{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-02", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_sha256": "8e862b6373f3152a195d11b8d90e6ebc8cb0ebb06d65907408a43fe496da0c3b", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_02/bmtnaan_1899_02.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_02/bmtnaan_1899_02.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c001", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.1", "titre_corps": "LUDĚK MAROLD", "titre_sommaire": "LUDĚK MAROLD", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 407, "texte": "LUDĚK MAROLD\n. vv 7. VIII. 1865. f 1- XII. 1898. =\nODEŠEL V PLNÉM JASU ŽIVOTA.\nPILNÉ RUCE SKLESLY, KDY PRÁCE\nJEJICH DOSPĚLA VÝSLEDKU, KO-\nRUNOVANÉHO ÚSPĚCHEM. U HRO-\nBU, KAM ULOŽILI MLÁDÍ ROZKVET-\nLÉ, STOJÍME ZDRCENI, OVANUTI\nHRŮZOU SMRTI, KTERÁ LEDOVĚ\nZASÁHLA V PŘEDIVO VÝZNAMNÉ\nPRÁCE A ROZBILA DÍLA BUDOUCÍ.\nVÍCE NEŽ BRATREM NÁM BYL, TEN,\nKTERÝ ZEMŘEL. JDEME DÁLE ZA\nJEHO CÍLEM S VĚRNOU NA NĚJ\nVZPOMÍNKOU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c003", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67 / 68", "page_fin": "71 / 72", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.2", "titre_corps": "GALERIE TRETJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "titre_sommaire": "GALERIE TRETJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "signature_source": "Příště dále", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "67 / 68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.2", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 2806, "texte": "GALERIE TRETJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nv v /\nČást dalsi.=\nNa uměleckých výstavách očekávali prý ho vždy\ns netrpělivostí, jakoby on rozdával vyznamenání a po-\nctíval cenami. Obraz, na němž zjevila se cedulka »Za-\nkoupil Pavel Michajlovič Treťjakov«, jako by prý byl\ndostal medaille ďhonneur. Dokud nekupovali obrazů\npro Museum Císaře Alexandra 111. v Petrohradě, které\njest rovněž věnováno umění ruskému a tohoto roku\nbylo otevřeno, Treťjakov neměl prý v tomto směru\nkonkurenta.\nAle obrazárna jeho byla dosud soukromá. Smrt\nbratra jeho, Sergěje Michajloviče, rovněž přítele umění,\na odkaz jeho způsobily, že stala se veřejnou a přiřadila\nse k předním znamenitostem města Moskvy a celého\nRuska.\nIII.\nRoku 1892 zemřel Sergej Michajlovič Treťjakov,\nbývalý starosta města Moskvy (moskovskij Gorodskoj\nGolova) a odkázal městu Moskvě své umělecké sbírky,\nv nichž bylo přes 80 obrazů od nejslavnějších mistrů\ncizozemských, a k tomu na doplňováni jich kapitál\n125.000 rublů, z jehož úroků by se zakupovala nová\ndíla ruských umělců. Ktomuto velikému daru bratr\nzesnulého Pavel Michajlovič připojil ihned svůj dar,\nještě větší, bohatou svou sbírku obrazů i s pěknou\nbudovou. Duma (městská rada) přijala dar obou bratří\ns hlubokou vděčn stí a nazvala jej na věčnou památku\n» Mě s ts k á umělecká galerie Pavla a Sergeje\nMich a 11 ovi č ů Treťjakov ý c h.« Krátce však jí vše-\nobecně říkají »Treťja k o v sk á gale r i e « (Treťja-\nkovskaja gallereja).\nV tiché jižní části města, za Moskvou řekou, ve\nčtvrti Pjatnické (Pjatnickaja), v Lavrušinské ulici (La-\nvrušinskij pereulok) skryta jest galerie tato. Tu není\nvýstavnosti, lákavých znamenitostí, tu není ruchu a\nhluku. Ruch víří a krouží tam zrovna naproti, okolo\nKremlu, v ohromných těch obloucích, stále větších,\nnapjatějších. Tam seskupila se, stlačila se všecka\nnádhera, všecka historie, všecka krása, světská i chrá-\nmová, i zámožnost kupecká u stupňů carského trůnu\nKremlu ; 'zde, na pravém břehu řeky Moskvy, je\nskoro zátiší. Nízké jednopatrové domky, většinou se\nzahrádkami, tváří se, jakoby chtěly, kdyby směly, vy-\nkládat o útulku života rodinného, tu šťastnějšího, tu\ntěžšího, jak už vchod a dvůr, zděný plot i stav za-\nhrádky a omítky napovídá ... Tu zákoutí jsou, kde\nlidé žijí sobě a rodině své ne veřejnosti a oká-\nzalosti. / Sem kupci moskevští, ti staroruští, konserva-\ntivní, übírají se ze svých obchodů do klidnějších do-\nmácností svých, jak také otcové jejich činívali. Sem\nach, živě jsem si připomenul Lermontova, jda těmi\npereulky, to jest příčními ulicemi, kde vlevo jdeš\nokolo plotů zděných, dvířkami prolamovaných, a v právo\nvidíš zahrádky a domky, sem také übíral se mladý\nkupec, Štěpán Paramonovič, po svém příjmení Kalaš-\nnikov, když byl v krámě svém, tam v »gorodě«, na-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.3", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5578, "texte": "rozkládal se látek hedbávných, řečí laskavou hosty\nnanavnazoval a zlato a stříbro přepočítal.\nOdzvonili už klekání v chrámech posvátných,\nhoří za Kremlem už mhlivé červánky . . .\nztichnu], zpustnul širý dům kupecký.\nZavírá už Stepán Paramonovič\ntmavý krámek svůj na dvéře dubové . . .\n' I šel k domovu on, v dumy pohřížen,\nk mladé hospodyni za Moskvu řeku . . .\nTu také Treťjakovové měli svůj dům, tu Pavel Mi-\nchajlovič vystavěl budovu pro galerii. Je to jednopatrový\ndům, jednoduchý a vkusný, zdá se ti, když vcházíš\nbranou na čisté nádvoří a zahneš vlevo do maličkého\nsadu, že jdeš do panského sídla. Cítíš dojem milé\nútulnosti. Vejdeš. Sluhové ve staroruských temno-\nmodrých krojích odbírají příchozím pláště, kaloše atd.\nKatalog, pouhý to seznam umělců a jejich děl, o 127\nstranách, za 15 kopějek, jest jediná věc, za kterou\nse platí. Vstup volný, za šatnu se neplatí. Dárcové\nvymínili sobě: »Galerie budiž přístupna na věčné\nčasy bezplatně všem, kdož si toho přejí, ne\nméně než po čtyři dni týdně po celý rok, vyjmouc\ntoliko čas, kdy nutný budou opravy; ve dni sváteční\na slavnostní galerie budiž otevřena, vyjmouc Boží\nhod velikonoční a vánoční a Nový rok«.\nToto ustanovení mluví nemén o velkodušnosti\na šlechetnosti dárců než dar samotný. Národu celému\nodevzdávají svou sbírku, nejenom vrstvě majetné a\nzámožnější, která si může vstupné zaplatit a v den\nvšední prohlídnout, kdy se jí zalíbit ráčí. Vrstvám\nvšem otvírají svou obrazárnu. Pamatovali na ty, kdož\nmají volný čas jen v neděli a ve svátek; pamatovali\nna třídy pracující, na studentstvo a na všechny, kdož\nletních prázdnin používají k rozšíření svého obzoru.\nTímto ustanovením Treíjakovská galerie velice se liší\njak od státních galerií ruských, které o prázdninách\nbuď jsou zavřeny buď jen obmezeně přístupny, tak\nod mnohých našich podobných ústavů, které i co se\nvstupného týká i co doby návštěvy, jsou jakousi ne-\npochopitelnou aristok atičností upjaty a zdrželivý.\nDuma zachovala se také přesně dle přání toho\na v duchu obou dárců vydala pravidla o návštěvě\nobrazárny, jichž §. 1 zní: »Galerie přístupna jest bez-\nplatně každý den, vyjmouc pondělí, od 1. března do\n1. října od 10 4 hodin a v ostatní měsíce od\n10-3 hodin. Zavřena jest: na Nový rok, v pátek,\nsobotu a neděli svátků velkonočních, 24. a 25. pro-\nUstanovení zajisté nejliberálnější.\nGalerie umístěna jest v přízemí v 21 menších\nsálech a v prvním patře v 11 prostrannějších.\nKdyž byla odevzdána v majetek městský, bylo\nv ní 1278 obrazů olejových, 470 kreseb, 9 plastických\nděl, vesměs od umělců ruských; mimo to 83 obrazů\na kreseb umělců cizozemských, 4 tanagerské sošky\na 5 gobelinů. Cena veškerých těchto děl byla odhad-\nnuta na 1,300.000 rublů, a na tuto částku galerie\nbyla také pojištěna. Od té doby odkaz tento však\nvzrostl, a značně. Už r. 1896, tedy po čtyřech letech,\nbylo v galerii 1427 maleb olejových, 572 kreseb\na 10 plastických děl od 421 ruských umělců.\nDoplňuje se z úroků základního kapitálu 125.000 rublů,\nvěnovaného od Sergeje MichajloviČe Treťjakova, a z roč-\nního příspěvku 5000 r. města Moskvy, která nad to\nještě poskytuje náklad na udržování galerie, ročních\nasi 8000 r. Tak bylo r. 1896. A hlavní její zakla-\ndatel, Pavel Michajlovič, kupuje obrazy dá!e; zrovna\nv tyto dni vyšlá nádherná umělecká revue ruská*)\noznamuje, že zakoupil nový obraz od V. Vasněcova,\n»Bohatýry«, jejž veliká chvála doprovází.\nNávštěva je velmi čilá a horlivá. R. 1894 navští-\nvilo ji 87.561 hostů. Měsíce zimní a podzimní vyka-\nzují největší návštěvu, asi od 9500 do 11.400; měsíce\nletní - nejmenší, 3700 3900. (Tak vypravovaly mi\ntotiž statistické diagramy v paviloně města Moskvy\nna všeruské výstavě v Nižním Novgorodě). V neděle\na ve sváteční dni zimní nával lidu bývá tak vUiký,\nže nemožno ani celé ty zástupy vpouštět.\nIV.\nCo v těchto 32 větších menších sálech jest vy-\nstaveno, představuje ruské umění v postupném a ve-\nškerém jeho rozvoji. Je to dobrých sto let uměleckého\nsnažení a tvoření v Rusku. Co dřívější staletí vytvořila,\nnemá pečeti původnosti. Jenom architektura propraco-\nvala se k vlastnímu ruskému slohu, strávivši pracně\nvliv byzantský a románský; malířství a sochařství\nnebylo tak silné, aby vliv byzantský zmohlo, a nepro-\npracovalo se k ničemu osobitému, svéráznému. Je-li\ntudíž řeč o umění ruském, myslí se vždycky umění\nz konce předešlého století a z nynějšího. A ani to\nvšecko není uměním ruským, to jest, není to všecko\numěním a uměním ruským. Také Rusové zaplatili po-\nřádnou daň svým učitelům a vševládné módě. Když\nv druhé polovici 18. století založena byla v Petro-\nhradě Akademie umění, nebyla to akademie ruského\numění, nýbrž umění dvorského, jako v celé ostatní\nEvropě, a nešlo tam o projev ruského ducha a citu,\nruské přírody, o projev silný a upřímný, jak Rus\nprojevuje se člověkem; ne člověk s celou tou neko-\nnečnou a nepřebranou stupnicí lidských citů, vášni,\nsnah, atd. atd. byl tenkráte na trůně umění, nýbrž\nusedla .na něm vševládná cařice Móda s bůh ví koli-\nkátým svým mužem, tentokráte se Lžiklassicismem,\na pod jejím trůnem shýbaly se paniky dvořenmů\ni umělců, zněl strnulý pathos dvorských básníků. Tak\nbylo na evropské pevnině všude jenom odloučená\nod ní Anglie byla v tom směru šťastnější bylo tak\ni na Rusi. První malíři byli pseudoklassiky. Nejsou\nbez nadání, ale hledí daleko nazad, do minulosti,\ntam vzory své vidí, k nim o překot utíkají a vtírají\n\n*) lICKVCCTBO ii Xyao.Keci nennaa ripoMMuneiniocTß Umění\na umělecký průmysl.) Illustrovaný měsíčník Císařské Spo-\nlečnosti pro podporovcání umění. V Petrohradě. Redaktor\nN. P. Sobko. (Předplatné pro cizina 10 rublů na rok.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "71 / 72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3338, "texte": "se, k nim také velmi záhy se přirovnávají neb při-\nrovnávat dávají. Přirozená to dětinskost, známka ne-\nvyspělosti, která objevuje se všude. Jako u nás dobro-\nmyslně říkali: »Z básní Vojtěcha Nejedlého dchne\nduch Virgilův, jeho stánce blíží se Tassovým« atd.;\na jako Rusové měli tehdy v literatuře své Cicerony,\nPindary, Malherbey a j., (na př. povrchní básník Su-\nmarokov sám chtěl míti za sebou slávu ruského Ra-\ncinea a nebyl prý proti tomu, aby ho stavěli vedle Vol-\ntairea; »jemu Racine ala Fontaine podali věnec«\npraví o něm v pochlebném verši Cheraskov) tak\ntaké malířství ruské mělo v tu dobu své Rafaely, když\nne ještě skutečné, tož alespoň nastávající, mělo své\nPoussiny ba Poussina kladli dlouho ještě později\nnad Rafaela své Wouwermany atd. . . . Ale rozvoj\njest neodvratný. Jako hned u prvního ruského básníka\npseudoklassika, knížete Antiocha Dmitrijeva Kantěmira,\nprošlehuje zpod paruky smělý vzhled a smělé slovo,\nna ten čas neobvyklé a podivuhodné, tak i u těchto\nmalířů pseudoklassiků prokmitá sem tam jiskerka,\njiskra lepšího, zdravějšího názoru, vnímání, cítění; jen\nže okolí ji nepochopujc, udušuje.\nNe bez zájmu a ne bez poučení prohlížíte tyto\npočátky rozvoje, které zde přirozeně těžší byly než\njinde. Tu Losenko (1737—1773), první odchovanec\npetrohradské Akademie, »Rus, slibující státi se Ra-\nvšak jenom napodobující; Je g o r o v, nadšený\nctitel Rafaelův, iv Římě slavený jako prvý kreslič\n(dlouhými modlitbami připravovával se k práci své);\nv v\nSebujev, následovník Poussinův, Ba si n, S t e j b e n,\nBruni a jiní malují náboženské obrazy úplně za vlivů\nvlašských. Tu Akirnov zcela po francouzsku dává\nSaturnovi ostříhávati křídla Amorova. Tu zajíma-\nvější už trochu malba— Orlovskij (1777 —1832),\n»ruský Wouwerman*, první předvádí současné vojáky,\na po něm tuto zálibu šíří Zauervejd, cizinec, jenž\ncizincem také zůstal. Tu hle, již se zaradujete -\nVenecianov (1779 —1847), prvý obrací se k ruské\npřírodě, k mužíku, o něhož tehdy kromě odvodních\nkomisí nikdo nejen se nestaral, ale nestál, as patrnou\nláskou maluje úryvky z jeho života, pastvu, žně,\na dovedně zachycuje mužické hlavy. Avšak Vene-\ncianov nikdy prý se neosmělil pokládat své práce za\nrovné významem pracím tam těch »klassiků« !. . .\nTak mocná byla vláda Módy. Rovněž s překvapením\nzastavíte se u krajinářů té doby. Vábí je sice ještě\nmnoho příroda italská a není konečně divu\ns radostí však cítíte, že vábí je příroda skutečná\na nikoliv vymyšlená. Ale když namalovali se do syta\nitalských motivů, Sv. Marka v Benátkách, Tivoli, Říma,\nSorrenta, Albana atd., zatoužili po domově a jali se\njeho přírodu, vážnější, zamyšlenější, rozlehlejší, vy-\njadřovati. Tak Aleksějev (1753 —1824), » ruský\nCanaletto«, po Benátkách maloval Něvu; Silvestr\nŠěedrin (1791 —1830), Vor objev, Rabus, Le-\nbeděv (1812—1837) a jiní činili podobně. Šěedrin\na LebedČv, oba tak záhy zemřelí, byli opravdovými\ntalenty ; první radoval se z volného vzduchu a jasu,\nze hry barev, jež viděl v přírodě italské a snažil se\nje na plátně zachycovat; druhý zíral poeticky na pří-\nrodu, intimně. »Ponenáhlu zbavuju se všech předsudků.\nPříroda otvírá mi oči, ajá stávám se jejím otrokem.\nV mých posledních obrazech nenaleznete už komposice\na effektů všecko je jednoduché.« Jeho obrázky,\nmotivy ruské i vlašské, prozrazují toto jeho pronikání\nk duši přírody.\n\nPříště dále."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c004", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67 / 68", "page_fin": "67 / 68", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.2.1", "titre_corps": "POHLED Z VYSTAVY.", "titre_sommaire": "POHLED Z VYSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "67 / 68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 17, "texte": "POHLED\nZ\nVYSTAVY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c005", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71 / 72", "page_fin": "71 / 72", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.2.2", "titre_corps": "POHLED Z VÝSTAVY.", "titre_sommaire": "POHLED Z VÝSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "71 / 72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.4", "debut_caractere": 3340, "fin_caractere_exclue": 3357, "texte": "POHLED Z VÝSTAVY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c006", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73 / 74", "page_fin": "73 / 74", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.3", "titre_corps": "FRT. BÍLEK. STUDIE KE KRISTU.", "titre_sommaire": "FRT. BÍLEK. STUDIE KE KRISTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "73 / 74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "FRT. BÍLEK.\nSTUDIE\nKE KRISTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c008", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77 / 78", "page_fin": "89 / 90", "image_debut": 7, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5", "titre_corps": "SVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH. NAPSAL J. ARBES.", "titre_sommaire": "SVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH. NAPSAL J. ARBES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "77 / 78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.7", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2023, "texte": "SVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH.\nNAPSAL J. ARBES.\n\nUž tomu tak asi třicet nebo více let, co jsem\nčetl první povídku o umělci, který po bezměrném zá-\npase s nepříznivými poměry vytvořil konečně dílo\nprvního řádu, dílo epochální.\nPřirozenoť, že děj i mnohé podrobnosti povídky\nmíhají se v paměti mé již jen jako v mlze. Přes to pa-\nmatuji se zcela dobře aspoň na některé význačné mo-\nmenty.\nV povídce vypravováno totiž o chudém malíři,\nkterý se byl s veškerou svou vroucností zamiloval\ndo čarokrásné šlechtičny a zvoliv si tvář její za model\nk obrazu Mater Dolorosy, po léta marně se snažil\nvdechnouti v okouzlující tahy obrazu zbožňovaného\nidolu výraz oduševnělé vroucnosti, ideální lásky a bez-\nměrné bolesti.\nDuševní zápas umělcův líčen byl podrobně, a právě\ntato partie povídky, skytajíc přibližnou možnost po-\nnahlédnouti do tajův uměleckého tvoření, nezůstala na\nmne bez hlubokého dojmu.\nDle všeho líčil vypravující dosti dovedně a přiro-\nzeně neb aspoň v jisté míře přesvědčivě. Pamatuji\nse, že při čtení přál jsem duševně trýzněnému umělci\nz celé duše, aby byl krutý jeho zápas korunován\núspěchem a když se konečně tak stalo, že pocítil\njsem zvláštní druh uspokojení přes to vše, že umělec\ndocílil úspěchu toho na útraty vlastního svého\nštěstí jako člověk.\nCo vše a jakým asi způsobem bylo o osudech\nokouzlujícího modelu vypravováno, nevím; pamatuji\nse jen, že umělec vystihnul oduševnělý ideální výraz\nv tváři své milenky teprve v okamžicích, když umí-\nrala, a když pak výraz ten šťastně vkouzlil na\nsvůj obraz v zoufalém hoři nad úmrtím zbožňo-\nvané milenky vlastní rukou obraz svůj zničil.\nDle všeho byla to jedna z oněch romanticko-\nerotických povídek, jakýmiž před půl stoletím a dříve\nmnozí cizozemští novellisté dobývali sympathie svých\nčtenářek. Pravím čtenářek! neboť čtenářův\npovídek, novel a románů bylo i tehdá právě tak málo\njako za našich dnů.\nModerní i pseudomoderní autoři snaží se ovšem\njiž dosti dlouho získati pro své plody také větší\npočet čtenářů dospělých ; ale marně .. ."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.8", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 1439, "texte": "v\nČtenář, obzvláště u nás v Cechách, má jak tisícerá doklady dosvědčují zcela jiné\nstarosti, než aby mařil čas čtením povídek vůbec. Na nejvýše sáhne po románu sensačním nebo\npo povídce, kterou mu reklama do rukou zaeskamotuje, nebo si konečně i koupí za několik\nfeniků německý překlad nebo si vydluží český některého, buď již dávno proslaveného\nnebo nejrafinovanější reklamou teprve se »proslavujícího« díla cizozemského . . .\nMy čeští povídkáři jsme tudíž doposud odkázáni hlavně na čtenářky a na dospělou\nnebo dospívající mládež, kterýmž jest, jak přirozeno, erotika tak skoro jako alfou a omegou\nvšech snů a přání pro vypravování neerotické nemůže míti valné zajímavosti.\nPřes to vypravuji neerotický případ se vzdorovitou zpupností člověka, kterémuž na tom pranic\nnezáleží, bude-li někdo naslouchati čili nic. A začínám právě tak —jak asi skončím: bez jakých-\nkoli ohledů na vkus, zálibu a módu kohokoliv prostě a střízlivě jako pedantický umíněnec.\nPřed několika málo lety byl jistou korporací vypsán konkurs na monumentální jízdeckou sochu\nsvatého Václava, na jejíž provedení určen také náklad díla takého důstojný.\nV konkursu uvedeny byly také v ohledu »řemeslném« obvyklé podmínky: v jakých roz-\nměrech mají býti model i socha provedeny, kde má byti socha postavena atd.\nNebylo sice poprvé, co jsem si takového konkursu povšimnul. Ale tentokráte zajisté jen\nnáhodou zavířily hlavou mojí všelijaké myšlénky."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "81 / 82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.9", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 1546, "texte": "Napadloť mi, kolik set konkursů podobného druhu bylo pouze u nás v Čechách již vypsáno;\nkolik tisíc výtvarných umělců se jich súčastnilo, aniž by se jim bylo podařilo získati kterékoliv\nz vypsaných cen, neboli jinými slovy: kolik let života lidského bylo tímto způsobem pouze jen\nu nás v Cechách proexperimentováno.\nA věru, přímo s úžasem připomenul jsem si neobyčejnou trpělivost a sebedůvěru, s jakou\ncelá armáda výtvarných i jiných umělců takovýchto konkursů se súčastnila a doposud účastní.\nSoudím-li dle výsledkův, nemohu jinak, než-li srovnati takovéto konkurování v jisté míře\ns loterií. Vsaď! Možná, že vyhraješ. Pokus se možná, že se talent tvůj osvědčí, nebo že\nse na tebe štěstí usměje ! . . .\nA podaří-li se ti pokus jen jednou, můžeš zajásat. Oči.»celého českého světa« neb aspoň\nínteressentův budou na tebe obráceny. Jméno tvoje zavíří veřejností a uznání a snad i mimo-\nřádné odměnění talentu tvého nemůže zůstati bez prospěšných pro tebe následkův.\nNež vším tím na podstatě věci pranic se nemění. Z desíti, po případě dvaceti a více kon-\nkurentů zvítězí zpravidla jeden nebo dva, nebo tři . . . Ostatní pracovali na zdař bůh a mohou\nse utěšiti nadějí, že podaří se jim snad po druhé, vůbec někdy jindy . . .\nObyčejně, byť i ne vždy zvítězí talent' nejvýznačnější a práce relativně neb absolutně nej-\ndokonalejší. Umění milovné [obecenstvo u nás ovšem jen pouhá hrstička zajásá, vítěz si\nzamne ruce, a ti ostatní mohou závistí, lítostí a vůbec s jakýmikoliv jinými pří-\njemnými pocity hrýzti své nehty . . ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "83 / 84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.10", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3922, "texte": "Co je umění milovnému světu, ba i samému\numění po nich? Nikdo jich přece nenutil, aby\nkonkurovali! Konkurs byl úplně dobrovolný.