{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-07", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_sha256": "0dba4a5d104e3e7e0ca5d0bbc964d8270338088668d60e2cc297b6f7754e4d23", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_07/bmtnaan_1899_07.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_07/bmtnaan_1899_07.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c001", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "365 / 366", "page_fin": "377 / 378", "image_debut": 1, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.1", "titre_corps": "MATKA. — SKIZZA PSYCHOLOGICKÁ. NAPSAL V. VÍTEK.", "titre_sommaire": "MATKA. — SKIZZA PSYCHOLOGICKÁ. NAPSAL V. VÍTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "365 / 366", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3462, "texte": "MATKA. — SKIZZA PSYCHOLOGICKÁ.\nNAPSAL V. VÍTEK.\n\nBylo asi v polovici srpna po šesté\nhodině večer, \\idyz se Dvořáková objevila ve dveřích\ntovárny na papír, ležící blízko u Prahy. Byla tento-\nkráte poslední ze všech dělnic, jež byly již před chvílí\nbuď o samotě nebo ve skupinách opustily místa celo-\ndenního zaměstnání. Ještě tu a tam zaznívaly hlasy\njejí družek před ní se übírajících, jež se zastavovaly,\naby si ještě před rozchodem uvolnily poněkud znavené\nduše a dopověděly si to, k čemu neměly času při\npráci. Ale ona nikterak nespěchala. Schválně jako by\nse držela po zadu, aby se nemusila k žádné z nich\npřidružit. Něco jí zdržovalo těžkou chůzí a na hlavu\nvěsila se jí zvláštní tíha něčeho bolestného, uvnitř je-\njího těla a duše se odehrávajícího. Její bledý obličej\ns vyrytými rýhami předčasného sestarání, její kalné\nšedomodré oči, jež tak tupě hleděly před sebe a těžká\núnava duševního smutku, jež dýchala z jejího zjevu\nvše to nasvědčovalo něčemu neobvyklému, co se\nv tomto dvacetiletém děvčeti muselo odehrávati. Zů-\nstávala až pod Letnou, ale proto přece nikterak ne-\nspěchala. Ano zdálo se, jako by měla každé chvíle\nklesnout! a zůstat ležet tak dlouho, až by se jí někdo\nujal a dal ji dopraviti ať již kamkoliv. Bylo jí to již\ntak lhostejné, co se s ní bude díti. Ba v této chvíli\nby byla nepohnula ani jediným svalem v obličeji,\nkdyby jí byl někdo řekl: »zemřeš!« byla by se\njen při té velké bolestné únavě, která ji objímala\na zdála se z ni v}/ssávati veškerý život, na něho za-\ndívala svým tupým pohledem a jedině snad toto slovo\nby jí bylo vyloudilo na tvář úsměv milého překvapení.\nSoumrak, vyvolaný mračny, jež se válely po obloze,\nse poněkud vyjasnil a propustil několik paprsků slu-\nnečních na krajinu, jež se tím však nestala nikterak\nvlídnější. Leželť na ní stín od východu a tak to vy-\npadalo, jen jako když na zarmoucené tváři se zachvěje\núsměv. Dvořáková prošla tunelem, jejž tvoří most pro\ndráhu a octla se před dvěma cestami. Jedna byla po-\nkračováním silnice, po níž se právě übírala, druhá\nbyla více pěšinou vedoucí pod nízkým svahem mezi\nmalými křovisky a dosti vysokými kaštany. Svah, na\nněmž se pěšina nalézala, byl porostlý travou a skláněl\nse pod ní ještě níže až k malému potůčku, jenž byl\ntéměř ukryt v husté a vysoké trávě, nad nímž tu\na tam vždy nějaká vrba trčela do vzduchu.\nDěvče zahnulo bezmyšlenkovitě na tuto nyní opu-\nštěnou stezku. Nebylo tu prachu tolik jako na silnici\na pak zde byl trávník, jenž ji lákal, aby si usedla\na odpočinula. Někdy jindy jí to ani nenapadlo, po-\nspíchala vždy, aby již byla doma u matky a pomohla\njí ještě v domácnosti leccos, posloužila otci, jenž při-\ncházel vždy k sedmé hodině domů ze slévárny na\nželezo, kdež byl zaměstnán, a aby se pak brzo dostala\nk spaní, neboť musela záhy vstávat dnes však ji\nani jedna z těchto starostí nenapadla. A pak byla tak\nunavena, že téměř klesala. Zašla as do poloviny stezky\na zde usedla do trávy za jeden nízký ale hustý keř,\ntak že jí nikdo nemohl pozorovat!. Odložila malý\nkošík, v němž si nosila vždy něco k jídlu do továrny,\npodle sebe a shrnuvši si šátek do zadu, podepřela\nhlavu do dlaní. Seděla tak chvíli bez pohnutí, jako\nzkamenělá. Pojednou jako by jí bylo něco uchopilo ze\nzadu a stisklo, vzpřímila svou plnou, vyvinutou hruď\na výraz jejího obličeje oživl bolestným zkřivením její\ntahů. Chytila se oběma rukama v pasu, jako by tam\nchtěla něco utlačit a zůstávala v tomto držení těla\nbolestně sténajíc a vyrážejíc ze sebe různé výkřiky,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "367 / 368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5788, "texte": "Zas ta bolesť bože, od rána už jí pronásleduje !\nA vždy ustane a zase se vrací s hroznou a neústupnou\nvytrvalostí. Dvořáková tušila, co je toho příčinou.\nA přece již to dávno věděla, že to přijde, že to musí\npřijít. Leč neděsila se toho tak, jako nyní, kdy to\nbylo neodvratným. Bylo jí tak těžko a nesnesitelno\nv nitru. Věděla, že se dneska stane matkou. Ale vědomí\ntohoto nového stavu jí tak neděsilo, jako pomyšlení,\njak bude dále. Ona byla již odevzdána dávno svému\nosudu, ta muka prvního poznání byla vytrpěna a její\nduše poněkud otupěla tím neustálým vědomím, co se\ns ní stane leČ její okolí doma nic netušilo. A to\nbyla ta nejhroznější trýzeň pro ni, vedle toho že i on,\notec jejího dítěte, ji opustil. Aspoň v něj doufala, že\nv nejtěžší chvíli jí bude nápomocen radou, kam se\nmá uchýlit, že ji bude bránit před posměšnými útoky,\njež se na ni se všech stran pohrnou, že bude vítat\njejich dítě s úsměvem a řekne jí konečně: staň se\nmou ženou leč to vše nyní se rozplynulo, veškeré\nty něžnosti, jimiž ji dříve zahrnoval, změnily se\nv hrubou odmítavosť a surový výsměch a jako by na\ndoklad své hrozné bezohlednosti začal mluvit s jinou !\nO jaká to byla muka nekonečná, ten první čas, kdy\ndošla k tomuto poznání. A při tom všem musela pra-\ncovat a se namáhat do úpadu, dýchat odporné zá-\npachy továrenské, poslouchat výsměšné řeči svých\ndružek a být podrobena jich pohledům, které ji pálily\nv duši. A komu si měla postěžovat, u koho hledat\noporu? Doma dovedla vše až dosud zakrýti a tak\nzůstala se svým těžkým tajemstvím sama. O jak se\ncítila nyní dvojnásob opuštěnou! Sama sama.\nA jak bude dále? Domů nemůže och ne ne.\nDěsila se otcova hněvu, jenž byl všeho schopen. Vy-\nhnal by ji i s dítětem a ona by se octla na ulici,\njako žebračka a nej bližší strážník by ji sebral. Matka\nby ji zajisté také zavrhla. to jedna z žen niž-\nších tříd, která však vždy měla na mysli »poctivosť«,\njak říkávala a neodpustila prý by jí nikdy, kdyby se\nproti ní prohřešila. O bylo to smutné a hrozné. Zdálo\nse jí, že nyní nadejde konec, že zahyne ona i s dí-\ntětem. Ach! Snad to bude tak lépe. Co také již oče-\nkávat od života. Samá bída, utrpení, námaha, žádná\nstopa radosti, žádný úsměv. A teď ještě k tomu tahle\npohroma! Může doufati v něco lepšího? Lidé ji za-\nvrhnou, hodí po ní kamenem, každý o ní řekne s opo-\nvržením : což pak ta, ta již má něco za sebou!\na naděje, že by se našel muž, jenž by jí vynahradil\nsvou láskou to, o co vše bude připravena, jenž by ji\nřekl: »odpouštím ti«, jenž by jí pozvedl z toho bláta,\nkam ji hodil muž jiný v to přece by bylo pošetilé\ndoufat, to je jen v pohádkách! A tak co jí ještě\nzbývalo ? Byly to těžké myšlénky, jež svíraly její opět se\nsklonivší hlavu. A pak nový záchvat bolestí, stále\nsilnější a krutější, jenž ji vysiloval a zmítal jejím\ntělem. Zsinalá v obličeji, s kapkami potu na čele,\ns vyděšeným pohledem v oku, tápala vedle sebe jako\nby hledala něčí ruku, jež by ji posilnila neb pohladila.\nA zatím tu byla jen tráva a holá zem, na níž ležela.\nChytila se jednoho trsu a svírala jej křečovitě, jako\nby se ho chtěla zachytiti nad nějakou propastí, do níž\nse jí zdálo, že padá. A pod těmito krutými, těžkými\nnárazy bolestí, jež na ni dopadaly jako rány kladivem,\npozvolna unikaly a míjely ty hrozné myšlénky, které\njí stěžovaly tuto chvíli. Zdálo se jí, že upadá do ně-\njakého těžkého snu, v uších jí hučelo, před očima\nskakaly jí ohnivé body, vše se točilo v jedné smě-\nsici a víru.\nCítila již jeu velkou a tupou neustávající bolesť,\nvše ostatní mizelo do pozadí. Pojednou vydral se jí\nz úst výkřik, pronikající osamocenou cestou do polí\na do vzduchu, kdež mizel, rozplývaje se do prázdna.\nNenašel nikde ozvěny a zanikl nevyslyšen v té opu-\nštěné samotě bez soucitu\nKdyž se probrala z polovičního bezvědomí cítila\nvelkou úlevu. Vše bylo odbyto. Připadalo jí, jako by\nse byla probrala pojednou z nějakého děsivého snu,\njehož dozvuk ji ještě pronásledoval, ale již mizel víc\na více do pozadí, čím více vystupovala skutečnost.\nAle přece tomu tak v pravdě nebylo. Pouze veškeré\nbolesti tělesné z ní byly spadly a tím se jí také\nuvolnilo v duši. Cítila jen hroznou únavu, ještě větší\nnež dříve, tak že se ztěží mohla pozvednouti. Pojednou\nněco zaslechla. Zahýbalo se to 11 její nohou a tenký,\nvřeštivý hlásek zatřásl vzduchem. Klesla opět na znak\na počala prudce oddychovati. Projelo jí to duší a za-\ntřáslo jejím nitrem tak divoce, že se jí vydral jako na\nodpověď onomu hlásku, nebo jako ozvěna její duše\nvýkřik, v němž byla skryta úzkost a trochu dychti-\nvého překvapení. A přece se neodvažovala pozvednouti\na pohlédnouti na to malé stvoření. Jako by ještě chtěla\nzdržeti svým pohledem to, co jí bylo částí světa. Ne-\nchtěla se o tom přesvědčit! a chtěla udržeti se tak\naspoň na chvíli ještě v sebeklamu, že to není pravda.\nPak ale se rychle vzchopila a odhrnula poněkud sukni.\nA tváří v tvář dívala se matka se zděšeným a bo-\nlestným výrazem na malé, šklebící se dítě, jež mhou-\nřilo oČi a stahujíc rty instinktivně k ssání vyráželo\njimi občas pronikavé zakvílení. Zmítalo nohama a ruč-\nkama, chytalo se sukně a nohou ženy a kroutilo celým\ntělíčkem jako Červ, jenž byl vytažen ze země a hozen\nna světlo. Byl to život nový a viditelný.\nDívala se tak chvíli na ně, jak se to svíjelo na\ntrávě, na tom svém prvním loži a nebyla v prvním\nokamžiku schopna myšlénky. Zdálo se jí, že v ní byl\nveškeren cit náhle zkameněl a srdce se zastavilo.\nZdálo se, že ani nedýchá.\nPak sebou trhla a prudce se chytila oběma rukama\nza hlavu, jež se jí zaryly svými nehty do kůže.\n»Ježíši, Ježíši«, vydralo se jí z hrdla tak těžce a zou-\nfale. A v oněch dvou slovech zdála se spočívati celá\nta hloubka jejího smutku, jejž vyvolalo v její duši\ntoto zrození. A náhle proud slz se jí vyřinul z očí\na padal na její dítě, zatím co její hruď sebou křečo-\nvitě zmítala."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "369 / 370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.3", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 1043, "texte": "Seděla tak dlouho v tupém polosnění, nepokoušejíc\nse ani přemýšleti, co by měla po čiti. Její vůle zdála\nse úplně mrtvou v její hlavě.\nZdálo se jí, že nadešel konec, že tu již zůstane\nna vždy i se svým dítětem. A v tomto bezvládném\nodevzdání se osudu, po tom odhození každé zbraně\na nastavení svých prsou každé ráně, třeba do srdce\nmířící, sklesla opět na znak a zavřevši oci bořila se\ndo jakési uspávající a konejšící ji měkkosti vědomí,\nže pozbyvši veškerých práv, zbavila se i všech po-\nvinností. Bylo to jakési vzbouření, první záblesk vzdoru\nproti morálce, jež tak mnoho od ní žádala a tak málo\njí dávala v odměnu. Nebyla si vědoma toho jejího\nzákona, ba i její samotný pojem jí byl pouze mlhavým,\njsa roztříštěn v několik zásad křesťanského vychování,\njehož se jí dostalo ve škole a doma, a to tvořilo celý\nmravní podklad tohoto děvčete, jež nemohlo míti tolik\nvzdělání, aby si ho spojilo v jeden celek mravního\nnazírání na svět. V tom všem ostatním musila se\nspoléhati pouze na svůj cit ci spíše na jeho instinkt."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3898, "texte": "Ale mateřský pud, jenž převládá u každého zvířete ke svému mláděti, byl v ní nyní potlačen oněmi\ntěžkými myšlénkami, jež jí sužovaly o jejím budoucím osudu ve společnosti, v níž bude i na dále nucena\nžiti. A k tomu ještě to těžké zemdlení, ta opuštěnost, ta bolest duševní i tělesná! Vše to v ní dusilo při-\nrozenou lásku, tak že jí ani nenapadlo, aby uchopila toho malého tvora a podala mu svůj „prs. Toužila jen\npo klidu a odpočinku, v jehož objetí se cítila tak volnou, shodivši ze sebe rázem všechno, s výsměchem\ncelému světu, jako v teplých peřinách. Nechtěla vědět o ničem více, chtěla jen ležet a nic víc. A když dítě\nji znepokojovalo u její nohou, odkopla je jednou z nich od sebe, aby již jednou měla pokoj i od něho.\nA z hluboká oddychujíc usínala, zatím co na trávě u šípkového keře, kam ho byla odstrčila, vyráželo\nmalé stvoření pisklavé tóny, odloučeno již úplně od matky, jsouc úplně nahé a třesouc se zimou při tomto\npodivném vstupu do nového svéta\nBylo asi k 9. hodině, když se Dvořáková po-\njednou prudce vzchopila, vyrušena nějakým hřmo-\ntem z tvrdého spánku, do něhož upadla. Byla již\nsilná tma, zvýšená ještě černými mračny, jež stály\nnehybně a těžce na obloze. Ve vzduchu bylo cítiti\nblízkou bouři. Bylo tak dusno a chvílemi se za-\nblesklo a zahřmělo. Jeden z těch otřesů vzduchu\nprobudil děvče. Zmocriil se jí úžas v této podivné\nsituaci, v níž se octla a kterou nemohla hned po-\nchopiti. , Pak náhle se jí vyjasnilo. Tma na oka-\nmžik ustoupila silnému bělavému zábřesku světla,\njenž ozářil nedaleko ní ležící dítě. Bylo zcela\nklidné a nehýbalo se. Vyskočila jako šílená. Vy-\nvstal v ní zvláštní, nevysvětlitelný jí záchvat vzteku\nproti tomuto malému, bezbrannému tělíčku, jež\njí znova vstoupilo před oči a vyvolalo tu starou\nútrapu v jejím nitru, na níž byla ve svém spánku\nzapomněla. Vyrazila ze sebe několik slov hněvu,\nzatnula zuby a pěstě a jala se dupati nohama na-\nchýlena ku předu, jako by se chtěla na ně vrhnouti\na rozšlapati je. Vypadala jako nějaké rozzuřené\nzvíře, jež se chce do něčeho zakousnout, ale je\nuvázáno na řetězu. I jí cosi drželo zpět a nedávalo\njednati jejímu vzteku, jenž se jí náhle zmocnil. A\npojednou zvednóuc obě pěstě vypjala se v celé své\nvýšce s rozpuštěnými a vlajícími vlasy a hrozíc\nna jednu stranu křičela, jako by ji někdo bičoval:\n»Ty bídáku ty bídáku —« A spousta slov\nřinula se z úst této rozbouřené ženy, jež cítila\nsvé pošlapané mateřství do prachu a špíny a jejíž\noči se téměř leskly tím vnitřním v ní planoucím\nohněm, jenž z nich šlehal, zatím co její postava\nsplývala ve tmě v těžkém ji obklopujícím stínu.\nKonečně unavena ustala, jsouc rozčilením beze\nsmyslů. Představy se jí počaly másti a ona jako ší-\nlená počala ze sebe trhati šaty, vlasy, škrabala se do tváře, kousala se do rukou a bila se pěstí jako by se\nmstila na někom, kdo zavinil její pád. Opět mdlý záblesk světelný ozářil jí okolí. U keře se cosi za-\nhýbalo a slabounký hlásek novorozeněte opět jí dorazil ke sluchu. Bylo to zakvílení a pláč zároveň, avšak\nmdlý a bez síly již téměř, unavený předchozím dlouhotrvajícím křikem a prudkými prvními pohyby.\nAno, ano, ty jsi tady. Vím o tobě, neboj se. Ty jsi také příčina mého hrozného trápení. Hnedle\nbude konec i s tebou, ty jedno vížle ——« a chopivši se dítěte stiskla je prudce ve svých rukách. Za-\nkvílelo opět bolestně a zahýbalo se bolestí. Bylo tak studené a vlhké rosou, jež se naň byla usadila a od-\nnímala mu trochu toho tepla, jímž dýchal jeho krátký teprve život. Avšak Dvořákové se to nyní nedotklo.\nMusí se ho zbavit za každou cenu a to hned. Ať tím větší hřích padne na hlavu toho, kdo byl přičiním\njejího neštěstí. Dole hrčel lehce potok. Ano, ano, tam to bude nejlépe. A bude brzy konec.\nStrhla si rychle šátek s hlavy a zabalila doň dítě. Nebude to aspoň ze začátku tak nápadné, až půjdou\nlidé ráno kolem. A bude konec konec. Cosi radostného se jí zatřáslo v duši při tomto pomyšlení,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373 / 374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.5", "debut_caractere": 40, "fin_caractere_exclue": 3855, "texte": "že tím snad bude rázem zbavena všeho, co jí způsobovalo tu hroznou bolesť. A snad se to ani nepro-\nzradí! A zvednuvši dítě, u něhož klečela na kolenou, zahalujíc ho do šátku, vzchopila se a chtěla seběhnouti\nse stráně dolů, aby ho tam hodila.\nLeč pojednou se zarazila a ztajila dech. Něco se blížilo tmou po stezce směrem k ní. Ano, to byly\nkroky. Zvláštní divoká hrůza jí sevřela hruď. Bude zde dopadena i s dítětem a vše bude ztraceno. Byly\nto kroky pádné a těžké. Patrně nějaký muž, jenž ji uchopí a povleče někam na strážnici a ona v hanbě\nbude třeba vedena ráno Prahou. Zmocnila se jí téměř bitevní panika a v tom pomatení náhlém a prudkém\nzahodila dítě na zem a prchala šíleně do tmy ku předu. Utíkala bez cíle, bez rozmyslu, přes pole, přes\nlouky, přes cesty, klopýtajíc o hroudy a hromádky s kamením, padajíc do příkopu a opět vstávajíc s po-\nsledními zbytky síly svého vysíleného těla a\nuštvané duše. Její churavě vznícená fantasie na-\nmlouvala jejímu sluchu, že ty těžké kroky se poz\njednou daly za ní do útěku a pronásledují ji be-\nustání. Konečně v jednom hlubokém příkopu, do\nněhož se svalila s nějaké vysoké stráně, zůstala\nležeti, bezvládná a polomrtvá, nejsouc schopna\nmyšlénky s očima otevřenýma, zírajícíma na tmavé\nnebe, co její rty se třásly v zimničném rozechvění\njako dva listy, šeptajíce nesouvisle a trhaně: smiluj\nse smiluj se —, kéž bych já jen mohla\numřít. Cítila opět velkou bolesť v životě/ ale utr-\npení její duše bylo větší. Leč byla tak bezvládnou,\nže sebou více nemohla pohnouti. Upadala v bez-\nvědomí, tím neustálým vysilujícím ji napjetím její\nduševních i tělesných sil.\nPočínalo se již rozednívati, když se probrala\nz té těžké mdloby. Cosi ji studilo na těle. Sáhla\"\nsi na čelo a cítila, že je má vlhké. I její šat byl\nprosáklý vlhkostí přiléhaje jí těsně k tělu. Leč ne-\ncítila se více tak hrozně zemdlenou jako před tím.\nAčkoliv již skoro půl dne před c nou nocí nebyla\nničeho požila, zdálo se jí nyní, že je mnohem sil-\nnější než dříve. Zima jí rozrazila a počínající úsvit\nprobudil v ní zcela jiný, klidnější směr myšlének\nnež včerejší večerní soumrak. Nejprve si uvědomila,\nkde se nalézá. Rozhlédla se kolem a viděla dlou-\nhou planinu snižující se k nízké úžlabině kudy\nse valila řeka a mizící na úpatí vysokých vrchů\na kopců. Poznávala zcela určitě toto okolí, jí tak\ndobře známé. Jak se sem dostala? A celý obraz\nvčerejšího jejího zápasu vystoupil jí před duší.\nSáhla si na hlavu. Byla prostovlasá. Kam dala\nšátek? A pojednou prudce vyskočila. Ach! pravda\nzabalila do něho dítě! A kolem je tak vlhko,,\nzem je tak chladná. Muselo mnoho pršet. Vzpo-\nmněla si na to zamračené nebe včerejší, na ty blesky, jež jí co chvíli ozařovaly její dítě u nohou jí ležící.\nA ona ho opustila; vztáhla vzpřímené a sepjaté ruce před sebe a nechávala je volně klesati dolů dívajíc\nse k zemi s udivenou zoufalostí lidí, jejichž mlčenlivý zjev volá: bože můj, jak jsem to jen mohl udělat!\nCosi nového jí projelo duší, co během té celé bolestné doby' oni ani nezavadilo. Byla to lítost. To dítě\nnahé a bezmocné, zmítající sebou u šípkového keře na holé, studené, vlhké zemi vystoupilo jí pojednou před\nduší a cit mateřství, nyní, po tom, kdy vše ostatní bylo již nezbytně ztraceno, vynořil se vní v plné své\nsíle a volal o své právo. Zdálo se jí, že se jí nový život vlévá do krve.\nOna je matkou! Všechny ty bolesti, jež jí dusily předešlého dne, zničily vní pozvolna téměř každý\nmravní pojem, neboť si uvědomovala, že ji nyní každý odkopne. Ale na dně jejího nitra zůstalo pod tím\nuvadlým listím přece něco ležeti. Něco ve kého, svatého, co ihned neviděla. Byla to láska k dítěti! Co\nje jí ještě po všem ostatním? Jen ono jediné dovede vní udržovat něco, co ji bude těšit! Cítí to dobře\nach! ano, zcela určitě. A bude aspoň vědět, pro koho nyní trpí a bojuje. Cosi všelidského a měkkého objalo"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "375 / 376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.6", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1140, "texte": "při tom její schvácenou duši. Oddechla si klidněji.\nAčkoliv si to neuvědomila myšlénkami, cítila přece\nněco sladkého, dotýkajícího se jedné tajemné struny\nv nitru, jež zvučívá jen v nejvýznamnějších dobách\nlidského života. Vždyť vyplnila tím Částečně svůj úkol\nco zena. Co více chce ? To ostatní je jen klamavá\nokrasa toho pravého, hlubokého významu životního.\nTo jest jen zhýčkání, libováni si v tom, čeho se druzí\ntak málokdy zmocňují, totiž spokojenosti a měkkosti\nokolí. Takováto zvláštní píseň mlhavá a neurčitá co\ndo myšlének, leč procítěná jejím nitrem, aniž by ji\ndovedla vysloviti, pochopená jejím vysíleným mozkem,\njediným vnuknutím přírodního pudu a poslání co ženy,\nzrodila se v ní v tomto úsvitu, zbavila ji vší té hrůzy,\nkterou jí ješté nedaleká noc zahrnovala, dovedla ji\npřesvědčiti, že není vlastně tak nešťastnou a bídnou,\njakou si včera připadala.\nAch! býti matkou, což je to zločinem a hříchem?\nA obrátila se s úzkostlivou touhou v pohledu\nkolem sebe, pátrajíc se zimničným chvatem po směru,\nkudy sem přišla. Ó ten übohý brouček! Zachrání-li\nho pro sebe, jak bude šťastnou! Bude mít pro koho"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3645, "texte": "pracovati, pro koho mysliti. Pochopovala, že nyní jen\nna tomto stvoření visí pro ni ještě jako na nitce\nkousek toho štěstí. Ano, bude ho milovati, bude ho\nvychovávat. Půjde s ním daleko, někam do ciziny,\nkde ji nikdo nebude znát. A povleče se tak dlouho,\ndokud bude mít poslední sílu a dech.\nJen kéž by ho zachránila, udržela při životě. Jak\nbude vděčnou bohu, osudu, všemu a odpustí všem.\nA sotva popadajíc dechu vlekla se zpět se skloněnou\nšíjí a se zimnicnou touhou ve strhaném pohledu přes\nta pole, cesty a příkopy, kudy včera tak šíleně prchala.\nZatím na východě vynořilo se srpnové slunce\nv cerváncích a ozářilo krajinu v plném lesku. Nebe\nse bylo již skoro úplně vyčistilo a jeho krásný blankyt\nnořil se zvolna jemnou mlhou a párou vznášející se\nnad zemí. Bylo tak krásně v tom polním vzduchu\nuprostřed zeleně a stromů, jež se byly nočním deštěm\nzbavily opět svého prachu, neboť vše dýchalo svěžestí\na silou plného léta.\nKonečně se přiblížila Dvořáková k onomu místu\nna opuštěné stezce. Se ztajeným dechem a smrtelnou\núzkostí plížila se jako kočka, zastavujíc se chvílemi\na opírajíc se tu a tam o strom, aby neklesla v tom\nnesmírném rozčilení, jež se jí zmocňovalo. Jest tam\nještě, či je někdo odnesl? Je-li tam, žije a dýchá?\nNení již mrtvé? A výkřik zděšení, zadržený však\núzkostí, dral se jí z hrdla. Konečně zehlédla keř.\nKrev jí stydla v těle, cítila, jak jí běží mráz od špičky\npaty vzhůru po zádech ež po záhlaví. Vše se kolem\nní točilo, tak že již skoro klesala. \"Rty její zsinaly,\nbyly bledé jako z vosku !\nNaklonila hlavu, dívajíc se z dálky, zda zahlédne\nnějaký předmět pod keřem. Neviděla ničeho a připa-\ndalo jí, že jí uniká život pozvolna jako by krvácela.\nÚdy se jí třásly, v uších jí zvonilo, hlavou j iko by\njí házel z jedné strany na druhou. Pak náhle výkřik,\nprudký a rozléhající se okolím. Jedním skokem vrhla\nse na místo, kde konečně zahlédla to, po čem pátrala.\nRozbalila, třesouc se jako list, honem šátek a pozvedla\nk sobě dítě, klečíc na kolenou. Zahýbalo se lehce\na jeho bledé rty pohnuly sebou, však bez pláče a bez\nhlásku. Bylo tedy ještě živo ! LeČ jak to, že nebylo\nvlhké deštěm? Vždyť v noci tolik pršelo. Pohlédla\nkvapně na ono místo. Zvláštní náhodou hodila je včera\nzrovna do husté trávy, kde bylo schováno pod roz-\nložitým keřem. To ho snad zachránilo ! A pozvednuvši\nho ke rtům zlíbala každé místečko jeho studeného\ntěla, snažíc se ho zahřáti svým übohým dechem, jejž\ns těží sama lapala. Pak honem ho zaobalila a podala\nmu prs. Po chvíli počalo j ž jeviti čilejší známky ži-\nvota a hýbalo sebou, plačíc a vyrážejíc opět ty pisklavé\ntóny, jako včera. A tato žena na pohled tak bídná\na übohá, klečíc na kolenou a dávajíc opět život svému\ndítěti, modlila se v této chvíli; děkujíc bohu, že jí je\nzachránil a na její strhané, hubené tváři zářil úsměv\nněčeho nového a velkého, co teprve nyní chápala\núsměv mateřství. Bída, hlad, utrpení to vše nyní\nmizelo před tím novým vycházejícím sluncem v její\nduši. Přestala být děvčetem, cítila, že se s ní stala\nzměna. Byla že.iou, jež více ve světě nehledá lásku\na obdiv a netouží po nich, ale jež to dává nyní sama,\npociťujíc nový zákon povinnosti vyrůstat v sobě. Zrodil\nse u ní sám sebou, tak náhle a přesvědčivě, že se\nmu musela rázem podvolit. A ona v té chvíli byla\nnaplněna uspokojujícím vědomím, že dovedla pochopit\nživot.