{"numero_id": "bm-bmtnaan-1900-02", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_sha256": "be0bed7e8b85a8c7e57513dc7ff104c2f80e7edc280e68197ded4c5376b0e95f", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1900_02/bmtnaan_1900_02.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1900_02/bmtnaan_1900_02.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c001", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.1", "titre_corps": "VOLNÉ SMĚRY. — PROSINEC,", "titre_sommaire": "VOLNÉ SMĚRY. — PROSINEC,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.1", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 489, "texte": "VOLNÉ SMĚRY. — PROSINEC,\nLEDEN A ÚNOR. ČÍSLO H.\nSCHWAIGRA. OBÁLKA, 9 PŘÍ-\nLOH, 1 BAREVNÁ PŘÍLOHA A\n73 REPRODUKCÍ V TEXTU DLE\nPRACÍ H. SCHWAIGRA. K. B.\nMÁDL: H. SCHWAIGER. ŠEST\nODSTAVCŮ TEXTU VE FORMĚ\nPOHÁDEK K ILLUSTRACÍM.\nJ. HILBERT: STARÁ PRAHA A\nPRAHA BUDOUCÍ. ST. K.\nNEUMAN: VÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚLECKÉ BESEDY. - A. HOF-\nBAUER: VÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚLECKÉ BESEDY. - M. JI-\nRÁNEK: PÁTÁ VÝSTAVA SE-\nCESSE VE VÍDNI. ZPRÁVY.\nBIBLIOGRAFIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c002", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.1.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE TUŽKOU. MAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE TUŽKOU. MAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE TUŽKOU.\nMAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c003", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[28]", "page_fin": "[28]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.2", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. VLASTNÍ PODOBIZNA. PEROKRESBA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. VLASTNÍ PODOBIZNA. PEROKRESBA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[28]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 76, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVLASTNÍ\nPODOBIZNA.\nPEROKRESBA. MAJ.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c004", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[29]", "page_fin": "[29]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.3", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. FRAGMENT Z NOVOKRTĚNCŮ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. FRAGMENT Z NOVOKRTĚNCŮ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[29]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nFRAGMENT Z\nNOVOKRTĚNCŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c005", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "47", "image_debut": 4, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. NAPSAL KAREL B. MÁDL.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. NAPSAL KAREL B. MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.4", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4531, "texte": "HANUŠ SCHWAIGER. NAPSAL KAREL B. MÁDL.\n\nKaždý historik, který bude chtíti soustavně a v případném\nrozčlenění přehledně vylíčit vývoj a rozvoj českého umění našeho\nvěku, bude mít se Schwaigerem potíž. Ať si rozestaví umělce k vůli\nsnazšímu přehledu nebo podle vnitřní souvislosti a příbuznosti\nve skupiny jakékoli, vždycky mu zbude H. Schwaiger zvlášť a\njeho potutelné oči a přiostřený úsměv budou se chechtati jakousi\nbodrou zlomyslností nad marnou námahou písaře a systema-\ntika, jakousi uspokojeností nad tím, že i nejdůmyslnějšímu se\nnepodaří proň vvmysliti jaké theoretické jho anebo ideální stejno-\nkroj, pro toho zdánlivě svéhlavého rebela a nikým a ničím ne-\npoutaného svobodníka. Tedy originál, řekne se. Ano, originál.\nJenomže tím slovem povíte zrovna tolik, jako kdybyste je nevy-\nslovili. Ani když mu dáte onen zvláštní přízvuk, kterým v obec-\nném životě provázíte toto příjmí. Tím teprve ne. Neboť v urovnaném a spůsobném životě,\no vyjetých a tradicí a zvyky posvěcených kolejích, označují originály lidí trochu pocuchané\nmysli, poněkud vybocelého a výstředního chování. Ale Schwaigerova mysl je jasná a při\ntom hluboká, a umělecké jeho chování je osobité a rázovité. Je-li H. Schwaiger originálem,\npak to značí zde muže původního uměleckého myšlení a tvoření, které se roní z jeho vlastní\npodstaty, zvláštní individualitu, zvláštního jedince, který bez přičinění jiných sám ze sebe,\nvlastní silou vyrostl ve strom, ne rovný a dle ostatních v zahradě přistřižený, ba ani ne\nv linii urovnané řady, nýbrž mimo ni, a ve svéhlavé a bizarní podobě. Ne hned vedle\nněho, jinde, opodál, a zase v jiné podobě jsou tu však ještě také jiní, rovněž českého pů-\nvodu, s nimiž bude míti onen historik stejnou potíž. M. Pirner nebo Fr. Bílek vynořili se\nz roje českých umělců stejně mimo vše nadání a stejně revoltující jako Schwaiger. A přece\nnemají s ním a on s nimi niěeho stejného, leda původní samohybnost a nepodajnou odlišnost\nod ostatních.\nBůh ví odkud se tu vzali. Naše ěeské umění výtvarné jim jistě nepřipravovalo půdu. Nemají\npředchůdců, ale ovšem budou asi míti dosti následovníků a možná též i něco málo pokra-\nčovatelů. Dosud české umění nikdy se nenořilo v mystické sny, nehýřilo v poeticko-filosofi-\nckých vidinách ani se neobjevovalo v mimořádných podivnostech. A přece jen tito a takoví\numělci mají zapuštěné kořeny někde v naší půdě, sic jinak by byly zjevy netoliko svéráz-\nnými, nýbrž docela mimotnými a neorganickými. A to by bylo proti všemu řádu. Než kde jest\nona půda a kam se rozbíhají v ní nejtenčí výhonky jejich kořenů? Jak to těžko vypátrati\ntřetímu ! Může hádati, a snad někdy uhodne, pozdější, z větší vzdálenosti, to snad snáze poznají\nnežli my, ale ti, kteří by to asi hned a nejlépe mohli říci, umělci sami, ti mlčí a tají se, ne-\nzpovídají se a jenom pracují. Dílo za dílem rodí se v jich duších a hlavách a vychází z jejich\nrukou a nad každým vznáší se stejné heslo: Tak mohu a dovedu, a nejinak. Bohpomozi!\nMy jsme rádi, že nejsou jinací nežli jsou, Přežili jsme šťastně doby, v nichž vydávány\nbyly kletby na ty, kteří nechtěli býti jako ostatní, kdy velkomožná kritika metala blesky\nzatracení na ty, kteří nechtěli uposlechnouti moudrých jejich naučení, sestrojených z před-\nchozí theorie umění. Naučili jsme se vážit a cenit moc individuality, půvab odlišnosti, kouzlo\numělecké osobitosti tak, že po nich žízníme a prahneme a jenom v jejich blízkosti se rozehříváme.\nSetkám-li se kde s druhým svým já, snad to zalichotí mé ješitnosti, ale zvláštního životního\npožitku mi to nepřinese. Vždyť mi nemůže pověděti, co bych juž předem nevěděl, a nemůže\nrozehráti ve mně jiné struny, nežli na jakých sám dávno hraju. Umění však má přece obo-\nhacovati mého ducha, rozmnožovat škálu jeho pocitů a požitků a tomu jsem vděčen, který\nje bohatší mne a svého bohatství přede mnou nezavírá.\nZdá se mi, že doléhá ke mně vyčítavá námitka, že H. Schwaiger přece není takovým\noriginálním zjevem uměleckým, o nichž tu horuji, vždyť prý jeho umění žije z Breughela,\nBrouwera, Teniersa, Důrera, Altdorfa a jiných německých cinquecentistň, že není tedy ani\numělecky, ani česky původním. Něco pravdy, přiznávám, v tom vězí, jenom že ne v té po-\ndobě, jak ji razili v běžnou minci. Dojde i na to řeě v této stati, zatím jen tolik budiž ře-\nčeno, že Schwaiger není kopistou žádného z těchto starých mistrů ve svých dílech zá-\nvažných, přes to, že provedl několik imitací. A jako není snadno s tímto heslem nápodobení\nvystihnouli podstatu jeho umění, tak selhou všechna ostatní ve slovníku uměleckém běžná."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.5", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4019, "texte": "Kdo by chtěl Schwaigera přiřadit! k archaistům, narazí na práce docela moderního střihu a\nsvěžího naturalismu. Není také realistou, neboť pod jeho rukou volný tvar a zjev doznávají\nzvláštní přeměny; není idealistou, pokud máte akademický, vyluhovaný idealismus na zřeteli,\nnení stylistou pro realistickou břitkost své faktury; není mystikem, neboť věří jenom na strašidla\njako malíř živé fantasie; není koloristou, neboť mu scházej] všechny šťavnaté sálavé Rmy ;\nnení luministou, neboť miluje přitmělé a umělé barvy a přece zase je vším tím takměř zá-\nroveň. Rád archaisuje v látce a typech, i leckdy v kresbě; je realistou, postavy\njsou pravdivé a hodnověrné od Aaž do Z; jest idealistou, poněvadž téměř vše povznáší tu\nduchem, tu tonem nad všednost; jest stylistou, neboť má linii zvláštní kostrbaté pevnosti,\njakou fotografické oko v přírodě by marně hledalo; jest mystikem, neboť se rád noří v nad-\npřirozené světy; jest koloristou pro krásnou tonovost svých barev a jest luministou, neboť\nv jeho obrazech zasvitne slunce skoro stejnou intensitou a vibrací jako u kterého pleinairisty.\nH. Schwaiger není snad pouhým konglomerátem toho všeho. Nebyl take tím vsím hned od\nzačátku. Po dvacet let již pracuje, ne pouze tím, že vydává dílo za dílem, ale že také na své\numělecké, podstatě pracuje do hloubky a šířky a že k prvotnému jádru přijímá vždy nové\nelementy, zase ne jako prosté přídavky, zevně toliko navařené, nýbrž jako chemické sou-\nčástky, které se s předešlými látkami organicky slučují a tím zase je pozměňují. Na konci\nprvního dvacetiletí obsahuje pak Schwaigerovo umění všechno to, co jsem vyjmenoval, v přibarveni\na odstínění, které nenajdete u žádného druhého. Mocí své silné rázovité a bohatě nadané in-\ndividuality stal se Schwaiger zjevem plným umělecké zvláštnosti, originálem každým coulem.\nPro jeho počátky je toto důležité :\nPochází z Jindřichova Hradce a ocitl se ve Vídni v době, kdy Makart ovládal její umění,\na to se vrozenou jakousi bujnou svéhlavostí, která jej neodolatelně nutká všechno viděti,\ncítiti, mysleti a prožiti jinak, nežli jak se vje no okolí děje. Myslím, že není silnějšího rysu\nv povaze H. Schwaigera jako člověka a umělce nad jeho instiktivní, prudce a mocně projevo-\nvaný odpor proti běžné a hladké všednosti. Tato nikdy a v ničem netajená negace je hoř-\nčičným semínkem, které jeho originalitu uvedlo v kvas a také vykvasilo.\nJindřichův Hradec leží v jižních Čechách a do nedávná dřímal a spal pod stínem staré\nnádhery rožmberské, takměř odloučen, odříznut od ostatního světa, v zapadlém zákoutí nad\nnehnutou vodou širokého Vajgaru. Jižní Čechy mají svou zvláštní fysiognomii kraje a lidu,\nkterou jednou bude třeba zevrubně prostudovat. Potom asi poznáme, že není ná-\nhodou, že odtud vyšlo několik našich myslitelů, horlivců, mystiků a také fanatiků. Široká lada,\ndaleké, smutně tiché výhledy probouzejí dumavost a přemítavost. Styky s hybnějším a po-\nhnutějším severem nejsou časté a prolínavé, a dojde-li k nim, pak je to skoro jako náraz.\nZpomeňme jenom na celé husitské hnutí a vyšetřeme jakou úlohu v něm má tento český jih\ns lidem jako zapředeným a zakukleným ve své zvláštní, odchylné a duševně i fysicky silné\nnázory.\nJindřichův Hradec je jaksi odbyté, aneb aspoň odstavené město. Má svoji velkou mi-\nnulost, ale již tak vzdálenou, že prostředím uspávajících věků se přerodila takořka v báje\na pověsti. Kdysi nádherný hrad stichl a z části spustnul; je smutným svědkem bývalé slávy a bujné\npestrosti renesančního ruchu, a v jeho opuštěných síních bez hlesu se zjevuje v šeru a tmách\nsvětlá mátoha bílé paní.\nA pod hradem v letech padesátých a šedesátých? Co tam viděl mladý Schwaiger? »Od\nsvého nejprvnejšího mládí zpovídá se sám v krátkém autobiografickém listu letos v březnu\nměl jsem příležitost seznati všechny slabosti honoracního šosáctví venkovského města a\nto ve mně vypěstilo odpor proti vší strojené slušnosti plazivých lidských červů. To přivodilo\nu mně převrat v protilehlost.« Tak záhy probouzí se v hochu jistý životní pesimismus. Je-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.7", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3435, "texte": "nomže pudová síla uměleckého nadání, instinkt tvořivosti nedopustily, aby mladý Schwaiger vyrostl\nv nečinného misantropa a zmalátnělého škarohlída. Stalo se z něho něco zcela jiného. Vyloučil\nse později sám, dobrovolně, z vlastního odhodlání a po vlastním poznání z městské a velko-\nměstské společnosti, spíše z jejího života, přiklonil se k ubohým, poníženým a zkou-\nšeným, k odstrčeným a zanedbaným, a dovedl po dlouhá léta žiti v skrytém ústraní, prostřed\nlesů, kde neměl ničeho kol sebe nežli prostý, jednoduchý, naivně drsný lid a sebe, »svou\nmilou dobrou ženu, jedinou trefu svého hloupého života« Všady utíkal ze všední skuteč-\nnosti, bydlíval v mrtvých dvorcích, neobydlených zámcích, v chalupách venkovských a stýkal\nse s mozolnými slováckými sedláky a ze široka chodícími ílámskými a holandskými lybáři.\nByli chudí, ale našel v nich, co hledal : srdečné a dobré lidi. Jeho fantasie vyhledala si\ntaké zvláštní svět představ. Svět mimo tento náš zbahnělý a licoměrný svět, kde se každý\nhledí ukázati jiným, nežli ve svém nitru jest, lepším a jemnějším, a pečlivě ukrývá pod lico-\nměrnou rouškou svoje nízké instinkty a málo čisté vášně. Proto si Schwaiger vyhledal svět\npohádek a svět naivní, hlavně však upřímné poesie.\nZprvu se tento odklon od uznaného a posvěceného pořádku projevil u něho tím, že\nk největšímu zděšení své rodiny stal se malířem, něčím neslušným, ekstravagantním, pio\nusedlého měšťáka hrozným, nevázaným a nespořádaným. Avšak co se zdálo jiným pou-\nhou bujností a neposlušností, bylo proň svatým odhodláním k životnímu boji. H. Schwai-\nger je vtělený temperament a dříve nežli jeho proud a tep dostal se cele v recište uměle-\nckého tvoření, dobýval se prudce všelikými ventily ven. Byl to podivný mladík, když jsme\nse seznámili. Je tomu již dosti dávno, když nás společný přítel svedl dohromady. Schwaiger\ndokončil tenkrát první redakci »Novokřtěnců«\na šli jsme si společně prohlédnout, co všechno\ntehdá O. H. Miethke od něho skoupil. Nejdiv-\nnější bylo Schwaigerovi, že se našel zase je-\nden člověk, který se nepoškleboval tomu, co\ntvořil, který to se zájmem a důvěrou v jeho\numění prohlížel a sledoval. Tak byl již uvy-\nklý na to, že jej skoro všichni považují za\nstřeštěnce a nerozumného rebela. A přece bylo\nvše u něho tak pravdivé, nehledané a přiro-\nzené, ale ovšem také tak zvláštní a nevšední,\njako již celý jeho ze všední a obyčejné míry\njdoucí zjev. Měl horkou, kypící krev, nespou-\ntanou veselost, byl upřímný a kousavý, vůči\nřádu otrlý a ironisující, a vedle trpké pohrda-\nvosti se světem seděla v něm přemítavá me-\nlancholie, jako byl vedle bezstarostné mladické\nhýřivosti železným pracovníkem. Miloval kon-\ntrasty v životě, těšilo jej vše zvláštní a ze-\njména to, co budilo úžas a hrůzu sociálních\na uměleckých filistrů. Jeho první umění je\ntaké výrazem toho všeho. Jest osobní skrz na\nskrz, ve svých zálibách a příchylnostech, ve\nsvé náladě a formě.\nTehdá ve Vídni měl každý umělec svého\nsvatého. Schwaigerův učitel, M. Trenkwald,\npřísahal na vlašské prerafaelity a jich umě-\nlecké nápodobitele. Jeho slušná úhlednost,\npěkně krasopisná linie, toto stálé utišování a\nuspávání nervů a ochlazování životní teploty\nbylo Schwaigerovi nejméně po chuti. H. Ca-\nnon se modlil k Rubensovi a došel až k obrov-\nskému prázdnému pasticciu »Koloběhu života«.\nMladé umělce vábil drsnou geniálností svojí\nosoby. H. Makart, který si první všiml Schwai-\ngera a popřál mu u sebe útulku, hledal vý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.8", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3463, "texte": "chodistě a oporu v hýřivém koloritu benátském, ale dovedl jej uvésti v poplatnost vídeň-\nskému sybaritství. Jeho myšlénky byly jen barvy. Jeho představy byly jen skvělé kolori-\nstické symfonie, jeho svět byl plný vonících ženských těl na pozadí matného sametu a blý-\nskavého atlasu. Svou prostodušnou živelností podmaňoval si Makart všechno kolem, ne\npouze mlsné požíválky, také vážné umělce Vždyť jim ukázal, kde se vlní život a jaká\nopojivá moc je v sálavé barvě a co uměleckého účinku a požitku vězí v smělé harmonisaci\nkoloritu. Od něho počíná barvitost a pitoresknost vídeňského malířství. Také Schwaiger došel\nu Makarta k tomu poznání. Avšak jeho pud po zvláštnosti a odlišnosti, jeho vším vypěstěná\npříchylnost k zanedbaným a povrhovaným, jeho vrozená zálibnost v umělecké nápadnosti a\nbizarnosti dovedla jej k nedbaným tehdá předchůdcům Rubensovým a k německým primiti-\nvistům. Zamiloval si jejich svět drsných aneb hrubých postav, sukovitých, ale upřímných sva-\ntých, zalíbila se mu jejich neúhledná, ale prudce výrazná kresba a jejich nedokonalosti a\nnehotovosti, které ostatní zarážely, činily mu opojivé potěšení. Tak docela, jak by kdo chtěl,\nnemůže se nikdo zbýti své doby a postaviti se docela mimo ni. Vždycky zbude někde nějaká\nnitka, která jej s ní poutá, nějaká cévka, kterou k němu přetéká. U Schwaigera nejinak. Staré ni-\nzozemské umění bylo malíři tenkráte znovu objeveno, dvorní musea je počítají ku svým\nnejhojnějším pokladům; bylo sjednaným aksiomem, že nové umění na ně musí navázat a H.\nSchwaiger se tomu nezpíral. Nezůstal ale při povrchu, chtěl k jádru a všechno věděti, co oni\nvěděli. Chtěl se zmocniti také jejich techniky, poznati materielní jakost jejich prostředků. Jako\nmu nic nebylo vhod v tomto všedně zcivilisovaném světě, tak také i pohodlné malování ob-\nchodními barvami s obvyklou, všem snadno přístupnou technikou. Hned od počátku lišil se od\nostatních v tom, že sáhnul po akvarelových a ne\nolejových barvách, k tempeře a perokresbě. Chtěl\nvšak přijít všemu na kloub. Sháněl se po sta-\nrých receptech a nalezl v Mnichově F. Len-\nbacha, který se kdysi dobře podíval do vnitř-\nností starých maleb. Co věděl, to Schwaige-\nrovi svěřil, tento pak šel jistěji dál sám.\n* *\n*\nNutká mne cosi stále, abych nejdříve vy-\nkrojil z díla Schwaigerova to, co je nejméně\njeho vlastnictvím. Totiž práce, které jsou ho-\nlými napodobeninami. Možná, že jsou umělci\nsamému velmi milé, vím také určitě neboť\njsem to slyšel a ěetl bezpoctukráte že je\ntaké jiní, a to ne pouze muži bez vlastního\nsoudu, hlasitě pochvalují, ale já nemohu přes\nto jinak, nežli zde říci, že Sv. Lukáš (1886),\nSv. Hubert (1884), Sv. Jiří v kruhu (1 892),\nSvatí tři králové (1892) a co se k nim\nještě řadí, jsou sice kusy vysoce zajímavé,\ndokonce i významné, neb aspoň příznačné pro\nosobní zálibu Schwaigerovu, ale pro jeho umě-\nlecký portrét rysy zcela rušivé. Je v nich\njeho dovednost, ne však jeho umění. Jsou chtě-\nným, zamýšleným archaismem a ne prostým\nSchwaigerem; jsou obratně vystiženým primi-\ntivismem, dokonce však ne osobitým projevem\numěleckého talentu dnešku náležejícího. Vidím\nv nich jen jakýsi hold přežilému již proudu,\nkterý byl chtivý všeho altdeutsch, jakýsi do-\nplněk onoho staromalebného, antikvarního za-\nřízení a vypravení bytu, jež byli Gedon v Mni-\nchově a Makart ve Vídni přivedli do floru,\njenom ne uměleckou osobnost Schwaigerovu.\nTa jest arci tak silná, že se ani zde nedá do-\ncela potlačit a problýskává na nejednom místě"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.9", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3349, "texte": "závojíkem šestnáctého věku, a proto také mi nepřivozuje čisté a nekalené potěšeni, vidim-li\nsilnou svéráznost samochtě se podřizovati cizímu až málem k nepoznání. Na stěsti tyto\nzúmyslné archaismy jsou u Schwaigera jen škraboškou, kterou si někdy, a ne na dlouho,\npřikládá na vlastní výrazný obličej. V těchto kolorovaných pérokresbách nebylo by cvičenému\nznalci staré hornoněmecké školy zatěžko označiti, co je vypůjčeno od A. Dúrera, H. Be-\nhama, H. Burgmaiera nebo A. Altdorfera. Zde je to typ mužské karakterní hlavy, onde hranatý\nprofil, jinde usazení madony, umělé hromadění kornatého řasování, tu neohrabaný poskok\nkoně i jeho lidsky vyhlížející oko, onde romantické koncepce hoiského kraje a franckých\nměstysů a hradů, všude pak karakter komposice, pevná kostrbatost pérokresby. Všechno chce aspoň\nvypadat staré iv tom zúmyslném a umělém patinování tonu a odlupování naneseného zlata.\nPřipomínají mi tyto kolorované kresby, predmetem i íakturou vybrané z prešlosti, Balza-\ncovy »Contes drólatiques« rabelaisovské vervy a širokého, až neslušného řehnení. Psal je du-\nchaplný člověk, kterému se zachtělo ukázati dovednost, s jakou umí se vzíti v starého\nducha a vyjadřovat! se také starobylou řeci. Není také Schwaiger při této práci jenom pre-\nstidigitaterské zručnosti. Má ducha a citový vtip. Výši H. Balzaca každý bude měřit podle jeho\nOtce Goriota a celé jeho Lidské komedie, a ne podle oněch drolerií, a také Schwaigerovi ne-\npatří jeho místo v dnešním umění proto, že někdy vtipně vklouzne do kytlice norimber-\nského nebo řezenského mistra a kreslí při okně kolečky zaskleném.\nH. Schwaiger vedl dlouho neklidný život. Netrpělo ho to drahně na jednom místě. Brzy\nje ve Vídni, brzy v Seebarnu, pak zase na Jindřichohradecku, potom v Praze, na Zbra-\nslavi, v Kutné Hoře, až mu Nizozemí přineslo\nuklidnění. Pobyl tam dvakráte. Poprvé roku\n1888 asi Šest měsíců a tato doba tvoří zna-\ntelné rozhraní v jeho životě. Člověk i umělec\nz ní vyšel vykvasený a sharmonisovaný. Až\ndo toho roku živí Schwaiger svoji fantasii\numělou a lidovou poesií, baladami, novelami,\nv #\npověstmi a pohádkami. Žije ve fantastickém\novzduší a neúmorně vypráví, co v jeho přítmí\na příšeří uviděl. Potom přišla nejbližší skute-\nčnost na řadu. Ale ne tak, že by obojí bylo\nrozhraniceno nepřekrocitelnou hrází. Stále se\npřes ní přelévají jednotlivé vlny s jedné strany\nna druhou.\nHrabě Hans Wilczek st. má celé album, na\njehož listech se stále opakuje jedna a táž po-\nstava vycouhlého chlapiska, hubeného jako do-\nšek, špičatého jako kopí. Tulák na první po-\nhled, a pištec. Chodí a postává za dne i noci,\njednou v oranžovém víru západu slunce, po\ndruhé v sirnatém světle, po třetí za strašidelné\ntmy. Sám strašidlo. Láká krysy z děr a straší\npocestné hospodyně, bojácné měšťáky a ne-\nzbedné děti. Je to Krysař Hamelský. H. Schwai-\nger s ním debutoval a dlouho se nezbyl této\npostavy. Vrací se k ní stále a na konec se\ns ní zrovna stotožňuje. Směje se při tom sar-\nkasticky, ale nezapírá, že se cítí sám takovým\npotulcem, který obmezencům navzdor hvízdá\nsvoje kouzelné písničky. V cyklu šesti péro-\nkreseb, jimiž v pohodlném tempu vypravuje\nstarou pověst' o Krysaři, naznačil Schwaiger\npoprvé kam tíhne, vlastně chce tihnouti. Jím\nzískal první úspěch. Snad proto mu dlouho\nzůstal ten světoběžný čarodějník milým. Vy-\nstoupil s něčím, co bylo polo pohádkou a"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.12", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3585, "texte": "polo pověstí, co někde slyšel, nebo někde četl. Za ním, skoro plných deset let, rojí se\nostatní, jemu podobné v tonu příbuzné. H. Schwaiger Čte. Připadl na anglického Dekame-\nrona a hned se dal do práce, jakoby chtěl všechny Canterburské povídky přelit v obrazy;\nčetl těžce chmurné zpěvy M. Lenaua a maluje Věčného Žida (1 885), čte barvosyté a vášni-\nvou smyslností na-áté šestiměry Roberta Hammerlinga a z ovoce četby vyrostli Novokřtěnci.\nSedm směšně bázlivých hrdinů švábských a otylého Patera Gram šalba (1885) nalezl\ntaké někde ve verších. Potom vzal do ruky W. H. uffa a vznikl Nosáěek a Malý\nMuck. Za pražského pobytu přišly na řadu České pohádky, přihlásily se u malíře o své\nprávo. Božena Němcová a J. Košín z Radostova nabídli mu své sbírky aon z nich vybral\npohádku o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém, o Bídě, o Zakletém princi,\no Ježku ženichovi a jiné (1885). Vznikla hojná\nřada akvarelů a perokreseb, uložených nyní ve Wies-\nnerovu »Pohádkovém albu«. Na konci tohoto Schwai-\ngerova pohádkového období stojí velký akvarel Jes-\nkyně Steenfoolské (1888), ona strašidelná hi-\nstorie, kterou, opět dle Hauffa, vypravuje mladý zlat-\nník svým spolubesedníkům ve spesartské hospodě,\na o něco málo oddálená celá knížka »Fantasie v brem-\nském sklepě radničním« prosetá obrazy, nápady a\nvignetami, v nichž se všechna vinná fantastika Hau-\nffova jako v zrcadle odráží.\nPo takovém výčtu by se zdálo, že Schwaigerova\ntvořivost, aspoň v prvních letech, potřebuje nějakého\npomocného popudu bratří literátů, a při pouhém vy-\njmenování prací mohl by se leckdo domýšleti, že první\nSchwaigerovo umění je toliko ilustrační. Ni jedno, ni\ndruhé nesrovnává se s pravdou. Předně je tu velmi\nslušná řada akvarelů a temper, jichž předmět není\nvyčtený, ovšem ale zcela přesně zapadá do kruhu\nprací, k nimž Chaucer, nebo Hauff nebo Němcová\ndali podnět. Obrovití Krakonoši (1883) se obje-\nvují v temných slujích nebo v horských oblacích;\nHastrmani sedí na pařezích vrb a rozěesávají si\nsvé žíňové vlasy; Zaklínači stojí v čarovném\nkruhu a předčítají svoje kouzelné formule; na šiji\noběšence sedí Sib eniě ný mužíček (1882) a za-\ntlouká vá hřeb do lebky visatce; za hromobití a bouřky\nvytahují pod Čekanem Mandragoru, gnomové vylézají\nse svítilnami z děr a prohlížejí zvědavě pod vrbami\nspícího Šumaře, dřevaři chytají skřítky houby ohlo-\ndávající, a tak dále. Všady týž proud, totéž rmutné\nvření, táž divá scenerie a titéž divní lidé, všady\nsměs divokosti a dobráctví, strašidel a strašení, bi-\nzarnosti a humoru.\nNovokřtěnci v Múnsteru, kteří při druhém zpra-\ncování dostali za titul »Aequitatis diae et fraternitatis\nMonasterii« (1886) jsou velmi karakteristickým dílem.\nPoslední, desátý zpěv Hammerlingovy epické básně líČí tutéž vřavu a totéž běsnění na velkém\ntržišti obleženého Můnsteru, vypravuje o chvilkové zpouře Knipperdolinga a Krechtinga, a končí\nvtrhnutím biskupských lancknechtů do města. R. Hammerling přitom není historikem as udá-\nlostmi i osobami zachází s básnickou volností. H. Schwaiger není ilustrátorem a upravuje si\nv jediný malebný obraz, co pěvec postupně a na různých místech vyličuje. »Novokřtěnci« by\nzasloužili, aby je kdo jednou zevrubně popsal a porovnal s obsahem Hammerlingových heksa-\nmetrů ; poznalo by se při tom, jakou fantasií, jakým množstvím představ, jakou rozmanitostí\npostav tu mladý Schwaiger vládne. První obraz (1883) byl jediný světlý proud, jedna nepřetr-\nžitá záplava postav, divokých, bizarních, zpustlých, zvířecích. Byl to dav, z něhož jde\nhrůza a který jak rozpoutaný živel bez hrází zaplavuje všechnu prostoru. Nadzvednutý horizont"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.13", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3525, "texte": "a stejnoměrné světlo věru že této smečce polosílených wederdopperň nedodávaly přehlednosti.\nTu přinesla druhá redakce. Naleznete v ní vše, co bylo v první: prodávace krys, zloděje, koší-\nkáře, vrahy, zoufalé matky, zpité muže, nestoudné ženy, sťaté hlavy, rouhače, šibenice,\nblázny, kořistníky, fanatiky, nízkost, bídu, zhovadilost lidskou třepetající a mrskající sebou\njako když džber ryb vyklopíte. Ale rovnoměrné masy se rozestupuji, skupiny se odlučují\nod množství, všechno se stává přehlednějším a při tom naléhavějším. Již v tom je znatelná\nemancipace od Breughelovy komposice, která ovládala Schwaigerovou mysl při první práci.\nOstrá, břitká, ba smělá karakteristika osob ve hlavách, pohybu, akci, která pak prochází\nvŠím dílem Schwaigerovým, je tu v celé hojnosti a znovu se hned dostavuje v úvodním\nobraze k Chaucerovým Canterburským povídkám\n(1882). To je pravý hospodský výjev šestnáctého\nstoletí, o něco pozdější než-li jej autor čtrnáctého\nvěku měl v představě. Je hluČno a veselo »u he-\nroldova kabátce« v South'warku. Hovor, křik, hluk\nse rozbíhá na vše strany a všech devětadvaceti pout-\nníků ku sv. Tomáši Becketskému rozeznáte na vlas.\nTak přesně a trefně je Schwaiger karakterisuje. Není\nmožno zaměniti faráře se správcem, rytíře s manem,\nkuchaře s kupcem, převora se žebravým mnichem,\njusticiára se statkářem. Malíř má v paměti každý\npopisný verš a dovede z něho vykřísnout živoucí\npostavu.\nPotom rozvinuje vypravování ženy z Bathu o tom,\npo čem ženy nejvíce touží, jakoby před námi roz-\nbaloval starou tapiserii. Kraj, bohaté architektury,\nrytíři, panoši, zbrojnoši, katané, měšťáci, král, krá-\nlovna, mladé dámy, babka, vše jenom zrovna nazna-\nčeno, jedno do druhého předcházejíc a zase vše v rytmu\ntvarovém a barvovém jakoby daktylový trochej Chau-\ncerův oživl. Umělci je volno, ba pnjemno v tomto\nznova vykouzleném světě barevných nohavic, špiča-\ntých klobouků, kroužkových brnění, širokých biretů,\npři hodokvasech a veselém pití, při divokém skřeku,\nkde je všechno všecinko jiné než-li dnes. Ale to jsou\nještě přec jen reálné osoby a výjevy; mají své datum\na historické ovzduší. Vystupují tu arci podivní tova-\nryši, všechno ve zvláštním, nyní již nezvyklém\nosvětlení, v barvách, které dnes nejsou více obvyklé,\nv kroji, který nám platí za malebný a bizarní zároveň.\nMáme ještě jednoho umělce, který vládne stejnou evo-\nkační silou a ku podivu se stejnou ekspresivností,\nzdánlivou barokností, se stejně upřímnou drsností,\ns týmž humorem a soucitem vyvolává, vlastně bohužel\nvyvolával, postavy a výjevy těchže dob. Míním Zi-\nkmunda Wintera. Jeho Rakovnické obrázky a staro-\npražské genry patří ku Schwaigerovým malbám.\nI umělecký styl, ne pouze předmět, shledávám pří-\nbuzný. U obou vidím tutéž markantní linii a kresbu,\ntutéž rázovitou, kovovou kostrbatost, která je nedílným sloučením taktního archaisování s ufor\nmovanou, vnitřně hotovou uměleckou osobností.\nVěčný Žid (1885 a 1886) vyluzuje již jiné tony; otevírá Schwaigerovu říší fantastiky, kde\nse reálný svět mísí s mátohami, strašidly a nadpřirozenými elementy. O Schwindovi se vypra-\nvuje, že věřil na svoje víly, rusalky a gnomy; Schwaiger zajisté ve svoje vodníky, Krako-\nnoše, zvědavé a mlsné skřítky věří také, s onou vírou, s níž přijímá dítě bauiččiny po-\nhádky za živou pravdu. Nechci tím říci, že by Schwaigerova víra byla dětinná nebo do-\nkonce dětinská. On věří ve svůj pohádkový svět vírou přesvědčeného umělce, pron jest tato\nříše princů a obrů, králů v bačkorách a mluvících zvířat, nestvůrných trpaslíků a zpotvo-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.16", "debut_caractere": 88, "fin_caractere_exclue": 3233, "texte": "řených hrbáčků bezprostředním pokračováním\ntohoto našeho viditelného a hmatatelného světa.\nObojí splývá v jedno; není mezi nimi hrází\na hranic. Ti pastevci, s hrůzou se choulící před\nbedným zjevem potulného Ahasvera, ti dřevaři,\nchytající skřítky, ten zmožený muzikant, kte-\nrého šotkové ohledávají, ten mužíček na mrtvém\nvisatci, ten hastrman nebo obrovitý Krakonoš\na ty děti před nimi ve strachu, ti všichni vy-\ncházejí z tvořivé mysli a ruky Schwaigerovy,\nnadaní stejnou pravdivostí a věrohodností.\nPatří k sobe. V tom, v této jednolitosti, v této\nzvláštní skloubenosti světa skutečného a imagi-\nnovaného, který dříve nežli se ocitnul na ploše\nobrazové, prošel zároveň a v témže okamžiku\nvnitřní výhní umělcovou, shledávám příčinu\njich velké působivosti. Podivným, zvláštním\nzpůsobem dovede Schwaiger oba světy sblížiti.\nJeho sedláci, šumaři, rybáři, dvořané, pasáci,\nkarbaníci, princové, pašeři, zaklínači a děti jsou\ndrsné, hranaté postavy, plné rohů, vyčnělin,\nnáhlých záhybů, ovětralých lící; vše je na\nnich neobyčejným způsobem vyzvednuto, vše\nnápadně sesíleno. Jsou pravdivé, a přece jejich\nreálnost není všední, všemi okoukanou pravdou\na správností; zdá se, že by jediné mrsknutí\nkouzelného proutku je mohlo odnésti z pevné\npůdy naší země. Nic tu není vnešené, civili-\nsované ušlechtilosti a úhlednosti. Ani ti po-\nhádkoví princové nebo dvorští hodnostáři se\nmnoho neliší od hrubých, mozolných nebo\ni duchem omezených plebejcň, leda šatem, krojem.\nNení tedy divu, že s příšerami a napřiroze-\nnými bizarnostmi se v jednu rodinu takřka\nslévají.\nA tyto bizarnosti rodí fantasie, která je\nsmělá, nevázaná, kapriciosní, bujná, veselá,\nsarkastická i dobrácká. Nevymýšlí s námahou\na rozmyslným úmyslem předvést cosi geniálně\nneobyčejného ; pracuje týmž tempem as touze\npřesnosti, ano logikou, jako každý zdravý duch,\nkterý si zachoval svěžest a upřímnou bezpro-\nstřednost. Co z ní vychází je umělecky samo-\nzřejmé. VěČný Žid je bědná postava. Nemá ničeho společného s oním obvyklým smutným\nstarcem, který se podobá vždy Michelangelovu Hospodinu v Sistině. Je to v poletavé cáry\noděné a rozviklané lidské tělo, vtělená lidská bída, která se jak mrazivé strašidlo těžce plouží\npo pastvisku, na němž ulehl sychravý podzim. Šklebivý hastrman hubených údů je zrovna\npokračováním sukovitého pařezu, na němž sedí; žravý obr v jeskyni prince jako hračku si pro-\nhlížející, je beztvárný, jako ty skály kolem; nesmírná hlava z temna sluje se vynořující,\nje Krakonoš dobrácký jako neučesaný mužík a nebetyčný Dlouhý vystihuje zrovna geniálně\nnaivní pohádkovou představu. Novokřtěnci jsou rozvířeným, děsivě rozpoutaným obra-\nzem [ lidské zvrhlosti. Umělec v řezavém smíchu metá vždy nové a nové zjevy lidského\nnízkého běsnění a blátem potřísněných vášní na tržiště munsterské, ukazuje rub civilisova-\nného člověčství. V Canterburských povídkách a Pateru Gramsalbovi zní veselý pijácký\nsmích; v bremských fantasiích podobně. Jinde straší strašidla. Než vedle bujnosti a kousavosti,\nvedle veselé bezstarostnosti a upřímné fabulistiky má H. Schwaiger ve svém nitru ještě je-\nden krásný ton, a ten zní soucitem. Umělci není do smíchu a nejméně do pošklebku,"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.17", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3084, "texte": "když vidí nouzi a bídu. Nezaviněná zbědovanost\nlidí, k zemi tlačící nuzota, člověka ohlodávající\nfysická námaha nenachází dvířka jeho srdce\nuzavřená. Cítí se všemi, i s těmi, kteří jsou\nnamožení pitím, i dokonce s tím übohým hastr-\nmanem nad potokem. Nejspíše proto se dvakráte\nvrátil k Věcnému Židu, nejspíše proto vyhledal\nsi v Hauffových pohádkách posmívaného ma-\nlého Mučka a nebohého nosatého hrbácka,\nk nimž jej nepochybně i bizarnost zjevu lákala,\nale také když vidí shrbená záda nádenické\nrodiny z práce se vracející, hne se soustrast\nv něm bez každého cizího přídechu.\nJeskyně Steenfollská je zatím po-\nsledním pohádkovým obrazem Schwaigerovým,\nale ze všech prvním. Beze všeho slovního vý-\nkladu a vypravování jí každý porozumí, po-\nněvadž je čistý malebný zjev a malířský výtvor.\nNesejde na tom, víme-li, že jsou tyto strašidelní\nutopenci utonulí na Carmilhanu, nebo jmenuje-li\nse ten ustrašený rybář Wilm Falke, čili nic.\nJsou to lidé, živí i mrtví, kteří v příšerné ho-\ndině na pustém místě se setkali. Ticho, od-\nlehlost, gumigutové světlo, hrůzná grandezza\nkapitánova, bizarnost hudebníků, pošklebek po-\nkuřujícího žlutavého mužíčka, vroucnost matek,\nustrašenost dětí, veliký, smutný klid moře po\nztišené bouři, přehledná jasnost a koncisnost\nkoncepce, pádná rázovitost kresby a ponurá\nsíla barevné a světlové nálady tvoří řadu vy-\nnikajících vlastností zde v jeden ráz soustře-\nděných. Pohádková strašidelnost, přesvědčivá\nhrůznost pověstí o lidské lakotě nevyplynula\nze Schwaigrova štětce nikdy volněji, svobod-\nněji a suggestivněji jak v tomto, asi jen pro-\nzatímním závěru jeho fantastického období.\nStaří Nizozemci byli Schwaigerovými miláčky\nod mládí. Sám se z toho vyznává. Zná je\nz Vídně a tak je měl rád, že jeho postavy\njsou jimi splozeny. Opakuju znova: nejsou\nz jejich obrazů vyňaty. Když maloval Novo-\nkřtěnce a kabaret »u heroldova kabátce« nebo\nhistorku ženy z Bathu, a chtěl je malovati v jejich, aneb aspoň přibližně v jejich době,\nbylo mu jedině správným, dáti osobám svým a jich okolí vzhled takový, jaký asi před\ntřemi sty lety měly. A poněvadž měl plnou důvěru ve věrohodnost, správnost a reálnost\nlícení starých Nizozemců, bylo proň logické, dáti svým osobám a svým architekturám tvary,\npostavám vzezření a držení, jak je na starých obrazech vídal. Měl přírodu a skutečnost před\nsebou, ale pohlížel na ni nizozemskými skly. Někdy dokonce leželo v jeho uměleckých zá-\nmyslech a cílech upraviti také svoje obrazy po starém spůsobu. Někdy podle nizozemských\ngobelínů, někdy podle nizozemských maleb vyvýšil horizont a spojil děj. Hned však byl\ncele svůj, kdy Šlo o pohádku nebo domácí pověst, a Schwaigerovy krajiny se svojí hlu-\nbokou náladovostí nemají vůbec co se starými předlohami společného. V nich přichází Schwai-\ngerova modernost nejdříve k platnosti a výrazu.\nKdyby byl H. Schwaiger oním napodobovatelem starého umění, kdyby jádro jeho umění zále-\nželo pouze v tom, že by dovedlo pískati jenom cizí písničky a nápěvy, jak se za to má, pak\njistě pobyt a studie umělcovy ve ílámské Belgii a v Holandsku byly by jej v tom upevnily"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.18", "debut_caractere": 109, "fin_caractere_exclue": 3512, "texte": "a utvrdily, byly by mu přivodily jen nové a\nrozšířené množství vzorového materiálu.\nZatím se stalo něco zcela jiného. V Nizozemí\nnalezl Schwaiger druhý svůj domov, a má\npravdu, praví-li to. Tam z kmene jeho umění\nvyrostly nové větve. Dojel do Nizozemí, aby\npoznal své staré oblíbence v jich domovině,\na vrátil se odtud, ne jako sesílený archaista,\nnýbrž jako zmohutnělý realista. Kraj a lid zde\nnaň působili neméně silně nežli stáři mistři.