{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-08", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_sha256": "e30ccc991442edffb9a18c67f21234809dc87ff6fec23f70e2e8ea5ae274f022", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_08/bmtnaan_1899_08.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_08/bmtnaan_1899_08.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c001", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "413 / 414", "page_fin": "423 / 424", "image_debut": 1, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.1", "titre_corps": "JUL. MAŘÁK VE VZPOMÍNCE ŽÁKOVĚ. Před rokem", "titre_sommaire": "JUL. MAŘÁK VE VZPOMÍNCE ŽÁKOVĚ. Před rokem", "signature_source": "F. KAVÁN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "413 / 414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2764, "texte": "JUL. MAŘÁK VE VZPOMÍNCE ŽÁKOVĚ. Před rokem\n1885. mnozí opouštěli nespokojeně malířskou akademii\npražskou, aby šli jinam nejvíce do Mnichova hledat kratší\ncesty ku studiu přírody. U nás to šlo ztěžka: »ars longa« říká-\nval jeden ze starších professorů. A aby její délka ještě více se na-\ntahovala, trvala pouť od jedné antiky ke druhé tak dlouho, dokud\nkandidát nesmrtelnosti nenaučil se kreslit všecky z paměti.\nPodzimními větry téhož roku zavál konečně na pražskou\nakademii jiný vzduch: již od jara se něco o tom povídalo a\nvědělo se, že odejde na odpočinek zasloužilý prof. Ant. Lhota,\na na místo něho přijdou síly nové, ale netušeno, že změna osob\npodmíní značné změny v celé organisaci školy: ne více antika,\nmálka a ateliery, rozdělené na genre a malbu historickou uvítaly\nty, co po prázdninách znova zavítali do Prahy, ale tři paralellní\nškoly, samostatně vedle sebe působící.\nVedle zbylé školy prof. F. Sequense otevřena škola Pirnerova a krajinářská Mařákova. Prof. Mařák\npřejal rektorství, přejal ho ale ne jako figurující osoba starého renomovaného ústavu, nýbrž jako organisátor\nnové školy, k jejímuž zřízení a ustálení potřeba síly, houževnatosti a lásky. A nebylo to organisační půso-\nbení lehké a jednostranné, nejednalo se jen o to, během krátké doby ukázati, že přeměna akademie byla\nzdravá, že je po ruce dosti zdárného materiálu k rychlému vzdělání odbornému, ale jednala se také o to, po-\nstarati se, aby tento material měl dosti prostředků, aby nemusil své nadání utápěti v malicherném »kšeftaření.«\nTo nebyla práce v rektorátě v ty a ty úřední hodiny, ale spousta cestiček a cest, jednání a vyjedná-\nvání, audiencí a rozmluv ať se soukromníky, ať cleny Krasoumné Jednoty, ať s vysokou šlechtou, na místo-\ndržitelství anebo ve Vídni. A výsledky? -- Správa Jednoty, zemský výbor i vláda byly po prvé školské\nvýstavě o pokroku na ústavu přesvědčeny, stipendia soukromníky založena a nejbližším rokem podpůrný\nspolek pro nemajetné akademiky zaražen. Božínku! jak lehko a krátce to všecko vypočteno naproti tomu\nmnoho-li obětavé práce to vyžadovalo!\nPojednou probuzen zájem o školu, o které se skorém jen tolik vědělo, že bývala v Klementinu a teď že\npřestěhována k Rudolfinu, pojednou živý interes o mladíky dlouhých vlasu a na výstavách zastavováno pred\njich obrazy ano ty obrazy nejen obdivovány, ale také zakupovány! Stal se div? Ba nikoli, jen zásluha činné\noné osoby s posněženou hlavou, jež neváhala osobně k výstavám zváti, při zahájení vlivuplné osoby vítati,\nprováděti, vysvětlovati, upozorňovati as velikým taktem žáku své i jiných škol se ujímati.\nA té doby vzrostl zájem o akademii a její vývin nejvýše bylo mnoho lidí, kterým na srdci ležel\nzdar její. Teď toho potřeba se tolik necítí: vždyť postoupila do řady vysokých škol státních!"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "415 / 416", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3315, "texte": "Prof. Mařák přejav vedení školy krajinářské od\ndob Haushoferových úplně neobsazené, obětoval mnoho\nroků klidu a sil, ujmutých umělecké tvorbě vlastní\nu věku, kdy zdraví jeho nebylo již příliš pevné, ač\nzápal mladistvý. U něho a tenkráte neznačil úřad,\nodbýti jednou dvěma hodinami opravu prací žáků,\nza letního pobytu školy ve kraji jezditi za nimi atd.\na zastati povinné správní řízení učilištní. Dosíci něčeho\npro dobro chovanců bylo mnoho chtíti a rozmýšleti,\nvyužitkovati vhodné chvíle, známostí a vlivu chůze\nustavičné! Pak přijímati ohledůplné návštěvy o umění\njeho (příliš platonicky) nebo ústav se zajímající, druhdy\ndokonce dilettující, časové otázky zodpovídati, roze-\nbírati svůj atelier, školou voditi, Jednotě zkušenostmi\npomáhati atd. Pro záměry své promluvil v čas, přímo,\nprozářeně a srdečně. Soukromě nepropustil nikoho bez\nrady nebo přispění.\nJe-li působnost jeho pro- celek blahodárná, stal se\nškole své otcem nejobětavějším. I pro hmotnou stránku\nje jeho heslo: »Přijal jsem Vás, jsem povinen se také\nstarati, abyste klidně mohli pracovat.« V jeho mysli\nmá každý žák své oddělení, a v rozhovorech seznáte,\nže od minulého o vaší práci a osudech přemýšlel,\nmaje určitý účel: opatřiti každého netoliko prostředky\nvyjadřovacími, na jeho nadání se hodícími, vlastním\ntvaroslovím, nýbrž rozvíjeti i jeho činnost představovací.\nVzdělání nejen umělecké usnadňuje poznati\nposluchače.\nPři každé téměř opravě zahajuje i rozhovor o pří-\npadných otázkách, obrazech, umělcích, které zná, vý-\nstavách přítomných, krásách přírodních, časopisech\ni knihách, pořád něco poutavého, hledí působit na obra-\nzotvornost a zároveň shledati, jak u koho slovo působí.\nZa opravy neobyčejně plasticky vyloží, kde je\nomyl proti žákovu vidění (na př. chladnějšímu, teplej-\nšímu atd.), kde poměr částí napraviti, jak pokračo-\nvati hned se utvoří jasná situace a vidíš, jak třeba\npozornosti přidat pak promítá řeČ na hlubší význam\núkolu a vnuká nadšení konče: »Jen hezky svobodně!«\nZastaví se u jiného, který maluje totéž a hle! toho\ndocela jinak, zdá se někdy přímo opačně přivádí na\npravou cestu, vyslýchaje také, jak si žák tu úlohu\npředstavuje. Na konec dá se do větší rozmluvy s někým,\nškola s nástroji v ruce se přibližuje, až stojí všecko\nkolkolem.\nKrajinářská byla a je posud jediná síň, škola\na ateliery. (Je tam, iv celém ústavě vůbec, hanebné\npostranní světlo, známá kolikaměsíční staroměstská\ntma střídající se někdy se žlutým odrazem protější\nfronty Rudolfínské. Těžkým stopám toho v barvě ne-\nsnadno pak odvykali.)\nNedělilo se na první, druhý atd. ročník; přijat po\nzkoušce několikadenního kreslení, nebo jen na práce\nsamostatné, které přinesl, umístěn byl žák dle nadání;\ntu počal brzo s barvami, tu dlouho kreslil jak bylo\nzdrávo, uhlem, prostředkem velice tvárným, napřed.\nZačátečníkům professor stavěl zátiší různolátečná, zprvu\njednoduchá, naváděni samostatně pochopith celý jich\ndojem a bylo-li kresleno, vyjadřovati silou a spůsobem\nkresby také barvu. Tomu věnoval vždy velkou péči,\naby byl základ důkladný, pokud možno zpříjemněný\n(každý, jak známo, chce hned obrazy malovati) a aby\np. prof. sám seznal směr schopnosti. Přineseny-li vě-\ntvičky, křoví dubové, borové) upozorňoval živě, jak\na kde listí vyrůstá, jak silné jsou větvičky u poměru\nku kmenu a listím, proč se zakřivují vůbec vžiti"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3124, "texte": "se do jejich života. To studium se střídalo později\ns komposicemi, doprovázenými rozmluvou o významu\nsilhouetty, formy, linie i souzvuku barvy na účel ná-\nlady. Na stafáže brány modely (na př. i kozel) sesta-\nveno i okolí a vystihován celek, ne detail. Utěšené\nbylo u výkladech professorových, jak byl vynalézavý\nv odborném názvosloví, kde hleděl zachovávati čistotu\nřeči. (Známo, že posud by ledakde to působilo obtíže.)\nMusili jsme se mnohdy usmívati, ale tuze se nám vý-\nrazy líbily.\nSotva na jaře počalo\nhřáti slunce, nestála prá-\nce naše u vnitřku za\nnic (ustavičně bylo ob-\nsazeno sedadlo, kdysi\nz bedny improvisované\nDvořák nad ně přibil\nfirmu »u grand vala-\ncha«). Jen už pobyt\nna venkově a krásné mo-\ntivy - vyšší stupeň\nobrazy ! Staří účastníci\nvyprávěli o té slávě,\nmladí toužili. Pak se\nhledalo, vyjednávalo, ji-\nnému jinde se líbilo\nspory a na konec\nmusilo se, kde si nás\nasi deset „ vůbec chtěli\nvzít na starost. Peněz\nbylo jen 400, ale p. prof.\nnašel někdy dobrodine-\nčka; tak pořízen i chu-\ndým »šelmosmrt (polní\nnářadí lexikon Dvo-\nřák). Osadil se sál,-\nquartetto přichystalo\nsbory, večer se zpívalo,\nhrálo bramborové di-\nvadlo atd., vůbec ob-\nrácena ves na ruby.\nHnali jsme se po vel-\nkolepých motivech srdce\nsvého, ať se na ně sta-\nčilo nebo ne a třeba\nhodinu cesty. Dlouho\nmusil p. prof. přesvěd-\nčovati, než to vymluvil.\nMladším vykázal za stu-\ndium pokračovací kouty,\nskalky detaily.\nPochopitelno, jaký\nto úkol ve přírodě, mě-\nnivé okamžikem, přispů-\nsobovati mnoha žákům\n(druhdy tragicky svede-\nným ke směru hotové-\nmu, jenž k nadání osobnímu nepřísluší) jejich vlastní\nmluvu tvárnou a vychovávati ku vývinu individuelního\nslohu! Celkem vedl prof. M. cestou porozumění pří-\nrodě k nadšení pro ni věděl, že nadání s nadšením\na vzděláním tvarovým utváří osobitě aesthetický pří-\nzvuk díla. Nabádal především opět dojem celků vi-\nděti, přirovnávati barvu k barvě, sílu k síle a kvapem,\ntřeba-li podstatné části zachytiti; odporucoval v ma-\nlých rozměrech malovat! skizzy dojmů vzduchových.\nVysvětloval působnost\nvzduchu na perspektivu\nkrajin, jeho svítivost,\nodlesk na hmotách, na\nkterých částech se od-\nráží, kde světlo prochází,\nzasvěcoval do života\nrostlinstva, pohyby jeho,\naby všechno listí mělo\nsvětlo a vzduch; vlny\npozemí, složení skal atd.\nNenáváděl »tou barvou\ndocílíte«, nýbrž »zkou-\nšejte!« Z palety radil\nodstraniti jen látky ryche\nčernající.\nKrajinářské bylo též\nvytýkáno, že něco ma-\nluje se podobně. To však\nvyplývá ze vzájemného\npřispůsobení žáků spo-\nlečným studiím a v kaž-\ndé škole snadno lze zj i -\nstiti. Náš mistr nepřišel\nprosadit svého směru,\njen zkušeností svých\nužít. Co na proslave-\nných školách dávali pro-\nfessoři kopírovati nejprve\nsvé obrazy a poroučeli\ndokonce určité barvy,\ndbal on, aby posluchači\nobrazů jeho ani nespa-\ntřili, jen náhodou se\nnám to poštěstilo. A měl\nradost i z každé holé\npláně naší, jen když\nv tom viděl kus osobního\numěleckého projevu.\nPotíže měl s námi\nza měsíců zimních u\nvyšších letech, kdy chtěl,\nabychom používajíce stu-\ndií a kreseb vlastní sílu\ntvůrčí projevili silněji.\nNa nějaké výjimky\npřese všechnu vý-\nmluvnost obyčejně pak"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.5", "debut_caractere": 71, "fin_caractere_exclue": 2778, "texte": "okopírována špatně dobrá studie. Nebylo animo už\npro to zlé světlo. A pak se mu přehrnula přes vý-\nchovu jeho vlna špatné chápání realismu vůbec\ntím nepochopením byl tuze prosycen vzduch a vrcholilo\nv kategorickém, »že se v atelieau nemá nic dělat.«\nČtyřicetiletá činnost umělce našeho, ode dávna\nslavného v cizině a počítejte významnější originály\nv Čechách! Několik! Jeho proslulé kresby uhlem, ne\nvystihnutelné sebe lepší reprodukcí, přinášely sice pilně,\nnejvíce v otisku nákladných rytin cizích naše časo-\npisy ; ale originály viděli jen návštěvníci císařské obra-\nzárny atd. v cizině. Všechno a mnoho! je světem\nroztroušeno ! V prvních letech pobytu pražského u-\nkřivdilo se mu ledakde, on pak věnoval se tím hor-\nlivěji škole a na veřejnost nevystupoval.\nJediné nevyhnutelné přání: Kéž je možno shro-\nmážditi všecka díla mimo obrazy, kartony, leptané\nrytiny, obzvláště též nádherné studie přírodní, návrhy,\nskizzy až po nejmenší kresbičku, všechno! a uspo-\nřádati u výstavě velikolepé a nanejvýš poučné, aby\nse poznalo, jaké to skvělé, křišťálové zrcadlo mysli\nodrazilo nesmírný celistvý a svrchovaně samostatný\nsen o kráse světa. Jinak bude všechno zoufale kusé\na od národní spravedlnosti daleko.\nJulius Mařák vyšel ze školy romantické, kde,\nv celku, učeno dosíci dojmu pravděpodobným hroma-\nděním silně vyjádřených linií a tvarů.\nV tom směru ujal se 1. důkladného studia hlubin\nkrásných lesů, vynikajících motivů stromů, skal a p.\nA2. jeho hluboký cit pro přírodu, básnický duch,\nnevnímal jen kaleidoskop zajímavých nauěených tvarů.\nViděl intensivně příěiny a účiny, děj, život, kde\njiný mrtvé části kladl vedle sebe a všecko řízeno do\nsouladu tajemným vznešeným zbožňovaným zákonem.\nTu duševní činnost jal se promítati do tvorby, ona\ntvoří obsah jeho nálady (jakožto citu) onoho plus\nnad obyčejným smyslovým vjemem a stopami jeho\nv mysli kadenci, ton osobní každé umělecké mysli,\npoměr, v jakém se tvoří ty zázračné skupiny značek\nsvěta v duši, skupiny provázené povznesením a na-\ndšením, proto že se zvyšuje vědomí vlastní jsoucnosti\n(duše mluví). Ta sdružení jsou povahy charaktery\nnálady, spřádaná obrazotvorností látka dochvilná (ná-\nlady v obecnějším slova smyslu). Nálada, jsouc osobní\nmusí míti sdělení, mluvu, prostředky osobní, pravdi-\nvost! (Umělec realistický má též tu disposici dánu;\nkdyž nějaký dojem přírodní, právě viděný se s ní\nshoduje, náladu ze vnějška probudí maluje, ale ná-\nladu zachovává, dojem přírodní se úžasně mění.)\nObsah nálady Mařákovy je tedy ten spůsob osob-\nního, silně vytvořeného názoru světa jakožto celku\nobdivuhodného, souladného, dokonalého, rovnováha\na dějem vyrovnání (příčina účin) a tvary i barvy,\njak přísnou disciplinou svrchovaně citlivě naučil se je"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.6", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 3721, "texte": "rozeznávat a k účelu vyjádření mysli užívati, musí\nmu to pospolu hlásati v díle. Je tedy chyba, chtíti\nna něm jako dílo význačné vlastní jeho srdci, který-\nkoli kout, jak ve přírodě je rozložen, část děje. On\ndíla dle přírody posud považuje za studie, analysu (my\novšem vidíme ho v nich celého). Neběží tedy o »opravu«\npřírody jak jsem též slýchal), nespokojenost s ní.\nPravdivost jeho záleží u vystižení přírodního á k o n a,\njak jej pochopil a jak mu osobitou náladu tvoří. A\nje v plném smyslu slova synthetik. Ovšem nalezl i\nmaloval mnoho krajin, kde sen jeho v přírodě byl\nuskutečněn, ale hlavně je spůsob jeho tvorby: Promí-\ntati nejprve silhouettu myšlénky, rozdělení světla a\nstínu v malém rozměru a těch rozvrhů tolik, až\nbude nejvystiženější; pak u větším formátu vyplňuje ob-\nrys tvary, kterým dává dle nálady do celku organicky\nrůsti. Na části užívá četných studií ze přírody (schra-\nňovaných povždy v atelieru). Pokračuje na jednom či\nvíce kartonech, až vyváží části do klidu. Chce-li ma-\nlovati, počíná pak ještě od rozvrhů barevného souzvuku.\nPřirozeno, že nejvíce trvá při nejsilnějších vlivech\nmládí (na př. o starém bukovém lese u Brandýsa n. O.\nmluvívá) a tam, kde nejlépe může velké myšlénky\nsilně vyjádřiti, krásném lese a jeho nesčíslných pře-\nstavách; studoval, kde nejvíce ta skvostná vegetace\nje zachována, od kleči krkonošské, pralesů šumavských\na hvozdů alpských až do kaštanníků i věkovitých\nkřivých a šedých oliv u jezera Gardského, oživuje\nvšak také vlny terrénu na planinách, s dálkami a tahy\nmračen (na př. skvělý »když vítr přes lada táhne«) skalní\nchrámy atd. Jaká to úžasně odstíněná stupnice nála-\ndových povah od myšlenek epické, článkované šířky\n(na př. První skřivan, Ráno atd.) až do jedinečného\n»Když si žáby povídají« a lesních pramenů ! Kolik tu\nbásní, kde v náladě okamžitě ho poznáte, jak na př.\nspolečností stromů jeho mysl ústrojně vzrůstá z půdy,\nkořání táhne, rozvětvení rozkládá, sklání, stáčí, aby\nse listovím celá vetkala do světla vzduchu a tam\nnahoře dala se ovívati tajemným vlněním poesie.\nKde spatříte tak přesvědčivě přizvukované výšiny vy-\npínáni se vysokých stromů?! A což ta nezapomenu-\ntelná, nesmírná noc, chýlící se na mlčící les s bloudícími\ndětmi nebo smutek podzima s listím pomalu jako\nslavnostně se snášejícím do potoků!