\nPak se zvolna pozorně vzchopila as upřeným\nzrakem na ssající dítě übírala se krok za krokem ku\npředu. Kam? Do života do života\nSlunce proniknuvší korunami a kmeny s+romů ozá-\nřilo její štíhlou, skloněnou postavu, líbajíc svými pa-\nprsky její prostovlasou hlavu a kos, poskakuje s větve\nna větev, provázel ji svou písní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c003", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "369 / 370", "page_fin": "369 / 370", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.1.2", "titre_corps": "ILLUSTRACE.", "titre_sommaire": "ILLUSTRACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "369 / 370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "A. MUCHA.\nILLUSTRACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c004", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "371 / 372", "page_fin": "371 / 372", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.1.3", "titre_corps": "A. MUCHA. POZVÁNKA.", "titre_sommaire": "A. MUCHA. POZVÁNKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.4", "debut_caractere": 3900, "fin_caractere_exclue": 3919, "texte": "A. MUCHA.\nPOZVÁNKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c005", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "373 / 374", "page_fin": "373 / 374", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.1.4", "titre_corps": "ALF. MUCHA. ILLUSTRACE.", "titre_sommaire": "ALF. MUCHA. ILLUSTRACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373 / 374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.5", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "ALF.\nMUCHA.\nILLUSTRACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c006", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "375 / 376", "page_fin": "375 / 376", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.1.5", "titre_corps": "NÁČRT K MADONNĚ.", "titre_sommaire": "NÁČRT K MADONNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "375 / 376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "A. NĚMEJC.\nNÁČRT K MADONNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c007", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "377 / 378", "page_fin": "385 / 386", "image_debut": 7, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.2", "titre_corps": "ZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ O UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "ZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ O UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.7", "debut_caractere": 3647, "fin_caractere_exclue": 5552, "texte": "ZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ\nO UMĚNÍ.\n\n(Dokončení).\nMilletovy obrazy dýšou nekonečností,\nnaproti tomu Couturovy mají svoje meze. Jsem Cou-\nturovi za všechno vděčen, čemu mne naučil, ale bylo\ndobře, že jsem od něho odešel, neboť jak jsem po-\nznal Milleta a jeho díla, otevřel se .mně nový svět.\nMoje nazírání na lidskost a život vůbec se zveličilo,\nneboť jeho figury zdály se být opravdu živoucími,\npracujícími lidmi. Pole zdála se být skutečnými poli,\nna nichž lidé a zvířata pracovali, kde jejich život se\nobrážel, nad nimiž kolo času se točí ve věčné proměně.\nByl to největší muž v Evropě líčím Vám jeho\npoetickou stránku, ale on byl velkolepý, překonávající.\nTak velký, že jen málo kteří se mu vyrovnávali. Četl\njen to, co mu mohlo prospět, Homera a Shakespeara\numěl nazpamět;' zrovna jako Abrahamu Lincolnovi jen\nněkolik knih mu bylo čtení hodných. Jmenovitě mi-\nloval Hamleta a bavil se rád »Oblaky« Aristofanovými.\nPožitkem nad požitky bylo, slyšet ho Čisti z bible;\non pojímal všechno se stanoviska malířova, to se člo-\nvěku vyjasnilo zvlášť, když četl Knihu Ruth. Zdá se\nmně, že to byl jediný člověk, který uměl umělecky\npodat věci po spůsobu biblickém. Když jsem jeho\nvěci poprvé spatřil v Paříži, šel jsem do výstavy\ns přítelem, a oba jsme byli okouzleni. Ani živé duše\nse po nich neohlédlo, říkali jim »tristes affaires«. Bylo\nto v době, když jsem pracoval v atelieru Couturově,\njenž sám ho nedovedl ocenit. To mne pohnulo, že\njsem šel k Milletovi a dvě léta u něho zůstal. Našel\njsem ho tři střevíce pod zemí, ve sklepě pracujícího,\nkde jeho obrazy vlhkem plesnivěly. To mne tak do-\njímalo, že jsem z nich kupoval, co mně jenom poměry\ndovolovaly, a za krátko rozšířila se pověst, že nějaký\nbohatý Angličan kupuje všechno, co on namaluje\ntím byli jiní lidé podníceni, že se sháněli po obrazech\na kupovali, kolik jen jich mohli dostat. Ale za jaké\nnízké ceny! O tom nemáte ponětí! Za nejdražší obraz,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "379 / 380", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.8", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 2756, "texte": "který jsem koupil (Střihače ovec), zaplatil jsem 90 dol-\nlarů a on ani peníze nedostal, neboť obchodník,\nod něhož kupoval barvy, prohlásil, že musí dostat buď\nobraz nebo peníze, načež já mu zaplatil a obraz byl\nmůj. Millet byl do té doby tak chůd, že jakživ neměl\nani sto dollarů, dokud jsem mu nepřinesl peníze za\njeden jeho obraz. Byla výstava, vláda vyjednávala\no jeden obraz, ale za capart; byl jsem přesvědčen, že\nby pan B. rád dal víc, jen aby jej dostal. Donesl\njsem obraz do atelieru přítele Hearna (sám jsem tehdy\natelieru neměl) a pohnul jsem pana 8., aby se na\nněj podíval. Millet žádal 500 dollarů, cenu to, jež se\npanu B. nezdála vysokou, koupil obraz hned ale ne-\nposlal hned peníze, což Milleta nad míru znepokojilo.\nMillet ztratil zmužilost. Konečně přišla očekávaná\nsuma; když jsem mu ji přinesl, přijal peníze micky,\nale druhého dne mně řekl, poděkovat že mně nedo-\nvede, ale že snad uslyším rád, že nikdy před tím\npět set dollarů neměl.\nPtáte se, zda mnoho maloval ve volném vzduchu ?\nKonával daleké procházky, aby mohl pozorovat věci\nkolem sebe a studovat je. Také jsme si někdy vyšli\nspolu, potkali jsme ku př. povoz, tu on jej zadržel,\nupozornil mne na všechny podrobnosti, jak světlo pa-\ndalo na kola atd. Nejmenší maličkost ho zajímala,\nčasto jsme bývali celé odpoledne venku a neušli jsme\nani hodinu cesty. V Louvru vedl mne před Man-\ntegnu nebo před Důrera, ukazoval mně co krásného\nna jejich obrazech a pak se ptal: »Kde pak za těmihle\nzůstává Váš Tizián?« Vždycky říkal, že nebaží\njít do Itálie, že člověk může vidět dost krásných\nobrazů v Louvru. Krajané, s nimiž se stýkal, mu\nnerozuměli, on pak naproti nim byl upjatý a zdrželivý.\nJednoho dne jsme přišli do Fontainebleau k ná-\ndražní stanici; oba jsme měli na : obě jlluzy, Millet\nvždycky nosíval kroj pracovní třídy, říkaje si »dělník«,\na já se cítil šťasten, že se mohu vedle něho zdát\ndělníkem. Oba měli jsme veliký hlad a protože bylo\nještě 15 minut do odjezdu vlaku, objednal jsem něco\nk snědku. Sklepník se nám vysmál tu se Millet\npodíval na něj od hlavy k patě a řekl: »Mon garcon,\nvous étes ď une gaíte extraordinaire!« (Milý hochu,\nvy jste kromobycejně vesel!) V okamžení byl člověk\nten, jak by ho proměnil a obsloužil nás nad míru\npozorně. Millet ve svých obrazech vždy figury\npodřizoval jejich zaměstnání »jejich ruce jsou na\nto, aby pracovaly, a jejich nohy, aby chodily.«\n»Ale říká se, že Millet neuměl malovat podobizny ?«\nZe neuměl? Rozhodně uměl podobizny malovat, ale\nty by nebyly vypadaly tak, jak by si je lidé bývali\npřáli, nýbrž jak on si je přál! On jenom nechtěl ma-\nlovat nic »hezkého« a »poutavého«, dokud by se obe-\ncenstvo nenaučilo oceňovat jeho obrazy ze života děl-\n/ v t\nniku. Říkali, že nemaluje elegantně podívejte se jen"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "383 / 384", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.10", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 5605, "texte": "na nohu ženy na obraze »Střihač ovcí«, v ní je víc\nelegance, než v čemkoli, co Watteau namaloval! Let\nje třeba k tomu, aby člověk pochopil harmonii a těžko-\nmyslnost této skupiny; je namalována s velikou pílí,\nne pouze s vroucím citem, je to vážná, trpělivá práce\nten a ještě jiné obrazy jsem koupil, od mnohých ne-\nrozloučil se Millet nikdy. Lidé mu říkali bručoun,\nprotože nerad se súČastnil hovoru jiných; svět s ním\nnakládal špatně a on se nikdy s tím nesmířil docela.\nJedenkrát jenom mně pomohl, jinak však bylo pořád\njeho řečí: »Hunte, musíte pracovat!« Já si myslil,\njak horlivě pracuju a on mne pokládal za lajdáka!\nKuchař Rotschildův byl prvním mužem, který si koupil\n»Milleta«. Millet se smál myšlénce cestovat\nvšeckno, čeho potřeboval, nalézal doma. Nehledal\nznámostí s nikým, měl svého času víc zapotřebí; ač-\nkoli se stýkal s každým umělcem zdvořile, říkali mu\npřec halama.\n»Nemyslíte, že detaily většinou seslabují effekt\nobrazu ?« Ba že, ale jsou lidé, kteří dovedou pra-\ncovat na svém obraze rok a déle, znova a znova\na nezkazí ho ! Rafael to uměl, též Millet, myslím, že\nse taková věc podaří jen nejznamenitějším talentům\ns druhé strany každý, kdo je s to, aby své dílo vy-\npracoval dokonale, je talentem »z boží milosti«, ku př.\nVelasquez, a jak »bez namahání« působí jeho obrazy !\nSpisující kritikové mohou ocenit umění jen tehdy,\njsou-li sami umělci. Zrovna tolik lásky patří k posu-\nzování obrazu jako k namalování. Máte zde ku př.\nThéophila Gautiera, jednoho z nejzdatnějších kritiků;\nten řekl jednou ke Couturovi, že ve svém článku\no »Saloně« o jeho obraze nenapíše ani slovíčka, jestliže\nto a ono na něm nezmění, na to Couture: »Musíte\no tom něco říci, protože by Vás lidé jinak měli za\nosla.« Jaká troufalost naproti malíři! Ovšem, kritikové\nvědí, že se lidé dávají rádi upozorňovat na chyby\nobrazu; jenom se obdivovat, to se zdá být hloupé, je\ntaké mnohem interesantnější, plavat velkým proudem\na hanobit. Opravdu velkolepé umělecké výkony ne-\nmohou nikdy být oceněny přiměřeně své pravé hodnotě,\nto dovede pouze malíř sám; a přec je hromada mla-\ndých lidiček, kteří »moudře mluví« o Michel Angelovi\njaká pochoutka nad pochoutky by byla pro něj, po-\nslechnout si je!\nProspívá občas mezi prací vyjít si na procházku,\nčlověk při tom uzří mnoho věcí. Padne-li Vám do\nočí něco zvlášť krásného a pozoruhodného, přeneste\nto v myšlenkách na své plátno, uvažujte, jak byste\nto asi provedli to Vám pomůže ku předu zrovna\ntolik, jako byste to vykonali skutečně.\nVyvedl jsem tuhle podobiznu tak, jak mé síly\nstačily; ovšem by mne moje ctižádost mohla svést,\nabych ještě tu tam přimalovával, to nebo ono, co\nchybí, ale já vím, že bych tím obraz jen zkazil,\na proto se radš přemáhám, nechat ho, jak je. Snažím\nse zachytit celkový dojem osobnosti, kdybych chtěl\nse pokusit, podat něco nad to, pozbyl by obraz ze\nsvé prostoty a pravdivosti. Chcete-li vzbudit pozornost,\nobětujte maličkostí co možná nejvíc! Musíte udržet\nsvůj obraz prostý všeho nepodstatného, on musí di-\nváka uhodit jako zjevení!\n»Podobizna není podobna !« Nevadí! Nezabíjejte\nsi práci absolutní podobností! toť to, co umělce\nsprovozuje se světa, to, že »musí malovat pro rodinu«,\nkterá chce mít všechno »na vla = « ; a kdybyste i všechno\ntak vymaloval, přijde jich pokaždé ještě dvacet, kteří\nchtějí zas něco jinak. Nemůžete každému vyhovět\na proto je lépe, když uspokojíte jenom sebe d-\novedete-li!\nVáš obraz není dost klidný, věci nestojí na svém\nmístě; Vy jste udělal z každé jednotlivosti hlavní vec,\na tak není to žádný celek! Nezačínejte s výjim-\nkami, zůstaňte u pravidla! Učte se v obraze pod-\nřizovat jednu část druhé! Prostota celku je zma-\nřena, nedovedete-li nic vypustit z toho, co se vám\nprávě líbí! »Nevím, co mám dělat!« Naučíte se\ntomu při práci. Usmyslete si, něco kreslit a hleďte,\nkam s tmi dojdete. »Co si mám vzít?« Něco, co se\nVám líbí! »Prosím, navrhněte mně něco!« O, což já\nto mohu vědět? Zrovna tak dobře bych Vám moh'\nříci, kterou modlitbu máte odříkávat! Nekreslete přec\njen pořád a věčně tohohle italského kluka! Proč si\npřed se nevezmete už něco jiného? Ovšem je to famosní\nchlapík, ale vy se musíte naučit ovládat všechno !\nKřiklouni Vás na živobytí neudrží! ač spůsobují mnoho\ndobrého, ba dokonce jsou potřební! Těm lidem se\nvede dost krušně, neboť většinou jsou tací, kteří nikdy\núspěch neměli; ale zač stojí jejich kritika? Kolik Vám\nmohou povědět z toho, co musíte vědět? Takoví lidé\nmyslí, že Vám chybí ještě to a to, ale kterak byste\nto moli' změnit nevědí!\nJak stvořil Shakespeare své kusy? Líčil, co byl\nviděl a zažil; byl to náramně jemný pozorovatel ži-\nvota, muž z lidu byl mu zrovna tak důležitý jako\nosud králů. Zrovna tak vedlo se Cervantesovi a Mo-\nliěrovi. Shakespeare si neřekl: »Teď chci být origi-\nnální!«, šel s otevřenýma očima světem a psal své\nveselohry, jako já kouřím doutník nebo čtu knihu.\nAle můžete mně věřit, nebral to proto jen tak leda-\nbylo ; ti, kdož měli úspěchy, ti si jich perně zasloužili!\njen ve své věčné ziskuchtivosti štítí se většina lidí\nmnoha námahy.\nKupec a právník nemají ničeho činit s tvůrčími\nvěcmi, jsou to snad velice zdatní a učení lidé, ale\nVV • ' -i • V V / v -\noni nesmeruji k nejvyssimu ; zaměstnaní jejich zhusta\nžádá, aby vydávali za právo věci, které dle svého\npřesvědčení neschvalují. Přeneste si takové pojímání\ndo umění a rozvažte si toho výsledek !\n(O Velasquezově obraze Odevzdání Braganzy.) Toť\njedna z nejvznešenějších látek, kterých kdy byly zpraco-\nvány. Tu přemožený generál, odevzdávající klíče městské.\nDruhý generál přijímá je šetrně, s úctou a vážností\nk přemoženému. To je uchvacující, jednoduše ryze"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 621, "texte": "křesťanské a překonává\nvšechny »svaté panny«\na »proměnění« na světě !\nVelasquez je nedostiži-\nelný! »Kterak mám\ntuhle práci dokončit ?«\nNazvete jí » hotovou «.\n»Aletakjí nikdo ode mne\nnekoupí!« Myslíte,\nže by ji koupil někdo\nspíš, kdyby byla »ho-\ntova« ? »Snad ne, ale\npokaždé, kdykoli se mlu-\nvilo o zakoupení někte-\nrého mého obrazu, byl\npři tom dodatek: »Do-\nmnívám se, že máte v ú-\nmyslu ještě to domalo-\nvat'. « Pak řekněte,\nže za určenou cenu je\nobraz hotov, a že jej\npřimalujete » hotověji«\npodle toho, chce-li ku-\npec připlatit a zvíte,\nži lidé, kteří Vaše práce\nsi přejou mít »ho to věj-\nší«, nikdy nejsou kupci!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c008", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "379 / 380", "page_fin": "379 / 380", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.2.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "379 / 380", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "FR. ŠIMON.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c009", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "381 / 382", "page_fin": "381 / 382", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.3", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "381 / 382", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "JOS. SCHUSSER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c010", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385 / 386", "page_fin": "395 / 396", "image_debut": 11, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.4", "titre_corps": "DOPIS.", "titre_sommaire": "DOPIS.", "signature_source": "J. D ; PAŘÍŽ ; JAN DĚDINA ; — ls —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.11", "debut_caractere": 623, "fin_caractere_exclue": 2869, "texte": "DOPIS.\nJ. D.\n\nVelectění pánové\na drazí kamarádi !\nZkouším štěstí své na\npoli literárním, ve služ-\nbách umění výtvarného,\nnikoliv proto, abych vy-\nnikl jako spisovatel, ný-\nbrž jda z i upřímnou\nsnahou pomoci Vám,\ndrazí, pozvednouti naše\ndomácí umění a obrátiti\nproto hlavně zraky tam\na k těm, od nichž celý\nsvět se učí, a již nej-\nvýše stojí. Znám naše\npoměry a vím, že pokud\njsem v Paříži delší čas\nnežil v blízkosti těchto\nvelikánů, nevěděl jsem co a jak, an u nás žádný\ntéto úlohy s celou silou a porozuměním se neujmul,\naby nás mládež na pravou cestu uvedl.\nDen co den poznávaje nové směry a příklady\nv tomto velkém ruchu, který snad přece dnes je\nstředem evropského umění, chtěl bych s Vámi, nelze-li\nVám samotným vše vidět, co nejsiřeji sdíleti a hlavně\nnejmladším kolegům ještě na akademii studujícím uká-\nzati, anebo spíše upozor-\nniti je, čeho se velcí lidé\ndrželi, co vlastně je u-\nmění a jaká dráha k ně-\nmu. Svá přesvědčení\njsem čerpal z těchto\nvelkých vzorů a lidí a\nproto myslím, že jsou\ndobrá. Budou-li se Vám\nlíbit, pak bych pokračo-\nval. Ovšem v mezích\njen nejužších.\nOčekávaje Vaší odpo-\nvědi, zůstávám Váš\nZE VŠECH DĚL VEL-\nkých mistrů, o kterých se\nzmíním, jako by k nám\nmluvilo cos : Malujme\nširoce a zdravě s vě-\ndomím síly a odva-\nhy, plni prosycení\nkrásou a uměním!\nTak jen můžeme dojiti\nvýsledků plných, vyjá-\ndřených, působících.\nTam, kde však jest\nmyšlénka nejasná a práce\nrozdrobená, hledaná, s\nmravenčím přelézáním\nz kouta plátna do kouta\ntam jest i myšlénka\nmravenci, malá, nevyjá-\ndřená, nemohoucí tlumo-\nčiti, co sama nepojala.\nMalujme jen to, co\njsme pochopili, co jsme\nprocítili, neboť tápáním\na hledáním myšlének,\nnetkvících nám v srdci\njako šíp, jenž zatknul se\nnám v naše prsa, my-\nšlének, jež nepovznáší\nnaše srdce, tak jako by-\nchom byli polkli lok\nkrvavého ohnivého sva-\ntého vína, tápáním\na hledáním nedojdem\nnikdy, pravím nikdy ! díla umělecky čistého a velkého.\nTak jako pohled na sličný zjev, ladný pohyb nebo\nskupinu výraznou vtiskuje se v naší duši v jedné\nchvíli takořka mžikem, aneb jako nálada krajiny\nmelodická píseň, šum lesa aneb hukot ohromného\nmoře nás upoutá a rázem ostaví, vytiskne svůj dojem,\nzajme naše srdce i celou duši, tak rázem má náš cit\nunésti, zaujati umělecké dílo, buď socha buď"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "387 / 388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4393, "texte": "malba! Tak jednoduše a jasně\nmusí být od diváka poety pocho-\npena i ta nejsložitější úloha u-\nmělecká, jinak minula se svým\núěelem a cílem. Proto stojíme\něasto u děl zdánlivě velkých u-\nmělců, unavujíce se luštěním\na uhádáváním.\nOsvěžit má nás umění, a ni-\nkoliv unavit! Osvěžit a rozehřát,\nrozjařit, a takové má být u-\nmění, aby každý, kdožkoli by\nje neuzřel a neznal, ztrácel\ncosi krásného a nenahra-\nditelného!\nTakové má být umění,. aby\njako jarní vzduch a vůně květů,\njařilo srdce, probouzelo, šlechtilo\nduši a ělověka zdvihalo k pra-\nvému životu, aby nám vy-\nvolávalo, předvádělo buď ěiny\nvýrazné, ať doby minulé či pří-\ntomné, ať krajiny či předměty,\nlátky zjevy zušlechťující v každém\nohledu, život společenský, anebo\naby nás přenášelo do kraje duší,\njež obdařeny zvláštní jemností,\ncítí krásněji, čistěji, a vedou\nnás svými díly uměleckými jako\nby k jasnému prameni, abychom\nz něho s nimi pili. Držme se jich tedy, těch krás-\nných snah a účelů, jděme jednoduše a čistě, tak\nučiníme umění naše dobrým, uvidíme je velikým a\nkrásným.\nNechť komposice citová, fantastická hledá opříti,\nvyjádřiti se pomocí modelu, anebo ať studie života,\npříro.dy, vyvolává dojmy, jež zobrazujeme, účel a vý-\nsledek buď vždy jen: ušlechtilost\", krásno\na j asno!\nZásady velikých umělců a podstatu jich tvoření,\njiž předem jbém uvedl, chci oživiti skutečnými do-\nklady a prosím laskavé čtenáře k malé procházce, na\nníž po svém způsobu (ano jinak mi to nemožno) budu\no nich vyprávěti, jako o dobrých známých, které jsem\nv Louvru na stokráte navštívil a v jich společnosti ne-\nsčetně příjemných chvil ztrávil.\nRembrandt v Louvru vyniká nad celou řadu\naž do dnes žijících umělců a stojí před námi jako\nvzor nejdokonalejší, sloučiv ve svých pracích více\nkrásných vlastností, než kterýkoliv jiný umělec.\nHleďte na podobiznu jeho z doby úplné zralosti,\numístěnou mezi jinými pracemi ve dlouhé loggii.\nZe zdravé tváře j;ik jasně hledí oduševnělé oko.\nAž dech se zatají při pohledu na tuto podobiznu\numělce, tak dávno žijícího a tak silně svou prací nám\nse z minulosti představujícího. Pohlížíme-li na tuto\ntvář, cítíme z ní život skutečný a teplo zrovna se\nnám v srdce rozlívá, jako bychom\nstáli naproti osobě vskutku žijící.\nTak mnoho nám Rembrandt o\nsobě svojí podobiznou vypravuje\na znovu a znovu to na svých\npracích dosvědčuje.\nMalovalť on život a nikoliv o-\nmalované, do umělých pohybů po-\nstavené modely. A jak je malo-\nval ! Hleďte na tuto podobiznu;\nnaznačiv v celku pohyb massy,\npočal jako sochař, když z bal-\nvanu začíná tesati, promodelová-\nvat, ustálovati a zušlechťovati\nv barvě i tvarech, na místě hu-\nbeného čárového okreslování a\npotom hledání a natírání plošek,\njichž ve skutečnosti není. Toho\nRembrandt neznal. Proto činí\njeho práce tak solidní dojem, bar-\nva jednoduše všude a snadně je\ndosažena, proto tak měkce pře-\nchází jeho stín ve světlo a živé\nbarvy v tlumené a mírné, že\njeho oko lpělo na tom, aby ce-\nlek činil správný dojem a vy-\njadřoval hlavně to, co si on\nmyslel, co chtěl vytvořiti. Rem-\nbrandt zachycoval lidi dýchající,\nžijící, pohybující se všude kolem\nněho, tvořiv z nich tak jako náš nesmrtelný Mánes\nku hanbě naší dosud nedoceněný, zanedbávaný, a tak,\njako to Činí těsně se za něj řadící náš mistr Aleš.\nBlizounko podobizny s biretem, o níž jsem právě\nmluvil, na samém konci loggie visí nyní zajímavý\nobrázek Rembrandtův, snad jedna znej mistrnějších jeho\nprací »Stažený vůl«. Obrázek nelákající široké\nvrstvy lidu, ale hlavně odborníky. Stažený vůl visící\nv domě řezníka, zjev snad dosti nechutný, byl vyma-\nlován Rembrandtem (v čase, jak toho choulostivý\nmodel vyžadoval, v takovém světle, prostoru vzdušném\na prohloubeném maluje maso, lůj, mázdry, klouby)\ntakovým způsobem, že nepůsobí protivně, nýbrž sou-\nladně, aniž by übráno b\\lo dojmu pravdivosti.\nNa tomto díle dokázal právě Rembrandt v nej větší\nmíře, jaký byl umělec, vystihnuv na svém modelu\npouze malebnost' a rázovitosť a vynechav zcela od-\npornosť a nechutnost. (V salonech pařížských často\njsem viděl obrazy, na něž lidé slabších jen nervů\ns pocitem ošklivosti se mohli podívati a přec byly\ndobře malovány, činily dojem přirozený, jenže byly\nmalovány řemeslníky, v jichž očích odrážely se jen\nvšednost a hnus).\nMíti ušlechtilou duši a zobrazovati krásně, nechci\nříci cukrově a sladce, ale souladně, jest umělecké.\nPředmět jakýkoliv může míti své krásy, jenže\nkaždý člověk jich nevidí, nechápe a proto také neumí"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.13", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3576, "texte": "a nemůže vyjádřiti. A právě tento způsob vidění a po-\nchopení činí práci buď suchou nebo i sprostou a ře-\nmeslnou anebo zajímavou, ušlechtilou a uměleckou.\nProto též upozornil jsem na tento malý obrázek, látky\ntak choulostivé, působící souladně a co více, jsoucí\nsnad nejvirtuosnější prací malířskou, jakou kdy kdo\nna světě až posud udělal. Co síly a lásky k svému\npovolání jest v něm znázorněno. (Na tomto díle lze\npozorovati, jak Rembrandt pochopiv jeho charakter\n»visící těžký kus v hlubokém vzdušném pozadí« pře-\nhlédl i s prostorem a maloval, celý z hrubá rázovitě\nnaloživ a pak shora od trámu, na němž visí, přes tělo\naž ku hnátům rychle šel, instinktivně tu pozadí pro-\nhloubiv, tam lůj nasadil, šourem mázdry krapem přetřel,\ntak že na nich i pod nimi sedlá krev jako granáty\nsedí a tesal a ladil v té měkké hmotě loje, masa\na ostře organicky vyčnívajících čerstvých kostí, až\ncelý kus v dojmu skutečnosti v prostoru před ním\nvisel). A proto nevi-\ndíme žádné stopy prá.\nce nucené na tomto\nvelmistrovském díle, že\nbylo malováno citově,\nv úplném zapomenutí\nna své okolí, zabráno\npouze v sebe, mluvící\nk nám o lásce a umění.\nA tato láska vane ze\nvšech prací jeho, touto\nláskou prodchnuto jest\nvšechno dílo Rembrand-\ntovo. V sále, tak zva-\nném čtyřhranném, kde\njest zase jeho vlastni\npodobizna, již jako star-\nce s paletou v ruce a\nbílou plátěnou, splác-\nnutou cepiěkou na hla-\nvě, silná masitá staře-\ncká hlava s lalochem,\nhledící z hlubckého\ntemného pozadí, malo-\nvaná překrásně a pů-\nsobící neobyčejně silně,\nplna života a přesvěd-\nčující hloubky ; naproti\nmá za sousedy dvě po-\ndobizny, muže a ženy,\nu níž zvlášť lze viděti\nto jemné vystihnutí při\nzachování celku, to vy\nstihnutí ženských tvarů\nlíce, z nichž oci tak\nmile hledí a od jejíchž\nzlatisté pleti rty tak\nkrásně růměnné měkce\nse odlišují.