\nKonkurovali z vlastní vůle. Nechť tedy snášejí\ni nemilé a trpké toho následky . . .\nA v umění rozhoduje konečně vždy jen\ntalent . . .\nMůže-liž někdo býti činěn odpovědným za\nněčí netalentovanost ? . . .\nNe, ne! Konkursy umělecké »osvědčily se«\njinde a »osvědčují se« i u nás. Umění děkuje\njim nekonečnou řadu pravých skvostů . . .\nMají své příznivce v umění milovném i k umění\nzcela lhostejném obecenstvu právě tak jako své\npřívržence mezi umělci . . .\nA proto jen dále, genie umění, se zrakem\nupřeným k slunci dokonalosti přes mrtvoly\nméně talentovaných a netalentovaných vždy\nvýš a výše až k nedohledným a skoro nedo-\nstupným metám umění nejdokonalejšího\nA jak jsem tak v duchu, zcela proti duchu\numění resonoval, napadla mi povídka, o níž\njsem se byl již zmínil, a vzpomínka ta rozvířila\nv duši mé pravý chaos vzpomínek obdobných.\nOd té doby totiž, co jsem byl onu povídku\nčetl, proputovalo mýma rukama na tisíce knih\na časopisů nejrůznějšího obsahu. A mezi nimi\ntaké mnohá povídka nebo báseň nebo pouhá\nčrta podobného obsahu: kdy totiž umělec ať\nmalíř, sochař, hudební skladatel nebo básník\npokoušel se o geniální dílo prvního řádu a po\númorně svízelném, někdy i duchaplně vylíčeném\nprocessu duševním konečně zajásal nad dílem\nbudícím všeobecný obdiv.\nAno, připomenul jsem si mnohé pomůcky,\njichž byl dle vypravovatelů povídek a skladatelů\nbásní ten onen jejich rek-umělec použil, aby\ndospěl k cíli, a nemohl , jsem jinak, než-li vy-\nznati, že iv tomto výkladě fantasie vypravo-\nvatelů a básníků dosáhla snad již dávno kulmi-\nnačního bodu.\nNěkteří z umělců-reků těch použili, jak známo,\nna příklad jako modelu k Pietě skutečné mrt-\nvoly, již položili ve klín vážné matroně s výrazem\nbolesti v tváři . . .\nJiní chtějíce znázorniti bitevní vřavu, vrhli se\ns chladnokrevností gladiátorů v nejkrutší seč. . .\nMnozí studovali odstíny bolesti zračící se v lid-\nské tváři u lože v krutých mukách se svíjejících\nnemocných v nemocnicích . . . Jiní pak\nNež dosti! Vše to a podobné, jak se mi\nzdálo, nevyrovnalo se vsak příšernosti, jaká spo-\nčívala v jednom vypravování, kdy umělec, chtěje\nco možná nejreelněji znázorniti umírajícího Krista\nna kříži, přibil si na kříž za model člověka\nživého . . .\nAvšak zároveň s touto meditací přihlásila se\nmoderní skepse ku svému právu.\n»K čemu vše to a podobnénapadlo mi.\nNajisto jen k docílení přirozenosti a tudíž\npouze ku zdokonalení formálnímu. Neboť zá-\nkladní myšlénka umírajícího Krista na kříži jest\nnenovou a strnulou již od okamžiku, kdy byla\npoprvé umělecky znázorněna.\nKaždý další pokus základní tuto myšlénku\nznovu umělecky znázorniti, nemohl směřovati\nnežli nanejvýš k jistému prohloubení myšlénky\na k formálnímu zdokonalení díla.\nA kdyby bylo soudnému umělci možno pře-\nhlédnouti všecky umělecké výtvory tohoto druhu,\njež byly již prodlením několika věků na země-\nkouli vznikly, jest možno, aby se, byť i byl sebe\ngeniálnějším, domníval, že může nejdokonalejší\nz uměleckých těchto výtvorů v celku nebo jen\nv hlavních rysech novým dílem překonati ?\nJedna a táž základní myšlénka, jedna a táž\nlátka, která byla v nesčetných variacích umělecky\nznázorněna, nemůže ani nejpružnější tvořivé\nobraznosti poskytnouti více nežli pouhého po-\nzměnění některého, á to hlavně formálního od-\nstínu . . .\n»Ne, ne !« napadlo mi a sice zase jen\nzcela proti osvědčeným uměleckým tradicím. »Na\ntomto a podobném poli nelze již dávno získati\noněch vavřínů, po jakých mohl by práhnouti\numělec, zakládající si především na původnosti\nabsolutní.\nZde točí se umění pouze kolem ústředního\nbodu, v němž stojí dílo snad již ve všem všudy\nnejdokonalejší, tudíž nepřekonatelné —-\nA jak už za takových neplodných a více méně\nbezúčelných meditací často se stává myšlénky\nmé zdánlivě beze všeho impulsu vrátily se k před-\nmětu, od něhož byly původně vyšly k po-"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "85 / 86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2167, "texte": "vídkám, básním a črtám o umělcích, kteří po\nnadlidském začasté namáhání konečně vytvořili\ndí:o budící všeobecné nadšení a takový též obdiv.\nA teprve nyní přiznám se upřímně a ku\nsvému zahanbení slehla mozkem mým vzpo-\nmínková myšlénka zvláštního druhu. Napadlať\nmi přímo virtuosní íinessa, s jakou byly všechny\nty literární plody, jež jsem si mohl ještě připo-\nmenouti, v nejzávažnějším momentu zpracovány.\nVe všech bylo vznikající a konečně i doko-\nnané umělecké dílo podrobně as použitím všech\nstylistických pomůcek popsáno a vylíčeno mnohdy\ns miniaturní bravurou, jako dílo svrchované do-\nkonalosti, ale ve všech bylo posléze také, ať již\nzpůsobem jakýmkoli zničeno.\n»Proč to?« ozvala se neúprosná skepse\na hned si také otázku sama zodpověděla:\nNajisto jen proto, aby čtenář nemohl vypra-\nvujícího kontrolovati. Aby mu vůbec ani nena-\npadlo, chtít se snad přesvedciti, je-li popis umě-\nleckého díla v povídce nebo básni případný ne-\nbo-li jinými slovy: šlo-li tu skutečně o umělecké\ndílo prvního řádu čili nic.\nKrátce, virtuosní tato hnessa neměla, jak mi\nodporný démon skepse houževnatě našeptával,\nžádného jiného účele, nežli aby byl čtenář\noklamán, poněvadž takové umělecké dílo, jak\nbylo líčeno a popisováno, ve skutečnosti vůbec\nneexistovalo.\nZávěrečnou touto myšlénkou, nebo chceme-li,\npouhým a snad nepřípadným nápadem proud\nmých meditací zaražen.\nA já, když jsem byl takovýmto neplodným\na dlouhochvilným myšlénkám popustil uzdu leže\nnatažen na svém starém divanu ve své pracovně,\nprudce jsem se vztyčil, abych kdesi mimo dům\ncosi zcela všedního vyřídil a uspořádal . . .\nNyní se upřímně přiznám, že mi v týž den\nba ani v bezprostředně následujícím týdnu ne-\nnapadlo, že i já budu chtíc někdy napsati kra-\ntinkou, ovšem bizarrní povídkovou skizzu, jejímž\npředmětem bude taktéž umělecké dílo, jež byl\npůvodce po jeho dokončení zničil.\nPo tom, co jsem byl předeslal, byť to snad\nmnohého nezajímalo jako by jej byla zajímala\nnějaká historie lásky, možno se domysliti, v jak\nchoulostivé situaci se nalézám . . .\nBylo v září a právě jeden z oněch podivně\nnáladových dnů, kdy člověk o samotě tak rád\nse hrouží vzpomínky, jež se zase proti vůli člo-"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "87 / 88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.12", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 2423, "texte": "veka rovněž tak rády zvrhávají v bezúčelné du-\nmavé reflexe.\nNež jakmile jsem překročil domovní práh\na zrak můj zakroužil po všední fysiognomii ulice,\nbylo mi, jako by mne byl ovanul dech nejvšed-\nnější střízlivosti.\nNičeho si nevšímaje loudal jsem se bezmy-\nšlénkovitě z ulice do ulice. Bylo mi, jako všem\ntěm střízlivým duším, jež právě pranic neláká,\nnetěší a nebaví, ale zároveň také nehněte, ne-\nrmoutí a nebolí a bezpochyby bych byl pro-\nšel ještě několik ulic, aniž bych si byl vědom,\nproč a kam se übírám.\nZ nenadání jsem byl zastaven. Kdosi\npronesl přímo proti mně řinčivě bodrým\ntonem sokolský pozdrav, a já poznal jed-\nnoho ze svých mladších přátel sochaře\nvzácného nadání, který byl již několika\npracemi upoutal k sobě všeobecnou po-\nzornost.\nBezděky šlehla duší mojí vzpomínka\nna konkurs.\n»Konkuruješ ?« optal jsem se lakonicky\na přece s důrazem, když mne přítel došel\naš výrazem bezstarostnosti v mužné,\nušlechtilé tváři pravici mi podával.\n»Já?« zasmál se tónem skoro cyni-\nckým. »Co ti napadá?!« a tvář jeho pře-\nlétla lehýnká chmura rozmrzelosti nebo\nnáhlého sklamání.\n»Vždyť pak ani nevíš, který konkurs\nmíním,« připomenul jsem vyčítavě.\n»Jakž pak bych nevěděl?!« vyhrkl\nprudce tonem uraženého, kterému však\nna urážce pranic nezáleží. »Nemůžeš přec\nmínit, nežli sochu svatého Václava! . . .«\nZ pouhého rozmaru chtěl jsem odpo-\nvědít záporně, bych přítele poškádlil; ale\npřítel mne nepřipustil k slovu.\n»Tentokrát jest konkurování úplně\nbezúčelné, tentokráte jsme všickni před\nvlastní bitvou na hlavu poraženi,« spustil\ns hravou lehkostí člověka, který byl zá-\nležitost, o kterou šlo, už dávno zrale pro-\nmyslil a pojednával o ní nyní s baga-\ntelisující nonchalancí neinteressovaného.\n»Což pak nevíš, že jest umělecký\nproblém ten již definitivně rozřešen, tak\nže každému, kdo by se o něj chtěl nyní ještě\npokusiti, nezbývá, nežli snad některá podrobnost\na to nikoli ve věci hlavní, nýbrž jen v odstínech?!\n»Což pak nevíš, nebo nechceš okamžitě vědět,\nže byl model takovéto práce již před několika\nlety veřejně vystaven a vzbudil jako pravé mi-\nstrovské dílo českého umění zasloužený obdiv\nznalců i laiků?! . . . Ostatně konkurs byl vy-\npsán jen pro forma; aby se neřeklo, že se ně-\nkomu, ať již komukoli —nadržuje?! Neboť tolik\nje jisto: bude-li konkurovat původce nejzdařilej-\nšího až dosud modelu a že se tak stane, není\nžádné pochybnosti budou všichni ostatní kon-"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "89 / 90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1768, "texte": "kurenti překonáni. Překonati mistra, který byl\nprávě v této své práci přivedl velký svůj talent\nk úplné platnosti, který byl k práci té konal nej-\nsvědomitější, nejvšestrannější a nejhlubší studia,\nkterý byl dílu svému vdechl v celku iv podrob-\nnostech překvapující, ba chceš-li, oslňující život-\nnost, slovem překonati mistrovské dílo prvního\nřádu jest po mém i jiných náhledu naprosto\nnemožno. Pokusu překonati je, to jest překonati\nsama sebe mohl by se oclvážiti jen mistr sám.\nA ten se toho bezpochyby neodváží prostě z té\npříčiny, poněvadž jest vůči dokonalosti, po pří-\npadě nepřekonatelnosti jeho díla každý podobný\npokus naprosto zbytečný.«\nNevím, tvářil-li jsem se při tomto panegyrickém\nvýkladu poněkud nedůvěřivě nebo z nějaké jiné\npříčiny přítel náhle v proudu řeči ustal a za-\ndíval se mi zpytavě do očí.\n»Nevěříš?« optal se po chvíli, jako by byl\nv očích mých vyčetl nedůvěřivost.\nChtěl jsem odpovědít: »Proč bych nevěřil?\nVždyť jsem se časem svým na vlastní oči pře-\nsvědčil . . .« Ale přítel mně předešel.\n»Skoro se mi zdá, jako bys slova má po-\nkládal za ironii umělecké řevnivosti nebo zá-\nvisti,« pravil s horlivostí enthusiasťy. »Nikoli.\nkamaráde! Nezávidím mistrovi, věř mi na slovo!\nJsou díla, ovšem nemnohá, před kterýmiž musí\ni nejzavilejší závistník kapitulovat. A takovým\ndílem jest právě mistrův svatý Václav . . . Jako\numělci, který se obírá podobnými sujety, není\nmi taj no, jak nesnadný problém bylo mistrovi\nrozřešiti.\nChtít slovy vylíčit! nebo jen naznačiti po\npravdě ráz epochálního díla, pokládám za blá-\nhovost. Slovo lidské jest naprosto málomocno.\nMy výtvarní umělci nemáme je arci tak v moci\njako odborní znalci, kritikové. Ati všickni do-\nznali, že to jeden z nejskvělejších triumfů českého\numění.\n= Příště dále. ="}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c009", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77 / 78", "page_fin": "77 / 78", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5.1", "titre_corps": "K. ŠIMŮNEK. STUDIE Z PRAHY.", "titre_sommaire": "K. ŠIMŮNEK. STUDIE Z PRAHY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "77 / 78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.7", "debut_caractere": 2025, "fin_caractere_exclue": 2052, "texte": "K. ŠIMŮNEK.\nSTUDIE\nZ PRAHY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c010", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79 / 80", "page_fin": "79 / 80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5.2", "titre_corps": "Z. BRAUNEROVA. V ŠERU.", "titre_sommaire": "Z. BRAUNEROVA. V ŠERU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Z. BRAUNEROVA.\nV ŠERU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c011", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81 / 82", "page_fin": "81 / 82", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5.3", "titre_corps": "T. KALVODA. CINTORINĚ.", "titre_sommaire": "T. KALVODA. CINTORINĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "81 / 82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "T. KALVODA.\nCINTORINĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c012", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85 / 86", "page_fin": "85 / 86", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5.4", "titre_corps": "JAROSL. PANUŠKA. ČERNOKNĚŽNÍK.", "titre_sommaire": "JAROSL. PANUŠKA. ČERNOKNĚŽNÍK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "85 / 86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.11", "debut_caractere": 2169, "fin_caractere_exclue": 2199, "texte": "JAROSL. PANUŠKA.\nČERNOKNĚŽNÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c013", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87 / 88", "page_fin": "87 / 88", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5.5", "titre_corps": "L. ŠALOUN. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "L. ŠALOUN. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "87 / 88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.12", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "L. ŠALOUN.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c014", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89 / 90", "page_fin": "89 / 90", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.5.6", "titre_corps": "ARNOŠT HOFBAUER. DEKORATIVNÍ VÝPLŇ.", "titre_sommaire": "ARNOŠT HOFBAUER. DEKORATIVNÍ VÝPLŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "89 / 90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.13", "debut_caractere": 1770, "fin_caractere_exclue": 1805, "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nDEKORATIVNÍ VÝPLŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c015", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91 / 92", "page_fin": "91 / 92", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.6", "titre_corps": "PÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ.", "titre_sommaire": "PÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ.", "signature_source": "VLADIMÍR HOUDEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "91 / 92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.14", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 573, "texte": "PÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJVlně lhostejný národ byl, národ můj prostý síly!\nDnes ale hruď má světoobčanská v nezvyklé muce\nse zachvěla náhle! Neb pacholků sveřepé ruce\nten lid bily ve tvář! Můj národ bily!\nJich drápovité nehty, plné kalu a špíirp,\ntvář lidu mého zdrásaly do krve,\na zduřelé, šklebivé rty jich metaly sliny\nmu ve zrak a já se probudil teprve!\nA výbuch své žluči a žhavou k národu lásku\njsem při stih v svém nitru a duši mou prochvíval žel,\nže jsem se halil sám před sebou v lednou kdys masku\na o té hluboké lásce sám nevěděl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c016", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91 / 92", "page_fin": "91 / 92", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.7", "titre_corps": "MÉ DÍTĚ UMŘELO.", "titre_sommaire": "MÉ DÍTĚ UMŘELO.", "signature_source": "KAREL V. PROKOP", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "91 / 92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.14", "debut_caractere": 575, "fin_caractere_exclue": 1290, "texte": "MÉ DÍTĚ UMŘELO.\nKAREL V. PROKOP.\nJůřovořím s tebou, dítě, v tichu noci sám.\nA nejsi mi vzdálenějším, než bylo jsi živé\npoupě mých lidských nadějí, robátko tklivé\nměl jsem tě na čas, a nyní tě navždy mám.\nJest jedno, kde kvetem tam nebo tady\nstejná zalévá nás vláha jedné ruky,\nta barva, ta vůně, ten tvar, ty nové puky\nvše z jediné síly. Jsme jedno všady.\nTys nyní, jak za živa jsi bylo, částí těch tajů,\njimž bytosť lidská, bytosť má je rodnou sestrou.\nHovořím s tebou, dítě, ač mosty žádné se nestrou\node mne k tobě. Ale jsme květy jedněch krajů.\nA já hovořím s tebou tím, co nás pojí,\ntím nedostupným tajem, kterým jsme jedno.\nBudu, čím jsi ty, hledím v to nedohledno . . .\nAle ta bolesť. .. proč? A co ji zhojí?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c017", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91 / 92", "page_fin": "91 / 92", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.8", "titre_corps": "SMUTEK ZAVÁTÝCH DNŮ.", "titre_sommaire": "SMUTEK ZAVÁTÝCH DNŮ.", "signature_source": "B. M. MARŠÍK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "91 / 92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.14", "debut_caractere": 1292, "fin_caractere_exclue": 1722, "texte": "SMUTEK ZAVÁTÝCH DNŮ.\nB. M. MARŠÍK.\n2/adumán v poli lán\nšumí les,\nslzami pokropen\nmech a vřes,\ntesklivou oblohou\nmraky jdou,\nv tichý sten zatopen\ndálný kraj mhou.\nDaleko za lesy\nv luzný háj\nzbloudil jsem, pro ně když\nrozkvet máj:\nneznámé vůně květ\ndýchal v něm,\nv nocích den uvězněn,\nnoc plála dnem.\nNa podzim myslím\nna dávný čas,\nna růže, na hvězdy,\nsvětlý vlas,\nv duši mé smutno je,\nteskná tíž,\nšťasten víc nebudu\nnikdy snad již."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c018", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93 / 94", "page_fin": "93 / 94", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.9", "titre_corps": "JOŽA ÚPRKA. ZHODŮLAND ŠTORFSKÝCH.", "titre_sommaire": "JOŽA ÚPRKA. ZHODŮLAND ŠTORFSKÝCH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "93 / 94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "JOŽA ÚPRKA.\nZHODŮLAND\nŠTORFSKÝCH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c019", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93 / 94", "page_fin": "93 / 94", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.10", "titre_corps": "A. KROSTOVÁ. DEKOR. VÁZA Z KAMENINY.", "titre_sommaire": "A. KROSTOVÁ. DEKOR. VÁZA Z KAMENINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "93 / 94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.15", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "A. KROSTOVÁ.\nDEKOR. VÁZA\nZ KAMENINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c020", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95 / 96", "page_fin": "99 / 100", "image_debut": 16, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.11", "titre_corps": "PIERRE PUVIS DE CHAVANNES.", "titre_sommaire": "PIERRE PUVIS DE CHAVANNES.", "signature_source": "J. METLICE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "95 / 96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.16", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2842, "texte": "PIERRE PUVIS DE CHAVANNES.\n\nžnec podetíná letos v zahradě\numění barvy a štětce stromy vysoko cnějící,\nkorun zvláštního rozložení a květů divuplné\nvůně. Vyhlédl si za kořist jen co zvláštního se zde\nurodilo. G. Moreau, E. Burne-Jones, F. Rops a Puvis\nde Chavannes zanikli rychle jeden za druhým. Ne\nmladí sice, ale také ne unavení a neúrodní. Všichni\nmužové krásných a divných snů, všichni průkopníci\na vůdci moderního idealismu. Když ještě realismus\núplně nezvítězil a naturalismus (mám-li vše oznaciti\nvždy jen heslovým slovem) byl s opovržením odmítán,\nobjevovaly se prvosenky onoho poetického idealismu,\nkterý sám sebe chtěl tvořit, a jinde viděl svůj cíl,\nnežli v pohodlných odvarech starých myšlenek a forem!\nCourbet a Puvis byli zároveň terčem pohrdavých a vy-\nsmivavých vtipu a jako kdysi platil Delacroix za\nsilence malujícího opilým koštětem, odbývali visiony\nPuvis o vy jako výtvory tichého blázna a postního ma-\nlíře. Ale není vždy v právu kdo se směje a vysmívá\na z povrhovanych stávají se obdivovaní dříve nežli\nse nadějeme.\nPuvis de Chavannes se objevil roku padesátého\nna veřejnosti, po desíti letech dobyl prvního úspěchu\na co vložil tenkráte do »\\alky« a »IVliru«, tomu\nzůstal věren do posledního dechu. Od svých prvních\npočátků se vlastně nikdy nezměnil, jenom prohluboval\na vyhraňoval. Zůstali mu protivníci, ale jejich hlasy\nkonservativního přízvuku utonuly brzo v hlasitém po-\ntlesku jiných.\nHle co maloval: Práci, Odpočinek, Sen, Léto,\nZimu, personifikace rek a krajů, Musy, Sorbonnu,\nantické visie a křesťanské inspirace, historie a le-\ngendy. Jsou to velké plochy obrazů zasazených do\nstěn musei, chrámu a paláců, kterým vytýkali ne-\ndostatečnou komposici, chybnou kresbu a neživou\na nepravdivou barvu a v nichž vidíme, kdo jsme pří-\nstupni nesené, jemnodeché poesii, krásné evokace snů,\nčisté a zamlžené jako sny jsou, oživené lidmi podivu-\nhodné vyrovnanosti, lidmi, kteří zastupují lidstvo,\nkteří representují jeho mládí, svěžest', půvab, sílu a\nvznešený klid stáří. Vlahý mír pozdního odpoledne,\nkdy vše v měkkém, tichém oparu tone, kdy šelest\nlistí, šepot vody a volání lidí v jedinou tlumenou,\na jímavou harmonii splývá a krajem se nese, ten\nmu je v dílech Puvisových. I krutost zimy před ním\nustupuje. Jeho musy nerozeznáte podle banálních od-\nznaků a Euterpe se neliší od některé Vědy aniž od\nantických děv. Všechny ze světa zrozeny ale žijou\nmimo svět. Volným neseným tempem se pohybují,\nusedají v květnatých lučinách, letí čistým azurem\nprvního večera, jsou ve skulpturálních posách. Jeho\nmužové jsou silní a klidní, pracují odměřeně a tiše,\ncele zaujati svým konáním, ať metají oštěpem, zvedají\nbřemena, kácejí stromy nebo vítají fanfarami\nvelikého poetu. Jeho matky kojí děti a stařeny je\nmoudře opatrují, všichni cele oddáni svému počínání,\npři němž jsou tělem i duchem. V jejich duších je"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.17", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2102, "texte": "mír přírody kolem nich. Daleké výhledy se rozevírají před vámi, zelenavé plané, zamodralá mésta postří-\nbřené hladiny a tiché skály. Moře svítí a vavříny a oleandry kvetou a voní, vrby šeptají a lučiny se pestří\ndrobnými a pestrými kvítky. Jsou to arkadické kraje a přece nejednou i z tohoto světa: okolí Paříže, krajina\npiccardská nebo rhonská, ale v essentielním svém charakteru. Umělec rozkládá synthesu jejich, vybudovanou\npodle stejných principu, jako synthesuje zjev lidský. Odtud ona nevyrovnatelná harmonie z koncepcí Puvi-\nsových emanující, v tom leží tajemství onoho umění, jež mu dovoluje ideální nahost a dlouhořasé řízy pošinout\nv nejbližsí sousedství středověkého i moderního kroje.