lu-\nrníru p. V. Hladík s horlivostí uznání hodnou ujal se\ntéto záležitosti, uveřejniv v »Národních Listech« a ve\nsvém časopise návrh na zřízení musea sádrových\nodlitků v letohrádku královny Anny na Letné, kte-\nréžto myšlénky dávnoletým horlivým zastancem (tuším\ni původcem) jest sochař Ludvík Wurzel; zároveň začal\nVýkonný výbor výstavní sbírati předměty pro tech-\nnické museum, jehož program není uveřejněn, ale\ndle vyzvání zdá se krýti s celkovým programem vý-\nstavy tak, že by historická čásť mu byla přivtělena\nv podobném poměru jako na výstavě.\nKrásné tyto návrhy došly v obecenstvu zaslouže-\nného souhlasu; b idiž proto dovoleno zde o jejich\npraktickém provedení blíže pohovořiti.\nNení pochybnosti, že jest jen otázkou času, kdy\npřistoupiti se musí k systematickému sbírání sádrových\nodlitků našich nejdůležitějších památek plastických,\njakož i moderních uměleckých děl, tak zdatnou gene-\nrací sochařskou prováděných. Avšak má se z nich\nutvořiti samostatná sbírka, zvláštní museum? Stačí pro\nrepresentaci našich sochařů odlitky sádrové, aniž by\nse k nim přidala díla dohotovená ve skutečném kovu,\nmramoru, dřevu? Není snad sochařství v historických\nnašich dobách tak úzce sdruženo s architekturou, že"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "35 / 36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.18", "debut_caractere": 98, "fin_caractere_exclue": 4201, "texte": "jen násilím od něho odloučiti se dá? Zdá se, že program sbírati pouze sá-\ndrové odlitky jest pro naše poměry příliš obmezený, pročež nutno jej rozšřiti;\njaké důvody staví se proti jeho spojení s lapidáriem, jehož nutnosť u nás\ntaktéž všude uznávána? Jestliže museum sádrových odlitků poskytuje výhodu\nsnadného rozmnožování a systematické úplnosti, dovede jedině sbírka originálů\npodati pravý umělecký požitek. Sbírky odlitků v Drážďanech, Berlíně aneb\ndokonce v Paříži a Londýně naplňují obdivem studujícího historika a umělce,\navšak celé to množství nejproslavenějších děl velemistrů celého světa zane-\nchává jen chladný a mrazivý účinek na jeho umělecké zanícení.\nJeště slovo o volbě místa. Jsem přesvědčen, že navrhovatel literát\na kritik hned při počátku provádění svého plánu sám by ustal od tak\nhříšného počínání, seznav s hrůzou, že nevědomky proti vlastnímu úmyslu\nkazí jednu z nejskvostnějších perel v nádherném diademu královské Prahy,\nže toto od něho obdivované a milované město, které tolikráte hájil proti po-\ndobným útokům, nyní sám olupuje o poklad nám všem nad jiné drahocenný.\nNastavte do prostor královského letohrádku (ostatně i z jiných důvodů ne-\nvhodných) sádrové odlitky portálů, kazatelen, křtitelnic, fial, krab, sloupů\na pilířů, hlavic, patek a řims, štítků, reliefů a soch, románských, gotických,\nrenaissancních, barokních a snad i moderních a zničen jest ten svého druhu\nve světě jediný, pohádkový dojem vážného klidu a zašlé slávy. Nechci při-\npomenouti neblahý vliv vestaveného množství velkých a malých předmětů\nna posouzení vlastní architektonické hodnoty celku a na požitek z krásných\ndetailů jeho výzdoby; dovolávám se jen nevyslovitelného půvabu a tajuplné\nmoci, kterou toto vznešené místo působí na naši duši jako skamenělá báseň,\nv\npochopená a oceněná i od cizinců. My Cechové že bychom sami tento dojem\nrušiti chtěli? Kdo z nás, stoje pod tímto loubím a shlížeje s těchto galerií,\nnepodlehl velkoleposti, jež skytá pohled na toto královské město v každé době,\nza májového jitra i za srpnového večera, v závoji listopadových mlh anebo\nv bílém plášti lednovém? Svatyně tato musí býti chráněna před jakýmkoli\nznesvěcením rušícími změnami. Je třeba upraviti vnitřek, toť jisté, jest nutno,\naby výzdoba hlavního sálu byla provedena, ale práce ta musí se svěřiti umělci,\njehož duše bude prodchnuta pravým nadšením pro básnickou myšlénku i ideální\nformu. Umění jediné zde vládnouti má, žádná archaeologie. Žádná galerie, žádné\nmuseum dle běžných názorů se sem nehodí; výběr několika vzácných prací\numěleckých, pro tento ucel zvláště provedených neb aspoň dobře volených,\nnějaká socha kovová, mramorový relief a dobrý obraz, vzácná záclona (go-\nbelín) vyplní úplně ten velký sál, budou-li díla velká duchem, nikoli poetem\nnebo rozměrem, výzdoba celku, jednoduchá a vznešená. Budova budiž zacho-\nvána svému původnímu účelu, dle něhož sloužila ušlechtilé zábavě a slav-\nnostem zde občas konaným; budiž zvláště útočištěm těch, kteří prchajíce ze\nvšedního ruchu pouličního chtějí oddati se po několik chvil povznášejícímu\npohledu na krásné město z tak vznešeného okolí.\nSlyšel jsem již často návrh, použiti královského letohrádku k rozmanitým\núčelům musejním, avšak obyčejně od archaeologů a historiků, jejichž po-\nchybení v nejlepším úmyslu nemůže se nikdo diviti, tak jako generálům,\nkteří ve službě státní v něm zařídili dělostřeleckou dílu ale literát! Zde\npřenáhlil by se horlivý zastance našich památek.\nTedy sbírejme předměty pro »Technické museu m«. Bez odporu zcela\nsprávným jest postup Výkonného výboru výstavního zachrániti v čas co nej-\nvětší počet vystavených předmětů trvale pro naší veřejnost; bude-li pěkná sbírka\npohromadě, najde se pro ní také program srovnání a vhodné místo. Jelikož\nsnaha výboru se potkává s úspěchem a zároveň jiný ústav učinil dobře při-\npravený krok v témže směru, můžeme doufati v uskutečnění krásného plánu\na uvažovati o způsobu, jakým by pro specielně české a pražské poměry nej-\nvýhodněji proveden byl.\nKteré jsou nejzávaznější důvody, nutkající nás dožadovati se založení nových\nsbírek technických ? Buďtež zatím vyznačeny tyto tři:"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "37 / 38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4810, "texte": "1. Není v Čechách nikde postaráno o to, aby ve-\nlikost dějinného vývoje domácí architektury byla řádně\nrepresentována, aby její význam jako předního činitele\nv naší kultuře byl uznán ; jestliže na probádání dávno\nminulých dějin politických se věnuje právem tolik\npráce a nákladu, není tu věru nepochopitelným, že se\ntak neděje též při architektuře, jejíž pomníky určují\nráz našich sídel, jsou viditelným osvědčením naší moci\na našeho stupně vzdělání, jsou národním bohatstvím,\nkteré i z hospodářského stanoviska třeba co nejvíce\nchrániti a k platnosti přivésti?\n2. Velké technické podniky, při n:chž někdy prak-\ntická, velmi často ale umělecká otázka mívá převahu,\nčím dále tím více zaměstnávají naši veřejnost, aniž by\ntato byla náležitě pro pochopení jejich důležitosti při-\npravena, zvláště běží-li o otázky cistě umělecky-archi-\ntektonické. Obecenstvo, které uznává za požadavek\nsvého vzdělání navštěvovati pravidelně divadlo a výstavy\numělecké, pěstovati hudbu a literaturu a setkávati se\nv denních listech stálými zprávami o umění, nemá\nvětšinou sebe menší schopnost a trpělivost prohlédnouti\nsi plány některého velkolepého návrhu architektonického,\no jehož stejné umělecké hodnotě s obrazem, sochou,\nskladbou nebo prací literární nemůže býti pochybnosti.\nS potěšením třeba uznali blahodárný úspěch propagač-\nních snah v těchto oborech uměleckých na vkus, vzdě-\nlání, ušlechtilé zaměstnání, ba i na dobrý, samostatný\núsudek nyní již četných jednotlivců. Tím více jest se\ndožadovati trvalého a účinného prostředku, kterýmž by\nnaše obecenstvo se naučilo věnovati svou plnou pozor-\nnost též návrhům na veliké, architektonické podniky,\njejichž rozhodnutí obyčejně odkázáno jest soudu jeho\nzástupců. Jinak by asi dopadlo řešení otázky o za-\nchování starého rázu Prahy a o nové umělecké úpravě\nnáměstí, ulic i nábřeží a o různých velkých návrzích.\n3. Třetí velice závažný důvod a od techniků snad\nza nejdůležitější čítaný jest nutnost, zřídíti ústav, který\nby šířil vlastní technické, praktické vědomosti mezi těmi,\njiž poučení z našich vysokých škol technických z ja-\nkýchkoliv důvodů čerpati nemohou a vyhledávají urči-\ntých znalostí v některém obmezeném oboru technickém ;\nústav tedy, který hlavním zásadám celého výstavního\nprogramu vyhovuje a odpovídá nejlépe heslu »tech-\nnického musea«. Jméno toto prozatím asi jen náhodou\nvolené označuje tento moment již jako nejvýznačnější;\n0 jeho ohromném významu hospodářském nemůže býti\npochybnosti.\nSnadno by se daly jmenovati další důvody, snad\n1 pádnější, ačkoliv již tyto stačí k důkazu oprávně-\nnosti těchto požadavků. Může se však vyhověti jim\nvšem založením jediného «musea technického, kteréž\nnení mimořádně bohatě nadáno státem a zemí a jaké-\nhož v tomto rozsahu není snad v celém světě?\nZa našich domácích poměrů zdá se mi zcela ne-\nmožným, s dobrým výsledkem spojiti k organickému\ncelku tak různorodé části jako výhradně národní, české\nmuseum architektonické, založené na programu histo-\nrickém a moderní ústav prakticky technický, který\nudržovati musí styky mezinárodní; vždyť nejen účel,\nale i prostředky jsou docela různé.\nAvšak nechci snad dovršiti naši přílišnou horlivost'\nv zakládání museí návrhem, aby se tedy zřídila dvě\nnová musea. Naopak. Mohu z. vlastní zkušenosti mluviti\njen o části umělccko-historické, o kteréž neváhám tvrditi,\nže by mnohem lépe prospívala, kdyby se připojila k ně-\nkterému z našich stávajících ústavů blízkých progra-\nmem. Z četných důvodů budiž vedle starosti o opatření\nhmotných prostředků pro místnosti, rozmnožování sbí-\nrek, úřadnictvo a služebnictvo připomenuta jen tato\nnejzávažnější, že historické památky domácí výroby\numělecko-průmyšlové s architekturou nutně souvisící,\njsouce z větší části v pevných rukou, nesnadno pro\nnovou sbírku získati by se daly. Bohatými takovými\nsbírkami vládnou Museum království Českého, Museum\nkr. hl. města Prahy a Umělecko-prňmyslové museum\npražské. Programy obou posledních vylučují možnost\nrozšíření se na celý obor architektonický a technický.\nTím více náleží tento do Musea království Českého,\njehož historické oddělení všechny umělecké a kulturní\nzjevy našeho království a národa dle jeho významu\nv dějinách vzdělané Evropy důstojně representovati má.\nŽe skutečně starati se chce o požadavky technické\na architektonické, toho zárukou jest osoba v jeho, čele\nstojící, architekt Jan Koula. Archaeologický sbor Musea\nkrálovství Čes-\nkého učinil již\ntaké kroky k zí-\nskání vhodných\nmístností pro-\nstorných pro no-\nvou tuto sku-\npinu sbírek.\nPodporuj mez\ntedy Museum,\nkrálovství Čes-\nkého v nesnad-\nném úkolu, aby\ndůstojné repre-\nsentovalo vyso-\nkou vzdělanost\na slavnou minu-\nlost našeho ná-\nroda v přetěžké\nsoutěži s bohatě\nnadanými svě-\ntovými musei.\nO vybývajíeí,\nmoderně-techni-\ncké části daného\nprogramu pone-\nchávám promlu-\nviti povolaněj-\nv r\nsim.\n\nB. M."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c016", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31 / 32", "page_fin": "31 / 32", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7.1", "titre_corps": "TAPETA.", "titre_sommaire": "TAPETA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "31 / 32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.16", "debut_caractere": 2580, "fin_caractere_exclue": 2597, "texte": "V. BENEŠ.\nTAPETA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c017", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31 / 32", "page_fin": "31 / 32", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7.2", "titre_corps": "TAPETA.", "titre_sommaire": "TAPETA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "31 / 32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.16", "debut_caractere": 2561, "fin_caractere_exclue": 2578, "texte": "V. BENEŠ.\nTAPETA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c018", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33 / 34", "page_fin": "33 / 34", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7.3", "titre_corps": "Z hist oddělení V. A. a I. — Chrlič z chrámu sv. Víta na Hrade Pražském.", "titre_sommaire": "Z hist oddělení V. A. a I. — Chrlič z chrámu sv. Víta na Hrade Pražském.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 87, "texte": "Z hist oddělení V. A. a I. — Chrlič z chrámu sv. Víta na Hrade\nPražském."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c019", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33 / 34", "page_fin": "33 / 34", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7.4", "titre_corps": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Gotická konsol z věže chrámu sv. Víta.", "titre_sommaire": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Gotická konsol z věže chrámu sv. Víta.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.17", "debut_caractere": 4748, "fin_caractere_exclue": 4816, "texte": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Gotická konsol z věže chrámu sv. Víta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c020", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35 / 36", "page_fin": "35 / 36", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7.5", "titre_corps": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Část stolic z chrámu sv. Barbory na Horách Kutných.", "titre_sommaire": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Část stolic z chrámu sv. Barbory na Horách Kutných.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "35 / 36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 96, "texte": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Část\nstolic z chrámu sv. Barbory na\nHorách Kutných."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c021", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37 / 38", "page_fin": "37 / 38", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.7.6", "titre_corps": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Zpovědnice z chrámu sv. Jiljí na Starém městě.", "titre_sommaire": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Zpovědnice z chrámu sv. Jiljí na Starém městě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "37 / 38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.19", "debut_caractere": 4812, "fin_caractere_exclue": 4888, "texte": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Zpovědnice\nz chrámu sv. Jiljí na Starém městě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c022", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39 / 40", "page_fin": "51 / 52", "image_debut": 20, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.8", "titre_corps": "PRAHA 1898. SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ S POZNÁMKAMI VOLNÝCH SMĚRŮ.", "titre_sommaire": "PRAHA 1898. SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ S POZNÁMKAMI VOLNÝCH SMĚRŮ.", "signature_source": "S—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "39 / 40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4243, "texte": "PRAHA 1898. SOUHRN ZPRÁV A\nPOVĚSTÍ S POZNÁMKAMI VOLNÝCH\nSMĚRŮ.\n\nNasypání ostrova Střeleckého. Ve schůzi\nobecních starších 17 října t. r. při jednání o ná-\nvrhu nového kamenného mostu dotknuto bylo důležité\npro vzhled Prahy záležitosti, zvýšení ostrova Střele-\nckého, a tím zvěděli jsme, že projekt splavnění Vltavy,\nnasypáním ostrova Střeleckého počítá, rozhodnutí o tom\njest jen otázkou času. Namítá se otázka, zda nasypání\na zvýšení ostrova Střeleckého jest při splavnění Vltavy\nvěcí nezbytnou a zda nemělo proti němu obecní zastu-\npitelství v zájmu Prahy rá.ně v čas vystoupiti, nevy-\nčkávajíc ortele později již nezvratitelného. Smutným\njest úkazem, že dnes,\nkdy vyzděny jsou pi-\nlíře nového mostu,\nnení vyjasněna otázka\ntoho významu pro\nPrahu, která se v dů-\nsledcích svých dotýká\ni stavby mostu. Jakou\ndůvěru možno míti v\nkruhy za věci ty od-\npovědné ?\nZachování starobylého\nrázu\na krásných pohledů\na umělecká\núprava král.\nPrahy staly se heslem\npři volbách do\nzastupitelstva měst-\nského. Radikální listy\nspojivše kolem sebe\nnespokojence s dosa-\nvádní správou obce\npražské, jíž přičítány\nzejména různá, pro-\nvinění páchaná neše-\ntřením hist. rázu a\nkras Prahy, uveřejnily\npřed volbami dvě pro-\nvolání k voličům, z\nnichž ono omezující\nse k poukazu na neše-\ntření rázu a krásy\nPrahy podepsáno bylo\npředními zástupci listů\na korporací umělec-\nkých. Obě provolání\nprovázena byla listi-\nnou kandidátů pro\ndruhý sbor na Novém\nMěstě. Akce měla ten\nvýsledek, že kandidáti nespokojenců obdrželi neoče-\nkávaný počet hlasům. Snad tomuto pokynu se strany\nvoličstva porozumí páni na křeslech konšelských.\n— Nápadno bylo, že na provolání v zájmu za-\nchování rázu a krásy Prahy scházel podpis zástupce\nJednoty českých umělců. Na provolání podepsaný sta-\nrosta Umělecké Besedy odvolal podpis, odvolávaje se,\nže neměl tušení o připojené ku provolání kandidátní\nlistině; k odvolání vedly ho příčiny osobni a poli-\ntické.\nV zájmu šetření staré Prahy vybízí Vilém\nMrštík v posledním čísle Lumíru studenstvo k čin-\nnosti, žádaje, aby mládež poučována byla o krásách\nPrahy, s čímž každému sluší souhlasiti. Přáli bychom\nsi, aby našli se professoři, kteří by budili v studující\nmládeži zájem pro umění výtvarné, pro památky do-\nmácí, aby generace příští šetrněji s poklady sdědě-\nnými si vedla.\nObčanské kluby a Praha. Občanské kluby\npražské vidí spásu Prahy v uvolnění komunikace,\na to podivnou náhodou nejnaléhavěji vždy tam, kde\nz toho pro krásu a ráz Prahy značné škody vzcházejí.\nKlub Malostranský přimlouval se svého času co nej-\nusilovněji za probourání domu u Klíčů, vyjádřil se\nproti zamýšlenému zcelení podloubí a proti podjezdům,\nžádaje zde novou širokou ulici, v ulici té viděl ne-\nomylný prostředek k oživení a jak se pravilo i k po-\nzdravení Malé Strany. Nyní po zbourání domu u Klíčů\nsluší za to míti, že Malá Strana je oživena a po-\nzdravena. Nové proudy posilující vtáhly do ulic Ma-\nlostranských, zdravý vzduch rozproudil se na náměstí\nMalostranském, živnosti zkvétají, široká nová ulice\nstíží stačuje tlačícímu se živnému množství, kteréž sem\npřivábila. Nevěříte ? Proto též kluby občanské ostatních\nměst Pražských touží po probourání podobných děr,\njakou je ona na Malostranském náměstí, zvláště staro-\nměstští závidějí malostranským průlom u Klíčů a žá-\ndají, aby v době co nejkratší podobný průlom zdobil\njižní stranu náměstí staroměstského.\nStaroměstský klub občanský 20. října t. r. jednal\no hospodářských potřebách Starého Města Pražského\na o příčinách, pro které Staré Město tak churaví\na chřadne. A opět shledáno, že přední závadou jsou\nnedostatečné komunikace. Assanace přivodila sice v pří-\nčině této značné uvolnění, zdravý vzduch táhnoucí\nnyní od Vltavy přes pláň shořením domů Josefských\npovstalou, blahodárně posiluje znenáhla centrum Prahy.\nNavrhovatelé assanačního projektu také měrou dosta-\ntečnou hověli žádoucím požadavkům komunikačním;\npověstná assanační ulice, jež prostranné náměstí naše\nspojí s nábřežím napraví do jisté míry, co zavinili\nbudovatelé Staré Prahy, kteří spojili veliké náměstí\ns ostatními částěmi Prahy jen užšími, dle názoru pánů\nradních i pana starosty i občanů v klubu soustředě-\nných, nedostatečnými ulicemi, proto staroměstský klub\nv přední řadě volá o proražení této hlavní assanační"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "41 / 42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.21", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2874, "texte": "třídy. Jelikož však vtipné hlavy\nukázaly, že tak široká ulice\nvedena býti nemá jen ku břehu\nvltavskému, nýbrž že pokra-\ncovati musí mostem a přímou\ndo kopce vedenou silnicí i za\nvodou, proto žádá staroměstský\nklub o brzké vystavení mostu\na prokopání Letné, a sice z více\npříčin. Za prvé proto, aby se\ndlouhá assanacní ulice náležitě\nprotáhla, aby i za Vltavou\nv Bubenči měly osu, okolo\nkteré by se tužby assanacní\notáěeti mohly. Za druhé, aby\nVinohradští nejkratší cestou\ndostali se do Bubenče a Bube-\nnectí do Prahy, při čemž spor-\nným zůstává, zdali z toho pří-\nmého a vhodného spojení nevy-\nplyne větší užitek pro před-\nměstí; bylo ve schůzi klubu\nz vážené strany k tomu po-\nukazováno, že nová komuni-\nkační spojení odvádí jádro\nobyvatelstva na obvod města,\njisto však přes to zůstává, že\nBubenečské obyvatelstvo, které\nnyní kupuje své potřeby na\nMalé Straně, přímou cestou zvá-\nbeno a přivedeno bude na Staré\nMěsto. Za třetí pak proto, aby\nzdravý vzduch z Letné a Stro-\nmovky nejkratší cestou vnikal\nna náměstí Staroměstské, kte-\nrému takové provětrávání jistě\njen prospěje. Bohudíky jest\nassanacní přímá ulice zaji-\nštěna, jde jen o to, aby proudy\nnávštěvníků z Bubenče širokou\nulicí tou na Staroměstské ná-\nměstí se navalivší, protějšími starými ulicemi projiti\nmohly, proto staroměstský klub k uzdravení Starého\nMěsta žádá probourání a rozšíření úzkých těch starých\nuliček, zejména ulice Melantrichovy, ulice Sirkové, Že-\nlezné, Celetné, prolomení ulice nadačním domem Richt-\nrovým, dále rozšíření Perštýna a zbourání kostela svato-\nvojtěšského u Prašné Brány.\nPan starosta Dr. Podlipný, kterýž co clen staro-\nměstského občanského klubu schůzím téhož obcuje,\npřiznává ve schůzi odbývané dne 20. října t. r., že\nStaré Město stůně a že potřebuje lékaře, ukazuje na\nobtíže, které se staví snahám za sbouráním i při bourání\nradě městské vstříc a to hlavně se strany tak zvaných\npřívrženců starobylého a uměleckého rázu Prahy, uji-\nšťuje, že je přesvědčen, že k uzdravení Prahy přispěti\nmůže jedině důkladné bourání, ukazuje na blahé hospo-\ndářské, assanacní a umělecké výsledky činnosti této\npro Malou Stranu a jinde, a přiznává, #že by pokud\nby na něm bylo ničeho neměl proti důkladnému pro-\nlomení zejména Perštýnu a Melantrichovy ulice, dále\nproti zbourání těch Velkoprahu hyzdících domů při\núzké uličce proti radnici i s tím maloměstským ob-\nloukem, který zamezuje výhled k radnici, stejně jako\nz radnice do Melantrichovy třídy, poukazuje dále\nk chybám, které se staly za předešlých starostů,\nk chybám, kteréž bohužel již i s městskou spořitelnou\nodstraniti nelze, lící, jak by rozšířením a probouráním\nPerštýna a Melantrichovy ulice přivábeny byly na\nStaré Město davy obyvatelstva, kteréž nyní do úzkých\nuliček v bázni před zácpou (ulic) vcházeti váhají, a\nkonci řeč svou bujarým sokolským »Na zdar!«\nKu žádosti za probourání ulic Starého Města přidá"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "43 / 44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5946, "texte": "vajíse i majitelé krámů v ulicích Celetné, Železné, Melan-\ntrichově, Sirkové a Perštýnu, ujišťujíce, jakou je jím\nobětí v místech těch vydržovati obchody, kteréž by\ndávno byly již uzavřely, kdyby jich naděje na veliký\nvýnos neudržovala důvěra ve slavnou radu městskou,\nže táž vbrzku ulice ty náležitě rozšíří, aby značnou\nšířkou příštích moderních ulic přiváben vešel do zdí\nStarého Města žádoucí rozkvět, aby churavící Staré\nMěsto dle slov váženého pana starosty pana Dra Pod-\nlipného bylo opět tím významným městem, jakým bý-\nvalo ode dávna, při čemž ovšem vyrozumívají, jak\npřece bylo patrno z tonu řeči páně starostovy, že tím\npan starosta pro Boha přece nemínil zachování staro-\nbylého rázu ve smyslu zbrklých hlav, nýbrž, že tím\nmínil hospodářský bývalý rozkvět a blahobyt, který\nna Starém Městě Pražském vládl za starých dob.\nPotud zpráva o schůzi staroměstského klubu občan-\nského. Nyní tedy jest jisto, co jest závadou pozdra-\nvení churavící Prahy. Jest to v přední řadě za nynější\nsprávy obecní se dostavivší nedostatek komuni-\nkační, nestačující k volnému pojmutí Prahu oživu-\njících proudů, který jasně ukazuje, že řádná správa\nobce v době poměrně krátké přivoditi může neobyčejný\nvzrůst a oživení města. Dále pak jmu to, jak výslovně\npanem starostou bylo vytčeno, přátelé starožitností\na krásných pohledů, kteří působí nesnáze těm, kdož\nPraze posloužiti se snaží prokopáním starých častí.\nProti první závadě uvedl ve schůzi staroměstského\nklubu pan prof. J. Palacký, že právě volné komuni-\nkační spojení s předměstími odvádí jádro obyvatelstva\nza obvod města, čímž přironě vysiluje vnitřní město.\nProti příčině druhé námitek pronešeno neb do. Jest\nze všeho jasno, že by se co nejvíce doporučovalo,\naby občanské kluby pražské zahájily akci a přičinily\nse o zřízení komisse nové, jejímž předním účelem by\nbylo v zájmu pozdravení Prahy prováděti nevyhnu-\ntelné bourání. V čelo této nové komisse nechť postaví\nse pan starosta Dr. Podlipný, a tím nechť řízně od-\npoví na směšnou žádost p. I. Hermanna, který otev-\nřeným listem v Nár. Listech pana starostu žádá, aby\nse postavil v čelo akce za zachování starobylého rázu\nPrahy ; snad nemyslí pan I. Hermann, žeby mohl sta-\nrosta Prahy předsedati nějaké bláznivé umělecké ko-\nmissi, toho by občanské kluby pražské nikdy nestrpěly.