{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-04", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_sha256": "ec93f423aaf1304aa8487f8c6df08791727ec4b40e3e8cc9875b319a9510ca49", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_04/bmtnaan_1899_04.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_04/bmtnaan_1899_04.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c001", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.1", "titre_corps": "Paříž, 9. XII. 1890.", "titre_sommaire": "Paříž, 9. XII. 1890.", "signature_source": "L. MAROLD", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.2", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2499, "texte": "L. MAROLD.\nPaříž, 9. XII. 1890.\nVelectěný pane'\nZajisté se na mne již horšíte, že Vrás nechávám tak dlouho bez odpovědi.\nAle mám vskutku mnoho co dělat, tři velké domy ' (nakladatelské) zásobit\nillu-stracemi a potom mám ještě jednu starost. Přejete si tedy něco\nz mého života. To je velice krátké. Narodil jsem se 1. p. 1865. 7.. srpna\nna Poříčí, v rohovém domě na spadnutí. S báječným prospěchem skoro jako\nzázračné dítě vychodil jsem obecné i měšťanské školy, potom hleděl do 'tak\nzvané »kadetky« se dostat a tam v nadějného obránce drahého Rakouska\nse vzdělat, již proto, abych nevypadl z rodiny, neboť moje matka a můj\notec také z ušlechtilé rasy, vojenské krve pocházejí. Toho mi ale nebylo\ndopřáno a já pro velký nával na příští rok odkázán. Ale ani pak to nešlo,\nněčím už jsem musel být a tak jsem se stal malířem a vstoupil po velkém kázání p. Lhoty do pražské aka-\ndemie malířské a tím svoji krásnou dráhu uměleckou započal. Po malém nedorozumění s tamnějšími professory\nbyl jsem však zase na vzduch vysazen a k útěku do Mnichova popohnán. Zde u prof. Gysise a Loftze vlastně\nnic jsem nedělal studoval mnichovské pivo. Potom navrátil jsem se do Prahy a zde také nic nedělal, mimo\njeden »trh«, který ráčíte znát Potom slavnou vládou a ještě slavnějším řiditelstvím c. k. průmyslové školy\nvyzván, přijal jsem na sebe těžký úkol vychovatele nadějného dorostu Rudolfova nábřeží, širokých klobouků\na dlouhých vlasů. Do Paříže vyslán, abych poznal methodu, jak se dělají z dosti rozumných lidí blbci, a jak\nse jí v crémeriích a podobných lokálech, jak člověku státním stipendiem 200 fr. chlazenému je dovoleno.\nPři tom jsem ale dlouho nevydržel a k milému mistru nešel, což mělo za následek úplné nevyhovění na\nmne kladených státních a průmyslových požadavků. Nechali mne jednoduše sedět bez odpovědi a bez peněz\n3 měsíce, což není žádná rozkoš zejména v Paříži. Tak jsem se hodil na illustrování, mám nejpřednější domy,\na práce plno, a chci se ženit Tak jestliže Vám to postačí jsem k službám ochotný. Ale chyba,\nv Parizu jsem se ještě nedal fotografovat, ale učiním tak co nejdřív, abych také své milované tetě nějakou\nposlal. A ještě si vzpomínám: mého otce sebral rok 1866. a moji milovanou matku když jsem byl stár 8 let,\nod té doby převzala vychování mé moje drahá teta a skutečně jen jí mám za se děkovati. Tak prosím\nv nějakého uveřejnění mého pestrého životopisu prosím, by Jste tety mé, drahé tety nevynechal.\nJosefa Maroldová. Fotografie pošlu tedy zatím s Pánem Bohem"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c003", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.2", "titre_corps": "AJETEK PANĬ ZDENKY AROLDOVÉ V PRAZE.", "titre_sommaire": "AJETEK PANĬ ZDENKY AROLDOVÉ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "L. MAROLD\nKVAREL.\nAJETEK PANĬ ZDENKY\nAROLDOVÉ V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c004", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175 / 176", "page_fin": "185 / 186", "image_debut": 4, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.3", "titre_corps": "LUDĚK MAROLD. NAPSAL K. B. MÁDL.", "titre_sommaire": "LUDĚK MAROLD. NAPSAL K. B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.4", "debut_caractere": 84, "fin_caractere_exclue": 2875, "texte": "LUDĚK MAROLD. NAPSAL K. B. MÁDL.\n\nNejprve některé úryvky z několika dopisů:\n»Que voulez vous que je vous dise á propos\nďun talent qui me paraít assez súr de lui, pour\nn'avoir besoin ďaucun conseil? Cest un parfait\ndessinateur, qui voit les choses comme elles sont.\nTajouterai měme, sous un jour assez pittoresque.»\nTo psal E. Meissonier.\n»Mais, il a beaucop de talent, votre jeune\nhomme, cher ami. 11 voit admirablement les valeurs,\nles types, les mouvements. II n'a qu'á continuer.\nMaintenant, je crois, que s'il veut devenir un vrai\npeintre, il ferait bien ďentrer dans un atelier, soií\nchez Gérome ou chez Cabanel. II acquerrait la science,\nqui lui manque. Mai sůl veut rester ce qu'il est,\nLest á dire un excellent illustrateur, il n'a besoin\nde personne. II est admirablement doué.«\nTo psal Léon Bonnat a L. Gérome sám píše :\n»I1 a des aptitudes singuliěres, rares pour les\nchoses pittoresque, c'est déjá un homme de grand\ntalent dans son genre, il fant lui dire de continuer\ndans cette espěce ďart, oů il reussait si bien.«\nA ještě toto z dopisu A. Louvriera de Lajolais:\n»C'est un Monsieur qui accuse une veritable\npersonnalité ... II vois par lui měme, directement\net bien, il rend trěs bien ce qu'il voit, avec une sureté\nextraordinaire . . . c'est un originál et son esprit tend\nbien á la representation de la vie modeme. Cest un\ndessinateur á coup súr, un voyant et un philosophe\nsans le savoir encore. Sa voie est tracée dans\nTindépendance.«\nListy, z nichž pocházejí tyto výňatky, jsou všechny\ndatovány v říjnu a listopadu 1888 a Ukájí se L. Ma-\nrolda. P.-V. Galland, který jej měl přijmou ti do svého\natelieru, poslal jeho kresby svým přátelům a obdržel\nje zpět s oněmi uvedenými posudky.\nTenkráte byl Marold třiadvacet let stár a mohl\nse vykázati ilustracemi k románu S. Hellera »Pan\nmarkýz« rapidní vervy, scénami kreslenými pro »Flie-\ngende Blátter«, figurkami a výjevy z pražského\novzduší, z ulic, kaváren, dílen, kuchyní a světniček\na svým obrazem »Vaječného trhu«, v němž soustředil\na shrnul dosavadní sumu svého pozorování života,\ntypů jej probíhajících a stříbřitého světla. »Vajecný\ntrh« nyní v Rudolfinu zdá se mi býti prací\npřímo historické váhy. Mladý štětec zachytil a upevnil\nv něm charakteristický obrázek pražské ulice, jenž\nza nedlouho stal se minu Lstí a, nemýlím Ji se, je\ntoto dll o první dokonalý pleinair ve zdech pražských\nvzniklý, plný jasu, vzduchu a vibrace.\nFrancouzští mistři měli originály a reprodukce\ntěchto prací Maroldových před očima, když psali ony\nlisty a dnes, kdy je druha umělcova náhle a pro\nnás bolestně přerušena a, jak všichni víme, předčasně\npro vždy uzavřena, shledáváme v jich slovech zcela\nspolehlivou auskultaci a jistou, neomylnou prognosu\ntohoto skvoucího talentu. A předpovídali ještě jinou\nvěc, která též do slova se vyplnila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4433, "texte": "Luděk Marold připravoval se tehdá na cestu do\nPaříže. Měl a chtěl se trochu spustiti prostého líčení\nživota, opustiti půdu pouhé reálnosti a za vedení\nGallandova vniknouti v obvod dekorativní, v říši\nideálných postav, krásně souladných vln linií a seznati,\nkterak postavu lidskou lze uvésti v harmonii a orga-\nnickou souvislost s ornamentem a architekturou. Měl\nk tomu vůli a více, měl k tomu i nadání. Nic nechci\nrozhodovati nyní, zda-li pochybil v sebepoznání, nebo\nodhadovati, čím by se byl stal na poli dekorativně\nmalby, a zda-li dobře učinil či ne, když se od ní\nodvrátil hned v prvních dobách tuhé a přísné discipliny\nGallandovy. Prohlížíme-li některé mladické práce sem\nspadající, vignety, tituly a diplomy, jež ještě před\nodchodem do Paříže byl provedl, položíme-li vedle\nnich onen roztomilý náčrt, jenž zůstal jediným do-\nkumentem Gallandova školení a přidružíme-li k tomu,\nco později, třeba jen spoře, podobného načrtal, nelze\nse zavříti přesvědčení, že i ty provedla ruka, schopná\novládnouti tento obor, silně tvořiti v něm s grácií\na elegancí, jakou dýší Maroldovy všechny práce.\nA. Louvrier i P.-V. Galland řekli hned, že jakmile\npařížští nakladatelé poznají Maroldovu ruku, ihned\njej skvělými hmotnými nabídkami budou hledět získat\npro své ilustrované knihy a časopisy. Na podzim\npřišel L. Marold do Paříže, a nežli se otevřelo jaro,\nzapoměl na atelier Gallandovo, opustil jeho květiny,\nbordury a stylisaci, vyšel na ulici, vybral se na\ndobytí dnešní, moderní Paříže, objevil se s prvními\npracemi v týdennících a měsíčnících, pak v Salonu\na potom již ne itačil jeho hbitý štětec, ani jeho svižné\npéro na všechny zakázky, objednávky a pro všechny\nlačné ruce, chtivě po jeho akvarelech se vztahující.\nPaříž .přivedla tento talent k rozkvětu a slávě\na Marold sejí odvěČil vší svojí prací: vylíčil komedii\njejího života. I ti, kdo měli nejsilnější důvěru v jeho\nnadání, kdo ukládali v něho největší naděje, byli\npřekvapeni, když zahlédli první ukázky. To že postřehl\na kreslil onen mladý, zdánlivě ve společnosti až bo-\njácný Pražan? Tyto obrázky plné vůně pařížských\nsal mů a čichu sluncem praženého pařížského asfaltu,\nže pocházejí od Čecha, od mladého cizince, který měl\nsotva trochu času ohlédnout! se kolem, natož v tom\nzávratném víru se orientovati? Ano, stalo se, co se\nněkdy přiházívá, že cizí, nově příchozí muž, který\njest ostrým pozorovatelem, postihuje v novém okolí\nzcela přesně as podivuhodnou bystrostí všechno vý-\nrazné, karakteristické, odlišné a zvláštní. Na ráz\na najednou je tím jeho umělecký temperament živěji\nrozvlněn nežli mnohých, kteří v tomto světě od malička\nžijí. A. Stevens je Flám, G. de Nittis a G. Boldini\njsou rodilí Vlaši a přece se stali právem obdivovanými\ninterprety moderní a salonní Pařížanky. Stevens ji\ndokonce zrovna objevil. Přiřaďuji k nim bez rozpaku\nL. Marolda, ne pouze proto, že i on nebyl křtěn\nvodou Seiny, ale že i on se stal uměleckým zpravodajem\no eleganci, půvabu, koketerii, roztomilosti a chicu\ndnešních dcer veliké Lutetie. Byl jejich oddaným pá-\nžetem a žíznivé pilo oko jeho jejich linie, laskalo jich\nměkký vlas, útlý pas, drobnou nožku a v uchu jeho\nzachytil se každičký šust hedvábu a krajkových pén\njejich rob a dráždivý zvuk jejich atlasových střevíčků.\nA tím vším naplnil svoje kresby a akvarely. V nich\nuložil výsledky svého vášnivé vřelého pozorování\na v nich zaznamenal jejich fysiologii slohem, jakým\njen první moderní francouzští stylisté vládnou.\nJeho přípravy školní k této práci nebyly valné.\nČím již byl a čím se stal, děkuje Marold po výtce\nsobč. Pouze v prvních začátcích lpí na něm něco\ncizího nátěru, v technice totiž, kterou si nemohl ovšem\ndvacetiletý mladíček ještě sám vypěstovat. Záhy však\nse očistil a stal se cele svůj, lehký, hbitý, třpytivý,\npronikavý a roztomilý. V Paříži také nečinil L. Marold\nničeho jiného, nežli co před tím v Mnichově a Praze.\nZachycoval typy a scény života na papír a vysílal\nje do světa jako perokresby a akvarely aneb je ukládal\ndo četných románů, povídek, novel a dramat za\nilustrace. Pron existuje jediný pramen, jediné zřídlo,\nz něhož čerpá, jedno a žádné jiné. Skutečnost, život\nz masa a kostí,'s teplým dechem a slyšitelným ži-\nJobitím. Nic se neohlíží, co bylo a co bude, nic ne-\nposlouchá, jak ten či onen se vyjadřuje: co má před\nsebou, to zrovna střebe v sebe a jak sám vidí, svým\nvlastním citem uměleckým nesen, líčí tužkou, perem\na štětcem. Zprvu rozbíhají se tyto nástroje po ploše"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5836, "texte": "s jakousi mladickou geniálností, v Paříži vyrostla\na zúhledněia na způsob, jenž zahrnoval v sobe pro-\nstodušnou bravuru a měkkou eleganci. Jen že se tak\nštětcem papíru dotýkal. Ale pod těmito doteky vy-\nvinoval se obraz plný překvapujících obratů a fines,\nhravých světel, mihotavých barev, efektních a výrazných\nstínů, prostouplý zrovna jásavými šlehy a jako ra-\ndostnými výkřiky. Vytvořil si Marold tak osobitou\nmluvu malířskou, že ji oko jen poněkud cvicené ro-\nzeznává snadno mezi všemi jemu nejpodobnějšími\na při své měkké lichotivosti má tolik síly, že každou\ntechnikou reprodukční vítězně pronikne.\nRuka takto dovedná byla ve službách oka úžasné\ncitlivosti a poslouchala je do nejmenších subtilit.\nPřed svým odjezdem do Paříže chodil Marold po\nPraze a hledal kořist. Náměstí, chodník hospůdka byly\nmu přístupny a zde si vyhledávalo jeho oko malé,\ndrobné, stlačené nebo otřelé existence. Zdály se mu\nzvláště vynikati z množství, viděl je nápadně charak-\nteristické, tu typicky, onde individuálně přibroušené\na v mladickém klopotu nejednou z nich vyrostla\nšarže.\nZa svého pobytu v Paříži změnil se i tu, vy-\nrovnal se, zbystřil a zjemnil na všechny strany stejně.\nZastihne-li jeho pohled kde jakou postavu, na trotoiru,\nna schodech nebo lavicích, na nábřežích nebo refugi,\nv restaurantu nebo u kavárenského stolku pod platany,\nuchopí ji a unese se vší její pravdivostí, rušností\na jejím nelíčeným podáváním se. Nešetře s ní ničeho,\nale také nevyzvedává jeden rys na úkor druhých,\nnepodtrhuje jenom některé jednotlivosti; jde mu o ce-\nlistvý zjev a v souladném celku podává jeho pravdivost.\nKaždým rokem, ba každým měsícem zostřuje se jeho\norgan receptivní, vidí stále podrobněji a subtilněji,\naž na konec je jak momentní aparat fotografický,\njemuž neujde nejmenší pohyb, žádný úklon hlavy,\nobrat trupu, jeho nachýlení, složení a činnost rukou,\nzavlnění rtů, rozlet vlasů, záhyb šatů, poklesnutí kolen,\nvzpružení údů nebo jich ochablost. V jeho oku\nprojektuje se vše mžikové a prchavé a do jeho sítnice\nvtiskuje se vše malebné, výmluvné a výrazné. Vše\nmalebné ! Od ojedinělých, isolovaných, jakoby cvicných\ntypů přišel Marold záhy k celku. Jeho lidé žijí, od-\npočívají, veselí se, milují a vzdychají ve svém okolí.\nJe to architektura ulic, jsou to bohaté salony, vzrosté\nparky, paluby lodí a pobřežní pláže. Mají kolem\nsebe ticho nebo hlucivý šum. Co je v nich, jest\ni kolem nich: ruch kolotavého života, směs jeho\ntvarů, barev a hlasů. Kočáry drnčí po dlažbě, vody\nfontán pleskají, listí padá, větvice praskají pod krokem,\npísek skřípe pod nohami, děti skotačí, hovory se\nkřižují, pohledy poletují a déšť pleská. Atmosféra\nobaluje všechno, tu teple a rozhřívavě, onde mlhavě\na studivě. Svit lampy šíří se komnatou, světlo denní\nproniká okny, skulinami mezi záclonami, prolamovanými\nstorami, nebo uléhá v kmitavých záblescích na lidech\na předmětech venku.\nL. Marold šel světem, kráčel životem, pohlížel mu\nz blízka, zcela z blízka upřeně do očí, čil jeho vůni,\nopoj oval se jeho šumem a čím rychleji proudil a try-\nskal kolem něho, tím radostněji sledoval jeho projevy.\nA při tom byl malířem nejčistšího zrna. Nikde zřetel-\nněji, totiž nápadněji, se to nejeví, jak v jeho ilustra-\ncích francouzských autorů. To nejsou pracně, na zá-\nkladě vypravování zkonstruované novelistické scény,\nnejsou to makavé obrázky a nejsou zde proto, aby na\nnich čtenář mohl se přesvědčiti, že je tu do písmeny\nvše, co právě na vedlejší stránce četl. Marold pro-\nkládá text výjevy a momenty, v nichž není stopy\nbanálně ilustrační práce. Slyší hovory lidí a při tom\ntyto vidí. Vidí je živé, agilní, pohnuté nebo klidné,\nvášnivé nebo spokojené v plné malebnosti zjevu, po-\nhybu, posy, skupin, sdružení a lokality. Každá jeho\nilustrace má proto svoji samostatnou existenci, trvá\ni když ji vyjmete ze stránky románu nebo povídky\na je proň karakteristické, pro jeho eminentně malířské\ntvoření, že na.příklad všechny krásné, skvělé obrázky,\njež od tří let se objevovaly ve »Fliegende Blátter«\nvznikly beze slovního podkladu jedině z malebného\nnazírání, z výtvarného myšlení, z Maroldových vlast-\nních představ a z jeho životních postřehů. Redakce\npak ze svých zásob hledávala k nim vtipový doprovod.\nPráce její asi stěží byla obtížná. Maroldovy scény\nz high life nebyly zvláště sestrojené situace, byly to\njen pohledy do rodin. Elegantní dámy, rozvité slečny,\nvážné, matrony, mladistvé a svěží manželky, módní\nhejskové a vážní muži tam stojí, hovoří, poslouchají\na důvěrně se svěřují. Mluví! Hovoří! Neznám hned\ndruhého umělce malíře, který by dovedl mistrněji před-\nvésti osoby mluvící a hovořící, který by svými vý-\ntvarnými prostředky dovedl dokonaleji vystihnouti,\nkterak se hravé, lehké i vážné a vzrušujíoí slovo kon-\nversace dvou, tří osob v jich fysickém zjevu obráží.\nHovoří-li jeho osoby, pak jsou výmluvné každým\nhnutím a vší svojí fysiognomií; naslouchají-li, pak po-\nslouchají zrovna celým tělem. A v tom není zbla pře-\nhnanosti, žádného schvalního sesílení, všady jen samo-\nzřejmá, věřitelná přirozenost a pravda. Přece však má\njejich výmluvnost a hovornost svoje zvláštní sídlo.\nOči Maroldových postav, zvláště žen, jsou jejich sídlem.\n»Oko, do duše okno« možno jim dáti za společné\nmotto. V oku Maroldových žen jen sestředěn všechen\njejich život. Vřelost cítění, šelmovská hravost, mlhavý\nsmutek a prchavá ledabylost těchto útlých dcer našich\ndnů vystoupne v nich dříve, nežli se adekvátní slovo\ndostane na drobné jejich rty.\nNa obálce českého vydání Zolovy »Paříže« jde,\nkrokem lehounkého ptáka jako pestřitý stín po Pláce\nde la Concorde žena. Dívka nejspíše, možná i vdaná\npaní, útlá v pasu, elegantně koketního pohybu, roz-\nsvětlené pikantní tváře, šat nejnovější mody, samé\nfalbala a frou-frou. L. Marold neznal jiné personifikace\nvelkého města, žena Pařížanka posledního chicu, nej-\nnovější »hry«, byla prvním jeho vtělením,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2913, "texte": "Jedna z posledních prací Maroldových jest onen\nkvět lotosu, který na zrcadlivé vodě Nilu voní, kde\nz velikého bílého kalichu vyrůstá nádherný zjev ženy,\njejiž sličné nahé tělo vlní se a chvěje jak zčeřená pohyb-\nlivá hladina a je vřelé jako vánek léta. Jak se tisknou\njejí údy k sobě, jak stoupá a klesá rythmus jejich\nobrysových linií, jak vášnivě sní její přimhouřené oko\nve stínu temně hosté změti kypícího vlasu ! Její krása\nje pravdivá a ničím nekorigovaná, odhalila se umělci,\nkterý se jí opíjí, její vlnění se ho dotýká a on také\nvypráví o její zvláštní sladkosti.\nMezi oběma, mezi onou Pařížankou graciesní ko-\nketerie a touto nahou krásou, stojí všechna dlouhá\nřada ostatních žen Maroldových. Žádná z nich není\nchladná nebo mrtvá, všady v nich perlí a mihotá se\nživot. Umělec ponechal jim vše, čím honosí se jako\nopíjejícím majetkem. Slícnost údů, vřelou pružnost\nmasa, útlou plnost údů, ondulaci linií, omamnou vůni\ntěla, krásnou vláčnost jeho pohybu a posy. To mají\nty, z nichž poslední rouška padla, jež nahé se zrodily\na nahé zůstaly, nebo ze sněhu prádla své údy oslnivě\nvynořují. Ty které v salonech sedí, do coseuses se\nzahořují, na otomanách se povalují, po písku se pro-\ncházejí, slunečníkem jako hravé kočky do větviček\nkřovin bijí, v ústraní čekají nebo se svými sny v dáli\nletí, to jsou rodné sestry prvních, na jichž těle korset\npevně sedí, jichž ňadra se v otevřeném šatě melodicky\nvlní, jichž vlas je módně volné úpravy, a jejichž řas-\nnaté sukně šustí a šumí, každý pohyb prozrazují a jej\nzakrývají. Odívají se v šat nejnověji vymyšlené mody,\nhledané přeplněnosti nebo zúmyslné jednoduchosti,\nas ním jsou srostlé, ztotožnělé. Každá přehnanost\na extravagance toalety stává se na nich přirozenou\na malebnou. Jsou plny fines a rozkoše.\nMarold o svých ženách nefilosofuje, nekáže jim\nmorálku a nepře se s nimi o úkol života. Pohlíží na\nně jako na střed svého malebného světa, jako na živou\ntepnu vŠeho jejich okolí. Jejich moderní krása jej za-\nujala a stal se interpretem jejich elegantní hladkosti\na hadovité živosti. Jejich chic a smavá koketerie, která\nse stala jejich přirozeností, nalezly v Maroldově umění\nhlasatele, jenž je do písmeny věrným a do posledního\ndechu nadšeným.\nAdamové těchto Ev za to nejednou bývají postiženi\numělcovou ironií. Ne vždycky. Mnozí mají mužné vy-\nstoupení a přirozenou eleganci, mnozí starci jsou roz-\ntomilí jako Maroldovy šedovlasé matrony, ale vět-\nšina z nich jsou prázdní gomeuové, blaseovaní po-\nvalovači, předčasně zemdlelí elegánové v korektním\nšatě, který ale široce se klátí po jich nestatečných\ntělech, s načechranými a napálenými vousisky a se-\nšklíbnutou tváří kol vtlačeného monoklu.\nZáhy se usadil Marold v saloně. Vrozený smy.d\numěleckého luxusu, distinguovaného bohatství a ma-\nlebné rozmanitosti jej sem zavedl. Zdržel se tu déle\na raději než v košatých alejích nebo zamlklých parcích.\nNaplnil je vždy vším, co blahobyt s uměleckým vkusem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.8", "debut_caractere": 60, "fin_caractere_exclue": 2035, "texte": "združený z obytného pokoje činí pro-\nstor měkký a lichotný. Silné orien-\ntálské koberce tlumí kroky, na sto-\nlech stojí úhledné náčiní, pěkné pří-\nbory, leží bělostné übrusy, na stěnách\ndeštění, řezby a gobeliny, na eta-\nžérách a krbech čínské vásy, drobné\nbronzy, třpytivá skla, drahocenné\nháßiny. Květiny voní, lampy lijou\nsvé světlo, hedvábný povlaky co-\nseuses, lehounkých židlic a pohodl-\nných sedadel se skví, teplo, barva\na světlo vyplňují prostor. To byl\nMaroldův svět, v němž všechno žilo,\nco v něm zobrazil. Sotva jsme měli\nnebo máme umělce, který by byl\ntolik přirozené vervy, tolik bezpro-\nstřední pravdy as tolika vkusem a\njemnocitem uložil do svých obrazů\njako L. Marold, u něhož všechno\nžilo od kývajícího péra na přepl-\nněném módním klobouku dámském\naž po poslední třáseň některého ko-\nberce. Jeho práce budou vždy vy-\nprávěti o tom, jak se dnes ve velkém\nměstě übíjí čas, jak dnešní muži a\nženy sedí nebo se pohybují, jak se\nodívají a jak spolu hovoří. Budou\nvyprávěti o kráse a přirozené nebo\nrafinované koketerii dnešních žen,\n0 jejich parfumech a jich specifických\nzvláštnostech, jež nesdílí se žádnou\nze svých předchůdkyň. Marold byl\ndítětem své doby, jako málo kdo.\nSouvisel s ní každou čivou a jeho\npřebystré oko bylo oko let devade-\nsátých, jeho ruka byla nervosní ruka\nmuže a umělce téže doby.\nKu štětci olejovou barvou na-\npojenému, sáhnul L. Marold zřídka.\n1 v Paříži málokdy. Jakoby mu jeho\ntrochu těžká a zdlouhavá technika\nbyla na obtíž, jakoby mu stěžovala\njeho chvatný let a se bál,\nže tento tuze k plátnu přilínající ná-\nstroj by zdržoval jeho klokotající ra-\npidnost produkce. Ale Marold miloval\nbarvu od svých prvních počátků a\njeho »nejčernější« kresby, jeho mo-\nnochromy jsou jen a jen zářivé po-\nl.ychromie. Black and white kreslil,\nco v pestré barvitosti viděl a měl\nstále před očima. Forma a barva byly\nproň současným výrazem a projevem\nživota a nikdy neodděloval jedno\nod druhého. Nadýchaný sametový,\nprašný pastel a lehounký transpa-"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1366, "texte": "rentní a živý akvarel byl mu nejmilejší technikou a maloval barevnými křídami a vodovými\nbarvami zhusta i tenkráte, když věděl, že pracuje předlohu pro černou xylografickou reprodukci.\nNa počátku jeho dráhy je »Vajecný trh«, na konci několik barvou i tvarem skvělých de-\nkorací a hlavně »Bitva u Lipan« : olejomalba, panorama, obraz historický. Tři téměř nové úkoly\nproň a málo co zůstal kterému dlužen. I velká scéna bitevní a divná i dobrodružná výzbroj\nvojínů patnáctého věku, nabyly pod jeho rukou přesvědčivosti viděné skutečnosti. Byla to málem\nimprovisace a přece mohla by se bitva lipanská státi zárodkem nové české malby historické,\nproniklé životem, prosycené pravdou, zalité světlem. Byl to krásný a bohatý život, který\nMarold žil, a který s ním vzal za své. Byl to zjev a temperament umělecký od hlavy až k patě,\nod prvního postřehu až do posledního trhnutí a kmitnutí štětcem. Dovedl oko potěšit a mysl\nzaujmouti a byl filosofem malířským, totiž v tom smyslu, že rej a kolotání dnešního života\nproň měly význam života vůbec. Nechal jej mluvit, naslouchal jeho šumu a řeči a když sdě-\nloval, co slyšel, činil to se zvláštním, lehkým a zcela osobivým přízvukem živého a roztomilého\nvypravovatele, který má krásnou distingovanost a vřelou vroucnost. Tyto dvě vlastnosti tvořily\nnejvlastnější základ jeho umělecké fysiognomie ve dnech jejího plného rozvinu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c005", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175 / 176", "page_fin": "175 / 176", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.3.1", "titre_corps": "MAJETEK TISKÁREN LEMEKCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK TISKÁREN LEMEKCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 82, "texte": "L. MAROLD. JARO.\nZ CYKLU ROČNÍCH\nPOČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMEKCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c006", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177 / 178", "page_fin": "177 / 178", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.3.2", "titre_corps": "MAJ. PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJ. PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.5", "debut_caractere": 4435, "fin_caractere_exclue": 4486, "texte": "L. MAROLD.\nVIGNETA.\nMAJ. PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c007", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181 / 182", "page_fin": "181 / 182", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.3.3", "titre_corps": "MAJETEK PANÍ ZD. MAROLDOVÉ V PRAZE.", "titre_sommaire": "MAJETEK PANÍ ZD. MAROLDOVÉ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.7", "debut_caractere": 2915, "fin_caractere_exclue": 2967, "texte": "L. MAROLD.\nČRTA.\nMAJETEK PANÍ ZD. MAROLDOVÉ V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c008", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183 / 184", "page_fin": "183 / 184", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.3.4", "titre_corps": "MAJETEK P. V. AMORTA V PRAZE.", "titre_sommaire": "MAJETEK P. V. AMORTA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 58, "texte": "L. MAROLD. — SKIZZA GUACHEM.\nMAJETEK P. V. AMORTA V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c009", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185 / 186", "page_fin": "185 / 186", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.3.5", "titre_corps": "MAJ. P. GABRIEL DE KADÁR V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJ. P. GABRIEL DE KADÁR V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.9", "debut_caractere": 1368, "fin_caractere_exclue": 1450, "texte": "L. MAROLD — ILLUSTRACE\nZ JOKAJOVA »SEN A ŽIVOT«\nMAJ. P. GABRIEL DE KADÁR V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c010", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187 / 188", "page_fin": "189 / 190", "image_debut": 10, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.4", "titre_corps": "O MAROLDOVI OD W. RITTERA.", "titre_sommaire": "O MAROLDOVI OD W. RITTERA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.10", "debut_caractere": 84, "fin_caractere_exclue": 2779, "texte": "O MAROLDOVI OD W. RITTERA.\n\nTen dobrý hoch Luděk Marold, kterého jsme velice\nmilovali, bude platiti v paměti budoucích, jak se nám\nzdá, za dokonalý typ pařížského illustratora\nz poslední čtvrti tohoto století v tom smyslu, v jakém\nse až dosud užívá slov illustrator a pařížsky. Bylť\non vskutku mistrem v umění připojiti k jakémukoli\ndanému textu příjemné obrázky více méně přiléhající,\nale neznal nebo nemohl uskutecniti dekoraci knihy\nzítřka, jak nám ji ohlašují nechť již Steinhausen ve\nsvé Ch ro ni kd es Bre nt an o, nechť Grasset ve svých\nQuatre his Aymon nebo Mucha v Ilsée. Jeho\nslovanské vrozené dary lehkosti, elegance, vervy,\nsmyslu pro ženu podráždily a vypjaly se do krajnosti\npři setkání s Pařížankou, tak že se stal přes den\nrozkošným jako ona, frivolním, povídavým, měnil se\njako ona mění každý den svou toilettu, a při tom\nzůstával vždy svrchovaně svůdným. Jean Lorrain jej\ndokonce přirovnal ani nemrkaje k Watteauovi ; ale\njaký to byl demokratický Watteau ! Vskutku jsou jeho\nobrazy plny zábavného šustotu hedbávných živůtků\na brokátových sněrovacek, velmi hbitého klapání la-\nkovaných pantoflícků po voskovaných podlahách, vůbec\nvšeho povrchního chicu, který potkáte v ulicích velkého\nměsta; ale velkou dámu znal málo . . stává se ostatně\ntak vzácnou dneska. Za to nezůstala žádným více\ntajemstvím pro oko i ruku toho velkého naivního\nhocha, okouzleného každou mimojdoucí, koketnost ma-\nlých drzých kloboučků s vyzývavým chocholem a starost\no záhyby šatu, který obratné pozvednut odhaluje\npěkný kotník a poletuje nad mnohoslibnou nožkou.\nA obzvláště, daleko lépe ještě než oblékat, dovedl\nsvlékat své malé koketní městky; a jeho kresby\nženských aktů mají velkou chanci, že zůstanou typickým\ndokumentem vkusu velké massy našich současníků. Na\nneštěstí byl Marold nutností přiveden k tomu, aby\nvyhledával hezkosť v nahotě: je faktum, že jeho krátký\nživot nedopřál mu ani času, ani práva, ani snad\nmožnosti, aby vyjádřil krásu masa a drzost smyslných\nlinií v celé grandiosní harmonii nebo pyšné přísnosti\nvelkých koncepcí dekorativních. Ustana Victora Huga,\nNichina Hugues Rebella, Péladanova princezna z Este,\nženy velkého stylu ve zlém, nebyly by mu nijak\nsvědčily; byl by je snížil až na úroveň prodavaček\nnebo zákaznic velkých módních závodů Ale kdo má\nprávo vvčítati umělci, že nepil právě z oné sklenice\nmísto té, kterou mu nutnost a okolnosti zápasu pro\nexistenci vtiskly do ruky? Jsa přirozenosti překypující,\nkterá měla nutně potřebí klidu, měla-li jiti vykázanou\ncestou, nebo která by se byla měla volně vyliti ve\nvelkých podnicích, ten muž, který v tolika vzhledech\nzůstal dítětem, byl odsouzen k nucené práci abych\ntak řekl žurnalistické, k dodávkám na určitou hodinu,"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.11", "debut_caractere": 86, "fin_caractere_exclue": 1392, "texte": "k nepřetržitému vydělávání. A vezmeme-li tyto okol-\nnosti v úvahu, objeví se nám jeho zásluha v celé\nsvé ohromnosti: Marold zaujme místo a obstojí čestně\nvedle Vierge i Chéreta, je dokonce původcem nové\nskupiny; nová mlhovina tvoří se kolem něho na\ndnešním uměleckém nebi; je zřejmo, jak mnozí ho\nplagují a žijí z něho ; ale právě ten zástup drobných\nnapodobitelů směšnou inferiorností své běžné produkce\nvzdává nejvyšší a neočekávanou cest jeho talentu\nplnému vervy, lehkomyslnosti, nenucenosti a jistého\nvrozeného vkusu, talentu utvořenému ze šlehaného\nsněhu a ze šampaňské pěny, chcete-li, a při tom\nopepřenému trochou smyslné žádostivosti a zrnkem\nzdravé naivnosti. Praha půjčila ho Paříži, která na-\npustila svými miasmy jeho nervy, jeho maso i smysly,\npoznamenala jeho dílo a ponechala si obé, dílo i au-\ntora. Nechť si zůstal Čechem srdcem i národností,\nnechť umřel v Praze, to, co po něm zůstane, je skoro\nvýhradně pařížské. On byl s politování hodným a skoro\ndojemným půvabem zároveň ztraceným synem svého\nvlastního talentu i své vlasti: a návrat jeho byl ná-\nvratem marnotratného syna a kdo nám poví jak\nmarnotratného! a jeho smrt byla národním neštěstím\npřese všechno.\nA jistě právem! Neboť nechť tomu bylo jakkoliv,\non dělal opi /du cest Praze ve veliké Paříži.\nV Praze, v sobotu 4. února 1899."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c011", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187 / 188", "page_fin": "187 / 188", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.4.1", "titre_corps": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROYÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROYÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 82, "texte": "L. MAROLD. LÉTO.\nZ CYKLU ROČNÍCH\nPOČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROYÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c012", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189 / 190", "page_fin": "189 / 190", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.4.2", "titre_corps": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 84, "texte": "L. MAROLD. PODZIM.\nZ CYKLU\nROČNÍCH POČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c013", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189 / 190", "page_fin": "189 / 190", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.5", "titre_corps": "MAROLD VE VZPOMÍNKÁCH PŘÁTEL.", "titre_sommaire": "MAROLD VE VZPOMÍNKÁCH PŘÁTEL.", "signature_source": "Zdenka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.11", "debut_caractere": 1394, "fin_caractere_exclue": 2520, "texte": "MAROLD VE VZPOMÍNKÁCH PŘÁTEL.\nZdenka.\nDrahý Ludvíku !\nJak dlouho nepřicházíš! Čekám na Tě, jako Tě\ncekají ještě Tvé pastely, ty nedokončené tváře něko-\nlika Pařížanek, jež Jsi naposled načrtl na karton a jichž,\nnevyslovené obličeje zvědavě na mne hledí, jakoby se\ntázaly, kdy nad nimi znovu zastaví se Tvoje ruka a do-\nkončí to, co z nich stvořilo se v Tvojí hlavě a vy-\nkvetlo v Tvém nadšení! Kdy vrátíš se k svému Lulovi,\nabys dokončil jeho podobiznu? ... A co jiných prací\nTě ještě ceká netrpělivě ceká.\nAs nimi cítím, jak zachyceny zůstaly v našem\nútulném bytě draperie všech těch nadšených tužeb,\njimiž jsi denně jej dekoroval, jak v těch těžkých, vy-\nbledlých látkách spí duhy Tvých delikátních barev\na jak v měkkých těch sametech a plyšech ještě zů-\nstaly zachyceny stopy ladných postav, jež vábil Jsi\nz Paříže k nám na český obzor.\nVšichni Tě cekáme, až vrátíš se z dlouhé své\ncesty. Zatím žiji zde s Tvými pastely, s Tvými kar-\ntony a v rodině těch elegantních a oduševnělých\npostav, jež Jsi vykouzlil a v ovzduší těch vidin, jež\nosiřelé, tuším vznášeli se budou nad Tvou schnoucí\npaletou. Vrať se\nTvá\n15. ledna 1899."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c014", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191 / 192", "page_fin": "201 / 202", "image_debut": 12, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.6", "titre_corps": "STOJÍ PŘEDE MNOU JAKO ŽIVÝ: SE", "titre_sommaire": "STOJÍ PŘEDE MNOU JAKO ŽIVÝ: SE", "signature_source": "ZDENKA BRAUNEROVA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.12", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 1086, "texte": "STOJÍ PŘEDE MNOU JAKO ŽIVÝ: SE\n\nvšemi vráskami, které osud vepsal v tu mladou, ryze\numěleckou tvář. Štětcem svým psal o radosti ze života\na osudem svým byl hrdinou tragedie. Typ smutného\nzačátku a smutného konce českého umělce.\nA vidím jej tak jako tenkráte, když potkali jsme\nse v zahradě Luxembourgské časně z jara, v prvních\nměsících jeho pobytu v Paříži. Sešli jsme se pod těmi\nstarými jasany, v jichž lehounkém stínu již Frago-\nnard a Lancret hledali inspirace ke svým pařížským\ntypům, pod těmi starými větvemi s lesknoucími se\ndrobnými lístky, kde v prvních jarních dnech v písku\nse hemží děti, matky, chůvy, kde vše přebíhá jako\nspité, rozdrážděné dubnovým sluncem. Marold tu\nstál a rozhlížel se. Pozorovala jsem jej chvíli, v roz-\npacích mám-li se k němu přiblížit. Vypadal smutně\na podrážděně, asi jako hladový, hrdý člověk, před\ntabulí přichystanou jiným . . .\n»A Vám se tu nějak nelíbí, či co?« pravím k němu.\n»I co vás napadá, ale jsem nešťasten, ne proto,\nže by se mi tu nelíbilo; naopak, já to cítím všechno\njako by to byla moje krev, ale když musím dělat"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4224, "texte": "nádennickou práci, musím pausírovat vzorečky, co je\ndo takového života !