{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-09", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_sha256": "0d92778425a641289c4827e1e2e93e7c0cf4631d2b90ed1ea6c4b9107928212d", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_09/bmtnaan_1899_09.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_09/bmtnaan_1899_09.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c001", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "477 / 478", "image_debut": 1, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.1", "titre_corps": "Aj ty horo, horo ty strmá,", "titre_sommaire": "Aj ty horo, horo ty strmá,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 828, "texte": "Aj ty horo, horo ty strmá,\nhedvábnou trávou porostlá horo,\njaký to junoš po tobě kráčí?\nNa housle hraje kouzlo z nich line,\nzajímá sluch náš jakoby v plen S\nPraví ten junoš : sedněme bratři,\npřátelsky v kruh na zeleném drnu,\nponořme mysl hluboce v dumy,\nzapějme píseň, píseň jak pěl jsem,\npo siném moři když vlny nás hnaly,\nkdyž trud s námi plul a kormidlo řídil\na hoře nám dulo do bílých plachet!\nZvonily housle a zazpíval junoš:\nU dobrého otce, u něžné matky\njediný syn žil, jun Roman Vasilic.\nRodičů dvůr pod slunnou stál strání,\nbřízy kde šuměly útlé a štíhlé.\nŽil Roman Vasilic jak v hedbávu měkce,\nmedová jídla chystala matka,\nnejtensím suknem šatil ho otec,\nv práci jej šetřil a dobrá vždy slova\nRoman jen slyšel a úsměv jen viděl\nna rtech vždy otce, dobré též matky.\nPřece se jinochu zachtělo vyjít"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "463 / 464", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1124, "texte": "do světa, daleko, na cizí strany,\nuvidět lidi, neznámé kraje,\nvysněné divy . . . Lekla se matka,\nzachmuřil otec. Vzali za ruce\njediné dítě, sedli pod břízy\npo skončené práci k oddechu tiše\nna večer, jasně když vzcházela luna\nlibý když vítr kolíbal stromy,\ntak že se sborem tančících dívek\nv soumraku zdály, bílé ty břízy.\nZačal tu otec tak domlouvat synu :\nMoje ty dítě, drahé a milé,\nnedej se lákat do Marnivých dálek,\nnedej se lákat do modravých mlh,\nnevěř, že štěstí tam zůstává, vrtké!\nMnohého lákalo, v hoře pak vedlo,\nv hluboké hoře, iv záhubu, smrt!\nStarý znáš dvorec za temnými lesy,\nsmutně tam, pustý, drolí se v trosky,\nvzbuzuje postrach u dobrých lidí.\nBývaly časy, bylo tam jasno:\njediný syn u rodičů rostl,\ndobrý a krásný, radost své matky,\npýchou byl otce . . . Modré ty dálky,\nlživé ty dálky ho lákaly stále,\nčarem ho mámily, opustil otce . . .\nProšel on všechnu tu širokou zemi,\ntu svatoruskou, za moře plaval,\nza siné moře do krajů cizích\ni zašel on k samému mocnému králi,\nk samému králi to latinskému.\nA král ten ho poctil a povýšil velmi,\nvřadil ho mezi své věrné sluhy,\nklíčníkem byl mu pokladů velkých."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "465 / 466", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.3", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 3272, "texte": "A nikdo neznal tajemství jeho,\nmladého klícníka v králově domě,\nhluboké tajemství, zrádný než jeden\nnevěrný přítel. V síň vešel v noci\na pravil tam králi jazykem zrádným:\nOj, jsi ty náš otec, latinský králi !\nMnoho víš, pane, však jedno přec nevíš!\nKlíěník tvůj věrný, tvou miluje dceru,\nbílou tvou labuť! Ten věrný tvůj klíěník\nukrad ti poklad tvůj nejvzácnější,\nukradl cesť ti tvé jediné dcery ! . . .\nVyšel tu král na vysoký pavlán\nbouřícím hlasem do noci zvolal:\nSluhů, zda, věrných mi ještě je v hradě?\nDůkaz ať dá mi, kdo v lásce mi slouží!\nAť vystrojí houpačku v širém zde poli\nz dvou dubových sloupů, příčník pak z klenu\npoloží na ně, hedbávný provaz\npřiváže k němu a za hrdlo bílé\npověsí zrádce khčníka mého! . .*.\nBouřil tak král a vyvedli juna,\ndobrého juna. Klaněl se druhům,\npoprosil toho, jenž na smrt ho vedl:\nOj, pánem ty's mým teď, krutý můj kate!\nDej ty mně soustrastně zvucivé housle,\nabych si naposled zahrál než zemru!\nNeveď mě k smrti tajenou cestou,\nale kolem mě poveď zlacené síně,\ndcera kde králova ve vůních nyje! . . .\nVedli ho tedy kol zlacené síně,\nzahrál tam pod oknem čarovným zvukem,\nzazpíval hlasem slavičím smutně:\nBývalo, že pil jsem štěstí z plné cíše,\nbývalo, že plul jsem v moři jasu\nnyní platím za své blaho krutou smrtí,\nzhasne v temnu mladé moje žití!\nJamu moji zrada vykopala!\nZaslechla ho dcera latinského krále\nna svém lůžku z hedvábí a nachu,\nv zlaté síni naplněné vůní,\nvzkřikla temně, velkou hrůzou jata,\notevřela okno, žavolala s pláčem\nvzhůru k pavlánu, kde otce zhlídla:\nOj, ty jsi můj otec, latinský ty králi!\nKlíěníka ty svého krutou smrtí tresceš ?\nJámy dvě hned vykopati povel,\nna bílém na světle nezůstanu sama !\nVinen-li on, vinna jsem já více,\nsama brávala jsem zlaté klíce,\notvírala tajně okované dveře,\nbrávala za bílé ruce mileného,\nlíbala ho nyvě v sladká ústa !\nPohltilo temno tato slova,\nna dně temna soustrast neležela\ndobrý jun se houpal mezi sloupy.\nV síni své tou dobou skonávala\ndcera královská. Proklála srdce nožem!\nMoje ty dítě, drahé a milé\ndobavil otce, přemítej v duši\no starém dvorci za temným lesem,\no junu statném, jejž lákalo štěstí\nrovně jak tebe, do zrádné dálky !\nBylo ticho, šuměly jen břízy,\nRoman mlčel, úsměv nevěřící\nkolem rtů mu bloudil. Rozuměla matka,\ntesknota se ozvala jí v srdci,\nnemluvila, hleděla jen tiše\nvěrným zrakem synu svému v oěi,\nmimoděk však, stará, žalná píseň\nna rty chvějné se jí drala z duše,\ndo soumraku linula se slova:\nRozešel se s otcem syn ve divém sporu,\nvyhnal otec syna v temné noci,\nstarší sestra koně bratru vede,\nmladší sestra bratru koně sedlá,\nsestra nejmladší však zaplakala,\nŠtkajíc, takto tázati se jala:\nbratře milý, kdy se domů vn.tíš?\nŘekl bratr: jděte k moři, sestry,\nk sinému a vemte v hrstku písek,\npísek zasejte v zeleném sadě,\nsetba ta až vzejde, přijdu domů !\nVšak jak nelze písku růst a vzcházet,\ntak se bratr domů nenavracel.\nSestry, když tři léta marně ždaly,\nvydaly se v dáli bratra hledat:\nstarší sestra srnou v step se vydá,\nstřední pluje labutí po moři,\nhvězdou nejmladší na nebi vyšla.\nNa stepi jej nenalezla srna,\nna moři jej nepotkala labuť,\nale hvězda zřela v lůno lesů :\nübit ležel v tmáni, bled v své krvi,\njeho vraný kůň mu v hlavách stojí,\nocelový nůž mu v hrudi trčí . . .\nZhubila ho matka\npůlnoc hluchá!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "467 / 468", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.4", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 1879, "texte": "Píseň dozněla a břízy šelestily\nsnivě, teskně a tři vzdechy tiše,\nozvaly se v šeru stejnou dobou,\node rtů se nesly otce, matky, syna,\nzraky jejich stejnou dobou vzhůru\nk obloze se obrátily ztmělé,\nbleskem cos tam mihlo náhle jasně :\nspadla hvězda s nebe jako slza !\nZachvěli se a šli micky domů.\nPlynul čas a pomíjelo léto,\njeseň minula a přišla zima.\nRoman přemítal a mlčel stále,\njednou ale náhle večer pravil :\nÚmysl můj uzrál, dám se poutí\nv širý svět, mně úzko zde a dusno,\nživot chce se pít mi velkým lokem !\nKývl otec mlčky starou hlavou,\nspjala matka mlčky slabé ruce,\ntiše modlili se, lehli v lůžko.\nRáno Roman řekl: otče, matko,\no štěstí jsem snil, jež na mě čeká\nve světě a půjdu, jak jsem pravil.\nv ř r\nŠtěstí bylo to jak zlata hora ! . . .\nMatka hlavu svěsila a děla:\nSnila též jsem, sladké dítě moje . . .\nSnila jsem o hoři, které světem kráčí . . .\n*\nJdeš-li širým polem holubem tam vrká,\njdeš-li hlubým lesem slavíkem tam létá,\nznaven jdeš na lože stojí hoře v hlavách,\npři počestném hodu v první řadě sedá,\nzeleného vína nalévá ti v číši,\nv rakev pospícháš-li od něho za tebou\ns lopatou se belhá tam tě teprv mine! . . .\nDítě moje sladké, nepoznalos hoře,\nposud chránila tě věrně matka tvoje\nó kéž nepotkáš to šeré hoře v světě!\nDomluvila matka, pravil otec dobrý:\nT\\< /V 1 V'V V / 1\nPlacem nezadrzis, zeno svého syna\nodlomí se větev v sadě u jabloně,\njablko po svahu kutálí se\ndaleko od štěpu mateřského.\nNarostou-li křídla ptáku, letí z hnízda !\nNespokojen Roman byl by v domě našem •\nslyšel rady věrné ať má vůli svoji!\nOpatruj ho Bůh a veď jej k nám zas zpátky!\nRozhodnuto bylo, syn se chystal v dáli.\nSubu vyšívanou čistým stříbrem dali\nna cestu mu, zlatem límec lemovali,\nlímec vysoký, že bílou šíji ani\nvidět nebylo, ni se stran líce,\nčapka ze sobola byla zámořského,\nhedvábný byl pás, měl sedm barev,\nrukavice s palcem byly šedým stříbrem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "469 / 470", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3196, "texte": "cele prošité a škorně z tureckého\nbyly sahánu. Měšec plný zlata\nza pás dal mu otec a když loučili se\npod svahem, kde bílé břízy rostly,\npožehnal mu otec a pak pravil ještě:\nDítě naše drahé, jediný můj synu !\nPamatuj až budeš v dálné cizí straně\npamatuj na slova moje varující!\nPovede tě cesta kolem carských krčem,\nnevejdi tam nikdy, třeba by tě zvali!\nNepij ani číšku zeleného vína!\nVypiješ-li vína, nemáš vůli svoji,\nvůle cizí má tě zrádně ve své moci,\nzakrouží se hlava, všechny ůdy slábnou !\nV krčmách zlí se také potulují lidé,\nopojen když vínem v těžký padneš spánek,\nvezmou ti i šubu lemovanou zlatem,\nrád pak ještě přijmeš, hodí-li kdo cáry\nz útrpnosti tobě, abys nahým nebyl!\nTakto pravil otec, dodala pak matka:\nPozvou-li tě k hodu, drahá moje duše,\nk hodu ctnému, pod krov pohostinný,\nskromným buď a nesedávej za stůl\nbez pobídky na první snad místo !\nBudeš-li se zdát jim hoden toho místa,\nsami vybídnou tě, jinak dobří lidé\nby se posmívali tobě nebo v hněvu\nnelaskavým slovem by tě pokárali!\nPravila tak matka, pak se zamlčela,\nale bylo znáti, že ji ještě něco\ntísnilo, co říci zdálo se jí těžké,\nposléz vzala syna za ruce a tiše,\nklopíc věrné zraky, řekla v zapýření:\nčistý jako slza, která z oka spadne,\nposud jsi můj synu, cudný jako dívka!\nAndělé kéž kráčí v liliové běli,\npo boku ti stále, chránící tvou duši!\nRomane, můj synu! Chraň se svůdné ženy !\nNedívej se v zraky, které směle planou!\nHrdinství jest prchat před nečistou silou! -\nS Romanem se takto otec, matka loučí,\ndívali se za ním, jak po stepi kráčel\nvysoký a krásný. Smutni šli pak domů,\nv mlhách když se ztrácel v neurčité dáli.\nV šerém koutu jizby před obrazy matka\nklaněla se tiše, modlila se vroucně,\nzadumán a smutně otec hleděl kolem\npo jizbě, jež jako prázdné hnízdo zela,\nhnízdo opuštěné, odkud prchli ptáci.\nNáhlý stesk ho schvátil, sklonil starou hlavu,\ntiše zašeptal si: Nevrátí se více !\nAle Roman kráčel statně stepí,\nbujné srdce bilo v bílé hrudi,\noči sokolí se upíraly v dáli,\ntěkaly po nekonečné pláni,\ndobrý jun byl jako omámený,\nštěstím, které čekalo ho v světě.\nPo tři dni šel hlubokými hvozdy\ntichými jak opuštěný kostel,\npřespával u dobrých lidí v chatkách\nroztroušených spoře po lesinách,\nčtvrtý den když vyšel na pouť zase,\nna stepi se ociť sněhem kryté,\ncelé nebe jedna byla chmura,\ntěžká, temná, hrozivá a smutná.\nVítr skučel, bílé, velké vločky\nhustě brzy sypaly se s nebe,\nnikde stromu, aby poskyt krytu,\nnikde stopy po příbytku lidském.\nAle Roman statně cestou kráčel,\ncelý den, ač nohy jeho slábly,\ncelý den, ač divně bílé jiskry\nzdály se mu míhat kolem zraků,\nzávrať ač se zmocňovala hlavy.\nByl už večer, slunce zapadalo,\nkrvavě se zlato jeho lilo\nmrakem roztrhaným po zamrzlé pláni.\nOslněn si jinoch cláněl zraky,\nzastavil se k oddechu tu slyšel\nzahlaholit co's jak ptačí píseň,\nskřivánčí jak švehol čarosladký,\nhlaholila však to mluva lidská,\nslova tato zaslech jinoch zřejmě:\nZoro moje, večerní ty zoro,\nvysoko jsi, zoro, zazářila,\nvysoko nad lesy nad temnými\nvysoko nad hnízdy slavičími\npustými teď v němé, kruté zimě!\nNevidíš, zoro, s vysokých nebes,\nkráčeti toho, kterého čekám,\nv tesknotě čekám, v samotě smutné ?\nRoman udiven se kolem dívá,\nspatří stan jak náhle s nebes spadlý,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "471 / 472", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.6", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2611, "texte": "velký byl a skvělý jako palác\nskupený z hedvábí, aksamitu,\nsněhu bělejšího. Před ním stála\nžena přeluzná v labutí říze,\nvlasy její, plavé jako měsíc,\nve dvou perlami posetých proudech\nr~za ramena tekou jí a třetí\nteče v týl, je zdoben rudým zlatem.\nBrvy temné jako černý sobol\nnad očima půvabně se klenou,\nnad očima jako noční nebe\ntemnomodrýma, plnýma kmitu\nsvětel nadzemských a tajuplných blesku.\nRoman udiven se na ni dívá:\nzraky její čaromocně planou,\nnesklopeny, bez dívčího zmatku.\nZabušilo srdce jeho junné,\nnedovedl zraky odvrátiti,\nchvějícím se hlasem pravil tiše:\nZajisté, že zrodila tě zora,\nhvězdy zpívaly ti u kolébky,\nunylá tě vychovala luna!\nOdvětila luzná, bílá žena:\nMnozí tázali se, jak se tážeš\nZ čeho jsem se na svět narodila?\nZrodila mě syrá matka země,\nz keře rokytníka jsem se narodila,\nzpod jsem vyšla skály mechem kryté,\nzpod .kamene jak se pramen rodí.\nNevolá mě nikdo, nemiluje\nprchal by jsi, znaje jméno moje!\nVešla do stanu, šel Roman za ní.\nNemiloval Bůh jej v této chvíli?\nTeplo bylo uvnitř, soumrak jako stříbro\nsladce vládl tam a její krása\nze soumraku kvetla hvězdným svitem.\nPažit jarní, plný vonných květů\nkobercem byl v stanu, šachovnice\nzlatá třpytila se v měkké trávě.\nZahraj se mnou, řekla krásná žena\nstavíc šachy, třpytící se stříbrem.\nNa prstech jí rudé kamy plály,\nperly po vlasech jak slzy byly\nvyroněné jitrem. Oči nesklopené\nduši jeho ssály jako slunce vláhu.\nZachvěl se a řekl: O co hráti ?\nUsmála se sladce, odvětila:\nVyhraješ-li, tvá jsem chrabrý june!\nZachvěl se a řekl: jaký základ\npodám já však, nesmírná když výhra\ntaková mi kyne? Ty, oč se mnou hraješ?\nUsmála se krutě a pak řekla:\nO co hraju ? O tvou mladou duši!\nO co hraju? O tvé vřelé srdce!\nO co hraju? O tvou bujnou hlavu!\nKývl jinoch, sedli si a hráli.\nRoman hrál jako by ve snách tonul,\nsotva dotekl se šachů chvěj nou rukou,\nnesklopené její oči zmatek\npůsobily mu a její krása\nopojovala jak čarným vínem.\nTřikrát hráli, třikrát jinoch prohrál.\nZoufalá jej bolest uchvátila,\nvyskočil a bílou její ruku\nza prsteny jal, za rudokmitné,\nzvolal vášnivě: jsi přec jen moje,\ntřeba že jsem třikrát podleh ve hře !\nUsmála se záhadně a krutě.\nBloude, řekla, což to není stejné,\ntvá-li jsem, neb můj ty, tělem, duší?\nNepustím svou kořist, věř mi, nikdy!\nBudu s tebou do rakve i hrobu!\nBledá byla jako přízrak, mlha,\noči hasly jí jak bludná světla,\npovstala a šachovnicí zlatou\nudeřila juna třikrát v čelo:\nmlha byla v bujné jeho hlavě,\nnevýslovná tíže v srdci vřelém,\ntemno smrti v mladé jeho duši,\npovalil se na zem jako kámen.\nKdyž se vrátila mu zase paměť,\nbylo šeré ráno, nevlídné a smutné,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "473 / 474", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3669, "texte": "místo stanu byly pouze mlhy,\nmísto nesklopených zraků ženy\nbledé hvězdy na úsvitě hasly,\nležel na sněhu na tvrdé zemi,\nkolem hluš a smutné, pusté prázdno.\nRoman zaplakal jak dítě pláěe,\nosiří-li náhle v širém světě,\nvstal a šel zas v dálku neurčitou\ns divnou mlhou v hlavě, matným krokem,\ns tíhou v chorém, rozboleném srdci,\ns temnou chmurou v strádající duší.\nNová pouť ho vedla pustou stepí,\nnová pouť ho vedla temným lesem,\nvyŠel z lesů, zlatoskvoucí báně\ntřpytí se na nebi, hustě jako hvězdy,\nvelké město strmí před nim hrdě.\nProšel branou vysokou a vřava\nliduplných ulic na něj dorážela\njako hukot siných valů moře,\nnevěděl, kam obrátiti kroky,\njako slepý kráčel s proudem lidí,\nženoucích se na trh v prostřed města.\nVedla dráha podél carské krčmy.\nUvnitř zpěv byl, mimovolně Roman\nzastavil se na mžik, družnost zpívajících\nzdála se tak vábná siré jeho mysli!\nSmuten, teskliv stojí, věsí hlavu,\njasné zraky klopí k temné zemi.\nHle, tu vyjde žena veselá a krásná,\nhledí naň a praví zpěvným hlasem :\nCo zde stojíš smutně, dobrý june?\nMěsto je ti cizí? Neznámi ti lidé?\nNevíš kam bys šel si odpočinout?\nZajdi sem, v tu pohostinnou krčmu,\nvypij číši zeleného vína,\nrozvesel svou mysl bohatýrskou,\nrozvesel své mladé vroucí srdce !\nCizí jsi a bloudíš siře světem,\nzábavu zde najdeš mladých druhů !\nHleděl na ni, bílá jako sněhy\nbyla v líci, jasné její oči\nsvítily jak sokolí a brvy\nčerné jako sobol klenuly se\npůvabně pod čelem jejím bledým.\nRoman lek' se obrazy oné druhé\nduší kmiť mu, oné přeludové,\nkterá jako sen mu náhle vznikla,\nJako sen mu také s nocí prchla!