\nSpíše však silněji a převratněji. Stalo se mu\ntotiž, co mnohým jiným před ním, právě nej-\nmodernějším a nejpokrokovějším. V té vlhké,\npřímořské atmosféře, nad úzkými kanály a širo-\nkými zelenými lány, v tichých starých městech\na na plochém břehu moře nalezl, objevil pro\nsebe půvab přirozeného světla, zajímavost sku-\ntečného života a světa. Seznal, že ti staří\nOstadeové, Breughelové, Teniersové a Beucke-\nlaerové a jiní nebyli dokonce fantastové, kteří\nby stáli nad světem, nýbrž muži s tímto světem\nsrostlí a lícící svoje okolí, jehož zjevy přiváděli\nv říši výtvarného umění. Seznal, že to byli\nprostí, naivní realisté a že umění je původní\na silné, když vychází od skutečnosti a z nitra\numělcova. Nebyly to proň zbrusu nové poučky,\njenom že důrazněji nežli před tím, se u něho\nohlásily. Juž před tím v Cechách nastupoval\ntuto cestu. Mezi tím co pracoval na pohádkách\na fantasiích, vycházel a vyjížděl do kraje\na venku a ve městech živil svého ducha tím,\nco tam viděl. Na Zbraslavi kreslí divoké ci-\nkány, markantní domkáře, zbídnělé kolovrátkáře,\nv Loděnicích rozviklané chalupy, v Dubu děl-\nníky, v Kutné Hoře zlomky starých architektur,\nv Jindřichově Hradci romanticko-malebné partie\nzámku, v Praze uzenkáře a preclikáře, kteří\nz veěera a za noci po ulicích a hospůdkách\nprodávají. Jsou to studie a ne obrazy; jsou\nto bezprostředně v ruchu života postřehnuté a\nz něho vyňaté jednotlivé postavy, a sice zase\ntakové,jichž se dosud téměř nikdo nepovšimnul:\nhrubé, drsné, záplatované, přihrblé, z široka\na těžce se pohybující, s rukama hrubýma a roz-\noranýma, s tváří svráŠěelou a kůží spraženou\na ožehlou. Domy jsou jak na spadnutí a hrady\nzříceniny. Zevní forma a fysiognomický výraz\nstojí tu v popředí.\nV Nizozemí se jejich galerie množí. Rybáci,\nkrajkářky, sedláci, posluhové, nosiči z Utrechtu,\nGentu, Antwerp se druží k českým soudruhům\npracovních a ponížených vrstev. Potom klikaté\nstřechy prejzové, ozdobné domy cechovní,\nkamenné, cihlové, rudé a temné, pohledy do\ntichých ulic v ostrém světle a prudkých slu-\nnečních stínech, nějaký větrník, nějaké zá-\npraží ! Do galerií chodí Schwaiger na návštěvu\na k osvěžení sil, na ulicích, venku pracuje.\nA když se vrátil domů, vyhledal si za obydlí\nnejprve valašskou vesnici, potom se usadil\ndokonce v lesích, v sroubeném domku při\nHostýně, osamělém na malé zelené plošce,\nkolkol houštím stromů ovinuté. Zde pokračuje\nv téže práci. Vychází ven do vsí a městeček,\nzastavuje se u dřevěných statků a mlýnů, na\nzasněžených liduprázdných návrších a maluje.\nVzývá při tom své patrony, avšak jen proto,\naby mu zostřili zrak a dali jistotu ruky, aby,\nco vidí, dovedl s tou křepkostí a rázovitostí\nvystihnouti, jak se na pravého umělce dnes\nsluší.\nPři vší originalitě myšlénky, mnohosti ná-\npadů, nevŠednosti podání, nejsou práce Schwai-\ngerovy před putováním po Nizozemí vzniklé,\ndocela bezprostřední. Jsou silně cítěny, ne však\nve skutečnosti vždy bezprostředně viděny. Mezi\numělce a skutečnost staví se ovšem vždycky"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.22", "debut_caractere": 68, "fin_caractere_exclue": 4308, "texte": "jeho živá a reálné přetvářející fantasie, ale\ntaké zpomínky na staré obrazy a rytiny.\nOsoby jsou trefné, jich vzhled a tvář případné,\nnež stále jim cosi schází, co by je pasovalo na\nzjevy docela životní. Dřevaři, kteří lapili skřítka\n(1888), jsou již skuteční lidé, ne pouze proto,\nže pocházejí z lidského pokolení, ale že jejich\nhlavy, postoj i útvar tváře, pohyb rukou,\nzazáření očí přišlo do obrazu tentokráte přímo\nze zkušenosti. Jsou pravdivé, reálné; umělec\nje nalezl u Dubé. A tutéž pokrokovou přednost\nobjevíte v jeskyni Steenfoolské, v kreslených\nstudiích i hotovém obraze. Třeba jenom srovnati\nustrašené děti u Hastrmana s dětmi utopenců\na poznáte zároveň též jednu z příčin, proč\nprávě tento obraz ze všech pohádkových snad\nnejhlouběji působí.\nNevím, zdali někdo před rokem osmaosm-\ndesátým tušil, že by Schwaiger, který platil\njen za fantastu, mohl najednou vystoupiti jako\nplnokrevný realista, aniž by při tom sebe zapřel,\nobjeviti se jako malíř denního světla, ba osl-\nnění, když přece dosud se nejjistěji pohyboval\nv barvitém přítmí as transponovanými tony.\nRybí t rhv Hol a\"n dsku (1890), Rybářské\nlodi vKno o k u (18 91) aßa řevná zkouška\n(1898), potom pohledy do Gloribusstraatu\nv Bruggách, krajkářky na ulici v Gentu a jiné\ndocela bezprostřední pohledy ukázaly, že to\nH. Schwaiger dovede beze všeho přechodu.\nBylo to jistě v něm dříve, jenom nejspíše\npotřeboval nějaký silnější a náhlý popud, aby\nse do tohoto světa bez výhrad postavil. Dva\nmomenty se mi zdají býti při tomto kroku\ndůležité. Předně zmohutněla Schwaigerova síla\nkarakteristiky osob i věcí, a za druhé zjemnily\nse atmosférické světlové a barevné hodnoty.\nRybí trh sám je toho dostačujícím dokladem.\nTi roztroušení po ploše lidé, sedící babky,\npotulující se děti a uličníci, rybáři, prodavači,\nkupci jsou tu, jak by momentkou zachyceni,\nv přirozené náhodnosti a přece zase s umě-\nleckým, tichým, nevtíravým taktem ve volné\nrovnovážnosti umístěni. A jsou při tom upřímě\nvěrni od dřeváků a bačkor až po bílé čepce\na dehtované klokouky, od postoje nohou až\npo hrubé sedřené ruce. Valašští nádenníci\na žebráci, hadráři nejinak. Nic na nich není\nurovnáno, nic zamlčeno, zejmena ne jich cáry,\npříštipky a záplaty. Jsou pravdiví, že to až\nzaráží, neboť nesou sebou těžký, nevoňavý\ndech tvrdé práce a těžké bídy.\nZ pohádky, burlesky, divokého dramatu,\nz říše svatých a zbožňujících věřících, z ovzduší\nfantastikou prosáklého přišel H. Schwaiger\nk živé, až urputné skutečnosti. Ku podivu:\njedno u něho nevylučuje druhé, obojí jde\ndobře vedle sebe, ba na vzájem se prostupuje\na proniká. Obojí patří k sobě a dohromady\nurčuje jeho umělecký karakter. Trvám, že proto,\nponěvadž podstata jeho je naprosto malebná.\nVšechna fantasie Schwaigerova podává se\nv prvcích v první řadě oku přístupných a jím\nvnímaných. Tvar, barva, světlo jsou její mluvou\na výmluvností. Subjektivní výmluvností. Cokoli\numělec vidí zevním nebo vnitřním okem a videm,\nobjevuje se mu vždy jinak nežli druhým.\nVšechno zvláštní nápadněji, všechno významné\nsesileněji a ztuženěji. Život jeho scén, postav\ni krajů má jakousi prudkou, náhle drsnou\nvýraznost. Vyráží ven jistými výběžky a vy-\nčnělinami, bizarní a při tom duchaplnou ab-\nreviaturou, vychází ven překvapující šířkou\na markantností, a linie a barva, při vší své\npodivnosti a osobité zvláštnosti, slučují se vždy\nv jednotlivost.\nOna linie, kapriciesní a nejednou groteskní\nje také výrazem dekorativního smyslu umělcova.\nJakoby se v ornament měnila. Dovednost re-\ndukční, která na ráz vyzvedává karakteristiské\njádro tvaru, má hravost, jež je plna osobního\nhumoru a uměleckého vtipu. Má naivnost\nv\ninteligenta. Rekl bych raději bezohlednou pro-\nstoduchost. Jeho ton zase vždy osobní nuance,\njisté mimosvětské zabarvení a dolehavou a\nsdílnou náladovost. Je lapidární a při tom\nhned pln subtilních, jemně vycítěných odstínů,\nkteré podává s trefností ku podivu jistou a\nzrovna náhlou a neočekávanou. Věčný Žid\nkrajem, z jehož přeprostých tvarů a divných\nsouzvuků žluti a zeleni čiší zimavá pustota ;\nvalašské statky a mlýny tonou v letním\nslunci, které zvyšuje světlý jas korun stromů\na prášivé pudy; křehká červeň Barevné\nzkoušky je téže sily jako pohádková har-\nmonie hnědi, černě a zeleně v Krakonošově\njeskyni. To jsou všechno momenty, jež ze"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.23", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1652, "texte": "Schwaigera, toho zdánlivého archaisty, ciní\nmuže moderního cítění a moderních malířských\nproblémů. Kritik starého řádu radoval by se\nz jeho velkých komposic, důmyslně vybudo-\nvaných ve freskách Průhonických nebo By-\nstřických, a dnešní posuzovatel má potěšení ze\nzdánlivé nehledanosti a náhodnosti jeho nizo-\nzemských a valašských obrazů. První by vy-\nsoko stavěl jeho určitou stylovost a druhý\ns radostí konstatuje jeho divnou svěžest, s ja-\nkou skutečnost ssaje a lící. Prvý shledává\ns rozkoší jeho ton jednotný a dovedně shar-\nmonisovaný, druhý s rozkoší se podává mluvě\nsubtilních odstínů. Prvý by se zadostuciněním\nkonstatoval jeho přilnutí ku starým školám a\ndruhý s vřelým potěšením jeho osobní rázovitost\na energický temperament. Prvý by se těšil\nz obsažnosti a obsahovosti jeho lícení, druhý\nse rád dává unášeti letem jeho fantasie a su-\ngestivnosti jeho nálad. Umělci se obdivují\nhravé solidnosti nejrozmanitější techniky a\nlaikové obsáhlostí a bohaté rozmanitosti jeho\nlátky. Ale všichni asi, kdyby pátrali po nej-\nvlastnější příčině své záliby, našli by, že vy-\nchází z toho, že z každého díla vyzírá fysi-\ngnomie nevšední, zvláštní, někdy trochu gro-\nteskní a bizarní, jindy svěží sukovosti, která\nje vždycky celá při práci, ať již hraje si jen\ns proudem a kombinacemi pouhých ornamen-\ntálních linií, nebo si vychází do říše pohádek\na strašidel, nebo si chvíli postojí před kraba-\ntinami starého zdiva nebo světlem průhledných\nlistů, ať vytváří mátohy nebo podává člověka\nz masa a kostí.\nSilou své zvláštně organisované subjektivno-\nsti působí Schwaiger a proto patří, vzdor\nsvému kuklení, do řad moderních lidí, kteří tvoří."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c007", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.2", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER OZDOBNÁ LINKA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER OZDOBNÁ LINKA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.5", "debut_caractere": 4021, "fin_caractere_exclue": 4074, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nOZDOBNÁ\nLINKA.\nKOLOROVANÁ\nPEROKRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c008", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.3", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM. KRESBA TUŽKOU. MAJ. AL. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM. KRESBA TUŽKOU. MAJ. AL. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.7", "debut_caractere": 3437, "fin_caractere_exclue": 3517, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. AL. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c009", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "34", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.4", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM. KRESBA TUŽKOU. MAJ. PROF. T. G. MASARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM. KRESBA TUŽKOU. MAJ. PROF. T. G. MASARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.8", "debut_caractere": 3465, "fin_caractere_exclue": 3552, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. PROF. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c010", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "35", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.5", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM. KRESBA TUŽKOU. MAJIT. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM. KRESBA TUŽKOU. MAJIT. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.9", "debut_caractere": 3351, "fin_caractere_exclue": 3436, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJIT. H. O. MIETHKE\nVE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c011", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.6", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU AHASVERU. KRESBA TÚŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU AHASVERU. KRESBA TÚŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.12", "debut_caractere": 3587, "fin_caractere_exclue": 3663, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nAHASVERU.\nKRESBA TÚŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c012", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "39", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.7", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU AHASVERU. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU AHASVERU. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.13", "debut_caractere": 3527, "fin_caractere_exclue": 3594, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nAHASVERU.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c013", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "42", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.8", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE. KRESBA TUŽKOU. MAJ. T. PROF. T. G. MASARYK PRAHA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE. KRESBA TUŽKOU. MAJ. T. PROF. T. G. MASARYK PRAHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.16", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 86, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. T. PROF. T. G.\nMASARYK PRAHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c014", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "43", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.9", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.17", "debut_caractere": 3086, "fin_caractere_exclue": 3150, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c015", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "44", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.10", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE K STEENFOLLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJITEL ALOIS WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE K STEENFOLLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJITEL ALOIS WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.18", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 107, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE K STEENFOLLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU. MAJITEL\nALOIS WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c016", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "46", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.4.11", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER OZDOBNÁ LINKA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER OZDOBNÁ LINKA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.22", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nOZDOBNÁ\nLINKA.\nKOLOROVANÁ\nPEROKRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c017", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.5", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. FRAGMENT Z NOVOKŘTĚN CŮ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. FRAGMENT Z NOVOKŘTĚN CŮ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nFRAGMENT Z\nNOVOKŘTĚN\nCŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c018", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "36", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.6", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER — NOVOKŘTĚNCIV MÜNSTERU. TEMPERA. — MAJ. A. WIESNER.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER — NOVOKŘTĚNCIV MÜNSTERU. TEMPERA. — MAJ. A. WIESNER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER — NOVOKŘTĚNCIV\nMÜNSTERU.\nTEMPERA. — MAJ. A. WIESNER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c019", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.7", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER AHASVER AKVARELA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER AHASVER AKVARELA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nAHASVER\nAKVARELA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE\nVE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c020", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.8", "titre_corps": "STUDIE K AHASVERU KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "STUDIE K AHASVERU KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.11", "debut_caractere": 67, "fin_caractere_exclue": 124, "texte": "STUDIE K AHASVERU\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c021", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.9", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STEENFOLLSKÁ JESKYNĚ AKVAREL. MAJIT. PROF. F. STUPECKÝ V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STEENFOLLSKÁ JESKYNĚ AKVAREL. MAJIT. PROF. F. STUPECKÝ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 80, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTEENFOLLSKÁ\nJESKYNĚ\nAKVAREL. MAJIT.\nPROF. F. STUPECKÝ\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c022", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.10", "titre_corps": "STUDIE KU STEENFOLLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJ. T. G. M \\SARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "STUDIE KU STEENFOLLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJ. T. G. M \\SARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.14", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 157, "texte": "STUDIE KU\nSTEENFOLLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. T. G. M \\SARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c023", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.11", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. — SVATÝ JIŘÍ FRESKO NA ZÁMKU HRAB. SYLVA TAROUCCY V PRŮHONICÍCH.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. — SVATÝ JIŘÍ FRESKO NA ZÁMKU HRAB. SYLVA TAROUCCY V PRŮHONICÍCH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER. — SVATÝ\nJIŘÍ\nFRESKO NA ZÁMKU HRAB. SYLVA\nTAROUCCY V PRŮHONICÍCH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c024", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.12", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ. TEMPERA. MAJ. A. WIESNER, PRAHA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ. TEMPERA. MAJ. A. WIESNER, PRAHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 79, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER. DLOUHÝ, ŠIROKÝ\nA BYSTROZRAKÝ.\nTEMPERA. MAJ. A. WIESNER, PRAHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c026", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.14", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ŠTASTNY OVČÁK. KRESBA PÉREM. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ŠTASTNY OVČÁK. KRESBA PÉREM. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nŠTASTNY OVČÁK.\nKRESBA PÉREM.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c027", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "61", "image_debut": 23, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15", "titre_corps": "V HOSPODĚ „U TABARDU\".", "titre_sommaire": "V HOSPODĚ „U TABARDU\".", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.23", "debut_caractere": 1654, "fin_caractere_exclue": 4505, "texte": "V HOSPODĚ „U TABARDU\".\n\n*)\n(Illustrace k Chaucerovým »Canterbur-\nským povídkám). V »Úvodě« ke »Canterbur-\nským povídkám * Chaucer vypravuje:\nKdyž s novým jarem nový život se rozlívá\nkaždou žilkou přírody a bujně vyráží, tehdy\ntaké lidi touha po putování pudívá do světa.\nPoutníci putují k svatým místům. Zvláště\nv Anglii ze všech krajů hrnou se do Canter-\nbury k sv. Tomáši z Beketu, muceníku, po-\nděkovat, že zachoval je při zdraví.\nTaké básník\nübíral se tam se\nzbožnou myslí a\nodevzdán v Bo-\nha. V South-\nwarku, čtvrt i-\nlondýnské, v ho-\nspodě »u tabar-\ndu« (hlasatel-\nského kabátu\ns erby) sešel\nse s poutníky,\njichž cílem rov-\nněž byl sv. To-\nmáš v Canterbu-\nry. Všichni se tam zastavili na nocleh a seznámili.\nBylo jich všech 29. Roztodivná společnost.\nByl tu rytíř, muž ctný a vzácný, jenž hořel\njen pro rytířství, svobodu a pravdu, dvornost\na slávu. V dalekém světě křesťanském i po-\nhanském slavně bojoval, u Alexandrie, v Prů-\nších, na Litvě a na Rusi, v Granadě, v Malé\nAsii, Arménii i na moři. V 15 krvavých\nbitvách porážel nepřítele za věc křesťanskou.\nV bitvách i turnajích dobýval prvních cen.\nA přes to vše byl moudré mysli, mravů jako\npanna něžných, slovo neohrabané nevyšlo mu\npřes rty. Byl rytíř ušlechtilý. Oř jeho dobrý\nbyl; však oděv z houně byl zamazán od re-\nzavé drátěné košile a obnošen. Přijíždělť přímo\nz cest a rovnou bral se na pouť ... S ním\njeho syn byl, panoš, veselá zamilovaná duše.\nLet dvacet bylo mu. Hlava kadeřavá, tělo štíhlé,\nsíla veliká, krok svižný. Bojoval ve Flandrech,\nArtois a Pikardii. Dobyl si už jména a tím\ni naděje na přízeň u dam. Vyšňořen byl jako\nlučina pestrými květy, červenými a bílými. Co\nkrok, to pískal a zpíval. Byl svěží jako měsíc\nmáj. Kabát měl krátký, rukávy dlouhé a ši-\nroké. Krásně na koni seděl a jezdil s jistotou,\nkrásně básnil, deklamoval, psal, maloval,\ntančil i zápasil. Láska jeho byla horoucí, že\nprobděl noc přes všecky slavíky. Byl však\núslužný a dvorný a skromný a při stole na-\nkrájíval vždy otci .. . Jediným jejich průvod-\nbyl man, v zeleném kabátě a klobouku, se\nštítem a mečem po levém boku as ostrým\nnožem po pravém ; v toule měl svazek šípů\ns pávími péry ; v ruce mohutný luk; na prsou\nstříbrného sv. Krištofa. Byl dobrý střelec a lo-\nvec . . . Byla tam také převorka, »paní\nEglantina«, cudně přívětivá. »Při sám sv.\nLudvík!« byla její největší přísaha. Líbezně\nzpívala nosem ; francouzsky mluvila zvučně jako\nna školách ve Stratfordu pařížské frančiny\nneznala. Při stole ni drobet jí neupadl z úst, ni\nkapka na prsa ; do omáčky nestrčila prstu ; horní\n\n*) Chaucerovy veršované» Canterburské povídky«\njsou u nás neznámy, proto bylo naším úmyslem uve-\nřejniti o tom v čísle překlad, aspoň úvodu, ku kte-\nrému též kreslena Schwaigrova illustrace. Zel, pro\nrozsah tohoto byli jsme nuceni podat jen stručný\nobsah, který též k ostatním illustracím pohádkovým\npřipojujeme."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.30", "debut_caractere": 72, "fin_caractere_exclue": 1813, "texte": "ret tak cistě utírala, že, pila-li, nezamastila poháru. Takovému dvornímu mravu byla vyučena.\nA srdce měla měkké! Pro myš chycenou neb mrtvou plakala ; psům pečínky a mléko dávala.\nPlášť měla nejčistší, závoj vkusně přehozený, ústa malinká, na ruce růženec korálový se zlatým\nzámkem, na němž stkvělo se s korunkou A a pod ním »Amor vincit omnia« . . . Ještě tam byla\njiná jeptiška a kněz, jejich kaplan. Potom mnich, nad míru sličný, náruživý lovec\na obratný jezdec. O řád sv. Benedikta a' o text písma však se nestaral. Hlava leskla se\nmu jako zrcadlo, obličej jako by olejem pomazal. Bříško žírně bylo vypaseno.. . Také\nžebravý mnich tu byl, veselá kopa a nejvýmluvnější huba. Mladé ženy ho měly\nzvláště rády. Mnoho sňatků on uzavřel. A zpovědníkem byl hledaným ; rád odpouštěl,\nzvlášť když mu dobře zaplatili. Uměl zpívat a hrát a ještě lip vykládat. Hospodské a číšníky\nlépe znal v celém okolí než bráky a mrzáky. Byl všude tam, kde bylo hej. Byl nejlepším\nžebrákem mezi bratřími; bosá vdova dala mu poslední groš . . . Byl tam též kup e c v strakatém\nobleku, s flámským bobrovým kloboukem. Mluvil důrazně a slavnostně a stále o obchodě .. .\nDále žák s koníkem jako žebřík suchým. A tlustší nebyl ani jezdec jeho. Neměl ještě pre-\nbendy a líhával jen v knihách. Zbytečného slova nemluvil, a co mluvil, bylo důstojné,\ndobře volené, stručné a řízné a vždy plno rozumu. Rád se učil, ale rád by už také učil . . .\nMoudrý justitiarius také tu byl, chytrý a opatrný a vysoce patentem ustano-\nvený předseda soudu porotního. Peněz měl jako želez uměl také kupovat jako nikdo . . .\nPak statkář s mohutnou bradou, epikurejec, jehož sklep a kuchyně byly slavný. Dýka a\nhedbávný měšec visely mu s pasu... Byli tu také tesař, kramář, tkadlec, barví ř"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.31", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2326, "texte": "a čalouník; patřili k témuž bratrstvu a méli tudíž stejný kroj. Dýky jejich byly stříbrem\nvykládané i pasy a kapsáře. Vypadali jako měšťané. Měli svého kuchaře. Dále byl tu\nnámořník, muž rvavý, jehož ctnost byla povážlivé děravá .. . Lékař, jenž znal všecky\nstaré lékaře, od Aesculapa počínajíc, za to bibli méné; zbohatnul z moru; odíval se krvavě\nčerveně a modře... Potom tu byla žena z Bathu, jadrná, ale nahluchlá. Obchodovala suknem\nv Gentu, na Cypru. Pět mužů již vedla k oltáři. Třikráte byla u Božího hrobu, byla v Bologni,\nve svatém Římě, v St. Jagu a v Kolínském dómě. Zrovna tak zcestovalá byla v písmě sv. i ve\nstarých autorech. S velikou dialektikou obhajovala vdavky proti panenství. Statná to žena,\nobličeje červeného a drzého. Byla však mlsná. Na nohou měla ostruhy ; jezdila lehce a jistě\nna svém koni . . . Také farář z malého města tu byl, chudý, ale bohatý skutky a myšlenkami:\nučený, evangeliu Kristovu oddaný, ochotný a trpělivý, dobročinný a skromný. Za deště a bouře\nchodívá za dalekým nemocným. Říká: »Když zlato zrezaví, co pak seželezem?« A kněz\nmá býti ryzí zlato!.. . S ním bratr byl, rolník, pracovitý, poctivý a zbožný. Jel na kobyle\nv . . Dále mlynář, chlap jako suk, silák. Bradu měl liščí, na nose chlupatou bra-\ndavici. Štít a meč po boku. Měl bílý kabát a modrou čepici. Hrál na dudy, div se poslu-\nchači v hospodě nezbláznili. Ale lidem doma kradl obilí. . . Pak způsobný šafář; hubený\ncholerik správce, v modrém šatě, se starým mečem v rezavé pochvě; hnusný pochop,\njehož obličej byl hrůzou a postrachem dětem a jenž mluvíval latinsky, když se byl vínem\nopil, ale jen dvě tři fráze »vždyť víte, ze i straka dovede učeně mluvit zrovna jako\npi elát« ... S ním přišel prodavač odpustku zrovna z Říma a hlasem pěkným jako koza\nzpíval: »Přijď, lásko, ať tě obejmu!« a pochop doprovázel ho svým basem. Prodával relikvie,\nbyl v tom nejprohnanější, nestydatý taškář. Kus staré cíchy vydával za závoj Mariin. Z fa-\nrářů a z lidu dělal si opice.\nTi všichni zasedli k společné večeři. Jídla byla vesměs výborná; víno silné a dobře chut-\nnalo hostům, a hospodsky vedl si statecne jako marsal vzneseného domu. Byl hovorný\na Po večeři navrhl hostům, aby každý z nich pro ukrácení cesty vyprávěl dvě po-\nvídky cestou do Canterbury a dvě cestou zpáteční; čí povídka bude nejlepší jak dobrým"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2378, "texte": "vtipem, tak případnou mo-\nrálkou, ten na útraty všech\nbude po návratu v této ho-\nspodě vyčastován. Návrh\npřijat, a časně ráno vyjeli\nvšichni, i s hospodským.\nTak vznikly Ca nt er-\nbu rs k é povídky. Zů-\nstaly však torsem, ovšem\nvelkolepým. Místo 120 za-\nmýšlených čísel obsahují jen\n24. Ale celá středověká An-\nglie v nich žije na vždy.\nGeoffrey Chaucer narodil\nse 1340 v Londýně a zemřel\n1400. Do Shakespeara ne-\nbylo v Anglii básníka nad\nněho.\nJESKYNĚ STEENFOL-\nSKÁ. (Skotská povčsť.) Na\nskalnatém ostrově skotském\nv\nžili jednou dva rybáři. Žili\nsvorně. Byli neženatí a bez\npříbuzenstva. Věkem skoro\nstejni, ale postavou a pova-\nhou podobali se sobě jako\norel a tuleň.\nKašpar Nohavička byl ob-\ntloustlý cvalík, veselá, bez-\nstarostná kutálka a zahálka;\nproto staral se o dům, vařil\na pekl, pletl sítě a vzdělával\npole. Druh jeho Vilm byl vy-\ntáhlý a suchý, nos jako je-\nstřáb a oči hřebíky. Ať\nplul no rybolov, ať lezl za\nptáky, ať prodával zboží na\ntrhu, všude měl štěstí, proto\nže byl smělý a důkladný.\nŘíkali mu také Vilm Sokol. Ač byl lakota, dělil se o výdělek s Kašparem, a oba bohatli.\nAle Sokol chtěl být velmi bohat, a poněvadž dosavadní cestou šlo to pozvolna, hledal cestu\nnadpřirozenou. Svěřil se Kašparovi, Kašpar, který hleděl na Vilma jako na evangelium, roz-\ntroubil to mezi sousedy, a brzy kolkolem mrkali a šeptali, že Vilm Sokol zapsal se čertu\nanebo že s ním aspoň cosi kuje.\nPozvolna Sokol stával se méně dbalý a hledal dobrodružství. Jednou sedě na břehu uviděl,\njak velká vlna vyvrhla na břeh ve spoustě mechu a kamení žlutou kuličku ryzí zlato.\nBylo to jeho neštěstí. »To jistě nákladní loď se stroskotala, a mně souzeno, abych poklad\nvyzvedl« myslil si. Od té doby sedával po celé dni a noci na břehu a zvláštní lopatou\nlovil zlato, ale vytahoval jen bídu. Prolelkoval brzy nejen zlatou kuličku, ale i všecek\nmajetek společný. Dobromyslný Kašpar ani nezareptal.\nV//V / t f J\nJednou pred hroznou bouři Vilm utekl se do blízké jeskyně. Říkali jí Steenfolská. Do\nní bylo se možno dostat jen svrchu skulinou, což bylo nebezpečno, a ještě nad to říkali,\nže v ní straší. Vilm spustil se tam a usedl na vyčnívající skalisko. Pod ním vlny jen\ntřískaly a burácely, a nad ním skučela vichřice. Dlouho tam seděl. Vše už utichlo, když\nse ze snu probudila chtěl vylézti. V tom z hlubiny uslyší zcela zřetelně slovo Karmilhan.\nZalekl se a zaúpěl: »Co to ?« a utekl."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.33", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 3790, "texte": "Ale Vilm nebyl zbabělec. Jednou v noci při měsíčku zas\nlovil lopatou poklady. Náhle lopata se zachytla. Vilm\ntahal co měl síly, ale marně. Vichr se zvedl, mraky zatáhly\noblohu, loďka div se nepřekotila. Vilm tahal, tahal, náhle\ncos černého zjevilo se na povrchu, a zavznělo slovo Karmilhan !\nAle hned bylo to tam. Unaven usnul pod blízkou skalou.\nKdyž ráno procitl, uviděl blížiti se loďku a v ní lidskou\npostavu; ale loďka plula bez plachet a bez vesla blíž a\nblíž, a v ní byl malý, scvrklý staříček, ve žluté plachtě,\ns červenou čepicí, oči zavřeny, bez hnutí jako vyschlá mrt-\nvola. Po chvíli otevřel oči a zvolal holandsky: »Kde jsem?«\nVilm uměl trochu holandsky a řekl mu. Hledám Kar-\nmilhana. Karmilhana? Probůh, co je to? zatoužil Vilm.\nKarmilhan toť krásný koráb, v němž víc zlata, než kdy\nna které lodi. Kde a kdy zahynul ? Před stem let;\nkde, nevím dobře. Jdu hledat; pomůžeš-li, rozdělíme se.\nOd srdce rád? ale jak? Obrň se zmužilostí! Vezmeš krávu\na zajdeš s ní před půlnocí na nejdivější a nejpustší místo\nostrova. Tam ji zabiješ, někdo ti musí dát její kůži přes\nhlavu, položí tě na zem a opustí. Než udeří hodina, zvíš,\nkde je poklad Karmilhanův. Takto starý Engrol zahynul\ntělem i duší! s hrůzou zvolal Vilm. Tys duch zlý! Táhni\ndo pekla! Pryč ode mne! A Vilm uprchnul. Ale zas chodil\npo břehu, blouznil a nepracoval. Bída byla větší a větší. Ale\ntaké chtivost zlata byla větší. Konec konců chtěl svůj plán provésti.\nPoslední majetek měl padnout. Kašpar přivolil. Bylo v měsíci\nzáří; dlouhé skotské zimní noci nastaly. Vilm a Kašpar\nzavedli v noci krávu na ustanovené místo. Nadarmo Kašpar\nv poslední chvíli připomínal Vilmovi Boha a spásu duše.\nVilm chtěl raději sebe zavraždit, než z místa odejít.\nTehdy Kašpar sám zabil krávu. Blesk a hrom ozval se v zá-\npětí. Za burácející bouře Kašpar stáhl kůži a zabalil do ní\nVilma. Chceš ještě něco? Nic, buď zdráv! řekl Vilm.\nBuď zdráv! Bůh budiž s tebou a odpusť tobě, jakož\ni já tobě odpouštím ! Nejdivočejší bouře se rozzuřila\nblesky, hromy, lijáky. Vilm myslil, že jeho hodinka\nudeřila. Když to přešlo, usnul. Procitnuv, videi pořád ještě\nblesky a blesky, ale v dálce, slyšel pod sebou hukot přílivu,\nale zároveň hudbu, jakoby chrámový zpěv. Brzy roze-\nznával i hlasy, ba myslil, že i slova písně. Skutečně spatřil prů-\nvod lidských postav se blížit. Oděvy měli promočeny, na tvářích starost a úzkost. Teď byli u něho,\nzpěv umlkl. V cele několik muzikantů, potom několik námořníků a za nimi veliký silný muž v staro-\nsvětském kroji bohatě zlaceném, s mečem po boku, s dlouhou španělkou se stříbrným knoflíkem.\nJemu po levici kráčel hoch černoch, který ob čas svému pánovi podával dlouhou dýmku,\nz níž on slavnostně pokuřoval. Jako svíčka postavil se před Vilmem, a jemu po stranách\nmnožství mužů a žen i s dítkami, v divných krojích. Houf holandských námořníků kráčel\nna konec, každý ústa plna tabáku a mezi zuby hnědou dýmku.\nVšichni rozestavili se kolem Vilma, stále blíž a blíže, a všichni kouřili, stále silněji a\ndušněji. Vilm myslil, že ho udusí. Najednou ucítil na své hlavě sedět onoho scvrklého žlu-\ntého mužíčka, jenž také z dýmky pokuřoval. Ale Vilm, ač pot mu od strachu vystoupil na\nčele, zvolal na náčelníka. Ve jménu toho, komu sloužíte, kdo jste a co chcete? Náčelník\nzabafal třikrát nejslavnostněji a podal dýmku hochu černochovi. Jsem Alfred Franc van\nder Swelder, náčelník lodi Karmilhanu z Amsterodamu, jež na zpáteční cestě z Batavie na\ntomto skalnatém břehu se stroskotala. To jsou moji důstojníci, a to cestující, a tam moji\nstateční námořníci, kteří se mnou utonuli. Proč rušíš náš pokoj a vyvoláváš nás z hlubin moř-\nských? Rád bych věděl, kde leží poklady z Karmilhanu. Na dně mořském. Kde?\nV jeskyni Steenfolské. Jak je dostanu? Husa potápí se, aby chytila sleď; nestojí-li za"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.34", "debut_caractere": 81, "fin_caractere_exclue": 1967, "texte": "to poklady Karmilhany ? — Kolik z nich dostanu? — Víc než spotřebuješ. Žlutý mužíček se\nzašklebil, a celé shromáždění vypuklo ve smích. Potom týmž pořádkem, jako dříve, průvod\nodcházel za slavnostního zpěvu, až zmizel. Vilm shodil se sebe kravskou kůži a letěl domů.\nKašpar ležel tam v bezvědomí. Vilm ho vzpamatoval, přemluvil, aby mu byl nápomocen, vzal po-\nchodeň, křesadlo a láno — a oba vyšli k jeskyni. Tam Vilm spustil se po laně do hučících vln rozsvítiv\nsi dříve pochodeň, a vytáhl železnou skřínku — plnou dukátů. Radostně zvěstoval to nahoru\nKašparovi. Ten prosil, ať se tím spokojí a vyleze. Ale Vilm spustil se po druhé do ječících vln\nhlasitý smích se ozval z moře — a Vilm už se nevrátil. Kašpar samoten vrátil se domů,\nale beze smyslů. Ve dne v noci bloudil s vytřeštěnýma očima, dům jeho se rozpadával,\nznámí se mu vyhýbali. Jednou za bouřlivé noci rybář jeden viděl prý Vilma Sokola v dru-\nžině Karmilhanově na břehu, a téže noci zmizel také navždy Kašpar Nohavička. Hledali ho, ale\nnenašli. Povídají, že bylo vídati ho i s Vilmem v družině kouzelné lodi, která od té doby\nzjevovala se v pravidelných lhůtách u jeskyně Steenfolské. (Dle V. Hauffa.)\nOČAROVANÝ KNÍŽE. Žil v jedné vesnici kmotr Vávra. Měl pěknou, krávu Lysku a ještě\npěknějšího vola Zlaťáka. Jimi vydělával si chleba. A že sám se spokojoval málem, nepře-\ntěžoval ani jich prací. Jednou když celé dopoledne byl oral, přišla na něho taková dřímota,\nže na poli ulehl a usnul. Ale jak se zhrozil, když se probudil! Místo Zlaťáka zapřažen stál do\npluhu chlap jako hora, s rezavými vlasy a černými vousy. »Děkuji ti za vysvobození. Jsem\nmocný kníže. Zlý čarodějník zaklel mne ve vola a tak dostal jsem se k tobě. Neublížils mi za ta\nléta a tím jsi mne vysvobodil. Odměním se ti bohatě. Ale zatím skryj mne před nepřáteli a\nmlč!« Vávra ukryl knížete v komoře, vyčastoval ho, a po obědě selka ustlala mu v komoře"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.43", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2002, "texte": "jak mohla nejlíp. Zrovna ten den byl v městě trh. Vávra šel tam koupit nového volka a co\nspatřil? Svého Zlaťáka ! »Už jste zase, Milostpane, zaklet?« otázal se ho. A když Zlaťák mlčel,\ndostal z toho strach, ztratil se mu s očí, koupil stranou jiného volka a chvátal domů.\n»Ženo, už je zase proklet!« — »Ale vždyť leží v komoře !« dí žena. Vávra s ženou jdou\ndo komory a vidí — zrzavé vlasy a černé vousy čouhají zpod svrchnice! odhrnou svrch-\nnici — a pod ní nic. »Zloděj to byl! Zloděj !« vykřikl Vávra. Vypácená truhla a zmizelé to-\nlary dotvrdily to. Od té doby Vávra v poli si nezdřímnul. Lidová pohádka.\nZRÁDNÝ PRSTEN. Jeden král poslal své tři syny do světa na zkušenou. Synové nabrali si\npeněz a když je v hospodách utratili, vrátili se. To byla celá jejich zkušenost. A doma zas\ndobře jedli a pili a vyváděli, co se jim jen chtělo. Ale jednou večer, když leželi v trávě za\nměstem a dívali se na oblaka, slyšeli nádenníky naříkat na bídu. Hned si umínili, že vydají\nse do světa poznat bídu. Otec myslil si: »Budou z nich hodnější lidé, když zakusí bídy«\na pustil je. Synové daleko nejeli; hned v první hospodě se zastavili a v každé další, dokud\npeníze byly. Konečně i koně propili. Potom chtěli pěšinkami a okolo humen domů. Ale v lese\nzabloudili a bloudili po tři dni. Čtvrtý den chytil je obr lidojed. Zavedl je k veliké díře a\nshodil do své jeskyně, že prý jim ukáže bídu. Rozdělal oheň, nabodl nejstaršího prince na\nrožeň, upekl a snědl. Zachutnalo mu to tak, že ještě druhého upekl a snědl. Jen se olizoval.\nPak ulehl a chrápal, až se jeskyně třásla. Nejmladší princ vida, že není z jeskyně východu, sebral\nsvé síly a přeťal lidojedu mečem obě oci. »Poěkej, prokletý červe, tobě se odměním !« řval obr\na jal se ho chytat. Když to nešlo, vyhazoval ovci za ovcí děrou ven. Kralevic honem roz-\npáral skopce, přehodil přes sebe jeho kůži, a lidojed ho vyhodil ven jako ovci. Venku hlasitě\nse vysmíval obru. »Když jsi tak chytrý, tu máš ode mne na památku !« zvolal obr a hodil mu"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.44", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3808, "texte": "prsten. Sotva že kralevic dal prsten na prst, obr\nzvolal »Prstene, kde jsi ?« — »Tady, tady!« odpo-\nvídal prsten. Králevic dal se na útěk, ale obr byl\nmu pořád v patách; prsten stále ho prozrazoval, kam-\nkoli se obrátil. Nemoha jej stáhnouti, kralevic raději\nprst překousl a zahodil i s prstenem. Tak poznal\nbídu, a stal se z něho potom hodný král, jakých\nna světě zřídka bývá.. Lidová pohádka.\nJEŽEK ŽENICHEM. Jednou žil ve Lhotě slouha\nse svou ženou v pastoušce. Stýskalo se jim po dě-\ntech. »Kdybychom aspoň jednoho synka měli, třeba\nkluka jako ježek !« povídala žena jednou večer. Ráno\nnajednou s pícky hop! sjede ježek a volá: »Ta-\ntínku ! Maminko ! Dejte mi hůl a žílu, poženu vám\novce naz pastvu!« A také hnal do pustého lesa.