{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-06", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_sha256": "1a5ee459faaee6d5498ee9a36c7df01a08f40421f4682e6c52ce44c95cd1b0ec", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_06/bmtnaan_1899_06.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_06/bmtnaan_1899_06.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c001", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "317 / 318", "page_fin": "345 / 346", "image_debut": 1, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1", "titre_corps": "SVATÝ VÁCLAV.—Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH. NAPSAL J. ARBES.", "titre_sommaire": "SVATÝ VÁCLAV.—Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH. NAPSAL J. ARBES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "317 / 318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3261, "texte": "SVATÝ VÁCLAV.—Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH.\nNAPSAL J. ARBES.\n\n(Dokončení.)\nPodobně stačí změniti fysiognomii maršála\nRadeckého na pomníku na Malostranském náměstí na\npřiklad ve fysiognomii arcivévody Albrechta, který se,\njak známo, taktéž súČastnil polního tažení v Itálii,\na pomník arcivévodův jest hotov . . .\nKrátce na většině pomníků stačí více méně ne-\npatrná nebo, chceš-li, třeba podstatná transfigurace ně-\nkterých částí a ze starého pomníku je pomník zbrusu\nnový, vlastně pomník, jejž můžeš s obvyklými ob-\nřadnostmi odhalí ti osobnosti zcela jiné, než jaké byl\nvěnován pomník původní. A vidí-li, hochu, člověk,\ntakové věci neustále, věř, že mu není někdy do\nsmíchu . . . .«\n»A kdo tím vinen?« ozval jsem se. abych vůbec\nněco připomenul a přiměl tak přítele k dalšímu pro-\njevu v záležitosti tak delikátní.\n»To sám bůh ví !« odtušil bagatelně a vykročil.\nNásledoval jsem jeho příkladu a tak přešli jsme\nv hovoru několikrát přes nábřeží.\nReprodukuju z hovoru toho hlavně mudrování\npřítelovo.\n»Myslím«, ujal se po chvíli slova, že vlastní pří-\nčina leží mimo nás umělce v tak zvaných po-\nměrech a všech těch nesčetných okolnostech, v kterýchž\nprávě žijeme.\nPrvním, z pravidla nejneůprosnějším diktátem je\ndiktát objednavatelův. Co kdo a jak objedná, musí\nbýti právě tak, jak zní objednání, také provedeno.\nRemonstruj, jak ti libo namítej, odpírej, raď, vy-\nkládej, pros nic naplat. V něčem snad ti povolí,\nv podstatě však se přece jen přišpendlí mnohdy k dílu\nv jádru svém nejtradicionelnějšímu . . .\nPotom přijdou, jak víš, z pravidla ty naše po-\nčestné umělecké komise s obvyklými volenými komi-\nsaři, kteří byli na mnoze právě jen vykonanou volbou\nnabyli zároveň náležité kvalifikace k úřadu soudcov-\nskému krátce cela ta známá procedura kritisování\na poručníkování, o které se člověku zdá, jako by se\nprocházel v peci ohnivé . . .\nSlovem my hlínaři jsme u porovnání s vámi pero-\njezdci a jinými umělci bez odporu nejubožejšími,\nprávě jen proto, že dílo naše nelze srealisovati tak\nlacino, jako díla jiných odrůd uměleckých. Jsmet\notroky nejrůznějších elementů, jimž nelze se übrániti,\nano proti kterýmž není snad možný ani pouhý pokus\nodboje. A přece jest už svrchovaný čas, aby se něco\nstalo. Mladá a nej mladší generace naše musí se eman-\ncipovati z okovů vyrudlé tradice. Netajím si, že to\nnebude snadné, ano jsem přesvědčen, že mnohý v bojí\ntom podlehne. Ale boj ten jest nevyhnutelný a\nproto«\n»Než dovol«, přerušil jsem přítele. »Ty's přec\nčasem svým sám tento boj inauguroval« . . .\n»Pravda, pokusil jsem se o to,« odtušil přítel,\na na mnoze i s jistým zdarem. Ale coz vše na plat,\nkdyž jsou okolnosti a tak zvané poměry neúprosný,\nkdyž právě u nás není pro reformy v jakémkoli\nsmyslu skoro žádné vnímavosti, hamatuješ-li se ještě\nna první leta činnosti mé, dojista mi přiznáš, že byl\númysl můj nejlepší, že jsem se pokoušel o díla my-\nšlénkově obsažná a že jsem aspoň někdy přede vším\npřihlížel k myšlénkám naprosto novým, jaké nebyly\npřede mnou ještě nikdy nikým skulpturně znázorněny.\nNež právě sám na sobě mohu demonstrovati, jak krutý,\npřímo nadlidský to boj snažiti se získati uznání\na přízeň třeba jen elity intelligence, neřku-li nej šir-\nších kruhů pro díla netradicionelní. Nechť jsem na-\npínal sily své sebe více, ze všech stran čišel proti"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "319 / 320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5046, "texte": "mně odporný chlad, ba začasté i jizlivá ledovost.\nTeprve když vrátil jsem se k tradici k staré alle-\ngorii, usmálo se na mne uznání. Ovšem nejdříve\nv cizině a teprve po té rozehřívalo se znenáhla i srdce\nvlastních rodáků, kteří byli druhdy tak upjati, tak\nchladní a ledoví .. . Než před patnácti a dvaceti\nlety byly pokusy o vymknutí se z vyrudlé tradice\nnepoměrně snažší, nežli za našich dob. NejmladŠí\nnaše generace umělecké nezdají se míti ani potuchy\no svízelích, jež jim upravují tak známé kulturní vy-\nmoženosti.\nRafinovanost moderního obchodu vyrábí talenty\ndle své potřeby ; reklama tvoří módy a poněvadž exi-\nstují na reklamu již takořka celé továrny, není ni-\nžádné pochybnosti, že každý, kdožkoli se dostane do\nspáru reklamy\npravda? kdežto každý, kdož by se odvážil vzdo-\nrovati reklamě a vzpírati se módě, může dát nad sebou\nzazpívat zcela nemoderní requiescat in pace!«\n»A jsi snad také jako mnozí z tvých kolegů proti\nobvyklému vypisování konkursů ve svém oboru ?«\noptal jsem se.\n»Já ?« ozval se přítel s důrazným udivením. »Proč\nbych já měl býti proti soutěži? Ke mně byli soud-\ncové, ať znalci nebo laikové, vždycky aspoň milo-\nsrdná\n»Dle toho tedy budeš konkurovat i o cenu na\njízdeckou sochu sv. Václava ?«\n»Nebudu!« zněla rozhodná odpověď.\n»Starší tvůj model sv. Václava však jest dílo\ntakového druhu, že tě první cena bezpochyby ne-\nmine« . . .\nPo těchto slovech přítel se zastavil a zadíval se\nmi upřímně do očí.\n»Poslouchej, hochu!« pravil po chvíli. »Napsal's\nty někdy nějaké dílo, jež by's sám před vldstním\nsvým svědomím pokládal za nepřekonatelné a ve všem\nvšudy za nezdokonalitelné ?«\n»Nenapsal . . .«\n»A tak jsem také ani já nevytvořil doposud žád-\nného díla, jež by mne v plné míře uspokojilo, což\nzdá se mi býti zárukou, že jsem doposud ještě schopen\ndalšího rozvoje.«\n»Chceš tedy svůj model sv. Václava ještě pro-\npracovat, zdokonalit?« vpadl jsem.\n»Naprosto ne!« odpověděl rozhodně. »Přiznám se,\nže učinil jsem v ohledu tom už vše, co po mém ná-\nhledu vůbec bylo možno. Prostudoval jsem všechny\npřístupné historické a legendární prameny a po nej-\ndůkladnější předběžné přípravě provedl jsem jízdeckou\nsochu s nejsvědomitější akuratessou.\nPráce má došla, jak víš, všeobecného uznání, a já\nsám jsem přesvědčen, že nelze na ni provésti nežli\nna nejvýš drobné opravy technické. Veškerá chvála,\nkteré se práci mé dostalo, však mne ani dost málo\nnezmátla. Vímť lépe než kdo jiný, co mé práci chybí,\nale co nelze změniti . . .«\n»A mohl bych to zvědět i já ?«\n»Proč ne? Mezi námi přec není, a byť i bylo, ne-\nmusí býti žádného tajemství toho druhu. Propracoval\njsem celek i podrobnosti s vzornou pietou. Model\nmůj však v podstatě přece není nic jiného nežli prostý\nrejthar . . .«\n»Jak to ?« uklouzlo mi v překvapení.\n»Zcela jednoduše. Sfoukneš-li, milý hochu, všechny\nhistorické a legendární emblémy, jimiž jsem po nej-\nbedlivějším studiu as rozmyslem model svůj obmyslil,\nnemáš před sebou nic jiného než-li jezdce na koni.\nObmyslíš-li ho jiným krojem, jinou zbrojí, jinými em-\nblémy, vyloupne se ti ze sv. Václava jakýkoli jiný\nrejthar. A v tom právě jest pro mne závada hlavní,\npřímo nepřekonatelná.«\nPřítel umlkl a zadíval se mi opět zpytavě do očí.\nPřiznám se, že jsem byl slovy jeho skoro zaražen.\nProstý a přece tak přesvědčivý a zároveň podstatu\nvěci pronikavě prohlubující výklad mne pro okamžik\nodzbrojil.\n»Ale tutéž vadu nebo jak sám pravíš, závadu,\nmožno přec vytknouti každé jízdecké soše vůbec, na-\nmítnul jsem po krátké pomlčce.\n»Ovšem«, odtušil přítel resignovaně. »Ale yším tím\nna závadě samé ničeho se nemění závada zůstává\nzávadou.\nIdeu nebo chceš-li legendu svátováclavskou možno\nostatně i jinak ještě doplnit, po případě i jaksi pro-\nhloubit allegorickými a emblémovými přídavky na\npodstavci atd.\nVše to však základní myšlénku v podstatě nemění,\nnýbrž ji na nejvýše jen objasňuje nebo prohlubuje.\nRejthar zůstává rejtharem a nejsnažší technickou es-\nkamotáží může býti sv. Václav přeměněn na př. v sv.\nJiří a vůbec v jakoukoli jinou sochu jízdeckou.«\n»V tom případu tedy jest nezbytí«, ujal jsem se\nslova. »Nemůže-li býti jízdecká socha sv. Václava\nv podstatě jinou, než jak ty's ji pojal a provedl, ne •\nchápu, proč by's nemohl konkurovati ?«\n»Ah, dej mi pokoj se všemi konkursy!« odpověděl\nnevrle mávna odmítavě pravicí do vzduchu.\nPo té vykročil a pokračovali jsme volným krokem\nv promenádě.\n»Což pak se nepamatuješ, jaké osudy již můj\nmodel měl?« ujal se přítel po chvíli slova sdílným\ntonem. »Jsem unaven i rozmrzen. Víš přec, že bylo\nse mnou původně vyjednáváno, bych model svůj pře-\npustil k provedení, a když pak vyjednávání skoro již\nukončeno, napadlo rozhodujícím kruhům vypsati kon-\nkurs přece. Za takových okolností, jak sám uznáš.«\nNemohl jsem jinak, nežli přisvědčiti.\n»Skytají-li konkursy vám výtvarníkům, vlastně vý-\ntvarnému umění u nás nějakých výhod«, připomenul\njsem jen ještě, »nechci rozhodovati. Ale nám literátům,\nvlastně literatuře byly, jsou á bezpochyby i na dále\nbudou jak literární historie dokazuje spíše na\nškodu nežli ku prospěchu. Není to přec nežli bez-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "321 / 322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2289, "texte": "duchý starý cop z naivních dob, kdy se domníváno,\nže je možno vydupat umělecká díla i z ouhoru —«\n»Nu, tak ! vpadl přítel lakonicky.\n»Přes to, myslím, můžeš i tentokráte konkurovat\njako kterýkoli jiný kolega,« dodal jsem jaksi zdráhavě\n»a nemusíš spustit s mysli, o čem jsi se byl právě\nsám zmínil . . .«\nUsmál se trpce a skoro bolestně; po té pokrčiv\nramenoma podal mi mlčky ruku. Rozloučili jsme se.\nPřítel zabočil do nejbližší poboční ulice a já šel\ndále svou cestou\nVše, co jsem byl právě aspoň v hlavních rysech\nnaznačil, nebyla nežli nahodilá výměna myšlének,\nvlastně pouhých nápadů, na jakou se z pravidla skoro\njiž v nejbližším okamžiku zapomíná.\nTentokráte zavířilo však mozkem mým přece ještě\nněkolik myšlénkových jiskérek.\nNapadloť mi: Čím jsou v umění všechny ty vý-\nklady a rozklady, všechny ty dobrodušně poučné\nnebo zlomyslně úšklebné kritiky a vůbec celý ten ne-\nvyvážitelný arsenál estheticko-theoretických pravidel\na pravidlíček abstrahovaných z uměleckých děl již\nexistujících oprotiv jedinému šťastnému myšlénkovému\nzásvitu, z něhož dříve nebo později vyklíčí a vypučí\ndílo, které nemá s existujícími již uměleckými výtvory\nbuď pranic nebo skoro nic společného?\n»Chaos nic nežli chaos!« hučelo mi duší\ntemně jako doznívající hukot vzdáleného vodopádu.\nS planoucí pochodní nebo kmitavou svíčičkou tra-\ndicionelních esthetických i pseudoesthetických dogmat\nse matohlavě ve fantasmagorickém labyrintu umělec-\nkých problémů\nA přec jest vlastní tajemství tvoření tak prosté\na přímo na výsluní!\nZačasté z čiré tmy šlehne náhle duší někoho\nz nás nevysvětlitelně a nepochopitelně intensivně my-\nšlénko vý záblesk a před duševním znakem naším stojí\nzcela jasně a plasticky nový útvar umělecký, před\nkterýmž, podaří-li se nám případně jej znázorniti,\ni nejzavilejší kritika nucena jest složiti dříve nebo po-\nzději zastaralou svou zbraň a zařaditi jej mezi díla\nsměrodatná, z kterýchž zase ona sama abstrahuje nové\nzákony pro umění . . .\nAle právě proto, že skoro každý umělec závisí\nvíce méně na velkém davu, po případě na elitě tak\nzvaných znalců lpících na tradici nezbývá nežli\nse přikrČiti a plouti s povodem začasté i proti vlastni\npřirozenosti. A výsledek ?\nTriumf vyrudlých tradic na útraty přirozené tvo-\nřivosti pokoření, zdeptání, zmrhání svěžích a na-\ndějných talentů"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "323 / 324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2092, "texte": "Na komando tak zvaných znalců uklání se velký\ndav ve zbožné úctě jako obrovská armáda pagod před\npatvořeným omšeným výtvorem s falešnou signaturou\npravého tvoření.\nCo nezmůže autorita tak zvaných znalců a kritiků,\ndorazí z pravidla pustá, dryácnická reklama . . .\nA jn éno šťastného oslavence jde od ůst k ústům, ba\nrozletí se užším neb i širším světem.\nJak točíme se šťastně a blaženě do kolečka skoro\nbez naděje vyváznutí . . .\nKoho neuznali tak zvaní znalci koho zbě-\nsila výdělkářská Frýna-reklama nevmrskala žhavými\ndůtkami svých rafinovaných dythiramb do paměti vel-\nkého davu točí se v koutku zapomenutí a může\nsi v dumné zoufalosti do únavy, ba do vysílení hrýzti\nsvé umělecké drápky\nAvšak tak bylo, jest a bude snad i na dále.\nA proto dosti unavujících a bezúčelných reflexí, jež\nbývají našim čtenářům tak protivný!\nUmění prý jest volné, vznešené a bůh ví, jaké\nještě ... V pravdě však je přece jen čímsi, co není\nvzdáleno nejhnusnějšího otroctví\nA jako vždy, kdykoli jsem ve svých meditacích\ndospěl k osudnému tomuto závěrku, proud myšlének\nmých náhle se zarazil a rozladěn, rozmrzen vě-\nnoval jsem pozornost všednímu okolí.\nProdlením něholika jen minut zapomněl jsem na\nvše, co předcházelo. Umění, jeho účel, zápasy, zákony\ni osudy, vůbec vše, co je s ním ve spojení, bylo mi\nprávě tak lhostejno, jako kterémukoli z bodrých a\nšťastných našich šosáků . . .\nOde dne, kdy se sběhlo, co jsem byl právě vy-\npravoval, minulo několik měsíců.\nNadešla zima . . .\nKonkurs na sochu sv. Václava zůstal v perma-\nnenci. Nepochybuju ani dost málo, že bylo o nem v kru-\nzích uměleckých, obzvláště pak v kruzích amatéru,\n(kteří mají u nás jako jinde na takových sportech\nz pravidla větší zájem nežli na vlastních dílech umě-\nleckých), horlivě a snad i vášnivě diskutováno.\nRovněž nepochybuju, že byly i tentokráte z růz-\nných ateliérů konkurujících umělců vynášeny na ve-\nřejnost různé podrobnosti, jež měly zustati v tajnosti,\na že na jich základě pronášena a nejen hájena, nýbrž\ni potírána všeliká pragnostik-n ; krátce že dělo se,\nco děje se z pravidla o každém podobném konkursu."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325 / 326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.5", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 2155, "texte": "Náhodou a bezpochyby jen zvláštním sběhem okol-\nností nedozvěděl jsem se však o tom všem praniceho.\nTeprve, když jsem se v novinách dočetl, že budou\ndo poroty povoláni také nějací vynikající znalci z ci-\nziny, rozzvucela se v duši mé opět struna odpor-\nného rabalisty.\n»K čemu to?« napadl) mi. »Či snad proto, že\nv zemích koruny české není ani tří nebo pěti dosta-\ntečně vzdělaných a zároveň poctivých mužu, kteří by\ndovedli správně a nestranně posouditi umělecká díla\nčeských umělců z dějin českých ? Neb aby bylo vy-\nvarováno veškeré kamaraderii a jedině proto aby v po-\nrotě zasedli soudcové naprosto nepředpojatí, nestranní\na ve všem všady nepodplatní?\nA o čem vlastně měli tito cizozemští znalci roz-\nhodnouti ?\nO základní myšlénce, tedy o nejvlastnější podstatě\numělecké díla? O historických a legendárních důle-\nžitostech nebo podrobnostech?\nSotva ! . . . Znalci, kteří znají dějiny české snad\njen z konversačních lexikonů nebo z pochybných\ndějepisných spisů cizozemských ; znalci, kteří se bez-\npochyby nikdy specielně nezabývali ani Českou historií,\naniž legendami svatováclavskými, nemohou přec o zá-\nkladní myšlénce uměleckého díla z dějin českých\na vůbec o všem, cožkoli jest v díle tom v souvislosti\ns dějinami, pronášeti soud kompetentní.\nQ čem tedy mají rozhodnouti?\nDojista jen o umělecké formě : je-li jezdec před-\nstavující sv. Václava skutečně rejtharem plasticky\nsprávně znázorněným a na nejvýše snad\njen ještě o nějakých podrobnostech.\nO nejvlastnější podstatě díla, o základní myšlénce,\nnemůže tudíž úsudek cizozemských znalců vyzníti\nnež-li na hlucho tradicionelně frásovitě . . .\nPovoláním cizozemských znalců do poroty nejde\ntedy rozhodujícím kruhům v první řadě o základní\nmyšlénku, nýbrž přede vším o formu\nVše to byly ovšem jen pouhé subjektivní domněnky,\njež mohly býti výsledkem konkursu do jedné jako\nnaprosto bezpodstatné vyvráceny.\nZ té příčiny stihl je také zasloužený osud. Vypu-\nstil jsem je z mysli a nemaje na věci žádného zájmu,\nzapomněl jsem za nedlouho i na sám konkurs.\nPo nějakém čase došel mne však poštou nepode-\npsaný korespondenční lístek, na němž bylo tužkou\nlakonicky napsáno :"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "327 / 328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.6", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 2812, "texte": "»Můžeš-li, navštiv mne dnes v mém ateliéru ; rád\nv\nbych se s Tebou o něčem dohodnul. Cekám!«\nDle známého těžkopádného rukopisu poznal jsem\nna první pohled, kdo mi píše; ale snad ještě nikdy\nnepřišlo mi nějaké poznání tak v nevhod jako tento-\nkráte. Odhodil jsem listek skoro mrzutě. Když však\njsem si připomenul, že snad jde o záležitost naléhavou\nnebo důležitou, vydal jsem se na cestu přece.\nBylo odporně škaredé zimní odpůldne. Z jedno-\ntvárně olovněné oblohy sypal se sypký sníh, jejž mi\nvířivý ledový vítr mrskal do tváře. Současně však\ntálo, tak že jsem se někdy v pravém slova smyslu\nbrouzdal cvachavým blátem.\nNení tudíž divu, že jsem cestou myslil na vše\njiné, jenom ne na přítelův ateliér. Přes to přece\nkmitla mozkem mým aspoň dávná vzpomínka, kdy\nmne byl přítel poprvé vlákal do své první dílny,\nkterou si byl upravil z někdejší prosté konírny.\nOd té doby prodlením více nežli čtvrt století\novšem se mi naskytla často příležitost obeznámiti se\ns různými ateliéry skoro do omrzení. Nečekal jsem\ntudíž ani tentokráte, kdy jsem se übíral do ateliéru\nmoderně upraveného, ale známého, žádného překvapení.\nA skutečně, když jsem konečně překročil práh\npřítelovy dílny, kde mne ovanulo příjemné teplo, a roz-\nhlédnul se ledabylo kolem, shledal jsem skoro vše\nprávě tak jako o poslední své návštěvě, asi před\nrokem.\nProstorná místnost, do které vniká od severu\nsvětlo několika velkými okny, jeví obvyklou pitoreskní\nfysiognomii dílny výborně situovaných sochařů, kte-\nrýmž záleží nepoměrně více na práci nežli na thea-\ntralně titěrné úpravě okolí. Následkem pošmurného\ndne, vlastně již předvečera panuje v ateliéru skoro\naž přítmí, tak že se zdá, jako by bylo vše zahaleno\nlehkou mlhou. Osvětlení není však konstantní.\nNásledkem nepohody, hlavně z té příčiny, že se-\nverní vítr vmetá chvílemi přehoušle sněhu přímo do\noken nebo je před okny vířně prohání, zdá se, jako\nby po předmětech v dílně přeletěly matné, sotva po-\nzorovatelné chvějivé stíny.\nVše to postřehl jsem po prvním rozhlédnutí se\na dříve, nežli mne přítel přivítal. A když se tak stalo,\nkdyž jsme si podali ruce a po výměně obvyklých\nkonvenienčních frásí usedli podle sebe na pohodlný\ndivan poblíž prostředního okna, přehlédl jsem celé\nateliér a přesvědčil se poznovu, že v něm není pra-\nnic, co bych nebyl již viděl. I pozadí dílny zahaleno\nbylo napříč zavěšeným plátnem, za kterýmž přítel\nukrýval různé sochařské haraburdí, jako stojany, lešení,\nkádě hlíny a podobné.\n»Nu, což?« optal jsem po chvíli ledabylo. »Nic\nnového ?<<\n»Jak vidíš !« odtušil přítel tímže ledabylým tonem,\njakým byl osloven. V tom jsem si připamatoval konkurs\nna jízdeckou sochu sv. Václava. »A nekonkuruješ ?« otázal jsem se s nepoměrně větším interessem.\n»Konkuruju!« odpověděl přítel rozhodně. »Byl jsem k tomu takořka donucen.«"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "329 / 330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4257, "texte": "»Skutečně?« připomenul jsem s mírným podivením\npřipamatovav si přítelovo starší rozhodnutí.\nPřítel klidně přisvědčil.\n»A kde máš model ?« optal jsem se živě.\n»Lhůta konkursu vypršela včera v poledne. Model\nje již na místě.»\n»A proč jsi mne sem tedy citoval v takové\nnepohodě ?« ozval jsem se tonem mírné výčitky.\n»Rád bych se s tebou o něčem dohodnul«, od-\npověděl přítel s klidem, ba lhostejností člověka, kte-\nrémuž na nějakém, ať již jakémkoli dohodnutí pranic\nnezáleží.\n»Nu, budiž! Ale já bych byl přece jen rád tvůj\npozměněný model viděl dříve, nežli jej uvidí jiní . . .«\n»Už se stalo«, míní přítel dobrodušně. »Ostatně\nnebyl by's na něm shledal pranic zvláštního. Je to\nstarý a tobě i jiným známý můj model, na němž jsem\npozměnil, vlastně korigoval pouze některé podrobnosti.«\n»A co tě přimělo konkurovat!, když jsi měl pů-\nvodně v úmyslu konkursu se nesúcastniti ?« optal\njsem se.\n»Jak jsem pravd, byl jsem k tomu takořka do-\nnuceny odtušil přítel a vypravoval mi pak, co se\nbylo vše stalo.\nVyslechl jsem jej s přátelskou trpělivostí.\n»A víš ty, jak my právě připadáš?« připomenul\njsem sarkasticky, když dokončil.\n»Nu, jak? Mluv!«\n»Nejinak, nežli jako Josef Jiří Kolár nebo jako\npřítel Aleš«.\nZavrtěl nedůvěřivě hlavou.\n»I jdižiž! V jaké pik logické souvislostí mohu\nbýti já sochař s hercem nebo spisovatelem ?« ozval\nse monotonně, jako by se v mysli snažil napověděné\ndoplniti. »S Alešem ovšem jest porovnání aspoň možné.