{"numero_id": "bm-bmtnaan-1899-11", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_sha256": "8fd76397cbbc3151461709e5aa4e27349f45167160b17fdfeffb7d4da12a25ce", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1899_11/bmtnaan_1899_11.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1899_11/bmtnaan_1899_11.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c001", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "579 / 580", "page_fin": "579 / 580", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.1", "titre_corps": "JULIUS MAŘÁK", "titre_sommaire": "JULIUS MAŘÁK", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 471, "texte": "JULIUS MAŘÁK\n= * 29. III. 1835. † 8. X. 1899. ≡\nSCHÝLIL SEŠEDIVĚLOU HLAVU\nV NEPRONIKNUTELNÝ STÍN SMRTI.\nČESKÉ UMĚNÍ ZTRATILO JÍM Z ŘA-\nDY SVÝCH VYZNAVAČŮ KRAJI-\nNÁŘE ŠIROKÉHO JMÉNA, MISTRA\nKRESBY A POETICKÝCH NÁLAD,\nŠKOLA A ŽÁCI OBĚTAVÉHO UČITE-\nLE A OTCOVSKÉHO PŘÍTELE.\nUMĚLECKÁ DÍLA JEHO ZABEZPE-\nČILA MU TRVALÝ POMNÍK V HI-\nSTORII VÝVOJE ČESKÉHO UMĚNÍ,\nZÁSLUHY PAK O ÚSTAV A PÉČE\nO VLASTNÍ ŠKOLU VDĚČNOU, NE-\nSMAZATELNOU VZPOMÍNKU MEZI\nMLADŠÍMI VÝTVARNÍKY A JEHO\nŽÁKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c003", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "581 / 582", "page_fin": "585 / 586", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.2", "titre_corps": "ZA VĚTREM. NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "titre_sommaire": "ZA VĚTREM. NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.2", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5097, "texte": "ZA VĚTREM. NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.\n. — Nikdy jsem se necítil být stat-\nnějším, jako právě nyní ve svém vyhnanství.\nVěděti, že má svět ke mně tak daleko, býti\nsi vědom takového jakéhos odříkání různých slabůstek,\nkterým člověk rád podléhá a za kterými vždy slepý\na takřka s náruživostí šel, působí opravdovou rozkoš.\nNebyl bych věřil, že se za tak krátkou dobu utiší\nvzbouřené vlny vlastní sebou nespokojenosti a nadejde\ntakový rozjasněný klid. Teprve několik neděl uběhlo\nod té chvíle, co jsem se odvážil k poslednímu roz-\nmachu umdlévajících křídel a hle, jsem na výsluní. —\nTichá, vzrušující radost rozkvetla náhle v mých prsou\ni hlavě.\nBěhal bych celý den v polích a zpíval.\nSměji se chvílím, které mne nalezly kdysi sla-\nbého a tak nedůtklivého. Pro jaké zbytečné a mali-\ncherné věci dovedl jsem někdy celé dny se rozčilovat!\nPosílám teď všechno k čertu. —\nVzpomínám, jak mi někdy zhořkly a zprotivily\nse ty schůzky v kavárnách a různých těch hospůd-\nkách, kdy se zdálo, že jsme se tu schválně sešli,\nabychom se buď navzájem snědli anebo postříleli pod\nzáminkou nejdůvěrnějšího přátelství. Čert ví, co se\nnám, či vlastně jen snad mně samotnému zakouslo\nvždy do samého mozku, že jsem přicházel pak domů\notrávený, zbičovaný vlatním svým svědomím. . . Ale\npak —\nTo zamilované moje město, které mne zrodilo\na odchovalo, je teď tak daleko, tak daleko . . .\nA mám nevýslovnou radost, že se mi podařilo\nukamenovati v sobě poslední vzpouzející se zbytky\nresignace. Chci mít naprostou radost ze života, toužení\npo ní. Vzal jsem si k srdci moudrá vaše slova, drahý\npane Strindbergu, že se člověku po dlouhé době do-\nbrovolné či nedobrovolné lži, přispůsobených mravů\na řečí, probouzí časem taková všeobecná potřeba bru-\ntálnosti, taková divoká chuť strhnouti se sebe šatstvo\na choditi naze, odhaliti neslušné a přiblížiti se k od-\npuzujícím a býti šťastným a veselým zvířetem. . .\nŽiji na vesnici. —\nPár statků a baráčků, několik zahrádek, lesy\na pole, pole a lesy. Samota, asyl, Tusculum. Srdce\nse tetelí rozkoší.\nTak malounko lidí kolem ! Jen několik utahaných\nsedláků, hrstka dětí na návsi a v oknech za mušká-\ntem a rozmarinou několik mladých holek a ustara-\nných žen.\nLéto ve vzduchu, v oblacích, v rozvlněných, do\nmodravých dálek pnoucích se polích . . .\nProchodím někdy celičký den. Nepracuji pranic.\nNečtu, nepíšu ani řádky. Nevím také pranic o světě.\nVezmu z rána hůl a jdu za ves, do polí, k lesům,\nk řece. —\nNašel jsem tedy konečně co mi scházelo. Klid,\nnaprostý ničím nerušený klid! Tu a tam protáhne se\nsice ještě hlavou taková nějaká neurčitě rozteskněná\nnálada a tu obyčejně myslím na podivně spletené\nvěci. Časem i srdce zabolí, v duši ozve se znovu\nzlomyslné našeptávání o vlastní sebou nespokojenosti,\no übíjení času a života, ale přistihuji se zároveň i se\nsmíchem na rtech as náručí rozevřenou k objímání\nněčeho neznámého, co svádí a vábí a tak lahodí všem\nsmyslům. Scházela mi ta. zeleň luk, to ticho lesa\na pasek, prostota chudých a důvěřivých lidí.\nZnají mne tu již trochu. Pozdravují mne zdaleka\na mne těší opravdově ta jejich ke mně příchylnost.\nNad něčím sice ještě kroutí potají hlavou a šeptají\nsi o tom doma při zavřených dveřích. Nedovedou asi\npochopit, že mně může postačiti taková prostá zábava,\njako přivstati si časně z rána a chodit se starým\novčákem pást. I pan řídící se jednou z daleka zmínil,\njakoby opatrně, aby mne snad neurazil. Ale smluvili\njsme se brzy.\nA mé srdce takřka skáče a výská samou rozkoší,\nkdyž usedám někdy ke studni a čekám až se seběhne\nstádo. . .\nJen si představte\nZvolna otevírají se u jednotlivých statků vrátka\na jimi vylézají na náves ovce. Osman sedí u mých\nnohou a vrtí ocasem, jakoby netrpělivě říkal : no, no\nbude to, bude to?! . . .\nA po čtvrt hodince mečí již na návsi celé stádo.\nOsman je obíhá, počítá. Starý ovčák práská proni-\nkavě a dlouze, dáváme se na pochod.\nv\nŽeneme k lesu.\nMlhy ještě na lukách, rosa na květech a mírný\nchlad ve vzduchu. Slunce líné, jako malé dítě, neví\nještě má-li se smát, či kabonět. Kohouti křičí, husy\nkejhají ve svých vězeních a za schátralým šprlením\nzahrádek voní keře růží a kývají na pozdravenou\nnafialovělé zvonce petúnií.\nZa vsí zapaluju lulku. Ovčák dává bič pod paždí,\nruce do kapes svého huňatého pláště a přenechává\nstádo svědomitosti Osmanově.\nMlha zvolna mizí a nahoře zamodralo se již nebe\nv nejjasnějších barvách. Lesy dosud jakoby snily\no svých nočních dobrodružstvích, a vzpomínaly na\npohádky, které tajně zaslechly z šeptajících rtů zá-\nzračných bytostí. Ach, tak neklidno bylo v doupatech,\nve vrcholech stromů, ve stínu houštin, v měkkém\nvlhkém mechu dnešní noci!\nA náhle jsme na stráni.\nUsedám na svůj plášť, skláním hlavu k zemi\na dívám se na hmoždící se mravence v nízkém háji\nmateřídoušky. Kol mojí hlavy mouchy se slétly, po-\nvídají si, pískají s komáry a na krvavé slzičky\nmotýli sedají, mávají svými duhovými křídly, pře-\nsednou na chvíli, zatancují vzduchem a znovu se\nsnášejí do vůní květů, aby se napily nejsladší rosy.\nLežím na břiše v plném slunci.\nRajské ticho je kolem. Jen větřík časem protáhne\nlesem, zatřese jeho tichými sny, zahučí v korunách. . ."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "585 / 586", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.4", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2133, "texte": "Cvrčci a skřivani začínají píseň.\nA v témž okamžiku vzplála v bílém prachu sil-\nnice rudá Andina sukně. Husy, jež žene před sebou,\njako spoustu bílých, tetelivých skvrn, zasvítily v slunci.\nJe slyšet jak zpívá, jak se rozkřikla na husy, je vidět,\njak se rozběhla, jak sukně její zahořely jako kytka\nvlčího máku.\nA zas jde zvolna za svým husím stádem, opřena\nzády o prut, prohnuta v pasu, s nastaveným mladým\ndětským tělem a zpívá.\nZatoužil jsem maně po její blízkosti, po její vý-\nkřicích a dovádění. Cekám ji s úsměvem a tlukoucím\nsrdcem. Takový blázen se ze mne stal. . .\nA když se přiblížila s pytlem pod paždí, s lí-\nskovým prutem, bosýma od prachu sešedlýma nohama\na usedla k nám, jako k starým známým, na roz-\nkvetlou stráň, kde voní tak dojímavě mateřídouška\na zrají jahody, stává se mi vždy ta malá dětská její\nduŠe vším. Směji se její uličnickým nápadům, její\nrozpustilým kouskům, které provádí s Osmanem, po-\nmáhám jí stavět pískové domky, povídám jí o veli-\nkých městech, vymýšlím nemožné zázraky a pohádky,\nzatím co mne škubá za vlasy a vousy a křičí v hý-\nřivém smíchu: ale nelži ty lháři, nelži!\nPak přiženou kluci svá bučící stáda a Anda od-\nskočí k nim. Hádají se, křičí, zpívají.\nJsme s ovčákem na dlouho sami.\nCelá paseka míhá se v barvách a prohřátý\nvzduch chvěje se blekotem ovcí a táhlým, vážným\nbučením krav. Husy škubají trávu, natahují krky,\nsyčí a rozpínají svá křídla, jakoby se chtěly vznést\nvysoko k nebesům.\nDěti sedí teď v klubku a povídají si o strašidlech.\nŽe je to tak, dědku, viďte, dědku ?! volají\nna ovčáka.\nDědek bafá, mlčí a jen chvílemi pošle Osmana,\naby mu zahnal ovce dále od lesa.\nDědku ?!\nNo\nDědku, Anda povídá, že byla v noci ve zvo-\nnici a viděla tam otevřené rakve s mrtvými.\nHm . . .\nJe to pravda, dědku ?!\nHrnou se k němu na stráň. Anda si zakrývá\noči rukama a směje se do dlaní. Žába rozpustilá!\nPoledne se blíží. Slunce již vysoko a v dáli ve\nvsi stoupají modravé závity kouře v horký, čistý\nvzduch.\nTak ticho je teď.\nAnda již odběhla se svými husami, jen stáda\ndosud klinkají svými nahluchlými zvonky a plecháči\na v dáli, ve vsi, psi se rozhafali . . .\nPoženeme domů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c004", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "583 / 584", "page_fin": "583 / 584", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.3", "titre_corps": "JUL. MAŘÁK. RANNÍ NÁLADA.", "titre_sommaire": "JUL. MAŘÁK. RANNÍ NÁLADA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "583 / 584", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "JUL. MAŘÁK.\nRANNÍ NÁLADA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c005", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "585 / 586", "page_fin": "605 / 606", "image_debut": 4, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4", "titre_corps": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.", "titre_sommaire": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "585 / 586", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.4", "debut_caractere": 2135, "fin_caractere_exclue": 4610, "texte": "FRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.\n\n(Dokončení). První z ukázek, ta,\n/ 77\njež má v sobě znamení smrti, poskytuje nám\nzároveň příliš zajímavou než abychom ji opo-\nx 7 j j jr- ~\nmenuli, ilustraci jistých zásad, o něž naši obyčejní\nmoderní kreslíři silně se opírají. Vzav do rukou ne-\ndávno kterousi z našich stavitelských publikací a na\nzdař bůh ji otevřev, padl jsem na tento kousek po-\nučení: »Aristoteles tvrdí, že nejvyšší druhy krásna\njsou řád, souměrnost a určitost«.\nNuže, sympatii s pozorovaným živo tem nahrazovat\nposlušným zachováváním zákona matematického je\nprvním charakteristickým rysem beznadějné práce\nvšech věků; jakožto takový rys naleznete to výtečně\nprojeveno v ukázce beznadějného barbarismu, již vám\nmám předložit; barbarismu, z něhož nic nemůže vzejít,\npro nějž nebylo jiné budoucnosti, leda zaniknutí. Ari-\nstotelské principy krásna, jak se pamatujete, jsou prý\nřád, souměrnost a určitost. Zde je máte všecky tři\nve vší dokonalosti, užité na ideál anděla v žaltáři\nz 8. století, jenž se nalézá v knihovně university St.\nJohn's College v Cambridgi. Nuže, jak vidíte, význačné\nrysy této naprosto mrtvé školy jsou: předně úmyslné\nuzavírání očí proti přirozeným faktům, neboť buď si\nčlověk sebe nevědomější, potřebuje se pouze podívat\nna lidskou bytost, aby věděl, že má ústa právě tak\njako oČi; a za druhé snaha, vykrašlovat neboli idea-\nlisovat přirozené fakty dle svých vlastních představ;\nnamalovává do dlaní červené skvrny a přihrocuje\npalce, v domnění, že je zdokonaluje. To máte co\nmožno nejryzejší typ zásad idealismu všech dob : kdy-\nkoliv lidé nehledí na přírodu, vždycky se domnívají,\nže ji mohou zlepšovat.\nNepochybně budete se také obdivovat výtečnému\nvýsledku, jehož docíleno užitím našeho moderního\nstavitelského principu krásna, totiž symetrie vidíte,\nže i oči byly namalovány souměrně, zcela okrouhlé\nmísto nepravidelných, oválních; duhovka je položena\nzrovna do prostředka, místo spíše pod víčko, jak\nji nesmyslně položila příroda Také si povšimnete\n»principu pyramidy« ve všeobecné úpravě figury a\nhodnoty »řady« v umístění bodů.\nOd tohoto mrtvého barbarismu přejdeme k barba-\nrismu živoucímu, k dílu vykonanému rukama zrovna\ntak neumělýma, ne-li ne-\numělejšíma, a myslí stejně\nnevzdělanou; a přec je\nto dílo, které každou svou\nčarou jeví sílu prorockou\na skrývá v sobě bezpečné\nsvítání dne. Slýchali jste\nČasto výrok, že Giotto byl\nzakladatelem umění v Itálii.\nNebyl ; ani on, ani Giunta\nPisano, ani Niccolo Pisano.\nTi všichni ovšem mohutně"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "589 / 590", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.6", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 2235, "texte": "se uchopili díla a poprvé je pozdvihli nad úroveň půdy, ale základ pro ně byl už položen staviteli lom-\nbardských kostelů v údolích řek Addy a Arna. Tam, ve skulptuře severoitalských kostelů, nesoucích sporná\ndata, od století 8. po 12., naleznete nejhlubší kořínky umění Tizianova a Rafaelova. Jdu tudíž do chrámu,\njenž dojista je z nich nejrannější, do chrámu sv. Ambrože v Miláně a zahrnuje prý ještě některé části\nstruktury, z níž kdysi sv. Ambrož vyloučil Theodosia, v každém případě však podává nejstarožitnější\nukázky lombardského sochařství v severní Itálii. Neodvažuju se hádat jejich stáří; jsou dost barbarské pro\nkaždé datum.\nKazatelnu tohoto chrámu najdeme pokrytu vpletenými vzorky, úzce se podobajícími vzorkům v ruko-\npise cambridgeském, ale mezi nimi je figurální skulptura velice rozdílného druhu. Je do kamene prostě\nvsekána, tak že dojem její lze jakž takž podat několika čarami kresby. Připomeňte si proto na okamžik fresko\nMichelangelovo v sixtinské kapli »Pokušení Evino«, jakožto význačné dílo italského umění najeho vrchole\na bude pro vás mnohem zajímavější, spatřiti narození italského umění, jak ilustrováno je stejným předmětem\nv chrámě sv. Ambrože v Miláně, skulpturou »Had šálící Evu«.\nV tomto náčrtku, jakkoli je hrubý a směšný, máte živly života v první jejich podobě. Lidé, kteří*\ndovedli utvořit něco takového, byli bezpečni, že dojdou úspěchu. Neboť povšimněte si, kterak veškeren úmysl\nonoho pracovníka přímo směřuje ke skutečnostem, jak jen se\njich umí dodělat; a ne jen ke skutečnostem, nýbrž až k sa-\nmému jádru skutečností. Všední pracovník byl by býval roz-\nhlížel se v přírodě po svém hadu, ale byl by býval myslil\njen na jeho šupiny. Ale tento brach nepotřebuje ani šupin,\nani závitů, umí se obejít bez nich; on potřebuje srdce ha-\ndího, zloby a našeptávání, a on toho skutečně po jakýsi\nstupeň dosáhl.\nRovněž tak všední pracovník, i na této barbarské úrovni\numění, byl by snad býval vytesal Evina ramena a tělo o hodný\nkus lépe, ale tento muž nestará se o ramena a tělo, jen když\ndovede vystihnout Evinu mysl, ukázat, kterak ji těšilo lichocení\na jak přec nalézala se v stavu nevolného rozpakování. A\nvpravdě postihl jakousi tvářnost naslouchání, záliby a zmat-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "593 / 594", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4202, "texte": "ku : povšimněte si očí le-\nhýnce odvrácených, sevře-\nných rtů, pravé ruky rozči-\nleně svírající levé rámě\nnic nelze prohlásit za ne-\nmožné pro lidi, kteří do-\nvedli takto začínat, svět je\npro ně otevřen i vše, což\njest v něm ; kdežto naopak\nnic není možno člověku,\njenž zrobil onoho symetri-\nckého anděla svět pro\nněj je uzamčen bez klíce ;\non vystavěl si celu, v níž\nmusí bydlit, na vždy za-\nmřížovanou pro něj\nnení naděje víc než pro\nhoubu nebo korál.\nNebudu stopovat z to-\nhoto zárodku pokroky go-\nthického umění v Itálii,\nprotože je to velice složitá\notázka, spletená s tradi-\ncemi škol jiných, a pro-\ntože největší ěást poslu-\nchačů je asi méně obe-\nznámena s výsledky je-\njimi, než s vlastními svými budovami severskými.\nJako ony dvě kresby naznačují smrt a život v po-\nčátcích středověkého umění, tak vybereme si příklad\npokroku tohoto umění díla u nás na severu. Mno-\nhého z vás nepochybně zajímala mohutnost, velko-\nlepost a ponurost architektury normanské, zrovna tak\njako kružby gothické ; a uslyšíte-li ode mne, že kořenem\nvšeho dobrého díla jsou skutečnosti přírodní, nepo-\nchybně okamžitě vás napadnou obloukové klenby, se\nsvými hrubými polštářovými hlavicemi, tyčemi a kli-\nkatinami a nebude vám patrno, co má znalost pří-\nrody činit s prostým jejiph plánem nebo hrubými\nformami. Ale všechno toto prosté uspůsobení norman-\nského umění je pouze posledním výběžkem jeho na\nnejzazším severu. Normanské architektury nestudujte\nv Northumberlandě, nýbrž v Normandii, a pak shle-\ndáte, že je to zrovna obzvláštně mužná a pro praktický\nživot užitečná forma z celé velké francouzské školy\nobloukové architektury. A kde má tato francouzská\nškola svůj původ? Zúplna v bohatosti skulptury, kteráž\nvzniknuvši prvotně z napodobení římských basreliefů,\npokryla všechna průčelí ranných kostelů francouzských\njedinou nepřetržitou arabeskou života rostlinného a\nživočišného.