{"numero_id": "bm-bmtnaan-1900-01", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_sha256": "4c427aef69ef6120034524affca9a28c9f08db8c48cc22e1e49b0cd390c5a070", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1900_01/bmtnaan_1900_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1900_01/bmtnaan_1900_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c002", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.2", "titre_corps": "JOS. MÁNES. BABÍ LÉTO. SKIZZA. MAJITEL DR. TOM. ČERNÝ V PRAZE.", "titre_sommaire": "JOS. MÁNES. BABÍ LÉTO. SKIZZA. MAJITEL DR. TOM. ČERNÝ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 62, "texte": "JOS. MÁNES.\nBABÍ LÉTO.\nSKIZZA. MAJITEL\nDR. TOM. ČERNÝ\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c003", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "12", "image_debut": 5, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.3", "titre_corps": "TVÁŘÍ V TVÁŘ IBSENOVI. Bližiti se Christianii, to pro mne znamenalo jedním", "titre_sommaire": "TVÁŘÍ V TVÁŘ IBSENOVI. Bližiti se Christianii, to pro mne znamenalo jedním", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2429, "texte": "TVÁŘÍ V TVÁŘ IBSENOVI. Bližiti se Christianii, to pro mne znamenalo jedním\nNAPSAL J. HILBERT. ≡ rázným zívnutím odbýti únavu z noci a dáti se, byť\nna hodiny ještě, intensivnímu dychtění. Rytířský, plavý svět švédský ležel za mnou, v neznámý\nnorský měl jsem vstoupiti. Ale nebyly to jeho hory, kterých jsem byl dychtiv; ne moře se\nskalnými břehy, tolikrát malovanými a fotografovanými; nic z krás přírody a ještě méně z děl\nrukou lidských: ty domy, ty kostely, ta divadla, ta dlažba, ty přístavy, to vše, co jest\nvšude z kamene a tak protivně ěeká turistů. Moje zvědavost nese se vždy za lidmi a patřila\njim i tu. Vssávati se do tváří, jež kdekoli od stolu vidím, chytati gesta, chytat pohledy,\ncuknutí ústy, pozdravy, slouchat řečem, jimž ani nerozumím, hledat kmenové znaky, ale pře-\ndevším pak to, co jest pod maskou: věcně zajímavé divadlo, živoucí duše: zde Nora,\ntoho Nora, jemuž platila dobrá polovina mého literárního blouznění z podevadesátých let ;\nměšťanské Norky, tak národně výrazné v dílech své vlasti a tolik svádějící k představě o ne-\nvkusu po svém nejlepším vnějšku. Kdo ví? V tom hmotně i státně malém světě norském,\njak jest podán Evropě jeho autory, jest tolik vnitřního rozpjetí do ducha i snů, takové bo-\nhatství národní psychy, že vynucuje obdiv. Bude mi náhoda přáti, abych se setkal i s ně-\nkterým z jeho duchů? Uvidím největšího, vlastně jediného, jediného zde a jediného mezi dra-\nmatiky světa od doby Shakespearovy? Turistická pověst dí, že denně po sedm let již sedává\nIbsen mezi pátou a sedmou hodinou v Café Grandu, kde i přijímá cizince. Lze lehko dnes\nříci, za jediný řádný pohled do tváře toho a toho velkého mrtvého dal bych nevím co let\nsvého života. Měl jsem horečku, když blížil jsem se Christianii, měl jsem ji po celý den a po\nveěeru, když koneěně nejen viděl jsem Ibsena, ale s ním i mluvil ai dar si nesl z jeho\nměkké, pastorské ruky, bylo mi třeba celé konejšivé krásy severní noci na výšině Oskarsholmu,\nabych utišil své rozžhavené nervy.\nDo okruhu této vzpomínky, již mám potéšení psáti Volným Směrům, patří sdělení, že jel\njsem do Skandinávie skoro přímo z rodiště Shakespearova, ze Stratfordu. Bohatá kniha Bran-\ndesova kreslila mi cestou obraz anglické renaissance kolem obrazu života největšího jejího\npředstavitele, co malé venkovské město se svými památkami tkvělo mi dosud živě v mysli.\nNejen obrazně ale i skutečností leží ono v samém srdci Anglie. Nepatrno dneškem, na obvodu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.7", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4812, "texte": "obklopeno ovocnými zahradami, za těmi lehce\nshrbený lucnatý kraj a klidný neširoký Avon . . .\ntoť Stratford a v něm dosti, co sotva se mnoho\nzměnilo od tří set let. Ven, půl hodinky za\nměstem pak Shottery, s malým domkem Hat-\ntawayové, celým pod svlaccem, pod růžemi,\npod bezem, jakoby zachumlaným v zeleni\na v květech. Srdce se mi stavilo, když z pod-\nkrovní malé ložnice malounký.m oknem za-\ndíval jsem se ven. Na loži za sebou cítil\njsem prostou, zralou, těžkou Annu, jejíž ma-\nlému žití svěřen byl tak veliký skutek. Mohla\nbýti ovšem i jiná, ale byla ona, jíž dáno\nzlomiti pečeť na onom drahocenném tajemství,\njímž jest mladá hruď geniova. Kde já, stál\non. Vstal z lože a, němý, zadíval se v ten-\ntýž milý kraj, na tu zvedlou lučinu s tu\na tam rozhozenou skupinou stromů, kterou\ni já vidím. Stará, známá prázdnota, táž, jež\nvracela se nyní každé noci, byla opět v něm.\nRozevírala se do bezměrna, a nebylo ocím\nuhnutí z ní. Nic, nic, toliko ... ale to jest\nv zadu, ztraceno . . . ztraceno? .. . zapadal\njakýsi vzdálený šumot slov. Jeho vlastní slova,\nslova z večerů lásky, jež nyní tolik pobledly !\nCosi, mimo mysl, rozehnalo se za nimi, a byl\nv tom šum křídel, výskla radost z nalezeného,\nstesklo to po ztraceném, však mísilo se to, trha-\nlo, celé věty vyskakovaly, nové navázaly se\nna ně a vším se rozvlály teď fábory, to slova\nje mají a vším táhla hudba, to duše slov . . .\nOh, hluboká prázdnota tohoto světa, oh, hlubší\nopuštěnost, jež jest mu údělem! Nevěříte:\nne pro trudný stav otce, ne pro nelepší své\nvlastní, pochybné rodiny, ne pro místní strat-\níordskou hanbu, ne pro výprasky od Sira\nThomase Lucyho, a cokoli bylo, co by do-\nvedlo každého vyštvat do světa ale v této\nložnici byl prvý krok a první ona byla, že\ndvacetiletý dal se svou nesmrtelnou cestou.\n* *\n*\nBylo by mi řádnou potřebou vydati se\njednou hodně široce z myšlenek, jež během\nlet z četby i ze sama mého životního zaměst-\nnání nahromadily se mi v hlavě, z myšlenek,\njež bych chtěl krátce nadepsati »0 tragedii«\na byť jenom proto, abych, vydav se ze sta-\nrých, učinil si místo pro nové snad správnější.\nV mysli poraženo ne, to žije ještě důkla-\ndně dál! Nutno se vydat, nutno vyklidit do\nposledního škváru vše stávající, aby mohlo\nO . • r * .. . . . .\nvzrůsti nové. Ale jakkoli bylo\nby mne dnes toto zaměstnání\nsnad tím nejozdravujícím ze\nvšech, jež bych mohl podnik-\nnouti, rozměry článku nedovo-\nlují siře, nedovoluje je cas a\nčtenář i já jsme nuceni, uskrovniti se na\nnejnutnější, co nutno podati ze světa, o jehož\nkrálech dnes spolu hovoříme.\nJediný pohled do podstaty tragedie praví\nnám, že máme tu co ciniti s produktem, jejž\nčlověk si tvořil z cítění a pro pocit své síly.\nNic neznamenají námitky dobrého šosáctví,\nvzpomínajícího slzí a soucitu, jež doznalo\nv nejlepších pátých aktech, půda, z níž\ntragedie vyrostla, řekli bychom její první\norganická podmínka, jest jará chuť výzvy,\njest populárně chuť po pokoušení osudu,\nnepopulárně: osudná podstata síly samé. Chtít\nzakoušeti a skutečně taky zakoušeti. A tato\nradostná chuť, jež vyzývá zlo světa jako svého\nnepřítele, na němž by zkoušela svoji moc,\nmusí býti vrozena tomu, kdo tragedii tvoří,\ni tomu, kdo ji podanou vskutku má zíti. Tvůrce,\nkterý dal tak zoufale se rozkřiknouti přiko-\nvanému Prométheu, až jistě málo soucitné\nOkeanidy se shrnuly pod jeho skálu, byl\nstejně celý muž v tom nesmrtelném lkaní,\nkdy všecko bolí, jako když později tak gran-\ndiosně rebelsky opřel téhož Prométhea milo-\nstivé ochotě Zevově. Jest nutno opakovat:\nz pocitu a pro pocit síly. Musí tak býti stvořen\nbásník a musí býti takým národ, jenž si\ntragedie žádá. Třeba tu silné, tvrdé, mladé,\nnevyčerpané mužnosti na celé čáře.\nJest však ještě něco jiného v tragedii, než\ntato hluboce pod samé základy uložená chuť\npo zápasu, jest ještě její obsah sám a toho\nústřední nerv: myšlénkový problém díla.\nVracejíce se k básni Aischylově, shledáváme,\nže jejím obsahem jest zápas mezi dvěma světy,\nže proti samovládě Olympských stojí tu, opřeno\no věcný Cas, zosobněné osvobození lidstva, že\nnastala pořádná trhlina mezi starým nebem\na novou zemí, a že světová krise jest v chodu.\nStarý, naivní, smyslový názor světa se viklá\na proti němu zvedá se a tycí nový v postavě\nvzdorujícího dobrodince rebela. Opakuji\nto,to slovo rebel, vzbouřenec, neboť ono jest,\nkteré tragedie nese, byť iv nejrůznějších for-\nmách, ale každou dobou obrozeno jeho zna-\nmení na svém cele. A jakkoli z nejvnitřnější\npotřeby Reka musí nutně nastati ve třetím\ndíle tragedie smír mezi Zevem a Prometheem\n(ach, jsou přece oba jenom bozi, byl kdysi\nZev tak drah lidu jako dnes Promethej, co\nhlavního pak, cin vykonán, a pohled věcného\n/ 71\nV /\nČasu leží na obou: což neskloní\nse pod ním Zev ku kompromisu\na moudrý Promethej by neuznal\nmez, jež jest každé síle dána:\nbuď před ní zastavit a celý,\nnebo přes ní a zlomen) ten"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.9", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 1831, "texte": "starý regim jest notně poviklán a padne pak již brzy pod dialektikou Sokratovou a rozplyne\nse v nic pod světlem Platonovým. Ale s ním i tragedie.\nA tak na tomto starém divadle, od něhož máme pěkný odstup věků, shledáváme, z čeho\ntragedie žije, kdy žije a která jest její doba slávy. Vidíme ji v jejích vrcholcích jako těžký\npolední plod na zvratech dob, jako hlas okolo dvanácté, jenž vytrysk z tihliny starého světa\na věští nový. Šeří se bohům a on jest tu. Má v sobě elementární sílu podvratu a krví\na slzami jsou střísněny jeho tóny. Starým, stuhlým, stojatým řádem světa bylo se jim\nprobiti a o toho lomy se pořezaly. Však padají. Mohou býti ze zla a mohou býti z dobra,\nmy sami kýváme, že jest nutno, aby padly. Poslední bude se zdáti stokrát smutno pro\ntento svět a proti všemu ujišťování Emersonů, leč ono jest a jest zákonem. Jsou mimo dobro\na mimo zlo, neboť jsou mimo meze. A co bezmeznou expansí své mladosti rozbily staré\nřády, padají jako oběti za nové. To jest pak v nich a to jest s nimi, tím jsou tragediemi\nato jest jejich tragedií. Jsou ve dvanácté hodině, mají klid a moudrost veěera před sebou.\nJim v patách jde osvícení a usazení, Plato, osmnácté století, La sagesse et destinée . . . .\nEmerson do Evropy. Konec tragedie! Konec tragedie!\nNež, přes všecku chuť ku zlosti, s níž pozorujeme prošafňování dramatické Evropy,\nbuďme jen šťastni: ta tesknota jest z chvíle, ale den sám jest jeden slib vidoucímu. Ten\ntěžký zápas jedince o sebe sama v sobě samém, jehož jsme svědky i ěinitely, přímo sám sahá\npo tragedii, bude také její, a poskytne ji ještě slávy, že přezáří snad všechny periody předešlé.\nEvropský svět vykazuje dosud tři takové vrcholy tragedie, neboť tři byly světové krise,\njež prodělal. O kořist' první rozdělili se Aischyl se Sofoklem. Čest druhé, cest býti mluvčím"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.10", "debut_caractere": 32, "fin_caractere_exclue": 1575, "texte": "člověka, který se vynořil z mlh a pout křesťanského středověku nah, divoký, krásný,\nradostný, volný a krutý, člověk vášně, ale hlavně člověk sebe, svých instinktů, svých\npudů, své vůle a své zhouby v nadměrnosti svého života, připadla anglickému člověku\nShakespearovi. Lví podíl třetí doby jest bez odporu Ibsenův.\nMy uvidíme ještě šíře, jaký byl úděl posledního; ale než hlédneme tomuto duchu ve\ntvář duchovní, promluvme si dříve o oné, kterou jsme hledali a nalezli pod verandou\nchristianského hotelu.\n* *\n*\nMenší než Praha a pokud možno ještě špinavější, toť Christianie. Nevím, jest-li tamnější\nmladá a méně mladá inteligence pod nejvýš populárním heslem »Boj o starou Christianii«\nzpůsobila, že zachováno tu snad vŠe, co tvoří tak výlučně opožděný ráz tohoto města, ale\ntolik jest jisto, že by tu pan Mrštík jásal a pan William Ritter by nemusel psáti články,\nkteré jsou více méně zakrytým obdivem své nezištnosti. Mně bylo úzko.\nDnešní Londýn, v nejkrásnějším slova toho smyslu, tkvěl mi před očima jako drahý ne-\nnahraditelný sen. Není sice ještě docela vysloveným, jest jenom jaksi první skizou toho\nbudoucího pravého veleměsta, jak by mělo býti: ve svých širokých rovných ulicích, sbí-\nhajících se ku obzoru v přesných liniích perspektivních, se svými mohutnými, lhostejně\nstejnými budovami, za nimiž však pracuje nejrůznotvárnější život a mezi nimiž se valí:\nnevšímavý a cizí k okolí, mlčící a neproniknutelně hořící osobním zájmem v každém tom\npohybujícím se červíku, jímž jest člověk ... to vše v masse, s očima obrácenýma vždy jen"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.11", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4783, "texte": "do budoucna, své dějiny spořádány v několika\ngaleriích nebo museích, ale nedusící a neotra-\nvující dnešní život, ovšem tu a tam nějaký\nTower, ale zase jen Tower a ne každá sva-\ntováclavská stodola nad řekou, jež jest pře-\nplněna loďmi s bavlnou nebo petrolejem . . .\nvším tím vyslovující dnešní ráz dnešního světa —:\n6 již v něm žít, jemu patřit, v něm se pro-\nbíjet, v něm se prát o chleba a o uplatnění\na zde býti snad i vítězem ... v kepu, jenž\nmá číslo. Jaký sen ! Jaký sen!\nStarobylý ráz Christianie jest dobře za-\nchován. Třídou Karla Jana, ne výstavnější,\ntoliko že delší naší Spálené ulice, zaěíná\na konci vpád modernosti. Tato ústí na jednom\nze svých konců do parku, v němž jest sně-\nmovní budova a nové divadlo a jakousi sil-\nnicí vystupuje na nevelké návrší s ošklivým\nkrálovským zámkem. Zde čtenář Hamsuna\nbude znaěně sklamán místem, kde v první\nden hladu ztřeštěný rek přepískával svůj oběd.\nPůjde sem okolo Grandu, téhož Grandu, jenž\nv norských románech jeví se jakoby stře-\ndiskem všeho duchovního i pjoltrového života\na patrně jím i jest. Kavárna ve slohu Slavie,\ntoliko že v přízemí, naplněna jistě převahou\ntoho, co se v Christianii válí, co myslí nebo\ndebatuje.\nOpustil jsem ji dříve, než bych se byl\nnadál, když městu jsem se blížil a vyšel ven.\nNebylo lupu. Jakási rozmrzelost se mne zmoc-\nnila, nechuť k tomu nevkusnému, pomalému\na nesympatickému, jež bylo městem a jež\nbylo lidmi, co otázka : jest on, jenž by zajisté\nmně nahradil všecko sklamání, jest on v tomto\nměstě a uvidím jej, kde za jeden den jsem\njiž polovinu tváří znal? Bylo k šesté veěerní,\nslunce lilo teplé proudy, třída Karla Jana roz-\nkopána pro nějaký kanál. Chci na druhou\nstranu přes dřevěný můstek, když z něho\nprávě tváří v tvář mi jde jakýs stařičký pán.\nPohlédnu naň. Ibsen! Ten stařík . . . Ibsen.\nSrdce se přímo smrští, dech se mi zastavil,\nale přes ten náhlý, prudký prochvěv hluboké\núcty, jež zrovna řeže, abych se stavěl lho-\nstejným a lhostejně šel mimo, má zvědavost\nžene mne k drzému, upřenému pohledu do\njeho tváře. Vidím růžově bílou pleť, malý,\ntupý nosík, jak sníh bílé vousy i vlasy, vy-\ntékající z pod cylindru a především fialkově\nmodré oěi, jež ruka chrání před sluncem.\nMinuli jsme se. Není člověka, jenž by si\ntu nevrhl svůj denní pohled po něm. Drobná,\nmalá postava stařeckými, opatrnými kroky\nšine se v před do hotelové části Grandu. Jest\nelegantní, aspoň ostře se odlišuje od vůkolní\nneelegance ve svém pečlivém vzhledu starého\nněmeckého profesora. Cylindr, pod ním široká\nobruba bílých vlasů, žlutý svrchník, jakkoli\njest horko, černé úzké kalhoty starogenerálsky\ndosedlé na botech, černé rukavice v levé,\nv pravé ruce deštník, jenž předchází každému\nvykročení nohy, aby je zajistil . . . jak díval\njsem se za ním, hlavou mi Šlehla básnička\nz druhé nebo třetí obecné školy:\nStařena slepá z kostela kráčí,\ncestu si berličkou hledá a značí\nTa malá drobná postava jest tedy, která\npo padesát let kryla nesmírné výlohy, jež\nbyly geniovy.\nJeště jednou on, opraven i doplněn z blízka.\nHotelový dvůr pokryt několika plochami\ntrávníku, tím a pak něco květinami a oleandry\ntvoří hotelovou zahradu. Deset, dvanáct rudě\nnatřených rákosových židlí rozestaveno jest\nv ní. Kolemkol vysoké stěny, pravidelně pro-\nlámané okny, po jedné straně polokrytá ve-\nranda. Chlad a ticho. Jen malá, ve středu\nzahrádky stojící fontána ěvachá do něho roz-\nplesklými kapkami, jež na metr nad hladí\nklopí se z úzkého praménku.\nSám tu s malou skleniěkou něěeho zeleného\npřed sebou, v rukou Svenska Aftonbladet,\nsedí Ibsen. Klobouk sňal. Vypadá statnější\nnež na ulici, neboť vrchní část těla s hlavou\nstaré, bílé, mrzuté kočky jest ještě pevná.\nZvláště v profilu, kdy jeho malý tupý, trochu\nzvednutý nosík sebou tvoří linii obličeje, toto\npřirovnání se přímo nutí. Levý koutek úst\nláme se kolmo dolů rys, jenž jest ze sa-\nmoty, z hořkosti, z pohrdání a zajisté neméně\nz úsilné práce. Rty uvykly býti pevně, na\nširoko sevřeny. Celo, nyní vysoko holé, jest\nmohutné. V pohybech jakási slavnostnost, tlu-\nmená tichou tíhou stáří.\nSvětácký, krásný Ital, uvedený Norem, při-\nsedá po obřadném přijetí se strany Ibsenovy.\nMluví se italsky, to jest, hovoří Ital, co Ibsen\nnaslouchá, usmívá se a jen tu a tam s jakýmsi\ntónem bázlivosti nebo sevřenosti promluví ně-\njaké slovo. Návštěva trvá asi čtvrt hodiny,\npak poroučení se nejvýš obřadné Ibsen\nvstává. Za krátko na to stojím mu tváří\nv tvář já.\nBrand byl jím zajisté, sestárlý Ros-\nmer jest tu dnes. Vidím v jeho rysech i stopy\nSolnessa, té poslední silné masky, v kterou\nIbsen stáhl svou tvář, ale jsou tu jen roz-\nměklé, chabé její zbytky. Sigurd byla první\nskiza vlastního portrétu, Rosmer jest dnešku:\nrek s hlubinami snílka, čistý a naivní, nádech\nbojácnosti z odloučenosti svého snu na všem,\nco jest vnějšku, na mluvě, na pohybech, na"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.12", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 2061, "texte": "celém styku vážném až do slavnosti, hračka ženy, jež ji usmrtila svou ušlechtilostí, sestárlá.\nHlas se maže a bojí. To známé tiché zajíkání severu změnilo se tu v jakýsi širý ostych\nvšeho hlasu. Snad příliš mlčel. Byl bych si tolik přál dáti se protíti tím jeho ostrým po-\nhledem z fotografie a sám pohlédnouti do něho ale na oěích, které se tak po mně\nobracejí, jsou zvětšovací skla, jež pomáhaly při ctění večerníku, a já vidím jen dvě roz-\nmazané hluboce modré skvrny.\nTeprve po velkých hodinách, když nastala ochablost a nepřemožitelné zívání mne zachvá-\ntilo, poznal jsem, jaké bylo napjetí čivů, jež jsouce v bílém žáru domnívaly se tak\nuspokojivě chladně vnímati, co smrtelného měly před sebou.\nNe ten clověk-umělec, stojící na rozhraní šestnáctého a sedmnáctého veku, z krve, kterou\npo generace čistil vzduch venkova, z národa, jenž stával se právě velmocí, roztahuje svá\nramena kolem kol i po sotva nalezených světech, vítězný, bohatnoucí a znovu dobývající\na konečně z lidstva, včera obrozeného —. Mladý svět novověku byl, jenž svým oběanem\nzval Shakespeara. Co zápasilo z křesťanství byla už jen chtivost světské moci: člověk sám stál\ntu prost a svoboden, jeho rozum, jeho duch, jeho instinkty, to vše, co trpělo a krsalo pod\ndrezurou nebo bludy středověku, vyhouplo se nyní do slunce naho a pružno jako v první\nden. Ohromné dědictví z první říše Evropy padlo mu v klín. Lačný duch vrhl se na ně\na rychle, ráz na ráz, zmnožil je k překypujícímu bohatství poznání. Aco nebe ztrácelo\npříslušníků, země nabývala hrdin. Itálie byla právě vydala svých osmdesát let krásou a krví\nstřísněného života. Michel Angelo zemřel v roce narození Shakespeara. Nyní rozkvetly Spa-\nněly, rozkvetlo Holandsko, pukala Frarcie a Anglie překypovala silou a mládím. Všeobecná\nexpanse života nastala a uprostřed ní stál on. Právě dočetl italskou novelu, nebo hru některého\nsvého předchůdce: jaká to věcně se opakující tragedie do bezměrna vypjaté osobnosti jest\nten lidský život! Byla kolem, opakovala se denně, díval se na ni stokráte, jak dála se hrou"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.13", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 1409, "texte": "v jeho nitru pod tím klidným, šírým pohledem\njeho rozumu. Toliko . . . tolik jest jisto: ta\nkronika, ta novela, ta hra jsou bídně psány.\nVnořit se v ní, vssát, vpít a pod hlubinami\ndát se rozestřít svému klidnému jasu, aby\nna jeho hladi, cele posvíceno, teprve dobře\nvyniklo to veliké divadlo krve oh král, oh\nšašek, oh hrobník, princ, matka, panna, člo-\nvěk, příroda, sen, smích, pláč, naděje, touha,\nláska, ctižádost, všecko, všecko, jak se tycí,\njak se ze sebe zvedá, jaké rozpjetí za mocí,\nza trváním, za věcností ... na spánku, jenž\njest kolem kol! Alle, především, jaký po-\nhled! Novela padá z ruky.\nZrak básníkův, jak krásným šílenstvím,\nod nebe v zem, od země k nebi bloudí,\na obraznost, jak stělesňuje zjev\nneznámých věcí, péro básníka\nz nich tvoří postavy a místní byt\na jméno dává větrnému nic.\nTak vznětlivá jest mocná obraznost,\nže, chtějíc chopit radost nějakou,\nhned chápe posla této radosti.\nLee na dně té jasné širé duše, pod tou\nhladí, po níž smekají se jevy skutečnosti\ni fantasie, aby na ní byly zachyceny v liniích,\njak je krása všech věků nesnila, k plastice,\njakou život nedosáhne, a k výrazu, jenž ne-\nzdá se ani býti z lidských úst na dně té\njasné, širé duše jest ticho, že by jí je mohl\nBůh závidět.\nNe tento clověk-umělec, syn jiné doby\na jiný v sobě jest duch, který nás laskavě\npřijal ve své tvrdé vlasti. Co společného má\nse Shakespearem, jest jen ta jará chuť po"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.15", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4833, "texte": "zápasu se stojatými mocnostmi života. Ale\nnení doba královských ctižádostí, jež by vy-\nvolávaly války. Není té nadměrnosti pudů\na vášní, aby hnala jedince do osudného roz-\npjetí nad vášně a pudy jiných a do zápasů\ns nimi. Člověk značně schladl za ta tři staletí\na dějiště jeho života mizí ze světa, který se\nstává lhostejně státním. Propadl se do nitra,\ndo nervů, do svědomí, do svého rodového\ni tisíciletého dědictví, do svých strašidel a tam\npodniká boj, tam jest zápas, brzy vítězný,\nbrzy osudný, ale vždy za světlem, za pravdou,\nza svobodou a hlavně za sebou samým, za\nsebou novým, se sebou za sebou obrozeným,\nI jeho obraznost jest tak vznětlivá, že, chtějíc\nchopit radost nějakou, hned chápe posla této\nradosti; leě radost jest z jeho nitra a posla\nchápe dle obrazu svého. Dobře sestátněná,\nměšťansko-iístavní společnost ovšem se za\nboje zvíří, neboť, nakukujíc v něj, správným\ninstinktem vytuší, že tu může jiti i o ni, o její\nklid, o její usazení, že z něho může býti vy-\ntržena do podobného zápasu, poznávajíc v zá-\npasníku svého ělověka a hůře: mocného vrstev-\nníka svých dětí co ten zase, sám sebou\nv rozporu, jak snadno »nesáhne po hromu«\na nerozežene se po ní svými nejsmrtelnějšími\nblesky Lee bylo by chybou, považovati jej\nza jakéhosi reformátora-odborníka spoleěnosti,\nza níž by stál. Jest před ní a patří sobě,\na co do ní zpět zuřivě bije, jde v podstatě\no něho sama. Buduje říši ale rozumějte,\nbude to třetí říše. Sám ve své době prvním\nslovem toho ohromného procesu, jejž nejno-\nvějších sto let v sobě vede, jest také vždy\nprvním zápasem za ně: na špici všeobecné,\ntěžké, loudavé práce na novém ělověku pra-\ncuje on na sobě.