\nWivoká ho zachvátila vášeň,\nrozkoš byla v ní a velká trpkost,\nýfzdor a posměch, tesknota a lítost,\ncfrtělo se mu zapudit ten přízrak,\nkterý v noci tak ho krutě mámil,\n\"hleděl žhavě na tu, která stála,\nžádný přelud, tělem v bílém světle,\nv ruchu ulic a která jej zvala\ns upřímností mezi živé lidi! .\nUsmála se, když tak na ni hleděl,\nvzala pod paží jej, zašeptala:\nVesel se a pij ! Až tma se spustí,\npokynu ti bílou rukou na znamení,\nv komnatu že tichou povedu tě,\nv komnatu svou, abys odpočinul,\nopřen hlavou o má bílá ňadra,\nz opojení vínem, v opojení\npovedu tě divusladké lásky ! -\nSměle hleděla mu v jasné oci.\nBylo mžikem mu, jak by svou vísku\nviděl rodnou, dřímat v stínu březin,\nbylo mu, jak varující slova\notce, matky slyšel by však nedbal,\nnemiloval Bůh jej v této chvíli ?\nvešel v krčmu s vábící jej ženou.\nVešel v jizbu, znamenal se křížem\ndobrého dle zvyku, před obrazem\npověšeném v šerém koutě, poklon\nuěinil na ctyry strany dvorně.\nMnoho bylo v jizbě mladých druhů,\nvšickni na něj hleděli, za chvíli\njeden povstal za dubovým stolem,\nnalil cíši zeleného vína.\nVypij, pravil, občerstvíš své síly,\nokřeje ti mile jará mysl!\nPřijal cíši zeleného vína,\nvypil ji a smutek jeho mizel,\ndruhou pil a třetí, zpíval s druhy,\nvesel byl a bujný, opojení\nvstoupalo mu v hlavu jako mlha,\nsrdce skákalo mu v prsou jako ptáěe,\nz oěí jak by padaly mu jiskry,\nbylo mu, jak by jej koráb nesl\ndivým mořem do neznámých pásem,\nzdálo se mu též, že noc už padá\ntemně kolem, hle a v pustém šeru,\npojednou mu kývla bílá ruka\nbujný úsměv plynul šerem k němu,\nsmělé oci dívaly se na něj,\npod obloukem brv jak sobol ěerných.\nPovstal Roman jako ěarem puzen,\nvrávoravým krokěm za ní kráčel,\nza ní, která kynula mu rukou,\nz opojení vínem v opojení\npovedia jej sladkocarné lásky.\nVzcházel den a probudil se Roman\nležel však na chladném dvoře krémy,\nopodál byl starý plášť a šaty\nobnošené, roztrhané, obuv\nz lípového lýka . . . Skřehlé údy\nRoman halil v bídné ony cáry\na jak zabušil na dveře pěstí.\nDveře rozlítly se, ona žena,\nkterá sytila jej mrzkou láskou,\nstála před ním, smála se a řekla:\nJaká se to s tebou změna dála!"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "477 / 478", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2403, "texte": "Včera byl jsi pyšen, květ jak máku\na dnes übohý jsi pouze žebrák!\nVčera byl jsi bohatýrsky krásen,\na dnes bled jsi, zlomen, jako chorý!\nVěru, že to není moje vina\nv lupičské že, bloude, pad jsi ruce,\nkdyž jsi v noci z komnaty mé prchal,\nláskou syt a celováním znaven!\nNeodvetil, stud mu mluvit bránil,\nna tesanou sedl bílou lávku,\nsmuten k smrti. Klesala mu hlava,\nklopil mlčky oči k syré zemi.\nOzvala se žena méně kruté.\nNesmuť se, mu řekla, vypij číši\nvína zeleného, to tě vzpruží!\nPodala mu vína, mlčky vypil,\nzmužilo se srdce jeho mladé.\nŘekla žena: Vstaň na bystré nohy!\nOdejdi ! Zde není místa více\npro tebe. Snad někdy se zas vrátíš\ns měšcem zlata za hedbávným pasem?\nHanbou zarděl se a vstal a vyšel\nz kleté krčmy od nestoudné ženy.\nToulal se po městě, městě cizím\nšel a šel od jitra do večera,\nnevěda kam schýlit pustou hlavu.\nPřišel k domu odkud hudba zněla,\nk domu dřevěnému, prostrannému,\ndveře pohostinně byly otevřeny,\nmnoho šlo tam dobrých junů v hosti,\nšli tam všichni k svatebnímu hodu,\nkaždý v ruce měl po bílém chlebě,\nkaždý tiŠe vesele si zpíval.\nRoman cítil v srdci mocnou touhu,\nvejít také k hodu svatebnímu\nsednout také mezi dobré lidi,\nvypuditi hoře z mladé mysli,\noděn ač byl jako bědný žebrák,\nbílý chléb ač neměl žádný v ruce . .. .\nVzmužil se a vstoupil mezi hosti.\nVešel v jizbu bílou, osvětlenou,\nmedová kde jídla stoly kryla,\nstříbrné též číše plny vína.\nKřížem znamenal se Roman před obrazem,\npoklon činil na tři, čtyry strany,\nvšickni v jizbě na něj dívali se,\ns ruměncem na tváři jak stál skromně,\nnesměle a slova nepromluvil.\nMezi sebou říkali si hosti:\nPodle kříže, dobrý je to jinoch,\npodle poklon mravů ušlechtilých,\npřes to, že je zahalen jen v cáry.\nZatím Roman sed u samých dveří\nna lavici pokorně a tiše,\nvzpomínaje naučení milé matky\no chování při počestných hodech.\nMimovolně sklopil zrak a vzdychl.\nDomu hospodář přemítal tiše:\nPřišel v dům můj, je mým tedy hostem,\nmísto poslední u stolu kdybych dal mu,\nurazil bych chudobu snad jeho.\nJedno z prvních míst mu poukázat?\nU mnohých bych třeba posměch zbouzel !\nK prostřednímu místu tedy veď jej,\npodal číši mu a pokrm hojný,\nvlídným slovem hosta pobízeje.\nJedl Roman a pil do sytosti,\nvděčen byl, však nepromluvil slova.\nMezi hodem zaznívaly zpěvy\nveselé a bujné, ale nyní dívky,\ndružky nevěstiny zazpívaly\ntesknou píseň, kterou přivádělo\nna mysl jim loučení se družky\ns otcem, s matkou, s drahým domem rodným."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c002", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.1.1", "titre_corps": "KRESBY J. PREISLERA.", "titre_sommaire": "KRESBY J. PREISLERA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "KRESBY\nJ. PREISLERA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c013", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "475 / 476", "page_fin": "475 / 476", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.2", "titre_corps": "J. PREISLER.", "titre_sommaire": "J. PREISLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "475 / 476", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 12, "texte": "J. PREISLER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c014", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "479 / 480", "page_fin": "483 / 484", "image_debut": 10, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.3", "titre_corps": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.", "titre_sommaire": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.", "signature_source": "REDAKCE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "479 / 480", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.10", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 5535, "texte": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.\nREDAKCE.\n\nOdolali jsme nedávné příležitosti,\nkdy všude objevovaly se po časopisech pří-\nležitostné, více méně nesprávné a na chvat\nobjednané články o jubileu velikého kmeta anglického\nJohna Ruskina. Nepřinesli jsme žádného článečku o něm\nschválně. Pokládáme za pochybenou cestu, když se\nobecenstvu vykládá, třeba sebe nadšeněji a nekritič-\ntěji, o muži u nás skoro docela neznámém; tím se\nzájem pro díla jeho nevzbudí. Správnější a dle soudu\nnašeho jistější je, když se čtenáři přímo předloží hrst\nmyšlének jeho, třeba na začátek vybraných pelmel\nsíla a vášeň krásné duše Ruskinovy je tak mohutná,\nže ity zlomky vzbudí trochu pozornosti; pak teprv\nlze o jeho veliké práci životní promluviti šíře, bez ne-\nbezpečí, že slovo o něm hluše zapadne bez ohlasu.\nRuskin, toť nejen žhavý hlasatel vysokého umění,\ntoť i prorok, nespokojený s nynějším spůsobem života\nsociálního, toť neůmorný přítel dělnictva, duch hluboce\nnáboženský, veliká, čistá, nadšená, výjimečná duše.\nTěch několik slov dlužno míti na mysli při čtení ná-\nsledujících fragmentů (přirozeně v našem listě lze uve-\nřejniti jen úryvky, vztahující se k umění) neboť\nRuskin je esthetik zcela zvláštní. U něho není patrna\npouze mohutnost esthetická, nýbrž mohutnost ta sdru-\nžuje se v jedno s ostatními silami duševními; Ruskin\nneobjevuje se toliko jako kritik umění, se smyslem\npro krásu, nýbrž jako celý, velký, harmonický člověk.\n(Úryvky z knihy »Lectures on art« (Přednášky\no umění.) Od malíře Turnéra nelze dostati krajinomalby,\nnemá-li krajiny, kterou by maloval; od Tiziana nelze\ndostati obrazu, nemá-li model člověka. Ta věc, stručně\ntakto pověděna, nepotřebuje důkazů. Ale souhrnem\nnechce se mně podařit, abych jednoho člověka našel,\nkterý by mně uvěřil, že počátek veškerého umění je\nv tom, abychom zemi svou učinili čistou a lid náš\nkrásným. Po desítiletí jsem se napracoval, aby o tomto\nzřejmém faktě lidé, když ho důvěřivě nepřijmou, aspoň\npřemítali, jako o námětu, jenž docela není přemrštěn.\nOpakuju: zemi svou učinit čistou a lid náš krásným,\ntoť nutné umělecké dílo, se kterým musíme začít.\nArci bývalo umění v zemích, kde lidé ve špíně žili,\naby sloužili Bohu, nikdy však nebylo umění v zemích,\nkde lidé žili ve špíně, aby sloužili ďáblu. Zajisté bý-\nvalo umění tam, kde národ docela nebyl krásný, kde\nměl i rty odulé a kůži sčernalou žárem slunečním;\nale nikdy nebylo umění v zemi, kde lid byl bledý\nkrvavým dřením a zvadlý stínem smrti, kde rty mlá-\ndeže, místo aby byly jako růže, sežrány byly hladem\nnebo ohlodány jedem. A proto alfa a omega všeho,\nco mám říci, je: Ušlechtilému umění neblížíme se,\nkdyž rychle jezdíme po drahách, nýbrž tím, když zlí-\nbezňujeme svá obydli a prodléváme v nich; ušlechtilým\numěním učíme se nikoli soutěží, nýbrž tím, když\nklidně konáme každý, co nejlépe dovedeme, každý po\nsvém spůsobě; neučíme se ušlechtilým uměním výsta-\nvami, nýbrž kdy konáme, co je řádné a tvoříme, co\nje poctivé, ať se to dostane na výstavu nebo ne;\nučíme se jim, abych několika slovy pověděl, tím, když\nlidé nestaví ani nemalují z hrdosti, ani pro peníze,\nnýbrž z lásky; z lásky ke svému umění, z lásky ke\nsvým bližním, nebo z nějaké vyšší lásky, ať jakékoli,\nkterá v těchto citech kotví.\nJe nemožno, abychom v některé zemi měli pravou\nmravnost, pravé štěstí nebo pravé umění, kde jsou\nměsta stavěna jako u nás, nebo lépe, kde činí takovou\nmíchanici jako u nás ; takové hnusné dýměje morové,\nšířící se jako neštovice po kraji, kterýž sežírají. Mu-\nsíme mít města líbezná, rozmyslně budovaná, nikoli\nna zdařbůh rozházená a proházená, nýbrž omezená\nv rozměrech, která nevyvrhují kolem sebe ohyzdná\npředměstí, strusky a kutiště, nýbrž musejí být obklo-\npena květnatým věncem kvetoucích stromův a líbezně\nvedených stříbrných řek. Není možno ! namítne se\nmně. Třebas ! ale já nemám ničeho činit s nemožností,\nnýbrž jen s nevyhnutelnou nutností. Ale ještě víc\nmusí se umožnit, než můžeme mít nějakou uměleckou\nškolu, totiž my musíme někde jinde než v Anglii, nebo\naspoň na neužitečných místech v Anglii najít, kde bychom\nmohli zakládat své fabriky, pracující s ohněm ta-\nkové továrnictví by musilo být omezeno na nejnepatr-\nnější míru, ze železa by se nevyrábělo ničeho, co se\ndá zrobit úspěšně ze dřeva a kamene, nic by nebylo\nhnáno parou, co mohou se stejným výsledkem hnáti\nsíly přirozené.\nJe víc než dost vodní síly pro mechaniku, které\njest zapotřebí pro život společenský. Množství stálých\nhybadel poskytují také kotevní mlýny na velkých\nřekách, a zařízení hnaná nádržkovými stavidly, jež\nnaplňuje příliv mořský. Tedy orba vykonávaná lidskou\nrukou a naprosté vyloučení zbytečné síly ohenní jsou\nprvní podmínky umělecké školy v kterékoli zemi;\ndokud je neprovedeme, dřív či později, bude u nás\nvládnout stav věcí, jejž stvořil náš mechanism, bez\numění ušlechtilejších. Ačkoli Anglie ohlušena je třeskem\nstavů tkalcovských, děti její nemají šatů; ačkoli je\nzačerněna špínou svých uhelných dolů, děti její hynou\nmrazem ; ačkoli prokramařuje svou duši za zlato, ony\numírají hlady. Setrvejme si při takovém triumfu, zdá-li\nse nám radno ; ale toho smíme si býti jisti, že krásná\numění ho s námi sdílet nebudou.\nCo nás opravňuje domnívali se, že umění kdy bylo\nhlasatelem božsky inspirovaným? Jaký vniterný důkaz\ndávají nám díla velikých umělců, že se nalézali v pod-\ndanském vedení mocností nadpřirozených?\nJe pravda, že odpověď na takovou tajeplnou otázku\nnemůže se zakládati jen a výhradně na žádném vni-\nterném důkaze; avšak je dobře zvěděti, jaký vývod\nby z takového jedině důkazu mohl býti činěn. A čím"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5757, "texte": "nestranněji člověk prozkoumává zjevy obrazotvornosti,\ntím víc musí míti za to, že jsou to výsledky vlivů\nducha životního, všeobecného, proto však ne méně\nbožského, jehož dílek skryt je v každém stvoření, při-\nměřeně k postavení jeho v tvorstvu; a dále musí\nmíti za to, že vše, co lidé správně konají, zajisté\ndokonávají to s pomocí božskou, avšak podrobeni\njsouce neotřesitelnému zákonu, kteréhož nikdy nelze\nobejiti.\nSíla tohoto duševního života může býti naším živo-\nbytím zmenšována nebo rozmnožována; přibývá nebo\nübývá jí občas, zrovna jako přibývá nebo übývá síly\ntělesné; při rozličných příležitostech lze ji vůlí naší\nvzbuditi, a bídou naší nebo hříšností naší sraziti dolů.\nAvšak ona v každé době je z části lidskou, z části\nbožskou. My jsme lidé a ne pouze zvířata, poněvadž\nneustále je v nás cosi z tohoto dílku božského; jsme\nlidé ušlechtilejší nebo sprostší, je-li v nás více či méně\ntohoto dílu božského; však nebývá nám ho uštědřeno\nnikdy takovou měrou, aby z nás činil víc než jen lidi.\nToto všeobecné vysvětlení předkládám s jakousi\nrozpačitostí, a jen jako vysvětlení, k němuž, dle mého\nzdání, existující doklady přivádějí každého nestranného\nmyslitele. Avšak troufám, že ve svých dalších studiích\nbudu moci dokázati toto : že vymožeností umění, kteréž\nlidé dosud obyčejně pokládali za výsledky výhradné\ninspirace, bylo dosaženo jen po dlouhých stupních\npráce rozumně vedené a pod vlivem citů, jsoucích\nspolečným majetkem všeho Člověčenstva.\nTyto city a schopnosti, uštědřené všemu lidstvu\nv různých měrách, lze roztříditi v troje : předně pudy\nbudování a zpěvu, které máme společné se zvířaty\na kteréž nám jsou zrovna tak vrozeny, jako včele a\nslavíku; za druhé dar vise neboli sna ve spaní, ve vy-\ntrženosti, nebo v ovládatelné činnosti fantasie ; konečně\nza třetí dar, vyvozovati a stanovití důsledné závěry\nze zákonův a forem krásy.\nDar vise, poněvadž se nalézá v nejužší souvislosti\ns nejvnitřnější naší přirozeností duchovní, bývá velkou\nvětšinou myslitelů pokládán za cestu, která sprostřed-\nkovává božské poučení; i je faktem, že velká část\numéní ryze poučného (didaktického) buďsi řečí, buďsi\nplastikou, byla podáním skutečné vise, jež sice v době\nsvého objevení se duchu mocně se vtiskuje, avšak\npadá přec na duševní zrcadlo, osvětlené předcháze-\njícím, správně vedeným živobytím. Ale je stejně pravdou,\nže tyto vise, kde nejzřetelněji byly zachyceny, vždycky\npravím zůmysla vždycky byly znamením jakési\nduševní omezenosti nebo rozrušenosti; a že lidé, vět-\nšinou uznávající cenu takových visí, hodnotu jejich\npřeceňují, jelikož si vyvolují, co se jim zdá být uži-\ntečné, to pak zvou »inspirovaným« ale bez po-\nvšimnutí pouštějí, co zavrhují jako bezužiteČné, ačkoli\nto nalehlo na visionáře se stejnou mocí.\nTak pravděpodobně není didaktičtějšího uměleckého\ndíla nad Albrechta Durera obraz »Rytíř, Smrt a Ďábel.«\nAle obraz ten je ponze jedním dílem z řady prací,\nkteréž podobným spůsobem zobrazují živé sny a z nichž\nmnohé (vyjma jejich spůsob zobrazování, jako »Sv.\nHubert«) jsou nezajímavé, jiné nanejvýš nesrozumi-\ntelné, některé odstrašující a docela neužitečné; takže\nse přesvědčíme, kterak dar visionářský tohoto velikého\nmalíře, přesně prozkoumáno, byl vlivem chorobným,\njenž umění jeho častěji zneuctil, než mu prospěl,\na vydal za oběť větší část jeho energie látkám jalovým.\nOn stvořil za celý svůj dlouhý život jen dvě velká\ndíla, a obě umějí v nás probouzet jen těžkou mysl.\nBuď si cena obou těchto děl jakákoli, ona vypadají\nspíš jako poklad dobytý s velikým vynaložením lopoty\na trampot, než jako bezprostřední dar nebes.\nNaproti tomu bylo dosaženo nejen nejvyšších, nýbrž\ni nejtrvalejších úspěchů na poli umění lidmi, kteří\nsvůj dar vise, ať byl sebe mohutnější, podrobovali\npřísné rozmyslnosti a drželi jej na uzdě, oddávajíce\nse klidně, mírně, trvale, ne horečně, nýbrž laskavě\nskutečnostem světa naprosto ne visionářským.\nA pokud lze dovoditi souvislost mezi vlohami\na mravným spůsobem života, nalezáme, že nejvyšší\numění je dílo dobrých lidí, avšak bez rozhodné ná-\nbožnosti, lidí, kteří sobě samým aspoň nejsou si vě-\ndomi nijaké inspirace, a kteří své převahy nad jinými\njsou si tak málo vědomi, že jeden znej větších mezi\nnimi, Reynolds, byv sveden svou skromností, prohlásil:\n»rozumně vedená práce všechno zmůže.«\n(Z knihy »The Laws of Fésole.«)\nUmění člověka je výraz jeho rozumné a discipli-\nnované záliby ve formách a zákonech stvoření, jehož\nčástí též on je. Ve všech prvních definicích nad míru\nvelikých věcí musí být jakási temnost a nedostatek\npřesnosti; pokus, upřesnit je ještě víc, skončí jenom\nještě větší nejasností. My třebas vyjádříme příteli\nrozumnou a disciplinovanou zálibu, již nalezáme v kra-\njině, a nejsme pro to umělci; avšak nicméně je pravda,\nže veškeré umění je umělým výrazem takové záliby ;\nsnad ne vždy záliby ve věci viděné, nýbrž jenom\nv pociťovaném zákoně, avšak podrobně prozkoumáno\nje to vždy záliba ve stvoření, jehož částí tvor jest,\nnikoli záliba v sobě samém. Takž beránek hrající si,\ntěšící se ze svého pouze života, neni umělcem; avšak\npastýř beránkův, který vyřezává kuličky v kuse dřeva\nurčeném za příčnici dveří, vyslovuje, ač neuvědoměle\nsvou zálibu v zákonech času, míry a pořádku, podle\nnichž země kolotá a slunce dlí na obloze.