{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-05", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_sha256": "aa9d9e523a57d9c9295e5635179ddd22e7bce5137bc22bdd338b5377ecbbe096", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_05/bmtnaan_1899_05.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_05/bmtnaan_1899_05.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c001", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269 / 270", "page_fin": "277 / 278", "image_debut": 1, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.1", "titre_corps": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "titre_sommaire": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "269 / 270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3295, "texte": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nČást další. =\nIdea má v sobě zcela zvláštní sílu, proniká a pro-\nzařuje i chatrným zobrazením, zvláště kde umělec\nslouží jí nezištně a se sebezapřením, jak Ivanov činíval.\nNikdy ještě nebylo přineseno obětí zcela nadarmo. Na-\nmitejž mi kdo, že Ivanov nadarmo obíral se věcmi,\nkteré přesahovaly jeho síly; tvrdiž mi kdo, že v prvních\nskizzách k jeho obrazu obsah jest méně hluboký, za\nto však provedení bylo přirozenější, věrnější a živější.\nUž v možnosti, že někdo snaží se po nedosažitelném,\njest cosi abnormního, tragického ; vzešlo-li toto snažení\nz pohnutek čistých, bude vždy na prospěch, i když\nnedosaženo cíle. Mladý člověk, který jde směrem\nBrjullovovým, zanikne dle všeho jako umělec kolik\ntakových příkladů jsme to nezažili! Dá-li se však\nmladý člověk svábit ideami, které pronikají díla Iva-\nn )va, bude se dále rozvíjet, má-li dostatek nadání.\nPři vší své námaze a práci Ivanov je vysílen, neuznán,\nzemřel v půli cestě ku pravdě; ale jeho budoucí ná-\nsledovník, »neznámý vyvolenec dosud«, bude pokra-\nčovat na dráze, od něho nejdříve proklestěné. Chci\nještě odpovědět na námitku jednu. Možno tázati se:\nproč máme studovat Ivanova, mistra nedokonalého,\nnejasného, když je dost velikých, pochybností nedo-\ntknutých, vítězných vzorů. Předně, poněvadž Ivanov\njako zvláštní povaha ruská jest mladistvému srdci\nruskému nepoměrně bližší, srozumitelnější, dražší; a za\ndruhé, a v tom je veliká zásluha jeho, jeho zásluha\njako idealisty a myslitele, že poukázal na staré mistry\na vrátil se k nim. Nedovoloval ani sobě ani jiným\npohodlné uspokojení se sebou samým, učil své žáky,\naby si kladli vysoké, namáhavé úkoly, aby se nespo-\nkojovali onou technickou dokonalostí, tím barevným\nmámidlem, kterým Brjullovovi přívrženci se tak pyšnili.\nS tohoto hlediska i nedostatky Ivanova prospěšnější\njsou, nežli mnohé krásné stránky.«\nZakončuje pak svou rozpravu přáním, aby náčrty\nIvanova k obrazům ze života Kristova, jež jsou ma-\njetkem umělcova bratra, byly uveřejněny. »Z těchto\nznamenitých náčrtů lze poznati nejjasněji vůdčí zá-\nkladní ideu Ivanova; zde nebyl mu štětec na obtíž,\njímž zvláště ke konci svého života pro zmáhající se\nslabost očí už neovládal. Na jeho obraze postava\nKristova, jak známo, lépe se podařila než všecky\nostatní. Skizza k ní, která jest majetkem V. P. Botkina,\njest obzvláště pozoruhodná. Fotografické snímky těchto\nnáčrtů byly by vítaným darem všem ctitelům dobrého,\nčestného, nešťastného ruského umělce Alexandra Iva-\nnova. «\nPřání Turgeněvovo stalo se skutkem, ale teprve po\ndvaceti letech. Berlínský archeologický ústav vydal\nvšechny ty kresby v reprodukci chromolitografické podle\nustanovení umělcova bratra.\nVI.\nSmích, smích k vůli vážnému okolí a vážným po-\nzorovatelům, zde až velice vážným, utlumovaný a udu-\nšovaný, ale právě proto tím více všecka stavidla\nzpůsobnosti vyrážející a když ne celý proud, tož aspoň\nbezděčný kvikot propouštějící, po němž pak jako pro-\nraženým stavidlem teprve celý příval zdravého smíchu\nse vyřítil takový upřímný, šťastný smích, svou\nnaivní veselostí tak nakažlivý, vyrušil mne najednou,\nkdyž jsem si prohlížel přízemek Treťjakovské galerie.\nCo se to tam sběhlo? Jdu se také podívat a vidím\nchumáč ruských studentů, už dospělejších, v letním"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "271 / 272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.2", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 5524, "texte": "stejnokroji stojí tu, ba vlastně leží tu druh druhu na\nzádech neb na rameni před obrázky na pohled nepa-\ntrnými. Přední z nich, co přímo u obrázku stojí, čte\ncosi a od smíchu až poklekává. Sousedé jeho smějou\nse, až se třesou, až oči se jim zavírají od smíchu.\nA ti zadní hučí a hlučí do toho u veselém vytržení\nmladistvým, zdravým »hehehehe huhuhuhu !« . . . Stojí\ntu všichni patrně ponejprv, zastavili se tu patrně na\ncestě na výstavu Nižegorodskou anebo naopak, a ani\nse snad nenadáli, jaké intermezzo je tu očekává. Sám\ntlačíš se k nim také a usmíváš se už napřed.\nCo je to tak rozehřálo ?\nFedotov je posadil na svou kobylku.\nFedotov? Fedotov? vzp míná český čtenář. Málo\nkdy jméno to bylo u nás vysloveno, a bylo-li, zapadlo,\njako tisíc jiných. Ale jináče na Rusi. Tam Fedotovu\nříká se »Gogol ruského malířství«. A tím je řečeno\nvšecko i našemu čtenáři.\nPavel Andreje vi č Fedotov (1816 —lB 52)\nbyl originální talent a mnohostranný, ale žádným\nsměrem se nerozvil a zůstal podivuhodným diletantem.\nPsal verše, skládal písně a sám je příjemným tenorem\nzpíval, doprovázeje sebe na kytaře. Jako důstojník\nkreslil vtipné a rozveselující obrázky ze života vojan-\nského, jimž nikdo uměleckého měříika nepřikládal, a te-\nprve »Uvítání velikého knížete Michala Pavloviče v táboře\nlejbgvardějského finského pluku r. 1837.«, kde pestrou\nsměs vojanskou zobrazil s velikou živostí a výrazností\na při tom prostě a přirozeně, teprve tento obraz ozdobil\nmladého důstojníka uměleckou gloriolou. Několik let\nna to, když blížil se už k třicítce, Fedotov vstoupil\nteprve na malířskou akademii, zanechal pak vojančiny\na brzo na to namaloval nejlepší svůj obraz »Námluvy\nmajorovy*. Rázem stal se slavný, dostal titul akade-\nmika, a za osm let, když byl namaloval a nakreslil\nmnožství obrázků a kreseb, jimiž rozesmával každého,\nkdo je spatřil, zemřel choromyslným . . .\nNepřešel však krátkou, ale neschůdnou svou životní\npěšinou bezvýznamně. Už čestný titul to napověděl.\n»Fedotov jevil se odrazem literatury Gogolovy, byl\nzjevem naivním, neočekávaným a jediným«, praví o něm\ntaké Kramskoj. Vyšlo však později na jevo, že Fe-\ndotov málo znal Gogola a neměl ho rád. Větší Gogol,\nnež byl Nikolaj Vasiljevič, jenž psal »Mrtvé duše«,\npřivábil k sobě Fedotova a udělal ho svým mluvčím,\na to byl život ruský, skutečný život ruský, od\nněhož se až do té umělci ruští buď zcela od-\nvraceli anebo jen nesměle a neuměle se ho dotýkali.\nA pak ti, kteří se ho dosud byli dotekli, učinili to\nse stránek jen zevnějších, zobrazovali zevnější způsob\nživota, hlavně zaměstnání lidu. Fedotova však zvábil\nvíc intimní život, jak člověk projevuje se sám o sobě,\nsám sobě když jest ponechán, mezi čtyřmi stěnami\nsvými, ve chvílích rozpačitých, v situacích, které vy-\nvolávají smích a potajmu často vyluzují zároveň ná-\nladu, v níž vytvořuje se vláha slzná. V humoru svém\nFedotov stýká se tu s Gogolem, v jejich humoru za-\nznívá i tichá struna tragická. Stýká se s ním iv dra-\nstickém vyličování ruských mravů.\nTak na př. »Námluvy majorovy« jsou hotovou\npovídkou Gog >lovou. Přistárlý major rád by se zbavil\nsvých dluhů, a zbohatlý kupec rád by svou dceru\nprovdal za »něco vyššího«. Pomocí dohazovačky na-\nmíří major na kupce a trefí. Přistárlý je sice ženich\na k tomu dluhy ověšený, ale je major! A panna\nnevěsta pořádně je tlustá, ale má věno! • Všecko je\nrychle smluveno ženich má se představit. Už ho\nu kupců čekají. Nevěsta v bílém hedvábu, notně de-\nkoletována, matka a báťuška v nejtěžší důstojnosti.\nCekají netrpělivě. V\" tom vrazí do dveří dohazovačka :\n»Pan major je tu!« Nevěsta stydlivá! - chce\nuprchnouti, matka však chytla ji za sukni, otec rovná\nsi sváteční na sobě oblek, sluhové letí s mísami\na otevřenými dveřmi vchází ženich, trochu už vyvětralý,\nkroutě si svůj dobývavý, nepřemožitelný knír ... Fe-\ndotov připojil k obrazu celou báseň na vysvětlenou.\nVůbec rád ku svým kresbám připisoval •' \"rozmluvy,\npřípisy, které projevují silný literární talent, jak Ty\nsám vyciťoval, že kresby ty jsou více ku čtení určeny\nnež k oné rozkoši, jaká z linií a barevných tonů pra-\nvého umělce nás oblažuje. Bez těchto příplsů mnohá\nkresba jest bezvýznamná. Na př. »Kapitalisté«\npředstavují mladé důstojníky při karbanu; dlouhý\nkarban rozepjal jim kabáty a rozcuchal vlasy. K tomu\nFedotov připsal:\n1. Nu, pošli píec pro svíčku!\n2. Pošli ty však vyhráváš . . .\nI. Pošli jen ty smažu ti padesát tisíc!\nNeumělé, primitivní jsou často ty kresbičky, ale za-\nchyceno je v nich znamenitě mnoho charakteristických\nznámek ruského života ato poprvé. V tom jest\njejich význam. Ale je .to význam více literární než\nmalířský.\nAlbum všech téměř prací Fedotovových vydal před\nšesti lesy Bulgakov. *) Publikace velmi zajímavá.\nV Treťjakovské galerii jest od Fedotova 25 prací.\nPo Fedotovu pozornost a sympatie malířů ruských\nobracejí se a tíhnou k životu ruskému, hlavně lido-\nvému. Literatura ukázala cestu. Gribojedov, Puškin,\nGogol, Lermontov, Kolcov, Grigorovič a Někrasov od-\nhalili svými výtvory zcela nový svět. S větším menším\nzdarem pokoušela se o něco podobného řada malířů,\nale při vší snaze zůstávala daleko za spisovateli co\ndo síly výrazu uměleckého. Ale hledali něco nového\na svého, nespokojovali se pouhým napodobením, a nikdo\njim neodepře uznání. Tu PÍ ach o v maluje truhlářskou\ndílnu, Sternberg maloruskou krčmu, Cernyšev\npouliční muzikanty a trh v Petrohradě, Morozov\noběd při senoseči, vycházející lid z chrámu, vesnickou\n\n*) 11. A. GejoTOßa) ir ero npoii3BejeHbi. OoTOTnniiMPcKoe\nn aßTOTiimiHecKoe O. 11. ByuraKOßa. Cnó. 1893.\nCena 5 r."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "273 / 274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.3", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 5496, "texte": "školu; Ivan Soko 1 o v jitro po svatbě, Truto v sk i j\nchorovod v Kurské gubernii, Popov lidové typy,\nNik. Petrov činovníka ucházejícího se o dceru\nkrejčího, Zuravlev nosilščika (posluhu) atd.\nAle vzmáhající se tento proud národní zůstával\ndosud docela nepovšimnut tam, odkud by vlastně měl\nvyvírati. Malířská akademie měla všecky brány i zadní\ndvířka vzduchovzdorně uzavřeny, aby tam jen pro\nvšecko na světě nezafičel sebe slabší větřík z ruské\nulice, z ruské vesnice, z ruských polí a řek a lesů,\na všedním svým hlomozem aby neporušil posvátného\nticha, v němž tu trůnili Jupiterové, Herkulové, Odinové\na podobná vznešená panstva. Bylo třeba i tady zdra-\nvého provětrání, a to se konečně také stalo.\nVII.\nDech pravé svobody pr-vanul Ruskem r. 1861.\nDne 19. února Alexandr 11. vydal památný úkaz, jímž\nzrušuje se poddanství selského lidu. Sedláci, až do\ntéto doby ke hrudě připoutaní, požívají všech práv svo-\nbodných osadníků byla hlavní zásada této ohromné\nreformy. Duch této zásady zabušil i na dvéře malířské\nakademie petrohradské, rozrazil je, zadul až do síní\nakademických a pobouřil mladou krev žáků, kteří\nrovněž až dosud byli připoutáni k bezduchému pedan-\ntismu a kteří teď najednou zapláli spravedlivou žádostí\npo svobodném tvoření.\nRoku 1863 čtrnáct žáků zakončovalo kurs na\nakademii a mělo konkurovat o velikou zlatou medailli.\nMělo to býti tento rok zvláště slavnostní; nastávalo\njubileum stoletého trvání akademie. Dříve určovali při\ntakých závěrečných zkouškách na akademii všem kon-\nkurujícím touž látku ; tentokráte všem mělo býti dáno\nsice totéž thema, ale každý dle svých schopností,\nsvého temperamentu' mohl si voliti k němu látku ze ži-\nvota minulého neb přítomného, z dějin posvátných neb\nsvětských; na příklad hněv, radost, láska k vlasti\nměla býti thematem dána. Znamenalo to sice jakýsi\npokrok, ale oněm čtrnácti mladým umělcům takový\npokrok nezdál se ničím. Podali tudíž senátu akade-\nmickému široce odůvodněnou žádost, aby jim dovolena\nbyla vůbec »svobodná volba látky, každému podle\njeho náklonností, a aby dána byla k tomu dvounedělní\nlhůta.« Dosud prý zkouška závěrečná mívala »ráz\nloterní«. Šťasten prý ten, čí umělecké náklonnosti od-\npovídaly danému thematu a běda ostatním! . . .\nSenát odpověděl, jak odpovídají lidé nedobré vůle, ne-\nlaskaví a nevrlí ke všemu novému, lidé pohodlní, kteří\nsi svůj malý svět vystelou svými polštářovitými názory\na stávají se nervosní, jestli z toho neb onoho kouta\nnajednou ucítí průvan. Senát na žádost tu neodpověděl,\nba zrušil předešlé své ustanovení o jednom thematě pro\nvšecky a určil, jako bývalo dříve, touž látku pro\nvšecky. Následek toho byl, že v den zkoušky bylo\nto 9. listopadu 1863. když náměstek presidentův\noznámil danou látku, »Hostina ve Walhalle«. Na trůně\nbůh Odin, obklopený bohy a reky; na ramenou má\ndva havrany; oblouky paláce Walhally viděti na nebi\nv oblacích měsíc, za nímž ženou se vlci« ze\nzástupu »čtrnácti« vystoupil jejich mluvčí a prohlásil,\nže za takých poměrů vzdávají se veškerého konkurování.\nVšichni? ozval se od zeleného stolu hlas.\nVšichni, odvětil s poklonou mluvčí. A všichni\naž na jednoho hrnuli se ze sálu.\nVelmi pěkně! Velmi pěkně! kropil je do dveří\npovržlivý posměch jednoho professora.\nMluvčím tím a vůdcem veškerého toho jednání byl\nIvan Nikolajevič Kramskoj, (1837 1887),\nmladík nadšené energie, horoucí vůle, vytříbené intel-\nligence a citu překrásně rozvitého. Srazili se všichni\ndohromady, rozradostněni, že zbavili se konečně těch\nnechutných »galimatiášů« á la Walhalla, Odin atp.\nzřídili »Artěl svobodných umělců« a později založili\n»Společnost kočovních výstav«, která přísnou volbou\nčlenů představovala výkvět ruských umělců a může se\nvykázati řadou znamenitých skutků, významných pro\nrozvoj ruského umění a pro rozšíření a zvýšení umě-\nleckého vnímání a vkusu na Rusi/) Společnost tato\ntrvá dosud.\nDen 9. listopadu 1863. byl ruskému umění tím,\nčím 19. únor 1861. ruskému lidu. Z pout akademie\nbylo vysvobozeno, ale svobodno se hned nestalo. Bylo\ntřeba delšího času, aby reforma se vžila. Bylo třeba\nmnoho práce, mnoho studia, mnoho zápasů hmotných\ni duševních, mnoho odvykání starým theoriím a formám\nu samých umělců jakž teprve u obecenstva!\naby umění stávalo se svobodnější, a aby umělecké\nnázory u obecenstva rozvolňovaly se. Proti oficielnímu\npředstaviteli umění ruského, akademii, bylo třeba do-\nkazovat zdravou potřebu a nutnost mladé ruské secesse.\nA tu prokázal velikou službu ruskému umění Kram-\nskoj. V přehojných dopisech svých k druňům umělcům\ni k amatérům a v obšírných statích, uveřejňovaných\nv časopisech, bojoval on za svobodu, světlo, barvu\na vzduch, ale zároveň za duši, srdce v ruském umění.\n»Nám neodkladně je třeba kráčeti k světlu k barvám\na vzduchu, ale . . . jak to udělat, abychom neztratili\ncestou nejdrahocennější vlastnost umělcovu srdce ?«\nvolá v jednom listě k Rěpinovi, a toto volání odhaluje\ncelou jeho krásnou povahu uměleckou i člověckou.\nTyto listy a statě Krámského patří k nejcennějšímu,\nco o umění vůbec bylo psáno.*) Mimo něho i Su-\nvorin, vydavatel denníku »Novoje Vremja«, a později\nStasov upravovali novým směrům uměleckým půdu\nv obecenstvu.\nNa štěstí byl tu však ještě jiný činitel, k rozvoji\numění nevyhnutelný mecenáš. Byl tu Treťjakov.\n\n*) Obšírně o tom všem vypravuje Naše Doba,roč. 111.,\nve článku »Dotknut geniem« a ročník V. ve článku\n»J. N. Kramskoj.«\n**) Vydal je A. Suvorin redakcí V. Stasova: Ilßain\nHriKoJiaeßii4b KpaMCKoii. 3ro >KH.3HT>, nepenuoKa II\nCTBeHiio-KpiiTiiHecKifl CT&TLH. Petrohrad 1888."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "275 / 276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.4", "debut_caractere": 75, "fin_caractere_exclue": 1636, "texte": "V jeho galerii soustředěny, jsou nejlepší práce členů\n»S poleč n o s ti kočovních výst a v. t\nZvláštní sál jest věnován samému Krámskému\n36 jeho obrazům olejovým. Kromě sedmi jsou to\nsamé portréty. Ruští básníci, spisovatelé, malíři, sochař,\nherec, Treťjakov a jeho žena atd. zjevují se tu pozo-\nrovateli v silnější, slabší živosti a výraznosti. Pravda,\nřada jich působí nyní suše, jsou v barvě zamlklé, za-\nraženy, přáli byste si, aby ono světlo, barva a vzduch\noživily je. Ale za to jiné žijí plným životem a vzbudí\ni ve vás prudší tlukot. Je tu Lev Tolstoj, malovaný\nr. 1873, v plné mužné síle, s čelem jako z ocele vy-\nkutým, s hlubokým, pevným, pronikavým pohledem\nsivých oči, z nichž ostře to jiskří, ale velkolepým\nklidem a jasem, duchem neúprosné logiky toť on,\ntoť on! . . . voláte v duchu, on, který nedávno před\ntím, co Kramskoj ho maloval, vytvořil Andreje Bol-\nkonského, Pierra Bezuchova, rodinu Roštových, mu-\nžíka Karatajeva a celé to grandiosní panoráma lidstva\n»Vojnu a mír«, a který zrovna v tu dobu začal psáti\n»Annu Kareninu«. Je to podivuhodný portrét. Tolstoj\nsám i jeho žena podotkli, že lépe namalovati nelze.\nV podobiznách, které my známe v Čechách, už Tolstoj\nje starší, okolí očí už je měkčí, ale tu v tváři je samá\npevnost, ale bez tvrdosti, zrovna jako ty myšlenky,\nkteré v plné výzbroji z hlavy té vyskakují. . . A po-\nhleďte v právo: V krajině sluncem zalité, nedaleko\nmohutného lesa, zastavil se malíř ruských lesů Šiškin,\npostava topolovitá, opřen o důkladně okutou hůl, na\nrameni celý polní atelier. Zahleděl se do toho svěžího"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277 / 278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2324, "texte": "kraje, a slunce honem ho také polilo štědrou svou\njásavou záplavou. A tak ho na plátno zachytil Kram-\nskoj . . . Tam zas paní Věra Nikolajevna Treťjaková\nna procházce za rozmilé, živé hry světla a stínů. Na\ndruhé straně zas herec Samojlov. u něhož a na němž\nhraje všecko, i účes, knír, bradka, límec u košile\ni u kabátu, skřipec na šňůrce mlčící i ruka v kapse\nmluvící; ale všecko hraje přirozeně, lehce a jakoby\ns vrozenou velkoměstskostí .. . Tam výše opět ne-\nmocný Někrasov, na něhož smrt už už ťuká . . . atd.\nKramskoj byl znamenitý portretista. Nejen listy, ale\ni obrazy jeho dosvědčují, jak miloval lidskou hlavu,\njak se zálibou ji studoval. A přece podobizny, totiž\nmalování podobizen, byly mu věcí protivnou. Ne z lásky,\nz nouze jen je maloval, aby uživil svou rodinu a sebe.\nA poněvadž mnoho potřeboval, musil jich namalovat\nmnoho přes 400. Přes to vše cítit, jak i k té ne-\nsvobodné volbě vždycky přilnul, umělecká krev se pro-\nbudila a vyhnala vtírajícího se řemeslníka.\nKrámského jinam srdce pudilo. Na Ivanova chtěl\nse připnout a vznešenou tou drahou, moderně upra-\nvenou, chtěl vésti k výšinám ruské malířství. Ideálem\njeho bylo vytvořit veliký obraz historický, v němž b}r\nsymbolicky zobrazen byl všecek náš souvěký život,\nodvěké i nynější boje a stony a tužby lidského po-\nkolení. Jak úchvatně rozepisoval se o tom v listech\nsvých ! Jaké to hotové básně v prose psal, chystaje se\nmalovat »Krista na poušti« a »Zdráv buď, králi ži-\ndovský!« Krista to na dvoře Pilátově, jak vojínové\nse mu potupně posmívají. V mysli stál v mu tyto\ndramatické scény v živosti nejrozevřelejší na plátně\nzjevily se bytosti, jimž tvůrčí duch nedořekl božského\nslova: »Effeta!« Vtom byla tragika umělcova, kterou\non, tak bystrý kritik, s hrůzou vyciťoval a která ho,\nač mužně se bránil, srážela k zemi. Kritik, spisovatel\nbyl silnější v Krámském než umělec. Kramskoj jest\nLessing v ruském malířství. Pokud kriticky analysoval,\nvše bylo plno ži-\nvota a ducha. Jak-\nmile chtěl tvořit,\nnebylo tu toho ži-\nvého zřídla, »které\nvlastní silou se pro-\ndírá, vlastní silou\ntryská paprsky tak\nbohatými, tak svě-\nžími, tak čistými.«\nDuše byla to\npřekrásná, člověk\nz nejušlechtilejších.\nNe bez hlubokého\npohnutí pročtete\nknihu jeho listů a\nstatí i postojíte před\njeho vybranými\npracemi v Treťja-\nkovské galerii.\n(Příště konec)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c003", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275 / 276", "page_fin": "275 / 276", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.1.2", "titre_corps": "I. CENA LOŇSKÉ ŠKOLSKÉ VÝSTAVY AKADEMIE UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "I. CENA LOŇSKÉ ŠKOLSKÉ VÝSTAVY AKADEMIE UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "275 / 276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 73, "texte": "JOS. MAŘATKA.\nV ÚZKOSTECH.\nI. CENA LOŇSKÉ ŠKOLSKÉ VÝSTAVY AKADEMIE UMĚNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c004", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277 / 278", "page_fin": "289 / 290", "image_debut": 5, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.2", "titre_corps": "VÁCLAV RADIMSKÝ. — NAPSAL KAREL B. MÁDL.", "titre_sommaire": "VÁCLAV RADIMSKÝ. — NAPSAL KAREL B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277 / 278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.5", "debut_caractere": 2326, "fin_caractere_exclue": 4435, "texte": "VÁCLAV RADIMSKÝ. — NAPSAL\nKAREL B. MÁDL.\n\nAsi ode čtyř let sídlí a pracuje V. Radimský\nv neveliké vsi prostřed Normandie, v Giverny, kolem\njejichž domků a polí vine se nízkými břehy Eure\nk Seině spěchající. Co tam prodlením dvou posledních\nlet namaloval, z toho učinil výběr a přijel s ním do\nCech, do Prahy, aby ukázal, kde nyní stojí, jaké sta-\nnovisko si vyhledal a kterým směrem jest odhodlán\ndále kráčeti. Před tím strávil nějaký Čas, trvám že\ntři roky, v Barbizonu při kr ji proslulého lesa Fon-\ntainebleau. I zde, kam se byl utekl z Paříže, a kam\nsi nyní někdy na krátký výlet zajede, byl štětec jeho\npilný. Avšak to, co maloval v Barbizonu, a dříve ve\nVídni a na počátku svého učení v Mnichově, leží\ndaleko za ním jako překonaná episoda životní, na\nníž jen ob čas se vynořuje malá vzpomínka, když umělec\nmezi nahromaděnými plátny ve své dílně náhodou\npřipadne na některý obraz těžkých hnědavých barev\na zlatožlutých tonů, kde jedny druhé mají vyzvedati\na společně melancholický souzvuk housti. Teď je jinak.\nZ barbizonských nálad, v nichž dosud zaznívají daleké,\nale silné ohlasy oněch velkých regenerátorů krajinářství,\nkteří v třicátých letech tvořili nádhernou plejádu fon-\ntainebleauskou, z těch nálad močálových pasek, mo-\nhutných korun dubů a vzrostlých, urovnaných alejí,\nvyšel Václav Radimský do slunce a světla. Svítí\na září ono všude, jeho oživující objetí všady se pro-\nstírá, ale jsou přece místa zvláštní, kde se umělci zdá,\nže planou zvláštní intensitou, to proto, že se mu\nsmysly pro jich postřehování a pojímání tam otevřely.