\nV technice úhlem (dle tradice ciziny) vůbec neměl\nrovného; je to nejen ta něha pelu motýlího hlavně\nneobyčejná schopnost vnukati uhlem barvu předsta-\nvovaného (i tužkou, křidou, rytinou atd.) Příklad nej-\nnápadnější je »Západ v lese«, kde je úžasně vyjádřeno\nkmitání červených paprskův, až se oči zdají oslněny.\nBarvu na malbách má svoji případ né h o sou-\nladu k náladě aje neporozumění přirovnávati tony\njednotlivostí zase k částem od veristických krajinářů\nmalovaným a hmotu přizvukujícím. Teprve žádoucí\npoznání veškeré tvorby správné ocenění a mnohá pře-\nkvapení přinese. Prozatím je vlastně znám skoro jen\nPodzim v Rudolfině a několik maleb dekorativních,\nmohutného klidu v rozvrhu a barvy pro vnitřek pří-\npadné, aby podporovaly a ne bořily citlivou rovnováhu\narchitektury.\nProsím, aby se mně odpustilo, že odvážil jsem se\nna matnou, kostrbatou upomínku, tam, kde otvírá se\nnesmírný pohled do všehomíra a kde bude potřebí\nsoučinnosti opravdivé a hluboké všech srdcí, která lnou\nk umění. Neboť Julius Mařák je veliký tvůrce, vždy\na všude za velikými cíli spějící, jeho Dílo je obrovské,\nsvrchovaně samostatné, je souladná povaha umělecká,\npředchůdce a pokračovatel, náš světlý zjev jako člověk,\numělec i učitel a připojuji, že ne náhodou sourodák\na druh Bedřicha Smetany z mladých let. Jistě není\njen moje přesvědčení, že čím byl Bedřich Smetana\nčeské hudbě, je Julius Mařák českému krajinářství.\n\nF. KAVÁN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c004", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "415 / 416", "page_fin": "415 / 416", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.1.3", "titre_corps": "REPROD. PŮVODNÍ LEPTANÉ RYTINY.", "titre_sommaire": "REPROD. PŮVODNÍ LEPTANÉ RYTINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "415 / 416", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.2", "debut_caractere": 3317, "fin_caractere_exclue": 3348, "texte": "REPROD.\nPŮVODNÍ\nLEPTANÉ\nRYTINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c005", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "419 / 420", "page_fin": "419 / 420", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.1.4", "titre_corps": "SAMOTA. KRESBA UHLEM.", "titre_sommaire": "SAMOTA. KRESBA UHLEM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.4", "debut_caractere": 3126, "fin_caractere_exclue": 3147, "texte": "SAMOTA.\nKRESBA UHLEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c006", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "421 / 422", "page_fin": "421 / 422", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.1.5", "titre_corps": "PODZIMNÍ VEČER. SKIZZA K OLEJOVÉMU OBRAZU V C. K. DV. MUSEU VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "PODZIMNÍ VEČER. SKIZZA K OLEJOVÉMU OBRAZU V C. K. DV. MUSEU VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 69, "texte": "PODZIMNÍ VEČER.\nSKIZZA K OLEJOVÉMU OBRAZU V C. K. DV. MUSEU VE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c007", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "423 / 424", "page_fin": "423 / 424", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.1.6", "titre_corps": "KRESBA TUŽKOU.", "titre_sommaire": "KRESBA TUŽKOU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.6", "debut_caractere": 3723, "fin_caractere_exclue": 3737, "texte": "KRESBA TUŽKOU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c008", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "417 / 418", "page_fin": "417 / 418", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.2", "titre_corps": "PODZIMNÍ PŘÍŠEŘÍ. OLEJOVÝ OBRAZ. — REPRODUKCE DLE RYTINY VYDANÉ KAESEREM V MNICHOVĚ.", "titre_sommaire": "PODZIMNÍ PŘÍŠEŘÍ. OLEJOVÝ OBRAZ. — REPRODUKCE DLE RYTINY VYDANÉ KAESEREM V MNICHOVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "417 / 418", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 84, "texte": "PODZIMNÍ PŘÍŠEŘÍ.\nOLEJOVÝ OBRAZ. — REPRODUKCE DLE RYTINY VYDANÉ KAESEREM V MNICHOVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c009", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "425 / 426", "page_fin": "425 / 426", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.3", "titre_corps": "RANNÍ PÍSEŇ. Z CYKLU »LESNÍ SAMOTY«.", "titre_sommaire": "RANNÍ PÍSEŇ. Z CYKLU »LESNÍ SAMOTY«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "425 / 426", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "RANNÍ PÍSEŇ.\nZ CYKLU »LESNÍ SAMOTY«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c010", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "427 / 428", "page_fin": "427 / 428", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.4", "titre_corps": "GRANIT. ČERTOVKA U BECHYNĚ. SKIZZA.", "titre_sommaire": "GRANIT. ČERTOVKA U BECHYNĚ. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "427 / 428", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "GRANIT.\nČERTOVKA\nU BECHYNĚ.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c011", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "427 / 428", "page_fin": "427 / 428", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.5", "titre_corps": "TÁBOR. SKIZZA PRO NÁRODNÍ DIVADLO.", "titre_sommaire": "TÁBOR. SKIZZA PRO NÁRODNÍ DIVADLO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "427 / 428", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.8", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "TÁBOR.\nSKIZZA PRO\nNÁRODNÍ\nDIVADLO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c012", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "429 / 430", "page_fin": "451 / 452", "image_debut": 9, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6", "titre_corps": "JULIUS MAŘÁK. NAPSAL K. B. MÁDL.", "titre_sommaire": "JULIUS MAŘÁK. NAPSAL K. B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.9", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 1599, "texte": "JULIUS MAŘÁK. NAPSAL K. B. MÁDL.\n\nTéhož roku, kdy byl Theodore Rousseau po-\nprvé ze Salonu odmítnut a obhájci kiasicistických a\nakademických tradic a pouček zahájili urputný boj\nproti pokrokovému hnutí, jež za padesát následujících\nlet postavilo krajinářství jako lodivoda a učitele včelo\nvší moderní umělecké produkce, téhož roku kdy nové\nkrajinářství bylo ze Salonu jako vítěz vyhnáno, téhož\nroku, kdy vlastně založena byla škola barbizonská\na les fontainebleauský přijímal pod svůj zelený krov\nprvní utečence z Paříže, téhož roku, kdy se objevil\nJules Dupré se svou táhlou, bouří zvířenou plání\nsouthamptonskou, narodil se v Litomyšli učitel naší nej-\nmladší generace krajinářské Julius Ed. Mařák. Před\nčtyřaŠedesáti lety. Jako mladý gymnasista měl dvojí\nlásku: k hudbě a k malířství, a dlouho- kolísal mezi\noběma. Lásku k hudbě si zachoval do dnes v první\nvroucnosti, ale stal se malířem. Na pražské akademii\nbyl žákem Maxe Ha'shofera, dvě leta (1858—1860)\npobyl v Mnichově, sedmadvacet let ve Vídni a od\nroku 1887 vede krajinářskou školu na pražské aka-\ndemii. Všechna ostatní dáta životopisná patří jeho\npráci, slučují se s jeho dílem, které je jedno z nej-\nobsáhlejších, nejhlubších a nejpoetiětějších, jež na\nnivách českého umění výtvarného vypučelo, rozkvetlo,\nuzrálo a ovoce přineslo.\nChci psáti o něm, chci se pokusit! o to, slovem\nvystihnout! a vypovědíti jeho zevní vzhled a vnitřní\npovahu a první myšlenkou mojí je, že nejsem při\ntomto počínání na pravém místě. Je bledý, šedavý,\npodmračný den a sedím mezi papíry a knihami. Mám"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.10", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 2463, "texte": "kolem sebe všude, po stolech, skříních ana podlaze, rozložené Mařákovy peřové a uhlové kresby, foto-\ngrafie jeho maleb, jeho lepty, a v hlavé vznícené a oživené vzpomínky na jeho cyklus historických krajin\nv salonu královské lože Národního Divadla, na naše hrady v Českém Museu, na jeho obrazy v galeriích a\nvýstavách, a ty, jež jsem kdy videi v soukromém majetku anebo vídal se roditi v atelieru mistrové. A\npřece to není pravé ovzduší a prostředí.\nPřed otevřenými okny mé pracovny zvedají se veliké plochy pražských činžáků, v jejich žlutavých\na červenavých stěnách úmorné jednotvárné růžence oken; z dlažby ulice stoupají rachotivé zvuky kol a ko-\npyt a úlomkové hlasy ledajakých hovorů. Jsem ve velkém méstě a cítím nervosní a tvrdý klopot jeho\nvíření, shonu, jejž pian}/- požitek a úporný zápas o živobytí ku předu žene, a mél bych vlastné býti daleko,\ndaleko odtud, kde by nic nepřipomínalo vojenské linie naší architektury, kde není ulic a chodníků, povozů\na lidí, kde je posvátné ticho, nesmírná zeleň a báň nebes jako modravý křišťál. Mél bych psáti tuto studii\nněkde na hrubém sroubeném stolku malé zahrádky při boku skryté myslivny, abych mohl chvílemi po-\nzvédnouti oči ku katedrále lesa kolkol rozloženého a stále slyšel jeho tichý šelest, stále cítil jeho osvě-\nžující ozon, měl plaché laně před sebou, mír v sobě a velebu nádherné přírody u sebe. Na pažitu v boru\npoložené zahrádky měl bych seděti, tváří v tvář lesu, oné říši, plné vznešené a šumné poesie, která je vlastní\ndoménou Julia Mařáka. Pak bych mu byl v pravdě blízko a snad by mi spletité mlází, sloupy pňů, zeleň\nkorun, paprsek slunce, mihnutí zvěře, zurčení skrytého praménku prozradilo aspoň díl svého půvabného\na ukájivého snění za ranného jitra nebo při smrákavém večeru, o němž J. Mařák ví a které proň není\nžádným mystériem.\nNejednou, mnohokráte bylo již řečeno, že jest Mařák poetou lesa. Třebaže tato dvě slova často byla\nopakována, neztrácejí na váze a nepozbývají pravdy, neboť ať již Mařák v dlouhé a zrovna nepřehledné\nřadě prací svých má mnoho listů a maleb, v nichž také jiné motivy se objevují, přece les zůstává jeho\nkrálovstvím. Z jeho nitra a hloubí vynesl nejkrásnější básně, na jeho lisieře zapěl svoje nejjímavější písně.\nMá také rád divokou romantiku pískovců abrsbašských, kreslil krkonošské vrchy a sněhem svítící velikány\nalpské, ale vždy zase obrací své kroky do tišin lesních, do skrytu lesních úvalů a strží, a šepot listí"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2387, "texte": "a šum jehličí je mu hudbou nejmilejší. Co tu viděl,\nco jeho duši zde naplnilo, co zaznělo jeho nitrem\npod krovem dubů a buků, v okolí bledých habrů\na bílých bříz, co snil při nehnutých, temně skvoucích\nzrcadlech lesních tůní, to vše vložil do svých velkých\na nádherných cyklů. Lesní samota, Lesní\nkara který, Počasí a Denní doby, díla vy-\ntvořená v dobách mužného rozkvětu, obsahují třiatřicet\npísní, jimiž zvučí les. Obsahují také všechnu umě-\nleckou tvářnost Julia Mařáka, jeho nejvlastnější pod-\nstatu; neschází v nich jediný významný rys jeho fy-\nsiognomie; je v nich jeho vyznání a všechna láska,\nkterou lne k přírodě a kterou obejímá její zjevy\na projevy.\nJulius Mařák měl sídlo své vždy ve velkém městě,\npři tom však stále téměř byl na cestách. Z titulů jeho\nkreseb pro dřevoryty bylo by možno sestaviti úplné\ninitinerarium, neboť kamkoliv zašel, odtud přinesl si\nv mapách hojnou kořist', z níž pak pro své uhlové\nkresby, malby a reprodukce těžil. Své potulky započal\nv Krkonoších a ocitl se až na Lacromě; prošel pak\nvšechny země alpské a podnikl několik výletů do se-\nverních Uher. Dále nešel. Tam kde počíná pláň ose-\ntých polí a kde se do nedozíráma otevírá rovná plocha\npusty, ruka Mařákova odpočívala. Zastavil se vždy na\núpatí hor, usedl pod stromy při kraji lesa a musel\nmíti vždy nad hlavou jeho baldachýn, když vyhlížel\nna rozložitou krajinu a její vzduch a světlo do sebe\nsál. Ony kresby nesou topografická jména. Jsou to\npohledy na určité vsi a hory, na určitá města, na\nurčité hrady, jsou to portréty věrné podoby, ale vyšlé\nz ruky umělce, který i prostý výstřih krajinový do-\nvede vyzdvihnouti citem a vkusem nad všednost a prů-\nměrnou zeměpisnou zajímavost. A naleznete v těchto\ndrobných a jako vedlejších pracích, týž zvláštní,\nosobitý, mařákovský rys, který v plné síle a výraz-\nnosti uložen je v Mařákových hlavních cyklech a dí-\nlech. Neznám jeho prvních obrazů. Neviděl jsem jeho\nBukový les, Letní den, Lesní kraj, Kra-\njinu ze severních Cech, Východ z buko-\nvého lesa a ostatní práce z let padesátých, pochy-\nbuju však, že by v nich, aspoň ve znatelném zárodku,\njiž nebylo to, čím se Večer po bitvě u Sadové\na Ca pí sněm z roku 1866 honosí. V nich\nje již celý Mařák, jakým zůstal po dnes. Přehledám-li\njeho celé dílo, vidím, kterak ze všad vyzírá jedna\na táž tvář ; nikde se její rysy nezamlžují a neroz-\nplývají, ničím cizím nejsou překřížené."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.12", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 1868, "texte": "Celé dílo Mařákovo je jednolité vzácné jedno-\nlitosti.\nVečer u Sadové je truchlý, smutný kraj; ne-\ndaleko les, na polích hrozná úroda matné siluety\npadlých a mrtvol. Pozdní stíny halí vše v bclestné\ntemno, v dáli na obzoru zmírá konec dne. Silná nálada\nnad travnatou lysinou, kam se nosatí mudrci sletují.\nJako lehounkou ironii na tehdejší politické kongreso-\nvání kreslil Mařák tento krásný list, ale to se doví-\ndáte jen tenkráte, když vám to autor sám mimocho-\ndem sdělí. Tendence jeho jinak neleží nikdy mimo\nrámec jeho obrazů ; ani titulem je nedoplňuje. Bez\npojmenování, bez slovního označení mohou Mařákovy\npráce jiti z ruky do ruky a nikdo citlivý a vnímavý\nnebude po něm se sháněti. Všechno, co chtěl a měl\nříci a nám sděliti, vypověděl černým uhlím na bílém\npapíře anebo barevným štětcem na plátně. Jsou to\nhlavně dvě věci, dva momenty, obsažené a vyjádřené\njiž v obou dílech roku šestašedesátého: krása stromu\nopuštěného bojiště, děsivé ticho po třesku bitvy vyvírá\nz této krajinky jednoduchých tahů a neodolatelné\nv\nvýmluvnosti. Ca pí sněm shromáždil se pod\nohromným stromem. Obrovitý jeho peň je pravá za-\nhrada příživnýeh a připínavých bylin, za ním houští\na změť; jeho obalené větve rozprostírají se v dál i šíř\na nálada, duše kraje. Na těchto dvou úhelných kame-\nnech buduje J. Mařák celé svoje dílo, z nich vyvozuje\ndéle než třicet let, všechen jímavý půvab svých\nprací.\nNevložil jsem do úvodu této statě zmínku o ve-\nlikém hnutí let třicátých jen ledabyle, nevyvolával\njsem zpomínku na jeho vůdce pouze k vůli efektu.\nJulius Mařák souvisí s onou evolucí a dvě velká jména\nškoly barbizonské mi vždy přicházejí na mysl, když\npodléhám kouzlu jeho umění: Rousseau-Corot. S oběma\nje umění Mařákovo ve spojení, oba podstatné, ba fun-\ndamentální díly jeho duše mají s nimi společná zřídla.\nOd Théodora Rousseaua a Camilla Corota vytékají dva"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "437 / 438", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3187, "texte": "prameny, které se\nv Mařákove umění\na díle v jedno slé-\nvají v řeku jasných\nšumivých vln, v pří-\njemné šířce tekoucí,\nkterá své vody mezi\nútulnými, křovím a\nstromovím vroubený-\nmi břehy vine. Oně-\nmi břehy, po nichž\nse za letního dne tak\nvolně a dumavě\nkráčí. Rousseau, ve-\nliký konstruktér stro-\nmu a Corot, jemný\neklogista, jsou kmo-\ntry Mařákovými ať\njiž jeho umění vzro-\nstlo a upevnilo se\njich přímým studiem,\nnebo ať jej pouze\ntajuplná síla příbu-\nzenství krve a du-\ncha s nimi víže.\nJulius Mařák patří\nk rozeným krajiná-\nřům, ne k těm, kte-\nří se jimi stávají ú-\nvahou a pozdními,\nškolovými okolnost-\nmi. Vyrostl ve ven-\nkovském kraji a jistě\nže záhy pocítil živé\ndojmy jeho muzikal-\nních ele-mentů. Pro-\nšel pražským učením\na když se probral\nk samostatnosti, ni-\nkde nejsme s to na-\nlézti u něho stopy\nHaushoferových ná-\nvodů. Jedině intensivní a oddané studium přírody,\nbedlivá pozornost, kterou od počátku věnuje nejmenším\ndetailům kraje, pochodí snad ještě ze síní Klementina.