{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-03", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_sha256": "4f3d27c2694275a9334af015df05b060c1ec153a6b291e61440f5fff8efd7711", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_03/bmtnaan_1899_03.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_03/bmtnaan_1899_03.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c001", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117 / 118", "page_fin": "141 / 142", "image_debut": 1, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1", "titre_corps": "PŘÍCHOZÍ UMĚNÍ. NAPSAL K. B. MÁDL.", "titre_sommaire": "PŘÍCHOZÍ UMĚNÍ. NAPSAL K. B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "117 / 118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2165, "texte": "PŘÍCHOZÍ UMĚNÍ.\nNAPSAL K. B. MÁDL.\n\nKdy dospívá umělec ku své zra-\nlosti? A kdy asi architekt? Ni jedno ni\ndruhé nelze vyjádřiti poetem let, a ku\nžádné z obou otázek nenaleznete vše-\nobecně platné odpovědi. Dočtete se v ži-\nvotopisech o umělcích, kteří v mladickém\nvěku počali vydávati docela uzrálé ovoce,\na více neochábli; také vypravují bio-\ngrafie, kterak jiní v letech, v nichž se\nvětšina pracovníků ohlíží již po vhod-\nném místě k odpočinku, rozepnuli te-\nprve a pojednou a skoro neočekávaně\nsvá křídla k novému a vysokému vzletu.\nAle, kdyby se přece sestavil přehled\noněch let, kdy pozoruhodní, velcí neb\no vynikající umělci vytvořili svoje první\npravé chef-ďoeuvre, v němž se jejich\nvykvasená, pročištěná umělecká a smě-\nrová povaha v lesklé a pravidelně vy-\nhráněné hlatě vtělila, pak by se nejspíš\npoznalo, že umělecká zralost u archi-\ntektů poměrně nejpozději se dostavuje.\nPřed třicátým rokem vybuchuje ta-\nlent; potom mluví umělec vážnou řeci\na plným kovovým zvukem.\nTo jistě souvisí s onou růzností pracovního postupu, jaká je mezi uměním štětce a dlata\na výtvorem architektonickým. Co malíř a sochař okem v sebe pojal a tvořivým duchem v nitru\nsvém obrodil, to potom vlastní rukou a vlastní technikou bezprostředně přenáší na obraznou\nplochu nebo uhněte ve hlíně. Obraz je pak hotovým dílem uměleckým a dovedný kameník\nnebo litec provede v tvrdším materiálu nezměněnou kopii hliněného modelu. Architekt, schýlen\nnad svým prknem, kreslí toliko na papíře pouze návrhy, projekty, co potom rozmanité ruce\nv různém materiálu z plošného obrazu v plastickou formu přenášejí. Je třeba aby v prak-\ntickém životě, při praktické práci seznal architekt všechny ty možnosti a nemožnosti, odchylky\na prostředky, které v daném případě při stělesňování jeho ideí vyrostou a se objeví. Mnoho zkuše-\nností musí nahromaditi, aby příští díla jeho zmenšila mezeru mezi projektem a provedenou\nstavbou. A tak je škola, kterou architekt musí projiti, delší nežli kterákoli jiná. Škola\njako uceliště a škola praktického života. Musíť on míti zrovna Janusovu hlavu, rozhled retro-\nspektivný a bystré pochopení a uvážení přítomnosti, jejího života a jeho požadavků. Praktických"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "119 / 120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3261, "texte": "požadavků, neboť pro ty umění stavitelské tvoří. Je mu\ntřeba nahromaditi si mnoho positivních vědomostí, mnoho\núčelných zkušeností, nežli je mu možno na ráz to vše\npodřiditi své tvořivé individualitě a využiti toho pro svůj\numělecký výtvor.\nJan Kotěra přišel z plzeňské průmyslové školy na aka-\ndemii výtvarných umění do Vídně, dobyl zde ve škole\nO. Wagnera státní ceny, vydal se na studijní cestu po\nItálii a objevil se nyní v Praze.\nJe dnes sedm a dvacet let stár, ale není docela ne-\nznámý. Některé jeho práce školní a samostatné projekty\nbyly v Praze vystaveny, ve zdejších a cizích listech re-\nprodukovány a dříve ještě, nežli vyvěsil své cestovní studie\na svěží projekty ve výstavě »Manesa«, věděli jsme, že nám\nv něm vzniká nová, opravdu nová síla, jaké je české archi-\ntektuře v té chvíli třeba jako soli, nemá-li tato na dále\ntonouti v uměleckém konservatismu jinde již překonaném.\nVrací se domů, do Čech, jako umělec\npokrokový, jako architekt, který s pře-\nsvědčením muže, ve spásu svojí vě-\nřícího, žije a tvoří v moderním proudění.\nEvropským ovzduším lítají a kmitají se jako blesky hesla\nkondensovaná na jedno, dvě slova: Moderna, Secession,\nArt nouveau, New styl. Co se pod těmito prapory na severu\nnebo západě řadí, je vzhledu tak různého a zdánlivě ve\nformovém výrazu tak roztříštěno, že by podnikl snad práci\nSisyfovu, kdo by na základě výtvorů anglických, holandských,\nšvédských, francouzských a nebo německých chtěl jednou\nvětou obrazně definovati tvarový charakter nového slohu,\nstylu konce devatenáctého věku. Avšak z této obtíže se-\nstrojiti žalobu a snad i odsuzující rozsudek, bylo by ve-\nlice směšnou křivdou. Naše doba nemá ještě svého stylu\nv té spůsobě, jako byl který sloh historický, ale zápasí oň,\npracuje na jeho vytvoření. Všechno bytí a žití dnešní ji\nk tomu pudí a žene. Až se dostaneme do patřičné časové\nvzdálenosti, pak snadněji poznáme, co z této práce bylo\nefemerním zablesknutím a neúrodným přepnutím a vybo-\nčením, a co zapustilo kořeny, aby mohl vyrůsti kmínek,\nkterý pak sesílí v kmen. Zatím již poznáváme, že je základ všeho hnutí dobrý. J. Kotěra přichází ze školy\nWagnerovy. Ne sám. Za ním jde ještě několik českých druhů. Mluví se o škole Wagnerové a to je\nsprávné; brojí se proti ní a nepřátelsky bouří a to nelze schvalovati. Otto Wagner neznamená sloh. Toto\njméno kryje program. Arci že zatím práce jeho mladých žáků a mladých odchovanců vyjadřují tento jeho\nprogram dosud nazvíce i jeho řečí a teprve příští léta je nepochybně individuelně odliší a mnohým přinesou\nvlastní mluvu. Taký byl a jest a bude přirozený běh věcí. Byl jim ale také jich učitelem vštípen program\npráce a tvoření, který je jim podkladem životním. Wagner jej definoval ad usum své školy, ale on sám\nnejlépe ví, že není jeho vynálezcem. Co hlásá, učí, sám propaguje, svými slovy, svými projekty a stavbami,\nsvými žáky, to je vlastně jen program vší Moderny, Secese, Nového umění, Nového\nSlohu, to jsou principy architektů a dekoratérů v Americe, Anglii, Nizozemí, Skandinávii,\nFrancii, všude, kde umělec přišel k poznání, že dnes žije, pro dnešní život, potřebu\na požitek tvoří, že má k ruce dnešní material a dnešní technické dovednosti, a instink-\ntivně cítí, že mluvou svého umění má vyjádřiti stav a záchvěvy ducha dnešní společnosti."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.3", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 1336, "texte": "Nová se ohlašující architektura má trochu na spěch. Ví, že ji dávno předhonilo malířství a že již i plastika\nrázně vykročuje v před, aby promeškané dohonila. Nyní zní tonem výčitky a škodolibé ironie starý, opa-\nkovaný axiom, že jest architektura uměním vědoucím a její pěstitel vojevůdcem malířů a sochařů. Dosud\narci rozděluje práci a přikazuje úlohy, ale neudává více stylovou tóninu. Cítí správně, že zůstal pozadu, že\npodřimoval, kdy jiní pracovali a hlavně bojovali.\nMalířství našlo svoji melodii, nové problémy a nové výrazy. Stalo se to, co se vždy opakovalo po chvílích\nstagnace a reakce. Malíři vrátili se k prazdroji svému, ku přírodě. Všechno odmítli a odstranili, co jim cestu\nk ní zabraňovalo a tarasilo. A poznali, že Příroda se nevyčerpala a že ji umění do dna nevyvážilo. Nalezli\nnová hlediska, nové pohledy, nové prvky a uvedli je ve své umění. Nově vydobili proň svět skutečnosti,\ndnešní svět materiální a ideový. Sochařství jde za nimi čerstvě raženou drahou.\nArchitektura naše rozkládá se dosud tam, kde bývalo malířství prvního půlstoletí se svými výběžky\nakademického realismu. Žije jedině z minulosti, sytí se tím, co hotového, uzavřeného a ukončeného staré\nslohy byly vytvořily a komponuje variace, častěji však pořádá permutace slohů historických. Točí se v kole."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "123 / 124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2882, "texte": "Má staré umění v modloslužebné úctě. Je mu více nežli ideálem.\nKlaní se mu jak fetiši s takovou odevzdanou vroucností, že se ne-\nrozpakuje tvrditi, že nelze nic nového více vytvořiti. Všechno prý bylo\nřečeno a nic lepšího a dokonalejšího nejsme sto poroditi. Ale to je přímo\ntheorie zoufalství, která je nezdravá, ničivá a proti vší historické zku-\nšenost. Proti ní se všechno ve zdravém mozku a citu zpírá, proti ní\nmusí býti, když jinak již není, bojováno slovem i činem.\nTento boj je jinde již v plném proudu, ba nemá daleko k vítězství\nna celé čáře. U nás ale je sotva zahájen. Není však třeba k tomu\nzvláštního ducha prorockého, předpovídat!, že i zde bude vybojováno a že\nnadejde doba, kdy těžko budou chápat, že mohl kdys být kladen novým\nproudům tak zaslepený odpor, kterak mohlo být vášnivě obhajováno,\nco nebylo pro nás, pro naše dny vytvořeno, že zamítána byla volnost\na chráněna umělecká poroba. Pozná se jednou, že všechno galvani-\nsování prohlašováním, že ta neb ona nuance slohová vyrostla před dvěmi\nnebo třemi sty lety v okruhu českých hranic, je marné proto, že ony\nodstíny nezrodily se dnes a pro nás. Máme svoji českou gotiku. Avšak\ntitéž, kteří obhajují udržení renesance nebo baroku, sotva mají odvahu\npřivlékati ji z patnáctého století do devatenáctého. Byli\njiž velmi záhy poučeni, že dnešek není zatemnělý\nstředověk. Ku podivu ale, že se zavírají důslednému\npoznání, že dnes není doba těsných nohavic a širokých\nbaretů nebo pestrých fraků a pudrovaných vlásenek.\nArchitektura čerpá z jiných zřídel nežli malířství a sochařství. Živá\npříroda nepředkládá jí vzory pro její velké základní formy. Myšlénkový\nchod její jde jinou cestou, a má jiné východiště. Je to život lidský ve\nvšem jeho rozsahu. Jeho formy, požadavky, potřeby dávají příkazy,\no jichž prakticko-umelecké splnění při architektuře jde.\nA jako moderní malíř poznal, že je jeho věcí, pohlížet na přírodu\nvlastníma očima bez vypůjčených starých brejlí, že je jeho úkolem, svým\nvlastním duchem a cítěním dítěte devatenáctého věku se nořit v její taje\na půvaby, tak nová architektura ptá se dnešních lidí, jaké jsou jejich\npotřeby, zkoumá život, jak se v dnešních dnech utvářel a jest odhodlána\npro ně rozžhaviti fantasii a uvést ruce v činnost.\nNaše doba je plna architektonických předsudků. A jak u předsudků\nbývá, nejsou ani o sobě, ani vedle sebe vždycky logické. Zhusta od-\nporuje jeden druhému.\nDo dnes se rozumí u nás samo sebou, že nový kostel nesmí být\nvystavěn jinak nežli ve slohu středověkém. Renesanční nebo barokní\nkostel nezdá se býti dosti křesťanským, ačkoli město nejkřesťanštější,\nŘím, mimo staré basiliky, jiných chrámů nemá.\nSněmovnu, nebo radnici stavíme v renesanci nebo gotice, ačkoliv\nšestnáctý věk neznal parlamentu (Anglii vyjímaje) ani museí, uměleckých\nnebo přírodovědných, a naši obecní starší a magistrátní úředníci oblékají\nse, žijí a pracují jinak nežli za Karla IV."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2857, "texte": "Nádraží, divadla, pe-\nněžní ústavy, učeliště,\ntržnice, to vše se vy-\nvinulo z potřeby a při\nrozvinu nynějšího věku,\nvýstavy dokonce teprve\nnedávno a přece jim\ndáváme vzhled, jako by-\nchom je chystali pro\nlidi sedmnáctého neb\nosmnáctého věku. Ni-\nčemu se nechceme při-\nučit z dějin umění. Tři-\nnácté století, jež se na-\nplnilo jinými nábožen-\nskými ideály a Vyplnilo\njiným životem světským\nnežli jaké vládly před\nním, nic se více neohlí-\nželo na to, že jeho před-\nchůdci zbudovali krásné\na nádherné románské\nbasiliky, a vytvořilo si\nsvoji vlastní mluvu ar-\nchitektonickou, svůj go-\ntický sloh. A na po-\nčátku osmnáctého sto-\nletí budují Dienzenhofer\na jeho vrstevníci ko-\nstely a paláce svým způ-\nsobem a stylem, který\nvyjadřuje oslňující nád-\nheru a slavnostní pom-\npu vítězného katolici-\nsrnu a aristokratické nadvlády. Jenom my., kteří lítáme\nrychlíky, máme elektrické světlo, otevíráme veliké obchod-\nní krámy, tančíme na velkých plesích, hrneme se do\nkoncertů a divadel a máme touhu a potřebu žiti v prak-\ntickém pohodlí a hygienických bytech a místo sou-\nkromých paláců stavíme veřejné instituty, hotely, čin-\nžovní a občanské domy, nemáme míti odvahy vlastní\nfantasií a tvořivostí dáti jim novou, našemu životu,\nnašim pokrokům, našemu citu, vkusu a naši zálibě\nodpovídající formu zevně i vně?\nNaŠe domy městské, musea, banky, nádraží živí se\nz renesančních paláců. Vchody, okna, stropy, scho-\ndiště mají odtud svoje obložení, orámování,, sloupy\npilastry, římsy a štíty,\natiky a výklenky, ba-\nlustry a konsoly. Vel-\nmožskou pompesnost\npřinesli jsme bez ve-\nliké úvahy na činžáky\na záložny. Nic nedbáme,\nže dnešní úředník nebo\nfinančník či obchodník\na průmyslník není no-\nbilem benátským, ari-\nstokratickým patriciem\nflorenckým, nebo šlech-\nticem římským. V době,\nkterá jednak po vyrov-\nnání velkých společen-\nských protiv práhne\na vedle toho mohut-\nnost individuality vyso-\nko staví, vypomáháme\nsi uměleckým výrazem\nrodové superiority a od-\nmítáme každý osobitý\nprojev. Množství no-\nvých stavebních a tva-\nrebných hmot, materiálů\nmáme po ruce, ale všech\nužíváme jenom k tomu,\nabychom v nich pro-\nvedli nosiče, břemena,\nprofily a okrasy, jež\nby se co možná kla-\nmivě podobaly kame-\nným, tesaným, kameni-\nckým. Není v tom logiky a samostatnosti. Není\nv tom pravdy a upřímnosti. Je to klam.\nBylo by prohřeškem, kdybychom na všechno ri-\nnascimento historických slohů, které jsme prodělali\na v němž dosud z valného dílu vězíme, považovali\nza vši sumu architektonického tvoření. Kdyby byli\narchitekti našeho věku žili pouze z výpůjček v hi-\nstorii stavitelství, pak ovšem by celá jejich práce zů-\nstala planou episodou, beze všeho významu pro nás\na další pokolení. Na štěstí dostavil se vždy život\ns příkazy mnohem kategoričtějšími, nežli podle kterých\nKlenze stavěl florencké paláce pro bavorského Lud-\nvíka. Architektura jest umění z půdy positivní potřeby"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "127 / 128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3366, "texte": "vyrostlé a tak její pěstitelé museli tvořit a kombinovat\nvnitřní prostory co do míry, tvaru, polohy a spojeni,\njakých je třeba k umístění uměleckých sbírek, pro\nfrekvenci nádražní, soudnice a banky, pro byt mě-\nšťana a veřejnou výstavu. Co na tomto poli vykonali\nideálního a zdařilého, bylo bezděčnou přípravou pro\ndnešní snahy. Nenalezli pro vše poslední a definitivní\nformu, ale hledali ji. Zdrželi se v postupu jenom tím,\nže častěji, nežli je pokroku zdrávo, hledali pro ně\nútvary v minulosti, jež by se daly adaptovati. Teď zní\nheslo vytvořiti prostor, jeho úpravu s ostatními přímo\nz podmínek dneškem diktovaných. A jako uvnitř má\nvše tvarem a sestrojením a karaktcrem cele, bez oklik a\nzacházek vyhovovati a odpovídati účelu a potřebě, tak\ni na venek má býti vše karakterně vyjádřeno. Dům\nčinžovní nemůže nut podobu paláce a dům pro zákono-\ndárný sbor musí se lišiti od paláce velmože. Vnitřek\na zevnějšek budovy tvoří celek nedílný, jednotný a jedno-\nlitý, a jestliže vnitřek, rozloha a všechna disposice vy-\nrůstá z podmínek dneška, nemůže zevní tvář miti masku\nminulosti. Tedy nový sloh? Celý, od základu? Ano,\nk tomu směřují všechny snahy pokrokových umělců.\nJe ale možný? Nepodnikají práci Danaidek? Není\nkrásnější a uzavřenější architektury nad řeckou, a přec\nz ní ještě vyrostla římská. A lidský důmysl a fan-\ntasie dovedly i potom ještě vytvořiti sloh diametrálně\nrozdílný a darovali světu gotiku. Ovšem žádný z nich\nnevyrostl přes noc ani za dvě desetiletí a sotva se\ntakový zázrak může udát dnes. Ze by vsak doba tak\nosobité tvářnosti, vládnoucí tolika novými poznatky\na vědomostmi, která se dovedla na poli malířství pro-\npracovati ku vlastnímu názoru a vyhledali si svoje\ncesty, nemohla aspoň základy kopati pro novou archi-\ntekturu, nemáme práva my sliti, leda bychom resigno-\n.vali na všechen pokrok umělecký.\nNikdo z nás nevidí do budoucna a není s to na-\npřed vyznačiti a vypsati tento rodící se útvar v čase\njeho květu a zralého ovoce, avšak víme již, jaké jsou\njeho hlavní prvky.\nDnešní architektonická budova vyrůstá venkoncem\nz dnešní potřeby. Každou svou částí, rovně jako svým\ncelkem chce sloužiti a vyhovovati dnešním poměrům\nživotním. Moderní konstrukce všeho materiálu, který\nse architektu nabízí, využije poctivě, pravdivě, ne-\nzakrytě. Z vnitřního ustrojení utváří se zevnějšek, jehož\nhlavní tvary, rozvrh, dekorace, všechen ráz zase jen\nz onoho životního jádra vyrůstá, duchu, tužbám, vkusu\nnašich dnů odpovídá. Možná, že konstrukce nabude\nvrchu nad dekorací a nejspíše, že je možno již dnes\noznačiti tuto novou architekturu jako realistickou,\nkterá pro podporu, břemeno, jich rozdíly, přechody,\nrozměry, hledá'přesný umělecký tvar a ve výzdobě, spo-\nřivé, precisní a náladové vychází od reálního světa.\nUvažujme na chvíli jen o jediné věci.\nDomácí náš stavební mater ial je zřídka kámen\npevný a jemný. Z nejvštší části je to cihla, která po-\ntřebuje omítky. Kterak ale té a štuku, jejich přiro-\nzených vlastností, je umělecky využito? Nikterak. Malta\nnesmí prozraditi, že je maltou, štuk štukem. Vtěsná-\nvají je do tvarů, ploch, linií, jež kdysi byly vyna-\nlezeny pro mramor. Dvéře našich domů jsou jen ve\ndřeve provedené kamenné komposice.\nv ř\nČeské prače lidové staví se již zcela jinak\nku dřevu. Trám, prkno a lišta na ploše i na\nhranách jsou obráběny pilou a hoblíkem a ne ka-\nmenickým dlátem. Kdyby se naše omítka rozložila ve"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3150, "texte": "velkých, hladkých a de-\nskových plochách a štu-\nková plastika nabyla\nztracené volnosti a svě-\nžesti, učinili bychom sku-\ntečný krok ku předu.\nJako nás může lidové\numění naučiti zacházet\nse dřevem podle jeho\npřirozenosti, tak český\nbarok může býti výbor-\nným učitelem pro oba\ndruhé materiály. V obou\ntěch školách může umělec\ndobře poznati, kterak je\nslušno s nimi zacházeti\na může přijíti k poznání,\nže tento, zas řeknu rea-\nlistický způsob spraco-\nvání vede k dobrým a\npůvodním formám.\nv\nZil byxvšak v osud-\nném zpátečnickém klamu,\nkdo by se domníval\", že\npřesnou kopií tvarů a\nozdob lidového umění\nnebo barokního slohu vy-\nkonal co závažně uměle-\nckého. V nápodobení ne-\nleží tvoření. Je třeba po-\nznati a osvojiti si starý\ndobrý princip, abychom\njej použili k vyjádření\nsvých vlastních, osob-\nních a časových výtvar-\nných myšlének.\nModerní architekt není\ntak naprostým negatorem\nstarých slohů, jak se do\nsvěta vykřikuje. Neopo-\nvrhuje jimi ani theore-\nticky ani prakticky. Ne-\nvypovídá jim lásku, aniž se jich pomoci zříká při vlastní\npráci. Bylo by to šílenstvím a odporovalo by to obsahu\na duchu doby a všemu uměleckému tvoření. Bylo by\nto šílenstvím, anebo dětinstvím ze vzdoru, uzavři ti se\nvůči veškerým pokladům technickým a uměleckým\nminulých dob a chtíti jen a jen vynalézati číře nové,\nnikdy nebývalé a nevídané formy. Z jich veliké zá-\nsoby budou vždy vybírá ti, co je dalšího, trvalého\nživota v našem vzduchu a světle schopno, ne však\ns pohodlím kopistů, nýbrž v úpravě, provedené se zře-\ntelem ku dnešnímu ž votu a krasocitu. Římané vzali\nv\nsloupy z Řecka, mnohé\nna nich pozměnili a spo\njili je s klenbou. Gotický\nportál v disposici svého\nstupňovaného ostění,tym-\npanonu a archivolt, neliší\nse od románského a přece\nje svůj, poněvadž do starší\nnádoby nalili víno nové\nbarvy, chutě a vůně.\nNyní je však již na\nčase, abych splnil úlohu,\njiž jsem na sebe vzal:\npředvésti a uvésti zde\nnového architekta, no-\nvého člena naší obce umě-\nlecké. Rád jsem přijal\ntuto úlohu, ačkoliv si\nnetajím, že umělec se\nvždy uvádí sám nejlépe\nsvojí prací, že tato zaň\nnejdůrazněji mluví. Dříve\nvšak, než-li jsem mohl\ns tím začít, zdálo se mi\nna místě a nutné vylo-\nžiti základ a půdu, na\nnichž Kotěra pracuje,\nvyli čiti z hrubá okruh\nnového architektonického\nruchu, vyznačiti všeobec-\nné ovzduší, do kteréhož\nvstoupil. Není již ani u\nnás docela osamocen.\nViděl jsem po deset let\npracovati zde Fr. Oh-\nmanna a sledoval zprvu\nnenáhlý, později zrych-\nlený přerod této geniální\nsíly od historického, o-\nsobně přibarveného stylu\nk modernímu výrazu.\nNyní odešel snad jen\nna čas ale zanechal\ntu několik žáků mladých umělců, kteří nasazují při\nsvé práci v poslední fasi svého učitele. První průlom\nučinil v Praze Ohmann a vyzbrojil první průkopníky,\nkteří do něho vstoupili. Není tedy a nebude J. Kotěra\nve své snaze tak dočista sám na naší horké půdě.\nBývá dosti nebezpečným a ošidným při stanovení\nprognosy mladého, v život vstupujícího umělce, zadí-\nváme-li se příliš do jeho prací školních. Dřímající\nnebo propukávající individualita žáka nemá vždy s do-\nstatek síly a odvahy uchránit se vlivu učitele a ne-li\npráce, aspoň myšlénky obou splývají z pravidla v ne-"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.10", "debut_caractere": 30, "fin_caractere_exclue": 2800, "texte": "rozlučný celek. Později ovšem, když umělec zmohutní,\nsesamostatní, svoje nitro objeví a ukáže, je zajímavo\nvyhledati jeho první pokusy a je snadno na nich uka-\nzovati první záblesky osobitého tvoření.\nMně se však dnes nejedná o to, zkonstruovati\nbudoucí fysiognomii J. Kotěry jako umělecké osob-\nnosti, tu si on sám časem vytvoří. Chci-li ale ukázati,\nže máme právo v něm již nyní spatřovati sílu nadějí\nplnou, pak mohu, smím uvésti to, co v posledních\ndvou. létech vykonal. Jsou mezi tím školní projekty,\ncestovní studie i samostatně vytvořené práce.\nŠkolní program! Kdy se udá architektu kompo-\nnovati bohatý městský kostel, aniž by byl vázán ji-\nnými předpisy nežli čistě liturgickými? Kdy přijde\nnejvyšší hofmistr k němu se žádostí, aby pro J. M.\nkrálovskou v ústraní zámeckého parku směle, volně,\nbez ohledů na finanční náklad koncipoval nádhernou\nlázeň ? Zdali pak vůbec kdy objeví se úloha stvořiti\ncelé nové město, kde by umělecká nákladnost a oká-\nzalost mohla se koncentrovati v monumentálně luxus-\nních a významu plných budovách a komplexech\na udávala základní ton pro všechno ostatní?\nAle mládí se rozohňuje takovými ideálnými úkoly.\nFantasie letí, opojená radostí prvního vzmachu. Složité,\nkomplikované úlohy vyhledává učitel a přenechává\nje za rejdiště, jež ohraničuje praktickými a rozumo-\nvými pnkazy. Roku 1896 vynesl J. Kotěrovi projekt far-\nního kostela cenu speciálně školy a Knížecí lázeň zlatou\nmedaili Fugerovu. Příštího léta dobyl si státní ceny\ncestovní projektem ideálného města nad ústím pod-\nmořského kanálu mezi Anglií a Francií. Mezi tím kon-\nkuroval o radnici kladenskou a živnostenskou banku\nv Praze projektoval a staví některé domy soukromé.