{"numero_id": "bm-bmtnaan-1900-03", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_sha256": "400b8850e4bc1814665767296bc7754b7c9b331a2cd0e3bce8a3527e50f847b4", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1900_03/bmtnaan_1900_03.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1900_03/bmtnaan_1900_03.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c001", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[87]", "page_fin": "[87]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.1", "titre_corps": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU ZRÁDNÉMU PRSTENU. KRESBA TUŽKOU. MAJIT. PROF. T. G. MASARYK PRAHA.", "titre_sommaire": "HANUŠ SCHWAIGER. STUDIE KU ZRÁDNÉMU PRSTENU. KRESBA TUŽKOU. MAJIT. PROF. T. G. MASARYK PRAHA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[87]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 93, "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nZRÁDNÉMU\nPRSTENU.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJIT. PROF. T. G.\nMASARYK PRAHA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c002", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[88]", "page_fin": "[88]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.2", "titre_corps": "VEŘEJNOSTI PŘEDKLÁDÁME DNES SOUBORNÉ", "titre_sommaire": "VEŘEJNOSTI PŘEDKLÁDÁME DNES SOUBORNÉ", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[88]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.2", "debut_caractere": 74, "fin_caractere_exclue": 1105, "texte": "VEŘEJNOSTI PŘEDKLÁDÁME DNES SOUBORNÉ\nČÍSLO H. SCHWAIGRA. ŽEL\nTEPRVE DNES. DÁVNO JIŽ MELO BÝT\nNABRÁNO Z TOHOTO PRAMENE PLNÉHO\nA ČISTÉHO. LEČ NIKDY NENÍ ZMEŠKÁ-\nNO. OBZVLÁŠŤ NE DNES, KDY ČASTO\nTAK MÁLO ROZDÍLU MEZI UMĚNÍM A LŽI-\nUMĚNÍM SE DĚLÁ, A TO NAMNOZE\nPRÁVĚ OD TĚCH, KTEŘÍ PROSTŘEDNÍKY\nMEZI UMĚNÍM A ŠIRŠÍMI KRUHY BÝTI\nMAJÍ. MEZI PRACÍ, PŘI VNIKNUTÍ\nDO BOHATSTVÍ VESMĚS CENNÉHO MA-\nTERIÁLU, BYLI BYCHOM DLE SVÉHO\nCITU NEJRADĚJI VYDALI SAMOSTATNÉ\nDÍLO, AUTORA DŮSTOJNÉ, JEŽ BY SVÝM\nOBSAHEM ROVNOCENĚ SE BYLO DRU-\nŽILO K NEJVĚTŠÍM DÍLŮM DNEŠNÍHO\nUMĚNÍ VŮBEC, ŽEL BYLO VÍC LÁSKY\nNEŽ PROSTŘEDKŮ, A PROTO ZŮSTALO\nPŘI TÉTO FORMĚ. REPRODUKCE JSOU\nPŮVODNÍ A DLE ORIGINÁLŮ VESMĚS\nNOVĚ PRACOVÁNY. PŘI TÉTO PŘÍLEŽI-\nTOSTI ZVLÁŠTĚ OCHOTNÝM ZAPŮJČE-\nNÍM ORIGINÁLŮ BYLI NÁM NÁPOMOCNI:\nUMĚL. NAKLADATELSTVÍ H. O. MIETHKE.\n»ARTARIA & CO.« GERLACH A SCHENK\nVESMĚS VE VÍDNI. PANÍ A. WIESNEROVÁ\nA ALOIS WIESNER NAKLADATEL, VOJT\nRYT. LANNA, PROF. T. G. MASSARYK,\nPROF. F. STUPECKÝ A PROF. F. TÁBOR-\nSKÝ VESMĚS V PRAZE, VŠEM NÁŠ\nVŘELY DÍK. REDAKCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c003", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[88]", "page_fin": "[88]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.2.1", "titre_corps": "HANUŠ SGHWAIGER. HOLANDSKÉ ZÁTIŠÍ. AKVARELA. MAJ. V. RYT. LANNA V PRAZE.", "titre_sommaire": "HANUŠ SGHWAIGER. HOLANDSKÉ ZÁTIŠÍ. AKVARELA. MAJ. V. RYT. LANNA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[88]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 72, "texte": "HANUŠ\nSGHWAIGER.\nHOLANDSKÉ\nZÁTIŠÍ.\nAKVARELA. MAJ.\nV. RYT. LANNA V\nPRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c004", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "96", "image_debut": 3, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.3", "titre_corps": "JOHN RUSKIN.", "titre_sommaire": "JOHN RUSKIN.", "signature_source": "GAMMA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.3", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1548, "texte": "JOHN RUSKIN.\n\nPověstná čínská zeď literární, kterou naše milá česká vlasť bývala\n1 j\notočena, prý už byla zbořena — tvrdil nedávno kdosi. Dovolujeme si zdvořile o tom po-\nchybovat, nebo nejvýš připouštíme, že byla zbořena jen na hranicích k některým národům,\nk. p. francouzskému. Ze však v plné své slité a důkladně vyspárované solidnosti trvá dál,\ntřeba naproti kultuře anglické, toho ani nejohnivější sebechvála neodciní. Jaká to asi tlouštka\nzdi čínské mezi Anglií a Cechy, když první zprávy o muži takového významu, jako je John\nRuskin, nesměle začínají k nám doléhat v kusých stránkách po padesáti letech veliké, slavné\na hluboké jeho činnosti! A Ruskin není jediný, o cemž do včerejška ci dokonce do dneška dobří\nČecháčkové neměli ani tušení! Jaká řada velkých lidí je v Anglii posledních padesáti let\nbásníků, filosofů, malířů, sochařů, publicistů —, jejichž jména u nás vůbec ještě ani nenalézají\nozvuku v mysli čtenářově! Je přímo strašidelné, že »anglická knihovna« u nás zaěala ame-\nrickým literárním paňácou Markem Twainem čínská věž ještě trcí okolo Čech do kolika-\npatrové výše a mnoho dělníků pilných bude zapotřebí, mnoho motyka skřípajících koleěek,\nnež ji rozvezeme!\nSmrt člověka bývá silným impulsem, aby se známost o jeho práci životní rozšířila takřka\nv týdnu. Tak i smrt osmdesátiletého kmeta anglického roznese jméno jeho a jakous takous před-\nstavu o jeho úsilí půlvěkovém víc a šíř než půlvěku jeho života. Podivuhodný vliv smrti,\njež zahajuje v dějinách myšlenky a myslitelů zpravidla novou bohatší kapitolu!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.4", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4892, "texte": "U nás ovšem teprv začne se poznávat, kým\nbyl Ruskin a co znamená jeho práce. Co se\ndosud u nás tu a tam objevilo, (také Volné\nSměry v loni přinesly úryvky z jeho knih,\npokud měly vztah k umění) je pouhý první\nkrok. Na tom nebude lze přestat. Proto také\nčlánky vyvolané jeho smrtí, ani tento zběžný\nnáčrt náš, neznamenají, že by několika pří-\nležitostnými slovy byla kapitola »John Ruskin«\nv českém dění kulturním opět zakončena.\nOtec Ruskinův, poctivý starosvětský obchodník\nse španělským vínem, milovník básní a umění,\nzejmena velký obdivovatel Byrona, vštípil záhy\nsynu svému zálibu svou, chtěje ho mít druhým\nByronem. A naučil jej mluvit pravdu, věc tak\ndůležitou, že syn později uznal za potřebné,\nvytknout to se zvláštním důrazem na jeho\nkameně náhrobním. Matka, žena zvláštní schop-\nnosti vychovatelské, do jedenáctého roku vedla\nsama výlučně Johnovo vychování dojista\nv teplém zákoutí šťastného domova, bez nej-\nmenšího vanu krutého života zevnějšího, dán\nbyl do srdce jeho zárodek onoho exaltovaného,\nideálního, utopistického názoru životního, jenž\npo celý život nesmiřitelně, ohnivě zápolil\ns mrzkou skutečností, úcty hodný a hluboce\nušlechtilý názor moderního Don Quixota. S re-\nspektem pověděno, neboť Don Quixot je v jádře\nzjev veškeré vážnosti hodný skutečnost je\npouze špatná, která se krásným fantasiím tvrdě\nvysmívá.\nMatka šla s útlým synem i do Oxfordu na\nkollej a tam žil hoch v tuhé práci duchovní.\nZáhy úžasně se rozvíjel. V sedmém roce už\nzačal psát knihy, ovšem nikdy netištěné,\na uveřejňoval jako hoch patnáctiletý poznámky\nve vědecké revui . . až náhle zahrozily úbytě.\nTím skončily se na ráz naděje matčiny, jež\nsnila o skvělé jeho kariéře a John zůstal doma,\naby stal se pouze spisovatelem. Nejprve zastal\nse ohnivým spůsobem zneuznávaného tehdy\nkrajináře Turnéra, jako jinoch třímecítmaletý,\na z té obrany úspěšné až do sensace vyrostlo\npak velké, pětisvazkové dílo »Moderní malíři«\n(Modern painters). Co vyznačovalo knihu\no Turnérovi, bylo, že tu promluvila neohro-\nžená individualita, neodvislých názorů, maleb-\nného spůsobu řeči, plná nabádavých ideí; vý-\nznam vystoupení Ruskinova byl, že obhájil\nTurnérův vývoj pozdější doby, totiž snahu\nmalovat své impresse, nikoli komponovat obrazy\ndle schválených uměleckých pravidel. Druhý\nsvazek, vydaný r. 1846., zahrnoval originální,\nsilně nábožensky podmalovanou theorii krásy\na umění vůbec; další díla věnována novému\nanglickému hnutí, tzv. Praerafaelitům. O upev-\nv není a rozšíření tohoto směru, jenž zahájil\nv evropském umění kapitolu novoidealismu,\nmá Ruskin beze sporu nejhlavnější zásluhu.\nPak vedla jej cesta na pevninu evropskou\na do Itálie, kdež veliké umělecké zjevy minu-\nlosti s takovou silou dolehly na duši jeho,\nzanícenou pro krásu, že sám zřekl se dráhy vý-\ntvarného umělce a vzal na se podřízenější\núlohu apoštola krásy cizí. Podřízenější! to\nslovo žádá opravy, mluví-li se o muži, který\numění uměl tlumočit s tak plamenným nad-\nšením, s takovým vzletem vysokých hledisek,\ns takovou vroucností zrovna náboženského\nhorlivce, jako Ruskin.\nA po návratu zasvětil svůj život mnoho-\nstranné práci učitele umění. V řadě knih,\ntvořících zrovna knihovnu pro sebe, v nespo-\nčetných článcích novinových, na řečništi ina\nkatedře učitelské, před prostými dělníky angli-\nckými, studenty, žáky vojenské školy a před\nnejširším obecenstvem vystupoval horlivě pro\numění, strhuje stále větší a větší kruhy an-\nglické veřejnosti na svou stranu. Ale nepůsobil\njen slovem, jak tomu je v naší době chabé\nvůle, vyhýbající se skutkům, nýbrž skutky\na množstvím osobních obětí. Svatý oheň ne-\númorné energie planul v něm tak silně, že by\nbyl brzy spálil jeho bytost od jakživa útlou\na nevalně zdravou, ale ta vůle nadšeného\nproroka činila divy iv tom, že držela mdlé\ntělo po léta v neustálém vzrušení, v jakémsi\npermanentním zmocnění sil,, až byla všechna\nhlavní, veliká práce vykonána. Pak najednou\nskleslo tělo jeho, jakoby kouzla je byla na\nráz opustila od roku 1887. chřadl Ruskin\nstranou od veřejnosti, neúčastně se života, už\nponenáhlu übývaje duševně i tělesně plných\ntřináct let!\nAle apoštolováním pro velké umění, není\npráce jeho života vyčerpána. Turner, Vlaské\numění, Praerafaelité nejsou celou prací jeho.\nZdvihnout skleslý a zvrhlý vkus krajanů svých,\notevřít oci jejich, slepé pro krásu okolo nich\nv přebytku úžasném se rozkládající, naučit je\nchápat krásu tak říkaje všedního života, to\nbyla další úloha Ruskinova. S jakým žárem\na neuvěřitelnou výmluvností požehnaného poety\nučil je Ruskin dívat se na nádheru oblaků,\nbarvy kraje, na lesy a hory, řeky a luhy,\nkameny, ptačí křídla a byliny! Odhaliv jim\nspůsob svůj, jak dlužno dívat se na svět\nočima krásu chtějícíma Ruskin v pravdě\ndal jim nový svět. Každý čtenář spisů jeho,\nosvojiv si jeho uměleckou methodu nazírání,\nužasne sám nad sebou, v jakém bohatství jeho\nnávodem dovede pak postřehovat svět okolo\nsebe. A dál Ruskin neúnavně vykládal, na"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.6", "debut_caractere": 16, "fin_caractere_exclue": 784, "texte": "příkladech výmluvných a prostých ukazoval, v čem záleží pravé živé umění a co je\numěním smrti, úplně beznadějným, třeba se v životě roztahovalo, hýčkáno přízní lži-\npatronuv a lzimecenasův uměleckých. - A tím opět není uzavřena činnost znamenitého\nducha tohoto. Hledaje všude krásu očima nad míru citlivýma, přirozeně musel dožít se\ntezke bolesti nad tím, jak moderní průmysl znetvořil a zohavil krásné kraje země\nangic te. Obrovské komíny posévající půdu a mračny dýmu zastírající slunce bez ustání •\nspousty chemických kalu z továren, otravující krásné řeky a zanášející kvetoucí břehy\njejich; surový spekulantský materialism, jenž bez ohledu zkazil nejpůvabnější krajiny, aby\nJ hnal Sve boLlncl lokomotivy; roztahovačnost moderního kramářství, drze připevňující své"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.7", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 801, "texte": "dryácnické reklamy na majestátní skály, do poetických zákoutí, ba i na oblaky všechny\nty zjevy urážely hluboce cítící duši Ruskina poety. Neboť viděl, že zuřivá výdělkářská\nsnaha moderního průmyslu a obchodu má nevyhnutelně za následek: svět stane se pro\nlidi nevýslovně šeredným, nesnesitelným bydlištěm. Všechna krása přírody padne za\nobět žravosti spekulantské, hltavý kapitál ve své ničivé běsnosti spustoší okolo sebe kde\nco, jen když bude se moci uvelebit na hromadu peněz. A planoucí Ruskin zanevřel na\ntyto konce moderní kultury i na jejího strašného původce, moderní industrialism ; hněv jeho\nvybuchoval proti němu bez ustání ve žhoucích protestech, on bojoval proti parním strojům,\nproti železnicím, proti fabrikám, a doporučoval svým krajanům práci ruční, dopravu staro-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.8", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 5115, "texte": "světskou, výrobu pomocí síly vodní a vzdušné\nkrajané ovšem se vysmáli jeho utopickým nápa-\ndům a pokračovali, aby ze země své učinili jedinou\nspoustu továrních komínů, přeplnili vzduch svůj\nuhelným dýmem a nepřestávajícím třeskem strojů.\nA rozhlížeje se kolem, jaké spousty učinil\nnovodobý systém výrobní v kraji, přirozeně\nmusel Ruskin i spatřit, co učinil velebený indu-\nstrialism, pýcha národohospodářů . . z člověka.\nS duší trnoucí hrůzou viděl Ruskin bídu ang-\nlických dělníků, viděl, že kapitalism za vlas\nneváží si těl dělnických a dokonce už ne duší,\nprohlédl hluboce, kam zavlékla massy nešťast-\nných lidí velebená dělba práce, fabriční výroba,\ndobrodiní volné soutěže, nauka panující poli-\ntické ekonomie, opírající se jako o sloup\no sobectví, zle proslulý manchestrism.\nA Ruskin s týmž ohněm, jako kdysi na\nobranu Turnéra, vystoupil nyní jako originální\nmyslitel sociálně ekonomický na obranu člověka\nproti člověku. Spravedlnost toť nejhlubší\na zároveň nejvyšší tón jeho plamenných epi-\nštol, které vydávány v časopisech vzbudily\nv Anglii ohromnou bouři rozčilení ... a od té\ndoby podryly jeho slávu, slávu proroka krásy.\nArci! Začal hlásat věc na světě neobvyklou,\nspravedlnost, začal bohatým fabrikantům a bez-\nsvědomným podnikatelům křičet na plno do\nuší, že nemají pražádného práva na majetek\nchudých... od té doby bylo zle! Vychován\nbyv v duchu opravdu křesťanském, nebral na\nlehkou váhu první jeho příkaz o lásce k bliž-\nnímu a proto vzplanul neutišitelným ohněm,\nkdyž viděl, že v praxi to tzv. křesťanství je\nbídná lež a blasfemie nejukrutnějšího spůsobu.\nZ těch dvou prostých, ale velikých zdrojů:\nspravedlnosti a lásky ke kráse vyplynul jeho\noriginální názor o politické ekonomii, o děl-\nnické a zaměstnavatelské otázce, o kapitálu\na práci; své myšlenky o těch věcech uložil\nv knize »Tomuto poslednímu« (Unto this last)\n»Dary prachu« (Munera pulveris) a v listech\npsaných dělníkům s názvem »Fors clavigera«.\nAle nešlo mu zde jen o hmotné vyrovnání\nrozporu mezi prací a kapitálem. Naopak před-\nnější mu jeŠtě bylo, aby duše dělníků byly\nzbaveny otroctví, vyvedeny na vyšší obzory\nživotní, aby dělník stejně jako jeho šťastnější\nbližní, neodsouzený k těžké práci tělesné, byl\núčasten veškeré krásy rozprostřené v přírodě\na v nepřebraných pokladech umění. Vycho-\nvávat ty zástupy umazaných dělníkův, aby se\njim rozjasnilo poznání krásy, stalo se Ruski-\nnovi vážným úkolem; po kolik let vyučoval\ndělníky kresbě a shledal, že nalézá se v nich\npřes všechnu dřinu a utlačování mnoho nadání\nk lepším věcem, které by se mohlo plně rozvít,\nkdyby nebylo nynějšího, zavržení hodného\npořádku společenského, založeného na krutém\nsobectví a bezohledné konkurenci. Uznejte své\npovinnosti naproti práci a dělníku, dbejte\npřísně spravedlnosti, chovejte se k dělníku,\njako bvste se chovali k vlastnímu synu na\njeho místě, volal mocně Ruskin a rozkvašení\nnaproti smělému kazateli věcí jaksi samozřej-\nmých bylo tehdy tak silné, že vydavatelé\nčasopisů »Cornhill Mag.« a »Fraser's Mag.«\nmuseli zastavit tisk článků Ruskinových. Po\nvydání listů »Fors Clavigera« byl prohlášen\nza nepřítele společnosti, protože nešetřil ani\npřátel, vida na nich tytéž neřesti, jako na ne-\npřátelích, zejména že obrátil se proti lichvě a\nůrokům vůbec; soudobá kapitalistická a fabri-\nkantská vrstva anglická viděla v něm přímo\nrevolucionáře. A on v pravdě byl revolucioná-\nřem, neboť chtěl, aby společnost založena byla\nna spravedlnosti, základě to pro fabrikanty a\npodnikatele nepohodlném a podvratném.