« To řekl s jistou trpkostí, hlasem\nprochvělým ironÚ, v němž ještě nezvítězila resignace\na rozhlédl se po pestrých, hrajících si dětech ve světlém\nvzduchu ranní Paříže.\n»To, to, to je pro mne, takové věci, jak je to\ntu krásné, ale už to tak bude můj osud, že mne za-\npřáhnou jako vola do pluhu a snad nikdy se nedo-\nstanu kté pravé, radostné práci!« Aty krásné, pro-\nnikavé, jemně pozorující oči syna čisté arijské rasy,\nzazářily jakýmsi pevným již rozhodnutím. »No, jen\nkdyž jsem se sem dostal, to je to hlavní, snad se tu\nneztratím, i kdyby mi z Prahy už nic nedali ...\nA z Prahy nic nedali, a Marold se neztratil .. .\nV duši jeho bylo již rozhodnuto, že opustí Gal-\nlanda a půjde za hlasem svého srdce. Ale co k tomu\nbylo síly ducha zapotřebí, zahodit to jho ponižující\nalmužny, jíž se říká státní stipendium a pustit se\nproti vůli všech •> dobrodinců« za\ncílem naprosto opáčným,\nnež jaký mu »znalci« určili!\nA přec, v době té visel již v ru-\ndolfínské obrazárně Maroldův Va-\nječný trh, mluvící tak přesvěd-\nčivě o směru, jímž jeho duch se\nnesl! Na základě právě tohoto\nobrazu, dýšícího životem a vzdu-\nchem, byl Marold do Paříže po-\nslán. Aby mohl studovat a ve\nsměru jemu sympathi-\nck é m se zdokonalit?\nNikoli. Byl dán jako do klatby,\nk úctyhodnému, ale venkoncem\nprotichůdnému mistru, dekora-\nčnímu malíři, Gallandovi, jehož\nšablonovité, korrektní a staro-\nmodní, allegorické výtvory u aka-\ndemicky smýšlejících a akade-\nmicky umění posuzujících esthe-\ntiků budí snad obdiv, ale v duši\nMaroldově rozdmychovat mohly\njen odpor. Tak bylo již napřed\nv Praze od dobrodinců určeno,\nnejspíše za souhlasu všech: čím\nje umění zdlouhavější, tím více\nže obsahuje morální hloubky.\nMyslili, že lehkost, diskrétní. pi-\nkantnost, elegance a grácie Ma-\nroldovi vrozené dají se na ko-\nmando zaměnit akademickou ša-\nblonou a korektností. Marold\nvšak nestál o tu čest být pre-\nmiantem; jeho jemný umělecký\ntemperament cítil příliš ostře hrot\nironie, jaký mu znalci a dobro-\ndinci vrazili do srdce. A duše\njeho toužila po boulevardech o tisíci kočárech, café\nconcertech se svými guirlandami elektrických světel;\nnesla se na ty boulevardy, po nichž vedle zlatovlasé\nkokety v krajkových sukních, tiše a smutně táhne\nrodina žebráků a kde vedle drahou jednoduchostí oděné\ndámy velkého světa, kupující si u zasněženého kiosku\ngardenie, vychrtlý déclassé pojídá z hliněné misky la-\ncinou polévku vařenou na ulici. Přepych a smutek\nhypercivilisovaného středu kulturního světa staly se\npředmětem jeho lásky. A pro tu lásku vzdal se do-\nbrovolně stipendia a žil jako pravý duševní aristokrat\n•v\nv bídě. Ze nikdo v Praze se neozval, když mu bylo\nstipendium odňato, zůstane nám trvalou hanbou,\n»Ten čert, který Maroldem šije, musí se mu vyhnat\nz těla, buď ať je z něho umělec »užitečný« nebo ať\nzhyne!« Tak rozhodli tenkrát v premianty věřící do-\nbrodinci. Když už se za drahý mamon někdo do ci-\nziny pošle, ať se tam učí, ne to, k čemu jej příroda\nurčila, ale co oni, ti chlebodárci uznávají za prospěšné.\nCo na tom, že duše umělce při\ntom trpí a hyne ....\nJak Marold strádal, jak byl\nnešťasten a opuštěn, když mu\nbylo odňato 'stipendium, zvěděli\njen ti, kdo s ním se stýkali;\nbyl docela opuštěn až do chvíle,\nkdy se ho pan Hynais ujal.\nNechal ho pracovat ve svém\natelieru, jeho jednání schválil a\nmluvil rozhorleně proti těm, jenž\nMaroldovo nadání v Praze nepo-\nchopili. Sám pak mu zaopatřil\npráci, která vlastně u něho byla\nobjednána: byl to tit. list pro\nCatalogue des Arts décoratifs,\njímž Maroldův osud za několik\ndnů byl obrácen. A pak nastala\nkariéra slávy a uznání, tak že\niv Cechách začínali si Marolda\nvšímat. S jakým obdivem\ni úctou vyslovováno v Paříži,\nv kruzích literárních i výtvar-\nných, jméno Maroldovo, byla\njsem častým svědkem. A čím\nvětší úcta byla vzdávána jeho\ntalentu, tím trpčí jest výčitka, že\nMarold se musil živit illustra-\ncemi. Není pravda, že on sám\ntomu tak chtěl. Jeho snem bylo\ndopracovat se k samostatnosti a\nmalovat obrazy, štětcem i barvou\nřešit problémy světla a vzduchu ;\na na jeho kresbách je vidět, že\nvlastně byl malířem celou svou\nbytostí. Jeho přáním bylo žít\na působit v Cechách, ale naše\nveřejnost tak tupá k osudům"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "197 / 198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.15", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4242, "texte": "umělců, chovala se i tupě k Maroldovi. Nenašel\nse ani jediný mecenáš, jenž by byl vycítil jeho\njemný koloristický talent a troufal si říci: dost,\nsic utoneš, tvůj talent může výš a já ti dám k jeho\nvývinu prostředky. To, že dali malovat Maroldovi\npanorámu, bylo by jen ironií nazývat pochopením.\nByla to nádennická práce, jíž se otec a manžel po-\ndrobil, kterou však umělecké jeho srdce muselo pra-\ncovat s nechutí. Ale tak, jen tak se u nás podporuje\numění. O nějakém porozumění a pochopení v pravý\nčas nemáme dosud ani jediného příkladu. Mecenáše,\njenž by byl nadán onou jemnou intuicí znalce a do-\nvedl skutečné talenty v jich zárodku vyslídit,\nvůbec nemáme.\nA přece Marold s touto svou slavnou kariérou\nnebyl spokojen. Vím dobře, jak mluvil tenkrát, když\nv Meudonu jsem ho navštívila. Obýval se svou rodinou\nrozkošný dům uprostřed zahrady, z níž vcházelo se do\nvelké, s bezpečným vkusem zařízené dílny. Byl v té\ndobě v nej větším rozkvětu, a\nnakladatelé jej obcházeli jako\nimpressariové slavnou primadonu.\nA přec, bylo cosi tak smutného,\nunaveného v očích slavného ill u-\nstrátora. Vyzařoval z nich smutek\nplný tušení neskončené cesty.\nPodvědomí blízké smrti ležGo\nv hlubinách těchto zraků. Mluvil\nv t\no Cechách s horoucí touhou a\nukazoval mi krajinářské studie,\nintimní, s nesmírnou láskou malo-\nvané, které však zůstávají svým\nskrovným počtem vzácnosti v jeho\ntvorbě. »Bože, kdybych tak mohl\njen pár měsíců žít v Cechách,\nna venkově a malovat, co bych\nchtěl,« pravil s bolestným povzde-\nchem; pouze oči svítily smutně,\nale on sám si nenaříkal. A tu\nzastavila jsem se před krásným,\nnedokončeným portrétem jeho sy-\nnáčka Lulu, jehož koloristická\nfinessa, světlé vlásky a polostíny\nmkarnátu, jakoby inspirovány\npaletou Reinoldse nebo Gains-\nborougha, a bylo mi tenkráte\nMarolda nevýslovně líto. A po\nstolech i po stojanech to množ-\nství započatých kreseb, které\nMarold prováděl s pílí jako obrazy,\nstále studuje živý model a živé\nkoli. Ten děsný chvat a shon,\njakoby si stále odbýval proza-\ntím ní práci a připravoval se ku\nkonečnému vlastnímu tvoření!\nJak oprávněna byla tato jeho\ntcuha, víme dnes všichni. Vzpo-\nmínám si na slova Goncourta o Maroldovi, která\njsou smutným potvrzením toho, že Marold byl hoden\nosudu vyššího, než illustrovat na kommando a živit\nse uměleckým žurnalismem. Když pan PaulMa rgueritte\nodevzdával Goncourtovi svůj román slovanského světa\nv Paříži »Ma Grande,« illustrovaný Maroldem, pravil\nk němu Goncourt, jak vysoko cení talentu Maroldova\n»plus parisien qu'un Parisien« a litoval, že\numělec toho zrna, musí se spokojovat pouhými me-\nchanickými reprodukcemi svých kreseb. »Kdyby to\nbyly originály, buď leptané rytiny anebo litografie,\npatřily by směle do sbírky mezi Fragonardy a Lan-\ncrety, protože Marold tak jako oni, vycítil přímo klas-\nsicky svou dobu.« Toť výrok Goncourta, velkého bás-\nníka a znalce všech umění výtvarných,\nSám pak, jak známo, požádal Marolda, aby vy-\nzdobil kresbami některé jeho knihy. Kdykoliv si na ta\nslova vzpomenu, jež tenkráte s hrdostí o svém krajanu\njsem vyslechla, cítím z obdivu Goncourtova palčivou\nvýčitku, proč vlastně byl Marold\nodkázán na mechanické repro-\ndukce? V tom právě spočívá\ntragika Maroldovy existence. On\nv chvatu svého tvoření ani času\nnesměl ocenit své práce a zvěčnit\nje leptáním. Srovnejte každou\nreprodukci mechanickou s origi-\nnálem, jeho vzdušné, svítivé,\nbřitké akvarelly s reprodukcí na\nsíti, a ovane Vás smutek jako\npo nečem na vždy ztraceném.\nA tisíce originálů akvarel Ma-\nroldových roztroušeno po světě,\nMnichovskou Pinakothéku jich\nzdobí několik, ale v jeho rodné\nzemi nemáme po něm skorém\nnic. V jiných zemích, vyskytne-li\nse talent té grácie, jemnosti a\nživotnosti jako Marold, nalezne\npochopení aspoň u několika zá-\nmožných lidí, kteří pak, když\nosudem kariéra umělcova je pře-\nrvána, právem mohou se chlubit\nže oni to byli, jenž záhy talent\npochopili a podporovali. U nás,\ndokud Marold nebyl slavným\nv cizině, nikdo jej nepochopil,\na když se slavným stal, nikdo\nneměl peníze, aby práce jeho\nkoupil. Kde je tedy ta spo-\nlečnost, která má být výkvětem\nkulturní výše národa a svým\nimperativem dovede říci: »Tys\nnaší chloubou a my budem tvým\nzákladem ?« Existují takoví lidé\nu nás ? A kdyby Marold\nžil, učinila by naše společnost"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.17", "debut_caractere": 84, "fin_caractere_exclue": 915, "texte": "něco pro něho, aby se dostaljk nejžádoucnejšímu\nsvému cíli k malbě portrétů?\nA přec, dával nám tušit svými kresbami, z nichž\nmluví duše individua, nejen z ocí modelu, ale i ze\nstěn, z nábytku, z celého okolí, jaké by byl dovedl\nmalovat portréty ! Těch několik barevných pokusů, jež\npo Maroldovi zůstává, ukazuje jasně, jakého jemného\nkoloristu jsme v něm ztratili. Kdyby se byl narodil\nv jiné zemi, snad ve Francii, byl by se rozvinul do\ncelé své výše i šíře, a stál by na rovni nejen jako\nillustrátor, kreslíř, ale i jako portretista, malíř elegant-\nního světa, vedle jmén: Stevens, Heilbuth, de Nittis,\nBoldini, Gandara, Alexander . . .\nA my? Spokojíme se blahosklonným uznáním jeho\nexistence a myslíme, že je zúčtováno, nabídneme-li\numělci takové hodnoty, jho ponižující sinekury, ve\nformě titulu professora.\n\nZDENKA BRAUNEROVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c015", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191 / 192", "page_fin": "191 / 192", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.6.1", "titre_corps": "MAJITEL GABRIEL DE KADAR V PAŘÍŽI", "titre_sommaire": "MAJITEL GABRIEL DE KADAR V PAŘÍŽI", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.12", "debut_caractere": 1088, "fin_caractere_exclue": 1132, "texte": "L. MAROLD.\nMAJITEL GABRIEL\nDE KADAR V PAŘÍŽI"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c016", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195 / 196", "page_fin": "195 / 196", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.6.2", "titre_corps": "ILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.14", "debut_caractere": 4226, "fin_caractere_exclue": 4314, "texte": "L. MAROLD.\nILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c017", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197 / 198", "page_fin": "197 / 198", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.6.3", "titre_corps": "ILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "197 / 198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.15", "debut_caractere": 4244, "fin_caractere_exclue": 4332, "texte": "L. MAROLD.\nILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c018", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201 / 202", "page_fin": "201 / 202", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.6.4", "titre_corps": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 82, "texte": "L. MAROLD. ZIMA.\nZ CYKLU ROČNÍCH\nPOČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c019", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193 / 194", "page_fin": "193 / 194", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.7", "titre_corps": "MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ.", "titre_sommaire": "MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 95, "texte": "L. MAROLD. KRESBA PRO\n»FLIEGENDE BLÄTTER«.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c020", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199 / 200", "page_fin": "199 / 200", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.8", "titre_corps": "MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ.", "titre_sommaire": "MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 95, "texte": "L. MAROLD. KRESBA PRO\n»FLIEGENDE BLÄTTER«.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c021", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201 / 202", "page_fin": "201 / 202", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.9", "titre_corps": "NEMYSLÍM, ŽE UŠKODÍM MAROLDOVĚ", "titre_sommaire": "NEMYSLÍM, ŽE UŠKODÍM MAROLDOVĚ", "signature_source": "R. VÁCHA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.17", "debut_caractere": 917, "fin_caractere_exclue": 2438, "texte": "R. VÁCHA.\nNEMYSLÍM, ŽE UŠKODÍM MAROLDOVĚ PA-\nmátce, když prozradím s jakým vysvědčením byl přijat\nna pražskou akademii Freihandzeichnen: ungenů-\ngend Dejž bůh. aby se dotyčný pan proťessor\nještě častěji tak zmýlil!\nO JEDNÉ STRÁNCE MAROLDOVA UMĚNÍ SE\ndosud nikdo nezmiňuje, jakoby stačilo, když píše se\no tom jak uměl »kuchařit barvy« a pomíjí se to druhé\nkuchaření. Bylo to r. 1889 po Kristu v době velikého\ndalesu. Bydleli jsme spolu v hotelu »de l'Avenir«, rue\nMadame, poblíže Luxemburku, do kteréž čtvrti oby-\nčejně všichni »od nás«, bezpochyby s ohledu na\nblízký a tak vábný »Boul Miche« zapadají. Pan\nAnger nežádal nic víc než (!) padesát franků za pokoj\nv pátém poschodí s vyhlídkou na nebe; nebylo v něm\nnic celého než malá kaménka, která si náš mistr ještě\nna své vlastní útraty za tři franky pořídil. A na těch\nMárold rozvinoval svůj druhý talent. Mohu Vás ujistit,\nže pod jeho rukou povstávaly na nich pravé delika-\ntessy ! Ještě dnes ho vidím, jak pečlivě vykládal na\njournal všechen potřebný material as jemností sku-\ntečného kuchařského umělce namáčel řízek do vajíček,\nobaloval moukou a kladl na rozpálené máslo. A na\npodařené výtvory tohoto umění, z nichž se kůra ne-\nodlupovala, byl Marold snad pyšnější nežli na svůj\nnejskvostnější akvarelů\nMAROLD BYL PŘÍTELEM POVAHY NEJUŠLECH-\ntiIejší, umělec povahy velmi skromné. Několik dni\npřed smrtí zaslal mi album svojí krásné panorámy s vě-\nnováním : »Mému drahému příteli .... aby věděl jak\nse panoráma nemaluje« Nemohu Vám ani říci, jak\nhluboce mne to dojalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c022", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203 / 204", "page_fin": "203 / 204", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.10", "titre_corps": "Z MAROLDOVÝCH ZÁSAD.", "titre_sommaire": "Z MAROLDOVÝCH ZÁSAD.", "signature_source": "L. KUBA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.18", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 2105, "texte": "Z MAROLDOVÝCH ZÁSAD.\nL. KUBA.\n\nSeznámil jsem se s Maroldem v Paříži a hned jsme se rozhovořili o Aka-\ndemii Julianově, nejhlavnější ze soukromých škol tamních, zde jsem pracoval v atelieru professorů . Bougueieau\na Ferier (v každém atelieru učí profesoři dva, a sice střídají se každého měsíce, aby korrektura nebyla stále\ntáž.) »Neradím Vám žádnou školu,« vpadl mi Marold hned do řeči, jakmile jsem mu řekl, kde jsem zapsán.\n»Je to umrtvování duše. Také jsem při svém příchodu do Paříže byl zde ve škole. Ale musil jsem odejiti.\nZprotivilo se mi stále totéž malovat za těchže samých okolností v tomže světle, v témž tónu a v téže náladě.\nStále stojí nahé tělo, stále se opakují tytéž modely, stále, tyiéž školácké posy, stále týž vzduch akademický.\nOstatně: Kde stojí psáno, že se malíř má učit pouze nadlidské nahotě, lidské kůži, lidském svalu? Zůstaňte\ndoma a kreslete a malujte kde co vidíte a jak to vidíte: tu židli s podlahou, ten šerý koutek pokoje s pei-\nspektivou parket či vzorku kobercového, okno s pohledem do ulice či větví stromových. Či myslíte, že je to\nsnažší? Či myslíte, že to malíř není povinen tak pěkně udělat? nebo že to není tak zajímavé a krásné? Vše\nje krásné a zajímavé, když to jako umělec vidíte, vše malíř má umět, ke všemu má byt stejně spiavedliv,\nprotože vše má samo pro sebe duši, výraz jako obličej lidský: a proto je ve skutečnosti •vše c k o těžké,\nmá-li to býti dobré, a kdo dobře umí vidět a podat jeden předmět, je mu vše jedno.« Maroldovi bylo ovšem\ntak lehko mluvit! A pak přišel on do Paříže vlastně hotový mistr, kdežto já byl začátečník a pokud jsem\nmohl, školu jsem nevynechal, ač slova Maroldova jsem považoval a považuju za svatou pravdu. Uposlechnout!\njsem jej nemohl prostě z té příčiny, že nebyl jsem na tom stupni, aby autokritika mi byla mohla nahraditi\nbezohlednou korrekturu učitele. Myšlénky však mladého mistra jsem si dobře zapamatoval, a jestli nemohu\nručiti za slovnou přesnost toho, co z úst jeho uvádím, ručí za věcnou pravdivost těchto ryze moderních\na ryze uměleckých liberálních názorů jeho clila. Mnichov, 14. I. 1899."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c023", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203 / 204", "page_fin": "203 / 204", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.10.1", "titre_corps": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.18", "debut_caractere": 2147, "fin_caractere_exclue": 2188, "texte": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c024", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203 / 204", "page_fin": "203 / 204", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.10.2", "titre_corps": "L. MAROLD. DVA NÁČRTKY KU »GRAND PRIX«", "titre_sommaire": "L. MAROLD. DVA NÁČRTKY KU »GRAND PRIX«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.18", "debut_caractere": 2107, "fin_caractere_exclue": 2145, "texte": "L. MAROLD.\nDVA NÁČRTKY KU\n»GRAND PRIX«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c025", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205 / 206", "page_fin": "205 / 206", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.11", "titre_corps": "AKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "AKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "L. MAROLD.\nFLIRT.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c026", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207 / 208", "page_fin": "207 / 208", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.12", "titre_corps": "L. MAROLD. PEROKRESBA. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "titre_sommaire": "L. MAROLD. PEROKRESBA. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "L. MAROLD.\nPEROKRESBA.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ\nPOSPÍŠILOVA\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c027", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209 / 210", "page_fin": "211 / 212", "image_debut": 21, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.13", "titre_corps": "MNICHOV — ZA MAROLDEM. Ve zdejším »Kunstvereinu« bylo třetí neděle v lednu živo a sice celý týden.", "titre_sommaire": "MNICHOV — ZA MAROLDEM. Ve zdejším »Kunstvereinu« bylo třetí neděle v lednu živo a sice celý týden.", "signature_source": "L. KUBA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.21", "debut_caractere": 81, "fin_caractere_exclue": 2863, "texte": "MNICHOV — ZA MAROLDEM. Ve zdejším »Kunstvereinu« bylo třetí neděle v lednu živo a sice celý týden.\nV místnostech toho spolku totiž, jak známo, každého týdr.e mění se vystavené obrazy. V sobotu dopoledne\npošle sem malíř co chce, jury všecko šmahem přijme až na » čestné? výminky a v neděli ráno čtyři\nprostorné sály otevřeny jsou obecenstvu zdejšímu. Procházka komnatami, umístěnými v zadní části zdejšího\nkrálovského paláce, je pro zdejší publikum tak říci nedělním korsem, a bez ohledu na jakost výstavy je\nzde každou neděli plno, neboť je heslem »Pod arkady!«*) řídí se všichni a všechny, kdo si chtějí trochu zako-\nketovati a pochlubiti se navzájem tím, čím je příroda obdařila nebo krejčí vypravil.\nAle nedělí se také pravidelně končí zájem pro výstavu a ve všední den padá tu do očí jen roz-\nsáhlost dvoran. Aby jimi proudily davy po celý týden až do pátku do tmy, aby ony davy bylo obecenstvo\nzajímající se výhradně jen o vystavené výtvory, to se stalo jednou zase od nepamětné doby, řečeného totiž\ntýdne. Vystavilať redakce časopisu »Fliegende Blatter« sérii asi 20 akvarelů Maroldových.\nOvšem nebyla výstava sama příčinou tak četné návštěvy vždyť předloni i loni mělo zdejší obe-\ncenstvo příležitost obdivovati se Maroldovi na zdejších výročních výstavách a tři skvostné kusy stále jsou\nkaždému přístupny ve zdejší nové Pinakotéce. Příčina vlastní onoho ohromného zájmu byla ta, že teprv\nteď se vlastně Mnichované dověděli, že Marold zemřel.\nNevěříte? Namítáte, že náš »Kůnstlerstadt« nemůže býti takovým ignorantem?\nÜbezpečuji Vás, že je, že úmrtí Maroldovo málem umlčel, že pokud bylo nutno o něm se zmíniti, stalo\nse to hodně nenápadně, hodně stručně, a pokud to nešlo stručně, řeklo se jen, že v Mnichově se všemu\nnaučil, Mnichovské »Fliegende« že ho učinily slavným a německé, specielně mnichovské umění že ztratilo ,\nv něm svého zástupce. Okolnost, že v Praze se narodil, studoval, pracoval a umřel, je pro zdejší pány\nnáhodou pramálo značící, a za to krátká doba pobytu mnichovského okolností rozhodující.\nPředstavte si zajímavou scénu. Ku žádosti redakce »Volných Směrů« zašel jsem do zdejší Pinakoteky,\nabych vymohl reprodukční právo Maroldových akvarelů zdejším státem zakoupených. Přívětivý pan ředitel,\nbaron 8., jemuž jsem žádost svoji přednesl, svolně přikyvoval, dodávaje: »Musíte však přinésti si dříve\nsvolení autorovo, jinak nemůžeme nic dělat!« Rozpačitě naň pohlédnu. Jsou tomu právě tři neděle, co\nnenahraditelná ruka ztuhla na věky a zde o tom nevědí? Nemožno! As ostychem, abych snad neurazil,\npovídám: »Autor je však mrtev! »Ne, Marold není mrtev,« klidně odvětil starý pán.\nS úsměvem trpkým a hořkým übezpečuji o pravdě svých slov udáním data nešťastného dne.\n\n*) Ta část královského paláce je po piíkladu pařížského Palais royale arkadami opatřena."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2637, "texte": "»Co pravíte Marold mrtev? Ten mladý geniální\nmuž? Není možná! Vždyť nic nevím, nikde jsem nic\nnečetl!« A starý muž svěsil hlavu a přešel pokoj\ndlouhými kroky. »Jaká škoda! Jaký to byl talent!\nJeden z největších moderních mistrů! Mně byl vždy\nmilejší než pařížský Boldini, pro mne neměl soupeře !«\nA opět svěsil hlavu a přešel pokoj . . .\nTeď konečně to ví celý Mnichov, strašlivou tu zvěst,\nneboť při jméně Maroldově, pod obrazy umístěným,\nnalézá se křížek . . .\nTěžko se dostáváte k obrázkům. Hledáte příležitost,\nprosmyknouti se hemženicí, abyste z blízka obdivovali\nse té neuvěřitelné technice, jež technikou vlastně býti\npřestává. Je to prostě zázrak. Zde nemůže býti řeč\no práci, nýbrž jen o tvoření. Ale nechrne si svých\núsudků pro sebe a po-\nzorujme a slyšme raději\nostatní. »Co v tom psy-\nchologie ! Mně se zdá, že\nslyším, co ti páni zde na\ntom obrázku si povídají!\nMně zdá se, že vidím jim\ndo duše, čtu jejich my-\nšlénky ! »Právě v tom\ncena těchto virtuosních\nkreseb : nemají názvů,\nprotože jich nepotřebují,\nprotože mluví samy se-\nbou a ne pojmenováním.\nJsou to dokumenty na-\nšeho století pro budoucí\nvěky, dokumenty nejen\nkrojové, ale především\npovahopisné, a sice ve\nformě nejumělečtější, jak\nou si lze myslit:, pravé\nbásně, vyčerpávající rea-\nlism do dna a krásu do\nnebetyčných výšin.«\n»Vizte tu záclonu na\nokně! Vizte za záclonou\nsklo a kostru okna, za oknem tu ulici a to nebe!\nMůželiž to býti dokonalejším způsobem podáno ?«\nTam vidíme státi René Reinecke-ho, o němž se kdysi\nmluvilo jakožto o soupeři Maroldově. Bez závisti a\ns obdivem, s touhou po vniknutí v kouzlo Maroldova\ntvoření pohlíží v hlubokém zamyšlení na obrázek,\nv němž skvostné barvy a čarovné linie hýří, kde se\nsvádí vysoké zápasy o ladnost, eleganci smělost, svo-\nbodu a krásu. Snad ze zlomyslnosti, snad náhodou\npronáší kdosi v jeho blízku k svému druhovi : »Ti\nostatní jsou přec jen illustrátoři, kdežto tohle byl\numělec, veliký umělec!\nA Reinecke sebou ani nehnul, jaboby neslyšel.\nPotkává nás ruskv kritik a dopisovatel »Miru\nIskusstva« (Svět umělí) as planoucími zraky spustí:\n»VášMarold toť přímo\ngenius! Nad Zorná jej\nstavím, a nevím vůbec,\nkdo by se s ním mohl\npřirovnávat! Naše doba\nneměla většího interpreta\numělce v malířství nad\nněho!« A přítel jeho do-\ndává: »Prvý kreslíř v\nEvropě ! V Americe snad\njsou i lepší, ale tady\nnebylo nad něho !\nA už zase mizí v da-\nvu před obrazy, kroutí\nhlavami, ukazují si jako\nostatní obdivuhodné črty\njeho štětce, tužky, ža-\nsnou nad svědomitostí\ni hravostí zázračné ruky\nnašeho Luďka, nešťast-\nného. Teprv skutečná tma\nodvádí unešené davy\nz místností výstavních.\nMnichov, 22.1. 99.\n\nL. KUBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c028", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209 / 210", "page_fin": "209 / 210", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.13.1", "titre_corps": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 79, "texte": "L. MAROLD. — DVA NÁČRTKY KU PLAKATŮM.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c029", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211 / 212", "page_fin": "211 / 212", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.13.2", "titre_corps": "ILLUSTRACE.", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.22", "debut_caractere": 2639, "fin_caractere_exclue": 2707, "texte": "L. MAROLD.\nTUŠOVÁ KRESBA. — MAJETEK PANA VÁCHY V PAŘÍŽI.\nILLUSTRACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c030", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213 / 214", "page_fin": "213 / 214", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.14", "titre_corps": "MALBA OLEJOVÁ. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "titre_sommaire": "MALBA OLEJOVÁ. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 92, "texte": "L. MAROLD. — PORTRAIT UMĚLCOVA SYNA.\nMALBA OLEJOVÁ. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c031", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215 / 216", "page_fin": "221 / 222", "image_debut": 24, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.15", "titre_corps": "Okolí Paříže jest poseto vesničkami", "titre_sommaire": "Okolí Paříže jest poseto vesničkami", "signature_source": "J. DĚDINA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.24", "debut_caractere": 60, "fin_caractere_exclue": 2734, "texte": "Okolí Paříže jest poseto vesničkami\na městečky letohrádků a letních\ndomků v rozkošných stinných zahrádkách\nutajených někde s velkou nád-\nherou zařízených, jinde opět chatr-\nných, až komicky neúhledných.\nV místech kolem Meudonu, Belle-\nvillu a nad Moulinem na stráních po-\ndél Seiny se táhnoucích asi hodinku\nod Paříže nejdete osamělé domky po-\ndobné zámkům z pohádek. Jsou to\ndomečky, které povstaly tím způsobem,\nže majetnik zakoupiv si kus země vy-\nsázel zahradu, sám zhotovil si plán,\nvlastníma rukama snesl kamení, cihly,\nvápno a vlastnoručně ho také provedl.\nProto vidíme kdesi stěny podepřené\nbidly, nedostavěné hlavní schody a\nbránu k tomuto malému paláci po-\nbitou prkny a zatarasenou rámy, an-\ntikou nebo po případě i pianem. Střechy\npokryté plechem, slámou, mnohdy též\nplátnem starých obrazů, tu a tam\nledajak zbudované věžičky, schůdky\na terasy, na chudém často jako\noul uplácaném domečku hlavici te-\nsanou v pískovci ano iv kararském\nmramoru, a u okapu gotického chrliče.\nMarold nebydlel ani v takovémto slepeném výstředním hnízdečku, ani v nádherném letohrade s rozsáhlým\nparkem, s upravenými trávníky, ale najal si roztomilou vilku uprostřed dosti velké zahrádky, lipami\na keři hustě obrostlou, pohodlné zařízenou a co hlavní s pěknou prostrannou malířskou dílnou.\nSeděli jsme po dobré večeři v dílně. Tehdáž měli jsme hloupou práci. Takový nudný plakát, na němž\nse opakovala jedna osoba asi třicetkráte. Představoval výjev z velkého baletu.\nObdržel jsem od Marolda lístek: »Přijdou, prosím jich a nezloběj se, mně to pomoct, mně se do toho\nnechce, je to hrozná blb .. .« Sedím tedy po večeři a činím se, abych to měl s krku. »Pane Dědino,\nnechaj toho už a jdou se napít,« povídá Marold širokým dobráckým barytonem. Nedal jsem se dvakráte\nvybízet!. Odlehčiv si skromným zívnutím jedním douškem vypil jsem skleničku plzeňského. Kouřilo se a\npovídalo. Mluvilo se o všeličems a všelijak. Ale rozumí se, dokud tu byli tetička, pani Maroldová a Luloušek\nhovořilo se jaksi všeobecně, tak dlouho, až sklonila tetička v nízkém proutěném křesle své vrásčité čelo,\nLuloušek polo na pohovce polo s pohovky natažený zachrupal a paní Maroldová poěla svou zlatou hlavičku\nnachylovati. »Teto ! tetičko:« zní prosebně hlas Maroldův a jeho tvář mírně se usmívá, »jdi spat. Vždyť\nsi celý krk přeležíš a bude tě bolet.« Tetička se probouzí a omlouvá, že se do té knížky tak zadívala, a\nže by byla málem usnula. »No a Luloušek? Ó bože, diťátko,« praví »pojď sem! Ten se tu chudinka malá\nnatáh'.« Paní Maroldová s tetičkou odnášejí Lul ouška, který dává nám každému ještě pěknou pusu na\nrozloučenou a všichni odebírají se na lůžko. »Dobrou noc! Dobrou noc, pane Dědina, dobrou noc,"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.25", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2381, "texte": "pane Dědina,« žvatlá rozespalý Luloušek. »Dobrou noc, tetičko!« »Dobrou noc, paní Maroldová!\nSpěte dobře!« Zůstali jsme s Maroldem sami. Ted se nám to besedovalo. Kdykoli jsem podotkl, že\nbyl by již čas k vlaku, nalíval Marold znovu a dodával. »Ale vždyť jede ještě jeden, a nic nezmeškaj.«\nA tak jsme seděli a rokovali. Rembrandt byl vždy první na ráně. Rembrandt, Maroldův učitel v Mnichově.\nTam kde se utkala volnost Maroldova se školáckou lekcí professorů, padla kosa na kámen.\n»Když mě to všechno v té akademii mrzelo, šel jsem, okukoval a kopíroval jsem Rembrandta, a on to\nbyl, který mě vedl na pravou cestu.« Ssáli jsme cigarety a zapíjeli. »Rembrandt!« potákal jsem já\nstiskuje pysk a do výšky na Marolda vyhrnuje obočí; a v duchu zřel jsem ženský portrét v Louvru,\nkrásně červené rty, odrážející se od úbělově zlatisté pleti a vzpomínal jsem některých Maroldových prací\nv myšlénkách srovnávaje, čemu se od mistra mistrů naučil. A zas a zas stahovali jsme Rembrandtova\nvisícího odřeného vola v Louvru a chodili od obrazu k obrazu, (arci také jen v duchu) mezitím co kouře\npřibývalo a plzeňského übývalo. Málokdy viděl jsem Marolda tak upřímně veselého a málokdy cítil jsem\nv něm takového kamaráda malíře jako právě onoho večera. »Ai každý záhyb na kabátě, na botě může\nukazovat, označovat a vyjadřovat po-\nvahy i duši člověka,« horoval, ajá jen\npřikyvoval. S Rembrandta přeskočili\njsme na Meissoniera, s Meissoniera na\nPuvise de Chavannes atd. atd. Deba-\ntovali jsme, a smáli se, vykřikovali.\n»Ježíš Marjá!« chechtal se Marold,\ntak že se musil tišiti, aby neprobudil\nspící, mhouře oko s cigaretou v zubech.\nA znovu pukali jsme smíchy nad těmi\nmoderními a nejmodernějšími. »Ježíš\nMarjá!« křižovali jsme se a zoufale\nspínali ruce.\nNáhle octli jsme se v bryndě. Hovor\nvázl. Marold se osiva', šukal, cosi\nsháněl, knihy na stole převracel. Já\njsem diplomaticky mlčel, nepozorovaně\nprohmatával kapsy, slídil po zlomcích\na drobtech rozlámaných cigaret. Marold\nbez ustání šukal, přecházel, odplivoval,\niv popelníku u kamen se přehraboval\na na staré vyřezávané skříni prach\nprsty stíral . . . Konečně se naproti mně\nusadil as tajemným úsměvem prohodil:\n»Už je mám, už jsem je našel.«\n»Co ?!« ptám se a žmolím\nv kapse drtečky cigaret neodvažuje se\ns nimi na světlo. »Co to čmouraj v té\nkapse ?« cení se Maroldek a dolévá.\nPřihnuli jsme si. V vtahuji kousky nesměle"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.27", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 754, "texte": "poznamenávaje, že by se z toho dala ukroutiti ciga-\nreta. Marold beze slova, vážně s jakýmsi důrazem\nobrací se ke stolku se štětci as vodovými barvami,\nshrnuje cosi a na čínském podnosu předkládá mně\ntři nedokouřené cigaretové špačky. Otvírá ze široka\nústa v tom okamžiku vybuchli jsme oba v neho-\nrázný řehot. Opakuji, jakživ neviděl jsem Marolda tak\nse smáti. Slzy hrkaly mu ze zářících očí. Jako dvě\nšelmy pobíhali jsme atelierem. Potom zalezl každý\nz nás do koutku a tam nával smíchu doslova vy-\nplakal. Pravda, když jsme se kradli do sklepa s naší\nukroucenou cigaretou v ústech pro novou láhev\nplzeňského nezdál se nám býti vzduch o nic chlad-\nnějším. Tak jsme byli rozehřátí. A pak šli jsme\ns pámbíčkem na kutě. Paříž.\n\nJ. DĚDINA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c032", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215 / 216", "page_fin": "215 / 216", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.15.1", "titre_corps": "L. MAROLD. NÁČRTEK. MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "titre_sommaire": "L. MAROLD. NÁČRTEK. MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 58, "texte": "L. MAROLD.\nNÁČRTEK.\nMAJETEK PANÍ\nZDENKY MAROLDOVÉ\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c033", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217 / 218", "page_fin": "217 / 218", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.15.2", "titre_corps": "L. MAROLD. STUDIE. MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "titre_sommaire": "L. MAROLD. STUDIE. MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.25", "debut_caractere": 2383, "fin_caractere_exclue": 2440, "texte": "L. MAROLD.\nSTUDIE.\nMAJETEK PANÍ\nZDENKY MAROLDOVÉ\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c034", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219 / 220", "page_fin": "219 / 220", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.16", "titre_corps": "PASTEL. — MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "PASTEL. — MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 85, "texte": "L. MAROLD. — DEKORATIVNÍ PANNEAU.\nPASTEL. — MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c035", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221 / 222", "page_fin": "231 / 232", "image_debut": 27, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.17", "titre_corps": "VZPOMENU ZDE", "titre_sommaire": "VZPOMENU ZDE", "signature_source": "ŽUPANSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.27", "debut_caractere": 756, "fin_caractere_exclue": 2616, "texte": "VZPOMENU ZDE\nNĚKOLIKA PŘÍJEMNĚ\nzažitých neděl ve společnosti\nMarolda a jeho\nrodiny na venkově. By-\ndlel jsem tehda s mi-\nlými dvěma přátely Raš-\nkem a Dědinou v malé\nvesničce na Sázavě,\nkdyž Marold přijel z Pa-\nříže přijel domů si po-\nněkud oddechnout a\ntam do té vesničky vy-\nlákali jsme i jeho. Dost\nnás to stálo práce. Jako\nmalému dítěti slibovali\njsme mu hory, doly, les,\nřeku plnou ryb, kou-\npání, lodičku a jiných\npožitků ještě celou hro-\nmadu ; to vše že bude\nmít, bude-li jen hodný\na přijede, jsme vzkazo-\nvali. L. Marold stal se\nv Paříži náruživým ry-\nbářem, vyhlídce na lov neodolal a konečně přijel.\nPřijel krátce před polednem, shodil ze sebe městské\nšaty, navlékl měkkou košili, široké spodky, vstarý\nkabát as rukama hluboko v kapsách as tváří zářící\nspokojeností zasedl za stůl. Tak zastal jsem ho vra-\nceje se poslední ze všech k polední tabuli. Shledání\npo mnoha létech poseděli, pohovořili jsme si a od-\npůldne jal se Marold se zlatovlasou paní Zdenkou\nupravovati si své letní hnízdečko.