\nTyto poslední jsou vtělená jednoduchost. Veliké, jed-\nnotné, rovné, hladké plochy, sporý, ostře a cistě upra-\n\\ ený dekor. Proti tomu vesele tryskají kaskády Lázně se\nsvým lehkým, bezstarostným jasem, a vážně hučí ši-\nroké vodopády linií a forem paláců, galerií a Pantheonu\nv ideálném městě. A přece je mezi nimi spojení, most\nběží od jedněch ke druhým, páska spředená ze šťastné,\nkypící fantasie a jemného, citového vkusu. S těmi\nvstupuje Kotěra do své samostatnosti.\nJ. Kotera prošel se státním cestovním stipendiem\nletos Itálii od severu k jihu. Předložil pak ve Vídni,\npotom ve výstavě »Manesa«, deset Či patnáct listů, jež by\nsnadno mohly být považovány za studie krajináře, milu-\njícího malebné pohledy na architektury, nežli za kresby\narchitekta, který přece v klasické zemi svého umění má\nchoditi vyzbrojen pravítkem, kružítkem a měřítkem.\nNeníť mezi nimi žádné rekonstrukce, žádných mi-\nnuciesně vyměřených profilů, žádných půdorysů neb\nortogonálních obrazů průčelí, loggií nebo portálů.\nMladý umělec načrtává si zvonicový štít kteréhos\nkostela v Palermu pro jeho živou fantastiku, nebo"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4089, "texte": "lehkou gotiku volně trčící campa-\nnily; ve starém Agrigentu dorské\nnároží; v Paestumu mohutné ruiny\nstarých chrámů antických ; Cestiova\npyramida na protestantském hřbitově\nv\nv Římě v sousedství mohutných cy-\npřišů nebo široká pinie nad zahradní\nzdí na Monte Mariu vábí jej svojí\nkrajinovou náladou, jako zase vnitřek\ndómu v Orvietu náladou architekto-\nnickou. Nejde mu o detail, o přesný\nvýměr, o zásobení map starými for-\nmami a detaily k pozdějšímu použití.\nO těch jej poučily a poučují nepře-\nhledné řady publikací. Jenom co tyto\nneobsahují a nepodávají, hledal na\njihu: volnost a svěžest architektonické\nkoncepce, její srůst se zemí, krajinou,\nbarvou, vzduchem a světlem. Duchem\nvelkého architektonického umění se\nchtěl nasytit, jej v sebe vsát, jím se\nposilnit na vlastní cestu. Jím naplněn,\nkoncipuje půvabnou fantasii Chrámu\nAmora a Psychy, nebo roztomilou\nprolamovanou exedru zahradní a mo-\nnolitový závěr Theodorichovy hrobky\nv Ravenně klade do středu přísně\nvážné koncepce. Od určité nálady\nvychází. Nejde mu o klamivou re-\nkonstrukci staré architektury, nena-\nmáhá se uhodnouti, jak by Říman\ndoby císařské nebo římský Ostrogot\núlohy ty řešil. Vypráví jen svoje\narchitektonické sny a hry pro dané\nnebo vyhledané místo a okolí.\nHrobka Mladotů ze Solopisk, blížící se svému do-\nkončení, je pak realisovaným ovocem Ivotěrovy italské\ncesty. Má velikou jednoduchost linií, vážnou velikost\nforem a naléhavou sílu hrobové nálady.\nKresby Kotěrovy, Liderhausovy, Krásného, jich pro-\njekty a plány, jež se tu objevily při konkurencích a na\nvýstavách, liší se znatelně od jiných. Ne pouze slo-\nhovou a tvarovou řeci, také svojí úpravou. Na projektu\nknížecí lázně na příklad je připojena páska ho-\ntový obraz : Jakás rusalka sedí nad leknínovou tůní,\nzakrytá šerým stínem širokolistých křovin a stromů. Na\nprojektu města nad ústím podmořského tunelu mezi\nDowerem a Calaisem sedí dole uprostřed krásný obrázek\nrovného moře, velké lodě a v dáli na obzoru ku břehu\ndobíhajícího města. Dva medailony po stranách: v právo\npaprsí Anglie, vlevo Francie proti\nsobe obracené a ruce si podávající.\nJinde delikátní emblémy, šifry,\nhra linií a forem.\nK tomu je vedl jejich učitel, který\nje poučuje takto:\n»Úlohou stavebního umělce musí\nbýti, myšlénky svoje vyjádřiti co nej-\njasněji, nejčistěji, nejostřeji, cíle svého\nuvědoměle as plným přesvědčením,\na přenésti je na papír. Architekto-\nnická kresba má dokumentovati vkus\numělcův a nemá se nikdy zapo-\nmínati, že představuje věc budoucí,\nne stávající. Snaha, podati co možná\nklamivý obraz budoucnosti, je chybná\njiž proto, že nutně obsahuje lež. Vy-\nhledati v přírodě půvabné náhodnosti\na nálady, zachytiti je v dobrém akva-\nrelu a přenésti je na objekt dosud\nneexistující, je zúmyslný klam a proto\nvěcí zavržitelnou.\nLeží mnohem blíže, je správnější\na proto přirozenější předložití pozo-\nrovateli kresbu díla, řekněme, sece-\nsionisticky, symboly vyzdobenou, jež\njsou s to zájem budit a myšlénky\nrozproudit. Při tom má umělec vždy\npříležitost (zůstávaje při pravdě) pro-\nkázati fantasii, vkus a svoje chtění\na pozorovatele povzbuditi a upoutati«.\nZe tak Kotěra činí, ukazuje na\nškolu, z níž vyšel, spůsob však kterak\nto činí, osvědčuje jeho umělecký vkus\na hybnou delikátní fantasii.\nPrvní vlny nové architektury převalují se přes české\nhranice do vnitra země. Nejsou však domácího původu.\nMnozí myslí, že mají svůj počátek ve Vídni a proto,\nže je třeba se jim postaviti obranně a odmítavě vstříc.\nNení pochyby, že z Vídně k nám je cesta otevřenější,\npřístupnější a bližší nežli z Paříže nebo Londýna.\nOhmann byl schopen v samé Praze rozdmychati nový\noheň. Teď, v době přechodní, přinášejí Prométheovu\njiskru jiní z vídeňské školy. Není to cesta nová. Ne-\njeden, který se proti ní obrací, putoval kdysi k Th. Han-\nsenovi.\nVan der Núll a Siccardsburg vychovali nám vůbec\nprvní generaci architektů - umělců devatenáctého věku\na F. Schmidt učil naše gotiky. Jenom síly slabé, ne-\nsamostatné, neumělecké zůstaly ve vleku vídeňské\nbanality, a o takové nikdy nejde tam, kde pátráme\npo umění.\nTalenty původní mohutnosti nezakrní v prostém\nopakování naučeného."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1770, "texte": "Než program nového\nslohu není specificky ví-\nv\ndeňský. Žije v atelierech\ncelého moderního světa. Je\nkosmopolitický. My však\nchceme uhájit, vyjádřit a\nuplatnit svoji rodovou, ná-\nrodní individualitu, my tou-\nžíme po českém národním\nslohu. Všechny síly máme\nnapnout, aby tento ideál\nnezůstal chimérou a pře-\nrodil se ve skutečnost.\nJenom, že zpozdilci a zpá-\ntečníky nesmíme se objeviti\na nezúčastniti se velkého\nruchu a kolotání světo-\nvého. Nesmíme lukem bo-\njovat proti opakovačkám,\nchceme-li učhrániti život\na dobýti vítězství. Zbraň a\ntaktika musí býti aspoň\nstejně dokonalá jako ne-\npřítelova; jej i ch u žití, obr aty\na vůdčí ideje mají však býti\nnaše.\nBude mi to vykládáno\nza blasfemii, vím, a přece\nto řeknu : Prostou imitací,\nkopií neuchráníme české li-\ndové umění, jež v lidové\nprodukci nelze více udržet\nna živu, aniž prodloužíme\nživot renesanci nebo ba-\nroku, které před staletími\numřely. Právo živoucích je\nsilnější a platí. Zdědil-li\nkdo po dědovi řemeslo\na ruční stav tkalcovský,\nutone, uzavřel-li se všeho\npoznání pokroku vůkol a\nnedovede li starý nástroj\nnahraditi novým, mecha-\nnickým a zdokonaleným.\nGotika byla kdysi slo-\nhem celého křesťanského\nsvěta. Všudy stejně žily\njejí principy a řídily umě-\nlecké tvoření a přece si\nkaždý mocný, individuelně\nsilný národ vytvořil při\ntom svoji gotiku, odpoví-\ndající poměrům země, do-\nmácímu materiálu, duševní\nnuanci lidu. I při novém\nslohu se tak děje. Dnes\nještě ne všady hlasitě a\nnápadně, ale sami můžeme\nse dožiti dnů, kdy českou\nmodernu rozezná každý od\nněmecké aspoň tak, jako\nnyní německou od an-\nglické. Duch národního\nsamobytí jest proto ono\narkanum, které třeba kaž-\ndou cizou formu přemění\nna českou. Jej zachovat,\nprohloubit, jeho projevy\npřibrousit, znamená při-\nbarviti každou Modernu na\nčesko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c002", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117 / 118", "page_fin": "117 / 118", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.1", "titre_corps": "J. KOTĔRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĔRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "117 / 118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.1", "debut_caractere": 2167, "fin_caractere_exclue": 2195, "texte": "CHRÁM V GIRGENTI.\nJ. KOTĔRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c005", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119 / 120", "page_fin": "119 / 120", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.4", "titre_corps": "J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "119 / 120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.2", "debut_caractere": 3263, "fin_caractere_exclue": 3295, "texte": "PINIE NA MONTE MARIO.\nJ. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c007", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121 / 122", "page_fin": "121 / 122", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.6", "titre_corps": "CHRÁM V PESTO.", "titre_sommaire": "CHRÁM V PESTO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 14, "texte": "CHRÁM V PESTO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c008", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121 / 122", "page_fin": "121 / 122", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.7", "titre_corps": "J. KOTĔRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĔRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.3", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "PYRAMIDA CESTIOVA.\nJ. KOTĔRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c009", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123 / 124", "page_fin": "123 / 124", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.8", "titre_corps": "J, KOTĔRA.", "titre_sommaire": "J, KOTĔRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "123 / 124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.4", "debut_caractere": 2884, "fin_caractere_exclue": 2894, "texte": "J, KOTĔRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c011", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125 / 126", "page_fin": "125 / 126", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.10", "titre_corps": "J. KOTĔRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĔRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.7", "debut_caractere": 2859, "fin_caractere_exclue": 2887, "texte": "PŘÍBOJ NA RIVIEŘE\nJ. KOTĔRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c015", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127 / 128", "page_fin": "127 / 128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.14", "titre_corps": "J. KOTĚRA. Z PALERMA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA. Z PALERMA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "127 / 128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.8", "debut_caractere": 3368, "fin_caractere_exclue": 3389, "texte": "J. KOTĚRA.\nZ PALERMA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c019", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133 / 134", "page_fin": "133 / 134", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.18", "titre_corps": "J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.9", "debut_caractere": 3152, "fin_caractere_exclue": 3188, "texte": "VNITŘEK CHRÁMU V ORVIETU.\nJ. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c021", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135 / 136", "page_fin": "135 / 136", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.20", "titre_corps": "J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "HROBKA VOJEVŮDCE.\nJ. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c024", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139 / 140", "page_fin": "139 / 140", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.23", "titre_corps": "J. KOTĔRA. STUDIL FASADY.", "titre_sommaire": "J. KOTĔRA. STUDIL FASADY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.12", "debut_caractere": 4091, "fin_caractere_exclue": 4116, "texte": "J. KOTĔRA.\nSTUDIL FASADY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c025", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141 / 142", "page_fin": "141 / 142", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.1.24", "titre_corps": "PANTHEON Z PROJEKTU IDEÁLNÍHO MĚSTA PŘI ÚSTÍ TUNELU PODMOŘSKÉHO POBLÍŽE CALAIS.", "titre_sommaire": "PANTHEON Z PROJEKTU IDEÁLNÍHO MĚSTA PŘI ÚSTÍ TUNELU PODMOŘSKÉHO POBLÍŽE CALAIS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.13", "debut_caractere": 1772, "fin_caractere_exclue": 1851, "texte": "PANTHEON Z PROJEKTU\nIDEÁLNÍHO MĚSTA PŘI\nÚSTÍ TUNELU PODMOŘSKÉHO\nPOBLÍŽE CALAIS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c026", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.2", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. CHRÁM AMORA A PSÝCHÉ. ŘÍMSKÁ FANTASIE.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. CHRÁM AMORA A PSÝCHÉ. ŘÍMSKÁ FANTASIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 50, "texte": "JAN KOTĚRA.\nCHRÁM AMORA A PSÝCHÉ.\nŘÍMSKÁ FANTASIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c027", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137 / 138", "page_fin": "137 / 138", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.3", "titre_corps": "HROBKA MLADOTOVA V KOSOVĚ HOŘE.", "titre_sommaire": "HROBKA MLADOTOVA V KOSOVĚ HOŘE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "HROBKA MLADOTOVA\nV KOSOVĚ HOŘE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c028", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143 / 144", "page_fin": "143 / 144", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.4", "titre_corps": "J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "GALERIE PŘI MOŘI.\nJ. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c029", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145 / 146", "page_fin": "145 / 146", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.5", "titre_corps": "J. KOTÉRA.", "titre_sommaire": "J. KOTÉRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "VYHLÍDKA Z PARKU.\nJ. KOTÉRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c030", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147 / 148", "page_fin": "157 / 158", "image_debut": 16, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.6", "titre_corps": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "titre_sommaire": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.16", "debut_caractere": 12, "fin_caractere_exclue": 4036, "texte": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nČást další. =\nNejvětŠí překvapení však v této vestibulce ruského\numění, jak první síně této galerie možno nazvati,\nvzbuzují podobizny. Už v předešlém století byli na\nRusi mistři portretisté. Pronikali oni často dosti hlu-\nboce ke kořeni povahy, zachycovali temperament,\ncharakterisovali řízně a trefně. Co v literatuře ruské\npozorujete a co do paměti čtenářovy přímo se zarývá,\nneobyčejně bystré totiž pozorování lidské hlavy, vni-\nkání do jejích tajemných cest a uliček, a vystihování\nvnitřního života na těch tajemných cestách a v laby-\nrintských často uličkách tím honosí se i výtvarné\numění ruské. Rus miluje lidskou hlavu, květ zajisté\nnejvábnější, ať jest jakéhokoliv druhu živou láskou.\nU veliké řadě podobizen z předešlého století, sem\ns velikou péčí a pietou od Treťjakova snesených,\numění toto není ovšem všude na vysokém stupni a na\nstejně vysokém stupni, ale už i tu několik portretistů\nmocně vystupuje a prodírá se ze zástupu vrstevníků.\nJsou to D. G. Levickij (1735 1822), žák ruského\nportretisty Antropova, znamenitý talent, jenž dovedl\ns plným zdarem závodit s cizozemskými portretisty,\njichž dosti mnoho žilo v Petrohradě z přízně carského\ndvora a následkem toho i z přízně šlechty a boháčů;\nba Kateřina 11. dávala mu často přednost před cizinci,\na po ní ovšem pak i ostatní »vyšší« společnost. Od\nněho je zde kromě tří jiných také portrét básníka\nDěržavina. Učeníkem jeho byl Borovik o v sk i j\n(1758 1825), jenž osvojil si, jakož i jeho mistr, všecky\npřednosti vlašského portretisty Lampiho, velmi oblíbe-\nného na dvorech korunovaných osob koncem přede-\nšlého století; od něho je tu deset podobizen, z nich\nnejpěknějsí je veliká podobizna Kateřiny 11.s psíkem.\nZajímavý jest též Varnek, ale nejvýše ze všech\na nejhlouběji ze všech zasáhnul Orest Adamovi č\nKiprenskij (1783 1836). Všecky jeho práce, na př.\npodobizny senatora Chvostová a jeho ženy, jsou široce,\nsměle a nevýslovně výrazně malovány. Barva jeho je\nplna života. Stalo se, že sami znalci umění a malíři\nnechtěli ani věřiti, že by podobizny Kiprenského byly\n—.Jeho vlastní práce. Když v Neapoli vystavil podo-\nbiznu svého otce a dívčí podobiznu, malovanou v Římě,\npředseda akademie Niccolini dovolil si říci mu mínění\nsvé a celé akademie, jakoby tyto obrazy nebyly vý-\ntvory nynější doby; zdá se prý, že Kiprenskij vydává\njen tyto obrazy za své, a zatím prý je maloval kdosi\njiný, mistr starší; podobizna otcova toť prý chef-\nďoeuvrc Rubensův nebo podle jiných Van Dykův;\na že v Neapoli nedovolí cizinci, aby tak smělým způ-\nsobem klamal veřejnost . . . Kiprenskému nezbylo než\ndopsati do Petrohradu, aby akademie petrohradská\ndosvědčila pravost obrazu toho. Když pak nevěřícím\nNeapolským ukázal práce své v Neapoli malované,\npřesvědčili se konečně, že »ruští umělci nejsou pod-\nvodníky« . . . Brzy na to akademie florentská vyzvala\nKiprenského, aby namaloval svou vlastní podobiznu\ndo Uffizzií, do galerie světových malířů. Podobizna\notcova je nyní v petrohradské Eremitáži.\nTaké Tropin in zasluhuje zmínky. I on měl ve-\nselou příhodu. Namaloval chochla, maloruského sedláka,\njenž byl velmi podoben tak zvanému Sobieskému od\nRembrandta v Eremitáži, a skizza Tropininova byla\nkoupena za pravého Rembrandta. Z jeho 19 podobizen\npoutá Karamzin, Puškin a zvláště malíř Brjullov,\nkterý v této galerii zastoupen jest rovněž řadou po-\ndobizen; z nich podobizna spisovatele Kukolnika a hra-\nběnky Samojlové, effektní, ale při tom silná ve vý-\nraznosti, dokazují výmluvně, že Brjullov byl umělec,\ntřebas dnes sláva jeho, na jiném poli získaná, smutně\nvybledla.\nToť ve stručném přehledu význačnější zjevy ruské\nmalby až do polovice našeho století, jak zastoupena\njest v Treťjakovské galerii. Naprosto úplný přehled to\nnení. Chybí v něm Brjullovův pověstný obraz »Po-\nslední den Pompejí« visí v petrohradské Akademii ;\nchybí v něm dva originální umělci, Ivatiov a Eedotov\no nich promluvím ve zvláštní kapitolce. Ale-\nxandrem Ivanovem jako po mohutném schodišti vstou-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3459, "texte": "píme z předsíně umění rus-\nkého do prostranné volnější,\nvzdušnější síně umění rus-\nkého, opravdovějšího a sa-\nmostatnějšího.\nAle málem by si člověk\nnevšimnul vitríny téměř za-\nstrčené s pracemi sochaře a\nryjce hr. Fed o r a Petro-\nviče Tolstého (1783\n1873): s medailony na pa-\nmátku vlastenecké vojny\n1812 a 1813, s voskovými\nbasreliefy z »Odysseie«,\ns množstvím kreseb a pře-\ndevším 64 illustracemi ku\nBogdanovičově básni »Du-\nšeňka«. »Dušeňka«, veršo-\nvaný překlad prosou psa-\nného románku Lafontainova\n»Les amours de Psýché et\nde Cupidon«, tvoří trochu\npříjemnější přechod od dlou-\nhatánských paklasických na-\nfouklých, hluchým pathosem\njako mořskou travou vy-\ncpaných a vyparukovaných\nbásní k poesii lehčí, živější,\ntrochu k životu bližší, že\ndává v sobě odrážeti se i ve-\nselému, čtveračivému smí-\nchu, a proto také se líbila,\ni Puškinu, třebas v ní jest\nvíce wielandovské lehkosti\nnež čisté poesie, a více fri-\nvolního polehtávání než sr-\ndečného půvabu. Tolstého\nillustrace k této pohádce\njsou rozhodně lepší než\nbáseň sama. Také ony proti\npaklassickým obrazům ná-\nboženským a mythologickým\njeví cos značně svěžejšího,\nsvižnějšího, půvabnějšího.\nMuther klade je pro jich grácii a eleganci, svěží\na něžný cit hned po skvělých kresbách Prudhonových.\nV.\nNa rozhraní mezi dobou přípravnou, o které jsme\nprávě mluvili, kdy za učeníkem třebas sebe nada-\nnějším vždycky přece viděti zároveň jeho hofmistra\nnebo vůbec mistra, a mezi dobou sebevědomé, samo-\nstatné práce, kdy umělec chce vyjádřit! sebe, cTu ši\nsvou, a neohlíží se, jak ten onen to činí, a co se\nkomu v tu chvíli nejvíce líbí a co největší chválou\nse zasypává, na rozhraní tom dva umělci stojí\nmezníky svrchovaně zají-\nmavé, poučné a výstražné:\nKarel Pavlovič Brjul-\nlov (1799 1852) a Ale-\nxandr Andrejevič Iva-\nnov (1806— 1858). Dva\numělci antipodové, hotové\nvtělení dvou stále se opa-\nkujících směrů uměleckých,\ndvou druhů povah uměle-\nckých. Onen znamenitý\nmalířský talent, ale bez duše\nf v\na beze vsi osobitosti. Sel\nza vnějším effektem a ba-\nrevným svým ohňostrojem\nchtěl oslnit zástupy chtivé\neffektu a sensace. Počítal-li\npro okamžik, jako každý\njiný ohňostrůjce činívá, po-\nčítal dobře. Dostavilo se\nrázem nejenom uznání nad\nvšecko pomyšlení veliké, ale\ndostavila se nevídaná sláva,\nv cizině i doma, as ní i do-\nbré bydlo. Ale jako každý\nohňostroj, i nejstkvělejší,\nzáhy zmizí v zapomenutí,\ndojem strašně rychle vy-\nchladne, rozčilení vy větrá,\na zbude světská sláva\nhadrářka, tak i zde to vše\nse osvědčilo . . . Zcela ji-\nnaký byl Ivano v samá\nduše, samý cit; v technice\nneumělejší a těžkopádnější,\nale za to ve výrazu nesrov-\nnale účinnější, poněvadž jest\n(pravdový, upřímný, prostý,\nve svém přesvědčení silný\na neústupný. Nepočítal pro\nokamžik, pro dnešek ani\nzítřek, počítal s tím, aby\ndal mocný výraz mohu-\ntnému citu svému a vzne-\nšené myšlence své; počítal s uspokojením duše své.\ns rozradostněním jejím, s ulehčením jejím, s vysvo-\nbozením jejím. Chtěl vysloviti něhu i sílu, velebnost\ni skroušenost, víru, naději a lásku těch postav, které\nkráčely duší jeho, a chtěl vytvořiti dílo odlišující\nse od starších, něco svého, osobitého, nového. Mnoho\nvykonal, ale k cíli nedospěl. Ale i tím, co vykonal,\na svým chtěním, snažením a hledáním, jež musíme\npřipočíst! ku práci jeho, je nám milý, drahocenný,\nrozněcuje a povznáší nás vážností a velikostí svého\nducha i svého díla, kdežto Brjullov propouští nás od\nsebe chladny. Brjullovem doba přípravná končí, Iva-\nnovem doba nová začíná."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.19", "debut_caractere": 51, "fin_caractere_exclue": 2648, "texte": "Pověstné a kdysi tak slavené dílo Brjullovovo\npředstavuje »Poslední den Pompejí« ; velkolepě my-\nšlený a cítěný obraz Ivanova zobrazuje, jak »Kristus\nzjevuje\" se lidu« (také »Mesiáš zjevuje se lidu«). Ani\nten ani onen o braz není v Treťjakovské galerii. Onen,\njak už řečeno' jest v petrohradské Akademii, Treťja-\nkovská galerie má jen sepiovou skizzu k němu ; »Me-\nsiáše« (s množstvím studií k němu) chová Rurnjan-\ncevské museum v Moskvě, Treťjakovská galerie má\njen Čtyři náčrty k celému dílu a 64 studií k němu,\nsamých téměř hlav Kristovy, Jana Křtitele, Jana\nBohoslova, Ondřeje, starců, otroků a j. Historie těchto\ndvou obrazů je zcela zvláštní. Zmíníme se o ni, třebas\nobrazy samy nejsou v Treťjakovské galerii. Ale z bo-\nhatého množství náčrtů a studií možno i zde Iva-\nnova poznati a oceniti, a bude tudíž dovoleno iv rámci\ntěchto stručných vzpomínek zmíniti se o Ivanově díle\nhlavním a pro ostrý kontrast i o hlavním díle Brjullo-\nvově. Pro nastínění rozvoje ruského umění je to ne-\nvyhnutelné.