\nUpřímný, ale suchý ještě a tvrdý realismus jeho učitele,\nkterý M. Haushofer dovedl přenésti na tolik svých\nžáků, lpění na tvarové podrobnosti, omezování zor-\nného úhlu a pole Mařák překonal. Haushofer posílal\nsvé žáky, odkud sám byl vyšel, do Mnichova a na\njihobavorská zelená jezera, a kdyby to bylo šlo, ufor-\nmoval by svoje odchovancena alpinisty, kteří hor-\nské prospekty snaží se komposiční námahou uciniti\nještě zajímavějšími a malebnějšími, nežli nevyzpyta-\ntelná tvořivá síla přírody zadobré byla uznala. Avšak\nMařák se vymknul vlastním instinktem a vlastní si-\nlou z této dráhy.\nV Mnichově na-\nlezl Mařák toliko je-\ndiného umělce, jehož\numělecký směr s je-\nho názory a tenden-\ncemi souhlasil, Edu-\narda Schleicha, kte-\nrý útvar svých kra-\njin opřel o Ruisdaela\na něžnosti tonové\nse naučil u Goy-ena.\nJeho motivy, nasbí-\nrané při Isaře a na\ndachavských nevese-\nlých pláních, měly\nnáladu podzimku,\nprozíraly závojem\ndeště nebo se nořily\nv ranní páry a mlhy.\nSchleich maloval\nsvětlo a vzduch,\nkdežto Haushofer v\nPraze stavěl svoje\nhorv a rozkládal\nsvoje jezera v ne-\nhnulých vzducho-\nprázdných prostorách\nv osvětlení zvláštní\nindiferentnosti. Za\ndob Mařákova mni-\nchovského pobytu\nbyla již veliká válka\nmezi starými akade-\nmiky a poetickými\nrealisty ve Francii\ndobojována. Rousse-\nau a Corot objevo-\nvali se zase v Salo-\nnu, byli cleny přijí-\nmací poroty, jejich\nobrazy kupoval také\nstát a nosili červené\nrosety čestné legie zatknuté v knoflíkových dírkách.\nIv Mnichově obraceli k nim zraky, neboť slyšeli zvuk\njejich pověsti a poznali i jejich díla. V nich nalezl\nMařák ještě zřetelněji a sobě příbuzněji vysloveno, co\nv jeho nitru bylo latentní, nežliu Schleicha. Za těchto\nstyků, při těchto známostech se teprv jeho vlastní in-\ndividualita rozvinula do květu, který všichni známe a\nkterý nám také přinesl ovoce. Arci ne hned, ne však\nvinou umělcovou. Teprve ten-kráte, když mohl jako\nučitel mladých duší slovem a příkladem přímo se do-\ntýkati. Před tím jsme si jen ob cas připomínali s pý-\nchou jeho jméno as libostí dokládali, že »patří\nk prvním krajinářům rakouským.« Opakovali jsme, co\njinde řekli a nepoznávali, že Juliu Mařákovi náleží\ntitul mnohem krásnější a pro nás cennější, že Jul."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "439 / 440", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.14", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5865, "texte": "Mařák je českým krajinářem. Nejsou, pravda, jeho\ndíla obrazem českých krajů, podobiznou našich luhů\na hájů, našich pohledů a panoram, ale jejich duše\nje naše duše, jejich snění a hudební zvuk jsou české\nod jásavé písně skřivana až po melancholii v noci dří-\nmajícího úvalu.\nMladého adepta učili detailnímu, analytickému\nrealismu a uzrálý Mařák jej přemohl. Nikoli igno-\nrováním a zanedbáváním, nýbrž tím, že se ho doko-\nnale zmocnil. Jiní zastavili se při jeho zobrazení, Ma-\nřák jej přeměnil v nástroj, jímž vyjadřuje vlnění své\nduše, ustrojil z něho bezpečný, pevný a široký pod-\nklad pro své koncepce. Dobře ví o každé podrobnosti\nv přírodě. Zná rozložitost listu lopuchy, pružnou ten-\nkost stvolu rákosí, kroutivý pohyb hloží, výrůst větví\na větviček, uložení lupenů, obrat pňů stromů, náhodný\nútvar kamene, umístění pařezu, rozběhnutí kořenů. Má\nzbystřené oko botanika a mineraloga. Jenom že toto\nvše a přemnohé jiné, co detailně postřehuje a studuje,\nje proň, jako pro přírodu, součástí velkého úhrnného\ncelku.- Je malířem krajinářem a vnímá celý obraz kraje,\nmalebný soubor nekonečného množství částic, které\nu vzájemném vztahu a spjetí hudou polyfonní sym-\nfonií. Všechno jest u Mařáka na svém místě a v pravé\nformě, ne však viděné pod lupou přírodozpytce, nýbrž\nzabrané v souhrnný pohled malebný. Pitoreskní a poe-\ntický dojem kraje, který rázem na sítnici se zachy-\ncuje a do duše vniká, stojí Mařákovi nejvýš. Od něho\npři svém tvoření vychází a k němu v konečném útvaru\nsvého díla se vrací. Chce jej na vždy upevniti, chce\ndo něj vložiti všechnu sugestivnou sílu, kterou naň boží\npříroda působí, chce mu dáti všechnu řeč, kterou mu\npříroda sděluje svoje krásy a půvaby, a proto do svých\nobrazů zabírá, v nich umísťuje vše, co v ní žije, po-\nhybuje se a dýše. Proň je příroda jedinou neskona-\nlou, skvostnou harmonií; na tisíce a miliony tonů v ní\nzní, tvoří ji nepočítané množství elementů, ale jen\ntenkráte, když žádný z nich nad svojí hodnotu a sou-\nřadnost se nestaví, když jeden druhému jak ve vlni-\nvém chorovodu družně ruku podává. Tuto unášející\nsouzvučnost, toto krásné liboznění chce mít J. Mařák\njediným obsahem svých obrazů. Vždycky. Záhy do-\nvedl se také povznésti nade vší znepokojující, neklid-\nnou mosaikovost detailů, záhy nalezl šťastnou míru\njejich síly, vydatnosti a přípustnosti, vyzpytoval ta-\njemství jich vzájemného poměru k bezprostřednímu sou-\nsedství a k jednotnosti celku.\nZprvu arci vidí Mařák více nežli jiní při jednom\nrozevření víček. Jeho umění je dojmové, ne však im-\npresionistické. Okamžitá, letmá, efemerní imprese ne-\nstačí jeho touze přivinouti přírodu ku svým prsoum.\nPrvní dojem u něho je rozhodný a směrodatný a nic\njej více nezmění, ale umělec má energii vůle, vrouc-\nnost žádosti, vpiti opojivou krásu kraje do sebe až do\nposlední krůpěje a činí to dlouhým pohledem. Neod-\ntrhne zraku od něho dříve, dokud ji všechnu v sebe\nnepojal, dokud si všechny její elementy neosvojí, do-\nkud mu nepřejdou v jeho vlastní oči. S lety roste\nvšak potence, mohutnost, hned a zrovna v mžiku vše-\nchno obsáhnouti, aniž by rapidnost dojmu, rychlost\nsensace jakou podstatnost a karakterističnost tvaru\noslabila a zmenšila. Umělec má ruku stejně jistou a\nstejně rychlou jako je jeho oko. Kresby nabývají Šířky\na detail bývá naznačován. Nikoli však amorfně. Je\ntu a vždy v pravém tvaru a na pravém místě, jenom\nže ještě více splývá s celkem a vrůstá v momentaní\ncelistvost obrazu. Upevňující a uklidňující zralost při-\nvodila v Mařákově umění ještě další řeknu\nzjednodušení. Motivy nabývají šířky a prostoty. Ob-\nsah obrazů a kreseb, tvarový obsah není vždy té\nmnohosti, jakou druhdy míval. Několik málo prvků\nkrajinových stačí mistru k silnému a zhuštěnému vy-\njádření toho, co o kráse přírody chce pověděti. Ma-\nřákova umělecká duše nepoznala nikdy neklidu, ne-\ntrpěla chorobou znepokojující roztříštěnosti, nebyla ni-\nkdy zmítána příkrými vlnami rozrušující vášně. Jeho\ncit je vřely, ale je vyrovnaný; je intensivní, ne vŠak\npobuřující. Nestoupá aniž poklesává; neochabuje aniž\nnásilně vybuchuje. Sílí pouze jako krescendovaný akord,\na potom stačí mistrovi již i nevelký počet tvarů za\nčíši, do níž vlévá sugestivnou mocnost svého cito-\nvého rozechvění.\nLesní karaktery, třináct uhlových kreseb ve\ndvorním uměleckém museu ve Vídni, jichž cyklus Ma-\nřákovi dobyl roku 1879 Reichelovy ceny, obsahují\nvelikou část jeho krásného umění. Ne všechno. To\nbylo již tenkráte tak mohutné a obsáhlé, že potřebo-\nvalo nových cyklů, aby se cele mohlo vysloviti. Pro\nKaraktery bylo thema zpředu určeno, dáno thema\nskoro přírodopisné. Bylo vŠak předloženo umělci, a\nten je také umělecky spracoval. Měl vykreslit! typické\nstromy, jež ve skupinových sdruženích, v hájích a le-\nsích v krajích mocnářství rakouského rostou, a Mařák\nvytvořil typické lesní kraje tohoto mocnářství, v nichž\npříroda z hluboká oddychuje a nad nimiž šumí perutě\nneviditelného anděla poesie. Vždycky stál strom lesní\npřed jeho zrakem jako nositel a soustřeďovatel vší\nkrásy volné přírody a v tomto cyklu učinil jej hrdi-\nnou vŠeho kraje, heroem velebné epopeje o kráse velké\npřírody. V Lesních karakterech stojí Jul. Ma-\nřák v těsné blízkosti u Th. Rousseaua. Není hned\ndruhého malíře, který by strom, lesní strom, jeho tvar,\npovahu a život dokonaleji znal nežli Mařák. Rousseau\nje veliký malíř majestátního dubu. Jeho titanský kmen,\nnesmírná rozloha větví, jich tuhá kapricisnost, kopule\njeho koruny jsou předmětem jeho studia a jeho obrazů.\nTak jej zná až po ledví, že je dovede stejně mocně\na giganticky vybudovati jako příroda sama. Všechen\njeho tvar, každá jeho součást přešla mu takořka\nv žíly a pod jeho pevným štětcem rodí se tyto duby,\njako venku podle zákonů přírody rostou. Forma, tělo\nstromu je pro Rousseaua výrazem, výronem jejich ži-\nvota; jejich optický obraz ocitl se v jeho moci a po-\nněvadž je s to jej podat s grandiosní jistotou, podává"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "443 / 444", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3494, "texte": "v něm zároveň život stromu. Tu také nalézá se styčný bod, při němž český krajinář\ns francouzským se dotýkají. Positivnost a podrobnost, znalost a vycítění přirozenosti\nformy rostlinné přírody je jejich uměleckému karakteru společná.\nMařákovy lesní stromy jsou kresleny jakoby k názornému vyučování, ale umístěny\nv obrazech dýšících poesií. Karakter stromů, povaha jich skupin, ráz kraje, z jehož\npůdy vyrůstají, je tu jakoby měly být podrobeny zkoušce z přírodopisu, a mluva linií\nkomposičních, rozložení hmot, unikání do dálek, vibrace světia, kouzlo samoty, to vše\nje výrazem a výronem ducha vzácně uměleckého. Jako Rousseau i Mařák musí být\noznačen za velikého konstruktéra stromů. Rousseua však ve svém přímém objek-\ntivismu přináší všechnu svoji lásku jedině majestátu dubu, Mařák ve svém\npřítulném subjektivismu obejímá každý strom, který v lese roste. S takou\nzevrubností jej studoval, s takou vřelostí jeho zrak na něm spočinul, s takou\nteplou sympatií jej proniká, že pod jeho rukou, v markantních jeho črtách\nvyrůstají význačná individua borovic a smrků, bříz a oliv, habrů a dubů,\njež jsou pak přímo typy svých druhů. Mají osobitý vzhled a při tom jsou\nrepresentanty veškerých svých soudruhů. Mají také svoji půdu pod nohama.\nNerostou na místech ledakterých : jeden na mírné vlně písčité země, jiný na\nsrázu, třetí mezi balvany na rovných stěnách nebo na suchém kamenitém poli.\nStoupají po stráních, vybíhají na ostrohy, krvjou se v úvalech a tu roz-\nprostírají své kořeny, zakotvují se jimi do hloubky a zachytávají se jimi jako\ndrápy. Jich pně vytryskují jako rovný vodomet, kroutí se a krabatí, ohýbají\njak pruty, vlní se jako vody. Sotva bude který z těchto stromů věrným\nportrétem přinešeným z venku. Mnohem spíše je každý z nich a každý jejich\ntlum krásnou synthesou z mnohých, synthesou, kte-\nrou i vládce vší přírody za správnou uzná.\nZde vylíčil J. Mařák obyvatele lesa, ukázal jejich\nvzrůst a rozrod, jejich karakteristické a odlišné roz-\nvětvení a obrysy, jejich článkovité a zase jednotné\nsiluety, vypověděl, co vyzkoumal o podmínkách jich\nexistence. V Lesní samotě a Dobách a Po-\nčasí líčí jejich život. V Karakterech předvádí\nsvé hrdiny a miláčky jednoho po druhém, v druhých\ncyklech vniká do hlubin a tajů jejich společné říše,\nchodí v ní jako v čarovné zahradě Armidine, vnímá\nvšechny její půvaby, její velikost a nádheru a co v její\noblasti videi a slyšel, to pak vteluje v dlouhé řady\nkoncepcí, v nichž se zpovídá básník a netají hudeb-\nník. Umělec vchází do lesů za ranního Šera, kdy se\nvenku první paprsky dne rodí a krůpěje rosy déman-\ntovými slzami třpytí a zůstává v něm až do tmavé\nnoci, kdy do jejich hlubokých a zamlklých stínů rudá\nliška vychází na lup a houkání sovy strašidelně za-\nlehá. Mařákův les jest ohromný. Táhne se v šíř i dál,\nroste po stráních, na dně údolí, po zvlněných plá-\nních ale není ohromující. Mařákův les jest bohatý,\nvšechno v něm roste, všechny druhy středoevropských\nstromů a jejich nohy jako by byly navzájem spjaty\nnízkým ořeším, kapradím nebo ostružinami; jsou v něm\npalouky, rybníky a tůně, leckde hrčí potůček a tu\nonde kmitne se živý stín zvěře; někde trčí opuštěné\nruiny nebo se tulí v zelený závoj skryté sídlo ale\nMařákův les není tlačivé pompesnosti. Jako vytváří\n(ano, vytváří) Mařák stromy správné formy a veli-\nkosti, nejednou olbřímy, vždycky v kypré a kypící\nzdatnosti a sile, a přece tyto velké bytosti rostlinné\nnedrtí a neomračují nás lidi svým zjevem a dojmem,\nneboť umělec dovede sdružit sílu s půvabem, ba sílu"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "447 / 448", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.18", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 2019, "texte": "podrobit půvabu: tak i jeho lesy při vší volnosti a bujnosti své při-\nrozenosti, při vší hustotě a složitosti svých partií nejsou člověku ne-\npřístupné, nestaví se mimo jeho svět, neoddalují nás pánovitě od sebe.\nMařákův les vábí a láká. Nemá upravených stezek a cestiček, a přece\nzve k potu lkám po svém mechu a pod svými korunami. Nechce nás\nponížený obdiv. Otevírá měkkou a teplou náruč a chce abychom v ní\ns ním snili a dumali. Jeho tichý hlas, jeho jemný život, jeho uvolňující\nsamota vkrádá se do vnímavé duše lidské a vytlačuje z ní všechnu\nhořkost, kterou nás život venku naplnil, vypuzuje všechnu trpkost\na mučivou bolest, jejíž síť na nás bližní naši vrhli. A zbude-li přece\n• á ,A* v* * - \\ - y y \\vý\nnĕjaká kapka z toho všeho na dnĕ, sametový\ntéže barvy. Oba jsou hudební, oba milují hudbu, oba žijí v tonech a obaýykládají hudebnost v obrazy svých\nkrajin. Oba dovedou v nich vtéliti rytmický chod linií, libozvuký dvih a kles, harmoničnost mas a jed-\nnotlivostí. Oba vycházejí od skutečnosti, ale jejich obrazy jsou dílem jejich rozvlněné fantasie. Zbožňují\npřírodu, ale nepopisují ji. Pějou na ni hymny a chvalozpěvy. Oba jako by měli harfy v duši,Jejichž zla-\nzurodňující a oživující' ferment jejich * výtvorů. Potom 'se ale dostavuje rozdíl rasy a snahy.' \" Francouz\nje bodrý a pln slunečné veselosti; dobrý, děíinně prostý hoch, který ve stříbrných mlhách jitra nebo ta-\nvícím šeru večera vidí rozptylovati se pevné formy svých velikých a přece útlých stromů, který duchem\nchodí v Arkadii a setkává se tam s plavnými a svítivými zjevy nymf a dryad. Čech má v sobě škálu bo-\nhatší, tak širokou, jaká zvučí naší lidovou písní. Jednou zní jasně, vesele, jásavě, podruhé oddaně a\nv krásném miruplném souzvuku s transparentní krásou bukolické přírody, ale nejčastěji přece jen ve lka-\nvých, šeptmo naříkavých a touživých dumách. Český den není jediný jas. Slunečná veselost vytryskne někdy\na prorazí drobnými oky sítě melancholie jen jako krátká sváteční nálada. Krásu naší přírody vídáhíe^M"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "449 / 450", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.19", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 2158, "texte": "příliš často zastřenou mlhou trudnomyslnosti, jejíž jemné páry vnikají nejužšími skulinami do našich duŠí.\nNení to hlasité lkáni a hlučivý nářek : je to jen jako šedavý, pohyblivý a průzračný stín minulosti, neveselé,\ntruduplné minulosti, který na srdce našeho lidu se snáší a který pak i chvíle jásavé volnosti a blyskotající\nradosti jak tlumící sordinou kryje a přidušuje. To je základný a převažující ton českého umění, tam, kde\nje vnitřně české a ve shodě s náladou české duše, a to je také hlavní ton Mařákova umění. Pro jeho jemnou\na daleko rozloženou citovost, pro její šeravou hloubku, pro jeho výmluvnou a šepotavou melancholii patří\nJuliu Mařákovi za titul: Český krajinář. Eugěne Delacroix, umělec nad jiné myslivý, řekl jednou: Devant\nla nature elle-méme, c'est notre imagination qui fait le tableau. Mařákovo umění je pravým vtělením této\npravdy. Mařák pojal v sebe všechen obsáhlý život lesa, a ve své obrazotvorné mysli převedl jej v řadu\numělecky sestředěných, zaokrouhlených, duší vyplněných a naléhavě výmluvných děl. Daleko mimo něj leží\núzemí všedního naturalismu a známkou jeho umění je povznesený realismus. Komponuje svoje obrazy, urov-\nnává jejich tvary, odvažuje jejich masy, upravuje jejich linie. Má vždy na zřeteli poměr popředí ku prů-\nhledům pozadním, probírá houští a jinde hromadí hmoty, propouští světla,\nvykazuje místo tmám a operuje s přísvitem. Než jaká to jemná, úcty-\nplná, delikátní a úctyhodná práce! Neučiní, neodváží se při ní jediného\nkroku, který by boží přírodě vtlačil těžkou šlépěj ve tvář. Jeho lesy,\njeho ztichlé tůně, jeho paseky a třtinou zarostlé\nrybníky, jeho skály, svahy a útesy, jeho pra-\nménky a kaskady jsou s takým citem pro krásu,\npravdy složeny a umístěny, s takovou umě-lef\nckou pravdivosti a takou naprostou pravdě\npodobností v jeden řetěz spjaty, že byste od\nnich dali se v rychlém běhu přímo do hloubi\nlesů, v nezdolném přesvědčení, že tam musíte\nznova nalézti tuto poutavou a vydychující ve-\nlebnou slicnost, tento živý půvab, který před\nvámi umělec tam ve šťastné chvíli byl odkryl.