\nPřes všechen svůj ohnivý idealism don-\nquixotský a přes všechnu víru, že lze usku-\ntecniti tento utopický systém mezi lidmi, viděl\nRuskin, že příští krásnější skutečnosti není tak\nblízko. A proto po spůsobu jiných utopistů\npokusil se založiti malou obec, kde chtěl pro-\nvésti své zásady. Zakoupeno územícko a sdru-\nžen kruh přátel, jenž dal si jméno »Cech sva-\ntého Jiří« (Guild of St. George) ; v osadě do-\npouštěna byla pouze práce ruční, všechny ne-\nnáviděné stroje byly naprosto vyloučeny, jak\nbylo ovšem pochopitelno z odporu Ruskmova\nk »železným ďasům«, lomozu a kouři. V osadě\nzaložena též originální sbírka uměleckých a\nřemeslných výrobků, přírodnin atd. zcela od-\nchylně proti obvyklým spůsobům musejního\nuspořádání. Do sbírky této byl totiž pojat vždy\npouze jediný zástupce svého druhu, ale ze všech\nvždy nejdokonalejší, tak aby pozorovatel nebyl\nutlačován množstvím variantů méně zdařilých,\nnýbrž na jediné ukázce viděl nejkrásnější typ.\nSystem tento měl sloužiti k tomu, aby v di-\nváku se vypěstovával obdiv, kterýž pokládal\nRuskin za první podmínku lásky ke kráse a\npochopování umění. Tato sbírka byla vlastně\njediným cenným výsledkem kolonisacního po-\nkusu, neboť osada se záhy rozpadla pro nedo-\nstatek organisacní spůsobilosti; —dnes je sbírka\nbývalého »Cechu sv. Jiří« v museu Sheffieldském,\nuprostřed města nejvíc poníženého fabricní výro-\nbou, města, kde dělníci v bezdeché lopotě nej-\nvíc pozbývají své lidské důstojnosti, svobody,\nduši a smyslu pro krásu přírody i umění.\nSvým ideálům sloužil Ruskin s obdivu-\nhodnou silou přesvědčení, s obětmi zdraví,\npeněz a pohodlí. Veliké jmění své, zděděné po"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.10", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1442, "texte": "rodičích, obětoval nadšeně pro účely, sloužící\nveřejnému prospěchu a vždy byl ochoten, ještě\nvíce snížiti své osobní potřeby, když běželo\no provedení krásné myšlénky. Oxford, kde ně-\nkolik let přednášel o umění jako universitní\nprofesor (od roku 1869.), má mnoho památek\njeho obětavé práce. V Oxfordě také je uloženo\nmnožství jeho vlastních prací uměleckých (akva-\nrely, pérokresby a j.), vesměs studií přírody,\nkteréž nad něj nikdo nezbožňoval horoucněji\nas větším pochopováním. Ctěte jen některé\nvelkolepé, básnické pasáže z jeho »Moderních\nmalířův« a užasnete, jak viděl tento vzácný,\nkrásný duch do přírody a co viděl za ní!\nAle nejen v této pětisvazkové práci monumen-\ntální všude jinde bez oddechu pořád Ruskin\nučil své vrstevníky, aby drželi se přírody, po-\nchopovali ji a pochopovali Ducha, jenž jí bez\nustání vlaje jako Spravedlnost a Krása. Ty\nknihy jsou psány podivně, nemají vůbec vzoru\nv literatuře; bývají jako improvisovány v ohni,\ns větami přímo plápolajícími, extatickými a\nzase prostými, jak by je býval psal starý básník\nněkteré knihy Starého Zákona. Dikce biblická\nčasto tu zazní, ale to není úmyslná ozdoba\nnebo marota, nikoli: to plyne z hlubin Ruski-\nnova srdce a slévá se dokonale s tím, co plyne\nz jeho přesvědčení a prorockého horlení. Neboť\nvěru on byl prorokem, stejným jako řada těch\nstarých proroků z Písma i tvář jeho byla\nv pravdě prorocká. A proroctvím, věřím, jsou\ni jeho horoucí knihy.\n\nGAMMA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c005", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "89", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.3.1", "titre_corps": "J. PREISLER.", "titre_sommaire": "J. PREISLER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 12, "texte": "J. PREISLER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c006", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.3.2", "titre_corps": "KAREL ŠPILLAR.", "titre_sommaire": "KAREL ŠPILLAR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 14, "texte": "KAREL\nŠPILLAR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c007", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.3.3", "titre_corps": "DEKORATIVNÍ VÝPLŇ.", "titre_sommaire": "DEKORATIVNÍ VÝPLŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "DEKORATIVNÍ\nVÝPLŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c008", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91", "page_fin": "91", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.4", "titre_corps": "ANT. SLAVÍČEK. PŘI POTOKU.", "titre_sommaire": "ANT. SLAVÍČEK. PŘI POTOKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nPŘI POTOKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c009", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "95", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.5", "titre_corps": "LAD. ŠALOUN. VYPUZENCI. SKIZZA.", "titre_sommaire": "LAD. ŠALOUN. VYPUZENCI. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "LAD. ŠALOUN.\nVYPUZENCI.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c010", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.6", "titre_corps": "ANTE PORTÁM COELI.", "titre_sommaire": "ANTE PORTÁM COELI.", "signature_source": "J. OPOLSKÝ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.10", "debut_caractere": 1444, "fin_caractere_exclue": 4024, "texte": "ANTE PORTÁM COELI.\nJ. OPOLSKÝ.\nSKIZZA SATIRICKÁ.\nDen soudný přišel se vší konsekvencí,\ns efektem častých, sirných výbuchů,\njimž v zápětí vždy cherubíni tencí\nsvé methodické vzkřikli »ichuchu!«\nI drobily se Athény a Yorky,\njak na silnicích štěrku hromádky,\njsou zaplaveny selanky a dvorky,\nlid bodrý, hloupý až se všemi hovádky\nMor zdávil města, jejich skvělé snahy\na věčné války moudrých krinolin,\ni vyšetřeno jednosvorně záhy,\nže »toto všecko« činí Hospodin.\nNuž bohatci se se své záře shýbli\nv servilně nízké křivce pokorné\na mameluci užívali bibli\nna mediciny lžíce odporné.\nA panny v oběť odbarvily vlasy\na rety své . . . vše málo pomáhá!\nJuž zbylým davem nesmělé jdou hlasy,\nže Belzebub je čistší povaha.\nVšak konečně i zbytky zašly strachem . . .\nA jenom moře, plné ještě hněvu,\na jenom moře v stálém hluku plachém\nzdusilo všecko ve svém černém zpěvu . . .\nDen soudný byl pak se vší konsekvencí,\ns efektem častých, sirných výbuchů,\njimž v zápětí vždy cherubíni tencí\nsvé methodické vzkřikli »ichuchu!«\n. . . Typické nebe, známé od počátku,\nslohové, vkusné světel výzdobou,\nkde blaženci dlí v neutrálním chládku,\nnemocní téměř bílou ctností svou ;\nkde David-exkrál, rovněž všude známý,\na znovu krásná Maří z Magdaly\na nad vše Petrus, který cítí s námi,\nvšak proto si tok stáří nezkalí.\nPANU VIKTORU DYKOVI.\nPak myslím ty, již slouží ku okrase:\nto příslušníky ceremonních gard,\na dál a dál ... A vším tím vonět zdá se\nodrůdy dobré patchouli a nard . . .\nTo uvnitř bran . . . Však co že bylo zevně ?\nLid vzkříšený tu čekal ortel svůj,\nsvé srdce v rukou nesl každý zjevně\na zbabělejší pěli: »Ulituj!!«\nNadšenci shaslí, v ruce srdce vlažné,\nz nějž plamínek už zpívat umlká,\ni děti, strachem nemotorně vážné,\njak panenská je nesou jablka.\nA mnichů srdce dme se vodnatelně,\nsvé srdce krásk}r klůckem citů trou\na filantrop je vznáší divadelně\nv rostoucím šumu venku před branou.\nVzruch spňsoben, když básník vlek' se tudy\n(na zbytečná svá paskvil létadla),\nsvé srdce zvedal obligátně chudý,\njež bylo smutná trofej uvadlá,\nneb stružky krve hrkočkem z ní spěly\njak tmavorudá pásma bavln}?-\na kol ní nějak divně rozechvělý\nse šířil nimbus dosti chatrný.\nI ten zjev ale sevšedněl a zapaď\na vlastní práci počly obavy,\nmilenci naivní počínali plakat\npro malé hříchy svého pohlaví . . .\nGroteskní mušle zatroubily trará! . . .\n(zde čekal každý signál jiných plic!).\nJen utrpěla tradice tím stará\no soudné troubě . . . Jinak ovšem nic.\nVzdor pracné snaze bezpečnostní správy,\njen po partiích naplňovat síň.\npřec jedni druhým rozbíjeli hlavy . . .\nBůh usmíval se . . . Co měl činit míň?! . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c011", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.7", "titre_corps": "JOS. MÁNES. LITOGRAFIE.", "titre_sommaire": "JOS. MÁNES. LITOGRAFIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "JOS. MÁNES.\nLITOGRAFIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c012", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "101", "image_debut": 12, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.8", "titre_corps": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J. K. HUYSMANSE. II. DEGAS.", "titre_sommaire": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J. K. HUYSMANSE. II. DEGAS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.12", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4858, "texte": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J. K.\nHUYSMANSE. II. DEGAS.\n\nNepa-\nmatuji se že bych byl býval kdy tak pohnut\njako když jsem se v roce 1876 ocitnul před\ndíly Degasovými. Pro mne, jejž nikdy nepoutaly\nobrazy školy hollandské, které uspokojovaly\nmoji touhu po realitě a intimním životě, bylo\nto opravdovou radostí. V Gazette des Ama-\nteurs, listu to vydávaném p. BuchelinDefloreu-\nnem, kde jsem tenkráte debutoval, napsal jsem\ntyto řádky.\n»P. Degas vystavuje dvě plátna představující\ntanečnice opery; Tři ženy v sukních ze žlutého\ntýlu drží se v objetí; v pozadí podzdvihající se\nkulissou prokmitají růžová trika balletu; tyto\ntři ženy jsou postaveny se zázračnou pravdou.\n»To není žádná smetanová a umělá pleť,\nto jest skutečná pleť poněkud uvadlá účinkem\npasty a líčidla. To jest absolutní skutečnost\na jest to opravdu krásné. Odporučuji rovněž\nobsah, který visí nad tímto, torso ženy, která\nse naklání ku předu a dvě kresby na růžovém\npapíře, kde jedna ballerina ukazující záda\na druhá, jež si uvazuje střevíc, jsou podány\nse svěžestí a silou neobyčejnou«.\nTa radost, kterou jsem cítil jako hoch vzrů-\nstala od té doby při každé výstavě, kde byly\nobrazy Degasovy.\nNarodil se malíř moderního života a to\nmalíř, který nevycházel od nikoho, který se\nnepodobal nikomu, který přinášel do umění\nněco zcela nového, postup v práci zcela nový.\nŠvadleny ve svých dílnách, tanečnice při cvi-\nčení, zpěvačky v kavárnách, sály v divadlech,\ndostihy, portraity, američtí obchodníci s bavl-\nnou, ženy jak vycházejí z lázní, effekty z bou-\ndoirň a loží, tyto všecky tak různé sujety\nbyly malovány tímto umělcem, o němž se ale\nrozhlašuje, že nikdy nemaloval nic jiného než\ntanečnice.\nTohoto roku ballety mají ale přece převahu\na tento muž, který má temperament tak jemný,\nkterý je tak nervosní a jehož oko jest tak\nplné postav lidských, jež se pohybují v umě-\nlém světle plynu aneb v matném a smutném\nsvětle pokojů vedoucích do dvora sám sebe\npřekonal, je-li to ještě možno.\nPodívejte se na tuto zkoušku v tanci, jedna\ntanečnice schýlená, která si přivazuje tkanici\na druhá, jejíž hlava řízne žaludek a odkud ze\nzáplavy zrzavých vlasů vyčnívá zahnutý nos.\nU obou stojí kamarádka v městském šatě, typ\ndavu, s tvářemi plnými pih, s vlasy sčesa-\nnými pod kloboukem, který se ježí červenými\npéry a matka kterákoliv v čepici, s šálou\nkvětovanou, stará domovnice s výrazem osoby\noddané alkoholu, rozmlouvají spolu během\npaus. Jaká pravda! Jaký život! Jak všechny\ntyto figury mají vzduch, jak správně světlo\ndopadá na scénu, jak jest zachycen výraz\ntěchto tváří, nuda při obtížné práci mecha-\nnické, pátravý pohled matky, jejíž naděje roste\njak tělo její dcery se stává ohebným, lhostej-\nnost kamarádek k únavě, kterou už znají, jak\nto vše jest napsáno s prozíravostí analysty,\nkterý jest právě tak krutý jako subtilní.\nJiný z jeho obrazů jest pochmurný. V ob-\nrovském sále kde se cvičí leží žena majíc če-\nlisti v dlaních, socha to nudy a umdlení,\nzatím co jedna její kamarádka majíc sukně ze\nzadu navrhnuté nalenochu židle, kde sedí, dívá\nse rozmrzená na skupiny, které se točí za\nhry hubeného houslisty.\nVšak hle nyní zaujímají zase svá dřívější\npostavení jako clowni. Odpočinek jest u konce,\nhudba opět vrzá, tortura údů zapoěíná znova,\na v těchto obrazech, kde postavy jsou často\nříznuty rámem jako v jistých kresbách japon-\nských, cvičení jde stále rychleji a rychleji,\nnohy se zvedají v taktu, ruce se křečovitě\nzachytají tyčí, které se táhnou kolem sálu\nzatím co špička střevíce bije freneticky v pod-\nlahu a rty se automaticky usmívají. Illuse\nstává se tak úplnou, když upřeme oko na\ntyto tanečnice, že všecky obživují a zrychleně\noddychují, že slyšíme hlas velitelky, který\npřehlušuje ostrý skřípot houslí: »ku předu\nopatky, boky vtáhnout, opřete se o záloktí,\nnatáhněte se« tu na toto poslední kommando\nvelká evoluta se dělá, zdvižená noha táhnouc\ns sebou celou záplavu sukní opírá se křečo-\nvitě jsouc stáhnuta o nejvyšší tyč.\nPak metamorfosa jest hotová. Žirafy, které\nnedovedly se prohnout, slonice, jichž klouby\nodpíraly pohybu, staly se nyní úporným cvi-\nčením obratnými. Cas učení jest u konce\na vizte je teď, jak vystupují veřejně na scéně,\njak dělají pirouetty, jak poletují, jak jdou ku\npředu a do zadu po špičkách ve světle plynu,\nv paprscích elektrického světla a zde pan De-\ngas je zachycuje v plném životě před rampou,\nchytá je v letu, když skáčou aneb činí po-\nklony posýlajíce rukama obecenstvu polibky.\nPozorování jest tak přesné, že v těchto sé-\nriích dívek fysiologista by mohl dělatí zají-\nmavé studie o organismu jedné každé z nich.\nZde hřmotná amazonka, která se rozvíjí a stává\njemnou, ale jejíž barva vadne účinkem übohé\nstravy, tu ženy anaemické übohé to bledé by-\ntosti, které spí ve visacích lůžkách, udřené\npo cvičeních svého řemesla a předčasně vy-\nčerpané, tam zase dívky nervosní, suché, jichž\nsvaly vyskakují pod trikem, opravdoví to kam-"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.14", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 3379, "texte": "zíci konstruovaní výhradně pro skákání, opravdové tanečnice s ocelovými zpruhami a železnými\nklouby. A kolik jest jich okouzlujících mezi nimi, okouzlujících zvláštní krásou, již tvoří\npřirozený vděk s charakterem obyčejné holky. Kolik jest jich uchvacujících skoro božských\nmezi těmito holčičkami, které žehlí nebo nosí prádlo, mezi těmito zpěvaěkami, které otvírají\nústa a nosí černé rukavice a mezi těmi tanečnicemi po provaze, které lezou až ke stropu cirku.\nA pak jaké studium světelných effektů ! Upozorňuji v tomto ohledu na loži\nstelem, prázdnou loži sousedící se scénou s polozdviženou třešňově červenou plentou a ještě\ntmavším pozadím tapetovým. Nad tím na balkoně sklání se žena z profilu dívajíc se na herce,\nkteří řvou; ton lící rozehřátých teplem sálu, krev, která zbarvuje okolí lícních kosti, její\ninkarnát planoucí ještě v uších již na spáncích chabne, to vše jest ku podivu exaktně po-\ndáno v té vlně světla, která to obklopuje. Výstava p. Degase obsahuje tento rok asi tucet\nprací. Již jsem jich citoval několik, poukáži ještě na dvě výborné kresby, z nichž jedna,\nhlava ženy zasloužila by úplně viseti v Louvru u kreseb francouzské školy a nyní zastavím\nse na několik minut před portraitem želaného Duranty-ho. Rozumí se samo sebou, že p. Degas\nvystříhal se všelikých těch hrůzných pozadí, malířům tak drahých, záslon šarlatových, olivově\nzelených, mile modrých, neb skvrnitých jako vinné droždí, zelenavě hnědých a šedivých, což\njsou všecko rány pěstí ve tvář pravdě, neb konec konců osoba, jež se chce portraitovat,\nmůže se malovat doma, na ulici, v rámci skutečném, všude, vyjmouc ovšem uprostřed\nuhlazené pasty prázdných barev. P. Duranty jest tu uprostřed svých tisků a svých knih sedě\npřed svým stolkem a jeho tenké a nervosní prsty, jeho ostré a uštěpačné oko, jeho pátravý\na pronikavý vzhled, jeho suchý úsměv zjevují se mi znova při pohledu na toto plátno, kde\nkarakter toholo zvláštního analysty jest tak dobře podán.