\nK těmto řadí se i obrázek : Dílna truhlářova,\nv níž truhlář pracuje u roztomile osvětleného okna, co\njeho žena v prostřed jizby sedíc, děcko kojí, osvětlena\nmírnými teplými paprsky slunka, vnikajícího do temné\nvelké dílny, v teplých stínech se prohlubující. O jakém\nklidu a štěstí vypravuje tento malinký obrázek, při\nsvých rozměrech přec tak široce a věcně malovaný.\nJest to kus poesie, přenešené z těch dávných dob, jíž\nvtiskl mistr krásu do zlatých úst rodinného života,\nkterou ona každému, kdo má cit ají rozumí, vypravuje.\nZmíním se ještě o Ucednících Emauzských,\nsetkavších se na hospodě s Kristem po jeho z mrtvých\nvstání jak tradice vypravuje. Jak prostinký to výjev\na kterak mluví k srdci. Za stolem s bílým übrouskem\na cínovými miskami v jednoduché jizbě, sedí, obliče-\njem proti diváku Kristus, * tvář bledou, zmučenou\nzbožně pozdviženou, žehnaje v duchu chlebu, jehož\nkřehký proužek odlamuje. Dva apoštolově, po-\nčestní, sedící jeden po\npravé, druhý z levé\nstrany protisedícího\nKrista, podle způsobu\nlámání poznávají v něm\ns udivením svého mi-\nstra. Zprava vchází\nmladík s výrazem leh-\nké zvědavosti ve mla-\ndé, skoro ještě chlape-\ncké tváři. Místnost jest\njednoduchá, s holými\nstěnami v duchu ho-\nlandském, ne tak dle\nforem, nýbrž spíše dle-\nvzduchu, jímž dýše.\nOsoby, jich přirozený\nnenucený pohyb, tlu-\nmočící jich city hla-\nvy, zvlášť Kristova a\nsloužícího hocha pak\nstoleček s malinkými\ncínovými miskami až\nku slánecce skleněné,\nlehounce naznačené,\nvše jest tak, překrásně\nmalováno, tak měkce\npřecházející, že mimo-\nděk chápajíce veli-\nkost prostoty a myšlení\nRembrandta v hluboké\núctě skláníme před ním\ncelo. -v\nA proto, pro tyto\nvšechny vyjmenované\nvlastnosti stojí Rem-\nbrandt jako mistr mi-\nstrů, v cele dosavádní-\nho malířského světa."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3505, "texte": "Pro tu svoji lidskou\nprostotu, jasnosť rozu-\nmu, jednoduchost a\nlásku k umění i lid-\nstvu, jež mluví ze všech\njeho prací. Jeho díly\nvane klid, duševní roz-\nvaha, jasné oko jistá\nruka, vřelé srdce.\nNikde u něho ne-\npožni ujem e malicher-\nnou snahu po titěrném\núzkostlivém, mrtvém\nokreslování linií, ni\nvyhledávání barevných\nmísteček, jež bázlivě\nhonem honem odkou-\nkané přenášel. On hle-\ndí, pozoruje, dívá se na\nživot a dojem jeho ne-\nchává procházet svou\nkrásnou, cítícI', ušlech-\ntilou duší a pak jej\npochopený s láskou,\nněhou a ohněm maluje.\nPřejdu celou řadu\nkrásných jeho prací,\nz nichž o nejdůležitěj-\nších jsem se zmínil a\nprovodím vás k Velas-\nquezovi jen málo v\nLouvru zastoupenému.\nVelasquez není sice\ntak hluboký jako Rem-\nbrandt, ale maluje a\nvidí skvostně.\nDvě nejlepší jeho práce v Louvru, jedna podo-\nbizna Marie Theresie holčičky se širokým účesem,\nv dlouhé logii umístěné, druhá je podobizna děťátka,\nMarie Markéty, dcery Filipa IV., jsou překrásné. Zvlášť\npak poslednější jest jedna z nejrozkošněji namalova-\nných hlaviček, jaké kdy kdo udělal.\nJest to bělounká dětská tvářička s plavými vlásky\na šedou sukénkou jednoduše malovanou jak jen Velas-\nquez umě] !\nTen pel čerstvosti, jednoduchosti a lehkosti, s jakou\nmaloval, jak u starých tak u nových mistrů zřídka\nkdy se vyskytuje, ač jeho malba není koketní, není po-\nčítána uchvátiti dojmem povrchní techniky, ba naopak\njest upřímná, solidní a široká.\nJeho malby jako Rembrandtovy nejsou očárované,\npomalované kresby, ale promodelovaná, měkká, čerstvá,\nživá studia přírody jasně pochopené, s jemností barev\nuchvacující, s jednoduchostí a snadností neobyčejnou.\nTím přibližně vyjádřil jsem nadání jeho a naznačil\nrozdíl mezi Rembrandtem. Leč k vůli delšímu pojed-\nnání bylo by třeba zajeti do Madridu, kde jsou prací\njeho pravé poklady.\nFranz Ha 1 s má\nzde několik podobizen z\nnichž uvedu obraz Ru-\nbensea jeho ženy. Jsou\nto protějšky. Zdravě\nčervená tvář Ruben-\nsova vyniká z pozadí\nponěkud plochého a\nsuchého, ale jest ma-\nlována i modelována\nvýborně. Podobizna\njeho ženy, bledé, dět-\nmi unavené matky,\ns měkkým, řídkým ma-\nsem ve tváři a vy-\nklenutým kostnatým\nčelem, potaženým prů-\nsvitnou kůží jest pře-\nkrásná.\nMistrovská jedno-\nduchost a správnost\njest vidět ze všeho, ač\nFranz Hals stává se\nněkde v póse i před-\nnesu trochu šablono-\nvitý. Jeho přednosti\nale jsou tak velké,\nže řadí se k mistrům\nnej větším. Na roven\nje m u as i s t o jí H o 1-\nb e i n. I tento má vlast-\nnosti, jichž mistrovství\npodmiňuje. Zde v Lou-\nvru jedna z nejpěk-\nnějších jeho prací jest\npodobizna starého muže s obličejem se strany a píšícího.\nOduševnělý profil muže výrazné a jednoduše na-\nkreslený až k píšícím rukoum, jest mistrně kreslen,\npozorován a namalován na plochém ale roztomile\nvzorkovaném sytém pozadí. Obrázek tento jest pravým\nskvostem a vzorem podobizny, mající jen vady u Hol-\nbeina se opakující, z jeho povahy vyrostlé, to jest su-\nchost a plochosť.\nJinak podobizna tato jest mistrovským dílem prvého\nřádu.\nNa konci tohoto prvého oddílu naší procházky, ne-\nmohu si odepříti na zpáteční cestě, v sále, kde krásný\nRembrandtův obraz »Zena v lázni« mající všechny hod-\nnoty Rembrandtovy upozorniti ještě na jednoho\numělce, který mne mezi staršími v Louvru zajímá\nvelice, jest to Fraconard (1732 1806). Mám na\nmysli hlavně jeden jeho obrázek z roztomilých jeho\nprací, zvaný Koupající se ženy.\nFraconard maluje ženské tělo s láskou a znalostí\ni kouzlem ve formě i barvě jako málo kdo. Jako\npravý mistr, směle nenucené žije v ladných pohybech,"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "393 / 394", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.15", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 5487, "texte": "kyprých zářících ženských těl, koupajících se v čistém\nvzduchu.\nJeho malba jest geniální a Fraconard jest umělec\nčistý jako křišťál. Práce jeho nesou na sobě pel duše\ntvoři tele ; nejsou nikdy hledané, nastavované, utýrané,\nTo není hraní si s plátnem a barvami. U něho vždy\na všude jako šňůrou perel prochází stříbrná nit my-\nšlénky vyjádřit! krásu, ušlechtilost, poesii a soulad.\nA kdo má tolik odvahy a lásky v krásné duši,\naby když přijde onen světlý okamžik, kdy mysl jest\ntak čistá, oko zři tak jasně, schopen byl přečarovat\nmrtvou plochu anebo balvan hlíny v požitek božské\npoesie, jako tento malý Fraconard?\nTo jsou jen srdce umělců velikých a lidí vyvinu-\ntých, jichž plody duševní mluvit budou ku lidstvu za\nvšech názorů a časů, neboť ony jsou tlumočitelé\nsnah vyšších, nad světských, idey lásky a krásy,\na zářiti budou vždy jako paprsky slunce v duši pozo-\nrovatele, člověka!\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ\nS POZNÁMKAMI VOLNÝCH SMĚRŮ.\nManifestační schůze studentská. Předná-\nšky Klubu Mladých a přednáška v Um. Be-\nsedě. V minulém čísle zůstali jsme dlužni vyplniti\nrubriku o tom, jak o věcech staré Prahy jednáno bylo\nv době poslední. Ze studentské schůze universitní (ref.\nc. 2. r. III.) zvolené studentské komité, pořádalo na den\n16. dubna na Žofíně Manifestacní schůzi\npro starou Prahu. Žel; těch manifestujících bylo\nprávě z řad studentských tak málo, že nezbytno míti\nza to, že studentstvo v celku je k záležitostem staré\na krásné Prahy docela apatické, jemu že nepřirostly\nk srdci zbytky minulé slavné Prahy snad že pře-\nmýšlí o tom, jak budovati památníky slávy nové.\nProgram vyplnil p. arch. Štěrba věcnou, klidnou řeci,\nv níž probral všecky ty důvody, které proti zacho-\nvání starobylé Prahy uváděny bývají a vrcholil řeč\nsvou v tom, že právě zachování staré Prahy nejvíce\nodpovídá hospodářským zájmům poplatníků pražských.\nP. Dr. L. Jeřábe k uvedl komentář všech těch hříchů, jež\nza poslední doby na památkách pražských byly spáchá-\nny a jež ještě další řadě záhubou hrozí, a rozebrav\nnávrh nového stavebního řádu, odůvodňoval\nněkteré žádoucí změny. P. Vil. Mrštík slovy ohnivými,\nprovázenými souhlasem všech přítomných, krutě po-\nsuzoval a odsuzoval jednání nynější správy obce.\nSchůze zakončena přijetím resoluce, v níž protesto-\nváno proti dosavádnímu hospodaření s památkami\npražskými od lidí, kteří jim rozuměti nemohou, v níž\ndále vítán nový stavební řád a žádáno, aby sněmem\nbyla zvolena prozatímně zvláštní komisse pro ochranu\nzájmů, o nichž ve schůzi bylo promluveno; konečně\nprojeven úmysl pořadatelstva bojovati pro věc Prahy\npři příštím zápase volebním.\nVětší návštěvy, pozornosti a zajisté i morálního\nvýsledku dostalo se přednáškám, jež uspořádal Klub\nMladých ve dnech 22., 28. a 29. dubna pak 2.\na6. května v sále české techniky. »O Pra ze staré\nino vé« promluvili pořadem architekt J. Fanta:\nSlovo úvodní, Dr. B. Matějka: Praha středověká,\narchitekt Křiženecký: Praha renesanční a ba-\nrokní, architekt J. Herain: Jak s památkami praž-\nskými se hospodařilo, architekt V. Mu ller: Mo-\ndernisování Prahy se šetřením starého rázu. Z celého\nprogramu zřejmo, že šlo pořadatelům o přednášky rázu\ninstruktivního a přednášející této snaze vyhověli\nměrou největší. Účast professorů na vysokých ško-\nlách, studentstva a intelligentů ze širšího obecenstva\nbyla velice slušná, což naproti účasti na oné 'schůzi\nŽofínské s potěšením konstatovat! dlužno.\nSnad aby se nezdálo, že v U. B. interess o starou Prahu\nzanikl, pořádal výtvarný odbor přednášku »0 archi-\ntektonickém rázu měst se zvláštním zře-\ntelem na starou Prahu«, ku kterémuž účelu »zí-\nskal« p. arch. Osv. Polívku. Některým nedůvěřivým\nlidem zdálo se, že naopak p. arch. získal výtvarný od-\nbor o čemž nám tuto těžko rozhodovati, protože ne-\njsme dosti informováni, kdo za Um. Besedou stojí nebo\nza kým stojí ona. Pozoruhodno je, že přednáška pro\nzvané určena právě na týž den, co přednášel arch. Fanta\nv technice. Konkurrovala tu U. B.s Klubem Mladých,\nnebo jiná příčina diktovala pořadatelům tože datum a\ntouž hodinu? Pro obyčejné členy U. B. opakována\ntáž přednáška na zítří. Přednášející založiv svoji\nakademickou úvahu na' základech co nejširších, snažil\nse svěřiti vybranému posluchačstvu veškery své vě-\ndomosti o statistice velkých měst evropských, o zaklá-\ndání měst staro- i středověku, o tom, co napsal kdysi\nAlberti, Vitruvius, Fillaretti a j., o tom, mnoholi změn\n' v\npřestáti bylo chrámu sv. Petra v Římě a jak zamě-\nňovány byly tvary náměstí, na němž tento velechrám\nstojí, o tom, jak jiná náměstí Říma a jiných měst\nItálie jsou založena a upravena atd. atd. Pan předná-\nšející po tříhodinné přednášce litoval, že pro nedo-\nstatek času nemůže probrali látku, již by mu neko-\nnečná řada na slovo vzatých mužů v tomto ohledu\nposkytnouti mohla a pro níž se ku »zvláštnímu\nzřeteli na starou Prahu« dostati nemohl. Leč ne do-\ncela dostal se k té naší staré, zubožené, o své\nhistorické domy a prostranství olupované Praze přece\na sice postupem vět následovných * »Shrneme-li všecko\nco jsme tuto slyšeli, lehko můžeme seznati, jaké vě-\ndomosti a mnoho-li materiálu (p. arch. demonstroval\ntaké některé plány a pohledy měst skioptikem : pozn. r.)\nmusí míti architekt pohromadě, má-li se řešením archi-\ntektonické úpravy města zabývati\npak zvláště ku Praze, vidíme, že ona má velice mnoho\ncenných památek a to hlavně z doby barokní, staveb\nto Dienzenhofferových, jenž také mnoho věděl a mnoho\ncestoval nejen po Itálii a Anglii, ale snad také ipo\nŠpanělsku\n\nPAŘÍŽ.\nJAN DĚDINA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.16", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 1729, "texte": "svého okolí, připomínám sv. Mikuláše na St. Městě\nBolestně se mne dotýkaly boje poslední za starou\nPrahu vedené\ndařilo se v minulosti papežům a králům (v rozluštění a\núpravě jistých částí měst; pozn. red.), nemůže se bez\nobtíží zdařiti nám k tomu je potřeba svornosti\n(z čí strany ? Pozn. red.). Doufám, že minou boje a\nže se nám velké práce úpravy Prahy podaří!«\nVeliká část, jak jsme již pravili »vybraného«\nobecenstva, nedočkala se závěrečných slov »se zvlášt-\nním zřetelem na starou Prahu« přednesených byli\nto pani obecní starší, kteří nejprvé po tmě ze sálu se\nvytráceli. Nešetrní! Což pak nevěděli pro koho\nhlavně se tam přednášelo ?\nPrvou a snad i druhých pět schůzí považovala slavná\nměstská rada za útok na svoji čest a dobré jméno;\nproto k návrhu pana starosty vzato na přetřes, ne-\nměl o-li by se proti tomu čeliti vydáním obranné bro-\nžuiy. Z brožury sešlo, za to tříčlená komisse má\nuvažovati, jak podobným nájezdům čeliti. Máme pro ni\ntyto rady, aby je na patřičném místě doporučila: Mi-\nlovat i tu sirou Královnu a netrhati sní docela zbytky\njejího hávu, již dosti sedraného, hledati způsob, jak\nvyhověti návrhům povolaných zastanců její a\nne hledati spůsob, jak uhlasovati každou dobrou\nsnahu, prvé rozuměti a pak teprvé provoz o-\nvati samosprávu.\nMUSEJNÍ SPOLEK »VČELA ČÁSLAVSKÁ« V ČÁ-\nslavi v řádné valné hromadě své dne 28./V. t. r.\nprojevil souhlas svůj s resolucemi k zachování staro-\nbylého rázu Prahy směřujícími a vznesl k sl. měst.\nradě pražské žádost, aby, přihlížejíc ku projevům\nveškeré české veřejnosti, neopomíjela o zachování\nhistorického rázu Prahy plně pecovati, aby veškeru\nsnahu a péči při každé úpravě jednotlivých částí\nměsta k historickému rázu zřetel obracela.\n\n— ls —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c011", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "385 / 386", "page_fin": "385 / 386", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.4.1", "titre_corps": "LETNÍ VEČER.", "titre_sommaire": "LETNÍ VEČER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.11", "debut_caractere": 2871, "fin_caractere_exclue": 2897, "texte": "FRANT.\nŠIMON.\nLETNÍ\nVEČER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c012", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "387 / 388", "page_fin": "387 / 388", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.4.2", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "387 / 388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.12", "debut_caractere": 4395, "fin_caractere_exclue": 4411, "texte": "M. ALEŠ.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c013", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "389 / 390", "page_fin": "389 / 390", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.4.3", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.13", "debut_caractere": 3578, "fin_caractere_exclue": 3594, "texte": "M. ALEŠ.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c014", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "391 / 392", "page_fin": "391 / 392", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.4.4", "titre_corps": "CHALOUPKA V LESE.", "titre_sommaire": "CHALOUPKA V LESE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.14", "debut_caractere": 3507, "fin_caractere_exclue": 3547, "texte": "FERDINAND\nENGELMÜLLER.\nCHALOUPKA\nV LESE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c015", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "395 / 396", "page_fin": "395 / 396", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.4.5", "titre_corps": "NA JAŘE.", "titre_sommaire": "NA JAŘE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "J. ÚPRK A.\nNA JAŘE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c016", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "397 / 398", "page_fin": "407 / 408", "image_debut": 17, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.5", "titre_corps": "PAŘÍŽSKÝ SALON ROKU 1899.", "titre_sommaire": "PAŘÍŽSKÝ SALON ROKU 1899.", "signature_source": "J. DĚDINA ; —en—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.17", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3718, "texte": "PAŘÍŽSKÝ SALON ROKU 1899.\n\nOba Salony jsou letos již podruhé pohromadě\nv ohromném paláci strojů, jehož šířka je 150 kroků,\ndélka 500 kroků. CHAMP MARS čítá 2706 Čísel ve 32\nsálech, CHAMP ELISÉ 5152 čísel ve 52 sálech. Ohromné\nnádvoří upraveno v park pro sochařství.\nPočnu salonem CHAMP MARS, salonem svobodných,\na skončím poněkud copařským salonem Champs Elisé.\nCopařským proto, že v Saloně Champs Elisé\nse soudí často podle kabátu a nikoliv podle toho,\njaké jest dílo.\no\nLetos na přiklad GEROMUV špatný obraz visí na\nkrásném místě, čímž tím více bije do očí, jinde pak\nkrásný obraz sl. DUFAU, dekorativní pole jest zastrčen\nnespravedlivě vysoko. Z těch a podobných důvodů a\npak že v celku kulhá daleko za menším, ale rázovi-\ntějším a hlubším svým sousedem, béřu zprva Salon\nChamps Mars.\nSalon Champs Elisé udílí medaile, Champs Mars\nnic; tím způsobem schází se v Champs Mars umělci,\njiž netouží po medailích, ale jdou větším dílem za\ncílem čistě uměleckým. Ovšem že výjimky jsou všude.\nVypíšu jen krátce a co nejstručněji nejlepšíjeho díla.\nGASTON LATOUCHE. Jeho několik obrázků jest zlatým\nbodem celé výstavy. Jsou to pravé umělecké skvosty.\nNikdo na celé výstavě nerovná se koloritu a poesii\njeho obrazů v. První\nVzpomínka z Ver-\nsailles. Basén se sku-\npinou bronzovou v\nprostřed, z níž nízký\nvodotrysk pění, u\nskupiny z vody vy-\nstupuje dívčí poprsí\na kol plují bílé la-\nbutě. Obraz jest za-\nplaven zlatistým\nsvětlem plynoucím\nod pozadí zlatých\nstromů. Odráží se ve\nvodě a vynechává\njen jemně do fialova\nbělounké silhuety\nlabutí, poprsí dívčí-\nho těla a lehoun-\nkou pěnu vodo-\ntrysku.\nDruhý »Zvoníci.«\nNa pozadí barevné-\nho okna věže měkce\nkreslí se tři posta-\nvy Bretoňců, dvou\nžen a muže, rozhou-\npávající zvon, od\nněhož visí tři pro-\nvazy. Staré barevné\nokno kouzlí a plní vzduch měkkým jasem, v němž\npostavy září, zachyceny malebně i realisticky. Obrysy\ntabulek svítí živě a měkce rýsuje se v nich kamenný\nrám gotický.\nTřetí studie děvčete v bílém mu seli nu sedící v za-\nhradním křesle. Jest nazván: »Jaro.« Ruka podpo-\nrující čelo zakrývá celý obličej, na právo chumáč\nrůžových, z leva bílých kalinových květů měkce splývá\nse zelení, v níž jen úzkým proužkem tryská paprsek\nslunce. Mimo těchto tří jeden obraz představující\nčlun v páře a mlze plný lidí, poněkud těžký, ale pře-\nkrásně sladěný a tři malinké studie z parku a zámku\nVersailles. Těžko líčit práce tyto slovy. Jsouť to prý-\nštící melodie odstínů, příroda odrážející se v jemné\nduši umělce pravého, jest to harfa, jejíž každý akord\nvplývá zrovna do srdce. Těžko odcházím od nich a\nznovu a znovu se vracím, abych je viděl ty krásné a\npřekrásné obrazy a lituji, že ty nejsi abys se\nmohl jimi se mnou kochat a je milovat. Zel, že ne-\njsem bohat, abych je mohl koupit a poslat Vám domu.\nPak přivádí mne v pravé nadšení tři podobizny\nna jednom plátně, ZULOAGA IGN. Dvě mladé Španělky\nv černých šatech s vysokým krajkovým účesem (krajky\nsplývají až po pás). Na fialové obloze svítí svými ku-\nlatými pobledlými kyprými obličeji. Po levé stoji muž\nzahalen v plášť a chrt. Dívka stojící v prostřed obrazu\njest nejdokonalejší. Žlutý květ v účesu a nad levým\nprsem odráží tím\nvíce postavy od\nvzdušného fialového\npozadí oblohy. Ob-\nraz jest hotová sku-\ntečnost:. Z korálo-\nvých rtíků prosvítají\nv úsměvu zuby. Vše\njest malováno lehce,\ns jistotou a elegancí\npřirozenou a mist-\nrovskou. Zde stojí\npřede mnou a vábí\nmne zrovna abych\nklobouk smekl. Le-\nvou rukou zapřena\nv bok s blýštícíma\nhnědýma očima na\nmne hledící. Její\npostava jest živá,\ndýchající, od čer-\nných brv, prsů, bo-\nků, prosté černé suk-\nně až ku špičce vy-\nkukující malé lakýr-\nky. Po pravé stojí\nděvče menší, taktéž\nustrojené, podříze-\nnější poněkud, z dru-\nhé muž s rudou tváří,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.18", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 5545, "texte": "s kloboukem na hlavě. To jsou dva mistři, kteří\nvylítli vysoko nahoru jako dva sokoli.\nZa nimi řadí se mistrovské práce druhé. (Vybírám\njen práce nejvýtecnější. Nehledím na jména, jsou-li\nslavna či ne a uvádím některá známá jen k vůli po-\nrovnání. Chodím bez katalogu, zaznamenám číslo a\npopíši obraz. Doma pak jej najdu dle jména; tak\njedině jest to spravedlivé.)\nBESNARD. Slavný Besnard má zde tentokrát jen ně-\nkolik dekorativních prací, dle nichž, kdo jej nezná,\nnemůže o něm soudit a proto jej přejdu ponechávaje\nsi jej na jindy.\nALEXANDR též jindy velmi četně zastoupený, letos\nvystavuje podobiznu dámy zběžně malovanou, z níž\novšem mistr se pozná.\nZa to MELCHERS G. má zde tři obrázky, z nichž\nvyniká veliká podobizna mladého muže (lorda Roberta\nD.) v modrém soukenném plášti, širokých spodcích,\nžlutých kamaších a botech. Navléká si stoje na levou\nluku, v níž drží klobouk, rukavici a hledí prostě, při-\nrozeně před se. Pozadí jest zeď končící římsou na\nníž postaveny vásy. Postava jest volná, silně malovaná,\nnejásá barvami, ale přesvědčuje, jest solidní velká\nv modelaci i postoji a vyniká daleko nad jiné práce\ntéhož umělce.\nJ. E. BLANCHE. 4 podobizny. Blanche jest výborný\nportrétista; v barvě jest sice trochu přitemnělý, ale\njinak vystihuje u svých podobizen ráz, pohled i pósu.\nJeho podobizn}/- jsou genrovitě nenucené figury s ži-\nvým, skutečným pohledem i pohybem. Cituji pouze\nvelkou podobiznu pána sedícího v zahradním křesle\nvedle mladé dámy skloněné něžně do profilu v čer-\nvených tmavých šatech. Pán s masitým obličejem,\nkozí bradou, modrýma velkýma očima měkce se kouká\ntrošku ve zkratku ven z obrazu, ruku v rukavičce\npoloženou na levém opěradle, nohu přes Nnohu. Jest\ndoma. Vedle mladá žena dýše kouzlem, půvabem\nskromné dámy.\nMimo těchto jest zde celá řada jeho krásných prací,\nstudií a podobizen, mezi nimiž i pod. J. Chereta. Není\nmou vinou, že jsou to výhradně podobizny, jež takřka\nnejvětší část nejlepších prací zaujímají. K vůli změně\nvsouvám mezi ně bizarní obrázky VEBERA J. (Fran-\ncouz). Má zde několik genrů v přírodě malovaných,\nženské v zahradě dosti hezké, trochu ostré v barvě.\nPěkný jest malý obrázek, »Domy mají obličeje*. Děv-\nčátko rozbilo džbán u fontány a tu ve strachu vidí,\njak všechny chalupy, domky a věže vísky na stráni\nozářené červánky mají oči vypoulené, dostaly nosy a\nústa otevřená; vedle pak větší ale slabší obrázek\nzápas žen v Devonshire. Dvě nahé ženy, silná blondýnka\npevně rozkročená, pravou ruku zapřenou v bok, ústa\nsevřená, škrtí levým loktem k boku štíhlejší bru-\nnetku s podlitýma očima, jež ruce má zavinuty kol\nsilného pasu soupeřky. Kolem z červeno-hnědého po-\nzadí vykukují chechtající se zpitvořeniny bab; scéna\njest živá, mluvící, ale provedení mělké.\nDAGNAN BOUVERET. Podobizna děvčete sedícího ve\nžluté ienošce; loktem podepřené o koleno přes druhé\npřeložené, ručkou lehounce si bradu podpírá. Jest\nvelice vypracována i vymodelována, působí suše a\njako by byla žlutým prachem zahalena; nelze ji\nsrovnat nijak s mistrovskými pracemi podobizen uve-\nde ných.\nDaleko slabší a prázdnější pak jsou práce\nA. F. ROLLA, vzpomínka na položení základu mostu\nAlexandra 111. a pak jeho dvě podobizny s uměle smě-\nlými prázdnými tahy štětce, načervenalými tvářemi,\nkomediantsky šviháckou pósou a prázdným, omalova-\nným plochým pozadím. Jak naproti tomu pravdivě a\nupřímně s celým srdcem a vůlí malovány jsou podo-\nbizny a genry malíře H. J. E. EVENOPOEE (Nica) trochu\ntěžké někdy v barvě, ale tím důkladnější v kresbě\ni modelaci. Podobizna mladého muže v černém úboru\ns bílou vestou na červeném brokátovém pozadí. Rosa,\nvýraz, vše jest přirozené. Ač harmonie jest poněkud\ndrsná, působí lahodně, jistě. Také malá studie pla-\nvého hošíka z profilu mistrně kreslená, silně a měkce\nmodelovaná a jiné podobizny ; zajímavý a plný pravdy\njest i genre prodavač drůbeže u vozíku s rukama\nv kapsách v pozadí s figurkou z ulice. S levé pak tři\nrekruti v modrých pláštích jdou do obrazu. Ač trochu\ndrsné a těžkopádné, vše jest jistě viděno a cítěno a pro-\nzrazuje mistrovu zralou, silnou, vřelou duši.\nFLANDRIN J. pak jest výstředně drsný a těžký, ale\nneobyčejně solidní a korektní. Velká podobizna mla-\ndého malíře v širokých sametových spodcích, v pravé\nruce dýmku, druhou v kapse, stojí na jistou dálku\njako živá. Též druhá podobizna dámy v růžovém\nžupanu, miskou s ovocem v ruce, má tytéž vlast-\nnosti. Duše Flandrinova jest drsná hodně, ale po-\nctivá, upřímná, silná a jako diamant, jehož hrany jen\nmálo třeba obrousit, aby byl z něho pravý drahoham.\nTotéž prozrazují neobyčejně věrné silhouety osob\na barvy jich i jejich okolí. Poněkud jemněji a čerst-\nvěji jsou malovány zátiší a květiny AYRTONA. (Na\nplátně křídovém jak Flandrin). Jeho růže mají pel a\nživou nádheru květů, zralé fíky a víno, broskve, me-\nlouny jsou neobyčejně plasticky a realisticky podány.\nJaký jest to rozdíl v nazírání, jaký pokrok, jaká re-\nvoluce jásá z těchto obrazů novech, čerstvých, silných\njako příroda sama. To nejsou umouněné a vypiplané\nhrozny a květy starých komponovaných obrazů ! Život,\npravda a krása jsou tuto třeba, jak pravím, v trochu\ndrsném šatě. Nic nevadí, jen když to jde k srdci.