\nMálo jen čísel roztroušených mezi ovocnými sady,\nu řeky mlýn s malým ostrůvkem a jezem. Za silnicí,\nkterá tudy vede, ještě několik malounkých chaloupek\nskrytých úplně za stromy, prozrazuje se mimojdoucím\njen kouřem svých komínů. To celá vesnička, náš tehdejší\nútulek. Ale okolí, to\norámování v němž sedí\nje tak krásné, že těžko\n/V r r '\nliciti. Široké udoli Sa-\nzavy s pruty úrodných\npolí na příc, stromky\nobsázenou cestou upro-\nstřed a nekonečnou lou-\nkou u břehu stále se\núží až za vesnickou\nzavřeno lesnatou strání,\ndělí se ve dvě. Jedním\nna západ pokračuje Sá-\nzava. Jen úzký, křivý\npruh vody, zrovna tolik\nco proklouzne mlýn-\nským podkolím s nad-\njezí prodírá se pracně\ndál kamenitým řečištěm\na mizí v dáli oku mezi\nzelenými břehy hlubo-\nkého, lesy modrého prů-\nhledu. S druhého malý\npotůček proplétá se ol-\nšovím a vrbičkami a\nproběhnuv pak několika"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.28", "debut_caractere": 94, "fin_caractere_exclue": 2783, "texte": "rybníčky vesnickou drobotinou zbudovanými, pode\nvsí vlévá se do řeky. Po stranách obstoupeno údolí\nmírnými stráněmi; na nich porůznu les, políčka, lís-\nková houští, pastviny, střídají se propleteny cestami\na pěšinkami.\nDnespeky mají svou minulost. V době dostavníků\nbývalo tam živo, byla to první stanice na cestě mezi\nPrahou a Vídní. Za toho našeho pobytu, po dlouhých\nlétech úplného klidu a snad naposled zavládl tam opět\nčilejší ruch. Středem, okolo něhož se vŠe otáčelo, byl\novšem Marold. Svou milou, skromnou povahou získal\nsi rázem celé okolí. Vždy v dobrém rozmaru, vtip-\nkoval, smál se, ba mnohdy si i po tichu zpíval,\nvzácný to u něho úkaz. Začal s nějakou českou pís-\nničkou, ale brzy spletl všechny možné popěvky dohro-\nmady a umlkal teprve po hodné chvíli, když zpozo-\nroval, že na dobro »ztratil notu«. Snad skutečně tehdá\naspoň na krátko pozapoměl na své starosti a strasti.\nChtěl si odpočinout a dle toho se také zařídil. Řemeslo\npověsil na hřebík a trávil den procházkou po polích\na lese, brouzdal se ve vodě a po lukách, ale většinu\nčasu proseděl s prutem v rukou nad mlýnským jezem\nna svém zamilovaném místečku u borového lesíčka.\nRybářské nářadí, velmi důkladné, bylo snad vůbec\nprvní, co po svém příjezdu vykramařil ze svých zava-\nzadel. Přes naprostý neúspěch vracel se denně ráno\ni z večera ku své zábavě. Ve společnosti své ženy,\nsedící 9 opodál v trávě s Lulouškem, skloněné nad\nknifrou a nerozlučného druha svého Raška, Marold\nproseděl tam hodiny a hodiny, upjatě sleduje splávek\nna hladině řeky. Tu a tam nějaká zavadila, ale\nchytit, chytit nedala se žádná. Patentní prut s mecha-\nnismem se neosvědčil, zahodil ho tedy a uřízl si oby*\nčejný z lísky, vnadil ryby těmi nejdelikátnějšími sousty,\nnic plátno, Marold vracel se vždy s prázdnýma ru-\nkama. Jednou jen uvízla mu na udici rybička zdélí\nmalíka, čekal že bude jich víc, ale když zůstalo jen\npři té a poněvadž nestálo za ostudu nést se sní\ndomů, pochoval ji s pietou do mraveniště. Večer\nu stolu vytrpeti musel ovšem pro svou smůlu mnoho\núsměšků, nezůstal ale nikomu dlužen, řízně as vtipem\nripo>toval a brzy nás posměváčky obyčejně umlčel..\nSpolečnost bývala četná a setrvávala dlouho do noci\ns námi na besedách v prostorné, Čistě vybílené šen-\nkovně se zelenými stoly a hlubokými okny, plnými\nrudých květů pelargonií. Hovořilo se mnoho a o všem\nmožném, nic jsme snad nevynechali, jen o jednom\nmlčívali june důsledně o malování. Šetřili jsme se\nnavzájem. U Mar Ida vyvolávalo to slovo pocit trpkosti\na u nás ostatních neméně, ovšem ze zcela jiné příčiny.\nMořili jsme se mezi dnem na studiích a vraceli mnohdy\nzoufalí domů »protože jsme to nemohli došáhnout«r\ntak že i nám bylo milé, když aspoň večer zapoměli"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.31", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2999, "texte": "jsme na chvíli na své bolesti. Někdy zakončili jsme\nmalou hrou v karty a o něco drobných lehcí klidili\njsme se již hezky po půlnoci na kutě. Tak plynul\nnám čas utěšeně bez velkých změn, jen v sobotu bý-\nvalo jinak; ty sobotní večery palřívaly dámám. Připra-\nvili si jednou mal u soirée dansame za zvuků vesnic-\nkého kolovrátku s obligátním pruhovaným potahem\na kapsáři na stranách a poněvadž se taneček jak ná-\nleží vydařil, opakoval se co týden po celou tu dobu.\nTaněil kdo jen trochu dovedl a neúnavně ve vzorném\npořádku kol prostředního stolu.\nMarold vykouřil rád cigarettku, ačkoli dobře věděl,\njak mu to škodí. Míval vždy celou škatulku prin-\ncessas v kapse svých pohodlných spodků, aě-li mu\nji dříve starostlivá o jeho zdraví madame neschovala.\nPo jídle si zapaloval a mžouraje gourmandsky očima,\npouštěl kroužek za kroužkem do vzduchu. Marold\njunior, Lulu nejrozhmnilejší capart, kterého jsem kdy\nviděl, měl z našich cigarett nemalou radost, nespou-\nštěl jich z očí a ulebeděn na matincin| klíně, číhal\nna každý obláček dýmu, který k němu přes stůl za-\nbloudil, chňapaje po něm svýma ruckama.\nJednou zašel jsem k Maroldovi k řece, napichoval\nzrovna na udici žížalu a mrzutě bručel; ten den ani\nneťukaly. »Dají mi cigarettu«, prosil Marold, (princessas\nbyly nejspíš zas uschovány) podám mu, lehnu si vedle\nněho a dívám se také na splávek. »Viděl jNte vůbec\nuž někdy ve svém životě nákou rybu?« začal jsem ho\nškádlit. Marold nic. »Ve mlejně mají ryb a ouhořů\nplný sádka*, povídám mu dál. »Koupená ryba to tak\nnechutná jako dyž si ji člověk sám chytne«, vykládal\nMarold, »a já bych jednou tak rád, třeba jen jednou\nněco chytil«. »Takhle se toho sotva dočkáte ale, napadlo\nmi, »kdyby jsme nalíčili přes noc na provázky, snad\nBy se přeci něco chytilo«. Marold na mne tázavě po-\nhlédl a když jsem mu vysvětlil co a jak, řekl jenom\n»To bysme mohli«. Za šera přivázali jsme provázky\nku vrbičce a jako kdyby nic, šli jsme domů. Ráno\ntam byla ryba. Jak se tam dostala, to nepovím, ale\nbyla tam, pěkná, as čtyřliberní. Ta radosť. Marold již\nčasně z rána odvázal provázky a opatrně, cítě tíži,\nvytahoval. Táhl pomalu vždy výš a výše po proudu,\naž se mu podařilo dostat svou kořist na sucho. Radostí\nzajásal ale hned se jaksi ulekl, ztichl, schoval\nrybu pod kabát a utíkal s ní domů. Jen šeptem sdě-\nloval nám pak co se událo. Večer octla se ryba na\nmise snědli jí v nejužším rodinném kroužku\nmne nepozvali. Bylo mi z počátku líto, ale hned jsem\nmu odpustil, zapoměl jistě jen radostí, že vyplnilo se\nmu přání z předešlého dne. Tehda připravoval se opět\nku práci, neb ť i tam, do toho zastrčeného kouta proná-\nsledovali jej pařížští nakladatelé objednávkami a urgen-\ncemi očekávaných prací. V takové chvíli byla dobrá\nnálada Maroldova ta tam, ,tu často a trpce stěžoval si\nna svůj osud illustrátora. Měl již toho černého umění po\nkrk, toužil po barvách, hnusilo se mu jeho závislé po-\nstavení, toužil po svobodě, po volnosti. Dlouho však\nnikdy nenaříkal, spousty plánů, těch nejkrásnějších,"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.32", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2761, "texte": "které se zápalem před námi rozvinoval, rojily se mu\nv hlavě, zatlačujíce do pozadí veškeren stesk. Všechna\nta jeho přání, všechny ty touhy vyznívaly tu opět\ntýmž akkordem, malovat, malovat co by sám chtěl,\na na to se těšil jako dítě. »Jak se toho illustrování\njen trochu bude moci /bavit, hned že se do toho\npustí,« říkával. Nedočkal se.\nNerad, ale přece na malou chviličku use-\ndával pak nad prací. Byla radost divati se naň pracují-\ncího. S úžasnou rychlostí rostla mu práce pod štětcem\nvždy plným barvy; tužka, křída, péro, střídaly se\no překot v jeho dovedné ruce, i prsty rozmazával\ntušové skvrny, kde bylo třeba, a když se nepodařilo,\nneboť i jemu stala se někdy ta nehoda, vyškrábal ne-\nmilosrdně nožem. Již tehda částečné koloroval své\nkresby. S počátku jen tu a tam zcela mírně stříkl\nbarvy do pozadí, na nějakou tu stuhu dámského klo-\nboučku, kolloroval jemně pikantní tváře svých figurek,\naž časem, znenáhla přešel ku plnobarevné abvarelle.\nTak zpříjemňoval si svou práci, tak nahražoval si aspoň\nČástečně to želané malování.\nV té malé světničce s improvisovaným zařízením,\ns okny na silnici a zelené kopce u rozvrzaného stolu\npovstaly tehda mezi jiným, po chvilkách, také illustrace\nku Hermannovým » Pražským figurkám«.\nPo té vídal jsem Marolda zřídka kdy, vždy jednou,\ndvakrát po' delší době. Zajímaly mne jeho názory,\na proto uváděl jsem hovor vždy na umění. Z mnoha\nzajímavého prozradím jen tolik, že na moderní snahy\nv současném imění díval se s nedůvěrou. Mnohého\nprávě o to moderní hnutí zasloužilého a vynikajícího\numělce odbýval zkrátka, ačkoli se sám ve skutečnosti\nřídil týmiž zásadami, které ono hnutí vyneslo na\npovrch. I nás v »Manesu« sdružené neměl valně rád,\ndomníval prý se, ovšem bez příčiny, že jej podceňu-\njeme, že neuznáváme jej jako dosti moderního.\nNepřítelem nám ovšem nebyl, jeho dopis v němž\nslibuje nám přispívati do »Volných Směrů« a který\nchováme jako drahou památku, je toho dokladem.\nNaposled shledal jsem se s Maroldem na balkóně\nkavárny »Métropole« na Václavském náměstí. Bylo\nto krátce po ukončení výstavní panorámy. Jaksi\nunaven po obrovské práci sledoval ruch na náměstí,\nkdyž jsem k němu přistoupil. »Ani jsem tam ještě\nnebyl,« prohodím, když počal mluviti o panoramě;\n„také tam nechodějí,« on na to, »nestojí to za cestu.«\nByl tehda velice nespokojen.\nO beznadějném stavu Luďka Marolda dověděli\njsme se v noci na první prosinec právě po redakční\nschůzi »Volných Směrů«. Hovor točil se ovšem po\ncelý večer jen a jen okolo něho, ačkoli jsme zprávě\nnepřikládali váhy. Nevěřili jsme prostě. Nikdo z nás\nnetušil, že právě v tu hodinu, když jsme se rozcházeli,\npřestalo navždy bít to nemocné ale dobré jeho srdce.\nTřetího dne doprovodili jsme ho na cestě poslední.\nV Praze, v únoru 1899.\n\nŽUPANSKÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c036", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221 / 222", "page_fin": "221 / 222", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.17.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.27", "debut_caractere": 2618, "fin_caractere_exclue": 2686, "texte": "L. MAROLD.\nKŘÍDOVÁ KRESBA. — MAJETEK SPOLKU »MANES« V PRAZE.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c037", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223 / 224", "page_fin": "223 / 224", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.17.2", "titre_corps": "AKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "AKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 92, "texte": "L. MAROLD.\nVLČI MÁKY.\nDEKORATIVNÍ POLE.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c038", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229 / 230", "page_fin": "229 / 230", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.17.3", "titre_corps": "DEKORATIVNÍ POLE.", "titre_sommaire": "DEKORATIVNÍ POLE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.31", "debut_caractere": 3001, "fin_caractere_exclue": 3095, "texte": "L. MAROLD.\nCHRYSANTEMA.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\nDEKORATIVNÍ POLE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c039", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225 / 226", "page_fin": "225 / 226", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.18", "titre_corps": "MAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "titre_sommaire": "MAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "L. MAROLD.\nPEROKRESBA.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c040", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227 / 228", "page_fin": "227 / 228", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.19", "titre_corps": "KŘÍDOVÁ KRESBA. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "titre_sommaire": "KŘÍDOVÁ KRESBA. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "L. MAROLD.\nKŘÍDOVÁ KRESBA. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c041", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231 / 232", "page_fin": "237 / 238", "image_debut": 32, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.20", "titre_corps": "ZA LUĎKEM MAROLDEM!", "titre_sommaire": "ZA LUĎKEM MAROLDEM!", "signature_source": "JAN ČERVENKA ; Ž ; Ž ; Ž ; REDAKCE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.32", "debut_caractere": 2763, "fin_caractere_exclue": 3856, "texte": "ZA LUĎKEM MAROLDEM!\nJAN ČERVENKA.\n\nzpomínám na Tebe, hochu můj zlatý,\njako se na milenku vzpomíná.\nVidím Tvé modré, smutné oko,\nmodré, jak obloha po jarním dešti,\nsmutné, jakoby slzu uronit chtělo,\nchtělo a bálo se výsměchu lidí.\nOh, Ty můj hrdý, velký lyriku snivý!\nRoním je za Tebe všecky ty slzy\nukryté, potlačované,\nslzy doufání, štěstí zmařeného,\nslzy hněvu a pohrdání!\nTeskné vy krajiny sázavské,\nskalnaté, lesnaté břehy,\nvzpomínáte si na dvě duše?\nBloudívaly tam mezi vámi,\nopájely se vaším steskem,\nsnívaly vašim sněním\nA ta jedna, ta jedna, která tak ráda,\nmlčící, zadumaná hleděla do vln,\njakoby s nimi toužila v moře,\nta již nepřijde víc!\nDravá, divoká vlna\ndravější ukrutné řeky\nuchvátila ji a zanesla,\ndůvěřivou a nic netušící,\nv moře nejdravější, nejkrutější,\nv bezedné moře, které nevrací.\nS Bohem buď, hochu můj!\nProč Jsi tam nezůstal v cizině chladné,\nv cizině, která Tě hýčkala,\nkterá Ti dala slávu?!\nProč Jsi tak miloval tu Svoji rodnou,\ntu Svoji übohou, českou zem,\nkterou dnes zapírají?\nS Bohem buď, hochu můj !\nKéž Ti ta tvrdá, těžká, zdupaná země česká\nkéž Ti je lehkou!"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.33", "debut_caractere": 62, "fin_caractere_exclue": 3718, "texte": "ZPRÁV ČASOPISŮ O ZEMŘELÉM L. MAROLDOVI\nbylo přemnoho. Všechny čelnější listy domácí i za-\nhraničně přinesly zprávy a kritické úvahy, které vesměs,\npřes různost náhledů shodují se v neomezeném uznání\nčeského umělce. Nemáme místa uvádět všechny a re-\nprodukovat výňatky; omezíme se na nejdůležitější.\nZ francouzských časopisů »Revue des arts« přinesla\nzprávu o skonu Marolda a v Čísle následujícím krásný\nčlánek od Williama Rittera, upřímného přítele českého\numění, kterýž i nám do tohoto Čísla »Volných Směrů«\npřispěl pěkným posudkem. »Revue illustrée« a »Lemonde\nillustré« vzpomenuly vřelým způsobem svého dlouho-\nletého spolupracovníka. »Le Figaro illustré« připomínaje\nsvým čtenářům poslední Maroldovy illustrace ku Roden-\nbachově »La lepon des enfants« tam otisknutých, vzpo-\nmíná svého illustrátora i básníka Rodenbacha současně,\nkterý rovněž mlád zemřel o několik dnů dříve. Re-\naguje na oblíbenost Marolda, jako illustrátora, u pa-\nřížských spisovatelů, končí »Figaro« svůj nekrolog: »Sa\ndisparition est veritablement un deuil litteraire e' Ron\ns'atriste jusqu' aux larmes en voyant se dissiper dans\nle néant une aussi belle áme « Z mnoha denních listů\npařížských zaznamenáváme obšírný a pěkný článek pod\npseudonymem Rétif de la Bretogne v »Gil Blas«. Psal jej\nJean Lorrain. Z anglických časopisů přinesl zprávu\n»Grafic«. Z německých uměleckých časopisů v prvé řadě\n»VerSacrum«, orgán sdružení rakouských umělců a mni-\nchovská »Kunst fur Alle«. Z ostatních berlínská »Moderne\nKunst«, »Leipziger illustrierte Zeitung« a celá řada den-\nních listů vídeňských a německoříšských. Všechny tyto\nčasopisy německé zamlčují svorně Maroldův český původ,\nlisty mnichovské osvojují si jej dokonce úplně jako\njednoho z nejvýznamnějších representantů mnichovské\nškoly. Z listů polských zaznamenáváme »Tygodnik illu-\nstrowany«, v němž pan Kamieňski v článku psaném\ns porozuměním oceňuje umění Maroldovo. I ruská »Hoßoe\nB()e\\iH « přináší zprávu o ztrátě, kterou utrpělo české\numění. Lisy české denní, týdenní i illustrované při-\nnesly bez výminky obšírná pojednání o Maroldovi\na jeho významu pro české umění, mezi nimi nejlepší\nve Zlaté Praze. Mimo to »Světozor« i »Zlatá Praha«\npřinášejí v každém skoro čísle reprodukce Marol-\ndových kreseb. Z měsíčníků »Naše Doba«, »Rozhledy«,\n»Osvěta«, »Česká revue« přinesly články. Obzvláště\nposlední měla to štěstí získati zajímavý článek od\nfrancouzského spisovatele Williama Rittera již výše\nuvedeného.\nJEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČESKÝCH,\njejíž členem Luděk MarHd byl, vzala na se uspořádání\nposmrtné výstavy Maroldových děl a vydání sou-\nborného alba jeho prací. Také slušný náhrobek pořízen\nmá být péčí jednoty nad rovem zesnulého.\nAkce ve všech třech směrech poněkud vázne. Vý-\nstava Maroldova bude teprvé v druhé polovici tohoto\nměsíce. Poněvadž se vyjednávání o propůjčení míst-\nností se správou Rudolfina rozbilo, instalována bude\nv městském museu na Poříčí. Práce tam vystavené,\npocházející z umělcovy pozůstalosti jsou prodejné, načež\nzvláště upozorňujeme. Po ukončení v Praze převezena\nbude výstava do Vídně a později snad i do důležitějších\numěleckých středisk zahraničných. Výběr prací pro\nprojektované album učiněn bude teprve na této výstavě,\na potom stanoveny budou bližší disposice pro celé\ndílo, tak že se ho iv nejpříznivějším případě ne-\ndočkáme do šesti měsíců. S náhrobkem nemá se to\nlépe. Členové jednoty výtvar. umělců českých zahájili\nsice mezi sebou subskripci, opomenuli ale obrátit se\nv čas ku širší veřejnosti. Až zájem veřejnosti úplně\nochabne, bude těžko dovolávati se její přispění. Přes\npatrně neutěšený stav věcí doufáme, že podaří se slav.\njednotě dostáti svým závazkům plnou měrou. Hlavně\n\nŽ."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.34", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2793, "texte": "připravované album, při němž počítá se na větší roz-\nšíření i do ciziny, budiž svou úpravou skutečně dů-\nstojným aktem piety ku zvěčnělému.\nMINISTERIUM KULTU A VYUČOVÁNÍ ROZHODLO\nhned po úmrtí Luďka Marolda zakoupiti čelnější\nobjekty z umělcovy pozůstalosti pro vídenská dvorní\nmusea. Rada v ministerstvu p. Stadler z Wolffersgrúnů\npověřený zmíněnou koupí přibude do Prahy ještě před\notevřením připravo-\nvané posmrtné vý-\nstavy, aby zabezpečil\nv čas vídeňským mu-\nseím vše pozoruhod-\nnější před možnou\nztrátou v privátním\nmajetku. Vedle čilosti\nministeria divně pů-\nsobí chování se naší\nspolečnosti ■ » vlastene-\nckých přátel umění«.\nTato společnost ne-\npodnikla dosud ni-\nčeho, aby získala pro\nsvou galerii a při ní\nstávající sbírku kre-\nseb, třeba jen jedin-\nkého listu z ruky jed-\nnoho z největších do-\nmácích umělců. ž\nNAKLADATELÉ\nBraun & Schneider\nv Mnichově vydají album\nkreseb Luďka\nMarolda kreslených\npro »Flieg. Blátter«\na tamže po řadu let\nuveřejňovaných. Kre-\nseb těch je celkem\nněco přes osmdesát\na pečlivý výběr z nich\nv nových na mnoze\nbarevných facsimilo-\nvých reprodukcích vy-\ndán bude již v nej\nbližší době. Publikace\ntato smluvena byla\ns nakladatelstvím již\nza života umělcova a\njemu značný podíl za-\nbezpečen na výtěžku,\nkterý nyní po jeho\nsmrti píápadne pozů-\nstalé rodině. Přine-\nseme během času\nbližší zprávu.\nNAKLADATEL A MAJITEL UMĚLECKÉHO ZÁVODU\nPAN TOPIČ získal od pařížských nakladatelů\nznačnou partii Maroldovýcb kreseb. Kollekci svou čítající\nku dvěma stům listů, mezi nimi mnoho zajímavého\nz první doby umělcovy, propůjčí pan Topič k vysta-\nvení v posmrtné výstavě. I tyto kresby jsou prodejné\na veřejnosti naší dává se tu příležitost ke koupi.\nAUTOBIOGRAFIE MAROLDOVA NA PRVÉ STRANĚ\ntohoto sešitu uveřejněná pochází z prvé doby pobytu\nMaroldova v Paříži.\nByla psána pro zesnu-\nlého mistra Nerudu,\njenž potřeboval ně-\njaká životopisná dáta\nku charakteristice, jíž\ndoprovozenabýti měla\np dobizna Maroldov i\nv »H. L.«. Dopis,\njak jej podáváme jímá\nsvojí prostotou a u-\npřímností, tklivě pů-\nsobí zmínka o tetě,\nkteré byl za tak mnohé\nvděčným a na níž i při\ntéto příležitosti vzpo-\nmíná. Zmíněné\n»vyslání« do Paříže,\nstalo se k popudu ři-\nditelstva c. k. uměl.\nprům. školy ; na Mi-\nroldovi žádáno, aby\nvěnoval se dekorativ-\nnímu malířství a za\ntou příčinou, aby šel\ndo atelieru k »milému\nmistru« Gallandovi.\nMarold sice u něho\nbyl, ale takřka jen\nnávštěvou: Když vi-\nděl různé to kopíro-\nvání a přenášení podle\nčtverečků a ty malíř-\nské řebřfcky po nichž\nby mu bylo šplhati,\nobrátil se a šel na\ncesty, které mu jeho\nvnitřním instinktem\na nikoli ředitelstvy a\nvládou byly vykazo-\nvány. - Pro před-\nchozí dva ročníky,\nbohužel, nemohli jsme\nse žádného původního\npříspěvku Maroldova\ndomoci, že se tak ne-\nstalo ani naší vinou\nani nepřízní Marol-\n\nŽ.\nŽ."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.35", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1776, "texte": "dovou k »Volným Směrům« objasňuje následující\njeho dopis:\nDrahý redaktore! Prosím Vás o malou služ-\nbicku, omluvte mne nej-\nprve u Vás samotného\na potom u pánů kollegů\nproto, že vzdor Vaší\nlaskavosti, kterou Jste\nmne poctili, a mne ku\nsoučinnosti ve »Vol-\nných Směrech« vybídli\naž posud takovou liknavostí jsem se vyznamenal.\nZa moji malou omluvu dovolte mně jen: Kšeft. Ale\ns1 i buj i Vám svatě, co budu v Praze vše vynahradím.\nCo nyní dělám, nijak\nnespadá do Vašeho\nrámce. Tak prosím Vás\nmějte mne zatím tímto\nza omluvena, a přij-\nměte ujištění mé u-\npřímné snahy být Va-\nšim oddaným\nPředkládáme svým abonentům Maroldovo číslo »Volných Směrů« a doufáme, že\npřijmou je vděěně. Narazili jsme na překážky tam, kde jsme je nejméně oče-\nkávali, totiž zde doma, tak že nám bohužel nebylo možno vyprav iti tato dvě čísla\nVolných Směrů způsobem takovým, jak jsme měli v úmyslu. Tím vděčněji vzpome-\nnouti musíme na tomto místě všech těch cizích majitelů Maroldových kreseb a jich\nreprodukčních práv, kteří svou vzácnou ochotou nám ku vydání těchto čísel přispěli\njich propůjčením. Jsou to: Paní Marie Borelová, nakladatelství Bore-\nlovo, tiskárny Lemerci ero vy, pan Gabriel de Kadár, říditel Lemercie-\nrových tiskáren, malíř pan Vácha, vesměs v Paříži a nakladatelství Braun\n& Schneider (Fliegende Blátter) v Mnichově. Z majitelů domácích přispěli nám\nv první řadě : paní Zdenka Marol d o v á, p\"ak pánové MUDr. Michl, professor\nK. B. Mádl, sochař Vilém Amort a malíř Josef Schusser. Nakladatelství\np. J. Pospíšila dalo nám k disposici illustrace ku Hermanovým »Pražským\nfigurkám«, z nichž některé drobnosti otiskujeme a redakce »Světozora«\nrozdělila se přátelsky s námi o právo reprodukce portrétu umělcova\nsynáčka. Všichni zde uvedení mějtež náš nejsrdeěnější dík."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.35", "debut_caractere": 1847, "fin_caractere_exclue": 1855, "texte": "REDAKCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c043", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c043", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233 / 234", "page_fin": "233 / 234", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.20.2", "titre_corps": "L. MAROLD. PLAKÁT.", "titre_sommaire": "L. MAROLD. PLAKÁT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\nL. MAROLD.\nPLAKÁT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c044", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c044", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235 / 236", "page_fin": "235 / 236", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.20.3", "titre_corps": "MAJETEK PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAJETEK PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.34", "debut_caractere": 2795, "fin_caractere_exclue": 2849, "texte": "L. MAROLD.\nPASTELL.\nMAJETEK PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c045", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c045", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237 / 238", "page_fin": "237 / 238", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.20.4", "titre_corps": "L. MAROLD VE SVÉM PAŘÍŽSKÉM ATELIERU.", "titre_sommaire": "L. MAROLD VE SVÉM PAŘÍŽSKÉM ATELIERU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.35", "debut_caractere": 1778, "fin_caractere_exclue": 1845, "texte": "PAŘÍŽ, 6. V. 97.\nL. MAROLDEM.\nL. MAROLD VE SVÉM\nPAŘÍŽSKÉM ATELIERU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c046", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239 / 240", "page_fin": "261 / 262", "image_debut": 36, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21", "titre_corps": "STAVBY PRAŽSKÉ A SMĚRY UMĚLECKÉ. — JOSEF FANTA.", "titre_sommaire": "STAVBY PRAŽSKÉ A SMĚRY UMĚLECKÉ. — JOSEF FANTA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.36", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 4099, "texte": "STAVBY PRAŽSKÉ A SMĚRY\nUMĚLECKÉ. — JOSEF FANTA.\n\nNepopiratelně zajímavými jsou věcné a rozumné\nrozhovory a projevy o směrech uměleckých, ať již\nnazývány jsou novými neb starými. Však nelze upříti,\nže rozhovory o uměleckých směrech při dneš-\nních pražský ch sta vb á ch, nepřihlíží me-li k jedno-\ntlivým z nich, nýbrž k valnému a číselně převažují-\ncímu množství, které rozhoduje o rázu nových ulic,\na které starý jejich ráz mění, působí do jisté míry\nkomicky.\nUvažme jen, kolik pražských nových domů stavěno\njest dle návrhů stavitelů umělců, přihlédněme, oc jde\npodnikatelům a stavebníkům při těch tak zvaných\nčinžovních palácích, sledujme, kolik v Praze poslední\ndobou postaveno bylo rodinných domů, při nichž\nbylo by lze ještě nejspíše ocekávati, že přijde umění\narchitektonické ku slovu. Však kdybychom neutě-\nšený výsledek, jaký nám přehlídka taková působí,\nnevzali v úvahu, kdybychom si jen uvědomili, jak\nmalou měrou dopřáno bylo nepopiratelně vynikajícím\numělcům domácím spolupůsobit! při stavbě praž-\nských domů, při stanovení rázu ulic, jistě že si\nmnohé neblahé zjevy dosavádní snadno vysvětlíme.\nMyslím, že mnohým již napadlo, že jest to smutným\npro Prahu zjevem, že ku př. tvůrce Národního divadla,\ndíla, které přes nezralé posudky domácích i cizích po-\nsuzovatelů, zůstane vždy dílem velkého umění, že vy-\nnikající mistr domácí za dlouhou řadu let svého umě-\nleckého působení neměl příležitosti v ulicích pražských\nprovésti řadu svých děl. Otažte se jiných vynikajících\narchitektů pražských, kolikráte k nim přišli stavebníci\nse žádostí za vyhotovení plánů stavebních na domy\na zhrozíte se. Jest v Praze doposud vzácným případem,\nkdyž stavebník aneb podnikatel dá návrhy na dům zhoto-\nviti umělcem, a případem téměř neslýchaným je, aby\numělec mimo vnějšku stavby, zařizoval vnitřní uspořá-\ndání stavby a staral se o vnitřní výzdobu bytů. Ty věci\nse v Praze jinak pořizují iv palácích. V Praze doposud\nmyslí se, že architektovi náleží nanejvýše navrhovati prů-\nčelí, a jestliže stavitel, stavebník neb podnikatel dožádá\nsi spolupráce architekta, nejčastěji Činí tak k vůli průčelí,\nnanejvýš ještě, že architekt práci svou končí v průjezdě.\nVšak toto spolupůsobení jest jen výminečné. Nejčastěji\npodnikatel a mistr stavitelský spokojí se tím, že bez dlou-\nhého přemýšlení obrámuje díry okenní, které objeví se\nv průčelí ze schématu půdorysného, dům římsou nějakou\nukončí; při práci mu pomáhají vzory shledané z děl\nknihovny. Při potřebě pěkného průčelí dostane jak\nsvrchu praveno výjimečně architekt objednávku. Objed-\nnatel doručí mu vylinované schéma průčelí, malebné\nto schéma pozůstává v patrách nad sebou vylinova-\nných otvorů okenních, na nichž nelze ničeho měnit,\njelikož otvory jsou již vyzděny a okna do nich objed-\nnaná. Štědrý objednatel dovolí, aby umělec užil stui\nkaterských fabričně robených ozdob, nejčastěji umělc-\ndaná direktiva vyznačuje, že zbývá na provedení průčelí\na vchodu do domu částka nepatrná, a že sluší šetřiti,\novšem to šetření nemá se vztahovati k újmě množství\nozdob; pěkné průčelí musí býti dle běžných pojmů bo-\nhaté, čím víc tím lip, praví objednatel. Platí-li v umění:\ns malými prostředky účin, platí u podnikatele, za\nmálo peněz hodně výzdoby.\nÜbohý navrhovatel dodá pak výkresy přehledné a po-\ndrobné a o provedení stará se objednatel sám, při věci\nté nemá již navrhovatel slova, velmi často upraví si\nobjednatel í profily dle svého. Snad jsou věci tyto vám\nznámy. A případy tyto, kde za okolností podobných\numělci lze při vzhledu pražských ulic přece spolupůso-\nbiti i případy ty nejsou časté, stejně i ony, kde pod-\nnikatel stavby, mistr stavitel pojí se v jedné osobě\ns umělcem.\nOdtud ten v Praze proti jiným městům odchylný\nzjev; jinde při vzrůstu města působí pravidelně umělci,\nu nás pravidelně podnikatelé a zedníci, a jen výjimečně\numělci. Zajímavo je při těchto okolnostech, když pak\nslyšíte stesk, co jen ti naši umělci nám v Praze stavějí,\nač by zníti mělo, proč nám v Praze umělci nestavějí.\nBudou namítati snad někteří z Vás, že více než\ndomy obytné a budovy veřejné dávají ulicím a částím"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3428, "texte": "města ráz, a že na\nštěstí veřejné budovy\nsvěřovány bývají pra-\nvidelně umělcům. Nu\nano, pokud veřejné\nbudovy pražské nejsou\nnavrhovány ve Vídni\njsou prací domácích\numělců. Víte však\nsami, jak spoře, jak-\nzřídka veřejné budovy\nv Praze se staví, ko-\nlik let, trvá, než k ně-\nkteré potřebné a nutné\nveřejné stavbě dojde.\nZnáte však zajisté boje\ns kterými jest umě-\nlecká činnost při všech\nveřejných budovách\nv Praze téměř neroz-\nlučně spojena, víte, jak\nse i při representač-\nních budovách zem-\nských spoří a šetří,\něasto rozpočtový ná-\nklad, právě tak stačí\nna provedení řemeslné\npráce stavební.\nSrovnejte tyto poměry s poměry jiných měst, vzpo-\nmeňte ku př. Vídně; umělci stavitelé nejen že tam\nstále zaměstnáni jsou veřejnými nákladnými budo-\nvami, jich práce dožadují i stavebníci soukromí i pod-\nnikatelé. Van der Null, Sickardsburg, Hansen, Ferstel,\nForster, Wagner aj. působiti mohli ku stanovení\nvzhledu města všestranněji než u nás Barvitius, Ull-\n- Zítek, Schulz, Mocker a j. Ac mnohým nezdá\nse snad záhodným, aby tito neb jiní nejmenovaní\numělci naši při budování nové Prahy působili, kdož\npopříti může, že by součinnost jejich byla v ulicích\nPrahy přivodila více utěšeného, než činnost podnika-\ntelů mistrů stavitelů a zedníků bez spolupůsobení\numělců.\nPřáli bychom v Praze na všech místech, aby při\nruchu stavebním uplatňovalo se uměn í. K tomu pů-\nsobiti by mělo se na všech místech; jest to nezdravý\nsměr vývoje města, který ignoruje téměř naprosto umělce,\na to se doposud v Praze téměř pravidelně děje a sice\nod věcí malých vnitřní výzdoby, od nábytku a zařízení\nbytu až ku stavbám rázu veřejného. Za změnění tohoto\ndosavádního směru se co nejdůtklivěji přimlouván e.\nAž budou naši umělci spolupůsobiti měrou větší\nnež dosaváde při stavbách pražských, až schopnosti\numělecké, která při celých generacích odkázána byla\nokolnostmi k činnosti mimo ulice pražské, více použí-\nváno bude, pak budou rozhovory o uměleckých směrech\npři pražských stavbách míti podstatnější podklad než\ndosavád. Přiznáváme, že přejeme rozvoji každého směru,\npokud při něm vůbec jen lze mluviti o umění. Máme\nplnou důvěru v umělce domácí, že když jim umožněno\nbude spolupůsobiti při budování Prahy, uměním svým\nvyhoví moderním potřebám důkladnou znalostí kon-\nstruktivní, bez níž umění stavitelské stává se uměním\ndivadelní dekorace, vyhoví i potřebám ideálním, které\nu nás jako jinde hluboko kotví v duševním rozvoji\nnárodním. Rozvoj ten má své zvláštní potřeby, v okol-\nnostech šťastnějších, dá on domácímu umění při vší\nrozmanitosti ráz do jisté míry společný. Ovšem, že\nnetoužím, aby v uměuí našem vůbec, zvláště ale ve\nvýtvarném zněla struna jediná, aby zavládlo nějaké,\nať již kýmkoli a kdekoli velebené schéma, nějaká\nmódní odjinud zanešená fráse. Pro umění naše, v tom\núzkém kroužku umělecké činnosti cítíme potřebu a\ntoužíme po zjevech uměleckých, ucelených a rozma-\nnitých ve zjevu a barvě nadání svého se lišících,\nv jichž souhrnné práci by zněly všechny struny mohut-\nnosti duševní. Jak prostě o věci této vyjádřil se Sme-\ntana : Ať tvoří každý dle své povahy, poctivě, bez\nnucení se k něčemu, co nesouhlasí s jeho duševními\nschopnostmi, a až nás bude více a každý budeme\nhousti svou, pak budeme míti české umění hudební.\nTo platí analogicky i o umění výtvarném. Vystupovati\nproti každé povrchnosti a frasovitosti, která se dere\nna povrch, ať ona obléká se v šat domácí neb cizí,\nzdá se nám býti povinnosti všech opravdových lidí,"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.38", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3163, "texte": "stejně jako fedrovati\nvše, cím by více než\ndoposud v životě na-\nšem uplatnilo se u-\nmění; zbytecno se\nnám býti vidí psáti\numění domácí,\nneb se to rozumí\nsamo sebou ; neb jen\numění kotvící v půdě\ndomácí, vyrůstající z\nducha vzdělanosti ná-\nrodní jest plodem zá-\nživným, jest semenem\nplodným kulturního\nžití. Obdivujme umě-\nlecká díla cizí, učme\nse na nich, sledujme\npři nich jak vyrostla\nz kulturní půdy národů\njiných, nechrne je na\nsebe působiti, však ne-\nkopírujme jich, ne-\npřenášejme jich na\npůdu naši, ona mohou\nna nás co umělce míti\ndobrý vliv, však mají-li\numělecká díla naše\nobstáti před soudem\ndějin, musí stejně silně\nkotviti v našem du-\nševním světě, v naší\nkulturní půdě, musí\nbýti květy našeho du-\nševního a vzdělanost-\nního fondu národního\njako byla a jsou\nvšechna ta skutečně\nvynikající díla trvalé\nceny, kterými se na-\nmnoze honosí cizina.\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ\nS POZNÁMKAMI VOLNÝCH SMĚRŮ.\nO MÍSTĚ PRO HUSŮV POMNÍK. Dne 16. ledna\nt. r. rozhodoval sbor obecních starších o místě pro\npostavení pomníku M. J. H. Pokud nám známo, je to\njiž třetí »definitivní« místo k témuž účcli slavnou\nměstskou radou a sborem obecních ztarších odhla-\nsované a nebude se tedy nikdo diviti, když nemyslíme,\nže by to usnesení musilo býti posledním. Čekal\nHus půl páta století na vděk národa, počká ještě déle.\nHodlajíce krátce probrati postup výběru míst pro\nHusův pomník, opíráme se o úřední »Zprávu o do-\nsavadním průběhu jednání stran určení\nmísta pro pomník Jana Husa a poměr ku\nsoše P. M. na Star om. nám.« z roku loňského.\nDle této zprávy na\nžádost spolku pro po-\nstavení pomníku Mi-\nstra Jana Husa » svého\něasu« vykázáno bylo\npomníku místo na\nMalém náměstí Staro-\nměstském a vypsána\nnaň také soutěž; »lec\njiž během lhůty kon-\nkurenční, zvláště pak\nv době výstavy soutě-\nžících návrhů ustálilo\nse přesvědčení jak v\nkruzích uměleckých,\ntak iv kruzích obe-\ncenstva, že malé ná-\nměstí pro postavení\ntohoto pro národ český\ntak významného po-\nmníku se nehodí.«\n»Za těch okolností\nuvažoval spolek o ji-\nných místech« a po\nslyšení umělecké rady\ndoporučující v prvé\nřadě dolejší část Vá-\nclavského náměstí v\ndruhé řadě náměstí\nBetlémské, rozhodl se\nžádati mětskou radu o\npropůjčení dolní čá-\nsti Václavského\nnáměstí.\nNa základě této\nžádosti bylo v městské\nradě uspořádáno ně-\nkolik komissielních\nporad v nichž znalci\n(rozuměj z městské\nrady naproti dřívěj-\nšímu mínění znalců\nspolkem H. P. svolaných) »záhy se.shodli na úsudku, že\nVáclavské náměstí pro pomník Husův je nezpůsobilé.