\nJe tomu tuším jedenáct, ano, jedenáct let. Přišel\nke mně útlý mladík v krátkém sametovém kabátku;\nneměl ani chmýrku na rtu. Představil se, ale nebyl\nmi neznámý. Jeho jméno mi připomělo některé kra-\njiny, jež jsem ví-\ndal na našich vý-\nstavách a když\njsem viděl jejich\npůvodce, podivil\njsem se v duchu\nznova jejich hoto-\nvosti. Nebyl jsem\nv pochybnostech o\nnadání tohoto mla-\ndistvého krajináře,\nkterý přišel o radu,\nmá-li talent a kde\nby se měl dále učit.\nV Mnichově byl.\nMá jít do Vídně\nnebo do Paříže ?\nJeho materielní po-\nměry mu dovolo-\nvaly klidná, ničím"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "279 / 280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3392, "texte": "netísněná leta učení. Poradil jsem mu Paříž a nic\njsem se nedivil, když jsem po nějakém čase zvěděl, že\nodejel do Vídně. Již tenkráte jsem věděl, že se cho-\ndíváme ptát o radu, když jsme svoje rozhodnutí již\nbyli ustálili. Ale do Paříže se Radimský přece jen\ndostal. Ve Vídni bylo jeho pobylu na krátce. A nyní\npřichází z normandské vsi, po desetiletém, málo pře-\nrušovaném pobytu ve Francii, hotový a zcela určité\nfysiognomie, rychlý,\nrobustný a trefný pra-\ncovník, který z dvou-\nroční žně může vybrati\nna devadesát venkon-\ncem dobrých děl, jimiž\nchce doma prokázati\nsvůj nárok na po-\npřední místo v mladé\nčeské generaci kraji-\nnáUké. Je mu třicet\nlet, je silný a zdatný,\nmá vytrvalost a jeho\nvnitřní umělecký vý-\nvoj je pro dohlednou\ndobu ukončen.\nKdyž Radimský\nopustil Barbizon a pře-\nstěhoval se do Gi-\nverny, znamenalo-to\nvíce nežli pouhé pře-\nsídlení a prostou změ-\nnu místa a bytu. Na\ncestě z dubin starého\nhvozdu ve Fontaine-\nbleau do zelených a\nobilných niv norman-\nských zapoměl úplně\nna svoji předchozí u-\nměleckou minulost,\nztratila se v onom\nprohbí, které leží mezi\ntmavými stromy bar-\nbizonskými, mezi pří-\ntmím lesa a jeho sil-\nnými a hlubokými ná-\nladami, a jemnou ze-\nlení tučných luk a\nsvětlou žlutí sluncem\nzažehnutých stohů a\nprůzračnými modroha-\nlovymi stíny jeho krajin v Normandii'Shledaných a ma-\nlovaných. Zmizely význačné siluety, cestou odvrhl\nvšechnu přítěž komposiční, zapoměl na vše, cemu se\ndosud byl učil a pohleděl skutečnosti zpříma svýma\nočima do tváře. Býval před tím malířem přitmělých\nnálad, a nyní se stal horovatelem pro oslňující jas\nslunečný. Odešel před lety z domova jako nadaný\nkrajinář a vrátil se nyní jako přesvědčený a úplně\nvyspělý impresionista. Čím byl starší generaci Bar-\nbizon, s jehož tradicemi nás A. Chittussi seznámil\na po něm Zd. Braunerova je nezměněné, vždy znovu\nvykládá, tím stala se vesnice Giverny francouzským\nimpresionistům. Zde čelný mistr Claude Monet má své\nsídlo a prochází se jejím okolím, nebo vyhlíží s prahu\nsvého domku do zahrad a polí. Uvedl jsem již jinde\nV. Radimského ve spojení se jménem Monetovým, ne-\nbyla mi však dobře\nrozuměno. Mluvil jsem\no poblíží, a vlivu a\njiní si to vykládali\nna poměr učitele a\nžáka. Takových styků\nmezí nimi nebylo. Bez\nvší pochyhy otevřela\ndíla C. Moneta, Alf.\nSizleye, Camila Pis-\nsara, nebo A. Renoira\nmladému umělci nové\nobzory, na jich díle\ntaké asi vyšetřil, jak\nnutno vésti štětec a\nvrhati barvy na plátno,\naby své nové poznání\nvyjádřil, ale imatriku-\nlovaným žákem nebyl\nžádného z nich.\nV. Radimský je co\ndo času první mezi če-\nskými krajináři, který\nse se vší silou a vý-\nlučností zrovna vrhl na\nmalbu světla. Má však\nv naší obci malířské\njiž svého předchozího\nsoudruha. S J, Upr-\nkou tvoří dvojici vy-\nznavačů Slunce. Také\nÚprkoví rozevřely se\noči v Paříži, pak ale\nvrátil se na rodnou\npůdu, usadil se v kraji,\nkde byl dětství svoje\nstrávil, a zůstal tam,\njako jeho křepký a\nsmělý lícitel. Tuto\ndruhou část svého la-\nkotu života Radimský\nV .\ndosud téměř ani nezahájil. Ceká naň, a jest povinován\nsobě i nám ji jednou v celém rozsahu splniti. Chceme\njednou se kochat obrazy, v nichž upevněn je umě-\nleckou rukou prchavý obraz našich českých niv, za-\nhrad, vsí a lesů, zatopený sluncem, rozsvětlený jeho\ntřesavým a chvějivým elementem, chceme míti jednou\nvtěleno, co zraky naše, po kraji bloudící rozšiřuje a\nzpíjí. Chceme, aby umělec, který je vnímavější pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "281 / 282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2810, "texte": "to více nežli jiní, který bílým skoro světlem a přelétavými transparentními stíny formaci a pohyb terénu vyja-\ndřuje, aby nám štětcem vyprávěl o plastice ěeské půdy o vlnách jejich chlumů a rolí, o šumu a zátocinách\njejich říček a bystřin, o žírnosti jejich polí, o vzácném klidu jejího podzimu a nadějí plném probouzejícím\nse jaru. V. Radimský je k tomu připraven a co nyní ve Francii maluje, s čím se v Praze souborně uvedl,\nto zdá se mi zrovna predestinujícím vstupem k impresionistickému vylíčení českých pohledů a zákoutí.\nRadimský maluje teď normandský kraj. Je tichý, skoro plochý, nevelkými vlnami pahorkových pásem\nprostouplý, má úrodná a vzdělaná pole: celé pastviny a lučiny, vrby břehy řek vroubící, vesnice\nv zelených koších křovin a stromů měkce uložené, květy slunečnic a čilimníků v oplotěných zahradách, nízké,\nslámou nebo doškami kryté domky, malé hájky a hojné lesy a nad tím nebe jasné a smavé za vesny, studeně\nchmuřlivé za jeseně. Není zásadního rozdílu mezi krajem normandským a českým. Snad také pro tuto\npříbuznost přírody a jejího barevného obrazu nalezly práce Václava Radimského u nás na ráz tolik ohlasu,\nzáliby a úspěchu. Překvapujícího a nepředvídaného úspěchu v širších kruzích. Kdo znal již dříve ráz,\numěleckou tvářnost a mluvu krajinářských francouzských impresionistů, kdo si všiml, s jakou nevšíma-\nvostí nebo s jakým zděšením chodili v pražských výročních výstavách kolem obrazů Radimského, ten\nnutně musel býti zaražen tímto náhlým a neočekávaným porozuměním pro tyto jásající zeleně, pro tyto\nperlové mlhy, pro tuto planoucí žluť, pro tyto prozračné a zrcadlivé vody, jejichž okamžikový dojem malíř\nzachycuje rapidním, zdánlivě neurovnaným štětcem, transferuje na obrazovou plochu rozloženými barevnými\nskvrnami, technikou, děsící ty, kteří jsou zvyklí malbu čichati a podivovati se její hladké aípravnosti ze vzdá-\nlenosti jedné pídě. Musel se ptáti, kterak to přijde, že tyto nelíčené a nehledané výstřihy a výseky krajinové\nskutečnosti mohly v mžiku zaujmouti množství, jež dosud jen hledá pěknou krajinku, komponistou urovnanou\nobohacenou všemi rozmanitostmi přírody, zajímavou nevšedním obsahem? Kdo rozluští tuto dnešní záhadu?\nKdo vysvětlí psychologicky, že titéž lidé, vybuchující v aklamace před vervou a sálavostí Radimského jiter\na večerů, sotva najdou u sebe ton blahovolného uznání před jímavou melancholií Slavíčkovou nebo šeptavým\nsmutkem jiných? Možná, že právě v tom to vězí. V. Radimský ukazuje proíil, který se ostře a markantně\nodráží od pražské skupiny jeho soudruhů. On objektivně vidí, co tito subjektivně vnímají a transponují.\nJeho snažení jde po subtilní, pouze předmětností tvarů a pokud jen možno absolutní věrností světelného\na vzduchového fluida zaujaté pravdě. Má svoji tvarovou a čárovou doménu v přírodě a snaží se ji pro-"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "285 / 286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "niknouti až na dno, vystihuje ji nejednou až k fra-\npantnímu dojmu. Proto jsou jeho obrazy sto zajmouti\nkaždého, kdo vědomě či nevědomě prostou pravdu\nvšude hledá a svými reálnými poznatky pravdivost\na věrohodnost uměleckého díla dovede kontrolovati.\nObrazy jemně stkané, poetické nálady, umělecký výron\nv určitý akord zladěné duše, musí si v množství a davu\nvyhledati duše zpřízněné, individua jemně ostruněná,\nchvějivým citem, subtilním cítěním naplněná a teprve\nkdyž v nich nalezne struny souzvučné a rozvlní\njejich resonanci, působí dojmem, který umělce napl-\nňoval, když svoje dílo tvořil. V jakém číselném po-\nměru tito stojí k celku, každý ví.\nPříroda sama nemá své nálady, má toliko ty, které\nčlověk v sobě nosí a do jejího obrazu, okem a duší\nvnímaného, vkládá. Příroda má jen tvarový obsah\na počasové a atmosférické stavy a Václav Radimský\nje toho přesvědčivým a pilným interpretem. Jemu je\npříroda čímsi, co měnit a porovnávat nemá práva\nčlověk ani umělec. Co vyplňuje obdélník rámce mezi\nním a ní vsunutého a postaveného, uznává, za hodné,\naby bylo uměleckým štětcem v nezkráceném zjevu\nmalováno. Tytam jsou časy, kdy jen nepřístupné strže,\nrozsochaté skály, zajímavé panoramy, tříštivé schody\nvodopádů krajináři pracně vyhledávali. Stali jsme se\ncitlivějšími pro půvaby přírody a proto je již nalézáme,\nkdekoli oko naše spočine. Veliké výhledy na geogra-\nfické rozlohy ponecháváme turistům slízajícím vyhlíd-\nkové věže, a chodíme po naivních zahradách, brou-\nzdáme se po kolena tříští květů zkropenou travou při\npotoku, sedáme mezi keři, konejšivou hudbou je nám\nšum bystřiny, žlutavé vlny stříbrných hladin mají pro\nnás stejný půvab jako změti zabarvených ostružin při\nlisieře lesa. Radimský také nekoná velkých cest.\nObvod malého průměru kol jeho vsi mu stačí svými\nmotivy na sta obrazů. Nalézá svůj předmět na lidu-\nprázdném dvoru normanského statku, v úzké uličce\nvesské, mezi zdmi zahrad, přes něž se překloňují\nvětve stromů, na prašných cestách úvozových, na\nplochých bocích strání žitništěm porostlých, na lánech\nzelinářských, při laťových plotech, pod stromy sádků\npři chalupě, na posečených strniskách, při stínivých\nolších a pometlech vrb břehy vod vroubících, na\ntučných pastvinách a panácích snopů. Objekty a sku-\npiny, kol nichž jdete nevšímaví nebo na něž vesničan\na rolník pohlíží v očekávání jich úrody a výtěžku,\nmotivy zvané obyčejné a všední, maluje Radimský\nbez ustání a bez oddechu. Ty tvoří jeho krajinářský\nsvět, který také zná skrz na skrz. Proto jejich karakter\nliniový a plastický je st© vyjádřit! s překvapující tref-\nností a výmluvností. Proto jeho půdy jsou živé a hybné;\nterén se sklání a zvedá, prohýbá a vlní v jemných\na méně pozorným okem sotva vnímaných diferencích.\nVše je věrné a správné, aniž by trnulo v úzkostech\no některý detail a náhodnou podrobnost.\nJeho kraj je živý a životný sám sebou, třeba že\nmálem liduprázdný. Je živý barvou a světlem.\nSvětlo, které všechno ozařuje, které všechno ob-\njímá, které všechno líbá, všechno probouzí a prochvívá,\nsvětlo, pod jehož dotekem-a účinkem se všechno mění,\ni to, co samo zrodilo, i barva, to světlo naučili Ra-\ndimského impresionisté chápat, milovat a malovat.\nMonet a Piss iro je kdysi nalezli v mlhách londýn-\nských, v těch divných a druhdy vysmívaných ohňo-\nstrojích W. Turnéra a přenesli přes Canal. Radimský\nje poznal v jejich obrazech a objevil v Giverny.\nToto světlo sluneční, které třepí obrysy a rozkládá\nbarvy, které pohlcuje formy a rodí subtilní tony, vkládá,\nvlévá nyní do svých obrazů, které naplňuje vzduchem,\natmosférou ve hmotě nepostřehnutelnou, ale vše změk-\nčující a správně v hloubce rozestavující. Z těchto\nelementů jsou složeny Radimského obrazy, tyto ele-\nmenty obsahuje jeho umění. Na Radimského nástroji\nzvučí zatím jenom čtyry struny: dvě a dvě tony pří-\nbuznými. Zní v jeho obrazech a zaznamenává je vý-\nslovně v jejich titulech. Jsou to dvě doby roční\na dvě denní. U něho se příroda probouzí, nebo chystá\nku spánku. Nemiluje kulminací poledne nebo leta;\nmá v lásce jen přípravy k nim a odchod od nich.\nTy dominují v jeho díle a jen tu onde zaleskne se\ntěžký sníh nebo fosforeskuje svit hvězdné noci.\nPříchod jara a Pochmurný podzimní\nden jsou dva krajní poly. V prvním na mladičké\ntrávě za prvního oddechu země vinou se jak hadi\nstíny tenkých pňů a na úbočích v dáli prostírají se\ntabule čerstvě přioraných polí. Vlahý, sytý dech\nvesny v nerušeném klidu jde tímto krajem, na který\notevřené slunce stejnoměrnou širokou vlnou padá . .\nVe druhém krabatí se rmutné vlny potoka; šeděrudé\nlysé vrby stojí kolem na stráži, v dálce vše rudne\na hluboká modř lomí se lehce do fialova. Obraz\ntruchlého, opuštěného odumírání v pozdních chladnech\njeseně. Radimský ale zná také podzim zářící barvami,\nkdy topolí žloutne jak planoucí oranž, kdy jásají vy-\nsoké tony a v nehnuté hladině Seiny plovou větrem\nservané listy a zrcadlové odrazy zapalující se zeleně.\nJeho hodina je, když slunce nízko stojí, kdy se zvedá\nprvní silou nad horizont, nebo kdy klesá k němu ja-\nkoby zemdleno denní cestou, když stíny se jak má-\ntohy prodlužují a přibarvené světlo vrhá se na obilné\nstohy nebo zlatí červené střechy a bílí brázděné zdi\nnormandských statků. Pak jeho zeleň trávy jasně\nsvítí, hraje v žlutavé tónině nebo se přichyluje k ná-\ndechu modře nebo fialové. Ostře obrysnuté stíny se\nvrhají na zem, do trávy, kladou se přes cesty a roz-\nbíhají se po strništích. Jsou tmavé a průzračné, jsou\nhluboké a přece netíží, stlačují jenom ton barvy, na\nniž klesly, Jindy letem zachytne zášleh sklánějícího se\nslunce a křovích pozadí, k němuž otevírá\nze předu průhled, nebo nechá hárati polychromu lesa\nnebo louky v tetelivém světle měkkého večera.\nPřivezl také sebou několik mlh a některé, jež\nv létě z rána, jak matný šedý hedváb, jak mdlý ton\nperly, pozorně a jemně svým oparem obalují stráně,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "287 / 288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.10", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 2147, "texte": "zaklopují vsi, rozprostraňují se po pasekách a vypl-\nňují houšti lesa, patří k nejlepším a k nejdelikatněj-\nším pracím Radimského štětce. V té mlžné, párové\natmosféře rozptyluje se světlo a ztrácí intensitu, ale\nžádný tvar nepozbývá výraznosti. A jak dovede vy-\njádřit dojem vlhkem předcházejícího deště nebo dusnem\nblížící bouře obtíženého ovzduší, ukázal Před deštěm\na na Ovesném poli před bouří.\nV. Radimskému jde o zachycení, upevnění, umě-\nlecké ztrvalení přírodních zjevů v krátkém okam-\nžiku se rodících a zanikajících. Za jitřní hodiny nebo\npři zmírajícím dni vychází na lov, v ty hodiny, kdy\nje slunce na rychlejším pochodu a kdy každou mi-\nnutou barevnou tvářnost kraje mění. Tenkráte je\nslunce nejvýmluvnější a jeho optický účin nejzajíma-\nvější. Umělec, který tuto měnivou hravost, tyto kas-\nkády zářivých a ozářených tonů chce postihnouti\nokem a zachytiti rukou, ten musí míti sítnici až bole-\nstivě citlivou a ruku bleskurychlou. Pracuje o závod\nse sluncem. Jeho dílo musí býti takřka činem okam-\nžiku, a podává pak ovšem dojem velkých harmonií\nbarev a světla, ne fotograficky strnulé obrazy. Co se\nlaikovi zdá u impresionistfi a u Radimského který\nale nepatří k jich krajnímu křídlu tápáním štětce,\nnejistým hledáním a dětinskou neohrabaností, to je\ntechnika překvapující trefnosti a jistoty, která rychlý\nodhad a rapidní analysu tonů hmotou barviva á la\nprima vyjadřuje. Z blízka rozháraná směsice barevných\nskvrn, z dálky patřičné imprese chvějivých světel a\nživotného koloritu.\nKrajinářství je chloubou malířství našeho věku.\nJeho výtvory hasí naši palčivou žízeň po přírodě\na volnosti a jeho pěstitelé, nejdříve ze všech, se uká-\nzali pravými malíři, to jest muži oka a štětce. V jeho\nobvodu vykonán byl největší malířský pokrok, v jeho\ndoméně proniklo umění výtvarné ku přírodě nejdále,\nocitlo se v její nejtěsnější blízkosti. Krajinářům bylo\nprvním dáno ocistiti prazřídlo umění výtvarných, za-\npadlé a zanesené navátým listím stylu a konvence.\nVrhli se nejprve na formu a vydobyli ji v poznání,\nže všady a vždy je krásná, obklopili ji potom vzduchem\na náladou, zaplavili božím světlem a při tom vybojo-"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "289 / 290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.11", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 832, "texte": "vali pro pravdu cenu krásy. Dnes, při té povodni kra-\nSfSoí Sírtt SSf rLf ňeSd\nbyla cesta, po níž se dospělo až k slunci. Země se\nsvým bohatstvím živila lidstvo od začátku, ale pro umění\nmusela býti v těžkých bojích a zápasech vydobyta,\nKrok za krokem as napjetím nejlepších a nejzdat-\nnějších sil. Poslední vítězové nad ní jsou impresionisté,\nzpití světlem a jasem, malíři barvových subtilit a po-\nstřehovatele jemných a prchavých diferencí tonových.\nKdysi bývali vysmíváni a hanobeni jako ztřeštěnci\na blázni,' dnes přesvědčili i široké množství o tom, že\nnalezli nejnovější kámen mudrců. Vpustili vzduch a\noživující slunce netísněnými a nezúžovanými proudy\nk nám a slunce, které od prvopočátku rozlívalo se po\nvšem světě, prorazilo zlacené rámce obrazů a rozlo-\nžilo se v říši malířského umění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c006", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279 / 280", "page_fin": "279 / 280", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.2.2", "titre_corps": "ČRTA Z BENÁTEK.", "titre_sommaire": "ČRTA Z BENÁTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "279 / 280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.6", "debut_caractere": 3394, "fin_caractere_exclue": 3421, "texte": "J. ŠPILLAR.\nČRTA Z BENÁTEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c007", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281 / 282", "page_fin": "281 / 282", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.2.3", "titre_corps": "A. KOCIÁN. PODOBIZNA", "titre_sommaire": "A. KOCIÁN. PODOBIZNA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "281 / 282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.7", "debut_caractere": 2812, "fin_caractere_exclue": 2832, "texte": "A. KOCIÁN.\nPODOBIZNA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c008", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287 / 288", "page_fin": "287 / 288", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.2.4", "titre_corps": "V. RADIMSKÝ. HOUŠTINA", "titre_sommaire": "V. RADIMSKÝ. HOUŠTINA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "287 / 288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "V. RADIMSKÝ.\nHOUŠTINA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c009", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289 / 290", "page_fin": "289 / 290", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.2.5", "titre_corps": "V. RADIMSKÝ. V LUKÁCH O SENOSEČI.", "titre_sommaire": "V. RADIMSKÝ. V LUKÁCH O SENOSEČI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "289 / 290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "V. RADIMSKÝ.\nV LUKÁCH\nO SENOSEČI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c011", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "283 / 284", "page_fin": "283 / 284", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.3", "titre_corps": "PORTRÉTNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "PORTRÉTNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "283 / 284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "RUDOLF\nBÉM.\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c012", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289 / 290", "page_fin": "299 / 300", "image_debut": 11, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.4", "titre_corps": "SVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH. NAPSAL J. ARBES.", "titre_sommaire": "SVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH. NAPSAL J. ARBES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "289 / 290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.11", "debut_caractere": 834, "fin_caractere_exclue": 1684, "texte": "SVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH.\nNAPSAL J. ARBES.\n\nNehledě ani k tomu, že jest jezdecká socha\njiž sama o sobe v komposičním i technickém ohledu\njedním z nejobtížnejších námětů umění sochařského,\nponěvadž předpokládá netoliko naprosto dokonalou\nznalost anatomie koně i člověka vůbec a jezdce zvlášť,\nmistrovi zde bylo rozřešiti také ještě jiné závažné\nproblémy.\nPředevším musilo mu jiti o vytvoření typu světce\nna základě divergentních legend. A v tomto vzhledě\nvěru nevím, co bych mohl vytknouti. Mistr pojal\nsvětce v prvním rozkvětu mužnosti jako mladistvého\nknížete štíhlé postavy. Tvář ryze slovanského typu\nmá výraz spíše laskavé dobroty nežli ráznosti a přece\njeví neohroženost junáka, nevyhýbajícího se boji za\nprávo a spravedlnost.\nMladistvý světec, drže v levici uzdu, v pravici pak\nprapor, sedí na komoni ušlechtilé krásy pevně a přece"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "291 / 292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.12", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3228, "texte": "v\nlehce. Stihlá, poněkud ku předu nachýlená postava tvoří\ns pohybem koně výtečně využitkovaný kontrast na-\nprosté životní pravdy. Zřídka kdy vystihl jsem v ně-\nkterém uměleckém díle tohoto druhu tento moment\ntak šťastně rozřešený jako zde.\nMistrovská dokonalost komposice i provedení pů-\nsobí i na nejskrupulosnější znalce svrchovaně harmo-\nnicky. Majestátní, v pravdě monumentální klid celku,\ndo nejsubtilnějších podrobností propracovaná reálnost,\nvzorná ekonomie v použití věcí vedlejších, méně dů-\nležitějších a především životní pravda, slovem vše jest,\nabych tak řekl a jak se o tom kritikové vyslovili,\nvěrný a přece ideální odlesk přírody. A v tom spo-\nčívá po mém náhledu vlastní triumf mistrův, kterýž\ntímto dílem sama sebe překonal.\nVším tím ovšem jsem neřekl vlastně pranic, z čeho\nby si mohl učiniti člověk, který díla toho neviděl,\ntřeba jen přibližně správný pojem o díle samém. Opa-\nkuji, žc jest slovo lidské nebo správněji řečeno, moje\nvlastní slovo úplně málomocno. Přiznám se ti upřímně.\nStanul jsem před dílem tím poprvé v němém úžasu\na trvalo dosti dlouho, nežli jsem byl schopen podro-\nbili je, abych tak řekl, s chladnější a střízlivější roz-\nvahou kritickému rozboru. Brillantní technika mistrova\nobstála však i zkoušku nejpřísnější nejen u mne, nýbrž\nu každého, kdožkoli se tomu podvolil.\nNež dosti! Z toho, co jsem napověděl, vysvítá nad\njiné jasně a přesvědčivě, proč nekonkuruji a proč\nasi nebude konkurovati celá řada jiných, kteří by\nv jiném případu na jisto konkurovali. Mistrovo ví-\ntězství jest již napřed úplně zajištěno . . .\n»Ale což kdyby mistr nekonkuroval ?« namítnul\njsem prostě z té příčiny, abych dal theoretickému vý-\nkladu přítelovu, ačkoliv jsem byl v záležitosti té skoro\ntéhož ne-li příznivějšího náhledu s uěr všedně prak-\ntický.\nPřítel se na chvíli zamyslil, načež odmítavě vyhrkl :\n»Ah tak i onak jest bitva pro nás všechny\nprohrána. V nejpříznivějším případu připadla by ně-\nkterému z nás první nebo druhá, po případě snad\ni třetí cena. Ale co tím bude docíleno ? Mistrův\nvýtvor je zde, i když mistr nebude konkurovat. A pře-\nkonati tento výtvor jest po mém náhledu naprosto ne-\nmožno. Na nejvýše v některé podrobnosti, nějakou\nemblém )vou pikanterií, allegorickým doplňkem na pod-\nstavci nebo jiným způsobem; ale překonati celek v zá-\nkladní myšlénce, komposici a provedení jest a zůstane\nsnad na vždy pouhým přáním. Promlém znázorniti\nplasticky jezdeckou sochu svatého Václava jako světce\na patrona českého jest modelem mistrovým ve všech\nmožných směrech rozluštěn tak dokonale, že jiného\nrozluštění nelze si vůbec ani přáti. Mistrův výtvor\njest a zůstane typickým.