\nChcete-li studovat obloukově klenuté budovy,\njděte do Poitiers, a tam uzříte, kterak všechny ty\nprosté výzdoby, jež vás tolik potěšují i jsou-li osa-\nmoceně užity, byly vynalezeny osobami zaměstnává-\njícími se řezbou lidí, oblud,\nšelem, ptactva, květin v\npřekonávající spoustě. A\npak stopujte tuto archi-\ntekturu do střední Francie\na naleznete, že ničeho ne-\nztrácí ze svého bohatství,\nnýbrž jen získává pravdi-\nvosti a tudíž i půvabu, až\nprávě v té chvíli, kdy pře-\nchází ve sloh hrotitý, na-\ncházíte dokonalý typ skulp-\ntury této školy, jenž podává\nse vám na západním prů-\nčelí kathedrály v Chartres.\nTyto sochy byly dlouho a\nprávem pokládány za před-\nstavitele nejvyšší doved-\nnosti století 12., nebo nej-\nrannější doby století 13.\nve Francii; a věru mají\ndo sebe důstojnost a deli-\nkátní půvab, jenž v pozdě\njŠích výtvarech z největší\nčásti chybí. Je to z části\nnásledkem skutečné no-\nblesy zjevu, hlavně však\nvlivem půvabnosti, smíšené s přísností, padajících\nlinií nad míru tenké draperie, právě tak jako\nnásledkem vysoce pečlivé komposiční dokonalosti,\npři čemž každá část ornamentace něžně harmonuje\ns ostatními. Pokud jejich moc ovládající jisté tony\nnáboženské mysli, je spůsobována patrným stupněm\nnon-naturalismu, nevelebím jí přemrštěná útlost těl\na stuhlost postojů jsou vady ; ale jsou to vady vzne-\nšené, jež sochám propůjčují podivný vzhled, jakoby\ntvořily část budovy samotné a podpíraly ji ne\njako řecké kariatidy bez námahy, ani jako karyatidy\nrenesanční s námahou lopotnou nebo nemožnou\nnýbrž jako by vše, co bylo mlčící a zasmušilé, stranou\nodvrácené a stuhlé v mrazivosti srdce naproti děsu\nzemě, bylo se proměnilo v podobu věčného mramoru ;\na tak Duch všechnu trpělivou a ždající přírodu, jíž\nnepotřeboval už v nebi, propůjčil, aby nesla sloupy\nchrámů na zemi. To je transcendentální názor o vý-\nznamu těchto skulptur. Nezdržím se při tom; k čemu\nse přikloňuju, toť jejich ryze naturalistická a životná\nsíla. Jsou to vesměs podobizny většina z nich,\nmyslím, je neznámých ale patrné a neklamné po-\ndobizny, ne-li přímo vzaté se skutečných osob, jež\nsocha zastupuje, na každý způsob studované na ně-\nkteré osobě žijící, jejíž rysy mohly náležitě předsta-\nvovat rysy obmýšleného krále nebo světce. Mám za\nto, že některé jsou pravé; je tu podobizna královny,\nkterá patrně za živa bývala pozoruhodná pro své zá-"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "595 / 596", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.9", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 3186, "texte": "řivé černé oči; sochař vřízl duhovku hluboko do ka-\nmene a tmavé oči její dosud jsou připamatovávány\ns jejím úsměvem.\nNa jinou věc přeju si vás upozorniti, zejména při\ntěchto sochách na způsob, jak rostlinné formy jsou\nsdruženy s kolmými čarami figur. Nalezáte zde svrcho-\nvanou spletitost a bohatost křivek po boku čistých\na delikátních souběžek, a obojí získává zajímavosti\na krásy; ale ve věci té je hlubší význam, než význam\npouhého efektu komposičního : význam, jehož sochař\nneobmýšlel, ale proto tím cennější, že není úmyslný.\nMíním totiž těsné sdružení krásy nižší přírody živo-\nčišné a květinové s krásou vyššího řádu v útvaru\nlidském. V řeckém umění nikdy toho sdružení nenaj-\ndete. Sochy řecké jsou vždy osamoceny; prázdné\npole v kameně nebo hlubiny stínu, vyzdvihující po-\ndobu sochy, zrovna jako svět nižší přírody, jímž oni\npohrdali, ustoupil do temnoty od srdcí jejich. Tu\nprávě tato oděná figura zdá se mně být typem ducha\nkřesťanského v mnoha směrech slabšího a omeze-\nnějšího, ale čistšího ; oděná v bílé roucho své as ko-\nrunou, as bohatstvím všeho tvorstva po boku.\nNejbližší stupeň této proměny ukáže se vám ve\nchvíli, jakmile jenom porovnáte tuto sochu se západ-\nního průčelí v Chartres se sochou Madonny, se vrat\njižní křížové chodby v Amiensu. Tato Madonna s okolní\nskulpturou znamená vrchol gothického umění ve sto-\nletí 13. Skulptura neustále v období tom získávala,\nprostě proto, že každý den stávala se pravdivější,\nněžnější, nabádavější. Mimochodem řečeno, bylo by\nmoudře, kdybychom všichni z nás opět přijali za své\nheslo Douglasovo »Něžný a pravdivý!«, v umění jako\nv ostatních věcech. Spolehněte se, prvním universálním\ncharakteristickým rysem všeho velkého umění je Něž-\nnost, druhým je Pravdivost; objevuju to den co den\npořád víc; nekonečná něžnost je hlavním darem i dě-\ndictvím všech opravdu velikých lidí. Je jisto, že za-\nhrnuje do sebe poměrně intensivní pohrdání věcmi\nnízkými, a zdání přísnosti a osobivosti v ocích všech\ntvrdých, hloupých a sprostých lidí Dante je veliký\ntyp tohoto druhu mysli. Pravím: prvním dědictvím\nje Něžnost, druhým Pravda, protože Něžnost je v člo-\nvěku od přírody, Pravda však v jeho nabytých zvyk-\nlostech a vědění; mimo to láska jde první v důsto-\njenství, právě jako v čase a vždy bývá ryzí a úplná;\nPravda však v nejlepším případě neúplná.\nAbychom se vrátili ke své soše. Všimnete si, že\nuspořádání této skulptury je na vlas totéž jako v Char-\ntres přísná spadávající draperie, odlišena od bohaté\nvýzdoby květinové po boku ; ale tato socha je nyní\núplně oživena, už není přikuta jako vzpřímený pilíř,\nnýbrž vyklání se stranou ze svého výklenku, a kvě-\ntinová výzdoba, na místě aby byla všední girlandou,\nzáleží teď z vybraně upraveného hlohu. Tato socha\nznamená vrchol umění gothického, protože až do té\nchvíle oči kreslířů pevně byly upřeny na pravdu pří-\nrody, oni postupovali od květu ke květu, od tvaru ke\ntvaru, od tváře ke tváři, neustále dobývajíce větší\nznalosti a pravdymilovnosti, tudíž i neustále získáva-\njíce větší síly a půvabnosti. Ale na tomto bodě osudná\nproměna stihla jejich záměry. Počali teď pozornost\nod sochy obracet hlavně k výklenku sochy, od"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "597 / 598", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.10", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 3867, "texte": "květinové výzdoby ke vlysům, jež uzavíraly květi-\nnovou výzdobu. První výsledek toho byl však,\ntřebas ne nejvelkolepějšl, přec nejdokonalejší výsledek\nseverního genia. V rannější gothice nalézáte méně ob-\ndivuhodnou konstrukci, méně peělivé zdivo, mnohem\nslabší výraz harmonie mezi částmi budovy. Rannější\ndílo má vždy více méně ráz dobré, důkladné zdi,\ns nepravidelnými otvory, s dobrou, tesanou prací,\nkde zbývá pro ni místa. Ale poslední období gothiky\nnemá už místa na zbyt; vztycuje se jak jen může\nvysoko na nejužším základě, stojí v dokonalé pevnosti\ns nej menším co možno materiálem ve svých žebrech;\nve vybrané harmonii spojuje výklenek s výklenkem,\nlinii s linií, že ani jediného kamene nelze odejmout,\nani jediné fiály přidat; a přec vnáší do díla v bo-\nhaté, ač teď už vypočítanější hojnosti živoucí ele-\nment své skulptury: skulptury ve Čtyřlístkách, kra-\nkorcích, chrličích, výklencích, hřebenech a žlábcích\nvlysů - jediného stínu tu není bez významu a je-\ndiného světla bez života. Ale právě s touto dokona-\nlostí díla přišla nešťastná pýcha stavitele nad vykona-\nnou prací. Dokud byl prostě vztyčoval nemotorné zdi,\nvytesávaje na nich jako dítě, v rozmaru své fantasie,\nspočívala jeho rozkoš ve věcech, na něž myslil při\ntesání, ale jakmile dostihl tohoto vrcholu umění kon-\nstruktivního, jal se přemýšlet jen o tom, kterak by\ndovedně sestavil kameny v celek. Teď už nezněla mu\notázka: »Co mohu představit?« nýbrž »do jaké výšky\nmohu stavět? jak podivuhodně mohu zavěsit tento\noblouk do vzduchu, nebo protkat touto kružbou\noblaky ?« A katastrofa byla okamžitá a neodvolatelná.\nArchitektura stala se ve Francii pouhou tkaninou\nvlnivých čar, v Anglii pouhým mřížením čar svislých.\nPřílišná bohatost stala se náhradou vynalézavosti, mě-\nřictví náhradou vášně; umění gothické stalo se pou-\nhým výrazem nezřízených útrat a sprosté matematiky;\ni bylo smeteno, jakož zasluhovalo, smeteno přísnější\npýchou a čistší učeností škol založených na klasi-\nckých tradicích.\nNemůžeme nyní nevidět, kterak po celý průběh\ndějin tohoto obdivuhodného umění od nejranněj-\nšího zábřesku v Lombardsku až po konečnou kata-\nstrofu ve Francii a Anglii sochařství, založené\nna lásce k přírodě, bylo talismanem jeho existence;\nkdekoli sochařství bylo pěstěno, architektura se po-\nzvedala, kdekoli bylo zanedbáváno, architektura upa-\ndala; a věřte mně, vy všichni, kdož milujete toto\numění středověké, není žádné naděje, abyste kdy\ns ním vykonali něco dobrého, leč na základě této\nvěčně trvající zásady. Vlastenecké associace vaše\nnejsou tu nic na plat, vaše associace romantické, ať\nrytířské, ať náboženské, nejsou tu nic na plat\nhorší jsou než neužitečné, jsou falešné. Gothika není\numění pro rytíře a šlechtice, je to umění pro lid;\nnení to umění pro kostely a svatyně, je to umění\npro domy a domovy; není to umění jenom pro Anglii,\nnýbrž pro celý svět; nade vše není to umění jedině\nformy a tradice, nýbrž umění živoucí praxe a věč-\nného obnovování. A kdokoli mluví pro ně jakožto\nvěc starobylou nebo zděděnou, a pokouší se učiti\nvás jemu jako nějaké církevní tradici, nebo vědě o mě-\nřictví, nezná zbla z jeho podstaty, a méně nežli zbla\nz jeho síly. Zanechte tedy směle, ač ne neuctivě,\nmysticismu a symbolismu s jedné strany, odhoďte\ns nej větším rozhorlením s druhé strany měřicí ví a\nlegalism ; uchopte pevně ruku Boží a plně popatřte\ndo tváře jeho stvoření - a nic není, čeho dospěti\nOn by Vás neuschopnil.\nTak tedy shledáte a čím hlubší a přesnější\nbude vaše znalost dějin umění, tím jistěji shledáte\nže ve všech opravdových školách, ať velkých ať\nmalých, živoucí silou je láska k přírodě. Rozumějte\nmně dobře: já nemyslím, že by tento zákon byl vším,\nčeho je třeba, utvořiti školu. Je nutno nad to přidat\nk němu mnoho, ač nic nesmí být dáno nad něj.\nHlavní věcí, již třeba k němu přidat, je dar osnovy\n(gift of design) toť velká pobočná nezbytnost, jež"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "599 / 600", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.11", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 3950, "texte": "stejně jako nezbytnost pravdy vládne vsím vznešeným\numěním. Tato pobočná nezbytnost je viditelné\npůsobení intelektu v podávání pravdy, to,\nco se nazývá osnovou nebo plánem díla. Zrcadlo\nneosnuje, přijímá a sděluje nerozlišujíc, cokoli se děje\npřed ním; malíř osnuje, když volí některé věci, zamítá\njiné a pořádá vše.\nTento výběr a pořádání musí působiti na vŠe co\nse dotýká umění, na velké i malé, na linie, barvy\na idey. Je-li dána jistá skupina barev, a přidáte-li\nvedle nich ještě nějakou barvu, buď skupinu pozdvih-\nnete, zlepšíte a zlíbezníte ještě víc, nebo jí üblížíte,\nrozladíte ji, odejmete jí srozumitelnost. »Osnovat«\nznamená volit a klást barvu tak, aby pomáhala a stup-\nňovala všechny ostatní barvy, vedle nichž se octne.\nTotéž platí o myšlenkách: v dobré komposici každá\nidea podávána je zrovna v tom pořádku a zrovna\ns takovou silou, jaké ji dokonale spojí s ostatními\nmyšlenkami v díle, a ona osvětluje ostatní právě tak,\njako sama osvětlení od nich dostává, tak že celý řetěz\nmyšlenek nabízený mysli pozorovatelově od něho\nbude přijat co možno s největší rozkoší as nejmenší\nnámahou. A tak vidíte, že osnova je vynálezem\nlidským, jenž bere v potaz lidskou spůsobilost. Z ne-\nkonečné haldy věcí ve světě okolo nás vybírá si jistý\npočet, jejž dovede obemknout úplně a podává po-\nzorovateli tuto skupinu ve formě co nejlépe vymyšlené\ntak, aby byl s to, by sám ji obsáhl a obsáhl s rozkoší.\nV souhlase s tím, poněvadž schopnost i sběratele\ni přijímatele je omezena, je úlohou, aby vše, cokoli\npodáváte, bylo učiněno pomocným a cenným. Přidáte-li\no zrnko váhy, takže rozmnoží se tím únava bez\nprospěchu, nebo těleso bez zisku na ceně přidané\nzrnko je škodlivo; položíte-li barevnou skvrnu nebo\nslabiku na nepravé místo, skvrna nebo slabika bude\npůsobit zhoubně do které míry zhoubně, je skoro\nnemožno povědět; jediná nemístná črta štětcem může\nněkdy zničit práci kolika hodin. Nikdo z nás není při-\npraven pochopovati díla některého velkého mistra, dokud\ntoho necítí, a necítí tak přesně jako cítíme hodnotu\nuspořádání not v hudbě. Vezměte si nějakou ušlech-\ntilou arii hudební a shledáte zkoumajíce ji, že ani\njediná sebe slabší, nebo sebe kratší nota nemůže být\nvynechána, aby nebyla tím zničena celá pasáž, v níz\nse vyškytá; a shledáte, že každá nota v pasáži vřa-\nděna je dvacetkrát krásnější, než by byla, jsouc hrána\no sobě na některém nástroji. Na vlas týž stupeň\nuspořádání a vztahu musí existovat mezi každým\ncrtnutím štětce a linií ve velké malbě. Můžete pohlížet\nna celek jako na prodlouženou skladbu hudební: na\nčásti jeho jako na jednotlivé arie sloučené v příběh;\nna drobty a zlomky jeho barvy a car jako na oddělené\npasážeanebo takty melodií; a až po nejnepatrnější notu\ncelku, ž po nejnepatrnější črtu Štětce, je-li tu jen jediná\nzbytečná, ta jediná plodí zlo.\nPomněte proto vždycky, že jsou dva rysy, v nichž\nzáleží všechna velikost umění: předně vážné a pro-\nnikavé zachycení přirozených faktů; pak uspořádání\ntěchto faktů silou lidského intelektu, tak aby pro\nvšechny, kdož popatří na ně, nej svrchovanější měrou\nstaly se užitečnými, pamětihodnými a krásnými. A tak\nveliké umění není nic jiného, než typ silného a vzne-\nšeného života; neboť kdežto duch nízký ve svých\nstycích se vším, co se děje ve světě vůkol něho,\nnevidí ničeho jasně, ničemu řádně se nepodívá do\ntváře a pak trpí, aby byl odmeten zašlapávajícím\nproudem a silou, jíž nelze utéci, silou věcí, kterých\nnechtěl předvídat a neuměl pochopit: tak naopak duch\nvznešený, zplna pohlížeje do tváře skutečnostem světa\nas hlubokou spůsobilostí prozkoumávaje jejich hlubiny,\nve stycích s nimi počíná si s nepoplašenou rozumností\na nezbrklou silou, a takž se svým lidským rozumem\na vůlí nestává se pouhým nevědomým nebo bezvý-\nznamným činitelem, nýbrž osvojuje si jejich dobro\na omezuje jejich zlo.\nTak máte v lidském životě dvě role spravedlivé\nlopoty na vždy od sebe odlišené, ale na vždy spolu\nspojené: nejprve Pravda, a na ní založený plán či"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "601 / 602", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.12", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 5864, "texte": "osnova; a taktéž v umění máte tytéž dvě role na\nvždy od sebe odlišené, na vždy spolu spojené, nejprve\nPravda a na ní založený plán či osnova.\nNuže, až posud není v otázce naší nejmenší obtíže ;\nnikdo z vás nemůže pohledět jediný okamžik na ně-\nkterého velkého sochaře nebo malíře, abyste neviděli\nnaprostou spolehlivost těchto zásad. Ale svízel vzniká,\njakmile sejmete zkoumat umění nižšího řádu, vztahující\nse na nábytek a řemeslné výrobky, neboť v tomto\numění živel osnovy vystupuje, zdánlivě, bez živlu\npravdy. Často se vám naskytne krása a vynalézavost\nbez přímého zobrazování přírody. Ale přece iv příčině\nvšech těchto věcí rovněž tento princip platí ve vší\nprostotě. Jestliže kreslíř návrhů pro nábytek, poháry\na vásy, vzorků pro obleky a p. v některé vůdčí\npartii svého díla se činí, aby nepřetržitě napodobil\ntvar přírodní, pak drže v rukou pevně tuto ratolest\nživota, může sestoupit do všech odrůd čiře měřické\nči formální kresby, s naprostou bezpečností as výsledky\nušlechtilými. Tak Giotto, původně malíř figur a sochař,\npotom vynikal ze všech kreslířů největším bohatstvím\nv pouhé mosaice barevných prunův a trojúhelníků;\ntaktéž Benvenuto Cellini, ve všech vyšších odvětvích\nkovové práce jsa dokonalým napodobitelem přírody,\nje rovněž ve všech nižších odvětvích jejích nejlepŠím\nkreslířem křivek pro okraje pohárův a ucha vás ; tak\nHolbein, původně vynakládající své síly na ušlechtilé\numění věrných podobizen, potom stává se nejvybra-\nnějším kreslířem krajek na šaty a znaků na zdi ;\na tak Michelangelo, pěstující prvotně kresbu těl a údů,\nv nejmohutnějších massách zdiva pak roztřiďuje řadu\nsvých pilířův a v nejvyšším stíně žlábky svého dómu.