«\nDne 29. února 1896 sešli se zástupci obce se\nzástupci umělectva (Hynajs, Mauder, Schulz, Zítek,\nSchnirch, Klouček, Liebscher, Ženíšek, Myslbek, Po-\nlívka) aby rokovali o tom, kam možno pomníky Husa\na Palackého umístiti, při té příležitosti pak vzata byla\nv úvahu i socha sv. Václava. V této sehůzi nebylo\nsice nic odhlasováno, ale z náhledů zde projevených\nnabyla městská rada přesvědčení, 1 ) že náměstí ono\nani požadavkům súcastněných umělců úplně nevyho-\nvuje, 2) že pro pomník mistra J. H. bylo by vhod-\nnější v první řadě Velké náměstí, v řadě druhé\nnáměstí Betlémské; »majíc pak na zřeteli zvláštní\nmístní poměry tohoto náměstí, uznala za potřebné, aby"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.39", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2673, "texte": "zevrubně bylo označeno místo, na němž by Husův\npomník měl býti postavcn« : Výbor spolku pro posta-\nvení Husova pomníku cznacil toto mezi domem Grae-\nnovým a palácem Kinským v severní polovici náměstí;\nleč rozsáhlá komis se (z městské rady i umělců\ndne 24. dubna 1896.) uznala všemi hlasy proti\njednomu, že místo ono pro Husův pomník\nse nehodí, za to však že nejvhod ně jš í m pro\npomník bylo by místo, kde se křižuje osa\nuličky týnské a osa radnice staroměstské.\n»Rada městská\nuvažujíc o obou\ntěchto (ze spisu není\njasno kterých?) ná-\nvrzích znalců nsne-\nsla se dne 5. června\n1 896, aby pro po-\nmník J. H. bylo vě-\nnováno náměstí\nBetlémské nebo\njiné vhodné místo\nkdyby se takové\nnašlo«, kteréžto roz-\nhodnutí sbor obec-\nních starších dne\n22. června 1896\npotvrdil.\nNa to spolek pro\npostavení pomníku\nlví. J. Husa podal\n10. června 1 897 no-\nvou žádost, ve které\npřes jednom y-\nsln é usnesení\numělců a zna 1-\nc ii, žádal o místo\nna Staroměstském\nnáměstí buď ve třetí\ntřetině a nebo na\nrozhraní její.\nZvláštní místní ko-\nni isse dne 8. čer-\nvence 1897. navrhla\n(po dodatku pana\nMúnzbergra) místo,\nkde sečou se kol-\nmice z risalitu pa-\nláce Kinského s kol-\nmicí ze středu prů-\njezdu domu Schie-\nrova; městská rada\npak usnesla se dne\n9. července 1897.\npředložití tento ná-\nvrh komissi uměle-\ncké k novému vy-\njádření. Tato pak\npoukázala přípisem (dne 6. říj na 1897) na\npůvodní návrh umělců ze dne 29. dubna\n1896 o d poruč u jí c í střed náměstí pro pomník\na odmítla podati návrh nový, jelikož za nezměně-\nných okolností neshledáno k tomu důvodu.\nRada městská (22. října 1898) odkázala záležitost\ntuto komissi praesidiální, jíž měla býti podána i data\no právním poměru obce k sloupu mariánskému.\nZ těch vyjímáme jen to co mluví proti mínění,\nže sloup P. M. postaven byl »na oslavu vítězství bělo-\nhorského« a »na po-\ntupu národa če-\nského « :\n»Sloup se sochou\nP. M. postaven byl\nz rozkazu císaře Fer-\ndinanda 111 , který\ntéž i fundaci zřídil\nku konání pobož-\nnosti ku stále trva-\njící vděčné památce,\nže z pouhé milosti\nboží tato od tehdáž\nnepřátelského lidu\nv\nŠvédského silné do-\nbývaná Stará i Nová\nměsta Pražská k pře-\nmožení a podmanění\nnepřišla a k tomu\ncíli aby nejvetší pří-\nmluvou rodičky boží\nna budoucí Časy od\nválek a outokův ne-\npřátelských, naka-\nžení morního a ji-\nných neřestí zacho-\nvána byla« (liber de-\ncretum). Základní\nkámen položen 23.\nkvětna 1650. Po-\nsvěcení 3. června\n1652.\nDále úřední »zprá-\nva« o historii místa\npro Husův pomník\nnesahá, ale bylo již\no tom promluveno\nve svrchu zmíněné\nschůzi dne 16. ledna\nt. r., kde na žádost'\nspolku pro posta-\nvení pomníku M. J.\nHusovi a na návrh\nměstské rady, roz-\nhodl sbor obecních\nstarších 43 hlasy"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "247 / 248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.40", "debut_caractere": 66, "fin_caractere_exclue": 2958, "texte": "proti 39 hlasům, tedy nadpo-\nloviční většinou dvou hlasů,\naby propůjčeno bylo místo žá-\ndané, ve třetí třetině Sta-\nroměstského náměstí.\nPřiznáváme, že nám ono\nrozhodnutí nezpůsobilo zvláštní\npotěšení. Vidíme v rozhodnutí\ntom i po stránce umělecké\ni jinak potíže, kteréž opětně\nzabrání a stíží důstojné spla-\ncení starého dluhu. Nelze\nnám smlčeti některé poznámky.\nPři schůzi zmíněné a čas-\ntěji i jinde, objevilo se jako\ndůvod pro žádané místo ve\ntřetí třetině tvrzení, že pro\nStaroměstské náměstí\nprohlásili se vynikající\numělci a umělecká ko-\nrní s se za tou příčinou\nsvolaná. Proti tomu uvá-\ndíme to, co vypravovali jsme\nz obsahu úřední zprávy a\no čem také svědčí zachované\nprotokoly. Po vypsání prvé sou-\ntěže spolkem svolaná umělecká\nkomisse, kteréž přikázáno bylo\nurčení vhodného místa pro po-\nmník M. J. Husi, po důkladném\nuvážení veškerých míst, které\nv úvahu vůbec bylo možno\nvzíti, odporučila valnou vět-\nšinou hlasů, spolku pro po-\nstavení pomníku Husova, do-\nle ní část náměstí Vác-\nlavského, tam kde jeho osa\nseče osu Můstku. Když pak\ntéto žádosti vyhověti zdálo se\nměstské radě nevhodným a\nsvolána nová umělecká ko-\nmisse (29. února 1896), aby\nvzala v úvahu i pomník Pa-\nlackého, nebylo sic možnosti\npomníku Husova na Václav-\nském náměstí popíráno, ale vře-\nleji doporučováno námě-\nstí Velké a Betlémské;\nnová opět »rozsáhlá« ko-\nmisse (29. dubna 1896) jedno-\nhlasně odmítla místo ve\ntřetí třetině náměstí a\ndoporučila (proti jedinému !\nhlasu) střed téhož; nejinak\nrozhodla i bývalá Umělecká\nkomisse při radě král. hl. města\nPrahy (6. října 1897). Kde jest\nnám tedy hledati ony vyni-\nkající umělce a umělec ké\nkomisse tak houževnatě se\ntřetí třetiny náměstí domáhající ?\nPokud víme žádal výbor\nspolku vždy o své újmě o toto\nmísto, nikdy ale neopíral se\nani o vynikající umělce\nani o nějakou uměleckou\nkomissi. V důvodech, proč\nVáclavské náměstí městskou\nradou bylo uznáno za nezpů-\nsobilé, uváděno ve zprávě mezi\njiným »dále že v hořejší\nčásti téhož náměstí má býti\npostavena socha sv. Václava,\npři čemž by ovšem dvě\ns o ch y představující r ů z\nn é ideály (směry) na\ntemže náměstí nikterak\nse nedaly srovnati ne-\nhledíc ani k tomu, že při po-\nstavení několika soch na jed-\nnom a témže náměstí vzniká\nkonkurence —« a ten důvod\nuznal výbor spolku důvodným\na nedomáhal se dále rozsáh-\nlého, representačního místa\ntoho, uznal, že náš první mu-\nčedník křesťanství nesnesl by\nse s prvým naším mučedníkem\nsvobody svědomí na témže ná-\nměstí, třeba je oddělovalo pro-\nstranství tisícimetrové, a třeba\nse od sebe dali odděliti řadou\nsloupů, stožárů nebo pilonů,\nale jedná-li se o náměstí Staro-\nměstském, neuznává tyže ná-\nmitky, třeba by idee těch dvou\nsoch byly od sebe daleko růz-\nnější a prostranství mezi nimi\nnepoměrně menší! Proč to?\nPři silnějších příčinách slabší\ndůsledky jak se strany výboru\nspolku tak i se strany otců\nměsta! Zájem ethický tu ne-\nrozhodoval, rozhodoval snad"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "253 / 254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.43", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2786, "texte": "umělecký? Umělci jednohlasně se proti tomu opřeli,\naby ustoupil pomník Husův do pozadí náměstí, na\npodřízené místo, aby znemožněna byla koncepce tako-\nvého pomníku, který by při volném uměleckém tvoření\nalespoň ve formální soulad s okolím přiveden býti\nmohl. A jsme přesvědčeni, že také dnes ať požádáte\njednotlivě ať v celku umělectvo české, jemuž památka\nKostnického mučedníka na srdci leží a jež přeje si\nšťastného, jenom uměleckými a ethickými zájmy se\nřídícího rozluštění, zvíte, že nemožno-li žádati\nstřed náměstí staroměstského, znova od-\nmítne třetí třetinu jeho, jako místo pro\nHusův pomník nevhodné.\nDemonstrace klerikální odbyta protidemonstračním\nhlasováním proč žádati, aby měla špatný ba ne-\nšťastný vliv na záležitost, již přece všichni (ai ti\nnejzuřivější klerikálové snad slespon z uměleckého sta-\nnoviska) považovati musíme za významnou věc národní?\nRuku na hlavu, ruku na srdce! Vyhovuje\nalespoň z poloviny požadavkům jednoho z Vás dvěma\nhlasy dobyté místo pro Husův pomník? Proč nechcete\nbýt sami k sobě upřímnými? Proč chcete na českých\numělcích, aby konkurovali s návrhy na místo, které\nani Vám po vůli ani jim po stránce umělecké vyho-\nvovati nemůže? Hus čekal, jak na začátku jsme\npravili, půl páta století na to, aby si jeho národ troufal\nho oslaviti Hus počká ještě chvíli, aby se proň\nnašlo místo kde by nemusel podle politických poměrů\nuhýbati. Ve schůzích a komissích mluvili k Vám\nvážení naši kommilitoni nejstarší neslyšeli jste, po-\nslechněte tedy volání mladších: Zvraťte, probůh svoje\nusnešení ještě po třetí! Vždyť českým je to pořekadlo:\nDo třetice všeho dobrého!\nOSUD SKUPINY STARÝCH DOMŮ NA SEVERNÍ\nstraně náměstí jest rozhodnut, předzvěstí rozhodnutí\nbylo zdravotní vysvědčení městského lékaře, jež před\nschůzí obecních starších uveřejněno v N. E.\nZáležitost přišla třikráte do sboru obecních starších,\njenž po dvakrate ukázal se býti již mezi debatou pro\nmalé ríčastenství nekompetentním. Po třetí pak při-\njato na vědomi usnešcní městské rady, aby zbo-\nřeny byly domy č. p. 931, 932 a 933-1.; proti tomu\nhlasovali z celého sboru (!) pouze pp. P. Eckert, Kubert,\nJ. Sokol, Tonner a Dři Podlipský, Scheiner, Milde,\nPrachenský a Bastýř.\nLITERATURA PRO BOURÁNÍ STARÉ PRAHY zahájená\nbyla otisknutím řeči p. dra Vojt. Frice,\nčlena řiditelstva městské pojišťovny, řeči, kterou ob-\nhajoval ve sboru obecních starších hlasování, jimž\nměstská rada spečetila osud skupiny starých domů\nna Starom. náměstí. Řeč p. dra V. Friče vyšla ná-\nkladem snadno rozluštitelného anonyma, V. Chan omilly,\n(Heřmánek?) se zajímavými obrázky, které mimo dvou\nreprodukují návrhy p. O. Polívky na nový dům, v němž\numístěny mají býti úřadovny městské pojišťovny.\nŘeč p. dra Friče náleží k oněm řečem, které ne-\nobírajíce se podstatou chytí několik na různých mí-"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "255 / 256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.44", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 2819, "texte": "stech projevených, pro záležitost o níž jde, celkem bezvýznamných projevů, které pro zaslepení posluchačslva\nhledí notně pocuchati. Nejlepším vtipem řeči p. doktorovy je tvrzení, že zájem pro zachování Staroměst. náměstí\ndiktován jest uměleckou vášní a konkurenční závistí proti p. arch. O. Polívkovi. Skutečně není lepší zbraně\npro skončení nemilé s někým kontraverse, než hoditi odpůrci v tvář úražku, která omračuje co rána kyjem\na kdyby záležitost bourání Prahy byla jen záležitosti dvou neb tří lidí, možná že by p. dr. Frič zůstal vítězem,\na že by k mlčení přivedl protivníky vandalského boření staré Prahy. Neboť věru jest málo příjemným býti\nosobně napadenu tam, kde jde o věc. A osobnímu napadání se také pan doktor vyhýbá on totiž ne-\njmenuje, ne snad proto, aby ušetřil nepříjemnosti napadenému, ale spíše ne-pnjemné odvolání sobě samému.\nZe při bourání domů na Staroměst. náměstí jde o něco jiného než o řevninost uměleckou, o tom p. dr. Frič\njest sám dobře přesvědčen. Před 2 léty, kde nevěděl ještě o příčině, kterou dnes uvádí co pohnutku hájení\noněch 3 domů, sděloval s jinými své obavy, že nastane vřava až veřejnost zví, že domy ty mají udělati\nmísto pro městskou pojišťovnu. Mezi nynějšími důvody řeči p. dra Friče pro sbourání domů na Starom. ná-\nměstí, ac-li o nich lze vůbec vážně mluviti, jest důvod opírající se o petici »Um. Besedy,« v níž prý stojí:\n»Domy č. p. 930 935 mají býti dle doslechu sbourány takové domy nelze bourati, jediné tenkrát, aby\nučinily místa veřejným budovám monumentálním, umělecké ceny trvalé a zaručen é.«\nStanovisko toto nazval p. dr. V. Fric správným, a proto též dům městské pojišťovny, dům podstatou\nčinžovní nazýván jest palácem měst. pojišťovny, ač úřadovny městské pojišťovny zabírají jen\nmenší cast zamyšleného domu činžovního. Bylo v petici »Umělecké Besedy« projeveno přání pro sbourání těch\nzajímavých starých domů pražských? anebo jich hájení před sbouráním? Takové domy lze bourati jedině ten-\nkráte, aby učinily místa veřejným budovám monumentálním umělecké ceny trvalé a zaručené, stojí v petici,\nkterá se přimlouvala za zachování domů cis. p. 930 935, a z které nyní vytloukán jest důvod pro jich\nzbourání. V čem leží ta trvalá a zaručená umělecká cena při zamyšleném domě, doposud v různých náčrtcích\nnaznačeném, o nichž doposud ani vůbec rozhodnuto prý nebylo. Hlasovali by ti členové Um. Besedy, jejichž\npetice se p. dr. Frič dovolává, hlasovali by nyní pro sbourání těch domů na Starom. náměstí, když znají ony\nstudie k návrhům archit. p. Osv. Polívky? Uznávají zamyšlený dům s výzdobnou fagadau, v jehož patře umí-\nstěny býti mají úřadovny městské pojišťovny, za náhradu vhodnou a doporučitelnou ? Přáli by si míti sbouránv\ncelkem nenastrojené, prosté ty staré domy, které však celým zjevem a to přes všechno pomlouvání advokátů"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "257 / 258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3794, "texte": "mají svůj umě lecký a historický význam :\naneb by si zde přáli míti činžovní dům\nnově vyšňořený, který by se dle nezpůsobu\nposlední dobou zavládnuvšího nazýval pa-\nlácem (!) a který stejně neoprávněně ve-\nřejnou budovou nazýván jest nyní. Pro\nkterý návrh by se v Uměl. Besedě rozhodli,\npro barokní, pro který horuje p. di\\ Fric,\npro moderní kopulovitou střechu neb pro\nrenessancní ? Aneb přáli by si v zájmu za-\nchování starobylého rázu návrh gotický?\nAneb by snad odpověděli, že jim ty\npomluvené staré domy přece více jsou sym-\npatickými ve svých skromných nárocích,\nkteré po celé lidské věky na Starom. ná-\nměstí svým vnějškem- na předky naše činily\na také na nás činí? Snad by odpověděli:\n»Nám ta tři tísnící se k sobě průčelí jsou\nvýznačna pro náměstí starých měst a Prahy\nzvlášt. Nezdá se vám zde záhodným zcelo-\nvání parcel, zde bychom si přáli v zájmu\nzachování historického a uměleckého rázu\nvždy úzké domy tři!«\nA snad by k hrůze p. dra Frice odpo-\nvěděli: »Zachovejte ty staré domy, na\nkteré jsme se .marně peticemi, kterých se\nnyní nesprávně dovoláváte, u vás při-\nmlouvali; snad by k hrůze p. dr. Friče\numělci, stavitelé a na slovo vzatí odborníci\nřekli.« Není pravda, že nelze domy ty adap-\ntovati pro účele městské pojišťovny, je to\nmožným, jen vám, kteří rozhopujete, schází\ndobrá vůle.« Nevím, jak by nejsilnější důvod\npana dra Frice tu obstál. Však soudě dle zkušeností,\njistě že by byla U. B. ihned složením závistivců neb\nby byla spolkem některým závistníkem svedeným, jenž\nnepřeje architektu O. Polívkovi, aby zde vystavvěl své\nnové dílo, a to i přes to, že členové U. B.v případu\ntak křiklavém, jakým bylo převzetí projektu po čin-\nnosti jurorské, ku kolegovi svému chovali se vzornou\nšetrností. Marně přebíráme se ve zvláštním otisku řeci\np. dra Frice, kde bychom uchytili věcného důvodu\njiného pro sbourání. Samospráva přece nemůže býti\nbýti dobíe důvodem •pro sbourání skupiny domů na\nStarom. náměstí. Důvodem nemůže býti zde to, že\nsi mnozí v obec. zastupitelstvu přejí zachování z dů-\nvodů vážných, neztajených, proti nimž nebylo v řeci\np. dra Frice postaveny náhledy zdůvodněné.\nMá býti důvodem pro sbourání dosavádní chyby\nspáchané? Má tu býii důvodem, že p. Schier do-\nnucen byl obcí stavěti a že stavěl, jak slavn. obcí\nbylo schváleno? Má tu býti důvodem, že plány assa-\nnacního obvodu nerozumně se vedly, což bylo, jak\nse p. dr. Fric přesvědciti .může, již před lety důtklivě\na podrobně ukazováno. (Koho to zajímá, může na-\nhlédnouti ve všechny ty opravné plány assan. obvodu,\nkteréž iv tomto případě naznačovaly zachování stá-\nvajících starých linií na severní straně Starom, nám.)\nMůže tvrzení, že se vždy přijde se strany obhájců\nstarobylého rázu pozdě, bráno býti vážně? Aneb má\nse snad se strany obhájců starobylého rázu dříve\nproti sbourání památek pražských mluviti než se o nich\nv radě městské vůbec jedná? Aneb jest důvodem pro\nsbourání, že jen několik umělců o věcech těchto píše\na mluví? Nebojí se pan dr. Fric výčitky, že vedle\npana Scharffa jen on pro sbourání veřejně mluvil?\nJest důvodem pro sbourání domů na Staroměstském\nnáměstí otázka pana Dra Frice: »Kde byli ti pánové,\nkteří dovolili domy c. 934 a 935 bourati, proč tenkráte\nnemluvili,« k níž odpovědíti můžeme panu Dru Fricovi,\nže byli ti pánové bohužel tam, kde jsou dnes, že při\nsvých snahách nedospěli v hájení památek pražských\ndál, že mluvili o domech těch stejně jako dnes o do-\nmech č. 931 —933, jen že je tehdy pan Dr. Fric ne-\nslyšel, poněvadž osud domů c. 934 a 935 ho neza-\njímal. Jest důvodem vážným v řeci pana Dra Frice\nse ozývající tvrzení, které naznaciti lze slovy: »Co\njiní beztrestně dělali, to můžeme dělati i my: Jiní\nbourali, (ovšem, když k tomu obcí byli donuceni),\nbourejme též, jiní vypisovali nesprávně soutěže umě-\nlecké, vypisujme je i my«. To ovšem jest obvyklé,"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "259 / 260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.46", "debut_caractere": 94, "fin_caractere_exclue": 4085, "texte": "avšak jde o to, je-li to správné ! Řeč pana Dra Friče\njest řečí obhajovací, řečí, která chtěla dokázati, že bylo\nusnesení rady městské v příčině rozbourání tří domů\nna Star. náměstí správné a že bylo ve prospěchu obce.\nPo rozumu pami Dra Friče bylo usneseni rady\nměstské správným právnicky správným. Domy\nbyly obcí zakoupeny, od této městská pojišťovna kou-\npila pozemky, na kterých domy ty stojí a slavný\nsbor obecních starších schválil prodej pozemků,\nkteré vzniknou teprvé po sbourání těchto domů. Při-\nrozeno tudíž, město má povinnost se zemí srovnati\nsvé domy, které nyní stojí na cizím majetku, na\nmajetku městské pojišťovny. Závěrek, který pan Dr.\nFrič, co právník takto činí, jest správným. *) Škoda\nvšak, že se ve své řeči na toto tvrzení neomezil, za-\njisté mohla býti tato čásť jeho řeči jako důvod pro\nsboření domů alespoň právnicky silnou. Šel však dále,\nhleděl dokázati, že sboření tří starobylých domů na\nStaroměstském náměstí bylo ve prospěchu obce\nv ohledu materielním a morálním a že ne-\nporušilo zastupitelstvo obce lásku ku starým pa-\nmá tkám. Svědčí o nejistotě, v jaké pan řečník\nv hájení těchto vět sám vězel, když položil si otázku\nzda z důležitých motivů ruší zastupitelstvo obecní\nlásku ku starým památkám.\nPři sebe bedlivějším čtení té řeči nenacházíme, že\nby otázky ty zodpovězeny byly příznivě pro obecní\nzastupitelstvo. Ku řeči pana Dra V. Friče mělo by\nse připsati heslo: Uděláš-li chybu, jen vní setrvej !\nHeslo to vládlo a vládne vždy více méně u každé\nvrchnosti, to může býti jedinou omluvou pánům na\nradnici, kteří se o sbourání těch tří domů tak usilovně\npřičinili.\nOtisk řeči. pana Dra Friče je dokladem špatných\nzávěrků na falešných základech, přes to ale zajímá\nvelice a nutno ho vítati: je lépe, když pánové řeknou\nsvé, třebas nesprávné náhledy a důvody pro odhla-\nsovaní té které důležité záležitosti, nežli když hlasují\nvůbec bez důvodu, jen za. tím účelem, aby zachrá-\nnili samosprávu.\nUMĚLECKÉ SOUTĚŽE A OBECNÍ STARŠÍ PAN\nDr. Vojtěch Fric. Pan Dr. Fric co přední zástupce\nměstské pojišťovny věnuje teprvé od nějaké doby po-\nzornost svou záležitostem umělcům výtvarným dávno\njiž zajímavým a jelikož své náhledy co zástupce obce\nveřejně pronáší, dovolí nám, abychom poukázali na ně-\nkteré stránky, v nichž se názory umělců od jeho od-\nchylují. 'Pan Dr. V. Fric hájí dávno již jinde i u nás\nse strany umělců právem odsouzený nezpůsob, svrcho-\nvaně nekorektního a nesprávného řízení konkurenčního,\nkteré pozůstává v tom, že při veřejné všeobecné sou-\ntěži přiobjednány jsou proti honoráři práce u zvláště\nvyvolených umělců, který nezpůsob v případu vypsání\nsoutěže na městskou pojišťovnu hledá u nás těžko sobě\nrovného. Pan Dr. Fric buď nezná případy, které ztotož-\nňuje s vypsáním na městskou pojišťovnu, aneb vědomě\ntvrdí k docílení zamýšlených cílů nepravdu. Případ\npři vypsání veřejné soutěže při Strakově akademii, při\nmuseu království českého byl povahy zcela jiné. Tu\nbyla připuštěna k širší konkurenci, konkurence užší\nhonorovaná, k níž vyzváno bylo několik před ní c h\npražských architektů, o jichž osobách bylo\nrozhodnuto celkem správně dle jich významu. Práce\njejich soutěžily a posouzeny byly společně uměleckou\nporotou předem zvolenou. Pan Dr. V. Frič dočisti\nse muže ve starých ročnících Národních Listů zejmena\nv delším článku »0 uměleckých soutěžích« jak soudili\numělci čeští i o těchto případech, kterými případ po-\njišťovny porovnávati jest nejmírněji řečeno smělým.\nVí dobře pan Dr. Vojtěch Frič, co při vypsání\nsoutěže na městskou pojišťovnu se dálo, jsou mu\nznámy náhledy i jeho přátel na radnici o případu při\nřízení konkurenčním téměř neslýchaném, mohl se pře-\nsvědčiti, jak o něm soudí ne většina, nýbrž snad bez-\nvýminky všichni umělci domácí a to by mu mohlo\nbýti pokynem, když nechápe zřejmé, důvodné, z prá-\nvního citu plynoucí požadavky umělců, aby se poučil\n\n*) Proč asi nebylo rozhodováno o sbourání těchto domů\npřed prodejem pozemků, na nichž domy stojí, vždyť při\nostatních parcelách v assan. obvodu byl pochod jinačí."}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "261 / 262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.47", "debut_caractere": 69, "fin_caractere_exclue": 3028, "texte": "o tom, jak je jinde pojímáno řízení uměleckých sou-\ntěží, a mělli by pres to náhledy jiné, aby co právník,\nco myslící vzdělaný muž poukázal, že dosavadní názory,\nkteré projevily se bezpoctukráte na různých místech,\njsou nekorektní, neodpovídající právu, slušnosti a spra-\nvedlnosti. Pakli ale pan Dr. Vojtěch Fric bez znalosti,\nbez studia, bez náležitého uvažování vidí v jednání\numělců a odborníků, kteří od let poukazují na neko-\nrektnosti páchané při soutěžích, a kteří iv tomto\npřípadě jako v mnohých jiných pronesli svůj úsudek,\nnajednou příčinu jinou, kterou vysvětlil řevnivostí\numěleckou, vášn1' konkurenční, pak nelze ovšem než\nlitovati, že jemu přisouzeno jest spolurozhodovati o zále-\nžitostech, které svou povahou se vymykají úplně jeho\nznalosti a věcnému posouzení a litovati jest tím více,\njelikož jsou to záležitosti veřejné. Ba nelze ani věřiti,\nže by pan Dr. Vojtěch Fric tyto věci nepochopoval;\nsnad by mu byly jasnými, kdyby nejednalo se o zá-\nležitost stavební, kdyby ku př. o vyhotovení právních\nlistin požádán byl ovšem proti zaplacení kolega pana\ndoktora, řekněme Dr. M.a při tom by se řeklo:\n»Objednáváme u p. Dr. M. protože máme k němu\nplnou důvěru, že to dovede. Chcete-li pak iVy ostatní\npáni doktoři, můžete se též o vypracování těchto práv-\nních listin v téže záležitosti pokusiti, bude-li v nich\nněkterý passus lepší s radostí ho k doplnění právního\nelaborátu pana Dra. M. přičiníme, zacež Vám even-\ntuelně také něco zaplatíme.« Snad by p. Dr. Vojtěch\nFric pochopil, že by sotva některý z kolegů vyzva-\nného pana doktora M. pustil se do práce. A byly by\ntu vinny řevnivost právnická a vášeň konkurenční ?\nPochopoval by tu snad pan Dr. Fric, že by důvod,\npro který by ostatní kolegové p. doktora M. právních\nlistin sebe důležitějších v případě tomto nevyhotovovali,\nspočíval jinde. Nechť pan V. Fric se laskavě znovu\npokusí o vysvětlení toho zjevu jemu pochopitelného\njen při řevnivosti a závisti, snad najde správnější a\nlepší pro to důvody. Aby tak v tomto případě některý\nobecní úředník před panem doktorem V. Fricem řekl:\nVy doktoři nesúčastníte se proto práce, jelikož to ne-\ndovedete, a proto že se bojíte z vyzvaným panem\ndoktorem M. se měřiti. Jak by tu pan Dr. V. Fric\npanu úředníku městskému důrazně vysvětlil, že má\n0 panech doktorech nesprávné a urážlivé mínění.\nOstatně jisto, že by městský úředník na posudek takový\nproti doktorům práv se neodvážil, proti umělcům\novšem jest to přípustné a soudě dle jednání vrchnosti\n1 odporučitelné. Ucta, kterou jsme chovali a chováme\npro jméno, kteréž pan Dr. Vojtěch nese, nutí nás aby-\nchom hledali nějakého vysvětlení pro jeho zvláštní ná-\nzory; snad příčinou jeho odchýlných názoru o umě-\nleckých soutěžích je nešťastná náhoda, že případ, který\nzbudil zájem jeho o otázky umělecké, o otázky umě-\nleckých soutěží, spadl v okres záležitostí dotýkajících\nse otázek o zachování starobylého rázu Prahy, při nichž\nztratili někteří páni as nimi i pan Dr. Fric veškerý\nvěcný posudek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c047", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c047", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239 / 240", "page_fin": "239 / 240", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.1", "titre_corps": "EL P. GABRIEL ADAR V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "EL P. GABRIEL ADAR V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "MAROLD.\nUSTRACE.\nEL P. GABRIEL\nADAR V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c049", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c049", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241 / 242", "page_fin": "241 / 242", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.3", "titre_corps": "MAJ. SPOLKU MAI A P. JOS. SCHUSSE", "titre_sommaire": "MAJ. SPOLKU MAI A P. JOS. SCHUSSE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.37", "debut_caractere": 3430, "fin_caractere_exclue": 3482, "texte": "L. MAROL\nDVĚ ČRTY.\nMAJ. SPOLKU MAI\nA P. JOS. SCHUSSE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c050", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c050", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243 / 244", "page_fin": "243 / 244", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.4", "titre_corps": "AKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "AKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.38", "debut_caractere": 3165, "fin_caractere_exclue": 3236, "texte": "L. MAROLD.\nPLAKÁT.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c051", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c051", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245 / 246", "page_fin": "245 / 246", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.5", "titre_corps": "AKVARÉL. — MAJĔTEK P. MUDRA. J. MICHLA V PRAZE.", "titre_sommaire": "AKVARÉL. — MAJĔTEK P. MUDRA. J. MICHLA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.39", "debut_caractere": 2675, "fin_caractere_exclue": 2743, "texte": "L. MAROLD.\nV TÁBOŘE.\nAKVARÉL. — MAJĔTEK P. MUDRA. J. MICHLA V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c052", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c052", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247 / 248", "page_fin": "247 / 248", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.6", "titre_corps": "ILLUSTRACE.", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "247 / 248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 64, "texte": "L. MAROLD.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\nILLUSTRACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c053", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c053", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253 / 254", "page_fin": "253 / 254", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.7", "titre_corps": "L. MAROLD. DVA KOUTKY STARÉ PRAHY. MAJ. NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "titre_sommaire": "L. MAROLD. DVA KOUTKY STARÉ PRAHY. MAJ. NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "253 / 254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.43", "debut_caractere": 2788, "fin_caractere_exclue": 2863, "texte": "L. MAROLD.\nDVA KOUTKY\nSTARÉ PRAHY.\nMAJ. NAKLADATELSTVÍ\nPOSPÍŠILOVA V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c054", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c054", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255 / 256", "page_fin": "255 / 256", "image_debut": 44, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.8", "titre_corps": "[illegible]AJETEK PANÍ [illegible]Y MAROL- V PRAZE.", "titre_sommaire": "[illegible]AJETEK PANÍ [illegible]Y MAROL- V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "255 / 256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.44", "debut_caractere": 2821, "fin_caractere_exclue": 2904, "texte": "[illegible]AROLD.\nZZY KU\nKÁTŮM.\n[illegible]AJETEK PANÍ\n[illegible]Y MAROL-\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c055", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c055", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257 / 258", "page_fin": "257 / 258", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.9", "titre_corps": "L. MARO SKIZ TUŽKOU MAJETEK P. SCHUSSRA v P", "titre_sommaire": "L. MARO SKIZ TUŽKOU MAJETEK P. SCHUSSRA v P", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "257 / 258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.45", "debut_caractere": 3796, "fin_caractere_exclue": 3839, "texte": "L. MARO\nSKIZ\nTUŽKOU\nMAJETEK P.\nSCHUSSRA v P"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c056", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c056", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259 / 260", "page_fin": "259 / 260", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.21.10", "titre_corps": "MAROLD. [illegible]VAREL. [illegible]P. GABRIEL DE [illegible]AR V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAROLD. [illegible]VAREL. [illegible]P. GABRIEL DE [illegible]AR V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "259 / 260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.46", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 92, "texte": "MAROLD.\n[illegible]VAREL.\n[illegible]P. GABRIEL DE\n[illegible]AR V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c057", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c057", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249 / 250", "page_fin": "249 / 250", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.22", "titre_corps": "OLEJOVÝ OBRAZ. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "OLEJOVÝ OBRAZ. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "249 / 250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 79, "texte": "L. MAROLD.\nPO DEŠTI.\nOLEJOVÝ OBRAZ. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c058", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c058", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251 / 252", "page_fin": "251 / 252", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.23", "titre_corps": "L. MAROLD. PEROKRESBA. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "titre_sommaire": "L. MAROLD. PEROKRESBA. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "251 / 252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "L. MAROLD.\nPEROKRESBA.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ\nPOSPÍŠILOVA\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c059", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c059", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "261 / 262", "page_fin": "267 / 268", "image_debut": 47, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.24", "titre_corps": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY UMĚLECKÉ.", "signature_source": "R. V. S ; – ek ; K. P ; Ot. Materna", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "261 / 262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.47", "debut_caractere": 3030, "fin_caractere_exclue": 4716, "texte": "MĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNYCH SMĚRŮ. POČÍNAjíce\nvypisovati pravidelné měsíční soutěže, splňu-\njeme opět jeden bod programu, který si »Mánes « ve V. S.\nvytknul. Účelem těchto soutěží jest, povzbuditi ku čin-\nnosti hlavně v oborech dekorativního umění a umělec-\nkého průmyslu, u nás tak zanedbaných a bohužel i sa-\nmými výtvarníky podceňovaných. Zahranicný umělecký\nprůmysl, anglický a francouzský, děkují svůj pokrok\na rozkvět toliko součinnosti výtvarných umělců a ku\ntéto součinnosti musí dojiti též u nás, máme-li se\naspoň o píď hnouti ku předu. Našemi soutěžemi brzy\nse ukáže, mnoho-li a jak schopné pracovníky naše\numělecká obec v sobě chová, ukáže se, zdali možno\nvůbec v tomto směru chovati do budoucnosti nějaké\nnaděje. Zveme ku hojnému účastenství. Soutěže naše\njsou neomezené, přístupné všem českým výtvarníkům,\npouze konkurecních pravidel a podmínek dlužno přesně\ndbáti. Výšku cen peněžních urcovati budeme přiměřeně\nku v}rpsanému předmětu a ku naším skromným po-\nměrům nakladatelským udržovati je však budeme ve\nvýši obvyklé u soutěží jiných, V. S. příbuzných za-\nhranicných časopisů. I o zužitkování života schopných\nnávrhů chceme se přiciniti prostředkováním mezi au-\ntorem a podnikatelem.\nPodaří-li se nám, třeba jen poznenáhlu, dopracovati\nse výsledků a opatřiti účastníkům našich soutěží nové\nzdroje práce i příjmů, budeme za své namáhání i za\npřinesené oběti z dostatek odměněni.\nSOUTĚŽ VOLNÝCH SMĚRŮ. DEKORATIVNÍ VÁSA\nv pálené hlíně, glasurovaná. Největší rozměr 50 cm.\nKonkurenční práce v hotovém návrhu buď v pálené\nhlíně neb v sádře zaslána budiž do 1. května 1899.\nCena 60 korun a 40 korun. Ostatní podmínky soutěže\nviz na třetí straně obálky.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nR. V. S."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "263 / 264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.48", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 3947, "texte": "SOUBORNA VÝSTAVA JAROSLAVA ŠPILLARA.\nOd 15. ledna do 15. února hostil Salon Topičův\nprače jednoho z mladší generace malířské. Možno říci,\nze Špillar presentoval se tu celou svojí desetiletou\nčinnosti uměleckou: starsi prače vystaveny ve foto-\ngrafu ch. - Mamě podrobovali vystavu jednoho znej-\nlepších svých pratel kamaradske kritice? nebo mame\n, . ... ~1 A1 , . c v\\\nse snad postaviti na vysoký kothurn kritiku nratel-\n.. . 1 t / . . , r ' :\nských karatelu a radcu ? Ani iedno ani druhé Pn-\nv. , , , , . . . VI ' , v.'\nnasime jen nektera data z jeho mladepmelecke činnosti\n- reprodukce ve V. S._j.z uverejnene anebo k uve-\nrejnem přichystané pouc. o jeho kvalitě. -\nAsi před desíti letý vystavil Jar. Špillar jako jeden\nz nejnadanějších žáků prof. Pirnera svůj první obraz\n(studie dřímajícího kuchaře) Od té doby\nobjevovaly se práce jeho častěji na veřejnosti, jak ve\nvýstavách tak v časopisech. Po opuštění akademie ne-\nčekaje na možné vydobytí nějakého stipendia odebral\nse na nějaký čas do Itálie, odkudž přivezl mimo ně-\nkolika obrázů i řadu studií. Potom navštívil Paříž na\nkrátko, načež, aby unikl zdejší mizérii, nechal se en-\ngažovat pro malbu kostelní v Jassech. Byl na nej-\nlepší cestě übít v sobě svoji uměleckou individualitu,\nale ta byla silnější nežli poměry a také za\nkrátko octnul se opět doma, kam vábilo ho\nzobrazovati typy a život českého lidu. Pole\nsvé činnosti našel si brzo: okolí Domažlic\npak nalezlo v něm - svého nefalšovaného\ntlumočníka. Tam bral látku k svým obrazům\na protože chtěl být pravdivým, že chtěl také\nprožít a vidět to, co maloval, šel mezi ten lid\na žil s nim. V tiché vísce šumavské, Postře-\nkově, pracoval po léta na největší části svých\numěleckých děl. Na Špillarových obrazech ať\nvelkých s četnými figurami, ať na menších\nstudiích typů nebo interiérů, vidíme, že pra-\ncuje všude se stejnou láskou, porozuměním\ncitem. Jmenujem tak po paměti: »Na robotě«,\n»V chudém kraji«, »Loucení se nevěsty«,\n»U domácího krbu«, »Klepání kosy«, »Do\npo'e«, »Při měsíčku «, »V babím letě« atd.