\nI umění zvířat, pokud rozum je řídí nebo kázeň\nje krotí, se zlidŠťuje, avšak, myslím, nikdy nestává že\ndokonale lidským, poněvadž nikdy, pokud jsem viděl,\nnevyjadřuje ani neuvědomělou zálibu v zákonech bož-\nských. Zpěv slavíkův má zajisté skvostné passáže,\navšak, zdá se mně, jen tak jako vlnky v řece půso-\nbením zákona, jehož si ani voda, ani pták stejně ne-\nuvědomují. Pták uvědomuje si radost a lásku, jichž\nvoda si není vědoma, ale (díky Bohu !) radost a láska\nnejsou umění? aniž jsou omezeny jen na člověčenstvo."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "483 / 484", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4570, "texte": "Ale píseň lásky stává se u-\nměním, když zpěvák rozumem\na disciplinou si uvědomí kou-\nzlo jejich passáží s průvodem\nloutny, Dále, abychom dopl-\nnili rozsah svého výměru, sluší\nsi připamatovati, že vyslovu-\njeme svou zálibu ve věci krás-\nné nebo líbezné nářkem nad\nztrátou její neméně než radostí\nnad její přítomnosti ; značný\ndíl umění je proto umění tra-\ngické nebo li myšlenkové;\navšak všechno pravé umění\nje velebou. (Jakmile umělec ve\nsvé úloze napodobovací zapo-\nmene na svou úlohu veleby,\nje veta po jeho umění. Věcí\njeho jest podati ideu něčeho\nkrásného jakýmkoli spůso-\nbem, třebas nedokonale, ne\nvŠak jakýmkoli spůsobem,\načkoli dokonale podati ideu\nněčeho šeredného. V ranných\nsilných dobách svých umění\npokoušelo se velebiti svaté,\nač z nich dělalo jen nemotorné\nfigury. Postupně stávalo se\nspůsobilým, aby dovedlo zo-\nbraziti lidské tělo s přesno-\nstí, i zalíbilo si zprva velice v této nové umělosti, a\npo celé skoro století vyzdobovalo všechny své budovy\nlidskými postavami v rozličných posicích. Avšak nic\nnebylo hodno veleby na lidech, kteří neměli jiné cnosti,\nnež že měli těla, a jiných výrazů, než že neočekávanými\nspůsoby křížili nohy. Taková překvapení nezbytně\nmají své meze, a umění opírající se o anatomii zahy-\nnula, když byly variace posic vyčerpány.)\nZ tohoto velikého zákona není výjimky, neboť\ní karrikatura je umělecká jedině pojímáním krásy, jejíž\nnedostatek přemršťuje. Karrikatura od osob, které ne-\ndovedou pochopiti krasy, je ncstvůrná v poměru k jejich\ntuposti; ai pro nejlepší umělce je osudno setrvávati\npři návyku karrikování.\nVtiskněte si tudíž do mysli, jakožto vůdci zásadu\nvší pravé praktické práce a jako zdroj veškeré zdravé\nsíly životní že vaše umění má býti velebou něčeho,\nco milujete. Buď si to třebs jen veleba škeble nebo\nkamene; buď si to veleba hrdiny; buď si to veleba\nBoha ; vaše postavení jakožto živoucího tvora je sta-\nnoveno výškou a šíří vaší lásky; ale ať jste malý či\nvelký, zdravé umění, s něž jste, musí býti výrazem\nvaší pravdivé záliby v skutečné věci raději než záliby\nv umění. Vy si snad pomyslíte, že ptačí hnizdo malo-\nvané od Williama Hunta je lepší než hnízdo skutečné.\nZajisté platíme veliké peníze za ono hnízdo, a sotva\nnás napadne, podívat se na skutečné hnízdo, nebo\nzachránit je. Ale bylo by lépe\npro nás, kdyby všechny obrazy\nna světě zahynuly, než aby ptá-\nci přestali stavět svá hnízda. A\nprávě v tomto doznání své in-\nferiornosti kresba nabývá své\nceny. Fotografie, protože sebe\nnemůže odsoudit, je právě\nproto bezcenná. Sláva velkého\nobrazu leží v jeho hanbě; a\nkouzlo jeho v tom, že mluví\n0 rozkoši velikého srdce, že je\nněco lepšího, než tento obraz.\nA také mluví hlasy mnohých :\nsnahy tisícerých nebožtíkův i\njejich vášně jsou složeny v ob-\nrazech jejich dnešních dětí. Ne\ndovedností jedné hodiny, ani\njednoho života, ani jednoho sto-\nletí, nýbrž pomocí nespočetného\nmnožství duší musí býti stvo-\nřeno krásné dílo. A jako in sae-\ncula saeculorum, musejí býti\ndány člověku poslušnost a po-\nrozumění a ryzí přirozená vášeň\n1 vytrvalost, aby obraz byl stvo-\nřen, tak musejí býti též uznány,\nabychom obraz stvořený po-\nchopili. To je hlavní nauka,\nkteré jsem učil, pokud jsem\numěl, po celý svůj život: Jen ten obraz je ušlechtilý, který\nbyl malován s láskou ke skutečnosti. Toť zákon, jenž\nobsahuje nejvyšší cíl umění; toť také zákon, jenž bez-\npečně vede první jeho kroky. Přejete-li si kresliti,\nabyste zobrazili něco, co vám leží na srdci, budete\npokracovati rychle a bezpečně; přejete-li si kresliti,\nabyste vyvedl krásnou kresbu, nikdy jí nevyvedete.\nProstota účelu je dále užitečná, uzavírajíc všechny\ndiskuse o methodě. Nejlepší obraz je, který nejúplněji\npředstavuje to, co se snaží představit, jako je nejlepší\nřeci, která poví nejjasněji, co usiluje pověděti.\nJe-li dán materiál, meze časové, místní podmínky,\npak je pouze jediná správná methoda malby. (V so-\nchařství je materiál nezbytně tak různý a místní okol-\nnosti tak složité, že by se zdálo býti vyumělkovaným\nnatahováním zásady, že je pouze jediná správná me-\nthoda v sochařství; ale přec je to pravda, a každé\nzpracování mramoru lišící se od zpracování sochařů\nřeckých, je horší právě tím rozdílem.) A poněvadž,\nmá-li malba býti zcela dobrá, musí býti materiál co\nmožná nejlepší, podmínky času a místa docela příznivé\nje tedy jen jediný spůsob zcela dobrého malování.\nTzv. »slohy« umělců jsou spíš přispůsobením k nedo-\nstatkům materiálu, nebo známkami nedokonalosti jejich\nzdatnosti, nebo nedokonalé znalosti jejich doby. Velicí\nmalíři jsou si podobni co do své síly a liší se jen\nSVOU slabostí. (Jiné úryvky budoucně.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c015", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "483 / 484", "page_fin": "483 / 484", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.3.1", "titre_corps": "F. BÍLEK.", "titre_sommaire": "F. BÍLEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "483 / 484", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.12", "debut_caractere": 4572, "fin_caractere_exclue": 4581, "texte": "F. BÍLEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c016", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "485 / 486", "page_fin": "485 / 486", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.4", "titre_corps": "FR. BÍLEK PODOBIZNA J. ZEYERA.", "titre_sommaire": "FR. BÍLEK PODOBIZNA J. ZEYERA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "485 / 486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 30, "texte": "FR. BÍLEK\nPODOBIZNA\nJ. ZEYERA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c017", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "489 / 490", "page_fin": "491 / 492", "image_debut": 15, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.5", "titre_corps": "DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.", "titre_sommaire": "DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.15", "debut_caractere": 51, "fin_caractere_exclue": 3412, "texte": "DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.\n\nVídeň nemívala tuším nikdy u nás valnou pověst\njako město umělecké; v jejím vlastním uměleckém\nživotě převládaly vždycky živly spíš zevně okázalé,\nlidé á la Makart nad živly intimně uměleckými, jako\nbyl vzácný mistr Pettenkofen. Tuto tradici drží Vídeň\ni dnes a Makart má v Klimtovi, Engelhartovi atd.\ndůstojné nástupce, ale v jiném ohledu se změnila od\ndvou let k svému prospěchu. Neplatila-li dříve za valný\ntrh umělecký a bývalo-li účastenství ciziny na jejích\nvýstavách nevalné, nastaly nyní zásluhou čilé Secesse\nznatelně jiné poměry. Secesse opatřila si řadu kores-\npondujících členů mezi světovými mistry, a eo ipso\nměla vyhráno ; její první výstava, improvisovaná v cizích\nmístnostech a obeslaná znamenitým způsobem, vzbu-\ndila přímo nadšení úspěch zůstal věren i následu-\njícím. A tak i z Prahy zajede 'si mnohý z nás na\nden, na dva do Vídně na novou Secessi, ba znám\ntakové, kteří . . . ještě žádnou z jejich čtyř exposic\nnevynechali.\nI my jsme táhli teď do Vídně od loňska po třetí,\na nový palác Secesse vítal nás jako staré známé.\nNevím, loni s ním nadělali tolik slávy, že jsem věru\nsi ani netroufal přiznat, že a jak se mi nelíbí. Ale\nbezbožnému světu teď už nic na dlouho neimponuje,\nani hymny pana Bahra ne, a tak jsme do vnitř tento-\nkráte vstupovali tuším daleko kritičtěji naladění než\nposledně.\nTaké se dalo daleko více kritisovati; čtvrtá vý-\nstava Secesse je myslím slabší než předešlé, rozhodně\nslabší než skvostná první. Takto je i tentokráte normál\ntěch dvou set čísel nepoměrně vyšší než na jaký jsme\nzde v Praze zvyklí, ale cizina vykazuje snad ná-\nhodou málo věcí vysoko nad normál, a Vídeňáci\nmyslím, že už příliš jasné ukazují, kam vlastně\nmíří, a tím rozhodně prohrajou.\nTo je stará písnička zase znova: laciná modernost\na flanc místo pravého umění. Máte dojem, že je jim\nvšem poctivá práce příliš dlouhou cestou, proto hle-\ndají, jakým knifem by docílili stejného effektu rychleji.\n0 ten se jim jedná, ten zavádí i lidi rozhodně talen-\ntované, jako je z nich jistě KLIMT nebo KRÁMER.\nKlimt maluje Schuberta u spinetu ve společnosti mladých\nděvčat; nehledí ovšem vystihnout ani intimní náladu\nani zajímavý světelný effekt večerní scény ; ne, hledí\njen namalovat věc za každou cenu divně, divně\numístit v prostoru, užívat divných barev a divného\ntraktamentu. A jeho Nuda Veritas? Verše, které na\nsvá plátna zlatem píše, ještě nikdy malíře nevytrhly.\nENGELHART se vrhl na umělecký průmysl a ná-\npodobí kde koho, KRÁMER upadl ve starý omyl, že\nstačí namalovat postavu velikou, aby byl i dojem\nveliký. Této zásadě holduje tam s velkým úspěchem\n1 s daleko větší obratností v plastice A. STRASSER;\nale celá velikost jeho Marca-Antonia nesnese zdrcující\nsousedství prosté hlavy Rocheforta, modelovaného\ns bezpříkladnou silou a mistrovstvím od RODINA.\nTo je nejsilnější umělecký dojem výstavy; vedle něho\njsou všichni ostatní snad na jednu výjimku\njen interessantní. Tak je tu ještě z rozumnějších Vídeňáků\nMOLL a ANDŮ, z Němců je velmi slabý SKARBINA\na četně zastoupený drážďanský KUEHL, ač vždy in-\nteressantní, tentokráte také slabší nežli jindy. Z krajin\nznamenitý jeden THAULOW, dobrý BAERTSOEN, v pa-\nstelu výtečný MAURICE ELIOT; v kresbách a rytinách\nopět Baertsoen a hlavně znamenitý RENOUARD; v por-\ntrétu je nejzajímavější svrchovaně distingovaná, zvláštně\narranžovaná a skvostně kreslená dámská podobizna"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1337, "texte": "od A. de la GANDARA, a poslední, ale mistrovské\ndílo dámský portrét od BESNARDA, nejlepší práce\ntohoto opravdového mistra, kterou jsem viděl až do-\nposud. To je uděláno způsobem tím nejjednodušším\na nejvýraznějším, tak plno života a nazíráno tak\nvelice, že by dobře sneslo sousedství i největších\nmistrů.\nS tím dojmem jsme odcházeli ze »Secesse«, spo-\nkojeni přese všechny námitky, a sotva jsme vzpomněli,\nže je také druhá výstava, v Kunstlerhause. Oté se\nnedá věru mnoho říci; je übohá, skoro tak übohá\njako naše Rudolfinum. Spousta věcí amateurských\na staromodních, bez přísného výběru a kritiky\nvšechno jako u nás. Ovšem se i mezi těmi sty slabých\nvěcí najde sem tam něco zajímavého; jmenuji jeden\npastel od CHÉRETA, dvě kresby od HELLEU, zvlášť\nvýborný pastel (krajina) od SISLEY, pak Ch H.\nPEPPERA, BESNARDA, SOROLLA y BASTIDU aJ.\nPATERSONA s velkou krajinou. A opravdu znamenitý\nje LILJEFORS ;má velkou plachtu : tetřevy na ojíněných\nvětvích ozářených ranním sluncem ; uděláno s vervou,\njaké je schopen málokterý z největších současných\nmistrů. Z českých zásilek v Kunstlerhause nejpozoru-\nhodnější je velký portrét kardinála Schonborna od\n/ v u v\nprof. ZENISKA; v Secessi vystavuje z Cechu jediný\nSCHWAIGER. - Jak vidíte, celková bilance není nej-\nsilnější, ale bohužel přece pořád ještě lepší než\nu nás doma !\n\n—r—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c018", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "489 / 490", "page_fin": "489 / 490", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.5.1", "titre_corps": "A. BOUDOVÁ I. cena ze soutěže na dekorační linku.", "titre_sommaire": "A. BOUDOVÁ I. cena ze soutěže na dekorační linku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "A. BOUDOVÁ\nI. cena ze soutěže\nna dekorační linku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c019", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "491 / 492", "page_fin": "503 / 504", "image_debut": 16, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6", "titre_corps": "PAŘÍŽSKÝ SALON R. 1899. v", "titre_sommaire": "PAŘÍŽSKÝ SALON R. 1899. v", "signature_source": "JAN DĚDINA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.16", "debut_caractere": 1339, "fin_caractere_exclue": 5179, "texte": "PAŘÍŽSKÝ SALON R. 1899. v\n\nsaloně\nChamps Elysée z nejzajímavějších jest de-\nkorativní pole od HENRI MARTINA »Vodní\nvíla«. V úvalu březového lesíka, kterým\nprotéká úzký proužek vody, sedí a stojí\nv bílých řízách oblečené postavy mužů mladých i sta-\nrých. Ve vzduchu pak sevznáší duše potůčku s lýrou\nv rukou.\nBílé postavy tu v jemném měkkém stínu, onde\nteplým červánkem ozářené, hledí buď toužebně za\nsnivou představitelkou poesie údolu, vznášející se\nanebo šediví s dlouhými vousy, hlavy skloněné dý-\nchají vlažný vonný vzduch a sní klidně.\nBožský klid, jarní měkký luh a teplo červánků\npadající v tento koutek vysněného štěstí Henri Martina,\nrozlévá se mír a blaho v srdci diváka, který odchází\nmírně a příjemně dojmut.\nA právě v tomto souladném tichém štěstí, které\ndovede H. Martin v naší duši vyvolat, spočívá hloubka\njeho bílé duše.\nJeho myšlénky oděny jsou barvami květů přírody\na jeho postavy jsou jednoduché, neúhledné bez vyhle-\ndávání titěrných krás záhybů nebo oudů. Za to ale\nvyjadřují krásu svých citů, své duše, což jest podstatou\nušlechtilosti, i umění lidského.\nZa těžce želeným Puvis de Chavannem Henri Martin\njest prvním a důstojným jeho zástupcem, nahrazujícím\nvnitřním teplem svým mohutnost zesnulého mistra.\nDále pozoruhodná a krásná jest podobizna důstoj-\nníka od MAXENCE, malovaná na plátně křídovém,\npůsobící i bez mastných blýskanic olakovaných obrazů\npravdivě a přirozeně, ač poněkud suše. Maxence jest\nvážný umělec a vše, cokoli vezme do rukou, vyzní\nv přirozený soulad.\nUšlechtilý a volný postoj důstojníka opírající rukou\nvzepřenou o krb levou tvář nohy skřížené —■\nmírně z obrazu hledící, soulad barev i pohybu a síla\nkresby, řadí tuto práci k jedněm z nejpěknějšícb, jež\nzdobí letošní výstavu.\nJak lhostejně vedle této působí podobizny LEFE-\nBVRA, jak malé jsou v kresbě a prázdné v barvě,\nač jinak věrně a přesně provedené.\nLzeť dobře zde poznamenat, že kouzlo umění ne-\nspočívá v přesnosti provedení a podání, nýbrž v ušlech-\ntilosti duše umělce a jejím cítění a nazírání.\nJ. P. SAURENT vystavil veliký strop a ačkoliv\njest na tomto díle vidět silného ducha mistra, přece\nkaždý musí přiznat, že dekorativní malba není jeho\npolem. Ten, kdo výtečně maluje typy starých žold-\nnéřů i postavy urozených rytířů a vzácných paní\ntěžké kutny mnichů a bosé, uprášené a rozšlapané\nnohy chodců, jakmile se chce procházet v oblacích\nmá zmotanou hlavu.\nProto také dekorativní práce J. P. Saurenta zůstala\ndaleko pozadu za jeho pracemi obrazů historických.\nVeliký obraz ROCHEGROSSE »Zabytí císaře Geta«\nzakrývající celou stěnou a svojí plastikou přímo\nprorážející působí živě. Ale umění šlo zde\nstranou.\nDěsný obličej matky, přitisknuté ke zdi, jíž ne-\nšťastník visí na krku, vyjadřuje sice děs a břicho\noběti jest měkké a my cítíme, jak dlouhý ostrý nůž\ndo něho vniká, jak vyhrkne z něho krev a hnusně\nse rozlije po ozářené podlaze mosaikové a zatřísní\nnahé nohy všech těch vojáků, jichž nože se zdvihají,\nbodají jichž ruce se derou po oběti, rvou a škrtí.\nAle žel - obraz tento vzbuzující účast podobnou\njako nějaké neštěstí, zabití, vražda lákající diváka,\npředvedením skutečnosti, a budící zvědavost, nevy-\nvolává v duši pozorovatele jen údiv, snad i strach\na hnus.\nNení-li ušlechtilost výsledkem díla umělcova, pak\nani dílo není prací uměleckou, a stává se pouhým\ndokladem, jenž z rámu krásných umění vypadá úplně.\nZajímavostí salonu, kde loni byl zamítnutý Balzac\nRodina jest letos Balzac Falquiera.\nJak se každý pamatuje a z reprodukcí mohl po-\nzorovat Balzacu Rodinovu se vytýkalo asi následující:\nZe se kácí na zad, že je to strašidlo, a že mimo za-\njímavého celkového obrysu nic na něm není.