\nAle pusťte jedenkrát z ruky tuto živou ratolest, dejte\nse do kreslení výzdoby buď nevědomou hrou své\nvlastní nesrdecné fantasie, jako ciní Ind —, nebo\nv souhlase s naučeným užíváním nesrdečných zákonů,\njako činí moderní Evropan, a pak je pro vás jen\njediné slovo Smrt: smrt každé zdravé schopnosti,\na každé ušlechtilé inteligence, neschopnost, abyste\npochopili velké dílo, které člověk kdy byl vytvořil,\nneschopnost vykonati něco, aby pozorovateli sloužilo\nto ku pomoci. Odtrhli jste se dobrovolně, opovážlivě,\nnestoudně od všeho učení svého Tvůrce v jeho vesmíru ;\nodtrhli jste se, ne že jste byli nuceni k mechanické\npráci pro chleb vezdejší, ne proto, že osud váš vám\nurčil utloukat svůj život v obezděných komorách, nebo\nvyhrabávat své žití z prašných brázd, nýbrž proto:\nkdyž celé vaše povolání a všechno zaměstnání vaše,\nvšechny nezbytnosti a příhody vaší existence vás\nvedly přímo k nohám velikého Učitele a vháněly vás\ndo pokladnice Jeho děl, kdež neměli jste nic jiného\nna práci, než žít dívajíce se a růst žasnouce vy samo-\nvolně zavazujete si oci před tou nádherou, samovolně\npodvazujete si bijící krev života, samovolně obracíte\nse zády k veškerému majestátu Všemohoucnosti, samo-\nvolně odtrhujete své ruce od veškeré pomoci lásky\na což může být pro vás leč bezpomocnost a slepota,\nkrom osudu horšího než být slepcem, totiž stát se\nvůdcem slepců?\nNemyslete, že mluvím v rozbouření citů, nebo vý-\nrazy přemrštěnými! Já jsem napsal slova ta, jichž\nužívám, abych věděl, co pravím, a abyste vy, když\nbyste chtěli, mohli vidět, co jsem řekl. Neboť zajisté,\npředložil jsem vám dnešního veěera dle nejlepších\nsvých sil sumu a podstatu soustavy umění, jejímuž\nhlásání jsem posud byl věnoval svůj život, a zamýšlím\nvěnovat, co mí ještě života zbývá! Měl jsem vždy\njen jeden pevný cíl ve všem, ěemu uěit jsem se kdy\npokoušel, totiž hlásat, že cokoli je velikého v umění\nlidském, je výrazem rozkoše ělověkový z díla Božího.\nA tentokrát jsem se pokusil dokázat vám bu-\ndete-li otázku tu stopovat, dokážete si to sami úplněji\nže žádná škola nikdy nedospěla daleko, která ja-\nkožto prvotnou energii neměla v sobě lásky ke sku-\ntečnosti přírodní! Ale důležitější pro vás ještě je, býti\nujištěni, že podmínky života a smrti v umění národů\njsou také podmínkami života a smrti v umění vašem\nvlastním ; a že každý z vás právě v tomto okamžiku\nmá ve své moci, rozhodnout, kterým směrem zaměří\njeho kroky. Skoro zdá se býti věcí strašnou, povědět\nvám, že všichni, kdož jsou zde, mají moc věděti na-\njednou, jaká naděje jim kyne jakožto umělcům; vy\nsnad byste byli raději, aby byla jakási neodstranitelná\npochybnost o této sudbě budoucna, nějaká možnost,\nže snad třebas nepovědomými cestami dostanete se\nku předu k nečekaným úspěchům aby tu byla ně-\njaká omluva nebo důvod, obcházet od mistra k mistru\ns otázkou, máte-li genia, zda jste na pravé cestě? a\nz jejich nedbalých nebo formálních odpovědí sbírat si\nbuď prchavé záblesky povzbuzení, nebo záchvaty zou-\nfalství. Není toho potřebí, není pro to omluvy. Vy\nvšichni máte soud nad sebou ve své vlastní moci;\nkaždý v této vteřině může se podrobit před vlastní\nsoudnou stolicí zkoušce ohněm. Ptejte se sami sebe,\njaká je vedoucí pohnutka, kteráž pohání vás ve chvíli,\nkdyž jste při práci. Neptám se vás, jaký je váš vůděí\nmotiv pro práci toť něco rozdílného; třebas máte\nživit rodiny, pomáhat rodičům, dobýt si nevěst, mů-\nžete mít všechny tyto, nebo jiné takové svaté a nad\njiné povýšené pohnutky, jež vás nutí do ranní práce\na vnukají myšlenku soumraku. Ale když jste pořádně\nv práci, jaký je potom motiv, který proráží každou\nčrtou její? Jestliže je to láska k tomu, co vaše dílo\npředstavuje, jestliže u vás, krajináře, je to láska\nk vrchům a stromům, kteráž vás pohání, jestliže u vás,\nmalíře figur, je to láska k lidské kráse a lidské duši,\nkteráž vás pohání, jestliže u vás, malíře bylin neb\nzvířat, jest to láska a obdiv a rozkoš nad lupínkem\nkvětu a údem těla, kteráž vás pohání, pak Duch\nvznáší se nad vámi, a země náleží vám i všechna\nhojnost její. Ale jestliže naopak je to malicherná\nsamolibost nad vlastní dovedností, důvěřivost v před-\npisy a zákony, naděje na uznání z akademie nebo\nna populárnost, nebo lakotivost pak je docela možno,"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "605 / 606", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.14", "debut_caractere": 2563, "fin_caractere_exclue": 3824, "texte": "že vytrvalou pílí, nebo snad i šťastnou náhodou\ndobudete si potlesku, postavení a jmění, po\nněmž toužíte, ale ani jediné Črty pravého\numění nikdy nepoložíte na plátno nebo do\nkamene, co budete živ. Volte tedy, směle a\nvědomě, neboť musíte se dát buď tou, buď\nonou cestou.\nNa tmavé a nebezpečné straně leží\npýcha, těšící se v sebeobzírání, netečnost\nodpočívající na nesporných formách, nevědo-\nmost, pohrdající tím, co je nejkrásnějšího mezi\ntvory Božími, a tupost popírající, co je zázrač-\nného v Jeho činění tam je život jednotvár-\nnosti pro duše vaše vlastní a život bludného\nputování pro duše ostatních. A na straně\ndruhé otevřen je vaší volbě život korunovaného\nducha, vznášejícího se jako světlo ve stvoření,\nždy odhalujícího, vždy každé ho-\ndiny nabývajícího větší síly, ale každé hodiny\nsklánějícího se do hlubší pokory ; ducha bez-\npečného sobě, že cíl jeho je pravý, bezpeč-\nného, že pokrok jeho je nezarazitelný; Šťast-\nného nad tím, co bezpečně yykonal, šťast-\nnějšího nad tím, več stejně bezpečně den\nza dnem může, doufat; nejšťastnějšího na\nsklonku života, kdy pravice počíná zapomí-\nnat svou umělost, při vzpomínce, že nevyšlo\nz ní nikdy jediné črty dlátem nebo tužkou,\nkterá by nebyla rozmnožovala vědění a\nnebyla urychlovala štěstí člověčenstva."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c007", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "589 / 590", "page_fin": "589 / 590", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4.2", "titre_corps": "JAR. ŠPILLAR. ŽNĚ NA CHODSKU.", "titre_sommaire": "JAR. ŠPILLAR. ŽNĚ NA CHODSKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "589 / 590", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "JAR. ŠPILLAR.\nŽNĚ NA CHODSKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c009", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "593 / 594", "page_fin": "593 / 594", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4.4", "titre_corps": "FR. ŠIMON. STUDIE.", "titre_sommaire": "FR. ŠIMON. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "593 / 594", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.8", "debut_caractere": 4204, "fin_caractere_exclue": 4222, "texte": "FR. ŠIMON.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c010", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "595 / 596", "page_fin": "595 / 596", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4.5", "titre_corps": "K. ŠPILLA. DEKOR. VÝPI SKIZZA.", "titre_sommaire": "K. ŠPILLA. DEKOR. VÝPI SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "595 / 596", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.9", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "K. ŠPILLA.\nDEKOR. VÝPI\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c011", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "597 / 598", "page_fin": "597 / 598", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4.6", "titre_corps": "A. MUCHA", "titre_sommaire": "A. MUCHA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "597 / 598", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.10", "debut_caractere": 3869, "fin_caractere_exclue": 3877, "texte": "A. MUCHA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c012", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "599 / 600", "page_fin": "599 / 600", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4.7", "titre_corps": "A. MUCHA", "titre_sommaire": "A. MUCHA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "599 / 600", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.11", "debut_caractere": 3952, "fin_caractere_exclue": 3960, "texte": "A. MUCHA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c013", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "605 / 606", "page_fin": "605 / 606", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.4.8", "titre_corps": "S. KLIMEŠ. KORATIVVÁSY.", "titre_sommaire": "S. KLIMEŠ. KORATIVVÁSY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "605 / 606", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "S. KLIMEŠ.\nKORATIVVÁSY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c015", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "587 / 588", "page_fin": "587 / 588", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.5", "titre_corps": "JUL. MAŘÁK. SLUNCE V LESE.", "titre_sommaire": "JUL. MAŘÁK. SLUNCE V LESE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "587 / 588", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "JUL. MAŘÁK.\nSLUNCE V LESE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c016", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "591 / 592", "page_fin": "591 / 592", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.6", "titre_corps": "JAN DĚDINA. ILLUSTRACE.", "titre_sommaire": "JAN DĚDINA. ILLUSTRACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "591 / 592", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "JAN DĚDINA.\nILLUSTRACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c017", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "603 / 604", "page_fin": "603 / 604", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.7", "titre_corps": "JOŽKA ÚPRKA. U SV. ANTONÍČKA. AKVAREL. SKIZZA.", "titre_sommaire": "JOŽKA ÚPRKA. U SV. ANTONÍČKA. AKVAREL. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "603 / 604", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "JOŽKA ÚPRKA.\nU SV. ANTONÍČKA.\nAKVAREL. SKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c018", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "605 / 606", "page_fin": "615 / 616", "image_debut": 14, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.8", "titre_corps": "GIOVANNI SEGANTINI.", "titre_sommaire": "GIOVANNI SEGANTINI.", "signature_source": "J. METLICE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "605 / 606", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.14", "debut_caractere": 25, "fin_caractere_exclue": 2561, "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\n\nZákeřná a\nrychle rdousící nemoc sklátila pojednou\na náhle mohutný a zdravý peň velikého\nsamotáře majolského dne 29. září tohoto\nroku. Ve dvou desítiletích rozvinul všechny\nsvé síly a schopnosti, ukázal všechnu samorostlou\nmohutnost svého uméní, obsáhl život svého lidu od\nhroudy a stébla trávy až po nadpozemské představy,\na přece, kdo má odvahu řící, že Segantini zemřel při\ndokonaném díle? Jeť ono obsáhlé a hluboké, je mocné\nsugestivní a dolehavé, je naprosto osobité v názoru\ni technickém podání a při tom stále bylo v postupu\na v evoluci. Kde by se byl zastavil a kde by skončil?\nBrianza, Savognino a Majola jsou tři místa jeho po-\nbytu na výšinách alpských, a na každém z nich\nrodily se pod pilnou rukou umělcovou obrazy, v zá-\nkladní noté sice stejné, ale vždy nového přibarvení\na nových vnitřních nuancí. Život na horách jest jeho\nthematem od té chvíle, kdy opustil milánskou školu\na vrátil se tam, odkud byl přišel. Nenašel zde nic\nneznámého a druhdy nebývalého, ale přišel sem\ns okem, kterým neskonale jinak to vše videi a s duší,\nkterá to vše neskonale jinak pojímala, nežli všichni po-\ncestní malíři, kteří se tu kdy potulovali. Několikráte\ntento Vlach, který je v celém novém vlašském ma-\nlířství zjev docela pro sebe, zaměnil štétec perem\na hlásal slovy veřej ne svoje Věřím. Zde jest jedno,\nkteré psal v prosinci 1891 :\n»Pravda, která jest mimo nás, není uměním.\nNemá a nemůže míti umělecké hodnoty. Nemůže býti\nnic jiného, nežli slepé napodobení přírody, tedy pouhé\npodání ve hmotě. Má-li však hmota se vyšvihnouti\nna stupen trvalého útvaru uměleckého, musí býti pro-\npracována myšlenkou.\n»Umění musí zasvěcenci přivoditi nové pocity.\nUmění, které nechává pozorovatele chladným, není\noprávněno žiti. Sugestivnost uměleckého díla odpovídá\nsíle, s níž je umělec ve chvíli koncepce procítil,\na koncepce zase odpovídá jemnosti, řekl bych čistotě\nsmyslů umělce. Dík této čistotě vtiskují se nejprcha-\nvější a nejlehčí dojmy jeho mozku mocněji a jistěji\na tak rozvíří, oplodí jeho ducha, který je pak v celek\nsloučí. Zde, v něm vykonává se práce, která umě-\nlecký ideál přenáší v životný tvar.\n»Chce-li umělec tuto idealnou visi při provádění\numěleckého díla si udržeti, musí veškeré své síly na-\npnouti, aby její původní energie potrvala. Všechna\nvibrace jeho nervů musí míti jediný ucel: živiti oheň,\nudržovati obraz stále na živu, aby se myšlenka ne-\nrozplynula nebo nevymknula, ona myšlenka, která\nmá na plátně vejiti ve tvar a život a státi se dílem\numěleckým, jež pak se stane duševně osobitým a tě-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "607 / 608", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2519, "texte": "lesně pravdivým, nikoli oné\nzevní, povrchní a konven-\ncionelní pravdy, kterou má\nobyčejné umění, nýbrž oné,\nkterá veškeré hráze liniové\ni barvové povrchnosti pro-\nlomí a tvaru život, barvě\nsvětlo udělí.\n»Vidíme tedy : Zde jest\npříroda! Vstupuje do duše\na beře podíl na myšlení.\nŠtětec pohybuje se, posluš-\nný, po plátně. Prozrazuje\nchvění prstů, v němž se\nvšechna vibrace čivů sbíhá,\na vznikají předměty, zvířata\na lidé, přijímající na se do\nnej menších podrobnosti tvar,\nživot a světlo. V umělci žije\nsvatý oheň a vzbuzuje ono\nnapjetí ducha\", ono vzrušení,\njež on do svého díla vnáší.\nA toto vzrušení setře sjeho\npráce vše mechanické a u-\nnavující a vznikne umělecké\ndílo životné, bohatě procí-\ntěné, jednolité. Je to vtěleni ducha ve hmotu, je\nto tvoření.\n»Prostor se vyjasňuje, plochy ustupují, postavy na-\nbývají života a pohybu. Zimničná vášeň, která se\numělce zmocnila, vyzařuje z jeho díla a sděluje se\npozorovateli. Všechna žije pravým, procítěným, za-\nchvívajícím se životem.\n»To mělo by býti ideálem, jejž by každý umělec\nměl v sobě hledati, a jež by každému ne všednímu\ndílu uměleckému mělo dodávati zvláštního rázu.. Beze\nvší pochyby nemohou všichni svým dílům propůjčiti\nstejný stupeň sensibility. Již jsem byl řekl: To od-\npovídá zdatnosti a schop-\nnosti duševní citlivosti ner-\nvů, které dojmy přijímají\na udržují.\n»'lnstinkt, síla, vůle, nad\nnimiž myšlénka v duši\nzrozená vítězí, poslouchají\nji a pracují v jejím smyslu.\nTvoříce tedy dílo umělecké,\nzušlechťujeme a zdokona-\nlujeme svoji duši a mnohdy\ntéž i duši jiných.«\nTak promlouvá realis-\nmus nové doby. Chce mít\numění zevně věrohodné a\nvnitřně ryzí, čisté, povzne-\nsené ; tak mluví realismus\nidealismem k moralnosti\nnesený. Sotva znal tenkráte\nSegantini Ruskina, velikého\napoštola mravní krásy; je-\nnom dva muži v obdivu\ns přírodou srostlí dospěli\ntu ku stejné víře a stejným\nzávěrům. A na druhé straně\nje Segantini živoucí doklad\nZolovy definice uměleckého díla. Odlišný od ostatních,\nsvůj, sobě vlastní temperament, vyšel do hor, stoupal\npo jejich srázech a život i příroda na nich se vším\nsvětlem a ruchem, se vší prací a vzduchem objevily\nse mu v nových, před ním nebývalých a nevytvo-\nřených obrazech. Aniž by byl znal J. —F. Milleta,\npudem svého genia, navázal na jeho vykonané dílo\na mocí svého umění vtělil pokrok posledních desíti-\nletí do své práce, v níž lící velikými rysy, jež jsou\nplny neochvějné pravdy a ryzího, primitivního citu,\nživot, konání, námahu a oddaně snášenou tíseň alp-\nských horalů, tichou grandiosnost a netknutou tak-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "609 / 610", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3443, "texte": "měř velebu alpské pří-\nrody. Po leta žil s nim-\na dýchal s nimi báječi\nně průsvitný vzduch,\nopíjel se s nimi tím\nsilným bílým světlem.\nS nimi vycházel zjara\ndo zelených pastvin a\nna hnědá políčka a\nssál do sebe všechny\npřekvapující fenomeny\nsvětla ve tisícimetro-\nvých výších. Nalezl\ntu lidi antické pro-\nstoty, ženy, v jejichž\noku sídlí všechno ma-\nteřství, rolníky, kteří\nsrůstají v jedno s or-1\nnicí a svými pomoc-\nnými zvířaty, pastýře\na pastýřky, které roz-\numí svému stádu, jako\nby to byl tlum vlast-\nních sourozenců. Prá-\nce a duma, těžká a\núporná práce a ne-\nveselá, vážná duma\nje vtělena v Seganti-\nniho obrazech zapla-\nvených světlem, zato-\npených vzduchem, v\nnichž všecko vidíte,\nkaždičkou podrobnost\nv zarážející zřetelnosti\na přece zase v harmonii jediným dechem vydechující.\nLidé, zvířata a příroda, kraj byly Segantinimu tři prvky\nstejné váhy a stejné životnosti, z nichž skládá se svět\njeho obrazů. Mezi jeho bahnicemi a lidskými mat-\nikami není jiného rozdílu nežli, kterým nahá pří-\nroda je od sebe odlišila, a jeho stáda, pasáci, past-\nviny a břitké, nehnuté firny na horizontu pod bez-\nmračným hlubokým nebem jsou jednotným plodem\nrodící přírody, důstojné vší umělecké námahy, která\nje uvádí do uměleckého díla.