\nLeben ein Krieg mit den Wichten\nin unserem Herzen und Hirn.\nDichten sich selber richten\nmit unbefangener Stirn.\nA zde hledli jsme Ibsenovi ve tvář a tato\ntvář jest tváří nejdrazší přítomnosti.\nNuž, tento osobní zápas za člověka svo-\nbodného v sobě a svobodného k celku, za\ntoho občana budoucí třetí říše, jejímž svazem\nmá býti právě tato komplikovaná svoboda,\njejímiž dozorčími orgány bude pravda, a je-\ndiným zákoníkem zodpovědnost sobě samému,\nten zápas hluboko ponořený do člověka, vy-\nvolal ovšem vlastní nový pojem tragiky, již\ndlužno nazvati Ibsenovou. Bylo o ní u nás\nřeěeno: »Ibsenovi lidé netrpí nadbytkem\na přílišností, nýbrž nedostatkem a slabostí.\nVědí, co by chtěli dělati, co by měli dělati,\nvšak namířili dále, nežli stačí se vzepnouti.\nA to jest tragika dnešního člověka, ta jeho\nosudná neschopnost povznésti se k důslednosti\ncinu na úroveň svého chtění a svého určení\nsvého životního úkolu.« Vážená slova,\nk nimž však třeba dříve říci ne, než potom\nřekneme ano. Ne, neboť tato tragika, do slova\nona, jest již tragikou Hamletovou a tedy po-\nctivě tři sta let stará. Takovou neschopností\npovznésti se činem na úroveň svého chtění\ntrpěl a padnul on zde Ibsen by byl\npozdním nálezcem. Ano, tito lidé nestačí, aby\nse povznesli k důslednosti chtění činem, lec\noni nestačí ku svému životnímu úkolu ne-\ndostatkem novým, jejž stará tragika neznala.\nTento nedostatek pak není jenom v mravních\nsilách, jako u Hamleta, ale nedostatkem sama\nfysiologického útvaru Ibsenových lidí. Ne je-\nnom s předsudky mají tito lidé co ciniti, jež\nnezmohou a které je porazí, ne jenom jejich\nmravní síla jest menší jejich chtění, ale to\njejich chtění samo, ty jejich síly samy, ty je-\njich předsudky, celý ten zápas za ělověka\nnového děje se v rámci ělověka věěného.\nOmezeným a osudným dějištěm duchovního\nosvobozování jest omezená, osudná smrtelnost\nlidská. Taková jest pak slabost Alvinga, toť\nnedostatek Rebbeky a Solnessova závrať, byť\nv pozadí sesymbolizovaná, jest téhož původu.\nMyšlénka, touha, cit, chtění, strašidla, bůh\nví kam napjaty, nejsou něěím o sobě, co by\nsamo rozhodovalo o cinu člověka, nýbrž ně-\nčím úzce spjatým s kterýmkoli uzlinnným\nútvarem mozku nebo pohlavních nervů. Zde\njest mez ... a věěná. Poznatky vědy daly\njí vyslovené, chladné obrysy. Sklamaná zása-\ndovost mluví o slabosti.\nTo jest tragika Ibsenova a to jest tragika\nnás všech.\nNež v tomto člověku věcném nový člověk\ndotvoří se přec. Jako Shakespearův z pout\nn mlh středověku, on vynořil se z pout stát-\nních útvarů a z mlh lživé morálky, nah v sobě\na ku životu svému. Vše v něm jest nových\nsil a vše staré svírá. Prudký, bezohledný indi-\nvidualism jej zachvacuje a ať mužem, ať že-\nnou, on chce jej stejně bezohledně žiti a\npadá. Má pravdu, my jsme s ním, ale my\npřece kýváme, že jest nutno, aby padl. Ne-\nsmírný smutek se nás zmocňuje nad omeze-\nností lidské bytosti, lec přisvěděujeme. Co\nciniti. Za nás i budoucí! Za nové řády ! Za\nty, jež nebudou mrzkým sevřením člověka, ať\nsobectvím celku ať chatrností jeho života, jako\ndosud ! Již budou na pravdě, na svobodě, na\nzdraví zbudovány a nebudou urážeti nikoho\ndůstojnost! Ale hlavně, jež zvány řády, bu-\ndou vlastně harmonií, budou ji mezi možností"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.17", "debut_caractere": 68, "fin_caractere_exclue": 507, "texte": "a mezi vůlí, mezi duchem a tělem, mezi svobodou mojí a svobodou druhých, mezi zákony\njež uznávám a mezi životem, jenž, když mi dán, musí býti správy mé. Za tuto říši! Za ni!\nKéž nejdříve! A pak, v ní, tomu, kterýž uložil celý svůj dlouhý, drahý život do jejích\nzákladů, své myšlénky učiniv svory, svou krev tmelem jejich, tomu nechť v ní zahoří zá-\npalné oběti na vše casy a ve vděčnou paměť!\nOstatně, casy zajistil si on již důkladně sám."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c006", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.3.3", "titre_corps": "J. SCHUSSER PORTRÉTNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "J. SCHUSSER PORTRÉTNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "J. SCHUSSER\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c007", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "5", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.3.4", "titre_corps": "FR. BÍLEK. ALEGORIE NAŠÍ DOBY.", "titre_sommaire": "FR. BÍLEK. ALEGORIE NAŠÍ DOBY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 30, "texte": "FR. BÍLEK.\nALEGORIE\nNAŠÍ DOBY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c008", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.3.5", "titre_corps": "FR. ŠIMON. PORTRÉT.", "titre_sommaire": "FR. ŠIMON. PORTRÉT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "FR. ŠIMON.\nPORTRÉT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c009", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.3.6", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 14, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c010", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "12", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.3.7", "titre_corps": "ARCHITEKT JAN KOTĚRA SOCHAŘI J. PEKÁREK A K. NOVÁK. DETAIL FASADY.", "titre_sommaire": "ARCHITEKT JAN KOTĚRA SOCHAŘI J. PEKÁREK A K. NOVÁK. DETAIL FASADY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "ARCHITEKT JAN KOTĚRA\nSOCHAŘI J. PEKÁREK A\nK. NOVÁK. DETAIL FASADY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c012", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "3", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.4", "titre_corps": "A. SLAVÍČEK. PODZIM.", "titre_sommaire": "A. SLAVÍČEK. PODZIM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nPODZIM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c013", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "9", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.5", "titre_corps": "J. ÚPRKA. DĚDA.", "titre_sommaire": "J. ÚPRKA. DĚDA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "J. ÚPRKA.\nDĚDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c014", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "11", "page_fin": "11", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.6", "titre_corps": "K. ŠPILLAR.", "titre_sommaire": "K. ŠPILLAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 11, "texte": "K. ŠPILLAR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c015", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "15", "image_debut": 18, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.7", "titre_corps": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J.K.HUYSMANSE", "titre_sommaire": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J.K.HUYSMANSE", "signature_source": "Překladatelé", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.18", "debut_caractere": 46, "fin_caractere_exclue": 1807, "texte": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK\nJ.K.HUYSMANSE\n\nImpressionismus je hnutí náleže-\njící dnes historii; celé současné\numění z něho vyrostlo a děkuje\nmu za nesmírně mnoho. Také se\nto všude vděčně uznává; obrazy\nkdysi kaceřované se kupují za veliké\npeníze pro státní gallerie, vůdčím\nmistrům věnují se monografie, a celé\nhnutí má už několik historiků.\nZ nejblíže přístupných je to jako\nvždycky Muther, který ve své vý-\ntečné »Geschichte der Malerei im\nXIX. Jahrhunderte« celou periodu\nvy svět luje a skizzuje profily hlav-\nních zákopníků : Maneta, Degase,\nRenoira, Pissara, Claude Moneta.\nMyslili jsme, že by nebylo ne-\nzajímavo vybrati něco z historie\ntohoto hnutí, a sice z boje samot-\nného. Po boku výtvarníkům stála\ntehdy hrstka mladých literátů,\nkteří si získali svou neohroženou\nkritickou činností hezkou část zá-\nsluhy na konečném vítězství. Po\nManetovu příteli Zolovi a po Du-\nrantym, slavném »kritiku avant-\npřišel časově mladší J o r i s\nKarl Huysmans, romanopisec\ndnes světového jména, a jeden\nz nejbystřejších uměleckých kri-\ntiků, co jich kdy bylo. Svoji cam-\npagne kritickou vedenou v několika\nčasopisech pro svobodu mladého\numění a proti officielním pámbíc-\nkům vydal v knize L'art mo-\ndeme, která s druhou její knihou\nCert ai n s patří k nejzajíma-\nvějším francouzským publikacím\ntoho druhu.\nNejsou to přirozeně klidné, de-\nfinitivní úsudky historikovy, který\npo letech s uzavřenou uměleckou\nperiodou chladnokrevně účtuje ; jsou\nto naopak vášnivé výpady tempe-\nramentního bojovníka v první řadě\na raději ještě před šikem. Nám\nje dneska lehko korrigovati, kde\nbylo snad přehnáno, a není to po-\nslední zájem takové retrospektivní\nlektury.\nNenapadá nám tedy říci dnes:\nano souhlasíme tady s každou čár-\nkou, a tak a nejinak se má psáti\nkritika. Dokonce ne. Tak psáti"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.20", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2702, "texte": "kritiku si, mohl dovoliti právě jenom Huysmans,\njiný to po něm nedovede; a jako vzbuzuje\nnáš obdiv dnes jeho nesmírná kritická by-\nstroduchost téměř všechny jeho úsudky\nse potvrdily, tam, kde odsuzoval, téměř na-\npořád (až snad na Puvis de Chavannes a\nBastienLepage), a ještě více, kde upozorňoval\nna mladé talenty (všechny impressionísty, Rolla\nThaulowa, Boldiniho, Odillon Redona) tak\nsvrchovanou úctu budí divoké zrovna pře-\nsvědčení, které cítíte za každou jeho řádkou,\njeho poctivost a nejkrajnější pravdomluvnou,\nodvaha, temperament, s jakým za svoje zásady\nbojuje. Jemu jde vždy jen o věc, nikdy o osobu ;\nstrhá i Maneta, není-li uspokojen jeho prací,\na před prostřednostmi do nebe vynášenými\nofficielní kritikou vybuchne jeho »zbožné záští«,\njak sám po Baudelairovi říká, jako láva. Tu-\ncítíte všude člověka, který bojoval svůj boj\ns tělem i duší; a patřilo k tomu kus sta-\ntečnosti r. 1879 ve Francii postaviti se tak\nbezohledně proti nejslavnějším mistrům, Cabane-\nlovi, Bonguereauovi, Detaillovi atd.\nHuysmansovy kritiky nezůstaly také bez od-\nporu, ba redaktor Voltaira byl nuceu po-\nstaviti mu po bok ještě druhého »Saloniera«,\naby spravoval svými náplastěmi aspoň nejbo-\nlavější rány. Byl to zkrátka pravý veliký boj,\nz něhož vzešlo osvobození celého dnešního\numění. Ale tento historický moment je skoro po-\ndružným důvodem, proč dneska překládáme\nHuysmanse. Vlastně proto, že je to právě\nHuysmans ; zdá se nám, že čisti ty jeho vý-\nbuchy hněvu i radosti nad opravdovým umě-\nleckým dílem je v našich poměrech skutečným\nosvěžením. A jeho knihy přes všechnu svou\ncasovost zůstanou mnohými svými stránkami\nv\nvždycky svrchovaně aktualni. Ctěte v Čer-\nta in s kapitolu o amateurství, z L'art mo-\nderne passus o »modernosti« s Fromentinovým\nvýkladem; vizte, jak z požadavků, jež staví\nna chápání ženského aktu, je splněna do dnes\nsotva první polovice (akt v plein-airu), atd. atd. ;\nvždycky odlišíme-li věci dnes už překonané,\nzůstane ještě dost popudů ku přemýšlení.\nA třeba byly jeho názory s našeho dnešního\nstanoviska i jednostranné, jsou ve svém směru\nvykrystalisovány tak dokonale a vysloveny tak\nplně a přesně, že mohou platiti za typické.\nA jakým stylem vysloveny! Již ten je požitkem,\nten nepřeložitelný, sopečný, svrchovaně ma-\nlebný, beroucí výrazy ze všech slovníků, a při\ntom tak dokonale jasný styl. Huysmans je ve\nsvém slohu stejný impressionista jako mistři,\nkteré miluje. Neznám popisu vystihujícího doko-\nnaleji dojem i technické stránky obrazu než jeho\npopisy obrazů Degasových, Turnéra a Goyy!\nTyto stránky činí ovšem překladateli nej větší\nobtíže, a tak tento poslední požitek dostane\nse našim čtenářům přese všechnu naši snahu\nsilně seslabený.\n\nPřekladatelé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c016", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "13", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.7.1", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. FASADA DOMU NA VÁCL. N. V PRÁZE.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. FASADA DOMU NA VÁCL. N. V PRÁZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "JAN KOTĚRA.\nFASADA DOMU NA\nVÁCL. N. V PRÁZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c017", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "14", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.8", "titre_corps": "A. HUDEČEK. VEČER.", "titre_sommaire": "A. HUDEČEK. VEČER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "A. HUDEČEK.\nVEČER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c018", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "18", "image_debut": 20, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.9", "titre_corps": "ZE »SALONU R. 1879«.", "titre_sommaire": "ZE »SALONU R. 1879«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.20", "debut_caractere": 2704, "fin_caractere_exclue": 4982, "texte": "ZE »SALONU R. 1879«.\n\n(MODERNOST\nV UMĚNÍ.)\nPřed několika lety jistý cizí umělec prochá-\nzeje se po výstavě s p. de Neuvillem potkal\nFromentina.*) Pan de Neuville odešel a mezi\noběma přátely se rozpředl hovor o »modernosti«.\nPosluchač stenografoval svrchovaně zajímavá\nslova, jež následují:\n»Ta vaše modernost juž mne dopaluje,«\nzvolal Fromentin. »Toť se rozumí, že má malíř\nmalovat svou dobu, to vím; ale má spolu se\nzevnějškem, s dekorací, s figurami vyjádřiti\njejí mravy a city, a to dříve než kostýmy a\npříslušenství. Ty věci přicházejí až ve druhé\nřadě. Nikdo mne nepřesvědčí, že žena, která\nčte psaní a je oblečena do modrých šatů, dáma,\nkterá se dívá na svůj vějíř a je oblečena do\nrůžových šatů a děvče, které se dívá na oblohu,\njestli neprší, a je oblečeno do bílých šatů,\npředstavují zajímavé stránky moderního ži-\nvota .. . Deset fotografií z kteréhokoli alba\npodá stejnou summu modernosti, zvláště proto,\nže ta dáma, slečna nebo děvče nebyly za-\nchyceny při činu, ale byly přivedeny do\natelieru a tam oblečeny do dotyčných šatů,\naby představovaly moderní život po pěti fran-\ncích za seanci. Je to právě tak, jako kdybych\njá byl vzal prodavače datlí z ulice Rivoli,\nkdybych mu byl vrazil do pracek ěibuk a paK.\nbyl maloval alžírský život dle toho tunisského\nžida. Je to stejně hloupé! Kde je moderní\nživot ve všech těch obrazech, které by byl\nkrejčí Worth také namaloval, kdyby měl ná-\nhodou malířský temperament?\nOh, život, život! lidé jsou tady; smějou se,\nkřičí, trpí, baví se, a malíři je nemalují! Já\nbyl člověk kontemplativní, a šel jsem do Orientu,\ndo krajů klidných a velikých, k životu primi-\ntivnímu. Kdybych mohl začíti život znova,\npracoval bych snad jinak; ale nicméně, já vy-\njadřoval vzhledy a vášně, poslední záblesky\nvelikosti vymírající rapy, a to také náleželo\ndo mého století; já aspoň neutratil život malo-\nváním věcí neživých.« Pak po několikaminu-\ntovém mlčení počal Fromentin znova:\n»Nechci tím říci, že musí být člověk kdo\nví jak duchaplný, ale má viděti duši věcí,\nkterá je nesmírná a řine ze vší přírody jako\nvoda teče z vodovodů; ale jen se podívejte,\n\n*) Jeden z nejlepších malířů-orientalistu své doby,\nje zároveň autorem jedné z nejduchaplnějších knih\no starém hollandském umění (Les maítres ď autrefois)\na výtečného cestopisu po Sahaře."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.21", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 3292, "texte": "jak jsou hloupí tito malíři modernosti. Byl jsem u jednoho z nich asi před týdnem. Přijde\ntam s malým usmrkánkem z předměstí děvče asi dvacetileté, vzezření uličnice, hezká jak jen\nněkdo může být, s troškou tmavých pruhů pod očima ! nádherná, člověk, který umí »vidět«,\nby se byl rozplýval. Malíř ji nechá umejt, kluka všoupne do kouta, hodí na milou poběhlici\nsametový šat, vstrčí jí do pracek bibelot, a z fabričky, která by se byla tak dobře dala\nmalovat jako fabrička, udělá dámu prohlížející chinoiserii! Modernost, mladý příteli, moder-\nnosti! Měl jít k opravdové dámě, když chtěl malovat velkou dámu!«\nNemám téměř, co bych připojil k předcházejícím poznám-\nkám. Ne, moderní malíř není pouze výtečný »krejčí«, jako\nna neštěstí většina těch, kdož pod záminkou modernosti balí\nmannequiny do různobarvého hedvábí, ne, nelze malovat sou-\nčasníky dle najatého modelu, který posuje stejně na velké dámy\ni na nejnižší děvky, a hlavně v tomto ohledu stojí dle mého\nmínění dobří impressionisté nekonečně vysoko nad malíři\nvystavujícími v officielních salonech. Z nevěstky je cítit ne-\nvěstku a z velké dámy velkou dámu; a k vůli tomu není\nnutno namalovati, jako to udělal nebožtík Marchal, Pe-\nnelopu a Frynu, jednu šijící v šedých skromných šatech,\ndruhou stavící na odiv své plné prsy v černých sametových\nšatech silně vystřižených. Talentovaný člověk byl by je udělal\nstejně oblečené od téhož slavného krejčího a různá jich raca\nby byla nápadná i pod tímže brněním.\nVezměte za příklad některý obraz p. Degase, a vizte, jestli\nten se obmezí na to, aby se ukázal výtečným '»modistou«,\njestli mimo svou velkou obratnost v podání látek vám ne-\ndovede postavit na nohy stvoření, jehož obličej, postava\na gesta mluví a říkají jasně, čím jest. On maluje taneč-\nnice. Všechny jsou jistě pravé tanečnice a všechny se odli-\nšují způsobem, jak se cvičí ve své práci. Podstata každé\nvystupuje jasně, nervosnost děvčete, které je nadáno instink-\ntivními pironettami a ze které se stane umělkyně, odráží se\nuprostřed toho stáda ženských athletů, kteří musí vydělá-\nvati svůj denní chléb pouze silou svých nohou. Tak jaké\nje a hlavně také bude, impressionistické umění ukazuje velmi\npronikavé pozorování, obzvláštní a velmihlubokou analysu\ntempeiamentu, které předvádí. Přidejte k tomu úžasně správné vidění barvy, opovrhování\nkonvenčními prostředky, děděnými od staletí a určenými k vyjadřování jistých effektů světla,\nhledání plin-airu, skutečného tonu, života v pohybu, široké vedení štětce, stíny malované\nbarvami komplementerními, hledání celkového dojmu dosaženého velmi jednoduše a máte ten\ndence umění, Jehož byl p. Manet, který vystavuje nyní ve výročních salonech, jedním z nej-\nohnivějších původců.\nLetos přijali p. Manetovi obě plátna. Jedno, nazvané Ve ski en niku*), představuje\nženu sedící na zelené lavičce, která poslouchá pána nakloněného přes opěradlo téže lavičky. Ze\nvšech stran velké rostliny a na levo červené květy. Žena, trochu upjatá a snící, oblečena\ndo šatů, které se zdají udělány velkými tahy štětce, jako na rychlo oho, ale zkuste to po\nněm! a které jsou nádherný kousek provedení; muž s obnaženou hlavou, se světlem hraiícím\nsi na cele, poskakují-\ncím sem a tam, do-\ntýkajícím se rukou\nudělaných několika\ntahy štětce a drží-\ncích cigáro. V té\nposici, v tom zapo-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.21", "debut_caractere": 3350, "fin_caractere_exclue": 3419, "texte": "*) Je nyní tuším\nv Berlínské obrazárně;\nreprodukce v »Kunst\ntur Alle«"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.23", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1371, "texte": "menutí se v hovoru je tato postava skutečně krásná: flirtuje a žije. Vzduch v tom proudí,\npostavy se odrážejí obdivuhodně od té zeleně, která je obklopuje. Je to dílo moderní, velmi za-\njímavé, bitva podniknutá a vyhraná proti naučeným formulkám, jak malovati slunečné světlo, jež\nnebylo nikdy studováno dle přírody.\nJeho druhý obraz, V člunu,*) je rovněž zajímavý. Voda silně modrá přivádí v zoufalství\npořád plno lidí. Že nemá voda tu barvu? Ale pardon, má ji v některých momentech, jako má\ntony zelené a šedivé, jako má reflexy barvy chrastavce barvy kamzicí, břidlice a jiné a jiné.\nByl by přec už cas, aby se lidé odhodlali a dívali se trochu okolo sebe! Ato je právě\njedna z hlavních chyb současných krajinářů, že přijdou před řeku s hotovou už napřed for-\nmulkou a neuvedou ji, nebe, které se v ní odráží, břehy, které ji vroubí, hodinu a roční\nčas v okamžiku, kdy ji malují, v nutný sou-\nzvuk, který je v přírodě vždycky. P. Manet\nnepodléhal, chvála bohu, těm předsudkům ni-\nkdy, které se tak pitomně ve školách udržují.\nOn maluje, zkracuje ji, přírodu, jaká je a jak\nji vidí. Jeho modře oblečená žena sedící v bárce\npřeříznuté rámem jako v některých tiscích ja-\nponských je dobře posazena, do plného svčtla,\na odráží se energicky rovněž jako bíle oděný\nveslař od silně modré vody. To jsou obrazy,\njakých bohužel! najdeme málo v tomto nudném\nSalonu!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c019", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.9.1", "titre_corps": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE. PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY V PRAZE.", "titre_sommaire": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE. PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.21", "debut_caractere": 3294, "fin_caractere_exclue": 3348, "texte": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE.\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c021", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "18", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.9.3", "titre_corps": "PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE.", "titre_sommaire": "PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.23", "debut_caractere": 1373, "fin_caractere_exclue": 1418, "texte": "PRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY DLE NÁVRHŮ\nJ. L. NĚMCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c022", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "17", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.10", "titre_corps": "K. L. KLUSÁČEK. NAŠE SPRAVEDLNOST.", "titre_sommaire": "K. L. KLUSÁČEK. NAŠE SPRAVEDLNOST.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "K. L. KLUSÁČEK.\nNAŠE SPRAVEDLNOST."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c023", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "21", "image_debut": 23, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.11", "titre_corps": "MAŘÁKOVY LEPTY. NAPSAL KAREL B. MÁDL.", "titre_sommaire": "MAŘÁKOVY LEPTY. NAPSAL KAREL B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.23", "debut_caractere": 1420, "fin_caractere_exclue": 3265, "texte": "MAŘÁKOVY LEPTY. NAPSAL\nKAREL B. MÁDL.