\nSEBASQUE pointalista. Dobré krajinky i figurky,\nsilně vyjádřené v masse i barvě.\nZajímavé, pevně kreslené a ušlechtilé jsou pastely\nBRESLAU (L. K.) (Švýcarka). Jsou více kreslené než\nmalované, plné rázovitosti, mistrovsky modelované,\ndýšící životem.\nVýborná jest podobizna dámy po kolena v je-\nzdeckých šatech, ruce na zad, s třírohým kloboučkem\nna hlavě, jak jest plna karakteru. A což rozkošná"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 4071, "texte": "nevinná hlavička s modrýma očima sedícího děvčete,\njiž druhá starší fialový věneček váže do plavých vlasů.\nI malá pastelka další, dvě modistky u svých kloboučků.\nV těchto pracích jest vidět nejen ruka ovládající\nsnadně způsob provedení, ale hlavně umělecky cítící\nkrásná duše ženy, jež vystihuje ženskost přímo ideálně\na přece prostince a neobyčejně zřetelně.\nTHAULOV má zde z kolekce vystavené u George\nPetit dva obrázky: moře a stromy, vrhající stíny v noci.\nJsou to dvě práce, jež nešťastně jeho suchost ukazují,\ntakže zvlněné kalné moře vypadá jako balvany a noc\nvypadá poněkud vypraná.\nBER AUD má zde několik svých malých genrů, které\njsou dosti živé, ale nejde za cílem čistě uměleckým,\nnýbrž koketuje a láká svými slečinkami bohaté kupce.\nZa to jistě ovládá své podobizny a formy vy-\ntáhlých aristokratických slečinek.\nGANDARAA. (z Paříže). Jest poněkud útlejší než\nAlexander, poněkud temný v barvě, ale jednoduchý,\njistý, svižný a elegantní v póse i barvě. Má zde velké\ntři podobizny dam, z nichž podobizna dámy v bílém\nkloboučku s okrouhlou tvářičkou,\npěknými ústy a tmavě šedým za-\nhnědlým oblekem připínající si\njemnýma ručkama roztomile růži\nk pasu, jest velice jednoduchá,\nvelice elegantní, v kresbě, mode-\nlaci i barvě, jež poněkud má ton\nstarších mistrů jako Velasqueza\nponěkud zašlého.\nA MAN JEAN tentokrát má věci\ndosti slabé.\nSIMON. Velký obraz poněkud\nsuchý : zápas na venkově v poli.\nAle výborný obraz podobizny\npěti pánů, vzdušný, silný, velice\njednoduše a sytě malovaný, mist-\nrovská práce.\nMEUNIER vystavil několik o-\nbrazů, příliš opakujících motiv, za-\nkoupený v loni pro Luxemburg.\nŽádný pak z nich tento předešlý\nnedostihuje, jsou neobyčejně silně\nmodelované, tak že působí jako\npanoráma, postrádají sytosti a\nharmonie.\nPRINET. Tři obrázky. Partie\ntrictracu. Děvče u stolku hracího\nse starším pánem ; vel ce jedno-\nduše, silně malováno. Pak studie\ndámy ležící na pohovce a několik\nstudií moře. Jest jednoduchý a\nsilný, svěže maluje.\nPUVIS de CHAVANNES podo-\nbiznu dámy v černém šatě jednoduše\nbledě malovanou působící na šedém\npozadí neobyčejně mile harmo-\nnicky a vážně. Žel, že pod jeho prací je veliká zlatá\npalma náležející mrtvému.\nZe sochařů poznamenávám prozatím jenom RODINA\nEvu, figuru v bronzu nedokončenou (myslím), silnou,\ntěžkou ženskou postavu, zakrývající skloněnou hlavu\nlevou rukou, pravou stranu hlavy s uchem, jež za-\nchycuje hlas Hospodina. Stud a hanba volá celý\njejí zjev, dosti surový, připomínající doby primitivní.\nRodinova Eva jest velkou básní, vyjádřenou silně\npsychologicky celým pohybem zastavivší se ženy, jež\nnejraději by se propadla kamsi. I technicky jest mistrov-\nským dílem, jež nemá v reálnosti soupeře.\nGALERIE MIETKE VE VÍDNI.*) PŘIDRUŽENÁ KO-\nlekce »německých akvarelistů« obsahovala řadu\nprací renomovaných jmen, jež by u nás dělala parádu,\ncelkem však nic zvláštního. Vytáhneme-li už jednou\nz Prahy toužíme a také cekáme vždy něco, co by\nv nás nechalo nějaký posilňující dojem a proto ten\npožadavek který však není z domácí zmlsanosti.\nNejlepšími čísly zastoupeni Liebermann, Leistikov, Dill,\nSkarbina, Bartels a L. Dettmann\nkolekcí krnjin, tentokrát romanti-\nckých partií starých vili, jich\nschodišť a teras z Riviery, vše\nlehce svěže předneseno, dojmy se\nneopakují, a na některých kusech\ntam kde slunce svými posledními\nrudými paprsky barví bárkou\nmírně zvlněnou vodu tam si\nDettmann zahýřil barvami Jsou\nzde tři takové skvostné kusy\nz Riviery. Soused jeho F. Stáhl\nmá stále i tentokráte na dvou\nvystavených pracech vždy týž\nfialový kolorit. »Měsíčná noc u\nNeapole« je skvostná prá:e\nW. Hamachera, s jistotou před-\nnesu a silou barvy vystihuje vý-\nborně v rozměrné akvarele s pl-\nnou přesvědčivostí bájný klid\nmohutného moře. - Kolekce 46\nkreseb z »Jugend« má v sobě\nmnoho zajímavého a svěžího.\nJsou to ovšem věci vybrané,\nvzdor tomu je vidět že mezi těmi\nlidmi kol »Jugend« je několik\ndobrých hochů, již mají něco svého.\nNejsou to lidé, kteří sedí v ate-\nlierech a moří se dle modelu,\nne, chodí po ulicích a všude,\nkde život veřejný, oficielní té pi-\ntvorné chásky i intimní toho nej-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.19", "debut_caractere": 4097, "fin_caractere_exclue": 4225, "texte": "J. DĚDINA.\n\n*) Dokončení ku referátu o výsta-\nvě Schwaigrově ve Vídni jež bylo z mi-\nnulého čísla nedostatkem místa od-\nříznuto."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.20", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 2278, "texte": "poslednějšího pro vše mají svůj zájem i svoji\nmetlu. Znamená vše jich bystré oko, jež vždy s trpkým\nhumorem pohlíží na vše zdánlivě lesklé, vážné i mali-\ncherné, zkrátka v umění těchto dobrovolných kontrolorů\nzrcadlí se celý dnešní život. Jich přednes několika nej-\njednoduššími pro laika zdánlivě drsnými prostředky do-\nsahuje největšího účinku, velká karakteristika a smysl\npro zjednodušenou dekorativnost jsou těmto lidem vlastní.\nNejlépe jsou zastoupeni A. Jank, Bruno Paul, Ross-\nmann aR. Wilke, otcem skupiny této, jež vlastně vy-\nrostla v Německu v »Simplicissimu« je výborný Th.\nHeine.\nMAROLDOVA VÝSTAVA, POŘÁDANÁ V PLZNI\npéčí místního Uměl. prům. musea a hlavně přiči-\nněním architekta Josefa Škorpila, presentuje se velice\nvkusně a přehledně. Převezena sem většina vystave-\nného o výstavě pražské, doplněna hlavně reprodukcemi\na publikacemi cizími. Pořadatelům podařilo se získati\n3 originály z majetku »Fliegende Blátter«, jež řadí se\nk nejlepším. Celkem vystaveno na 300 originálů, z těch\n19 kusů v Praze nevystavených, a 144 reprodukcí,\njimiž doplňují se význačné práce Maroldovy. Ač po-\nřadatelé ujali se výstavy a popularisování všemi pro-\nstředky, přec výsledek zůstává za snahou. »Královské«\nPlzně P. T. publikum zachovalo se docela »plzensky«.\nNávštěva ač slabá, klesá dále a počet zakoupených\nvěcí nestojí za registrování. Takový výsledek v nej-\nbohatším městě českém, a teď půjde výstava dále\nčeským krajem.\nKRAJINSKOU UMĚLECKOU VÝSTAVKU V JIND-\nLv ři chove Hradci projektují na měsíc srpen stu-\ndenti hradečtí za účelem popularisování umění po\nčeském venkově. Výlohy za dopravu a pojistné\nhradí výstavní komitét. Práce, jež z Prahy společně\nzaslány býtí mají, přihlášeny buďtež do 15. července\npanu Miloslavu Rybákovi, Spál. ul. 33.,11. p.\nZ DRÁŽĎANSKÉ GALLERIE. V úředním katalogu\ndrážďanské z roku 1896. dočítáme se\nv úvodní historické stati následujících zpráv o naku-\npování obrazů v Cechách : »V nejbližším sousedství\nV / N/\nSaska byly Cechy hlavním nalezištěm (Hauptfund-\ngrube) starých maleb. Prvním zprostředkovatelem byl\nJ. G. Riedel, rozený Cech, jenž r. 1739 za dvorního\nmalíře do Drážďan povolán byl. Zakoupili hraběcí\nWaldštýnskou sbírku, která obsahovala 268 obrazů,\njež za 22 000 zl. v majetek saského dvora přešly\n\n—en—"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5775, "texte": "a pod vedením Riedela v květnu 1741 šťastně z Duch-\ncova přes hranice převezeny byly. Mezi nimi nalé-\nzaly se: mistrovské dílo Vermeera van Delftse č. 1335,\nnaše obě malé podobizny od Frans Halse č. 1358\na 1359, podobizna obrněnce od Van Dýka č. 1026.\nV r. 1742 získal Riedel 84 obrazů v Praze, mezi\nnimiž ku př. mužskou podobiznu od Mirewelta č. 1318\na velké zátiší od Snyderse. Též v následujících létech po-\ntom hrají nákupy z Prahy jistou roli v seznamech gallerie.\nVšak nejdůležitější kořist přišla teprve v létech\n1718-1749 za zprostředkování Pietra Guarientiho, jenž\njak se zdá u příležitosti této použil pseudonymu Pla-\ncido Gialdi. Byloť tehdá 69 obrazů císařské\nGallerie v Praze za 50.000 tolarů zakoupeno a do\nDrážďan převezeno; mezi těmi ku př. skvostná honba\nna svině od Rubense č. 962 a oba Van Dykovi při-\npisované portréty krále Karla anglického a manželky\njeho Henrietty francouzské č. 1034 a 1038.\nZ téhož katalogu dovídáme se, že mají v Dráž-\nďanech 6 obrazů od K. Skréty.\nVE ŠVÉDSKU ZALOŽENA BYLA SPOLEČNOST\npřátel ručních umění, která si obrala za úkol\nchránit lidový, čistý styl umělecký, projevující se v do-\nmáckém průmyslu. V měsíčníku »Artist« (březen) refe-\nruje o tom S. Frykaholm. Píše: Spatný vkus, který se\npo celé zemi rozšířil zřízením továren uprostřed našeho\nstoletí, niče pomalu, ale vytrvale všechen dřívější do-\nmácký průmysl (home-industry), konečně vzbudil obavy\nmnohých uměleckých duší, které s hlubokou lítostí\nviděly, jak ryzí malebný sloh, vlastní této zemi, zcela\nmizí před špatnými německými výrobky továrními.\nPan Kulle, umělec a rodák z kraje Scania, kterýž kraj\nbýval kdysi obzvlášť bohat domáckým průmyslem,\nstal se hlavním hlasatelem myšlénky, aby spící umění\nbylo vzkříšeno. Pro pečlivé studium těchto polozapo-\nmenutých method a pro horlivé sbírání těchto starých\npozůstatkův umělecké doby zaslouží si pan Kullě,\ndnes už nebožtík, na vždy nejpřednější místo v dě-\njinách znovuzrození národního citu a vkusu. Vlivem\njeho vzbuzen byl v paní Adlersparreové, známé spiso-\nvatelce a energické pracovnici, snažící se o rozvoj\nvšech odvětví ženské práce, zájem o toto staré pole\nženské podnikavosti a brzy podařilo se jí spůsobiti\numělecké hnutí. Založena společnost pod její ochranou,\nnazvaná »Přátelé ručních uměním, jejíž heslem je\n»Pěstovati domácký průmysl, národní tradice, umě-\nleckou práci.«\nV KNIZE W. M. ROSSETTIHO, (BRATRA ZNA-\nmého geniálního básníka a malíře ze skupiny\npraerafaelitské, Danteho Gabriela) nadepsané »Ros-\nsetti, Ruskin and Pre-Raphaelitism« (G. Allen, London,\n10 s., 6 d.) je množství zajímavých črt, jež velkého\numělce vylicují jako člověka; líčení autorovo opírá se\no dopisy a zápisky malíře Forda Madoxa-Browna. D.\nG. Rossetti jako člověk nevypadá ve světle těchto do-\nkumentů zrovna příznivě ; zvlášť vedle Ruskina, jehož\nvášní bylo ze všech sil lidi obšťastňovat, odráží se jeho\nsvrchované sobectví; nekonal nikdy ničeho, leč pouze\nto, co ho zajímalo; tento základní rozdíl mezi oběma\nskrýval se s počátku na čas upřímným přátelstvím a ob-\ndivem, ale konečně vystoupil zcela zřetelně. F. Madox-\nBrown zapsal do svého denníku, když Rossetti ma-\nloval svůj obraz »Nalezena« v atelieru Brownově : »Po\ncelou tu dobu bydlil Rossetti u mne, zabavoval mne\npovídáním až do ctyr hodin odpoledne, někdy celou\nnoc maloval, u snídaně překládával znělky, pracoval\nvelice houževnatě a neudělal nic. Když se napovídal,\nsec jeho síly byly, zmocňuje se ho zloba a nevrlost,\npopírá všechno, a když ho někdo rozdráždí, stává se\ntrpce po svém spůsobč sai kastickým, ale nikdy není\núplně nepříjemný ani nesnesitelný. Viděl jsem tele\nGabrielovo (totiž na obraze »Xalezena«. Red.), pře-\nkrásné, ale náramně se zdlouhavě rodí. Nekonečné\nopravy, ze dne na den nevidíš patrnějšího pokroku,\na po celou dobu on nosí můj zimník, jehož sám\npotřebuju, krom stravy a neomezené spotřeby terpen-\ntinu!« »Dnes ráno, když Gabriel ještě nedodělal svůj vůz\n(z téhož obrazu) a docela nenucené mluvil o »ještě\nněkolik dnech«, ač je u mne už od 1. listopadu, a zdá\nse, nepozoruje žádných pokynů . . . , a Emma přijde\nza týden nebo za dvě neděle do kouta, a on má roz-\nházenou postel na podlaze v pokoji už celý týden,\na nevstává dřív než v jedenáct mimo to, že moje\npeníze se scvrkly na 2 libry 12 sh., 6 d., a musejí\nvydržet do 20. ledna: řekl jsem mu šetrně, že musí\njít, nebo večer jezdit domů omnibusem. To prý by\nř V\nbylo tuze nakladné ! Rekl jsem mu, že může jezdit do\npráce ráno a večer domů pěšky. Na to prý jaktěživ\nani nevzpomene! A tak pro nynějšek odešel«. Jindy\nzaznamenal Brown : »Včera jsem večeřel u Rossettiův.\nOvšem Gabriel, který mne pozval sám, domů nepřišel.«\nVěcným ťnematem dopisův i denníku Brownova je\nneustálý Rossettiův nedostatek wplechu« (peněz). Zde\ncharakteristický úryvek: »Milý Browne, mnohokrát Vám\nupřímně děkuju za tu podstatnou podporu mé mysli\nve formě onoho plechu. Neměl jsem ani zdání, že jste\ntak monumentální charakter, abyste mohl mít bankéře\nnebezpečné odhalení, Browne!« Vydlužené\npeníze ovšem nerad vracel. Brown zaznamenal:\n»Gabriel byl takový švihák, jakého jsem co živ nevi-\nděl, ale vypadal opravdu skvěle, vše na něm bylo\ndokonale vkusné, krom bot; potrvá nějaký čas, než\nse dostane tak daleko. Jinak jeho hnědý oblek byl\nvysoce moderní, vypadal pěkně jako gentleman, mluvil,\nže si koupí hodinky, ale o tom, aby mně splatil mých\n15 liber šterlinků, nemluvil!«\nV »PANU« ROZKLÁDAL NEDÁVNO PAUL SIGNACo\n* cílech o záměrech novoimpressionismu. Pod tímto náz-\nvem vystoupila r. 1886. skupina francouzských malířů,\nG. Seurat, Camille a Lucien Pissarové, P. Signac a j.,\ndnes hlásí se k této malířské frakci Cross, Petitjean,\nLuce, Theo de Rysselberghe a j. Novoimpressionisté\nchtějí pokračovat ve hnutí koloristick é m, které\nv našem věku pronikavěji a prudčeji, než kdy před"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3339, "texte": "tím nastoupilo na místo fáse konturové; staví se\ntam, kde přestal Delacroix; usilují o největší stupňo-\nvání svítivosti, intensivnější barvitost a harmonický\ndojem celkový; k tomu cíli vytvořili si zvláštní tech-\nniku : aby silněji než posud vykořistili procesu míšení\nbarev, jenž odbývá se v oku pozorovatelově, patří-li\nna čisté barvy, oni barvy sami rozkládají; kdežto dřív\nbyly barvy nanášeny v ploše, novoimpressionisté kladou\nje vedle sebe v barvitých bodech a očekávají z to-\nhoto spůsobu větší životnost a ostřejší působení kon-\ntrastů ; nepokládají za dobré, aby barevné plochy\nopravdu do sebe přecházely, protože z jisté vzdále-\nnosti od obrazu děje se toto spojování barev v oku\npozorovatelově mnohem přirozeněji, barvy nabývají\nvětší síly a svěžesti.\nNovoimpressionisté j sou nepřáteli všech barev\ntak zvaných špinavých, rovněž jako staví se proti\nmanýře některých novodobých malířů, kteří svým\nobrazům dávají stále totéž jednotné zabarvení, kp.\nproti šedi Whistlerově, proti černi Ribotově a j.\nÚMRTÍ. JOSEF KLIMEŠ,\nsochař, narozen 1875\nve Vraném na Moravě,\nabsolvent školy prof. Klou-\nčka, zemřel v Paříži 3. června.\nNadějný talent, jeden z\nnejlepších žáků prof. Kloučka,\nodebral se za účelem dalšího\nsvého vzdělaní do Paříže, aby\ntam při soukromém studiu\numění své samostatnou prací\nzdokonalil. Sám pracoval v\noboru dekorativního sochař-\nství s velikými úspěchy a bá-\nječnou plodností. Je to\npo F. Hoškovi druhý případ,\nkdy podlehla síla, do níž kla-\ndeny ty největší naděje, v o-\nkamžiku kdy opouštěla dílnu\nsvého učitele, aby samostatně\nrazila si cestu. Některé z prací\njeho uveřejněny byly v mi-\nnulém ročníku V. S. Práce\nposlední, pokud získati se\ndají, přineseme příště.\nBRONZOVOU PAMĔTNÍ\nDESKU UVEŘEJNĚNOU\nna sl. 410. modeloval pro\nměsto Klatovy Prokop Nová-\nček a lila firma L. Schifauer\nv Klatovech.\nVÝSLEDEK SOUTĚŽE V.\nSMĚRŮ na dekorativní\nlinky a doplňky pro »V. S.«\nsetkal se s neočekávaným,\njak kvalititativním tak i\nkvantitativním výsledkem.\nCelkem došlo 17 návrhů na doplňky a 52 návrhy\nna linky. Do jury zvoleni byli konkurujícími: J. Premler\na V. Županský, redakci zastupoval K. L. Klusáček.\nNávrhům na doplňky nemohla býti žádná z cen při-\nsouzena, poněvadž žádný z nich nesnesl by žádoucího\nzmenšení k pouhému vyplnění řádkových mezer v tisku\nV. S. ; k uveřejnění ve větším měřítku, případně jako\nvignety, vyhlédnuty návrhy: s vlnitou\nčarou,« »J. 8.,« se »štítkem s otevřeným kruhem«\n(čtyry) a dva návrhy bez hesla. Příslušných obnosů\nna tuto. konkurrenci připadajících užito pak jako 3.\na 4. ceny na linky dekorativní, o nichž rozhodnuto:\nCena I. heslu »Marony« (pí. Boudová) jako nej-\nlepší věci s použitím naturalistického motivu, 11. cena\nheslu »tři vlnité čáry« (p. Beneš) jako nejlepší\nvěci stylisované, 111. cena heslu » ?« (pí. Boudová),\nIV. cena heslu »T o všecko z lásky« (p. Kalen-\ndovský). Čestná uznání přisouzena návrhům s hesly :\n»Národní jablíčko,« »Červená hvězda,« »Se srdcem\ndivno hrát,« »Dva trojúhelníky,« »Trojnásobná vlnitá\nčára« (tři návrhy), »Troj-\nil helník« (dva návrhy), »S«.\nK reprodukci ve V. S. reser-\nvovány návrhy: »In vino\nveritas,« »Hm,« »Chrpa«\n»I,« »S . . B . ~« »Štítek\ns otevřeným kruhem« (linka\nvodorovná).\nPříští číslo V. S. nepři-\nnese tentokráte soubor re-\ndukci prací vyznamenaných,\nnýbrž bude jich použito po-\nstupně k výzdobě jednotlivých\nčísel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c017", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "397 / 398", "page_fin": "397 / 398", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.5.1", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.17", "debut_caractere": 3720, "fin_caractere_exclue": 3736, "texte": "M. ALEŠ.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c018", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "401 / 402", "page_fin": "401 / 402", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.5.2", "titre_corps": "MADONNA.", "titre_sommaire": "MADONNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.19", "debut_caractere": 4073, "fin_caractere_exclue": 4095, "texte": "ST. SUCHARDA.\nMADONNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c019", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "403 / 404", "page_fin": "403 / 404", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.5.3", "titre_corps": "LÉTO.", "titre_sommaire": "LÉTO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nLÉTO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c020", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "407 / 408", "page_fin": "407 / 408", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.5.4", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.22", "debut_caractere": 3341, "fin_caractere_exclue": 3359, "texte": "L. MAROLD.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c021", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "407 / 408", "page_fin": "411 / 412", "image_debut": 22, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.6", "titre_corps": "BIBLIOGRAFIE.", "titre_sommaire": "BIBLIOGRAFIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.22", "debut_caractere": 3361, "fin_caractere_exclue": 3950, "texte": "BIBLIOGRAFIE.\n\nDŘEVORYTECKÉ UMĚ-\nf V 0\nni Zaponcu od jakživa budilo\npozornost svou zvláštní me-\nthodou. O této methodě dře-\nvorytectví žaponského vydal\nnedávno instruktivní knížku\nvýborný znalec umění, vy-\ndavatel měsíčníku anglického\n»The Studio,« CHARLES\nHOLME. (A course of instru-\nction in wood carving accor-\nding to the Japanese method).\nKnížka, stojící pouze 2 sh.\n7 d , obsahuje 72 illustrací a\nčtyry přílohy. ITALSKÝM\nMALÍŘSTVÍM DOBY RENE-\nv t\nSANCNI obírá se velké dílo\nBernharda Berensona,\njež vydává po částech G. P.Put-\nnám v Londýně ; dosud vyšel\ndíl, věnovaný malířům benát-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.23", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 3705, "texte": "ským a díl, věnovaný Florenčanům ; illustrace provedeny\njsou světlotisky; každý díl v kvartu za 21 sh. Příští\nsvazky, jež jsou už připraveny, obsáhnou malíře doby\nrenesanční v Itálii střední a severní. Kdo by se\nrád obeznámil s výtvory zemřelého velkého mistra\nanglického, EDWARDA BURNE-JONESA, tomu po-\nslouží čtvrté, lacinější vydání monografie, již vydal\nMalcolm Bell, nákladem firmy G. Belland sons v Lon-\ndýně. Text je revidován do nejnovější doby a do-\nprovozen stem illustrací, z nichž některé ve vydáních\ndřívějších nebyly obsaženy. Cena 7 sh. 60* —.\nMonografii věnovanou Burne-Jonesovi vydala též\ns množstvím reprodukcí Hanfstaenglova »Kunst unse-\nrer Zeit«, mimo to »Art Journal« (Londýn, J. S. Vir-\ntue) jako zvláštní vánoční sešit po ku 1894 s textem\nJulie Cartwrightové. Cena 2 sh. 6 d. AUBREY\nBEARDSLEY. Londýnský vydavatel John Lane, je-\nhož publikace vynikají uměleckým vkusem, věnoval\nznačné úsilí, aby sebral mladší práce tohoto bizarně\noriginálního, nedávno v mladém věku zemřelého illust-\nrátora. Vyšly právě v obsáhlém svazku (640 stran),\njenž zahrnuje na 180 prací umělcových, z nichž mnoho\nposud nebylo uveřejněno. H. C. Marillier napsal ke\nknize úvod, v němž pokusil se vystihnouti umělecký\nráz a význam Beardsleyův, i jeho vliv na moderní\numění illustrační. Obálka je vzata z kresby, kompo-\nnované pro dílo Venuše a Tannháuser, jímž hodlal\nBeardsley vystoupit též jako básník, ale nemohl se\nk němu dostat. Cena díla je ovšem na naše\npoměry drahá, stojíť obyčejné vydání dva a dvacet sh.\nDvě velice pozoruhodné knížky zaznamenáváme, jež\nvyšly u Schustera a Loefílera v Berlíně, kterými\nzahájena sbírka monografií umělců »Das Kunstlerbuch«\nobě od F. H. Meissnera, prvá A. BÓCKLIN, druhá\nM. KLINGER. Kdo chce poznati tyto dva největší\npoety německého výtvarného umění, tomu doporuču-\njeme vřele. Kniha při vkusné výpravě za 3 M. je pří-\nstupná. Zel, že vyobrazení jsou spořejší než text. »AUS\nWORPSWEDE« nákladem Fischera a Franke v Ber-\nlíně. Je to nádherná publikace o 13 velkých archových\nlistech původních leptaných rytin, v mapě, každý její\njednotlivý list je cennou ukázkou grafického umění\nkrajinářů Wosrpswedských Zastoupeni jsou Mackensen,\nVogeler, Overbeck a Hans am Ende. Cena 18 zl. r. m.\nMAROLDOVO ALBUM »FLIEGENDE BLÁTTER«\nvydané nakladatelstvím Braun & Schneider v Mni-\nchově právě vyšlo. Obsahuje 50 listů v dřevorytové\nreprodukci na tonových podtiscích a dobrém papíře.\nCelková úprava, desky i vnitřek nás neuspokojují\na také texty, ne zrovna duchaplné aniž vtipné mohlo\nsi nakladatelství uspořiti. Cena alba obnáší 6 zl. r. m.\nR. Muthera »GESCHICHTE DER MALEREI IM XIX.\nJAHRHUNDERT« vyšlo v ruském překladě Z. Yenge-\nrové u nakladatelské společnosti »Znanije« v Petrohradě.\nDílo samo již při vycházení mělo velký úspěch, ori-\nginál, jenž stál 24 zlatých, byl při vydání třetího dílu\nrozebrán. Anglické vydání vyšlo v Londýně překladem\nE. Dobsona, G. A. Greene, A. C. Hilliera v úpravě\nelegantní, skoro jen Angličanům vlastní, s romnožením\nillustrací hlavně anglického umění se týkajících,\nv původní vazbě za 17 zl. r. m. U nás, žel, umě-\nleckých publikací zřídka máme příležitost registrovati,\nač tolik bychom jich potřebovali a příležitost by též byla\nku vydání dobrých děl umění výtvarného. Ba je zde\nmnohý starý dluh, který k naši hanbě dosud splacen\nnení. Podobných věcí, jež by cenu svou nikdy\nneztratily, u nás nevydává nikdo. Přehlížíte-li biblio-\ngrafický katalog české literatury je Vám smutno\nCo tu braku, za který se vyházelo peněz pod firmou\n»vlasteneckou« za »nádherná díla !«\nA dnes, když katalog přehlížíte, stydíte se, že\nnemáte u nás vlastně dosud nic, ale zhola nic"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "411 / 412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.24", "debut_caractere": 162, "fin_caractere_exclue": 3953, "texte": "v tomto ohledu, čím byste se mohli pochlubiti před\nostatními národy. Nakladatelé naši vydávají illustro-\nvané sešitové hady, jež se plazí zdlouha, ale za jistým\nvýsledkem. A česká akad em i e, která v této věci by\nbyla na místě, která vše možné vydává, pro výtvar-\nnictví dosud neudělala- nic. Ví-li pak akademie\npro vědy a »umění«, že nemáme ani docela skromných\ndějin našeho domácího umění, ba nemáme ani\ndějiny výtvarných umění vůbec, kde v německém ja-\nzyku, ku kterému stále se musíme utíkati, je celá řada\nvydání nejrůznějších. Je zde tu a tam něco, co spadlo\ndocela náhodně, ale nic sou-\nstavného. Náš občan má pří-\nležitost poznati celý vývin\numění v cizině, dnešní jeho\nstav kdekoli, každé hnutí,\nkaždou maličkost ale naše\nvěci nezná ani interesent, po-\nněvadž nemá příležitost a čas,\naby vše sám jako archivář\nsi shledával. Nikdo ať nena-\nmítá, že nemůžeme se rovnati\nku svému sousedu, vyházeny\nu nás již značné sumy za\nnesmysly, z kterých nikdo nic\nneměl a mít nebude. Což\nuž u nás v tom kšeftařském\nživotě není nikoho, kdo by\nchtěl několika takovýmto\nzákladním kulturním kamén-\nkům, jichž je třeba, pomoci\nna svět! ? Avšak naší aka-\ndemii nechceme křivdit a za-\nznamenáváme nemýlíme-li\nse první publikaci (mimo sou-\npisných památek) jež vy-\nšla na prospěch výtvarného\numění nákladem a na popud\njejí. Ovšem kdyby nebylo pa-\nnovnického jubilea nebyla by\nvyšla UMĚNÍ VÝTVARNÁ od\nK. B. MÁDLA jež, jsou samo-\nstatnou částí památníku jubi-\nlejního. Líbí se nám, že akademie rozdělila pa-\nmátník na samostatné části, jichž různá kvalita beztoho\nnijak v celku se nesnáší. »Umění výtvarná« jsou\npřehledem českého umění za posledních 50 let. Na\njedenácti arších velkého kvartu snesen tu bohatý ma-\nteriál od nejstarších jmen z nichž mnohé již úplně\nzapadlo až po dnešní jména nejmladší, stručná\nkarakteristika věnována každému, rozměrem dle váhy\njeho, mnohá případně opravuje dřívější úsudek, který\ndnes ztratil na kursu. Celek iv nejstarších partiích\nneunavuje, není to kniha matematická, za 2 zi. levná,\njež by se doporučovala po\nněkterých doplňcích vydati ji\nv knižním formátě, s dobrými\ndrobnýni illustracemi. I na ve-\nnek v cizině by nám mohla\nposloužit, neboť o nás dosud\nnikdo v cizině nic nezná, své\ngalerie nemáme, tož aspoň\nna papíře bychom ji mohli mít !