\nDoba k činnosti nové bourací komise jest co nejvhodnější,\numělecká komisse, která strašila svým zájmem za za-\nchováním starobylého rázu a krásných pohledů, dávno\nse již rozešla, členové její po usilovné činnosti nyní\nodpočívají; shoda stran občanských doposud na rad-\nnici porušena nebyla ; v čele správy královské Prahy\nstojí energický muž; pro tu chvíli není obavy,\nže do zastupitelstva Prahy zvolen bude pan Vilém\nMrštík; upravovací plány Prahy do posud vyhoto-\nveny nejsou;' není též doposud schválen nový sta-\nvební řád; na radnici zasedá několik rázných, radi-\nkálnímu léčení Prahy nakloněných občanů; spolek\npřátel starožitností, spolek architektů a inženýrů a\nUmělecká Beseda pohořely tak často se svými pamět-\nními spisy, že sotva se schopí k nějaké činnosti,\nkteréž by z radnice nemohlo býti čeleno ; spolek Mánes\npři starostech o úhradu deficitu na Volné Směry sotva\ndo akce zasáhne, ještě méně Jednota českých umělců\na Česká Akademie, kteréž povzneseny jsou nad všedním\ndenním rmutem otázek nezasahujících do oblasti veli-\nkého umění; denní listy zaujaty jsou cele politickou\nakcí, listy technické pak nezaujaly ještě oproti otázkám\nr ' r f r v\nzachovaní neb bouraní ustáleného hlediska, »Cas« za-\nujat je vymétáním neplech a neřestí našeho veřejného\nživota v jiných směrech, Naše Doba neuvědomila sobě\nještě, jak se otázka bourání Prahy má k stěžejným\nideám národa Českého, Osvěta lituje místa k nevděčným\nnikoho více nezajímajícím článkům o záležitostech\ntěchto, akce pana V. Mrštíka pro vzpouru studentstva\njest ještě v počátcích a dosud bezvýslednou, a sotva\nnajde se někdo z pánů professorů, aby studentstvu vy-\nlíčil, že Praha bouráním jest ohrožena. Doba jest tedy\nco nejpříhodnější pročež rychle k dílu, vbrzku pak\nzmění Praha svůj vzhled a svou tvářnost, okřeje,\nzmladne, vyrovná se jiným moderním městům, nový\nzde zbují život, netušený zavládne blahobyt, zahan-\nbeni budou všichni ti zbrklí zastánci starobylého rázu\na krásných pohledů Prahy. Nuž, tomu rozkvětu vo-\nláme s p. Dr. Podlipným bujaré, sokolské: Na zdar!\nPotřebné a nepotřebné komunikace\nv P r a ze. Tyto dny jednalo se v městské radě\nPražské o nové ulici v prodloužení Florence, která by\nsváděla proud komunikační dlouhé, Karlínské třídy\nPalackého na Josefské náměstí i od skladiště nádraží\nstátní dráhy zkracovala značně cestu, a která by\nvhodně rozdělila veliký blok domový mezi Poříčí,\na ulicemi Hybernskou a Dlažební ve skupiny dvě.\nKomunikaci tuto za důležitou pokládá stavební úřad\na technická komise, vřele se za ni přimlouval arch.\nMunzberger, přes to rozhodla odhlasováním rada městská,\naby důležitá ulice tato zřizována nebyla, jelikož si jí stát\nnepřeje. Na státních pozemcích bloku toho má býti vy-\nstavěn justiční palác, jehož stavbu by prý nebylo možno\nprovésti v zamýšleném rozsahu, kdyby obec na zřízení té\nulice trvala. O paláci justičním dlouhá léta se mluví,\nměl stát i na Karlovu náměstí, na severní straně\nstaroměstského náměstí, umělecká komisse vyznačovala\npro stavbu jeho některá jiná vhodná místa, nelze tudíž\nříci, že by bylo místo nyní určené ku stavbě jediným,\nnelze však tvrditi ani to, že by novou ulicí stalo se ku\nstavbě justičního paláce nemožným. Jeli stát rozhodnut\nstavěti justiční palác v Praze, pak by iv případě, že\nby ulicí rozdělený pozemek na stavbu nestačoval,\nnalezl za pomoci obce snadno vhodný pozemek jiný.\nNení o pozemky vhodné nyní nouze, a snad. by mohla\nprávě stavba justičního paláce posloužiti vhodnému\nupravení některé zanedbané aneb k přestavění odsou-\nzené části města? Zajímavé byly důvody které\nproti potřebné nové ulici při hlasování na váhu padaly.\nJedním z důvodů bylo, že by nová ulice prodloužena"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "45 / 46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.23", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2073, "texte": "býti musila až k Týnskému kostelu a že by bylo ná-\nkladným vykoupení pozemků nynějšího hotelu u Zla-\ntého Anděla. Prosté nahlédnutí v plán Prahy poučí,\nže toho třeba nebylo, jelikož by nová komunikace vy-\nústěním na Josefské náměstí našla vhodného a dosta-\ntečného v každém směru pokračování ve stávajících\nulicích, a nemusela by tudíž nevyhnutelně býti vedena\nokolo Stupartů a okolo Ungelta až k Týnu.\nProstým nahlédnutím v plán Prahy se přesvědčíte,\nzdali nová spojovací ulice v těchto místech má vý-\nznam pro Prahu, lze poznaťi, že provedení její nestaví\nse překážky nepřekonatelné, vyžadující nějakých zvlášt-\nních obětí se strany obce. Ulice ta nerušila by některý\nze stávajících zajímavých pohledů ani z náměstí Josef-\nského ani odjinud, neničila by žádnou památku dob\nminulých, vedena by byla valnou částí nezastavěnými\na nezužitkovanými pozemky a přispěla by výhodně k upra-\nvení Josefského náměstí. Nikdo nemůže upříti význam\njejí c > důležité komunikační linie co doplnění stáva-\njících dlouhých ulic, které rozvojem Prahy nezmizí,\nkteré naopak ožijí a které léta cekají, aby spojovací\nnovou ulicí byly přivedeny do účelného spojení s vnitř-\nním městem. Hádankou by bylo neznalému našich\npoměrů, jak možno jest odhlasovati neprovedení po-\ntřebné ulice zástupci obce, jak možno to přes ty\nrůzné kluby a spolky, které přece jinde celou váhou\nsvých representantů zasazují se o to, aby zájmům\nrůzných částí města se prospělo. Kde jen zůstala ta\npéče o vhodné a potřebné komunikace při této pří-\nležitosti ? Kde hledati příčinu takového odhlasování?\nNovinářské zprávy poučily nás o dvou důvodech, kte-\nrými byla rada městská vedena, hlavním důvodem\nbylo, aby umožněno bylo brzké postavení justičního\npaláce, k němuž ve Vídni byly plány již vyhotoveny.\nA tu důležitou jest otázkou, zda by žádoucím\nupravením ulic plány zmíněné mohly býti účelně\nupraveny, aneb zda by potřeba bylo od plánů těch\nupustiti. Zajímavo by při tom bylo zvěděti zda obec,\nkterá přece o plánech tech povědomost' měla, zda v čas\nupozornila na potřeby obecní, a zda objasnila své"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.24", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 5820, "texte": "hledisko, které nelze přece srovnati s tím, aby pro\nstátní pražské stavby plány pracovány byly ve Vídni\nod umělců vídeňských. Další otázkou je zda by i zne-\nmožněním stavby justičního paláce na tomto místě,\nvůbec od zřízení této státu nezbytně potřebné budovy\nupuštěno býti musil© či upuštěno býti mohlo?\nJest pevným přesvědčením naším, že na dlouho ne\naže slušelo iv tomto případě hleděti jen k důsledkům\nrozhodnutí takového pro zájmy a potřeby obecní\na -neobětovati je snad s ohledem na nějaká osobní\npředcházející jednání a sliby soukromé přáním z Vídně.\nSlušelo to tím více za okolností tak křiklavě ne-\nsprávných, jakým jest fakt objednávky plánů pro\nstátní stavby u umělců cizích.\nPřiznáváme se, že odhlasování rady městské iv tomto\npřípadu nás poučilo o tom, že o zájmy Prahy po\nstránce její úpravy není postaráno jak by býti mělo.\nMůže vůbec městská rada o otázkách těchto rozhodo-\nvati bez celkového nějakého účelného a na správných\nzávěrech zbudovaného plánu?, má rozhodovat! rada\nměstská proti mínění znalců a odborných komissí ?,\njest pak vůbec možnost' pro komisse, jejichž práce\nnebývá uvážena, nýbrž jen odhlasována?, možno získati\nnezávislých, svědomitých, jedině trvalých zájmů obec-\nných dbalých dělných sil ?\nKam hospodářství takové povede? Odhlasuje též\nrada městská záležitosti právní proti návrhům a mínění\nprávních komissí? Jest to zdravý stav, kde obec ignoruje\nnaprosto při věcech týkajících se úpravy Prahy činitele\nnejpovolanější ? Jak srovnává slavné zastupitelstvo, jak\nvážený pan starosta plnění povinností důvěrou ob-\nčanstva na ně složených se svým svědomím? Rozho-\ndují páni v jiných věcech analogických, bez pevného\ncelku i části zahrnujícího plánu, bez něhož není my-\nslitelno provedení úkolu té pro Prahu důležitosti,\njakým je úprava Prahy, při níž chyby nestihnou gene-\nraci jedinou. Nepochybovali jsme doposud o dobré\nvůli zástupitelstva obecního Praze prospívati, však\nskutky ukazují k tomu, že důležité otázky úpravy\nPrahy pojímány bývají na radnici pražské bez té\nvážností, kteráž jim vzhledem k důležitosti jejich pří-\nsluší. V té věci je chybou klamati se že bez usilovné,\nstálé, namáhavé práce úkoly dané vyřešeny budou tak,\njak by býti měly a že snad úkoly tyto zmohou vedle\nsvých prací komisse jiné, ať již se jmenují technická,\nstavební neb soupisná, které účelem svým v jiných\nsměrech mají práce tolik, že ji zmoci nemohou. Úkoly\nty při té neorganisaci práce na radnici vládnoucí nyní\ntěžko vůbec mohou býti zmoženy tak, jak by žádoucno\nbylo, každé podobné odhlasování těžce znesnadňuje\npráci příštích pracovníků.\nHlas z radnice o uměleckých soutěžích\nveřejných. Ač byla několikráte vhodná příleži-\ntost, aby na radnici staroměstské vyměnily se názory\no tom, co jest slušného a v zájmu uměleckých soutěží od-\nporučitelného, přece jen zřídka na venek vyzněly názory,\njež panují o věci té v kruzích na radnici vládnoucích,\nproto zajímavým nám bylo místo odpovědi, jíž odpo-\nvídáno bylo Umělecké Besedě na připiš ohledně pro-\njektované stavby paláce pojišťovny na Staroměstském\nnáměstí, místo, které zní jako odpověď na výtky činěné\nv příčině okolností, za nichž vypsána byl-a na stavbu\npojišťovny veřejná soutěž. Místo ono zní: »Dozorstvo\npražské městské pojišťovny chovajíc obavu, že, jak\nznámo, podobné konkursy úplného výsledku nemívají,\na že zdržením od početí stavby důchodům ústavu by na-\nstati mohla ztráta, objednalo si u bývalého clena\numělecké komise mimo konkurs rovněž návrh na skizzu\ntakové budovy, která by použita býti měla, kdyby\nuvedená obava se měla uskutečniti.« Přiznáváme, že\nnám místo ono bylo velmi zajímavým, z něho jest\nzřejmo : Ze dozorstvo pražské městské pojišťovny mělo\núplnou důvěru v dobrý výsledek práce objednané\nu architekta p. O. Polívky, a že nedůvěřovalo výsledku\npráce umělců soutěžících, a sice z důvodu, že, jak\nprý známo, podobné konkursy úplného výsledku ne-\nmívají. A tu namítá se otázka, kdy správně a svědo-\nmitě připravené umělecké soutěže u nás výsledku\nnemívaly? O odpověď tu sluší pány předem žádati,\njelikož jinak důvody uvedené se hroutí, žádáme proto\no určitou odpověď, kdy se tak stalo. Důvod druhý,\nže k tomuto zvláštnímu vypsání soutěže bylo přikro-\nčeno, leží prý v krátkosti doby. Prosíme tu o odpověď,\nproč záležitost ta byla tak dlouho ponechána neroz-\nhodnuta? Víme, že více jak před půldruhým rokem\njiž se mluvilo o stavbě paláce pojišťovny. Proč bylo\ns vypsáním soutěže odkládáno ? Proto, aby bylo omlu-\nvitelným vedle soutěže honorované objednání plánů?\nProč za těchto okolností byla vůbec soutěž vypisována?\nBylo za těchto okolností pravděpodobno, že umělci\npráci a času věnují úkolu, jehož rozřešení svěřeno\nbylo již a to s plnou důvěrou a proti zaplacení jedi-\nnému z kolegů, jehož práce postavena byla mimo\nkonkurs? Kdo tu rozhodnouti má, zda práce ta je\nlepší prací soutěžících, aneb má býti okolnosti k soutěži\ntéto povzbuzující, jak veřejně v listech bylo z radnice\npřiznáno, že z prací soutěžících obohatiti se má práce\nobjednaná? Jest to slušné vypsání soutěže? Jest to\nslušné stanovisko oproti umělcům a jejich práci?\nSnad páni na radnici slyšeli, jak se soudí, a to právem,\no jednání takovém mezi umělci? Ovšem podobné\nsoutěže výsledku úplného nemívají. A zdá se, že\nse právě o to jednalo, aby soutěž tato výsledku úpl-\nného neměla. Nelze přece dobře ani ukrývati, kam\njednání dozorčí rady směřovalo.\nA proč a k čemu tyto okolky, k čemu takové\nneslušné soutěže, lze přece věc vyříditi jinak a bez\nroztrpčování; prostě proč páni v dozorčí komisi mající\ndůvěru v umění a v práci architekta pana O. Polívky\ntémuž stavbu své stavby nesvěří bez těchto pro ostatní\numělce urážlivých přívěsků. Věc by byla odbyta správněji\nnež takto. Kdo bránil, aby se tak stalo, jako se na radnici\nstalo v jiných případech, snazší jest obhájiti jednání\ntakové pak prostě tím, že mám v toho neb onoho plnou"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.25", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2551, "texte": "důvěru a že mu práci tudíž s důvěrou svěřuji, a jest\ntaková upřímnost neskonale sympatičtější než jed-\nnání neupřímné oproti celé řadě umělců, z něhož\npřirozeně hodně trpkosti vychází. Kdo zabrániti může\npánům, aby po své důvěře svěřili provedení plánu pro\nstavbu městské pojišťovny panu O. Polívkovi, členu\nbývalé umělecké komise, jako svěřili provedení plánů\nna městskou vodárnu, Žofín a městskou tržnici beze\nvší soutěže panu professoru Fialkoví, jako svěřili pro-\nvedení plánů městského musea panu architektu Bal-\nšánkovi.\nKdyž by byli zase práci dle své důvěry zadali přímo\nbez neslušného vypsání veřejné soutěže, nanejvýše že\nby se ozvaly hlasy, proč se rada městská, proč do-\nzorčí komise neobrátila k architektu Wiehlovi aneb\nk architektu Vejrychovi\nneb k stav. radovi Mockrovi\nneb k professorům Koulovi,\nSchulzovi, Zítkovi, k ředi-\nteli arch. Stibralovi (vesměs\nbývalým členům umělecké\nkomise) aneb k architektu\nMúnzbergrovi, Balšánkovi,\narchitektu Křiženeckému,\nk prof. Podhajskému, archi-\ntektu Kotěrovi nebKepkovi,\nv\nk architektu Censkému neb\nZázvorkovi a j. a j., a proč\nže se právě obrátila k p.\narch. O. Polívkovi, atu asi\nsnadnou by byla odpověď\ndozorci komise, která by\nobhájila, proč zvolila právě\ntoho architekta a ne onoho.\nJinak páni klidně snésti\nmusí výčitku, že takovým\nvypisováním soutěže řízení\nkonkurenční übíjejí, proti\numělcům neslušně si ve-\ndou a práva ztrácejí, vy-\ntýkati, že soutěže výsledku\nnemívají; takové soutěže\novšem výsledku, km kte-\nrémuž u správných soutěží\npo většině se dochází, míti\nsotva bude.\nO stavbě a úpravě\nnábřeží ve čtvrti\nSvatovo jtěšské od\nBubeníčkovy ohrady k di-\nvadlu národnímu dovídáme\nse z řeci Dra. Podlipného,\nkterýž ve schůzi obecních\nstarších uvedl do slova:\nS assanací čtvrti Svato-\nvojtěšské souvisí věc, která\nstáti bude obec velké peníze, totiž úprava nábřeží,\nneboť vodní erár bude naléhati, by se s assanací\nupravily též poměry na Vltavě v této části. Má-li kdo\nchuť, aby se obec nyní pustila do stavby nábřeží,\npočítati musí s nákladem do millionů. Z řeči té\npoznáváme, že přikročiti ke stavbě a úpravě nábřeží\ntohoto nynější zastupitelstvo obecní nezamýšlí.\nObnova umělecké komise. Před volbami do\nobec. zastupitelstva pozval starosta p. Dr, Podlipný\nprof. Jos. Zítka, prof. Jana Koulu a ředitele J. Stibrala,\nčleny bývalé umělecké komise, k poradní schůzi, v níž\njednati se mělo o opětovném ustavení umělecké komise.\nTím, že pánům těm poslány byly pozvánky krátce\npřed schůzí, stalo se, že nedošla v čas do schůze\nomluvenka prof. J. Zítka, který dlel mimo Prahu."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.26", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 1639, "texte": "Ač do schůze dostavili se ostatní dva pozvaní páni:\np. prof. Kouba i ředitel Stibral, přece k jednání něja-\nkému nedošlo.\nV čísle 8. II. ročníku uveřejnili jsme v reprodukcích\nnávrhy na úpravu okolí kostela Trinitárského\nve Spálené ulici. Z referátu z městské rady dozvěděli\njsme se, že technická komise, která se projektem tím\nzabývala, doporučila radě městské, aby povolena byla\nna místě domu čís. 82 11. pouze osamocená budova,\nze čtyř stran facadovaná s ulicí 10 m. širokou mezi\nd >mem »Domácnosti« a budovou projektovanou. Spo-\njovací trakt komise nedoporučuje ku schválení. Důvody\npro úpravu navrženou F. Ohmanem uvedli jsme v teh-\ndejším čísle, bylo by zajímavo slyšeti protidůvody,\nkteré technickou komisi k rozhodnutí opačnému vedly.\nVyčkáme ostatně v ohledu tom definitivního rozhod-\nnutí městské rady.\nSOCHY BROKOVÁ NA MOSTĚ KARLOVĚ. Již před\nloni přijala městská rada nabídku sochaře pana\nSchnircha k sestavení obou za povodně v r. 1890\nrozmetených sousoší, aby komisionelně stanoveno býti\nmohlo, zda by jejich znovuosazení bylo možno, či\nbylo-li by nutno sousoší dle zbytků zachovalých a do-\nplněných znovu v kameni provésti. Tehdy byly vy-\nžádány u sochaře Schnircha v tomto směru rozpočty.\nUplynuly od doby té 2 roky a dnes dočítáme se ne-\nnejasně stylizovanou lokálku, opakující jen usnešem\nučiněné přede dvěma lety, končící však poznámkou,\nže p. starosta z ohledu uměleckého je pro skupiny\nmoderní. Vědouce dobře, že kruhy umělecké, přející za-\nchování a udržování historických památek umění če-\nského, jsou odchylného mínění, žádáme, aby ponecháno\nbylo rozhodnutí o tom komisi umělecké. (Viz sh 57.)\n\nS—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c023", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39 / 40", "page_fin": "39 / 40", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.8.1", "titre_corps": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Bronzová socha Herkula ze schodiště domu v Celetné ul.", "titre_sommaire": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Bronzová socha Herkula ze schodiště domu v Celetné ul.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "39 / 40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.20", "debut_caractere": 4245, "fin_caractere_exclue": 4329, "texte": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Bronzová socha\nHerkula ze schodiště domu v Celetné ul."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c024", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41 / 42", "page_fin": "41 / 42", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.8.2", "titre_corps": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Brokoffova socha sv. Františka Xav. z Karlova mostu.", "titre_sommaire": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Brokoffova socha sv. Františka Xav. z Karlova mostu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "41 / 42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.21", "debut_caractere": 2876, "fin_caractere_exclue": 2958, "texte": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Brokoffova socha sv. Františka Xav. z Karlova mostu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c025", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45 / 46", "page_fin": "45 / 46", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.8.3", "titre_corps": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Návrh na strop paláce Černínského na Hradčanech.", "titre_sommaire": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Návrh na strop paláce Černínského na Hradčanech.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "45 / 46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.23", "debut_caractere": 2075, "fin_caractere_exclue": 2153, "texte": "Z hist. oddělení V. A. a I. — Návrh na strop paláce Černínského na Hradčanech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c026", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49 / 50", "page_fin": "49 / 50", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.8.4", "titre_corps": "PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.25", "debut_caractere": 2553, "fin_caractere_exclue": 2576, "texte": "J. SCHUSSER.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c027", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51 / 52", "page_fin": "51 / 52", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.8.5", "titre_corps": "NÁVRH NA SKŘÍŇKU.", "titre_sommaire": "NÁVRH NA SKŘÍŇKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.26", "debut_caractere": 1641, "fin_caractere_exclue": 1666, "texte": "J. ECK.\nNÁVRH NA SKŘÍŇKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c029", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51 / 52", "page_fin": "55 / 56", "image_debut": 26, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.9", "titre_corps": "SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA NOVÉHO KAMENNÉHO", "titre_sommaire": "SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA NOVÉHO KAMENNÉHO", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.26", "debut_caractere": 1668, "fin_caractere_exclue": 3596, "texte": "SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA NOVÉHO KAMENNÉHO\nMOSTU u národního divadla, dle návrhu p. arch.\nAnt. Balšánka. Zprávu o diskusi ve členské schůzi\nspolku »Manes« 7. X. 98., podává —ls —.\nNeznajíce doslovného znění pamětního spisu p.\narch. Balšánka ku městské radě pražské v záležitosti\ntéto, musíme spokojiti se jen výňatkem, uveřejněným\nve »Světozoru« č. 1632. Činíme tak v důvěře, že\ntam vše důležité a závažné plně je obsaženo ; utvrzuje\nnás pak v tom i dopis pana navrhovatele, zároveň se\nzmíněnými výňatky nám zaslaný.\nCitujeme z toho krátce následovně (»« značí slova\nnavrhovatelova):\n»Jest skutečně zvláštní shodou okolností, že monu-\nmentální V3>zdoba mostů pražských má velký, myšlén-\nkový význam. Výzdoba mostu Palackého, nejbližšího\nposvátnému Vyšehradu, má za podklad naše mythy,\nmost Karlův se svou skulpturální výzdobou, jedinou\ntoho druhu na světě, jest velkolepá kamenná báseň,\nhymnus vítězné protireformace tak krásně vyjádřený,\nže v nadšení zapomínáme na pocit bolesti, který nám\nponížení naše a úpadek připomíná. Příští nový most\nleží mezi oběma, i jest přirozená myšlénka, aby\ni výzdoba sochařská za podklad měla dobu\nležící mezi dobou mythickou a dobou na-\nšeho úpadku pobělohorského. Přirozeně upírá\nse náš zrak na nejsla vnější dobu našich dějin, pe-\nrio d u husitskou, jejíž\nsláva ozařovala a prohřívá\ndobu národního našeho znovu-\nzrození. «\nVýzdoba nového mostu\nmá tedy býti jaksi pomníkem\ntéto zářivé periody vůbec, a\njak dále se navrhuje pomní-\nkem Husovým zvlášť,\nz toho důvodu že navrhovatel\n»pokládá umístění Husova po-\nmníku na staroměstském Vel-\nkém náměstí za nemožné a to\nnikoli, prý, pro odpor zásadních\nprotivníků, nýbrž spíše pro\nmístní a reální překážky,« t. j.\n»vzhledem k příští regulaci ná-\nměstí. Toto nalézá se v pi-\ncátecním stadiu obrozovacím.\nRadnice sama musí se zvětšit!\na přestavěti, severní strana ná-\nměstí padne v době nejbližší,\nulice Melantrichova má se při\nvyústění svém rozšířiti, taktéž"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "53 / 54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.27", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 5358, "texte": "ulice Michalská a Karlova. Jaké tvářnosti nabude tu\nbudoucí Velké a Malé náměstí, nelze dnes nikomu\ntuši ti. ježto postup asanace a regulace Starého města\nnijak předvídati nelze.« (sic!)\n»Proto možno říci, že otázka postavení Husova po-\nmníku na Staroměstském náměstí daleko jest nás\nvzdálena, jestliže mocnější poměry ne-\nučiní je vůbec nemo ž n ý m.« (sic !)\n»Nížepsaný (t. j. arch. Balšánek) nepokládá se sice\nza oprávněna proti mínění valné části veřejnosti a umě-\nlecké ankety stavěli mínění svoje, přes to však pro-\nnáší veřejně ten názor, že pomník Mistra Jana Husi\npro Velké náměstí Staroměstské se nehodí, jelikož\nv lidu českém v dobách příznivějších musí nastati\nhnutí, aby tam postaven byl pomník prvnímu našemu\nz lidu zvolenému králi a dále pomník mučedníkům Bílé\nHory . . .«\n»Není proto záhodno vzíti v úvahu jiná místa\nk účelu tomu se hodící? Míst toho významu historického,\njako náměstí Staroměstské\", najdeme sHva v obvodu\nPrahy staré, jistě však v Praze obrozené.«\nI navrhuje arch. Balšánek z přímá : »Za podklad\nvýzdoby sochařské příštího kamenného mostu u Ná-\nrodního divadla volena buď doba husitská a\nhlavním centrem jejím budiž pomník Mi-\nstra Jana Hus i« (alternativně, jak mže navrhovatel\npíše, »pomník Zižkův«).\n»Pro tento účel příští kamenný most skytá zrovna\nideální místo. Má své centrum schopné nejvýznamněj-\nšího řešení architektonického, jež dopouští roztřídění\nsoch dle významu mužů.«\nKu konci navrženi p. architektem městské radě\ntito členové smíšené komise:\n1. Dva historikové (p. prof. J. Čelakovský a Frant.\nDvorský).\n2. Předseda Umělecké Besedy p. Jar. Schnirch.\n3. Předseda Jednoty výtvar. umělců p. prof. Jos.\nMyslbek.\n4. Dozorstvo mostu pp. prof. Petrlík a arch. Beneš.\n5. Navrhovatel arch. A. Balšánek.\nMusíme říci, že se nám prvá část návrhu p. Bal-\nšánkova velice zamlouvá: t. j. ta, kde mluví se o vý-\nznamu výzdob obou sousedních mostů a o doplnění\njeho výzdobou třetí. Viděli jsme v tom kus logiky\ni možnost splnění povinného hold i té velké době dějů\nnároda českého způsobem opravdu nesevšednělým.