«\n»Myslíš tedy, že nebude nebo že nemůže nikdo\nkonkurovati ?« připomenul jsem, když se by přítel\nodmlčel.\nPokrčil ramenoma.\n»S kýmkoli jsem o tom mluvil,« pravil pak po\nchvíli, »každý je téhož náhledu. Přes to soudím, že\nse někdo přece jen\npokusí. Jak víš,\nmáme v našem\nstředu několik sku-\ntečně vzácných ta-\nlentů, kteří právě\nv tomto genru\nmohou pcstaviti\nsvého muže, ale\nkterým nebyla až\ndosud poskytnuta\nbuď žádná nebo jen\npokusovitá příleži-\ntost. A z těch snad\nse někteří přece\npokusí. Dle všeho\nbude to však kru-\ntý a zároveň zají-\nmavý zápas. Půjde\no palmu umění vý-\ntvarného. A v ta-"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "293 / 294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3212, "texte": "kovém případu zvrhává se zápas začasté iv boj na\nnůž. Konkurujícímu vítězi připadá úkol vyrvati palmu\nz rukou proslaveného mistra . . . Ale takovým a ne-\njiným jest boj nejen o život ale i o umění. Překo-\nnáváme se vzájemně. Na poklesnutí nebo na úpadku\nbratrského umělce budujeme vlastní štěstí a zakládáme\nvlastní slávu. Není-li v tom táž nebo podobná brutál-\nnost jako v nejvšednějším boji o pouhou existenci,\npotom věru nevím, co slovo to znamená . , .«\n»Sentimentalnost!« uklouzlo mi bezděky«.\n»Možná, kamaráde,« odtušil přítel trpce; »ale\nmožná také, že pravé označení vlastního stavu věcí.\nNež proto o podobné nebudeme se přece příti\nnení-liž pravda? My svět nepředěláme a umělec zá-\nvisící v první řadě na přízni velkéko davu, na přízni\nmocných kritických nebo ještě mocnějších reklamních\nhlasů, nebo na přízni těch dvou tří mecenášků,\njimiž nás české umělce otčímský osud ráčil ob-\nmysliti takový umělec nemůže přece jinak, nežli\njak činí umělci v celém ostatním vzdělaném světě.\nPracovati bez přízně rozhodujících faktorů, bez kon-\nkurence bratřím a přátelům v umění, tedy bez úspěchu\na tím bez přiměřené odměny nebo-li jinými slovy vě-\nnovati se umění pro umění a nikoli pro slávu, zisk\na hodnosti, jest věcí duševních obrů, jakých jest, bylo\na bude ve světě velice poskrovnu. A proto: Sláva\nkonkurenci! A konkursy všech odrůd ať setrvají v celé\nsvé osvědčené nepraktické nádheře až do skonání\nsvěta!«\nPo tomto viditelném sarkasmu přítel na okamžik\nse odmlčel, načež s důrazem dodal: »Přes to nekon-\nkuruji! Nikoli však\nproto, že bych se\nostýchal z pouhé\nlidskosti vejiti v\nzápas o palmu ví-\ntězství v našem\numění, nýbrž pro-\nstě z té příčiny,\nžejsem přesvědčen,\nže vyrvati palmu\ntu z rukou mi-\nstrovského tvůrce\nsvatého Václava\njest naprostá ne-\nmožnost. Pokládám\nse prostě za příliš\nmalomocného. Ku\nsvé útěše mám jen\ntolik, že nejsem\nsám a že ti, kdož\nse přes to vše odváží aspoň pokusu a budou kon-\nkurovati, bezpochyby do jednoho složí zbraň, vlastně\nbudou překonáni . . .\nNež dosti! Nám výtvarným umělcům skoro ani\nnesluší vykládati o vlastním umění slovy. A proto\ns bohem kamaráde!«\nPodali jsme si ruce a rozloučili se . . .\nPřítelovým výkladem poněkud duševně vzrušen\nzrychlil jsem krok ; ale svět kolem mne skoro pro\nmne neexistoval.\nZ počátku zabýval jsem se v duchu rozpřádáním\nněkterých myšlének, po případě pouhých nápadů, jež\nbyl přítel pronesl; ale vbrzku rozvířil se v duši mé\nmyšlénkový proud zcela jiný.\nNapadloť mi, jaká spousta různých a na mnoze\nvzájemně si odporujících názorů, zásad, myšlének\na poučných i varovných rad vzhledem k umění vůbec\nprošla prodlením více nežli čtvrt století mým mozkem,\naniž by bylo v paměti mé zbylo stopy po nich. Na-\npadlo mi, že veškeré theorisování nemá v praxi pro\numění buď žádné nebo pranepatrné ceny, poněvadž každý\npravý umělec byť i snad měl průpravu sebe vyuměl-\nkovanější, po případě sebe učenější aspoň od oka-\nmžiku, kdy začne tvořit v pravém toho slova smyslu,\nmusí začít z praembrya, poněvadž každé pravé tvoření\njest zcela individuelní, a každý jednotlivý umělec musí\nsi ať již instinktivně nebo s po-užitím cizích vy-\nmožeností vytvořiti kanón svých uměleckých zásad\nsám. Napadlo mi ovšem také, jak zřídka se tak děje,"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "295 / 296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.14", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 1956, "texte": "jak často změňuje se patvoření, ba i pouhé napodo-\nbem nebo pouhá formální zručnost s pravým tvořením\n- jak často přimykají se umělci k názorům cizím,\nOSVOJUJI si cizí myšlénky i komposice a toliko trans-\nfiguraci a pozměněnou, po případě zdokonalenou\nformou dosahují účinku, slovem jak málo pravých\numělců zabývá se uměním ...\nNapadla mi také nejvlastnější podstata ryze umě-\ni^ii -, i + ' -i ' ' v . , J , v\nleckeho díla, ktere vyniká pravé len proto a pravé\n• i' p v . 1 , , v. /i v,\njen v te formě, v jake v dusí pravého umelce vznik-\nnouti musí že původce svého neproslavuje a ne-\nobohacuje že zůstává začasté po celá století bez\npovšimnutí slovem že proslavení a zbohatlí umělci\ndekují proslavení i zbohatnutí své zcela nahodilým\nokolnostem, které s uměleckým tvořením as ume-\nleckou hodnotou jejich děl nejsou začasté v nižádné\nnebo taktéž jen nahodilé souvislosti.\nKrátce mozkem mým rozvířilo se myšlénkové\nchaos, z něhož každým okamžikem vyšlehla myšlén-\nková jiskerka, která se mi zdála býti protismyslem\nneb aspoň myšlénkovou kuriositou, proti které by se\ndalo s různých stanovisek také mnohé a to právem\nnamítati . . .\nA jako z pravidla za takových poměrů - my-\nšlénkový proud začal se znenáhla kaliti, až upoutaly\npozornost moji zase předměty kolem mne.\n1 ! i i •\nv, Všednost a obycejnostjejich byla nu vitana. Po\nminutách zapomněl jsem na umění i na kon-\nkurs a vůbec na vse, cim isem se bvl az dosud skoro\n..v , , , ' ;J, 1 J\nJiz do únavy v duchu zabýval,\nv .\nNež sotva jsem popošel loudave asi dve stě kroku,\njsem pohou náhodou z vsedne střízlivé nálady po-\nznovu vyrušen.\nÜbíraje se právě po Františkové nábřeží zahlédl\na poznal jsem zdáli asi padesáti kroků charakteristickou\npostavu mistra, o jehož znamenitém výtvoru uměleckém\nbyl jsem před chvílí vyslechl tak abnormální pane-\ngyrikon.\nBezděky zrychlil jsem krok, abych jej dohonil\na v několika těch minutách připomenul jsem si mnohý\nvýznačný moment z jeho života."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "297 / 298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.15", "debut_caractere": 27, "fin_caractere_exclue": 2054, "texte": "Znám mistra skoro již třicet roků. Pamatuji se\nzcela živě na první, v celku dosti šťastný, vlastně\npouze nadějný jeho debut na dráze umělecké jako\nsnad nikdo jiný. První pokus jeho vestavený v umě-\nleckém saloně Lehmannově byl mi tak sympatickým,\nže a to snad stačí ku charakteristice dojmu, jaký\nbyl na mne učinil, tane mi i nyní, po tolika\nletech tak živě na mysli, jako bych před ním stál.\nByla to kyprá postava ženy dýšící bachantickou smysl-\nností formálně sice pouhý pokus, ale v celku\ni podrobnostech přece již dílo prozrazující nejjemnější\nsmysl pro plastiku lidského těla a tváře.\nCo leží vše mezi tímto prvním pokusem a velko-\nlepým dílem, o němž jsem byl před chvílí vyslechl tak\nabnormální panegyrikon ?\nVšady jinde byl by měl tak eminentní talent, jaký\nse jevil již v prvním pokusu, další dráhu aspoň tak\ndalece urovnanou, aby se mohl rozvijeti bez utrap\na bez krutého boje o pouhou existenci . . .\nAle u nás jako by byl skoro každý talent\nstihán kletbou . . .\nPamatuju se na celou řadu let kruté, ba nej-\nkrutější martyrologie, jakou byl i tento přímo feno-\nmenální talent obmyšlen i později, když vycházela\nz dílny jeho díla eminentní ceny umělecké. Zápas jeho\no skývu nejnutnějšího chleba byl tak bezpříkladný,\nže hrozil zacasté záhubou i samému talentu.\nBezděky mi při této vzpomínce napadlo : Kde byli\ntehdá ti duchaplní umělečtí kritikové, ti velkodušní\nmecenáši a celý ten dav všech těch podivných krea-\ntur, které u nás v Cechách rozhodují o osudu umělců ?\nU nás po dlouhou řadu let jen jednotlivé hlasy\na to zpravidla skoro jen jaksi nesměle a ostýchavě\nupozorňovaly na velký talent nadějného umělce. Te-\nprve když ozvěna uznání v cizině zapadla nazpět do\nvlasti, stal se v osudu umělcově obrat příznivější.\nAspoň v té míře, že mohl se oddati umění svému\ns veškerou vroucností, svědomitostí a pilností umě-\nleckého svého talentu a temperamentu. Dohonil jsem\nmistra přítele několik kroků před známým pomníkem\ncísaře Františka I. právě v okamžiku, když nadzvedl\nponěkud hlavu, by letmo podíval se na pomník."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "299 / 300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.16", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2475, "texte": "Oslovil jsem jej tímže pozdravem, jakým jsem byl\npřed chvílí osloven jeho kolegou.\nObrátil se ke mně váhavě a poznav mne podával\nmi micky ruku.\n»Proc se tak mračíš ?« připomenul jsem spíše sar-\nkasticky než opravdově, když jsem postřehl, že je\ntvář jeho zachmuřenější než obyčejně.\nZměřil mne pohledem spíše útrpně pohrdlivým\nnež-li káravým.\n»Nu, víš« pravil po chvíli dutě, jako by\ntemný svůj hlas ladil do tónu hlubokého basu. »Někdo\nse mračí a jiný se směje. Všichni se smát nemůžeme.«\n»A proč by's se musil mračit právě ty ?« zasmál\njsem se.\nMrzutě a jaksi ' nuceně mávl pravou rukou\nk pomníku.\n»Nu, což?« optal jsem se skoro drsně.\n»Nezdá se ti, že jest kůň na podstavci v ne-\nbezpečí, že při prvním pohnutí, pti prvním kroku,\nk němuž je připraven, sřítí se i s jezdcem s výše\nněkolika metrů ?«\n»Ovšem«, přisvědčil jsem. »Ale já už tomu dávno\nse uvyknul.«\n»Já však po dnes neuvykl«, odtušil přítel s ner-\nvosním poušklíbnutím. »A kdykoli jdu kolem, kdykoli\nsi pomník ten připomenu, kdykoli se někdo o něm\nzmíní, vždy se mi zdá, že vidím sochu koně\ni s jezdcem letět dolů . . . »Ostatně«, pokračoval po\nkratinké pomlčce skoro až horlivě, i základní my-\nšlénka celku zdá se mi býti zavržena, nebo je celý\npomník vůbec bez základní myšlénky, pouze sochařská\ngarnitura k soše panovníkově, která by zde mohla\nstáti také bez veškeré skulpturní ornamentiky, aniž\nby na svém významu čeho pozbyla. Neboť rci:\nv jaké myšlénkové a vůbec umělecky ideové souvis-\nlosti je jizdecká socha panovníkova s celým okolím,\nkterýmž ji byl umělec obklopil? Jakou myšlénku\nznázorňuje celek nebo jakou asi myšlénku budí nebo\nmůže vzbuditi v duši myslícího pozorovatele ?«\nPokrčil jsem ramenoma.\n»A to přec není ještě pomník nejhorší«, pokra-\nčoval přítel vždy živěji. »Mnohé partie skutečně svědčí\no skrupulosní píli umělcově; ale celek zůstaví člo-\nvěka chladným, lhostejným. A podobně je skoro\nvšady, kdekoli oko zavadí o nějaký starší pomník.\nSkoro všady buď tradicionelní ztrnulost nebo naprostá\nbezmyšlénkovitost. Nic než holá řemeslnost, na nej-\nvýše pseudoumělecká virtuosnost. Jan z Nepomuku\nna příklad nesmí přec býti vůbec ani jinak pojat\nneřku-li jinak znázorněn, nežli jak jej pojal a provedl\npůvodce sochy na Karlově mostě.\nNa známém pomníku Jungmannově stačí přec\npřípadně změniti portrétně toliko tvář a z pomníku\nJungmannova můžeš míti právě tak pomník Dobrov-\nského a Palackého nebo kteréhokoli českého učence\nz první poloviny našeho století. (Příště dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c013", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "291 / 292", "page_fin": "291 / 292", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.4.1", "titre_corps": "V. RADIMSKÝ. ZÁP. SLUNCE.", "titre_sommaire": "V. RADIMSKÝ. ZÁP. SLUNCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "291 / 292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.12", "debut_caractere": 3230, "fin_caractere_exclue": 3255, "texte": "V. RADIMSKÝ.\nZÁP. SLUNCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c014", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "293 / 294", "page_fin": "293 / 294", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.4.2", "titre_corps": "V. RADIMSKÝ. OVESNÉ POLE PŘED BOUŘÍ.", "titre_sommaire": "V. RADIMSKÝ. OVESNÉ POLE PŘED BOUŘÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "293 / 294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.13", "debut_caractere": 3214, "fin_caractere_exclue": 3250, "texte": "V. RADIMSKÝ.\nOVESNÉ POLE\nPŘED BOUŘÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c015", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "295 / 296", "page_fin": "295 / 296", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.4.3", "titre_corps": "ADIMSKÝ. HY V GINY.", "titre_sommaire": "ADIMSKÝ. HY V GINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "295 / 296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "ADIMSKÝ.\nHY V GINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c016", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "297 / 298", "page_fin": "297 / 298", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.4.4", "titre_corps": "V. RADIMSKÝ. ZÁP. SLUNCE.", "titre_sommaire": "V. RADIMSKÝ. ZÁP. SLUNCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "297 / 298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "V. RADIMSKÝ.\nZÁP. SLUNCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c017", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299 / 300", "page_fin": "305 / 306", "image_debut": 16, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.5", "titre_corps": "ZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ O UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "ZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ O UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "299 / 300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.16", "debut_caractere": 2477, "fin_caractere_exclue": 5075, "texte": "ZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ\nO UMĚNÍ.\n\nPoznámka redakce. Americký malíř Wil-\nliam Hunt, Couturův žák, utrácíval ve svém atelieru\nštědře poznámek o umění a umělcích, jež kterási čiperná\nžačka jeho tajně zapisovala na rub kartonů. Tak\nvznikla pestrá a velice interesantní směs poznámek\nmistrových, jež později byla vydána tiskem a rázem\nokouzlila malířský svět. Jak vypravuje třebas malíř\nJosef Israěls, byli umělci haagští knížkou Huntových\nTalks on art všichni v úžasu a přímo se do ní za-\nmilovali. Na Hovory Huntovy bylo u nás před rokem\nasi upozorněno v České Stráži; domníváme se, že i naši\nčtenáři s chutí si přečtou malý pelmel nejrůznějších\npoznámek, které mají jistě všechny vlastnosti jen ne\npedantičnost. (Úryvky naše byly vysázeny už před\ntřemi měsíci.)\nMluvívá se moc o »svědomité práci« při malování,\nzrovna tak dobře by se mohlo mluvit do ptáka o svě-\ndomitosti při zpěvu. Svědomitost a spravedlnost už\ndávno byly na světě, než bylo stvořeno umělecké dílo.\nTakové vlastnosti jsou pro kupce, ne pro umělce, který\nnemůže stanout u »svědomitosti« ; umělec začíná teprv\ndaleko za tím ; kdyby umělci stanuli na pouhé svědo-\nmitosti, nespatřil by svět od nich ani polovičku toho,\nco se vykoná. Považme si Paganiniho, an hraje »svě-\ndomitě« !\nJak pak pokračujete se svým hrncem? »Nechce\nse mně povést dost okrouhlý!« —Ne dost okrouhlý?\nVždyť už jste jej přeokrouhlil! Tak tuze jste usiloval\no okrouhlost, že jste při tom na všechno ostatní za-\npomněl ! Nedal jste mu ani lesk, ani barvu, ani vzhled\nporcelánu ! Měl jste se pokusit vymalovat ho tak, aby\nse zdálo, že zrovna tvrdě zvoní, ne jako bábovku\nnebo buchtu! Dívejte se na svůj předmět, jak působí\ncelkově; pravíte, že hrnec je okrouhlý? ano, ale což\npak je to koule s kulečníku? Není, má plochy, jen\nvizte, jak nejsilnější světlo se utváří ploše a hranatě,\njak stíny jsou velké plochy! Budete-li pracovat bez-\nmyšlénkovitě dál, neptaje se vážně, jak ten hrnec\nvlastně vypadá, uděláte ho každý den okrouhlejším.\nKaždá věc má plochy. Především všímejte si charakteru,\nve čtyřech liniích ho můžete zachytit charakter,\ntoť je krása! Zapamatujte si jednou pro vždy, že\nurčitý a individuální charakter předmětu to je, jenž\nmu propůjčuje krásu. Světelný efekt je to, co dělá\nkrásným. Světlo nikdy neustane hledat krásu.\nPolovice krásných obrazů na světě je namalována\npodle lidí, kteří nejsou krásní. Vezměme si nějakou\nfiguru na tomhle čajníku; kdybyste spatřil ženu, podle které\nbyla namalována, vykřikl byste třebas : »Není to obluda ?\nJaktěživ jsem neviděl takové strašidlo do zelí.!« Ale\numělec viděl v tomto strašidle něco, co se mu líbilo,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "303 / 304", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3737, "texte": "a maloval, co viděl, a vy teď řeknete, když se\npodíváte na tenhle čajník : »Jaká to okouzlující\nfigura!« »Kde našel ten malíř tak krásné stvo-\nření ?« Pravý umělec nikdy nezapírá, co bůh\nstvořil. Vzpomeňte si na »trpaslíky« malované Ve-\nlasquezem! kdyby vám přišli naproti, zděsil byste\nse, on však na obraze podal jejich charakter\na proto jsou krásní. Vssál-li jste do sebe formu,\nrespektive celkový dojem tváře, dovedete ji taky\nnakreslit. Pokoušejte se víc kreslit z paměti. Když\ntady sedíte a pozorně studujete tvář, můžete se\ntím naučit zrovna tolik, jako byste k tomu měli\nuhel, olejové a vodové barvy a rám. Je to úspora\nčasu a materiálu. Dívejte se na ni každý den půl\nhodiny a můžete ji namalovat. Cokoli pozorujete\ns pozorností, z toho taky zachycujete dojem. Mám\nza to, že vše, co jsme kdy byli viděli, je vryto\nv našeho ducha a může býti zpátky do paměti\nvyvoláno. Jakmile něco na vás učinilo dojem,\nmůžete toho také z paměti užít ke komposici.\nNeustanu vám říkat: Pohyb, ten dává život!\nČtyry čáry stačí naznačit pohyb muže, an skáče\npřes plot, a vy chcete k tomu železný stojan,\nkterého potřebuje sochař, aby vymodeloval figuru!\nAni krok dál, dokud jste nezjistil charakter svého\npředmětu. Kdo tu sedí před vámi? Jakého rázu je\nto člověk? Je velký, malý, silný nebo štíhlý? Mu-\nsíte velice pečlivě dbát poměrů ! Dejte si s úzkost-\nlivým vyměřením kresby zrovna tolik práce, jako\nbyste si dal při hedvábných šatech. Nestřihnete\npřec jen tak na zdařbůh do látky, mysle si, to\nže může být rukáv, nebo ne vystřihnete díru, která\nby tak asi mohla být otvorem rukávu. Nikoliv!\nrozvážíte si všechno velice přesně, než nasadíte\nnůžky, a zrovna tak úzkostně si musíte počínat\npři kresbě. »Smím upotřebit olovnice ?« -\nSmíte-li? Jen račte, prosím. Lidé se domnívají, že\nvyměřovat a dávat si práci svědčí o neobratnosti.\nDobrá, ať jen si sami kreslí krásné věci, dovedou-li. Michel Angelo měříval, Rafael měříval, Albrecht Dúrer\nstrávil vyměřuje mnoho let, aby stvořil nauku o proporcích, shledal, že šíře oka tolikanásobně opakována\ndává poměry jistých částí těla lidského. Umění Egypťanů s polovice vrcholí v jejich obdivuhodné znalosti\nproporcí. Jenom Yankee si myslí, že je obratností dřepnout a vyrábět šerednosti bez měření!\nProtože neumíte nakreslit ucho, cvičte se na něm především. Ohlédněte se zde po pokoji po nějakém\nkrásném uchu, žádná květina není tak krásná! Vizte je ze zadu, kterak se přičleňuje k hlavě, vizte, jak se\nnádherně zahýbá toť řecké umění! A ucho samo kterak patří k obličeji, jak se poddává po stavení\nnosu a linie čelistní: při smíchu zdá se, jako by ta linie táhla ucho do výše, skoro končí v hrot, jako ucho\nsrny nebo fauna, A barva ucha, růžová, jako nadechnutá. Myslím, že bych nevěděl, jak je ucho krásné,\nkdybych nebyl vídal Coutura je malovat. Ba, ten umíval malovat uši, ty by bývaly mohly člověka rozplakat!\nPotřebujete barvy Rubensovy na ucho! Ano, co chci říci; Rubens ještě dávno není »oceněn« ! Velikán malíř:\nVelikán pro svůj vzlet, svůj pohyb, všechen svůj ráz! Podívejte se jen jednou u Bursage za výkladní skříní\nna dřevoryt podle kresby Rubensovy. Podívejte se, jak vzduch už z dálky působí, jak jedno zdvihá druhé.\nSlávou Rubensovou je velkolepé pojímání, jeho rozdělování prostoru a vzduchu; jen se podívejte jednou na\nten obraz a všimněte si, jak titěrně malince vypadá všechno vedle toho. Moderní ryty vypadají jako obrázky\nrobené z vlasů, jaké jsou vidět v Paříži, jako čmáranice vypadají vedle toho Rubense ! Jeho obrazy, ať jsem\nje viděl kde viděl, zdálo se mně vždy, že vystupují z rámů, tak jsou životné, jeho stromy jsou opravdu\nstromy. Podobizny jeho zdály se mně vždy krásné, ty jsou prostě velkolepé! Rubensovy obrazy musíme\nvidět, abychom si zjednali pravý pojem o barvě."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "305 / 306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.19", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2846, "texte": "Nesmíte se podrobovat vlivu laiků, to je ošklivý\nzvyk a jako umělkyni vás zničí. Je tolik übohých\ncervícků, kteří malují podobizny a mají za zády houfy\nlidí, kteří říkají: »Prosím, sem trochu víc modře\na tváře trochu červenější, já bych přec raděj ty šaty\nměl červené, nebo ne, raděj zelené !« A to všechno se\ntrpělivě vyslechne,\na docela svědomitě\nudělá, co chtějí. A\njaký šmejd pak\nnamalujou, ani je-\njich ochráncům se\nto nelíbí! Vy mně\nříkáte : To já nikdy\nneudělám! Ba,\nvšak vy uděláte!\nNebudete moci ji-\nnak, když hned na\npočátku si pevně\nneumíníte, že ni-\nkdy takovým lidem\nk vůli ničeho ne-\nzměníte. Vím, jak\nje těžko, setrvat na\nsvém stanovisku.\nJemné cítění, jež\nvyznačuje umělce,\nstěžuje mu, aby\nmohl býti jiným\nnepříjemný, ale vy\nmusíte se po-\nkusit, abyste < e z\ntoho dostala co\nmožno nejdřív. Vy\njste namalovala o-\nbraz, nikdo jiný, a\nnikdo jiný vám ne-\nsmí do toho mlu-\nvit. Musíte mu říci:\nProsím, račte si vzít\nmoje štětce, nebo\nještě lépe, kupte\nsi je sám a hleďte,\nabyste to udělal lip.\nVy to víte a oni by\nto pak taky zvěděli,\nže nedovedeni na\n*om nic zlepšit;\npřede vším však :\nnikdy nedělat kon-\ncese za peníze !\nPosuzujeme li malíře, měli bychom uvážit vše,\ns cím musí bojovat, a také hledět k jeho okolí. Kdy-\nbych byl býval žil v příznivějším ovzduší uměleckém,\nbyl bych býval mohl malovat pořádně, ale v Americe\nvše záleží jen na tom, nadělat peněz a proto člověk\nmusí prodávat špatné obrazy místo dobrých.\nTři linie udělané s nejvnitřnějším přesvědčením\nmohou vyvolat větší efekt než celoroční piplanice.\nPracujte svou práci po svém spůsobě, nevtiskujte jí\ncizí pečeť, sic tím uhasíte své vlastní světlo. Ne můžete\nv sobě sjednotit všecky dobré vlastnosti, kresbu Ra-\nfael vu a barvu Tizianovu! přejte si jak přejte, abyste\nkreslil jako onen\na maloval jako\ntento, nemůžete to\nudělat lip, než li-\nmite, Spokojte se\ntím, /pívat svou\npísničku svým spů-\nsobem. Těšte se,\nkdyž svedete něco\ni jen jedním smě-\nrem,. vím, jak je\nvám to za těžko.