\nUmění Puvisovo má sílu idey a jednoty a těmi vítězí. Všechno konání lidské, život materielní a so-\nciální vysušuje na stupeň nejvšeobecnější. Místo lidí staví lidstvo do svých obrazů a místo slabých otřelých\nalegorií čisté vysněné ideální zjevy, aniž by se staral blíže o jich jména. Všechny patří na místo, kam je\numělec postavil, neboť nevychází při práci od abstraktní myšlénky, nýbrž od obrazové, malebné ideje. Je možno\nsnít a dumat před jeho obrazy po dlouhé chvíle, aniž by se ozvala otázka, co vlastně se v nich děje. Vidíte\nřídce rozeseté světlé zjevy půvabných dívek, žen a efébu v dlouhém pruhu lesa, rodiny při práci, rybáky\nna lovu, dívčiny v chladu koupele, průvody biskupů, ženy na modlitbách, malíře při práci a jste zaujati\nrytmem jich pohybů, velikostí jich silhuet, nadechnutým půvabem kraje, mírnou hudbou bledých, lomených\nbarev. Oko těká po přoše a ssaje to vše jako sbírá ucho tóny eklogy a duch se tiší, mysl plní sladkou\nmelancholií vše se ve vás chvěje a zároveň uklidňuje.\n»Jsem nevědomec, pravil kdysi Puvis, nevím ničeho z filosofie, historie a vědy; zabývám se pouze svým\npovoláním.« Opravdu zabýval se jím do posledního dechu, hlavou i rukou. Myslí viděnou formou a bez\núnavy hledá její případný viditelný výraz. Y jeho umění je cosi šumně znaveného, šelestivě melancholického,\nale jeho visie jsou přece jen očištěný svět, mocně vysněný a jasně vyjadřovaný."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 584, "texte": "Puvis de Mhavannes měl v úctě staré mistry a\njich umění, ale nenapodobí je, nejméně pak v kom-\nposici, která se proto akademickým očím zdá býti\nnesrovnalá, vadná, a ne v attributech a vyžadované\nfilosofii předmětu. Měl svoje sny a představy a měl\npro ně svoji docela osobitou mluvu forem a barev.\nŽil a cítil ve své době jako žili a tvořili umělci rene-\nsanční v jejich a Puvisovo umění také patří této jeho,\ntotiž naší době: je v něm její dumavé snění, v němž\nhledá svoje buen retiro před rozrušujícím a rozčilu-\njícím třeskem a lomozem světa. j. METLICE.\n\nJ. METLICE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c021", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95 / 96", "page_fin": "95 / 96", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.11.1", "titre_corps": "E. KROSTOVÉ DEKORATIVNÍ NÁDOBY ZKAMENINY.", "titre_sommaire": "E. KROSTOVÉ DEKORATIVNÍ NÁDOBY ZKAMENINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "95 / 96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.16", "debut_caractere": 2844, "fin_caractere_exclue": 2885, "texte": "E. KROSTOVÉ\nDEKORATIVNÍ\nNÁDOBY ZKAMENINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c022", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97 / 98", "page_fin": "97 / 98", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.11.2", "titre_corps": "VYORÁVÁNÍ ŘEPY.", "titre_sommaire": "VYORÁVÁNÍ ŘEPY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.17", "debut_caractere": 2104, "fin_caractere_exclue": 2134, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nVYORÁVÁNÍ ŘEPY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c024", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99 / 100", "page_fin": "99 / 100", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.12", "titre_corps": "O UMĚNÍ PRO LID A O UMĚNÍ VRCHOLNÉM", "titre_sommaire": "O UMĚNÍ PRO LID A O UMĚNÍ VRCHOLNÉM", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.18", "debut_caractere": 586, "fin_caractere_exclue": 4311, "texte": "O UMĚNÍ PRO LID A O UMĚNÍ\nVRCHOLNÉM\nnapsal několik pěkných\npoznámek nedávno Ferdinand Avenarius.\n»Umění má být lidové« volají jedni; »pravé umění\nje tu pouze pro několik málo lidí« volají druzí. . . .\nCo je umění vrcholné, co umění lidové? Umělec\nvrcholný dobývá: od některého mysu ve velikém\nkrálovství člověkově, v zemi slova nebo tónu, barvy\nnebo plastické formy, odtamtud vyplouvá do neko-\nnečna a tam, kde zrakům mnohých jenom mlhy se\nkupí, postřehuje, poznává a těm, kdož nejblíž za ním\nnásledují, ukazuje, co odkrývá, a tak i pro ducha jejich\nzískává. Básník, který učí nás nově cítiti a nově vi-\nděti nějaké místo v životě lidském nebo přírodním,\nskladatel, který novými tóny hýbe novými hlubinami\nduševními, malíř, jenž nám otvírá oči i ducha, bychom\nviděli, čeho jsme nikdy ještě nevídali ti všichni\njsou umělcové vrcholní, vyhledavači nových stezek\npro naše cítění, rozvijitelé naší duše, geniové. Umění\nvýšin dobývá, umění lidové osazuje. Arci zprva je\npouze málo těch, kdož mohou jiti za geniem zdá-li\nse jich býti rychle více, namane se vždy otázka : Jsi\nopravdu taký silák, když se tak brzy podaří slabým\ntebe dohonit? a jsi-li, zdaž snad nejdou za tebou,\nprotože nedorozuměním spatřují tvou novou zem bli-\nzoučko na rovném břehu ? Avšak orgány tělesné i du-\nševní, geniem podnícené, cvičí se dál a cvikem se\nposilují. Pořád víc přibývá těch, kdož umějí genia\npožívat, za jednotlivci hrnou se zástupové a na zemi\nlidstva nově opanované vyvstanou příbytky lidské. Co\nje buduje a opatruje, aby pěkně se v nich bydlelo\na zdravě, toť umění lidové ono pracuje na\npůdě vrcholného umění geniů, samo však má jen ta-\nlenty, neboť vysílává genie napřed, aby zase znova\nhledali nových krajů. Umění lidové není snad:\nvšeobecně pochopované umění výšin. Všeobecně\nnemůže být umění vrcholné pochopeno nikdy. Nejen\nFaust Goethův, poslední komorní hudba Beethovenova,\nSibylly Michelangelovy nikdy nemohou být všemi po-\nchopeny, nýbrž i malý obrázek přírodní od geniálního\nbásníka, jenž nově vyposlouchaným zvukem odmyká\nnově pocítěnou jemnost, nebo sebe skromnější dílko\npravých geniů ostatních umění vyžadují přec zjemně-\nlejších ústrojí i k vycítění citů umělcových. Zlidoví-li\ngenius, zřídka zlidoví tím, co dějiny ducha lidského\noznačují za výtvory jeho nejhlubší. Jak nesprávno by\nbylo však pohrdat uměním lidovým! Třebas se ne-\ndotýká nejušlechtilejšího zrna ze žně geniovy, výsevu\npro nová jara umění výšin, přec z ostatního zdravého\nzrna pece dobrý chléb pro tisíce. A když opravdu\njen zvýšená duchovní kultura spůsobuje v pravdě\nrozkvět národa, kterakž by mohl rozkvétat bez umění\nlidového? Máme dnes ještě ostatně mnohé odrůdy\numění. Tak umění přep3mhové, právem tak zvané,\nprotože je pouze přepychem a tudíž snadno bez něho\nse obejít. Tu jsou veškerá umění tendenční, na to\nprovozovaná, aby vychválila něco, co leží stranou\numění samého. Míním: stranou přirozené jeho úlohy,\nvzdělávat sílu našeho cítění a nazírání, pěstovat! zrak\ntělesný i vniterný, sluch tělesný i vniterný, abychom\nmohli víc do sebe přijímat, víc dát se pronikat neko-\nnečností života. Tu je »umění pro umění«, kteréž\nvšak usiluje jen vytvářeti mluvu slova, tónu, linií\nnebo barev, a lhostejno je k tomu, co se nám praví\ntouto mluvou o lidském cítění a lidském chtění. Tu\nje umění pouhé obratnosti, umění pouhé líbivosti smy-\nslové. Ale důležitost jich všech daleko ustupuje do\nzadu za důležitost obou hlavních velkých skupin,\nv nichž pravé doby umění vždy rozkvétaly a odkvé-\ntaly: umění vrcholného a umění lidového. Je pošeti-\nlostí vzdělávat ono, zanedbávat toto, nebo znepřátelovat\nje proti sobě dokonce jako protivy. Ona obě dvě se\ndotýkají, splývají a svazují v tisíceré mnohotvárnosti,\nale i ve svých ryzích formách hodna jsou stejné péče."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c026", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99 / 100", "page_fin": "115 / 116", "image_debut": 18, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.13", "titre_corps": "PRAHA 1898.", "titre_sommaire": "PRAHA 1898.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.18", "debut_caractere": 4313, "fin_caractere_exclue": 5345, "texte": "PRAHA 1898.\n\n(Pokračování.) Manifestační\nschůze českého studentstva vyso-\nkých škol, k níž podnět dal Vilém Mrštík,\nzajímavou byla přednáškou pana dra K. Chytila. Týž\npoukázal v první části své řeči na přirozený histo-\nrický vývoj Prahy, naznačil, čím která doba ku kráse,\nk rozkvetu jejímu přispěla, v části druhé ukázal na\nboje pro zachování historických a uměleckých sta-\nvebních památek pražských, při čemž břitce odpo-\nvěděl těm, kdož zavržitelnými, mělkými vtipy odbýti\nchtějí zastance zděděných uměleckých památek a ma-\nlebných prospektů pražských.\nV c\nŠťastnou byla volba osoby dra Chytila pro manife-\nstační schůzi českého studentstva. Věru, že rozvaha\njeho, správnost opravdovým citem k umění a k historii\nnaši vedených posudků, spravedlivost, která nikde\nneubírá, nikde také zbytečně nenadnáší, vzorem ho\nčiní všem, kdož pracovati a působiti chtějí za heslem,\nkteré stále hlučněji kolem se ozývá. Čím důležitější\nzáležitosti dotýká se heslo, tím opravdověji sluší uva-\nžovati o všem, co s fedrováním jeho souvisí, jelikož"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "101 / 102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.19", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 5626, "texte": "fedrování to má býti přece vždy jen prostředkem\nk dosažení žádoucího cíle.\nl'o řeči pana dra Chytila vystřídala se řada řeč-\nníků z řad studentstva, kteří s ohněm mládeži vlastním\npřihlásili se k řadám zastanců Prahy.\nZajímavé intermezzo způsobil příchod primátora\nměst Pražských pana dra Podlipného a jeho proslovení.\nPan primátor potěšen byl projevem studentstva,\nprohlásil, že dávno již tomu, co nastoupila první výzva\nzastanců starobylého rázu a krásných prospektů\nPražských do řad zástupců obce, přiznal, že od mládí\nsvého náleží do řad těchto zastanců starobylého rázu,\npřál studentstvu, aby se podařilo rozmnožiti řady ty.*)\nNejzajímavějšim místem vlasteneckého proslovení\npana primátora bylo tvrzeni, kterýmž odpovídal na\nprvní z požadavků shromáždění, tvrzení, které vše-\nobecně překvapilo, pan primátor ujišťoval shromáždění,\nže umělecká komise se nerozešla, že jen nepra-\ncuj'e- (0\nPožadavky, jimiž schůze vyzněla a kteréž tlumočiti\nměstské radě má tříčlenná deputace, jsou: Znovu-\nzřízení umělecké komisse, kteráž se má sama doplňo-\nvati, v níž však zasedati nemají jen architekti a vý-\ntvarní umělci, nýbrž i literáti. Dále žádáno zachování\ndosavadního rázu náměstí staroměstského, zachování\ntří domů zakoupených pro městskou pojišťovnu, za-\nchování radnice staroměstské a okolí jejího, zachování\nv\nkarakteristického razu ulice Železné, Melantrichovy,\nCeletné, Karlovy, Spálené, Perštýna a j. zachování\nkostela sv. Karla Bornmejského, sv. Václava, na Zde-\nraze, sv. Vojtěcha u Prašné braný, nezměněné zacho-\nváni staré báňovité střechy kostela svatovítského, za-\nstavení průlomu »U Klíčů« dle návrhu umělecké\nkomisse, zachování malebných zákoutí a náměstí Malé\nStrany, uchránění Vyšehradské skály před zamýšleným\nprůlomem.\nSchůze dala podnět k utvoření stálé studentské\nkomisse, která by ve shodě s umělci pérovali měla\no záchranu Prahy proti bezduchému bourání a olupo-\nvání o cenné památky a prospekty, která by se zá-\nroveň starala o čilou agitaci v celých Cechách, smě-\nřující k záchraně starobylého rázu Prahy.\nManifestační schůze, jíž súčastnili se i mnozí\nz professorů vysokých škol, byla důstojným projevem\nstudentstva českého, v ní osvědčilo studentstvo lásku\nku Praze, projevilo nadšení pro krásu Prahy; schůzí\ntou dán byl podnět veškerému studentstvu českému,\naby bralo živý zájem na všem, co se týká úpravy\nPrahy.\nPřes radostné stránky této i jiných schůzí a pro-\njevů pro zachování starobylého rázu a zajímavých sta-\nvebních památek a malebných pohledů pražských,\nnelze nám přejiti bez poznámek některé okolnosti, jež\nnám při schůzích těchto napadají. Poznámky své při-\npojujeme nahodile na tomto místě, ony nejsou kritikou,\nnýbrž projevem našich názorů v záležitosti akce pro\nzachování rázu historického, pro zachování malebných\nprospektů a pro vhodné upravení částí vskutku za-\nnedbaných, nemalebných a umělecky ničeho nezna-\nmenajících. Doufáme, že o některých z nich uvažo-\nváno bude těmi, kdož touží stejně s námi po získání\numělecky význačných nových částí Prahy, které by\nharmonicky k částem starým se připojovaly, je neru-\nšíce nýbrž vhodně doplňujíce, jako pro nezměněné\nzachování cenných částí starých!\nVícekráte položen byl důraz na to, že nelze akci\nza zachování starých památek .stavebních a starých\ncharakteristických částí Prahy děliti od akce za úpravou\na zbudováním nových uměleckých a malebně rovno-\ncenných částí. Je jisto, že dokud nedovedeme nové\nčásti Prahy upraviti malebně, umělecky zajímavě, že\ndotud oceniti nedovedeme i malebnost a cenu částí\nstarých, aneb kdo chceš, naopak. Proto bylo by po-\nchybeno, děliti tyto dvě pro Prahu stejně důležité\nzáležitosti, přímo zhoubným bylo by stavěti je nějak\nproti sobě. Jsme jisti, že zlepšení v jednom směru\nznačí zlepšení iv druhém.\nJelikož však se vzděláním a šířením uměleckého\npochopení dostavuje se výsledek jistý v obou směrech,\nproto by, hlavně mládež, neměla při vzdělání svém\npřehlížeti důležitá odvětví vzdělání uměleckého, ze-\njména však zanedbaného ve středních i vysokých\nškolách vzdělání kulturně historického a historicky\numěleckého. Proto nám při schůzi manifestační če-\nského studentstva scházelo, že nebyl dán k tomu\npodnět, aby se úsilovně žádalo, aby již ve středních\nškolách dáván byl popud ku studiu a ocenění histo-\nricko-uměleckých památek, zejména, že nebylo a to\nvším právem ukázáno k nedostatku, jaký spočívá\nv tom, když na vysokých školách technických nepřed-\nnáší se dějiny umění výtvarného vůbec, a na universitě\nměrou nesrovnatelnou o důležitosti jejich dějiny umění\nv , ,\ndomácího. Zádati za doplněni programu studijního\nv těchto směrech mělo by býti u posluchačů obou\nvysokých škol, zejména však škol technických stálým\nheslem. Ne vy týkej nám někdo, že požadavky tako-\nvými zabíháme, jest pevným přesvědčením naším, že\nv tomto dosavadním nedostatku namnoze vězí příčina\nneblahých zjevů s nimiž setkáváme se i u akademicky\nvzdělaných zástupců obcí.\nDalší, často přehlížený moment bránící snahám za\nzachováním a krásou Prahy ; jest nedostatečné uvědo-\nmování důsledků začatých, doposud všestranně schva-\nlovaných podniků, za jejichž uskutečněním veřejnost,\nba valná většina občanstva touží, které mají značný\nvliv na přeměnu Prahy, jsou to předeším: splavnění\n\n*) Čtenář srovnej s touto řečí pana primátora nedávnou\nzprávu z klubu staroměstského, kde mluvil o rozšíření ulice\nMelantrichovy, s jejímž provedením prohlásil souhlas pravě:\n»Ovšem nebudou-li v tom činěny nesnáze přátely starožitností\na krásných pohledů. Neboť tak tomu již bývá, že jakmile\nobec potřebuje čeho pro své účely a zejmena ulice, hned\npřijdou jednotlivci, ať vlastenci anebo nevlastenci s opačnými\npožadavky."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1482, "texte": "Vltavy a souvisící s ním úprava břehů a upravení nábřeží, dále pak provádění veřejných komunikací.\nStaráme-li se jen o zachování stavitelských památek a nemáme-li vlivu na upravení úrovně a úpravu jich\nokolí, nemáme-li vlivu na upravení úrovně vod protékajících městy, nevšímáme-li si, jak rozestírá se síť\ndrah železných, sítí iramwayových, přijdeme často k závěrům podobným, které hrozí nyní, ku př. zvýšením\nostrova Střeleckého, zvýšením nábřeží malostranského do úrovně nábřeží u domů Jechenthalových, zvýšením\núrovně při zajímavém klášteře a kostele u Milosrdných Bratří, při staré synagoze, při svaté Anežce a jinde,\nsetkáme se pak s tím sešněrováním městu dechu ujímajícím, s nímž setkáváme se v Praze na obvodu od bývalé\nKoňské brány až za Žižkov.\nO to především záhy sluší se „starati, aby všemi započatými na úpravu Prahy a okolí vliv majícími\npodniky, nebyly dotčeny části, po jichž naprostém zachování toužíme, aby podniky těmi nebyla podkopána,\nale naopak, aby jimi připravena byla půda jak pro zachování a nezmenšení dojmů, jimiž působí staré\npamátky, tak i pro vybudování nových a umělecky cenných a malebných částí a pěkných zákoutí.\nNelze míti dosti na pozoru každý nový komunikační podnik, často lze potřebě vyhovět! stejně, někdy\ni lépe tratěmi, které nedotýkají se starých částí, any tratě zaměřené starými, živými a živnými ulicemi, tyto\no jich zděděný ráz připravují a často celé okolí nevýhodně pozměňují. Sluší hleděti, aby nepopiratelné dobro"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "105 / 106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5802, "texte": "nových podniků nebylo zbytečně zakupováno zlatou\nmincí památek dob minulých.\nZřejmě viděti můžeme, kam vede dosavadní úzké\npojímání akce za zachováním krásy a rázu Prahy.\nMluvíme a horujeme o žádoucím splavnění Vltavy,\nkteréž však ponecháváme bez závady kruhům a čini-\ntelům, které na tom zájmu nemají, aby splavnění\nVltavy a úprava nábřeží provedla se tak, aby nebyla\nna úkor vzhledu nejkrásnějších, věky obdivovaných\nčástí Prahy. Voláme po veřejných komunikacích\na nestaráme se, jak jejich sítě měly by býti roze-\nstřeny, aby vyhověly potřebě a nezavdávaly podnětu\nku sbourání stavebních památek; spiše soukromý zájem\npřivodí položení nevhodné některé tratě komunikační\nnež zájem veřejný, vhodné přeložení její.\nAč může býti každému jasno, že tvoří řada\nmnohých důležitých otázek a podniků podmínky pro\núpravu Prahy, přece zřídka staráme se o ně předem;\nnení u nás jednotného pojímání při řešení těchto\notázek, každá z nich řešívá se zvláště, náležejíc v obor\nté neb oné komisse, v tom pak leží příčina, že překva-\npeni býváme konečnými více již nezměnitelnými fakty.\nJeště jedné důležité stránky akce za zachováním\nrázu a krásy Prahy a úpravou nových částí vzpoměli\nj rnie při schůzi manifestační studentstva, ač jiné schůze\ndaly více podnětu ku rozjímání v tomto směru.\nJest těžko pochopitelno, jak přes nepopiratelné\nšíření zájmu pro otázky týkající se zachování rázu\na krás Prahy, byla dosavadní činnost záchranná na-\nprosto téměř bez úspěchů, což by možným nebylo,\nkdyby přehlížena nebyla při činnosti té tato okolnost.\nJednáme a mluvíme dosti často o tčch neutěše-\nných pro Prahu poměrech a to zřídka však dosti\nintensivně uvažujeme o cestách vedoucích k nápravě.\nŘady horlitelů pro zachování rázu a krásy Prahy se\nrozhojňují, však zřídka uvědomí si, co bylo již vyko-\nnáno, zřídka přistupují na podklad celé akci dříve již\ndaný. Myslíme, že by slušelo přihlédnouti každé nové\nčetě zastanců, zda dán byl celé akci přijatelný pod-\nklad, k jehož uskutečnění by vynaloženy měly býti\nveškeré síly až do dosažení žádoucího cíle.\nPředloni uveřejnily »Volné Směry« požadavky inte-\nligence české, jak tlumočil je v zájmu Prahy pamětnl\nspis, podaný r. 1893 radě městské českou inteligencí\npopudem Umělecké Besedy a Spolku architektů a\ninženýrů. Požadavky ty směřovaly ku zřízení odpovědné\nkomisse pro úpravu Prahy (pozdější nazvané umě-\nleckou), v nich vyznačen byl ráz komisse této, ko-\nmisse měla býti orgánem pro řešení jednotné veškerých\notázek týkajících se úpravy Prahy v nejširším, v pa-\nmětním spise přesně vyznačeném smyslu. Komisse měla\nsestávati z úzkého kroužku vydatných pracovníků,\njichž větší elaboráty opírati se měly souhlasem šir-\nšího sboru pro úpravu Prahy, sestávajícího ze\nzástupců všech vědeckých, uměleckých a samospráv-\nných korporací, tak že by sbor tento representoval nále-\nžitě veškeru inteligenci naši, kteráž by takto informována\nbyla předem o důležitých krocích směřujících k upra-\nvení Prahy. V pamětním spise vyznačen byl po-\ndrobně pracovní program i postup nezbytných pro\nnápravu prací, které zmoci jest možno, jen kroužku\nněkolika vydatných pracovníků. Krátce, pamětní spis\npodával doposud nej obsáhlejší a nejprohloubenější\nprogram pro akci za zachováním rázu a krásy Prahy,\nnaznačoval nejvhodnější a snad jedinou pro nápravu\ncestu. Do dnes nebylo ukázáno jiné východiště z těch\nzmatků a škod. Celý ten pracovní plán schválen byl\ntéměř veškerou inteligencí naší, proti němu neozvalo\nse hlasu. Málo jen a neúplně bylo z něho provedeno\na přece téměř opuštěn stojí dnes program ten. T<>,\nco se nyní žádá na veřejných schůzích, neznačí\nnamnoze prohloubení starého pracovního podkladu,\nneznamená v tomto směru postup, a přece up řiti\nnelze, že by k požadavkům* pamětního spisu svrchu\ndotčeného přistoupiti měli všichni, jimž jde o brzkou\nnápravu v osudných pro Prahu záležitostech, zn >vu\na znovu, silněji a dolehavěji by měly zníti požadavky\nsnadno splnitelné, stále do slova opakované, celá snaha\nupnouti by se měla pří splňování jich na splňování\núplné, ne zdánlivé a povrchní. Navržená organisace\npracovní umožňovala každému, kdož o věc má zájem,\nzvěděti o postupu práce, po případě nalehati na splnění\npotřebných předprav, projeviti své náhledy a býti na\nstráži tam, kde hrozí věci nebezpečí.