\nNa samém začátku třicátých let podivné zprávy\ndocházely z Itálie na Rus, že ruský malíř Brjullov\ndokončuje v Římě obraz, který bude celému světu\nzroyna zázrakem. Když pak umělec obraz dokončil,\na když Řím uviděl jej v dílně umělcově, a když obraz\nV3mtaven byl iv Miláně, Vlachové uvedeni byli jím\nv nadšení, které nedá se vypsati vypravuje Novickij\nv řečeném už spisku. » Možno směle říci, že od dob\nRenaissan.ee ani jeden umělec nestal se v Itálii před-\nmětem takové všeobecné pocty, jaké dostalo se tvůrci\n»Pompejí«. Jméno jeho rázem stalo se populární\ns konce poloostrova na konec druhý; každý, kdo\npotkal ho na ulici, snímal před ním klobouk; v di-\nvadle, jakmile se zjevil, všichni povstávali se svých\nmíst, aby uvítali »velikého maestra« ; u dveří domu\nkde bydlel, neb3 hostince, kde obědval, sbíraly se\nzástupy lidu, aby ho spatřily. Jemu na počest pro-\nvozovány serenády, pořádány slavnosti. A netoliko\nširoké zástupy uctívaly takým způsobem tvůrce »Pom-\npejí«, ale i lidé vybrané společnosti, učenci, literáti\na umělci, chovali se k němu s touž nadšehostí. Vlašské\nrevue a noviny slavily Brjullova jako genia rovného\nnejvětším malířům všech dob. O jeho obraze psali\ndlouhé traktáty Walter Scott nazval jej celou epo-\npejí, a Cammuccini, stydě se, že měl dříve pochybnosti\no schopnostech Brjullovových (vyjádřil se dříve, že\nquesto pittore russo dovede jen maličké věcičky),\nobjímal ho a nazýval kolosem«. Nu, hotová pohádka.\nZa to v Paříži obraz neměl úspěchu, a v Němcích\n»Kunstblatt« dokonce o něm napsal, že je »mnohem\nnudnější a nešťastnější než dlouhé vypravování sa-\nmého Plinia«."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "155 / 156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5734, "texte": "Konečně r. 1834 obraz přivezli do Petrohradu.\nMajitel jeho, boháč Děmidov, jemuž před lety mladý\nBrjullov se svěřil, že rád by namaloval něco velikého,\nale že nemá hmotných prostředků k tomu, a jenž\nvelikomyslně mladému, tehdy ještě neznámému umělci\nuštědřil podporu 10.000 rublů, Děmidov věnoval\nobraz samému caru, a car dal jej vystavit v sále\nsvého Zimního paláce a potom v Akademii, Brjullova\npak vyzval, aby se stal professorem na Akademii.\n»Dvéře Akademie, až do té doby téměř vždycky za-\nvřené, otevřely.se obecenstvu, které přicházelo pokochat\nse »Pompejemi« a mimochodem prohlíželo si i ostatní\npředměty akademického musea a takto ztrácelo po-\nzvolna dřívější svou bezúcastnost k umění. Co se týká\numělců, ti vidouce »Pompeje« poprvé vyrozuměli, že\njest v umění jiná ještě cesta, široká a svobodná,\nvedle té, po které se übírala až dosud ruská škola,\nže jest technika smělejší a dokonalejší než ta, které\nv\nučili Jegorov a Sebujev«. Usedlá a strnula pak Aka-\ndemie sama nemohla přec zůstati za horkokrevnými\nv\nVlachy. Čestné členství dala umělci a slavnostní banket\nvystrojila jemu, tvůrci »nové epochy ruského umění«,\na zřídila mu nádherný atelier ... A za Walterem\nScottem nemohli přec zůstati spisovatelé ruští. Gogol\nnapsal o »Pompejích« článek, přetékající superlativní\n/ v v\nchválou ; Puskin velebil ho rovněž, a Zukovskij nazval\njeho náboženské obrazy »visiony od Boha vnuknu-\ntými « ... A po Petrohradu rozjásala se Moskva\nslavnost banket a proslulý tehdy moskevský\npěvec Lavrov zpíval při tom kuplety, které koncily\nsladkým bonbónkem:\nA poslední den Pompej' byl\nruskému štětci prvým dnem.\nA dnes? Neúprosná historie změnila popěvek slav-\nnostní nelítostně: sřízla jej takto: »A poslední den\nPompejí byl Brjullovu prvým a též posledním« . . .\nUž tři léta po smrti umělcově ruský kritik Stasov ne-\nvidí v jeho historických obrazech ani života ani histo-\nrické věrnosti, v náboženských pak nijakého citu.\nJeště větší kritik a zároveň umělec, Kramskoj, napsal\nr. 1880 : » . . . sluší přiznati za hotovou skutečnost, že\nv nynější chvíli nezůstalo nijakých sledů vlivu na\nnaše umění netoliko po Brunim, který nám byl duchem\ncizí, ale ani po Brjullovu«. Muther ve svých »Dějinách\nmalířství v 19. století« jest zrovna tak krutý jako\nStasov; »historickým blyskotným haraburdím« nazývá\ndílo Brjullovovo. Ale podobiznám jeho neupírá ceny,\nty přechovají jeho jméno s dobrým zvukem dobám\ndalším ani jeho významu kulturněhistorického v roz-\nvoji ruského umění, velmi názorně podotýkaje, že\n»Pompeje« jeho »do jednotonnosti klassicismu zatře-\npetaly jako vřískavá fanfára, vzbudily smysl pro barvu\na převedly dřímající dosud pozornost ruského obe-\ncenstva na malířství domácí.«\nJak zcela jinak zní historie snah a zápasů a úspěchů\nAlexandra Ivanova! Jak zcela jiná to povaha, jiný\nideál, jiný směr! Zachovala se po Ivanovu obšírná\nkorespondence, vydal ji svým nákladem malíř Michal\nPetrovic Botkin,*) a z ní lze poznati zevrubně povahu\njeho s mohutnými kořeny mravními i s hustým květem\ncitovým a myšlenkovým. »Je to tragedie z nejsilnějších,\njaké kdy se mi událo pročítat« .. . »Jsou tam věci\nvznešené !-< píše Kramskoj Treťjakovu, když byl knihu\ntu přečetl. V ní dočítáme se hned z prvních listů,\nv\nže v třetím roce pobytu svého v Římě, r. 1833, lva-\nnov na radu Overbeckovu pojal úmysl, vybrati si za\npředmět svého velikého obrazu ne již episodu, nýbrž\nvýjev, který by zobrazoval celý děj celý epos !\nS touto myšlenkou »prozkoumával jsem dějiny každého\nnároda mírného pásma, který proslavil se skutky\nV r\nsvými, a poznal jsem, že nad Židy nebylo naroda\njediného, neboť jim určeno bylo, aby z nich vyšel\nMesiáš, jehož zjevením nastal den člověčenstva, mravní\ndokonalosti anebo, což jest totéž, poznati věcného\nBoha ! Takým způsobem jda za voláním proroků,\nzastavil jsem se na Evangeliu na Evangeliu Janově !\nTu, na prvých stránkách, uviděl jsem podstatu všeho\nEvangelia uviděl, že Janu Křtiteli poručeno bylo\nod Boha, aby připravoval lid na přijetí učení Me-\nsiášova a konečně aby osobně představil ho lidu !«\n»Tento poslední moment volím předmětem svého\nobrazu, t. j. když Jan, spatřiv Krista übírajícího se\nk němu, volá k lidu: »Ejhle, beránek Boží, který\nsnímá hříchy světa!« (List XVI.)\nIvano v dlouho přemýšlel o této myšlence; byl jí\nuchvácen, ale zároveň cítil bázeň z její velikosti, ne-\ndůvěřoval silám svým. Proto jako průpravou dal se\ndo rozsáhlého, v přirozené velikosti, obrazu »Kristus zje-\nvuje se Magdaleně«. Koncem 1835 obraz byl hotov\na vystaven v umělcově atelieru a pak na Kapitolu.\nÚspěch byl veliký. Thorwaldsen spatřiv jej objal\nIvanova a prorokoval mu velikou budoucnost. Spo-\nlečnost pro podporování umění, jejímž stipendistou\nbyl Ivanov, prodloužila mu stipendium na dvě léta.\nTím vším povzbuzen Ivanov dal se do příprav\nobrovských! k hlavnímu svému dílu. Aby po-\nvznesl svůj sloh a našel vhodný ethnografický ži-\ndovský materiál, jezdil po Itálii, studoval mistty XIV.\na XV. věku, v Benátkách a jinde a jinde hromadil\nsi kopie s koloristů XVI. věku; žil po celé měsíce\nv Livorně, zachytávaje tam zajímavé hlavy Židů;\nv malých městech italských studoval skupiny a po-\nhyby koupajících se osob; jinde zas krajinu, která\nby se nejvíce podobala Východu; proseděl celé dni\nv knihovně, procítaje všecko, co mohl, co týkalo se\njeho předmětu; radil se s Corneliem, Overbeckem,\nThorwaldsenem, Cammuccinim a jinými; tito mistři\nzároveň s ním požádali petrohradskou Akademii, aby\ndala Ivanovu prostředky na cestu do Jerusalema a\nna Jordán, ale Akademie odpověděla- mu: »Umělci,\nprosící za vás, jsou velmi dobří lidé; ale\n\n*) AJI e K EN R; PÍ, ANApeeß II II Tj II BaIIO B T. EI o\n}KTI3hI JI nepeiniCKa. 1806—1858. tÍ3,wi> Mrixarijit BOTKIIIIAj.\nPetrohrad. 1880. Stran XXXIX -|- 477 -j- IX. Cena 3 r."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3604, "texte": "na Východě, a vytvořil veliká díla« .. . O, ty akademie!... A tak nezbývalo Ivanovu než dále hledali\nPalestinu v Itálii, vyhledávati Pontinská bláta a nejpustší místa Kampaně, která by mu nahradila poušť,\na každý pátek a každou sobotu chodíval do římské synagogy a studoval pohyby, vzezření, typy židovské.\nVšecko na obraze mělo býti pravé, nic vypůjčeného, padělaného; duch novozákonní měl pronikat dílo jeho,\nokolí a ovzduší mělo býti věrné, pravdivé. Celkových komposic vypracoval 24 a přes 200 jednotlivých studií\n(hlav, draperií, krajin a j.). Nedostatky, strádání, svízele provázely postup neobyčejné práce této. Spo-\nlečnost totiž zastavila podporu Ivanovu, když obraz nedokončoval. Ale pevný duch překonával všecko.\nPo 25 leté neúmorné práci konečně obraz dokončen a v květnu 1858 přivezen do Petrohradu. Neporozuměli\ntam. Jen mladé pokolení umělců pozdravilo obraz s radostí, vycítilo v něm cosi nového, vyššího, vnitřního -\nvelikou čistou duši. Pozdravili myšlenku obrazu, zcela novou\na velkolepou, i pravdivost těch tváří, vzhledů, postav, skupin;\nvznešenost Kristovy postavy, jeho sebevědomý khd, v němž\ncítit velikost poslání a zároveň jakoby se láska stlala pod\nním a před ním na cestu ; prorocky zaníceného Křtitele,\nmocného přesvědčením a vírou ; pohnutí otroka, který se\nslzami naslouchá rozechvěným hlasům, že Spasitel se blíží,\na na jehož tváři zjevuje se úsměv to všecko a mnoho\njiného pozdravilo mladé pokolení a nedbalo zatím na ne-\ndostatečné barevné zladění celku, ač iv barvě jednotlivosti\nprozrazují nové, pokrokové nazírání a cítění. Pozdravili Iva-\nnova jako počátek doby nové v uměni ruském A bolest z tra-\ngicky náhlého úmrtí Ivanova zemřel po šestine dělnim\npobytu v Petrohradě na choleru dala ještě víše vy vřít i\ntéto láscev Mladý tehdy Kramskoj dal jí překrásný výraz.\nVelmi pěknou vzpomínku na Ivanova význam jeho věrně\nvystihující, přátelsky upřímnou a přísnou, místy až velmi\npřísnou, ale mužně krásnou, napsal r. 1861 Turgeněv. Je\nvelmi poučná pro každého tím, že srovnává Ivanova s Brjul-\nlovem. Připojím ji zde jen částečně.\nTurgeněv soudí: »Nedsspěl ještě (Ivanov). zrovna\njako my, do zaslíbené země, předvídal ji a vyciťoval, ale\nzemřel, nepřekročiv hranice její. Nebyl umělcem harmonickým,\nsvérázným (takových ještě u nás v Rusku není); jeho ma-\nlířské nadání bylo slabé a nejisté, o tom každý může se\npřesvědčit!, kdo si neobtěžuje prozkoumat jeho dílo pozorně\na nestranně; toto dílo, které má v sobě všecko: úžasnou\npravdivost a poctivé snažení po ideálu všecko, jenom\nne to, co je nejnutnější: tvůrčí silu a volné nadšení.\nBohužel, objevuje se u Ivanova nedostatek, všemu ruskému\numění společný, nedostatek náležité jednoty v nadání.\nbyl měl talent Brjullovův, anebo Brjullov duši a ducha Iva-\nnova, byli bychom snad uviděli divy. Ale takto stalo se, že\njeden z nich mohl zobrazit, co jenom zachtěl, ale neměl co\nříci; druhý měl mnoho co říci, ale mu selhával.\nJeden maloval nádherné obrazy plné effektů, ale bez poesie\na obsahu; druhý snažil se zobraziti hluboce dojímavé nové\nideje, ale provedení bylo kostrbaté, nejasné, bezživmtné. Jeden\nukazoval nám, mohu-li se takto vyjádřit, lež v pravé po-\ndobě, druhý pravdu falešně, t. j. slabě a nepravdivě. Vy-\npravují, že prý Ivanov hlavu Apollona belvederského třicet-\nkrát okresloval a tak dlouho ji srovnával s byzantinským\nKristem, jejž sám byl v Palermě objevil, až ze splynutí\nobou tvář jeho Jana Křtitele vznikla. Tak pravý umělec\nnetvoří! A přece, máme-li kdy volit mezi směry oněch dvou\numělců, je lépe, tisíckrát lépe následovat Ivanova, dokud\npravý vůdce se neobjevil. = Příště dále. -"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c031", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147 / 148", "page_fin": "147 / 148", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.6.1", "titre_corps": "Z PALERMA.", "titre_sommaire": "Z PALERMA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 10, "texte": "Z PALERMA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c032", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149 / 150", "page_fin": "149 / 150", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.6.2", "titre_corps": "J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.17", "debut_caractere": 3461, "fin_caractere_exclue": 3482, "texte": "Z PALERMA.\nJ. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c033", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153 / 154", "page_fin": "153 / 154", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.6.3", "titre_corps": "J. HOLUB.", "titre_sommaire": "J. HOLUB.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU MÁNES.\nVLTAVSKÝ MOTIV.\nJ. HOLUB."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c034", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157 / 158", "page_fin": "157 / 158", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.6.4", "titre_corps": "SKÍZZA.", "titre_sommaire": "SKÍZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.21", "debut_caractere": 3606, "fin_caractere_exclue": 3622, "texte": "M. ALEŠ.\nSKÍZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c035", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151 / 152", "page_fin": "151 / 152", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.7", "titre_corps": "J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "MALOVANÝ DUM PRO PLZEŇ.\nJ. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c036", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159 / 160", "page_fin": "165 / 166", "image_debut": 22, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.8", "titre_corps": "PRAHA 1898. (Pokračování.) Z estetiky měst, zemský výbor král. Českého", "titre_sommaire": "PRAHA 1898. (Pokračování.) Z estetiky měst, zemský výbor král. Českého", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "159 / 160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2413, "texte": "PRAHA 1898. (Pokračování.) Z estetiky měst, zemský výbor král. Českého\na rada městská královské Prahy? Primátor brusselský, autor známého díla o este-\ntice měst, uvádí, že i skupiny starých staveb, nemajících o sobě velké umělecké ceny, mají\nse zachovat, neboť dohromady přispívají k malebnému rázu města, při čemž uvádí: »Ty staré\nkameny mluví k našim duším, vypravují útrapy, zápasy, úspěch předků, tvoří scénu událostí\nhismrických, vzbuzují zvědavost mládeže, těm, kdo znají dějiny, vyvinují obrazy dějů před nimi\nse udavších, tvoří pásku mezi přítomností a minulostí, jsou vždy zjevem ctihodným a originelním,\nodrážejícím se od jednotvárnosti a banálnosti života moderního. Zachovávejme tudíž šetrně tyto\nsvědky minulosti, hlasatele věků a zašlých kultur, kteří zdobí ulice naše.« Zajímavým dokladem,\njak se u nás na různých místech rozumí zachování starobylého rázu, jest dopis zemského vý-\nboru panu primátorovi dru Podlipnému tohoto znění: »K dotazu zemského výboru král. českého\npodala rada městská král. hlav. města Prahy v příčině stavby městské pojišťovny na Velkém ná-\nměstí Staroměstském zprávu ze dne 3. června 1897 č. 88.681, že pojišťovna města má býti vy-\nstavena na ploše domů čp. 931, 93 2 a 933/1., že však městská rada neopomene v záležitosti\nté vyžádati si dobré zdání komise umělecké, pměvadž domy čp. 931 a 932 I. jak historickou, tak\ni uměleckou cenu mají. Vzhledem k této zprávě, v níž umělecká a historická cena těchto domů\nměstskou radou tak výslovně\nurčitě byla uznána, a musil\nzemský výbor král. českého,\njem už jakožto nejvýš-\nší m u úřadu stavební mu\nnemálo záleží na zacho-\nvání starobylého rázu\nStaroměstského nám ě s t í\npevně míti za to, že slavná\nměstská rada nepodnikne ni-\nčeho, co by ráz tento ohro-\nžovalo a že zejmena zbořit i\nnedá domy ceny historické\ni umělecké. V naději této pod-\nporován byl zemský výbor i\nzprávou, která před několika\ndny v denních listech se ob-\njevila, že totiž domy čp. 931\na 932/1. mají býti jen v zad-\nních svých částech zbořeny a\nže každým způsobem mají se\nzachovati facady těchto domů.\nNež po všech vyneseních zem.\nvýboru ve věci té vydaných,\nz nichž snaha zemského vý-\nboru musila býti patrna, po\nvšech hlasech veřejnosti,, jíž\nzachování starého rázu a umě-\nleckých památek Prahy na\nsrdci leží, ano právě v době,\nkdy zemský výbor v obecnou\nznámost uvedl již osnovu no-\nvého řádu stavebního, v níž\nna zachování starobylého rázu"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "161 / 162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.23", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2768, "texte": "adaptovati nedají. (Přála-li by si snad slavná rada\nměstská, spolek Mánes by provedl podrobné návrhy\nadaptace takové za honorář, že by mu byly vyhrazeny\nv některém z těch domů místnosti spolkové). Rada\nměsta a jeho uměleckých památek veliký důraz se klade,\npřinášejí dnešní denní listy strnutím naplňující zprávu,\nže se sl. rada městská usnesla na zboření domu\nčp. 931, 932 a 933/1., aby poskytnuta byla práce\n'nezaměstnanému dělnictvu. Kdyby v poslední době\nnebylo se již vinou jednotlivců i korporací tolik hřešilo\nv král. hlav. městě Praze na starobylém a malebném\nrázu města, nemohl by zemský výbor zprávě té ani\nvíry přikládati. Vzhledem však k tomu, že již o tolik\nskvostů byla Praha připravena, neváhá zemský výbor\nkrál. ěeského, cítě plnou zodpovědnost ze svého kroku\npřed celou veřejností, uložiti sl. presidiu rady král.\nhlav. města Prahy na základě dnešního usnesení svého,\naby bez odkladu podalo sem zprávu, kolik pravdy je\nna zprávě, že domy cp. 931, 932 a 933/1. mají býti\nzbořeny a po případě, má-li se tak státi vskutku jen\nk zaměstnání dělnictva práci hledajícího, kteréžto\nodůvodnění zní přímo jako zlehčení celé akce na za-\nchování starého rázu Prahy, jíž právě vydanou osnovou\nstavebního řádu zemský výbor král. českého v celo\nse postavil. Snaha, opatřiti práci dělnictvu nezaměst-\nnanému, zajisté vší chvály je hodna, zemský výbor\nvšak se domnívá, že, je -1 i vůbec třeba vy h o v ě ti\nsnaze té bouráním budov, nebude nesnadno\nk účelu tomu nalézti objekty, na jiehž dalším\nudržení nezáleží. Zároveň pak upozorňuje slavné\npresidium král. hlaV. města Prahy zemský výbor, že\njiž v nejednom rozhodnutí svém vyslovil právní názor,\nže i k bourání domů potřebí je povolení stavebního\núřadu a žádá přímo pana starostu král. hlav. města\nPrahy, aby ve smyslu § 137. obecního řádu pražského\nu mesení městské rady o zboření domů cp. 931, 932\na 933/1., stalo-li se skutečně, bez odkladu zastavil,\nneboť usnesení to je takového rázu, že by obci způ-\nsobiti mohlo podstatnou a k tomu i nenahraditelnou\nškodu. Zemský výbor král. českého očekává, že právě\nu p. starosty král. hlav. města Prahy vynesení toto\nnajde plného ohlasu, maje na zřeteli veřejná prohlášení\npana starosty o zachování starého rázu Pralyv. Tím\nvyřizuje se tamní zpráva ze dne 23. listopadu 1898\nč. 2060. Výbor zemský království českého. V Praze,\ndne 30. listopadu 1898.«\nK dopisu tomu dočtli jsme se odpovědi v denních\nlistech ze dne 8. listopadu t. r. ve zprávě z městské\nrady. Městská rada pražská tvrdí o domech, o nichž\nse zmiňuje zemský výbor království českého, že ani\nhistorické, ani umělecké ceny nemají. Přes to praví\nzpráva dále, že dům č. 932 má sice větší význam\numělecký (tedy přece jen mají opět nějakého významu\numěleckého), že však ani dům tento ani sousední se"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.24", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5749, "texte": "městská upozorňuje, že při vypsané veřejné soutěži\nna dům pojišťovny kladen byl důraz na zachování\nstarobylého rázu Staroměstského náměstí. Rada městská\nkrálovské Prahy opírá důvod pro sbourání tří domů\nna severní straně staroměstského náměstí o zákon\nassanační. Rada městská královské Prahy vidí v akci\nna prospěch zachování starobylého rázu poškození ma-\njitelů domů na Starém Městě, jelikož cena domů ná-\nsledkem poslední agitace klesá (!); vytýká dále, že ti,\nkdož uvedeni jsou na veřejných provoláních na prospěch\nzachování starobylého rázu města Prahy, nebydlí ve\nvnitřním městě, a konečně usnáší se za předsednictví\nprimátora pana Dra Podlipného (nedělního přívržence\nzachování starobylého rázu), aby napsán byl obhajo-\nvací spis, v němž uvedeno budiž, že rada městská\nkrálovské Prahy má tu snahu, aby zachováno bylo\nco jest cenné, že však naproti tomu nehodlá obě-\ntovati prospěch obce otázce zachování toho, co\nžádné ceny nemá.\nK tomu věru nebylo by třeba Volným Směrům\npřidávati poznámek. Očekáváme, že v době nedaleké\nzvolena bude ze členů rady městské komisse, která\nučiní soupis toho, co je cenného a co ceny nemá.\nNěkteří členové městské rady s panem primátorem\nDr. Podlipným několikráte i veřejně trpce si stěžovali ;\njak pravili, na neslušné nájezdy proti radě městské, zle\npálilo je známé okřídlené slovo Mrštíkovo. Uvažovali\njsme sice s bolestí však vždy klidně vŠe, co se na\nradnici Staroměstské dálo, však nyní již pochopujeme,\nkdyž mnozí ve svém rozhořčení ztrácí míru při čtení\npodobných zpráv z městské rady pražské, z nichž jsme\nshora uvedli některé části. Jak nazvati lze ku př. když\nze Staroměstské radnice šíří se zprávy o tom, že by\nakce ve prospěch zachování starobylého rázu poškozo-\nvala majitele domů na Starém Městě, tím, že prý cena\ndomů následkem poslední agitace klesá? Chceme zůstati\nvždy v mezích slušnosti, proto raději potlačujeme jméno\npro jednání takové. K panu starostovi měst Pražských\nDru Podlipnému máme však jednu zdvořilou otázku.\nMyslí pan primátor, že slouží zájmům Prahy, když\nse přičiňuje o to, aby zbourány byly ony tři domy\nna náměstí Staroměstském, aneb mermomocí chce si\nziskati zásluhu o starobylý ráz náměstí Staro-\nměstského zbouráním starých domů a opa-\ntřením návrhů na dům nový, při němž by\nzachován byl starobylý ráz náměstí? Neslyší pan\nprimátor, jak to vyjádřeno slovy téměř komicky zní?\nByly bez ceny historické a umělecké zbořený kostel\nsv. Kříže, kaple sv. Ludmily, prelatura Mikulášská\nsvévolně zbouraná, byly bez zajímavosti historické\na umělecké domy, na jichž místě stojí městská tržnice?\nJsou bez ceny umělecké a historické kostel Karla Bo-\nromejského, sv. Václava na Zderaze, sousoší na mostě\nKarlově? Kterých bezcenných objektů týkalo se volání\npo zachování přátel památek pražských?\nTím není dopovězena historie o tom, jak rozumí\nměstská rada královské Prahy zachování starobylého\nrázu Staroměstského náměstí; kdo se o věci blíže za-\njímá, našel a najde dokončení této historie ve zprávách\ndenních listů. Nyní ovšem vyžaduje »cest« slavné\nrady městské, aby starobylý dům lékárníka Řehoře a\ns ním sousedící staré domy stůj co stůj byly co nej-\ndříve zbourány, aby pak na jejich místě vystaven byl\nmoderní činžovní dům s místnostmi pojišťovny a se\nstanicí hasičskou, ovšem že činžovní dům ve smyslu\nzachování starobylého rázu náměstí Staroměstského.