\nPevnou rukou, jistými- rysy jejich obraz kreslí\na determinující, tokvující technikou vyložených barev\nvidma je maluje tak, že se všechno chví a tetelí\npravdou a životem. A před svým skonem vznáší se\nSegantini do výšin nadoblačných a při tom hrouží\ndo duše lidské ještě hlouběji nežli ve svých dnech\npředchozích. Z nejtajnějších jejich zákoutí vyvažuje\nsvá otřásající vidění o Zlých matkách a Ženách luxuře\npropadlých, ale také o zurčícím Prameni života,\nk němuž Láska spěje. Mládí G. Segantiniho bylo\nbídné a osamělé.\nBez matky a otce\nstál ve' světě, žil\nz dobrodiní prostých\nlidí; v městě nemocnil\nnostalgií po horském\ndomově a na horách\ndětsky dumal při past-\nvě vepřů. Pak objevili\njeho umělecké nadání\na poslali ho do škol.\nNepobyl tam dlouho\na nepřinesl si odtud,\nz večerní školy při\nBreře milánské, téměř\nničeho. Svůj tlumok\numělecký si sám na-\nplnil a žil a tvořil po-\ntom v oněch horách,\nkde spatřil světlo světa\na které neskonale mi-\nloval. Neopustil jich do\nsvé smrti. Jenom svoje\ndíla posílal do světa\nv f\nod Rima až po Li-\nverpool rozložila se\njeho sláva a hlásal\npravdy ryzí, čisté a\nosvěžující jako křišťá-\nlová voda horského\npramene.\nByl pouze jedena-\nčtyřicet let stár, když\n. zemřel.\nPRAHA 1889. — SOUHRN ZPRÁV A PO-\nvěstí s poznámkami »V. S.« William Ritter\no Staré Praze. Zpráva zobe. klubu staro-\nměstského a její oprava p. arch. Polívkou.\n» Ve ř e j n á « výstava plánů na měst. po-\njišťovnu. Volební heslo. »Z lásky ku\nStaré Praze« nadepsal Will. Ritter svoji stať v »Lu-\nmíru«, jejíž slova adressována jsou její bořitelům.\nCtou-li ještě ti pánové co se tiskne, zamyslí se jistě nad\nprojevem cizince, jemuž víc přirostl osud Staré Prahy\nk srdci, nežli synům její vlastním.\nBylo sice jinde iv tomto listě psáno mnohokráte\nve stejném smyslu jako mluví francouzský kritik, leč\nta slova budila úšklebek na rtech opatrných pánů\nz rady, vždyť to vše mluvilo se z »přepjatosti« a umě-\nleckého záští konkurenčního« ! Tomuto cizinci se\nvšak podobného cosi podkládati nemůže, proto citujeme\njednotlivé věty jeho článku snad vynutí na tvářích\nv radě jinou mimu vždyť mnohým na úsudku\ncizinců hlavně ale Francouzů, tolik záleží! O Praze\npraví: »Na celém povrchu země nebyla otevřena krás-\n\nJ. METLICE."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "611 / 612", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.17", "debut_caractere": 34, "fin_caractere_exclue": 3429, "texte": "mější kniha historie a architektury. Jiné a jinak\nkrásné snad ano. Krásnější nikoliv ... .« »A já\nji miloval opravdu zuřivě. Vděčím jí za velmi živé\npožitky umělecké, ale také za některé z nejhorších\na z nejkrutějších zklamání. A od svého posledního\npobytu se věru domnívám, že je to město šílené, po-\nstižené monomanií boření; znal jsem kdysi blázna,\nkterý se kousal do jazyka a umřel od tohoto dantov-\nského šílenství. Něco podobného se děje v Praze,\nkterá páše opravdovou sebevraždu na své\nkráse a přiciňuje se všemožně, aby si zí-\nskala pověst vandalství a barbarství . . .«\n»Ale byly aspoň při nejmenším tři skupiny budov,\nkteré měly zůstati absolutně proti všem uchráněny\nkaždé profanace, měly býti chráněny od vandalismu\nza cenu zlata nebo za cenu krve, ale zachráněny:\nHradčany, Malá strana a Staroměstské náměstí. Ktomu,\naby se někdo odvážil, jich se dotknout i,\nbylo třeba poblouzení ducha i srdce ai pro-\nstého rozumu vskutku neuvěřitelného se\n■strany městských úřadů« »Věřte,\nže bourati staré město a budovatí nové na jeho místě\nmísto abyste se s ním roztáhli jinam, je aspoň stejně\nhloupé a svědci o stejné nevědomosti a fa-\nlešném vzdělání, o stejně pokryteckém\nbarbar s tv í« . . .\n»Nechť lidé dnešní pomyslí na soud, který nad\nnimi vynesou budoucí, až řeknou: »Z důvodů ob-\nchodních, zištných a proto, aby páni X. Y. Z.\nmohli ukojiti ješitnost a špatný vkus své ženy na\nútraty požitku pro oči poutníka, zbourali nám město,\njehož každá ulice, každý dům měl historický význam.\nDnes bychom dali celé své bohatství za to, abychom\nmohli míti stále před oěima toto vidění svědků minu-\nlosti « Ale copak jim záleží na-budoucích !\nNěkdejší horlitel pro »p osvát n o s t« t. j. nedot-\nknutelnost staroměstského náměstí pan Osvald Po-\nlívka přednášel dne 5. října ve Staroměst. obě. klubu\n»o úpravě Star om. nám. se zřetelem na pře-\nstavby několika celných budova zvláště\npakstavbunové měst. poj išťovnya opoměru\nbudov k zamýšlenému postavení pomníku\nM. J. Hus a. O té věci opakujeme referát z »Nár. L. :\n»Pan arch. Polívka odborně, vědecky a srozumitelně\nvysvětliv situaci, dokládá po náležitém probrání stavu\nvěci, že není vlastně faktické příčiny (!), proč\nveřejnost byla tak rozčeřena k vňli pře-\nstavbě tří domů, které na pohled\njen(!) měly cenu historickou. Vždyť při\nbourání se dokázalo, že stavba byla\nz různých dob, čemuž nasvědčuje po-\nužití různých materiálů z nestejného\nčasu a mnohé nedostatky vzpírají se\nnáhledu, že stavby byly z doby Kol-\ndínské. Na začátku 17. století měly ji-\nnou podobu hlavně domy č. 34, 33 a\n32. Z roku 1621 hlavní rytiny před-\nstavují domy dvoupatrové. Bourání při-\nneslo překvapení. Na místě domů čís.\n33 —34 nalezeny zbytky kaple Všech\nsvatých z roku 14-09 krásy převeliké.\nMyslilo se, že zbytky naleznou se na\ndomě č. 933 a že pocházejí z roku\n1640, ale kdo tam byl, viděl, že různé\njiné složení materiálu stavebního o ji-\nném přesvědčuje. Též domněnka, že\nomítka na domech pochází z doby\nDienzenhofrovy, není pravdivá. Dien-\nzenhofer působil v letech 1717 až 1754,\núprava domů však byla z doby po-\nzdější. Jediný relief, nalezený naspodní\nčásti hlavice, pochází z doby jako\nkašna Krocínova. Jinak celá stavba byla\nslátaná. Musily se domy ty bourat?\nStaroměstské náměstí svůj starobylý ráz\nděkuje své pitoresknosti a seskupení bu-\ndov. V tom leží malebnost, nikoli v po-\ndobě starých práchnivicích domů. Pan\narchit. Polívka potom demonstroval svůj"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "613 / 614", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.18", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 3729, "texte": "model Staroměstského náměstí, provedený v rozměru\n1 : 200 a vyměňováním modelů domů podal jasný\na přehledný obraz, jak náměstí vypadá nyní, jak vy-\npadalo by po adaptaci oněch tří domů a jak po vy-\nstavení nové pojišťovny. Dokazoval i nutnost přestavby\nnynějších domů starších zvýšením, nemá-li Staroměst-\nské náměstí utrpěti na souladu svém postaveným již\ndomem Sirovým. Ukazoval, jak vypadalo by náměstí\npo zboření domu Krénova a jak získalo by nahra-\nžením téhož jinou ladnou souměrnou budovou, čímž\nby místo pro pomník Husův malým pošinutím přišlo\nna místo důstojné s místným pozadím v harmonickém\ncelku; tím dokázáno odborně, že náměstí zcela dobře\npro pomník Husův se hodí*), aniž by sloup Mariánský\nčeho ztrácel.. Je ku podivu, jak oko lidské tu nejmenší\nnesrovnalost poznává a v jistých případech větší od-\nchylky nevidí. Pan přednášející promluviv ješcě od-\nborně o zamýšlené stavbě ukončil a odměněn byl\nhlučným potieskem a pochvalou.«\nPřečetše měli jsme sto chutí promluvit si s p. archi-\ntektem o jeho názorech o cennosti a >. bezcennosti« těch\nkterých staveb starých jakož i o »malebnosti« a »pito -\nTesknosti« staveb nových, snad by nám za řeči byl\nukázal jak věpi nejen rozumí ale jak také umí na-\nhražovat ty staré slátanice novými. Ale pan architekt\nnás předešel a již příštího dne »opravoval« referenta\nN. L. článečkem »Po zboření domů.« Pro ůplnosť\ncítíme se. také tuto opravu jeho mezi svými\nsloupci otisknouti: »Neupírám domům č. p. 933 931\nI. historickou a uměleckou cenu, ale nepřipisuji jim\nvětší ceny domů již sbouraných č. p. 934 a 935—I.\nDůkazem toho jsou mé, dříve již v kruzích odborníků\nprojevené náhledy a práce. Na bourání všech těch\ndomů nemám účasti, sdílím však po seznání jejich\nstavu náhled, u příležitosti jich bourání získaný, že\ns největši části udržitelnými nebyly, a sice tak, že\ni adaptace jich by bývala totožnou s novou stavbou.\nNemínil jsem nikdy, že starobylý ráz náměstí nebyl\npodmíněn starými facadami, ale tvrdím, že architekto-\nnický ráz náměstí i při provedení nových staveb\nudržitelným jest a objasnil jsem, čím podmíněn jest.\nPoznámky o chatrném způsobu provedeni staveb a pře-\nstaveb domů č. p. 933 a 931 —I. týkaly se hlavně-\nřemeslného provedení. Průčelí domu č. p. 932 —I. ne-\npovažuji za práci z roku 1690 1721 a nepovažuji\nje za práci Dientzenhofrovu. Objasnil jsem, z jakých\ndůvodů mám za to, že portál domu č. p. 933 —l. na\nmístě svém v letech 1640 1689 nestával a sdělil,\nz jakých důvodů se zprávy, o portálech domu č. p.\n932—1. šířené, opraviti musí. Gotické zbytky, nale-\nzené při bourání, považuji sice za zbytky někdejší\nkaple Všech svatých důkazů pro to však není\na poukázal jsem na články pana dra. Teige o těchto\ndomech, a objasnil pokud zprávy a náhledy se\nstavem se srovnávají.«\nJak nejasně to mluvil p. architekt ve své před-\nnášce, když referent jeho náhledy tak špatně tlumočil !'\nNebo snad *\nDle další zprávy denních listů vyhověno žádostí\nspolku architektů a inženýrů v král. českém za vysta-\nvení plánů měst. pojišťovny, p. arch. Polívkou vypra-\ncovaných. »K návrhu dozorčí rady městské pojišťovny\na ve dorozumění s p. arch. Polívkou usnesla se rada.\nměstská, abyplány dotyčné o některém př\nnáškovém večeru(!!!) spolku arch. a inž. obe-\ncenstvu (!!!) byly vyloženy; ke schůzi nechť je\ntaké pozván pan projektant, aby plány náležitě vpsvětlil\na odůvodnil.« Tedy o přednáškovém večeru vyloženy\nbudou plány k veřejnému nahlédnutí! A pan archi-\ntekt hned na místě poučí své odborné kollegy, kdyby\nsnad nebyli dost moudří pochopiti jeho plány!\nZnamenité, fenomenální! Je vidět, že u nás nevymizel\nsmysl pro »politiku.«\n\n*J Prosíme, aby nebylo vzpomínáno toho, kdy p. arch.\ntvrdil, že se-velké náměstí pro pomník Husův nehodí."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "615 / 616", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1639, "texte": "Na den 25. října 1899 vypsány jsou doplňovací\nvolby do sboru obecních starších. Je pochopitelno\nže různé strany chápou se mimo hesla »moudrého\nhospodářství« také hesla »zachování starobylého a ma-\nlebného rázu Prahy« Je to jediný důsledek všeho toho\nneúspěchu, jakého dodělali se snažící se jednotlivci i kor-\nporace. Po všem nepochopení a, mluvíme-li upřímně,\npo vší zatvrzelé umíněnosti panujících stran na radnici\nnezbývá nic jiného než užiti tohoto rázného prostředku\nk obrození poměrů pražských. Spolek Mánes, který\npo dobu tříletého vydávání Volných Směrů s takou\nhoževnatostí upozorňoval na nesprávnosti v záležito-\nstech uměleckých, který s horlivostí systematicky\npracoval pro zachování Staré Prahy, podporoval již\nloňského roku organisaci volební za oněmi hesly pra-\ncovavší. Letos vedle ní staví své kandidáty »ko-\nmise akademická« a také spolek »architektů a inže-\nnýrů* pro zastoupení svých kruhů ve sboru obecních\nstarších pracuje. Jde-li opravdu o věc a ne jiné směry,\npak je s politováním, že opravové tyto frakce nesjed-\nnotily se v jeden sbor, jemuž při rozháraných pomě\nrech na radnici jistě by kynulo vítězství, je to tím\npolitování hodnější, zapomíná-li při tom některá strana\nna stanovisko věcné a hledí-li pod heslem Staré\nPrahy domoci se několika mandátů třeba i pomocí\nkompromisu vládnoucích stran, kterým dosud »Stará\nPraha« neznamenala nic jiného, nežli jen »volební\nheslo« protivných lidí a které otázku krásné Prahy\ndovedly luštit jedině krumpáčem. Spolek Mánes ne-\nmoha k hájení zájmů uměleckých přímo volebního boje\nseúčastniti, vítá každou poctivou práci směřující obrození\nnesnesitelných poměrů na radnici."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c019", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "607 / 608", "page_fin": "607 / 608", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.8.1", "titre_corps": "JOS. KLIMEŠ. DEK NÁDOBY.", "titre_sommaire": "JOS. KLIMEŠ. DEK NÁDOBY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "607 / 608", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.15", "debut_caractere": 2521, "fin_caractere_exclue": 2545, "texte": "JOS. KLIMEŠ.\nDEK NÁDOBY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c021", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "609 / 610", "page_fin": "609 / 610", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.8.3", "titre_corps": "JOS. KLIMEŠ.", "titre_sommaire": "JOS. KLIMEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "609 / 610", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.16", "debut_caractere": 3445, "fin_caractere_exclue": 3457, "texte": "JOS. KLIMEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c023", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "611 / 612", "page_fin": "611 / 612", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.8.5", "titre_corps": "JOS. KL DEK. VA", "titre_sommaire": "JOS. KL DEK. VA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "611 / 612", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.17", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 32, "texte": "JOS. KL\nDEK. VA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c024", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "613 / 614", "page_fin": "613 / 614", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.8.6", "titre_corps": "OUDOVÁ. ENA ZE SOUNAD. LINKU.", "titre_sommaire": "OUDOVÁ. ENA ZE SOUNAD. LINKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "613 / 614", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "OUDOVÁ.\nENA ZE SOUNAD.\nLINKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1899-11-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1899_11#c027", "volume": "bmtnaan_1899_11", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "615 / 616", "page_fin": "617 / 618", "image_debut": 19, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.2.9", "titre_corps": "ZPRÁVY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY.", "signature_source": "KAREL MAŠEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "615 / 616", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.19", "debut_caractere": 1641, "fin_caractere_exclue": 2891, "texte": "ZPRÁVY.\n\n= JULIUS MAŘÁKMRTEV —TAK\nhlásaly 9. t. m. veškery žurnály české v krátkých notic-\nkách mezi denními zprávami. K význačnějšímu projevu\nnedostal se žádný z nich, patrně že nebylo mu docela\njasno jakého muže české umění v Mařákovi ztratilo, to\nlépe cítily listy cizí, německé Inu ovšem leckerý\nobecní starší, bezvýznamný politik nebo zbohatlý\nměšťák zasluhuje většího povšimnutí nežii výtvarník,\njehož místo ať jako učitele, ať jako umělce ať jako\nčlověka té doby nikdo nám nenahradí. Číslem 9.\nvykonaly Volné Směry způsosem velmi střízlivým\nčásť povinnosti své vůči ještě žijícímu. Číslo posmrtné\njistě by nyní méně spořilo nadšením kritiky, uznáním\nvrstevníků a láskou žáků k zemřelému mistru.\nVÝSTAVA JEDNOTY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ\nv Praze slavnostně zahájena za přítomnosti po-\nzvaných hostí 14. t. m. V poslední chvíli, kdy list\nse tiskne, nezbývá času ani místa na obšírný referát.\nVýstavy súčastňují se přední celebrity zdejšího umě-\nleckého světa professoři Hynais, Pirner, Ženíšek, ryt.\nBrožík, Myslbek, Maudr. Ku zvýšení lesku při-\nspívá dále f L. Marold i f nečlen Jednoty J. Mařák.\nOstatek dočisti se lze v poloúředních zprávách Jed-\nnoty v denních listech k př. to, že je to prvá výstava\nčeských umělců, jí že zahájena je nová epocha ve"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "617 / 618", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.20", "debut_caractere": 160, "fin_caractere_exclue": 5316, "texte": "vývoji českého umění výtvarného, jí že provedeme\nrozluku mezi českým a německým uměním v Cechách,\n»že Jedn. Um. Výtvar. to byla«, která statečným\nsvým vystoupením při obeslání petrohradské výstavy\nukázala, jak dovede hájiti zájmy českého umění« —\na podobně. Bylo nám nemilé, když museli jsme při\nobchodním podniku soukromém odsuzovati bom-\nbast — bude nám to však třikrát více žel, když při\npodniku tak seriosním jako je výstava naších star-\nších a vysoce vážených výtvarníků budeme museti\nukázati nejenom na bombast, ale i na — ne-\npravdy. Referát o výstavě hodláme připraviti k Číslu\npříštímu.\nDEKORATIVNÍ VÁZY JOSEFA KLIMEŠE. V ČÍSLE\n9. oznámili jsme úmrtí nadaného absolventa školy\nprof. Kloučka. Dnes přinášíme některé z posledních\nprací jeho v reprodukci. Jsou to práce provedené za\npobytu jeho v Paříži, práce, kterým věnovati se chtěl\nzúplna. Jsa nadán neobyčejným smyslem pozorovacím\ni komposičním, byl by při nevšední píli a houževnaté\nvytrvalosti dodělal se v dekorativním oboru svém\núspěchu přejednoho. Již několik těch ukázek v čísle\nuveřejněných svědčí u člověka, opustivšího sotva školu\nsvého mistra, o veliké vůli vytvořiti něco samostatného.