\nTedy Vaši si\nnepřejou, abyste v\nneděli malovala?\nMěla jste jim říci,\nže Vaše práce je\njak modlitba! za\nnic nestojí, není-li\nmodlitbou !\nMusíte bezvý-\nminečně studovat\nkrásu; neuděláte-li\ntak, nikdy sami ne-\nstvoříte nic krás-\nného. Už jsem vám\ntolikrát řekl, podle\nkoho máte kreslit,\nMichel Angelo, Ra-\nfael, Albrecht Dú-\nrer, Hans Holbein,\nMantegna. Hleďte,\nabyste dostali ně-\nkolik listů těchto\nmistrů, pověste si\nněkteré v pokoji,\nrtu dujte a kopírujte\nněkolik, kreslete\nněkolik z paměti,\naž vám budou tak\nběžné jak odrho-\nvačka. Nebudete\ns to, abyste nakre-\nslili dobré oko, do-\nkud nebudete vědět\njak to dělili velicí mistři. Zapomeňte na sebe\nsama k vůli výrazu, jenž má obraz ovládat!\n(O francouzské vsi Cšrotově.) Až budou takové\nryty titulními listy modlitebních knih, pak půjdu do\nkostela. Chcete-li lapit lva, musíte vyjít v noci\na Sám ! (Příště ostatek.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c018", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "303 / 304", "page_fin": "303 / 304", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.5.1", "titre_corps": "PLAKÁT.", "titre_sommaire": "PLAKÁT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "303 / 304", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.18", "debut_caractere": 3739, "fin_caractere_exclue": 3759, "texte": "A. HOFBAUER.\nPLAKÁT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c019", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "305 / 306", "page_fin": "305 / 306", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.5.2", "titre_corps": "LOUČENÍ. (NÁČRTEK).", "titre_sommaire": "LOUČENÍ. (NÁČRTEK).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "305 / 306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.19", "debut_caractere": 2848, "fin_caractere_exclue": 2885, "texte": "JAROSLAV\nŠPILLAR.\nLOUČENÍ.\n(NÁČRTEK)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c020", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "301 / 302", "page_fin": "301 / 302", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.6", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "301 / 302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "MAX ŠVABINSKY.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c021", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "307 / 308", "page_fin": "315 / 316", "image_debut": 20, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.7", "titre_corps": "KOLEKTIVNÍ VÝSTAVU SCHWAIGROVU HOSTIL", "titre_sommaire": "KOLEKTIVNÍ VÝSTAVU SCHWAIGROVU HOSTIL", "signature_source": "—en— ; KAREL B. MÁDL ; —á—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "307 / 308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.20", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 4013, "texte": "KOLEKTIVNÍ VÝSTAVU SCHWAIGROVU HOSTIL\nnově elegantně zřízený salon Miethkeho ve Vídni,\nsoučasně s německým klubem akvarelistů a kolekcí\nvybraných kreseb z časopisu »Jugend«. Salon tentokráte\npřeplněn byl 247 čísly originálů, z nichž sám Schwai-\nger měl 150 čísel akvarelů, kreseb, illustrací, něco\nv\nmaleb a hojnost studií. Rada věcí vystavených po-\nchází též ze soukromého ma-\njetku pražských kruhů. Po-\nhádky Hauffa, Hoffman na, G.\nChaucera byly pro Schwaigra\nod počátku jeho činnosti vždy\nbohatým zdrojem jeho fantasie\nkterou oblékal svojí archai-\ni\nstickou formou, drastickou,\njinde současně plnou humoru\nneb hrůzy, ale vždy svým,\ntrochu karikujícím výrazem,\ntak rostla i řada jeho význač-\nných samostatných děl. K těm\nnáleží i jedna z největších\nprací současně nejprvnější,\njež založena na bohaté kom-\nposici, rozčleněné na bezpo-\nčetné skupiny plné života,\nmraveniště kde vše\nse vlní, vře, v zdánlivě na-\nmačkaném bezčetném množ-\nství hlav. Jsou to u nás známí\nz doby galerie Wiesnerovy\n»Poslední dnové novo-\nkřtěnců v Munsteru«, k těmto\npř;pojeno 19 listů zajímavých\nstudií. Mimo řadu kreseb k růz-\nným pohádkám, vystaveny\njsou též ony z majetku A.\nWiesnera v Praze, který je\nkdys s velkou chutí vydal\nv »Pohádkovém albu« pro\nmládež, jež však současně\nse potkalo s velkým neporoz-\numěním ; kniha vypravená\numěleckými illustracemi, jež\nna naše übohé poměry byla\nudálostí, leží do dnes na skladě přes to, že kniha ta\nmá pro »dospělé« víc požitku než řada dnešní illu-\nstrované belletrie. »Ježek ženichem«, »Zrádný\nprsten« a »Malý Muk« jsou nejlepšími z řady této,\nk nim druží se »Děti a Krakonoš« známý již na\nrůzných výstavách v Německu, dále »Vodník« a\nvýborný »Krysař.« Mimo staré pohádky jsou to\nHolandsko a Morava, kde Schwaiger sbírá a z jeho\novzduší tvoří své typy a studie, holandské mlýny,\nulice a interiéry starého Amsterodamu, z Brúgge,\nGentu, mají svým ovzduším a temnou tajemnou ná-\nladou pro Schwaigra tolik kouzla a přitažlivosti, že\nse zde cítí mezi těmi rybáři a krajany svých před-\nchůdců jako doma. Na Moravě pak, všímá si\njich sešlých valašských chrúup, dvorců, rázovitých\ntypů a figur, jež s menším archaismem, větší reál-\nností a citem podává, a mezi těmi selkami, pastevci,\nmezi těmi figurami našich lidí je několik nejlepších\nčísel na výstavě zastoupených. Zajímavý třídílný\n»oltář rodiny Wiesnerovy«, »sv. Jiří», »sv. Lukáš«\njsou práce, jež docházejí zde\nnejvětšího zájmu, dále pak\n»Dlouhý, široký a bystro-\nzraký« a konečně » Ahasver«.\nDva kartony k freskám z ka-\nple rod. hrobky baronů Lau-\ndonů v Bystřici pod Hostýnem\nukazují nám, s jakým úspě-\nchem zhostil se nepříliš pří-\njemného úkolu do dvou úz-\nkých polí umístit šest klečí-\ncích figur portrétů. Vý-\nstava měla ve Vídni svůj\núspěch, ostatně Schwaiger\nuvítán zde jako starý, dobrý\nznámý z výročních výstav,\nmimo jiné jeho »Jeskyně\nSteenfollská« vystavena byla\nloni v prvé výstavě »Se-\ncesse«, již před lety vydána\nsbírka jeho prací v orgánu\n»společnosti pro reprodukční\numění ve Vídni«, jež nemálo\nk poznání jeho v cizině při-\nspěla a v loni »Ver Sacrum«\ntéž vydalo samostatné číslo\nSchwaigrovo. Mezi značným\npočtem zakoupených prací\nnalézá se též »Vodník« pro\nvídeňskou galerii.\nVÝSTAVA LUĎKA MA-rolda.\nNení účelem těchto\nřádků znovu oceňovati široké\numění Maroldovo. Co o něm\npověděti jsme chtěli, řečeno\nbylo v čísle předešlém. Dnes\npokračujeme referujíce o výstave, která pecí »Jednoty\nvýtvarných umělců v Praze« uspořádána byla. Výstava\nzahájená dnem 16. března honosí se opravdu takovou\nsympathií širších vrstev obecenstva, jakou umělecká\npráce L. Marolda zajisté zasluhuje, takovou sympathií,\njakou bychom pomalu vítati mohli co svědectví o velmi\nvzácném porozumění pro tak znamenitého umělce.\nNeobyčejný zjev tento stojí ovšem v plném odporu\ns onou chladností, s jakou naše kruhy vítaly práce zvěč-\nnělého za jeho života, nač Marold přátelům svým\ntrpce žaloval, stojí v plném odporu s těmi u nás ne-\nojedinělými kdy Marold vystavené svoje kresby\nneprodány odnášel zpět. Je to u nás již typické, že"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "307 / 308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.20", "debut_caractere": 4034, "fin_caractere_exclue": 4038, "texte": "—en—"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "309 / 310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.21", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 3666, "texte": "teprve po tragickém skonu umělce\nnajde se trochu soucitu pro sirotu,\nkterý otevře měšec bohaté části\nnaší inteligence. Není snad novi-\nnářské žadonění to co s plným\nvědomím zde píšeme, je to bohužel\ntrpká pravda, pro níž nejlepším\ndokladem je katalog výstavní.\nUspořádali jsme z něho malou\nstatistiku.\nVýstava Maroldova sestává při-\nbližně počítáno ze 130 čísel po\nzůstalosti a majetku rodiny, 160\nčísel sbírky p. Topičovy, sestá-\nvající z prací illustracních pro pu-\nblikace jednak francouzské, jednak\ndomácí, 50 čísel nakladatelství\n»Světozora«, »Zl. Prahy« a páně\nVilímkova a všeho všudy 40 čísel\nsoukromého majetku 20ti jednot-\nlivců. Odectou-li se z těchto\ndvaceti oni majetníci, kteří ori-\nginál Maroldův obdrželi výměnou\nnebo darem, zbývá z celé výstavy\npouze deset soukromníků, kteří\nza života Maroldova k jeho umění\nměli tolik úcty, že mu popřáli\nmísta ve svých salonech. Je to\npro poměry naše statistika smutná.\nJako u jednotlivců, tak má se to\ni s korporacemi. Zůstane to pro vždy zahanbujícím faktem, že cizina, Mnichov dovedl v cas zaopatřiti si 3 vele-\ncenné práce Maroldovy pro svoji obrazárnu. U nás sice také, bylo to hned z počátku činnosti Maroldovy, do-\nstalo se Rudolfínské obrazárně od státu darem známé jeho dílo: to však zůstane jen zásluhou onoho »ne-\nznámého« navrhovatele, který práci k zakoupení odporuěil, Rudolfinum samo však musilo vyckati teprvé\ntéto pohrobní výstavy aby z materiálu zde náhodou nashromážděného svoje sbírky rozmnožiti mohlo. Lee\nvrátíme se k výstavě samé, abychom konstatovali pokud a jak ona vystihuje a dokumentuje umění Maroldovo.\nVýstava uspořádána ve dvou sálech Musea městského, vyžadovala v úpravě své značné práce, aby zevnější\nvzhled v nehostinných sálech proměnil se v příjemnější. Od úmrtí M. uplynula doba 1/24 měsíců, doba tedy\ndostatečná, aby sehnáno býti mohlo tolik, co ku přehledu činnosti Maroldovy bylo zapotřebí. Nestalo-li\nse tak tentokráte, nestane se tak později docela jistě, protože ku pořádání druhé posmrtné výstavy téhož\nmistra sotva se kdo odváží. Je nám proto líto, že tomuto požadavku vyhověno bylo měrou skrovnou a ne-\nzbývá nám než připojiti se k těm, kteří již na neúplnost výstavy poukázali. Je pravda, že dbáno bylo přede-\nvším finančního výsledku výstavy, který nijakž nesmí se podceňovati, vedle toho však nemělo se zapomínati\ni na úspěch umělecký: pod názvem výstavy Maroldovy, dovolili jsme si představovati výběr celé jeho čin-\nnosti. Nebylo-li možno opatřiti originály, zajisté byly tu k disposici fotografie.*)\nStejně tak nezastoupeny po většině práce dekorativní, a reprodukce výtečných illustrací, jmenujeme jen\nony pro »Fliegende Blátter«, které by souborně srovnány (byť ne třebas rozvěšeny), pro mnohé ctitele Ma-\nroldovy měly mnoho zajímavostíi vzhledem k jich výbornému podání dřevorytem, a které obstarati nevyžadovalo\nžádného zvláštního nákladu. Byly by pak zajisté i jiné firmy nakladatelské s hrdostí přihlásily se k Maroldovi\njako ku svému spolupracovníku. Takové mezery neradi ve výstavě viděli a nenahradila je v nijaké míře řada\noněch drobných originálů v třetí řadě pověšených, které umístěním svým oku staly se nesrozumitelný, tím méně\npak několik těch štočků Borelových, jichž k pohlednicím (!) bylo použito. Přes všechny tuto uvedené výtky\nvítali jsme však výstavu Maroldovu jako událosť uměleckou význačného rázu. s. K.\nSLEČNA ZD. BRAUNEROVÁ NAPSALA PRO ČÍSLO MAROLDOVO VŘELOU VZPOMÍNKU NA ZESNULÉHO\na přece, vzdor teplé příchylnosti, lr.erou ona črta obsahuje, vzdor nadšení pro zesnulého a jeho skvělé nadání\n\n*) V době co tyto řádky byly napsány, nebyly vystaveny aui fotografie ani reprodukce panoramatu »bitvy u Lipan.«"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "311 / 312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3855, "texte": "a zářivé umění, nelze nechati tu reminiscenci bez oprav\na dodatků. Musí se tak stát, aby jednou a čas\nten přijde až kdo psati bude životopis L. Marolda,\nnenaplnil jej chybami o nem a křivdami proti jiným.\nZ té příčiny béru péro, vybírám svoje vzpomínky\na přehlížím znova listy Mamldovy, Gallandovy a jiných,\njež se vztahují k prvním časům Maroldova pobytu\nv Paříži. Vypovím vše prostě a zrovna úředně věro-\nhodně, neboť se jedná o památku dvou mužů zesnulých,\nkterá nesmí býti zkřivená. L. Marold šel do Paříže\nv pozdním létě roku 1389, aby vstoupil do atelieru\na učení P.-V. Galianda a přinášel si sebou státní sti-\npendium ročně 1200 zl. K tomu všemu došlo takto:\nRedkel umělecko - průmyslové školy v Praze, Fr.\nSchmoranz, musel pomýšleti na to, aby v čas otevřel\nna ústave, který organisoval, specialnou školu pro\nmalbu dekorativní. Mezi českými umělci nebylo nikoho,\nkdo by byl mohl ji vésti, žádný se nepřiklonil k to-\nmuto směru a cizí sílu F. Schmoranz povolati nechtěl.\nSnad_ že by z mladších a nejmladších talentu dal se\nněkterý, v němž by pravý zárodek k tomu vězel, touto\ncestou a doplnil intensivním učením v dobré škole svoje\nvzdělání, jak by toho budoucí učení na škole vyžado-\nvalo. Probrali jsme všechny a nalezli dva. Marold byl\nmezi nimi. Myslbek a F. Zenisek brali podii na po-\nradách a všichni se shodli na něm. Na soukromý,\nzprvu ústní, dotaz, zdali by cítil náklonnost pro tvo-\nření dekorativní, zdali by chtěl se vydati na cestu\nučení, Marold téměř bez otálení řekl: To je můj\nsen, sen mého života, mít velké plochy a prostory\narchitektury a moci štětcem po nich jezdit.\nNásledovaly podrobnější výklady, ne pouze o oboru\nmalby dekorativní, ale také o nutných a nevyhnu-\ntelných studiích, jež by mu bylo podniknouti a Marold\nzůstal při svém odhodlání. Jeho tehdejší práce, uve-\ndeným svrchu umělcům, podávaly mnohem jasnější\na prohlédavější obraz bohatství talentu L. Marolda,\no jeho ještě neuvědomělém dekorativním vkusu, nežli\nkdo v Praze tenkráte měl. Marold přijal nabídku i svého\nbudoucího učitele P.-V. Galianda, o němž i po letech\ns úctou a nadšením mluvil, a chystal se na cestu.\nKonal k ní od zimy 1338 přípravy na c. k. umělecko-\nprůmyslové škole u F. Ohmanna a A. Hellméssena.\nPotom jel do Paříže. První státní stipendium, jež měl\njiž v Praze, bylo zvýšeno jak jen možno. Bylo nej-\nvětší, jaké ministerstvo k podobným účelům dáva.\nPřes to, že Marold měl tehdá plnou vůli novému\noboru se věnovati, přes to, že s radostí odjížděl do\nPaříže, Fr. Schmoranz, uvážlivý znalec lidí a jednáni\nnanej výše konciliantního, po dohodnutí s Myslbekem\na Ženíškem Maroldovi řekl, že mu ani teď není třeba\nse definitivně rozhodnouti. Mělť Marold přijíti do nové\nškol}', prodělati zvláštní disciplinu ateliérovou, o níž on,\nmladík třiadvacetiletý, přece jen v Praze neměl zevrub-\nného ponětí a proto mu ředitel Schmoranz proponoval,\naby zatím půl roku navštěvoval atelier Gallandovo\na po tom čase, až vŠe pozná, teprve se definitivně\nrozhodl, dokoná-li studium malby dekorativní a po-\ndrží-li stipendium. To nebylo arci pro neodvislý život\nv Paříži velké, třeba že pro studujícího postačitelné,\na proto F. Schmoranz nabídl Maroldovi, že veškeré\nstudie, jež by u Gallanda provedl, za přiměřený a\nslušný obnos zakoupí jako učební pomůcky pro školu.\nKdyž Marold odjížděl z Prahy, nechtěl nikdo, aby\nlehkost, diskrétní pikantnost a grácii na komando za-\nměnil za akademickou šablonu, aniž chtěl kdo čerta,,\nkterý jím šil, z něho vyhnat. Právě tyto jeho vlast-\nnosti a umělecky osobité elementy měly mu zůstati;\nvšichni jsme čekali, že právě - ty předností vnese na\npole svého budoucího oboru a o nic jiného nešlo, nežli\naby jeho rozsah poznal as jeho technikou se seznámil.\nDoufali jsme, že právě zvláštní jiskrnost mladého ta-\nlentu Maroldova prozáří zcela apartním spůsobem jeho\nbudoucí malby dekorativní, neboť nikdo neměl na."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "313 / 314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4479, "texte": "mysli akademičnost, bezduchost a strojenost, když se\nna Marolda a jeho tehdejší práce podíval. Nejméně\npak uvedení mužové. Ostatek je krátký.\nPřed vánocemi 1889 Marold v Paříži churavěl\nreumatismem. Ale již před tím pojednou ztratil chuť\na zájem. Necetné listy jeho to prozrazují mezi řádky.\nGalland pracoval tehdá o velkých svých dekoracích\npro Hotel de ville a myslím, že také pro Sorbonnu.\nCelý jeho atelier zúčastnil se těchto prací. I Marold,\novšem že ne na koncepci, nýbrž na technickém pro-\nvádění. Na jedno si Marold stěžuje: »po figurálním\nani stopy a přece bylo ustanoveno, že se mám v Paříži\nve figurálním a ornamentálním zdokonalit.« A nežli\ndošlo pod vedením Gallandovým ke studiu figurálnímu\n(jehož Marold nejméně potřeboval) ztratil Marold všechnu\ntrpělivost, přestal podávati o sobě a svém studiu zprávy\na o prodloužení stipendia po půl létě nedbal. Tak se\nvŠe rozplynulo v nivec zrovna samo sebou. Stipendium\nmu nebylo odňato, ono prostě vypršelo po šesti měsících.\nKam se Marold mezi tím obrátil, když přestal v učení\nu Gallanda, je známo. Nyní také v jeho díle široce\nrozkvetlém a uzrálém není za těžko poznati, že se ani\nF. Schmoranz, ani Myslbek, ani Ženíšek nemýlili, po-\nstřehujíce v tom z míry bohatém nadání jádro talentu\ndekorativního, jádro vývoje a vzrůstu schopné. Kdyby\nbyl Marold mohl a dovedl zůstati na cestě, o níž sám\nmyslel, že je proň pravá, dnes by v nejmladší gene-\nraci umělecké byly krásné stopy jeho umění a snad,\nsnad také by stěny a klenby některé české budovy\nmonumentální pokryty byly jeho malbami, takovými,\no jakýchž zprvu snil. Stal se třpytivě skvělým ma-\nlířem moderního života a nestal se učitelem. Byl tomu\nzprvu rád; za posledních let svého života soudil již\njinak, když počalo se vyjednávati, aby se stal profe-\nsorem na akademii umění výtvarných v Praze.\nNebožtík řiditel F. Schmoranz z těžká se odhodlal\nzpraviti ministerstvo o planém konci. Odpověď, kterou\ndostal, nebyla zlá. Zněla: Nic nedělá, aspoň bylo\ndobrému umělci pomoženo kam chce. Totiž do\nPaříže, na jeho avenue a boulevardy, do jejich víru,\njehož líčitelem se stal.\nNA SL. 310 — 312 PŘENÁŠÍME UKÁZKY NÁBYTKU\nprovedeného dle návrhu prof. J. Kastnera. Hnutí,\nkteré v celé Evropě hlavně v oboru výzdoby bytu již\npřed časem zavládlo, u nás po většině zůstává stále\nv plénkách. Je to jen několik ojedinělých případů,\nkdy povolán umělec k řešení celých vnitřků stává se\ntak po většině jen při nádherných vnitřních zřízeních\nmonumentálních staveb. Návrhy Kastnerovy ukazují\nnaproti tomu, jak lze řešiti zařízení bytu privátního\nzpůsobem jednoduchým, laciným, který by přes to\nbyl vkusným a účelným: reprodukce prva podává\nčást interieuru z loňské výstavy ve Vídni, pro sou-\nkromníka vídeňského navržená. Na dalších listech pak\npřinášíme reprodukce zajímavých konstruktivních po-\nmocných modelů jednoduché židle\nJehlice a náušnice Jo s. Lad. Němce na\nsl. 314. reprodukované poctěny byly prvou cenou při\nkonkursu obchodní a živnostenské komory na graná-\ntový šperk; jsou zlaté s českými granáty.\nRUSKÉHO UMĚLECKÉHO ŽURNÁLU HCKYCCTBO\nII XV 40 \"/K OCTK eH H cIH. RpOMBIIIIJeHiIOCTb (Umění\na uměl. průmysl), o jehož prvních dvou číslech jsme se\nuž zmínili, došlo nás číslo 36. Část obrázková opět\nzdařilá, zajímavá i leccos nového poskytující. Textová\nčást už je mnohem lepší, než v prvních byla. Redakce\npostarala se o výborné spolupracovníky zahraničně:\nproslulý belgický malíř mystik a zároveň podivuhodný\nmalíř dětských portrétů, vlastně dětských duší, Fernand\nKhnopff, píše tu »Několik slov o převratě v belgické\nškole umělecké«, pravý to dithyramb svému rodnému\numění, staršímu i novějšímu; Francouz Jacques Sor-\nrěze seznamuje opět s uměleckým ruchem ve Francii\nr. 1898 as dobrým vkusem předvádí vybranou spo-\nlečnost uměleckou četnými ukázkami jich nádherných\nprací: Puvis de Chavannes, Dagnan-Bouveret, sochaři\nCarlěs a Garden, Jean Dampt a V. Vallgren (od to-\nhoto Fina tři basreliefv: Narození Kristovo, Kladení\ndo hrobu a Z mrtvých vstání hluboce procítěné\na plny velikosti), pak mistři v umění dekorativním\niv architektuře jsou tu zastoupeni ■— všecko svrcho-\nvaný aristokratism. Ale ty věci jsou nám známy ze\n»3tudia« a z publikací francouzských mnohem důklad-\nněji. V ruském listě hledáme především projevy ruské\nduše. Najdeme je též, ač ne ještě tak, jak bychom si\npřáli. Stasov dokončuje těžkopádně svou rozvleklou\na povídavou stať o Viktoru Vasněcovu, na něhož ne-\nstačí. Vedle cizích dopisovatelů těžkopádnost jeho je tím\n\nKAREL B. MÁDL."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "315 / 316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.24", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 5874, "texte": "hroznější. Příjemněji se čte Grigorovičova stať o so-.\nchařce T. Risové, Rusce, narozené a vychované v Mo-\nskvě, ale nyní stále žijící ve Vídni s ukázkami\njejích prací a sice: Lucifer, Náměsíčná, Čarodějka,\nSmrt, podobizna Marka Twaina. Velmi zajímavý\njsou ukázky emailovaného křišťálu (džbán, poháry,\nmísy a j. .) Djatkovské sklárny v Orlovské gubernii,\ndle kreseb pí. Bemové, půvabných a originálních.\nZrovna tak porcelánové výrobky císařského závodu\nv Petrohradě, velikolepé vázy, které však holdují jak\nv minulosti tak v přítomnosti vkusu francouzskému.\nTeď závod ten pracuje toliko pro carský dvůr. Zá-\nroveň je tu ukázka prací vyznamenaných při konkursu,\njejž carská sklárna loňského roku vypsala. Zasluhují\ntoho vyznamenání. Práce žáků Stroganovské školy\nkreslířské v Moskvě projevují proti předešlým konser-\nvativnost, ale moskevskou. Pobaví leckoho i hrnčířské\nvýrobky středoasijské; illustrovaná zpráva o Bachčisa-\nrajském zámku a jeho restauraci; umělecký výlet po\ntundře a na ostrov Vajgač atd. Konečně i zpráv,\n0 uměleckém životě v Petrohradě, Moskvě, Kijevě,\nOděsse a v jiných městech ruských. Z příloh nejcennější\njest podobizna Pavla Mich. Treťjakova, rytá s obrazu\nKrámského od V. Mathé. S láskou pracoval tu malíř\n1 ryjec; duše, která z té tváře tak ušlechtile hledí a\nmluví, vzbuzovala tuto lásku a úctu a zasluhovala jí.\n{/ UŽŠÍ KONKURENCI NA BUDOVU NÁDRAŽÍ\ncentrálního v Praze vyzváni byli pražští architekti\npáni: O. Fanta, J. Kotěra, Rud. Křiženecký, V. Ro-\nšlapil a J. Stibral. K danému v podstatných částech\nnezměnitelnému půdorysu žádáno bylo architektonické\nřešení zevnější. Půdorysem tím stanoveno jest celé roz-\nvržení komplexu, které po stránce architektonické\nšťastné zváti nemůžeme. Předně vyjadřuje pouze jeden\nvchod, stejně důležitý východ nemožno vyjádřit, po-\nněvadž se nalézá v dlouhém pravém křídle úplně na-\nhodile položený. Za druhé jest střední budova rozlohou\nv půdorysu a její účelnou výškou ne dosti dominující\nnad ostatními. V obcházení tohoto nedostatku lisí se\nzadané projekty nejvíce. Arch. Stibral přibral ku sTedni\nbudově z osy z křídel, které proti programu i l)gice\nvyvedl nahoře v byty, čímž ovšem uškodil svému\nprojektu oněmi nehezkými štítními zdmi, které před-\nstavě nádraží neodpovídají. Arch. Roštlapil übral na\nkřídlech s byty a vyvedl střed do značné výše s ko-\npulí, arch. Fanta a Křiženecký po váhali si pouze\nzávratnými výšemi kopulí a jich vyšperkováním. Co\nznačí prosím ty kopule? Představuj i-1 i si nádraží, vidím\npředevším dva otvory, vím, že čekárny a restaurace\njsou dobré věci, úřadovny atd. nutné, ale nedovedu\nsi myslet, co se v těch kopulích dělá.