\nZ celku výstavy je patrno, že J. Špillar\njest jeden z těch šťastných a nemnohých ma-\nlířů, kteří dlouho nehledali a netápali, aby\nnašli svou cestu, nebo jak říkáme, aby našli\nsebe, pozorujeme-li pak, že v poslední době\nsahá k motivům, které dříve neznal (vodník,\nranní mlhy, máj vzpomněl), že poutá ho prostá\nkrajinná nálada (měsíční noc), že snaží se\ntlumočiti jiným, co sám viděl a procítil, ne-\nzbývá nám než považovati to za práce oněch\nchvil, kdy v odbočeni na jiné cesty střádá\numělec síly k pokračování ve práci předešlé.\nVÁCLAV RADIMSKÝ, KRAJINÁŘ, VRACÍ\nse po kolikaletém pobytu ve Francii s bo-\nhdtou kolekci svých prací a Zahalil dnem í. března\ncirrk;: Tr-0+ T - v . i _r. a ,\nsvoJl vystavu v Topičové Salone. Výstava potrvá\ndo konce mgsfce března_\nPŘI MINISTERSTVU KULTU A VYUČOVÁNI BYLA\nzřìzena jako poradní sbor »Umšlecká rada«, jež\nrozhodovati má v následujících záležitostech státních :\n~ j;ion; limxvMr vu w ar i n o . , .\nudíleni uměleckých objednávek z prostředků státních\nil'u'°l r , V1 , , ,\n1 zvláštních uveru, zakupovam uměleckých děl, pro-\nmv ' 1 ' ' v, . , , , v,\nvaděni a subvenovam uměleckých výstav, uměleckých\nneb umělecko-historických publikací neb jiných po-\ndobných podniků. udílení sti dií umělcům výtvarným\na badatelům; otázky umgní se týkajfcí ye všeýbecnV\nvyučování (illustrování učebnic, pomůcky učebné,\nzlepšení method vyučování kreslení), všeobecné záleži-\ntosti museální potud, pokud nejedná se o musea vý-\nlučně průmyslová, uměl. průmyslová, normy pro ob-\nsazování míst úřednických při podobných musejích\na uměleckých ústavech vůbec. Z pražských kruhů\nv umělecké radě na dobu pěti let byli jmenováni :\narchit. Jos. Hlávka, prof. V. Hynajs, Dr. Otakar Ho-\nstinský, J. V. Myslbek, ryt. V. Lann'a, prof. Dr. Neu-\nwirth (z německé university pražské), prof. Ohmann,\nhrabě Zdenko Thun Hohenstein a Dr. Fr. svob. pán\n\n- ek."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "265 / 266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.49", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2998, "texte": "z Wieserů, (professor německé university pražské.)\nTato umělecká rada odbývala ve čtvrtek dne\n16. února svou první schůzi v zasedací síni akade-\nmického senátu vídeňské university. Předsedal ministr\nkultu a vyučování, potřebné informace, týkající se péče\nstátu o rozvoj umění, o pohnutkách, které vedly ku\nzřízení umělecké rady a o výši úvěru na umělecké\núčely povoleného podali dvorní rada svob. p. z Weck-\nbeckerů a ministerialní rada p. Stadler z Wolťfersgrunu.\nZ mnoha na to učiněných návrhů od členů nejpozo-\nruhodnější jest pouze onen na zřízení galerie moderních\numěleckých děl ve Vídni od malíře Karla Molla. Z ná-\nvrhů ostatních ni jeden netýká se našeho umění do-\nmácího, dosud vládou nepříliš podporovaného.\nRádi bychom věděli, zdali oné první schůzi byli\npřítomni také její čeští členové ? Potřeb máme mnoho\na je třeba, aby zájmy českého umění hájeny byly\ndůrazně, má-li nastati nějaký obrat k lepšímu.\nHRVATSKI SALON, ZAGREB 1898. — MODERNÍ\nproudy, jak literární tak výtvarnické vnikly i do\numění hrvatského ; secesse pařížská, mnichovská a v po-\nslední době vídeňská měla zvláště na ony poslední\nveliký vliv. Jako všude, muselo i zde dojiti ku krisi\nmezi starými a mladými; boj zahájil prof. Kuhač\nbrožurkou s poněkud dlouhým titulem: »Anarhija\nu hrvatskoj književnosti i umjetnosti ili\nposlanica literárním dekadentima a umjet-\nnič k i m secessi o ni s ti m a«, jež sama v svém\nnázvu nese tón i obsah výtek mladým předhazovaných.\nZ této brožury vznikl silný literární a žurnalistický\nboj, v němž vynikli dr. Frank se svou »U obrana\nhrvatskih umj etnik a« a hlavně spisovatel Ivo\nPilař s velice zajímavým spiskem »Secessija. Stu-\ndí j a o moder noj umjetnosti*, snad nejlepší slo •\nvanské pojednání o tomto thematě. Na ni byl nucen\nprof. Kuhač odpověděti v brožuře »Secessija cili\nodgovor go sp. Pi lar u«, znamenající však dle\nlistů vlastního jeho tábora fNada) umírnění a vyjas-\nnění otázky, čili jinými slovy kapitulaci. Hádky tyto\nměly však jeden neočekávaný positivní výsledek ; pod\nvlivem veřejného mínění městská rada záhřebská na-\nbídla ustavivšímu se »Dr uštvu hrvatskich um-\njetnika« na náměstí Františka Josefa pavilon k vý-\nstavám a vyslovila se, že na žádost družstva opětně\nzapůjči jej ať k výstavám domácích neb cizích umělců.\n(Zlatá slovanská Praho, kde jsi?) Družstvo, dosud\npouze jedenáctičlenné, přibírající členy po trojnásobném\núspěšném vystavení na svých výstavách, tuto nabídku\npřijalo a otevřelo 15. prosince v pavillone z milleniové\nvýstavy první chrvatský salon. Výstava tato jest pro\nchrvatský umělecký svět událostí prvního řádu, neboť\ndo té doby souborných výstav chrvatských nebylo;\ndo r. 1892 bylo chrvatské umění většinou jen ama-\ntérské a teprve příchodem Vlaha Bukovce z Paříže\ndo Záhřeba počíná nový život; r. 1893 vystavuje své\nportréty; r. 1894 výstava prací Tisová a Frangeše,\ndále skrovná výstava akademie záhřebské, Verešča-\nginovy práce a nyní z výše zmíněného literárního\nboje vzniklá prvá souborná výstava, čítající 160 čísel."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "267 / 268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.50", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 3721, "texte": "Co uměleckou upomínku vydává družstvo »H rvat sk i\nSalon i 898« o čtyřech ěíslech (2 zl. celé) s pří-\nspěvky literátů a ukázkami vynikajících prací; prvá\n2 čísla, se čtrnácti příspěvky v textu jmen jako Gjalski,\nPil av, Tucič, Livadič a dvacetidevíti illustracemi právě\nvyšla. Zastoupen jest ze zvučnějších jmen mimo jiné.*\n* V V\nmalíři Vlaho Bukovac, Bela Cikos\na Ivekovic, ze : ochařů Frangeš\na Valdec. Jak ze zpráv v něm\nobsažených patrno, zahájení vý-\nstavy neobyčejně skvělým publi-\nkem, jakož i čilá návštěva zaru-\nčují výstavě i uměleckému ruchu\núplný zdar.\nZáhřeb stává se střediskem\numěleckého života jihoslovan-\nského, jehož nutno si příště\nk porovnání i k poučení našich\npoměrů bedlivě všímati.\nVER SACRUM, UMĚLECKÝ\nměsíčník vydávaný »Spolkem\nvýtvarných umělců rakouských«\nse sídlem ve Vídni, přestal po\nprvém ročníku vycházet. Dvacet\ntisíc zlatých deficitu je příčinou\nzastavení listu, který při vzorné\núpravě, cenném obsahu byl velice\nlevným.\nV příznivém případě dle dneš-\nního vyjednávání poněvadž\nv Rakousku nenašel se nakla-\ndatel bude vycházet list dále\nbuď v Lipsku neb v Berlíně.\nJOSEF MOCKER * 22. XI. 1835\nJ f 15. I. 1899. Jako odcho-\nvanec prof. Schmieda zastával\nmíst. stavbyvedoucího při do-\nstavbě věže sv. Štěpána ve Vídni,\nod smrti pak Kranerovy řídil\ndostavbu chrámu sv. Víta téměř\naž do posledního dne svého\nžití, a tak přivedl zevnějšek západní části dómu s oběma\nvěžemi dle svých projektů takřka k úplnému dokon-\nčení. Z dřívějších staveb a rekonstrukcí jím vede-\nných jmenovati dlužno: hrobka hrabat Thunů v Děčíne,\noprava kostela Kolínského a Lounského, oprava sv.\nApolináře v Praze, vnitřní oprava kostela v Chlumu,\nrekonstrukce sv. Petra a Pavla\nna Vyšehradě, sv. Petra na Novém\nMěstě, ukončení a restaurace\nsv. Barbory v Hoře Kutné a\nsv. Bartoloměje v Plzni, oprava\nvěží Mosteckých, rekonstrukce\nPrašné brány a Karlštejna, nová\nstavba sv. Ludmily na Vinohra-\ndech a plány k novému kostelu\nna Žižkově.\nSchází nám seznam veškerých\nmenších oprav gotických kostelů\na kostelíků po našem venkově\nale zajisté neklameme, když pra-\nvíme, že v posledním čtvrtstoletí\npři pracech podobných byl to\nMocker jenž platil za Ai SI\nčeské gotiky.\nJULIUS KOSSAK (NAR.R.1824\nJ ve Wišnici) malíř historických\nscén staré Polsky otec W.\nKossaka spoluautora panoramatu\n»Radslavice« zemřel dne 3\núnora u věku 75 let.\nBEDŘICH HAVRÁNEK KRAJInař,\nnar. r. 1820, žák Ant.\nMánesa a Haushofera zemřel 1.\ndubna v Praze. Počínaje léty\nsedmdesátými až do dnešních\ndnů zaměstnával řadu dřevorytců\nprováděním svých illustrací pro\ncestopisná díla arciv. L. Salvá-\ntora. Zesnulým odešel poslední\nfedrovatel u nás vymírajícího\ndřevorytu.\nJsme požádáni vzhledem k předposlednímu odstavci článku Umělecká komisse a členové obecního\nzastupitelstva na sl. 165. předešlého čísla konstatovati následující: »Pan Schier vyžádal si první\nmé calculace dne 18. srpna 1893. a sice jedině proto, že jsem té doby se súčastňoval debat o assanaci ve-\nřejně vedených před tím jsme se neznali a nestýkali. Stavební povolení pro nárožní dům (nový) cp. 934-1.\ndáno bylo c. j. 153344 dne 27. října 1895. a pro dům druhý, cp. 935-1. cis. jed. 154963 ze dne 30. října 1895.\nBourání starých domů bylo provedeno v době od 17. února do 30. dubna 1896. a se stavbou počato dnem\n1. května 1896. Já jsem byl zvolen do sboru obecních starších teprve dne 28. října 18 9 6\na resignoval jsem již dne 11. února roku 1897. Z uvedeného je zřejmo, že i kdybych vůbec\nněkdy na radnici nějakého vlivu byl míval, nemohl jsem ho ani v tomto případě použiti.\nV Praze, dne 23. ledna 1899.\n\nK. P.\nOt. Materna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c060", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c060", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "261 / 262", "page_fin": "261 / 262", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.24.1", "titre_corps": "L. MAROLD DEK. POLE MAJ. P. PROF. K. B MÁDLA V PRAZE", "titre_sommaire": "L. MAROLD DEK. POLE MAJ. P. PROF. K. B MÁDLA V PRAZE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "261 / 262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.47", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "L. MAROLD\nDEK. POLE\nMAJ. P. PROF. K. B\nMÁDLA V PRAZE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c062", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c062", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263 / 264", "page_fin": "263 / 264", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.24.3", "titre_corps": "MAROLD. VAREL. [illegible]TEK TISKÁLEMERCIERO[illegible] V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "MAROLD. VAREL. [illegible]TEK TISKÁLEMERCIERO[illegible] V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "263 / 264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "MAROLD.\nVAREL.\n[illegible]TEK TISKÁLEMERCIERO-\n[illegible] V PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c063", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c063", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265 / 266", "page_fin": "265 / 266", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.24.4", "titre_corps": "MAJETEK TI REN LEMERCI VÝCH V PAŘÍŽ", "titre_sommaire": "MAJETEK TI REN LEMERCI VÝCH V PAŘÍŽ", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "265 / 266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.49", "debut_caractere": 3000, "fin_caractere_exclue": 3062, "texte": "L. MARO[illegible]\nDEK. PO\nMAJETEK TI\nREN LEMERCI\nVÝCH V PAŘÍŽ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-04-c064", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_04#c064", "volume": "bmtnaan_1899_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267 / 268", "page_fin": "267 / 268", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.2.24.5", "titre_corps": "ILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY. MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "267 / 268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.50", "debut_caractere": 3723, "fin_caractere_exclue": 3811, "texte": "L. MAROLD.\nILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.2", "texte": "(UOHAM\ns~ .J3ÍU\n\nL. MAROLD.\nPaříž, 9. XII. 1890.\nVelectěný pane'\nZajisté se na mne již horšíte, že Vrás nechávám tak dlouho bez odpovědi.\nAle mám vskutku mnoho co dělat, tři velké domy ' (nakladatelské) zásobit\nillu-stracemi a potom mám ještě jednu starost. Přejete si tedy něco\nz mého života. To je velice krátké. Narodil jsem se 1. p. 1865. 7.. srpna\nna Poříčí, v rohovém domě na spadnutí. S báječným prospěchem skoro jako\nzázračné dítě vychodil jsem obecné i měšťanské školy, potom hleděl do 'tak\nzvané »kadetky« se dostat a tam v nadějného obránce drahého Rakouska\nse vzdělat, již proto, abych nevypadl z rodiny, neboť moje matka a můj\notec také z ušlechtilé rasy, vojenské krve pocházejí. Toho mi ale nebylo\ndopřáno a já pro velký nával na příští rok odkázán. Ale ani pak to nešlo,\nněčím už jsem musel být a tak jsem se stal malířem a vstoupil po velkém kázání p. Lhoty do pražské aka-\ndemie malířské a tím svoji krásnou dráhu uměleckou započal. Po malém nedorozumění s tamnějšími professory\nbyl jsem však zase na vzduch vysazen a k útěku do Mnichova popohnán. Zde u prof. Gysise a Loftze vlastně\nnic jsem nedělal studoval mnichovské pivo. Potom navrátil jsem se do Prahy a zde také nic nedělal, mimo\njeden »trh«, který ráčíte znát Potom slavnou vládou a ještě slavnějším řiditelstvím c. k. průmyslové školy\nvyzván, přijal jsem na sebe těžký úkol vychovatele nadějného dorostu Rudolfova nábřeží, širokých klobouků\na dlouhých vlasů. Do Paříže vyslán, abych poznal methodu, jak se dělají z dosti rozumných lidí blbci, a jak\nse jí v crémeriích a podobných lokálech, jak člověku státním stipendiem 200 fr. chlazenému je dovoleno.\nPři tom jsem ale dlouho nevydržel a k milému mistru nešel, což mělo za následek úplné nevyhovění na\nmne kladených státních a průmyslových požadavků. Nechali mne jednoduše sedět bez odpovědi a bez peněz\n3 měsíce, což není žádná rozkoš zejména v Paříži. Tak jsem se hodil na illustrování, mám nejpřednější domy,\na práce plno, a chci se ženit Tak jestliže Vám to postačí jsem k službám ochotný. Ale chyba,\nv Parizu jsem se ještě nedal fotografovat, ale učiním tak co nejdřív, abych také své milované tetě nějakou\nposlal. A ještě si vzpomínám: mého otce sebral rok 1866. a moji milovanou matku když jsem byl stár 8 let,\nod té doby převzala vychování mé moje drahá teta a skutečně jen jí mám za se děkovati. Tak prosím\nv nějakého uveřejnění mého pestrého životopisu prosím, by Jste tety mé, drahé tety nevynechal.\nJosefa Maroldová. Fotografie pošlu tedy zatím s Pánem Bohem"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.3", "texte": "L. MAROLD\nKVAREL.\nAJETEK PANĬ ZDENKY\nAROLDOVÉ V PRAZE."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "175 / 176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.4", "texte": "L. MAROLD. JARO.\nZ CYKLU ROČNÍCH\nPOČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMEKCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\n\nLUDĚK MAROLD. NAPSAL K. B. MÁDL.\n\nNejprve některé úryvky z několika dopisů:\n»Que voulez vous que je vous dise á propos\nďun talent qui me paraít assez súr de lui, pour\nn'avoir besoin ďaucun conseil? Cest un parfait\ndessinateur, qui voit les choses comme elles sont.\nTajouterai měme, sous un jour assez pittoresque.»\nTo psal E. Meissonier.\n»Mais, il a beaucop de talent, votre jeune\nhomme, cher ami. 11 voit admirablement les valeurs,\nles types, les mouvements. II n'a qu'á continuer.\nMaintenant, je crois, que s'il veut devenir un vrai\npeintre, il ferait bien ďentrer dans un atelier, soií\nchez Gérome ou chez Cabanel. II acquerrait la science,\nqui lui manque. Mai sůl veut rester ce qu'il est,\nLest á dire un excellent illustrateur, il n'a besoin\nde personne. II est admirablement doué.«\nTo psal Léon Bonnat a L. Gérome sám píše :\n»I1 a des aptitudes singuliěres, rares pour les\nchoses pittoresque, c'est déjá un homme de grand\ntalent dans son genre, il fant lui dire de continuer\ndans cette espěce ďart, oů il reussait si bien.«\nA ještě toto z dopisu A. Louvriera de Lajolais:\n»C'est un Monsieur qui accuse une veritable\npersonnalité ... II vois par lui měme, directement\net bien, il rend trěs bien ce qu'il voit, avec une sureté\nextraordinaire . . . c'est un originál et son esprit tend\nbien á la representation de la vie modeme. Cest un\ndessinateur á coup súr, un voyant et un philosophe\nsans le savoir encore. Sa voie est tracée dans\nTindépendance.«\nListy, z nichž pocházejí tyto výňatky, jsou všechny\ndatovány v říjnu a listopadu 1888 a Ukájí se L. Ma-\nrolda. P.-V. Galland, který jej měl přijmou ti do svého\natelieru, poslal jeho kresby svým přátelům a obdržel\nje zpět s oněmi uvedenými posudky.\nTenkráte byl Marold třiadvacet let stár a mohl\nse vykázati ilustracemi k románu S. Hellera »Pan\nmarkýz« rapidní vervy, scénami kreslenými pro »Flie-\ngende Blátter«, figurkami a výjevy z pražského\novzduší, z ulic, kaváren, dílen, kuchyní a světniček\na svým obrazem »Vaječného trhu«, v němž soustředil\na shrnul dosavadní sumu svého pozorování života,\ntypů jej probíhajících a stříbřitého světla. »Vajecný\ntrh« nyní v Rudolfinu zdá se mi býti prací\npřímo historické váhy. Mladý štětec zachytil a upevnil\nv něm charakteristický obrázek pražské ulice, jenž\nza nedlouho stal se minu Lstí a, nemýlím Ji se, je\ntoto dll o první dokonalý pleinair ve zdech pražských\nvzniklý, plný jasu, vzduchu a vibrace.\nFrancouzští mistři měli originály a reprodukce\ntěchto prací Maroldových před očima, když psali ony\nlisty a dnes, kdy je druha umělcova náhle a pro\nnás bolestně přerušena a, jak všichni víme, předčasně\npro vždy uzavřena, shledáváme v jich slovech zcela\nspolehlivou auskultaci a jistou, neomylnou prognosu\ntohoto skvoucího talentu. A předpovídali ještě jinou\nvěc, která též do slova se vyplnila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177 / 178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.5", "texte": "»YOLNÉ SMĚRY«\n\nLuděk Marold připravoval se tehdá na cestu do\nPaříže. Měl a chtěl se trochu spustiti prostého líčení\nživota, opustiti půdu pouhé reálnosti a za vedení\nGallandova vniknouti v obvod dekorativní, v říši\nideálných postav, krásně souladných vln linií a seznati,\nkterak postavu lidskou lze uvésti v harmonii a orga-\nnickou souvislost s ornamentem a architekturou. Měl\nk tomu vůli a více, měl k tomu i nadání. Nic nechci\nrozhodovati nyní, zda-li pochybil v sebepoznání, nebo\nodhadovati, čím by se byl stal na poli dekorativně\nmalby, a zda-li dobře učinil či ne, když se od ní\nodvrátil hned v prvních dobách tuhé a přísné discipliny\nGallandovy. Prohlížíme-li některé mladické práce sem\nspadající, vignety, tituly a diplomy, jež ještě před\nodchodem do Paříže byl provedl, položíme-li vedle\nnich onen roztomilý náčrt, jenž zůstal jediným do-\nkumentem Gallandova školení a přidružíme-li k tomu,\nco později, třeba jen spoře, podobného načrtal, nelze\nse zavříti přesvědčení, že i ty provedla ruka, schopná\novládnouti tento obor, silně tvořiti v něm s grácií\na elegancí, jakou dýší Maroldovy všechny práce.\nA. Louvrier i P.-V. Galland řekli hned, že jakmile\npařížští nakladatelé poznají Maroldovu ruku, ihned\njej skvělými hmotnými nabídkami budou hledět získat\npro své ilustrované knihy a časopisy. Na podzim\npřišel L. Marold do Paříže, a nežli se otevřelo jaro,\nzapoměl na atelier Gallandovo, opustil jeho květiny,\nbordury a stylisaci, vyšel na ulici, vybral se na\ndobytí dnešní, moderní Paříže, objevil se s prvními\npracemi v týdennících a měsíčnících, pak v Salonu\na potom již ne itačil jeho hbitý štětec, ani jeho svižné\npéro na všechny zakázky, objednávky a pro všechny\nlačné ruce, chtivě po jeho akvarelech se vztahující.\nPaříž .přivedla tento talent k rozkvětu a slávě\na Marold sejí odvěČil vší svojí prací: vylíčil komedii\njejího života. I ti, kdo měli nejsilnější důvěru v jeho\nnadání, kdo ukládali v něho největší naděje, byli\npřekvapeni, když zahlédli první ukázky. To že postřehl\na kreslil onen mladý, zdánlivě ve společnosti až bo-\njácný Pražan? Tyto obrázky plné vůně pařížských\nsal mů a čichu sluncem praženého pařížského asfaltu,\nže pocházejí od Čecha, od mladého cizince, který měl\nsotva trochu času ohlédnout! se kolem, natož v tom\nzávratném víru se orientovati? Ano, stalo se, co se\nněkdy přiházívá, že cizí, nově příchozí muž, který\njest ostrým pozorovatelem, postihuje v novém okolí\nzcela přesně as podivuhodnou bystrostí všechno vý-\nrazné, karakteristické, odlišné a zvláštní. Na ráz\na najednou je tím jeho umělecký temperament živěji\nrozvlněn nežli mnohých, kteří v tomto světě od malička\nžijí. A. Stevens je Flám, G. de Nittis a G. Boldini\njsou rodilí Vlaši a přece se stali právem obdivovanými\ninterprety moderní a salonní Pařížanky. Stevens ji\ndokonce zrovna objevil. Přiřaďuji k nim bez rozpaku\nL. Marolda, ne pouze proto, že i on nebyl křtěn\nvodou Seiny, ale že i on se stal uměleckým zpravodajem\no eleganci, půvabu, koketerii, roztomilosti a chicu\ndnešních dcer veliké Lutetie. Byl jejich oddaným pá-\nžetem a žíznivé pilo oko jeho jejich linie, laskalo jich\nměkký vlas, útlý pas, drobnou nožku a v uchu jeho\nzachytil se každičký šust hedvábu a krajkových pén\njejich rob a dráždivý zvuk jejich atlasových střevíčků.\nA tím vším naplnil svoje kresby a akvarely. V nich\nuložil výsledky svého vášnivé vřelého pozorování\na v nich zaznamenal jejich fysiologii slohem, jakým\njen první moderní francouzští stylisté vládnou.\nJeho přípravy školní k této práci nebyly valné.\nČím již byl a čím se stal, děkuje Marold po výtce\nsobč. Pouze v prvních začátcích lpí na něm něco\ncizího nátěru, v technice totiž, kterou si nemohl ovšem\ndvacetiletý mladíček ještě sám vypěstovat. Záhy však\nse očistil a stal se cele svůj, lehký, hbitý, třpytivý,\npronikavý a roztomilý. V Paříži také nečinil L. Marold\nničeho jiného, nežli co před tím v Mnichově a Praze.\nZachycoval typy a scény života na papír a vysílal\nje do světa jako perokresby a akvarely aneb je ukládal\ndo četných románů, povídek, novel a dramat za\nilustrace. Pron existuje jediný pramen, jediné zřídlo,\nz něhož čerpá, jedno a žádné jiné. Skutečnost, život\nz masa a kostí,'s teplým dechem a slyšitelným ži-\nJobitím. Nic se neohlíží, co bylo a co bude, nic ne-\nposlouchá, jak ten či onen se vyjadřuje: co má před\nsebou, to zrovna střebe v sebe a jak sám vidí, svým\nvlastním citem uměleckým nesen, líčí tužkou, perem\na štětcem. Zprvu rozbíhají se tyto nástroje po ploše\n\nL. MAROLD.\nVIGNETA.\nMAJ. PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "179 / 180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ns jakousi mladickou geniálností, v Paříži vyrostla\na zúhledněia na způsob, jenž zahrnoval v sobe pro-\nstodušnou bravuru a měkkou eleganci. Jen že se tak\nštětcem papíru dotýkal. Ale pod těmito doteky vy-\nvinoval se obraz plný překvapujících obratů a fines,\nhravých světel, mihotavých barev, efektních a výrazných\nstínů, prostouplý zrovna jásavými šlehy a jako ra-\ndostnými výkřiky. Vytvořil si Marold tak osobitou\nmluvu malířskou, že ji oko jen poněkud cvicené ro-\nzeznává snadno mezi všemi jemu nejpodobnějšími\na při své měkké lichotivosti má tolik síly, že každou\ntechnikou reprodukční vítězně pronikne.\nRuka takto dovedná byla ve službách oka úžasné\ncitlivosti a poslouchala je do nejmenších subtilit.\nPřed svým odjezdem do Paříže chodil Marold po\nPraze a hledal kořist. Náměstí, chodník hospůdka byly\nmu přístupny a zde si vyhledávalo jeho oko malé,\ndrobné, stlačené nebo otřelé existence. Zdály se mu\nzvláště vynikati z množství, viděl je nápadně charak-\nteristické, tu typicky, onde individuálně přibroušené\na v mladickém klopotu nejednou z nich vyrostla\nšarže.\nZa svého pobytu v Paříži změnil se i tu, vy-\nrovnal se, zbystřil a zjemnil na všechny strany stejně.\nZastihne-li jeho pohled kde jakou postavu, na trotoiru,\nna schodech nebo lavicích, na nábřežích nebo refugi,\nv restaurantu nebo u kavárenského stolku pod platany,\nuchopí ji a unese se vší její pravdivostí, rušností\na jejím nelíčeným podáváním se. Nešetře s ní ničeho,\nale také nevyzvedává jeden rys na úkor druhých,\nnepodtrhuje jenom některé jednotlivosti; jde mu o ce-\nlistvý zjev a v souladném celku podává jeho pravdivost.\nKaždým rokem, ba každým měsícem zostřuje se jeho\norgan receptivní, vidí stále podrobněji a subtilněji,\naž na konec je jak momentní aparat fotografický,\njemuž neujde nejmenší pohyb, žádný úklon hlavy,\nobrat trupu, jeho nachýlení, složení a činnost rukou,\nzavlnění rtů, rozlet vlasů, záhyb šatů, poklesnutí kolen,\nvzpružení údů nebo jich ochablost. V jeho oku\nprojektuje se vše mžikové a prchavé a do jeho sítnice\nvtiskuje se vše malebné, výmluvné a výrazné. Vše\nmalebné ! Od ojedinělých, isolovaných, jakoby cvicných\ntypů přišel Marold záhy k celku. Jeho lidé žijí, od-\npočívají, veselí se, milují a vzdychají ve svém okolí.\nJe to architektura ulic, jsou to bohaté salony, vzrosté\nparky, paluby lodí a pobřežní pláže. Mají kolem\nsebe ticho nebo hlucivý šum. Co je v nich, jest\ni kolem nich: ruch kolotavého života, směs jeho\ntvarů, barev a hlasů. Kočáry drnčí po dlažbě, vody\nfontán pleskají, listí padá, větvice praskají pod krokem,\npísek skřípe pod nohami, děti skotačí, hovory se\nkřižují, pohledy poletují a déšť pleská. Atmosféra\nobaluje všechno, tu teple a rozhřívavě, onde mlhavě\na studivě. Svit lampy šíří se komnatou, světlo denní\nproniká okny, skulinami mezi záclonami, prolamovanými\nstorami, nebo uléhá v kmitavých záblescích na lidech\na předmětech venku.\nL. Marold šel světem, kráčel životem, pohlížel mu\nz blízka, zcela z blízka upřeně do očí, čil jeho vůni,\nopoj oval se jeho šumem a čím rychleji proudil a try-\nskal kolem něho, tím radostněji sledoval jeho projevy.\nA při tom byl malířem nejčistšího zrna. Nikde zřetel-\nněji, totiž nápadněji, se to nejeví, jak v jeho ilustra-\ncích francouzských autorů. To nejsou pracně, na zá-\nkladě vypravování zkonstruované novelistické scény,\nnejsou to makavé obrázky a nejsou zde proto, aby na\nnich čtenář mohl se přesvědčiti, že je tu do písmeny\nvše, co právě na vedlejší stránce četl. Marold pro-\nkládá text výjevy a momenty, v nichž není stopy\nbanálně ilustrační práce. Slyší hovory lidí a při tom\ntyto vidí. Vidí je živé, agilní, pohnuté nebo klidné,\nvášnivé nebo spokojené v plné malebnosti zjevu, po-\nhybu, posy, skupin, sdružení a lokality. Každá jeho\nilustrace má proto svoji samostatnou existenci, trvá\ni když ji vyjmete ze stránky románu nebo povídky\na je proň karakteristické, pro jeho eminentně malířské\ntvoření, že na.příklad všechny krásné, skvělé obrázky,\njež od tří let se objevovaly ve »Fliegende Blátter«\nvznikly beze slovního podkladu jedině z malebného\nnazírání, z výtvarného myšlení, z Maroldových vlast-\nních představ a z jeho životních postřehů. Redakce\npak ze svých zásob hledávala k nim vtipový doprovod.\nPráce její asi stěží byla obtížná. Maroldovy scény\nz high life nebyly zvláště sestrojené situace, byly to\njen pohledy do rodin. Elegantní dámy, rozvité slečny,\nvážné, matrony, mladistvé a svěží manželky, módní\nhejskové a vážní muži tam stojí, hovoří, poslouchají\na důvěrně se svěřují. Mluví! Hovoří! Neznám hned\ndruhého umělce malíře, který by dovedl mistrněji před-\nvésti osoby mluvící a hovořící, který by svými vý-\ntvarnými prostředky dovedl dokonaleji vystihnouti,\nkterak se hravé, lehké i vážné a vzrušujíoí slovo kon-\nversace dvou, tří osob v jich fysickém zjevu obráží.\nHovoří-li jeho osoby, pak jsou výmluvné každým\nhnutím a vší svojí fysiognomií; naslouchají-li, pak po-\nslouchají zrovna celým tělem. A v tom není zbla pře-\nhnanosti, žádného schvalního sesílení, všady jen samo-\nzřejmá, věřitelná přirozenost a pravda. Přece však má\njejich výmluvnost a hovornost svoje zvláštní sídlo.\nOči Maroldových postav, zvláště žen, jsou jejich sídlem.\n»Oko, do duše okno« možno jim dáti za společné\nmotto. V oku Maroldových žen jen sestředěn všechen\njejich život. Vřelost cítění, šelmovská hravost, mlhavý\nsmutek a prchavá ledabylost těchto útlých dcer našich\ndnů vystoupne v nich dříve, nežli se adekvátní slovo\ndostane na drobné jejich rty.\nNa obálce českého vydání Zolovy »Paříže« jde,\nkrokem lehounkého ptáka jako pestřitý stín po Pláce\nde la Concorde žena. Dívka nejspíše, možná i vdaná\npaní, útlá v pasu, elegantně koketního pohybu, roz-\nsvětlené pikantní tváře, šat nejnovější mody, samé\nfalbala a frou-frou. L. Marold neznal jiné personifikace\nvelkého města, žena Pařížanka posledního chicu, nej-\nnovější »hry«, byla prvním jeho vtělením,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181 / 182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.7", "texte": "Jedna z posledních prací Maroldových jest onen\nkvět lotosu, který na zrcadlivé vodě Nilu voní, kde\nz velikého bílého kalichu vyrůstá nádherný zjev ženy,\njejiž sličné nahé tělo vlní se a chvěje jak zčeřená pohyb-\nlivá hladina a je vřelé jako vánek léta. Jak se tisknou\njejí údy k sobě, jak stoupá a klesá rythmus jejich\nobrysových linií, jak vášnivě sní její přimhouřené oko\nve stínu temně hosté změti kypícího vlasu ! Její krása\nje pravdivá a ničím nekorigovaná, odhalila se umělci,\nkterý se jí opíjí, její vlnění se ho dotýká a on také\nvypráví o její zvláštní sladkosti.\nMezi oběma, mezi onou Pařížankou graciesní ko-\nketerie a touto nahou krásou, stojí všechna dlouhá\nřada ostatních žen Maroldových. Žádná z nich není\nchladná nebo mrtvá, všady v nich perlí a mihotá se\nživot. Umělec ponechal jim vše, čím honosí se jako\nopíjejícím majetkem. Slícnost údů, vřelou pružnost\nmasa, útlou plnost údů, ondulaci linií, omamnou vůni\ntěla, krásnou vláčnost jeho pohybu a posy. To mají\nty, z nichž poslední rouška padla, jež nahé se zrodily\na nahé zůstaly, nebo ze sněhu prádla své údy oslnivě\nvynořují. Ty které v salonech sedí, do coseuses se\nzahořují, na otomanách se povalují, po písku se pro-\ncházejí, slunečníkem jako hravé kočky do větviček\nkřovin bijí, v ústraní čekají nebo se svými sny v dáli\nletí, to jsou rodné sestry prvních, na jichž těle korset\npevně sedí, jichž ňadra se v otevřeném šatě melodicky\nvlní, jichž vlas je módně volné úpravy, a jejichž řas-\nnaté sukně šustí a šumí, každý pohyb prozrazují a jej\nzakrývají. Odívají se v šat nejnověji vymyšlené mody,\nhledané přeplněnosti nebo zúmyslné jednoduchosti,\nas ním jsou srostlé, ztotožnělé. Každá přehnanost\na extravagance toalety stává se na nich přirozenou\na malebnou. Jsou plny fines a rozkoše.\nMarold o svých ženách nefilosofuje, nekáže jim\nmorálku a nepře se s nimi o úkol života. Pohlíží na\nně jako na střed svého malebného světa, jako na živou\ntepnu vŠeho jejich okolí. Jejich moderní krása jej za-\nujala a stal se interpretem jejich elegantní hladkosti\na hadovité živosti. Jejich chic a smavá koketerie, která\nse stala jejich přirozeností, nalezly v Maroldově umění\nhlasatele, jenž je do písmeny věrným a do posledního\ndechu nadšeným.\nAdamové těchto Ev za to nejednou bývají postiženi\numělcovou ironií. Ne vždycky. Mnozí mají mužné vy-\nstoupení a přirozenou eleganci, mnozí starci jsou roz-\ntomilí jako Maroldovy šedovlasé matrony, ale vět-\nšina z nich jsou prázdní gomeuové, blaseovaní po-\nvalovači, předčasně zemdlelí elegánové v korektním\nšatě, který ale široce se klátí po jich nestatečných\ntělech, s načechranými a napálenými vousisky a se-\nšklíbnutou tváří kol vtlačeného monoklu.\nZáhy se usadil Marold v saloně. Vrozený smy.d\numěleckého luxusu, distinguovaného bohatství a ma-\nlebné rozmanitosti jej sem zavedl. Zdržel se tu déle\na raději než v košatých alejích nebo zamlklých parcích.\nNaplnil je vždy vším, co blahobyt s uměleckým vkusem\n\nL. MAROLD.\nČRTA.\nMAJETEK PANÍ ZD. MAROLDOVÉ V PRAZE."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "183 / 184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.8", "texte": "L. MAROLD. — SKIZZA GUACHEM.\nMAJETEK P. V. AMORTA V PRAZE.\n\nzdružený z obytného pokoje činí pro-\nstor měkký a lichotný. Silné orien-\ntálské koberce tlumí kroky, na sto-\nlech stojí úhledné náčiní, pěkné pří-\nbory, leží bělostné übrusy, na stěnách\ndeštění, řezby a gobeliny, na eta-\nžérách a krbech čínské vásy, drobné\nbronzy, třpytivá skla, drahocenné\nháßiny. Květiny voní, lampy lijou\nsvé světlo, hedvábný povlaky co-\nseuses, lehounkých židlic a pohodl-\nných sedadel se skví, teplo, barva\na světlo vyplňují prostor. To byl\nMaroldův svět, v němž všechno žilo,\nco v něm zobrazil. Sotva jsme měli\nnebo máme umělce, který by byl\ntolik přirozené vervy, tolik bezpro-\nstřední pravdy as tolika vkusem a\njemnocitem uložil do svých obrazů\njako L. Marold, u něhož všechno\nžilo od kývajícího péra na přepl-\nněném módním klobouku dámském\naž po poslední třáseň některého ko-\nberce. Jeho práce budou vždy vy-\nprávěti o tom, jak se dnes ve velkém\nměstě übíjí čas, jak dnešní muži a\nženy sedí nebo se pohybují, jak se\nodívají a jak spolu hovoří. Budou\nvyprávěti o kráse a přirozené nebo\nrafinované koketerii dnešních žen,\n0 jejich parfumech a jich specifických\nzvláštnostech, jež nesdílí se žádnou\nze svých předchůdkyň. Marold byl\ndítětem své doby, jako málo kdo.\nSouvisel s ní každou čivou a jeho\npřebystré oko bylo oko let devade-\nsátých, jeho ruka byla nervosní ruka\nmuže a umělce téže doby.\nKu štětci olejovou barvou na-\npojenému, sáhnul L. Marold zřídka.\n1 v Paříži málokdy. Jakoby mu jeho\ntrochu těžká a zdlouhavá technika\nbyla na obtíž, jakoby mu stěžovala\njeho chvatný let a se bál,\nže tento tuze k plátnu přilínající ná-\nstroj by zdržoval jeho klokotající ra-\npidnost produkce. Ale Marold miloval\nbarvu od svých prvních počátků a\njeho »nejčernější« kresby, jeho mo-\nnochromy jsou jen a jen zářivé po-\nl.ychromie. Black and white kreslil,\nco v pestré barvitosti viděl a měl\nstále před očima. Forma a barva byly\nproň současným výrazem a projevem\nživota a nikdy neodděloval jedno\nod druhého. Nadýchaný sametový,\nprašný pastel a lehounký transpa-"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "185 / 186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.9", "texte": "rentní a živý akvarel byl mu nejmilejší technikou a maloval barevnými křídami a vodovými\nbarvami zhusta i tenkráte, když věděl, že pracuje předlohu pro černou xylografickou reprodukci.\nNa počátku jeho dráhy je »Vajecný trh«, na konci několik barvou i tvarem skvělých de-\nkorací a hlavně »Bitva u Lipan« : olejomalba, panorama, obraz historický. Tři téměř nové úkoly\nproň a málo co zůstal kterému dlužen. I velká scéna bitevní a divná i dobrodružná výzbroj\nvojínů patnáctého věku, nabyly pod jeho rukou přesvědčivosti viděné skutečnosti. Byla to málem\nimprovisace a přece mohla by se bitva lipanská státi zárodkem nové české malby historické,\nproniklé životem, prosycené pravdou, zalité světlem. Byl to krásný a bohatý život, který\nMarold žil, a který s ním vzal za své. Byl to zjev a temperament umělecký od hlavy až k patě,\nod prvního postřehu až do posledního trhnutí a kmitnutí štětcem. Dovedl oko potěšit a mysl\nzaujmouti a byl filosofem malířským, totiž v tom smyslu, že rej a kolotání dnešního života\nproň měly význam života vůbec. Nechal jej mluvit, naslouchal jeho šumu a řeči a když sdě-\nloval, co slyšel, činil to se zvláštním, lehkým a zcela osobivým přízvukem živého a roztomilého\nvypravovatele, který má krásnou distingovanost a vřelou vroucnost. Tyto dvě vlastnosti tvořily\nnejvlastnější základ jeho umělecké fysiognomie ve dnech jejího plného rozvinu.\n\nL. MAROLD — ILLUSTRACE\nZ JOKAJOVA »SEN A ŽIVOT«\nMAJ. P. GABRIEL DE KADÁR V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "187 / 188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.10", "texte": "L. MAROLD. LÉTO.