\nPřes to přece nechápu . . .«\n»A přece jest věc tak prajednoduchá!« odpověděl\njsem chladně. »Mluvme jednou zase zcela upřímně\nbez jakýchkoli konvenienčních nebo přátelských ohledů !\n»Pravda-li, co o tobě umělecká i 'kritická fáma\nhlásá: že se ti podařilo vyšinouti se v kruhu sou-\nvěkých sochařů našich nejvýše, není nižádné pochyb-\nnosti, že vyšlo z tvého ateliéru dílo, jež pokládá se\nza nejzdařilejší všech, jež byla prodlením asi čtvrt\nstoletí v Čechách vytvořena. Pravda-li pak dále, co\ntáž fáma hlásá o tvém modelu sv. Václava, pak kon\nkuruješ vlastně sám s sebou, právě tak jako konku-\nroval Josef Jiří Kolár jako dramatický spisovatel po\nvíce nežli čtyřicet roků až do své smrti a jako kon-\nkuruje přítel Aleš již přes dvacet roků vždy jen sám\ns sebou . . .«\n»Doposud nechápu !« vpadl mi přítel skoro nevrle\ndo řeči.\n»Jak víš«, pokračoval jsem s nezměněným klidem,\n»napsal Kolár svou »Magelonu« před rokem 1852.\nPravda-li, že jest »Magelona« nejen nejlepší drama-\ntickou prací Kolárovou, nýbrž až dosud nejvzornější\na do dnes nepřekonanou tragedií českou vůbec, kon-\nkuroval Kolár, jak už bylo před lety konstatováno,\nkaždým pozdějším dramatem svým vždy sám s sebou.\nVždy šlo jen o to, zůstane-li nejvzornější tragedie\nčeská »Magelona« nejvýše nebo bude-li pozatlačena\nnovým dramatickým plodem Kolárovým.\nRovněž takový osud připravil si přítel Aleš svou\nnepřekonatelnou »Vla tí.« Pravda-li, že je to až dosud\nmyšlénkově i formálně dílo, jakým se nemůže po-\nchlubiti žádný jiný z českých malířů, konkuruje\ni Aleš od vznik v* »Vlasti« každým dalším svým vý-\ntvorem jedině sám s sebou. I zde jde vždy jen o to,\nmá-li či může-li býti ve svém způsobu nepřekonatelná\nAlešova »Vlast« překonána samým Alešem.\nA tak také nebo chceš-li, třeba jen podobně jest\ns tebou. Pravda-li co kritická i umělecká fáma hlásá\no tvém modelu sv. Václava, konkuruješ i ty sám\ns sebou.\n»Ah, ne, ne!« zvMal přítel skoro až zpurně. »Ny-\nnejší konkurs o model sochy sv. Václava jest přece\nněco zcela jiného,« pokračoval po chvíli, »nežli při-\npomenuté tebou případy : Kolárův a Alešův. Chceme-li\nmluvit upřímně, musíme vzít v uvahu každou even-\ntualitu. Nynější konkurs znamená pro mne něco zcela\njiného, a chceš-li i nebezpečného. Neboť dejme\ntomu, že jury přiřkne tentokráte, ať již právem nebo\nbezprávně, první cenu jinému konkurentu! Co bude\ntoho přirozený následek ? Uměleckou i kritickou fámou\naž dosud za nejlepší prohlašovaný můj model slítne\nzcela jednoduše s piedestalu domnělé nepřekonatel-\nnosti a já, vlastně tak skoro veškerá moje sláva slítne\ns ním . . . Nynější konkurs tedy má pro mne zcela\njiný význam.«\nZ části musil jsem dát příteli za pravdu přes to\nvše, že i Kolárovu »Magelonu« i Alešovu »Vlast«\nmohl by stihnouti týž osud, že by totiž mohly býti\nkonečně přece někým překonány. Než dokud se tak\nnestane skutečně"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "331 / 332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.8", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 5134, "texte": "Z té příčiny jsem chlácholivě připomenul:\n»Přes to zůstaneš přece jen tím, čím v pravdě jsi.«\n»Ale diadém priority bude mi stržen beze všeho\nmilosrdenství;« zvolal přítel sarkasticky a zasmál se.\nPřítelovo zasmání mne pozarazilo. Připadalo mi\njako bezděčný symptom neochvějného přesvědčení,\nže jest vítězstvím svým i tentokráte zase zcela jist.\n»Tvůj smích mne skoro pomátl,« ujal jsem se slova\npo krátké pomlčce. »Ci zdokonalil jsi svůj model tou\nměrou, i e jest hors concours? ZbaviPs jej snad všech\nr ' V\nzavad, jež jsi byl na něm sam shledal ? Ci přetvořil\n• • v , -i • v v • vv / r v v 11' O\njsi svetce na koni, ze po pnmerene výmene emblemu,\nzbroje atd. nemůže býti více zaměněn za jakéhokoli\nrej th ar a?«\n»Ani to, ani ono,« odtušil přítel. »Konkuruju\ntímže starým svým modelem, na němž jseni byl jen\ntu a tam cosi poopravil . . .«\n»A domníváš se, nebo správněji řečeno, jsi pře-\nsvědčen, že's proti každé konkurenci obrněn ?«\n»Nikoli!« pravil s důrazem sebevědomí. »Konku-\nruju dle předpisu tradicionelní jízdeckou sochou. Před\nveřejností, před světem mohu tedy padnout jako který-\nkoli jiný gladiátor umění; ale dle všeho nepadnu sám\npřed sebou.«\n»Co tím míníš?« optal jsem se skoro až zvědavě.\n»Okamžitě se dozvíš, aniž bych ti jen slovem při-\nspěl ku pomoci«, odpověděl přítel sebevědomě.\n»Opravdu?« usmál jsem se sarkasticky.\nPřítel více neodpověděl, nýbrž vstal a pomalu po-\npošel přes celé ateliér až k plátnu, za kterýmž měl\nuloženo své hrubé sochařské haraburdí. Zde se ob-\nrátil ke mně, jako by se chtěl přesvědčiti, sleduju-li\njej zrakem, načež jediným mávnutím ruky plátno roz-\nhrnul.\n»Co to?« uklouzlo mi v náhlém udivení nad tím,\nco jsem spatřil a čím mne přítel v svrchované míře\npřekvapil.\nAsi patnáct kroků přede mnou stála na nízkém,\nsotva metr vysokém dřevěném podstavci skizza sou-\nsoší, v jehož středu rozeznal jsem na první pohled\nsv. Václava na koni jako hlavní figuru skoro v do-\nživotní velikosti.\nPřekvapení mé bylo tak velké, že po pronéšení\ncitovaných dvou slov, jež mi byla bezděky uklouzla,\nzůstal jsem po několik minut v němém udiveni seděti,\naniž bych si byl jiného vědom, nežli že dívám se na\nsousoší, jež mne bylo překvapilo netoliko náhlým\na nepředvídaným svým objevením, nýbrž i plastickou\nsvou výrazností. Neboť skoro v nerozdílném okam-\nžiku, kdy rozeznal jsem sv. Václava jako figuru hlavní,\npoznal jsem také ostatní tři figury vedlejší a zároveň\npostřehl nejen vzájemný jich styk nebo abych tak řekl,\npříčinné seskupení, nýbrž i mvšlénkový a dějinný jeho\nvýznam.\n»Co to ?« zamumlal jsem po chvíli vstávaje, abych\nsi sousoší prohlédl z blízka.\n»Ne, ne! Jen zůstaň na místě, kde právě stojíš !«\nzvolal přítel katogoricky. »Vždyť přec pozoruješ, že\nto pouhá a k tomu jen z hrubá navržená skizza.\nkterá nesnese zkoumání z blízka.«\nZe vzdálenosti, z které jsem se díval, obzvláště\npak za matného, podvečerního přítmí ovšem se mi\nzdálo, že jest skizza nepoměrně propracovanější: ale\npo přání přítelově zůstal jsem sfáti těsně před diva-\nnem, z něhož jsem byl vstal a věnoval sousoší zby-\nstřenou pozornost.\nČím déle, čím bystřeji a zkoumavěji jsem se díval,\ntím více jsem nabýval přesvědčení, že stojím před zá-\nrodkem uměleckého díla významu skoro snad epo-\nchálního.\nPo těch několik minut, co jsem přítelově práci\nvěnoval nej napjatější zkoumavou pozornost, marně\njsem se namáhal připomenouti si nějaké jiné dílo pla-\nstické, jež by mělo s přítelovou skizzou jen vzdálenou\npodobnost. Bezděky popošel jsem několik kroků na\nprávo a po chvíli zase asi dvakrát tolik kroků na\nlevo, abych mohl sousoší věnovati pozornost s obou\nboků; ale každá další podrobnost, již jsem při zby-\nstřeném zkoumání postřehl, dotvrzovala jen náhled,\njenž byl mozkem mým šlehl hned o prvním pohledu\nna překvapující skizzu.\nKdyž pak jsem se posléze opět vrátil na původní\nsvé stanovisko před divan, nemohl jsem jinak nežli\ndáti výraz svrchovanému svému uspokojení přitlume-\nným výkřikem :\n»Viktoria, kamaráde! Problém je šťastně a nepře-\nkonatelně rozřešen. Konkurs nemůže skončiti nežli\nv tvůj prospěch!«\n»Myslíš ?« zasmál se přítel, jenž byl zatím popošel\nk místu, kde jsem stál já, a zadíval se mi upřeně\na zároveň skoro až vyzývavě do očí.\n»Není nižádné pochybnosti,« odtušil jsem v na-\nprostém přesvědčení, že jinak býti nemůže.\n»Leda by's byl v porotě ty sám jediný a rozhodl\nz pouhé kamaraderie«, zasmál se přítel sarkasticky.\n»Neboť vším tím, co's byl pronesl nebo dal vůbec na\njevo, není přec pranic přesvědčivě dokázáno . . .«\n»Ovšem, ovšem«, přisvědčil jsem.\n»Především jde o to«, pokračoval přítel s nezmě-\nněným klidem, »mluví-li k tobě skizza mého sousoší\ndosti zřetelně a jaké myšlénky nebo city v tobě pro-\nbouzí . . .«\nv\n»Ne, ne, kamaráde!« vpadl jsem odpiravě. »Ze\njde především o ty mluví-li tvá skizza ke mně dosti\nzřetelně, sice připouštím; ale závěrek tvých slov zdá\nse mi býti nesprávný z té příčiny, poněvadž každé\nv pravdě umělecké dílo právě tak jako každá jiná\nvěc budí v každém z nás dle naši individuality, ná-\nlady atd. myšlénky a city jiné. Na člověka v nábo-\nženství křesťanském vychovaného a v pravdě zbožného\nna příklad musí přece sousoší tvé působiti zcela jinak"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "337 / 338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2359, "texte": "nežli na člověka nábožensky indiferentního. Z té pří-\nčiny jde tedy především o to, mluví-li skizza tvá dosti\nzřetelně; ale hned po té co a jak vlastně zná-\nzorňuje . . .«\n»Ano, ano, tak a nejinak!« vpadl mi přítel do\nřeči. »A proto rci, co a jak skizza znázorňuje, abych\nse přesvědčil, znázorňuje-li aspoň přibližně správně,\nco mi tanulo na mysli.«\nVykládati mistru plastiky slovy, co tají vlastní\njeho výtvor v ohledu myšlénkovém, jest rovněž tak\nnesnadné, jako zbytečné. Z té příčiny nereprodukuju\nslov, jimiž jsem se snažil učiniti se příteli přesvědčivě\nsrozumitelným. V náhradu za to snažím se zde, pokud\nto slovy vůbec možno, učiniti čtenáři aspoň přibližně\npojem o skizze, jak mi nyní ještě tane v paměti.\nPřítel použil sice k hlavni figuře svého sousoší\nstarší své práce, sv. Václava na koni; ale místo maje-\nstátního klidu, jaký jeví starší model, znázorňuje sou-\nsoší ztrnulý moment svrchovaně dramatického ruchu.\nPřed sv. Václavem na polo k němu obrácena\nklečí totiž na jednom koleně, jako by byla jen\nna mžik poklekla, stařena v polořeholním šatě z dob\nuvedení křesťanství do Čech sv. Ludmila. Vrásko-\nvitá tvář rysů poněkud tvrdých, ale ušlechtilých, jeví\nzbožné zanícení ženy důvěřující ve své poslání. Pravou\nruku, v níž pevně drží prostý staroslovanský kříž,\nmá sv. Ludmila sebevědomě vztýčenu do výše, jako\nby naznačovala cestu, kterou má sv. Václav jako\nkníže i člověk nastoupiti, kdežto levou ruku křečovitě\ntiskne k srdci k vlastnímu zdroji svých citů, ná-\nzorů i rozhodnutí. Sv. Václav, k němuž sv. Ludmila\ndůvěrně obrací svou tvář, jeví skutečně snahu vyhověti\nněmému vyzvání. Zrak jeho obrácen je směrem, kte-\nrýmž sv. Ludmila ukazuje křižem a držení těla jeho\nnasvědčuje, že k cíli tomu nabádá i svého komoně.\nAle komoň se poněkud vzpírá . . .\nPo pravé jeho straně v popředí stojí totiž pevně\nrozkročen svalovitý mladý muž v knížecím kroji staro-\npohanském Boleslav. Mužná jeho tvář jeví energii\nk nadlidskému odporu podrážděnou. Prudkým vzma-\nchem levé ruky byl uchopil komoně za uzdu a trhnuv\njím obrátil komoňovu hlavu zpola k sobě na zad,\nkdežto pravá ruka křečovitě tiskne jilec z pochvy po-\nvytaženého meče, jako by již již chtěla vzíti útočiště\nk násilí nejkraj něj Šímu a zameziti bratrův úmysl\nbratrovraždou . . .\nPo levé straně komoně v pozadí stojí pak žena\nv plné ještě sile v knížecím kroji staropohanském."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "339 / 340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.12", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 2280, "texte": "Drahomíra. Opírajíc jednu nohu o větev lípy jeví\nv tváři tklivý žal a bolestné zdrcení. Dívajíc se přes\nkomoně k oběma svým synům, zdá se s úzkostlivým\nnapjetím cekali výsledek zoufaléh) zápasu; ale sama\nstojí již bez rady a nečinně, jako by v nejrozhod-\nnějším okamžiku zalomila rukama a zůstala v ztrnutí.\nNa širokém podstavci pod komoněm válejí se ko-\npyty jeho rozdrcené zbytky pohanských bůžků.\nMožno-li si z několika těchto slov uciniti aspoň\npřibližně správný pojem o přítelově zárodkovém díle,\nnechci rozhodovati.\nZ povrchní charakteristiky však je zřejmo, že ne-\nbylo již možno jako v původním jeho modelu při-\nměřenou technickou eskamotáží ve fysiognomii, kroji\natd. dáti celku ráz libovolný. Zde byl momentní\ndramatický výjev zcela přesně a určitě vystižen, tak\nže komposice ta i po úplném vysvléknutí z hávu\nhistorického, po případě legendárního a z části i sym-\nbolického byla by vždy ještě měla aspoň podobný\nvýznam jako původně a v ohledu všelidském nemohla\npozbyti na své působivosti.\nMimo to neznázorňovala tradicionelní moment ne-\nhistorický: dokonané již vítězství křesťanství nad po-\nhanstvím, nýbrž moment v pravdě historický: tuhý,\nba zoufalý zápas nejcelnějších zástupců silné, zdravím\nkypící samostatné kultury staročeské se zástupci kul-\ntury cizorodé, spíše citové než rozumové a na-\nznačovala již také jaksi i později výsledek boje.\nA vše to komposicí tak prostou, plasticky ná-\nzornou, všeobecně pochopitelnou, tudíž populární, že\nnemohl jsem jinak, nežli upřímně vyznati, že přítelova\nskizza působí na mne elementární silou definitivně\nrozřešeného uměleckého problému sochy sv. Václava\nPřítel vyslechl výklad můj, z něhož jsem zde na-\nznačil pouze několik závěrečných point, se sebevědo-\nmým klidem umělce vyspělého, v uměleckých trudech,\nsvízelích a bojích zoceleného.\n»A pokládáš.mne za schopna provésti skizzu tu\niv ohledu formálním ?« optal se s nenadálým nervos-\nním affektem, jako by byla duší jeho bezděky šlehla\nmyšlénka zvracející všechny původní názory v pravý\nopak. »Pokládáš mne za schopna, že bych dovedl ne-\njen celek, ale i všechny podrobnosti přivésti v ryze\numělecký soulad, že bych dovedl všem figurám sou-\nsoší dáti přirozené posice, že bych dovedl všem fysi-\nognomiím vdechnout! celku příslušnou výraznou odu-"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "341 / 342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.13", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2345, "texte": "ševnělost, že bych dovedl provésti všechny kroje\na všechny podrobnosti přesně historicky, že bych do-\nvedl nejen ve vlastním skupení, nýbrž i na podstavci\nrůznými výjevy a emblémy z doby pohanství a první\ndoby křesťanství v Cechách myšlénkový význam celku\ndoplniti a prohloubiti, slovem že bych dovedl skutečně\nprovésti dílo v pravdě již skoro nepřekonatelné ?«\nVyslechl jsem přítelovu dychavicnou periodu s tímže\nklidem, s jakým byl on před tím vyslechl můj, rovněž\ntak zbytečný výklad o svém díle. Bylo mi však přece\nnápadno, že umělec, který měl techniku svého uměni\núplně v moci a nemusil v tomto vzhlede plýtvati bez-\núčelně slovy, pociťuje, jak se mi zdálo, náhle nedůvěru\nve svůj talent k provedení díla tak šťastně založeného.\nZ té příčiny jsem konejšivé odtušil:\n»Ale co ti, starý hochu, napadá? Což pak jsi ne-\nprožil a neprocítil nesčetněkrát martyrologii momentanní\nnedůvěry v sama sebe, když íě opanovala málomoc\ndočasného umdlení a rozmrzelosti ? Provedení technické\nje přec věcí pouhé píle a svědomitosti, pouhé řemeslné\nzručnosti, kterou jsi sobě již dávno osvojil v míře\ntak znamenité.«\n»Ty jsi přesvědčen,« přerušil mne přítel, »že\nbych mohl a měl dílo to provésti. —■ «\n»Ovšem že, ato bez rozpaků,« vpadl jsem s dů-\nrazem nepřipouštějícím žádné odmluvy a námitky.\n»Neboť -prokomponuješ-li jen ješté pouhou skizzu,\njsem jist, že tě o konkursu první cena nemine.«\n»V tom případu učiníme ihned příslušné první\nkroky ku prokomponování, po případě k nejradikál-\nnější korektuře!« zvolal náhle přítel tonem sarka-\nstickým, načež skříživ obě ruce na zádech začal volným\nkrokem přecházeti po dílně.\nPředpokládaje, že přemítá o nějaké důležité opravě,\nusedl jsem klidně na divan a zůstaviv přítele jeho\nmyšlénkám, zadíval jsem se opět zkoumavě na zají-\nmavou jeho skizzu.\nVenku hučel teskně a kvílivě severní vítr, jenž\nvířivě mrskal vždy hustěji padající sníh do oken, tak\nže matné, sotva pozorovatelné stíny kmitající chvějivě\npo ateliéru dodávaly i figurám přítelovy skizzy jisté\nmrazivé životnosti.\nNahodilá tato příznaková hříčka zaujala pozornost\nmoji v té miře, že jsem chvíli skoro ničeho jiného\nnepostřehl, až když přítel po dílně promenující při-\nblížil se ku svému dílu a nápadně prudce se shýbl\nk zemi. Nežli však jsem si uvědomil, co zamýšlí, vztýčil\nse přítel ještě prudčeji od země a ateliérem zaduněla"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "343 / 344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.14", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 1739, "texte": "temná rána kladivem do provlhlé hlíny, načež násle-\ndoval dunivý rachot s lešení se kácejících kusů roz-\nbité skizzy.\n»Probůh, co počínáš?! vzkřikl jsem a vyskočiv\npospíšil jsem k příteli, bych dalšímu vandalismu za-\nbránil.\nNežli však jsem doběhl, udeřil přítel ještě několi-\nkrát kladivem do svého díla a rozdrtil je skoro úplně.\nv\n»Sílíš ?« zvolal jsem v nejprudČím rozčilení.\nPřítel spustiv těžké kladivo k zemi s trpkým\núsměvem zavrtěl hlavou.\nKlid jeho mne zarazil.\n»A čím chceš konkurovat ?« ozval jsem se mírneji.\n»Konkurovat?« opáčil. »Což pak jsi zapomněl, že\nlhůta konkursu vypršela již včera v poledne a že\nkonkuruju sochou jízdeckou?«\n»Ale proč jsi v návalu nevysvětlitelné nepříčet-\nnosti zničil zárodek díla tak šťastně založeného ?«\n»Podivno, že znaje poměry přece nechápeš!« od-\ntušil přítel s mírným udivením. »Naši tak zvaní me-\ncenáši a vůbec všickni, kdož u nás osobují si - právo\na mají moc rozhodovati o výtvarném umění, holdují\nzcela jiným zásadám, nežli jakými se řídí pravé umění.\nNová myšlénka, kterou v pravdě tvořivý talent vde-\nchává svému výtvoru, bývá jim z pravidla skoro tak\nčímsi jako ničím . . Objednávají umělecká díla, vy-\npisujou konkursy atd., abych tak řekl, podle osvěd-\nčeného lineálu, šablony a tradice. I nejhlubší, nej-\nvlastnější podstatu uměleckého díla: myšlénku zá-\nkladní předpisujou s úctyhodnou bezmyšlénko-\nvitosť, jako by umělecké myšlénky byly všeobecným\nduševním majetkem tak skoro každého-. . .\nCo tedy se skizzou, která vznikla z vlastního po-\npudu bez obvyklých u nás předpisů? Konkurs byl\npřec vypsán na sochu jízdeckou a nikoli na sousoší\nrozumíš? Kdybych byl ke konkursu zaslal sousoší\nmísto jízdecké sochy, byli by je prostě odmítli . . ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "345 / 346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.15", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 924, "texte": "Či doufáš, že po vyřízení konkursu právě vypsaného\nvůbec ještě někdy někomu napadne vypsati konkurs\nna úplně volné rozřešení problému svatováclavského?\nCo tedy se skizzou úplně bezúčelnou? .. . Lépe ji\nzničit, nežli se na ni po léta a snad do smrti dívat,\njak v ateliéru překáží a připomíná jen abnormální po-\nměry českého umění . . .«\nPřiznám se, že jsem s mnohým, co byl přítel\nprávě pronesl, souhlasil, ale jinému odpíral. Přirozeno\ntudíž, že následovala ještě dosti prudká kontroversa,\nkterou však pomíjím úplně mlčením a končím\nA konkurs ? . . .\nVyzněl jako obyčejně.\nCizozemští znalci se dostavili, pronesli svá odů-\nvodněná dobrozdání ovšem jen o skizzách sochy\njízdecké a na základě tom rozhodnuto také o cenách.\nA závěrečný výsledek všeho byl jako o všech kon-\nkursech: všeobecná rozhořčenost a roztrpčenost všech,\nkdož se byli konkursu súčastnili . . .\nNež tak bylo, jest a bude bohdá! i na dále."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c003", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "321 / 322", "page_fin": "321 / 322", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.2", "titre_corps": "PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "321 / 322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.3", "debut_caractere": 2291, "fin_caractere_exclue": 2312, "texte": "R. POLLAK.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c004", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "323 / 324", "page_fin": "323 / 324", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.3", "titre_corps": "V KOUPELI.", "titre_sommaire": "V KOUPELI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "323 / 324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.4", "debut_caractere": 2094, "fin_caractere_exclue": 2116, "texte": "J. HUDEČEK.\nV KOUPELI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c005", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "325 / 326", "page_fin": "325 / 326", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.4", "titre_corps": "SLUNCE V LESE.", "titre_sommaire": "SLUNCE V LESE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325 / 326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nSLUNCE V LESE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c006", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "327 / 328", "page_fin": "327 / 328", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.5", "titre_corps": "PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "327 / 328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "A. WIESNER.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c007", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "329 / 330", "page_fin": "329 / 330", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.6", "titre_corps": "PODOBIZNY.", "titre_sommaire": "PODOBIZNY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "329 / 330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.7", "debut_caractere": 4259, "fin_caractere_exclue": 4283, "texte": "ST. SUCHARDA.\nPODOBIZNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c008", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "337 / 338", "page_fin": "337 / 338", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.7", "titre_corps": "PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "337 / 338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.11", "debut_caractere": 2361, "fin_caractere_exclue": 2382, "texte": "L. ŠALOUN.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c009", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "339 / 340", "page_fin": "339 / 340", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.8", "titre_corps": "Z HRADČAN.", "titre_sommaire": "Z HRADČAN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "339 / 340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "J. TOMEC.\nZ HRADČAN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c010", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "341 / 342", "page_fin": "341 / 342", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.9", "titre_corps": "U POTOKA.", "titre_sommaire": "U POTOKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "341 / 342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.13", "debut_caractere": 2347, "fin_caractere_exclue": 2368, "texte": "F. HUDEČEK.\nU POTOKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c011", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "343 / 344", "page_fin": "343 / 344", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.1.10", "titre_corps": "Z HODŮ LANDŠTORFSKÝCH.", "titre_sommaire": "Z HODŮ LANDŠTORFSKÝCH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "343 / 344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "JOŽKA\nÚPRKA.\nZ HODŮ LANDŠTORFSKÝCH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c012", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "333 / 334", "page_fin": "333 / 334", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.2", "titre_corps": "SOUMRAK V ZIMĚ.", "titre_sommaire": "SOUMRAK V ZIMĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "333 / 334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "JAKUB SCHIKANEDER.\nSOUMRAK\nV ZIMĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c013", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "345 / 346", "page_fin": "355 / 356", "image_debut": 15, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.3", "titre_corps": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "titre_sommaire": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH SNAH NA RUSI. PÍŠE FR. TÁBORSKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "345 / 346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.15", "debut_caractere": 926, "fin_caractere_exclue": 5409, "texte": "GALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nDokončení. =\nVIII.\nOd let šedesátých rozvoj ruského malířství je stále\nmohutnější a všestrannější, původnější a umělečtější.\nPředvojem pokrokovým jsou členové »Společnosti ko-\nčovních výstav«. Jest jich celá legie. Vedle nich jsou\ntu členové jiných družin uměleckých a ještě jiní, kteří\nsamotářsky pracovali, nepřipínajíce se k žádnému\ndiužstvu. Představiti je všechny, . jak je totiž viděti\nv galerii Treťjakovské, znamenalo by napsati knihu.\nNa vyjmenování jich všech a jejich hlavních a pozoru-\nhodnějších prací bylo by třeba několik stran tohoto\nlistu. Ani to ani ono není však účelem tohoto náčrtku.\nZastavíme se tudíž jen u nejvýznačnějších zjevů.\nJe to především Vasilij Grigorijevič Perov\n(1833 1882), umělec tendenční, mravokárný, Ne-\nkrasov to s paletou a štětcem, jenž odhaluje bídu\nchudých a slabých a zvrhlost mocných a bohatých.\nTak v »Příjezdu guvernantky v kupecký dům« před-\nstavuje chudobnou dívku, nastávající vychovatelku\nkupcových dětí, jak první, co ji vítá, jest smyslný,\nžádostivý pohled zbohatlého domácího pána, jímž mlaská\npo půvabném zjevu dívčím . . . Podobně vzrušující\na dojímavý jest »Návrat institutky k slepému otci« ...\nNebo »Velkonoční průvod na venkově« s opilými\nsedláky výkřik to žalující na nedostatek zušlechťu-\njícího živlu ve venkovském duchovenstvu . . . atd. Ale\ntendenci silné, někdy i vtíravé, neodpovídá všude umění\nmalířské. Za to v podobiznách Perov jeví se nepo-\nměrně větším umělcem. Tu barvy plněji žijí a mluví\nzladěnější řečí. Zvláště podobizna Dostojevského vysoko\nvyniká. »V ní všecky silné stránky umělcovy jsou\nzjevný : charakter, síla výrazu, relief a co zvláště zřídka,\nba možno říci jednou jen shledáváme u Perova toť\nkolorit. Jeho barvy vždycky byly svěží a silný, .. .\nale silné barvy ještě nejsou koloritem«, píše o něm\nKramskoj. Ostrost stínů a kontur, jaká bývá v jeho\nobrazech, je tu »změkčena podivuhodným koloritem\na harmonií tonů ; ale hlavní předností jest ovšem výraz\ncharakteru znamenitého spisovatele a člověka. On tak\nŠťastně posazen, tak směle je vzato položení hlavy,\ntak mnoho výrazu v očích a v ústech a taková úplná\npodobnost, že jen jen se radovat z toho« . . . Od Pe-\nrova je u Treťjakova 36 obrazů olejových a 4 kresby.\nDo Někrasovské noty upadali s Pérovém i jiní.\nZemě ruská vyzývala do něho spisovatele, burcovala\ni malíře. Jen že spis )vatelům nehrozila tu taká úskalí\njako malířům. Obrazů, líčících život lidový s nejrůz-\nnějších stránek je tu množství. A mluví z nich po-\nzorovatelé bystří, hlavy nadané a otevřené, ruce obratné,\nsrdce zdravá, silná, soucitná ale nikdy rozměklá senti-\nmentalnost. Tu na př. Mjasojedov (nar. 1835)\nv obraze »Zemstvo obědvá« kupí řadu hladovících u dveří\ndomu statkářského a pod otevřeným oknem, z něhož\ntéměř slyšíš řinkot talířů, sklenic a nožů. Jaké tu mu-\nžické hlavy, trpné, plné resigoace, plné tajemné hloubky\na svázané ještě síly »Ničevó!« ... Maksimov\n(nar. 1844) v »Příchodě čaroděje na venkovskou\nsvatbu« odhaluje zapadlý venkov ruský, zapomenutý\nještě od světla a zatmělý; příchod čaroděje rázem\nvšecku pozornost svatebčanů obrací k s<>bě, mladí\nmanželé nedbají domluv popových a vzrušeni vyskočili\nze sedadel, chtivi při Čarovaného štěstí. . . Prjaniš-\nnikov, Pukirev, Savickij (»Setkání s ikormu«),\nKorzu c h i n, Lemo c h, bar. Klodt, Vladimír\nJegorovič Makovskij (jehož genry, na Rusi velmi\noblíbenými, naplněn je tu celý jeden menší sál, 42 čísel),\nJarošenko (loňského roku zemřelý, známý svým\n»Učitelem zpěvu« venkovský ďáček učí houfec vy-\nbraných kloučků chrámovému zpěvu —, dobrý v genru\niv portrétu), Are hi po v, Kuzněcov, Kasat kin\na jiní mají tu po několika obrazích i po celých sbír-\nkách, jemnou rukou a mysli P. Treťjakova rozvěšených.\nSilnější jůště v tendenci své než Perov, nepoměrně\nmohutnější, pádnější a působivější jest Vasilij Va-\nsiljevič Vereščagin (nar. 1842), známý také\nv Praze dvěma svými výstavami. Zde jest neobyčejně\nbohatě zas oupen. Je tu 229 jeho obrazů olejových\nv\na 129 kreseb. Čtyři sině jsou mu věnovány. Jsou tu\nstudie a obrazy z první a druhé umělcovy cesty do\nTurkestanu, studie z cesty po Indii a obrazy z rusko-\nturecké vojny 1877 1878. Vereščagin vystupuje\nv tomto díle neúmorné energie, píle, odh >dlanosti\na vytrvalosti jednak jako apoštol míru, jako druh Lva\nTolstého a jeho »Vojny a míru«, jako hromžvý ka-\nzatel proti hrůzám válečným, proti nimž podn kl hotovou\nmisionářskou pouť po světě škoda jen, že jeho ba-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5878, "texte": "řevná kázání měla též svou vypočítavou mašinérii!\njednak vystupuje tu jako čiperný ethnograf. Rozhodný\nvýznam má »kazatel« Vereščagin. Třeba že, an od-\nhaluje všecku tu hrůzu bojišť a vůbec cest, jimiž se\nválka valí, leckdy nadšený horlivec zatlačuje při tom\numělce a snad z úmyslu a přesvědčení, že kté hrůze\nprávě nejlépe se hodí ta surovost a krutost jeho barvy\nuž v tom, že Vereščagin nechtěl malovat parádní vý-\njevy, nýbrž holou pravdu životní, už v tom pokroku\nna cestě k pravdě je veliká vykonaná práce. »Muzi-\nkantem« ovšem bývá zřídka; jest jím na př. v ně-\nkterých malých obrázcích z Východu, představujících\nvnitřky mešit, malebná zákoutí a pod.\nVereščagin stranil se všech společností i zápasů\numěleckých; sám také zvlášť pořádával své výstavy.\nTakovým též silným umělcem samotářem byl a jest\nIvan Kostantinovič Ajvazovskij (nar. 1817),\nveterán ruských malířů. R. 1895 oslavovali v Petro-\nhradě 601etou jeho uměleckou činnost, a při té příle-\nžitosti uspořádána byla výstava jeho marin— 120. vý-\nstava Ajvazovského! Pět velikých obrazů tohoto slavného\nmarinisty chová galerie Treťjakovská pět velikých\nbásní a hymnů na moře. » Ajvazovskij, ať si mluví\nkdo chce co chce, jest hvězda první velikosti v každém\npřípadě; a netoliko u nás, než iv dějinách umění\nvůbec« píše Kramskoj Suvorinovi r. 1885 v listě,\nv němž vyslovuje svůj nesouhlas s oslavováním Kon-\nstantina Makovského za příčinou jeho 251eté působ-\nnosti a upozorňuje na Ajvazovského, kterého by Rusko\nmělo oslavovati právem. »Mezi 3—4 tisíci čísel, která\nAjvazovskij vydal na světlo, jsou věci fenomenální\na na vždy takovými zůstanou, na příklad »Moře« u Treť-\njakova, které namaloval před 4 lety (t. j. když mu bylo\nuž přes 60 let); všichni pamatují se na ten obraz...\nNa něm ničeho není kromě nebe a vody, ale voda\ntoť oceán bezmezný, ne bouřný, avšak pohybující se,\ndrsný, nekonečný, nebe však, možno-li, ještě nekoneč-\nnější. Je to obraz z nejgrandiosnějších, jaké vůbec\nznám. K němu jmenovitě dají se přiložiti slova biblická :\n»Duch Boží vznášel se nad vodami.« Začátkem října\nmnozí z umělců (petrohradských) byli v Moskvě,\na všichni zašli jsme do galerie Treťjakovské; a hle,\nzde, v takové sbírce, byli jsme zaraženi smyslem a vzne-\nšenou poesií tohoto obrazu« . . . Ajvazovskij zná prý\npatrně jakési tajemství, jak sestavovat barvy; a jeho\nbarvy samy jsou prý tajůplny. »A jaký on je moloděc,\nchlapík!« píše o rok později Kramskoj. »Je pravda,\non maluje mnoho nevážného, ale vedle toho jsou tu\nzase věci báječné v plném smyslu slova. Závidění\nhodná organisace!« . . . Pět jeho obrazů olejových\na jedna sepiová kresba patří zde k těm podivuhodným.\nZ krajinářů, jichž v galerii jest řada, tři vryjí se\nhluboko v paměť: Vasiljev, Siškin a Kujindži.\nFedor Alexandro v ičVasil jev (1850—1873),\nveliký, mnohoslibný talent krajinářský. První mezi\nruskými krajináři cítí a tuší a také už zachycuje to,\nčemu říkáme duše krajiny; on první maluje intimní\nkrajinu, život a poesii barvy, vzduchu a světla v pří-\nrodě, jež rozechvívají nás v nitru svou tajemnou hudbou.\nAle zrovna když byl v rozpuku svého překrásného\ntalentu, zemřel v Jaltě, jsa 231etý, na souchotiny . . .\nJeho 22 obrazy Treťjakov umístil v sále Krámského.\nByliť tito dva umělci takými srdečnými přáteli, že\npoměr tento, jak jej poznáváme z jejich listů, hlavně\nz listů Krámského, mění se vám na nejkrásnější báseň.\nA dělil je přec věk dosti značně. Treťjakov i tomuto\njejich přátelství projevil úctu a pietu tím, že práce\nobou přátel dal do jednoho rámu. Z obrazů Vasilje-\nvových zvlášť se mi zalíbily »Po bouři«, »Petrohrad\nza illuminace«, »Lesní cesta«, »Volžské laguny«, »Za-\npadlý mlýn«, »Obleva«, »Na Krymu«.\nNaproti Vasiljevu Iv a n Ivanovic Š i skin (1831\naž 1898) maluje zdraví a sílu ruských lesů, raduje se\nvíce z jejich bujnosti a svalnatosti než z jejich tajem-\nného ticha a šera, z pohádkových světelných problesků\na bájivých ozvěn. »Myslím, že on jest jediný u nás\nčlověk, který zná krajinu učeně, v nejlepším smysle,\na jenom zná. Ale nemá těch duševních nervů, které\njsou tak vnímavý k hukotu a k hudbě v přírodě\na které zvláště jsou činný, ne tehdy, když zabrány\njsou formou a kdy oči ji vidí, ale naopak, když živé\npřírody už není před očima, ale v duši zbyl všeobecný\nsmysl předmětů, jich rozhovorů mezi sebou a jich\nskutečný význam v duševním životě člověka, a kdy\nopravdový umělec pod dojmy přírody vyslovuje své\ninstinkty, myslí skvrnami a tóny a uvádí je do ta-\nkové zřetelnosti, že třeba je toliko formulovat, aby je\npochopili. Ovšem, i Siškina pochopují; on velmi jasně\nse vyjadřuje a vyvolává dojem trvalý; ale co by to\nbylo, kdyby v něm byla strunka, která by se mohla\nproměňovat v píseň ! Nu, když není, tož není; Šiškin\ni tak je výborný« píše Kramskoj Vasiljevu r. 1872,\na je to nejlepší charakteristika Siškina. Slova ta platí\ni o jeho pozdějších pracích v galerii. Celkem je jich\nvŠech 25 olejových a 8 kreseb. Zdá-li se v oněch\ntrochu střízlivý, jest v těchto kresbách uchvacující.\nTřetí znamenitý krajinář ruský jest Arch ip Iva-\nnovi č Kujindži (nar. 1842). Básní barvami celé\nsvětelné pohádky a báje (»Ukrajinská noc«, »Dněpr za\njitra«, »Po bouři«, »Březový háj«, »Na ostrově Va-\nlaamě« a j.) Bájivost, tajůplnost nočního světla, ve-\nlebnost jitřního úsvitu, vůbec hudba a poesie jeho světla,\njež jako fantastická bytost kráčí ztichlým, jako by udi-\nveným a žasnoucím hájem neb vznáší se nad ohromným\nbohatýrem proudem, jest přímo čarovná. V »Běžinu\nluhu« cos podobného Turgeněv, jak známo, vylíčil.\nAle vedle těchto tří mistrů je tu ještě několik jiných\nkrajinářů, u nichž se rádi zastavíme : L a g o r i o, Sav-\nrasov, Klever, Orlovskij, Sudkovskij, L e-\nvitan, Volkov, Kiselev, Dubo vskoj, A. M.\nVasnecov, Světloslavskij a j. Každý z nich\ncharakterisován jest několika pracemi.\nP o 1 ě n o v, Vasilij Dimitrijevič (nar. 1 844) je mnoho-\nstrannější. Je tu od něho 168 obrazů a studií krajin,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4057, "texte": "architektur i rozmanitých lidových typů, jež zachycoval\nna cestách po Východě r. 1881 —IBB2, pak po Egyptě,\nSýrii a Palestině. Též řada malebných koutů moskev-\nského Kremlu a výborná podobizna Rěpina je tu od\ntohoto zamenitého umělce.\nAle mnohem výše stojí ten, jejž on tak živě\nzobrazil llja Jefimovič Rěpin (nar. 1844),\nkozáčky synek a pravý ataman ruského malířství.\nNejvětší malíř tragedií i komedií přímo shakespearov-\nských ze života ruského, mistr v monologu portrétu\niv sebe větším ensemblů. Slovem, veliký ruský umělec.\nRozsáhlost, bohatost a vyspělost jeho umění, pravého\nto ruského realismu, možno v galerii Treťjakovské\núplně poznati a studovati. Je tu »Ivan Hrozný zabil\nsvého syna«, jsou tu »Burláci« (studie k nim)\ndvě tragedie pronikající duší i tělem; jsou tu »Zapo-\nrožci«, Ivan Dmitrovič Sěrko s druhy svými, jak sul-\ntánu Mahometu IV. na jeho nadutě hrozný list odpo-\nvídají nejburácnějším výsměchem, jsou tu scény li-\ndové, tu vzrušující a zarážející, tu rozveselující\n»Procesí v Kurské gubernii«, »Nečekali« (návrat ze\nSibiře), »Veselka« a j.; jsou tu portréty překvapující\nživosti a výmluvnosti, někdy skoro řekl bych zrádné\npro toho, jejž vyjadřují Lev Tolstoj, Aksakov,\nskladatel Glinka a Musorgskij, učenec Sěčenov, spiso-\nvatel Garšin, baronka Ikskulová, herečka Strepetová\na ještě jiné), samé to umělecké »trumfy«, které, zdá\nse, přebíjí ještě podobizna Pisemského.\nVedle takové historické malby, jako jest Rěpinův\n»Ivan Hrozný«, »Zaporožci« a »Carevna Sofja Aleksě-\njevna rok po jejím uvěznění v Novoděvičím klášteře,\nve chvíli, kdy střelci jsou popravováni a přísluha její\nmučena«, ostatní historičtí malíři mají těžké postavení:\nSvare (1838—1869) se svým »Ivanem Hrozným\nu mrtvoly jím zabitého syna« a j.; Surikov (nar.\n1848) se svou »Popravou střelců« těžké, ponuré ná-\nlady, se svým »Meňšikovem v Berezově«, »Bojaryní\nMorozovou« a j., v nichž mnoho je dobrých vlastností,\nzvláště starého ducha; rovněž Kivšenko (1851\n1895) se svou vojenskou radou na Filjach r. 1812.«\nPsychologickou pravdivostí, smělým zachycením vnitřní\nsituace vyniká nad ně Nikolaj Nikolajevič Ge\n(1831 —1894), jak v obraze »Petr I. vyslýchá careviče\nAleksěje Petroviče v Petergofě«, kde rozhněvanost,\npřísnost, neúklonnost otce-cara a vzdorná nespokoje-\nnost syna-nespokojence a povstalce navzájem se sra-\nzily a ovzduší dechem smrti naplnily, tak iv obraze\n»Co jest pravda?«, kde Pilát, skvostný typ římského\nburžoa, vytylého, hladkého, s měkkými, labužnicky\npomlaskávajícími ústy, s hravým, lehkomyslným roz-\nkrokem, s povrchním posuňkem ruky, s ockama vtip-\nkujícíma, diplomatickýma, s úsměvem aristokraticky\npovznešeným, táže se Krista, u zdi stojícího, všedně\noděného, hluboce zamyšleného, ba od přemýšlení až\nstrhaného, až téměř rozervanec, pomatenec se ti vtírá\ndo mysli, a chtěl bys božskou sílu přesvědčení, která\ni strádání ozařuje a projasnuje, Krista táže se Pilát:\n»Co jest pravda?« (Jan XVIII. 38.) a jakoby rychle\ndokládal, chtěje konec uciniti takým nezáživným pro-\nblémům : Nač bychom si takými věcmi hlavy lámali,\nnáladu kazili, život znepříjemňovali, se světem se\nrozcházeli? a cítíte, jak z této otázky bolest\npadá jako dlouhý stín na smutnou tvář Kristovu . . .\nHluboce procítěný obraz.\nHlubokým citem, ale vyjasněnějším, fantasií skvělou\na lehkou a vznešenou, jako ta oblaka nebeská, dý-\nchají, mluví a zpívají díla Viktora Michajloviče\nVasněcova (nar. 1848). Čistý, ryzí ruský novo-\nidealista. Už padlo také slovo »ruský Burne-Jones«,\nale anglického není na něm ani vlásku, ani tečky.\nJásavě maluje touhy a otevřená nebesa vroucné, věřící\nduše, zrovna jako před tím maloval s podivuhodným\nrealismem oživený věk předhistorický a jako až dosud\nvelice rád zobrazuje bohatýry ruské, zvláště ty, kteří\nse sjížděli na dvoře jasného slunečka, knížete Vladi-\nmíra. Proto také Kramskoj nazval Vasněcova »naše\njasné slunečko«, vy cituje již z prvních jeho prací ve-\nlikou budoucnost. Jeho fresky »Kamenný věk« v Histo-\nrickém museu moskevském jsou velkolepý v komposici,\nvýraznosti a pravdivosti. Jeho »Ilja Muromec« jest pln"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.19", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 3105, "texte": "síly a ducha starých bylin; rovněž »Ivan carevic na Šedém Vlku«, »Po bitvě Igora Svjatoslavice s Polovci«\n(tyto oba obrazy už jsou v této galerii), kde nad padlými bohatýrv, ležícími ve kvetoucí trávě, ve vzduchu\nivou se ptáci dravci. Ale nejhlubsí dojem vzbudí zde a zanechají na vždy v pozorovateli jeho veliké kartony\nk výzdobě chrámu sv. Vladimíra v Kijevě. Jest jich zde 13 a mimo to vitrína s množstvím barevných\nstudií a skizz pro tento chrám. Těžko několika slovy\nvylíciti krásu těchto květů, těchto písní, hymnů a žalmů\nvroucné duše. Jsou tak něčím novým, neslýchaným,\noriginálním, tak plny tiché, skromné, ba pokorné krásy,\nale při lom tak dojímavy, líbezný a vznešený, že\nrázem poddáváte se jim, dáte se rázem uchvátit, a ony\nvás unášejí a unášejíce oblažují, očišťují, rozveselují,\nrozplesávají. Ony jsou jakoby vtělený ruský chrámový\nzpěv; jakoby v ty postavy světců a světic, proroků,\ncírkevních otců a v ty skupiny a kůry andělské vtělily\nse ty vážné, přehluboké, jako ta pravda životní, basy\ndiákonů, předříkávajících modlitby před zářivým ikono-\nstasem a prosících Boha o smilování, a ty sborové\nodpovědi smíšeného chrámového sboru s křišťálově jas-\nnými a jiskřivými hlasy chlapeckými a plnými, zdra-\nvými, šťavnatými hlasy mužskými, v nejjemnější, nej-\ncistší, nejtišší, jako by po paprscích nadšené duše se\nlinoucí intonaci, která sama už rozechvěje srdce, jako\nby anděl otevřel do něho dvéře a vpustil tam proud\nnebeského světla v takové jako ranní úsvit jasné\nintonaci, vroucné, pokorné, prosebné, dětské, prošeptá-\nvající .. . »Gospodi, pomiluj !« .. . a stále důvěrněji,\nzřetelněji, oddaněji .. . »Gospodi, pomiluj!« ... až pak\nv mohutném sboru, stále mohutnějším, rostoucím do hloubky\ni výše, k radosti k životu na této hrudě zemské i k ra-\ndosti a blaženosti duše, k odříkání i k zanícení, rozplesají\nse v hymnus, jako by varhany pleno organo hrály,\nv hymnus Hospodinu vysoko tam v jasné výši trůnícímu . . .\nTakový je Viktor Vasněcov, »jasné slunéčko« ruského\numění radost i chlouba, ale hlavně radost.\nSochařských prací je v galerii málo. Z nich Mark\nMat věje vic Antokolskij (nar. 1842) ovšem vyčnívá\njako Kreml nad Moskvou. Je tu jeho »Car Ivan Vasiljevic\nHrozný«, »Hlava Kristova« obě tato geniální díla jsou\nznáma i u nás z reprodukcí a »Ne z tohoto světa«\n(křesťanská mučenice). Umění, jak Antokolskij změkčuje\nkámen na cit a dává mu prozařovati myšlenkou, jest svrcho-\nvané. S Rěpinem a Vasněcovem tvoří on trojici uměleckou,\nv níž dosavádní umění ruské vrcholí.\nUž z toho stručného náčrtu viděti, jaká to řada silných\nindividualit je také v ruském umění výtvarném. Jak veliký\njejich snahy, vznešený jejich cíle, jak vytříbena jejich\nintelligence, jaká touha po pravdě a jaká láska k ní! Přehlédněte ten rozvoj co hledá a snaží se vyjádřiti\nneb už plně vyjadřuje Ivanov, Kramskoj, Ge, Vasněcov a Antokolskij ; co Fedotov, Perov, Verešcagin; co\nAjvazovskij, Vasiljev, Šiškin, Kujindži a přisvědčíte, že vítězným krokem vedle literatury ruské, hereckého\numění ruského, ruského zpěvu i hudby (zvlášť jak se pěstuje) kráčí také umění výtvarné, zvláště když"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.20", "debut_caractere": 84, "fin_caractere_exclue": 1300, "texte": "jak mladé jest, jak bylo bez tradic, bez\nminulosti. Úspěch ten vysvětluje se opravdovostí umělců\nruských. Slýcháme úsměch o široké nátuře ruské, ale\nje tam opravdovosti více, než leckde pod skvělejším\npovrchem.\nZakončuji slovy »Věčnaja pamjať!« .. . Dne\n4. prosince minulého roku tvůrce velkolepé galerie,\no níž jsem tuto psal, skonal u věku 66 let. Vedle\nsvých obchodních a rodinných záležitostí našel on tolik\nčasu, věnoval tolik starostí i majetku na ruské umění,\nže zůstane na vždy krásným vzorem velikého občana\na člověka, jenž sobě i jiným dobře vyložil, ale také\nsplnil slova: »Ne samým chlebem živ jest člověk.