\nVšak zdá se nám, že celá záchranná akce zaráží\nse často u věcí nepodstatných, plynoucích buď z ne ■\npochopení neb neznalosti aneb odchýlek od pracovního\nsprávného a přijatého podkladu, udávajícího směr a\ncíle akce. Takovými nepodstatnými maličkostmi zdály\nse nám při manifestační schůzi stadentstva býti dva\nne snad zcela nové, přece zde poprvé s důrazem pro-\nslovené požadavky. Jeden z nich touží, aby v umě-\nlecké komissi nezasedali je'n architekti, nýbrž i jiní\nvýtvarní umělci a literáti, druhý naznačuje, aby byli\nčlenové komisse umělecké obcí placeni.\nJak již praveno, byla myšlena komisse pro úpravu\nPrahy (komisse umělecká) co pracovní orgán\nobírající se všemi otázkami spadajícími v obor úpravy\nPrahy. V něm touženo, aby zasedali nemnozí, ale dělní\npracovníci, kteří by dovedli a skutečně chtěli\npracovati, lhostejno při tom ať je kdo nazývá archi-\ntekty, inženýry, staviteli, historiky, literáty, malíři, so-\nchaři ; ovšem, že při pracích komisse této nejde o ně-\njakou činnost literární, historickou, nýbrž o činnost,\nkterá nejvíce spadá v obor činnosti architekta, a které\nujmou ti se mohou ti z techniků a umělců výtvarných,\nkteří směrem svých prací, svou celou činností nejsou\ncizí otázkám, o něž při úpravě Prahy se jedná.\nMáme-li literáty, kteří dovedou a chtějí v důležitých\notázkách úpravy a vývoje Prahy pracovati, přejeme si,\naby byli členy umělecké komisse, jedná-li se však\njen o to, aby v umělecké komissi zasedali historikové\na literáti proto, aby výtvarní umělci byli v čas poučeni\no historickém významu stavebních památek, pak máme"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "107 / 108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5536, "texte": "to za zbytečné, jelikož čeští výtvarní umělci nebyli\na nejsou takovými ignoranty, aby významu historického\na uměleckého z domácích památek neznali.\nVšak jak již praveno, představovali jsme si vždy\nvedle umělecké komisse sbor pro úpravu\nPrahy, sbor, který by soustředil v sobě zástupce\nvší inteligence naší, sbor, který by byl oporou činnosti\nkomisse, jemuž by táž referovala o své ěinnosti a\npředkládala větší elaboráty. Tito dva činitelé by vzá-\njemně se doplňovali, jeden druhému byl by podporou,\njeden druhému zárukou zdaru. Představovali jsme si\nhned od začátku, že otázky toho zájmu veřejného a\nté důležitosti rozřešeny by býti nemohly bez účasti\nkruhů inteligence có nejširší. Ohledně požadavku, aby\nčlenové umělecké komisse byli silami placenými, cho-\nváme jisté obavy a pocítili bychom při provedení po-\nžadavku studentstva českého zvláštní lítost. Což nelze\nv našich poměrech více již žádati, aby obcím při dů-\nležitých záležitostech odborných pomáhalo se činností\nnezaplacenou? Nebyla by tím porušena závislost členů\nkomisse? Nezavdalo by to podnět ku dotírání nepo-\nvolaných zištných živlů? Jest v daných poměrech\nmožno pocítati s tím, že by obec honorovala členy ko-\nmisse, na jichž volbu by vlivu předem se vzdala,-jak\nžádáno bylo výslovně iv manifestační schůzi stu-\ndentské? Jak by se pohlíželo, a to vším právem na\nty z peněz obecných honorované cleny komisse umě-\nlecké, těmi, kdož v komissích jiných léta již nezištně\npracují a vědomostmi svými radou i skutkem obci\nv neméně důležitých otázkách jiných pomáhají?\nVíme dobře, že poměry umělců jsou po většině\ntak utěšeny jako u jiných stavů, jichž členové účastní\nse po léta prací obecných nezištně, však přesvědčeni\njsme přes to, že lze i mezi umělci pocítati stejnou\nměrou na obětavost, která nežádá honoráře za rady,\nza vedení potřebných přípravných prací, za vedení pro\nobec důležitého odvětví obecní práce nejméně pak od\nzastupitelstva, z jehož činností v některých směrech\nnaprosto nesouhlasí.\nManifestační projev studentů byl nám nad-\nmíru sympatickým z mnoha důvodu a slibujeme si,\npakli studenti naši zvýšenou měrou všímati si budou\numěleckých otázek, v jichž popředí stojí otázka, o níž\njednali, pakli snažiti se budou při svých studijích vzdě-\nlávati i zanedbané doposud pole pochopení výtvarného,\nže jistě v příští době přinese Praze značný prospěch.\nPoznámky, které jsme zde více jen nahodile připojili, ne-\nbudou asi závadou styků, kterých si výtvarní umělci míti\npřeji se studentstvem naším a všemi, kdož s námi touží\npo rozřešení jedné znej důležitějších otázek uměleckých.\nSOUPISNÉ PLÁNY STAVEBNÍCH PAMÁTEK PRAŽSKÚCH.\nK návrhu soupisné komisse usneseno\nbylo v radě městské vyhotoviti soupisné plány král.\nhlav. města Prahy v měřítku 1 : 720, v nichž vyzna-\nčeny mají býti veškeré památnosti stavební i umělec-\nkého průmyslu. Plány ty sloužiti mají ku snazšímu\npřehledu starobylých památek jak pro obecenstvo, tak\ni pro úřad stavební a magistrát. Vypracování svěřeno\nbylo panu staviteli Herainovi a architektu Křiženeckému.\nVítáme toto rozhodnutí rady městské, však těžko je\nnám nepoznamenati, že přátelé zachování starobylého\nrázu mnjí obavu, aby plán tento nesloužil komis si\npro bourání starých pražských památek,\no jíž zřízení se proslýchá, co ukazováček, kde příště\nlopaty a rýče nezaměstnaných zuřiti mají.\nMĚSTSKÁ RADA PRAŽSKÁ A UMĚLECKÁ BESEDA.\nZpráva z městské rady pražské ze dne 11. listo-\npadu sděluje: »Ve schůzi rady městské dne 11. listo-\npadu usneseno, aby žádného závazného usnesení ve\npříčině úprav na Staroměstském náměstí se nečinilo\ndříve, dokud by v postupu ohledně stavby paláce\nměstské pojišťovny Umělecká Beseda nepředložila zcela\nurčité návrhy radě městské. Umělecká Beseda, jíž\ntoto usnesení bylo sděleno, prohlédla korporativně\nnávrhy konkurenční na projektovanou budovu, jakož\ni náčrtky pana architekta Polívky, načež sdělila radě\nměstské, že neodporučujc, aby vypisován byl na stavbu\nbudovy pojišťovny nový konkurs. Jiného návrhu Umě-\nlecká Beseda radě městské neučinila. Na základ i tohoto\ndobrozdání usnesla se rada městská v úterní své schůzi\nza předsednictví starosty pana dra Podlipného, aby\nse stalo ve příčině stavby paláce pojišťovny dohodnutí\ns panem architektem Polívkou na základě jeho ná-\nčrtku a plánů, od dozorstva městské pojišťovny objed-\nnaných. »Souhlasí snad Umělecká Beseda s tím, co se děje\nna radnici, je snad pro sbourání starých domů na Staro-\nměstském náměstí, je pro vypisování soutěží způsobem,\njakým se stalo při městské pojišťovně, aneb slavná rada\nměstská jinak si představuje mínění Umělecké Besedy ?\nJe mezi Uměleckou Besedou a radou městskou shoda\na vzájemné porozumění, aneb snad rada městská vy-\npomáhá si nesprávně přípisy Umělecké Besedy?\nVYDÁNÍ KODEXU VYŠEHRADSKÉHO z r. 1086.\nZ dotace soupisné komisse povolen byl pražskou\nradou městskou příspěvek 3000 zl. na vydání vzácného\nkodexu Vyšehradského, svědka o umění malířském ve\nstoletí jedenáctém v Cechách.\nSPRÁVNÍ SOUD A DŮVODY ESTETICKÉ. Správní\nsoud rozhodl v záležitosti domu čís. 253. v Neru-\ndově ulici na Malé Straně ve smyslu zemského výboru,\nkterý v zájmu vzhledu ulice ostruhové zamítl projekt čtyr-\nčtyrpatrového domu. Správní soud opíral své rozhodnutí\no zásadu, že důvody estetické jsou rozhodujícími v těch\npřípadech, v nichž nějakou stavbou, křiklavým nesou-\nladem porušen by býti měl ráz ulice, utvořený ma-\nlebným skupením budov sousedních, byť vyhovovala\nvšem požadavkům\nUMĚLECKÉ SOUTĚŽE SMĚŘUJÍCÍ K ÚPRAVĚ\nPRAHY. Poslední dobou oznámeno bylo v den-\nních listech, že městská rada pražská zamýšlí za pří-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.23", "debut_caractere": 30, "fin_caractere_exclue": 2396, "texte": "činou získáni úpravních plánu pro náměstí Staroměstské a Malou Stranu vypsati veřejnou soutěž. Jak\nbychom vítali vypsání takové, kdybychom přesvědčeni byli o tom, že vypsáni ta opírají se o náležitou před-\npravu, bez niž očekávati nelze výsledků, tak zdá se nám býti povinností v čas prohlásiti, že za poměrů\nstávajících považovali bychom vypsání soutěže na úpravní plány některé ěásti Prahy, zvláště však Malé\nvStrany za předčasné a zdar neslibující. Doufali jsme, že ' důležité práce přípravné pro získání detailních\núpravních planu provedeny budou uměleckou komissi, to se nestalo. Není téz tajno, jaké předpravy učiněny\nbyly doposud k zajištění určitého podkladu, ku př. pro vyhotovení úpravních plánů pro Malou Stranu,\naniž jak ku př. obtížno jest přibližné stanovení prosté potřeby míst pro veřejné budovy, uvádíme\npřiklad školy, jak ku př. dlouho trvá, než zjistí se, jaké školy by zřízeny býti měly v některé čtvrti\nměstské. Jak lze vyhotovovati úpravné plány, které by již předem určeny nebyly zůstati plánem pouhým,\nkdyž neznámy jsou určité pro nejblizsí dobu potřeby místní. Co znamená ku př. v dosavadních stavebním\núřadem provedených návrzích Malé Strany, vyznačení místa pro sněmovnu zemskou, když ani zdaleka není\nsmluvena s rozhodujícími kruhy vůbec ani pravděpodobnost, že k stavbě té dojde, když není rozhodnuto\no projektu splavnění, o jezech, překladištích, o pobřežních čárách, o příští úrovni řeky. Tyto dny zprávy\no stavbě nového mostu prozradily, že doposud není jisto, do jaké výšky urovnán býti má příště ostrov\nStřelecký, která záležitost: stejně jako úprava pobřežních čar souvisí se splavněním Vltavy.*) Jakou naději mají\ndobré projekty, aby provedeny byly, když slavná rada městská, ač známo jest a známo býti mohlo, že\numělecká komise zabývala se a vyhotovila návrhy pokud to vůbec bylo lze na úpravu Malé Strany,' ne-\nprojevila ani v nejmenším přání se známiti se s návrhy těmi, aneb souvisí vždy chuť se seznámením\ndůležitých pro Prahu projektů s osob nimi sympatiemi k navrhovateli? Jak možno vůbec očekávati dobrou\nvůli k nestrannému posouzení uměleckých projektů od slavné městské rady nynější, která vypisuje soutěže\ntakové, jaká byla ona na městskou pojišťovnu pražskou, které soutěže, i když jim upříti nelze, že měly žá-\n\n*) Viz zprávu městské rady, z 8. října t. r., kde uvedeno, že plány na splavnění Vltavy schváleny nejsou."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.24", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4247, "texte": "doučí výsledek, nepoužity nechává, za více příkladů na snadě jsoucích uvádíme soutěž na dům »u Klíčů«, městská\nrada, za niž k provedení přichází jen projekty bez soutěží zadané, tedy takové, které prováděny jsou osobami přímo\nvyzvanými. Každá, městskou radou vypsaná soutěž vyhlíží jen jako šachovní tah, sloužící k obraně sl. rady\nměstské, že se něco děje, aby se skutečně nic nestalo, vyhlíží jako vyhození sousta, do něhož by se zakousli\nhladoví a jímž umlčeli by se kritisující. Kdyby šlo opravdově radě městské o získání platných cenných\núpravních plánů pro celou Prahu, byla by též podporovala uměleckou komissi při její práci. Není nesnadno\nzvěděti od členů bývalé umělecké komise o níž tvrdí sice pan primátor Dr. Podlipný, že trvá, že však ne-\npracuje, jak těžko bylo jim zvěděti o záležitostech a poměrech, bez jejichž znalosti hotovení plánů jest sice\nvěcí zábavnou, však ničeho pro úpravu Prahy neznamenající. Může býti poznenáhlu známo i kruhům Širším,\nže k zajištění náležité úpravy města nestačí nejskvělější plány bez ustavičné, nepřetržité činnosti pracovníků\nobeznalých s každým stadiem rozvoje města a se všemi stále se vyvíjejícími okolnostmi, které vlivu mají na\nutváření města. Ovšem pro stávající řád a hospodářství na radnici jest nejpohodlnějším zaopatření nějakých\nplánů cenou honorovaných, s nimiž pak páni bez autora hospodaří jak se jim líbí, a o to se jedná; proto páni na\nradnici milostivě vyhoví žádosti ať již se objeví s té neb oné strany za objednáním úpravních plánů, rozumí\nse, že cestou veřejné, všeobecné soutěže, při čemž ovšem příště veřejně více ohlášeno nebude, u koho proti\nhonoráři projektů zvláštních objednali; slyšeli jsme, jak páni zrady nyní sami upřímnosti své litují, hloupostí\nji nazývajíce. Ostatně nečiní při našich malých poměrech obtíže ty nejmenší, aby slavná rada městská v čas\nk tomu neb onomu kroku mimo kruhy své třeba i korporací uměleckou byla pobídnuta.\nZaznamenáváme některé publikace o umění a umělcích: A. DEMEURE DE BEAUMONT vydal svým nákladem\nza 8 franků knihu o plakátech umělců belgických »L'affiche belge«. Belgičtí kreslíři afiší mají\nmezi sebou některá jména světové pověsti, jako Meunier, Rassenfosse, Donnay, Berchmans, Hannotiau a j.;\nv knize de Beaumontově je reprodukován jednobarevně značný počet jejich výtvorů. (Adresa vydavatelova:\nToulouse, 22 Rue Raymond IV). LÉON MAILLARD uveřejnil u Boudeta v Paříži knihu o vývoji umě-\nleckých menus a programu francouzských, pro něž užívá názvu »la petite estampe«. Začíná minulým\nstoletím (dobou Saint-Aubina, Cochina, Eisena, Moreau ml.), provádí čtenáře dobou revoluční, prvním císař-\nstvím, restauraci, vládou Ludvíka Filipa po nejnovější dobu. Text knihy (Menus et programmes illustrés) je\npromítnut bohatě reprodukcemi vybranými s uměleckým vkusem a znalostí. U J. A. Stargardta v Berlíně\na E. Sagota v Paříži vyšla kniha o FÉLIXI VAL-\nLOTTONOVI od J. Meiera- Graefe. (16 marek),\nH. Grevel & Co. v Londýně vydal za 21 sh. první\nsvazek sbírky »The print gallery« . (Obrazárna tisků),\nv němž je 96 dřevorytů, mědirytů a leptů (užíváme\npoprvé tohoto slova ve smyslu něm. Aetzung, franc.\neau-forte, angl. etching.). Sbírka začíná stoletím patnáctým\na dosahuje počátku stol. devatenáctého, zahrnujíc díla\nmistrů jako Mantegna, Durer, Cranach, Holbein, Alde-\ngrever, Ostade, Potter, Delaunay, Moreau, Bartolozzi a\nmnoho jiných; do sbírky je pojato četně velmi vzácných\nrytin, škoda jen, že otisky jsou mnohem horší než\noriginály. WALTER CRANE uveřejnil u firmy\nBell and sons v Londýně novou knihu Základy kresby\n(The bases of design; cena 18 sh.); je to spracování\ndeseti přednášek konaných v Manchestru, jasné, prak-\ntické a snadno pochopitelné dílo. Umělec zařadil do\ntextu na dvě stě illustrací, většinou vlastních.\nHamburský klub umělců vydal v komisi u D. Comme-\ntera v Hamburku album osmi krásně tištěných lito-\ngrafií. Zastoupeni jsou tu Ehren, Eitner, Herbst, Illies,\nKayser, Schaper, Wohler, Sibelist.\nHEINRICH VOGELER vydal u Fischera a Franke\nv Berlíně deset obrazů k dramatické básni Gerharta\nHauptmanna »Utonulý zvon« (Die versunkene Glocke).\nObrazy Vogelerovy vyšly ve dvojím vydání, za 30 marek\na levné v papírové mapě za 3 marky. Vogeler je\nzajímavá hlava básníka malíře; narodil se r. 1872,"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "113 / 114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.25", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 5453, "texte": "nějaký čas pobyl v Dússeldorfě u Kampfa, pak odebral\nse do osady umělců samotářů a milenců přírody, do\nWorpswede. V této od světa zcela odloučené dědince\ndolnosaské dostal se do rukou přísného vážného Macken-\nsena, hlavy družiny worpswedské, a její intimní styk\ns přírodou, ba hluboce pronikající soužití této družiny\ns přírodou i lidmi zastrčeného toho koutu světa daly poe-\ntické duši Vogelerově zcela osobitý směr. Zadívej se na\njeho rytiny jako ku př. Jaro, Láska, V máji člo-\nvěku se zdá, jakoby se procházel za mladého vonného\njitra a zpěvu ptačího pod kvetoucími jabloněmi; tak\nmladistvě a slunně to dýše z jeho poetických listů,\njemných, něžných, prosycených písněmi lásky a po-\nhádkami. Vytýká-li se Worpswedským jsou\nto Mackensen, H. am Ende, Modersohn, Overbeck,\nC. Vinnen, O. Sohn, Schrodter -že všichni mají\njeden a týž ráz, specifický worpswedský, ale jejich\nvlastní individuality že není vidět, takže snadno lze\nzaměnit jejich výtvory, dojista to neplatí o Vogelerovi.\nTen proniká stejně hluboko do přírody, ale vedle toto\npevně akcentuje svoje vlastní básnické Já. V mapě\ndeseti listů, inspirovaných básní Hauptmannovou, je\nněkolik spanilých visí vogelerovských. Tak první\nlist, kde Rautendelein v půvabné jarní krajině roz-\nmlouvá s vodníkem Nickelmannem, nebo devátý list,\nkde Rautendelein truchlí v smrákající se krajině, nebo\ndesátý, kde loučí se s Heinrichem. Ale i jiné listy\njsou zajímavý. Skoda jen, že půvab jejich utrpěl repro-\ndukcí; je v barvách ale na těch barvách je patrno,\nže nakladatelé stanovíce cenu levného vydání na\n3 marky, si myslili : Za málo peněz málo muziky!\nV Brusselu byl letos ve dnech 22.—26. září konán\nsjezd, jenž se měl obírat otázkou umění v životě\nveřejném (Part public). Pokus se zatím stroskotal;\nspolek totiž, jenž sjezdu dal popud (L'oeuvre de Part\npublic) netěší se přízni umělců belgických, z nichž\nani jediný na sjezd se nedostavil. Na sjezd samotný\nbylo velmi prudce útočeno v novinách i uměleckých\nlistech belgických; vytýkáno co do věci, že jakýkoli\nnásilný postup v otázce umění v životě veřejném spíše\nškodí než prospívá a že nutno vyěkati, až nenáhlá\nproměna sama časem se uskuteční. Rokováno bylo\no třech odděleních : o umění veřejném se stanoviska zá-\nkonodárného, sociálního a technického (umění ve škole,\nobnovování a péče o památky umělecké atd.) Sjezdu\npředsedal belgický ministr Beernart, za účastenství\nzástupců vlád, měst a museí z Francie, Holandska,\nv\nBelgie, Švédska, Itálie, Ameriky. Německo mělo jen\ndva účastníky, Rakousko nejspíš žádného. Bylo usne-\nseno, aby r. 1901 byl v Paříži uspořádán mezinárodní\nsjezd k rokování o veřejném umění; zároveň proje-\nveno přání, aby r. 1899 byly v jednotlivých zemích\nsvolány přípravné sjezdy národní.\nV nové (druhé) řadě vídeňských obrázkových archů\npro školu a dům, jež vydává společnost pro roz-\nmnožovací umění ve Vídni, jsou dva listy od JENE-\nWEINA (Vzkříšení Lazara s pobočnými kartonky\nKristus na moři a Oslavení Kristovo, na druhém listě\nHořící keř Mojžíšův se čtyřmi kresbami menšími, Na-\nlezení Mojžíše, Mojžíš před Faraem, Anděl smrti,\nOdchod z Egypta), dva listy od H. SCHWAIGERA,\nHunnové (hunnský palác, Papež Lev I.a král Attila)\na Rytířský turnaj. Oba listy Jeneweinovy, zvláště\nstředy, stojí na obvyklé výši jeho umění; Schwaige-\nrovi Hunnové nevynikají nijak; Rytířský turnaj má\nsice mnoho zajímavého detailu, ale právě proto se\ndusí a svému účelu, působiti esthetickým dojmem na\nškolní mládež, rozhodně nevyhovuje.\nSVĚTOVÁ VÝSTAVA V PAŘÍŽI 1900. Inserátem\nv denních listech zve vládou jmenovaný umělecký\nkomitét ku súcastnění se výstavy pařížské.\nPodmínky výstavní ac nevyhovují úplně všem těm\npožadavkům, které umělectvo české ve vlastních svých\nschůzích roku loňského bylo stanovilo, jsou přece jen\naspoň tím pro nás výhodnější, že tentokráte Praze\njako uměleckému centru stanovena vlastní komise\nposuzovací a sběrací, která i ve Vídni zastoupena\nbude v komisí centrální. Je to značný krok ku předu\noproti letům předcházejícím, kdy o umění Rakouska\nrozhodováno vždy právoplatně jen ve Vídni.\nPro zajímavost i památku klademe zde v násle-\ndujících řádcích požadavky umělectva českého, jak\nkdysi vzhledem k výstavě pařížské byly stanoveny:\nUmělectvo české prosí, jsouc si vědomo své hodnoty\na síly, aby :\n1. Byla povolena zvláštní česká umělecká sekce v umě-\nlecké komisi centrální, která bude míti uměleckou\n• výstavu rakouského oddělení na starosti, odpoví-\ndající významu českého umění, jeho velikosti a\nceně. Ta zasedala by jak ve Vídni při všech po-\nradách přípravných, tak v Paříži při vlastní práci\nna výstavě.\n2. Aby posuzování ceských uměleckých děl nestalo\nse cizími činiteli nebo dokonce neumělci, kteří by\npro zvláštní typické zjevy a ráz umění našeho\nporozumění neměli, nýbrž silami domácími, od\numělců ceských zvolenými.\n3. Aby mu bylo umožněno vystaviti kollektivně, ovšem\nv rámci všeho umění celé říše.\n4. Aby bylo podporováno finančně tím že způsobem\na v té poměrné výši, jako jiné toho druhu sekce.\nV bodech 1.a 4. bylo mimoděk*) požadavkům\nvyhověno; za to ostatní dva požadavky zůstaly jen\nzbožným přáním. Také finanční podpora oddělení Ra-\nkouska se strany vlády daleko zůstává za podporou,\njakou druhá polovina říše věnuje. Kdežto u nás po-\njistné i transport z Vídně zpět musí hraditi umělec\nsám, jsou poměry v Translajtanii daleko výhodnější;\n\n*) Zadost k ministeriu obchodu, která v tomto smyslu byla\nstylisována, nebyla pro nejednomyslnosť celných umělců\nčeských vůbec podána."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "115 / 116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.26", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 3682, "texte": "uvádíme jen tolik, že tam jen na objednání nových\nprací přímo pro výstavu pařížskou pracovaných věno-\nvána částka 200.000 zl. Tam ovšem národně maďarská\nvláda stará se o to, aby maďarský ráz umění nabyl\nvrchu a jako takový se dokumentoval, kdežto u nás\npro umění »Rakouska« nenajde se té vůle a chuti,\njednak ani u vlády, jednak ani v umělectvu samém.\nUmělecká internacionální výstava v Drážďanech minulého\nroku skončila velikým deficitem, k jehož\nukrytí věnovalo město částku 50.000 marků. Pro\npříštím rokem projektovanou uměleckou výstavu tamnější\npovolilo město opětně ke garančnímu fondu částku\n20.000 m. Poznamenáváme jen za účelem porovnání\ns poměry' našimi.