\nJá ctitel Rodinův sám nemohl se übránit spoustě\nnázoru, a odsoudil jsem na polo svého miláčka\numělce. S pochopitelným zájrůem čekal jsem na ná-\nvrh Falquiera, jehož nešťastná ohromná socha v Pan-\ntheonu každému as známa."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2055, "texte": "Suď každý sám z následujícího vylíčení. Balzac byl zavalitý, krátký, tlustý člověk, Falquiere posadil\njej na kamennou lavičku, nohu přes koleno, ruce přes ně semknuté, hlavu lehce nakloněnou, zamyšleného,\ntak, jak si jej asi představoval v jeho zákoutí v ulici Sv. Jakuba. Ač socha působí dosti mile, zdá se mi,\nže tlustému člověku není pohodlno, přeložit krátkou tlustou nožku přes masité úzké koleno nohy druhé a že\ntedy veliký Balzac by byl vydržel tento těžký pohyb malounkou chvilku vyjímaje toho schází celé\nosobě vazba a složitost tělesná, bez níž i třeba tlustý člověk, není, tak že postava zhlíží poněkud jako obal\nněčím vycpaný. Naposled pak, na co Rodin položil váhu největší, • tak že mnohému se zdálo, že zanedbal\nprovedení, —zachycení výrazu obrovitého ducha Balzacova, povzneseného vysoko nad ostatní svět, Falquier ne-\nvystihl. Jeho Balzac jest klidný, dumající, ale sochařsky svým zevnějškem nas do svého nitra neuvádí.\nUMÉLECKÁ A UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÁ VÝSTAVA RAKOUSKO-UHERSKÁ V PETROHRADĚ A\nMoskvě (od listopadu 1899 do ledna 1Q00). Dlouho a velmi mnoho mluvilo se o potřebě, aby umělci\nčeští súčastnili se korporativně některé zahraničně výstavy. Jednalo se o 'to, když bylo na čase pomýšleti\nna obeslání příští světové výstavy pařížské, jednalo se o to loni u příležitosti jubilejní výstavy vídeňské a\ni později když pomýšleno na separátní výstavu v secessi vídeňské anebo v Mnichově. (Najde se snad někdo,\nkdo brousiti si bude vtip na tom, že i Vídeň kladou umělci »za branice« než necítí-li se nikdo z nás\nve Vídni doma, tím méně český umělec na výstavách tamějších.) Jednalo se ale k všeobecné účasti a\nčinnosti scházelo tak mnoho, ze se vždycky jednaní rozbilo. Tentokráte jedna se o obeslaní výstavy v Pě-\nti ohiadě Moskvě, kde carská společnost k povzbuzení umění na Rusi pořádá občasné výstavy\ncizích států a národností, aby tak seznamovala ruskou veřejnost s jich uměleckou produkcí, a při nichž\nobycejne k zájmu vystavovatele a pořadatele pojí se zájem toho kterého súčasiněného státu. A tu také ra-\n\nJAN DĚDINA."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.19", "debut_caractere": 63, "fin_caractere_exclue": 2960, "texte": "kouské ministerstvo osvěty a vyučování, hledíc co\nmožno nejvíce zdárný výsledek výstavy zajistiti, obrá-\ntilo se\" prostřednictvím místodržitelstev na korporace\numělecké, aby svým vlivem na obeslání výstavy pů-\nsobily. Delegáti českých spolků kladli hned od prvo-\npočátku za podmínku sůcastnění se »zvláštní české od-\ndělení v rámci výstavy rakouské« na kteroužto podmínku\ntaké ministerstvo přistoupilo, ale vyžádalo si\nohled na obě národnosti. Tento pojem o českosti vý-\nstavy ovšem nekryl se s pojmem naším, leč přes to\nneupuštěno od původního zámyslu v plném přesvědčení,\nže právě v takovém oddělení bude zřejmo, jakou pře-\nvahu mají Češi proti Němcům. České spolky tedy vý-\nstavní komitét obeslaly Němci do ustavující schůze\nnepřišli, pak ale na zvláštní vybídnutí od místodržitel-\nství své delegáty (Jakše a Menzla) do komitétu vyslali,\nale pak je zase odvolali. »Manes« zastupovali Klusáček\na Šaloun, »Jednotu výtv. umělců« Hynais a Maudr, »Um.\nBesedu« Liebscher a Schnirch; kooptací rozšířena jury\no pp. Myslbeka, Pirnera, Mařáka a Suchardu. Přání\nvlády, aby do komitétu přípravného a jury povoláni\nbyli také přátelé umění, vyhověno nebylo, za to ona\njmenovala sama p. Vojt. ryt. Lannu. P. p. Myslbek,\nPirntr jakož i ryt. Lanna na své funkce resignovali.\nMáme pevné přesvědčení, že tentokráte se souborné\nvystoupení českých umělců podařiti může, protože\nkrátkost času nepřipouští velikých disputací a rozbrojů\na dále proto, že příliš malý prostor a malý počet\nobrazů, jenž pro celou říši je přípustný (maximálně\n250 olejů, 150 akvarellů, kreseb a rytin a 150 drob-\nných skulptur) nebude vyžadovati zvláštního napjetí k zaopatření materiálu pro oddělení české, jež dle dispo-\nsicí obnášeti má asi x/4 oddělení rakouského. Jest jen na jednotlivcích, aby pamatovali, že tentokrát se jedná\no representaci českého celku.\nPRAHA 1899. Souhrn zprávapamětí s poznámkami »V. S.« — Elektrika na mostě Karlovu.\n_ Klášter Pavlánský. — Domy při vyústění ulice M e 1 a n t r i c h o vy etcí na Staroměstské\nnáměstí se rozbourají. — Zastavění jeleního příkopu. — Oprava Rudolfina. Úprava praž-\nských hospod a kaváren. Zájem o nové mosty, assanaci a komunikační prostředky zatlačil docela do\npozadí zájem o starou Prahu. Městské\nradé docela vážně předkládá se nový\nprojekt šikmého mostu z assanace\nna letenskou pláň, jehož provedení pře-\ndem schvaluje se těmi, již za každou\ncenu musí míti spojenu příští vilovou\nčtvrť se čtvrtí pátou.\nK.omunikace ! až mráz přeběhne\nčlověku po zádech, když zaslechne to\nslovo a což teprve, když s ní ve spo-\njení najdete »vrchní vedení elektrické«\na »most Karlův? Aě rádi bychom\nse při tom pousmáli nemůžeme, o věci\nté uvažováno docela vážně, a uznáno,\nže je to jedině možné spojení starého\nměsta s Malou stranou. Nic neprospělo\nprotestování p. architekta Munzbergera.\nNáhled páně Křižíkův a většiny za-\ntím prorazil. Bohudík trať koňské\ndráhy také zatím v nejbližších dnech"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.20", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3299, "texte": "v elektrickou přeměněna nebude. Do té doby doufáme,\nže zavládnou na radnici jiné názory, jež nedopustí,\naby byl most Karlův zhyzděn tím způsobem, jak v do-\nmnění, že páší vtip, ukazovaly před rokem satyrické\n»Petrklíče«*).\nO klášter pavlánský nejeví se nikde zbyteč-\nného strachu, jen p. arch. Múnzberger, patrně znaje\ndobře okolí, ve kterém se nalézá, naléhá na adaptaci\ntéhož k účelům městským. A nikde více ani slovíčka\nsouhlasu ani slovíčka odporu pro nebo proti adaptaci,\nnikde ani slovíčka pro nebo proti regulační čáře na\ntěch místech. Zalekli se pánové nejnovějšího svého\nvandalismu na staroměstském náměstí a nemíní opravdu\ndále v něm pokračovati anebo myslí »až čas\npřijde, samo vyjde« ? nechť příčina té shovívavé\nmlčelivosti jakákoli, jen když nebude znenadání pře-\nrušena zavoláním z městského zdravotního úřadu. Bude\nto otcům města větší zásluhou, zůstane-li stát bývalý\nklášter pavlánský »z milosti«, než kdyby byl bořen\n»bez smilování«.\nAle bláhoví! jak můžeme jen na chvilku upadati\nv domnění, že na staroměstské radnici hnulo se ve\nvětšině svědomí! Jak nerozumné, kojiti se nadějí, že\ntam zavládne bez zvláštních vnějších popudů jiná než-li\nta bourací nálada ! Tím snem\nopravdu můžeme se těšiti\njen ve spaní jakmile se\nprobudíme, poučí nás o jiné\nskutečnosti nějaká nepatrná\nzprávička, jako je ku př.\ntato:\nZ rady král. hlav.\nměsta Prahy. Na schů-\nzi dne 18. t. m. usne š e-\nnoučiniti sboru obec-\nních starších návrh na\nkoupi domu Čís. 971-1.\nv ulici Melantrichove.\nDále usneseno zavě-\nsti vyvlastňovací ří-\nzení ve příčině sou-\nsedního domu č. 462-1.\nna nároží ulice Me-\nlantrichovy a Staro-\nměstského náměstí a\nvyložiti plán polohy\nMelantrichovy —«\nPo domech na severní stra-\nně náměstí přijdou tedy na\nřadu domy v protějším úhlu\nnáměstí. (Viz zprávu v 1.\nč. roč. 111. str. 40 a násl.)\nO čem radil se Občanský klub staroměst-\nský dne 20. října loňského roku a čemu z plna\nsrdce tehdy přizvukoval pan starosta dr Podlipný, to\nstane se za krátko skutkem. Proti tomu nepostaví se\nna odpor snad ani panem starostou obávaní pří-\nvrženci starobylého a uměleckého rázu Prahy, bohužel\nnepostaví, protože již předem budou viděti to nepře-\nsvědčitelné množství »rozumných« hlav, které tak\ndlouho vypínati budou. ale jen proti poctivým za-\nstancům staré Prahy hrdá a nepodajná čela, dokud\nširší vrstvy spáti budou tupý spánek nevšímavé ma-\nlátnosti. Ozve-li se někdo, bude-li se ptáti po příči-\nnách boření, odpoví se mu větami, v nichž na předním\nmístě bude slovo »komunikace«, »ozdravění poměrů«,\ntaké »uspíšení assanace (v V. čtvrti)«, zkrátka opa-\nkování všeho toho, co mluveno bylo před rokem a\nproti čemu psali jsme v loňském ročníku č. 1. sl. 40.\nnásl. Od té doby zajisté se ani náhledy ani důvody\nnezměnily, nejvýše že nějaká chytrá hlava se najde, že\nstaroměstský orloj potřebuje větší distance a pánové\nze vrat radnice většího rozhledu.\nV zastavění Jeleního příkopu má býti se\nsvolením městské rady pokračováno, čímž chyba jednou\nspáchána, nikoli odčiněna, nýbrž zveličována a pro\npříští dobu ještě více ztíženo\nji napraviti.\nVšecko co shrnouti mož-\nno pod význam technického\na uměleckého věhlasu regu-\nlujících a nivelujících od-\nborníků naší veleobce shr-\nnulo se na uhohý Pohořelec\nna Hradčanech. **) — Oce-\nniti práci zde dosavád vyko-\nnanou slabému péru nemož-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.20", "debut_caractere": 3357, "fin_caractere_exclue": 3919, "texte": "*) Z nejhodnověrnějšíeh úst\nse dovídáme, že městská rada\nmá nejlepší úmysl nalézti u-\nmělce, jenž by navrhl spůsob\ntohoto vrchního vedení, jinými\nslovy, jenž by jednou vzal zod-\npovědnost za to zhyzdění mostu\nKarlova. Ubezpečujeme předem\nty, kteří se o to namáhají, že\ntakového beránka mezi našimi\nopravdovými umělci nenajdou.\n**) Upozorňujeme na toto\nnyní monstrosní náměstíčko\nvšecky pány ze sboru i rady;\nzde najdou mnohostranného\npoučení o věcech, jak se pro-\nvádět nemají a nesmí, bližší\noceněni všeho co tu spácháno\nponecháme si pro některé čí-\nslo příští."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.21", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 3016, "texte": "no : zde dělali městští rádcové a technikové co se\njim líbilo, žádná umělecká komise, žádná memo-\nranda uměleckých korporací se jim nestavila\nv cestu a tak dokázali, co malebného, co\nkrásného dovedou. Nuže, ku předu! Hr dolů!\nNa Prahu !\nČeská spořitelna opravuje znač-\nným nákladem budovu Rudolfina. Pe-\nlichající omítka otlouká se na celé budově dů-\nkladně a nahrazuje novou, snad lepší proti\ntomu zajisté nemůže býti žádné námitky, ale\nzároveň oškrabují se figury na ballustrádě dů-\nkladně a proti tomu protestuje každý soudný\nčlověk, neřku-li umělec vůbec a sochař zvlášť.\nV české spořitelně, jejíž nákladem oprava se\nděje, zasedá zajisté mnoho pánů, rozumících\numění, rozumících i tomu, jak s uměleckými\ndíly zacházet, ale tentokrát zapomínají, že ose-\nkáváním figur, übírajícím na vyvýšeninách dva\ni tři millimetry a v hloubkách pak nahražováným\nnatíráním cementové barvy, dílu pramálo po-\nslouženo bude. Vzpomenou-li si potomci těchto pánů neboť po nich jistě cizí krev k vedení ústavu se ne-\ndostane opět po dvacíti letech soch podobným způsobem zkrášlit, zbudou po krátkém čase místo figur\nna balluštrádě neforemné balvany, na nichž pak pomalu ani znát nebude, kde hlava od trupu se dělí, natož\naby zachovány byly jemnější detaily. Víme, že nejedná se zde tolik o vzhled uprášených a ukouřených soch,\njako spíše co možná největší náklad na opravu, nesmíme raditi, kde by se jaká položka zvýšiti dala, aby\nnebylo pracem sochařským üblíženo, ale za to musíme protestovati proti takovému zacházení s pracemi\numělců již nežijících. Podobným »okrašlováním« nejenom že se jemnější formy i při pečlivém provádění\nničí, ale zároveň odstraňuje se svrchní prachem a kouřem zkornatělá vrstva pískovce, která dalšímu zvětrá-\nvání lépe může vzdorovat, než-li očištěný pískovec sám.\nÚprava místností, v nichž jsme se zvykli representovati (jsou to hospody a kavárny) stojí\nopravdu za povšimnutí. Prosíme, aby nám nebylo ve zlé vykládáno, že hospody a kavárny považujeme\nza representační místnosti vždyť tím není nic tak zlého řečeno, vyvinovali jsme se jinak nežli Francouzi\na Angličané, nemáme tedy jejich salonů a musíme cizí hosty chtěj nechtěj seznamovati s českým životem po\nhospodách a kavárnách. Je na nás, abychom se na ty místnosti trošičku blíže podívali: Velká kavárna\n»Slavie«, jaký to přebytek vkusu! o nádheře nemluvíme, na tu nemáme zbytečných — Těch\nskvostných tapet! toho malovaní po stro-\npech až se člověku žaludek obrací. A\n»u Choděry« s jakou chloubou díváme\nse na výzdobu místností, o níž i\nžurnály (!) pochvalně se zmínily. A co\nty ostatní? Sem tam kdesi shledáme se\ns kusem nábytku zdejší firmou některou\ndobře zpracovaného, sem tam obětována\ni anglická tapeta a na ní hned velké zrcadlo\ns německým lepeným rámem, ale kus snahy\npo slušné originelní úpravě jednotlivé míst-\nnosti neshledáme nikde. O svém vkusu ne-\nsmíme nikde v těch »representacních« míst-\nnostech se před cizincem zmíniti, abychom\nho zbytečně na okolní ostudnosti neupo-\nzorňovali. A nejhorší při tom je, že ne-"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.22", "debut_caractere": 161, "fin_caractere_exclue": 3484, "texte": "smíme se při tom ani v du-\nchu omlouvati chudobou\nvždyť na takové nevkusné,\nšpatné malování vyhází se\ndvakrát i pětkrát tolik, než\nco by stálo jednoduché sluš-\nné natření stěn, vždyť takový\nvídeňský barokní odjinud\ndávno -vyhozený nábytek\nstojí při nejmenším zrovna\ntolik, jako by stál vkusný\nnábytek výroby původní.\nJe to smutné, že nemáme\nkde zmíniti se o výjimce,\nčiníme-li to při »Cafée\nCorso« nečiníme to z nadše-\nného obdivu nad prací F.\nOhmanna, ale abychom uká-\nzali, že to nejsou naši\nlidé, kteří si kousek luxusu\ndovolí, by alespoň budili\nzdání o požadavcích svého\nvkusu.\nK SOUTĚŽI NA OPONU\npro spolek divadelních\nochotníků »Hanka« ve Dvoře\nKrálové došly čtyry návrhy.\nUvádím je dle sujetu »Be-\nneš Hermanóv«, »Záboj a\nSlavoj«. » Jelen« a »Zbyhoň«.\nProtože k zaslaným pracem\nnebyly přiloženy obálky se\njmény jurorů rozhodla o udě-\nlení cen redakce : Cena prvá\npřisouzena návrhu »Zby-\nhoň«, druhá návrhu »Jelen«.\nK oběma pracím jako autor\npřihlásil se pan Vladimír\nŽupanský, s nímž další\njednání o provedení výše\njmenovaným spolkem navá-\nzáno.\nVANTVERPÁCH BYLA\notevřena 12. srpna souborná\nvýstava děl van\nDyckových podle pří-\nkladu nedávné výstavy Rem-\nbrandtovy a právě odbývané\nvýstavy děl Velasqueza. Za\nnejskvělejší Číslo její poklá-\ndá se veliký obraz »Vztý-\nčení kříže«, který dosud vi-\nsel nepříznivě umístěn v ko-\nstele courtraiském a teprv\nteď, byv sňat, objevil se\nv plné své kráse.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ. Z ČÍSLA PŘEDCHÁZEJÍCÍHO OPAKUJEME: SOUTĚŽ PÁTOU,\njejíž předmětem jest obálka pro »Volné Směry«. Kresba provedena budiž ve dvojnásobné skutečné\nvelikosti (60 X 4'6 cm) a to tak, aby dvěma deskami fotografickou reprodukcí vystižena býti mohla, pone-\nchává se však konkurujícím voliti jiný způsob přímé reprodukce, když se ku provedení sami zavázati\nmíní. Obálka obsahovati musí dosavadní nápisy: Volné Směry měsíčník umělecký vydává spol. Mánes\nRočník Číslo Měsíc. Ceny udělí se dvě v obnosu 100 a 50 kor. Redakci v této konkurenci zastu-\npovati bude p. J. Schusser. Návrhy zaslány buďtež do 15. září členu redakce K. L. Klusáčkovi (167-III).\nPRO ŠESTOU SOUTĚŽ »V. S«. ŽÁDÁ SE MODEL MISKY NA POPEL PRO KOVOVOU LITINU. MlS-\nka v největším svém rozměru nesmí přesahovati 15 cm., provedena budiž v modelu sádrovém neb voskovém\nneb plastilinovém v přirozeně velikosti tak hotově, aby odlití z modelu přímo provedeno býti mohlo.\nProvedení a výzdoba misky budiž vkusná, ale co možno nejjednodušší, aby prodejná cena kovového od-\nlitku nepřesahovala obnos 10 zl. Ceny 50, 30 a 20 korun. Redakci zastupovati bude p. Vlad. Županský.\nModely zaslány buďtež do 1. října do 6. hod. večerní členu redakce St. Suchardovi, Rudolfovo nábřeží č. 6.\nProstřednictvím p. Jos. Němce požádáni jsme, abychom pro firmu Jindřicha Jindříška v Kyjevě na Rusi vy-\npsali jako následující\nSEDMOU SOUTÉŽ »V. S « NÁVRH OBÁLKY NA CENNÍK HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ. VELIKOST KRESBY\nv dvojnásobné skutečné velikosti (514 X 346 mm). Obálka obsahovati musí slova: »Založeno r. 1882.\nHlavní depot hudebních nástrojů« pak volné místo pro případné doplnění tohoto texťu a firmu »J. U. Jindřišek\nKiev«. Ponechává se navrhovateli voliti dva neb tři tony k reprodukci. Ceny uděleny budou dvě 60\na 40 korun. Redakci v této konkurenci zastupovati bude J. Schusser. Návrhy zaslány buďtež do 1. října\ndo 6. hod. večerní K. L. Klusáčkovi (167. III.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c020", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "495 / 496", "page_fin": "495 / 496", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6.1", "titre_corps": "J. FILIPPI: IV. AKCESIT.", "titre_sommaire": "J. FILIPPI: IV. AKCESIT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.18", "debut_caractere": 2057, "fin_caractere_exclue": 2140, "texte": "J. BENEŠ: II. AKCESIT.