\nHvízdl na psíka, a byl z něho pastýř, jako žádný\njiný. Jednou v lese kníže zabloudil, a ježek nabídl\nse, že ho vyvede, ale dá-li mu jednu ze svých\ntří dcer za ženu. Kníže chtěl dát raději kopu du-\nkátů, ale potom slíbil dceru. »Za rok a den při-\njedu si pro nevěstu,« řekl ježek. A přijel. Přijel\nna kohoutu. Obě starší dcery div smíchem neumřely,\nkdyž toho ženicha uviděly; jen nejmladší se nesmála.\nTam ty ani slyšet nechtěly o něm, ale nejmladší řekla:\n»Já si ho, tatínku, vezmu« a venku tajně zapla-\nkala. I byla svatba nevěsta samý pláč, sestry\nsamý posměch. Po svatbě ježek, vida svou paní\nuplakánu, pravil jí: »Neplač, vezmi nůž, vraz jej pod můj krk a trhni jím silně až dolů!«\nPrincezna tak učinila, a hle, z ježka vyskočil mládenec, krásný jako slunce. Princezna padla\nmu okolo krku, a bylo radosti a štěstí — nespočítáš ani. Toho starší sestry nemohly snésti.\nJedna skočila s okna, druhá utopila se v studni. Po nějakém čase mladý zeť zajel pro své ro-\ndiče do pastoušky. Chudáci, div rozumu nepozbyli. Hle, synek jejich na kohoutu odjížděl od\nnich jako ježek a teď na bujném vraníku přijel pro ně jako nastávající kníže! Zdálo se jim,\nže je to pohádka. Lidová pohádka.\nŠŤASTNÝ OVČÁK. Když ještě Pán Bůh se svatým Petrem chodili po světě, přišli jednou\nk ovčáku, má-li co k jídlu, aby jim daroval. Byli velmi hladovi. Ovčák měl jediný krajíc\nchleba v mošně, celý to svůj oběd, a dal jim ho. Když hladoví chutě pojedli, řekl Pán Bůh :\n»Vyslov tři přání, a splní se ti! Ale vol dobře, abys pak nelitoval!« Ovčák rád kouřil, proto\nvolil především dýmku, která by bez nacpávání kouřila ; za druhé, rád hrával v kostky, proto\nvolil, aby vždycky, kdykoliv bude hrát v kostky, vyhrával nic nedbal na sv. Petra, který na\nněho mrkal a rukou pořád k nebi ukazoval; aza třetí, přál si k veliké zlosti sv. Petra\ntorbu, do které by každý rázem musil vlézt, jakmile by ovčák zvolal: »Hajdy do torby!«\nSotva které přání vyřkl, bylo splněno. Potom Pán Bůh i sv. Petr zmizeli, a ovčáku bylo\nhej. Kouřil a nenacpával, hrál a vyhrával. Zanechal ovcí a šel do světa. Přišel k jednomu\nzámku, kde strašilo. Pán zámku sliboval tisíce tomu, kdo strašidlo vypudí. Ale kdo se odvážil,\nze zámku se nevrátil. Ovčák zvěděv to, šel tam přenocovat. O půlnoci strašný hřmot: se\nstropu spadla lidská noha, samá jen kost; a zas hrom a bác! druhá noha; potom žebra,\nhlava, až byl z toho celý kostlivec. »To je všecko ?« smál se ovčák. Ale v tom kostlivec\npovstal, a byl z něho cert. »Hodíme si v kostky; prohraješ-li, jsi syn smrti!« zvolal na\novčáka. Čert prohrál všecko, i chtěl ovčáka roztrhat. Ale ten zakřikl: »Hajdy do torby !« a\ncert už tloukl sebou a klnul v torbě. Na druhou noc ovčák zrovna tak obehrál dva\nčerty a oba zaklel do torby; na třetí noc tři čerty. Čtvrtou noc už ani myš v zámku se ne-\nhnula. Ovčák byl od pána zámku bohatě odměněn, ěerty zanesl do kovárny na vymlácenou\na sám žil jako v ráji. Když po letech smrt pro něho přišla, zaklel ji do torby. Ale vida, jaká\nbez smrti bída nastala ve světě, pustil ji, žil vesele dále, az ho svět omrzel. I šel a zaklepal"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.45", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3792, "texte": "na bránu nebeskou. Sv. Petr poznal ho a řekl mu:\n»S námi jsi v kostky nehrával; jdi, kam patříš!« Sel\ntudíž do pekla. Ale u brány poznal ho jeden z čertů,\njimž dal v kovárně notně zatopit, strhl pekelný křik\na ovčáka do pekla nepustili. Tehdy sv. Petr se obměkčil\na učinil ho svým náhradníkem. Když sv. Petr si zdřímne\nověák za něho otvírá nebeskou bránu. A to až do\ndneška. Však se o tom přesvědčíme. Lidová p 'hádka.\nNOVOKŘTĚNCI V MŮNSTRU. Aequitatis dies et\nfraternitatis Monasterii 1535. (Základní myšlenka vzata\nz Hammerlingova »Krále Sionu«. Na jaře 1534 novo-\nkřtěnci zmocnili se úplně Múnstru. Před nedávnem při-\nbíhali sem jednotlivci a rodiny nové víry, hledajíce a\nnalézajíce bezpečného útulku za pevnými zdmi to-\nlerantního města, pak znenáhla zmocnili se správy\nobce a konečně vyhnali násilím všechny, kdo nechtěli se\npřiznati k jich uěení. Hosté vypudili vlastní hostitele.\nMúnster stal se Novým Jerusalemem, středem viditelné\ntisícileté říše boží, k jejímuž uskutečnění a oslavení\nsvatá obec Novokřtěnců bohem byla vyvolena a povo-\nlána. Zde soustředili se všichni vynikající mužové sekty :\nsem před krátkým časem vyslal nový Henoch, Jan\nMatthys, pekař Leydenský, svého nejvýmlu vnějšího\napoštola Jana Bockelzoona z Leydenu a brzo sám se\nsvojí chotí Divarou se sem přistěhoval. Z Rakous, z již-\nního Německa, z Porýnska od Basileje až po pláně\nholandské, kde nebylo města a místa, kde by nepři-\nznávali se tajmo hlavně nižší třídy k nové víře, přibíhaly houfy, unikajíce neslýchaným útra-\npám, mukám ohněm i mečem, jakými bez milosrdenství pronásledovali Anabaptisty v Německu\na Wederdoppery v Holandu. Domy, ulice, náměstí Múnstru plní se postavami divokého\nvzezření, fanatického žáru v oku, v rozbitých hadrech, nevídaného zde dříve kroje ; zde cítí se\nvšichni na vlastní půdě, zde sami jsou pány o vlastní víře. Holandský sedlák a německý\nřemeslník zde svorně táboří na dlažbě, cvicí se ve zbrani na parkánech anebo bouří po ko-\nstelích niěíce každou známku a památku papismu. Kolem města táboří lancknechti a vypuzení\nměšťané munsterští. Den rovnosti a bratrství! Před arkádami radnice munsterské sedí na vy-\nvýšeném stolci starší siónského království, uprostřed na trůně rozvalil se zpitý Knipperdo-\nlling, jenž týmž dnem se stal kancléřem a popravčím říše, vévodě bohopustému reji množství\nv rozlehlé prostoře náměstí. Nic nedbá pána a velitele Jana, bývalého krejčího a hostinského\nv Leydenu, nyní »z boží milosti krále nového Israele«, který provázen Krechtingem, veli-\ntelem posádky, a Rottmannem, »mužem jasného zraku a chladného srdce«, který před lety ze\nŠtrasburku zanesl do Múnstru první símě nové víry, vystupuje prudce na schody, vstáti\nmu rozkazuje. Avšak jen nejbližši starají se o tento výjev s účastenstvím, ostatní víří běsným\nrejem. Tu sedí u kotlá, pod nímž oheň plápolá, muž nabízející potkány ke koupi. Pravice\npřidržuje peělivě brašnu plnou nalovené zvěře, avšak obratný zlodějíček za ním zkouší přece\nsvoje štěstí. A vedle této skupiny jiní z plných džbánů popíjejí, druzí se baví groteskním\nnápadem surového obrazoborce, jenž prorvaným plátnem obrazu na soudruhy svoje se šklebí.\nMatka smílá v ručním mlýnku hrubou mouku pro hladové děti, jiní rozloženi na paramentech\nkostelních v kostky hrají nestarajíce se o chlapce, který lakotně se vrhá na mrtvolu sotva vy-\nchladlou. Tu sápe se babice s vytaseným nožem na povaleného protivníka, tu šílenec\ns vytřeštěným zrakem pobíhá; jedni ustupují s úžasem od umírajícího, jehož obnažené tělo\npokryto je ěernými neštovicemi, ale hned vedle vedou jiní pustý žert a smích v sousedství\nfanatického mrskače, a nad vřavou zvedají se zasmušilé štíty domů. Bohopustý rej došel svého\ntragického vrcholu dnem 24. ěervna 1535, kdy lancknechti zradou vtrhli do města.\n(Dle katalogu »Galerie Ruch« 1S87.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c028", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER INICIÁLA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER INICIÁLA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.23", "debut_caractere": 4507, "fin_caractere_exclue": 4555, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nINICIÁLA.\nKOLOROVANÁ PEROKRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c029", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "50", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.2", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. JEŽEK ŽENICHEM. PEROKRESBA MAJITELA. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. JEŽEK ŽENICHEM. PEROKRESBA MAJITELA. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nJEŽEK ŽENICHEM.\nPEROKRESBA MAJITELA.\nWIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c030", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "51", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.3", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ILLUSTRACE KU CHAUCEROVÝM CANTERBURSKÝM POVÍDKÁM. MAJ. HRABĚNKA SIZZO-NORIS VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ILLUSTRACE KU CHAUCEROVÝM CANTERBURSKÝM POVÍDKÁM. MAJ. HRABĚNKA SIZZO-NORIS VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.31", "debut_caractere": 2328, "fin_caractere_exclue": 2430, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nILLUSTRACE\nKU CHAUCEROVÝM\nCANTERBURSKÝM\nPOVÍDKÁM.\nMAJ. HRABĚNKA\nSIZZO-NORIS VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c032", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.5", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. KOLOROVANÉ PEROKRESBY.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. KOLOROVANÉ PEROKRESBY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.32", "debut_caractere": 2380, "fin_caractere_exclue": 2419, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nKOLOROVANÉ PEROKRESBY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c033", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.6", "titre_corps": "HUSAŘI. SLOV. HRAČKY.", "titre_sommaire": "HUSAŘI. SLOV. HRAČKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "HUSAŘI.\nSLOV. HRAČKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c034", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.7", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. MALÝ MUCK. AKVARELA. MAJ. ALOIS WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. MALÝ MUCK. AKVARELA. MAJ. ALOIS WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.34", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 79, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nMALÝ MUCK.\nAKVARELA. MAJ.\nALOIS WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c035", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.8", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. NOSÁČEK. AKVARELA. MAJITEL A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. NOSÁČEK. AKVARELA. MAJITEL A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.43", "debut_caractere": 2004, "fin_caractere_exclue": 2067, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nNOSÁČEK.\nAKVARELA. MAJITEL\nA. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c036", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 44, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.9", "titre_corps": "H. SCHWAIGER. NA VILE A. WIESNERA.", "titre_sommaire": "H. SCHWAIGER. NA VILE A. WIESNERA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.44", "debut_caractere": 3810, "fin_caractere_exclue": 3844, "texte": "H.\nSCHWAIGER.\nNA VILE A. WIESNERA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c037", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.15.10", "titre_corps": "SGRAFITA. V TUPADLECH.", "titre_sommaire": "SGRAFITA. V TUPADLECH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.45", "debut_caractere": 3794, "fin_caractere_exclue": 3816, "texte": "SGRAFITA.\nV TUPADLECH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c038", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.16", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. POLAPENÝ SKŘÍTEK.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. POLAPENÝ SKŘÍTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nPOLAPENÝ\nSKŘÍTEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c039", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.17", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 64, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c041", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.19", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU STEENFOLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU STEENFOLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 87, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nSTEENFOLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c042", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c042", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.20", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ODPOČINEK. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE, VÍDEŇ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ODPOČINEK. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE, VÍDEŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 64, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nODPOČINEK.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE,\nVÍDEŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c044", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c044", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.22", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. KRAKONOŠ. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. KRAKONOŠ. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nKRAKONOŠ.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c045", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c045", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.23", "titre_corps": "STUDIE KU POLAPENÉMU SKŘÍTKU. MAJ T. PROF. T. G. MASARYK PRAHA.", "titre_sommaire": "STUDIE KU POLAPENÉMU SKŘÍTKU. MAJ T. PROF. T. G. MASARYK PRAHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.29", "debut_caractere": 67, "fin_caractere_exclue": 130, "texte": "STUDIE KU\nPOLAPENÉMU\nSKŘÍTKU.\nMAJ T. PROF. T. G.\nMASARYK PRAHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c046", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.24", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. »BÍDA.« KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. »BÍDA.« KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\n»BÍDA.«\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c047", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c047", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.25", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. PŘÁTELÉ. AKVARELA. MAJITEL PROF. F. STUPECKÝ V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. PŘÁTELÉ. AKVARELA. MAJITEL PROF. F. STUPECKÝ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.35", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 135, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nPŘÁTELÉ.\nAKVARELA. MAJITEL\nPROF. F. STUPECKÝ\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c048", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c048", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.26", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. VODNÍK. TEMPERA. MAJIT. A. WIESNEROVÁ V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. VODNÍK. TEMPERA. MAJIT. A. WIESNEROVÁ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVODNÍK.\nTEMPERA. MAJIT.\nA. WIESNEROVÁ\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c049", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c049", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.27", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER DOBÝVÁNÍ MANDRAGORY. AKVARELA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER DOBÝVÁNÍ MANDRAGORY. AKVARELA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 78, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nDOBÝVÁNÍ\nMANDRAGORY.\nAKVARELA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE\nVE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c050", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c050", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.28", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ZAČAROVANÝ KNÍŽE. PEROKRESBA KU POHÁDCE. MAJIT. ALOIS WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ZAČAROVANÝ KNÍŽE. PEROKRESBA KU POHÁDCE. MAJIT. ALOIS WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 87, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZAČAROVANÝ\nKNÍŽE.\nPEROKRESBA KU\nPOHÁDCE. MAJIT.\nALOIS WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c051", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c051", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.29", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. O KŘÍDLECH. PEROKRESBA. KU POHÁDCE. MAJIT. ALOIS WIESNER.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. O KŘÍDLECH. PEROKRESBA. KU POHÁDCE. MAJIT. ALOIS WIESNER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.38", "debut_caractere": 89, "fin_caractere_exclue": 163, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nO KŘÍDLECH.\nPEROKRESBA. KU\nPOHÁDCE. MAJIT.\nALOIS WIESNER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c052", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c052", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.30", "titre_corps": "TEMPERA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "TEMPERA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 73, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSLOVÁCKÁ\nNÁDENICE.\nTEMPERA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c054", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c054", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.32", "titre_corps": "TEMPERA. MAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ V PRAZE.", "titre_sommaire": "TEMPERA. MAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 76, "texte": "SLOVÁCKÝ\nHANDRLÁK.\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nTEMPERA. MAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c056", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c056", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "69", "image_debut": 46, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34", "titre_corps": "STARÁ PRAHA A PRAHA BUDOUCÍ.", "titre_sommaire": "STARÁ PRAHA A PRAHA BUDOUCÍ.", "signature_source": "J. HILBERT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.46", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1085, "texte": "STARÁ PRAHA A PRAHA BUDOUCÍ.\n\nVe svém článku o Ibsenovi, otištěném\n_ v minulém čísle V. Sm., dotkl jsem se kacířsky otázky Staré Prahy, jak holduje jí od\nněkolika let v podezřele vzácné shodě naše mladá i méně mladá inteligence, a vrhl skizzu svého\nsnu o Praze budoucí. Věc způsobila něco rozhořčení v pravověrných kruzích, dva tři vtipy nade\nmnou, ale celkem náladu nebrati mé »nevykvasené nadšení« příliš vážně.\nNuž, slavnostní vážnosti nepožadoval jsem pro sebe nikdy a sám se jí neodívám. Lee co\nse mého odporu ku »Staré Praze, o níž už i cizina ústy slavného Williama Rittera —« týče,\non byl a jest z poctivého zřídla. Můj sen o Praze budoucí není pak nějaké mátožné blou-\nzněni, nýbrž jasná, vyhraněná vise, vyrostlá z celého mého českého názoru, z mých tužeb\nv tom směru, z mých úsilí, z mých nadějí i z mých hněvů. Vše to jest jasno a podepřeno\na vše to jsem já. — Zvu přátelsky každého, kdo nepropadl šosáctví a jehož hlava není za-\nkalena čoudem z páně — k vůli stručnosti a že on jest vojny generálem — Mrštíkových pum,\naby přisedl ke mně a sledoval můj hovor."}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.47", "debut_caractere": 87, "fin_caractere_exclue": 1532, "texte": "Krásy plná, slávou i kletbou bohatá, veliká v zápasech, větší svou pýchou v porobě, Praho,\nkrálovno sirá, spravedlnost dějin již trhá bílé květy vítězného míru v korunu tobě !\nJsou to má vlastní, dobře honorovaná slova, jež psal jsem do štuku pražského musea a po-\nctiví lidé jistě uvěří mému ujištění, že, přes potřebu honoráře, vytryskla z vroucího citu.\nAno, krásyplná! Bohatá slávou i kletbou! Veliká v zápasech, Praha, Praha, matička, jak\njest rozměkle zvána, ale svou čestnou menšinou tvrdá, myslící a pracující hlava oněch Cech,\nkteré jsou is ní tak ještě těstovým /tělesem, aco by byly bez ní! Toliko věstěné vyhlídky\nna mír byly podrobením se objednavateli, neboť ve svém srdci nevidím Praze míru a nepřeji jí\nho vůbec, ale naopak zápasů bez konce a na nůž, jdoucích do tisíciletí myšlének i trvání.\nJen ty sílí život. Jinak ale vše, co psáno, bylo z hlubin a rythmu mé opravdovosti. Jsem zajat\nPrahou. Je krásná. Aliluji ji. Jest krásná polohou a možností. Má podmínky nejkrasší bu-\ndoucnosti a ty mne drží a ty chci vidět využity. Chci ji míti krásy nové a nové slávy, Prahu\nvzduchu, ruchu, ohromnosti a pokroku, město nových českých století a jejich nových potřeb ;\nžádné Vinohrady, nikoliv, Prahu, onu nejvlastnější dějin, přírody, centra hospodářského\ni správního, onu objatou Vltavou a opuštěnou prázdným Hradem. Královnu sirou, jež by svlékla\nsmutné cetky své minulosti a z jádra vypracovala se r.a mocnou představitelku demokra-"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.51", "debut_caractere": 83, "fin_caractere_exclue": 968, "texte": "tismu a práce. Hrad by milovala z uměleckomusejního hlediska, jako milujeme iecké chrámy\na přechováváme egyptské kočky, jichž duch vyprchal, lak stejně postavila by se k těm\nnějakým pěti šesti doupatům středověku, jež zve pýchou svého kostelního stavitelství schrá-\nnila by jejich mrtvou architektoniku. Zasadila by je se svými paláci do svého rozlehlého pů-\ndorysu, do mohutných bloků svých ulic, jako do moderně zařízeného pokoje klademe staio-\nžitnické skvosty, kde jim jen sloužíme, zbavujíce je společnosti veteše. Ale sama, Praha,\nbyla by výrazem ducha nového, výrazem napjatého moderního života, jemuž by dala mo\nhutnou sestředěnost k zápasu práce a širé ulice k pohybu. Měla by svá divadla, kde by se\nshledala se zápasy své doby ve slohu a velikosti. Měla by své hudební síně, v nichž by\nnalézala zěechrání a pod ním pravdu své duše. Měla by své přednáškové sály, v nichž by se"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.52", "debut_caractere": 108, "fin_caractere_exclue": 2332, "texte": "probíjely myšlénky daleké jako touha a\nodvážné jako blesk. Měla by své pra-\ncovní místnosti, své čítárny, svá správní\ncentra, své sněmy a v nich řešení svých\nzájmů. Měla by konečně svá musea, kam\nuložila by svůj středověk, fotografie své\nmatickovosti, bakterie svého křesťanského\nghetta, své státoprávní programy, mrtvé\npřísahy králů, ale především svou dobře\npreparovanou otázku staré Prahy. Mé přání\npak by ještě bylo, abych ji tam viděl již\ndnes as ní všecky její bójce i bojice ve\nskříních, kafrované as údaji, kdy a kde\nbyli zastřeleni.\nPraví se, ovšem ale, žurnalisticky\nže v rozšíření ulic pařížských hledal\nNapoleon 111. především zbraň proti sta-\nvění barikad, nicméně vykonavatel těchto\nprací, Hauszmann, přes nesmírné dlužní\nzatížení města, učinil jen rázem, co by\nméně energičtí a méně pokrokoví prefekti\nbyli plátovali ještě dnes, ale byli by jistě\npod tlakem doby plátovali. Dal Paříži,\nco jest na ní nejkrasšího a nejmoderněj-\nšího. Dal jí šíré, imposantní plochy, po\nnichž se může volně valiti, a dal jí šíré,\nimposantní prospekty, do nichž volně\nvydýchává. Uvolnil svory celku a uvolnil\nhruď i mysl každého jednotlivce. Otevřel\ncestu stavebnímu ruchu, ale že učinil tak\nrázem as vyhlídkami, uvolnil ducha vý-\ntvarného do letu a velikosti. Jako otevření\nokna a vpád svěžího vzduchu, jeho po-\ntřeba a síla k jejímu uskutečnění, jeho\nprostor a vyplnění jeho, tak svoboda a\nvypjetí jsou zjevy vždycky se doplňují-\ncími. Kde na světě ještě byla velká bojiště,\ntam nalezl se vždy rek velkých záměrů.\nAuf kleinem Fleck zeigt sich der Meister.\nNa velké ploše ukáže se síla.\nZcela opačného názoru jest ona vzácně\nzharmonisovaná společnost, jež se hlásí\npamflety, manifesty, volebními plakáty\ni chutí na mandáty jako přátelstvo staré\nPrahy. Ta její shoda mohla by vésti k po-\ndezření bezmyŠlénkovosti, kdybychom ne-\nbyli nuceni po pravdě doznati, že jsme\nvlastně jejími myšlénkami přímo přecpáni.\nBylo jich, ach, bylo jich! Hněvných\ni vtipných, hrubých i poetických, ceských\ni z franciny přeložených, z nejlepší fran-\nciny do velmi bídné češtiny! Své doby\npřátelstvo myšlénkami přímo překypovalo,\na lze-li míti k jeho shodě podezření, tož\njedině ve směru voňavosti jejího původu\nVěřím několika sentimentálním dobrákům"}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.55", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2717, "texte": ", V\nže jsou zamilováni do Ži-\ndů; leč jsem přesvědčen,\nže padesát jiných z ochrán-\nců staré Prahy čerpalo\nsvou lásku jen z odporu\nproti vládnoucí straně na\nradnici, z odporu, přene-\nseného sem z jiných polí;\nže pak tato strana veteš\nodklizuje, nalezli oni ve\nsvých srdcích hlubokou\npříchylnost k ní. Zvu to\njenom pavůní, ale mohl\nbych to nazvati ostřeji: ne-\npoctivostí, politikařením a\nu mnohých zbabělostí. Ne-\nchci však stopovati politiku\nhnutí, ale jdu na program\notázky. A ten jest nutno\nrozbiti, neboť on jest zpáteč-\nnický. Ne velké rozměry, ne velkého ducha; ne\nnové podmínky pro nové potřeby ; na vzduch\na volnost do ulic a domů; společnost přátel\nstaré Prahy má svou starou lásku a potřeby,\nrozměry, velikost, nová krása a nový výraz,\nčím ty jí jsou ! Pitvorné a kostrbaté kontury\ncechovního života leží ji v srdci jako poslední\nzákony estetiky.\nMiluje rohy, nej-\nlépe každých pět\nkroků roh a pře-\nkvapení z uzlu\nšpinavých uliček.\nNedá jednu ze\nsmrdutých a je-\ndovatých bud, jež\njako škeble na po-\nbřeží nalepeny\njsou po úpatí Ma-\nlé Strany a roz-\nhořekuje se i pro\nkrámky, jež visí\nna Týnu. Miluje\nmalost, zbořeninu,\nšpínu, středověk,\nale především mi-\nluje zvyk. Jest u-\nsedlá, šosácká, úz-\nká, nepokroková\nv tom směru, byť\nsnad v jiném (ne\nvšecka, chraň\nbůh!) byla po-\nkrokovosti krásně\nprudké. Jest na\njedno oko slepá.\nNedůvěřuje, důvě-\nřujíc jinak značné svým\nnovým silám a novým úsi-\nlím v oboru vedectví i u-\nměn slovesných, malířských\ni sochařských v možnost\nnové, české, veliké archi-\ntektury a nového inženýr-\nství. Jest mrzácká ve své\ndůvěře k mládeži uměle-\ncko-technické, jako který-\nkoli člen pražského mešťá-\nctví ku našim snahám osvět *\nným, estetickým a sociál-\nním. Jest konečné zlá,\nstaropanenská a senti-\nmentální. Znáte ten rys\nnevdaných ženštin, jež halí\nstarého pinčla do hedvábí\na dechů, ale lidské bídy\nnevidí. Tato společnost\nprovozuje cosi nejvýš blízského, nechávajíc\nlidi obývati nemocemi prolezlé domy, jen že\nona si jejich vnější pitvornost zamilovala a je-\njich plesnivinu s chutí a effektem může ma-\nlovati. A tak jest sobecká a tak jest nelidská,\nLeč přece jí übližuji, neboť ona má krásnou,\nhumání snahu, stvořiti nový obsah a jen svému\numěleckému cítění\nvyhrazuje staro-\nbylý ráz. Jest o-\nchotna dáti vybí-\nliti síně a vložiti\nklosety do starých\ndomů. A tak po-\nmůže od neštovic,\nod tyfu, od difte-\nrií a zároveň zajistí\nsi i pěkný roční\npříchod turistů do\nPrahy. Ach,\ntohle české pak-\ntování! Všude, i\nv nejširších otáz-\nkách existence ná-\nroda, všude ono\na všude prvním a\nposledním výsled-\nkem ! Jakoby to\nšlo! Jakoby bylo\nmožno nového du-\ncha cpáti do sta-\nrých forem bez\nseškrcení tohoto,\nbez vraždy na něm\na konečně bez\nmarnosti. Símě\nnových životů sy-"}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.56", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1108, "texte": "pati do mrtvých děloh! Zžehni rodnou chalupu svoji a vyjdi do světa: tvým cílem budiž,\nkrálovství si dobýti. Ona dále povoluje Vinohrady a kolik ouhoru ještě za nimi leží, ale schrání\nsi svoji zlatou, starobylou, stověžatou Prahu, francouzsky pochválenou Le Ducem, který byl\nprávě jen starožitník a nechť ti, kteří se jím ohánějí, vzpomenou jeho odporu proti Garnierovi\na jeho naprostého nechápání novější doby. Vinohrady, kde není ani potoka. Lee přece ano,\ni ty, ale dříve Prahu. Prahu novou, volnou a mohutnou. Prahu, která má Vltavu pro obchod\na Letnou a Petřín pro vzduch, která jest srdcem měst kolem kol, dnes v pěsti staré doby\nsevřeným, ale které jí musí býti vyrváno, uvolněno a uěiněno šírých, žilných kanálu. Ta\nplocha, pro níž mluvím, jest arci malá v poměru mého snu veleměsta budoucnosti, kde člověk\nby mizel osobou, ale žil za to dvakrát intensivně maloměstsky neohrožovanou sevřeností sil,\nztracen a účinný, v žádném hlučném, vnějším napínáni svalů, ale v neviditelné a prudké pů-\nsobnosti elektřiny. Jest malá, ale jest střed života a z něho východ. Zde město volného půdorysů"}, {"page_pdf": 57, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.57", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2883, "texte": "a mocných výšek. Zde onu novou krásu, jež,\noproti středověké, miluje perspektivu dálných\nlinií, velkoplochost, ucel a moc. Nechť nebe jest\nsedrátováno, není více modliteb k němu a není\nvíce času dívati se na ně. Ostatně psanec těchto\ndrátů jest jedné rodiny s nadoblačnými moc-\nnostmi. Člověk vyšel pak, ne aby se procházel,\nale aby šel za prací. A když i, v hodinu oddechu,\non vrhne pohled po okolí, jest chycen krásou\na radostí, neboť ono odpovídá cele jemu, jsouc\nplným výrazem doby jeho. Bzukot elektrických\ndrah jest mu poesií, jako dřívějšímu člověku\nšum lesa. Fasády domů pracoven, divadel a\nobchodních síní shledává mohutný svým úče-\nlem a krásny svou láskou k němu. Po dlouhé\nřadě těch' naráží na ostavený kostel. S poroz-\numěním podívá se na jeho architektoniku a za-\nmyslí se nad jeho mrtvým nitrem. Vzpomene po-\nhanění lidského ducha, jež bylo. Tak zjeví se\nmu taky Hrad, a on, přijímaje jeho obrysy, vzpo-\nmene pohanění lidské svobody, jež bylo. Odtud\nhledí již na celé české zpět, a on se zachvěje.\nMyšlénka, že bylo podpíráno a že mělo býti\nsunuto až do jeho doby, otřese jím jako výstraha.\nJiž vidí jenom do sebe a nyní také dnům svým,\nkteré snad již ochabovaly, dává nový náraz\nk novému letu. Tváří v tvář i největší mrtvole,\non pochopil, co to jest, býti vůbec zajatcem mrt-\nvých ; žiti svůj živý život v jejich úzkých, chlad-\nných kobkách; a snad tylo odkazovat ještě\nbudoucím.\nJsem u konce. Mnohý čtenář asi řekne, že ne-\npravil jsem nic nového a já přisvědčuji. Bylo mi\njen potřebou, abych se ozval proti zpátečnictví\nStaropražníků, a účelem, vysloviti to, co z mlad-\nších řad nikdo se neodvažuje. As tím jsem u\nkonce. Nejsem Napoleon 111., nejsem Hauszmann.\nNejsem taky architekt, ba ani doktor Podlipný.\nNeodborník, postrádající všech praktických vloh i moci, co mohu, než duchem pokroku\npostaviti se proti duchu zpátečnictví. Do detailů, do skutků, do technického rozpracování ne-\nmohu se však spouŠtěti. Míjím také činnost obce ve smyslu rozšíření Prahy a přenechávám\nochotné vytýčení její chyb, její zel, její malosti i hokynářství tem, kdož je k polemice budou\npotřebovati. Hlavně ale odevzdávám kritiku dnešních podniků do rukou odborníků, kteří se\nmnou souhlasí, ale kteří vzděláním i vlohami mají možnost probrati věc odborněji než já. Ti\npak, mozky jasné a oči upřené do nejzazší budoucnosti, nechť chopí se Prahy, než bude pozdě,\na dají jí ducha, velikost a ráz, jak sama po nich sahá. A nechť jsou to celí muži a velkých\nměr. Nechť taky hned usednou a budují. Bude mnoho špíny vrženo na jejich okna a mnoho\ndemonstračního křiku pod nimi. Uslyší i vzdechy. Leč to jest zákon života, že, co má plně býti,\nnesmí dbáti nářků předchozího, a tak i kdyby celá minulá století vzdychala do jejich dila,\nnechť oni jen ukáží na věk svůj. Právo a spravedlnost jest na jejich straně, protože povinnost.\nBýti, rozvinouti se a zmizeti v hodině vyžití."}, {"page_pdf": 57, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.57", "debut_caractere": 2965, "fin_caractere_exclue": 2976, "texte": "J. HILBERT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c057", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c057", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ŠŤASTNÝ OVČÁK. PEROKRESBA KU POHÁDCE. MAJIT. ALOIS WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ŠŤASTNÝ OVČÁK. PEROKRESBA KU POHÁDCE. MAJIT. ALOIS WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.46", "debut_caractere": 1087, "fin_caractere_exclue": 1171, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nŠŤASTNÝ OVČÁK.\nPEROKRESBA KU\nPOHÁDCE. MAJIT.\nALOIS WIESNER V\nPRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c058", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c058", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "63", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.2", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ZAČAROVANÝ KNÍŽE. PEROKRESBA KU POHÁDCE. MAJITEL A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ZAČAROVANÝ KNÍŽE. PEROKRESBA KU POHÁDCE. MAJITEL A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 85, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZAČAROVANÝ\nKNÍŽE.\nPEROKRESBA KU\nPOHÁDCE. MAJITEL\nA. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c059", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c059", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.3", "titre_corps": "HANUŠ SGHWAIGER. DŮM LOĎAŘŮ V GENTU. AKVARELA. MAJ. PROF. T. G. MASSARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SGHWAIGER. DŮM LOĎAŘŮ V GENTU. AKVARELA. MAJ. PROF. T. G. MASSARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "HANUŠ\nSGHWAIGER.\nDŮM LOĎAŘŮ\nV GENTU.\nAKVARELA. MAJ.\nPROF. T. G. MASSARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c060", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c060", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "66", "page_fin": "66", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.4", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÝ TEMPLÁŘSKÝ DŮM V ANTVERPÁCH. TEMPERA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÝ TEMPLÁŘSKÝ DŮM V ANTVERPÁCH. TEMPERA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.52", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 106, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÝ TEMPLÁŘSKÝ\nDŮM V\nANTVERPÁCH.\nTEMPERA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c061", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c061", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67", "page_fin": "67", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.5", "titre_corps": "VAZBA POHÁDKOVÉHO ALBA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA. MAJITEL A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "VAZBA POHÁDKOVÉHO ALBA. KOLOROVANÁ PEROKRESBA. MAJITEL A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.55", "debut_caractere": 2719, "fin_caractere_exclue": 2847, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSLOV. HRAČKY.\nKOLOROVANÁ PEROKRESBA.\nVAZBA POHÁDKOVÉHO\nALBA.\nKOLOROVANÁ PEROKRESBA.\nMAJITEL A.\nWIESNER V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c062", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c062", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "68", "page_fin": "68", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.6", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. PODOBIZNA. AKVARELA NA MRAMORU. MAJ. T. G. MASARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. PODOBIZNA. AKVARELA NA MRAMORU. MAJ. T. G. MASARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.56", "debut_caractere": 1110, "fin_caractere_exclue": 1186, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nPODOBIZNA.\nAKVARELA NA MRAMORU.\nMAJ. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c063", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c063", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "69", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.34.7", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER HOLANDSKÝ RYBÁŘ. TEMPERA. MAJITEL PROF. T. G. MASARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER HOLANDSKÝ RYBÁŘ. TEMPERA. MAJITEL PROF. T. G. MASARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.57", "debut_caractere": 2885, "fin_caractere_exclue": 2963, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nHOLANDSKÝ\nRYBÁŘ.\nTEMPERA. MAJITEL\nPROF. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c064", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c064", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.35", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. ZRÁDNÝ PRSTEN. PEROKRESBA KÚ POHÁDCE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. ZRÁDNÝ PRSTEN. PEROKRESBA KÚ POHÁDCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZRÁDNÝ PRSTEN.\nPEROKRESBA KÚ\nPOHÁDCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c065", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c065", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.36", "titre_corps": "STUDIE KU STEENFOLSKÉ JESKYNI KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "STUDIE KU STEENFOLSKÉ JESKYNI KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.48", "debut_caractere": 56, "fin_caractere_exclue": 125, "texte": "STUDIE KU\nSTEENFOLSKÉ\nJESKYNI\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c066", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c066", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.37", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÁ ŽENA Z BRUGES. STUDIE TUŽKOU. M. PROF. T. G. MASARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÁ ŽENA Z BRUGES. STUDIE TUŽKOU. M. PROF. T. G. MASARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 84, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÁ ŽENA\nZ BRUGES.\nSTUDIE TUŽKOU.\nM. PROF. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c068", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c068", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.39", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU STEENFOLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU STEENFOLSKÉ JESKYNI. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 87, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nSTEENFOLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c069", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c069", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.40", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. DŘÍMAJÍCÍ RYBÁŘ V BRUGGES. MAJITEL PROF. T. G. MASSARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. DŘÍMAJÍCÍ RYBÁŘ V BRUGGES. MAJITEL PROF. T. G. MASSARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nDŘÍMAJÍCÍ\nRYBÁŘ\nV BRUGGES.\nMAJITEL PROF.\nT. G. MASSARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c071", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c071", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "74", "image_debut": 58, "image_fin": 62, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.42", "titre_corps": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ BESEDY.", "titre_sommaire": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ BESEDY.", "signature_source": "STAN. K. NEUMANN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.58", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2965, "texte": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ\nBESEDY.\n\nMyslím, že mezi těmi,\nkdož mají u nás aspoň trochu vážnější\nnázory na výtvarné umění, není sporu o tom,\nže na štítě, jejž papírově okřídlený genius\np. Kubova plakátu zdobí nešikovně pal-\nmetou, měla by být místo tří štítků vý-\ntvarnického znaku tři významná a dneska\nu nás tak zbožňovaná písmena slova KÝČ.\nSpíše neshodneme se všichni na tom, ma-\njí-li se tyto každoroční kramářské expo-\nsice Umělecké Besedy ignorovati, či má-li\nse konečně zcela rozhodně zakrociti a\nproti tomuto zneužívání umělecké viněty\nprotestovati. Já jsem ovšem pro druhé.\nNetřeba se sice dle mého mínění příliš\nrozčilovati. Takové výstavy špatných la-\nkýrnických prací pořádají se ve vhod-\nných dobách všade, a je konečně docela\nbezvýznamno, vytáhne-li taková velkový-\nroba p. Adolfa Liebschera pár zlatek\nz kapsy několika buržoustů, beztak pro\nopravdové umění ztracených. Nesmíme\nvšak naopak zapomínati, v jakých pomě-\nrech žijeme, v jak malých a jak bídných.\nJinde se takové vánoční prodejny kritikou\ndokonale ignorují, jistá übohá a zabed-\nněná část buržoasie opatří si tam své dárky\na je dobře. Celá věc je snad sou-\nstrasti a politování hodnou, není však\nnebezpečnou a je úplně neškodnou. U nás\nvšak nenajdeme ani v jediném větším\nčeském listě, kde je stálá výtvarnická rub-\nrika nevyjímaje ani revues a časopisů,\nkteré v politice a literatuře píší více méně\ns moderních hledisk nenajdeme v nich\njediného rozhodného varovného nebo od-\nsuzujícího slova. Ono se však u nás ani\nneignoruje. Naopak. Často, ač má třeba\nlepší přesvědčení, chválí takový referent\nnelze říci kritik o přítrž a odváží-li\nse v krajním případě napsati něco méně\nlichotivého, obalí to tak důkladně a uměle,\nže to dopadne zase jako chvála a čtenáři neznalí těchto kliček jsou tímto způsobem soustavně\nklamáni. Tak platí tyto vánoční výstavy vždy za »potěšitelný pro české umění zjev«, každý\npapouškuje tuto frási a obrázkové týdenníky reprodukují úchvatná triptycha. Obecenstvo se demo-\nralisuje, renaissance našeho umění oddaluje se stále více, mládež výtvarnická se kazí a\nšlendrián šíří se do nekonečna, zatím co hluboké a vážné pojetí uměleckého díla zaměňuje\nse řemeslnickou fabrikací. Za takových okolností chce se pak protestovati proti Rudolfinu. Jed-\nnota výtvarných umělců přišla první. Chlubila se skutečně nejlepsími jmény našich »starých\npánů« a snesla od nich »na rychlo« špatné věci a nakupila kolem nich slabou mládež,\nkterá sotva co bude kdy znamenati. A teď přichází Umělecká Beseda číselně velmi slavně.\nOtáže se snad někdo, má-li právo vůbec protestovati proti Krasoumné Jednotě. Ale ovšem,\npříteli, s obchodního stanoviska. České peníze patří do Čech. Toť evidentní. Nač mají ku-\npovati čeští pekaři a čeští advokáti kýče německé, francouzké a jiné, když v Čechách je\nvýroba v tomto směru tak utěšená. Či se snad jednalo výtvarnému odboru Umělecké Besedy\no něco jiného? Nemyslím. Pochybuji. Malý, ale frapantní důkaz najdete ihned naproti vchodu."}, {"page_pdf": 59, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.59", "debut_caractere": 53, "fin_caractere_exclue": 3015, "texte": "Ciseleur pan Houdek vystavuje tam malou\ntepanou nádobu a na přiloženém lístku\nčtete veliká písmena : Secesse. Chybí jen\nna každé straně jedna ručka nebo několik\nvykřičníků a budete na rozpacích, nesto-\njíte-li snad na konec před výkladní skříní\nnějakého galanterního závodu. Takové věci\nnedovolují však tropiti ve svých míst-\nnostech umělci, nýbrž jen majitelé obchod-\nních lokálů. Jen ten tedy, kdo má na\nzřeteli toto obchodní stanovisko pánů, po-\nchopí, proč vlastně protestují proti'kava-\nlírům z Krasoumné Jednoty. Nemají jiného\ndůvodu. Vždyť přece protestovati proti\nRudolfinu znamená zároveň protestovati\nskoro proti celému oficielnímu výtvar-\nnému umění našemu v poslednější době.\nProč, objasnil jsem stri čně v předešlém\nsvém článečku v t. 1., který, trvám, byl\nsice dosti jasný pro všechny lidi dobré\nvůle, kterým však přece chtěli být po-\nbouřeni někteří, kdož dobré vůle nemají\na chytají se slov, aby odůvodnili svůj\nz jiných důvodů plynoucí protest. Vy-\nsvětluji dodatkem své mínění o situaci ;\nČeské umění výtvarné o malířství mlu-\nvím především nemá a nemohlo míti\nslavné a veliké minulosti, živoucího, orga-\nnického a nejrůznější své době odpovída-\njící fáse prožívajícího toku z dávna do\npřítomnosti. Vyplývá to, myslím, zcela\npřirozeně z české historie. Několik umělců\ntakový Brandl dříve, takový Mánes\npozději stojí osaměle. Toho přesného\npostupu a vývinu výtvarného umění s ce-\nlým kulturním životem národa, jak tomu\nbylo na př. ve Francii, u nás není. Je\nvšak jisto, že, mají-li naše výtvarnické\npoměry ozdravěti, musí se takový vývin\nstáti skutkem, musí z domácí půdy vy-\ntrysknouti silný, organický proud, v němž\nse bude odrážeti také celá budoucí naše\nkulturní historie, která stále víc a víc při-\ncházi v soutyk s kulturním životem světovým. Jen pak vyrostou nám nejen náhodně tu a\ntam nýbrž nutně a přirozeně četní dobří výtvarníci, kteří snesou bez bázně konkurenci ci-\nziny a budou moci s úspěchem podléhati měřítku absolutnějšímu, nejen relativnímu, které\nse nyní u nás až příliš často klade. Neboť sterilní rasou přece snad nejsme. K tomu je ovšem\ntřeba především jistého pevného základu, hlavně s hlediska technického. Ale právě tento základ\nmá juž naše výtvarné umění, má ho zásluhou »starých pánů« Akcentuji to. Neboť je\nnutno konstatovati tento moment ihned na počátku kampaně, kterou Volné Směry zahájily\nza účelem ozdravění našeho výtvarného umění. Chceme kráčeti za svým cílem čestně a bo-\njovati poctivě. Jedná se nám o věc, nikoli o osoby. A jako hájíme svoje nová stanoviska\nproti přežilostem, uznávajíce nicméně bývalý jejich význam a hodnotu jejich než učinily bankrot\na přežily se a zbahněly, tak také toto naše věcné a spravedlivé oceňování nemůže nám brá-\nniti, abychom nevystoupili a neřekli: Právě proto, že se nám jedná jen o věc, kla-\nníme se jen umění a nikoli osobám. A jestliže umělci, jichž jsme si kdysi vážili, nedo-\nvedou jiti s námi novými cestami, opustíme je a půjdeme svou cestou sami; stanou-li se však"}, {"page_pdf": 62, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.62", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1391, "texte": "řemeslníky, politujeme je a nebudeme váhati otevřeně jim to říci. V tom však případě, kdy\nnejsou dosti poctiví, aby mlčeli, a tajně podrývají nám půdu pod nohama, jest povin-\nností vystoupiti proti nim, a byli bychom zbabělými, kdybychom tak neučinili a nehájili své\nsvobody a existenčního svého práva. Hájí-li umělec svou svobodu, hájí tím i svobodu umění:\nboj za svobodu však není ničím jiným, než bojem proti těm, kdož se domnívají, že mají\ncelou svobodu v pachtu jen\npro sebe. Svoboda však je\nvolný terrén vedle volného\nterrénu a mezi volnými lidmi\npřekročení cizího terrénu se\ntresce. Krátce: nová výtvar-\nnická generace vyrostla k to-\nmu stadiu, kdy pociťuje\ntouhu po neztenčené svobodě\numělecké práce a kdy se\nv ní probouzí k životu schop-\nnost kritiky. Tím okamžikem\nvšak má také na obé právo\na je docela potěšitelným zje-\nvem, že je odhodlána vý-\nboj ovati si toto své právo za\nkaždých okolností a proti ko-\nmukoli. Taková je, myslím,\ndnes nálada těch, kdož stojí\nza Volnými Směry. To je\nprvní krok k lepšímu. To je\npřesvědčení, že sice byla dána\ntěmi, kdož předcházeli, nutná\nbase k vážnému vývinu, že\nvšak nutno teprvé stavětí na\ndaném základu do výše. Pří-\nští výstava »Manesa« ukáže,\njak si jednotliví umělci před-\nstavují další cestu, a já\ntěším, že při té příležitosti vy-\nměníme si a vydefinujeme\nsvoje názory na pochod do\nslunnějších končin umění.\n10. XII. 99."}, {"page_pdf": 62, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.62", "debut_caractere": 1472, "fin_caractere_exclue": 1489, "texte": "STAN. K. NEUMANN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c072", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c072", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "70", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.42.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. AKVARELY.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. AKVARELY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.58", "debut_caractere": 2967, "fin_caractere_exclue": 2993, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nAKVARELY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c073", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c073", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "71", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.42.2", "titre_corps": "FRIESOVÉ Z UTRECHTU. MAJ. V. R. LANNA", "titre_sommaire": "FRIESOVÉ Z UTRECHTU. MAJ. V. R. LANNA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.59", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "FRIESOVÉ Z\nUTRECHTU.\nMAJ. V. R. LANNA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c074", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c074", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "72", "page_fin": "72", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.43", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. HONBA ZA ŠTĚSTÍM. AKVARELA Z GERLACHOVÝCH »ALEGORIÍ«. VÍDEŇ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. HONBA ZA ŠTĚSTÍM. AKVARELA Z GERLACHOVÝCH »ALEGORIÍ«. VÍDEŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.60", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 77, "texte": "HANUŠ SCHWAIGER.\nHONBA ZA ŠTĚSTÍM.\nAKVARELA Z GERLACHOVÝCH\n»ALEGORIÍ«. VÍDEŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c075", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c075", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 61, "image_fin": 61, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.44", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÉ DOMY U SV. JAKUBA V ANTVERPÁCH. AKVARELA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÉ DOMY U SV. JAKUBA V ANTVERPÁCH. AKVARELA. MAJITEL H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 61, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.61", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 96, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÉ DOMY U\nSV. JAKUBA V\nANTVERPÁCH.\nAKVARELA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c076", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c076", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "73", "image_debut": 61, "image_fin": 61, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.45", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. VEČERNÍ NÁLADA. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. VEČERNÍ NÁLADA. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 61, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.61", "debut_caractere": 98, "fin_caractere_exclue": 169, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVEČERNÍ NÁLADA.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c077", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c077", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "74", "page_fin": "79", "image_debut": 62, "image_fin": 69, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.46", "titre_corps": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ BESEDY.", "titre_sommaire": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ BESEDY.", "signature_source": "A. HOFBAUER", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 62, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.62", "debut_caractere": 1491, "fin_caractere_exclue": 2219, "texte": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚLECKÉ BESEDY.\n\nO výstavě samotné nelze\nskutečně vážně promluvit.\nJest to trh obeslaný téměř\nvýhradně věcmi vypočítaný-\nmi na t. zv. širší kruhy obe-\ncenstva a jeho koupěchtivost.\nPracím takovým říká se kič,\nkterý nemá s uměním nic\nspolečného, vzhledem k to-\nmuto pak jest činitelem, překážejícím vývoji jeho, an rád se za takové sám vydává, vážné\numění tím hmotně poškozuje a vkus obecenstva kazí. Povinností pak každého, s uměním\nupřímně smýšlejícího jest, pomáhat kicařství zakroutit krk. Dokonce pak se nemá povzbuzovat,\njak se to 11 nás až dosud kritikou beztrestně provozuje. Aby se nezdálo, že je to plané nařčení,\nuvedu příklady, které mohou býti i poučný i vzhledem k tomu, jaké požadavky se naší kri-"}, {"page_pdf": 66, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.66", "debut_caractere": 48, "fin_caractere_exclue": 4365, "texte": "tikou na umění kladou. Jsou to ukázky z našich největších\ndenních listů kritika pana J. Kouly z Národních Listů ze\ndne 10. prosince a pana dr. F. X. Harlasa z Politik ze dne\n12. prosince 1899. Z celkového dojmu posudku páně Kou-\nlova lze sice čtenáři uvyklému na způsob psaní našich\nkritiků, soudit na nízkou úroveň celé výstavy. Ale dotyčný\npán nemá tu kuráž, aby poctivě přiznal, že nepovažuje\ntuto výstavu za nic víc, než za vánoční výklad nějakého\npražského obchodu s obrazy; patrně mu to nedovolují za\njedno : jeho sociální poměry a osobní styky a za druhé jim\npřipouštěné výjimky co do kvality vystavených prací. To po-\nslednější by bylo spíše věcí jeho nazírání na umění. To\nprvní vŠak nesmí nám býti pouhým kratochvilným pohledem\nna tanečníka vejcového tance, nýbrž ukládá to takřka po-\nvinnost poukázat na slabocha, neschopného setřást se sebe\nvšeliké malichernosti, i flastrmanství velkého žurnálu a tím\nvěc samu značně poškozujícího. Jen na jednom místě se\nbezděčně a způsobem, pro vážnou kritiku nepostrádajícím\nkomiky, přiznává:\n»Obrazy O. Lebedy z francouzského pobřeží vyznačují se\nsice případnou náladou, ale jsou zejména pro vánoční trh\npříliš jednotvárný.« Přihlédneme-li blíže, není to tak žertovné, jak by se zdálo ; vždyť jest to\npřímo vyzývání ku kičařství vánočních trhů, jež i z následujícího patrno: »Oživená dětská\nhlavinka Mládí od J. Říhy hodí se dobře za vánoční dárek právě tak jako hlava Husity\nod Kvasničky a Mladý sekáč od Fr. Úprky i velmi sympatická Madonna od Folkmanna.«\nNeznalému poměrů pana kritika mohla by spíše napadnouti otázka o výši provise nežli mě-\nřítka kladeného na práce umělecké, nehledě k tomu, že »sympatická Madonna« jest zaku-\nkleným výrazem »vlažně udělané ženské poprsí s plenou na hlavě.« Myslím, že na pojem Madonny\nje třeba klást přísnější měřítko než pouhé sympatičnosti. Pozorujme pak tuto túru vejcového\ntance: »Zdá se, že rozvěšením 230 děl chtělo se tak dovoditi, že i nynější odbor má do-\nstatek přízně v kruzích umělců a že netřeba se mu báti ani tak velké dvorany, jako jest\npáně Novákova. Bylo přijato a vystaveno asi vše, co bylo zasláno, s omluvou, že je to\nvánoční výstava, ale výsledek učí, že mělo se jednati jinak. Neposloužilo se ani vystavujícím\numělcům ani vystaveným dobrým pracím.« Není z toho dokonce jasno, že nynější odbor má\nnaprostý nedostatek přízně v kruzích umělců ; a jak je to s těmi dobrými pracemi, hnedle\nuvidíme. Jako piěce de résistance uvádí Schnirchův pomník Julia Grégra : »Proveden z žuly a\nozdoben bronzovou skulpturou bude pomník dozajista jak svými rozměry, tak myšlenkou\ni provedením skvělým památníkem muže tak vynikajícího a nám drahého.« (Takový appel\nnemůže uškodit.) Dozajista to ale není nehledě k ostatnímu, barva každé žuly ku př.\nnemusí jít dobře dohromady s barvou každého bronzu. Alespoň dosud se u nás s barvou\nbionzu nikdo příliš nenamáhal. Ale dále:» Genius na 2*5 metru vysoký, usednuv na sarkofág\ns mečem v pravici, ochraňuje prapor se lvem. Jeho zrak nese se k výšinám volnosti, kdežto\nnoha jeho drti okovy poroby. Pružná postava jeho jest plna života a nadšení. Schnirch jedním\nslovem nalezl tu opět výmluvný krásný tvar pro výraz ideální myšlénky a práci i technicky vý-\nborně pro vedl.« JTak tomu říká p. Koula nalezení výmluvného krásného tvaru atd.; zatím\ntu schází jen ještě palma a lyra a byl by ten nejkonvencionelnější rekvisitář skorém úplně po-\nhromadě. Dále: » Také poprsí Grégrovo jest pěkně modelováno, když tváři i životní teplo\nschazi.« Vidíte, jak to »pěkné modelování« jest kritickou náplastí.\nOstatně p. kritik jest skromným. Neví-li někdo již docela nic, co by měl dělat, vymodeluje\navu Pepika s virzinkem nebo bez něho, a panu Koulovi je to vždy ještě »veselým ná-\npa em<<. »Na figurální obrazy je výstava velmi slabá, šíře zastupuje ji vlastně jen Jos. Ženíšek\nz je-LOZ maleb nejlepe se nam zamlouvá velká dámská podobizna v černém úboru«. Opět do-\nklad nezdravého opatrnictvi. Podívejte se jen na výraz - šíře zastoupena. - Jest třeba\nznat způsob psaní našich kritiku, aby si člověk vyčetl, jak by to mělo upřímně stáf« Část\nfigurální malby na výstave je hanebně slabá. Z ukrutných J. Ženíškových prací ještě nej-\nm „éslabou _„i Totéž „ op,koje několik™!: „Hotob Josef „em „a vés.avé\nvaste stastne zastoupen; jeste nejlepe vyjímá se atd., totéž platí o Fr. Kavanovi, z'jehož"}, {"page_pdf": 67, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.67", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3567, "texte": "prací bychom si ještě nej-\nspíše vybrali atd.« Dalšími\ndoklady nemístné úzkostli-\nvosti před správným ozna-\nčením je toto: »Podo-\nbizna Jos. Bárty v akva-\nrelu provedená bude se ka-\nždému líbiti, ač vyka-\nzuje rozmanitou nejistotu,\nza to nelze nám c h v°á-\nliti obrázky Váchovy, kde\npočítáno při lesklém povrchu\nskutečně jen s vkusem šir-\nšího obecenstva.« Nebude\nse nikdo již po předcházejí-\ncím diviti, že před bratry\nLiebschery provádí p. Koula\nslušný menuet. Jen na uČer-\nněném moři : »se nám\nzdá grošování pře-\nhnáno,« ana návrhu pro\nnástěnnou malbu pro no-\nvou radnici v Kladně »méně se nám zamlouvá neorganicky ve středu obrazu umístěná\nalegorická postava města a dělník se jí kořící, kteréž obě perspektivně jsouce ve velikosti\npochybeny, illusi ruší.« Pan Koula tedy měl nějakou illusi.\n»L. Kuba zastoupen na výstavě pracemi nejrozmanitějšího směru, téměř všechny fáse\njeho vývoje lze tu sledovati a to ne právě v nejlepších ukázkách. Výjimku činí atd.«\nmá státi : »Skvělý proměnný illusionista a imitátor p. L. Kuba je demaskován svými\nstále šablonovitějšími výkony.« A tak by se dalo ještě mnoho míst uvésti, i není divu, že\nnezbylo pak p. Koulovi pro samé vytáčení místa, kde by mohl svolávat síru a oheň na\nhlavy výtvarného odboru Besedy pro vystavené omalované porculány a předměty uměl. prů-\nmyslu. Ale z celé té skrývačky páně Koulovy se předci dá soudit, že by snad dovedl napsat\nvěcnější kritiku, kdyby mu nebyly na závadu jíž vytknuté slabosti; za to se jeví v skrývačce\np. Harlasa pod celou spoustou kejklířského umění žurnalistického velmi chabé ponětí o umění\na jeho prostředcích. Nám se dnes jedná v první řadě o poukázání na vyhýbání se poctivému\npřiznání toho, o čem sám kritik ví, že by zasloužilo nemilosrdného odsouzení. Tak hned na\nmístě kde mluví o úpravě místnosti a vstupu: »Ovšem byla Umělecká Beseda nucena obrazy\nv několika řadách rozvěsit a jít do výšky, jelikož se sešlo k půltřetímu stu čísel a následkem\ntoho se musilo s místem šetřiti. Ale patrně zde byla snaha docíliti uměleckého uspořádání\ncelku, který se jeví příjemným, ausstellungsgemáss.«\nPanu Harlasovi je tedy namačkání věcí vedle sebe a nad sebe ještě vždy ausstellungsgemáss,\njakkoliv zrovna před tím mluví o moderních požadavcích v tom smyslu. Ale tím hůř, je-li\nto psáno proti vlastnímu přesvědčeni, vejcový tanec, což i z následujícího vysvítá: »Poly-\nchromovaná poprsí folkmannova, svižně pracovaná, jsou dekorativně působící práce, kterým\nonen poněkud tvrdý tón heliotropové draperie neposloužil právě příliš dobře. Tato světlá\nfialová jest nejnepříjemnější módní barvou, kterou znám, což ovšem může být subjek-\ntivním názorem, a dalo by se snad psychologicky vysvětlit. Tomu však\nse dá odpomoc i.« Za jedno: čemu se dá odpomoci? aza druhé: Proč to neřekne pan\nHa:las upřímně? chtěli tam mít také něco moderního, i řídili se heslem: »Schmúcke dein\nHeim« ; všechno pobronzovat a pověsit do toho nemožně fialovou látku; arrangement, jaký by\nsi již nedovolil ani leckterý aranžér výkladní skříně s hedbávím. Ale snad ještě horším než\ntato úlisnost p. H. jest to, jak jsem již podotkl, že dotyčný pán má zcela do opravdy\npodivné názory o umění a jeho prostředcích. Již to časté užívání slova »macha« dokazuje,\njak velkou váhu klade na jistou lakýrnickou zručnost, což zcela jasně vysvítá též z násle-\ndujícího: Zručné a (handfertig) olejomalby Josefa Ženíška, vždy dobře udělané a\nvětšinou ponřkud příliš zřetelně »na odbyt« malované, jsou u nás dobře známy. Ženíšek\nhrál dlouhou dobu roli eines Unvermeidlichen na všech zdejších výstavách, a mohu jen"}, {"page_pdf": 69, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.69", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1222, "texte": "opakovat co již bylo řečeno, že pozná se talent tohoto zajisté nikoli nenadaného umělce teprve\nu vážnýoh prací. Dámská podobizna jest řádná práce a jeví mnohem více taktu než by se\nmohlo od autora tolika kičů očekávati. Jos. Ženíšek jest dobrým portretistou, když chce.«\nTo je předci znamenité. I pro toho kdo by ty práce neznal, musilo by toto tvrzení pana\nH. zdáti se pochybným; natož když ty práce zná. Anebo jinde; »Pozorujeme specielně u ve-\ndení štětce pokroky, které sna-\nživý mladý umělec dělá. Klár\nzachovává si jistou šířku\nmachy, která chrání před plo-\ncho stí.« Ovšem že jest to\nprávě naopak: malíř se musí\npři tom spůsobu chránit plo-\nchosti a prázdnoty. Našli by-\nchom pak v této kritice ještě\ncelou řadu věcí, na které by\nbylo záslužno poukázat, ne-\nhodlám tím však čtenáře una-\nvovat, v domnění, že těch ně-\nrv ' V\nkolik ukázek štaci. Ze ku\nkonci ani p. Harlas neodolal\nzatanciti si, a to malé ale\npěkné solo přeci vystavujícími\ndámami budiž jen mimochodem\npoznamenáno.\nNevybral jsem snad zúmy-\nslně dvě slabší práce dvou\nkritiků, a mohu ujistit, že ne-\nnajde se z pravidla u nás\nnikdo, kdo by se lišil i co\ndo ohebnosti hadího muže\ni co do věcného úsudku od\ntěchto dvou vzorků.\n\nA. HOFBAUER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c078", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c078", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "74", "page_fin": "74", "image_debut": 62, "image_fin": 62, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.46.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. TYP Z OKOLÍ ČES. DUBU. AKVARELA. MAJ. KAREL P. KHEIL V PRAZE", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. TYP Z OKOLÍ ČES. DUBU. AKVARELA. MAJ. KAREL P. KHEIL V PRAZE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 62, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.62", "debut_caractere": 1393, "fin_caractere_exclue": 1470, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nTYP Z OKOLÍ\nČES. DUBU.\nAKVARELA. MAJ.\nKAREL P. KHEIL\nV PRAZE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c079", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c079", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "76", "image_debut": 66, "image_fin": 66, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.46.2", "titre_corps": "PODOBIZNA SCHWAIGROVA Z R. 1899.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA SCHWAIGROVA Z R. 1899.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 66, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.66", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "PODOBIZNA\nSCHWAIGROVA\nZ R. 1899."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c080", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c080", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 67, "image_fin": 67, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.46.3", "titre_corps": "OBYDLÍ SCHWAIGROVO POD HOSTÝNEM NA MORAVĚ.", "titre_sommaire": "OBYDLÍ SCHWAIGROVO POD HOSTÝNEM NA MORAVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 67, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.67", "debut_caractere": 3569, "fin_caractere_exclue": 3611, "texte": "OBYDLÍ\nSCHWAIGROVO\nPOD HOSTÝNEM\nNA MORAVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c081", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c081", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 64, "image_fin": 64, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.47", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. KRYSAŘ. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE, VÍDEŇ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. KRYSAŘ. AKVARELA. MAJ. H. O. MIETHKE, VÍDEŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 64, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.64", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nKRYSAŘ.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE,\nVÍDEŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c083", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c083", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "75", "image_debut": 65, "image_fin": 65, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.49", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. SV. HUBERT. AKVARELA. MAJ. V. RYT. LANNA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. SV. HUBERT. AKVARELA. MAJ. V. RYT. LANNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 65, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.65", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 58, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSV. HUBERT.\nAKVARELA. MAJ. V.\nRYT. LANNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c084", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c084", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "75", "image_debut": 65, "image_fin": 65, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.50", "titre_corps": "H. SCHWAIGER ASTRONOMIE. AKVARELA Z GERLACHOVÝCH ALEGORIÍ. VÍDEŇ.", "titre_sommaire": "H. SCHWAIGER ASTRONOMIE. AKVARELA Z GERLACHOVÝCH ALEGORIÍ. VÍDEŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 65, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.65", "debut_caractere": 60, "fin_caractere_exclue": 125, "texte": "H. SCHWAIGER\nASTRONOMIE.\nAKVARELA Z GERLACHOVÝCH\nALEGORIÍ.\nVÍDEŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c085", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c085", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "78", "image_debut": 68, "image_fin": 68, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.51", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. VÁNOCE. PARAVENT. MAJ. HRAB. SYLVA TAROUCCA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. VÁNOCE. PARAVENT. MAJ. HRAB. SYLVA TAROUCCA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 68, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.68", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVÁNOCE.\nPARAVENT.\nMAJ. HRAB.\nSYLVA TAROUCCA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c086", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c086", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "78", "image_debut": 68, "image_fin": 68, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.52", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. SV. JIŘÍ. AKVAREL A. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. SV. JIŘÍ. AKVAREL A. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 68, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.68", "debut_caractere": 63, "fin_caractere_exclue": 129, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSV. JIŘÍ.\nAKVAREL A.\nMAJ. H. O.\nMIETHKE\nVE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c087", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c087", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "84", "image_debut": 69, "image_fin": 74, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.53", "titre_corps": "PÁTÁ VÝSTAVA VÍDEŇSKÉ „SECESSE\"", "titre_sommaire": "PÁTÁ VÝSTAVA VÍDEŇSKÉ „SECESSE\"", "signature_source": "M. J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 69, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.69", "debut_caractere": 1224, "fin_caractere_exclue": 2137, "texte": "PÁTÁ VÝSTAVA VÍDEŇSKÉ\n„SECESSE\"\n\nje výstavou kreseb v širším\nslova smyslu, tedy uhlo- i\nperokreseb, akvarelů, guachů,\npastelů a originálních leptů\ni lithographií ukázky gra-\nfických umění reprodukujících\npráce cizí jsou vyloučeny.\nUcel je instruktivní, výstava\nmá seznámiti publikum s dneš-\nním stavem grafických umění,\npředvésti pokud možno všech-\nny vynikající representanty\nv charakteristických ukázkách.\nVe výborné předmluvě\nzaložené věcně na Klingrově\nspisu »Malerei und Zeichnung«\nklade pracovní výbor »Secesse« váhu na to, že vystavené práce nebyly snad jen nahodile\nv tom či onom materiálu provedeny, nýbrž nemohly ani v jiné technice vytvořeny býti, ježto\npouze ve zvolené lze zamýšleného výrazu ve vyčerpávající úplnosti docíliti.«\nPožadavek svrchovaně správný a důležitý. Neznám hned omylu, který by více svědčil\no nepochopení nebo neintelligenci autorově a byl pro věc samu osudnější následky, než ne-"}, {"page_pdf": 72, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.72", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 2744, "texte": "správná volba materiálu nebo pokusy, vynutiti z určitého materiálu effe ty uc uje o\npříčící -ku př. konkurovati v akvarelu s olejem a p. Zcela dusledne staví ae pre muv\npožadavek, že barevné tisky nemají nikdy míti charakter obrazu, nemají vzbuzovati 1 usi pro\nstoru řekl bych »nemají dělat díru do papíru*; nesmíme před nimi ani na okamžik zapome-\nnout;' že máme před sebou plochu, o jejíž dekorativní vyplnění ať jůz hnu nebo malebnými\nfleky se jedná. Ale i tam, kde dekorativní úmysl odpada, musí se jasné lisiti doména -i es y\na malby' Kresbě přikazuje tedy předmluva všechny náměty, kde je formální charakteristika\nobzvláště důležitá, idea věcí hlavní a kde by zároveň malířské prováděni v detailech spise\nvadilo ; tedy všechny komposice obsahu moralisujícího nebo fantastického.\nVýstava sama by měla patrně zásady předmluvy dokumentovat). Na otázku, jak se to\npovedlo, nebo šíře, jak se výstava vůbec vydařila, odpověděl bych za sebe, ze jen castecne.\nTotiž odpověď vyzněla by dvojí, dle stanoviska, na něž se postavím. Pro siroke publikum, jemuž\nie dnešní rozkvět grafických umění neznámou pevninou a jehož interes je nutno teprve pro-\nbouzeti, přináší výstava mnoho svrchovaně vzácného materiálu a vykoná hezký kus prače;\ns toho stanoviska bych přál Praze ho-\nnem honem také takovou. Ale ti, kdož\ntrochu sledovali v posledních letech\nrozkvet grafických umění za hrani-\ncemi,- budou hráti na této výstavě\nsmutnou roli opožděných Kolumbů\ndávno objevených Amerik. Polovinu\ntěch dobrých věcí pozdravíte jako\nstaré známé z různých výstav (i Ru-\ndolfínských), z ěasopisů (Pan, Studio,\nArt et Décoration etc.) a z uměleckých\nobchodů. Z největších mistrů, od nichž\nbyste i staré věci rádi viděli as no-\nvým požitkem, jedni scházejí (ku př.\nWhistler v lithogrnfii, Lepěre v dře-\nvorytu, v leptu Zorn a j.), druzí\njsou zastoupeni většinou odpadky\ntak jmenovitě Klinger, Khnopff,\nVa 11 oto n, Toulouse-Lautrec,\nnebo pracemi jich význam nijak ne-\nvycerpávajícími Menz e 1, Rop s,\nGandara, Besnard. Ani jedno\nvelké překvapení, ani jeden hluboký\ndojem ovšem vždy ještě řada věcí\nvelmi zajímavých v těch šesti stech\něíslech výstavy. (Abych nezapo-\nmněl, vnitřek budovy je zase jinak\na šikovně zařízen a většinou velmi\ndobře dekorován v tom již umějí\nve Vídni chodit jak náleží.) Jmenuji\ntedy zjevy jen nejnápadnější v po-\nřadí katalogu : Gras se t vystavuje\nněkolik barevných tisků, z nichž nej-\nméně známý »Morfinistka« (c.\n3.) je myslím nejznamenitější.\nBarevna lithographie jednoduchého ak-\nkordu technicky dokonalá, ve způsobu\npodání ku podivu málo Grassetovská,\nale ve výrazu silná jako Rops. Ví-\ndeňský Andri dělá furore s koloro-\nvanými kresbami, které jsou velmi\nšikovné, ale nic víc, Schwaiger\nse dvěma akvarely, známé z Gerla-"}, {"page_pdf": 73, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.73", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2721, "texte": "chových Alegorií, které současně v dnešním čísle přinášíme. Z Carriérových iv Praze\nznámých portrétních lithographií je »Verlaine« znamenitý kus. Samberger vystavuje\nuhlovou podobiznu Stucka; zmiňuju se o něm, protože mne dopálil svou echt německou pre-\ntentiosností a nadutým podpisem: »lile Fr. Štuek !« Pár kroků dále působí snad právě kon-\ntrastem velmi sympathicky Dagnan-Bouveret s kresbami spíš suchými a úzkostlivými, z nichž\nvšak jedna, »Matka s dítětem« (c. 80) je kabinetní kousek intimního procítění a neaffektované\nkresby. Za starým známým, protivným Sášou Schneidrem několik pastelových kreseb\nF. Brangwyna. Některé krajiny hodně manýrované, ale jedna skizza k dekorativnímu\npanneau (c. 119) v kresbě iv barvě velmi delikátní a jiná jednoduchá, tmavá kresba,\n»Stavba lodi« (č. 130), která dociluje nejprostšími prostředky dojem opravdu veliký. Chvá-\nlím si také jeho rámy, široké, velmi vkusné a velmi jednoduché. Henri Riviéře vysta-\nvuje některé ze svých známých barevných dřevorytů v pěkných exemplářích. Je tam\nzvláště ta skvostná večerní nálada, vesnice u moře s kouřem stoupajícím do tichého vzduchu,\nz »Aspects de la nature«, a listy silhuett z »La marche á 1 'etoile«.\nZe čtyř kartonů G er a 1 d a Mo ir y\njmenuju »Macbetha«. Vystavené a\nkolikrát již oceněné skulptury C.\nMe unie rovy nepřinášejí nic no-\nvého. W. Nicho 1 s o n vystavuje\ndřevory tiny rukou kolorované, vět-\nšinou ze »Studia« známé. Jsou to\nvěci kreslené svrchovaně charakteri-\nsticky v originelní jeho manýře, tak\ndobře vyplývající z dřevory tecké\ntechniky, která vám zrovna vnucuje\nvyšetření velké massy stínu ; a Ni-\ncholson dosahuje tak jednoduše velmi\ndekorativních účinků. —' Za to San d-\nreuter si zabíjí dobré akvarely\nnevkusně omalovanými rámy. Obcr-\nlánder je starý, neodolatelný mistr\ndobromyslného humoru. Vedle má\nRaffaělli velmi prostřední lepty\nsuchou jehlou a Léandre některé\nvýborné karikatury, hlavně portrétní\n(Rivieře a Maurice. Donnay, č. 215),\na velmi dobrého »Pověšeného Pierrota«\n(ě.213). Na jiných jeho kresbách\npříliš cítíte, že jsou to jen k sobě\nsestavené studie (Une fille dificille\ná placer), někdy vadí zbytečné kolo-\nrování. Ještě nestejnější, ale také roz-\ntomilejší v povedených číslech je W i 1-\nlette. V témže sále dělají sensaci\nW agnerovy plány moderního ko-\nstela; ale já bych se nerad pletl do\narchitektury. Thoma vystavuje H-\nthografie skreslené jako obyčejně.\nMenz cl deset malých skiz, z nichž\njedna, UMštovní vůz v průjezdu«,\nje kabinetní kousek barvitosti černou\ntužkou dosažené. Velmi dobré a\nzajímavé studie vystavuje Lud w i g\nvon Hofman n, studie rozhodně\nlepší než současně vystavené kompo-\nsiční skizzy. R. Mti 11 ero vy kreslené\nstudie zvířat jsou šikovně, až příliš,"}, {"page_pdf": 74, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.74", "debut_caractere": 91, "fin_caractere_exclue": 3724, "texte": "udělány; rytiny jsou za to hodně tvrdé. Rovněž technicky nevalné jsou lepty B es nardový;\ntím výše stojí vystavená jedna lithografie. Veliké pastelly vystavuje Roli; nemohl jsem se\npři nejlepší vůli pro ně rozehřát; zdál se mi chladný a prázdný.