{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-10", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_sha256": "34c0513f2a82e5fb48a891f54ace46580b78882dab1497f5506dc5e87139742b", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_10/bmtnaan_1899_10.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_10/bmtnaan_1899_10.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c001", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "555 / 556", "image_debut": 1, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.1", "titre_corps": "7. září 1899 pod Ještědem.", "titre_sommaire": "7. září 1899 pod Ještědem.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1359, "texte": "7. září 1899 pod Ještědem.\nJako strážný lev, zpola vztýčený a naslouchající, sám a sám ze\nširé roviny zvedá se vrch Ještěd. Malebným obrazem svým upoutává\njiž z dálky, vábí na svoje, pracně vzdělané úpatí, do svých šumi-\nvých lesů, skalnatých roklí, divokých strží a lysé témě jeho jako\nby opředeno bylo dumou mythickou.\nDivoké větrně burácívají z lesů jeho do kraje, chmurné mlhy\nvystupují z rozrytých jeho boků, mrak za mrakem přehání se po jeho\nčele. Z dalekého okolí obracejí se tázavě zraky k němu, proroku\ndobrých i zlých časů. Nebývaly to vždy jen bouře úrodu ničící,\nvichry stromoví vyvracející, jichž rodištěm bývalo záhadné jeho luno.\nBouře v českém lidu oživlé mívaly tu své ohnisko, svůj vznik a po-\nslední jejich vzdor houževnatě bránil se skonu v těch končinách.\nChodívala kdysi mezi jeho krásami žena. Pražačka to byla\na na knihách čarodějných prý říkala; ta život na stráních ještědských\nchtivě pronikala. A vskutku asi nějakých kouzel byla mocnou jakž\njinak by se jí byla otevřela srdce drsných, záhadných dětí Ještěda,\njakž jinak on sám by se jí byl přiznal s každým svým tajemstvím !\nLásku láskou si tu dobyvši, učila pak i jiné milovati pochmur-\nného strážce českého severu a děti jeho; s obdivem upřímně se vyři-\nnuvším zalétaly mysle přemnohých k těm pramenům nových, silou\ni krásou vábných příběhů, k těm končinám, kde Krejčíkova Anežka"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2217, "texte": "svůj život obětovala, kde skalák trpěl a dcera lamačova otce svého\nodpouštěti učila, kde Sylva, Antoš a Járovcová velikou vášní hynuli,\ntam fílkové a lesňáci se skrývali, až mužatka Frantina vůdce jejich\nzavraždila, život i lásku zároveň blahu lidu svého obětujíc; tam\nEvička ze mlýna stala se hrdinnou mučednici a vesnická kantůrčice\nnad pražským doktorem zvítězila. Tam snad ještě dnes někde hrčí\nvoda do koryta, kde večer děvčata tolik si toho vždy měla povídati\na jistě by tam našli stezičku, po které Cilka hrobníkova šla na svoje\nnáhlé námluvy, či chalupu, kterou sdědila nebožka Barbora, ve své\nprostotě tak podivuhodná česká žena. Dosud habry tam šumí nad\nstudánkou, kde vášnivá Dalena, všech kouzel znalá, setkala se s ne-\nmodlencem a jemu i všem, kdož příběh jejich poznali, zjevila, jak\nhluboká moudrost skryta v pověře její kouzelných prostředků; dosud\nvám tam okáží sochu svatojanskou, do které Luhovských nemodlenec\nstřelil a dokázal, že největší oběť dovede, aby lid jeho spasen byl;\nsnad i zemanský statek jejich vám ukáží, třeba rod Luhovských\ndávno již vymřel jako ty staleté duby na skráních Ještěda! . . .\nPrvní zavanutí jeseně dechlo dnes na starý vrch, který stal se\npamátným objevením jeho příběhů; mlhy a mraky rozložily se mu\npo úbočích a lidé z okolí zraky své k němu obracejíce, říkali si, že\nukazuje na smutný čas.\nBa, smutný čas.\nNevrátí se k Tobě už paní s knihou čarodějnou a čarovnou\nmocí v srdci, své Darmom, už kolik let na její návrat čekáš, ostra-\nžitě nad krajem jejím vévodě. Nepřijde již do lesů tvých poslouchat,\no čem koruny jejich si šeptají, aby znova a znova vypravovati mohla\n0 Tvých dětech, které nikdo tak jako ona proniknouti oceniti a v pravé\njich podobě hrdě celému světu okázati nedovedl. Darmo čekáš\n1 se šlechetným synem Tvým, kterého do života za vůdce jsi jí dal,\nodpočinuli na věky, daleko od Tebe.\nA pamatuj dobře, příteli Ještěde: nejsi pouze nesmrtelným svědkem\npříběhů ve stínu Tvém protrpěných, a strážcem toho věrného lidu\ntam na severu jsi nyní také Jejím nehynoucím památníkem, ja-\nkého není každému přáno a jakého ona si zasloužila, slávu tvoji\nsvětu objevivši. Zahal své lesy v smuteční roucho jeseně a uč je\nšuměti novou zkazku o velikém Jejím srdci!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "539 / 540", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1501, "texte": "Hlaholila jizbou tklivě tato píseň:\nZa temnými lesy, za lesy za hustými,\nza zelenými sady, sady kvetoucími,\nzaplakala dcera v stesku po své matce,\nžalovala hořce, zavolala smutně:\nProč mě, matko moje, k žalu porodila's ?\nproč v tu cizí stranu, bědnou, za muž dala?\nPlná tři už léta jsem tě nespatřila !\nPoletím teď k tobě v ptáka proměněna!\nPoletěla k matce a v zeleném sadě\nna jabloň usedla, která květem plála,\nžalobnou svou písní matku probudila,\nprolévajíc slzy, sad až porosila.\nMatce srdce bolí, svolává své děti:\nJaký pták to v sadě podivně tak zpívá,\nže mi srdce v prsou samým žalem puká?\nŘekl bratr starší: zastřelím ho šípem!\nMladší bratr kámen v měkké trávě hledal,\nale sestra věrná, zalila se pláčem :\nMatko, řekla, matko ! Nehnala snad touha\nnaši strádající z cizé, chladné strany,\naby ptákem spěla domů k rodné matce?\nKdyž tu žalnou píseň Roman slyšel,\nvzpomněl v stesku si na vísku svoji,\n•otce vzpomínal i matky dobré,\nvzpomínal svých pošetilých činů,\nschvátil žal ho kajicný a palný,\nschýlil s pláčem skrytým na stůl hlavu,\nzdálo se, že usnul zpilý vínem.\nDlouho zůstal tak, až ticho bylo v síni.\nHospodář se lehce dotek hlavy jeho :\nVzbuď se, pravil, čas je v lůžko lehnout!\nJinoch vzpřímil se a pravil tichým hlasem:\nNesklonil mi na stůl bujnou hlavu spánek,\nale hoře moje, tesk a provinění !\nVypravoval vše, co s ním se bylo dálo.\nHospodář mu pravil: Zůstaň tedy u mne,\nkupcem jsem a bohatým mě zovou.\nV službě mé buď věrný, zůstaň na tři roky,\nnahradím ti štědře, budeš spokojený."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "541 / 542", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.4", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2610, "texte": "Domů vrať se potom k otci svému, k matce,\nradost aby melo srdce jejich vérné.\nVděčně přijal Roman, podal na slib ruku,\nna tři léta služby u kupce se zadal.\nSlužba na tři léta čas jak voda minul!\nZa dnem plynul den, za týdnem týden mizel,\nměsíc za měsícem, jak když tráva roste . . .\nPilen jinoch byl a opatrně střádal,\nnechodil už v cárech, sukno kupec dával,\nkabát lemovaný měl zas rudým zlatem, .\ns límcem vyšívaným ryzím, bílým stříbrem,\nhedvábný zas pás měl sedm barev duhy\nčapku ze sobola zas měl zámořského\nškorně z tureckého sahánu, pestré,\na za pasem měšec naplněný zlatem.\nŠťasten zdál se Roman dobrým lidem v městě,\nale v srdci choval skrytě bolnou jizvu\nrojily se dumy v někdy bujné hlavě,\ntáhly bouřné chmury jeho mladou duší:\nbdě i ve snu stále kořistí byl touhy,\nustavičně vídal v sněžné, truchlé stepi\nstrmět ze soumraku vysoký stan bílý\nze clon z aksamitu, z hedvábí a slyšel\nvábný onen hlas, jenž zval ho zahrát v šachy,\nviděl bílou ženu, v labutí té říze,\nplavé její vlasy, hluboké ty oči,\noči temnomodré, jako noční nebe,\noČi nesklopené, bez dívčího zmatku,\nslova záhadná též slyšel její stále:\nBudu s tebou, budu, do rakve i hrobu!\nTrojí onen úder šachovnicí cítil,\nuhoď přikován že k ní byl jeho osud\ntemným oním čarem. Kde však, kde však dlela?\nZmizela a za ní klid šel jeho duše,\ndo skonání, Bože! na věky a věky!\nZa dnem den pominul, za týdnem zas týden,\nměsíc za měsícem, rok za rokem mizel,\nale srdce jeho bylo stejně choré,\ntouha jeho byla stále stejně silná,\nbolest jeho na mžik ani neminula ...\nSloužil léta tři, už tři bez poloviny,\nbylo jaro krásné, jaro plné květů,\nnad zeleným sadem bílé mraky pluly,\ndrobní ptáci v keřích sladce pěli.\nV zahradě stál Roman v tiché dumě,\nnad ním hlahol zvonů v modru chvěl se,\nneboť slavně svátek vyzváněli.\nSlyšel krok, a kupec jemuž sloužil,\npřed ním stál a usmíval se vlídně,\nusmíval se, jal se hovořiti:\nRomane, vždy zadumán jsi, smuten !\nBolí mě to, neboť v lásce mám tě!\nCo tě tíží? Ach, já vím to, vím to!\nSamoten jsi příliš, stýská se ti.\nOžeň se, můj dobrý, milý synu.\nVejdi v sňatek s mladou duší děvou.\nMlčel jinoch, klopil oči k zemi,\nnesmírná mu tíže v srdci leží,\nvidí bílý stan a luznou ženu,\ncítí úder zlatou šachovnicí\nsotva víčka očí zadržujou slzy.\nAle dobrý kupec dále mluví:\nMnoho lodí po moři mi siném pluje,\nmnoho zboží bohatého, víš to, chovám,\nrozdělím je správně mezi dcery svoje,\njedna za muž šla a druhá mladší\njako ptáče prozpěvuje v domě.\nSličná je a jako slza Čistá\nnuže, vydám za muž dceru svoji tobě,\nsvěřím ji v tvé ruce, dobrý june,\nvím, že milovat ji budeš věrně\ndojato je tebou její srdce !"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "543 / 544", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2520, "texte": "Do země jak vkopán, bled, stál Roman,\nale dobrý kupec pousmál se.\nPřekvapen jsi, řekl, mými slovy,\nnežádám bys na ně odpovídal\nna večer si klidně promluvíme.\nOdcházel a tisk mu Roman ruku,\nvděčně za tu velkou jeho lásku.\nKupec pravil: odpověď ta stačí!\nObjal juna micky, požehnal mu,\nodešel a Roman hleděl kolem\njak by dřímota jej ovládala,\njak by sen ho mámil neurčitý,\nmlha byla v mladé jeho hlavě,\nsrdce podivně mu v prsou bilo.\nDumaje šel z kvetoucího sadu,\npodél řeky šel, za město kráčel\nmezi stromy na zelenou nivu.\nTicho bylo, ticho, pouze vítr\nv dubech šelestil a v útlých břízách\npojednou však Roman slyšel mnoho kroků,\npozved hlavu hle! zde velký palác stojí\nbílý palác na pokraji háje,\nrůže voněly pod jeho okny,\npnuly se až k otevřeným dveřím,\nse dvou stran kam volné schody vedly,\nschody, po nichž hojně hostů spělo,\nhlučně vzhůru spělo k slavným hodům.\nPřicházeli muži, v rukou housle měli,\npřicházely mladé dívky sličné,\njarní květy měly v plavých vlasech\na na bílé ruce seděl každé\nslavík šveholící sladkou píseh.\nZachvěl Roman se tím jarním čarem,\nchtělo se mu žít a radovat se,\nusmívat se jak ti mladí muži,\nzpívat jak ti ptáci sladce pěli'\nChmura jeho náhle pominula,\nvolno bylo mu jak orlu nad oblaky!\nV tom, hle, z háje vycházela sama,\nskvělá jako hvězda, žena krásná,\nvlasy její plavé jako měsíc,\nve dvou perlami posetých proudech\nna ramena tekou jí, proud třetí\nteče v týl, je zdoben rudým zlatem.\nBrvy temné jako sobol černý\nnad očima půvabně se klenou,\nnad očima jako noční nebe\ntemnomodrýma plnýma kmitu\nsvětel nadzemských a tajuplných blesků ! . .\nVzkřikl Roman, přízrak poznal stepní,\nvzkřikl divoce a zaslechla ho,\nšla po schodech vzhůru k dveřím domu,\nkynula mu krásnou bílou rukou,\ncaromocně plály její zraky\nnesklopeny, bez dívčího zmatku . . .\nBystrým krokem, jako jelen bouřil\nRoman vzhůru, vzhůru k slavným hodům,\nnezván za přeludem svým, do skvoucí síně.\nVešel bez dechu a neklonil se\nani před obrazem, ani hostům,\npo boku jí kles za zlatým stolem\nna stolici prázdnou . . . Bez pozdravu\nhleděl na ni vyčítavým zrakem,\npravil šeptem : Věrolomná, krutá !\nJak jsi dodržela svého slibu?\nPamatuješ přec na slova svoje:\nbudu s tebou do rakve i hrobu ?\nUsmála se bílá, luzná žena,\nodvětila: Věrna svému slibu\nbyla jsem a budu ještě více!\nNecítils po celou tuto dobu\ntíž v svém osiřelém, vroucím srdci ?\nchmurnou dumu v bujné mladé hlavě?\nneurčitý smutek v choré duši?\nOna tíž, ten smutek, ona duma,\nbyla já jsem, věrná tvoje družka!\nŘekla tak a vzala zlatou číši,\nnalila v ni zeleného vína,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2140, "texte": "podala ji Romanu a řekla:\ndobrý june, pij, na nové družství,\nna náš svazek nerozlučný, pevný!\nRoman číši vzal a hleděl do vnitř,\nvíno kypělo v ní po kraj varem,\nsloupem pára z vína stupovala,\npálila číš v ruce jako oheň.\nVypil jedním douškem plnou -číši,\nvypil do dna mráz mu prošel tělem,\nbylo mu jak v dusné zimní mlze.\nVedle sebe slyšel nyní šepot,\nšeptala mu luzná jeho družka:\nRomane, jsi můj teď nerozlučné!\nVíš, co jsem ti řekla tenkrát v stepi,\nv bílém stanu, než jsme v šachy hráli?\nŘekla jsem ti: zrodila mě země,\nsyrá naše matka, zpod kamene\nvyšla jsem jak pramen chladné vody . . .\nŘekla jsem ti, nevolá mě nikdo,\nkdybys' jméno moje věděl, prchal by jsi!\nNuže, druhu, povím ti své jméno.\nHoře jsem. Jsem tvoje nyní hoře!\nS úsměvem se rozluč, bezstarostným,\ns radostí se rozluč do skonání! . . .\nHrůza nesmírná šla z toho šeptu,\nhrůza smrtná z očí nesklopených\nzela na Romana . . . Srdce jeho,\nzdálo se, že kamení tou hrůzou.\nVyskočil jak ostrým mečem bodnut,\npotácel se k dveřím, těžké nohy\ndále nenesly jej, opíral se\nzoufale o stěnu, žalem zlomen.\nHoře za ním zavolalo krutě:\nPrchej, prchej, kam tě nohy nesou,\nneuprchneš nikdy svému Hoři!\nKdyby's v lese skryl se nejtemnějším,\nsrubám les, a najdu tebe, druhu !\nVysoká je tráva širé stepi,\nskryješ tam se skosím step já celou !\nMnoho komnat obsahuje palác\nmocných knížat, v utajenou kobku\nskryj se tam, a zažhu celý palác\nv troskách jeho zajisté tě najdu !\nKupec tvůj ti dává dceru svoji ?\nOžeň se, můj druhu! Nalezneš mě\nv síni svatební u svého lože!\nDobrá matka žije ti a otec ?\nVrať se k nim a uveď mě, své Hoře\nv rodný dům svůj, pod posvátnou střechu !\nHoře smálo se jak vítr skuČí\nv zimní noci opuštěnou stepí.\nSebral Roman všechny síly svoje,\nprchal slepě kam jej nohy nesly.\nBěžel jinoch, běžel podél řeky,\npřišel k domu kupce, jemuž sloužil,\ndýchal těžce, odpočinul chvíli,\nopřen o plot zeleného sadu.\nHleděl do zahrady. Pod kalinou,\nkterá květem osypána byla,\nmladé dívky vedly chorovody,\nmladé dívky, družky dcery domu,\nona sama, Duňa, věnec vila,\nnaslouchala zpěvům milých družek.\nZpívaly o děvě osiřelé,\nkterou macecha zlá, závistivá\ndo kláštera chtěla mocí nutit,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.7", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 3418, "texte": "vědouc, že tu dívku mladý kníže\nmiluje a za ženu si žádá . . .\nZavřela macecha dům a řekla:\nNa stolici posaď se zde zlatou,\nustřihnu tvé plavé, dlouhé vlasy,\nnetřeba je míti řeholnici.\nZaprosila dívka chvějným hlasem :\ncekej, matko, příliš srdce buší!\nMacecha zlá odvětila: v kobce\nklášterní se utiší tvé srdce.\nZaprosila dívka úzkostlivě :\nčekej, matko, schvacuje mě- mdloba!\nMacecha zlá odvětila: přejde,\nv řeholním až ocitneš se rouše!\nZaprosila dívka zoufající:\nčekej, matko, až jen setru slzy!\nMacecha zlá odvětila: setřeš\nrukávem je řeholního hávu.\nZvedla nůžky, jala plavé vlasy,\nna chodbě se ozval šum a krokv.\nv\nPřišel igumen tě vysvětiti,\nřekla matka, rozlítly se dveře,\nmladý kníže byl to bohatýrský,\nzlatý věnec nesl pro nevěstu,\nschvátil dívku, tisk ji k svému srdci,\nodvezl ji na svém bystrém koni,\nV zeleném tak pěly dívky v sadě\nkolem Duňušky a matka její\npřišla teď a tak se mluvit jala:\nPějte, dívky, pějte Duně písně\no sňatku a sladkém milování!