\nZ CYKLU ROČNÍCH\nPOČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROYÝCH V PAŘÍŽI.\n\nO MAROLDOVI OD W. RITTERA.\n\nTen dobrý hoch Luděk Marold, kterého jsme velice\nmilovali, bude platiti v paměti budoucích, jak se nám\nzdá, za dokonalý typ pařížského illustratora\nz poslední čtvrti tohoto století v tom smyslu, v jakém\nse až dosud užívá slov illustrator a pařížsky. Bylť\non vskutku mistrem v umění připojiti k jakémukoli\ndanému textu příjemné obrázky více méně přiléhající,\nale neznal nebo nemohl uskutecniti dekoraci knihy\nzítřka, jak nám ji ohlašují nechť již Steinhausen ve\nsvé Ch ro ni kd es Bre nt an o, nechť Grasset ve svých\nQuatre his Aymon nebo Mucha v Ilsée. Jeho\nslovanské vrozené dary lehkosti, elegance, vervy,\nsmyslu pro ženu podráždily a vypjaly se do krajnosti\npři setkání s Pařížankou, tak že se stal přes den\nrozkošným jako ona, frivolním, povídavým, měnil se\njako ona mění každý den svou toilettu, a při tom\nzůstával vždy svrchovaně svůdným. Jean Lorrain jej\ndokonce přirovnal ani nemrkaje k Watteauovi ; ale\njaký to byl demokratický Watteau ! Vskutku jsou jeho\nobrazy plny zábavného šustotu hedbávných živůtků\na brokátových sněrovacek, velmi hbitého klapání la-\nkovaných pantoflícků po voskovaných podlahách, vůbec\nvšeho povrchního chicu, který potkáte v ulicích velkého\nměsta; ale velkou dámu znal málo . . stává se ostatně\ntak vzácnou dneska. Za to nezůstala žádným více\ntajemstvím pro oko i ruku toho velkého naivního\nhocha, okouzleného každou mimojdoucí, koketnost ma-\nlých drzých kloboučků s vyzývavým chocholem a starost\no záhyby šatu, který obratné pozvednut odhaluje\npěkný kotník a poletuje nad mnohoslibnou nožkou.\nA obzvláště, daleko lépe ještě než oblékat, dovedl\nsvlékat své malé koketní městky; a jeho kresby\nženských aktů mají velkou chanci, že zůstanou typickým\ndokumentem vkusu velké massy našich současníků. Na\nneštěstí byl Marold nutností přiveden k tomu, aby\nvyhledával hezkosť v nahotě: je faktum, že jeho krátký\nživot nedopřál mu ani času, ani práva, ani snad\nmožnosti, aby vyjádřil krásu masa a drzost smyslných\nlinií v celé grandiosní harmonii nebo pyšné přísnosti\nvelkých koncepcí dekorativních. Ustana Victora Huga,\nNichina Hugues Rebella, Péladanova princezna z Este,\nženy velkého stylu ve zlém, nebyly by mu nijak\nsvědčily; byl by je snížil až na úroveň prodavaček\nnebo zákaznic velkých módních závodů Ale kdo má\nprávo vvčítati umělci, že nepil právě z oné sklenice\nmísto té, kterou mu nutnost a okolnosti zápasu pro\nexistenci vtiskly do ruky? Jsa přirozenosti překypující,\nkterá měla nutně potřebí klidu, měla-li jiti vykázanou\ncestou, nebo která by se byla měla volně vyliti ve\nvelkých podnicích, ten muž, který v tolika vzhledech\nzůstal dítětem, byl odsouzen k nucené práci abych\ntak řekl žurnalistické, k dodávkám na určitou hodinu,"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "189 / 190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.11", "texte": "L. MAROLD. PODZIM.\nZ CYKLU\nROČNÍCH POČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\n\nk nepřetržitému vydělávání. A vezmeme-li tyto okol-\nnosti v úvahu, objeví se nám jeho zásluha v celé\nsvé ohromnosti: Marold zaujme místo a obstojí čestně\nvedle Vierge i Chéreta, je dokonce původcem nové\nskupiny; nová mlhovina tvoří se kolem něho na\ndnešním uměleckém nebi; je zřejmo, jak mnozí ho\nplagují a žijí z něho ; ale právě ten zástup drobných\nnapodobitelů směšnou inferiorností své běžné produkce\nvzdává nejvyšší a neočekávanou cest jeho talentu\nplnému vervy, lehkomyslnosti, nenucenosti a jistého\nvrozeného vkusu, talentu utvořenému ze šlehaného\nsněhu a ze šampaňské pěny, chcete-li, a při tom\nopepřenému trochou smyslné žádostivosti a zrnkem\nzdravé naivnosti. Praha půjčila ho Paříži, která na-\npustila svými miasmy jeho nervy, jeho maso i smysly,\npoznamenala jeho dílo a ponechala si obé, dílo i au-\ntora. Nechť si zůstal Čechem srdcem i národností,\nnechť umřel v Praze, to, co po něm zůstane, je skoro\nvýhradně pařížské. On byl s politování hodným a skoro\ndojemným půvabem zároveň ztraceným synem svého\nvlastního talentu i své vlasti: a návrat jeho byl ná-\nvratem marnotratného syna a kdo nám poví jak\nmarnotratného! a jeho smrt byla národním neštěstím\npřese všechno.\nA jistě právem! Neboť nechť tomu bylo jakkoliv,\non dělal opi /du cest Praze ve veliké Paříži.\nV Praze, v sobotu 4. února 1899.\n\nMAROLD VE VZPOMÍNKÁCH PŘÁTEL.\nZdenka.\nDrahý Ludvíku !\nJak dlouho nepřicházíš! Čekám na Tě, jako Tě\ncekají ještě Tvé pastely, ty nedokončené tváře něko-\nlika Pařížanek, jež Jsi naposled načrtl na karton a jichž,\nnevyslovené obličeje zvědavě na mne hledí, jakoby se\ntázaly, kdy nad nimi znovu zastaví se Tvoje ruka a do-\nkončí to, co z nich stvořilo se v Tvojí hlavě a vy-\nkvetlo v Tvém nadšení! Kdy vrátíš se k svému Lulovi,\nabys dokončil jeho podobiznu? ... A co jiných prací\nTě ještě ceká netrpělivě ceká.\nAs nimi cítím, jak zachyceny zůstaly v našem\nútulném bytě draperie všech těch nadšených tužeb,\njimiž jsi denně jej dekoroval, jak v těch těžkých, vy-\nbledlých látkách spí duhy Tvých delikátních barev\na jak v měkkých těch sametech a plyšech ještě zů-\nstaly zachyceny stopy ladných postav, jež vábil Jsi\nz Paříže k nám na český obzor.\nVšichni Tě cekáme, až vrátíš se z dlouhé své\ncesty. Zatím žiji zde s Tvými pastely, s Tvými kar-\ntony a v rodině těch elegantních a oduševnělých\npostav, jež Jsi vykouzlil a v ovzduší těch vidin, jež\nosiřelé, tuším vznášeli se budou nad Tvou schnoucí\npaletou. Vrať se\nTvá\n15. ledna 1899."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "191 / 192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.12", "texte": "»V OLNE SMÉR Y«\n\nSTOJÍ PŘEDE MNOU JAKO ŽIVÝ: SE\n\nvšemi vráskami, které osud vepsal v tu mladou, ryze\numěleckou tvář. Štětcem svým psal o radosti ze života\na osudem svým byl hrdinou tragedie. Typ smutného\nzačátku a smutného konce českého umělce.\nA vidím jej tak jako tenkráte, když potkali jsme\nse v zahradě Luxembourgské časně z jara, v prvních\nměsících jeho pobytu v Paříži. Sešli jsme se pod těmi\nstarými jasany, v jichž lehounkém stínu již Frago-\nnard a Lancret hledali inspirace ke svým pařížským\ntypům, pod těmi starými větvemi s lesknoucími se\ndrobnými lístky, kde v prvních jarních dnech v písku\nse hemží děti, matky, chůvy, kde vše přebíhá jako\nspité, rozdrážděné dubnovým sluncem. Marold tu\nstál a rozhlížel se. Pozorovala jsem jej chvíli, v roz-\npacích mám-li se k němu přiblížit. Vypadal smutně\na podrážděně, asi jako hladový, hrdý člověk, před\ntabulí přichystanou jiným . . .\n»A Vám se tu nějak nelíbí, či co?« pravím k němu.\n»I co vás napadá, ale jsem nešťasten, ne proto,\nže by se mi tu nelíbilo; naopak, já to cítím všechno\njako by to byla moje krev, ale když musím dělat\n\nL. MAROLD.\nMAJITEL GABRIEL\nDE KADAR V PAŘÍŽI"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "193 / 194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.13", "texte": "L. MAROLD. KRESBA PRO\n»FLIEGENDE BLÄTTER«.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "195 / 196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.14", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nnádennickou práci, musím pausírovat vzorečky, co je\ndo takového života !« To řekl s jistou trpkostí, hlasem\nprochvělým ironÚ, v němž ještě nezvítězila resignace\na rozhlédl se po pestrých, hrajících si dětech ve světlém\nvzduchu ranní Paříže.\n»To, to, to je pro mne, takové věci, jak je to\ntu krásné, ale už to tak bude můj osud, že mne za-\npřáhnou jako vola do pluhu a snad nikdy se nedo-\nstanu kté pravé, radostné práci!« Aty krásné, pro-\nnikavé, jemně pozorující oči syna čisté arijské rasy,\nzazářily jakýmsi pevným již rozhodnutím. »No, jen\nkdyž jsem se sem dostal, to je to hlavní, snad se tu\nneztratím, i kdyby mi z Prahy už nic nedali ...\nA z Prahy nic nedali, a Marold se neztratil .. .\nV duši jeho bylo již rozhodnuto, že opustí Gal-\nlanda a půjde za hlasem svého srdce. Ale co k tomu\nbylo síly ducha zapotřebí, zahodit to jho ponižující\nalmužny, jíž se říká státní stipendium a pustit se\nproti vůli všech •> dobrodinců« za\ncílem naprosto opáčným,\nnež jaký mu »znalci« určili!\nA přec, v době té visel již v ru-\ndolfínské obrazárně Maroldův Va-\nječný trh, mluvící tak přesvěd-\nčivě o směru, jímž jeho duch se\nnesl! Na základě právě tohoto\nobrazu, dýšícího životem a vzdu-\nchem, byl Marold do Paříže po-\nslán. Aby mohl studovat a ve\nsměru jemu sympathi-\nck é m se zdokonalit?\nNikoli. Byl dán jako do klatby,\nk úctyhodnému, ale venkoncem\nprotichůdnému mistru, dekora-\nčnímu malíři, Gallandovi, jehož\nšablonovité, korrektní a staro-\nmodní, allegorické výtvory u aka-\ndemicky smýšlejících a akade-\nmicky umění posuzujících esthe-\ntiků budí snad obdiv, ale v duši\nMaroldově rozdmychovat mohly\njen odpor. Tak bylo již napřed\nv Praze od dobrodinců určeno,\nnejspíše za souhlasu všech: čím\nje umění zdlouhavější, tím více\nže obsahuje morální hloubky.\nMyslili, že lehkost, diskrétní. pi-\nkantnost, elegance a grácie Ma-\nroldovi vrozené dají se na ko-\nmando zaměnit akademickou ša-\nblonou a korektností. Marold\nvšak nestál o tu čest být pre-\nmiantem; jeho jemný umělecký\ntemperament cítil příliš ostře hrot\nironie, jaký mu znalci a dobro-\ndinci vrazili do srdce. A duše\njeho toužila po boulevardech o tisíci kočárech, café\nconcertech se svými guirlandami elektrických světel;\nnesla se na ty boulevardy, po nichž vedle zlatovlasé\nkokety v krajkových sukních, tiše a smutně táhne\nrodina žebráků a kde vedle drahou jednoduchostí oděné\ndámy velkého světa, kupující si u zasněženého kiosku\ngardenie, vychrtlý déclassé pojídá z hliněné misky la-\ncinou polévku vařenou na ulici. Přepych a smutek\nhypercivilisovaného středu kulturního světa staly se\npředmětem jeho lásky. A pro tu lásku vzdal se do-\nbrovolně stipendia a žil jako pravý duševní aristokrat\n•v\nv bídě. Ze nikdo v Praze se neozval, když mu bylo\nstipendium odňato, zůstane nám trvalou hanbou,\n»Ten čert, který Maroldem šije, musí se mu vyhnat\nz těla, buď ať je z něho umělec »užitečný« nebo ať\nzhyne!« Tak rozhodli tenkrát v premianty věřící do-\nbrodinci. Když už se za drahý mamon někdo do ci-\nziny pošle, ať se tam učí, ne to, k čemu jej příroda\nurčila, ale co oni, ti chlebodárci uznávají za prospěšné.\nCo na tom, že duše umělce při\ntom trpí a hyne ....\nJak Marold strádal, jak byl\nnešťasten a opuštěn, když mu\nbylo odňato 'stipendium, zvěděli\njen ti, kdo s ním se stýkali;\nbyl docela opuštěn až do chvíle,\nkdy se ho pan Hynais ujal.\nNechal ho pracovat ve svém\natelieru, jeho jednání schválil a\nmluvil rozhorleně proti těm, jenž\nMaroldovo nadání v Praze nepo-\nchopili. Sám pak mu zaopatřil\npráci, která vlastně u něho byla\nobjednána: byl to tit. list pro\nCatalogue des Arts décoratifs,\njímž Maroldův osud za několik\ndnů byl obrácen. A pak nastala\nkariéra slávy a uznání, tak že\niv Cechách začínali si Marolda\nvšímat. S jakým obdivem\ni úctou vyslovováno v Paříži,\nv kruzích literárních i výtvar-\nných, jméno Maroldovo, byla\njsem častým svědkem. A čím\nvětší úcta byla vzdávána jeho\ntalentu, tím trpčí jest výčitka, že\nMarold se musil živit illustra-\ncemi. Není pravda, že on sám\ntomu tak chtěl. Jeho snem bylo\ndopracovat se k samostatnosti a\nmalovat obrazy, štětcem i barvou\nřešit problémy světla a vzduchu ;\na na jeho kresbách je vidět, že\nvlastně byl malířem celou svou\nbytostí. Jeho přáním bylo žít\na působit v Cechách, ale naše\nveřejnost tak tupá k osudům\n\nL. MAROLD.\nILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "197 / 198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.15", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\numělců, chovala se i tupě k Maroldovi. Nenašel\nse ani jediný mecenáš, jenž by byl vycítil jeho\njemný koloristický talent a troufal si říci: dost,\nsic utoneš, tvůj talent může výš a já ti dám k jeho\nvývinu prostředky. To, že dali malovat Maroldovi\npanorámu, bylo by jen ironií nazývat pochopením.\nByla to nádennická práce, jíž se otec a manžel po-\ndrobil, kterou však umělecké jeho srdce muselo pra-\ncovat s nechutí. Ale tak, jen tak se u nás podporuje\numění. O nějakém porozumění a pochopení v pravý\nčas nemáme dosud ani jediného příkladu. Mecenáše,\njenž by byl nadán onou jemnou intuicí znalce a do-\nvedl skutečné talenty v jich zárodku vyslídit,\nvůbec nemáme.\nA přece Marold s touto svou slavnou kariérou\nnebyl spokojen. Vím dobře, jak mluvil tenkrát, když\nv Meudonu jsem ho navštívila. Obýval se svou rodinou\nrozkošný dům uprostřed zahrady, z níž vcházelo se do\nvelké, s bezpečným vkusem zařízené dílny. Byl v té\ndobě v nej větším rozkvětu, a\nnakladatelé jej obcházeli jako\nimpressariové slavnou primadonu.\nA přec, bylo cosi tak smutného,\nunaveného v očích slavného ill u-\nstrátora. Vyzařoval z nich smutek\nplný tušení neskončené cesty.\nPodvědomí blízké smrti ležGo\nv hlubinách těchto zraků. Mluvil\nv t\no Cechách s horoucí touhou a\nukazoval mi krajinářské studie,\nintimní, s nesmírnou láskou malo-\nvané, které však zůstávají svým\nskrovným počtem vzácnosti v jeho\ntvorbě. »Bože, kdybych tak mohl\njen pár měsíců žít v Cechách,\nna venkově a malovat, co bych\nchtěl,« pravil s bolestným povzde-\nchem; pouze oči svítily smutně,\nale on sám si nenaříkal. A tu\nzastavila jsem se před krásným,\nnedokončeným portrétem jeho sy-\nnáčka Lulu, jehož koloristická\nfinessa, světlé vlásky a polostíny\nmkarnátu, jakoby inspirovány\npaletou Reinoldse nebo Gains-\nborougha, a bylo mi tenkráte\nMarolda nevýslovně líto. A po\nstolech i po stojanech to množ-\nství započatých kreseb, které\nMarold prováděl s pílí jako obrazy,\nstále studuje živý model a živé\nkoli. Ten děsný chvat a shon,\njakoby si stále odbýval proza-\ntím ní práci a připravoval se ku\nkonečnému vlastnímu tvoření!\nJak oprávněna byla tato jeho\ntcuha, víme dnes všichni. Vzpo-\nmínám si na slova Goncourta o Maroldovi, která\njsou smutným potvrzením toho, že Marold byl hoden\nosudu vyššího, než illustrovat na kommando a živit\nse uměleckým žurnalismem. Když pan PaulMa rgueritte\nodevzdával Goncourtovi svůj román slovanského světa\nv Paříži »Ma Grande,« illustrovaný Maroldem, pravil\nk němu Goncourt, jak vysoko cení talentu Maroldova\n»plus parisien qu'un Parisien« a litoval, že\numělec toho zrna, musí se spokojovat pouhými me-\nchanickými reprodukcemi svých kreseb. »Kdyby to\nbyly originály, buď leptané rytiny anebo litografie,\npatřily by směle do sbírky mezi Fragonardy a Lan-\ncrety, protože Marold tak jako oni, vycítil přímo klas-\nsicky svou dobu.« Toť výrok Goncourta, velkého bás-\nníka a znalce všech umění výtvarných,\nSám pak, jak známo, požádal Marolda, aby vy-\nzdobil kresbami některé jeho knihy. Kdykoliv si na ta\nslova vzpomenu, jež tenkráte s hrdostí o svém krajanu\njsem vyslechla, cítím z obdivu Goncourtova palčivou\nvýčitku, proč vlastně byl Marold\nodkázán na mechanické repro-\ndukce? V tom právě spočívá\ntragika Maroldovy existence. On\nv chvatu svého tvoření ani času\nnesměl ocenit své práce a zvěčnit\nje leptáním. Srovnejte každou\nreprodukci mechanickou s origi-\nnálem, jeho vzdušné, svítivé,\nbřitké akvarelly s reprodukcí na\nsíti, a ovane Vás smutek jako\npo nečem na vždy ztraceném.\nA tisíce originálů akvarel Ma-\nroldových roztroušeno po světě,\nMnichovskou Pinakothéku jich\nzdobí několik, ale v jeho rodné\nzemi nemáme po něm skorém\nnic. V jiných zemích, vyskytne-li\nse talent té grácie, jemnosti a\nživotnosti jako Marold, nalezne\npochopení aspoň u několika zá-\nmožných lidí, kteří pak, když\nosudem kariéra umělcova je pře-\nrvána, právem mohou se chlubit\nže oni to byli, jenž záhy talent\npochopili a podporovali. U nás,\ndokud Marold nebyl slavným\nv cizině, nikdo jej nepochopil,\na když se slavným stal, nikdo\nneměl peníze, aby práce jeho\nkoupil. Kde je tedy ta spo-\nlečnost, která má být výkvětem\nkulturní výše národa a svým\nimperativem dovede říci: »Tys\nnaší chloubou a my budem tvým\nzákladem ?« Existují takoví lidé\nu nás ? A kdyby Marold\nžil, učinila by naše společnost\n\nL. MAROLD.\nILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "199 / 200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.16", "texte": "L. MAROLD. KRESBA PRO\n»FLIEGENDE BLÄTTER«.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BRAUN A SCHNEIDER V MNICHOVĚ."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "201 / 202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.17", "texte": "L. MAROLD. ZIMA.\nZ CYKLU ROČNÍCH\nPOČASÍ.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\n\nněco pro něho, aby se dostaljk nejžádoucnejšímu\nsvému cíli k malbě portrétů?\nA přec, dával nám tušit svými kresbami, z nichž\nmluví duše individua, nejen z ocí modelu, ale i ze\nstěn, z nábytku, z celého okolí, jaké by byl dovedl\nmalovat portréty ! Těch několik barevných pokusů, jež\npo Maroldovi zůstává, ukazuje jasně, jakého jemného\nkoloristu jsme v něm ztratili. Kdyby se byl narodil\nv jiné zemi, snad ve Francii, byl by se rozvinul do\ncelé své výše i šíře, a stál by na rovni nejen jako\nillustrátor, kreslíř, ale i jako portretista, malíř elegant-\nního světa, vedle jmén: Stevens, Heilbuth, de Nittis,\nBoldini, Gandara, Alexander . . .\nA my? Spokojíme se blahosklonným uznáním jeho\nexistence a myslíme, že je zúčtováno, nabídneme-li\numělci takové hodnoty, jho ponižující sinekury, ve\nformě titulu professora.\n\nZDENKA BRAUNEROVA.\n\nR. VÁCHA.\nNEMYSLÍM, ŽE UŠKODÍM MAROLDOVĚ PA-\nmátce, když prozradím s jakým vysvědčením byl přijat\nna pražskou akademii Freihandzeichnen: ungenů-\ngend Dejž bůh. aby se dotyčný pan proťessor\nještě častěji tak zmýlil!\nO JEDNÉ STRÁNCE MAROLDOVA UMĚNÍ SE\ndosud nikdo nezmiňuje, jakoby stačilo, když píše se\no tom jak uměl »kuchařit barvy« a pomíjí se to druhé\nkuchaření. Bylo to r. 1889 po Kristu v době velikého\ndalesu. Bydleli jsme spolu v hotelu »de l'Avenir«, rue\nMadame, poblíže Luxemburku, do kteréž čtvrti oby-\nčejně všichni »od nás«, bezpochyby s ohledu na\nblízký a tak vábný »Boul Miche« zapadají. Pan\nAnger nežádal nic víc než (!) padesát franků za pokoj\nv pátém poschodí s vyhlídkou na nebe; nebylo v něm\nnic celého než malá kaménka, která si náš mistr ještě\nna své vlastní útraty za tři franky pořídil. A na těch\nMárold rozvinoval svůj druhý talent. Mohu Vás ujistit,\nže pod jeho rukou povstávaly na nich pravé delika-\ntessy ! Ještě dnes ho vidím, jak pečlivě vykládal na\njournal všechen potřebný material as jemností sku-\ntečného kuchařského umělce namáčel řízek do vajíček,\nobaloval moukou a kladl na rozpálené máslo. A na\npodařené výtvory tohoto umění, z nichž se kůra ne-\nodlupovala, byl Marold snad pyšnější nežli na svůj\nnejskvostnější akvarelů\nMAROLD BYL PŘÍTELEM POVAHY NEJUŠLECH-\ntiIejší, umělec povahy velmi skromné. Několik dni\npřed smrtí zaslal mi album svojí krásné panorámy s vě-\nnováním : »Mému drahému příteli .... aby věděl jak\nse panoráma nemaluje« Nemohu Vám ani říci, jak\nhluboce mne to dojalo."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "203 / 204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.18", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nZ MAROLDOVÝCH ZÁSAD.\nL. KUBA.\n\nSeznámil jsem se s Maroldem v Paříži a hned jsme se rozhovořili o Aka-\ndemii Julianově, nejhlavnější ze soukromých škol tamních, zde jsem pracoval v atelieru professorů . Bougueieau\na Ferier (v každém atelieru učí profesoři dva, a sice střídají se každého měsíce, aby korrektura nebyla stále\ntáž.) »Neradím Vám žádnou školu,« vpadl mi Marold hned do řeči, jakmile jsem mu řekl, kde jsem zapsán.\n»Je to umrtvování duše. Také jsem při svém příchodu do Paříže byl zde ve škole. Ale musil jsem odejiti.\nZprotivilo se mi stále totéž malovat za těchže samých okolností v tomže světle, v témž tónu a v téže náladě.\nStále stojí nahé tělo, stále se opakují tytéž modely, stále, tyiéž školácké posy, stále týž vzduch akademický.\nOstatně: Kde stojí psáno, že se malíř má učit pouze nadlidské nahotě, lidské kůži, lidském svalu? Zůstaňte\ndoma a kreslete a malujte kde co vidíte a jak to vidíte: tu židli s podlahou, ten šerý koutek pokoje s pei-\nspektivou parket či vzorku kobercového, okno s pohledem do ulice či větví stromových. Či myslíte, že je to\nsnažší? Či myslíte, že to malíř není povinen tak pěkně udělat? nebo že to není tak zajímavé a krásné? Vše\nje krásné a zajímavé, když to jako umělec vidíte, vše malíř má umět, ke všemu má byt stejně spiavedliv,\nprotože vše má samo pro sebe duši, výraz jako obličej lidský: a proto je ve skutečnosti •vše c k o těžké,\nmá-li to býti dobré, a kdo dobře umí vidět a podat jeden předmět, je mu vše jedno.« Maroldovi bylo ovšem\ntak lehko mluvit! A pak přišel on do Paříže vlastně hotový mistr, kdežto já byl začátečník a pokud jsem\nmohl, školu jsem nevynechal, ač slova Maroldova jsem považoval a považuju za svatou pravdu. Uposlechnout!\njsem jej nemohl prostě z té příčiny, že nebyl jsem na tom stupni, aby autokritika mi byla mohla nahraditi\nbezohlednou korrekturu učitele. Myšlénky však mladého mistra jsem si dobře zapamatoval, a jestli nemohu\nručiti za slovnou přesnost toho, co z úst jeho uvádím, ručí za věcnou pravdivost těchto ryze moderních\na ryze uměleckých liberálních názorů jeho clila. Mnichov, 14. I. 1899.\n\nL. MAROLD.\nDVA NÁČRTKY KU\n»GRAND PRIX«\n\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "205 / 206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.19", "texte": "L. MAROLD.\nFLIRT.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "207 / 208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.20", "texte": "L. MAROLD.\nPEROKRESBA.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ\nPOSPÍŠILOVA\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "209 / 210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.21", "texte": "L. MAROLD. — DVA NÁČRTKY KU PLAKATŮM.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\n\nMNICHOV — ZA MAROLDEM. Ve zdejším »Kunstvereinu« bylo třetí neděle v lednu živo a sice celý týden.\nV místnostech toho spolku totiž, jak známo, každého týdr.e mění se vystavené obrazy. V sobotu dopoledne\npošle sem malíř co chce, jury všecko šmahem přijme až na » čestné? výminky a v neděli ráno čtyři\nprostorné sály otevřeny jsou obecenstvu zdejšímu. Procházka komnatami, umístěnými v zadní části zdejšího\nkrálovského paláce, je pro zdejší publikum tak říci nedělním korsem, a bez ohledu na jakost výstavy je\nzde každou neděli plno, neboť je heslem »Pod arkady!«*) řídí se všichni a všechny, kdo si chtějí trochu zako-\nketovati a pochlubiti se navzájem tím, čím je příroda obdařila nebo krejčí vypravil.\nAle nedělí se také pravidelně končí zájem pro výstavu a ve všední den padá tu do očí jen roz-\nsáhlost dvoran. Aby jimi proudily davy po celý týden až do pátku do tmy, aby ony davy bylo obecenstvo\nzajímající se výhradně jen o vystavené výtvory, to se stalo jednou zase od nepamětné doby, řečeného totiž\ntýdne. Vystavilať redakce časopisu »Fliegende Blatter« sérii asi 20 akvarelů Maroldových.\nOvšem nebyla výstava sama příčinou tak četné návštěvy vždyť předloni i loni mělo zdejší obe-\ncenstvo příležitost obdivovati se Maroldovi na zdejších výročních výstavách a tři skvostné kusy stále jsou\nkaždému přístupny ve zdejší nové Pinakotéce. Příčina vlastní onoho ohromného zájmu byla ta, že teprv\nteď se vlastně Mnichované dověděli, že Marold zemřel.\nNevěříte? Namítáte, že náš »Kůnstlerstadt« nemůže býti takovým ignorantem?\nÜbezpečuji Vás, že je, že úmrtí Maroldovo málem umlčel, že pokud bylo nutno o něm se zmíniti, stalo\nse to hodně nenápadně, hodně stručně, a pokud to nešlo stručně, řeklo se jen, že v Mnichově se všemu\nnaučil, Mnichovské »Fliegende« že ho učinily slavným a německé, specielně mnichovské umění že ztratilo ,\nv něm svého zástupce. Okolnost, že v Praze se narodil, studoval, pracoval a umřel, je pro zdejší pány\nnáhodou pramálo značící, a za to krátká doba pobytu mnichovského okolností rozhodující.\nPředstavte si zajímavou scénu. Ku žádosti redakce »Volných Směrů« zašel jsem do zdejší Pinakoteky,\nabych vymohl reprodukční právo Maroldových akvarelů zdejším státem zakoupených. Přívětivý pan ředitel,\nbaron 8., jemuž jsem žádost svoji přednesl, svolně přikyvoval, dodávaje: »Musíte však přinésti si dříve\nsvolení autorovo, jinak nemůžeme nic dělat!« Rozpačitě naň pohlédnu. Jsou tomu právě tři neděle, co\nnenahraditelná ruka ztuhla na věky a zde o tom nevědí? Nemožno! As ostychem, abych snad neurazil,\npovídám: »Autor je však mrtev! »Ne, Marold není mrtev,« klidně odvětil starý pán.\nS úsměvem trpkým a hořkým übezpečuji o pravdě svých slov udáním data nešťastného dne.\n\n*) Ta část královského paláce je po piíkladu pařížského Palais royale arkadami opatřena."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "211 / 212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Co pravíte Marold mrtev? Ten mladý geniální\nmuž? Není možná! Vždyť nic nevím, nikde jsem nic\nnečetl!« A starý muž svěsil hlavu a přešel pokoj\ndlouhými kroky. »Jaká škoda! Jaký to byl talent!\nJeden z největších moderních mistrů! Mně byl vždy\nmilejší než pařížský Boldini, pro mne neměl soupeře !«\nA opět svěsil hlavu a přešel pokoj . . .\nTeď konečně to ví celý Mnichov, strašlivou tu zvěst,\nneboť při jméně Maroldově, pod obrazy umístěným,\nnalézá se křížek . . .\nTěžko se dostáváte k obrázkům. Hledáte příležitost,\nprosmyknouti se hemženicí, abyste z blízka obdivovali\nse té neuvěřitelné technice, jež technikou vlastně býti\npřestává. Je to prostě zázrak. Zde nemůže býti řeč\no práci, nýbrž jen o tvoření. Ale nechrne si svých\núsudků pro sebe a po-\nzorujme a slyšme raději\nostatní. »Co v tom psy-\nchologie ! Mně se zdá, že\nslyším, co ti páni zde na\ntom obrázku si povídají!\nMně zdá se, že vidím jim\ndo duše, čtu jejich my-\nšlénky ! »Právě v tom\ncena těchto virtuosních\nkreseb : nemají názvů,\nprotože jich nepotřebují,\nprotože mluví samy se-\nbou a ne pojmenováním.\nJsou to dokumenty na-\nšeho století pro budoucí\nvěky, dokumenty nejen\nkrojové, ale především\npovahopisné, a sice ve\nformě nejumělečtější, jak\nou si lze myslit:, pravé\nbásně, vyčerpávající rea-\nlism do dna a krásu do\nnebetyčných výšin.«\n»Vizte tu záclonu na\nokně! Vizte za záclonou\nsklo a kostru okna, za oknem tu ulici a to nebe!\nMůželiž to býti dokonalejším způsobem podáno ?«\nTam vidíme státi René Reinecke-ho, o němž se kdysi\nmluvilo jakožto o soupeři Maroldově. Bez závisti a\ns obdivem, s touhou po vniknutí v kouzlo Maroldova\ntvoření pohlíží v hlubokém zamyšlení na obrázek,\nv němž skvostné barvy a čarovné linie hýří, kde se\nsvádí vysoké zápasy o ladnost, eleganci smělost, svo-\nbodu a krásu. Snad ze zlomyslnosti, snad náhodou\npronáší kdosi v jeho blízku k svému druhovi : »Ti\nostatní jsou přec jen illustrátoři, kdežto tohle byl\numělec, veliký umělec!\nA Reinecke sebou ani nehnul, jaboby neslyšel.\nPotkává nás ruskv kritik a dopisovatel »Miru\nIskusstva« (Svět umělí) as planoucími zraky spustí:\n»VášMarold toť přímo\ngenius! Nad Zorná jej\nstavím, a nevím vůbec,\nkdo by se s ním mohl\npřirovnávat! Naše doba\nneměla většího interpreta\numělce v malířství nad\nněho!« A přítel jeho do-\ndává: »Prvý kreslíř v\nEvropě ! V Americe snad\njsou i lepší, ale tady\nnebylo nad něho !\nA už zase mizí v da-\nvu před obrazy, kroutí\nhlavami, ukazují si jako\nostatní obdivuhodné črty\njeho štětce, tužky, ža-\nsnou nad svědomitostí\ni hravostí zázračné ruky\nnašeho Luďka, nešťast-\nného. Teprv skutečná tma\nodvádí unešené davy\nz místností výstavních.\nMnichov, 22.1. 99.\n\nL. KUBA.\n\nL. MAROLD.\nTUŠOVÁ KRESBA. — MAJETEK PANA VÁCHY V PAŘÍŽI.\nILLUSTRACE."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "213 / 214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.23", "texte": "L. MAROLD. — PORTRAIT UMĚLCOVA SYNA.\nMALBA OLEJOVÁ. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "215 / 216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.24", "texte": "L. MAROLD.\nNÁČRTEK.\nMAJETEK PANÍ\nZDENKY MAROLDOVÉ\nV PRAZE.\n\nOkolí Paříže jest poseto vesničkami\na městečky letohrádků a letních\ndomků v rozkošných stinných zahrádkách\nutajených někde s velkou nád-\nherou zařízených, jinde opět chatr-\nných, až komicky neúhledných.\nV místech kolem Meudonu, Belle-\nvillu a nad Moulinem na stráních po-\ndél Seiny se táhnoucích asi hodinku\nod Paříže nejdete osamělé domky po-\ndobné zámkům z pohádek. Jsou to\ndomečky, které povstaly tím způsobem,\nže majetnik zakoupiv si kus země vy-\nsázel zahradu, sám zhotovil si plán,\nvlastníma rukama snesl kamení, cihly,\nvápno a vlastnoručně ho také provedl.\nProto vidíme kdesi stěny podepřené\nbidly, nedostavěné hlavní schody a\nbránu k tomuto malému paláci po-\nbitou prkny a zatarasenou rámy, an-\ntikou nebo po případě i pianem. Střechy\npokryté plechem, slámou, mnohdy též\nplátnem starých obrazů, tu a tam\nledajak zbudované věžičky, schůdky\na terasy, na chudém často jako\noul uplácaném domečku hlavici te-\nsanou v pískovci ano iv kararském\nmramoru, a u okapu gotického chrliče.\nMarold nebydlel ani v takovémto slepeném výstředním hnízdečku, ani v nádherném letohrade s rozsáhlým\nparkem, s upravenými trávníky, ale najal si roztomilou vilku uprostřed dosti velké zahrádky, lipami\na keři hustě obrostlou, pohodlné zařízenou a co hlavní s pěknou prostrannou malířskou dílnou.\nSeděli jsme po dobré večeři v dílně. Tehdáž měli jsme hloupou práci. Takový nudný plakát, na němž\nse opakovala jedna osoba asi třicetkráte. Představoval výjev z velkého baletu.\nObdržel jsem od Marolda lístek: »Přijdou, prosím jich a nezloběj se, mně to pomoct, mně se do toho\nnechce, je to hrozná blb .. .« Sedím tedy po večeři a činím se, abych to měl s krku. »Pane Dědino,\nnechaj toho už a jdou se napít,« povídá Marold širokým dobráckým barytonem. Nedal jsem se dvakráte\nvybízet!. Odlehčiv si skromným zívnutím jedním douškem vypil jsem skleničku plzeňského. Kouřilo se a\npovídalo. Mluvilo se o všeličems a všelijak. Ale rozumí se, dokud tu byli tetička, pani Maroldová a Luloušek\nhovořilo se jaksi všeobecně, tak dlouho, až sklonila tetička v nízkém proutěném křesle své vrásčité čelo,\nLuloušek polo na pohovce polo s pohovky natažený zachrupal a paní Maroldová poěla svou zlatou hlavičku\nnachylovati. »Teto ! tetičko:« zní prosebně hlas Maroldův a jeho tvář mírně se usmívá, »jdi spat. Vždyť\nsi celý krk přeležíš a bude tě bolet.« Tetička se probouzí a omlouvá, že se do té knížky tak zadívala, a\nže by byla málem usnula. »No a Luloušek? Ó bože, diťátko,« praví »pojď sem! Ten se tu chudinka malá\nnatáh'.« Paní Maroldová s tetičkou odnášejí Lul ouška, který dává nám každému ještě pěknou pusu na\nrozloučenou a všichni odebírají se na lůžko. »Dobrou noc! Dobrou noc, pane Dědina, dobrou noc,"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "217 / 218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.25", "texte": "»VO L N E SMERY«\n\npane Dědina,« žvatlá rozespalý Luloušek. »Dobrou noc, tetičko!« »Dobrou noc, paní Maroldová!\nSpěte dobře!« Zůstali jsme s Maroldem sami. Ted se nám to besedovalo. Kdykoli jsem podotkl, že\nbyl by již čas k vlaku, nalíval Marold znovu a dodával. »Ale vždyť jede ještě jeden, a nic nezmeškaj.«\nA tak jsme seděli a rokovali. Rembrandt byl vždy první na ráně. Rembrandt, Maroldův učitel v Mnichově.\nTam kde se utkala volnost Maroldova se školáckou lekcí professorů, padla kosa na kámen.\n»Když mě to všechno v té akademii mrzelo, šel jsem, okukoval a kopíroval jsem Rembrandta, a on to\nbyl, který mě vedl na pravou cestu.« Ssáli jsme cigarety a zapíjeli. »Rembrandt!« potákal jsem já\nstiskuje pysk a do výšky na Marolda vyhrnuje obočí; a v duchu zřel jsem ženský portrét v Louvru,\nkrásně červené rty, odrážející se od úbělově zlatisté pleti a vzpomínal jsem některých Maroldových prací\nv myšlénkách srovnávaje, čemu se od mistra mistrů naučil. A zas a zas stahovali jsme Rembrandtova\nvisícího odřeného vola v Louvru a chodili od obrazu k obrazu, (arci také jen v duchu) mezitím co kouře\npřibývalo a plzeňského übývalo. Málokdy viděl jsem Marolda tak upřímně veselého a málokdy cítil jsem\nv něm takového kamaráda malíře jako právě onoho večera. »Ai každý záhyb na kabátě, na botě může\nukazovat, označovat a vyjadřovat po-\nvahy i duši člověka,« horoval, ajá jen\npřikyvoval. S Rembrandta přeskočili\njsme na Meissoniera, s Meissoniera na\nPuvise de Chavannes atd. atd. Deba-\ntovali jsme, a smáli se, vykřikovali.\n»Ježíš Marjá!« chechtal se Marold,\ntak že se musil tišiti, aby neprobudil\nspící, mhouře oko s cigaretou v zubech.\nA znovu pukali jsme smíchy nad těmi\nmoderními a nejmodernějšími. »Ježíš\nMarjá!« křižovali jsme se a zoufale\nspínali ruce.\nNáhle octli jsme se v bryndě. Hovor\nvázl. Marold se osiva', šukal, cosi\nsháněl, knihy na stole převracel. Já\njsem diplomaticky mlčel, nepozorovaně\nprohmatával kapsy, slídil po zlomcích\na drobtech rozlámaných cigaret. Marold\nbez ustání šukal, přecházel, odplivoval,\niv popelníku u kamen se přehraboval\na na staré vyřezávané skříni prach\nprsty stíral . . . Konečně se naproti mně\nusadil as tajemným úsměvem prohodil:\n»Už je mám, už jsem je našel.«\n»Co ?!« ptám se a žmolím\nv kapse drtečky cigaret neodvažuje se\ns nimi na světlo. »Co to čmouraj v té\nkapse ?« cení se Maroldek a dolévá.\nPřihnuli jsme si. V vtahuji kousky nesměle\n\nL. MAROLD.\nSTUDIE.\nMAJETEK PANÍ\nZDENKY MAROLDOVÉ\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "219 / 220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.26", "texte": "L. MAROLD. — DEKORATIVNÍ PANNEAU.\nPASTEL. — MAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "221 / 222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.27", "texte": "»V OL N E SMÉRYc\n\npoznamenávaje, že by se z toho dala ukroutiti ciga-\nreta. Marold beze slova, vážně s jakýmsi důrazem\nobrací se ke stolku se štětci as vodovými barvami,\nshrnuje cosi a na čínském podnosu předkládá mně\ntři nedokouřené cigaretové špačky. Otvírá ze široka\nústa v tom okamžiku vybuchli jsme oba v neho-\nrázný řehot. Opakuji, jakživ neviděl jsem Marolda tak\nse smáti. Slzy hrkaly mu ze zářících očí. Jako dvě\nšelmy pobíhali jsme atelierem. Potom zalezl každý\nz nás do koutku a tam nával smíchu doslova vy-\nplakal. Pravda, když jsme se kradli do sklepa s naší\nukroucenou cigaretou v ústech pro novou láhev\nplzeňského nezdál se nám býti vzduch o nic chlad-\nnějším. Tak jsme byli rozehřátí. A pak šli jsme\ns pámbíčkem na kutě. Paříž.\n\nJ. DĚDINA.\n\nVZPOMENU ZDE\nNĚKOLIKA PŘÍJEMNĚ\nzažitých neděl ve společnosti\nMarolda a jeho\nrodiny na venkově. By-\ndlel jsem tehda s mi-\nlými dvěma přátely Raš-\nkem a Dědinou v malé\nvesničce na Sázavě,\nkdyž Marold přijel z Pa-\nříže přijel domů si po-\nněkud oddechnout a\ntam do té vesničky vy-\nlákali jsme i jeho. Dost\nnás to stálo práce. Jako\nmalému dítěti slibovali\njsme mu hory, doly, les,\nřeku plnou ryb, kou-\npání, lodičku a jiných\npožitků ještě celou hro-\nmadu ; to vše že bude\nmít, bude-li jen hodný\na přijede, jsme vzkazo-\nvali. L. Marold stal se\nv Paříži náruživým ry-\nbářem, vyhlídce na lov neodolal a konečně přijel.