\n\nKdyž jsem\npřed několika měsíci psal zde o Juliu Ma-\nřákovi, pomlčel jsem o jedné stránce jeho\nčinnosti docela. Poněvadž jsem nepsal životo-\npis a nešlo mi o úplnost dat, mohl jsem si\nmalou kapitolu ponechati pro chvíli jinou, snad vhodnější. To jsem arci netušil, že smrt mi-\nstrova přivodí tuto vČasnost dříve, nežli se kdo naděje. Teď jest ovšem na čase, abych\ndoplnil obraz jeho umělecké práce a nenechal zapomenouti docela na onu jednu stránku, na\nníž nyní juž nikdo nevzpomíná. Mistr sice sám na ni ne-\nkladl velké váhy, ba dokonce i nerad o ní mluvil, neboť se\nk ní táhly asi málo příjemné vzpomínky životní, ale proto\nještě není ona práce bezvýznamná, pro něho i pro nás. Titul\nstatě praví, oc tu jde O Mařákovy leptané rytiny, akvaforty,\no práce u nás nepovšímané a skoro neznámé. Velikým ne-\nprávem. Juž proto, že mnohé listy jsou samy o sobě díla vy-\nsoce pozoruhodná, poetická a silná, která zabezpečila J. Ma-\nřákovi v dějinách grafických umění našeho věku místo velice\něesíné, a také proto, že Jul. Mařák byl poslední ze starší\něeské generace, který jehlou kreslil a lucavkou leptal a že\nv posledních letech na akademii i některým z nejmladších\ndal aspoň první návod, kterak připravit měděnou desku k tisku.\nJestliže tedy v novém pokolení českém leptaná rytina znovu\nožije, nesmí býti zapomenuto, že Mařák také pro ni konal\npřípravy, a že jest on můstkem spojujícím starší české rytce\ns budoucími novějšími.\nStarší čeští akvafortisté vymřeli do jednoho. Všichni byli\njako Mařák malíři, kteří ob cas se schýlili nad pocerněnou\ndesku měděnou a ostrými skřípajícími jehlami na ni rychle\nnačrtávali kresbu k tisku. Technika v základech není obtížná,\nvyžaduje jenom dobrého kreslíce, zkušeného leptaře a doved-\nného tiskaře. Oproti mědirytině, přísné a tuhé, hovoří lept\n\n*) Reprodukován v Mutheru."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.24", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2644, "texte": "volně a lehce, malebně, šťavnatě. Mědirytina jest aka-\ndemickou přednáškou a interpretací, lept salonní a\nvtipnou rozprávkou, barvitým sdílením vlastních\nmyšlének. Celé nové hnutí akvafortní vyšlo také\nz atelierů malířských. Romantikové, muži barvy a\nnálady, je započali, moderní realisté a idealisté je ženou\nrychle v před.\nKdyž Mařák opouštěl Prahu, byla Jednota výtvar-\nných umělců již rozpadlá as ní zašel i program\njejí, udržeti uměleckou reprodukci v Cechách na\nživu. Leptané listy Jos. Hellicha a B. Havránka\nv jejích výroěních Albech jsou svědky tohoto po-\nkusu. Dva, kteří chtěli býti mědirytci, byli již ve\nVídni: Jan Zítek a Jar. Leop. Schmidt. Trvám, že\ntento přivedl Mařáka ku kovové desce. Byl sice\nrytcem, ale techniku leptání jistě znal jako každý\nmědirytec. První řada Mařákových leptů koněí, když\nL. Schmidt odchází jako státní stipendista do Pa-\nříže a když se Mařák znovu chopil jehly, provedl\nse Schmidtem společně velkou reprodukci »Sou-\nmrak« dle H. Knorra pro vídeňskou Krasoumnou\njednotu roku 1875. Všech leptů Mařákových je něco přes dvacet. Číslo nemohu přesně stano-\nvití. Shledal jsem jich 25, ale neodvažuju se tvrditi, že jsou to všechny, které provedl.\nVětšina z nich shledala se v mistrově pozůstalosti, ale ve vídeňských sbírkách jsem nalezl\nještě jiné. Tvoří toto dílo tři skupiny docela zřetelně od sebe se odlišující. První jsou nevelké\nlepty vzniklé mezi lety 1858 a 1861. Na každý rok připadá po dvou listech.\nJsou velmi vzácné a patrně jen v nepatrném poětu dostaly se do oběhu; nemají ani písma,\ntitulů, ale všechny jsou za to originály v pravém smyslu. Mařák leptá pouze vlastní studie a\nkomposice, vlastní kresby, nebo dle vlastních obrazů. Tenkráte je výlučně paintre-graveur.\nPočíná týmž rokem, kdy ve Vídeňském albu uměleckém vyšla velká subtilní akvaíorta B.\nHavránka, jeho nejlepší lept: »Partie ze starého židovského hřbitova v Praze« a Schmidtova\nreprodukce rytá a leptaná, dle F. Dobyaschofskyho »Rodina římských lupičů«. Jul. Mařák\npočíná studijními listy ne-\nvelkých rozměrů a konci\ntoto období většími lesními\nkomposicemi. O kresbu tu\nnešlo. Bylť on již tehdá\nkresliěem vynikajících kva-\nlit, zabraný do detailního\nstudia rostlinné přírody a\nv mnohém ohledu, po for-\nmální stránce, s tehdejším\nHavránkem příbuzný.\nVšechny listy této první\nskupiny jsou proto doko-\nnalé kresby, peělivé, svědo-\nmité a zevrubné. Jsou to\nhouštiny lopuchových listí,\nporostlých břehů, křivola-\nkých pňů a řídkých, ale\ndalekosáhajících a hluboko\nse sklánějících větví. Jsou\ntu také pohledy do hloubky\nlesa, kde mohutné duby\nve skupinách stojí, vzhůru\nsepnou, kde jejich koruny\nse mísí s úponkovitou"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.25", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 4402, "texte": "hustou změtí ze země k nim dosahující a jsou\ntu také tiché pohledy na venkovské chalupy\ndoškové a v dálce rozložené vísky.\nNa listech z roku 1858 a 1859 je vše\nv jednom tonu, v popředí, bez hloubky, nebe\nje čisté a prázdné. Působí jako jemné péro-\nkresby bez mas a zvláštních efektů světelných.\nAle dva lepty z r. 1860 jsou již práce roz-\ntomilé. Velký list, dle vlastního\nobrazu »Hloub lesa« je práce sice\npodobného karakteru, ale složitá\na energicky vedená. Hmoty stro-\nmu a křovin počínají se rozestu-\npovati. A miniaturní lept prove-\ndený v květnu téhož rokuje de-\nlikátní práce, jemná a půvabná\njako lept kteréhos starého Ho-\nlanďana. Listy z roku 1861, ze-\njména velký obraz dubového\nlesa z Rakovic, jich nedostihují.\nLeptání samo se nezdařilo, mno-\nhé vypadlo ploché a mrtvé.\nMařák odložil jehlu na mnoho\nlet a když ji zase vzal do ruky\nobjevuje se v docela nové\ntvářnosti. Z kreslíce stal se malíř, k formě,\npřidal mocnou malebnost světla. Mezi tím do-\npracoval se širokého názoru na krajinu, pro-\nhloubil se poeticky a zmohutněl v podání ve-\nkrásy přírodní. První epocha vrcholí\nv »Čapím sněmu« (1866), druhá vykrystaliso-\nvala v »Lesních karakterech« jimiž 1878 dobyl\nReichelovy ceny. Půl roku před tím zemřel\njeho dosavadní interpret Eduard Willmann,\nkterý celé cykly Mařákovy leptal, velice do-\nvedně, s citovým spolužitím, vystihuje jejich\ntvarové bohatství i poetickou náladu. Ale Mařák\njako akvafortista nenásleduje svého reproducenta.\nRoku 1872 usadil se ve Vídni William Unger,\nkterý svými barvitými, sytými a malebnými lepty,\njichž techniku a mluvu si na základě Rembrand-\ntově samostatně upravil, stal se vzorem, později\ntéž učitelem ostatních. Vliv Ungerův na Mařáka je\nnepopiratelný. Tam, kde se může zcela svobodně\npohybovat a vyjadřovat, kde přímo od srdce\nmluví kde není žádnými ohledy vázán, obje-\nvuje se ted, v letech sedmdesátých, na výši\nsvé akvafortní práce. Má sílu, náladu, šířku,\nvýraznost, malebnost a origina-\nlitu. Pro toto nové období shle-\ndal jsem devatenácte listů,\nz nichž nejmenší asi 36, nej-\nvětší 2850 ctverec. centimetrů.\nZavírá se »Jelenem«, prémiovým\nlistem, který vydala Umělecká\nBeseda roku 1878. Téhož roku\nvyšel v Albu Spoleěnosti pro\ngrafická umění »originální 1 ept« zvaný »Sturm-\nbewegt« a podle mých vědomostí konci Mařá-\nkova práce na mědirytinkové desce. Arci že\nani to nemohu tvrdit s naprostou určitostí.\nNenašel jsem datovaných listů, vyjímaje dvou\nkrásných rytinek uveřejněných nejprve v »Zeit-\nschrift fůr bild. Kunst« roku 1875, a není ne-\nmožno, že jiné, bez označení let vznikly ještě\npozději. Mařákovi se naskytly\ntehdá nové techniky reproduk-\nční, mechanické, které jeho, nyní\nměkkým sametovým černým\nkresbám nezůstaly téměř jedi-\nného slova dlužny. Totiž foto-\ngravura a světlotisk. Snad i\nto bylo příčinou,* že ustál\nv této práci a jistě také mnohé\ntrpkosti, kterých zažil s řidite-\nlem a samovládcem vídeňské\nKrasoumné jednoty Terkem.\nJul. Mařák při vší své hojné\na krásné produkci neměl ve\nVídni na růžích ustláno. U-\nznáním byl jist,kdykoli veřejně\nvystoupil, ale materielními.\nohledy byl proto přece nejednou přivlečen ku\npráci, která mu nešla od srdce, která jej tís-\nnila a rozlaďovala. K ní patří dojista veliké\nlisty »Bludicka«, »Dostavenícko«, vlastní\nkomposice, sladké romantiky kunstvereinské,\nkteré si od něho Terke vyžádal. Šly svými\nrozměry plotny nad Mařákovy síly. Pozbýval\npři nich své citové koncentrace a v myriádách\nčárek zplošťoval se a zevšeobecňoval jeho\npoetický výraz. Intimnost jeho se tu v mlži-\nnách rozplývala. Také tam, kde byl Mařák\npřiveden k reprodukci cizích předloh, byl jen\no málo šťastnějším. Leptal tou dobou osm\nlistů, snad i více, dle maleb a uhlových kreseb\nFr. Pausingera, jehož alpské lovecké scény,\njeleni a kamzíci tenkráte měly ve Vídni vy-\nsoký kurs. Mařák jim věnoval všechnu svoji\nsvědomitost a píli, ale srdcem pří nich dojista\nnebyl. Jednou se lomí jeho síla při kresbě\nlidské postavy, po druhé zase na néurci-\ntosti a nevýraznosti předlohy. Mnoho tu-\npých a prázdných míst objeví zkušené oko\nna těchto jinak barvitých a efektních listech.\nBylo by asi omylem a nespráv-\nností, kdybychom přílišnou\nrozměrnost těchto rytin pova-\nžovali za nejvlastnější příěinu\njejich neúplnosti. Arciť je prav-\ndou, že Mařák při každém lep-\ntání desky ne vždycky, na všech\nmístech nalezl pravou míru a\nR. Graul bez odporu správně"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.26", "debut_caractere": 25, "fin_caractere_exclue": 2284, "texte": "poznamenává, že »někdy ovšem přehnal svoje\nleptání a potom účinek jeho dovedně kresle-\nných listů je těžký«, pohlédneme-li však na\njeho »Jelena« Rukopisu Královédvorského, po-\nznáme, že i při díle velkých rozměrů, které\njej však rozehřívalo a vnitř -cele uchvacovalo,\nvystupuje jako dokonalý mistr.\nMalinká rytinka, asi z počátku let sedm-\ndesátých, pozdní šeravé nálady, ukazuje onu\nzměnu v technice i uměleckém výrazu, o níž\njsem před chvílí mluvil. Není dokonalá, je to\njen pokus a to patrně nedokonalý, ale dva\nmomenty jsou tu významné: volná, crtavá,\ntvar karakterisující, ale neprovádějící kresba\na měký, tiskem docílený spojovací a náladový\nton. Na velkém listu »Na jezeře« tichý klid\nvelkých ploch a plochých hmot vystihuje\numělec jemnou spletí car subtilních v ztráce-\njícím se pozadí a lehounce, zrovna nádechem\nleptaných. Je jasný den a alpské jezero mírně\nosamělým člunem zbrázděno. Celá plocha desky\nje pokryta čarami hebkým plavým tonem spo-\njenými. To jsou jako přípravy k novému roz-\nběhu, třetí skupině vrcholící ve »Východu měsí-\nce«, v »Podzimu« zr. 1875, v »Sturmbewegt«,\na »Jelenu« a dvou malých pendantech, krás-\nných, právě mařákovských koutech při vodě\na pod stromy téže doby. »Jelen« Rukopisu\nspojuje v sobě Mařákovu techniku z roku še-\ndesátého s novou, výhradně za energickou\na výraznou malebností táhnoucí. Menší listy\njsou docela nové. V nich ovládá umělec tech-\nnické prostředky akvafortu s plnou jistotou\ni kresba je volná, svobodná, cáry jsou jemné\na zase hluboké a syté, pohybují se po ploše\nnenucené a při tom přec jen umělecky účelně,\nrozbíhají se a klikatí, naznačují a sugeruji.\nVeliké, temné stíny se kladou a snáší přítmí\na polostín. Světla svítí a blýskají, nebo září\nv záplavě. Malebnost světla, stínu, výmluvnost\na výraznost nálady se dostavily. Nikde stopy\núzkostlivosti nebo nerozhodnosti. Kresbě přišla\nbarva na pomoc. Na bílém papíře nuancovaná\nčerh nebo teplá hluboká hněď. Tyto lepty\nmají totéž kouzlo, poesii snivou a jímavou.\ntutéž zjednodušenou bohatost výrazu, tutéž\npůsobivou hru světel a stínů jako Mařákovy\nuhlové kresby jeho druhého stylu. Obsahují\ndoplněk jeho činnosti a práce a pohlížím-li\nna ně opakuju si bezděčně vždy znovu otázku :\nKdo se přihlásí na tomto poli za následo-\nvníka a pokračovatele?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c027", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "19", "page_fin": "19", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.11.4", "titre_corps": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE. PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY V PRAZE.", "titre_sommaire": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE. PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.24", "debut_caractere": 2646, "fin_caractere_exclue": 2700, "texte": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE.\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c028", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "20", "page_fin": "20", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.11.5", "titre_corps": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĔMCE. PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY V PRAZE.", "titre_sommaire": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĔMCE. PRÁCE ZLATNICKÉ ŠKOLY V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.25", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "DLE NÁVRHŮ J. L. NĔMCE.\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c030", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "23", "image_debut": 26, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.12", "titre_corps": "PRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ S POZNÁMKAMI »VOLNÝCH SMĚRŮ«.", "titre_sommaire": "PRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ S POZNÁMKAMI »VOLNÝCH SMĚRŮ«.", "signature_source": "—ls—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.26", "debut_caractere": 2286, "fin_caractere_exclue": 3829, "texte": "PRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ\nS POZNÁMKAMI »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\n\nReci ve schůzi arch. a in ž. o zboře-\nných domech na nám. staroměstském\na hledání bodu, na kterém by Husův\npomník tamžeobstátimohl bez ohle-\ndu na idee umělecké a ethické.\nV pátek dne 3. t. m. odbyla se ve schůzi\narchitektů a inženýrů »veřejná výstava\nschválených plánů na městskou po-\nopakujeme veřejná výstava,\nneboť tak ráčila městská rada zapůjčení pro-\njektů na jeden večer nazvati. Pan arch. Polívka\nobstaral doprovod. Již ve schůzi bylo kon-\nstatováno, že je nemožno, bez výtky ukvape-\nnosti pustiti se do kritisování, ac si toho pan\nprojektant přál totéž měli bychom opako-\nkovati i my, kdybychom byli s tím úmyslem\ndo »výstavy« vůbec přišli.\nBez kritiky tedy sdělujeme se svými čtenáři,\nco jsme shlédli: Pan arch. Polívka staví na\nmístě bývalých tří domů jiné dva. Prvý z nich\nopatřen fasadou podobnou oné z bývalého\ncis. pop. 932., druhý opakuje »staropražský«\nmotiv z »Assicurazioni« na Václ. nám., neboli\nze »živnostenské« na Příkopě.\nV řeci své stěžoval si p. arch. Polívka hned\nna začátku na způsob nájezdů na svoji osobu,\nmluvil o tom, jak nesnadnou úlohou je upra-\nvení Staroměstského náměstí, jak neví ani je-\ndnotlivci ani korporace co si pod zachováním\nstarého rázu přejí (?), také »soupisná komise«\nprý nevěděla, co chce a ve svém dobrozdání\nse ani nezmínila, v jakém vlastně slohu mají\nbýt nové domy postaveny ( myslím, že byla\npro zachování a ne pro bourání a navrho-\nvání těch kterých slohů. Pozn. pisatele).\nPodle náhledu přednášejícího musí býti hle-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.27", "debut_caractere": 61, "fin_caractere_exclue": 3167, "texte": "děno na pokrok doby a moderní požadavky. Praha\ns Norimberkem srovnávat se nedá a ti, kdo se\nnaň odvolávají, ať se jdou podívat jak »nové město«\ntam znešvařuje pohledy na starý burg.\nStaroměstské náměstí je charakteristické konfiguraci,\nvyústěním ulic, poměry budov; tentokráte jest nám\nmluviti o severní straně, která je (zz byla) »nejma-\nlebnější, aěkoli nejméně pitoreskní«. Na malebnosti\nplynoucí z konfigurace, übude zbořením »Gránova\ndomu« nemělo by se mluviti o zachování sta-\nrobylého rázu, když se boří. Na to ukázal před-\nnášející pomocí modelu, vsunováním a odstraňo-\nváním jednotlivých budov, jakých změn náměstí\ndozná a co, dle jeho názoru by náměstí nejlépe\nsvědčilo, ukázal jak nešťastné bode zboření zmíně-\nného domu Gránova, (přístavbu radnice a pohled\nna kostel sv. Mikuláše opomenul), jak nevhodné\numístění Husova pomníku na místě městskou radou\nodhlasovaném, naproti tomu pak ukázal, jak znovu-\nzbudováním Gránova domu a postavením pojišťovny,\ntolik náměstí získá, že pro pomník poskytnuto bude\nnáležité (?) místo. Konečně vypočítal všecko, co při\nboření domů bylo nalezeno a co museu z toho bylo\nodevzdáno. Domy by dle mínění p. arch. Polívky ne-\nměly valné ceny, byly mnohokráte přestavovány a\njich adaptace byla by vyžadovala právě tolik, mno-\nho-li vyžadovati bude novostavba. Po obligátním\ndíkůvzdání p. předsedou Jahnem, krátce promluvil\nprof. Koula. Odmítnuv slova p. arch. Polívky o osobní\nzáležitosti, poukázal k tomu, že je pozdě mluvit\no historické ceně domů, které již propadly svému\nosudu zboření; plány na novou stavbu objednány\na stavba téměř začata. Kritisovat? Vystavením\nplánů v jedné schůzi, nelze považovat za veřejné\nvystavení, kdyby někdo po tomto jediném večeru\nchtěl kritisovat, mohlo by se mu lehko vytknouti\nukvapené usuzování, proto žádá jmenem odboru pro architekturu aystavitelství, aby před-\nstavenstvo spolku arch. a inž. v poslední ještě chvíli dožádalo sl. měst. radu, aby plány\nna městskou pojišťovnu odevzdány byly k dobrozdání tříčlenné komisi, sestavené z nejpřed-\nnějších našich architektů s dotazem, hodí-li se projektované budovy v rámec náměstí Staro-\nměstského. Panu arch. Polívkovi vytknul, že doufal pytváním zbořené domy přivésti k životu,\nkdežto přátelům starobylého a malebného rázu nezáleží na tom, co najde\nse při boření, ale, aby to, co dobrého přes tolik změn se nám do dneška\nzachovalo, nebylo bez potřeby bořeno náhled zem. výboru o možnosti\nzachování je p. prof. Koulovi závažným. V zbořených domech viděli\njsme staré patricijské domy, ty nemohou býti nahraženy domy\nčinžovními, v jichž prvním patře najdou místo úřadovny městské\npojišťovny. P. předseda Jahn slíbil, že přednesené pro-\nhlášení architektů bude vzato v úvahu, ale při tom hned\nprojevil obavu, že na příslušných místech další kroky sotva\nbudou mí ti výsledku.\nTím bychom byli s referátem u konce, kdybychom se ne-\nchtěli vrátiti k tomu, co z řeci pana arch. Polívky jasně\nplynulo. Pan projektant uložil si vyhověti několika úkolům\nnajednou : docíliti spojení mezi domem Schi r o -\nvým a Mincovnou, zachovati malebný a staro-\nbylý ráz a konečně nalézti vhodného umístění"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.28", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1744, "texte": "a vhodného pozadí pro pomník Husův. O rozluštění prvých dvou úloh promluví ještě\nněkterý z pánů architektů zevrubněji, než-li učinil arch. Múnzberger a Beneš, jako zástupci\nměstské rady ve svém dobrozdání. My zatím zdržíme se maličko u pomníku Husova.\nPan architekt Polívka ve schůzi ankety umělecké 29. února 1896 a ve mnohých íozmlu-\nvách pozdějších poukazoval na nemožnost umístění pomníku velkého reformátora na ná-\nměstí Staroměstském, týž p. architekt zasedal iv umělecké komisi, která píípisem ze dne\n6. října 1897 odmítla podati návrh doporučující podřízené jakés místo pro Husův pomník\nna náměstí staroměstském. - Panu architektovi překážely umělecké a ethické\na dnes? Pan architekt postaví na »slepou osu« dům se štítem, přestaví dle své libosti Granuv\ndům, a hned vezmou za své nejenom překážející momenty umělecké, ale\ni ethické! Jen hnout prstem ve službách města a již proti přesvědčení projektantovu uhýbá se\nosa kostela sv. Havla, aby udělala místo městské spořitelně, jen hnout prstem a již dano vý-\nznačné místo Husovu pomníku na »slepé ose« markirované oním činžákem problematické ceny\numělecké! Tak dá se »hantýrovat« vlastním přesvědčením, ale nikoli přesvědčením všech\nkruhů uměleckých. Nutí-li se jednotlivec k vyřešení nějaké úlohy, aby vyhověl přání patrona,\npřichází postupně k věcem, na které by jako nezávisle tvořící umělec nikdy přistoupiti ne-\nmohl, svojí prací snaží se přesvědčiti sama sebe, ale snaha přesvědčit! také ty druhé zůstane\nmarna. V č. 4., 5. předchozího ročníku vylíčili jsme zevrubně postup jednání o místo pro pomník\nHusův přednášky p. arch. Polívky v Jednotě staroměstské a spolku arch. a inž. jsou toho\npokračováním pokračováním, jakého si v zájmu věci nikdy přáti nemůžeme.\n\n—ls—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c031", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "21", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.12.1", "titre_corps": "J. BENEŠ.", "titre_sommaire": "J. BENEŠ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.26", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "J. BENEŠ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c032", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "22", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.12.2", "titre_corps": "B. KAFKA III. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.«", "titre_sommaire": "B. KAFKA III. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.27", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "B. KAFKA III. AKCESIT\nZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c033", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "22", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.12.3", "titre_corps": "J. L. NĚMCE II. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.«", "titre_sommaire": "J. L. NĚMCE II. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.27", "debut_caractere": 3215, "fin_caractere_exclue": 3263, "texte": "J. L. NĚMCE II. AKCESIT\nZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c034", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "22", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.12.4", "titre_corps": "B. KAFKA I. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.«", "titre_sommaire": "B. KAFKA I. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.27", "debut_caractere": 3169, "fin_caractere_exclue": 3213, "texte": "B. KAFKA I. AKCESIT\nZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c035", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 28, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.13", "titre_corps": "JEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ", "titre_sommaire": "JEDNOTA VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ", "signature_source": "STAN. K. NEUMANN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.28", "debut_caractere": 1746, "fin_caractere_exclue": 4079, "texte": "JEDNOTA VÝTVARNÝCH\nUMĚLCŮ\n\npořádala tedy, jak známo, svoji první výbojnou výstavu v no-\nvých místnostech »u Štajgrů«. Ihned při vstupu, na první po-\nhled, zaráží horrentní slátanina quasi secessionistické »umělecké* výzdoby, to svrchovaně\nkaždou vážnou věc kompromitující a bezohledně nestoudné hřešení na nové dekorativní snahy,\npředevším na moderní umění applikované, hřešení, jež, jak se zdá, p. Kadraba si obral za\nzoufale sehnaný životní úkol. Ten moment, že vůbec tato »výzdoba« byla připuštěna a sne-\nsena, juž sám o sobě vrhá nejpodivnější světlo na umělecký kruh rozhodující v Jednotě a\nnutil by jistě k přemýšlení o vkusu a vážnosti snah těchto pánů, kdyby člověk netušil tady\njiný a vědomý úmysl. Prostě: touto »moderní« úpravou mělo být oklamáno naše ubohé, ne-\nvědomé a nesvědomitými kritikami velkých denníků i týdenníků zkažené obecenstvo, mělo\nbýt preparováno tak, aby neuhodlo snad náhodou deprimující pravdu, kterou mizerná a bez-\nkarakterní žurnalistika dovede vždycky v cas zatušovati a maskovati. A tato pravda, my se\nto juž nebojíme říci, znamená, že z této výstavy a z této jednoty vyloučeno je skoro vše to\nblahodějné a živné, co tvoří úrodnost půdy, která má zploditi veliké a opravdové umění, a že\nprávě naopak v této výstavě a v této Jednotě lze najiti vše, co brání uměleckému rozvoji,\nco vraždí přímo všechny zárodky a znemožňuje vznik krásných a silných děl. Bubnovalo se\na troubilo se na všech stranách a ve všech žurnálech. Skoda, že není zvykem stavětí dry-\n\"ácníky před umělecké salony. Pánové byli\nby si jistě vybrali toho nejstateěnějšího a nej-\nvýmluvnějšího s nej vy cvičenějším a nej silněj-\nším hrdlem. Ten by byl chválil a byl by se\npotil, a publikum bylo by se dozvědělo věci\nsvrchovaně povznášející každou českou duši:\n»Světoznámí čeští malíři vystavují tady, pá-\nnové a dámy, velikolepá díla a cizina z nej-\npřednějšími svými kapacitami sotva se s nimi\nmůže měřiti. A kolem stařičkých mistrů, pá-\nnové a dámy, kupí se nadějná mládež, věrní\na oddaní sateliti, opravňující bezpodmínečnou\ndůvěru. A je tu tolik dojemné lásky, a tolik\numěleckého života a tolik opravdového umění,\npánové a dámy.« Jaká radostná byla by to\nbývala událost. Renata Tyršová a pan Čapek\nbyli by pak o překot závodili ve své rubrice\ns výmluvností dryácníkovou. A několik těch\nupřímných a dobrých duší, které opouštěly"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.29", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 3245, "texte": "sál této výstavy nemocné, tesknící po oprav-\ndovém sídle umění a übité vším tím spatře-\nným nevkusem a tou prostředností, šlendri-\nánem, šablonou, sterilnosti a kšeftovnictvím,\nbylo by se mohlo chechtati dole se šibenič-\nným humorem pathetickému dryácníkovi anebo\nplakati nad hanebným českým vzduchem, nad\nhanebnou českou půdou. Ale my se v Čechách\ndost juž nachechtali, my se také dost juž na-\nplakali. A dnes víme, že je to málo a že pláč\nani smích nepomáhá, že je to malomocné roz-\nrušení passivních lidí. Opravdu passivními byli\nnaši výtvarníci, passivními právě ti, kdož byli\nsi vědomi toho, jaký brak se u nás vydává\nzpupně za umění a tušili a cítili neurčitě něco\nlepšího ve svých srdcích. A passivními byli,\nprotože neměli učitelů s duší okřídlenou do\nnových dálek, neměli přátel, kteří by jim vy-\nprávěli o nově objevených pohádkově krásných\nzemích, neměli kritiků poctivých, přímých a\nbezohledných, kritiků vzdělaných a osvícených,\nneměli konečně intimního styku s celým umě-\nleckým životem, hlavně literárním, necítili s jeho\nnadějemi, s jeho bojem a vítězstvím. Uzavřeni,\nobklíčeni zdí, odříznuti od života ulpěli na\ntechnických hříčkách. Nemáme smělých, prud-\nkých a ohnivých pohybů štětce ani dláta. Od-\nvaha, dech nové tvořivosti, rozlet k zářivým\ncílům chybí naším výtvarníkům a nahrazuje\nse nejvýš pilností. A tak naše nejlepší výtvar-\nnická díla trpí uhzaností, máme málo techni-\ncky špatných věcí, všechno skoro je dobré,\nale nic víc, než dobré, prostřední a proto ne-\nživotné, studené a marné.\nVýstava Jednoty výtvarných umělců, tato\nhromada pláten, z nichž každé, kdyby mělo\njen trochu krve, muselo by se rdít nad tím,\njak bylo pomalováno ( pár výminek je tu\novšem, a já měl juž jinde příležitost před nimi\nsmeknouti —) a pak bezpředmětný, hloupý a\nzbytečný protest výtvarného odboru Umělecké\nBesedy v »zaslánu« v Nár. Listech dokazují,\nže jest nejvyšší čas, že Augiášův chlév pře-\ntéká a že, nepřibije-li se revoluční manifest\nhned dneska na zabedněná vrata českého vý-\ntvarného uměni, zítra bude možná pozdě. A he-\nsla tohoto revolučního manifestu musejí zníti:\nPRÁCE a PRAVDA. To jsou dvě cesty, které\nmusí nastoupiti každý, kdo chce nápravu. Ne-\nboť tato revoluce nemá vlastně co bořiti. Ne-\nbylo nic před námi, nebylo idejí, nebylo cílů,\njen několik dobrých a mnoho špatných\nobrazu. Tato revoluce musí stavětí a sice jeden\nkaždý revolucionář sám sebe a pro sebe.\nNejprvé své vlastní nitro na pevnou\nbasi idejí a cílů, a pak svoje dílo ze\nsebe sama. Tedy veliká, vážná obro-\nzu jí c í práce, nesmírně těžká a na-\nmahavá, aletaké sladká a nesmrtelná.\nParalelně pak s touto prací mu s í jít i\npravda, krutá, bezohledná pravda\npoctivé kritiky, pravda jednoho ka-\nždého ku každému ze soudruhů\nik sobě samému. Ohněm diskusse\na žárem polemik vzrůstá chuť ku\npráci, síla, sebedůvěra, rozšiřují se\nobzory, posunují se cíle a množí se\nveliký a krásný život.\nBahnitá stagnace, jakou jsme vi-\nděli na výstavě Jednoty, nesmí nám\nbýti jen výstrahou, nýbrž i povzbu-\nzením. Vy, kdož miluj e t e um ění, tu\nsladkou a úděsně krásnou sfingu a\nviděli jste blesky zaží hati se v jejích\npropastných zracích, podejme si\nruce ku společnému dílu, hodina je\ndobrá a cíl je nádherný. Z bahna\nk životu!\n17. XI. 99.\n\nSTAN. K. NEUMANN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c036", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "23", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.13.1", "titre_corps": "B. KAVKA. I. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »V. SMĚRŮ.«", "titre_sommaire": "B. KAVKA. I. AKCESIT ZE SOUTĚŽE »V. SMĚRŮ.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.28", "debut_caractere": 4081, "fin_caractere_exclue": 4124, "texte": "B. KAVKA. I.\nAKCESIT ZE\nSOUTĚŽE\n»V. SMĚRŮ.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c037", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "26", "image_debut": 29, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.14", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.29", "debut_caractere": 3247, "fin_caractere_exclue": 4661, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\n= PROF. V.\nHynais zvolen na r. 1900 rektorem akademie\numění v Praze na místo zemřelého Julia Mařáka.\ny E ČTVRTÉM ROČNÍKU »V. SMĚRŮ« HOD-\nV láme přikládat do každého čísla vždy jednu\nreprodukci význačného díla staršího umění če-\nského. Je nám dvojnásob milé můžeme-li začít\n»Babím létem« Josefa Manesa, jež ochotně\nnám zapůjčeno k reprodukci laskavostí Dr. To-\nmáše Černého v Praze.\nDRÁČE DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE PRO-\nvedené pod téhož vedením na zlatnické\nškole v Praze jsou ukázkou snahy po zvele-\nbení a osvěžení zlatnictví a stříbrnictví u nás,\njež dosud z valné části v starých a nejstarších\nkolejích namnoze čistě řemeslných se pohybuje,\na silně na přívoz z ciziny odkazováno jest.\nSnažení v tomto směru pěstuje se zvláště usi-\nlovně na zlatnické škole pražské, kde přihlíží\nse ku všem moderním technikám. Z otisknu-\ntých toiletní zrcadlo a rámeček na str. 18.,\nstojaté hodiny na str. 19., miska na tužky\na péra na str. 16. a popelnícek na str. 20.\njsou práce v plechu tepané s různým povrcho-\nvým zbarvením, přeska k pasu na str. 20,\nhřebeny na str. 16. ve stříbře tepané a draho-\nkamy zdobené, v několika barevných tónech\npomocí procesu galvanického. Na str. 19. spona\nk hodinkám, dívčí hlavička se smaltovanými\nkvěty ve vlasech, dále jehlice dámské ve stříbře\ntepané, zlacené, s průsvitným buňkovitým\nsmaltem, jehlice a závěsek z českých granátů.\nS potěšením můžeme poukázati na to, že vě-"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.30", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4721, "texte": "nuje se péče smaltování u nás velmi zane-\ndbávanému. Co se smaltu průzračného (úplně\nbez podložky) týče jsou dnes uveřejněné ukázky\nvůbec prvními pracemi toho druhu v Praze\nprovedené. Zavedení této ušlechtilé, ale obtížné\na nesnadné techniky vítáme vřele a těšíme se,\nže práce tyto dojdou zasloužené pozornosti a\nže se s nimi častěji shledáme.\nDAN ST. K. NEUMANN NAPSAL DO TRE-\nA tího čísla »Rozhledů« stať Undividualism\numění«, která svojí přímostí a jasností obsahu\nje svěží krůpějí v tom dnešním způsobu psaní,\nkde pro frásovitost nedostává se ani autor ani\nčtenář k vlastnímu obsahu. Těšíme se, že\ndnešní názory na výtvarné umění (ostatně,\numění vůbec) došly tak přímě cítěného výrazu\ntímto článkem, o kterých mnoho lidí by mělo\nvážně přemýšlet.\npASOPIS ČESKÁ STRÁŽ PŘINÁŠÍ PŘE-\nklad ůryvků ze spisu Modeme Architektur\nod Otty Wagnera. S potěšením tu kon-\nstatujeme, že našel se u nás list, který této\nbolavé stránky se ujal. V druhém ročníku ča-\nsopisu našeho věnovali jsme právě tomuto\nhnutí několik sloupců zůstali jsme však\nosamoceni, ba přilili jsme spíše ohně nařeřavou\npůdu, na které stojí naší architekti a jejich\nstředisko odborové. Pro historii proto jen za-\nznamenáváme stati tyto podotýkajíce, že byl\nto časopis neodborný, který zde láme kopí\npro věc odbornou oproti jednotlivcům i celému\nstavu, jenž houževnatě k tomu působí, aby\nposice jeho i orgány nebyly zneužity pro od-\nsuzovanou modernu.\nK POMNÍKU L. MAROLDA. BYLO TO NE-\ndávno, co za všeobecného souhlasu odsu-\nzovali jsme nesprávné jednání výtvarného od-\nboru Umělecké Besedy u vypisování omezených\nsoutěží při podnicích, na něž přispívá celá\nčeská veřejnost. Je zvláštní, že nikoho nena-\npadne, ku př. při pomníku Husově omeziti\nsoutěž jen na členy spolku pro postavení to-\nhoto pomníku, jenž sbírání příspěvků a správu\njich na se vzal. Ale při našich uměleckých\nkorporacích je náhled jiný. Umělecká Beseda\nučinila tak při desce Smetanově, při pomníku\nD. Ad. z Veleslavína i Jablonského pro Kra-\nkov. Dnes, ač neradi, důsledně konstatujeme,\nže nesprávnosti podobné dopustila se Jednota\nvýtvarných umělců, vypsavši domácí soutěž\npro pomník Maroldův. Ovšem, že nespráv-\nnost nezůstala bez nepříjemných důsledků.\nDošla totiž do určené lhůty jak se nám ozna-\nmuje, jediná práce, která nebyla přijata.\nr v V\nT7YSTAVA V PETROHRADE A MOSKVĚ.\n* Zprávu z minulého ročníku doplňujeme\nseznamem jmen umělců, kteří se výstavy\nsúčastnili, zaradujíce je v ona umělecká sdru-\nžení, k nimž se hlásí, jež o získání prací jich\nse přičinila.\nZ Jednoty výtvarných umělců zastoupeno\n16 členův 23 pracemi: Amort, Fiala, Hynais,\nKoula, Knúpfer, Liška, Márold, Ondrůšek,\nSkramlík, Slabý, Stibral, Šikaneder, Urban,\nTrsek, Wurzel a Zvěřina.\nZ Mánesu 19 členů s 28 pracemi: Bém,\nA. Boudová, Hofbauer, Hudeček, Kalvoda,\nKlusáček, Mařatka, Němejc, Panuška, Preissig,\nSlavíček, Stretti, Sucharda, Schusser, Spillar\nJ., Švabinský, Úprka, Vlček, Wiesner.\nUmělecká Beseda p. Schnirchem jednou prací.\nVedle těchto ještě p. Kuba a Stránský všem\njednotám společní po jedné práci. Celkem\nčítá tedy umělecké oddělení české 54 prací\nod 38 umělců.\nDOPLATKY ZA UDĚLENÍ TITULU »C, A K.\ndvorní cfodavatel« plynou do jednoho fondu,\njehož se od let podle statutu užívá ku po-\nvzbuzení rakouského uměleckého- průmyslu.\nDosud se dálo toto povzbuzování tím způsobem,\nže páni professoři vídeňské umělecko průmy-\nslové školy dostávali přímo zakázky a pro-\nváděli objekty naprostého luxusu a palácové\nnebo museální okázalosti a honosivosti. Byla\nv tom dvojí a trojí nespravedlnost. Z fondu\ntěžili výhradně jen některé osobnosti ve Vídni,\nv nejlepším případu na prospěch zase jen ví-\ndeňského umění a vzorné předměty, jimi pro-\nvedené, pro svoji nákladnost a pompesnost\nnemohly býti přímým vzorem pro ostatní\numělecký průmysl. Nyní, beze vší pochyby ny-\nnější řiditel vídeňského musea Artur von Scala,\nvelmi radikálně změnil celý statut v užívání\nHoftitel- taxenfondu. Požitky z něho nemají býti\nvíce omezeny jedině na Vídeň, tím méně\npouze na profesory zmíněné školy. Každý\numělec v Rakousku smí se oně ucházet.\nJe vypsán veřejný konkurs.\nA na jaké návrhy !\nZ Hoftiteltaxenfondu nebudou se více platiti\nmálo úrodné honoráře mnohých desetitisíců\nza zlaté a emailové konvice, mísy, hodiny,\nvasy, jakých si jen marnivý kníže k výzdobě\nsvých paláců může popřáti. Konkurs je vypsán\nna následující návrhy: na zařízení pokoje že-\nnatého dělníka, na porcelánové, fajansové a\nskleněné příbory a na úbor z plátěného da-\nmašku pro prostou měšťanskou pracovní do-\nmácnost !\nUmění nemá býti na dále předmětem luxusu\nbohatých tříd, má svým leskem osvětliti a ozá-\nřiti domácnost každého muže práce, má vnik-\nnouti do příbytku nejjednoduššího, zde po-\nvznášet, zušlechťovat, umravňovat. John Ruskin"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.31", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3558, "texte": "a William Moris uvedli tyto zásady v život,\nnyní jejich vlna přichází i k nám. Změněný\nprogram Hoftiteltaxenfondu ať mají také čeští\numělci na zřeteli, letos, kdy lhůta dodání ná-\nvrhů končí 30. listopadem, i na příště. Jejich\nnárok na požitky z fondu je stejně oprávněný\njako umělců vídeňských juž i z toho důvodu,\nže fond je rozmnožován také českými penězi.\nMají na ně nárok podle své potence o do-\nvednosti. V našich pak poměrech themata\nkonkursu musí nalézti sympatie větší nežli\nkde jinde. Naše umění, které přece stále touží\npo tom, býti národním a lidovým, musí se\nobrátiti ku práci podobné, k jaké volá nový\nkonkurs Hoftiteltaxenfondu.\nP MANETŮV OBRAZ »SNÍDANĚ«, KTERÝ\n-C'- stal se historický románem E. Zoly\n»Dílo«, vystaven v těchto dnech s ostatními\npracemi předáka impresionismu a pracemi De-\ngasa a Puvisa de Chavanna v berlínském Saloně\nCassirerově.\nBERLÍN, V ROZPOČTU PRUSKÉM JE po-\nložka na rozmnožování a udržování sbírek\n400.000 M, na umělecko-průmyslové museum\n471.944 M, na Národní galerii 100.044 M.\nV Berlíně samotném vychází 10 časopisů vě-\nnovaných umění a um. průmyslu. (J. Jakubec.\nBerlín umělecký a vědecký. Naše Doba.\nZáří 99.)\n7 v/ V\nOEGANTINI, JEHOŽ SMRT PŘEKVAPILA\nbolestně přátele a ctitele jeho majestátně\nvážného umění, napsal v loni v dubnu: »Ano,\njsem vášnivý zbožhovatel přírody; za takového\nkrásného, slunného dne na jaře, na horách,\nna nichž žiju, když pučící alpské růže vyku-\nkuj o u ze šedivých skalisk, nebo jasné zeleně\npastvišť, a modrý oblouk nebes obráží se\nv jasných ocích země, tu pociťuji nesmírnou\nradost, krev mně v žilách kypí, jako při\nspatření milenky, v dobách první lásky\nmladické.\nOpíjím se tou láskou, která nikdy nevysychá,\nklekám a líbám traviny a kvítí, zatím co\nv nezměrném modru trylkují skřivani. Žízním,\n6 země, a piju z tvých jasných a věcných\npramenů; piji tvou krev, 6 země, která jest\nmou krví. Co nejvíc miluju, je slunce, pak\njaro a potom prameny, které vytryskujou jasně\nze skal a protékají žilami země, jako krev\nprotéká našimi žilami. Slunce je duše, jež\nzemi dává život a jaro jest její plodnost. Ty tři\nvěci miluju nade vše, protože nám lidem, zemi\na všem živoucím bytostem přinášejí radost\na veselost.«\npo JE AMATEUR? O TOM DEBATUJE SE\nna poslední stránce zářijového svazku\n»Studia«. Muž s hliněnkou, Panák, Umělecký\nkritik, Reformátor umění tu vykládají o vý-\nznamu slova tolikrát denně a tolikrát špatně\nužívaného, a tolik omylův i nedorozumění\nzavinujícího. Umělecký kritik užil kdysi slova\ntoho o malíři bez odporu vynikajícím, jenž\nvzdělal se ve Francii obvyklým způsobem,\ndobyl si všech diplomů, jichž malíři se může\ndostat, a vystoupil na národních výstavách\npůl tuctu evropských zemí. Kritik, užívaje\no něm slova »amateur«, nenarážel na jeho\nstav jako malíře, nýbrž mluvil o něm\njakožto milovníku a posuzovateli umění, jako\no soudném spisovateli o umění. Malíř domníval\nse, že skrytě utočí na něj jako na umělce\na rozhněval se náramně. Není divu, neboť\nlidé rozumějí amateurem toho, kdo si s umě-\nním hraje, člověka, jenž má jen povrchní zna-\nlost umění a provozuje je pro kratochvíli.\nAmateur liší se od znalce, ač ne příliš ; znalec\nje jaksi soudcem ze řemesla, kdežto oceňo-\nvání a znalost amateurova je spíše rázu ab-\nstraktního. Znalcem je ten, kdo zná dobrá\ndíla umělecká a užívá své znalosti, buď po\nobchodnicku při koupi a prodeji obrazův a ji-\nných výtvorův uměleckých pro zisk, nebo pro\nsebe sama při zakládání sbírky. Amateuru do-\nstačí jen se obdivovat umění a prospívat jako\nrádce a vykladač jiným, jimž chybí tato zna-\nlost a umělecký instinkt."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c038", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "28", "image_debut": 31, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.15", "titre_corps": "BIBLIOGRAFIE", "titre_sommaire": "BIBLIOGRAFIE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.31", "debut_caractere": 3560, "fin_caractere_exclue": 4639, "texte": "BIBLIOGRAFIE\n■*)•\nŽ. POHORECKÁ-ŠEBKOVÁ. Dante Gabriel\nV ř\nRossetti. Rozhledy číslo 1. ročník 99. — JIRI\nKARÁSEK. Protiindividualismus umění. Roz-\nhledy č. 2. r. 99. — © Topičův Salon. Č.\nRevue 1. 99. — ST. K. NEUMAN. Několik\nmoderních představitelů applikovaného umění.\nC. Tiffany. Moderní Revue 1. 99. — OTTO\nWAGNER. O moderní architektuře. Č. Stráž\n41. 99. — K. B. MÁDL. Výstava jednoty\nvýtv. um. v Praze. Zl. Praha 51. 99. —\nEMERSONOVY Statě o přírodě. Naše Doba\n1. 99. — K. ST. NEUMAN. Individualism\numění. Rozhledy 3. 99. — K. B. MÁDL. G.\nSegantini. Lumír 5. 99. — Výstava jednoty\nvýtv. um. Radik. Listy 126. 99. — K. ST.\nNEUMAN. Výstava j. výtv. um. Moderní Revue.\n2. 99. — Totéž, Čas 46. 99. — © Památka\nr V / V\nMaroldova J. Mařák. České umčm na Rus. C.\nRevue 2. 99. —\nMAROLDOVO ALBUM VYDÁNO PŘED\nMĚSÍCEM »Jednotou výtvarných umělců« za\npomocí Akademie ved a umění. Publikaci\n\n*) V této rubrice upozorňovat budeme na vý-\nznačné referáty, statě, a díla o umění vůbec; pivým\noddílem pak současně má být poslouženo snadněj-\nšímu přehledu snahy české literatury v tomto směru."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.32", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4872, "texte": "tuto řadíme k těm nejlepším, které u nás\nv oboru tom vydány. Album obsahuje 70\nprací Marolda v úpravě vkusné. Slabší\nstránkou alba je však výběr prací. Hleděno\nna Marolda vlastně více s technické stránky.\nPři cemž ale vadí mnoho věcí z prvních dob\nčinnosti jeho, ve kterých je více manýry než\ntechniky. Z období jeho, kdy on dostoupil té\nnejvětší síly, je zde příliš málo. Je toho hlavně\npříčinou, že přihlíženo po většině ku pracím,\njež zde v Praze byly k disposici a tak stalo\nse, že v Albu nalézají se věci, jež kvalitou\nsvojí v činnosti Marolda na posledním místě\nřáděny býti musí. Je toho tím více litovati, poně-\nvadž za našich poměrů je s Maroldem touto publi-\nkací definitivně sketováno. »OBRÁZKOVÁ\nREVUE« TŘEMI VYŠLÝMI čísly přesvědčila\ndokonale o případnosti titulu listu, který počal\nvycházet nákladem Dr. Podlahy a redakcí S.\nBoušky. Obrázky ano však ne důrazně\nohlašovaný list umělecký, jako takový nemá\n»Obrázková Revue« oprávněnost svého bytí.\n* CHARLES DANA GIBSON. Bystrý ducha-\nplný tento americký lícitel společnosti, jmenovitě\namerických žen z vysokých kruhů, vydal ně-\nkolik alb svých kartonů, které pro značně\nvysokou cenu nejsou každému přístupny.\nNyní lze se s tímto »uměleckým žurnalistou«\nseznámit levněji ; řada jeho výborných mo-\nmentek sociálních vychází v publikaci »Picto-\nrial Comedy«, v níž shromážděny jsou četné\nkresby nejlepších amerických humoristů\nmimochodem: americký humor od evropského\ndocela odchylný lze dobře odtud studovat.\nSešit publikace Piet. comedy vycházející měsíčně\nu Jam. Hendersona v Londýně, stojí šilink.\nTáž firma vydává jednotlivé kartony Gibsonovy\nna žaponském hedvábném papíře, ručně tištěné\na napjaté k zarámování po 10 sh. 6 d.\nV Londýně vyšel dvousvazkový životopis\nWILLIAMA MORRISA, básníka a hlavně ši-\nřitele umění do všech koutův a projevů všed-\nního života. Knihu o něm (The life oť Wil-\nliam Morris) napsal J. W. Mackail, vydala ji\nfirma Longmans, Green and Co.; cena 32 sh.\n0 Morrisovi přineseme příležitostně článek.\nPoetický a duchaplný umělec anglický, mladý\nBYAM SHAW, podjal se úlohy, ilustrovat\nShakespeara; výsledky krásné práce jeho\nobjevily se zatím v pěti svazeccích, jež\nve velmi vkusné úpravě, s uměleckou vazbou\nvydává londýnské nakladatelství G. Bell and\nsons; kupní cena půvabných knížek těchto\n(The Chiswick Shakespeare), jež doporučujeme\npozornosti svých čtenářů, je velice nízká\n1 sh. 6 d. (Vyšel dosud Kupec benátský,\nHamlet, Macbeth, Othello a Cokoli chcete).\nJiný svérázný umélec anglický, HENRY\nOSPOVAT vyvolil si rovněž Shakespeara, ale\nnevděčnější pro ilustrace část jeho, sonety;\ndomácí kritika chválí na výtvorech jeho vý-\ntečný úsudek, pravý cit, opravdovou básni-\nckost a technickou vyspělost; knihu vydal\nJohn Lane v Londýně, cena 3 sh. 6 d.\nLecjaké poučení, jak by měli naši ilustrá-\ntoři doprovázet svými výtvory pohádky pro\nděti, našli by v práci HELENY STRATONOVÉ,\njež vyzdobila Andersenovy pohádky neméně\nnež 400 obrázků živých a roztomilých. Vy-\ndáno u londýnské firmy G. Newnes ltd.\ns názvem »Hans Andersen's Fairy tales« ; ve\n14 sešitech po 6 pencích. Starší kresby\nzáhy zemřelého, bizarního umělce anglického\nAUBREYE BEARDSLEYHO vydal (jak v loň-\nském ročníku V. S. uvedeno), H. C. Marilier.\nDruhou sbírku výtvorů jeho uspořádalo nakla-\ndatelství Leonard Smithers and Co. v Londýně,\nshromáždivši 50 listů; mezi nimi je 14 kreseb\nz roku 1889 90, dosud neuveřejněných.\nNejlepší číslo sbírky je titulní list k básni\numělcově »Venus and Tannháuser*. Beardsley\nv několika letech, sotva vystoupiv, vypracoval\nsi kuriosní, bizarní osobitý styl, jenž nyní\npo smrti jeho nalézá v Anglii dost slepých\nnapodobitelů; rozumí se, jako vždy, přepínají\na do krajnosti se ženou jeho slabší stránky,\nmarotty a idiosynkrasie, kdežto význačné,\ndobré vlastnosti jeho umění od těchto stře-\nštěnců nechávány jsou stranou. Výsledkem\ntéto pošetilé mánie napodobovací bude, že\nlidé konečně s nevolí odvrátí se od —• Be-\nardsleyho! Gleeson WHITE'ovo ctyř-\nsvazkové dílo o ANGLICKÉM UMĚNÍ MALÍŘ-\nSKÉM od doby Hogarthovy po naše dny\ndokončeno právě teď, po smrti autorově, vy-\nšlým svazkem posledním. Práce Gl. Whitea\nzáleží hlavně ve zralém a vytříbeném výboru\ncharakteristických děl uměleckých, jichž před-\nvedeno 164 v krásných reprodukcích; každý\nlist doprovozen je výkladem, krom čtyř histo-\nrických statí úvodních. Dílo toto »The Master\npainters of Britain« o 4 dílech v kvartu stojí\n30 sh. (J. C. & E. C. Jack, Edinburgh.)\nMALÍŘI PRAERAFAELITSKÝMI obírá se\nkniha Percyho E. Bate-a (The Pre-Raphaelite\npainters), vydaná u firmy G. Bell & Sons\nv Londýně; v knize (za 2 libry st. 2 sh.)