\nPřišla vesna v její mladou duši!\nVězte, umluven je Dunin sňatek,\nza toho ji vydá otec brzy,\njejž si tichá moje holubice,\nmezi všemi vyvolila sama!\nPodoben je bojarskému synu\nhle, tam stojí opřen o plot sadu,\nRoman, moje nyní také dítě!\nRoman, slyšev tato slova, jedním skokem\ndo zahrady skočil schvácen bouří\nšíleného žalu, bílou Duňu\nza ruku vzal, zvolal beze smyslů :\nNešťastná, kam dětské srdce tvoje\nzabloudilo? Mezi vyvržence\nchtěla by's se vrhat nevědomky?\nNevidíš znamení zatracení\nna čele mi plát? Hle, po mém boku\nona drahá stojí, hrozné vidmo,\nHoře moje, hoře moje šeré,\nšklebí se a na tebe už sahá\naby táhlo tě v mé zatracení!\nOdstup ode mne, odvrať své zraky,\nzraky nevinné jak modré květy,\nsrdce svoje plné détinnosti\nnezahoď pod nohy proklatého !\nNemiluje Bůh mne nešťastníka !\nPrudce odhodil tu ruku její dějskou,\npadla bílá Duna pod kalinou,\njejí slzy trávu porosily,\nkvěty kalinové, na ni, bledou, dštily,\nbílá Duna hrůzou kameněla.\nNa večer ji hlava rozbolela,\no půlnoci popa zavolali,\na když ráno zora růžověla,\nvelké zvony když se rozzvučely,\nzvoucí na mši svatou, bílou Duňu\nk pohřbu strojili už v bílou řízu.\nKalina své větve v sadě smutně věsí,\nstarý otec tvář si v dlaně skrývá,\nzničenému Romanovi praví:\nPromiň Bůh ti! Věru, že jsi hoře,\nhoře těžké přived pod mou střechu !\nVezmi vše co tvoje, vezmi více,\nale blízkosti své zbav mě smutné!\nJako bez duše šel Roman z domu,\nchodil od rána do temné noci,\nchodil, půlnoční až vyšla hvězda,\nulice až byly prázdné, pusté\njako jeho k smrti chorá duše\nsvětla pruh tu pad mu náhle k nohám,\nvyŠleh z okna dřevěného domu,\nu jehožto dveří ocitl se Roman.\nU těch dveří žena stála mladá,\nbílá byla v tváři sníh jak padlý,\nbrvy její černé jako sobol\nnad jasnými klenuly se zory,\nusmála se, tiše promluvila:\nVejdi se mnou v krčmu, dobrý june,\nmnoho druhů veselých tam sedí,\nvypij číši zeleného vína\nsmutný zdáš se pookřeje mysl,\npozvedne se bujná zase hlava,\nrozveselí udatné se srdce!\nRozesmál se Roman smíchem hlučným,\nsmíchem trpkým, zvolal v odvěť ženě:\nPravdu hlásáš, prodajná ty duše !\nOpojení rozkoší a vínem,\njediný to lék pro zoufající!\nMlhu v hlavě, mlhu v srdci, v duši!\nMlhy ty mi zastrou hrozné Hoře !\nPoznávám tě, v objetí tvém bílém\nzemřel stud můj kdysi! Nuže veď mě,\npůjdu s tebou v opojení vínem,\npůjdu s tebou v opojení smyslů!\nPod páži ho vzala, vešli v krčmu.\nNeklonil se na tři, čtyry strany,\nneuklonil se v úctě před obrazem\nsmutně hledícím do víru hříchů,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1206, "texte": "měšec zlata hodil dobrodruhům\nsedícím za dubovými stoly,\ndivě smál se, zvolal vyzývavě:\nNebude vám třeba oloupit mě,\nzpit až spadnu pod stůl pod dubový,\nbeze smyslů až mě na prah vrhne\nkomnaty své, prodajná ta žena!\nSmáli se a začla divá pitka,\nbohopustá, pravý hod to hanby.\nPropil Roman kabát lemovaný\nrudým zlatem, s lícem prošívaným\nbledým stříbrem, ze sobola čapku\npropil též a škorně z sahánu,\nnesmyslně všechno šatstvo propil\ns ničemnými v krčmě dobrodruhy.\nKdyž se ráno vrátila mu paměť,\nležel nah na prahu oné ženy,\nkterá večer lákala jej k sobě.\nHodili mu dobří lidé cáry,\naby zahalil se jimi nuzně.\nNa lávku sed v krčmě, hnus měl v srdci\npřed sebou a smutně svěsil hlavu,\nupřel oči v zem a zašeptal si.\npropad jsem, propadlo moje mládí,\nzhynul jsem a zhynulo mé žití ....\nZašustilo co's jak suché listí,\nz kouta za pecí cos vyšlo z šera,\nzíralo to na něj neurčitě.\nHoře bylo to, to jeho Hoře!\nz hedbávu však nemělo už roucha,\nlýkem opásanou rubáš mělo,\nkřepčilo po krčmě v divém plesu,\nplesajíc tak začlo hovořiti:\nHoj, jsi ty můj věrný, dobrý junák!\nNetruď se a nermuť se můj drahý !\nPopěvku se uč, jejž nutno v hoři znáti.\n»v hoři být, nesmutný být« si zpívej!\nUměj mě, své Hoře, krmit, pojit,"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "551 / 552", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1734, "texte": "krmit, pojit, se mnou v lásce chodit!\nJe to rada, kterou Hoře dává!\nNepřidalo jsem se k tobě na hodinu\nplatí slib můj po celý tvůj život!\nChechtalo se jak když vítr skučí\ntru cihlou stepí v temné zimní noci.\nRoman vyskočil na bystré nohy,\nprchal z krčmy, z ulice a města,\ndaleko po tiché matce stepi\ndaleko až k temné matce lesu.\nDoubrava ho stará v lůno jala,\nsoumrak její houstl bouřní chmurou,\nkterá nad hlavou jí, temná, stála.\nKlesl na mech skáceného stářím kmene,\npřed ním keř stál kvetoucího hlohu,\nv spleti jeho větví slavík měl své hnízdo,\nskrývaly je bílé hvězdy květů.\nPtáka blahý klid v tom tichém lese\nkonejšil jak nápěv svaté písně,\nnaklonil se jinoch nad slavičím\nhnízdem dojmut, slzy jeho dštily -\nmezi bílé květy na plavého ptáka,\nsnivým hlasem oslovil ho Roman :\nSlavíku, ty boží ptáku volný,\nprosbu slyš mou, vyplň mi ji věrně!\nZaleť, zaleť v rodnou moji stranu,\nv tichou vísku, tam k milému dvoru,\npod strání, kde břízy v slunci stojí\nvyřiď otci mému celobití,\ndrahé matce mojí poklon k zemi,\nřekni jim, že Romana jich syna\nhoře zahubilo v cizím kraji,\njejich rad když nedbal v bujné svévolnosti!\nZavšeholil pták jak teskným slibem,\nzaštkal jinoch téžce z hloubi srdce,\nspěchal dál tím slavně tichým lesem,\ncelou noc šel a když ráno bylo,\npřišel k černé řece tajuplné,\nk řece Smorodině, plné vzdechů\nutonulých v osudných těch vodách.\nHromným hlasem zvolal dobrý jinoch :\nPřívozníci, slyšte, přívozníci!\nPřevezte mě rychle k oné straně !\nZaplatíš nám ? děli přívozníci.\nNemám z ěeho, odvětil jim jinoch.\nNevlídně mu děli: tedy nepřevezem!\nSedl smuten na omšený kámen\nvedle černé řeky Smorodiny,\ntesknota mu svírá mladé srdce,\nhojné slzy z oěí palně kanou.\nPřívozníci zasmušile pěli\nv syrém ránu sborem starou píseň,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2107, "texte": "jak že tuman pad' na siné moře, siné moře,\ntěžký žal na srdce na udatné,\ntuman jak se nezved od siného moře,\nz udatného srdce žal jak neodcházel . . .\nA jak daleko tam v pustém poli\ndobrý junák, jak na zemi leží,\nv pravé ruce luk svůj tuhý drží,\nv levé ruce ocelovou střelu,\njeho kůň jak u mohou mu stojí,\nkopytem do syré zemi hrabe,\njak by říci chtěl mu lidským slovem:\nVstávej, vstávej, bohatýře dobrý,\nsedni na mě, na dobrého koně\na já zanesu tě k otci, k matce,\nk mladé ženě, k dítkám tvojím malým !\nA jak dobrý bohatýr mu odpovídá:\nKoni ty můj dobrý, sluho věrný,\npoběž sám na svatou Rus a poklon\notci mému nes a rodné matce,\nčelobití mladé mojí ženě,\npožehnání moje malým dětem,\npověz, milý koni, mladé ženě mojí,\nže jsem jinou pojal v dáli ženu,\nzelený že pažit její jméno,\nostrý meě, že dobrým byl mi svatem,\nkalená že střela dobrou svatkou\nbledá smrt, že lože snubní stlala . . .\nStarou tuto píseň přívozníci pěli\nv šerém smutku syrového jitra,\nžalost její padá jako hora\nRomanu na rozbolené srdce,\nkrušila jej, zmíral samým teskem.\nVyskočil a stál na strmém břehu,\nzvolal zoufale : když přívozníci\nzdráhají se převážet mě v loďce\node břehu toho kraje žalu,\nnuže, temná řeko tajuplná,\nútociti na tvé černé vlny\nodvážím se vzmachem silných ramen!\nChce se vrhat do osudných proudů,\ntu se přívozníci smilovali,\npřevezli ho darmo temnou vodou.\nJakmile se země dotek nohou\nza řekou, za temnou, Smorodinou,\ncítil čaromocnou v sobě sílu.\nVida Hoře svoje polem spěchat,\nchvátící, aby ho dohonilo,\nproměnil se na šerého vlka •\nběžal tichým, dřímajícím polem\nrychle jako blesk po nebi lítá,\nale hoře za ním divou fenou\nstejně rychle, dýchalo už na něj!\nPadl k zemi, ale hned se vzchopil\nv sokola se změnil čaromocně,\nvzlétl vysoko až pod oblaka\nale hoře za ním černou vránou !\nNezápasil déle s šerým hořem,\ncítil, že byl uštván, uštván k smrti,\ns výše vrh se na hruď matky země,\nvolen rozloučit se s živobytím.\nPad' do temna hučícího lesa,\nležel pod dubem a řekl stromu :\nSmiluj se, můj otce, dube silný,\numírám zde, hoři abych ušel,\nnechtěl Bůh, bych dlouho žil na zemi\ndech svůj hříšný vracím v jeho ruce !"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "555 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.11", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 1228, "texte": "Ustrne se Kristus nad mou bědou ! . . .\nSmiluj též se, ty můj otce dube:\nducha až vypustí hruď má těžkodyšná,\ndlouhé spusť pak větve svoje šumné,\ns vrcholku je skloň až ke kořenům,\nzacloníš tak tělo moje mrtvé,\naby bujný vítr nerušil mu spánek,\naby zlaté slunce nepálilo znojem,\naby lijavice nemořily chladem . . .\nTakto prosil Roman, zavřel smutné oci,\nsklonil dub se nad ním, Roman tiše skonal.\nNa hruď jeho bílou sedlo šeré Hoře,\nzalomilo ruce, zavolalo s pláčem:\nTěžce je mi věru, rozloučit se s tebou,\numěl's hoře nosit, jako pleť svou vlastní!\nJiného jdu hledat v cizí stranu nyní . . .\nNa věky se takto rozloučilo tedy\nhoře, šeré hoře s tím, jejž pohubilo.\nV onu dobu v tiché dálné vísce\nRoman kde se zrodil a kde výrost,\nsedel otec jeho, matka v sluni,\ntiše bílé břízy šelestily,\nstály na stráni jak útlé panny.\nNa jednu z nich sedl plavý slavík,\nzapél smutné, snivou, tesknou píseň,\nžaluplnou jako umírání!\nStarý otec zachvěl se a pravil:\nBéda mně, toť zvěsť od mého syna!\nNyní pevně vím, že zhynul v dáli,\nposlední to posílá nám pozdrav! . . .\nStará matka ruce zalomila,\nvetchým tělem velká bolesť klátí,\nbolest bezeslovná, krutě němá,\nz ocí shaslých horké slzy tekou,\nslzy tekou, jak se řeka lije . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c013", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "553 / 556", "page_fin": "575 / 576", "image_debut": 12, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.2", "titre_corps": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.", "titre_sommaire": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "553 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5741, "texte": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.\n\n(Z knihy: »T h e two pat h s.«)\nOzkáznosti konvenčního umění.\nKdyž jsem minulé leto cestoval po prvé se-\nverním Skotskem, zdálo se mně, že v jeho scenerii\nbyla zvláštní bolest, spůsobená úplným nedostatkem\nprojevu sil lidského umění. Nikdy před tím jsem\nneputoval takovým krajem, ani o takovém neslýchal\na takového jsem si nepředstavoval; rovněž tak, ač\njsem ztrávil hodný kus života v horské scenerii jižní,\nnepozoroval jsem nikdy před tím, kolik z jejího pů-\nvabu závislo je od drobnějších líbezností a něžností\nlidského díla, které jsou smíšeny s krásou Alp nebo\nušetřeny jejich pustotou. Je pravda, že umění, jež\nvyřezává a obarvuje průčelí domku švýcarského, není\npříliš vznešeného druhu; ale předce svědčí o doko-\nnalosti a delikátnosti schopností horalových ; je pravda,\nže zbytky tvrze a cimbuří, jež poskytují půdy pro di-\nvokou révu na alpském předhoří, tvoří jen malou část\nvelikého ozubení jeho skal; a přec právě tento úryvek\nlomeného obrysu jejich dává jim pathetičnost a histo-\nrickou majestátnost. A tohoto živlu já naprosto po-\nhřešuju v divokých končinách vlastní naší země. Ho-\nralská chatrč u nás je doslova hromádkou šedivého\nkamení, ucpaná spíš než pokrytá černou rašelinou\na uschlým vřesovím; jediný náběh jakéhosi pokusu\no výzdobu záleží v tom, že se na střechu chatrče\npoloží hroudy chránící rašeliny šikmo, takže vzniká\ntím diagonální uspořádání čar, vypadající tak trochu,\njako by povrch byl rozbrázděn nějakým obrovským\nmečem.\nA, aspoň v severních horách skotských, živly staro-\nžitnějšího zájmu stavitelského rovněž chybějí. Samo-\ntářskou usedlost lze sotva rozeznat podél záhybů řeky ;\nbezstřechý ochoz převorství ztrácí se mezi ploty ves-\nnice; a hlavní město kraje, Inverness, položené na\ntakové místo, kde by mohlo zušlechtit jednu z nejlí-\nbeznějších krajin, a na pobřeží zálivu z nejpůvab-\nnějších na světě; položené mezi vrcholy Grampianu\na toky zálivu Morayského, jakoby to byl šperk spí-\nnající záhyby horské s modrým pásmem moře může\nbýt rozeznáno zdálí jen dle jediného rysu architek-\ntonického, a nepozdvihuje všechen kraj kolem do kola\njiným sdružením myšlenek leč tím, které může býti\nspojeno s jeho moderním ocimbuřeným kriminálem.\nZatím co tento stav skotské scenerie se mne do-\ntýkal nad míru bolestně neboť bylo to po prvé za\nmého života, co jsem se octnul v krajině nemající\ncenných památek nebo příkladův umění —, vnucoval\nmně také úvahy o jedné či dvou svízelných otázkách\no působení umění na mysl lidskou; a vnucoval mně\ntyto otázky především z toho důvodu, poněvadž v době,\nkdy jsem rozladěně a bezútěšně putoval planinami gram-\npianskými, kde nebylo kouska umění, každý den do-\ncházely mne noviny zvláštního zájmu ze země, kdež\nbylo lze najít mnoho umění, a to umění delikátního\nspůsobu. Mezi modely po celém království roztrou-\nšenými k vyučování kresbě není, tuším, obdivuhod-\nnějších po svém spůsobě nad ozdobné práce indické ;\nopravdu, jsou zrobeny ze všech látek spůsobilých pro\nbarvu, z vlny, mramoru, kovu, skoro nenapodobitelný\nv delikátním užívání odstínův i jemném aranžování\nfantastické linie. A této jejich schopnosti není užíváno\njen několika řídkými lidmi, nebo bez radostného po-\nžitku ; zdá se, že záliba v jemné kresbě je tomuto\nplemeni obecná, že ji rozvíjejí v každém vyráběném\nnářadí a v každé prováděné stavbě; ona přidružuje\nse s intensivností stejně mocnou a se stejným zdarem\nk službě pověry, rozkoše nebo ukrutnosti; a obohacuje\nstejně, týmž překypujícím proudem kouzelně duhových\nbarev, chrám pagody, třepení pásu i ostří meče.\nTakž nalezáme v obém tomto velkém obyvatelstvě,\nindickém a skotském v plemeni džanglí a v ple-\nmeni planin dvě schopnosti národní přesně a zře-\ntelně proti sobě postavené. Na jedné straně plémě\nradující se z umění, vynikající měrou i všeobecně na-\ndané darem uměleckým; na druhé straně lid nedba-\njící o umění, patrně i neschopný k němu, jehož nej-\nvětší úsilí umělecké posud nedostalo se dál, než k pro-\nměně polohy barevných pruhů na šachovnici. A takž\njsme přirozeně puzeni zkoumat, jaký vliv na mrayní\npovahu obou národů má tento ohromný rozdíl jejich\nsnah a patrných schopností? a zda tyto drsné šachov-\nnice skotských vlňáků či vybraně vymyšlená spleť\nna kašmíru indickém obyčejně v záhyby své ukrývají\nsrdce nejšlechetnější ? Dávno na to našli jsme odpověd'.\nOd té doby, co pokolení lidské započalo na této zemi\nsvou pouť hříchů, nikdy nebylo jím spácháno nic tak\npříznačného pro všechnu bestiální, a míň než bestiální\nzvrhlost, jako skutky, jichž dopustilo se plémě indické\nv roce právě minulém (t. j. 1857.). Stejně divá ukrut-\nnost třebas také před tím vylévala si svůj vztek a stejně\nohavná surovost bývala páchána, nikdy však za stejných\nokolností; zběsilost dlouhé války a pomstychtivost za\ndlouhé utiskování i dřív činila lidi ukrutnými; a též\ni před tím postupný úpadek do barbarství, v němž\nnebylo příkladů slušnosti a civilisace, strhl osamocené\nnárody na nejnižší stupeň člověctví. Ale ukrutnost\nhnaná do nejdivočejší vzteklosti proti lidem šlechetným\na nevinným, zvrhlost rozhnisávající se nejhnusnějším\nspůsobem zrovna uprostřed a před očima spořádané\ncivilisace nebyli bychom se mohli domnívat, že až\ntam sahá lidský zločin, kdyby nebylo skutkův indi-\nckého rebela. A tak na jedné straně nalezáte krajní\nsílu podlosti u těchto milovníkův umění; na druhé\nstraně položíte-li otázku tu co nejúže nalezáte\nkrajní sílu cnosti projevovanou oněmi pohrdači umění.