\nPřijel krátce před polednem, shodil ze sebe městské\nšaty, navlékl měkkou košili, široké spodky, vstarý\nkabát as rukama hluboko v kapsách as tváří zářící\nspokojeností zasedl za stůl. Tak zastal jsem ho vra-\nceje se poslední ze všech k polední tabuli. Shledání\npo mnoha létech poseděli, pohovořili jsme si a od-\npůldne jal se Marold se zlatovlasou paní Zdenkou\nupravovati si své letní hnízdečko.\nMálo jen čísel roztroušených mezi ovocnými sady,\nu řeky mlýn s malým ostrůvkem a jezem. Za silnicí,\nkterá tudy vede, ještě několik malounkých chaloupek\nskrytých úplně za stromy, prozrazuje se mimojdoucím\njen kouřem svých komínů. To celá vesnička, náš tehdejší\nútulek. Ale okolí, to\norámování v němž sedí\nje tak krásné, že těžko\n/V r r '\nliciti. Široké udoli Sa-\nzavy s pruty úrodných\npolí na příc, stromky\nobsázenou cestou upro-\nstřed a nekonečnou lou-\nkou u břehu stále se\núží až za vesnickou\nzavřeno lesnatou strání,\ndělí se ve dvě. Jedním\nna západ pokračuje Sá-\nzava. Jen úzký, křivý\npruh vody, zrovna tolik\nco proklouzne mlýn-\nským podkolím s nad-\njezí prodírá se pracně\ndál kamenitým řečištěm\na mizí v dáli oku mezi\nzelenými břehy hlubo-\nkého, lesy modrého prů-\nhledu. S druhého malý\npotůček proplétá se ol-\nšovím a vrbičkami a\nproběhnuv pak několika\n\nL. MAROLD.\nKŘÍDOVÁ KRESBA. — MAJETEK SPOLKU »MANES« V PRAZE.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "223 / 224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.28", "texte": "L. MAROLD.\nVLČI MÁKY.\nDEKORATIVNÍ POLE.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\n\nrybníčky vesnickou drobotinou zbudovanými, pode\nvsí vlévá se do řeky. Po stranách obstoupeno údolí\nmírnými stráněmi; na nich porůznu les, políčka, lís-\nková houští, pastviny, střídají se propleteny cestami\na pěšinkami.\nDnespeky mají svou minulost. V době dostavníků\nbývalo tam živo, byla to první stanice na cestě mezi\nPrahou a Vídní. Za toho našeho pobytu, po dlouhých\nlétech úplného klidu a snad naposled zavládl tam opět\nčilejší ruch. Středem, okolo něhož se vŠe otáčelo, byl\novšem Marold. Svou milou, skromnou povahou získal\nsi rázem celé okolí. Vždy v dobrém rozmaru, vtip-\nkoval, smál se, ba mnohdy si i po tichu zpíval,\nvzácný to u něho úkaz. Začal s nějakou českou pís-\nničkou, ale brzy spletl všechny možné popěvky dohro-\nmady a umlkal teprve po hodné chvíli, když zpozo-\nroval, že na dobro »ztratil notu«. Snad skutečně tehdá\naspoň na krátko pozapoměl na své starosti a strasti.\nChtěl si odpočinout a dle toho se také zařídil. Řemeslo\npověsil na hřebík a trávil den procházkou po polích\na lese, brouzdal se ve vodě a po lukách, ale většinu\nčasu proseděl s prutem v rukou nad mlýnským jezem\nna svém zamilovaném místečku u borového lesíčka.\nRybářské nářadí, velmi důkladné, bylo snad vůbec\nprvní, co po svém příjezdu vykramařil ze svých zava-\nzadel. Přes naprostý neúspěch vracel se denně ráno\ni z večera ku své zábavě. Ve společnosti své ženy,\nsedící 9 opodál v trávě s Lulouškem, skloněné nad\nknifrou a nerozlučného druha svého Raška, Marold\nproseděl tam hodiny a hodiny, upjatě sleduje splávek\nna hladině řeky. Tu a tam nějaká zavadila, ale\nchytit, chytit nedala se žádná. Patentní prut s mecha-\nnismem se neosvědčil, zahodil ho tedy a uřízl si oby*\nčejný z lísky, vnadil ryby těmi nejdelikátnějšími sousty,\nnic plátno, Marold vracel se vždy s prázdnýma ru-\nkama. Jednou jen uvízla mu na udici rybička zdélí\nmalíka, čekal že bude jich víc, ale když zůstalo jen\npři té a poněvadž nestálo za ostudu nést se sní\ndomů, pochoval ji s pietou do mraveniště. Večer\nu stolu vytrpeti musel ovšem pro svou smůlu mnoho\núsměšků, nezůstal ale nikomu dlužen, řízně as vtipem\nripo>toval a brzy nás posměváčky obyčejně umlčel..\nSpolečnost bývala četná a setrvávala dlouho do noci\ns námi na besedách v prostorné, Čistě vybílené šen-\nkovně se zelenými stoly a hlubokými okny, plnými\nrudých květů pelargonií. Hovořilo se mnoho a o všem\nmožném, nic jsme snad nevynechali, jen o jednom\nmlčívali june důsledně o malování. Šetřili jsme se\nnavzájem. U Mar Ida vyvolávalo to slovo pocit trpkosti\na u nás ostatních neméně, ovšem ze zcela jiné příčiny.\nMořili jsme se mezi dnem na studiích a vraceli mnohdy\nzoufalí domů »protože jsme to nemohli došáhnout«r\ntak že i nám bylo milé, když aspoň večer zapoměli"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "225 / 226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.29", "texte": "L. MAROLD.\nPEROKRESBA.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ POSPÍŠILOVA V PRAZE."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "227 / 228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.30", "texte": "L. MAROLD.\nKŘÍDOVÁ KRESBA. — MAJETEK PANÍ ZDENKY MAROLDOVÉ V PRAZE."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "229 / 230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.31", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\njsme na chvíli na své bolesti. Někdy zakončili jsme\nmalou hrou v karty a o něco drobných lehcí klidili\njsme se již hezky po půlnoci na kutě. Tak plynul\nnám čas utěšeně bez velkých změn, jen v sobotu bý-\nvalo jinak; ty sobotní večery palřívaly dámám. Připra-\nvili si jednou mal u soirée dansame za zvuků vesnic-\nkého kolovrátku s obligátním pruhovaným potahem\na kapsáři na stranách a poněvadž se taneček jak ná-\nleží vydařil, opakoval se co týden po celou tu dobu.\nTaněil kdo jen trochu dovedl a neúnavně ve vzorném\npořádku kol prostředního stolu.\nMarold vykouřil rád cigarettku, ačkoli dobře věděl,\njak mu to škodí. Míval vždy celou škatulku prin-\ncessas v kapse svých pohodlných spodků, aě-li mu\nji dříve starostlivá o jeho zdraví madame neschovala.\nPo jídle si zapaloval a mžouraje gourmandsky očima,\npouštěl kroužek za kroužkem do vzduchu. Marold\njunior, Lulu nejrozhmnilejší capart, kterého jsem kdy\nviděl, měl z našich cigarett nemalou radost, nespou-\nštěl jich z očí a ulebeděn na matincin| klíně, číhal\nna každý obláček dýmu, který k němu přes stůl za-\nbloudil, chňapaje po něm svýma ruckama.\nJednou zašel jsem k Maroldovi k řece, napichoval\nzrovna na udici žížalu a mrzutě bručel; ten den ani\nneťukaly. »Dají mi cigarettu«, prosil Marold, (princessas\nbyly nejspíš zas uschovány) podám mu, lehnu si vedle\nněho a dívám se také na splávek. »Viděl jNte vůbec\nuž někdy ve svém životě nákou rybu?« začal jsem ho\nškádlit. Marold nic. »Ve mlejně mají ryb a ouhořů\nplný sádka*, povídám mu dál. »Koupená ryba to tak\nnechutná jako dyž si ji člověk sám chytne«, vykládal\nMarold, »a já bych jednou tak rád, třeba jen jednou\nněco chytil«. »Takhle se toho sotva dočkáte ale, napadlo\nmi, »kdyby jsme nalíčili přes noc na provázky, snad\nBy se přeci něco chytilo«. Marold na mne tázavě po-\nhlédl a když jsem mu vysvětlil co a jak, řekl jenom\n»To bysme mohli«. Za šera přivázali jsme provázky\nku vrbičce a jako kdyby nic, šli jsme domů. Ráno\ntam byla ryba. Jak se tam dostala, to nepovím, ale\nbyla tam, pěkná, as čtyřliberní. Ta radosť. Marold již\nčasně z rána odvázal provázky a opatrně, cítě tíži,\nvytahoval. Táhl pomalu vždy výš a výše po proudu,\naž se mu podařilo dostat svou kořist na sucho. Radostí\nzajásal ale hned se jaksi ulekl, ztichl, schoval\nrybu pod kabát a utíkal s ní domů. Jen šeptem sdě-\nloval nám pak co se událo. Večer octla se ryba na\nmise snědli jí v nejužším rodinném kroužku\nmne nepozvali. Bylo mi z počátku líto, ale hned jsem\nmu odpustil, zapoměl jistě jen radostí, že vyplnilo se\nmu přání z předešlého dne. Tehda připravoval se opět\nku práci, neb ť i tam, do toho zastrčeného kouta proná-\nsledovali jej pařížští nakladatelé objednávkami a urgen-\ncemi očekávaných prací. V takové chvíli byla dobrá\nnálada Maroldova ta tam, ,tu často a trpce stěžoval si\nna svůj osud illustrátora. Měl již toho černého umění po\nkrk, toužil po barvách, hnusilo se mu jeho závislé po-\nstavení, toužil po svobodě, po volnosti. Dlouho však\nnikdy nenaříkal, spousty plánů, těch nejkrásnějších,\n\nL. MAROLD.\nCHRYSANTEMA.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\nDEKORATIVNÍ POLE."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "231 / 232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.32", "texte": "»V O LN É SMĚRY*\n\nkteré se zápalem před námi rozvinoval, rojily se mu\nv hlavě, zatlačujíce do pozadí veškeren stesk. Všechna\nta jeho přání, všechny ty touhy vyznívaly tu opět\ntýmž akkordem, malovat, malovat co by sám chtěl,\na na to se těšil jako dítě. »Jak se toho illustrování\njen trochu bude moci /bavit, hned že se do toho\npustí,« říkával. Nedočkal se.\nNerad, ale přece na malou chviličku use-\ndával pak nad prací. Byla radost divati se naň pracují-\ncího. S úžasnou rychlostí rostla mu práce pod štětcem\nvždy plným barvy; tužka, křída, péro, střídaly se\no překot v jeho dovedné ruce, i prsty rozmazával\ntušové skvrny, kde bylo třeba, a když se nepodařilo,\nneboť i jemu stala se někdy ta nehoda, vyškrábal ne-\nmilosrdně nožem. Již tehda částečné koloroval své\nkresby. S počátku jen tu a tam zcela mírně stříkl\nbarvy do pozadí, na nějakou tu stuhu dámského klo-\nboučku, kolloroval jemně pikantní tváře svých figurek,\naž časem, znenáhla přešel ku plnobarevné abvarelle.\nTak zpříjemňoval si svou práci, tak nahražoval si aspoň\nČástečně to želané malování.\nV té malé světničce s improvisovaným zařízením,\ns okny na silnici a zelené kopce u rozvrzaného stolu\npovstaly tehda mezi jiným, po chvilkách, také illustrace\nku Hermannovým » Pražským figurkám«.\nPo té vídal jsem Marolda zřídka kdy, vždy jednou,\ndvakrát po' delší době. Zajímaly mne jeho názory,\na proto uváděl jsem hovor vždy na umění. Z mnoha\nzajímavého prozradím jen tolik, že na moderní snahy\nv současném imění díval se s nedůvěrou. Mnohého\nprávě o to moderní hnutí zasloužilého a vynikajícího\numělce odbýval zkrátka, ačkoli se sám ve skutečnosti\nřídil týmiž zásadami, které ono hnutí vyneslo na\npovrch. I nás v »Manesu« sdružené neměl valně rád,\ndomníval prý se, ovšem bez příčiny, že jej podceňu-\njeme, že neuznáváme jej jako dosti moderního.\nNepřítelem nám ovšem nebyl, jeho dopis v němž\nslibuje nám přispívati do »Volných Směrů« a který\nchováme jako drahou památku, je toho dokladem.\nNaposled shledal jsem se s Maroldem na balkóně\nkavárny »Métropole« na Václavském náměstí. Bylo\nto krátce po ukončení výstavní panorámy. Jaksi\nunaven po obrovské práci sledoval ruch na náměstí,\nkdyž jsem k němu přistoupil. »Ani jsem tam ještě\nnebyl,« prohodím, když počal mluviti o panoramě;\n„také tam nechodějí,« on na to, »nestojí to za cestu.«\nByl tehda velice nespokojen.\nO beznadějném stavu Luďka Marolda dověděli\njsme se v noci na první prosinec právě po redakční\nschůzi »Volných Směrů«. Hovor točil se ovšem po\ncelý večer jen a jen okolo něho, ačkoli jsme zprávě\nnepřikládali váhy. Nevěřili jsme prostě. Nikdo z nás\nnetušil, že právě v tu hodinu, když jsme se rozcházeli,\npřestalo navždy bít to nemocné ale dobré jeho srdce.\nTřetího dne doprovodili jsme ho na cestě poslední.\nV Praze, v únoru 1899.\n\nŽUPANSKÝ.\n\nZA LUĎKEM MAROLDEM!\nJAN ČERVENKA.\n\nzpomínám na Tebe, hochu můj zlatý,\njako se na milenku vzpomíná.\nVidím Tvé modré, smutné oko,\nmodré, jak obloha po jarním dešti,\nsmutné, jakoby slzu uronit chtělo,\nchtělo a bálo se výsměchu lidí.\nOh, Ty můj hrdý, velký lyriku snivý!\nRoním je za Tebe všecky ty slzy\nukryté, potlačované,\nslzy doufání, štěstí zmařeného,\nslzy hněvu a pohrdání!\nTeskné vy krajiny sázavské,\nskalnaté, lesnaté břehy,\nvzpomínáte si na dvě duše?\nBloudívaly tam mezi vámi,\nopájely se vaším steskem,\nsnívaly vašim sněním\nA ta jedna, ta jedna, která tak ráda,\nmlčící, zadumaná hleděla do vln,\njakoby s nimi toužila v moře,\nta již nepřijde víc!\nDravá, divoká vlna\ndravější ukrutné řeky\nuchvátila ji a zanesla,\ndůvěřivou a nic netušící,\nv moře nejdravější, nejkrutější,\nv bezedné moře, které nevrací.\nS Bohem buď, hochu můj!\nProč Jsi tam nezůstal v cizině chladné,\nv cizině, která Tě hýčkala,\nkterá Ti dala slávu?!\nProč Jsi tak miloval tu Svoji rodnou,\ntu Svoji übohou, českou zem,\nkterou dnes zapírají?\nS Bohem buď, hochu můj !\nKéž Ti ta tvrdá, těžká, zdupaná země česká\nkéž Ti je lehkou!"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "233 / 234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.33", "texte": "MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\nL. MAROLD.\nPLAKÁT.\n\nZPRÁV ČASOPISŮ O ZEMŘELÉM L. MAROLDOVI\nbylo přemnoho. Všechny čelnější listy domácí i za-\nhraničně přinesly zprávy a kritické úvahy, které vesměs,\npřes různost náhledů shodují se v neomezeném uznání\nčeského umělce. Nemáme místa uvádět všechny a re-\nprodukovat výňatky; omezíme se na nejdůležitější.\nZ francouzských časopisů »Revue des arts« přinesla\nzprávu o skonu Marolda a v Čísle následujícím krásný\nčlánek od Williama Rittera, upřímného přítele českého\numění, kterýž i nám do tohoto Čísla »Volných Směrů«\npřispěl pěkným posudkem. »Revue illustrée« a »Lemonde\nillustré« vzpomenuly vřelým způsobem svého dlouho-\nletého spolupracovníka. »Le Figaro illustré« připomínaje\nsvým čtenářům poslední Maroldovy illustrace ku Roden-\nbachově »La lepon des enfants« tam otisknutých, vzpo-\nmíná svého illustrátora i básníka Rodenbacha současně,\nkterý rovněž mlád zemřel o několik dnů dříve. Re-\naguje na oblíbenost Marolda, jako illustrátora, u pa-\nřížských spisovatelů, končí »Figaro« svůj nekrolog: »Sa\ndisparition est veritablement un deuil litteraire e' Ron\ns'atriste jusqu' aux larmes en voyant se dissiper dans\nle néant une aussi belle áme « Z mnoha denních listů\npařížských zaznamenáváme obšírný a pěkný článek pod\npseudonymem Rétif de la Bretogne v »Gil Blas«. Psal jej\nJean Lorrain. Z anglických časopisů přinesl zprávu\n»Grafic«. Z německých uměleckých časopisů v prvé řadě\n»VerSacrum«, orgán sdružení rakouských umělců a mni-\nchovská »Kunst fur Alle«. Z ostatních berlínská »Moderne\nKunst«, »Leipziger illustrierte Zeitung« a celá řada den-\nních listů vídeňských a německoříšských. Všechny tyto\nčasopisy německé zamlčují svorně Maroldův český původ,\nlisty mnichovské osvojují si jej dokonce úplně jako\njednoho z nejvýznamnějších representantů mnichovské\nškoly. Z listů polských zaznamenáváme »Tygodnik illu-\nstrowany«, v němž pan Kamieňski v článku psaném\ns porozuměním oceňuje umění Maroldovo. I ruská »Hoßoe\nB()e\\iH « přináší zprávu o ztrátě, kterou utrpělo české\numění. Lisy české denní, týdenní i illustrované při-\nnesly bez výminky obšírná pojednání o Maroldovi\na jeho významu pro české umění, mezi nimi nejlepší\nve Zlaté Praze. Mimo to »Světozor« i »Zlatá Praha«\npřinášejí v každém skoro čísle reprodukce Marol-\ndových kreseb. Z měsíčníků »Naše Doba«, »Rozhledy«,\n»Osvěta«, »Česká revue« přinesly články. Obzvláště\nposlední měla to štěstí získati zajímavý článek od\nfrancouzského spisovatele Williama Rittera již výše\nuvedeného.\nJEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČESKÝCH,\njejíž členem Luděk MarHd byl, vzala na se uspořádání\nposmrtné výstavy Maroldových děl a vydání sou-\nborného alba jeho prací. Také slušný náhrobek pořízen\nmá být péčí jednoty nad rovem zesnulého.\nAkce ve všech třech směrech poněkud vázne. Vý-\nstava Maroldova bude teprvé v druhé polovici tohoto\nměsíce. Poněvadž se vyjednávání o propůjčení míst-\nností se správou Rudolfina rozbilo, instalována bude\nv městském museu na Poříčí. Práce tam vystavené,\npocházející z umělcovy pozůstalosti jsou prodejné, načež\nzvláště upozorňujeme. Po ukončení v Praze převezena\nbude výstava do Vídně a později snad i do důležitějších\numěleckých středisk zahraničných. Výběr prací pro\nprojektované album učiněn bude teprve na této výstavě,\na potom stanoveny budou bližší disposice pro celé\ndílo, tak že se ho iv nejpříznivějším případě ne-\ndočkáme do šesti měsíců. S náhrobkem nemá se to\nlépe. Členové jednoty výtvar. umělců českých zahájili\nsice mezi sebou subskripci, opomenuli ale obrátit se\nv čas ku širší veřejnosti. Až zájem veřejnosti úplně\nochabne, bude těžko dovolávati se její přispění. Přes\npatrně neutěšený stav věcí doufáme, že podaří se slav.\njednotě dostáti svým závazkům plnou měrou. Hlavně\n\nŽ."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "235 / 236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.34", "texte": "»VO L N É SMĚRY«\n\npřipravované album, při němž počítá se na větší roz-\nšíření i do ciziny, budiž svou úpravou skutečně dů-\nstojným aktem piety ku zvěčnělému.\nMINISTERIUM KULTU A VYUČOVÁNÍ ROZHODLO\nhned po úmrtí Luďka Marolda zakoupiti čelnější\nobjekty z umělcovy pozůstalosti pro vídenská dvorní\nmusea. Rada v ministerstvu p. Stadler z Wolffersgrúnů\npověřený zmíněnou koupí přibude do Prahy ještě před\notevřením připravo-\nvané posmrtné vý-\nstavy, aby zabezpečil\nv čas vídeňským mu-\nseím vše pozoruhod-\nnější před možnou\nztrátou v privátním\nmajetku. Vedle čilosti\nministeria divně pů-\nsobí chování se naší\nspolečnosti ■ » vlastene-\nckých přátel umění«.\nTato společnost ne-\npodnikla dosud ni-\nčeho, aby získala pro\nsvou galerii a při ní\nstávající sbírku kre-\nseb, třeba jen jedin-\nkého listu z ruky jed-\nnoho z největších do-\nmácích umělců. ž\nNAKLADATELÉ\nBraun & Schneider\nv Mnichově vydají album\nkreseb Luďka\nMarolda kreslených\npro »Flieg. Blátter«\na tamže po řadu let\nuveřejňovaných. Kre-\nseb těch je celkem\nněco přes osmdesát\na pečlivý výběr z nich\nv nových na mnoze\nbarevných facsimilo-\nvých reprodukcích vy-\ndán bude již v nej\nbližší době. Publikace\ntato smluvena byla\ns nakladatelstvím již\nza života umělcova a\njemu značný podíl za-\nbezpečen na výtěžku,\nkterý nyní po jeho\nsmrti píápadne pozů-\nstalé rodině. Přine-\nseme během času\nbližší zprávu.\nNAKLADATEL A MAJITEL UMĚLECKÉHO ZÁVODU\nPAN TOPIČ získal od pařížských nakladatelů\nznačnou partii Maroldovýcb kreseb. Kollekci svou čítající\nku dvěma stům listů, mezi nimi mnoho zajímavého\nz první doby umělcovy, propůjčí pan Topič k vysta-\nvení v posmrtné výstavě. I tyto kresby jsou prodejné\na veřejnosti naší dává se tu příležitost ke koupi.\nAUTOBIOGRAFIE MAROLDOVA NA PRVÉ STRANĚ\ntohoto sešitu uveřejněná pochází z prvé doby pobytu\nMaroldova v Paříži.\nByla psána pro zesnu-\nlého mistra Nerudu,\njenž potřeboval ně-\njaká životopisná dáta\nku charakteristice, jíž\ndoprovozenabýti měla\np dobizna Maroldov i\nv »H. L.«. Dopis,\njak jej podáváme jímá\nsvojí prostotou a u-\npřímností, tklivě pů-\nsobí zmínka o tetě,\nkteré byl za tak mnohé\nvděčným a na níž i při\ntéto příležitosti vzpo-\nmíná. Zmíněné\n»vyslání« do Paříže,\nstalo se k popudu ři-\nditelstva c. k. uměl.\nprům. školy ; na Mi-\nroldovi žádáno, aby\nvěnoval se dekorativ-\nnímu malířství a za\ntou příčinou, aby šel\ndo atelieru k »milému\nmistru« Gallandovi.\nMarold sice u něho\nbyl, ale takřka jen\nnávštěvou: Když vi-\nděl různé to kopíro-\nvání a přenášení podle\nčtverečků a ty malíř-\nské řebřfcky po nichž\nby mu bylo šplhati,\nobrátil se a šel na\ncesty, které mu jeho\nvnitřním instinktem\na nikoli ředitelstvy a\nvládou byly vykazo-\nvány. - Pro před-\nchozí dva ročníky,\nbohužel, nemohli jsme\nse žádného původního\npříspěvku Maroldova\ndomoci, že se tak ne-\nstalo ani naší vinou\nani nepřízní Marol-\n\nŽ.\nŽ.\n\nL. MAROLD.\nPASTELL.\nMAJETEK PANÍ M. BORELOVÉ V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "237 / 238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.35", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ndovou k »Volným Směrům« objasňuje následující\njeho dopis:\nDrahý redaktore! Prosím Vás o malou služ-\nbicku, omluvte mne nej-\nprve u Vás samotného\na potom u pánů kollegů\nproto, že vzdor Vaší\nlaskavosti, kterou Jste\nmne poctili, a mne ku\nsoučinnosti ve »Vol-\nných Směrech« vybídli\naž posud takovou liknavostí jsem se vyznamenal.\nZa moji malou omluvu dovolte mně jen: Kšeft. Ale\ns1 i buj i Vám svatě, co budu v Praze vše vynahradím.\nCo nyní dělám, nijak\nnespadá do Vašeho\nrámce. Tak prosím Vás\nmějte mne zatím tímto\nza omluvena, a přij-\nměte ujištění mé u-\npřímné snahy být Va-\nšim oddaným\nPředkládáme svým abonentům Maroldovo číslo »Volných Směrů« a doufáme, že\npřijmou je vděěně. Narazili jsme na překážky tam, kde jsme je nejméně oče-\nkávali, totiž zde doma, tak že nám bohužel nebylo možno vyprav iti tato dvě čísla\nVolných Směrů způsobem takovým, jak jsme měli v úmyslu. Tím vděčněji vzpome-\nnouti musíme na tomto místě všech těch cizích majitelů Maroldových kreseb a jich\nreprodukčních práv, kteří svou vzácnou ochotou nám ku vydání těchto čísel přispěli\njich propůjčením. Jsou to: Paní Marie Borelová, nakladatelství Bore-\nlovo, tiskárny Lemerci ero vy, pan Gabriel de Kadár, říditel Lemercie-\nrových tiskáren, malíř pan Vácha, vesměs v Paříži a nakladatelství Braun\n& Schneider (Fliegende Blátter) v Mnichově. Z majitelů domácích přispěli nám\nv první řadě : paní Zdenka Marol d o v á, p\"ak pánové MUDr. Michl, professor\nK. B. Mádl, sochař Vilém Amort a malíř Josef Schusser. Nakladatelství\np. J. Pospíšila dalo nám k disposici illustrace ku Hermanovým »Pražským\nfigurkám«, z nichž některé drobnosti otiskujeme a redakce »Světozora«\nrozdělila se přátelsky s námi o právo reprodukce portrétu umělcova\nsynáčka. Všichni zde uvedení mějtež náš nejsrdeěnější dík.\n\nPAŘÍŽ, 6. V. 97.\nL. MAROLDEM.\nL. MAROLD VE SVÉM\nPAŘÍŽSKÉM ATELIERU.\n\nREDAKCE."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "239 / 240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.36", "texte": "MAROLD.\nUSTRACE.\nEL P. GABRIEL\nADAR V PAŘÍŽI.\n\nSTAVBY PRAŽSKÉ A SMĚRY\nUMĚLECKÉ. — JOSEF FANTA.\n\nNepopiratelně zajímavými jsou věcné a rozumné\nrozhovory a projevy o směrech uměleckých, ať již\nnazývány jsou novými neb starými. Však nelze upříti,\nže rozhovory o uměleckých směrech při dneš-\nních pražský ch sta vb á ch, nepřihlíží me-li k jedno-\ntlivým z nich, nýbrž k valnému a číselně převažují-\ncímu množství, které rozhoduje o rázu nových ulic,\na které starý jejich ráz mění, působí do jisté míry\nkomicky.\nUvažme jen, kolik pražských nových domů stavěno\njest dle návrhů stavitelů umělců, přihlédněme, oc jde\npodnikatelům a stavebníkům při těch tak zvaných\nčinžovních palácích, sledujme, kolik v Praze poslední\ndobou postaveno bylo rodinných domů, při nichž\nbylo by lze ještě nejspíše ocekávati, že přijde umění\narchitektonické ku slovu. Však kdybychom neutě-\nšený výsledek, jaký nám přehlídka taková působí,\nnevzali v úvahu, kdybychom si jen uvědomili, jak\nmalou měrou dopřáno bylo nepopiratelně vynikajícím\numělcům domácím spolupůsobit! při stavbě praž-\nských domů, při stanovení rázu ulic, jistě že si\nmnohé neblahé zjevy dosavádní snadno vysvětlíme.\nMyslím, že mnohým již napadlo, že jest to smutným\npro Prahu zjevem, že ku př. tvůrce Národního divadla,\ndíla, které přes nezralé posudky domácích i cizích po-\nsuzovatelů, zůstane vždy dílem velkého umění, že vy-\nnikající mistr domácí za dlouhou řadu let svého umě-\nleckého působení neměl příležitosti v ulicích pražských\nprovésti řadu svých děl. Otažte se jiných vynikajících\narchitektů pražských, kolikráte k nim přišli stavebníci\nse žádostí za vyhotovení plánů stavebních na domy\na zhrozíte se. Jest v Praze doposud vzácným případem,\nkdyž stavebník aneb podnikatel dá návrhy na dům zhoto-\nviti umělcem, a případem téměř neslýchaným je, aby\numělec mimo vnějšku stavby, zařizoval vnitřní uspořá-\ndání stavby a staral se o vnitřní výzdobu bytů. Ty věci\nse v Praze jinak pořizují iv palácích. V Praze doposud\nmyslí se, že architektovi náleží nanejvýše navrhovati prů-\nčelí, a jestliže stavitel, stavebník neb podnikatel dožádá\nsi spolupráce architekta, nejčastěji Činí tak k vůli průčelí,\nnanejvýš ještě, že architekt práci svou končí v průjezdě.\nVšak toto spolupůsobení jest jen výminečné. Nejčastěji\npodnikatel a mistr stavitelský spokojí se tím, že bez dlou-\nhého přemýšlení obrámuje díry okenní, které objeví se\nv průčelí ze schématu půdorysného, dům římsou nějakou\nukončí; při práci mu pomáhají vzory shledané z děl\nknihovny. Při potřebě pěkného průčelí dostane jak\nsvrchu praveno výjimečně architekt objednávku. Objed-\nnatel doručí mu vylinované schéma průčelí, malebné\nto schéma pozůstává v patrách nad sebou vylinova-\nných otvorů okenních, na nichž nelze ničeho měnit,\njelikož otvory jsou již vyzděny a okna do nich objed-\nnaná. Štědrý objednatel dovolí, aby umělec užil stui\nkaterských fabričně robených ozdob, nejčastěji umělc-\ndaná direktiva vyznačuje, že zbývá na provedení průčelí\na vchodu do domu částka nepatrná, a že sluší šetřiti,\novšem to šetření nemá se vztahovati k újmě množství\nozdob; pěkné průčelí musí býti dle běžných pojmů bo-\nhaté, čím víc tím lip, praví objednatel. Platí-li v umění:\ns malými prostředky účin, platí u podnikatele, za\nmálo peněz hodně výzdoby.\nÜbohý navrhovatel dodá pak výkresy přehledné a po-\ndrobné a o provedení stará se objednatel sám, při věci\nté nemá již navrhovatel slova, velmi často upraví si\nobjednatel í profily dle svého. Snad jsou věci tyto vám\nznámy. A případy tyto, kde za okolností podobných\numělci lze při vzhledu pražských ulic přece spolupůso-\nbiti i případy ty nejsou časté, stejně i ony, kde pod-\nnikatel stavby, mistr stavitel pojí se v jedné osobě\ns umělcem.\nOdtud ten v Praze proti jiným městům odchylný\nzjev; jinde při vzrůstu města působí pravidelně umělci,\nu nás pravidelně podnikatelé a zedníci, a jen výjimečně\numělci. Zajímavo je při těchto okolnostech, když pak\nslyšíte stesk, co jen ti naši umělci nám v Praze stavějí,\nač by zníti mělo, proč nám v Praze umělci nestavějí.\nBudou namítati snad někteří z Vás, že více než\ndomy obytné a budovy veřejné dávají ulicím a částím"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "241 / 242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.37", "texte": "města ráz, a že na\nštěstí veřejné budovy\nsvěřovány bývají pra-\nvidelně umělcům. Nu\nano, pokud veřejné\nbudovy pražské nejsou\nnavrhovány ve Vídni\njsou prací domácích\numělců. Víte však\nsami, jak spoře, jak-\nzřídka veřejné budovy\nv Praze se staví, ko-\nlik let, trvá, než k ně-\nkteré potřebné a nutné\nveřejné stavbě dojde.\nZnáte však zajisté boje\ns kterými jest umě-\nlecká činnost při všech\nveřejných budovách\nv Praze téměř neroz-\nlučně spojena, víte, jak\nse i při representač-\nních budovách zem-\nských spoří a šetří,\něasto rozpočtový ná-\nklad, právě tak stačí\nna provedení řemeslné\npráce stavební.\nSrovnejte tyto poměry s poměry jiných měst, vzpo-\nmeňte ku př. Vídně; umělci stavitelé nejen že tam\nstále zaměstnáni jsou veřejnými nákladnými budo-\nvami, jich práce dožadují i stavebníci soukromí i pod-\nnikatelé. Van der Null, Sickardsburg, Hansen, Ferstel,\nForster, Wagner aj. působiti mohli ku stanovení\nvzhledu města všestranněji než u nás Barvitius, Ull-\n- Zítek, Schulz, Mocker a j. Ac mnohým nezdá\nse snad záhodným, aby tito neb jiní nejmenovaní\numělci naši při budování nové Prahy působili, kdož\npopříti může, že by součinnost jejich byla v ulicích\nPrahy přivodila více utěšeného, než činnost podnika-\ntelů mistrů stavitelů a zedníků bez spolupůsobení\numělců.\nPřáli bychom v Praze na všech místech, aby při\nruchu stavebním uplatňovalo se uměn í. K tomu pů-\nsobiti by mělo se na všech místech; jest to nezdravý\nsměr vývoje města, který ignoruje téměř naprosto umělce,\na to se doposud v Praze téměř pravidelně děje a sice\nod věcí malých vnitřní výzdoby, od nábytku a zařízení\nbytu až ku stavbám rázu veřejného. Za změnění tohoto\ndosavádního směru se co nejdůtklivěji přimlouván e.\nAž budou naši umělci spolupůsobiti měrou větší\nnež dosaváde při stavbách pražských, až schopnosti\numělecké, která při celých generacích odkázána byla\nokolnostmi k činnosti mimo ulice pražské, více použí-\nváno bude, pak budou rozhovory o uměleckých směrech\npři pražských stavbách míti podstatnější podklad než\ndosavád. Přiznáváme, že přejeme rozvoji každého směru,\npokud při něm vůbec jen lze mluviti o umění. Máme\nplnou důvěru v umělce domácí, že když jim umožněno\nbude spolupůsobiti při budování Prahy, uměním svým\nvyhoví moderním potřebám důkladnou znalostí kon-\nstruktivní, bez níž umění stavitelské stává se uměním\ndivadelní dekorace, vyhoví i potřebám ideálním, které\nu nás jako jinde hluboko kotví v duševním rozvoji\nnárodním. Rozvoj ten má své zvláštní potřeby, v okol-\nnostech šťastnějších, dá on domácímu umění při vší\nrozmanitosti ráz do jisté míry společný. Ovšem, že\nnetoužím, aby v uměuí našem vůbec, zvláště ale ve\nvýtvarném zněla struna jediná, aby zavládlo nějaké,\nať již kýmkoli a kdekoli velebené schéma, nějaká\nmódní odjinud zanešená fráse. Pro umění naše, v tom\núzkém kroužku umělecké činnosti cítíme potřebu a\ntoužíme po zjevech uměleckých, ucelených a rozma-\nnitých ve zjevu a barvě nadání svého se lišících,\nv jichž souhrnné práci by zněly všechny struny mohut-\nnosti duševní. Jak prostě o věci této vyjádřil se Sme-\ntana : Ať tvoří každý dle své povahy, poctivě, bez\nnucení se k něčemu, co nesouhlasí s jeho duševními\nschopnostmi, a až nás bude více a každý budeme\nhousti svou, pak budeme míti české umění hudební.\nTo platí analogicky i o umění výtvarném. Vystupovati\nproti každé povrchnosti a frasovitosti, která se dere\nna povrch, ať ona obléká se v šat domácí neb cizí,\nzdá se nám býti povinnosti všech opravdových lidí,\n\nL. MAROL\nDVĚ ČRTY.\nMAJ. SPOLKU MAI\nA P. JOS. SCHUSSE"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "243 / 244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.38", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nstejně jako fedrovati\nvše, cím by více než\ndoposud v životě na-\nšem uplatnilo se u-\nmění; zbytecno se\nnám býti vidí psáti\numění domácí,\nneb se to rozumí\nsamo sebou ; neb jen\numění kotvící v půdě\ndomácí, vyrůstající z\nducha vzdělanosti ná-\nrodní jest plodem zá-\nživným, jest semenem\nplodným kulturního\nžití. Obdivujme umě-\nlecká díla cizí, učme\nse na nich, sledujme\npři nich jak vyrostla\nz kulturní půdy národů\njiných, nechrne je na\nsebe působiti, však ne-\nkopírujme jich, ne-\npřenášejme jich na\npůdu naši, ona mohou\nna nás co umělce míti\ndobrý vliv, však mají-li\numělecká díla naše\nobstáti před soudem\ndějin, musí stejně silně\nkotviti v našem du-\nševním světě, v naší\nkulturní půdě, musí\nbýti květy našeho du-\nševního a vzdělanost-\nního fondu národního\njako byla a jsou\nvšechna ta skutečně\nvynikající díla trvalé\nceny, kterými se na-\nmnoze honosí cizina.\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ\nS POZNÁMKAMI VOLNÝCH SMĚRŮ.\nO MÍSTĚ PRO HUSŮV POMNÍK. Dne 16. ledna\nt. r. rozhodoval sbor obecních starších o místě pro\npostavení pomníku M. J. H. Pokud nám známo, je to\njiž třetí »definitivní« místo k témuž účcli slavnou\nměstskou radou a sborem obecních ztarších odhla-\nsované a nebude se tedy nikdo diviti, když nemyslíme,\nže by to usnesení musilo býti posledním. Čekal\nHus půl páta století na vděk národa, počká ještě déle.\nHodlajíce krátce probrati postup výběru míst pro\nHusův pomník, opíráme se o úřední »Zprávu o do-\nsavadním průběhu jednání stran určení\nmísta pro pomník Jana Husa a poměr ku\nsoše P. M. na Star om. nám.« z roku loňského.\nDle této zprávy na\nžádost spolku pro po-\nstavení pomníku Mi-\nstra Jana Husa » svého\něasu« vykázáno bylo\npomníku místo na\nMalém náměstí Staro-\nměstském a vypsána\nnaň také soutěž; »lec\njiž během lhůty kon-\nkurenční, zvláště pak\nv době výstavy soutě-\nžících návrhů ustálilo\nse přesvědčení jak v\nkruzích uměleckých,\ntak iv kruzích obe-\ncenstva, že malé ná-\nměstí pro postavení\ntohoto pro národ český\ntak významného po-\nmníku se nehodí.«\n»Za těch okolností\nuvažoval spolek o ji-\nných místech« a po\nslyšení umělecké rady\ndoporučující v prvé\nřadě dolejší část Vá-\nclavského náměstí v\ndruhé řadě náměstí\nBetlémské, rozhodl se\nžádati mětskou radu o\npropůjčení dolní čá-\nsti Václavského\nnáměstí.\nNa základě této\nžádosti bylo v městské\nradě uspořádáno ně-\nkolik komissielních\nporad v nichž znalci\n(rozuměj z městské\nrady naproti dřívěj-\nšímu mínění znalců\nspolkem H. P. svolaných) »záhy se.shodli na úsudku, že\nVáclavské náměstí pro pomník Husův je nezpůsobilé.«\nDne 29. února 1896 sešli se zástupci obce se\nzástupci umělectva (Hynajs, Mauder, Schulz, Zítek,\nSchnirch, Klouček, Liebscher, Ženíšek, Myslbek, Po-\nlívka) aby rokovali o tom, kam možno pomníky Husa\na Palackého umístiti, při té příležitosti pak vzata byla\nv úvahu i socha sv. Václava. V této sehůzi nebylo\nsice nic odhlasováno, ale z náhledů zde projevených\nnabyla městská rada přesvědčení, 1 ) že náměstí ono\nani požadavkům súcastněných umělců úplně nevyho-\nvuje, 2) že pro pomník mistra J. H. bylo by vhod-\nnější v první řadě Velké náměstí, v řadě druhé\nnáměstí Betlémské; »majíc pak na zřeteli zvláštní\nmístní poměry tohoto náměstí, uznala za potřebné, aby\n\nL. MAROLD.\nPLAKÁT.\nAKVAREL. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "245 / 246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.39", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nzevrubně bylo označeno místo, na němž by Husův\npomník měl býti postavcn« : Výbor spolku pro posta-\nvení Husova pomníku cznacil toto mezi domem Grae-\nnovým a palácem Kinským v severní polovici náměstí;\nleč rozsáhlá komis se (z městské rady i umělců\ndne 24. dubna 1896.) uznala všemi hlasy proti\njednomu, že místo ono pro Husův pomník\nse nehodí, za to však že nejvhod ně jš í m pro\npomník bylo by místo, kde se křižuje osa\nuličky týnské a osa radnice staroměstské.\n»Rada městská\nuvažujíc o obou\ntěchto (ze spisu není\njasno kterých?) ná-\nvrzích znalců nsne-\nsla se dne 5. června\n1 896, aby pro po-\nmník J. H. bylo vě-\nnováno náměstí\nBetlémské nebo\njiné vhodné místo\nkdyby se takové\nnašlo«, kteréžto roz-\nhodnutí sbor obec-\nních starších dne\n22. června 1896\npotvrdil.\nNa to spolek pro\npostavení pomníku\nlví. J. Husa podal\n10. června 1 897 no-\nvou žádost, ve které\npřes jednom y-\nsln é usnesení\numělců a zna 1-\nc ii, žádal o místo\nna Staroměstském\nnáměstí buď ve třetí\ntřetině a nebo na\nrozhraní její.\nZvláštní místní ko-\nni isse dne 8. čer-\nvence 1897. navrhla\n(po dodatku pana\nMúnzbergra) místo,\nkde sečou se kol-\nmice z risalitu pa-\nláce Kinského s kol-\nmicí ze středu prů-\njezdu domu Schie-\nrova; městská rada\npak usnesla se dne\n9. července 1897.\npředložití tento ná-\nvrh komissi uměle-\ncké k novému vy-\njádření. Tato pak\npoukázala přípisem (dne 6. říj na 1897) na\npůvodní návrh umělců ze dne 29. dubna\n1896 o d poruč u jí c í střed náměstí pro pomník\na odmítla podati návrh nový, jelikož za nezměně-\nných okolností neshledáno k tomu důvodu.\nRada městská (22. října 1898) odkázala záležitost\ntuto komissi praesidiální, jíž měla býti podána i data\no právním poměru obce k sloupu mariánskému.\nZ těch vyjímáme jen to co mluví proti mínění,\nže sloup P. M. postaven byl »na oslavu vítězství bělo-\nhorského« a »na po-\ntupu národa če-\nského « :\n»Sloup se sochou\nP. M. postaven byl\nz rozkazu císaře Fer-\ndinanda 111 , který\ntéž i fundaci zřídil\nku konání pobož-\nnosti ku stále trva-\njící vděčné památce,\nže z pouhé milosti\nboží tato od tehdáž\nnepřátelského lidu\nv\nŠvédského silné do-\nbývaná Stará i Nová\nměsta Pražská k pře-\nmožení a podmanění\nnepřišla a k tomu\ncíli aby nejvetší pří-\nmluvou rodičky boží\nna budoucí Časy od\nválek a outokův ne-\npřátelských, naka-\nžení morního a ji-\nných neřestí zacho-\nvána byla« (liber de-\ncretum). Základní\nkámen položen 23.