\nS velkou kollekcí a velmi nestejnou se dostavil Boutet de Monvel; naivní, pečlivě\nkreslené věci, někdy suché a úzkostlivé, jindy báječně jemně cítěné a raffinované; tak dvě\nakvarelované krajiny (cis. 405, 412) a hlavně »Sireny« (cis. 406), akvarel stkvostného, hlu-\nboce modrozeleného tonu, delikátní a originelní, pro mne ne,milejší číslo výstavy. Zbožňuju je,\nty tiše se vynořující ženy rybích pohybů s tiše ve stejných proudech splývajícími vlasy, dis-\nkrétní stvoření ne z tohoto světa, skutečné a živé jako tritoni Bocklinovi a snivé jako ženské\nhlavy Vinciho. Za ním několik slavných jmen, ale málo pozoruhodných věcí: Puvis de\nChavannes s velkou suchou lithografií »Mládí sv. Genovéfy«, Sattler, Diez, Aubrey\nBeardsley. Pak v malém sále míchaná společnost: Engelhart vykračující si a škodící\nsi dál ve svých vídeňských manýrách, Klimt také manýrovaný, ale přec snesitelnější,\nLiebermann dostihující v některých číslech dojmu velkého vzduchu a prostoru nejjedno-\nduššími prostředky, poctivý Jeanniot velmi četně zastoupený, Stein len slabý tentokrát,\na znamenitý Forain; jen dvě malé tušové skizzy, ale mistrovské kusy kreslířské stenografie\na psychologické analysy. Chtěl bych mnoho povídat o tom, jak on jedním tahem naznačí\nnebo spíš resumuje konstrukci čela nebo profil nakloněné tváře, jakým nepochopitelným způ-\nsobem vám suggeruje prostředí s celou jeho vůní, nebo ještě spíš zápachem! Vedle je Chéret\njen brillantní ohňostroj a Gandara jen zajímavý a to ještě hlavně překrásnými papíry, na\nkteré kreslí. Dobrý jetu Shannon, manýrovaný Pennel a Zúgel, jehož ovce dělají dojem\nkamení. Swan, ač tentokráte též jen odpadky zastoupený, ho svými lvy silně zastiňuje. Ještě\nBer ton tu má několik měkkých kreseb, a pak a pak už jen »Ver Sacrum-Zimmer« se\nsvou družinou dilletantň. Co tam vidíte, jsou zábavy duchaplných lidí po večeři, s opravdo-\nvým uměním to nemá co dělat. Opravdové umění ! Vzpomeňte si v té záplavě moderních\nleptaných rytin a lithographií ne ani na Goyu nebo Rembrandta, ale jen na dobrého\nKlingra některého nebo Ropse a rozdíl mezi\nopravdovým uměleckým dílem, nutným, které\nmusilo povstat a stálo svého původce trochu\nkrve a med těmito pracemi, vzniklými buďto\nen passant vedle vážnějšího zaměstnání, nebo\nco je hůře, z mody, kreslenými na měděnou\nplotnu nebo na kámen jen proto, že by si jich\nna papíře nikdo nepovším, ten rozdíl vy-\nsvitne okamžitě hrozným způsobem. A do té\nkategorie patří nejen valná většina této výstavy,\nsnad všichni ti, kteří mi zůstali v péře, ale\npřevážná většina těch, kteří se vůbec dnes\ngrafickými uměními zabývají. Je to přirozeno ;\nvelká většina využitkuje tak sympathií, se kte-\nrými se novému hnutí vychází vstříc, a tvoří\ntak hustý šik příživníků, padesát na jednoho,\nkterý se obrátil k nové technice z opravdo-\nvého vnitřního pudu. Je to přítěž, která pro\numění nic neznamená a nebude znamenati,\nkterá odpadne časem sama sebou. A snad z ní\nzůstane jeden skutečný prospěch, zvýší se\núroveň technická tak velkou konkurencí, a\nzvýší se úroveň požadavků. MILOŠ JIRÁNEK.\nNemohu odolati, abych v postscriptu ne-\nupozornil, že v Kůnstlerhause, uprostřed velmi\nslabé vánoční výstavy, září jeden chef d' oeuvre\nod Menz la, guache, maškarní ples, z roku\ntuším 18(34; kresba, ton, barevná harmonie,\nživot, všechno úžasně dokonalé na ploše ně-\nkolika čtverečných decimetrů. To je velký mistr\nkaždým coulem ; stojí za podívanou !\n\nM. J."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c088", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c088", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 69, "image_fin": 69, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.53.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. TYP Z OKOLÍ DUBÉ. AKVARELA. MAJ. KAREL P. KHEIL V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. TYP Z OKOLÍ DUBÉ. AKVARELA. MAJ. KAREL P. KHEIL V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 69, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.69", "debut_caractere": 2139, "fin_caractere_exclue": 2212, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nTYP Z OKOLÍ\nDUBÉ.\nAKVARELA. MAJ.\nKAREL P. KHEIL\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c089", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c089", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 72, "image_fin": 72, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.53.2", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 72, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.72", "debut_caractere": 2746, "fin_caractere_exclue": 2794, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c090", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c090", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "83", "image_debut": 73, "image_fin": 73, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.53.3", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 73, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.73", "debut_caractere": 2723, "fin_caractere_exclue": 2772, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c091", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c091", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 74, "image_fin": 74, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.53.4", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE KU AHASVERU. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER STUDIE KU AHASVERU. KRESBA TUŽKOU. MAJ. A. WIESNER V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 74, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.74", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 89, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE KU\nAHASVERU.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c092", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c092", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 70, "image_fin": 70, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.54", "titre_corps": "HA UŠ SCHWAIGER VALAŠSKÝ MLÝN. OLEJOVÝ OBRAZ.", "titre_sommaire": "HA UŠ SCHWAIGER VALAŠSKÝ MLÝN. OLEJOVÝ OBRAZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 70, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.70", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "HA UŠ\nSCHWAIGER\nVALAŠSKÝ\nMLÝN.\nOLEJOVÝ OBRAZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c093", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c093", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 70, "image_fin": 70, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.55", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. Z VALAŠSKA. OLEJOVÝ OBRAZ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. Z VALAŠSKA. OLEJOVÝ OBRAZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 70, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.70", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 90, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZ VALAŠSKA.\nOLEJOVÝ OBRAZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c094", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c094", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "81", "image_debut": 71, "image_fin": 71, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.56", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. RYBÍ TRH V BRUGES. MAJ. J. KUBEŠ V DOL. ČETNĚ.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. RYBÍ TRH V BRUGES. MAJ. J. KUBEŠ V DOL. ČETNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 71, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.71", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER. RYBÍ TRH\nV BRUGES.\nMAJ. J. KUBEŠ V DOL. ČETNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c095", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c095", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "86", "image_debut": 75, "image_fin": 76, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.57", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY. SOUTĚŽ NA HUSŮV POMNÍK VYPSÁNA SPOLKEM", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY. SOUTĚŽ NA HUSŮV POMNÍK VYPSÁNA SPOLKEM", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 75, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.75", "debut_caractere": 72, "fin_caractere_exclue": 1192, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY. SOUTĚŽ NA HUSŮV POMNÍK VYPSÁNA SPOLKEM\n\npro zbudovaní Husova pomníku v Praze denními listy dne 19. prosince 1899. Soutěže\nanonymní zucastniti se mohou jen čeští umělci. Celkový náklad stanoven na 150.000 zl.\nNávrhy odlité, v 1/g velikosti, dodány buďtež do 20. prosince 1900 do 6. hod. več., místo ku\ndodaní oznámeno bude později. V porotě zasedají: V. A. Beklemišev, sochař a profesor na\nakademii petrohradské, C. Godebski sochař v Paříži, Jos. Zítek architekt v Praze, Ant. Wiehl\narchitekt v Praze, Vojt. Hynais malíř v Praze, Dr. O. Hostinský esthetik v Praze, Jaromír Čela-\nkovský historik v Praze. Ceny stanoveny tři, a sice: prvá 2000 zl., druhá 1500 zl. a třetí\n1000 zl. Soutěžící návrhy budou 14 dnů veřejně vystaveny a poctěné stanou se majetkem\nPodrobné podmínky, jakož i přílohy: situační plán velkého náměstí a 3 fotografie\nnamesti, zasílá soutěžícím umělcům jednatel spolku pro zbudování pomníku Husova JUDr.\nJ. S. Novák v Praze c. 415.-I. — Při odstavci prvém, jež týká se anonymity konkursu stojí\npoznamka : »Aby anonymity co nejpřísněji šetřeno býti mohlo, není dovoleno, by autoři do-"}, {"page_pdf": 76, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.76", "debut_caractere": 82, "fin_caractere_exclue": 3003, "texte": "dávali své návrhy na m/sto\nk tomu určené sami.«\nTo však nepostačí, a proto\nupozorňujeme výbor spolku\nHusova pomníku, který bére\nv celé této akci na se zod-\npovědnost, by postaral se ve\ndnech, kdy zasílány budou\nnávrhy soutěžící, by neopa-\nkovaly se podobné episody,\njež se odehrály zvláště při\nposlední soutěži na pomník\nPalackého, kdy každému laiku\nza zpropitné přístupny byly\nnávrhy ještě před rozhodnutím\nporoty, a jiná různá fakta,\nkterá degradují takovou váž-\nnou soutěž na malicherné\nkaždého vážného umělce de-\nprimující episody. Pro umění\nděje se u nás čím dále tím\nméně, a není divu zaráží-li\ncizince, že se nikde neshle-\ndává šuměním dnešním a proto\njsou-li soutěže jedinou u nás příležitostí ku\nměření sil, pak musí být současně vzpruhou,\nkde každý s chutí a důvěrou se zúčastní práce.\nCítí-li umělec povinnost konkurovat, pak má\nprávo žádat, by onomu řáděni v předešlých\nsoutěžích učiněn byl konec, a k tomu musí\nvýbor Husova pomníku cítit svoji povinnost.\nPŘI SOUTĚŽI VYPSANÉ VE VÍDNÍ Z »HOF-\n* titeltaxenfond-u« o němž zmínili jsme\nse v minulém čísle v úloze úboru z plá-\ntěného damašku přiřknuta první cena, mezi\n39 zaslanými pracemi, v obnosu 400 korun\npráci české panu F. Benešovi, jehož práce\noboru textilního »V. Směry« již vícekráte uve-\nřejnily.\nVÝSLEDEK SOUTĚŽE UMĚLECKO-PRŮM.\n* musea. Porota prací pro květináč přisoudila\nI. cenu z 15 došlých návrhů heslu »Umělecký\nprůmysl« od pí. A. Boudové v Praze, 11. cenu\npráci s heslem »PJzeň« od Ant. Máry, sochaře\nna Král. Vinohradech, 111. cenu práci se značkou\n»hvězda« od pí. A. Boudové. Porota pro\nsádrový model konsoly přisoudila ze 6 došlých\nnávrhů I. cenu práci s heslem »Král. Vinohrady«\nod sochaře Ant. Máry, 11. cena\ns heslem »Ariens lux« od J.\nMaliny v Praze, 111. cenu s hes-\nlem »Just« od Václ. Antoše,\nabsolventa odborné školy v\nHořicích. Porota pro »Ex\nlibris«, jichž došlo celkem 10\nnávrhů, přisoudila I. cenu\nznačce kosočtverce od paní\nA. Boudové v Praze, 11. cenu\nznačce tři kroužky od\nJ. Beneše, asistenta na reálce\nKrál. Vinohradů a 111. cena\npřiřknuta heslu »Suum cuique«\nod H. Bottingra. Porota pro\nklepátko na vrata, jež došla\ncelkem 4, přiřkla I. cenu\nheslu »Le bigareaux« od Jos.\nHirsche, ciseléra v Praze, 11.\ncenu práci s heslem »Efeta«\nod Em. Fuchse v Žižkově, 111.\ncenu práci s heslem »J. M.«\nod Josefa Mlsa ve Vršovicích.\nPři této příležitosti, kdy\nsoutěž dopadla celkem slabě, žádáme správu\nmusea, která soutěže vypisuje, by vypustila\npodmínku, která brání umělcům, (již neabsol\nvovali um. prům. školu) soutěží těchto se\nzúčastnit. Dnes všude umělci věnují se různým\numělecko-průmyslovým pracím, a výsledek\ntoho je oživnutí a vzpružení produktu, a má-li\ntoto i u nás nastati je nutno, by soutěže ta-\nkové se neobmezovaly stavovskou pří-\nslušností, a byly co nejpřístupnější. Přimlou-\nváme se za to vřele.\nOprava. V prvém čísle na str. 21. u de-\nkorativní linky omylem udán autorem J. Beneš,\nOpravujeme, že autorem je Z. Antoš,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c096", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c096", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "85", "image_debut": 75, "image_fin": 75, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.57.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. PODOBIZNA. AKVARELA. MAJ. PROF.T.G.M \\SSARYK V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. PODOBIZNA. AKVARELA. MAJ. PROF.T.G.M \\SSARYK V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 75, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.75", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 70, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nPODOBIZNA.\nAKVARELA. MAJ.\nPROF.T.G.M \\SSARYK\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c098", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c098", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "86", "image_debut": 76, "image_fin": 76, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.57.3", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. MASKA ČERTA A OZDOBNÁ LINKA. KOLOROVANÁPEROKRESBA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. MASKA ČERTA A OZDOBNÁ LINKA. KOLOROVANÁPEROKRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 76, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.76", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 80, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nMASKA ČERTA\nA OZDOBNÁ\nLINKA.\nKOLOROVANÁPEROKRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c099", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c099", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "88", "image_debut": 76, "image_fin": 78, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.58", "titre_corps": "BIBLIOGRAFIE.", "titre_sommaire": "BIBLIOGRAFIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 76, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.76", "debut_caractere": 3005, "fin_caractere_exclue": 3366, "texte": "BIBLIOGRAFIE.\n\nEM. ŠL. z LESE-\nHRADU: Lid a umění. Obzor liter, a uměl.\ncis. 12. I. roc. — JIŘÍ KARÁSEK: Sociali-\nsace umění. Rozhledy cis. 5. roc. 99. —\nF. AVENARIUS: Umění a všední život. Č.\nStráž c. 49. r. 99. — GAMMA: Čtyry illu-\nstrace Bílkovy, tamtéž v c. 50. — CIS-MOLL :\nJarmark Umělecké besedy, tamtéž v c. 51. a\n52. — M. J.: Ceskost našeho umění. Rad."}, {"page_pdf": 77, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.77", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2169, "texte": "Listy č. 4. 1900. K. B. MADL :\nO Prahu, tamtéž v č. 7. M. J. : Jo-\nsef a Quido Mánes. Tamtéž v č. 12.\nST K. NEUMANN: Pátá výstava vid.\n»Becesse«, Mod. Rev. c. 5. 1900.\nJediná pozoruhodná novinka posledního\nnašeho vánočního trhuje nové vydání Zeye-\nrova »Amise a Amila« se čtyřmi doprovod-\nními kresbami Fr. Bílka, vyjadřující po-\nměr umělce a jeho díla ku čtenáři.\nKresby vyšly z duše příbuzné, jdou\nv souzvuku a plnou přesvědčivostí došly\nvýrazu. Proto trapně působí v téže kni-\nze výrobky p. Háuslerovy, kterými na-\nkladatel knihu zhyzdil a nevalně dvěma\npředešlým spoluautorům nově vypravené\nknihy lichotí. Známé původní lito-\ngrafie Jos. Mánesa »Líbánky« a »Kde\ndomov můj«, jež byly v létech padesá-\ntých prémií tehdejší »Jednoty výtv.\numělců«, vydal ve světlotisku v téže\núpravě a velikosti prof. F. Studnička\nv Sarajevě. »KUNST U. KUNSTHAND-\nWERK« č. 11. r. 1899, přináší článek\nK. B. Mádla : Jul. Mařák u. L. Marold.\nDruhým ročníkem přestává definitivně\n»VER SACRUM« vycházet, pasiva tohoto\nlistu nepovzbudila ani nového nakladatele\nk dalšímu vydávání, sdružení rakouských\numělců ve Vídni oficielně to oznamuje\na sděluje vydávání čtrnáctidenních sešitů\n»Mittheilungen der Vereinigung bild.\nKúnstler Oest. Ver sacrum« v omeze-\nném počtu výtisků 300 ex. pro širší\nveřejnost, jen v subskripci za 25 zl.\nročně. Poslední sešit zaniklého měsíčníku\npřináší suplement malíře MAXE PIRNERA,\nprofesora pražské malířské akademie;\nbohatým počtem reprodukcí mají naše\nkruhy příležitost nahlédnout do tvorby\numělce u nás skorém neznámého.\nTéž aristokratický »PAN« po pětiletém\nvycházení byl ohrožen, společnost před-\nních umělců německých, která je nakla-\ndatelem nechtěla již dále nést břímě de-\nficitu. Nejmenovaný mecenáš uvázal se\nv další financování listu a týž nastupuje\nšestý roěník dále. Za stávající situace\nvznikl nový měsíčník umělecký »DIE\nINSEL«, v nákladné úpravě vydává jej\nčilý literát O. J. Bierbaum, současně se\nsamostatnou mapou původních leptaných\nrytin a různých jiných tisků, obé za 75 M.\nročně. Prvý sešit nepřekvapuje. List sou-\nčasně vydávat bude jiné samostatné pu-\nblikace svého směru. Velký ruch a\nobrat architektury, který současně ve"}, {"page_pdf": 78, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.78", "debut_caractere": 83, "fin_caractere_exclue": 1176, "texte": "všech kulturních zemích sc objevil, přirozeně povahou svojí vnikl též do vnitřních prostor,\nchodeb, (dvoran-intcrieru). Zde architektura docela novou zaujala posici, drive úplně zaned-\nbávanou neb odbývanou. Celá snaha architektů nesla se kdys hlavně ku vnějšku a nejvýše\nku vnitřkům pompésních síní a schodišť. A dnes, kdy celé umění nese se v souzvuku ku vy-\nzdvižení a vykrystalisování středních stavů, tak i architektura chce těmto, jich denní styk\ns okolím zpříjemnit a sestoupí i k příbytkům malých lidí, jež upraví v jejich poměrech, avšak\ni zde, v prostotě, musí být umění sídlem. Vypsáním soutěže z »Hofftiteltaxenfondu«, na vnitřní\nzařízení bytu dělníkova, šel krásným příkladem napřed zasloužilý vídenský průkopník moderního\numěleckého průmyslu A. von Scalla. Podobným snahám rakouských resp. vídenských umělců,\nvěnován bude nový měsíčník »DAS INTERIEUR« vydávaný A. Schrollem ve Vídni. Prvý sešit\nje velmi slabý. Za to dobré ukázky přináší suplement HENRY VAN DE VELDE, dnes snad\nnejlepšího architekta interiéru v 1. cis. »Innen-Dekoration« s přesvědčujícím textem Dr. Max Osborna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c100", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c100", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "87", "image_debut": 77, "image_fin": 77, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.58.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÁ BRÁNA V ANTVERPÁCH. TEMPERA. MAJIT. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STARÁ BRÁNA V ANTVERPÁCH. TEMPERA. MAJIT. H. O. MIETHKE VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 77, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.77", "debut_caractere": 2171, "fin_caractere_exclue": 2253, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÁ BRÁNA\nV ANTVERPÁCH.\nTEMPERA. MAJIT.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-02-c101", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_02#c101", "volume": "bmtnaan_1900_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 78, "image_fin": 78, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.2.58.2", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. VĚŽ RADNICE V TRIDENTU. AKVARELA. MAJ. »ARTARIA & CO.« VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. VĚŽ RADNICE V TRIDENTU. AKVARELA. MAJ. »ARTARIA & CO.« VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 78, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.78", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 81, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVĚŽ RADNICE\nV TRIDENTU.\nAKVARELA. MAJ.\n»ARTARIA & CO.«\nVE VÍDNI."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.1", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE TUŽKOU.\nMAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ.\n\nVOLNÉ SMĚRY. — PROSINEC,\nLEDEN A ÚNOR. ČÍSLO H.\nSCHWAIGRA. OBÁLKA, 9 PŘÍ-\nLOH, 1 BAREVNÁ PŘÍLOHA A\n73 REPRODUKCÍ V TEXTU DLE\nPRACÍ H. SCHWAIGRA. K. B.\nMÁDL: H. SCHWAIGER. ŠEST\nODSTAVCŮ TEXTU VE FORMĚ\nPOHÁDEK K ILLUSTRACÍM.\nJ. HILBERT: STARÁ PRAHA A\nPRAHA BUDOUCÍ. ST. K.\nNEUMAN: VÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚLECKÉ BESEDY. - A. HOF-\nBAUER: VÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚLECKÉ BESEDY. - M. JI-\nRÁNEK: PÁTÁ VÝSTAVA SE-\nCESSE VE VÍDNI. ZPRÁVY.\nBIBLIOGRAFIE."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[28]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.2", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVLASTNÍ\nPODOBIZNA.\nPEROKRESBA. MAJ.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[29]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.3", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nFRAGMENT Z\nNOVOKRTĚNCŮ."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.4", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nHANUŠ SCHWAIGER. NAPSAL KAREL B. MÁDL.\n\nKaždý historik, který bude chtíti soustavně a v případném\nrozčlenění přehledně vylíčit vývoj a rozvoj českého umění našeho\nvěku, bude mít se Schwaigerem potíž. Ať si rozestaví umělce k vůli\nsnazšímu přehledu nebo podle vnitřní souvislosti a příbuznosti\nve skupiny jakékoli, vždycky mu zbude H. Schwaiger zvlášť a\njeho potutelné oči a přiostřený úsměv budou se chechtati jakousi\nbodrou zlomyslností nad marnou námahou písaře a systema-\ntika, jakousi uspokojeností nad tím, že i nejdůmyslnějšímu se\nnepodaří proň vvmysliti jaké theoretické jho anebo ideální stejno-\nkroj, pro toho zdánlivě svéhlavého rebela a nikým a ničím ne-\npoutaného svobodníka. Tedy originál, řekne se. Ano, originál.\nJenomže tím slovem povíte zrovna tolik, jako kdybyste je nevy-\nslovili. Ani když mu dáte onen zvláštní přízvuk, kterým v obec-\nném životě provázíte toto příjmí. Tím teprve ne. Neboť v urovnaném a spůsobném životě,\no vyjetých a tradicí a zvyky posvěcených kolejích, označují originály lidí trochu pocuchané\nmysli, poněkud vybocelého a výstředního chování. Ale Schwaigerova mysl je jasná a při\ntom hluboká, a umělecké jeho chování je osobité a rázovité. Je-li H. Schwaiger originálem,\npak to značí zde muže původního uměleckého myšlení a tvoření, které se roní z jeho vlastní\npodstaty, zvláštní individualitu, zvláštního jedince, který bez přičinění jiných sám ze sebe,\nvlastní silou vyrostl ve strom, ne rovný a dle ostatních v zahradě přistřižený, ba ani ne\nv linii urovnané řady, nýbrž mimo ni, a ve svéhlavé a bizarní podobě. Ne hned vedle\nněho, jinde, opodál, a zase v jiné podobě jsou tu však ještě také jiní, rovněž českého pů-\nvodu, s nimiž bude míti onen historik stejnou potíž. M. Pirner nebo Fr. Bílek vynořili se\nz roje českých umělců stejně mimo vše nadání a stejně revoltující jako Schwaiger. A přece\nnemají s ním a on s nimi niěeho stejného, leda původní samohybnost a nepodajnou odlišnost\nod ostatních.\nBůh ví odkud se tu vzali. Naše ěeské umění výtvarné jim jistě nepřipravovalo půdu. Nemají\npředchůdců, ale ovšem budou asi míti dosti následovníků a možná též i něco málo pokra-\nčovatelů. Dosud české umění nikdy se nenořilo v mystické sny, nehýřilo v poeticko-filosofi-\nckých vidinách ani se neobjevovalo v mimořádných podivnostech. A přece jen tito a takoví\numělci mají zapuštěné kořeny někde v naší půdě, sic jinak by byly zjevy netoliko svéráz-\nnými, nýbrž docela mimotnými a neorganickými. A to by bylo proti všemu řádu. Než kde jest\nona půda a kam se rozbíhají v ní nejtenčí výhonky jejich kořenů? Jak to těžko vypátrati\ntřetímu ! Může hádati, a snad někdy uhodne, pozdější, z větší vzdálenosti, to snad snáze poznají\nnežli my, ale ti, kteří by to asi hned a nejlépe mohli říci, umělci sami, ti mlčí a tají se, ne-\nzpovídají se a jenom pracují. Dílo za dílem rodí se v jich duších a hlavách a vychází z jejich\nrukou a nad každým vznáší se stejné heslo: Tak mohu a dovedu, a nejinak. Bohpomozi!\nMy jsme rádi, že nejsou jinací nežli jsou, Přežili jsme šťastně doby, v nichž vydávány\nbyly kletby na ty, kteří nechtěli býti jako ostatní, kdy velkomožná kritika metala blesky\nzatracení na ty, kteří nechtěli uposlechnouti moudrých jejich naučení, sestrojených z před-\nchozí theorie umění. Naučili jsme se vážit a cenit moc individuality, půvab odlišnosti, kouzlo\numělecké osobitosti tak, že po nich žízníme a prahneme a jenom v jejich blízkosti se rozehříváme.\nSetkám-li se kde s druhým svým já, snad to zalichotí mé ješitnosti, ale zvláštního životního\npožitku mi to nepřinese. Vždyť mi nemůže pověděti, co bych juž předem nevěděl, a nemůže\nrozehráti ve mně jiné struny, nežli na jakých sám dávno hraju. Umění však má přece obo-\nhacovati mého ducha, rozmnožovat škálu jeho pocitů a požitků a tomu jsem vděčen, který\nje bohatší mne a svého bohatství přede mnou nezavírá.\nZdá se mi, že doléhá ke mně vyčítavá námitka, že H. Schwaiger přece není takovým\noriginálním zjevem uměleckým, o nichž tu horuji, vždyť prý jeho umění žije z Breughela,\nBrouwera, Teniersa, Důrera, Altdorfa a jiných německých cinquecentistň, že není tedy ani\numělecky, ani česky původním. Něco pravdy, přiznávám, v tom vězí, jenom že ne v té po-\ndobě, jak ji razili v běžnou minci. Dojde i na to řeě v této stati, zatím jen tolik budiž ře-\nčeno, že Schwaiger není kopistou žádného z těchto starých mistrů ve svých dílech zá-\nvažných, přes to, že provedl několik imitací. A jako není snadno s tímto heslem nápodobení\nvystihnouli podstatu jeho umění, tak selhou všechna ostatní ve slovníku uměleckém běžná."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.5", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nKdo by chtěl Schwaigera přiřadit! k archaistům, narazí na práce docela moderního střihu a\nsvěžího naturalismu. Není také realistou, neboť pod jeho rukou volný tvar a zjev doznávají\nzvláštní přeměny; není idealistou, pokud máte akademický, vyluhovaný idealismus na zřeteli,\nnení stylistou pro realistickou břitkost své faktury; není mystikem, neboť věří jenom na strašidla\njako malíř živé fantasie; není koloristou, neboť mu scházej] všechny šťavnaté sálavé Rmy ;\nnení luministou, neboť miluje přitmělé a umělé barvy a přece zase je vším tím takměř zá-\nroveň. Rád archaisuje v látce a typech, i leckdy v kresbě; je realistou, postavy\njsou pravdivé a hodnověrné od Aaž do Z; jest idealistou, poněvadž téměř vše povznáší tu\nduchem, tu tonem nad všednost; jest stylistou, neboť má linii zvláštní kostrbaté pevnosti,\njakou fotografické oko v přírodě by marně hledalo; jest mystikem, neboť se rád noří v nad-\npřirozené světy; jest koloristou pro krásnou tonovost svých barev a jest luministou, neboť\nv jeho obrazech zasvitne slunce skoro stejnou intensitou a vibrací jako u kterého pleinairisty.\nH. Schwaiger není snad pouhým konglomerátem toho všeho. Nebyl take tím vsím hned od\nzačátku. Po dvacet let již pracuje, ne pouze tím, že vydává dílo za dílem, ale že také na své\numělecké, podstatě pracuje do hloubky a šířky a že k prvotnému jádru přijímá vždy nové\nelementy, zase ne jako prosté přídavky, zevně toliko navařené, nýbrž jako chemické sou-\nčástky, které se s předešlými látkami organicky slučují a tím zase je pozměňují. Na konci\nprvního dvacetiletí obsahuje pak Schwaigerovo umění všechno to, co jsem vyjmenoval, v přibarveni\na odstínění, které nenajdete u žádného druhého. Mocí své silné rázovité a bohatě nadané in-\ndividuality stal se Schwaiger zjevem plným umělecké zvláštnosti, originálem každým coulem.\nPro jeho počátky je toto důležité :\nPochází z Jindřichova Hradce a ocitl se ve Vídni v době, kdy Makart ovládal její umění,\na to se vrozenou jakousi bujnou svéhlavostí, která jej neodolatelně nutká všechno viděti,\ncítiti, mysleti a prožiti jinak, nežli jak se vje no okolí děje. Myslím, že není silnějšího rysu\nv povaze H. Schwaigera jako člověka a umělce nad jeho instiktivní, prudce a mocně projevo-\nvaný odpor proti běžné a hladké všednosti. Tato nikdy a v ničem netajená negace je hoř-\nčičným semínkem, které jeho originalitu uvedlo v kvas a také vykvasilo.\nJindřichův Hradec leží v jižních Čechách a do nedávná dřímal a spal pod stínem staré\nnádhery rožmberské, takměř odloučen, odříznut od ostatního světa, v zapadlém zákoutí nad\nnehnutou vodou širokého Vajgaru. Jižní Čechy mají svou zvláštní fysiognomii kraje a lidu,\nkterou jednou bude třeba zevrubně prostudovat. Potom asi poznáme, že není ná-\nhodou, že odtud vyšlo několik našich myslitelů, horlivců, mystiků a také fanatiků. Široká lada,\ndaleké, smutně tiché výhledy probouzejí dumavost a přemítavost. Styky s hybnějším a po-\nhnutějším severem nejsou časté a prolínavé, a dojde-li k nim, pak je to skoro jako náraz.\nZpomeňme jenom na celé husitské hnutí a vyšetřeme jakou úlohu v něm má tento český jih\ns lidem jako zapředeným a zakukleným ve své zvláštní, odchylné a duševně i fysicky silné\nnázory.\nJindřichův Hradec je jaksi odbyté, aneb aspoň odstavené město. Má svoji velkou mi-\nnulost, ale již tak vzdálenou, že prostředím uspávajících věků se přerodila takořka v báje\na pověsti. Kdysi nádherný hrad stichl a z části spustnul; je smutným svědkem bývalé slávy a bujné\npestrosti renesančního ruchu, a v jeho opuštěných síních bez hlesu se zjevuje v šeru a tmách\nsvětlá mátoha bílé paní.\nA pod hradem v letech padesátých a šedesátých? Co tam viděl mladý Schwaiger? »Od\nsvého nejprvnejšího mládí zpovídá se sám v krátkém autobiografickém listu letos v březnu\nměl jsem příležitost seznati všechny slabosti honoracního šosáctví venkovského města a\nto ve mně vypěstilo odpor proti vší strojené slušnosti plazivých lidských červů. To přivodilo\nu mně převrat v protilehlost.« Tak záhy probouzí se v hochu jistý životní pesimismus. Je-\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nOZDOBNÁ\nLINKA.\nKOLOROVANÁ\nPEROKRESBA."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.6", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nFRAGMENT Z\nNOVOKŘTĚN\nCŮ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.7", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nnomže pudová síla uměleckého nadání, instinkt tvořivosti nedopustily, aby mladý Schwaiger vyrostl\nv nečinného misantropa a zmalátnělého škarohlída. Stalo se z něho něco zcela jiného. Vyloučil\nse později sám, dobrovolně, z vlastního odhodlání a po vlastním poznání z městské a velko-\nměstské společnosti, spíše z jejího života, přiklonil se k ubohým, poníženým a zkou-\nšeným, k odstrčeným a zanedbaným, a dovedl po dlouhá léta žiti v skrytém ústraní, prostřed\nlesů, kde neměl ničeho kol sebe nežli prostý, jednoduchý, naivně drsný lid a sebe, »svou\nmilou dobrou ženu, jedinou trefu svého hloupého života« Všady utíkal ze všední skuteč-\nnosti, bydlíval v mrtvých dvorcích, neobydlených zámcích, v chalupách venkovských a stýkal\nse s mozolnými slováckými sedláky a ze široka chodícími ílámskými a holandskými lybáři.\nByli chudí, ale našel v nich, co hledal : srdečné a dobré lidi. Jeho fantasie vyhledala si\ntaké zvláštní svět představ. Svět mimo tento náš zbahnělý a licoměrný svět, kde se každý\nhledí ukázati jiným, nežli ve svém nitru jest, lepším a jemnějším, a pečlivě ukrývá pod lico-\nměrnou rouškou svoje nízké instinkty a málo čisté vášně. Proto si Schwaiger vyhledal svět\npohádek a svět naivní, hlavně však upřímné poesie.\nZprvu se tento odklon od uznaného a posvěceného pořádku projevil u něho tím, že\nk největšímu zděšení své rodiny stal se malířem, něčím neslušným, ekstravagantním, pio\nusedlého měšťáka hrozným, nevázaným a nespořádaným. Avšak co se zdálo jiným pou-\nhou bujností a neposlušností, bylo proň svatým odhodláním k životnímu boji. H. Schwai-\nger je vtělený temperament a dříve nežli jeho proud a tep dostal se cele v recište uměle-\nckého tvoření, dobýval se prudce všelikými ventily ven. Byl to podivný mladík, když jsme\nse seznámili. Je tomu již dosti dávno, když nás společný přítel svedl dohromady. Schwaiger\ndokončil tenkrát první redakci »Novokřtěnců«\na šli jsme si společně prohlédnout, co všechno\ntehdá O. H. Miethke od něho skoupil. Nejdiv-\nnější bylo Schwaigerovi, že se našel zase je-\nden člověk, který se nepoškleboval tomu, co\ntvořil, který to se zájmem a důvěrou v jeho\numění prohlížel a sledoval. Tak byl již uvy-\nklý na to, že jej skoro všichni považují za\nstřeštěnce a nerozumného rebela. A přece bylo\nvše u něho tak pravdivé, nehledané a přiro-\nzené, ale ovšem také tak zvláštní a nevšední,\njako již celý jeho ze všední a obyčejné míry\njdoucí zjev. Měl horkou, kypící krev, nespou-\ntanou veselost, byl upřímný a kousavý, vůči\nřádu otrlý a ironisující, a vedle trpké pohrda-\nvosti se světem seděla v něm přemítavá me-\nlancholie, jako byl vedle bezstarostné mladické\nhýřivosti železným pracovníkem. Miloval kon-\ntrasty v životě, těšilo jej vše zvláštní a ze-\njména to, co budilo úžas a hrůzu sociálních\na uměleckých filistrů. Jeho první umění je\ntaké výrazem toho všeho. Jest osobní skrz na\nskrz, ve svých zálibách a příchylnostech, ve\nsvé náladě a formě.\nTehdá ve Vídni měl každý umělec svého\nsvatého. Schwaigerův učitel, M. Trenkwald,\npřísahal na vlašské prerafaelity a jich umě-\nlecké nápodobitele. Jeho slušná úhlednost,\npěkně krasopisná linie, toto stálé utišování a\nuspávání nervů a ochlazování životní teploty\nbylo Schwaigerovi nejméně po chuti. H. Ca-\nnon se modlil k Rubensovi a došel až k obrov-\nskému prázdnému pasticciu »Koloběhu života«.\nMladé umělce vábil drsnou geniálností svojí\nosoby. H. Makart, který si první všiml Schwai-\ngera a popřál mu u sebe útulku, hledal vý-\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. AL. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.8", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\nchodistě a oporu v hýřivém koloritu benátském, ale dovedl jej uvésti v poplatnost vídeň-\nskému sybaritství. Jeho myšlénky byly jen barvy. Jeho představy byly jen skvělé kolori-\nstické symfonie, jeho svět byl plný vonících ženských těl na pozadí matného sametu a blý-\nskavého atlasu. Svou prostodušnou živelností podmaňoval si Makart všechno kolem, ne\npouze mlsné požíválky, také vážné umělce Vždyť jim ukázal, kde se vlní život a jaká\nopojivá moc je v sálavé barvě a co uměleckého účinku a požitku vězí v smělé harmonisaci\nkoloritu. Od něho počíná barvitost a pitoresknost vídeňského malířství. Také Schwaiger došel\nu Makarta k tomu poznání. Avšak jeho pud po zvláštnosti a odlišnosti, jeho vším vypěstěná\npříchylnost k zanedbaným a povrhovaným, jeho vrozená zálibnost v umělecké nápadnosti a\nbizarnosti dovedla jej k nedbaným tehdá předchůdcům Rubensovým a k německým primiti-\nvistům. Zamiloval si jejich svět drsných aneb hrubých postav, sukovitých, ale upřímných sva-\ntých, zalíbila se mu jejich neúhledná, ale prudce výrazná kresba a jejich nedokonalosti a\nnehotovosti, které ostatní zarážely, činily mu opojivé potěšení. Tak docela, jak by kdo chtěl,\nnemůže se nikdo zbýti své doby a postaviti se docela mimo ni. Vždycky zbude někde nějaká\nnitka, která jej s ní poutá, nějaká cévka, kterou k němu přetéká. U Schwaigera nejinak. Staré ni-\nzozemské umění bylo malíři tenkráte znovu objeveno, dvorní musea je počítají ku svým\nnejhojnějším pokladům; bylo sjednaným aksiomem, že nové umění na ně musí navázat a H.\nSchwaiger se tomu nezpíral. Nezůstal ale při povrchu, chtěl k jádru a všechno věděti, co oni\nvěděli. Chtěl se zmocniti také jejich techniky, poznati materielní jakost jejich prostředků. Jako\nmu nic nebylo vhod v tomto všedně zcivilisovaném světě, tak také i pohodlné malování ob-\nchodními barvami s obvyklou, všem snadno přístupnou technikou. Hned od počátku lišil se od\nostatních v tom, že sáhnul po akvarelových a ne\nolejových barvách, k tempeře a perokresbě. Chtěl\nvšak přijít všemu na kloub. Sháněl se po sta-\nrých receptech a nalezl v Mnichově F. Len-\nbacha, který se kdysi dobře podíval do vnitř-\nností starých maleb. Co věděl, to Schwaige-\nrovi svěřil, tento pak šel jistěji dál sám.\n* *\n*\nNutká mne cosi stále, abych nejdříve vy-\nkrojil z díla Schwaigerova to, co je nejméně\njeho vlastnictvím. Totiž práce, které jsou ho-\nlými napodobeninami. Možná, že jsou umělci\nsamému velmi milé, vím také určitě neboť\njsem to slyšel a ěetl bezpoctukráte že je\ntaké jiní, a to ne pouze muži bez vlastního\nsoudu, hlasitě pochvalují, ale já nemohu přes\nto jinak, nežli zde říci, že Sv. Lukáš (1886),\nSv. Hubert (1884), Sv. Jiří v kruhu (1 892),\nSvatí tři králové (1892) a co se k nim\nještě řadí, jsou sice kusy vysoce zajímavé,\ndokonce i významné, neb aspoň příznačné pro\nosobní zálibu Schwaigerovu, ale pro jeho umě-\nlecký portrét rysy zcela rušivé. Je v nich\njeho dovednost, ne však jeho umění. Jsou chtě-\nným, zamýšleným archaismem a ne prostým\nSchwaigerem; jsou obratně vystiženým primi-\ntivismem, dokonce však ne osobitým projevem\numěleckého talentu dnešku náležejícího. Vidím\nv nich jen jakýsi hold přežilému již proudu,\nkterý byl chtivý všeho altdeutsch, jakýsi do-\nplněk onoho staromalebného, antikvarního za-\nřízení a vypravení bytu, jež byli Gedon v Mni-\nchově a Makart ve Vídni přivedli do floru,\njenom ne uměleckou osobnost Schwaigerovu.\nTa jest arci tak silná, že se ani zde nedá do-\ncela potlačit a problýskává na nejednom místě\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. PROF. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.9", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nzávojíkem šestnáctého věku, a proto také mi nepřivozuje čisté a nekalené potěšeni, vidim-li\nsilnou svéráznost samochtě se podřizovati cizímu až málem k nepoznání. Na stěsti tyto\nzúmyslné archaismy jsou u Schwaigera jen škraboškou, kterou si někdy, a ne na dlouho,\npřikládá na vlastní výrazný obličej. V těchto kolorovaných pérokresbách nebylo by cvičenému\nznalci staré hornoněmecké školy zatěžko označiti, co je vypůjčeno od A. Dúrera, H. Be-\nhama, H. Burgmaiera nebo A. Altdorfera. Zde je to typ mužské karakterní hlavy, onde hranatý\nprofil, jinde usazení madony, umělé hromadění kornatého řasování, tu neohrabaný poskok\nkoně i jeho lidsky vyhlížející oko, onde romantické koncepce hoiského kraje a franckých\nměstysů a hradů, všude pak karakter komposice, pevná kostrbatost pérokresby. Všechno chce aspoň\nvypadat staré iv tom zúmyslném a umělém patinování tonu a odlupování naneseného zlata.\nPřipomínají mi tyto kolorované kresby, predmetem i íakturou vybrané z prešlosti, Balza-\ncovy »Contes drólatiques« rabelaisovské vervy a širokého, až neslušného řehnení. Psal je du-\nchaplný člověk, kterému se zachtělo ukázati dovednost, s jakou umí se vzíti v starého\nducha a vyjadřovat! se také starobylou řeci. Není také Schwaiger při této práci jenom pre-\nstidigitaterské zručnosti. Má ducha a citový vtip. Výši H. Balzaca každý bude měřit podle jeho\nOtce Goriota a celé jeho Lidské komedie, a ne podle oněch drolerií, a také Schwaigerovi ne-\npatří jeho místo v dnešním umění proto, že někdy vtipně vklouzne do kytlice norimber-\nského nebo řezenského mistra a kreslí při okně kolečky zaskleném.\nH. Schwaiger vedl dlouho neklidný život. Netrpělo ho to drahně na jednom místě. Brzy\nje ve Vídni, brzy v Seebarnu, pak zase na Jindřichohradecku, potom v Praze, na Zbra-\nslavi, v Kutné Hoře, až mu Nizozemí přineslo\nuklidnění. Pobyl tam dvakráte. Poprvé roku\n1888 asi Šest měsíců a tato doba tvoří zna-\ntelné rozhraní v jeho životě. Člověk i umělec\nz ní vyšel vykvasený a sharmonisovaný. Až\ndo toho roku živí Schwaiger svoji fantasii\numělou a lidovou poesií, baladami, novelami,\nv #\npověstmi a pohádkami. Žije ve fantastickém\novzduší a neúmorně vypráví, co v jeho přítmí\na příšeří uviděl. Potom přišla nejbližší skute-\nčnost na řadu. Ale ne tak, že by obojí bylo\nrozhraniceno nepřekrocitelnou hrází. Stále se\npřes ní přelévají jednotlivé vlny s jedné strany\nna druhou.\nHrabě Hans Wilczek st. má celé album, na\njehož listech se stále opakuje jedna a táž po-\nstava vycouhlého chlapiska, hubeného jako do-\nšek, špičatého jako kopí. Tulák na první po-\nhled, a pištec. Chodí a postává za dne i noci,\njednou v oranžovém víru západu slunce, po\ndruhé v sirnatém světle, po třetí za strašidelné\ntmy. Sám strašidlo. Láká krysy z děr a straší\npocestné hospodyně, bojácné měšťáky a ne-\nzbedné děti. Je to Krysař Hamelský. H. Schwai-\nger s ním debutoval a dlouho se nezbyl této\npostavy. Vrací se k ní stále a na konec se\ns ní zrovna stotožňuje. Směje se při tom sar-\nkasticky, ale nezapírá, že se cítí sám takovým\npotulcem, který obmezencům navzdor hvízdá\nsvoje kouzelné písničky. V cyklu šesti péro-\nkreseb, jimiž v pohodlném tempu vypravuje\nstarou pověst' o Krysaři, naznačil Schwaiger\npoprvé kam tíhne, vlastně chce tihnouti. Jím\nzískal první úspěch. Snad proto mu dlouho\nzůstal ten světoběžný čarodějník milým. Vy-\nstoupil s něčím, co bylo polo pohádkou a\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE K NOVOKŘTĚNCŮM.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJIT. H. O. MIETHKE\nVE VÍDNI."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.10", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER — NOVOKŘTĚNCIV\nMÜNSTERU.\nTEMPERA. — MAJ. A. WIESNER."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.11", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nAHASVER\nAKVARELA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE\nVE VÍDNI.\n\nSTUDIE K AHASVERU\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.12", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\npolo pověstí, co někde slyšel, nebo někde četl. Za ním, skoro plných deset let, rojí se\nostatní, jemu podobné v tonu příbuzné. H. Schwaiger Čte. Připadl na anglického Dekame-\nrona a hned se dal do práce, jakoby chtěl všechny Canterburské povídky přelit v obrazy;\nčetl těžce chmurné zpěvy M. Lenaua a maluje Věčného Žida (1 885), čte barvosyté a vášni-\nvou smyslností na-áté šestiměry Roberta Hammerlinga a z ovoce četby vyrostli Novokřtěnci.\nSedm směšně bázlivých hrdinů švábských a otylého Patera Gram šalba (1885) nalezl\ntaké někde ve verších. Potom vzal do ruky W. H. uffa a vznikl Nosáěek a Malý\nMuck. Za pražského pobytu přišly na řadu České pohádky, přihlásily se u malíře o své\nprávo. Božena Němcová a J. Košín z Radostova nabídli mu své sbírky aon z nich vybral\npohádku o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém, o Bídě, o Zakletém princi,\no Ježku ženichovi a jiné (1885). Vznikla hojná\nřada akvarelů a perokreseb, uložených nyní ve Wies-\nnerovu »Pohádkovém albu«. Na konci tohoto Schwai-\ngerova pohádkového období stojí velký akvarel Jes-\nkyně Steenfoolské (1888), ona strašidelná hi-\nstorie, kterou, opět dle Hauffa, vypravuje mladý zlat-\nník svým spolubesedníkům ve spesartské hospodě,\na o něco málo oddálená celá knížka »Fantasie v brem-\nském sklepě radničním« prosetá obrazy, nápady a\nvignetami, v nichž se všechna vinná fantastika Hau-\nffova jako v zrcadle odráží.\nPo takovém výčtu by se zdálo, že Schwaigerova\ntvořivost, aspoň v prvních letech, potřebuje nějakého\npomocného popudu bratří literátů, a při pouhém vy-\njmenování prací mohl by se leckdo domýšleti, že první\nSchwaigerovo umění je toliko ilustrační. Ni jedno, ni\ndruhé nesrovnává se s pravdou. Předně je tu velmi\nslušná řada akvarelů a temper, jichž předmět není\nvyčtený, ovšem ale zcela přesně zapadá do kruhu\nprací, k nimž Chaucer, nebo Hauff nebo Němcová\ndali podnět. Obrovití Krakonoši (1883) se obje-\nvují v temných slujích nebo v horských oblacích;\nHastrmani sedí na pařezích vrb a rozěesávají si\nsvé žíňové vlasy; Zaklínači stojí v čarovném\nkruhu a předčítají svoje kouzelné formule; na šiji\noběšence sedí Sib eniě ný mužíček (1882) a za-\ntlouká vá hřeb do lebky visatce; za hromobití a bouřky\nvytahují pod Čekanem Mandragoru, gnomové vylézají\nse svítilnami z děr a prohlížejí zvědavě pod vrbami\nspícího Šumaře, dřevaři chytají skřítky houby ohlo-\ndávající, a tak dále. Všady týž proud, totéž rmutné\nvření, táž divá scenerie a titéž divní lidé, všady\nsměs divokosti a dobráctví, strašidel a strašení, bi-\nzarnosti a humoru.\nNovokřtěnci v Múnsteru, kteří při druhém zpra-\ncování dostali za titul »Aequitatis diae et fraternitatis\nMonasterii« (1886) jsou velmi karakteristickým dílem.\nPoslední, desátý zpěv Hammerlingovy epické básně líČí tutéž vřavu a totéž běsnění na velkém\ntržišti obleženého Můnsteru, vypravuje o chvilkové zpouře Knipperdolinga a Krechtinga, a končí\nvtrhnutím biskupských lancknechtů do města. R. Hammerling přitom není historikem as udá-\nlostmi i osobami zachází s básnickou volností. H. Schwaiger není ilustrátorem a upravuje si\nv jediný malebný obraz, co pěvec postupně a na různých místech vyličuje. »Novokřtěnci« by\nzasloužili, aby je kdo jednou zevrubně popsal a porovnal s obsahem Hammerlingových heksa-\nmetrů ; poznalo by se při tom, jakou fantasií, jakým množstvím představ, jakou rozmanitostí\npostav tu mladý Schwaiger vládne. První obraz (1883) byl jediný světlý proud, jedna nepřetr-\nžitá záplava postav, divokých, bizarních, zpustlých, zvířecích. Byl to dav, z něhož jde\nhrůza a který jak rozpoutaný živel bez hrází zaplavuje všechnu prostoru. Nadzvednutý horizont\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nAHASVERU.\nKRESBA TÚŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.13", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\na stejnoměrné světlo věru že této smečce polosílených wederdopperň nedodávaly přehlednosti.\nTu přinesla druhá redakce. Naleznete v ní vše, co bylo v první: prodávace krys, zloděje, koší-\nkáře, vrahy, zoufalé matky, zpité muže, nestoudné ženy, sťaté hlavy, rouhače, šibenice,\nblázny, kořistníky, fanatiky, nízkost, bídu, zhovadilost lidskou třepetající a mrskající sebou\njako když džber ryb vyklopíte. Ale rovnoměrné masy se rozestupuji, skupiny se odlučují\nod množství, všechno se stává přehlednějším a při tom naléhavějším. Již v tom je znatelná\nemancipace od Breughelovy komposice, která ovládala Schwaigerovou mysl při první práci.\nOstrá, břitká, ba smělá karakteristika osob ve hlavách, pohybu, akci, která pak prochází\nvŠím dílem Schwaigerovým, je tu v celé hojnosti a znovu se hned dostavuje v úvodním\nobraze k Chaucerovým Canterburským povídkám\n(1882). To je pravý hospodský výjev šestnáctého\nstoletí, o něco pozdější než-li jej autor čtrnáctého\nvěku měl v představě. Je hluČno a veselo »u he-\nroldova kabátce« v South'warku. Hovor, křik, hluk\nse rozbíhá na vše strany a všech devětadvaceti pout-\nníků ku sv. Tomáši Becketskému rozeznáte na vlas.\nTak přesně a trefně je Schwaiger karakterisuje. Není\nmožno zaměniti faráře se správcem, rytíře s manem,\nkuchaře s kupcem, převora se žebravým mnichem,\njusticiára se statkářem. Malíř má v paměti každý\npopisný verš a dovede z něho vykřísnout živoucí\npostavu.\nPotom rozvinuje vypravování ženy z Bathu o tom,\npo čem ženy nejvíce touží, jakoby před námi roz-\nbaloval starou tapiserii. Kraj, bohaté architektury,\nrytíři, panoši, zbrojnoši, katané, měšťáci, král, krá-\nlovna, mladé dámy, babka, vše jenom zrovna nazna-\nčeno, jedno do druhého předcházejíc a zase vše v rytmu\ntvarovém a barvovém jakoby daktylový trochej Chau-\ncerův oživl. Umělci je volno, ba pnjemno v tomto\nznova vykouzleném světě barevných nohavic, špiča-\ntých klobouků, kroužkových brnění, širokých biretů,\npři hodokvasech a veselém pití, při divokém skřeku,\nkde je všechno všecinko jiné než-li dnes. Ale to jsou\nještě přec jen reálné osoby a výjevy; mají své datum\na historické ovzduší. Vystupují tu arci podivní tova-\nryši, všechno ve zvláštním, nyní již nezvyklém\nosvětlení, v barvách, které dnes nejsou více obvyklé,\nv kroji, který nám platí za malebný a bizarní zároveň.\nMáme ještě jednoho umělce, který vládne stejnou evo-\nkační silou a ku podivu se stejnou ekspresivností,\nzdánlivou barokností, se stejně upřímnou drsností,\ns týmž humorem a soucitem vyvolává, vlastně bohužel\nvyvolával, postavy a výjevy těchže dob. Míním Zi-\nkmunda Wintera. Jeho Rakovnické obrázky a staro-\npražské genry patří ku Schwaigerovým malbám.\nI umělecký styl, ne pouze předmět, shledávám pří-\nbuzný. U obou vidím tutéž markantní linii a kresbu,\ntutéž rázovitou, kovovou kostrbatost, která je nedílným sloučením taktního archaisování s ufor\nmovanou, vnitřně hotovou uměleckou osobností.\nVěčný Žid (1885 a 1886) vyluzuje již jiné tony; otevírá Schwaigerovu říší fantastiky, kde\nse reálný svět mísí s mátohami, strašidly a nadpřirozenými elementy. O Schwindovi se vypra-\nvuje, že věřil na svoje víly, rusalky a gnomy; Schwaiger zajisté ve svoje vodníky, Krako-\nnoše, zvědavé a mlsné skřítky věří také, s onou vírou, s níž přijímá dítě bauiččiny po-\nhádky za živou pravdu. Nechci tím říci, že by Schwaigerova víra byla dětinná nebo do-\nkonce dětinská. On věří ve svůj pohádkový svět vírou přesvědčeného umělce, pron jest tato\nříše princů a obrů, králů v bačkorách a mluvících zvířat, nestvůrných trpaslíků a zpotvo-\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nAHASVERU.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.14", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTEENFOLLSKÁ\nJESKYNĚ\nAKVAREL. MAJIT.\nPROF. F. STUPECKÝ\nV PRAZE.\n\nSTUDIE KU\nSTEENFOLLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. T. G. M \\SARYK\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.15", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER. — SVATÝ\nJIŘÍ\nFRESKO NA ZÁMKU HRAB. SYLVA\nTAROUCCY V PRŮHONICÍCH."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.16", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. T. PROF. T. G.\nMASARYK PRAHA.\n\nřených hrbáčků bezprostředním pokračováním\ntohoto našeho viditelného a hmatatelného světa.\nObojí splývá v jedno; není mezi nimi hrází\na hranic. Ti pastevci, s hrůzou se choulící před\nbedným zjevem potulného Ahasvera, ti dřevaři,\nchytající skřítky, ten zmožený muzikant, kte-\nrého šotkové ohledávají, ten mužíček na mrtvém\nvisatci, ten hastrman nebo obrovitý Krakonoš\na ty děti před nimi ve strachu, ti všichni vy-\ncházejí z tvořivé mysli a ruky Schwaigerovy,\nnadaní stejnou pravdivostí a věrohodností.\nPatří k sobe. V tom, v této jednolitosti, v této\nzvláštní skloubenosti světa skutečného a imagi-\nnovaného, který dříve nežli se ocitnul na ploše\nobrazové, prošel zároveň a v témže okamžiku\nvnitřní výhní umělcovou, shledávám příčinu\njich velké působivosti. Podivným, zvláštním\nzpůsobem dovede Schwaiger oba světy sblížiti.\nJeho sedláci, šumaři, rybáři, dvořané, pasáci,\nkarbaníci, princové, pašeři, zaklínači a děti jsou\ndrsné, hranaté postavy, plné rohů, vyčnělin,\nnáhlých záhybů, ovětralých lící; vše je na\nnich neobyčejným způsobem vyzvednuto, vše\nnápadně sesíleno. Jsou pravdivé, a přece jejich\nreálnost není všední, všemi okoukanou pravdou\na správností; zdá se, že by jediné mrsknutí\nkouzelného proutku je mohlo odnésti z pevné\npůdy naší země. Nic tu není vnešené, civili-\nsované ušlechtilosti a úhlednosti. Ani ti po-\nhádkoví princové nebo dvorští hodnostáři se\nmnoho neliší od hrubých, mozolných nebo\ni duchem omezených plebejcň, leda šatem, krojem.\nNení tedy divu, že s příšerami a napřiroze-\nnými bizarnostmi se v jednu rodinu takřka\nslévají.\nA tyto bizarnosti rodí fantasie, která je\nsmělá, nevázaná, kapriciosní, bujná, veselá,\nsarkastická i dobrácká. Nevymýšlí s námahou\na rozmyslným úmyslem předvést cosi geniálně\nneobyčejného ; pracuje týmž tempem as touze\npřesnosti, ano logikou, jako každý zdravý duch,\nkterý si zachoval svěžest a upřímnou bezpro-\nstřednost. Co z ní vychází je umělecky samo-\nzřejmé. VěČný Žid je bědná postava. Nemá ničeho společného s oním obvyklým smutným\nstarcem, který se podobá vždy Michelangelovu Hospodinu v Sistině. Je to v poletavé cáry\noděné a rozviklané lidské tělo, vtělená lidská bída, která se jak mrazivé strašidlo těžce plouží\npo pastvisku, na němž ulehl sychravý podzim. Šklebivý hastrman hubených údů je zrovna\npokračováním sukovitého pařezu, na němž sedí; žravý obr v jeskyni prince jako hračku si pro-\nhlížející, je beztvárný, jako ty skály kolem; nesmírná hlava z temna sluje se vynořující,\nje Krakonoš dobrácký jako neučesaný mužík a nebetyčný Dlouhý vystihuje zrovna geniálně\nnaivní pohádkovou představu. Novokřtěnci jsou rozvířeným, děsivě rozpoutaným obra-\nzem [ lidské zvrhlosti. Umělec v řezavém smíchu metá vždy nové a nové zjevy lidského\nnízkého běsnění a blátem potřísněných vášní na tržiště munsterské, ukazuje rub civilisova-\nného člověčství. V Canterburských povídkách a Pateru Gramsalbovi zní veselý pijácký\nsmích; v bremských fantasiích podobně. Jinde straší strašidla. Než vedle bujnosti a kousavosti,\nvedle veselé bezstarostnosti a upřímné fabulistiky má H. Schwaiger ve svém nitru ještě je-\nden krásný ton, a ten zní soucitem. Umělci není do smíchu a nejméně do pošklebku,"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.17", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nkdyž vidí nouzi a bídu. Nezaviněná zbědovanost\nlidí, k zemi tlačící nuzota, člověka ohlodávající\nfysická námaha nenachází dvířka jeho srdce\nuzavřená. Cítí se všemi, i s těmi, kteří jsou\nnamožení pitím, i dokonce s tím übohým hastr-\nmanem nad potokem. Nejspíše proto se dvakráte\nvrátil k Věcnému Židu, nejspíše proto vyhledal\nsi v Hauffových pohádkách posmívaného ma-\nlého Mučka a nebohého nosatého hrbácka,\nk nimž jej nepochybně i bizarnost zjevu lákala,\nale také když vidí shrbená záda nádenické\nrodiny z práce se vracející, hne se soustrast\nv něm bez každého cizího přídechu.\nJeskyně Steenfollská je zatím po-\nsledním pohádkovým obrazem Schwaigerovým,\nale ze všech prvním. Beze všeho slovního vý-\nkladu a vypravování jí každý porozumí, po-\nněvadž je čistý malebný zjev a malířský výtvor.\nNesejde na tom, víme-li, že jsou tyto strašidelní\nutopenci utonulí na Carmilhanu, nebo jmenuje-li\nse ten ustrašený rybář Wilm Falke, čili nic.\nJsou to lidé, živí i mrtví, kteří v příšerné ho-\ndině na pustém místě se setkali. Ticho, od-\nlehlost, gumigutové světlo, hrůzná grandezza\nkapitánova, bizarnost hudebníků, pošklebek po-\nkuřujícího žlutavého mužíčka, vroucnost matek,\nustrašenost dětí, veliký, smutný klid moře po\nztišené bouři, přehledná jasnost a koncisnost\nkoncepce, pádná rázovitost kresby a ponurá\nsíla barevné a světlové nálady tvoří řadu vy-\nnikajících vlastností zde v jeden ráz soustře-\nděných. Pohádková strašidelnost, přesvědčivá\nhrůznost pověstí o lidské lakotě nevyplynula\nze Schwaigrova štětce nikdy volněji, svobod-\nněji a suggestivněji jak v tomto, asi jen pro-\nzatímním závěru jeho fantastického období.\nStaří Nizozemci byli Schwaigerovými miláčky\nod mládí. Sám se z toho vyznává. Zná je\nz Vídně a tak je měl rád, že jeho postavy\njsou jimi splozeny. Opakuju znova: nejsou\nz jejich obrazů vyňaty. Když maloval Novo-\nkřtěnce a kabaret »u heroldova kabátce« nebo\nhistorku ženy z Bathu, a chtěl je malovati v jejich, aneb aspoň přibližně v jejich době,\nbylo mu jedině správným, dáti osobám svým a jich okolí vzhled takový, jaký asi před\ntřemi sty lety měly. A poněvadž měl plnou důvěru ve věrohodnost, správnost a reálnost\nlícení starých Nizozemců, bylo proň logické, dáti svým osobám a svým architekturám tvary,\npostavám vzezření a držení, jak je na starých obrazech vídal. Měl přírodu a skutečnost před\nsebou, ale pohlížel na ni nizozemskými skly. Někdy dokonce leželo v jeho uměleckých zá-\nmyslech a cílech upraviti také svoje obrazy po starém spůsobu. Někdy podle nizozemských\ngobelínů, někdy podle nizozemských maleb vyvýšil horizont a spojil děj. Hned však byl\ncele svůj, kdy Šlo o pohádku nebo domácí pověst, a Schwaigerovy krajiny se svojí hlu-\nbokou náladovostí nemají vůbec co se starými předlohami společného. V nich přichází Schwai-\ngerova modernost nejdříve k platnosti a výrazu.\nKdyby byl H. Schwaiger oním napodobovatelem starého umění, kdyby jádro jeho umění zále-\nželo pouze v tom, že by dovedlo pískati jenom cizí písničky a nápěvy, jak se za to má, pak\njistě pobyt a studie umělcovy ve ílámské Belgii a v Holandsku byly by jej v tom upevnily\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.18", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE K STEENFOLLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU. MAJITEL\nALOIS WIESNER\nV PRAZE.\n\na utvrdily, byly by mu přivodily jen nové a\nrozšířené množství vzorového materiálu.\nZatím se stalo něco zcela jiného. V Nizozemí\nnalezl Schwaiger druhý svůj domov, a má\npravdu, praví-li to. Tam z kmene jeho umění\nvyrostly nové větve. Dojel do Nizozemí, aby\npoznal své staré oblíbence v jich domovině,\na vrátil se odtud, ne jako sesílený archaista,\nnýbrž jako zmohutnělý realista. Kraj a lid zde\nnaň působili neméně silně nežli stáři mistři.\nSpíše však silněji a převratněji. Stalo se mu\ntotiž, co mnohým jiným před ním, právě nej-\nmodernějším a nejpokrokovějším. V té vlhké,\npřímořské atmosféře, nad úzkými kanály a širo-\nkými zelenými lány, v tichých starých městech\na na plochém břehu moře nalezl, objevil pro\nsebe půvab přirozeného světla, zajímavost sku-\ntečného života a světa. Seznal, že ti staří\nOstadeové, Breughelové, Teniersové a Beucke-\nlaerové a jiní nebyli dokonce fantastové, kteří\nby stáli nad světem, nýbrž muži s tímto světem\nsrostlí a lícící svoje okolí, jehož zjevy přiváděli\nv říši výtvarného umění. Seznal, že to byli\nprostí, naivní realisté a že umění je původní\na silné, když vychází od skutečnosti a z nitra\numělcova. Nebyly to proň zbrusu nové poučky,\njenom že důrazněji nežli před tím, se u něho\nohlásily. Juž před tím v Cechách nastupoval\ntuto cestu. Mezi tím co pracoval na pohádkách\na fantasiích, vycházel a vyjížděl do kraje\na venku a ve městech živil svého ducha tím,\nco tam viděl. Na Zbraslavi kreslí divoké ci-\nkány, markantní domkáře, zbídnělé kolovrátkáře,\nv Loděnicích rozviklané chalupy, v Dubu děl-\nníky, v Kutné Hoře zlomky starých architektur,\nv Jindřichově Hradci romanticko-malebné partie\nzámku, v Praze uzenkáře a preclikáře, kteří\nz veěera a za noci po ulicích a hospůdkách\nprodávají. Jsou to studie a ne obrazy; jsou\nto bezprostředně v ruchu života postřehnuté a\nz něho vyňaté jednotlivé postavy, a sice zase\ntakové,jichž se dosud téměř nikdo nepovšimnul:\nhrubé, drsné, záplatované, přihrblé, z široka\na těžce se pohybující, s rukama hrubýma a roz-\noranýma, s tváří svráŠěelou a kůží spraženou\na ožehlou. Domy jsou jak na spadnutí a hrady\nzříceniny. Zevní forma a fysiognomický výraz\nstojí tu v popředí.\nV Nizozemí se jejich galerie množí. Rybáci,\nkrajkářky, sedláci, posluhové, nosiči z Utrechtu,\nGentu, Antwerp se druží k českým soudruhům\npracovních a ponížených vrstev. Potom klikaté\nstřechy prejzové, ozdobné domy cechovní,\nkamenné, cihlové, rudé a temné, pohledy do\ntichých ulic v ostrém světle a prudkých slu-\nnečních stínech, nějaký větrník, nějaké zá-\npraží ! Do galerií chodí Schwaiger na návštěvu\na k osvěžení sil, na ulicích, venku pracuje.\nA když se vrátil domů, vyhledal si za obydlí\nnejprve valašskou vesnici, potom se usadil\ndokonce v lesích, v sroubeném domku při\nHostýně, osamělém na malé zelené plošce,\nkolkol houštím stromů ovinuté. Zde pokračuje\nv téže práci. Vychází ven do vsí a městeček,\nzastavuje se u dřevěných statků a mlýnů, na\nzasněžených liduprázdných návrších a maluje.\nVzývá při tom své patrony, avšak jen proto,\naby mu zostřili zrak a dali jistotu ruky, aby,\nco vidí, dovedl s tou křepkostí a rázovitostí\nvystihnouti, jak se na pravého umělce dnes\nsluší.\nPři vší originalitě myšlénky, mnohosti ná-\npadů, nevŠednosti podání, nejsou práce Schwai-\ngerovy před putováním po Nizozemí vzniklé,\ndocela bezprostřední. Jsou silně cítěny, ne však\nve skutečnosti vždy bezprostředně viděny. Mezi\numělce a skutečnost staví se ovšem vždycky"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.19", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER. DLOUHÝ, ŠIROKÝ\nA BYSTROZRAKÝ.\nTEMPERA. MAJ. A. WIESNER, PRAHA."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.21", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nŠTASTNY OVČÁK.\nKRESBA PÉREM.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.22", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nOZDOBNÁ\nLINKA.\nKOLOROVANÁ\nPEROKRESBA.\n\njeho živá a reálné přetvářející fantasie, ale\ntaké zpomínky na staré obrazy a rytiny.\nOsoby jsou trefné, jich vzhled a tvář případné,\nnež stále jim cosi schází, co by je pasovalo na\nzjevy docela životní. Dřevaři, kteří lapili skřítka\n(1888), jsou již skuteční lidé, ne pouze proto,\nže pocházejí z lidského pokolení, ale že jejich\nhlavy, postoj i útvar tváře, pohyb rukou,\nzazáření očí přišlo do obrazu tentokráte přímo\nze zkušenosti. Jsou pravdivé, reálné; umělec\nje nalezl u Dubé. A tutéž pokrokovou přednost\nobjevíte v jeskyni Steenfoolské, v kreslených\nstudiích i hotovém obraze. Třeba jenom srovnati\nustrašené děti u Hastrmana s dětmi utopenců\na poznáte zároveň též jednu z příčin, proč\nprávě tento obraz ze všech pohádkových snad\nnejhlouběji působí.\nNevím, zdali někdo před rokem osmaosm-\ndesátým tušil, že by Schwaiger, který platil\njen za fantastu, mohl najednou vystoupiti jako\nplnokrevný realista, aniž by při tom sebe zapřel,\nobjeviti se jako malíř denního světla, ba osl-\nnění, když přece dosud se nejjistěji pohyboval\nv barvitém přítmí as transponovanými tony.\nRybí t rhv Hol a\"n dsku (1890), Rybářské\nlodi vKno o k u (18 91) aßa řevná zkouška\n(1898), potom pohledy do Gloribusstraatu\nv Bruggách, krajkářky na ulici v Gentu a jiné\ndocela bezprostřední pohledy ukázaly, že to\nH. Schwaiger dovede beze všeho přechodu.\nBylo to jistě v něm dříve, jenom nejspíše\npotřeboval nějaký silnější a náhlý popud, aby\nse do tohoto světa bez výhrad postavil. Dva\nmomenty se mi zdají býti při tomto kroku\ndůležité. Předně zmohutněla Schwaigerova síla\nkarakteristiky osob i věcí, a za druhé zjemnily\nse atmosférické světlové a barevné hodnoty.\nRybí trh sám je toho dostačujícím dokladem.\nTi roztroušení po ploše lidé, sedící babky,\npotulující se děti a uličníci, rybáři, prodavači,\nkupci jsou tu, jak by momentkou zachyceni,\nv přirozené náhodnosti a přece zase s umě-\nleckým, tichým, nevtíravým taktem ve volné\nrovnovážnosti umístěni. A jsou při tom upřímě\nvěrni od dřeváků a bačkor až po bílé čepce\na dehtované klokouky, od postoje nohou až\npo hrubé sedřené ruce. Valašští nádenníci\na žebráci, hadráři nejinak. Nic na nich není\nurovnáno, nic zamlčeno, zejmena ne jich cáry,\npříštipky a záplaty. Jsou pravdiví, že to až\nzaráží, neboť nesou sebou těžký, nevoňavý\ndech tvrdé práce a těžké bídy.\nZ pohádky, burlesky, divokého dramatu,\nz říše svatých a zbožňujících věřících, z ovzduší\nfantastikou prosáklého přišel H. Schwaiger\nk živé, až urputné skutečnosti. Ku podivu:\njedno u něho nevylučuje druhé, obojí jde\ndobře vedle sebe, ba na vzájem se prostupuje\na proniká. Obojí patří k sobě a dohromady\nurčuje jeho umělecký karakter. Trvám, že proto,\nponěvadž podstata jeho je naprosto malebná.\nVšechna fantasie Schwaigerova podává se\nv prvcích v první řadě oku přístupných a jím\nvnímaných. Tvar, barva, světlo jsou její mluvou\na výmluvností. Subjektivní výmluvností. Cokoli\numělec vidí zevním nebo vnitřním okem a videm,\nobjevuje se mu vždy jinak nežli druhým.\nVšechno zvláštní nápadněji, všechno významné\nsesileněji a ztuženěji. Život jeho scén, postav\ni krajů má jakousi prudkou, náhle drsnou\nvýraznost. Vyráží ven jistými výběžky a vy-\nčnělinami, bizarní a při tom duchaplnou ab-\nreviaturou, vychází ven překvapující šířkou\na markantností, a linie a barva, při vší své\npodivnosti a osobité zvláštnosti, slučují se vždy\nv jednotlivost.\nOna linie, kapriciesní a nejednou groteskní\nje také výrazem dekorativního smyslu umělcova.\nJakoby se v ornament měnila. Dovednost re-\ndukční, která na ráz vyzvedává karakteristiské\njádro tvaru, má hravost, jež je plna osobního\nhumoru a uměleckého vtipu. Má naivnost\nv\ninteligenta. Rekl bych raději bezohlednou pro-\nstoduchost. Jeho ton zase vždy osobní nuance,\njisté mimosvětské zabarvení a dolehavou a\nsdílnou náladovost. Je lapidární a při tom\nhned pln subtilních, jemně vycítěných odstínů,\nkteré podává s trefností ku podivu jistou a\nzrovna náhlou a neočekávanou. Věčný Žid\nkrajem, z jehož přeprostých tvarů a divných\nsouzvuků žluti a zeleni čiší zimavá pustota ;\nvalašské statky a mlýny tonou v letním\nslunci, které zvyšuje světlý jas korun stromů\na prášivé pudy; křehká červeň Barevné\nzkoušky je téže sily jako pohádková har-\nmonie hnědi, černě a zeleně v Krakonošově\njeskyni. To jsou všechno momenty, jež ze"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.23", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nSchwaigera, toho zdánlivého archaisty, ciní\nmuže moderního cítění a moderních malířských\nproblémů. Kritik starého řádu radoval by se\nz jeho velkých komposic, důmyslně vybudo-\nvaných ve freskách Průhonických nebo By-\nstřických, a dnešní posuzovatel má potěšení ze\nzdánlivé nehledanosti a náhodnosti jeho nizo-\nzemských a valašských obrazů. První by vy-\nsoko stavěl jeho určitou stylovost a druhý\ns radostí konstatuje jeho divnou svěžest, s ja-\nkou skutečnost ssaje a lící. Prvý shledává\ns rozkoší jeho ton jednotný a dovedně shar-\nmonisovaný, druhý s rozkoší se podává mluvě\nsubtilních odstínů. Prvý by se zadostuciněním\nkonstatoval jeho přilnutí ku starým školám a\ndruhý s vřelým potěšením jeho osobní rázovitost\na energický temperament. Prvý by se těšil\nz obsažnosti a obsahovosti jeho lícení, druhý\nse rád dává unášeti letem jeho fantasie a su-\ngestivnosti jeho nálad. Umělci se obdivují\nhravé solidnosti nejrozmanitější techniky a\nlaikové obsáhlostí a bohaté rozmanitosti jeho\nlátky. Ale všichni asi, kdyby pátrali po nej-\nvlastnější příčině své záliby, našli by, že vy-\nchází z toho, že z každého díla vyzírá fysi-\ngnomie nevšední, zvláštní, někdy trochu gro-\nteskní a bizarní, jindy svěží sukovosti, která\nje vždycky celá při práci, ať již hraje si jen\ns proudem a kombinacemi pouhých ornamen-\ntálních linií, nebo si vychází do říše pohádek\na strašidel, nebo si chvíli postojí před kraba-\ntinami starého zdiva nebo světlem průhledných\nlistů, ať vytváří mátohy nebo podává člověka\nz masa a kostí.\nSilou své zvláštně organisované subjektivno-\nsti působí Schwaiger a proto patří, vzdor\nsvému kuklení, do řad moderních lidí, kteří tvoří.\n\nV HOSPODĚ „U TABARDU\".\n\n*)\n(Illustrace k Chaucerovým »Canterbur-\nským povídkám). V »Úvodě« ke »Canterbur-\nským povídkám * Chaucer vypravuje:\nKdyž s novým jarem nový život se rozlívá\nkaždou žilkou přírody a bujně vyráží, tehdy\ntaké lidi touha po putování pudívá do světa.\nPoutníci putují k svatým místům. Zvláště\nv Anglii ze všech krajů hrnou se do Canter-\nbury k sv. Tomáši z Beketu, muceníku, po-\nděkovat, že zachoval je při zdraví.\nTaké básník\nübíral se tam se\nzbožnou myslí a\nodevzdán v Bo-\nha. V South-\nwarku, čtvrt i-\nlondýnské, v ho-\nspodě »u tabar-\ndu« (hlasatel-\nského kabátu\ns erby) sešel\nse s poutníky,\njichž cílem rov-\nněž byl sv. To-\nmáš v Canterbu-\nry. Všichni se tam zastavili na nocleh a seznámili.\nBylo jich všech 29. Roztodivná společnost.\nByl tu rytíř, muž ctný a vzácný, jenž hořel\njen pro rytířství, svobodu a pravdu, dvornost\na slávu. V dalekém světě křesťanském i po-\nhanském slavně bojoval, u Alexandrie, v Prů-\nších, na Litvě a na Rusi, v Granadě, v Malé\nAsii, Arménii i na moři. V 15 krvavých\nbitvách porážel nepřítele za věc křesťanskou.\nV bitvách i turnajích dobýval prvních cen.\nA přes to vše byl moudré mysli, mravů jako\npanna něžných, slovo neohrabané nevyšlo mu\npřes rty. Byl rytíř ušlechtilý. Oř jeho dobrý\nbyl; však oděv z houně byl zamazán od re-\nzavé drátěné košile a obnošen. Přijíždělť přímo\nz cest a rovnou bral se na pouť ... S ním\njeho syn byl, panoš, veselá zamilovaná duše.\nLet dvacet bylo mu. Hlava kadeřavá, tělo štíhlé,\nsíla veliká, krok svižný. Bojoval ve Flandrech,\nArtois a Pikardii. Dobyl si už jména a tím\ni naděje na přízeň u dam. Vyšňořen byl jako\nlučina pestrými květy, červenými a bílými. Co\nkrok, to pískal a zpíval. Byl svěží jako měsíc\nmáj. Kabát měl krátký, rukávy dlouhé a ši-\nroké. Krásně na koni seděl a jezdil s jistotou,\nkrásně básnil, deklamoval, psal, maloval,\ntančil i zápasil. Láska jeho byla horoucí, že\nprobděl noc přes všecky slavíky. Byl však\núslužný a dvorný a skromný a při stole na-\nkrájíval vždy otci .. . Jediným jejich průvod-\nbyl man, v zeleném kabátě a klobouku, se\nštítem a mečem po levém boku as ostrým\nnožem po pravém ; v toule měl svazek šípů\ns pávími péry ; v ruce mohutný luk; na prsou\nstříbrného sv. Krištofa. Byl dobrý střelec a lo-\nvec . . . Byla tam také převorka, »paní\nEglantina«, cudně přívětivá. »Při sám sv.\nLudvík!« byla její největší přísaha. Líbezně\nzpívala nosem ; francouzsky mluvila zvučně jako\nna školách ve Stratfordu pařížské frančiny\nneznala. Při stole ni drobet jí neupadl z úst, ni\nkapka na prsa ; do omáčky nestrčila prstu ; horní\n\n*) Chaucerovy veršované» Canterburské povídky«\njsou u nás neznámy, proto bylo naším úmyslem uve-\nřejniti o tom v čísle překlad, aspoň úvodu, ku kte-\nrému též kreslena Schwaigrova illustrace. Zel, pro\nrozsah tohoto byli jsme nuceni podat jen stručný\nobsah, který též k ostatním illustracím pohádkovým\npřipojujeme.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nINICIÁLA.\nKOLOROVANÁ PEROKRESBA."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.24", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nPOLAPENÝ\nSKŘÍTEK."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.25", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.26", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nSTEENFOLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.28", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nODPOČINEK.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE,\nVÍDEŇ."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.29", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nKRAKONOŠ.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI.\n\nSTUDIE KU\nPOLAPENÉMU\nSKŘÍTKU.\nMAJ T. PROF. T. G.\nMASARYK PRAHA."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.30", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nJEŽEK ŽENICHEM.\nPEROKRESBA MAJITELA.\nWIESNER\nV PRAZE.\n\nret tak cistě utírala, že, pila-li, nezamastila poháru. Takovému dvornímu mravu byla vyučena.\nA srdce měla měkké! Pro myš chycenou neb mrtvou plakala ; psům pečínky a mléko dávala.\nPlášť měla nejčistší, závoj vkusně přehozený, ústa malinká, na ruce růženec korálový se zlatým\nzámkem, na němž stkvělo se s korunkou A a pod ním »Amor vincit omnia« . . . Ještě tam byla\njiná jeptiška a kněz, jejich kaplan. Potom mnich, nad míru sličný, náruživý lovec\na obratný jezdec. O řád sv. Benedikta a' o text písma však se nestaral. Hlava leskla se\nmu jako zrcadlo, obličej jako by olejem pomazal. Bříško žírně bylo vypaseno.. . Také\nžebravý mnich tu byl, veselá kopa a nejvýmluvnější huba. Mladé ženy ho měly\nzvláště rády. Mnoho sňatků on uzavřel. A zpovědníkem byl hledaným ; rád odpouštěl,\nzvlášť když mu dobře zaplatili. Uměl zpívat a hrát a ještě lip vykládat. Hospodské a číšníky\nlépe znal v celém okolí než bráky a mrzáky. Byl všude tam, kde bylo hej. Byl nejlepším\nžebrákem mezi bratřími; bosá vdova dala mu poslední groš . . . Byl tam též kup e c v strakatém\nobleku, s flámským bobrovým kloboukem. Mluvil důrazně a slavnostně a stále o obchodě .. .\nDále žák s koníkem jako žebřík suchým. A tlustší nebyl ani jezdec jeho. Neměl ještě pre-\nbendy a líhával jen v knihách. Zbytečného slova nemluvil, a co mluvil, bylo důstojné,\ndobře volené, stručné a řízné a vždy plno rozumu. Rád se učil, ale rád by už také učil . . .\nMoudrý justitiarius také tu byl, chytrý a opatrný a vysoce patentem ustano-\nvený předseda soudu porotního. Peněz měl jako želez uměl také kupovat jako nikdo . . .\nPak statkář s mohutnou bradou, epikurejec, jehož sklep a kuchyně byly slavný. Dýka a\nhedbávný měšec visely mu s pasu... Byli tu také tesař, kramář, tkadlec, barví ř"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.31", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\na čalouník; patřili k témuž bratrstvu a méli tudíž stejný kroj. Dýky jejich byly stříbrem\nvykládané i pasy a kapsáře. Vypadali jako měšťané. Měli svého kuchaře. Dále byl tu\nnámořník, muž rvavý, jehož ctnost byla povážlivé děravá .. . Lékař, jenž znal všecky\nstaré lékaře, od Aesculapa počínajíc, za to bibli méné; zbohatnul z moru; odíval se krvavě\nčerveně a modře... Potom tu byla žena z Bathu, jadrná, ale nahluchlá. Obchodovala suknem\nv Gentu, na Cypru. Pět mužů již vedla k oltáři. Třikráte byla u Božího hrobu, byla v Bologni,\nve svatém Římě, v St. Jagu a v Kolínském dómě. Zrovna tak zcestovalá byla v písmě sv. i ve\nstarých autorech. S velikou dialektikou obhajovala vdavky proti panenství. Statná to žena,\nobličeje červeného a drzého. Byla však mlsná. Na nohou měla ostruhy ; jezdila lehce a jistě\nna svém koni . . . Také farář z malého města tu byl, chudý, ale bohatý skutky a myšlenkami:\nučený, evangeliu Kristovu oddaný, ochotný a trpělivý, dobročinný a skromný. Za deště a bouře\nchodívá za dalekým nemocným. Říká: »Když zlato zrezaví, co pak seželezem?« A kněz\nmá býti ryzí zlato!.. . S ním bratr byl, rolník, pracovitý, poctivý a zbožný. Jel na kobyle\nv . . Dále mlynář, chlap jako suk, silák. Bradu měl liščí, na nose chlupatou bra-\ndavici. Štít a meč po boku. Měl bílý kabát a modrou čepici. Hrál na dudy, div se poslu-\nchači v hospodě nezbláznili. Ale lidem doma kradl obilí. . . Pak způsobný šafář; hubený\ncholerik správce, v modrém šatě, se starým mečem v rezavé pochvě; hnusný pochop,\njehož obličej byl hrůzou a postrachem dětem a jenž mluvíval latinsky, když se byl vínem\nopil, ale jen dvě tři fráze »vždyť víte, ze i straka dovede učeně mluvit zrovna jako\npi elát« ... S ním přišel prodavač odpustku zrovna z Říma a hlasem pěkným jako koza\nzpíval: »Přijď, lásko, ať tě obejmu!« a pochop doprovázel ho svým basem. Prodával relikvie,\nbyl v tom nejprohnanější, nestydatý taškář. Kus staré cíchy vydával za závoj Mariin. Z fa-\nrářů a z lidu dělal si opice.\nTi všichni zasedli k společné večeři. Jídla byla vesměs výborná; víno silné a dobře chut-\nnalo hostům, a hospodsky vedl si statecne jako marsal vzneseného domu. Byl hovorný\na Po večeři navrhl hostům, aby každý z nich pro ukrácení cesty vyprávěl dvě po-\nvídky cestou do Canterbury a dvě cestou zpáteční; čí povídka bude nejlepší jak dobrým\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nILLUSTRACE\nKU CHAUCEROVÝM\nCANTERBURSKÝM\nPOVÍDKÁM.\nMAJ. HRABĚNKA\nSIZZO-NORIS VE\nVÍDNI."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.32", "texte": "vtipem, tak případnou mo-\nrálkou, ten na útraty všech\nbude po návratu v této ho-\nspodě vyčastován. Návrh\npřijat, a časně ráno vyjeli\nvšichni, i s hospodským.