\nZe všech vojáků, jimž jste zavázáni za vítězství na\nKrymu a za odvetu v Indii, k nikomu nejste připou-\ntáni užšími pouty vděčnosti než k mužům, kteří 'se\nnarodili a vyrostli na těchto opuštěných pláních skot-\nských. A tak různost schopnosti a okolností těchto\ndvou národův, a /ůznost výsledku jich působení na"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.13", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2433, "texte": "mravní povahu objevuje se vám v nejvýznačnější, nej-\nzračitější, nej stručnější protivě. Z rašelinové chajdy\nvychází víra, odvaha, sebeobětavost, čistota, zbožná\núcta a cožkoli je úrodného v díle nebes; z paláce ze\nslonoviny vychází zrada, ukrutnost, zbabělost, mo-\ndlářství, zvířeckost a cožkoli jest úrodného v díle\npekel.\nAle tu nesnáz naše se nekončí. Z jediného pří-\nkladu, buď si jakkoli na oko mocného, bylo by zhola\nnesprávno vyvozovat obecný závěr; bylo by naprosto\nnelogické tvrdit, poněvadž jedenkrát jsme našli umění-\nmilovnost ve spojení s mravní podlostí, že by láska\nk umění musila být vždy a všude kořenem mravní\npodlosti; a stejně tak nesprávné bylo by tvrdit, po-\nněvadž jsme jedenkrát shledali, kterak nevšímavost\nk umění vyskytla se spolu se vznešeností mysli, že\nnetecnost k umění musí být vždycky pramenem nebo\nznamením této vznešenosti. Ale přejdeme-li z polo-\nostrova indického do jiných krajin země, a z našich\nvlastních nedávných zkušeností do zvěstí historie, pořád\nještě najdeme jeden velký fakt trčící nám vstříc v přísné\nvšekrajnosti totiž patrné spojení velkého úspěchu\nv umění s následujícím úpadkem národním. Najdete\nnejprve, že národové, kteří mívali příliš zjemnělé umění,\nvždy bývali podmaněni národy, kteří umění neměli ;\nshledáte, že Lyd byl podmaněn Médem, Athéňan Spar-\nv v V V\nťanem, Rek Římanem, Riman Gothem, Burgund Švý-\ncarem ; ale vy najdete nad to, že i tam, kde žádný\nútok zevnější moci neurychlil katastrofy státu, období,\nv němž ten který národ dosahuje své nejvyšší zdat-\nnosti umělecké, bývá právě obdobím, v němž zdá se,\nže podpisuje vysvědčení své vlastní záhuby, a že od\ntoho okamžiku, kdy dokonalá socha se objevuje ve\nFlorenci, dokonalý obraz v Benátkách, nebo dokonalé\nfresko v Římě, od téže hodiny zdá se, jakoby poctivost,\npíle a zmužilost byly vyhnány z jejich zdí, a ony\nhynou v sochařském ochrnutí, nebo ve mnohobarvé\nzkaženosti.\nAle ani to není vše. Jako se zdá, že umění ve\nsvé delikátní formě jest jedním z hlavních šiřitelů ne-\ntečnosti a smyslnosti, tak (sotva potřebuju vám to při-\npomínat) až posud vystupovalo v projevu energickém\njen tehdy, když bylo ve službách pověry. Čtvero nej-\nvětších projevů lidského intelektu, jež založily čtvero\nhlavních království umění, egyptského, babylonského,\nřeckého a italského, bylo, rozvinuto mohutným rozní-\ncením činné pověry ve službách Osirisa, Baala, Mi-\nnervy a Královny nebes. Proto, stručně pověděno,"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "561 / 562", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1257, "texte": "snad se zdá velice nesnadno, ukázat, že umění někdy existovalo ve škole pevně sjednocené a venkoncem\nsilné, leda že bylo zaměstnáno šířením nepravdy nebo povzbuzováním neřestí.\nA koneěně, jakož umění takto vždy projevovalo se cinno ve službách přepychu a modlářství, takž také\nbývalo silně vedeno k velebení ukrutnosti. Národ, který žije život selankový a nevinný, nikdy nevyzdobuje si\nhole pastýřské nebo klece pluhu, ale plemena žijící loupeží a zabíjením skoro vždy užívají vybraných\nornamentů na toul, přilbu, oštěp.\nNezdá-liž se vám tedy z těchto tří důvodů víc než pochybné, zda jsme se tu v kensingtonském\nmuseu shromáždili za dobrým ůěelem? Zdaž by nemohlo nevinné a neumělecké obecenstvo na nás právem\nhledět spíše s podezřením a bázní než se sympatií? Jsme dokonce jisti sami před sebou? Víme, co máme\nza lubem? SeŠli jsme se tu jako poctivci? Či nejsme spíš jako mnoho Katilinů shromážděných k poradě\no chvatném ponížení naší země, nebo jako sněm čarodějnic o půlnoci svolaný k tomu, jak vyvolat a\nrozeslat s novým a nečekaným posláním démony přepychu, ukrutnosti a pověry?\nDoufám, že není tomu tak; a položil jsem vám tuto svízelnou otázku jen proto, abychom důkladně\na směle se jí podívali do tváře a, jak se naděju, pohledy svými ji zaplašili."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.15", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 1367, "texte": "Tedy abych se vrátil k prvnímu bodu našeho svízelu, ke vztahu umění a duševního uspůsobení\nv Indii a Skotsku. Je úplné pravda, že umění indické je delikátní a přezjemnělé, ale má zvláštní jeden rys,\nlišící je od veškerého jiného umění, stejně cenného kresebně ono nikdy nepředstavuje přiro-\nzené skutečnosti. Buď utváří své komposice z bezvýznamných úryvků barvy a vlnění car, nebo\nzobrazuje-li nějakého živého tvora, předvádí jej v nějaké skroucené a spotvořené podobě. Naproti všem\nskutečnostem a formám přírody staví se do schvální a rozhodné protivy; nechce nakreslit člověka, nýbrž\nosmiramennou obludu, nechce nakreslit květiny, nýbrž jen závitnici nebo klikatinu. Umění to svědci takto,\nže lidé je provozující jsou oloupeni o všechny možné zdroje zdravého vědění, nebo přirozené rozkoše; že\nsamovolně zapečetili a odložili celou knihu světa a nemají, co by četli a při čem by prodlévali, než fantasii\nmyšlenek svých srdcí, o níž praveno nám, že »je neustálým zlem.« Přes veškeré divadlo stvoření pře-\nhodili závoj, v němž není trhliny; pro ně nehledí ani hvězdičky oponou temnot, pro ně ani jejich nebesa\nnezáří, ani hory do výšin nevystupují, pro ně květiny nekvetou, pro ně nežijou živočichové polní a lesní.\nOni leží spoutáni v podzemním žaláři své vlastní zkaženosti, obklopováni toliko truchlivými přízraky nebo\nstrašidelnou prázdnotou."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.16", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5815, "texte": "Mám vám připomenout, jak přesný rub tohoto\nstavu mysli, pokud jde o následování přírody, posky-\ntuje lid, jejž jsme právě byli pozorovali v protivě\nk plemeni indickému? Přemýšlejíce shledáte, že\nvšechny nejvyšší cnosti v charakteru skotském jsou\nsdruženy s dojmy přijímanými přímo z přírodní sce-\nnerie skotské krajiny. Žádný národ před tím nepro-\njevil ve všeobecném tonu své mluvy, ve všeobecném\nproudu svého písemnictví tak trvalý zvyk, posvěcovat\nsvé vášně a potvrzovat své zásady přímým sdružo-\nváním s kouzlem nebo silou přírody. Spisy Scottovy\na Burnsovy a víc ještě: mnohem větších básníků než\nBurns, kteří Skotsku dali jeho staré ballady, podávají\nvám v každé sloce, skoro v každé řádce příklady to-\nhoto sdružování přírodní scenerie s vášněmi; ale pří-\nklad dalšího jejího spojení se zásadou mravní mo-\nhutně mne udeřil zrovna v čase, kdy jsem nejvíc\nželel nedostatku umění v tomto lidu. V jednom z nej-\nosamělejších okresů skotských, kde v chajdách zra-\nŠeliny je nejtemněji, zrovna na západním úpatí horstva\ngrampianského, jež objímá prameny řeky Sp.ey a Dee,\nsilnice přetínající horské pásmo vine se okolo paty\nrozervané skály nazývané Crag neb Craig Ellachie.\nNení na ní nic pozoruhodného ani výškou ani útvarem,\nje zastíněna několika roztroušenými borovicemi, a na\ntemeně červená se vřes; ale ona tvoří jakési vůdčí\npředhoří v skupině vrchů, k nimž přísluší, jakousi\niniciálku hor; a tak tkví v mysli obyvatelstva okresu\njako symbol jejich kraje a vlivu tohoto kraje na ne\nsamé. Jejich cit tohoto poměru krásně je vysloven\nve válečném pokřiku župy: »Stůj pevně, Craig Ella-\nchie !« Dlouho můžete přemýšlet o těchto několika\nslovech a nevyčerpáte hlubokých zdrojů citu a myšlenky\nv nich zahrnutých lásku k rodné zemi, rukojemství\njejich věrnosti k ní, podrobené a ušlechtilé ujištění\nnezkrotitelné odvahy. Kdybyste byli kráčeli pod\ntouto skalou v čas, kdy tolik nejdražších dětí Anglie\nbylo bráněno silnými srdci mužů narozených na jejím\núpatí, byli byste musili pocítit, kolikrát uprostřed nád-\nherných palácův indických, jichž mramor zbledl hrůzou\na rumělka stemněla krví, asi vyvstávala před očima\ntěch horáckých vojáků vzpomínka na drsné šedé skály\na šarlatové planiny ; kolikrát ze sluchu jejich zmizel\nrachot krupobití střel a vřava bitevní a zůstavil v něm\njen šum starých větví sosen : »Stůj pevně, Craig El-\nlachie !« Viděli jste u obou těchto národů v přímé protivě\núčinek umění bez přírody a přírody bez umění na\nmravní cit. A vidíte dost, abyste si ospravedlnili\npodezření (kdybyste stopovali věc hloub as jinými\npříklady, nalezli byste dost, co by ospravedlňovalo\nvás k závěru), že umění jen pro umění provozo-\nvané, bez zřetele, aby tlumočilo přírodu, je záhubou\nvšeho, cožkoli je nejlepšího a nejušlechtilejšího v člo-\nvěčenstvu, ale že příroda, nechť si pozorována sebe\nprostěji nebo poznávána sebe nedokonaleji, v poměru\nk lásce, jakouž lidé k ní cítí, chrání a pomáhá všemu,\ncožkoli je v lidstvu nejušlechtilejšího.\nMohli byste vy sužovat dále, že umění, pokud\nbylo věnováno hlásání neb tlumočení přírody, bylo\nspasné a k pomoci hotové i zušlechťující. A závěr\ntento učinili byste dokonale správně. Dovolte, abych\nurčitě a slavně opakoval své tvrzení: kdekoli umění\nje provozováno jen pro sebe samo, umění pro umění,\na kde rozkoš pracovníkova záleží v tom, co dělá a\nvytváří, na místě v tom, co tlumočí nebo předkládá\ntam umění má na mozek a srdce vliv nejosudnějšího\nspůsobu, a je-li tak dlouho provozováno, končí zá-\nhubou jak schopnosti rozumové tak mravní zásady;\nkdežto umění, věnované v pokoře a v sebezapomínání\nsvětlému vymalování a hlásání faktů všehomíra vždy\noplývá pomocí a je dobročinno lidstvu, plno potěchy,\nsíly a spásy.\nNuže, jakmile byste byli přesvědčeni o této věci,\nmohli byste logicky vyvozovat dále, když umění bylo\nzaměstnáno úkony, jimiž slouží ke zdaru, že touto\nslužbou sesilovalo samo sebe, a konalo-li to, co beze\nvší pochybnosti Prozřetelnost chtěla, aby konalo, že\nnabývalo víc a více životnosti i hodnoty dle toho, jak po-\nkračovalo v užitečnosti. S druhé strany mohli byste\nusoudit, když jeho činnost byla svedena na křivé\ncesty k ošálení nebo snížení lidstva, že stejně tak\nsamo sebe svádělo na bludné dráhy a sebe snižovalo\nže bylo zadržáno v postupu, nebo střemhlav vrženo\ndo úpadku. A to rovněž je pravda; a držíce tuto nit\nz klubka v ruce, snadno a správně vyložíte zjevy dě-\njinné. Pokud umění vytrvává, pozorujíc a předkládajíc\nfakty přírodní, potud samo žije a roste; a ve svém\nvlastním životě i vzrůstě z části zahrnuje, z části za-\nbezpečuje život a vzrůst národa, v jehož středu je\nprovozováno. Ale až posud vždy nadešel čas, že\numění, dospěvši takto znamenité dokonalosti, po-\nčíná pozorovat tuto dokonalost, napodobovat ji a\nz ní odvozovat pravidla a formy, a tak počíná za-\npomínat na svou povinnost a službu jakožto tlumoč-\nníka a objevovatele pravdy. A v témž okamžiku, jak-\nmile se udá toto odbočení od jeho účelu a jakmile\nzapomene na svou funkci ■— toto zapomenutí oby-\nčejně spadá v jednu dobu s patrnou jeho\nv témž okamžiku, pravím, počíná jeho opravdová\nkatastrofa; a pádem svým vlastním pokud sahá\njeho vliv urychluje záhubu národa, jímž bylo pro-\nvozováno. Ale studium účinku umění na mysl ná-\nrodů je spíš pro dějepisce než pro nás; buď jak buď,\nje to studium pro diskusi, na níž dnes nemáme času.\nAle prosím vás o trochu trpělivosti, zatím co pokusím\nse vylíčit některými dalšími detaily, kterak zdravost\na síla umění samého je závislá od vykonávání usta-\nnovené jeho funkce, tlumočiti skutečnosti.\nPozorujte, že stále říkám »tlumočiti«, nikoli »napo-\ndobiti«. Proč tak říkám, je předně, že dobré umění\nzřídka kdy napodobuje ; obyčejně jen popisuje nebo\nvykládá. Ale můj druhý a hlavní důvod je, že dobré\numění vždy záleží ze dvou věcí : předně z pozorování\nskutečnosti ; za druhé z projevování lidského plánu"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2451, "texte": "a autority ve způsobu, jakým tato skuteč-\nnost je vyslovována. Velké a dobré umění\nmusí slučovat obé, ani na okamžik nemůže\ntrvat, leč v jednotě obou, záleží z nich zrovna\ntak podstatné jako voda z kyslíku a vodíku.\nProbádejme trochu povahu každého z těchto\nživlů. Prvním živlem, pravíme, je láska k pří-\nrodě, vedoucí ke snaze, aby umělec ji vérnč\npozoroval a věrné podával. To je živel první\na vůdčí. Proberte si dějiny a shledáte v nich\ns očividnou určitostí, že nikdy nebylo velké\nškoly, která by nebyla měla za původní\ncíl zobrazovati nějaký fakt přírodní co možno\nnejvěrněji. Až posud objevily se ve světě\njen tři Školy, jež vykonaly své dílo tak\ndobře, jak se vůbec zdá být možno je vy-\nkonat. Jsou to škola athénská, ílorencká a\nř v\nbenátská. Škola athénská vytkla si za úkol\ndokonalé zobrazení formy lidského těla; usi-\nlovala splnit svůj úkol jak nejlépe uměla,\na všechna její velikost byla založena i za-\nhrnuta v této jediné poctivé snaze. Florencká\nškola si určila úlohu, dokonale vysloviti\nlidský cit, ukázati účinky vášně na lidskou\ntvář a posuněk. (Jmenuju tuto školu floren-\nckou, protože nechť si pokládáte za vrchol-\nného mistra výrazového umění v Itálii Rafaela,\nnebo Leonarda, nebo Michelangela, shledáte,\nže všechna energie národního úsilí, jež splo-\ndilo tyto mistry, má své kořeny ve Florenci,\nne v Urbině ani v Miláně.) Tedy dím, že\ntato florencká nebo vedoucí škola italská si\nstanovila za cíl výraz lidský v přirozené\njeho pravdivosti; usilovala splnit svůj úkol\nseč byla, ona splnila jej tak dobře, jak jen\njest lze, a všechna její velikost má kořeny\nsvé v této jediné poctivé snaze. Za třetí,\nškola benátská vytýčila si zobrazovat efekty\nbarvy a stínu na všech věcech, hlavně na\npostavě lidské pokoušela se provést svůj\núkol, seč byla, prováděla jej tak dobře, jak\njen mohl být prováděn a veškerá její\nvelikost založena je na této jediné poctivé\nsnaze.\nSrovnejte tyto tři idey s třemi výtvory\numěleckými, jež jste všichni už viděli, nebo\nustavičně o nich slýchali. Zde je t. zv.\n»Theseus« ze sbírky Elginovy (Elgin marbles);\npředstavuje cíl a konečný účel Školy athénské :\npřirozenou formu těla lidského. Veškeré jejich\nobvyklé stavitelství, půvabné vytváření a ma-\nlování výrobků hrnčířských, a jaké jiné\numění vůbec provozovali, co do své velkosti\nbylo závislo od této hlavní kotvy ústřed-\nního cíle: věrného obrazu živoucího Člověka.