\nA to se také jistě stane. Marně poplatníci potichu na-\nmítají, že by snad na dům pojišťovny snadno našlo\nse místo vhodné a levnější v assanacním obvodě na\nmístech, kde by obci z vystavění nové budovy vzrostl\nzisk i tím, že by pozemky sousední pak rychleji a\nlépe prodala, a že by nová budova taková přispěla\nzde nejvhodněji k rychlejšímu upravení těch pustých,\ndrahých a stále dražších městem získaných stavebních\nmíst, marně se namítá, že lépe by bylo ponechati na\nnáměstí místo pro rodinné a obchodní domy občanům,\nnež zřizovati tam místnosti pro úřednictvo obce a\nobecních podniků. Marné vše takové »malicherné« že-\nhrání, páni zástupcové obce dobře vědí, co obci svědčí,\nco poslouží k zvelebení Prahy, co přispěje, aby jí dán\nbyl ráz velkoměstský, ráz moderního města. Marně\nvypočítáváte, zač že přijde čtvereční sáh zastavené plochy,\nmarně namítáte, že by nebylo dobře zaměniti vzhled\nnáměstí, na němž se odehrál tak mnohý tragický pro\nobec a národ významný děj a »obohacovati« je krás-\nnými moderními paláci, které by na jiných místech\nbyly i nám vítanými, marně poukazujete, že by pro\npotřeby pojišťovny stačilo upraviti sídlo v jednom ze\nzmíněných domů, marně poukazujete, že se vzhledu\nnáměstí neprospěje spojováním jednotlivých parcel, a\nzaměněním úzkých průčelí, které i při různem a roz-\nmanitém provedení svém, při své umělecké a histo-\nrické bezvýznamnosti těžce nahradí umělecky cenné\ndlouhé průčelní fronty, třeba byly vytvořeny ve smyslu\nstarobylého rázu náměstí. Marně upozorňujete, že pře-\nstavením severní fronty Star. náměstí ve způsobu za-\nmyšleném neprospěje se vzhledu paláce Kinského, a že\ntím ohrožen jest naprosto ráz zajímavého cípu ná-\nměstí. Vše to je marným; bylo jinak již v boží radě\nusouzeno. Assanační zákon žádá, aby se zde s čarou\nprůčelí o 60 neb o 99 cm. ustoupilo neb předstoupilo,\nčest obecního zastupitelstva žádá, aby provedeno bylo\nodhlasované jednou již usnesení o zbourání domu\nv zájmu übohého našeho dělnicťva, a vy ostatní tudíž\nsvé náhledy dle těchto fakt upravte. Ostatně co namí-\ntáte proti zbourání umělecky i historicky nad jiné za-\njímavého a rázovitého domu Řehořova? Jak lze do-\nvolati se jeho zachování po loňskem rozkopání prela-\ntury Svatomikulášské ? Rok nový jest sice v počátcích,\nvŠak i jemu jest třeba popřáti nějaké oběti.\nUMĚLECKÁ KOMISSE A ČLENOVÉ OBECNÍHO\nZASTUPITELSTVA PRAŽSKÉHO. Jak byla umělecká\nkomisse na radnici vítanou i jaký byl osud"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.25", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2103, "texte": "její, jest z denních listů našich dostatečné známo.\nVíme, že v době trvání umělecké komisse se přes\nnávrhy její bez dlouhých řečí přecházelo. Jako v ná-\nhradu za to mluví se po odstoupení komisse umělecké\no ní a jejich členech bezmála více než v době jejich\nčinnosti.\nTak slyšeli jsme od pana starosty Dr. Podlipného\npřed nedávnem, že prý umělecká komisse trvá,\nV v/ V\nvsak ženepracuje. Členové umělecké komisse veřejnosti\nvysvětlili, že pan starosta se mýlí, a že skutečně dávno\njiž umělecká komisse resignovala přípisem adresovaným\npanu starostovi. Jest přirozeno, že připomenutí takové\nv v /\npana starostu nemile dojalo. Četli jsme, že dozorci ko-\nmisse pojišťovny objednala vedle »veřejné soutěže« piány\nna dům pro pojišťovnu na náměstí u člena ko-\nmisse umělecké, a to přes známý fakt, že ob-\njednávka na plány pro městskou spořitelnu stala se\nu pana Osvalda Polívky dávno po resignaci komisse\numělecké. Znovu jsme četli ve zprávách z radnice, že\nto byl člen umělecké komisse, který prý první\ndomy na Staroměstském náměstí zbořil a nové domy\nzde postavil. Clenu obecního zastupitelstva, který to\ntvrdil, bylo z náležitého místa jasně odpovězeno, že\nto byla městská rada, která majitele domu vý-\nhrůžkou expropriace přinutila ku sbourání domů, a že\nrok před ustavením umělecké komisse domy byly zbou-\nrány a nové začaty..\nJe podivno, proč páni, kteří nijakž se nevyzna-\nmenali tím, že by byli uměleckou komissi v činnosti\njejí podporovali, nyní takovýmto způsobem se členů\numělecké komisse dotýkají; věru že nezbývá než pana\nDra Černohorského se ptáti, zda mu již z paměti vy-\nmizelo, že pan inž. Materna byl v době bourání domů\nna staroměstském náměstí členem obecního zastupitel-\nstva, a že pan stavebník, který měl tehdy s obcí své\nobtíže, obrátil se na pana inž. Maternu spíše proto,\nže byl kolegou pana doktora v obecním zastupitelstvu\nnež v předtuše, že se stane členem umělecké komisse;\nnestává se panu doktoru případ někdy podobný ?\nNu, k čemu tedy dobrou byla umělecká komisse\npánům na radnici: mohou se kdy .se jim to hodí do\nkrámu o komissi tu, jak se všedně praví, otříti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c037", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159 / 160", "page_fin": "159 / 160", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.8.1", "titre_corps": "ST. SUCHARDA DEKORATIVNÍ NÁVRH.", "titre_sommaire": "ST. SUCHARDA DEKORATIVNÍ NÁVRH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "159 / 160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.22", "debut_caractere": 2415, "fin_caractere_exclue": 2446, "texte": "ST. SUCHARDA\nDEKORATIVNÍ NÁVRH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c038", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161 / 162", "page_fin": "161 / 162", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.8.2", "titre_corps": "Z VÝSTAVY SPOLKU MANES.", "titre_sommaire": "Z VÝSTAVY SPOLKU MANES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "161 / 162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.23", "debut_caractere": 2770, "fin_caractere_exclue": 2793, "texte": "Z VÝSTAVY\nSPOLKU MANES."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c040", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "165 / 166", "page_fin": "167 / 168", "image_debut": 25, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.9", "titre_corps": "V oboru t. zv. drobného umění počíná buditi zvláštní", "titre_sommaire": "V oboru t. zv. drobného umění počíná buditi zvláštní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.25", "debut_caractere": 2105, "fin_caractere_exclue": 5563, "texte": "V oboru t. zv. drobného umění počíná buditi zvláštní\nzájem umělecká meda ill e, kteráž zejmena ve\nFrancii dočkala se skutečného obrození. (Viz knihu\nRogera Marxa »Les medailleurs franpais depuis 1789 «,\njež obírá se staršími medailléry francouzskými, počí-\nnaje B. Duvivierem, Duprém, Drozem, až k nejno-\nnovějším, z nichž pozoruhodní jsou obzvláště Cha p1 ai n\na Roty). Francouzská medaille moderní zavázána je\nza svůj krásný rozvoj hlavně těmto dvěma umělcům;\nRotyho lze pokládat za nejdokonalejšího soudobého\nrepresentanta jejího, co do techniky vysoce vyspělé,\nco do poetické stránky výtvorův, i co do originálnosti\nmyšlenek, jež v historii medaille v lecčems znamenají\npřevrat. Uvádíme o umělci několik poznámek, jichž\njsme se dočetli v prosincovém svazku Revue des revues.\nMedaille moderní liší se značně od medaille antické\na středověké; staré medaille usilují o to, nejčastěji\npředstaviti jedinou všeobecnou myšlenku, symbolicky\nvyjádři ti jediný cit, oslavovati zděděné a přijaté typy\nheroů moderní medailli nestačí doby hrdinské,\nobrací se k lidem drobným, skromným ctnostem, vniká\ndo intimního života rodinného, oslavuje radosti a udá-\nlosti domácí, jako křtiny, sňatky, svatby stříbrné a\nzlaté, pro budoucí pokolení zachovává památku vy-\nnikajících mužů, symboly její jsou práce, studium,\npřemítání. Medaille vyžaduje velikou dokonalost kresby ;\nna malém prostoru nutno zhustiti dojem, vystihnouti\nvšechny charakteristické rysy fysiognomie ; vedle toho\nžádá jemný smysl dekorační v uspořádání a sesku-\npení celku ; má-li medaille působit jako celek, nesmí\nbýt divák odváděn, by věnoval svou pozornost jen ně-\nkterým podrobnostem. Všechny tyto vlastnosti šťastně\nsdružuje v sobě Roty. L. O. Roty býval sochařem,\nale věnoval se úplně medailli, k jejímuž zvelebení obě-\ntoval mnoho let trpělivých a mnohých studií; zvlášť\njeho předběžné, ač nevydané studie svědčí, jak je\nznamenitým kreslířem. Z hlavních zásluh jeho je, jak\nvytvořil revers (rub) medaille, jenž důsledně zůstává\nza aversem (lícem) co do významu ve druhé řadě,\na má úlohu, by líc medaille v některém zvláštním\nsměru podrobněji doplňoval, jaksi komentoval, spe-\ncialisoval. Ruby jeho jsou skutečné obrazy, což je\ndalší jeho zásluha; vedle toho emancipoval se Roty\ntéž od obvyklé formy starých medailli n vytvořil\nmedaille čtvercové, obdélníkové na ležato i stojato,\nmnohoůhlé. Tato změna byla skutečnou revolucí;\nvlivem změněné formy dostala medaille ráz familiár-\nnější, bývalá přísnost a vážnost formy zmizela před\npůvabem, svěžestí a mnohotvárností plaket a žetonů\nRotyových. Naznačíme aspoň slovy, jaký umě-\nlecký obsah mají práce francouzského medailléra. Na\nmedailli (kruhový obraz ve čtvercovém rámu), kom-\nponované pro výstavu v Rouenu, pod stromem se-\ndící Normandie, s rozpletenou punčochou v ruce, pase\nstádo krav a ovec, zatím co v pozadí oře oráč ne-\ndaleko domků vesnických obrázek plný půvabu,\nstejného motivu jako obraz, na Milleta živě upomínající,\nna medailli pro ministerství orby ; tři plakety pro svě-\ntovou firmu Christofle, na jedné dělník stříbrnický,\nv dřevákách, zaměstnaný v šumu továrny, jejíž kola\na transmise ve výši naznačeny, na druhé zlatník\numělec, ciselující zlatou vázu, mezi nimi pak, na\nstředním obdélniKu, jako pohádka nebo lyrická báseň,\nsedí na kamenech uprostřed „rrjavé kvetoucí přírody\nspanilá, nahá dívka Umění; poeticky Je komponován\nkrásný medaillon Památky snubní (ženich i nevěsta,\npojati polo anticky, polo praerafaelitsky, sedí proti"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.26", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2752, "texte": "sobě, v zamyšlení a jakémsi zvláštním slavnostním\nvznícení duší, zatím co ženich podává dívce prsten);\nnebo medaille policejní profektury (ženy bdící v noci\nu lampy v úřední světnici nad spícím Pařížem, jehož\nvěže chrámové a masky domů rýsují se v pozadí na\nmístě čtvrté stěny pokoje); čestné medaille (vesměs\nvýborné rázovité portréty, jako Collinova, manželů\nBoulangerových, Sir Johna P. Hennessyho, Campbella),\nstudie dívcích zjevů, Jeanne ďArc, medaille sv. Ge-\nnovéfy, školní medaille, (kvetoucí trs lilie, dělící podél\nve dví ovál medaille, na líci pak krásná studie matky\ns dítětem, na ňadra se jí tulícím; a j. —• Všechny\npráce Rotyho vyznačují se harmonií, krásou, výmluv-\nnou poesií, duchaplností a citem; vedle toho obdi-\nvuje se člověk úžasné dovednosti, s jakou mistr ne-\nnucen ě, zdánlivě lehce a jasně vtěsnal svou myšlenku\nna tak nepatrný prostor, a jak znamenitě ovládl a\nproduševnil všecky liliputánské ty linie a plochy.\nRoty sám napsal nedávno (za příležitosti kterési ankety)\nněkolik pozoruhodných slov: Ve všech dobrých obdo-\nbích uměleckých mívali praví mistři velikou obratnost\ntalentu. Teď je každý specialistou! Malíř, jenž\numí udělat dobrou figuru, musí svěřit provedení koně\na psa malíři zvířat, musí se dovolat kolegy, který\nmaluje tzv. mrtvou přírodu, by mu udělal nábytek,\nkrajináře, aby mu vymaloval krajinné pozadí, orna-\nmentisty, aby mu udělal arabesky, znalce perspektivy,\naby mu udělal architekturu. To vše, co v malířství,\nje iv uměleckém průmysle. Dělba práce je velikým\nnebezpečím. Je-li vychování umělců neúplné, vycho-\nvání řemeslníkův (uměleckých) není o nic úplnější.\nRoty vidí právě: při vychování největší nutnost re-\nformy, bez níž všechny pokusy jsou marný, takže\nprý je nebezpečí, že Francouzi budou brzy předsti-\nženi národy sousedními v oboru, který býval jejich\nvlastním oborem po mnohá leta. Roty vyslovuje po-\nžadavek, aby dekoračnímu umění věnovali se silní,\nvelmi silní umělci, ne jako dosud se dělo, že do oboru\ntoho utíkali jen ti, kdo pohořeli jinde. Ne jle p š í umělci\nse musejí věnovat této úloze. Nynější spůsob vyučo-\nvací odsuzuje. Kdyby sám měl nějakého žáka (t. j.\ntakového, který by měl dost pevné vůle, aby methodu\njeho vydržel trpělivě do konce), zavedl by střídavou\npráci; jednoho dne by žáku dával kreslit, druhého\nmodelovat, rýt atd., žák by musel pracovat jako dělník\nve všech sousedních oborech svého umění, jako ci-\nselér, kovář, slévač a j., a tyto ruční zkušenosti by\nměly pak pro jeho vlastní umění značný zisk. Roty\nje přesvědčen, že dle této methody by mládež za ně-\nkolik let byla mnohem zdatnější a silnější, než je ge-\nnerace nynější; zamezilo by se tím ustrnutí a uza-\nvírání v odbornictví a rozvíjel by se zdravý smysl\ni cit, což je hlavní a podstatné"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c042", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c042", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167 / 168", "page_fin": "169 / 170", "image_debut": 26, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.10", "titre_corps": "V Petrohradě vyšel v listopadŠ m. r. dvojitý sešit", "titre_sommaire": "V Petrohradě vyšel v listopadŠ m. r. dvojitý sešit", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.26", "debut_caractere": 2754, "fin_caractere_exclue": 5643, "texte": "V Petrohradě vyšel v listopadŠ m. r. dvojitý sešit\nnového uměleckého časopisu MlcnyccTßO íf Xy-\n-40}Kec/rßeHHafl (Umění a umělecký\nprůmysl). Vydává jej »Cís. Společnost pro podporo-\nvání umění«, s velikým nákladem as úpravou, jaké\nsi nedovoluje žádný jiný umělecký list. Ovšem, ba-\nťuška car, vyslechnuv už před rokem zprávu předsedy\nSpolečnosti, princezny Jevgenije Maximilianovny Olden-\nburské, ráčil jen milostivě kynouti a ministr financí\nokamžitě \\ypočítal Společnosti 100.000 rublů na nej-\nmodernější zařízení umělecké tiskárny a vůbec techniky\nreprodukční, aby všecky snímky v časopise byly práce\numělecké a zároveň ruské. To se pak ovšem tiskne,\naž si člověk výskne ! . . . Ach, pomyslili jsme si, kdyby\nunás princezna Vnímavost vymohla nabaťuškovi Českém\nNárodě pro »Volné Směry« jen 10.000 odběratelů\nale ne o Sibřinkách, chceme psáti o novém umě-\nleckém měsíčníku ruském. Dvojitý jeho sešit představ\nsi však, milý čtenáři, foliant pěkně si představuje\nobrázkovou částí, méně částí textovou. Z obého pozná-\nváme, že redakce chce seznamovati obecenstvo nejen\ns uměleckými výtvory našich dnů, nýbrž že zároveň chce\npředstavovati celý rozvoj ruského umění. Tato re-\ntrospektiva bude zvláště nám a vůbec západoevropským\npřátelům umění vítána; ale nám především, neboť my\njsme silni teď ve všeslovanském jedění, ale choulo-\nstivě slábi ve všeslovanském vědění. Tak hned v tomto\nsešitě poznáváme 25 reprodukcí obrazů »Společnosti\nkočovních uměleckých výstav«, která 25 let působí a\nveliký má význam v dějinách ruského umění. Jsou\ntam zastoupeni znamenití umělci; jich práce mnohému\nu nás budou milým překvapením. Novinkou budou u nás\npráce Viktora M. Vasněcova, umělce vzácného, jehož\nhistorické a náboženské obrazy jsou v naší době\nzjevem neobyčejným. Také Rěpin je tu zastoupen\n(známou také u nás podobiznou Tolstého) a proslulý\nmalíř ruských lesů, Siškin. Ze starších Brjullov, Ivanov.\nMimo to sešit je skvostně illuminován množstvím ukázek\nstaroruských miniatur ze stol. XVI. v překrásných\nreprodukcích v barvách a zlatě. Konečně nově v Pe-\ntrohradě objevený Rembrandt a rovněž jeden Elsheimer.\nSlovem, množství zajímavých illustrací v textu a\n8 příloh. Text však je v tomto sešitě slabý. Vý-\njimku činí několik myšlenek Antokolského o umění,\nkteré mu vnukla kniha Tolstého o umění, a článeček\nN. K. Řeřichy o výstavách obrazů pro lid. Ale\nv textové části nastane jistě náprava. Kritika ruská\nvyprášila tak vesele a nemilosrdně celou uniformu\nübohého redaktora Sobka a hlavního spolupracovníka\nStasova, starého to kritika, že stát se to u nás\ncelá Schoblova klinika měla by plné ruce práce s na-\npravováním vykroucených očí. Revue tato vychází\nměsíčně a stojí za hranici 10 rublů za celý rok.\nZároveň s ní vyšel v Petrohradě rovněž dvojitý\nsešit druhého nového uměleckého časopisu »Mi|Jrb\nHcHyccTßa« (Svět umění). Dosud však jsme ho ne-\nviděli. Podle oznámeného obsahu zdá se co se"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.27", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 281, "texte": "obrázkové stránky týká velmi bohatý. Od pře-\ndešlého časopisu liší se tím, že přináší práce i ne-\nruských umělců a nepoměrně více všímá si umělec-\nkého průmyslu. Vychází (nákladem kněžny Těniševy\na S. J. Mamontova) měsíčně dvakrát a stojí ročně za\nhranici 14 r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c044", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c044", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169 / 170", "page_fin": "171 / 172", "image_debut": 27, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.11", "titre_corps": "V Anglii vypisují se konkursy o ceny takřka stále,", "titre_sommaire": "V Anglii vypisují se konkursy o ceny takřka stále,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.27", "debut_caractere": 283, "fin_caractere_exclue": 5241, "texte": "V Anglii vypisují se konkursy o ceny takřka stále,\nzejmena v oboru tzv. drobného umění a umělec-\nkého průmyslu; svědčí to o tom, že umění proniká\nvelmi intensivně do všedního života, o čem si u nás\nlidé tak říkaje ani pojmu neumějí udělat. Ovšem i tento\npěkný zjev má své stinné stránky; tak zejmena uve-\nřejňuje poslední číslo týdenníku »Artist« stížnost na\ntyto konkursy, při nichž obchodníci a továrníci věnují\nceny několik mizerných liber šterlinků, zato však bez\nrozpaků vykořistí všech ostatních myšlének konku-\nrujících, za něž nedají ani ceny ani honoráře; kon-\nkursy bývají anonymní, t. j. firma ceny vypisující\nv tom kterém měsíčníku uměleckém z pravidla své\njméno sdělí jen prosťředkujícímu vydavatelstvu časo-\npisu, takže soutěžící umělci bývají oloupeni o všechnu\nmožnost, aby po konkurse kontrolovali, jak se s ne-\npoctěnými myšlenkami jejich po obchodnicku chytře\ndále nakládá. Díky bohu, u nás jsme před tako-\nvým zlem dobře chráněni !\nZ anglických uměleckých publikací zaznamenáváme\nněkteré: O holandském malířství 19. století\nvydána byla v anglickém překladě F. Knowlesově\nkniha Maxa Roosesa, kuratora antwerpského musea\nPlantin-Moretus. (Dutch painters of the XIX. century;\ncena 2 guiney); do textu je vloženo na dvě stě\nsvětí orytův a leptů z prací dvanácti holandských\nmalířů našeho století, kteří sami pro knihu Roosesovu\npořídili výbor ze svých děl. Od Walter a Cranea\nvydány v poslední době u londýnské a newyorské\nfirmy Harpers Brs.: A Floral Fantasy in an old english\ngarden (Květinová fantasie v staré zahradě anglické),\nobsahující 4S faksimilů dle akvarelův umělcových\n(cena 19. 6 d.); pak A Wonder-book for boys and\ngirls, The old garden, The shepherďs calender.\nWilliama Blakea, podivného toho fantasta a my-\nstika - malíře obrali si za předmět studia Edw. J.\nEllis a Wil. Butler Yeais; vydali tři svazky, s podo-\nbiznami a 290 faksimily Blakeových prací. Knihy vy-\ndáno bylo pouze 500 výtisků po lb. 3, 3 sh, mimo to\ndrahých 150 výtisků na velkém papíře.\nPozbyl jsem bezmála své záliby pro obrazy a hudbu.\nZdá se mi, že můj duch stal se jakýmsi strojem\nna to, aby z velikých sbírek faktů vymílal všeobecné\nzákony. Nemohu pochopiti, proč to spůsobilo atrofii\nté části mého mozku, od níž závislý je vyšší rozvoj\nvkusu. Kdybych měl svůj život ještě jednou prožít,\nučinil bych si pravidlem, aspoň každý týden jednou\nčíst něco básnického a poslouchat trochu dobré hudby.\nSnad by potom takto užívány zůstaly v činnosti ony\nčásti mého mozku nyní zakrnělé. Ztráta vnímavosti pro\ntakové věci je ztráta štěstí, a možná, že je na škodu\nintelektu, ještě pravdě podobněji na škodu charakteru\nmravního, protože oslabuje citově vzrušitelnou část\nnaší bytosti. (Darwin ve svém vlastním životopise.)\nLondýnská firma Seeley vydala v »Portfolio« monografii\no pozdním uměleckém období Tizia n o v ě\n(The later works of Titian), znamenitý historický\na kritický essay C. Phillipsa, správce londýnské obra-\nzárny Wallaceovy. Phillips sebral do své knihy repro-\ndukce obrazů Tizianových, roztroušených po celé\nEvropě z obrazárny v Berlíně, Florenci, Vídni,\nBenátkách, Neapoli, Petrohradě, Mnichově, Paříži.\nŘímě a Madridě; obírá se produkcí Tizianovou, když\npřekročil padesátku. V době té objevuje se na Tizia-\nnovi vliv Pietra ďAretino, (vystupující sensuálnost\na kult nahého těla), později vdovy po vévodovi urbin-\nském, Eleonory Gonzaga, jež vzdor svým šedesáti\nletům sloužila Tizianovi za model pro mladé dívky.\n(Děvče v kožichu, Bella Tizianova, Venuše urbinská a j.)\nNádherná kniha vydána byla právě v Londýně. Je\nto foliové vydání R. Browningovy básně o kry-\nsaři hamelnském (The Pied Piper of Hamelin) s ilustra-\ncemi od Harryho Oui 11 er a ; kniha obyčejného\nsazeče se jí nedotekla. Tištěna je tak, že každá stránka\nmá ilustraci, text básně pak vepsán je umnou ženskou\nrukou sestry malířovy Mary do prázdných polí v ilu-\nstracích ; kniha vydána v dvojí úpravě po patnácti\na pěti guineách pro subskribenty ; dražšího vydání na\nanglickém velíně tištěno jen 100 výtisků, druhého\n400 výt. Umělec věnoval knize té 3000 hodin krušné\npráce; tisk svěřen byl artistické firmě Lemercier v Pa-\nříži. Obojí přepychová vydání byla hned rozebrána a\ncena výtisku rázem stoupla na dvojnásobný obnos.\nV Paříži, v Passage Stanislas bude otevřena co nejdříve\nAcademie Whistler. Slavný malíř americký\novšem v ní vyučovat nebude, nýbrž uvolil se pouze\npodnikateli akademie, že střídavě se sochařem Mac\nMonnierem bude do školy docházet a kritisovat práce\nžákův. Osoby, které kapriciosního Američana dobře\nznají, ovšem pochybují o zdaru této akademie; neboť\nstejný slib byl učinil Whistler již před několika lety,\nkdyž byla zahajována Academie Montparnasse\na přišel všeho všudy pouze jedenkrát. Z doby té za-\nchovala se skvostná anekdota. Před příchodem Whist-\nlerovým byl v akademii veliký rozruch a nepokoj.\nJedna žačka byla dokonce tak poplašena, že chytila\nkus kůže a přehodila ji přes svou uhlokresbu tak, že\nz ní sotva zbyly stopy kresby. Whistler vešed, stál"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.28", "debut_caractere": 164, "fin_caractere_exclue": 708, "texte": "před rozmazanou uhlokresbou několik minut micky\nv hlubokém zamyšlení a pak prohlásil, že je to nej-\nlepší práce, kterou v sále spatřil.\nV Berlíně počal vycházeti nedávno nový umělecký\nměsíčník »Quickborn«, vedený Emilem Scheringem.\nV originální úpravě přináší každý sešit vždy jen práce\njednoho spisovatele a jednoho umělce výtvarného. Tak\nbyl sešit věnován H. Thomovi, jiný F. S kar bi-\nli o v i, slíben je sešit, který přinese výtvory od M u n c h a,\nmalíře v jednom táboře u nás s nadšením uctívaného,\na nové drama choromyslnéhó Strindberga."