\nJest těžko péru podat třeba jen neurčitý pojem o malbě p. Degase; ona má svůj equi-\nvalent jen v literatuře a kdyby bylo možno porovnat tato dvě umění řekl bych, že technika\npana Degase mi připomíná v mnohém ohledu literární techniku Goncourtů. Jsou to jak oni\noni nejraffinovanější a nejvybranější umělci tohoto století. Právě tak aby učinili viditelným\na skoro živým zevnějšek lidské bestie v tom prostředí, ve kterém se hýbe, aby se ukázali me-\nchanismus jejích vášní, aby vysvětlili pochody a spojení jejích myšlének, přirozený rozvoj jejích\nneřestí, aby vyjádřili i ten nejprchavější z jejích dojmů musili si Jules a Edmond de Goncourt\nukovati řezavý a mocný nástroj, utvořiti novou palettu tonů, originelní slovník, nový jazyk;\nrovně tak aby vyjádřil zjev bytostí a věcí v atmosféře, kteráž jest jim vlastní, aby ukázal\npohyby, držení, gesta,\nhru fysiognomie, růz-\nné tvary šatů a toilett\nv rlabém neb exalto-\nvaném světle, aby vy-\njádřil effekty nepocho-\npené aneb prohlášené\nza nemožné k malo-\nvání až dosud, musil si\nutvořiti p. Degas ná-\nstroj právě tak jemný\na široký jako ohebný\na pevný. Také on mu-\nsil si vypůjcovati ve\nvšech slovnících ma-\nlířství, kombinovati es-\nsence a oleje, aqua-\nrelu a pastel, temperu\na gouache, utříti si\nnové barvy a zavrh-\nnout přijatý recept su-\njetů. Malba to odvážná\na zvláštní, která se\nodvažuje na nevaži-\ntelné, která zachycuje\nvzduch, jenž pozdvi-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.15", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2639, "texte": "huje gáz na triku, která dává cítit vítr vzbuzený skoky, jenž rozvírá na sebe složene Jýly\nsukní, malba učená, ale přece zase jednoduchá, která se chápe pós těch nejkomplikovanejsich\na nejodvážnějších, která podává práci a napjetí svalů, nejnepředvídanější zjevy v perspektivě,\nkterá se odráží, aby podala přesný dojem oka, které sleduje miss Lolu ana šplhá silou\nsvých zubů do největší výše sálu Fernando, nakloniti celý strop cirku. Pak jaké definitivní\nupuštění ode všech processů modelace a stínu ode všech těch starých, klamaných processů\ntonů hledaných na palettě, ode všech těch eskamotáží, jimž se učí už od století. Jaka to\nnová applikace optické směsi od časů Delacroix-e, to jest tonů nemíchaných na paletě, jež se\nobdrží přiblížením dvou jiných. Zde na portraitu Duranty-ho vizte ty plošky růžové skorém\nkřičící na čele, zelené ve vousu, modré na sametu kabátu; prsty jsou udělány žlutou ohrani-\nčenou fialovou čarou. Z blízka jsou to namlácené na sebe barevné čárky, které se tlukou,\nlámou a ani se nezdají patřiti k sobě: na několik kroků jest to harmonie, která podává precisní\ntón pleti, pleti, která se třese, která žije, jak nikdo nyní ve Francii ji nedovede podat. A právě\ntak jest s jeho tanečnicemi. Ta, o které jsem mluvil výše, ta zrzavá s orlím nosem, má stín\nna hrdle udělaný zelení, konturu lýtka ohraničenou fialovou čarou: z blízka triko jest udělána\nsilnou čarou až se partel rozstřílel ; zdálky jest to napnutá tkanina na noze, pod níž hrajou\nsvaly. Žádný malíř od Delacroixe počínaje, kterého on studoval dlouho a který jest jeho oprav-\ndovým mistrem nepochopil tak jako p. Degas manželství a cizoložství barev; nikdo nemá\nkresbu tak precisní a zase tak širokou, kolorit tak delikátní, nikdo nemá tu vybranost, kterou\nGoncourtové kladou do své prosy; nikdo nezachytil v tak osobitém stylu ty nejefemérnější\ndojmy a ty nejprchavější jemnosti a odstíny.\nJedna otázka naskytuje se nyní. Kdy pak uzná se ten vysoký význam, by tento\nmalíř v umění současném měl míti ? Kdypak se uzná že tento umělec jest ten největší, kterého\nnyní máme ve Francii? Nejsem prorokem, ale soudím-li z netečnosti tříd osvícených, které,\nkdyž se dlouho byly posmívaly Delacroixovi jsou ještě v pochybnostech, že Baudelaire jest\ngeniálním básníkem XIX. století, že převyšuje o sta stop všechny ostatní mezi kterými jest\ni Hugo a že arcidílem moderního románu jest Citová výchova (Education sentimentale) od Gu-\nstava Flauberta a přece literatura jest jak se samo sebou rozumí, umění pro massu to nej-\npřístupnější tu mohu očekávati, že tato pravda, již dnes samojediný píše o p. Degasovi,\nbude uznána až v nedohledné době."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c013", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "100", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.8.1", "titre_corps": "DEGAS ŽENA V LÁZNI.", "titre_sommaire": "DEGAS ŽENA V LÁZNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.14", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "DEGAS\nŽENA V LÁZNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c014", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "99", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.9", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. NA POLI.", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. NA POLI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nNA POLI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c015", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "105", "image_debut": 15, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.10", "titre_corps": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚL. PRUM. MUSEA V PRAZE.", "titre_sommaire": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA UMĚL. PRUM. MUSEA V PRAZE.", "signature_source": "A. HOFBAUER", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.15", "debut_caractere": 2641, "fin_caractere_exclue": 3154, "texte": "VÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚL. PRUM.\nMUSEA\nV PRAZE.\n\n.*) Sluší\nvděčně vzpomenout!\nneutuchající snahy u-\nměl.prům. musea o zve-\nlebení uměleckého prů-\nmyslu. u nás, kteréžto\nsnahy však, soudě dle\ntéto výstavy nebyly by\ndosud nijak koruno-\nvány žádoucím výsled-\nkem. I co do počtu\n\n*) Nedostatkem místa\nv posledním čísle při-\nchází tento referát pozdě,\nvzdor tomu pro své\ncelkově správné poža-\ndavky k uměl. průmyslu,\nkterý u nás v samých\nzačátcích, —přichází těch\nněkolik všeobecných bo-\ndů v tomto článku vždy\nještě v čas."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.16", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3726, "texte": "celkem slabá, vykazuje výstava jen některé oasy, otevírající jakousi perspektivu do budoucna.\nCo zejména po prohlédnutí výstavy je nápadno, jest naprostý nedostatek vlastní iniciativy,\nnecekající popudů z ciziny ; jest cítit jak stojíme stranou velkého světového ruchu, rvoucí se\na osvěžující konkurence ve směru kvalitativním: jest pozorovali lenost vůči námaze vlastního,\nsamostatného vynalézání. Připadá mi to jako kaluž stojaté vody, v níž jen občas zakrokotá\nnějaký žabák a zas dost. Jakým kontrastem jest takový čeřící se vodopád zdravé práce\nve Francii, Anglii neb Americe. Bude mi namítáno, že nelze nám ani z daleka pomýšleti\nna něco podobného u nás. Nepřipouštím zůplna tuto námitku, ani tu, že není u nás\ndosti hmotných prostředků, jakých vyžadují často nekonečné i nákladné pokusy; jsem pře-\nsvědčen, že ve zmíněných zemích nedá rovněž nikdo umělci prostředků, aby si mohl\nzkoušet svoje vynálezy. I tam jest ponejvíce odkázán na vlastní pomoc, a není to tam\ndojista snadnějším získati si těch prostředků. Jen nehledejme vady mimo sebe. Z vystave-\nných prací je zjevno, že skorém nikdy neklade náš pracovník měřítko přísné autokritiky na\nsebe, autokritiky nespokojující se tím, co na první ráz se buď povedlo neb nepovedlo. Nelze\nto ovšem jistě zůplna žádati tam, kde schází to nejhlavnější pro umělecký průmysl vy-\ntříbený vkus. Nepřehlížím nikterak, že jiní národové, ku př. : románské rapy, mají za sebou\nstaletou nepřetržitou civilisaci, která dnešním jich potomkům vešla ve formě jemného vkusu\ndo krve. Ale vkus jest věcí, která se dá pěstit, vychovávat. Ovšem to vyžaduje jistou námahu,\nale za tu věru stojí ten cíl. A námahy jest u nás tím více třeba, čím méně máme po ruce\npomůcek, čím pracněji musíme se udržovati au courant, abychom se nehmoždili s vynalézáním\nvěcí jinde dávno již známých. Připouštím, že v tom jsme v nevýhodě oproti zmíněným národům.\nA tu ti, jimž není poskytnuta možnost, sami si v cizině přisvojit všechny znalosti, jež vyžadují\ndoba a pokrok, musí alespoň pomocí odborných časopisů utvořiti si pojem o pokroku a poža-\ndavcích jinde kladených. V tom ohledu pak pro naše začátky knihovna umělecko-průmyslového\nmusea úplně stačí. Aby nebyl však náhled muj nesprávně vykládán, nemíním snad čekání\nna ony popudy z věnčí, z ciziny, nabádající jen ku bezmyšlenkovitému kopírování toho, co\njinde lépe se dělá, nýbrž myslím tu jen ono vzpružení vybízející ke konkurování, eventuelně\npřekonání vlastním lepším. Jsou příklady, kde sdružení neb rodiny, vzdáleny světového ruchu,\nutvořily si svoji specialitu v některém oboru uměleckého průmyslu a práce své pak s úspěchem\nrozesílají po celém světě. A má-li někdo\nopravdovou snahu a chuť k něčemu, ten\nsi již najde po případě závod, který s ocho-\ntou mu přijde vstříc, dávaje mu k disposici\nleckteré pomůcky, jak i z vlastní zkuše-\nnosti vím. Konečně nezapomínejme, že umě-\nlecký průmysl není řemeslem, sloužícím\nku pouhému výdělku. Tak jako výtvory\numění, zrovna tak jsou výtvory uměleckého\nprůmyslu projevem toho, co tvořící umělec\ncítil a měl potřebu vyjádřit. A výsledek\njest pak též rovnocenným ; alespoň myslím,\nžc nebudu sám, pak-li tvrdím, že mistrov-\nský kousek uměleckého průmyslu mne při-\nvede do podobného nadšení, jako nějaký\nkrásný obraz neb socha. Nesmí pak být\numělci rozhodujícím, bude-li za své namá-\nhání i jen částečně odměněn; vlastní od-\nměnou vždy musí mu být jeho radost\nz práce, při které pak i materiál, v kte-\nrém tvoří, se mu stává něčím preciósním,\nrozkošným.\nOstatně uvedu níže doklady, že tam,\nkde se jeví snaha iv počátcích, dokonce\njiž i naše obecenstvo, které se dosud mnoho\nnestaralo o práce toho druhu, počíná jevit\njakousi zálibu na nich. Ovšem, že nestal\njsem se následkem toho ještě optimistou"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.18", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3135, "texte": "v tom ohledu. Poměrně četně jsou\nna výstavě zastoupeny práce z ko-\nvu. Jako nej vážnějším pracovní-\nkem v oboru tom se tu jeví J.\nL. Němec. Pokud vím, zdržoval\nse delší dobu v Paříži, i myslím že\nprávě proto jest nutno klást na něho\npřísnější měřítko. Pokud se použití\nmateriálu týče, těším se, že nepře-\nstane na tom, co vystavenými pra-\ncemi naznačuje. Vzhledem formální\nkomposici, nevykazuje tato projev\nnějaké samostatnosti. Nemíním, že\nby práce Němcovy byly kopiemi\nprací některých mistrů, ale známe\nty motivy po případě v zdařilejším\nzpracování. Tak na př.: Hlavičky\nv kruhu, provedené v plochém re-\nliéfu, jsou dnes motivem již příliš\nběžným. Pakli se takový motiv\nznovu použije, má oprávněnost jen tehdy, je-li v pojmutí a provedení originelnejším a dokonalejším,\ncož zde neshledávám. Při jedné z nich pokládám za šťastné, použití perletě co pozadí. Jehlici,\nutvořené z javorového listu s dvěma plody javorovými na řetízcích, vytýkal bych nedostatečné\nvyužití toho motivu ; působí na mne chudě. Odvážným jest, dělat po Damptovi a Carabinovi\ntakové malé plastiky. Za zcela pochybené pokládám misku s emailem. Nehlede k nepnjemnemu\nsestavení barev, jest zde v materiálu docela cizím motiv národního vyšívání. Takové\nnemístné appelování na vlastenecký cit by měl pan Němec již přenechat povolaným činitelům.\nMezi ciseléry lze též vážně poěítati s Jos. Hirschem. Okazuje smysl pro barvu kovu\na patiny ; provedení prací jest bedlivé. Ale hlavní věc, komposice své tvoří z motivů jakéhosi\nkrouceného kapání, majícího pretensi na modernost, a které řemeslným způsobem stále opakuje.\nVzdor tomu však nechá tušit, že lze od něho požadovat váznou práci. Za to nad jeho ex-\nposicí visí práce Rich. Schorchta »Secesse« ve smyslu commis-voyageurském. Zajímavým jest\nkontrast prací Maudra vedle Grůnfelda. Kdežto poslednější vyniká svými pracemi co do be-\ndlivosti a zvláště vzorným montováním, jsou předměty Maudra, zejména monstrance a ciborium,\nkřivc, ba ani sletovány nejsou. Jinak mne véci obou\nzmíněných nedovedly upoutat. Již zdáli příjemně pů-\nsobí distinguovanými barvami výstava pí. A. Boudové.\nCelá řada zajímavých keramik je zde shromážděna,\nz nichž lze souditi, že nejsou to první pokusy a nezůsta-\nnou také posledními. Náběh jest šťastný ; při dnešní vy-\nspělosti právě tohoto oboru, kde, jak sami Francouzi\ntvrdí, z technické stránky skorém vše jest již vykonáno,\nnebude smět pí. Boudová zůstat státi. Ale iv ohledu\nformy a dekorace bude jí třeba strojit nová překvapení,\npakli hodlá s úspěchem závodit s nejlepšími pra-\ncemi, jež až dosud byly provedeny; a to chtít jest\nnyní, kdy osvědčila nadání v tomto oboru, její po-\nvinností. Že zájem obecenstva o to zde jest, svědci\nto, že téměř všechny práce pí. Boudové jsou pro-\ndány. Různá záhlaví, touže dámou vystavená jsou\npro dnešek již příliš obvyklá. Frís ve své klidné\ntlumené harmonii působí příjemně. Nedaleko vysta-\nvuje Beneš některé návrhy textilní. Podstatně no-\nvého neukazuje nám nic; a jeho frísy na látku pa-\ntronované jsou ukázkou způsobu obchodnického vy-\nkořisťování nového směru, zaběhnuvšího se do laci-\nného manýrismu. Tak i rámy a paravent H."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.19", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 2703, "texte": "Richtra, jehož vkus z pravidla bývá\nlepším, dokazují, že se má moderně\njinak rozumět. Vystavené interieury\nnevynikají nad prostřednost. Firma\nMeyer ve snaze, vyhnouti se křehkosti,\nv moderním nábytku tak ěasto se\nvyskytující, vystavuje nábytek řekl\nbych humpoláckého vzezření. Nej-\nslabší snad v tom interieuru je okno se\nsousedícími etažéry ; vypadá to jako\nnudlová polévka, v které plavou květy\nz polorozpuštěných bonbonů.\nU výšivek, kde jest opět mnoho\nnárodního vyšívání použito bez po-\nrozumění specielního půvabu origi-\nnálů, jak pokud se týc.i dekorativního\nvyplnění plochy a poměrů vyšívání ku\nprázdným plochám, tak i barvy, lze\njen podotknouti, že zejména ve volbě\nvyšitého vzoru nejeví se dosud vůbec\nnějaká samostatná invence. Mnohé\npráce pak i co do provedení dělají dojem začátečnický. Tak mnohé z prací pokraěovací\nprům. školy v Karlíne. Některé z applikací květů a rostlin mají vhodně zladěné barvy ale\nstylisace jest nedostatečná. Sklářství jest slabé. Vyjímaje vzhledné kopie starých vzorů, jež\npřinášejí sklárny hraběte Harracha a firma Meyrův synovec, jsou předměty, mající ukázat\nruch moderního sklářství, nad míru slabé. Tak prvnějšího závodu sklo vrstvené jest vzhledu\ntvrdého a barvy velice nepříjemné; leptání velmi neěisté a zacházení se zlatem nešikovné a\nnevkusné. Emailové malby firmy Meyrův synovec jsou co do komposice pode vší kritikou.\nSklo »Fenomén« firmy Jan Lotz vdova v Klášt. Mlýně zdá se způsobilým k docílení pěkných\nefektů; i mnohé formy se zamlouvají. Nepříjemně působí nahromadění takového množství\ntěchto předmětů vedle sebe.\nKnihařství a vazby kněh nepřivádějí rovněž nic nového ani významného. Bezvadná čistota\npráce nesmí se u knihaře pokládat za zvláštní zásluhu. U vazeb nakladatelských firem straší\nještě dosud pugetky fialek a frgismajnichtů; vhodně to pak doplňuje kytara, měsíček a sla-\nvíček v obvyklém uspořádání. Nelze pak s dostatečným důrazem poukázat na do nebe\nvolající soustavné kažení vkusu dětí různými výplody čilého nakladatelství J. R. Vilímka.\nNení to tak bez významu, jak snad někomu by se zdálo. Pracuje se tím přímo proti snahám\nrůzných korporací, jež hledí úroveň vkusu zvednout, když zmíněným podnikem se obzvláště\nv ohledu zjemnění smyslu pro barevnou harmonii přímo barbarsky postupuje. Jsou tam ku př. :\nhry barev, určené pro nejůtlejší mládež, mající za účel, aby se děti záhy naučily rozeznávat\nbarvy červenou, zelenou, modrou atd. Bylo by to v pořádku, kdyby ty barvy nebyly re-\npresentovány surovým materiálem anilinovým. A výtka ta platí v první řadě umělecko-\nprůmyslovému museu, které připuštěním podobných výrobků ještě podporuje to, čemu by\nmělo vypovědět válku na nůž.\n\nA. HOFBAUER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c016", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "101", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.10.1", "titre_corps": "DEGAS. KAVÁRNA NA BOULEVARDU MONTMARTRE.", "titre_sommaire": "DEGAS. KAVÁRNA NA BOULEVARDU MONTMARTRE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.15", "debut_caractere": 3156, "fin_caractere_exclue": 3196, "texte": "DEGAS.\nKAVÁRNA NA BOULEVARDU\nMONTMARTRE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c017", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.10.2", "titre_corps": "DEGAS. TANEČNICE.", "titre_sommaire": "DEGAS. TANEČNICE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.16", "debut_caractere": 3728, "fin_caractere_exclue": 3745, "texte": "DEGAS.\nTANEČNICE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c018", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.10.3", "titre_corps": "MANET. V ČLUNU.", "titre_sommaire": "MANET. V ČLUNU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.18", "debut_caractere": 3137, "fin_caractere_exclue": 3152, "texte": "MANET.