\nale takovéto věci jsou\nnašim žurnálům pořád ještě\nméně důležité než různé kníž-\ntičky, jichž se teď rojí stále\nvíc, jako kobylek, publikací\ntakovýchto ignorují, ač nemů-\nže se stále dosti doporučovati\nstyk středního stavu s uměním.\nPři každém kroku vidíme, jak\npoměry naše, požadavky pu-\nblika a jeho vkusu jsou übohé\njako snad nikde. Ovšem\nzde při nářku tom bychom\nmusili začít od kořene všeho\nzla, jemuž velice blízko jsou\nony naše žurnály, jež pro u-\nmění výtvarné nemají mnohdy\nani tolik taktu, by aspoň o\nněm mlčely, když nemohou\npsáti více než to, co kde ko-\nmu napadne ze kšeftu.\n(Dokončení.)\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ.« 4. SOUTĚŽ. SPOLEK DIVADELNÍCH OCHOTNÍKŮ V KRÁ-\nlové Dvoře vypisuje prostřednictvím »Volných Směrů« veřejnou soutěž na oponu pro divadlo v Hankově\ndomě. Opona měří 5xS metrů honorář za provedení obnáší 1200 korun dodání koncem letošního léta.\nPodmínky: 1. Výjev vat budiž z »Rukopisu Královédvorského« ať lyrický, ať epický.\n2. Barevná akizza v 1/'1M (50x80 cm.) odpovídejž pokud možno materiálu skutečného provedení.\n3. Do jury volí dva cleny konkurující, 1 clena redakce a 1 člena Spolek div. ochotníků v Král. Dvoře\ns hlasem poradním.\n4. Ceny dvě: 200 a 100 korun.\n5. I. cena vyplacena bude- práci relativně nejlepší ; a v případě zadání práce bude odečtěna ze sumy za\nprovedení.\n6. Lhůta k dodání skizzy do 30. července 1899 do 6. hod. več. St. Suchardovi, Praha, Rudolf, nábřeží.\nPro soutěž platí podmínky obvyklé u soutěží »V. S.« (v. obálku). Redakci tentokráte zastupuje J. Preisler."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c022", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "409 / 410", "page_fin": "409 / 410", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.6.1", "titre_corps": "[illegible]S. LAD. NÉMEC. STOJAN [illegible]ŽÁROV[illegible]ÁM.", "titre_sommaire": "[illegible]S. LAD. NÉMEC. STOJAN [illegible]ŽÁROV[illegible]ÁM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.23", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 80, "texte": "[illegible]S. LAD.\nNÉMEC.\nSTOJAN\n[illegible]ŽÁROV-\n[illegible]ÁM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c023", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "409 / 410", "page_fin": "409 / 410", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.6.2", "titre_corps": "PROK[illegible] NOVÁČI PAMĚT DESKA.", "titre_sommaire": "PROK[illegible] NOVÁČI PAMĚT DESKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.23", "debut_caractere": 3707, "fin_caractere_exclue": 3742, "texte": "PROK[illegible]\nNOVÁČI\nPAMĚT\nDESKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-07-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_07#c024", "volume": "bmtnaan_1899_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "411 / 412", "page_fin": "411 / 412", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.2.6.3", "titre_corps": "PLAKÁT.", "titre_sommaire": "PLAKÁT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "411 / 412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.24", "debut_caractere": 3955, "fin_caractere_exclue": 3971, "texte": "L. KUBA.\nPLAKÁT."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "365 / 366", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.1", "texte": "MATKA. — SKIZZA PSYCHOLOGICKÁ.\nNAPSAL V. VÍTEK.\n\nBylo asi v polovici srpna po šesté\nhodině večer, \\idyz se Dvořáková objevila ve dveřích\ntovárny na papír, ležící blízko u Prahy. Byla tento-\nkráte poslední ze všech dělnic, jež byly již před chvílí\nbuď o samotě nebo ve skupinách opustily místa celo-\ndenního zaměstnání. Ještě tu a tam zaznívaly hlasy\njejí družek před ní se übírajících, jež se zastavovaly,\naby si ještě před rozchodem uvolnily poněkud znavené\nduše a dopověděly si to, k čemu neměly času při\npráci. Ale ona nikterak nespěchala. Schválně jako by\nse držela po zadu, aby se nemusila k žádné z nich\npřidružit. Něco jí zdržovalo těžkou chůzí a na hlavu\nvěsila se jí zvláštní tíha něčeho bolestného, uvnitř je-\njího těla a duše se odehrávajícího. Její bledý obličej\ns vyrytými rýhami předčasného sestarání, její kalné\nšedomodré oči, jež tak tupě hleděly před sebe a těžká\núnava duševního smutku, jež dýchala z jejího zjevu\nvše to nasvědčovalo něčemu neobvyklému, co se\nv tomto dvacetiletém děvčeti muselo odehrávati. Zů-\nstávala až pod Letnou, ale proto přece nikterak ne-\nspěchala. Ano zdálo se, jako by měla každé chvíle\nklesnout! a zůstat ležet tak dlouho, až by se jí někdo\nujal a dal ji dopraviti ať již kamkoliv. Bylo jí to již\ntak lhostejné, co se s ní bude díti. Ba v této chvíli\nby byla nepohnula ani jediným svalem v obličeji,\nkdyby jí byl někdo řekl: »zemřeš!« byla by se\njen při té velké bolestné únavě, která ji objímala\na zdála se z ni v}/ssávati veškerý život, na něho za-\ndívala svým tupým pohledem a jedině snad toto slovo\nby jí bylo vyloudilo na tvář úsměv milého překvapení.\nSoumrak, vyvolaný mračny, jež se válely po obloze,\nse poněkud vyjasnil a propustil několik paprsků slu-\nnečních na krajinu, jež se tím však nestala nikterak\nvlídnější. Leželť na ní stín od východu a tak to vy-\npadalo, jen jako když na zarmoucené tváři se zachvěje\núsměv. Dvořáková prošla tunelem, jejž tvoří most pro\ndráhu a octla se před dvěma cestami. Jedna byla po-\nkračováním silnice, po níž se právě übírala, druhá\nbyla více pěšinou vedoucí pod nízkým svahem mezi\nmalými křovisky a dosti vysokými kaštany. Svah, na\nněmž se pěšina nalézala, byl porostlý travou a skláněl\nse pod ní ještě níže až k malému potůčku, jenž byl\ntéměř ukryt v husté a vysoké trávě, nad nímž tu\na tam vždy nějaká vrba trčela do vzduchu.\nDěvče zahnulo bezmyšlenkovitě na tuto nyní opu-\nštěnou stezku. Nebylo tu prachu tolik jako na silnici\na pak zde byl trávník, jenž ji lákal, aby si usedla\na odpočinula. Někdy jindy jí to ani nenapadlo, po-\nspíchala vždy, aby již byla doma u matky a pomohla\njí ještě v domácnosti leccos, posloužila otci, jenž při-\ncházel vždy k sedmé hodině domů ze slévárny na\nželezo, kdež byl zaměstnán, a aby se pak brzo dostala\nk spaní, neboť musela záhy vstávat dnes však ji\nani jedna z těchto starostí nenapadla. A pak byla tak\nunavena, že téměř klesala. Zašla as do poloviny stezky\na zde usedla do trávy za jeden nízký ale hustý keř,\ntak že jí nikdo nemohl pozorovat!. Odložila malý\nkošík, v němž si nosila vždy něco k jídlu do továrny,\npodle sebe a shrnuvši si šátek do zadu, podepřela\nhlavu do dlaní. Seděla tak chvíli bez pohnutí, jako\nzkamenělá. Pojednou jako by jí bylo něco uchopilo ze\nzadu a stisklo, vzpřímila svou plnou, vyvinutou hruď\na výraz jejího obličeje oživl bolestným zkřivením její\ntahů. Chytila se oběma rukama v pasu, jako by tam\nchtěla něco utlačit a zůstávala v tomto držení těla\nbolestně sténajíc a vyrážejíc ze sebe různé výkřiky,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "367 / 368", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMÉRY«\n\nZas ta bolesť bože, od rána už jí pronásleduje !\nA vždy ustane a zase se vrací s hroznou a neústupnou\nvytrvalostí. Dvořáková tušila, co je toho příčinou.\nA přece již to dávno věděla, že to přijde, že to musí\npřijít. Leč neděsila se toho tak, jako nyní, kdy to\nbylo neodvratným. Bylo jí tak těžko a nesnesitelno\nv nitru. Věděla, že se dneska stane matkou. Ale vědomí\ntohoto nového stavu jí tak neděsilo, jako pomyšlení,\njak bude dále. Ona byla již odevzdána dávno svému\nosudu, ta muka prvního poznání byla vytrpěna a její\nduše poněkud otupěla tím neustálým vědomím, co se\ns ní stane leČ její okolí doma nic netušilo. A to\nbyla ta nejhroznější trýzeň pro ni, vedle toho že i on,\notec jejího dítěte, ji opustil. Aspoň v něj doufala, že\nv nejtěžší chvíli jí bude nápomocen radou, kam se\nmá uchýlit, že ji bude bránit před posměšnými útoky,\njež se na ni se všech stran pohrnou, že bude vítat\njejich dítě s úsměvem a řekne jí konečně: staň se\nmou ženou leč to vše nyní se rozplynulo, veškeré\nty něžnosti, jimiž ji dříve zahrnoval, změnily se\nv hrubou odmítavosť a surový výsměch a jako by na\ndoklad své hrozné bezohlednosti začal mluvit s jinou !\nO jaká to byla muka nekonečná, ten první čas, kdy\ndošla k tomuto poznání. A při tom všem musela pra-\ncovat a se namáhat do úpadu, dýchat odporné zá-\npachy továrenské, poslouchat výsměšné řeči svých\ndružek a být podrobena jich pohledům, které ji pálily\nv duši. A komu si měla postěžovat, u koho hledat\noporu? Doma dovedla vše až dosud zakrýti a tak\nzůstala se svým těžkým tajemstvím sama. O jak se\ncítila nyní dvojnásob opuštěnou! Sama sama.\nA jak bude dále? Domů nemůže och ne ne.\nDěsila se otcova hněvu, jenž byl všeho schopen. Vy-\nhnal by ji i s dítětem a ona by se octla na ulici,\njako žebračka a nej bližší strážník by ji sebral. Matka\nby ji zajisté také zavrhla. to jedna z žen niž-\nších tříd, která však vždy měla na mysli »poctivosť«,\njak říkávala a neodpustila prý by jí nikdy, kdyby se\nproti ní prohřešila. O bylo to smutné a hrozné. Zdálo\nse jí, že nyní nadejde konec, že zahyne ona i s dí-\ntětem. Ach! Snad to bude tak lépe. Co také již oče-\nkávat od života. Samá bída, utrpení, námaha, žádná\nstopa radosti, žádný úsměv. A teď ještě k tomu tahle\npohroma! Může doufati v něco lepšího? Lidé ji za-\nvrhnou, hodí po ní kamenem, každý o ní řekne s opo-\nvržením : což pak ta, ta již má něco za sebou!\na naděje, že by se našel muž, jenž by jí vynahradil\nsvou láskou to, o co vše bude připravena, jenž by ji\nřekl: »odpouštím ti«, jenž by jí pozvedl z toho bláta,\nkam ji hodil muž jiný v to přece by bylo pošetilé\ndoufat, to je jen v pohádkách! A tak co jí ještě\nzbývalo ? Byly to těžké myšlénky, jež svíraly její opět se\nsklonivší hlavu. A pak nový záchvat bolestí, stále\nsilnější a krutější, jenž ji vysiloval a zmítal jejím\ntělem. Zsinalá v obličeji, s kapkami potu na čele,\ns vyděšeným pohledem v oku, tápala vedle sebe jako\nby hledala něčí ruku, jež by ji posilnila neb pohladila.\nA zatím tu byla jen tráva a holá zem, na níž ležela.\nChytila se jednoho trsu a svírala jej křečovitě, jako\nby se ho chtěla zachytiti nad nějakou propastí, do níž\nse jí zdálo, že padá. A pod těmito krutými, těžkými\nnárazy bolestí, jež na ni dopadaly jako rány kladivem,\npozvolna unikaly a míjely ty hrozné myšlénky, které\njí stěžovaly tuto chvíli. Zdálo se jí, že upadá do ně-\njakého těžkého snu, v uších jí hučelo, před očima\nskakaly jí ohnivé body, vše se točilo v jedné smě-\nsici a víru.\nCítila již jeu velkou a tupou neustávající bolesť,\nvše ostatní mizelo do pozadí. Pojednou vydral se jí\nz úst výkřik, pronikající osamocenou cestou do polí\na do vzduchu, kdež mizel, rozplývaje se do prázdna.\nNenašel nikde ozvěny a zanikl nevyslyšen v té opu-\nštěné samotě bez soucitu\nKdyž se probrala z polovičního bezvědomí cítila\nvelkou úlevu. Vše bylo odbyto. Připadalo jí, jako by\nse byla probrala pojednou z nějakého děsivého snu,\njehož dozvuk ji ještě pronásledoval, ale již mizel víc\na více do pozadí, čím více vystupovala skutečnost.\nAle přece tomu tak v pravdě nebylo. Pouze veškeré\nbolesti tělesné z ní byly spadly a tím se jí také\nuvolnilo v duši. Cítila jen hroznou únavu, ještě větší\nnež dříve, tak že se ztěží mohla pozvednouti. Pojednou\nněco zaslechla. Zahýbalo se to 11 její nohou a tenký,\nvřeštivý hlásek zatřásl vzduchem. Klesla opět na znak\na počala prudce oddychovati. Projelo jí to duší a za-\ntřáslo jejím nitrem tak divoce, že se jí vydral jako na\nodpověď onomu hlásku, nebo jako ozvěna její duše\nvýkřik, v němž byla skryta úzkost a trochu dychti-\nvého překvapení. A přece se neodvažovala pozvednouti\na pohlédnouti na to malé stvoření. Jako by ještě chtěla\nzdržeti svým pohledem to, co jí bylo částí světa. Ne-\nchtěla se o tom přesvědčit! a chtěla udržeti se tak\naspoň na chvíli ještě v sebeklamu, že to není pravda.\nPak ale se rychle vzchopila a odhrnula poněkud sukni.\nA tváří v tvář dívala se matka se zděšeným a bo-\nlestným výrazem na malé, šklebící se dítě, jež mhou-\nřilo oČi a stahujíc rty instinktivně k ssání vyráželo\njimi občas pronikavé zakvílení. Zmítalo nohama a ruč-\nkama, chytalo se sukně a nohou ženy a kroutilo celým\ntělíčkem jako Červ, jenž byl vytažen ze země a hozen\nna světlo. Byl to život nový a viditelný.\nDívala se tak chvíli na ně, jak se to svíjelo na\ntrávě, na tom svém prvním loži a nebyla v prvním\nokamžiku schopna myšlénky. Zdálo se jí, že v ní byl\nveškeren cit náhle zkameněl a srdce se zastavilo.\nZdálo se, že ani nedýchá.\nPak sebou trhla a prudce se chytila oběma rukama\nza hlavu, jež se jí zaryly svými nehty do kůže.\n»Ježíši, Ježíši«, vydralo se jí z hrdla tak těžce a zou-\nfale. A v oněch dvou slovech zdála se spočívati celá\nta hloubka jejího smutku, jejž vyvolalo v její duši\ntoto zrození. A náhle proud slz se jí vyřinul z očí\na padal na její dítě, zatím co její hruď sebou křečo-\nvitě zmítala."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "369 / 370", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.3", "texte": "A. MUCHA.\nILLUSTRACE.\n\nSeděla tak dlouho v tupém polosnění, nepokoušejíc\nse ani přemýšleti, co by měla po čiti. Její vůle zdála\nse úplně mrtvou v její hlavě.\nZdálo se jí, že nadešel konec, že tu již zůstane\nna vždy i se svým dítětem. A v tomto bezvládném\nodevzdání se osudu, po tom odhození každé zbraně\na nastavení svých prsou každé ráně, třeba do srdce\nmířící, sklesla opět na znak a zavřevši oci bořila se\ndo jakési uspávající a konejšící ji měkkosti vědomí,\nže pozbyvši veškerých práv, zbavila se i všech po-\nvinností. Bylo to jakési vzbouření, první záblesk vzdoru\nproti morálce, jež tak mnoho od ní žádala a tak málo\njí dávala v odměnu. Nebyla si vědoma toho jejího\nzákona, ba i její samotný pojem jí byl pouze mlhavým,\njsa roztříštěn v několik zásad křesťanského vychování,\njehož se jí dostalo ve škole a doma, a to tvořilo celý\nmravní podklad tohoto děvčete, jež nemohlo míti tolik\nvzdělání, aby si ho spojilo v jeden celek mravního\nnazírání na svět. V tom všem ostatním musila se\nspoléhati pouze na svůj cit ci spíše na jeho instinkt."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "371 / 372", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.4", "texte": "»VOLNE SMÉRY«\n\nAle mateřský pud, jenž převládá u každého zvířete ke svému mláděti, byl v ní nyní potlačen oněmi\ntěžkými myšlénkami, jež jí sužovaly o jejím budoucím osudu ve společnosti, v níž bude i na dále nucena\nžiti. A k tomu ještě to těžké zemdlení, ta opuštěnost, ta bolest duševní i tělesná! Vše to v ní dusilo při-\nrozenou lásku, tak že jí ani nenapadlo, aby uchopila toho malého tvora a podala mu svůj „prs. Toužila jen\npo klidu a odpočinku, v jehož objetí se cítila tak volnou, shodivši ze sebe rázem všechno, s výsměchem\ncelému světu, jako v teplých peřinách. Nechtěla vědět o ničem více, chtěla jen ležet a nic víc. A když dítě\nji znepokojovalo u její nohou, odkopla je jednou z nich od sebe, aby již jednou měla pokoj i od něho.\nA z hluboká oddychujíc usínala, zatím co na trávě u šípkového keře, kam ho byla odstrčila, vyráželo\nmalé stvoření pisklavé tóny, odloučeno již úplně od matky, jsouc úplně nahé a třesouc se zimou při tomto\npodivném vstupu do nového svéta\nBylo asi k 9. hodině, když se Dvořáková po-\njednou prudce vzchopila, vyrušena nějakým hřmo-\ntem z tvrdého spánku, do něhož upadla. Byla již\nsilná tma, zvýšená ještě černými mračny, jež stály\nnehybně a těžce na obloze. Ve vzduchu bylo cítiti\nblízkou bouři. Bylo tak dusno a chvílemi se za-\nblesklo a zahřmělo. Jeden z těch otřesů vzduchu\nprobudil děvče. Zmocriil se jí úžas v této podivné\nsituaci, v níž se octla a kterou nemohla hned po-\nchopiti. , Pak náhle se jí vyjasnilo. Tma na oka-\nmžik ustoupila silnému bělavému zábřesku světla,\njenž ozářil nedaleko ní ležící dítě. Bylo zcela\nklidné a nehýbalo se. Vyskočila jako šílená. Vy-\nvstal v ní zvláštní, nevysvětlitelný jí záchvat vzteku\nproti tomuto malému, bezbrannému tělíčku, jež\njí znova vstoupilo před oči a vyvolalo tu starou\nútrapu v jejím nitru, na níž byla ve svém spánku\nzapomněla. Vyrazila ze sebe několik slov hněvu,\nzatnula zuby a pěstě a jala se dupati nohama na-\nchýlena ku předu, jako by se chtěla na ně vrhnouti\na rozšlapati je. Vypadala jako nějaké rozzuřené\nzvíře, jež se chce do něčeho zakousnout, ale je\nuvázáno na řetězu. I jí cosi drželo zpět a nedávalo\njednati jejímu vzteku, jenž se jí náhle zmocnil. A\npojednou zvednóuc obě pěstě vypjala se v celé své\nvýšce s rozpuštěnými a vlajícími vlasy a hrozíc\nna jednu stranu křičela, jako by ji někdo bičoval:\n»Ty bídáku ty bídáku —« A spousta slov\nřinula se z úst této rozbouřené ženy, jež cítila\nsvé pošlapané mateřství do prachu a špíny a jejíž\noči se téměř leskly tím vnitřním v ní planoucím\nohněm, jenž z nich šlehal, zatím co její postava\nsplývala ve tmě v těžkém ji obklopujícím stínu.\nKonečně unavena ustala, jsouc rozčilením beze\nsmyslů. Představy se jí počaly másti a ona jako ší-\nlená počala ze sebe trhati šaty, vlasy, škrabala se do tváře, kousala se do rukou a bila se pěstí jako by se\nmstila na někom, kdo zavinil její pád. Opět mdlý záblesk světelný ozářil jí okolí. U keře se cosi za-\nhýbalo a slabounký hlásek novorozeněte opět jí dorazil ke sluchu. Bylo to zakvílení a pláč zároveň, avšak\nmdlý a bez síly již téměř, unavený předchozím dlouhotrvajícím křikem a prudkými prvními pohyby.\nAno, ano, ty jsi tady. Vím o tobě, neboj se. Ty jsi také příčina mého hrozného trápení. Hnedle\nbude konec i s tebou, ty jedno vížle ——« a chopivši se dítěte stiskla je prudce ve svých rukách. Za-\nkvílelo opět bolestně a zahýbalo se bolestí. Bylo tak studené a vlhké rosou, jež se naň byla usadila a od-\nnímala mu trochu toho tepla, jímž dýchal jeho krátký teprve život. Avšak Dvořákové se to nyní nedotklo.\nMusí se ho zbavit za každou cenu a to hned. Ať tím větší hřích padne na hlavu toho, kdo byl přičiním\njejího neštěstí. Dole hrčel lehce potok. Ano, ano, tam to bude nejlépe. A bude brzy konec.\nStrhla si rychle šátek s hlavy a zabalila doň dítě. Nebude to aspoň ze začátku tak nápadné, až půjdou\nlidé ráno kolem. A bude konec konec. Cosi radostného se jí zatřáslo v duši při tomto pomyšlení,\n\nA. MUCHA.\nPOZVÁNKA."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "373 / 374", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.5", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nALF.\nMUCHA.\nILLUSTRACE.\n\nže tím snad bude rázem zbavena všeho, co jí způsobovalo tu hroznou bolesť. A snad se to ani nepro-\nzradí! A zvednuvši dítě, u něhož klečela na kolenou, zahalujíc ho do šátku, vzchopila se a chtěla seběhnouti\nse stráně dolů, aby ho tam hodila.\nLeč pojednou se zarazila a ztajila dech. Něco se blížilo tmou po stezce směrem k ní. Ano, to byly\nkroky. Zvláštní divoká hrůza jí sevřela hruď. Bude zde dopadena i s dítětem a vše bude ztraceno. Byly\nto kroky pádné a těžké. Patrně nějaký muž, jenž ji uchopí a povleče někam na strážnici a ona v hanbě\nbude třeba vedena ráno Prahou. Zmocnila se jí téměř bitevní panika a v tom pomatení náhlém a prudkém\nzahodila dítě na zem a prchala šíleně do tmy ku předu. Utíkala bez cíle, bez rozmyslu, přes pole, přes\nlouky, přes cesty, klopýtajíc o hroudy a hromádky s kamením, padajíc do příkopu a opět vstávajíc s po-\nsledními zbytky síly svého vysíleného těla a\nuštvané duše. Její churavě vznícená fantasie na-\nmlouvala jejímu sluchu, že ty těžké kroky se poz\njednou daly za ní do útěku a pronásledují ji be-\nustání. Konečně v jednom hlubokém příkopu, do\nněhož se svalila s nějaké vysoké stráně, zůstala\nležeti, bezvládná a polomrtvá, nejsouc schopna\nmyšlénky s očima otevřenýma, zírajícíma na tmavé\nnebe, co její rty se třásly v zimničném rozechvění\njako dva listy, šeptajíce nesouvisle a trhaně: smiluj\nse smiluj se —, kéž bych já jen mohla\numřít. Cítila opět velkou bolesť v životě/ ale utr-\npení její duše bylo větší. Leč byla tak bezvládnou,\nže sebou více nemohla pohnouti. Upadala v bez-\nvědomí, tím neustálým vysilujícím ji napjetím její\nduševních i tělesných sil.\nPočínalo se již rozednívati, když se probrala\nz té těžké mdloby. Cosi ji studilo na těle. Sáhla\"\nsi na čelo a cítila, že je má vlhké. I její šat byl\nprosáklý vlhkostí přiléhaje jí těsně k tělu. Leč ne-\ncítila se více tak hrozně zemdlenou jako před tím.\nAčkoliv již skoro půl dne před c nou nocí nebyla\nničeho požila, zdálo se jí nyní, že je mnohem sil-\nnější než dříve. Zima jí rozrazila a počínající úsvit\nprobudil v ní zcela jiný, klidnější směr myšlének\nnež včerejší večerní soumrak. Nejprve si uvědomila,\nkde se nalézá. Rozhlédla se kolem a viděla dlou-\nhou planinu snižující se k nízké úžlabině kudy\nse valila řeka a mizící na úpatí vysokých vrchů\na kopců. Poznávala zcela určitě toto okolí, jí tak\ndobře známé. Jak se sem dostala? A celý obraz\nvčerejšího jejího zápasu vystoupil jí před duší.\nSáhla si na hlavu. Byla prostovlasá. Kam dala\nšátek? A pojednou prudce vyskočila. Ach! pravda\nzabalila do něho dítě! A kolem je tak vlhko,,\nzem je tak chladná. Muselo mnoho pršet. Vzpo-\nmněla si na to zamračené nebe včerejší, na ty blesky, jež jí co chvíli ozařovaly její dítě u nohou jí ležící.\nA ona ho opustila; vztáhla vzpřímené a sepjaté ruce před sebe a nechávala je volně klesati dolů dívajíc\nse k zemi s udivenou zoufalostí lidí, jejichž mlčenlivý zjev volá: bože můj, jak jsem to jen mohl udělat!\nCosi nového jí projelo duší, co během té celé bolestné doby' oni ani nezavadilo. Byla to lítost. To dítě\nnahé a bezmocné, zmítající sebou u šípkového keře na holé, studené, vlhké zemi vystoupilo jí pojednou před\nduší a cit mateřství, nyní, po tom, kdy vše ostatní bylo již nezbytně ztraceno, vynořil se vní v plné své\nsíle a volal o své právo. Zdálo se jí, že se jí nový život vlévá do krve.\nOna je matkou! Všechny ty bolesti, jež jí dusily předešlého dne, zničily vní pozvolna téměř každý\nmravní pojem, neboť si uvědomovala, že ji nyní každý odkopne. Ale na dně jejího nitra zůstalo pod tím\nuvadlým listím přece něco ležeti. Něco ve kého, svatého, co ihned neviděla. Byla to láska k dítěti! Co\nje jí ještě po všem ostatním? Jen ono jediné dovede vní udržovat něco, co ji bude těšit! Cítí to dobře\nach! ano, zcela určitě. A bude aspoň vědět, pro koho nyní trpí a bojuje. Cosi všelidského a měkkého objalo"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "375 / 376", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.6", "texte": "A. NĚMEJC.\nNÁČRT K MADONNĚ.\n\npři tom její schvácenou duši. Oddechla si klidněji.\nAčkoliv si to neuvědomila myšlénkami, cítila přece\nněco sladkého, dotýkajícího se jedné tajemné struny\nv nitru, jež zvučívá jen v nejvýznamnějších dobách\nlidského života. Vždyť vyplnila tím Částečně svůj úkol\nco zena. Co více chce ? To ostatní je jen klamavá\nokrasa toho pravého, hlubokého významu životního.\nTo jest jen zhýčkání, libováni si v tom, čeho se druzí\ntak málokdy zmocňují, totiž spokojenosti a měkkosti\nokolí. Takováto zvláštní píseň mlhavá a neurčitá co\ndo myšlének, leč procítěná jejím nitrem, aniž by ji\ndovedla vysloviti, pochopená jejím vysíleným mozkem,\njediným vnuknutím přírodního pudu a poslání co ženy,\nzrodila se v ní v tomto úsvitu, zbavila ji vší té hrůzy,\nkterou jí ješté nedaleká noc zahrnovala, dovedla ji\npřesvědčiti, že není vlastně tak nešťastnou a bídnou,\njakou si včera připadala.