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-03-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_03#c046", "volume": "bmtnaan_1899_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171 / 172", "page_fin": "171 / 172", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.2.12", "titre_corps": "GALERIE SPOLEČNOSTI VLASTENECKÝCH PŘÁTEL UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "GALERIE SPOLEČNOSTI VLASTENECKÝCH PŘÁTEL UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.28", "debut_caractere": 710, "fin_caractere_exclue": 5530, "texte": "GALERIE SPOLEČNOSTI VLASTENECKÝCH PŘÁTEL\nUMĚNÍ.\nV říjnu připadalo výročí nové správy\nobrazárny společnosti vlasteneckých přátel umění. Vý-\nročí to vybízí nás, abychom sobě poněkud povšimli,\nzda činnosť nového inspektora jest obrazárně této\nprospěšnou, abychom zkoumali, zda nová správa za-\nnechala v galerii znatelné stopy, zda byla šťastnou\nvolba společnosti vlasteneckých přátel umění, kterouž\npostaven byl cizinec v čelo domácí galerie a zda\nocekávati můžeme od nové správy pro budoucí čas\npro obrazárnu zisk.\nPřed rokem právem vzbuzovalo podivení, když\nspolečnost vlasteneckých přátel umění pomíjejíc vhodné\nsíly domácí, obrátila se o správu obrazárny do Vídně.\nVěc byla tím nápadnější, jelikož dosavádní síly do-\nmácí pečlivostí, svědomitostí a znalostí získaly sobě\no galerii vlast, přátel umění nepopiratelných zásluh.\nPřiznáváme, že se nám nezdálo správným počínání\nspolečnosti, ale právě odchylný náš o věci názor\nukládal nám o posuzování nové správy značnou\nreservu, však dnes po roce jest jen přirozeno, když\npřihlédneme k činnosti správce obrazárny pokud ovšem\nv galerii se projevuje.\nInspektorem obrazárny jmenován byl loni pan Pavel\nBergner, o němž věděli jsme jen, že byl chovancem\nvídeňské školy restaurátorské. Není divu, že zvědavi\njsme byli na činnosť nového správce právě po stránce\nkonservování a obnovení obrazů. Galerie naše k čin-\nnosti takové skytá rozsáhlé pole. Však marně jsme\nse ohlíželi v galerii po výsledcích činnosti té. Vše\nzůstalo při starém. Známo jest sice, že nový pan\ninspektor zabývá se v Rudolfinu restaurováním sou-\nkromých obrazů, k obnově a k pracím, konservující\nobrazy galerie, doposud nedošlo. Proč, to zůstalo nám\ntajemstvím, vždyť právě důvod, že nová síla po této\nstránce galerii prospěje, byl při volbě její rozhodujícím.\nvSpolečnosti vlasteneckých přátel umění nevadilo při\ntom, že nový pan správce nevyznal se valně v dě-\njinách domácího umění. Nevěřili jsme, že by nevě-\ndomost nového pana správce v příčině té byla tak\nveliká, jak se pravilo, za klep jsme pokládali, když\nse nám pravilo, že nový pan inspektor galerie neznal\nani jména čelných mistrů domácích a že prý se jmény\nrodiny Mánesů seznámil se teprve při činnosti své\nsprávcovské, vždyť mohl se snadno v příčině té infor-\nmovat! v době těch měsíců po svém jmenování, než\núřad svůj v Praze nastoupil, že však vědomosti jeho\nve směru naznačeném nejsou obsáhlé a na správce\ndomácí obrazárny dostatečné, to nejen že víme u nás,\ntoho všímají si ponenáhlu i jinde. Soudíme tak z po-\nznámky v Repertoriu vědy a umění (Repertorium fur\nKunstwissenschaft) XXI. sv. 4. seš. 1898, kde se\nTheodor Frimml diví, že správa galerie vlasteneckých\npřátel umění zaměnila jméno Abrahama Godyna Gol-\ndynem. Zajímavou je poznámka spisovatelova, který\nk tomu dodává, že něco takového by se bylo za dří-\nvější správy nestalo, při čemž snad asi nesprávně vinu\nvidí v tom, že v čele správy stojí malíř a ne vědátor.\nMy příčinu hledáme jinde.\nVe vědomostech akademických nevězel důvod pro\njmenování pana Bergnera inspektorem galerie společ-\nnosti vlasteneckých přátel *umění, on zvolen byl, jak\nse uvádělo, pro dovednost restaurátorskou a konser-\nvatorskou. Jelikož jsme se doposud nesetkali ani se\nstopou činnosti takové v galerii, však i z jiných dů-\nvodu soudíme, že naděje v dovednost nového pana\nsprávce nebyly splněny. Domácí síla by se v takových\nokolnostech asi brzy odstěhovala i s dílnou soukro-\nmých objednávek ze síní galerie. Otázku o prospěchu,\nkterý vzešel pro záslužný domácí ustav záměnou do-\nmácích sil silou cizí, zodpověděli nemůžeme bohužel\njinak, než že prospěchu toho nevidíme a že se obá-\nváme, že za těchto okolností iv době budoucí sotva\nse dostaví.\nZvědavi jsme, zda i příště společnost vlasteneckých\npřátel umění hledati bude správce obrazárny ve Vídni\nneb jinde mimo hranic zemských a zda konečně ne-\npronikne iv ní přesvědčení, že nejjistěji najde síly\nvhodné a platné mezi těmi, kdož mají přirozenou pří-\nchylnost a lásku k domácímu umění, jimž umělecké\nsnahy v Cechách nejsou neznámy a cizy. Anebo spo-\nlečnost vlasteneckých přátel umění doufá, že se jí\npodaří ve Vídni neb Německu najiti vhodnou a platnou\nsílu, doufá společnost vlasteneckých přátel umění, že\nby úředník takový, kdyby byl i nalezen, že by cizinec\núředník platný, dobrý a snaživý v obrazárně Rudol-\nfínské na delší dobu vydržel. A přece jest přirozeno,\nkdyž snaživý cizinec považuje místo v Praze za pře-\nchodné, v němž čeká na první nabídku, z něhož\ni pouhá vyhlídka na lepší bydlo odvede jej tam, kde\nje domovem. Bude společnost vlasteneckých přátel\numění i příště v cizí síly důvěřivější než v domácí?\nNejsou ani dnes více rozhodující kruhy o tom pře-\nsvědčeny, že restaurátorská dovednost síly sem povo-\nlané sotva by vyšla vítězně ze soutěže se známými\nmálo podporovanými silami domácími aneb bychom\nto měli přece jen dokazovati ?"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "117 / 118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.1", "texte": "PŘÍCHOZÍ UMĚNÍ.\nNAPSAL K. B. MÁDL.\n\nKdy dospívá umělec ku své zra-\nlosti? A kdy asi architekt? Ni jedno ni\ndruhé nelze vyjádřiti poetem let, a ku\nžádné z obou otázek nenaleznete vše-\nobecně platné odpovědi. Dočtete se v ži-\nvotopisech o umělcích, kteří v mladickém\nvěku počali vydávati docela uzrálé ovoce,\na více neochábli; také vypravují bio-\ngrafie, kterak jiní v letech, v nichž se\nvětšina pracovníků ohlíží již po vhod-\nném místě k odpočinku, rozepnuli te-\nprve a pojednou a skoro neočekávaně\nsvá křídla k novému a vysokému vzletu.\nAle, kdyby se přece sestavil přehled\noněch let, kdy pozoruhodní, velcí neb\no vynikající umělci vytvořili svoje první\npravé chef-ďoeuvre, v němž se jejich\nvykvasená, pročištěná umělecká a smě-\nrová povaha v lesklé a pravidelně vy-\nhráněné hlatě vtělila, pak by se nejspíš\npoznalo, že umělecká zralost u archi-\ntektů poměrně nejpozději se dostavuje.\nPřed třicátým rokem vybuchuje ta-\nlent; potom mluví umělec vážnou řeci\na plným kovovým zvukem.\nTo jistě souvisí s onou růzností pracovního postupu, jaká je mezi uměním štětce a dlata\na výtvorem architektonickým. Co malíř a sochař okem v sebe pojal a tvořivým duchem v nitru\nsvém obrodil, to potom vlastní rukou a vlastní technikou bezprostředně přenáší na obraznou\nplochu nebo uhněte ve hlíně. Obraz je pak hotovým dílem uměleckým a dovedný kameník\nnebo litec provede v tvrdším materiálu nezměněnou kopii hliněného modelu. Architekt, schýlen\nnad svým prknem, kreslí toliko na papíře pouze návrhy, projekty, co potom rozmanité ruce\nv různém materiálu z plošného obrazu v plastickou formu přenášejí. Je třeba aby v prak-\ntickém životě, při praktické práci seznal architekt všechny ty možnosti a nemožnosti, odchylky\na prostředky, které v daném případě při stělesňování jeho ideí vyrostou a se objeví. Mnoho zkuše-\nností musí nahromaditi, aby příští díla jeho zmenšila mezeru mezi projektem a provedenou\nstavbou. A tak je škola, kterou architekt musí projiti, delší nežli kterákoli jiná. Škola\njako uceliště a škola praktického života. Musíť on míti zrovna Janusovu hlavu, rozhled retro-\nspektivný a bystré pochopení a uvážení přítomnosti, jejího života a jeho požadavků. Praktických\n\nCHRÁM V GIRGENTI.\nJ. KOTĔRA."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "119 / 120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.2", "texte": "požadavků, neboť pro ty umění stavitelské tvoří. Je mu\ntřeba nahromaditi si mnoho positivních vědomostí, mnoho\núčelných zkušeností, nežli je mu možno na ráz to vše\npodřiditi své tvořivé individualitě a využiti toho pro svůj\numělecký výtvor.\nJan Kotěra přišel z plzeňské průmyslové školy na aka-\ndemii výtvarných umění do Vídně, dobyl zde ve škole\nO. Wagnera státní ceny, vydal se na studijní cestu po\nItálii a objevil se nyní v Praze.\nJe dnes sedm a dvacet let stár, ale není docela ne-\nznámý. Některé jeho práce školní a samostatné projekty\nbyly v Praze vystaveny, ve zdejších a cizích listech re-\nprodukovány a dříve ještě, nežli vyvěsil své cestovní studie\na svěží projekty ve výstavě »Manesa«, věděli jsme, že nám\nv něm vzniká nová, opravdu nová síla, jaké je české archi-\ntektuře v té chvíli třeba jako soli, nemá-li tato na dále\ntonouti v uměleckém konservatismu jinde již překonaném.\nVrací se domů, do Čech, jako umělec\npokrokový, jako architekt, který s pře-\nsvědčením muže, ve spásu svojí vě-\nřícího, žije a tvoří v moderním proudění.\nEvropským ovzduším lítají a kmitají se jako blesky hesla\nkondensovaná na jedno, dvě slova: Moderna, Secession,\nArt nouveau, New styl. Co se pod těmito prapory na severu\nnebo západě řadí, je vzhledu tak různého a zdánlivě ve\nformovém výrazu tak roztříštěno, že by podnikl snad práci\nSisyfovu, kdo by na základě výtvorů anglických, holandských,\nšvédských, francouzských a nebo německých chtěl jednou\nvětou obrazně definovati tvarový charakter nového slohu,\nstylu konce devatenáctého věku. Avšak z této obtíže se-\nstrojiti žalobu a snad i odsuzující rozsudek, bylo by ve-\nlice směšnou křivdou. Naše doba nemá ještě svého stylu\nv té spůsobě, jako byl který sloh historický, ale zápasí oň,\npracuje na jeho vytvoření. Všechno bytí a žití dnešní ji\nk tomu pudí a žene. Až se dostaneme do patřičné časové\nvzdálenosti, pak snadněji poznáme, co z této práce bylo\nefemerním zablesknutím a neúrodným přepnutím a vybo-\nčením, a co zapustilo kořeny, aby mohl vyrůsti kmínek,\nkterý pak sesílí v kmen. Zatím již poznáváme, že je základ všeho hnutí dobrý. J. Kotěra přichází ze školy\nWagnerovy. Ne sám. Za ním jde ještě několik českých druhů. Mluví se o škole Wagnerové a to je\nsprávné; brojí se proti ní a nepřátelsky bouří a to nelze schvalovati. Otto Wagner neznamená sloh. Toto\njméno kryje program. Arci že zatím práce jeho mladých žáků a mladých odchovanců vyjadřují tento jeho\nprogram dosud nazvíce i jeho řečí a teprve příští léta je nepochybně individuelně odliší a mnohým přinesou\nvlastní mluvu. Taký byl a jest a bude přirozený běh věcí. Byl jim ale také jich učitelem vštípen program\npráce a tvoření, který je jim podkladem životním. Wagner jej definoval ad usum své školy, ale on sám\nnejlépe ví, že není jeho vynálezcem. Co hlásá, učí, sám propaguje, svými slovy, svými projekty a stavbami,\nsvými žáky, to je vlastně jen program vší Moderny, Secese, Nového umění, Nového\nSlohu, to jsou principy architektů a dekoratérů v Americe, Anglii, Nizozemí, Skandinávii,\nFrancii, všude, kde umělec přišel k poznání, že dnes žije, pro dnešní život, potřebu\na požitek tvoří, že má k ruce dnešní material a dnešní technické dovednosti, a instink-\ntivně cítí, že mluvou svého umění má vyjádřiti stav a záchvěvy ducha dnešní společnosti.\n\nPINIE NA MONTE MARIO.\nJ. KOTĚRA."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "121 / 122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.3", "texte": "CHRÁM V PESTO.\n\nPYRAMIDA CESTIOVA.\nJ. KOTĔRA.\n\nNová se ohlašující architektura má trochu na spěch. Ví, že ji dávno předhonilo malířství a že již i plastika\nrázně vykročuje v před, aby promeškané dohonila. Nyní zní tonem výčitky a škodolibé ironie starý, opa-\nkovaný axiom, že jest architektura uměním vědoucím a její pěstitel vojevůdcem malířů a sochařů. Dosud\narci rozděluje práci a přikazuje úlohy, ale neudává více stylovou tóninu. Cítí správně, že zůstal pozadu, že\npodřimoval, kdy jiní pracovali a hlavně bojovali.\nMalířství našlo svoji melodii, nové problémy a nové výrazy. Stalo se to, co se vždy opakovalo po chvílích\nstagnace a reakce. Malíři vrátili se k prazdroji svému, ku přírodě. Všechno odmítli a odstranili, co jim cestu\nk ní zabraňovalo a tarasilo. A poznali, že Příroda se nevyčerpala a že ji umění do dna nevyvážilo. Nalezli\nnová hlediska, nové pohledy, nové prvky a uvedli je ve své umění. Nově vydobili proň svět skutečnosti,\ndnešní svět materiální a ideový. Sochařství jde za nimi čerstvě raženou drahou.\nArchitektura naše rozkládá se dosud tam, kde bývalo malířství prvního půlstoletí se svými výběžky\nakademického realismu. Žije jedině z minulosti, sytí se tím, co hotového, uzavřeného a ukončeného staré\nslohy byly vytvořily a komponuje variace, častěji však pořádá permutace slohů historických. Točí se v kole."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "123 / 124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.4", "texte": "Má staré umění v modloslužebné úctě. Je mu více nežli ideálem.\nKlaní se mu jak fetiši s takovou odevzdanou vroucností, že se ne-\nrozpakuje tvrditi, že nelze nic nového více vytvořiti. Všechno prý bylo\nřečeno a nic lepšího a dokonalejšího nejsme sto poroditi. Ale to je přímo\ntheorie zoufalství, která je nezdravá, ničivá a proti vší historické zku-\nšenost. Proti ní se všechno ve zdravém mozku a citu zpírá, proti ní\nmusí býti, když jinak již není, bojováno slovem i činem.\nTento boj je jinde již v plném proudu, ba nemá daleko k vítězství\nna celé čáře. U nás ale je sotva zahájen. Není však třeba k tomu\nzvláštního ducha prorockého, předpovídat!, že i zde bude vybojováno a že\nnadejde doba, kdy těžko budou chápat, že mohl kdys být kladen novým\nproudům tak zaslepený odpor, kterak mohlo být vášnivě obhajováno,\nco nebylo pro nás, pro naše dny vytvořeno, že zamítána byla volnost\na chráněna umělecká poroba. Pozná se jednou, že všechno galvani-\nsování prohlašováním, že ta neb ona nuance slohová vyrostla před dvěmi\nnebo třemi sty lety v okruhu českých hranic, je marné proto, že ony\nodstíny nezrodily se dnes a pro nás. Máme svoji českou gotiku. Avšak\ntitéž, kteří obhajují udržení renesance nebo baroku, sotva mají odvahu\npřivlékati ji z patnáctého století do devatenáctého. Byli\njiž velmi záhy poučeni, že dnešek není zatemnělý\nstředověk. Ku podivu ale, že se zavírají důslednému\npoznání, že dnes není doba těsných nohavic a širokých\nbaretů nebo pestrých fraků a pudrovaných vlásenek.\nArchitektura čerpá z jiných zřídel nežli malířství a sochařství. Živá\npříroda nepředkládá jí vzory pro její velké základní formy. Myšlénkový\nchod její jde jinou cestou, a má jiné východiště. Je to život lidský ve\nvšem jeho rozsahu. Jeho formy, požadavky, potřeby dávají příkazy,\no jichž prakticko-umelecké splnění při architektuře jde.\nA jako moderní malíř poznal, že je jeho věcí, pohlížet na přírodu\nvlastníma očima bez vypůjčených starých brejlí, že je jeho úkolem, svým\nvlastním duchem a cítěním dítěte devatenáctého věku se nořit v její taje\na půvaby, tak nová architektura ptá se dnešních lidí, jaké jsou jejich\npotřeby, zkoumá život, jak se v dnešních dnech utvářel a jest odhodlána\npro ně rozžhaviti fantasii a uvést ruce v činnost.\nNaše doba je plna architektonických předsudků. A jak u předsudků\nbývá, nejsou ani o sobě, ani vedle sebe vždycky logické. Zhusta od-\nporuje jeden druhému.\nDo dnes se rozumí u nás samo sebou, že nový kostel nesmí být\nvystavěn jinak nežli ve slohu středověkém. Renesanční nebo barokní\nkostel nezdá se býti dosti křesťanským, ačkoli město nejkřesťanštější,\nŘím, mimo staré basiliky, jiných chrámů nemá.\nSněmovnu, nebo radnici stavíme v renesanci nebo gotice, ačkoliv\nšestnáctý věk neznal parlamentu (Anglii vyjímaje) ani museí, uměleckých\nnebo přírodovědných, a naši obecní starší a magistrátní úředníci oblékají\nse, žijí a pracují jinak nežli za Karla IV.\n\nJ, KOTĔRA."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.5", "texte": "JAN KOTĚRA.\nCHRÁM AMORA A PSÝCHÉ.\nŘÍMSKÁ FANTASIE."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "125 / 126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.7", "texte": "Nádraží, divadla, pe-\nněžní ústavy, učeliště,\ntržnice, to vše se vy-\nvinulo z potřeby a při\nrozvinu nynějšího věku,\nvýstavy dokonce teprve\nnedávno a přece jim\ndáváme vzhled, jako by-\nchom je chystali pro\nlidi sedmnáctého neb\nosmnáctého věku. Ni-\nčemu se nechceme při-\nučit z dějin umění. Tři-\nnácté století, jež se na-\nplnilo jinými nábožen-\nskými ideály a Vyplnilo\njiným životem světským\nnežli jaké vládly před\nním, nic se více neohlí-\nželo na to, že jeho před-\nchůdci zbudovali krásné\na nádherné románské\nbasiliky, a vytvořilo si\nsvoji vlastní mluvu ar-\nchitektonickou, svůj go-\ntický sloh. A na po-\nčátku osmnáctého sto-\nletí budují Dienzenhofer\na jeho vrstevníci ko-\nstely a paláce svým způ-\nsobem a stylem, který\nvyjadřuje oslňující nád-\nheru a slavnostní pom-\npu vítězného katolici-\nsrnu a aristokratické nadvlády. Jenom my., kteří lítáme\nrychlíky, máme elektrické světlo, otevíráme veliké obchod-\nní krámy, tančíme na velkých plesích, hrneme se do\nkoncertů a divadel a máme touhu a potřebu žiti v prak-\ntickém pohodlí a hygienických bytech a místo sou-\nkromých paláců stavíme veřejné instituty, hotely, čin-\nžovní a občanské domy, nemáme míti odvahy vlastní\nfantasií a tvořivostí dáti jim novou, našemu životu,\nnašim pokrokům, našemu citu, vkusu a naši zálibě\nodpovídající formu zevně i vně?\nNaŠe domy městské, musea, banky, nádraží živí se\nz renesančních paláců. Vchody, okna, stropy, scho-\ndiště mají odtud svoje obložení, orámování,, sloupy\npilastry, římsy a štíty,\natiky a výklenky, ba-\nlustry a konsoly. Vel-\nmožskou pompesnost\npřinesli jsme bez ve-\nliké úvahy na činžáky\na záložny. Nic nedbáme,\nže dnešní úředník nebo\nfinančník či obchodník\na průmyslník není no-\nbilem benátským, ari-\nstokratickým patriciem\nflorenckým, nebo šlech-\nticem římským. V době,\nkterá jednak po vyrov-\nnání velkých společen-\nských protiv práhne\na vedle toho mohut-\nnost individuality vyso-\nko staví, vypomáháme\nsi uměleckým výrazem\nrodové superiority a od-\nmítáme každý osobitý\nprojev. Množství no-\nvých stavebních a tva-\nrebných hmot, materiálů\nmáme po ruce, ale všech\nužíváme jenom k tomu,\nabychom v nich pro-\nvedli nosiče, břemena,\nprofily a okrasy, jež\nby se co možná kla-\nmivě podobaly kame-\nným, tesaným, kameni-\nckým. Není v tom logiky a samostatnosti. Není\nv tom pravdy a upřímnosti. Je to klam.\nBylo by prohřeškem, kdybychom na všechno ri-\nnascimento historických slohů, které jsme prodělali\na v němž dosud z valného dílu vězíme, považovali\nza vši sumu architektonického tvoření. Kdyby byli\narchitekti našeho věku žili pouze z výpůjček v hi-\nstorii stavitelství, pak ovšem by celá jejich práce zů-\nstala planou episodou, beze všeho významu pro nás\na další pokolení. Na štěstí dostavil se vždy život\ns příkazy mnohem kategoričtějšími, nežli podle kterých\nKlenze stavěl florencké paláce pro bavorského Lud-\nvíka. Architektura jest umění z půdy positivní potřeby\n\nPŘÍBOJ NA RIVIEŘE\nJ. KOTĔRA."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "127 / 128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.8", "texte": "vyrostlé a tak její pěstitelé museli tvořit a kombinovat\nvnitřní prostory co do míry, tvaru, polohy a spojeni,\njakých je třeba k umístění uměleckých sbírek, pro\nfrekvenci nádražní, soudnice a banky, pro byt mě-\nšťana a veřejnou výstavu. Co na tomto poli vykonali\nideálního a zdařilého, bylo bezděčnou přípravou pro\ndnešní snahy. Nenalezli pro vše poslední a definitivní\nformu, ale hledali ji. Zdrželi se v postupu jenom tím,\nže častěji, nežli je pokroku zdrávo, hledali pro ně\nútvary v minulosti, jež by se daly adaptovati. Teď zní\nheslo vytvořiti prostor, jeho úpravu s ostatními přímo\nz podmínek dneškem diktovaných. A jako uvnitř má\nvše tvarem a sestrojením a karaktcrem cele, bez oklik a\nzacházek vyhovovati a odpovídati účelu a potřebě, tak\ni na venek má býti vše karakterně vyjádřeno. Dům\nčinžovní nemůže nut podobu paláce a dům pro zákono-\ndárný sbor musí se lišiti od paláce velmože. Vnitřek\na zevnějšek budovy tvoří celek nedílný, jednotný a jedno-\nlitý, a jestliže vnitřek, rozloha a všechna disposice vy-\nrůstá z podmínek dneška, nemůže zevní tvář miti masku\nminulosti. Tedy nový sloh? Celý, od základu? Ano,\nk tomu směřují všechny snahy pokrokových umělců.\nJe ale možný? Nepodnikají práci Danaidek? Není\nkrásnější a uzavřenější architektury nad řeckou, a přec\nz ní ještě vyrostla římská. A lidský důmysl a fan-\ntasie dovedly i potom ještě vytvořiti sloh diametrálně\nrozdílný a darovali světu gotiku. Ovšem žádný z nich\nnevyrostl přes noc ani za dvě desetiletí a sotva se\ntakový zázrak může udát dnes. Ze by vsak doba tak\nosobité tvářnosti, vládnoucí tolika novými poznatky\na vědomostmi, která se dovedla na poli malířství pro-\npracovati ku vlastnímu názoru a vyhledali si svoje\ncesty, nemohla aspoň základy kopati pro novou archi-\ntekturu, nemáme práva my sliti, leda bychom resigno-\n.vali na všechen pokrok umělecký.\nNikdo z nás nevidí do budoucna a není s to na-\npřed vyznačiti a vypsati tento rodící se útvar v čase\njeho květu a zralého ovoce, avšak víme již, jaké jsou\njeho hlavní prvky.\nDnešní architektonická budova vyrůstá venkoncem\nz dnešní potřeby. Každou svou částí, rovně jako svým\ncelkem chce sloužiti a vyhovovati dnešním poměrům\nživotním. Moderní konstrukce všeho materiálu, který\nse architektu nabízí, využije poctivě, pravdivě, ne-\nzakrytě. Z vnitřního ustrojení utváří se zevnějšek, jehož\nhlavní tvary, rozvrh, dekorace, všechen ráz zase jen\nz onoho životního jádra vyrůstá, duchu, tužbám, vkusu\nnašich dnů odpovídá. Možná, že konstrukce nabude\nvrchu nad dekorací a nejspíše, že je možno již dnes\noznačiti tuto novou architekturu jako realistickou,\nkterá pro podporu, břemeno, jich rozdíly, přechody,\nrozměry, hledá'přesný umělecký tvar a ve výzdobě, spo-\nřivé, precisní a náladové vychází od reálního světa.\nUvažujme na chvíli jen o jediné věci.\nDomácí náš stavební mater ial je zřídka kámen\npevný a jemný. Z nejvštší části je to cihla, která po-\ntřebuje omítky. Kterak ale té a štuku, jejich přiro-\nzených vlastností, je umělecky využito? Nikterak. Malta\nnesmí prozraditi, že je maltou, štuk štukem. Vtěsná-\nvají je do tvarů, ploch, linií, jež kdysi byly vyna-\nlezeny pro mramor. Dvéře našich domů jsou jen ve\ndřeve provedené kamenné komposice.\nv ř\nČeské prače lidové staví se již zcela jinak\nku dřevu. Trám, prkno a lišta na ploše i na\nhranách jsou obráběny pilou a hoblíkem a ne ka-\nmenickým dlátem. Kdyby se naše omítka rozložila ve\n\nJ. KOTĚRA.\nZ PALERMA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "133 / 134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.9", "texte": "velkých, hladkých a de-\nskových plochách a štu-\nková plastika nabyla\nztracené volnosti a svě-\nžesti, učinili bychom sku-\ntečný krok ku předu.