\nKdyž jsme ale Četli dále, že při té příležitosti počítáno\ntaké na to, jak by odstraněno býti mohlo bolavé místo\nze záležitosti postavení pomníku velikého mučedníka\nkostnického tu nás zamrazilo K té prvé části\npanu architektu gratulujeme; přejeme mu, aby našla\nporozumění u městské rady, aby pro návrh jeho zvedly\nse ruce všech, tu projevili jsme radostně i svoje přání,\nabychom dalšího vyřízení se dočkali spolu s panem\nnavrhovatelem přes to pozdvižení, které zajisté v jistých\ntáborech povstane a které do dnes ohrožuje rozhodný\nkrok v záležitosti pomníku Husova na náměstí Staro-\nměstském, takže, jak praví pan navrhovatel, »otázka\npostavení jeho na témž místě daleko jest nás vzdá-\nlena.« Pan architekt sice mocné ty poměry pokouší\nse klásti jinam, my ale vidíme, že ani assanace ani\nregulace Starého města tu nevadí ani nerozhodují.\nA kdyby? O abstraktní assanaci a regulaci rozhodují\nkonkrétní osoby těm při pevné vůli by se už po-\ndá, ilo celiti »poměrům mocnějším.« Lee jaké nucení\nkoho kam? stalo se před časem, že »valná část ve-\nřejnosti a ankéta umělecká« rozhodly se proti vážným\ndůvodům jiné části veřejnosti a jiných kruhů uměle-\nekveh pro náměstí Staroměstské; z toho povstal zmatek\nj ikýsi, komprjmissnímu regimu na radnici nepříjemný,\nk ')v hož odstranění považujeme pak nyní za nejméně\nvnodiy, prostředek znova proti oběma těmto částem\n»veřejnosti a proti anketě umělecké a jiných kruhů\numěleckých« hledati místa, která by ani svým\nhistorickým, ani representacním význa-\nmem neodpovídala významu Husovu.\nA místem takým je i střed nového mostu, ne-\nvhodný pro pomník těch rozměrů, jaké každému při\npředstavě mistra Husi tanou na mysli. Jako na jedné\nstraně účinně by působila různá skupení této částečné\n»viae triumphalis«, tak s druhé strany naprosto bez do-\nstatečné distance byl by pomník Husův pouhým stejně\ncenným i stejně významným článkem v řetěze skupin\nostatních. To také pan navrhovatel dobře cítil, kresle\nobě svoje varianty z ideálního, nestávajícího stanoviska\ns tak vysokým horizontem, aby v pohledu celou kon-\ncepci vyjádřit! a význam středního »pomníku« zvýšiti\nmohl. Hus dále zdá se nám postavou příliš vznešenou\na posvátnou, než aby sloužiti měla za provokaČní\nprostředek proti figuře Hmaginerniho světce« na mostě\nKarlově; a nevíme, jak by se pak srovnávala ta fakta,\nkdyž by městská rada jednomu světci na oslavu pomník\nvztyČujic druhému, protivnému, rovněž na oslavu ra-\nkety a ohňostroje vypalovat! dávala.\nA jsme přesvědčeni, že by si toto ani pan na-\nvrhovatel, ani jiní soudní lidé nepřáli, aby k tako-\nvýmto demonstracím jednoho svatého proti druhému\nkaždoročně přicházelo.\nNechť jen popřeje se pomníku Husovu takového\nmísta, jaké jeho významu národnímu přísluší, nechť\njen zůstane kámen hlásající slávu jeho ve středu těch\nměst, jimž před staletími čistotu charakteru a lásku\nk svému národu hlásal. ——\nVracíme-li se k širšímu návrhu původnímu, je to\njen důkazem, jak velice bychom uskutečnění jeho přáli\nzlomyslnou poznámku o ozbrojených sborech měšťan-\nských, defilujících před skupinami chrabrých bojovníků\nbožích, přecházíme bez povšimnutí: bohdá změní se\nčas i lidé. Jiná vec více se nás dotýká :\nStojíme před projektem s velikou koncepcí my-\nšlénkou pojí se tu tři monumentální stavby k sobě,\nmyšlénkou váže se při nejnovějším projektu skupina ke"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "55 / 56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.28", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 3906, "texte": "skupině, postava k postavě, podávajíc obraz velké,\nheroické epochy našich dějin.\nA tu namane se nám před zraky i okolí těch sou-\nsoší as tím otázka, zda architektura svou mluvou\nformovou dává zamýšlené výzdobě skulpturální pravý\nzákladní souladný ton? A upřímné odpovědi je do-\nznati, že při architektuře navržené panem architektem\nBalšánkem postrádáme naprosto, čeho by jistě a vším\nprávem požadováno bylo na skulpturální výzdobě, totiž\naby vzhledem k době, kte-\nrou má připomínati a již\nmá oslavovati, byla při jed-\nnoduchosti rázovitou, svou,\ncele prodchnutou tou hrdin-\nnou a usilovnou snahou za\npravdou, která karakterisuje\nty veliké hrdiny doby hu-\nsitské. Nám v tomto případě\nnedostačuje obvyklá korekt-\nnost a správné užití odjinud\nznámých architektonických\ndetailů, zde žádáme, aby\ni architekt zanotoval rázně\nhusitskou, aby komposice\njeho byla vhodnou ouvertu-\nrou k té hymně, kterou\nbalvany soch příštím věkům\npěti mají o slavných dobách\nminulých. Odpustili bychom\nmu všechno bohatství de-\ntailů, římsoví, kuželky, de-\nkorativní zástřeší, kdyby\ntrefil jednoduchým způso-\nbem účelu přiměřeně rázovitě\nsformovati a upraviti most,\njehož veliké klenuté oblouky\nsvým dekorativním účinem\njsou motivem nad jiné pěk-\nným a vděčným, kdyby trefil\ntýž sformovati tak, aby na-\nvržená výzdoba skulpturální\nměla jednolitou, silnorg vý-\nznačnou basis, z níž -by vhodné výrů st i mohla sou-\nnáležitá ČásťL Při projektu, jehož reprodukce nám\nbyla zaslána, toho nevidíme.\nPřipomínáte nám Karlův most a různorodost spodní\nstavby s výzdobou figurální? I my na něj vzpomněli.\nAle tu jsou docela jiné okolnosti na mostě Kar-\nlově pracovala století bez určité jednotné koncepce.\nDnes povstati má nový monument stavitelství a sochař-\nství českého, a tu by bylo nejvýše žádoucno, aby byl\nmyšlénkou i umělecky celistvý. Přáli bychom si, aby\nnebylo znát, že k původnímu, hotovému projektu při-\nstoupila nová znamenitá myšlénka teprve tehdy, když\nuž nemohla býti s ním organicky sloučena. Proto má-li\nk sochařské výzdobě mostu nového dojiti tak, jak ji\npan architekt Balšánek navrhuje, je nejvýš na čase,\naby se slavná městská rada o tom ihned rozhodla. Pak\nbude na panu projektantu, aby svou uměleckou prací\nzajistil zdar sympatického návrhu na výzdobu skulptu-\nrální. '\nS navrženou komisí nesouhlasíme, jednak z ohledu\ntoho, že by umělci v této významné umělecké poradě proti\nvědátorům a odborníkům stavebním byli v patrné men-\nšině, jednak z ohledů, které dále uvádíme. Považujeme\nřešení každé tak vážné\notázky za věc všeobecné\ndůležitosti, věc, kterou obí-\nrati by se mělo umělectvo\nčeské co celek. Je to stce\nsmutné, ale přiznati to mu-\nsíme, že poměry v umě-\nlectvu našem jsou takové,\nže pro různé osobní zále-\nžitosti nemožno celek dostati\nk jediné důstojné schůzi.\nPorady o výstavě paříž-\nské i vídeňské, roku loň-\nského konané, byly toho\nsmutným dokladem. Panu\nnavrhovateli jsou poměry\nty známy a hleděl proto\nodpomoci si tím, že navrhl\njména dvou umělců, jež ne-\nodůvodněně spojuje s jich\nfunkcí spolkovou, kterou po\npřípade v čase porad zastá-\nvati nebudou. Dle návrhu\njeho zastoupeny pak Umě-\nlecká Beseda a Jednota\numělců výtvarných, to jest\ntáž Umělecká Beseda,\nkteráž po loňských udá-\nlostech v její odboru vý-\ntvarném přestala býti\nspolkem umělců vý-\ntvarných, a také táž\njednota, která povznesenou\nse cítí nad všecky malichernosti krásné Prahy a do-\nmácího umění se týkající, za to ale s celou mladší\ngenerací, sdruženou ve spolku »Manes«, jednoduše\nse nepočítá, ta ignoruje se stále přes to, že od ní\njindy žádá se obětovného zakročení u příležitostí všech\ntěch nesprávností, jež u nás se,, zvláště ve věcích konku-\nrencí, stávají, zakročení takového, jakému Umělecká\nsdružení starších umělců z opatrnosti chytře se vyhý-\nbají, s tou se nepočítá přes to, že tato generace ne-\njednou ukázala, že stojí na takovém uměleckém ni-\nveau, jaké u nás do dnes žádným jiným spolkem\nprokázáno nebylo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c030", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55 / 56", "page_fin": "55 / 56", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.9.1", "titre_corps": "CENA I.", "titre_sommaire": "CENA I.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "55 / 56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.28", "debut_caractere": 3908, "fin_caractere_exclue": 3966, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\nA. HOFBAUER.\nCENA I."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c032", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57 / 58", "page_fin": "59 / 60", "image_debut": 29, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.10", "titre_corps": "KDO MÁ PRÁVO ZŘIZOVATI POMNÍKY? Okresním", "titre_sommaire": "KDO MÁ PRÁVO ZŘIZOVATI POMNÍKY? Okresním", "signature_source": "Np ; Np", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "57 / 58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.29", "debut_caractere": 73, "fin_caractere_exclue": 2617, "texte": "KDO MÁ PRÁVO ZŘIZOVATI POMNÍKY? Okresním\nhejtmanům byl místodržitelstvím zaslán násle-\ndující vvnos: »Ministerium záležitostí duchovních a vy-\nučování upozorněno bylo odbornými kruhy na to, že\nobecní zastupitelstva, jakož i komitéty, které veřejné\npomníky zříditi zamýšlejí, za účelem vypracování ná-\nvrhů a provedení uměleckých prací často na živno-\nstenské podniky (kamenníky a kovolitecké závody) se\nobracejí, které pouze v řídkých případech k umělecké\nkoncepci pomníku a k provedení hlavních částí jeho\njsou povolány. Jakkoli nelze přehlédnouti obtíže, které\ndůkladnému zlepšení poměrů těchto překážejí, lze přece\ndoufati, že vhodným poučováním obecních zastupitel-\nstev mnohým přehmatům vyvarováno bude a poznání\nse rozšíří, že veřejné pomníky i malých rozměru jsou\nměřítkem smyslu pro umění a uměleckého tvoření ná-\nroda, a že pomník svému účelu tím více vyhovuje,\nčím více umělostí svou vábí a poutá. Základem vyne-\nsení ministeria vnitra ze dne 10. srpna 1898 žádám\np. okresního hejtmana, aby za laskavého poučování\nobcí vlivem svým k tomu působil, aby při zřizování\nveřejných pomníků vypracování návrhů a provádění\numěleckých prací výkonným umělcům buď přímo anebo\ncestou soutěže svěřováno bylo a aby jim v čistě\numěleckých otázkách rozhodný vliv byl\nzachová n.«\nTuto lokálku ve dnech 8. října přinesly denní listy\nnaše, a poněvadž má trochu vztahu k poměrům na-\nšeho venkova i královského hlavního města, popřáváme\njí zde místa, přičiňuejíc krátkou poznámku.\nStojí to za zaznamenání, že právě se strany cen-\ntralistického úřadu nejvyššího ministeria připomíná se\nnašim samosprávným korporacím to, co by dle zdání\na zdravého rozumu bylo samozřejmým. Víme však\nz vlastní zkušenosti, že není tomu tak, že mnohdy\nprovedena řada nešťastných pokusů, jichž výsledek\npřiměl ministerstvo ku vydání podobného výnosu.\nBohužel, že i král. naší Prahy týká se poslední od-\nstavec lokálky. Doufáme proto, že sl. magistrát výnos\nten doručí jednotlivým pánům radním i členům sboru,\naby je poučil o jich povinnostech k umělecké ko-\nmisi pražské.\nAi pro venkov není nařízení to bez důležitosti;\ndnes, kdy tam zřizuje se celá řada pomníků, desk\npamětních atd. Býváť po většině zvykem z lokálního\npatriotismu, opatřovati umělecké práce svého okolí\nmístními pracovníky, z nichž mnozí postrádajíce do-\nstatečné dovednosti odborné, dávají vznik dílům umě-\nlecky naprosto nedostatečným a v pravém slova smyslu\nmístním ostudám, jakých by mělo býti vyvarováno.\nByli jsme svého času upozorněni na jeden, možno\nříci odstrašující příklad takový a zaslaná nám foto-"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.30", "debut_caractere": 71, "fin_caractere_exclue": 1157, "texte": "grafie*) zřejmým byla důkazem oprávněného rozhořčení\nzasilatele. V zájmu veřejném radili bychom také ven-\nkovským listům, aby v uveřejňování posudků o po-\ndobných pracích zjednali si soudu odborníků, aby\nz místního vlastenectví nebylo mluveno tak příliš často\no vynikajících umělcích domácích, při pracích méně\nnež řemeslných.\nSVOJI K SVÉMU V UMĚNÍ. Ve Schwaigrově čísle\nVer Sacrum, kdež reprodukována řada jeho prací,\npřimlouval se vřele autor stati o umělecké činnosti\nSchwaigrově Hevesi zato, aby Sch w a igr ov i svě-\nřeno bylo vymalování vídeňského »Rathskeller«, jemu,\njako nejschopnějšímu, uměním svým pro podobné práce\nnejpovolanějšímu. Dovídáme se ale právě, že práce ta\nzadána Němci Leflerovi. Přivádím! na paměť jen pro\nsrovnání s poměry našimi u nás, kde naší vlaste-\nneckou společností objednává se »Bitva u Kolína«, jako\ndruhý obraz pro »Národní galérii« u J. Otten-\nfelda. Na omluvu při tom je aspoň to, že ocekávati\nlze ze stanoviska uměleckého obraz, který převyšovali\nbude první vlasteneckou objednávku téže společnosti.\n*) Pomník V. Marka v Libnici n Jičína.\n\nNp.\nNp."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c033", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57 / 58", "page_fin": "57 / 58", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.10.1", "titre_corps": "HESLO: »KRUH«.", "titre_sommaire": "HESLO: »KRUH«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "57 / 58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.29", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ.«\nHESLO: »KRUH«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c034", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57 / 58", "page_fin": "57 / 58", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.10.2", "titre_corps": "HESLO: »V. B. 18.«", "titre_sommaire": "HESLO: »V. B. 18.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "57 / 58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.29", "debut_caractere": 2619, "fin_caractere_exclue": 2675, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRU«.\nHESLO: »V. B. 18.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c035", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59 / 60", "page_fin": "59 / 60", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.10.3", "titre_corps": "HESLO: »MORAVA«.", "titre_sommaire": "HESLO: »MORAVA«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.30", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 69, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNYCH SMĚRŮ«.\nHESLO: »MORAVA«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c037", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59 / 60", "page_fin": "61 / 62", "image_debut": 30, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.11", "titre_corps": "K VÝSTAVĚ J. STYKY V TOPIČOVĚ SALONĚ.", "titre_sommaire": "K VÝSTAVĚ J. STYKY V TOPIČOVĚ SALONĚ.", "signature_source": "—en— ; —en— ; —ls—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.30", "debut_caractere": 1159, "fin_caractere_exclue": 3723, "texte": "K VÝSTAVĚ J. STYKY V TOPIČOVĚ SALONĚ.\nV posledních dnech měli jsme skvělou příležitost\npoznati, jak málo potřebí, aby kritika v oficielních\nnašich žurnálech dostala se do extase. Nebyli by-\nchom se o celé té komedii, jež se u nás se\nStykou natropila ani zmínili avšak mlčení mohlo\nby pokládáno být za souhlas. Ne, my protestu-\njeme proti tomu stálému klamání lidmi nevido-\nmými, kterým u nás svěřena úloha vychovávat; je to\nhřích, který se u nás páše naproti všemu snažení\nkteréhokoliv jednotlivce, který poctivě a celým úsilím\nsvého nadání chce síly své umění věnovat. Ten u nás\nje übit předem, poněvadž nepracuje dle oblíbeného,\nneb předpisovaného receptu, který u nás platným,\njinde však již dávno věcí překonanou. U nás nesmí\nnikdo vyjadřovat se svým způsobem, dle svého citu,\nnesmí přijít s něčím jiným než bylo dosud je\nblázen, fanatik, domýšlivý poněvadž si dovolil\npracovat co chtěl a jak chtěl třeba byl poctivec.\nDělej však živé obrazy üboze slepené, studené,\nnecítěné po případě zapřáhni celý ten fundus instruktus\ndo politické káry a bude se ti dobře dařit, budeš\nslavným a nestačíš posílat poděkovací přípisy abys\nsi pro příště nikoho nerozhněval. Nic nevadilo,\nže ve vážnějším tisku polském ozvaly se hlasy po-\ndivu nad »Českým vkusem«, kritikové naši v slepém\nnadšení pro syna sbratřeného národa v jehož žilách\nproudí česká krev (!) jeden přes druhého vynášeli\npráce Stykovy. S Matějkou ba i Grottgerem byl sro-\nvnáván tento pán bez citu, div že i Rěpin nebyl volán\nna pomoc, vždyť i tento znám u nás dle jména\na přišli i básnici velebit Styku, jako muže darů\nvelikých !\nZa poměrů takových k nám bude ina dále do-\ncházeti jen brak, skutečně velcí lidé se nám vyhnou,\nneboť u nás není porozumění, které se koří umění,\nu nás musí být vždy sensace a tak vězíme stále\nv stejném bahně, kde jinde zatím spějí ku předu\nnení dosud zde ani chuti k tomu.\nII. VÝSTAV A SPOLKU »MÁNES« v Topičově\nSaloně zahájena ve čtvrtek dne 3. listopadu\no 11. hodině dopolední za hojné účasti zvaných\ninteresentů. Salon k výstavě intimně upraven archi-\ntektem A. Dryákem. Stěny nově potaženy juttou\nnatřenou šedozeleným tónem, jež nahoře uzavřeny\nvlysem V. Zupanského, hořejší část Salonu oddělena\nobloukem, jenž doplněn silhouetou vavřínových stromků,\ndraperováním hořejší místnosti docílena zdánlivě větší\nhloubka. Takto pořizena nutná dekorace celku, která\nrůznost děl má spojovat v nerušený, klidný, celkový\ndojem, a ne se hlučně hlásit na úkor vystavených\nděl, jak jsme měli příležitost vidět na některých po-\nsledních výstavách. Nepřísluší nám soud vlastní práce,\n\n—en—"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.31", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1749, "texte": "zaznamenáváme proto jen pro budoucno jména zúčast-\nněných, jsou to: Aleš, Bendlmajer, Bílek, Boudová,\nBraunerová, Emingrová, Hofbauer, Holub, Hudeček,\nJelínek, Kalvoda, Kaván, Keimar, Klusáček, Kotěra,\nKrostová, Kuba, Lebeda, Mařatka, Němejc, Panuška,\nPekárek, Plaška, Polák, Preisler, Schusser, Slavíček, Sla-\nV V v o v\nboch, Sucharda, Saloun, Sim >n, Šimůnek, Spilar K.,\nŠpilar J., Úprka, Wachsman, Wiesner některé jméno\nzde nové a mnohé chybí, celková účast však byla větší,\njak o výstavě prvé, tak že z nedostatku místa na 50\ndobrých prací nevystaveno zůstalo. Celkem jest zde\nzastoupeno 36 autorů 72 různými pracemi, ku kterým\ntentokráte přibyla architektura a moderní umělecký\nprůmysl. Péci pořadatelů bylo, by pro nový u nás\ntento druh uměni získávala se půda a interes, jak\nu laiků tak i u umělců (viz konkurenci spolku M. na\nplastickou vázu dekorativní) žel, početně nepodařilo\nse to v plné míře, doufejme vš.ik, že při dosavadní\nchuti k práci posuneme se příště opět krok ku předu.\nVíme dobře, že dnešní celková činnost vnější jest jen\nnejnutnějšim krokem k dosažení pole kde se skutečné,\nusilovné práci každého jednotlivce plného významu\ni ocenění dostane.\nPADESÁT LET RAKOUSKÉHO MALÍŘSTVÍ pojmenován\nII. díl letošní jubilejní výstavy vídeňské.\nPřiznáváme bez bolestného pohnuti, že jsme ji nevi-\nděli - jen katalog její padl nám do rukou. Umělce\nz Čech zastupují: Čermák Jar., z Engerthů Ed., z Fiih-\nrichů Jos., Laufberger Ee\"d., z Trenkvvaldů Jos M.\nZ toho vidíme, že vídeňská komisse v Kunstlerhause\nsice umělce z Čech mezi rakouské počítá, ale že\no přední representanty českého umění v uplynulých\npadesáti létech valně se nestarala.\nVÝSTAVA VÍDEŇSKÉ SECESSE zahájena ve vlastní\nvýstavní budově dne 12. t. m.\n\n—en—\n—ls—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c039", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61 / 62", "page_fin": "63 / 64", "image_debut": 31, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.12", "titre_corps": "KONKURENCE NÁVRHŮ PRO BESEDNÍ BUDOVU", "titre_sommaire": "KONKURENCE NÁVRHŮ PRO BESEDNÍ BUDOVU", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.31", "debut_caractere": 1751, "fin_caractere_exclue": 3786, "texte": "KONKURENCE NÁVRHŮ PRO BESEDNÍ BUDOVU\nV PLZNI. Zdá se nám, že zájem a účastenství\numělců při našich architektonických konkurencích\nstále übývá. Však tomu následkem trpkých zkušeností\nposlední doby hlavně v Praze ani jinak býti\nnemůže.\nI Urovnávejme jen účastenství a výsledky kon-\nkurencí v cizině k našim a pochopíme, proč zájem\nklesá, že neleží vina v netečnosti architektů českých.\nAlespoň ne jedině a ne hlavně. Vždyť je to někdy až\nzahanbující, jak je první cenou vyznamenaný, tedy\nkonkrétně nejlepší umělec, v rozhodné chvíli ponižován.\nJinde bývají konkurence polem, které poskytuje\nkaždému možnost, aby přivedl svůj talent a svoji\nupřímnou, snaživou práci k platnosti. Kdo zoral, ten\nsklízí. Jinak u nás. Dosáhne-li i architekt první cíl\nsvé práce cenu, není tím ještě ničeho získáno.\nToho, aby své dílo uviděl hotové, provedené, aby byl\nza svůj boj odměněn vyplněním své vyšší, lepší snahy,\ntoho se bohužel v nynější době málo kdo dočká. On\npouze oral, dřel a jiný sklízí vykonávaje nepoměrně\nmenší práci. Jistě každý z nás pochopí a v určitých\npřípadech uzná, že není ta relativně nejlepší práce\ntaké vždy dobrou prací, prací, jež by zasluhovala, aby\nbyla provedena. Než smutné a pro nás zahanbující je\npři tom, že takový postup, jenž bývá jinde mimořádným\nu nás zdomácněl jako by už ani jinak býti nemohlo,\na že motivem jeho u nás je veliká protekce. Cistě\nosobní momenty - že takto i noj vytrvalejší snaha\nochabne a talentované sily systematicky se umrtvují,\nje zřejmo. Tím svému umění neprospějeme, tím se\npřivodí bezpečným způsobem úplná stagnace. A k tomu\npřece konkurence na světě nejsou! Vždyť mají býii\nškolou a ideálním závodištěm. Však již zřejmě\nse ukazují přirozené následky ' takových smutných\npoměrů : tam kde čekáme umělce, tam se rozvětvuje\nkasta obchodníků a diletantů.\nPři konkurenci o besední budovu v Plzni sešlo se\n24 návrhů. :>>/4 z nich nedosahuje ani střední úrovně.\nSmutný, přesmutný to doklad. Přirovnejme jen opět\npercentuelní kvalitu konkursů nejbdžších našich sousedů\nNěmců říšských i rakouských !"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "63 / 64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.32", "debut_caractere": 164, "fin_caractere_exclue": 4282, "texte": "Cenu první i druhou obdržel pan architekt prof.\nv\nCenský z Plzně; ceny třetí se dostalo pp. arch.\nv ř ř\nNěmcovi, Bendelmajerovi a Weichertovi. Čestné uznaní\nuděleno třem projektům s označením : hvězda v kruhu,\n»chval cizinu, ale zůstávej doma« a tři znaky.\nPokud se půdorysů týče, byl program snad úplně\nvyčerpán. Každý z jmenovaných projektů poskytuje\nv té části něco zajímavého ; půdorys I. ceny vyhověl\nprogramu úplně. Ze znalost místních poměrů tomu\nnapomáhala, je pochopi-\ntelno. Místo stavební jest\núzké a bylo proto nutno, po-\nsunouti sály do zadní části\nbudovy. Přístup k nim ná-\nsledkem toho umožněn to-\nliko nepěknými dlouhými\nchodbami. Jedině projekt\n111. ceny se takové nepří-\njemné komunikaci vyhnul;\nvšak kratší cesta se stala\nklikatou a málo monumen-\ntální. Ze zahrady zbývá\npouze nepatrná část a světlo\na vzduch mají málo přístupu\ndo komplexu zastaveného.\nDle našeho mínění dokázala\nkonkurence, že by bylo zá-\nhodno na tuto významnou\nbudovu věnovati větší sta-\nvební plochu. Architekto-\nnická část projektů byla\npatrně pod vlivem jmen, jež\nporota vykazovala, praco-\nvána. V porotě zasedali ve-\ndle některých indiferentních\nosobností, pouze zástupci\nsměru české renaisance. Tím\nse snad i účastenství na sou-\ntěži zmenšilo. Za indivi-\nduelně - umělecky nejlepší\npráci si ceníme facadu ceny\ntřetí, avšak i tato dýše úplně středověkým duchem před-\nposledních staveb Ohmannových v Praze. Masy jsou\ndobře rozčleněny a detail s talentem studován.\nNejslabší z projektů uvedených jsou ty, jež patrně\ns ohledem k porotě vynuceně pracovány byly v české\nrenaisanci: alternativa 11. cenou poctěná a projekt\ns heslem »chval cizinu etc.« označený.\nSOUTĚŽ NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ«, (viz\nČ. 10., II. roč.) dopadla potěšitelně, ve stanovené\nlhůtě došlo celkem 21 návrhů vesměs z řady mla-\ndých interessantních provedením i pojetím. Kon-\nkurujícími zvoleni do jury Vojt. Hynajs a K. Klusáček,\nzástupcem spolku delegován St. Sucharda. Osm návrhů\nv\nopatřených těmito hesly: »Reřichy«, »Kruh«, »pod\nsklem«, »umělecké štítky v kruhu«, »V. B. 18.«,\n»Za vzorem«, »Morava«, »Perseus« vzala jury v užší\núvahu. Z těchto pak udělila jury jednohlasně cenu\n100 zl. za právo reprodukční návrhu »pod sklem«\njehož autorem shledán A. Hofbauer, jenž se pak uvolil\nprovésti reprodukci v originální litografii, když mu byla\npovolena dodatečně ještě jedna barva. Téhož dne\n(7. 'října) rozhodla jury sestávající z K. Klusáčka,\nStan. Suchardy a Jos. Schussera nad 8 návrhy k sou-\ntěži na plakát »Vol. Směrů«. Cena udělena návrhu ozna-\nčenému »šipkou«, jehož autorem je O. Homoláč. Ná-\nvrhy obou těchto soutěží\nvystaveny a přístupny byly\n14. října ve spolku.\nK SOUTĚŽI NA PALÁC\nMĚST. POJIŠŤOVNY.