\nje 7 fotogravur a 84 ilustrací jiných.\nREVUE DES ARTS DECORATIVS, ZÁŘÍ\n1899, přináší dobrý článek »Evoluce ar-\nchitektury v Belgii« s vyobrazeními dobrých\nprací moderního architekta V. Horta. Práce\njeho liší se typem od moderních architektur\nněmeckých a vídeňských, detail jeho je větších"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.33", "debut_caractere": 156, "fin_caractere_exclue": 3733, "texte": "mohutnějších linií; snaha celku, noblesa jedno-\nduchosti je s ostatními společná. Zde opětně\nvidět, že dnešní doba může a bude mít svůj\ntyp architektury, poctivý, ne z detailů celé\nhistorie architektury sebraných, nýbrž že bude\nmít ráz doby ; ovšem poctivá práce bude platit\na ne opět z detailů děl nových lacino vytě-\nžená, bez citu a snahy umělecké slepená. Ta-\nkových opičáků bylo vždy dost, kteří dělali\nto »co je v módě« a jsou iv tomto.\n»KUNST«, měsíčník věnovaný umění dánskému\na norvéžskému, vychází v úpravě »Ver Sacrum«\nnákladem A. Jacobsena v Kodani; 6 korun\npůlletně. Redaktor V. Dorph. V sedmi vyšlých\nsešitech věnován prvý známému portrétistovi\nP. S. Kroyerovi. Obsažené kresby téhož jsou\nvšak daleko slabší prací vystavovaných v Ně-\nmecku. V dalších sešitech zastoupen umělecký\nprůmysl četně aČ nijak silně. Týž nakla-\ndatel oznamuje vydání »Historie dánského\numění« redakcí K. Madsena. »DEUTSCHE\nKUNST U. DEKORATION« přináší v posled-\nním čísle řadu prací malíře symbolisty JANA\nTOOROPA, současníka sochaře Meuniera a\npointelisty Ryselbergha, který díla v témže\nlistě reprodukovaná vystavoval před několika\nléty v mnichovském Glaspalastě. Práce jeho,\nač tehdy málo přístupné, přec neobyčejné po-\nzornosti docházely, dnes stávají se daleko ob-\nsažnějšími a jasnějšími. K tomu upozorňujeme\nna výborný článek uveřejněný před 3 měsíci\nve »Wiener Rundschau« »Jan Toorop« od\npřítele umělcova Ph. Zilckena z kterého »D.\nK. u. D.« k illustracím cituje. Ve známé\nKnackfusově sbírce Kúnstlermonographien vyšel\nprávě svazek věnovaný Maxu KLINGEROVI,\nse 104 reprodukcemi jeho děl; cena 4 mk;\nrovněž v téže sbírce vyšel STUCK. DURE-\nROVO Umučení Krista vydal J. A. Stein\nv Norimberce ve faksimile medirytů. V mapě\n16 reprodukcí za 9 mk. A.van OSTA-\nDEOVY lepty v reprodukcích vydal Jaro\nSpringer v Berlíne u Fischera a Franke. Cena\n5 mk. O BAREVNÉM DŘEVORYTU ŽA-\nPONSKÉM napsal důkladný spis v. SEIDLITZ,\njenž vyzdoben 95 obrazy vyšel u Gerh. Kúht-\nmanna v Drážďanech. Cena 18 marek.\nMapu dřevorytů dle maleb BOCKLINOVÝCH\nvydalo nakladatelství J. J. Webera v Lipsku\ns úvodem A. Fendlera; 15 dřevorytů za 24 mk.\nLENBACH. Sbírka gravur dle podobizen\nmistrem malovaných, vydána byla u Hanf-\nstángla v Mnichove. V mape za 90 mk.\nSTUCK Franz. Třicet fotogravur v mape vydal\nHanfstángel v Mnichove; cena 75 mk.\n* Ex libri s. Sběratelům prací tohoto vzkří-\nšeného drobného umění poslouží následující\npřehled spisů, tímto oborem se obírajících :\nWalter Hamilton »French book-plates«\n(Londýn, G. Bell); A. Poulet-Malassis\n»Les ex-íibris franqais depuis leur origine\njusqiúá nos jours« (Paříž 1875); H. Bou-\nchot »Les ex-libris et les marques de pos-\nsesion du livre« (Paříž 1890); Egerton\n-C as 11 e »English book-plates« (Londýn 1893);\nW. J. Hardy »Book-plates« (Londýn 1893);\nCh. D. Allan »American book-plates« (Lon-\ndýn 1895); Seyler »Ex libris« (Berlín, Star-\ngardt); Fr. Warn e c ke »Die deutschen\nBúcherzeichen von ihrem Ursprung bis zur\nGegenvvart (Berlín, Stargardt). Nákladem Star-\ngardtovým vyšla též sbírka Ex-libris Satt-\nlerových.\nPŘÍŠTÍ ČÍSLO »VOLNÝCH SMĚRŮ«, DVOJITÉ, VĚNOVÁNO BUDE VÝHRADNĚ H. SCHWAIGROVI.\nČÍSLO TO, JEŽ BUDE Z DOSUD O SCHWAIGROVI VYDANÝCH PUBLIKACÍ NEJ-\nÚPLNĚJŠÍM OBRAZEM VELKÉ TVORBY JEHO, OBSAHOVATI BUDE VEDLE LITERÁRNÍHO\nOCENĚNÍ UMĚLECKÉ ČINNOSTI SCHWAIGROVY Z PÉRA K. B. MÁDLA, 80 REPRODUKCÍ\nDĚL, Z NICHŽ ŘADA BUDE BAREVNÝCH. ČÍSLO TO OBDRŽÍ CELOROČNÍ PŘEDPLA-\nTITELÉ ZA OBYČEJNÝCH PODMÍNEK; JEDNOTLIVĚ PRODÁVÁNO BUDE ZA 3 ZL.\n\n*) Největší sbírku »Ex-libris« v Německu má\nhrabě Leiningen - Westerburg; sbírka vykazuje přes\nsedmnáct tisíc čísel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c039", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.16", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.2", "debut_caractere": 1306, "fin_caractere_exclue": 1403, "texte": "rv\nN/\nc\nLb=\nUpSiULUří!\n=» ji\n) n\\i\niv\nLI v;\n!N^l\n/>\nD>\nU=7\nTT^JI\nCJ\nCl\nB\n25\nEl®\nar;\n4£&\n®\ntj?&s.í"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_01#c040", "volume": "bmtnaan_1900_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "couv. 2", "page_fin": "couv. 2", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.2.17", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.2", "debut_caractere": 1405, "fin_caractere_exclue": 1616, "texte": "íiě\nM\nEUI\n.w.\nm\n-\nLY-\nr=\n!£w\nOO\nOo\n'ď%\nto\nW\nm\nm\n!!\na\n0\nY/\nř¥\ntf\ni\nO\nÁ's—\na\ni\n■ f ■'\nji\no\nc>,\ns££\n■-'\nv\nc\nO\ny\n77\nE\n-•v\nr\n;\nW!\nW2IL\n2/127&\nm\n7/WA i\nFEllßř™i©¥A TM c C\njp v\n!Y\n31\nDD\nsz\n\\2\na\n¥\nP P . c?\nkrm\nS7</A\no p"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "couv. 2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.2", "texte": "„VOLNÉ SMĚRY\"\nUMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK VYCHÁZÍ PÉČÍ A NÁKLADEM SPOL-\nKU VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ »MÁNES« ZA REDAKCE JANA\nKOTÉRY, JANA PREISLERA, JOS. SCHUSSERA A STAN.\nSUCHARDY. = VEŠKERÉ ZÁSILKY REDAKČNÍ ZASÍLÁNY\nBUĎTEŽ STAN. SUCHARDOVI, PRAHA-1., RUDOLFOVO\nNÁBŘEŽÍ Č. 6. = OSTATNÍ VŠE ADMINISTRACI.\n= OBSAH. ČÍS. 1. EE TEXT: J. Hilbert. Tváří v tvář Ib-\nsenovi. J. K. Huysmans: z uměleckých kritik. K. B.\nMádl: Mařákovy lepty, Praha 1899. S poznámkami »V.\nSměrů«. Zprávy, soutěže. Bibliografie. OBRAZY:\nJ. Mánes, Babí léto (příloha). A. Slavíček, podzim.\nJ. Schusser. Portrétní studie. F. Bílek. Alegorie naší\ndoby. F. Šimon. Podobizna. M. Švabinský. Perokresba.\nJ. Úprka. Děda. K. Špillar. Studie. J. Kotěra,\nJ. Pekárek a K. Novák. Detail fasady. J. Kotěra. Fasada.\nA. Hudeček. Večer. K. L. Klusáěek. Naše spravedlnost. -\nJ. L. Němec, F. Kafka. Misky, práce k soutěži »V. Sm.«\nPráce zlatnické školy dle návrhů J. L. Němce. (10 vy obr.)\n„VOLNÉ SMĚRY\" ĚS\nHO MĚSÍCE 0 TŘECH TISKOVÝCH ARŠÍCH S BOHATÝM\nOBSAHEM TEXTOVÝM I OBRAZOVÝM A MIMOŘÁDNÝMI\nPŘÍLOHAMI:\nROČNÍ PŘEDPLATNÉ . . . 6 ZL. PŮLLETNÍ PŘEDPLATNÉ 3-40 ZL.\nPOŠTOU 6-40 » POŠTOU 3*20 »\nJEDNOTLIVÁ ČÍSLA PO —\"6 O KR. CENA MIMOŘÁDNÝCH\nČÍSEL V DROBNÉM PRODEJI STANOVÍ SE VŽDY ZVLÁŠŤ.\nOBJEDNÁVKY PŘIJÍMÁ KAŽDÉ KNIHKUPECTVÍ A ADMI-\nNISTRACE, PRAHA-11. V TŮNÍCH Č. 8. *\n\nrv\nN/\nc\nLb=\nUpSiULUří!\n=» ji\n) n\\i\niv\nLI v;\n!N^l\n/>\nD>\nU=7\nTT^JI\nCJ\nCl\nB\n25\nEl®\nar;\n4£&\n®\ntj?&s.í\n\níiě\nM\nEUI\n.w.\nm\n-\nLY-\nr=\n!£w\nOO\nOo\n'ď%\nto\nW\nm\nm\n!!\na\n0\nY/\nř¥\ntf\ni\nO\nÁ's—\na\ni\n■ f ■'\nji\no\nc>,\ns££\n■-'\nv\nc\nO\ny\n77\nE\n-•v\nr\n;\nW!\nW2IL\n2/127&\nm\n7/WA i\nFEllßř™i©¥A TM c C\njp v\n!Y\n31\nDD\nsz\n\\2\na\n¥\nP P . c?\nkrm\nS7</A\no p"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.4", "texte": "JOS. MÁNES.\nBABÍ LÉTO.\nSKIZZA. MAJITEL\nDR. TOM. ČERNÝ\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.5", "texte": "TVÁŘÍ V TVÁŘ IBSENOVI. Bližiti se Christianii, to pro mne znamenalo jedním\nNAPSAL J. HILBERT. ≡ rázným zívnutím odbýti únavu z noci a dáti se, byť\nna hodiny ještě, intensivnímu dychtění. Rytířský, plavý svět švédský ležel za mnou, v neznámý\nnorský měl jsem vstoupiti. Ale nebyly to jeho hory, kterých jsem byl dychtiv; ne moře se\nskalnými břehy, tolikrát malovanými a fotografovanými; nic z krás přírody a ještě méně z děl\nrukou lidských: ty domy, ty kostely, ta divadla, ta dlažba, ty přístavy, to vše, co jest\nvšude z kamene a tak protivně ěeká turistů. Moje zvědavost nese se vždy za lidmi a patřila\njim i tu. Vssávati se do tváří, jež kdekoli od stolu vidím, chytati gesta, chytat pohledy,\ncuknutí ústy, pozdravy, slouchat řečem, jimž ani nerozumím, hledat kmenové znaky, ale pře-\ndevším pak to, co jest pod maskou: věcně zajímavé divadlo, živoucí duše: zde Nora,\ntoho Nora, jemuž platila dobrá polovina mého literárního blouznění z podevadesátých let ;\nměšťanské Norky, tak národně výrazné v dílech své vlasti a tolik svádějící k představě o ne-\nvkusu po svém nejlepším vnějšku. Kdo ví? V tom hmotně i státně malém světě norském,\njak jest podán Evropě jeho autory, jest tolik vnitřního rozpjetí do ducha i snů, takové bo-\nhatství národní psychy, že vynucuje obdiv. Bude mi náhoda přáti, abych se setkal i s ně-\nkterým z jeho duchů? Uvidím největšího, vlastně jediného, jediného zde a jediného mezi dra-\nmatiky světa od doby Shakespearovy? Turistická pověst dí, že denně po sedm let již sedává\nIbsen mezi pátou a sedmou hodinou v Café Grandu, kde i přijímá cizince. Lze lehko dnes\nříci, za jediný řádný pohled do tváře toho a toho velkého mrtvého dal bych nevím co let\nsvého života. Měl jsem horečku, když blížil jsem se Christianii, měl jsem ji po celý den a po\nveěeru, když koneěně nejen viděl jsem Ibsena, ale s ním i mluvil ai dar si nesl z jeho\nměkké, pastorské ruky, bylo mi třeba celé konejšivé krásy severní noci na výšině Oskarsholmu,\nabych utišil své rozžhavené nervy.\nDo okruhu této vzpomínky, již mám potéšení psáti Volným Směrům, patří sdělení, že jel\njsem do Skandinávie skoro přímo z rodiště Shakespearova, ze Stratfordu. Bohatá kniha Bran-\ndesova kreslila mi cestou obraz anglické renaissance kolem obrazu života největšího jejího\npředstavitele, co malé venkovské město se svými památkami tkvělo mi dosud živě v mysli.\nNejen obrazně ale i skutečností leží ono v samém srdci Anglie. Nepatrno dneškem, na obvodu"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.7", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nobklopeno ovocnými zahradami, za těmi lehce\nshrbený lucnatý kraj a klidný neširoký Avon . . .\ntoť Stratford a v něm dosti, co sotva se mnoho\nzměnilo od tří set let. Ven, půl hodinky za\nměstem pak Shottery, s malým domkem Hat-\ntawayové, celým pod svlaccem, pod růžemi,\npod bezem, jakoby zachumlaným v zeleni\na v květech. Srdce se mi stavilo, když z pod-\nkrovní malé ložnice malounký.m oknem za-\ndíval jsem se ven. Na loži za sebou cítil\njsem prostou, zralou, těžkou Annu, jejíž ma-\nlému žití svěřen byl tak veliký skutek. Mohla\nbýti ovšem i jiná, ale byla ona, jíž dáno\nzlomiti pečeť na onom drahocenném tajemství,\njímž jest mladá hruď geniova. Kde já, stál\non. Vstal z lože a, němý, zadíval se v ten-\ntýž milý kraj, na tu zvedlou lučinu s tu\na tam rozhozenou skupinou stromů, kterou\ni já vidím. Stará, známá prázdnota, táž, jež\nvracela se nyní každé noci, byla opět v něm.\nRozevírala se do bezměrna, a nebylo ocím\nuhnutí z ní. Nic, nic, toliko ... ale to jest\nv zadu, ztraceno . . . ztraceno? .. . zapadal\njakýsi vzdálený šumot slov. Jeho vlastní slova,\nslova z večerů lásky, jež nyní tolik pobledly !\nCosi, mimo mysl, rozehnalo se za nimi, a byl\nv tom šum křídel, výskla radost z nalezeného,\nstesklo to po ztraceném, však mísilo se to, trha-\nlo, celé věty vyskakovaly, nové navázaly se\nna ně a vším se rozvlály teď fábory, to slova\nje mají a vším táhla hudba, to duše slov . . .\nOh, hluboká prázdnota tohoto světa, oh, hlubší\nopuštěnost, jež jest mu údělem! Nevěříte:\nne pro trudný stav otce, ne pro nelepší své\nvlastní, pochybné rodiny, ne pro místní strat-\níordskou hanbu, ne pro výprasky od Sira\nThomase Lucyho, a cokoli bylo, co by do-\nvedlo každého vyštvat do světa ale v této\nložnici byl prvý krok a první ona byla, že\ndvacetiletý dal se svou nesmrtelnou cestou.\n* *\n*\nBylo by mi řádnou potřebou vydati se\njednou hodně široce z myšlenek, jež během\nlet z četby i ze sama mého životního zaměst-\nnání nahromadily se mi v hlavě, z myšlenek,\njež bych chtěl krátce nadepsati »0 tragedii«\na byť jenom proto, abych, vydav se ze sta-\nrých, učinil si místo pro nové snad správnější.\nV mysli poraženo ne, to žije ještě důkla-\ndně dál! Nutno se vydat, nutno vyklidit do\nposledního škváru vše stávající, aby mohlo\nO . • r * .. . . . .\nvzrůsti nové. Ale jakkoli bylo\nby mne dnes toto zaměstnání\nsnad tím nejozdravujícím ze\nvšech, jež bych mohl podnik-\nnouti, rozměry článku nedovo-\nlují siře, nedovoluje je cas a\nčtenář i já jsme nuceni, uskrovniti se na\nnejnutnější, co nutno podati ze světa, o jehož\nkrálech dnes spolu hovoříme.\nJediný pohled do podstaty tragedie praví\nnám, že máme tu co ciniti s produktem, jejž\nčlověk si tvořil z cítění a pro pocit své síly.\nNic neznamenají námitky dobrého šosáctví,\nvzpomínajícího slzí a soucitu, jež doznalo\nv nejlepších pátých aktech, půda, z níž\ntragedie vyrostla, řekli bychom její první\norganická podmínka, jest jará chuť výzvy,\njest populárně chuť po pokoušení osudu,\nnepopulárně: osudná podstata síly samé. Chtít\nzakoušeti a skutečně taky zakoušeti. A tato\nradostná chuť, jež vyzývá zlo světa jako svého\nnepřítele, na němž by zkoušela svoji moc,\nmusí býti vrozena tomu, kdo tragedii tvoří,\ni tomu, kdo ji podanou vskutku má zíti. Tvůrce,\nkterý dal tak zoufale se rozkřiknouti přiko-\nvanému Prométheu, až jistě málo soucitné\nOkeanidy se shrnuly pod jeho skálu, byl\nstejně celý muž v tom nesmrtelném lkaní,\nkdy všecko bolí, jako když později tak gran-\ndiosně rebelsky opřel téhož Prométhea milo-\nstivé ochotě Zevově. Jest nutno opakovat:\nz pocitu a pro pocit síly. Musí tak býti stvořen\nbásník a musí býti takým národ, jenž si\ntragedie žádá. Třeba tu silné, tvrdé, mladé,\nnevyčerpané mužnosti na celé čáře.\nJest však ještě něco jiného v tragedii, než\ntato hluboce pod samé základy uložená chuť\npo zápasu, jest ještě její obsah sám a toho\nústřední nerv: myšlénkový problém díla.\nVracejíce se k básni Aischylově, shledáváme,\nže jejím obsahem jest zápas mezi dvěma světy,\nže proti samovládě Olympských stojí tu, opřeno\no věcný Cas, zosobněné osvobození lidstva, že\nnastala pořádná trhlina mezi starým nebem\na novou zemí, a že světová krise jest v chodu.\nStarý, naivní, smyslový názor světa se viklá\na proti němu zvedá se a tycí nový v postavě\nvzdorujícího dobrodince rebela. Opakuji\nto,to slovo rebel, vzbouřenec, neboť ono jest,\nkteré tragedie nese, byť iv nejrůznějších for-\nmách, ale každou dobou obrozeno jeho zna-\nmení na svém cele. A jakkoli z nejvnitřnější\npotřeby Reka musí nutně nastati ve třetím\ndíle tragedie smír mezi Zevem a Prometheem\n(ach, jsou přece oba jenom bozi, byl kdysi\nZev tak drah lidu jako dnes Promethej, co\nhlavního pak, cin vykonán, a pohled věcného\n/ 71\nV /\nČasu leží na obou: což neskloní\nse pod ním Zev ku kompromisu\na moudrý Promethej by neuznal\nmez, jež jest každé síle dána:\nbuď před ní zastavit a celý,\nnebo přes ní a zlomen) ten"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.8", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nPODZIM."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.9", "texte": "J. SCHUSSER\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE.\n\nstarý regim jest notně poviklán a padne pak již brzy pod dialektikou Sokratovou a rozplyne\nse v nic pod světlem Platonovým. Ale s ním i tragedie.\nA tak na tomto starém divadle, od něhož máme pěkný odstup věků, shledáváme, z čeho\ntragedie žije, kdy žije a která jest její doba slávy. Vidíme ji v jejích vrcholcích jako těžký\npolední plod na zvratech dob, jako hlas okolo dvanácté, jenž vytrysk z tihliny starého světa\na věští nový. Šeří se bohům a on jest tu. Má v sobě elementární sílu podvratu a krví\na slzami jsou střísněny jeho tóny. Starým, stuhlým, stojatým řádem světa bylo se jim\nprobiti a o toho lomy se pořezaly. Však padají. Mohou býti ze zla a mohou býti z dobra,\nmy sami kýváme, že jest nutno, aby padly. Poslední bude se zdáti stokrát smutno pro\ntento svět a proti všemu ujišťování Emersonů, leč ono jest a jest zákonem. Jsou mimo dobro\na mimo zlo, neboť jsou mimo meze. A co bezmeznou expansí své mladosti rozbily staré\nřády, padají jako oběti za nové. To jest pak v nich a to jest s nimi, tím jsou tragediemi\nato jest jejich tragedií. Jsou ve dvanácté hodině, mají klid a moudrost veěera před sebou.\nJim v patách jde osvícení a usazení, Plato, osmnácté století, La sagesse et destinée . . . .\nEmerson do Evropy. Konec tragedie! Konec tragedie!\nNež, přes všecku chuť ku zlosti, s níž pozorujeme prošafňování dramatické Evropy,\nbuďme jen šťastni: ta tesknota jest z chvíle, ale den sám jest jeden slib vidoucímu. Ten\ntěžký zápas jedince o sebe sama v sobě samém, jehož jsme svědky i ěinitely, přímo sám sahá\npo tragedii, bude také její, a poskytne ji ještě slávy, že přezáří snad všechny periody předešlé.\nEvropský svět vykazuje dosud tři takové vrcholy tragedie, neboť tři byly světové krise,\njež prodělal. O kořist' první rozdělili se Aischyl se Sofoklem. Čest druhé, cest býti mluvčím"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.10", "texte": "FR. BÍLEK.\nALEGORIE\nNAŠÍ DOBY.\n\nčlověka, který se vynořil z mlh a pout křesťanského středověku nah, divoký, krásný,\nradostný, volný a krutý, člověk vášně, ale hlavně člověk sebe, svých instinktů, svých\npudů, své vůle a své zhouby v nadměrnosti svého života, připadla anglickému člověku\nShakespearovi. Lví podíl třetí doby jest bez odporu Ibsenův.\nMy uvidíme ještě šíře, jaký byl úděl posledního; ale než hlédneme tomuto duchu ve\ntvář duchovní, promluvme si dříve o oné, kterou jsme hledali a nalezli pod verandou\nchristianského hotelu.\n* *\n*\nMenší než Praha a pokud možno ještě špinavější, toť Christianie. Nevím, jest-li tamnější\nmladá a méně mladá inteligence pod nejvýš populárním heslem »Boj o starou Christianii«\nzpůsobila, že zachováno tu snad vŠe, co tvoří tak výlučně opožděný ráz tohoto města, ale\ntolik jest jisto, že by tu pan Mrštík jásal a pan William Ritter by nemusel psáti články,\nkteré jsou více méně zakrytým obdivem své nezištnosti. Mně bylo úzko.\nDnešní Londýn, v nejkrásnějším slova toho smyslu, tkvěl mi před očima jako drahý ne-\nnahraditelný sen. Není sice ještě docela vysloveným, jest jenom jaksi první skizou toho\nbudoucího pravého veleměsta, jak by mělo býti: ve svých širokých rovných ulicích, sbí-\nhajících se ku obzoru v přesných liniích perspektivních, se svými mohutnými, lhostejně\nstejnými budovami, za nimiž však pracuje nejrůznotvárnější život a mezi nimiž se valí:\nnevšímavý a cizí k okolí, mlčící a neproniknutelně hořící osobním zájmem v každém tom\npohybujícím se červíku, jímž jest člověk ... to vše v masse, s očima obrácenýma vždy jen"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.11", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\ndo budoucna, své dějiny spořádány v několika\ngaleriích nebo museích, ale nedusící a neotra-\nvující dnešní život, ovšem tu a tam nějaký\nTower, ale zase jen Tower a ne každá sva-\ntováclavská stodola nad řekou, jež jest pře-\nplněna loďmi s bavlnou nebo petrolejem . . .\nvším tím vyslovující dnešní ráz dnešního světa —:\n6 již v něm žít, jemu patřit, v něm se pro-\nbíjet, v něm se prát o chleba a o uplatnění\na zde býti snad i vítězem ... v kepu, jenž\nmá číslo. Jaký sen ! Jaký sen!\nStarobylý ráz Christianie jest dobře za-\nchován. Třídou Karla Jana, ne výstavnější,\ntoliko že delší naší Spálené ulice, zaěíná\na konci vpád modernosti. Tato ústí na jednom\nze svých konců do parku, v němž jest sně-\nmovní budova a nové divadlo a jakousi sil-\nnicí vystupuje na nevelké návrší s ošklivým\nkrálovským zámkem. Zde čtenář Hamsuna\nbude znaěně sklamán místem, kde v první\nden hladu ztřeštěný rek přepískával svůj oběd.\nPůjde sem okolo Grandu, téhož Grandu, jenž\nv norských románech jeví se jakoby stře-\ndiskem všeho duchovního i pjoltrového života\na patrně jím i jest. Kavárna ve slohu Slavie,\ntoliko že v přízemí, naplněna jistě převahou\ntoho, co se v Christianii válí, co myslí nebo\ndebatuje.\nOpustil jsem ji dříve, než bych se byl\nnadál, když městu jsem se blížil a vyšel ven.\nNebylo lupu. Jakási rozmrzelost se mne zmoc-\nnila, nechuť k tomu nevkusnému, pomalému\na nesympatickému, jež bylo městem a jež\nbylo lidmi, co otázka : jest on, jenž by zajisté\nmně nahradil všecko sklamání, jest on v tomto\nměstě a uvidím jej, kde za jeden den jsem\njiž polovinu tváří znal? Bylo k šesté veěerní,\nslunce lilo teplé proudy, třída Karla Jana roz-\nkopána pro nějaký kanál. Chci na druhou\nstranu přes dřevěný můstek, když z něho\nprávě tváří v tvář mi jde jakýs stařičký pán.\nPohlédnu naň. Ibsen! Ten stařík . . . Ibsen.\nSrdce se přímo smrští, dech se mi zastavil,\nale přes ten náhlý, prudký prochvěv hluboké\núcty, jež zrovna řeže, abych se stavěl lho-\nstejným a lhostejně šel mimo, má zvědavost\nžene mne k drzému, upřenému pohledu do\njeho tváře. Vidím růžově bílou pleť, malý,\ntupý nosík, jak sníh bílé vousy i vlasy, vy-\ntékající z pod cylindru a především fialkově\nmodré oěi, jež ruka chrání před sluncem.\nMinuli jsme se. Není člověka, jenž by si\ntu nevrhl svůj denní pohled po něm. Drobná,\nmalá postava stařeckými, opatrnými kroky\nšine se v před do hotelové části Grandu. Jest\nelegantní, aspoň ostře se odlišuje od vůkolní\nneelegance ve svém pečlivém vzhledu starého\nněmeckého profesora. Cylindr, pod ním široká\nobruba bílých vlasů, žlutý svrchník, jakkoli\njest horko, černé úzké kalhoty starogenerálsky\ndosedlé na botech, černé rukavice v levé,\nv pravé ruce deštník, jenž předchází každému\nvykročení nohy, aby je zajistil . . . jak díval\njsem se za ním, hlavou mi Šlehla básnička\nz druhé nebo třetí obecné školy:\nStařena slepá z kostela kráčí,\ncestu si berličkou hledá a značí\nTa malá drobná postava jest tedy, která\npo padesát let kryla nesmírné výlohy, jež\nbyly geniovy.\nJeště jednou on, opraven i doplněn z blízka.\nHotelový dvůr pokryt několika plochami\ntrávníku, tím a pak něco květinami a oleandry\ntvoří hotelovou zahradu. Deset, dvanáct rudě\nnatřených rákosových židlí rozestaveno jest\nv ní. Kolemkol vysoké stěny, pravidelně pro-\nlámané okny, po jedné straně polokrytá ve-\nranda. Chlad a ticho. Jen malá, ve středu\nzahrádky stojící fontána ěvachá do něho roz-\nplesklými kapkami, jež na metr nad hladí\nklopí se z úzkého praménku.\nSám tu s malou skleniěkou něěeho zeleného\npřed sebou, v rukou Svenska Aftonbladet,\nsedí Ibsen. Klobouk sňal. Vypadá statnější\nnež na ulici, neboť vrchní část těla s hlavou\nstaré, bílé, mrzuté kočky jest ještě pevná.\nZvláště v profilu, kdy jeho malý tupý, trochu\nzvednutý nosík sebou tvoří linii obličeje, toto\npřirovnání se přímo nutí. Levý koutek úst\nláme se kolmo dolů rys, jenž jest ze sa-\nmoty, z hořkosti, z pohrdání a zajisté neméně\nz úsilné práce. Rty uvykly býti pevně, na\nširoko sevřeny. Celo, nyní vysoko holé, jest\nmohutné. V pohybech jakási slavnostnost, tlu-\nmená tichou tíhou stáří.