\nZa vzor školy italské vyberte si Rafaelův\nobraz »Disputa del sacramento« ; tento vzor"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.18", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2501, "texte": "tuším přijme každý, na něm nebude žádných sporných bodů ; připustí jej Němec, připustí jej angličtí akademikové,\na připustí jej angličtí puristé i praerafaelité. Nuže, zde máte za cíl vytčenou pravdu výrazu lidského. Ta-\nkovým způsobem se dívají lidé, cítíce to nebo ono, majíce takovou nebo onakou mysl, jsou-li pokorní,\nzadumaní, laskaví, proročtí, kněžští, královští to rozlišovat a ukazovat pokoušela se škola florencká,\na to rozlišovala i ukazovala; a veškerá velikost její je nejprve pevně spjata s její snahou po této ústřední\npravdě: po upřímném výraze živoucí duše lidské. Konečně vezměte si »Svatbu v Kani galilejské« od P.\nVeronese v Louvreu. Tu máte co možno nejdokonalejší podání barvy, světla, stínu, jak působí na ze-\nvnějšek podoby lidské a její bezprostřední příslušenství, budovy, nábytek, oděv. Tento zevnější vzhled neju-\nšlechtilejší povahy byl prvním cílem Benátčanův, a veškerá velikost její závisela od jejich rozhodnutí a trpělivosti,\naby toho dostihli.\nTu tedy leží před vámi ve třech veleznámých výtvorech příklady tří největších škol bývalého světa.\nFidiovský »Theseus« představuje Školu řeckou, směřující k pravdě formy; Rafaelův obraz »Disputa«, školu\nsměřující k pravdě výrazu mysli; »Svatba v Kani«, školu benátskou směřující k pravdě barvy a světla. Ale ne-\ndomnívejte se, že zákon, jejž vám vykládám, veliký zákon života umění, může být spatřen pouze v těchto\nnejmohutnějších školách uměleckých. Zrovna tak je zřejmý v každé škole jiné, která kdy měla v sobě\nživot vůbec. Kdekolivěk počíná hledání pravdy, počíná život; kdekoli přestává toto hledání, život přestává.\nPokud nějaká škola umělecká drží v rukou řetěz přírodních faktů, snažíc se objevovat jich pořád víc\na vyslovovat je každý den lépe, ať si pak hraje sem tam podle libosti s té či oné strany řetězu ; ať si\nkreslí grotesknosti a konvenční věci, staví nejsprostší budovy, slouží nejpraktičtějším potřebám, přec vše,\ncokoli bude činit, bude slavně rozvrženo i slavně vykonáno; ale dopusťte, aby jedenkrát vypustila z prstů\ntento řetěz skutečností a přestala ho sledovat jako nit své práce; dopusťte, aby si vytkla jiný cíl, než hlásat\ntoto živoucí slovo, a aby pomýšlela především na to, stavět na odiv svou dovednost, nebo svou vlastní fantasii\na od té hodiny pád její na ráz nadešel, její záhuba je jistá; ať koná cokoli, ať v plánu má cokoli, nic\nv ní nikdy nebude mít života ani půvabu; hodina její uhodila a v hrobě, do něhož spěje, není už ani práce\nani plánu, znalosti ani moudrosti."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.19", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 4580, "texte": "Vezměme si za příklad školu uměleckou, o níž mnozí z vás\nsnad se domnívají, že tento zákon má na ni jen nepatrný vliv školu\ngothické architektury. Mnozí z nás snad bývali zvyklí myslit si, že\nje to spíš škola forem než faktů, škola fiál a pilířův a tradicionelních\nříms a přírody maskované nestvůrnou fantasií naprosto však ne\nškola pravdy. Myslím, že budu s to, abych i za krátkou chvíli\ndnešního večera vám ukázal, že tomu není tak, a že náš veliký zákon\nplatí v Amiensu a Salisbury stejně, jako v Athéanách Florenci. Nejprve\nzajdeme si až k samým počátkům umění gothického ; předložím vám\ndvě ukázky barbarismu, z něhož vynořilo se umění gothické, ukázky\npřibližně soudobé a rovnocenné co do umělosti; ale jeden z nich\nje barbarism, jenž nedospěl daleko a nemohl dospět; druhý pak je\nbarbarism, jenž mohl a také daleko dospěl; vy pak jako porota můžete\nposoudit, jaký je podstatný rozdíl mezi oběma těmito barbarismy, a\nmůžete o sobě rozhodnout, co je v jednom semenem života a v druhém\nznamením smrti. (Dokončení.)\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ S POZNÁMKAMI\n»V. S.« Plány na »palác« městské pojišťovny\nbyly městskou radou schváleny a denní listy oznámily to 13. t. m.\ndle úředního neúplného referátu, jejž později p. arch. Múnzbergr opravil\nnásledovně: »Doslovné znění zprávy neodpovídá zúplna faktickým\npoměrům. Důvěrníky rady městské při stavební komisi dne 7. září\nbyli pp.: architekt Munzberger v zastoupení obce pražské a architekt\nV. Beneš v zastoupení rady městské. Prvním bylo do protokolu dáno\nnásledující vyjádření: »Ucinil jsem ve schůzi sboru obecních starších\ndne 2. února 1899 následující návrh: ,Pro případ, že by sbor se přece\nusnesl na sbourání domů č. p. 931, 932, 933—1., budiž správní radě\nměstské pojišťovny uloženo, aby se řešilo průčelí nové budovy tak,\naby rozčlenění její na 3 díly nynější s podržením os okenních zacho-\nváno bylo, jakož i ráz architektury a to hlavně oné domu c. p. 932-1.\ns náležitým přizpůsobením k domu Schierovu z jedné a k Mincovně\nz druhé strany a dle pokynů soupisné komise, jejíž náhledy o této\nvěci jsem tehdáž jako místopředseda její tím tlumočil, ba možno říci, že nejen této komise, nýbrž celé\nnepředpojaté veřejnosti a všech těch, kterým ráz staré Prahy a zachování jeho skutečně něco více jest než\npouhou frásí volební. Vzhledem k tomu, že v konkrétním případu oprávněným tužbám veřejnosti vyhověno\nnení a předložený návrh průčelí právě rázu Staroměstského náměstí přes to neodpovídá, že některé motivy\nz budovy č. p. 932-1. do návrhu pojaty byly, nelze mi jinak, než s politováním nedoporučiti radě městské\ntyto návrhy ku schválení, jelikož řešení půdorysné těsně s řešením průčelí souvisí, nemohu se z toho dů-\nvodů dále do detailního posuzování těchto pouštěti. Žádám rovněž, aby ve schůzi rady městské vyjádření toto\nv plném znění čteno bylo.« Vyjádření architekta V. Beneše znělo rovněž v ten smysl, že řešení průčelí nelze\nšťastným nazvati vzhledem k rázu místa, to jest Staroměstkého náměstí, kterémuž neodpovídá, aže plány\nschváleny býti měly jen s tou podmínkou, že jiný správný návrh průčelí předložen bude. Vyjádření důvěr-\nníků dozorčí rady pojišťovny podané p. dvorním stavitelem K. Terebou neslo se ovšem opačným směrem\na v jednom vyjádření zástupce dozorčí rady dokonce bylo architektu Munzbergrovi popíráno právo, že by byl\ntlumočil veřejné mínění, k čemuž prý mandátu nemá, a které také názorům jím vysloveným neodpovídá.\nPřes úplný odpor ve vyjádření důvěrníků rady městské a oněch dozorčí rady schvá-\nlila rada městská plány tak, jak byly předloženy a nevyhověla rovněž návrhu, aby\nku zjištění toho, zdaliž vyjádření zástupce obce pražské odpovídá náhledům veřej-\nného mínění, plány této budovy, která tolik zájmu veřejnosti vyvolala, veřejně\nvystaveny byly. »Je to veskrz zajímavá zpráva a proto doporučujeme ji další pozornosti. Vzbudí\nzajisté několik úvah. Dokud zasedala umělecká komise, přecházelo se přes její návrhy k dennímu pořádku\na uhlasovalo se všecko bez důvodů, nejvýš že hodilo se při tom kamenem po těch umělcích, jejichž pří-\nslušnost ku Praze nebyla úředně legitimována, dnes kdy místo oné zasedá soupisná komise hází se po místo-\npředsedovi jejím frází, že nemá práva a mandátu tlumočiti veřejné mínění ve věci, která privátně většině\npánů radů na srdce přirostla, a jemuž snad nepřímo vyčteno bylo panem dvorním stavitelem, že vůbec nemá\npráva dávati dobrozdání nepohodlná. Časy se tedy změnily i jiné korporace vystřídaly se na stolici k há-\njení starého a malebného rázu Prahy, ale duch mezi strýčky v slavné rady slovutných pánů se nezměnil."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.21", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 876, "texte": "Jak to tehdy pravil p. rada Frič o tom uměleckém\ndíle, které povstati má na náměstí Staroměstském místo\ntěch nenáviděných, bezcenných, ohyzdných domů?\nCo praví nyní arch. Munzberger a arch. Beneš?\nByla odůvodněna tehdy naše otázka nahradí-li nám\nnový dům domy zbořené? Páni arch. Munzberger\na Beneš to popírají, stavitel Tereba je za to nemile\nodbývá kdo z nich je v právu a kdo to rozsoudí,\nkdyž vyloučena veřejnost' z posouzení nových návrhů?\nKdo, ptáte se? Zde se nerozsuzuje ani neuvažuje\nzde se jen hlasuje, a nad »hlasovací« neplatí žádný\nhlas. Jednotlivcům upírá se právo mluviti jménem\nveřejnosti a veřejnosti upírá se právo i příležitost' po-\nsuzovati vůbec. A proč? - Na to nechť odpoví vše-\nmocní pánové, ale ať při tom dají pozor, aby neurazili\npana projektanta, jenž zajisté je přesvědčen, že jeho\npráce té kritiky jako snesly práce konkurovavších."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c014", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "559 / 560", "page_fin": "559 / 560", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.2.1", "titre_corps": "KOZÁKOV.", "titre_sommaire": "KOZÁKOV.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.13", "debut_caractere": 2435, "fin_caractere_exclue": 2454, "texte": "FR. KAVÁN.\nKOZÁKOV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c016", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "563 / 564", "page_fin": "563 / 564", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.2.3", "titre_corps": "Q. KOCIÁN PORTRÉT.", "titre_sommaire": "Q. KOCIÁN PORTRÉT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "Q. KOCIÁN\nPORTRÉT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c017", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "567 / 568", "page_fin": "567 / 568", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.2.4", "titre_corps": "J. ŠPILLAR. OPUŠTĚNÁ.", "titre_sommaire": "J. ŠPILLAR. OPUŠTĚNÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.17", "debut_caractere": 2453, "fin_caractere_exclue": 2474, "texte": "J. ŠPILLAR.\nOPUŠTĚNÁ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c018", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "569 / 570", "page_fin": "569 / 570", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.2.5", "titre_corps": "SKIZZA.", "titre_sommaire": "SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.18", "debut_caractere": 2503, "fin_caractere_exclue": 2519, "texte": "M. ALEŠ.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c019", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "571 / 572", "page_fin": "571 / 572", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.2.6", "titre_corps": "M. ALEŠ.", "titre_sommaire": "M. ALEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.19", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "M. ALEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c020", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "573 / 574", "page_fin": "573 / 574", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.3", "titre_corps": "EMIL HOLÁREK. KOLO OSUDU. (SKIZZA.)", "titre_sommaire": "EMIL HOLÁREK. KOLO OSUDU. (SKIZZA.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "EMIL HOLÁREK.\nKOLO OSUDU.\n(SKIZZA.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c021", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "575 / 576", "page_fin": "577 / 578", "image_debut": 21, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.4", "titre_corps": "ZPRÁVY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.21", "debut_caractere": 878, "fin_caractere_exclue": 2590, "texte": "ZPRÁVY.\n\nTJANUŠ SCHWAIGER JMENOVÁN PROFESSOREM\n*A kreslení na nově zřizované české technice v Brně.\nJEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ V PRAZE PO-\nJ řádati bude od října do listopadu výstavu prací\nsvých členů v nově upravených místnostech »u Štajgrů«.\nU příležitosti tohoto oznámení přičinily »Radikální\nListy« některé poznámky, jích názor na »Manes« a\n»Jednotu« vyjadřující. Nechceme korrigovati ani vy-\nzvídati, konstatujeme jen to, co týká se »Volných Směrů«\na co přáli bychom, aby nebylo nesprávně uváděno ať\njiž je to v listě tom či onom: »Volné Směry« do\nté chvíle pečovaly až příliš úzkostlivě\no snahy všeho umělectva českého, než aby\nmohly prohlašovány býti za »orgán« jedné\njeho části spolku »Manes« ; redakce\npodala toho zřejmý doklad roční ky pře-\ndešlými, kde zastoupeni veškeří umělci\nČeští ať starší či mladší pokud se listu\nnašeho docela nestranili, čísla pak věno-\nvaná jednotlivým umělcům více než nad\np o c h y b u d o k a zuj í, že nešlo »S mě r ů m« o »M a-\nnes« a Manesáky. —A dále: »Manes« nesa ve-\nškery výlohy a námahy s vydáváním listu\nspojené, vypisuje ve »V. S.« ze svých pro-\nstředků veřejné koňku rrence pro všecky\numělce české, kdežto jiné spolky zatím\nz prostředků cizích vypisují konkurence\npro členy vlast ní.« Děje se tak snad v jiném\nlistě, který snaží se být »orgánem« party? »Volné\nSměry« popřávají místa každé seriosní práci, ano\ns otevřenou náručí vítají každého pracovníka ať je\nz kteréhokoli tábora. »Manes« je snad jen do-\nbrým předmětem výmluvy pro ty, kteří se práce\nsučastniti nechtí.\nCYKLUS OPER SMETANOVÝCH PO DRUHÉ (!!!)\nod smrti mistrovy. Poprvé nevyznamenával se pří-\nlišnou pečlivostí výpravy, tentokráte, jak předběžné\nprovedení Čertovy stěny ukázalo, nebude jinak. Po-"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "577 / 578", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.22", "debut_caractere": 216, "fin_caractere_exclue": 3319, "texte": "ukazujeme k tomu, jak vypravují se v cizině opery a dramata\nhistorická, n. př. hudební básně Wagnerovy ; k tomu, jak v Nár.\ndivadle začasté plýtvá se penězy, i k tomu, jakým vděčným\nmateriálem ku spracování i po stránce výtvarné jsou opery Sme-\ntanovy. Avšak pouze Prodané nevěstě a Hubičce dostalo se\ntrochu pečlivějšího studia, ač výsledek požadavkům uměle-\nckého vkusu ani zde nevyhovuje. Z Libuše odstraněny pouze\nvady nejkřiklavejŠí, v Tajemství vypomáhaly vždy chatrné\nzbytky z divadla prozatímního. Čertova stěna musila vzíti za vděk\nobyčejnými operními zásobárnami, zejména pekelnými kostýmy\nbaletu z Asraela. *) A přece jaký zejména zde jest vděčný úkol\npro umělce výtvarného, věcmi divadelními se zabývajícího! Re-\nklamujeme pečlivou, uměleckou a historicky správnou výpravu pro\nvšecky opery Smetanovy od Braniborů až po Čertovu stěnu\nbude-li však iv tomto směru živena snaha divadla, zamcziti\npokud možno znárodnění všech oper velikého mistra, bude to\nstejně neodpustitelnou vinou všech faktorů divadelních, správy,\nředitelstva, zemského výboru i pánů operních režisérů, slynou-\ncích pohodlností a šablonovitostí.\nKU KONKURRENCI VYPSANÉ PANEM DREM A. PODLAHOU\npro »Obrázkovou Revui« došlo sedm leptaných rytin s jednou\nvariantou a deset kreseb. Jury sestávala z členů výboru\n»Manesa« pokud v Praze, byli přítomní (Hofbauer, Homoláč\na Klusáček). Čtyry předložené otisky rytin nevyhovovaly konku-\nrenční podmínce co žádané velikosti se týče; ze zbývajících\npřiřčena cena 120 zl. práci s heslem »Ver« s variantou »J. V.«\n(autor Vojt. Preissig). Vzhledem k znamenité kvalitě leptů\nz konkurrence vyloučených usneseno doporučiti »Obr. Revui«, aby\nzbývajících dvou cen užila kzískání některých z nich (»Schaber«,\n»Elektrika«). Co kreseb se týče došly v souhlase s příliš\nvolnými podmínkami konkurence práce namnoze pojmu\no konkurenci docela se vymykající tak, že jury viděla se nuce-\nnou roztřídění cen před se nevžiti a další disponování s pracemi\ntěmi redakci Obr. Rev. ponechati. Pp. konkurrentům sdělujeme,\nže originály deponovány v redakci »Obr. Rev.« (Nerudova ul.\n250. III.) '\nNA OBÁLKU VOLNÝCH SMĚRŮ DOŠLO CELKEM ŠEST\nnávrhů, počet to proti předešlé účasti tak nepatrný, že až\npřekvapil. Jury (Klusáček, Schusser a Županský) shledala\npráce s hesly »V před« a »Cesty mohou býti rozličné« za nej-\nlepší a doporučila je k reprodukci v listě.