\nTím více padá na váhu, že stalo se tak u nás, kde\nv tomto oboru dekorativního sochařství podnes mimo\nuvedenou školu Kloučkovu tak málo se pracovalo\nu nás, kde na trhu uměleckém nenalezli jsme téměř\njediné práce dekorativní, jakých v cizině všude bývá\nvystavováno i potřebováno. Ze ve všem pokus na-\nprosto se nezdařil, není vinou u člověka, který mlád\nteprvé se propracovávati začal. Přes to však některé\npráce prozrazují sílu talentu dekorativního, a jsou ta-\nkového rázu, že by směle postaveny býti mohly\nk podobným pracem cizího uměleckého průmyslu. A.\nVÝSLEDEK SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«. DO\nustanovené lhůty došlo celkem 9 modelů misek\nna popel. O pracích rozhodla jury (Kotěra, Sucharda,\nŽupanský, jednohlasně následovně: Návrh zaslaný pod\nheslem H — r z konkurence vyloučen, poněvadž pro-\nveden v rozměrech dvojnásobných, než jaké maxi-\nmálně stanoveny. Ostatních osm návrhů neodpovídalo\npodmínkám konkurenčním jednak nedosti pečlivým\nprovedením technickým neb konvencionálností kom-\nposice, jednak tím, že nebyly úplně provedeny, nýbrž\npouze ve -skizze. Z důvodu toho usneseno vypsané\nceny neuděliti. Návrhy, které však nejvíce přibližovaly\nsev žádanému provedení usneseno odměnit! akcesity\npo 20 kor. jako honorářem reprodukčním. Práce ty\nzadané pod heslem: P. F. (autor B. Kafka), »Putti«\n(J. V. Němec) a Náčrt (B. Kafka) uveřejněny budou\nv nejbližším čísle »V. Směrů«.\nSOUTĚŽ NA NÁČRTKY PRO DIPLOMY ČESKÉHO\nodboru zemědělské rady pro markrabství moravské,\nkteré budou udíleny jako odměny při výstavách a za\njiných příležitostí. Konkurovati mohou výtvarní umělci\nčeští. Náčrtky buďtež 32 cm vysoké, 48 cm široké,\na budiž užito motivu hospodářského. Na diplomu budiž\numístěn moravský zemský znak a ponecháno místo\npro přiměřený text. Náčrtky opatřené heslem s přilo-\nženou obálkou, obsahující konkurentovo jméno a\noznačeným stejným heslem buďtež dodány do 15. li-\nstopadu t. r. českému odboru zemědělské rady pro\nmarkrabství moravské v Brně. Ceny vypisují se dvě\na sice první 100 korun a druhá 50 korun. Jména\nčlenů jury sdělena budou později.\nVEREJNOU SOUTĚŽ NA ZÍSKÁNÍ REKLAMNÍHO\nplakátu lázeňského města Baden u Vídně vypi-\nsuje lázeňská komise tohoto města pro umělce Ra-\nkouska a Německa. Úprava a velikost plakátu pone-\nchává se umělci. Žádá se pouze, aby alegoricky zobra-\nzena byla »uzdravující síla sirných pramenů v Badenu,\na použito bylo některých pohledů na budovy lázeňské\na jeho okolí. Za nejlepší návrh vypisuje se cena 1000 kor.\nMimo to ponechává si vypisující komité právo dva nej-\nlepší návrhy po 200 kor. zakoupiti. Udělením ctú pře-\ncházejí návrhy v majetek komise i s reprodukčním\nprávem pro ůcely reklamní. Velikost písma hlavního\n»Curstadt Baden bei Wien« a »Schwefel-Thermen«\nbudiž tak volena, aby viditelná byla u plakátů připev-\nněných na perronech nádraží z oken vlaku. Návrhy\nheslem a obálkami obvyklými opatřené, zaslány buďtež\ndo 30. listopadu pod adresou: »Die Curkommission\nvon Baden bei Wien.« Jury převzali pp. : předseda\nkomise, zástupce »Kůnstlergenossenschaťt Wien's,« arch.\nH. Peschel, malíř K. Probst, dr. Hermann Rollet, Fr\nRupprecht von Vistrolog z Vídně a dr. K. Schwarz,\nlázeňský lékař v Badenu.\nPŘÁTELŮM A SPOLUPRACOVNÍKŮM „VOLNÝCH SMĚRŮ\". Přestávaje býti redaktorem\nbelletristické části »Volných Směrů«, kdy tyto dospěly ke svému cíli, býti českým převážné odborným\nlistem výtvarného- uméní, vzdávám upřímné díky všem spolupracovníkům, kteří v prvém tříletí tohoto listu\nsvornou prací mi byli nápomocni, příspěvky svými část belletrii určenou zásobujíce, čímž mne práci přátelsky\nusnadňovali a druhům výtvarníkům sympatii svou nezištné osvědčovali.\nProsím je, aby iv době příští, podniku tomu vždy svou přízeň zachovali pro sebe vyprošuje si od\nnich prominutí všeho, v čem výsledek práce zůstával za touhou, od přátel v redakci a vydavatelstvu »Vol-\nných Směrů« pak shovívavou upomínku, sám při této příležitosti je ujišťuje, že působení v kollegiálním\njejich kruhu mi zůstane drahým a nezapomenutelným.\nV PRAZE, dne 15. října 1899.\n\nKAREL MAŠEK."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "579 / 580", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.1", "texte": "JULIUS MAŘÁK\n= * 29. III. 1835. † 8. X. 1899. ≡\nSCHÝLIL SEŠEDIVĚLOU HLAVU\nV NEPRONIKNUTELNÝ STÍN SMRTI.\nČESKÉ UMĚNÍ ZTRATILO JÍM Z ŘA-\nDY SVÝCH VYZNAVAČŮ KRAJI-\nNÁŘE ŠIROKÉHO JMÉNA, MISTRA\nKRESBY A POETICKÝCH NÁLAD,\nŠKOLA A ŽÁCI OBĚTAVÉHO UČITE-\nLE A OTCOVSKÉHO PŘÍTELE.\nUMĚLECKÁ DÍLA JEHO ZABEZPE-\nČILA MU TRVALÝ POMNÍK V HI-\nSTORII VÝVOJE ČESKÉHO UMĚNÍ,\nZÁSLUHY PAK O ÚSTAV A PÉČE\nO VLASTNÍ ŠKOLU VDĚČNOU, NE-\nSMAZATELNOU VZPOMÍNKU MEZI\nMLADŠÍMI VÝTVARNÍKY A JEHO\nŽÁKY."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "581 / 582", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.2", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nZA VĚTREM. NAPSAL KAREL ENGELMÜLLER.\n. — Nikdy jsem se necítil být stat-\nnějším, jako právě nyní ve svém vyhnanství.\nVěděti, že má svět ke mně tak daleko, býti\nsi vědom takového jakéhos odříkání různých slabůstek,\nkterým člověk rád podléhá a za kterými vždy slepý\na takřka s náruživostí šel, působí opravdovou rozkoš.\nNebyl bych věřil, že se za tak krátkou dobu utiší\nvzbouřené vlny vlastní sebou nespokojenosti a nadejde\ntakový rozjasněný klid. Teprve několik neděl uběhlo\nod té chvíle, co jsem se odvážil k poslednímu roz-\nmachu umdlévajících křídel a hle, jsem na výsluní. —\nTichá, vzrušující radost rozkvetla náhle v mých prsou\ni hlavě.\nBěhal bych celý den v polích a zpíval.\nSměji se chvílím, které mne nalezly kdysi sla-\nbého a tak nedůtklivého. Pro jaké zbytečné a mali-\ncherné věci dovedl jsem někdy celé dny se rozčilovat!\nPosílám teď všechno k čertu. —\nVzpomínám, jak mi někdy zhořkly a zprotivily\nse ty schůzky v kavárnách a různých těch hospůd-\nkách, kdy se zdálo, že jsme se tu schválně sešli,\nabychom se buď navzájem snědli anebo postříleli pod\nzáminkou nejdůvěrnějšího přátelství. Čert ví, co se\nnám, či vlastně jen snad mně samotnému zakouslo\nvždy do samého mozku, že jsem přicházel pak domů\notrávený, zbičovaný vlatním svým svědomím. . . Ale\npak —\nTo zamilované moje město, které mne zrodilo\na odchovalo, je teď tak daleko, tak daleko . . .\nA mám nevýslovnou radost, že se mi podařilo\nukamenovati v sobě poslední vzpouzející se zbytky\nresignace. Chci mít naprostou radost ze života, toužení\npo ní. Vzal jsem si k srdci moudrá vaše slova, drahý\npane Strindbergu, že se člověku po dlouhé době do-\nbrovolné či nedobrovolné lži, přispůsobených mravů\na řečí, probouzí časem taková všeobecná potřeba bru-\ntálnosti, taková divoká chuť strhnouti se sebe šatstvo\na choditi naze, odhaliti neslušné a přiblížiti se k od-\npuzujícím a býti šťastným a veselým zvířetem. . .\nŽiji na vesnici. —\nPár statků a baráčků, několik zahrádek, lesy\na pole, pole a lesy. Samota, asyl, Tusculum. Srdce\nse tetelí rozkoší.\nTak malounko lidí kolem ! Jen několik utahaných\nsedláků, hrstka dětí na návsi a v oknech za mušká-\ntem a rozmarinou několik mladých holek a ustara-\nných žen.\nLéto ve vzduchu, v oblacích, v rozvlněných, do\nmodravých dálek pnoucích se polích . . .\nProchodím někdy celičký den. Nepracuji pranic.\nNečtu, nepíšu ani řádky. Nevím také pranic o světě.\nVezmu z rána hůl a jdu za ves, do polí, k lesům,\nk řece. —\nNašel jsem tedy konečně co mi scházelo. Klid,\nnaprostý ničím nerušený klid! Tu a tam protáhne se\nsice ještě hlavou taková nějaká neurčitě rozteskněná\nnálada a tu obyčejně myslím na podivně spletené\nvěci. Časem i srdce zabolí, v duši ozve se znovu\nzlomyslné našeptávání o vlastní sebou nespokojenosti,\no übíjení času a života, ale přistihuji se zároveň i se\nsmíchem na rtech as náručí rozevřenou k objímání\nněčeho neznámého, co svádí a vábí a tak lahodí všem\nsmyslům. Scházela mi ta. zeleň luk, to ticho lesa\na pasek, prostota chudých a důvěřivých lidí.\nZnají mne tu již trochu. Pozdravují mne zdaleka\na mne těší opravdově ta jejich ke mně příchylnost.\nNad něčím sice ještě kroutí potají hlavou a šeptají\nsi o tom doma při zavřených dveřích. Nedovedou asi\npochopit, že mně může postačiti taková prostá zábava,\njako přivstati si časně z rána a chodit se starým\novčákem pást. I pan řídící se jednou z daleka zmínil,\njakoby opatrně, aby mne snad neurazil. Ale smluvili\njsme se brzy.\nA mé srdce takřka skáče a výská samou rozkoší,\nkdyž usedám někdy ke studni a čekám až se seběhne\nstádo. . .\nJen si představte\nZvolna otevírají se u jednotlivých statků vrátka\na jimi vylézají na náves ovce. Osman sedí u mých\nnohou a vrtí ocasem, jakoby netrpělivě říkal : no, no\nbude to, bude to?! . . .\nA po čtvrt hodince mečí již na návsi celé stádo.\nOsman je obíhá, počítá. Starý ovčák práská proni-\nkavě a dlouze, dáváme se na pochod.\nv\nŽeneme k lesu.\nMlhy ještě na lukách, rosa na květech a mírný\nchlad ve vzduchu. Slunce líné, jako malé dítě, neví\nještě má-li se smát, či kabonět. Kohouti křičí, husy\nkejhají ve svých vězeních a za schátralým šprlením\nzahrádek voní keře růží a kývají na pozdravenou\nnafialovělé zvonce petúnií.\nZa vsí zapaluju lulku. Ovčák dává bič pod paždí,\nruce do kapes svého huňatého pláště a přenechává\nstádo svědomitosti Osmanově.\nMlha zvolna mizí a nahoře zamodralo se již nebe\nv nejjasnějších barvách. Lesy dosud jakoby snily\no svých nočních dobrodružstvích, a vzpomínaly na\npohádky, které tajně zaslechly z šeptajících rtů zá-\nzračných bytostí. Ach, tak neklidno bylo v doupatech,\nve vrcholech stromů, ve stínu houštin, v měkkém\nvlhkém mechu dnešní noci!\nA náhle jsme na stráni.\nUsedám na svůj plášť, skláním hlavu k zemi\na dívám se na hmoždící se mravence v nízkém háji\nmateřídoušky. Kol mojí hlavy mouchy se slétly, po-\nvídají si, pískají s komáry a na krvavé slzičky\nmotýli sedají, mávají svými duhovými křídly, pře-\nsednou na chvíli, zatancují vzduchem a znovu se\nsnášejí do vůní květů, aby se napily nejsladší rosy.\nLežím na břiše v plném slunci.\nRajské ticho je kolem. Jen větřík časem protáhne\nlesem, zatřese jeho tichými sny, zahučí v korunách. . ."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "583 / 584", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.3", "texte": "JUL. MAŘÁK.\nRANNÍ NÁLADA."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "585 / 586", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.4", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\n\nCvrčci a skřivani začínají píseň.\nA v témž okamžiku vzplála v bílém prachu sil-\nnice rudá Andina sukně. Husy, jež žene před sebou,\njako spoustu bílých, tetelivých skvrn, zasvítily v slunci.\nJe slyšet jak zpívá, jak se rozkřikla na husy, je vidět,\njak se rozběhla, jak sukně její zahořely jako kytka\nvlčího máku.\nA zas jde zvolna za svým husím stádem, opřena\nzády o prut, prohnuta v pasu, s nastaveným mladým\ndětským tělem a zpívá.\nZatoužil jsem maně po její blízkosti, po její vý-\nkřicích a dovádění. Cekám ji s úsměvem a tlukoucím\nsrdcem. Takový blázen se ze mne stal. . .\nA když se přiblížila s pytlem pod paždí, s lí-\nskovým prutem, bosýma od prachu sešedlýma nohama\na usedla k nám, jako k starým známým, na roz-\nkvetlou stráň, kde voní tak dojímavě mateřídouška\na zrají jahody, stává se mi vždy ta malá dětská její\nduŠe vším. Směji se její uličnickým nápadům, její\nrozpustilým kouskům, které provádí s Osmanem, po-\nmáhám jí stavět pískové domky, povídám jí o veli-\nkých městech, vymýšlím nemožné zázraky a pohádky,\nzatím co mne škubá za vlasy a vousy a křičí v hý-\nřivém smíchu: ale nelži ty lháři, nelži!\nPak přiženou kluci svá bučící stáda a Anda od-\nskočí k nim. Hádají se, křičí, zpívají.\nJsme s ovčákem na dlouho sami.\nCelá paseka míhá se v barvách a prohřátý\nvzduch chvěje se blekotem ovcí a táhlým, vážným\nbučením krav. Husy škubají trávu, natahují krky,\nsyčí a rozpínají svá křídla, jakoby se chtěly vznést\nvysoko k nebesům.\nDěti sedí teď v klubku a povídají si o strašidlech.\nŽe je to tak, dědku, viďte, dědku ?! volají\nna ovčáka.\nDědek bafá, mlčí a jen chvílemi pošle Osmana,\naby mu zahnal ovce dále od lesa.\nDědku ?!\nNo\nDědku, Anda povídá, že byla v noci ve zvo-\nnici a viděla tam otevřené rakve s mrtvými.\nHm . . .\nJe to pravda, dědku ?!\nHrnou se k němu na stráň. Anda si zakrývá\noči rukama a směje se do dlaní. Žába rozpustilá!\nPoledne se blíží. Slunce již vysoko a v dáli ve\nvsi stoupají modravé závity kouře v horký, čistý\nvzduch.\nTak ticho je teď.\nAnda již odběhla se svými husami, jen stáda\ndosud klinkají svými nahluchlými zvonky a plecháči\na v dáli, ve vsi, psi se rozhafali . . .\nPoženeme domů.\n\nFRAGMENTY Z KNIH JOHNA RUSKINA.\n\n(Dokončení). První z ukázek, ta,\n/ 77\njež má v sobě znamení smrti, poskytuje nám\nzároveň příliš zajímavou než abychom ji opo-\nx 7 j j jr- ~\nmenuli, ilustraci jistých zásad, o něž naši obyčejní\nmoderní kreslíři silně se opírají. Vzav do rukou ne-\ndávno kterousi z našich stavitelských publikací a na\nzdař bůh ji otevřev, padl jsem na tento kousek po-\nučení: »Aristoteles tvrdí, že nejvyšší druhy krásna\njsou řád, souměrnost a určitost«.\nNuže, sympatii s pozorovaným živo tem nahrazovat\nposlušným zachováváním zákona matematického je\nprvním charakteristickým rysem beznadějné práce\nvšech věků; jakožto takový rys naleznete to výtečně\nprojeveno v ukázce beznadějného barbarismu, již vám\nmám předložit; barbarismu, z něhož nic nemůže vzejít,\npro nějž nebylo jiné budoucnosti, leda zaniknutí. Ari-\nstotelské principy krásna, jak se pamatujete, jsou prý\nřád, souměrnost a určitost. Zde je máte všecky tři\nve vší dokonalosti, užité na ideál anděla v žaltáři\nz 8. století, jenž se nalézá v knihovně university St.\nJohn's College v Cambridgi. Nuže, jak vidíte, význačné\nrysy této naprosto mrtvé školy jsou: předně úmyslné\nuzavírání očí proti přirozeným faktům, neboť buď si\nčlověk sebe nevědomější, potřebuje se pouze podívat\nna lidskou bytost, aby věděl, že má ústa právě tak\njako oČi; a za druhé snaha, vykrašlovat neboli idea-\nlisovat přirozené fakty dle svých vlastních představ;\nnamalovává do dlaní červené skvrny a přihrocuje\npalce, v domnění, že je zdokonaluje. To máte co\nmožno nejryzejší typ zásad idealismu všech dob : kdy-\nkoliv lidé nehledí na přírodu, vždycky se domnívají,\nže ji mohou zlepšovat.\nNepochybně budete se také obdivovat výtečnému\nvýsledku, jehož docíleno užitím našeho moderního\nstavitelského principu krásna, totiž symetrie vidíte,\nže i oči byly namalovány souměrně, zcela okrouhlé\nmísto nepravidelných, oválních; duhovka je položena\nzrovna do prostředka, místo spíše pod víčko, jak\nji nesmyslně položila příroda Také si povšimnete\n»principu pyramidy« ve všeobecné úpravě figury a\nhodnoty »řady« v umístění bodů.\nOd tohoto mrtvého barbarismu přejdeme k barba-\nrismu živoucímu, k dílu vykonanému rukama zrovna\ntak neumělýma, ne-li ne-\numělejšíma, a myslí stejně\nnevzdělanou; a přec je\nto dílo, které každou svou\nčarou jeví sílu prorockou\na skrývá v sobě bezpečné\nsvítání dne. Slýchali jste\nČasto výrok, že Giotto byl\nzakladatelem umění v Itálii.\nNebyl ; ani on, ani Giunta\nPisano, ani Niccolo Pisano.\nTi všichni ovšem mohutně"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "587 / 588", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.5", "texte": "JUL. MAŘÁK.\nSLUNCE V LESE."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "589 / 590", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.6", "texte": "JAR. ŠPILLAR.\nŽNĚ NA CHODSKU.\n\nse uchopili díla a poprvé je pozdvihli nad úroveň půdy, ale základ pro ně byl už položen staviteli lom-\nbardských kostelů v údolích řek Addy a Arna. Tam, ve skulptuře severoitalských kostelů, nesoucích sporná\ndata, od století 8. po 12., naleznete nejhlubší kořínky umění Tizianova a Rafaelova. Jdu tudíž do chrámu,\njenž dojista je z nich nejrannější, do chrámu sv. Ambrože v Miláně a zahrnuje prý ještě některé části\nstruktury, z níž kdysi sv. Ambrož vyloučil Theodosia, v každém případě však podává nejstarožitnější\nukázky lombardského sochařství v severní Itálii. Neodvažuju se hádat jejich stáří; jsou dost barbarské pro\nkaždé datum.\nKazatelnu tohoto chrámu najdeme pokrytu vpletenými vzorky, úzce se podobajícími vzorkům v ruko-\npise cambridgeském, ale mezi nimi je figurální skulptura velice rozdílného druhu. Je do kamene prostě\nvsekána, tak že dojem její lze jakž takž podat několika čarami kresby. Připomeňte si proto na okamžik fresko\nMichelangelovo v sixtinské kapli »Pokušení Evino«, jakožto význačné dílo italského umění najeho vrchole\na bude pro vás mnohem zajímavější, spatřiti narození italského umění, jak ilustrováno je stejným předmětem\nv chrámě sv. Ambrože v Miláně, skulpturou »Had šálící Evu«.