\nSvětácký, krásný Ital, uvedený Norem, při-\nsedá po obřadném přijetí se strany Ibsenovy.\nMluví se italsky, to jest, hovoří Ital, co Ibsen\nnaslouchá, usmívá se a jen tu a tam s jakýmsi\ntónem bázlivosti nebo sevřenosti promluví ně-\njaké slovo. Návštěva trvá asi čtvrt hodiny,\npak poroučení se nejvýš obřadné Ibsen\nvstává. Za krátko na to stojím mu tváří\nv tvář já.\nBrand byl jím zajisté, sestárlý Ros-\nmer jest tu dnes. Vidím v jeho rysech i stopy\nSolnessa, té poslední silné masky, v kterou\nIbsen stáhl svou tvář, ale jsou tu jen roz-\nměklé, chabé její zbytky. Sigurd byla první\nskiza vlastního portrétu, Rosmer jest dnešku:\nrek s hlubinami snílka, čistý a naivní, nádech\nbojácnosti z odloučenosti svého snu na všem,\nco jest vnějšku, na mluvě, na pohybech, na"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.12", "texte": "FR. ŠIMON.\nPORTRÉT.\n\ncelém styku vážném až do slavnosti, hračka ženy, jež ji usmrtila svou ušlechtilostí, sestárlá.\nHlas se maže a bojí. To známé tiché zajíkání severu změnilo se tu v jakýsi širý ostych\nvšeho hlasu. Snad příliš mlčel. Byl bych si tolik přál dáti se protíti tím jeho ostrým po-\nhledem z fotografie a sám pohlédnouti do něho ale na oěích, které se tak po mně\nobracejí, jsou zvětšovací skla, jež pomáhaly při ctění večerníku, a já vidím jen dvě roz-\nmazané hluboce modré skvrny.\nTeprve po velkých hodinách, když nastala ochablost a nepřemožitelné zívání mne zachvá-\ntilo, poznal jsem, jaké bylo napjetí čivů, jež jsouce v bílém žáru domnívaly se tak\nuspokojivě chladně vnímati, co smrtelného měly před sebou.\nNe ten clověk-umělec, stojící na rozhraní šestnáctého a sedmnáctého veku, z krve, kterou\npo generace čistil vzduch venkova, z národa, jenž stával se právě velmocí, roztahuje svá\nramena kolem kol i po sotva nalezených světech, vítězný, bohatnoucí a znovu dobývající\na konečně z lidstva, včera obrozeného —. Mladý svět novověku byl, jenž svým oběanem\nzval Shakespeara. Co zápasilo z křesťanství byla už jen chtivost světské moci: člověk sám stál\ntu prost a svoboden, jeho rozum, jeho duch, jeho instinkty, to vše, co trpělo a krsalo pod\ndrezurou nebo bludy středověku, vyhouplo se nyní do slunce naho a pružno jako v první\nden. Ohromné dědictví z první říše Evropy padlo mu v klín. Lačný duch vrhl se na ně\na rychle, ráz na ráz, zmnožil je k překypujícímu bohatství poznání. Aco nebe ztrácelo\npříslušníků, země nabývala hrdin. Itálie byla právě vydala svých osmdesát let krásou a krví\nstřísněného života. Michel Angelo zemřel v roce narození Shakespeara. Nyní rozkvetly Spa-\nněly, rozkvetlo Holandsko, pukala Frarcie a Anglie překypovala silou a mládím. Všeobecná\nexpanse života nastala a uprostřed ní stál on. Právě dočetl italskou novelu, nebo hru některého\nsvého předchůdce: jaká to věcně se opakující tragedie do bezměrna vypjaté osobnosti jest\nten lidský život! Byla kolem, opakovala se denně, díval se na ni stokráte, jak dála se hrou"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.13", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\n\nv jeho nitru pod tím klidným, šírým pohledem\njeho rozumu. Toliko . . . tolik jest jisto: ta\nkronika, ta novela, ta hra jsou bídně psány.\nVnořit se v ní, vssát, vpít a pod hlubinami\ndát se rozestřít svému klidnému jasu, aby\nna jeho hladi, cele posvíceno, teprve dobře\nvyniklo to veliké divadlo krve oh král, oh\nšašek, oh hrobník, princ, matka, panna, člo-\nvěk, příroda, sen, smích, pláč, naděje, touha,\nláska, ctižádost, všecko, všecko, jak se tycí,\njak se ze sebe zvedá, jaké rozpjetí za mocí,\nza trváním, za věcností ... na spánku, jenž\njest kolem kol! Alle, především, jaký po-\nhled! Novela padá z ruky.\nZrak básníkův, jak krásným šílenstvím,\nod nebe v zem, od země k nebi bloudí,\na obraznost, jak stělesňuje zjev\nneznámých věcí, péro básníka\nz nich tvoří postavy a místní byt\na jméno dává větrnému nic.\nTak vznětlivá jest mocná obraznost,\nže, chtějíc chopit radost nějakou,\nhned chápe posla této radosti.\nLee na dně té jasné širé duše, pod tou\nhladí, po níž smekají se jevy skutečnosti\ni fantasie, aby na ní byly zachyceny v liniích,\njak je krása všech věků nesnila, k plastice,\njakou život nedosáhne, a k výrazu, jenž ne-\nzdá se ani býti z lidských úst na dně té\njasné, širé duše jest ticho, že by jí je mohl\nBůh závidět.\nNe tento clověk-umělec, syn jiné doby\na jiný v sobě jest duch, který nás laskavě\npřijal ve své tvrdé vlasti. Co společného má\nse Shakespearem, jest jen ta jará chuť po"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.14", "texte": "J. ÚPRKA.\nDĚDA."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.15", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nzápasu se stojatými mocnostmi života. Ale\nnení doba královských ctižádostí, jež by vy-\nvolávaly války. Není té nadměrnosti pudů\na vášní, aby hnala jedince do osudného roz-\npjetí nad vášně a pudy jiných a do zápasů\ns nimi. Člověk značně schladl za ta tři staletí\na dějiště jeho života mizí ze světa, který se\nstává lhostejně státním. Propadl se do nitra,\ndo nervů, do svědomí, do svého rodového\ni tisíciletého dědictví, do svých strašidel a tam\npodniká boj, tam jest zápas, brzy vítězný,\nbrzy osudný, ale vždy za světlem, za pravdou,\nza svobodou a hlavně za sebou samým, za\nsebou novým, se sebou za sebou obrozeným,\nI jeho obraznost jest tak vznětlivá, že, chtějíc\nchopit radost nějakou, hned chápe posla této\nradosti; leě radost jest z jeho nitra a posla\nchápe dle obrazu svého. Dobře sestátněná,\nměšťansko-iístavní společnost ovšem se za\nboje zvíří, neboť, nakukujíc v něj, správným\ninstinktem vytuší, že tu může jiti i o ni, o její\nklid, o její usazení, že z něho může býti vy-\ntržena do podobného zápasu, poznávajíc v zá-\npasníku svého ělověka a hůře: mocného vrstev-\nníka svých dětí co ten zase, sám sebou\nv rozporu, jak snadno »nesáhne po hromu«\na nerozežene se po ní svými nejsmrtelnějšími\nblesky Lee bylo by chybou, považovati jej\nza jakéhosi reformátora-odborníka spoleěnosti,\nza níž by stál. Jest před ní a patří sobě,\na co do ní zpět zuřivě bije, jde v podstatě\no něho sama. Buduje říši ale rozumějte,\nbude to třetí říše. Sám ve své době prvním\nslovem toho ohromného procesu, jejž nejno-\nvějších sto let v sobě vede, jest také vždy\nprvním zápasem za ně: na špici všeobecné,\ntěžké, loudavé práce na novém ělověku pra-\ncuje on na sobě.\nLeben ein Krieg mit den Wichten\nin unserem Herzen und Hirn.\nDichten sich selber richten\nmit unbefangener Stirn.\nA zde hledli jsme Ibsenovi ve tvář a tato\ntvář jest tváří nejdrazší přítomnosti.\nNuž, tento osobní zápas za člověka svo-\nbodného v sobě a svobodného k celku, za\ntoho občana budoucí třetí říše, jejímž svazem\nmá býti právě tato komplikovaná svoboda,\njejímiž dozorčími orgány bude pravda, a je-\ndiným zákoníkem zodpovědnost sobě samému,\nten zápas hluboko ponořený do člověka, vy-\nvolal ovšem vlastní nový pojem tragiky, již\ndlužno nazvati Ibsenovou. Bylo o ní u nás\nřeěeno: »Ibsenovi lidé netrpí nadbytkem\na přílišností, nýbrž nedostatkem a slabostí.\nVědí, co by chtěli dělati, co by měli dělati,\nvšak namířili dále, nežli stačí se vzepnouti.\nA to jest tragika dnešního člověka, ta jeho\nosudná neschopnost povznésti se k důslednosti\ncinu na úroveň svého chtění a svého určení\nsvého životního úkolu.« Vážená slova,\nk nimž však třeba dříve říci ne, než potom\nřekneme ano. Ne, neboť tato tragika, do slova\nona, jest již tragikou Hamletovou a tedy po-\nctivě tři sta let stará. Takovou neschopností\npovznésti se činem na úroveň svého chtění\ntrpěl a padnul on zde Ibsen by byl\npozdním nálezcem. Ano, tito lidé nestačí, aby\nse povznesli k důslednosti chtění činem, lec\noni nestačí ku svému životnímu úkolu ne-\ndostatkem novým, jejž stará tragika neznala.\nTento nedostatek pak není jenom v mravních\nsilách, jako u Hamleta, ale nedostatkem sama\nfysiologického útvaru Ibsenových lidí. Ne je-\nnom s předsudky mají tito lidé co ciniti, jež\nnezmohou a které je porazí, ne jenom jejich\nmravní síla jest menší jejich chtění, ale to\njejich chtění samo, ty jejich síly samy, ty je-\njich předsudky, celý ten zápas za ělověka\nnového děje se v rámci ělověka věěného.\nOmezeným a osudným dějištěm duchovního\nosvobozování jest omezená, osudná smrtelnost\nlidská. Taková jest pak slabost Alvinga, toť\nnedostatek Rebbeky a Solnessova závrať, byť\nv pozadí sesymbolizovaná, jest téhož původu.\nMyšlénka, touha, cit, chtění, strašidla, bůh\nví kam napjaty, nejsou něěím o sobě, co by\nsamo rozhodovalo o cinu člověka, nýbrž ně-\nčím úzce spjatým s kterýmkoli uzlinnným\nútvarem mozku nebo pohlavních nervů. Zde\njest mez ... a věěná. Poznatky vědy daly\njí vyslovené, chladné obrysy. Sklamaná zása-\ndovost mluví o slabosti.\nTo jest tragika Ibsenova a to jest tragika\nnás všech.\nNež v tomto člověku věcném nový člověk\ndotvoří se přec. Jako Shakespearův z pout\nn mlh středověku, on vynořil se z pout stát-\nních útvarů a z mlh lživé morálky, nah v sobě\na ku životu svému. Vše v něm jest nových\nsil a vše staré svírá. Prudký, bezohledný indi-\nvidualism jej zachvacuje a ať mužem, ať že-\nnou, on chce jej stejně bezohledně žiti a\npadá. Má pravdu, my jsme s ním, ale my\npřece kýváme, že jest nutno, aby padl. Ne-\nsmírný smutek se nás zmocňuje nad omeze-\nností lidské bytosti, lec přisvěděujeme. Co\nciniti. Za nás i budoucí! Za nové řády ! Za\nty, jež nebudou mrzkým sevřením člověka, ať\nsobectvím celku ať chatrností jeho života, jako\ndosud ! Již budou na pravdě, na svobodě, na\nzdraví zbudovány a nebudou urážeti nikoho\ndůstojnost! Ale hlavně, jež zvány řády, bu-\ndou vlastně harmonií, budou ji mezi možností"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.16", "texte": "K. ŠPILLAR."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.17", "texte": "ARCHITEKT JAN KOTĚRA\nSOCHAŘI J. PEKÁREK A\nK. NOVÁK. DETAIL FASADY.\n\na mezi vůlí, mezi duchem a tělem, mezi svobodou mojí a svobodou druhých, mezi zákony\njež uznávám a mezi životem, jenž, když mi dán, musí býti správy mé. Za tuto říši! Za ni!\nKéž nejdříve! A pak, v ní, tomu, kterýž uložil celý svůj dlouhý, drahý život do jejích\nzákladů, své myšlénky učiniv svory, svou krev tmelem jejich, tomu nechť v ní zahoří zá-\npalné oběti na vše casy a ve vděčnou paměť!\nOstatně, casy zajistil si on již důkladně sám."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.18", "texte": "JAN KOTĚRA.\nFASADA DOMU NA\nVÁCL. N. V PRÁZE.\n\nZ UMĚLECKÝCH KRITIK\nJ.K.HUYSMANSE\n\nImpressionismus je hnutí náleže-\njící dnes historii; celé současné\numění z něho vyrostlo a děkuje\nmu za nesmírně mnoho. Také se\nto všude vděčně uznává; obrazy\nkdysi kaceřované se kupují za veliké\npeníze pro státní gallerie, vůdčím\nmistrům věnují se monografie, a celé\nhnutí má už několik historiků.\nZ nejblíže přístupných je to jako\nvždycky Muther, který ve své vý-\ntečné »Geschichte der Malerei im\nXIX. Jahrhunderte« celou periodu\nvy svět luje a skizzuje profily hlav-\nních zákopníků : Maneta, Degase,\nRenoira, Pissara, Claude Moneta.\nMyslili jsme, že by nebylo ne-\nzajímavo vybrati něco z historie\ntohoto hnutí, a sice z boje samot-\nného. Po boku výtvarníkům stála\ntehdy hrstka mladých literátů,\nkteří si získali svou neohroženou\nkritickou činností hezkou část zá-\nsluhy na konečném vítězství. Po\nManetovu příteli Zolovi a po Du-\nrantym, slavném »kritiku avant-\npřišel časově mladší J o r i s\nKarl Huysmans, romanopisec\ndnes světového jména, a jeden\nz nejbystřejších uměleckých kri-\ntiků, co jich kdy bylo. Svoji cam-\npagne kritickou vedenou v několika\nčasopisech pro svobodu mladého\numění a proti officielním pámbíc-\nkům vydal v knize L'art mo-\ndeme, která s druhou její knihou\nCert ai n s patří k nejzajíma-\nvějším francouzským publikacím\ntoho druhu.\nNejsou to přirozeně klidné, de-\nfinitivní úsudky historikovy, který\npo letech s uzavřenou uměleckou\nperiodou chladnokrevně účtuje ; jsou\nto naopak vášnivé výpady tempe-\nramentního bojovníka v první řadě\na raději ještě před šikem. Nám\nje dneska lehko korrigovati, kde\nbylo snad přehnáno, a není to po-\nslední zájem takové retrospektivní\nlektury.\nNenapadá nám tedy říci dnes:\nano souhlasíme tady s každou čár-\nkou, a tak a nejinak se má psáti\nkritika. Dokonce ne. Tak psáti"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.19", "texte": "A. HUDEČEK.\nVEČER."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.20", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nkritiku si, mohl dovoliti právě jenom Huysmans,\njiný to po něm nedovede; a jako vzbuzuje\nnáš obdiv dnes jeho nesmírná kritická by-\nstroduchost téměř všechny jeho úsudky\nse potvrdily, tam, kde odsuzoval, téměř na-\npořád (až snad na Puvis de Chavannes a\nBastienLepage), a ještě více, kde upozorňoval\nna mladé talenty (všechny impressionísty, Rolla\nThaulowa, Boldiniho, Odillon Redona) tak\nsvrchovanou úctu budí divoké zrovna pře-\nsvědčení, které cítíte za každou jeho řádkou,\njeho poctivost a nejkrajnější pravdomluvnou,\nodvaha, temperament, s jakým za svoje zásady\nbojuje. Jemu jde vždy jen o věc, nikdy o osobu ;\nstrhá i Maneta, není-li uspokojen jeho prací,\na před prostřednostmi do nebe vynášenými\nofficielní kritikou vybuchne jeho »zbožné záští«,\njak sám po Baudelairovi říká, jako láva. Tu-\ncítíte všude člověka, který bojoval svůj boj\ns tělem i duší; a patřilo k tomu kus sta-\ntečnosti r. 1879 ve Francii postaviti se tak\nbezohledně proti nejslavnějším mistrům, Cabane-\nlovi, Bonguereauovi, Detaillovi atd.\nHuysmansovy kritiky nezůstaly také bez od-\nporu, ba redaktor Voltaira byl nuceu po-\nstaviti mu po bok ještě druhého »Saloniera«,\naby spravoval svými náplastěmi aspoň nejbo-\nlavější rány. Byl to zkrátka pravý veliký boj,\nz něhož vzešlo osvobození celého dnešního\numění. Ale tento historický moment je skoro po-\ndružným důvodem, proč dneska překládáme\nHuysmanse. Vlastně proto, že je to právě\nHuysmans ; zdá se nám, že čisti ty jeho vý-\nbuchy hněvu i radosti nad opravdovým umě-\nleckým dílem je v našich poměrech skutečným\nosvěžením. A jeho knihy přes všechnu svou\ncasovost zůstanou mnohými svými stránkami\nv\nvždycky svrchovaně aktualni. Ctěte v Čer-\nta in s kapitolu o amateurství, z L'art mo-\nderne passus o »modernosti« s Fromentinovým\nvýkladem; vizte, jak z požadavků, jež staví\nna chápání ženského aktu, je splněna do dnes\nsotva první polovice (akt v plein-airu), atd. atd. ;\nvždycky odlišíme-li věci dnes už překonané,\nzůstane ještě dost popudů ku přemýšlení.\nA třeba byly jeho názory s našeho dnešního\nstanoviska i jednostranné, jsou ve svém směru\nvykrystalisovány tak dokonale a vysloveny tak\nplně a přesně, že mohou platiti za typické.\nA jakým stylem vysloveny! Již ten je požitkem,\nten nepřeložitelný, sopečný, svrchovaně ma-\nlebný, beroucí výrazy ze všech slovníků, a při\ntom tak dokonale jasný styl. Huysmans je ve\nsvém slohu stejný impressionista jako mistři,\nkteré miluje. Neznám popisu vystihujícího doko-\nnaleji dojem i technické stránky obrazu než jeho\npopisy obrazů Degasových, Turnéra a Goyy!\nTyto stránky činí ovšem překladateli nej větší\nobtíže, a tak tento poslední požitek dostane\nse našim čtenářům přese všechnu naši snahu\nsilně seslabený.\n\nPřekladatelé.\n\nZE »SALONU R. 1879«.\n\n(MODERNOST\nV UMĚNÍ.)\nPřed několika lety jistý cizí umělec prochá-\nzeje se po výstavě s p. de Neuvillem potkal\nFromentina.*) Pan de Neuville odešel a mezi\noběma přátely se rozpředl hovor o »modernosti«.\nPosluchač stenografoval svrchovaně zajímavá\nslova, jež následují:\n»Ta vaše modernost juž mne dopaluje,«\nzvolal Fromentin. »Toť se rozumí, že má malíř\nmalovat svou dobu, to vím; ale má spolu se\nzevnějškem, s dekorací, s figurami vyjádřiti\njejí mravy a city, a to dříve než kostýmy a\npříslušenství. Ty věci přicházejí až ve druhé\nřadě. Nikdo mne nepřesvědčí, že žena, která\nčte psaní a je oblečena do modrých šatů, dáma,\nkterá se dívá na svůj vějíř a je oblečena do\nrůžových šatů a děvče, které se dívá na oblohu,\njestli neprší, a je oblečeno do bílých šatů,\npředstavují zajímavé stránky moderního ži-\nvota .. . Deset fotografií z kteréhokoli alba\npodá stejnou summu modernosti, zvláště proto,\nže ta dáma, slečna nebo děvče nebyly za-\nchyceny při činu, ale byly přivedeny do\natelieru a tam oblečeny do dotyčných šatů,\naby představovaly moderní život po pěti fran-\ncích za seanci. Je to právě tak, jako kdybych\njá byl vzal prodavače datlí z ulice Rivoli,\nkdybych mu byl vrazil do pracek ěibuk a paK.\nbyl maloval alžírský život dle toho tunisského\nžida. Je to stejně hloupé! Kde je moderní\nživot ve všech těch obrazech, které by byl\nkrejčí Worth také namaloval, kdyby měl ná-\nhodou malířský temperament?\nOh, život, život! lidé jsou tady; smějou se,\nkřičí, trpí, baví se, a malíři je nemalují! Já\nbyl člověk kontemplativní, a šel jsem do Orientu,\ndo krajů klidných a velikých, k životu primi-\ntivnímu. Kdybych mohl začíti život znova,\npracoval bych snad jinak; ale nicméně, já vy-\njadřoval vzhledy a vášně, poslední záblesky\nvelikosti vymírající rapy, a to také náleželo\ndo mého století; já aspoň neutratil život malo-\nváním věcí neživých.« Pak po několikaminu-\ntovém mlčení počal Fromentin znova:\n»Nechci tím říci, že musí být člověk kdo\nví jak duchaplný, ale má viděti duši věcí,\nkterá je nesmírná a řine ze vší přírody jako\nvoda teče z vodovodů; ale jen se podívejte,\n\n*) Jeden z nejlepších malířů-orientalistu své doby,\nje zároveň autorem jedné z nejduchaplnějších knih\no starém hollandském umění (Les maítres ď autrefois)\na výtečného cestopisu po Sahaře."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.21", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\njak jsou hloupí tito malíři modernosti. Byl jsem u jednoho z nich asi před týdnem. Přijde\ntam s malým usmrkánkem z předměstí děvče asi dvacetileté, vzezření uličnice, hezká jak jen\nněkdo může být, s troškou tmavých pruhů pod očima ! nádherná, člověk, který umí »vidět«,\nby se byl rozplýval. Malíř ji nechá umejt, kluka všoupne do kouta, hodí na milou poběhlici\nsametový šat, vstrčí jí do pracek bibelot, a z fabričky, která by se byla tak dobře dala\nmalovat jako fabrička, udělá dámu prohlížející chinoiserii! Modernost, mladý příteli, moder-\nnosti! Měl jít k opravdové dámě, když chtěl malovat velkou dámu!«\nNemám téměř, co bych připojil k předcházejícím poznám-\nkám. Ne, moderní malíř není pouze výtečný »krejčí«, jako\nna neštěstí většina těch, kdož pod záminkou modernosti balí\nmannequiny do různobarvého hedvábí, ne, nelze malovat sou-\nčasníky dle najatého modelu, který posuje stejně na velké dámy\ni na nejnižší děvky, a hlavně v tomto ohledu stojí dle mého\nmínění dobří impressionisté nekonečně vysoko nad malíři\nvystavujícími v officielních salonech. Z nevěstky je cítit ne-\nvěstku a z velké dámy velkou dámu; a k vůli tomu není\nnutno namalovati, jako to udělal nebožtík Marchal, Pe-\nnelopu a Frynu, jednu šijící v šedých skromných šatech,\ndruhou stavící na odiv své plné prsy v černých sametových\nšatech silně vystřižených. Talentovaný člověk byl by je udělal\nstejně oblečené od téhož slavného krejčího a různá jich raca\nby byla nápadná i pod tímže brněním.\nVezměte za příklad některý obraz p. Degase, a vizte, jestli\nten se obmezí na to, aby se ukázal výtečným '»modistou«,\njestli mimo svou velkou obratnost v podání látek vám ne-\ndovede postavit na nohy stvoření, jehož obličej, postava\na gesta mluví a říkají jasně, čím jest. On maluje taneč-\nnice. Všechny jsou jistě pravé tanečnice a všechny se odli-\nšují způsobem, jak se cvičí ve své práci. Podstata každé\nvystupuje jasně, nervosnost děvčete, které je nadáno instink-\ntivními pironettami a ze které se stane umělkyně, odráží se\nuprostřed toho stáda ženských athletů, kteří musí vydělá-\nvati svůj denní chléb pouze silou svých nohou. Tak jaké\nje a hlavně také bude, impressionistické umění ukazuje velmi\npronikavé pozorování, obzvláštní a velmihlubokou analysu\ntempeiamentu, které předvádí. Přidejte k tomu úžasně správné vidění barvy, opovrhování\nkonvenčními prostředky, děděnými od staletí a určenými k vyjadřování jistých effektů světla,\nhledání plin-airu, skutečného tonu, života v pohybu, široké vedení štětce, stíny malované\nbarvami komplementerními, hledání celkového dojmu dosaženého velmi jednoduše a máte ten\ndence umění, Jehož byl p. Manet, který vystavuje nyní ve výročních salonech, jedním z nej-\nohnivějších původců.\nLetos přijali p. Manetovi obě plátna. Jedno, nazvané Ve ski en niku*), představuje\nženu sedící na zelené lavičce, která poslouchá pána nakloněného přes opěradlo téže lavičky. Ze\nvšech stran velké rostliny a na levo červené květy. Žena, trochu upjatá a snící, oblečena\ndo šatů, které se zdají udělány velkými tahy štětce, jako na rychlo oho, ale zkuste to po\nněm! a které jsou nádherný kousek provedení; muž s obnaženou hlavou, se světlem hraiícím\nsi na cele, poskakují-\ncím sem a tam, do-\ntýkajícím se rukou\nudělaných několika\ntahy štětce a drží-\ncích cigáro. V té\nposici, v tom zapo-\n\nDLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE.\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY V PRAZE.\n\n*) Je nyní tuším\nv Berlínské obrazárně;\nreprodukce v »Kunst\ntur Alle«"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.22", "texte": "K. L. KLUSÁČEK.\nNAŠE SPRAVEDLNOST."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.23", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nmenutí se v hovoru je tato postava skutečně krásná: flirtuje a žije. Vzduch v tom proudí,\npostavy se odrážejí obdivuhodně od té zeleně, která je obklopuje. Je to dílo moderní, velmi za-\njímavé, bitva podniknutá a vyhraná proti naučeným formulkám, jak malovati slunečné světlo, jež\nnebylo nikdy studováno dle přírody.\nJeho druhý obraz, V člunu,*) je rovněž zajímavý. Voda silně modrá přivádí v zoufalství\npořád plno lidí. Že nemá voda tu barvu? Ale pardon, má ji v některých momentech, jako má\ntony zelené a šedivé, jako má reflexy barvy chrastavce barvy kamzicí, břidlice a jiné a jiné.\nByl by přec už cas, aby se lidé odhodlali a dívali se trochu okolo sebe! Ato je právě\njedna z hlavních chyb současných krajinářů, že přijdou před řeku s hotovou už napřed for-\nmulkou a neuvedou ji, nebe, které se v ní odráží, břehy, které ji vroubí, hodinu a roční\nčas v okamžiku, kdy ji malují, v nutný sou-\nzvuk, který je v přírodě vždycky. P. Manet\nnepodléhal, chvála bohu, těm předsudkům ni-\nkdy, které se tak pitomně ve školách udržují.\nOn maluje, zkracuje ji, přírodu, jaká je a jak\nji vidí. Jeho modře oblečená žena sedící v bárce\npřeříznuté rámem jako v některých tiscích ja-\nponských je dobře posazena, do plného svčtla,\na odráží se energicky rovněž jako bíle oděný\nveslař od silně modré vody. To jsou obrazy,\njakých bohužel! najdeme málo v tomto nudném\nSalonu!