\nV ČLUNU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c019", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.10.4", "titre_corps": "MANET. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "MANET. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.18", "debut_caractere": 3154, "fin_caractere_exclue": 3171, "texte": "MANET.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c020", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "105", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.10.5", "titre_corps": "MANET. V RESTAURANTU.", "titre_sommaire": "MANET. V RESTAURANTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.19", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "MANET.\nV RESTAURANTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c021", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "103", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.11", "titre_corps": "DEGAS. TANEČNICE NA SCÉNĚ.", "titre_sommaire": "DEGAS. TANEČNICE NA SCÉNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "DEGAS.\nTANEČNICE NA SCÉNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c022", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "111", "image_debut": 19, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12", "titre_corps": "'TPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "'TPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "REDAKCE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.19", "debut_caractere": 2705, "fin_caractere_exclue": 3719, "texte": "'TPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nSMUTNÉ KAPITOLY. TĚŽKO U NÁS DOMOCI SE PO-\nkroku. Není chvíle, kdy nebylo by třeba stýskati si na ubohost našich poměrů. To, co drtí\nsnažení národní vůbec, opakuje se v poměrech našich specielních zvláště. Je to snad již ne-\nzbytnou součástí české povahy, že tak často nebývá dbáno zájmu celku, jak by si toho bylo\npřáti, že tak často pro osobu a její potřeby zapomíná se povinností k celku, který živiti je\nu nás tím větší potřebou, cím méně nás, potřebou nutnou, které dbáti tím více přísluší těm,\nkdo více mohou, ale i stejně těm, kdo s menší hřivnou přicházejí. V těchto posledních bývá\nobyčejně discipliny dost, ukázalo se to skoro při všech příležitostech. Že však se tak nestává\nu vůdcích našich lidí v národě, u prvních politiků, úředníků a ucenců, je dostatečně známo, je známa\ncelá ta řada vládnějších než vláda sama, policejnějších než policie sama, ty všechny úkazy,\nna něž v tisku tak zhusta bývá poukazováno. Máme tu smutnou povinnost poukázati k po-\ndobnému zjevu v oboru umění."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.20", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 3808, "texte": "Národní Listy ze dne 26. února přinesly zprávu: »Professorský sbor akademie výtvar-\nných umění navrhl ministeriu, aby místo uprázdněné po krajináři Mařákovi zadáno bylo\nR. z Ottenfeldů.« Zpráva nebyla dementována, dlužno ji proto bráti za správnou. Bylo v\nních listech proti Ottenfeldovi psáno se stanoviska národního. Nesnášíme se s tím, poněvadž\nje známo, že Ottenfeld svůj český původ nezapírá, neschvalujeme toho, třeba bychom , byli\npřesvědčeni, že Ottenfeld dodnes neovládá tolik češtiny, mnoho-li k učitelskému působení svému\nmá zapotřebí. I to při pevné vůli dá se dohoniti. Nám nejedná se v takovýchto důležitých\nvěcech o stanovisko národnostní, ale hlavně a především o umělecké. A jsme si jisti, že\nvšichni ti, kteří s uměním českým upřímně cítí, neozvali by se, kdyby této umělecké stránky bylo\npředevším dbáno, a kdyby jí k vůli povolána síla i z ciziny, z té ciziny, kde umění dneska\nstojí vysoko nad naším, z ciziny, za níž tak silně pokulháváme. Bylo by naším přáním,\ntřeba to tak mnohým nebylo vhod, kdyby povolána byla síla plného světla, kterého u nás\ntak je potřebí, umělec, který by v plném tvoření dovedl zkypřiti kus té půdy, jíž u nás\nnení nedostatek. To ovšem u nás se nestalo. Tou zásadou řídili se u nás před 50 lety, ovšem\nže s neporozuměním, které omluviti bylo nutno, poněvadž výběr sil připadal lidem o umění\nsice se zajímajícím, jemu však nerozumícím tak, aby s prospěchem voliti mohli ruce povolané.\nDnes tato výtka, tato okolnost odpadá. Dnes je v rukou našeho výkvětu výtvarnictva, pro-\nfessorského sboru malířské akademie, navrhovati nástupce Mařákova. A tak byste očekávali, že\nvýběr bude takový, že uspokojí aspoň všechny ty, kteří nemají ve věci žádný osobní interes,\nkterým je svatou věc a ne osoba. Kdyby to bylo všude jinde, bylo by to možno, jen u nás ne,\nkde rozhodují vždy jiné věci než zájem o věc. Nebylo dost na tom, když před dvěma lety\ntímže prof. sborem pro všeobecnou školu akademie, kde právě nejopatrnější ruky třeba, navr-\nžena byla umělecká mrtvola G. Roubalíka. Mlčeli jsme tehdy, dnes toho ovšem litujeme,\nz důvodu, že by se zdálo, že mluvíme pro někoho z mladších. A dnes zasažena má býti\nškola krajinářská tím, že navržena síla, jejíž umělecký ráz uznáváme, ale přece jen síla pro tento\nobor nezpůsobilá. Jedná-li se někomu o to, aby Ottenfeldovi zaopatřeno bylo místo, budiž,\nje to jeho věcí, má-li se tak státi však na útraty krajinářské české školy, k tomu mlceti\nnemožno. A tak člověk věru nechápe, jak to možno, že zrovna Ti všichni, kteří\nve svém mládí a své plné síle umělecké tolik prokazovali energie v boji\no úspěch českého umění, že Brožík, Hynais, Myslbek, Pirner i Ženíšek mohli dnes zapo-\nmenouti na školu krajinářskou, přiciňujíce\nse tímto krokem o nepřímé její zrušení. Je\nv tom zdánlivě trochu umělečtějšího názoru,\nže separování krajiny je zastaralé, a víme\nto všichni, jak krajina dnes všude jinde,\ni doma, pěstována i figuralisty as úspě-\nchem, a bylo by si jen přáti, aby ono se-\nparování dále se neprovádělo. Že tomu\nvšak povoláním Ottenfelda se nepomůže,\ntolik rozuměti doufáme i my, poněvadž\njeho umělecký obor je příliš znám a ohra-\nničen. Bylo by v tom aspoň trochu omluvy,\nkdyby ti, kteří o zrušení krajinářské Školy\nať přímo, ať nepřímo usilují, působením\nsvým ať jako umělci, ať jako učitelé pro-\nkázali, že rozumné reparirování u nás je\nzbytecno, to se ale nestalo a těch několik\nojedinělých významných pokusů jich žáků\ndosud nevyváží úspěchy absolventů kraji-\nnářské školy, které dosti často jsou doku-\nmentovány. A dokavad není zde záruky, že\nkrajinářské škole nebude üblíženo, a té zde\nv osobě navrhované naprosto nestává, nutno\nkrok professorského sboru považovati za\nnešťastný. Krok sboru prof. zarazil, a sice tak,\nže uznána toho potřeba odlišné stanovisko\nveškerého téměř ostatního umělectva přeci-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.21", "debut_caractere": 73, "fin_caractere_exclue": 3543, "texte": "sovati. Stalo se tak žádostí, jejíž text podáváme: C. k.\nvysoké ministerstvo kultu a vyučování! Dle\nzpráv, které se tyto dny na veřejnosti objevily, učinil pro-\nfessorský sbor c. k. Akademie výtvarných umění v Praze\nc. k. ministerstvu kultu a vyučování návrh, aby místo\númrtím professora Julia Mařáka uprázdněné, bylo uděleno\np. Rudolfu z Ottenfeldu, malíři ve Vídni. Na Akademii\nvyučují dnes čtyři malíři-figuralisté: V. šl. Brožík, V.\nHynais, M. Pirner a F. Ženíšek a podle zmíněného ná-\nvrhu má býti ústav rozšířen o stejné místo páté. Místo\nprofessora krajinářství má zaujmouti malíř-figuralista a škola\nkrajinářská tímto skutkem má býti z Akademie naší vy-\nloučena. Tyto zprávy a okolnosti dotkly se velmi citelně\na nemile veškeré obce umělecké, která považuje za svatou\nsvoji povinnost rozhodně se proti zamyšlenému kroku\nohraditi. Nejedná se jí při tom nikterak o osoby a jich\nzájmy, pohlíží na vše se stanoviska čistě uměleckého a\njejí kroky vede pouze zájem a starost o prospěch českého\numění. Jako všude jinde, nabývá i u nás v umění kraji-\nnářství vždy větší půdy a při tom takové jakosti a tako-\nvého významu, že po našem zdání připadá příslušným\nčinitelům věnovati krajinářství veškerou pozornost, péči\na všemožnou podporu. A nyní má býti zrušena jediná\nstolice pro krajinomalbu na pražské Akademii, právě místo\nodkud nový, utěšený a všeobecně znaleckými hlasy uznávaný rozvoj českého krajinářství vzešel.\nTím by mu byla zasazena rána přímo smrtelná. Nepřepínáme nikterak, neboť můžeme po-\nukázali na doby, kdy před Juliem Mařákem se na pražské Akademii krajinářství nevyučo-\nvalo a kdy jenom těch několik málo šťastných, kteří se mohli do ciziny na učení obrátit,\nudržovali krajinářství naše na živu. Mají se ty časy zase vrátit, mají naši aspiranti v umění\nkrajinářském znova býti odkazováni na školy v cizině, kdy přece nejvyšší rozhodnutí Jeho\nVeličenstva císaře Františka Josefa I. při založení c. k. Akademie' výtvarných umění v Praze\nčelilo k tomu, aby se domácím talentům poskytla doma příležitost plně se umělecky vzdě-\nlati? Za nedlouhou řadu let přineslo ono nejvyšší rozhodnutí takové ovoce v dospívajících\ngeneracích, že jich spojení s předchozími a staršími dosáhlo\nčeské umění takového stupně rozvcje, že se všude bez ostychu\nmůže stavětí po bok umění druhých uměleckých středisk\nnaší říše as nimi čestně závoditi. Z příčin, které jsme zde\nstručně právě vyložily, obracíme se tímto svým podáním\nk c. k. ministeriu kultu a vyučování jako činiteli rozhodujícímu\nse snažnou žádostí, aby ráčilo laskavě uprázdněnou professuru\nkrajinářství při c. k. Akademii umění výtvarných v Praze na\ndále zachovati a působiti k tomu, by v době nejkratší ob-\nsazena byla umělcem českým, který jediný může přinésti\nsebou náležité pochopení pro individuálnost naší krajiny a\nžáky své k uměleckému poznávání a líčení jejímu vésti.\nV Praze, dne 24. února 1900. Žádost tato podepsána\nbyla umělci bez ohledu na stáří neb příslušnost k tomu neb\nonomu sdružení uměleckému. Není to maličkost, že podání a\nnávrh professorského sboru akademie lišil se od soudu veške-\nrého umelectva ceskeho, a není to poprvé, co v této věci ne-\ndosaženo shody. Stanovisko professorů bylo tak mnohdy\nodlišné, nikdy však nejevil se odpor vůči němu tak jedno-\nmyslný jako dnes. A tato jednomyslnost ostatního umělectva\na smělost míti vůbec také nějaké mínění a mínění odlišné,\na toto mínění které, jak z výše uvedeného znění žádosti\nvidno, se nevázalo na žádnou osobu tomu neb onomu blízkou,"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.22", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 3407, "texte": "nýbrž ku věci, sděliti ministerstvu nezůstalo ovšem\nbez následků. Vyšetřování v rektorátu akademie, do-\nčasné relegování těch žáků krajinářů, kteří ochotně\nsbírali podpisy žádosti, a vystoupení některých pro-\nfessorů z Jednoty výtvarných umělců proto, že členové\nžádost odvážili sepodepsati. Mladá generace v »Mánesu*\ncítila nemožnost společného působení s professory aka-\ndemie již před několika léty (třebas i umělecký význam\njich ve vývinu našeho umění uznávala), to bylo také\njednou z hlavních příčin, proč ruce v »Mánesu« se\nspojily ku práci, jejíž výsledek je znám. Stejně ne-\npříjemnou je i záležitost nemenšího významu. Není\nto tak malicherné, abychom tomu nevěnovali několik\ntěch řádků. Jako v »Mánesu« přede dvěma lety\n(viz Volné Směry 11. ročník), iv Jednotě výtvar-\nných umělců cítěna potřeba ohraditi se již jednou\nproti Rudolfinu. Se stanoviska uměleckého především,\nz národnostního pokud se administrativy týče, v druhé\nřadě však také. Jednota učinila tak brožurou Jedna-\ntelskou zprávou, která zavdala příležitost lživé žurna-\nlistice redakce Prager Tagblattu ku článku »Válečný\npovyk proti německému umění«. Působení těchto listů\nje v české straně všeobecně známo a nepřekvapí proto\nnikoho z nás překrucování fakt, přímé, drzé lhaní, které\nv listech těch je na denním pořádku. Se stejnou chutí\nvrhly se noviny i tohoto bodu programu všeho umě-\nlectva českého, poněvadž v tom jsou všichni za jedno, aby míříce do ciziny a mluvíce o snaze\n»vyloučiti uměni německé z Rudolfina«, přiměly umělecké kruhy ciziny stejným opláceti\nčeským umělcum. Slova tato, o jichž naprosté lživosti každý byl přesvědčen, vyrušila však\nproí. V. šl. Brožíka z klidu. On, úplně informován, nedovedl odpověděti jinak, než následujícím\npnpisem, uveřejněným v Pr. Tagblattu ze dne 2. března 1900, který otiskujeme v plném znění:\n»Geehrter H. Rjdakteur! Soeben werde ich auf einen Artikel aufmerksam gemacht, der schon\nvor mehreren lagen unter dem Ti tel »Ein Kriegsruf gegen die deutsche Kunst« in Ihrem sehr\ngeschátzten Blatte erschienen ist. Wollen Sie die Liebenswůrdigkeit haben, in geeigneter Weise\nzu veroffentlichen, dass ich dem Ausschusse des »J. V. U.« die unter dem Titel »Der cze-\nchische Verein biLcnder Kůnstler« gemeint ist, nicht angehore. Was meine nationale Aufgabe\nbetrifft, so finde ich dieselbe einzig und allein darm, durch meine Leistungen -- so weit ich\nhiezu iiberhaupt in der Lage bin meinem Volke zu dienen, ohne mich dabei gegen Ange-\nhórige einer anderen Nationalitát zu wenden. Wenn ich daher dem Ausschusse des genanntes\nVereines angehoren wiirde, so miisste ich es\nals meine Pflicht erachtet haben, die Fassung\neines Beschlusses nicht zuzulassen, der\nseine Spitze gegen das Rudolfinum kehrt.\nBei den heutigen, schon unertráglichen Ver-\nháltnissen, bei denen dem Kiinstler die Existenz\nohnehin fast unmoglich gemacht wird, ist das\nRudolfinum der einzige Ort, wo ein Wettstreit\nauf dem Gebiete der Kunst iiberhaupt noch\nmoglich ist. Indem ich Ihnen, geehrter Herr\nRedakteur, im Vorhinein den verbindlichsten\nDank sage, bitte ich Sie die Versicherung\nmeiner vollsten Hochachtung entgegenzunehmen.\nPi ag, am 1. Márz 1900. Brožík.« Stylisace\nsama je příliš jasná, než aby k ní bylo třeba\npoznámek. Je zde však dále něco, co třeba\nještě připomenouti. Pan Brožík postavil se zde\nna svoje stanovisko, lišící se od stanoviska"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.23", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3578, "texte": "celé umělecké obce české vůbec. Tato v obou střediscích sdružena, Jednotě výtv. umělců i Má-\nnesu, uznává nezbytnost samostatného vystavování, pořádání výstav, o nichž rozhodují umělci\nsami a ne utrakvisticko-německá společnost přátel umění a jich úředníci, jen pan Brožík má\ndnes Rudolfinum za jediné místo . . . atd. Jsou mezi mladšími i staršími umělci lidé daleko\nne tak situovaní, kteří důsledně Rudolfina se straní, od těch žádá se oběti, jsou jiní, kteří také\nvystavují v Rudolfinu, ale vystavuji jedině proto, aby existenci svoji uhájili, a ciní-li tak, ciní\ns bolestí v duši, snášíce příkoří jim jako umělcům či-\nněné — cítíce se na nevlastní půdě, jen pan Brožík se\nzde cítí doma, on nemusí oběť přinášeti, on ohradí se\nveřejně, že by nepřipustil podobnému usnesení. Jsou\ndnes, bohudík, poměry jinací, a je to českým umělcům\njen ke cti, že jste, pane Brožíku, svoji vůdci úlohu pro-\nhrál a hanebně prohrál, tomu kroku nezamezíte, kdy-\nbyste se ohražoval sebe více. Umělci čeští povedou svoji\nvěc k vítězství, třeba se od ní odvrátily Vaše ruce,\ntřeba se odvrátilo od něho i více Vašeho rázu, cítí na-\nopak se všeobecně, že to bez nich půjde lépe a snáze,\nponěvadž bude jednomyslnějšího a soustředěnějšího po-\nchodu. Je ovšem pro lidi bez kouska svědomí a citu\npro společnou věc daleko příjemnější vyhověti těm kru-\nhům, které vládnou mocí, peněz', mocné šlechtě a bo-\nhatým kruhům Rudolfina, než dbáti přízně celé obce\numělecké, která nekupuje obrazy a nečiní objednávky.\nOBCHODNÍ A ŽIVNOSTENSKÁ KOMORA VYSTA-\nvuje na světové výstavě v Paříži interieur jako ukázku\nstavu našeho uměleckého průmyslu. Interieur tento byl tyto dny předběžně vystaven v nové\nbudově umělecko-prům. musea. Ponechávajíce si podrobnější referát na dobu pozdější, kdy na\nmístě bude možno stopovati pokrok uměleckého průmyslu našeho a porovnávati jej s pokrokem\nciziny, zaznamenáváme zde pouze celkový dojem, jakým práce působila. Interieur proveden byl\ndle návrhů archit. J. Fanty a Kouly za spolupůsobení celé řady mladších umělců a firem\numěl.