«\nK vyšším cílům nesl se jeho duch. A jak ušlechtilý\nbyl to duch, svědčí tato galerie. Cos čistého, vybra-\nného, noblessního vane všemi jejími prostorami; ni\nstopy po nějaké frivolnosti, lascivnosti; a je-li kde\ndílo slabé, má přece historickou cenu jako nutný\nčlánek v řetěze rozvojovém. Správný tudíž a pěkný\njest návrh, z uměleckých kruhů vyšlý, aby galerie ta\nzůstala v té podobě, jak tvůrce ji zanechal. Obrazy ne-\nmají se převěšovati, ani nových obrazů do nynějších\nsalů přidávati. Obrazárna byla životním dílem jeho;\nnechať tudíž zůstane taková, jakou ji stvořil Pavel\nMichajlovič Treťjakov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c014", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "351 / 352", "page_fin": "351 / 352", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.3.1", "titre_corps": "Z I. SOUTĚŽE »V. SMĚRŮ.«", "titre_sommaire": "Z I. SOUTĚŽE »V. SMĚRŮ.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.18", "debut_caractere": 4059, "fin_caractere_exclue": 4083, "texte": "Z I. SOUTĚŽE\n»V. SMĚRŮ.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c015", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "351 / 352", "page_fin": "351 / 352", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.3.2", "titre_corps": "HESLO:", "titre_sommaire": "HESLO:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.18", "debut_caractere": 4085, "fin_caractere_exclue": 4091, "texte": "HESLO:"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c016", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "353 / 354", "page_fin": "353 / 354", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.3.3", "titre_corps": "[illegible]I. sou[illegible]ĔZE »V. MĔRŮ.« [illegible]ESLO SKICCA'", "titre_sommaire": "[illegible]I. sou[illegible]ĔZE »V. MĔRŮ.« [illegible]ESLO SKICCA'", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.19", "debut_caractere": 3107, "fin_caractere_exclue": 3175, "texte": "[illegible]I. sou-\n[illegible]ĔZE »V.\nMĔRŮ.«\n[illegible]ESLO\nSKICCA'"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c017", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "353 / 354", "page_fin": "353 / 354", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.3.4", "titre_corps": "Z I. SOUTĚŽE »V. SMĚRU« HESLO S. A.", "titre_sommaire": "Z I. SOUTĚŽE »V. SMĚRU« HESLO S. A.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.19", "debut_caractere": 3177, "fin_caractere_exclue": 3212, "texte": "Z I. SOUTĚŽE\n»V.\nSMĚRU«\nHESLO\nS. A."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c018", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "355 / 356", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.3.5", "titre_corps": "[illegible]I. SOUTĔŽE »V. [illegible]MĚRŮ.« BEZ [illegible]ESLA", "titre_sommaire": "[illegible]I. SOUTĔŽE »V. [illegible]MĚRŮ.« BEZ [illegible]ESLA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.20", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 82, "texte": "[illegible]I. SOUTĔŽE\n»V.\n[illegible]MĚRŮ.«\nBEZ\n[illegible]ESLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c019", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "347 / 348", "page_fin": "347 / 348", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.4", "titre_corps": "Z CYKLU »KATECHISMUS«.", "titre_sommaire": "Z CYKLU »KATECHISMUS«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "347 / 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "EMIL\nHOLÁREK.\nZ CYKLU »KATECHISMUS«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c020", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "355 / 356", "page_fin": "363 / 364", "image_debut": 20, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.5", "titre_corps": "VÝSTAVA ANGLICKÝCH ŠKOL UMĚ-LECKO-PRŮM. A ODBORNÝCH.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA ANGLICKÝCH ŠKOL UMĚ-LECKO-PRŮM. A ODBORNÝCH.", "signature_source": "ž ; ž ; ž", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.20", "debut_caractere": 1302, "fin_caractere_exclue": 4369, "texte": "VÝSTAVA ANGLICKÝCH ŠKOL UMĚ-LECKO-PRŮM.\nA ODBORNÝCH.\n\nKollekce prací žákovských, vyšlých s vyzname-\nnáním z poslední »národní soutěže« výše uvedených\nústavu, vystavena byla péčí umělecko - průmyslového\nmusea obchodní a živnostenské komory pražské od\n8.— 20. března v. Rudolfiné.\nPředevším nutno uvésti to nejdůležitější o organi-\nsaci anglického odborného školství, o péci státem jemu\nvěnované a o přízni a pozornosti, kterým se školy ty\ntěší mezi průmyslníky podnikateli, aby snáze vysvětlil\nse vliv škol těch vůbec a překvapující výsledky školení\njimi docílené, jakož i se školami těmi těsně souvisící,\njimi z větší části přivoděný, úžasný pokrok anglického\numěleckého průmyslu v posledním desítiletí.\nAnglie má v prvé řadě znaěné množství kreslíř-\nských škol, bezmála jedenadvacet tisíc, přístupných\ndětem od nejůtlejšího věku, kde se učí skoro současně\ns abecedou také počátkům kreslení. Mládeži, která se\npozději věnuje umění neb uměleckému průmyslu, do-\nstává se na nich té nejnutnější průpravy pro další\nvzdělání, však důležitějším zdá se mi, že školy tyto\nposkytují základ k onomu iv nižších třídách an-\nglických tak široce rozvětvenému, ušlechtilému dille-\ntantismu, jehož vliv v dobrém slova smyslu hlavně na\numělecko-průmyslový trh je nepopiratelný. Těmto pří-\npravkám nej bližší jsou asi školy pro učně-řemeslníky\n(Art classes.), poetem 438, k jichž návštěvě učedníci\nmistry jsou přidržováni.\nNásledují průmyslové školy odborné a umělecko-\nprůmyslové (Scools of art.), počtem 278. Zařízeny jsou\ndle lokálních potřeb toho kterého místa s ohledem na\nodvětví průmyslu v místě zdomácnělého. Tomu věnuje\nse pak pozornost zvláštní, tak že každá z těch škol\nvždy v jednom neb druhém odvětví zvláště vyniká.\nUčitelské síly pro všechny uvedené školy vzdělá-\nvají se na ústavě zvláštním (Royal College of Art.),\nzřízeném při známém museu Kensigntonském, ústavě\nsvým zařízením asi nejpříbuznějším domácím školám\numělecko-průmyslovým. Stát věnuje na udržování a pod-\nporování svého^odborného školství ku deseti milionům\nzlatých ročně. Školy ty jsou vzorně opatřeny a působí\nna nich skutečně odborně vzdělaní učitelé. Přístupný\njsou žactvu obého pohlaví bez rozdílu a nadaným\ndostává se slušných studijních podpor. Každoročně\nodbývá se pak výstava všech uvedených ústavů, spo-\njená s udílením medaillí na nejlepší práce chovanců.\nZa tím účelem schází se tisíce a tisíce žákovských\nprací do Londýna, však jen nepatrná část pečlivě vy-\nbraná připouští se k vystavení a tím také ku soutěži\nškol a jich chovanců mezi sebou, při níž rozhoduje\njura složená po většině z odborných průmyslníků sa-\nmých (National Competition). Však nejenom žákům\ndostává se tu odměn za celoroční práci i dotýčným\nústavům, jichž chovanci byli vyznamenáni, dostává se za\nkaždého zvláštní peněžité premie »za docílené úspěchy«.\nPoměr producentů k uměleckým jich spolupracov-\nníkům a k ústavům, na nichž tito nabývají vzdělání,\nje veskrze přátelský. Absolventi nacházejí zaměstnání\nv rozličných továrnách a závodech skvěle placená.\nNení ovšem možno, zabývati se jednotlivostmi an-\nglické exposice."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "357 / 358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.21", "debut_caractere": 60, "fin_caractere_exclue": 4387, "texte": "Frapantní, hned na první pohled, je péče, věnovaná\nstudiu živé přírody, toho jediného a nevyčerpatelného\nzdroje všeho uměleckého tvoření. K antice, historickým\nslohům jich ornamentu a \"ku studiu dle předmětů\nmusealních přihlíží se ovšem také, však jen menší\nměrou, jako ku prostředku k zdokonalení, ne jako ku\nzákladu odborného studia a účinek tohoto rozumného\nškolení patrný byl zřejmě na převážné většině vysta-\nvených návrhů. Nebylo tu skoro nic konvencionellního\nnebo nápodobeného a již dokonce žádné slátaniny po-\nrůznil sebraných detailů z cizích prací.\nO studiích dle přírody jako materiálu ku dalšímu\nzpracování zmíniti se jest mi předem. Pečlivých těch\nkreseb lidského těla a jeho detailů, draperií opět na\nživé tělo vržených, těch přečetných a zajímavých\nstudií ptactva, hmyzu a zvláště rostlin a jich květů,\npoužívá anglická mládež pro své zvláštní účely způ-\nsobem vždy intelligentním, nejen s ohledem na předmět\nsvé práce a hmotu, v které má býti proveden, ale\ni s náležitou pietou k upotřebené přírodě.\nFigury a draperie užito hlavně při návrzích pla-\nkátových a dekorativních a při výzdobě knihy, u nás\ndosud takřka neznámé v té formě, jak jest dnes v Anglii\nobvyklá. Pod dekorací knihy rozumí se tu celá úprava\nsvazku, nejen obálka nebo vazba knihy, ale i dekorace\njednotlivých stránek obyčejně těsně spjatá s illustrací\ntextu nezřídka psaného samým illustrátorem. Sem ná-\nleží také oblíbená u anglických bibliofilii EX LIBRIS.\nPěkná byla zvlášť některá z posledně jmenovaných\na několik vazeb. Mezi illustracemi a pokusy o plakát\nbylo mnoho interessantního, ačkoli se nedá upříti,\nže právě zde patrný byl slabý cizí vliv, ovšem již\nmistrů moderních.\nNěkolik návrhů figurálně dekorativních, nástěnných\na nástropních uvádím ještě k vůli úplnosti.\nIntelligentní způsob applikace živé přírody, o němž\njsem se již zmínil, zvláště upotřebení rostlin a květů\nk účelům ornamentálním, sledovati bylo možno nejlépe\nna návrzích pro nástěnnou dekoraci patronovanou a pro\ntapety, jakož i na návrzích textilií, všech snad druhů\na pro rozličná zpracování, od nejjemnější krajky až\nku těžkým kobercům. Partie ta byla vůbec nejskvělejší\nčástí celé výstavy; všechno v ní zastoupené od nej-\njednoduššího až k nejbohatšímu ve formě, vše bylo\noriginellní v invenci, dobře kreslené a harmonické\nv barvě. Všude také zachována konstruktivní povaha\nté které použité rostliny v plné míře; poněvadž se\npřečasto právě v tom směru hřeší, je kvalita ta tím\ncennější.\nNutno zmíniti se ještě o několika návrzích mosai-\nkových velmi zdařilých a tím odbyta asi část více\nmalířská.\nPlastika zastoupena byla spoře. Dvě aktové studie,\nněkolik návrhů dekorativních a ornamentálních nestačí\nk utvoření si definitivního úsudku.\nJinak je s architekturou. Rozumí se samo sebou,\nže sem nepatří architektura velkého stylu, ale i ta,\nkterá souvisí s rozličnými odvětvími uměleckého prů-\nmyslu, nebyla zastoupena pozoruhodnějšími pracemi\na byla velice neúplná. Chyběla hlavně architektura\nenterieurová a ukázky vynikajícího anglického tru-\nhlářství. Návrhy pro kované železo, dosti četné a ná-\nležející také do této skupiny, vynikaly hlavně po\nstránce technické. Zbývají ještě návrhy stříbrnické pro\nrozličné nádoby, pro montage skla a předměty toilettní\nvesměs dobré, mezi nimi nejlepší návrhy jednoduchých\nsice, ale velmi vkusných brochí.\nMnohé z vystaveného provázeno bylo i ukázkami\nprovedení samými navrhovateli, jimž dostává se na\nanglických odborných školách vedle vzdělání theore-\ntického i vzdělání praktického. Každý obeznámen dů-\nkladně se hmotou a její technickým zpracováním,\nčehož dokladem byly četné kousky provedených krajek\na prací háčkovaných, výšivky, hotové vazby knižní,\npatrony, pomocí jich reprodukované vzorky a mnohé\njiné. Mezi studiemi pomocnými vynikaly hlavně ony\ndle předmětů musealních; studie dle sádrových odlitků\nfigurálních a ornamentálních a práce klausurní zazna-\nmenávám hlavně pro pečlivé jich provedení. Všem\ntěmto pracím i samostatným i studijním, společným\njest překvapující ovládání kresebného a malebného ma-\nteriálu, zřejmý to důsledek časného školení.\nPřipomenu-li ještě, že vše to krásné, co jsme měli\npříležitost viděti, jest dílem mládeže od 16 do 22 let\n(nebo jen málo bylo vystavovatelů, věkem pokroči-\nlejších) a že dobré dvě pětiny vystavených prací jsou\ndílem pilných chovanek, které nijak nezůstávají za"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2842, "texte": "mužskými svými soudruhy pozadu, mohu zprávu svou\nukončit.\nVýstava anglických umělecko-průmyslových a od-\nborných škol učinila zde v kruzích interessentů značný\ndojem. Přes neúplnost, snad nahodilou (scházely ku př.\ni ukázky prací keramických) a vzdor mnohému pro-\nstřednímu zasluhuje skutečně neobmezeného uznání,\nneboť celkem stála kvalitativně vysoko nad úrovní po-\ndobných školských výstav. Nám poskytla hlavně ví-\ntanou příležitost ku\nporovnání poměrů a\nškolství odborného do-\nmácího s poměry a\nškolstvím odborným\ncizím, které v někte-\nrém z nejblíže příštích\nČísel »V. S.« navá-\nžeme na dnešní referáh\nVÝROČNÍ UMĚLE-\ncká výstava Jed-\nnoty pro král. České\nv Rudolfině v Praze\n1899. Bylo již častěji\npoukazováno na to, že\nvýše zmíněná jednota\nku pořádání umělec-\nkých výstav, vyhovu-\njících požadavkům\ndoby nestačí; nestačí,\nponěvadž nedovede.\nNedočkáme se slušné\nvýstavy dokavad o ni\nrozhodovati budou a-\nmateuři v umění, ama-\nteuři ani ne tak ze\nskutečného zájmu o\nně, jako spíše z tra-\ndice nebo z neoma-\nlenosti. Došlo to již\ntak daleko, že dnes\nkaždý seriosní umělec\nzdráhá se přijati po-\nzvání do výstavní po-\nroty, věda ze zkuše-\nnosti že jeho úsudek\nnic neplatí proti vše-\nrozumitelství toho, kte-\nrého pána. Jaký pán\nv domě, taková také\ndomácnost ; co bíd-\nného braku předvádí\nse tu každoročně obe-\ncenstvu pod firmou\numění a ■— jaká je\ntu možná vnější úprava\npři té spoustě připu-\nštěných výstavních objektů a malých místnostech\ndomu ? Rudolfínské výstavy se svou qualitativní úrovní\nvíce škodí než jsou na prospěch, poněvadž urážejí\nhrubě cit a otupují a übíjejí vkus již v zárodku,\nbeztoho tak málo pěstěný u našeho lidu. My bohužel\nnemůžeme více než protestovati proti řádění Kraso-\numné jednoty; nebude lépe dokavad se neujmou po-\nřádání výstav umělci sami. Je jisto, že se Krasoumná\njednota svého umělecko-výstavního sportu tak záhy\nnevzdá a že jistí ži-\nvlové v ní neustoupí\ntaké jiným schopněj-\nším, tak že nezbývá,\nmá-li nastati obrat\nk lepšímu, než aby\nčeští umělci postarali\nse co nejdříve o vlastní\nvýstavní budovu, kde\nby byli sami pány\na aby ponechali osudu\ntu společnost, která\ntoho pyšného názvu,\nkterý nese ani dost\nmálo nezaslouží.\nS výstavou samou\nnebude mnoho práce.\nNejcennejšim z celé\nvýstavy je kollekce\nH. Schwaigrova.\nZmínili jsme se o ní\njiž v minulém čísle\nV. S.v dopise z Vídně,\nkde byla před tím\nvystavena. Kollekce\nta je nám milou ná-\nhradou za lepty a\nlithografie letos tak\nmálo zastoupené, a\njako loni k nim, tak\nvracíme se letos opět\na opět ku pracím\nSchwaigrovým, potě-\nšit se, pookřát a si\nodpočinout po té una-\nvující pouti výstavou,\nkde ztrpěti je člověku\ncestou tolik urážek\na snésti tolik sprostot\na hloupostí. Zevrubné\nocenění Schwaigrova\numění ponecháváme si\nna pozdější dobu.\nUkázkami černého\numění zastoupen z ci-\nzích umělcův nejlépe\nworpswedský krajinář\nHans am Ende\n\nž."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "361 / 362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3763, "texte": "výbornými kamenotisky a z mnohých domácích umělců Orlik, četnými velmi zajímavými drobnostmi.\nTo copařské zařízení které nepřipouští umístiti v Rudolfině akvarely jinde než v přízemních naprosto\nnezpůsobilých místnostech, má letos přeci jen svou dobrou stránku; umožňuje snazší porovnání akvare-\nlistů domácích a německých se členy »Royal Institutu of Painters in Water Colours v Londýně. Není\nv jich exposici sice nic co by upoutalo vnitřní hodnotou, než po stránce technické jsou angličtí akvarelisté\nvyspělí úžasně a dosahují svým materiálem účinku o kterých se u nás nikomu ještě nezdálo. Vyjímáme\novšem Mar o Ida, který zde zastoupen pěti brilliantními listy a kterého nám sebe lepší angličan nikdy ne-\nnahradí. Uvádět anglické autory jednotlivé zdá se mi zbytečným. Mezi vystavovateli domácími umístěnými v pří-\nzemku zmíniti jest se nám ještě o titulním listě a pěkné vignetě Hynaisově.\nZ plastik uvádím dvě bronzy od Paula Maurice Du Bois, ne sice nejlepší z prací bruselského\nmistra, ale jistě nejlepší letošního salonu, nehledě ku drobnostem umělecko-průmyslovým ku kterým se ještě\nvrátím. Z pláten umístěných ve dvoraně poutá Walter Crane více svým jménem a totéž platí o Sega-\nntiniovi. Ačkoli vidíme dobře všechny přednosti, nemůžeme se přece nikterakž nadchnout Cranovým »Vi-\nděním Britanie« za to však obdivujeme se tapetovým jeho návrhům, umístěným mezi akvarelami, které jsou\nv každém směru výtečné. V první síni hořejšího patra jeden Re n é Billotte a dost. Ve vedlejší místnosti re-\nservované vystavovatelům rozeným v Cechách, dominují Schikaneder krásnou večerní a problémovou ná-\nladou, kterou současně otiskujeme a Hynais svými portréty. Z ostatních zaznamenáváme Knúpfera, Slabého\na Rumplera s jeho jednoduše a dobře vystihnutým enterieurem.\nV přiléhajícím kabinetě jeden brutálně sice udělaný Rochegrosse, ale nijak špatný z přiměřené\ndálky, slabší proti jiným letům Nozal a konečně\nDettmann. V kabinetě posledním dva portréty od\nLenbacha známé již faktury a řada výborných\nsice, ale trochu jednotvárných již skotských krajinek.\nToť vše co stojí za zmínku.\nZbývají věci umělecko-průmyslové, kterými nás\npřekvapiti pořadatelé výstavy měli v úmyslu. Než to\nse jim nepodařilo, my se tak snadno nedáme opentlit.\nTo, co platí o výběru obrazů a plastik ku výstavě\npřipuštěných platí i zde. Jen málo je pozoruhodného,\načkoli se přiznáváme, že i na nejposlednější z těchto\ndrobností díváme se raději než na ty malované a mo-\ndelované banálnosti, na které je výstava tak přebo-\nhatá. Bylo by škoda místa zabývati se zde nejapností,\nse kterou si tu zpráva výstavy počínala, a způsobem\njakým získané ty předměty umístila. Stačí řekneme-li\nže místo od umělců přímo vypůjčila si věci ty po\nvětšině od obchodníků, kteří sem poslali opět jen to,\nčeho se doma již po léta nemohou zbaviti. Z pozoru-\nhodného zaznamenáváme na prvém místě zlaté a stří-\nbrné jehlice francouzské od známého Charpentiera\nod Chěreta a Verniera, pravé to divy reliéfní\ndrobné plastiky a překrásná skla od Tiffanyho.\nVedle proslulých dánských majolik a porcelánových\nvěcí kodaňské král. továrny, převládají ve všech oborech\numěleckého průmyslu pokud-tu jsou zastoupeny, věci\nfrancouzské provenience. Z domácích uvádím Re i-\nnitz e r a a kollekci dámského atelieru v Schlickově\npaláci v Praze, nikoli pro kvalitativní cenu její, jako\nspíše pro uznání hodnou snahu těch, ponejvíce němec-\nkých žaček školy slečny Laukotové. Naše malířky,\nvyjímaje jednu nebo dvě, budou ovšem až do smrti\nmalovat jen nakrojené citrony a azalky.\nVystavený nábytek, zapůjčený pražskou továrnou\ntruhlářskou, není nijak moderní. Jsou to kopie známých\nnám vzorů, a tam kde pokouší se pomocí svých sil\nvytvořiti něco vlastního, dopadá továrna pp. Schwarzů\naž žalostně. Tím končím svou zprávu."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "361 / 362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.23", "debut_caractere": 3786, "fin_caractere_exclue": 3788, "texte": "ž."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "363 / 364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.24", "debut_caractere": 165, "fin_caractere_exclue": 5492, "texte": "JEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČESKÝCH ZA-\nhajuje subskribci na svoje album věnované památce\nMaroldově. Obsahovati má sto listů za 8 zl. r. m.\npro subskribenty, kteří se přihlásí včetně do 15. června.\nKrámská cena zvýšena na zl. 10.—. Přihlášky sekre-\ntáři jednoty do paláce hr. Sylva-Tarouccy na Příkopě 12.\nVÝTVARNÝ ODBOR UMĚLECKÉ BESEDY VY-\n* pisuje soutěže pro Pamětní desku Smeta-\nnovu, pomník Jablonského pro Krakov apom-\nník Daniele Adama z Veleslavína pro Vele-\nslavín. Veškeré tři práce pořízeny jsou ze sbírek\nveřejných, o které přičinily se korporace spolkové,\nkteré při nedostatečné informaci obracejí se na Umě-\nleckou Besedu, považujíce ji za středisko veškerého\numělectva českého, jímž dávno býti přestala. Je proto\ns podivením, že výtvarný odbor nevypisuje konkurs\nveřejný, kterého by se súčastniti mohli všichni čeští\numělci a ne jen těch několik ve výtvarném odboru\nzdružených. Nehledě ani k naprosté věcné nespráv-\nnosti, je to tím odvážnější uváží-li se, jak slabě kon-\nkurence Umělecké Besedy bývají obeslány. Upozorňu-\njeme jen při příležitosti té na výsledek soutěže na desku\nNerudovu, kde došly všeho všudy 2 práce, z nichž\njedna pro vedena, soutěž na prémii r. 1897, kde došlo\npět prací, z nichž tři byly tak slabé, že ani třetí cena\nudělena býti nemohla a na obálku pro chystanou kdysi\nrevui výtvarného odboru, kde došla jediná práce, které\nrovněž použiti se nemohlo.\nKU VÝSLEDKU SOUTĚŽE NA DEKORATIVNÍ*)\nvásu, z nichž většinu přinášíme v reprodukci, nutno\npřipojiti několik řádek na uváženou všem, kdo na ní\nbrali podílu, neboť třeba že jsme v celku spokojeni\ns výsledkem prvého pokusu, nemůžeme, ba nesmíme\nzamlceti, že došlé objekty jsou po většině v zásadě\npochybené. Kdyby si soutěžící byli předem uvědomili,\nco dekorativní vása vlastně jest, ať slouží již jako\ndekorativní nebo účelný předmět pro enterieur, nebo\njako součástka architektury, byli by přirozeně a v první\nřadě dbali o to vynalézti nějakou novou formu pro\nto hlavní, pro nádobu samu, nebo aspoň nějakou va-\nriaci obvyklých typů a pak teprve byli by se starali\no její dekoraci, která opět ať již figurální nebo jakákoli\njiná nemá být nikdy formě nádoby na úkor.