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ. Z ČÍSLA PŘEDCHÁ-\nzejícího opakujeme : Sedmou soutěž »V. S.« Návrh obálky\nna cenník hudebních nástrojů. Velikost kresby v dvojnásobné\nskutečné velikosti (514 X 346 mm). Obálka obsahovati musí\nslova: »Založeno r. 1882. Hlavní depot hudebních nástrojů»\npak volné místo pro případné doplnění tohoto textu a firmu ».l.\nU. Jindříšek Kiev«. Ponechává se navrhovateli voliti dva neb\ntři tony k reprodukci. Ceny uděleny budou dvě 60 a 40\nkorun. Redakci v této konkurenci zastupovati bude J. Schusser,\nNávrhy zaslány buďtež do 1. října do 6. hod. večerní K. L.\nKlusáčkovi (167. III.)\n*) Ohlášená Zeyerova žaponská komedie »Bratři« patrně nedostala\nby se na jeviště Národního divadla, kdyby tu nezbývala výprava ni-\ncotné » Gej ši«."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c022", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "575 / 576", "page_fin": "575 / 576", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.4.1", "titre_corps": "MOTIV Z PODĚBRAD.", "titre_sommaire": "MOTIV Z PODĚBRAD.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.21", "debut_caractere": 2592, "fin_caractere_exclue": 2618, "texte": "L. KUBA.\nMOTIV Z PODĚBRAD."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-10-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_10#c023", "volume": "bmtnaan_1899_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "577 / 578", "page_fin": "577 / 578", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.2.4.2", "titre_corps": "J. KALENDOVSKÝ IV. CENA ZE SOUTĚŽ V.S. NADEKOR. LINKU.", "titre_sommaire": "J. KALENDOVSKÝ IV. CENA ZE SOUTĚŽ V.S. NADEKOR. LINKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "577 / 578", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.22", "debut_caractere": 160, "fin_caractere_exclue": 214, "texte": "J. KALENDOVSKÝ\nIV. CENA ZE\nSOUTĚŽ V.S.\nNADEKOR.\nLINKU."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.1", "texte": "7. září 1899 pod Ještědem.\nJako strážný lev, zpola vztýčený a naslouchající, sám a sám ze\nširé roviny zvedá se vrch Ještěd. Malebným obrazem svým upoutává\njiž z dálky, vábí na svoje, pracně vzdělané úpatí, do svých šumi-\nvých lesů, skalnatých roklí, divokých strží a lysé témě jeho jako\nby opředeno bylo dumou mythickou.\nDivoké větrně burácívají z lesů jeho do kraje, chmurné mlhy\nvystupují z rozrytých jeho boků, mrak za mrakem přehání se po jeho\nčele. Z dalekého okolí obracejí se tázavě zraky k němu, proroku\ndobrých i zlých časů. Nebývaly to vždy jen bouře úrodu ničící,\nvichry stromoví vyvracející, jichž rodištěm bývalo záhadné jeho luno.\nBouře v českém lidu oživlé mívaly tu své ohnisko, svůj vznik a po-\nslední jejich vzdor houževnatě bránil se skonu v těch končinách.\nChodívala kdysi mezi jeho krásami žena. Pražačka to byla\na na knihách čarodějných prý říkala; ta život na stráních ještědských\nchtivě pronikala. A vskutku asi nějakých kouzel byla mocnou jakž\njinak by se jí byla otevřela srdce drsných, záhadných dětí Ještěda,\njakž jinak on sám by se jí byl přiznal s každým svým tajemstvím !\nLásku láskou si tu dobyvši, učila pak i jiné milovati pochmur-\nného strážce českého severu a děti jeho; s obdivem upřímně se vyři-\nnuvším zalétaly mysle přemnohých k těm pramenům nových, silou\ni krásou vábných příběhů, k těm končinám, kde Krejčíkova Anežka"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.2", "texte": "svůj život obětovala, kde skalák trpěl a dcera lamačova otce svého\nodpouštěti učila, kde Sylva, Antoš a Járovcová velikou vášní hynuli,\ntam fílkové a lesňáci se skrývali, až mužatka Frantina vůdce jejich\nzavraždila, život i lásku zároveň blahu lidu svého obětujíc; tam\nEvička ze mlýna stala se hrdinnou mučednici a vesnická kantůrčice\nnad pražským doktorem zvítězila. Tam snad ještě dnes někde hrčí\nvoda do koryta, kde večer děvčata tolik si toho vždy měla povídati\na jistě by tam našli stezičku, po které Cilka hrobníkova šla na svoje\nnáhlé námluvy, či chalupu, kterou sdědila nebožka Barbora, ve své\nprostotě tak podivuhodná česká žena. Dosud habry tam šumí nad\nstudánkou, kde vášnivá Dalena, všech kouzel znalá, setkala se s ne-\nmodlencem a jemu i všem, kdož příběh jejich poznali, zjevila, jak\nhluboká moudrost skryta v pověře její kouzelných prostředků; dosud\nvám tam okáží sochu svatojanskou, do které Luhovských nemodlenec\nstřelil a dokázal, že největší oběť dovede, aby lid jeho spasen byl;\nsnad i zemanský statek jejich vám ukáží, třeba rod Luhovských\ndávno již vymřel jako ty staleté duby na skráních Ještěda! . . .\nPrvní zavanutí jeseně dechlo dnes na starý vrch, který stal se\npamátným objevením jeho příběhů; mlhy a mraky rozložily se mu\npo úbočích a lidé z okolí zraky své k němu obracejíce, říkali si, že\nukazuje na smutný čas.\nBa, smutný čas.\nNevrátí se k Tobě už paní s knihou čarodějnou a čarovnou\nmocí v srdci, své Darmom, už kolik let na její návrat čekáš, ostra-\nžitě nad krajem jejím vévodě. Nepřijde již do lesů tvých poslouchat,\no čem koruny jejich si šeptají, aby znova a znova vypravovati mohla\n0 Tvých dětech, které nikdo tak jako ona proniknouti oceniti a v pravé\njich podobě hrdě celému světu okázati nedovedl. Darmo čekáš\n1 se šlechetným synem Tvým, kterého do života za vůdce jsi jí dal,\nodpočinuli na věky, daleko od Tebe.\nA pamatuj dobře, příteli Ještěde: nejsi pouze nesmrtelným svědkem\npříběhů ve stínu Tvém protrpěných, a strážcem toho věrného lidu\ntam na severu jsi nyní také Jejím nehynoucím památníkem, ja-\nkého není každému přáno a jakého ona si zasloužila, slávu tvoji\nsvětu objevivši. Zahal své lesy v smuteční roucho jeseně a uč je\nšuměti novou zkazku o velikém Jejím srdci!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "539 / 540", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.3", "texte": "Hlaholila jizbou tklivě tato píseň:\nZa temnými lesy, za lesy za hustými,\nza zelenými sady, sady kvetoucími,\nzaplakala dcera v stesku po své matce,\nžalovala hořce, zavolala smutně:\nProč mě, matko moje, k žalu porodila's ?\nproč v tu cizí stranu, bědnou, za muž dala?\nPlná tři už léta jsem tě nespatřila !\nPoletím teď k tobě v ptáka proměněna!\nPoletěla k matce a v zeleném sadě\nna jabloň usedla, která květem plála,\nžalobnou svou písní matku probudila,\nprolévajíc slzy, sad až porosila.\nMatce srdce bolí, svolává své děti:\nJaký pták to v sadě podivně tak zpívá,\nže mi srdce v prsou samým žalem puká?\nŘekl bratr starší: zastřelím ho šípem!\nMladší bratr kámen v měkké trávě hledal,\nale sestra věrná, zalila se pláčem :\nMatko, řekla, matko ! Nehnala snad touha\nnaši strádající z cizé, chladné strany,\naby ptákem spěla domů k rodné matce?\nKdyž tu žalnou píseň Roman slyšel,\nvzpomněl v stesku si na vísku svoji,\n•otce vzpomínal i matky dobré,\nvzpomínal svých pošetilých činů,\nschvátil žal ho kajicný a palný,\nschýlil s pláčem skrytým na stůl hlavu,\nzdálo se, že usnul zpilý vínem.\nDlouho zůstal tak, až ticho bylo v síni.\nHospodář se lehce dotek hlavy jeho :\nVzbuď se, pravil, čas je v lůžko lehnout!\nJinoch vzpřímil se a pravil tichým hlasem:\nNesklonil mi na stůl bujnou hlavu spánek,\nale hoře moje, tesk a provinění !\nVypravoval vše, co s ním se bylo dálo.\nHospodář mu pravil: Zůstaň tedy u mne,\nkupcem jsem a bohatým mě zovou.\nV službě mé buď věrný, zůstaň na tři roky,\nnahradím ti štědře, budeš spokojený."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "541 / 542", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚR Y «\n\nDomů vrať se potom k otci svému, k matce,\nradost aby melo srdce jejich vérné.\nVděčně přijal Roman, podal na slib ruku,\nna tři léta služby u kupce se zadal.\nSlužba na tři léta čas jak voda minul!\nZa dnem plynul den, za týdnem týden mizel,\nměsíc za měsícem, jak když tráva roste . . .\nPilen jinoch byl a opatrně střádal,\nnechodil už v cárech, sukno kupec dával,\nkabát lemovaný měl zas rudým zlatem, .\ns límcem vyšívaným ryzím, bílým stříbrem,\nhedvábný zas pás měl sedm barev duhy\nčapku ze sobola zas měl zámořského\nškorně z tureckého sahánu, pestré,\na za pasem měšec naplněný zlatem.\nŠťasten zdál se Roman dobrým lidem v městě,\nale v srdci choval skrytě bolnou jizvu\nrojily se dumy v někdy bujné hlavě,\ntáhly bouřné chmury jeho mladou duší:\nbdě i ve snu stále kořistí byl touhy,\nustavičně vídal v sněžné, truchlé stepi\nstrmět ze soumraku vysoký stan bílý\nze clon z aksamitu, z hedvábí a slyšel\nvábný onen hlas, jenž zval ho zahrát v šachy,\nviděl bílou ženu, v labutí té říze,\nplavé její vlasy, hluboké ty oči,\noči temnomodré, jako noční nebe,\noČi nesklopené, bez dívčího zmatku,\nslova záhadná též slyšel její stále:\nBudu s tebou, budu, do rakve i hrobu!\nTrojí onen úder šachovnicí cítil,\nuhoď přikován že k ní byl jeho osud\ntemným oním čarem. Kde však, kde však dlela?\nZmizela a za ní klid šel jeho duše,\ndo skonání, Bože! na věky a věky!\nZa dnem den pominul, za týdnem zas týden,\nměsíc za měsícem, rok za rokem mizel,\nale srdce jeho bylo stejně choré,\ntouha jeho byla stále stejně silná,\nbolest jeho na mžik ani neminula ...\nSloužil léta tři, už tři bez poloviny,\nbylo jaro krásné, jaro plné květů,\nnad zeleným sadem bílé mraky pluly,\ndrobní ptáci v keřích sladce pěli.\nV zahradě stál Roman v tiché dumě,\nnad ním hlahol zvonů v modru chvěl se,\nneboť slavně svátek vyzváněli.\nSlyšel krok, a kupec jemuž sloužil,\npřed ním stál a usmíval se vlídně,\nusmíval se, jal se hovořiti:\nRomane, vždy zadumán jsi, smuten !\nBolí mě to, neboť v lásce mám tě!\nCo tě tíží? Ach, já vím to, vím to!\nSamoten jsi příliš, stýská se ti.\nOžeň se, můj dobrý, milý synu.\nVejdi v sňatek s mladou duší děvou.\nMlčel jinoch, klopil oči k zemi,\nnesmírná mu tíže v srdci leží,\nvidí bílý stan a luznou ženu,\ncítí úder zlatou šachovnicí\nsotva víčka očí zadržujou slzy.\nAle dobrý kupec dále mluví:\nMnoho lodí po moři mi siném pluje,\nmnoho zboží bohatého, víš to, chovám,\nrozdělím je správně mezi dcery svoje,\njedna za muž šla a druhá mladší\njako ptáče prozpěvuje v domě.\nSličná je a jako slza Čistá\nnuže, vydám za muž dceru svoji tobě,\nsvěřím ji v tvé ruce, dobrý june,\nvím, že milovat ji budeš věrně\ndojato je tebou její srdce !"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "543 / 544", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.5", "texte": "Do země jak vkopán, bled, stál Roman,\nale dobrý kupec pousmál se.\nPřekvapen jsi, řekl, mými slovy,\nnežádám bys na ně odpovídal\nna večer si klidně promluvíme.\nOdcházel a tisk mu Roman ruku,\nvděčně za tu velkou jeho lásku.\nKupec pravil: odpověď ta stačí!\nObjal juna micky, požehnal mu,\nodešel a Roman hleděl kolem\njak by dřímota jej ovládala,\njak by sen ho mámil neurčitý,\nmlha byla v mladé jeho hlavě,\nsrdce podivně mu v prsou bilo.\nDumaje šel z kvetoucího sadu,\npodél řeky šel, za město kráčel\nmezi stromy na zelenou nivu.\nTicho bylo, ticho, pouze vítr\nv dubech šelestil a v útlých břízách\npojednou však Roman slyšel mnoho kroků,\npozved hlavu hle! zde velký palác stojí\nbílý palác na pokraji háje,\nrůže voněly pod jeho okny,\npnuly se až k otevřeným dveřím,\nse dvou stran kam volné schody vedly,\nschody, po nichž hojně hostů spělo,\nhlučně vzhůru spělo k slavným hodům.\nPřicházeli muži, v rukou housle měli,\npřicházely mladé dívky sličné,\njarní květy měly v plavých vlasech\na na bílé ruce seděl každé\nslavík šveholící sladkou píseh.\nZachvěl Roman se tím jarním čarem,\nchtělo se mu žít a radovat se,\nusmívat se jak ti mladí muži,\nzpívat jak ti ptáci sladce pěli'\nChmura jeho náhle pominula,\nvolno bylo mu jak orlu nad oblaky!\nV tom, hle, z háje vycházela sama,\nskvělá jako hvězda, žena krásná,\nvlasy její plavé jako měsíc,\nve dvou perlami posetých proudech\nna ramena tekou jí, proud třetí\nteče v týl, je zdoben rudým zlatem.\nBrvy temné jako sobol černý\nnad očima půvabně se klenou,\nnad očima jako noční nebe\ntemnomodrýma plnýma kmitu\nsvětel nadzemských a tajuplných blesků ! . .\nVzkřikl Roman, přízrak poznal stepní,\nvzkřikl divoce a zaslechla ho,\nšla po schodech vzhůru k dveřím domu,\nkynula mu krásnou bílou rukou,\ncaromocně plály její zraky\nnesklopeny, bez dívčího zmatku . . .\nBystrým krokem, jako jelen bouřil\nRoman vzhůru, vzhůru k slavným hodům,\nnezván za přeludem svým, do skvoucí síně.\nVešel bez dechu a neklonil se\nani před obrazem, ani hostům,\npo boku jí kles za zlatým stolem\nna stolici prázdnou . . . Bez pozdravu\nhleděl na ni vyčítavým zrakem,\npravil šeptem : Věrolomná, krutá !\nJak jsi dodržela svého slibu?\nPamatuješ přec na slova svoje:\nbudu s tebou do rakve i hrobu ?\nUsmála se bílá, luzná žena,\nodvětila: Věrna svému slibu\nbyla jsem a budu ještě více!\nNecítils po celou tuto dobu\ntíž v svém osiřelém, vroucím srdci ?\nchmurnou dumu v bujné mladé hlavě?\nneurčitý smutek v choré duši?\nOna tíž, ten smutek, ona duma,\nbyla já jsem, věrná tvoje družka!\nŘekla tak a vzala zlatou číši,\nnalila v ni zeleného vína,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "545 / 546", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.6", "texte": "podala ji Romanu a řekla:\ndobrý june, pij, na nové družství,\nna náš svazek nerozlučný, pevný!\nRoman číši vzal a hleděl do vnitř,\nvíno kypělo v ní po kraj varem,\nsloupem pára z vína stupovala,\npálila číš v ruce jako oheň.\nVypil jedním douškem plnou -číši,\nvypil do dna mráz mu prošel tělem,\nbylo mu jak v dusné zimní mlze.\nVedle sebe slyšel nyní šepot,\nšeptala mu luzná jeho družka:\nRomane, jsi můj teď nerozlučné!\nVíš, co jsem ti řekla tenkrát v stepi,\nv bílém stanu, než jsme v šachy hráli?\nŘekla jsem ti: zrodila mě země,\nsyrá naše matka, zpod kamene\nvyšla jsem jak pramen chladné vody . . .\nŘekla jsem ti, nevolá mě nikdo,\nkdybys' jméno moje věděl, prchal by jsi!\nNuže, druhu, povím ti své jméno.\nHoře jsem. Jsem tvoje nyní hoře!\nS úsměvem se rozluč, bezstarostným,\ns radostí se rozluč do skonání! . . .\nHrůza nesmírná šla z toho šeptu,\nhrůza smrtná z očí nesklopených\nzela na Romana . . . Srdce jeho,\nzdálo se, že kamení tou hrůzou.\nVyskočil jak ostrým mečem bodnut,\npotácel se k dveřím, těžké nohy\ndále nenesly jej, opíral se\nzoufale o stěnu, žalem zlomen.\nHoře za ním zavolalo krutě:\nPrchej, prchej, kam tě nohy nesou,\nneuprchneš nikdy svému Hoři!\nKdyby's v lese skryl se nejtemnějším,\nsrubám les, a najdu tebe, druhu !\nVysoká je tráva širé stepi,\nskryješ tam se skosím step já celou !\nMnoho komnat obsahuje palác\nmocných knížat, v utajenou kobku\nskryj se tam, a zažhu celý palác\nv troskách jeho zajisté tě najdu !\nKupec tvůj ti dává dceru svoji ?\nOžeň se, můj druhu! Nalezneš mě\nv síni svatební u svého lože!\nDobrá matka žije ti a otec ?\nVrať se k nim a uveď mě, své Hoře\nv rodný dům svůj, pod posvátnou střechu !\nHoře smálo se jak vítr skuČí\nv zimní noci opuštěnou stepí.\nSebral Roman všechny síly svoje,\nprchal slepě kam jej nohy nesly.\nBěžel jinoch, běžel podél řeky,\npřišel k domu kupce, jemuž sloužil,\ndýchal těžce, odpočinul chvíli,\nopřen o plot zeleného sadu.