\n\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY DLE NÁVRHŮ\nJ. L. NĚMCE.\n\nMAŘÁKOVY LEPTY. NAPSAL\nKAREL B. MÁDL.\n\nKdyž jsem\npřed několika měsíci psal zde o Juliu Ma-\nřákovi, pomlčel jsem o jedné stránce jeho\nčinnosti docela. Poněvadž jsem nepsal životo-\npis a nešlo mi o úplnost dat, mohl jsem si\nmalou kapitolu ponechati pro chvíli jinou, snad vhodnější. To jsem arci netušil, že smrt mi-\nstrova přivodí tuto vČasnost dříve, nežli se kdo naděje. Teď jest ovšem na čase, abych\ndoplnil obraz jeho umělecké práce a nenechal zapomenouti docela na onu jednu stránku, na\nníž nyní juž nikdo nevzpomíná. Mistr sice sám na ni ne-\nkladl velké váhy, ba dokonce i nerad o ní mluvil, neboť se\nk ní táhly asi málo příjemné vzpomínky životní, ale proto\nještě není ona práce bezvýznamná, pro něho i pro nás. Titul\nstatě praví, oc tu jde O Mařákovy leptané rytiny, akvaforty,\no práce u nás nepovšímané a skoro neznámé. Velikým ne-\nprávem. Juž proto, že mnohé listy jsou samy o sobě díla vy-\nsoce pozoruhodná, poetická a silná, která zabezpečila J. Ma-\nřákovi v dějinách grafických umění našeho věku místo velice\něesíné, a také proto, že Jul. Mařák byl poslední ze starší\něeské generace, který jehlou kreslil a lucavkou leptal a že\nv posledních letech na akademii i některým z nejmladších\ndal aspoň první návod, kterak připravit měděnou desku k tisku.\nJestliže tedy v novém pokolení českém leptaná rytina znovu\nožije, nesmí býti zapomenuto, že Mařák také pro ni konal\npřípravy, a že jest on můstkem spojujícím starší české rytce\ns budoucími novějšími.\nStarší čeští akvafortisté vymřeli do jednoho. Všichni byli\njako Mařák malíři, kteří ob cas se schýlili nad pocerněnou\ndesku měděnou a ostrými skřípajícími jehlami na ni rychle\nnačrtávali kresbu k tisku. Technika v základech není obtížná,\nvyžaduje jenom dobrého kreslíce, zkušeného leptaře a doved-\nného tiskaře. Oproti mědirytině, přísné a tuhé, hovoří lept\n\n*) Reprodukován v Mutheru."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.24", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nvolně a lehce, malebně, šťavnatě. Mědirytina jest aka-\ndemickou přednáškou a interpretací, lept salonní a\nvtipnou rozprávkou, barvitým sdílením vlastních\nmyšlének. Celé nové hnutí akvafortní vyšlo také\nz atelierů malířských. Romantikové, muži barvy a\nnálady, je započali, moderní realisté a idealisté je ženou\nrychle v před.\nKdyž Mařák opouštěl Prahu, byla Jednota výtvar-\nných umělců již rozpadlá as ní zašel i program\njejí, udržeti uměleckou reprodukci v Cechách na\nživu. Leptané listy Jos. Hellicha a B. Havránka\nv jejích výroěních Albech jsou svědky tohoto po-\nkusu. Dva, kteří chtěli býti mědirytci, byli již ve\nVídni: Jan Zítek a Jar. Leop. Schmidt. Trvám, že\ntento přivedl Mařáka ku kovové desce. Byl sice\nrytcem, ale techniku leptání jistě znal jako každý\nmědirytec. První řada Mařákových leptů koněí, když\nL. Schmidt odchází jako státní stipendista do Pa-\nříže a když se Mařák znovu chopil jehly, provedl\nse Schmidtem společně velkou reprodukci »Sou-\nmrak« dle H. Knorra pro vídeňskou Krasoumnou\njednotu roku 1875. Všech leptů Mařákových je něco přes dvacet. Číslo nemohu přesně stano-\nvití. Shledal jsem jich 25, ale neodvažuju se tvrditi, že jsou to všechny, které provedl.\nVětšina z nich shledala se v mistrově pozůstalosti, ale ve vídeňských sbírkách jsem nalezl\nještě jiné. Tvoří toto dílo tři skupiny docela zřetelně od sebe se odlišující. První jsou nevelké\nlepty vzniklé mezi lety 1858 a 1861. Na každý rok připadá po dvou listech.\nJsou velmi vzácné a patrně jen v nepatrném poětu dostaly se do oběhu; nemají ani písma,\ntitulů, ale všechny jsou za to originály v pravém smyslu. Mařák leptá pouze vlastní studie a\nkomposice, vlastní kresby, nebo dle vlastních obrazů. Tenkráte je výlučně paintre-graveur.\nPočíná týmž rokem, kdy ve Vídeňském albu uměleckém vyšla velká subtilní akvaíorta B.\nHavránka, jeho nejlepší lept: »Partie ze starého židovského hřbitova v Praze« a Schmidtova\nreprodukce rytá a leptaná, dle F. Dobyaschofskyho »Rodina římských lupičů«. Jul. Mařák\npočíná studijními listy ne-\nvelkých rozměrů a konci\ntoto období většími lesními\nkomposicemi. O kresbu tu\nnešlo. Bylť on již tehdá\nkresliěem vynikajících kva-\nlit, zabraný do detailního\nstudia rostlinné přírody a\nv mnohém ohledu, po for-\nmální stránce, s tehdejším\nHavránkem příbuzný.\nVšechny listy této první\nskupiny jsou proto doko-\nnalé kresby, peělivé, svědo-\nmité a zevrubné. Jsou to\nhouštiny lopuchových listí,\nporostlých břehů, křivola-\nkých pňů a řídkých, ale\ndalekosáhajících a hluboko\nse sklánějících větví. Jsou\ntu také pohledy do hloubky\nlesa, kde mohutné duby\nve skupinách stojí, vzhůru\nsepnou, kde jejich koruny\nse mísí s úponkovitou\n\nDLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE.\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY V PRAZE."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.25", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nDLE NÁVRHŮ J. L. NĔMCE.\nPRÁCE ZLATNICKÉ\nŠKOLY V PRAZE.\n\nhustou změtí ze země k nim dosahující a jsou\ntu také tiché pohledy na venkovské chalupy\ndoškové a v dálce rozložené vísky.\nNa listech z roku 1858 a 1859 je vše\nv jednom tonu, v popředí, bez hloubky, nebe\nje čisté a prázdné. Působí jako jemné péro-\nkresby bez mas a zvláštních efektů světelných.\nAle dva lepty z r. 1860 jsou již práce roz-\ntomilé. Velký list, dle vlastního\nobrazu »Hloub lesa« je práce sice\npodobného karakteru, ale složitá\na energicky vedená. Hmoty stro-\nmu a křovin počínají se rozestu-\npovati. A miniaturní lept prove-\ndený v květnu téhož rokuje de-\nlikátní práce, jemná a půvabná\njako lept kteréhos starého Ho-\nlanďana. Listy z roku 1861, ze-\njména velký obraz dubového\nlesa z Rakovic, jich nedostihují.\nLeptání samo se nezdařilo, mno-\nhé vypadlo ploché a mrtvé.\nMařák odložil jehlu na mnoho\nlet a když ji zase vzal do ruky\nobjevuje se v docela nové\ntvářnosti. Z kreslíce stal se malíř, k formě,\npřidal mocnou malebnost světla. Mezi tím do-\npracoval se širokého názoru na krajinu, pro-\nhloubil se poeticky a zmohutněl v podání ve-\nkrásy přírodní. První epocha vrcholí\nv »Čapím sněmu« (1866), druhá vykrystaliso-\nvala v »Lesních karakterech« jimiž 1878 dobyl\nReichelovy ceny. Půl roku před tím zemřel\njeho dosavadní interpret Eduard Willmann,\nkterý celé cykly Mařákovy leptal, velice do-\nvedně, s citovým spolužitím, vystihuje jejich\ntvarové bohatství i poetickou náladu. Ale Mařák\njako akvafortista nenásleduje svého reproducenta.\nRoku 1872 usadil se ve Vídni William Unger,\nkterý svými barvitými, sytými a malebnými lepty,\njichž techniku a mluvu si na základě Rembrand-\ntově samostatně upravil, stal se vzorem, později\ntéž učitelem ostatních. Vliv Ungerův na Mařáka je\nnepopiratelný. Tam, kde se může zcela svobodně\npohybovat a vyjadřovat, kde přímo od srdce\nmluví kde není žádnými ohledy vázán, obje-\nvuje se ted, v letech sedmdesátých, na výši\nsvé akvafortní práce. Má sílu, náladu, šířku,\nvýraznost, malebnost a origina-\nlitu. Pro toto nové období shle-\ndal jsem devatenácte listů,\nz nichž nejmenší asi 36, nej-\nvětší 2850 ctverec. centimetrů.\nZavírá se »Jelenem«, prémiovým\nlistem, který vydala Umělecká\nBeseda roku 1878. Téhož roku\nvyšel v Albu Spoleěnosti pro\ngrafická umění »originální 1 ept« zvaný »Sturm-\nbewegt« a podle mých vědomostí konci Mařá-\nkova práce na mědirytinkové desce. Arci že\nani to nemohu tvrdit s naprostou určitostí.\nNenašel jsem datovaných listů, vyjímaje dvou\nkrásných rytinek uveřejněných nejprve v »Zeit-\nschrift fůr bild. Kunst« roku 1875, a není ne-\nmožno, že jiné, bez označení let vznikly ještě\npozději. Mařákovi se naskytly\ntehdá nové techniky reproduk-\nční, mechanické, které jeho, nyní\nměkkým sametovým černým\nkresbám nezůstaly téměř jedi-\nného slova dlužny. Totiž foto-\ngravura a světlotisk. Snad i\nto bylo příčinou,* že ustál\nv této práci a jistě také mnohé\ntrpkosti, kterých zažil s řidite-\nlem a samovládcem vídeňské\nKrasoumné jednoty Terkem.\nJul. Mařák při vší své hojné\na krásné produkci neměl ve\nVídni na růžích ustláno. U-\nznáním byl jist,kdykoli veřejně\nvystoupil, ale materielními.\nohledy byl proto přece nejednou přivlečen ku\npráci, která mu nešla od srdce, která jej tís-\nnila a rozlaďovala. K ní patří dojista veliké\nlisty »Bludicka«, »Dostavenícko«, vlastní\nkomposice, sladké romantiky kunstvereinské,\nkteré si od něho Terke vyžádal. Šly svými\nrozměry plotny nad Mařákovy síly. Pozbýval\npři nich své citové koncentrace a v myriádách\nčárek zplošťoval se a zevšeobecňoval jeho\npoetický výraz. Intimnost jeho se tu v mlži-\nnách rozplývala. Také tam, kde byl Mařák\npřiveden k reprodukci cizích předloh, byl jen\no málo šťastnějším. Leptal tou dobou osm\nlistů, snad i více, dle maleb a uhlových kreseb\nFr. Pausingera, jehož alpské lovecké scény,\njeleni a kamzíci tenkráte měly ve Vídni vy-\nsoký kurs. Mařák jim věnoval všechnu svoji\nsvědomitost a píli, ale srdcem pří nich dojista\nnebyl. Jednou se lomí jeho síla při kresbě\nlidské postavy, po druhé zase na néurci-\ntosti a nevýraznosti předlohy. Mnoho tu-\npých a prázdných míst objeví zkušené oko\nna těchto jinak barvitých a efektních listech.\nBylo by asi omylem a nespráv-\nností, kdybychom přílišnou\nrozměrnost těchto rytin pova-\nžovali za nejvlastnější příěinu\njejich neúplnosti. Arciť je prav-\ndou, že Mařák při každém lep-\ntání desky ne vždycky, na všech\nmístech nalezl pravou míru a\nR. Graul bez odporu správně"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.26", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\nJ. BENEŠ.\n\npoznamenává, že »někdy ovšem přehnal svoje\nleptání a potom účinek jeho dovedně kresle-\nných listů je těžký«, pohlédneme-li však na\njeho »Jelena« Rukopisu Královédvorského, po-\nznáme, že i při díle velkých rozměrů, které\njej však rozehřívalo a vnitř -cele uchvacovalo,\nvystupuje jako dokonalý mistr.\nMalinká rytinka, asi z počátku let sedm-\ndesátých, pozdní šeravé nálady, ukazuje onu\nzměnu v technice i uměleckém výrazu, o níž\njsem před chvílí mluvil. Není dokonalá, je to\njen pokus a to patrně nedokonalý, ale dva\nmomenty jsou tu významné: volná, crtavá,\ntvar karakterisující, ale neprovádějící kresba\na měký, tiskem docílený spojovací a náladový\nton. Na velkém listu »Na jezeře« tichý klid\nvelkých ploch a plochých hmot vystihuje\numělec jemnou spletí car subtilních v ztráce-\njícím se pozadí a lehounce, zrovna nádechem\nleptaných. Je jasný den a alpské jezero mírně\nosamělým člunem zbrázděno. Celá plocha desky\nje pokryta čarami hebkým plavým tonem spo-\njenými. To jsou jako přípravy k novému roz-\nběhu, třetí skupině vrcholící ve »Východu měsí-\nce«, v »Podzimu« zr. 1875, v »Sturmbewegt«,\na »Jelenu« a dvou malých pendantech, krás-\nných, právě mařákovských koutech při vodě\na pod stromy téže doby. »Jelen« Rukopisu\nspojuje v sobě Mařákovu techniku z roku še-\ndesátého s novou, výhradně za energickou\na výraznou malebností táhnoucí. Menší listy\njsou docela nové. V nich ovládá umělec tech-\nnické prostředky akvafortu s plnou jistotou\ni kresba je volná, svobodná, cáry jsou jemné\na zase hluboké a syté, pohybují se po ploše\nnenucené a při tom přec jen umělecky účelně,\nrozbíhají se a klikatí, naznačují a sugeruji.\nVeliké, temné stíny se kladou a snáší přítmí\na polostín. Světla svítí a blýskají, nebo září\nv záplavě. Malebnost světla, stínu, výmluvnost\na výraznost nálady se dostavily. Nikde stopy\núzkostlivosti nebo nerozhodnosti. Kresbě přišla\nbarva na pomoc. Na bílém papíře nuancovaná\nčerh nebo teplá hluboká hněď. Tyto lepty\nmají totéž kouzlo, poesii snivou a jímavou.\ntutéž zjednodušenou bohatost výrazu, tutéž\npůsobivou hru světel a stínů jako Mařákovy\nuhlové kresby jeho druhého stylu. Obsahují\ndoplněk jeho činnosti a práce a pohlížím-li\nna ně opakuju si bezděčně vždy znovu otázku :\nKdo se přihlásí na tomto poli za následo-\nvníka a pokračovatele?\n\nPRAHA 1899. — SOUHRN ZPRÁV A POVĚSTÍ\nS POZNÁMKAMI »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\n\nReci ve schůzi arch. a in ž. o zboře-\nných domech na nám. staroměstském\na hledání bodu, na kterém by Husův\npomník tamžeobstátimohl bez ohle-\ndu na idee umělecké a ethické.\nV pátek dne 3. t. m. odbyla se ve schůzi\narchitektů a inženýrů »veřejná výstava\nschválených plánů na městskou po-\nopakujeme veřejná výstava,\nneboť tak ráčila městská rada zapůjčení pro-\njektů na jeden večer nazvati. Pan arch. Polívka\nobstaral doprovod. Již ve schůzi bylo kon-\nstatováno, že je nemožno, bez výtky ukvape-\nnosti pustiti se do kritisování, ac si toho pan\nprojektant přál totéž měli bychom opako-\nkovati i my, kdybychom byli s tím úmyslem\ndo »výstavy« vůbec přišli.\nBez kritiky tedy sdělujeme se svými čtenáři,\nco jsme shlédli: Pan arch. Polívka staví na\nmístě bývalých tří domů jiné dva. Prvý z nich\nopatřen fasadou podobnou oné z bývalého\ncis. pop. 932., druhý opakuje »staropražský«\nmotiv z »Assicurazioni« na Václ. nám., neboli\nze »živnostenské« na Příkopě.\nV řeci své stěžoval si p. arch. Polívka hned\nna začátku na způsob nájezdů na svoji osobu,\nmluvil o tom, jak nesnadnou úlohou je upra-\nvení Staroměstského náměstí, jak neví ani je-\ndnotlivci ani korporace co si pod zachováním\nstarého rázu přejí (?), také »soupisná komise«\nprý nevěděla, co chce a ve svém dobrozdání\nse ani nezmínila, v jakém vlastně slohu mají\nbýt nové domy postaveny ( myslím, že byla\npro zachování a ne pro bourání a navrho-\nvání těch kterých slohů. Pozn. pisatele).\nPodle náhledu přednášejícího musí býti hle-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.27", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nB. KAFKA III. AKCESIT\nZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«\n\nděno na pokrok doby a moderní požadavky. Praha\ns Norimberkem srovnávat se nedá a ti, kdo se\nnaň odvolávají, ať se jdou podívat jak »nové město«\ntam znešvařuje pohledy na starý burg.\nStaroměstské náměstí je charakteristické konfiguraci,\nvyústěním ulic, poměry budov; tentokráte jest nám\nmluviti o severní straně, která je (zz byla) »nejma-\nlebnější, aěkoli nejméně pitoreskní«. Na malebnosti\nplynoucí z konfigurace, übude zbořením »Gránova\ndomu« nemělo by se mluviti o zachování sta-\nrobylého rázu, když se boří. Na to ukázal před-\nnášející pomocí modelu, vsunováním a odstraňo-\nváním jednotlivých budov, jakých změn náměstí\ndozná a co, dle jeho názoru by náměstí nejlépe\nsvědčilo, ukázal jak nešťastné bode zboření zmíně-\nného domu Gránova, (přístavbu radnice a pohled\nna kostel sv. Mikuláše opomenul), jak nevhodné\numístění Husova pomníku na místě městskou radou\nodhlasovaném, naproti tomu pak ukázal, jak znovu-\nzbudováním Gránova domu a postavením pojišťovny,\ntolik náměstí získá, že pro pomník poskytnuto bude\nnáležité (?) místo. Konečně vypočítal všecko, co při\nboření domů bylo nalezeno a co museu z toho bylo\nodevzdáno. Domy by dle mínění p. arch. Polívky ne-\nměly valné ceny, byly mnohokráte přestavovány a\njich adaptace byla by vyžadovala právě tolik, mno-\nho-li vyžadovati bude novostavba. Po obligátním\ndíkůvzdání p. předsedou Jahnem, krátce promluvil\nprof. Koula. Odmítnuv slova p. arch. Polívky o osobní\nzáležitosti, poukázal k tomu, že je pozdě mluvit\no historické ceně domů, které již propadly svému\nosudu zboření; plány na novou stavbu objednány\na stavba téměř začata. Kritisovat? Vystavením\nplánů v jedné schůzi, nelze považovat za veřejné\nvystavení, kdyby někdo po tomto jediném večeru\nchtěl kritisovat, mohlo by se mu lehko vytknouti\nukvapené usuzování, proto žádá jmenem odboru pro architekturu aystavitelství, aby před-\nstavenstvo spolku arch. a inž. v poslední ještě chvíli dožádalo sl. měst. radu, aby plány\nna městskou pojišťovnu odevzdány byly k dobrozdání tříčlenné komisi, sestavené z nejpřed-\nnějších našich architektů s dotazem, hodí-li se projektované budovy v rámec náměstí Staro-\nměstského. Panu arch. Polívkovi vytknul, že doufal pytváním zbořené domy přivésti k životu,\nkdežto přátelům starobylého a malebného rázu nezáleží na tom, co najde\nse při boření, ale, aby to, co dobrého přes tolik změn se nám do dneška\nzachovalo, nebylo bez potřeby bořeno náhled zem. výboru o možnosti\nzachování je p. prof. Koulovi závažným. V zbořených domech viděli\njsme staré patricijské domy, ty nemohou býti nahraženy domy\nčinžovními, v jichž prvním patře najdou místo úřadovny městské\npojišťovny. P. předseda Jahn slíbil, že přednesené pro-\nhlášení architektů bude vzato v úvahu, ale při tom hned\nprojevil obavu, že na příslušných místech další kroky sotva\nbudou mí ti výsledku.\nTím bychom byli s referátem u konce, kdybychom se ne-\nchtěli vrátiti k tomu, co z řeci pana arch. Polívky jasně\nplynulo. Pan projektant uložil si vyhověti několika úkolům\nnajednou : docíliti spojení mezi domem Schi r o -\nvým a Mincovnou, zachovati malebný a staro-\nbylý ráz a konečně nalézti vhodného umístění\n\nB. KAFKA I. AKCESIT\nZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«\n\nJ. L. NĚMCE II. AKCESIT\nZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.28", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\na vhodného pozadí pro pomník Husův. O rozluštění prvých dvou úloh promluví ještě\nněkterý z pánů architektů zevrubněji, než-li učinil arch. Múnzberger a Beneš, jako zástupci\nměstské rady ve svém dobrozdání. My zatím zdržíme se maličko u pomníku Husova.\nPan architekt Polívka ve schůzi ankety umělecké 29. února 1896 a ve mnohých íozmlu-\nvách pozdějších poukazoval na nemožnost umístění pomníku velkého reformátora na ná-\nměstí Staroměstském, týž p. architekt zasedal iv umělecké komisi, která píípisem ze dne\n6. října 1897 odmítla podati návrh doporučující podřízené jakés místo pro Husův pomník\nna náměstí staroměstském. - Panu architektovi překážely umělecké a ethické\na dnes? Pan architekt postaví na »slepou osu« dům se štítem, přestaví dle své libosti Granuv\ndům, a hned vezmou za své nejenom překážející momenty umělecké, ale\ni ethické! Jen hnout prstem ve službách města a již proti přesvědčení projektantovu uhýbá se\nosa kostela sv. Havla, aby udělala místo městské spořitelně, jen hnout prstem a již dano vý-\nznačné místo Husovu pomníku na »slepé ose« markirované oním činžákem problematické ceny\numělecké! Tak dá se »hantýrovat« vlastním přesvědčením, ale nikoli přesvědčením všech\nkruhů uměleckých. Nutí-li se jednotlivec k vyřešení nějaké úlohy, aby vyhověl přání patrona,\npřichází postupně k věcem, na které by jako nezávisle tvořící umělec nikdy přistoupiti ne-\nmohl, svojí prací snaží se přesvědčiti sama sebe, ale snaha přesvědčit! také ty druhé zůstane\nmarna. V č. 4., 5. předchozího ročníku vylíčili jsme zevrubně postup jednání o místo pro pomník\nHusův přednášky p. arch. Polívky v Jednotě staroměstské a spolku arch. a inž. jsou toho\npokračováním pokračováním, jakého si v zájmu věci nikdy přáti nemůžeme.\n\n—ls—\n\nJEDNOTA VÝTVARNÝCH\nUMĚLCŮ\n\npořádala tedy, jak známo, svoji první výbojnou výstavu v no-\nvých místnostech »u Štajgrů«. Ihned při vstupu, na první po-\nhled, zaráží horrentní slátanina quasi secessionistické »umělecké* výzdoby, to svrchovaně\nkaždou vážnou věc kompromitující a bezohledně nestoudné hřešení na nové dekorativní snahy,\npředevším na moderní umění applikované, hřešení, jež, jak se zdá, p. Kadraba si obral za\nzoufale sehnaný životní úkol. Ten moment, že vůbec tato »výzdoba« byla připuštěna a sne-\nsena, juž sám o sobě vrhá nejpodivnější světlo na umělecký kruh rozhodující v Jednotě a\nnutil by jistě k přemýšlení o vkusu a vážnosti snah těchto pánů, kdyby člověk netušil tady\njiný a vědomý úmysl. Prostě: touto »moderní« úpravou mělo být oklamáno naše ubohé, ne-\nvědomé a nesvědomitými kritikami velkých denníků i týdenníků zkažené obecenstvo, mělo\nbýt preparováno tak, aby neuhodlo snad náhodou deprimující pravdu, kterou mizerná a bez-\nkarakterní žurnalistika dovede vždycky v cas zatušovati a maskovati. A tato pravda, my se\nto juž nebojíme říci, znamená, že z této výstavy a z této jednoty vyloučeno je skoro vše to\nblahodějné a živné, co tvoří úrodnost půdy, která má zploditi veliké a opravdové umění, a že\nprávě naopak v této výstavě a v této Jednotě lze najiti vše, co brání uměleckému rozvoji,\nco vraždí přímo všechny zárodky a znemožňuje vznik krásných a silných děl. Bubnovalo se\na troubilo se na všech stranách a ve všech žurnálech. Skoda, že není zvykem stavětí dry-\n\"ácníky před umělecké salony. Pánové byli\nby si jistě vybrali toho nejstateěnějšího a nej-\nvýmluvnějšího s nej vy cvičenějším a nej silněj-\nším hrdlem. Ten by byl chválil a byl by se\npotil, a publikum bylo by se dozvědělo věci\nsvrchovaně povznášející každou českou duši:\n»Světoznámí čeští malíři vystavují tady, pá-\nnové a dámy, velikolepá díla a cizina z nej-\npřednějšími svými kapacitami sotva se s nimi\nmůže měřiti. A kolem stařičkých mistrů, pá-\nnové a dámy, kupí se nadějná mládež, věrní\na oddaní sateliti, opravňující bezpodmínečnou\ndůvěru. A je tu tolik dojemné lásky, a tolik\numěleckého života a tolik opravdového umění,\npánové a dámy.« Jaká radostná byla by to\nbývala událost. Renata Tyršová a pan Čapek\nbyli by pak o překot závodili ve své rubrice\ns výmluvností dryácníkovou. A několik těch\nupřímných a dobrých duší, které opouštěly\n\nB. KAVKA. I.\nAKCESIT ZE\nSOUTĚŽE\n»V. SMĚRŮ.«"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.29", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nsál této výstavy nemocné, tesknící po oprav-\ndovém sídle umění a übité vším tím spatře-\nným nevkusem a tou prostředností, šlendri-\nánem, šablonou, sterilnosti a kšeftovnictvím,\nbylo by se mohlo chechtati dole se šibenič-\nným humorem pathetickému dryácníkovi anebo\nplakati nad hanebným českým vzduchem, nad\nhanebnou českou půdou. Ale my se v Čechách\ndost juž nachechtali, my se také dost juž na-\nplakali. A dnes víme, že je to málo a že pláč\nani smích nepomáhá, že je to malomocné roz-\nrušení passivních lidí. Opravdu passivními byli\nnaši výtvarníci, passivními právě ti, kdož byli\nsi vědomi toho, jaký brak se u nás vydává\nzpupně za umění a tušili a cítili neurčitě něco\nlepšího ve svých srdcích. A passivními byli,\nprotože neměli učitelů s duší okřídlenou do\nnových dálek, neměli přátel, kteří by jim vy-\nprávěli o nově objevených pohádkově krásných\nzemích, neměli kritiků poctivých, přímých a\nbezohledných, kritiků vzdělaných a osvícených,\nneměli konečně intimního styku s celým umě-\nleckým životem, hlavně literárním, necítili s jeho\nnadějemi, s jeho bojem a vítězstvím. Uzavřeni,\nobklíčeni zdí, odříznuti od života ulpěli na\ntechnických hříčkách. Nemáme smělých, prud-\nkých a ohnivých pohybů štětce ani dláta. Od-\nvaha, dech nové tvořivosti, rozlet k zářivým\ncílům chybí naším výtvarníkům a nahrazuje\nse nejvýš pilností. A tak naše nejlepší výtvar-\nnická díla trpí uhzaností, máme málo techni-\ncky špatných věcí, všechno skoro je dobré,\nale nic víc, než dobré, prostřední a proto ne-\nživotné, studené a marné.