\nNalezli byste tam také skutečně to aksamitové;\nšero, tu melancholii samoty, tu sladkou od-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "451 / 452", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.20", "debut_caractere": 45, "fin_caractere_exclue": 1938, "texte": "dálenost ode všech vášní a ničivých sil kulturního,\nspolečenského světa, tu rozechvívající a zase uklid-\nňující mluvu linií, tvarů, atmosféry a světla, kterou\nk vám Mařákovy kresby hovoří, jenom snad ne vždy\nv té soustředěnosti a nerušenosti, jak je, uměním svým\npročištěné, podává. Mařákovy krajiny působí na mne\nvždy jako sny, prosté vší fantastiky a libovolné bizar-\nnosti, jako sny, které se vznáší před duší při polo-\nbdění za prvního letního soumraku, kdy materielnost\na trud světa na chvíli ode mne odstoupily, kdy hluk\nrvavých jeho zápasů víc ke mně nedoléhá, kdy ke\nmně mluví neobsáhle nádherný duch přírody. A to\nne pouze jeho uhlové cykly, ne pouze jeho letní nebo\npodzimní krajiny, ne pouze jejich bílý jas a mnoho-\nbarevná tesknota. I tam, kde se Křivoklát nebo\nZ víko v ve bledém oparu jako kus přírody týčí nad\nlesy a skály, i tam, kde Tábor sedí na příkrém\nvrchu, kde zvon R ip u stoupá z ploché země a Libušina\nskála Vyšehradu za měsíční noci do vln Vltavy\nse řítí. Tvrdá energie, drsná neústupnost neleží v u-\nmělecké povaze Mařákově. Není v ní také blýskavé\nelegance a šlehané duchaplnosti. Její karakter je jímavá\njemnocitnost, útulná měkkost, kterou nezapírá ani\ntam, kdež lící hrůzný požár lesa nebo temný zločin\npychu. Jeho První sníh zimy je bez krutosti, a ohromný\ndub, věkovité stvoření, nehrozí a nebouří pomstou, ale\nlká a teskní nad padlým jinochem v Jelenu. Vroucnost,\njaké je duše lidská schopna před obrazem přírody,\njde celým Mařákovým dílem. V jeho První písni\njásá třepotavý, perlivý zpěv skřivana jako v písni,\nkterou Smetana vložil v ústa Barci v »Hubicce«\na »Z českých luhů a hájů« obsahuje místa, která\ntoutéž vehlubující se horoucností k duši mluví\njako mnohý lesní obraz Mařákův.\nOba, Mařák a Smetana, narodili se v témže mě-\nstě, prožili mladá svoje léta na témže kousku české\nzemě, v tomže krajinovém okolí přijímali první dojmy\nz české přírody . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c013", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "429 / 430", "page_fin": "429 / 430", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.1", "titre_corps": "Z CYKLU »DENNÍ POČASÍ«. VYDAL KAESLR V MNICHOVĚ.", "titre_sommaire": "Z CYKLU »DENNÍ POČASÍ«. VYDAL KAESLR V MNICHOVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "VEČER.\nZ CYKLU »DENNÍ POČASÍ«.\nVYDAL KAESLR V MNICHOVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c014", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "431 / 432", "page_fin": "431 / 432", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.2", "titre_corps": "KRESBA UHLEM.", "titre_sommaire": "KRESBA UHLEM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "STUDIE Z ABRŠPACHU.\nKRESBA UHLEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c015", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "433 / 434", "page_fin": "433 / 434", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.3", "titre_corps": "GARDSKÉ JEZERO. KRESBA UHLEM.", "titre_sommaire": "GARDSKÉ JEZERO. KRESBA UHLEM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.11", "debut_caractere": 2389, "fin_caractere_exclue": 2418, "texte": "GARDSKÉ JEZERO.\nKRESBA UHLEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c016", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "435 / 436", "page_fin": "435 / 436", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.4", "titre_corps": "Z CYKLU »LESNÍ SAMOTY«. VYDAL KAESER V MNICHOVĚ.", "titre_sommaire": "Z CYKLU »LESNÍ SAMOTY«. VYDAL KAESER V MNICHOVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.12", "debut_caractere": 1870, "fin_caractere_exclue": 1932, "texte": "POŽÁR V LESE.\nZ CYKLU »LESNÍ SAMOTY«.\nVYDAL KAESER V MNICHOVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c017", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "437 / 438", "page_fin": "437 / 438", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.5", "titre_corps": "PODZIMNÍ VEČER. OLEJOMALBA.", "titre_sommaire": "PODZIMNÍ VEČER. OLEJOMALBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "437 / 438", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.13", "debut_caractere": 3189, "fin_caractere_exclue": 3216, "texte": "PODZIMNÍ VEČER.\nOLEJOMALBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c018", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "443 / 444", "page_fin": "443 / 444", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.6", "titre_corps": "STUDIE DETAILU.", "titre_sommaire": "STUDIE DETAILU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "443 / 444", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.16", "debut_caractere": 3496, "fin_caractere_exclue": 3511, "texte": "STUDIE\nDETAILU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c020", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "449 / 450", "page_fin": "449 / 450", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.8", "titre_corps": "STUDIE DETAILU.", "titre_sommaire": "STUDIE DETAILU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "449 / 450", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.19", "debut_caractere": 2160, "fin_caractere_exclue": 2175, "texte": "STUDIE\nDETAILU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c021", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "451 / 452", "page_fin": "451 / 452", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.6.9", "titre_corps": "OLEJOMALBA. — MAJETEK SOUKROMÝ.", "titre_sommaire": "OLEJOMALBA. — MAJETEK SOUKROMÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "451 / 452", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "BUKOVÝ LES.\nOLEJOMALBA. — MAJETEK SOUKROMÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c022", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "441 / 442", "page_fin": "441 / 442", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.7", "titre_corps": "SKIZZA UHLEM.", "titre_sommaire": "SKIZZA UHLEM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "441 / 442", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "JILMY.\nZ CYKLU »LESNÍ CHARAKTERY RAKOUSKA.«\nSKIZZA UHLEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c023", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "445 / 446", "page_fin": "445 / 446", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.8", "titre_corps": "OLEJOMALBA.", "titre_sommaire": "OLEJOMALBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "445 / 446", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "STUDIE.\nOLEJOMALBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c024", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "453 / 454", "page_fin": "459 / 460", "image_debut": 21, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.9", "titre_corps": "ZPRÁVY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "453 / 454", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.21", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 2759, "texte": "ZPRÁVY.\n\nJULIUS MAŘÁK ZVOLEN NA\nrok 1900 rektorem akademie výtvarných umění.\nSTAVITELEM CHRÁMU SV. VÍTA ZVOLEN VAL-\nnou hromadou »Jednoty sv. Vítské« architekt Ka-\nmi 1 Hilb e r t, žák akademie vídeňšké, školy prof.\nLuntze. S radostí konstatujeme, že zvítězila zde zcela\noprávněně otázka umělecká, které v záležitosti této\nsprávně bylo dbáno oproti snaze několika praktických\nstavitelů, kteří rozhodovati chtěli o věci, která nespadá\ndo jejich oboru působnosti. S povděkem připomí-\nnáme zde p. arch. Zítkem při valné hromadě pronešená\nslova, kterými zcela otevřeně oproti u nás uznáva-\nným zásadám potvrdil tolik, že nestačí k tomu složení\nněkolika zkoušek, že nestačí k tomu titul stavitele aby\nvykonal se kus umělecké práce.\nPROHLÁŠENÍ REDAKCE. ÚZKOSTLIVĚ VYHÝBALI\njsme se vždy při referování o výstavách jak »Ma-\nnesa« tak »Rudolfinských« tomu, abychom o pracích\npřátel svých z »Mánesu« nepřinášeli posudky, které by\nopravňovati mohly výtku kamarádské kritiky. Z důvodu\ntoho nereferovali jsme a stalo se tak i při po-\nsledním referátu o výstavě Rudolfínské v čísle minu-\nlém ani o těch pracích, které namnoze zasluhovaly\nvelice čestného ocenění. Přes to objevily se v době\nposlední případy, kdy referent (R. Tyršová v Osvětě)\nrozmnožuje počet svých otřepaných frásí novou, frásí\n»o kamarádské kritice« při jménu A. Slavíčka. Pozo-\nrujíce pak, že i jinde objevily se narážky v tomto\nsmyslu, odhodlali jsme se pro příště neomezovati zpra-\nvodaje své v jich pochvalných posudcích o těch\npracích našich přátel, které toho skutečně zasluhují.\nPOMNÍK MARUŠKY BITTNEROVÉ. VOLNÉ SMĚRY\nzásadně nezmiňovaly se o věcech špatných; my-\nsleli jsme, že přinášejíce dobré práce v reprodukci,\nnajdeme pochopení a porozumění pro tento druh kri-\ntiky. Za dobu tříletého vydávání časopisu seznali jsme\nvšak, že pro poměry naše způsob ten přece nestačí,\nponěvadž najde se vždy v táboru jiných listů dosti těch,\nkteří práci prostřední nebo špatnou staví do popředí.\nA na podobné případy dnes upozorňovati považu-\njeme za svou povinnost.\nTentokráte je to z veřejných sbírek pořízený po-\nmník M. Bittnerové, hlavně ale její figurální výzdoba\nsochaře p. Poppa.\nNezmiňovali bychom se o tom, propůjčí-li se ale\nčasopisy »Světozor« a »Zlatá Praha« k pochvalným\nkritikám, mluví-li »Čas« přímo o uměleckém vy-\nkouzlení, musíme my prohlásit! práci tuto ne za umě-\nlecky prostřední, ale za sotva řemeslnickou.\nPadá to tím více na váhu, že pochází od autora,\njenž znám jako původce dobrých dekorativních prací\nsochařských. Neuvěří-li nám autor její má tu možnost\npřesvědčiti nás tím, že práci předloží některé z vý-\nstavních porot buď vídeňských neb jiných uměleckých\nvýstav, kde bývají práce jiných českých autorů, (po-\nukazujeme jen na mladší jako Amorta a Vosmíka)\nvystavovány."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "455 / 456", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.22", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2115, "texte": "KONKURS NA POMNÍK M. JANA HUSÍ. V MĚSÍCI\núnoru zasedala komise umělecká ze zástupců\nspolků Architektů a inženýrů, Jednoty, Manesa a Umě-\nlecké Besedy, aby stanovila podmínky konkurenčním\npro soutěž na pomník Husův. V těchto dnech ozná-\nmeno v záležitosti té výborem spolku následující:\nDo poroty získáni z českých umělců pp. profes-\nsoři Zítek, dr. Hostinský a Hynais, architekt Wiehl\na jako historik požádán bude prof. dr. Jar. Čelakov-\nský. Velké nesnáze působilo předsednictvu, aby dle\nusnesení výboru i umělecké komise získalo po jednom\numělci ruském a polském. Vyjednávání stížilo se kromě\njiného také tím, že oba slovanští umělci Rus Anto-\nkolskij a Polák Godebski byli na cestách. To jest\ntaké příčina, proč porota dosud sestavena není, proč\nkonkurs nemohl se vypsati a proč valná hromada\nspolku nemohla být v obvyklé době svolána. Svolání\nvalné hromady odloženo na dobu po prázdninách,\nneboť výbor doufá, že do té doby porota bude se-\nstavena a konkurs vypsán. Jelikož ruský sochař p.\nAntokolskij odmítl vstoupiti do poroty, usnesl se vý-\nbor požádati ruské výtvarné družstvo, aby spolku\njiného umělce navrhlo as ním vyjednalo, by místo\nv porotě přijal.\nVvr _ _ _\nVYSLEDEK SOUTĔŽE VYPSANÉ SBOREM PRO\nV zřízení českého národního divadla v Praze na ná-\nčrtky pro losy a plakáty k věcné loterii ve prospěch\ndruhého divadla. Celkem došlo 27 návrhů, z nichž\n7 bylo na losy. Jury, v níž zastoupena byla »Jednota\nVýt v. Umělců« pp. Hynajsem a Liškou, »Mánes« Klu-\nsáčkem a Kotěrou, »Um. Beseda« A. Liebschrem a Po-\nlívkou, sbor soutěž vypisující B. Schnirchem, roz-\nhodnuto většinou hlasů, aby z návrhu na losy\nv\npřiřčena 1. cena návrhu 729 (V. Zupanský), 11. cena\nnávrhu A l+H +1 a 111. cena návrhu B I±±±l (autor obou\nvy o r\nK. Spillar); z návrhu na plakat E cenu heslu\n»Hlavní výhra« (E. Homoláč), IE »Skizza« (L. Kuba\nv Mnichově), 111. práci se značkou škrabošky (A. Hof-\nv , , / v •\nbauer). Čestného uznaní dostalo se pracím se značkami:\nvážky v kruhu, »Píle« a »A« (dvě varianty). Tedy\nopět jedna široká konkurrence, ve které cenu za cenou\nodnášejí členové ne více úzkého, ale pořád ještě mla-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "457 / 458", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3444, "texte": "dého a svěžího kruhu »Manesa«. To\njiní ničeho nedělají? Veškeré došlé\npráce vystaveny byly ve dnech 21. 26.\nčervna v sále Uměl. Besedy a pnstupny\nveškerému obecenstvu. Celek\npoučoval více o chuti k práci\nnež-li o dobrém vkusu (o pracích\npoctěných psáti nesmíme\nvždyť by se nám mohla vyčisti\nkamarádská kritika 1!); nejvíce\nnás zaujala práce nepoctěná (pro-\ntože pozdě došlá) se značkou »tři barvy«\nv ni viděli jsme značný kus původno-\nsti a vkusu a rádi jsme Četli v protokole jury,\nže jí jednotlivci »většinou hlasu« doporučují\nk provedení tohoto plakátu. (K té většině hlasu\npodotýkáme pouze, že nedoporučoval a-li to\njury, jako korporace, nebylo jistě žádného\nhlasování potřebí — jednotlivci pak mluví každý sám\nza sebe a nikoli »většinou« a »menšinou«.)\nNÁVRHY NA PŘESTAVBU NEB NOVOSTAVBU\ndomu bank v »Slavie« v Praze. Výsledek soutěže,\nvypsané správní radou banky »Slavie« na zhotovení\nna přestavbu neb novostavbu bankovní budovy č. p.\n978-11. v Praze, jejíž lhůta vypršela dne 10. května 1899,\nbyl ten, že došlo celkem 19 návrhů, z nichž bylo 14\nna novostavbu a 5 na přestavbu. Úřad porotců přijali\nza »Spolek architektů a inženýrů v království Českém«\npp. architekti Jos. Martin a Jan Vejrych, za »Jednotu\nstavitelů v království Českém« pan Karel Stark, stavitel\na za správní radu banky »Slavie« členové správní\nrady a stavitelové páni František Hněvkovský a Bohumil\nHoleček. Porota ta zkoušela došlé návrhy v 6 schůzích\na přisoudila jednomyslně vypsané ceny na novostavbu\nprojektům jen relativně nejlepším, protože žádný z nich\núčelným způsobem nehoví programu, a to I. cenu\n2000 kor. návrhu pod značkou D. V. 8., ll.cenu 1500 k.\nnávrhu pod značkou »Dvojkruh protnutý F« a 111. cenu\n1000 kor. návrhu pod heslem »Účelně«. Rovněž jedno-\nmyslně přiřkla porota vypsané\nceny na přestavbu následujícím\nnávrhům : I. cenu 1600 k návrhu\npod zn. »S« uprostřed dvoj-\nkruhu (Alternativa), 11. cenu 1200 korun návrhu s hes-\nlem »Phónix« a 111. cenu 800 korun návrhu pod zn.\nS. B. Po otevření obálek shledáno, že navrhovateli\nnáčrtků na novostavbu jsou pp. : ad I. Alois Zá-\nzvorka architekt v Praze, ad 11. Fr. Buldra, architekt\nv Praze, a ad 111. Jan F. Deport, stavitel v Praze,\nnavrhovateli náčrtků na přestavbu pánové : ad I. Richard\nKusýn, inž. banky »Slavie« v Praze, ad 11. Bedřich\nBendelmayer a Emii Weichert v Praze a ad 111. Alois\nZázvorka, architekt v Praze. Návrhy vystaveny byly\nod 6. —B. července v sále »Uměl. Besedy« v Praze.