\nTěmto požadavkům aspoň trochu vyhovuje návrh,\nkterému se dostalo prvního pochvalného uznání; platí\nto však jen jeho dolejší části, příliš protáhlé hrdlo\nhlavně ale dvě ucha, nehodící se nijak ku celkovému\ntvaru, citelně vadí. První cenou vyznamenaný návrh\nje více dekorativní plastikou, kde nádoba slouží figurám\njako podstavec a má i tu vadu, že možný je jen z jedné\nstrany. Je však přece nejsympatictějším ze všech; figury\nsamy jsou velmi živé v pohybu, malebné v silhouetě\na modellovány se chicem, vlastnosti to, které činí\nautora nad jiné způsobilým ku pracím dekorativním\nkde elegance linie a delikátnost v provádění jsou ne-\nzbytný. Návrh, kterému dostalo se druhé ceny, pak\ndalší jsou trochu těžké v celku. Poslední z plastických\nrovněž ve figurkách dětí, nádoba pak je následkem\nopět jednoho, nešťastného ucha více džbánem než vásou.\nZ vas malovaných nejlépe se nám zamlouvá nej-\nvětší z nich se svým improvisovaným dekorem. Autor\njejich trpí ovšem velice tím, že spokojiti.se musí jen\nnádobami a také glasurami, jaké tu v místě jsou\nprávě k dostání. Vytčené nedostatky jsou jedině ná-\nsledkem, našim účastníkům neobvyklé, pro ně nové\núlohy a v zájmu věci bude jen na místě, připojíme-li\nku každému příštímu vypsání také zevrubnější vysvět-\nlení o povaze žádaného předmětu a stručnou direktivu,\njakým asi způsobem účelně se má luštit. Psaný výklad\nsebe lepší ovšem daleko nepoučí tak jako dobré ori-\nginály, které, když již ne přímo, tedy v reprodukcích\njsou každému přístupny. Odporucujeme účastníkům\nnašich soutěží, aby se více poohlédli. Tím ovšem ne-\nchceme snad sváděti ku napodobování, ale konečně je\npokrok třeba školou eklekticismu lepší než žádný.\nJen více dobré vůle a větší odvahy.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«. PŘEDMĚTEM TŘETÍ NAŠÍ SOUTĚŽE JEST NÁVRH JEDNO-\nduché tapety, nebo návrh nástěnné dekorace tapetového způsobu, schopný reprodukce patronou, s ne-\nzbytným podstropním friesem. Objasniti zevrubně co tapeta jest a codekorace patronovaná, vykládati\nsnad netřeba. Nedávná exposice anglických umelecko-průmyslových a odborných škol poskytovala hojně pří-\nležitosti ku orientaci v tom směru a také v současné výstavě v Rudolíině možno se mnohému přiuciti na\ndvou podobných pracích Walter Cranea (cis. seznamu: 572 a 576.)\nVypsané návrhy určeny jsou ku výzdobě ložnice, prostředních rozměrů (asi 6 >< 5 m) a obvyklé výše\n(4 4*5 m). S rozměry těmi, hlavně ale s účelem místnosti, který vyžaduje dekoraci klidnou v liniích a di-\nskrétní v barvě, dlužno pocítati. Žádáme návrhy co možno provedené v originální, od autorů\nzamyšlené velikosti a částečným opakováním rapportů jak do šířky tak i dolů. Ceny udělí\nse dvě v obnosech 60 K a 40 K za nejlepší. Zaslati do 1. července t. r. do 6 hod. večerní p. St. Suchardovi\nv Praze 1., Rudolfovo nábřeží. Upozorňujeme na řád soutěží otisknutý na obálce t. 1.a také na to, že\nredakci »V. S.« zastupovati bude při této soutěži architekt Jan Kotěra.\n*) Došlo deset návrhů. V porotě redakci zastupoval Stan.\nSucharda, volenými cleny byli K. Klusáček a V. Županský.\nCena první i druhá přisouzeny jednohlasně; ona p. L. Sa-\nlounovi, tato p. B. Kafkovi. Mimo ty dostalo se čtyřem kon-\nkurentům pochvalného uznání.\n\nž."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c021", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "357 / 358", "page_fin": "357 / 358", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.5.1", "titre_corps": "Z I. SOUTĚŽE »V SMĚRŮ.« B. KAFKA CENA II.", "titre_sommaire": "Z I. SOUTĚŽE »V SMĚRŮ.« B. KAFKA CENA II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "357 / 358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.21", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 58, "texte": "Z I. SOUTĚŽE\n»V\nSMĚRŮ.«\nB. KAFKA\nCENA II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c022", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "359 / 360", "page_fin": "359 / 360", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.5.2", "titre_corps": "Z I. SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«.", "titre_sommaire": "Z I. SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.22", "debut_caractere": 2844, "fin_caractere_exclue": 2893, "texte": "L. ŠALOUN.\nI. CENA.\nZ I. SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-06-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_06#c023", "volume": "bmtnaan_1899_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "361 / 362", "page_fin": "361 / 362", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.2.5.3", "titre_corps": "PLENTA.", "titre_sommaire": "PLENTA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "361 / 362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.23", "debut_caractere": 3765, "fin_caractere_exclue": 3784, "texte": "A. BOUDOVÁ.\nPLENTA."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "317 / 318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.1", "texte": "SVATÝ VÁCLAV.—Z POVÍDEK MEDITAČNÍCH.\nNAPSAL J. ARBES.\n\n(Dokončení.)\nPodobně stačí změniti fysiognomii maršála\nRadeckého na pomníku na Malostranském náměstí na\npřiklad ve fysiognomii arcivévody Albrechta, který se,\njak známo, taktéž súČastnil polního tažení v Itálii,\na pomník arcivévodův jest hotov . . .\nKrátce na většině pomníků stačí více méně ne-\npatrná nebo, chceš-li, třeba podstatná transfigurace ně-\nkterých částí a ze starého pomníku je pomník zbrusu\nnový, vlastně pomník, jejž můžeš s obvyklými ob-\nřadnostmi odhalí ti osobnosti zcela jiné, než jaké byl\nvěnován pomník původní. A vidí-li, hochu, člověk,\ntakové věci neustále, věř, že mu není někdy do\nsmíchu . . . .«\n»A kdo tím vinen?« ozval jsem se. abych vůbec\nněco připomenul a přiměl tak přítele k dalšímu pro-\njevu v záležitosti tak delikátní.\n»To sám bůh ví !« odtušil bagatelně a vykročil.\nNásledoval jsem jeho příkladu a tak přešli jsme\nv hovoru několikrát přes nábřeží.\nReprodukuju z hovoru toho hlavně mudrování\npřítelovo.\n»Myslím«, ujal se po chvíli slova, že vlastní pří-\nčina leží mimo nás umělce v tak zvaných po-\nměrech a všech těch nesčetných okolnostech, v kterýchž\nprávě žijeme.\nPrvním, z pravidla nejneůprosnějším diktátem je\ndiktát objednavatelův. Co kdo a jak objedná, musí\nbýti právě tak, jak zní objednání, také provedeno.\nRemonstruj, jak ti libo namítej, odpírej, raď, vy-\nkládej, pros nic naplat. V něčem snad ti povolí,\nv podstatě však se přece jen přišpendlí mnohdy k dílu\nv jádru svém nejtradicionelnějšímu . . .\nPotom přijdou, jak víš, z pravidla ty naše po-\nčestné umělecké komise s obvyklými volenými komi-\nsaři, kteří byli na mnoze právě jen vykonanou volbou\nnabyli zároveň náležité kvalifikace k úřadu soudcov-\nskému krátce cela ta známá procedura kritisování\na poručníkování, o které se člověku zdá, jako by se\nprocházel v peci ohnivé . . .\nSlovem my hlínaři jsme u porovnání s vámi pero-\njezdci a jinými umělci bez odporu nejubožejšími,\nprávě jen proto, že dílo naše nelze srealisovati tak\nlacino, jako díla jiných odrůd uměleckých. Jsmet\notroky nejrůznějších elementů, jimž nelze se übrániti,\nano proti kterýmž není snad možný ani pouhý pokus\nodboje. A přece jest už svrchovaný čas, aby se něco\nstalo. Mladá a nej mladší generace naše musí se eman-\ncipovati z okovů vyrudlé tradice. Netajím si, že to\nnebude snadné, ano jsem přesvědčen, že mnohý v bojí\ntom podlehne. Ale boj ten jest nevyhnutelný a\nproto«\n»Než dovol«, přerušil jsem přítele. »Ty's přec\nčasem svým sám tento boj inauguroval« . . .\n»Pravda, pokusil jsem se o to,« odtušil přítel,\na na mnoze i s jistým zdarem. Ale coz vše na plat,\nkdyž jsou okolnosti a tak zvané poměry neúprosný,\nkdyž právě u nás není pro reformy v jakémkoli\nsmyslu skoro žádné vnímavosti, hamatuješ-li se ještě\nna první leta činnosti mé, dojista mi přiznáš, že byl\númysl můj nejlepší, že jsem se pokoušel o díla my-\nšlénkově obsažná a že jsem aspoň někdy přede vším\npřihlížel k myšlénkám naprosto novým, jaké nebyly\npřede mnou ještě nikdy nikým skulpturně znázorněny.\nNež právě sám na sobě mohu demonstrovati, jak krutý,\npřímo nadlidský to boj snažiti se získati uznání\na přízeň třeba jen elity intelligence, neřku-li nej šir-\nších kruhů pro díla netradicionelní. Nechť jsem na-\npínal sily své sebe více, ze všech stran čišel proti"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "319 / 320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.2", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nmně odporný chlad, ba začasté i jizlivá ledovost.\nTeprve když vrátil jsem se k tradici k staré alle-\ngorii, usmálo se na mne uznání. Ovšem nejdříve\nv cizině a teprve po té rozehřívalo se znenáhla i srdce\nvlastních rodáků, kteří byli druhdy tak upjati, tak\nchladní a ledoví .. . Než před patnácti a dvaceti\nlety byly pokusy o vymknutí se z vyrudlé tradice\nnepoměrně snažší, nežli za našich dob. NejmladŠí\nnaše generace umělecké nezdají se míti ani potuchy\no svízelích, jež jim upravují tak známé kulturní vy-\nmoženosti.\nRafinovanost moderního obchodu vyrábí talenty\ndle své potřeby ; reklama tvoří módy a poněvadž exi-\nstují na reklamu již takořka celé továrny, není ni-\nžádné pochybnosti, že každý, kdožkoli se dostane do\nspáru reklamy\npravda? kdežto každý, kdož by se odvážil vzdo-\nrovati reklamě a vzpírati se módě, může dát nad sebou\nzazpívat zcela nemoderní requiescat in pace!«\n»A jsi snad také jako mnozí z tvých kolegů proti\nobvyklému vypisování konkursů ve svém oboru ?«\noptal jsem se.\n»Já ?« ozval se přítel s důrazným udivením. »Proč\nbych já měl býti proti soutěži? Ke mně byli soud-\ncové, ať znalci nebo laikové, vždycky aspoň milo-\nsrdná\n»Dle toho tedy budeš konkurovat i o cenu na\njízdeckou sochu sv. Václava ?«\n»Nebudu!« zněla rozhodná odpověď.\n»Starší tvůj model sv. Václava však jest dílo\ntakového druhu, že tě první cena bezpochyby ne-\nmine« . . .\nPo těchto slovech přítel se zastavil a zadíval se\nmi upřímně do očí.\n»Poslouchej, hochu!« pravil po chvíli. »Napsal's\nty někdy nějaké dílo, jež by's sám před vldstním\nsvým svědomím pokládal za nepřekonatelné a ve všem\nvšudy za nezdokonalitelné ?«\n»Nenapsal . . .«\n»A tak jsem také ani já nevytvořil doposud žád-\nného díla, jež by mne v plné míře uspokojilo, což\nzdá se mi býti zárukou, že jsem doposud ještě schopen\ndalšího rozvoje.«\n»Chceš tedy svůj model sv. Václava ještě pro-\npracovat, zdokonalit?« vpadl jsem.\n»Naprosto ne!« odpověděl rozhodně. »Přiznám se,\nže učinil jsem v ohledu tom už vše, co po mém ná-\nhledu vůbec bylo možno. Prostudoval jsem všechny\npřístupné historické a legendární prameny a po nej-\ndůkladnější předběžné přípravě provedl jsem jízdeckou\nsochu s nejsvědomitější akuratessou.\nPráce má došla, jak víš, všeobecného uznání, a já\nsám jsem přesvědčen, že nelze na ni provésti nežli\nna nejvýš drobné opravy technické. Veškerá chvála,\nkteré se práci mé dostalo, však mne ani dost málo\nnezmátla. Vímť lépe než kdo jiný, co mé práci chybí,\nale co nelze změniti . . .«\n»A mohl bych to zvědět i já ?«\n»Proč ne? Mezi námi přec není, a byť i bylo, ne-\nmusí býti žádného tajemství toho druhu. Propracoval\njsem celek i podrobnosti s vzornou pietou. Model\nmůj však v podstatě přece není nic jiného nežli prostý\nrejthar . . .«\n»Jak to ?« uklouzlo mi v překvapení.\n»Zcela jednoduše. Sfoukneš-li, milý hochu, všechny\nhistorické a legendární emblémy, jimiž jsem po nej-\nbedlivějším studiu as rozmyslem model svůj obmyslil,\nnemáš před sebou nic jiného než-li jezdce na koni.\nObmyslíš-li ho jiným krojem, jinou zbrojí, jinými em-\nblémy, vyloupne se ti ze sv. Václava jakýkoli jiný\nrejthar. A v tom právě jest pro mne závada hlavní,\npřímo nepřekonatelná.«\nPřítel umlkl a zadíval se mi opět zpytavě do očí.\nPřiznám se, že jsem byl slovy jeho skoro zaražen.\nProstý a přece tak přesvědčivý a zároveň podstatu\nvěci pronikavě prohlubující výklad mne pro okamžik\nodzbrojil.\n»Ale tutéž vadu nebo jak sám pravíš, závadu,\nmožno přec vytknouti každé jízdecké soše vůbec, na-\nmítnul jsem po krátké pomlčce.\n»Ovšem«, odtušil přítel resignovaně. »Ale yším tím\nna závadě samé ničeho se nemění závada zůstává\nzávadou.\nIdeu nebo chceš-li legendu svátováclavskou možno\nostatně i jinak ještě doplnit, po případě i jaksi pro-\nhloubit allegorickými a emblémovými přídavky na\npodstavci atd.\nVše to však základní myšlénku v podstatě nemění,\nnýbrž ji na nejvýše jen objasňuje nebo prohlubuje.\nRejthar zůstává rejtharem a nejsnažší technickou es-\nkamotáží může býti sv. Václav přeměněn na př. v sv.\nJiří a vůbec v jakoukoli jinou sochu jízdeckou.«\n»V tom případu tedy jest nezbytí«, ujal jsem se\nslova. »Nemůže-li býti jízdecká socha sv. Václava\nv podstatě jinou, než jak ty's ji pojal a provedl, ne •\nchápu, proč by's nemohl konkurovati ?«\n»Ah, dej mi pokoj se všemi konkursy!« odpověděl\nnevrle mávna odmítavě pravicí do vzduchu.\nPo té vykročil a pokračovali jsme volným krokem\nv promenádě.\n»Což pak se nepamatuješ, jaké osudy již můj\nmodel měl?« ujal se přítel po chvíli slova sdílným\ntonem. »Jsem unaven i rozmrzen. Víš přec, že bylo\nse mnou původně vyjednáváno, bych model svůj pře-\npustil k provedení, a když pak vyjednávání skoro již\nukončeno, napadlo rozhodujícím kruhům vypsati kon-\nkurs přece. Za takových okolností, jak sám uznáš.«\nNemohl jsem jinak, nežli přisvědčiti.\n»Skytají-li konkursy vám výtvarníkům, vlastně vý-\ntvarnému umění u nás nějakých výhod«, připomenul\njsem jen ještě, »nechci rozhodovati. Ale nám literátům,\nvlastně literatuře byly, jsou á bezpochyby i na dále\nbudou jak literární historie dokazuje spíše na\nškodu nežli ku prospěchu. Není to přec nežli bez-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "321 / 322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.3", "texte": "duchý starý cop z naivních dob, kdy se domníváno,\nže je možno vydupat umělecká díla i z ouhoru —«\n»Nu, tak ! vpadl přítel lakonicky.\n»Přes to, myslím, můžeš i tentokráte konkurovat\njako kterýkoli jiný kolega,« dodal jsem jaksi zdráhavě\n»a nemusíš spustit s mysli, o čem jsi se byl právě\nsám zmínil . . .«\nUsmál se trpce a skoro bolestně; po té pokrčiv\nramenoma podal mi mlčky ruku. Rozloučili jsme se.\nPřítel zabočil do nejbližší poboční ulice a já šel\ndále svou cestou\nVše, co jsem byl právě aspoň v hlavních rysech\nnaznačil, nebyla nežli nahodilá výměna myšlének,\nvlastně pouhých nápadů, na jakou se z pravidla skoro\njiž v nejbližším okamžiku zapomíná.\nTentokráte zavířilo však mozkem mým přece ještě\nněkolik myšlénkových jiskérek.\nNapadloť mi: Čím jsou v umění všechny ty vý-\nklady a rozklady, všechny ty dobrodušně poučné\nnebo zlomyslně úšklebné kritiky a vůbec celý ten ne-\nvyvážitelný arsenál estheticko-theoretických pravidel\na pravidlíček abstrahovaných z uměleckých děl již\nexistujících oprotiv jedinému šťastnému myšlénkovému\nzásvitu, z něhož dříve nebo později vyklíčí a vypučí\ndílo, které nemá s existujícími již uměleckými výtvory\nbuď pranic nebo skoro nic společného?\n»Chaos nic nežli chaos!« hučelo mi duší\ntemně jako doznívající hukot vzdáleného vodopádu.\nS planoucí pochodní nebo kmitavou svíčičkou tra-\ndicionelních esthetických i pseudoesthetických dogmat\nse matohlavě ve fantasmagorickém labyrintu umělec-\nkých problémů\nA přec jest vlastní tajemství tvoření tak prosté\na přímo na výsluní!\nZačasté z čiré tmy šlehne náhle duší někoho\nz nás nevysvětlitelně a nepochopitelně intensivně my-\nšlénko vý záblesk a před duševním znakem naším stojí\nzcela jasně a plasticky nový útvar umělecký, před\nkterýmž, podaří-li se nám případně jej znázorniti,\ni nejzavilejší kritika nucena jest složiti dříve nebo po-\nzději zastaralou svou zbraň a zařaditi jej mezi díla\nsměrodatná, z kterýchž zase ona sama abstrahuje nové\nzákony pro umění . . .\nAle právě proto, že skoro každý umělec závisí\nvíce méně na velkém davu, po případě na elitě tak\nzvaných znalců lpících na tradici nezbývá nežli\nse přikrČiti a plouti s povodem začasté i proti vlastni\npřirozenosti. A výsledek ?\nTriumf vyrudlých tradic na útraty přirozené tvo-\nřivosti pokoření, zdeptání, zmrhání svěžích a na-\ndějných talentů\n\nR. POLLAK.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "323 / 324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nNa komando tak zvaných znalců uklání se velký\ndav ve zbožné úctě jako obrovská armáda pagod před\npatvořeným omšeným výtvorem s falešnou signaturou\npravého tvoření.\nCo nezmůže autorita tak zvaných znalců a kritiků,\ndorazí z pravidla pustá, dryácnická reklama . . .\nA jn éno šťastného oslavence jde od ůst k ústům, ba\nrozletí se užším neb i širším světem.\nJak točíme se šťastně a blaženě do kolečka skoro\nbez naděje vyváznutí . . .\nKoho neuznali tak zvaní znalci koho zbě-\nsila výdělkářská Frýna-reklama nevmrskala žhavými\ndůtkami svých rafinovaných dythiramb do paměti vel-\nkého davu točí se v koutku zapomenutí a může\nsi v dumné zoufalosti do únavy, ba do vysílení hrýzti\nsvé umělecké drápky\nAvšak tak bylo, jest a bude snad i na dále.\nA proto dosti unavujících a bezúčelných reflexí, jež\nbývají našim čtenářům tak protivný!\nUmění prý jest volné, vznešené a bůh ví, jaké\nještě ... V pravdě však je přece jen čímsi, co není\nvzdáleno nejhnusnějšího otroctví\nA jako vždy, kdykoli jsem ve svých meditacích\ndospěl k osudnému tomuto závěrku, proud myšlének\nmých náhle se zarazil a rozladěn, rozmrzen vě-\nnoval jsem pozornost všednímu okolí.\nProdlením něholika jen minut zapomněl jsem na\nvše, co předcházelo. Umění, jeho účel, zápasy, zákony\ni osudy, vůbec vše, co je s ním ve spojení, bylo mi\nprávě tak lhostejno, jako kterémukoli z bodrých a\nšťastných našich šosáků . . .\nOde dne, kdy se sběhlo, co jsem byl právě vy-\npravoval, minulo několik měsíců.\nNadešla zima . . .\nKonkurs na sochu sv. Václava zůstal v perma-\nnenci. Nepochybuju ani dost málo, že bylo o nem v kru-\nzích uměleckých, obzvláště pak v kruzích amatéru,\n(kteří mají u nás jako jinde na takových sportech\nz pravidla větší zájem nežli na vlastních dílech umě-\nleckých), horlivě a snad i vášnivě diskutováno.\nRovněž nepochybuju, že byly i tentokráte z růz-\nných ateliérů konkurujících umělců vynášeny na ve-\nřejnost různé podrobnosti, jež měly zustati v tajnosti,\na že na jich základě pronášena a nejen hájena, nýbrž\ni potírána všeliká pragnostik-n ; krátce že dělo se,\nco děje se z pravidla o každém podobném konkursu.\n\nJ. HUDEČEK.\nV KOUPELI."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "325 / 326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.5", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nSLUNCE V LESE.\n\nNáhodou a bezpochyby jen zvláštním sběhem okol-\nností nedozvěděl jsem se však o tom všem praniceho.\nTeprve, když jsem se v novinách dočetl, že budou\ndo poroty povoláni také nějací vynikající znalci z ci-\nziny, rozzvucela se v duši mé opět struna odpor-\nného rabalisty.\n»K čemu to?« napadl) mi. »Či snad proto, že\nv zemích koruny české není ani tří nebo pěti dosta-\ntečně vzdělaných a zároveň poctivých mužu, kteří by\ndovedli správně a nestranně posouditi umělecká díla\nčeských umělců z dějin českých ? Neb aby bylo vy-\nvarováno veškeré kamaraderii a jedině proto aby v po-\nrotě zasedli soudcové naprosto nepředpojatí, nestranní\na ve všem všady nepodplatní?\nA o čem vlastně měli tito cizozemští znalci roz-\nhodnouti ?\nO základní myšlénce, tedy o nejvlastnější podstatě\numělecké díla? O historických a legendárních důle-\nžitostech nebo podrobnostech?\nSotva ! . . . Znalci, kteří znají dějiny české snad\njen z konversačních lexikonů nebo z pochybných\ndějepisných spisů cizozemských ; znalci, kteří se bez-\npochyby nikdy specielně nezabývali ani Českou historií,\naniž legendami svatováclavskými, nemohou přec o zá-\nkladní myšlénce uměleckého díla z dějin českých\na vůbec o všem, cožkoli jest v díle tom v souvislosti\ns dějinami, pronášeti soud kompetentní.\nQ čem tedy mají rozhodnouti?\nDojista jen o umělecké formě : je-li jezdec před-\nstavující sv. Václava skutečně rejtharem plasticky\nsprávně znázorněným a na nejvýše snad\njen ještě o nějakých podrobnostech.\nO nejvlastnější podstatě díla, o základní myšlénce,\nnemůže tudíž úsudek cizozemských znalců vyzníti\nnež-li na hlucho tradicionelně frásovitě . . .\nPovoláním cizozemských znalců do poroty nejde\ntedy rozhodujícím kruhům v první řadě o základní\nmyšlénku, nýbrž přede vším o formu\nVše to byly ovšem jen pouhé subjektivní domněnky,\njež mohly býti výsledkem konkursu do jedné jako\nnaprosto bezpodstatné vyvráceny.\nZ té příčiny stihl je také zasloužený osud. Vypu-\nstil jsem je z mysli a nemaje na věci žádného zájmu,\nzapomněl jsem za nedlouho i na sám konkurs.\nPo nějakém čase došel mne však poštou nepode-\npsaný korespondenční lístek, na němž bylo tužkou\nlakonicky napsáno :"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "327 / 328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nA. WIESNER.\nPODOBIZNA.\n\n»Můžeš-li, navštiv mne dnes v mém ateliéru ; rád\nv\nbych se s Tebou o něčem dohodnul. Cekám!