\nMINISTERSTVO OBCHODU vypisuje veřejnou soutěž\nna listinu patentní za následujících podmínek.\n1. Listina patentní sestává z archu silného tiskového\npapíru. První strana archu opatřena jest textem\nlistiny a má býti umělecky upravena. List ve ve-\nlikosti 325 X 220 mm. má obsahovati vé hlavě\nsilně vystupující (wirksam hervortret.) nápis »Pa-\ntenturkunde« a patřícím ktomu označením »Nro . . . «\nOstatní text listiny obsahuje následující znění:\n»Auf Grund des Patentgesetzesv om 11. Januar 1897\nR. G. 81. Nro 30 ist fur die in der angehefteten\nBeschreibung dargelegte Erfindung: ein Patent er-\ntheilt worden. Tag der ordnungsmássigen An-\nmeldung .... Anfang des Patentes .... Wien,\nden . . . . K. E. Patentamt, der Prásident: Místo\ntextu označena čárami mají tak býti upravena, aby\nv nich 4 řádky obyčejného písma vepsány býti\nmohly. Na levé straně listu jest třeba každým\nzpůsobem ponechati místo pro sešití listiny i pečeť,\nkterou niť v předu bude připevněna.\n2. Umělecké vyzdobení listiny má býti vážné, a zů-\nstává konkurentu na vůli luštiti je buď ornamen-\ntálně, buď allegorickým označením myšlénky »Vy-\nnálezem ku průmyslovému pokroku«. V každém\npřípadě, jest však třeba znak Rakouska, orla ve\nvhodném provedení umístiti.\n3. Umělci ponechána volba technicky prováděcí. Odpo-\nrucuje se však provedení černým tiskem na bílém\npapíru. Barevné plotny nejvýše 3 jsou jen potud\npřípustný, pokud slouží k oživení plechy, a ne\nmodelace.\n4. Je záhodno, aby práce dodány byly úplně prove-\ndená, okamžité reprodukce schopné. Bya-li by\nněkterá práce neprovedená, zavazuje sc konkurent\nv případě obdržení ceny bez zvláštního honoráře\nnávrh dodce v dokonale reprodukce schopném\nprovedení.\n5. Lhůta dodání určena do 15. ledna 1899 12. ho-\n(Vídeň VII. Siebensterngasse 14). Práce zadány\ndiny polední o oddělení I. ministeria obchodu,\nbuďtéž anon3rmně s obvyklými hesly a obálkami.\n6. Jury seestává: Předseda: Minist. rada Dr. Paul\nv. Beck v Marmagella, dv. r. Dr. J. M. Eder, ře-\nditel státní odborné grafické školy dv. r. Georg\nFritz, místoředitel státní tiskárny. Malířů: G. Klimt,\nFl. bar. Myrbach. Mědiryjci: W. Kuger a m.\nmistosekret. Dr. Pavel Schulz.\n7. Nejlepší práce odměněna bude cenou 1000 korun.\n8. Práce cenou poctěnáp přechází ve výhradný ma-\njetek c. k. patentního úřadu, který ji libovolně\nmůže používati. Úřad ponechává si současně právo\ni další návrhy za honorář 200 korun k reprodukci\nzískati. Výsledek prvý prohlášen bude nejdéle do\n15. února 1899. Podmínky konkurenční obdržeti\nlze v oddělení I.\nLithografický umělecký ústav Wolfrum & Hauptmann\nv Norimberku vypisuje veřejnou soutěž na získání\nplakátů pro různé obory velkoprůmyslu. Ceny stano-\nveny na 1000, 500 a 200 marků. Lhůta dodací\n15. březen 1899. Bližší podmínky sdělí »Bayerische\nGewerbemuseum v Norimberku.\nObrázková čásť tohoto čísla obsahuje vesměs ukázky\nz II. výstavy spolku »Mánes«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c027", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103 / 104", "page_fin": "103 / 104", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.13.1", "titre_corps": "A. NĚMEJC STUDIE.", "titre_sommaire": "A. NĚMEJC STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.20", "debut_caractere": 1484, "fin_caractere_exclue": 1501, "texte": "A. NĚMEJC\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c028", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109 / 110", "page_fin": "109 / 110", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.13.2", "titre_corps": "O. LEBEDA. Z KARLOVÝCH VARŮ.", "titre_sommaire": "O. LEBEDA. Z KARLOVÝCH VARŮ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "O. LEBEDA.\nZ KARLOVÝCH\nVARŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c030", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111 / 112", "page_fin": "111 / 112", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.13.4", "titre_corps": "A. BOUDOVÁ. VÝPLNĚ DEKORAČNÍ PLENTY.", "titre_sommaire": "A. BOUDOVÁ. VÝPLNĚ DEKORAČNÍ PLENTY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.24", "debut_caractere": 4249, "fin_caractere_exclue": 4285, "texte": "A. BOUDOVÁ.\nVÝPLNĚ DEKORAČNÍ\nPLENTY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-02-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_02#c031", "volume": "bmtnaan_1899_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115 / 116", "page_fin": "115 / 116", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.2.14", "titre_corps": "PROHLÁŠENÍ!", "titre_sommaire": "PROHLÁŠENÍ!", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "115 / 116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.26", "debut_caractere": 3684, "fin_caractere_exclue": 4360, "texte": "PROHLÁŠENÍ!\nVolnost kritiky ponecháváme každému, osobujeme si však naproti tomu právo ji zase posuzovati.\nČiníme-li tak dnes, činíme to tím neraději, cím opovržení hodnější příležitost nám k tomu poskytnuta.\nOdsuzujíce frivolní tón, jakým referent »Světozora« p. K. M. Čapek ve svém naprostém nepochopení\no pracech F. Bílka na výstavě »Manesa« vystavených píše, prohlašujeme, že právě vzhledem k umělecké\nhodnotě prací, které sami považujeme za díla prvního řádu, umístili jsme je na místo nejvýznamnější ustupujíce\ns pracemi svými na místo podřízenější.\nV Praze, 7. XII. 1898.\nPorota výstavy spolku »Mánes :«\nA. HOFBAUER JAN PREISLER A. SLAVÍČEK JOS. SCHUSSER - ST. SUCHARDA."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.1", "texte": "LUDĚK MAROLD\n. vv 7. VIII. 1865. f 1- XII. 1898. =\nODEŠEL V PLNÉM JASU ŽIVOTA.\nPILNÉ RUCE SKLESLY, KDY PRÁCE\nJEJICH DOSPĚLA VÝSLEDKU, KO-\nRUNOVANÉHO ÚSPĚCHEM. U HRO-\nBU, KAM ULOŽILI MLÁDÍ ROZKVET-\nLÉ, STOJÍME ZDRCENI, OVANUTI\nHRŮZOU SMRTI, KTERÁ LEDOVĚ\nZASÁHLA V PŘEDIVO VÝZNAMNÉ\nPRÁCE A ROZBILA DÍLA BUDOUCÍ.\nVÍCE NEŽ BRATREM NÁM BYL, TEN,\nKTERÝ ZEMŘEL. JDEME DÁLE ZA\nJEHO CÍLEM S VĚRNOU NA NĚJ\nVZPOMÍNKOU."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "67 / 68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.2", "texte": "POHLED\nZ\nVYSTAVY.\n\nGALERIE TRETJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nv v /\nČást dalsi.=\nNa uměleckých výstavách očekávali prý ho vždy\ns netrpělivostí, jakoby on rozdával vyznamenání a po-\nctíval cenami. Obraz, na němž zjevila se cedulka »Za-\nkoupil Pavel Michajlovič Treťjakov«, jako by prý byl\ndostal medaille ďhonneur. Dokud nekupovali obrazů\npro Museum Císaře Alexandra 111. v Petrohradě, které\njest rovněž věnováno umění ruskému a tohoto roku\nbylo otevřeno, Treťjakov neměl prý v tomto směru\nkonkurenta.\nAle obrazárna jeho byla dosud soukromá. Smrt\nbratra jeho, Sergěje Michajloviče, rovněž přítele umění,\na odkaz jeho způsobily, že stala se veřejnou a přiřadila\nse k předním znamenitostem města Moskvy a celého\nRuska.\nIII.\nRoku 1892 zemřel Sergej Michajlovič Treťjakov,\nbývalý starosta města Moskvy (moskovskij Gorodskoj\nGolova) a odkázal městu Moskvě své umělecké sbírky,\nv nichž bylo přes 80 obrazů od nejslavnějších mistrů\ncizozemských, a k tomu na doplňováni jich kapitál\n125.000 rublů, z jehož úroků by se zakupovala nová\ndíla ruských umělců. Ktomuto velikému daru bratr\nzesnulého Pavel Michajlovič připojil ihned svůj dar,\nještě větší, bohatou svou sbírku obrazů i s pěknou\nbudovou. Duma (městská rada) přijala dar obou bratří\ns hlubokou vděčn stí a nazvala jej na věčnou památku\n» Mě s ts k á umělecká galerie Pavla a Sergeje\nMich a 11 ovi č ů Treťjakov ý c h.« Krátce však jí vše-\nobecně říkají »Treťja k o v sk á gale r i e « (Treťja-\nkovskaja gallereja).\nV tiché jižní části města, za Moskvou řekou, ve\nčtvrti Pjatnické (Pjatnickaja), v Lavrušinské ulici (La-\nvrušinskij pereulok) skryta jest galerie tato. Tu není\nvýstavnosti, lákavých znamenitostí, tu není ruchu a\nhluku. Ruch víří a krouží tam zrovna naproti, okolo\nKremlu, v ohromných těch obloucích, stále větších,\nnapjatějších. Tam seskupila se, stlačila se všecka\nnádhera, všecka historie, všecka krása, světská i chrá-\nmová, i zámožnost kupecká u stupňů carského trůnu\nKremlu ; 'zde, na pravém břehu řeky Moskvy, je\nskoro zátiší. Nízké jednopatrové domky, většinou se\nzahrádkami, tváří se, jakoby chtěly, kdyby směly, vy-\nkládat o útulku života rodinného, tu šťastnějšího, tu\ntěžšího, jak už vchod a dvůr, zděný plot i stav za-\nhrádky a omítky napovídá ... Tu zákoutí jsou, kde\nlidé žijí sobě a rodině své ne veřejnosti a oká-\nzalosti. / Sem kupci moskevští, ti staroruští, konserva-\ntivní, übírají se ze svých obchodů do klidnějších do-\nmácností svých, jak také otcové jejich činívali. Sem\nach, živě jsem si připomenul Lermontova, jda těmi\npereulky, to jest příčními ulicemi, kde vlevo jdeš\nokolo plotů zděných, dvířkami prolamovaných, a v právo\nvidíš zahrádky a domky, sem také übíral se mladý\nkupec, Štěpán Paramonovič, po svém příjmení Kalaš-\nnikov, když byl v krámě svém, tam v »gorodě«, na-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "69 / 70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.3", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nrozkládal se látek hedbávných, řečí laskavou hosty\nnanavnazoval a zlato a stříbro přepočítal.\nOdzvonili už klekání v chrámech posvátných,\nhoří za Kremlem už mhlivé červánky . . .\nztichnu], zpustnul širý dům kupecký.\nZavírá už Stepán Paramonovič\ntmavý krámek svůj na dvéře dubové . . .\n' I šel k domovu on, v dumy pohřížen,\nk mladé hospodyni za Moskvu řeku . . .\nTu také Treťjakovové měli svůj dům, tu Pavel Mi-\nchajlovič vystavěl budovu pro galerii. Je to jednopatrový\ndům, jednoduchý a vkusný, zdá se ti, když vcházíš\nbranou na čisté nádvoří a zahneš vlevo do maličkého\nsadu, že jdeš do panského sídla. Cítíš dojem milé\nútulnosti. Vejdeš. Sluhové ve staroruských temno-\nmodrých krojích odbírají příchozím pláště, kaloše atd.\nKatalog, pouhý to seznam umělců a jejich děl, o 127\nstranách, za 15 kopějek, jest jediná věc, za kterou\nse platí. Vstup volný, za šatnu se neplatí. Dárcové\nvymínili sobě: »Galerie budiž přístupna na věčné\nčasy bezplatně všem, kdož si toho přejí, ne\nméně než po čtyři dni týdně po celý rok, vyjmouc\ntoliko čas, kdy nutný budou opravy; ve dni sváteční\na slavnostní galerie budiž otevřena, vyjmouc Boží\nhod velikonoční a vánoční a Nový rok«.\nToto ustanovení mluví nemén o velkodušnosti\na šlechetnosti dárců než dar samotný. Národu celému\nodevzdávají svou sbírku, nejenom vrstvě majetné a\nzámožnější, která si může vstupné zaplatit a v den\nvšední prohlídnout, kdy se jí zalíbit ráčí. Vrstvám\nvšem otvírají svou obrazárnu. Pamatovali na ty, kdož\nmají volný čas jen v neděli a ve svátek; pamatovali\nna třídy pracující, na studentstvo a na všechny, kdož\nletních prázdnin používají k rozšíření svého obzoru.\nTímto ustanovením Treíjakovská galerie velice se liší\njak od státních galerií ruských, které o prázdninách\nbuď jsou zavřeny buď jen obmezeně přístupny, tak\nod mnohých našich podobných ústavů, které i co se\nvstupného týká i co doby návštěvy, jsou jakousi ne-\npochopitelnou aristok atičností upjaty a zdrželivý.\nDuma zachovala se také přesně dle přání toho\na v duchu obou dárců vydala pravidla o návštěvě\nobrazárny, jichž §. 1 zní: »Galerie přístupna jest bez-\nplatně každý den, vyjmouc pondělí, od 1. března do\n1. října od 10 4 hodin a v ostatní měsíce od\n10-3 hodin. Zavřena jest: na Nový rok, v pátek,\nsobotu a neděli svátků velkonočních, 24. a 25. pro-\nUstanovení zajisté nejliberálnější.\nGalerie umístěna jest v přízemí v 21 menších\nsálech a v prvním patře v 11 prostrannějších.\nKdyž byla odevzdána v majetek městský, bylo\nv ní 1278 obrazů olejových, 470 kreseb, 9 plastických\nděl, vesměs od umělců ruských; mimo to 83 obrazů\na kreseb umělců cizozemských, 4 tanagerské sošky\na 5 gobelinů. Cena veškerých těchto děl byla odhad-\nnuta na 1,300.000 rublů, a na tuto částku galerie\nbyla také pojištěna. Od té doby odkaz tento však\nvzrostl, a značně. Už r. 1896, tedy po čtyřech letech,\nbylo v galerii 1427 maleb olejových, 572 kreseb\na 10 plastických děl od 421 ruských umělců.\nDoplňuje se z úroků základního kapitálu 125.000 rublů,\nvěnovaného od Sergeje MichajloviČe Treťjakova, a z roč-\nního příspěvku 5000 r. města Moskvy, která nad to\nještě poskytuje náklad na udržování galerie, ročních\nasi 8000 r. Tak bylo r. 1896. A hlavní její zakla-\ndatel, Pavel Michajlovič, kupuje obrazy dá!e; zrovna\nv tyto dni vyšlá nádherná umělecká revue ruská*)\noznamuje, že zakoupil nový obraz od V. Vasněcova,\n»Bohatýry«, jejž veliká chvála doprovází.\nNávštěva je velmi čilá a horlivá. R. 1894 navští-\nvilo ji 87.561 hostů. Měsíce zimní a podzimní vyka-\nzují největší návštěvu, asi od 9500 do 11.400; měsíce\nletní - nejmenší, 3700 3900. (Tak vypravovaly mi\ntotiž statistické diagramy v paviloně města Moskvy\nna všeruské výstavě v Nižním Novgorodě). V neděle\na ve sváteční dni zimní nával lidu bývá tak vUiký,\nže nemožno ani celé ty zástupy vpouštět.\nIV.\nCo v těchto 32 větších menších sálech jest vy-\nstaveno, představuje ruské umění v postupném a ve-\nškerém jeho rozvoji. Je to dobrých sto let uměleckého\nsnažení a tvoření v Rusku. Co dřívější staletí vytvořila,\nnemá pečeti původnosti. Jenom architektura propraco-\nvala se k vlastnímu ruskému slohu, strávivši pracně\nvliv byzantský a románský; malířství a sochařství\nnebylo tak silné, aby vliv byzantský zmohlo, a nepro-\npracovalo se k ničemu osobitému, svéráznému. Je-li\ntudíž řeč o umění ruském, myslí se vždycky umění\nz konce předešlého století a z nynějšího. A ani to\nvšecko není uměním ruským, to jest, není to všecko\numěním a uměním ruským. Také Rusové zaplatili po-\nřádnou daň svým učitelům a vševládné módě. Když\nv druhé polovici 18. století založena byla v Petro-\nhradě Akademie umění, nebyla to akademie ruského\numění, nýbrž umění dvorského, jako v celé ostatní\nEvropě, a nešlo tam o projev ruského ducha a citu,\nruské přírody, o projev silný a upřímný, jak Rus\nprojevuje se člověkem; ne člověk s celou tou neko-\nnečnou a nepřebranou stupnicí lidských citů, vášni,\nsnah, atd. atd. byl tenkráte na trůně umění, nýbrž\nusedla .na něm vševládná cařice Móda s bůh ví koli-\nkátým svým mužem, tentokráte se Lžiklassicismem,\na pod jejím trůnem shýbaly se paniky dvořenmů\ni umělců, zněl strnulý pathos dvorských básníků. Tak\nbylo na evropské pevnině všude jenom odloučená\nod ní Anglie byla v tom směru šťastnější bylo tak\ni na Rusi. První malíři byli pseudoklassiky. Nejsou\nbez nadání, ale hledí daleko nazad, do minulosti,\ntam vzory své vidí, k nim o překot utíkají a vtírají\n\n*) lICKVCCTBO ii Xyao.Keci nennaa ripoMMuneiniocTß Umění\na umělecký průmysl.) Illustrovaný měsíčník Císařské Spo-\nlečnosti pro podporovcání umění. V Petrohradě. Redaktor\nN. P. Sobko. (Předplatné pro cizina 10 rublů na rok.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "71 / 72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.4", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nse, k nim také velmi záhy se přirovnávají neb při-\nrovnávat dávají. Přirozená to dětinskost, známka ne-\nvyspělosti, která objevuje se všude. Jako u nás dobro-\nmyslně říkali: »Z básní Vojtěcha Nejedlého dchne\nduch Virgilův, jeho stánce blíží se Tassovým« atd.;\na jako Rusové měli tehdy v literatuře své Cicerony,\nPindary, Malherbey a j., (na př. povrchní básník Su-\nmarokov sám chtěl míti za sebou slávu ruského Ra-\ncinea a nebyl prý proti tomu, aby ho stavěli vedle Vol-\ntairea; »jemu Racine ala Fontaine podali věnec«\npraví o něm v pochlebném verši Cheraskov) tak\ntaké malířství ruské mělo v tu dobu své Rafaely, když\nne ještě skutečné, tož alespoň nastávající, mělo své\nPoussiny ba Poussina kladli dlouho ještě později\nnad Rafaela své Wouwermany atd. . . . Ale rozvoj\njest neodvratný. Jako hned u prvního ruského básníka\npseudoklassika, knížete Antiocha Dmitrijeva Kantěmira,\nprošlehuje zpod paruky smělý vzhled a smělé slovo,\nna ten čas neobvyklé a podivuhodné, tak i u těchto\nmalířů pseudoklassiků prokmitá sem tam jiskerka,\njiskra lepšího, zdravějšího názoru, vnímání, cítění; jen\nže okolí ji nepochopujc, udušuje.\nNe bez zájmu a ne bez poučení prohlížíte tyto\npočátky rozvoje, které zde přirozeně těžší byly než\njinde. Tu Losenko (1737—1773), první odchovanec\npetrohradské Akademie, »Rus, slibující státi se Ra-\nvšak jenom napodobující; Je g o r o v, nadšený\nctitel Rafaelův, iv Římě slavený jako prvý kreslič\n(dlouhými modlitbami připravovával se k práci své);\nv v\nSebujev, následovník Poussinův, Ba si n, S t e j b e n,\nBruni a jiní malují náboženské obrazy úplně za vlivů\nvlašských. Tu Akirnov zcela po francouzsku dává\nSaturnovi ostříhávati křídla Amorova. Tu zajíma-\nvější už trochu malba— Orlovskij (1777 —1832),\n»ruský Wouwerman*, první předvádí současné vojáky,\na po něm tuto zálibu šíří Zauervejd, cizinec, jenž\ncizincem také zůstal. Tu hle, již se zaradujete -\nVenecianov (1779 —1847), prvý obrací se k ruské\npřírodě, k mužíku, o něhož tehdy kromě odvodních\nkomisí nikdo nejen se nestaral, ale nestál, as patrnou\nláskou maluje úryvky z jeho života, pastvu, žně,\na dovedně zachycuje mužické hlavy. Avšak Vene-\ncianov nikdy prý se neosmělil pokládat své práce za\nrovné významem pracím tam těch »klassiků« !. . .\nTak mocná byla vláda Módy. Rovněž s překvapením\nzastavíte se u krajinářů té doby. Vábí je sice ještě\nmnoho příroda italská a není konečně divu\ns radostí však cítíte, že vábí je příroda skutečná\na nikoliv vymyšlená. Ale když namalovali se do syta\nitalských motivů, Sv. Marka v Benátkách, Tivoli, Říma,\nSorrenta, Albana atd., zatoužili po domově a jali se\njeho přírodu, vážnější, zamyšlenější, rozlehlejší, vy-\njadřovati. Tak Aleksějev (1753 —1824), » ruský\nCanaletto«, po Benátkách maloval Něvu; Silvestr\nŠěedrin (1791 —1830), Vor objev, Rabus, Le-\nbeděv (1812—1837) a jiní činili podobně. Šěedrin\na LebedČv, oba tak záhy zemřelí, byli opravdovými\ntalenty ; první radoval se z volného vzduchu a jasu,\nze hry barev, jež viděl v přírodě italské a snažil se\nje na plátně zachycovat; druhý zíral poeticky na pří-\nrodu, intimně. »Ponenáhlu zbavuju se všech předsudků.\nPříroda otvírá mi oči, ajá stávám se jejím otrokem.\nV mých posledních obrazech nenaleznete už komposice\na effektů všecko je jednoduché.« Jeho obrázky,\nmotivy ruské i vlašské, prozrazují toto jeho pronikání\nk duši přírody.\n\nPříště dále.\n\nPOHLED Z VÝSTAVY."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "73 / 74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.5", "texte": "FRT. BÍLEK.\nSTUDIE\nKE KRISTU."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "77 / 78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.7", "texte": "»V OL NÉ SMĚRY«\n\nSVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH.\nNAPSAL J. ARBES.\n\nUž tomu tak asi třicet nebo více let, co jsem\nčetl první povídku o umělci, který po bezměrném zá-\npase s nepříznivými poměry vytvořil konečně dílo\nprvního řádu, dílo epochální.\nPřirozenoť, že děj i mnohé podrobnosti povídky\nmíhají se v paměti mé již jen jako v mlze. Přes to pa-\nmatuji se zcela dobře aspoň na některé význačné mo-\nmenty.\nV povídce vypravováno totiž o chudém malíři,\nkterý se byl s veškerou svou vroucností zamiloval\ndo čarokrásné šlechtičny a zvoliv si tvář její za model\nk obrazu Mater Dolorosy, po léta marně se snažil\nvdechnouti v okouzlující tahy obrazu zbožňovaného\nidolu výraz oduševnělé vroucnosti, ideální lásky a bez-\nměrné bolesti.\nDuševní zápas umělcův líčen byl podrobně, a právě\ntato partie povídky, skytajíc přibližnou možnost po-\nnahlédnouti do tajův uměleckého tvoření, nezůstala na\nmne bez hlubokého dojmu.\nDle všeho líčil vypravující dosti dovedně a přiro-\nzeně neb aspoň v jisté míře přesvědčivě. Pamatuji\nse, že při čtení přál jsem duševně trýzněnému umělci\nz celé duše, aby byl krutý jeho zápas korunován\núspěchem a když se konečně tak stalo, že pocítil\njsem zvláštní druh uspokojení přes to vše, že umělec\ndocílil úspěchu toho na útraty vlastního svého\nštěstí jako člověk.\nCo vše a jakým asi způsobem bylo o osudech\nokouzlujícího modelu vypravováno, nevím; pamatuji\nse jen, že umělec vystihnul oduševnělý ideální výraz\nv tváři své milenky teprve v okamžicích, když umí-\nrala, a když pak výraz ten šťastně vkouzlil na\nsvůj obraz v zoufalém hoři nad úmrtím zbožňo-\nvané milenky vlastní rukou obraz svůj zničil.\nDle všeho byla to jedna z oněch romanticko-\nerotických povídek, jakýmiž před půl stoletím a dříve\nmnozí cizozemští novellisté dobývali sympathie svých\nčtenářek. Pravím čtenářek! neboť čtenářův\npovídek, novel a románů bylo i tehdá právě tak málo\njako za našich dnů.\nModerní i pseudomoderní autoři snaží se ovšem\njiž dosti dlouho získati pro své plody také větší\npočet čtenářů dospělých ; ale marně .. .\n\nK. ŠIMŮNEK.\nSTUDIE\nZ PRAHY."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "79 / 80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.8", "texte": "Z. BRAUNEROVA.\nV ŠERU.