\nJako nás může lidové\numění naučiti zacházet\nse dřevem podle jeho\npřirozenosti, tak český\nbarok může býti výbor-\nným učitelem pro oba\ndruhé materiály. V obou\ntěch školách může umělec\ndobře poznati, kterak je\nslušno s nimi zacházeti\na může přijíti k poznání,\nže tento, zas řeknu rea-\nlistický způsob spraco-\nvání vede k dobrým a\npůvodním formám.\nv\nZil byxvšak v osud-\nném zpátečnickém klamu,\nkdo by se domníval\", že\npřesnou kopií tvarů a\nozdob lidového umění\nnebo barokního slohu vy-\nkonal co závažně uměle-\nckého. V nápodobení ne-\nleží tvoření. Je třeba po-\nznati a osvojiti si starý\ndobrý princip, abychom\njej použili k vyjádření\nsvých vlastních, osob-\nních a časových výtvar-\nných myšlének.\nModerní architekt není\ntak naprostým negatorem\nstarých slohů, jak se do\nsvěta vykřikuje. Neopo-\nvrhuje jimi ani theore-\nticky ani prakticky. Ne-\nvypovídá jim lásku, aniž se jich pomoci zříká při vlastní\npráci. Bylo by to šílenstvím a odporovalo by to obsahu\na duchu doby a všemu uměleckému tvoření. Bylo by\nto šílenstvím, anebo dětinstvím ze vzdoru, uzavři ti se\nvůči veškerým pokladům technickým a uměleckým\nminulých dob a chtíti jen a jen vynalézati číře nové,\nnikdy nebývalé a nevídané formy. Z jich veliké zá-\nsoby budou vždy vybírá ti, co je dalšího, trvalého\nživota v našem vzduchu a světle schopno, ne však\ns pohodlím kopistů, nýbrž v úpravě, provedené se zře-\ntelem ku dnešnímu ž votu a krasocitu. Římané vzali\nv\nsloupy z Řecka, mnohé\nna nich pozměnili a spo\njili je s klenbou. Gotický\nportál v disposici svého\nstupňovaného ostění,tym-\npanonu a archivolt, neliší\nse od románského a přece\nje svůj, poněvadž do starší\nnádoby nalili víno nové\nbarvy, chutě a vůně.\nNyní je však již na\nčase, abych splnil úlohu,\njiž jsem na sebe vzal:\npředvésti a uvésti zde\nnového architekta, no-\nvého člena naší obce umě-\nlecké. Rád jsem přijal\ntuto úlohu, ačkoliv si\nnetajím, že umělec se\nvždy uvádí sám nejlépe\nsvojí prací, že tato zaň\nnejdůrazněji mluví. Dříve\nvšak, než-li jsem mohl\ns tím začít, zdálo se mi\nna místě a nutné vylo-\nžiti základ a půdu, na\nnichž Kotěra pracuje,\nvyli čiti z hrubá okruh\nnového architektonického\nruchu, vyznačiti všeobec-\nné ovzduší, do kteréhož\nvstoupil. Není již ani u\nnás docela osamocen.\nViděl jsem po deset let\npracovati zde Fr. Oh-\nmanna a sledoval zprvu\nnenáhlý, později zrych-\nlený přerod této geniální\nsíly od historického, o-\nsobně přibarveného stylu\nk modernímu výrazu.\nNyní odešel snad jen\nna čas ale zanechal\ntu několik žáků mladých umělců, kteří nasazují při\nsvé práci v poslední fasi svého učitele. První průlom\nučinil v Praze Ohmann a vyzbrojil první průkopníky,\nkteří do něho vstoupili. Není tedy a nebude J. Kotěra\nve své snaze tak dočista sám na naší horké půdě.\nBývá dosti nebezpečným a ošidným při stanovení\nprognosy mladého, v život vstupujícího umělce, zadí-\nváme-li se příliš do jeho prací školních. Dřímající\nnebo propukávající individualita žáka nemá vždy s do-\nstatek síly a odvahy uchránit se vlivu učitele a ne-li\npráce, aspoň myšlénky obou splývají z pravidla v ne-\n\nVNITŘEK CHRÁMU V ORVIETU.\nJ. KOTĚRA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "135 / 136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.10", "texte": "HROBKA VOJEVŮDCE.\nJ. KOTĚRA.\n\nrozlučný celek. Později ovšem, když umělec zmohutní,\nsesamostatní, svoje nitro objeví a ukáže, je zajímavo\nvyhledati jeho první pokusy a je snadno na nich uka-\nzovati první záblesky osobitého tvoření.\nMně se však dnes nejedná o to, zkonstruovati\nbudoucí fysiognomii J. Kotěry jako umělecké osob-\nnosti, tu si on sám časem vytvoří. Chci-li ale ukázati,\nže máme právo v něm již nyní spatřovati sílu nadějí\nplnou, pak mohu, smím uvésti to, co v posledních\ndvou. létech vykonal. Jsou mezi tím školní projekty,\ncestovní studie i samostatně vytvořené práce.\nŠkolní program! Kdy se udá architektu kompo-\nnovati bohatý městský kostel, aniž by byl vázán ji-\nnými předpisy nežli čistě liturgickými? Kdy přijde\nnejvyšší hofmistr k němu se žádostí, aby pro J. M.\nkrálovskou v ústraní zámeckého parku směle, volně,\nbez ohledů na finanční náklad koncipoval nádhernou\nlázeň ? Zdali pak vůbec kdy objeví se úloha stvořiti\ncelé nové město, kde by umělecká nákladnost a oká-\nzalost mohla se koncentrovati v monumentálně luxus-\nních a významu plných budovách a komplexech\na udávala základní ton pro všechno ostatní?\nAle mládí se rozohňuje takovými ideálnými úkoly.\nFantasie letí, opojená radostí prvního vzmachu. Složité,\nkomplikované úlohy vyhledává učitel a přenechává\nje za rejdiště, jež ohraničuje praktickými a rozumo-\nvými pnkazy. Roku 1896 vynesl J. Kotěrovi projekt far-\nního kostela cenu speciálně školy a Knížecí lázeň zlatou\nmedaili Fugerovu. Příštího léta dobyl si státní ceny\ncestovní projektem ideálného města nad ústím pod-\nmořského kanálu mezi Anglií a Francií. Mezi tím kon-\nkuroval o radnici kladenskou a živnostenskou banku\nv Praze projektoval a staví některé domy soukromé.\nTyto poslední jsou vtělená jednoduchost. Veliké, jed-\nnotné, rovné, hladké plochy, sporý, ostře a cistě upra-\n\\ ený dekor. Proti tomu vesele tryskají kaskády Lázně se\nsvým lehkým, bezstarostným jasem, a vážně hučí ši-\nroké vodopády linií a forem paláců, galerií a Pantheonu\nv ideálném městě. A přece je mezi nimi spojení, most\nběží od jedněch ke druhým, páska spředená ze šťastné,\nkypící fantasie a jemného, citového vkusu. S těmi\nvstupuje Kotěra do své samostatnosti.\nJ. Kotera prošel se státním cestovním stipendiem\nletos Itálii od severu k jihu. Předložil pak ve Vídni,\npotom ve výstavě »Manesa«, deset Či patnáct listů, jež by\nsnadno mohly být považovány za studie krajináře, milu-\njícího malebné pohledy na architektury, nežli za kresby\narchitekta, který přece v klasické zemi svého umění má\nchoditi vyzbrojen pravítkem, kružítkem a měřítkem.\nNeníť mezi nimi žádné rekonstrukce, žádných mi-\nnuciesně vyměřených profilů, žádných půdorysů neb\nortogonálních obrazů průčelí, loggií nebo portálů.\nMladý umělec načrtává si zvonicový štít kteréhos\nkostela v Palermu pro jeho živou fantastiku, nebo"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "137 / 138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.11", "texte": "HROBKA MLADOTOVA\nV KOSOVĚ HOŘE."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "139 / 140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.12", "texte": "lehkou gotiku volně trčící campa-\nnily; ve starém Agrigentu dorské\nnároží; v Paestumu mohutné ruiny\nstarých chrámů antických ; Cestiova\npyramida na protestantském hřbitově\nv\nv Římě v sousedství mohutných cy-\npřišů nebo široká pinie nad zahradní\nzdí na Monte Mariu vábí jej svojí\nkrajinovou náladou, jako zase vnitřek\ndómu v Orvietu náladou architekto-\nnickou. Nejde mu o detail, o přesný\nvýměr, o zásobení map starými for-\nmami a detaily k pozdějšímu použití.\nO těch jej poučily a poučují nepře-\nhledné řady publikací. Jenom co tyto\nneobsahují a nepodávají, hledal na\njihu: volnost a svěžest architektonické\nkoncepce, její srůst se zemí, krajinou,\nbarvou, vzduchem a světlem. Duchem\nvelkého architektonického umění se\nchtěl nasytit, jej v sebe vsát, jím se\nposilnit na vlastní cestu. Jím naplněn,\nkoncipuje půvabnou fantasii Chrámu\nAmora a Psychy, nebo roztomilou\nprolamovanou exedru zahradní a mo-\nnolitový závěr Theodorichovy hrobky\nv Ravenně klade do středu přísně\nvážné koncepce. Od určité nálady\nvychází. Nejde mu o klamivou re-\nkonstrukci staré architektury, nena-\nmáhá se uhodnouti, jak by Říman\ndoby císařské nebo římský Ostrogot\núlohy ty řešil. Vypráví jen svoje\narchitektonické sny a hry pro dané\nnebo vyhledané místo a okolí.\nHrobka Mladotů ze Solopisk, blížící se svému do-\nkončení, je pak realisovaným ovocem Ivotěrovy italské\ncesty. Má velikou jednoduchost linií, vážnou velikost\nforem a naléhavou sílu hrobové nálady.\nKresby Kotěrovy, Liderhausovy, Krásného, jich pro-\njekty a plány, jež se tu objevily při konkurencích a na\nvýstavách, liší se znatelně od jiných. Ne pouze slo-\nhovou a tvarovou řeci, také svojí úpravou. Na projektu\nknížecí lázně na příklad je připojena páska ho-\ntový obraz : Jakás rusalka sedí nad leknínovou tůní,\nzakrytá šerým stínem širokolistých křovin a stromů. Na\nprojektu města nad ústím podmořského tunelu mezi\nDowerem a Calaisem sedí dole uprostřed krásný obrázek\nrovného moře, velké lodě a v dáli na obzoru ku břehu\ndobíhajícího města. Dva medailony po stranách: v právo\npaprsí Anglie, vlevo Francie proti\nsobe obracené a ruce si podávající.\nJinde delikátní emblémy, šifry,\nhra linií a forem.\nK tomu je vedl jejich učitel, který\nje poučuje takto:\n»Úlohou stavebního umělce musí\nbýti, myšlénky svoje vyjádřiti co nej-\njasněji, nejčistěji, nejostřeji, cíle svého\nuvědoměle as plným přesvědčením,\na přenésti je na papír. Architekto-\nnická kresba má dokumentovati vkus\numělcův a nemá se nikdy zapo-\nmínati, že představuje věc budoucí,\nne stávající. Snaha, podati co možná\nklamivý obraz budoucnosti, je chybná\njiž proto, že nutně obsahuje lež. Vy-\nhledati v přírodě půvabné náhodnosti\na nálady, zachytiti je v dobrém akva-\nrelu a přenésti je na objekt dosud\nneexistující, je zúmyslný klam a proto\nvěcí zavržitelnou.\nLeží mnohem blíže, je správnější\na proto přirozenější předložití pozo-\nrovateli kresbu díla, řekněme, sece-\nsionisticky, symboly vyzdobenou, jež\njsou s to zájem budit a myšlénky\nrozproudit. Při tom má umělec vždy\npříležitost (zůstávaje při pravdě) pro-\nkázati fantasii, vkus a svoje chtění\na pozorovatele povzbuditi a upoutati«.\nZe tak Kotěra činí, ukazuje na\nškolu, z níž vyšel, spůsob však kterak\nto činí, osvědčuje jeho umělecký vkus\na hybnou delikátní fantasii.\nPrvní vlny nové architektury převalují se přes české\nhranice do vnitra země. Nejsou však domácího původu.\nMnozí myslí, že mají svůj počátek ve Vídni a proto,\nže je třeba se jim postaviti obranně a odmítavě vstříc.\nNení pochyby, že z Vídně k nám je cesta otevřenější,\npřístupnější a bližší nežli z Paříže nebo Londýna.\nOhmann byl schopen v samé Praze rozdmychati nový\noheň. Teď, v době přechodní, přinášejí Prométheovu\njiskru jiní z vídeňské školy. Není to cesta nová. Ne-\njeden, který se proti ní obrací, putoval kdysi k Th. Han-\nsenovi.\nVan der Núll a Siccardsburg vychovali nám vůbec\nprvní generaci architektů - umělců devatenáctého věku\na F. Schmidt učil naše gotiky. Jenom síly slabé, ne-\nsamostatné, neumělecké zůstaly ve vleku vídeňské\nbanality, a o takové nikdy nejde tam, kde pátráme\npo umění.\nTalenty původní mohutnosti nezakrní v prostém\nopakování naučeného.\n\nJ. KOTĔRA.\nSTUDIL FASADY."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "141 / 142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.13", "texte": "Než program nového\nslohu není specificky ví-\nv\ndeňský. Žije v atelierech\ncelého moderního světa. Je\nkosmopolitický. My však\nchceme uhájit, vyjádřit a\nuplatnit svoji rodovou, ná-\nrodní individualitu, my tou-\nžíme po českém národním\nslohu. Všechny síly máme\nnapnout, aby tento ideál\nnezůstal chimérou a pře-\nrodil se ve skutečnost.\nJenom, že zpozdilci a zpá-\ntečníky nesmíme se objeviti\na nezúčastniti se velkého\nruchu a kolotání světo-\nvého. Nesmíme lukem bo-\njovat proti opakovačkám,\nchceme-li učhrániti život\na dobýti vítězství. Zbraň a\ntaktika musí býti aspoň\nstejně dokonalá jako ne-\npřítelova; jej i ch u žití, obr aty\na vůdčí ideje mají však býti\nnaše.\nBude mi to vykládáno\nza blasfemii, vím, a přece\nto řeknu : Prostou imitací,\nkopií neuchráníme české li-\ndové umění, jež v lidové\nprodukci nelze více udržet\nna živu, aniž prodloužíme\nživot renesanci nebo ba-\nroku, které před staletími\numřely. Právo živoucích je\nsilnější a platí. Zdědil-li\nkdo po dědovi řemeslo\na ruční stav tkalcovský,\nutone, uzavřel-li se všeho\npoznání pokroku vůkol a\nnedovede li starý nástroj\nnahraditi novým, mecha-\nnickým a zdokonaleným.\nGotika byla kdysi slo-\nhem celého křesťanského\nsvěta. Všudy stejně žily\njejí principy a řídily umě-\nlecké tvoření a přece si\nkaždý mocný, individuelně\nsilný národ vytvořil při\ntom svoji gotiku, odpoví-\ndající poměrům země, do-\nmácímu materiálu, duševní\nnuanci lidu. I při novém\nslohu se tak děje. Dnes\nještě ne všady hlasitě a\nnápadně, ale sami můžeme\nse dožiti dnů, kdy českou\nmodernu rozezná každý od\nněmecké aspoň tak, jako\nnyní německou od an-\nglické. Duch národního\nsamobytí jest proto ono\narkanum, které třeba kaž-\ndou cizou formu přemění\nna českou. Jej zachovat,\nprohloubit, jeho projevy\npřibrousit, znamená při-\nbarviti každou Modernu na\nčesko.\n\nPANTHEON Z PROJEKTU\nIDEÁLNÍHO MĚSTA PŘI\nÚSTÍ TUNELU PODMOŘSKÉHO\nPOBLÍŽE CALAIS."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "143 / 144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.14", "texte": "GALERIE PŘI MOŘI.\nJ. KOTĚRA."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "145 / 146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.15", "texte": "VYHLÍDKA Z PARKU.\nJ. KOTÉRA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "147 / 148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.16", "texte": "Z PALERMA.\n\nGALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nČást další. =\nNejvětŠí překvapení však v této vestibulce ruského\numění, jak první síně této galerie možno nazvati,\nvzbuzují podobizny. Už v předešlém století byli na\nRusi mistři portretisté. Pronikali oni často dosti hlu-\nboce ke kořeni povahy, zachycovali temperament,\ncharakterisovali řízně a trefně. Co v literatuře ruské\npozorujete a co do paměti čtenářovy přímo se zarývá,\nneobyčejně bystré totiž pozorování lidské hlavy, vni-\nkání do jejích tajemných cest a uliček, a vystihování\nvnitřního života na těch tajemných cestách a v laby-\nrintských často uličkách tím honosí se i výtvarné\numění ruské. Rus miluje lidskou hlavu, květ zajisté\nnejvábnější, ať jest jakéhokoliv druhu živou láskou.\nU veliké řadě podobizen z předešlého století, sem\ns velikou péčí a pietou od Treťjakova snesených,\numění toto není ovšem všude na vysokém stupni a na\nstejně vysokém stupni, ale už i tu několik portretistů\nmocně vystupuje a prodírá se ze zástupu vrstevníků.\nJsou to D. G. Levickij (1735 1822), žák ruského\nportretisty Antropova, znamenitý talent, jenž dovedl\ns plným zdarem závodit s cizozemskými portretisty,\njichž dosti mnoho žilo v Petrohradě z přízně carského\ndvora a následkem toho i z přízně šlechty a boháčů;\nba Kateřina 11. dávala mu často přednost před cizinci,\na po ní ovšem pak i ostatní »vyšší« společnost. Od\nněho je zde kromě tří jiných také portrét básníka\nDěržavina. Učeníkem jeho byl Borovik o v sk i j\n(1758 1825), jenž osvojil si, jakož i jeho mistr, všecky\npřednosti vlašského portretisty Lampiho, velmi oblíbe-\nného na dvorech korunovaných osob koncem přede-\nšlého století; od něho je tu deset podobizen, z nich\nnejpěknějsí je veliká podobizna Kateřiny 11.s psíkem.\nZajímavý jest též Varnek, ale nejvýše ze všech\na nejhlouběji ze všech zasáhnul Orest Adamovi č\nKiprenskij (1783 1836). Všecky jeho práce, na př.\npodobizny senatora Chvostová a jeho ženy, jsou široce,\nsměle a nevýslovně výrazně malovány. Barva jeho je\nplna života. Stalo se, že sami znalci umění a malíři\nnechtěli ani věřiti, že by podobizny Kiprenského byly\n—.Jeho vlastní práce. Když v Neapoli vystavil podo-\nbiznu svého otce a dívčí podobiznu, malovanou v Římě,\npředseda akademie Niccolini dovolil si říci mu mínění\nsvé a celé akademie, jakoby tyto obrazy nebyly vý-\ntvory nynější doby; zdá se prý, že Kiprenskij vydává\njen tyto obrazy za své, a zatím prý je maloval kdosi\njiný, mistr starší; podobizna otcova toť prý chef-\nďoeuvrc Rubensův nebo podle jiných Van Dykův;\na že v Neapoli nedovolí cizinci, aby tak smělým způ-\nsobem klamal veřejnost . . . Kiprenskému nezbylo než\ndopsati do Petrohradu, aby akademie petrohradská\ndosvědčila pravost obrazu toho. Když pak nevěřícím\nNeapolským ukázal práce své v Neapoli malované,\npřesvědčili se konečně, že »ruští umělci nejsou pod-\nvodníky« . . . Brzy na to akademie florentská vyzvala\nKiprenského, aby namaloval svou vlastní podobiznu\ndo Uffizzií, do galerie světových malířů. Podobizna\notcova je nyní v petrohradské Eremitáži.\nTaké Tropin in zasluhuje zmínky. I on měl ve-\nselou příhodu. Namaloval chochla, maloruského sedláka,\njenž byl velmi podoben tak zvanému Sobieskému od\nRembrandta v Eremitáži, a skizza Tropininova byla\nkoupena za pravého Rembrandta. Z jeho 19 podobizen\npoutá Karamzin, Puškin a zvláště malíř Brjullov,\nkterý v této galerii zastoupen jest rovněž řadou po-\ndobizen; z nich podobizna spisovatele Kukolnika a hra-\nběnky Samojlové, effektní, ale při tom silná ve vý-\nraznosti, dokazují výmluvně, že Brjullov byl umělec,\ntřebas dnes sláva jeho, na jiném poli získaná, smutně\nvybledla.\nToť ve stručném přehledu význačnější zjevy ruské\nmalby až do polovice našeho století, jak zastoupena\njest v Treťjakovské galerii. Naprosto úplný přehled to\nnení. Chybí v něm Brjullovův pověstný obraz »Po-\nslední den Pompejí« visí v petrohradské Akademii ;\nchybí v něm dva originální umělci, Ivatiov a Eedotov\no nich promluvím ve zvláštní kapitolce. Ale-\nxandrem Ivanovem jako po mohutném schodišti vstou-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "149 / 150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.17", "texte": "píme z předsíně umění rus-\nkého do prostranné volnější,\nvzdušnější síně umění rus-\nkého, opravdovějšího a sa-\nmostatnějšího.\nAle málem by si člověk\nnevšimnul vitríny téměř za-\nstrčené s pracemi sochaře a\nryjce hr. Fed o r a Petro-\nviče Tolstého (1783\n1873): s medailony na pa-\nmátku vlastenecké vojny\n1812 a 1813, s voskovými\nbasreliefy z »Odysseie«,\ns množstvím kreseb a pře-\ndevším 64 illustracemi ku\nBogdanovičově básni »Du-\nšeňka«. »Dušeňka«, veršo-\nvaný překlad prosou psa-\nného románku Lafontainova\n»Les amours de Psýché et\nde Cupidon«, tvoří trochu\npříjemnější přechod od dlou-\nhatánských paklasických na-\nfouklých, hluchým pathosem\njako mořskou travou vy-\ncpaných a vyparukovaných\nbásní k poesii lehčí, živější,\ntrochu k životu bližší, že\ndává v sobě odrážeti se i ve-\nselému, čtveračivému smí-\nchu, a proto také se líbila,\ni Puškinu, třebas v ní jest\nvíce wielandovské lehkosti\nnež čisté poesie, a více fri-\nvolního polehtávání než sr-\ndečného půvabu. Tolstého\nillustrace k této pohádce\njsou rozhodně lepší než\nbáseň sama. Také ony proti\npaklassickým obrazům ná-\nboženským a mythologickým\njeví cos značně svěžejšího,\nsvižnějšího, půvabnějšího.\nMuther klade je pro jich grácii a eleganci, svěží\na něžný cit hned po skvělých kresbách Prudhonových.\nV.\nNa rozhraní mezi dobou přípravnou, o které jsme\nprávě mluvili, kdy za učeníkem třebas sebe nada-\nnějším vždycky přece viděti zároveň jeho hofmistra\nnebo vůbec mistra, a mezi dobou sebevědomé, samo-\nstatné práce, kdy umělec chce vyjádřit! sebe, cTu ši\nsvou, a neohlíží se, jak ten onen to činí, a co se\nkomu v tu chvíli nejvíce líbí a co největší chválou\nse zasypává, na rozhraní tom dva umělci stojí\nmezníky svrchovaně zají-\nmavé, poučné a výstražné:\nKarel Pavlovič Brjul-\nlov (1799 1852) a Ale-\nxandr Andrejevič Iva-\nnov (1806— 1858). Dva\numělci antipodové, hotové\nvtělení dvou stále se opa-\nkujících směrů uměleckých,\ndvou druhů povah uměle-\nckých. Onen znamenitý\nmalířský talent, ale bez duše\nf v\na beze vsi osobitosti. Sel\nza vnějším effektem a ba-\nrevným svým ohňostrojem\nchtěl oslnit zástupy chtivé\neffektu a sensace. Počítal-li\npro okamžik, jako každý\njiný ohňostrůjce činívá, po-\nčítal dobře. Dostavilo se\nrázem nejenom uznání nad\nvšecko pomyšlení veliké, ale\ndostavila se nevídaná sláva,\nv cizině i doma, as ní i do-\nbré bydlo. Ale jako každý\nohňostroj, i nejstkvělejší,\nzáhy zmizí v zapomenutí,\ndojem strašně rychle vy-\nchladne, rozčilení vy větrá,\na zbude světská sláva\nhadrářka, tak i zde to vše\nse osvědčilo . . . Zcela ji-\nnaký byl Ivano v samá\nduše, samý cit; v technice\nneumělejší a těžkopádnější,\nale za to ve výrazu nesrov-\nnale účinnější, poněvadž jest\n(pravdový, upřímný, prostý,\nve svém přesvědčení silný\na neústupný. Nepočítal pro\nokamžik, pro dnešek ani\nzítřek, počítal s tím, aby\ndal mocný výraz mohu-\ntnému citu svému a vzne-\nšené myšlence své; počítal s uspokojením duše své.\ns rozradostněním jejím, s ulehčením jejím, s vysvo-\nbozením jejím. Chtěl vysloviti něhu i sílu, velebnost\ni skroušenost, víru, naději a lásku těch postav, které\nkráčely duší jeho, a chtěl vytvořiti dílo odlišující\nse od starších, něco svého, osobitého, nového. Mnoho\nvykonal, ale k cíli nedospěl. Ale i tím, co vykonal,\na svým chtěním, snažením a hledáním, jež musíme\npřipočíst! ku práci jeho, je nám milý, drahocenný,\nrozněcuje a povznáší nás vážností a velikostí svého\nducha i svého díla, kdežto Brjullov propouští nás od\nsebe chladny. Brjullovem doba přípravná končí, Iva-\nnovem doba nová začíná.\n\nZ PALERMA.\nJ. KOTĚRA."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "151 / 152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.18", "texte": "MALOVANÝ DUM PRO PLZEŇ.\nJ. KOTĚRA."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153 / 154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.19", "texte": "Z VÝSTAVY SPOLKU MÁNES.\nVLTAVSKÝ MOTIV.\nJ. HOLUB.\n\nPověstné a kdysi tak slavené dílo Brjullovovo\npředstavuje »Poslední den Pompejí« ; velkolepě my-\nšlený a cítěný obraz Ivanova zobrazuje, jak »Kristus\nzjevuje\" se lidu« (také »Mesiáš zjevuje se lidu«). Ani\nten ani onen o braz není v Treťjakovské galerii. Onen,\njak už řečeno' jest v petrohradské Akademii, Treťja-\nkovská galerie má jen sepiovou skizzu k němu ; »Me-\nsiáše« (s množstvím studií k němu) chová Rurnjan-\ncevské museum v Moskvě, Treťjakovská galerie má\njen Čtyři náčrty k celému dílu a 64 studií k němu,\nsamých téměř hlav Kristovy, Jana Křtitele, Jana\nBohoslova, Ondřeje, starců, otroků a j. Historie těchto\ndvou obrazů je zcela zvláštní. Zmíníme se o ni, třebas\nobrazy samy nejsou v Treťjakovské galerii. Ale z bo-\nhatého množství náčrtů a studií možno i zde Iva-\nnova poznati a oceniti, a bude tudíž dovoleno iv rámci\ntěchto stručných vzpomínek zmíniti se o Ivanově díle\nhlavním a pro ostrý kontrast i o hlavním díle Brjullo-\nvově. Pro nastínění rozvoje ruského umění je to ne-\nvyhnutelné.