«\nDle známého těžkopádného rukopisu poznal jsem\nna první pohled, kdo mi píše; ale snad ještě nikdy\nnepřišlo mi nějaké poznání tak v nevhod jako tento-\nkráte. Odhodil jsem listek skoro mrzutě. Když však\njsem si připomenul, že snad jde o záležitost naléhavou\nnebo důležitou, vydal jsem se na cestu přece.\nBylo odporně škaredé zimní odpůldne. Z jedno-\ntvárně olovněné oblohy sypal se sypký sníh, jejž mi\nvířivý ledový vítr mrskal do tváře. Současně však\ntálo, tak že jsem se někdy v pravém slova smyslu\nbrouzdal cvachavým blátem.\nNení tudíž divu, že jsem cestou myslil na vše\njiné, jenom ne na přítelův ateliér. Přes to přece\nkmitla mozkem mým aspoň dávná vzpomínka, kdy\nmne byl přítel poprvé vlákal do své první dílny,\nkterou si byl upravil z někdejší prosté konírny.\nOd té doby prodlením více nežli čtvrt století\novšem se mi naskytla často příležitost obeznámiti se\ns různými ateliéry skoro do omrzení. Nečekal jsem\ntudíž ani tentokráte, kdy jsem se übíral do ateliéru\nmoderně upraveného, ale známého, žádného překvapení.\nA skutečně, když jsem konečně překročil práh\npřítelovy dílny, kde mne ovanulo příjemné teplo, a roz-\nhlédnul se ledabylo kolem, shledal jsem skoro vše\nprávě tak jako o poslední své návštěvě, asi před\nrokem.\nProstorná místnost, do které vniká od severu\nsvětlo několika velkými okny, jeví obvyklou pitoreskní\nfysiognomii dílny výborně situovaných sochařů, kte-\nrýmž záleží nepoměrně více na práci nežli na thea-\ntralně titěrné úpravě okolí. Následkem pošmurného\ndne, vlastně již předvečera panuje v ateliéru skoro\naž přítmí, tak že se zdá, jako by bylo vše zahaleno\nlehkou mlhou. Osvětlení není však konstantní.\nNásledkem nepohody, hlavně z té příčiny, že se-\nverní vítr vmetá chvílemi přehoušle sněhu přímo do\noken nebo je před okny vířně prohání, zdá se, jako\nby po předmětech v dílně přeletěly matné, sotva po-\nzorovatelné chvějivé stíny.\nVše to postřehl jsem po prvním rozhlédnutí se\na dříve, nežli mne přítel přivítal. A když se tak stalo,\nkdyž jsme si podali ruce a po výměně obvyklých\nkonvenienčních frásí usedli podle sebe na pohodlný\ndivan poblíž prostředního okna, přehlédl jsem celé\nateliér a přesvědčil se poznovu, že v něm není pra-\nnic, co bych nebyl již viděl. I pozadí dílny zahaleno\nbylo napříč zavěšeným plátnem, za kterýmž přítel\nukrýval různé sochařské haraburdí, jako stojany, lešení,\nkádě hlíny a podobné.\n»Nu, což?« optal jsem po chvíli ledabylo. »Nic\nnového ?<<\n»Jak vidíš !« odtušil přítel tímže ledabylým tonem,\njakým byl osloven. V tom jsem si připamatoval konkurs\nna jízdeckou sochu sv. Václava. »A nekonkuruješ ?« otázal jsem se s nepoměrně větším interessem.\n»Konkuruju!« odpověděl přítel rozhodně. »Byl jsem k tomu takořka donucen.«"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "329 / 330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n»Skutečně?« připomenul jsem s mírným podivením\npřipamatovav si přítelovo starší rozhodnutí.\nPřítel klidně přisvědčil.\n»A kde máš model ?« optal jsem se živě.\n»Lhůta konkursu vypršela včera v poledne. Model\nje již na místě.»\n»A proč jsi mne sem tedy citoval v takové\nnepohodě ?« ozval jsem se tonem mírné výčitky.\n»Rád bych se s tebou o něčem dohodnul«, od-\npověděl přítel s klidem, ba lhostejností člověka, kte-\nrémuž na nějakém, ať již jakémkoli dohodnutí pranic\nnezáleží.\n»Nu, budiž! Ale já bych byl přece jen rád tvůj\npozměněný model viděl dříve, nežli jej uvidí jiní . . .«\n»Už se stalo«, míní přítel dobrodušně. »Ostatně\nnebyl by's na něm shledal pranic zvláštního. Je to\nstarý a tobě i jiným známý můj model, na němž jsem\npozměnil, vlastně korigoval pouze některé podrobnosti.«\n»A co tě přimělo konkurovat!, když jsi měl pů-\nvodně v úmyslu konkursu se nesúcastniti ?« optal\njsem se.\n»Jak jsem pravd, byl jsem k tomu takořka do-\nnuceny odtušil přítel a vypravoval mi pak, co se\nbylo vše stalo.\nVyslechl jsem jej s přátelskou trpělivostí.\n»A víš ty, jak my právě připadáš?« připomenul\njsem sarkasticky, když dokončil.\n»Nu, jak? Mluv!«\n»Nejinak, nežli jako Josef Jiří Kolár nebo jako\npřítel Aleš«.\nZavrtěl nedůvěřivě hlavou.\n»I jdižiž! V jaké pik logické souvislostí mohu\nbýti já sochař s hercem nebo spisovatelem ?« ozval\nse monotonně, jako by se v mysli snažil napověděné\ndoplniti. »S Alešem ovšem jest porovnání aspoň možné.\nPřes to přece nechápu . . .«\n»A přece jest věc tak prajednoduchá!« odpověděl\njsem chladně. »Mluvme jednou zase zcela upřímně\nbez jakýchkoli konvenienčních nebo přátelských ohledů !\n»Pravda-li, co o tobě umělecká i 'kritická fáma\nhlásá: že se ti podařilo vyšinouti se v kruhu sou-\nvěkých sochařů našich nejvýše, není nižádné pochyb-\nnosti, že vyšlo z tvého ateliéru dílo, jež pokládá se\nza nejzdařilejší všech, jež byla prodlením asi čtvrt\nstoletí v Čechách vytvořena. Pravda-li pak dále, co\ntáž fáma hlásá o tvém modelu sv. Václava, pak kon\nkuruješ vlastně sám s sebou, právě tak jako konku-\nroval Josef Jiří Kolár jako dramatický spisovatel po\nvíce nežli čtyřicet roků až do své smrti a jako kon-\nkuruje přítel Aleš již přes dvacet roků vždy jen sám\ns sebou . . .«\n»Doposud nechápu !« vpadl mi přítel skoro nevrle\ndo řeči.\n»Jak víš«, pokračoval jsem s nezměněným klidem,\n»napsal Kolár svou »Magelonu« před rokem 1852.\nPravda-li, že jest »Magelona« nejen nejlepší drama-\ntickou prací Kolárovou, nýbrž až dosud nejvzornější\na do dnes nepřekonanou tragedií českou vůbec, kon-\nkuroval Kolár, jak už bylo před lety konstatováno,\nkaždým pozdějším dramatem svým vždy sám s sebou.\nVždy šlo jen o to, zůstane-li nejvzornější tragedie\nčeská »Magelona« nejvýše nebo bude-li pozatlačena\nnovým dramatickým plodem Kolárovým.\nRovněž takový osud připravil si přítel Aleš svou\nnepřekonatelnou »Vla tí.« Pravda-li, že je to až dosud\nmyšlénkově i formálně dílo, jakým se nemůže po-\nchlubiti žádný jiný z českých malířů, konkuruje\ni Aleš od vznik v* »Vlasti« každým dalším svým vý-\ntvorem jedině sám s sebou. I zde jde vždy jen o to,\nmá-li či může-li býti ve svém způsobu nepřekonatelná\nAlešova »Vlast« překonána samým Alešem.\nA tak také nebo chceš-li, třeba jen podobně jest\ns tebou. Pravda-li co kritická i umělecká fáma hlásá\no tvém modelu sv. Václava, konkuruješ i ty sám\ns sebou.\n»Ah, ne, ne!« zvMal přítel skoro až zpurně. »Ny-\nnejší konkurs o model sochy sv. Václava jest přece\nněco zcela jiného,« pokračoval po chvíli, »nežli při-\npomenuté tebou případy : Kolárův a Alešův. Chceme-li\nmluvit upřímně, musíme vzít v uvahu každou even-\ntualitu. Nynější konkurs znamená pro mne něco zcela\njiného, a chceš-li i nebezpečného. Neboť dejme\ntomu, že jury přiřkne tentokráte, ať již právem nebo\nbezprávně, první cenu jinému konkurentu! Co bude\ntoho přirozený následek ? Uměleckou i kritickou fámou\naž dosud za nejlepší prohlašovaný můj model slítne\nzcela jednoduše s piedestalu domnělé nepřekonatel-\nnosti a já, vlastně tak skoro veškerá moje sláva slítne\ns ním . . . Nynější konkurs tedy má pro mne zcela\njiný význam.«\nZ části musil jsem dát příteli za pravdu přes to\nvše, že i Kolárovu »Magelonu« i Alešovu »Vlast«\nmohl by stihnouti týž osud, že by totiž mohly býti\nkonečně přece někým překonány. Než dokud se tak\nnestane skutečně\n\nST. SUCHARDA.\nPODOBIZNY."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "331 / 332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.8", "texte": "»VO LNÉ SMĚRY«\n-«a\n\nZ té příčiny jsem chlácholivě připomenul:\n»Přes to zůstaneš přece jen tím, čím v pravdě jsi.«\n»Ale diadém priority bude mi stržen beze všeho\nmilosrdenství;« zvolal přítel sarkasticky a zasmál se.\nPřítelovo zasmání mne pozarazilo. Připadalo mi\njako bezděčný symptom neochvějného přesvědčení,\nže jest vítězstvím svým i tentokráte zase zcela jist.\n»Tvůj smích mne skoro pomátl,« ujal jsem se slova\npo krátké pomlčce. »Ci zdokonalil jsi svůj model tou\nměrou, i e jest hors concours? ZbaviPs jej snad všech\nr ' V\nzavad, jež jsi byl na něm sam shledal ? Ci přetvořil\n• • v , -i • v v • vv / r v v 11' O\njsi svetce na koni, ze po pnmerene výmene emblemu,\nzbroje atd. nemůže býti více zaměněn za jakéhokoli\nrej th ar a?«\n»Ani to, ani ono,« odtušil přítel. »Konkuruju\ntímže starým svým modelem, na němž jseni byl jen\ntu a tam cosi poopravil . . .«\n»A domníváš se, nebo správněji řečeno, jsi pře-\nsvědčen, že's proti každé konkurenci obrněn ?«\n»Nikoli!« pravil s důrazem sebevědomí. »Konku-\nruju dle předpisu tradicionelní jízdeckou sochou. Před\nveřejností, před světem mohu tedy padnout jako který-\nkoli jiný gladiátor umění; ale dle všeho nepadnu sám\npřed sebou.«\n»Co tím míníš?« optal jsem se skoro až zvědavě.\n»Okamžitě se dozvíš, aniž bych ti jen slovem při-\nspěl ku pomoci«, odpověděl přítel sebevědomě.\n»Opravdu?« usmál jsem se sarkasticky.\nPřítel více neodpověděl, nýbrž vstal a pomalu po-\npošel přes celé ateliér až k plátnu, za kterýmž měl\nuloženo své hrubé sochařské haraburdí. Zde se ob-\nrátil ke mně, jako by se chtěl přesvědčiti, sleduju-li\njej zrakem, načež jediným mávnutím ruky plátno roz-\nhrnul.\n»Co to?« uklouzlo mi v náhlém udivení nad tím,\nco jsem spatřil a čím mne přítel v svrchované míře\npřekvapil.\nAsi patnáct kroků přede mnou stála na nízkém,\nsotva metr vysokém dřevěném podstavci skizza sou-\nsoší, v jehož středu rozeznal jsem na první pohled\nsv. Václava na koni jako hlavní figuru skoro v do-\nživotní velikosti.\nPřekvapení mé bylo tak velké, že po pronéšení\ncitovaných dvou slov, jež mi byla bezděky uklouzla,\nzůstal jsem po několik minut v němém udiveni seděti,\naniž bych si byl jiného vědom, nežli že dívám se na\nsousoší, jež mne bylo překvapilo netoliko náhlým\na nepředvídaným svým objevením, nýbrž i plastickou\nsvou výrazností. Neboť skoro v nerozdílném okam-\nžiku, kdy rozeznal jsem sv. Václava jako figuru hlavní,\npoznal jsem také ostatní tři figury vedlejší a zároveň\npostřehl nejen vzájemný jich styk nebo abych tak řekl,\npříčinné seskupení, nýbrž i mvšlénkový a dějinný jeho\nvýznam.\n»Co to ?« zamumlal jsem po chvíli vstávaje, abych\nsi sousoší prohlédl z blízka.\n»Ne, ne! Jen zůstaň na místě, kde právě stojíš !«\nzvolal přítel katogoricky. »Vždyť přec pozoruješ, že\nto pouhá a k tomu jen z hrubá navržená skizza.\nkterá nesnese zkoumání z blízka.«\nZe vzdálenosti, z které jsem se díval, obzvláště\npak za matného, podvečerního přítmí ovšem se mi\nzdálo, že jest skizza nepoměrně propracovanější: ale\npo přání přítelově zůstal jsem sfáti těsně před diva-\nnem, z něhož jsem byl vstal a věnoval sousoší zby-\nstřenou pozornost.\nČím déle, čím bystřeji a zkoumavěji jsem se díval,\ntím více jsem nabýval přesvědčení, že stojím před zá-\nrodkem uměleckého díla významu skoro snad epo-\nchálního.\nPo těch několik minut, co jsem přítelově práci\nvěnoval nej napjatější zkoumavou pozornost, marně\njsem se namáhal připomenouti si nějaké jiné dílo pla-\nstické, jež by mělo s přítelovou skizzou jen vzdálenou\npodobnost. Bezděky popošel jsem několik kroků na\nprávo a po chvíli zase asi dvakrát tolik kroků na\nlevo, abych mohl sousoší věnovati pozornost s obou\nboků; ale každá další podrobnost, již jsem při zby-\nstřeném zkoumání postřehl, dotvrzovala jen náhled,\njenž byl mozkem mým šlehl hned o prvním pohledu\nna překvapující skizzu.\nKdyž pak jsem se posléze opět vrátil na původní\nsvé stanovisko před divan, nemohl jsem jinak nežli\ndáti výraz svrchovanému svému uspokojení přitlume-\nným výkřikem :\n»Viktoria, kamaráde! Problém je šťastně a nepře-\nkonatelně rozřešen. Konkurs nemůže skončiti nežli\nv tvůj prospěch!«\n»Myslíš ?« zasmál se přítel, jenž byl zatím popošel\nk místu, kde jsem stál já, a zadíval se mi upřeně\na zároveň skoro až vyzývavě do očí.\n»Není nižádné pochybnosti,« odtušil jsem v na-\nprostém přesvědčení, že jinak býti nemůže.\n»Leda by's byl v porotě ty sám jediný a rozhodl\nz pouhé kamaraderie«, zasmál se přítel sarkasticky.\n»Neboť vším tím, co's byl pronesl nebo dal vůbec na\njevo, není přec pranic přesvědčivě dokázáno . . .«\n»Ovšem, ovšem«, přisvědčil jsem.\n»Především jde o to«, pokračoval přítel s nezmě-\nněným klidem, »mluví-li k tobě skizza mého sousoší\ndosti zřetelně a jaké myšlénky nebo city v tobě pro-\nbouzí . . .«\nv\n»Ne, ne, kamaráde!« vpadl jsem odpiravě. »Ze\njde především o ty mluví-li tvá skizza ke mně dosti\nzřetelně, sice připouštím; ale závěrek tvých slov zdá\nse mi býti nesprávný z té příčiny, poněvadž každé\nv pravdě umělecké dílo právě tak jako každá jiná\nvěc budí v každém z nás dle naši individuality, ná-\nlady atd. myšlénky a city jiné. Na člověka v nábo-\nženství křesťanském vychovaného a v pravdě zbožného\nna příklad musí přece sousoší tvé působiti zcela jinak"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "333 / 334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.9", "texte": "JAKUB SCHIKANEDER.\nSOUMRAK\nV ZIMĚ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "337 / 338", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnežli na člověka nábožensky indiferentního. Z té pří-\nčiny jde tedy především o to, mluví-li skizza tvá dosti\nzřetelně; ale hned po té co a jak vlastně zná-\nzorňuje . . .«\n»Ano, ano, tak a nejinak!« vpadl mi přítel do\nřeči. »A proto rci, co a jak skizza znázorňuje, abych\nse přesvědčil, znázorňuje-li aspoň přibližně správně,\nco mi tanulo na mysli.«\nVykládati mistru plastiky slovy, co tají vlastní\njeho výtvor v ohledu myšlénkovém, jest rovněž tak\nnesnadné, jako zbytečné. Z té příčiny nereprodukuju\nslov, jimiž jsem se snažil učiniti se příteli přesvědčivě\nsrozumitelným. V náhradu za to snažím se zde, pokud\nto slovy vůbec možno, učiniti čtenáři aspoň přibližně\npojem o skizze, jak mi nyní ještě tane v paměti.\nPřítel použil sice k hlavni figuře svého sousoší\nstarší své práce, sv. Václava na koni; ale místo maje-\nstátního klidu, jaký jeví starší model, znázorňuje sou-\nsoší ztrnulý moment svrchovaně dramatického ruchu.\nPřed sv. Václavem na polo k němu obrácena\nklečí totiž na jednom koleně, jako by byla jen\nna mžik poklekla, stařena v polořeholním šatě z dob\nuvedení křesťanství do Čech sv. Ludmila. Vrásko-\nvitá tvář rysů poněkud tvrdých, ale ušlechtilých, jeví\nzbožné zanícení ženy důvěřující ve své poslání. Pravou\nruku, v níž pevně drží prostý staroslovanský kříž,\nmá sv. Ludmila sebevědomě vztýčenu do výše, jako\nby naznačovala cestu, kterou má sv. Václav jako\nkníže i člověk nastoupiti, kdežto levou ruku křečovitě\ntiskne k srdci k vlastnímu zdroji svých citů, ná-\nzorů i rozhodnutí. Sv. Václav, k němuž sv. Ludmila\ndůvěrně obrací svou tvář, jeví skutečně snahu vyhověti\nněmému vyzvání. Zrak jeho obrácen je směrem, kte-\nrýmž sv. Ludmila ukazuje křižem a držení těla jeho\nnasvědčuje, že k cíli tomu nabádá i svého komoně.\nAle komoň se poněkud vzpírá . . .\nPo pravé jeho straně v popředí stojí totiž pevně\nrozkročen svalovitý mladý muž v knížecím kroji staro-\npohanském Boleslav. Mužná jeho tvář jeví energii\nk nadlidskému odporu podrážděnou. Prudkým vzma-\nchem levé ruky byl uchopil komoně za uzdu a trhnuv\njím obrátil komoňovu hlavu zpola k sobě na zad,\nkdežto pravá ruka křečovitě tiskne jilec z pochvy po-\nvytaženého meče, jako by již již chtěla vzíti útočiště\nk násilí nejkraj něj Šímu a zameziti bratrův úmysl\nbratrovraždou . . .\nPo levé straně komoně v pozadí stojí pak žena\nv plné ještě sile v knížecím kroji staropohanském.\n\nL. ŠALOUN.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "339 / 340", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.12", "texte": "J. TOMEC.\nZ HRADČAN.\n\nDrahomíra. Opírajíc jednu nohu o větev lípy jeví\nv tváři tklivý žal a bolestné zdrcení. Dívajíc se přes\nkomoně k oběma svým synům, zdá se s úzkostlivým\nnapjetím cekali výsledek zoufaléh) zápasu; ale sama\nstojí již bez rady a nečinně, jako by v nejrozhod-\nnějším okamžiku zalomila rukama a zůstala v ztrnutí.\nNa širokém podstavci pod komoněm válejí se ko-\npyty jeho rozdrcené zbytky pohanských bůžků.\nMožno-li si z několika těchto slov uciniti aspoň\npřibližně správný pojem o přítelově zárodkovém díle,\nnechci rozhodovati.\nZ povrchní charakteristiky však je zřejmo, že ne-\nbylo již možno jako v původním jeho modelu při-\nměřenou technickou eskamotáží ve fysiognomii, kroji\natd. dáti celku ráz libovolný. Zde byl momentní\ndramatický výjev zcela přesně a určitě vystižen, tak\nže komposice ta i po úplném vysvléknutí z hávu\nhistorického, po případě legendárního a z části i sym-\nbolického byla by vždy ještě měla aspoň podobný\nvýznam jako původně a v ohledu všelidském nemohla\npozbyti na své působivosti.\nMimo to neznázorňovala tradicionelní moment ne-\nhistorický: dokonané již vítězství křesťanství nad po-\nhanstvím, nýbrž moment v pravdě historický: tuhý,\nba zoufalý zápas nejcelnějších zástupců silné, zdravím\nkypící samostatné kultury staročeské se zástupci kul-\ntury cizorodé, spíše citové než rozumové a na-\nznačovala již také jaksi i později výsledek boje.\nA vše to komposicí tak prostou, plasticky ná-\nzornou, všeobecně pochopitelnou, tudíž populární, že\nnemohl jsem jinak, nežli upřímně vyznati, že přítelova\nskizza působí na mne elementární silou definitivně\nrozřešeného uměleckého problému sochy sv. Václava\nPřítel vyslechl výklad můj, z něhož jsem zde na-\nznačil pouze několik závěrečných point, se sebevědo-\nmým klidem umělce vyspělého, v uměleckých trudech,\nsvízelích a bojích zoceleného.\n»A pokládáš.mne za schopna provésti skizzu tu\niv ohledu formálním ?« optal se s nenadálým nervos-\nním affektem, jako by byla duší jeho bezděky šlehla\nmyšlénka zvracející všechny původní názory v pravý\nopak. »Pokládáš mne za schopna, že bych dovedl ne-\njen celek, ale i všechny podrobnosti přivésti v ryze\numělecký soulad, že bych dovedl všem figurám sou-\nsoší dáti přirozené posice, že bych dovedl všem fysi-\nognomiím vdechnout! celku příslušnou výraznou odu-"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "341 / 342", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.13", "texte": "»V OLN E SMÉR Y«\n\nševnělost, že bych dovedl provésti všechny kroje\na všechny podrobnosti přesně historicky, že bych do-\nvedl nejen ve vlastním skupení, nýbrž i na podstavci\nrůznými výjevy a emblémy z doby pohanství a první\ndoby křesťanství v Cechách myšlénkový význam celku\ndoplniti a prohloubiti, slovem že bych dovedl skutečně\nprovésti dílo v pravdě již skoro nepřekonatelné ?«\nVyslechl jsem přítelovu dychavicnou periodu s tímže\nklidem, s jakým byl on před tím vyslechl můj, rovněž\ntak zbytečný výklad o svém díle. Bylo mi však přece\nnápadno, že umělec, který měl techniku svého uměni\núplně v moci a nemusil v tomto vzhlede plýtvati bez-\núčelně slovy, pociťuje, jak se mi zdálo, náhle nedůvěru\nve svůj talent k provedení díla tak šťastně založeného.\nZ té příčiny jsem konejšivé odtušil:\n»Ale co ti, starý hochu, napadá? Což pak jsi ne-\nprožil a neprocítil nesčetněkrát martyrologii momentanní\nnedůvěry v sama sebe, když íě opanovala málomoc\ndočasného umdlení a rozmrzelosti ? Provedení technické\nje přec věcí pouhé píle a svědomitosti, pouhé řemeslné\nzručnosti, kterou jsi sobě již dávno osvojil v míře\ntak znamenité.«\n»Ty jsi přesvědčen,« přerušil mne přítel, »že\nbych mohl a měl dílo to provésti. —■ «\n»Ovšem že, ato bez rozpaků,« vpadl jsem s dů-\nrazem nepřipouštějícím žádné odmluvy a námitky.\n»Neboť -prokomponuješ-li jen ješté pouhou skizzu,\njsem jist, že tě o konkursu první cena nemine.«\n»V tom případu učiníme ihned příslušné první\nkroky ku prokomponování, po případě k nejradikál-\nnější korektuře!« zvolal náhle přítel tonem sarka-\nstickým, načež skříživ obě ruce na zádech začal volným\nkrokem přecházeti po dílně.\nPředpokládaje, že přemítá o nějaké důležité opravě,\nusedl jsem klidně na divan a zůstaviv přítele jeho\nmyšlénkám, zadíval jsem se opět zkoumavě na zají-\nmavou jeho skizzu.\nVenku hučel teskně a kvílivě severní vítr, jenž\nvířivě mrskal vždy hustěji padající sníh do oken, tak\nže matné, sotva pozorovatelné stíny kmitající chvějivě\npo ateliéru dodávaly i figurám přítelovy skizzy jisté\nmrazivé životnosti.\nNahodilá tato příznaková hříčka zaujala pozornost\nmoji v té miře, že jsem chvíli skoro ničeho jiného\nnepostřehl, až když přítel po dílně promenující při-\nblížil se ku svému dílu a nápadně prudce se shýbl\nk zemi. Nežli však jsem si uvědomil, co zamýšlí, vztýčil\nse přítel ještě prudčeji od země a ateliérem zaduněla\n\nF. HUDEČEK.\nU POTOKA."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "343 / 344", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.14", "texte": "JOŽKA\nÚPRKA.\nZ HODŮ LANDŠTORFSKÝCH.\n\ntemná rána kladivem do provlhlé hlíny, načež násle-\ndoval dunivý rachot s lešení se kácejících kusů roz-\nbité skizzy.\n»Probůh, co počínáš?! vzkřikl jsem a vyskočiv\npospíšil jsem k příteli, bych dalšímu vandalismu za-\nbránil.\nNežli však jsem doběhl, udeřil přítel ještě několi-\nkrát kladivem do svého díla a rozdrtil je skoro úplně.\nv\n»Sílíš ?« zvolal jsem v nejprudČím rozčilení.\nPřítel spustiv těžké kladivo k zemi s trpkým\núsměvem zavrtěl hlavou.\nKlid jeho mne zarazil.\n»A čím chceš konkurovat ?« ozval jsem se mírneji.\n»Konkurovat?« opáčil. »Což pak jsi zapomněl, že\nlhůta konkursu vypršela již včera v poledne a že\nkonkuruju sochou jízdeckou?«\n»Ale proč jsi v návalu nevysvětlitelné nepříčet-\nnosti zničil zárodek díla tak šťastně založeného ?«\n»Podivno, že znaje poměry přece nechápeš!