\nZE III. SOUTĚŽE »V. SM.« NA TAPETU.\nJ. FILIPPI: IV. AKCESIT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c021", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "497 / 498", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6.2", "titre_corps": "II. sou[illegible]»V.S.« [illegible]O: H. O.", "titre_sommaire": "II. sou[illegible]»V.S.« [illegible]O: H. O.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.19", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "II. sou-\n[illegible]»V.S.«\n[illegible]O: H. O."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c022", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "497 / 498", "page_fin": "497 / 498", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6.3", "titre_corps": "ZE III. SOUTĚŽE »V. S.« HESLO H. *", "titre_sommaire": "ZE III. SOUTĚŽE »V. S.« HESLO H. *", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.19", "debut_caractere": 2962, "fin_caractere_exclue": 2996, "texte": "ZE III. SOUTĚŽE\n»V. S.«\nHESLO H. *"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c023", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "499 / 500", "page_fin": "499 / 500", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6.4", "titre_corps": "V. PREISSIG I. AKCESIT.", "titre_sommaire": "V. PREISSIG I. AKCESIT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.20", "debut_caractere": 3301, "fin_caractere_exclue": 3355, "texte": "ZE III. SOUTĚŽE\n»VOLN. SMĚRŮ«.\nV. PREISSIG\nI. AKCESIT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c025", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "501 / 502", "page_fin": "501 / 502", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6.6", "titre_corps": "FR. SKALÁK. III. AKCESIT »V. SMĚRŮ« NA TAPETU.", "titre_sommaire": "FR. SKALÁK. III. AKCESIT »V. SMĚRŮ« NA TAPETU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.21", "debut_caractere": 3018, "fin_caractere_exclue": 3064, "texte": "FR. SKALÁK.\nIII. AKCESIT\n»V. SMĚRŮ«\nNA TAPETU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c026", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "503 / 504", "page_fin": "503 / 504", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.6.7", "titre_corps": "HESLO B HAD.", "titre_sommaire": "HESLO B HAD.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.22", "debut_caractere": 3486, "fin_caractere_exclue": 3522, "texte": "ZE III. SOUTĚŽE »V. S.«\nHESLO B HAD."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-09-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_09#c027", "volume": "bmtnaan_1899_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "493 / 494", "page_fin": "493 / 494", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.2.7", "titre_corps": "JAN DĚDINA ILLUSTRACE.", "titre_sommaire": "JAN DĚDINA ILLUSTRACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "JAN DĚDINA\nILLUSTRACE."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.1", "texte": "KRESBY\nJ. PREISLERA.\n\nAj ty horo, horo ty strmá,\nhedvábnou trávou porostlá horo,\njaký to junoš po tobě kráčí?\nNa housle hraje kouzlo z nich line,\nzajímá sluch náš jakoby v plen S\nPraví ten junoš : sedněme bratři,\npřátelsky v kruh na zeleném drnu,\nponořme mysl hluboce v dumy,\nzapějme píseň, píseň jak pěl jsem,\npo siném moři když vlny nás hnaly,\nkdyž trud s námi plul a kormidlo řídil\na hoře nám dulo do bílých plachet!\nZvonily housle a zazpíval junoš:\nU dobrého otce, u něžné matky\njediný syn žil, jun Roman Vasilic.\nRodičů dvůr pod slunnou stál strání,\nbřízy kde šuměly útlé a štíhlé.\nŽil Roman Vasilic jak v hedbávu měkce,\nmedová jídla chystala matka,\nnejtensím suknem šatil ho otec,\nv práci jej šetřil a dobrá vždy slova\nRoman jen slyšel a úsměv jen viděl\nna rtech vždy otce, dobré též matky.\nPřece se jinochu zachtělo vyjít"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "463 / 464", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.2", "texte": "do světa, daleko, na cizí strany,\nuvidět lidi, neznámé kraje,\nvysněné divy . . . Lekla se matka,\nzachmuřil otec. Vzali za ruce\njediné dítě, sedli pod břízy\npo skončené práci k oddechu tiše\nna večer, jasně když vzcházela luna\nlibý když vítr kolíbal stromy,\ntak že se sborem tančících dívek\nv soumraku zdály, bílé ty břízy.\nZačal tu otec tak domlouvat synu :\nMoje ty dítě, drahé a milé,\nnedej se lákat do Marnivých dálek,\nnedej se lákat do modravých mlh,\nnevěř, že štěstí tam zůstává, vrtké!\nMnohého lákalo, v hoře pak vedlo,\nv hluboké hoře, iv záhubu, smrt!\nStarý znáš dvorec za temnými lesy,\nsmutně tam, pustý, drolí se v trosky,\nvzbuzuje postrach u dobrých lidí.\nBývaly časy, bylo tam jasno:\njediný syn u rodičů rostl,\ndobrý a krásný, radost své matky,\npýchou byl otce . . . Modré ty dálky,\nlživé ty dálky ho lákaly stále,\nčarem ho mámily, opustil otce . . .\nProšel on všechnu tu širokou zemi,\ntu svatoruskou, za moře plaval,\nza siné moře do krajů cizích\ni zašel on k samému mocnému králi,\nk samému králi to latinskému.\nA král ten ho poctil a povýšil velmi,\nvřadil ho mezi své věrné sluhy,\nklíčníkem byl mu pokladů velkých."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "465 / 466", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.3", "texte": "»V O L N É SMĚR Y«\n\nA nikdo neznal tajemství jeho,\nmladého klícníka v králově domě,\nhluboké tajemství, zrádný než jeden\nnevěrný přítel. V síň vešel v noci\na pravil tam králi jazykem zrádným:\nOj, jsi ty náš otec, latinský králi !\nMnoho víš, pane, však jedno přec nevíš!\nKlíěník tvůj věrný, tvou miluje dceru,\nbílou tvou labuť! Ten věrný tvůj klíěník\nukrad ti poklad tvůj nejvzácnější,\nukradl cesť ti tvé jediné dcery ! . . .\nVyšel tu král na vysoký pavlán\nbouřícím hlasem do noci zvolal:\nSluhů, zda, věrných mi ještě je v hradě?\nDůkaz ať dá mi, kdo v lásce mi slouží!\nAť vystrojí houpačku v širém zde poli\nz dvou dubových sloupů, příčník pak z klenu\npoloží na ně, hedbávný provaz\npřiváže k němu a za hrdlo bílé\npověsí zrádce khčníka mého! . .*.\nBouřil tak král a vyvedli juna,\ndobrého juna. Klaněl se druhům,\npoprosil toho, jenž na smrt ho vedl:\nOj, pánem ty's mým teď, krutý můj kate!\nDej ty mně soustrastně zvucivé housle,\nabych si naposled zahrál než zemru!\nNeveď mě k smrti tajenou cestou,\nale kolem mě poveď zlacené síně,\ndcera kde králova ve vůních nyje! . . .\nVedli ho tedy kol zlacené síně,\nzahrál tam pod oknem čarovným zvukem,\nzazpíval hlasem slavičím smutně:\nBývalo, že pil jsem štěstí z plné cíše,\nbývalo, že plul jsem v moři jasu\nnyní platím za své blaho krutou smrtí,\nzhasne v temnu mladé moje žití!\nJamu moji zrada vykopala!\nZaslechla ho dcera latinského krále\nna svém lůžku z hedvábí a nachu,\nv zlaté síni naplněné vůní,\nvzkřikla temně, velkou hrůzou jata,\notevřela okno, žavolala s pláčem\nvzhůru k pavlánu, kde otce zhlídla:\nOj, ty jsi můj otec, latinský ty králi!\nKlíěníka ty svého krutou smrtí tresceš ?\nJámy dvě hned vykopati povel,\nna bílém na světle nezůstanu sama !\nVinen-li on, vinna jsem já více,\nsama brávala jsem zlaté klíce,\notvírala tajně okované dveře,\nbrávala za bílé ruce mileného,\nlíbala ho nyvě v sladká ústa !\nPohltilo temno tato slova,\nna dně temna soustrast neležela\ndobrý jun se houpal mezi sloupy.\nV síni své tou dobou skonávala\ndcera královská. Proklála srdce nožem!\nMoje ty dítě, drahé a milé\ndobavil otce, přemítej v duši\no starém dvorci za temným lesem,\no junu statném, jejž lákalo štěstí\nrovně jak tebe, do zrádné dálky !\nBylo ticho, šuměly jen břízy,\nRoman mlčel, úsměv nevěřící\nkolem rtů mu bloudil. Rozuměla matka,\ntesknota se ozvala jí v srdci,\nnemluvila, hleděla jen tiše\nvěrným zrakem synu svému v oěi,\nmimoděk však, stará, žalná píseň\nna rty chvějné se jí drala z duše,\ndo soumraku linula se slova:\nRozešel se s otcem syn ve divém sporu,\nvyhnal otec syna v temné noci,\nstarší sestra koně bratru vede,\nmladší sestra bratru koně sedlá,\nsestra nejmladší však zaplakala,\nŠtkajíc, takto tázati se jala:\nbratře milý, kdy se domů vn.tíš?\nŘekl bratr: jděte k moři, sestry,\nk sinému a vemte v hrstku písek,\npísek zasejte v zeleném sadě,\nsetba ta až vzejde, přijdu domů !\nVšak jak nelze písku růst a vzcházet,\ntak se bratr domů nenavracel.\nSestry, když tři léta marně ždaly,\nvydaly se v dáli bratra hledat:\nstarší sestra srnou v step se vydá,\nstřední pluje labutí po moři,\nhvězdou nejmladší na nebi vyšla.\nNa stepi jej nenalezla srna,\nna moři jej nepotkala labuť,\nale hvězda zřela v lůno lesů :\nübit ležel v tmáni, bled v své krvi,\njeho vraný kůň mu v hlavách stojí,\nocelový nůž mu v hrudi trčí . . .\nZhubila ho matka\npůlnoc hluchá!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "467 / 468", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMÉR Y«\n\nPíseň dozněla a břízy šelestily\nsnivě, teskně a tři vzdechy tiše,\nozvaly se v šeru stejnou dobou,\node rtů se nesly otce, matky, syna,\nzraky jejich stejnou dobou vzhůru\nk obloze se obrátily ztmělé,\nbleskem cos tam mihlo náhle jasně :\nspadla hvězda s nebe jako slza !\nZachvěli se a šli micky domů.\nPlynul čas a pomíjelo léto,\njeseň minula a přišla zima.\nRoman přemítal a mlčel stále,\njednou ale náhle večer pravil :\nÚmysl můj uzrál, dám se poutí\nv širý svět, mně úzko zde a dusno,\nživot chce se pít mi velkým lokem !\nKývl otec mlčky starou hlavou,\nspjala matka mlčky slabé ruce,\ntiše modlili se, lehli v lůžko.\nRáno Roman řekl: otče, matko,\no štěstí jsem snil, jež na mě čeká\nve světě a půjdu, jak jsem pravil.\nv ř r\nŠtěstí bylo to jak zlata hora ! . . .\nMatka hlavu svěsila a děla:\nSnila též jsem, sladké dítě moje . . .\nSnila jsem o hoři, které světem kráčí . . .\n*\nJdeš-li širým polem holubem tam vrká,\njdeš-li hlubým lesem slavíkem tam létá,\nznaven jdeš na lože stojí hoře v hlavách,\npři počestném hodu v první řadě sedá,\nzeleného vína nalévá ti v číši,\nv rakev pospícháš-li od něho za tebou\ns lopatou se belhá tam tě teprv mine! . . .\nDítě moje sladké, nepoznalos hoře,\nposud chránila tě věrně matka tvoje\nó kéž nepotkáš to šeré hoře v světě!\nDomluvila matka, pravil otec dobrý:\nT\\< /V 1 V'V V / 1\nPlacem nezadrzis, zeno svého syna\nodlomí se větev v sadě u jabloně,\njablko po svahu kutálí se\ndaleko od štěpu mateřského.\nNarostou-li křídla ptáku, letí z hnízda !\nNespokojen Roman byl by v domě našem •\nslyšel rady věrné ať má vůli svoji!\nOpatruj ho Bůh a veď jej k nám zas zpátky!\nRozhodnuto bylo, syn se chystal v dáli.\nSubu vyšívanou čistým stříbrem dali\nna cestu mu, zlatem límec lemovali,\nlímec vysoký, že bílou šíji ani\nvidět nebylo, ni se stran líce,\nčapka ze sobola byla zámořského,\nhedvábný byl pás, měl sedm barev,\nrukavice s palcem byly šedým stříbrem"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "469 / 470", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.5", "texte": "cele prošité a škorně z tureckého\nbyly sahánu. Měšec plný zlata\nza pás dal mu otec a když loučili se\npod svahem, kde bílé břízy rostly,\npožehnal mu otec a pak pravil ještě:\nDítě naše drahé, jediný můj synu !\nPamatuj až budeš v dálné cizí straně\npamatuj na slova moje varující!\nPovede tě cesta kolem carských krčem,\nnevejdi tam nikdy, třeba by tě zvali!\nNepij ani číšku zeleného vína!\nVypiješ-li vína, nemáš vůli svoji,\nvůle cizí má tě zrádně ve své moci,\nzakrouží se hlava, všechny ůdy slábnou !\nV krčmách zlí se také potulují lidé,\nopojen když vínem v těžký padneš spánek,\nvezmou ti i šubu lemovanou zlatem,\nrád pak ještě přijmeš, hodí-li kdo cáry\nz útrpnosti tobě, abys nahým nebyl!\nTakto pravil otec, dodala pak matka:\nPozvou-li tě k hodu, drahá moje duše,\nk hodu ctnému, pod krov pohostinný,\nskromným buď a nesedávej za stůl\nbez pobídky na první snad místo !\nBudeš-li se zdát jim hoden toho místa,\nsami vybídnou tě, jinak dobří lidé\nby se posmívali tobě nebo v hněvu\nnelaskavým slovem by tě pokárali!\nPravila tak matka, pak se zamlčela,\nale bylo znáti, že ji ještě něco\ntísnilo, co říci zdálo se jí těžké,\nposléz vzala syna za ruce a tiše,\nklopíc věrné zraky, řekla v zapýření:\nčistý jako slza, která z oka spadne,\nposud jsi můj synu, cudný jako dívka!\nAndělé kéž kráčí v liliové běli,\npo boku ti stále, chránící tvou duši!\nRomane, můj synu! Chraň se svůdné ženy !\nNedívej se v zraky, které směle planou!\nHrdinství jest prchat před nečistou silou! -\nS Romanem se takto otec, matka loučí,\ndívali se za ním, jak po stepi kráčel\nvysoký a krásný. Smutni šli pak domů,\nv mlhách když se ztrácel v neurčité dáli.\nV šerém koutu jizby před obrazy matka\nklaněla se tiše, modlila se vroucně,\nzadumán a smutně otec hleděl kolem\npo jizbě, jež jako prázdné hnízdo zela,\nhnízdo opuštěné, odkud prchli ptáci.\nNáhlý stesk ho schvátil, sklonil starou hlavu,\ntiše zašeptal si: Nevrátí se více !\nAle Roman kráčel statně stepí,\nbujné srdce bilo v bílé hrudi,\noči sokolí se upíraly v dáli,\ntěkaly po nekonečné pláni,\ndobrý jun byl jako omámený,\nštěstím, které čekalo ho v světě.\nPo tři dni šel hlubokými hvozdy\ntichými jak opuštěný kostel,\npřespával u dobrých lidí v chatkách\nroztroušených spoře po lesinách,\nčtvrtý den když vyšel na pouť zase,\nna stepi se ociť sněhem kryté,\ncelé nebe jedna byla chmura,\ntěžká, temná, hrozivá a smutná.\nVítr skučel, bílé, velké vločky\nhustě brzy sypaly se s nebe,\nnikde stromu, aby poskyt krytu,\nnikde stopy po příbytku lidském.\nAle Roman statně cestou kráčel,\ncelý den, ač nohy jeho slábly,\ncelý den, ač divně bílé jiskry\nzdály se mu míhat kolem zraků,\nzávrať ač se zmocňovala hlavy.\nByl už večer, slunce zapadalo,\nkrvavě se zlato jeho lilo\nmrakem roztrhaným po zamrzlé pláni.\nOslněn si jinoch cláněl zraky,\nzastavil se k oddechu tu slyšel\nzahlaholit co's jak ptačí píseň,\nskřivánčí jak švehol čarosladký,\nhlaholila však to mluva lidská,\nslova tato zaslech jinoch zřejmě:\nZoro moje, večerní ty zoro,\nvysoko jsi, zoro, zazářila,\nvysoko nad lesy nad temnými\nvysoko nad hnízdy slavičími\npustými teď v němé, kruté zimě!\nNevidíš, zoro, s vysokých nebes,\nkráčeti toho, kterého čekám,\nv tesknotě čekám, v samotě smutné ?\nRoman udiven se kolem dívá,\nspatří stan jak náhle s nebes spadlý,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "471 / 472", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.6", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvelký byl a skvělý jako palác\nskupený z hedvábí, aksamitu,\nsněhu bělejšího. Před ním stála\nžena přeluzná v labutí říze,\nvlasy její, plavé jako měsíc,\nve dvou perlami posetých proudech\nr~za ramena tekou jí a třetí\nteče v týl, je zdoben rudým zlatem.\nBrvy temné jako černý sobol\nnad očima půvabně se klenou,\nnad očima jako noční nebe\ntemnomodrýma, plnýma kmitu\nsvětel nadzemských a tajuplných blesku.\nRoman udiven se na ni dívá:\nzraky její čaromocně planou,\nnesklopeny, bez dívčího zmatku.\nZabušilo srdce jeho junné,\nnedovedl zraky odvrátiti,\nchvějícím se hlasem pravil tiše:\nZajisté, že zrodila tě zora,\nhvězdy zpívaly ti u kolébky,\nunylá tě vychovala luna!\nOdvětila luzná, bílá žena:\nMnozí tázali se, jak se tážeš\nZ čeho jsem se na svět narodila?\nZrodila mě syrá matka země,\nz keře rokytníka jsem se narodila,\nzpod jsem vyšla skály mechem kryté,\nzpod .kamene jak se pramen rodí.\nNevolá mě nikdo, nemiluje\nprchal by jsi, znaje jméno moje!\nVešla do stanu, šel Roman za ní.\nNemiloval Bůh jej v této chvíli?\nTeplo bylo uvnitř, soumrak jako stříbro\nsladce vládl tam a její krása\nze soumraku kvetla hvězdným svitem.\nPažit jarní, plný vonných květů\nkobercem byl v stanu, šachovnice\nzlatá třpytila se v měkké trávě.\nZahraj se mnou, řekla krásná žena\nstavíc šachy, třpytící se stříbrem.\nNa prstech jí rudé kamy plály,\nperly po vlasech jak slzy byly\nvyroněné jitrem. Oči nesklopené\nduši jeho ssály jako slunce vláhu.\nZachvěl se a řekl: O co hráti ?\nUsmála se sladce, odvětila:\nVyhraješ-li, tvá jsem chrabrý june!\nZachvěl se a řekl: jaký základ\npodám já však, nesmírná když výhra\ntaková mi kyne? Ty, oč se mnou hraješ?\nUsmála se krutě a pak řekla:\nO co hraju ? O tvou mladou duši!\nO co hraju? O tvé vřelé srdce!\nO co hraju? O tvou bujnou hlavu!\nKývl jinoch, sedli si a hráli.\nRoman hrál jako by ve snách tonul,\nsotva dotekl se šachů chvěj nou rukou,\nnesklopené její oči zmatek\npůsobily mu a její krása\nopojovala jak čarným vínem.\nTřikrát hráli, třikrát jinoch prohrál.\nZoufalá jej bolest uchvátila,\nvyskočil a bílou její ruku\nza prsteny jal, za rudokmitné,\nzvolal vášnivě: jsi přec jen moje,\ntřeba že jsem třikrát podleh ve hře !