\nAch! býti matkou, což je to zločinem a hříchem?\nA obrátila se s úzkostlivou touhou v pohledu\nkolem sebe, pátrajíc se zimničným chvatem po směru,\nkudy sem přišla. Ó ten übohý brouček! Zachrání-li\nho pro sebe, jak bude šťastnou! Bude mít pro koho"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "377 / 378", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\npracovati, pro koho mysliti. Pochopovala, že nyní jen\nna tomto stvoření visí pro ni ještě jako na nitce\nkousek toho štěstí. Ano, bude ho milovati, bude ho\nvychovávat. Půjde s ním daleko, někam do ciziny,\nkde ji nikdo nebude znát. A povleče se tak dlouho,\ndokud bude mít poslední sílu a dech.\nJen kéž by ho zachránila, udržela při životě. Jak\nbude vděčnou bohu, osudu, všemu a odpustí všem.\nA sotva popadajíc dechu vlekla se zpět se skloněnou\nšíjí a se zimnicnou touhou ve strhaném pohledu přes\nta pole, cesty a příkopy, kudy včera tak šíleně prchala.\nZatím na východě vynořilo se srpnové slunce\nv cerváncích a ozářilo krajinu v plném lesku. Nebe\nse bylo již skoro úplně vyčistilo a jeho krásný blankyt\nnořil se zvolna jemnou mlhou a párou vznášející se\nnad zemí. Bylo tak krásně v tom polním vzduchu\nuprostřed zeleně a stromů, jež se byly nočním deštěm\nzbavily opět svého prachu, neboť vše dýchalo svěžestí\na silou plného léta.\nKonečně se přiblížila Dvořáková k onomu místu\nna opuštěné stezce. Se ztajeným dechem a smrtelnou\núzkostí plížila se jako kočka, zastavujíc se chvílemi\na opírajíc se tu a tam o strom, aby neklesla v tom\nnesmírném rozčilení, jež se jí zmocňovalo. Jest tam\nještě, či je někdo odnesl? Je-li tam, žije a dýchá?\nNení již mrtvé? A výkřik zděšení, zadržený však\núzkostí, dral se jí z hrdla. Konečně zehlédla keř.\nKrev jí stydla v těle, cítila, jak jí běží mráz od špičky\npaty vzhůru po zádech ež po záhlaví. Vše se kolem\nní točilo, tak že již skoro klesala. \"Rty její zsinaly,\nbyly bledé jako z vosku !\nNaklonila hlavu, dívajíc se z dálky, zda zahlédne\nnějaký předmět pod keřem. Neviděla ničeho a připa-\ndalo jí, že jí uniká život pozvolna jako by krvácela.\nÚdy se jí třásly, v uších jí zvonilo, hlavou j iko by\njí házel z jedné strany na druhou. Pak náhle výkřik,\nprudký a rozléhající se okolím. Jedním skokem vrhla\nse na místo, kde konečně zahlédla to, po čem pátrala.\nRozbalila, třesouc se jako list, honem šátek a pozvedla\nk sobě dítě, klečíc na kolenou. Zahýbalo se lehce\na jeho bledé rty pohnuly sebou, však bez pláče a bez\nhlásku. Bylo tedy ještě živo ! LeČ jak to, že nebylo\nvlhké deštěm? Vždyť v noci tolik pršelo. Pohlédla\nkvapně na ono místo. Zvláštní náhodou hodila je včera\nzrovna do husté trávy, kde bylo schováno pod roz-\nložitým keřem. To ho snad zachránilo ! A pozvednuvši\nho ke rtům zlíbala každé místečko jeho studeného\ntěla, snažíc se ho zahřáti svým übohým dechem, jejž\ns těží sama lapala. Pak honem ho zaobalila a podala\nmu prs. Po chvíli počalo j ž jeviti čilejší známky ži-\nvota a hýbalo sebou, plačíc a vyrážejíc opět ty pisklavé\ntóny, jako včera. A tato žena na pohled tak bídná\na übohá, klečíc na kolenou a dávajíc opět život svému\ndítěti, modlila se v této chvíli; děkujíc bohu, že jí je\nzachránil a na její strhané, hubené tváři zářil úsměv\nněčeho nového a velkého, co teprve nyní chápala\núsměv mateřství. Bída, hlad, utrpení to vše nyní\nmizelo před tím novým vycházejícím sluncem v její\nduši. Přestala být děvčetem, cítila, že se s ní stala\nzměna. Byla že.iou, jež více ve světě nehledá lásku\na obdiv a netouží po nich, ale jež to dává nyní sama,\npociťujíc nový zákon povinnosti vyrůstat v sobě. Zrodil\nse u ní sám sebou, tak náhle a přesvědčivě, že se\nmu musela rázem podvolit. A ona v té chvíli byla\nnaplněna uspokojujícím vědomím, že dovedla pochopit\nživot.\nPak se zvolna pozorně vzchopila as upřeným\nzrakem na ssající dítě übírala se krok za krokem ku\npředu. Kam? Do života do života\nSlunce proniknuvší korunami a kmeny s+romů ozá-\nřilo její štíhlou, skloněnou postavu, líbajíc svými pa-\nprsky její prostovlasou hlavu a kos, poskakuje s větve\nna větev, provázel ji svou písní.\n\nZW. M. HUNTOVÝCH HOVORŮ\nO UMĚNÍ.\n\n(Dokončení).\nMilletovy obrazy dýšou nekonečností,\nnaproti tomu Couturovy mají svoje meze. Jsem Cou-\nturovi za všechno vděčen, čemu mne naučil, ale bylo\ndobře, že jsem od něho odešel, neboť jak jsem po-\nznal Milleta a jeho díla, otevřel se .mně nový svět.\nMoje nazírání na lidskost a život vůbec se zveličilo,\nneboť jeho figury zdály se být opravdu živoucími,\npracujícími lidmi. Pole zdála se být skutečnými poli,\nna nichž lidé a zvířata pracovali, kde jejich život se\nobrážel, nad nimiž kolo času se točí ve věčné proměně.\nByl to největší muž v Evropě líčím Vám jeho\npoetickou stránku, ale on byl velkolepý, překonávající.\nTak velký, že jen málo kteří se mu vyrovnávali. Četl\njen to, co mu mohlo prospět, Homera a Shakespeara\numěl nazpamět;' zrovna jako Abrahamu Lincolnovi jen\nněkolik knih mu bylo čtení hodných. Jmenovitě mi-\nloval Hamleta a bavil se rád »Oblaky« Aristofanovými.\nPožitkem nad požitky bylo, slyšet ho Čisti z bible;\non pojímal všechno se stanoviska malířova, to se člo-\nvěku vyjasnilo zvlášť, když četl Knihu Ruth. Zdá se\nmně, že to byl jediný člověk, který uměl umělecky\npodat věci po spůsobu biblickém. Když jsem jeho\nvěci poprvé spatřil v Paříži, šel jsem do výstavy\ns přítelem, a oba jsme byli okouzleni. Ani živé duše\nse po nich neohlédlo, říkali jim »tristes affaires«. Bylo\nto v době, když jsem pracoval v atelieru Couturově,\njenž sám ho nedovedl ocenit. To mne pohnulo, že\njsem šel k Milletovi a dvě léta u něho zůstal. Našel\njsem ho tři střevíce pod zemí, ve sklepě pracujícího,\nkde jeho obrazy vlhkem plesnivěly. To mne tak do-\njímalo, že jsem z nich kupoval, co mně jenom poměry\ndovolovaly, a za krátko rozšířila se pověst, že nějaký\nbohatý Angličan kupuje všechno, co on namaluje\ntím byli jiní lidé podníceni, že se sháněli po obrazech\na kupovali, kolik jen jich mohli dostat. Ale za jaké\nnízké ceny! O tom nemáte ponětí! Za nejdražší obraz,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "379 / 380", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.8", "texte": "FR. ŠIMON.\nSTUDIE.\n\nkterý jsem koupil (Střihače ovec), zaplatil jsem 90 dol-\nlarů a on ani peníze nedostal, neboť obchodník,\nod něhož kupoval barvy, prohlásil, že musí dostat buď\nobraz nebo peníze, načež já mu zaplatil a obraz byl\nmůj. Millet byl do té doby tak chůd, že jakživ neměl\nani sto dollarů, dokud jsem mu nepřinesl peníze za\njeden jeho obraz. Byla výstava, vláda vyjednávala\no jeden obraz, ale za capart; byl jsem přesvědčen, že\nby pan B. rád dal víc, jen aby jej dostal. Donesl\njsem obraz do atelieru přítele Hearna (sám jsem tehdy\natelieru neměl) a pohnul jsem pana 8., aby se na\nněj podíval. Millet žádal 500 dollarů, cenu to, jež se\npanu B. nezdála vysokou, koupil obraz hned ale ne-\nposlal hned peníze, což Milleta nad míru znepokojilo.\nMillet ztratil zmužilost. Konečně přišla očekávaná\nsuma; když jsem mu ji přinesl, přijal peníze micky,\nale druhého dne mně řekl, poděkovat že mně nedo-\nvede, ale že snad uslyším rád, že nikdy před tím\npět set dollarů neměl.\nPtáte se, zda mnoho maloval ve volném vzduchu ?\nKonával daleké procházky, aby mohl pozorovat věci\nkolem sebe a studovat je. Také jsme si někdy vyšli\nspolu, potkali jsme ku př. povoz, tu on jej zadržel,\nupozornil mne na všechny podrobnosti, jak světlo pa-\ndalo na kola atd. Nejmenší maličkost ho zajímala,\nčasto jsme bývali celé odpoledne venku a neušli jsme\nani hodinu cesty. V Louvru vedl mne před Man-\ntegnu nebo před Důrera, ukazoval mně co krásného\nna jejich obrazech a pak se ptal: »Kde pak za těmihle\nzůstává Váš Tizián?« Vždycky říkal, že nebaží\njít do Itálie, že člověk může vidět dost krásných\nobrazů v Louvru. Krajané, s nimiž se stýkal, mu\nnerozuměli, on pak naproti nim byl upjatý a zdrželivý.\nJednoho dne jsme přišli do Fontainebleau k ná-\ndražní stanici; oba jsme měli na : obě jlluzy, Millet\nvždycky nosíval kroj pracovní třídy, říkaje si »dělník«,\na já se cítil šťasten, že se mohu vedle něho zdát\ndělníkem. Oba měli jsme veliký hlad a protože bylo\nještě 15 minut do odjezdu vlaku, objednal jsem něco\nk snědku. Sklepník se nám vysmál tu se Millet\npodíval na něj od hlavy k patě a řekl: »Mon garcon,\nvous étes ď une gaíte extraordinaire!« (Milý hochu,\nvy jste kromobycejně vesel!) V okamžení byl člověk\nten, jak by ho proměnil a obsloužil nás nad míru\npozorně. Millet ve svých obrazech vždy figury\npodřizoval jejich zaměstnání »jejich ruce jsou na\nto, aby pracovaly, a jejich nohy, aby chodily.«\n»Ale říká se, že Millet neuměl malovat podobizny ?«\nZe neuměl? Rozhodně uměl podobizny malovat, ale\nty by nebyly vypadaly tak, jak by si je lidé bývali\npřáli, nýbrž jak on si je přál! On jenom nechtěl ma-\nlovat nic »hezkého« a »poutavého«, dokud by se obe-\ncenstvo nenaučilo oceňovat jeho obrazy ze života děl-\n/ v t\nniku. Říkali, že nemaluje elegantně podívejte se jen"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "381 / 382", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.9", "texte": "JOS. SCHUSSER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "383 / 384", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.10", "texte": "»V OL NÉ SMĚR Y«\n\nna nohu ženy na obraze »Střihač ovcí«, v ní je víc\nelegance, než v čemkoli, co Watteau namaloval! Let\nje třeba k tomu, aby člověk pochopil harmonii a těžko-\nmyslnost této skupiny; je namalována s velikou pílí,\nne pouze s vroucím citem, je to vážná, trpělivá práce\nten a ještě jiné obrazy jsem koupil, od mnohých ne-\nrozloučil se Millet nikdy. Lidé mu říkali bručoun,\nprotože nerad se súČastnil hovoru jiných; svět s ním\nnakládal špatně a on se nikdy s tím nesmířil docela.\nJedenkrát jenom mně pomohl, jinak však bylo pořád\njeho řečí: »Hunte, musíte pracovat!« Já si myslil,\njak horlivě pracuju a on mne pokládal za lajdáka!\nKuchař Rotschildův byl prvním mužem, který si koupil\n»Milleta«. Millet se smál myšlénce cestovat\nvšeckno, čeho potřeboval, nalézal doma. Nehledal\nznámostí s nikým, měl svého času víc zapotřebí; ač-\nkoli se stýkal s každým umělcem zdvořile, říkali mu\npřec halama.\n»Nemyslíte, že detaily většinou seslabují effekt\nobrazu ?« Ba že, ale jsou lidé, kteří dovedou pra-\ncovat na svém obraze rok a déle, znova a znova\na nezkazí ho ! Rafael to uměl, též Millet, myslím, že\nse taková věc podaří jen nejznamenitějším talentům\ns druhé strany každý, kdo je s to, aby své dílo vy-\npracoval dokonale, je talentem »z boží milosti«, ku př.\nVelasquez, a jak »bez namahání« působí jeho obrazy !\nSpisující kritikové mohou ocenit umění jen tehdy,\njsou-li sami umělci. Zrovna tolik lásky patří k posu-\nzování obrazu jako k namalování. Máte zde ku př.\nThéophila Gautiera, jednoho z nejzdatnějších kritiků;\nten řekl jednou ke Couturovi, že ve svém článku\no »Saloně« o jeho obraze nenapíše ani slovíčka, jestliže\nto a ono na něm nezmění, na to Couture: »Musíte\no tom něco říci, protože by Vás lidé jinak měli za\nosla.« Jaká troufalost naproti malíři! Ovšem, kritikové\nvědí, že se lidé dávají rádi upozorňovat na chyby\nobrazu; jenom se obdivovat, to se zdá být hloupé, je\ntaké mnohem interesantnější, plavat velkým proudem\na hanobit. Opravdu velkolepé umělecké výkony ne-\nmohou nikdy být oceněny přiměřeně své pravé hodnotě,\nto dovede pouze malíř sám; a přec je hromada mla-\ndých lidiček, kteří »moudře mluví« o Michel Angelovi\njaká pochoutka nad pochoutky by byla pro něj, po-\nslechnout si je!\nProspívá občas mezi prací vyjít si na procházku,\nčlověk při tom uzří mnoho věcí. Padne-li Vám do\nočí něco zvlášť krásného a pozoruhodného, přeneste\nto v myšlenkách na své plátno, uvažujte, jak byste\nto asi provedli to Vám pomůže ku předu zrovna\ntolik, jako byste to vykonali skutečně.\nVyvedl jsem tuhle podobiznu tak, jak mé síly\nstačily; ovšem by mne moje ctižádost mohla svést,\nabych ještě tu tam přimalovával, to nebo ono, co\nchybí, ale já vím, že bych tím obraz jen zkazil,\na proto se radš přemáhám, nechat ho, jak je. Snažím\nse zachytit celkový dojem osobnosti, kdybych chtěl\nse pokusit, podat něco nad to, pozbyl by obraz ze\nsvé prostoty a pravdivosti. Chcete-li vzbudit pozornost,\nobětujte maličkostí co možná nejvíc! Musíte udržet\nsvůj obraz prostý všeho nepodstatného, on musí di-\nváka uhodit jako zjevení!\n»Podobizna není podobna !« Nevadí! Nezabíjejte\nsi práci absolutní podobností! toť to, co umělce\nsprovozuje se světa, to, že »musí malovat pro rodinu«,\nkterá chce mít všechno »na vla = « ; a kdybyste i všechno\ntak vymaloval, přijde jich pokaždé ještě dvacet, kteří\nchtějí zas něco jinak. Nemůžete každému vyhovět\na proto je lépe, když uspokojíte jenom sebe d-\novedete-li!\nVáš obraz není dost klidný, věci nestojí na svém\nmístě; Vy jste udělal z každé jednotlivosti hlavní vec,\na tak není to žádný celek! Nezačínejte s výjim-\nkami, zůstaňte u pravidla! Učte se v obraze pod-\nřizovat jednu část druhé! Prostota celku je zma-\nřena, nedovedete-li nic vypustit z toho, co se vám\nprávě líbí! »Nevím, co mám dělat!« Naučíte se\ntomu při práci. Usmyslete si, něco kreslit a hleďte,\nkam s tmi dojdete. »Co si mám vzít?« Něco, co se\nVám líbí! »Prosím, navrhněte mně něco!« O, což já\nto mohu vědět? Zrovna tak dobře bych Vám moh'\nříci, kterou modlitbu máte odříkávat! Nekreslete přec\njen pořád a věčně tohohle italského kluka! Proč si\npřed se nevezmete už něco jiného? Ovšem je to famosní\nchlapík, ale vy se musíte naučit ovládat všechno !\nKřiklouni Vás na živobytí neudrží! ač spůsobují mnoho\ndobrého, ba dokonce jsou potřební! Těm lidem se\nvede dost krušně, neboť většinou jsou tací, kteří nikdy\núspěch neměli; ale zač stojí jejich kritika? Kolik Vám\nmohou povědět z toho, co musíte vědět? Takoví lidé\nmyslí, že Vám chybí ještě to a to, ale kterak byste\nto moli' změnit nevědí!\nJak stvořil Shakespeare své kusy? Líčil, co byl\nviděl a zažil; byl to náramně jemný pozorovatel ži-\nvota, muž z lidu byl mu zrovna tak důležitý jako\nosud králů. Zrovna tak vedlo se Cervantesovi a Mo-\nliěrovi. Shakespeare si neřekl: »Teď chci být origi-\nnální!«, šel s otevřenýma očima světem a psal své\nveselohry, jako já kouřím doutník nebo čtu knihu.\nAle můžete mně věřit, nebral to proto jen tak leda-\nbylo ; ti, kdož měli úspěchy, ti si jich perně zasloužili!\njen ve své věčné ziskuchtivosti štítí se většina lidí\nmnoha námahy.\nKupec a právník nemají ničeho činit s tvůrčími\nvěcmi, jsou to snad velice zdatní a učení lidé, ale\nVV • ' -i • V V / v -\noni nesmeruji k nejvyssimu ; zaměstnaní jejich zhusta\nžádá, aby vydávali za právo věci, které dle svého\npřesvědčení neschvalují. Přeneste si takové pojímání\ndo umění a rozvažte si toho výsledek !\n(O Velasquezově obraze Odevzdání Braganzy.) Toť\njedna z nejvznešenějších látek, kterých kdy byly zpraco-\nvány. Tu přemožený generál, odevzdávající klíče městské.\nDruhý generál přijímá je šetrně, s úctou a vážností\nk přemoženému. To je uchvacující, jednoduše ryze"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "385 / 386", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.11", "texte": "křesťanské a překonává\nvšechny »svaté panny«\na »proměnění« na světě !\nVelasquez je nedostiži-\nelný! »Kterak mám\ntuhle práci dokončit ?«\nNazvete jí » hotovou «.\n»Aletakjí nikdo ode mne\nnekoupí!« Myslíte,\nže by ji koupil někdo\nspíš, kdyby byla »ho-\ntova« ? »Snad ne, ale\npokaždé, kdykoli se mlu-\nvilo o zakoupení někte-\nrého mého obrazu, byl\npři tom dodatek: »Do-\nmnívám se, že máte v ú-\nmyslu ještě to domalo-\nvat'. « Pak řekněte,\nže za určenou cenu je\nobraz hotov, a že jej\npřimalujete » hotověji«\npodle toho, chce-li ku-\npec připlatit a zvíte,\nži lidé, kteří Vaše práce\nsi přejou mít »ho to věj-\nší«, nikdy nejsou kupci!\n\nDOPIS.\nJ. D.\n\nVelectění pánové\na drazí kamarádi !\nZkouším štěstí své na\npoli literárním, ve služ-\nbách umění výtvarného,\nnikoliv proto, abych vy-\nnikl jako spisovatel, ný-\nbrž jda z i upřímnou\nsnahou pomoci Vám,\ndrazí, pozvednouti naše\ndomácí umění a obrátiti\nproto hlavně zraky tam\na k těm, od nichž celý\nsvět se učí, a již nej-\nvýše stojí. Znám naše\npoměry a vím, že pokud\njsem v Paříži delší čas\nnežil v blízkosti těchto\nvelikánů, nevěděl jsem co a jak, an u nás žádný\ntéto úlohy s celou silou a porozuměním se neujmul,\naby nás mládež na pravou cestu uvedl.\nDen co den poznávaje nové směry a příklady\nv tomto velkém ruchu, který snad přece dnes je\nstředem evropského umění, chtěl bych s Vámi, nelze-li\nVám samotným vše vidět, co nejsiřeji sdíleti a hlavně\nnejmladším kolegům ještě na akademii studujícím uká-\nzati, anebo spíše upozor-\nniti je, čeho se velcí lidé\ndrželi, co vlastně je u-\nmění a jaká dráha k ně-\nmu. Svá přesvědčení\njsem čerpal z těchto\nvelkých vzorů a lidí a\nproto myslím, že jsou\ndobrá. Budou-li se Vám\nlíbit, pak bych pokračo-\nval. Ovšem v mezích\njen nejužších.\nOčekávaje Vaší odpo-\nvědi, zůstávám Váš\nZE VŠECH DĚL VEL-\nkých mistrů, o kterých se\nzmíním, jako by k nám\nmluvilo cos : Malujme\nširoce a zdravě s vě-\ndomím síly a odva-\nhy, plni prosycení\nkrásou a uměním!\nTak jen můžeme dojiti\nvýsledků plných, vyjá-\ndřených, působících.\nTam, kde však jest\nmyšlénka nejasná a práce\nrozdrobená, hledaná, s\nmravenčím přelézáním\nz kouta plátna do kouta\ntam jest i myšlénka\nmravenci, malá, nevyjá-\ndřená, nemohoucí tlumo-\nčiti, co sama nepojala.\nMalujme jen to, co\njsme pochopili, co jsme\nprocítili, neboť tápáním\na hledáním myšlének,\nnetkvících nám v srdci\njako šíp, jenž zatknul se\nnám v naše prsa, my-\nšlének, jež nepovznáší\nnaše srdce, tak jako by-\nchom byli polkli lok\nkrvavého ohnivého sva-\ntého vína, tápáním\na hledáním nedojdem\nnikdy, pravím nikdy ! díla umělecky čistého a velkého.\nTak jako pohled na sličný zjev, ladný pohyb nebo\nskupinu výraznou vtiskuje se v naší duši v jedné\nchvíli takořka mžikem, aneb jako nálada krajiny\nmelodická píseň, šum lesa aneb hukot ohromného\nmoře nás upoutá a rázem ostaví, vytiskne svůj dojem,\nzajme naše srdce i celou duši, tak rázem má náš cit\nunésti, zaujati umělecké dílo, buď socha buď\n\nFRANT.\nŠIMON.\nLETNÍ\nVEČER."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "387 / 388", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.12", "texte": "malba! Tak jednoduše a jasně\nmusí být od diváka poety pocho-\npena i ta nejsložitější úloha u-\nmělecká, jinak minula se svým\núěelem a cílem. Proto stojíme\něasto u děl zdánlivě velkých u-\nmělců, unavujíce se luštěním\na uhádáváním.\nOsvěžit má nás umění, a ni-\nkoliv unavit! Osvěžit a rozehřát,\nrozjařit, a takové má být u-\nmění, aby každý, kdožkoli by\nje neuzřel a neznal, ztrácel\ncosi krásného a nenahra-\nditelného!\nTakové má být umění,. aby\njako jarní vzduch a vůně květů,\njařilo srdce, probouzelo, šlechtilo\nduši a ělověka zdvihalo k pra-\nvému životu, aby nám vy-\nvolávalo, předvádělo buď ěiny\nvýrazné, ať doby minulé či pří-\ntomné, ať krajiny či předměty,\nlátky zjevy zušlechťující v každém\nohledu, život společenský, anebo\naby nás přenášelo do kraje duší,\njež obdařeny zvláštní jemností,\ncítí krásněji, čistěji, a vedou\nnás svými díly uměleckými jako\nby k jasnému prameni, abychom\nz něho s nimi pili. Držme se jich tedy, těch krás-\nných snah a účelů, jděme jednoduše a čistě, tak\nučiníme umění naše dobrým, uvidíme je velikým a\nkrásným.\nNechť komposice citová, fantastická hledá opříti,\nvyjádřiti se pomocí modelu, anebo ať studie života,\npříro.dy, vyvolává dojmy, jež zobrazujeme, účel a vý-\nsledek buď vždy jen: ušlechtilost\", krásno\na j asno!\nZásady velikých umělců a podstatu jich tvoření,\njiž předem jbém uvedl, chci oživiti skutečnými do-\nklady a prosím laskavé čtenáře k malé procházce, na\nníž po svém způsobu (ano jinak mi to nemožno) budu\no nich vyprávěti, jako o dobrých známých, které jsem\nv Louvru na stokráte navštívil a v jich společnosti ne-\nsčetně příjemných chvil ztrávil.\nRembrandt v Louvru vyniká nad celou řadu\naž do dnes žijících umělců a stojí před námi jako\nvzor nejdokonalejší, sloučiv ve svých pracích více\nkrásných vlastností, než kterýkoliv jiný umělec.\nHleďte na podobiznu jeho z doby úplné zralosti,\numístěnou mezi jinými pracemi ve dlouhé loggii.\nZe zdravé tváře j;ik jasně hledí oduševnělé oko.\nAž dech se zatají při pohledu na tuto podobiznu\numělce, tak dávno žijícího a tak silně svou prací nám\nse z minulosti představujícího. Pohlížíme-li na tuto\ntvář, cítíme z ní život skutečný a teplo zrovna se\nnám v srdce rozlívá, jako bychom\nstáli naproti osobě vskutku žijící.\nTak mnoho nám Rembrandt o\nsobě svojí podobiznou vypravuje\na znovu a znovu to na svých\npracích dosvědčuje.\nMalovalť on život a nikoliv o-\nmalované, do umělých pohybů po-\nstavené modely. A jak je malo-\nval ! Hleďte na tuto podobiznu;\nnaznačiv v celku pohyb massy,\npočal jako sochař, když z bal-\nvanu začíná tesati, promodelová-\nvat, ustálovati a zušlechťovati\nv barvě i tvarech, na místě hu-\nbeného čárového okreslování a\npotom hledání a natírání plošek,\njichž ve skutečnosti není. Toho\nRembrandt neznal. Proto činí\njeho práce tak solidní dojem, bar-\nva jednoduše všude a snadně je\ndosažena, proto tak měkce pře-\nchází jeho stín ve světlo a živé\nbarvy v tlumené a mírné, že\njeho oko lpělo na tom, aby ce-\nlek činil správný dojem a vy-\njadřoval hlavně to, co si on\nmyslel, co chtěl vytvořiti. Rem-\nbrandt zachycoval lidi dýchající,\nžijící, pohybující se všude kolem\nněho, tvořiv z nich tak jako náš nesmrtelný Mánes\nku hanbě naší dosud nedoceněný, zanedbávaný, a tak,\njako to Činí těsně se za něj řadící náš mistr Aleš.\nBlizounko podobizny s biretem, o níž jsem právě\nmluvil, na samém konci loggie visí nyní zajímavý\nobrázek Rembrandtův, snad jedna znej mistrnějších jeho\nprací »Stažený vůl«. Obrázek nelákající široké\nvrstvy lidu, ale hlavně odborníky. Stažený vůl visící\nv domě řezníka, zjev snad dosti nechutný, byl vyma-\nlován Rembrandtem (v čase, jak toho choulostivý\nmodel vyžadoval, v takovém světle, prostoru vzdušném\na prohloubeném maluje maso, lůj, mázdry, klouby)\ntakovým způsobem, že nepůsobí protivně, nýbrž sou-\nladně, aniž by übráno b\\lo dojmu pravdivosti.\nNa tomto díle dokázal právě Rembrandt v nej větší\nmíře, jaký byl umělec, vystihnuv na svém modelu\npouze malebnost' a rázovitosť a vynechav zcela od-\npornosť a nechutnost. (V salonech pařížských často\njsem viděl obrazy, na něž lidé slabších jen nervů\ns pocitem ošklivosti se mohli podívati a přec byly\ndobře malovány, činily dojem přirozený, jenže byly\nmalovány řemeslníky, v jichž očích odrážely se jen\nvšednost a hnus).\nMíti ušlechtilou duši a zobrazovati krásně, nechci\nříci cukrově a sladce, ale souladně, jest umělecké.\nPředmět jakýkoliv může míti své krásy, jenže\nkaždý člověk jich nevidí, nechápe a proto také neumí\n\nM. ALEŠ.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "389 / 390", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.13", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na nemůže vyjádřiti. A právě tento způsob vidění a po-\nchopení činí práci buď suchou nebo i sprostou a ře-\nmeslnou anebo zajímavou, ušlechtilou a uměleckou.\nProto též upozornil jsem na tento malý obrázek, látky\ntak choulostivé, působící souladně a co více, jsoucí\nsnad nejvirtuosnější prací malířskou, jakou kdy kdo\nna světě až posud udělal. Co síly a lásky k svému\npovolání jest v něm znázorněno. (Na tomto díle lze\npozorovati, jak Rembrandt pochopiv jeho charakter\n»visící těžký kus v hlubokém vzdušném pozadí« pře-\nhlédl i s prostorem a maloval, celý z hrubá rázovitě\nnaloživ a pak shora od trámu, na němž visí, přes tělo\naž ku hnátům rychle šel, instinktivně tu pozadí pro-\nhloubiv, tam lůj nasadil, šourem mázdry krapem přetřel,\ntak že na nich i pod nimi sedlá krev jako granáty\nsedí a tesal a ladil v té měkké hmotě loje, masa\na ostře organicky vyčnívajících čerstvých kostí, až\ncelý kus v dojmu skutečnosti v prostoru před ním\nvisel). A proto nevi-\ndíme žádné stopy prá.\nce nucené na tomto\nvelmistrovském díle, že\nbylo malováno citově,\nv úplném zapomenutí\nna své okolí, zabráno\npouze v sebe, mluvící\nk nám o lásce a umění.