\nKomise ku prozkoumání\npředložených pěti projektů\nrozhodla, že ani jeden z nich\nnevyhovuje podmínkám sou-\ntěže. Pokud se týče relativní\njejich ceny, navrhla jury,\naby třem projektům přiřkla\nse cena 1500, 1000 a\n800 korun. Po otevření obá-\nlek dotýČných projektů shle-\ndáno, že autorem prvého je\np. Em. Příhoda, druhého p.\nEm. Roháček (oba z kan-\nceláře pana arch. Polivky)\na třetího pt Frant. Sander.\nPUVIS DE CHAVANNES,\njeden z největších umělců\ntohoto století zemřel dne\n24. října t. r. v Paříži ve\nstáří 72 roků. Ocenění čin-\nnosti jeho přinesou »Volné\nSměry« v příštím Čísle.\nMinisterstvem kultu a vynčování\njmenováni sku-\ntečnými učiteli na c. k. umělecko - průmyslové škole\nv Praze malíř K. V. Maše k pro ornamentální kreslení\na malování a arch. Jan Kotěra pro dekorativní\narchitekturu, jako zástupce prof. F. Ohmana po dobu\njeho dovolené.\nV tomto čísle přinášíme reprodukce dvou návrhů na\nplakát 11. výstavy spolku »Mánes«, dále ukázky\nz téže výstavy: A. Hudeček, Potok, J. Pekárek;\nStudie, L. Kuba, Cihelna v lese, J. Schusser, Po-\ndobizna. Benešovy návrhy koberců (chybně ti-\nštěno tapety) a Eckův návrh (ze školy prof. Kastnera)\nna vyřezávanou skřínku cechovní, jsou ukázky mladé\ntvorby na poli uměl. průmyslu. Dále J. Preislera,\nVzpomínka a 8 vyobrazení ku článku »Historické od-\ndělení výstavy architektury a inženýrství v Praze«.\nReprodukce šesti návrhů na obálku V. S.a linka\nHradeckého doplňují referát o soutěži na obálku V. S.\n\n—s—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c040", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61 / 62", "page_fin": "61 / 62", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.12.1", "titre_corps": "HESLO: »PERSLUS«.", "titre_sommaire": "HESLO: »PERSLUS«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.31", "debut_caractere": 3788, "fin_caractere_exclue": 3843, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\nHESLO: »PERSLUS«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_01#c041", "volume": "bmtnaan_1899_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63 / 64", "page_fin": "63 / 64", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.2.12.2", "titre_corps": "HESLO: »ŘEŘICHY«.", "titre_sommaire": "HESLO: »ŘEŘICHY«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "63 / 64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.32", "debut_caractere": 4284, "fin_caractere_exclue": 4339, "texte": "ZE SOUTĔŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĔRŮ«.\nHESLO: »ŘEŘICHY«."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1 / 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.1", "texte": "»MANESU«!\n\nPřed deseti lety jste si založili spolek. Dali jste mu krásné, veliké jméno a v jednom\nz prvních společenských večerů poslechli jste, a my mnozí s vámi, výklad o svém zvoleném\npatronu. Vyhledali jste si také za spolkového náčelníka velkého umělce, v jehož dílech dále\nžije velký odkaz Josefa Man esa. Neostýchám se vyznati, že přes to vše jsem na Vaše počínání\nhleděl bez zvláštního vzrušení. Věřte mi, ne proto, že jste byli mladí, sotva škole odrostlí a že\nmnozí z Vás ještě ve škole seděli. Proto dojista ne. Ale Vy sami víte, co se v českém životě\nrodí spolků třeba s nejlepšími intencemi v ustavující valné hromadě, s pěkně formulovanými\nstanovami a pak se svolávají schůze výborové týden co týden, tam se mnoho mluví, mnoho\nhorlí a debatuje, zlobí, žehrá a usnáší, ale z toho všeho nerodí se nic, co by českému světu\nprospělo a málo, co by i jen členům spolku přinášelo morální nebo materielní výhody. Myslel\njsem si: spolek jako spolek, o jedno jméno víc v adresáři. Líbila se mi Vaše pieta k Mánesovi,\nVaše důvěřivá příchylnost k Alešovi víc ve své paměti nenalézám. Scházeli jste se, vídal\njsem Vás, sesedávali se v malé tlumy, chodívali pohromadě, ale nevím, zda jste byli vždy\nsvorni, nebo zdali jste mezi sebou měli jaké spory. Dlouho se mi zdálo, že jste spolkový\nspolek, snad přece.lepší než mnohý jiný a že Vás drží hlavně Vaše mládí pohromadě.\nNyní vím, že jste konali víc. Váš spolek stával se rok od roku starší a Vy s ním. Vymohli\njste si poznání, že pouze lety. Co se mně a nepochybně také jiným zdálo být zvyklými\nschůzkami spolkovými, ukázalo se po case, že bylo ohništěm, na němž se opravdu vařilo.\nChtělo se Vám ven, na vzduch, do tlačenice života a to je pochopitelno, neboť jste cítili v sobě\nteplotu a sílu mládí. Měli jste, řekne se, více odvahy nežli rozvahy při svých zámyslech\na podnicích, ale, myslím, že nejméně práva má k této výtce ten, kdo ji Vám ciní.\nZkoumali jste půdu »Listy z palety« a nalezli slabou; volání zašlo bez ohlasu. Pozvedli\njste, nezaleklí a nezastrašení, hlasu výše a volali do světa jméno M. Aleše. Byl jsem přede\ndvěma lety přítomen onomu večeru, kdy jste mu odevzdávali, co jste učinili s nadšením\na obětavostí. A v té chvíli, kdy jsme Vás viděli tísniti se kol tohoto mistra, k němuž jste se\nvšech stran obraceli zraky, v nichž byl obdiv, úcta i láska, když se zvedl v síni nesený\na mohutnící zvuk chorálu svatováclavského, tu přál jsem si míti dar rozohnovací výmluvnosti.\nNebyl bych Vám vykládal jakost um ní Alešova, neboť sami jste ukázali, kterak ji ceníte, když\njste sestavovali výbor jeho prací. Nebyl bych ani vyslovil přání, aby tento trojdílný výbor\nrozšířil a zpevnil pověsť mistrovu a sestředěný požitek skýtal těm, kdo po něm sáhnou, neboť"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "3 / 4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nbych byl jen opakoval, co jste Vy svým sebráním a vydáním »M. Aleše« zamýšleli, co\njste doň vložili a onou publikací šťastně jak se záhy potom ukázalo vystihli.\nTenkráte však jsem viděl velikého umělce, který teprve u vyšším (na štěstí ne pozdním)\nvěku přichází ku žním; viděl jsem velikého umělce po leta druhdy zanedbávaného, ba pohrdaného\na vysmívaného, kterému nové mládí jásá vstříc, jemu tleská a jejž si za vzor staví. Co všechno\nbývalo M. Aleši vytýkáno! Jaké záplavy důvodů se hrnuly, jimiž opodstatňovali vůči němu\nsvoje neporozumění a odmítání. Vy, kteří jste prohledali a zobraceli vše, cokoli Aleš byl kdy\nnaěrtal a vytvořil, víte, že tento veliký zjev umělecký, tento veliký umělecký karakter, nezměnil\nani jediného rysu, nepovolil ani Čárkou, nemá na svědomí jediné koncese panujícímu a jej od-\nmítajícímu vkusu. Učinil jen to, co velcí umělci činí: prohloubil se a zmohutněl, neschýlil se,\nale pozvedl všechny lidi uměleckého požitku k sobě. Síla jeho umění nemůže býti lépe dokázána\nnežli právě tímto faktem. Dnes by bylo všedností široce dovozovati a rozkládati, že jest M. Aleš\nveliký český umělec. Obě slova veliký a český dlužno vysloviti hlasem z hloubi váženým\na vložiti vně všechnu vnitřní hodnotu, již možno jimi vyjádřili. Velikost a českost Alešova\numění leží v jeho duchu, který je obsáhlý a úžasně plný grandiosních vidin a který je potažen\nvšemi strunami, jakými česká povaha, letora, mysl a srdce kde zvučí. Jak jádro našeho lidu\ncítí, miluje, nenávidí, touží, jak se modlí, trpí, raduje, kterak vtipkuje a se směje, v co doufá\na čím se posilňuje, jeho dobráctví, šibalství, vzpůrnost a nepovolnost až k obětování se, to\npřece je všechno v Alešových skvosně karakteristických napovídaných črtách, v jeho velebných\na rušných cyklech a v jeho osobní povaze, tak měké a při tom nepodajné, jak jen je česká\npovaha.\nPro mne není umělecká hodnota díla Alešova v jeho zevnějšku. Má také on svůj karakter,\nsvoji svéráznost, ale dovedu si představit, a Vy jako umělci výtvarné práce daleko spíše nežli\njá, že by mohl býti zevní vzhled a zjev, spůsob tvarového vyjadřování se u Aleše zcela jiný\nnežli jaký z ruky mistrovy vyplynul a že by velikost a českost Alešova svítila a zářila dále\nv neseslabené mohutnosti.\nSlyšíte po leta volání a toužení po českém umění národním a slyšíte heslo: Moderna!\nMnozí z těch, kdo vyhlašují první požadavek, připojují k němu rádi hotový spasitelný recept.\nAle Vy sami víte již, že rovněž tak jako padlý Otakar 11. nebo Žižka vojevůdce namalovaný\nna velikém plátně může býti špatným nebo dobře provedeným obrazem, aniž by v jeho umění\nbylo za mák českosti, tak že také pouhý věrně podaný kroj a stroj plzeňský nebo litomyšlský\nnečiní ještě z obrazu, v němž se vyskytuje, výtvor českého národního umění. Kdyby tomu\ntak bylo, pak by české vlastenecké a národní umění muselo přestati jednou v té chvíli, kdy\nby byla historie ve tvořivém umění nadobro proskribována a z českých vsí načisto vymizel\nlidový kroj. Vy sami také dobře víte, že pod vlajku Moderny a moderního umění odkazovány\njsou proudy nejrozmanitější, nejrůznější, ano nejednou docela proti sobě běžící: naprostá ideovost\nna příklad a také absolutní reálnost, že vlny jejich jsou jednou anemicky pobledlé a jinde\nsálavě rozhárané. Největší bizarnost a nejobjektivnější střízlivost jeho prohlašována za moderní.\nA vy chcete být českými moderními umělci.\nNa svém zvoleném ochránci a ideálním vůdci vidíte, kde se zakládá pole Vaší práce, Vaší\nvnitřní práce. Výtvarný umělec bez vnitřnosti, bez hloubky ducha a vřelosti cítění, bez uměleckého\nkarakteru a umělecké odhodlanosti není umělcem vůbec. Může být mužem veliké dovednosti,\njeho ruka obdivované obratnosti; on umí, ale netvoří. Duch musí býti v pohybu a cit ve chvění\na varu, rodí-li se dílo umělecké. To je vŠe nadání a děkujem zaň přírodě. As nitrem takto\nbohatým vychází umělec ven, mezi lid, do přírody. V tom tají se nejvlastnější jádro modernosti\na pokroku umění, že s lidem a přírodou cítí, že všechno úsilí vynakládá, chopit a umělecky\nvyzvednout jejich psychologii a uměleckými prostředky, technikou (v celém rozsahu toho slova)\njinde nabytou a vlastním přičiněním v osobitou mluvu upravenou, vyjádřiti. L. N. Tolstoj\nnedávno dovozoval, že umění jest dorozumívajícím prostředkem lidstva. Jistě že tím nevystihl\nnejvlastnější jeho podstatu. Umělec sám, pravý umělec, tvoří předně proto, že vnitřním\nneoddolatelným pudem nutkán tvořiti musí, ale vkládá ovšem do svého díla svoji duši a své"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "5 / 6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nsrdce, určité jejich stavy a vztahy a ty zase z jeho díla k nám promlouvají, nás vzrušují\na resonancně v nás zaznívají.\nKterý pak umělec v sobě obsáhne českého ducha, který jeho rysy a záchvěvy postřehne,\nv celém zevním i vnitřním žitt a u význačném zjevu a projevu světa, v němž vzrostl as nímž\nv jedno srostl, ten vydává plody české vůně a chuti.\nTo šlo mi tenkráte hlavou, to bych Vám onoho večera byl rád řekl „ . .\nOde dvou let rozesíláte měsíční sešity této publikace, pro níž píšu Vám tento list, letos\nnyní již po druhé zvete nás do své výstavy a v obsahu obojího vykládáte o Svých snahách\na cílech. Svěžest jara a mládí, půvab slibného rašení a požitek prvně uzrálého ovoce jsme tam\ns radostí nalezli. Jsou na listech »Volných Směrů«, byly ve výstavě před půl rokem a jsou na\nvýstavě dnes otevřené. Již každému musí býti zřejmo, že spolek Váš není pouhý spolkový\nspolek. Jste v »Manesu« těsně při sobě a v jeho hřejném teple pracujete. Co konáte, vý-\nsledky tohoto sdružení patří Vám, patří českému umění, patří české veřejnosti. Jestliže se kdy\nzvedne trpkost v srdcích Vašich proto, že Vám toto odevšad a vždy není hned kvitováno,\nzpomeňte toho, jehož jméno napsali jste si na prapor a také toho, kterého jste si zvolili v čelo.\nProžívali trpký život, ale osobité jejich umění přece zvítězilo.\nOsobité! Být jako člověk a jako umělec celým mužem, citlivým a silným zároveň, míti\nsvůj život duševní, svoje myšlenky a svoji mluvu k jich vyjádření, v tom věřte, je tajemství\nvšeho velkého umění a všeho pokroku práce. A to vše vybudovati na podkladu, který nám\nrod a krev přináší, prohlubovati, rozšiřovati a zjemňovati ve styku s českým světem, s oním\nduchem zvláštní barvy a chvějnosti, který v českém lidu a kraji žije, v atmosféře nasycené\nnašimi bolestmi a tužbami, naší radostí a veselostí, naší filosofií životní, to když činí umělec\nschopný tvoření a vyjadřování, tvoří národně. Silné individuality a karaktery v tomto živém\nsadu vyrostlé, sestatnělé intensivně sestřeďují v sobě buď celého ducha národa, buď aspoň ně-\nkteré jeho stránky a co potom z jejich \"nitra vyvře a z jejich ruky vyjde, má pak jistě onu\nželanou dvojí pečeť: je moderní a národní, poněvadž vzešlo z duše, která dnes v českém lidu\na českém kraji žije.\nPřijměte těchto několik slov chvatně načrtaných na prahu druhého desetiletí, co Vaše sdružení\ntrvá. Jsou upřímně myšlená a jsouli snad nápadně sympatická, má o to jedině Vaše snaha\na Vaše práce zásluhu.\nAvšak ještě jedno bych rád řekl.\nJste mladí a sestárneme všichni. Tělem všichni, duchem mnozí. Dobře víte, kterak starší\npokolení a Vaši přímí učitelé Vám připravovali namáhavě půdu as láskou vyzbrojovali Vás pro\nboje budoucí. Po Vás přijdou nepochybně jiní, kteří vystoupí s novými a bohdá ještě pokro-\nkovějšími uměleckými tendencemi a principy. Pak vzpomínejte toho, že všichni máme povinnost\nvděčnosti každému dobrému pracovníku, vůdci a rádci před námi, nezapomínejte že sami jste\ns přesvědčením kdys musili si raziti cestu a bojovati o uznání svého umění a nezavírejte se\npak radosti nad tím, že nová pokolení číní svým způsobem, se stejnou horlivostí a stejným\nnadšením totéž, oč Vy jste kdysi usilovali a čemu jste síly své věnovali.\nČlověk stárne, ale národ se obřozuje a žije dále.\nBuďte zdrávi!\nV Praze, dne 3. listopadu 1898.\n\nKAREL B. MÁDL."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "7 / 8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.4", "texte": "»VOLNL S AIĚ Iv Y«\n\nLITICE. — Z „KNIHY CEST\" NAPSAL\nVILÉM MRŠTÍK. (BRATRU\nFRANTIŠKOVI).\n\nPod oknem šumí Orlice, na struze mlčí\nmlýn. A obzoru hranice, nebe ani vidět není, jak\nvysoko se klenou kopce smavou, teplou zelení.\nNení to už Orlice tichá, zamýšlená, těžká; ta\nzde je divá, svévolná a zlá. Patnáct let jsem po\nní toužil, patnáct let jsem na ni vzpomínal, až\nji zas uvidím, s jakou se s ní shledám, jaké\nzimy, jaké bouře přenesly se přes lehoučký její\nběh a je-li ještě krásná tak, jako byla tenkrát?\nPředstavoval jsem si ji vážnější, usedlejší,\nstarší za těch patnáct let. A jak byla posud mladá,\nhovorná a krásná! Ještě jsem ani u ní\nnebyl a už do vlaku mi dýchala vonnou vláhou\nsvojích vln, ještě jsem ani nevystoupil a z daleka\nuž pozdravil mě šťastný, řehotavý její smích . . .\nDivná jest to v člověku vášeň ještě jedenkrát\nprojít místa, kam nohou vkročil kdysi jako hoch.\nNic zvláštního jej tam nepoutá a přece běží, nic\njej tam nevolá a přece hlava hoří, srdce spěchá,\nmladá jakási radost ani dočkati se nemůže,\njakoby ji tam čekaly zázraky. Co strom, to ka-\nramád dávný a věrný a celá krajina tak k srdci\npřirostlá, jakoby tam duše živa byl# po celých\npatnáct let .... Nebylo možno se s ní rozejít,\nvolala, lákala, jako živá táhla zpět a vodám,\nkterým jsi už jednou s Bohem dal, dáti musíš\ns Bohem zas ... Je tam překrásné ticho, voda,\nstarý hrad a les a lidé žádní mimo ty, co jen\nv chaloupkách žijou a ti mlčí jako sen. . . .\nMám rád obě Orlice, tichou i tu divou. Jako\ndvě sestry z jednoho rodu a přece různé po-\nvahou, jedním skoro směrem übíhají uprostřed\nsvých luk, až splynou v pramen jeden as Labem\nrozlehlými rovinami skanou v nedohlednou moře\npláň. Při pohledu na ně i duše rozvírá se ve\ndvě a neví, ku které se přiklonit dřív, zda k té\nneklidné a rozmarné jak děcko, či k té tiché,\nsnivé krasavici hor. jejíž prsa bohatá a pyšná\nuž tolik dětí živí v klíně rozkošných svých údolin.\nCelý den potoulal jsem se na březích té tiché.\nUcho a ruch, mrtvý klid a nebezpečíplný život\ntáhnul jejím šuměním. Vlaky se zastavoval}/, vlaky\nodcházely, signál za signálem lkavý, těžký, tvrdý\na před každým hrozné zahučení ve strážném\ndomku jak v prastarých útrobách u věžních hodin\nmísilo se v její šplounání. Země se otřásala pod\ntěrchou na prsa jí lehajících, za dne iv noci\nřítících se nákladů . . . Prošel jsem se po louce,\nprohlédnul Brandýs a nedalo mi to táhlo mě\nto. zase k ní.\nJak byla tichá, němá a trpná: zdála se býti\nchurava hroznou spotřebou svých sil. Po jedné\nstraně zelená od visících nad ní křovin, po druhé\ntmavá od zvrácených do ní lesů lehala v stíny\nspících zátočin a uprostřed nebe po ní teklo\nhluboké a horké, přenášely se vážky, přeplul\nstříbrem prozářený beránek. Ověnčena záclonami\nvrb, rozložená v zeleném svém loži, provázena\ntisícerými květy po bocích ji vyrostlých sedmi-\nkrás, skabios a prh, z poměnek divukrásné hvězdy\nvplétala si do obou svých skrání a jakoby si\nhrála honícími se po ní obrazy, trhala je každým\nvlny pohnutím, zdálo se, že s sebou do světa\nje odnáší i s lesy i s nebesy, skalnými tesy\n\nZE SOUTĚŽE NA PLAKÁT VÝSTAYY SPOL. »MÁNES«.\nA. HOFBAUER.\nCENA I."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "9 / 10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.5", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU »MANES«.\nANT. HUDEČEK.\nPOTOK."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "11 / 12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.6", "texte": "»V O LNÉ SMĚR Y«\n\nZE SOUTĚŽE NA PLAKÁT VÝSTAVY SPOL. »MANES«.\nA. WIESNER.\n\na jen chvílemi jakoby se zastavovala, prohýbala\nse ohebnými svými boky a zas klesala přemo-\nžena sladkými doteky spočívajícího na ní slunce...\nByla neděle.\nKrajina i nebe neslo na sobě svátečný ráz.\nJako sklem polity leskly se vlasy luk, voda sví-\ntila . . . jak ty břehy voněly měkkými výdechy\nmát! A na jednom místě stařeček stál, ruce\nzaloženy v kříži a taky se díval do vody . . .\nTekla mírnými proudy, jen chvílemi objevil se\nna ní vír. jakoby jí prstem do těla vtisknul\ndůlek. Jeden kroužek, druhý kroužek třetí,\nčtvrtý rozevřel se mírným kolísáním vln a povrch\njejí začal se třást, začal se chvět jako přecitlivá\nkůže ženy ve strachu před ostrým vzduchu\ndýchnutím.\nVítr ji navštívil. *\nStařec šel a jakoby o něčem přemýšlel . . .\nPohyboval rtoma.\n»Je mnoho ryb?« ptám se.\n»A málo. Ty továrny, ten smrad, to ji udusí.\nTo by byla ryba hloupá, aby v ní byla.«\n»A co raci? Bývalo jich tu mnoho. Před lety,\nkdyž jsem tudy šel, sám jsem si jich koupil ko-\nšíček. A za nic.«\n»Raci? Mor! Přišel na ně mor! V celé\nřece není ráčka. Všeci zhynuli. Leželo jich všude\njako potvor!«\nMlčení.\n»To je krásná řeka!« povídám.\nStařec chvíli přemýšlel.\nPo chvíli teprv:\n»Je, odpověděl .. . Ale zatřepal rukou\nJe nějak zachmouřená. Spadla někde voda . . .\nv\nO Ceskej Třebovej nebo ještě dál.«\nA konec.\nStařec stáhl svoje licousy v hořký jakýsi\núšklebek a zahleděl se zas do sklenné hladiny\nvodní. Zdálo se, že žalost' nějakou v sobě kryl :\njak na ni hleděl! Milující syn na milovanou\nmatku nemůže hledět krás něj i. Snad tak vy-\ncházel za ní den jak den, v neděli jak svátek,\nhlídal její tvářnost', pamatoval každou stopu její\nzměn, pozoroval ji celou, jak je vysoká, jak padá,\nslyšel i různost jejího hlasu, rozuměl jí i když\nbyla ticha, nehybná a mrtva jako hladina sto-\njících vod. Ta Orlice tichá! Jak srostla s celou\njeho úsobou. Byla tak rozvážná jako jeho krok,\nmlčenlivá jako jeho ústa, tichá a málomluvná\njako jeho věk. I její dekorace byla taková vážná\na truchlá více než nádherná, ale milá a vlídná\njako jeho řeč. Procházel se kolem ní a ona kolem\nněho vinula svůj pás, omývala nohy, lehtala kořeny,\npod něj břehy svoje kladla jak měkký, hustý,\npod nohou se troucí koberec. Bavila jeho zrak,\nlahodila jeho sluchu, srostla s ním celá, jak byla:\nzřídka převrhnul se její lem, málokdy zaklokotal\njejí vír a vlnky jen jen jako důlky hloubily se\nkdesi uprostřed a mizely zas v hlať. Sestárnul tak\nv lásce k ní, tiše hynula s ním, plna smrtonos-\nných neduhů a nic už asi v duši jeho nezbylo\nz té, která jako sestra její kdesi na severu pro-\ntloukala křivolaké prahy Litických hor. . .\nAle ta divá! Byla jako v tanci! Toho brala,\ntoho pustila, a plna hovoru a milostného šepo-\ntání počínala si opravdu jako divá! Srázná a\nbystrá razí si cestu\no každý krok, s šedými balvany valí se na dně,\npění se a bouří okolo skal, jasná a slavná, po-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "13 / 14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkrytá stříbrem, vyšňořená pe.lami, zdobíc slun-\ncem jiskřivý svůj pás, zaplétá trávu do svých\nlehkých kadeří a vítězná a tvrdá, čistá jako\nzrcadlo, znovu se sráží, znovu se hrdluje, lom-\ncuje břehy, zmítá a hází překážkami, do skály\nbije a odražená znovu se do ní řítí, až roz-\ntříštěná, rozdrcená s pěnou v ústech, skřekem\nv málomocných výkřicích, všechna ještě roztře-\nsena, shrnuta, ale skroilá už sama vybíhá a tichá\nsama svoje údy klade v řetěz kamenných svých\npout. Celé její lůno poseto je sledy krutých\ntěchto zápasů, tu kámen, tam balvan, tu jako\nmedusa černý vyvrácený pařez s vlajícími ko-\nřeny, tam celý nános z břehů vychvácené ze-\nminy a hukot a šumot naplňuje celý kraj, že\npřehlušit ji dovede jen bouře v strašném vzpla-\nnutí, když prastarými kolem stráněmi zatřese\na zapraská vichor a lesy vydají ze sebe huk, před\njehož srocením Orlice zas zděšená v úzkostech\nstená a pod břehy zalezá,\nsyčíc trávou jako had . . .\nA jaké jsou její břehy!\nTam slunce rychle vychází\na rychle se zas skrývá za\nhory, boky strmé a srázné,\nčnící v klenbách rostou až až\ndo oblak, tmavé chodby lesem\nnesou se až k ní, tvrdé skály\ndunivě zní pod jejími ropoty,\nvlak mokravou se prodírá tu\nderou, pod zemí hledaje cestu,\nv širý dálný kraj, bouře věků\ntáhnou nad jejími úvaly, sbory\nmlh obletují táhlé jejich úbočí,\ndravčí křídla stíní na výši-\nnách nebetyčné svoje úkryty.\nObzor, ozubený, země vyhlo-\ndaná a nebe krásné oči\nneobyčejně modré a velké\nrostou tu poměnkám, pstruzi\njako blesky projíždějí na dně\nmezi černavými kameny a .\nbůh ví, jak rostou všechny\nty vrby a olše k zemi schý-\nlené, zmrzačené, skřivené, u\nkořene raky prolezlé a přece\nstrmé: zdají se být hustšími\nnež jinde stromy, do větší se\nženou výšky, kmeny do větších se výší korun\na každá koruna jak tvar se válí rozšklebeným\njícnem hor.\nA všude kolem zeleň, všude tráva, bohatá\na sytá, mlaďoučká a čerstvá, ledva narozena\nzeleň stele se tu na celý kraj. Nikde suché\nhaluze, nikde prázdného místa, všechno zrovna\ndýše lahodou a čistou mladou silou vláhou pře-\nplněných míst, odevšad slyšet vrkot potůčků,\nvzdychání lesa, šumivý var vody řítící se v bílý\nvodopád ——. A vůně, jaká vůně prolévá se\ndivokým údolím! Voní voda, voní země, celý\núdol dýchá dřívím a kouřem v smrčí obložených\nchat. A všechno je tu divější, spádnější, zvláštní,\njen té krajině vlastní až i po to děvče rezavé,\nkteré v ranní rose vyběhlo si do rosy, aby\nv řece vykoupalo mléčné svoje údy, v slunci\nvykoupalo červený svůj vlas. Purpur červánků\npoléval její hlavu, blažený úsměv zahrával jejími\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MANES«.\nJOSEF PEKÁREK.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "15 / 16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.8", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nrty . . . Mlhy zvedaly se z údolí .... Neznám\nkrásnější krajiny než tu vůkolní . . .\nČím dál, tím více tichne kraj, vůně roste,\nšíří se smutek a hukot Orlice tu zaznívá už\njako píseň tesklivá. Kopec za kopcem vlnitými\nvěnci krouží se tu v tichý hrob a objímají\nv středu na zeleném vršku skrytý, v černém\nsmrčí, divém křoví na vždy pochovaný hrad.\nPřekrásný klid se tu klene krajinou v rumech\ndohasíná stlelý věk a mimo žvatlot Orlice jedi-\nného tu není slyšet hlásku světa cizího. Cha-\nloupky černé, zvonice vetchá, zlomená a sešlá\ns mlčícím zvonkem a nad ní kříž a nebe prý\ntak pod tři měříce v celku to je vše, ostatní\nkryjou kopce, zastavují lesy, přepínají do daleka\nsemknuté pásy hor. A ty chaloupky! Jakoby\nani k potřebě nebyly, ale ku hře, šedé leží v stro-\nmoví a jen z večera a rána někde za haluzí vy-\npouštějí kouř, jedinou známku toho, že tu přece\nbydlí lidé. Baráček sem, baráček tam, okénka\nna dlaň zalepená papírem, pobitá plechem, boudy\npokřivené, celé jako sflikované a všechny dře-\nvěné a žádná zděná, bez dvorků, zahrádek,\ns chlévem nebo kůlnou za sebou, žádný kostel\nani kaplička a jenom ta zvonice stará, místo\nplotů na sebe srovnané balvany, přes pramének\nmůstek ze dřeva a to je dědinka celá, ne-\nzměněná, truchlivá a malá, stojící tu snad od\nnepaměti tak a nepřející sobě žádných světa\nzměn, jen to ticho, věčné ticho, štěstí přírody\na hrobu klid .. . Tak svatá spí. Nic se v ní\nnepohne, nic jí nevzruší, nanejvýš že slípka se\ntam někde zamrví černá (černé milují hory!),\nzazpívá kohout, tam horal rozsekává pařez se-\nkerou, vedle na pavláčce umývá se kočka, pes\nvyběhl přes púouk, na praku dveří dítě sedí\na v slunci zalité cucá od nohy prst. Jinak nic\nse nezmění na tvářnosti celé krajiny. Tak ti-\nchounká tu leží v náručí hor a snad veliké to\nticho je tím vinno, že tolik dojímá a svádí\nk slzám ...