\nHleděl do zahrady. Pod kalinou,\nkterá květem osypána byla,\nmladé dívky vedly chorovody,\nmladé dívky, družky dcery domu,\nona sama, Duňa, věnec vila,\nnaslouchala zpěvům milých družek.\nZpívaly o děvě osiřelé,\nkterou macecha zlá, závistivá\ndo kláštera chtěla mocí nutit,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "547 / 548", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.7", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nvědouc, že tu dívku mladý kníže\nmiluje a za ženu si žádá . . .\nZavřela macecha dům a řekla:\nNa stolici posaď se zde zlatou,\nustřihnu tvé plavé, dlouhé vlasy,\nnetřeba je míti řeholnici.\nZaprosila dívka chvějným hlasem :\ncekej, matko, příliš srdce buší!\nMacecha zlá odvětila: v kobce\nklášterní se utiší tvé srdce.\nZaprosila dívka úzkostlivě :\nčekej, matko, schvacuje mě- mdloba!\nMacecha zlá odvětila: přejde,\nv řeholním až ocitneš se rouše!\nZaprosila dívka zoufající:\nčekej, matko, až jen setru slzy!\nMacecha zlá odvětila: setřeš\nrukávem je řeholního hávu.\nZvedla nůžky, jala plavé vlasy,\nna chodbě se ozval šum a krokv.\nv\nPřišel igumen tě vysvětiti,\nřekla matka, rozlítly se dveře,\nmladý kníže byl to bohatýrský,\nzlatý věnec nesl pro nevěstu,\nschvátil dívku, tisk ji k svému srdci,\nodvezl ji na svém bystrém koni,\nV zeleném tak pěly dívky v sadě\nkolem Duňušky a matka její\npřišla teď a tak se mluvit jala:\nPějte, dívky, pějte Duně písně\no sňatku a sladkém milování!\nPřišla vesna v její mladou duši!\nVězte, umluven je Dunin sňatek,\nza toho ji vydá otec brzy,\njejž si tichá moje holubice,\nmezi všemi vyvolila sama!\nPodoben je bojarskému synu\nhle, tam stojí opřen o plot sadu,\nRoman, moje nyní také dítě!\nRoman, slyšev tato slova, jedním skokem\ndo zahrady skočil schvácen bouří\nšíleného žalu, bílou Duňu\nza ruku vzal, zvolal beze smyslů :\nNešťastná, kam dětské srdce tvoje\nzabloudilo? Mezi vyvržence\nchtěla by's se vrhat nevědomky?\nNevidíš znamení zatracení\nna čele mi plát? Hle, po mém boku\nona drahá stojí, hrozné vidmo,\nHoře moje, hoře moje šeré,\nšklebí se a na tebe už sahá\naby táhlo tě v mé zatracení!\nOdstup ode mne, odvrať své zraky,\nzraky nevinné jak modré květy,\nsrdce svoje plné détinnosti\nnezahoď pod nohy proklatého !\nNemiluje Bůh mne nešťastníka !\nPrudce odhodil tu ruku její dějskou,\npadla bílá Duna pod kalinou,\njejí slzy trávu porosily,\nkvěty kalinové, na ni, bledou, dštily,\nbílá Duna hrůzou kameněla.\nNa večer ji hlava rozbolela,\no půlnoci popa zavolali,\na když ráno zora růžověla,\nvelké zvony když se rozzvučely,\nzvoucí na mši svatou, bílou Duňu\nk pohřbu strojili už v bílou řízu.\nKalina své větve v sadě smutně věsí,\nstarý otec tvář si v dlaně skrývá,\nzničenému Romanovi praví:\nPromiň Bůh ti! Věru, že jsi hoře,\nhoře těžké přived pod mou střechu !\nVezmi vše co tvoje, vezmi více,\nale blízkosti své zbav mě smutné!\nJako bez duše šel Roman z domu,\nchodil od rána do temné noci,\nchodil, půlnoční až vyšla hvězda,\nulice až byly prázdné, pusté\njako jeho k smrti chorá duše\nsvětla pruh tu pad mu náhle k nohám,\nvyŠleh z okna dřevěného domu,\nu jehožto dveří ocitl se Roman.\nU těch dveří žena stála mladá,\nbílá byla v tváři sníh jak padlý,\nbrvy její černé jako sobol\nnad jasnými klenuly se zory,\nusmála se, tiše promluvila:\nVejdi se mnou v krčmu, dobrý june,\nmnoho druhů veselých tam sedí,\nvypij číši zeleného vína\nsmutný zdáš se pookřeje mysl,\npozvedne se bujná zase hlava,\nrozveselí udatné se srdce!\nRozesmál se Roman smíchem hlučným,\nsmíchem trpkým, zvolal v odvěť ženě:\nPravdu hlásáš, prodajná ty duše !\nOpojení rozkoší a vínem,\njediný to lék pro zoufající!\nMlhu v hlavě, mlhu v srdci, v duši!\nMlhy ty mi zastrou hrozné Hoře !\nPoznávám tě, v objetí tvém bílém\nzemřel stud můj kdysi! Nuže veď mě,\npůjdu s tebou v opojení vínem,\npůjdu s tebou v opojení smyslů!\nPod páži ho vzala, vešli v krčmu.\nNeklonil se na tři, čtyry strany,\nneuklonil se v úctě před obrazem\nsmutně hledícím do víru hříchů,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "549 / 550", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.8", "texte": "měšec zlata hodil dobrodruhům\nsedícím za dubovými stoly,\ndivě smál se, zvolal vyzývavě:\nNebude vám třeba oloupit mě,\nzpit až spadnu pod stůl pod dubový,\nbeze smyslů až mě na prah vrhne\nkomnaty své, prodajná ta žena!\nSmáli se a začla divá pitka,\nbohopustá, pravý hod to hanby.\nPropil Roman kabát lemovaný\nrudým zlatem, s lícem prošívaným\nbledým stříbrem, ze sobola čapku\npropil též a škorně z sahánu,\nnesmyslně všechno šatstvo propil\ns ničemnými v krčmě dobrodruhy.\nKdyž se ráno vrátila mu paměť,\nležel nah na prahu oné ženy,\nkterá večer lákala jej k sobě.\nHodili mu dobří lidé cáry,\naby zahalil se jimi nuzně.\nNa lávku sed v krčmě, hnus měl v srdci\npřed sebou a smutně svěsil hlavu,\nupřel oči v zem a zašeptal si.\npropad jsem, propadlo moje mládí,\nzhynul jsem a zhynulo mé žití ....\nZašustilo co's jak suché listí,\nz kouta za pecí cos vyšlo z šera,\nzíralo to na něj neurčitě.\nHoře bylo to, to jeho Hoře!\nz hedbávu však nemělo už roucha,\nlýkem opásanou rubáš mělo,\nkřepčilo po krčmě v divém plesu,\nplesajíc tak začlo hovořiti:\nHoj, jsi ty můj věrný, dobrý junák!\nNetruď se a nermuť se můj drahý !\nPopěvku se uč, jejž nutno v hoři znáti.\n»v hoři být, nesmutný být« si zpívej!\nUměj mě, své Hoře, krmit, pojit,"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "551 / 552", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.9", "texte": "krmit, pojit, se mnou v lásce chodit!\nJe to rada, kterou Hoře dává!\nNepřidalo jsem se k tobě na hodinu\nplatí slib můj po celý tvůj život!\nChechtalo se jak když vítr skučí\ntru cihlou stepí v temné zimní noci.\nRoman vyskočil na bystré nohy,\nprchal z krčmy, z ulice a města,\ndaleko po tiché matce stepi\ndaleko až k temné matce lesu.\nDoubrava ho stará v lůno jala,\nsoumrak její houstl bouřní chmurou,\nkterá nad hlavou jí, temná, stála.\nKlesl na mech skáceného stářím kmene,\npřed ním keř stál kvetoucího hlohu,\nv spleti jeho větví slavík měl své hnízdo,\nskrývaly je bílé hvězdy květů.\nPtáka blahý klid v tom tichém lese\nkonejšil jak nápěv svaté písně,\nnaklonil se jinoch nad slavičím\nhnízdem dojmut, slzy jeho dštily -\nmezi bílé květy na plavého ptáka,\nsnivým hlasem oslovil ho Roman :\nSlavíku, ty boží ptáku volný,\nprosbu slyš mou, vyplň mi ji věrně!\nZaleť, zaleť v rodnou moji stranu,\nv tichou vísku, tam k milému dvoru,\npod strání, kde břízy v slunci stojí\nvyřiď otci mému celobití,\ndrahé matce mojí poklon k zemi,\nřekni jim, že Romana jich syna\nhoře zahubilo v cizím kraji,\njejich rad když nedbal v bujné svévolnosti!\nZavšeholil pták jak teskným slibem,\nzaštkal jinoch téžce z hloubi srdce,\nspěchal dál tím slavně tichým lesem,\ncelou noc šel a když ráno bylo,\npřišel k černé řece tajuplné,\nk řece Smorodině, plné vzdechů\nutonulých v osudných těch vodách.\nHromným hlasem zvolal dobrý jinoch :\nPřívozníci, slyšte, přívozníci!\nPřevezte mě rychle k oné straně !\nZaplatíš nám ? děli přívozníci.\nNemám z ěeho, odvětil jim jinoch.\nNevlídně mu děli: tedy nepřevezem!\nSedl smuten na omšený kámen\nvedle černé řeky Smorodiny,\ntesknota mu svírá mladé srdce,\nhojné slzy z oěí palně kanou.\nPřívozníci zasmušile pěli\nv syrém ránu sborem starou píseň,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "553 / 554", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.10", "texte": "jak že tuman pad' na siné moře, siné moře,\ntěžký žal na srdce na udatné,\ntuman jak se nezved od siného moře,\nz udatného srdce žal jak neodcházel . . .\nA jak daleko tam v pustém poli\ndobrý junák, jak na zemi leží,\nv pravé ruce luk svůj tuhý drží,\nv levé ruce ocelovou střelu,\njeho kůň jak u mohou mu stojí,\nkopytem do syré zemi hrabe,\njak by říci chtěl mu lidským slovem:\nVstávej, vstávej, bohatýře dobrý,\nsedni na mě, na dobrého koně\na já zanesu tě k otci, k matce,\nk mladé ženě, k dítkám tvojím malým !\nA jak dobrý bohatýr mu odpovídá:\nKoni ty můj dobrý, sluho věrný,\npoběž sám na svatou Rus a poklon\notci mému nes a rodné matce,\nčelobití mladé mojí ženě,\npožehnání moje malým dětem,\npověz, milý koni, mladé ženě mojí,\nže jsem jinou pojal v dáli ženu,\nzelený že pažit její jméno,\nostrý meě, že dobrým byl mi svatem,\nkalená že střela dobrou svatkou\nbledá smrt, že lože snubní stlala . . .\nStarou tuto píseň přívozníci pěli\nv šerém smutku syrového jitra,\nžalost její padá jako hora\nRomanu na rozbolené srdce,\nkrušila jej, zmíral samým teskem.\nVyskočil a stál na strmém břehu,\nzvolal zoufale : když přívozníci\nzdráhají se převážet mě v loďce\node břehu toho kraje žalu,\nnuže, temná řeko tajuplná,\nútociti na tvé černé vlny\nodvážím se vzmachem silných ramen!\nChce se vrhat do osudných proudů,\ntu se přívozníci smilovali,\npřevezli ho darmo temnou vodou.\nJakmile se země dotek nohou\nza řekou, za temnou, Smorodinou,\ncítil čaromocnou v sobě sílu.\nVida Hoře svoje polem spěchat,\nchvátící, aby ho dohonilo,\nproměnil se na šerého vlka •\nběžal tichým, dřímajícím polem\nrychle jako blesk po nebi lítá,\nale hoře za ním divou fenou\nstejně rychle, dýchalo už na něj!\nPadl k zemi, ale hned se vzchopil\nv sokola se změnil čaromocně,\nvzlétl vysoko až pod oblaka\nale hoře za ním černou vránou !\nNezápasil déle s šerým hořem,\ncítil, že byl uštván, uštván k smrti,\ns výše vrh se na hruď matky země,\nvolen rozloučit se s živobytím.\nPad' do temna hučícího lesa,\nležel pod dubem a řekl stromu :\nSmiluj se, můj otce, dube silný,\numírám zde, hoři abych ušel,\nnechtěl Bůh, bych dlouho žil na zemi\ndech svůj hříšný vracím v jeho ruce !"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "555 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.11", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nUstrne se Kristus nad mou bědou ! . . .\nSmiluj též se, ty můj otce dube:\nducha až vypustí hruď má těžkodyšná,\ndlouhé spusť pak větve svoje šumné,\ns vrcholku je skloň až ke kořenům,\nzacloníš tak tělo moje mrtvé,\naby bujný vítr nerušil mu spánek,\naby zlaté slunce nepálilo znojem,\naby lijavice nemořily chladem . . .\nTakto prosil Roman, zavřel smutné oci,\nsklonil dub se nad ním, Roman tiše skonal.\nNa hruď jeho bílou sedlo šeré Hoře,\nzalomilo ruce, zavolalo s pláčem:\nTěžce je mi věru, rozloučit se s tebou,\numěl's hoře nosit, jako pleť svou vlastní!\nJiného jdu hledat v cizí stranu nyní . . .\nNa věky se takto rozloučilo tedy\nhoře, šeré hoře s tím, jejž pohubilo.\nV onu dobu v tiché dálné vísce\nRoman kde se zrodil a kde výrost,\nsedel otec jeho, matka v sluni,\ntiše bílé břízy šelestily,\nstály na stráni jak útlé panny.\nNa jednu z nich sedl plavý slavík,\nzapél smutné, snivou, tesknou píseň,\nžaluplnou jako umírání!\nStarý otec zachvěl se a pravil:\nBéda mně, toť zvěsť od mého syna!\nNyní pevně vím, že zhynul v dáli,\nposlední to posílá nám pozdrav! . . .\nStará matka ruce zalomila,\nvetchým tělem velká bolesť klátí,\nbolest bezeslovná, krutě němá,\nz ocí shaslých horké slzy tekou,\nslzy tekou, jak se řeka lije . . ."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "553 / 556", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY*\n\nFRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.\n\n(Z knihy: »T h e two pat h s.«)\nOzkáznosti konvenčního umění.\nKdyž jsem minulé leto cestoval po prvé se-\nverním Skotskem, zdálo se mně, že v jeho scenerii\nbyla zvláštní bolest, spůsobená úplným nedostatkem\nprojevu sil lidského umění. Nikdy před tím jsem\nneputoval takovým krajem, ani o takovém neslýchal\na takového jsem si nepředstavoval; rovněž tak, ač\njsem ztrávil hodný kus života v horské scenerii jižní,\nnepozoroval jsem nikdy před tím, kolik z jejího pů-\nvabu závislo je od drobnějších líbezností a něžností\nlidského díla, které jsou smíšeny s krásou Alp nebo\nušetřeny jejich pustotou. Je pravda, že umění, jež\nvyřezává a obarvuje průčelí domku švýcarského, není\npříliš vznešeného druhu; ale předce svědčí o doko-\nnalosti a delikátnosti schopností horalových ; je pravda,\nže zbytky tvrze a cimbuří, jež poskytují půdy pro di-\nvokou révu na alpském předhoří, tvoří jen malou část\nvelikého ozubení jeho skal; a přec právě tento úryvek\nlomeného obrysu jejich dává jim pathetičnost a histo-\nrickou majestátnost. A tohoto živlu já naprosto po-\nhřešuju v divokých končinách vlastní naší země. Ho-\nralská chatrč u nás je doslova hromádkou šedivého\nkamení, ucpaná spíš než pokrytá černou rašelinou\na uschlým vřesovím; jediný náběh jakéhosi pokusu\no výzdobu záleží v tom, že se na střechu chatrče\npoloží hroudy chránící rašeliny šikmo, takže vzniká\ntím diagonální uspořádání čar, vypadající tak trochu,\njako by povrch byl rozbrázděn nějakým obrovským\nmečem.\nA, aspoň v severních horách skotských, živly staro-\nžitnějšího zájmu stavitelského rovněž chybějí. Samo-\ntářskou usedlost lze sotva rozeznat podél záhybů řeky ;\nbezstřechý ochoz převorství ztrácí se mezi ploty ves-\nnice; a hlavní město kraje, Inverness, položené na\ntakové místo, kde by mohlo zušlechtit jednu z nejlí-\nbeznějších krajin, a na pobřeží zálivu z nejpůvab-\nnějších na světě; položené mezi vrcholy Grampianu\na toky zálivu Morayského, jakoby to byl šperk spí-\nnající záhyby horské s modrým pásmem moře může\nbýt rozeznáno zdálí jen dle jediného rysu architek-\ntonického, a nepozdvihuje všechen kraj kolem do kola\njiným sdružením myšlenek leč tím, které může býti\nspojeno s jeho moderním ocimbuřeným kriminálem.\nZatím co tento stav skotské scenerie se mne do-\ntýkal nad míru bolestně neboť bylo to po prvé za\nmého života, co jsem se octnul v krajině nemající\ncenných památek nebo příkladův umění —, vnucoval\nmně také úvahy o jedné či dvou svízelných otázkách\no působení umění na mysl lidskou; a vnucoval mně\ntyto otázky především z toho důvodu, poněvadž v době,\nkdy jsem rozladěně a bezútěšně putoval planinami gram-\npianskými, kde nebylo kouska umění, každý den do-\ncházely mne noviny zvláštního zájmu ze země, kdež\nbylo lze najít mnoho umění, a to umění delikátního\nspůsobu. Mezi modely po celém království roztrou-\nšenými k vyučování kresbě není, tuším, obdivuhod-\nnějších po svém spůsobě nad ozdobné práce indické ;\nopravdu, jsou zrobeny ze všech látek spůsobilých pro\nbarvu, z vlny, mramoru, kovu, skoro nenapodobitelný\nv delikátním užívání odstínův i jemném aranžování\nfantastické linie. A této jejich schopnosti není užíváno\njen několika řídkými lidmi, nebo bez radostného po-\nžitku ; zdá se, že záliba v jemné kresbě je tomuto\nplemeni obecná, že ji rozvíjejí v každém vyráběném\nnářadí a v každé prováděné stavbě; ona přidružuje\nse s intensivností stejně mocnou a se stejným zdarem\nk službě pověry, rozkoše nebo ukrutnosti; a obohacuje\nstejně, týmž překypujícím proudem kouzelně duhových\nbarev, chrám pagody, třepení pásu i ostří meče.