\nNa samém začátku třicátých let podivné zprávy\ndocházely z Itálie na Rus, že ruský malíř Brjullov\ndokončuje v Římě obraz, který bude celému světu\nzroyna zázrakem. Když pak umělec obraz dokončil,\na když Řím uviděl jej v dílně umělcově, a když obraz\nV3mtaven byl iv Miláně, Vlachové uvedeni byli jím\nv nadšení, které nedá se vypsati vypravuje Novickij\nv řečeném už spisku. » Možno směle říci, že od dob\nRenaissan.ee ani jeden umělec nestal se v Itálii před-\nmětem takové všeobecné pocty, jaké dostalo se tvůrci\n»Pompejí«. Jméno jeho rázem stalo se populární\ns konce poloostrova na konec druhý; každý, kdo\npotkal ho na ulici, snímal před ním klobouk; v di-\nvadle, jakmile se zjevil, všichni povstávali se svých\nmíst, aby uvítali »velikého maestra« ; u dveří domu\nkde bydlel, neb3 hostince, kde obědval, sbíraly se\nzástupy lidu, aby ho spatřily. Jemu na počest pro-\nvozovány serenády, pořádány slavnosti. A netoliko\nširoké zástupy uctívaly takým způsobem tvůrce »Pom-\npejí«, ale i lidé vybrané společnosti, učenci, literáti\na umělci, chovali se k němu s touž nadšehostí. Vlašské\nrevue a noviny slavily Brjullova jako genia rovného\nnejvětším malířům všech dob. O jeho obraze psali\ndlouhé traktáty Walter Scott nazval jej celou epo-\npejí, a Cammuccini, stydě se, že měl dříve pochybnosti\no schopnostech Brjullovových (vyjádřil se dříve, že\nquesto pittore russo dovede jen maličké věcičky),\nobjímal ho a nazýval kolosem«. Nu, hotová pohádka.\nZa to v Paříži obraz neměl úspěchu, a v Němcích\n»Kunstblatt« dokonce o něm napsal, že je »mnohem\nnudnější a nešťastnější než dlouhé vypravování sa-\nmého Plinia«."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "155 / 156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.20", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nKonečně r. 1834 obraz přivezli do Petrohradu.\nMajitel jeho, boháč Děmidov, jemuž před lety mladý\nBrjullov se svěřil, že rád by namaloval něco velikého,\nale že nemá hmotných prostředků k tomu, a jenž\nvelikomyslně mladému, tehdy ještě neznámému umělci\nuštědřil podporu 10.000 rublů, Děmidov věnoval\nobraz samému caru, a car dal jej vystavit v sále\nsvého Zimního paláce a potom v Akademii, Brjullova\npak vyzval, aby se stal professorem na Akademii.\n»Dvéře Akademie, až do té doby téměř vždycky za-\nvřené, otevřely.se obecenstvu, které přicházelo pokochat\nse »Pompejemi« a mimochodem prohlíželo si i ostatní\npředměty akademického musea a takto ztrácelo po-\nzvolna dřívější svou bezúcastnost k umění. Co se týká\numělců, ti vidouce »Pompeje« poprvé vyrozuměli, že\njest v umění jiná ještě cesta, široká a svobodná,\nvedle té, po které se übírala až dosud ruská škola,\nže jest technika smělejší a dokonalejší než ta, které\nv\nučili Jegorov a Sebujev«. Usedlá a strnula pak Aka-\ndemie sama nemohla přec zůstati za horkokrevnými\nv\nVlachy. Čestné členství dala umělci a slavnostní banket\nvystrojila jemu, tvůrci »nové epochy ruského umění«,\na zřídila mu nádherný atelier ... A za Walterem\nScottem nemohli přec zůstati spisovatelé ruští. Gogol\nnapsal o »Pompejích« článek, přetékající superlativní\n/ v v\nchválou ; Puskin velebil ho rovněž, a Zukovskij nazval\njeho náboženské obrazy »visiony od Boha vnuknu-\ntými « ... A po Petrohradu rozjásala se Moskva\nslavnost banket a proslulý tehdy moskevský\npěvec Lavrov zpíval při tom kuplety, které koncily\nsladkým bonbónkem:\nA poslední den Pompej' byl\nruskému štětci prvým dnem.\nA dnes? Neúprosná historie změnila popěvek slav-\nnostní nelítostně: sřízla jej takto: »A poslední den\nPompejí byl Brjullovu prvým a též posledním« . . .\nUž tři léta po smrti umělcově ruský kritik Stasov ne-\nvidí v jeho historických obrazech ani života ani histo-\nrické věrnosti, v náboženských pak nijakého citu.\nJeště větší kritik a zároveň umělec, Kramskoj, napsal\nr. 1880 : » . . . sluší přiznati za hotovou skutečnost, že\nv nynější chvíli nezůstalo nijakých sledů vlivu na\nnaše umění netoliko po Brunim, který nám byl duchem\ncizí, ale ani po Brjullovu«. Muther ve svých »Dějinách\nmalířství v 19. století« jest zrovna tak krutý jako\nStasov; »historickým blyskotným haraburdím« nazývá\ndílo Brjullovovo. Ale podobiznám jeho neupírá ceny,\nty přechovají jeho jméno s dobrým zvukem dobám\ndalším ani jeho významu kulturněhistorického v roz-\nvoji ruského umění, velmi názorně podotýkaje, že\n»Pompeje« jeho »do jednotonnosti klassicismu zatře-\npetaly jako vřískavá fanfára, vzbudily smysl pro barvu\na převedly dřímající dosud pozornost ruského obe-\ncenstva na malířství domácí.«\nJak zcela jinak zní historie snah a zápasů a úspěchů\nAlexandra Ivanova! Jak zcela jiná to povaha, jiný\nideál, jiný směr! Zachovala se po Ivanovu obšírná\nkorespondence, vydal ji svým nákladem malíř Michal\nPetrovic Botkin,*) a z ní lze poznati zevrubně povahu\njeho s mohutnými kořeny mravními i s hustým květem\ncitovým a myšlenkovým. »Je to tragedie z nejsilnějších,\njaké kdy se mi událo pročítat« .. . »Jsou tam věci\nvznešené !-< píše Kramskoj Treťjakovu, když byl knihu\ntu přečetl. V ní dočítáme se hned z prvních listů,\nv\nže v třetím roce pobytu svého v Římě, r. 1833, lva-\nnov na radu Overbeckovu pojal úmysl, vybrati si za\npředmět svého velikého obrazu ne již episodu, nýbrž\nvýjev, který by zobrazoval celý děj celý epos !\nS touto myšlenkou »prozkoumával jsem dějiny každého\nnároda mírného pásma, který proslavil se skutky\nV r\nsvými, a poznal jsem, že nad Židy nebylo naroda\njediného, neboť jim určeno bylo, aby z nich vyšel\nMesiáš, jehož zjevením nastal den člověčenstva, mravní\ndokonalosti anebo, což jest totéž, poznati věcného\nBoha ! Takým způsobem jda za voláním proroků,\nzastavil jsem se na Evangeliu na Evangeliu Janově !\nTu, na prvých stránkách, uviděl jsem podstatu všeho\nEvangelia uviděl, že Janu Křtiteli poručeno bylo\nod Boha, aby připravoval lid na přijetí učení Me-\nsiášova a konečně aby osobně představil ho lidu !«\n»Tento poslední moment volím předmětem svého\nobrazu, t. j. když Jan, spatřiv Krista übírajícího se\nk němu, volá k lidu: »Ejhle, beránek Boží, který\nsnímá hříchy světa!« (List XVI.)\nIvano v dlouho přemýšlel o této myšlence; byl jí\nuchvácen, ale zároveň cítil bázeň z její velikosti, ne-\ndůvěřoval silám svým. Proto jako průpravou dal se\ndo rozsáhlého, v přirozené velikosti, obrazu »Kristus zje-\nvuje se Magdaleně«. Koncem 1835 obraz byl hotov\na vystaven v umělcově atelieru a pak na Kapitolu.\nÚspěch byl veliký. Thorwaldsen spatřiv jej objal\nIvanova a prorokoval mu velikou budoucnost. Spo-\nlečnost pro podporování umění, jejímž stipendistou\nbyl Ivanov, prodloužila mu stipendium na dvě léta.\nTím vším povzbuzen Ivanov dal se do příprav\nobrovských! k hlavnímu svému dílu. Aby po-\nvznesl svůj sloh a našel vhodný ethnografický ži-\ndovský materiál, jezdil po Itálii, studoval mistty XIV.\na XV. věku, v Benátkách a jinde a jinde hromadil\nsi kopie s koloristů XVI. věku; žil po celé měsíce\nv Livorně, zachytávaje tam zajímavé hlavy Židů;\nv malých městech italských studoval skupiny a po-\nhyby koupajících se osob; jinde zas krajinu, která\nby se nejvíce podobala Východu; proseděl celé dni\nv knihovně, procítaje všecko, co mohl, co týkalo se\njeho předmětu; radil se s Corneliem, Overbeckem,\nThorwaldsenem, Cammuccinim a jinými; tito mistři\nzároveň s ním požádali petrohradskou Akademii, aby\ndala Ivanovu prostředky na cestu do Jerusalema a\nna Jordán, ale Akademie odpověděla- mu: »Umělci,\nprosící za vás, jsou velmi dobří lidé; ale\n\n*) AJI e K EN R; PÍ, ANApeeß II II Tj II BaIIO B T. EI o\n}KTI3hI JI nepeiniCKa. 1806—1858. tÍ3,wi> Mrixarijit BOTKIIIIAj.\nPetrohrad. 1880. Stran XXXIX -|- 477 -j- IX. Cena 3 r."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "157 / 158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nna Východě, a vytvořil veliká díla« .. . O, ty akademie!... A tak nezbývalo Ivanovu než dále hledali\nPalestinu v Itálii, vyhledávati Pontinská bláta a nejpustší místa Kampaně, která by mu nahradila poušť,\na každý pátek a každou sobotu chodíval do římské synagogy a studoval pohyby, vzezření, typy židovské.\nVšecko na obraze mělo býti pravé, nic vypůjčeného, padělaného; duch novozákonní měl pronikat dílo jeho,\nokolí a ovzduší mělo býti věrné, pravdivé. Celkových komposic vypracoval 24 a přes 200 jednotlivých studií\n(hlav, draperií, krajin a j.). Nedostatky, strádání, svízele provázely postup neobyčejné práce této. Spo-\nlečnost totiž zastavila podporu Ivanovu, když obraz nedokončoval. Ale pevný duch překonával všecko.\nPo 25 leté neúmorné práci konečně obraz dokončen a v květnu 1858 přivezen do Petrohradu. Neporozuměli\ntam. Jen mladé pokolení umělců pozdravilo obraz s radostí, vycítilo v něm cosi nového, vyššího, vnitřního -\nvelikou čistou duši. Pozdravili myšlenku obrazu, zcela novou\na velkolepou, i pravdivost těch tváří, vzhledů, postav, skupin;\nvznešenost Kristovy postavy, jeho sebevědomý khd, v němž\ncítit velikost poslání a zároveň jakoby se láska stlala pod\nním a před ním na cestu ; prorocky zaníceného Křtitele,\nmocného přesvědčením a vírou ; pohnutí otroka, který se\nslzami naslouchá rozechvěným hlasům, že Spasitel se blíží,\na na jehož tváři zjevuje se úsměv to všecko a mnoho\njiného pozdravilo mladé pokolení a nedbalo zatím na ne-\ndostatečné barevné zladění celku, ač iv barvě jednotlivosti\nprozrazují nové, pokrokové nazírání a cítění. Pozdravili Iva-\nnova jako počátek doby nové v uměni ruském A bolest z tra-\ngicky náhlého úmrtí Ivanova zemřel po šestine dělnim\npobytu v Petrohradě na choleru dala ještě víše vy vřít i\ntéto láscev Mladý tehdy Kramskoj dal jí překrásný výraz.\nVelmi pěknou vzpomínku na Ivanova význam jeho věrně\nvystihující, přátelsky upřímnou a přísnou, místy až velmi\npřísnou, ale mužně krásnou, napsal r. 1861 Turgeněv. Je\nvelmi poučná pro každého tím, že srovnává Ivanova s Brjul-\nlovem. Připojím ji zde jen částečně.\nTurgeněv soudí: »Nedsspěl ještě (Ivanov). zrovna\njako my, do zaslíbené země, předvídal ji a vyciťoval, ale\nzemřel, nepřekročiv hranice její. Nebyl umělcem harmonickým,\nsvérázným (takových ještě u nás v Rusku není); jeho ma-\nlířské nadání bylo slabé a nejisté, o tom každý může se\npřesvědčit!, kdo si neobtěžuje prozkoumat jeho dílo pozorně\na nestranně; toto dílo, které má v sobě všecko: úžasnou\npravdivost a poctivé snažení po ideálu všecko, jenom\nne to, co je nejnutnější: tvůrčí silu a volné nadšení.\nBohužel, objevuje se u Ivanova nedostatek, všemu ruskému\numění společný, nedostatek náležité jednoty v nadání.\nbyl měl talent Brjullovův, anebo Brjullov duši a ducha Iva-\nnova, byli bychom snad uviděli divy. Ale takto stalo se, že\njeden z nich mohl zobrazit, co jenom zachtěl, ale neměl co\nříci; druhý měl mnoho co říci, ale mu selhával.\nJeden maloval nádherné obrazy plné effektů, ale bez poesie\na obsahu; druhý snažil se zobraziti hluboce dojímavé nové\nideje, ale provedení bylo kostrbaté, nejasné, bezživmtné. Jeden\nukazoval nám, mohu-li se takto vyjádřit, lež v pravé po-\ndobě, druhý pravdu falešně, t. j. slabě a nepravdivě. Vy-\npravují, že prý Ivanov hlavu Apollona belvederského třicet-\nkrát okresloval a tak dlouho ji srovnával s byzantinským\nKristem, jejž sám byl v Palermě objevil, až ze splynutí\nobou tvář jeho Jana Křtitele vznikla. Tak pravý umělec\nnetvoří! A přece, máme-li kdy volit mezi směry oněch dvou\numělců, je lépe, tisíckrát lépe následovat Ivanova, dokud\npravý vůdce se neobjevil. = Příště dále. -\n\nM. ALEŠ.\nSKÍZZA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "159 / 160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPRAHA 1898. (Pokračování.) Z estetiky měst, zemský výbor král. Českého\na rada městská královské Prahy? Primátor brusselský, autor známého díla o este-\ntice měst, uvádí, že i skupiny starých staveb, nemajících o sobě velké umělecké ceny, mají\nse zachovat, neboť dohromady přispívají k malebnému rázu města, při čemž uvádí: »Ty staré\nkameny mluví k našim duším, vypravují útrapy, zápasy, úspěch předků, tvoří scénu událostí\nhismrických, vzbuzují zvědavost mládeže, těm, kdo znají dějiny, vyvinují obrazy dějů před nimi\nse udavších, tvoří pásku mezi přítomností a minulostí, jsou vždy zjevem ctihodným a originelním,\nodrážejícím se od jednotvárnosti a banálnosti života moderního. Zachovávejme tudíž šetrně tyto\nsvědky minulosti, hlasatele věků a zašlých kultur, kteří zdobí ulice naše.« Zajímavým dokladem,\njak se u nás na různých místech rozumí zachování starobylého rázu, jest dopis zemského vý-\nboru panu primátorovi dru Podlipnému tohoto znění: »K dotazu zemského výboru král. českého\npodala rada městská král. hlav. města Prahy v příčině stavby městské pojišťovny na Velkém ná-\nměstí Staroměstském zprávu ze dne 3. června 1897 č. 88.681, že pojišťovna města má býti vy-\nstavena na ploše domů čp. 931, 93 2 a 933/1., že však městská rada neopomene v záležitosti\nté vyžádati si dobré zdání komise umělecké, pměvadž domy čp. 931 a 932 I. jak historickou, tak\ni uměleckou cenu mají. Vzhledem k této zprávě, v níž umělecká a historická cena těchto domů\nměstskou radou tak výslovně\nurčitě byla uznána, a musil\nzemský výbor král. českého,\njem už jakožto nejvýš-\nší m u úřadu stavební mu\nnemálo záleží na zacho-\nvání starobylého rázu\nStaroměstského nám ě s t í\npevně míti za to, že slavná\nměstská rada nepodnikne ni-\nčeho, co by ráz tento ohro-\nžovalo a že zejmena zbořit i\nnedá domy ceny historické\ni umělecké. V naději této pod-\nporován byl zemský výbor i\nzprávou, která před několika\ndny v denních listech se ob-\njevila, že totiž domy čp. 931\na 932/1. mají býti jen v zad-\nních svých částech zbořeny a\nže každým způsobem mají se\nzachovati facady těchto domů.\nNež po všech vyneseních zem.\nvýboru ve věci té vydaných,\nz nichž snaha zemského vý-\nboru musila býti patrna, po\nvšech hlasech veřejnosti,, jíž\nzachování starého rázu a umě-\nleckých památek Prahy na\nsrdci leží, ano právě v době,\nkdy zemský výbor v obecnou\nznámost uvedl již osnovu no-\nvého řádu stavebního, v níž\nna zachování starobylého rázu\n\nST. SUCHARDA\nDEKORATIVNÍ NÁVRH."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "161 / 162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚR Y«\n\nadaptovati nedají. (Přála-li by si snad slavná rada\nměstská, spolek Mánes by provedl podrobné návrhy\nadaptace takové za honorář, že by mu byly vyhrazeny\nv některém z těch domů místnosti spolkové). Rada\nměsta a jeho uměleckých památek veliký důraz se klade,\npřinášejí dnešní denní listy strnutím naplňující zprávu,\nže se sl. rada městská usnesla na zboření domu\nčp. 931, 932 a 933/1., aby poskytnuta byla práce\n'nezaměstnanému dělnictvu. Kdyby v poslední době\nnebylo se již vinou jednotlivců i korporací tolik hřešilo\nv král. hlav. městě Praze na starobylém a malebném\nrázu města, nemohl by zemský výbor zprávě té ani\nvíry přikládati. Vzhledem však k tomu, že již o tolik\nskvostů byla Praha připravena, neváhá zemský výbor\nkrál. ěeského, cítě plnou zodpovědnost ze svého kroku\npřed celou veřejností, uložiti sl. presidiu rady král.\nhlav. města Prahy na základě dnešního usnesení svého,\naby bez odkladu podalo sem zprávu, kolik pravdy je\nna zprávě, že domy cp. 931, 932 a 933/1. mají býti\nzbořeny a po případě, má-li se tak státi vskutku jen\nk zaměstnání dělnictva práci hledajícího, kteréžto\nodůvodnění zní přímo jako zlehčení celé akce na za-\nchování starého rázu Prahy, jíž právě vydanou osnovou\nstavebního řádu zemský výbor král. českého v celo\nse postavil. Snaha, opatřiti práci dělnictvu nezaměst-\nnanému, zajisté vší chvály je hodna, zemský výbor\nvšak se domnívá, že, je -1 i vůbec třeba vy h o v ě ti\nsnaze té bouráním budov, nebude nesnadno\nk účelu tomu nalézti objekty, na jiehž dalším\nudržení nezáleží. Zároveň pak upozorňuje slavné\npresidium král. hlaV. města Prahy zemský výbor, že\njiž v nejednom rozhodnutí svém vyslovil právní názor,\nže i k bourání domů potřebí je povolení stavebního\núřadu a žádá přímo pana starostu král. hlav. města\nPrahy, aby ve smyslu § 137. obecního řádu pražského\nu mesení městské rady o zboření domů cp. 931, 932\na 933/1., stalo-li se skutečně, bez odkladu zastavil,\nneboť usnesení to je takového rázu, že by obci způ-\nsobiti mohlo podstatnou a k tomu i nenahraditelnou\nškodu. Zemský výbor král. českého očekává, že právě\nu p. starosty král. hlav. města Prahy vynesení toto\nnajde plného ohlasu, maje na zřeteli veřejná prohlášení\npana starosty o zachování starého rázu Pralyv. Tím\nvyřizuje se tamní zpráva ze dne 23. listopadu 1898\nč. 2060. Výbor zemský království českého. V Praze,\ndne 30. listopadu 1898.«\nK dopisu tomu dočtli jsme se odpovědi v denních\nlistech ze dne 8. listopadu t. r. ve zprávě z městské\nrady. Městská rada pražská tvrdí o domech, o nichž\nse zmiňuje zemský výbor království českého, že ani\nhistorické, ani umělecké ceny nemají. Přes to praví\nzpráva dále, že dům č. 932 má sice větší význam\numělecký (tedy přece jen mají opět nějakého významu\numěleckého), že však ani dům tento ani sousední se\n\nZ VÝSTAVY\nSPOLKU MANES."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "163 / 164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.24", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nměstská upozorňuje, že při vypsané veřejné soutěži\nna dům pojišťovny kladen byl důraz na zachování\nstarobylého rázu Staroměstského náměstí. Rada městská\nkrálovské Prahy opírá důvod pro sbourání tří domů\nna severní straně staroměstského náměstí o zákon\nassanační. Rada městská královské Prahy vidí v akci\nna prospěch zachování starobylého rázu poškození ma-\njitelů domů na Starém Městě, jelikož cena domů ná-\nsledkem poslední agitace klesá (!); vytýká dále, že ti,\nkdož uvedeni jsou na veřejných provoláních na prospěch\nzachování starobylého rázu města Prahy, nebydlí ve\nvnitřním městě, a konečně usnáší se za předsednictví\nprimátora pana Dra Podlipného (nedělního přívržence\nzachování starobylého rázu), aby napsán byl obhajo-\nvací spis, v němž uvedeno budiž, že rada městská\nkrálovské Prahy má tu snahu, aby zachováno bylo\nco jest cenné, že však naproti tomu nehodlá obě-\ntovati prospěch obce otázce zachování toho, co\nžádné ceny nemá.\nK tomu věru nebylo by třeba Volným Směrům\npřidávati poznámek. Očekáváme, že v době nedaleké\nzvolena bude ze členů rady městské komisse, která\nučiní soupis toho, co je cenného a co ceny nemá.\nNěkteří členové městské rady s panem primátorem\nDr. Podlipným několikráte i veřejně trpce si stěžovali ;\njak pravili, na neslušné nájezdy proti radě městské, zle\npálilo je známé okřídlené slovo Mrštíkovo. Uvažovali\njsme sice s bolestí však vždy klidně vŠe, co se na\nradnici Staroměstské dálo, však nyní již pochopujeme,\nkdyž mnozí ve svém rozhořčení ztrácí míru při čtení\npodobných zpráv z městské rady pražské, z nichž jsme\nshora uvedli některé části. Jak nazvati lze ku př. když\nze Staroměstské radnice šíří se zprávy o tom, že by\nakce ve prospěch zachování starobylého rázu poškozo-\nvala majitele domů na Starém Městě, tím, že prý cena\ndomů následkem poslední agitace klesá? Chceme zůstati\nvždy v mezích slušnosti, proto raději potlačujeme jméno\npro jednání takové. K panu starostovi měst Pražských\nDru Podlipnému máme však jednu zdvořilou otázku.\nMyslí pan primátor, že slouží zájmům Prahy, když\nse přičiňuje o to, aby zbourány byly ony tři domy\nna náměstí Staroměstském, aneb mermomocí chce si\nziskati zásluhu o starobylý ráz náměstí Staro-\nměstského zbouráním starých domů a opa-\ntřením návrhů na dům nový, při němž by\nzachován byl starobylý ráz náměstí? Neslyší pan\nprimátor, jak to vyjádřeno slovy téměř komicky zní?\nByly bez ceny historické a umělecké zbořený kostel\nsv. Kříže, kaple sv. Ludmily, prelatura Mikulášská\nsvévolně zbouraná, byly bez zajímavosti historické\na umělecké domy, na jichž místě stojí městská tržnice?\nJsou bez ceny umělecké a historické kostel Karla Bo-\nromejského, sv. Václava na Zderaze, sousoší na mostě\nKarlově? Kterých bezcenných objektů týkalo se volání\npo zachování přátel památek pražských?\nTím není dopovězena historie o tom, jak rozumí\nměstská rada královské Prahy zachování starobylého\nrázu Staroměstského náměstí; kdo se o věci blíže za-\njímá, našel a najde dokončení této historie ve zprávách\ndenních listů. Nyní ovšem vyžaduje »cest« slavné\nrady městské, aby starobylý dům lékárníka Řehoře a\ns ním sousedící staré domy stůj co stůj byly co nej-\ndříve zbourány, aby pak na jejich místě vystaven byl\nmoderní činžovní dům s místnostmi pojišťovny a se\nstanicí hasičskou, ovšem že činžovní dům ve smyslu\nzachování starobylého rázu náměstí Staroměstského.\nA to se také jistě stane. Marně poplatníci potichu na-\nmítají, že by snad na dům pojišťovny snadno našlo\nse místo vhodné a levnější v assanacním obvodě na\nmístech, kde by obci z vystavění nové budovy vzrostl\nzisk i tím, že by pozemky sousední pak rychleji a\nlépe prodala, a že by nová budova taková přispěla\nzde nejvhodněji k rychlejšímu upravení těch pustých,\ndrahých a stále dražších městem získaných stavebních\nmíst, marně se namítá, že lépe by bylo ponechati na\nnáměstí místo pro rodinné a obchodní domy občanům,\nnež zřizovati tam místnosti pro úřednictvo obce a\nobecních podniků. Marné vše takové »malicherné« že-\nhrání, páni zástupcové obce dobře vědí, co obci svědčí,\nco poslouží k zvelebení Prahy, co přispěje, aby jí dán\nbyl ráz velkoměstský, ráz moderního města. Marně\nvypočítáváte, zač že přijde čtvereční sáh zastavené plochy,\nmarně namítáte, že by nebylo dobře zaměniti vzhled\nnáměstí, na němž se odehrál tak mnohý tragický pro\nobec a národ významný děj a »obohacovati« je krás-\nnými moderními paláci, které by na jiných místech\nbyly i nám vítanými, marně poukazujete, že by pro\npotřeby pojišťovny stačilo upraviti sídlo v jednom ze\nzmíněných domů, marně poukazujete, že se vzhledu\nnáměstí neprospěje spojováním jednotlivých parcel, a\nzaměněním úzkých průčelí, které i při různem a roz-\nmanitém provedení svém, při své umělecké a histo-\nrické bezvýznamnosti těžce nahradí umělecky cenné\ndlouhé průčelní fronty, třeba byly vytvořeny ve smyslu\nstarobylého rázu náměstí. Marně upozorňujete, že pře-\nstavením severní fronty Star. náměstí ve způsobu za-\nmyšleném neprospěje se vzhledu paláce Kinského, a že\ntím ohrožen jest naprosto ráz zajímavého cípu ná-\nměstí. Vše to je marným; bylo jinak již v boží radě\nusouzeno. Assanační zákon žádá, aby se zde s čarou\nprůčelí o 60 neb o 99 cm. ustoupilo neb předstoupilo,\nčest obecního zastupitelstva žádá, aby provedeno bylo\nodhlasované jednou již usnesení o zbourání domu\nv zájmu übohého našeho dělnicťva, a vy ostatní tudíž\nsvé náhledy dle těchto fakt upravte. Ostatně co namí-\ntáte proti zbourání umělecky i historicky nad jiné za-\njímavého a rázovitého domu Řehořova? Jak lze do-\nvolati se jeho zachování po loňskem rozkopání prela-\ntury Svatomikulášské ? Rok nový jest sice v počátcích,\nvŠak i jemu jest třeba popřáti nějaké oběti.\nUMĚLECKÁ KOMISSE A ČLENOVÉ OBECNÍHO\nZASTUPITELSTVA PRAŽSKÉHO. Jak byla umělecká\nkomisse na radnici vítanou i jaký byl osud"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "165 / 166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.25", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\njejí, jest z denních listů našich dostatečné známo.