\n\nv\nČtenář, obzvláště u nás v Cechách, má jak tisícerá doklady dosvědčují zcela jiné\nstarosti, než aby mařil čas čtením povídek vůbec. Na nejvýše sáhne po románu sensačním nebo\npo povídce, kterou mu reklama do rukou zaeskamotuje, nebo si konečně i koupí za několik\nfeniků německý překlad nebo si vydluží český některého, buď již dávno proslaveného\nnebo nejrafinovanější reklamou teprve se »proslavujícího« díla cizozemského . . .\nMy čeští povídkáři jsme tudíž doposud odkázáni hlavně na čtenářky a na dospělou\nnebo dospívající mládež, kterýmž jest, jak přirozeno, erotika tak skoro jako alfou a omegou\nvšech snů a přání pro vypravování neerotické nemůže míti valné zajímavosti.\nPřes to vypravuji neerotický případ se vzdorovitou zpupností člověka, kterémuž na tom pranic\nnezáleží, bude-li někdo naslouchati čili nic. A začínám právě tak —jak asi skončím: bez jakých-\nkoli ohledů na vkus, zálibu a módu kohokoliv prostě a střízlivě jako pedantický umíněnec.\nPřed několika málo lety byl jistou korporací vypsán konkurs na monumentální jízdeckou sochu\nsvatého Václava, na jejíž provedení určen také náklad díla takého důstojný.\nV konkursu uvedeny byly také v ohledu »řemeslném« obvyklé podmínky: v jakých roz-\nměrech mají býti model i socha provedeny, kde má byti socha postavena atd.\nNebylo sice poprvé, co jsem si takového konkursu povšimnul. Ale tentokráte zajisté jen\nnáhodou zavířily hlavou mojí všelijaké myšlénky."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "81 / 82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.9", "texte": "T. KALVODA.\nCINTORINĚ.\n\nNapadloť mi, kolik set konkursů podobného druhu bylo pouze u nás v Čechách již vypsáno;\nkolik tisíc výtvarných umělců se jich súčastnilo, aniž by se jim bylo podařilo získati kterékoliv\nz vypsaných cen, neboli jinými slovy: kolik let života lidského bylo tímto způsobem pouze jen\nu nás v Cechách proexperimentováno.\nA věru, přímo s úžasem připomenul jsem si neobyčejnou trpělivost a sebedůvěru, s jakou\ncelá armáda výtvarných i jiných umělců takovýchto konkursů se súčastnila a doposud účastní.\nSoudím-li dle výsledkův, nemohu jinak, než-li srovnati takovéto konkurování v jisté míře\ns loterií. Vsaď! Možná, že vyhraješ. Pokus se možná, že se talent tvůj osvědčí, nebo že\nse na tebe štěstí usměje ! . . .\nA podaří-li se ti pokus jen jednou, můžeš zajásat. Oči.»celého českého světa« neb aspoň\nínteressentův budou na tebe obráceny. Jméno tvoje zavíří veřejností a uznání a snad i mimo-\nřádné odměnění talentu tvého nemůže zůstati bez prospěšných pro tebe následkův.\nNež vším tím na podstatě věci pranic se nemění. Z desíti, po případě dvaceti a více kon-\nkurentů zvítězí zpravidla jeden nebo dva, nebo tři . . . Ostatní pracovali na zdař bůh a mohou\nse utěšiti nadějí, že podaří se jim snad po druhé, vůbec někdy jindy . . .\nObyčejně, byť i ne vždy zvítězí talent' nejvýznačnější a práce relativně neb absolutně nej-\ndokonalejší. Umění milovné [obecenstvo u nás ovšem jen pouhá hrstička zajásá, vítěz si\nzamne ruce, a ti ostatní mohou závistí, lítostí a vůbec s jakýmikoliv jinými pří-\njemnými pocity hrýzti své nehty . . ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "83 / 84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.10", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nCo je umění milovnému světu, ba i samému\numění po nich? Nikdo jich přece nenutil, aby\nkonkurovali! Konkurs byl úplně dobrovolný.\nKonkurovali z vlastní vůle. Nechť tedy snášejí\ni nemilé a trpké toho následky . . .\nA v umění rozhoduje konečně vždy jen\ntalent . . .\nMůže-liž někdo býti činěn odpovědným za\nněčí netalentovanost ? . . .\nNe, ne! Konkursy umělecké »osvědčily se«\njinde a »osvědčují se« i u nás. Umění děkuje\njim nekonečnou řadu pravých skvostů . . .\nMají své příznivce v umění milovném i k umění\nzcela lhostejném obecenstvu právě tak jako své\npřívržence mezi umělci . . .\nA proto jen dále, genie umění, se zrakem\nupřeným k slunci dokonalosti přes mrtvoly\nméně talentovaných a netalentovaných vždy\nvýš a výše až k nedohledným a skoro nedo-\nstupným metám umění nejdokonalejšího\nA jak jsem tak v duchu, zcela proti duchu\numění resonoval, napadla mi povídka, o níž\njsem se byl již zmínil, a vzpomínka ta rozvířila\nv duši mé pravý chaos vzpomínek obdobných.\nOd té doby totiž, co jsem byl onu povídku\nčetl, proputovalo mýma rukama na tisíce knih\na časopisů nejrůznějšího obsahu. A mezi nimi\ntaké mnohá povídka nebo báseň nebo pouhá\nčrta podobného obsahu: kdy totiž umělec ať\nmalíř, sochař, hudební skladatel nebo básník\npokoušel se o geniální dílo prvního řádu a po\númorně svízelném, někdy i duchaplně vylíčeném\nprocessu duševním konečně zajásal nad dílem\nbudícím všeobecný obdiv.\nAno, připomenul jsem si mnohé pomůcky,\njichž byl dle vypravovatelů povídek a skladatelů\nbásní ten onen jejich rek-umělec použil, aby\ndospěl k cíli, a nemohl , jsem jinak, než-li vy-\nznati, že iv tomto výkladě fantasie vypravo-\nvatelů a básníků dosáhla snad již dávno kulmi-\nnačního bodu.\nNěkteří z umělců-reků těch použili, jak známo,\nna příklad jako modelu k Pietě skutečné mrt-\nvoly, již položili ve klín vážné matroně s výrazem\nbolesti v tváři . . .\nJiní chtějíce znázorniti bitevní vřavu, vrhli se\ns chladnokrevností gladiátorů v nejkrutší seč. . .\nMnozí studovali odstíny bolesti zračící se v lid-\nské tváři u lože v krutých mukách se svíjejících\nnemocných v nemocnicích . . . Jiní pak\nNež dosti! Vše to a podobné, jak se mi\nzdálo, nevyrovnalo se vsak příšernosti, jaká spo-\nčívala v jednom vypravování, kdy umělec, chtěje\nco možná nejreelněji znázorniti umírajícího Krista\nna kříži, přibil si na kříž za model člověka\nživého . . .\nAvšak zároveň s touto meditací přihlásila se\nmoderní skepse ku svému právu.\n»K čemu vše to a podobnénapadlo mi.\nNajisto jen k docílení přirozenosti a tudíž\npouze ku zdokonalení formálnímu. Neboť zá-\nkladní myšlénka umírajícího Krista na kříži jest\nnenovou a strnulou již od okamžiku, kdy byla\npoprvé umělecky znázorněna.\nKaždý další pokus základní tuto myšlénku\nznovu umělecky znázorniti, nemohl směřovati\nnežli nanejvýš k jistému prohloubení myšlénky\na k formálnímu zdokonalení díla.\nA kdyby bylo soudnému umělci možno pře-\nhlédnouti všecky umělecké výtvory tohoto druhu,\njež byly již prodlením několika věků na země-\nkouli vznikly, jest možno, aby se, byť i byl sebe\ngeniálnějším, domníval, že může nejdokonalejší\nz uměleckých těchto výtvorů v celku nebo jen\nv hlavních rysech novým dílem překonati ?\nJedna a táž základní myšlénka, jedna a táž\nlátka, která byla v nesčetných variacích umělecky\nznázorněna, nemůže ani nejpružnější tvořivé\nobraznosti poskytnouti více nežli pouhého po-\nzměnění některého, á to hlavně formálního od-\nstínu . . .\n»Ne, ne !« napadlo mi a sice zase jen\nzcela proti osvědčeným uměleckým tradicím. »Na\ntomto a podobném poli nelze již dávno získati\noněch vavřínů, po jakých mohl by práhnouti\numělec, zakládající si především na původnosti\nabsolutní.\nZde točí se umění pouze kolem ústředního\nbodu, v němž stojí dílo snad již ve všem všudy\nnejdokonalejší, tudíž nepřekonatelné —-\nA jak už za takových neplodných a více méně\nbezúčelných meditací často se stává myšlénky\nmé zdánlivě beze všeho impulsu vrátily se k před-\nmětu, od něhož byly původně vyšly k po-"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "85 / 86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvídkám, básním a črtám o umělcích, kteří po\nnadlidském začasté namáhání konečně vytvořili\ndí:o budící všeobecné nadšení a takový též obdiv.\nA teprve nyní přiznám se upřímně a ku\nsvému zahanbení slehla mozkem mým vzpo-\nmínková myšlénka zvláštního druhu. Napadlať\nmi přímo virtuosní íinessa, s jakou byly všechny\nty literární plody, jež jsem si mohl ještě připo-\nmenouti, v nejzávažnějším momentu zpracovány.\nVe všech bylo vznikající a konečně i doko-\nnané umělecké dílo podrobně as použitím všech\nstylistických pomůcek popsáno a vylíčeno mnohdy\ns miniaturní bravurou, jako dílo svrchované do-\nkonalosti, ale ve všech bylo posléze také, ať již\nzpůsobem jakýmkoli zničeno.\n»Proč to?« ozvala se neúprosná skepse\na hned si také otázku sama zodpověděla:\nNajisto jen proto, aby čtenář nemohl vypra-\nvujícího kontrolovati. Aby mu vůbec ani nena-\npadlo, chtít se snad přesvedciti, je-li popis umě-\nleckého díla v povídce nebo básni případný ne-\nbo-li jinými slovy: šlo-li tu skutečně o umělecké\ndílo prvního řádu čili nic.\nKrátce, virtuosní tato hnessa neměla, jak mi\nodporný démon skepse houževnatě našeptával,\nžádného jiného účele, nežli aby byl čtenář\noklamán, poněvadž takové umělecké dílo, jak\nbylo líčeno a popisováno, ve skutečnosti vůbec\nneexistovalo.\nZávěrečnou touto myšlénkou, nebo chceme-li,\npouhým a snad nepřípadným nápadem proud\nmých meditací zaražen.\nA já, když jsem byl takovýmto neplodným\na dlouhochvilným myšlénkám popustil uzdu leže\nnatažen na svém starém divanu ve své pracovně,\nprudce jsem se vztyčil, abych kdesi mimo dům\ncosi zcela všedního vyřídil a uspořádal . . .\nNyní se upřímně přiznám, že mi v týž den\nba ani v bezprostředně následujícím týdnu ne-\nnapadlo, že i já budu chtíc někdy napsati kra-\ntinkou, ovšem bizarrní povídkovou skizzu, jejímž\npředmětem bude taktéž umělecké dílo, jež byl\npůvodce po jeho dokončení zničil.\nPo tom, co jsem byl předeslal, byť to snad\nmnohého nezajímalo jako by jej byla zajímala\nnějaká historie lásky, možno se domysliti, v jak\nchoulostivé situaci se nalézám . . .\nBylo v září a právě jeden z oněch podivně\nnáladových dnů, kdy člověk o samotě tak rád\nse hrouží vzpomínky, jež se zase proti vůli člo-\n\nJAROSL. PANUŠKA.\nČERNOKNĚŽNÍK."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "87 / 88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.12", "texte": "»VOLNÉ SM ĚRY«\n\nL. ŠALOUN.\nPODOBIZNA.\n\nveka rovněž tak rády zvrhávají v bezúčelné du-\nmavé reflexe.\nNež jakmile jsem překročil domovní práh\na zrak můj zakroužil po všední fysiognomii ulice,\nbylo mi, jako by mne byl ovanul dech nejvšed-\nnější střízlivosti.\nNičeho si nevšímaje loudal jsem se bezmy-\nšlénkovitě z ulice do ulice. Bylo mi, jako všem\ntěm střízlivým duším, jež právě pranic neláká,\nnetěší a nebaví, ale zároveň také nehněte, ne-\nrmoutí a nebolí a bezpochyby bych byl pro-\nšel ještě několik ulic, aniž bych si byl vědom,\nproč a kam se übírám.\nZ nenadání jsem byl zastaven. Kdosi\npronesl přímo proti mně řinčivě bodrým\ntonem sokolský pozdrav, a já poznal jed-\nnoho ze svých mladších přátel sochaře\nvzácného nadání, který byl již několika\npracemi upoutal k sobě všeobecnou po-\nzornost.\nBezděky šlehla duší mojí vzpomínka\nna konkurs.\n»Konkuruješ ?« optal jsem se lakonicky\na přece s důrazem, když mne přítel došel\naš výrazem bezstarostnosti v mužné,\nušlechtilé tváři pravici mi podával.\n»Já?« zasmál se tónem skoro cyni-\nckým. »Co ti napadá?!« a tvář jeho pře-\nlétla lehýnká chmura rozmrzelosti nebo\nnáhlého sklamání.\n»Vždyť pak ani nevíš, který konkurs\nmíním,« připomenul jsem vyčítavě.\n»Jakž pak bych nevěděl?!« vyhrkl\nprudce tonem uraženého, kterému však\nna urážce pranic nezáleží. »Nemůžeš přec\nmínit, nežli sochu svatého Václava! . . .«\nZ pouhého rozmaru chtěl jsem odpo-\nvědít záporně, bych přítele poškádlil; ale\npřítel mne nepřipustil k slovu.\n»Tentokrát jest konkurování úplně\nbezúčelné, tentokráte jsme všickni před\nvlastní bitvou na hlavu poraženi,« spustil\ns hravou lehkostí člověka, který byl zá-\nležitost, o kterou šlo, už dávno zrale pro-\nmyslil a pojednával o ní nyní s baga-\ntelisující nonchalancí neinteressovaného.\n»Což pak nevíš, že jest umělecký\nproblém ten již definitivně rozřešen, tak\nže každému, kdo by se o něj chtěl nyní ještě\npokusiti, nezbývá, nežli snad některá podrobnost\na to nikoli ve věci hlavní, nýbrž jen v odstínech?!\n»Což pak nevíš, nebo nechceš okamžitě vědět,\nže byl model takovéto práce již před několika\nlety veřejně vystaven a vzbudil jako pravé mi-\nstrovské dílo českého umění zasloužený obdiv\nznalců i laiků?! . . . Ostatně konkurs byl vy-\npsán jen pro forma; aby se neřeklo, že se ně-\nkomu, ať již komukoli —nadržuje?! Neboť tolik\nje jisto: bude-li konkurovat původce nejzdařilej-\nšího až dosud modelu a že se tak stane, není\nžádné pochybnosti budou všichni ostatní kon-"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "89 / 90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkurenti překonáni. Překonati mistra, který byl\nprávě v této své práci přivedl velký svůj talent\nk úplné platnosti, který byl k práci té konal nej-\nsvědomitější, nejvšestrannější a nejhlubší studia,\nkterý byl dílu svému vdechl v celku iv podrob-\nnostech překvapující, ba chceš-li, oslňující život-\nnost, slovem překonati mistrovské dílo prvního\nřádu jest po mém i jiných náhledu naprosto\nnemožno. Pokusu překonati je, to jest překonati\nsama sebe mohl by se oclvážiti jen mistr sám.\nA ten se toho bezpochyby neodváží prostě z té\npříčiny, poněvadž jest vůči dokonalosti, po pří-\npadě nepřekonatelnosti jeho díla každý podobný\npokus naprosto zbytečný.«\nNevím, tvářil-li jsem se při tomto panegyrickém\nvýkladu poněkud nedůvěřivě nebo z nějaké jiné\npříčiny přítel náhle v proudu řeči ustal a za-\ndíval se mi zpytavě do očí.\n»Nevěříš?« optal se po chvíli, jako by byl\nv očích mých vyčetl nedůvěřivost.\nChtěl jsem odpovědít: »Proč bych nevěřil?\nVždyť jsem se časem svým na vlastní oči pře-\nsvědčil . . .« Ale přítel mně předešel.\n»Skoro se mi zdá, jako bys slova má po-\nkládal za ironii umělecké řevnivosti nebo zá-\nvisti,« pravil s horlivostí enthusiasťy. »Nikoli.\nkamaráde! Nezávidím mistrovi, věř mi na slovo!\nJsou díla, ovšem nemnohá, před kterýmiž musí\ni nejzavilejší závistník kapitulovat. A takovým\ndílem jest právě mistrův svatý Václav . . . Jako\numělci, který se obírá podobnými sujety, není\nmi taj no, jak nesnadný problém bylo mistrovi\nrozřešiti.\nChtít slovy vylíčit! nebo jen naznačiti po\npravdě ráz epochálního díla, pokládám za blá-\nhovost. Slovo lidské jest naprosto málomocno.\nMy výtvarní umělci nemáme je arci tak v moci\njako odborní znalci, kritikové. Ati všickni do-\nznali, že to jeden z nejskvělejších triumfů českého\numění.\n= Příště dále. =\n\nARNOŠT HOFBAUER.\nDEKORATIVNÍ VÝPLŇ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "91 / 92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.14", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nPÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ.\nVLADIMÍR HOUDEK.\nJVlně lhostejný národ byl, národ můj prostý síly!\nDnes ale hruď má světoobčanská v nezvyklé muce\nse zachvěla náhle! Neb pacholků sveřepé ruce\nten lid bily ve tvář! Můj národ bily!\nJich drápovité nehty, plné kalu a špíirp,\ntvář lidu mého zdrásaly do krve,\na zduřelé, šklebivé rty jich metaly sliny\nmu ve zrak a já se probudil teprve!\nA výbuch své žluči a žhavou k národu lásku\njsem při stih v svém nitru a duši mou prochvíval žel,\nže jsem se halil sám před sebou v lednou kdys masku\na o té hluboké lásce sám nevěděl.\n\nMÉ DÍTĚ UMŘELO.\nKAREL V. PROKOP.\nJůřovořím s tebou, dítě, v tichu noci sám.\nA nejsi mi vzdálenějším, než bylo jsi živé\npoupě mých lidských nadějí, robátko tklivé\nměl jsem tě na čas, a nyní tě navždy mám.\nJest jedno, kde kvetem tam nebo tady\nstejná zalévá nás vláha jedné ruky,\nta barva, ta vůně, ten tvar, ty nové puky\nvše z jediné síly. Jsme jedno všady.\nTys nyní, jak za živa jsi bylo, částí těch tajů,\njimž bytosť lidská, bytosť má je rodnou sestrou.\nHovořím s tebou, dítě, ač mosty žádné se nestrou\node mne k tobě. Ale jsme květy jedněch krajů.\nA já hovořím s tebou tím, co nás pojí,\ntím nedostupným tajem, kterým jsme jedno.\nBudu, čím jsi ty, hledím v to nedohledno . . .\nAle ta bolesť. .. proč? A co ji zhojí?\n\nSMUTEK ZAVÁTÝCH DNŮ.\nB. M. MARŠÍK.\n2/adumán v poli lán\nšumí les,\nslzami pokropen\nmech a vřes,\ntesklivou oblohou\nmraky jdou,\nv tichý sten zatopen\ndálný kraj mhou.\nDaleko za lesy\nv luzný háj\nzbloudil jsem, pro ně když\nrozkvet máj:\nneznámé vůně květ\ndýchal v něm,\nv nocích den uvězněn,\nnoc plála dnem.\nNa podzim myslím\nna dávný čas,\nna růže, na hvězdy,\nsvětlý vlas,\nv duši mé smutno je,\nteskná tíž,\nšťasten víc nebudu\nnikdy snad již."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "93 / 94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.15", "texte": "JOŽA ÚPRKA.\nZHODŮLAND\nŠTORFSKÝCH.\n\nA. KROSTOVÁ.\nDEKOR. VÁZA\nZ KAMENINY."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "95 / 96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚR Y«\n\nPIERRE PUVIS DE CHAVANNES.\n\nžnec podetíná letos v zahradě\numění barvy a štětce stromy vysoko cnějící,\nkorun zvláštního rozložení a květů divuplné\nvůně. Vyhlédl si za kořist jen co zvláštního se zde\nurodilo. G. Moreau, E. Burne-Jones, F. Rops a Puvis\nde Chavannes zanikli rychle jeden za druhým. Ne\nmladí sice, ale také ne unavení a neúrodní. Všichni\nmužové krásných a divných snů, všichni průkopníci\na vůdci moderního idealismu. Když ještě realismus\núplně nezvítězil a naturalismus (mám-li vše oznaciti\nvždy jen heslovým slovem) byl s opovržením odmítán,\nobjevovaly se prvosenky onoho poetického idealismu,\nkterý sám sebe chtěl tvořit, a jinde viděl svůj cíl,\nnežli v pohodlných odvarech starých myšlenek a forem!\nCourbet a Puvis byli zároveň terčem pohrdavých a vy-\nsmivavých vtipu a jako kdysi platil Delacroix za\nsilence malujícího opilým koštětem, odbývali visiony\nPuvis o vy jako výtvory tichého blázna a postního ma-\nlíře. Ale není vždy v právu kdo se směje a vysmívá\na z povrhovanych stávají se obdivovaní dříve nežli\nse nadějeme.\nPuvis de Chavannes se objevil roku padesátého\nna veřejnosti, po desíti letech dobyl prvního úspěchu\na co vložil tenkráte do »\\alky« a »IVliru«, tomu\nzůstal věren do posledního dechu. Od svých prvních\npočátků se vlastně nikdy nezměnil, jenom prohluboval\na vyhraňoval. Zůstali mu protivníci, ale jejich hlasy\nkonservativního přízvuku utonuly brzo v hlasitém po-\ntlesku jiných.\nHle co maloval: Práci, Odpočinek, Sen, Léto,\nZimu, personifikace rek a krajů, Musy, Sorbonnu,\nantické visie a křesťanské inspirace, historie a le-\ngendy. Jsou to velké plochy obrazů zasazených do\nstěn musei, chrámu a paláců, kterým vytýkali ne-\ndostatečnou komposici, chybnou kresbu a neživou\na nepravdivou barvu a v nichž vidíme, kdo jsme pří-\nstupni nesené, jemnodeché poesii, krásné evokace snů,\nčisté a zamlžené jako sny jsou, oživené lidmi podivu-\nhodné vyrovnanosti, lidmi, kteří zastupují lidstvo,\nkteří representují jeho mládí, svěžest', půvab, sílu a\nvznešený klid stáří. Vlahý mír pozdního odpoledne,\nkdy vše v měkkém, tichém oparu tone, kdy šelest\nlistí, šepot vody a volání lidí v jedinou tlumenou,\na jímavou harmonii splývá a krajem se nese, ten\nmu je v dílech Puvisových. I krutost zimy před ním\nustupuje. Jeho musy nerozeznáte podle banálních od-\nznaků a Euterpe se neliší od některé Vědy aniž od\nantických děv. Všechny ze světa zrozeny ale žijou\nmimo svět. Volným neseným tempem se pohybují,\nusedají v květnatých lučinách, letí čistým azurem\nprvního večera, jsou ve skulpturálních posách. Jeho\nmužové jsou silní a klidní, pracují odměřeně a tiše,\ncele zaujati svým konáním, ať metají oštěpem, zvedají\nbřemena, kácejí stromy nebo vítají fanfarami\nvelikého poetu. Jeho matky kojí děti a stařeny je\nmoudře opatrují, všichni cele oddáni svému počínání,\npři němž jsou tělem i duchem. V jejich duších je\n\nE. KROSTOVÉ\nDEKORATIVNÍ\nNÁDOBY ZKAMENINY."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "97 / 98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.17", "texte": "»V OLNE SMÉR Y«\n\nmír přírody kolem nich. Daleké výhledy se rozevírají před vámi, zelenavé plané, zamodralá mésta postří-\nbřené hladiny a tiché skály. Moře svítí a vavříny a oleandry kvetou a voní, vrby šeptají a lučiny se pestří\ndrobnými a pestrými kvítky. Jsou to arkadické kraje a přece nejednou i z tohoto světa: okolí Paříže, krajina\npiccardská nebo rhonská, ale v essentielním svém charakteru. Umělec rozkládá synthesu jejich, vybudovanou\npodle stejných principu, jako synthesuje zjev lidský. Odtud ona nevyrovnatelná harmonie z koncepcí Puvi-\nsových emanující, v tom leží tajemství onoho umění, jež mu dovoluje ideální nahost a dlouhořasé řízy pošinout\nv nejbližsí sousedství středověkého i moderního kroje.\nUmění Puvisovo má sílu idey a jednoty a těmi vítězí. Všechno konání lidské, život materielní a so-\nciální vysušuje na stupeň nejvšeobecnější. Místo lidí staví lidstvo do svých obrazů a místo slabých otřelých\nalegorií čisté vysněné ideální zjevy, aniž by se staral blíže o jich jména. Všechny patří na místo, kam je\numělec postavil, neboť nevychází při práci od abstraktní myšlénky, nýbrž od obrazové, malebné ideje. Je možno\nsnít a dumat před jeho obrazy po dlouhé chvíle, aniž by se ozvala otázka, co vlastně se v nich děje. Vidíte\nřídce rozeseté světlé zjevy půvabných dívek, žen a efébu v dlouhém pruhu lesa, rodiny při práci, rybáky\nna lovu, dívčiny v chladu koupele, průvody biskupů, ženy na modlitbách, malíře při práci a jste zaujati\nrytmem jich pohybů, velikostí jich silhuet, nadechnutým půvabem kraje, mírnou hudbou bledých, lomených\nbarev. Oko těká po přoše a ssaje to vše jako sbírá ucho tóny eklogy a duch se tiší, mysl plní sladkou\nmelancholií vše se ve vás chvěje a zároveň uklidňuje.\n»Jsem nevědomec, pravil kdysi Puvis, nevím ničeho z filosofie, historie a vědy; zabývám se pouze svým\npovoláním.