\nK soutěži této jen málo poznámek. Soutěž sama\no sobě, ač slušně honorovaná, neměla valného vý-\nsledku. V ní ukázalo se, jak obávaná moderna dnes\nzáčíná nabývat půdy i u těch, kteří po vzoru svých\nprofesorů Schulze a Kouly, do nedávná nemysleli jinak\nnež historicky. Dnes činí tak již i architekt Zá-\nzvorka, autor projektu první cenou po-\nctěného. Za nedlouho, doufáme, přijoou\ni jiní a tak budou zastanci historických\nslohů míti proti sobě řadu zastanců moderny.\nZajímavo je dále, že návrhu arch.\nera, mimochodem řečeno nám po stránce\numělecké nejvíce se zamlouvajícímu ná-\nvrhu, vytknuta se strany jury s uměle-\nckého stanoviska pro jeho modernější po-\njetí nečeský ráz. Vážíme si velkou\nvětšinu osobností z jury jako praktiků\nv oboru stavitelském, podrobujeme se jejich\nvýroku pokud on tohoto oboru se dotýká,\nale tentokráte musí páni od pustit, když je-\njich o umělecké stránce projektů nesdí-\nlíme. Nám je sympatičtější projekt s celko-\nvým moderním snažením, než jiný s při-\nmíšeným moderním detailem."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "459 / 460", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.24", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 1799, "texte": "VÝSLEDEK III. SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ.\nK soutěži na tapetu došlo celkem 17 návrhů. Po-\nněvadž autoři konkurenčních prací vzdali se svého prá-\nva voliti členy jury, rozhodla o výsledku soutěže re-\ndakce přibravši svého předem určeného zástupce arch.\nJ. Kotěru. Vypsané ceny usneseno neuděliti žádné\nz toho důvodu, že žádaným podmínkám »dekorace\nklidné v liniích a diskrétní v barvě« jak pro ložnici\nbylo žádáno, absolutně nevyhovuje návrh žádný.\nObnos 100 kor. na soutěž věnovaný přidělen\npracím relativně nejlepším v následujícím postupu.\nOdměna 40 korun nejlepšímu návrhu vynikajícímu\noriginelním stylisovaným desinem, podaným pod heslem\n«Asarun» jehož autorem shledán malíř J. Preissig v Pa-\nříži. Tři další odměny po 20ti korunách návrhům ta-\npety s heslem H □ vlysu označeném »Spolek\nMan es« a tapetě s heslem »paví péra« jichž autory\nshledáni pp. Fr. Beneš, assistent české reálky na Král,\nVinohradech, Fr. Skalák a J. Filippi, žáci um. prům.\nškoly. Čestné uznání vysloveno návrhům s hesly H\nhvězda, tři soustředné kruhy Ha H růžice v kru-\nhu a H, had. Návrhy cenou a čestným uznáním poctěné\nv reprodukci přineseme v čísle příštím.\nNA AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE\nbyly vystaveny dne 11.a 12. t. m. práce žákov-\nské a udíleny školské ceny, z nichž prvé dvě po 100 zl.\npřiřknuty byly pp. Rud. Bémovi a Frant, Šimonovi ;\ndruhé ceny po 70 zl. sochaři p. K. Wilfertovi a ma-\nlířům pp. A. Kalvodovi a Miloši Jiránkovi. Cenu\nFeyerfeilovu v částce 50 zl. obdržel sochař p. Boh.\nKafka. Třetí cena po 30 zl, přiřknuta malířům pp.\nH. Bottingrovi, K. Langrovi a Ant. Vrťátkovi.\nSPOLEK »MÁNES« SÚČASTNÍ SE UMĚLECKÉ\nvýstavy v Pardubicích. Žádáme své členy, aby\npráce své zaslali nejdéle do 5. srpna t. r. K. L. Klu-\nsáčkovi, Malá strana, Sněmovní ulice 21. Bednění a\ntransport bude hrazen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c025", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "453 / 454", "page_fin": "453 / 454", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.9.1", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "453 / 454", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7, "texte": "STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c026", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "455 / 456", "page_fin": "455 / 456", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.9.2", "titre_corps": "STUDIE OLEJEM.", "titre_sommaire": "STUDIE OLEJEM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "455 / 456", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.22", "debut_caractere": 2117, "fin_caractere_exclue": 2143, "texte": "POD OŘECHY.\nSTUDIE OLEJEM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c028", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "457 / 458", "page_fin": "457 / 458", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.9.4", "titre_corps": "STUDIE DETAIL", "titre_sommaire": "STUDIE DETAIL", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "457 / 458", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.23", "debut_caractere": 3446, "fin_caractere_exclue": 3459, "texte": "STUDIE\nDETAIL"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-08-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_08#c029", "volume": "bmtnaan_1899_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "459 / 460", "page_fin": "459 / 460", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.2.9.5", "titre_corps": "STUDIE OLEJEM.", "titre_sommaire": "STUDIE OLEJEM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "459 / 460", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 14, "texte": "STUDIE OLEJEM."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "413 / 414", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.1", "texte": "JUL. MAŘÁK VE VZPOMÍNCE ŽÁKOVĚ. Před rokem\n1885. mnozí opouštěli nespokojeně malířskou akademii\npražskou, aby šli jinam nejvíce do Mnichova hledat kratší\ncesty ku studiu přírody. U nás to šlo ztěžka: »ars longa« říká-\nval jeden ze starších professorů. A aby její délka ještě více se na-\ntahovala, trvala pouť od jedné antiky ke druhé tak dlouho, dokud\nkandidát nesmrtelnosti nenaučil se kreslit všecky z paměti.\nPodzimními větry téhož roku zavál konečně na pražskou\nakademii jiný vzduch: již od jara se něco o tom povídalo a\nvědělo se, že odejde na odpočinek zasloužilý prof. Ant. Lhota,\na na místo něho přijdou síly nové, ale netušeno, že změna osob\npodmíní značné změny v celé organisaci školy: ne více antika,\nmálka a ateliery, rozdělené na genre a malbu historickou uvítaly\nty, co po prázdninách znova zavítali do Prahy, ale tři paralellní\nškoly, samostatně vedle sebe působící.\nVedle zbylé školy prof. F. Sequense otevřena škola Pirnerova a krajinářská Mařákova. Prof. Mařák\npřejal rektorství, přejal ho ale ne jako figurující osoba starého renomovaného ústavu, nýbrž jako organisátor\nnové školy, k jejímuž zřízení a ustálení potřeba síly, houževnatosti a lásky. A nebylo to organisační půso-\nbení lehké a jednostranné, nejednalo se jen o to, během krátké doby ukázati, že přeměna akademie byla\nzdravá, že je po ruce dosti zdárného materiálu k rychlému vzdělání odbornému, ale jednala se také o to, po-\nstarati se, aby tento material měl dosti prostředků, aby nemusil své nadání utápěti v malicherném »kšeftaření.«\nTo nebyla práce v rektorátě v ty a ty úřední hodiny, ale spousta cestiček a cest, jednání a vyjedná-\nvání, audiencí a rozmluv ať se soukromníky, ať cleny Krasoumné Jednoty, ať s vysokou šlechtou, na místo-\ndržitelství anebo ve Vídni. A výsledky? -- Správa Jednoty, zemský výbor i vláda byly po prvé školské\nvýstavě o pokroku na ústavu přesvědčeny, stipendia soukromníky založena a nejbližším rokem podpůrný\nspolek pro nemajetné akademiky zaražen. Božínku! jak lehko a krátce to všecko vypočteno naproti tomu\nmnoho-li obětavé práce to vyžadovalo!\nPojednou probuzen zájem o školu, o které se skorém jen tolik vědělo, že bývala v Klementinu a teď že\npřestěhována k Rudolfinu, pojednou živý interes o mladíky dlouhých vlasu a na výstavách zastavováno pred\njich obrazy ano ty obrazy nejen obdivovány, ale také zakupovány! Stal se div? Ba nikoli, jen zásluha činné\noné osoby s posněženou hlavou, jež neváhala osobně k výstavám zváti, při zahájení vlivuplné osoby vítati,\nprováděti, vysvětlovati, upozorňovati as velikým taktem žáku své i jiných škol se ujímati.\nA té doby vzrostl zájem o akademii a její vývin nejvýše bylo mnoho lidí, kterým na srdci ležel\nzdar její. Teď toho potřeba se tolik necítí: vždyť postoupila do řady vysokých škol státních!"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "415 / 416", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nProf. Mařák přejav vedení školy krajinářské od\ndob Haushoferových úplně neobsazené, obětoval mnoho\nroků klidu a sil, ujmutých umělecké tvorbě vlastní\nu věku, kdy zdraví jeho nebylo již příliš pevné, ač\nzápal mladistvý. U něho a tenkráte neznačil úřad,\nodbýti jednou dvěma hodinami opravu prací žáků,\nza letního pobytu školy ve kraji jezditi za nimi atd.\na zastati povinné správní řízení učilištní. Dosíci něčeho\npro dobro chovanců bylo mnoho chtíti a rozmýšleti,\nvyužitkovati vhodné chvíle, známostí a vlivu chůze\nustavičné! Pak přijímati ohledůplné návštěvy o umění\njeho (příliš platonicky) nebo ústav se zajímající, druhdy\ndokonce dilettující, časové otázky zodpovídati, roze-\nbírati svůj atelier, školou voditi, Jednotě zkušenostmi\npomáhati atd. Pro záměry své promluvil v čas, přímo,\nprozářeně a srdečně. Soukromě nepropustil nikoho bez\nrady nebo přispění.\nJe-li působnost jeho pro- celek blahodárná, stal se\nškole své otcem nejobětavějším. I pro hmotnou stránku\nje jeho heslo: »Přijal jsem Vás, jsem povinen se také\nstarati, abyste klidně mohli pracovat.« V jeho mysli\nmá každý žák své oddělení, a v rozhovorech seznáte,\nže od minulého o vaší práci a osudech přemýšlel,\nmaje určitý účel: opatřiti každého netoliko prostředky\nvyjadřovacími, na jeho nadání se hodícími, vlastním\ntvaroslovím, nýbrž rozvíjeti i jeho činnost představovací.\nVzdělání nejen umělecké usnadňuje poznati\nposluchače.\nPři každé téměř opravě zahajuje i rozhovor o pří-\npadných otázkách, obrazech, umělcích, které zná, vý-\nstavách přítomných, krásách přírodních, časopisech\ni knihách, pořád něco poutavého, hledí působit na obra-\nzotvornost a zároveň shledati, jak u koho slovo působí.\nZa opravy neobyčejně plasticky vyloží, kde je\nomyl proti žákovu vidění (na př. chladnějšímu, teplej-\nšímu atd.), kde poměr částí napraviti, jak pokračo-\nvati hned se utvoří jasná situace a vidíš, jak třeba\npozornosti přidat pak promítá řeČ na hlubší význam\núkolu a vnuká nadšení konče: »Jen hezky svobodně!«\nZastaví se u jiného, který maluje totéž a hle! toho\ndocela jinak, zdá se někdy přímo opačně přivádí na\npravou cestu, vyslýchaje také, jak si žák tu úlohu\npředstavuje. Na konec dá se do větší rozmluvy s někým,\nškola s nástroji v ruce se přibližuje, až stojí všecko\nkolkolem.\nKrajinářská byla a je posud jediná síň, škola\na ateliery. (Je tam, iv celém ústavě vůbec, hanebné\npostranní světlo, známá kolikaměsíční staroměstská\ntma střídající se někdy se žlutým odrazem protější\nfronty Rudolfínské. Těžkým stopám toho v barvě ne-\nsnadno pak odvykali.)\nNedělilo se na první, druhý atd. ročník; přijat po\nzkoušce několikadenního kreslení, nebo jen na práce\nsamostatné, které přinesl, umístěn byl žák dle nadání;\ntu počal brzo s barvami, tu dlouho kreslil jak bylo\nzdrávo, uhlem, prostředkem velice tvárným, napřed.\nZačátečníkům professor stavěl zátiší různolátečná, zprvu\njednoduchá, naváděni samostatně pochopith celý jich\ndojem a bylo-li kresleno, vyjadřovati silou a spůsobem\nkresby také barvu. Tomu věnoval vždy velkou péči,\naby byl základ důkladný, pokud možno zpříjemněný\n(každý, jak známo, chce hned obrazy malovati) a aby\np. prof. sám seznal směr schopnosti. Přineseny-li vě-\ntvičky, křoví dubové, borové) upozorňoval živě, jak\na kde listí vyrůstá, jak silné jsou větvičky u poměru\nku kmenu a listím, proč se zakřivují vůbec vžiti\n\nREPROD.\nPŮVODNÍ\nLEPTANÉ\nRYTINY."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "417 / 418", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.3", "texte": "PODZIMNÍ PŘÍŠEŘÍ.\nOLEJOVÝ OBRAZ. — REPRODUKCE DLE RYTINY VYDANÉ KAESEREM V MNICHOVĚ."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "419 / 420", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nse do jejich života. To studium se střídalo později\ns komposicemi, doprovázenými rozmluvou o významu\nsilhouetty, formy, linie i souzvuku barvy na účel ná-\nlady. Na stafáže brány modely (na př. i kozel) sesta-\nveno i okolí a vystihován celek, ne detail. Utěšené\nbylo u výkladech professorových, jak byl vynalézavý\nv odborném názvosloví, kde hleděl zachovávati čistotu\nřeči. (Známo, že posud by ledakde to působilo obtíže.)\nMusili jsme se mnohdy usmívati, ale tuze se nám vý-\nrazy líbily.\nSotva na jaře počalo\nhřáti slunce, nestála prá-\nce naše u vnitřku za\nnic (ustavičně bylo ob-\nsazeno sedadlo, kdysi\nz bedny improvisované\nDvořák nad ně přibil\nfirmu »u grand vala-\ncha«). Jen už pobyt\nna venkově a krásné mo-\ntivy - vyšší stupeň\nobrazy ! Staří účastníci\nvyprávěli o té slávě,\nmladí toužili. Pak se\nhledalo, vyjednávalo, ji-\nnému jinde se líbilo\nspory a na konec\nmusilo se, kde si nás\nasi deset „ vůbec chtěli\nvzít na starost. Peněz\nbylo jen 400, ale p. prof.\nnašel někdy dobrodine-\nčka; tak pořízen i chu-\ndým »šelmosmrt (polní\nnářadí lexikon Dvo-\nřák). Osadil se sál,-\nquartetto přichystalo\nsbory, večer se zpívalo,\nhrálo bramborové di-\nvadlo atd., vůbec ob-\nrácena ves na ruby.\nHnali jsme se po vel-\nkolepých motivech srdce\nsvého, ať se na ně sta-\nčilo nebo ne a třeba\nhodinu cesty. Dlouho\nmusil p. prof. přesvěd-\nčovati, než to vymluvil.\nMladším vykázal za stu-\ndium pokračovací kouty,\nskalky detaily.\nPochopitelno, jaký\nto úkol ve přírodě, mě-\nnivé okamžikem, přispů-\nsobovati mnoha žákům\n(druhdy tragicky svede-\nným ke směru hotové-\nmu, jenž k nadání osobnímu nepřísluší) jejich vlastní\nmluvu tvárnou a vychovávati ku vývinu individuelního\nslohu! Celkem vedl prof. M. cestou porozumění pří-\nrodě k nadšení pro ni věděl, že nadání s nadšením\na vzděláním tvarovým utváří osobitě aesthetický pří-\nzvuk díla. Nabádal především opět dojem celků vi-\nděti, přirovnávati barvu k barvě, sílu k síle a kvapem,\ntřeba-li podstatné části zachytiti; odporucoval v ma-\nlých rozměrech malovat! skizzy dojmů vzduchových.\nVysvětloval působnost\nvzduchu na perspektivu\nkrajin, jeho svítivost,\nodlesk na hmotách, na\nkterých částech se od-\nráží, kde světlo prochází,\nzasvěcoval do života\nrostlinstva, pohyby jeho,\naby všechno listí mělo\nsvětlo a vzduch; vlny\npozemí, složení skal atd.\nNenáváděl »tou barvou\ndocílíte«, nýbrž »zkou-\nšejte!« Z palety radil\nodstraniti jen látky ryche\nčernající.\nKrajinářské bylo též\nvytýkáno, že něco ma-\nluje se podobně. To však\nvyplývá ze vzájemného\npřispůsobení žáků spo-\nlečným studiím a v kaž-\ndé škole snadno lze zj i -\nstiti. Náš mistr nepřišel\nprosadit svého směru,\njen zkušeností svých\nužít. Co na proslave-\nných školách dávali pro-\nfessoři kopírovati nejprve\nsvé obrazy a poroučeli\ndokonce určité barvy,\ndbal on, aby posluchači\nobrazů jeho ani nespa-\ntřili, jen náhodou se\nnám to poštěstilo. A měl\nradost i z každé holé\npláně naší, jen když\nv tom viděl kus osobního\numěleckého projevu.\nPotíže měl s námi\nza měsíců zimních u\nvyšších letech, kdy chtěl,\nabychom používajíce stu-\ndií a kreseb vlastní sílu\ntvůrčí projevili silněji.\nNa nějaké výjimky\npřese všechnu vý-\nmluvnost obyčejně pak\n\nSAMOTA.\nKRESBA UHLEM."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "421 / 422", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.5", "texte": "PODZIMNÍ VEČER.\nSKIZZA K OLEJOVÉMU OBRAZU V C. K. DV. MUSEU VE VÍDNI.\n\nokopírována špatně dobrá studie. Nebylo animo už\npro to zlé světlo. A pak se mu přehrnula přes vý-\nchovu jeho vlna špatné chápání realismu vůbec\ntím nepochopením byl tuze prosycen vzduch a vrcholilo\nv kategorickém, »že se v atelieau nemá nic dělat.