\nV tomto náčrtku, jakkoli je hrubý a směšný, máte živly života v první jejich podobě. Lidé, kteří*\ndovedli utvořit něco takového, byli bezpečni, že dojdou úspěchu. Neboť povšimněte si, kterak veškeren úmysl\nonoho pracovníka přímo směřuje ke skutečnostem, jak jen se\njich umí dodělat; a ne jen ke skutečnostem, nýbrž až k sa-\nmému jádru skutečností. Všední pracovník byl by býval roz-\nhlížel se v přírodě po svém hadu, ale byl by býval myslil\njen na jeho šupiny. Ale tento brach nepotřebuje ani šupin,\nani závitů, umí se obejít bez nich; on potřebuje srdce ha-\ndího, zloby a našeptávání, a on toho skutečně po jakýsi\nstupeň dosáhl.\nRovněž tak všední pracovník, i na této barbarské úrovni\numění, byl by snad býval vytesal Evina ramena a tělo o hodný\nkus lépe, ale tento muž nestará se o ramena a tělo, jen když\ndovede vystihnout Evinu mysl, ukázat, kterak ji těšilo lichocení\na jak přec nalézala se v stavu nevolného rozpakování. A\nvpravdě postihl jakousi tvářnost naslouchání, záliby a zmat-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "591 / 592", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.7", "texte": "JAN DĚDINA.\nILLUSTRACE."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "593 / 594", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.8", "texte": "ku : povšimněte si očí le-\nhýnce odvrácených, sevře-\nných rtů, pravé ruky rozči-\nleně svírající levé rámě\nnic nelze prohlásit za ne-\nmožné pro lidi, kteří do-\nvedli takto začínat, svět je\npro ně otevřen i vše, což\njest v něm ; kdežto naopak\nnic není možno člověku,\njenž zrobil onoho symetri-\nckého anděla svět pro\nněj je uzamčen bez klíce ;\non vystavěl si celu, v níž\nmusí bydlit, na vždy za-\nmřížovanou pro něj\nnení naděje víc než pro\nhoubu nebo korál.\nNebudu stopovat z to-\nhoto zárodku pokroky go-\nthického umění v Itálii,\nprotože je to velice složitá\notázka, spletená s tradi-\ncemi škol jiných, a pro-\ntože největší ěást poslu-\nchačů je asi méně obe-\nznámena s výsledky je-\njimi, než s vlastními svými budovami severskými.\nJako ony dvě kresby naznačují smrt a život v po-\nčátcích středověkého umění, tak vybereme si příklad\npokroku tohoto umění díla u nás na severu. Mno-\nhého z vás nepochybně zajímala mohutnost, velko-\nlepost a ponurost architektury normanské, zrovna tak\njako kružby gothické ; a uslyšíte-li ode mne, že kořenem\nvšeho dobrého díla jsou skutečnosti přírodní, nepo-\nchybně okamžitě vás napadnou obloukové klenby, se\nsvými hrubými polštářovými hlavicemi, tyčemi a kli-\nkatinami a nebude vám patrno, co má znalost pří-\nrody činit s prostým jejiph plánem nebo hrubými\nformami. Ale všechno toto prosté uspůsobení norman-\nského umění je pouze posledním výběžkem jeho na\nnejzazším severu. Normanské architektury nestudujte\nv Northumberlandě, nýbrž v Normandii, a pak shle-\ndáte, že je to zrovna obzvláštně mužná a pro praktický\nživot užitečná forma z celé velké francouzské školy\nobloukové architektury. A kde má tato francouzská\nškola svůj původ? Zúplna v bohatosti skulptury, kteráž\nvzniknuvši prvotně z napodobení římských basreliefů,\npokryla všechna průčelí ranných kostelů francouzských\njedinou nepřetržitou arabeskou života rostlinného a\nživočišného.\nChcete-li studovat obloukově klenuté budovy,\njděte do Poitiers, a tam uzříte, kterak všechny ty\nprosté výzdoby, jež vás tolik potěšují i jsou-li osa-\nmoceně užity, byly vynalezeny osobami zaměstnává-\njícími se řezbou lidí, oblud,\nšelem, ptactva, květin v\npřekonávající spoustě. A\npak stopujte tuto archi-\ntekturu do střední Francie\na naleznete, že ničeho ne-\nztrácí ze svého bohatství,\nnýbrž jen získává pravdi-\nvosti a tudíž i půvabu, až\nprávě v té chvíli, kdy pře-\nchází ve sloh hrotitý, na-\ncházíte dokonalý typ skulp-\ntury této školy, jenž podává\nse vám na západním prů-\nčelí kathedrály v Chartres.\nTyto sochy byly dlouho a\nprávem pokládány za před-\nstavitele nejvyšší doved-\nnosti století 12., nebo nej-\nrannější doby století 13.\nve Francii; a věru mají\ndo sebe důstojnost a deli-\nkátní půvab, jenž v pozdě\njŠích výtvarech z největší\nčásti chybí. Je to z části\nnásledkem skutečné no-\nblesy zjevu, hlavně však\nvlivem půvabnosti, smíšené s přísností, padajících\nlinií nad míru tenké draperie, právě tak jako\nnásledkem vysoce pečlivé komposiční dokonalosti,\npři čemž každá část ornamentace něžně harmonuje\ns ostatními. Pokud jejich moc ovládající jisté tony\nnáboženské mysli, je spůsobována patrným stupněm\nnon-naturalismu, nevelebím jí přemrštěná útlost těl\na stuhlost postojů jsou vady ; ale jsou to vady vzne-\nšené, jež sochám propůjčují podivný vzhled, jakoby\ntvořily část budovy samotné a podpíraly ji ne\njako řecké kariatidy bez námahy, ani jako karyatidy\nrenesanční s námahou lopotnou nebo nemožnou\nnýbrž jako by vše, co bylo mlčící a zasmušilé, stranou\nodvrácené a stuhlé v mrazivosti srdce naproti děsu\nzemě, bylo se proměnilo v podobu věčného mramoru ;\na tak Duch všechnu trpělivou a ždající přírodu, jíž\nnepotřeboval už v nebi, propůjčil, aby nesla sloupy\nchrámů na zemi. To je transcendentální názor o vý-\nznamu těchto skulptur. Nezdržím se při tom; k čemu\nse přikloňuju, toť jejich ryze naturalistická a životná\nsíla. Jsou to vesměs podobizny většina z nich,\nmyslím, je neznámých ale patrné a neklamné po-\ndobizny, ne-li přímo vzaté se skutečných osob, jež\nsocha zastupuje, na každý způsob studované na ně-\nkteré osobě žijící, jejíž rysy mohly náležitě předsta-\nvovat rysy obmýšleného krále nebo světce. Mám za\nto, že některé jsou pravé; je tu podobizna královny,\nkterá patrně za živa bývala pozoruhodná pro své zá-\n\nFR. ŠIMON.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "595 / 596", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.9", "texte": "»VOLNE SMĚRY«\n\nK. ŠPILLA.\nDEKOR. VÝPI\nSKIZZA.\n\nřivé černé oči; sochař vřízl duhovku hluboko do ka-\nmene a tmavé oči její dosud jsou připamatovávány\ns jejím úsměvem.\nNa jinou věc přeju si vás upozorniti, zejména při\ntěchto sochách na způsob, jak rostlinné formy jsou\nsdruženy s kolmými čarami figur. Nalezáte zde svrcho-\nvanou spletitost a bohatost křivek po boku čistých\na delikátních souběžek, a obojí získává zajímavosti\na krásy; ale ve věci té je hlubší význam, než význam\npouhého efektu komposičního : význam, jehož sochař\nneobmýšlel, ale proto tím cennější, že není úmyslný.\nMíním totiž těsné sdružení krásy nižší přírody živo-\nčišné a květinové s krásou vyššího řádu v útvaru\nlidském. V řeckém umění nikdy toho sdružení nenaj-\ndete. Sochy řecké jsou vždy osamoceny; prázdné\npole v kameně nebo hlubiny stínu, vyzdvihující po-\ndobu sochy, zrovna jako svět nižší přírody, jímž oni\npohrdali, ustoupil do temnoty od srdcí jejich. Tu\nprávě tato oděná figura zdá se mně být typem ducha\nkřesťanského v mnoha směrech slabšího a omeze-\nnějšího, ale čistšího ; oděná v bílé roucho své as ko-\nrunou, as bohatstvím všeho tvorstva po boku.\nNejbližší stupeň této proměny ukáže se vám ve\nchvíli, jakmile jenom porovnáte tuto sochu se západ-\nního průčelí v Chartres se sochou Madonny, se vrat\njižní křížové chodby v Amiensu. Tato Madonna s okolní\nskulpturou znamená vrchol gothického umění ve sto-\nletí 13. Skulptura neustále v období tom získávala,\nprostě proto, že každý den stávala se pravdivější,\nněžnější, nabádavější. Mimochodem řečeno, bylo by\nmoudře, kdybychom všichni z nás opět přijali za své\nheslo Douglasovo »Něžný a pravdivý!«, v umění jako\nv ostatních věcech. Spolehněte se, prvním universálním\ncharakteristickým rysem všeho velkého umění je Něž-\nnost, druhým je Pravdivost; objevuju to den co den\npořád víc; nekonečná něžnost je hlavním darem i dě-\ndictvím všech opravdu velikých lidí. Je jisto, že za-\nhrnuje do sebe poměrně intensivní pohrdání věcmi\nnízkými, a zdání přísnosti a osobivosti v ocích všech\ntvrdých, hloupých a sprostých lidí Dante je veliký\ntyp tohoto druhu mysli. Pravím: prvním dědictvím\nje Něžnost, druhým Pravda, protože Něžnost je v člo-\nvěku od přírody, Pravda však v jeho nabytých zvyk-\nlostech a vědění; mimo to láska jde první v důsto-\njenství, právě jako v čase a vždy bývá ryzí a úplná;\nPravda však v nejlepším případě neúplná.\nAbychom se vrátili ke své soše. Všimnete si, že\nuspořádání této skulptury je na vlas totéž jako v Char-\ntres přísná spadávající draperie, odlišena od bohaté\nvýzdoby květinové po boku ; ale tato socha je nyní\núplně oživena, už není přikuta jako vzpřímený pilíř,\nnýbrž vyklání se stranou ze svého výklenku, a kvě-\ntinová výzdoba, na místě aby byla všední girlandou,\nzáleží teď z vybraně upraveného hlohu. Tato socha\nznamená vrchol umění gothického, protože až do té\nchvíle oči kreslířů pevně byly upřeny na pravdu pří-\nrody, oni postupovali od květu ke květu, od tvaru ke\ntvaru, od tváře ke tváři, neustále dobývajíce větší\nznalosti a pravdymilovnosti, tudíž i neustále získáva-\njíce větší síly a půvabnosti. Ale na tomto bodě osudná\nproměna stihla jejich záměry. Počali teď pozornost\nod sochy obracet hlavně k výklenku sochy, od"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "597 / 598", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.10", "texte": "s-VOLNÉ SMĚRY«\n\nkvětinové výzdoby ke vlysům, jež uzavíraly květi-\nnovou výzdobu. První výsledek toho byl však,\ntřebas ne nejvelkolepějšl, přec nejdokonalejší výsledek\nseverního genia. V rannější gothice nalézáte méně ob-\ndivuhodnou konstrukci, méně peělivé zdivo, mnohem\nslabší výraz harmonie mezi částmi budovy. Rannější\ndílo má vždy více méně ráz dobré, důkladné zdi,\ns nepravidelnými otvory, s dobrou, tesanou prací,\nkde zbývá pro ni místa. Ale poslední období gothiky\nnemá už místa na zbyt; vztycuje se jak jen může\nvysoko na nejužším základě, stojí v dokonalé pevnosti\ns nej menším co možno materiálem ve svých žebrech;\nve vybrané harmonii spojuje výklenek s výklenkem,\nlinii s linií, že ani jediného kamene nelze odejmout,\nani jediné fiály přidat; a přec vnáší do díla v bo-\nhaté, ač teď už vypočítanější hojnosti živoucí ele-\nment své skulptury: skulptury ve Čtyřlístkách, kra-\nkorcích, chrličích, výklencích, hřebenech a žlábcích\nvlysů - jediného stínu tu není bez významu a je-\ndiného světla bez života. Ale právě s touto dokona-\nlostí díla přišla nešťastná pýcha stavitele nad vykona-\nnou prací. Dokud byl prostě vztyčoval nemotorné zdi,\nvytesávaje na nich jako dítě, v rozmaru své fantasie,\nspočívala jeho rozkoš ve věcech, na něž myslil při\ntesání, ale jakmile dostihl tohoto vrcholu umění kon-\nstruktivního, jal se přemýšlet jen o tom, kterak by\ndovedně sestavil kameny v celek. Teď už nezněla mu\notázka: »Co mohu představit?« nýbrž »do jaké výšky\nmohu stavět? jak podivuhodně mohu zavěsit tento\noblouk do vzduchu, nebo protkat touto kružbou\noblaky ?« A katastrofa byla okamžitá a neodvolatelná.\nArchitektura stala se ve Francii pouhou tkaninou\nvlnivých čar, v Anglii pouhým mřížením čar svislých.\nPřílišná bohatost stala se náhradou vynalézavosti, mě-\nřictví náhradou vášně; umění gothické stalo se pou-\nhým výrazem nezřízených útrat a sprosté matematiky;\ni bylo smeteno, jakož zasluhovalo, smeteno přísnější\npýchou a čistší učeností škol založených na klasi-\nckých tradicích.\nNemůžeme nyní nevidět, kterak po celý průběh\ndějin tohoto obdivuhodného umění od nejranněj-\nšího zábřesku v Lombardsku až po konečnou kata-\nstrofu ve Francii a Anglii sochařství, založené\nna lásce k přírodě, bylo talismanem jeho existence;\nkdekoli sochařství bylo pěstěno, architektura se po-\nzvedala, kdekoli bylo zanedbáváno, architektura upa-\ndala; a věřte mně, vy všichni, kdož milujete toto\numění středověké, není žádné naděje, abyste kdy\ns ním vykonali něco dobrého, leč na základě této\nvěčně trvající zásady. Vlastenecké associace vaše\nnejsou tu nic na plat, vaše associace romantické, ať\nrytířské, ať náboženské, nejsou tu nic na plat\nhorší jsou než neužitečné, jsou falešné. Gothika není\numění pro rytíře a šlechtice, je to umění pro lid;\nnení to umění pro kostely a svatyně, je to umění\npro domy a domovy; není to umění jenom pro Anglii,\nnýbrž pro celý svět; nade vše není to umění jedině\nformy a tradice, nýbrž umění živoucí praxe a věč-\nného obnovování. A kdokoli mluví pro ně jakožto\nvěc starobylou nebo zděděnou, a pokouší se učiti\nvás jemu jako nějaké církevní tradici, nebo vědě o mě-\nřictví, nezná zbla z jeho podstaty, a méně nežli zbla\nz jeho síly. Zanechte tedy směle, ač ne neuctivě,\nmysticismu a symbolismu s jedné strany, odhoďte\ns nej větším rozhorlením s druhé strany měřicí ví a\nlegalism ; uchopte pevně ruku Boží a plně popatřte\ndo tváře jeho stvoření - a nic není, čeho dospěti\nOn by Vás neuschopnil.\nTak tedy shledáte a čím hlubší a přesnější\nbude vaše znalost dějin umění, tím jistěji shledáte\nže ve všech opravdových školách, ať velkých ať\nmalých, živoucí silou je láska k přírodě. Rozumějte\nmně dobře: já nemyslím, že by tento zákon byl vším,\nčeho je třeba, utvořiti školu. Je nutno nad to přidat\nk němu mnoho, ač nic nesmí být dáno nad něj.\nHlavní věcí, již třeba k němu přidat, je dar osnovy\n(gift of design) toť velká pobočná nezbytnost, jež\n\nA. MUCHA"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "599 / 600", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.11", "texte": "»V OL N É SMĚRY«\n\nstejně jako nezbytnost pravdy vládne vsím vznešeným\numěním. Tato pobočná nezbytnost je viditelné\npůsobení intelektu v podávání pravdy, to,\nco se nazývá osnovou nebo plánem díla. Zrcadlo\nneosnuje, přijímá a sděluje nerozlišujíc, cokoli se děje\npřed ním; malíř osnuje, když volí některé věci, zamítá\njiné a pořádá vše.\nTento výběr a pořádání musí působiti na vŠe co\nse dotýká umění, na velké i malé, na linie, barvy\na idey. Je-li dána jistá skupina barev, a přidáte-li\nvedle nich ještě nějakou barvu, buď skupinu pozdvih-\nnete, zlepšíte a zlíbezníte ještě víc, nebo jí üblížíte,\nrozladíte ji, odejmete jí srozumitelnost. »Osnovat«\nznamená volit a klást barvu tak, aby pomáhala a stup-\nňovala všechny ostatní barvy, vedle nichž se octne.\nTotéž platí o myšlenkách: v dobré komposici každá\nidea podávána je zrovna v tom pořádku a zrovna\ns takovou silou, jaké ji dokonale spojí s ostatními\nmyšlenkami v díle, a ona osvětluje ostatní právě tak,\njako sama osvětlení od nich dostává, tak že celý řetěz\nmyšlenek nabízený mysli pozorovatelově od něho\nbude přijat co možno s největší rozkoší as nejmenší\nnámahou. A tak vidíte, že osnova je vynálezem\nlidským, jenž bere v potaz lidskou spůsobilost. Z ne-\nkonečné haldy věcí ve světě okolo nás vybírá si jistý\npočet, jejž dovede obemknout úplně a podává po-\nzorovateli tuto skupinu ve formě co nejlépe vymyšlené\ntak, aby byl s to, by sám ji obsáhl a obsáhl s rozkoší.\nV souhlase s tím, poněvadž schopnost i sběratele\ni přijímatele je omezena, je úlohou, aby vše, cokoli\npodáváte, bylo učiněno pomocným a cenným. Přidáte-li\no zrnko váhy, takže rozmnoží se tím únava bez\nprospěchu, nebo těleso bez zisku na ceně přidané\nzrnko je škodlivo; položíte-li barevnou skvrnu nebo\nslabiku na nepravé místo, skvrna nebo slabika bude\npůsobit zhoubně do které míry zhoubně, je skoro\nnemožno povědět; jediná nemístná črta štětcem může\nněkdy zničit práci kolika hodin. Nikdo z nás není při-\npraven pochopovati díla některého velkého mistra, dokud\ntoho necítí, a necítí tak přesně jako cítíme hodnotu\nuspořádání not v hudbě. Vezměte si nějakou ušlech-\ntilou arii hudební a shledáte zkoumajíce ji, že ani\njediná sebe slabší, nebo sebe kratší nota nemůže být\nvynechána, aby nebyla tím zničena celá pasáž, v níz\nse vyškytá; a shledáte, že každá nota v pasáži vřa-\nděna je dvacetkrát krásnější, než by byla, jsouc hrána\no sobě na některém nástroji. Na vlas týž stupeň\nuspořádání a vztahu musí existovat mezi každým\ncrtnutím štětce a linií ve velké malbě. Můžete pohlížet\nna celek jako na prodlouženou skladbu hudební: na\nčásti jeho jako na jednotlivé arie sloučené v příběh;\nna drobty a zlomky jeho barvy a car jako na oddělené\npasážeanebo takty melodií; a až po nejnepatrnější notu\ncelku, ž po nejnepatrnější črtu Štětce, je-li tu jen jediná\nzbytečná, ta jediná plodí zlo.\nPomněte proto vždycky, že jsou dva rysy, v nichž\nzáleží všechna velikost umění: předně vážné a pro-\nnikavé zachycení přirozených faktů; pak uspořádání\ntěchto faktů silou lidského intelektu, tak aby pro\nvšechny, kdož popatří na ně, nej svrchovanější měrou\nstaly se užitečnými, pamětihodnými a krásnými. A tak\nveliké umění není nic jiného, než typ silného a vzne-\nšeného života; neboť kdežto duch nízký ve svých\nstycích se vším, co se děje ve světě vůkol něho,\nnevidí ničeho jasně, ničemu řádně se nepodívá do\ntváře a pak trpí, aby byl odmeten zašlapávajícím\nproudem a silou, jíž nelze utéci, silou věcí, kterých\nnechtěl předvídat a neuměl pochopit: tak naopak duch\nvznešený, zplna pohlížeje do tváře skutečnostem světa\nas hlubokou spůsobilostí prozkoumávaje jejich hlubiny,\nve stycích s nimi počíná si s nepoplašenou rozumností\na nezbrklou silou, a takž se svým lidským rozumem\na vůlí nestává se pouhým nevědomým nebo bezvý-\nznamným činitelem, nýbrž osvojuje si jejich dobro\na omezuje jejich zlo.