« od-\ntušil přítel s mírným udivením. »Naši tak zvaní me-\ncenáši a vůbec všickni, kdož u nás osobují si - právo\na mají moc rozhodovati o výtvarném umění, holdují\nzcela jiným zásadám, nežli jakými se řídí pravé umění.\nNová myšlénka, kterou v pravdě tvořivý talent vde-\nchává svému výtvoru, bývá jim z pravidla skoro tak\nčímsi jako ničím . . Objednávají umělecká díla, vy-\npisujou konkursy atd., abych tak řekl, podle osvěd-\nčeného lineálu, šablony a tradice. I nejhlubší, nej-\nvlastnější podstatu uměleckého díla: myšlénku zá-\nkladní předpisujou s úctyhodnou bezmyšlénko-\nvitosť, jako by umělecké myšlénky byly všeobecným\nduševním majetkem tak skoro každého-. . .\nCo tedy se skizzou, která vznikla z vlastního po-\npudu bez obvyklých u nás předpisů? Konkurs byl\npřec vypsán na sochu jízdeckou a nikoli na sousoší\nrozumíš? Kdybych byl ke konkursu zaslal sousoší\nmísto jízdecké sochy, byli by je prostě odmítli . . ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "345 / 346", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.15", "texte": "»V OL N E SMÉRY«\n\nČi doufáš, že po vyřízení konkursu právě vypsaného\nvůbec ještě někdy někomu napadne vypsati konkurs\nna úplně volné rozřešení problému svatováclavského?\nCo tedy se skizzou úplně bezúčelnou? .. . Lépe ji\nzničit, nežli se na ni po léta a snad do smrti dívat,\njak v ateliéru překáží a připomíná jen abnormální po-\nměry českého umění . . .«\nPřiznám se, že jsem s mnohým, co byl přítel\nprávě pronesl, souhlasil, ale jinému odpíral. Přirozeno\ntudíž, že následovala ještě dosti prudká kontroversa,\nkterou však pomíjím úplně mlčením a končím\nA konkurs ? . . .\nVyzněl jako obyčejně.\nCizozemští znalci se dostavili, pronesli svá odů-\nvodněná dobrozdání ovšem jen o skizzách sochy\njízdecké a na základě tom rozhodnuto také o cenách.\nA závěrečný výsledek všeho byl jako o všech kon-\nkursech: všeobecná rozhořčenost a roztrpčenost všech,\nkdož se byli konkursu súčastnili . . .\nNež tak bylo, jest a bude bohdá! i na dále.\n\nGALERIE TREŤJAKOVSKÁ. PŘÍSPĚVEK\nK POZNÁNÍ UMĚLECKÝCH\nSNAH NA RUSI. PÍŠE\nFR. TÁBORSKÝ.\n\nDokončení. =\nVIII.\nOd let šedesátých rozvoj ruského malířství je stále\nmohutnější a všestrannější, původnější a umělečtější.\nPředvojem pokrokovým jsou členové »Společnosti ko-\nčovních výstav«. Jest jich celá legie. Vedle nich jsou\ntu členové jiných družin uměleckých a ještě jiní, kteří\nsamotářsky pracovali, nepřipínajíce se k žádnému\ndiužstvu. Představiti je všechny, . jak je totiž viděti\nv galerii Treťjakovské, znamenalo by napsati knihu.\nNa vyjmenování jich všech a jejich hlavních a pozoru-\nhodnějších prací bylo by třeba několik stran tohoto\nlistu. Ani to ani ono není však účelem tohoto náčrtku.\nZastavíme se tudíž jen u nejvýznačnějších zjevů.\nJe to především Vasilij Grigorijevič Perov\n(1833 1882), umělec tendenční, mravokárný, Ne-\nkrasov to s paletou a štětcem, jenž odhaluje bídu\nchudých a slabých a zvrhlost mocných a bohatých.\nTak v »Příjezdu guvernantky v kupecký dům« před-\nstavuje chudobnou dívku, nastávající vychovatelku\nkupcových dětí, jak první, co ji vítá, jest smyslný,\nžádostivý pohled zbohatlého domácího pána, jímž mlaská\npo půvabném zjevu dívčím . . . Podobně vzrušující\na dojímavý jest »Návrat institutky k slepému otci« ...\nNebo »Velkonoční průvod na venkově« s opilými\nsedláky výkřik to žalující na nedostatek zušlechťu-\njícího živlu ve venkovském duchovenstvu . . . atd. Ale\ntendenci silné, někdy i vtíravé, neodpovídá všude umění\nmalířské. Za to v podobiznách Perov jeví se nepo-\nměrně větším umělcem. Tu barvy plněji žijí a mluví\nzladěnější řečí. Zvláště podobizna Dostojevského vysoko\nvyniká. »V ní všecky silné stránky umělcovy jsou\nzjevný : charakter, síla výrazu, relief a co zvláště zřídka,\nba možno říci jednou jen shledáváme u Perova toť\nkolorit. Jeho barvy vždycky byly svěží a silný, .. .\nale silné barvy ještě nejsou koloritem«, píše o něm\nKramskoj. Ostrost stínů a kontur, jaká bývá v jeho\nobrazech, je tu »změkčena podivuhodným koloritem\na harmonií tonů ; ale hlavní předností jest ovšem výraz\ncharakteru znamenitého spisovatele a člověka. On tak\nŠťastně posazen, tak směle je vzato položení hlavy,\ntak mnoho výrazu v očích a v ústech a taková úplná\npodobnost, že jen jen se radovat z toho« . . . Od Pe-\nrova je u Treťjakova 36 obrazů olejových a 4 kresby.\nDo Někrasovské noty upadali s Pérovém i jiní.\nZemě ruská vyzývala do něho spisovatele, burcovala\ni malíře. Jen že spis )vatelům nehrozila tu taká úskalí\njako malířům. Obrazů, líčících život lidový s nejrůz-\nnějších stránek je tu množství. A mluví z nich po-\nzorovatelé bystří, hlavy nadané a otevřené, ruce obratné,\nsrdce zdravá, silná, soucitná ale nikdy rozměklá senti-\nmentalnost. Tu na př. Mjasojedov (nar. 1835)\nv obraze »Zemstvo obědvá« kupí řadu hladovících u dveří\ndomu statkářského a pod otevřeným oknem, z něhož\ntéměř slyšíš řinkot talířů, sklenic a nožů. Jaké tu mu-\nžické hlavy, trpné, plné resigoace, plné tajemné hloubky\na svázané ještě síly »Ničevó!« ... Maksimov\n(nar. 1844) v »Příchodě čaroděje na venkovskou\nsvatbu« odhaluje zapadlý venkov ruský, zapomenutý\nještě od světla a zatmělý; příchod čaroděje rázem\nvšecku pozornost svatebčanů obrací k s<>bě, mladí\nmanželé nedbají domluv popových a vzrušeni vyskočili\nze sedadel, chtivi při Čarovaného štěstí. . . Prjaniš-\nnikov, Pukirev, Savickij (»Setkání s ikormu«),\nKorzu c h i n, Lemo c h, bar. Klodt, Vladimír\nJegorovič Makovskij (jehož genry, na Rusi velmi\noblíbenými, naplněn je tu celý jeden menší sál, 42 čísel),\nJarošenko (loňského roku zemřelý, známý svým\n»Učitelem zpěvu« venkovský ďáček učí houfec vy-\nbraných kloučků chrámovému zpěvu —, dobrý v genru\niv portrétu), Are hi po v, Kuzněcov, Kasat kin\na jiní mají tu po několika obrazích i po celých sbír-\nkách, jemnou rukou a mysli P. Treťjakova rozvěšených.\nSilnější jůště v tendenci své než Perov, nepoměrně\nmohutnější, pádnější a působivější jest Vasilij Va-\nsiljevič Vereščagin (nar. 1842), známý také\nv Praze dvěma svými výstavami. Zde jest neobyčejně\nbohatě zas oupen. Je tu 229 jeho obrazů olejových\nv\na 129 kreseb. Čtyři sině jsou mu věnovány. Jsou tu\nstudie a obrazy z první a druhé umělcovy cesty do\nTurkestanu, studie z cesty po Indii a obrazy z rusko-\nturecké vojny 1877 1878. Vereščagin vystupuje\nv tomto díle neúmorné energie, píle, odh >dlanosti\na vytrvalosti jednak jako apoštol míru, jako druh Lva\nTolstého a jeho »Vojny a míru«, jako hromžvý ka-\nzatel proti hrůzám válečným, proti nimž podn kl hotovou\nmisionářskou pouť po světě škoda jen, že jeho ba-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "347 / 348", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.16", "texte": "EMIL\nHOLÁREK.\nZ CYKLU »KATECHISMUS«."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "349 / 350", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nřevná kázání měla též svou vypočítavou mašinérii!\njednak vystupuje tu jako čiperný ethnograf. Rozhodný\nvýznam má »kazatel« Vereščagin. Třeba že, an od-\nhaluje všecku tu hrůzu bojišť a vůbec cest, jimiž se\nválka valí, leckdy nadšený horlivec zatlačuje při tom\numělce a snad z úmyslu a přesvědčení, že kté hrůze\nprávě nejlépe se hodí ta surovost a krutost jeho barvy\nuž v tom, že Vereščagin nechtěl malovat parádní vý-\njevy, nýbrž holou pravdu životní, už v tom pokroku\nna cestě k pravdě je veliká vykonaná práce. »Muzi-\nkantem« ovšem bývá zřídka; jest jím na př. v ně-\nkterých malých obrázcích z Východu, představujících\nvnitřky mešit, malebná zákoutí a pod.\nVereščagin stranil se všech společností i zápasů\numěleckých; sám také zvlášť pořádával své výstavy.\nTakovým též silným umělcem samotářem byl a jest\nIvan Kostantinovič Ajvazovskij (nar. 1817),\nveterán ruských malířů. R. 1895 oslavovali v Petro-\nhradě 601etou jeho uměleckou činnost, a při té příle-\nžitosti uspořádána byla výstava jeho marin— 120. vý-\nstava Ajvazovského! Pět velikých obrazů tohoto slavného\nmarinisty chová galerie Treťjakovská pět velikých\nbásní a hymnů na moře. » Ajvazovskij, ať si mluví\nkdo chce co chce, jest hvězda první velikosti v každém\npřípadě; a netoliko u nás, než iv dějinách umění\nvůbec« píše Kramskoj Suvorinovi r. 1885 v listě,\nv němž vyslovuje svůj nesouhlas s oslavováním Kon-\nstantina Makovského za příčinou jeho 251eté působ-\nnosti a upozorňuje na Ajvazovského, kterého by Rusko\nmělo oslavovati právem. »Mezi 3—4 tisíci čísel, která\nAjvazovskij vydal na světlo, jsou věci fenomenální\na na vždy takovými zůstanou, na příklad »Moře« u Treť-\njakova, které namaloval před 4 lety (t. j. když mu bylo\nuž přes 60 let); všichni pamatují se na ten obraz...\nNa něm ničeho není kromě nebe a vody, ale voda\ntoť oceán bezmezný, ne bouřný, avšak pohybující se,\ndrsný, nekonečný, nebe však, možno-li, ještě nekoneč-\nnější. Je to obraz z nejgrandiosnějších, jaké vůbec\nznám. K němu jmenovitě dají se přiložiti slova biblická :\n»Duch Boží vznášel se nad vodami.« Začátkem října\nmnozí z umělců (petrohradských) byli v Moskvě,\na všichni zašli jsme do galerie Treťjakovské; a hle,\nzde, v takové sbírce, byli jsme zaraženi smyslem a vzne-\nšenou poesií tohoto obrazu« . . . Ajvazovskij zná prý\npatrně jakési tajemství, jak sestavovat barvy; a jeho\nbarvy samy jsou prý tajůplny. »A jaký on je moloděc,\nchlapík!« píše o rok později Kramskoj. »Je pravda,\non maluje mnoho nevážného, ale vedle toho jsou tu\nzase věci báječné v plném smyslu slova. Závidění\nhodná organisace!« . . . Pět jeho obrazů olejových\na jedna sepiová kresba patří zde k těm podivuhodným.\nZ krajinářů, jichž v galerii jest řada, tři vryjí se\nhluboko v paměť: Vasiljev, Siškin a Kujindži.\nFedor Alexandro v ičVasil jev (1850—1873),\nveliký, mnohoslibný talent krajinářský. První mezi\nruskými krajináři cítí a tuší a také už zachycuje to,\nčemu říkáme duše krajiny; on první maluje intimní\nkrajinu, život a poesii barvy, vzduchu a světla v pří-\nrodě, jež rozechvívají nás v nitru svou tajemnou hudbou.\nAle zrovna když byl v rozpuku svého překrásného\ntalentu, zemřel v Jaltě, jsa 231etý, na souchotiny . . .\nJeho 22 obrazy Treťjakov umístil v sále Krámského.\nByliť tito dva umělci takými srdečnými přáteli, že\npoměr tento, jak jej poznáváme z jejich listů, hlavně\nz listů Krámského, mění se vám na nejkrásnější báseň.\nA dělil je přec věk dosti značně. Treťjakov i tomuto\njejich přátelství projevil úctu a pietu tím, že práce\nobou přátel dal do jednoho rámu. Z obrazů Vasilje-\nvových zvlášť se mi zalíbily »Po bouři«, »Petrohrad\nza illuminace«, »Lesní cesta«, »Volžské laguny«, »Za-\npadlý mlýn«, »Obleva«, »Na Krymu«.\nNaproti Vasiljevu Iv a n Ivanovic Š i skin (1831\naž 1898) maluje zdraví a sílu ruských lesů, raduje se\nvíce z jejich bujnosti a svalnatosti než z jejich tajem-\nného ticha a šera, z pohádkových světelných problesků\na bájivých ozvěn. »Myslím, že on jest jediný u nás\nčlověk, který zná krajinu učeně, v nejlepším smysle,\na jenom zná. Ale nemá těch duševních nervů, které\njsou tak vnímavý k hukotu a k hudbě v přírodě\na které zvláště jsou činný, ne tehdy, když zabrány\njsou formou a kdy oči ji vidí, ale naopak, když živé\npřírody už není před očima, ale v duši zbyl všeobecný\nsmysl předmětů, jich rozhovorů mezi sebou a jich\nskutečný význam v duševním životě člověka, a kdy\nopravdový umělec pod dojmy přírody vyslovuje své\ninstinkty, myslí skvrnami a tóny a uvádí je do ta-\nkové zřetelnosti, že třeba je toliko formulovat, aby je\npochopili. Ovšem, i Siškina pochopují; on velmi jasně\nse vyjadřuje a vyvolává dojem trvalý; ale co by to\nbylo, kdyby v něm byla strunka, která by se mohla\nproměňovat v píseň ! Nu, když není, tož není; Šiškin\ni tak je výborný« píše Kramskoj Vasiljevu r. 1872,\na je to nejlepší charakteristika Siškina. Slova ta platí\ni o jeho pozdějších pracích v galerii. Celkem je jich\nvŠech 25 olejových a 8 kreseb. Zdá-li se v oněch\ntrochu střízlivý, jest v těchto kresbách uchvacující.\nTřetí znamenitý krajinář ruský jest Arch ip Iva-\nnovi č Kujindži (nar. 1842). Básní barvami celé\nsvětelné pohádky a báje (»Ukrajinská noc«, »Dněpr za\njitra«, »Po bouři«, »Březový háj«, »Na ostrově Va-\nlaamě« a j.) Bájivost, tajůplnost nočního světla, ve-\nlebnost jitřního úsvitu, vůbec hudba a poesie jeho světla,\njež jako fantastická bytost kráčí ztichlým, jako by udi-\nveným a žasnoucím hájem neb vznáší se nad ohromným\nbohatýrem proudem, jest přímo čarovná. V »Běžinu\nluhu« cos podobného Turgeněv, jak známo, vylíčil.\nAle vedle těchto tří mistrů je tu ještě několik jiných\nkrajinářů, u nichž se rádi zastavíme : L a g o r i o, Sav-\nrasov, Klever, Orlovskij, Sudkovskij, L e-\nvitan, Volkov, Kiselev, Dubo vskoj, A. M.\nVasnecov, Světloslavskij a j. Každý z nich\ncharakterisován jest několika pracemi.\nP o 1 ě n o v, Vasilij Dimitrijevič (nar. 1 844) je mnoho-\nstrannější. Je tu od něho 168 obrazů a studií krajin,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "351 / 352", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\narchitektur i rozmanitých lidových typů, jež zachycoval\nna cestách po Východě r. 1881 —IBB2, pak po Egyptě,\nSýrii a Palestině. Též řada malebných koutů moskev-\nského Kremlu a výborná podobizna Rěpina je tu od\ntohoto zamenitého umělce.\nAle mnohem výše stojí ten, jejž on tak živě\nzobrazil llja Jefimovič Rěpin (nar. 1844),\nkozáčky synek a pravý ataman ruského malířství.\nNejvětší malíř tragedií i komedií přímo shakespearov-\nských ze života ruského, mistr v monologu portrétu\niv sebe větším ensemblů. Slovem, veliký ruský umělec.\nRozsáhlost, bohatost a vyspělost jeho umění, pravého\nto ruského realismu, možno v galerii Treťjakovské\núplně poznati a studovati. Je tu »Ivan Hrozný zabil\nsvého syna«, jsou tu »Burláci« (studie k nim)\ndvě tragedie pronikající duší i tělem; jsou tu »Zapo-\nrožci«, Ivan Dmitrovič Sěrko s druhy svými, jak sul-\ntánu Mahometu IV. na jeho nadutě hrozný list odpo-\nvídají nejburácnějším výsměchem, jsou tu scény li-\ndové, tu vzrušující a zarážející, tu rozveselující\n»Procesí v Kurské gubernii«, »Nečekali« (návrat ze\nSibiře), »Veselka« a j.; jsou tu portréty překvapující\nživosti a výmluvnosti, někdy skoro řekl bych zrádné\npro toho, jejž vyjadřují Lev Tolstoj, Aksakov,\nskladatel Glinka a Musorgskij, učenec Sěčenov, spiso-\nvatel Garšin, baronka Ikskulová, herečka Strepetová\na ještě jiné), samé to umělecké »trumfy«, které, zdá\nse, přebíjí ještě podobizna Pisemského.\nVedle takové historické malby, jako jest Rěpinův\n»Ivan Hrozný«, »Zaporožci« a »Carevna Sofja Aleksě-\njevna rok po jejím uvěznění v Novoděvičím klášteře,\nve chvíli, kdy střelci jsou popravováni a přísluha její\nmučena«, ostatní historičtí malíři mají těžké postavení:\nSvare (1838—1869) se svým »Ivanem Hrozným\nu mrtvoly jím zabitého syna« a j.; Surikov (nar.\n1848) se svou »Popravou střelců« těžké, ponuré ná-\nlady, se svým »Meňšikovem v Berezově«, »Bojaryní\nMorozovou« a j., v nichž mnoho je dobrých vlastností,\nzvláště starého ducha; rovněž Kivšenko (1851\n1895) se svou vojenskou radou na Filjach r. 1812.«\nPsychologickou pravdivostí, smělým zachycením vnitřní\nsituace vyniká nad ně Nikolaj Nikolajevič Ge\n(1831 —1894), jak v obraze »Petr I. vyslýchá careviče\nAleksěje Petroviče v Petergofě«, kde rozhněvanost,\npřísnost, neúklonnost otce-cara a vzdorná nespokoje-\nnost syna-nespokojence a povstalce navzájem se sra-\nzily a ovzduší dechem smrti naplnily, tak iv obraze\n»Co jest pravda?«, kde Pilát, skvostný typ římského\nburžoa, vytylého, hladkého, s měkkými, labužnicky\npomlaskávajícími ústy, s hravým, lehkomyslným roz-\nkrokem, s povrchním posuňkem ruky, s ockama vtip-\nkujícíma, diplomatickýma, s úsměvem aristokraticky\npovznešeným, táže se Krista, u zdi stojícího, všedně\noděného, hluboce zamyšleného, ba od přemýšlení až\nstrhaného, až téměř rozervanec, pomatenec se ti vtírá\ndo mysli, a chtěl bys božskou sílu přesvědčení, která\ni strádání ozařuje a projasnuje, Krista táže se Pilát:\n»Co jest pravda?« (Jan XVIII. 38.) a jakoby rychle\ndokládal, chtěje konec uciniti takým nezáživným pro-\nblémům : Nač bychom si takými věcmi hlavy lámali,\nnáladu kazili, život znepříjemňovali, se světem se\nrozcházeli? a cítíte, jak z této otázky bolest\npadá jako dlouhý stín na smutnou tvář Kristovu . . .\nHluboce procítěný obraz.\nHlubokým citem, ale vyjasněnějším, fantasií skvělou\na lehkou a vznešenou, jako ta oblaka nebeská, dý-\nchají, mluví a zpívají díla Viktora Michajloviče\nVasněcova (nar. 1848). Čistý, ryzí ruský novo-\nidealista. Už padlo také slovo »ruský Burne-Jones«,\nale anglického není na něm ani vlásku, ani tečky.\nJásavě maluje touhy a otevřená nebesa vroucné, věřící\nduše, zrovna jako před tím maloval s podivuhodným\nrealismem oživený věk předhistorický a jako až dosud\nvelice rád zobrazuje bohatýry ruské, zvláště ty, kteří\nse sjížděli na dvoře jasného slunečka, knížete Vladi-\nmíra. Proto také Kramskoj nazval Vasněcova »naše\njasné slunečko«, vy cituje již z prvních jeho prací ve-\nlikou budoucnost. Jeho fresky »Kamenný věk« v Histo-\nrickém museu moskevském jsou velkolepý v komposici,\nvýraznosti a pravdivosti. Jeho »Ilja Muromec« jest pln\n\nZ I. SOUTĚŽE\n»V. SMĚRŮ.«\n\nHESLO:"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "353 / 354", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.19", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nsíly a ducha starých bylin; rovněž »Ivan carevic na Šedém Vlku«, »Po bitvě Igora Svjatoslavice s Polovci«\n(tyto oba obrazy už jsou v této galerii), kde nad padlými bohatýrv, ležícími ve kvetoucí trávě, ve vzduchu\nivou se ptáci dravci. Ale nejhlubsí dojem vzbudí zde a zanechají na vždy v pozorovateli jeho veliké kartony\nk výzdobě chrámu sv. Vladimíra v Kijevě. Jest jich zde 13 a mimo to vitrína s množstvím barevných\nstudií a skizz pro tento chrám. Těžko několika slovy\nvylíciti krásu těchto květů, těchto písní, hymnů a žalmů\nvroucné duše. Jsou tak něčím novým, neslýchaným,\noriginálním, tak plny tiché, skromné, ba pokorné krásy,\nale při lom tak dojímavy, líbezný a vznešený, že\nrázem poddáváte se jim, dáte se rázem uchvátit, a ony\nvás unášejí a unášejíce oblažují, očišťují, rozveselují,\nrozplesávají. Ony jsou jakoby vtělený ruský chrámový\nzpěv; jakoby v ty postavy světců a světic, proroků,\ncírkevních otců a v ty skupiny a kůry andělské vtělily\nse ty vážné, přehluboké, jako ta pravda životní, basy\ndiákonů, předříkávajících modlitby před zářivým ikono-\nstasem a prosících Boha o smilování, a ty sborové\nodpovědi smíšeného chrámového sboru s křišťálově jas-\nnými a jiskřivými hlasy chlapeckými a plnými, zdra-\nvými, šťavnatými hlasy mužskými, v nejjemnější, nej-\ncistší, nejtišší, jako by po paprscích nadšené duše se\nlinoucí intonaci, která sama už rozechvěje srdce, jako\nby anděl otevřel do něho dvéře a vpustil tam proud\nnebeského světla v takové jako ranní úsvit jasné\nintonaci, vroucné, pokorné, prosebné, dětské, prošeptá-\nvající .. . »Gospodi, pomiluj !« .. . a stále důvěrněji,\nzřetelněji, oddaněji .. . »Gospodi, pomiluj!« ... až pak\nv mohutném sboru, stále mohutnějším, rostoucím do hloubky\ni výše, k radosti k životu na této hrudě zemské i k ra-\ndosti a blaženosti duše, k odříkání i k zanícení, rozplesají\nse v hymnus, jako by varhany pleno organo hrály,\nv hymnus Hospodinu vysoko tam v jasné výši trůnícímu . . .\nTakový je Viktor Vasněcov, »jasné slunéčko« ruského\numění radost i chlouba, ale hlavně radost.\nSochařských prací je v galerii málo. Z nich Mark\nMat věje vic Antokolskij (nar. 1842) ovšem vyčnívá\njako Kreml nad Moskvou. Je tu jeho »Car Ivan Vasiljevic\nHrozný«, »Hlava Kristova« obě tato geniální díla jsou\nznáma i u nás z reprodukcí a »Ne z tohoto světa«\n(křesťanská mučenice). Umění, jak Antokolskij změkčuje\nkámen na cit a dává mu prozařovati myšlenkou, jest svrcho-\nvané. S Rěpinem a Vasněcovem tvoří on trojici uměleckou,\nv níž dosavádní umění ruské vrcholí.\nUž z toho stručného náčrtu viděti, jaká to řada silných\nindividualit je také v ruském umění výtvarném. Jak veliký\njejich snahy, vznešený jejich cíle, jak vytříbena jejich\nintelligence, jaká touha po pravdě a jaká láska k ní! Přehlédněte ten rozvoj co hledá a snaží se vyjádřiti\nneb už plně vyjadřuje Ivanov, Kramskoj, Ge, Vasněcov a Antokolskij ; co Fedotov, Perov, Verešcagin; co\nAjvazovskij, Vasiljev, Šiškin, Kujindži a přisvědčíte, že vítězným krokem vedle literatury ruské, hereckého\numění ruského, ruského zpěvu i hudby (zvlášť jak se pěstuje) kráčí také umění výtvarné, zvláště když\n\n[illegible]I. sou-\n[illegible]ĔZE »V.\nMĔRŮ.«\n[illegible]ESLO\nSKICCA'\n\nZ I. SOUTĚŽE\n»V.\nSMĚRU«\nHESLO\nS. A."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "355 / 356", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.20", "texte": "»V OL N E SMĚR Y«\n\n[illegible]I. SOUTĔŽE\n»V.\n[illegible]MĚRŮ.«\nBEZ\n[illegible]ESLA\n\njak mladé jest, jak bylo bez tradic, bez\nminulosti. Úspěch ten vysvětluje se opravdovostí umělců\nruských. Slýcháme úsměch o široké nátuře ruské, ale\nje tam opravdovosti více, než leckde pod skvělejším\npovrchem.\nZakončuji slovy »Věčnaja pamjať!« .. . Dne\n4. prosince minulého roku tvůrce velkolepé galerie,\no níž jsem tuto psal, skonal u věku 66 let. Vedle\nsvých obchodních a rodinných záležitostí našel on tolik\nčasu, věnoval tolik starostí i majetku na ruské umění,\nže zůstane na vždy krásným vzorem velikého občana\na člověka, jenž sobě i jiným dobře vyložil, ale také\nsplnil slova: »Ne samým chlebem živ jest člověk.