\nNehledě ani k tomu, že podobná řešení více museum\nnež nádraží nám připomínají, nejsou ani na místě. Ono\ndenními listy udávané volné prostranství před nádra-\nžím se omezuje na ulici 35 metrů, uzavřenou stromo-\no /\nvím parku. Celkový pohled jest pouze se stran u ve-\nliké skratce; tedy odpadá. P. Kotěra se držel co\nnejpřesněji programu a půdorysu a hleděl mohutnosti\narchitektury vyzvednou střed a zatlačit méně důležité\na uvědomil si, že nepracuje na projektu ideálném. Za\ntuto upřímnost byl odměněn již v denních listech,\ni zde mu nemohli odpustit, že udělal prostě nádraží.\nJak proti tomu by získala Praha s takovým museem-\nnádražím neb římském palácem nádražím. Vždyť už\nna nás myslili ti dobří mistři renaissance, když jí\ndělali, že by se nám mohla dobře hodit pro nádraží.\nAle ta moderna ne a nechce malovat na řeznický krám\npomeranče a přece je to tak krásné ovoce.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ. Předmětem druhé soutěže »V. S.« jsou dekorativní součástky\nornamentální i figurální, potřebné ku ozdobení našeho listu a k jeho typografické úpravě. Omezujíce se pro\ntentokráte na nejnutnější, žádáme od soutěžících provedené, reprodukce schopné kresby ozdobných linek\na kresby řádkových doplňků typografických. Aby vyhověno bylo spíše našim potřebám, připojujeme několik\nslov informačních. Řádkových doplňků třeba nám ku vyplnění nepříjemných mezer, povstávajících často\nv sazbě, hlavně na konci jednotlivých odstavců, které klidný vzhled stránky citelně rusí. Vzhledem ku prak-\ntickému upotřebení odporučuje se užiti ornamentálního motivu stále se opakujícíh ) za sebou, a zaujímajícího\nproportionálně plochu jednoho písmenkového typu, jaké se ve »V. S.« ožívají. Kresby co možno jednoduché\nprovedeny musí býti stejně černou barvou z ohledu na reprodukci. Nejdůležitějším p žadavkem pak jest, aby\n(perem) celkový val eur ornamentálních těch doplňků byl stejný s valeurem sázené řádky. Doplňky tmavší nebo.\ndokonce černé rušily by zrovna tak, jako nynější mezery prázdné. Dovedným rozložením bílých a černých mass\ndá se tomuto požadavku úplně vyhověti. Co je dekorativní liiUa, je asi každému známo. Přáli bychom si\njen, bez všelikého omezování volnosti soutěžících, aby hlavně užívali motivů z přírody a aby i zde dbali\njednoduchosti a pečlivosti u provedení. K vůli snažsímu porovnání došlých návrhů a nutnému zmenšení\npři reprodukci ustanovují se v souhlase s obvyklou dimensí sazby, některé rozměry, jichž nutno zachovati.\nPři linkách kolmých 30*5 cm výšky a při linkách ležatých 24 cm délky. Sirka v obou případech jest volná,\na udělí se na tyto dvě ceny v obnosech 40 K a 30 K. U doplňků řádkových stanoví se šířka kresby na\n2 cm nebo 4 cm při libovolné délce a ceny dvě v obnosech 20 K a 10 K. Konkurenční kresby zaslati jest\nnejdéle do 1. června t. r. do 6. hod. večerní p. St. Suchardovi v Praze 1., Rudolfovo nábřeží.\nSoutěžící upozorňují se na platný a současně uveřejněný konkurenční řád »V. S.«, jichž redakce vyhražuje\nsi právo, pokud jí již toto dle zmíněného řádu nenáleží, užiti i cenami nepoctěných návrhů k účelům úpravy\nlistu proti náhradě honoráře reprodukčního.\n\n—á—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c022", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "307 / 308", "page_fin": "307 / 308", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.7.1", "titre_corps": "TAPETA.", "titre_sommaire": "TAPETA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "307 / 308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.20", "debut_caractere": 4015, "fin_caractere_exclue": 4032, "texte": "J. BENEŠ.\nTAPETA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c023", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "309 / 310", "page_fin": "309 / 310", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.7.2", "titre_corps": "J. KAST[illegible] INTERIEU", "titre_sommaire": "J. KAST[illegible] INTERIEU", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "309 / 310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "J. KAST[illegible]\nINTERIEU"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c024", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "311 / 312", "page_fin": "311 / 312", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.7.3", "titre_corps": "MODELY.", "titre_sommaire": "MODELY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "311 / 312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.22", "debut_caractere": 3857, "fin_caractere_exclue": 3876, "texte": "J. KASTNER.\nMODELY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c025", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313 / 314", "page_fin": "313 / 314", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.7.4", "titre_corps": "J. L. NĚMEC", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "313 / 314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.23", "debut_caractere": 4481, "fin_caractere_exclue": 4492, "texte": "J. L. NĚMEC"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-05-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_05#c026", "volume": "bmtnaan_1899_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313 / 314", "page_fin": "313 / 314", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.2.7.5", "titre_corps": "ŠPERKY.", "titre_sommaire": "ŠPERKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "313 / 314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.23", "debut_caractere": 4494, "fin_caractere_exclue": 4501, "texte": "ŠPERKY."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "269 / 270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.1", "texte": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nČást další. =\nIdea má v sobě zcela zvláštní sílu, proniká a pro-\nzařuje i chatrným zobrazením, zvláště kde umělec\nslouží jí nezištně a se sebezapřením, jak Ivanov činíval.\nNikdy ještě nebylo přineseno obětí zcela nadarmo. Na-\nmitejž mi kdo, že Ivanov nadarmo obíral se věcmi,\nkteré přesahovaly jeho síly; tvrdiž mi kdo, že v prvních\nskizzách k jeho obrazu obsah jest méně hluboký, za\nto však provedení bylo přirozenější, věrnější a živější.\nUž v možnosti, že někdo snaží se po nedosažitelném,\njest cosi abnormního, tragického ; vzešlo-li toto snažení\nz pohnutek čistých, bude vždy na prospěch, i když\nnedosaženo cíle. Mladý člověk, který jde směrem\nBrjullovovým, zanikne dle všeho jako umělec kolik\ntakových příkladů jsme to nezažili! Dá-li se však\nmladý člověk svábit ideami, které pronikají díla Iva-\nn )va, bude se dále rozvíjet, má-li dostatek nadání.\nPři vší své námaze a práci Ivanov je vysílen, neuznán,\nzemřel v půli cestě ku pravdě; ale jeho budoucí ná-\nsledovník, »neznámý vyvolenec dosud«, bude pokra-\nčovat na dráze, od něho nejdříve proklestěné. Chci\nještě odpovědět na námitku jednu. Možno tázati se:\nproč máme studovat Ivanova, mistra nedokonalého,\nnejasného, když je dost velikých, pochybností nedo-\ntknutých, vítězných vzorů. Předně, poněvadž Ivanov\njako zvláštní povaha ruská jest mladistvému srdci\nruskému nepoměrně bližší, srozumitelnější, dražší; a za\ndruhé, a v tom je veliká zásluha jeho, jeho zásluha\njako idealisty a myslitele, že poukázal na staré mistry\na vrátil se k nim. Nedovoloval ani sobě ani jiným\npohodlné uspokojení se sebou samým, učil své žáky,\naby si kladli vysoké, namáhavé úkoly, aby se nespo-\nkojovali onou technickou dokonalostí, tím barevným\nmámidlem, kterým Brjullovovi přívrženci se tak pyšnili.\nS tohoto hlediska i nedostatky Ivanova prospěšnější\njsou, nežli mnohé krásné stránky.«\nZakončuje pak svou rozpravu přáním, aby náčrty\nIvanova k obrazům ze života Kristova, jež jsou ma-\njetkem umělcova bratra, byly uveřejněny. »Z těchto\nznamenitých náčrtů lze poznati nejjasněji vůdčí zá-\nkladní ideu Ivanova; zde nebyl mu štětec na obtíž,\njímž zvláště ke konci svého života pro zmáhající se\nslabost očí už neovládal. Na jeho obraze postava\nKristova, jak známo, lépe se podařila než všecky\nostatní. Skizza k ní, která jest majetkem V. P. Botkina,\njest obzvláště pozoruhodná. Fotografické snímky těchto\nnáčrtů byly by vítaným darem všem ctitelům dobrého,\nčestného, nešťastného ruského umělce Alexandra Iva-\nnova. «\nPřání Turgeněvovo stalo se skutkem, ale teprve po\ndvaceti letech. Berlínský archeologický ústav vydal\nvšechny ty kresby v reprodukci chromolitografické podle\nustanovení umělcova bratra.\nVI.\nSmích, smích k vůli vážnému okolí a vážným po-\nzorovatelům, zde až velice vážným, utlumovaný a udu-\nšovaný, ale právě proto tím více všecka stavidla\nzpůsobnosti vyrážející a když ne celý proud, tož aspoň\nbezděčný kvikot propouštějící, po němž pak jako pro-\nraženým stavidlem teprve celý příval zdravého smíchu\nse vyřítil takový upřímný, šťastný smích, svou\nnaivní veselostí tak nakažlivý, vyrušil mne najednou,\nkdyž jsem si prohlížel přízemek Treťjakovské galerie.\nCo se to tam sběhlo? Jdu se také podívat a vidím\nchumáč ruských studentů, už dospělejších, v letním"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "271 / 272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.2", "texte": "»VO L N É SMĚRY*\n\nstejnokroji stojí tu, ba vlastně leží tu druh druhu na\nzádech neb na rameni před obrázky na pohled nepa-\ntrnými. Přední z nich, co přímo u obrázku stojí, čte\ncosi a od smíchu až poklekává. Sousedé jeho smějou\nse, až se třesou, až oči se jim zavírají od smíchu.\nA ti zadní hučí a hlučí do toho u veselém vytržení\nmladistvým, zdravým »hehehehe huhuhuhu !« . . . Stojí\ntu všichni patrně ponejprv, zastavili se tu patrně na\ncestě na výstavu Nižegorodskou anebo naopak, a ani\nse snad nenadáli, jaké intermezzo je tu očekává. Sám\ntlačíš se k nim také a usmíváš se už napřed.\nCo je to tak rozehřálo ?\nFedotov je posadil na svou kobylku.\nFedotov? Fedotov? vzp míná český čtenář. Málo\nkdy jméno to bylo u nás vysloveno, a bylo-li, zapadlo,\njako tisíc jiných. Ale jináče na Rusi. Tam Fedotovu\nříká se »Gogol ruského malířství«. A tím je řečeno\nvšecko i našemu čtenáři.\nPavel Andreje vi č Fedotov (1816 —lB 52)\nbyl originální talent a mnohostranný, ale žádným\nsměrem se nerozvil a zůstal podivuhodným diletantem.\nPsal verše, skládal písně a sám je příjemným tenorem\nzpíval, doprovázeje sebe na kytaře. Jako důstojník\nkreslil vtipné a rozveselující obrázky ze života vojan-\nského, jimž nikdo uměleckého měříika nepřikládal, a te-\nprve »Uvítání velikého knížete Michala Pavloviče v táboře\nlejbgvardějského finského pluku r. 1837.«, kde pestrou\nsměs vojanskou zobrazil s velikou živostí a výrazností\na při tom prostě a přirozeně, teprve tento obraz ozdobil\nmladého důstojníka uměleckou gloriolou. Několik let\nna to, když blížil se už k třicítce, Fedotov vstoupil\nteprve na malířskou akademii, zanechal pak vojančiny\na brzo na to namaloval nejlepší svůj obraz »Námluvy\nmajorovy*. Rázem stal se slavný, dostal titul akade-\nmika, a za osm let, když byl namaloval a nakreslil\nmnožství obrázků a kreseb, jimiž rozesmával každého,\nkdo je spatřil, zemřel choromyslným . . .\nNepřešel však krátkou, ale neschůdnou svou životní\npěšinou bezvýznamně. Už čestný titul to napověděl.\n»Fedotov jevil se odrazem literatury Gogolovy, byl\nzjevem naivním, neočekávaným a jediným«, praví o něm\ntaké Kramskoj. Vyšlo však později na jevo, že Fe-\ndotov málo znal Gogola a neměl ho rád. Větší Gogol,\nnež byl Nikolaj Vasiljevič, jenž psal »Mrtvé duše«,\npřivábil k sobě Fedotova a udělal ho svým mluvčím,\na to byl život ruský, skutečný život ruský, od\nněhož se až do té umělci ruští buď zcela od-\nvraceli anebo jen nesměle a neuměle se ho dotýkali.\nA pak ti, kteří se ho dosud byli dotekli, učinili to\nse stránek jen zevnějších, zobrazovali zevnější způsob\nživota, hlavně zaměstnání lidu. Fedotova však zvábil\nvíc intimní život, jak člověk projevuje se sám o sobě,\nsám sobě když jest ponechán, mezi čtyřmi stěnami\nsvými, ve chvílích rozpačitých, v situacích, které vy-\nvolávají smích a potajmu často vyluzují zároveň ná-\nladu, v níž vytvořuje se vláha slzná. V humoru svém\nFedotov stýká se tu s Gogolem, v jejich humoru za-\nznívá i tichá struna tragická. Stýká se s ním iv dra-\nstickém vyličování ruských mravů.\nTak na př. »Námluvy majorovy« jsou hotovou\npovídkou Gog >lovou. Přistárlý major rád by se zbavil\nsvých dluhů, a zbohatlý kupec rád by svou dceru\nprovdal za »něco vyššího«. Pomocí dohazovačky na-\nmíří major na kupce a trefí. Přistárlý je sice ženich\na k tomu dluhy ověšený, ale je major! A panna\nnevěsta pořádně je tlustá, ale má věno! • Všecko je\nrychle smluveno ženich má se představit. Už ho\nu kupců čekají. Nevěsta v bílém hedvábu, notně de-\nkoletována, matka a báťuška v nejtěžší důstojnosti.\nCekají netrpělivě. V\" tom vrazí do dveří dohazovačka :\n»Pan major je tu!« Nevěsta stydlivá! - chce\nuprchnouti, matka však chytla ji za sukni, otec rovná\nsi sváteční na sobě oblek, sluhové letí s mísami\na otevřenými dveřmi vchází ženich, trochu už vyvětralý,\nkroutě si svůj dobývavý, nepřemožitelný knír ... Fe-\ndotov připojil k obrazu celou báseň na vysvětlenou.\nVůbec rád ku svým kresbám připisoval •' \"rozmluvy,\npřípisy, které projevují silný literární talent, jak Ty\nsám vyciťoval, že kresby ty jsou více ku čtení určeny\nnež k oné rozkoši, jaká z linií a barevných tonů pra-\nvého umělce nás oblažuje. Bez těchto příplsů mnohá\nkresba jest bezvýznamná. Na př. »Kapitalisté«\npředstavují mladé důstojníky při karbanu; dlouhý\nkarban rozepjal jim kabáty a rozcuchal vlasy. K tomu\nFedotov připsal:\n1. Nu, pošli píec pro svíčku!\n2. Pošli ty však vyhráváš . . .\nI. Pošli jen ty smažu ti padesát tisíc!\nNeumělé, primitivní jsou často ty kresbičky, ale za-\nchyceno je v nich znamenitě mnoho charakteristických\nznámek ruského života ato poprvé. V tom jest\njejich význam. Ale je .to význam více literární než\nmalířský.\nAlbum všech téměř prací Fedotovových vydal před\nšesti lesy Bulgakov. *) Publikace velmi zajímavá.\nV Treťjakovské galerii jest od Fedotova 25 prací.\nPo Fedotovu pozornost a sympatie malířů ruských\nobracejí se a tíhnou k životu ruskému, hlavně lido-\nvému. Literatura ukázala cestu. Gribojedov, Puškin,\nGogol, Lermontov, Kolcov, Grigorovič a Někrasov od-\nhalili svými výtvory zcela nový svět. S větším menším\nzdarem pokoušela se o něco podobného řada malířů,\nale při vší snaze zůstávala daleko za spisovateli co\ndo síly výrazu uměleckého. Ale hledali něco nového\na svého, nespokojovali se pouhým napodobením, a nikdo\njim neodepře uznání. Tu PÍ ach o v maluje truhlářskou\ndílnu, Sternberg maloruskou krčmu, Cernyšev\npouliční muzikanty a trh v Petrohradě, Morozov\noběd při senoseči, vycházející lid z chrámu, vesnickou\n\n*) 11. A. GejoTOßa) ir ero npoii3BejeHbi. OoTOTnniiMPcKoe\nn aßTOTiimiHecKoe O. 11. ByuraKOßa. Cnó. 1893.\nCena 5 r."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "273 / 274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.3", "texte": "»V OL NE SMĚRY*\n\nškolu; Ivan Soko 1 o v jitro po svatbě, Truto v sk i j\nchorovod v Kurské gubernii, Popov lidové typy,\nNik. Petrov činovníka ucházejícího se o dceru\nkrejčího, Zuravlev nosilščika (posluhu) atd.\nAle vzmáhající se tento proud národní zůstával\ndosud docela nepovšimnut tam, odkud by vlastně měl\nvyvírati. Malířská akademie měla všecky brány i zadní\ndvířka vzduchovzdorně uzavřeny, aby tam jen pro\nvšecko na světě nezafičel sebe slabší větřík z ruské\nulice, z ruské vesnice, z ruských polí a řek a lesů,\na všedním svým hlomozem aby neporušil posvátného\nticha, v němž tu trůnili Jupiterové, Herkulové, Odinové\na podobná vznešená panstva. Bylo třeba i tady zdra-\nvého provětrání, a to se konečně také stalo.\nVII.\nDech pravé svobody pr-vanul Ruskem r. 1861.\nDne 19. února Alexandr 11. vydal památný úkaz, jímž\nzrušuje se poddanství selského lidu. Sedláci, až do\ntéto doby ke hrudě připoutaní, požívají všech práv svo-\nbodných osadníků byla hlavní zásada této ohromné\nreformy. Duch této zásady zabušil i na dvéře malířské\nakademie petrohradské, rozrazil je, zadul až do síní\nakademických a pobouřil mladou krev žáků, kteří\nrovněž až dosud byli připoutáni k bezduchému pedan-\ntismu a kteří teď najednou zapláli spravedlivou žádostí\npo svobodném tvoření.\nRoku 1863 čtrnáct žáků zakončovalo kurs na\nakademii a mělo konkurovat o velikou zlatou medailli.\nMělo to býti tento rok zvláště slavnostní; nastávalo\njubileum stoletého trvání akademie. Dříve určovali při\ntakých závěrečných zkouškách na akademii všem kon-\nkurujícím touž látku ; tentokráte všem mělo býti dáno\nsice totéž thema, ale každý dle svých schopností,\nsvého temperamentu' mohl si voliti k němu látku ze ži-\nvota minulého neb přítomného, z dějin posvátných neb\nsvětských; na příklad hněv, radost, láska k vlasti\nměla býti thematem dána. Znamenalo to sice jakýsi\npokrok, ale oněm čtrnácti mladým umělcům takový\npokrok nezdál se ničím. Podali tudíž senátu akade-\nmickému široce odůvodněnou žádost, aby jim dovolena\nbyla vůbec »svobodná volba látky, každému podle\njeho náklonností, a aby dána byla k tomu dvounedělní\nlhůta.« Dosud prý zkouška závěrečná mívala »ráz\nloterní«. Šťasten prý ten, čí umělecké náklonnosti od-\npovídaly danému thematu a běda ostatním! . . .\nSenát odpověděl, jak odpovídají lidé nedobré vůle, ne-\nlaskaví a nevrlí ke všemu novému, lidé pohodlní, kteří\nsi svůj malý svět vystelou svými polštářovitými názory\na stávají se nervosní, jestli z toho neb onoho kouta\nnajednou ucítí průvan. Senát na žádost tu neodpověděl,\nba zrušil předešlé své ustanovení o jednom thematě pro\nvšecky a určil, jako bývalo dříve, touž látku pro\nvšecky. Následek toho byl, že v den zkoušky bylo\nto 9. listopadu 1863. když náměstek presidentův\noznámil danou látku, »Hostina ve Walhalle«. Na trůně\nbůh Odin, obklopený bohy a reky; na ramenou má\ndva havrany; oblouky paláce Walhally viděti na nebi\nv oblacích měsíc, za nímž ženou se vlci« ze\nzástupu »čtrnácti« vystoupil jejich mluvčí a prohlásil,\nže za takých poměrů vzdávají se veškerého konkurování.\nVšichni? ozval se od zeleného stolu hlas.\nVšichni, odvětil s poklonou mluvčí. A všichni\naž na jednoho hrnuli se ze sálu.\nVelmi pěkně! Velmi pěkně! kropil je do dveří\npovržlivý posměch jednoho professora.\nMluvčím tím a vůdcem veškerého toho jednání byl\nIvan Nikolajevič Kramskoj, (1837 1887),\nmladík nadšené energie, horoucí vůle, vytříbené intel-\nligence a citu překrásně rozvitého. Srazili se všichni\ndohromady, rozradostněni, že zbavili se konečně těch\nnechutných »galimatiášů« á la Walhalla, Odin atp.\nzřídili »Artěl svobodných umělců« a později založili\n»Společnost kočovních výstav«, která přísnou volbou\nčlenů představovala výkvět ruských umělců a může se\nvykázati řadou znamenitých skutků, významných pro\nrozvoj ruského umění a pro rozšíření a zvýšení umě-\nleckého vnímání a vkusu na Rusi/) Společnost tato\ntrvá dosud.\nDen 9. listopadu 1863. byl ruskému umění tím,\nčím 19. únor 1861. ruskému lidu. Z pout akademie\nbylo vysvobozeno, ale svobodno se hned nestalo. Bylo\ntřeba delšího času, aby reforma se vžila. Bylo třeba\nmnoho práce, mnoho studia, mnoho zápasů hmotných\ni duševních, mnoho odvykání starým theoriím a formám\nu samých umělců jakž teprve u obecenstva!\naby umění stávalo se svobodnější, a aby umělecké\nnázory u obecenstva rozvolňovaly se. Proti oficielnímu\npředstaviteli umění ruského, akademii, bylo třeba do-\nkazovat zdravou potřebu a nutnost mladé ruské secesse.\nA tu prokázal velikou službu ruskému umění Kram-\nskoj. V přehojných dopisech svých k druňům umělcům\ni k amatérům a v obšírných statích, uveřejňovaných\nv časopisech, bojoval on za svobodu, světlo, barvu\na vzduch, ale zároveň za duši, srdce v ruském umění.\n»Nám neodkladně je třeba kráčeti k světlu k barvám\na vzduchu, ale . . . jak to udělat, abychom neztratili\ncestou nejdrahocennější vlastnost umělcovu srdce ?«\nvolá v jednom listě k Rěpinovi, a toto volání odhaluje\ncelou jeho krásnou povahu uměleckou i člověckou.\nTyto listy a statě Krámského patří k nejcennějšímu,\nco o umění vůbec bylo psáno.*) Mimo něho i Su-\nvorin, vydavatel denníku »Novoje Vremja«, a později\nStasov upravovali novým směrům uměleckým půdu\nv obecenstvu.\nNa štěstí byl tu však ještě jiný činitel, k rozvoji\numění nevyhnutelný mecenáš. Byl tu Treťjakov.\n\n*) Obšírně o tom všem vypravuje Naše Doba,roč. 111.,\nve článku »Dotknut geniem« a ročník V. ve článku\n»J. N. Kramskoj.«\n**) Vydal je A. Suvorin redakcí V. Stasova: Ilßain\nHriKoJiaeßii4b KpaMCKoii. 3ro >KH.3HT>, nepenuoKa II\nCTBeHiio-KpiiTiiHecKifl CT&TLH. Petrohrad 1888."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "275 / 276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.4", "texte": "JOS. MAŘATKA.\nV ÚZKOSTECH.\nI. CENA LOŇSKÉ ŠKOLSKÉ VÝSTAVY AKADEMIE UMĚNÍ.\n\nV jeho galerii soustředěny, jsou nejlepší práce členů\n»S poleč n o s ti kočovních výst a v. t\nZvláštní sál jest věnován samému Krámskému\n36 jeho obrazům olejovým. Kromě sedmi jsou to\nsamé portréty. Ruští básníci, spisovatelé, malíři, sochař,\nherec, Treťjakov a jeho žena atd. zjevují se tu pozo-\nrovateli v silnější, slabší živosti a výraznosti. Pravda,\nřada jich působí nyní suše, jsou v barvě zamlklé, za-\nraženy, přáli byste si, aby ono světlo, barva a vzduch\noživily je. Ale za to jiné žijí plným životem a vzbudí\ni ve vás prudší tlukot. Je tu Lev Tolstoj, malovaný\nr. 1873, v plné mužné síle, s čelem jako z ocele vy-\nkutým, s hlubokým, pevným, pronikavým pohledem\nsivých oči, z nichž ostře to jiskří, ale velkolepým\nklidem a jasem, duchem neúprosné logiky toť on,\ntoť on! . . . voláte v duchu, on, který nedávno před\ntím, co Kramskoj ho maloval, vytvořil Andreje Bol-\nkonského, Pierra Bezuchova, rodinu Roštových, mu-\nžíka Karatajeva a celé to grandiosní panoráma lidstva\n»Vojnu a mír«, a který zrovna v tu dobu začal psáti\n»Annu Kareninu«. Je to podivuhodný portrét. Tolstoj\nsám i jeho žena podotkli, že lépe namalovati nelze.\nV podobiznách, které my známe v Čechách, už Tolstoj\nje starší, okolí očí už je měkčí, ale tu v tváři je samá\npevnost, ale bez tvrdosti, zrovna jako ty myšlenky,\nkteré v plné výzbroji z hlavy té vyskakují. . . A po-\nhleďte v právo: V krajině sluncem zalité, nedaleko\nmohutného lesa, zastavil se malíř ruských lesů Šiškin,\npostava topolovitá, opřen o důkladně okutou hůl, na\nrameni celý polní atelier. Zahleděl se do toho svěžího"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "277 / 278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkraje, a slunce honem ho také polilo štědrou svou\njásavou záplavou. A tak ho na plátno zachytil Kram-\nskoj . . . Tam zas paní Věra Nikolajevna Treťjaková\nna procházce za rozmilé, živé hry světla a stínů. Na\ndruhé straně zas herec Samojlov. u něhož a na němž\nhraje všecko, i účes, knír, bradka, límec u košile\ni u kabátu, skřipec na šňůrce mlčící i ruka v kapse\nmluvící; ale všecko hraje přirozeně, lehce a jakoby\ns vrozenou velkoměstskostí .. . Tam výše opět ne-\nmocný Někrasov, na něhož smrt už už ťuká . . . atd.