\nNení vrabců zde, není holubů, tu skřivánek\nnevyletí do výše, dravci do jednoho vyhubili\njejich rod a víc už se tu neobjevil žádný z nich.\nVlaštovky lítají v ohromných výškách a jen se\nzamíhnou, už mizí zas, lítají daleko rychleji, než\ntam, kde nic jim nehrozí. Jestřábi, krahujci, po-\nchopní orli tu krouží nad hradem, slepice se před\nnimi třesou as křikem svolávají svoje dcery pod\nkřídla. Mimo vlaštovky a oblaka, divoké ptáky\nholé zůstává nebe, němé, příšerně prázdné bez\nzpěvu, výkřiků, malé a smutné jak smutný je tu\ncelý kraj. Cosi divného svírá duši při pohledu na\ncelou tu rozvalinu hor, cosi zádumčivého, nebý-\nvalého, prastarého vyzírá tu ze všech koutů země\na kdo jednou sem zapadnul, odtrhnout se ne-\nmůže, seděl by tu věk. Těžko je tu srdci\nrozhodnout, v čem spočívá všechno kouzlo, celý\nráz, celý dojem kraje tak sladce přítulný a blízký\na při tom hluboký, tajemně výhružný a zlý . . .\nČi by to byla ta divá ozdoba kraje, Orlice jekotná\na dravá, co tam dole zpívá v ševelení vrb?\nči malý ten kousek pole tam, jediný v celém\núdolí, zasetý hrstkou vychrtlého obilí? či to nebe\nmalé, zastavené vrchy, sevřené a zúžené, jako\nodříznuté od světa? či vetchý, prastarý ten hrad,\nobraz šedého dávnověku, elegie sosen, vyrostlých\ntu na rozbitých rumech slávy? Mluví tu Nic\nhroznými svými slovy či to chudoba tak žalovala\nuprostřed tolikera přírodních krás? Těžké tuchy\nčernou clonou lehaly tu vzduchem na smaragdy\nluk a jejich houštkou jakoby křídla vanula všech\nvěků a všech duchů země, jak tudy od pradávna\ntáhla mlhou zašlých století . . .\nI ti psi, jediní, kteří zdáním aspoň zaslou-\nžili sobě jména svého kraje Litic jakoby,\nodchováni smutnou samotou,- hlídali její krásu,\njak lití vyřítili se ze všech stran, zoufale k nebi\nceníce lající své zuby. Ale stačí jenom vlídné\nusmání, zalichocení prstem a tichnou hned, tulí\nse k noze, obloukem s vrčením družným už\nklidí se stranou. Po druhé už nevyjí, ale zdaleka\nvítají, na kus vyprovodí po cestě a dlouho se\ndívají za mizícím přítelem s divným jakýmsi\nsteskem samotáře v oku. Jsou rádi, že se jich\ntu někdo všimne, polahodí, polaská zdivočilou\njejich srsť, jsou vděčni za každý úsměv, dobrotivé\nslovo, vzácná je jim láska v malebných jejich\npustinách, slepnou, stárnou ve službách svého\nkraje, ale touží po lidech a bojí se jich víc, než\njich člověk sám .... Na cestě k myslivně dva\nvyběhli naproti mně, jeden myslivecký, těžký\na druhý, bůh ví, jaký to byl pes . . . Nebyl ani\nšedý ani černý, ani hladký ani příliš chlupatý,"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "17 / 18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.9", "texte": "JAN PREISLER.\nVZPOMÍNKA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "19 / 20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.10", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nani čistý ani příliš špinavý, jednu pracku žlutou,\noči jako jehly, černý, malý šňupáček a hubu\nškaredou. Strach bylo kroku udělat; v první\nchvíli zdálo se, že člověka roztrhá . . . Až dvéře\nse otevřely a na práh vystoupil myslivec mladý,\nvysoký a štíhlý v jízdeckých botách, se zeleným\nkloboučkem na hlavě.\nNebojte se, nic neudělá Cvrčku, nech\ntoho !\nA Cvrček si leh', ještě jen hafnul, zavrčel,\nočmuchal, ještě jednou hafnul a svalil se k no-\nhoum, mžouraje očima jako svatý. To on jen\ntak, smál se v trávě očima i rozšklebenou hubou\na jen smát jsem se mu nesměl, aspoň ne do\nočí: hned byl zas na nohou, začal brousit prac-\nkama, ježit škaredou svou srsť. V hovoru s my-\nslivcem pak už docela byl můj. Neminulo chvilky\naby nepřinesl a nesložil něco k nohoum; křídlo\njakéhosi ptáka, kámen, pak suchou, mechem\nobrostlou větev, věchet slámy, kus starého šindele\na zase kámen a zase dřevo, za chvíli byla toho\nhromádka —. Když jsem pak odcházel, ještě\nmě vyprovázel na kus cesty dolů až k můstku,\nba až za můstek mě vyprovodil, ale dále že už\nnepůjde - dále že už nemůže, že by za to byl\nvaděn a potom domácnost', copak kdyby se\nněco stalo? všechna zodpovědnost spočívá na\nněm, rád by, ale naklonil hlavičku a hrábnul\ndvakrát nožkou do písku: nemůže . . .\nVystoupím na verandu kolonádou podepřené\nmyslivny a podávám myslivci ruku. Snad rostl\npro ten kraj v tom kloboučku zeleném s pérem\nv zátylí, v mysliveckých šatech, ležících mu na\ntěle jako ulité . . . Cosi ženského měl v tváři,\nsladkého v očích, takové myslivce princezny\nmilovaly v pohádkách, malíři malovali v milost-\nných zahradách. Hned se posadil a jakobych mu\nani cizím nebyl, ale bůh ví jak dlouho se s ním\nznal, vypravoval, kde jsou ti lidé, kteří tu byli\npřed tolika lety, kde který vykáceli les, jak mnoho\nv\nvylámali skal. Čtvrt hodiny as vzdáleny jsou\nodtud jejich lomy, šel jsem jimi okolo. Lidé\ndlouho se tu živili stavem, pracovali iv hedvábí,\nchata vedle chaty hřměla pravidelným trdla ná-\nrazem, chvělo se jím celé údolí. Nebylo pro ně\nvýživy jiné nežli té, ale když ta došla, přišly\nstroje, křičel hlad byli by scepeněli v pře-\nkrásném tom kraji psotou, kdyby hlad v nich\nnebyl vzbudil záští proti kamenným hrázím, od-\ndělujícím je od živného světa a nebyl poštval\nje, aby zakously se do tvrdých útrob a trhali\njejí vnitřnosti. Když je živit nemohou ruce, ať\nje živí skály. A od těch dob po kuse kus uhry-\nzují hor, vrážejí do nich hřebíky, vtloukají klíny,\ndloubají rány, nabíjejí třaskavými náboji a\nv ohromných ranách tříští prahy tisíciletých pra-\nhor, aby rozbité a rozdrcené na stále menší\na menší kaménky rozvezli je jako zlato svého\nkraje do všech zemí království. Příšerný až je\npohled na rozšklebený jícen otevřených země\nran.\nZdálky jak hrady rozbité, vyvrácené z ko-\nřene stojí přímo zježené a drsné, hrozivé svou\nnahotou, jakoby na odiv vystavovaly zjizvenou\nsvou leb, rozsápanou živly věků, rozvrtanou\nsilou lidských toporů, vyhlodanou až do pola\ntěmi červy tam, válejícími se v jejich dutinách.\nA ještě stále je slyšet jejich vrtání, rachot kladiv,\nrány dlát, skřípot nástrojů, jak hlodavě se v zemi\nryjou nepoddajnou korou čediče. Po skalách\nrozlezlí jak mravenci, roznesli už hory půl\na stále ještě napřahují ruce, zatínají pěstě, čela\nproti čelu usilují rozprášiti celé její klenutí. A je\núchvatné na ně podívání, jak po provazech se\nvzpínají, jak veverky lezou, s kamene na kámen\nskákají, tam se řítí topor, tam skály se udróbí\nkus a vůdce už troubí, hlídači se rozbíhají\nčervené praporky mávají výstrahou . . . Dělníci\nutíkají, k zemi se krčí, za kameny mizí, do děr\nzalezají jako hmyz a ze skály už se kouří,\ndoutnák doutná dým vyšlehnul, zapraskaly\nskály a země zařvala, výkřik za výkřikem dral\nse z jejich prsou a jeden strašnější než druhý,\nprovázený rachotem pukajících stěn, znásobený\nozvěnami lesů, proniknutý hvízdáním a syčením\nshůry letícího kamení. Teprve když poslední\nvýbuch se provalil a štěrk se sykotem spršel\nna zem, oddechly si skály, spočinula země a\nskaláci vylézají zase z děr, čapky jejich mihají\nse mezi balvany a zase k nové práci, novému\ndílu, na vozy, ke strojům, po skalách vzhůru,\nzas na provazy, osmáhlí, šediví, do pola\nvysvlečení, vysocí, hranatí a zrovna tak tvrdí\njako ty skály, ve kterých se rýpou, slézají znovu\nobnažené její bolesti. . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "21 / 22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMERY«\n\nv r v V v*/\nA čím že se ještě živí ti lidé? Cím ženy?\nTy nelezou po skalách, netlukou štěrk . . .\nOh ty ruce, übohé ruce litických žen! Posud\nje vidím bledé a skřivené, jako pozlacené žlutým\nsvětlem kahance, jak se mihotají a splétají, jak\npaličky přehazují, špendlíky mění a tenounkými\nnitkami osnovu vážou v překrásně jemné, jak\npavučí lehké, průsvitné krajky. Vzorky se\nmění, práce s ní, stále novější a namáhavější\nukládá jim svět, jeden dělají čtvrt roku, druhý\ni půl roku a zase přijde jiný a nový, faktory\nkdesi ve světě sehnaný a zas to jde znova, nad\ndvěma lokty nejjemnějších celý týden vysedí a\nkdyž dva, tři zlaté za ně utrží, už je moc! Ode\ntmy do tmy krčí se a slepnou, vysýchají a umí-\nrají v krásných svých horách a o celých deset,\ndvacet roků loučí se s nimi dřív, než by se\nloučily neskrčeny nad strašným dílem rozkoš-\nných tkanin . . . Slávu trží hory, zase ty bez-\ncitné, neživné, překrásné hory: jsou všude, po\ncelém světě známy heboučké, tenounké, drahými\npenězi placené výrobky litických a podkrkonoš-\nských hor; dodavatelé do Uher, do Ruska, do\nNěmec prý je rozesýlají, a z Vídně do Paříže\nputují, kde v ložích a divadle se skví, vyrobené\nzde suchými prsty a při kašli úbytí, vypiplané\npavučí zručností a pílí mravenců, skropené\nslzami předčasného stáří, ovanuté vzdechy hned\nv prvním rozkvětu vadnoucí krásy horalek. Jsou\nbledé a jako vyjevené, oči mají vodnaté, prsa\nshroucená, dech suchý, řeč rychlou, ukvapenou,\nmdlou . . .\nJak teskně vyhlížejí z oken za každým, kdo z ci-\nzího světa se tu na okamžik ve skle objeví! Ale\njen se vychýlí bezbarvý a suchý jejich obliěej, už\nzase zmizí, už se zas vrací k opuštěné niti, aby\nprsty dohonily co zmeškaly oči . . . kdo tu práci\nocení? Kdo ji viděl a v září světla poznal polo-\nshaslé její oběti s divným pocitem pak\nv prsou putuje toutéž zelenou chodbou vzhůru\nkolem zeleného palouku, pod vzdušnou kolonádu\nverandy a divně se pak dívá na slunný, ve své\nkráse a zachovalosti tak čistý, poeticky klidný,\nneskonale smutný kraj . . . Bývalo zde vždycky\ntak? Lip či hůř? Hádanka ta černým křídlem\npřeletěla kolem a krajinka nabyla pojednou duše,\nměla svou lidskou historii, i tu starou, zakletou\nv pobořených hradbách zámku, i tu živou, ne-\npoznanou, pochovanou v živých hrobech cha-\nloupek, z kterých se na pohled tak krásné dýmá,\nu kterých tak idylicky omývá svou hlavu kočka,\nkde pes stojí na stráži, stařec rovná dříví a děti\npo trávě se batolí, děvčata, synci na průhoně\npasou svoje kozičky. A tu už o jiných šeptala\nvěcech Orlice divá. Byla symbolem toho ži-\nvota zde, rvoucího se o kus vezdejšího chleba\ntvrdého jako kamení, zrovna tak jako ti lidé zde\nbije se o každou piď Bohem jí vykázané pří-\nrody a zasměje-li se v proudu, zaskotačí-li o ká-\nmen, hned bolest' s výkřikem následuje za smí-\nchem není radosti bez slzy hoře . . .\nZamyslí se duše a v tom zamýšlení chvějí se\nsvětla, třesou se stíny, v údolí se schvívá svatý,\ntichý mír . . .\nProseděl jsem tak celé hodiny tváří v tvář\nlitickému údolí, dýchaje do sebe velikou vůni,\nkterou země k nebi vysýlala v podvečerním sví-\ntání. Vzduch byl jako víno a všechno páchlo\npryskyřicí, chvojím. A čím víc a čím níž den\nse nachyloval k soumraku, tím větší rostla vůně\nzemě, až večer hlava jako opilá unavená za-\ntoužila po spánku a na lůžku před spaním ještě\njednou si připamatovala, co viděla za dne: . . .\npodivná skupení stromů . . . světlo . . . zeleň . . .\ntrávy mezi stavením . . . Jak bubnoval ten mlýn !\nmíhaly se ruce trhaly skály\nvzdychala voda ... Už jako ve snách šířil se\nobzor duše lehká opouštěla zemi\na ocitla se tam kde mizí pravdy poznání a na\ntrůn zasedá klam sladkého snění. —■ Když\nje tu tak krásně nyní jak nebesky vlídně tu\nmusí být, když jaro sem zavítá, žežulka zavolá,\nnaplní se ptáky les ti zpívají zpí-\nvají a na březích chudobky kvetou Jak\ntu musí v zimě být, když ráj ten je bilý zas,\nřeka zamrzlá, němá a neslyšet šumivé řeky\nšplounání a měsíc svítí na horách, v bílou svou\nnáruč přijímaje v sněhy pochovaný kraj\nOh, ty svaté, svaté mučennice tam v hořících\nokýnkách, kde dosud ještě světla svítí, když už\njinde dávno slaví noc a na sny jejich lehá noci\nbílá zář •"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "23 / 24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.12", "texte": "APOTHEOSA KLASŮ.\nOTOKAR BŘEZINA.\nZde kroky zastavím a zraků zbožností a vzpláním,\nnad krajem, jež jsi požehnal, svou duši rozestru,\na v modlitbě své uslyším, jak země zpívá zráním\nve světů mystickém, tvou slávou hřmícím orchestru.\nO klasy pracující dnem! O bratři nesčíslní,\nke kořenům svým schýlení a zbledlí v únavě,\na času žhavým tajemstvím, jež nad vámi se vlní,\nchleb síly z věků do věků nesoucí laskavě,\nó vlídní! Bratrsky jste dovolili/aby v skrýši\nřad vašich stísněných, o létu nadpozemských krás\nkvět horečný snil v samotách a v zracích oheň výší,\ntmu země v kořenech, svou pisní doprovázel vás!\nMír letnxh jiter nedělních ve vašem dechu cítím,\nlet země, zvonů zachvění ve vesmír odváté,\na vůni ze rtů pějících, jimž jednou k vyšším žitím\nzrn sladkost sílící a proměněnou podáte!\nA půlnoc, němá extasí, když bloudí nad zeměmi,\nhch denní jiskření se do blankytů navrací,\nklas každý hoří hvězdami a květy nadějemi\na stébla paprsků jak stříbro zvoní vibrací,\na všemi výšemi, jak záliv moře z nedohledna\nse vlní jedna žeň! Snů skvoucí loďstva etherná\nse na ní v dálce ztrácejí a v zlatém písku ze dna,\npod vesly zvířeném, zář Slunce hoří nádherná!\nO Dechu obtížený životem! Jenž z líchy do lích\npel jeho snášíš jiskřící nad hlubin závratí!\nK svým chudým bolestem, květ unavený na tvých polích,\npřed přísnou nesmírnosti tvou se bojím přiznati!\nSil závoj z blesků zkřížených jsi zraku mdlému nestáh,\nod světa k světu napjatý tvůj vesmír otkává:\na přece v slávě smrtí všech na nejskrytějších cestách\npři každém dechu života tě duše potkává,\na šeptá zmatená: V tvé moci jsem, svým větrem pohni,\nžeň celá v setbu změněná ti padne do dlaně,\na jako v půdě zázračné, v tvé síly žhoucím ohni,\ndle nejsvětější vůle tvé ti vzklíčí oddaně."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "25 / 26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nGALERIE TRETJAKOVSKÁ.\nPŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI.\n\nŘíká-li Rus Moskvě »mátuška Moskva«, činí tak\ns přesvědčením, s hrdostí a láskou, a je v tom stále\nutvrzován. Jako její Kreml je středem města, okolo\nněhož ono se rozložilo a rozkládá v ohromných kruzích,\ntak Moskva byla od dávných století střediskem veške-\nrého života ruského a jest jím z velké části dosud.\nHistorie stará i novější se k ní víže. Tu mohutný Kreml,\ntěžkou východní nádherou a pestrotou zářící, upomíná na\nbohatýrské podniky a skutky, na slávu, moc i hrůzu\nstarých ruských carů; tam zlatý chrám Krista Spa-\nsitele hoří v slunci jako živý hlasatel požáru Moskvy\na porážky Napoleonovy, na jejíž památku jest vysta-\nvěn. Tu pomníky jsou duchovní i světské, svaté\nchrámy i síně osvětné, tu sídlo jest obrovského ob-\nchodu. Tu zrodili se Gribojedov, Puškin, Lermontov,\nDostojevský. Tu dobročinnost působř úcty hodná.\nA sám pohled na ni, ať s věže Ivana Velkého,\nať s Vrabcích hor, vzbuzuje radost a příchylnost k té\nveliké bytosti, stále rostoucí, stále se vzmáhající do\nvelikého nekonečna. Toť nádherný svět pohádkový.\nTisíc bání a věží, zlatých, hvězdnatých a pestrobar-\nvých, s hlaholeni tisícerých zvonů mluví o hlubokém\ncitu náboženském, o mocných vzplanutích duše ruské,\no mravním jejím apoštolování po všem svété. Zapo-\nmínáš na stíny při tomto čistém jase.\n.Tuť zajisté jest také svět pro umělce? Ovšem že\njest. Už při pohledu na Kreml vynořil se ti v duchu\nAntokolského Letopisec Nestor, Ivan Hrozný, Jer-\nmak ... za nimi Rěpinovo Procesí, jeho Kozáci a Bur-\nláci ... a ovšem i Jan Křtitel a Mesiáš mistra Ivanova.\nMoskva stala se »mátuškou« i ruskému výtvarné-\nmu umění. V ní vznikla nejdříve ruská galerie, v ní\nnejdříve sneseno všecko důležitější, co ruští malíři a\nsochaři vytvořili, v ní možno poznati celý rozvoj umě-\nní ruského až na naše dni.\nDva bratři to byli, synové kupečtí, Pavel a Sergěj\nTreťjakovi, zvláště však Pavel, kteří provedli dílo to.\nVeliké a vzácné jejich sbírky sneseny v celek daly\nMoskvě a celému Rusku první národní galerii, kteréž\ntaké dáno jméno, po veškeré Rusi známé, »Galerie\nT re ťj ak o v sk á.«\nAs ní chci seznámiti trochu blíže naše ctěné\nčtenáře.\nI.\nDávno sice před Treťjakovem, už v předešlém sto-\nletí, mnozí ruští velmožové zakládali si sbírky obrazů,\nkteré prý mnohdy neustupovaly ani proslulým cizo-\n\nZ VÝSTAVY SPOLKU »MANES«.\nL. KUBA.\nCIHELNA V LESE."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "27 / 28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.14", "texte": "»VOLNE SMEK Y«\n\nzemským sbírkám. Skvěla se v nich díla velikých\nmistrů vlašských, hollandských, flámských a jiných\ncizích škol, ale jenom zřídka, a to jen náhodou, za-\npadly tam dva tři obrazy ruské, ovšem vyj mou c ro-\ndinné podobizny. Ale na ty nehleděli tehdy jako na\ndíla umělecká, nýbrž pouze jako na památky rodinné.\nPrvní pokus sebrati práce ruských umělců stal se\ntepive na počátku tohoto století. Myšlenku tu pojal\nP. P. Sviňjin, známý později jako vydavatel časo-\npisu »Otečestvennyja Zapiski«. Byl to člověk vědecky\nvzdělaný, byl úředníkem v ministerstvu zahraničních\nzáležitostí a při tom živý zájem jevil pro uměni do-\nmácí. Sám také trochu maloval; ale tato jeho dobrá\nvůle zatlačena byla patrně záhy lepší jeho vůlí a vy-\ndatnějším úmyslem pomáhat jménu a pověsti rus-\nkého umění.\n»Stopuje nestranně stupeň úspěchů našich v umění\npíše v úvodě k popisu svého musea, jejž vydal\nv Petrohradě 1829 našel jsem podstatné příčiny,\nabych myslil, že jest možno sestavit ruskou školu, jen\nkdyž se vynasnažíme vyhledati ta díla ruských umělců,\nkterá vytvořili v prvých vzplanutích ohně a ctižádosti,\nve vzplanutích, jež rychle uhašena byla lhostejností\njejich krajanů, rychle übita byla zálibou naší k cizo-\nzemskému. Je to podnik velmi obtížný, vyžadující ne-\ntoliko peněz, ale neobyčejné způsobilosti, hlubokého\nvědění, avšak přece ' lze jej provésti, neboť, nehledíc\nna krátkou dobu, co začal jsem sbírati svou vlaste-\nneckou galerii, nehledíc na to, že je mně nemožno,\nabych použil na to velkého kapitálu, mám už taková\ndíla malířská a sochařská, že není stydno postaviti je\nmezi díla nejlepších mistrů všech známých škol, že\nnebyla by zastíněna v nejpřednějších galeriích.«\nMuseum jeho obsahovalo nejen obrazy a skulp-\ntury, ale i »miniaturní portréty carských a znameni-\ntých osob«, staié stříbro, historické medaile a j.\nV obrazárně jeho bylo už r. 1829 přes osmdesát\nobrazů, mezi nimiž práce Levického, Sčedrina, Orlov-\nského, Kiprenského a K. Brjullova, první to ctná jmé-\nna v rozvoji novodobé ruské malby, ale nikterak ne-\ntvořící »ruské školy«. A to třeba v úvodě právě zmí-\nněném, v řeči to nadšencově jinak velmi milé\nopraviti.\nDruhým sběratelem obrazů umělců ruských byl\nF. J. Prjanišnikov, ředitel poštovní. S počátku\nkupoval práce ruských umělců více z dobročinnosti,\naby pomáhal mladým talentům. Ale brzy dal se unésti\numěním a octnul se na nadšené pěšince svého před-\nchůdce. Netrvalo dlouho, a už obrazy převěšoval a\nvystřídával: slabší ustupovali silnějším. Podařilo se\nmu sestavit obrazárnu, která jakostí i množstvím pře-\nvyšovala Sviňjinovu. Mnozí ze starších ruských ma-\nlířů nejsou nikde, v žádné obrazárně, zastoupeni lépe.\nJsou tam i taková díla, na něž dosud každý sběratel\nruských obrazů vzhlédne se závistí. Ale není jich\nmnoho. O celku platí, co Kramskoj r. 1867 napsal:\n»Máme obrazy, jež malovali ruští umělci! Nejlepší a\nnejhojnější jich sbírku má Prjanišnikov . . . Když\nprohlédnete si sbírky ruské a cizozemské, bezděky zpo-\nzorujete tento rozdíl mezi nimi: u nás, ruská galerie,\ns velmi malými výjimkami, překvapuje oči a velmi\nmálo srdce, ještě řidčeji ducha; cizozemská téměř\nvždycky všecky tři rázem.«\nKdyž Prjanišnikov zemřel, dovolili obecenstvu vstup\ndo jeho obrazárny chtěli ji prodat. Přišel tam také\nPavel Mi c haj 1 o vi č Treťjakov, moskevský kupec.\nTaké on už v tu dobu sbíral, ale bez určitého cíle,\nz vrozené záliby, a kupoval hlavně práce cizozemské.\nNávštěva obrazárny Prjanišnikovy způsobila však v něm\npřevrat. Vycítil ihned, že Prjanišnikov dal zálibě své,\nsvé šlechetné vášni určitý a pevný směr a vytknul\njí překrásný cíl aby úsilí toto mělo význam ná-\nrodní. Treťjakov, mladý tehdy sběratel, umínil si týmž\nsměrem jiti a za týmž cílem. Okolnosti měl přízni-\nvější, než oba jeho předchůdcové; byl značně zámožný.\nDo nejlepších rukou dostalo se tu bohatství; do rukou,\nkteré nehromadily mrtvé zlato, ale mrtvé zlato měnili\nna živé. *)\nII.\nJméno Treťjakovo jest pevně svázáno s ruským vý-\ntvarným uměním druhé polovice tohoto století. Od\nlet padesátých shledává a kupuje obrazy; brzy už to\nčiní s pevným programem, aby zakládal si obrazárnu\nruskou. Záliba amatérova přechází a povznáší se na\nnadšenou činnost uvědomělého národovce, na činnost\npromyšlenou, organisatorskou, kterou vyšší idea po-\nsvěcuje zřídit veškerému Rusku národní galerii\na tím celému světu dáti možnost, aby každý viděl,\njak a čím prokvítá duše ruská v linii a v barvě, co\nchvěje se a vlní v podivném květu té duše, v jeho\ntvaru a vůni, a aby to viděl v dlouhém rozvoji, v dlou-\nhém vzestupu a spádu a opět vzestupu duševního\nvlnobití ruského. Nedbal při tom námahy a nebyl\núzkostliv otvíraje pokladnu svou, ba otvíral ji velko-\nmyslně, ale při tom nenápadně, vždy však s rozmyslem\nuž hotovým. Třeba prý je v jádru kupec, možno\ns ním jednati psal o něm Kramskoj svému příteli.\nAle i jiné poznámky čteme v listech Krámského\no povaze tohoto neobyčejného kupce. »Přijměte mou\nvděčnost za své delikátní chování k mým nedosta-\ntkům« píše mu jednou a jindy mu napovídá, aby\nraději jistý obraz Krámského nekupoval, »poněvadž . . .\nnu, poněvadž vy i tak už mnoho jste pokoupil« . . .\nPo celou totiž dobu hlavní činnosti Krámského, od\n1869—1887, Treťjakov byl hlavním jeho odběratelem,\n39 obrazů tohoto umělce umístil ve zvláštním sále své\nobrazárny, aniž kdy byl využitkoval nesnází umělco-\nvých, aby ten onen obraz dostal laciněji, jak to leckde\n»přátelé« umění činívají. Naopak, ve všech téměř\n\n*) Tato část jest vypravována podle brožury A. P.\nNovického: KpáTKÍĚ iiCTopHMecKiíi oósopT* KapTiiHiioií ra.oepeii\n11. M. TpeTLHKOBa. Moskva 1893."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "29 / 30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.15", "texte": "»V OLNÉ SMÉR Y«\n\nnesnázích vypomáhal Krámskému přátelsky a taktně,\npo stech, po tisícovkách uklidňoval rozpaky jeho\na z těch rozpaků Kramskoj nevycházel, spotřebovali\nročně až 12.000 rublů, až sama žena Krámského\nprohodila jednou: »Zdá se mi, že Pavel Michajlovic\nkupuje prostě ze soucitu« . . . Nebylo to prostě ze\nsoucitu, ale z lásky k ruskému umění a k opravdo-\nvému ruskému umělci. Zrovna z téhož popudu koupil\nkollekci obrazů Vereščaginových (za 92.000 rublů)\na jiné a jiné.\nVrozený smysl pro umění rozvil se v něm a vy-\ntříbil neobyčejně dlouholetým prohlížením obrazů, styky\ns umělci, vlastním studiem a návštěvami světových\nobrazáren. Toť »clověk s jakýmsi ďábelským cichem«\npraví o něm žertovně a doopravdy Kramskoj. *)\nOn poznal talent téměř v zárodku. Poznal na př.\nv mladém Vasiljevu neobyčejný krajinářský talent\n(Vasiljev zemřel v 23. roce věku svého) a hned\ns ním smluvil, že každý jeho obraz nejdříve on, Treť-\njakov, musí vidět. Podobných dokladů je řada. Při tom\nbyl mužem svého přesvědčení, utvořil si svůj samo-\nstatný názor na svět i na umění.\n»Povím toliko fakta, známá všem umělcům, kterým\nnaskýtala se příležitost, že seznámili se s ním dosta-\ntečně. Treťjakov sbírá obrazy ruských umělců již téměř\n30 let. Znám ho dávno a dávno jsem se přesvědčil,\nže na Treťjakova nikdo nemá vlivu, jak ve výboru\nobrazů, tak iv jeho osobních názorech. Totéž pravil\nmně i Perov, který ho zná mnohem více a blíže, než\njá. Jestliže byli umělci., kteří se domnívali, že na něho\nmožno bylo působit, byli nuceni potom zříci se svého\nomylu. Treťjakov nikdy nenavštěvuje atelierů v umělců\nv průvodě osob, které by bylo možno pokládati za\nnápovědy; on vždycky přichází samoten. Způsob,\njakým se chová v atelierech a na výstavách, jest\nnejvětší skromnost a mlcelivost. Nikdo nikdy nemůže\nříci napřed, který obraz má pravděpodobnost, že ho\nTreťjakov koupí. Obrazu nikdy nekupuje, když je\nteprve začat, tím méně podle náčrtku. Teprve když\nobraz jest úplně dokončen, může se státi předmětem\nvyjednávání.