\nA tato láska vane ze\nvšech prací jeho, touto\nláskou prodchnuto jest\nvšechno dílo Rembrand-\ntovo. V sále, tak zva-\nném čtyřhranném, kde\njest zase jeho vlastni\npodobizna, již jako star-\nce s paletou v ruce a\nbílou plátěnou, splác-\nnutou cepiěkou na hla-\nvě, silná masitá staře-\ncká hlava s lalochem,\nhledící z hlubckého\ntemného pozadí, malo-\nvaná překrásně a pů-\nsobící neobyčejně silně,\nplna života a přesvěd-\nčující hloubky ; naproti\nmá za sousedy dvě po-\ndobizny, muže a ženy,\nu níž zvlášť lze viděti\nto jemné vystihnutí při\nzachování celku, to vy\nstihnutí ženských tvarů\nlíce, z nichž oci tak\nmile hledí a od jejíchž\nzlatisté pleti rty tak\nkrásně růměnné měkce\nse odlišují.\nK těmto řadí se i obrázek : Dílna truhlářova,\nv níž truhlář pracuje u roztomile osvětleného okna, co\njeho žena v prostřed jizby sedíc, děcko kojí, osvětlena\nmírnými teplými paprsky slunka, vnikajícího do temné\nvelké dílny, v teplých stínech se prohlubující. O jakém\nklidu a štěstí vypravuje tento malinký obrázek, při\nsvých rozměrech přec tak široce a věcně malovaný.\nJest to kus poesie, přenešené z těch dávných dob, jíž\nvtiskl mistr krásu do zlatých úst rodinného života,\nkterou ona každému, kdo má cit ají rozumí, vypravuje.\nZmíním se ještě o Ucednících Emauzských,\nsetkavších se na hospodě s Kristem po jeho z mrtvých\nvstání jak tradice vypravuje. Jak prostinký to výjev\na kterak mluví k srdci. Za stolem s bílým übrouskem\na cínovými miskami v jednoduché jizbě, sedí, obliče-\njem proti diváku Kristus, * tvář bledou, zmučenou\nzbožně pozdviženou, žehnaje v duchu chlebu, jehož\nkřehký proužek odlamuje. Dva apoštolově, po-\nčestní, sedící jeden po\npravé, druhý z levé\nstrany protisedícího\nKrista, podle způsobu\nlámání poznávají v něm\ns udivením svého mi-\nstra. Zprava vchází\nmladík s výrazem leh-\nké zvědavosti ve mla-\ndé, skoro ještě chlape-\ncké tváři. Místnost jest\njednoduchá, s holými\nstěnami v duchu ho-\nlandském, ne tak dle\nforem, nýbrž spíše dle-\nvzduchu, jímž dýše.\nOsoby, jich přirozený\nnenucený pohyb, tlu-\nmočící jich city hla-\nvy, zvlášť Kristova a\nsloužícího hocha pak\nstoleček s malinkými\ncínovými miskami až\nku slánecce skleněné,\nlehounce naznačené,\nvše jest tak, překrásně\nmalováno, tak měkce\npřecházející, že mimo-\nděk chápajíce veli-\nkost prostoty a myšlení\nRembrandta v hluboké\núctě skláníme před ním\ncelo. -v\nA proto, pro tyto\nvšechny vyjmenované\nvlastnosti stojí Rem-\nbrandt jako mistr mi-\nstrů, v cele dosavádní-\nho malířského světa.\n\nM. ALEŠ.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "391 / 392", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.14", "texte": "Pro tu svoji lidskou\nprostotu, jasnosť rozu-\nmu, jednoduchost a\nlásku k umění i lid-\nstvu, jež mluví ze všech\njeho prací. Jeho díly\nvane klid, duševní roz-\nvaha, jasné oko jistá\nruka, vřelé srdce.\nNikde u něho ne-\npožni ujem e malicher-\nnou snahu po titěrném\núzkostlivém, mrtvém\nokreslování linií, ni\nvyhledávání barevných\nmísteček, jež bázlivě\nhonem honem odkou-\nkané přenášel. On hle-\ndí, pozoruje, dívá se na\nživot a dojem jeho ne-\nchává procházet svou\nkrásnou, cítícI', ušlech-\ntilou duší a pak jej\npochopený s láskou,\nněhou a ohněm maluje.\nPřejdu celou řadu\nkrásných jeho prací,\nz nichž o nejdůležitěj-\nších jsem se zmínil a\nprovodím vás k Velas-\nquezovi jen málo v\nLouvru zastoupenému.\nVelasquez není sice\ntak hluboký jako Rem-\nbrandt, ale maluje a\nvidí skvostně.\nDvě nejlepší jeho práce v Louvru, jedna podo-\nbizna Marie Theresie holčičky se širokým účesem,\nv dlouhé logii umístěné, druhá je podobizna děťátka,\nMarie Markéty, dcery Filipa IV., jsou překrásné. Zvlášť\npak poslednější jest jedna z nejrozkošněji namalova-\nných hlaviček, jaké kdy kdo udělal.\nJest to bělounká dětská tvářička s plavými vlásky\na šedou sukénkou jednoduše malovanou jak jen Velas-\nquez umě] !\nTen pel čerstvosti, jednoduchosti a lehkosti, s jakou\nmaloval, jak u starých tak u nových mistrů zřídka\nkdy se vyskytuje, ač jeho malba není koketní, není po-\nčítána uchvátiti dojmem povrchní techniky, ba naopak\njest upřímná, solidní a široká.\nJeho malby jako Rembrandtovy nejsou očárované,\npomalované kresby, ale promodelovaná, měkká, čerstvá,\nživá studia přírody jasně pochopené, s jemností barev\nuchvacující, s jednoduchostí a snadností neobyčejnou.\nTím přibližně vyjádřil jsem nadání jeho a naznačil\nrozdíl mezi Rembrandtem. Leč k vůli delšímu pojed-\nnání bylo by třeba zajeti do Madridu, kde jsou prací\njeho pravé poklady.\nFranz Ha 1 s má\nzde několik podobizen z\nnichž uvedu obraz Ru-\nbensea jeho ženy. Jsou\nto protějšky. Zdravě\nčervená tvář Ruben-\nsova vyniká z pozadí\nponěkud plochého a\nsuchého, ale jest ma-\nlována i modelována\nvýborně. Podobizna\njeho ženy, bledé, dět-\nmi unavené matky,\ns měkkým, řídkým ma-\nsem ve tváři a vy-\nklenutým kostnatým\nčelem, potaženým prů-\nsvitnou kůží jest pře-\nkrásná.\nMistrovská jedno-\nduchost a správnost\njest vidět ze všeho, ač\nFranz Hals stává se\nněkde v póse i před-\nnesu trochu šablono-\nvitý. Jeho přednosti\nale jsou tak velké,\nže řadí se k mistrům\nnej větším. Na roven\nje m u as i s t o jí H o 1-\nb e i n. I tento má vlast-\nnosti, jichž mistrovství\npodmiňuje. Zde v Lou-\nvru jedna z nejpěk-\nnějších jeho prací jest\npodobizna starého muže s obličejem se strany a píšícího.\nOduševnělý profil muže výrazné a jednoduše na-\nkreslený až k píšícím rukoum, jest mistrně kreslen,\npozorován a namalován na plochém ale roztomile\nvzorkovaném sytém pozadí. Obrázek tento jest pravým\nskvostem a vzorem podobizny, mající jen vady u Hol-\nbeina se opakující, z jeho povahy vyrostlé, to jest su-\nchost a plochosť.\nJinak podobizna tato jest mistrovským dílem prvého\nřádu.\nNa konci tohoto prvého oddílu naší procházky, ne-\nmohu si odepříti na zpáteční cestě, v sále, kde krásný\nRembrandtův obraz »Zena v lázni« mající všechny hod-\nnoty Rembrandtovy upozorniti ještě na jednoho\numělce, který mne mezi staršími v Louvru zajímá\nvelice, jest to Fraconard (1732 1806). Mám na\nmysli hlavně jeden jeho obrázek z roztomilých jeho\nprací, zvaný Koupající se ženy.\nFraconard maluje ženské tělo s láskou a znalostí\ni kouzlem ve formě i barvě jako málo kdo. Jako\npravý mistr, směle nenucené žije v ladných pohybech,\n\nFERDINAND\nENGELMÜLLER.\nCHALOUPKA\nV LESE."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "393 / 394", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.15", "texte": "»VO LNÉ SMĚRY«\n\nkyprých zářících ženských těl, koupajících se v čistém\nvzduchu.\nJeho malba jest geniální a Fraconard jest umělec\nčistý jako křišťál. Práce jeho nesou na sobě pel duše\ntvoři tele ; nejsou nikdy hledané, nastavované, utýrané,\nTo není hraní si s plátnem a barvami. U něho vždy\na všude jako šňůrou perel prochází stříbrná nit my-\nšlénky vyjádřit! krásu, ušlechtilost, poesii a soulad.\nA kdo má tolik odvahy a lásky v krásné duši,\naby když přijde onen světlý okamžik, kdy mysl jest\ntak čistá, oko zři tak jasně, schopen byl přečarovat\nmrtvou plochu anebo balvan hlíny v požitek božské\npoesie, jako tento malý Fraconard?\nTo jsou jen srdce umělců velikých a lidí vyvinu-\ntých, jichž plody duševní mluvit budou ku lidstvu za\nvšech názorů a časů, neboť ony jsou tlumočitelé\nsnah vyšších, nad světských, idey lásky a krásy,\na zářiti budou vždy jako paprsky slunce v duši pozo-\nrovatele, člověka!\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ\nS POZNÁMKAMI VOLNÝCH SMĚRŮ.\nManifestační schůze studentská. Předná-\nšky Klubu Mladých a přednáška v Um. Be-\nsedě. V minulém čísle zůstali jsme dlužni vyplniti\nrubriku o tom, jak o věcech staré Prahy jednáno bylo\nv době poslední. Ze studentské schůze universitní (ref.\nc. 2. r. III.) zvolené studentské komité, pořádalo na den\n16. dubna na Žofíně Manifestacní schůzi\npro starou Prahu. Žel; těch manifestujících bylo\nprávě z řad studentských tak málo, že nezbytno míti\nza to, že studentstvo v celku je k záležitostem staré\na krásné Prahy docela apatické, jemu že nepřirostly\nk srdci zbytky minulé slavné Prahy snad že pře-\nmýšlí o tom, jak budovati památníky slávy nové.\nProgram vyplnil p. arch. Štěrba věcnou, klidnou řeci,\nv níž probral všecky ty důvody, které proti zacho-\nvání starobylé Prahy uváděny bývají a vrcholil řeč\nsvou v tom, že právě zachování staré Prahy nejvíce\nodpovídá hospodářským zájmům poplatníků pražských.\nP. Dr. L. Jeřábe k uvedl komentář všech těch hříchů, jež\nza poslední doby na památkách pražských byly spáchá-\nny a jež ještě další řadě záhubou hrozí, a rozebrav\nnávrh nového stavebního řádu, odůvodňoval\nněkteré žádoucí změny. P. Vil. Mrštík slovy ohnivými,\nprovázenými souhlasem všech přítomných, krutě po-\nsuzoval a odsuzoval jednání nynější správy obce.\nSchůze zakončena přijetím resoluce, v níž protesto-\nváno proti dosavádnímu hospodaření s památkami\npražskými od lidí, kteří jim rozuměti nemohou, v níž\ndále vítán nový stavební řád a žádáno, aby sněmem\nbyla zvolena prozatímně zvláštní komisse pro ochranu\nzájmů, o nichž ve schůzi bylo promluveno; konečně\nprojeven úmysl pořadatelstva bojovati pro věc Prahy\npři příštím zápase volebním.\nVětší návštěvy, pozornosti a zajisté i morálního\nvýsledku dostalo se přednáškám, jež uspořádal Klub\nMladých ve dnech 22., 28. a 29. dubna pak 2.\na6. května v sále české techniky. »O Pra ze staré\nino vé« promluvili pořadem architekt J. Fanta:\nSlovo úvodní, Dr. B. Matějka: Praha středověká,\narchitekt Křiženecký: Praha renesanční a ba-\nrokní, architekt J. Herain: Jak s památkami praž-\nskými se hospodařilo, architekt V. Mu ller: Mo-\ndernisování Prahy se šetřením starého rázu. Z celého\nprogramu zřejmo, že šlo pořadatelům o přednášky rázu\ninstruktivního a přednášející této snaze vyhověli\nměrou největší. Účast professorů na vysokých ško-\nlách, studentstva a intelligentů ze širšího obecenstva\nbyla velice slušná, což naproti účasti na oné 'schůzi\nŽofínské s potěšením konstatovat! dlužno.\nSnad aby se nezdálo, že v U. B. interess o starou Prahu\nzanikl, pořádal výtvarný odbor přednášku »0 archi-\ntektonickém rázu měst se zvláštním zře-\ntelem na starou Prahu«, ku kterémuž účelu »zí-\nskal« p. arch. Osv. Polívku. Některým nedůvěřivým\nlidem zdálo se, že naopak p. arch. získal výtvarný od-\nbor o čemž nám tuto těžko rozhodovati, protože ne-\njsme dosti informováni, kdo za Um. Besedou stojí nebo\nza kým stojí ona. Pozoruhodno je, že přednáška pro\nzvané určena právě na týž den, co přednášel arch. Fanta\nv technice. Konkurrovala tu U. B.s Klubem Mladých,\nnebo jiná příčina diktovala pořadatelům tože datum a\ntouž hodinu? Pro obyčejné členy U. B. opakována\ntáž přednáška na zítří. Přednášející založiv svoji\nakademickou úvahu na' základech co nejširších, snažil\nse svěřiti vybranému posluchačstvu veškery své vě-\ndomosti o statistice velkých měst evropských, o zaklá-\ndání měst staro- i středověku, o tom, co napsal kdysi\nAlberti, Vitruvius, Fillaretti a j., o tom, mnoholi změn\n' v\npřestáti bylo chrámu sv. Petra v Římě a jak zamě-\nňovány byly tvary náměstí, na němž tento velechrám\nstojí, o tom, jak jiná náměstí Říma a jiných měst\nItálie jsou založena a upravena atd. atd. Pan předná-\nšející po tříhodinné přednášce litoval, že pro nedo-\nstatek času nemůže probrali látku, již by mu neko-\nnečná řada na slovo vzatých mužů v tomto ohledu\nposkytnouti mohla a pro níž se ku »zvláštnímu\nzřeteli na starou Prahu« dostati nemohl. Leč ne do-\ncela dostal se k té naší staré, zubožené, o své\nhistorické domy a prostranství olupované Praze přece\na sice postupem vět následovných * »Shrneme-li všecko\nco jsme tuto slyšeli, lehko můžeme seznati, jaké vě-\ndomosti a mnoho-li materiálu (p. arch. demonstroval\ntaké některé plány a pohledy měst skioptikem : pozn. r.)\nmusí míti architekt pohromadě, má-li se řešením archi-\ntektonické úpravy města zabývati\npak zvláště ku Praze, vidíme, že ona má velice mnoho\ncenných památek a to hlavně z doby barokní, staveb\nto Dienzenhofferových, jenž také mnoho věděl a mnoho\ncestoval nejen po Itálii a Anglii, ale snad také ipo\nŠpanělsku\n\nPAŘÍŽ.\nJAN DĚDINA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "395 / 396", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.16", "texte": "J. ÚPRK A.\nNA JAŘE.\n\nsvého okolí, připomínám sv. Mikuláše na St. Městě\nBolestně se mne dotýkaly boje poslední za starou\nPrahu vedené\ndařilo se v minulosti papežům a králům (v rozluštění a\núpravě jistých částí měst; pozn. red.), nemůže se bez\nobtíží zdařiti nám k tomu je potřeba svornosti\n(z čí strany ? Pozn. red.). Doufám, že minou boje a\nže se nám velké práce úpravy Prahy podaří!«\nVeliká část, jak jsme již pravili »vybraného«\nobecenstva, nedočkala se závěrečných slov »se zvlášt-\nním zřetelem na starou Prahu« přednesených byli\nto pani obecní starší, kteří nejprvé po tmě ze sálu se\nvytráceli. Nešetrní! Což pak nevěděli pro koho\nhlavně se tam přednášelo ?\nPrvou a snad i druhých pět schůzí považovala slavná\nměstská rada za útok na svoji čest a dobré jméno;\nproto k návrhu pana starosty vzato na přetřes, ne-\nměl o-li by se proti tomu čeliti vydáním obranné bro-\nžuiy. Z brožury sešlo, za to tříčlená komisse má\nuvažovati, jak podobným nájezdům čeliti. Máme pro ni\ntyto rady, aby je na patřičném místě doporučila: Mi-\nlovat i tu sirou Královnu a netrhati sní docela zbytky\njejího hávu, již dosti sedraného, hledati způsob, jak\nvyhověti návrhům povolaných zastanců její a\nne hledati spůsob, jak uhlasovati každou dobrou\nsnahu, prvé rozuměti a pak teprvé provoz o-\nvati samosprávu.\nMUSEJNÍ SPOLEK »VČELA ČÁSLAVSKÁ« V ČÁ-\nslavi v řádné valné hromadě své dne 28./V. t. r.\nprojevil souhlas svůj s resolucemi k zachování staro-\nbylého rázu Prahy směřujícími a vznesl k sl. měst.\nradě pražské žádost, aby, přihlížejíc ku projevům\nveškeré české veřejnosti, neopomíjela o zachování\nhistorického rázu Prahy plně pecovati, aby veškeru\nsnahu a péči při každé úpravě jednotlivých částí\nměsta k historickému rázu zřetel obracela.\n\n— ls —"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "397 / 398", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.17", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nPAŘÍŽSKÝ SALON ROKU 1899.\n\nOba Salony jsou letos již podruhé pohromadě\nv ohromném paláci strojů, jehož šířka je 150 kroků,\ndélka 500 kroků. CHAMP MARS čítá 2706 Čísel ve 32\nsálech, CHAMP ELISÉ 5152 čísel ve 52 sálech. Ohromné\nnádvoří upraveno v park pro sochařství.\nPočnu salonem CHAMP MARS, salonem svobodných,\na skončím poněkud copařským salonem Champs Elisé.\nCopařským proto, že v Saloně Champs Elisé\nse soudí často podle kabátu a nikoliv podle toho,\njaké jest dílo.\no\nLetos na přiklad GEROMUV špatný obraz visí na\nkrásném místě, čímž tím více bije do očí, jinde pak\nkrásný obraz sl. DUFAU, dekorativní pole jest zastrčen\nnespravedlivě vysoko. Z těch a podobných důvodů a\npak že v celku kulhá daleko za menším, ale rázovi-\ntějším a hlubším svým sousedem, béřu zprva Salon\nChamps Mars.\nSalon Champs Elisé udílí medaile, Champs Mars\nnic; tím způsobem schází se v Champs Mars umělci,\njiž netouží po medailích, ale jdou větším dílem za\ncílem čistě uměleckým. Ovšem že výjimky jsou všude.\nVypíšu jen krátce a co nejstručněji nejlepšíjeho díla.\nGASTON LATOUCHE. Jeho několik obrázků jest zlatým\nbodem celé výstavy. Jsou to pravé umělecké skvosty.\nNikdo na celé výstavě nerovná se koloritu a poesii\njeho obrazů v. První\nVzpomínka z Ver-\nsailles. Basén se sku-\npinou bronzovou v\nprostřed, z níž nízký\nvodotrysk pění, u\nskupiny z vody vy-\nstupuje dívčí poprsí\na kol plují bílé la-\nbutě. Obraz jest za-\nplaven zlatistým\nsvětlem plynoucím\nod pozadí zlatých\nstromů. Odráží se ve\nvodě a vynechává\njen jemně do fialova\nbělounké silhuety\nlabutí, poprsí dívčí-\nho těla a lehoun-\nkou pěnu vodo-\ntrysku.\nDruhý »Zvoníci.«\nNa pozadí barevné-\nho okna věže měkce\nkreslí se tři posta-\nvy Bretoňců, dvou\nžen a muže, rozhou-\npávající zvon, od\nněhož visí tři pro-\nvazy. Staré barevné\nokno kouzlí a plní vzduch měkkým jasem, v němž\npostavy září, zachyceny malebně i realisticky. Obrysy\ntabulek svítí živě a měkce rýsuje se v nich kamenný\nrám gotický.\nTřetí studie děvčete v bílém mu seli nu sedící v za-\nhradním křesle. Jest nazván: »Jaro.« Ruka podpo-\nrující čelo zakrývá celý obličej, na právo chumáč\nrůžových, z leva bílých kalinových květů měkce splývá\nse zelení, v níž jen úzkým proužkem tryská paprsek\nslunce. Mimo těchto tří jeden obraz představující\nčlun v páře a mlze plný lidí, poněkud těžký, ale pře-\nkrásně sladěný a tři malinké studie z parku a zámku\nVersailles. Těžko líčit práce tyto slovy. Jsouť to prý-\nštící melodie odstínů, příroda odrážející se v jemné\nduši umělce pravého, jest to harfa, jejíž každý akord\nvplývá zrovna do srdce. Těžko odcházím od nich a\nznovu a znovu se vracím, abych je viděl ty krásné a\npřekrásné obrazy a lituji, že ty nejsi abys se\nmohl jimi se mnou kochat a je milovat. Zel, že ne-\njsem bohat, abych je mohl koupit a poslat Vám domu.\nPak přivádí mne v pravé nadšení tři podobizny\nna jednom plátně, ZULOAGA IGN. Dvě mladé Španělky\nv černých šatech s vysokým krajkovým účesem (krajky\nsplývají až po pás). Na fialové obloze svítí svými ku-\nlatými pobledlými kyprými obličeji. Po levé stoji muž\nzahalen v plášť a chrt. Dívka stojící v prostřed obrazu\njest nejdokonalejší. Žlutý květ v účesu a nad levým\nprsem odráží tím\nvíce postavy od\nvzdušného fialového\npozadí oblohy. Ob-\nraz jest hotová sku-\ntečnost:. Z korálo-\nvých rtíků prosvítají\nv úsměvu zuby. Vše\njest malováno lehce,\ns jistotou a elegancí\npřirozenou a mist-\nrovskou. Zde stojí\npřede mnou a vábí\nmne zrovna abych\nklobouk smekl. Le-\nvou rukou zapřena\nv bok s blýštícíma\nhnědýma očima na\nmne hledící. Její\npostava jest živá,\ndýchající, od čer-\nných brv, prsů, bo-\nků, prosté černé suk-\nně až ku špičce vy-\nkukující malé lakýr-\nky. Po pravé stojí\nděvče menší, taktéž\nustrojené, podříze-\nnější poněkud, z dru-\nhé muž s rudou tváří,\n\nM. ALEŠ.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "399 / 400", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.18", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\ns kloboukem na hlavě. To jsou dva mistři, kteří\nvylítli vysoko nahoru jako dva sokoli.\nZa nimi řadí se mistrovské práce druhé. (Vybírám\njen práce nejvýtecnější. Nehledím na jména, jsou-li\nslavna či ne a uvádím některá známá jen k vůli po-\nrovnání. Chodím bez katalogu, zaznamenám číslo a\npopíši obraz. Doma pak jej najdu dle jména; tak\njedině jest to spravedlivé.)\nBESNARD. Slavný Besnard má zde tentokrát jen ně-\nkolik dekorativních prací, dle nichž, kdo jej nezná,\nnemůže o něm soudit a proto jej přejdu ponechávaje\nsi jej na jindy.\nALEXANDR též jindy velmi četně zastoupený, letos\nvystavuje podobiznu dámy zběžně malovanou, z níž\novšem mistr se pozná.\nZa to MELCHERS G. má zde tři obrázky, z nichž\nvyniká veliká podobizna mladého muže (lorda Roberta\nD.) v modrém soukenném plášti, širokých spodcích,\nžlutých kamaších a botech. Navléká si stoje na levou\nluku, v níž drží klobouk, rukavici a hledí prostě, při-\nrozeně před se. Pozadí jest zeď končící římsou na\nníž postaveny vásy. Postava jest volná, silně malovaná,\nnejásá barvami, ale přesvědčuje, jest solidní velká\nv modelaci i postoji a vyniká daleko nad jiné práce\ntéhož umělce.\nJ. E. BLANCHE. 4 podobizny. Blanche jest výborný\nportrétista; v barvě jest sice trochu přitemnělý, ale\njinak vystihuje u svých podobizen ráz, pohled i pósu.\nJeho podobizn}/- jsou genrovitě nenucené figury s ži-\nvým, skutečným pohledem i pohybem. Cituji pouze\nvelkou podobiznu pána sedícího v zahradním křesle\nvedle mladé dámy skloněné něžně do profilu v čer-\nvených tmavých šatech. Pán s masitým obličejem,\nkozí bradou, modrýma velkýma očima měkce se kouká\ntrošku ve zkratku ven z obrazu, ruku v rukavičce\npoloženou na levém opěradle, nohu přes Nnohu. Jest\ndoma. Vedle mladá žena dýše kouzlem, půvabem\nskromné dámy.\nMimo těchto jest zde celá řada jeho krásných prací,\nstudií a podobizen, mezi nimiž i pod. J. Chereta. Není\nmou vinou, že jsou to výhradně podobizny, jež takřka\nnejvětší část nejlepších prací zaujímají. K vůli změně\nvsouvám mezi ně bizarní obrázky VEBERA J. (Fran-\ncouz). Má zde několik genrů v přírodě malovaných,\nženské v zahradě dosti hezké, trochu ostré v barvě.\nPěkný jest malý obrázek, »Domy mají obličeje*. Děv-\nčátko rozbilo džbán u fontány a tu ve strachu vidí,\njak všechny chalupy, domky a věže vísky na stráni\nozářené červánky mají oči vypoulené, dostaly nosy a\nústa otevřená; vedle pak větší ale slabší obrázek\nzápas žen v Devonshire. Dvě nahé ženy, silná blondýnka\npevně rozkročená, pravou ruku zapřenou v bok, ústa\nsevřená, škrtí levým loktem k boku štíhlejší bru-\nnetku s podlitýma očima, jež ruce má zavinuty kol\nsilného pasu soupeřky. Kolem z červeno-hnědého po-\nzadí vykukují chechtající se zpitvořeniny bab; scéna\njest živá, mluvící, ale provedení mělké.\nDAGNAN BOUVERET. Podobizna děvčete sedícího ve\nžluté ienošce; loktem podepřené o koleno přes druhé\npřeložené, ručkou lehounce si bradu podpírá. Jest\nvelice vypracována i vymodelována, působí suše a\njako by byla žlutým prachem zahalena; nelze ji\nsrovnat nijak s mistrovskými pracemi podobizen uve-\nde ných.\nDaleko slabší a prázdnější pak jsou práce\nA. F. ROLLA, vzpomínka na položení základu mostu\nAlexandra 111. a pak jeho dvě podobizny s uměle smě-\nlými prázdnými tahy štětce, načervenalými tvářemi,\nkomediantsky šviháckou pósou a prázdným, omalova-\nným plochým pozadím. Jak naproti tomu pravdivě a\nupřímně s celým srdcem a vůlí malovány jsou podo-\nbizny a genry malíře H. J. E. EVENOPOEE (Nica) trochu\ntěžké někdy v barvě, ale tím důkladnější v kresbě\ni modelaci. Podobizna mladého muže v černém úboru\ns bílou vestou na červeném brokátovém pozadí. Rosa,\nvýraz, vše jest přirozené. Ač harmonie jest poněkud\ndrsná, působí lahodně, jistě. Také malá studie pla-\nvého hošíka z profilu mistrně kreslená, silně a měkce\nmodelovaná a jiné podobizny ; zajímavý a plný pravdy\njest i genre prodavač drůbeže u vozíku s rukama\nv kapsách v pozadí s figurkou z ulice. S levé pak tři\nrekruti v modrých pláštích jdou do obrazu. Ač trochu\ndrsné a těžkopádné, vše jest jistě viděno a cítěno a pro-\nzrazuje mistrovu zralou, silnou, vřelou duši.\nFLANDRIN J. pak jest výstředně drsný a těžký, ale\nneobyčejně solidní a korektní. Velká podobizna mla-\ndého malíře v širokých sametových spodcích, v pravé\nruce dýmku, druhou v kapse, stojí na jistou dálku\njako živá. Též druhá podobizna dámy v růžovém\nžupanu, miskou s ovocem v ruce, má tytéž vlast-\nnosti. Duše Flandrinova jest drsná hodně, ale po-\nctivá, upřímná, silná a jako diamant, jehož hrany jen\nmálo třeba obrousit, aby byl z něho pravý drahoham.\nTotéž prozrazují neobyčejně věrné silhouety osob\na barvy jich i jejich okolí. Poněkud jemněji a čerst-\nvěji jsou malovány zátiší a květiny AYRTONA. (Na\nplátně křídovém jak Flandrin). Jeho růže mají pel a\nživou nádheru květů, zralé fíky a víno, broskve, me-\nlouny jsou neobyčejně plasticky a realisticky podány.\nJaký jest to rozdíl v nazírání, jaký pokrok, jaká re-\nvoluce jásá z těchto obrazů novech, čerstvých, silných\njako příroda sama. To nejsou umouněné a vypiplané\nhrozny a květy starých komponovaných obrazů ! Život,\npravda a krása jsou tuto třeba, jak pravím, v trochu\ndrsném šatě. Nic nevadí, jen když to jde k srdci.\nSEBASQUE pointalista. Dobré krajinky i figurky,\nsilně vyjádřené v masse i barvě.\nZajímavé, pevně kreslené a ušlechtilé jsou pastely\nBRESLAU (L. K.) (Švýcarka). Jsou více kreslené než\nmalované, plné rázovitosti, mistrovsky modelované,\ndýšící životem.\nVýborná jest podobizna dámy po kolena v je-\nzdeckých šatech, ruce na zad, s třírohým kloboučkem\nna hlavě, jak jest plna karakteru. A což rozkošná"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "401 / 402", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.19", "texte": "»VOLNE SMĚRY*\n\nnevinná hlavička s modrýma očima sedícího děvčete,\njiž druhá starší fialový věneček váže do plavých vlasů.\nI malá pastelka další, dvě modistky u svých kloboučků.\nV těchto pracích jest vidět nejen ruka ovládající\nsnadně způsob provedení, ale hlavně umělecky cítící\nkrásná duše ženy, jež vystihuje ženskost přímo ideálně\na přece prostince a neobyčejně zřetelně.\nTHAULOV má zde z kolekce vystavené u George\nPetit dva obrázky: moře a stromy, vrhající stíny v noci.\nJsou to dvě práce, jež nešťastně jeho suchost ukazují,\ntakže zvlněné kalné moře vypadá jako balvany a noc\nvypadá poněkud vypraná.\nBER AUD má zde několik svých malých genrů, které\njsou dosti živé, ale nejde za cílem čistě uměleckým,\nnýbrž koketuje a láká svými slečinkami bohaté kupce.