\nKramskoj byl znamenitý portretista. Nejen listy, ale\ni obrazy jeho dosvědčují, jak miloval lidskou hlavu,\njak se zálibou ji studoval. A přece podobizny, totiž\nmalování podobizen, byly mu věcí protivnou. Ne z lásky,\nz nouze jen je maloval, aby uživil svou rodinu a sebe.\nA poněvadž mnoho potřeboval, musil jich namalovat\nmnoho přes 400. Přes to vše cítit, jak i k té ne-\nsvobodné volbě vždycky přilnul, umělecká krev se pro-\nbudila a vyhnala vtírajícího se řemeslníka.\nKrámského jinam srdce pudilo. Na Ivanova chtěl\nse připnout a vznešenou tou drahou, moderně upra-\nvenou, chtěl vésti k výšinám ruské malířství. Ideálem\njeho bylo vytvořit veliký obraz historický, v němž b}r\nsymbolicky zobrazen byl všecek náš souvěký život,\nodvěké i nynější boje a stony a tužby lidského po-\nkolení. Jak úchvatně rozepisoval se o tom v listech\nsvých ! Jaké to hotové básně v prose psal, chystaje se\nmalovat »Krista na poušti« a »Zdráv buď, králi ži-\ndovský!« Krista to na dvoře Pilátově, jak vojínové\nse mu potupně posmívají. V mysli stál v mu tyto\ndramatické scény v živosti nejrozevřelejší na plátně\nzjevily se bytosti, jimž tvůrčí duch nedořekl božského\nslova: »Effeta!« Vtom byla tragika umělcova, kterou\non, tak bystrý kritik, s hrůzou vyciťoval a která ho,\nač mužně se bránil, srážela k zemi. Kritik, spisovatel\nbyl silnější v Krámském než umělec. Kramskoj jest\nLessing v ruském malířství. Pokud kriticky analysoval,\nvše bylo plno ži-\nvota a ducha. Jak-\nmile chtěl tvořit,\nnebylo tu toho ži-\nvého zřídla, »které\nvlastní silou se pro-\ndírá, vlastní silou\ntryská paprsky tak\nbohatými, tak svě-\nžími, tak čistými.«\nDuše byla to\npřekrásná, člověk\nz nejušlechtilejších.\nNe bez hlubokého\npohnutí pročtete\nknihu jeho listů a\nstatí i postojíte před\njeho vybranými\npracemi v Treťja-\nkovské galerii.\n(Příště konec).\n\nVÁCLAV RADIMSKÝ. — NAPSAL\nKAREL B. MÁDL.\n\nAsi ode čtyř let sídlí a pracuje V. Radimský\nv neveliké vsi prostřed Normandie, v Giverny, kolem\njejichž domků a polí vine se nízkými břehy Eure\nk Seině spěchající. Co tam prodlením dvou posledních\nlet namaloval, z toho učinil výběr a přijel s ním do\nCech, do Prahy, aby ukázal, kde nyní stojí, jaké sta-\nnovisko si vyhledal a kterým směrem jest odhodlán\ndále kráčeti. Před tím strávil nějaký Čas, trvám že\ntři roky, v Barbizonu při kr ji proslulého lesa Fon-\ntainebleau. I zde, kam se byl utekl z Paříže, a kam\nsi nyní někdy na krátký výlet zajede, byl štětec jeho\npilný. Avšak to, co maloval v Barbizonu, a dříve ve\nVídni a na počátku svého učení v Mnichově, leží\ndaleko za ním jako překonaná episoda životní, na\nníž jen ob čas se vynořuje malá vzpomínka, když umělec\nmezi nahromaděnými plátny ve své dílně náhodou\npřipadne na některý obraz těžkých hnědavých barev\na zlatožlutých tonů, kde jedny druhé mají vyzvedati\na společně melancholický souzvuk housti. Teď je jinak.\nZ barbizonských nálad, v nichž dosud zaznívají daleké,\nale silné ohlasy oněch velkých regenerátorů krajinářství,\nkteří v třicátých letech tvořili nádhernou plejádu fon-\ntainebleauskou, z těch nálad močálových pasek, mo-\nhutných korun dubů a vzrostlých, urovnaných alejí,\nvyšel Václav Radimský do slunce a světla. Svítí\na září ono všude, jeho oživující objetí všady se pro-\nstírá, ale jsou přece místa zvláštní, kde se umělci zdá,\nže planou zvláštní intensitou, to proto, že se mu\nsmysly pro jich postřehování a pojímání tam otevřely.\nJe tomu tuším jedenáct, ano, jedenáct let. Přišel\nke mně útlý mladík v krátkém sametovém kabátku;\nneměl ani chmýrku na rtu. Představil se, ale nebyl\nmi neznámý. Jeho jméno mi připomělo některé kra-\njiny, jež jsem ví-\ndal na našich vý-\nstavách a když\njsem viděl jejich\npůvodce, podivil\njsem se v duchu\nznova jejich hoto-\nvosti. Nebyl jsem\nv pochybnostech o\nnadání tohoto mla-\ndistvého krajináře,\nkterý přišel o radu,\nmá-li talent a kde\nby se měl dále učit.\nV Mnichově byl.\nMá jít do Vídně\nnebo do Paříže ?\nJeho materielní po-\nměry mu dovolo-\nvaly klidná, ničím"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "279 / 280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nnetísněná leta učení. Poradil jsem mu Paříž a nic\njsem se nedivil, když jsem po nějakém čase zvěděl, že\nodejel do Vídně. Již tenkráte jsem věděl, že se cho-\ndíváme ptát o radu, když jsme svoje rozhodnutí již\nbyli ustálili. Ale do Paříže se Radimský přece jen\ndostal. Ve Vídni bylo jeho pobylu na krátce. A nyní\npřichází z normandské vsi, po desetiletém, málo pře-\nrušovaném pobytu ve Francii, hotový a zcela určité\nfysiognomie, rychlý,\nrobustný a trefný pra-\ncovník, který z dvou-\nroční žně může vybrati\nna devadesát venkon-\ncem dobrých děl, jimiž\nchce doma prokázati\nsvůj nárok na po-\npřední místo v mladé\nčeské generaci kraji-\nnáUké. Je mu třicet\nlet, je silný a zdatný,\nmá vytrvalost a jeho\nvnitřní umělecký vý-\nvoj je pro dohlednou\ndobu ukončen.\nKdyž Radimský\nopustil Barbizon a pře-\nstěhoval se do Gi-\nverny, znamenalo-to\nvíce nežli pouhé pře-\nsídlení a prostou změ-\nnu místa a bytu. Na\ncestě z dubin starého\nhvozdu ve Fontaine-\nbleau do zelených a\nobilných niv norman-\nských zapoměl úplně\nna svoji předchozí u-\nměleckou minulost,\nztratila se v onom\nprohbí, které leží mezi\ntmavými stromy bar-\nbizonskými, mezi pří-\ntmím lesa a jeho sil-\nnými a hlubokými ná-\nladami, a jemnou ze-\nlení tučných luk a\nsvětlou žlutí sluncem\nzažehnutých stohů a\nprůzračnými modroha-\nlovymi stíny jeho krajin v Normandii'Shledaných a ma-\nlovaných. Zmizely význačné siluety, cestou odvrhl\nvšechnu přítěž komposiční, zapoměl na vše, cemu se\ndosud byl učil a pohleděl skutečnosti zpříma svýma\nočima do tváře. Býval před tím malířem přitmělých\nnálad, a nyní se stal horovatelem pro oslňující jas\nslunečný. Odešel před lety z domova jako nadaný\nkrajinář a vrátil se nyní jako přesvědčený a úplně\nvyspělý impresionista. Čím byl starší generaci Bar-\nbizon, s jehož tradicemi nás A. Chittussi seznámil\na po něm Zd. Braunerova je nezměněné, vždy znovu\nvykládá, tím stala se vesnice Giverny francouzským\nimpresionistům. Zde čelný mistr Claude Monet má své\nsídlo a prochází se jejím okolím, nebo vyhlíží s prahu\nsvého domku do zahrad a polí. Uvedl jsem již jinde\nV. Radimského ve spojení se jménem Monetovým, ne-\nbyla mi však dobře\nrozuměno. Mluvil jsem\no poblíží, a vlivu a\njiní si to vykládali\nna poměr učitele a\nžáka. Takových styků\nmezí nimi nebylo. Bez\nvší pochyhy otevřela\ndíla C. Moneta, Alf.\nSizleye, Camila Pis-\nsara, nebo A. Renoira\nmladému umělci nové\nobzory, na jich díle\ntaké asi vyšetřil, jak\nnutno vésti štětec a\nvrhati barvy na plátno,\naby své nové poznání\nvyjádřil, ale imatriku-\nlovaným žákem nebyl\nžádného z nich.\nV. Radimský je co\ndo času první mezi če-\nskými krajináři, který\nse se vší silou a vý-\nlučností zrovna vrhl na\nmalbu světla. Má však\nv naší obci malířské\njiž svého předchozího\nsoudruha. S J, Upr-\nkou tvoří dvojici vy-\nznavačů Slunce. Také\nÚprkoví rozevřely se\noči v Paříži, pak ale\nvrátil se na rodnou\npůdu, usadil se v kraji,\nkde byl dětství svoje\nstrávil, a zůstal tam,\njako jeho křepký a\nsmělý lícitel. Tuto\ndruhou část svého la-\nkotu života Radimský\nV .\ndosud téměř ani nezahájil. Ceká naň, a jest povinován\nsobě i nám ji jednou v celém rozsahu splniti. Chceme\njednou se kochat obrazy, v nichž upevněn je umě-\nleckou rukou prchavý obraz našich českých niv, za-\nhrad, vsí a lesů, zatopený sluncem, rozsvětlený jeho\ntřesavým a chvějivým elementem, chceme míti jednou\nvtěleno, co zraky naše, po kraji bloudící rozšiřuje a\nzpíjí. Chceme, aby umělec, který je vnímavější pro\n\nJ. ŠPILLAR.\nČRTA Z BENÁTEK."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "281 / 282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nto více nežli jiní, který bílým skoro světlem a přelétavými transparentními stíny formaci a pohyb terénu vyja-\ndřuje, aby nám štětcem vyprávěl o plastice ěeské půdy o vlnách jejich chlumů a rolí, o šumu a zátocinách\njejich říček a bystřin, o žírnosti jejich polí, o vzácném klidu jejího podzimu a nadějí plném probouzejícím\nse jaru. V. Radimský je k tomu připraven a co nyní ve Francii maluje, s čím se v Praze souborně uvedl,\nto zdá se mi zrovna predestinujícím vstupem k impresionistickému vylíčení českých pohledů a zákoutí.\nRadimský maluje teď normandský kraj. Je tichý, skoro plochý, nevelkými vlnami pahorkových pásem\nprostouplý, má úrodná a vzdělaná pole: celé pastviny a lučiny, vrby břehy řek vroubící, vesnice\nv zelených koších křovin a stromů měkce uložené, květy slunečnic a čilimníků v oplotěných zahradách, nízké,\nslámou nebo doškami kryté domky, malé hájky a hojné lesy a nad tím nebe jasné a smavé za vesny, studeně\nchmuřlivé za jeseně. Není zásadního rozdílu mezi krajem normandským a českým. Snad také pro tuto\npříbuznost přírody a jejího barevného obrazu nalezly práce Václava Radimského u nás na ráz tolik ohlasu,\nzáliby a úspěchu. Překvapujícího a nepředvídaného úspěchu v širších kruzích. Kdo znal již dříve ráz,\numěleckou tvářnost a mluvu krajinářských francouzských impresionistů, kdo si všiml, s jakou nevšíma-\nvostí nebo s jakým zděšením chodili v pražských výročních výstavách kolem obrazů Radimského, ten\nnutně musel býti zaražen tímto náhlým a neočekávaným porozuměním pro tyto jásající zeleně, pro tyto\nperlové mlhy, pro tuto planoucí žluť, pro tyto prozračné a zrcadlivé vody, jejichž okamžikový dojem malíř\nzachycuje rapidním, zdánlivě neurovnaným štětcem, transferuje na obrazovou plochu rozloženými barevnými\nskvrnami, technikou, děsící ty, kteří jsou zvyklí malbu čichati a podivovati se její hladké aípravnosti ze vzdá-\nlenosti jedné pídě. Musel se ptáti, kterak to přijde, že tyto nelíčené a nehledané výstřihy a výseky krajinové\nskutečnosti mohly v mžiku zaujmouti množství, jež dosud jen hledá pěknou krajinku, komponistou urovnanou\nobohacenou všemi rozmanitostmi přírody, zajímavou nevšedním obsahem? Kdo rozluští tuto dnešní záhadu?\nKdo vysvětlí psychologicky, že titéž lidé, vybuchující v aklamace před vervou a sálavostí Radimského jiter\na večerů, sotva najdou u sebe ton blahovolného uznání před jímavou melancholií Slavíčkovou nebo šeptavým\nsmutkem jiných? Možná, že právě v tom to vězí. V. Radimský ukazuje proíil, který se ostře a markantně\nodráží od pražské skupiny jeho soudruhů. On objektivně vidí, co tito subjektivně vnímají a transponují.\nJeho snažení jde po subtilní, pouze předmětností tvarů a pokud jen možno absolutní věrností světelného\na vzduchového fluida zaujaté pravdě. Má svoji tvarovou a čárovou doménu v přírodě a snaží se ji pro-\n\nA. KOCIÁN.\nPODOBIZNA"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "283 / 284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.8", "texte": "RUDOLF\nBÉM.\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "285 / 286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.9", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nniknouti až na dno, vystihuje ji nejednou až k fra-\npantnímu dojmu. Proto jsou jeho obrazy sto zajmouti\nkaždého, kdo vědomě či nevědomě prostou pravdu\nvšude hledá a svými reálnými poznatky pravdivost\na věrohodnost uměleckého díla dovede kontrolovati.\nObrazy jemně stkané, poetické nálady, umělecký výron\nv určitý akord zladěné duše, musí si v množství a davu\nvyhledati duše zpřízněné, individua jemně ostruněná,\nchvějivým citem, subtilním cítěním naplněná a teprve\nkdyž v nich nalezne struny souzvučné a rozvlní\njejich resonanci, působí dojmem, který umělce napl-\nňoval, když svoje dílo tvořil. V jakém číselném po-\nměru tito stojí k celku, každý ví.\nPříroda sama nemá své nálady, má toliko ty, které\nčlověk v sobě nosí a do jejího obrazu, okem a duší\nvnímaného, vkládá. Příroda má jen tvarový obsah\na počasové a atmosférické stavy a Václav Radimský\nje toho přesvědčivým a pilným interpretem. Jemu je\npříroda čímsi, co měnit a porovnávat nemá práva\nčlověk ani umělec. Co vyplňuje obdélník rámce mezi\nním a ní vsunutého a postaveného, uznává, za hodné,\naby bylo uměleckým štětcem v nezkráceném zjevu\nmalováno. Tytam jsou časy, kdy jen nepřístupné strže,\nrozsochaté skály, zajímavé panoramy, tříštivé schody\nvodopádů krajináři pracně vyhledávali. Stali jsme se\ncitlivějšími pro půvaby přírody a proto je již nalézáme,\nkdekoli oko naše spočine. Veliké výhledy na geogra-\nfické rozlohy ponecháváme turistům slízajícím vyhlíd-\nkové věže, a chodíme po naivních zahradách, brou-\nzdáme se po kolena tříští květů zkropenou travou při\npotoku, sedáme mezi keři, konejšivou hudbou je nám\nšum bystřiny, žlutavé vlny stříbrných hladin mají pro\nnás stejný půvab jako změti zabarvených ostružin při\nlisieře lesa. Radimský také nekoná velkých cest.\nObvod malého průměru kol jeho vsi mu stačí svými\nmotivy na sta obrazů. Nalézá svůj předmět na lidu-\nprázdném dvoru normanského statku, v úzké uličce\nvesské, mezi zdmi zahrad, přes něž se překloňují\nvětve stromů, na prašných cestách úvozových, na\nplochých bocích strání žitništěm porostlých, na lánech\nzelinářských, při laťových plotech, pod stromy sádků\npři chalupě, na posečených strniskách, při stínivých\nolších a pometlech vrb břehy vod vroubících, na\ntučných pastvinách a panácích snopů. Objekty a sku-\npiny, kol nichž jdete nevšímaví nebo na něž vesničan\na rolník pohlíží v očekávání jich úrody a výtěžku,\nmotivy zvané obyčejné a všední, maluje Radimský\nbez ustání a bez oddechu. Ty tvoří jeho krajinářský\nsvět, který také zná skrz na skrz. Proto jejich karakter\nliniový a plastický je st© vyjádřit! s překvapující tref-\nností a výmluvností. Proto jeho půdy jsou živé a hybné;\nterén se sklání a zvedá, prohýbá a vlní v jemných\na méně pozorným okem sotva vnímaných diferencích.\nVše je věrné a správné, aniž by trnulo v úzkostech\no některý detail a náhodnou podrobnost.\nJeho kraj je živý a životný sám sebou, třeba že\nmálem liduprázdný. Je živý barvou a světlem.\nSvětlo, které všechno ozařuje, které všechno ob-\njímá, které všechno líbá, všechno probouzí a prochvívá,\nsvětlo, pod jehož dotekem-a účinkem se všechno mění,\ni to, co samo zrodilo, i barva, to světlo naučili Ra-\ndimského impresionisté chápat, milovat a malovat.\nMonet a Piss iro je kdysi nalezli v mlhách londýn-\nských, v těch divných a druhdy vysmívaných ohňo-\nstrojích W. Turnéra a přenesli přes Canal. Radimský\nje poznal v jejich obrazech a objevil v Giverny.\nToto světlo sluneční, které třepí obrysy a rozkládá\nbarvy, které pohlcuje formy a rodí subtilní tony, vkládá,\nvlévá nyní do svých obrazů, které naplňuje vzduchem,\natmosférou ve hmotě nepostřehnutelnou, ale vše změk-\nčující a správně v hloubce rozestavující. Z těchto\nelementů jsou složeny Radimského obrazy, tyto ele-\nmenty obsahuje jeho umění. Na Radimského nástroji\nzvučí zatím jenom čtyry struny: dvě a dvě tony pří-\nbuznými. Zní v jeho obrazech a zaznamenává je vý-\nslovně v jejich titulech. Jsou to dvě doby roční\na dvě denní. U něho se příroda probouzí, nebo chystá\nku spánku. Nemiluje kulminací poledne nebo leta;\nmá v lásce jen přípravy k nim a odchod od nich.\nTy dominují v jeho díle a jen tu onde zaleskne se\ntěžký sníh nebo fosforeskuje svit hvězdné noci.\nPříchod jara a Pochmurný podzimní\nden jsou dva krajní poly. V prvním na mladičké\ntrávě za prvního oddechu země vinou se jak hadi\nstíny tenkých pňů a na úbočích v dáli prostírají se\ntabule čerstvě přioraných polí. Vlahý, sytý dech\nvesny v nerušeném klidu jde tímto krajem, na který\notevřené slunce stejnoměrnou širokou vlnou padá . .\nVe druhém krabatí se rmutné vlny potoka; šeděrudé\nlysé vrby stojí kolem na stráži, v dálce vše rudne\na hluboká modř lomí se lehce do fialova. Obraz\ntruchlého, opuštěného odumírání v pozdních chladnech\njeseně. Radimský ale zná také podzim zářící barvami,\nkdy topolí žloutne jak planoucí oranž, kdy jásají vy-\nsoké tony a v nehnuté hladině Seiny plovou větrem\nservané listy a zrcadlové odrazy zapalující se zeleně.\nJeho hodina je, když slunce nízko stojí, kdy se zvedá\nprvní silou nad horizont, nebo kdy klesá k němu ja-\nkoby zemdleno denní cestou, když stíny se jak má-\ntohy prodlužují a přibarvené světlo vrhá se na obilné\nstohy nebo zlatí červené střechy a bílí brázděné zdi\nnormandských statků. Pak jeho zeleň trávy jasně\nsvítí, hraje v žlutavé tónině nebo se přichyluje k ná-\ndechu modře nebo fialové. Ostře obrysnuté stíny se\nvrhají na zem, do trávy, kladou se přes cesty a roz-\nbíhají se po strništích. Jsou tmavé a průzračné, jsou\nhluboké a přece netíží, stlačují jenom ton barvy, na\nniž klesly, Jindy letem zachytne zášleh sklánějícího se\nslunce a křovích pozadí, k němuž otevírá\nze předu průhled, nebo nechá hárati polychromu lesa\nnebo louky v tetelivém světle měkkého večera.\nPřivezl také sebou několik mlh a některé, jež\nv létě z rána, jak matný šedý hedváb, jak mdlý ton\nperly, pozorně a jemně svým oparem obalují stráně,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "287 / 288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.10", "texte": "V. RADIMSKÝ.\nHOUŠTINA\n\nzaklopují vsi, rozprostraňují se po pasekách a vypl-\nňují houšti lesa, patří k nejlepším a k nejdelikatněj-\nším pracím Radimského štětce. V té mlžné, párové\natmosféře rozptyluje se světlo a ztrácí intensitu, ale\nžádný tvar nepozbývá výraznosti. A jak dovede vy-\njádřit dojem vlhkem předcházejícího deště nebo dusnem\nblížící bouře obtíženého ovzduší, ukázal Před deštěm\na na Ovesném poli před bouří.\nV. Radimskému jde o zachycení, upevnění, umě-\nlecké ztrvalení přírodních zjevů v krátkém okam-\nžiku se rodících a zanikajících. Za jitřní hodiny nebo\npři zmírajícím dni vychází na lov, v ty hodiny, kdy\nje slunce na rychlejším pochodu a kdy každou mi-\nnutou barevnou tvářnost kraje mění. Tenkráte je\nslunce nejvýmluvnější a jeho optický účin nejzajíma-\nvější. Umělec, který tuto měnivou hravost, tyto kas-\nkády zářivých a ozářených tonů chce postihnouti\nokem a zachytiti rukou, ten musí míti sítnici až bole-\nstivě citlivou a ruku bleskurychlou. Pracuje o závod\nse sluncem. Jeho dílo musí býti takřka činem okam-\nžiku, a podává pak ovšem dojem velkých harmonií\nbarev a světla, ne fotograficky strnulé obrazy. Co se\nlaikovi zdá u impresionistfi a u Radimského který\nale nepatří k jich krajnímu křídlu tápáním štětce,\nnejistým hledáním a dětinskou neohrabaností, to je\ntechnika překvapující trefnosti a jistoty, která rychlý\nodhad a rapidní analysu tonů hmotou barviva á la\nprima vyjadřuje. Z blízka rozháraná směsice barevných\nskvrn, z dálky patřičné imprese chvějivých světel a\nživotného koloritu.\nKrajinářství je chloubou malířství našeho věku.\nJeho výtvory hasí naši palčivou žízeň po přírodě\na volnosti a jeho pěstitelé, nejdříve ze všech, se uká-\nzali pravými malíři, to jest muži oka a štětce. V jeho\nobvodu vykonán byl největší malířský pokrok, v jeho\ndoméně proniklo umění výtvarné ku přírodě nejdále,\nocitlo se v její nejtěsnější blízkosti. Krajinářům bylo\nprvním dáno ocistiti prazřídlo umění výtvarných, za-\npadlé a zanesené navátým listím stylu a konvence.\nVrhli se nejprve na formu a vydobyli ji v poznání,\nže všady a vždy je krásná, obklopili ji potom vzduchem\na náladou, zaplavili božím světlem a při tom vybojo-"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "289 / 290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.11", "texte": "V. RADIMSKÝ.\nV LUKÁCH\nO SENOSEČI.\n\nvali pro pravdu cenu krásy. Dnes, při té povodni kra-\nSfSoí Sírtt SSf rLf ňeSd\nbyla cesta, po níž se dospělo až k slunci. Země se\nsvým bohatstvím živila lidstvo od začátku, ale pro umění\nmusela býti v těžkých bojích a zápasech vydobyta,\nKrok za krokem as napjetím nejlepších a nejzdat-\nnějších sil. Poslední vítězové nad ní jsou impresionisté,\nzpití světlem a jasem, malíři barvových subtilit a po-\nstřehovatele jemných a prchavých diferencí tonových.\nKdysi bývali vysmíváni a hanobeni jako ztřeštěnci\na blázni,' dnes přesvědčili i široké množství o tom, že\nnalezli nejnovější kámen mudrců. Vpustili vzduch a\noživující slunce netísněnými a nezúžovanými proudy\nk nám a slunce, které od prvopočátku rozlívalo se po\nvšem světě, prorazilo zlacené rámce obrazů a rozlo-\nžilo se v říši malířského umění.\n\nSVATÝ VÁCLAV. — Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH.\nNAPSAL J. ARBES.\n\nNehledě ani k tomu, že jest jezdecká socha\njiž sama o sobe v komposičním i technickém ohledu\njedním z nejobtížnejších námětů umění sochařského,\nponěvadž předpokládá netoliko naprosto dokonalou\nznalost anatomie koně i člověka vůbec a jezdce zvlášť,\nmistrovi zde bylo rozřešiti také ještě jiné závažné\nproblémy.\nPředevším musilo mu jiti o vytvoření typu světce\nna základě divergentních legend. A v tomto vzhledě\nvěru nevím, co bych mohl vytknouti. Mistr pojal\nsvětce v prvním rozkvětu mužnosti jako mladistvého\nknížete štíhlé postavy. Tvář ryze slovanského typu\nmá výraz spíše laskavé dobroty nežli ráznosti a přece\njeví neohroženost junáka, nevyhýbajícího se boji za\nprávo a spravedlnost.\nMladistvý světec, drže v levici uzdu, v pravici pak\nprapor, sedí na komoni ušlechtilé krásy pevně a přece"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "291 / 292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.12", "texte": "»V O LNE SMÉR Y«\n\nv\nlehce. Stihlá, poněkud ku předu nachýlená postava tvoří\ns pohybem koně výtečně využitkovaný kontrast na-\nprosté životní pravdy. Zřídka kdy vystihl jsem v ně-\nkterém uměleckém díle tohoto druhu tento moment\ntak šťastně rozřešený jako zde.\nMistrovská dokonalost komposice i provedení pů-\nsobí i na nejskrupulosnější znalce svrchovaně harmo-\nnicky. Majestátní, v pravdě monumentální klid celku,\ndo nejsubtilnějších podrobností propracovaná reálnost,\nvzorná ekonomie v použití věcí vedlejších, méně dů-\nležitějších a především životní pravda, slovem vše jest,\nabych tak řekl a jak se o tom kritikové vyslovili,\nvěrný a přece ideální odlesk přírody. A v tom spo-\nčívá po mém náhledu vlastní triumf mistrův, kterýž\ntímto dílem sama sebe překonal.\nVším tím ovšem jsem neřekl vlastně pranic, z čeho\nby si mohl učiniti člověk, který díla toho neviděl,\ntřeba jen přibližně správný pojem o díle samém. Opa-\nkuji, žc jest slovo lidské nebo správněji řečeno, moje\nvlastní slovo úplně málomocno. Přiznám se ti upřímně.\nStanul jsem před dílem tím poprvé v němém úžasu\na trvalo dosti dlouho, nežli jsem byl schopen podro-\nbili je, abych tak řekl, s chladnější a střízlivější roz-\nvahou kritickému rozboru. Brillantní technika mistrova\nobstála však i zkoušku nejpřísnější nejen u mne, nýbrž\nu každého, kdožkoli se tomu podvolil.