\nVýstava Jednoty výtvarných umělců, tato\nhromada pláten, z nichž každé, kdyby mělo\njen trochu krve, muselo by se rdít nad tím,\njak bylo pomalováno ( pár výminek je tu\novšem, a já měl juž jinde příležitost před nimi\nsmeknouti —) a pak bezpředmětný, hloupý a\nzbytečný protest výtvarného odboru Umělecké\nBesedy v »zaslánu« v Nár. Listech dokazují,\nže jest nejvyšší čas, že Augiášův chlév pře-\ntéká a že, nepřibije-li se revoluční manifest\nhned dneska na zabedněná vrata českého vý-\ntvarného uměni, zítra bude možná pozdě. A he-\nsla tohoto revolučního manifestu musejí zníti:\nPRÁCE a PRAVDA. To jsou dvě cesty, které\nmusí nastoupiti každý, kdo chce nápravu. Ne-\nboť tato revoluce nemá vlastně co bořiti. Ne-\nbylo nic před námi, nebylo idejí, nebylo cílů,\njen několik dobrých a mnoho špatných\nobrazu. Tato revoluce musí stavětí a sice jeden\nkaždý revolucionář sám sebe a pro sebe.\nNejprvé své vlastní nitro na pevnou\nbasi idejí a cílů, a pak svoje dílo ze\nsebe sama. Tedy veliká, vážná obro-\nzu jí c í práce, nesmírně těžká a na-\nmahavá, aletaké sladká a nesmrtelná.\nParalelně pak s touto prací mu s í jít i\npravda, krutá, bezohledná pravda\npoctivé kritiky, pravda jednoho ka-\nždého ku každému ze soudruhů\nik sobě samému. Ohněm diskusse\na žárem polemik vzrůstá chuť ku\npráci, síla, sebedůvěra, rozšiřují se\nobzory, posunují se cíle a množí se\nveliký a krásný život.\nBahnitá stagnace, jakou jsme vi-\nděli na výstavě Jednoty, nesmí nám\nbýti jen výstrahou, nýbrž i povzbu-\nzením. Vy, kdož miluj e t e um ění, tu\nsladkou a úděsně krásnou sfingu a\nviděli jste blesky zaží hati se v jejích\npropastných zracích, podejme si\nruce ku společnému dílu, hodina je\ndobrá a cíl je nádherný. Z bahna\nk životu!\n17. XI. 99.\n\nSTAN. K. NEUMANN.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\n= PROF. V.\nHynais zvolen na r. 1900 rektorem akademie\numění v Praze na místo zemřelého Julia Mařáka.\ny E ČTVRTÉM ROČNÍKU »V. SMĚRŮ« HOD-\nV láme přikládat do každého čísla vždy jednu\nreprodukci význačného díla staršího umění če-\nského. Je nám dvojnásob milé můžeme-li začít\n»Babím létem« Josefa Manesa, jež ochotně\nnám zapůjčeno k reprodukci laskavostí Dr. To-\nmáše Černého v Praze.\nDRÁČE DLE NÁVRHŮ J. L. NĚMCE PRO-\nvedené pod téhož vedením na zlatnické\nškole v Praze jsou ukázkou snahy po zvele-\nbení a osvěžení zlatnictví a stříbrnictví u nás,\njež dosud z valné části v starých a nejstarších\nkolejích namnoze čistě řemeslných se pohybuje,\na silně na přívoz z ciziny odkazováno jest.\nSnažení v tomto směru pěstuje se zvláště usi-\nlovně na zlatnické škole pražské, kde přihlíží\nse ku všem moderním technikám. Z otisknu-\ntých toiletní zrcadlo a rámeček na str. 18.,\nstojaté hodiny na str. 19., miska na tužky\na péra na str. 16. a popelnícek na str. 20.\njsou práce v plechu tepané s různým povrcho-\nvým zbarvením, přeska k pasu na str. 20,\nhřebeny na str. 16. ve stříbře tepané a draho-\nkamy zdobené, v několika barevných tónech\npomocí procesu galvanického. Na str. 19. spona\nk hodinkám, dívčí hlavička se smaltovanými\nkvěty ve vlasech, dále jehlice dámské ve stříbře\ntepané, zlacené, s průsvitným buňkovitým\nsmaltem, jehlice a závěsek z českých granátů.\nS potěšením můžeme poukázati na to, že vě-"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.30", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nnuje se péče smaltování u nás velmi zane-\ndbávanému. Co se smaltu průzračného (úplně\nbez podložky) týče jsou dnes uveřejněné ukázky\nvůbec prvními pracemi toho druhu v Praze\nprovedené. Zavedení této ušlechtilé, ale obtížné\na nesnadné techniky vítáme vřele a těšíme se,\nže práce tyto dojdou zasloužené pozornosti a\nže se s nimi častěji shledáme.\nDAN ST. K. NEUMANN NAPSAL DO TRE-\nA tího čísla »Rozhledů« stať Undividualism\numění«, která svojí přímostí a jasností obsahu\nje svěží krůpějí v tom dnešním způsobu psaní,\nkde pro frásovitost nedostává se ani autor ani\nčtenář k vlastnímu obsahu. Těšíme se, že\ndnešní názory na výtvarné umění (ostatně,\numění vůbec) došly tak přímě cítěného výrazu\ntímto článkem, o kterých mnoho lidí by mělo\nvážně přemýšlet.\npASOPIS ČESKÁ STRÁŽ PŘINÁŠÍ PŘE-\nklad ůryvků ze spisu Modeme Architektur\nod Otty Wagnera. S potěšením tu kon-\nstatujeme, že našel se u nás list, který této\nbolavé stránky se ujal. V druhém ročníku ča-\nsopisu našeho věnovali jsme právě tomuto\nhnutí několik sloupců zůstali jsme však\nosamoceni, ba přilili jsme spíše ohně nařeřavou\npůdu, na které stojí naší architekti a jejich\nstředisko odborové. Pro historii proto jen za-\nznamenáváme stati tyto podotýkajíce, že byl\nto časopis neodborný, který zde láme kopí\npro věc odbornou oproti jednotlivcům i celému\nstavu, jenž houževnatě k tomu působí, aby\nposice jeho i orgány nebyly zneužity pro od-\nsuzovanou modernu.\nK POMNÍKU L. MAROLDA. BYLO TO NE-\ndávno, co za všeobecného souhlasu odsu-\nzovali jsme nesprávné jednání výtvarného od-\nboru Umělecké Besedy u vypisování omezených\nsoutěží při podnicích, na něž přispívá celá\nčeská veřejnost. Je zvláštní, že nikoho nena-\npadne, ku př. při pomníku Husově omeziti\nsoutěž jen na členy spolku pro postavení to-\nhoto pomníku, jenž sbírání příspěvků a správu\njich na se vzal. Ale při našich uměleckých\nkorporacích je náhled jiný. Umělecká Beseda\nučinila tak při desce Smetanově, při pomníku\nD. Ad. z Veleslavína i Jablonského pro Kra-\nkov. Dnes, ač neradi, důsledně konstatujeme,\nže nesprávnosti podobné dopustila se Jednota\nvýtvarných umělců, vypsavši domácí soutěž\npro pomník Maroldův. Ovšem, že nespráv-\nnost nezůstala bez nepříjemných důsledků.\nDošla totiž do určené lhůty jak se nám ozna-\nmuje, jediná práce, která nebyla přijata.\nr v V\nT7YSTAVA V PETROHRADE A MOSKVĚ.\n* Zprávu z minulého ročníku doplňujeme\nseznamem jmen umělců, kteří se výstavy\nsúčastnili, zaradujíce je v ona umělecká sdru-\nžení, k nimž se hlásí, jež o získání prací jich\nse přičinila.\nZ Jednoty výtvarných umělců zastoupeno\n16 členův 23 pracemi: Amort, Fiala, Hynais,\nKoula, Knúpfer, Liška, Márold, Ondrůšek,\nSkramlík, Slabý, Stibral, Šikaneder, Urban,\nTrsek, Wurzel a Zvěřina.\nZ Mánesu 19 členů s 28 pracemi: Bém,\nA. Boudová, Hofbauer, Hudeček, Kalvoda,\nKlusáček, Mařatka, Němejc, Panuška, Preissig,\nSlavíček, Stretti, Sucharda, Schusser, Spillar\nJ., Švabinský, Úprka, Vlček, Wiesner.\nUmělecká Beseda p. Schnirchem jednou prací.\nVedle těchto ještě p. Kuba a Stránský všem\njednotám společní po jedné práci. Celkem\nčítá tedy umělecké oddělení české 54 prací\nod 38 umělců.\nDOPLATKY ZA UDĚLENÍ TITULU »C, A K.\ndvorní cfodavatel« plynou do jednoho fondu,\njehož se od let podle statutu užívá ku po-\nvzbuzení rakouského uměleckého- průmyslu.\nDosud se dálo toto povzbuzování tím způsobem,\nže páni professoři vídeňské umělecko průmy-\nslové školy dostávali přímo zakázky a pro-\nváděli objekty naprostého luxusu a palácové\nnebo museální okázalosti a honosivosti. Byla\nv tom dvojí a trojí nespravedlnost. Z fondu\ntěžili výhradně jen některé osobnosti ve Vídni,\nv nejlepším případu na prospěch zase jen ví-\ndeňského umění a vzorné předměty, jimi pro-\nvedené, pro svoji nákladnost a pompesnost\nnemohly býti přímým vzorem pro ostatní\numělecký průmysl. Nyní, beze vší pochyby ny-\nnější řiditel vídeňského musea Artur von Scala,\nvelmi radikálně změnil celý statut v užívání\nHoftitel- taxenfondu. Požitky z něho nemají býti\nvíce omezeny jedině na Vídeň, tím méně\npouze na profesory zmíněné školy. Každý\numělec v Rakousku smí se oně ucházet.\nJe vypsán veřejný konkurs.\nA na jaké návrhy !\nZ Hoftiteltaxenfondu nebudou se více platiti\nmálo úrodné honoráře mnohých desetitisíců\nza zlaté a emailové konvice, mísy, hodiny,\nvasy, jakých si jen marnivý kníže k výzdobě\nsvých paláců může popřáti. Konkurs je vypsán\nna následující návrhy: na zařízení pokoje že-\nnatého dělníka, na porcelánové, fajansové a\nskleněné příbory a na úbor z plátěného da-\nmašku pro prostou měšťanskou pracovní do-\nmácnost !\nUmění nemá býti na dále předmětem luxusu\nbohatých tříd, má svým leskem osvětliti a ozá-\nřiti domácnost každého muže práce, má vnik-\nnouti do příbytku nejjednoduššího, zde po-\nvznášet, zušlechťovat, umravňovat. John Ruskin"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.31", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\na William Moris uvedli tyto zásady v život,\nnyní jejich vlna přichází i k nám. Změněný\nprogram Hoftiteltaxenfondu ať mají také čeští\numělci na zřeteli, letos, kdy lhůta dodání ná-\nvrhů končí 30. listopadem, i na příště. Jejich\nnárok na požitky z fondu je stejně oprávněný\njako umělců vídeňských juž i z toho důvodu,\nže fond je rozmnožován také českými penězi.\nMají na ně nárok podle své potence o do-\nvednosti. V našich pak poměrech themata\nkonkursu musí nalézti sympatie větší nežli\nkde jinde. Naše umění, které přece stále touží\npo tom, býti národním a lidovým, musí se\nobrátiti ku práci podobné, k jaké volá nový\nkonkurs Hoftiteltaxenfondu.\nP MANETŮV OBRAZ »SNÍDANĚ«, KTERÝ\n-C'- stal se historický románem E. Zoly\n»Dílo«, vystaven v těchto dnech s ostatními\npracemi předáka impresionismu a pracemi De-\ngasa a Puvisa de Chavanna v berlínském Saloně\nCassirerově.\nBERLÍN, V ROZPOČTU PRUSKÉM JE po-\nložka na rozmnožování a udržování sbírek\n400.000 M, na umělecko-průmyslové museum\n471.944 M, na Národní galerii 100.044 M.\nV Berlíně samotném vychází 10 časopisů vě-\nnovaných umění a um. průmyslu. (J. Jakubec.\nBerlín umělecký a vědecký. Naše Doba.\nZáří 99.)\n7 v/ V\nOEGANTINI, JEHOŽ SMRT PŘEKVAPILA\nbolestně přátele a ctitele jeho majestátně\nvážného umění, napsal v loni v dubnu: »Ano,\njsem vášnivý zbožhovatel přírody; za takového\nkrásného, slunného dne na jaře, na horách,\nna nichž žiju, když pučící alpské růže vyku-\nkuj o u ze šedivých skalisk, nebo jasné zeleně\npastvišť, a modrý oblouk nebes obráží se\nv jasných ocích země, tu pociťuji nesmírnou\nradost, krev mně v žilách kypí, jako při\nspatření milenky, v dobách první lásky\nmladické.\nOpíjím se tou láskou, která nikdy nevysychá,\nklekám a líbám traviny a kvítí, zatím co\nv nezměrném modru trylkují skřivani. Žízním,\n6 země, a piju z tvých jasných a věcných\npramenů; piji tvou krev, 6 země, která jest\nmou krví. Co nejvíc miluju, je slunce, pak\njaro a potom prameny, které vytryskujou jasně\nze skal a protékají žilami země, jako krev\nprotéká našimi žilami. Slunce je duše, jež\nzemi dává život a jaro jest její plodnost. Ty tři\nvěci miluju nade vše, protože nám lidem, zemi\na všem živoucím bytostem přinášejí radost\na veselost.«\npo JE AMATEUR? O TOM DEBATUJE SE\nna poslední stránce zářijového svazku\n»Studia«. Muž s hliněnkou, Panák, Umělecký\nkritik, Reformátor umění tu vykládají o vý-\nznamu slova tolikrát denně a tolikrát špatně\nužívaného, a tolik omylův i nedorozumění\nzavinujícího. Umělecký kritik užil kdysi slova\ntoho o malíři bez odporu vynikajícím, jenž\nvzdělal se ve Francii obvyklým způsobem,\ndobyl si všech diplomů, jichž malíři se může\ndostat, a vystoupil na národních výstavách\npůl tuctu evropských zemí. Kritik, užívaje\no něm slova »amateur«, nenarážel na jeho\nstav jako malíře, nýbrž mluvil o něm\njakožto milovníku a posuzovateli umění, jako\no soudném spisovateli o umění. Malíř domníval\nse, že skrytě utočí na něj jako na umělce\na rozhněval se náramně. Není divu, neboť\nlidé rozumějí amateurem toho, kdo si s umě-\nním hraje, člověka, jenž má jen povrchní zna-\nlost umění a provozuje je pro kratochvíli.\nAmateur liší se od znalce, ač ne příliš ; znalec\nje jaksi soudcem ze řemesla, kdežto oceňo-\nvání a znalost amateurova je spíše rázu ab-\nstraktního. Znalcem je ten, kdo zná dobrá\ndíla umělecká a užívá své znalosti, buď po\nobchodnicku při koupi a prodeji obrazův a ji-\nných výtvorův uměleckých pro zisk, nebo pro\nsebe sama při zakládání sbírky. Amateuru do-\nstačí jen se obdivovat umění a prospívat jako\nrádce a vykladač jiným, jimž chybí tato zna-\nlost a umělecký instinkt.\n\nBIBLIOGRAFIE\n■*)•\nŽ. POHORECKÁ-ŠEBKOVÁ. Dante Gabriel\nV ř\nRossetti. Rozhledy číslo 1. ročník 99. — JIRI\nKARÁSEK. Protiindividualismus umění. Roz-\nhledy č. 2. r. 99. — © Topičův Salon. Č.\nRevue 1. 99. — ST. K. NEUMAN. Několik\nmoderních představitelů applikovaného umění.\nC. Tiffany. Moderní Revue 1. 99. — OTTO\nWAGNER. O moderní architektuře. Č. Stráž\n41. 99. — K. B. MÁDL. Výstava jednoty\nvýtv. um. v Praze. Zl. Praha 51. 99. —\nEMERSONOVY Statě o přírodě. Naše Doba\n1. 99. — K. ST. NEUMAN. Individualism\numění. Rozhledy 3. 99. — K. B. MÁDL. G.\nSegantini. Lumír 5. 99. — Výstava jednoty\nvýtv. um. Radik. Listy 126. 99. — K. ST.\nNEUMAN. Výstava j. výtv. um. Moderní Revue.\n2. 99. — Totéž, Čas 46. 99. — © Památka\nr V / V\nMaroldova J. Mařák. České umčm na Rus. C.\nRevue 2. 99. —\nMAROLDOVO ALBUM VYDÁNO PŘED\nMĚSÍCEM »Jednotou výtvarných umělců« za\npomocí Akademie ved a umění. Publikaci\n\n*) V této rubrice upozorňovat budeme na vý-\nznačné referáty, statě, a díla o umění vůbec; pivým\noddílem pak současně má být poslouženo snadněj-\nšímu přehledu snahy české literatury v tomto směru."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.32", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\ntuto řadíme k těm nejlepším, které u nás\nv oboru tom vydány. Album obsahuje 70\nprací Marolda v úpravě vkusné. Slabší\nstránkou alba je však výběr prací. Hleděno\nna Marolda vlastně více s technické stránky.\nPři cemž ale vadí mnoho věcí z prvních dob\nčinnosti jeho, ve kterých je více manýry než\ntechniky. Z období jeho, kdy on dostoupil té\nnejvětší síly, je zde příliš málo. Je toho hlavně\npříčinou, že přihlíženo po většině ku pracím,\njež zde v Praze byly k disposici a tak stalo\nse, že v Albu nalézají se věci, jež kvalitou\nsvojí v činnosti Marolda na posledním místě\nřáděny býti musí. Je toho tím více litovati, poně-\nvadž za našich poměrů je s Maroldem touto publi-\nkací definitivně sketováno. »OBRÁZKOVÁ\nREVUE« TŘEMI VYŠLÝMI čísly přesvědčila\ndokonale o případnosti titulu listu, který počal\nvycházet nákladem Dr. Podlahy a redakcí S.\nBoušky. Obrázky ano však ne důrazně\nohlašovaný list umělecký, jako takový nemá\n»Obrázková Revue« oprávněnost svého bytí.\n* CHARLES DANA GIBSON. Bystrý ducha-\nplný tento americký lícitel společnosti, jmenovitě\namerických žen z vysokých kruhů, vydal ně-\nkolik alb svých kartonů, které pro značně\nvysokou cenu nejsou každému přístupny.\nNyní lze se s tímto »uměleckým žurnalistou«\nseznámit levněji ; řada jeho výborných mo-\nmentek sociálních vychází v publikaci »Picto-\nrial Comedy«, v níž shromážděny jsou četné\nkresby nejlepších amerických humoristů\nmimochodem: americký humor od evropského\ndocela odchylný lze dobře odtud studovat.\nSešit publikace Piet. comedy vycházející měsíčně\nu Jam. Hendersona v Londýně, stojí šilink.\nTáž firma vydává jednotlivé kartony Gibsonovy\nna žaponském hedvábném papíře, ručně tištěné\na napjaté k zarámování po 10 sh. 6 d.\nV Londýně vyšel dvousvazkový životopis\nWILLIAMA MORRISA, básníka a hlavně ši-\nřitele umění do všech koutův a projevů všed-\nního života. Knihu o něm (The life oť Wil-\nliam Morris) napsal J. W. Mackail, vydala ji\nfirma Longmans, Green and Co.; cena 32 sh.\n0 Morrisovi přineseme příležitostně článek.\nPoetický a duchaplný umělec anglický, mladý\nBYAM SHAW, podjal se úlohy, ilustrovat\nShakespeara; výsledky krásné práce jeho\nobjevily se zatím v pěti svazeccích, jež\nve velmi vkusné úpravě, s uměleckou vazbou\nvydává londýnské nakladatelství G. Bell and\nsons; kupní cena půvabných knížek těchto\n(The Chiswick Shakespeare), jež doporučujeme\npozornosti svých čtenářů, je velice nízká\n1 sh. 6 d. (Vyšel dosud Kupec benátský,\nHamlet, Macbeth, Othello a Cokoli chcete).\nJiný svérázný umélec anglický, HENRY\nOSPOVAT vyvolil si rovněž Shakespeara, ale\nnevděčnější pro ilustrace část jeho, sonety;\ndomácí kritika chválí na výtvorech jeho vý-\ntečný úsudek, pravý cit, opravdovou básni-\nckost a technickou vyspělost; knihu vydal\nJohn Lane v Londýně, cena 3 sh. 6 d.\nLecjaké poučení, jak by měli naši ilustrá-\ntoři doprovázet svými výtvory pohádky pro\nděti, našli by v práci HELENY STRATONOVÉ,\njež vyzdobila Andersenovy pohádky neméně\nnež 400 obrázků živých a roztomilých. Vy-\ndáno u londýnské firmy G. Newnes ltd.\ns názvem »Hans Andersen's Fairy tales« ; ve\n14 sešitech po 6 pencích. Starší kresby\nzáhy zemřelého, bizarního umělce anglického\nAUBREYE BEARDSLEYHO vydal (jak v loň-\nském ročníku V. S. uvedeno), H. C. Marilier.\nDruhou sbírku výtvorů jeho uspořádalo nakla-\ndatelství Leonard Smithers and Co. v Londýně,\nshromáždivši 50 listů; mezi nimi je 14 kreseb\nz roku 1889 90, dosud neuveřejněných.\nNejlepší číslo sbírky je titulní list k básni\numělcově »Venus and Tannháuser*. Beardsley\nv několika letech, sotva vystoupiv, vypracoval\nsi kuriosní, bizarní osobitý styl, jenž nyní\npo smrti jeho nalézá v Anglii dost slepých\nnapodobitelů; rozumí se, jako vždy, přepínají\na do krajnosti se ženou jeho slabší stránky,\nmarotty a idiosynkrasie, kdežto význačné,\ndobré vlastnosti jeho umění od těchto stře-\nštěnců nechávány jsou stranou. Výsledkem\ntéto pošetilé mánie napodobovací bude, že\nlidé konečně s nevolí odvrátí se od —• Be-\nardsleyho! Gleeson WHITE'ovo ctyř-\nsvazkové dílo o ANGLICKÉM UMĚNÍ MALÍŘ-\nSKÉM od doby Hogarthovy po naše dny\ndokončeno právě teď, po smrti autorově, vy-\nšlým svazkem posledním. Práce Gl. Whitea\nzáleží hlavně ve zralém a vytříbeném výboru\ncharakteristických děl uměleckých, jichž před-\nvedeno 164 v krásných reprodukcích; každý\nlist doprovozen je výkladem, krom čtyř histo-\nrických statí úvodních. Dílo toto »The Master\npainters of Britain« o 4 dílech v kvartu stojí\n30 sh. (J. C. & E. C. Jack, Edinburgh.)\nMALÍŘI PRAERAFAELITSKÝMI obírá se\nkniha Percyho E. Bate-a (The Pre-Raphaelite\npainters), vydaná u firmy G. Bell & Sons\nv Londýně; v knize (za 2 libry st. 2 sh.)\nje 7 fotogravur a 84 ilustrací jiných.\nREVUE DES ARTS DECORATIVS, ZÁŘÍ\n1899, přináší dobrý článek »Evoluce ar-\nchitektury v Belgii« s vyobrazeními dobrých\nprací moderního architekta V. Horta. Práce\njeho liší se typem od moderních architektur\nněmeckých a vídeňských, detail jeho je větších"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-01.1.33", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\nPéci a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor ST. SUCHARDA. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie J.VILÍMA v Praze.\n\nmohutnějších linií; snaha celku, noblesa jedno-\nduchosti je s ostatními společná. Zde opětně\nvidět, že dnešní doba může a bude mít svůj\ntyp architektury, poctivý, ne z detailů celé\nhistorie architektury sebraných, nýbrž že bude\nmít ráz doby ; ovšem poctivá práce bude platit\na ne opět z detailů děl nových lacino vytě-\nžená, bez citu a snahy umělecké slepená. Ta-\nkových opičáků bylo vždy dost, kteří dělali\nto »co je v módě« a jsou iv tomto.\n»KUNST«, měsíčník věnovaný umění dánskému\na norvéžskému, vychází v úpravě »Ver Sacrum«\nnákladem A. Jacobsena v Kodani; 6 korun\npůlletně. Redaktor V. Dorph. V sedmi vyšlých\nsešitech věnován prvý známému portrétistovi\nP. S. Kroyerovi. Obsažené kresby téhož jsou\nvšak daleko slabší prací vystavovaných v Ně-\nmecku. V dalších sešitech zastoupen umělecký\nprůmysl četně aČ nijak silně. Týž nakla-\ndatel oznamuje vydání »Historie dánského\numění« redakcí K. Madsena. »DEUTSCHE\nKUNST U. DEKORATION« přináší v posled-\nním čísle řadu prací malíře symbolisty JANA\nTOOROPA, současníka sochaře Meuniera a\npointelisty Ryselbergha, který díla v témže\nlistě reprodukovaná vystavoval před několika\nléty v mnichovském Glaspalastě. Práce jeho,\nač tehdy málo přístupné, přec neobyčejné po-\nzornosti docházely, dnes stávají se daleko ob-\nsažnějšími a jasnějšími. K tomu upozorňujeme\nna výborný článek uveřejněný před 3 měsíci\nve »Wiener Rundschau« »Jan Toorop« od\npřítele umělcova Ph. Zilckena z kterého »D.\nK. u. D.« k illustracím cituje. Ve známé\nKnackfusově sbírce Kúnstlermonographien vyšel\nprávě svazek věnovaný Maxu KLINGEROVI,\nse 104 reprodukcemi jeho děl; cena 4 mk;\nrovněž v téže sbírce vyšel STUCK. DURE-\nROVO Umučení Krista vydal J. A. Stein\nv Norimberce ve faksimile medirytů. V mapě\n16 reprodukcí za 9 mk. A.van OSTA-\nDEOVY lepty v reprodukcích vydal Jaro\nSpringer v Berlíne u Fischera a Franke. Cena\n5 mk. O BAREVNÉM DŘEVORYTU ŽA-\nPONSKÉM napsal důkladný spis v. SEIDLITZ,\njenž vyzdoben 95 obrazy vyšel u Gerh. Kúht-\nmanna v Drážďanech. Cena 18 marek.\nMapu dřevorytů dle maleb BOCKLINOVÝCH\nvydalo nakladatelství J. J. Webera v Lipsku\ns úvodem A. Fendlera; 15 dřevorytů za 24 mk.\nLENBACH. Sbírka gravur dle podobizen\nmistrem malovaných, vydána byla u Hanf-\nstángla v Mnichove. V mape za 90 mk.\nSTUCK Franz. Třicet fotogravur v mape vydal\nHanfstángel v Mnichove; cena 75 mk.\n* Ex libri s. Sběratelům prací tohoto vzkří-\nšeného drobného umění poslouží následující\npřehled spisů, tímto oborem se obírajících :\nWalter Hamilton »French book-plates«\n(Londýn, G. Bell); A. Poulet-Malassis\n»Les ex-íibris franqais depuis leur origine\njusqiúá nos jours« (Paříž 1875); H. Bou-\nchot »Les ex-libris et les marques de pos-\nsesion du livre« (Paříž 1890); Egerton\n-C as 11 e »English book-plates« (Londýn 1893);\nW. J. Hardy »Book-plates« (Londýn 1893);\nCh. D. Allan »American book-plates« (Lon-\ndýn 1895); Seyler »Ex libris« (Berlín, Star-\ngardt); Fr. Warn e c ke »Die deutschen\nBúcherzeichen von ihrem Ursprung bis zur\nGegenvvart (Berlín, Stargardt). Nákladem Star-\ngardtovým vyšla též sbírka Ex-libris Satt-\nlerových.\nPŘÍŠTÍ ČÍSLO »VOLNÝCH SMĚRŮ«, DVOJITÉ, VĚNOVÁNO BUDE VÝHRADNĚ H. SCHWAIGROVI.\nČÍSLO TO, JEŽ BUDE Z DOSUD O SCHWAIGROVI VYDANÝCH PUBLIKACÍ NEJ-\nÚPLNĚJŠÍM OBRAZEM VELKÉ TVORBY JEHO, OBSAHOVATI BUDE VEDLE LITERÁRNÍHO\nOCENĚNÍ UMĚLECKÉ ČINNOSTI SCHWAIGROVY Z PÉRA K. B. MÁDLA, 80 REPRODUKCÍ\nDĚL, Z NICHŽ ŘADA BUDE BAREVNÝCH. ČÍSLO TO OBDRŽÍ CELOROČNÍ PŘEDPLA-\nTITELÉ ZA OBYČEJNÝCH PODMÍNEK; JEDNOTLIVĚ PRODÁVÁNO BUDE ZA 3 ZL.\n\n*) Největší sbírku »Ex-libris« v Německu má\nhrabě Leiningen - Westerburg; sbírka vykazuje přes\nsedmnáct tisíc čísel."}]}