\nUsmála se záhadně a krutě.\nBloude, řekla, což to není stejné,\ntvá-li jsem, neb můj ty, tělem, duší?\nNepustím svou kořist, věř mi, nikdy!\nBudu s tebou do rakve i hrobu!\nBledá byla jako přízrak, mlha,\noči hasly jí jak bludná světla,\npovstala a šachovnicí zlatou\nudeřila juna třikrát v čelo:\nmlha byla v bujné jeho hlavě,\nnevýslovná tíže v srdci vřelém,\ntemno smrti v mladé jeho duši,\npovalil se na zem jako kámen.\nKdyž se vrátila mu zase paměť,\nbylo šeré ráno, nevlídné a smutné,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "473 / 474", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.7", "texte": "místo stanu byly pouze mlhy,\nmísto nesklopených zraků ženy\nbledé hvězdy na úsvitě hasly,\nležel na sněhu na tvrdé zemi,\nkolem hluš a smutné, pusté prázdno.\nRoman zaplakal jak dítě pláěe,\nosiří-li náhle v širém světě,\nvstal a šel zas v dálku neurčitou\ns divnou mlhou v hlavě, matným krokem,\ns tíhou v chorém, rozboleném srdci,\ns temnou chmurou v strádající duší.\nNová pouť ho vedla pustou stepí,\nnová pouť ho vedla temným lesem,\nvyŠel z lesů, zlatoskvoucí báně\ntřpytí se na nebi, hustě jako hvězdy,\nvelké město strmí před nim hrdě.\nProšel branou vysokou a vřava\nliduplných ulic na něj dorážela\njako hukot siných valů moře,\nnevěděl, kam obrátiti kroky,\njako slepý kráčel s proudem lidí,\nženoucích se na trh v prostřed města.\nVedla dráha podél carské krčmy.\nUvnitř zpěv byl, mimovolně Roman\nzastavil se na mžik, družnost zpívajících\nzdála se tak vábná siré jeho mysli!\nSmuten, teskliv stojí, věsí hlavu,\njasné zraky klopí k temné zemi.\nHle, tu vyjde žena veselá a krásná,\nhledí naň a praví zpěvným hlasem :\nCo zde stojíš smutně, dobrý june?\nMěsto je ti cizí? Neznámi ti lidé?\nNevíš kam bys šel si odpočinout?\nZajdi sem, v tu pohostinnou krčmu,\nvypij číši zeleného vína,\nrozvesel svou mysl bohatýrskou,\nrozvesel své mladé vroucí srdce !\nCizí jsi a bloudíš siře světem,\nzábavu zde najdeš mladých druhů !\nHleděl na ni, bílá jako sněhy\nbyla v líci, jasné její oči\nsvítily jak sokolí a brvy\nčerné jako sobol klenuly se\npůvabně pod čelem jejím bledým.\nRoman lek' se obrazy oné druhé\nduší kmiť mu, oné přeludové,\nkterá jako sen mu náhle vznikla,\nJako sen mu také s nocí prchla!\nWivoká ho zachvátila vášeň,\nrozkoš byla v ní a velká trpkost,\nýfzdor a posměch, tesknota a lítost,\ncfrtělo se mu zapudit ten přízrak,\nkterý v noci tak ho krutě mámil,\n\"hleděl žhavě na tu, která stála,\nžádný přelud, tělem v bílém světle,\nv ruchu ulic a která jej zvala\ns upřímností mezi živé lidi! .\nUsmála se, když tak na ni hleděl,\nvzala pod paží jej, zašeptala:\nVesel se a pij ! Až tma se spustí,\npokynu ti bílou rukou na znamení,\nv komnatu že tichou povedu tě,\nv komnatu svou, abys odpočinul,\nopřen hlavou o má bílá ňadra,\nz opojení vínem, v opojení\npovedu tě divusladké lásky ! -\nSměle hleděla mu v jasné oci.\nBylo mžikem mu, jak by svou vísku\nviděl rodnou, dřímat v stínu březin,\nbylo mu, jak varující slova\notce, matky slyšel by však nedbal,\nnemiloval Bůh jej v této chvíli ?\nvešel v krčmu s vábící jej ženou.\nVešel v jizbu, znamenal se křížem\ndobrého dle zvyku, před obrazem\npověšeném v šerém koutě, poklon\nuěinil na ctyry strany dvorně.\nMnoho bylo v jizbě mladých druhů,\nvšickni na něj hleděli, za chvíli\njeden povstal za dubovým stolem,\nnalil cíši zeleného vína.\nVypij, pravil, občerstvíš své síly,\nokřeje ti mile jará mysl!\nPřijal cíši zeleného vína,\nvypil ji a smutek jeho mizel,\ndruhou pil a třetí, zpíval s druhy,\nvesel byl a bujný, opojení\nvstoupalo mu v hlavu jako mlha,\nsrdce skákalo mu v prsou jako ptáěe,\nz oěí jak by padaly mu jiskry,\nbylo mu, jak by jej koráb nesl\ndivým mořem do neznámých pásem,\nzdálo se mu též, že noc už padá\ntemně kolem, hle a v pustém šeru,\npojednou mu kývla bílá ruka\nbujný úsměv plynul šerem k němu,\nsmělé oci dívaly se na něj,\npod obloukem brv jak sobol ěerných.\nPovstal Roman jako ěarem puzen,\nvrávoravým krokěm za ní kráčel,\nza ní, která kynula mu rukou,\nz opojení vínem v opojení\npovedia jej sladkocarné lásky.\nVzcházel den a probudil se Roman\nležel však na chladném dvoře krémy,\nopodál byl starý plášť a šaty\nobnošené, roztrhané, obuv\nz lípového lýka . . . Skřehlé údy\nRoman halil v bídné ony cáry\na jak zabušil na dveře pěstí.\nDveře rozlítly se, ona žena,\nkterá sytila jej mrzkou láskou,\nstála před ním, smála se a řekla:\nJaká se to s tebou změna dála!"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "475 / 476", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.8", "texte": "J. PREISLER."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "477 / 478", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.9", "texte": "Včera byl jsi pyšen, květ jak máku\na dnes übohý jsi pouze žebrák!\nVčera byl jsi bohatýrsky krásen,\na dnes bled jsi, zlomen, jako chorý!\nVěru, že to není moje vina\nv lupičské že, bloude, pad jsi ruce,\nkdyž jsi v noci z komnaty mé prchal,\nláskou syt a celováním znaven!\nNeodvetil, stud mu mluvit bránil,\nna tesanou sedl bílou lávku,\nsmuten k smrti. Klesala mu hlava,\nklopil mlčky oči k syré zemi.\nOzvala se žena méně kruté.\nNesmuť se, mu řekla, vypij číši\nvína zeleného, to tě vzpruží!\nPodala mu vína, mlčky vypil,\nzmužilo se srdce jeho mladé.\nŘekla žena: Vstaň na bystré nohy!\nOdejdi ! Zde není místa více\npro tebe. Snad někdy se zas vrátíš\ns měšcem zlata za hedbávným pasem?\nHanbou zarděl se a vstal a vyšel\nz kleté krčmy od nestoudné ženy.\nToulal se po městě, městě cizím\nšel a šel od jitra do večera,\nnevěda kam schýlit pustou hlavu.\nPřišel k domu odkud hudba zněla,\nk domu dřevěnému, prostrannému,\ndveře pohostinně byly otevřeny,\nmnoho šlo tam dobrých junů v hosti,\nšli tam všichni k svatebnímu hodu,\nkaždý v ruce měl po bílém chlebě,\nkaždý tiŠe vesele si zpíval.\nRoman cítil v srdci mocnou touhu,\nvejít také k hodu svatebnímu\nsednout také mezi dobré lidi,\nvypuditi hoře z mladé mysli,\noděn ač byl jako bědný žebrák,\nbílý chléb ač neměl žádný v ruce . .. .\nVzmužil se a vstoupil mezi hosti.\nVešel v jizbu bílou, osvětlenou,\nmedová kde jídla stoly kryla,\nstříbrné též číše plny vína.\nKřížem znamenal se Roman před obrazem,\npoklon činil na tři, čtyry strany,\nvšickni v jizbě na něj dívali se,\ns ruměncem na tváři jak stál skromně,\nnesměle a slova nepromluvil.\nMezi sebou říkali si hosti:\nPodle kříže, dobrý je to jinoch,\npodle poklon mravů ušlechtilých,\npřes to, že je zahalen jen v cáry.\nZatím Roman sed u samých dveří\nna lavici pokorně a tiše,\nvzpomínaje naučení milé matky\no chování při počestných hodech.\nMimovolně sklopil zrak a vzdychl.\nDomu hospodář přemítal tiše:\nPřišel v dům můj, je mým tedy hostem,\nmísto poslední u stolu kdybych dal mu,\nurazil bych chudobu snad jeho.\nJedno z prvních míst mu poukázat?\nU mnohých bych třeba posměch zbouzel !\nK prostřednímu místu tedy veď jej,\npodal číši mu a pokrm hojný,\nvlídným slovem hosta pobízeje.\nJedl Roman a pil do sytosti,\nvděčen byl, však nepromluvil slova.\nMezi hodem zaznívaly zpěvy\nveselé a bujné, ale nyní dívky,\ndružky nevěstiny zazpívaly\ntesknou píseň, kterou přivádělo\nna mysl jim loučení se družky\ns otcem, s matkou, s drahým domem rodným."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "479 / 480", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.10", "texte": "»V OL N É SAIĚRY«\n\nFRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.\nREDAKCE.\n\nOdolali jsme nedávné příležitosti,\nkdy všude objevovaly se po časopisech pří-\nležitostné, více méně nesprávné a na chvat\nobjednané články o jubileu velikého kmeta anglického\nJohna Ruskina. Nepřinesli jsme žádného článečku o něm\nschválně. Pokládáme za pochybenou cestu, když se\nobecenstvu vykládá, třeba sebe nadšeněji a nekritič-\ntěji, o muži u nás skoro docela neznámém; tím se\nzájem pro díla jeho nevzbudí. Správnější a dle soudu\nnašeho jistější je, když se čtenáři přímo předloží hrst\nmyšlének jeho, třeba na začátek vybraných pelmel\nsíla a vášeň krásné duše Ruskinovy je tak mohutná,\nže ity zlomky vzbudí trochu pozornosti; pak teprv\nlze o jeho veliké práci životní promluviti šíře, bez ne-\nbezpečí, že slovo o něm hluše zapadne bez ohlasu.\nRuskin, toť nejen žhavý hlasatel vysokého umění,\ntoť i prorok, nespokojený s nynějším spůsobem života\nsociálního, toť neůmorný přítel dělnictva, duch hluboce\nnáboženský, veliká, čistá, nadšená, výjimečná duše.\nTěch několik slov dlužno míti na mysli při čtení ná-\nsledujících fragmentů (přirozeně v našem listě lze uve-\nřejniti jen úryvky, vztahující se k umění) neboť\nRuskin je esthetik zcela zvláštní. U něho není patrna\npouze mohutnost esthetická, nýbrž mohutnost ta sdru-\nžuje se v jedno s ostatními silami duševními; Ruskin\nneobjevuje se toliko jako kritik umění, se smyslem\npro krásu, nýbrž jako celý, velký, harmonický člověk.\n(Úryvky z knihy »Lectures on art« (Přednášky\no umění.) Od malíře Turnéra nelze dostati krajinomalby,\nnemá-li krajiny, kterou by maloval; od Tiziana nelze\ndostati obrazu, nemá-li model člověka. Ta věc, stručně\ntakto pověděna, nepotřebuje důkazů. Ale souhrnem\nnechce se mně podařit, abych jednoho člověka našel,\nkterý by mně uvěřil, že počátek veškerého umění je\nv tom, abychom zemi svou učinili čistou a lid náš\nkrásným. Po desítiletí jsem se napracoval, aby o tomto\nzřejmém faktě lidé, když ho důvěřivě nepřijmou, aspoň\npřemítali, jako o námětu, jenž docela není přemrštěn.\nOpakuju: zemi svou učinit čistou a lid náš krásným,\ntoť nutné umělecké dílo, se kterým musíme začít.\nArci bývalo umění v zemích, kde lidé ve špíně žili,\naby sloužili Bohu, nikdy však nebylo umění v zemích,\nkde lidé žili ve špíně, aby sloužili ďáblu. Zajisté bý-\nvalo umění tam, kde národ docela nebyl krásný, kde\nměl i rty odulé a kůži sčernalou žárem slunečním;\nale nikdy nebylo umění v zemi, kde lid byl bledý\nkrvavým dřením a zvadlý stínem smrti, kde rty mlá-\ndeže, místo aby byly jako růže, sežrány byly hladem\nnebo ohlodány jedem. A proto alfa a omega všeho,\nco mám říci, je: Ušlechtilému umění neblížíme se,\nkdyž rychle jezdíme po drahách, nýbrž tím, když zlí-\nbezňujeme svá obydli a prodléváme v nich; ušlechtilým\numěním učíme se nikoli soutěží, nýbrž tím, když\nklidně konáme každý, co nejlépe dovedeme, každý po\nsvém spůsobě; neučíme se ušlechtilým uměním výsta-\nvami, nýbrž kdy konáme, co je řádné a tvoříme, co\nje poctivé, ať se to dostane na výstavu nebo ne;\nučíme se jim, abych několika slovy pověděl, tím, když\nlidé nestaví ani nemalují z hrdosti, ani pro peníze,\nnýbrž z lásky; z lásky ke svému umění, z lásky ke\nsvým bližním, nebo z nějaké vyšší lásky, ať jakékoli,\nkterá v těchto citech kotví.\nJe nemožno, abychom v některé zemi měli pravou\nmravnost, pravé štěstí nebo pravé umění, kde jsou\nměsta stavěna jako u nás, nebo lépe, kde činí takovou\nmíchanici jako u nás ; takové hnusné dýměje morové,\nšířící se jako neštovice po kraji, kterýž sežírají. Mu-\nsíme mít města líbezná, rozmyslně budovaná, nikoli\nna zdařbůh rozházená a proházená, nýbrž omezená\nv rozměrech, která nevyvrhují kolem sebe ohyzdná\npředměstí, strusky a kutiště, nýbrž musejí být obklo-\npena květnatým věncem kvetoucích stromův a líbezně\nvedených stříbrných řek. Není možno ! namítne se\nmně. Třebas ! ale já nemám ničeho činit s nemožností,\nnýbrž jen s nevyhnutelnou nutností. Ale ještě víc\nmusí se umožnit, než můžeme mít nějakou uměleckou\nškolu, totiž my musíme někde jinde než v Anglii, nebo\naspoň na neužitečných místech v Anglii najít, kde bychom\nmohli zakládat své fabriky, pracující s ohněm ta-\nkové továrnictví by musilo být omezeno na nejnepatr-\nnější míru, ze železa by se nevyrábělo ničeho, co se\ndá zrobit úspěšně ze dřeva a kamene, nic by nebylo\nhnáno parou, co mohou se stejným výsledkem hnáti\nsíly přirozené.\nJe víc než dost vodní síly pro mechaniku, které\njest zapotřebí pro život společenský. Množství stálých\nhybadel poskytují také kotevní mlýny na velkých\nřekách, a zařízení hnaná nádržkovými stavidly, jež\nnaplňuje příliv mořský. Tedy orba vykonávaná lidskou\nrukou a naprosté vyloučení zbytečné síly ohenní jsou\nprvní podmínky umělecké školy v kterékoli zemi;\ndokud je neprovedeme, dřív či později, bude u nás\nvládnout stav věcí, jejž stvořil náš mechanism, bez\numění ušlechtilejších. Ačkoli Anglie ohlušena je třeskem\nstavů tkalcovských, děti její nemají šatů; ačkoli je\nzačerněna špínou svých uhelných dolů, děti její hynou\nmrazem ; ačkoli prokramařuje svou duši za zlato, ony\numírají hlady. Setrvejme si při takovém triumfu, zdá-li\nse nám radno ; ale toho smíme si býti jisti, že krásná\numění ho s námi sdílet nebudou.\nCo nás opravňuje domnívali se, že umění kdy bylo\nhlasatelem božsky inspirovaným? Jaký vniterný důkaz\ndávají nám díla velikých umělců, že se nalézali v pod-\ndanském vedení mocností nadpřirozených?\nJe pravda, že odpověď na takovou tajeplnou otázku\nnemůže se zakládati jen a výhradně na žádném vni-\nterném důkaze; avšak je dobře zvěděti, jaký vývod\nby z takového jedině důkazu mohl býti činěn. A čím"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "481 / 482", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nnestranněji člověk prozkoumává zjevy obrazotvornosti,\ntím víc musí míti za to, že jsou to výsledky vlivů\nducha životního, všeobecného, proto však ne méně\nbožského, jehož dílek skryt je v každém stvoření, při-\nměřeně k postavení jeho v tvorstvu; a dále musí\nmíti za to, že vše, co lidé správně konají, zajisté\ndokonávají to s pomocí božskou, avšak podrobeni\njsouce neotřesitelnému zákonu, kteréhož nikdy nelze\nobejiti.\nSíla tohoto duševního života může býti naším živo-\nbytím zmenšována nebo rozmnožována; přibývá nebo\nübývá jí občas, zrovna jako přibývá nebo übývá síly\ntělesné; při rozličných příležitostech lze ji vůlí naší\nvzbuditi, a bídou naší nebo hříšností naší sraziti dolů.\nAvšak ona v každé době je z části lidskou, z části\nbožskou. My jsme lidé a ne pouze zvířata, poněvadž\nneustále je v nás cosi z tohoto dílku božského; jsme\nlidé ušlechtilejší nebo sprostší, je-li v nás více či méně\ntohoto dílu božského; však nebývá nám ho uštědřeno\nnikdy takovou měrou, aby z nás činil víc než jen lidi.\nToto všeobecné vysvětlení předkládám s jakousi\nrozpačitostí, a jen jako vysvětlení, k němuž, dle mého\nzdání, existující doklady přivádějí každého nestranného\nmyslitele. Avšak troufám, že ve svých dalších studiích\nbudu moci dokázati toto : že vymožeností umění, kteréž\nlidé dosud obyčejně pokládali za výsledky výhradné\ninspirace, bylo dosaženo jen po dlouhých stupních\npráce rozumně vedené a pod vlivem citů, jsoucích\nspolečným majetkem všeho Člověčenstva.\nTyto city a schopnosti, uštědřené všemu lidstvu\nv různých měrách, lze roztříditi v troje : předně pudy\nbudování a zpěvu, které máme společné se zvířaty\na kteréž nám jsou zrovna tak vrozeny, jako včele a\nslavíku; za druhé dar vise neboli sna ve spaní, ve vy-\ntrženosti, nebo v ovládatelné činnosti fantasie ; konečně\nza třetí dar, vyvozovati a stanovití důsledné závěry\nze zákonův a forem krásy.\nDar vise, poněvadž se nalézá v nejužší souvislosti\ns nejvnitřnější naší přirozeností duchovní, bývá velkou\nvětšinou myslitelů pokládán za cestu, která sprostřed-\nkovává božské poučení; i je faktem, že velká část\numéní ryze poučného (didaktického) buďsi řečí, buďsi\nplastikou, byla podáním skutečné vise, jež sice v době\nsvého objevení se duchu mocně se vtiskuje, avšak\npadá přec na duševní zrcadlo, osvětlené předcháze-\njícím, správně vedeným živobytím. Ale je stejně pravdou,\nže tyto vise, kde nejzřetelněji byly zachyceny, vždycky\npravím zůmysla vždycky byly znamením jakési\nduševní omezenosti nebo rozrušenosti; a že lidé, vět-\nšinou uznávající cenu takových visí, hodnotu jejich\npřeceňují, jelikož si vyvolují, co se jim zdá být uži-\ntečné, to pak zvou »inspirovaným« ale bez po-\nvšimnutí pouštějí, co zavrhují jako bezužiteČné, ačkoli\nto nalehlo na visionáře se stejnou mocí.\nTak pravděpodobně není didaktičtějšího uměleckého\ndíla nad Albrechta Durera obraz »Rytíř, Smrt a Ďábel.«\nAle obraz ten je ponze jedním dílem z řady prací,\nkteréž podobným spůsobem zobrazují živé sny a z nichž\nmnohé (vyjma jejich spůsob zobrazování, jako »Sv.\nHubert«) jsou nezajímavé, jiné nanejvýš nesrozumi-\ntelné, některé odstrašující a docela neužitečné; takže\nse přesvědčíme, kterak dar visionářský tohoto velikého\nmalíře, přesně prozkoumáno, byl vlivem chorobným,\njenž umění jeho častěji zneuctil, než mu prospěl,\na vydal za oběť větší část jeho energie látkám jalovým.\nOn stvořil za celý svůj dlouhý život jen dvě velká\ndíla, a obě umějí v nás probouzet jen těžkou mysl.