\nU každého umělce, který o něčem pracuje, Treť-\njakov bývá několikrát v roce a vždycky ví, co se kde\nkuje a jak. Když ještě nikdo nevěděl o tom, že Ve-\nreščagin připravuje sbírku obrazů z dob pokoření\nTaškentu, půl druhého roku před výstavou r. 1874,\nTreťjakov byl u něho v atelieru v Mnichově a už tehdy\nukázal, které obrazy přál by si získati. Treťjakov ku-\npoval dřívv obrazy v atelieru; ale před sedmi lety\nzměnil svůj obyčej a kupuje nyní na výstavách,\nv atelieru však jenom u umělců, s nimiž je velmi\ndobře znám. Změnil svůj obyčej proto, že jednou kra-\njinář jeden, který ho dobře neznal, domnívaje se, že\nTreťjakov má nápovědy, dovolil si jemu podotknout,\nže není dobře kupovat v atelieru, že umělec při tom\nmůže se zmýlit, a že má se kupovat na výstavách.\nOd těch dob Treťjakov vždycky a na všech výstavách\nmusí býti prvým, aby měl možnost neupouštět od\ntoho, co mu do očí padlo. Když byla dražba Vere-\nščaginových obrazů z Indie, vyčítali Treťjakovu, ?e\nzvyšoval ceny, nedívaje se ani na obrazy. A zatím\non si už dříve podle katalogu zaznamenal 54 čísla,\nkterá »musel získati« (jak sám se vyjadřoval), a upu-\nstil z nich toliko 3 neb 4, ai ty nyní jsou v jeho\nobrazárně.« Tak napsal o něm v »Novém Vremeni«\n1885 Kramskoj, a je to zajisté velmi zajímavý kus\ncharakteristiky skutečného přítele umění.\nJak se jím stal, tomu sami umělci se divili.\n»Velmi mne zajímá po všecku dobu, co vás znám,\notázka jedna: Jakým způsobem mohl se vyvinout ve\nvás takový opravdový milovník umění?* psal mu r.\n1874 Kramskoj. Odpovědi Treťjakova na tuto otázku\nneznáme, totiž odpovědi písemné, ale za to slyšet ji\nrok co rok z nových a nových přírůstků jeho obra-\nzárny. Samo sebou se rozumí, že vážnost jeho rostla.\nCtili jeho vznešenou snahu, jeho neoblomnou energii,\njeho velikou obětavost a zároveň velikou skromnost,\nctili jeho umělecký vkus a soud. (Příště dále.) Az\n\n*) Nechať se čtenář nediví, že budu Krámského často citovat.\nUmělec tento byl zároveň nejlepším ruským kritikem v oboru\numění výtvarných a patří k nejlepším kritikům světovým.\n\nVÁCLAV HRADECKÝ.\nLINKA Z KONKUR. NÁVRHU."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "31 / 32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nHISTORICKÉ ODDĚLENÍ VÝSTAVÝ\nARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ\nV PRAZE 1898. —\n\n(Návrhy na zřízení nových sbírek). Mu-\nseum sádrových odlitků. Museum technické.\nMuseum království Českého.\nS plánem uspořádati r. 1898. v Praze velkou vý-\nstavu architektury a inženýrství vznikla přirozeným\nzpůsobem zároveň myšlénka, porádati samostatné od-\ndělení historické; bohatost staletého vývoje umění sta-\nvitelského v Čechách byla známa, důležitost starých\nslohů pro pochopení moderní architektury, ba jejich\nrozhodující vliv na tvorbu většiny žijících architektů\nvšeobecně uznávána. Avšak přípravné práce pro tento\nobor zahájily se teprve velmi pozdě, začátkem r. 1898.;\nsnad účastníkům první schůze výborové bylo jasno,\nže doba příliš pokročilá předem vylučovala možnost\ndodělati se úspěchu v každém směru dokonalého.\nNezbývalo tedy než buďto celý plán odložiti na\nvhodnější příležitost, o které nebylo pochybnosti, ze\nse sotva brzy dostaví, anebo spokojiti se s úspěchem\nneúplným, takovým, jakého lze do ci li ti za právě daných\nokolností vynaložením všech sil. Zvítězila důvěra v bo-\nhatost uměleckých památek našeho království a zvláště\nhlavního města Prahy, zvítězila důvěra členů malého\nkroužku odborníků ve vzájemnou poctivou snahu\na schopnost. K úsilovnému přiěinění pohádala zvláště\nněkteré z pořadatelů dávná snaha založiti v Praze ve-\nřejné museum, jehož účel v hlavních zásadách podobal\nby se chystanému historickému oddělení výstavy ; tito\novšem nemohli odolati touze, aby příhodný podnik\nvýstavní využitkovali aspoň k dočasnému uskutečnění\nsvého plánu, jaksi na zkoušku, která měla dokázati\nmožnost takovéto sbírky v Praze.\nProgram historického oddělení byl vlastně stanoven\nprogramem výstavy: měl se znázornit! dějinný vývoj\numění stavitelského a řemesel s ním spojených, jakož\ni vývoj různých odborů inženýrských; k tak ohrom-\nnému úkolu ovšem nedostávalo se ani hmotných pro-\nstředků ani dostatečného poctu ochotných pracovníků.\nProto předem rozhodnuto pojmouti do tohoto oddělení\njen architekturu a umělecký průmysl stavební, jakož\ni jediný z ostatních oborů technických a sice histo-\nricky zvláště důležitý vývoj mincování, jehož pořádání\nsvěřiti se mohlo zkušenému odborníku, inženýru Ed.\nFialovi. O návrhy, jakým způsobem zná-\nzorniti postup historických slohů v Čechách nebylo\nzle; v prvním okamžiku stavěla mysl navrhovatele celé\nbudovy slohově provedené; i když bylo ustanoveno,\nže skupině historické se vykáže budova kdysi retro-\nspektivní výstavy, pomýšleno bylo vážně na několik\npřístavků, v nichž upraviti se měly slohové interiéry :\n\nV. BENEŠ.\nTAPETA.\n\nV. BENEŠ.\nTAPETA."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "33 / 34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZ hist oddělení V. A. a I. — Chrlič z chrámu sv. Víta na Hrade\nPražském.\n\nněkterá z našich románských krypt, gotická kaple sv.\nKateřiny na Karlštejně, renaissancní pokoj ze zámku\nHvězdy a nějaký barokní vnitřek. Jakmile však vešly ve\nznámosť některé podrobnosti finančního stavu letošní\nvýstavy, upustilo se od těchto úmyslů, jejichž uskute-\nčnění by se za jiných poměrů zdálo býti nevyhnutelným.\nBylo tedy se spokojiti s programem jednoduchým,\nkterý přece byl dosti důstojným, a jak se ukázalo,\npro naši výstavu nejvhodnějším, t. j. utvořiti ébraz\nvývoje umění stavitelského vědecky srovnanou sbírkou\nvšeho, co účelu tomuto sloužiti mohlo a získati se\ndalo, nechť to byly originály jako význačné fragmenty\nkamenné ze slohových budov drobné předměty umě-\nlecko-průmyslové náležející k zařízení obydlí a chrámů,\npůvodní architektonické návrhy, anebo rozmanité kopie,\nsádrové odlitky zvláště důležitých památek a konečně\nvšeho druhu vyobrazení, umělecké obrazy i technické\nvýměry, staré rytiny nebo moderní fotografie. Všude\npodnikané, nákladné opravy monumentálních budov,\nvšeobecný stavitelský ruch městský, vědecké snahy\ntopografické a umělecko-historické vzbuzovaly naději na\nhojnou kořisť, jejíž rozmanitost látky, provedení a veli-\nkosti slibovala obraz lišící se bohatostí a novostí naprosto\nod našich dřívějších výstav umělecko-historických.\nAčkoli z podaného rozpočtu na převoz předmětů\nzapůjčených, na pořízení sádrových odlitků, nutných\nvyobrazení a na podobné výdeje slavný výkonný výbor\nvýstavní při nejlepŠí své ochotě nemohl povoliti více\nnež 4000 zl., setrval výbor při provádění díla, o jehož\nkrásném úspěchu za výhodnějších poměrů nebylo po-\nchybnosti ; kleslou mysl povzbudila šťastná okolnost,\nže se mu podařilo získati na Hluboké, v Kutné Hoře\na v Lounech nadšené členy, jejichž obětavou přičinli-\nvostí zajištěn byl positivní výsledek. Neboť od roze-\nslání přihlašovacích listin neočekával nikdo valného\núspěchu a skutečně vrátil se jen nepatrný počet archů,\nvyplněných přihláškami většinou bezcennými. Spolé-\nhati bylo jen na osobní zakročení členů výboru, při\nkterémž obecenstvo osvědčilo největší ochotu na důkaz\nneoprávněnosti obav, že česká veřejnost odstrašená\npředešlými výstavami, více by nezapůjčila své poklady\nk účelům výstavním. Téměř všichni kteří byli vý-\nborem požádáni o zapůjčení předmětů, dali své svolení\nse vzornou obětavostí; ze seznamu jejich jmen v pe-\nčlivě sestaveném katalogu výstavním lze seznati, jak\npoměrně malý počet přispívatelů stačil, aby důstojně\nrepresentován byl každý sloh, každý obor stavebních\nřemesel uměleckých, každý druh materiálu a technic-\nkého spracování jeho, jakož i různé způsoby, kterýmiž\nstaří mistři kreslívali své návrhy a moderní architekti\nnebo historikové studují naše památky.\nJest pravda, že krátkost' doby přípravní, nedostatek\nprostředků hmotných a všeobecné poměry výstavní\nnedovolily, aby výstava tato vyhovovala všem opráv-\nněným požadavkům ; ale právě tak jisto jest, že i od-\nborníka překvapovala svým celkovým zjevem a zajíma-\nvostí doposud docela anebo téměř neznámých památek\numěleckých, sebraných a seřaděných dle programu,\nkterý snad zasluhuje i dalšího ještě povšimnutu\nOsud, který totiž roku 1891 stihnul krásnou\nretrospektivní výstavu, nevyhnutelně stihne též letošní\noddělení historické, předměty vypůjčené se vrátí maji-\ntelům a roztrouší se po celém království, ba stanou se\nvětšinou nepřístupnými. Proto ozvaly se v denních\nlistech i časopisech vážné hlasy, žádající trvalou ná-\nhradu ve formě velkého musea. Zvláště redaktor »Lu-\nrníru p. V. Hladík s horlivostí uznání hodnou ujal se\ntéto záležitosti, uveřejniv v »Národních Listech« a ve\nsvém časopise návrh na zřízení musea sádrových\nodlitků v letohrádku královny Anny na Letné, kte-\nréžto myšlénky dávnoletým horlivým zastancem (tuším\ni původcem) jest sochař Ludvík Wurzel; zároveň začal\nVýkonný výbor výstavní sbírati předměty pro tech-\nnické museum, jehož program není uveřejněn, ale\ndle vyzvání zdá se krýti s celkovým programem vý-\nstavy tak, že by historická čásť mu byla přivtělena\nv podobném poměru jako na výstavě.\nKrásné tyto návrhy došly v obecenstvu zaslouže-\nného souhlasu; b idiž proto dovoleno zde o jejich\npraktickém provedení blíže pohovořiti.\nNení pochybnosti, že jest jen otázkou času, kdy\npřistoupiti se musí k systematickému sbírání sádrových\nodlitků našich nejdůležitějších památek plastických,\njakož i moderních uměleckých děl, tak zdatnou gene-\nrací sochařskou prováděných. Avšak má se z nich\nutvořiti samostatná sbírka, zvláštní museum? Stačí pro\nrepresentaci našich sochařů odlitky sádrové, aniž by\nse k nim přidala díla dohotovená ve skutečném kovu,\nmramoru, dřevu? Není snad sochařství v historických\nnašich dobách tak úzce sdruženo s architekturou, že\n\nZ hist. oddělení V. A. a I. — Gotická konsol z věže chrámu sv. Víta."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "35 / 36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.18", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nZ hist. oddělení V. A. a I. — Část\nstolic z chrámu sv. Barbory na\nHorách Kutných.\n\njen násilím od něho odloučiti se dá? Zdá se, že program sbírati pouze sá-\ndrové odlitky jest pro naše poměry příliš obmezený, pročež nutno jej rozšřiti;\njaké důvody staví se proti jeho spojení s lapidáriem, jehož nutnosť u nás\ntaktéž všude uznávána? Jestliže museum sádrových odlitků poskytuje výhodu\nsnadného rozmnožování a systematické úplnosti, dovede jedině sbírka originálů\npodati pravý umělecký požitek. Sbírky odlitků v Drážďanech, Berlíně aneb\ndokonce v Paříži a Londýně naplňují obdivem studujícího historika a umělce,\navšak celé to množství nejproslavenějších děl velemistrů celého světa zane-\nchává jen chladný a mrazivý účinek na jeho umělecké zanícení.\nJeště slovo o volbě místa. Jsem přesvědčen, že navrhovatel literát\na kritik hned při počátku provádění svého plánu sám by ustal od tak\nhříšného počínání, seznav s hrůzou, že nevědomky proti vlastnímu úmyslu\nkazí jednu z nejskvostnějších perel v nádherném diademu královské Prahy,\nže toto od něho obdivované a milované město, které tolikráte hájil proti po-\ndobným útokům, nyní sám olupuje o poklad nám všem nad jiné drahocenný.\nNastavte do prostor královského letohrádku (ostatně i z jiných důvodů ne-\nvhodných) sádrové odlitky portálů, kazatelen, křtitelnic, fial, krab, sloupů\na pilířů, hlavic, patek a řims, štítků, reliefů a soch, románských, gotických,\nrenaissancních, barokních a snad i moderních a zničen jest ten svého druhu\nve světě jediný, pohádkový dojem vážného klidu a zašlé slávy. Nechci při-\npomenouti neblahý vliv vestaveného množství velkých a malých předmětů\nna posouzení vlastní architektonické hodnoty celku a na požitek z krásných\ndetailů jeho výzdoby; dovolávám se jen nevyslovitelného půvabu a tajuplné\nmoci, kterou toto vznešené místo působí na naši duši jako skamenělá báseň,\nv\npochopená a oceněná i od cizinců. My Cechové že bychom sami tento dojem\nrušiti chtěli? Kdo z nás, stoje pod tímto loubím a shlížeje s těchto galerií,\nnepodlehl velkoleposti, jež skytá pohled na toto královské město v každé době,\nza májového jitra i za srpnového večera, v závoji listopadových mlh anebo\nv bílém plášti lednovém? Svatyně tato musí býti chráněna před jakýmkoli\nznesvěcením rušícími změnami. Je třeba upraviti vnitřek, toť jisté, jest nutno,\naby výzdoba hlavního sálu byla provedena, ale práce ta musí se svěřiti umělci,\njehož duše bude prodchnuta pravým nadšením pro básnickou myšlénku i ideální\nformu. Umění jediné zde vládnouti má, žádná archaeologie. Žádná galerie, žádné\nmuseum dle běžných názorů se sem nehodí; výběr několika vzácných prací\numěleckých, pro tento ucel zvláště provedených neb aspoň dobře volených,\nnějaká socha kovová, mramorový relief a dobrý obraz, vzácná záclona (go-\nbelín) vyplní úplně ten velký sál, budou-li díla velká duchem, nikoli poetem\nnebo rozměrem, výzdoba celku, jednoduchá a vznešená. Budova budiž zacho-\nvána svému původnímu účelu, dle něhož sloužila ušlechtilé zábavě a slav-\nnostem zde občas konaným; budiž zvláště útočištěm těch, kteří prchajíce ze\nvšedního ruchu pouličního chtějí oddati se po několik chvil povznášejícímu\npohledu na krásné město z tak vznešeného okolí.\nSlyšel jsem již často návrh, použiti královského letohrádku k rozmanitým\núčelům musejním, avšak obyčejně od archaeologů a historiků, jejichž po-\nchybení v nejlepším úmyslu nemůže se nikdo diviti, tak jako generálům,\nkteří ve službě státní v něm zařídili dělostřeleckou dílu ale literát! Zde\npřenáhlil by se horlivý zastance našich památek.\nTedy sbírejme předměty pro »Technické museu m«. Bez odporu zcela\nsprávným jest postup Výkonného výboru výstavního zachrániti v čas co nej-\nvětší počet vystavených předmětů trvale pro naší veřejnost; bude-li pěkná sbírka\npohromadě, najde se pro ní také program srovnání a vhodné místo. Jelikož\nsnaha výboru se potkává s úspěchem a zároveň jiný ústav učinil dobře při-\npravený krok v témže směru, můžeme doufati v uskutečnění krásného plánu\na uvažovati o způsobu, jakým by pro specielně české a pražské poměry nej-\nvýhodněji proveden byl.\nKteré jsou nejzávaznější důvody, nutkající nás dožadovati se založení nových\nsbírek technických ? Buďtež zatím vyznačeny tyto tři:"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "37 / 38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\n1. Není v Čechách nikde postaráno o to, aby ve-\nlikost dějinného vývoje domácí architektury byla řádně\nrepresentována, aby její význam jako předního činitele\nv naší kultuře byl uznán ; jestliže na probádání dávno\nminulých dějin politických se věnuje právem tolik\npráce a nákladu, není tu věru nepochopitelným, že se\ntak neděje též při architektuře, jejíž pomníky určují\nráz našich sídel, jsou viditelným osvědčením naší moci\na našeho stupně vzdělání, jsou národním bohatstvím,\nkteré i z hospodářského stanoviska třeba co nejvíce\nchrániti a k platnosti přivésti?\n2. Velké technické podniky, při n:chž někdy prak-\ntická, velmi často ale umělecká otázka mívá převahu,\nčím dále tím více zaměstnávají naši veřejnost, aniž by\ntato byla náležitě pro pochopení jejich důležitosti při-\npravena, zvláště běží-li o otázky cistě umělecky-archi-\ntektonické. Obecenstvo, které uznává za požadavek\nsvého vzdělání navštěvovati pravidelně divadlo a výstavy\numělecké, pěstovati hudbu a literaturu a setkávati se\nv denních listech stálými zprávami o umění, nemá\nvětšinou sebe menší schopnost a trpělivost prohlédnouti\nsi plány některého velkolepého návrhu architektonického,\no jehož stejné umělecké hodnotě s obrazem, sochou,\nskladbou nebo prací literární nemůže býti pochybnosti.\nS potěšením třeba uznali blahodárný úspěch propagač-\nních snah v těchto oborech uměleckých na vkus, vzdě-\nlání, ušlechtilé zaměstnání, ba i na dobrý, samostatný\núsudek nyní již četných jednotlivců. Tím více jest se\ndožadovati trvalého a účinného prostředku, kterýmž by\nnaše obecenstvo se naučilo věnovati svou plnou pozor-\nnost též návrhům na veliké, architektonické podniky,\njejichž rozhodnutí obyčejně odkázáno jest soudu jeho\nzástupců. Jinak by asi dopadlo řešení otázky o za-\nchování starého rázu Prahy a o nové umělecké úpravě\nnáměstí, ulic i nábřeží a o různých velkých návrzích.\n3. Třetí velice závažný důvod a od techniků snad\nza nejdůležitější čítaný jest nutnost, zřídíti ústav, který\nby šířil vlastní technické, praktické vědomosti mezi těmi,\njiž poučení z našich vysokých škol technických z ja-\nkýchkoliv důvodů čerpati nemohou a vyhledávají urči-\ntých znalostí v některém obmezeném oboru technickém ;\nústav tedy, který hlavním zásadám celého výstavního\nprogramu vyhovuje a odpovídá nejlépe heslu »tech-\nnického musea«. Jméno toto prozatím asi jen náhodou\nvolené označuje tento moment již jako nejvýznačnější;\n0 jeho ohromném významu hospodářském nemůže býti\npochybnosti.\nSnadno by se daly jmenovati další důvody, snad\n1 pádnější, ačkoliv již tyto stačí k důkazu oprávně-\nnosti těchto požadavků. Může se však vyhověti jim\nvšem založením jediného «musea technického, kteréž\nnení mimořádně bohatě nadáno státem a zemí a jaké-\nhož v tomto rozsahu není snad v celém světě?\nZa našich domácích poměrů zdá se mi zcela ne-\nmožným, s dobrým výsledkem spojiti k organickému\ncelku tak různorodé části jako výhradně národní, české\nmuseum architektonické, založené na programu histo-\nrickém a moderní ústav prakticky technický, který\nudržovati musí styky mezinárodní; vždyť nejen účel,\nale i prostředky jsou docela různé.\nAvšak nechci snad dovršiti naši přílišnou horlivost'\nv zakládání museí návrhem, aby se tedy zřídila dvě\nnová musea. Naopak. Mohu z. vlastní zkušenosti mluviti\njen o části umělccko-historické, o kteréž neváhám tvrditi,\nže by mnohem lépe prospívala, kdyby se připojila k ně-\nkterému z našich stávajících ústavů blízkých progra-\nmem. Z četných důvodů budiž vedle starosti o opatření\nhmotných prostředků pro místnosti, rozmnožování sbí-\nrek, úřadnictvo a služebnictvo připomenuta jen tato\nnejzávažnější, že historické památky domácí výroby\numělecko-průmyšlové s architekturou nutně souvisící,\njsouce z větší části v pevných rukou, nesnadno pro\nnovou sbírku získati by se daly. Bohatými takovými\nsbírkami vládnou Museum království Českého, Museum\nkr. hl. města Prahy a Umělecko-prňmyslové museum\npražské. Programy obou posledních vylučují možnost\nrozšíření se na celý obor architektonický a technický.\nTím více náleží tento do Musea království Českého,\njehož historické oddělení všechny umělecké a kulturní\nzjevy našeho království a národa dle jeho významu\nv dějinách vzdělané Evropy důstojně representovati má.\nŽe skutečně starati se chce o požadavky technické\na architektonické, toho zárukou jest osoba v jeho, čele\nstojící, architekt Jan Koula. Archaeologický sbor Musea\nkrálovství Čes-\nkého učinil již\ntaké kroky k zí-\nskání vhodných\nmístností pro-\nstorných pro no-\nvou tuto sku-\npinu sbírek.\nPodporuj mez\ntedy Museum,\nkrálovství Čes-\nkého v nesnad-\nném úkolu, aby\ndůstojné repre-\nsentovalo vyso-\nkou vzdělanost\na slavnou minu-\nlost našeho ná-\nroda v přetěžké\nsoutěži s bohatě\nnadanými svě-\ntovými musei.\nO vybývajíeí,\nmoderně-techni-\ncké části daného\nprogramu pone-\nchávám promlu-\nviti povolaněj-\nv r\nsim.\n\nB. M.\n\nZ hist. oddělení V. A. a I. — Zpovědnice\nz chrámu sv. Jiljí na Starém městě."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "39 / 40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nPRAHA 1898. SOUHRN ZPRÁV A\nPOVĚSTÍ S POZNÁMKAMI VOLNÝCH\nSMĚRŮ.\n\nNasypání ostrova Střeleckého. Ve schůzi\nobecních starších 17 října t. r. při jednání o ná-\nvrhu nového kamenného mostu dotknuto bylo důležité\npro vzhled Prahy záležitosti, zvýšení ostrova Střele-\nckého, a tím zvěděli jsme, že projekt splavnění Vltavy,\nnasypáním ostrova Střeleckého počítá, rozhodnutí o tom\njest jen otázkou času. Namítá se otázka, zda nasypání\na zvýšení ostrova Střeleckého jest při splavnění Vltavy\nvěcí nezbytnou a zda nemělo proti němu obecní zastu-\npitelství v zájmu Prahy rá.ně v čas vystoupiti, nevy-\nčkávajíc ortele později již nezvratitelného. Smutným\njest úkazem, že dnes,\nkdy vyzděny jsou pi-\nlíře nového mostu,\nnení vyjasněna otázka\ntoho významu pro\nPrahu, která se v dů-\nsledcích svých dotýká\ni stavby mostu. Jakou\ndůvěru možno míti v\nkruhy za věci ty od-\npovědné ?\nZachování starobylého\nrázu\na krásných pohledů\na umělecká\núprava král.\nPrahy staly se heslem\npři volbách do\nzastupitelstva měst-\nského. Radikální listy\nspojivše kolem sebe\nnespokojence s dosa-\nvádní správou obce\npražské, jíž přičítány\nzejména různá, pro-\nvinění páchaná neše-\ntřením hist. rázu a\nkras Prahy, uveřejnily\npřed volbami dvě pro-\nvolání k voličům, z\nnichž ono omezující\nse k poukazu na neše-\ntření rázu a krásy\nPrahy podepsáno bylo\npředními zástupci listů\na korporací umělec-\nkých. Obě provolání\nprovázena byla listi-\nnou kandidátů pro\ndruhý sbor na Novém\nMěstě. Akce měla ten\nvýsledek, že kandidáti nespokojenců obdrželi neoče-\nkávaný počet hlasům. Snad tomuto pokynu se strany\nvoličstva porozumí páni na křeslech konšelských.\n— Nápadno bylo, že na provolání v zájmu za-\nchování rázu a krásy Prahy scházel podpis zástupce\nJednoty českých umělců. Na provolání podepsaný sta-\nrosta Umělecké Besedy odvolal podpis, odvolávaje se,\nže neměl tušení o připojené ku provolání kandidátní\nlistině; k odvolání vedly ho příčiny osobni a poli-\ntické.\nV zájmu šetření staré Prahy vybízí Vilém\nMrštík v posledním čísle Lumíru studenstvo k čin-\nnosti, žádaje, aby mládež poučována byla o krásách\nPrahy, s čímž každému sluší souhlasiti. Přáli bychom\nsi, aby našli se professoři, kteří by budili v studující\nmládeži zájem pro umění výtvarné, pro památky do-\nmácí, aby generace příští šetrněji s poklady sdědě-\nnými si vedla.\nObčanské kluby a Praha. Občanské kluby\npražské vidí spásu Prahy v uvolnění komunikace,\na to podivnou náhodou nejnaléhavěji vždy tam, kde\nz toho pro krásu a ráz Prahy značné škody vzcházejí.\nKlub Malostranský přimlouval se svého času co nej-\nusilovněji za probourání domu u Klíčů, vyjádřil se\nproti zamýšlenému zcelení podloubí a proti podjezdům,\nžádaje zde novou širokou ulici, v ulici té viděl ne-\nomylný prostředek k oživení a jak se pravilo i k po-\nzdravení Malé Strany. Nyní po zbourání domu u Klíčů\nsluší za to míti, že Malá Strana je oživena a po-\nzdravena. Nové proudy posilující vtáhly do ulic Ma-\nlostranských, zdravý vzduch rozproudil se na náměstí\nMalostranském, živnosti zkvétají, široká nová ulice\nstíží stačuje tlačícímu se živnému množství, kteréž sem\npřivábila. Nevěříte ? Proto též kluby občanské ostatních\nměst Pražských touží po probourání podobných děr,\njakou je ona na Malostranském náměstí, zvláště staro-\nměstští závidějí malostranským průlom u Klíčů a žá-\ndají, aby v době co nejkratší podobný průlom zdobil\njižní stranu náměstí staroměstského.\nStaroměstský klub občanský 20. října t. r. jednal\no hospodářských potřebách Starého Města Pražského\na o příčinách, pro které Staré Město tak churaví\na chřadne. A opět shledáno, že přední závadou jsou\nnedostatečné komunikace. Assanace přivodila sice v pří-\nčině této značné uvolnění, zdravý vzduch táhnoucí\nnyní od Vltavy přes pláň shořením domů Josefských\npovstalou, blahodárně posiluje znenáhla centrum Prahy.\nNavrhovatelé assanačního projektu také měrou dosta-\ntečnou hověli žádoucím požadavkům komunikačním;\npověstná assanační ulice, jež prostranné náměstí naše\nspojí s nábřežím napraví do jisté míry, co zavinili\nbudovatelé Staré Prahy, kteří spojili veliké náměstí\ns ostatními částěmi Prahy jen užšími, dle názoru pánů\nradních i pana starosty i občanů v klubu soustředě-\nných, nedostatečnými ulicemi, proto staroměstský klub\nv přední řadě volá o proražení této hlavní assanační\n\nZ hist. oddělení V. A. a I. — Bronzová socha\nHerkula ze schodiště domu v Celetné ul."