« Opravdu zabýval se jím do posledního dechu, hlavou i rukou. Myslí viděnou formou a bez\núnavy hledá její případný viditelný výraz. Y jeho umění je cosi šumně znaveného, šelestivě melancholického,\nale jeho visie jsou přece jen očištěný svět, mocně vysněný a jasně vyjadřovaný.\n\nANT. SLAVÍČEK.\nVYORÁVÁNÍ ŘEPY."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "99 / 100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.18", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nPuvis de Mhavannes měl v úctě staré mistry a\njich umění, ale nenapodobí je, nejméně pak v kom-\nposici, která se proto akademickým očím zdá býti\nnesrovnalá, vadná, a ne v attributech a vyžadované\nfilosofii předmětu. Měl svoje sny a představy a měl\npro ně svoji docela osobitou mluvu forem a barev.\nŽil a cítil ve své době jako žili a tvořili umělci rene-\nsanční v jejich a Puvisovo umění také patří této jeho,\ntotiž naší době: je v něm její dumavé snění, v němž\nhledá svoje buen retiro před rozrušujícím a rozčilu-\njícím třeskem a lomozem světa. j. METLICE.\n\nJ. METLICE.\n\nO UMĚNÍ PRO LID A O UMĚNÍ\nVRCHOLNÉM\nnapsal několik pěkných\npoznámek nedávno Ferdinand Avenarius.\n»Umění má být lidové« volají jedni; »pravé umění\nje tu pouze pro několik málo lidí« volají druzí. . . .\nCo je umění vrcholné, co umění lidové? Umělec\nvrcholný dobývá: od některého mysu ve velikém\nkrálovství člověkově, v zemi slova nebo tónu, barvy\nnebo plastické formy, odtamtud vyplouvá do neko-\nnečna a tam, kde zrakům mnohých jenom mlhy se\nkupí, postřehuje, poznává a těm, kdož nejblíž za ním\nnásledují, ukazuje, co odkrývá, a tak i pro ducha jejich\nzískává. Básník, který učí nás nově cítiti a nově vi-\nděti nějaké místo v životě lidském nebo přírodním,\nskladatel, který novými tóny hýbe novými hlubinami\nduševními, malíř, jenž nám otvírá oči i ducha, bychom\nviděli, čeho jsme nikdy ještě nevídali ti všichni\njsou umělcové vrcholní, vyhledavači nových stezek\npro naše cítění, rozvijitelé naší duše, geniové. Umění\nvýšin dobývá, umění lidové osazuje. Arci zprva je\npouze málo těch, kdož mohou jiti za geniem zdá-li\nse jich býti rychle více, namane se vždy otázka : Jsi\nopravdu taký silák, když se tak brzy podaří slabým\ntebe dohonit? a jsi-li, zdaž snad nejdou za tebou,\nprotože nedorozuměním spatřují tvou novou zem bli-\nzoučko na rovném břehu ? Avšak orgány tělesné i du-\nševní, geniem podnícené, cvičí se dál a cvikem se\nposilují. Pořád víc přibývá těch, kdož umějí genia\npožívat, za jednotlivci hrnou se zástupové a na zemi\nlidstva nově opanované vyvstanou příbytky lidské. Co\nje buduje a opatruje, aby pěkně se v nich bydlelo\na zdravě, toť umění lidové ono pracuje na\npůdě vrcholného umění geniů, samo však má jen ta-\nlenty, neboť vysílává genie napřed, aby zase znova\nhledali nových krajů. Umění lidové není snad:\nvšeobecně pochopované umění výšin. Všeobecně\nnemůže být umění vrcholné pochopeno nikdy. Nejen\nFaust Goethův, poslední komorní hudba Beethovenova,\nSibylly Michelangelovy nikdy nemohou být všemi po-\nchopeny, nýbrž i malý obrázek přírodní od geniálního\nbásníka, jenž nově vyposlouchaným zvukem odmyká\nnově pocítěnou jemnost, nebo sebe skromnější dílko\npravých geniů ostatních umění vyžadují přec zjemně-\nlejších ústrojí i k vycítění citů umělcových. Zlidoví-li\ngenius, zřídka zlidoví tím, co dějiny ducha lidského\noznačují za výtvory jeho nejhlubší. Jak nesprávno by\nbylo však pohrdat uměním lidovým! Třebas se ne-\ndotýká nejušlechtilejšího zrna ze žně geniovy, výsevu\npro nová jara umění výšin, přec z ostatního zdravého\nzrna pece dobrý chléb pro tisíce. A když opravdu\njen zvýšená duchovní kultura spůsobuje v pravdě\nrozkvět národa, kterakž by mohl rozkvétat bez umění\nlidového? Máme dnes ještě ostatně mnohé odrůdy\numění. Tak umění přep3mhové, právem tak zvané,\nprotože je pouze přepychem a tudíž snadno bez něho\nse obejít. Tu jsou veškerá umění tendenční, na to\nprovozovaná, aby vychválila něco, co leží stranou\numění samého. Míním: stranou přirozené jeho úlohy,\nvzdělávat sílu našeho cítění a nazírání, pěstovat! zrak\ntělesný i vniterný, sluch tělesný i vniterný, abychom\nmohli víc do sebe přijímat, víc dát se pronikat neko-\nnečností života. Tu je »umění pro umění«, kteréž\nvšak usiluje jen vytvářeti mluvu slova, tónu, linií\nnebo barev, a lhostejno je k tomu, co se nám praví\ntouto mluvou o lidském cítění a lidském chtění. Tu\nje umění pouhé obratnosti, umění pouhé líbivosti smy-\nslové. Ale důležitost jich všech daleko ustupuje do\nzadu za důležitost obou hlavních velkých skupin,\nv nichž pravé doby umění vždy rozkvétaly a odkvé-\ntaly: umění vrcholného a umění lidového. Je pošeti-\nlostí vzdělávat ono, zanedbávat toto, nebo znepřátelovat\nje proti sobě dokonce jako protivy. Ona obě dvě se\ndotýkají, splývají a svazují v tisíceré mnohotvárnosti,\nale i ve svých ryzích formách hodna jsou stejné péče.\n\nPRAHA 1898.\n\n(Pokračování.) Manifestační\nschůze českého studentstva vyso-\nkých škol, k níž podnět dal Vilém Mrštík,\nzajímavou byla přednáškou pana dra K. Chytila. Týž\npoukázal v první části své řeči na přirozený histo-\nrický vývoj Prahy, naznačil, čím která doba ku kráse,\nk rozkvetu jejímu přispěla, v části druhé ukázal na\nboje pro zachování historických a uměleckých sta-\nvebních památek pražských, při čemž břitce odpo-\nvěděl těm, kdož zavržitelnými, mělkými vtipy odbýti\nchtějí zastance zděděných uměleckých památek a ma-\nlebných prospektů pražských.\nV c\nŠťastnou byla volba osoby dra Chytila pro manife-\nstační schůzi českého studentstva. Věru, že rozvaha\njeho, správnost opravdovým citem k umění a k historii\nnaši vedených posudků, spravedlivost, která nikde\nneubírá, nikde také zbytečně nenadnáší, vzorem ho\nčiní všem, kdož pracovati a působiti chtějí za heslem,\nkteré stále hlučněji kolem se ozývá. Čím důležitější\nzáležitosti dotýká se heslo, tím opravdověji sluší uva-\nžovati o všem, co s fedrováním jeho souvisí, jelikož"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "101 / 102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.19", "texte": "»VO L N É SMĚRY*\n\nfedrování to má býti přece vždy jen prostředkem\nk dosažení žádoucího cíle.\nl'o řeči pana dra Chytila vystřídala se řada řeč-\nníků z řad studentstva, kteří s ohněm mládeži vlastním\npřihlásili se k řadám zastanců Prahy.\nZajímavé intermezzo způsobil příchod primátora\nměst Pražských pana dra Podlipného a jeho proslovení.\nPan primátor potěšen byl projevem studentstva,\nprohlásil, že dávno již tomu, co nastoupila první výzva\nzastanců starobylého rázu a krásných prospektů\nPražských do řad zástupců obce, přiznal, že od mládí\nsvého náleží do řad těchto zastanců starobylého rázu,\npřál studentstvu, aby se podařilo rozmnožiti řady ty.*)\nNejzajímavějšim místem vlasteneckého proslovení\npana primátora bylo tvrzeni, kterýmž odpovídal na\nprvní z požadavků shromáždění, tvrzení, které vše-\nobecně překvapilo, pan primátor ujišťoval shromáždění,\nže umělecká komise se nerozešla, že jen nepra-\ncuj'e- (0\nPožadavky, jimiž schůze vyzněla a kteréž tlumočiti\nměstské radě má tříčlenná deputace, jsou: Znovu-\nzřízení umělecké komisse, kteráž se má sama doplňo-\nvati, v níž však zasedati nemají jen architekti a vý-\ntvarní umělci, nýbrž i literáti. Dále žádáno zachování\ndosavadního rázu náměstí staroměstského, zachování\ntří domů zakoupených pro městskou pojišťovnu, za-\nchování radnice staroměstské a okolí jejího, zachování\nv\nkarakteristického razu ulice Železné, Melantrichovy,\nCeletné, Karlovy, Spálené, Perštýna a j. zachování\nkostela sv. Karla Bornmejského, sv. Václava, na Zde-\nraze, sv. Vojtěcha u Prašné braný, nezměněné zacho-\nváni staré báňovité střechy kostela svatovítského, za-\nstavení průlomu »U Klíčů« dle návrhu umělecké\nkomisse, zachování malebných zákoutí a náměstí Malé\nStrany, uchránění Vyšehradské skály před zamýšleným\nprůlomem.\nSchůze dala podnět k utvoření stálé studentské\nkomisse, která by ve shodě s umělci pérovali měla\no záchranu Prahy proti bezduchému bourání a olupo-\nvání o cenné památky a prospekty, která by se zá-\nroveň starala o čilou agitaci v celých Cechách, smě-\nřující k záchraně starobylého rázu Prahy.\nManifestační schůze, jíž súčastnili se i mnozí\nz professorů vysokých škol, byla důstojným projevem\nstudentstva českého, v ní osvědčilo studentstvo lásku\nku Praze, projevilo nadšení pro krásu Prahy; schůzí\ntou dán byl podnět veškerému studentstvu českému,\naby bralo živý zájem na všem, co se týká úpravy\nPrahy.\nPřes radostné stránky této i jiných schůzí a pro-\njevů pro zachování starobylého rázu a zajímavých sta-\nvebních památek a malebných pohledů pražských,\nnelze nám přejiti bez poznámek některé okolnosti, jež\nnám při schůzích těchto napadají. Poznámky své při-\npojujeme nahodile na tomto místě, ony nejsou kritikou,\nnýbrž projevem našich názorů v záležitosti akce pro\nzachování rázu historického, pro zachování malebných\nprospektů a pro vhodné upravení částí vskutku za-\nnedbaných, nemalebných a umělecky ničeho nezna-\nmenajících. Doufáme, že o některých z nich uvažo-\nváno bude těmi, kdož touží stejně s námi po získání\numělecky význačných nových částí Prahy, které by\nharmonicky k částem starým se připojovaly, je neru-\nšíce nýbrž vhodně doplňujíce, jako pro nezměněné\nzachování cenných částí starých!\nVícekráte položen byl důraz na to, že nelze akci\nza zachování starých památek .stavebních a starých\ncharakteristických částí Prahy děliti od akce za úpravou\na zbudováním nových uměleckých a malebně rovno-\ncenných částí. Je jisto, že dokud nedovedeme nové\nčásti Prahy upraviti malebně, umělecky zajímavě, že\ndotud oceniti nedovedeme i malebnost a cenu částí\nstarých, aneb kdo chceš, naopak. Proto bylo by po-\nchybeno, děliti tyto dvě pro Prahu stejně důležité\nzáležitosti, přímo zhoubným bylo by stavěti je nějak\nproti sobě. Jsme jisti, že zlepšení v jednom směru\nznačí zlepšení iv druhém.\nJelikož však se vzděláním a šířením uměleckého\npochopení dostavuje se výsledek jistý v obou směrech,\nproto by, hlavně mládež, neměla při vzdělání svém\npřehlížeti důležitá odvětví vzdělání uměleckého, ze-\njména však zanedbaného ve středních i vysokých\nškolách vzdělání kulturně historického a historicky\numěleckého. Proto nám při schůzi manifestační če-\nského studentstva scházelo, že nebyl dán k tomu\npodnět, aby se úsilovně žádalo, aby již ve středních\nškolách dáván byl popud ku studiu a ocenění histo-\nricko-uměleckých památek, zejména, že nebylo a to\nvším právem ukázáno k nedostatku, jaký spočívá\nv tom, když na vysokých školách technických nepřed-\nnáší se dějiny umění výtvarného vůbec, a na universitě\nměrou nesrovnatelnou o důležitosti jejich dějiny umění\nv , ,\ndomácího. Zádati za doplněni programu studijního\nv těchto směrech mělo by býti u posluchačů obou\nvysokých škol, zejména však škol technických stálým\nheslem. Ne vy týkej nám někdo, že požadavky tako-\nvými zabíháme, jest pevným přesvědčením naším, že\nv tomto dosavadním nedostatku namnoze vězí příčina\nneblahých zjevů s nimiž setkáváme se i u akademicky\nvzdělaných zástupců obcí.\nDalší, často přehlížený moment bránící snahám za\nzachováním a krásou Prahy ; jest nedostatečné uvědo-\nmování důsledků začatých, doposud všestranně schva-\nlovaných podniků, za jejichž uskutečněním veřejnost,\nba valná většina občanstva touží, které mají značný\nvliv na přeměnu Prahy, jsou to předeším: splavnění\n\n*) Čtenář srovnej s touto řečí pana primátora nedávnou\nzprávu z klubu staroměstského, kde mluvil o rozšíření ulice\nMelantrichovy, s jejímž provedením prohlásil souhlas pravě:\n»Ovšem nebudou-li v tom činěny nesnáze přátely starožitností\na krásných pohledů. Neboť tak tomu již bývá, že jakmile\nobec potřebuje čeho pro své účely a zejmena ulice, hned\npřijdou jednotlivci, ať vlastenci anebo nevlastenci s opačnými\npožadavky."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "103 / 104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nVltavy a souvisící s ním úprava břehů a upravení nábřeží, dále pak provádění veřejných komunikací.\nStaráme-li se jen o zachování stavitelských památek a nemáme-li vlivu na upravení úrovně a úpravu jich\nokolí, nemáme-li vlivu na upravení úrovně vod protékajících městy, nevšímáme-li si, jak rozestírá se síť\ndrah železných, sítí iramwayových, přijdeme často k závěrům podobným, které hrozí nyní, ku př. zvýšením\nostrova Střeleckého, zvýšením nábřeží malostranského do úrovně nábřeží u domů Jechenthalových, zvýšením\núrovně při zajímavém klášteře a kostele u Milosrdných Bratří, při staré synagoze, při svaté Anežce a jinde,\nsetkáme se pak s tím sešněrováním městu dechu ujímajícím, s nímž setkáváme se v Praze na obvodu od bývalé\nKoňské brány až za Žižkov.\nO to především záhy sluší se „starati, aby všemi započatými na úpravu Prahy a okolí vliv majícími\npodniky, nebyly dotčeny části, po jichž naprostém zachování toužíme, aby podniky těmi nebyla podkopána,\nale naopak, aby jimi připravena byla půda jak pro zachování a nezmenšení dojmů, jimiž působí staré\npamátky, tak i pro vybudování nových a umělecky cenných a malebných částí a pěkných zákoutí.\nNelze míti dosti na pozoru každý nový komunikační podnik, často lze potřebě vyhovět! stejně, někdy\ni lépe tratěmi, které nedotýkají se starých částí, any tratě zaměřené starými, živými a živnými ulicemi, tyto\no jich zděděný ráz připravují a často celé okolí nevýhodně pozměňují. Sluší hleděti, aby nepopiratelné dobro\n\nA. NĚMEJC\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "105 / 106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.21", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nnových podniků nebylo zbytečně zakupováno zlatou\nmincí památek dob minulých.\nZřejmě viděti můžeme, kam vede dosavadní úzké\npojímání akce za zachováním krásy a rázu Prahy.\nMluvíme a horujeme o žádoucím splavnění Vltavy,\nkteréž však ponecháváme bez závady kruhům a čini-\ntelům, které na tom zájmu nemají, aby splavnění\nVltavy a úprava nábřeží provedla se tak, aby nebyla\nna úkor vzhledu nejkrásnějších, věky obdivovaných\nčástí Prahy. Voláme po veřejných komunikacích\na nestaráme se, jak jejich sítě měly by býti roze-\nstřeny, aby vyhověly potřebě a nezavdávaly podnětu\nku sbourání stavebních památek; spiše soukromý zájem\npřivodí položení nevhodné některé tratě komunikační\nnež zájem veřejný, vhodné přeložení její.\nAč může býti každému jasno, že tvoří řada\nmnohých důležitých otázek a podniků podmínky pro\núpravu Prahy, přece zřídka staráme se o ně předem;\nnení u nás jednotného pojímání při řešení těchto\notázek, každá z nich řešívá se zvláště, náležejíc v obor\nté neb oné komisse, v tom pak leží příčina, že překva-\npeni býváme konečnými více již nezměnitelnými fakty.\nJeště jedné důležité stránky akce za zachováním\nrázu a krásy Prahy a úpravou nových částí vzpoměli\nj rnie při schůzi manifestační studentstva, ač jiné schůze\ndaly více podnětu ku rozjímání v tomto směru.\nJest těžko pochopitelno, jak přes nepopiratelné\nšíření zájmu pro otázky týkající se zachování rázu\na krás Prahy, byla dosavadní činnost záchranná na-\nprosto téměř bez úspěchů, což by možným nebylo,\nkdyby přehlížena nebyla při činnosti té tato okolnost.\nJednáme a mluvíme dosti často o tčch neutěše-\nných pro Prahu poměrech a to zřídka však dosti\nintensivně uvažujeme o cestách vedoucích k nápravě.\nŘady horlitelů pro zachování rázu a krásy Prahy se\nrozhojňují, však zřídka uvědomí si, co bylo již vyko-\nnáno, zřídka přistupují na podklad celé akci dříve již\ndaný. Myslíme, že by slušelo přihlédnouti každé nové\nčetě zastanců, zda dán byl celé akci přijatelný pod-\nklad, k jehož uskutečnění by vynaloženy měly býti\nveškeré síly až do dosažení žádoucího cíle.\nPředloni uveřejnily »Volné Směry« požadavky inte-\nligence české, jak tlumočil je v zájmu Prahy pamětnl\nspis, podaný r. 1893 radě městské českou inteligencí\npopudem Umělecké Besedy a Spolku architektů a\ninženýrů. Požadavky ty směřovaly ku zřízení odpovědné\nkomisse pro úpravu Prahy (pozdější nazvané umě-\nleckou), v nich vyznačen byl ráz komisse této, ko-\nmisse měla býti orgánem pro řešení jednotné veškerých\notázek týkajících se úpravy Prahy v nejširším, v pa-\nmětním spise přesně vyznačeném smyslu. Komisse měla\nsestávati z úzkého kroužku vydatných pracovníků,\njichž větší elaboráty opírati se měly souhlasem šir-\nšího sboru pro úpravu Prahy, sestávajícího ze\nzástupců všech vědeckých, uměleckých a samospráv-\nných korporací, tak že by sbor tento representoval nále-\nžitě veškeru inteligenci naši, kteráž by takto informována\nbyla předem o důležitých krocích směřujících k upra-\nvení Prahy. V pamětním spise vyznačen byl po-\ndrobně pracovní program i postup nezbytných pro\nnápravu prací, které zmoci jest možno, jen kroužku\nněkolika vydatných pracovníků. Krátce, pamětní spis\npodával doposud nej obsáhlejší a nejprohloubenější\nprogram pro akci za zachováním rázu a krásy Prahy,\nnaznačoval nejvhodnější a snad jedinou pro nápravu\ncestu. Do dnes nebylo ukázáno jiné východiště z těch\nzmatků a škod. Celý ten pracovní plán schválen byl\ntéměř veškerou inteligencí naší, proti němu neozvalo\nse hlasu. Málo jen a neúplně bylo z něho provedeno\na přece téměř opuštěn stojí dnes program ten. T<>,\nco se nyní žádá na veřejných schůzích, neznačí\nnamnoze prohloubení starého pracovního podkladu,\nneznamená v tomto směru postup, a přece up řiti\nnelze, že by k požadavkům* pamětního spisu svrchu\ndotčeného přistoupiti měli všichni, jimž jde o brzkou\nnápravu v osudných pro Prahu záležitostech, zn >vu\na znovu, silněji a dolehavěji by měly zníti požadavky\nsnadno splnitelné, stále do slova opakované, celá snaha\nupnouti by se měla pří splňování jich na splňování\núplné, ne zdánlivé a povrchní. Navržená organisace\npracovní umožňovala každému, kdož o věc má zájem,\nzvěděti o postupu práce, po případě nalehati na splnění\npotřebných předprav, projeviti své náhledy a býti na\nstráži tam, kde hrozí věci nebezpečí.\nVšak zdá se nám, že celá záchranná akce zaráží\nse často u věcí nepodstatných, plynoucích buď z ne ■\npochopení neb neznalosti aneb odchýlek od pracovního\nsprávného a přijatého podkladu, udávajícího směr a\ncíle akce. Takovými nepodstatnými maličkostmi zdály\nse nám při manifestační schůzi stadentstva býti dva\nne snad zcela nové, přece zde poprvé s důrazem pro-\nslovené požadavky. Jeden z nich touží, aby v umě-\nlecké komissi nezasedali je'n architekti, nýbrž i jiní\nvýtvarní umělci a literáti, druhý naznačuje, aby byli\nčlenové komisse umělecké obcí placeni.\nJak již praveno, byla myšlena komisse pro úpravu\nPrahy (komisse umělecká) co pracovní orgán\nobírající se všemi otázkami spadajícími v obor úpravy\nPrahy. V něm touženo, aby zasedali nemnozí, ale dělní\npracovníci, kteří by dovedli a skutečně chtěli\npracovati, lhostejno při tom ať je kdo nazývá archi-\ntekty, inženýry, staviteli, historiky, literáty, malíři, so-\nchaři ; ovšem, že při pracích komisse této nejde o ně-\njakou činnost literární, historickou, nýbrž o činnost,\nkterá nejvíce spadá v obor činnosti architekta, a které\nujmou ti se mohou ti z techniků a umělců výtvarných,\nkteří směrem svých prací, svou celou činností nejsou\ncizí otázkám, o něž při úpravě Prahy se jedná.\nMáme-li literáty, kteří dovedou a chtějí v důležitých\notázkách úpravy a vývoje Prahy pracovati, přejeme si,\naby byli členy umělecké komisse, jedná-li se však\njen o to, aby v umělecké komissi zasedali historikové\na literáti proto, aby výtvarní umělci byli v čas poučeni\no historickém významu stavebních památek, pak máme"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "107 / 108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.22", "texte": "»VOLNE SMEEY«\n\nto za zbytečné, jelikož čeští výtvarní umělci nebyli\na nejsou takovými ignoranty, aby významu historického\na uměleckého z domácích památek neznali.\nVšak jak již praveno, představovali jsme si vždy\nvedle umělecké komisse sbor pro úpravu\nPrahy, sbor, který by soustředil v sobě zástupce\nvší inteligence naší, sbor, který by byl oporou činnosti\nkomisse, jemuž by táž referovala o své ěinnosti a\npředkládala větší elaboráty. Tito dva činitelé by vzá-\njemně se doplňovali, jeden druhému byl by podporou,\njeden druhému zárukou zdaru. Představovali jsme si\nhned od začátku, že otázky toho zájmu veřejného a\nté důležitosti rozřešeny by býti nemohly bez účasti\nkruhů inteligence có nejširší. Ohledně požadavku, aby\nčlenové umělecké komisse byli silami placenými, cho-\nváme jisté obavy a pocítili bychom při provedení po-\nžadavku studentstva českého zvláštní lítost. Což nelze\nv našich poměrech více již žádati, aby obcím při dů-\nležitých záležitostech odborných pomáhalo se činností\nnezaplacenou? Nebyla by tím porušena závislost členů\nkomisse? Nezavdalo by to podnět ku dotírání nepo-\nvolaných zištných živlů? Jest v daných poměrech\nmožno pocítati s tím, že by obec honorovala členy ko-\nmisse, na jichž volbu by vlivu předem se vzdala,-jak\nžádáno bylo výslovně iv manifestační schůzi stu-\ndentské? Jak by se pohlíželo, a to vším právem na\nty z peněz obecných honorované cleny komisse umě-\nlecké, těmi, kdož v komissích jiných léta již nezištně\npracují a vědomostmi svými radou i skutkem obci\nv neméně důležitých otázkách jiných pomáhají?