\nTakž nalezáme v obém tomto velkém obyvatelstvě,\nindickém a skotském v plemeni džanglí a v ple-\nmeni planin dvě schopnosti národní přesně a zře-\ntelně proti sobě postavené. Na jedné straně plémě\nradující se z umění, vynikající měrou i všeobecně na-\ndané darem uměleckým; na druhé straně lid nedba-\njící o umění, patrně i neschopný k němu, jehož nej-\nvětší úsilí umělecké posud nedostalo se dál, než k pro-\nměně polohy barevných pruhů na šachovnici. A takž\njsme přirozeně puzeni zkoumat, jaký vliv na mrayní\npovahu obou národů má tento ohromný rozdíl jejich\nsnah a patrných schopností? a zda tyto drsné šachov-\nnice skotských vlňáků či vybraně vymyšlená spleť\nna kašmíru indickém obyčejně v záhyby své ukrývají\nsrdce nejšlechetnější ? Dávno na to našli jsme odpověd'.\nOd té doby, co pokolení lidské započalo na této zemi\nsvou pouť hříchů, nikdy nebylo jím spácháno nic tak\npříznačného pro všechnu bestiální, a míň než bestiální\nzvrhlost, jako skutky, jichž dopustilo se plémě indické\nv roce právě minulém (t. j. 1857.). Stejně divá ukrut-\nnost třebas také před tím vylévala si svůj vztek a stejně\nohavná surovost bývala páchána, nikdy však za stejných\nokolností; zběsilost dlouhé války a pomstychtivost za\ndlouhé utiskování i dřív činila lidi ukrutnými; a též\ni před tím postupný úpadek do barbarství, v němž\nnebylo příkladů slušnosti a civilisace, strhl osamocené\nnárody na nejnižší stupeň člověctví. Ale ukrutnost\nhnaná do nejdivočejší vzteklosti proti lidem šlechetným\na nevinným, zvrhlost rozhnisávající se nejhnusnějším\nspůsobem zrovna uprostřed a před očima spořádané\ncivilisace nebyli bychom se mohli domnívat, že až\ntam sahá lidský zločin, kdyby nebylo skutkův indi-\nckého rebela. A tak na jedné straně nalezáte krajní\nsílu podlosti u těchto milovníkův umění; na druhé\nstraně položíte-li otázku tu co nejúže nalezáte\nkrajní sílu cnosti projevovanou oněmi pohrdači umění.\nZe všech vojáků, jimž jste zavázáni za vítězství na\nKrymu a za odvetu v Indii, k nikomu nejste připou-\ntáni užšími pouty vděčnosti než k mužům, kteří 'se\nnarodili a vyrostli na těchto opuštěných pláních skot-\nských. A tak různost schopnosti a okolností těchto\ndvou národův, a /ůznost výsledku jich působení na"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "559 / 560", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.13", "texte": "»V OL N£ SMĚRY«\n\nmravní povahu objevuje se vám v nejvýznačnější, nej-\nzračitější, nej stručnější protivě. Z rašelinové chajdy\nvychází víra, odvaha, sebeobětavost, čistota, zbožná\núcta a cožkoli je úrodného v díle nebes; z paláce ze\nslonoviny vychází zrada, ukrutnost, zbabělost, mo-\ndlářství, zvířeckost a cožkoli jest úrodného v díle\npekel.\nAle tu nesnáz naše se nekončí. Z jediného pří-\nkladu, buď si jakkoli na oko mocného, bylo by zhola\nnesprávno vyvozovat obecný závěr; bylo by naprosto\nnelogické tvrdit, poněvadž jedenkrát jsme našli umění-\nmilovnost ve spojení s mravní podlostí, že by láska\nk umění musila být vždy a všude kořenem mravní\npodlosti; a stejně tak nesprávné bylo by tvrdit, po-\nněvadž jsme jedenkrát shledali, kterak nevšímavost\nk umění vyskytla se spolu se vznešeností mysli, že\nnetecnost k umění musí být vždycky pramenem nebo\nznamením této vznešenosti. Ale přejdeme-li z polo-\nostrova indického do jiných krajin země, a z našich\nvlastních nedávných zkušeností do zvěstí historie, pořád\nještě najdeme jeden velký fakt trčící nám vstříc v přísné\nvšekrajnosti totiž patrné spojení velkého úspěchu\nv umění s následujícím úpadkem národním. Najdete\nnejprve, že národové, kteří mívali příliš zjemnělé umění,\nvždy bývali podmaněni národy, kteří umění neměli ;\nshledáte, že Lyd byl podmaněn Médem, Athéňan Spar-\nv v V V\nťanem, Rek Římanem, Riman Gothem, Burgund Švý-\ncarem ; ale vy najdete nad to, že i tam, kde žádný\nútok zevnější moci neurychlil katastrofy státu, období,\nv němž ten který národ dosahuje své nejvyšší zdat-\nnosti umělecké, bývá právě obdobím, v němž zdá se,\nže podpisuje vysvědčení své vlastní záhuby, a že od\ntoho okamžiku, kdy dokonalá socha se objevuje ve\nFlorenci, dokonalý obraz v Benátkách, nebo dokonalé\nfresko v Římě, od téže hodiny zdá se, jakoby poctivost,\npíle a zmužilost byly vyhnány z jejich zdí, a ony\nhynou v sochařském ochrnutí, nebo ve mnohobarvé\nzkaženosti.\nAle ani to není vše. Jako se zdá, že umění ve\nsvé delikátní formě jest jedním z hlavních šiřitelů ne-\ntečnosti a smyslnosti, tak (sotva potřebuju vám to při-\npomínat) až posud vystupovalo v projevu energickém\njen tehdy, když bylo ve službách pověry. Čtvero nej-\nvětších projevů lidského intelektu, jež založily čtvero\nhlavních království umění, egyptského, babylonského,\nřeckého a italského, bylo, rozvinuto mohutným rozní-\ncením činné pověry ve službách Osirisa, Baala, Mi-\nnervy a Královny nebes. Proto, stručně pověděno,\n\nFR. KAVÁN.\nKOZÁKOV."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "561 / 562", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.14", "texte": "snad se zdá velice nesnadno, ukázat, že umění někdy existovalo ve škole pevně sjednocené a venkoncem\nsilné, leda že bylo zaměstnáno šířením nepravdy nebo povzbuzováním neřestí.\nA koneěně, jakož umění takto vždy projevovalo se cinno ve službách přepychu a modlářství, takž také\nbývalo silně vedeno k velebení ukrutnosti. Národ, který žije život selankový a nevinný, nikdy nevyzdobuje si\nhole pastýřské nebo klece pluhu, ale plemena žijící loupeží a zabíjením skoro vždy užívají vybraných\nornamentů na toul, přilbu, oštěp.\nNezdá-liž se vám tedy z těchto tří důvodů víc než pochybné, zda jsme se tu v kensingtonském\nmuseu shromáždili za dobrým ůěelem? Zdaž by nemohlo nevinné a neumělecké obecenstvo na nás právem\nhledět spíše s podezřením a bázní než se sympatií? Jsme dokonce jisti sami před sebou? Víme, co máme\nza lubem? SeŠli jsme se tu jako poctivci? Či nejsme spíš jako mnoho Katilinů shromážděných k poradě\no chvatném ponížení naší země, nebo jako sněm čarodějnic o půlnoci svolaný k tomu, jak vyvolat a\nrozeslat s novým a nečekaným posláním démony přepychu, ukrutnosti a pověry?\nDoufám, že není tomu tak; a položil jsem vám tuto svízelnou otázku jen proto, abychom důkladně\na směle se jí podívali do tváře a, jak se naděju, pohledy svými ji zaplašili."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "563 / 564", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.15", "texte": "Q. KOCIÁN\nPORTRÉT.\n\nTedy abych se vrátil k prvnímu bodu našeho svízelu, ke vztahu umění a duševního uspůsobení\nv Indii a Skotsku. Je úplné pravda, že umění indické je delikátní a přezjemnělé, ale má zvláštní jeden rys,\nlišící je od veškerého jiného umění, stejně cenného kresebně ono nikdy nepředstavuje přiro-\nzené skutečnosti. Buď utváří své komposice z bezvýznamných úryvků barvy a vlnění car, nebo\nzobrazuje-li nějakého živého tvora, předvádí jej v nějaké skroucené a spotvořené podobě. Naproti všem\nskutečnostem a formám přírody staví se do schvální a rozhodné protivy; nechce nakreslit člověka, nýbrž\nosmiramennou obludu, nechce nakreslit květiny, nýbrž jen závitnici nebo klikatinu. Umění to svědci takto,\nže lidé je provozující jsou oloupeni o všechny možné zdroje zdravého vědění, nebo přirozené rozkoše; že\nsamovolně zapečetili a odložili celou knihu světa a nemají, co by četli a při čem by prodlévali, než fantasii\nmyšlenek svých srdcí, o níž praveno nám, že »je neustálým zlem.« Přes veškeré divadlo stvoření pře-\nhodili závoj, v němž není trhliny; pro ně nehledí ani hvězdičky oponou temnot, pro ně ani jejich nebesa\nnezáří, ani hory do výšin nevystupují, pro ně květiny nekvetou, pro ně nežijou živočichové polní a lesní.\nOni leží spoutáni v podzemním žaláři své vlastní zkaženosti, obklopováni toliko truchlivými přízraky nebo\nstrašidelnou prázdnotou."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "565 / 566", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.16", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nMám vám připomenout, jak přesný rub tohoto\nstavu mysli, pokud jde o následování přírody, posky-\ntuje lid, jejž jsme právě byli pozorovali v protivě\nk plemeni indickému? Přemýšlejíce shledáte, že\nvšechny nejvyšší cnosti v charakteru skotském jsou\nsdruženy s dojmy přijímanými přímo z přírodní sce-\nnerie skotské krajiny. Žádný národ před tím nepro-\njevil ve všeobecném tonu své mluvy, ve všeobecném\nproudu svého písemnictví tak trvalý zvyk, posvěcovat\nsvé vášně a potvrzovat své zásady přímým sdružo-\nváním s kouzlem nebo silou přírody. Spisy Scottovy\na Burnsovy a víc ještě: mnohem větších básníků než\nBurns, kteří Skotsku dali jeho staré ballady, podávají\nvám v každé sloce, skoro v každé řádce příklady to-\nhoto sdružování přírodní scenerie s vášněmi; ale pří-\nklad dalšího jejího spojení se zásadou mravní mo-\nhutně mne udeřil zrovna v čase, kdy jsem nejvíc\nželel nedostatku umění v tomto lidu. V jednom z nej-\nosamělejších okresů skotských, kde v chajdách zra-\nŠeliny je nejtemněji, zrovna na západním úpatí horstva\ngrampianského, jež objímá prameny řeky Sp.ey a Dee,\nsilnice přetínající horské pásmo vine se okolo paty\nrozervané skály nazývané Crag neb Craig Ellachie.\nNení na ní nic pozoruhodného ani výškou ani útvarem,\nje zastíněna několika roztroušenými borovicemi, a na\ntemeně červená se vřes; ale ona tvoří jakési vůdčí\npředhoří v skupině vrchů, k nimž přísluší, jakousi\niniciálku hor; a tak tkví v mysli obyvatelstva okresu\njako symbol jejich kraje a vlivu tohoto kraje na ne\nsamé. Jejich cit tohoto poměru krásně je vysloven\nve válečném pokřiku župy: »Stůj pevně, Craig Ella-\nchie !« Dlouho můžete přemýšlet o těchto několika\nslovech a nevyčerpáte hlubokých zdrojů citu a myšlenky\nv nich zahrnutých lásku k rodné zemi, rukojemství\njejich věrnosti k ní, podrobené a ušlechtilé ujištění\nnezkrotitelné odvahy. Kdybyste byli kráčeli pod\ntouto skalou v čas, kdy tolik nejdražších dětí Anglie\nbylo bráněno silnými srdci mužů narozených na jejím\núpatí, byli byste musili pocítit, kolikrát uprostřed nád-\nherných palácův indických, jichž mramor zbledl hrůzou\na rumělka stemněla krví, asi vyvstávala před očima\ntěch horáckých vojáků vzpomínka na drsné šedé skály\na šarlatové planiny ; kolikrát ze sluchu jejich zmizel\nrachot krupobití střel a vřava bitevní a zůstavil v něm\njen šum starých větví sosen : »Stůj pevně, Craig El-\nlachie !« Viděli jste u obou těchto národů v přímé protivě\núčinek umění bez přírody a přírody bez umění na\nmravní cit. A vidíte dost, abyste si ospravedlnili\npodezření (kdybyste stopovali věc hloub as jinými\npříklady, nalezli byste dost, co by ospravedlňovalo\nvás k závěru), že umění jen pro umění provozo-\nvané, bez zřetele, aby tlumočilo přírodu, je záhubou\nvšeho, cožkoli je nejlepšího a nejušlechtilejšího v člo-\nvěčenstvu, ale že příroda, nechť si pozorována sebe\nprostěji nebo poznávána sebe nedokonaleji, v poměru\nk lásce, jakouž lidé k ní cítí, chrání a pomáhá všemu,\ncožkoli je v lidstvu nejušlechtilejšího.\nMohli byste vy sužovat dále, že umění, pokud\nbylo věnováno hlásání neb tlumočení přírody, bylo\nspasné a k pomoci hotové i zušlechťující. A závěr\ntento učinili byste dokonale správně. Dovolte, abych\nurčitě a slavně opakoval své tvrzení: kdekoli umění\nje provozováno jen pro sebe samo, umění pro umění,\na kde rozkoš pracovníkova záleží v tom, co dělá a\nvytváří, na místě v tom, co tlumočí nebo předkládá\ntam umění má na mozek a srdce vliv nejosudnějšího\nspůsobu, a je-li tak dlouho provozováno, končí zá-\nhubou jak schopnosti rozumové tak mravní zásady;\nkdežto umění, věnované v pokoře a v sebezapomínání\nsvětlému vymalování a hlásání faktů všehomíra vždy\noplývá pomocí a je dobročinno lidstvu, plno potěchy,\nsíly a spásy.\nNuže, jakmile byste byli přesvědčeni o této věci,\nmohli byste logicky vyvozovat dále, když umění bylo\nzaměstnáno úkony, jimiž slouží ke zdaru, že touto\nslužbou sesilovalo samo sebe, a konalo-li to, co beze\nvší pochybnosti Prozřetelnost chtěla, aby konalo, že\nnabývalo víc a více životnosti i hodnoty dle toho, jak po-\nkračovalo v užitečnosti. S druhé strany mohli byste\nusoudit, když jeho činnost byla svedena na křivé\ncesty k ošálení nebo snížení lidstva, že stejně tak\nsamo sebe svádělo na bludné dráhy a sebe snižovalo\nže bylo zadržáno v postupu, nebo střemhlav vrženo\ndo úpadku. A to rovněž je pravda; a držíce tuto nit\nz klubka v ruce, snadno a správně vyložíte zjevy dě-\njinné. Pokud umění vytrvává, pozorujíc a předkládajíc\nfakty přírodní, potud samo žije a roste; a ve svém\nvlastním životě i vzrůstě z části zahrnuje, z části za-\nbezpečuje život a vzrůst národa, v jehož středu je\nprovozováno. Ale až posud vždy nadešel čas, že\numění, dospěvši takto znamenité dokonalosti, po-\nčíná pozorovat tuto dokonalost, napodobovat ji a\nz ní odvozovat pravidla a formy, a tak počíná za-\npomínat na svou povinnost a službu jakožto tlumoč-\nníka a objevovatele pravdy. A v témž okamžiku, jak-\nmile se udá toto odbočení od jeho účelu a jakmile\nzapomene na svou funkci ■— toto zapomenutí oby-\nčejně spadá v jednu dobu s patrnou jeho\nv témž okamžiku, pravím, počíná jeho opravdová\nkatastrofa; a pádem svým vlastním pokud sahá\njeho vliv urychluje záhubu národa, jímž bylo pro-\nvozováno. Ale studium účinku umění na mysl ná-\nrodů je spíš pro dějepisce než pro nás; buď jak buď,\nje to studium pro diskusi, na níž dnes nemáme času.\nAle prosím vás o trochu trpělivosti, zatím co pokusím\nse vylíčit některými dalšími detaily, kterak zdravost\na síla umění samého je závislá od vykonávání usta-\nnovené jeho funkce, tlumočiti skutečnosti.\nPozorujte, že stále říkám »tlumočiti«, nikoli »napo-\ndobiti«. Proč tak říkám, je předně, že dobré umění\nzřídka kdy napodobuje ; obyčejně jen popisuje nebo\nvykládá. Ale můj druhý a hlavní důvod je, že dobré\numění vždy záleží ze dvou věcí : předně z pozorování\nskutečnosti ; za druhé z projevování lidského plánu"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "567 / 568", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.17", "texte": "a autority ve způsobu, jakým tato skuteč-\nnost je vyslovována. Velké a dobré umění\nmusí slučovat obé, ani na okamžik nemůže\ntrvat, leč v jednotě obou, záleží z nich zrovna\ntak podstatné jako voda z kyslíku a vodíku.\nProbádejme trochu povahu každého z těchto\nživlů. Prvním živlem, pravíme, je láska k pří-\nrodě, vedoucí ke snaze, aby umělec ji vérnč\npozoroval a věrné podával. To je živel první\na vůdčí. Proberte si dějiny a shledáte v nich\ns očividnou určitostí, že nikdy nebylo velké\nškoly, která by nebyla měla za původní\ncíl zobrazovati nějaký fakt přírodní co možno\nnejvěrněji. Až posud objevily se ve světě\njen tři Školy, jež vykonaly své dílo tak\ndobře, jak se vůbec zdá být možno je vy-\nkonat. Jsou to škola athénská, ílorencká a\nř v\nbenátská. Škola athénská vytkla si za úkol\ndokonalé zobrazení formy lidského těla; usi-\nlovala splnit svůj úkol jak nejlépe uměla,\na všechna její velikost byla založena i za-\nhrnuta v této jediné poctivé snaze. Florencká\nškola si určila úlohu, dokonale vysloviti\nlidský cit, ukázati účinky vášně na lidskou\ntvář a posuněk. (Jmenuju tuto školu floren-\nckou, protože nechť si pokládáte za vrchol-\nného mistra výrazového umění v Itálii Rafaela,\nnebo Leonarda, nebo Michelangela, shledáte,\nže všechna energie národního úsilí, jež splo-\ndilo tyto mistry, má své kořeny ve Florenci,\nne v Urbině ani v Miláně.) Tedy dím, že\ntato florencká nebo vedoucí škola italská si\nstanovila za cíl výraz lidský v přirozené\njeho pravdivosti; usilovala splnit svůj úkol\nseč byla, ona splnila jej tak dobře, jak jen\njest lze, a všechna její velikost má kořeny\nsvé v této jediné poctivé snaze. Za třetí,\nškola benátská vytýčila si zobrazovat efekty\nbarvy a stínu na všech věcech, hlavně na\npostavě lidské pokoušela se provést svůj\núkol, seč byla, prováděla jej tak dobře, jak\njen mohl být prováděn a veškerá její\nvelikost založena je na této jediné poctivé\nsnaze.