\nTak máte v lidském životě dvě role spravedlivé\nlopoty na vždy od sebe odlišené, ale na vždy spolu\nspojené: nejprve Pravda, a na ní založený plán či\n\nA. MUCHA"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "601 / 602", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.12", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY.\n\nosnova; a taktéž v umění máte tytéž dvě role na\nvždy od sebe odlišené, na vždy spolu spojené, nejprve\nPravda a na ní založený plán či osnova.\nNuže, až posud není v otázce naší nejmenší obtíže ;\nnikdo z vás nemůže pohledět jediný okamžik na ně-\nkterého velkého sochaře nebo malíře, abyste neviděli\nnaprostou spolehlivost těchto zásad. Ale svízel vzniká,\njakmile sejmete zkoumat umění nižšího řádu, vztahující\nse na nábytek a řemeslné výrobky, neboť v tomto\numění živel osnovy vystupuje, zdánlivě, bez živlu\npravdy. Často se vám naskytne krása a vynalézavost\nbez přímého zobrazování přírody. Ale přece iv příčině\nvšech těchto věcí rovněž tento princip platí ve vší\nprostotě. Jestliže kreslíř návrhů pro nábytek, poháry\na vásy, vzorků pro obleky a p. v některé vůdčí\npartii svého díla se činí, aby nepřetržitě napodobil\ntvar přírodní, pak drže v rukou pevně tuto ratolest\nživota, může sestoupit do všech odrůd čiře měřické\nči formální kresby, s naprostou bezpečností as výsledky\nušlechtilými. Tak Giotto, původně malíř figur a sochař,\npotom vynikal ze všech kreslířů největším bohatstvím\nv pouhé mosaice barevných prunův a trojúhelníků;\ntaktéž Benvenuto Cellini, ve všech vyšších odvětvích\nkovové práce jsa dokonalým napodobitelem přírody,\nje rovněž ve všech nižších odvětvích jejích nejlepŠím\nkreslířem křivek pro okraje pohárův a ucha vás ; tak\nHolbein, původně vynakládající své síly na ušlechtilé\numění věrných podobizen, potom stává se nejvybra-\nnějším kreslířem krajek na šaty a znaků na zdi ;\na tak Michelangelo, pěstující prvotně kresbu těl a údů,\nv nejmohutnějších massách zdiva pak roztřiďuje řadu\nsvých pilířův a v nejvyšším stíně žlábky svého dómu.\nAle pusťte jedenkrát z ruky tuto živou ratolest, dejte\nse do kreslení výzdoby buď nevědomou hrou své\nvlastní nesrdecné fantasie, jako ciní Ind —, nebo\nv souhlase s naučeným užíváním nesrdečných zákonů,\njako činí moderní Evropan, a pak je pro vás jen\njediné slovo Smrt: smrt každé zdravé schopnosti,\na každé ušlechtilé inteligence, neschopnost, abyste\npochopili velké dílo, které člověk kdy byl vytvořil,\nneschopnost vykonati něco, aby pozorovateli sloužilo\nto ku pomoci. Odtrhli jste se dobrovolně, opovážlivě,\nnestoudně od všeho učení svého Tvůrce v jeho vesmíru ;\nodtrhli jste se, ne že jste byli nuceni k mechanické\npráci pro chleb vezdejší, ne proto, že osud váš vám\nurčil utloukat svůj život v obezděných komorách, nebo\nvyhrabávat své žití z prašných brázd, nýbrž proto:\nkdyž celé vaše povolání a všechno zaměstnání vaše,\nvšechny nezbytnosti a příhody vaší existence vás\nvedly přímo k nohám velikého Učitele a vháněly vás\ndo pokladnice Jeho děl, kdež neměli jste nic jiného\nna práci, než žít dívajíce se a růst žasnouce vy samo-\nvolně zavazujete si oci před tou nádherou, samovolně\npodvazujete si bijící krev života, samovolně obracíte\nse zády k veškerému majestátu Všemohoucnosti, samo-\nvolně odtrhujete své ruce od veškeré pomoci lásky\na což může být pro vás leč bezpomocnost a slepota,\nkrom osudu horšího než být slepcem, totiž stát se\nvůdcem slepců?\nNemyslete, že mluvím v rozbouření citů, nebo vý-\nrazy přemrštěnými! Já jsem napsal slova ta, jichž\nužívám, abych věděl, co pravím, a abyste vy, když\nbyste chtěli, mohli vidět, co jsem řekl. Neboť zajisté,\npředložil jsem vám dnešního veěera dle nejlepších\nsvých sil sumu a podstatu soustavy umění, jejímuž\nhlásání jsem posud byl věnoval svůj život, a zamýšlím\nvěnovat, co mí ještě života zbývá! Měl jsem vždy\njen jeden pevný cíl ve všem, ěemu uěit jsem se kdy\npokoušel, totiž hlásat, že cokoli je velikého v umění\nlidském, je výrazem rozkoše ělověkový z díla Božího.\nA tentokrát jsem se pokusil dokázat vám bu-\ndete-li otázku tu stopovat, dokážete si to sami úplněji\nže žádná škola nikdy nedospěla daleko, která ja-\nkožto prvotnou energii neměla v sobě lásky ke sku-\ntečnosti přírodní! Ale důležitější pro vás ještě je, býti\nujištěni, že podmínky života a smrti v umění národů\njsou také podmínkami života a smrti v umění vašem\nvlastním ; a že každý z vás právě v tomto okamžiku\nmá ve své moci, rozhodnout, kterým směrem zaměří\njeho kroky. Skoro zdá se býti věcí strašnou, povědět\nvám, že všichni, kdož jsou zde, mají moc věděti na-\njednou, jaká naděje jim kyne jakožto umělcům; vy\nsnad byste byli raději, aby byla jakási neodstranitelná\npochybnost o této sudbě budoucna, nějaká možnost,\nže snad třebas nepovědomými cestami dostanete se\nku předu k nečekaným úspěchům aby tu byla ně-\njaká omluva nebo důvod, obcházet od mistra k mistru\ns otázkou, máte-li genia, zda jste na pravé cestě? a\nz jejich nedbalých nebo formálních odpovědí sbírat si\nbuď prchavé záblesky povzbuzení, nebo záchvaty zou-\nfalství. Není toho potřebí, není pro to omluvy. Vy\nvšichni máte soud nad sebou ve své vlastní moci;\nkaždý v této vteřině může se podrobit před vlastní\nsoudnou stolicí zkoušce ohněm. Ptejte se sami sebe,\njaká je vedoucí pohnutka, kteráž pohání vás ve chvíli,\nkdyž jste při práci. Neptám se vás, jaký je váš vůděí\nmotiv pro práci toť něco rozdílného; třebas máte\nživit rodiny, pomáhat rodičům, dobýt si nevěst, mů-\nžete mít všechny tyto, nebo jiné takové svaté a nad\njiné povýšené pohnutky, jež vás nutí do ranní práce\na vnukají myšlenku soumraku. Ale když jste pořádně\nv práci, jaký je potom motiv, který proráží každou\nčrtou její? Jestliže je to láska k tomu, co vaše dílo\npředstavuje, jestliže u vás, krajináře, je to láska\nk vrchům a stromům, kteráž vás pohání, jestliže u vás,\nmalíře figur, je to láska k lidské kráse a lidské duši,\nkteráž vás pohání, jestliže u vás, malíře bylin neb\nzvířat, jest to láska a obdiv a rozkoš nad lupínkem\nkvětu a údem těla, kteráž vás pohání, pak Duch\nvznáší se nad vámi, a země náleží vám i všechna\nhojnost její. Ale jestliže naopak je to malicherná\nsamolibost nad vlastní dovedností, důvěřivost v před-\npisy a zákony, naděje na uznání z akademie nebo\nna populárnost, nebo lakotivost pak je docela možno,"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "603 / 604", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.13", "texte": "JOŽKA ÚPRKA.\nU SV. ANTONÍČKA.\nAKVAREL. SKIZZA."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "605 / 606", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.14", "texte": "S. KLIMEŠ.\nKORATIVVÁSY.\n\nGIOVANNI SEGANTINI.\n\nZákeřná a\nrychle rdousící nemoc sklátila pojednou\na náhle mohutný a zdravý peň velikého\nsamotáře majolského dne 29. září tohoto\nroku. Ve dvou desítiletích rozvinul všechny\nsvé síly a schopnosti, ukázal všechnu samorostlou\nmohutnost svého uméní, obsáhl život svého lidu od\nhroudy a stébla trávy až po nadpozemské představy,\na přece, kdo má odvahu řící, že Segantini zemřel při\ndokonaném díle? Jeť ono obsáhlé a hluboké, je mocné\nsugestivní a dolehavé, je naprosto osobité v názoru\ni technickém podání a při tom stále bylo v postupu\na v evoluci. Kde by se byl zastavil a kde by skončil?\nBrianza, Savognino a Majola jsou tři místa jeho po-\nbytu na výšinách alpských, a na každém z nich\nrodily se pod pilnou rukou umělcovou obrazy, v zá-\nkladní noté sice stejné, ale vždy nového přibarvení\na nových vnitřních nuancí. Život na horách jest jeho\nthematem od té chvíle, kdy opustil milánskou školu\na vrátil se tam, odkud byl přišel. Nenašel zde nic\nneznámého a druhdy nebývalého, ale přišel sem\ns okem, kterým neskonale jinak to vše videi a s duší,\nkterá to vše neskonale jinak pojímala, nežli všichni po-\ncestní malíři, kteří se tu kdy potulovali. Několikráte\ntento Vlach, který je v celém novém vlašském ma-\nlířství zjev docela pro sebe, zaměnil štétec perem\na hlásal slovy veřej ne svoje Věřím. Zde jest jedno,\nkteré psal v prosinci 1891 :\n»Pravda, která jest mimo nás, není uměním.\nNemá a nemůže míti umělecké hodnoty. Nemůže býti\nnic jiného, nežli slepé napodobení přírody, tedy pouhé\npodání ve hmotě. Má-li však hmota se vyšvihnouti\nna stupen trvalého útvaru uměleckého, musí býti pro-\npracována myšlenkou.\n»Umění musí zasvěcenci přivoditi nové pocity.\nUmění, které nechává pozorovatele chladným, není\noprávněno žiti. Sugestivnost uměleckého díla odpovídá\nsíle, s níž je umělec ve chvíli koncepce procítil,\na koncepce zase odpovídá jemnosti, řekl bych čistotě\nsmyslů umělce. Dík této čistotě vtiskují se nejprcha-\nvější a nejlehčí dojmy jeho mozku mocněji a jistěji\na tak rozvíří, oplodí jeho ducha, který je pak v celek\nsloučí. Zde, v něm vykonává se práce, která umě-\nlecký ideál přenáší v životný tvar.\n»Chce-li umělec tuto idealnou visi při provádění\numěleckého díla si udržeti, musí veškeré své síly na-\npnouti, aby její původní energie potrvala. Všechna\nvibrace jeho nervů musí míti jediný ucel: živiti oheň,\nudržovati obraz stále na živu, aby se myšlenka ne-\nrozplynula nebo nevymknula, ona myšlenka, která\nmá na plátně vejiti ve tvar a život a státi se dílem\numěleckým, jež pak se stane duševně osobitým a tě-\n\nže vytrvalou pílí, nebo snad i šťastnou náhodou\ndobudete si potlesku, postavení a jmění, po\nněmž toužíte, ale ani jediné Črty pravého\numění nikdy nepoložíte na plátno nebo do\nkamene, co budete živ. Volte tedy, směle a\nvědomě, neboť musíte se dát buď tou, buď\nonou cestou.\nNa tmavé a nebezpečné straně leží\npýcha, těšící se v sebeobzírání, netečnost\nodpočívající na nesporných formách, nevědo-\nmost, pohrdající tím, co je nejkrásnějšího mezi\ntvory Božími, a tupost popírající, co je zázrač-\nného v Jeho činění tam je život jednotvár-\nnosti pro duše vaše vlastní a život bludného\nputování pro duše ostatních. A na straně\ndruhé otevřen je vaší volbě život korunovaného\nducha, vznášejícího se jako světlo ve stvoření,\nždy odhalujícího, vždy každé ho-\ndiny nabývajícího větší síly, ale každé hodiny\nsklánějícího se do hlubší pokory ; ducha bez-\npečného sobě, že cíl jeho je pravý, bezpeč-\nného, že pokrok jeho je nezarazitelný; Šťast-\nného nad tím, co bezpečně yykonal, šťast-\nnějšího nad tím, več stejně bezpečně den\nza dnem může, doufat; nejšťastnějšího na\nsklonku života, kdy pravice počíná zapomí-\nnat svou umělost, při vzpomínce, že nevyšlo\nz ní nikdy jediné črty dlátem nebo tužkou,\nkterá by nebyla rozmnožovala vědění a\nnebyla urychlovala štěstí člověčenstva."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "607 / 608", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.15", "texte": "lesně pravdivým, nikoli oné\nzevní, povrchní a konven-\ncionelní pravdy, kterou má\nobyčejné umění, nýbrž oné,\nkterá veškeré hráze liniové\ni barvové povrchnosti pro-\nlomí a tvaru život, barvě\nsvětlo udělí.\n»Vidíme tedy : Zde jest\npříroda! Vstupuje do duše\na beře podíl na myšlení.\nŠtětec pohybuje se, posluš-\nný, po plátně. Prozrazuje\nchvění prstů, v němž se\nvšechna vibrace čivů sbíhá,\na vznikají předměty, zvířata\na lidé, přijímající na se do\nnej menších podrobnosti tvar,\nživot a světlo. V umělci žije\nsvatý oheň a vzbuzuje ono\nnapjetí ducha\", ono vzrušení,\njež on do svého díla vnáší.\nA toto vzrušení setře sjeho\npráce vše mechanické a u-\nnavující a vznikne umělecké\ndílo životné, bohatě procí-\ntěné, jednolité. Je to vtěleni ducha ve hmotu, je\nto tvoření.\n»Prostor se vyjasňuje, plochy ustupují, postavy na-\nbývají života a pohybu. Zimničná vášeň, která se\numělce zmocnila, vyzařuje z jeho díla a sděluje se\npozorovateli. Všechna žije pravým, procítěným, za-\nchvívajícím se životem.\n»To mělo by býti ideálem, jejž by každý umělec\nměl v sobě hledati, a jež by každému ne všednímu\ndílu uměleckému mělo dodávati zvláštního rázu.. Beze\nvší pochyby nemohou všichni svým dílům propůjčiti\nstejný stupeň sensibility. Již jsem byl řekl: To od-\npovídá zdatnosti a schop-\nnosti duševní citlivosti ner-\nvů, které dojmy přijímají\na udržují.\n»'lnstinkt, síla, vůle, nad\nnimiž myšlénka v duši\nzrozená vítězí, poslouchají\nji a pracují v jejím smyslu.\nTvoříce tedy dílo umělecké,\nzušlechťujeme a zdokona-\nlujeme svoji duši a mnohdy\ntéž i duši jiných.«\nTak promlouvá realis-\nmus nové doby. Chce mít\numění zevně věrohodné a\nvnitřně ryzí, čisté, povzne-\nsené ; tak mluví realismus\nidealismem k moralnosti\nnesený. Sotva znal tenkráte\nSegantini Ruskina, velikého\napoštola mravní krásy; je-\nnom dva muži v obdivu\ns přírodou srostlí dospěli\ntu ku stejné víře a stejným\nzávěrům. A na druhé straně\nje Segantini živoucí doklad\nZolovy definice uměleckého díla. Odlišný od ostatních,\nsvůj, sobě vlastní temperament, vyšel do hor, stoupal\npo jejich srázech a život i příroda na nich se vším\nsvětlem a ruchem, se vší prací a vzduchem objevily\nse mu v nových, před ním nebývalých a nevytvo-\nřených obrazech. Aniž by byl znal J. —F. Milleta,\npudem svého genia, navázal na jeho vykonané dílo\na mocí svého umění vtělil pokrok posledních desíti-\nletí do své práce, v níž lící velikými rysy, jež jsou\nplny neochvějné pravdy a ryzího, primitivního citu,\nživot, konání, námahu a oddaně snášenou tíseň alp-\nských horalů, tichou grandiosnost a netknutou tak-\n\nJOS. KLIMEŠ.\nDEK NÁDOBY."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "609 / 610", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.16", "texte": "měř velebu alpské pří-\nrody. Po leta žil s nim-\na dýchal s nimi báječi\nně průsvitný vzduch,\nopíjel se s nimi tím\nsilným bílým světlem.\nS nimi vycházel zjara\ndo zelených pastvin a\nna hnědá políčka a\nssál do sebe všechny\npřekvapující fenomeny\nsvětla ve tisícimetro-\nvých výších. Nalezl\ntu lidi antické pro-\nstoty, ženy, v jejichž\noku sídlí všechno ma-\nteřství, rolníky, kteří\nsrůstají v jedno s or-1\nnicí a svými pomoc-\nnými zvířaty, pastýře\na pastýřky, které roz-\numí svému stádu, jako\nby to byl tlum vlast-\nních sourozenců. Prá-\nce a duma, těžká a\núporná práce a ne-\nveselá, vážná duma\nje vtělena v Seganti-\nniho obrazech zapla-\nvených světlem, zato-\npených vzduchem, v\nnichž všecko vidíte,\nkaždičkou podrobnost\nv zarážející zřetelnosti\na přece zase v harmonii jediným dechem vydechující.\nLidé, zvířata a příroda, kraj byly Segantinimu tři prvky\nstejné váhy a stejné životnosti, z nichž skládá se svět\njeho obrazů. Mezi jeho bahnicemi a lidskými mat-\nikami není jiného rozdílu nežli, kterým nahá pří-\nroda je od sebe odlišila, a jeho stáda, pasáci, past-\nviny a břitké, nehnuté firny na horizontu pod bez-\nmračným hlubokým nebem jsou jednotným plodem\nrodící přírody, důstojné vší umělecké námahy, která\nje uvádí do uměleckého díla.\nPevnou rukou, jistými- rysy jejich obraz kreslí\na determinující, tokvující technikou vyložených barev\nvidma je maluje tak, že se všechno chví a tetelí\npravdou a životem. A před svým skonem vznáší se\nSegantini do výšin nadoblačných a při tom hrouží\ndo duše lidské ještě hlouběji nežli ve svých dnech\npředchozích. Z nejtajnějších jejich zákoutí vyvažuje\nsvá otřásající vidění o Zlých matkách a Ženách luxuře\npropadlých, ale také o zurčícím Prameni života,\nk němuž Láska spěje. Mládí G. Segantiniho bylo\nbídné a osamělé.\nBez matky a otce\nstál ve' světě, žil\nz dobrodiní prostých\nlidí; v městě nemocnil\nnostalgií po horském\ndomově a na horách\ndětsky dumal při past-\nvě vepřů. Pak objevili\njeho umělecké nadání\na poslali ho do škol.\nNepobyl tam dlouho\na nepřinesl si odtud,\nz večerní školy při\nBreře milánské, téměř\nničeho. Svůj tlumok\numělecký si sám na-\nplnil a žil a tvořil po-\ntom v oněch horách,\nkde spatřil světlo světa\na které neskonale mi-\nloval. Neopustil jich do\nsvé smrti. Jenom svoje\ndíla posílal do světa\nv f\nod Rima až po Li-\nverpool rozložila se\njeho sláva a hlásal\npravdy ryzí, čisté a\nosvěžující jako křišťá-\nlová voda horského\npramene.\nByl pouze jedena-\nčtyřicet let stár, když\n. zemřel.\nPRAHA 1889. — SOUHRN ZPRÁV A PO-\nvěstí s poznámkami »V. S.« William Ritter\no Staré Praze. Zpráva zobe. klubu staro-\nměstského a její oprava p. arch. Polívkou.\n» Ve ř e j n á « výstava plánů na měst. po-\njišťovnu. Volební heslo. »Z lásky ku\nStaré Praze« nadepsal Will. Ritter svoji stať v »Lu-\nmíru«, jejíž slova adressována jsou její bořitelům.\nCtou-li ještě ti pánové co se tiskne, zamyslí se jistě nad\nprojevem cizince, jemuž víc přirostl osud Staré Prahy\nk srdci, nežli synům její vlastním.