\nBuď si cena obou těchto děl jakákoli, ona vypadají\nspíš jako poklad dobytý s velikým vynaložením lopoty\na trampot, než jako bezprostřední dar nebes.\nNaproti tomu bylo dosaženo nejen nejvyšších, nýbrž\ni nejtrvalejších úspěchů na poli umění lidmi, kteří\nsvůj dar vise, ať byl sebe mohutnější, podrobovali\npřísné rozmyslnosti a drželi jej na uzdě, oddávajíce\nse klidně, mírně, trvale, ne horečně, nýbrž laskavě\nskutečnostem světa naprosto ne visionářským.\nA pokud lze dovoditi souvislost mezi vlohami\na mravným spůsobem života, nalezáme, že nejvyšší\numění je dílo dobrých lidí, avšak bez rozhodné ná-\nbožnosti, lidí, kteří sobě samým aspoň nejsou si vě-\ndomi nijaké inspirace, a kteří své převahy nad jinými\njsou si tak málo vědomi, že jeden znej větších mezi\nnimi, Reynolds, byv sveden svou skromností, prohlásil:\n»rozumně vedená práce všechno zmůže.«\n(Z knihy »The Laws of Fésole.«)\nUmění člověka je výraz jeho rozumné a discipli-\nnované záliby ve formách a zákonech stvoření, jehož\nčástí též on je. Ve všech prvních definicích nad míru\nvelikých věcí musí být jakási temnost a nedostatek\npřesnosti; pokus, upřesnit je ještě víc, skončí jenom\nještě větší nejasností. My třebas vyjádříme příteli\nrozumnou a disciplinovanou zálibu, již nalezáme v kra-\njině, a nejsme pro to umělci; avšak nicméně je pravda,\nže veškeré umění je umělým výrazem takové záliby ;\nsnad ne vždy záliby ve věci viděné, nýbrž jenom\nv pociťovaném zákoně, avšak podrobně prozkoumáno\nje to vždy záliba ve stvoření, jehož částí tvor jest,\nnikoli záliba v sobě samém. Takž beránek hrající si,\ntěšící se ze svého pouze života, neni umělcem; avšak\npastýř beránkův, který vyřezává kuličky v kuse dřeva\nurčeném za příčnici dveří, vyslovuje, ač neuvědoměle\nsvou zálibu v zákonech času, míry a pořádku, podle\nnichž země kolotá a slunce dlí na obloze.\nI umění zvířat, pokud rozum je řídí nebo kázeň\nje krotí, se zlidŠťuje, avšak, myslím, nikdy nestává že\ndokonale lidským, poněvadž nikdy, pokud jsem viděl,\nnevyjadřuje ani neuvědomělou zálibu v zákonech bož-\nských. Zpěv slavíkův má zajisté skvostné passáže,\navšak, zdá se mně, jen tak jako vlnky v řece půso-\nbením zákona, jehož si ani voda, ani pták stejně ne-\nuvědomují. Pták uvědomuje si radost a lásku, jichž\nvoda si není vědoma, ale (díky Bohu !) radost a láska\nnejsou umění? aniž jsou omezeny jen na člověčenstvo."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "483 / 484", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.12", "texte": "Ale píseň lásky stává se u-\nměním, když zpěvák rozumem\na disciplinou si uvědomí kou-\nzlo jejich passáží s průvodem\nloutny, Dále, abychom dopl-\nnili rozsah svého výměru, sluší\nsi připamatovati, že vyslovu-\njeme svou zálibu ve věci krás-\nné nebo líbezné nářkem nad\nztrátou její neméně než radostí\nnad její přítomnosti ; značný\ndíl umění je proto umění tra-\ngické nebo li myšlenkové;\navšak všechno pravé umění\nje velebou. (Jakmile umělec ve\nsvé úloze napodobovací zapo-\nmene na svou úlohu veleby,\nje veta po jeho umění. Věcí\njeho jest podati ideu něčeho\nkrásného jakýmkoli spůso-\nbem, třebas nedokonale, ne\nvŠak jakýmkoli spůsobem,\načkoli dokonale podati ideu\nněčeho šeredného. V ranných\nsilných dobách svých umění\npokoušelo se velebiti svaté,\nač z nich dělalo jen nemotorné\nfigury. Postupně stávalo se\nspůsobilým, aby dovedlo zo-\nbraziti lidské tělo s přesno-\nstí, i zalíbilo si zprva velice v této nové umělosti, a\npo celé skoro století vyzdobovalo všechny své budovy\nlidskými postavami v rozličných posicích. Avšak nic\nnebylo hodno veleby na lidech, kteří neměli jiné cnosti,\nnež že měli těla, a jiných výrazů, než že neočekávanými\nspůsoby křížili nohy. Taková překvapení nezbytně\nmají své meze, a umění opírající se o anatomii zahy-\nnula, když byly variace posic vyčerpány.)\nZ tohoto velikého zákona není výjimky, neboť\ní karrikatura je umělecká jedině pojímáním krásy, jejíž\nnedostatek přemršťuje. Karrikatura od osob, které ne-\ndovedou pochopiti krasy, je ncstvůrná v poměru k jejich\ntuposti; ai pro nejlepší umělce je osudno setrvávati\npři návyku karrikování.\nVtiskněte si tudíž do mysli, jakožto vůdci zásadu\nvší pravé praktické práce a jako zdroj veškeré zdravé\nsíly životní že vaše umění má býti velebou něčeho,\nco milujete. Buď si to třebs jen veleba škeble nebo\nkamene; buď si to veleba hrdiny; buď si to veleba\nBoha ; vaše postavení jakožto živoucího tvora je sta-\nnoveno výškou a šíří vaší lásky; ale ať jste malý či\nvelký, zdravé umění, s něž jste, musí býti výrazem\nvaší pravdivé záliby v skutečné věci raději než záliby\nv umění. Vy si snad pomyslíte, že ptačí hnizdo malo-\nvané od Williama Hunta je lepší než hnízdo skutečné.\nZajisté platíme veliké peníze za ono hnízdo, a sotva\nnás napadne, podívat se na skutečné hnízdo, nebo\nzachránit je. Ale bylo by lépe\npro nás, kdyby všechny obrazy\nna světě zahynuly, než aby ptá-\nci přestali stavět svá hnízda. A\nprávě v tomto doznání své in-\nferiornosti kresba nabývá své\nceny. Fotografie, protože sebe\nnemůže odsoudit, je právě\nproto bezcenná. Sláva velkého\nobrazu leží v jeho hanbě; a\nkouzlo jeho v tom, že mluví\n0 rozkoši velikého srdce, že je\nněco lepšího, než tento obraz.\nA také mluví hlasy mnohých :\nsnahy tisícerých nebožtíkův i\njejich vášně jsou složeny v ob-\nrazech jejich dnešních dětí. Ne\ndovedností jedné hodiny, ani\njednoho života, ani jednoho sto-\nletí, nýbrž pomocí nespočetného\nmnožství duší musí býti stvo-\nřeno krásné dílo. A jako in sae-\ncula saeculorum, musejí býti\ndány člověku poslušnost a po-\nrozumění a ryzí přirozená vášeň\n1 vytrvalost, aby obraz byl stvo-\nřen, tak musejí býti též uznány,\nabychom obraz stvořený po-\nchopili. To je hlavní nauka,\nkteré jsem učil, pokud jsem\numěl, po celý svůj život: Jen ten obraz je ušlechtilý, který\nbyl malován s láskou ke skutečnosti. Toť zákon, jenž\nobsahuje nejvyšší cíl umění; toť také zákon, jenž bez-\npečně vede první jeho kroky. Přejete-li si kresliti,\nabyste zobrazili něco, co vám leží na srdci, budete\npokracovati rychle a bezpečně; přejete-li si kresliti,\nabyste vyvedl krásnou kresbu, nikdy jí nevyvedete.\nProstota účelu je dále užitečná, uzavírajíc všechny\ndiskuse o methodě. Nejlepší obraz je, který nejúplněji\npředstavuje to, co se snaží představit, jako je nejlepší\nřeci, která poví nejjasněji, co usiluje pověděti.\nJe-li dán materiál, meze časové, místní podmínky,\npak je pouze jediná správná methoda malby. (V so-\nchařství je materiál nezbytně tak různý a místní okol-\nnosti tak složité, že by se zdálo býti vyumělkovaným\nnatahováním zásady, že je pouze jediná správná me-\nthoda v sochařství; ale přec je to pravda, a každé\nzpracování mramoru lišící se od zpracování sochařů\nřeckých, je horší právě tím rozdílem.) A poněvadž,\nmá-li malba býti zcela dobrá, musí býti materiál co\nmožná nejlepší, podmínky času a místa docela příznivé\nje tedy jen jediný spůsob zcela dobrého malování.\nTzv. »slohy« umělců jsou spíš přispůsobením k nedo-\nstatkům materiálu, nebo známkami nedokonalosti jejich\nzdatnosti, nebo nedokonalé znalosti jejich doby. Velicí\nmalíři jsou si podobni co do své síly a liší se jen\nSVOU slabostí. (Jiné úryvky budoucně.)\n\nF. BÍLEK."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "485 / 486", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.13", "texte": "FR. BÍLEK\nPODOBIZNA\nJ. ZEYERA."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "489 / 490", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.15", "texte": "A. BOUDOVÁ\nI. cena ze soutěže\nna dekorační linku.\n\nDVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.\n\nVídeň nemívala tuším nikdy u nás valnou pověst\njako město umělecké; v jejím vlastním uměleckém\nživotě převládaly vždycky živly spíš zevně okázalé,\nlidé á la Makart nad živly intimně uměleckými, jako\nbyl vzácný mistr Pettenkofen. Tuto tradici drží Vídeň\ni dnes a Makart má v Klimtovi, Engelhartovi atd.\ndůstojné nástupce, ale v jiném ohledu se změnila od\ndvou let k svému prospěchu. Neplatila-li dříve za valný\ntrh umělecký a bývalo-li účastenství ciziny na jejích\nvýstavách nevalné, nastaly nyní zásluhou čilé Secesse\nznatelně jiné poměry. Secesse opatřila si řadu kores-\npondujících členů mezi světovými mistry, a eo ipso\nměla vyhráno ; její první výstava, improvisovaná v cizích\nmístnostech a obeslaná znamenitým způsobem, vzbu-\ndila přímo nadšení úspěch zůstal věren i následu-\njícím. A tak i z Prahy zajede 'si mnohý z nás na\nden, na dva do Vídně na novou Secessi, ba znám\ntakové, kteří . . . ještě žádnou z jejich čtyř exposic\nnevynechali.\nI my jsme táhli teď do Vídně od loňska po třetí,\na nový palác Secesse vítal nás jako staré známé.\nNevím, loni s ním nadělali tolik slávy, že jsem věru\nsi ani netroufal přiznat, že a jak se mi nelíbí. Ale\nbezbožnému světu teď už nic na dlouho neimponuje,\nani hymny pana Bahra ne, a tak jsme do vnitř tento-\nkráte vstupovali tuším daleko kritičtěji naladění než\nposledně.\nTaké se dalo daleko více kritisovati; čtvrtá vý-\nstava Secesse je myslím slabší než předešlé, rozhodně\nslabší než skvostná první. Takto je i tentokráte normál\ntěch dvou set čísel nepoměrně vyšší než na jaký jsme\nzde v Praze zvyklí, ale cizina vykazuje snad ná-\nhodou málo věcí vysoko nad normál, a Vídeňáci\nmyslím, že už příliš jasné ukazují, kam vlastně\nmíří, a tím rozhodně prohrajou.\nTo je stará písnička zase znova: laciná modernost\na flanc místo pravého umění. Máte dojem, že je jim\nvšem poctivá práce příliš dlouhou cestou, proto hle-\ndají, jakým knifem by docílili stejného effektu rychleji.\n0 ten se jim jedná, ten zavádí i lidi rozhodně talen-\ntované, jako je z nich jistě KLIMT nebo KRÁMER.\nKlimt maluje Schuberta u spinetu ve společnosti mladých\nděvčat; nehledí ovšem vystihnout ani intimní náladu\nani zajímavý světelný effekt večerní scény ; ne, hledí\njen namalovat věc za každou cenu divně, divně\numístit v prostoru, užívat divných barev a divného\ntraktamentu. A jeho Nuda Veritas? Verše, které na\nsvá plátna zlatem píše, ještě nikdy malíře nevytrhly.\nENGELHART se vrhl na umělecký průmysl a ná-\npodobí kde koho, KRÁMER upadl ve starý omyl, že\nstačí namalovat postavu velikou, aby byl i dojem\nveliký. Této zásadě holduje tam s velkým úspěchem\n1 s daleko větší obratností v plastice A. STRASSER;\nale celá velikost jeho Marca-Antonia nesnese zdrcující\nsousedství prosté hlavy Rocheforta, modelovaného\ns bezpříkladnou silou a mistrovstvím od RODINA.\nTo je nejsilnější umělecký dojem výstavy; vedle něho\njsou všichni ostatní snad na jednu výjimku\njen interessantní. Tak je tu ještě z rozumnějších Vídeňáků\nMOLL a ANDŮ, z Němců je velmi slabý SKARBINA\na četně zastoupený drážďanský KUEHL, ač vždy in-\nteressantní, tentokráte také slabší nežli jindy. Z krajin\nznamenitý jeden THAULOW, dobrý BAERTSOEN, v pa-\nstelu výtečný MAURICE ELIOT; v kresbách a rytinách\nopět Baertsoen a hlavně znamenitý RENOUARD; v por-\ntrétu je nejzajímavější svrchovaně distingovaná, zvláštně\narranžovaná a skvostně kreslená dámská podobizna"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "491 / 492", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.16", "texte": "ArOLNÉ SMĚRY«\n\nod A. de la GANDARA, a poslední, ale mistrovské\ndílo dámský portrét od BESNARDA, nejlepší práce\ntohoto opravdového mistra, kterou jsem viděl až do-\nposud. To je uděláno způsobem tím nejjednodušším\na nejvýraznějším, tak plno života a nazíráno tak\nvelice, že by dobře sneslo sousedství i největších\nmistrů.\nS tím dojmem jsme odcházeli ze »Secesse«, spo-\nkojeni přese všechny námitky, a sotva jsme vzpomněli,\nže je také druhá výstava, v Kunstlerhause. Oté se\nnedá věru mnoho říci; je übohá, skoro tak übohá\njako naše Rudolfinum. Spousta věcí amateurských\na staromodních, bez přísného výběru a kritiky\nvšechno jako u nás. Ovšem se i mezi těmi sty slabých\nvěcí najde sem tam něco zajímavého; jmenuji jeden\npastel od CHÉRETA, dvě kresby od HELLEU, zvlášť\nvýborný pastel (krajina) od SISLEY, pak Ch H.\nPEPPERA, BESNARDA, SOROLLA y BASTIDU aJ.\nPATERSONA s velkou krajinou. A opravdu znamenitý\nje LILJEFORS ;má velkou plachtu : tetřevy na ojíněných\nvětvích ozářených ranním sluncem ; uděláno s vervou,\njaké je schopen málokterý z největších současných\nmistrů. Z českých zásilek v Kunstlerhause nejpozoru-\nhodnější je velký portrét kardinála Schonborna od\n/ v u v\nprof. ZENISKA; v Secessi vystavuje z Cechu jediný\nSCHWAIGER. - Jak vidíte, celková bilance není nej-\nsilnější, ale bohužel přece pořád ještě lepší než\nu nás doma !\n\n—r—\n\nPAŘÍŽSKÝ SALON R. 1899. v\n\nsaloně\nChamps Elysée z nejzajímavějších jest de-\nkorativní pole od HENRI MARTINA »Vodní\nvíla«. V úvalu březového lesíka, kterým\nprotéká úzký proužek vody, sedí a stojí\nv bílých řízách oblečené postavy mužů mladých i sta-\nrých. Ve vzduchu pak sevznáší duše potůčku s lýrou\nv rukou.\nBílé postavy tu v jemném měkkém stínu, onde\nteplým červánkem ozářené, hledí buď toužebně za\nsnivou představitelkou poesie údolu, vznášející se\nanebo šediví s dlouhými vousy, hlavy skloněné dý-\nchají vlažný vonný vzduch a sní klidně.\nBožský klid, jarní měkký luh a teplo červánků\npadající v tento koutek vysněného štěstí Henri Martina,\nrozlévá se mír a blaho v srdci diváka, který odchází\nmírně a příjemně dojmut.\nA právě v tomto souladném tichém štěstí, které\ndovede H. Martin v naší duši vyvolat, spočívá hloubka\njeho bílé duše.\nJeho myšlénky oděny jsou barvami květů přírody\na jeho postavy jsou jednoduché, neúhledné bez vyhle-\ndávání titěrných krás záhybů nebo oudů. Za to ale\nvyjadřují krásu svých citů, své duše, což jest podstatou\nušlechtilosti, i umění lidského.\nZa těžce želeným Puvis de Chavannem Henri Martin\njest prvním a důstojným jeho zástupcem, nahrazujícím\nvnitřním teplem svým mohutnost zesnulého mistra.\nDále pozoruhodná a krásná jest podobizna důstoj-\nníka od MAXENCE, malovaná na plátně křídovém,\npůsobící i bez mastných blýskanic olakovaných obrazů\npravdivě a přirozeně, ač poněkud suše. Maxence jest\nvážný umělec a vše, cokoli vezme do rukou, vyzní\nv přirozený soulad.\nUšlechtilý a volný postoj důstojníka opírající rukou\nvzepřenou o krb levou tvář nohy skřížené —■\nmírně z obrazu hledící, soulad barev i pohybu a síla\nkresby, řadí tuto práci k jedněm z nejpěknějšícb, jež\nzdobí letošní výstavu.\nJak lhostejně vedle této působí podobizny LEFE-\nBVRA, jak malé jsou v kresbě a prázdné v barvě,\nač jinak věrně a přesně provedené.\nLzeť dobře zde poznamenat, že kouzlo umění ne-\nspočívá v přesnosti provedení a podání, nýbrž v ušlech-\ntilosti duše umělce a jejím cítění a nazírání.\nJ. P. SAURENT vystavil veliký strop a ačkoliv\njest na tomto díle vidět silného ducha mistra, přece\nkaždý musí přiznat, že dekorativní malba není jeho\npolem. Ten, kdo výtečně maluje typy starých žold-\nnéřů i postavy urozených rytířů a vzácných paní\ntěžké kutny mnichů a bosé, uprášené a rozšlapané\nnohy chodců, jakmile se chce procházet v oblacích\nmá zmotanou hlavu.\nProto také dekorativní práce J. P. Saurenta zůstala\ndaleko pozadu za jeho pracemi obrazů historických.\nVeliký obraz ROCHEGROSSE »Zabytí císaře Geta«\nzakrývající celou stěnou a svojí plastikou přímo\nprorážející působí živě. Ale umění šlo zde\nstranou.\nDěsný obličej matky, přitisknuté ke zdi, jíž ne-\nšťastník visí na krku, vyjadřuje sice děs a břicho\noběti jest měkké a my cítíme, jak dlouhý ostrý nůž\ndo něho vniká, jak vyhrkne z něho krev a hnusně\nse rozlije po ozářené podlaze mosaikové a zatřísní\nnahé nohy všech těch vojáků, jichž nože se zdvihají,\nbodají jichž ruce se derou po oběti, rvou a škrtí.\nAle žel - obraz tento vzbuzující účast podobnou\njako nějaké neštěstí, zabití, vražda lákající diváka,\npředvedením skutečnosti, a budící zvědavost, nevy-\nvolává v duši pozorovatele jen údiv, snad i strach\na hnus.\nNení-li ušlechtilost výsledkem díla umělcova, pak\nani dílo není prací uměleckou, a stává se pouhým\ndokladem, jenž z rámu krásných umění vypadá úplně.\nZajímavostí salonu, kde loni byl zamítnutý Balzac\nRodina jest letos Balzac Falquiera.\nJak se každý pamatuje a z reprodukcí mohl po-\nzorovat Balzacu Rodinovu se vytýkalo asi následující:\nZe se kácí na zad, že je to strašidlo, a že mimo za-\njímavého celkového obrysu nic na něm není.\nJá ctitel Rodinův sám nemohl se übránit spoustě\nnázoru, a odsoudil jsem na polo svého miláčka\numělce. S pochopitelným zájrůem čekal jsem na ná-\nvrh Falquiera, jehož nešťastná ohromná socha v Pan-\ntheonu každému as známa."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "493 / 494", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.17", "texte": "JAN DĚDINA\nILLUSTRACE."