\nSrovnejte tyto tři idey s třemi výtvory\numěleckými, jež jste všichni už viděli, nebo\nustavičně o nich slýchali. Zde je t. zv.\n»Theseus« ze sbírky Elginovy (Elgin marbles);\npředstavuje cíl a konečný účel Školy athénské :\npřirozenou formu těla lidského. Veškeré jejich\nobvyklé stavitelství, půvabné vytváření a ma-\nlování výrobků hrnčířských, a jaké jiné\numění vůbec provozovali, co do své velkosti\nbylo závislo od této hlavní kotvy ústřed-\nního cíle: věrného obrazu živoucího Člověka.\nZa vzor školy italské vyberte si Rafaelův\nobraz »Disputa del sacramento« ; tento vzor\n\nJ. ŠPILLAR.\nOPUŠTĚNÁ."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "569 / 570", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.18", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\ntuším přijme každý, na něm nebude žádných sporných bodů ; připustí jej Němec, připustí jej angličtí akademikové,\na připustí jej angličtí puristé i praerafaelité. Nuže, zde máte za cíl vytčenou pravdu výrazu lidského. Ta-\nkovým způsobem se dívají lidé, cítíce to nebo ono, majíce takovou nebo onakou mysl, jsou-li pokorní,\nzadumaní, laskaví, proročtí, kněžští, královští to rozlišovat a ukazovat pokoušela se škola florencká,\na to rozlišovala i ukazovala; a veškerá velikost její je nejprve pevně spjata s její snahou po této ústřední\npravdě: po upřímném výraze živoucí duše lidské. Konečně vezměte si »Svatbu v Kani galilejské« od P.\nVeronese v Louvreu. Tu máte co možno nejdokonalejší podání barvy, světla, stínu, jak působí na ze-\nvnějšek podoby lidské a její bezprostřední příslušenství, budovy, nábytek, oděv. Tento zevnější vzhled neju-\nšlechtilejší povahy byl prvním cílem Benátčanův, a veškerá velikost její závisela od jejich rozhodnutí a trpělivosti,\naby toho dostihli.\nTu tedy leží před vámi ve třech veleznámých výtvorech příklady tří největších škol bývalého světa.\nFidiovský »Theseus« představuje Školu řeckou, směřující k pravdě formy; Rafaelův obraz »Disputa«, školu\nsměřující k pravdě výrazu mysli; »Svatba v Kani«, školu benátskou směřující k pravdě barvy a světla. Ale ne-\ndomnívejte se, že zákon, jejž vám vykládám, veliký zákon života umění, může být spatřen pouze v těchto\nnejmohutnějších školách uměleckých. Zrovna tak je zřejmý v každé škole jiné, která kdy měla v sobě\nživot vůbec. Kdekolivěk počíná hledání pravdy, počíná život; kdekoli přestává toto hledání, život přestává.\nPokud nějaká škola umělecká drží v rukou řetěz přírodních faktů, snažíc se objevovat jich pořád víc\na vyslovovat je každý den lépe, ať si pak hraje sem tam podle libosti s té či oné strany řetězu ; ať si\nkreslí grotesknosti a konvenční věci, staví nejsprostší budovy, slouží nejpraktičtějším potřebám, přec vše,\ncokoli bude činit, bude slavně rozvrženo i slavně vykonáno; ale dopusťte, aby jedenkrát vypustila z prstů\ntento řetěz skutečností a přestala ho sledovat jako nit své práce; dopusťte, aby si vytkla jiný cíl, než hlásat\ntoto živoucí slovo, a aby pomýšlela především na to, stavět na odiv svou dovednost, nebo svou vlastní fantasii\na od té hodiny pád její na ráz nadešel, její záhuba je jistá; ať koná cokoli, ať v plánu má cokoli, nic\nv ní nikdy nebude mít života ani půvabu; hodina její uhodila a v hrobě, do něhož spěje, není už ani práce\nani plánu, znalosti ani moudrosti.\n\nM. ALEŠ.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "571 / 572", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.19", "texte": "»V OL N E SMĚR Y«\n\nM. ALEŠ.\n\nVezměme si za příklad školu uměleckou, o níž mnozí z vás\nsnad se domnívají, že tento zákon má na ni jen nepatrný vliv školu\ngothické architektury. Mnozí z nás snad bývali zvyklí myslit si, že\nje to spíš škola forem než faktů, škola fiál a pilířův a tradicionelních\nříms a přírody maskované nestvůrnou fantasií naprosto však ne\nškola pravdy. Myslím, že budu s to, abych i za krátkou chvíli\ndnešního večera vám ukázal, že tomu není tak, a že náš veliký zákon\nplatí v Amiensu a Salisbury stejně, jako v Athéanách Florenci. Nejprve\nzajdeme si až k samým počátkům umění gothického ; předložím vám\ndvě ukázky barbarismu, z něhož vynořilo se umění gothické, ukázky\npřibližně soudobé a rovnocenné co do umělosti; ale jeden z nich\nje barbarism, jenž nedospěl daleko a nemohl dospět; druhý pak je\nbarbarism, jenž mohl a také daleko dospěl; vy pak jako porota můžete\nposoudit, jaký je podstatný rozdíl mezi oběma těmito barbarismy, a\nmůžete o sobě rozhodnout, co je v jednom semenem života a v druhém\nznamením smrti. (Dokončení.)\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ S POZNÁMKAMI\n»V. S.« Plány na »palác« městské pojišťovny\nbyly městskou radou schváleny a denní listy oznámily to 13. t. m.\ndle úředního neúplného referátu, jejž později p. arch. Múnzbergr opravil\nnásledovně: »Doslovné znění zprávy neodpovídá zúplna faktickým\npoměrům. Důvěrníky rady městské při stavební komisi dne 7. září\nbyli pp.: architekt Munzberger v zastoupení obce pražské a architekt\nV. Beneš v zastoupení rady městské. Prvním bylo do protokolu dáno\nnásledující vyjádření: »Ucinil jsem ve schůzi sboru obecních starších\ndne 2. února 1899 následující návrh: ,Pro případ, že by sbor se přece\nusnesl na sbourání domů č. p. 931, 932, 933—1., budiž správní radě\nměstské pojišťovny uloženo, aby se řešilo průčelí nové budovy tak,\naby rozčlenění její na 3 díly nynější s podržením os okenních zacho-\nváno bylo, jakož i ráz architektury a to hlavně oné domu c. p. 932-1.\ns náležitým přizpůsobením k domu Schierovu z jedné a k Mincovně\nz druhé strany a dle pokynů soupisné komise, jejíž náhledy o této\nvěci jsem tehdáž jako místopředseda její tím tlumočil, ba možno říci, že nejen této komise, nýbrž celé\nnepředpojaté veřejnosti a všech těch, kterým ráz staré Prahy a zachování jeho skutečně něco více jest než\npouhou frásí volební. Vzhledem k tomu, že v konkrétním případu oprávněným tužbám veřejnosti vyhověno\nnení a předložený návrh průčelí právě rázu Staroměstského náměstí přes to neodpovídá, že některé motivy\nz budovy č. p. 932-1. do návrhu pojaty byly, nelze mi jinak, než s politováním nedoporučiti radě městské\ntyto návrhy ku schválení, jelikož řešení půdorysné těsně s řešením průčelí souvisí, nemohu se z toho dů-\nvodů dále do detailního posuzování těchto pouštěti. Žádám rovněž, aby ve schůzi rady městské vyjádření toto\nv plném znění čteno bylo.« Vyjádření architekta V. Beneše znělo rovněž v ten smysl, že řešení průčelí nelze\nšťastným nazvati vzhledem k rázu místa, to jest Staroměstkého náměstí, kterémuž neodpovídá, aže plány\nschváleny býti měly jen s tou podmínkou, že jiný správný návrh průčelí předložen bude. Vyjádření důvěr-\nníků dozorčí rady pojišťovny podané p. dvorním stavitelem K. Terebou neslo se ovšem opačným směrem\na v jednom vyjádření zástupce dozorčí rady dokonce bylo architektu Munzbergrovi popíráno právo, že by byl\ntlumočil veřejné mínění, k čemuž prý mandátu nemá, a které také názorům jím vysloveným neodpovídá.\nPřes úplný odpor ve vyjádření důvěrníků rady městské a oněch dozorčí rady schvá-\nlila rada městská plány tak, jak byly předloženy a nevyhověla rovněž návrhu, aby\nku zjištění toho, zdaliž vyjádření zástupce obce pražské odpovídá náhledům veřej-\nného mínění, plány této budovy, která tolik zájmu veřejnosti vyvolala, veřejně\nvystaveny byly. »Je to veskrz zajímavá zpráva a proto doporučujeme ji další pozornosti. Vzbudí\nzajisté několik úvah. Dokud zasedala umělecká komise, přecházelo se přes její návrhy k dennímu pořádku\na uhlasovalo se všecko bez důvodů, nejvýš že hodilo se při tom kamenem po těch umělcích, jejichž pří-\nslušnost ku Praze nebyla úředně legitimována, dnes kdy místo oné zasedá soupisná komise hází se po místo-\npředsedovi jejím frází, že nemá práva a mandátu tlumočiti veřejné mínění ve věci, která privátně většině\npánů radů na srdce přirostla, a jemuž snad nepřímo vyčteno bylo panem dvorním stavitelem, že vůbec nemá\npráva dávati dobrozdání nepohodlná. Časy se tedy změnily i jiné korporace vystřídaly se na stolici k há-\njení starého a malebného rázu Prahy, ale duch mezi strýčky v slavné rady slovutných pánů se nezměnil."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "573 / 574", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.20", "texte": "EMIL HOLÁREK.\nKOLO OSUDU.\n(SKIZZA.)"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "575 / 576", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.21", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nJak to tehdy pravil p. rada Frič o tom uměleckém\ndíle, které povstati má na náměstí Staroměstském místo\ntěch nenáviděných, bezcenných, ohyzdných domů?\nCo praví nyní arch. Munzberger a arch. Beneš?\nByla odůvodněna tehdy naše otázka nahradí-li nám\nnový dům domy zbořené? Páni arch. Munzberger\na Beneš to popírají, stavitel Tereba je za to nemile\nodbývá kdo z nich je v právu a kdo to rozsoudí,\nkdyž vyloučena veřejnost' z posouzení nových návrhů?\nKdo, ptáte se? Zde se nerozsuzuje ani neuvažuje\nzde se jen hlasuje, a nad »hlasovací« neplatí žádný\nhlas. Jednotlivcům upírá se právo mluviti jménem\nveřejnosti a veřejnosti upírá se právo i příležitost' po-\nsuzovati vůbec. A proč? - Na to nechť odpoví vše-\nmocní pánové, ale ať při tom dají pozor, aby neurazili\npana projektanta, jenž zajisté je přesvědčen, že jeho\npráce té kritiky jako snesly práce konkurovavších.\n\nZPRÁVY.\n\nTJANUŠ SCHWAIGER JMENOVÁN PROFESSOREM\n*A kreslení na nově zřizované české technice v Brně.\nJEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ V PRAZE PO-\nJ řádati bude od října do listopadu výstavu prací\nsvých členů v nově upravených místnostech »u Štajgrů«.\nU příležitosti tohoto oznámení přičinily »Radikální\nListy« některé poznámky, jích názor na »Manes« a\n»Jednotu« vyjadřující. Nechceme korrigovati ani vy-\nzvídati, konstatujeme jen to, co týká se »Volných Směrů«\na co přáli bychom, aby nebylo nesprávně uváděno ať\njiž je to v listě tom či onom: »Volné Směry« do\nté chvíle pečovaly až příliš úzkostlivě\no snahy všeho umělectva českého, než aby\nmohly prohlašovány býti za »orgán« jedné\njeho části spolku »Manes« ; redakce\npodala toho zřejmý doklad roční ky pře-\ndešlými, kde zastoupeni veškeří umělci\nČeští ať starší či mladší pokud se listu\nnašeho docela nestranili, čísla pak věno-\nvaná jednotlivým umělcům více než nad\np o c h y b u d o k a zuj í, že nešlo »S mě r ů m« o »M a-\nnes« a Manesáky. —A dále: »Manes« nesa ve-\nškery výlohy a námahy s vydáváním listu\nspojené, vypisuje ve »V. S.« ze svých pro-\nstředků veřejné koňku rrence pro všecky\numělce české, kdežto jiné spolky zatím\nz prostředků cizích vypisují konkurence\npro členy vlast ní.« Děje se tak snad v jiném\nlistě, který snaží se být »orgánem« party? »Volné\nSměry« popřávají místa každé seriosní práci, ano\ns otevřenou náručí vítají každého pracovníka ať je\nz kteréhokoli tábora. »Manes« je snad jen do-\nbrým předmětem výmluvy pro ty, kteří se práce\nsučastniti nechtí.\nCYKLUS OPER SMETANOVÝCH PO DRUHÉ (!!!)\nod smrti mistrovy. Poprvé nevyznamenával se pří-\nlišnou pečlivostí výpravy, tentokráte, jak předběžné\nprovedení Čertovy stěny ukázalo, nebude jinak. Po-\n\nL. KUBA.\nMOTIV Z PODĚBRAD."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "577 / 578", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-10.1.22", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie J.VILÍMA v Praze.\n\nJ. KALENDOVSKÝ\nIV. CENA ZE\nSOUTĚŽ V.S.\nNADEKOR.\nLINKU.\n\nukazujeme k tomu, jak vypravují se v cizině opery a dramata\nhistorická, n. př. hudební básně Wagnerovy ; k tomu, jak v Nár.\ndivadle začasté plýtvá se penězy, i k tomu, jakým vděčným\nmateriálem ku spracování i po stránce výtvarné jsou opery Sme-\ntanovy. Avšak pouze Prodané nevěstě a Hubičce dostalo se\ntrochu pečlivějšího studia, ač výsledek požadavkům uměle-\nckého vkusu ani zde nevyhovuje. Z Libuše odstraněny pouze\nvady nejkřiklavejŠí, v Tajemství vypomáhaly vždy chatrné\nzbytky z divadla prozatímního. Čertova stěna musila vzíti za vděk\nobyčejnými operními zásobárnami, zejména pekelnými kostýmy\nbaletu z Asraela. *) A přece jaký zejména zde jest vděčný úkol\npro umělce výtvarného, věcmi divadelními se zabývajícího! Re-\nklamujeme pečlivou, uměleckou a historicky správnou výpravu pro\nvšecky opery Smetanovy od Braniborů až po Čertovu stěnu\nbude-li však iv tomto směru živena snaha divadla, zamcziti\npokud možno znárodnění všech oper velikého mistra, bude to\nstejně neodpustitelnou vinou všech faktorů divadelních, správy,\nředitelstva, zemského výboru i pánů operních režisérů, slynou-\ncích pohodlností a šablonovitostí.\nKU KONKURRENCI VYPSANÉ PANEM DREM A. PODLAHOU\npro »Obrázkovou Revui« došlo sedm leptaných rytin s jednou\nvariantou a deset kreseb. Jury sestávala z členů výboru\n»Manesa« pokud v Praze, byli přítomní (Hofbauer, Homoláč\na Klusáček). Čtyry předložené otisky rytin nevyhovovaly konku-\nrenční podmínce co žádané velikosti se týče; ze zbývajících\npřiřčena cena 120 zl. práci s heslem »Ver« s variantou »J. V.«\n(autor Vojt. Preissig). Vzhledem k znamenité kvalitě leptů\nz konkurrence vyloučených usneseno doporučiti »Obr. Revui«, aby\nzbývajících dvou cen užila kzískání některých z nich (»Schaber«,\n»Elektrika«). Co kreseb se týče došly v souhlase s příliš\nvolnými podmínkami konkurence práce namnoze pojmu\no konkurenci docela se vymykající tak, že jury viděla se nuce-\nnou roztřídění cen před se nevžiti a další disponování s pracemi\ntěmi redakci Obr. Rev. ponechati. Pp. konkurrentům sdělujeme,\nže originály deponovány v redakci »Obr. Rev.« (Nerudova ul.\n250. III.) '\nNA OBÁLKU VOLNÝCH SMĚRŮ DOŠLO CELKEM ŠEST\nnávrhů, počet to proti předešlé účasti tak nepatrný, že až\npřekvapil. Jury (Klusáček, Schusser a Županský) shledala\npráce s hesly »V před« a »Cesty mohou býti rozličné« za nej-\nlepší a doporučila je k reprodukci v listě.\nMĚSÍČNÍ SOUTĚŽE VOLNÝCH SMĚRŮ. Z ČÍSLA PŘEDCHÁ-\nzejícího opakujeme : Sedmou soutěž »V. S.« Návrh obálky\nna cenník hudebních nástrojů. Velikost kresby v dvojnásobné\nskutečné velikosti (514 X 346 mm). Obálka obsahovati musí\nslova: »Založeno r. 1882. Hlavní depot hudebních nástrojů»\npak volné místo pro případné doplnění tohoto textu a firmu ».l.\nU. Jindříšek Kiev«. Ponechává se navrhovateli voliti dva neb\ntři tony k reprodukci. Ceny uděleny budou dvě 60 a 40\nkorun. Redakci v této konkurenci zastupovati bude J. Schusser,\nNávrhy zaslány buďtež do 1. října do 6. hod. večerní K. L.\nKlusáčkovi (167. III.)\n*) Ohlášená Zeyerova žaponská komedie »Bratři« patrně nedostala\nby se na jeviště Národního divadla, kdyby tu nezbývala výprava ni-\ncotné » Gej ši«."}]}