-průmyslových. Celkový dojem jest příznivý, svědci též o nemalém nákladu, věnovaném\nk účelu tomu, i o nemalé píli a snaze autorů. Nám ovšem by méně bývalo více. Jeť pro-\nstor, který uváděn jako pracovna bohatého vzdělance českého, tak bohatě dekorován, že\nprvní dojem nezve k dalšímu podrobnému shlédnutí. Je zvláštní, že dnes toto označení účelu\ninterieuru přináší sebou již přesnější požadavky co do obsahu i provedení díla. Interieur stejně\nprovedený s označením místnosti výstavní pro řadu vystavujících firem a prací uměleckých\nnebyl by nutkal k vytknutí těch několik nedostatků v řešení, jaké vykazuje, věnován jsa\npředstíranému účelu. Prostorově rozdělena místnost ve větší střední část se čtyřmi při-\npojenými menšími kouty, z nichž jeden prove-\nden arch. Koulou, ostatní celá část arch. Fantou.\nRůzných těch otvorů bylo při rozdělení\nvhodně použito jako kaple, jídelny, knihovny\na pracovny vlastní. Nepříznivé osvětlení po-\nstranní, k němuž málo zřetele bylo bráno, za-\nvinilo slabé osvětlení mnohých částí interieuru,\njinde zase, jako při obrazu Libuše, náhodou\ndocíleno tím zajímavého stlumeného osvětlení.\nV barvě podařilo se celkem různé části\ntakového množství spolupracovníků dosti sla-\nditi, nepodařilo se tak jen částečně při černo-\nmodrém čalounu stěn a některých dekorativních\nmaleb. Formově jest část arch. Fanty příliš »bo-\nhata«. Vliv novějšího hnutí jest zde patrný,\nani ne tak ve formě samotné, jako v pravdi-\nvosti při použití materiálu. Účelným však po-\nužití toto mnohdy není. Poukazujeme zde pouze\n\nREDAKCE."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.24", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3656, "texte": "na kožený potah stolu, přespřílišné umísťování řezby i kovové dekorace i jiných na nábytku\npotřebném. Na mnohých místech ještě vadí renaissanční ostrost a hranatost, v celku ale je\npřece znáti pokrok, jenž jeví se v lehkosti truhlářského detailu oproti dřívější těžkopádnosti.\nKoula sestrojil ve své části řadu kombinací českých motivu. To co ale vždy při pracích\npodobného rázu celek pojiti by mělo, silné osobité já, chybí naprosto. Zdá se, že by bylo\njiž správnější, předvésti obecenstvu ciziny ne nápodobeniny, nýbrž skutečně lidové umění,\nkteré v mnohých jako v keramice i vyšívání nad tyto i řemeslem i koncepcí vyniká. Bylo\nby tím obecenstvo ciziny správněji informováno, než touto částí interieuru, který za lidový bude\npovažován.\nVTĚCHTO DNECH ODESLÁN PROSTŘEDNICTVÍM RUDOLFINA JISTÝ POČET PRACÍ\n» domácího umění na pařížskou výstavu. Opět jedna z nešťastných exposic, jež posuzována\nbude jako representace českého umění, kterému však v čas nedopřáno o své věci rozhodovat\na vina toho padá opět v tomto případě na hlavu jednoho vládnějsího výtvarníka než vláda\nsama, a který kdys celou akci svým byrokratismem zmařil, a na hlavy těch, kteří za ne-\nmožných podmínek práce své zaslali exposici sehnané na komando shůry a ku bla-\nmáži přispívají, byť i jednotlivé práce byly dobré, ty übohý celek nezachrání. Porotě laiků\npři tom slavně asistovali pánové : V. Brožík (Was meine nationale Aufgabe betrifft, so finde\nich dieselbe einzig u. Darin, durch meine Leistungen . . . meinem Volke zu dienen . . . ),\nsochař B. Schnirch a architekt J.Schulz; třem pirátům zachována budiž pamět, neboť spolehliví\n»Pappenheimští* »přišli pozdě ale přec«, a že vykonali svoji asistenci dobře svědčí faktum,\nže sochaři F. Bílkovi vrátili dvě dřevořezby »Orba« a »Podobenství o Velkém Západu Čechů«\nznámé z výstav »Manesa« a vídeňské »Secesse«.\nPOD HESLEM »LIEBSCHER« V JEDNOM Z POSLEDNÍCH SEŠITŮ »OTTOVA SLOVNÍKU\n1 naučného« věnován bratřím K. aA. Liebscherovi »důkladný« článek na 203 řádcích,\n(M. Aleši naproti tomu jen 74 řádek) v podobě podrobného seznamu všech výrobků zmíněných\npánů a jich příjemných vlastností. Důležité momenty se zde dovídáme, že hned na poprvé\np. K. L. »v roce 1885 vystavoval o výstavě v Rudolfině kolekci 128 čísel,« jež mají být pro\nautora polehčující, či právě jej vyzdvihují, neb snad jsou pobídkou ostatním, to žel pan vy-\nkladatel ve svém výkladu nevykládá, ale každopádně byl to moment klasifikující k nesmrtelnosti\npro Naučný slovník. Dále se dovídáme, že »L. je nadán schopností vybírati si malebné partie\nkrajinářské a upraviti je hbitou rukou v zaokrouhlené obrazové celky.v. (\\) »Cesta L ova\ndo Bosny a Hercegoviny v 1. 1895 —96 přinesla novou notu do jeho tvorby. Nové podněty\nvyžadovaly zvláštního přednesu, a potřeba zvláštních effektův světelných a jižního ovzduší\nvzpružila štětec L —ův k zbystřenému úsilí.« Pana pisatele mrzí, že »je počet jeho obrazů tak\nznačný, že na úplnější výčet jejich tu místa není,« a pro samé vypočítávání nedostal se k tak\nznačnému počtu okřídlených\nvet jak u bratra Adolfa, na\nkterého může být prvnější prá-\nvem žárliv, neboť o tomto píše :\n»Tato mnohostrannost tvoření\nostala i na dále příznačnou strán-\nkou L —ova nadání, avšak\nmalba dekorativní je přece nej-\nvlastnějším jeho oborem«, dále\n»že si umí obratné plochu roz-\nvrhnouti, že mu malířské vy-\njádření myšlénky nečiní obtíže,\nže má v paměti hojnou zásobu\npos a pohybů a efektního vr-\nžení draperie, že ovládá kresbu\ntěla lidského a že zručně si\ndovede vypočísti dojem celkový\na barevný efekt vyvážiti.« Dále\nse dovídáme, že »se neuzavírá\nmoderním pokrokům techni-\nckým«, že »hluboko procítěna\nje ~Valašská Madonna\", na"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.25", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 2761, "texte": "níž důkladné studie na místě konané všude\njsou zjevný a jejíž tlumená barvoškála a peč-\nlivé technické provedení ciní z tohoto obrazu\ndílo z L-ových nejsympathictějších« a dále\n»při ocenění neúnavné produktivnosti L-ovy\nnesmí se zapomenouti též na jeho práce illu-\nstrační«, »pro efektní malebnou manýru «. A teď\nopět vypočítávání prací, žasnu co vše může\nbýt v »Slovníku«? !, práce, o kterých může být\npsáno nejvýše v lokálkách denních listů; nechci\nukazovat na jednotlivé, také ku každé z cito-\nvaných vět dalo by se mnoho říci, avšak\ndost! Chtěl jsem jen poukázat na smutné\nfaktum jak se u nás píše pro dílo, jež má\nsloužit i budoucím. Známo přec, co takový\nslovník u nás znamená, 90 procent píšících\nlidí, jež s velkým altruismem podávají ostat-\nním potravu duševní, živí se z lexikonu a\nz něhož obsluhují i mrtvé, přidají nějakou\nfrázi, a hlavně citát, zvláště ale dobře se dělá\nz nějaké nové politické hvězdy Francie, nám\nvždy sympathické, a teď si považte, jak\nz pochybného pramene na příště. Avšak panu\npisateli to nezazlívám, ten je patrně také al-\ntruista a dal co měl.\nGALLERII STARŠÍCH ČESKÝCH MISTRŮ\njsme zahájili v prvním čísle tohoto ročníku\nJosefem Mánesem a Mánesem v ní zase\npokračujeme. Je v jeho díle tolik málo zná-\nmých nebo málo přístupných mistrovských\nkousků a pérokresba-litografie, jejíž repro-\ndukci dnes přikládáme (vyšla v Bellmanno-\nvých »Errinnerungen« v Praze r. 1857 ve\ndvou tonech), patří k nejrozkošnějším. Je to\ndokonalý plein-air, s jasem slunce v pozadí\nas průhledným stínem napřed, elegantní jak\nnějaký genre rokoka a český a svůj, jak\nto právě Mánes dovedl.\nREPRODUKCE PRACÍ E. DEGASOVÝCH,\npřipojené jako doklady k Huysmnnsovým\nčlánkům, zahajují řadu ukázek vynikajících a\nsměrodatných prací umění mimočeského, které\nhodláme nadále přikládati systematicky a\ndoprovázeti informačními výklady. K tomuto\nrozšíření prvotního programu listu vede nás\njednak okolnost, že se nám až dosud nedo-\nstávalo přísně uměleckého výběru moderní\nzahraničně produkce a přesvědčení, že porov-\nnávání dnešních snah našeho umění s me-\ntami, které si vytýčili a jichž často již do-\nstihli umělci jinde, může nám býti jen ku\nprospěchu. Po ukázkách umění impressioni-\nstického připojených k článkům Huysmansovým\npřineseme postupně, pokud místo dovolí, aspoň\nhlavní vrcholky dnešního umění všech národů.\n— Ze největší část listu i hlavní snaha re-\ndakce bude nadále věnována umění domá-\ncímu, nemusíme snad ani zvláště podotýkati.\nDEVÁTOU SOUTĔŽ VYPISUJÍ »VOLNÉ\nU Směry« na návrh původní vazby svého roč-\nníku, přístupnou umělcům českým. Návrhy\nbarevně kreslené (neb v původním materiálu),\nv původní velikosti tak, by dle těchto knihařská\npráce provádět se mohla, zaslány buďtež do"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c023", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.1", "titre_corps": "JOS. HIRSCH. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮMYSL. MUSEA KLEPÁTKO. I. CENA.", "titre_sommaire": "JOS. HIRSCH. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮMYSL. MUSEA KLEPÁTKO. I. CENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.20", "debut_caractere": 3810, "fin_caractere_exclue": 3871, "texte": "JOS. HIRSCH.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮMYSL. MUSEA\nKLEPÁTKO. I. CENA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c024", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.2", "titre_corps": "H. BÖTTINGER. ZE SOUTĚŽE UMĚL.- PRŮMYSLOV. MUSEA. EX LIBRIS. III. CENA.", "titre_sommaire": "H. BÖTTINGER. ZE SOUTĚŽE UMĚL.- PRŮMYSLOV. MUSEA. EX LIBRIS. III. CENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "H. BÖTTINGER.\nZE SOUTĚŽE UMĚL.-\nPRŮMYSLOV. MUSEA.\nEX LIBRIS. III. CENA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c025", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.3", "titre_corps": "A. BOUDOVÁ. ZE SOUTĚŽE UMĚL. PRŮM. MUSEA. EX LIBRIS. I. CENA.", "titre_sommaire": "A. BOUDOVÁ. ZE SOUTĚŽE UMĚL. PRŮM. MUSEA. EX LIBRIS. I. CENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.21", "debut_caractere": 3545, "fin_caractere_exclue": 3606, "texte": "A. BOUDOVÁ.\nZE SOUTĚŽE UMĚL.\nPRŮM. MUSEA. EX\nLIBRIS. I. CENA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c026", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.4", "titre_corps": "V. MÁRA. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮMYSL. MUSEA. KONSOL. CENA I", "titre_sommaire": "V. MÁRA. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮMYSL. MUSEA. KONSOL. CENA I", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.22", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "V. MÁRA.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮMYSL. MUSEA.\nKONSOL. CENA I"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c027", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.5", "titre_corps": "A. BOUDOVÁ. KVĚTINÁČ. ZE SOUTĚŽE.", "titre_sommaire": "A. BOUDOVÁ. KVĚTINÁČ. ZE SOUTĚŽE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.22", "debut_caractere": 3409, "fin_caractere_exclue": 3442, "texte": "A. BOUDOVÁ.\nKVĚTINÁČ.\nZE SOUTĚŽE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c029", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "109", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.7", "titre_corps": "V. MÁRA. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮMYSL. MUSEA KVĚTINÁČ. CENA II.", "titre_sommaire": "V. MÁRA. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮMYSL. MUSEA KVĚTINÁČ. CENA II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.23", "debut_caractere": 3580, "fin_caractere_exclue": 3637, "texte": "V. MÁRA.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮMYSL. MUSEA\nKVĚTINÁČ. CENA\nII."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c030", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "110", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.8", "titre_corps": "J. BENEŠ. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮM. MUSEA NA EX LIBRIS. CENA II.", "titre_sommaire": "J. BENEŠ. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮM. MUSEA NA EX LIBRIS. CENA II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.24", "debut_caractere": 3658, "fin_caractere_exclue": 3717, "texte": "J. BENEŠ.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮM. MUSEA NA\nEX LIBRIS. CENA\nII."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-03-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_03#c033", "volume": "bmtnaan_1900_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "111", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.2.12.11", "titre_corps": "J. BENEŠ. ZE SOUTĚŽE OBCH. AŽIVN. KOMORY NA EX LIBRIS. I. CENA.", "titre_sommaire": "J. BENEŠ. ZE SOUTĚŽE OBCH. AŽIVN. KOMORY NA EX LIBRIS. I. CENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "J. BENEŠ.\nZE SOUTĚŽE OBCH.\nAŽIVN. KOMORY NA\nEX LIBRIS. I. CENA."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[87]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.1", "texte": "HANUŠ\nSCHWAIGER.\nSTUDIE KU\nZRÁDNÉMU\nPRSTENU.\nKRESBA TUŽKOU.\nMAJIT. PROF. T. G.\nMASARYK PRAHA."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[88]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.2", "texte": "HANUŠ\nSGHWAIGER.\nHOLANDSKÉ\nZÁTIŠÍ.\nAKVARELA. MAJ.\nV. RYT. LANNA V\nPRAZE.\n\nVEŘEJNOSTI PŘEDKLÁDÁME DNES SOUBORNÉ\nČÍSLO H. SCHWAIGRA. ŽEL\nTEPRVE DNES. DÁVNO JIŽ MELO BÝT\nNABRÁNO Z TOHOTO PRAMENE PLNÉHO\nA ČISTÉHO. LEČ NIKDY NENÍ ZMEŠKÁ-\nNO. OBZVLÁŠŤ NE DNES, KDY ČASTO\nTAK MÁLO ROZDÍLU MEZI UMĚNÍM A LŽI-\nUMĚNÍM SE DĚLÁ, A TO NAMNOZE\nPRÁVĚ OD TĚCH, KTEŘÍ PROSTŘEDNÍKY\nMEZI UMĚNÍM A ŠIRŠÍMI KRUHY BÝTI\nMAJÍ. MEZI PRACÍ, PŘI VNIKNUTÍ\nDO BOHATSTVÍ VESMĚS CENNÉHO MA-\nTERIÁLU, BYLI BYCHOM DLE SVÉHO\nCITU NEJRADĚJI VYDALI SAMOSTATNÉ\nDÍLO, AUTORA DŮSTOJNÉ, JEŽ BY SVÝM\nOBSAHEM ROVNOCENĚ SE BYLO DRU-\nŽILO K NEJVĚTŠÍM DÍLŮM DNEŠNÍHO\nUMĚNÍ VŮBEC, ŽEL BYLO VÍC LÁSKY\nNEŽ PROSTŘEDKŮ, A PROTO ZŮSTALO\nPŘI TÉTO FORMĚ. REPRODUKCE JSOU\nPŮVODNÍ A DLE ORIGINÁLŮ VESMĚS\nNOVĚ PRACOVÁNY. PŘI TÉTO PŘÍLEŽI-\nTOSTI ZVLÁŠTĚ OCHOTNÝM ZAPŮJČE-\nNÍM ORIGINÁLŮ BYLI NÁM NÁPOMOCNI:\nUMĚL. NAKLADATELSTVÍ H. O. MIETHKE.\n»ARTARIA & CO.« GERLACH A SCHENK\nVESMĚS VE VÍDNI. PANÍ A. WIESNEROVÁ\nA ALOIS WIESNER NAKLADATEL, VOJT\nRYT. LANNA, PROF. T. G. MASSARYK,\nPROF. F. STUPECKÝ A PROF. F. TÁBOR-\nSKÝ VESMĚS V PRAZE, VŠEM NÁŠ\nVŘELY DÍK. REDAKCE."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.3", "texte": "J. PREISLER.\n\nJOHN RUSKIN.\n\nPověstná čínská zeď literární, kterou naše milá česká vlasť bývala\n1 j\notočena, prý už byla zbořena — tvrdil nedávno kdosi. Dovolujeme si zdvořile o tom po-\nchybovat, nebo nejvýš připouštíme, že byla zbořena jen na hranicích k některým národům,\nk. p. francouzskému. Ze však v plné své slité a důkladně vyspárované solidnosti trvá dál,\ntřeba naproti kultuře anglické, toho ani nejohnivější sebechvála neodciní. Jaká to asi tlouštka\nzdi čínské mezi Anglií a Cechy, když první zprávy o muži takového významu, jako je John\nRuskin, nesměle začínají k nám doléhat v kusých stránkách po padesáti letech veliké, slavné\na hluboké jeho činnosti! A Ruskin není jediný, o cemž do včerejška ci dokonce do dneška dobří\nČecháčkové neměli ani tušení! Jaká řada velkých lidí je v Anglii posledních padesáti let\nbásníků, filosofů, malířů, sochařů, publicistů —, jejichž jména u nás vůbec ještě ani nenalézají\nozvuku v mysli čtenářově! Je přímo strašidelné, že »anglická knihovna« u nás zaěala ame-\nrickým literárním paňácou Markem Twainem čínská věž ještě trcí okolo Čech do kolika-\npatrové výše a mnoho dělníků pilných bude zapotřebí, mnoho motyka skřípajících koleěek,\nnež ji rozvezeme!\nSmrt člověka bývá silným impulsem, aby se známost o jeho práci životní rozšířila takřka\nv týdnu. Tak i smrt osmdesátiletého kmeta anglického roznese jméno jeho a jakous takous před-\nstavu o jeho úsilí půlvěkovém víc a šíř než půlvěku jeho života. Podivuhodný vliv smrti,\njež zahajuje v dějinách myšlenky a myslitelů zpravidla novou bohatší kapitolu!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.4", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nU nás ovšem teprv začne se poznávat, kým\nbyl Ruskin a co znamená jeho práce. Co se\ndosud u nás tu a tam objevilo, (také Volné\nSměry v loni přinesly úryvky z jeho knih,\npokud měly vztah k umění) je pouhý první\nkrok. Na tom nebude lze přestat. Proto také\nčlánky vyvolané jeho smrtí, ani tento zběžný\nnáčrt náš, neznamenají, že by několika pří-\nležitostnými slovy byla kapitola »John Ruskin«\nv českém dění kulturním opět zakončena.