«\nČtyřicetiletá činnost umělce našeho, ode dávna\nslavného v cizině a počítejte významnější originály\nv Čechách! Několik! Jeho proslulé kresby uhlem, ne\nvystihnutelné sebe lepší reprodukcí, přinášely sice pilně,\nnejvíce v otisku nákladných rytin cizích naše časo-\npisy ; ale originály viděli jen návštěvníci císařské obra-\nzárny atd. v cizině. Všechno a mnoho! je světem\nroztroušeno ! V prvních letech pobytu pražského u-\nkřivdilo se mu ledakde, on pak věnoval se tím hor-\nlivěji škole a na veřejnost nevystupoval.\nJediné nevyhnutelné přání: Kéž je možno shro-\nmážditi všecka díla mimo obrazy, kartony, leptané\nrytiny, obzvláště též nádherné studie přírodní, návrhy,\nskizzy až po nejmenší kresbičku, všechno! a uspo-\nřádati u výstavě velikolepé a nanejvýš poučné, aby\nse poznalo, jaké to skvělé, křišťálové zrcadlo mysli\nodrazilo nesmírný celistvý a svrchovaně samostatný\nsen o kráse světa. Jinak bude všechno zoufale kusé\na od národní spravedlnosti daleko.\nJulius Mařák vyšel ze školy romantické, kde,\nv celku, učeno dosíci dojmu pravděpodobným hroma-\nděním silně vyjádřených linií a tvarů.\nV tom směru ujal se 1. důkladného studia hlubin\nkrásných lesů, vynikajících motivů stromů, skal a p.\nA2. jeho hluboký cit pro přírodu, básnický duch,\nnevnímal jen kaleidoskop zajímavých nauěených tvarů.\nViděl intensivně příěiny a účiny, děj, život, kde\njiný mrtvé části kladl vedle sebe a všecko řízeno do\nsouladu tajemným vznešeným zbožňovaným zákonem.\nTu duševní činnost jal se promítati do tvorby, ona\ntvoří obsah jeho nálady (jakožto citu) onoho plus\nnad obyčejným smyslovým vjemem a stopami jeho\nv mysli kadenci, ton osobní každé umělecké mysli,\npoměr, v jakém se tvoří ty zázračné skupiny značek\nsvěta v duši, skupiny provázené povznesením a na-\ndšením, proto že se zvyšuje vědomí vlastní jsoucnosti\n(duše mluví). Ta sdružení jsou povahy charaktery\nnálady, spřádaná obrazotvorností látka dochvilná (ná-\nlady v obecnějším slova smyslu). Nálada, jsouc osobní\nmusí míti sdělení, mluvu, prostředky osobní, pravdi-\nvost! (Umělec realistický má též tu disposici dánu;\nkdyž nějaký dojem přírodní, právě viděný se s ní\nshoduje, náladu ze vnějška probudí maluje, ale ná-\nladu zachovává, dojem přírodní se úžasně mění.)\nObsah nálady Mařákovy je tedy ten spůsob osob-\nního, silně vytvořeného názoru světa jakožto celku\nobdivuhodného, souladného, dokonalého, rovnováha\na dějem vyrovnání (příčina účin) a tvary i barvy,\njak přísnou disciplinou svrchovaně citlivě naučil se je"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "423 / 424", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.6", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nrozeznávat a k účelu vyjádření mysli užívati, musí\nmu to pospolu hlásati v díle. Je tedy chyba, chtíti\nna něm jako dílo význačné vlastní jeho srdci, který-\nkoli kout, jak ve přírodě je rozložen, část děje. On\ndíla dle přírody posud považuje za studie, analysu (my\novšem vidíme ho v nich celého). Neběží tedy o »opravu«\npřírody jak jsem též slýchal), nespokojenost s ní.\nPravdivost jeho záleží u vystižení přírodního á k o n a,\njak jej pochopil a jak mu osobitou náladu tvoří. A\nje v plném smyslu slova synthetik. Ovšem nalezl i\nmaloval mnoho krajin, kde sen jeho v přírodě byl\nuskutečněn, ale hlavně je spůsob jeho tvorby: Promí-\ntati nejprve silhouettu myšlénky, rozdělení světla a\nstínu v malém rozměru a těch rozvrhů tolik, až\nbude nejvystiženější; pak u větším formátu vyplňuje ob-\nrys tvary, kterým dává dle nálady do celku organicky\nrůsti. Na části užívá četných studií ze přírody (schra-\nňovaných povždy v atelieru). Pokračuje na jednom či\nvíce kartonech, až vyváží části do klidu. Chce-li ma-\nlovati, počíná pak ještě od rozvrhů barevného souzvuku.\nPřirozeno, že nejvíce trvá při nejsilnějších vlivech\nmládí (na př. o starém bukovém lese u Brandýsa n. O.\nmluvívá) a tam, kde nejlépe může velké myšlénky\nsilně vyjádřiti, krásném lese a jeho nesčíslných pře-\nstavách; studoval, kde nejvíce ta skvostná vegetace\nje zachována, od kleči krkonošské, pralesů šumavských\na hvozdů alpských až do kaštanníků i věkovitých\nkřivých a šedých oliv u jezera Gardského, oživuje\nvšak také vlny terrénu na planinách, s dálkami a tahy\nmračen (na př. skvělý »když vítr přes lada táhne«) skalní\nchrámy atd. Jaká to úžasně odstíněná stupnice nála-\ndových povah od myšlenek epické, článkované šířky\n(na př. První skřivan, Ráno atd.) až do jedinečného\n»Když si žáby povídají« a lesních pramenů ! Kolik tu\nbásní, kde v náladě okamžitě ho poznáte, jak na př.\nspolečností stromů jeho mysl ústrojně vzrůstá z půdy,\nkořání táhne, rozvětvení rozkládá, sklání, stáčí, aby\nse listovím celá vetkala do světla vzduchu a tam\nnahoře dala se ovívati tajemným vlněním poesie.\nKde spatříte tak přesvědčivě přizvukované výšiny vy-\npínáni se vysokých stromů?! A což ta nezapomenu-\ntelná, nesmírná noc, chýlící se na mlčící les s bloudícími\ndětmi nebo smutek podzima s listím pomalu jako\nslavnostně se snášejícím do potoků!\nV technice úhlem (dle tradice ciziny) vůbec neměl\nrovného; je to nejen ta něha pelu motýlího hlavně\nneobyčejná schopnost vnukati uhlem barvu předsta-\nvovaného (i tužkou, křidou, rytinou atd.) Příklad nej-\nnápadnější je »Západ v lese«, kde je úžasně vyjádřeno\nkmitání červených paprskův, až se oči zdají oslněny.\nBarvu na malbách má svoji případ né h o sou-\nladu k náladě aje neporozumění přirovnávati tony\njednotlivostí zase k částem od veristických krajinářů\nmalovaným a hmotu přizvukujícím. Teprve žádoucí\npoznání veškeré tvorby správné ocenění a mnohá pře-\nkvapení přinese. Prozatím je vlastně znám skoro jen\nPodzim v Rudolfině a několik maleb dekorativních,\nmohutného klidu v rozvrhu a barvy pro vnitřek pří-\npadné, aby podporovaly a ne bořily citlivou rovnováhu\narchitektury.\nProsím, aby se mně odpustilo, že odvážil jsem se\nna matnou, kostrbatou upomínku, tam, kde otvírá se\nnesmírný pohled do všehomíra a kde bude potřebí\nsoučinnosti opravdivé a hluboké všech srdcí, která lnou\nk umění. Neboť Julius Mařák je veliký tvůrce, vždy\na všude za velikými cíli spějící, jeho Dílo je obrovské,\nsvrchovaně samostatné, je souladná povaha umělecká,\npředchůdce a pokračovatel, náš světlý zjev jako člověk,\numělec i učitel a připojuji, že ne náhodou sourodák\na druh Bedřicha Smetany z mladých let. Jistě není\njen moje přesvědčení, že čím byl Bedřich Smetana\nčeské hudbě, je Julius Mařák českému krajinářství.\n\nF. KAVÁN.\n\nKRESBA TUŽKOU."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "425 / 426", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.7", "texte": "RANNÍ PÍSEŇ.\nZ CYKLU »LESNÍ SAMOTY«."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "427 / 428", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.8", "texte": "GRANIT.\nČERTOVKA\nU BECHYNĚ.\nSKIZZA.\n\nTÁBOR.\nSKIZZA PRO\nNÁRODNÍ\nDIVADLO."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "429 / 430", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.9", "texte": "VEČER.\nZ CYKLU »DENNÍ POČASÍ«.\nVYDAL KAESLR V MNICHOVĚ.\n\nJULIUS MAŘÁK. NAPSAL K. B. MÁDL.\n\nTéhož roku, kdy byl Theodore Rousseau po-\nprvé ze Salonu odmítnut a obhájci kiasicistických a\nakademických tradic a pouček zahájili urputný boj\nproti pokrokovému hnutí, jež za padesát následujících\nlet postavilo krajinářství jako lodivoda a učitele včelo\nvší moderní umělecké produkce, téhož roku kdy nové\nkrajinářství bylo ze Salonu jako vítěz vyhnáno, téhož\nroku, kdy vlastně založena byla škola barbizonská\na les fontainebleauský přijímal pod svůj zelený krov\nprvní utečence z Paříže, téhož roku, kdy se objevil\nJules Dupré se svou táhlou, bouří zvířenou plání\nsouthamptonskou, narodil se v Litomyšli učitel naší nej-\nmladší generace krajinářské Julius Ed. Mařák. Před\nčtyřaŠedesáti lety. Jako mladý gymnasista měl dvojí\nlásku: k hudbě a k malířství, a dlouho- kolísal mezi\noběma. Lásku k hudbě si zachoval do dnes v první\nvroucnosti, ale stal se malířem. Na pražské akademii\nbyl žákem Maxe Ha'shofera, dvě leta (1858—1860)\npobyl v Mnichově, sedmadvacet let ve Vídni a od\nroku 1887 vede krajinářskou školu na pražské aka-\ndemii. Všechna ostatní dáta životopisná patří jeho\npráci, slučují se s jeho dílem, které je jedno z nej-\nobsáhlejších, nejhlubších a nejpoetiětějších, jež na\nnivách českého umění výtvarného vypučelo, rozkvetlo,\nuzrálo a ovoce přineslo.\nChci psáti o něm, chci se pokusit! o to, slovem\nvystihnout! a vypovědíti jeho zevní vzhled a vnitřní\npovahu a první myšlenkou mojí je, že nejsem při\ntomto počínání na pravém místě. Je bledý, šedavý,\npodmračný den a sedím mezi papíry a knihami. Mám"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "431 / 432", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.10", "texte": "STUDIE Z ABRŠPACHU.\nKRESBA UHLEM.\n\nkolem sebe všude, po stolech, skříních ana podlaze, rozložené Mařákovy peřové a uhlové kresby, foto-\ngrafie jeho maleb, jeho lepty, a v hlavé vznícené a oživené vzpomínky na jeho cyklus historických krajin\nv salonu královské lože Národního Divadla, na naše hrady v Českém Museu, na jeho obrazy v galeriích a\nvýstavách, a ty, jež jsem kdy videi v soukromém majetku anebo vídal se roditi v atelieru mistrové. A\npřece to není pravé ovzduší a prostředí.\nPřed otevřenými okny mé pracovny zvedají se veliké plochy pražských činžáků, v jejich žlutavých\na červenavých stěnách úmorné jednotvárné růžence oken; z dlažby ulice stoupají rachotivé zvuky kol a ko-\npyt a úlomkové hlasy ledajakých hovorů. Jsem ve velkém méstě a cítím nervosní a tvrdý klopot jeho\nvíření, shonu, jejž pian}/- požitek a úporný zápas o živobytí ku předu žene, a mél bych vlastné býti daleko,\ndaleko odtud, kde by nic nepřipomínalo vojenské linie naší architektury, kde není ulic a chodníků, povozů\na lidí, kde je posvátné ticho, nesmírná zeleň a báň nebes jako modravý křišťál. Mél bych psáti tuto studii\nněkde na hrubém sroubeném stolku malé zahrádky při boku skryté myslivny, abych mohl chvílemi po-\nzvédnouti oči ku katedrále lesa kolkol rozloženého a stále slyšel jeho tichý šelest, stále cítil jeho osvě-\nžující ozon, měl plaché laně před sebou, mír v sobě a velebu nádherné přírody u sebe. Na pažitu v boru\npoložené zahrádky měl bych seděti, tváří v tvář lesu, oné říši, plné vznešené a šumné poesie, která je vlastní\ndoménou Julia Mařáka. Pak bych mu byl v pravdě blízko a snad by mi spletité mlází, sloupy pňů, zeleň\nkorun, paprsek slunce, mihnutí zvěře, zurčení skrytého praménku prozradilo aspoň díl svého půvabného\na ukájivého snění za ranného jitra nebo při smrákavém večeru, o němž J. Mařák ví a které proň není\nžádným mystériem.\nNejednou, mnohokráte bylo již řečeno, že jest Mařák poetou lesa. Třebaže tato dvě slova často byla\nopakována, neztrácejí na váze a nepozbývají pravdy, neboť ať již Mařák v dlouhé a zrovna nepřehledné\nřadě prací svých má mnoho listů a maleb, v nichž také jiné motivy se objevují, přece les zůstává jeho\nkrálovstvím. Z jeho nitra a hloubí vynesl nejkrásnější básně, na jeho lisieře zapěl svoje nejjímavější písně.\nMá také rád divokou romantiku pískovců abrsbašských, kreslil krkonošské vrchy a sněhem svítící velikány\nalpské, ale vždy zase obrací své kroky do tišin lesních, do skrytu lesních úvalů a strží, a šepot listí"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "433 / 434", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\na šum jehličí je mu hudbou nejmilejší. Co tu viděl,\nco jeho duši zde naplnilo, co zaznělo jeho nitrem\npod krovem dubů a buků, v okolí bledých habrů\na bílých bříz, co snil při nehnutých, temně skvoucích\nzrcadlech lesních tůní, to vše vložil do svých velkých\na nádherných cyklů. Lesní samota, Lesní\nkara který, Počasí a Denní doby, díla vy-\ntvořená v dobách mužného rozkvětu, obsahují třiatřicet\npísní, jimiž zvučí les. Obsahují také všechnu umě-\nleckou tvářnost Julia Mařáka, jeho nejvlastnější pod-\nstatu; neschází v nich jediný významný rys jeho fy-\nsiognomie; je v nich jeho vyznání a všechna láska,\nkterou lne k přírodě a kterou obejímá její zjevy\na projevy.\nJulius Mařák měl sídlo své vždy ve velkém městě,\npři tom však stále téměř byl na cestách. Z titulů jeho\nkreseb pro dřevoryty bylo by možno sestaviti úplné\ninitinerarium, neboť kamkoliv zašel, odtud přinesl si\nv mapách hojnou kořist', z níž pak pro své uhlové\nkresby, malby a reprodukce těžil. Své potulky započal\nv Krkonoších a ocitl se až na Lacromě; prošel pak\nvšechny země alpské a podnikl několik výletů do se-\nverních Uher. Dále nešel. Tam kde počíná pláň ose-\ntých polí a kde se do nedozíráma otevírá rovná plocha\npusty, ruka Mařákova odpočívala. Zastavil se vždy na\núpatí hor, usedl pod stromy při kraji lesa a musel\nmíti vždy nad hlavou jeho baldachýn, když vyhlížel\nna rozložitou krajinu a její vzduch a světlo do sebe\nsál. Ony kresby nesou topografická jména. Jsou to\npohledy na určité vsi a hory, na určitá města, na\nurčité hrady, jsou to portréty věrné podoby, ale vyšlé\nz ruky umělce, který i prostý výstřih krajinový do-\nvede vyzdvihnouti citem a vkusem nad všednost a prů-\nměrnou zeměpisnou zajímavost. A naleznete v těchto\ndrobných a jako vedlejších pracích, týž zvláštní,\nosobitý, mařákovský rys, který v plné síle a výraz-\nnosti uložen je v Mařákových hlavních cyklech a dí-\nlech. Neznám jeho prvních obrazů. Neviděl jsem jeho\nBukový les, Letní den, Lesní kraj, Kra-\njinu ze severních Cech, Východ z buko-\nvého lesa a ostatní práce z let padesátých, pochy-\nbuju však, že by v nich, aspoň ve znatelném zárodku,\njiž nebylo to, čím se Večer po bitvě u Sadové\na Ca pí sněm z roku 1866 honosí. V nich\nje již celý Mařák, jakým zůstal po dnes. Přehledám-li\njeho celé dílo, vidím, kterak ze všad vyzírá jedna\na táž tvář ; nikde se její rysy nezamlžují a neroz-\nplývají, ničím cizím nejsou překřížené.\n\nGARDSKÉ JEZERO.\nKRESBA UHLEM."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "435 / 436", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.12", "texte": "»VO LNÉ SMĚRY«\n\nCelé dílo Mařákovo je jednolité vzácné jedno-\nlitosti.\nVečer u Sadové je truchlý, smutný kraj; ne-\ndaleko les, na polích hrozná úroda matné siluety\npadlých a mrtvol. Pozdní stíny halí vše v bclestné\ntemno, v dáli na obzoru zmírá konec dne. Silná nálada\nnad travnatou lysinou, kam se nosatí mudrci sletují.\nJako lehounkou ironii na tehdejší politické kongreso-\nvání kreslil Mařák tento krásný list, ale to se doví-\ndáte jen tenkráte, když vám to autor sám mimocho-\ndem sdělí. Tendence jeho jinak neleží nikdy mimo\nrámec jeho obrazů ; ani titulem je nedoplňuje. Bez\npojmenování, bez slovního označení mohou Mařákovy\npráce jiti z ruky do ruky a nikdo citlivý a vnímavý\nnebude po něm se sháněti. Všechno, co chtěl a měl\nříci a nám sděliti, vypověděl černým uhlím na bílém\npapíře anebo barevným štětcem na plátně. Jsou to\nhlavně dvě věci, dva momenty, obsažené a vyjádřené\njiž v obou dílech roku šestašedesátého: krása stromu\nopuštěného bojiště, děsivé ticho po třesku bitvy vyvírá\nz této krajinky jednoduchých tahů a neodolatelné\nv\nvýmluvnosti. Ca pí sněm shromáždil se pod\nohromným stromem. Obrovitý jeho peň je pravá za-\nhrada příživnýeh a připínavých bylin, za ním houští\na změť; jeho obalené větve rozprostírají se v dál i šíř\na nálada, duše kraje. Na těchto dvou úhelných kame-\nnech buduje J. Mařák celé svoje dílo, z nich vyvozuje\ndéle než třicet let, všechen jímavý půvab svých\nprací.\nNevložil jsem do úvodu této statě zmínku o ve-\nlikém hnutí let třicátých jen ledabyle, nevyvolával\njsem zpomínku na jeho vůdce pouze k vůli efektu.\nJulius Mařák souvisí s onou evolucí a dvě velká jména\nškoly barbizonské mi vždy přicházejí na mysl, když\npodléhám kouzlu jeho umění: Rousseau-Corot. S oběma\nje umění Mařákovo ve spojení, oba podstatné, ba fun-\ndamentální díly jeho duše mají s nimi společná zřídla.\nOd Théodora Rousseaua a Camilla Corota vytékají dva\n\nPOŽÁR V LESE.