\nNež dosti! Z toho, co jsem napověděl, vysvítá nad\njiné jasně a přesvědčivě, proč nekonkuruji a proč\nasi nebude konkurovati celá řada jiných, kteří by\nv jiném případu na jisto konkurovali. Mistrovo ví-\ntězství jest již napřed úplně zajištěno . . .\n»Ale což kdyby mistr nekonkuroval ?« namítnul\njsem prostě z té příčiny, abych dal theoretickému vý-\nkladu přítelovu, ačkoliv jsem byl v záležitosti té skoro\ntéhož ne-li příznivějšího náhledu s uěr všedně prak-\ntický.\nPřítel se na chvíli zamyslil, načež odmítavě vyhrkl :\n»Ah tak i onak jest bitva pro nás všechny\nprohrána. V nejpříznivějším případu připadla by ně-\nkterému z nás první nebo druhá, po případě snad\ni třetí cena. Ale co tím bude docíleno ? Mistrův\nvýtvor je zde, i když mistr nebude konkurovat. A pře-\nkonati tento výtvor jest po mém náhledu naprosto ne-\nmožno. Na nejvýše v některé podrobnosti, nějakou\nemblém )vou pikanterií, allegorickým doplňkem na pod-\nstavci nebo jiným způsobem; ale překonati celek v zá-\nkladní myšlénce, komposici a provedení jest a zůstane\nsnad na vždy pouhým přáním. Promlém znázorniti\nplasticky jezdeckou sochu svatého Václava jako světce\na patrona českého jest modelem mistrovým ve všech\nmožných směrech rozluštěn tak dokonale, že jiného\nrozluštění nelze si vůbec ani přáti. Mistrův výtvor\njest a zůstane typickým.«\n»Myslíš tedy, že nebude nebo že nemůže nikdo\nkonkurovati ?« připomenul jsem, když se by přítel\nodmlčel.\nPokrčil ramenoma.\n»S kýmkoli jsem o tom mluvil,« pravil pak po\nchvíli, »každý je téhož náhledu. Přes to soudím, že\nse někdo přece jen\npokusí. Jak víš,\nmáme v našem\nstředu několik sku-\ntečně vzácných ta-\nlentů, kteří právě\nv tomto genru\nmohou pcstaviti\nsvého muže, ale\nkterým nebyla až\ndosud poskytnuta\nbuď žádná nebo jen\npokusovitá příleži-\ntost. A z těch snad\nse někteří přece\npokusí. Dle všeho\nbude to však kru-\ntý a zároveň zají-\nmavý zápas. Půjde\no palmu umění vý-\ntvarného. A v ta-\n\nV. RADIMSKÝ.\nZÁP. SLUNCE."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "293 / 294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nkovém případu zvrhává se zápas začasté iv boj na\nnůž. Konkurujícímu vítězi připadá úkol vyrvati palmu\nz rukou proslaveného mistra . . . Ale takovým a ne-\njiným jest boj nejen o život ale i o umění. Překo-\nnáváme se vzájemně. Na poklesnutí nebo na úpadku\nbratrského umělce budujeme vlastní štěstí a zakládáme\nvlastní slávu. Není-li v tom táž nebo podobná brutál-\nnost jako v nejvšednějším boji o pouhou existenci,\npotom věru nevím, co slovo to znamená . , .«\n»Sentimentalnost!« uklouzlo mi bezděky«.\n»Možná, kamaráde,« odtušil přítel trpce; »ale\nmožná také, že pravé označení vlastního stavu věcí.\nNež proto o podobné nebudeme se přece příti\nnení-liž pravda? My svět nepředěláme a umělec zá-\nvisící v první řadě na přízni velkéko davu, na přízni\nmocných kritických nebo ještě mocnějších reklamních\nhlasů, nebo na přízni těch dvou tří mecenášků,\njimiž nás české umělce otčímský osud ráčil ob-\nmysliti takový umělec nemůže přece jinak, nežli\njak činí umělci v celém ostatním vzdělaném světě.\nPracovati bez přízně rozhodujících faktorů, bez kon-\nkurence bratřím a přátelům v umění, tedy bez úspěchu\na tím bez přiměřené odměny nebo-li jinými slovy vě-\nnovati se umění pro umění a nikoli pro slávu, zisk\na hodnosti, jest věcí duševních obrů, jakých jest, bylo\na bude ve světě velice poskrovnu. A proto: Sláva\nkonkurenci! A konkursy všech odrůd ať setrvají v celé\nsvé osvědčené nepraktické nádheře až do skonání\nsvěta!«\nPo tomto viditelném sarkasmu přítel na okamžik\nse odmlčel, načež s důrazem dodal: »Přes to nekon-\nkuruji! Nikoli však\nproto, že bych se\nostýchal z pouhé\nlidskosti vejiti v\nzápas o palmu ví-\ntězství v našem\numění, nýbrž pro-\nstě z té příčiny,\nžejsem přesvědčen,\nže vyrvati palmu\ntu z rukou mi-\nstrovského tvůrce\nsvatého Václava\njest naprostá ne-\nmožnost. Pokládám\nse prostě za příliš\nmalomocného. Ku\nsvé útěše mám jen\ntolik, že nejsem\nsám a že ti, kdož\nse přes to vše odváží aspoň pokusu a budou kon-\nkurovati, bezpochyby do jednoho složí zbraň, vlastně\nbudou překonáni . . .\nNež dosti! Nám výtvarným umělcům skoro ani\nnesluší vykládati o vlastním umění slovy. A proto\ns bohem kamaráde!«\nPodali jsme si ruce a rozloučili se . . .\nPřítelovým výkladem poněkud duševně vzrušen\nzrychlil jsem krok ; ale svět kolem mne skoro pro\nmne neexistoval.\nZ počátku zabýval jsem se v duchu rozpřádáním\nněkterých myšlének, po případě pouhých nápadů, jež\nbyl přítel pronesl; ale vbrzku rozvířil se v duši mé\nmyšlénkový proud zcela jiný.\nNapadloť mi, jaká spousta různých a na mnoze\nvzájemně si odporujících názorů, zásad, myšlének\na poučných i varovných rad vzhledem k umění vůbec\nprošla prodlením více nežli čtvrt století mým mozkem,\naniž by bylo v paměti mé zbylo stopy po nich. Na-\npadlo mi, že veškeré theorisování nemá v praxi pro\numění buď žádné nebo pranepatrné ceny, poněvadž každý\npravý umělec byť i snad měl průpravu sebe vyuměl-\nkovanější, po případě sebe učenější aspoň od oka-\nmžiku, kdy začne tvořit v pravém toho slova smyslu,\nmusí začít z praembrya, poněvadž každé pravé tvoření\njest zcela individuelní, a každý jednotlivý umělec musí\nsi ať již instinktivně nebo s po-užitím cizích vy-\nmožeností vytvořiti kanón svých uměleckých zásad\nsám. Napadlo mi ovšem také, jak zřídka se tak děje,\n\nV. RADIMSKÝ.\nOVESNÉ POLE\nPŘED BOUŘÍ."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "295 / 296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.14", "texte": "ADIMSKÝ.\nHY V GINY.\n\njak často změňuje se patvoření, ba i pouhé napodo-\nbem nebo pouhá formální zručnost s pravým tvořením\n- jak často přimykají se umělci k názorům cizím,\nOSVOJUJI si cizí myšlénky i komposice a toliko trans-\nfiguraci a pozměněnou, po případě zdokonalenou\nformou dosahují účinku, slovem jak málo pravých\numělců zabývá se uměním ...\nNapadla mi také nejvlastnější podstata ryze umě-\ni^ii -, i + ' -i ' ' v . , J , v\nleckeho díla, ktere vyniká pravé len proto a pravé\n• i' p v . 1 , , v. /i v,\njen v te formě, v jake v dusí pravého umelce vznik-\nnouti musí že původce svého neproslavuje a ne-\nobohacuje že zůstává začasté po celá století bez\npovšimnutí slovem že proslavení a zbohatlí umělci\ndekují proslavení i zbohatnutí své zcela nahodilým\nokolnostem, které s uměleckým tvořením as ume-\nleckou hodnotou jejich děl nejsou začasté v nižádné\nnebo taktéž jen nahodilé souvislosti.\nKrátce mozkem mým rozvířilo se myšlénkové\nchaos, z něhož každým okamžikem vyšlehla myšlén-\nková jiskerka, která se mi zdála býti protismyslem\nneb aspoň myšlénkovou kuriositou, proti které by se\ndalo s různých stanovisek také mnohé a to právem\nnamítati . . .\nA jako z pravidla za takových poměrů - my-\nšlénkový proud začal se znenáhla kaliti, až upoutaly\npozornost moji zase předměty kolem mne.\n1 ! i i •\nv, Všednost a obycejnostjejich byla nu vitana. Po\nminutách zapomněl jsem na umění i na kon-\nkurs a vůbec na vse, cim isem se bvl az dosud skoro\n..v , , , ' ;J, 1 J\nJiz do únavy v duchu zabýval,\nv .\nNež sotva jsem popošel loudave asi dve stě kroku,\njsem pohou náhodou z vsedne střízlivé nálady po-\nznovu vyrušen.\nÜbíraje se právě po Františkové nábřeží zahlédl\na poznal jsem zdáli asi padesáti kroků charakteristickou\npostavu mistra, o jehož znamenitém výtvoru uměleckém\nbyl jsem před chvílí vyslechl tak abnormální pane-\ngyrikon.\nBezděky zrychlil jsem krok, abych jej dohonil\na v několika těch minutách připomenul jsem si mnohý\nvýznačný moment z jeho života."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "297 / 298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.15", "texte": "V. RADIMSKÝ.\nZÁP. SLUNCE.\n\nZnám mistra skoro již třicet roků. Pamatuji se\nzcela živě na první, v celku dosti šťastný, vlastně\npouze nadějný jeho debut na dráze umělecké jako\nsnad nikdo jiný. První pokus jeho vestavený v umě-\nleckém saloně Lehmannově byl mi tak sympatickým,\nže a to snad stačí ku charakteristice dojmu, jaký\nbyl na mne učinil, tane mi i nyní, po tolika\nletech tak živě na mysli, jako bych před ním stál.\nByla to kyprá postava ženy dýšící bachantickou smysl-\nností formálně sice pouhý pokus, ale v celku\ni podrobnostech přece již dílo prozrazující nejjemnější\nsmysl pro plastiku lidského těla a tváře.\nCo leží vše mezi tímto prvním pokusem a velko-\nlepým dílem, o němž jsem byl před chvílí vyslechl tak\nabnormální panegyrikon ?\nVšady jinde byl by měl tak eminentní talent, jaký\nse jevil již v prvním pokusu, další dráhu aspoň tak\ndalece urovnanou, aby se mohl rozvijeti bez utrap\na bez krutého boje o pouhou existenci . . .\nAle u nás jako by byl skoro každý talent\nstihán kletbou . . .\nPamatuju se na celou řadu let kruté, ba nej-\nkrutější martyrologie, jakou byl i tento přímo feno-\nmenální talent obmyšlen i později, když vycházela\nz dílny jeho díla eminentní ceny umělecké. Zápas jeho\no skývu nejnutnějšího chleba byl tak bezpříkladný,\nže hrozil zacasté záhubou i samému talentu.\nBezděky mi při této vzpomínce napadlo : Kde byli\ntehdá ti duchaplní umělečtí kritikové, ti velkodušní\nmecenáši a celý ten dav všech těch podivných krea-\ntur, které u nás v Cechách rozhodují o osudu umělců ?\nU nás po dlouhou řadu let jen jednotlivé hlasy\na to zpravidla skoro jen jaksi nesměle a ostýchavě\nupozorňovaly na velký talent nadějného umělce. Te-\nprve když ozvěna uznání v cizině zapadla nazpět do\nvlasti, stal se v osudu umělcově obrat příznivější.\nAspoň v té míře, že mohl se oddati umění svému\ns veškerou vroucností, svědomitostí a pilností umě-\nleckého svého talentu a temperamentu. Dohonil jsem\nmistra přítele několik kroků před známým pomníkem\ncísaře Františka I. právě v okamžiku, když nadzvedl\nponěkud hlavu, by letmo podíval se na pomník."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "299 / 300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.16", "texte": "»VO LNÉ SMĚRY«\n\nOslovil jsem jej tímže pozdravem, jakým jsem byl\npřed chvílí osloven jeho kolegou.\nObrátil se ke mně váhavě a poznav mne podával\nmi micky ruku.\n»Proc se tak mračíš ?« připomenul jsem spíše sar-\nkasticky než opravdově, když jsem postřehl, že je\ntvář jeho zachmuřenější než obyčejně.\nZměřil mne pohledem spíše útrpně pohrdlivým\nnež-li káravým.\n»Nu, víš« pravil po chvíli dutě, jako by\ntemný svůj hlas ladil do tónu hlubokého basu. »Někdo\nse mračí a jiný se směje. Všichni se smát nemůžeme.«\n»A proč by's se musil mračit právě ty ?« zasmál\njsem se.\nMrzutě a jaksi ' nuceně mávl pravou rukou\nk pomníku.\n»Nu, což?« optal jsem se skoro drsně.\n»Nezdá se ti, že jest kůň na podstavci v ne-\nbezpečí, že při prvním pohnutí, pti prvním kroku,\nk němuž je připraven, sřítí se i s jezdcem s výše\nněkolika metrů ?«\n»Ovšem«, přisvědčil jsem. »Ale já už tomu dávno\nse uvyknul.«\n»Já však po dnes neuvykl«, odtušil přítel s ner-\nvosním poušklíbnutím. »A kdykoli jdu kolem, kdykoli\nsi pomník ten připomenu, kdykoli se někdo o něm\nzmíní, vždy se mi zdá, že vidím sochu koně\ni s jezdcem letět dolů . . . »Ostatně«, pokračoval po\nkratinké pomlčce skoro až horlivě, i základní my-\nšlénka celku zdá se mi býti zavržena, nebo je celý\npomník vůbec bez základní myšlénky, pouze sochařská\ngarnitura k soše panovníkově, která by zde mohla\nstáti také bez veškeré skulpturní ornamentiky, aniž\nby na svém významu čeho pozbyla. Neboť rci:\nv jaké myšlénkové a vůbec umělecky ideové souvis-\nlosti je jizdecká socha panovníkova s celým okolím,\nkterýmž ji byl umělec obklopil? Jakou myšlénku\nznázorňuje celek nebo jakou asi myšlénku budí nebo\nmůže vzbuditi v duši myslícího pozorovatele ?«\nPokrčil jsem ramenoma.\n»A to přec není ještě pomník nejhorší«, pokra-\nčoval přítel vždy živěji. »Mnohé partie skutečně svědčí\no skrupulosní píli umělcově; ale celek zůstaví člo-\nvěka chladným, lhostejným. A podobně je skoro\nvšady, kdekoli oko zavadí o nějaký starší pomník.\nSkoro všady buď tradicionelní ztrnulost nebo naprostá\nbezmyšlénkovitost. Nic než holá řemeslnost, na nej-\nvýše pseudoumělecká virtuosnost. Jan z Nepomuku\nna příklad nesmí přec býti vůbec ani jinak pojat\nneřku-li jinak znázorněn, nežli jak jej pojal a provedl\npůvodce sochy na Karlově mostě.\nNa známém pomníku Jungmannově stačí přec\npřípadně změniti portrétně toliko tvář a z pomníku\nJungmannova můžeš míti právě tak pomník Dobrov-\nského a Palackého nebo kteréhokoli českého učence\nz první poloviny našeho století. (Příště dokončení.)\n\nZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ\nO UMĚNÍ.\n\nPoznámka redakce. Americký malíř Wil-\nliam Hunt, Couturův žák, utrácíval ve svém atelieru\nštědře poznámek o umění a umělcích, jež kterási čiperná\nžačka jeho tajně zapisovala na rub kartonů. Tak\nvznikla pestrá a velice interesantní směs poznámek\nmistrových, jež později byla vydána tiskem a rázem\nokouzlila malířský svět. Jak vypravuje třebas malíř\nJosef Israěls, byli umělci haagští knížkou Huntových\nTalks on art všichni v úžasu a přímo se do ní za-\nmilovali. Na Hovory Huntovy bylo u nás před rokem\nasi upozorněno v České Stráži; domníváme se, že i naši\nčtenáři s chutí si přečtou malý pelmel nejrůznějších\npoznámek, které mají jistě všechny vlastnosti jen ne\npedantičnost. (Úryvky naše byly vysázeny už před\ntřemi měsíci.)\nMluvívá se moc o »svědomité práci« při malování,\nzrovna tak dobře by se mohlo mluvit do ptáka o svě-\ndomitosti při zpěvu. Svědomitost a spravedlnost už\ndávno byly na světě, než bylo stvořeno umělecké dílo.\nTakové vlastnosti jsou pro kupce, ne pro umělce, který\nnemůže stanout u »svědomitosti« ; umělec začíná teprv\ndaleko za tím ; kdyby umělci stanuli na pouhé svědo-\nmitosti, nespatřil by svět od nich ani polovičku toho,\nco se vykoná. Považme si Paganiniho, an hraje »svě-\ndomitě« !\nJak pak pokračujete se svým hrncem? »Nechce\nse mně povést dost okrouhlý!« —Ne dost okrouhlý?\nVždyť už jste jej přeokrouhlil! Tak tuze jste usiloval\no okrouhlost, že jste při tom na všechno ostatní za-\npomněl ! Nedal jste mu ani lesk, ani barvu, ani vzhled\nporcelánu ! Měl jste se pokusit vymalovat ho tak, aby\nse zdálo, že zrovna tvrdě zvoní, ne jako bábovku\nnebo buchtu! Dívejte se na svůj předmět, jak působí\ncelkově; pravíte, že hrnec je okrouhlý? ano, ale což\npak je to koule s kulečníku? Není, má plochy, jen\nvizte, jak nejsilnější světlo se utváří ploše a hranatě,\njak stíny jsou velké plochy! Budete-li pracovat bez-\nmyšlénkovitě dál, neptaje se vážně, jak ten hrnec\nvlastně vypadá, uděláte ho každý den okrouhlejším.\nKaždá věc má plochy. Především všímejte si charakteru,\nve čtyřech liniích ho můžete zachytit charakter,\ntoť je krása! Zapamatujte si jednou pro vždy, že\nurčitý a individuální charakter předmětu to je, jenž\nmu propůjčuje krásu. Světelný efekt je to, co dělá\nkrásným. Světlo nikdy neustane hledat krásu.\nPolovice krásných obrazů na světě je namalována\npodle lidí, kteří nejsou krásní. Vezměme si nějakou\nfiguru na tomhle čajníku; kdybyste spatřil ženu, podle které\nbyla namalována, vykřikl byste třebas : »Není to obluda ?\nJaktěživ jsem neviděl takové strašidlo do zelí.!« Ale\numělec viděl v tomto strašidle něco, co se mu líbilo,"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "301 / 302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.17", "texte": "MAX ŠVABINSKY.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "303 / 304", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.18", "texte": "a maloval, co viděl, a vy teď řeknete, když se\npodíváte na tenhle čajník : »Jaká to okouzlující\nfigura!« »Kde našel ten malíř tak krásné stvo-\nření ?« Pravý umělec nikdy nezapírá, co bůh\nstvořil. Vzpomeňte si na »trpaslíky« malované Ve-\nlasquezem! kdyby vám přišli naproti, zděsil byste\nse, on však na obraze podal jejich charakter\na proto jsou krásní. Vssál-li jste do sebe formu,\nrespektive celkový dojem tváře, dovedete ji taky\nnakreslit. Pokoušejte se víc kreslit z paměti. Když\ntady sedíte a pozorně studujete tvář, můžete se\ntím naučit zrovna tolik, jako byste k tomu měli\nuhel, olejové a vodové barvy a rám. Je to úspora\nčasu a materiálu. Dívejte se na ni každý den půl\nhodiny a můžete ji namalovat. Cokoli pozorujete\ns pozorností, z toho taky zachycujete dojem. Mám\nza to, že vše, co jsme kdy byli viděli, je vryto\nv našeho ducha a může býti zpátky do paměti\nvyvoláno. Jakmile něco na vás učinilo dojem,\nmůžete toho také z paměti užít ke komposici.\nNeustanu vám říkat: Pohyb, ten dává život!\nČtyry čáry stačí naznačit pohyb muže, an skáče\npřes plot, a vy chcete k tomu železný stojan,\nkterého potřebuje sochař, aby vymodeloval figuru!\nAni krok dál, dokud jste nezjistil charakter svého\npředmětu. Kdo tu sedí před vámi? Jakého rázu je\nto člověk? Je velký, malý, silný nebo štíhlý? Mu-\nsíte velice pečlivě dbát poměrů ! Dejte si s úzkost-\nlivým vyměřením kresby zrovna tolik práce, jako\nbyste si dal při hedvábných šatech. Nestřihnete\npřec jen tak na zdařbůh do látky, mysle si, to\nže může být rukáv, nebo ne vystřihnete díru, která\nby tak asi mohla být otvorem rukávu. Nikoliv!\nrozvážíte si všechno velice přesně, než nasadíte\nnůžky, a zrovna tak úzkostně si musíte počínat\npři kresbě. »Smím upotřebit olovnice ?« -\nSmíte-li? Jen račte, prosím. Lidé se domnívají, že\nvyměřovat a dávat si práci svědčí o neobratnosti.\nDobrá, ať jen si sami kreslí krásné věci, dovedou-li. Michel Angelo měříval, Rafael měříval, Albrecht Dúrer\nstrávil vyměřuje mnoho let, aby stvořil nauku o proporcích, shledal, že šíře oka tolikanásobně opakována\ndává poměry jistých částí těla lidského. Umění Egypťanů s polovice vrcholí v jejich obdivuhodné znalosti\nproporcí. Jenom Yankee si myslí, že je obratností dřepnout a vyrábět šerednosti bez měření!\nProtože neumíte nakreslit ucho, cvičte se na něm především. Ohlédněte se zde po pokoji po nějakém\nkrásném uchu, žádná květina není tak krásná! Vizte je ze zadu, kterak se přičleňuje k hlavě, vizte, jak se\nnádherně zahýbá toť řecké umění! A ucho samo kterak patří k obličeji, jak se poddává po stavení\nnosu a linie čelistní: při smíchu zdá se, jako by ta linie táhla ucho do výše, skoro končí v hrot, jako ucho\nsrny nebo fauna, A barva ucha, růžová, jako nadechnutá. Myslím, že bych nevěděl, jak je ucho krásné,\nkdybych nebyl vídal Coutura je malovat. Ba, ten umíval malovat uši, ty by bývaly mohly člověka rozplakat!\nPotřebujete barvy Rubensovy na ucho! Ano, co chci říci; Rubens ještě dávno není »oceněn« ! Velikán malíř:\nVelikán pro svůj vzlet, svůj pohyb, všechen svůj ráz! Podívejte se jen jednou u Bursage za výkladní skříní\nna dřevoryt podle kresby Rubensovy. Podívejte se, jak vzduch už z dálky působí, jak jedno zdvihá druhé.\nSlávou Rubensovou je velkolepé pojímání, jeho rozdělování prostoru a vzduchu; jen se podívejte jednou na\nten obraz a všimněte si, jak titěrně malince vypadá všechno vedle toho. Moderní ryty vypadají jako obrázky\nrobené z vlasů, jaké jsou vidět v Paříži, jako čmáranice vypadají vedle toho Rubense ! Jeho obrazy, ať jsem\nje viděl kde viděl, zdálo se mně vždy, že vystupují z rámů, tak jsou životné, jeho stromy jsou opravdu\nstromy. Podobizny jeho zdály se mně vždy krásné, ty jsou prostě velkolepé! Rubensovy obrazy musíme\nvidět, abychom si zjednali pravý pojem o barvě.\n\nA. HOFBAUER.\nPLAKÁT."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "305 / 306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.19", "texte": "»VO LNÉ SMÉRY«\n\nNesmíte se podrobovat vlivu laiků, to je ošklivý\nzvyk a jako umělkyni vás zničí. Je tolik übohých\ncervícků, kteří malují podobizny a mají za zády houfy\nlidí, kteří říkají: »Prosím, sem trochu víc modře\na tváře trochu červenější, já bych přec raděj ty šaty\nměl červené, nebo ne, raděj zelené !« A to všechno se\ntrpělivě vyslechne,\na docela svědomitě\nudělá, co chtějí. A\njaký šmejd pak\nnamalujou, ani je-\njich ochráncům se\nto nelíbí! Vy mně\nříkáte : To já nikdy\nneudělám! Ba,\nvšak vy uděláte!\nNebudete moci ji-\nnak, když hned na\npočátku si pevně\nneumíníte, že ni-\nkdy takovým lidem\nk vůli ničeho ne-\nzměníte. Vím, jak\nje těžko, setrvat na\nsvém stanovisku.\nJemné cítění, jež\nvyznačuje umělce,\nstěžuje mu, aby\nmohl býti jiným\nnepříjemný, ale vy\nmusíte se po-\nkusit, abyste < e z\ntoho dostala co\nmožno nejdřív. Vy\njste namalovala o-\nbraz, nikdo jiný, a\nnikdo jiný vám ne-\nsmí do toho mlu-\nvit. Musíte mu říci:\nProsím, račte si vzít\nmoje štětce, nebo\nještě lépe, kupte\nsi je sám a hleďte,\nabyste to udělal lip.\nVy to víte a oni by\nto pak taky zvěděli,\nže nedovedeni na\n*om nic zlepšit;\npřede vším však :\nnikdy nedělat kon-\ncese za peníze !\nPosuzujeme li malíře, měli bychom uvážit vše,\ns cím musí bojovat, a také hledět k jeho okolí. Kdy-\nbych byl býval žil v příznivějším ovzduší uměleckém,\nbyl bych býval mohl malovat pořádně, ale v Americe\nvše záleží jen na tom, nadělat peněz a proto člověk\nmusí prodávat špatné obrazy místo dobrých.\nTři linie udělané s nejvnitřnějším přesvědčením\nmohou vyvolat větší efekt než celoroční piplanice.\nPracujte svou práci po svém spůsobě, nevtiskujte jí\ncizí pečeť, sic tím uhasíte své vlastní světlo. Ne můžete\nv sobě sjednotit všecky dobré vlastnosti, kresbu Ra-\nfael vu a barvu Tizianovu! přejte si jak přejte, abyste\nkreslil jako onen\na maloval jako\ntento, nemůžete to\nudělat lip, než li-\nmite, Spokojte se\ntím, /pívat svou\npísničku svým spů-\nsobem. Těšte se,\nkdyž svedete něco\ni jen jedním smě-\nrem,. vím, jak je\nvám to za těžko.\nTedy Vaši si\nnepřejou, abyste v\nneděli malovala?\nMěla jste jim říci,\nže Vaše práce je\njak modlitba! za\nnic nestojí, není-li\nmodlitbou !\nMusíte bezvý-\nminečně studovat\nkrásu; neuděláte-li\ntak, nikdy sami ne-\nstvoříte nic krás-\nného. Už jsem vám\ntolikrát řekl, podle\nkoho máte kreslit,\nMichel Angelo, Ra-\nfael, Albrecht Dú-\nrer, Hans Holbein,\nMantegna. Hleďte,\nabyste dostali ně-\nkolik listů těchto\nmistrů, pověste si\nněkteré v pokoji,\nrtu dujte a kopírujte\nněkolik, kreslete\nněkolik z paměti,\naž vám budou tak\nběžné jak odrho-\nvačka. Nebudete\ns to, abyste nakre-\nslili dobré oko, do-\nkud nebudete vědět\njak to dělili velicí mistři. Zapomeňte na sebe\nsama k vůli výrazu, jenž má obraz ovládat!\n(O francouzské vsi Cšrotově.) Až budou takové\nryty titulními listy modlitebních knih, pak půjdu do\nkostela. Chcete-li lapit lva, musíte vyjít v noci\na Sám ! (Příště ostatek.)\n\nJAROSLAV\nŠPILLAR.\nLOUČENÍ.\n(NÁČRTEK)."