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "495 / 496", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nSuď každý sám z následujícího vylíčení. Balzac byl zavalitý, krátký, tlustý člověk, Falquiere posadil\njej na kamennou lavičku, nohu přes koleno, ruce přes ně semknuté, hlavu lehce nakloněnou, zamyšleného,\ntak, jak si jej asi představoval v jeho zákoutí v ulici Sv. Jakuba. Ač socha působí dosti mile, zdá se mi,\nže tlustému člověku není pohodlno, přeložit krátkou tlustou nožku přes masité úzké koleno nohy druhé a že\ntedy veliký Balzac by byl vydržel tento těžký pohyb malounkou chvilku vyjímaje toho schází celé\nosobě vazba a složitost tělesná, bez níž i třeba tlustý člověk, není, tak že postava zhlíží poněkud jako obal\nněčím vycpaný. Naposled pak, na co Rodin položil váhu největší, • tak že mnohému se zdálo, že zanedbal\nprovedení, —zachycení výrazu obrovitého ducha Balzacova, povzneseného vysoko nad ostatní svět, Falquier ne-\nvystihl. Jeho Balzac jest klidný, dumající, ale sochařsky svým zevnějškem nas do svého nitra neuvádí.\nUMÉLECKÁ A UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÁ VÝSTAVA RAKOUSKO-UHERSKÁ V PETROHRADĚ A\nMoskvě (od listopadu 1899 do ledna 1Q00). Dlouho a velmi mnoho mluvilo se o potřebě, aby umělci\nčeští súčastnili se korporativně některé zahraničně výstavy. Jednalo se o 'to, když bylo na čase pomýšleti\nna obeslání příští světové výstavy pařížské, jednalo se o to loni u příležitosti jubilejní výstavy vídeňské a\ni později když pomýšleno na separátní výstavu v secessi vídeňské anebo v Mnichově. (Najde se snad někdo,\nkdo brousiti si bude vtip na tom, že i Vídeň kladou umělci »za branice« než necítí-li se nikdo z nás\nve Vídni doma, tím méně český umělec na výstavách tamějších.) Jednalo se ale k všeobecné účasti a\nčinnosti scházelo tak mnoho, ze se vždycky jednaní rozbilo. Tentokráte jedna se o obeslaní výstavy v Pě-\nti ohiadě Moskvě, kde carská společnost k povzbuzení umění na Rusi pořádá občasné výstavy\ncizích států a národností, aby tak seznamovala ruskou veřejnost s jich uměleckou produkcí, a při nichž\nobycejne k zájmu vystavovatele a pořadatele pojí se zájem toho kterého súčasiněného státu. A tu také ra-\n\nJAN DĚDINA.\n\nJ. BENEŠ: II. AKCESIT.\nZE III. SOUTĚŽE »V. SM.« NA TAPETU.\nJ. FILIPPI: IV. AKCESIT."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "497 / 498", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.19", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nII. sou-\n[illegible]»V.S.«\n[illegible]O: H. O.\n\nkouské ministerstvo osvěty a vyučování, hledíc co\nmožno nejvíce zdárný výsledek výstavy zajistiti, obrá-\ntilo se\" prostřednictvím místodržitelstev na korporace\numělecké, aby svým vlivem na obeslání výstavy pů-\nsobily. Delegáti českých spolků kladli hned od prvo-\npočátku za podmínku sůcastnění se »zvláštní české od-\ndělení v rámci výstavy rakouské« na kteroužto podmínku\ntaké ministerstvo přistoupilo, ale vyžádalo si\nohled na obě národnosti. Tento pojem o českosti vý-\nstavy ovšem nekryl se s pojmem naším, leč přes to\nneupuštěno od původního zámyslu v plném přesvědčení,\nže právě v takovém oddělení bude zřejmo, jakou pře-\nvahu mají Češi proti Němcům. České spolky tedy vý-\nstavní komitét obeslaly Němci do ustavující schůze\nnepřišli, pak ale na zvláštní vybídnutí od místodržitel-\nství své delegáty (Jakše a Menzla) do komitétu vyslali,\nale pak je zase odvolali. »Manes« zastupovali Klusáček\na Šaloun, »Jednotu výtv. umělců« Hynais a Maudr, »Um.\nBesedu« Liebscher a Schnirch; kooptací rozšířena jury\no pp. Myslbeka, Pirnera, Mařáka a Suchardu. Přání\nvlády, aby do komitétu přípravného a jury povoláni\nbyli také přátelé umění, vyhověno nebylo, za to ona\njmenovala sama p. Vojt. ryt. Lannu. P. p. Myslbek,\nPirntr jakož i ryt. Lanna na své funkce resignovali.\nMáme pevné přesvědčení, že tentokráte se souborné\nvystoupení českých umělců podařiti může, protože\nkrátkost času nepřipouští velikých disputací a rozbrojů\na dále proto, že příliš malý prostor a malý počet\nobrazů, jenž pro celou říši je přípustný (maximálně\n250 olejů, 150 akvarellů, kreseb a rytin a 150 drob-\nných skulptur) nebude vyžadovati zvláštního napjetí k zaopatření materiálu pro oddělení české, jež dle dispo-\nsicí obnášeti má asi x/4 oddělení rakouského. Jest jen na jednotlivcích, aby pamatovali, že tentokrát se jedná\no representaci českého celku.\nPRAHA 1899. Souhrn zprávapamětí s poznámkami »V. S.« — Elektrika na mostě Karlovu.\n_ Klášter Pavlánský. — Domy při vyústění ulice M e 1 a n t r i c h o vy etcí na Staroměstské\nnáměstí se rozbourají. — Zastavění jeleního příkopu. — Oprava Rudolfina. Úprava praž-\nských hospod a kaváren. Zájem o nové mosty, assanaci a komunikační prostředky zatlačil docela do\npozadí zájem o starou Prahu. Městské\nradé docela vážně předkládá se nový\nprojekt šikmého mostu z assanace\nna letenskou pláň, jehož provedení pře-\ndem schvaluje se těmi, již za každou\ncenu musí míti spojenu příští vilovou\nčtvrť se čtvrtí pátou.\nK.omunikace ! až mráz přeběhne\nčlověku po zádech, když zaslechne to\nslovo a což teprve, když s ní ve spo-\njení najdete »vrchní vedení elektrické«\na »most Karlův? Aě rádi bychom\nse při tom pousmáli nemůžeme, o věci\nté uvažováno docela vážně, a uznáno,\nže je to jedině možné spojení starého\nměsta s Malou stranou. Nic neprospělo\nprotestování p. architekta Munzbergera.\nNáhled páně Křižíkův a většiny za-\ntím prorazil. Bohudík trať koňské\ndráhy také zatím v nejbližších dnech\n\nZE III. SOUTĚŽE\n»V. S.«\nHESLO H. *"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "499 / 500", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nv elektrickou přeměněna nebude. Do té doby doufáme,\nže zavládnou na radnici jiné názory, jež nedopustí,\naby byl most Karlův zhyzděn tím způsobem, jak v do-\nmnění, že páší vtip, ukazovaly před rokem satyrické\n»Petrklíče«*).\nO klášter pavlánský nejeví se nikde zbyteč-\nného strachu, jen p. arch. Múnzberger, patrně znaje\ndobře okolí, ve kterém se nalézá, naléhá na adaptaci\ntéhož k účelům městským. A nikde více ani slovíčka\nsouhlasu ani slovíčka odporu pro nebo proti adaptaci,\nnikde ani slovíčka pro nebo proti regulační čáře na\ntěch místech. Zalekli se pánové nejnovějšího svého\nvandalismu na staroměstském náměstí a nemíní opravdu\ndále v něm pokračovati anebo myslí »až čas\npřijde, samo vyjde« ? nechť příčina té shovívavé\nmlčelivosti jakákoli, jen když nebude znenadání pře-\nrušena zavoláním z městského zdravotního úřadu. Bude\nto otcům města větší zásluhou, zůstane-li stát bývalý\nklášter pavlánský »z milosti«, než kdyby byl bořen\n»bez smilování«.\nAle bláhoví! jak můžeme jen na chvilku upadati\nv domnění, že na staroměstské radnici hnulo se ve\nvětšině svědomí! Jak nerozumné, kojiti se nadějí, že\ntam zavládne bez zvláštních vnějších popudů jiná než-li\nta bourací nálada ! Tím snem\nopravdu můžeme se těšiti\njen ve spaní jakmile se\nprobudíme, poučí nás o jiné\nskutečnosti nějaká nepatrná\nzprávička, jako je ku př.\ntato:\nZ rady král. hlav.\nměsta Prahy. Na schů-\nzi dne 18. t. m. usne š e-\nnoučiniti sboru obec-\nních starších návrh na\nkoupi domu Čís. 971-1.\nv ulici Melantrichove.\nDále usneseno zavě-\nsti vyvlastňovací ří-\nzení ve příčině sou-\nsedního domu č. 462-1.\nna nároží ulice Me-\nlantrichovy a Staro-\nměstského náměstí a\nvyložiti plán polohy\nMelantrichovy —«\nPo domech na severní stra-\nně náměstí přijdou tedy na\nřadu domy v protějším úhlu\nnáměstí. (Viz zprávu v 1.\nč. roč. 111. str. 40 a násl.)\nO čem radil se Občanský klub staroměst-\nský dne 20. října loňského roku a čemu z plna\nsrdce tehdy přizvukoval pan starosta dr Podlipný, to\nstane se za krátko skutkem. Proti tomu nepostaví se\nna odpor snad ani panem starostou obávaní pří-\nvrženci starobylého a uměleckého rázu Prahy, bohužel\nnepostaví, protože již předem budou viděti to nepře-\nsvědčitelné množství »rozumných« hlav, které tak\ndlouho vypínati budou. ale jen proti poctivým za-\nstancům staré Prahy hrdá a nepodajná čela, dokud\nširší vrstvy spáti budou tupý spánek nevšímavé ma-\nlátnosti. Ozve-li se někdo, bude-li se ptáti po příči-\nnách boření, odpoví se mu větami, v nichž na předním\nmístě bude slovo »komunikace«, »ozdravění poměrů«,\ntaké »uspíšení assanace (v V. čtvrti)«, zkrátka opa-\nkování všeho toho, co mluveno bylo před rokem a\nproti čemu psali jsme v loňském ročníku č. 1. sl. 40.\nnásl. Od té doby zajisté se ani náhledy ani důvody\nnezměnily, nejvýše že nějaká chytrá hlava se najde, že\nstaroměstský orloj potřebuje větší distance a pánové\nze vrat radnice většího rozhledu.\nV zastavění Jeleního příkopu má býti se\nsvolením městské rady pokračováno, čímž chyba jednou\nspáchána, nikoli odčiněna, nýbrž zveličována a pro\npříští dobu ještě více ztíženo\nji napraviti.\nVšecko co shrnouti mož-\nno pod význam technického\na uměleckého věhlasu regu-\nlujících a nivelujících od-\nborníků naší veleobce shr-\nnulo se na uhohý Pohořelec\nna Hradčanech. **) — Oce-\nniti práci zde dosavád vyko-\nnanou slabému péru nemož-\n\nZE III. SOUTĚŽE\n»VOLN. SMĚRŮ«.\nV. PREISSIG\nI. AKCESIT.\n\n*) Z nejhodnověrnějšíeh úst\nse dovídáme, že městská rada\nmá nejlepší úmysl nalézti u-\nmělce, jenž by navrhl spůsob\ntohoto vrchního vedení, jinými\nslovy, jenž by jednou vzal zod-\npovědnost za to zhyzdění mostu\nKarlova. Ubezpečujeme předem\nty, kteří se o to namáhají, že\ntakového beránka mezi našimi\nopravdovými umělci nenajdou.\n**) Upozorňujeme na toto\nnyní monstrosní náměstíčko\nvšecky pány ze sboru i rady;\nzde najdou mnohostranného\npoučení o věcech, jak se pro-\nvádět nemají a nesmí, bližší\noceněni všeho co tu spácháno\nponecháme si pro některé čí-\nslo příští."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "501 / 502", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.21", "texte": "»V OL N É SMĚR Y«\n\nno : zde dělali městští rádcové a technikové co se\njim líbilo, žádná umělecká komise, žádná memo-\nranda uměleckých korporací se jim nestavila\nv cestu a tak dokázali, co malebného, co\nkrásného dovedou. Nuže, ku předu! Hr dolů!\nNa Prahu !\nČeská spořitelna opravuje znač-\nným nákladem budovu Rudolfina. Pe-\nlichající omítka otlouká se na celé budově dů-\nkladně a nahrazuje novou, snad lepší proti\ntomu zajisté nemůže býti žádné námitky, ale\nzároveň oškrabují se figury na ballustrádě dů-\nkladně a proti tomu protestuje každý soudný\nčlověk, neřku-li umělec vůbec a sochař zvlášť.\nV české spořitelně, jejíž nákladem oprava se\nděje, zasedá zajisté mnoho pánů, rozumících\numění, rozumících i tomu, jak s uměleckými\ndíly zacházet, ale tentokrát zapomínají, že ose-\nkáváním figur, übírajícím na vyvýšeninách dva\ni tři millimetry a v hloubkách pak nahražováným\nnatíráním cementové barvy, dílu pramálo po-\nslouženo bude. Vzpomenou-li si potomci těchto pánů neboť po nich jistě cizí krev k vedení ústavu se ne-\ndostane opět po dvacíti letech soch podobným způsobem zkrášlit, zbudou po krátkém čase místo figur\nna balluštrádě neforemné balvany, na nichž pak pomalu ani znát nebude, kde hlava od trupu se dělí, natož\naby zachovány byly jemnější detaily. Víme, že nejedná se zde tolik o vzhled uprášených a ukouřených soch,\njako spíše co možná největší náklad na opravu, nesmíme raditi, kde by se jaká položka zvýšiti dala, aby\nnebylo pracem sochařským üblíženo, ale za to musíme protestovati proti takovému zacházení s pracemi\numělců již nežijících. Podobným »okrašlováním« nejenom že se jemnější formy i při pečlivém provádění\nničí, ale zároveň odstraňuje se svrchní prachem a kouřem zkornatělá vrstva pískovce, která dalšímu zvětrá-\nvání lépe může vzdorovat, než-li očištěný pískovec sám.\nÚprava místností, v nichž jsme se zvykli representovati (jsou to hospody a kavárny) stojí\nopravdu za povšimnutí. Prosíme, aby nám nebylo ve zlé vykládáno, že hospody a kavárny považujeme\nza representační místnosti vždyť tím není nic tak zlého řečeno, vyvinovali jsme se jinak nežli Francouzi\na Angličané, nemáme tedy jejich salonů a musíme cizí hosty chtěj nechtěj seznamovati s českým životem po\nhospodách a kavárnách. Je na nás, abychom se na ty místnosti trošičku blíže podívali: Velká kavárna\n»Slavie«, jaký to přebytek vkusu! o nádheře nemluvíme, na tu nemáme zbytečných — Těch\nskvostných tapet! toho malovaní po stro-\npech až se člověku žaludek obrací. A\n»u Choděry« s jakou chloubou díváme\nse na výzdobu místností, o níž i\nžurnály (!) pochvalně se zmínily. A co\nty ostatní? Sem tam kdesi shledáme se\ns kusem nábytku zdejší firmou některou\ndobře zpracovaného, sem tam obětována\ni anglická tapeta a na ní hned velké zrcadlo\ns německým lepeným rámem, ale kus snahy\npo slušné originelní úpravě jednotlivé míst-\nnosti neshledáme nikde. O svém vkusu ne-\nsmíme nikde v těch »representacních« míst-\nnostech se před cizincem zmíniti, abychom\nho zbytečně na okolní ostudnosti neupo-\nzorňovali. A nejhorší při tom je, že ne-\n\nFR. SKALÁK.\nIII. AKCESIT\n»V. SMĚRŮ«\nNA TAPETU."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "503 / 504", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-09.1.22", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GREGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nsmíme se při tom ani v du-\nchu omlouvati chudobou\nvždyť na takové nevkusné,\nšpatné malování vyhází se\ndvakrát i pětkrát tolik, než\nco by stálo jednoduché sluš-\nné natření stěn, vždyť takový\nvídeňský barokní odjinud\ndávno -vyhozený nábytek\nstojí při nejmenším zrovna\ntolik, jako by stál vkusný\nnábytek výroby původní.\nJe to smutné, že nemáme\nkde zmíniti se o výjimce,\nčiníme-li to při »Cafée\nCorso« nečiníme to z nadše-\nného obdivu nad prací F.\nOhmanna, ale abychom uká-\nzali, že to nejsou naši\nlidé, kteří si kousek luxusu\ndovolí, by alespoň budili\nzdání o požadavcích svého\nvkusu.\nK SOUTĚŽI NA OPONU\npro spolek divadelních\nochotníků »Hanka« ve Dvoře\nKrálové došly čtyry návrhy.\nUvádím je dle sujetu »Be-\nneš Hermanóv«, »Záboj a\nSlavoj«. » Jelen« a »Zbyhoň«.\nProtože k zaslaným pracem\nnebyly přiloženy obálky se\njmény jurorů rozhodla o udě-\nlení cen redakce : Cena prvá\npřisouzena návrhu »Zby-\nhoň«, druhá návrhu »Jelen«.\nK oběma pracím jako autor\npřihlásil se pan Vladimír\nŽupanský, s nímž další\njednání o provedení výše\njmenovaným spolkem navá-\nzáno.\nVANTVERPÁCH BYLA\notevřena 12. srpna souborná\nvýstava děl van\nDyckových podle pří-\nkladu nedávné výstavy Rem-\nbrandtovy a právě odbývané\nvýstavy děl Velasqueza. Za\nnejskvělejší Číslo její poklá-\ndá se veliký obraz »Vztý-\nčení kříže«, který dosud vi-\nsel nepříznivě umístěn v ko-\nstele courtraiském a teprv\nteď, byv sňat, objevil se\nv plné své kráse.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ. Z ČÍSLA PŘEDCHÁZEJÍCÍHO OPAKUJEME: SOUTĚŽ PÁTOU,\njejíž předmětem jest obálka pro »Volné Směry«. Kresba provedena budiž ve dvojnásobné skutečné\nvelikosti (60 X 4'6 cm) a to tak, aby dvěma deskami fotografickou reprodukcí vystižena býti mohla, pone-\nchává se však konkurujícím voliti jiný způsob přímé reprodukce, když se ku provedení sami zavázati\nmíní. Obálka obsahovati musí dosavadní nápisy: Volné Směry měsíčník umělecký vydává spol. Mánes\nRočník Číslo Měsíc. Ceny udělí se dvě v obnosu 100 a 50 kor. Redakci v této konkurenci zastu-\npovati bude p. J. Schusser. Návrhy zaslány buďtež do 15. září členu redakce K. L. Klusáčkovi (167-III).\nPRO ŠESTOU SOUTĚŽ »V. S«. ŽÁDÁ SE MODEL MISKY NA POPEL PRO KOVOVOU LITINU. MlS-\nka v největším svém rozměru nesmí přesahovati 15 cm., provedena budiž v modelu sádrovém neb voskovém\nneb plastilinovém v přirozeně velikosti tak hotově, aby odlití z modelu přímo provedeno býti mohlo.\nProvedení a výzdoba misky budiž vkusná, ale co možno nejjednodušší, aby prodejná cena kovového od-\nlitku nepřesahovala obnos 10 zl. Ceny 50, 30 a 20 korun. Redakci zastupovati bude p. Vlad. Županský.\nModely zaslány buďtež do 1. října do 6. hod. večerní členu redakce St. Suchardovi, Rudolfovo nábřeží č. 6.\nProstřednictvím p. Jos. Němce požádáni jsme, abychom pro firmu Jindřicha Jindříška v Kyjevě na Rusi vy-\npsali jako následující\nSEDMOU SOUTÉŽ »V. S « NÁVRH OBÁLKY NA CENNÍK HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ. VELIKOST KRESBY\nv dvojnásobné skutečné velikosti (514 X 346 mm). Obálka obsahovati musí slova: »Založeno r. 1882.\nHlavní depot hudebních nástrojů« pak volné místo pro případné doplnění tohoto texťu a firmu »J. U. Jindřišek\nKiev«. Ponechává se navrhovateli voliti dva neb tři tony k reprodukci. Ceny uděleny budou dvě 60\na 40 korun. Redakci v této konkurenci zastupovati bude J. Schusser. Návrhy zaslány buďtež do 1. října\ndo 6. hod. večerní K. L. Klusáčkovi (167. III.)\n\nZE III. SOUTĚŽE »V. S.«\nHESLO B HAD."}]}