\nZ CYKLU »LESNÍ SAMOTY«.\nVYDAL KAESER V MNICHOVĚ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "437 / 438", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.13", "texte": "prameny, které se\nv Mařákove umění\na díle v jedno slé-\nvají v řeku jasných\nšumivých vln, v pří-\njemné šířce tekoucí,\nkterá své vody mezi\nútulnými, křovím a\nstromovím vroubený-\nmi břehy vine. Oně-\nmi břehy, po nichž\nse za letního dne tak\nvolně a dumavě\nkráčí. Rousseau, ve-\nliký konstruktér stro-\nmu a Corot, jemný\neklogista, jsou kmo-\ntry Mařákovými ať\njiž jeho umění vzro-\nstlo a upevnilo se\njich přímým studiem,\nnebo ať jej pouze\ntajuplná síla příbu-\nzenství krve a du-\ncha s nimi víže.\nJulius Mařák patří\nk rozeným krajiná-\nřům, ne k těm, kte-\nří se jimi stávají ú-\nvahou a pozdními,\nškolovými okolnost-\nmi. Vyrostl ve ven-\nkovském kraji a jistě\nže záhy pocítil živé\ndojmy jeho muzikal-\nních ele-mentů. Pro-\nšel pražským učením\na když se probral\nk samostatnosti, ni-\nkde nejsme s to na-\nlézti u něho stopy\nHaushoferových ná-\nvodů. Jedině intensivní a oddané studium přírody,\nbedlivá pozornost, kterou od počátku věnuje nejmenším\ndetailům kraje, pochodí snad ještě ze síní Klementina.\nUpřímný, ale suchý ještě a tvrdý realismus jeho učitele,\nkterý M. Haushofer dovedl přenésti na tolik svých\nžáků, lpění na tvarové podrobnosti, omezování zor-\nného úhlu a pole Mařák překonal. Haushofer posílal\nsvé žáky, odkud sám byl vyšel, do Mnichova a na\njihobavorská zelená jezera, a kdyby to bylo šlo, ufor-\nmoval by svoje odchovancena alpinisty, kteří hor-\nské prospekty snaží se komposiční námahou uciniti\nještě zajímavějšími a malebnějšími, nežli nevyzpyta-\ntelná tvořivá síla přírody zadobré byla uznala. Avšak\nMařák se vymknul vlastním instinktem a vlastní si-\nlou z této dráhy.\nV Mnichově na-\nlezl Mařák toliko je-\ndiného umělce, jehož\numělecký směr s je-\nho názory a tenden-\ncemi souhlasil, Edu-\narda Schleicha, kte-\nrý útvar svých kra-\njin opřel o Ruisdaela\na něžnosti tonové\nse naučil u Goy-ena.\nJeho motivy, nasbí-\nrané při Isaře a na\ndachavských nevese-\nlých pláních, měly\nnáladu podzimku,\nprozíraly závojem\ndeště nebo se nořily\nv ranní páry a mlhy.\nSchleich maloval\nsvětlo a vzduch,\nkdežto Haushofer v\nPraze stavěl svoje\nhorv a rozkládal\nsvoje jezera v ne-\nhnulých vzducho-\nprázdných prostorách\nv osvětlení zvláštní\nindiferentnosti. Za\ndob Mařákova mni-\nchovského pobytu\nbyla již veliká válka\nmezi starými akade-\nmiky a poetickými\nrealisty ve Francii\ndobojována. Rousse-\nau a Corot objevo-\nvali se zase v Salo-\nnu, byli cleny přijí-\nmací poroty, jejich\nobrazy kupoval také\nstát a nosili červené\nrosety čestné legie zatknuté v knoflíkových dírkách.\nIv Mnichově obraceli k nim zraky, neboť slyšeli zvuk\njejich pověsti a poznali i jejich díla. V nich nalezl\nMařák ještě zřetelněji a sobě příbuzněji vysloveno, co\nv jeho nitru bylo latentní, nežliu Schleicha. Za těchto\nstyků, při těchto známostech se teprv jeho vlastní in-\ndividualita rozvinula do květu, který všichni známe a\nkterý nám také přinesl ovoce. Arci ne hned, ne však\nvinou umělcovou. Teprve ten-kráte, když mohl jako\nučitel mladých duší slovem a příkladem přímo se do-\ntýkati. Před tím jsme si jen ob cas připomínali s pý-\nchou jeho jméno as libostí dokládali, že »patří\nk prvním krajinářům rakouským.« Opakovali jsme, co\njinde řekli a nepoznávali, že Juliu Mařákovi náleží\ntitul mnohem krásnější a pro nás cennější, že Jul.\n\nPODZIMNÍ VEČER.\nOLEJOMALBA."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "439 / 440", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.14", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nMařák je českým krajinářem. Nejsou, pravda, jeho\ndíla obrazem českých krajů, podobiznou našich luhů\na hájů, našich pohledů a panoram, ale jejich duše\nje naše duše, jejich snění a hudební zvuk jsou české\nod jásavé písně skřivana až po melancholii v noci dří-\nmajícího úvalu.\nMladého adepta učili detailnímu, analytickému\nrealismu a uzrálý Mařák jej přemohl. Nikoli igno-\nrováním a zanedbáváním, nýbrž tím, že se ho doko-\nnale zmocnil. Jiní zastavili se při jeho zobrazení, Ma-\nřák jej přeměnil v nástroj, jímž vyjadřuje vlnění své\nduše, ustrojil z něho bezpečný, pevný a široký pod-\nklad pro své koncepce. Dobře ví o každé podrobnosti\nv přírodě. Zná rozložitost listu lopuchy, pružnou ten-\nkost stvolu rákosí, kroutivý pohyb hloží, výrůst větví\na větviček, uložení lupenů, obrat pňů stromů, náhodný\nútvar kamene, umístění pařezu, rozběhnutí kořenů. Má\nzbystřené oko botanika a mineraloga. Jenom že toto\nvše a přemnohé jiné, co detailně postřehuje a studuje,\nje proň, jako pro přírodu, součástí velkého úhrnného\ncelku.- Je malířem krajinářem a vnímá celý obraz kraje,\nmalebný soubor nekonečného množství částic, které\nu vzájemném vztahu a spjetí hudou polyfonní sym-\nfonií. Všechno jest u Mařáka na svém místě a v pravé\nformě, ne však viděné pod lupou přírodozpytce, nýbrž\nzabrané v souhrnný pohled malebný. Pitoreskní a poe-\ntický dojem kraje, který rázem na sítnici se zachy-\ncuje a do duše vniká, stojí Mařákovi nejvýš. Od něho\npři svém tvoření vychází a k němu v konečném útvaru\nsvého díla se vrací. Chce jej na vždy upevniti, chce\ndo něj vložiti všechnu sugestivnou sílu, kterou naň boží\npříroda působí, chce mu dáti všechnu řeč, kterou mu\npříroda sděluje svoje krásy a půvaby, a proto do svých\nobrazů zabírá, v nich umísťuje vše, co v ní žije, po-\nhybuje se a dýše. Proň je příroda jedinou neskona-\nlou, skvostnou harmonií; na tisíce a miliony tonů v ní\nzní, tvoří ji nepočítané množství elementů, ale jen\ntenkráte, když žádný z nich nad svojí hodnotu a sou-\nřadnost se nestaví, když jeden druhému jak ve vlni-\nvém chorovodu družně ruku podává. Tuto unášející\nsouzvučnost, toto krásné liboznění chce mít J. Mařák\njediným obsahem svých obrazů. Vždycky. Záhy do-\nvedl se také povznésti nade vší znepokojující, neklid-\nnou mosaikovost detailů, záhy nalezl šťastnou míru\njejich síly, vydatnosti a přípustnosti, vyzpytoval ta-\njemství jich vzájemného poměru k bezprostřednímu sou-\nsedství a k jednotnosti celku.\nZprvu arci vidí Mařák více nežli jiní při jednom\nrozevření víček. Jeho umění je dojmové, ne však im-\npresionistické. Okamžitá, letmá, efemerní imprese ne-\nstačí jeho touze přivinouti přírodu ku svým prsoum.\nPrvní dojem u něho je rozhodný a směrodatný a nic\njej více nezmění, ale umělec má energii vůle, vrouc-\nnost žádosti, vpiti opojivou krásu kraje do sebe až do\nposlední krůpěje a činí to dlouhým pohledem. Neod-\ntrhne zraku od něho dříve, dokud ji všechnu v sebe\nnepojal, dokud si všechny její elementy neosvojí, do-\nkud mu nepřejdou v jeho vlastní oči. S lety roste\nvšak potence, mohutnost, hned a zrovna v mžiku vše-\nchno obsáhnouti, aniž by rapidnost dojmu, rychlost\nsensace jakou podstatnost a karakterističnost tvaru\noslabila a zmenšila. Umělec má ruku stejně jistou a\nstejně rychlou jako je jeho oko. Kresby nabývají Šířky\na detail bývá naznačován. Nikoli však amorfně. Je\ntu a vždy v pravém tvaru a na pravém místě, jenom\nže ještě více splývá s celkem a vrůstá v momentaní\ncelistvost obrazu. Upevňující a uklidňující zralost při-\nvodila v Mařákově umění ještě další řeknu\nzjednodušení. Motivy nabývají šířky a prostoty. Ob-\nsah obrazů a kreseb, tvarový obsah není vždy té\nmnohosti, jakou druhdy míval. Několik málo prvků\nkrajinových stačí mistru k silnému a zhuštěnému vy-\njádření toho, co o kráse přírody chce pověděti. Ma-\nřákova umělecká duše nepoznala nikdy neklidu, ne-\ntrpěla chorobou znepokojující roztříštěnosti, nebyla ni-\nkdy zmítána příkrými vlnami rozrušující vášně. Jeho\ncit je vřely, ale je vyrovnaný; je intensivní, ne vŠak\npobuřující. Nestoupá aniž poklesává; neochabuje aniž\nnásilně vybuchuje. Sílí pouze jako krescendovaný akord,\na potom stačí mistrovi již i nevelký počet tvarů za\nčíši, do níž vlévá sugestivnou mocnost svého cito-\nvého rozechvění.\nLesní karaktery, třináct uhlových kreseb ve\ndvorním uměleckém museu ve Vídni, jichž cyklus Ma-\nřákovi dobyl roku 1879 Reichelovy ceny, obsahují\nvelikou část jeho krásného umění. Ne všechno. To\nbylo již tenkráte tak mohutné a obsáhlé, že potřebo-\nvalo nových cyklů, aby se cele mohlo vysloviti. Pro\nKaraktery bylo thema zpředu určeno, dáno thema\nskoro přírodopisné. Bylo vŠak předloženo umělci, a\nten je také umělecky spracoval. Měl vykreslit! typické\nstromy, jež ve skupinových sdruženích, v hájích a le-\nsích v krajích mocnářství rakouského rostou, a Mařák\nvytvořil typické lesní kraje tohoto mocnářství, v nichž\npříroda z hluboká oddychuje a nad nimiž šumí perutě\nneviditelného anděla poesie. Vždycky stál strom lesní\npřed jeho zrakem jako nositel a soustřeďovatel vší\nkrásy volné přírody a v tomto cyklu učinil jej hrdi-\nnou vŠeho kraje, heroem velebné epopeje o kráse velké\npřírody. V Lesních karakterech stojí Jul. Ma-\nřák v těsné blízkosti u Th. Rousseaua. Není hned\ndruhého malíře, který by strom, lesní strom, jeho tvar,\npovahu a život dokonaleji znal nežli Mařák. Rousseau\nje veliký malíř majestátního dubu. Jeho titanský kmen,\nnesmírná rozloha větví, jich tuhá kapricisnost, kopule\njeho koruny jsou předmětem jeho studia a jeho obrazů.\nTak jej zná až po ledví, že je dovede stejně mocně\na giganticky vybudovati jako příroda sama. Všechen\njeho tvar, každá jeho součást přešla mu takořka\nv žíly a pod jeho pevným štětcem rodí se tyto duby,\njako venku podle zákonů přírody rostou. Forma, tělo\nstromu je pro Rousseaua výrazem, výronem jejich ži-\nvota; jejich optický obraz ocitl se v jeho moci a po-\nněvadž je s to jej podat s grandiosní jistotou, podává"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "441 / 442", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.15", "texte": "JILMY.\nZ CYKLU »LESNÍ CHARAKTERY RAKOUSKA.«\nSKIZZA UHLEM."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "443 / 444", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.16", "texte": "v něm zároveň život stromu. Tu také nalézá se styčný bod, při němž český krajinář\ns francouzským se dotýkají. Positivnost a podrobnost, znalost a vycítění přirozenosti\nformy rostlinné přírody je jejich uměleckému karakteru společná.\nMařákovy lesní stromy jsou kresleny jakoby k názornému vyučování, ale umístěny\nv obrazech dýšících poesií. Karakter stromů, povaha jich skupin, ráz kraje, z jehož\npůdy vyrůstají, je tu jakoby měly být podrobeny zkoušce z přírodopisu, a mluva linií\nkomposičních, rozložení hmot, unikání do dálek, vibrace světia, kouzlo samoty, to vše\nje výrazem a výronem ducha vzácně uměleckého. Jako Rousseau i Mařák musí být\noznačen za velikého konstruktéra stromů. Rousseua však ve svém přímém objek-\ntivismu přináší všechnu svoji lásku jedině majestátu dubu, Mařák ve svém\npřítulném subjektivismu obejímá každý strom, který v lese roste. S takou\nzevrubností jej studoval, s takou vřelostí jeho zrak na něm spočinul, s takou\nteplou sympatií jej proniká, že pod jeho rukou, v markantních jeho črtách\nvyrůstají význačná individua borovic a smrků, bříz a oliv, habrů a dubů,\njež jsou pak přímo typy svých druhů. Mají osobitý vzhled a při tom jsou\nrepresentanty veškerých svých soudruhů. Mají také svoji půdu pod nohama.\nNerostou na místech ledakterých : jeden na mírné vlně písčité země, jiný na\nsrázu, třetí mezi balvany na rovných stěnách nebo na suchém kamenitém poli.\nStoupají po stráních, vybíhají na ostrohy, krvjou se v úvalech a tu roz-\nprostírají své kořeny, zakotvují se jimi do hloubky a zachytávají se jimi jako\ndrápy. Jich pně vytryskují jako rovný vodomet, kroutí se a krabatí, ohýbají\njak pruty, vlní se jako vody. Sotva bude který z těchto stromů věrným\nportrétem přinešeným z venku. Mnohem spíše je každý z nich a každý jejich\ntlum krásnou synthesou z mnohých, synthesou, kte-\nrou i vládce vší přírody za správnou uzná.\nZde vylíčil J. Mařák obyvatele lesa, ukázal jejich\nvzrůst a rozrod, jejich karakteristické a odlišné roz-\nvětvení a obrysy, jejich článkovité a zase jednotné\nsiluety, vypověděl, co vyzkoumal o podmínkách jich\nexistence. V Lesní samotě a Dobách a Po-\nčasí líčí jejich život. V Karakterech předvádí\nsvé hrdiny a miláčky jednoho po druhém, v druhých\ncyklech vniká do hlubin a tajů jejich společné říše,\nchodí v ní jako v čarovné zahradě Armidine, vnímá\nvšechny její půvaby, její velikost a nádheru a co v její\noblasti videi a slyšel, to pak vteluje v dlouhé řady\nkoncepcí, v nichž se zpovídá básník a netají hudeb-\nník. Umělec vchází do lesů za ranního Šera, kdy se\nvenku první paprsky dne rodí a krůpěje rosy déman-\ntovými slzami třpytí a zůstává v něm až do tmavé\nnoci, kdy do jejich hlubokých a zamlklých stínů rudá\nliška vychází na lup a houkání sovy strašidelně za-\nlehá. Mařákův les jest ohromný. Táhne se v šíř i dál,\nroste po stráních, na dně údolí, po zvlněných plá-\nních ale není ohromující. Mařákův les jest bohatý,\nvšechno v něm roste, všechny druhy středoevropských\nstromů a jejich nohy jako by byly navzájem spjaty\nnízkým ořeším, kapradím nebo ostružinami; jsou v něm\npalouky, rybníky a tůně, leckde hrčí potůček a tu\nonde kmitne se živý stín zvěře; někde trčí opuštěné\nruiny nebo se tulí v zelený závoj skryté sídlo ale\nMařákův les není tlačivé pompesnosti. Jako vytváří\n(ano, vytváří) Mařák stromy správné formy a veli-\nkosti, nejednou olbřímy, vždycky v kypré a kypící\nzdatnosti a sile, a přece tyto velké bytosti rostlinné\nnedrtí a neomračují nás lidi svým zjevem a dojmem,\nneboť umělec dovede sdružit sílu s půvabem, ba sílu\n\nSTUDIE\nDETAILU.\n\n»VOLNE SMÉRY«"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "445 / 446", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.17", "texte": "STUDIE.\nOLEJOMALBA."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "447 / 448", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.18", "texte": ",>VOLNÉ SMÉRY«\n\npodrobit půvabu: tak i jeho lesy při vší volnosti a bujnosti své při-\nrozenosti, při vší hustotě a složitosti svých partií nejsou člověku ne-\npřístupné, nestaví se mimo jeho svět, neoddalují nás pánovitě od sebe.\nMařákův les vábí a láká. Nemá upravených stezek a cestiček, a přece\nzve k potu lkám po svém mechu a pod svými korunami. Nechce nás\nponížený obdiv. Otevírá měkkou a teplou náruč a chce abychom v ní\ns ním snili a dumali. Jeho tichý hlas, jeho jemný život, jeho uvolňující\nsamota vkrádá se do vnímavé duše lidské a vytlačuje z ní všechnu\nhořkost, kterou nás život venku naplnil, vypuzuje všechnu trpkost\na mučivou bolest, jejíž síť na nás bližní naši vrhli. A zbude-li přece\n• á ,A* v* * - \\ - y y \\vý\nnĕjaká kapka z toho všeho na dnĕ, sametový\ntéže barvy. Oba jsou hudební, oba milují hudbu, oba žijí v tonech a obaýykládají hudebnost v obrazy svých\nkrajin. Oba dovedou v nich vtéliti rytmický chod linií, libozvuký dvih a kles, harmoničnost mas a jed-\nnotlivostí. Oba vycházejí od skutečnosti, ale jejich obrazy jsou dílem jejich rozvlněné fantasie. Zbožňují\npřírodu, ale nepopisují ji. Pějou na ni hymny a chvalozpěvy. Oba jako by měli harfy v duši,Jejichž zla-\nzurodňující a oživující' ferment jejich * výtvorů. Potom 'se ale dostavuje rozdíl rasy a snahy.' \" Francouz\nje bodrý a pln slunečné veselosti; dobrý, děíinně prostý hoch, který ve stříbrných mlhách jitra nebo ta-\nvícím šeru večera vidí rozptylovati se pevné formy svých velikých a přece útlých stromů, který duchem\nchodí v Arkadii a setkává se tam s plavnými a svítivými zjevy nymf a dryad. Čech má v sobě škálu bo-\nhatší, tak širokou, jaká zvučí naší lidovou písní. Jednou zní jasně, vesele, jásavě, podruhé oddaně a\nv krásném miruplném souzvuku s transparentní krásou bukolické přírody, ale nejčastěji přece jen ve lka-\nvých, šeptmo naříkavých a touživých dumách. Český den není jediný jas. Slunečná veselost vytryskne někdy\na prorazí drobnými oky sítě melancholie jen jako krátká sváteční nálada. Krásu naší přírody vídáhíe^M"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "449 / 450", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.19", "texte": "»VOLÍN E SMĚR Y«\n\npříliš často zastřenou mlhou trudnomyslnosti, jejíž jemné páry vnikají nejužšími skulinami do našich duŠí.