\nTak vznikly Ca nt er-\nbu rs k é povídky. Zů-\nstaly však torsem, ovšem\nvelkolepým. Místo 120 za-\nmýšlených čísel obsahují jen\n24. Ale celá středověká An-\nglie v nich žije na vždy.\nGeoffrey Chaucer narodil\nse 1340 v Londýně a zemřel\n1400. Do Shakespeara ne-\nbylo v Anglii básníka nad\nněho.\nJESKYNĚ STEENFOL-\nSKÁ. (Skotská povčsť.) Na\nskalnatém ostrově skotském\nv\nžili jednou dva rybáři. Žili\nsvorně. Byli neženatí a bez\npříbuzenstva. Věkem skoro\nstejni, ale postavou a pova-\nhou podobali se sobě jako\norel a tuleň.\nKašpar Nohavička byl ob-\ntloustlý cvalík, veselá, bez-\nstarostná kutálka a zahálka;\nproto staral se o dům, vařil\na pekl, pletl sítě a vzdělával\npole. Druh jeho Vilm byl vy-\ntáhlý a suchý, nos jako je-\nstřáb a oči hřebíky. Ať\nplul no rybolov, ať lezl za\nptáky, ať prodával zboží na\ntrhu, všude měl štěstí, proto\nže byl smělý a důkladný.\nŘíkali mu také Vilm Sokol. Ač byl lakota, dělil se o výdělek s Kašparem, a oba bohatli.\nAle Sokol chtěl být velmi bohat, a poněvadž dosavadní cestou šlo to pozvolna, hledal cestu\nnadpřirozenou. Svěřil se Kašparovi, Kašpar, který hleděl na Vilma jako na evangelium, roz-\ntroubil to mezi sousedy, a brzy kolkolem mrkali a šeptali, že Vilm Sokol zapsal se čertu\nanebo že s ním aspoň cosi kuje.\nPozvolna Sokol stával se méně dbalý a hledal dobrodružství. Jednou sedě na břehu uviděl,\njak velká vlna vyvrhla na břeh ve spoustě mechu a kamení žlutou kuličku ryzí zlato.\nBylo to jeho neštěstí. »To jistě nákladní loď se stroskotala, a mně souzeno, abych poklad\nvyzvedl« myslil si. Od té doby sedával po celé dni a noci na břehu a zvláštní lopatou\nlovil zlato, ale vytahoval jen bídu. Prolelkoval brzy nejen zlatou kuličku, ale i všecek\nmajetek společný. Dobromyslný Kašpar ani nezareptal.\nV//V / t f J\nJednou pred hroznou bouři Vilm utekl se do blízké jeskyně. Říkali jí Steenfolská. Do\nní bylo se možno dostat jen svrchu skulinou, což bylo nebezpečno, a ještě nad to říkali,\nže v ní straší. Vilm spustil se tam a usedl na vyčnívající skalisko. Pod ním vlny jen\ntřískaly a burácely, a nad ním skučela vichřice. Dlouho tam seděl. Vše už utichlo, když\nse ze snu probudila chtěl vylézti. V tom z hlubiny uslyší zcela zřetelně slovo Karmilhan.\nZalekl se a zaúpěl: »Co to ?« a utekl.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nKOLOROVANÉ PEROKRESBY."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.33", "texte": "HUSAŘI.\nSLOV. HRAČKY.\n\nAle Vilm nebyl zbabělec. Jednou v noci při měsíčku zas\nlovil lopatou poklady. Náhle lopata se zachytla. Vilm\ntahal co měl síly, ale marně. Vichr se zvedl, mraky zatáhly\noblohu, loďka div se nepřekotila. Vilm tahal, tahal, náhle\ncos černého zjevilo se na povrchu, a zavznělo slovo Karmilhan !\nAle hned bylo to tam. Unaven usnul pod blízkou skalou.\nKdyž ráno procitl, uviděl blížiti se loďku a v ní lidskou\npostavu; ale loďka plula bez plachet a bez vesla blíž a\nblíž, a v ní byl malý, scvrklý staříček, ve žluté plachtě,\ns červenou čepicí, oči zavřeny, bez hnutí jako vyschlá mrt-\nvola. Po chvíli otevřel oči a zvolal holandsky: »Kde jsem?«\nVilm uměl trochu holandsky a řekl mu. Hledám Kar-\nmilhana. Karmilhana? Probůh, co je to? zatoužil Vilm.\nKarmilhan toť krásný koráb, v němž víc zlata, než kdy\nna které lodi. Kde a kdy zahynul ? Před stem let;\nkde, nevím dobře. Jdu hledat; pomůžeš-li, rozdělíme se.\nOd srdce rád? ale jak? Obrň se zmužilostí! Vezmeš krávu\na zajdeš s ní před půlnocí na nejdivější a nejpustší místo\nostrova. Tam ji zabiješ, někdo ti musí dát její kůži přes\nhlavu, položí tě na zem a opustí. Než udeří hodina, zvíš,\nkde je poklad Karmilhanův. Takto starý Engrol zahynul\ntělem i duší! s hrůzou zvolal Vilm. Tys duch zlý! Táhni\ndo pekla! Pryč ode mne! A Vilm uprchnul. Ale zas chodil\npo břehu, blouznil a nepracoval. Bída byla větší a větší. Ale\ntaké chtivost zlata byla větší. Konec konců chtěl svůj plán provésti.\nPoslední majetek měl padnout. Kašpar přivolil. Bylo v měsíci\nzáří; dlouhé skotské zimní noci nastaly. Vilm a Kašpar\nzavedli v noci krávu na ustanovené místo. Nadarmo Kašpar\nv poslední chvíli připomínal Vilmovi Boha a spásu duše.\nVilm chtěl raději sebe zavraždit, než z místa odejít.\nTehdy Kašpar sám zabil krávu. Blesk a hrom ozval se v zá-\npětí. Za burácející bouře Kašpar stáhl kůži a zabalil do ní\nVilma. Chceš ještě něco? Nic, buď zdráv! řekl Vilm.\nBuď zdráv! Bůh budiž s tebou a odpusť tobě, jakož\ni já tobě odpouštím ! Nejdivočejší bouře se rozzuřila\nblesky, hromy, lijáky. Vilm myslil, že jeho hodinka\nudeřila. Když to přešlo, usnul. Procitnuv, videi pořád ještě\nblesky a blesky, ale v dálce, slyšel pod sebou hukot přílivu,\nale zároveň hudbu, jakoby chrámový zpěv. Brzy roze-\nznával i hlasy, ba myslil, že i slova písně. Skutečně spatřil prů-\nvod lidských postav se blížit. Oděvy měli promočeny, na tvářích starost a úzkost. Teď byli u něho,\nzpěv umlkl. V cele několik muzikantů, potom několik námořníků a za nimi veliký silný muž v staro-\nsvětském kroji bohatě zlaceném, s mečem po boku, s dlouhou španělkou se stříbrným knoflíkem.\nJemu po levici kráčel hoch černoch, který ob čas svému pánovi podával dlouhou dýmku,\nz níž on slavnostně pokuřoval. Jako svíčka postavil se před Vilmem, a jemu po stranách\nmnožství mužů a žen i s dítkami, v divných krojích. Houf holandských námořníků kráčel\nna konec, každý ústa plna tabáku a mezi zuby hnědou dýmku.\nVšichni rozestavili se kolem Vilma, stále blíž a blíže, a všichni kouřili, stále silněji a\ndušněji. Vilm myslil, že ho udusí. Najednou ucítil na své hlavě sedět onoho scvrklého žlu-\ntého mužíčka, jenž také z dýmky pokuřoval. Ale Vilm, ač pot mu od strachu vystoupil na\nčele, zvolal na náčelníka. Ve jménu toho, komu sloužíte, kdo jste a co chcete? Náčelník\nzabafal třikrát nejslavnostněji a podal dýmku hochu černochovi. Jsem Alfred Franc van\nder Swelder, náčelník lodi Karmilhanu z Amsterodamu, jež na zpáteční cestě z Batavie na\ntomto skalnatém břehu se stroskotala. To jsou moji důstojníci, a to cestující, a tam moji\nstateční námořníci, kteří se mnou utonuli. Proč rušíš náš pokoj a vyvoláváš nás z hlubin moř-\nských? Rád bych věděl, kde leží poklady z Karmilhanu. Na dně mořském. Kde?\nV jeskyni Steenfolské. Jak je dostanu? Husa potápí se, aby chytila sleď; nestojí-li za"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.34", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nMALÝ MUCK.\nAKVARELA. MAJ.\nALOIS WIESNER\nV PRAZE.\n\nto poklady Karmilhany ? — Kolik z nich dostanu? — Víc než spotřebuješ. Žlutý mužíček se\nzašklebil, a celé shromáždění vypuklo ve smích. Potom týmž pořádkem, jako dříve, průvod\nodcházel za slavnostního zpěvu, až zmizel. Vilm shodil se sebe kravskou kůži a letěl domů.\nKašpar ležel tam v bezvědomí. Vilm ho vzpamatoval, přemluvil, aby mu byl nápomocen, vzal po-\nchodeň, křesadlo a láno — a oba vyšli k jeskyni. Tam Vilm spustil se po laně do hučících vln rozsvítiv\nsi dříve pochodeň, a vytáhl železnou skřínku — plnou dukátů. Radostně zvěstoval to nahoru\nKašparovi. Ten prosil, ať se tím spokojí a vyleze. Ale Vilm spustil se po druhé do ječících vln\nhlasitý smích se ozval z moře — a Vilm už se nevrátil. Kašpar samoten vrátil se domů,\nale beze smyslů. Ve dne v noci bloudil s vytřeštěnýma očima, dům jeho se rozpadával,\nznámí se mu vyhýbali. Jednou za bouřlivé noci rybář jeden viděl prý Vilma Sokola v dru-\nžině Karmilhanově na břehu, a téže noci zmizel také navždy Kašpar Nohavička. Hledali ho, ale\nnenašli. Povídají, že bylo vídati ho i s Vilmem v družině kouzelné lodi, která od té doby\nzjevovala se v pravidelných lhůtách u jeskyně Steenfolské. (Dle V. Hauffa.)\nOČAROVANÝ KNÍŽE. Žil v jedné vesnici kmotr Vávra. Měl pěknou, krávu Lysku a ještě\npěknějšího vola Zlaťáka. Jimi vydělával si chleba. A že sám se spokojoval málem, nepře-\ntěžoval ani jich prací. Jednou když celé dopoledne byl oral, přišla na něho taková dřímota,\nže na poli ulehl a usnul. Ale jak se zhrozil, když se probudil! Místo Zlaťáka zapřažen stál do\npluhu chlap jako hora, s rezavými vlasy a černými vousy. »Děkuji ti za vysvobození. Jsem\nmocný kníže. Zlý čarodějník zaklel mne ve vola a tak dostal jsem se k tobě. Neublížils mi za ta\nléta a tím jsi mne vysvobodil. Odměním se ti bohatě. Ale zatím skryj mne před nepřáteli a\nmlč!« Vávra ukryl knížete v komoře, vyčastoval ho, a po obědě selka ustlala mu v komoře"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.35", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\n»BÍDA.«\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nPŘÁTELÉ.\nAKVARELA. MAJITEL\nPROF. F. STUPECKÝ\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.36", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVODNÍK.\nTEMPERA. MAJIT.\nA. WIESNEROVÁ\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.37", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER\nDOBÝVÁNÍ\nMANDRAGORY.\nAKVARELA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE\nVE VÍDNI."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.38", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZAČAROVANÝ\nKNÍŽE.\nPEROKRESBA KU\nPOHÁDCE. MAJIT.\nALOIS WIESNER\nV PRAZE.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nO KŘÍDLECH.\nPEROKRESBA. KU\nPOHÁDCE. MAJIT.\nALOIS WIESNER."}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.40", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSLOVÁCKÁ\nNÁDENICE.\nTEMPERA. MAJ. H. O. MIETHKE VE VÍDNI."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.41", "texte": "SLOVÁCKÝ\nHANDRLÁK.\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nTEMPERA. MAJ. PROF. F. TÁBORSKÝ V PRAZE."}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.43", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\njak mohla nejlíp. Zrovna ten den byl v městě trh. Vávra šel tam koupit nového volka a co\nspatřil? Svého Zlaťáka ! »Už jste zase, Milostpane, zaklet?« otázal se ho. A když Zlaťák mlčel,\ndostal z toho strach, ztratil se mu s očí, koupil stranou jiného volka a chvátal domů.\n»Ženo, už je zase proklet!« — »Ale vždyť leží v komoře !« dí žena. Vávra s ženou jdou\ndo komory a vidí — zrzavé vlasy a černé vousy čouhají zpod svrchnice! odhrnou svrch-\nnici — a pod ní nic. »Zloděj to byl! Zloděj !« vykřikl Vávra. Vypácená truhla a zmizelé to-\nlary dotvrdily to. Od té doby Vávra v poli si nezdřímnul. Lidová pohádka.\nZRÁDNÝ PRSTEN. Jeden král poslal své tři syny do světa na zkušenou. Synové nabrali si\npeněz a když je v hospodách utratili, vrátili se. To byla celá jejich zkušenost. A doma zas\ndobře jedli a pili a vyváděli, co se jim jen chtělo. Ale jednou večer, když leželi v trávě za\nměstem a dívali se na oblaka, slyšeli nádenníky naříkat na bídu. Hned si umínili, že vydají\nse do světa poznat bídu. Otec myslil si: »Budou z nich hodnější lidé, když zakusí bídy«\na pustil je. Synové daleko nejeli; hned v první hospodě se zastavili a v každé další, dokud\npeníze byly. Konečně i koně propili. Potom chtěli pěšinkami a okolo humen domů. Ale v lese\nzabloudili a bloudili po tři dni. Čtvrtý den chytil je obr lidojed. Zavedl je k veliké díře a\nshodil do své jeskyně, že prý jim ukáže bídu. Rozdělal oheň, nabodl nejstaršího prince na\nrožeň, upekl a snědl. Zachutnalo mu to tak, že ještě druhého upekl a snědl. Jen se olizoval.\nPak ulehl a chrápal, až se jeskyně třásla. Nejmladší princ vida, že není z jeskyně východu, sebral\nsvé síly a přeťal lidojedu mečem obě oci. »Poěkej, prokletý červe, tobě se odměním !« řval obr\na jal se ho chytat. Když to nešlo, vyhazoval ovci za ovcí děrou ven. Kralevic honem roz-\npáral skopce, přehodil přes sebe jeho kůži, a lidojed ho vyhodil ven jako ovci. Venku hlasitě\nse vysmíval obru. »Když jsi tak chytrý, tu máš ode mne na památku !« zvolal obr a hodil mu\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nNOSÁČEK.\nAKVARELA. MAJITEL\nA. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.44", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\nprsten. Sotva že kralevic dal prsten na prst, obr\nzvolal »Prstene, kde jsi ?« — »Tady, tady!« odpo-\nvídal prsten. Králevic dal se na útěk, ale obr byl\nmu pořád v patách; prsten stále ho prozrazoval, kam-\nkoli se obrátil. Nemoha jej stáhnouti, kralevic raději\nprst překousl a zahodil i s prstenem. Tak poznal\nbídu, a stal se z něho potom hodný král, jakých\nna světě zřídka bývá.. Lidová pohádka.\nJEŽEK ŽENICHEM. Jednou žil ve Lhotě slouha\nse svou ženou v pastoušce. Stýskalo se jim po dě-\ntech. »Kdybychom aspoň jednoho synka měli, třeba\nkluka jako ježek !« povídala žena jednou večer. Ráno\nnajednou s pícky hop! sjede ježek a volá: »Ta-\ntínku ! Maminko ! Dejte mi hůl a žílu, poženu vám\novce naz pastvu!« A také hnal do pustého lesa.\nHvízdl na psíka, a byl z něho pastýř, jako žádný\njiný. Jednou v lese kníže zabloudil, a ježek nabídl\nse, že ho vyvede, ale dá-li mu jednu ze svých\ntří dcer za ženu. Kníže chtěl dát raději kopu du-\nkátů, ale potom slíbil dceru. »Za rok a den při-\njedu si pro nevěstu,« řekl ježek. A přijel. Přijel\nna kohoutu. Obě starší dcery div smíchem neumřely,\nkdyž toho ženicha uviděly; jen nejmladší se nesmála.\nTam ty ani slyšet nechtěly o něm, ale nejmladší řekla:\n»Já si ho, tatínku, vezmu« a venku tajně zapla-\nkala. I byla svatba nevěsta samý pláč, sestry\nsamý posměch. Po svatbě ježek, vida svou paní\nuplakánu, pravil jí: »Neplač, vezmi nůž, vraz jej pod můj krk a trhni jím silně až dolů!«\nPrincezna tak učinila, a hle, z ježka vyskočil mládenec, krásný jako slunce. Princezna padla\nmu okolo krku, a bylo radosti a štěstí — nespočítáš ani. Toho starší sestry nemohly snésti.\nJedna skočila s okna, druhá utopila se v studni. Po nějakém čase mladý zeť zajel pro své ro-\ndiče do pastoušky. Chudáci, div rozumu nepozbyli. Hle, synek jejich na kohoutu odjížděl od\nnich jako ježek a teď na bujném vraníku přijel pro ně jako nastávající kníže! Zdálo se jim,\nže je to pohádka. Lidová pohádka.\nŠŤASTNÝ OVČÁK. Když ještě Pán Bůh se svatým Petrem chodili po světě, přišli jednou\nk ovčáku, má-li co k jídlu, aby jim daroval. Byli velmi hladovi. Ovčák měl jediný krajíc\nchleba v mošně, celý to svůj oběd, a dal jim ho. Když hladoví chutě pojedli, řekl Pán Bůh :\n»Vyslov tři přání, a splní se ti! Ale vol dobře, abys pak nelitoval!« Ovčák rád kouřil, proto\nvolil především dýmku, která by bez nacpávání kouřila ; za druhé, rád hrával v kostky, proto\nvolil, aby vždycky, kdykoliv bude hrát v kostky, vyhrával nic nedbal na sv. Petra, který na\nněho mrkal a rukou pořád k nebi ukazoval; aza třetí, přál si k veliké zlosti sv. Petra\ntorbu, do které by každý rázem musil vlézt, jakmile by ovčák zvolal: »Hajdy do torby!«\nSotva které přání vyřkl, bylo splněno. Potom Pán Bůh i sv. Petr zmizeli, a ovčáku bylo\nhej. Kouřil a nenacpával, hrál a vyhrával. Zanechal ovcí a šel do světa. Přišel k jednomu\nzámku, kde strašilo. Pán zámku sliboval tisíce tomu, kdo strašidlo vypudí. Ale kdo se odvážil,\nze zámku se nevrátil. Ovčák zvěděv to, šel tam přenocovat. O půlnoci strašný hřmot: se\nstropu spadla lidská noha, samá jen kost; a zas hrom a bác! druhá noha; potom žebra,\nhlava, až byl z toho celý kostlivec. »To je všecko ?« smál se ovčák. Ale v tom kostlivec\npovstal, a byl z něho cert. »Hodíme si v kostky; prohraješ-li, jsi syn smrti!« zvolal na\novčáka. Čert prohrál všecko, i chtěl ovčáka roztrhat. Ale ten zakřikl: »Hajdy do torby !« a\ncert už tloukl sebou a klnul v torbě. Na druhou noc ovčák zrovna tak obehrál dva\nčerty a oba zaklel do torby; na třetí noc tři čerty. Čtvrtou noc už ani myš v zámku se ne-\nhnula. Ovčák byl od pána zámku bohatě odměněn, ěerty zanesl do kovárny na vymlácenou\na sám žil jako v ráji. Když po letech smrt pro něho přišla, zaklel ji do torby. Ale vida, jaká\nbez smrti bída nastala ve světě, pustil ji, žil vesele dále, az ho svět omrzel. I šel a zaklepal\n\nH.\nSCHWAIGER.\nNA VILE A. WIESNERA."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.45", "texte": "VOLNE SMĚRY.\n\nna bránu nebeskou. Sv. Petr poznal ho a řekl mu:\n»S námi jsi v kostky nehrával; jdi, kam patříš!« Sel\ntudíž do pekla. Ale u brány poznal ho jeden z čertů,\njimž dal v kovárně notně zatopit, strhl pekelný křik\na ovčáka do pekla nepustili. Tehdy sv. Petr se obměkčil\na učinil ho svým náhradníkem. Když sv. Petr si zdřímne\nověák za něho otvírá nebeskou bránu. A to až do\ndneška. Však se o tom přesvědčíme. Lidová p 'hádka.\nNOVOKŘTĚNCI V MŮNSTRU. Aequitatis dies et\nfraternitatis Monasterii 1535. (Základní myšlenka vzata\nz Hammerlingova »Krále Sionu«. Na jaře 1534 novo-\nkřtěnci zmocnili se úplně Múnstru. Před nedávnem při-\nbíhali sem jednotlivci a rodiny nové víry, hledajíce a\nnalézajíce bezpečného útulku za pevnými zdmi to-\nlerantního města, pak znenáhla zmocnili se správy\nobce a konečně vyhnali násilím všechny, kdo nechtěli se\npřiznati k jich uěení. Hosté vypudili vlastní hostitele.\nMúnster stal se Novým Jerusalemem, středem viditelné\ntisícileté říše boží, k jejímuž uskutečnění a oslavení\nsvatá obec Novokřtěnců bohem byla vyvolena a povo-\nlána. Zde soustředili se všichni vynikající mužové sekty :\nsem před krátkým časem vyslal nový Henoch, Jan\nMatthys, pekař Leydenský, svého nejvýmlu vnějšího\napoštola Jana Bockelzoona z Leydenu a brzo sám se\nsvojí chotí Divarou se sem přistěhoval. Z Rakous, z již-\nního Německa, z Porýnska od Basileje až po pláně\nholandské, kde nebylo města a místa, kde by nepři-\nznávali se tajmo hlavně nižší třídy k nové víře, přibíhaly houfy, unikajíce neslýchaným útra-\npám, mukám ohněm i mečem, jakými bez milosrdenství pronásledovali Anabaptisty v Německu\na Wederdoppery v Holandu. Domy, ulice, náměstí Múnstru plní se postavami divokého\nvzezření, fanatického žáru v oku, v rozbitých hadrech, nevídaného zde dříve kroje ; zde cítí se\nvšichni na vlastní půdě, zde sami jsou pány o vlastní víře. Holandský sedlák a německý\nřemeslník zde svorně táboří na dlažbě, cvicí se ve zbrani na parkánech anebo bouří po ko-\nstelích niěíce každou známku a památku papismu. Kolem města táboří lancknechti a vypuzení\nměšťané munsterští. Den rovnosti a bratrství! Před arkádami radnice munsterské sedí na vy-\nvýšeném stolci starší siónského království, uprostřed na trůně rozvalil se zpitý Knipperdo-\nlling, jenž týmž dnem se stal kancléřem a popravčím říše, vévodě bohopustému reji množství\nv rozlehlé prostoře náměstí. Nic nedbá pána a velitele Jana, bývalého krejčího a hostinského\nv Leydenu, nyní »z boží milosti krále nového Israele«, který provázen Krechtingem, veli-\ntelem posádky, a Rottmannem, »mužem jasného zraku a chladného srdce«, který před lety ze\nŠtrasburku zanesl do Múnstru první símě nové víry, vystupuje prudce na schody, vstáti\nmu rozkazuje. Avšak jen nejbližši starají se o tento výjev s účastenstvím, ostatní víří běsným\nrejem. Tu sedí u kotlá, pod nímž oheň plápolá, muž nabízející potkány ke koupi. Pravice\npřidržuje peělivě brašnu plnou nalovené zvěře, avšak obratný zlodějíček za ním zkouší přece\nsvoje štěstí. A vedle této skupiny jiní z plných džbánů popíjejí, druzí se baví groteskním\nnápadem surového obrazoborce, jenž prorvaným plátnem obrazu na soudruhy svoje se šklebí.\nMatka smílá v ručním mlýnku hrubou mouku pro hladové děti, jiní rozloženi na paramentech\nkostelních v kostky hrají nestarajíce se o chlapce, který lakotně se vrhá na mrtvolu sotva vy-\nchladlou. Tu sápe se babice s vytaseným nožem na povaleného protivníka, tu šílenec\ns vytřeštěným zrakem pobíhá; jedni ustupují s úžasem od umírajícího, jehož obnažené tělo\npokryto je ěernými neštovicemi, ale hned vedle vedou jiní pustý žert a smích v sousedství\nfanatického mrskače, a nad vřavou zvedají se zasmušilé štíty domů. Bohopustý rej došel svého\ntragického vrcholu dnem 24. ěervna 1535, kdy lancknechti zradou vtrhli do města.\n(Dle katalogu »Galerie Ruch« 1S87.)\n\nSGRAFITA.\nV TUPADLECH."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.46", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nSTARÁ PRAHA A PRAHA BUDOUCÍ.\n\nVe svém článku o Ibsenovi, otištěném\n_ v minulém čísle V. Sm., dotkl jsem se kacířsky otázky Staré Prahy, jak holduje jí od\nněkolika let v podezřele vzácné shodě naše mladá i méně mladá inteligence, a vrhl skizzu svého\nsnu o Praze budoucí. Věc způsobila něco rozhořčení v pravověrných kruzích, dva tři vtipy nade\nmnou, ale celkem náladu nebrati mé »nevykvasené nadšení« příliš vážně.\nNuž, slavnostní vážnosti nepožadoval jsem pro sebe nikdy a sám se jí neodívám. Lee co\nse mého odporu ku »Staré Praze, o níž už i cizina ústy slavného Williama Rittera —« týče,\non byl a jest z poctivého zřídla. Můj sen o Praze budoucí není pak nějaké mátožné blou-\nzněni, nýbrž jasná, vyhraněná vise, vyrostlá z celého mého českého názoru, z mých tužeb\nv tom směru, z mých úsilí, z mých nadějí i z mých hněvů. Vše to jest jasno a podepřeno\na vše to jsem já. — Zvu přátelsky každého, kdo nepropadl šosáctví a jehož hlava není za-\nkalena čoudem z páně — k vůli stručnosti a že on jest vojny generálem — Mrštíkových pum,\naby přisedl ke mně a sledoval můj hovor.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nŠŤASTNÝ OVČÁK.\nPEROKRESBA KU\nPOHÁDCE. MAJIT.\nALOIS WIESNER V\nPRAZE."}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.47", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZAČAROVANÝ\nKNÍŽE.\nPEROKRESBA KU\nPOHÁDCE. MAJITEL\nA. WIESNER\nV PRAZE.\n\nKrásy plná, slávou i kletbou bohatá, veliká v zápasech, větší svou pýchou v porobě, Praho,\nkrálovno sirá, spravedlnost dějin již trhá bílé květy vítězného míru v korunu tobě !\nJsou to má vlastní, dobře honorovaná slova, jež psal jsem do štuku pražského musea a po-\nctiví lidé jistě uvěří mému ujištění, že, přes potřebu honoráře, vytryskla z vroucího citu.\nAno, krásyplná! Bohatá slávou i kletbou! Veliká v zápasech, Praha, Praha, matička, jak\njest rozměkle zvána, ale svou čestnou menšinou tvrdá, myslící a pracující hlava oněch Cech,\nkteré jsou is ní tak ještě těstovým /tělesem, aco by byly bez ní! Toliko věstěné vyhlídky\nna mír byly podrobením se objednavateli, neboť ve svém srdci nevidím Praze míru a nepřeji jí\nho vůbec, ale naopak zápasů bez konce a na nůž, jdoucích do tisíciletí myšlének i trvání.\nJen ty sílí život. Jinak ale vše, co psáno, bylo z hlubin a rythmu mé opravdovosti. Jsem zajat\nPrahou. Je krásná. Aliluji ji. Jest krásná polohou a možností. Má podmínky nejkrasší bu-\ndoucnosti a ty mne drží a ty chci vidět využity. Chci ji míti krásy nové a nové slávy, Prahu\nvzduchu, ruchu, ohromnosti a pokroku, město nových českých století a jejich nových potřeb ;\nžádné Vinohrady, nikoliv, Prahu, onu nejvlastnější dějin, přírody, centra hospodářského\ni správního, onu objatou Vltavou a opuštěnou prázdným Hradem. Královnu sirou, jež by svlékla\nsmutné cetky své minulosti a z jádra vypracovala se r.a mocnou představitelku demokra-"}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.48", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nZRÁDNÝ PRSTEN.\nPEROKRESBA KÚ\nPOHÁDCE.\n\nSTUDIE KU\nSTEENFOLSKÉ\nJESKYNI\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.49", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÁ ŽENA\nZ BRUGES.\nSTUDIE TUŽKOU.\nM. PROF. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.50", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nSTEENFOLSKÉ\nJESKYNI.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.51", "texte": "HANUŠ\nSGHWAIGER.\nDŮM LOĎAŘŮ\nV GENTU.\nAKVARELA. MAJ.\nPROF. T. G. MASSARYK\nV PRAZE.\n\ntismu a práce. Hrad by milovala z uměleckomusejního hlediska, jako milujeme iecké chrámy\na přechováváme egyptské kočky, jichž duch vyprchal, lak stejně postavila by se k těm\nnějakým pěti šesti doupatům středověku, jež zve pýchou svého kostelního stavitelství schrá-\nnila by jejich mrtvou architektoniku. Zasadila by je se svými paláci do svého rozlehlého pů-\ndorysu, do mohutných bloků svých ulic, jako do moderně zařízeného pokoje klademe staio-\nžitnické skvosty, kde jim jen sloužíme, zbavujíce je společnosti veteše. Ale sama, Praha,\nbyla by výrazem ducha nového, výrazem napjatého moderního života, jemuž by dala mo\nhutnou sestředěnost k zápasu práce a širé ulice k pohybu. Měla by svá divadla, kde by se\nshledala se zápasy své doby ve slohu a velikosti. Měla by své hudební síně, v nichž by\nnalézala zěechrání a pod ním pravdu své duše. Měla by své přednáškové sály, v nichž by se"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.52", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÝ TEMPLÁŘSKÝ\nDŮM V\nANTVERPÁCH.\nTEMPERA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI.\n\nprobíjely myšlénky daleké jako touha a\nodvážné jako blesk. Měla by své pra-\ncovní místnosti, své čítárny, svá správní\ncentra, své sněmy a v nich řešení svých\nzájmů. Měla by konečně svá musea, kam\nuložila by svůj středověk, fotografie své\nmatickovosti, bakterie svého křesťanského\nghetta, své státoprávní programy, mrtvé\npřísahy králů, ale především svou dobře\npreparovanou otázku staré Prahy. Mé přání\npak by ještě bylo, abych ji tam viděl již\ndnes as ní všecky její bójce i bojice ve\nskříních, kafrované as údaji, kdy a kde\nbyli zastřeleni.\nPraví se, ovšem ale, žurnalisticky\nže v rozšíření ulic pařížských hledal\nNapoleon 111. především zbraň proti sta-\nvění barikad, nicméně vykonavatel těchto\nprací, Hauszmann, přes nesmírné dlužní\nzatížení města, učinil jen rázem, co by\nméně energičtí a méně pokrokoví prefekti\nbyli plátovali ještě dnes, ale byli by jistě\npod tlakem doby plátovali. Dal Paříži,\nco jest na ní nejkrasšího a nejmoderněj-\nšího. Dal jí šíré, imposantní plochy, po\nnichž se může volně valiti, a dal jí šíré,\nimposantní prospekty, do nichž volně\nvydýchává. Uvolnil svory celku a uvolnil\nhruď i mysl každého jednotlivce. Otevřel\ncestu stavebnímu ruchu, ale že učinil tak\nrázem as vyhlídkami, uvolnil ducha vý-\ntvarného do letu a velikosti. Jako otevření\nokna a vpád svěžího vzduchu, jeho po-\ntřeba a síla k jejímu uskutečnění, jeho\nprostor a vyplnění jeho, tak svoboda a\nvypjetí jsou zjevy vždycky se doplňují-\ncími. Kde na světě ještě byla velká bojiště,\ntam nalezl se vždy rek velkých záměrů.\nAuf kleinem Fleck zeigt sich der Meister.\nNa velké ploše ukáže se síla.\nZcela opačného názoru jest ona vzácně\nzharmonisovaná společnost, jež se hlásí\npamflety, manifesty, volebními plakáty\ni chutí na mandáty jako přátelstvo staré\nPrahy. Ta její shoda mohla by vésti k po-\ndezření bezmyŠlénkovosti, kdybychom ne-\nbyli nuceni po pravdě doznati, že jsme\nvlastně jejími myšlénkami přímo přecpáni.\nBylo jich, ach, bylo jich! Hněvných\ni vtipných, hrubých i poetických, ceských\ni z franciny přeložených, z nejlepší fran-\nciny do velmi bídné češtiny! Své doby\npřátelstvo myšlénkami přímo překypovalo,\na lze-li míti k jeho shodě podezření, tož\njedině ve směru voňavosti jejího původu\nVěřím několika sentimentálním dobrákům"}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.54", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nDŘÍMAJÍCÍ\nRYBÁŘ\nV BRUGGES.\nMAJITEL PROF.\nT. G. MASSARYK\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.55", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\n, V\nže jsou zamilováni do Ži-\ndů; leč jsem přesvědčen,\nže padesát jiných z ochrán-\nců staré Prahy čerpalo\nsvou lásku jen z odporu\nproti vládnoucí straně na\nradnici, z odporu, přene-\nseného sem z jiných polí;\nže pak tato strana veteš\nodklizuje, nalezli oni ve\nsvých srdcích hlubokou\npříchylnost k ní. Zvu to\njenom pavůní, ale mohl\nbych to nazvati ostřeji: ne-\npoctivostí, politikařením a\nu mnohých zbabělostí. Ne-\nchci však stopovati politiku\nhnutí, ale jdu na program\notázky. A ten jest nutno\nrozbiti, neboť on jest zpáteč-\nnický. Ne velké rozměry, ne velkého ducha; ne\nnové podmínky pro nové potřeby ; na vzduch\na volnost do ulic a domů; společnost přátel\nstaré Prahy má svou starou lásku a potřeby,\nrozměry, velikost, nová krása a nový výraz,\nčím ty jí jsou ! Pitvorné a kostrbaté kontury\ncechovního života leží ji v srdci jako poslední\nzákony estetiky.\nMiluje rohy, nej-\nlépe každých pět\nkroků roh a pře-\nkvapení z uzlu\nšpinavých uliček.\nNedá jednu ze\nsmrdutých a je-\ndovatých bud, jež\njako škeble na po-\nbřeží nalepeny\njsou po úpatí Ma-\nlé Strany a roz-\nhořekuje se i pro\nkrámky, jež visí\nna Týnu. Miluje\nmalost, zbořeninu,\nšpínu, středověk,\nale především mi-\nluje zvyk. Jest u-\nsedlá, šosácká, úz-\nká, nepokroková\nv tom směru, byť\nsnad v jiném (ne\nvšecka, chraň\nbůh!) byla po-\nkrokovosti krásně\nprudké. Jest na\njedno oko slepá.\nNedůvěřuje, důvě-\nřujíc jinak značné svým\nnovým silám a novým úsi-\nlím v oboru vedectví i u-\nměn slovesných, malířských\ni sochařských v možnost\nnové, české, veliké archi-\ntektury a nového inženýr-\nství. Jest mrzácká ve své\ndůvěře k mládeži uměle-\ncko-technické, jako který-\nkoli člen pražského mešťá-\nctví ku našim snahám osvět *\nným, estetickým a sociál-\nním. Jest konečné zlá,\nstaropanenská a senti-\nmentální. Znáte ten rys\nnevdaných ženštin, jež halí\nstarého pinčla do hedvábí\na dechů, ale lidské bídy\nnevidí. Tato společnost\nprovozuje cosi nejvýš blízského, nechávajíc\nlidi obývati nemocemi prolezlé domy, jen že\nona si jejich vnější pitvornost zamilovala a je-\njich plesnivinu s chutí a effektem může ma-\nlovati. A tak jest sobecká a tak jest nelidská,\nLeč přece jí übližuji, neboť ona má krásnou,\nhumání snahu, stvořiti nový obsah a jen svému\numěleckému cítění\nvyhrazuje staro-\nbylý ráz. Jest o-\nchotna dáti vybí-\nliti síně a vložiti\nklosety do starých\ndomů. A tak po-\nmůže od neštovic,\nod tyfu, od difte-\nrií a zároveň zajistí\nsi i pěkný roční\npříchod turistů do\nPrahy. Ach,\ntohle české pak-\ntování! Všude, i\nv nejširších otáz-\nkách existence ná-\nroda, všude ono\na všude prvním a\nposledním výsled-\nkem ! Jakoby to\nšlo! Jakoby bylo\nmožno nového du-\ncha cpáti do sta-\nrých forem bez\nseškrcení tohoto,\nbez vraždy na něm\na konečně bez\nmarnosti. Símě\nnových životů sy-\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSLOV. HRAČKY.\nKOLOROVANÁ PEROKRESBA.\nVAZBA POHÁDKOVÉHO\nALBA.\nKOLOROVANÁ PEROKRESBA.\nMAJITEL A.\nWIESNER V PRAZE."}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.56", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\npati do mrtvých děloh! Zžehni rodnou chalupu svoji a vyjdi do světa: tvým cílem budiž,\nkrálovství si dobýti. Ona dále povoluje Vinohrady a kolik ouhoru ještě za nimi leží, ale schrání\nsi svoji zlatou, starobylou, stověžatou Prahu, francouzsky pochválenou Le Ducem, který byl\nprávě jen starožitník a nechť ti, kteří se jím ohánějí, vzpomenou jeho odporu proti Garnierovi\na jeho naprostého nechápání novější doby. Vinohrady, kde není ani potoka. Lee přece ano,\ni ty, ale dříve Prahu. Prahu novou, volnou a mohutnou. Prahu, která má Vltavu pro obchod\na Letnou a Petřín pro vzduch, která jest srdcem měst kolem kol, dnes v pěsti staré doby\nsevřeným, ale které jí musí býti vyrváno, uvolněno a uěiněno šírých, žilných kanálu. Ta\nplocha, pro níž mluvím, jest arci malá v poměru mého snu veleměsta budoucnosti, kde člověk\nby mizel osobou, ale žil za to dvakrát intensivně maloměstsky neohrožovanou sevřeností sil,\nztracen a účinný, v žádném hlučném, vnějším napínáni svalů, ale v neviditelné a prudké pů-\nsobnosti elektřiny. Jest malá, ale jest střed života a z něho východ. Zde město volného půdorysů\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nPODOBIZNA.\nAKVARELA NA MRAMORU.\nMAJ. T. G. MASARYK\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 57, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.57", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\na mocných výšek. Zde onu novou krásu, jež,\noproti středověké, miluje perspektivu dálných\nlinií, velkoplochost, ucel a moc. Nechť nebe jest\nsedrátováno, není více modliteb k němu a není\nvíce času dívati se na ně. Ostatně psanec těchto\ndrátů jest jedné rodiny s nadoblačnými moc-\nnostmi. Člověk vyšel pak, ne aby se procházel,\nale aby šel za prací. A když i, v hodinu oddechu,\non vrhne pohled po okolí, jest chycen krásou\na radostí, neboť ono odpovídá cele jemu, jsouc\nplným výrazem doby jeho. Bzukot elektrických\ndrah jest mu poesií, jako dřívějšímu člověku\nšum lesa. Fasády domů pracoven, divadel a\nobchodních síní shledává mohutný svým úče-\nlem a krásny svou láskou k němu. Po dlouhé\nřadě těch' naráží na ostavený kostel. S poroz-\numěním podívá se na jeho architektoniku a za-\nmyslí se nad jeho mrtvým nitrem. Vzpomene po-\nhanění lidského ducha, jež bylo. Tak zjeví se\nmu taky Hrad, a on, přijímaje jeho obrysy, vzpo-\nmene pohanění lidské svobody, jež bylo. Odtud\nhledí již na celé české zpět, a on se zachvěje.\nMyšlénka, že bylo podpíráno a že mělo býti\nsunuto až do jeho doby, otřese jím jako výstraha.\nJiž vidí jenom do sebe a nyní také dnům svým,\nkteré snad již ochabovaly, dává nový náraz\nk novému letu. Tváří v tvář i největší mrtvole,\non pochopil, co to jest, býti vůbec zajatcem mrt-\nvých ; žiti svůj živý život v jejich úzkých, chlad-\nných kobkách; a snad tylo odkazovat ještě\nbudoucím.\nJsem u konce. Mnohý čtenář asi řekne, že ne-\npravil jsem nic nového a já přisvědčuji. Bylo mi\njen potřebou, abych se ozval proti zpátečnictví\nStaropražníků, a účelem, vysloviti to, co z mlad-\nších řad nikdo se neodvažuje. As tím jsem u\nkonce. Nejsem Napoleon 111., nejsem Hauszmann.\nNejsem taky architekt, ba ani doktor Podlipný.\nNeodborník, postrádající všech praktických vloh i moci, co mohu, než duchem pokroku\npostaviti se proti duchu zpátečnictví. Do detailů, do skutků, do technického rozpracování ne-\nmohu se však spouŠtěti. Míjím také činnost obce ve smyslu rozšíření Prahy a přenechávám\nochotné vytýčení její chyb, její zel, její malosti i hokynářství tem, kdož je k polemice budou\npotřebovati. Hlavně ale odevzdávám kritiku dnešních podniků do rukou odborníků, kteří se\nmnou souhlasí, ale kteří vzděláním i vlohami mají možnost probrati věc odborněji než já. Ti\npak, mozky jasné a oči upřené do nejzazší budoucnosti, nechť chopí se Prahy, než bude pozdě,\na dají jí ducha, velikost a ráz, jak sama po nich sahá. A nechť jsou to celí muži a velkých\nměr. Nechť taky hned usednou a budují. Bude mnoho špíny vrženo na jejich okna a mnoho\ndemonstračního křiku pod nimi. Uslyší i vzdechy. Leč to jest zákon života, že, co má plně býti,\nnesmí dbáti nářků předchozího, a tak i kdyby celá minulá století vzdychala do jejich dila,\nnechť oni jen ukáží na věk svůj. Právo a spravedlnost jest na jejich straně, protože povinnost.\nBýti, rozvinouti se a zmizeti v hodině vyžití.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nHOLANDSKÝ\nRYBÁŘ.\nTEMPERA. MAJITEL\nPROF. T. G. MASARYK\nV PRAZE.\n\nJ. HILBERT."}, {"page_pdf": 58, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.58", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nVÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚLECKÉ\nBESEDY.\n\nMyslím, že mezi těmi,\nkdož mají u nás aspoň trochu vážnější\nnázory na výtvarné umění, není sporu o tom,\nže na štítě, jejž papírově okřídlený genius\np. Kubova plakátu zdobí nešikovně pal-\nmetou, měla by být místo tří štítků vý-\ntvarnického znaku tři významná a dneska\nu nás tak zbožňovaná písmena slova KÝČ.\nSpíše neshodneme se všichni na tom, ma-\njí-li se tyto každoroční kramářské expo-\nsice Umělecké Besedy ignorovati, či má-li\nse konečně zcela rozhodně zakrociti a\nproti tomuto zneužívání umělecké viněty\nprotestovati. Já jsem ovšem pro druhé.\nNetřeba se sice dle mého mínění příliš\nrozčilovati. Takové výstavy špatných la-\nkýrnických prací pořádají se ve vhod-\nných dobách všade, a je konečně docela\nbezvýznamno, vytáhne-li taková velkový-\nroba p. Adolfa Liebschera pár zlatek\nz kapsy několika buržoustů, beztak pro\nopravdové umění ztracených. Nesmíme\nvšak naopak zapomínati, v jakých pomě-\nrech žijeme, v jak malých a jak bídných.\nJinde se takové vánoční prodejny kritikou\ndokonale ignorují, jistá übohá a zabed-\nněná část buržoasie opatří si tam své dárky\na je dobře. Celá věc je snad sou-\nstrasti a politování hodnou, není však\nnebezpečnou a je úplně neškodnou. U nás\nvšak nenajdeme ani v jediném větším\nčeském listě, kde je stálá výtvarnická rub-\nrika nevyjímaje ani revues a časopisů,\nkteré v politice a literatuře píší více méně\ns moderních hledisk nenajdeme v nich\njediného rozhodného varovného nebo od-\nsuzujícího slova. Ono se však u nás ani\nneignoruje. Naopak. Často, ač má třeba\nlepší přesvědčení, chválí takový referent\nnelze říci kritik o přítrž a odváží-li\nse v krajním případě napsati něco méně\nlichotivého, obalí to tak důkladně a uměle,\nže to dopadne zase jako chvála a čtenáři neznalí těchto kliček jsou tímto způsobem soustavně\nklamáni. Tak platí tyto vánoční výstavy vždy za »potěšitelný pro české umění zjev«, každý\npapouškuje tuto frási a obrázkové týdenníky reprodukují úchvatná triptycha. Obecenstvo se demo-\nralisuje, renaissance našeho umění oddaluje se stále více, mládež výtvarnická se kazí a\nšlendrián šíří se do nekonečna, zatím co hluboké a vážné pojetí uměleckého díla zaměňuje\nse řemeslnickou fabrikací. Za takových okolností chce se pak protestovati proti Rudolfinu. Jed-\nnota výtvarných umělců přišla první. Chlubila se skutečně nejlepsími jmény našich »starých\npánů« a snesla od nich »na rychlo« špatné věci a nakupila kolem nich slabou mládež,\nkterá sotva co bude kdy znamenati. A teď přichází Umělecká Beseda číselně velmi slavně.