«\nK vyšším cílům nesl se jeho duch. A jak ušlechtilý\nbyl to duch, svědčí tato galerie. Cos čistého, vybra-\nného, noblessního vane všemi jejími prostorami; ni\nstopy po nějaké frivolnosti, lascivnosti; a je-li kde\ndílo slabé, má přece historickou cenu jako nutný\nčlánek v řetěze rozvojovém. Správný tudíž a pěkný\njest návrh, z uměleckých kruhů vyšlý, aby galerie ta\nzůstala v té podobě, jak tvůrce ji zanechal. Obrazy ne-\nmají se převěšovati, ani nových obrazů do nynějších\nsalů přidávati. Obrazárna byla životním dílem jeho;\nnechať tudíž zůstane taková, jakou ji stvořil Pavel\nMichajlovič Treťjakov.\n\nVÝSTAVA ANGLICKÝCH ŠKOL UMĚ-LECKO-PRŮM.\nA ODBORNÝCH.\n\nKollekce prací žákovských, vyšlých s vyzname-\nnáním z poslední »národní soutěže« výše uvedených\nústavu, vystavena byla péčí umělecko - průmyslového\nmusea obchodní a živnostenské komory pražské od\n8.— 20. března v. Rudolfiné.\nPředevším nutno uvésti to nejdůležitější o organi-\nsaci anglického odborného školství, o péci státem jemu\nvěnované a o přízni a pozornosti, kterým se školy ty\ntěší mezi průmyslníky podnikateli, aby snáze vysvětlil\nse vliv škol těch vůbec a překvapující výsledky školení\njimi docílené, jakož i se školami těmi těsně souvisící,\njimi z větší části přivoděný, úžasný pokrok anglického\numěleckého průmyslu v posledním desítiletí.\nAnglie má v prvé řadě znaěné množství kreslíř-\nských škol, bezmála jedenadvacet tisíc, přístupných\ndětem od nejůtlejšího věku, kde se učí skoro současně\ns abecedou také počátkům kreslení. Mládeži, která se\npozději věnuje umění neb uměleckému průmyslu, do-\nstává se na nich té nejnutnější průpravy pro další\nvzdělání, však důležitějším zdá se mi, že školy tyto\nposkytují základ k onomu iv nižších třídách an-\nglických tak široce rozvětvenému, ušlechtilému dille-\ntantismu, jehož vliv v dobrém slova smyslu hlavně na\numělecko-průmyslový trh je nepopiratelný. Těmto pří-\npravkám nej bližší jsou asi školy pro učně-řemeslníky\n(Art classes.), poetem 438, k jichž návštěvě učedníci\nmistry jsou přidržováni.\nNásledují průmyslové školy odborné a umělecko-\nprůmyslové (Scools of art.), počtem 278. Zařízeny jsou\ndle lokálních potřeb toho kterého místa s ohledem na\nodvětví průmyslu v místě zdomácnělého. Tomu věnuje\nse pak pozornost zvláštní, tak že každá z těch škol\nvždy v jednom neb druhém odvětví zvláště vyniká.\nUčitelské síly pro všechny uvedené školy vzdělá-\nvají se na ústavě zvláštním (Royal College of Art.),\nzřízeném při známém museu Kensigntonském, ústavě\nsvým zařízením asi nejpříbuznějším domácím školám\numělecko-průmyslovým. Stát věnuje na udržování a pod-\nporování svého^odborného školství ku deseti milionům\nzlatých ročně. Školy ty jsou vzorně opatřeny a působí\nna nich skutečně odborně vzdělaní učitelé. Přístupný\njsou žactvu obého pohlaví bez rozdílu a nadaným\ndostává se slušných studijních podpor. Každoročně\nodbývá se pak výstava všech uvedených ústavů, spo-\njená s udílením medaillí na nejlepší práce chovanců.\nZa tím účelem schází se tisíce a tisíce žákovských\nprací do Londýna, však jen nepatrná část pečlivě vy-\nbraná připouští se k vystavení a tím také ku soutěži\nškol a jich chovanců mezi sebou, při níž rozhoduje\njura složená po většině z odborných průmyslníků sa-\nmých (National Competition). Však nejenom žákům\ndostává se tu odměn za celoroční práci i dotýčným\nústavům, jichž chovanci byli vyznamenáni, dostává se za\nkaždého zvláštní peněžité premie »za docílené úspěchy«.\nPoměr producentů k uměleckým jich spolupracov-\nníkům a k ústavům, na nichž tito nabývají vzdělání,\nje veskrze přátelský. Absolventi nacházejí zaměstnání\nv rozličných továrnách a závodech skvěle placená.\nNení ovšem možno, zabývati se jednotlivostmi an-\nglické exposice."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "357 / 358", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.21", "texte": "»VO LNÉ SMÉR Y«\n\nZ I. SOUTĚŽE\n»V\nSMĚRŮ.«\nB. KAFKA\nCENA II.\n\nFrapantní, hned na první pohled, je péče, věnovaná\nstudiu živé přírody, toho jediného a nevyčerpatelného\nzdroje všeho uměleckého tvoření. K antice, historickým\nslohům jich ornamentu a \"ku studiu dle předmětů\nmusealních přihlíží se ovšem také, však jen menší\nměrou, jako ku prostředku k zdokonalení, ne jako ku\nzákladu odborného studia a účinek tohoto rozumného\nškolení patrný byl zřejmě na převážné většině vysta-\nvených návrhů. Nebylo tu skoro nic konvencionellního\nnebo nápodobeného a již dokonce žádné slátaniny po-\nrůznil sebraných detailů z cizích prací.\nO studiích dle přírody jako materiálu ku dalšímu\nzpracování zmíniti se jest mi předem. Pečlivých těch\nkreseb lidského těla a jeho detailů, draperií opět na\nživé tělo vržených, těch přečetných a zajímavých\nstudií ptactva, hmyzu a zvláště rostlin a jich květů,\npoužívá anglická mládež pro své zvláštní účely způ-\nsobem vždy intelligentním, nejen s ohledem na předmět\nsvé práce a hmotu, v které má býti proveden, ale\ni s náležitou pietou k upotřebené přírodě.\nFigury a draperie užito hlavně při návrzích pla-\nkátových a dekorativních a při výzdobě knihy, u nás\ndosud takřka neznámé v té formě, jak jest dnes v Anglii\nobvyklá. Pod dekorací knihy rozumí se tu celá úprava\nsvazku, nejen obálka nebo vazba knihy, ale i dekorace\njednotlivých stránek obyčejně těsně spjatá s illustrací\ntextu nezřídka psaného samým illustrátorem. Sem ná-\nleží také oblíbená u anglických bibliofilii EX LIBRIS.\nPěkná byla zvlášť některá z posledně jmenovaných\na několik vazeb. Mezi illustracemi a pokusy o plakát\nbylo mnoho interessantního, ačkoli se nedá upříti,\nže právě zde patrný byl slabý cizí vliv, ovšem již\nmistrů moderních.\nNěkolik návrhů figurálně dekorativních, nástěnných\na nástropních uvádím ještě k vůli úplnosti.\nIntelligentní způsob applikace živé přírody, o němž\njsem se již zmínil, zvláště upotřebení rostlin a květů\nk účelům ornamentálním, sledovati bylo možno nejlépe\nna návrzích pro nástěnnou dekoraci patronovanou a pro\ntapety, jakož i na návrzích textilií, všech snad druhů\na pro rozličná zpracování, od nejjemnější krajky až\nku těžkým kobercům. Partie ta byla vůbec nejskvělejší\nčástí celé výstavy; všechno v ní zastoupené od nej-\njednoduššího až k nejbohatšímu ve formě, vše bylo\noriginellní v invenci, dobře kreslené a harmonické\nv barvě. Všude také zachována konstruktivní povaha\nté které použité rostliny v plné míře; poněvadž se\npřečasto právě v tom směru hřeší, je kvalita ta tím\ncennější.\nNutno zmíniti se ještě o několika návrzích mosai-\nkových velmi zdařilých a tím odbyta asi část více\nmalířská.\nPlastika zastoupena byla spoře. Dvě aktové studie,\nněkolik návrhů dekorativních a ornamentálních nestačí\nk utvoření si definitivního úsudku.\nJinak je s architekturou. Rozumí se samo sebou,\nže sem nepatří architektura velkého stylu, ale i ta,\nkterá souvisí s rozličnými odvětvími uměleckého prů-\nmyslu, nebyla zastoupena pozoruhodnějšími pracemi\na byla velice neúplná. Chyběla hlavně architektura\nenterieurová a ukázky vynikajícího anglického tru-\nhlářství. Návrhy pro kované železo, dosti četné a ná-\nležející také do této skupiny, vynikaly hlavně po\nstránce technické. Zbývají ještě návrhy stříbrnické pro\nrozličné nádoby, pro montage skla a předměty toilettní\nvesměs dobré, mezi nimi nejlepší návrhy jednoduchých\nsice, ale velmi vkusných brochí.\nMnohé z vystaveného provázeno bylo i ukázkami\nprovedení samými navrhovateli, jimž dostává se na\nanglických odborných školách vedle vzdělání theore-\ntického i vzdělání praktického. Každý obeznámen dů-\nkladně se hmotou a její technickým zpracováním,\nčehož dokladem byly četné kousky provedených krajek\na prací háčkovaných, výšivky, hotové vazby knižní,\npatrony, pomocí jich reprodukované vzorky a mnohé\njiné. Mezi studiemi pomocnými vynikaly hlavně ony\ndle předmětů musealních; studie dle sádrových odlitků\nfigurálních a ornamentálních a práce klausurní zazna-\nmenávám hlavně pro pečlivé jich provedení. Všem\ntěmto pracím i samostatným i studijním, společným\njest překvapující ovládání kresebného a malebného ma-\nteriálu, zřejmý to důsledek časného školení.\nPřipomenu-li ještě, že vše to krásné, co jsme měli\npříležitost viděti, jest dílem mládeže od 16 do 22 let\n(nebo jen málo bylo vystavovatelů, věkem pokroči-\nlejších) a že dobré dvě pětiny vystavených prací jsou\ndílem pilných chovanek, které nijak nezůstávají za"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "359 / 360", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.22", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nmužskými svými soudruhy pozadu, mohu zprávu svou\nukončit.\nVýstava anglických umělecko-průmyslových a od-\nborných škol učinila zde v kruzích interessentů značný\ndojem. Přes neúplnost, snad nahodilou (scházely ku př.\ni ukázky prací keramických) a vzdor mnohému pro-\nstřednímu zasluhuje skutečně neobmezeného uznání,\nneboť celkem stála kvalitativně vysoko nad úrovní po-\ndobných školských výstav. Nám poskytla hlavně ví-\ntanou příležitost ku\nporovnání poměrů a\nškolství odborného do-\nmácího s poměry a\nškolstvím odborným\ncizím, které v někte-\nrém z nejblíže příštích\nČísel »V. S.« navá-\nžeme na dnešní referáh\nVÝROČNÍ UMĚLE-\ncká výstava Jed-\nnoty pro král. České\nv Rudolfině v Praze\n1899. Bylo již častěji\npoukazováno na to, že\nvýše zmíněná jednota\nku pořádání umělec-\nkých výstav, vyhovu-\njících požadavkům\ndoby nestačí; nestačí,\nponěvadž nedovede.\nNedočkáme se slušné\nvýstavy dokavad o ni\nrozhodovati budou a-\nmateuři v umění, ama-\nteuři ani ne tak ze\nskutečného zájmu o\nně, jako spíše z tra-\ndice nebo z neoma-\nlenosti. Došlo to již\ntak daleko, že dnes\nkaždý seriosní umělec\nzdráhá se přijati po-\nzvání do výstavní po-\nroty, věda ze zkuše-\nnosti že jeho úsudek\nnic neplatí proti vše-\nrozumitelství toho, kte-\nrého pána. Jaký pán\nv domě, taková také\ndomácnost ; co bíd-\nného braku předvádí\nse tu každoročně obe-\ncenstvu pod firmou\numění a ■— jaká je\ntu možná vnější úprava\npři té spoustě připu-\nštěných výstavních objektů a malých místnostech\ndomu ? Rudolfínské výstavy se svou qualitativní úrovní\nvíce škodí než jsou na prospěch, poněvadž urážejí\nhrubě cit a otupují a übíjejí vkus již v zárodku,\nbeztoho tak málo pěstěný u našeho lidu. My bohužel\nnemůžeme více než protestovati proti řádění Kraso-\numné jednoty; nebude lépe dokavad se neujmou po-\nřádání výstav umělci sami. Je jisto, že se Krasoumná\njednota svého umělecko-výstavního sportu tak záhy\nnevzdá a že jistí ži-\nvlové v ní neustoupí\ntaké jiným schopněj-\nším, tak že nezbývá,\nmá-li nastati obrat\nk lepšímu, než aby\nčeští umělci postarali\nse co nejdříve o vlastní\nvýstavní budovu, kde\nby byli sami pány\na aby ponechali osudu\ntu společnost, která\ntoho pyšného názvu,\nkterý nese ani dost\nmálo nezaslouží.\nS výstavou samou\nnebude mnoho práce.\nNejcennejšim z celé\nvýstavy je kollekce\nH. Schwaigrova.\nZmínili jsme se o ní\njiž v minulém čísle\nV. S.v dopise z Vídně,\nkde byla před tím\nvystavena. Kollekce\nta je nám milou ná-\nhradou za lepty a\nlithografie letos tak\nmálo zastoupené, a\njako loni k nim, tak\nvracíme se letos opět\na opět ku pracím\nSchwaigrovým, potě-\nšit se, pookřát a si\nodpočinout po té una-\nvující pouti výstavou,\nkde ztrpěti je člověku\ncestou tolik urážek\na snésti tolik sprostot\na hloupostí. Zevrubné\nocenění Schwaigrova\numění ponecháváme si\nna pozdější dobu.\nUkázkami černého\numění zastoupen z ci-\nzích umělcův nejlépe\nworpswedský krajinář\nHans am Ende\n\nž.\n\nL. ŠALOUN.\nI. CENA.\nZ I. SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "361 / 362", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvýbornými kamenotisky a z mnohých domácích umělců Orlik, četnými velmi zajímavými drobnostmi.\nTo copařské zařízení které nepřipouští umístiti v Rudolfině akvarely jinde než v přízemních naprosto\nnezpůsobilých místnostech, má letos přeci jen svou dobrou stránku; umožňuje snazší porovnání akvare-\nlistů domácích a německých se členy »Royal Institutu of Painters in Water Colours v Londýně. Není\nv jich exposici sice nic co by upoutalo vnitřní hodnotou, než po stránce technické jsou angličtí akvarelisté\nvyspělí úžasně a dosahují svým materiálem účinku o kterých se u nás nikomu ještě nezdálo. Vyjímáme\novšem Mar o Ida, který zde zastoupen pěti brilliantními listy a kterého nám sebe lepší angličan nikdy ne-\nnahradí. Uvádět anglické autory jednotlivé zdá se mi zbytečným. Mezi vystavovateli domácími umístěnými v pří-\nzemku zmíniti jest se nám ještě o titulním listě a pěkné vignetě Hynaisově.\nZ plastik uvádím dvě bronzy od Paula Maurice Du Bois, ne sice nejlepší z prací bruselského\nmistra, ale jistě nejlepší letošního salonu, nehledě ku drobnostem umělecko-průmyslovým ku kterým se ještě\nvrátím. Z pláten umístěných ve dvoraně poutá Walter Crane více svým jménem a totéž platí o Sega-\nntiniovi. Ačkoli vidíme dobře všechny přednosti, nemůžeme se přece nikterakž nadchnout Cranovým »Vi-\nděním Britanie« za to však obdivujeme se tapetovým jeho návrhům, umístěným mezi akvarelami, které jsou\nv každém směru výtečné. V první síni hořejšího patra jeden Re n é Billotte a dost. Ve vedlejší místnosti re-\nservované vystavovatelům rozeným v Cechách, dominují Schikaneder krásnou večerní a problémovou ná-\nladou, kterou současně otiskujeme a Hynais svými portréty. Z ostatních zaznamenáváme Knúpfera, Slabého\na Rumplera s jeho jednoduše a dobře vystihnutým enterieurem.\nV přiléhajícím kabinetě jeden brutálně sice udělaný Rochegrosse, ale nijak špatný z přiměřené\ndálky, slabší proti jiným letům Nozal a konečně\nDettmann. V kabinetě posledním dva portréty od\nLenbacha známé již faktury a řada výborných\nsice, ale trochu jednotvárných již skotských krajinek.\nToť vše co stojí za zmínku.\nZbývají věci umělecko-průmyslové, kterými nás\npřekvapiti pořadatelé výstavy měli v úmyslu. Než to\nse jim nepodařilo, my se tak snadno nedáme opentlit.\nTo, co platí o výběru obrazů a plastik ku výstavě\npřipuštěných platí i zde. Jen málo je pozoruhodného,\načkoli se přiznáváme, že i na nejposlednější z těchto\ndrobností díváme se raději než na ty malované a mo-\ndelované banálnosti, na které je výstava tak přebo-\nhatá. Bylo by škoda místa zabývati se zde nejapností,\nse kterou si tu zpráva výstavy počínala, a způsobem\njakým získané ty předměty umístila. Stačí řekneme-li\nže místo od umělců přímo vypůjčila si věci ty po\nvětšině od obchodníků, kteří sem poslali opět jen to,\nčeho se doma již po léta nemohou zbaviti. Z pozoru-\nhodného zaznamenáváme na prvém místě zlaté a stří-\nbrné jehlice francouzské od známého Charpentiera\nod Chěreta a Verniera, pravé to divy reliéfní\ndrobné plastiky a překrásná skla od Tiffanyho.\nVedle proslulých dánských majolik a porcelánových\nvěcí kodaňské král. továrny, převládají ve všech oborech\numěleckého průmyslu pokud-tu jsou zastoupeny, věci\nfrancouzské provenience. Z domácích uvádím Re i-\nnitz e r a a kollekci dámského atelieru v Schlickově\npaláci v Praze, nikoli pro kvalitativní cenu její, jako\nspíše pro uznání hodnou snahu těch, ponejvíce němec-\nkých žaček školy slečny Laukotové. Naše malířky,\nvyjímaje jednu nebo dvě, budou ovšem až do smrti\nmalovat jen nakrojené citrony a azalky.\nVystavený nábytek, zapůjčený pražskou továrnou\ntruhlářskou, není nijak moderní. Jsou to kopie známých\nnám vzorů, a tam kde pokouší se pomocí svých sil\nvytvořiti něco vlastního, dopadá továrna pp. Schwarzů\naž žalostně. Tím končím svou zprávu.\n\nA. BOUDOVÁ.\nPLENTA.\n\nž."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "363 / 364", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-06.1.24", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nJEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ ČESKÝCH ZA-\nhajuje subskribci na svoje album věnované památce\nMaroldově. Obsahovati má sto listů za 8 zl. r. m.\npro subskribenty, kteří se přihlásí včetně do 15. června.\nKrámská cena zvýšena na zl. 10.—. Přihlášky sekre-\ntáři jednoty do paláce hr. Sylva-Tarouccy na Příkopě 12.\nVÝTVARNÝ ODBOR UMĚLECKÉ BESEDY VY-\n* pisuje soutěže pro Pamětní desku Smeta-\nnovu, pomník Jablonského pro Krakov apom-\nník Daniele Adama z Veleslavína pro Vele-\nslavín. Veškeré tři práce pořízeny jsou ze sbírek\nveřejných, o které přičinily se korporace spolkové,\nkteré při nedostatečné informaci obracejí se na Umě-\nleckou Besedu, považujíce ji za středisko veškerého\numělectva českého, jímž dávno býti přestala. Je proto\ns podivením, že výtvarný odbor nevypisuje konkurs\nveřejný, kterého by se súčastniti mohli všichni čeští\numělci a ne jen těch několik ve výtvarném odboru\nzdružených. Nehledě ani k naprosté věcné nespráv-\nnosti, je to tím odvážnější uváží-li se, jak slabě kon-\nkurence Umělecké Besedy bývají obeslány. Upozorňu-\njeme jen při příležitosti té na výsledek soutěže na desku\nNerudovu, kde došly všeho všudy 2 práce, z nichž\njedna pro vedena, soutěž na prémii r. 1897, kde došlo\npět prací, z nichž tři byly tak slabé, že ani třetí cena\nudělena býti nemohla a na obálku pro chystanou kdysi\nrevui výtvarného odboru, kde došla jediná práce, které\nrovněž použiti se nemohlo.\nKU VÝSLEDKU SOUTĚŽE NA DEKORATIVNÍ*)\nvásu, z nichž většinu přinášíme v reprodukci, nutno\npřipojiti několik řádek na uváženou všem, kdo na ní\nbrali podílu, neboť třeba že jsme v celku spokojeni\ns výsledkem prvého pokusu, nemůžeme, ba nesmíme\nzamlceti, že došlé objekty jsou po většině v zásadě\npochybené. Kdyby si soutěžící byli předem uvědomili,\nco dekorativní vása vlastně jest, ať slouží již jako\ndekorativní nebo účelný předmět pro enterieur, nebo\njako součástka architektury, byli by přirozeně a v první\nřadě dbali o to vynalézti nějakou novou formu pro\nto hlavní, pro nádobu samu, nebo aspoň nějakou va-\nriaci obvyklých typů a pak teprve byli by se starali\no její dekoraci, která opět ať již figurální nebo jakákoli\njiná nemá být nikdy formě nádoby na úkor.\nTěmto požadavkům aspoň trochu vyhovuje návrh,\nkterému se dostalo prvního pochvalného uznání; platí\nto však jen jeho dolejší části, příliš protáhlé hrdlo\nhlavně ale dvě ucha, nehodící se nijak ku celkovému\ntvaru, citelně vadí. První cenou vyznamenaný návrh\nje více dekorativní plastikou, kde nádoba slouží figurám\njako podstavec a má i tu vadu, že možný je jen z jedné\nstrany. Je však přece nejsympatictějším ze všech; figury\nsamy jsou velmi živé v pohybu, malebné v silhouetě\na modellovány se chicem, vlastnosti to, které činí\nautora nad jiné způsobilým ku pracím dekorativním\nkde elegance linie a delikátnost v provádění jsou ne-\nzbytný. Návrh, kterému dostalo se druhé ceny, pak\ndalší jsou trochu těžké v celku. Poslední z plastických\nrovněž ve figurkách dětí, nádoba pak je následkem\nopět jednoho, nešťastného ucha více džbánem než vásou.\nZ vas malovaných nejlépe se nám zamlouvá nej-\nvětší z nich se svým improvisovaným dekorem. Autor\njejich trpí ovšem velice tím, že spokojiti.se musí jen\nnádobami a také glasurami, jaké tu v místě jsou\nprávě k dostání. Vytčené nedostatky jsou jedině ná-\nsledkem, našim účastníkům neobvyklé, pro ně nové\núlohy a v zájmu věci bude jen na místě, připojíme-li\nku každému příštímu vypsání také zevrubnější vysvět-\nlení o povaze žádaného předmětu a stručnou direktivu,\njakým asi způsobem účelně se má luštit. Psaný výklad\nsebe lepší ovšem daleko nepoučí tak jako dobré ori-\nginály, které, když již ne přímo, tedy v reprodukcích\njsou každému přístupny. Odporucujeme účastníkům\nnašich soutěží, aby se více poohlédli. Tím ovšem ne-\nchceme snad sváděti ku napodobování, ale konečně je\npokrok třeba školou eklekticismu lepší než žádný.\nJen více dobré vůle a větší odvahy.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«. PŘEDMĚTEM TŘETÍ NAŠÍ SOUTĚŽE JEST NÁVRH JEDNO-\nduché tapety, nebo návrh nástěnné dekorace tapetového způsobu, schopný reprodukce patronou, s ne-\nzbytným podstropním friesem. Objasniti zevrubně co tapeta jest a codekorace patronovaná, vykládati\nsnad netřeba. Nedávná exposice anglických umelecko-průmyslových a odborných škol poskytovala hojně pří-\nležitosti ku orientaci v tom směru a také v současné výstavě v Rudolíině možno se mnohému přiuciti na\ndvou podobných pracích Walter Cranea (cis. seznamu: 572 a 576.)\nVypsané návrhy určeny jsou ku výzdobě ložnice, prostředních rozměrů (asi 6 >< 5 m) a obvyklé výše\n(4 4*5 m). S rozměry těmi, hlavně ale s účelem místnosti, který vyžaduje dekoraci klidnou v liniích a di-\nskrétní v barvě, dlužno pocítati. Žádáme návrhy co možno provedené v originální, od autorů\nzamyšlené velikosti a částečným opakováním rapportů jak do šířky tak i dolů. Ceny udělí\nse dvě v obnosech 60 K a 40 K za nejlepší. Zaslati do 1. července t. r. do 6 hod. večerní p. St. Suchardovi\nv Praze 1., Rudolfovo nábřeží. Upozorňujeme na řád soutěží otisknutý na obálce t. 1.a také na to, že\nredakci »V. S.« zastupovati bude při této soutěži architekt Jan Kotěra.\n*) Došlo deset návrhů. V porotě redakci zastupoval Stan.\nSucharda, volenými cleny byli K. Klusáček a V. Županský.\nCena první i druhá přisouzeny jednohlasně; ona p. L. Sa-\nlounovi, tato p. B. Kafkovi. Mimo ty dostalo se čtyřem kon-\nkurentům pochvalného uznání.\n\nž."}]}