\nVíme dobře, že poměry umělců jsou po většině\ntak utěšeny jako u jiných stavů, jichž členové účastní\nse po léta prací obecných nezištně, však přesvědčeni\njsme přes to, že lze i mezi umělci pocítati stejnou\nměrou na obětavost, která nežádá honoráře za rady,\nza vedení potřebných přípravných prací, za vedení pro\nobec důležitého odvětví obecní práce nejméně pak od\nzastupitelstva, z jehož činností v některých směrech\nnaprosto nesouhlasí.\nManifestační projev studentů byl nám nad-\nmíru sympatickým z mnoha důvodu a slibujeme si,\npakli studenti naši zvýšenou měrou všímati si budou\numěleckých otázek, v jichž popředí stojí otázka, o níž\njednali, pakli snažiti se budou při svých studijích vzdě-\nlávati i zanedbané doposud pole pochopení výtvarného,\nže jistě v příští době přinese Praze značný prospěch.\nPoznámky, které jsme zde více jen nahodile připojili, ne-\nbudou asi závadou styků, kterých si výtvarní umělci míti\npřeji se studentstvem naším a všemi, kdož s námi touží\npo rozřešení jedné znej důležitějších otázek uměleckých.\nSOUPISNÉ PLÁNY STAVEBNÍCH PAMÁTEK PRAŽSKÚCH.\nK návrhu soupisné komisse usneseno\nbylo v radě městské vyhotoviti soupisné plány král.\nhlav. města Prahy v měřítku 1 : 720, v nichž vyzna-\nčeny mají býti veškeré památnosti stavební i umělec-\nkého průmyslu. Plány ty sloužiti mají ku snazšímu\npřehledu starobylých památek jak pro obecenstvo, tak\ni pro úřad stavební a magistrát. Vypracování svěřeno\nbylo panu staviteli Herainovi a architektu Křiženeckému.\nVítáme toto rozhodnutí rady městské, však těžko je\nnám nepoznamenati, že přátelé zachování starobylého\nrázu mnjí obavu, aby plán tento nesloužil komis si\npro bourání starých pražských památek,\no jíž zřízení se proslýchá, co ukazováček, kde příště\nlopaty a rýče nezaměstnaných zuřiti mají.\nMĚSTSKÁ RADA PRAŽSKÁ A UMĚLECKÁ BESEDA.\nZpráva z městské rady pražské ze dne 11. listo-\npadu sděluje: »Ve schůzi rady městské dne 11. listo-\npadu usneseno, aby žádného závazného usnesení ve\npříčině úprav na Staroměstském náměstí se nečinilo\ndříve, dokud by v postupu ohledně stavby paláce\nměstské pojišťovny Umělecká Beseda nepředložila zcela\nurčité návrhy radě městské. Umělecká Beseda, jíž\ntoto usnesení bylo sděleno, prohlédla korporativně\nnávrhy konkurenční na projektovanou budovu, jakož\ni náčrtky pana architekta Polívky, načež sdělila radě\nměstské, že neodporučujc, aby vypisován byl na stavbu\nbudovy pojišťovny nový konkurs. Jiného návrhu Umě-\nlecká Beseda radě městské neučinila. Na základ i tohoto\ndobrozdání usnesla se rada městská v úterní své schůzi\nza předsednictví starosty pana dra Podlipného, aby\nse stalo ve příčině stavby paláce pojišťovny dohodnutí\ns panem architektem Polívkou na základě jeho ná-\nčrtku a plánů, od dozorstva městské pojišťovny objed-\nnaných. »Souhlasí snad Umělecká Beseda s tím, co se děje\nna radnici, je snad pro sbourání starých domů na Staro-\nměstském náměstí, je pro vypisování soutěží způsobem,\njakým se stalo při městské pojišťovně, aneb slavná rada\nměstská jinak si představuje mínění Umělecké Besedy ?\nJe mezi Uměleckou Besedou a radou městskou shoda\na vzájemné porozumění, aneb snad rada městská vy-\npomáhá si nesprávně přípisy Umělecké Besedy?\nVYDÁNÍ KODEXU VYŠEHRADSKÉHO z r. 1086.\nZ dotace soupisné komisse povolen byl pražskou\nradou městskou příspěvek 3000 zl. na vydání vzácného\nkodexu Vyšehradského, svědka o umění malířském ve\nstoletí jedenáctém v Cechách.\nSPRÁVNÍ SOUD A DŮVODY ESTETICKÉ. Správní\nsoud rozhodl v záležitosti domu čís. 253. v Neru-\ndově ulici na Malé Straně ve smyslu zemského výboru,\nkterý v zájmu vzhledu ulice ostruhové zamítl projekt čtyr-\nčtyrpatrového domu. Správní soud opíral své rozhodnutí\no zásadu, že důvody estetické jsou rozhodujícími v těch\npřípadech, v nichž nějakou stavbou, křiklavým nesou-\nladem porušen by býti měl ráz ulice, utvořený ma-\nlebným skupením budov sousedních, byť vyhovovala\nvšem požadavkům\nUMĚLECKÉ SOUTĚŽE SMĚŘUJÍCÍ K ÚPRAVĚ\nPRAHY. Poslední dobou oznámeno bylo v den-\nních listech, že městská rada pražská zamýšlí za pří-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109 / 110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.23", "texte": "O. LEBEDA.\nZ KARLOVÝCH\nVARŮ.\n\nčinou získáni úpravních plánu pro náměstí Staroměstské a Malou Stranu vypsati veřejnou soutěž. Jak\nbychom vítali vypsání takové, kdybychom přesvědčeni byli o tom, že vypsáni ta opírají se o náležitou před-\npravu, bez niž očekávati nelze výsledků, tak zdá se nám býti povinností v čas prohlásiti, že za poměrů\nstávajících považovali bychom vypsání soutěže na úpravní plány některé ěásti Prahy, zvláště však Malé\nvStrany za předčasné a zdar neslibující. Doufali jsme, že ' důležité práce přípravné pro získání detailních\núpravních planu provedeny budou uměleckou komissi, to se nestalo. Není téz tajno, jaké předpravy učiněny\nbyly doposud k zajištění určitého podkladu, ku př. pro vyhotovení úpravních plánů pro Malou Stranu,\naniž jak ku př. obtížno jest přibližné stanovení prosté potřeby míst pro veřejné budovy, uvádíme\npřiklad školy, jak ku př. dlouho trvá, než zjistí se, jaké školy by zřízeny býti měly v některé čtvrti\nměstské. Jak lze vyhotovovati úpravné plány, které by již předem určeny nebyly zůstati plánem pouhým,\nkdyž neznámy jsou určité pro nejblizsí dobu potřeby místní. Co znamená ku př. v dosavadních stavebním\núřadem provedených návrzích Malé Strany, vyznačení místa pro sněmovnu zemskou, když ani zdaleka není\nsmluvena s rozhodujícími kruhy vůbec ani pravděpodobnost, že k stavbě té dojde, když není rozhodnuto\no projektu splavnění, o jezech, překladištích, o pobřežních čárách, o příští úrovni řeky. Tyto dny zprávy\no stavbě nového mostu prozradily, že doposud není jisto, do jaké výšky urovnán býti má příště ostrov\nStřelecký, která záležitost: stejně jako úprava pobřežních čar souvisí se splavněním Vltavy.*) Jakou naději mají\ndobré projekty, aby provedeny byly, když slavná rada městská, ač známo jest a známo býti mohlo, že\numělecká komise zabývala se a vyhotovila návrhy pokud to vůbec bylo lze na úpravu Malé Strany,' ne-\nprojevila ani v nejmenším přání se známiti se s návrhy těmi, aneb souvisí vždy chuť se seznámením\ndůležitých pro Prahu projektů s osob nimi sympatiemi k navrhovateli? Jak možno vůbec očekávati dobrou\nvůli k nestrannému posouzení uměleckých projektů od slavné městské rady nynější, která vypisuje soutěže\ntakové, jaká byla ona na městskou pojišťovnu pražskou, které soutěže, i když jim upříti nelze, že měly žá-\n\n*) Viz zprávu městské rady, z 8. října t. r., kde uvedeno, že plány na splavnění Vltavy schváleny nejsou."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "111 / 112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\ndoučí výsledek, nepoužity nechává, za více příkladů na snadě jsoucích uvádíme soutěž na dům »u Klíčů«, městská\nrada, za niž k provedení přichází jen projekty bez soutěží zadané, tedy takové, které prováděny jsou osobami přímo\nvyzvanými. Každá, městskou radou vypsaná soutěž vyhlíží jen jako šachovní tah, sloužící k obraně sl. rady\nměstské, že se něco děje, aby se skutečně nic nestalo, vyhlíží jako vyhození sousta, do něhož by se zakousli\nhladoví a jímž umlčeli by se kritisující. Kdyby šlo opravdově radě městské o získání platných cenných\núpravních plánů pro celou Prahu, byla by též podporovala uměleckou komissi při její práci. Není nesnadno\nzvěděti od členů bývalé umělecké komise o níž tvrdí sice pan primátor Dr. Podlipný, že trvá, že však ne-\npracuje, jak těžko bylo jim zvěděti o záležitostech a poměrech, bez jejichž znalosti hotovení plánů jest sice\nvěcí zábavnou, však ničeho pro úpravu Prahy neznamenající. Může býti poznenáhlu známo i kruhům Širším,\nže k zajištění náležité úpravy města nestačí nejskvělější plány bez ustavičné, nepřetržité činnosti pracovníků\nobeznalých s každým stadiem rozvoje města a se všemi stále se vyvíjejícími okolnostmi, které vlivu mají na\nutváření města. Ovšem pro stávající řád a hospodářství na radnici jest nejpohodlnějším zaopatření nějakých\nplánů cenou honorovaných, s nimiž pak páni bez autora hospodaří jak se jim líbí, a o to se jedná; proto páni na\nradnici milostivě vyhoví žádosti ať již se objeví s té neb oné strany za objednáním úpravních plánů, rozumí\nse, že cestou veřejné, všeobecné soutěže, při čemž ovšem příště veřejně více ohlášeno nebude, u koho proti\nhonoráři projektů zvláštních objednali; slyšeli jsme, jak páni zrady nyní sami upřímnosti své litují, hloupostí\nji nazývajíce. Ostatně nečiní při našich malých poměrech obtíže ty nejmenší, aby slavná rada městská v čas\nk tomu neb onomu kroku mimo kruhy své třeba i korporací uměleckou byla pobídnuta.\nZaznamenáváme některé publikace o umění a umělcích: A. DEMEURE DE BEAUMONT vydal svým nákladem\nza 8 franků knihu o plakátech umělců belgických »L'affiche belge«. Belgičtí kreslíři afiší mají\nmezi sebou některá jména světové pověsti, jako Meunier, Rassenfosse, Donnay, Berchmans, Hannotiau a j.;\nv knize de Beaumontově je reprodukován jednobarevně značný počet jejich výtvorů. (Adresa vydavatelova:\nToulouse, 22 Rue Raymond IV). LÉON MAILLARD uveřejnil u Boudeta v Paříži knihu o vývoji umě-\nleckých menus a programu francouzských, pro něž užívá názvu »la petite estampe«. Začíná minulým\nstoletím (dobou Saint-Aubina, Cochina, Eisena, Moreau ml.), provádí čtenáře dobou revoluční, prvním císař-\nstvím, restauraci, vládou Ludvíka Filipa po nejnovější dobu. Text knihy (Menus et programmes illustrés) je\npromítnut bohatě reprodukcemi vybranými s uměleckým vkusem a znalostí. U J. A. Stargardta v Berlíně\na E. Sagota v Paříži vyšla kniha o FÉLIXI VAL-\nLOTTONOVI od J. Meiera- Graefe. (16 marek),\nH. Grevel & Co. v Londýně vydal za 21 sh. první\nsvazek sbírky »The print gallery« . (Obrazárna tisků),\nv němž je 96 dřevorytů, mědirytů a leptů (užíváme\npoprvé tohoto slova ve smyslu něm. Aetzung, franc.\neau-forte, angl. etching.). Sbírka začíná stoletím patnáctým\na dosahuje počátku stol. devatenáctého, zahrnujíc díla\nmistrů jako Mantegna, Durer, Cranach, Holbein, Alde-\ngrever, Ostade, Potter, Delaunay, Moreau, Bartolozzi a\nmnoho jiných; do sbírky je pojato četně velmi vzácných\nrytin, škoda jen, že otisky jsou mnohem horší než\noriginály. WALTER CRANE uveřejnil u firmy\nBell and sons v Londýně novou knihu Základy kresby\n(The bases of design; cena 18 sh.); je to spracování\ndeseti přednášek konaných v Manchestru, jasné, prak-\ntické a snadno pochopitelné dílo. Umělec zařadil do\ntextu na dvě stě illustrací, většinou vlastních.\nHamburský klub umělců vydal v komisi u D. Comme-\ntera v Hamburku album osmi krásně tištěných lito-\ngrafií. Zastoupeni jsou tu Ehren, Eitner, Herbst, Illies,\nKayser, Schaper, Wohler, Sibelist.\nHEINRICH VOGELER vydal u Fischera a Franke\nv Berlíně deset obrazů k dramatické básni Gerharta\nHauptmanna »Utonulý zvon« (Die versunkene Glocke).\nObrazy Vogelerovy vyšly ve dvojím vydání, za 30 marek\na levné v papírové mapě za 3 marky. Vogeler je\nzajímavá hlava básníka malíře; narodil se r. 1872,\n\nA. BOUDOVÁ.\nVÝPLNĚ DEKORAČNÍ\nPLENTY."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "113 / 114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.25", "texte": "»VOLNÉ SMÉR Y«\n\nnějaký čas pobyl v Dússeldorfě u Kampfa, pak odebral\nse do osady umělců samotářů a milenců přírody, do\nWorpswede. V této od světa zcela odloučené dědince\ndolnosaské dostal se do rukou přísného vážného Macken-\nsena, hlavy družiny worpswedské, a její intimní styk\ns přírodou, ba hluboce pronikající soužití této družiny\ns přírodou i lidmi zastrčeného toho koutu světa daly poe-\ntické duši Vogelerově zcela osobitý směr. Zadívej se na\njeho rytiny jako ku př. Jaro, Láska, V máji člo-\nvěku se zdá, jakoby se procházel za mladého vonného\njitra a zpěvu ptačího pod kvetoucími jabloněmi; tak\nmladistvě a slunně to dýše z jeho poetických listů,\njemných, něžných, prosycených písněmi lásky a po-\nhádkami. Vytýká-li se Worpswedským jsou\nto Mackensen, H. am Ende, Modersohn, Overbeck,\nC. Vinnen, O. Sohn, Schrodter -že všichni mají\njeden a týž ráz, specifický worpswedský, ale jejich\nvlastní individuality že není vidět, takže snadno lze\nzaměnit jejich výtvory, dojista to neplatí o Vogelerovi.\nTen proniká stejně hluboko do přírody, ale vedle toto\npevně akcentuje svoje vlastní básnické Já. V mapě\ndeseti listů, inspirovaných básní Hauptmannovou, je\nněkolik spanilých visí vogelerovských. Tak první\nlist, kde Rautendelein v půvabné jarní krajině roz-\nmlouvá s vodníkem Nickelmannem, nebo devátý list,\nkde Rautendelein truchlí v smrákající se krajině, nebo\ndesátý, kde loučí se s Heinrichem. Ale i jiné listy\njsou zajímavý. Skoda jen, že půvab jejich utrpěl repro-\ndukcí; je v barvách ale na těch barvách je patrno,\nže nakladatelé stanovíce cenu levného vydání na\n3 marky, si myslili : Za málo peněz málo muziky!\nV Brusselu byl letos ve dnech 22.—26. září konán\nsjezd, jenž se měl obírat otázkou umění v životě\nveřejném (Part public). Pokus se zatím stroskotal;\nspolek totiž, jenž sjezdu dal popud (L'oeuvre de Part\npublic) netěší se přízni umělců belgických, z nichž\nani jediný na sjezd se nedostavil. Na sjezd samotný\nbylo velmi prudce útočeno v novinách i uměleckých\nlistech belgických; vytýkáno co do věci, že jakýkoli\nnásilný postup v otázce umění v životě veřejném spíše\nškodí než prospívá a že nutno vyěkati, až nenáhlá\nproměna sama časem se uskuteční. Rokováno bylo\no třech odděleních : o umění veřejném se stanoviska zá-\nkonodárného, sociálního a technického (umění ve škole,\nobnovování a péče o památky umělecké atd.) Sjezdu\npředsedal belgický ministr Beernart, za účastenství\nzástupců vlád, měst a museí z Francie, Holandska,\nv\nBelgie, Švédska, Itálie, Ameriky. Německo mělo jen\ndva účastníky, Rakousko nejspíš žádného. Bylo usne-\nseno, aby r. 1901 byl v Paříži uspořádán mezinárodní\nsjezd k rokování o veřejném umění; zároveň proje-\nveno přání, aby r. 1899 byly v jednotlivých zemích\nsvolány přípravné sjezdy národní.\nV nové (druhé) řadě vídeňských obrázkových archů\npro školu a dům, jež vydává společnost pro roz-\nmnožovací umění ve Vídni, jsou dva listy od JENE-\nWEINA (Vzkříšení Lazara s pobočnými kartonky\nKristus na moři a Oslavení Kristovo, na druhém listě\nHořící keř Mojžíšův se čtyřmi kresbami menšími, Na-\nlezení Mojžíše, Mojžíš před Faraem, Anděl smrti,\nOdchod z Egypta), dva listy od H. SCHWAIGERA,\nHunnové (hunnský palác, Papež Lev I.a král Attila)\na Rytířský turnaj. Oba listy Jeneweinovy, zvláště\nstředy, stojí na obvyklé výši jeho umění; Schwaige-\nrovi Hunnové nevynikají nijak; Rytířský turnaj má\nsice mnoho zajímavého detailu, ale právě proto se\ndusí a svému účelu, působiti esthetickým dojmem na\nškolní mládež, rozhodně nevyhovuje.\nSVĚTOVÁ VÝSTAVA V PAŘÍŽI 1900. Inserátem\nv denních listech zve vládou jmenovaný umělecký\nkomitét ku súcastnění se výstavy pařížské.\nPodmínky výstavní ac nevyhovují úplně všem těm\npožadavkům, které umělectvo české ve vlastních svých\nschůzích roku loňského bylo stanovilo, jsou přece jen\naspoň tím pro nás výhodnější, že tentokráte Praze\njako uměleckému centru stanovena vlastní komise\nposuzovací a sběrací, která i ve Vídni zastoupena\nbude v komisí centrální. Je to značný krok ku předu\noproti letům předcházejícím, kdy o umění Rakouska\nrozhodováno vždy právoplatně jen ve Vídni.\nPro zajímavost i památku klademe zde v násle-\ndujících řádcích požadavky umělectva českého, jak\nkdysi vzhledem k výstavě pařížské byly stanoveny:\nUmělectvo české prosí, jsouc si vědomo své hodnoty\na síly, aby :\n1. Byla povolena zvláštní česká umělecká sekce v umě-\nlecké komisi centrální, která bude míti uměleckou\n• výstavu rakouského oddělení na starosti, odpoví-\ndající významu českého umění, jeho velikosti a\nceně. Ta zasedala by jak ve Vídni při všech po-\nradách přípravných, tak v Paříži při vlastní práci\nna výstavě.\n2. Aby posuzování ceských uměleckých děl nestalo\nse cizími činiteli nebo dokonce neumělci, kteří by\npro zvláštní typické zjevy a ráz umění našeho\nporozumění neměli, nýbrž silami domácími, od\numělců ceských zvolenými.\n3. Aby mu bylo umožněno vystaviti kollektivně, ovšem\nv rámci všeho umění celé říše.\n4. Aby bylo podporováno finančně tím že způsobem\na v té poměrné výši, jako jiné toho druhu sekce.\nV bodech 1.a 4. bylo mimoděk*) požadavkům\nvyhověno; za to ostatní dva požadavky zůstaly jen\nzbožným přáním. Také finanční podpora oddělení Ra-\nkouska se strany vlády daleko zůstává za podporou,\njakou druhá polovina říše věnuje. Kdežto u nás po-\njistné i transport z Vídně zpět musí hraditi umělec\nsám, jsou poměry v Translajtanii daleko výhodnější;\n\n*) Zadost k ministeriu obchodu, která v tomto smyslu byla\nstylisována, nebyla pro nejednomyslnosť celných umělců\nčeských vůbec podána."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "115 / 116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-02.1.26", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nuvádíme jen tolik, že tam jen na objednání nových\nprací přímo pro výstavu pařížskou pracovaných věno-\nvána částka 200.000 zl. Tam ovšem národně maďarská\nvláda stará se o to, aby maďarský ráz umění nabyl\nvrchu a jako takový se dokumentoval, kdežto u nás\npro umění »Rakouska« nenajde se té vůle a chuti,\njednak ani u vlády, jednak ani v umělectvu samém.\nUmělecká internacionální výstava v Drážďanech minulého\nroku skončila velikým deficitem, k jehož\nukrytí věnovalo město částku 50.000 marků. Pro\npříštím rokem projektovanou uměleckou výstavu tamnější\npovolilo město opětně ke garančnímu fondu částku\n20.000 m. Poznamenáváme jen za účelem porovnání\ns poměry' našimi.\nMINISTERSTVO OBCHODU vypisuje veřejnou soutěž\nna listinu patentní za následujících podmínek.\n1. Listina patentní sestává z archu silného tiskového\npapíru. První strana archu opatřena jest textem\nlistiny a má býti umělecky upravena. List ve ve-\nlikosti 325 X 220 mm. má obsahovati vé hlavě\nsilně vystupující (wirksam hervortret.) nápis »Pa-\ntenturkunde« a patřícím ktomu označením »Nro . . . «\nOstatní text listiny obsahuje následující znění:\n»Auf Grund des Patentgesetzesv om 11. Januar 1897\nR. G. 81. Nro 30 ist fur die in der angehefteten\nBeschreibung dargelegte Erfindung: ein Patent er-\ntheilt worden. Tag der ordnungsmássigen An-\nmeldung .... Anfang des Patentes .... Wien,\nden . . . . K. E. Patentamt, der Prásident: Místo\ntextu označena čárami mají tak býti upravena, aby\nv nich 4 řádky obyčejného písma vepsány býti\nmohly. Na levé straně listu jest třeba každým\nzpůsobem ponechati místo pro sešití listiny i pečeť,\nkterou niť v předu bude připevněna.\n2. Umělecké vyzdobení listiny má býti vážné, a zů-\nstává konkurentu na vůli luštiti je buď ornamen-\ntálně, buď allegorickým označením myšlénky »Vy-\nnálezem ku průmyslovému pokroku«. V každém\npřípadě, jest však třeba znak Rakouska, orla ve\nvhodném provedení umístiti.\n3. Umělci ponechána volba technicky prováděcí. Odpo-\nrucuje se však provedení černým tiskem na bílém\npapíru. Barevné plotny nejvýše 3 jsou jen potud\npřípustný, pokud slouží k oživení plechy, a ne\nmodelace.\n4. Je záhodno, aby práce dodány byly úplně prove-\ndená, okamžité reprodukce schopné. Bya-li by\nněkterá práce neprovedená, zavazuje sc konkurent\nv případě obdržení ceny bez zvláštního honoráře\nnávrh dodce v dokonale reprodukce schopném\nprovedení.\n5. Lhůta dodání určena do 15. ledna 1899 12. ho-\n(Vídeň VII. Siebensterngasse 14). Práce zadány\ndiny polední o oddělení I. ministeria obchodu,\nbuďtéž anon3rmně s obvyklými hesly a obálkami.\n6. Jury seestává: Předseda: Minist. rada Dr. Paul\nv. Beck v Marmagella, dv. r. Dr. J. M. Eder, ře-\nditel státní odborné grafické školy dv. r. Georg\nFritz, místoředitel státní tiskárny. Malířů: G. Klimt,\nFl. bar. Myrbach. Mědiryjci: W. Kuger a m.\nmistosekret. Dr. Pavel Schulz.\n7. Nejlepší práce odměněna bude cenou 1000 korun.\n8. Práce cenou poctěnáp přechází ve výhradný ma-\njetek c. k. patentního úřadu, který ji libovolně\nmůže používati. Úřad ponechává si současně právo\ni další návrhy za honorář 200 korun k reprodukci\nzískati. Výsledek prvý prohlášen bude nejdéle do\n15. února 1899. Podmínky konkurenční obdržeti\nlze v oddělení I.\nLithografický umělecký ústav Wolfrum & Hauptmann\nv Norimberku vypisuje veřejnou soutěž na získání\nplakátů pro různé obory velkoprůmyslu. Ceny stano-\nveny na 1000, 500 a 200 marků. Lhůta dodací\n15. březen 1899. Bližší podmínky sdělí »Bayerische\nGewerbemuseum v Norimberku.\nObrázková čásť tohoto čísla obsahuje vesměs ukázky\nz II. výstavy spolku »Mánes«.\n\nPROHLÁŠENÍ!\nVolnost kritiky ponecháváme každému, osobujeme si však naproti tomu právo ji zase posuzovati.\nČiníme-li tak dnes, činíme to tím neraději, cím opovržení hodnější příležitost nám k tomu poskytnuta.\nOdsuzujíce frivolní tón, jakým referent »Světozora« p. K. M. Čapek ve svém naprostém nepochopení\no pracech F. Bílka na výstavě »Manesa« vystavených píše, prohlašujeme, že právě vzhledem k umělecké\nhodnotě prací, které sami považujeme za díla prvního řádu, umístili jsme je na místo nejvýznamnější ustupujíce\ns pracemi svými na místo podřízenější.\nV Praze, 7. XII. 1898.\nPorota výstavy spolku »Mánes :«\nA. HOFBAUER JAN PREISLER A. SLAVÍČEK JOS. SCHUSSER - ST. SUCHARDA."}]}