\nOtáže se snad někdo, má-li právo vůbec protestovati proti Krasoumné Jednotě. Ale ovšem,\npříteli, s obchodního stanoviska. České peníze patří do Čech. Toť evidentní. Nač mají ku-\npovati čeští pekaři a čeští advokáti kýče německé, francouzké a jiné, když v Čechách je\nvýroba v tomto směru tak utěšená. Či se snad jednalo výtvarnému odboru Umělecké Besedy\no něco jiného? Nemyslím. Pochybuji. Malý, ale frapantní důkaz najdete ihned naproti vchodu.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nAKVARELY."}, {"page_pdf": 59, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.59", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nFRIESOVÉ Z\nUTRECHTU.\nMAJ. V. R. LANNA\n\nCiseleur pan Houdek vystavuje tam malou\ntepanou nádobu a na přiloženém lístku\nčtete veliká písmena : Secesse. Chybí jen\nna každé straně jedna ručka nebo několik\nvykřičníků a budete na rozpacích, nesto-\njíte-li snad na konec před výkladní skříní\nnějakého galanterního závodu. Takové věci\nnedovolují však tropiti ve svých míst-\nnostech umělci, nýbrž jen majitelé obchod-\nních lokálů. Jen ten tedy, kdo má na\nzřeteli toto obchodní stanovisko pánů, po-\nchopí, proč vlastně protestují proti'kava-\nlírům z Krasoumné Jednoty. Nemají jiného\ndůvodu. Vždyť přece protestovati proti\nRudolfinu znamená zároveň protestovati\nskoro proti celému oficielnímu výtvar-\nnému umění našemu v poslednější době.\nProč, objasnil jsem stri čně v předešlém\nsvém článečku v t. 1., který, trvám, byl\nsice dosti jasný pro všechny lidi dobré\nvůle, kterým však přece chtěli být po-\nbouřeni někteří, kdož dobré vůle nemají\na chytají se slov, aby odůvodnili svůj\nz jiných důvodů plynoucí protest. Vy-\nsvětluji dodatkem své mínění o situaci ;\nČeské umění výtvarné o malířství mlu-\nvím především nemá a nemohlo míti\nslavné a veliké minulosti, živoucího, orga-\nnického a nejrůznější své době odpovída-\njící fáse prožívajícího toku z dávna do\npřítomnosti. Vyplývá to, myslím, zcela\npřirozeně z české historie. Několik umělců\ntakový Brandl dříve, takový Mánes\npozději stojí osaměle. Toho přesného\npostupu a vývinu výtvarného umění s ce-\nlým kulturním životem národa, jak tomu\nbylo na př. ve Francii, u nás není. Je\nvšak jisto, že, mají-li naše výtvarnické\npoměry ozdravěti, musí se takový vývin\nstáti skutkem, musí z domácí půdy vy-\ntrysknouti silný, organický proud, v němž\nse bude odrážeti také celá budoucí naše\nkulturní historie, která stále víc a víc při-\ncházi v soutyk s kulturním životem světovým. Jen pak vyrostou nám nejen náhodně tu a\ntam nýbrž nutně a přirozeně četní dobří výtvarníci, kteří snesou bez bázně konkurenci ci-\nziny a budou moci s úspěchem podléhati měřítku absolutnějšímu, nejen relativnímu, které\nse nyní u nás až příliš často klade. Neboť sterilní rasou přece snad nejsme. K tomu je ovšem\ntřeba především jistého pevného základu, hlavně s hlediska technického. Ale právě tento základ\nmá juž naše výtvarné umění, má ho zásluhou »starých pánů« Akcentuji to. Neboť je\nnutno konstatovati tento moment ihned na počátku kampaně, kterou Volné Směry zahájily\nza účelem ozdravění našeho výtvarného umění. Chceme kráčeti za svým cílem čestně a bo-\njovati poctivě. Jedná se nám o věc, nikoli o osoby. A jako hájíme svoje nová stanoviska\nproti přežilostem, uznávajíce nicméně bývalý jejich význam a hodnotu jejich než učinily bankrot\na přežily se a zbahněly, tak také toto naše věcné a spravedlivé oceňování nemůže nám brá-\nniti, abychom nevystoupili a neřekli: Právě proto, že se nám jedná jen o věc, kla-\nníme se jen umění a nikoli osobám. A jestliže umělci, jichž jsme si kdysi vážili, nedo-\nvedou jiti s námi novými cestami, opustíme je a půjdeme svou cestou sami; stanou-li se však"}, {"page_pdf": 60, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.60", "texte": "HANUŠ SCHWAIGER.\nHONBA ZA ŠTĚSTÍM.\nAKVARELA Z GERLACHOVÝCH\n»ALEGORIÍ«. VÍDEŇ."}, {"page_pdf": 61, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.61", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÉ DOMY U\nSV. JAKUBA V\nANTVERPÁCH.\nAKVARELA. MAJITEL\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nVEČERNÍ NÁLADA.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}, {"page_pdf": 62, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.62", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nřemeslníky, politujeme je a nebudeme váhati otevřeně jim to říci. V tom však případě, kdy\nnejsou dosti poctiví, aby mlčeli, a tajně podrývají nám půdu pod nohama, jest povin-\nností vystoupiti proti nim, a byli bychom zbabělými, kdybychom tak neučinili a nehájili své\nsvobody a existenčního svého práva. Hájí-li umělec svou svobodu, hájí tím i svobodu umění:\nboj za svobodu však není ničím jiným, než bojem proti těm, kdož se domnívají, že mají\ncelou svobodu v pachtu jen\npro sebe. Svoboda však je\nvolný terrén vedle volného\nterrénu a mezi volnými lidmi\npřekročení cizího terrénu se\ntresce. Krátce: nová výtvar-\nnická generace vyrostla k to-\nmu stadiu, kdy pociťuje\ntouhu po neztenčené svobodě\numělecké práce a kdy se\nv ní probouzí k životu schop-\nnost kritiky. Tím okamžikem\nvšak má také na obé právo\na je docela potěšitelným zje-\nvem, že je odhodlána vý-\nboj ovati si toto své právo za\nkaždých okolností a proti ko-\nmukoli. Taková je, myslím,\ndnes nálada těch, kdož stojí\nza Volnými Směry. To je\nprvní krok k lepšímu. To je\npřesvědčení, že sice byla dána\ntěmi, kdož předcházeli, nutná\nbase k vážnému vývinu, že\nvšak nutno teprvé stavětí na\ndaném základu do výše. Pří-\nští výstava »Manesa« ukáže,\njak si jednotliví umělci před-\nstavují další cestu, a já\ntěším, že při té příležitosti vy-\nměníme si a vydefinujeme\nsvoje názory na pochod do\nslunnějších končin umění.\n10. XII. 99.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nTYP Z OKOLÍ\nČES. DUBU.\nAKVARELA. MAJ.\nKAREL P. KHEIL\nV PRAZE\n\nSTAN. K. NEUMANN.\n\nVÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚLECKÉ BESEDY.\n\nO výstavě samotné nelze\nskutečně vážně promluvit.\nJest to trh obeslaný téměř\nvýhradně věcmi vypočítaný-\nmi na t. zv. širší kruhy obe-\ncenstva a jeho koupěchtivost.\nPracím takovým říká se kič,\nkterý nemá s uměním nic\nspolečného, vzhledem k to-\nmuto pak jest činitelem, překážejícím vývoji jeho, an rád se za takové sám vydává, vážné\numění tím hmotně poškozuje a vkus obecenstva kazí. Povinností pak každého, s uměním\nupřímně smýšlejícího jest, pomáhat kicařství zakroutit krk. Dokonce pak se nemá povzbuzovat,\njak se to 11 nás až dosud kritikou beztrestně provozuje. Aby se nezdálo, že je to plané nařčení,\nuvedu příklady, které mohou býti i poučný i vzhledem k tomu, jaké požadavky se naší kri-"}, {"page_pdf": 64, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.64", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nKRYSAŘ.\nAKVARELA. MAJ.\nH. O. MIETHKE,\nVÍDEŇ."}, {"page_pdf": 65, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.65", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSV. HUBERT.\nAKVARELA. MAJ. V.\nRYT. LANNA.\n\nH. SCHWAIGER\nASTRONOMIE.\nAKVARELA Z GERLACHOVÝCH\nALEGORIÍ.\nVÍDEŇ."}, {"page_pdf": 66, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.66", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nPODOBIZNA\nSCHWAIGROVA\nZ R. 1899.\n\ntikou na umění kladou. Jsou to ukázky z našich největších\ndenních listů kritika pana J. Kouly z Národních Listů ze\ndne 10. prosince a pana dr. F. X. Harlasa z Politik ze dne\n12. prosince 1899. Z celkového dojmu posudku páně Kou-\nlova lze sice čtenáři uvyklému na způsob psaní našich\nkritiků, soudit na nízkou úroveň celé výstavy. Ale dotyčný\npán nemá tu kuráž, aby poctivě přiznal, že nepovažuje\ntuto výstavu za nic víc, než za vánoční výklad nějakého\npražského obchodu s obrazy; patrně mu to nedovolují za\njedno : jeho sociální poměry a osobní styky a za druhé jim\npřipouštěné výjimky co do kvality vystavených prací. To po-\nslednější by bylo spíše věcí jeho nazírání na umění. To\nprvní vŠak nesmí nám býti pouhým kratochvilným pohledem\nna tanečníka vejcového tance, nýbrž ukládá to takřka po-\nvinnost poukázat na slabocha, neschopného setřást se sebe\nvšeliké malichernosti, i flastrmanství velkého žurnálu a tím\nvěc samu značně poškozujícího. Jen na jednom místě se\nbezděčně a způsobem, pro vážnou kritiku nepostrádajícím\nkomiky, přiznává:\n»Obrazy O. Lebedy z francouzského pobřeží vyznačují se\nsice případnou náladou, ale jsou zejména pro vánoční trh\npříliš jednotvárný.« Přihlédneme-li blíže, není to tak žertovné, jak by se zdálo ; vždyť jest to\npřímo vyzývání ku kičařství vánočních trhů, jež i z následujícího patrno: »Oživená dětská\nhlavinka Mládí od J. Říhy hodí se dobře za vánoční dárek právě tak jako hlava Husity\nod Kvasničky a Mladý sekáč od Fr. Úprky i velmi sympatická Madonna od Folkmanna.«\nNeznalému poměrů pana kritika mohla by spíše napadnouti otázka o výši provise nežli mě-\nřítka kladeného na práce umělecké, nehledě k tomu, že »sympatická Madonna« jest zaku-\nkleným výrazem »vlažně udělané ženské poprsí s plenou na hlavě.« Myslím, že na pojem Madonny\nje třeba klást přísnější měřítko než pouhé sympatičnosti. Pozorujme pak tuto túru vejcového\ntance: »Zdá se, že rozvěšením 230 děl chtělo se tak dovoditi, že i nynější odbor má do-\nstatek přízně v kruzích umělců a že netřeba se mu báti ani tak velké dvorany, jako jest\npáně Novákova. Bylo přijato a vystaveno asi vše, co bylo zasláno, s omluvou, že je to\nvánoční výstava, ale výsledek učí, že mělo se jednati jinak. Neposloužilo se ani vystavujícím\numělcům ani vystaveným dobrým pracím.« Není z toho dokonce jasno, že nynější odbor má\nnaprostý nedostatek přízně v kruzích umělců ; a jak je to s těmi dobrými pracemi, hnedle\nuvidíme. Jako piěce de résistance uvádí Schnirchův pomník Julia Grégra : »Proveden z žuly a\nozdoben bronzovou skulpturou bude pomník dozajista jak svými rozměry, tak myšlenkou\ni provedením skvělým památníkem muže tak vynikajícího a nám drahého.« (Takový appel\nnemůže uškodit.) Dozajista to ale není nehledě k ostatnímu, barva každé žuly ku př.\nnemusí jít dobře dohromady s barvou každého bronzu. Alespoň dosud se u nás s barvou\nbionzu nikdo příliš nenamáhal. Ale dále:» Genius na 2*5 metru vysoký, usednuv na sarkofág\ns mečem v pravici, ochraňuje prapor se lvem. Jeho zrak nese se k výšinám volnosti, kdežto\nnoha jeho drti okovy poroby. Pružná postava jeho jest plna života a nadšení. Schnirch jedním\nslovem nalezl tu opět výmluvný krásný tvar pro výraz ideální myšlénky a práci i technicky vý-\nborně pro vedl.« JTak tomu říká p. Koula nalezení výmluvného krásného tvaru atd.; zatím\ntu schází jen ještě palma a lyra a byl by ten nejkonvencionelnější rekvisitář skorém úplně po-\nhromadě. Dále: » Také poprsí Grégrovo jest pěkně modelováno, když tváři i životní teplo\nschazi.« Vidíte, jak to »pěkné modelování« jest kritickou náplastí.\nOstatně p. kritik jest skromným. Neví-li někdo již docela nic, co by měl dělat, vymodeluje\navu Pepika s virzinkem nebo bez něho, a panu Koulovi je to vždy ještě »veselým ná-\npa em<<. »Na figurální obrazy je výstava velmi slabá, šíře zastupuje ji vlastně jen Jos. Ženíšek\nz je-LOZ maleb nejlepe se nam zamlouvá velká dámská podobizna v černém úboru«. Opět do-\nklad nezdravého opatrnictvi. Podívejte se jen na výraz - šíře zastoupena. - Jest třeba\nznat způsob psaní našich kritiku, aby si člověk vyčetl, jak by to mělo upřímně stáf« Část\nfigurální malby na výstave je hanebně slabá. Z ukrutných J. Ženíškových prací ještě nej-\nm „éslabou _„i Totéž „ op,koje několik™!: „Hotob Josef „em „a vés.avé\nvaste stastne zastoupen; jeste nejlepe vyjímá se atd., totéž platí o Fr. Kavanovi, z'jehož"}, {"page_pdf": 67, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.67", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nprací bychom si ještě nej-\nspíše vybrali atd.« Dalšími\ndoklady nemístné úzkostli-\nvosti před správným ozna-\nčením je toto: »Podo-\nbizna Jos. Bárty v akva-\nrelu provedená bude se ka-\nždému líbiti, ač vyka-\nzuje rozmanitou nejistotu,\nza to nelze nám c h v°á-\nliti obrázky Váchovy, kde\npočítáno při lesklém povrchu\nskutečně jen s vkusem šir-\nšího obecenstva.« Nebude\nse nikdo již po předcházejí-\ncím diviti, že před bratry\nLiebschery provádí p. Koula\nslušný menuet. Jen na uČer-\nněném moři : »se nám\nzdá grošování pře-\nhnáno,« ana návrhu pro\nnástěnnou malbu pro no-\nvou radnici v Kladně »méně se nám zamlouvá neorganicky ve středu obrazu umístěná\nalegorická postava města a dělník se jí kořící, kteréž obě perspektivně jsouce ve velikosti\npochybeny, illusi ruší.« Pan Koula tedy měl nějakou illusi.\n»L. Kuba zastoupen na výstavě pracemi nejrozmanitějšího směru, téměř všechny fáse\njeho vývoje lze tu sledovati a to ne právě v nejlepších ukázkách. Výjimku činí atd.«\nmá státi : »Skvělý proměnný illusionista a imitátor p. L. Kuba je demaskován svými\nstále šablonovitějšími výkony.« A tak by se dalo ještě mnoho míst uvésti, i není divu, že\nnezbylo pak p. Koulovi pro samé vytáčení místa, kde by mohl svolávat síru a oheň na\nhlavy výtvarného odboru Besedy pro vystavené omalované porculány a předměty uměl. prů-\nmyslu. Ale z celé té skrývačky páně Koulovy se předci dá soudit, že by snad dovedl napsat\nvěcnější kritiku, kdyby mu nebyly na závadu jíž vytknuté slabosti; za to se jeví v skrývačce\np. Harlasa pod celou spoustou kejklířského umění žurnalistického velmi chabé ponětí o umění\na jeho prostředcích. Nám se dnes jedná v první řadě o poukázání na vyhýbání se poctivému\npřiznání toho, o čem sám kritik ví, že by zasloužilo nemilosrdného odsouzení. Tak hned na\nmístě kde mluví o úpravě místnosti a vstupu: »Ovšem byla Umělecká Beseda nucena obrazy\nv několika řadách rozvěsit a jít do výšky, jelikož se sešlo k půltřetímu stu čísel a následkem\ntoho se musilo s místem šetřiti. Ale patrně zde byla snaha docíliti uměleckého uspořádání\ncelku, který se jeví příjemným, ausstellungsgemáss.«\nPanu Harlasovi je tedy namačkání věcí vedle sebe a nad sebe ještě vždy ausstellungsgemáss,\njakkoliv zrovna před tím mluví o moderních požadavcích v tom smyslu. Ale tím hůř, je-li\nto psáno proti vlastnímu přesvědčeni, vejcový tanec, což i z následujícího vysvítá: »Poly-\nchromovaná poprsí folkmannova, svižně pracovaná, jsou dekorativně působící práce, kterým\nonen poněkud tvrdý tón heliotropové draperie neposloužil právě příliš dobře. Tato světlá\nfialová jest nejnepříjemnější módní barvou, kterou znám, což ovšem může být subjek-\ntivním názorem, a dalo by se snad psychologicky vysvětlit. Tomu však\nse dá odpomoc i.« Za jedno: čemu se dá odpomoci? aza druhé: Proč to neřekne pan\nHa:las upřímně? chtěli tam mít také něco moderního, i řídili se heslem: »Schmúcke dein\nHeim« ; všechno pobronzovat a pověsit do toho nemožně fialovou látku; arrangement, jaký by\nsi již nedovolil ani leckterý aranžér výkladní skříně s hedbávím. Ale snad ještě horším než\ntato úlisnost p. H. jest to, jak jsem již podotkl, že dotyčný pán má zcela do opravdy\npodivné názory o umění a jeho prostředcích. Již to časté užívání slova »macha« dokazuje,\njak velkou váhu klade na jistou lakýrnickou zručnost, což zcela jasně vysvítá též z násle-\ndujícího: Zručné a (handfertig) olejomalby Josefa Ženíška, vždy dobře udělané a\nvětšinou ponřkud příliš zřetelně »na odbyt« malované, jsou u nás dobře známy. Ženíšek\nhrál dlouhou dobu roli eines Unvermeidlichen na všech zdejších výstavách, a mohu jen\n\nOBYDLÍ\nSCHWAIGROVO\nPOD HOSTÝNEM\nNA MORAVĚ."}, {"page_pdf": 68, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.68", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVÁNOCE.\nPARAVENT.\nMAJ. HRAB.\nSYLVA TAROUCCA.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSV. JIŘÍ.\nAKVAREL A.\nMAJ. H. O.\nMIETHKE\nVE VÍDNI."}, {"page_pdf": 69, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.69", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nopakovat co již bylo řečeno, že pozná se talent tohoto zajisté nikoli nenadaného umělce teprve\nu vážnýoh prací. Dámská podobizna jest řádná práce a jeví mnohem více taktu než by se\nmohlo od autora tolika kičů očekávati. Jos. Ženíšek jest dobrým portretistou, když chce.«\nTo je předci znamenité. I pro toho kdo by ty práce neznal, musilo by toto tvrzení pana\nH. zdáti se pochybným; natož když ty práce zná. Anebo jinde; »Pozorujeme specielně u ve-\ndení štětce pokroky, které sna-\nživý mladý umělec dělá. Klár\nzachovává si jistou šířku\nmachy, která chrání před plo-\ncho stí.« Ovšem že jest to\nprávě naopak: malíř se musí\npři tom spůsobu chránit plo-\nchosti a prázdnoty. Našli by-\nchom pak v této kritice ještě\ncelou řadu věcí, na které by\nbylo záslužno poukázat, ne-\nhodlám tím však čtenáře una-\nvovat, v domnění, že těch ně-\nrv ' V\nkolik ukázek štaci. Ze ku\nkonci ani p. Harlas neodolal\nzatanciti si, a to malé ale\npěkné solo přeci vystavujícími\ndámami budiž jen mimochodem\npoznamenáno.\nNevybral jsem snad zúmy-\nslně dvě slabší práce dvou\nkritiků, a mohu ujistit, že ne-\nnajde se z pravidla u nás\nnikdo, kdo by se lišil i co\ndo ohebnosti hadího muže\ni co do věcného úsudku od\ntěchto dvou vzorků.\n\nA. HOFBAUER.\n\nPÁTÁ VÝSTAVA VÍDEŇSKÉ\n„SECESSE\"\n\nje výstavou kreseb v širším\nslova smyslu, tedy uhlo- i\nperokreseb, akvarelů, guachů,\npastelů a originálních leptů\ni lithographií ukázky gra-\nfických umění reprodukujících\npráce cizí jsou vyloučeny.\nUcel je instruktivní, výstava\nmá seznámiti publikum s dneš-\nním stavem grafických umění,\npředvésti pokud možno všech-\nny vynikající representanty\nv charakteristických ukázkách.\nVe výborné předmluvě\nzaložené věcně na Klingrově\nspisu »Malerei und Zeichnung«\nklade pracovní výbor »Secesse« váhu na to, že vystavené práce nebyly snad jen nahodile\nv tom či onom materiálu provedeny, nýbrž nemohly ani v jiné technice vytvořeny býti, ježto\npouze ve zvolené lze zamýšleného výrazu ve vyčerpávající úplnosti docíliti.«\nPožadavek svrchovaně správný a důležitý. Neznám hned omylu, který by více svědčil\no nepochopení nebo neintelligenci autorově a byl pro věc samu osudnější následky, než ne-\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nTYP Z OKOLÍ\nDUBÉ.\nAKVARELA. MAJ.\nKAREL P. KHEIL\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 70, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.70", "texte": "HA UŠ\nSCHWAIGER\nVALAŠSKÝ\nMLÝN.\nOLEJOVÝ OBRAZ.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nZ VALAŠSKA.\nOLEJOVÝ OBRAZ."}, {"page_pdf": 71, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.71", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER. RYBÍ TRH\nV BRUGES.\nMAJ. J. KUBEŠ V DOL. ČETNĚ."}, {"page_pdf": 72, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.72", "texte": "VOLNÉ SiMĚRY.\n\nsprávná volba materiálu nebo pokusy, vynutiti z určitého materiálu effe ty uc uje o\npříčící -ku př. konkurovati v akvarelu s olejem a p. Zcela dusledne staví ae pre muv\npožadavek, že barevné tisky nemají nikdy míti charakter obrazu, nemají vzbuzovati 1 usi pro\nstoru řekl bych »nemají dělat díru do papíru*; nesmíme před nimi ani na okamžik zapome-\nnout;' že máme před sebou plochu, o jejíž dekorativní vyplnění ať jůz hnu nebo malebnými\nfleky se jedná. Ale i tam, kde dekorativní úmysl odpada, musí se jasné lisiti doména -i es y\na malby' Kresbě přikazuje tedy předmluva všechny náměty, kde je formální charakteristika\nobzvláště důležitá, idea věcí hlavní a kde by zároveň malířské prováděni v detailech spise\nvadilo ; tedy všechny komposice obsahu moralisujícího nebo fantastického.\nVýstava sama by měla patrně zásady předmluvy dokumentovat). Na otázku, jak se to\npovedlo, nebo šíře, jak se výstava vůbec vydařila, odpověděl bych za sebe, ze jen castecne.\nTotiž odpověď vyzněla by dvojí, dle stanoviska, na něž se postavím. Pro siroke publikum, jemuž\nie dnešní rozkvět grafických umění neznámou pevninou a jehož interes je nutno teprve pro-\nbouzeti, přináší výstava mnoho svrchovaně vzácného materiálu a vykoná hezký kus prače;\ns toho stanoviska bych přál Praze ho-\nnem honem také takovou. Ale ti, kdož\ntrochu sledovali v posledních letech\nrozkvet grafických umění za hrani-\ncemi,- budou hráti na této výstavě\nsmutnou roli opožděných Kolumbů\ndávno objevených Amerik. Polovinu\ntěch dobrých věcí pozdravíte jako\nstaré známé z různých výstav (i Ru-\ndolfínských), z ěasopisů (Pan, Studio,\nArt et Décoration etc.) a z uměleckých\nobchodů. Z největších mistrů, od nichž\nbyste i staré věci rádi viděli as no-\nvým požitkem, jedni scházejí (ku př.\nWhistler v lithogrnfii, Lepěre v dře-\nvorytu, v leptu Zorn a j.), druzí\njsou zastoupeni většinou odpadky\ntak jmenovitě Klinger, Khnopff,\nVa 11 oto n, Toulouse-Lautrec,\nnebo pracemi jich význam nijak ne-\nvycerpávajícími Menz e 1, Rop s,\nGandara, Besnard. Ani jedno\nvelké překvapení, ani jeden hluboký\ndojem ovšem vždy ještě řada věcí\nvelmi zajímavých v těch šesti stech\něíslech výstavy. (Abych nezapo-\nmněl, vnitřek budovy je zase jinak\na šikovně zařízen a většinou velmi\ndobře dekorován v tom již umějí\nve Vídni chodit jak náleží.) Jmenuji\ntedy zjevy jen nejnápadnější v po-\nřadí katalogu : Gras se t vystavuje\nněkolik barevných tisků, z nichž nej-\nméně známý »Morfinistka« (c.\n3.) je myslím nejznamenitější.\nBarevna lithographie jednoduchého ak-\nkordu technicky dokonalá, ve způsobu\npodání ku podivu málo Grassetovská,\nale ve výrazu silná jako Rops. Ví-\ndeňský Andri dělá furore s koloro-\nvanými kresbami, které jsou velmi\nšikovné, ale nic víc, Schwaiger\nse dvěma akvarely, známé z Gerla-\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 73, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.73", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nchových Alegorií, které současně v dnešním čísle přinášíme. Z Carriérových iv Praze\nznámých portrétních lithographií je »Verlaine« znamenitý kus. Samberger vystavuje\nuhlovou podobiznu Stucka; zmiňuju se o něm, protože mne dopálil svou echt německou pre-\ntentiosností a nadutým podpisem: »lile Fr. Štuek !« Pár kroků dále působí snad právě kon-\ntrastem velmi sympathicky Dagnan-Bouveret s kresbami spíš suchými a úzkostlivými, z nichž\nvšak jedna, »Matka s dítětem« (c. 80) je kabinetní kousek intimního procítění a neaffektované\nkresby. Za starým známým, protivným Sášou Schneidrem několik pastelových kreseb\nF. Brangwyna. Některé krajiny hodně manýrované, ale jedna skizza k dekorativnímu\npanneau (c. 119) v kresbě iv barvě velmi delikátní a jiná jednoduchá, tmavá kresba,\n»Stavba lodi« (č. 130), která dociluje nejprostšími prostředky dojem opravdu veliký. Chvá-\nlím si také jeho rámy, široké, velmi vkusné a velmi jednoduché. Henri Riviéře vysta-\nvuje některé ze svých známých barevných dřevorytů v pěkných exemplářích. Je tam\nzvláště ta skvostná večerní nálada, vesnice u moře s kouřem stoupajícím do tichého vzduchu,\nz »Aspects de la nature«, a listy silhuett z »La marche á 1 'etoile«.\nZe čtyř kartonů G er a 1 d a Mo ir y\njmenuju »Macbetha«. Vystavené a\nkolikrát již oceněné skulptury C.\nMe unie rovy nepřinášejí nic no-\nvého. W. Nicho 1 s o n vystavuje\ndřevory tiny rukou kolorované, vět-\nšinou ze »Studia« známé. Jsou to\nvěci kreslené svrchovaně charakteri-\nsticky v originelní jeho manýře, tak\ndobře vyplývající z dřevory tecké\ntechniky, která vám zrovna vnucuje\nvyšetření velké massy stínu ; a Ni-\ncholson dosahuje tak jednoduše velmi\ndekorativních účinků. —' Za to San d-\nreuter si zabíjí dobré akvarely\nnevkusně omalovanými rámy. Obcr-\nlánder je starý, neodolatelný mistr\ndobromyslného humoru. Vedle má\nRaffaělli velmi prostřední lepty\nsuchou jehlou a Léandre některé\nvýborné karikatury, hlavně portrétní\n(Rivieře a Maurice. Donnay, č. 215),\na velmi dobrého »Pověšeného Pierrota«\n(ě.213). Na jiných jeho kresbách\npříliš cítíte, že jsou to jen k sobě\nsestavené studie (Une fille dificille\ná placer), někdy vadí zbytečné kolo-\nrování. Ještě nestejnější, ale také roz-\ntomilejší v povedených číslech je W i 1-\nlette. V témže sále dělají sensaci\nW agnerovy plány moderního ko-\nstela; ale já bych se nerad pletl do\narchitektury. Thoma vystavuje H-\nthografie skreslené jako obyčejně.\nMenz cl deset malých skiz, z nichž\njedna, UMštovní vůz v průjezdu«,\nje kabinetní kousek barvitosti černou\ntužkou dosažené. Velmi dobré a\nzajímavé studie vystavuje Lud w i g\nvon Hofman n, studie rozhodně\nlepší než současně vystavené kompo-\nsiční skizzy. R. Mti 11 ero vy kreslené\nstudie zvířat jsou šikovně, až příliš,\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 74, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.74", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER\nSTUDIE KU\nAHASVERU.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJ. A. WIESNER\nV PRAZE.\n\nudělány; rytiny jsou za to hodně tvrdé. Rovněž technicky nevalné jsou lepty B es nardový;\ntím výše stojí vystavená jedna lithografie. Veliké pastelly vystavuje Roli; nemohl jsem se\npři nejlepší vůli pro ně rozehřát; zdál se mi chladný a prázdný.\nS velkou kollekcí a velmi nestejnou se dostavil Boutet de Monvel; naivní, pečlivě\nkreslené věci, někdy suché a úzkostlivé, jindy báječně jemně cítěné a raffinované; tak dvě\nakvarelované krajiny (cis. 405, 412) a hlavně »Sireny« (cis. 406), akvarel stkvostného, hlu-\nboce modrozeleného tonu, delikátní a originelní, pro mne ne,milejší číslo výstavy. Zbožňuju je,\nty tiše se vynořující ženy rybích pohybů s tiše ve stejných proudech splývajícími vlasy, dis-\nkrétní stvoření ne z tohoto světa, skutečné a živé jako tritoni Bocklinovi a snivé jako ženské\nhlavy Vinciho. Za ním několik slavných jmen, ale málo pozoruhodných věcí: Puvis de\nChavannes s velkou suchou lithografií »Mládí sv. Genovéfy«, Sattler, Diez, Aubrey\nBeardsley. Pak v malém sále míchaná společnost: Engelhart vykračující si a škodící\nsi dál ve svých vídeňských manýrách, Klimt také manýrovaný, ale přec snesitelnější,\nLiebermann dostihující v některých číslech dojmu velkého vzduchu a prostoru nejjedno-\nduššími prostředky, poctivý Jeanniot velmi četně zastoupený, Stein len slabý tentokrát,\na znamenitý Forain; jen dvě malé tušové skizzy, ale mistrovské kusy kreslířské stenografie\na psychologické analysy. Chtěl bych mnoho povídat o tom, jak on jedním tahem naznačí\nnebo spíš resumuje konstrukci čela nebo profil nakloněné tváře, jakým nepochopitelným způ-\nsobem vám suggeruje prostředí s celou jeho vůní, nebo ještě spíš zápachem! Vedle je Chéret\njen brillantní ohňostroj a Gandara jen zajímavý a to ještě hlavně překrásnými papíry, na\nkteré kreslí. Dobrý jetu Shannon, manýrovaný Pennel a Zúgel, jehož ovce dělají dojem\nkamení. Swan, ač tentokráte též jen odpadky zastoupený, ho svými lvy silně zastiňuje. Ještě\nBer ton tu má několik měkkých kreseb, a pak a pak už jen »Ver Sacrum-Zimmer« se\nsvou družinou dilletantň. Co tam vidíte, jsou zábavy duchaplných lidí po večeři, s opravdo-\nvým uměním to nemá co dělat. Opravdové umění ! Vzpomeňte si v té záplavě moderních\nleptaných rytin a lithographií ne ani na Goyu nebo Rembrandta, ale jen na dobrého\nKlingra některého nebo Ropse a rozdíl mezi\nopravdovým uměleckým dílem, nutným, které\nmusilo povstat a stálo svého původce trochu\nkrve a med těmito pracemi, vzniklými buďto\nen passant vedle vážnějšího zaměstnání, nebo\nco je hůře, z mody, kreslenými na měděnou\nplotnu nebo na kámen jen proto, že by si jich\nna papíře nikdo nepovším, ten rozdíl vy-\nsvitne okamžitě hrozným způsobem. A do té\nkategorie patří nejen valná většina této výstavy,\nsnad všichni ti, kteří mi zůstali v péře, ale\npřevážná většina těch, kteří se vůbec dnes\ngrafickými uměními zabývají. Je to přirozeno ;\nvelká většina využitkuje tak sympathií, se kte-\nrými se novému hnutí vychází vstříc, a tvoří\ntak hustý šik příživníků, padesát na jednoho,\nkterý se obrátil k nové technice z opravdo-\nvého vnitřního pudu. Je to přítěž, která pro\numění nic neznamená a nebude znamenati,\nkterá odpadne časem sama sebou. A snad z ní\nzůstane jeden skutečný prospěch, zvýší se\núroveň technická tak velkou konkurencí, a\nzvýší se úroveň požadavků. MILOŠ JIRÁNEK.\nNemohu odolati, abych v postscriptu ne-\nupozornil, že v Kůnstlerhause, uprostřed velmi\nslabé vánoční výstavy, září jeden chef d' oeuvre\nod Menz la, guache, maškarní ples, z roku\ntuším 18(34; kresba, ton, barevná harmonie,\nživot, všechno úžasně dokonalé na ploše ně-\nkolika čtverečných decimetrů. To je velký mistr\nkaždým coulem ; stojí za podívanou !\n\nM. J."}, {"page_pdf": 75, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.75", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nPODOBIZNA.\nAKVARELA. MAJ.\nPROF.T.G.M \\SSARYK\nV PRAZE.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY. SOUTĚŽ NA HUSŮV POMNÍK VYPSÁNA SPOLKEM\n\npro zbudovaní Husova pomníku v Praze denními listy dne 19. prosince 1899. Soutěže\nanonymní zucastniti se mohou jen čeští umělci. Celkový náklad stanoven na 150.000 zl.\nNávrhy odlité, v 1/g velikosti, dodány buďtež do 20. prosince 1900 do 6. hod. več., místo ku\ndodaní oznámeno bude později. V porotě zasedají: V. A. Beklemišev, sochař a profesor na\nakademii petrohradské, C. Godebski sochař v Paříži, Jos. Zítek architekt v Praze, Ant. Wiehl\narchitekt v Praze, Vojt. Hynais malíř v Praze, Dr. O. Hostinský esthetik v Praze, Jaromír Čela-\nkovský historik v Praze. Ceny stanoveny tři, a sice: prvá 2000 zl., druhá 1500 zl. a třetí\n1000 zl. Soutěžící návrhy budou 14 dnů veřejně vystaveny a poctěné stanou se majetkem\nPodrobné podmínky, jakož i přílohy: situační plán velkého náměstí a 3 fotografie\nnamesti, zasílá soutěžícím umělcům jednatel spolku pro zbudování pomníku Husova JUDr.\nJ. S. Novák v Praze c. 415.-I. — Při odstavci prvém, jež týká se anonymity konkursu stojí\npoznamka : »Aby anonymity co nejpřísněji šetřeno býti mohlo, není dovoleno, by autoři do-"}, {"page_pdf": 76, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.76", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nMASKA ČERTA\nA OZDOBNÁ\nLINKA.\nKOLOROVANÁPEROKRESBA.\n\ndávali své návrhy na m/sto\nk tomu určené sami.«\nTo však nepostačí, a proto\nupozorňujeme výbor spolku\nHusova pomníku, který bére\nv celé této akci na se zod-\npovědnost, by postaral se ve\ndnech, kdy zasílány budou\nnávrhy soutěžící, by neopa-\nkovaly se podobné episody,\njež se odehrály zvláště při\nposlední soutěži na pomník\nPalackého, kdy každému laiku\nza zpropitné přístupny byly\nnávrhy ještě před rozhodnutím\nporoty, a jiná různá fakta,\nkterá degradují takovou váž-\nnou soutěž na malicherné\nkaždého vážného umělce de-\nprimující episody. Pro umění\nděje se u nás čím dále tím\nméně, a není divu zaráží-li\ncizince, že se nikde neshle-\ndává šuměním dnešním a proto\njsou-li soutěže jedinou u nás příležitostí ku\nměření sil, pak musí být současně vzpruhou,\nkde každý s chutí a důvěrou se zúčastní práce.\nCítí-li umělec povinnost konkurovat, pak má\nprávo žádat, by onomu řáděni v předešlých\nsoutěžích učiněn byl konec, a k tomu musí\nvýbor Husova pomníku cítit svoji povinnost.\nPŘI SOUTĚŽI VYPSANÉ VE VÍDNÍ Z »HOF-\n* titeltaxenfond-u« o němž zmínili jsme\nse v minulém čísle v úloze úboru z plá-\ntěného damašku přiřknuta první cena, mezi\n39 zaslanými pracemi, v obnosu 400 korun\npráci české panu F. Benešovi, jehož práce\noboru textilního »V. Směry« již vícekráte uve-\nřejnily.\nVÝSLEDEK SOUTĚŽE UMĚLECKO-PRŮM.\n* musea. Porota prací pro květináč přisoudila\nI. cenu z 15 došlých návrhů heslu »Umělecký\nprůmysl« od pí. A. Boudové v Praze, 11. cenu\npráci s heslem »PJzeň« od Ant. Máry, sochaře\nna Král. Vinohradech, 111. cenu práci se značkou\n»hvězda« od pí. A. Boudové. Porota pro\nsádrový model konsoly přisoudila ze 6 došlých\nnávrhů I. cenu práci s heslem »Král. Vinohrady«\nod sochaře Ant. Máry, 11. cena\ns heslem »Ariens lux« od J.\nMaliny v Praze, 111. cenu s hes-\nlem »Just« od Václ. Antoše,\nabsolventa odborné školy v\nHořicích. Porota pro »Ex\nlibris«, jichž došlo celkem 10\nnávrhů, přisoudila I. cenu\nznačce kosočtverce od paní\nA. Boudové v Praze, 11. cenu\nznačce tři kroužky od\nJ. Beneše, asistenta na reálce\nKrál. Vinohradů a 111. cena\npřiřknuta heslu »Suum cuique«\nod H. Bottingra. Porota pro\nklepátko na vrata, jež došla\ncelkem 4, přiřkla I. cenu\nheslu »Le bigareaux« od Jos.\nHirsche, ciseléra v Praze, 11.\ncenu práci s heslem »Efeta«\nod Em. Fuchse v Žižkově, 111.\ncenu práci s heslem »J. M.«\nod Josefa Mlsa ve Vršovicích.\nPři této příležitosti, kdy\nsoutěž dopadla celkem slabě, žádáme správu\nmusea, která soutěže vypisuje, by vypustila\npodmínku, která brání umělcům, (již neabsol\nvovali um. prům. školu) soutěží těchto se\nzúčastnit. Dnes všude umělci věnují se různým\numělecko-průmyslovým pracím, a výsledek\ntoho je oživnutí a vzpružení produktu, a má-li\ntoto i u nás nastati je nutno, by soutěže ta-\nkové se neobmezovaly stavovskou pří-\nslušností, a byly co nejpřístupnější. Přimlou-\nváme se za to vřele.\nOprava. V prvém čísle na str. 21. u de-\nkorativní linky omylem udán autorem J. Beneš,\nOpravujeme, že autorem je Z. Antoš,\n\nBIBLIOGRAFIE.\n\nEM. ŠL. z LESE-\nHRADU: Lid a umění. Obzor liter, a uměl.\ncis. 12. I. roc. — JIŘÍ KARÁSEK: Sociali-\nsace umění. Rozhledy cis. 5. roc. 99. —\nF. AVENARIUS: Umění a všední život. Č.\nStráž c. 49. r. 99. — GAMMA: Čtyry illu-\nstrace Bílkovy, tamtéž v c. 50. — CIS-MOLL :\nJarmark Umělecké besedy, tamtéž v c. 51. a\n52. — M. J.: Ceskost našeho umění. Rad."}, {"page_pdf": 77, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.77", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nListy č. 4. 1900. K. B. MADL :\nO Prahu, tamtéž v č. 7. M. J. : Jo-\nsef a Quido Mánes. Tamtéž v č. 12.\nST K. NEUMANN: Pátá výstava vid.\n»Becesse«, Mod. Rev. c. 5. 1900.\nJediná pozoruhodná novinka posledního\nnašeho vánočního trhuje nové vydání Zeye-\nrova »Amise a Amila« se čtyřmi doprovod-\nními kresbami Fr. Bílka, vyjadřující po-\nměr umělce a jeho díla ku čtenáři.\nKresby vyšly z duše příbuzné, jdou\nv souzvuku a plnou přesvědčivostí došly\nvýrazu. Proto trapně působí v téže kni-\nze výrobky p. Háuslerovy, kterými na-\nkladatel knihu zhyzdil a nevalně dvěma\npředešlým spoluautorům nově vypravené\nknihy lichotí. Známé původní lito-\ngrafie Jos. Mánesa »Líbánky« a »Kde\ndomov můj«, jež byly v létech padesá-\ntých prémií tehdejší »Jednoty výtv.\numělců«, vydal ve světlotisku v téže\núpravě a velikosti prof. F. Studnička\nv Sarajevě. »KUNST U. KUNSTHAND-\nWERK« č. 11. r. 1899, přináší článek\nK. B. Mádla : Jul. Mařák u. L. Marold.\nDruhým ročníkem přestává definitivně\n»VER SACRUM« vycházet, pasiva tohoto\nlistu nepovzbudila ani nového nakladatele\nk dalšímu vydávání, sdružení rakouských\numělců ve Vídni oficielně to oznamuje\na sděluje vydávání čtrnáctidenních sešitů\n»Mittheilungen der Vereinigung bild.\nKúnstler Oest. Ver sacrum« v omeze-\nném počtu výtisků 300 ex. pro širší\nveřejnost, jen v subskripci za 25 zl.\nročně. Poslední sešit zaniklého měsíčníku\npřináší suplement malíře MAXE PIRNERA,\nprofesora pražské malířské akademie;\nbohatým počtem reprodukcí mají naše\nkruhy příležitost nahlédnout do tvorby\numělce u nás skorém neznámého.\nTéž aristokratický »PAN« po pětiletém\nvycházení byl ohrožen, společnost před-\nních umělců německých, která je nakla-\ndatelem nechtěla již dále nést břímě de-\nficitu. Nejmenovaný mecenáš uvázal se\nv další financování listu a týž nastupuje\nšestý roěník dále. Za stávající situace\nvznikl nový měsíčník umělecký »DIE\nINSEL«, v nákladné úpravě vydává jej\nčilý literát O. J. Bierbaum, současně se\nsamostatnou mapou původních leptaných\nrytin a různých jiných tisků, obé za 75 M.\nročně. Prvý sešit nepřekvapuje. List sou-\nčasně vydávat bude jiné samostatné pu-\nblikace svého směru. Velký ruch a\nobrat architektury, který současně ve\n\nHANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTARÁ BRÁNA\nV ANTVERPÁCH.\nTEMPERA. MAJIT.\nH. O. MIETHKE VE\nVÍDNI."}, {"page_pdf": 78, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-02.1.78", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nVĚŽ RADNICE\nV TRIDENTU.\nAKVARELA. MAJ.\n»ARTARIA & CO.«\nVE VÍDNI.\n\nvšech kulturních zemích sc objevil, přirozeně povahou svojí vnikl též do vnitřních prostor,\nchodeb, (dvoran-intcrieru). Zde architektura docela novou zaujala posici, drive úplně zaned-\nbávanou neb odbývanou. Celá snaha architektů nesla se kdys hlavně ku vnějšku a nejvýše\nku vnitřkům pompésních síní a schodišť. A dnes, kdy celé umění nese se v souzvuku ku vy-\nzdvižení a vykrystalisování středních stavů, tak i architektura chce těmto, jich denní styk\ns okolím zpříjemnit a sestoupí i k příbytkům malých lidí, jež upraví v jejich poměrech, avšak\ni zde, v prostotě, musí být umění sídlem. Vypsáním soutěže z »Hofftiteltaxenfondu«, na vnitřní\nzařízení bytu dělníkova, šel krásným příkladem napřed zasloužilý vídenský průkopník moderního\numěleckého průmyslu A. von Scalla. Podobným snahám rakouských resp. vídenských umělců,\nvěnován bude nový měsíčník »DAS INTERIEUR« vydávaný A. Schrollem ve Vídni. Prvý sešit\nje velmi slabý. Za to dobré ukázky přináší suplement HENRY VAN DE VELDE, dnes snad\nnejlepšího architekta interiéru v 1. cis. »Innen-Dekoration« s přesvědčujícím textem Dr. Max Osborna.\n\nPéči a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JOS. SCHUSSER. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie J. VILÍMA v Praze.\n*"}]}