\nOtec Ruskinův, poctivý starosvětský obchodník\nse španělským vínem, milovník básní a umění,\nzejmena velký obdivovatel Byrona, vštípil záhy\nsynu svému zálibu svou, chtěje ho mít druhým\nByronem. A naučil jej mluvit pravdu, věc tak\ndůležitou, že syn později uznal za potřebné,\nvytknout to se zvláštním důrazem na jeho\nkameně náhrobním. Matka, žena zvláštní schop-\nnosti vychovatelské, do jedenáctého roku vedla\nsama výlučně Johnovo vychování dojista\nv teplém zákoutí šťastného domova, bez nej-\nmenšího vanu krutého života zevnějšího, dán\nbyl do srdce jeho zárodek onoho exaltovaného,\nideálního, utopistického názoru životního, jenž\npo celý život nesmiřitelně, ohnivě zápolil\ns mrzkou skutečností, úcty hodný a hluboce\nušlechtilý názor moderního Don Quixota. S re-\nspektem pověděno, neboť Don Quixot je v jádře\nzjev veškeré vážnosti hodný skutečnost je\npouze špatná, která se krásným fantasiím tvrdě\nvysmívá.\nMatka šla s útlým synem i do Oxfordu na\nkollej a tam žil hoch v tuhé práci duchovní.\nZáhy úžasně se rozvíjel. V sedmém roce už\nzačal psát knihy, ovšem nikdy netištěné,\na uveřejňoval jako hoch patnáctiletý poznámky\nve vědecké revui . . až náhle zahrozily úbytě.\nTím skončily se na ráz naděje matčiny, jež\nsnila o skvělé jeho kariéře a John zůstal doma,\naby stal se pouze spisovatelem. Nejprve zastal\nse ohnivým spůsobem zneuznávaného tehdy\nkrajináře Turnéra, jako jinoch třímecítmaletý,\na z té obrany úspěšné až do sensace vyrostlo\npak velké, pětisvazkové dílo »Moderní malíři«\n(Modern painters). Co vyznačovalo knihu\no Turnérovi, bylo, že tu promluvila neohro-\nžená individualita, neodvislých názorů, maleb-\nného spůsobu řeči, plná nabádavých ideí; vý-\nznam vystoupení Ruskinova byl, že obhájil\nTurnérův vývoj pozdější doby, totiž snahu\nmalovat své impresse, nikoli komponovat obrazy\ndle schválených uměleckých pravidel. Druhý\nsvazek, vydaný r. 1846., zahrnoval originální,\nsilně nábožensky podmalovanou theorii krásy\na umění vůbec; další díla věnována novému\nanglickému hnutí, tzv. Praerafaelitům. O upev-\nv není a rozšíření tohoto směru, jenž zahájil\nv evropském umění kapitolu novoidealismu,\nmá Ruskin beze sporu nejhlavnější zásluhu.\nPak vedla jej cesta na pevninu evropskou\na do Itálie, kdež veliké umělecké zjevy minu-\nlosti s takovou silou dolehly na duši jeho,\nzanícenou pro krásu, že sám zřekl se dráhy vý-\ntvarného umělce a vzal na se podřízenější\núlohu apoštola krásy cizí. Podřízenější! to\nslovo žádá opravy, mluví-li se o muži, který\numění uměl tlumočit s tak plamenným nad-\nšením, s takovým vzletem vysokých hledisek,\ns takovou vroucností zrovna náboženského\nhorlivce, jako Ruskin.\nA po návratu zasvětil svůj život mnoho-\nstranné práci učitele umění. V řadě knih,\ntvořících zrovna knihovnu pro sebe, v nespo-\nčetných článcích novinových, na řečništi ina\nkatedře učitelské, před prostými dělníky angli-\nckými, studenty, žáky vojenské školy a před\nnejširším obecenstvem vystupoval horlivě pro\numění, strhuje stále větší a větší kruhy an-\nglické veřejnosti na svou stranu. Ale nepůsobil\njen slovem, jak tomu je v naší době chabé\nvůle, vyhýbající se skutkům, nýbrž skutky\na množstvím osobních obětí. Svatý oheň ne-\númorné energie planul v něm tak silně, že by\nbyl brzy spálil jeho bytost od jakživa útlou\na nevalně zdravou, ale ta vůle nadšeného\nproroka činila divy iv tom, že držela mdlé\ntělo po léta v neustálém vzrušení, v jakémsi\npermanentním zmocnění sil,, až byla všechna\nhlavní, veliká práce vykonána. Pak najednou\nskleslo tělo jeho, jakoby kouzla je byla na\nráz opustila od roku 1887. chřadl Ruskin\nstranou od veřejnosti, neúčastně se života, už\nponenáhlu übývaje duševně i tělesně plných\ntřináct let!\nAle apoštolováním pro velké umění, není\npráce jeho života vyčerpána. Turner, Vlaské\numění, Praerafaelité nejsou celou prací jeho.\nZdvihnout skleslý a zvrhlý vkus krajanů svých,\notevřít oci jejich, slepé pro krásu okolo nich\nv přebytku úžasném se rozkládající, naučit je\nchápat krásu tak říkaje všedního života, to\nbyla další úloha Ruskinova. S jakým žárem\na neuvěřitelnou výmluvností požehnaného poety\nučil je Ruskin dívat se na nádheru oblaků,\nbarvy kraje, na lesy a hory, řeky a luhy,\nkameny, ptačí křídla a byliny! Odhaliv jim\nspůsob svůj, jak dlužno dívat se na svět\nočima krásu chtějícíma Ruskin v pravdě\ndal jim nový svět. Každý čtenář spisů jeho,\nosvojiv si jeho uměleckou methodu nazírání,\nužasne sám nad sebou, v jakém bohatství jeho\nnávodem dovede pak postřehovat svět okolo\nsebe. A dál Ruskin neúnavně vykládal, na"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.5", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nPŘI POTOKU."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.6", "texte": "KAREL\nŠPILLAR.\n\npříkladech výmluvných a prostých ukazoval, v čem záleží pravé živé umění a co je\numěním smrti, úplně beznadějným, třeba se v životě roztahovalo, hýčkáno přízní lži-\npatronuv a lzimecenasův uměleckých. - A tím opět není uzavřena činnost znamenitého\nducha tohoto. Hledaje všude krásu očima nad míru citlivýma, přirozeně musel dožít se\ntezke bolesti nad tím, jak moderní průmysl znetvořil a zohavil krásné kraje země\nangic te. Obrovské komíny posévající půdu a mračny dýmu zastírající slunce bez ustání •\nspousty chemických kalu z továren, otravující krásné řeky a zanášející kvetoucí břehy\njejich; surový spekulantský materialism, jenž bez ohledu zkazil nejpůvabnější krajiny, aby\nJ hnal Sve boLlncl lokomotivy; roztahovačnost moderního kramářství, drze připevňující své"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.7", "texte": "DEKORATIVNÍ\nVÝPLŇ.\n\ndryácnické reklamy na majestátní skály, do poetických zákoutí, ba i na oblaky všechny\nty zjevy urážely hluboce cítící duši Ruskina poety. Neboť viděl, že zuřivá výdělkářská\nsnaha moderního průmyslu a obchodu má nevyhnutelně za následek: svět stane se pro\nlidi nevýslovně šeredným, nesnesitelným bydlištěm. Všechna krása přírody padne za\nobět žravosti spekulantské, hltavý kapitál ve své ničivé běsnosti spustoší okolo sebe kde\nco, jen když bude se moci uvelebit na hromadu peněz. A planoucí Ruskin zanevřel na\ntyto konce moderní kultury i na jejího strašného původce, moderní industrialism ; hněv jeho\nvybuchoval proti němu bez ustání ve žhoucích protestech, on bojoval proti parním strojům,\nproti železnicím, proti fabrikám, a doporučoval svým krajanům práci ruční, dopravu staro-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.8", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nsvětskou, výrobu pomocí síly vodní a vzdušné\nkrajané ovšem se vysmáli jeho utopickým nápa-\ndům a pokračovali, aby ze země své učinili jedinou\nspoustu továrních komínů, přeplnili vzduch svůj\nuhelným dýmem a nepřestávajícím třeskem strojů.\nA rozhlížeje se kolem, jaké spousty učinil\nnovodobý systém výrobní v kraji, přirozeně\nmusel Ruskin i spatřit, co učinil velebený indu-\nstrialism, pýcha národohospodářů . . z člověka.\nS duší trnoucí hrůzou viděl Ruskin bídu ang-\nlických dělníků, viděl, že kapitalism za vlas\nneváží si těl dělnických a dokonce už ne duší,\nprohlédl hluboce, kam zavlékla massy nešťast-\nných lidí velebená dělba práce, fabriční výroba,\ndobrodiní volné soutěže, nauka panující poli-\ntické ekonomie, opírající se jako o sloup\no sobectví, zle proslulý manchestrism.\nA Ruskin s týmž ohněm, jako kdysi na\nobranu Turnéra, vystoupil nyní jako originální\nmyslitel sociálně ekonomický na obranu člověka\nproti člověku. Spravedlnost toť nejhlubší\na zároveň nejvyšší tón jeho plamenných epi-\nštol, které vydávány v časopisech vzbudily\nv Anglii ohromnou bouři rozčilení ... a od té\ndoby podryly jeho slávu, slávu proroka krásy.\nArci! Začal hlásat věc na světě neobvyklou,\nspravedlnost, začal bohatým fabrikantům a bez-\nsvědomným podnikatelům křičet na plno do\nuší, že nemají pražádného práva na majetek\nchudých... od té doby bylo zle! Vychován\nbyv v duchu opravdu křesťanském, nebral na\nlehkou váhu první jeho příkaz o lásce k bliž-\nnímu a proto vzplanul neutišitelným ohněm,\nkdyž viděl, že v praxi to tzv. křesťanství je\nbídná lež a blasfemie nejukrutnějšího spůsobu.\nZ těch dvou prostých, ale velikých zdrojů:\nspravedlnosti a lásky ke kráse vyplynul jeho\noriginální názor o politické ekonomii, o děl-\nnické a zaměstnavatelské otázce, o kapitálu\na práci; své myšlenky o těch věcech uložil\nv knize »Tomuto poslednímu« (Unto this last)\n»Dary prachu« (Munera pulveris) a v listech\npsaných dělníkům s názvem »Fors clavigera«.\nAle nešlo mu zde jen o hmotné vyrovnání\nrozporu mezi prací a kapitálem. Naopak před-\nnější mu jeŠtě bylo, aby duše dělníků byly\nzbaveny otroctví, vyvedeny na vyšší obzory\nživotní, aby dělník stejně jako jeho šťastnější\nbližní, neodsouzený k těžké práci tělesné, byl\núčasten veškeré krásy rozprostřené v přírodě\na v nepřebraných pokladech umění. Vycho-\nvávat ty zástupy umazaných dělníkův, aby se\njim rozjasnilo poznání krásy, stalo se Ruski-\nnovi vážným úkolem; po kolik let vyučoval\ndělníky kresbě a shledal, že nalézá se v nich\npřes všechnu dřinu a utlačování mnoho nadání\nk lepším věcem, které by se mohlo plně rozvít,\nkdyby nebylo nynějšího, zavržení hodného\npořádku společenského, založeného na krutém\nsobectví a bezohledné konkurenci. Uznejte své\npovinnosti naproti práci a dělníku, dbejte\npřísně spravedlnosti, chovejte se k dělníku,\njako bvste se chovali k vlastnímu synu na\njeho místě, volal mocně Ruskin a rozkvašení\nnaproti smělému kazateli věcí jaksi samozřej-\nmých bylo tehdy tak silné, že vydavatelé\nčasopisů »Cornhill Mag.« a »Fraser's Mag.«\nmuseli zastavit tisk článků Ruskinových. Po\nvydání listů »Fors Clavigera« byl prohlášen\nza nepřítele společnosti, protože nešetřil ani\npřátel, vida na nich tytéž neřesti, jako na ne-\npřátelích, zejména že obrátil se proti lichvě a\nůrokům vůbec; soudobá kapitalistická a fabri-\nkantská vrstva anglická viděla v něm přímo\nrevolucionáře. A on v pravdě byl revolucioná-\nřem, neboť chtěl, aby společnost založena byla\nna spravedlnosti, základě to pro fabrikanty a\npodnikatele nepohodlném a podvratném.\nPřes všechen svůj ohnivý idealism don-\nquixotský a přes všechnu víru, že lze usku-\ntecniti tento utopický systém mezi lidmi, viděl\nRuskin, že příští krásnější skutečnosti není tak\nblízko. A proto po spůsobu jiných utopistů\npokusil se založiti malou obec, kde chtěl pro-\nvésti své zásady. Zakoupeno územícko a sdru-\nžen kruh přátel, jenž dal si jméno »Cech sva-\ntého Jiří« (Guild of St. George) ; v osadě do-\npouštěna byla pouze práce ruční, všechny ne-\nnáviděné stroje byly naprosto vyloučeny, jak\nbylo ovšem pochopitelno z odporu Ruskmova\nk »železným ďasům«, lomozu a kouři. V osadě\nzaložena též originální sbírka uměleckých a\nřemeslných výrobků, přírodnin atd. zcela od-\nchylně proti obvyklým spůsobům musejního\nuspořádání. Do sbírky této byl totiž pojat vždy\npouze jediný zástupce svého druhu, ale ze všech\nvždy nejdokonalejší, tak aby pozorovatel nebyl\nutlačován množstvím variantů méně zdařilých,\nnýbrž na jediné ukázce viděl nejkrásnější typ.\nSystem tento měl sloužiti k tomu, aby v di-\nváku se vypěstovával obdiv, kterýž pokládal\nRuskin za první podmínku lásky ke kráse a\npochopování umění. Tato sbírka byla vlastně\njediným cenným výsledkem kolonisacního po-\nkusu, neboť osada se záhy rozpadla pro nedo-\nstatek organisacní spůsobilosti; —dnes je sbírka\nbývalého »Cechu sv. Jiří« v museu Sheffieldském,\nuprostřed města nejvíc poníženého fabricní výro-\nbou, města, kde dělníci v bezdeché lopotě nej-\nvíc pozbývají své lidské důstojnosti, svobody,\nduši a smyslu pro krásu přírody i umění.\nSvým ideálům sloužil Ruskin s obdivu-\nhodnou silou přesvědčení, s obětmi zdraví,\npeněz a pohodlí. Veliké jmění své, zděděné po"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.9", "texte": "LAD. ŠALOUN.\nVYPUZENCI.\nSKIZZA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.10", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\nrodičích, obětoval nadšeně pro účely, sloužící\nveřejnému prospěchu a vždy byl ochoten, ještě\nvíce snížiti své osobní potřeby, když běželo\no provedení krásné myšlénky. Oxford, kde ně-\nkolik let přednášel o umění jako universitní\nprofesor (od roku 1869.), má mnoho památek\njeho obětavé práce. V Oxfordě také je uloženo\nmnožství jeho vlastních prací uměleckých (akva-\nrely, pérokresby a j.), vesměs studií přírody,\nkteréž nad něj nikdo nezbožňoval horoucněji\nas větším pochopováním. Ctěte jen některé\nvelkolepé, básnické pasáže z jeho »Moderních\nmalířův« a užasnete, jak viděl tento vzácný,\nkrásný duch do přírody a co viděl za ní!\nAle nejen v této pětisvazkové práci monumen-\ntální všude jinde bez oddechu pořád Ruskin\nučil své vrstevníky, aby drželi se přírody, po-\nchopovali ji a pochopovali Ducha, jenž jí bez\nustání vlaje jako Spravedlnost a Krása. Ty\nknihy jsou psány podivně, nemají vůbec vzoru\nv literatuře; bývají jako improvisovány v ohni,\ns větami přímo plápolajícími, extatickými a\nzase prostými, jak by je býval psal starý básník\nněkteré knihy Starého Zákona. Dikce biblická\nčasto tu zazní, ale to není úmyslná ozdoba\nnebo marota, nikoli: to plyne z hlubin Ruski-\nnova srdce a slévá se dokonale s tím, co plyne\nz jeho přesvědčení a prorockého horlení. Neboť\nvěru on byl prorokem, stejným jako řada těch\nstarých proroků z Písma i tvář jeho byla\nv pravdě prorocká. A proroctvím, věřím, jsou\ni jeho horoucí knihy.\n\nGAMMA.\n\nANTE PORTÁM COELI.\nJ. OPOLSKÝ.\nSKIZZA SATIRICKÁ.\nDen soudný přišel se vší konsekvencí,\ns efektem častých, sirných výbuchů,\njimž v zápětí vždy cherubíni tencí\nsvé methodické vzkřikli »ichuchu!«\nI drobily se Athény a Yorky,\njak na silnicích štěrku hromádky,\njsou zaplaveny selanky a dvorky,\nlid bodrý, hloupý až se všemi hovádky\nMor zdávil města, jejich skvělé snahy\na věčné války moudrých krinolin,\ni vyšetřeno jednosvorně záhy,\nže »toto všecko« činí Hospodin.\nNuž bohatci se se své záře shýbli\nv servilně nízké křivce pokorné\na mameluci užívali bibli\nna mediciny lžíce odporné.\nA panny v oběť odbarvily vlasy\na rety své . . . vše málo pomáhá!\nJuž zbylým davem nesmělé jdou hlasy,\nže Belzebub je čistší povaha.\nVšak konečně i zbytky zašly strachem . . .\nA jenom moře, plné ještě hněvu,\na jenom moře v stálém hluku plachém\nzdusilo všecko ve svém černém zpěvu . . .\nDen soudný byl pak se vší konsekvencí,\ns efektem častých, sirných výbuchů,\njimž v zápětí vždy cherubíni tencí\nsvé methodické vzkřikli »ichuchu!«\n. . . Typické nebe, známé od počátku,\nslohové, vkusné světel výzdobou,\nkde blaženci dlí v neutrálním chládku,\nnemocní téměř bílou ctností svou ;\nkde David-exkrál, rovněž všude známý,\na znovu krásná Maří z Magdaly\na nad vše Petrus, který cítí s námi,\nvšak proto si tok stáří nezkalí.\nPANU VIKTORU DYKOVI.\nPak myslím ty, již slouží ku okrase:\nto příslušníky ceremonních gard,\na dál a dál ... A vším tím vonět zdá se\nodrůdy dobré patchouli a nard . . .\nTo uvnitř bran . . . Však co že bylo zevně ?\nLid vzkříšený tu čekal ortel svůj,\nsvé srdce v rukou nesl každý zjevně\na zbabělejší pěli: »Ulituj!!«\nNadšenci shaslí, v ruce srdce vlažné,\nz nějž plamínek už zpívat umlká,\ni děti, strachem nemotorně vážné,\njak panenská je nesou jablka.\nA mnichů srdce dme se vodnatelně,\nsvé srdce krásk}r klůckem citů trou\na filantrop je vznáší divadelně\nv rostoucím šumu venku před branou.\nVzruch spňsoben, když básník vlek' se tudy\n(na zbytečná svá paskvil létadla),\nsvé srdce zvedal obligátně chudý,\njež bylo smutná trofej uvadlá,\nneb stružky krve hrkočkem z ní spěly\njak tmavorudá pásma bavln}?-\na kol ní nějak divně rozechvělý\nse šířil nimbus dosti chatrný.\nI ten zjev ale sevšedněl a zapaď\na vlastní práci počly obavy,\nmilenci naivní počínali plakat\npro malé hříchy svého pohlaví . . .\nGroteskní mušle zatroubily trará! . . .\n(zde čekal každý signál jiných plic!).\nJen utrpěla tradice tím stará\no soudné troubě . . . Jinak ovšem nic.\nVzdor pracné snaze bezpečnostní správy,\njen po partiích naplňovat síň.\npřec jedni druhým rozbíjeli hlavy . . .\nBůh usmíval se . . . Co měl činit míň?! . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.11", "texte": "JOS. MÁNES.\nLITOGRAFIE."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.12", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nZ UMĚLECKÝCH KRITIK J. K.