\nkvětna 1650. Po-\nsvěcení 3. června\n1652.\nDále úřední »zprá-\nva« o historii místa\npro Husův pomník\nnesahá, ale bylo již\no tom promluveno\nve svrchu zmíněné\nschůzi dne 16. ledna\nt. r., kde na žádost'\nspolku pro posta-\nvení pomníku M. J.\nHusovi a na návrh\nměstské rady, roz-\nhodl sbor obecních\nstarších 43 hlasy\n\nL. MAROLD.\nV TÁBOŘE.\nAKVARÉL. — MAJĔTEK P. MUDRA. J. MICHLA V PRAZE."}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "247 / 248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.40", "texte": "L. MAROLD.\nMAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI.\nILLUSTRACE.\n\nproti 39 hlasům, tedy nadpo-\nloviční většinou dvou hlasů,\naby propůjčeno bylo místo žá-\ndané, ve třetí třetině Sta-\nroměstského náměstí.\nPřiznáváme, že nám ono\nrozhodnutí nezpůsobilo zvláštní\npotěšení. Vidíme v rozhodnutí\ntom i po stránce umělecké\ni jinak potíže, kteréž opětně\nzabrání a stíží důstojné spla-\ncení starého dluhu. Nelze\nnám smlčeti některé poznámky.\nPři schůzi zmíněné a čas-\ntěji i jinde, objevilo se jako\ndůvod pro žádané místo ve\ntřetí třetině tvrzení, že pro\nStaroměstské náměstí\nprohlásili se vynikající\numělci a umělecká ko-\nrní s se za tou příčinou\nsvolaná. Proti tomu uvá-\ndíme to, co vypravovali jsme\nz obsahu úřední zprávy a\no čem také svědčí zachované\nprotokoly. Po vypsání prvé sou-\ntěže spolkem svolaná umělecká\nkomisse, kteréž přikázáno bylo\nurčení vhodného místa pro po-\nmník M. J. Husi, po důkladném\nuvážení veškerých míst, které\nv úvahu vůbec bylo možno\nvzíti, odporučila valnou vět-\nšinou hlasů, spolku pro po-\nstavení pomníku Husova, do-\nle ní část náměstí Vác-\nlavského, tam kde jeho osa\nseče osu Můstku. Když pak\ntéto žádosti vyhověti zdálo se\nměstské radě nevhodným a\nsvolána nová umělecká ko-\nmisse (29. února 1896), aby\nvzala v úvahu i pomník Pa-\nlackého, nebylo sic možnosti\npomníku Husova na Václav-\nském náměstí popíráno, ale vře-\nleji doporučováno námě-\nstí Velké a Betlémské;\nnová opět »rozsáhlá« ko-\nmisse (29. dubna 1896) jedno-\nhlasně odmítla místo ve\ntřetí třetině náměstí a\ndoporučila (proti jedinému !\nhlasu) střed téhož; nejinak\nrozhodla i bývalá Umělecká\nkomisse při radě král. hl. města\nPrahy (6. října 1897). Kde jest\nnám tedy hledati ony vyni-\nkající umělce a umělec ké\nkomisse tak houževnatě se\ntřetí třetiny náměstí domáhající ?\nPokud víme žádal výbor\nspolku vždy o své újmě o toto\nmísto, nikdy ale neopíral se\nani o vynikající umělce\nani o nějakou uměleckou\nkomissi. V důvodech, proč\nVáclavské náměstí městskou\nradou bylo uznáno za nezpů-\nsobilé, uváděno ve zprávě mezi\njiným »dále že v hořejší\nčásti téhož náměstí má býti\npostavena socha sv. Václava,\npři čemž by ovšem dvě\ns o ch y představující r ů z\nn é ideály (směry) na\ntemže náměstí nikterak\nse nedaly srovnati ne-\nhledíc ani k tomu, že při po-\nstavení několika soch na jed-\nnom a témže náměstí vzniká\nkonkurence —« a ten důvod\nuznal výbor spolku důvodným\na nedomáhal se dále rozsáh-\nlého, representačního místa\ntoho, uznal, že náš první mu-\nčedník křesťanství nesnesl by\nse s prvým naším mučedníkem\nsvobody svědomí na témže ná-\nměstí, třeba je oddělovalo pro-\nstranství tisícimetrové, a třeba\nse od sebe dali odděliti řadou\nsloupů, stožárů nebo pilonů,\nale jedná-li se o náměstí Staro-\nměstském, neuznává tyže ná-\nmitky, třeba by idee těch dvou\nsoch byly od sebe daleko růz-\nnější a prostranství mezi nimi\nnepoměrně menší! Proč to?\nPři silnějších příčinách slabší\ndůsledky jak se strany výboru\nspolku tak i se strany otců\nměsta! Zájem ethický tu ne-\nrozhodoval, rozhodoval snad"}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "249 / 250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.41", "texte": "L. MAROLD.\nPO DEŠTI.\nOLEJOVÝ OBRAZ. — MAJETEK TISKÁREN LEMERCIEROVÝCH V PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "251 / 252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.42", "texte": "L. MAROLD.\nPEROKRESBA.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ\nPOSPÍŠILOVA\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "253 / 254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.43", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\numělecký? Umělci jednohlasně se proti tomu opřeli,\naby ustoupil pomník Husův do pozadí náměstí, na\npodřízené místo, aby znemožněna byla koncepce tako-\nvého pomníku, který by při volném uměleckém tvoření\nalespoň ve formální soulad s okolím přiveden býti\nmohl. A jsme přesvědčeni, že také dnes ať požádáte\njednotlivě ať v celku umělectvo české, jemuž památka\nKostnického mučedníka na srdci leží a jež přeje si\nšťastného, jenom uměleckými a ethickými zájmy se\nřídícího rozluštění, zvíte, že nemožno-li žádati\nstřed náměstí staroměstského, znova od-\nmítne třetí třetinu jeho, jako místo pro\nHusův pomník nevhodné.\nDemonstrace klerikální odbyta protidemonstračním\nhlasováním proč žádati, aby měla špatný ba ne-\nšťastný vliv na záležitost, již přece všichni (ai ti\nnejzuřivější klerikálové snad slespon z uměleckého sta-\nnoviska) považovati musíme za významnou věc národní?\nRuku na hlavu, ruku na srdce! Vyhovuje\nalespoň z poloviny požadavkům jednoho z Vás dvěma\nhlasy dobyté místo pro Husův pomník? Proč nechcete\nbýt sami k sobě upřímnými? Proč chcete na českých\numělcích, aby konkurovali s návrhy na místo, které\nani Vám po vůli ani jim po stránce umělecké vyho-\nvovati nemůže? Hus čekal, jak na začátku jsme\npravili, půl páta století na to, aby si jeho národ troufal\nho oslaviti Hus počká ještě chvíli, aby se proň\nnašlo místo kde by nemusel podle politických poměrů\nuhýbati. Ve schůzích a komissích mluvili k Vám\nvážení naši kommilitoni nejstarší neslyšeli jste, po-\nslechněte tedy volání mladších: Zvraťte, probůh svoje\nusnešení ještě po třetí! Vždyť českým je to pořekadlo:\nDo třetice všeho dobrého!\nOSUD SKUPINY STARÝCH DOMŮ NA SEVERNÍ\nstraně náměstí jest rozhodnut, předzvěstí rozhodnutí\nbylo zdravotní vysvědčení městského lékaře, jež před\nschůzí obecních starších uveřejněno v N. E.\nZáležitost přišla třikráte do sboru obecních starších,\njenž po dvakrate ukázal se býti již mezi debatou pro\nmalé ríčastenství nekompetentním. Po třetí pak při-\njato na vědomi usnešcní městské rady, aby zbo-\nřeny byly domy č. p. 931, 932 a 933-1.; proti tomu\nhlasovali z celého sboru (!) pouze pp. P. Eckert, Kubert,\nJ. Sokol, Tonner a Dři Podlipský, Scheiner, Milde,\nPrachenský a Bastýř.\nLITERATURA PRO BOURÁNÍ STARÉ PRAHY zahájená\nbyla otisknutím řeči p. dra Vojt. Frice,\nčlena řiditelstva městské pojišťovny, řeči, kterou ob-\nhajoval ve sboru obecních starších hlasování, jimž\nměstská rada spečetila osud skupiny starých domů\nna Starom. náměstí. Řeč p. dra V. Friče vyšla ná-\nkladem snadno rozluštitelného anonyma, V. Chan omilly,\n(Heřmánek?) se zajímavými obrázky, které mimo dvou\nreprodukují návrhy p. O. Polívky na nový dům, v němž\numístěny mají býti úřadovny městské pojišťovny.\nŘeč p. dra Friče náleží k oněm řečem, které ne-\nobírajíce se podstatou chytí několik na různých mí-\n\nL. MAROLD.\nDVA KOUTKY\nSTARÉ PRAHY.\nMAJ. NAKLADATELSTVÍ\nPOSPÍŠILOVA V PRAZE."}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "255 / 256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.44", "texte": "»V OL N É SiVIĚRY«\n\nstech projevených, pro záležitost o níž jde, celkem bezvýznamných projevů, které pro zaslepení posluchačslva\nhledí notně pocuchati. Nejlepším vtipem řeči p. doktorovy je tvrzení, že zájem pro zachování Staroměst. náměstí\ndiktován jest uměleckou vášní a konkurenční závistí proti p. arch. O. Polívkovi. Skutečně není lepší zbraně\npro skončení nemilé s někým kontraverse, než hoditi odpůrci v tvář úražku, která omračuje co rána kyjem\na kdyby záležitost bourání Prahy byla jen záležitosti dvou neb tří lidí, možná že by p. dr. Frič zůstal vítězem,\na že by k mlčení přivedl protivníky vandalského boření staré Prahy. Neboť věru jest málo příjemným býti\nosobně napadenu tam, kde jde o věc. A osobnímu napadání se také pan doktor vyhýbá on totiž ne-\njmenuje, ne snad proto, aby ušetřil nepříjemnosti napadenému, ale spíše ne-pnjemné odvolání sobě samému.\nZe při bourání domů na Staroměst. náměstí jde o něco jiného než o řevninost uměleckou, o tom p. dr. Frič\njest sám dobře přesvědčen. Před 2 léty, kde nevěděl ještě o příčině, kterou dnes uvádí co pohnutku hájení\noněch 3 domů, sděloval s jinými své obavy, že nastane vřava až veřejnost zví, že domy ty mají udělati\nmísto pro městskou pojišťovnu. Mezi nynějšími důvody řeči p. dra Friče pro sbourání domů na Starom. ná-\nměstí, ac-li o nich lze vůbec vážně mluviti, jest důvod opírající se o petici »Um. Besedy,« v níž prý stojí:\n»Domy č. p. 930 935 mají býti dle doslechu sbourány takové domy nelze bourati, jediné tenkrát, aby\nučinily místa veřejným budovám monumentálním, umělecké ceny trvalé a zaručen é.«\nStanovisko toto nazval p. dr. V. Fric správným, a proto též dům městské pojišťovny, dům podstatou\nčinžovní nazýván jest palácem měst. pojišťovny, ač úřadovny městské pojišťovny zabírají jen\nmenší cast zamyšleného domu činžovního. Bylo v petici »Umělecké Besedy« projeveno přání pro sbourání těch\nzajímavých starých domů pražských? anebo jich hájení před sbouráním? Takové domy lze bourati jedině ten-\nkráte, aby učinily místa veřejným budovám monumentálním umělecké ceny trvalé a zaručené, stojí v petici,\nkterá se přimlouvala za zachování domů cis. p. 930 935, a z které nyní vytloukán jest důvod pro jich\nzbourání. V čem leží ta trvalá a zaručená umělecká cena při zamyšleném domě, doposud v různých náčrtcích\nnaznačeném, o nichž doposud ani vůbec rozhodnuto prý nebylo. Hlasovali by ti členové Um. Besedy, jejichž\npetice se p. dr. Frič dovolává, hlasovali by nyní pro sbourání těch domů na Starom. náměstí, když znají ony\nstudie k návrhům archit. p. Osv. Polívky? Uznávají zamyšlený dům s výzdobnou fagadau, v jehož patře umí-\nstěny býti mají úřadovny městské pojišťovny, za náhradu vhodnou a doporučitelnou ? Přáli by si míti sbouránv\ncelkem nenastrojené, prosté ty staré domy, které však celým zjevem a to přes všechno pomlouvání advokátů\n\n[illegible]AROLD.\nZZY KU\nKÁTŮM.\n[illegible]AJETEK PANÍ\n[illegible]Y MAROL-\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "257 / 258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.45", "texte": "mají svůj umě lecký a historický význam :\naneb by si zde přáli míti činžovní dům\nnově vyšňořený, který by se dle nezpůsobu\nposlední dobou zavládnuvšího nazýval pa-\nlácem (!) a který stejně neoprávněně ve-\nřejnou budovou nazýván jest nyní. Pro\nkterý návrh by se v Uměl. Besedě rozhodli,\npro barokní, pro který horuje p. di\\ Fric,\npro moderní kopulovitou střechu neb pro\nrenessancní ? Aneb přáli by si v zájmu za-\nchování starobylého rázu návrh gotický?\nAneb by snad odpověděli, že jim ty\npomluvené staré domy přece více jsou sym-\npatickými ve svých skromných nárocích,\nkteré po celé lidské věky na Starom. ná-\nměstí svým vnějškem- na předky naše činily\na také na nás činí? Snad by odpověděli:\n»Nám ta tři tísnící se k sobě průčelí jsou\nvýznačna pro náměstí starých měst a Prahy\nzvlášt. Nezdá se vám zde záhodným zcelo-\nvání parcel, zde bychom si přáli v zájmu\nzachování historického a uměleckého rázu\nvždy úzké domy tři!«\nA snad by k hrůze p. dra Frice odpo-\nvěděli: »Zachovejte ty staré domy, na\nkteré jsme se .marně peticemi, kterých se\nnyní nesprávně dovoláváte, u vás při-\nmlouvali; snad by k hrůze p. dr. Friče\numělci, stavitelé a na slovo vzatí odborníci\nřekli.« Není pravda, že nelze domy ty adap-\ntovati pro účele městské pojišťovny, je to\nmožným, jen vám, kteří rozhopujete, schází\ndobrá vůle.« Nevím, jak by nejsilnější důvod\npana dra Frice tu obstál. Však soudě dle zkušeností,\njistě že by byla U. B. ihned složením závistivců neb\nby byla spolkem některým závistníkem svedeným, jenž\nnepřeje architektu O. Polívkovi, aby zde vystavvěl své\nnové dílo, a to i přes to, že členové U. B.v případu\ntak křiklavém, jakým bylo převzetí projektu po čin-\nnosti jurorské, ku kolegovi svému chovali se vzornou\nšetrností. Marně přebíráme se ve zvláštním otisku řeci\np. dra Frice, kde bychom uchytili věcného důvodu\njiného pro sbourání. Samospráva přece nemůže býti\nbýti dobíe důvodem •pro sbourání skupiny domů na\nStarom. náměstí. Důvodem nemůže býti zde to, že\nsi mnozí v obec. zastupitelstvu přejí zachování z dů-\nvodů vážných, neztajených, proti nimž nebylo v řeci\np. dra Frice postaveny náhledy zdůvodněné.\nMá býti důvodem pro sbourání dosavádní chyby\nspáchané? Má tu býii důvodem, že p. Schier do-\nnucen byl obcí stavěti a že stavěl, jak slavn. obcí\nbylo schváleno? Má tu býti důvodem, že plány assa-\nnacního obvodu nerozumně se vedly, což bylo, jak\nse p. dr. Fric přesvědciti .může, již před lety důtklivě\na podrobně ukazováno. (Koho to zajímá, může na-\nhlédnouti ve všechny ty opravné plány assan. obvodu,\nkteréž iv tomto případě naznačovaly zachování stá-\nvajících starých linií na severní straně Starom, nám.)\nMůže tvrzení, že se vždy přijde se strany obhájců\nstarobylého rázu pozdě, bráno býti vážně? Aneb má\nse snad se strany obhájců starobylého rázu dříve\nproti sbourání památek pražských mluviti než se o nich\nv radě městské vůbec jedná? Aneb jest důvodem pro\nsbourání, že jen několik umělců o věcech těchto píše\na mluví? Nebojí se pan dr. Fric výčitky, že vedle\npana Scharffa jen on pro sbourání veřejně mluvil?\nJest důvodem pro sbourání domů na Staroměstském\nnáměstí otázka pana Dra Frice: »Kde byli ti pánové,\nkteří dovolili domy c. 934 a 935 bourati, proč tenkráte\nnemluvili,« k níž odpovědíti můžeme panu Dru Fricovi,\nže byli ti pánové bohužel tam, kde jsou dnes, že při\nsvých snahách nedospěli v hájení památek pražských\ndál, že mluvili o domech těch stejně jako dnes o do-\nmech č. 931 —933, jen že je tehdy pan Dr. Fric ne-\nslyšel, poněvadž osud domů c. 934 a 935 ho neza-\njímal. Jest důvodem vážným v řeci pana Dra Frice\nse ozývající tvrzení, které naznaciti lze slovy: »Co\njiní beztrestně dělali, to můžeme dělati i my: Jiní\nbourali, (ovšem, když k tomu obcí byli donuceni),\nbourejme též, jiní vypisovali nesprávně soutěže umě-\nlecké, vypisujme je i my«. To ovšem jest obvyklé,\n\nL. MARO\nSKIZ\nTUŽKOU\nMAJETEK P.\nSCHUSSRA v P"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "259 / 260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.46", "texte": "»V OL N É SMĚRV«\n\nMAROLD.\n[illegible]VAREL.\n[illegible]P. GABRIEL DE\n[illegible]AR V PAŘÍŽI.\n\navšak jde o to, je-li to správné ! Řeč pana Dra Friče\njest řečí obhajovací, řečí, která chtěla dokázati, že bylo\nusnesení rady městské v příčině rozbourání tří domů\nna Star. náměstí správné a že bylo ve prospěchu obce.\nPo rozumu pami Dra Friče bylo usneseni rady\nměstské správným právnicky správným. Domy\nbyly obcí zakoupeny, od této městská pojišťovna kou-\npila pozemky, na kterých domy ty stojí a slavný\nsbor obecních starších schválil prodej pozemků,\nkteré vzniknou teprvé po sbourání těchto domů. Při-\nrozeno tudíž, město má povinnost se zemí srovnati\nsvé domy, které nyní stojí na cizím majetku, na\nmajetku městské pojišťovny. Závěrek, který pan Dr.\nFrič, co právník takto činí, jest správným. *) Škoda\nvšak, že se ve své řeči na toto tvrzení neomezil, za-\njisté mohla býti tato čásť jeho řeči jako důvod pro\nsboření domů alespoň právnicky silnou. Šel však dále,\nhleděl dokázati, že sboření tří starobylých domů na\nStaroměstském náměstí bylo ve prospěchu obce\nv ohledu materielním a morálním a že ne-\nporušilo zastupitelstvo obce lásku ku starým pa-\nmá tkám. Svědčí o nejistotě, v jaké pan řečník\nv hájení těchto vět sám vězel, když položil si otázku\nzda z důležitých motivů ruší zastupitelstvo obecní\nlásku ku starým památkám.\nPři sebe bedlivějším čtení té řeči nenacházíme, že\nby otázky ty zodpovězeny byly příznivě pro obecní\nzastupitelstvo. Ku řeči pana Dra V. Friče mělo by\nse připsati heslo: Uděláš-li chybu, jen vní setrvej !\nHeslo to vládlo a vládne vždy více méně u každé\nvrchnosti, to může býti jedinou omluvou pánům na\nradnici, kteří se o sbourání těch tří domů tak usilovně\npřičinili.\nOtisk řeči. pana Dra Friče je dokladem špatných\nzávěrků na falešných základech, přes to ale zajímá\nvelice a nutno ho vítati: je lépe, když pánové řeknou\nsvé, třebas nesprávné náhledy a důvody pro odhla-\nsovaní té které důležité záležitosti, nežli když hlasují\nvůbec bez důvodu, jen za. tím účelem, aby zachrá-\nnili samosprávu.\nUMĚLECKÉ SOUTĚŽE A OBECNÍ STARŠÍ PAN\nDr. Vojtěch Fric. Pan Dr. Fric co přední zástupce\nměstské pojišťovny věnuje teprvé od nějaké doby po-\nzornost svou záležitostem umělcům výtvarným dávno\njiž zajímavým a jelikož své náhledy co zástupce obce\nveřejně pronáší, dovolí nám, abychom poukázali na ně-\nkteré stránky, v nichž se názory umělců od jeho od-\nchylují. 'Pan Dr. V. Fric hájí dávno již jinde i u nás\nse strany umělců právem odsouzený nezpůsob, svrcho-\nvaně nekorektního a nesprávného řízení konkurenčního,\nkteré pozůstává v tom, že při veřejné všeobecné sou-\ntěži přiobjednány jsou proti honoráři práce u zvláště\nvyvolených umělců, který nezpůsob v případu vypsání\nsoutěže na městskou pojišťovnu hledá u nás těžko sobě\nrovného. Pan Dr. Fric buď nezná případy, které ztotož-\nňuje s vypsáním na městskou pojišťovnu, aneb vědomě\ntvrdí k docílení zamýšlených cílů nepravdu. Případ\npři vypsání veřejné soutěže při Strakově akademii, při\nmuseu království českého byl povahy zcela jiné. Tu\nbyla připuštěna k širší konkurenci, konkurence užší\nhonorovaná, k níž vyzváno bylo několik před ní c h\npražských architektů, o jichž osobách bylo\nrozhodnuto celkem správně dle jich významu. Práce\njejich soutěžily a posouzeny byly společně uměleckou\nporotou předem zvolenou. Pan Dr. V. Frič dočisti\nse muže ve starých ročnících Národních Listů zejmena\nv delším článku »0 uměleckých soutěžích« jak soudili\numělci čeští i o těchto případech, kterými případ po-\njišťovny porovnávati jest nejmírněji řečeno smělým.\nVí dobře pan Dr. Vojtěch Frič, co při vypsání\nsoutěže na městskou pojišťovnu se dálo, jsou mu\nznámy náhledy i jeho přátel na radnici o případu při\nřízení konkurenčním téměř neslýchaném, mohl se pře-\nsvědčiti, jak o něm soudí ne většina, nýbrž snad bez-\nvýminky všichni umělci domácí a to by mu mohlo\nbýti pokynem, když nechápe zřejmé, důvodné, z prá-\nvního citu plynoucí požadavky umělců, aby se poučil\n\n*) Proč asi nebylo rozhodováno o sbourání těchto domů\npřed prodejem pozemků, na nichž domy stojí, vždyť při\nostatních parcelách v assan. obvodu byl pochod jinačí."}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "261 / 262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.47", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nL. MAROLD\nDEK. POLE\nMAJ. P. PROF. K. B\nMÁDLA V PRAZE\n\no tom, jak je jinde pojímáno řízení uměleckých sou-\ntěží, a mělli by pres to náhledy jiné, aby co právník,\nco myslící vzdělaný muž poukázal, že dosavadní názory,\nkteré projevily se bezpoctukráte na různých místech,\njsou nekorektní, neodpovídající právu, slušnosti a spra-\nvedlnosti. Pakli ale pan Dr. Vojtěch Fric bez znalosti,\nbez studia, bez náležitého uvažování vidí v jednání\numělců a odborníků, kteří od let poukazují na neko-\nrektnosti páchané při soutěžích, a kteří iv tomto\npřípadě jako v mnohých jiných pronesli svůj úsudek,\nnajednou příčinu jinou, kterou vysvětlil řevnivostí\numěleckou, vášn1' konkurenční, pak nelze ovšem než\nlitovati, že jemu přisouzeno jest spolurozhodovati o zále-\nžitostech, které svou povahou se vymykají úplně jeho\nznalosti a věcnému posouzení a litovati jest tím více,\njelikož jsou to záležitosti veřejné. Ba nelze ani věřiti,\nže by pan Dr. Vojtěch Fric tyto věci nepochopoval;\nsnad by mu byly jasnými, kdyby nejednalo se o zá-\nležitost stavební, kdyby ku př. o vyhotovení právních\nlistin požádán byl ovšem proti zaplacení kolega pana\ndoktora, řekněme Dr. M.a při tom by se řeklo:\n»Objednáváme u p. Dr. M. protože máme k němu\nplnou důvěru, že to dovede. Chcete-li pak iVy ostatní\npáni doktoři, můžete se též o vypracování těchto práv-\nních listin v téže záležitosti pokusiti, bude-li v nich\nněkterý passus lepší s radostí ho k doplnění právního\nelaborátu pana Dra. M. přičiníme, zacež Vám even-\ntuelně také něco zaplatíme.« Snad by p. Dr. Vojtěch\nFric pochopil, že by sotva některý z kolegů vyzva-\nného pana doktora M. pustil se do práce. A byly by\ntu vinny řevnivost právnická a vášeň konkurenční ?\nPochopoval by tu snad pan Dr. Fric, že by důvod,\npro který by ostatní kolegové p. doktora M. právních\nlistin sebe důležitějších v případě tomto nevyhotovovali,\nspočíval jinde. Nechť pan V. Fric se laskavě znovu\npokusí o vysvětlení toho zjevu jemu pochopitelného\njen při řevnivosti a závisti, snad najde správnější a\nlepší pro to důvody. Aby tak v tomto případě některý\nobecní úředník před panem doktorem V. Fricem řekl:\nVy doktoři nesúčastníte se proto práce, jelikož to ne-\ndovedete, a proto že se bojíte z vyzvaným panem\ndoktorem M. se měřiti. Jak by tu pan Dr. V. Fric\npanu úředníku městskému důrazně vysvětlil, že má\n0 panech doktorech nesprávné a urážlivé mínění.\nOstatně jisto, že by městský úředník na posudek takový\nproti doktorům práv se neodvážil, proti umělcům\novšem jest to přípustné a soudě dle jednání vrchnosti\n1 odporučitelné. Ucta, kterou jsme chovali a chováme\npro jméno, kteréž pan Dr. Vojtěch nese, nutí nás aby-\nchom hledali nějakého vysvětlení pro jeho zvláštní ná-\nzory; snad příčinou jeho odchýlných názoru o umě-\nleckých soutěžích je nešťastná náhoda, že případ, který\nzbudil zájem jeho o otázky umělecké, o otázky umě-\nleckých soutěží, spadl v okres záležitostí dotýkajících\nse otázek o zachování starobylého rázu Prahy, při nichž\nztratili někteří páni as nimi i pan Dr. Fric veškerý\nvěcný posudek.\n\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNYCH SMĚRŮ. POČÍNAjíce\nvypisovati pravidelné měsíční soutěže, splňu-\njeme opět jeden bod programu, který si »Mánes « ve V. S.\nvytknul. Účelem těchto soutěží jest, povzbuditi ku čin-\nnosti hlavně v oborech dekorativního umění a umělec-\nkého průmyslu, u nás tak zanedbaných a bohužel i sa-\nmými výtvarníky podceňovaných. Zahranicný umělecký\nprůmysl, anglický a francouzský, děkují svůj pokrok\na rozkvět toliko součinnosti výtvarných umělců a ku\ntéto součinnosti musí dojiti též u nás, máme-li se\naspoň o píď hnouti ku předu. Našemi soutěžemi brzy\nse ukáže, mnoho-li a jak schopné pracovníky naše\numělecká obec v sobě chová, ukáže se, zdali možno\nvůbec v tomto směru chovati do budoucnosti nějaké\nnaděje. Zveme ku hojnému účastenství. Soutěže naše\njsou neomezené, přístupné všem českým výtvarníkům,\npouze konkurecních pravidel a podmínek dlužno přesně\ndbáti. Výšku cen peněžních urcovati budeme přiměřeně\nku v}rpsanému předmětu a ku naším skromným po-\nměrům nakladatelským udržovati je však budeme ve\nvýši obvyklé u soutěží jiných, V. S. příbuzných za-\nhranicných časopisů. I o zužitkování života schopných\nnávrhů chceme se přiciniti prostředkováním mezi au-\ntorem a podnikatelem.\nPodaří-li se nám, třeba jen poznenáhlu, dopracovati\nse výsledků a opatřiti účastníkům našich soutěží nové\nzdroje práce i příjmů, budeme za své namáhání i za\npřinesené oběti z dostatek odměněni.\nSOUTĚŽ VOLNÝCH SMĚRŮ. DEKORATIVNÍ VÁSA\nv pálené hlíně, glasurovaná. Největší rozměr 50 cm.\nKonkurenční práce v hotovém návrhu buď v pálené\nhlíně neb v sádře zaslána budiž do 1. května 1899.\nCena 60 korun a 40 korun. Ostatní podmínky soutěže\nviz na třetí straně obálky.\n\nZPRÁVY UMĚLECKÉ.\nR. V. S."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "263 / 264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.48", "texte": "MAROLD.\nVAREL.\n[illegible]TEK TISKÁLEMERCIERO-\n[illegible] V PAŘÍŽI.\n\nSOUBORNA VÝSTAVA JAROSLAVA ŠPILLARA.\nOd 15. ledna do 15. února hostil Salon Topičův\nprače jednoho z mladší generace malířské. Možno říci,\nze Špillar presentoval se tu celou svojí desetiletou\nčinnosti uměleckou: starsi prače vystaveny ve foto-\ngrafu ch. - Mamě podrobovali vystavu jednoho znej-\nlepších svých pratel kamaradske kritice? nebo mame\n, . ... ~1 A1 , . c v\\\nse snad postaviti na vysoký kothurn kritiku nratel-\n.. . 1 t / . . , r ' :\nských karatelu a radcu ? Ani iedno ani druhé Pn-\nv. , , , , . . . VI ' , v.'\nnasime jen nektera data z jeho mladepmelecke činnosti\n- reprodukce ve V. S._j.z uverejnene anebo k uve-\nrejnem přichystané pouc. o jeho kvalitě. -\nAsi před desíti letý vystavil Jar. Špillar jako jeden\nz nejnadanějších žáků prof. Pirnera svůj první obraz\n(studie dřímajícího kuchaře) Od té doby\nobjevovaly se práce jeho častěji na veřejnosti, jak ve\nvýstavách tak v časopisech. Po opuštění akademie ne-\nčekaje na možné vydobytí nějakého stipendia odebral\nse na nějaký čas do Itálie, odkudž přivezl mimo ně-\nkolika obrázů i řadu studií. Potom navštívil Paříž na\nkrátko, načež, aby unikl zdejší mizérii, nechal se en-\ngažovat pro malbu kostelní v Jassech. Byl na nej-\nlepší cestě übít v sobě svoji uměleckou individualitu,\nale ta byla silnější nežli poměry a také za\nkrátko octnul se opět doma, kam vábilo ho\nzobrazovati typy a život českého lidu. Pole\nsvé činnosti našel si brzo: okolí Domažlic\npak nalezlo v něm - svého nefalšovaného\ntlumočníka. Tam bral látku k svým obrazům\na protože chtěl být pravdivým, že chtěl také\nprožít a vidět to, co maloval, šel mezi ten lid\na žil s nim. V tiché vísce šumavské, Postře-\nkově, pracoval po léta na největší části svých\numěleckých děl. Na Špillarových obrazech ať\nvelkých s četnými figurami, ať na menších\nstudiích typů nebo interiérů, vidíme, že pra-\ncuje všude se stejnou láskou, porozuměním\ncitem. Jmenujem tak po paměti: »Na robotě«,\n»V chudém kraji«, »Loucení se nevěsty«,\n»U domácího krbu«, »Klepání kosy«, »Do\npo'e«, »Při měsíčku «, »V babím letě« atd.\nZ celku výstavy je patrno, že J. Špillar\njest jeden z těch šťastných a nemnohých ma-\nlířů, kteří dlouho nehledali a netápali, aby\nnašli svou cestu, nebo jak říkáme, aby našli\nsebe, pozorujeme-li pak, že v poslední době\nsahá k motivům, které dříve neznal (vodník,\nranní mlhy, máj vzpomněl), že poutá ho prostá\nkrajinná nálada (měsíční noc), že snaží se\ntlumočiti jiným, co sám viděl a procítil, ne-\nzbývá nám než považovati to za práce oněch\nchvil, kdy v odbočeni na jiné cesty střádá\numělec síly k pokračování ve práci předešlé.\nVÁCLAV RADIMSKÝ, KRAJINÁŘ, VRACÍ\nse po kolikaletém pobytu ve Francii s bo-\nhdtou kolekci svých prací a Zahalil dnem í. března\ncirrk;: Tr-0+ T - v . i _r. a ,\nsvoJl vystavu v Topičové Salone. Výstava potrvá\ndo konce mgsfce března_\nPŘI MINISTERSTVU KULTU A VYUČOVÁNI BYLA\nzřìzena jako poradní sbor »Umšlecká rada«, jež\nrozhodovati má v následujících záležitostech státních :\n~ j;ion; limxvMr vu w ar i n o . , .\nudíleni uměleckých objednávek z prostředků státních\nil'u'°l r , V1 , , ,\n1 zvláštních uveru, zakupovam uměleckých děl, pro-\nmv ' 1 ' ' v, . , , , v,\nvaděni a subvenovam uměleckých výstav, uměleckých\nneb umělecko-historických publikací neb jiných po-\ndobných podniků. udílení sti dií umělcům výtvarným\na badatelům; otázky umgní se týkajfcí ye všeýbecnV\nvyučování (illustrování učebnic, pomůcky učebné,\nzlepšení method vyučování kreslení), všeobecné záleži-\ntosti museální potud, pokud nejedná se o musea vý-\nlučně průmyslová, uměl. průmyslová, normy pro ob-\nsazování míst úřednických při podobných musejích\na uměleckých ústavech vůbec. Z pražských kruhů\nv umělecké radě na dobu pěti let byli jmenováni :\narchit. Jos. Hlávka, prof. V. Hynajs, Dr. Otakar Ho-\nstinský, J. V. Myslbek, ryt. V. Lann'a, prof. Dr. Neu-\nwirth (z německé university pražské), prof. Ohmann,\nhrabě Zdenko Thun Hohenstein a Dr. Fr. svob. pán\n\n- ek."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "265 / 266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.49", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nz Wieserů, (professor německé university pražské.)\nTato umělecká rada odbývala ve čtvrtek dne\n16. února svou první schůzi v zasedací síni akade-\nmického senátu vídeňské university. Předsedal ministr\nkultu a vyučování, potřebné informace, týkající se péče\nstátu o rozvoj umění, o pohnutkách, které vedly ku\nzřízení umělecké rady a o výši úvěru na umělecké\núčely povoleného podali dvorní rada svob. p. z Weck-\nbeckerů a ministerialní rada p. Stadler z Wolťfersgrunu.\nZ mnoha na to učiněných návrhů od členů nejpozo-\nruhodnější jest pouze onen na zřízení galerie moderních\numěleckých děl ve Vídni od malíře Karla Molla. Z ná-\nvrhů ostatních ni jeden netýká se našeho umění do-\nmácího, dosud vládou nepříliš podporovaného.\nRádi bychom věděli, zdali oné první schůzi byli\npřítomni také její čeští členové ? Potřeb máme mnoho\na je třeba, aby zájmy českého umění hájeny byly\ndůrazně, má-li nastati nějaký obrat k lepšímu.\nHRVATSKI SALON, ZAGREB 1898. — MODERNÍ\nproudy, jak literární tak výtvarnické vnikly i do\numění hrvatského ; secesse pařížská, mnichovská a v po-\nslední době vídeňská měla zvláště na ony poslední\nveliký vliv. Jako všude, muselo i zde dojiti ku krisi\nmezi starými a mladými; boj zahájil prof. Kuhač\nbrožurkou s poněkud dlouhým titulem: »Anarhija\nu hrvatskoj književnosti i umjetnosti ili\nposlanica literárním dekadentima a umjet-\nnič k i m secessi o ni s ti m a«, jež sama v svém\nnázvu nese tón i obsah výtek mladým předhazovaných.\nZ této brožury vznikl silný literární a žurnalistický\nboj, v němž vynikli dr. Frank se svou »U obrana\nhrvatskih umj etnik a« a hlavně spisovatel Ivo\nPilař s velice zajímavým spiskem »Secessija. Stu-\ndí j a o moder noj umjetnosti*, snad nejlepší slo •\nvanské pojednání o tomto thematě. Na ni byl nucen\nprof. Kuhač odpověděti v brožuře »Secessija cili\nodgovor go sp. Pi lar u«, znamenající však dle\nlistů vlastního jeho tábora fNada) umírnění a vyjas-\nnění otázky, čili jinými slovy kapitulaci. Hádky tyto\nměly však jeden neočekávaný positivní výsledek ; pod\nvlivem veřejného mínění městská rada záhřebská na-\nbídla ustavivšímu se »Dr uštvu hrvatskich um-\njetnika« na náměstí Františka Josefa pavilon k vý-\nstavám a vyslovila se, že na žádost družstva opětně\nzapůjči jej ať k výstavám domácích neb cizích umělců.\n(Zlatá slovanská Praho, kde jsi?) Družstvo, dosud\npouze jedenáctičlenné, přibírající členy po trojnásobném\núspěšném vystavení na svých výstavách, tuto nabídku\npřijalo a otevřelo 15. prosince v pavillone z milleniové\nvýstavy první chrvatský salon. Výstava tato jest pro\nchrvatský umělecký svět událostí prvního řádu, neboť\ndo té doby souborných výstav chrvatských nebylo;\ndo r. 1892 bylo chrvatské umění většinou jen ama-\ntérské a teprve příchodem Vlaha Bukovce z Paříže\ndo Záhřeba počíná nový život; r. 1893 vystavuje své\nportréty; r. 1894 výstava prací Tisová a Frangeše,\ndále skrovná výstava akademie záhřebské, Verešča-\nginovy práce a nyní z výše zmíněného literárního\nboje vzniklá prvá souborná výstava, čítající 160 čísel.\n\nL. MARO[illegible]\nDEK. PO\nMAJETEK TI\nREN LEMERCI\nVÝCH V PAŘÍŽ"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "267 / 268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-04.1.50", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nCo uměleckou upomínku vydává družstvo »H rvat sk i\nSalon i 898« o čtyřech ěíslech (2 zl. celé) s pří-\nspěvky literátů a ukázkami vynikajících prací; prvá\n2 čísla, se čtrnácti příspěvky v textu jmen jako Gjalski,\nPil av, Tucič, Livadič a dvacetidevíti illustracemi právě\nvyšla. Zastoupen jest ze zvučnějších jmen mimo jiné.*\n* V V\nmalíři Vlaho Bukovac, Bela Cikos\na Ivekovic, ze : ochařů Frangeš\na Valdec. Jak ze zpráv v něm\nobsažených patrno, zahájení vý-\nstavy neobyčejně skvělým publi-\nkem, jakož i čilá návštěva zaru-\nčují výstavě i uměleckému ruchu\núplný zdar.\nZáhřeb stává se střediskem\numěleckého života jihoslovan-\nského, jehož nutno si příště\nk porovnání i k poučení našich\npoměrů bedlivě všímati.\nVER SACRUM, UMĚLECKÝ\nměsíčník vydávaný »Spolkem\nvýtvarných umělců rakouských«\nse sídlem ve Vídni, přestal po\nprvém ročníku vycházet. Dvacet\ntisíc zlatých deficitu je příčinou\nzastavení listu, který při vzorné\núpravě, cenném obsahu byl velice\nlevným.\nV příznivém případě dle dneš-\nního vyjednávání poněvadž\nv Rakousku nenašel se nakla-\ndatel bude vycházet list dále\nbuď v Lipsku neb v Berlíně.\nJOSEF MOCKER * 22. XI. 1835\nJ f 15. I. 1899. Jako odcho-\nvanec prof. Schmieda zastával\nmíst. stavbyvedoucího při do-\nstavbě věže sv. Štěpána ve Vídni,\nod smrti pak Kranerovy řídil\ndostavbu chrámu sv. Víta téměř\naž do posledního dne svého\nžití, a tak přivedl zevnějšek západní části dómu s oběma\nvěžemi dle svých projektů takřka k úplnému dokon-\nčení. Z dřívějších staveb a rekonstrukcí jím vede-\nných jmenovati dlužno: hrobka hrabat Thunů v Děčíne,\noprava kostela Kolínského a Lounského, oprava sv.\nApolináře v Praze, vnitřní oprava kostela v Chlumu,\nrekonstrukce sv. Petra a Pavla\nna Vyšehradě, sv. Petra na Novém\nMěstě, ukončení a restaurace\nsv. Barbory v Hoře Kutné a\nsv. Bartoloměje v Plzni, oprava\nvěží Mosteckých, rekonstrukce\nPrašné brány a Karlštejna, nová\nstavba sv. Ludmily na Vinohra-\ndech a plány k novému kostelu\nna Žižkově.\nSchází nám seznam veškerých\nmenších oprav gotických kostelů\na kostelíků po našem venkově\nale zajisté neklameme, když pra-\nvíme, že v posledním čtvrtstoletí\npři pracech podobných byl to\nMocker jenž platil za Ai SI\nčeské gotiky.\nJULIUS KOSSAK (NAR.R.1824\nJ ve Wišnici) malíř historických\nscén staré Polsky otec W.\nKossaka spoluautora panoramatu\n»Radslavice« zemřel dne 3\núnora u věku 75 let.\nBEDŘICH HAVRÁNEK KRAJInař,\nnar. r. 1820, žák Ant.\nMánesa a Haushofera zemřel 1.\ndubna v Praze. Počínaje léty\nsedmdesátými až do dnešních\ndnů zaměstnával řadu dřevorytců\nprováděním svých illustrací pro\ncestopisná díla arciv. L. Salvá-\ntora. Zesnulým odešel poslední\nfedrovatel u nás vymírajícího\ndřevorytu.\nJsme požádáni vzhledem k předposlednímu odstavci článku Umělecká komisse a členové obecního\nzastupitelstva na sl. 165. předešlého čísla konstatovati následující: »Pan Schier vyžádal si první\nmé calculace dne 18. srpna 1893. a sice jedině proto, že jsem té doby se súčastňoval debat o assanaci ve-\nřejně vedených před tím jsme se neznali a nestýkali. Stavební povolení pro nárožní dům (nový) cp. 934-1.\ndáno bylo c. j. 153344 dne 27. října 1895. a pro dům druhý, cp. 935-1. cis. jed. 154963 ze dne 30. října 1895.\nBourání starých domů bylo provedeno v době od 17. února do 30. dubna 1896. a se stavbou počato dnem\n1. května 1896. Já jsem byl zvolen do sboru obecních starších teprve dne 28. října 18 9 6\na resignoval jsem již dne 11. února roku 1897. Z uvedeného je zřejmo, že i kdybych vůbec\nněkdy na radnici nějakého vlivu byl míval, nemohl jsem ho ani v tomto případě použiti.\nV Praze, dne 23. ledna 1899.\n\nK. P.\nOt. Materna.\n\nL. MAROLD.\nILLUSTRACE Z GUILLAUMEOVY KNIHOVNY.\nMAJETEK NAKLADATELSTVÍ BORELOVA V PAŘÍŽI."}]}