\nBylo sice jinde iv tomto listě psáno mnohokráte\nve stejném smyslu jako mluví francouzský kritik, leč\nta slova budila úšklebek na rtech opatrných pánů\nz rady, vždyť to vše mluvilo se z »přepjatosti« a umě-\nleckého záští konkurenčního« ! Tomuto cizinci se\nvšak podobného cosi podkládati nemůže, proto citujeme\njednotlivé věty jeho článku snad vynutí na tvářích\nv radě jinou mimu vždyť mnohým na úsudku\ncizinců hlavně ale Francouzů, tolik záleží! O Praze\npraví: »Na celém povrchu země nebyla otevřena krás-\n\nJ. METLICE.\n\nJOS. KLIMEŠ."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "611 / 612", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.17", "texte": "»V OL NÉ SMĚRY«\n\nJOS. KL\nDEK. VA\n\nmější kniha historie a architektury. Jiné a jinak\nkrásné snad ano. Krásnější nikoliv ... .« »A já\nji miloval opravdu zuřivě. Vděčím jí za velmi živé\npožitky umělecké, ale také za některé z nejhorších\na z nejkrutějších zklamání. A od svého posledního\npobytu se věru domnívám, že je to město šílené, po-\nstižené monomanií boření; znal jsem kdysi blázna,\nkterý se kousal do jazyka a umřel od tohoto dantov-\nského šílenství. Něco podobného se děje v Praze,\nkterá páše opravdovou sebevraždu na své\nkráse a přiciňuje se všemožně, aby si zí-\nskala pověst vandalství a barbarství . . .«\n»Ale byly aspoň při nejmenším tři skupiny budov,\nkteré měly zůstati absolutně proti všem uchráněny\nkaždé profanace, měly býti chráněny od vandalismu\nza cenu zlata nebo za cenu krve, ale zachráněny:\nHradčany, Malá strana a Staroměstské náměstí. Ktomu,\naby se někdo odvážil, jich se dotknout i,\nbylo třeba poblouzení ducha i srdce ai pro-\nstého rozumu vskutku neuvěřitelného se\n■strany městských úřadů« »Věřte,\nže bourati staré město a budovatí nové na jeho místě\nmísto abyste se s ním roztáhli jinam, je aspoň stejně\nhloupé a svědci o stejné nevědomosti a fa-\nlešném vzdělání, o stejně pokryteckém\nbarbar s tv í« . . .\n»Nechť lidé dnešní pomyslí na soud, který nad\nnimi vynesou budoucí, až řeknou: »Z důvodů ob-\nchodních, zištných a proto, aby páni X. Y. Z.\nmohli ukojiti ješitnost a špatný vkus své ženy na\nútraty požitku pro oči poutníka, zbourali nám město,\njehož každá ulice, každý dům měl historický význam.\nDnes bychom dali celé své bohatství za to, abychom\nmohli míti stále před oěima toto vidění svědků minu-\nlosti « Ale copak jim záleží na-budoucích !\nNěkdejší horlitel pro »p osvát n o s t« t. j. nedot-\nknutelnost staroměstského náměstí pan Osvald Po-\nlívka přednášel dne 5. října ve Staroměst. obě. klubu\n»o úpravě Star om. nám. se zřetelem na pře-\nstavby několika celných budova zvláště\npakstavbunové měst. poj išťovnya opoměru\nbudov k zamýšlenému postavení pomníku\nM. J. Hus a. O té věci opakujeme referát z »Nár. L. :\n»Pan arch. Polívka odborně, vědecky a srozumitelně\nvysvětliv situaci, dokládá po náležitém probrání stavu\nvěci, že není vlastně faktické příčiny (!), proč\nveřejnost byla tak rozčeřena k vňli pře-\nstavbě tří domů, které na pohled\njen(!) měly cenu historickou. Vždyť při\nbourání se dokázalo, že stavba byla\nz různých dob, čemuž nasvědčuje po-\nužití různých materiálů z nestejného\nčasu a mnohé nedostatky vzpírají se\nnáhledu, že stavby byly z doby Kol-\ndínské. Na začátku 17. století měly ji-\nnou podobu hlavně domy č. 34, 33 a\n32. Z roku 1621 hlavní rytiny před-\nstavují domy dvoupatrové. Bourání při-\nneslo překvapení. Na místě domů čís.\n33 —34 nalezeny zbytky kaple Všech\nsvatých z roku 14-09 krásy převeliké.\nMyslilo se, že zbytky naleznou se na\ndomě č. 933 a že pocházejí z roku\n1640, ale kdo tam byl, viděl, že různé\njiné složení materiálu stavebního o ji-\nném přesvědčuje. Též domněnka, že\nomítka na domech pochází z doby\nDienzenhofrovy, není pravdivá. Dien-\nzenhofer působil v letech 1717 až 1754,\núprava domů však byla z doby po-\nzdější. Jediný relief, nalezený naspodní\nčásti hlavice, pochází z doby jako\nkašna Krocínova. Jinak celá stavba byla\nslátaná. Musily se domy ty bourat?\nStaroměstské náměstí svůj starobylý ráz\nděkuje své pitoresknosti a seskupení bu-\ndov. V tom leží malebnost, nikoli v po-\ndobě starých práchnivicích domů. Pan\narchit. Polívka potom demonstroval svůj"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "613 / 614", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.18", "texte": "OUDOVÁ.\nENA ZE SOUNAD.\nLINKU.\n\nmodel Staroměstského náměstí, provedený v rozměru\n1 : 200 a vyměňováním modelů domů podal jasný\na přehledný obraz, jak náměstí vypadá nyní, jak vy-\npadalo by po adaptaci oněch tří domů a jak po vy-\nstavení nové pojišťovny. Dokazoval i nutnost přestavby\nnynějších domů starších zvýšením, nemá-li Staroměst-\nské náměstí utrpěti na souladu svém postaveným již\ndomem Sirovým. Ukazoval, jak vypadalo by náměstí\npo zboření domu Krénova a jak získalo by nahra-\nžením téhož jinou ladnou souměrnou budovou, čímž\nby místo pro pomník Husův malým pošinutím přišlo\nna místo důstojné s místným pozadím v harmonickém\ncelku; tím dokázáno odborně, že náměstí zcela dobře\npro pomník Husův se hodí*), aniž by sloup Mariánský\nčeho ztrácel.. Je ku podivu, jak oko lidské tu nejmenší\nnesrovnalost poznává a v jistých případech větší od-\nchylky nevidí. Pan přednášející promluviv ješcě od-\nborně o zamýšlené stavbě ukončil a odměněn byl\nhlučným potieskem a pochvalou.«\nPřečetše měli jsme sto chutí promluvit si s p. archi-\ntektem o jeho názorech o cennosti a >. bezcennosti« těch\nkterých staveb starých jakož i o »malebnosti« a »pito -\nTesknosti« staveb nových, snad by nám za řeči byl\nukázal jak věpi nejen rozumí ale jak také umí na-\nhražovat ty staré slátanice novými. Ale pan architekt\nnás předešel a již příštího dne »opravoval« referenta\nN. L. článečkem »Po zboření domů.« Pro ůplnosť\ncítíme se. také tuto opravu jeho mezi svými\nsloupci otisknouti: »Neupírám domům č. p. 933 931\nI. historickou a uměleckou cenu, ale nepřipisuji jim\nvětší ceny domů již sbouraných č. p. 934 a 935—I.\nDůkazem toho jsou mé, dříve již v kruzích odborníků\nprojevené náhledy a práce. Na bourání všech těch\ndomů nemám účasti, sdílím však po seznání jejich\nstavu náhled, u příležitosti jich bourání získaný, že\ns největši části udržitelnými nebyly, a sice tak, že\ni adaptace jich by bývala totožnou s novou stavbou.\nNemínil jsem nikdy, že starobylý ráz náměstí nebyl\npodmíněn starými facadami, ale tvrdím, že architekto-\nnický ráz náměstí i při provedení nových staveb\nudržitelným jest a objasnil jsem, čím podmíněn jest.\nPoznámky o chatrném způsobu provedeni staveb a pře-\nstaveb domů č. p. 933 a 931 —I. týkaly se hlavně-\nřemeslného provedení. Průčelí domu č. p. 932 —I. ne-\npovažuji za práci z roku 1690 1721 a nepovažuji\nje za práci Dientzenhofrovu. Objasnil jsem, z jakých\ndůvodů mám za to, že portál domu č. p. 933 —l. na\nmístě svém v letech 1640 1689 nestával a sdělil,\nz jakých důvodů se zprávy, o portálech domu č. p.\n932—1. šířené, opraviti musí. Gotické zbytky, nale-\nzené při bourání, považuji sice za zbytky někdejší\nkaple Všech svatých důkazů pro to však není\na poukázal jsem na články pana dra. Teige o těchto\ndomech, a objasnil pokud zprávy a náhledy se\nstavem se srovnávají.«\nJak nejasně to mluvil p. architekt ve své před-\nnášce, když referent jeho náhledy tak špatně tlumočil !'\nNebo snad *\nDle další zprávy denních listů vyhověno žádostí\nspolku architektů a inženýrů v král. českém za vysta-\nvení plánů měst. pojišťovny, p. arch. Polívkou vypra-\ncovaných. »K návrhu dozorčí rady městské pojišťovny\na ve dorozumění s p. arch. Polívkou usnesla se rada.\nměstská, abyplány dotyčné o některém př\nnáškovém večeru(!!!) spolku arch. a inž. obe-\ncenstvu (!!!) byly vyloženy; ke schůzi nechť je\ntaké pozván pan projektant, aby plány náležitě vpsvětlil\na odůvodnil.« Tedy o přednáškovém večeru vyloženy\nbudou plány k veřejnému nahlédnutí! A pan archi-\ntekt hned na místě poučí své odborné kollegy, kdyby\nsnad nebyli dost moudří pochopiti jeho plány!\nZnamenité, fenomenální! Je vidět, že u nás nevymizel\nsmysl pro »politiku.«\n\n*J Prosíme, aby nebylo vzpomínáno toho, kdy p. arch.\ntvrdil, že se-velké náměstí pro pomník Husův nehodí."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "615 / 616", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.19", "texte": "Na den 25. října 1899 vypsány jsou doplňovací\nvolby do sboru obecních starších. Je pochopitelno\nže různé strany chápou se mimo hesla »moudrého\nhospodářství« také hesla »zachování starobylého a ma-\nlebného rázu Prahy« Je to jediný důsledek všeho toho\nneúspěchu, jakého dodělali se snažící se jednotlivci i kor-\nporace. Po všem nepochopení a, mluvíme-li upřímně,\npo vší zatvrzelé umíněnosti panujících stran na radnici\nnezbývá nic jiného než užiti tohoto rázného prostředku\nk obrození poměrů pražských. Spolek Mánes, který\npo dobu tříletého vydávání Volných Směrů s takou\nhoževnatostí upozorňoval na nesprávnosti v záležito-\nstech uměleckých, který s horlivostí systematicky\npracoval pro zachování Staré Prahy, podporoval již\nloňského roku organisaci volební za oněmi hesly pra-\ncovavší. Letos vedle ní staví své kandidáty »ko-\nmise akademická« a také spolek »architektů a inže-\nnýrů* pro zastoupení svých kruhů ve sboru obecních\nstarších pracuje. Jde-li opravdu o věc a ne jiné směry,\npak je s politováním, že opravové tyto frakce nesjed-\nnotily se v jeden sbor, jemuž při rozháraných pomě\nrech na radnici jistě by kynulo vítězství, je to tím\npolitování hodnější, zapomíná-li při tom některá strana\nna stanovisko věcné a hledí-li pod heslem Staré\nPrahy domoci se několika mandátů třeba i pomocí\nkompromisu vládnoucích stran, kterým dosud »Stará\nPraha« neznamenala nic jiného, nežli jen »volební\nheslo« protivných lidí a které otázku krásné Prahy\ndovedly luštit jedině krumpáčem. Spolek Mánes ne-\nmoha k hájení zájmů uměleckých přímo volebního boje\nseúčastniti, vítá každou poctivou práci směřující obrození\nnesnesitelných poměrů na radnici.\n\nZPRÁVY.\n\n= JULIUS MAŘÁKMRTEV —TAK\nhlásaly 9. t. m. veškery žurnály české v krátkých notic-\nkách mezi denními zprávami. K význačnějšímu projevu\nnedostal se žádný z nich, patrně že nebylo mu docela\njasno jakého muže české umění v Mařákovi ztratilo, to\nlépe cítily listy cizí, německé Inu ovšem leckerý\nobecní starší, bezvýznamný politik nebo zbohatlý\nměšťák zasluhuje většího povšimnutí nežii výtvarník,\njehož místo ať jako učitele, ať jako umělce ať jako\nčlověka té doby nikdo nám nenahradí. Číslem 9.\nvykonaly Volné Směry způsosem velmi střízlivým\nčásť povinnosti své vůči ještě žijícímu. Číslo posmrtné\njistě by nyní méně spořilo nadšením kritiky, uznáním\nvrstevníků a láskou žáků k zemřelému mistru.\nVÝSTAVA JEDNOTY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ\nv Praze slavnostně zahájena za přítomnosti po-\nzvaných hostí 14. t. m. V poslední chvíli, kdy list\nse tiskne, nezbývá času ani místa na obšírný referát.\nVýstavy súčastňují se přední celebrity zdejšího umě-\nleckého světa professoři Hynais, Pirner, Ženíšek, ryt.\nBrožík, Myslbek, Maudr. Ku zvýšení lesku při-\nspívá dále f L. Marold i f nečlen Jednoty J. Mařák.\nOstatek dočisti se lze v poloúředních zprávách Jed-\nnoty v denních listech k př. to, že je to prvá výstava\nčeských umělců, jí že zahájena je nová epocha ve"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "617 / 618", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1899-11.1.20", "texte": "»VOLNÉ SMĚRY«\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor K. L. KLUSÁČEK. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie J.VILÍMA v Praze.\n\nvývoji českého umění výtvarného, jí že provedeme\nrozluku mezi českým a německým uměním v Cechách,\n»že Jedn. Um. Výtvar. to byla«, která statečným\nsvým vystoupením při obeslání petrohradské výstavy\nukázala, jak dovede hájiti zájmy českého umění« —\na podobně. Bylo nám nemilé, když museli jsme při\nobchodním podniku soukromém odsuzovati bom-\nbast — bude nám to však třikrát více žel, když při\npodniku tak seriosním jako je výstava naších star-\nších a vysoce vážených výtvarníků budeme museti\nukázati nejenom na bombast, ale i na — ne-\npravdy. Referát o výstavě hodláme připraviti k Číslu\npříštímu.\nDEKORATIVNÍ VÁZY JOSEFA KLIMEŠE. V ČÍSLE\n9. oznámili jsme úmrtí nadaného absolventa školy\nprof. Kloučka. Dnes přinášíme některé z posledních\nprací jeho v reprodukci. Jsou to práce provedené za\npobytu jeho v Paříži, práce, kterým věnovati se chtěl\nzúplna. Jsa nadán neobyčejným smyslem pozorovacím\ni komposičním, byl by při nevšední píli a houževnaté\nvytrvalosti dodělal se v dekorativním oboru svém\núspěchu přejednoho. Již několik těch ukázek v čísle\nuveřejněných svědčí u člověka, opustivšího sotva školu\nsvého mistra, o veliké vůli vytvořiti něco samostatného.\nTím více padá na váhu, že stalo se tak u nás, kde\nv tomto oboru dekorativního sochařství podnes mimo\nuvedenou školu Kloučkovu tak málo se pracovalo\nu nás, kde na trhu uměleckém nenalezli jsme téměř\njediné práce dekorativní, jakých v cizině všude bývá\nvystavováno i potřebováno. Ze ve všem pokus na-\nprosto se nezdařil, není vinou u člověka, který mlád\nteprvé se propracovávati začal. Přes to však některé\npráce prozrazují sílu talentu dekorativního, a jsou ta-\nkového rázu, že by směle postaveny býti mohly\nk podobným pracem cizího uměleckého průmyslu. A.\nVÝSLEDEK SOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«. DO\nustanovené lhůty došlo celkem 9 modelů misek\nna popel. O pracích rozhodla jury (Kotěra, Sucharda,\nŽupanský, jednohlasně následovně: Návrh zaslaný pod\nheslem H — r z konkurence vyloučen, poněvadž pro-\nveden v rozměrech dvojnásobných, než jaké maxi-\nmálně stanoveny. Ostatních osm návrhů neodpovídalo\npodmínkám konkurenčním jednak nedosti pečlivým\nprovedením technickým neb konvencionálností kom-\nposice, jednak tím, že nebyly úplně provedeny, nýbrž\npouze ve -skizze. Z důvodu toho usneseno vypsané\nceny neuděliti. Návrhy, které však nejvíce přibližovaly\nsev žádanému provedení usneseno odměnit! akcesity\npo 20 kor. jako honorářem reprodukčním. Práce ty\nzadané pod heslem: P. F. (autor B. Kafka), »Putti«\n(J. V. Němec) a Náčrt (B. Kafka) uveřejněny budou\nv nejbližším čísle »V. Směrů«.\nSOUTĚŽ NA NÁČRTKY PRO DIPLOMY ČESKÉHO\nodboru zemědělské rady pro markrabství moravské,\nkteré budou udíleny jako odměny při výstavách a za\njiných příležitostí. Konkurovati mohou výtvarní umělci\nčeští. Náčrtky buďtež 32 cm vysoké, 48 cm široké,\na budiž užito motivu hospodářského. Na diplomu budiž\numístěn moravský zemský znak a ponecháno místo\npro přiměřený text. Náčrtky opatřené heslem s přilo-\nženou obálkou, obsahující konkurentovo jméno a\noznačeným stejným heslem buďtež dodány do 15. li-\nstopadu t. r. českému odboru zemědělské rady pro\nmarkrabství moravské v Brně. Ceny vypisují se dvě\na sice první 100 korun a druhá 50 korun. Jména\nčlenů jury sdělena budou později.\nVEREJNOU SOUTĚŽ NA ZÍSKÁNÍ REKLAMNÍHO\nplakátu lázeňského města Baden u Vídně vypi-\nsuje lázeňská komise tohoto města pro umělce Ra-\nkouska a Německa. Úprava a velikost plakátu pone-\nchává se umělci. Žádá se pouze, aby alegoricky zobra-\nzena byla »uzdravující síla sirných pramenů v Badenu,\na použito bylo některých pohledů na budovy lázeňské\na jeho okolí. Za nejlepší návrh vypisuje se cena 1000 kor.\nMimo to ponechává si vypisující komité právo dva nej-\nlepší návrhy po 200 kor. zakoupiti. Udělením ctú pře-\ncházejí návrhy v majetek komise i s reprodukčním\nprávem pro ůcely reklamní. Velikost písma hlavního\n»Curstadt Baden bei Wien« a »Schwefel-Thermen«\nbudiž tak volena, aby viditelná byla u plakátů připev-\nněných na perronech nádraží z oken vlaku. Návrhy\nheslem a obálkami obvyklými opatřené, zaslány buďtež\ndo 30. listopadu pod adresou: »Die Curkommission\nvon Baden bei Wien.« Jury převzali pp. : předseda\nkomise, zástupce »Kůnstlergenossenschaťt Wien's,« arch.\nH. Peschel, malíř K. Probst, dr. Hermann Rollet, Fr\nRupprecht von Vistrolog z Vídně a dr. K. Schwarz,\nlázeňský lékař v Badenu.\nPŘÁTELŮM A SPOLUPRACOVNÍKŮM „VOLNÝCH SMĚRŮ\". Přestávaje býti redaktorem\nbelletristické části »Volných Směrů«, kdy tyto dospěly ke svému cíli, býti českým převážné odborným\nlistem výtvarného- uméní, vzdávám upřímné díky všem spolupracovníkům, kteří v prvém tříletí tohoto listu\nsvornou prací mi byli nápomocni, příspěvky svými část belletrii určenou zásobujíce, čímž mne práci přátelsky\nusnadňovali a druhům výtvarníkům sympatii svou nezištné osvědčovali.\nProsím je, aby iv době příští, podniku tomu vždy svou přízeň zachovali pro sebe vyprošuje si od\nnich prominutí všeho, v čem výsledek práce zůstával za touhou, od přátel v redakci a vydavatelstvu »Vol-\nných Směrů« pak shovívavou upomínku, sám při této příležitosti je ujišťuje, že působení v kollegiálním\njejich kruhu mi zůstane drahým a nezapomenutelným.\nV PRAZE, dne 15. října 1899.\n\nKAREL MAŠEK."}]}