\nHUYSMANSE. II. DEGAS.\n\nNepa-\nmatuji se že bych byl býval kdy tak pohnut\njako když jsem se v roce 1876 ocitnul před\ndíly Degasovými. Pro mne, jejž nikdy nepoutaly\nobrazy školy hollandské, které uspokojovaly\nmoji touhu po realitě a intimním životě, bylo\nto opravdovou radostí. V Gazette des Ama-\nteurs, listu to vydávaném p. BuchelinDefloreu-\nnem, kde jsem tenkráte debutoval, napsal jsem\ntyto řádky.\n»P. Degas vystavuje dvě plátna představující\ntanečnice opery; Tři ženy v sukních ze žlutého\ntýlu drží se v objetí; v pozadí podzdvihající se\nkulissou prokmitají růžová trika balletu; tyto\ntři ženy jsou postaveny se zázračnou pravdou.\n»To není žádná smetanová a umělá pleť,\nto jest skutečná pleť poněkud uvadlá účinkem\npasty a líčidla. To jest absolutní skutečnost\na jest to opravdu krásné. Odporučuji rovněž\nobsah, který visí nad tímto, torso ženy, která\nse naklání ku předu a dvě kresby na růžovém\npapíře, kde jedna ballerina ukazující záda\na druhá, jež si uvazuje střevíc, jsou podány\nse svěžestí a silou neobyčejnou«.\nTa radost, kterou jsem cítil jako hoch vzrů-\nstala od té doby při každé výstavě, kde byly\nobrazy Degasovy.\nNarodil se malíř moderního života a to\nmalíř, který nevycházel od nikoho, který se\nnepodobal nikomu, který přinášel do umění\nněco zcela nového, postup v práci zcela nový.\nŠvadleny ve svých dílnách, tanečnice při cvi-\nčení, zpěvačky v kavárnách, sály v divadlech,\ndostihy, portraity, američtí obchodníci s bavl-\nnou, ženy jak vycházejí z lázní, effekty z bou-\ndoirň a loží, tyto všecky tak různé sujety\nbyly malovány tímto umělcem, o němž se ale\nrozhlašuje, že nikdy nemaloval nic jiného než\ntanečnice.\nTohoto roku ballety mají ale přece převahu\na tento muž, který má temperament tak jemný,\nkterý je tak nervosní a jehož oko jest tak\nplné postav lidských, jež se pohybují v umě-\nlém světle plynu aneb v matném a smutném\nsvětle pokojů vedoucích do dvora sám sebe\npřekonal, je-li to ještě možno.\nPodívejte se na tuto zkoušku v tanci, jedna\ntanečnice schýlená, která si přivazuje tkanici\na druhá, jejíž hlava řízne žaludek a odkud ze\nzáplavy zrzavých vlasů vyčnívá zahnutý nos.\nU obou stojí kamarádka v městském šatě, typ\ndavu, s tvářemi plnými pih, s vlasy sčesa-\nnými pod kloboukem, který se ježí červenými\npéry a matka kterákoliv v čepici, s šálou\nkvětovanou, stará domovnice s výrazem osoby\noddané alkoholu, rozmlouvají spolu během\npaus. Jaká pravda! Jaký život! Jak všechny\ntyto figury mají vzduch, jak správně světlo\ndopadá na scénu, jak jest zachycen výraz\ntěchto tváří, nuda při obtížné práci mecha-\nnické, pátravý pohled matky, jejíž naděje roste\njak tělo její dcery se stává ohebným, lhostej-\nnost kamarádek k únavě, kterou už znají, jak\nto vše jest napsáno s prozíravostí analysty,\nkterý jest právě tak krutý jako subtilní.\nJiný z jeho obrazů jest pochmurný. V ob-\nrovském sále kde se cvičí leží žena majíc če-\nlisti v dlaních, socha to nudy a umdlení,\nzatím co jedna její kamarádka majíc sukně ze\nzadu navrhnuté nalenochu židle, kde sedí, dívá\nse rozmrzená na skupiny, které se točí za\nhry hubeného houslisty.\nVšak hle nyní zaujímají zase svá dřívější\npostavení jako clowni. Odpočinek jest u konce,\nhudba opět vrzá, tortura údů zapoěíná znova,\na v těchto obrazech, kde postavy jsou často\nříznuty rámem jako v jistých kresbách japon-\nských, cvičení jde stále rychleji a rychleji,\nnohy se zvedají v taktu, ruce se křečovitě\nzachytají tyčí, které se táhnou kolem sálu\nzatím co špička střevíce bije freneticky v pod-\nlahu a rty se automaticky usmívají. Illuse\nstává se tak úplnou, když upřeme oko na\ntyto tanečnice, že všecky obživují a zrychleně\noddychují, že slyšíme hlas velitelky, který\npřehlušuje ostrý skřípot houslí: »ku předu\nopatky, boky vtáhnout, opřete se o záloktí,\nnatáhněte se« tu na toto poslední kommando\nvelká evoluta se dělá, zdvižená noha táhnouc\ns sebou celou záplavu sukní opírá se křečo-\nvitě jsouc stáhnuta o nejvyšší tyč.\nPak metamorfosa jest hotová. Žirafy, které\nnedovedly se prohnout, slonice, jichž klouby\nodpíraly pohybu, staly se nyní úporným cvi-\nčením obratnými. Cas učení jest u konce\na vizte je teď, jak vystupují veřejně na scéně,\njak dělají pirouetty, jak poletují, jak jdou ku\npředu a do zadu po špičkách ve světle plynu,\nv paprscích elektrického světla a zde pan De-\ngas je zachycuje v plném životě před rampou,\nchytá je v letu, když skáčou aneb činí po-\nklony posýlajíce rukama obecenstvu polibky.\nPozorování jest tak přesné, že v těchto sé-\nriích dívek fysiologista by mohl dělatí zají-\nmavé studie o organismu jedné každé z nich.\nZde hřmotná amazonka, která se rozvíjí a stává\njemnou, ale jejíž barva vadne účinkem übohé\nstravy, tu ženy anaemické übohé to bledé by-\ntosti, které spí ve visacích lůžkách, udřené\npo cvičeních svého řemesla a předčasně vy-\nčerpané, tam zase dívky nervosní, suché, jichž\nsvaly vyskakují pod trikem, opravdoví to kam-"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.13", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nNA POLI."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.14", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nDEGAS\nŽENA V LÁZNI.\n\nzíci konstruovaní výhradně pro skákání, opravdové tanečnice s ocelovými zpruhami a železnými\nklouby. A kolik jest jich okouzlujících mezi nimi, okouzlujících zvláštní krásou, již tvoří\npřirozený vděk s charakterem obyčejné holky. Kolik jest jich uchvacujících skoro božských\nmezi těmito holčičkami, které žehlí nebo nosí prádlo, mezi těmito zpěvaěkami, které otvírají\nústa a nosí černé rukavice a mezi těmi tanečnicemi po provaze, které lezou až ke stropu cirku.\nA pak jaké studium světelných effektů ! Upozorňuji v tomto ohledu na loži\nstelem, prázdnou loži sousedící se scénou s polozdviženou třešňově červenou plentou a ještě\ntmavším pozadím tapetovým. Nad tím na balkoně sklání se žena z profilu dívajíc se na herce,\nkteří řvou; ton lící rozehřátých teplem sálu, krev, která zbarvuje okolí lícních kosti, její\ninkarnát planoucí ještě v uších již na spáncích chabne, to vše jest ku podivu exaktně po-\ndáno v té vlně světla, která to obklopuje. Výstava p. Degase obsahuje tento rok asi tucet\nprací. Již jsem jich citoval několik, poukáži ještě na dvě výborné kresby, z nichž jedna,\nhlava ženy zasloužila by úplně viseti v Louvru u kreseb francouzské školy a nyní zastavím\nse na několik minut před portraitem želaného Duranty-ho. Rozumí se samo sebou, že p. Degas\nvystříhal se všelikých těch hrůzných pozadí, malířům tak drahých, záslon šarlatových, olivově\nzelených, mile modrých, neb skvrnitých jako vinné droždí, zelenavě hnědých a šedivých, což\njsou všecko rány pěstí ve tvář pravdě, neb konec konců osoba, jež se chce portraitovat,\nmůže se malovat doma, na ulici, v rámci skutečném, všude, vyjmouc ovšem uprostřed\nuhlazené pasty prázdných barev. P. Duranty jest tu uprostřed svých tisků a svých knih sedě\npřed svým stolkem a jeho tenké a nervosní prsty, jeho ostré a uštěpačné oko, jeho pátravý\na pronikavý vzhled, jeho suchý úsměv zjevují se mi znova při pohledu na toto plátno, kde\nkarakter toholo zvláštního analysty jest tak dobře podán.\nJest těžko péru podat třeba jen neurčitý pojem o malbě p. Degase; ona má svůj equi-\nvalent jen v literatuře a kdyby bylo možno porovnat tato dvě umění řekl bych, že technika\npana Degase mi připomíná v mnohém ohledu literární techniku Goncourtů. Jsou to jak oni\noni nejraffinovanější a nejvybranější umělci tohoto století. Právě tak aby učinili viditelným\na skoro živým zevnějšek lidské bestie v tom prostředí, ve kterém se hýbe, aby se ukázali me-\nchanismus jejích vášní, aby vysvětlili pochody a spojení jejích myšlének, přirozený rozvoj jejích\nneřestí, aby vyjádřili i ten nejprchavější z jejích dojmů musili si Jules a Edmond de Goncourt\nukovati řezavý a mocný nástroj, utvořiti novou palettu tonů, originelní slovník, nový jazyk;\nrovně tak aby vyjádřil zjev bytostí a věcí v atmosféře, kteráž jest jim vlastní, aby ukázal\npohyby, držení, gesta,\nhru fysiognomie, růz-\nné tvary šatů a toilett\nv rlabém neb exalto-\nvaném světle, aby vy-\njádřil effekty nepocho-\npené aneb prohlášené\nza nemožné k malo-\nvání až dosud, musil si\nutvořiti p. Degas ná-\nstroj právě tak jemný\na široký jako ohebný\na pevný. Také on mu-\nsil si vypůjcovati ve\nvšech slovnících ma-\nlířství, kombinovati es-\nsence a oleje, aqua-\nrelu a pastel, temperu\na gouache, utříti si\nnové barvy a zavrh-\nnout přijatý recept su-\njetů. Malba to odvážná\na zvláštní, která se\nodvažuje na nevaži-\ntelné, která zachycuje\nvzduch, jenž pozdvi-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.15", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nhuje gáz na triku, která dává cítit vítr vzbuzený skoky, jenž rozvírá na sebe složene Jýly\nsukní, malba učená, ale přece zase jednoduchá, která se chápe pós těch nejkomplikovanejsich\na nejodvážnějších, která podává práci a napjetí svalů, nejnepředvídanější zjevy v perspektivě,\nkterá se odráží, aby podala přesný dojem oka, které sleduje miss Lolu ana šplhá silou\nsvých zubů do největší výše sálu Fernando, nakloniti celý strop cirku. Pak jaké definitivní\nupuštění ode všech processů modelace a stínu ode všech těch starých, klamaných processů\ntonů hledaných na palettě, ode všech těch eskamotáží, jimž se učí už od století. Jaka to\nnová applikace optické směsi od časů Delacroix-e, to jest tonů nemíchaných na paletě, jež se\nobdrží přiblížením dvou jiných. Zde na portraitu Duranty-ho vizte ty plošky růžové skorém\nkřičící na čele, zelené ve vousu, modré na sametu kabátu; prsty jsou udělány žlutou ohrani-\nčenou fialovou čarou. Z blízka jsou to namlácené na sebe barevné čárky, které se tlukou,\nlámou a ani se nezdají patřiti k sobě: na několik kroků jest to harmonie, která podává precisní\ntón pleti, pleti, která se třese, která žije, jak nikdo nyní ve Francii ji nedovede podat. A právě\ntak jest s jeho tanečnicemi. Ta, o které jsem mluvil výše, ta zrzavá s orlím nosem, má stín\nna hrdle udělaný zelení, konturu lýtka ohraničenou fialovou čarou: z blízka triko jest udělána\nsilnou čarou až se partel rozstřílel ; zdálky jest to napnutá tkanina na noze, pod níž hrajou\nsvaly. Žádný malíř od Delacroixe počínaje, kterého on studoval dlouho a který jest jeho oprav-\ndovým mistrem nepochopil tak jako p. Degas manželství a cizoložství barev; nikdo nemá\nkresbu tak precisní a zase tak širokou, kolorit tak delikátní, nikdo nemá tu vybranost, kterou\nGoncourtové kladou do své prosy; nikdo nezachytil v tak osobitém stylu ty nejefemérnější\ndojmy a ty nejprchavější jemnosti a odstíny.\nJedna otázka naskytuje se nyní. Kdy pak uzná se ten vysoký význam, by tento\nmalíř v umění současném měl míti ? Kdypak se uzná že tento umělec jest ten největší, kterého\nnyní máme ve Francii? Nejsem prorokem, ale soudím-li z netečnosti tříd osvícených, které,\nkdyž se dlouho byly posmívaly Delacroixovi jsou ještě v pochybnostech, že Baudelaire jest\ngeniálním básníkem XIX. století, že převyšuje o sta stop všechny ostatní mezi kterými jest\ni Hugo a že arcidílem moderního románu jest Citová výchova (Education sentimentale) od Gu-\nstava Flauberta a přece literatura jest jak se samo sebou rozumí, umění pro massu to nej-\npřístupnější tu mohu očekávati, že tato pravda, již dnes samojediný píše o p. Degasovi,\nbude uznána až v nedohledné době.\n\nVÁNOČNÍ VÝSTAVA\nUMĚL. PRUM.\nMUSEA\nV PRAZE.\n\n.*) Sluší\nvděčně vzpomenout!\nneutuchající snahy u-\nměl.prům. musea o zve-\nlebení uměleckého prů-\nmyslu. u nás, kteréžto\nsnahy však, soudě dle\ntéto výstavy nebyly by\ndosud nijak koruno-\nvány žádoucím výsled-\nkem. I co do počtu\n\n*) Nedostatkem místa\nv posledním čísle při-\nchází tento referát pozdě,\nvzdor tomu pro své\ncelkově správné poža-\ndavky k uměl. průmyslu,\nkterý u nás v samých\nzačátcích, —přichází těch\nněkolik všeobecných bo-\ndů v tomto článku vždy\nještě v čas.\n\nDEGAS.\nKAVÁRNA NA BOULEVARDU\nMONTMARTRE."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.16", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\ncelkem slabá, vykazuje výstava jen některé oasy, otevírající jakousi perspektivu do budoucna.\nCo zejména po prohlédnutí výstavy je nápadno, jest naprostý nedostatek vlastní iniciativy,\nnecekající popudů z ciziny ; jest cítit jak stojíme stranou velkého světového ruchu, rvoucí se\na osvěžující konkurence ve směru kvalitativním: jest pozorovali lenost vůči námaze vlastního,\nsamostatného vynalézání. Připadá mi to jako kaluž stojaté vody, v níž jen občas zakrokotá\nnějaký žabák a zas dost. Jakým kontrastem jest takový čeřící se vodopád zdravé práce\nve Francii, Anglii neb Americe. Bude mi namítáno, že nelze nám ani z daleka pomýšleti\nna něco podobného u nás. Nepřipouštím zůplna tuto námitku, ani tu, že není u nás\ndosti hmotných prostředků, jakých vyžadují často nekonečné i nákladné pokusy; jsem pře-\nsvědčen, že ve zmíněných zemích nedá rovněž nikdo umělci prostředků, aby si mohl\nzkoušet svoje vynálezy. I tam jest ponejvíce odkázán na vlastní pomoc, a není to tam\ndojista snadnějším získati si těch prostředků. Jen nehledejme vady mimo sebe. Z vystave-\nných prací je zjevno, že skorém nikdy neklade náš pracovník měřítko přísné autokritiky na\nsebe, autokritiky nespokojující se tím, co na první ráz se buď povedlo neb nepovedlo. Nelze\nto ovšem jistě zůplna žádati tam, kde schází to nejhlavnější pro umělecký průmysl vy-\ntříbený vkus. Nepřehlížím nikterak, že jiní národové, ku př. : románské rapy, mají za sebou\nstaletou nepřetržitou civilisaci, která dnešním jich potomkům vešla ve formě jemného vkusu\ndo krve. Ale vkus jest věcí, která se dá pěstit, vychovávat. Ovšem to vyžaduje jistou námahu,\nale za tu věru stojí ten cíl. A námahy jest u nás tím více třeba, čím méně máme po ruce\npomůcek, čím pracněji musíme se udržovati au courant, abychom se nehmoždili s vynalézáním\nvěcí jinde dávno již známých. Připouštím, že v tom jsme v nevýhodě oproti zmíněným národům.\nA tu ti, jimž není poskytnuta možnost, sami si v cizině přisvojit všechny znalosti, jež vyžadují\ndoba a pokrok, musí alespoň pomocí odborných časopisů utvořiti si pojem o pokroku a poža-\ndavcích jinde kladených. V tom ohledu pak pro naše začátky knihovna umělecko-průmyslového\nmusea úplně stačí. Aby nebyl však náhled muj nesprávně vykládán, nemíním snad čekání\nna ony popudy z věnčí, z ciziny, nabádající jen ku bezmyšlenkovitému kopírování toho, co\njinde lépe se dělá, nýbrž myslím tu jen ono vzpružení vybízející ke konkurování, eventuelně\npřekonání vlastním lepším. Jsou příklady, kde sdružení neb rodiny, vzdáleny světového ruchu,\nutvořily si svoji specialitu v některém oboru uměleckého průmyslu a práce své pak s úspěchem\nrozesílají po celém světě. A má-li někdo\nopravdovou snahu a chuť k něčemu, ten\nsi již najde po případě závod, který s ocho-\ntou mu přijde vstříc, dávaje mu k disposici\nleckteré pomůcky, jak i z vlastní zkuše-\nnosti vím. Konečně nezapomínejme, že umě-\nlecký průmysl není řemeslem, sloužícím\nku pouhému výdělku. Tak jako výtvory\numění, zrovna tak jsou výtvory uměleckého\nprůmyslu projevem toho, co tvořící umělec\ncítil a měl potřebu vyjádřit. A výsledek\njest pak též rovnocenným ; alespoň myslím,\nžc nebudu sám, pak-li tvrdím, že mistrov-\nský kousek uměleckého průmyslu mne při-\nvede do podobného nadšení, jako nějaký\nkrásný obraz neb socha. Nesmí pak být\numělci rozhodujícím, bude-li za své namá-\nhání i jen částečně odměněn; vlastní od-\nměnou vždy musí mu být jeho radost\nz práce, při které pak i materiál, v kte-\nrém tvoří, se mu stává něčím preciósním,\nrozkošným.\nOstatně uvedu níže doklady, že tam,\nkde se jeví snaha iv počátcích, dokonce\njiž i naše obecenstvo, které se dosud mnoho\nnestaralo o práce toho druhu, počíná jevit\njakousi zálibu na nich. Ovšem, že nestal\njsem se následkem toho ještě optimistou\n\nDEGAS.\nTANEČNICE."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.17", "texte": "DEGAS.\nTANEČNICE NA SCÉNĚ."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.18", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nv tom ohledu. Poměrně četně jsou\nna výstavě zastoupeny práce z ko-\nvu. Jako nej vážnějším pracovní-\nkem v oboru tom se tu jeví J.