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "41 / 42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.21", "texte": "»VOLNG SMĚ KY«\n\ntřídy. Jelikož však vtipné hlavy\nukázaly, že tak široká ulice\nvedena býti nemá jen ku břehu\nvltavskému, nýbrž že pokra-\ncovati musí mostem a přímou\ndo kopce vedenou silnicí i za\nvodou, proto žádá staroměstský\nklub o brzké vystavení mostu\na prokopání Letné, a sice z více\npříčin. Za prvé proto, aby se\ndlouhá assanacní ulice náležitě\nprotáhla, aby i za Vltavou\nv Bubenči měly osu, okolo\nkteré by se tužby assanacní\notáěeti mohly. Za druhé, aby\nVinohradští nejkratší cestou\ndostali se do Bubenče a Bube-\nnectí do Prahy, při čemž spor-\nným zůstává, zdali z toho pří-\nmého a vhodného spojení nevy-\nplyne větší užitek pro před-\nměstí; bylo ve schůzi klubu\nz vážené strany k tomu po-\nukazováno, že nová komuni-\nkační spojení odvádí jádro\nobyvatelstva na obvod města,\njisto však přes to zůstává, že\nBubenečské obyvatelstvo, které\nnyní kupuje své potřeby na\nMalé Straně, přímou cestou zvá-\nbeno a přivedeno bude na Staré\nMěsto. Za třetí pak proto, aby\nzdravý vzduch z Letné a Stro-\nmovky nejkratší cestou vnikal\nna náměstí Staroměstské, kte-\nrému takové provětrávání jistě\njen prospěje. Bohudíky jest\nassanacní přímá ulice zaji-\nštěna, jde jen o to, aby proudy\nnávštěvníků z Bubenče širokou\nulicí tou na Staroměstské ná-\nměstí se navalivší, protějšími starými ulicemi projiti\nmohly, proto staroměstský klub k uzdravení Starého\nMěsta žádá probourání a rozšíření úzkých těch starých\nuliček, zejména ulice Melantrichovy, ulice Sirkové, Že-\nlezné, Celetné, prolomení ulice nadačním domem Richt-\nrovým, dále rozšíření Perštýna a zbourání kostela svato-\nvojtěšského u Prašné Brány.\nPan starosta Dr. Podlipný, kterýž co clen staro-\nměstského občanského klubu schůzím téhož obcuje,\npřiznává ve schůzi odbývané dne 20. října t. r., že\nStaré Město stůně a že potřebuje lékaře, ukazuje na\nobtíže, které se staví snahám za sbouráním i při bourání\nradě městské vstříc a to hlavně se strany tak zvaných\npřívrženců starobylého a uměleckého rázu Prahy, uji-\nšťuje, že je přesvědčen, že k uzdravení Prahy přispěti\nmůže jedině důkladné bourání, ukazuje na blahé hospo-\ndářské, assanacní a umělecké výsledky činnosti této\npro Malou Stranu a jinde, a přiznává, #že by pokud\nby na něm bylo ničeho neměl proti důkladnému pro-\nlomení zejména Perštýnu a Melantrichovy ulice, dále\nproti zbourání těch Velkoprahu hyzdících domů při\núzké uličce proti radnici i s tím maloměstským ob-\nloukem, který zamezuje výhled k radnici, stejně jako\nz radnice do Melantrichovy třídy, poukazuje dále\nk chybám, které se staly za předešlých starostů,\nk chybám, kteréž bohužel již i s městskou spořitelnou\nodstraniti nelze, lící, jak by rozšířením a probouráním\nPerštýna a Melantrichovy ulice přivábeny byly na\nStaré Město davy obyvatelstva, kteréž nyní do úzkých\nuliček v bázni před zácpou (ulic) vcházeti váhají, a\nkonci řeč svou bujarým sokolským »Na zdar!«\nKu žádosti za probourání ulic Starého Města přidá\n\nZ hist. oddělení V. A. a I. — Brokoffova socha sv. Františka Xav. z Karlova mostu."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "43 / 44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvajíse i majitelé krámů v ulicích Celetné, Železné, Melan-\ntrichově, Sirkové a Perštýnu, ujišťujíce, jakou je jím\nobětí v místech těch vydržovati obchody, kteréž by\ndávno byly již uzavřely, kdyby jich naděje na veliký\nvýnos neudržovala důvěra ve slavnou radu městskou,\nže táž vbrzku ulice ty náležitě rozšíří, aby značnou\nšířkou příštích moderních ulic přiváben vešel do zdí\nStarého Města žádoucí rozkvět, aby churavící Staré\nMěsto dle slov váženého pana starosty pana Dra Pod-\nlipného bylo opět tím významným městem, jakým bý-\nvalo ode dávna, při čemž ovšem vyrozumívají, jak\npřece bylo patrno z tonu řeči páně starostovy, že tím\npan starosta pro Boha přece nemínil zachování staro-\nbylého rázu ve smyslu zbrklých hlav, nýbrž, že tím\nmínil hospodářský bývalý rozkvět a blahobyt, který\nna Starém Městě Pražském vládl za starých dob.\nPotud zpráva o schůzi staroměstského klubu občan-\nského. Nyní tedy jest jisto, co jest závadou pozdra-\nvení churavící Prahy. Jest to v přední řadě za nynější\nsprávy obecní se dostavivší nedostatek komuni-\nkační, nestačující k volnému pojmutí Prahu oživu-\njících proudů, který jasně ukazuje, že řádná správa\nobce v době poměrně krátké přivoditi může neobyčejný\nvzrůst a oživení města. Dále pak jmu to, jak výslovně\npanem starostou bylo vytčeno, přátelé starožitností\na krásných pohledů, kteří působí nesnáze těm, kdož\nPraze posloužiti se snaží prokopáním starých častí.\nProti první závadě uvedl ve schůzi staroměstského\nklubu pan prof. J. Palacký, že právě volné komuni-\nkační spojení s předměstími odvádí jádro obyvatelstva\nza obvod města, čímž přironě vysiluje vnitřní město.\nProti příčině druhé námitek pronešeno neb do. Jest\nze všeho jasno, že by se co nejvíce doporučovalo,\naby občanské kluby pražské zahájily akci a přičinily\nse o zřízení komisse nové, jejímž předním účelem by\nbylo v zájmu pozdravení Prahy prováděti nevyhnu-\ntelné bourání. V čelo této nové komisse nechť postaví\nse pan starosta Dr. Podlipný, a tím nechť řízně od-\npoví na směšnou žádost p. I. Hermanna, který otev-\nřeným listem v Nár. Listech pana starostu žádá, aby\nse postavil v čelo akce za zachování starobylého rázu\nPrahy ; snad nemyslí pan I. Hermann, žeby mohl sta-\nrosta Prahy předsedati nějaké bláznivé umělecké ko-\nmissi, toho by občanské kluby pražské nikdy nestrpěly.\nDoba k činnosti nové bourací komise jest co nejvhodnější,\numělecká komisse, která strašila svým zájmem za za-\nchováním starobylého rázu a krásných pohledů, dávno\nse již rozešla, členové její po usilovné činnosti nyní\nodpočívají; shoda stran občanských doposud na rad-\nnici porušena nebyla ; v čele správy královské Prahy\nstojí energický muž; pro tu chvíli není obavy,\nže do zastupitelstva Prahy zvolen bude pan Vilém\nMrštík; upravovací plány Prahy do posud vyhoto-\nveny nejsou;' není též doposud schválen nový sta-\nvební řád; na radnici zasedá několik rázných, radi-\nkálnímu léčení Prahy nakloněných občanů; spolek\npřátel starožitností, spolek architektů a inženýrů a\nUmělecká Beseda pohořely tak často se svými pamět-\nními spisy, že sotva se schopí k nějaké činnosti,\nkteréž by z radnice nemohlo býti čeleno ; spolek Mánes\npři starostech o úhradu deficitu na Volné Směry sotva\ndo akce zasáhne, ještě méně Jednota českých umělců\na Česká Akademie, kteréž povzneseny jsou nad všedním\ndenním rmutem otázek nezasahujících do oblasti veli-\nkého umění; denní listy zaujaty jsou cele politickou\nakcí, listy technické pak nezaujaly ještě oproti otázkám\nr ' r f r v\nzachovaní neb bouraní ustáleného hlediska, »Cas« za-\nujat je vymétáním neplech a neřestí našeho veřejného\nživota v jiných směrech, Naše Doba neuvědomila sobě\nještě, jak se otázka bourání Prahy má k stěžejným\nideám národa Českého, Osvěta lituje místa k nevděčným\nnikoho více nezajímajícím článkům o záležitostech\ntěchto, akce pana V. Mrštíka pro vzpouru studentstva\njest ještě v počátcích a dosud bezvýslednou, a sotva\nnajde se někdo z pánů professorů, aby studentstvu vy-\nlíčil, že Praha bouráním jest ohrožena. Doba jest tedy\nco nejpříhodnější pročež rychle k dílu, vbrzku pak\nzmění Praha svůj vzhled a svou tvářnost, okřeje,\nzmladne, vyrovná se jiným moderním městům, nový\nzde zbují život, netušený zavládne blahobyt, zahan-\nbeni budou všichni ti zbrklí zastánci starobylého rázu\na krásných pohledů Prahy. Nuž, tomu rozkvětu vo-\nláme s p. Dr. Podlipným bujaré, sokolské: Na zdar!\nPotřebné a nepotřebné komunikace\nv P r a ze. Tyto dny jednalo se v městské radě\nPražské o nové ulici v prodloužení Florence, která by\nsváděla proud komunikační dlouhé, Karlínské třídy\nPalackého na Josefské náměstí i od skladiště nádraží\nstátní dráhy zkracovala značně cestu, a která by\nvhodně rozdělila veliký blok domový mezi Poříčí,\na ulicemi Hybernskou a Dlažební ve skupiny dvě.\nKomunikaci tuto za důležitou pokládá stavební úřad\na technická komise, vřele se za ni přimlouval arch.\nMunzberger, přes to rozhodla odhlasováním rada městská,\naby důležitá ulice tato zřizována nebyla, jelikož si jí stát\nnepřeje. Na státních pozemcích bloku toho má býti vy-\nstavěn justiční palác, jehož stavbu by prý nebylo možno\nprovésti v zamýšleném rozsahu, kdyby obec na zřízení té\nulice trvala. O paláci justičním dlouhá léta se mluví,\nměl stát i na Karlovu náměstí, na severní straně\nstaroměstského náměstí, umělecká komisse vyznačovala\npro stavbu jeho některá jiná vhodná místa, nelze tudíž\nříci, že by bylo místo nyní určené ku stavbě jediným,\nnelze však tvrditi ani to, že by novou ulicí stalo se ku\nstavbě justičního paláce nemožným. Jeli stát rozhodnut\nstavěti justiční palác v Praze, pak by iv případě, že\nby ulicí rozdělený pozemek na stavbu nestačoval,\nnalezl za pomoci obce snadno vhodný pozemek jiný.\nNení o pozemky vhodné nyní nouze, a snad. by mohla\nprávě stavba justičního paláce posloužiti vhodnému\nupravení některé zanedbané aneb k přestavění odsou-\nzené části města? Zajímavé byly důvody které\nproti potřebné nové ulici při hlasování na váhu padaly.\nJedním z důvodů bylo, že by nová ulice prodloužena"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "45 / 46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.23", "texte": "»VO L N É SMĚRY.\n\nbýti musila až k Týnskému kostelu a že by bylo ná-\nkladným vykoupení pozemků nynějšího hotelu u Zla-\ntého Anděla. Prosté nahlédnutí v plán Prahy poučí,\nže toho třeba nebylo, jelikož by nová komunikace vy-\nústěním na Josefské náměstí našla vhodného a dosta-\ntečného v každém směru pokračování ve stávajících\nulicích, a nemusela by tudíž nevyhnutelně býti vedena\nokolo Stupartů a okolo Ungelta až k Týnu.\nProstým nahlédnutím v plán Prahy se přesvědčíte,\nzdali nová spojovací ulice v těchto místech má vý-\nznam pro Prahu, lze poznaťi, že provedení její nestaví\nse překážky nepřekonatelné, vyžadující nějakých zvlášt-\nních obětí se strany obce. Ulice ta nerušila by některý\nze stávajících zajímavých pohledů ani z náměstí Josef-\nského ani odjinud, neničila by žádnou památku dob\nminulých, vedena by byla valnou částí nezastavěnými\na nezužitkovanými pozemky a přispěla by výhodně k upra-\nvení Josefského náměstí. Nikdo nemůže upříti význam\njejí c > důležité komunikační linie co doplnění stáva-\njících dlouhých ulic, které rozvojem Prahy nezmizí,\nkteré naopak ožijí a které léta cekají, aby spojovací\nnovou ulicí byly přivedeny do účelného spojení s vnitř-\nním městem. Hádankou by bylo neznalému našich\npoměrů, jak možno jest odhlasovati neprovedení po-\ntřebné ulice zástupci obce, jak možno to přes ty\nrůzné kluby a spolky, které přece jinde celou váhou\nsvých representantů zasazují se o to, aby zájmům\nrůzných částí města se prospělo. Kde jen zůstala ta\npéče o vhodné a potřebné komunikace při této pří-\nležitosti ? Kde hledati příčinu takového odhlasování?\nNovinářské zprávy poučily nás o dvou důvodech, kte-\nrými byla rada městská vedena, hlavním důvodem\nbylo, aby umožněno bylo brzké postavení justičního\npaláce, k němuž ve Vídni byly plány již vyhotoveny.\nA tu důležitou jest otázkou, zda by žádoucím\nupravením ulic plány zmíněné mohly býti účelně\nupraveny, aneb zda by potřeba bylo od plánů těch\nupustiti. Zajímavo by při tom bylo zvěděti zda obec,\nkterá přece o plánech tech povědomost' měla, zda v čas\nupozornila na potřeby obecní, a zda objasnila své\n\nZ hist. oddělení V. A. a I. — Návrh na strop paláce Černínského na Hradčanech."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "47 / 48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.24", "texte": "»V O LNÉ SMĚRY«\n\nhledisko, které nelze přece srovnati s tím, aby pro\nstátní pražské stavby plány pracovány byly ve Vídni\nod umělců vídeňských. Další otázkou je zda by i zne-\nmožněním stavby justičního paláce na tomto místě,\nvůbec od zřízení této státu nezbytně potřebné budovy\nupuštěno býti musil© či upuštěno býti mohlo?\nJest pevným přesvědčením naším, že na dlouho ne\naže slušelo iv tomto případě hleděti jen k důsledkům\nrozhodnutí takového pro zájmy a potřeby obecní\na -neobětovati je snad s ohledem na nějaká osobní\npředcházející jednání a sliby soukromé přáním z Vídně.\nSlušelo to tím více za okolností tak křiklavě ne-\nsprávných, jakým jest fakt objednávky plánů pro\nstátní stavby u umělců cizích.\nPřiznáváme se, že odhlasování rady městské iv tomto\npřípadu nás poučilo o tom, že o zájmy Prahy po\nstránce její úpravy není postaráno jak by býti mělo.\nMůže vůbec městská rada o otázkách těchto rozhodo-\nvati bez celkového nějakého účelného a na správných\nzávěrech zbudovaného plánu?, má rozhodovat! rada\nměstská proti mínění znalců a odborných komissí ?,\njest pak vůbec možnost' pro komisse, jejichž práce\nnebývá uvážena, nýbrž jen odhlasována?, možno získati\nnezávislých, svědomitých, jedině trvalých zájmů obec-\nných dbalých dělných sil ?\nKam hospodářství takové povede? Odhlasuje též\nrada městská záležitosti právní proti návrhům a mínění\nprávních komissí? Jest to zdravý stav, kde obec ignoruje\nnaprosto při věcech týkajících se úpravy Prahy činitele\nnejpovolanější ? Jak srovnává slavné zastupitelstvo, jak\nvážený pan starosta plnění povinností důvěrou ob-\nčanstva na ně složených se svým svědomím? Rozho-\ndují páni v jiných věcech analogických, bez pevného\ncelku i části zahrnujícího plánu, bez něhož není my-\nslitelno provedení úkolu té pro Prahu důležitosti,\njakým je úprava Prahy, při níž chyby nestihnou gene-\nraci jedinou. Nepochybovali jsme doposud o dobré\nvůli zástupitelstva obecního Praze prospívati, však\nskutky ukazují k tomu, že důležité otázky úpravy\nPrahy pojímány bývají na radnici pražské bez té\nvážností, kteráž jim vzhledem k důležitosti jejich pří-\nsluší. V té věci je chybou klamati se že bez usilovné,\nstálé, namáhavé práce úkoly dané vyřešeny budou tak,\njak by býti měly a že snad úkoly tyto zmohou vedle\nsvých prací komisse jiné, ať již se jmenují technická,\nstavební neb soupisná, které účelem svým v jiných\nsměrech mají práce tolik, že ji zmoci nemohou. Úkoly\nty při té neorganisaci práce na radnici vládnoucí nyní\ntěžko vůbec mohou býti zmoženy tak, jak by žádoucno\nbylo, každé podobné odhlasování těžce znesnadňuje\npráci příštích pracovníků.\nHlas z radnice o uměleckých soutěžích\nveřejných. Ač byla několikráte vhodná příleži-\ntost, aby na radnici staroměstské vyměnily se názory\no tom, co jest slušného a v zájmu uměleckých soutěží od-\nporučitelného, přece jen zřídka na venek vyzněly názory,\njež panují o věci té v kruzích na radnici vládnoucích,\nproto zajímavým nám bylo místo odpovědi, jíž odpo-\nvídáno bylo Umělecké Besedě na připiš ohledně pro-\njektované stavby paláce pojišťovny na Staroměstském\nnáměstí, místo, které zní jako odpověď na výtky činěné\nv příčině okolností, za nichž vypsána byl-a na stavbu\npojišťovny veřejná soutěž. Místo ono zní: »Dozorstvo\npražské městské pojišťovny chovajíc obavu, že, jak\nznámo, podobné konkursy úplného výsledku nemívají,\na že zdržením od početí stavby důchodům ústavu by na-\nstati mohla ztráta, objednalo si u bývalého clena\numělecké komise mimo konkurs rovněž návrh na skizzu\ntakové budovy, která by použita býti měla, kdyby\nuvedená obava se měla uskutečniti.« Přiznáváme, že\nnám místo ono bylo velmi zajímavým, z něho jest\nzřejmo : Ze dozorstvo pražské městské pojišťovny mělo\núplnou důvěru v dobrý výsledek práce objednané\nu architekta p. O. Polívky, a že nedůvěřovalo výsledku\npráce umělců soutěžících, a sice z důvodu, že, jak\nprý známo, podobné konkursy úplného výsledku ne-\nmívají. A tu namítá se otázka, kdy správně a svědo-\nmitě připravené umělecké soutěže u nás výsledku\nnemívaly? O odpověď tu sluší pány předem žádati,\njelikož jinak důvody uvedené se hroutí, žádáme proto\no určitou odpověď, kdy se tak stalo. Důvod druhý,\nže k tomuto zvláštnímu vypsání soutěže bylo přikro-\nčeno, leží prý v krátkosti doby. Prosíme tu o odpověď,\nproč záležitost ta byla tak dlouho ponechána neroz-\nhodnuta? Víme, že více jak před půldruhým rokem\njiž se mluvilo o stavbě paláce pojišťovny. Proč bylo\ns vypsáním soutěže odkládáno ? Proto, aby bylo omlu-\nvitelným vedle soutěže honorované objednání plánů?\nProč za těchto okolností byla vůbec soutěž vypisována?\nBylo za těchto okolností pravděpodobno, že umělci\npráci a času věnují úkolu, jehož rozřešení svěřeno\nbylo již a to s plnou důvěrou a proti zaplacení jedi-\nnému z kolegů, jehož práce postavena byla mimo\nkonkurs? Kdo tu rozhodnouti má, zda práce ta je\nlepší prací soutěžících, aneb má býti okolnosti k soutěži\ntéto povzbuzující, jak veřejně v listech bylo z radnice\npřiznáno, že z prací soutěžících obohatiti se má práce\nobjednaná? Jest to slušné vypsání soutěže? Jest to\nslušné stanovisko oproti umělcům a jejich práci?\nSnad páni na radnici slyšeli, jak se soudí, a to právem,\no jednání takovém mezi umělci? Ovšem podobné\nsoutěže výsledku úplného nemívají. A zdá se, že\nse právě o to jednalo, aby soutěž tato výsledku úpl-\nného neměla. Nelze přece dobře ani ukrývati, kam\njednání dozorčí rady směřovalo.\nA proč a k čemu tyto okolky, k čemu takové\nneslušné soutěže, lze přece věc vyříditi jinak a bez\nroztrpčování; prostě proč páni v dozorčí komisi mající\ndůvěru v umění a v práci architekta pana O. Polívky\ntémuž stavbu své stavby nesvěří bez těchto pro ostatní\numělce urážlivých přívěsků. Věc by byla odbyta správněji\nnež takto. Kdo bránil, aby se tak stalo, jako se na radnici\nstalo v jiných případech, snazší jest obhájiti jednání\ntakové pak prostě tím, že mám v toho neb onoho plnou"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "49 / 50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.25", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\ndůvěru a že mu práci tudíž s důvěrou svěřuji, a jest\ntaková upřímnost neskonale sympatičtější než jed-\nnání neupřímné oproti celé řadě umělců, z něhož\npřirozeně hodně trpkosti vychází. Kdo zabrániti může\npánům, aby po své důvěře svěřili provedení plánu pro\nstavbu městské pojišťovny panu O. Polívkovi, členu\nbývalé umělecké komise, jako svěřili provedení plánů\nna městskou vodárnu, Žofín a městskou tržnici beze\nvší soutěže panu professoru Fialkoví, jako svěřili pro-\nvedení plánů městského musea panu architektu Bal-\nšánkovi.\nKdyž by byli zase práci dle své důvěry zadali přímo\nbez neslušného vypsání veřejné soutěže, nanejvýše že\nby se ozvaly hlasy, proč se rada městská, proč do-\nzorčí komise neobrátila k architektu Wiehlovi aneb\nk architektu Vejrychovi\nneb k stav. radovi Mockrovi\nneb k professorům Koulovi,\nSchulzovi, Zítkovi, k ředi-\nteli arch. Stibralovi (vesměs\nbývalým členům umělecké\nkomise) aneb k architektu\nMúnzbergrovi, Balšánkovi,\narchitektu Křiženeckému,\nk prof. Podhajskému, archi-\ntektu Kotěrovi nebKepkovi,\nv\nk architektu Censkému neb\nZázvorkovi a j. a j., a proč\nže se právě obrátila k p.\narch. O. Polívkovi, atu asi\nsnadnou by byla odpověď\ndozorci komise, která by\nobhájila, proč zvolila právě\ntoho architekta a ne onoho.\nJinak páni klidně snésti\nmusí výčitku, že takovým\nvypisováním soutěže řízení\nkonkurenční übíjejí, proti\numělcům neslušně si ve-\ndou a práva ztrácejí, vy-\ntýkati, že soutěže výsledku\nnemívají; takové soutěže\novšem výsledku, km kte-\nrémuž u správných soutěží\npo většině se dochází, míti\nsotva bude.\nO stavbě a úpravě\nnábřeží ve čtvrti\nSvatovo jtěšské od\nBubeníčkovy ohrady k di-\nvadlu národnímu dovídáme\nse z řeci Dra. Podlipného,\nkterýž ve schůzi obecních\nstarších uvedl do slova:\nS assanací čtvrti Svato-\nvojtěšské souvisí věc, která\nstáti bude obec velké peníze, totiž úprava nábřeží,\nneboť vodní erár bude naléhati, by se s assanací\nupravily též poměry na Vltavě v této části. Má-li kdo\nchuť, aby se obec nyní pustila do stavby nábřeží,\npočítati musí s nákladem do millionů. Z řeči té\npoznáváme, že přikročiti ke stavbě a úpravě nábřeží\ntohoto nynější zastupitelstvo obecní nezamýšlí.\nObnova umělecké komise. Před volbami do\nobec. zastupitelstva pozval starosta p. Dr, Podlipný\nprof. Jos. Zítka, prof. Jana Koulu a ředitele J. Stibrala,\nčleny bývalé umělecké komise, k poradní schůzi, v níž\njednati se mělo o opětovném ustavení umělecké komise.\nTím, že pánům těm poslány byly pozvánky krátce\npřed schůzí, stalo se, že nedošla v čas do schůze\nomluvenka prof. J. Zítka, který dlel mimo Prahu.\n\nJ. SCHUSSER.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "51 / 52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.26", "texte": "»V OLN É SMÉR Y«\n\nAč do schůze dostavili se ostatní dva pozvaní páni:\np. prof. Kouba i ředitel Stibral, přece k jednání něja-\nkému nedošlo.\nV čísle 8. II. ročníku uveřejnili jsme v reprodukcích\nnávrhy na úpravu okolí kostela Trinitárského\nve Spálené ulici. Z referátu z městské rady dozvěděli\njsme se, že technická komise, která se projektem tím\nzabývala, doporučila radě městské, aby povolena byla\nna místě domu čís. 82 11. pouze osamocená budova,\nze čtyř stran facadovaná s ulicí 10 m. širokou mezi\nd >mem »Domácnosti« a budovou projektovanou. Spo-\njovací trakt komise nedoporučuje ku schválení. Důvody\npro úpravu navrženou F. Ohmanem uvedli jsme v teh-\ndejším čísle, bylo by zajímavo slyšeti protidůvody,\nkteré technickou komisi k rozhodnutí opačnému vedly.\nVyčkáme ostatně v ohledu tom definitivního rozhod-\nnutí městské rady.\nSOCHY BROKOVÁ NA MOSTĚ KARLOVĚ. Již před\nloni přijala městská rada nabídku sochaře pana\nSchnircha k sestavení obou za povodně v r. 1890\nrozmetených sousoší, aby komisionelně stanoveno býti\nmohlo, zda by jejich znovuosazení bylo možno, či\nbylo-li by nutno sousoší dle zbytků zachovalých a do-\nplněných znovu v kameni provésti. Tehdy byly vy-\nžádány u sochaře Schnircha v tomto směru rozpočty.\nUplynuly od doby té 2 roky a dnes dočítáme se ne-\nnejasně stylizovanou lokálku, opakující jen usnešem\nučiněné přede dvěma lety, končící však poznámkou,\nže p. starosta z ohledu uměleckého je pro skupiny\nmoderní. Vědouce dobře, že kruhy umělecké, přející za-\nchování a udržování historických památek umění če-\nského, jsou odchylného mínění, žádáme, aby ponecháno\nbylo rozhodnutí o tom komisi umělecké. (Viz sh 57.)\n\nS—\n\nJ. ECK.\nNÁVRH NA SKŘÍŇKU.\n\nSOCHAŘSKÁ VÝZDOBA NOVÉHO KAMENNÉHO\nMOSTU u národního divadla, dle návrhu p. arch.\nAnt. Balšánka. Zprávu o diskusi ve členské schůzi\nspolku »Manes« 7. X. 98., podává —ls —.\nNeznajíce doslovného znění pamětního spisu p.\narch. Balšánka ku městské radě pražské v záležitosti\ntéto, musíme spokojiti se jen výňatkem, uveřejněným\nve »Světozoru« č. 1632. Činíme tak v důvěře, že\ntam vše důležité a závažné plně je obsaženo ; utvrzuje\nnás pak v tom i dopis pana navrhovatele, zároveň se\nzmíněnými výňatky nám zaslaný.\nCitujeme z toho krátce následovně (»« značí slova\nnavrhovatelova):\n»Jest skutečně zvláštní shodou okolností, že monu-\nmentální V3>zdoba mostů pražských má velký, myšlén-\nkový význam. Výzdoba mostu Palackého, nejbližšího\nposvátnému Vyšehradu, má za podklad naše mythy,\nmost Karlův se svou skulpturální výzdobou, jedinou\ntoho druhu na světě, jest velkolepá kamenná báseň,\nhymnus vítězné protireformace tak krásně vyjádřený,\nže v nadšení zapomínáme na pocit bolesti, který nám\nponížení naše a úpadek připomíná. Příští nový most\nleží mezi oběma, i jest přirozená myšlénka, aby\ni výzdoba sochařská za podklad měla dobu\nležící mezi dobou mythickou a dobou na-\nšeho úpadku pobělohorského. Přirozeně upírá\nse náš zrak na nejsla vnější dobu našich dějin, pe-\nrio d u husitskou, jejíž\nsláva ozařovala a prohřívá\ndobu národního našeho znovu-\nzrození. «\nVýzdoba nového mostu\nmá tedy býti jaksi pomníkem\ntéto zářivé periody vůbec, a\njak dále se navrhuje pomní-\nkem Husovým zvlášť,\nz toho důvodu že navrhovatel\n»pokládá umístění Husova po-\nmníku na staroměstském Vel-\nkém náměstí za nemožné a to\nnikoli, prý, pro odpor zásadních\nprotivníků, nýbrž spíše pro\nmístní a reální překážky,« t. j.\n»vzhledem k příští regulaci ná-\nměstí. Toto nalézá se v pi-\ncátecním stadiu obrozovacím.\nRadnice sama musí se zvětšit!\na přestavěti, severní strana ná-\nměstí padne v době nejbližší,\nulice Melantrichova má se při\nvyústění svém rozšířiti, taktéž"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "53 / 54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.27", "texte": "»V O LNÉ SMĚR Y«\n\nulice Michalská a Karlova. Jaké tvářnosti nabude tu\nbudoucí Velké a Malé náměstí, nelze dnes nikomu\ntuši ti. ježto postup asanace a regulace Starého města\nnijak předvídati nelze.« (sic!)\n»Proto možno říci, že otázka postavení Husova po-\nmníku na Staroměstském náměstí daleko jest nás\nvzdálena, jestliže mocnější poměry ne-\nučiní je vůbec nemo ž n ý m.« (sic !)\n»Nížepsaný (t. j. arch. Balšánek) nepokládá se sice\nza oprávněna proti mínění valné části veřejnosti a umě-\nlecké ankety stavěli mínění svoje, přes to však pro-\nnáší veřejně ten názor, že pomník Mistra Jana Husi\npro Velké náměstí Staroměstské se nehodí, jelikož\nv lidu českém v dobách příznivějších musí nastati\nhnutí, aby tam postaven byl pomník prvnímu našemu\nz lidu zvolenému králi a dále pomník mučedníkům Bílé\nHory . . .