\nNení to hlasité lkáni a hlučivý nářek : je to jen jako šedavý, pohyblivý a průzračný stín minulosti, neveselé,\ntruduplné minulosti, který na srdce našeho lidu se snáší a který pak i chvíle jásavé volnosti a blyskotající\nradosti jak tlumící sordinou kryje a přidušuje. To je základný a převažující ton českého umění, tam, kde\nje vnitřně české a ve shodě s náladou české duše, a to je také hlavní ton Mařákova umění. Pro jeho jemnou\na daleko rozloženou citovost, pro její šeravou hloubku, pro jeho výmluvnou a šepotavou melancholii patří\nJuliu Mařákovi za titul: Český krajinář. Eugěne Delacroix, umělec nad jiné myslivý, řekl jednou: Devant\nla nature elle-méme, c'est notre imagination qui fait le tableau. Mařákovo umění je pravým vtělením této\npravdy. Mařák pojal v sebe všechen obsáhlý život lesa, a ve své obrazotvorné mysli převedl jej v řadu\numělecky sestředěných, zaokrouhlených, duší vyplněných a naléhavě výmluvných děl. Daleko mimo něj leží\núzemí všedního naturalismu a známkou jeho umění je povznesený realismus. Komponuje svoje obrazy, urov-\nnává jejich tvary, odvažuje jejich masy, upravuje jejich linie. Má vždy na zřeteli poměr popředí ku prů-\nhledům pozadním, probírá houští a jinde hromadí hmoty, propouští světla,\nvykazuje místo tmám a operuje s přísvitem. Než jaká to jemná, úcty-\nplná, delikátní a úctyhodná práce! Neučiní, neodváží se při ní jediného\nkroku, který by boží přírodě vtlačil těžkou šlépěj ve tvář. Jeho lesy,\njeho ztichlé tůně, jeho paseky a třtinou zarostlé\nrybníky, jeho skály, svahy a útesy, jeho pra-\nménky a kaskady jsou s takým citem pro krásu,\npravdy složeny a umístěny, s takovou umě-lef\nckou pravdivosti a takou naprostou pravdě\npodobností v jeden řetěz spjaty, že byste od\nnich dali se v rychlém běhu přímo do hloubi\nlesů, v nezdolném přesvědčení, že tam musíte\nznova nalézti tuto poutavou a vydychující ve-\nlebnou slicnost, tento živý půvab, který před\nvámi umělec tam ve šťastné chvíli byl odkryl.\nNalezli byste tam také skutečně to aksamitové;\nšero, tu melancholii samoty, tu sladkou od-\n\nSTUDIE\nDETAILU."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "451 / 452", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.20", "texte": "BUKOVÝ LES.\nOLEJOMALBA. — MAJETEK SOUKROMÝ.\n\ndálenost ode všech vášní a ničivých sil kulturního,\nspolečenského světa, tu rozechvívající a zase uklid-\nňující mluvu linií, tvarů, atmosféry a světla, kterou\nk vám Mařákovy kresby hovoří, jenom snad ne vždy\nv té soustředěnosti a nerušenosti, jak je, uměním svým\npročištěné, podává. Mařákovy krajiny působí na mne\nvždy jako sny, prosté vší fantastiky a libovolné bizar-\nnosti, jako sny, které se vznáší před duší při polo-\nbdění za prvního letního soumraku, kdy materielnost\na trud světa na chvíli ode mne odstoupily, kdy hluk\nrvavých jeho zápasů víc ke mně nedoléhá, kdy ke\nmně mluví neobsáhle nádherný duch přírody. A to\nne pouze jeho uhlové cykly, ne pouze jeho letní nebo\npodzimní krajiny, ne pouze jejich bílý jas a mnoho-\nbarevná tesknota. I tam, kde se Křivoklát nebo\nZ víko v ve bledém oparu jako kus přírody týčí nad\nlesy a skály, i tam, kde Tábor sedí na příkrém\nvrchu, kde zvon R ip u stoupá z ploché země a Libušina\nskála Vyšehradu za měsíční noci do vln Vltavy\nse řítí. Tvrdá energie, drsná neústupnost neleží v u-\nmělecké povaze Mařákově. Není v ní také blýskavé\nelegance a šlehané duchaplnosti. Její karakter je jímavá\njemnocitnost, útulná měkkost, kterou nezapírá ani\ntam, kdež lící hrůzný požár lesa nebo temný zločin\npychu. Jeho První sníh zimy je bez krutosti, a ohromný\ndub, věkovité stvoření, nehrozí a nebouří pomstou, ale\nlká a teskní nad padlým jinochem v Jelenu. Vroucnost,\njaké je duše lidská schopna před obrazem přírody,\njde celým Mařákovým dílem. V jeho První písni\njásá třepotavý, perlivý zpěv skřivana jako v písni,\nkterou Smetana vložil v ústa Barci v »Hubicce«\na »Z českých luhů a hájů« obsahuje místa, která\ntoutéž vehlubující se horoucností k duši mluví\njako mnohý lesní obraz Mařákův.\nOba, Mařák a Smetana, narodili se v témže mě-\nstě, prožili mladá svoje léta na témže kousku české\nzemě, v tomže krajinovém okolí přijímali první dojmy\nz české přírody . . ."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "453 / 454", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.21", "texte": "STUDIE.\n\nZPRÁVY.\n\nJULIUS MAŘÁK ZVOLEN NA\nrok 1900 rektorem akademie výtvarných umění.\nSTAVITELEM CHRÁMU SV. VÍTA ZVOLEN VAL-\nnou hromadou »Jednoty sv. Vítské« architekt Ka-\nmi 1 Hilb e r t, žák akademie vídeňšké, školy prof.\nLuntze. S radostí konstatujeme, že zvítězila zde zcela\noprávněně otázka umělecká, které v záležitosti této\nsprávně bylo dbáno oproti snaze několika praktických\nstavitelů, kteří rozhodovati chtěli o věci, která nespadá\ndo jejich oboru působnosti. S povděkem připomí-\nnáme zde p. arch. Zítkem při valné hromadě pronešená\nslova, kterými zcela otevřeně oproti u nás uznáva-\nným zásadám potvrdil tolik, že nestačí k tomu složení\nněkolika zkoušek, že nestačí k tomu titul stavitele aby\nvykonal se kus umělecké práce.\nPROHLÁŠENÍ REDAKCE. ÚZKOSTLIVĚ VYHÝBALI\njsme se vždy při referování o výstavách jak »Ma-\nnesa« tak »Rudolfinských« tomu, abychom o pracích\npřátel svých z »Mánesu« nepřinášeli posudky, které by\nopravňovati mohly výtku kamarádské kritiky. Z důvodu\ntoho nereferovali jsme a stalo se tak i při po-\nsledním referátu o výstavě Rudolfínské v čísle minu-\nlém ani o těch pracích, které namnoze zasluhovaly\nvelice čestného ocenění. Přes to objevily se v době\nposlední případy, kdy referent (R. Tyršová v Osvětě)\nrozmnožuje počet svých otřepaných frásí novou, frásí\n»o kamarádské kritice« při jménu A. Slavíčka. Pozo-\nrujíce pak, že i jinde objevily se narážky v tomto\nsmyslu, odhodlali jsme se pro příště neomezovati zpra-\nvodaje své v jich pochvalných posudcích o těch\npracích našich přátel, které toho skutečně zasluhují.\nPOMNÍK MARUŠKY BITTNEROVÉ. VOLNÉ SMĚRY\nzásadně nezmiňovaly se o věcech špatných; my-\nsleli jsme, že přinášejíce dobré práce v reprodukci,\nnajdeme pochopení a porozumění pro tento druh kri-\ntiky. Za dobu tříletého vydávání časopisu seznali jsme\nvšak, že pro poměry naše způsob ten přece nestačí,\nponěvadž najde se vždy v táboru jiných listů dosti těch,\nkteří práci prostřední nebo špatnou staví do popředí.\nA na podobné případy dnes upozorňovati považu-\njeme za svou povinnost.\nTentokráte je to z veřejných sbírek pořízený po-\nmník M. Bittnerové, hlavně ale její figurální výzdoba\nsochaře p. Poppa.\nNezmiňovali bychom se o tom, propůjčí-li se ale\nčasopisy »Světozor« a »Zlatá Praha« k pochvalným\nkritikám, mluví-li »Čas« přímo o uměleckém vy-\nkouzlení, musíme my prohlásit! práci tuto ne za umě-\nlecky prostřední, ale za sotva řemeslnickou.\nPadá to tím více na váhu, že pochází od autora,\njenž znám jako původce dobrých dekorativních prací\nsochařských. Neuvěří-li nám autor její má tu možnost\npřesvědčiti nás tím, že práci předloží některé z vý-\nstavních porot buď vídeňských neb jiných uměleckých\nvýstav, kde bývají práce jiných českých autorů, (po-\nukazujeme jen na mladší jako Amorta a Vosmíka)\nvystavovány."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "455 / 456", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nKONKURS NA POMNÍK M. JANA HUSÍ. V MĚSÍCI\núnoru zasedala komise umělecká ze zástupců\nspolků Architektů a inženýrů, Jednoty, Manesa a Umě-\nlecké Besedy, aby stanovila podmínky konkurenčním\npro soutěž na pomník Husův. V těchto dnech ozná-\nmeno v záležitosti té výborem spolku následující:\nDo poroty získáni z českých umělců pp. profes-\nsoři Zítek, dr. Hostinský a Hynais, architekt Wiehl\na jako historik požádán bude prof. dr. Jar. Čelakov-\nský. Velké nesnáze působilo předsednictvu, aby dle\nusnesení výboru i umělecké komise získalo po jednom\numělci ruském a polském. Vyjednávání stížilo se kromě\njiného také tím, že oba slovanští umělci Rus Anto-\nkolskij a Polák Godebski byli na cestách. To jest\ntaké příčina, proč porota dosud sestavena není, proč\nkonkurs nemohl se vypsati a proč valná hromada\nspolku nemohla být v obvyklé době svolána. Svolání\nvalné hromady odloženo na dobu po prázdninách,\nneboť výbor doufá, že do té doby porota bude se-\nstavena a konkurs vypsán. Jelikož ruský sochař p.\nAntokolskij odmítl vstoupiti do poroty, usnesl se vý-\nbor požádati ruské výtvarné družstvo, aby spolku\njiného umělce navrhlo as ním vyjednalo, by místo\nv porotě přijal.\nVvr _ _ _\nVYSLEDEK SOUTĔŽE VYPSANÉ SBOREM PRO\nV zřízení českého národního divadla v Praze na ná-\nčrtky pro losy a plakáty k věcné loterii ve prospěch\ndruhého divadla. Celkem došlo 27 návrhů, z nichž\n7 bylo na losy. Jury, v níž zastoupena byla »Jednota\nVýt v. Umělců« pp. Hynajsem a Liškou, »Mánes« Klu-\nsáčkem a Kotěrou, »Um. Beseda« A. Liebschrem a Po-\nlívkou, sbor soutěž vypisující B. Schnirchem, roz-\nhodnuto většinou hlasů, aby z návrhu na losy\nv\npřiřčena 1. cena návrhu 729 (V. Zupanský), 11. cena\nnávrhu A l+H +1 a 111. cena návrhu B I±±±l (autor obou\nvy o r\nK. Spillar); z návrhu na plakat E cenu heslu\n»Hlavní výhra« (E. Homoláč), IE »Skizza« (L. Kuba\nv Mnichově), 111. práci se značkou škrabošky (A. Hof-\nv , , / v •\nbauer). Čestného uznaní dostalo se pracím se značkami:\nvážky v kruhu, »Píle« a »A« (dvě varianty). Tedy\nopět jedna široká konkurrence, ve které cenu za cenou\nodnášejí členové ne více úzkého, ale pořád ještě mla-\n\nPOD OŘECHY.\nSTUDIE OLEJEM."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "457 / 458", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.23", "texte": "dého a svěžího kruhu »Manesa«. To\njiní ničeho nedělají? Veškeré došlé\npráce vystaveny byly ve dnech 21. 26.\nčervna v sále Uměl. Besedy a pnstupny\nveškerému obecenstvu. Celek\npoučoval více o chuti k práci\nnež-li o dobrém vkusu (o pracích\npoctěných psáti nesmíme\nvždyť by se nám mohla vyčisti\nkamarádská kritika 1!); nejvíce\nnás zaujala práce nepoctěná (pro-\ntože pozdě došlá) se značkou »tři barvy«\nv ni viděli jsme značný kus původno-\nsti a vkusu a rádi jsme Četli v protokole jury,\nže jí jednotlivci »většinou hlasu« doporučují\nk provedení tohoto plakátu. (K té většině hlasu\npodotýkáme pouze, že nedoporučoval a-li to\njury, jako korporace, nebylo jistě žádného\nhlasování potřebí — jednotlivci pak mluví každý sám\nza sebe a nikoli »většinou« a »menšinou«.)\nNÁVRHY NA PŘESTAVBU NEB NOVOSTAVBU\ndomu bank v »Slavie« v Praze. Výsledek soutěže,\nvypsané správní radou banky »Slavie« na zhotovení\nna přestavbu neb novostavbu bankovní budovy č. p.\n978-11. v Praze, jejíž lhůta vypršela dne 10. května 1899,\nbyl ten, že došlo celkem 19 návrhů, z nichž bylo 14\nna novostavbu a 5 na přestavbu. Úřad porotců přijali\nza »Spolek architektů a inženýrů v království Českém«\npp. architekti Jos. Martin a Jan Vejrych, za »Jednotu\nstavitelů v království Českém« pan Karel Stark, stavitel\na za správní radu banky »Slavie« členové správní\nrady a stavitelové páni František Hněvkovský a Bohumil\nHoleček. Porota ta zkoušela došlé návrhy v 6 schůzích\na přisoudila jednomyslně vypsané ceny na novostavbu\nprojektům jen relativně nejlepším, protože žádný z nich\núčelným způsobem nehoví programu, a to I. cenu\n2000 kor. návrhu pod značkou D. V. 8., ll.cenu 1500 k.\nnávrhu pod značkou »Dvojkruh protnutý F« a 111. cenu\n1000 kor. návrhu pod heslem »Účelně«. Rovněž jedno-\nmyslně přiřkla porota vypsané\nceny na přestavbu následujícím\nnávrhům : I. cenu 1600 k návrhu\npod zn. »S« uprostřed dvoj-\nkruhu (Alternativa), 11. cenu 1200 korun návrhu s hes-\nlem »Phónix« a 111. cenu 800 korun návrhu pod zn.\nS. B. Po otevření obálek shledáno, že navrhovateli\nnáčrtků na novostavbu jsou pp. : ad I. Alois Zá-\nzvorka architekt v Praze, ad 11. Fr. Buldra, architekt\nv Praze, a ad 111. Jan F. Deport, stavitel v Praze,\nnavrhovateli náčrtků na přestavbu pánové : ad I. Richard\nKusýn, inž. banky »Slavie« v Praze, ad 11. Bedřich\nBendelmayer a Emii Weichert v Praze a ad 111. Alois\nZázvorka, architekt v Praze. Návrhy vystaveny byly\nod 6. —B. července v sále »Uměl. Besedy« v Praze.\nK soutěži této jen málo poznámek. Soutěž sama\no sobě, ač slušně honorovaná, neměla valného vý-\nsledku. V ní ukázalo se, jak obávaná moderna dnes\nzáčíná nabývat půdy i u těch, kteří po vzoru svých\nprofesorů Schulze a Kouly, do nedávná nemysleli jinak\nnež historicky. Dnes činí tak již i architekt Zá-\nzvorka, autor projektu první cenou po-\nctěného. Za nedlouho, doufáme, přijoou\ni jiní a tak budou zastanci historických\nslohů míti proti sobě řadu zastanců moderny.\nZajímavo je dále, že návrhu arch.\nera, mimochodem řečeno nám po stránce\numělecké nejvíce se zamlouvajícímu ná-\nvrhu, vytknuta se strany jury s uměle-\nckého stanoviska pro jeho modernější po-\njetí nečeský ráz. Vážíme si velkou\nvětšinu osobností z jury jako praktiků\nv oboru stavitelském, podrobujeme se jejich\nvýroku pokud on tohoto oboru se dotýká,\nale tentokráte musí páni od pustit, když je-\njich o umělecké stránce projektů nesdí-\nlíme. Nám je sympatičtější projekt s celko-\nvým moderním snažením, než jiný s při-\nmíšeným moderním detailem.\n\nSTUDIE\nDETAIL"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "459 / 460", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-08.1.24", "texte": "STUDIE OLEJEM.\n\nVÝSLEDEK III. SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ.\nK soutěži na tapetu došlo celkem 17 návrhů. Po-\nněvadž autoři konkurenčních prací vzdali se svého prá-\nva voliti členy jury, rozhodla o výsledku soutěže re-\ndakce přibravši svého předem určeného zástupce arch.\nJ. Kotěru. Vypsané ceny usneseno neuděliti žádné\nz toho důvodu, že žádaným podmínkám »dekorace\nklidné v liniích a diskrétní v barvě« jak pro ložnici\nbylo žádáno, absolutně nevyhovuje návrh žádný.\nObnos 100 kor. na soutěž věnovaný přidělen\npracím relativně nejlepším v následujícím postupu.\nOdměna 40 korun nejlepšímu návrhu vynikajícímu\noriginelním stylisovaným desinem, podaným pod heslem\n«Asarun» jehož autorem shledán malíř J. Preissig v Pa-\nříži. Tři další odměny po 20ti korunách návrhům ta-\npety s heslem H □ vlysu označeném »Spolek\nMan es« a tapetě s heslem »paví péra« jichž autory\nshledáni pp. Fr. Beneš, assistent české reálky na Král,\nVinohradech, Fr. Skalák a J. Filippi, žáci um. prům.\nškoly. Čestné uznání vysloveno návrhům s hesly H\nhvězda, tři soustředné kruhy Ha H růžice v kru-\nhu a H, had. Návrhy cenou a čestným uznáním poctěné\nv reprodukci přineseme v čísle příštím.\nNA AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE\nbyly vystaveny dne 11.a 12. t. m. práce žákov-\nské a udíleny školské ceny, z nichž prvé dvě po 100 zl.\npřiřknuty byly pp. Rud. Bémovi a Frant, Šimonovi ;\ndruhé ceny po 70 zl. sochaři p. K. Wilfertovi a ma-\nlířům pp. A. Kalvodovi a Miloši Jiránkovi. Cenu\nFeyerfeilovu v částce 50 zl. obdržel sochař p. Boh.\nKafka. Třetí cena po 30 zl, přiřknuta malířům pp.\nH. Bottingrovi, K. Langrovi a Ant. Vrťátkovi.\nSPOLEK »MÁNES« SÚČASTNÍ SE UMĚLECKÉ\nvýstavy v Pardubicích. Žádáme své členy, aby\npráce své zaslali nejdéle do 5. srpna t. r. K. L. Klu-\nsáčkovi, Malá strana, Sněmovní ulice 21. Bednění a\ntransport bude hrazen.\n\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce foto.cinkografie J. VILÍMA v Praze."}]}