\nVíme, že v době trvání umělecké komisse se přes\nnávrhy její bez dlouhých řečí přecházelo. Jako v ná-\nhradu za to mluví se po odstoupení komisse umělecké\no ní a jejich členech bezmála více než v době jejich\nčinnosti.\nTak slyšeli jsme od pana starosty Dr. Podlipného\npřed nedávnem, že prý umělecká komisse trvá,\nV v/ V\nvsak ženepracuje. Členové umělecké komisse veřejnosti\nvysvětlili, že pan starosta se mýlí, a že skutečně dávno\njiž umělecká komisse resignovala přípisem adresovaným\npanu starostovi. Jest přirozeno, že připomenutí takové\nv v /\npana starostu nemile dojalo. Četli jsme, že dozorci ko-\nmisse pojišťovny objednala vedle »veřejné soutěže« piány\nna dům pro pojišťovnu na náměstí u člena ko-\nmisse umělecké, a to přes známý fakt, že ob-\njednávka na plány pro městskou spořitelnu stala se\nu pana Osvalda Polívky dávno po resignaci komisse\numělecké. Znovu jsme četli ve zprávách z radnice, že\nto byl člen umělecké komisse, který prý první\ndomy na Staroměstském náměstí zbořil a nové domy\nzde postavil. Clenu obecního zastupitelstva, který to\ntvrdil, bylo z náležitého místa jasně odpovězeno, že\nto byla městská rada, která majitele domu vý-\nhrůžkou expropriace přinutila ku sbourání domů, a že\nrok před ustavením umělecké komisse domy byly zbou-\nrány a nové začaty..\nJe podivno, proč páni, kteří nijakž se nevyzna-\nmenali tím, že by byli uměleckou komissi v činnosti\njejí podporovali, nyní takovýmto způsobem se členů\numělecké komisse dotýkají; věru že nezbývá než pana\nDra Černohorského se ptáti, zda mu již z paměti vy-\nmizelo, že pan inž. Materna byl v době bourání domů\nna staroměstském náměstí členem obecního zastupitel-\nstva, a že pan stavebník, který měl tehdy s obcí své\nobtíže, obrátil se na pana inž. Maternu spíše proto,\nže byl kolegou pana doktora v obecním zastupitelstvu\nnež v předtuše, že se stane členem umělecké komisse;\nnestává se panu doktoru případ někdy podobný ?\nNu, k čemu tedy dobrou byla umělecká komisse\npánům na radnici: mohou se kdy .se jim to hodí do\nkrámu o komissi tu, jak se všedně praví, otříti.\n\nV oboru t. zv. drobného umění počíná buditi zvláštní\nzájem umělecká meda ill e, kteráž zejmena ve\nFrancii dočkala se skutečného obrození. (Viz knihu\nRogera Marxa »Les medailleurs franpais depuis 1789 «,\njež obírá se staršími medailléry francouzskými, počí-\nnaje B. Duvivierem, Duprém, Drozem, až k nejno-\nnovějším, z nichž pozoruhodní jsou obzvláště Cha p1 ai n\na Roty). Francouzská medaille moderní zavázána je\nza svůj krásný rozvoj hlavně těmto dvěma umělcům;\nRotyho lze pokládat za nejdokonalejšího soudobého\nrepresentanta jejího, co do techniky vysoce vyspělé,\nco do poetické stránky výtvorův, i co do originálnosti\nmyšlenek, jež v historii medaille v lecčems znamenají\npřevrat. Uvádíme o umělci několik poznámek, jichž\njsme se dočetli v prosincovém svazku Revue des revues.\nMedaille moderní liší se značně od medaille antické\na středověké; staré medaille usilují o to, nejčastěji\npředstaviti jedinou všeobecnou myšlenku, symbolicky\nvyjádři ti jediný cit, oslavovati zděděné a přijaté typy\nheroů moderní medailli nestačí doby hrdinské,\nobrací se k lidem drobným, skromným ctnostem, vniká\ndo intimního života rodinného, oslavuje radosti a udá-\nlosti domácí, jako křtiny, sňatky, svatby stříbrné a\nzlaté, pro budoucí pokolení zachovává památku vy-\nnikajících mužů, symboly její jsou práce, studium,\npřemítání. Medaille vyžaduje velikou dokonalost kresby ;\nna malém prostoru nutno zhustiti dojem, vystihnouti\nvšechny charakteristické rysy fysiognomie ; vedle toho\nžádá jemný smysl dekorační v uspořádání a sesku-\npení celku ; má-li medaille působit jako celek, nesmí\nbýt divák odváděn, by věnoval svou pozornost jen ně-\nkterým podrobnostem. Všechny tyto vlastnosti šťastně\nsdružuje v sobě Roty. L. O. Roty býval sochařem,\nale věnoval se úplně medailli, k jejímuž zvelebení obě-\ntoval mnoho let trpělivých a mnohých studií; zvlášť\njeho předběžné, ač nevydané studie svědčí, jak je\nznamenitým kreslířem. Z hlavních zásluh jeho je, jak\nvytvořil revers (rub) medaille, jenž důsledně zůstává\nza aversem (lícem) co do významu ve druhé řadě,\na má úlohu, by líc medaille v některém zvláštním\nsměru podrobněji doplňoval, jaksi komentoval, spe-\ncialisoval. Ruby jeho jsou skutečné obrazy, což je\ndalší jeho zásluha; vedle toho emancipoval se Roty\ntéž od obvyklé formy starých medailli n vytvořil\nmedaille čtvercové, obdélníkové na ležato i stojato,\nmnohoůhlé. Tato změna byla skutečnou revolucí;\nvlivem změněné formy dostala medaille ráz familiár-\nnější, bývalá přísnost a vážnost formy zmizela před\npůvabem, svěžestí a mnohotvárností plaket a žetonů\nRotyových. Naznačíme aspoň slovy, jaký umě-\nlecký obsah mají práce francouzského medailléra. Na\nmedailli (kruhový obraz ve čtvercovém rámu), kom-\nponované pro výstavu v Rouenu, pod stromem se-\ndící Normandie, s rozpletenou punčochou v ruce, pase\nstádo krav a ovec, zatím co v pozadí oře oráč ne-\ndaleko domků vesnických obrázek plný půvabu,\nstejného motivu jako obraz, na Milleta živě upomínající,\nna medailli pro ministerství orby ; tři plakety pro svě-\ntovou firmu Christofle, na jedné dělník stříbrnický,\nv dřevákách, zaměstnaný v šumu továrny, jejíž kola\na transmise ve výši naznačeny, na druhé zlatník\numělec, ciselující zlatou vázu, mezi nimi pak, na\nstředním obdélniKu, jako pohádka nebo lyrická báseň,\nsedí na kamenech uprostřed „rrjavé kvetoucí přírody\nspanilá, nahá dívka Umění; poeticky Je komponován\nkrásný medaillon Památky snubní (ženich i nevěsta,\npojati polo anticky, polo praerafaelitsky, sedí proti"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "167 / 168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.26", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nsobě, v zamyšlení a jakémsi zvláštním slavnostním\nvznícení duší, zatím co ženich podává dívce prsten);\nnebo medaille policejní profektury (ženy bdící v noci\nu lampy v úřední světnici nad spícím Pařížem, jehož\nvěže chrámové a masky domů rýsují se v pozadí na\nmístě čtvrté stěny pokoje); čestné medaille (vesměs\nvýborné rázovité portréty, jako Collinova, manželů\nBoulangerových, Sir Johna P. Hennessyho, Campbella),\nstudie dívcích zjevů, Jeanne ďArc, medaille sv. Ge-\nnovéfy, školní medaille, (kvetoucí trs lilie, dělící podél\nve dví ovál medaille, na líci pak krásná studie matky\ns dítětem, na ňadra se jí tulícím; a j. —• Všechny\npráce Rotyho vyznačují se harmonií, krásou, výmluv-\nnou poesií, duchaplností a citem; vedle toho obdi-\nvuje se člověk úžasné dovednosti, s jakou mistr ne-\nnucen ě, zdánlivě lehce a jasně vtěsnal svou myšlenku\nna tak nepatrný prostor, a jak znamenitě ovládl a\nproduševnil všecky liliputánské ty linie a plochy.\nRoty sám napsal nedávno (za příležitosti kterési ankety)\nněkolik pozoruhodných slov: Ve všech dobrých obdo-\nbích uměleckých mívali praví mistři velikou obratnost\ntalentu. Teď je každý specialistou! Malíř, jenž\numí udělat dobrou figuru, musí svěřit provedení koně\na psa malíři zvířat, musí se dovolat kolegy, který\nmaluje tzv. mrtvou přírodu, by mu udělal nábytek,\nkrajináře, aby mu vymaloval krajinné pozadí, orna-\nmentisty, aby mu udělal arabesky, znalce perspektivy,\naby mu udělal architekturu. To vše, co v malířství,\nje iv uměleckém průmysle. Dělba práce je velikým\nnebezpečím. Je-li vychování umělců neúplné, vycho-\nvání řemeslníkův (uměleckých) není o nic úplnější.\nRoty vidí právě: při vychování největší nutnost re-\nformy, bez níž všechny pokusy jsou marný, takže\nprý je nebezpečí, že Francouzi budou brzy předsti-\nženi národy sousedními v oboru, který býval jejich\nvlastním oborem po mnohá leta. Roty vyslovuje po-\nžadavek, aby dekoračnímu umění věnovali se silní,\nvelmi silní umělci, ne jako dosud se dělo, že do oboru\ntoho utíkali jen ti, kdo pohořeli jinde. Ne jle p š í umělci\nse musejí věnovat této úloze. Nynější spůsob vyučo-\nvací odsuzuje. Kdyby sám měl nějakého žáka (t. j.\ntakového, který by měl dost pevné vůle, aby methodu\njeho vydržel trpělivě do konce), zavedl by střídavou\npráci; jednoho dne by žáku dával kreslit, druhého\nmodelovat, rýt atd., žák by musel pracovat jako dělník\nve všech sousedních oborech svého umění, jako ci-\nselér, kovář, slévač a j., a tyto ruční zkušenosti by\nměly pak pro jeho vlastní umění značný zisk. Roty\nje přesvědčen, že dle této methody by mládež za ně-\nkolik let byla mnohem zdatnější a silnější, než je ge-\nnerace nynější; zamezilo by se tím ustrnutí a uza-\nvírání v odbornictví a rozvíjel by se zdravý smysl\ni cit, což je hlavní a podstatné\n\nV Petrohradě vyšel v listopadŠ m. r. dvojitý sešit\nnového uměleckého časopisu MlcnyccTßO íf Xy-\n-40}Kec/rßeHHafl (Umění a umělecký\nprůmysl). Vydává jej »Cís. Společnost pro podporo-\nvání umění«, s velikým nákladem as úpravou, jaké\nsi nedovoluje žádný jiný umělecký list. Ovšem, ba-\nťuška car, vyslechnuv už před rokem zprávu předsedy\nSpolečnosti, princezny Jevgenije Maximilianovny Olden-\nburské, ráčil jen milostivě kynouti a ministr financí\nokamžitě \\ypočítal Společnosti 100.000 rublů na nej-\nmodernější zařízení umělecké tiskárny a vůbec techniky\nreprodukční, aby všecky snímky v časopise byly práce\numělecké a zároveň ruské. To se pak ovšem tiskne,\naž si člověk výskne ! . . . Ach, pomyslili jsme si, kdyby\nunás princezna Vnímavost vymohla nabaťuškovi Českém\nNárodě pro »Volné Směry« jen 10.000 odběratelů\nale ne o Sibřinkách, chceme psáti o novém umě-\nleckém měsíčníku ruském. Dvojitý jeho sešit představ\nsi však, milý čtenáři, foliant pěkně si představuje\nobrázkovou částí, méně částí textovou. Z obého pozná-\nváme, že redakce chce seznamovati obecenstvo nejen\ns uměleckými výtvory našich dnů, nýbrž že zároveň chce\npředstavovati celý rozvoj ruského umění. Tato re-\ntrospektiva bude zvláště nám a vůbec západoevropským\npřátelům umění vítána; ale nám především, neboť my\njsme silni teď ve všeslovanském jedění, ale choulo-\nstivě slábi ve všeslovanském vědění. Tak hned v tomto\nsešitě poznáváme 25 reprodukcí obrazů »Společnosti\nkočovních uměleckých výstav«, která 25 let působí a\nveliký má význam v dějinách ruského umění. Jsou\ntam zastoupeni znamenití umělci; jich práce mnohému\nu nás budou milým překvapením. Novinkou budou u nás\npráce Viktora M. Vasněcova, umělce vzácného, jehož\nhistorické a náboženské obrazy jsou v naší době\nzjevem neobyčejným. Také Rěpin je tu zastoupen\n(známou také u nás podobiznou Tolstého) a proslulý\nmalíř ruských lesů, Siškin. Ze starších Brjullov, Ivanov.\nMimo to sešit je skvostně illuminován množstvím ukázek\nstaroruských miniatur ze stol. XVI. v překrásných\nreprodukcích v barvách a zlatě. Konečně nově v Pe-\ntrohradě objevený Rembrandt a rovněž jeden Elsheimer.\nSlovem, množství zajímavých illustrací v textu a\n8 příloh. Text však je v tomto sešitě slabý. Vý-\njimku činí několik myšlenek Antokolského o umění,\nkteré mu vnukla kniha Tolstého o umění, a článeček\nN. K. Řeřichy o výstavách obrazů pro lid. Ale\nv textové části nastane jistě náprava. Kritika ruská\nvyprášila tak vesele a nemilosrdně celou uniformu\nübohého redaktora Sobka a hlavního spolupracovníka\nStasova, starého to kritika, že stát se to u nás\ncelá Schoblova klinika měla by plné ruce práce s na-\npravováním vykroucených očí. Revue tato vychází\nměsíčně a stojí za hranici 10 rublů za celý rok.\nZároveň s ní vyšel v Petrohradě rovněž dvojitý\nsešit druhého nového uměleckého časopisu »Mi|Jrb\nHcHyccTßa« (Svět umění). Dosud však jsme ho ne-\nviděli. Podle oznámeného obsahu zdá se co se"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "169 / 170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.27", "texte": "»VO L N E SME R Y«\n\nobrázkové stránky týká velmi bohatý. Od pře-\ndešlého časopisu liší se tím, že přináší práce i ne-\nruských umělců a nepoměrně více všímá si umělec-\nkého průmyslu. Vychází (nákladem kněžny Těniševy\na S. J. Mamontova) měsíčně dvakrát a stojí ročně za\nhranici 14 r.\n\nV Anglii vypisují se konkursy o ceny takřka stále,\nzejmena v oboru tzv. drobného umění a umělec-\nkého průmyslu; svědčí to o tom, že umění proniká\nvelmi intensivně do všedního života, o čem si u nás\nlidé tak říkaje ani pojmu neumějí udělat. Ovšem i tento\npěkný zjev má své stinné stránky; tak zejmena uve-\nřejňuje poslední číslo týdenníku »Artist« stížnost na\ntyto konkursy, při nichž obchodníci a továrníci věnují\nceny několik mizerných liber šterlinků, zato však bez\nrozpaků vykořistí všech ostatních myšlének konku-\nrujících, za něž nedají ani ceny ani honoráře; kon-\nkursy bývají anonymní, t. j. firma ceny vypisující\nv tom kterém měsíčníku uměleckém z pravidla své\njméno sdělí jen prosťředkujícímu vydavatelstvu časo-\npisu, takže soutěžící umělci bývají oloupeni o všechnu\nmožnost, aby po konkurse kontrolovali, jak se s ne-\npoctěnými myšlenkami jejich po obchodnicku chytře\ndále nakládá. Díky bohu, u nás jsme před tako-\nvým zlem dobře chráněni !\nZ anglických uměleckých publikací zaznamenáváme\nněkteré: O holandském malířství 19. století\nvydána byla v anglickém překladě F. Knowlesově\nkniha Maxa Roosesa, kuratora antwerpského musea\nPlantin-Moretus. (Dutch painters of the XIX. century;\ncena 2 guiney); do textu je vloženo na dvě stě\nsvětí orytův a leptů z prací dvanácti holandských\nmalířů našeho století, kteří sami pro knihu Roosesovu\npořídili výbor ze svých děl. Od Walter a Cranea\nvydány v poslední době u londýnské a newyorské\nfirmy Harpers Brs.: A Floral Fantasy in an old english\ngarden (Květinová fantasie v staré zahradě anglické),\nobsahující 4S faksimilů dle akvarelův umělcových\n(cena 19. 6 d.); pak A Wonder-book for boys and\ngirls, The old garden, The shepherďs calender.\nWilliama Blakea, podivného toho fantasta a my-\nstika - malíře obrali si za předmět studia Edw. J.\nEllis a Wil. Butler Yeais; vydali tři svazky, s podo-\nbiznami a 290 faksimily Blakeových prací. Knihy vy-\ndáno bylo pouze 500 výtisků po lb. 3, 3 sh, mimo to\ndrahých 150 výtisků na velkém papíře.\nPozbyl jsem bezmála své záliby pro obrazy a hudbu.\nZdá se mi, že můj duch stal se jakýmsi strojem\nna to, aby z velikých sbírek faktů vymílal všeobecné\nzákony. Nemohu pochopiti, proč to spůsobilo atrofii\nté části mého mozku, od níž závislý je vyšší rozvoj\nvkusu. Kdybych měl svůj život ještě jednou prožít,\nučinil bych si pravidlem, aspoň každý týden jednou\nčíst něco básnického a poslouchat trochu dobré hudby.\nSnad by potom takto užívány zůstaly v činnosti ony\nčásti mého mozku nyní zakrnělé. Ztráta vnímavosti pro\ntakové věci je ztráta štěstí, a možná, že je na škodu\nintelektu, ještě pravdě podobněji na škodu charakteru\nmravního, protože oslabuje citově vzrušitelnou část\nnaší bytosti. (Darwin ve svém vlastním životopise.)\nLondýnská firma Seeley vydala v »Portfolio« monografii\no pozdním uměleckém období Tizia n o v ě\n(The later works of Titian), znamenitý historický\na kritický essay C. Phillipsa, správce londýnské obra-\nzárny Wallaceovy. Phillips sebral do své knihy repro-\ndukce obrazů Tizianových, roztroušených po celé\nEvropě z obrazárny v Berlíně, Florenci, Vídni,\nBenátkách, Neapoli, Petrohradě, Mnichově, Paříži.\nŘímě a Madridě; obírá se produkcí Tizianovou, když\npřekročil padesátku. V době té objevuje se na Tizia-\nnovi vliv Pietra ďAretino, (vystupující sensuálnost\na kult nahého těla), později vdovy po vévodovi urbin-\nském, Eleonory Gonzaga, jež vzdor svým šedesáti\nletům sloužila Tizianovi za model pro mladé dívky.\n(Děvče v kožichu, Bella Tizianova, Venuše urbinská a j.)\nNádherná kniha vydána byla právě v Londýně. Je\nto foliové vydání R. Browningovy básně o kry-\nsaři hamelnském (The Pied Piper of Hamelin) s ilustra-\ncemi od Harryho Oui 11 er a ; kniha obyčejného\nsazeče se jí nedotekla. Tištěna je tak, že každá stránka\nmá ilustraci, text básně pak vepsán je umnou ženskou\nrukou sestry malířovy Mary do prázdných polí v ilu-\nstracích ; kniha vydána v dvojí úpravě po patnácti\na pěti guineách pro subskribenty ; dražšího vydání na\nanglickém velíně tištěno jen 100 výtisků, druhého\n400 výt. Umělec věnoval knize té 3000 hodin krušné\npráce; tisk svěřen byl artistické firmě Lemercier v Pa-\nříži. Obojí přepychová vydání byla hned rozebrána a\ncena výtisku rázem stoupla na dvojnásobný obnos.\nV Paříži, v Passage Stanislas bude otevřena co nejdříve\nAcademie Whistler. Slavný malíř americký\novšem v ní vyučovat nebude, nýbrž uvolil se pouze\npodnikateli akademie, že střídavě se sochařem Mac\nMonnierem bude do školy docházet a kritisovat práce\nžákův. Osoby, které kapriciosního Američana dobře\nznají, ovšem pochybují o zdaru této akademie; neboť\nstejný slib byl učinil Whistler již před několika lety,\nkdyž byla zahajována Academie Montparnasse\na přišel všeho všudy pouze jedenkrát. Z doby té za-\nchovala se skvostná anekdota. Před příchodem Whist-\nlerovým byl v akademii veliký rozruch a nepokoj.\nJedna žačka byla dokonce tak poplašena, že chytila\nkus kůže a přehodila ji přes svou uhlokresbu tak, že\nz ní sotva zbyly stopy kresby. Whistler vešed, stál"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "171 / 172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-03.1.28", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\nPeči a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\npřed rozmazanou uhlokresbou několik minut micky\nv hlubokém zamyšlení a pak prohlásil, že je to nej-\nlepší práce, kterou v sále spatřil.\nV Berlíně počal vycházeti nedávno nový umělecký\nměsíčník »Quickborn«, vedený Emilem Scheringem.\nV originální úpravě přináší každý sešit vždy jen práce\njednoho spisovatele a jednoho umělce výtvarného. Tak\nbyl sešit věnován H. Thomovi, jiný F. S kar bi-\nli o v i, slíben je sešit, který přinese výtvory od M u n c h a,\nmalíře v jednom táboře u nás s nadšením uctívaného,\na nové drama choromyslnéhó Strindberga.\n\nGALERIE SPOLEČNOSTI VLASTENECKÝCH PŘÁTEL\nUMĚNÍ.\nV říjnu připadalo výročí nové správy\nobrazárny společnosti vlasteneckých přátel umění. Vý-\nročí to vybízí nás, abychom sobě poněkud povšimli,\nzda činnosť nového inspektora jest obrazárně této\nprospěšnou, abychom zkoumali, zda nová správa za-\nnechala v galerii znatelné stopy, zda byla šťastnou\nvolba společnosti vlasteneckých přátel umění, kterouž\npostaven byl cizinec v čelo domácí galerie a zda\nocekávati můžeme od nové správy pro budoucí čas\npro obrazárnu zisk.\nPřed rokem právem vzbuzovalo podivení, když\nspolečnost vlasteneckých přátel umění pomíjejíc vhodné\nsíly domácí, obrátila se o správu obrazárny do Vídně.\nVěc byla tím nápadnější, jelikož dosavádní síly do-\nmácí pečlivostí, svědomitostí a znalostí získaly sobě\no galerii vlast, přátel umění nepopiratelných zásluh.\nPřiznáváme, že se nám nezdálo správným počínání\nspolečnosti, ale právě odchylný náš o věci názor\nukládal nám o posuzování nové správy značnou\nreservu, však dnes po roce jest jen přirozeno, když\npřihlédneme k činnosti správce obrazárny pokud ovšem\nv galerii se projevuje.\nInspektorem obrazárny jmenován byl loni pan Pavel\nBergner, o němž věděli jsme jen, že byl chovancem\nvídeňské školy restaurátorské. Není divu, že zvědavi\njsme byli na činnosť nového správce právě po stránce\nkonservování a obnovení obrazů. Galerie naše k čin-\nnosti takové skytá rozsáhlé pole. Však marně jsme\nse ohlíželi v galerii po výsledcích činnosti té. Vše\nzůstalo při starém. Známo jest sice, že nový pan\ninspektor zabývá se v Rudolfinu restaurováním sou-\nkromých obrazů, k obnově a k pracím, konservující\nobrazy galerie, doposud nedošlo. Proč, to zůstalo nám\ntajemstvím, vždyť právě důvod, že nová síla po této\nstránce galerii prospěje, byl při volbě její rozhodujícím.\nvSpolečnosti vlasteneckých přátel umění nevadilo při\ntom, že nový pan správce nevyznal se valně v dě-\njinách domácího umění. Nevěřili jsme, že by nevě-\ndomost nového pana správce v příčině té byla tak\nveliká, jak se pravilo, za klep jsme pokládali, když\nse nám pravilo, že nový pan inspektor galerie neznal\nani jména čelných mistrů domácích a že prý se jmény\nrodiny Mánesů seznámil se teprve při činnosti své\nsprávcovské, vždyť mohl se snadno v příčině té infor-\nmovat! v době těch měsíců po svém jmenování, než\núřad svůj v Praze nastoupil, že však vědomosti jeho\nve směru naznačeném nejsou obsáhlé a na správce\ndomácí obrazárny dostatečné, to nejen že víme u nás,\ntoho všímají si ponenáhlu i jinde. Soudíme tak z po-\nznámky v Repertoriu vědy a umění (Repertorium fur\nKunstwissenschaft) XXI. sv. 4. seš. 1898, kde se\nTheodor Frimml diví, že správa galerie vlasteneckých\npřátel umění zaměnila jméno Abrahama Godyna Gol-\ndynem. Zajímavou je poznámka spisovatelova, který\nk tomu dodává, že něco takového by se bylo za dří-\nvější správy nestalo, při čemž snad asi nesprávně vinu\nvidí v tom, že v čele správy stojí malíř a ne vědátor.\nMy příčinu hledáme jinde.\nVe vědomostech akademických nevězel důvod pro\njmenování pana Bergnera inspektorem galerie společ-\nnosti vlasteneckých přátel *umění, on zvolen byl, jak\nse uvádělo, pro dovednost restaurátorskou a konser-\nvatorskou. Jelikož jsme se doposud nesetkali ani se\nstopou činnosti takové v galerii, však i z jiných dů-\nvodu soudíme, že naděje v dovednost nového pana\nsprávce nebyly splněny. Domácí síla by se v takových\nokolnostech asi brzy odstěhovala i s dílnou soukro-\nmých objednávek ze síní galerie. Otázku o prospěchu,\nkterý vzešel pro záslužný domácí ustav záměnou do-\nmácích sil silou cizí, zodpověděli nemůžeme bohužel\njinak, než že prospěchu toho nevidíme a že se obá-\nváme, že za těchto okolností iv době budoucí sotva\nse dostaví.\nZvědavi jsme, zda i příště společnost vlasteneckých\npřátel umění hledati bude správce obrazárny ve Vídni\nneb jinde mimo hranic zemských a zda konečně ne-\npronikne iv ní přesvědčení, že nejjistěji najde síly\nvhodné a platné mezi těmi, kdož mají přirozenou pří-\nchylnost a lásku k domácímu umění, jimž umělecké\nsnahy v Cechách nejsou neznámy a cizy. Anebo spo-\nlečnost vlasteneckých přátel umění doufá, že se jí\npodaří ve Vídni neb Německu najiti vhodnou a platnou\nsílu, doufá společnost vlasteneckých přátel umění, že\nby úředník takový, kdyby byl i nalezen, že by cizinec\núředník platný, dobrý a snaživý v obrazárně Rudol-\nfínské na delší dobu vydržel. A přece jest přirozeno,\nkdyž snaživý cizinec považuje místo v Praze za pře-\nchodné, v němž čeká na první nabídku, z něhož\ni pouhá vyhlídka na lepší bydlo odvede jej tam, kde\nje domovem. Bude společnost vlasteneckých přátel\numění i příště v cizí síly důvěřivější než v domácí?\nNejsou ani dnes více rozhodující kruhy o tom pře-\nsvědčeny, že restaurátorská dovednost síly sem povo-\nlané sotva by vyšla vítězně ze soutěže se známými\nmálo podporovanými silami domácími aneb bychom\nto měli přece jen dokazovati ?"}]}