«\n»Není proto záhodno vzíti v úvahu jiná místa\nk účelu tomu se hodící? Míst toho významu historického,\njako náměstí Staroměstské\", najdeme sHva v obvodu\nPrahy staré, jistě však v Praze obrozené.«\nI navrhuje arch. Balšánek z přímá : »Za podklad\nvýzdoby sochařské příštího kamenného mostu u Ná-\nrodního divadla volena buď doba husitská a\nhlavním centrem jejím budiž pomník Mi-\nstra Jana Hus i« (alternativně, jak mže navrhovatel\npíše, »pomník Zižkův«).\n»Pro tento účel příští kamenný most skytá zrovna\nideální místo. Má své centrum schopné nejvýznamněj-\nšího řešení architektonického, jež dopouští roztřídění\nsoch dle významu mužů.«\nKu konci navrženi p. architektem městské radě\ntito členové smíšené komise:\n1. Dva historikové (p. prof. J. Čelakovský a Frant.\nDvorský).\n2. Předseda Umělecké Besedy p. Jar. Schnirch.\n3. Předseda Jednoty výtvar. umělců p. prof. Jos.\nMyslbek.\n4. Dozorstvo mostu pp. prof. Petrlík a arch. Beneš.\n5. Navrhovatel arch. A. Balšánek.\nMusíme říci, že se nám prvá část návrhu p. Bal-\nšánkova velice zamlouvá: t. j. ta, kde mluví se o vý-\nznamu výzdob obou sousedních mostů a o doplnění\njeho výzdobou třetí. Viděli jsme v tom kus logiky\ni možnost splnění povinného hold i té velké době dějů\nnároda českého způsobem opravdu nesevšednělým.\nKdyž jsme ale Četli dále, že při té příležitosti počítáno\ntaké na to, jak by odstraněno býti mohlo bolavé místo\nze záležitosti postavení pomníku velikého mučedníka\nkostnického tu nás zamrazilo K té prvé části\npanu architektu gratulujeme; přejeme mu, aby našla\nporozumění u městské rady, aby pro návrh jeho zvedly\nse ruce všech, tu projevili jsme radostně i svoje přání,\nabychom dalšího vyřízení se dočkali spolu s panem\nnavrhovatelem přes to pozdvižení, které zajisté v jistých\ntáborech povstane a které do dnes ohrožuje rozhodný\nkrok v záležitosti pomníku Husova na náměstí Staro-\nměstském, takže, jak praví pan navrhovatel, »otázka\npostavení jeho na témž místě daleko jest nás vzdá-\nlena.« Pan architekt sice mocné ty poměry pokouší\nse klásti jinam, my ale vidíme, že ani assanace ani\nregulace Starého města tu nevadí ani nerozhodují.\nA kdyby? O abstraktní assanaci a regulaci rozhodují\nkonkrétní osoby těm při pevné vůli by se už po-\ndá, ilo celiti »poměrům mocnějším.« Lee jaké nucení\nkoho kam? stalo se před časem, že »valná část ve-\nřejnosti a ankéta umělecká« rozhodly se proti vážným\ndůvodům jiné části veřejnosti a jiných kruhů uměle-\nekveh pro náměstí Staroměstské; z toho povstal zmatek\nj ikýsi, komprjmissnímu regimu na radnici nepříjemný,\nk ')v hož odstranění považujeme pak nyní za nejméně\nvnodiy, prostředek znova proti oběma těmto částem\n»veřejnosti a proti anketě umělecké a jiných kruhů\numěleckých« hledati místa, která by ani svým\nhistorickým, ani representacním význa-\nmem neodpovídala významu Husovu.\nA místem takým je i střed nového mostu, ne-\nvhodný pro pomník těch rozměrů, jaké každému při\npředstavě mistra Husi tanou na mysli. Jako na jedné\nstraně účinně by působila různá skupení této částečné\n»viae triumphalis«, tak s druhé strany naprosto bez do-\nstatečné distance byl by pomník Husův pouhým stejně\ncenným i stejně významným článkem v řetěze skupin\nostatních. To také pan navrhovatel dobře cítil, kresle\nobě svoje varianty z ideálního, nestávajícího stanoviska\ns tak vysokým horizontem, aby v pohledu celou kon-\ncepci vyjádřit! a význam středního »pomníku« zvýšiti\nmohl. Hus dále zdá se nám postavou příliš vznešenou\na posvátnou, než aby sloužiti měla za provokaČní\nprostředek proti figuře Hmaginerniho světce« na mostě\nKarlově; a nevíme, jak by se pak srovnávala ta fakta,\nkdyž by městská rada jednomu světci na oslavu pomník\nvztyČujic druhému, protivnému, rovněž na oslavu ra-\nkety a ohňostroje vypalovat! dávala.\nA jsme přesvědčeni, že by si toto ani pan na-\nvrhovatel, ani jiní soudní lidé nepřáli, aby k tako-\nvýmto demonstracím jednoho svatého proti druhému\nkaždoročně přicházelo.\nNechť jen popřeje se pomníku Husovu takového\nmísta, jaké jeho významu národnímu přísluší, nechť\njen zůstane kámen hlásající slávu jeho ve středu těch\nměst, jimž před staletími čistotu charakteru a lásku\nk svému národu hlásal. ——\nVracíme-li se k širšímu návrhu původnímu, je to\njen důkazem, jak velice bychom uskutečnění jeho přáli\nzlomyslnou poznámku o ozbrojených sborech měšťan-\nských, defilujících před skupinami chrabrých bojovníků\nbožích, přecházíme bez povšimnutí: bohdá změní se\nčas i lidé. Jiná vec více se nás dotýká :\nStojíme před projektem s velikou koncepcí my-\nšlénkou pojí se tu tři monumentální stavby k sobě,\nmyšlénkou váže se při nejnovějším projektu skupina ke"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "55 / 56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.28", "texte": "»VOLNÉ SM ĚRY«\n\nskupině, postava k postavě, podávajíc obraz velké,\nheroické epochy našich dějin.\nA tu namane se nám před zraky i okolí těch sou-\nsoší as tím otázka, zda architektura svou mluvou\nformovou dává zamýšlené výzdobě skulpturální pravý\nzákladní souladný ton? A upřímné odpovědi je do-\nznati, že při architektuře navržené panem architektem\nBalšánkem postrádáme naprosto, čeho by jistě a vším\nprávem požadováno bylo na skulpturální výzdobě, totiž\naby vzhledem k době, kte-\nrou má připomínati a již\nmá oslavovati, byla při jed-\nnoduchosti rázovitou, svou,\ncele prodchnutou tou hrdin-\nnou a usilovnou snahou za\npravdou, která karakterisuje\nty veliké hrdiny doby hu-\nsitské. Nám v tomto případě\nnedostačuje obvyklá korekt-\nnost a správné užití odjinud\nznámých architektonických\ndetailů, zde žádáme, aby\ni architekt zanotoval rázně\nhusitskou, aby komposice\njeho byla vhodnou ouvertu-\nrou k té hymně, kterou\nbalvany soch příštím věkům\npěti mají o slavných dobách\nminulých. Odpustili bychom\nmu všechno bohatství de-\ntailů, římsoví, kuželky, de-\nkorativní zástřeší, kdyby\ntrefil jednoduchým způso-\nbem účelu přiměřeně rázovitě\nsformovati a upraviti most,\njehož veliké klenuté oblouky\nsvým dekorativním účinem\njsou motivem nad jiné pěk-\nným a vděčným, kdyby trefil\ntýž sformovati tak, aby na-\nvržená výzdoba skulpturální\nměla jednolitou, silnorg vý-\nznačnou basis, z níž -by vhodné výrů st i mohla sou-\nnáležitá ČásťL Při projektu, jehož reprodukce nám\nbyla zaslána, toho nevidíme.\nPřipomínáte nám Karlův most a různorodost spodní\nstavby s výzdobou figurální? I my na něj vzpomněli.\nAle tu jsou docela jiné okolnosti na mostě Kar-\nlově pracovala století bez určité jednotné koncepce.\nDnes povstati má nový monument stavitelství a sochař-\nství českého, a tu by bylo nejvýše žádoucno, aby byl\nmyšlénkou i umělecky celistvý. Přáli bychom si, aby\nnebylo znát, že k původnímu, hotovému projektu při-\nstoupila nová znamenitá myšlénka teprve tehdy, když\nuž nemohla býti s ním organicky sloučena. Proto má-li\nk sochařské výzdobě mostu nového dojiti tak, jak ji\npan architekt Balšánek navrhuje, je nejvýš na čase,\naby se slavná městská rada o tom ihned rozhodla. Pak\nbude na panu projektantu, aby svou uměleckou prací\nzajistil zdar sympatického návrhu na výzdobu skulptu-\nrální. '\nS navrženou komisí nesouhlasíme, jednak z ohledu\ntoho, že by umělci v této významné umělecké poradě proti\nvědátorům a odborníkům stavebním byli v patrné men-\nšině, jednak z ohledů, které dále uvádíme. Považujeme\nřešení každé tak vážné\notázky za věc všeobecné\ndůležitosti, věc, kterou obí-\nrati by se mělo umělectvo\nčeské co celek. Je to stce\nsmutné, ale přiznati to mu-\nsíme, že poměry v umě-\nlectvu našem jsou takové,\nže pro různé osobní zále-\nžitosti nemožno celek dostati\nk jediné důstojné schůzi.\nPorady o výstavě paříž-\nské i vídeňské, roku loň-\nského konané, byly toho\nsmutným dokladem. Panu\nnavrhovateli jsou poměry\nty známy a hleděl proto\nodpomoci si tím, že navrhl\njména dvou umělců, jež ne-\nodůvodněně spojuje s jich\nfunkcí spolkovou, kterou po\npřípade v čase porad zastá-\nvati nebudou. Dle návrhu\njeho zastoupeny pak Umě-\nlecká Beseda a Jednota\numělců výtvarných, to jest\ntáž Umělecká Beseda,\nkteráž po loňských udá-\nlostech v její odboru vý-\ntvarném přestala býti\nspolkem umělců vý-\ntvarných, a také táž\njednota, která povznesenou\nse cítí nad všecky malichernosti krásné Prahy a do-\nmácího umění se týkající, za to ale s celou mladší\ngenerací, sdruženou ve spolku »Manes«, jednoduše\nse nepočítá, ta ignoruje se stále přes to, že od ní\njindy žádá se obětovného zakročení u příležitostí všech\ntěch nesprávností, jež u nás se,, zvláště ve věcích konku-\nrencí, stávají, zakročení takového, jakému Umělecká\nsdružení starších umělců z opatrnosti chytře se vyhý-\nbají, s tou se nepočítá přes to, že tato generace ne-\njednou ukázala, že stojí na takovém uměleckém ni-\nveau, jaké u nás do dnes žádným jiným spolkem\nprokázáno nebylo.\n\nZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\nA. HOFBAUER.\nCENA I."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "57 / 58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.29", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ.«\nHESLO: »KRUH«.\n\nKDO MÁ PRÁVO ZŘIZOVATI POMNÍKY? Okresním\nhejtmanům byl místodržitelstvím zaslán násle-\ndující vvnos: »Ministerium záležitostí duchovních a vy-\nučování upozorněno bylo odbornými kruhy na to, že\nobecní zastupitelstva, jakož i komitéty, které veřejné\npomníky zříditi zamýšlejí, za účelem vypracování ná-\nvrhů a provedení uměleckých prací často na živno-\nstenské podniky (kamenníky a kovolitecké závody) se\nobracejí, které pouze v řídkých případech k umělecké\nkoncepci pomníku a k provedení hlavních částí jeho\njsou povolány. Jakkoli nelze přehlédnouti obtíže, které\ndůkladnému zlepšení poměrů těchto překážejí, lze přece\ndoufati, že vhodným poučováním obecních zastupitel-\nstev mnohým přehmatům vyvarováno bude a poznání\nse rozšíří, že veřejné pomníky i malých rozměru jsou\nměřítkem smyslu pro umění a uměleckého tvoření ná-\nroda, a že pomník svému účelu tím více vyhovuje,\nčím více umělostí svou vábí a poutá. Základem vyne-\nsení ministeria vnitra ze dne 10. srpna 1898 žádám\np. okresního hejtmana, aby za laskavého poučování\nobcí vlivem svým k tomu působil, aby při zřizování\nveřejných pomníků vypracování návrhů a provádění\numěleckých prací výkonným umělcům buď přímo anebo\ncestou soutěže svěřováno bylo a aby jim v čistě\numěleckých otázkách rozhodný vliv byl\nzachová n.«\nTuto lokálku ve dnech 8. října přinesly denní listy\nnaše, a poněvadž má trochu vztahu k poměrům na-\nšeho venkova i královského hlavního města, popřáváme\njí zde místa, přičiňuejíc krátkou poznámku.\nStojí to za zaznamenání, že právě se strany cen-\ntralistického úřadu nejvyššího ministeria připomíná se\nnašim samosprávným korporacím to, co by dle zdání\na zdravého rozumu bylo samozřejmým. Víme však\nz vlastní zkušenosti, že není tomu tak, že mnohdy\nprovedena řada nešťastných pokusů, jichž výsledek\npřiměl ministerstvo ku vydání podobného výnosu.\nBohužel, že i král. naší Prahy týká se poslední od-\nstavec lokálky. Doufáme proto, že sl. magistrát výnos\nten doručí jednotlivým pánům radním i členům sboru,\naby je poučil o jich povinnostech k umělecké ko-\nmisi pražské.\nAi pro venkov není nařízení to bez důležitosti;\ndnes, kdy tam zřizuje se celá řada pomníků, desk\npamětních atd. Býváť po většině zvykem z lokálního\npatriotismu, opatřovati umělecké práce svého okolí\nmístními pracovníky, z nichž mnozí postrádajíce do-\nstatečné dovednosti odborné, dávají vznik dílům umě-\nlecky naprosto nedostatečným a v pravém slova smyslu\nmístním ostudám, jakých by mělo býti vyvarováno.\nByli jsme svého času upozorněni na jeden, možno\nříci odstrašující příklad takový a zaslaná nám foto-\n\nZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRU«.\nHESLO: »V. B. 18.«"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "59 / 60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.30", "texte": "»VOLNE SMERY«\n\nZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNYCH SMĚRŮ«.\nHESLO: »MORAVA«.\n\ngrafie*) zřejmým byla důkazem oprávněného rozhořčení\nzasilatele. V zájmu veřejném radili bychom také ven-\nkovským listům, aby v uveřejňování posudků o po-\ndobných pracích zjednali si soudu odborníků, aby\nz místního vlastenectví nebylo mluveno tak příliš často\no vynikajících umělcích domácích, při pracích méně\nnež řemeslných.\nSVOJI K SVÉMU V UMĚNÍ. Ve Schwaigrově čísle\nVer Sacrum, kdež reprodukována řada jeho prací,\npřimlouval se vřele autor stati o umělecké činnosti\nSchwaigrově Hevesi zato, aby Sch w a igr ov i svě-\nřeno bylo vymalování vídeňského »Rathskeller«, jemu,\njako nejschopnějšímu, uměním svým pro podobné práce\nnejpovolanějšímu. Dovídáme se ale právě, že práce ta\nzadána Němci Leflerovi. Přivádím! na paměť jen pro\nsrovnání s poměry našimi u nás, kde naší vlaste-\nneckou společností objednává se »Bitva u Kolína«, jako\ndruhý obraz pro »Národní galérii« u J. Otten-\nfelda. Na omluvu při tom je aspoň to, že ocekávati\nlze ze stanoviska uměleckého obraz, který převyšovali\nbude první vlasteneckou objednávku téže společnosti.\n*) Pomník V. Marka v Libnici n Jičína.\n\nNp.\nNp.\n\nK VÝSTAVĚ J. STYKY V TOPIČOVĚ SALONĚ.\nV posledních dnech měli jsme skvělou příležitost\npoznati, jak málo potřebí, aby kritika v oficielních\nnašich žurnálech dostala se do extase. Nebyli by-\nchom se o celé té komedii, jež se u nás se\nStykou natropila ani zmínili avšak mlčení mohlo\nby pokládáno být za souhlas. Ne, my protestu-\njeme proti tomu stálému klamání lidmi nevido-\nmými, kterým u nás svěřena úloha vychovávat; je to\nhřích, který se u nás páše naproti všemu snažení\nkteréhokoliv jednotlivce, který poctivě a celým úsilím\nsvého nadání chce síly své umění věnovat. Ten u nás\nje übit předem, poněvadž nepracuje dle oblíbeného,\nneb předpisovaného receptu, který u nás platným,\njinde však již dávno věcí překonanou. U nás nesmí\nnikdo vyjadřovat se svým způsobem, dle svého citu,\nnesmí přijít s něčím jiným než bylo dosud je\nblázen, fanatik, domýšlivý poněvadž si dovolil\npracovat co chtěl a jak chtěl třeba byl poctivec.\nDělej však živé obrazy üboze slepené, studené,\nnecítěné po případě zapřáhni celý ten fundus instruktus\ndo politické káry a bude se ti dobře dařit, budeš\nslavným a nestačíš posílat poděkovací přípisy abys\nsi pro příště nikoho nerozhněval. Nic nevadilo,\nže ve vážnějším tisku polském ozvaly se hlasy po-\ndivu nad »Českým vkusem«, kritikové naši v slepém\nnadšení pro syna sbratřeného národa v jehož žilách\nproudí česká krev (!) jeden přes druhého vynášeli\npráce Stykovy. S Matějkou ba i Grottgerem byl sro-\nvnáván tento pán bez citu, div že i Rěpin nebyl volán\nna pomoc, vždyť i tento znám u nás dle jména\na přišli i básnici velebit Styku, jako muže darů\nvelikých !\nZa poměrů takových k nám bude ina dále do-\ncházeti jen brak, skutečně velcí lidé se nám vyhnou,\nneboť u nás není porozumění, které se koří umění,\nu nás musí být vždy sensace a tak vězíme stále\nv stejném bahně, kde jinde zatím spějí ku předu\nnení dosud zde ani chuti k tomu.\nII. VÝSTAV A SPOLKU »MÁNES« v Topičově\nSaloně zahájena ve čtvrtek dne 3. listopadu\no 11. hodině dopolední za hojné účasti zvaných\ninteresentů. Salon k výstavě intimně upraven archi-\ntektem A. Dryákem. Stěny nově potaženy juttou\nnatřenou šedozeleným tónem, jež nahoře uzavřeny\nvlysem V. Zupanského, hořejší část Salonu oddělena\nobloukem, jenž doplněn silhouetou vavřínových stromků,\ndraperováním hořejší místnosti docílena zdánlivě větší\nhloubka. Takto pořizena nutná dekorace celku, která\nrůznost děl má spojovat v nerušený, klidný, celkový\ndojem, a ne se hlučně hlásit na úkor vystavených\nděl, jak jsme měli příležitost vidět na některých po-\nsledních výstavách. Nepřísluší nám soud vlastní práce,\n\n—en—"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "61 / 62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.31", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nzaznamenáváme proto jen pro budoucno jména zúčast-\nněných, jsou to: Aleš, Bendlmajer, Bílek, Boudová,\nBraunerová, Emingrová, Hofbauer, Holub, Hudeček,\nJelínek, Kalvoda, Kaván, Keimar, Klusáček, Kotěra,\nKrostová, Kuba, Lebeda, Mařatka, Němejc, Panuška,\nPekárek, Plaška, Polák, Preisler, Schusser, Slavíček, Sla-\nV V v o v\nboch, Sucharda, Saloun, Sim >n, Šimůnek, Spilar K.,\nŠpilar J., Úprka, Wachsman, Wiesner některé jméno\nzde nové a mnohé chybí, celková účast však byla větší,\njak o výstavě prvé, tak že z nedostatku místa na 50\ndobrých prací nevystaveno zůstalo. Celkem jest zde\nzastoupeno 36 autorů 72 různými pracemi, ku kterým\ntentokráte přibyla architektura a moderní umělecký\nprůmysl. Péci pořadatelů bylo, by pro nový u nás\ntento druh uměni získávala se půda a interes, jak\nu laiků tak i u umělců (viz konkurenci spolku M. na\nplastickou vázu dekorativní) žel, početně nepodařilo\nse to v plné míře, doufejme vš.ik, že při dosavadní\nchuti k práci posuneme se příště opět krok ku předu.\nVíme dobře, že dnešní celková činnost vnější jest jen\nnejnutnějšim krokem k dosažení pole kde se skutečné,\nusilovné práci každého jednotlivce plného významu\ni ocenění dostane.\nPADESÁT LET RAKOUSKÉHO MALÍŘSTVÍ pojmenován\nII. díl letošní jubilejní výstavy vídeňské.\nPřiznáváme bez bolestného pohnuti, že jsme ji nevi-\nděli - jen katalog její padl nám do rukou. Umělce\nz Čech zastupují: Čermák Jar., z Engerthů Ed., z Fiih-\nrichů Jos., Laufberger Ee\"d., z Trenkvvaldů Jos M.\nZ toho vidíme, že vídeňská komisse v Kunstlerhause\nsice umělce z Čech mezi rakouské počítá, ale že\no přední representanty českého umění v uplynulých\npadesáti létech valně se nestarala.\nVÝSTAVA VÍDEŇSKÉ SECESSE zahájena ve vlastní\nvýstavní budově dne 12. t. m.\n\n—en—\n—ls—\n\nKONKURENCE NÁVRHŮ PRO BESEDNÍ BUDOVU\nV PLZNI. Zdá se nám, že zájem a účastenství\numělců při našich architektonických konkurencích\nstále übývá. Však tomu následkem trpkých zkušeností\nposlední doby hlavně v Praze ani jinak býti\nnemůže.\nI Urovnávejme jen účastenství a výsledky kon-\nkurencí v cizině k našim a pochopíme, proč zájem\nklesá, že neleží vina v netečnosti architektů českých.\nAlespoň ne jedině a ne hlavně. Vždyť je to někdy až\nzahanbující, jak je první cenou vyznamenaný, tedy\nkonkrétně nejlepší umělec, v rozhodné chvíli ponižován.\nJinde bývají konkurence polem, které poskytuje\nkaždému možnost, aby přivedl svůj talent a svoji\nupřímnou, snaživou práci k platnosti. Kdo zoral, ten\nsklízí. Jinak u nás. Dosáhne-li i architekt první cíl\nsvé práce cenu, není tím ještě ničeho získáno.\nToho, aby své dílo uviděl hotové, provedené, aby byl\nza svůj boj odměněn vyplněním své vyšší, lepší snahy,\ntoho se bohužel v nynější době málo kdo dočká. On\npouze oral, dřel a jiný sklízí vykonávaje nepoměrně\nmenší práci. Jistě každý z nás pochopí a v určitých\npřípadech uzná, že není ta relativně nejlepší práce\ntaké vždy dobrou prací, prací, jež by zasluhovala, aby\nbyla provedena. Než smutné a pro nás zahanbující je\npři tom, že takový postup, jenž bývá jinde mimořádným\nu nás zdomácněl jako by už ani jinak býti nemohlo,\na že motivem jeho u nás je veliká protekce. Cistě\nosobní momenty - že takto i noj vytrvalejší snaha\nochabne a talentované sily systematicky se umrtvují,\nje zřejmo. Tím svému umění neprospějeme, tím se\npřivodí bezpečným způsobem úplná stagnace. A k tomu\npřece konkurence na světě nejsou! Vždyť mají býii\nškolou a ideálním závodištěm. Však již zřejmě\nse ukazují přirozené následky ' takových smutných\npoměrů : tam kde čekáme umělce, tam se rozvětvuje\nkasta obchodníků a diletantů.\nPři konkurenci o besední budovu v Plzni sešlo se\n24 návrhů. :>>/4 z nich nedosahuje ani střední úrovně.\nSmutný, přesmutný to doklad. Přirovnejme jen opět\npercentuelní kvalitu konkursů nejbdžších našich sousedů\nNěmců říšských i rakouských !\n\nZE SOUTĚŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\nHESLO: »PERSLUS«."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "63 / 64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-01.1.32", "texte": "»V OL N É SMĚRY*\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nCenu první i druhou obdržel pan architekt prof.\nv\nCenský z Plzně; ceny třetí se dostalo pp. arch.\nv ř ř\nNěmcovi, Bendelmajerovi a Weichertovi. Čestné uznaní\nuděleno třem projektům s označením : hvězda v kruhu,\n»chval cizinu, ale zůstávej doma« a tři znaky.\nPokud se půdorysů týče, byl program snad úplně\nvyčerpán. Každý z jmenovaných projektů poskytuje\nv té části něco zajímavého ; půdorys I. ceny vyhověl\nprogramu úplně. Ze znalost místních poměrů tomu\nnapomáhala, je pochopi-\ntelno. Místo stavební jest\núzké a bylo proto nutno, po-\nsunouti sály do zadní části\nbudovy. Přístup k nim ná-\nsledkem toho umožněn to-\nliko nepěknými dlouhými\nchodbami. Jedině projekt\n111. ceny se takové nepří-\njemné komunikaci vyhnul;\nvšak kratší cesta se stala\nklikatou a málo monumen-\ntální. Ze zahrady zbývá\npouze nepatrná část a světlo\na vzduch mají málo přístupu\ndo komplexu zastaveného.\nDle našeho mínění dokázala\nkonkurence, že by bylo zá-\nhodno na tuto významnou\nbudovu věnovati větší sta-\nvební plochu. Architekto-\nnická část projektů byla\npatrně pod vlivem jmen, jež\nporota vykazovala, praco-\nvána. V porotě zasedali ve-\ndle některých indiferentních\nosobností, pouze zástupci\nsměru české renaisance. Tím\nse snad i účastenství na sou-\ntěži zmenšilo. Za indivi-\nduelně - umělecky nejlepší\npráci si ceníme facadu ceny\ntřetí, avšak i tato dýše úplně středověkým duchem před-\nposledních staveb Ohmannových v Praze. Masy jsou\ndobře rozčleněny a detail s talentem studován.\nNejslabší z projektů uvedených jsou ty, jež patrně\ns ohledem k porotě vynuceně pracovány byly v české\nrenaisanci: alternativa 11. cenou poctěná a projekt\ns heslem »chval cizinu etc.« označený.\nSOUTĚŽ NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĚRŮ«, (viz\nČ. 10., II. roč.) dopadla potěšitelně, ve stanovené\nlhůtě došlo celkem 21 návrhů vesměs z řady mla-\ndých interessantních provedením i pojetím. Kon-\nkurujícími zvoleni do jury Vojt. Hynajs a K. Klusáček,\nzástupcem spolku delegován St. Sucharda. Osm návrhů\nv\nopatřených těmito hesly: »Reřichy«, »Kruh«, »pod\nsklem«, »umělecké štítky v kruhu«, »V. B. 18.«,\n»Za vzorem«, »Morava«, »Perseus« vzala jury v užší\núvahu. Z těchto pak udělila jury jednohlasně cenu\n100 zl. za právo reprodukční návrhu »pod sklem«\njehož autorem shledán A. Hofbauer, jenž se pak uvolil\nprovésti reprodukci v originální litografii, když mu byla\npovolena dodatečně ještě jedna barva. Téhož dne\n(7. 'října) rozhodla jury sestávající z K. Klusáčka,\nStan. Suchardy a Jos. Schussera nad 8 návrhy k sou-\ntěži na plakát »Vol. Směrů«. Cena udělena návrhu ozna-\nčenému »šipkou«, jehož autorem je O. Homoláč. Ná-\nvrhy obou těchto soutěží\nvystaveny a přístupny byly\n14. října ve spolku.\nK SOUTĚŽI NA PALÁC\nMĚST. POJIŠŤOVNY.\nKomise ku prozkoumání\npředložených pěti projektů\nrozhodla, že ani jeden z nich\nnevyhovuje podmínkám sou-\ntěže. Pokud se týče relativní\njejich ceny, navrhla jury,\naby třem projektům přiřkla\nse cena 1500, 1000 a\n800 korun. Po otevření obá-\nlek dotýČných projektů shle-\ndáno, že autorem prvého je\np. Em. Příhoda, druhého p.\nEm. Roháček (oba z kan-\nceláře pana arch. Polivky)\na třetího pt Frant. Sander.\nPUVIS DE CHAVANNES,\njeden z největších umělců\ntohoto století zemřel dne\n24. října t. r. v Paříži ve\nstáří 72 roků. Ocenění čin-\nnosti jeho přinesou »Volné\nSměry« v příštím Čísle.\nMinisterstvem kultu a vynčování\njmenováni sku-\ntečnými učiteli na c. k. umělecko - průmyslové škole\nv Praze malíř K. V. Maše k pro ornamentální kreslení\na malování a arch. Jan Kotěra pro dekorativní\narchitekturu, jako zástupce prof. F. Ohmana po dobu\njeho dovolené.\nV tomto čísle přinášíme reprodukce dvou návrhů na\nplakát 11. výstavy spolku »Mánes«, dále ukázky\nz téže výstavy: A. Hudeček, Potok, J. Pekárek;\nStudie, L. Kuba, Cihelna v lese, J. Schusser, Po-\ndobizna. Benešovy návrhy koberců (chybně ti-\nštěno tapety) a Eckův návrh (ze školy prof. Kastnera)\nna vyřezávanou skřínku cechovní, jsou ukázky mladé\ntvorby na poli uměl. průmyslu. Dále J. Preislera,\nVzpomínka a 8 vyobrazení ku článku »Historické od-\ndělení výstavy architektury a inženýrství v Praze«.\nReprodukce šesti návrhů na obálku V. S.a linka\nHradeckého doplňují referát o soutěži na obálku V. S.\n\n—s—\n\nZE SOUTĔŽE NA OBÁLKU »VOLNÝCH SMĔRŮ«.\nHESLO: »ŘEŘICHY«."}]}