\nZa to jistě ovládá své podobizny a formy vy-\ntáhlých aristokratických slečinek.\nGANDARAA. (z Paříže). Jest poněkud útlejší než\nAlexander, poněkud temný v barvě, ale jednoduchý,\njistý, svižný a elegantní v póse i barvě. Má zde velké\ntři podobizny dam, z nichž podobizna dámy v bílém\nkloboučku s okrouhlou tvářičkou,\npěknými ústy a tmavě šedým za-\nhnědlým oblekem připínající si\njemnýma ručkama roztomile růži\nk pasu, jest velice jednoduchá,\nvelice elegantní, v kresbě, mode-\nlaci i barvě, jež poněkud má ton\nstarších mistrů jako Velasqueza\nponěkud zašlého.\nA MAN JEAN tentokrát má věci\ndosti slabé.\nSIMON. Velký obraz poněkud\nsuchý : zápas na venkově v poli.\nAle výborný obraz podobizny\npěti pánů, vzdušný, silný, velice\njednoduše a sytě malovaný, mist-\nrovská práce.\nMEUNIER vystavil několik o-\nbrazů, příliš opakujících motiv, za-\nkoupený v loni pro Luxemburg.\nŽádný pak z nich tento předešlý\nnedostihuje, jsou neobyčejně silně\nmodelované, tak že působí jako\npanoráma, postrádají sytosti a\nharmonie.\nPRINET. Tři obrázky. Partie\ntrictracu. Děvče u stolku hracího\nse starším pánem ; vel ce jedno-\nduše, silně malováno. Pak studie\ndámy ležící na pohovce a několik\nstudií moře. Jest jednoduchý a\nsilný, svěže maluje.\nPUVIS de CHAVANNES podo-\nbiznu dámy v černém šatě jednoduše\nbledě malovanou působící na šedém\npozadí neobyčejně mile harmo-\nnicky a vážně. Žel, že pod jeho prací je veliká zlatá\npalma náležející mrtvému.\nZe sochařů poznamenávám prozatím jenom RODINA\nEvu, figuru v bronzu nedokončenou (myslím), silnou,\ntěžkou ženskou postavu, zakrývající skloněnou hlavu\nlevou rukou, pravou stranu hlavy s uchem, jež za-\nchycuje hlas Hospodina. Stud a hanba volá celý\njejí zjev, dosti surový, připomínající doby primitivní.\nRodinova Eva jest velkou básní, vyjádřenou silně\npsychologicky celým pohybem zastavivší se ženy, jež\nnejraději by se propadla kamsi. I technicky jest mistrov-\nským dílem, jež nemá v reálnosti soupeře.\nGALERIE MIETKE VE VÍDNI.*) PŘIDRUŽENÁ KO-\nlekce »německých akvarelistů« obsahovala řadu\nprací renomovaných jmen, jež by u nás dělala parádu,\ncelkem však nic zvláštního. Vytáhneme-li už jednou\nz Prahy toužíme a také cekáme vždy něco, co by\nv nás nechalo nějaký posilňující dojem a proto ten\npožadavek který však není z domácí zmlsanosti.\nNejlepšími čísly zastoupeni Liebermann, Leistikov, Dill,\nSkarbina, Bartels a L. Dettmann\nkolekcí krnjin, tentokrát romanti-\nckých partií starých vili, jich\nschodišť a teras z Riviery, vše\nlehce svěže předneseno, dojmy se\nneopakují, a na některých kusech\ntam kde slunce svými posledními\nrudými paprsky barví bárkou\nmírně zvlněnou vodu tam si\nDettmann zahýřil barvami Jsou\nzde tři takové skvostné kusy\nz Riviery. Soused jeho F. Stáhl\nmá stále i tentokráte na dvou\nvystavených pracech vždy týž\nfialový kolorit. »Měsíčná noc u\nNeapole« je skvostná prá:e\nW. Hamachera, s jistotou před-\nnesu a silou barvy vystihuje vý-\nborně v rozměrné akvarele s pl-\nnou přesvědčivostí bájný klid\nmohutného moře. - Kolekce 46\nkreseb z »Jugend« má v sobě\nmnoho zajímavého a svěžího.\nJsou to ovšem věci vybrané,\nvzdor tomu je vidět že mezi těmi\nlidmi kol »Jugend« je několik\ndobrých hochů, již mají něco svého.\nNejsou to lidé, kteří sedí v ate-\nlierech a moří se dle modelu,\nne, chodí po ulicích a všude,\nkde život veřejný, oficielní té pi-\ntvorné chásky i intimní toho nej-\n\nST. SUCHARDA.\nMADONNA.\n\nJ. DĚDINA.\n\n*) Dokončení ku referátu o výsta-\nvě Schwaigrově ve Vídni jež bylo z mi-\nnulého čísla nedostatkem místa od-\nříznuto."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "403 / 404", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.20", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nLÉTO.\n\nposlednějšího pro vše mají svůj zájem i svoji\nmetlu. Znamená vše jich bystré oko, jež vždy s trpkým\nhumorem pohlíží na vše zdánlivě lesklé, vážné i mali-\ncherné, zkrátka v umění těchto dobrovolných kontrolorů\nzrcadlí se celý dnešní život. Jich přednes několika nej-\njednoduššími pro laika zdánlivě drsnými prostředky do-\nsahuje největšího účinku, velká karakteristika a smysl\npro zjednodušenou dekorativnost jsou těmto lidem vlastní.\nNejlépe jsou zastoupeni A. Jank, Bruno Paul, Ross-\nmann aR. Wilke, otcem skupiny této, jež vlastně vy-\nrostla v Německu v »Simplicissimu« je výborný Th.\nHeine.\nMAROLDOVA VÝSTAVA, POŘÁDANÁ V PLZNI\npéčí místního Uměl. prům. musea a hlavně přiči-\nněním architekta Josefa Škorpila, presentuje se velice\nvkusně a přehledně. Převezena sem většina vystave-\nného o výstavě pražské, doplněna hlavně reprodukcemi\na publikacemi cizími. Pořadatelům podařilo se získati\n3 originály z majetku »Fliegende Blátter«, jež řadí se\nk nejlepším. Celkem vystaveno na 300 originálů, z těch\n19 kusů v Praze nevystavených, a 144 reprodukcí,\njimiž doplňují se význačné práce Maroldovy. Ač po-\nřadatelé ujali se výstavy a popularisování všemi pro-\nstředky, přec výsledek zůstává za snahou. »Královské«\nPlzně P. T. publikum zachovalo se docela »plzensky«.\nNávštěva ač slabá, klesá dále a počet zakoupených\nvěcí nestojí za registrování. Takový výsledek v nej-\nbohatším městě českém, a teď půjde výstava dále\nčeským krajem.\nKRAJINSKOU UMĚLECKOU VÝSTAVKU V JIND-\nLv ři chove Hradci projektují na měsíc srpen stu-\ndenti hradečtí za účelem popularisování umění po\nčeském venkově. Výlohy za dopravu a pojistné\nhradí výstavní komitét. Práce, jež z Prahy společně\nzaslány býtí mají, přihlášeny buďtež do 15. července\npanu Miloslavu Rybákovi, Spál. ul. 33.,11. p.\nZ DRÁŽĎANSKÉ GALLERIE. V úředním katalogu\ndrážďanské z roku 1896. dočítáme se\nv úvodní historické stati následujících zpráv o naku-\npování obrazů v Cechách : »V nejbližším sousedství\nV / N/\nSaska byly Cechy hlavním nalezištěm (Hauptfund-\ngrube) starých maleb. Prvním zprostředkovatelem byl\nJ. G. Riedel, rozený Cech, jenž r. 1739 za dvorního\nmalíře do Drážďan povolán byl. Zakoupili hraběcí\nWaldštýnskou sbírku, která obsahovala 268 obrazů,\njež za 22 000 zl. v majetek saského dvora přešly\n\n—en—"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "405 / 406", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na pod vedením Riedela v květnu 1741 šťastně z Duch-\ncova přes hranice převezeny byly. Mezi nimi nalé-\nzaly se: mistrovské dílo Vermeera van Delftse č. 1335,\nnaše obě malé podobizny od Frans Halse č. 1358\na 1359, podobizna obrněnce od Van Dýka č. 1026.\nV r. 1742 získal Riedel 84 obrazů v Praze, mezi\nnimiž ku př. mužskou podobiznu od Mirewelta č. 1318\na velké zátiší od Snyderse. Též v následujících létech po-\ntom hrají nákupy z Prahy jistou roli v seznamech gallerie.\nVšak nejdůležitější kořist přišla teprve v létech\n1718-1749 za zprostředkování Pietra Guarientiho, jenž\njak se zdá u příležitosti této použil pseudonymu Pla-\ncido Gialdi. Byloť tehdá 69 obrazů císařské\nGallerie v Praze za 50.000 tolarů zakoupeno a do\nDrážďan převezeno; mezi těmi ku př. skvostná honba\nna svině od Rubense č. 962 a oba Van Dykovi při-\npisované portréty krále Karla anglického a manželky\njeho Henrietty francouzské č. 1034 a 1038.\nZ téhož katalogu dovídáme se, že mají v Dráž-\nďanech 6 obrazů od K. Skréty.\nVE ŠVÉDSKU ZALOŽENA BYLA SPOLEČNOST\npřátel ručních umění, která si obrala za úkol\nchránit lidový, čistý styl umělecký, projevující se v do-\nmáckém průmyslu. V měsíčníku »Artist« (březen) refe-\nruje o tom S. Frykaholm. Píše: Spatný vkus, který se\npo celé zemi rozšířil zřízením továren uprostřed našeho\nstoletí, niče pomalu, ale vytrvale všechen dřívější do-\nmácký průmysl (home-industry), konečně vzbudil obavy\nmnohých uměleckých duší, které s hlubokou lítostí\nviděly, jak ryzí malebný sloh, vlastní této zemi, zcela\nmizí před špatnými německými výrobky továrními.\nPan Kulle, umělec a rodák z kraje Scania, kterýž kraj\nbýval kdysi obzvlášť bohat domáckým průmyslem,\nstal se hlavním hlasatelem myšlénky, aby spící umění\nbylo vzkříšeno. Pro pečlivé studium těchto polozapo-\nmenutých method a pro horlivé sbírání těchto starých\npozůstatkův umělecké doby zaslouží si pan Kullě,\ndnes už nebožtík, na vždy nejpřednější místo v dě-\njinách znovuzrození národního citu a vkusu. Vlivem\njeho vzbuzen byl v paní Adlersparreové, známé spiso-\nvatelce a energické pracovnici, snažící se o rozvoj\nvšech odvětví ženské práce, zájem o toto staré pole\nženské podnikavosti a brzy podařilo se jí spůsobiti\numělecké hnutí. Založena společnost pod její ochranou,\nnazvaná »Přátelé ručních uměním, jejíž heslem je\n»Pěstovati domácký průmysl, národní tradice, umě-\nleckou práci.«\nV KNIZE W. M. ROSSETTIHO, (BRATRA ZNA-\nmého geniálního básníka a malíře ze skupiny\npraerafaelitské, Danteho Gabriela) nadepsané »Ros-\nsetti, Ruskin and Pre-Raphaelitism« (G. Allen, London,\n10 s., 6 d.) je množství zajímavých črt, jež velkého\numělce vylicují jako člověka; líčení autorovo opírá se\no dopisy a zápisky malíře Forda Madoxa-Browna. D.\nG. Rossetti jako člověk nevypadá ve světle těchto do-\nkumentů zrovna příznivě ; zvlášť vedle Ruskina, jehož\nvášní bylo ze všech sil lidi obšťastňovat, odráží se jeho\nsvrchované sobectví; nekonal nikdy ničeho, leč pouze\nto, co ho zajímalo; tento základní rozdíl mezi oběma\nskrýval se s počátku na čas upřímným přátelstvím a ob-\ndivem, ale konečně vystoupil zcela zřetelně. F. Madox-\nBrown zapsal do svého denníku, když Rossetti ma-\nloval svůj obraz »Nalezena« v atelieru Brownově : »Po\ncelou tu dobu bydlil Rossetti u mne, zabavoval mne\npovídáním až do ctyr hodin odpoledne, někdy celou\nnoc maloval, u snídaně překládával znělky, pracoval\nvelice houževnatě a neudělal nic. Když se napovídal,\nsec jeho síly byly, zmocňuje se ho zloba a nevrlost,\npopírá všechno, a když ho někdo rozdráždí, stává se\ntrpce po svém spůsobč sai kastickým, ale nikdy není\núplně nepříjemný ani nesnesitelný. Viděl jsem tele\nGabrielovo (totiž na obraze »Xalezena«. Red.), pře-\nkrásné, ale náramně se zdlouhavě rodí. Nekonečné\nopravy, ze dne na den nevidíš patrnějšího pokroku,\na po celou dobu on nosí můj zimník, jehož sám\npotřebuju, krom stravy a neomezené spotřeby terpen-\ntinu!« »Dnes ráno, když Gabriel ještě nedodělal svůj vůz\n(z téhož obrazu) a docela nenucené mluvil o »ještě\nněkolik dnech«, ač je u mne už od 1. listopadu, a zdá\nse, nepozoruje žádných pokynů . . . , a Emma přijde\nza týden nebo za dvě neděle do kouta, a on má roz-\nházenou postel na podlaze v pokoji už celý týden,\na nevstává dřív než v jedenáct mimo to, že moje\npeníze se scvrkly na 2 libry 12 sh., 6 d., a musejí\nvydržet do 20. ledna: řekl jsem mu šetrně, že musí\njít, nebo večer jezdit domů omnibusem. To prý by\nř V\nbylo tuze nakladné ! Rekl jsem mu, že může jezdit do\npráce ráno a večer domů pěšky. Na to prý jaktěživ\nani nevzpomene! A tak pro nynějšek odešel«. Jindy\nzaznamenal Brown : »Včera jsem večeřel u Rossettiův.\nOvšem Gabriel, který mne pozval sám, domů nepřišel.«\nVěcným ťnematem dopisův i denníku Brownova je\nneustálý Rossettiův nedostatek wplechu« (peněz). Zde\ncharakteristický úryvek: »Milý Browne, mnohokrát Vám\nupřímně děkuju za tu podstatnou podporu mé mysli\nve formě onoho plechu. Neměl jsem ani zdání, že jste\ntak monumentální charakter, abyste mohl mít bankéře\nnebezpečné odhalení, Browne!« Vydlužené\npeníze ovšem nerad vracel. Brown zaznamenal:\n»Gabriel byl takový švihák, jakého jsem co živ nevi-\nděl, ale vypadal opravdu skvěle, vše na něm bylo\ndokonale vkusné, krom bot; potrvá nějaký čas, než\nse dostane tak daleko. Jinak jeho hnědý oblek byl\nvysoce moderní, vypadal pěkně jako gentleman, mluvil,\nže si koupí hodinky, ale o tom, aby mně splatil mých\n15 liber šterlinků, nemluvil!«\nV »PANU« ROZKLÁDAL NEDÁVNO PAUL SIGNACo\n* cílech o záměrech novoimpressionismu. Pod tímto náz-\nvem vystoupila r. 1886. skupina francouzských malířů,\nG. Seurat, Camille a Lucien Pissarové, P. Signac a j.,\ndnes hlásí se k této malířské frakci Cross, Petitjean,\nLuce, Theo de Rysselberghe a j. Novoimpressionisté\nchtějí pokračovat ve hnutí koloristick é m, které\nv našem věku pronikavěji a prudčeji, než kdy před"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "407 / 408", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.22", "texte": "»VOLNE SMERY«\n\ntím nastoupilo na místo fáse konturové; staví se\ntam, kde přestal Delacroix; usilují o největší stupňo-\nvání svítivosti, intensivnější barvitost a harmonický\ndojem celkový; k tomu cíli vytvořili si zvláštní tech-\nniku : aby silněji než posud vykořistili procesu míšení\nbarev, jenž odbývá se v oku pozorovatelově, patří-li\nna čisté barvy, oni barvy sami rozkládají; kdežto dřív\nbyly barvy nanášeny v ploše, novoimpressionisté kladou\nje vedle sebe v barvitých bodech a očekávají z to-\nhoto spůsobu větší životnost a ostřejší působení kon-\ntrastů ; nepokládají za dobré, aby barevné plochy\nopravdu do sebe přecházely, protože z jisté vzdále-\nnosti od obrazu děje se toto spojování barev v oku\npozorovatelově mnohem přirozeněji, barvy nabývají\nvětší síly a svěžesti.\nNovoimpressionisté j sou nepřáteli všech barev\ntak zvaných špinavých, rovněž jako staví se proti\nmanýře některých novodobých malířů, kteří svým\nobrazům dávají stále totéž jednotné zabarvení, kp.\nproti šedi Whistlerově, proti černi Ribotově a j.\nÚMRTÍ. JOSEF KLIMEŠ,\nsochař, narozen 1875\nve Vraném na Moravě,\nabsolvent školy prof. Klou-\nčka, zemřel v Paříži 3. června.\nNadějný talent, jeden z\nnejlepších žáků prof. Kloučka,\nodebral se za účelem dalšího\nsvého vzdělaní do Paříže, aby\ntam při soukromém studiu\numění své samostatnou prací\nzdokonalil. Sám pracoval v\noboru dekorativního sochař-\nství s velikými úspěchy a bá-\nječnou plodností. Je to\npo F. Hoškovi druhý případ,\nkdy podlehla síla, do níž kla-\ndeny ty největší naděje, v o-\nkamžiku kdy opouštěla dílnu\nsvého učitele, aby samostatně\nrazila si cestu. Některé z prací\njeho uveřejněny byly v mi-\nnulém ročníku V. S. Práce\nposlední, pokud získati se\ndají, přineseme příště.\nBRONZOVOU PAMĔTNÍ\nDESKU UVEŘEJNĚNOU\nna sl. 410. modeloval pro\nměsto Klatovy Prokop Nová-\nček a lila firma L. Schifauer\nv Klatovech.\nVÝSLEDEK SOUTĚŽE V.\nSMĚRŮ na dekorativní\nlinky a doplňky pro »V. S.«\nsetkal se s neočekávaným,\njak kvalititativním tak i\nkvantitativním výsledkem.\nCelkem došlo 17 návrhů na doplňky a 52 návrhy\nna linky. Do jury zvoleni byli konkurujícími: J. Premler\na V. Županský, redakci zastupoval K. L. Klusáček.\nNávrhům na doplňky nemohla býti žádná z cen při-\nsouzena, poněvadž žádný z nich nesnesl by žádoucího\nzmenšení k pouhému vyplnění řádkových mezer v tisku\nV. S. ; k uveřejnění ve větším měřítku, případně jako\nvignety, vyhlédnuty návrhy: s vlnitou\nčarou,« »J. 8.,« se »štítkem s otevřeným kruhem«\n(čtyry) a dva návrhy bez hesla. Příslušných obnosů\nna tuto. konkurrenci připadajících užito pak jako 3.\na 4. ceny na linky dekorativní, o nichž rozhodnuto:\nCena I. heslu »Marony« (pí. Boudová) jako nej-\nlepší věci s použitím naturalistického motivu, 11. cena\nheslu »tři vlnité čáry« (p. Beneš) jako nejlepší\nvěci stylisované, 111. cena heslu » ?« (pí. Boudová),\nIV. cena heslu »T o všecko z lásky« (p. Kalen-\ndovský). Čestná uznání přisouzena návrhům s hesly :\n»Národní jablíčko,« »Červená hvězda,« »Se srdcem\ndivno hrát,« »Dva trojúhelníky,« »Trojnásobná vlnitá\nčára« (tři návrhy), »Troj-\nil helník« (dva návrhy), »S«.\nK reprodukci ve V. S. reser-\nvovány návrhy: »In vino\nveritas,« »Hm,« »Chrpa«\n»I,« »S . . B . ~« »Štítek\ns otevřeným kruhem« (linka\nvodorovná).\nPříští číslo V. S. nepři-\nnese tentokráte soubor re-\ndukci prací vyznamenaných,\nnýbrž bude jich použito po-\nstupně k výzdobě jednotlivých\nčísel.\n\nL. MAROLD.\nSKIZZA.\n\nBIBLIOGRAFIE.\n\nDŘEVORYTECKÉ UMĚ-\nf V 0\nni Zaponcu od jakživa budilo\npozornost svou zvláštní me-\nthodou. O této methodě dře-\nvorytectví žaponského vydal\nnedávno instruktivní knížku\nvýborný znalec umění, vy-\ndavatel měsíčníku anglického\n»The Studio,« CHARLES\nHOLME. (A course of instru-\nction in wood carving accor-\nding to the Japanese method).\nKnížka, stojící pouze 2 sh.\n7 d , obsahuje 72 illustrací a\nčtyry přílohy. ITALSKÝM\nMALÍŘSTVÍM DOBY RENE-\nv t\nSANCNI obírá se velké dílo\nBernharda Berensona,\njež vydává po částech G. P.Put-\nnám v Londýně ; dosud vyšel\ndíl, věnovaný malířům benát-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "409 / 410", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.23", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\n[illegible]S. LAD.\nNÉMEC.\nSTOJAN\n[illegible]ŽÁROV-\n[illegible]ÁM.\n\nským a díl, věnovaný Florenčanům ; illustrace provedeny\njsou světlotisky; každý díl v kvartu za 21 sh. Příští\nsvazky, jež jsou už připraveny, obsáhnou malíře doby\nrenesanční v Itálii střední a severní. Kdo by se\nrád obeznámil s výtvory zemřelého velkého mistra\nanglického, EDWARDA BURNE-JONESA, tomu po-\nslouží čtvrté, lacinější vydání monografie, již vydal\nMalcolm Bell, nákladem firmy G. Belland sons v Lon-\ndýně. Text je revidován do nejnovější doby a do-\nprovozen stem illustrací, z nichž některé ve vydáních\ndřívějších nebyly obsaženy. Cena 7 sh. 60* —.\nMonografii věnovanou Burne-Jonesovi vydala též\ns množstvím reprodukcí Hanfstaenglova »Kunst unse-\nrer Zeit«, mimo to »Art Journal« (Londýn, J. S. Vir-\ntue) jako zvláštní vánoční sešit po ku 1894 s textem\nJulie Cartwrightové. Cena 2 sh. 6 d. AUBREY\nBEARDSLEY. Londýnský vydavatel John Lane, je-\nhož publikace vynikají uměleckým vkusem, věnoval\nznačné úsilí, aby sebral mladší práce tohoto bizarně\noriginálního, nedávno v mladém věku zemřelého illust-\nrátora. Vyšly právě v obsáhlém svazku (640 stran),\njenž zahrnuje na 180 prací umělcových, z nichž mnoho\nposud nebylo uveřejněno. H. C. Marillier napsal ke\nknize úvod, v němž pokusil se vystihnouti umělecký\nráz a význam Beardsleyův, i jeho vliv na moderní\numění illustrační. Obálka je vzata z kresby, kompo-\nnované pro dílo Venuše a Tannháuser, jímž hodlal\nBeardsley vystoupit též jako básník, ale nemohl se\nk němu dostat. Cena díla je ovšem na naše\npoměry drahá, stojíť obyčejné vydání dva a dvacet sh.\nDvě velice pozoruhodné knížky zaznamenáváme, jež\nvyšly u Schustera a Loefílera v Berlíně, kterými\nzahájena sbírka monografií umělců »Das Kunstlerbuch«\nobě od F. H. Meissnera, prvá A. BÓCKLIN, druhá\nM. KLINGER. Kdo chce poznati tyto dva největší\npoety německého výtvarného umění, tomu doporuču-\njeme vřele. Kniha při vkusné výpravě za 3 M. je pří-\nstupná. Zel, že vyobrazení jsou spořejší než text. »AUS\nWORPSWEDE« nákladem Fischera a Franke v Ber-\nlíně. Je to nádherná publikace o 13 velkých archových\nlistech původních leptaných rytin, v mapě, každý její\njednotlivý list je cennou ukázkou grafického umění\nkrajinářů Wosrpswedských Zastoupeni jsou Mackensen,\nVogeler, Overbeck a Hans am Ende. Cena 18 zl. r. m.\nMAROLDOVO ALBUM »FLIEGENDE BLÁTTER«\nvydané nakladatelstvím Braun & Schneider v Mni-\nchově právě vyšlo. Obsahuje 50 listů v dřevorytové\nreprodukci na tonových podtiscích a dobrém papíře.\nCelková úprava, desky i vnitřek nás neuspokojují\na také texty, ne zrovna duchaplné aniž vtipné mohlo\nsi nakladatelství uspořiti. Cena alba obnáší 6 zl. r. m.\nR. Muthera »GESCHICHTE DER MALEREI IM XIX.\nJAHRHUNDERT« vyšlo v ruském překladě Z. Yenge-\nrové u nakladatelské společnosti »Znanije« v Petrohradě.\nDílo samo již při vycházení mělo velký úspěch, ori-\nginál, jenž stál 24 zlatých, byl při vydání třetího dílu\nrozebrán. Anglické vydání vyšlo v Londýně překladem\nE. Dobsona, G. A. Greene, A. C. Hilliera v úpravě\nelegantní, skoro jen Angličanům vlastní, s romnožením\nillustrací hlavně anglického umění se týkajících,\nv původní vazbě za 17 zl. r. m. U nás, žel, umě-\nleckých publikací zřídka máme příležitost registrovati,\nač tolik bychom jich potřebovali a příležitost by též byla\nku vydání dobrých děl umění výtvarného. Ba je zde\nmnohý starý dluh, který k naši hanbě dosud splacen\nnení. Podobných věcí, jež by cenu svou nikdy\nneztratily, u nás nevydává nikdo. Přehlížíte-li biblio-\ngrafický katalog české literatury je Vám smutno\nCo tu braku, za který se vyházelo peněz pod firmou\n»vlasteneckou« za »nádherná díla !«\nA dnes, když katalog přehlížíte, stydíte se, že\nnemáte u nás vlastně dosud nic, ale zhola nic\n\nPROK[illegible]\nNOVÁČI\nPAMĚT\nDESKA."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "411 / 412", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-07.1.24", "texte": "»VO LNĚ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nv tomto ohledu, čím byste se mohli pochlubiti před\nostatními národy. Nakladatelé naši vydávají illustro-\nvané sešitové hady, jež se plazí zdlouha, ale za jistým\nvýsledkem. A česká akad em i e, která v této věci by\nbyla na místě, která vše možné vydává, pro výtvar-\nnictví dosud neudělala- nic. Ví-li pak akademie\npro vědy a »umění«, že nemáme ani docela skromných\ndějin našeho domácího umění, ba nemáme ani\ndějiny výtvarných umění vůbec, kde v německém ja-\nzyku, ku kterému stále se musíme utíkati, je celá řada\nvydání nejrůznějších. Je zde tu a tam něco, co spadlo\ndocela náhodně, ale nic sou-\nstavného. Náš občan má pří-\nležitost poznati celý vývin\numění v cizině, dnešní jeho\nstav kdekoli, každé hnutí,\nkaždou maličkost ale naše\nvěci nezná ani interesent, po-\nněvadž nemá příležitost a čas,\naby vše sám jako archivář\nsi shledával. Nikdo ať nena-\nmítá, že nemůžeme se rovnati\nku svému sousedu, vyházeny\nu nás již značné sumy za\nnesmysly, z kterých nikdo nic\nneměl a mít nebude. Což\nuž u nás v tom kšeftařském\nživotě není nikoho, kdo by\nchtěl několika takovýmto\nzákladním kulturním kamén-\nkům, jichž je třeba, pomoci\nna svět! ? Avšak naší aka-\ndemii nechceme křivdit a za-\nznamenáváme nemýlíme-li\nse první publikaci (mimo sou-\npisných památek) jež vy-\nšla na prospěch výtvarného\numění nákladem a na popud\njejí. Ovšem kdyby nebylo pa-\nnovnického jubilea nebyla by\nvyšla UMĚNÍ VÝTVARNÁ od\nK. B. MÁDLA jež, jsou samo-\nstatnou částí památníku jubi-\nlejního. Líbí se nám, že akademie rozdělila pa-\nmátník na samostatné části, jichž různá kvalita beztoho\nnijak v celku se nesnáší. »Umění výtvarná« jsou\npřehledem českého umění za posledních 50 let. Na\njedenácti arších velkého kvartu snesen tu bohatý ma-\nteriál od nejstarších jmen z nichž mnohé již úplně\nzapadlo až po dnešní jména nejmladší, stručná\nkarakteristika věnována každému, rozměrem dle váhy\njeho, mnohá případně opravuje dřívější úsudek, který\ndnes ztratil na kursu. Celek iv nejstarších partiích\nneunavuje, není to kniha matematická, za 2 zi. levná,\njež by se doporučovala po\nněkterých doplňcích vydati ji\nv knižním formátě, s dobrými\ndrobnýni illustracemi. I na ve-\nnek v cizině by nám mohla\nposloužit, neboť o nás dosud\nnikdo v cizině nic nezná, své\ngalerie nemáme, tož aspoň\nna papíře bychom ji mohli mít !\nale takovéto věci jsou\nnašim žurnálům pořád ještě\nméně důležité než různé kníž-\ntičky, jichž se teď rojí stále\nvíc, jako kobylek, publikací\ntakovýchto ignorují, ač nemů-\nže se stále dosti doporučovati\nstyk středního stavu s uměním.\nPři každém kroku vidíme, jak\npoměry naše, požadavky pu-\nblika a jeho vkusu jsou übohé\njako snad nikde. Ovšem\nzde při nářku tom bychom\nmusili začít od kořene všeho\nzla, jemuž velice blízko jsou\nony naše žurnály, jež pro u-\nmění výtvarné nemají mnohdy\nani tolik taktu, by aspoň o\nněm mlčely, když nemohou\npsáti více než to, co kde ko-\nmu napadne ze kšeftu.\n(Dokončení.)\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ.« 4. SOUTĚŽ. SPOLEK DIVADELNÍCH OCHOTNÍKŮ V KRÁ-\nlové Dvoře vypisuje prostřednictvím »Volných Směrů« veřejnou soutěž na oponu pro divadlo v Hankově\ndomě. Opona měří 5xS metrů honorář za provedení obnáší 1200 korun dodání koncem letošního léta.\nPodmínky: 1. Výjev vat budiž z »Rukopisu Královédvorského« ať lyrický, ať epický.\n2. Barevná akizza v 1/'1M (50x80 cm.) odpovídejž pokud možno materiálu skutečného provedení.\n3. Do jury volí dva cleny konkurující, 1 clena redakce a 1 člena Spolek div. ochotníků v Král. Dvoře\ns hlasem poradním.\n4. Ceny dvě: 200 a 100 korun.\n5. I. cena vyplacena bude- práci relativně nejlepší ; a v případě zadání práce bude odečtěna ze sumy za\nprovedení.\n6. Lhůta k dodání skizzy do 30. července 1899 do 6. hod. več. St. Suchardovi, Praha, Rudolf, nábřeží.\nPro soutěž platí podmínky obvyklé u soutěží »V. S.« (v. obálku). Redakci tentokráte zastupuje J. Preisler.\n\nL. KUBA.\nPLAKÁT."}]}