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "307 / 308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.20", "texte": "»VO L N É SMĚR Y«\n\nKOLEKTIVNÍ VÝSTAVU SCHWAIGROVU HOSTIL\nnově elegantně zřízený salon Miethkeho ve Vídni,\nsoučasně s německým klubem akvarelistů a kolekcí\nvybraných kreseb z časopisu »Jugend«. Salon tentokráte\npřeplněn byl 247 čísly originálů, z nichž sám Schwai-\nger měl 150 čísel akvarelů, kreseb, illustrací, něco\nv\nmaleb a hojnost studií. Rada věcí vystavených po-\nchází též ze soukromého ma-\njetku pražských kruhů. Po-\nhádky Hauffa, Hoffman na, G.\nChaucera byly pro Schwaigra\nod počátku jeho činnosti vždy\nbohatým zdrojem jeho fantasie\nkterou oblékal svojí archai-\ni\nstickou formou, drastickou,\njinde současně plnou humoru\nneb hrůzy, ale vždy svým,\ntrochu karikujícím výrazem,\ntak rostla i řada jeho význač-\nných samostatných děl. K těm\nnáleží i jedna z největších\nprací současně nejprvnější,\njež založena na bohaté kom-\nposici, rozčleněné na bezpo-\nčetné skupiny plné života,\nmraveniště kde vše\nse vlní, vře, v zdánlivě na-\nmačkaném bezčetném množ-\nství hlav. Jsou to u nás známí\nz doby galerie Wiesnerovy\n»Poslední dnové novo-\nkřtěnců v Munsteru«, k těmto\npř;pojeno 19 listů zajímavých\nstudií. Mimo řadu kreseb k růz-\nným pohádkám, vystaveny\njsou též ony z majetku A.\nWiesnera v Praze, který je\nkdys s velkou chutí vydal\nv »Pohádkovém albu« pro\nmládež, jež však současně\nse potkalo s velkým neporoz-\numěním ; kniha vypravená\numěleckými illustracemi, jež\nna naše übohé poměry byla\nudálostí, leží do dnes na skladě přes to, že kniha ta\nmá pro »dospělé« víc požitku než řada dnešní illu-\nstrované belletrie. »Ježek ženichem«, »Zrádný\nprsten« a »Malý Muk« jsou nejlepšími z řady této,\nk nim druží se »Děti a Krakonoš« známý již na\nrůzných výstavách v Německu, dále »Vodník« a\nvýborný »Krysař.« Mimo staré pohádky jsou to\nHolandsko a Morava, kde Schwaiger sbírá a z jeho\novzduší tvoří své typy a studie, holandské mlýny,\nulice a interiéry starého Amsterodamu, z Brúgge,\nGentu, mají svým ovzduším a temnou tajemnou ná-\nladou pro Schwaigra tolik kouzla a přitažlivosti, že\nse zde cítí mezi těmi rybáři a krajany svých před-\nchůdců jako doma. Na Moravě pak, všímá si\njich sešlých valašských chrúup, dvorců, rázovitých\ntypů a figur, jež s menším archaismem, větší reál-\nností a citem podává, a mezi těmi selkami, pastevci,\nmezi těmi figurami našich lidí je několik nejlepších\nčísel na výstavě zastoupených. Zajímavý třídílný\n»oltář rodiny Wiesnerovy«, »sv. Jiří», »sv. Lukáš«\njsou práce, jež docházejí zde\nnejvětšího zájmu, dále pak\n»Dlouhý, široký a bystro-\nzraký« a konečně » Ahasver«.\nDva kartony k freskám z ka-\nple rod. hrobky baronů Lau-\ndonů v Bystřici pod Hostýnem\nukazují nám, s jakým úspě-\nchem zhostil se nepříliš pří-\njemného úkolu do dvou úz-\nkých polí umístit šest klečí-\ncích figur portrétů. Vý-\nstava měla ve Vídni svůj\núspěch, ostatně Schwaiger\nuvítán zde jako starý, dobrý\nznámý z výročních výstav,\nmimo jiné jeho »Jeskyně\nSteenfollská« vystavena byla\nloni v prvé výstavě »Se-\ncesse«, již před lety vydána\nsbírka jeho prací v orgánu\n»společnosti pro reprodukční\numění ve Vídni«, jež nemálo\nk poznání jeho v cizině při-\nspěla a v loni »Ver Sacrum«\ntéž vydalo samostatné číslo\nSchwaigrovo. Mezi značným\npočtem zakoupených prací\nnalézá se též »Vodník« pro\nvídeňskou galerii.\nVÝSTAVA LUĎKA MA-rolda.\nNení účelem těchto\nřádků znovu oceňovati široké\numění Maroldovo. Co o něm\npověděti jsme chtěli, řečeno\nbylo v čísle předešlém. Dnes\npokračujeme referujíce o výstave, která pecí »Jednoty\nvýtvarných umělců v Praze« uspořádána byla. Výstava\nzahájená dnem 16. března honosí se opravdu takovou\nsympathií širších vrstev obecenstva, jakou umělecká\npráce L. Marolda zajisté zasluhuje, takovou sympathií,\njakou bychom pomalu vítati mohli co svědectví o velmi\nvzácném porozumění pro tak znamenitého umělce.\nNeobyčejný zjev tento stojí ovšem v plném odporu\ns onou chladností, s jakou naše kruhy vítaly práce zvěč-\nnělého za jeho života, nač Marold přátelům svým\ntrpce žaloval, stojí v plném odporu s těmi u nás ne-\nojedinělými kdy Marold vystavené svoje kresby\nneprodány odnášel zpět. Je to u nás již typické, že\n\nJ. BENEŠ.\nTAPETA.\n\n—en—"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "309 / 310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.21", "texte": "J. KAST[illegible]\nINTERIEU\n\nteprve po tragickém skonu umělce\nnajde se trochu soucitu pro sirotu,\nkterý otevře měšec bohaté části\nnaší inteligence. Není snad novi-\nnářské žadonění to co s plným\nvědomím zde píšeme, je to bohužel\ntrpká pravda, pro níž nejlepším\ndokladem je katalog výstavní.\nUspořádali jsme z něho malou\nstatistiku.\nVýstava Maroldova sestává při-\nbližně počítáno ze 130 čísel po\nzůstalosti a majetku rodiny, 160\nčísel sbírky p. Topičovy, sestá-\nvající z prací illustracních pro pu-\nblikace jednak francouzské, jednak\ndomácí, 50 čísel nakladatelství\n»Světozora«, »Zl. Prahy« a páně\nVilímkova a všeho všudy 40 čísel\nsoukromého majetku 20ti jednot-\nlivců. Odectou-li se z těchto\ndvaceti oni majetníci, kteří ori-\nginál Maroldův obdrželi výměnou\nnebo darem, zbývá z celé výstavy\npouze deset soukromníků, kteří\nza života Maroldova k jeho umění\nměli tolik úcty, že mu popřáli\nmísta ve svých salonech. Je to\npro poměry naše statistika smutná.\nJako u jednotlivců, tak má se to\ni s korporacemi. Zůstane to pro vždy zahanbujícím faktem, že cizina, Mnichov dovedl v cas zaopatřiti si 3 vele-\ncenné práce Maroldovy pro svoji obrazárnu. U nás sice také, bylo to hned z počátku činnosti Maroldovy, do-\nstalo se Rudolfínské obrazárně od státu darem známé jeho dílo: to však zůstane jen zásluhou onoho »ne-\nznámého« navrhovatele, který práci k zakoupení odporuěil, Rudolfinum samo však musilo vyckati teprvé\ntéto pohrobní výstavy aby z materiálu zde náhodou nashromážděného svoje sbírky rozmnožiti mohlo. Lee\nvrátíme se k výstavě samé, abychom konstatovali pokud a jak ona vystihuje a dokumentuje umění Maroldovo.\nVýstava uspořádána ve dvou sálech Musea městského, vyžadovala v úpravě své značné práce, aby zevnější\nvzhled v nehostinných sálech proměnil se v příjemnější. Od úmrtí M. uplynula doba 1/24 měsíců, doba tedy\ndostatečná, aby sehnáno býti mohlo tolik, co ku přehledu činnosti Maroldovy bylo zapotřebí. Nestalo-li\nse tak tentokráte, nestane se tak později docela jistě, protože ku pořádání druhé posmrtné výstavy téhož\nmistra sotva se kdo odváží. Je nám proto líto, že tomuto požadavku vyhověno bylo měrou skrovnou a ne-\nzbývá nám než připojiti se k těm, kteří již na neúplnost výstavy poukázali. Je pravda, že dbáno bylo přede-\nvším finančního výsledku výstavy, který nijakž nesmí se podceňovati, vedle toho však nemělo se zapomínati\ni na úspěch umělecký: pod názvem výstavy Maroldovy, dovolili jsme si představovati výběr celé jeho čin-\nnosti. Nebylo-li možno opatřiti originály, zajisté byly tu k disposici fotografie.*)\nStejně tak nezastoupeny po většině práce dekorativní, a reprodukce výtečných illustrací, jmenujeme jen\nony pro »Fliegende Blátter«, které by souborně srovnány (byť ne třebas rozvěšeny), pro mnohé ctitele Ma-\nroldovy měly mnoho zajímavostíi vzhledem k jich výbornému podání dřevorytem, a které obstarati nevyžadovalo\nžádného zvláštního nákladu. Byly by pak zajisté i jiné firmy nakladatelské s hrdostí přihlásily se k Maroldovi\njako ku svému spolupracovníku. Takové mezery neradi ve výstavě viděli a nenahradila je v nijaké míře řada\noněch drobných originálů v třetí řadě pověšených, které umístěním svým oku staly se nesrozumitelný, tím méně\npak několik těch štočků Borelových, jichž k pohlednicím (!) bylo použito. Přes všechny tuto uvedené výtky\nvítali jsme však výstavu Maroldovu jako událosť uměleckou význačného rázu. s. K.\nSLEČNA ZD. BRAUNEROVÁ NAPSALA PRO ČÍSLO MAROLDOVO VŘELOU VZPOMÍNKU NA ZESNULÉHO\na přece, vzdor teplé příchylnosti, lr.erou ona črta obsahuje, vzdor nadšení pro zesnulého a jeho skvělé nadání\n\n*) V době co tyto řádky byly napsány, nebyly vystaveny aui fotografie ani reprodukce panoramatu »bitvy u Lipan.«"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "311 / 312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na zářivé umění, nelze nechati tu reminiscenci bez oprav\na dodatků. Musí se tak stát, aby jednou a čas\nten přijde až kdo psati bude životopis L. Marolda,\nnenaplnil jej chybami o nem a křivdami proti jiným.\nZ té příčiny béru péro, vybírám svoje vzpomínky\na přehlížím znova listy Mamldovy, Gallandovy a jiných,\njež se vztahují k prvním časům Maroldova pobytu\nv Paříži. Vypovím vše prostě a zrovna úředně věro-\nhodně, neboť se jedná o památku dvou mužů zesnulých,\nkterá nesmí býti zkřivená. L. Marold šel do Paříže\nv pozdním létě roku 1389, aby vstoupil do atelieru\na učení P.-V. Galianda a přinášel si sebou státní sti-\npendium ročně 1200 zl. K tomu všemu došlo takto:\nRedkel umělecko - průmyslové školy v Praze, Fr.\nSchmoranz, musel pomýšleti na to, aby v čas otevřel\nna ústave, který organisoval, specialnou školu pro\nmalbu dekorativní. Mezi českými umělci nebylo nikoho,\nkdo by byl mohl ji vésti, žádný se nepřiklonil k to-\nmuto směru a cizí sílu F. Schmoranz povolati nechtěl.\nSnad_ že by z mladších a nejmladších talentu dal se\nněkterý, v němž by pravý zárodek k tomu vězel, touto\ncestou a doplnil intensivním učením v dobré škole svoje\nvzdělání, jak by toho budoucí učení na škole vyžado-\nvalo. Probrali jsme všechny a nalezli dva. Marold byl\nmezi nimi. Myslbek a F. Zenisek brali podii na po-\nradách a všichni se shodli na něm. Na soukromý,\nzprvu ústní, dotaz, zdali by cítil náklonnost pro tvo-\nření dekorativní, zdali by chtěl se vydati na cestu\nučení, Marold téměř bez otálení řekl: To je můj\nsen, sen mého života, mít velké plochy a prostory\narchitektury a moci štětcem po nich jezdit.\nNásledovaly podrobnější výklady, ne pouze o oboru\nmalby dekorativní, ale také o nutných a nevyhnu-\ntelných studiích, jež by mu bylo podniknouti a Marold\nzůstal při svém odhodlání. Jeho tehdejší práce, uve-\ndeným svrchu umělcům, podávaly mnohem jasnější\na prohlédavější obraz bohatství talentu L. Marolda,\no jeho ještě neuvědomělém dekorativním vkusu, nežli\nkdo v Praze tenkráte měl. Marold přijal nabídku i svého\nbudoucího učitele P.-V. Galianda, o němž i po letech\ns úctou a nadšením mluvil, a chystal se na cestu.\nKonal k ní od zimy 1338 přípravy na c. k. umělecko-\nprůmyslové škole u F. Ohmanna a A. Hellméssena.\nPotom jel do Paříže. První státní stipendium, jež měl\njiž v Praze, bylo zvýšeno jak jen možno. Bylo nej-\nvětší, jaké ministerstvo k podobným účelům dáva.\nPřes to, že Marold měl tehdá plnou vůli novému\noboru se věnovati, přes to, že s radostí odjížděl do\nPaříže, Fr. Schmoranz, uvážlivý znalec lidí a jednáni\nnanej výše konciliantního, po dohodnutí s Myslbekem\na Ženíškem Maroldovi řekl, že mu ani teď není třeba\nse definitivně rozhodnouti. Mělť Marold přijíti do nové\nškol}', prodělati zvláštní disciplinu ateliérovou, o níž on,\nmladík třiadvacetiletý, přece jen v Praze neměl zevrub-\nného ponětí a proto mu ředitel Schmoranz proponoval,\naby zatím půl roku navštěvoval atelier Gallandovo\na po tom čase, až vŠe pozná, teprve se definitivně\nrozhodl, dokoná-li studium malby dekorativní a po-\ndrží-li stipendium. To nebylo arci pro neodvislý život\nv Paříži velké, třeba že pro studujícího postačitelné,\na proto F. Schmoranz nabídl Maroldovi, že veškeré\nstudie, jež by u Gallanda provedl, za přiměřený a\nslušný obnos zakoupí jako učební pomůcky pro školu.\nKdyž Marold odjížděl z Prahy, nechtěl nikdo, aby\nlehkost, diskrétní pikantnost a grácii na komando za-\nměnil za akademickou šablonu, aniž chtěl kdo čerta,,\nkterý jím šil, z něho vyhnat. Právě tyto jeho vlast-\nnosti a umělecky osobité elementy měly mu zůstati;\nvšichni jsme čekali, že právě - ty předností vnese na\npole svého budoucího oboru a o nic jiného nešlo, nežli\naby jeho rozsah poznal as jeho technikou se seznámil.\nDoufali jsme, že právě zvláštní jiskrnost mladého ta-\nlentu Maroldova prozáří zcela apartním spůsobem jeho\nbudoucí malby dekorativní, neboť nikdo neměl na.\n\nJ. KASTNER.\nMODELY."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "313 / 314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nmysli akademičnost, bezduchost a strojenost, když se\nna Marolda a jeho tehdejší práce podíval. Nejméně\npak uvedení mužové. Ostatek je krátký.\nPřed vánocemi 1889 Marold v Paříži churavěl\nreumatismem. Ale již před tím pojednou ztratil chuť\na zájem. Necetné listy jeho to prozrazují mezi řádky.\nGalland pracoval tehdá o velkých svých dekoracích\npro Hotel de ville a myslím, že také pro Sorbonnu.\nCelý jeho atelier zúčastnil se těchto prací. I Marold,\novšem že ne na koncepci, nýbrž na technickém pro-\nvádění. Na jedno si Marold stěžuje: »po figurálním\nani stopy a přece bylo ustanoveno, že se mám v Paříži\nve figurálním a ornamentálním zdokonalit.« A nežli\ndošlo pod vedením Gallandovým ke studiu figurálnímu\n(jehož Marold nejméně potřeboval) ztratil Marold všechnu\ntrpělivost, přestal podávati o sobě a svém studiu zprávy\na o prodloužení stipendia po půl létě nedbal. Tak se\nvŠe rozplynulo v nivec zrovna samo sebou. Stipendium\nmu nebylo odňato, ono prostě vypršelo po šesti měsících.\nKam se Marold mezi tím obrátil, když přestal v učení\nu Gallanda, je známo. Nyní také v jeho díle široce\nrozkvetlém a uzrálém není za těžko poznati, že se ani\nF. Schmoranz, ani Myslbek, ani Ženíšek nemýlili, po-\nstřehujíce v tom z míry bohatém nadání jádro talentu\ndekorativního, jádro vývoje a vzrůstu schopné. Kdyby\nbyl Marold mohl a dovedl zůstati na cestě, o níž sám\nmyslel, že je proň pravá, dnes by v nejmladší gene-\nraci umělecké byly krásné stopy jeho umění a snad,\nsnad také by stěny a klenby některé české budovy\nmonumentální pokryty byly jeho malbami, takovými,\no jakýchž zprvu snil. Stal se třpytivě skvělým ma-\nlířem moderního života a nestal se učitelem. Byl tomu\nzprvu rád; za posledních let svého života soudil již\njinak, když počalo se vyjednávati, aby se stal profe-\nsorem na akademii umění výtvarných v Praze.\nNebožtík řiditel F. Schmoranz z těžká se odhodlal\nzpraviti ministerstvo o planém konci. Odpověď, kterou\ndostal, nebyla zlá. Zněla: Nic nedělá, aspoň bylo\ndobrému umělci pomoženo kam chce. Totiž do\nPaříže, na jeho avenue a boulevardy, do jejich víru,\njehož líčitelem se stal.\nNA SL. 310 — 312 PŘENÁŠÍME UKÁZKY NÁBYTKU\nprovedeného dle návrhu prof. J. Kastnera. Hnutí,\nkteré v celé Evropě hlavně v oboru výzdoby bytu již\npřed časem zavládlo, u nás po většině zůstává stále\nv plénkách. Je to jen několik ojedinělých případů,\nkdy povolán umělec k řešení celých vnitřků stává se\ntak po většině jen při nádherných vnitřních zřízeních\nmonumentálních staveb. Návrhy Kastnerovy ukazují\nnaproti tomu, jak lze řešiti zařízení bytu privátního\nzpůsobem jednoduchým, laciným, který by přes to\nbyl vkusným a účelným: reprodukce prva podává\nčást interieuru z loňské výstavy ve Vídni, pro sou-\nkromníka vídeňského navržená. Na dalších listech pak\npřinášíme reprodukce zajímavých konstruktivních po-\nmocných modelů jednoduché židle\nJehlice a náušnice Jo s. Lad. Němce na\nsl. 314. reprodukované poctěny byly prvou cenou při\nkonkursu obchodní a živnostenské komory na graná-\ntový šperk; jsou zlaté s českými granáty.\nRUSKÉHO UMĚLECKÉHO ŽURNÁLU HCKYCCTBO\nII XV 40 \"/K OCTK eH H cIH. RpOMBIIIIJeHiIOCTb (Umění\na uměl. průmysl), o jehož prvních dvou číslech jsme se\nuž zmínili, došlo nás číslo 36. Část obrázková opět\nzdařilá, zajímavá i leccos nového poskytující. Textová\nčást už je mnohem lepší, než v prvních byla. Redakce\npostarala se o výborné spolupracovníky zahraničně:\nproslulý belgický malíř mystik a zároveň podivuhodný\nmalíř dětských portrétů, vlastně dětských duší, Fernand\nKhnopff, píše tu »Několik slov o převratě v belgické\nškole umělecké«, pravý to dithyramb svému rodnému\numění, staršímu i novějšímu; Francouz Jacques Sor-\nrěze seznamuje opět s uměleckým ruchem ve Francii\nr. 1898 as dobrým vkusem předvádí vybranou spo-\nlečnost uměleckou četnými ukázkami jich nádherných\nprací: Puvis de Chavannes, Dagnan-Bouveret, sochaři\nCarlěs a Garden, Jean Dampt a V. Vallgren (od to-\nhoto Fina tři basreliefv: Narození Kristovo, Kladení\ndo hrobu a Z mrtvých vstání hluboce procítěné\na plny velikosti), pak mistři v umění dekorativním\niv architektuře jsou tu zastoupeni ■— všecko svrcho-\nvaný aristokratism. Ale ty věci jsou nám známy ze\n»3tudia« a z publikací francouzských mnohem důklad-\nněji. V ruském listě hledáme především projevy ruské\nduše. Najdeme je též, ač ne ještě tak, jak bychom si\npřáli. Stasov dokončuje těžkopádně svou rozvleklou\na povídavou stať o Viktoru Vasněcovu, na něhož ne-\nstačí. Vedle cizích dopisovatelů těžkopádnost jeho je tím\n\nKAREL B. MÁDL.\n\nJ. L. NĚMEC\n\nŠPERKY."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "315 / 316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-05.1.24", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nhroznější. Příjemněji se čte Grigorovičova stať o so-.\nchařce T. Risové, Rusce, narozené a vychované v Mo-\nskvě, ale nyní stále žijící ve Vídni s ukázkami\njejích prací a sice: Lucifer, Náměsíčná, Čarodějka,\nSmrt, podobizna Marka Twaina. Velmi zajímavý\njsou ukázky emailovaného křišťálu (džbán, poháry,\nmísy a j. .) Djatkovské sklárny v Orlovské gubernii,\ndle kreseb pí. Bemové, půvabných a originálních.\nZrovna tak porcelánové výrobky císařského závodu\nv Petrohradě, velikolepé vázy, které však holdují jak\nv minulosti tak v přítomnosti vkusu francouzskému.\nTeď závod ten pracuje toliko pro carský dvůr. Zá-\nroveň je tu ukázka prací vyznamenaných při konkursu,\njejž carská sklárna loňského roku vypsala. Zasluhují\ntoho vyznamenání. Práce žáků Stroganovské školy\nkreslířské v Moskvě projevují proti předešlým konser-\nvativnost, ale moskevskou. Pobaví leckoho i hrnčířské\nvýrobky středoasijské; illustrovaná zpráva o Bachčisa-\nrajském zámku a jeho restauraci; umělecký výlet po\ntundře a na ostrov Vajgač atd. Konečně i zpráv,\n0 uměleckém životě v Petrohradě, Moskvě, Kijevě,\nOděsse a v jiných městech ruských. Z příloh nejcennější\njest podobizna Pavla Mich. Treťjakova, rytá s obrazu\nKrámského od V. Mathé. S láskou pracoval tu malíř\n1 ryjec; duše, která z té tváře tak ušlechtile hledí a\nmluví, vzbuzovala tuto lásku a úctu a zasluhovala jí.\n{/ UŽŠÍ KONKURENCI NA BUDOVU NÁDRAŽÍ\ncentrálního v Praze vyzváni byli pražští architekti\npáni: O. Fanta, J. Kotěra, Rud. Křiženecký, V. Ro-\nšlapil a J. Stibral. K danému v podstatných částech\nnezměnitelnému půdorysu žádáno bylo architektonické\nřešení zevnější. Půdorysem tím stanoveno jest celé roz-\nvržení komplexu, které po stránce architektonické\nšťastné zváti nemůžeme. Předně vyjadřuje pouze jeden\nvchod, stejně důležitý východ nemožno vyjádřit, po-\nněvadž se nalézá v dlouhém pravém křídle úplně na-\nhodile položený. Za druhé jest střední budova rozlohou\nv půdorysu a její účelnou výškou ne dosti dominující\nnad ostatními. V obcházení tohoto nedostatku lisí se\nzadané projekty nejvíce. Arch. Stibral přibral ku sTedni\nbudově z osy z křídel, které proti programu i l)gice\nvyvedl nahoře v byty, čímž ovšem uškodil svému\nprojektu oněmi nehezkými štítními zdmi, které před-\nstavě nádraží neodpovídají. Arch. Roštlapil übral na\nkřídlech s byty a vyvedl střed do značné výše s ko-\npulí, arch. Fanta a Křiženecký po váhali si pouze\nzávratnými výšemi kopulí a jich vyšperkováním. Co\nznačí prosím ty kopule? Představuj i-1 i si nádraží, vidím\npředevším dva otvory, vím, že čekárny a restaurace\njsou dobré věci, úřadovny atd. nutné, ale nedovedu\nsi myslet, co se v těch kopulích dělá.\nNehledě ani k tomu, že podobná řešení více museum\nnež nádraží nám připomínají, nejsou ani na místě. Ono\ndenními listy udávané volné prostranství před nádra-\nžím se omezuje na ulici 35 metrů, uzavřenou stromo-\no /\nvím parku. Celkový pohled jest pouze se stran u ve-\nliké skratce; tedy odpadá. P. Kotěra se držel co\nnejpřesněji programu a půdorysu a hleděl mohutnosti\narchitektury vyzvednou střed a zatlačit méně důležité\na uvědomil si, že nepracuje na projektu ideálném. Za\ntuto upřímnost byl odměněn již v denních listech,\ni zde mu nemohli odpustit, že udělal prostě nádraží.\nJak proti tomu by získala Praha s takovým museem-\nnádražím neb římském palácem nádražím. Vždyť už\nna nás myslili ti dobří mistři renaissance, když jí\ndělali, že by se nám mohla dobře hodit pro nádraží.\nAle ta moderna ne a nechce malovat na řeznický krám\npomeranče a přece je to tak krásné ovoce.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ. Předmětem druhé soutěže »V. S.« jsou dekorativní součástky\nornamentální i figurální, potřebné ku ozdobení našeho listu a k jeho typografické úpravě. Omezujíce se pro\ntentokráte na nejnutnější, žádáme od soutěžících provedené, reprodukce schopné kresby ozdobných linek\na kresby řádkových doplňků typografických. Aby vyhověno bylo spíše našim potřebám, připojujeme několik\nslov informačních. Řádkových doplňků třeba nám ku vyplnění nepříjemných mezer, povstávajících často\nv sazbě, hlavně na konci jednotlivých odstavců, které klidný vzhled stránky citelně rusí. Vzhledem ku prak-\ntickému upotřebení odporučuje se užiti ornamentálního motivu stále se opakujícíh ) za sebou, a zaujímajícího\nproportionálně plochu jednoho písmenkového typu, jaké se ve »V. S.« ožívají. Kresby co možno jednoduché\nprovedeny musí býti stejně černou barvou z ohledu na reprodukci. Nejdůležitějším p žadavkem pak jest, aby\n(perem) celkový val eur ornamentálních těch doplňků byl stejný s valeurem sázené řádky. Doplňky tmavší nebo.\ndokonce černé rušily by zrovna tak, jako nynější mezery prázdné. Dovedným rozložením bílých a černých mass\ndá se tomuto požadavku úplně vyhověti. Co je dekorativní liiUa, je asi každému známo. Přáli bychom si\njen, bez všelikého omezování volnosti soutěžících, aby hlavně užívali motivů z přírody a aby i zde dbali\njednoduchosti a pečlivosti u provedení. K vůli snažsímu porovnání došlých návrhů a nutnému zmenšení\npři reprodukci ustanovují se v souhlase s obvyklou dimensí sazby, některé rozměry, jichž nutno zachovati.\nPři linkách kolmých 30*5 cm výšky a při linkách ležatých 24 cm délky. Sirka v obou případech jest volná,\na udělí se na tyto dvě ceny v obnosech 40 K a 30 K. U doplňků řádkových stanoví se šířka kresby na\n2 cm nebo 4 cm při libovolné délce a ceny dvě v obnosech 20 K a 10 K. Konkurenční kresby zaslati jest\nnejdéle do 1. června t. r. do 6. hod. večerní p. St. Suchardovi v Praze 1., Rudolfovo nábřeží.\nSoutěžící upozorňují se na platný a současně uveřejněný konkurenční řád »V. S.«, jichž redakce vyhražuje\nsi právo, pokud jí již toto dle zmíněného řádu nenáleží, užiti i cenami nepoctěných návrhů k účelům úpravy\nlistu proti náhradě honoráře reprodukčního.\n\n—á—"}]}