\nL. Němec. Pokud vím, zdržoval\nse delší dobu v Paříži, i myslím že\nprávě proto jest nutno klást na něho\npřísnější měřítko. Pokud se použití\nmateriálu týče, těším se, že nepře-\nstane na tom, co vystavenými pra-\ncemi naznačuje. Vzhledem formální\nkomposici, nevykazuje tato projev\nnějaké samostatnosti. Nemíním, že\nby práce Němcovy byly kopiemi\nprací některých mistrů, ale známe\nty motivy po případě v zdařilejším\nzpracování. Tak na př.: Hlavičky\nv kruhu, provedené v plochém re-\nliéfu, jsou dnes motivem již příliš\nběžným. Pakli se takový motiv\nznovu použije, má oprávněnost jen tehdy, je-li v pojmutí a provedení originelnejším a dokonalejším,\ncož zde neshledávám. Při jedné z nich pokládám za šťastné, použití perletě co pozadí. Jehlici,\nutvořené z javorového listu s dvěma plody javorovými na řetízcích, vytýkal bych nedostatečné\nvyužití toho motivu ; působí na mne chudě. Odvážným jest, dělat po Damptovi a Carabinovi\ntakové malé plastiky. Za zcela pochybené pokládám misku s emailem. Nehlede k nepnjemnemu\nsestavení barev, jest zde v materiálu docela cizím motiv národního vyšívání. Takové\nnemístné appelování na vlastenecký cit by měl pan Němec již přenechat povolaným činitelům.\nMezi ciseléry lze též vážně poěítati s Jos. Hirschem. Okazuje smysl pro barvu kovu\na patiny ; provedení prací jest bedlivé. Ale hlavní věc, komposice své tvoří z motivů jakéhosi\nkrouceného kapání, majícího pretensi na modernost, a které řemeslným způsobem stále opakuje.\nVzdor tomu však nechá tušit, že lze od něho požadovat váznou práci. Za to nad jeho ex-\nposicí visí práce Rich. Schorchta »Secesse« ve smyslu commis-voyageurském. Zajímavým jest\nkontrast prací Maudra vedle Grůnfelda. Kdežto poslednější vyniká svými pracemi co do be-\ndlivosti a zvláště vzorným montováním, jsou předměty Maudra, zejména monstrance a ciborium,\nkřivc, ba ani sletovány nejsou. Jinak mne véci obou\nzmíněných nedovedly upoutat. Již zdáli příjemně pů-\nsobí distinguovanými barvami výstava pí. A. Boudové.\nCelá řada zajímavých keramik je zde shromážděna,\nz nichž lze souditi, že nejsou to první pokusy a nezůsta-\nnou také posledními. Náběh jest šťastný ; při dnešní vy-\nspělosti právě tohoto oboru, kde, jak sami Francouzi\ntvrdí, z technické stránky skorém vše jest již vykonáno,\nnebude smět pí. Boudová zůstat státi. Ale iv ohledu\nformy a dekorace bude jí třeba strojit nová překvapení,\npakli hodlá s úspěchem závodit s nejlepšími pra-\ncemi, jež až dosud byly provedeny; a to chtít jest\nnyní, kdy osvědčila nadání v tomto oboru, její po-\nvinností. Že zájem obecenstva o to zde jest, svědci\nto, že téměř všechny práce pí. Boudové jsou pro-\ndány. Různá záhlaví, touže dámou vystavená jsou\npro dnešek již příliš obvyklá. Frís ve své klidné\ntlumené harmonii působí příjemně. Nedaleko vysta-\nvuje Beneš některé návrhy textilní. Podstatně no-\nvého neukazuje nám nic; a jeho frísy na látku pa-\ntronované jsou ukázkou způsobu obchodnického vy-\nkořisťování nového směru, zaběhnuvšího se do laci-\nného manýrismu. Tak i rámy a paravent H.\n\nMANET.\nV ČLUNU.\n\nMANET.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.19", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nMANET.\nV RESTAURANTU.\n\nRichtra, jehož vkus z pravidla bývá\nlepším, dokazují, že se má moderně\njinak rozumět. Vystavené interieury\nnevynikají nad prostřednost. Firma\nMeyer ve snaze, vyhnouti se křehkosti,\nv moderním nábytku tak ěasto se\nvyskytující, vystavuje nábytek řekl\nbych humpoláckého vzezření. Nej-\nslabší snad v tom interieuru je okno se\nsousedícími etažéry ; vypadá to jako\nnudlová polévka, v které plavou květy\nz polorozpuštěných bonbonů.\nU výšivek, kde jest opět mnoho\nnárodního vyšívání použito bez po-\nrozumění specielního půvabu origi-\nnálů, jak pokud se týc.i dekorativního\nvyplnění plochy a poměrů vyšívání ku\nprázdným plochám, tak i barvy, lze\njen podotknouti, že zejména ve volbě\nvyšitého vzoru nejeví se dosud vůbec\nnějaká samostatná invence. Mnohé\npráce pak i co do provedení dělají dojem začátečnický. Tak mnohé z prací pokraěovací\nprům. školy v Karlíne. Některé z applikací květů a rostlin mají vhodně zladěné barvy ale\nstylisace jest nedostatečná. Sklářství jest slabé. Vyjímaje vzhledné kopie starých vzorů, jež\npřinášejí sklárny hraběte Harracha a firma Meyrův synovec, jsou předměty, mající ukázat\nruch moderního sklářství, nad míru slabé. Tak prvnějšího závodu sklo vrstvené jest vzhledu\ntvrdého a barvy velice nepříjemné; leptání velmi neěisté a zacházení se zlatem nešikovné a\nnevkusné. Emailové malby firmy Meyrův synovec jsou co do komposice pode vší kritikou.\nSklo »Fenomén« firmy Jan Lotz vdova v Klášt. Mlýně zdá se způsobilým k docílení pěkných\nefektů; i mnohé formy se zamlouvají. Nepříjemně působí nahromadění takového množství\ntěchto předmětů vedle sebe.\nKnihařství a vazby kněh nepřivádějí rovněž nic nového ani významného. Bezvadná čistota\npráce nesmí se u knihaře pokládat za zvláštní zásluhu. U vazeb nakladatelských firem straší\nještě dosud pugetky fialek a frgismajnichtů; vhodně to pak doplňuje kytara, měsíček a sla-\nvíček v obvyklém uspořádání. Nelze pak s dostatečným důrazem poukázat na do nebe\nvolající soustavné kažení vkusu dětí různými výplody čilého nakladatelství J. R. Vilímka.\nNení to tak bez významu, jak snad někomu by se zdálo. Pracuje se tím přímo proti snahám\nrůzných korporací, jež hledí úroveň vkusu zvednout, když zmíněným podnikem se obzvláště\nv ohledu zjemnění smyslu pro barevnou harmonii přímo barbarsky postupuje. Jsou tam ku př. :\nhry barev, určené pro nejůtlejší mládež, mající za účel, aby se děti záhy naučily rozeznávat\nbarvy červenou, zelenou, modrou atd. Bylo by to v pořádku, kdyby ty barvy nebyly re-\npresentovány surovým materiálem anilinovým. A výtka ta platí v první řadě umělecko-\nprůmyslovému museu, které připuštěním podobných výrobků ještě podporuje to, čemu by\nmělo vypovědět válku na nůž.\n\nA. HOFBAUER.\n\n'TPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nSMUTNÉ KAPITOLY. TĚŽKO U NÁS DOMOCI SE PO-\nkroku. Není chvíle, kdy nebylo by třeba stýskati si na ubohost našich poměrů. To, co drtí\nsnažení národní vůbec, opakuje se v poměrech našich specielních zvláště. Je to snad již ne-\nzbytnou součástí české povahy, že tak často nebývá dbáno zájmu celku, jak by si toho bylo\npřáti, že tak často pro osobu a její potřeby zapomíná se povinností k celku, který živiti je\nu nás tím větší potřebou, cím méně nás, potřebou nutnou, které dbáti tím více přísluší těm,\nkdo více mohou, ale i stejně těm, kdo s menší hřivnou přicházejí. V těchto posledních bývá\nobyčejně discipliny dost, ukázalo se to skoro při všech příležitostech. Že však se tak nestává\nu vůdcích našich lidí v národě, u prvních politiků, úředníků a ucenců, je dostatečně známo, je známa\ncelá ta řada vládnějších než vláda sama, policejnějších než policie sama, ty všechny úkazy,\nna něž v tisku tak zhusta bývá poukazováno. Máme tu smutnou povinnost poukázati k po-\ndobnému zjevu v oboru umění."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.20", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nNárodní Listy ze dne 26. února přinesly zprávu: »Professorský sbor akademie výtvar-\nných umění navrhl ministeriu, aby místo uprázdněné po krajináři Mařákovi zadáno bylo\nR. z Ottenfeldů.« Zpráva nebyla dementována, dlužno ji proto bráti za správnou. Bylo v\nních listech proti Ottenfeldovi psáno se stanoviska národního. Nesnášíme se s tím, poněvadž\nje známo, že Ottenfeld svůj český původ nezapírá, neschvalujeme toho, třeba bychom , byli\npřesvědčeni, že Ottenfeld dodnes neovládá tolik češtiny, mnoho-li k učitelskému působení svému\nmá zapotřebí. I to při pevné vůli dá se dohoniti. Nám nejedná se v takovýchto důležitých\nvěcech o stanovisko národnostní, ale hlavně a především o umělecké. A jsme si jisti, že\nvšichni ti, kteří s uměním českým upřímně cítí, neozvali by se, kdyby této umělecké stránky bylo\npředevším dbáno, a kdyby jí k vůli povolána síla i z ciziny, z té ciziny, kde umění dneska\nstojí vysoko nad naším, z ciziny, za níž tak silně pokulháváme. Bylo by naším přáním,\ntřeba to tak mnohým nebylo vhod, kdyby povolána byla síla plného světla, kterého u nás\ntak je potřebí, umělec, který by v plném tvoření dovedl zkypřiti kus té půdy, jíž u nás\nnení nedostatek. To ovšem u nás se nestalo. Tou zásadou řídili se u nás před 50 lety, ovšem\nže s neporozuměním, které omluviti bylo nutno, poněvadž výběr sil připadal lidem o umění\nsice se zajímajícím, jemu však nerozumícím tak, aby s prospěchem voliti mohli ruce povolané.\nDnes tato výtka, tato okolnost odpadá. Dnes je v rukou našeho výkvětu výtvarnictva, pro-\nfessorského sboru malířské akademie, navrhovati nástupce Mařákova. A tak byste očekávali, že\nvýběr bude takový, že uspokojí aspoň všechny ty, kteří nemají ve věci žádný osobní interes,\nkterým je svatou věc a ne osoba. Kdyby to bylo všude jinde, bylo by to možno, jen u nás ne,\nkde rozhodují vždy jiné věci než zájem o věc. Nebylo dost na tom, když před dvěma lety\ntímže prof. sborem pro všeobecnou školu akademie, kde právě nejopatrnější ruky třeba, navr-\nžena byla umělecká mrtvola G. Roubalíka. Mlčeli jsme tehdy, dnes toho ovšem litujeme,\nz důvodu, že by se zdálo, že mluvíme pro někoho z mladších. A dnes zasažena má býti\nškola krajinářská tím, že navržena síla, jejíž umělecký ráz uznáváme, ale přece jen síla pro tento\nobor nezpůsobilá. Jedná-li se někomu o to, aby Ottenfeldovi zaopatřeno bylo místo, budiž,\nje to jeho věcí, má-li se tak státi však na útraty krajinářské české školy, k tomu mlceti\nnemožno. A tak člověk věru nechápe, jak to možno, že zrovna Ti všichni, kteří\nve svém mládí a své plné síle umělecké tolik prokazovali energie v boji\no úspěch českého umění, že Brožík, Hynais, Myslbek, Pirner i Ženíšek mohli dnes zapo-\nmenouti na školu krajinářskou, přiciňujíce\nse tímto krokem o nepřímé její zrušení. Je\nv tom zdánlivě trochu umělečtějšího názoru,\nže separování krajiny je zastaralé, a víme\nto všichni, jak krajina dnes všude jinde,\ni doma, pěstována i figuralisty as úspě-\nchem, a bylo by si jen přáti, aby ono se-\nparování dále se neprovádělo. Že tomu\nvšak povoláním Ottenfelda se nepomůže,\ntolik rozuměti doufáme i my, poněvadž\njeho umělecký obor je příliš znám a ohra-\nničen. Bylo by v tom aspoň trochu omluvy,\nkdyby ti, kteří o zrušení krajinářské Školy\nať přímo, ať nepřímo usilují, působením\nsvým ať jako umělci, ať jako učitelé pro-\nkázali, že rozumné reparirování u nás je\nzbytecno, to se ale nestalo a těch několik\nojedinělých významných pokusů jich žáků\ndosud nevyváží úspěchy absolventů kraji-\nnářské školy, které dosti často jsou doku-\nmentovány. A dokavad není zde záruky, že\nkrajinářské škole nebude üblíženo, a té zde\nv osobě navrhované naprosto nestává, nutno\nkrok professorského sboru považovati za\nnešťastný. Krok sboru prof. zarazil, a sice tak,\nže uznána toho potřeba odlišné stanovisko\nveškerého téměř ostatního umělectva přeci-\n\nJOS. HIRSCH.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮMYSL. MUSEA\nKLEPÁTKO. I. CENA."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.21", "texte": "H. BÖTTINGER.\nZE SOUTĚŽE UMĚL.-\nPRŮMYSLOV. MUSEA.\nEX LIBRIS. III. CENA.\n\nsovati. Stalo se tak žádostí, jejíž text podáváme: C. k.\nvysoké ministerstvo kultu a vyučování! Dle\nzpráv, které se tyto dny na veřejnosti objevily, učinil pro-\nfessorský sbor c. k. Akademie výtvarných umění v Praze\nc. k. ministerstvu kultu a vyučování návrh, aby místo\númrtím professora Julia Mařáka uprázdněné, bylo uděleno\np. Rudolfu z Ottenfeldu, malíři ve Vídni. Na Akademii\nvyučují dnes čtyři malíři-figuralisté: V. šl. Brožík, V.\nHynais, M. Pirner a F. Ženíšek a podle zmíněného ná-\nvrhu má býti ústav rozšířen o stejné místo páté. Místo\nprofessora krajinářství má zaujmouti malíř-figuralista a škola\nkrajinářská tímto skutkem má býti z Akademie naší vy-\nloučena. Tyto zprávy a okolnosti dotkly se velmi citelně\na nemile veškeré obce umělecké, která považuje za svatou\nsvoji povinnost rozhodně se proti zamyšlenému kroku\nohraditi. Nejedná se jí při tom nikterak o osoby a jich\nzájmy, pohlíží na vše se stanoviska čistě uměleckého a\njejí kroky vede pouze zájem a starost o prospěch českého\numění. Jako všude jinde, nabývá i u nás v umění kraji-\nnářství vždy větší půdy a při tom takové jakosti a tako-\nvého významu, že po našem zdání připadá příslušným\nčinitelům věnovati krajinářství veškerou pozornost, péči\na všemožnou podporu. A nyní má býti zrušena jediná\nstolice pro krajinomalbu na pražské Akademii, právě místo\nodkud nový, utěšený a všeobecně znaleckými hlasy uznávaný rozvoj českého krajinářství vzešel.\nTím by mu byla zasazena rána přímo smrtelná. Nepřepínáme nikterak, neboť můžeme po-\nukázali na doby, kdy před Juliem Mařákem se na pražské Akademii krajinářství nevyučo-\nvalo a kdy jenom těch několik málo šťastných, kteří se mohli do ciziny na učení obrátit,\nudržovali krajinářství naše na živu. Mají se ty časy zase vrátit, mají naši aspiranti v umění\nkrajinářském znova býti odkazováni na školy v cizině, kdy přece nejvyšší rozhodnutí Jeho\nVeličenstva císaře Františka Josefa I. při založení c. k. Akademie' výtvarných umění v Praze\nčelilo k tomu, aby se domácím talentům poskytla doma příležitost plně se umělecky vzdě-\nlati? Za nedlouhou řadu let přineslo ono nejvyšší rozhodnutí takové ovoce v dospívajících\ngeneracích, že jich spojení s předchozími a staršími dosáhlo\nčeské umění takového stupně rozvcje, že se všude bez ostychu\nmůže stavětí po bok umění druhých uměleckých středisk\nnaší říše as nimi čestně závoditi. Z příčin, které jsme zde\nstručně právě vyložily, obracíme se tímto svým podáním\nk c. k. ministeriu kultu a vyučování jako činiteli rozhodujícímu\nse snažnou žádostí, aby ráčilo laskavě uprázdněnou professuru\nkrajinářství při c. k. Akademii umění výtvarných v Praze na\ndále zachovati a působiti k tomu, by v době nejkratší ob-\nsazena byla umělcem českým, který jediný může přinésti\nsebou náležité pochopení pro individuálnost naší krajiny a\nžáky své k uměleckému poznávání a líčení jejímu vésti.\nV Praze, dne 24. února 1900. Žádost tato podepsána\nbyla umělci bez ohledu na stáří neb příslušnost k tomu neb\nonomu sdružení uměleckému. Není to maličkost, že podání a\nnávrh professorského sboru akademie lišil se od soudu veške-\nrého umelectva ceskeho, a není to poprvé, co v této věci ne-\ndosaženo shody. Stanovisko professorů bylo tak mnohdy\nodlišné, nikdy však nejevil se odpor vůči němu tak jedno-\nmyslný jako dnes. A tato jednomyslnost ostatního umělectva\na smělost míti vůbec také nějaké mínění a mínění odlišné,\na toto mínění které, jak z výše uvedeného znění žádosti\nvidno, se nevázalo na žádnou osobu tomu neb onomu blízkou,\n\nA. BOUDOVÁ.\nZE SOUTĚŽE UMĚL.\nPRŮM. MUSEA. EX\nLIBRIS. I. CENA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.22", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nV. MÁRA.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮMYSL. MUSEA.\nKONSOL. CENA I\n\nnýbrž ku věci, sděliti ministerstvu nezůstalo ovšem\nbez následků. Vyšetřování v rektorátu akademie, do-\nčasné relegování těch žáků krajinářů, kteří ochotně\nsbírali podpisy žádosti, a vystoupení některých pro-\nfessorů z Jednoty výtvarných umělců proto, že členové\nžádost odvážili sepodepsati. Mladá generace v »Mánesu*\ncítila nemožnost společného působení s professory aka-\ndemie již před několika léty (třebas i umělecký význam\njich ve vývinu našeho umění uznávala), to bylo také\njednou z hlavních příčin, proč ruce v »Mánesu« se\nspojily ku práci, jejíž výsledek je znám. Stejně ne-\npříjemnou je i záležitost nemenšího významu. Není\nto tak malicherné, abychom tomu nevěnovali několik\ntěch řádků. Jako v »Mánesu« přede dvěma lety\n(viz Volné Směry 11. ročník), iv Jednotě výtvar-\nných umělců cítěna potřeba ohraditi se již jednou\nproti Rudolfinu. Se stanoviska uměleckého především,\nz národnostního pokud se administrativy týče, v druhé\nřadě však také. Jednota učinila tak brožurou Jedna-\ntelskou zprávou, která zavdala příležitost lživé žurna-\nlistice redakce Prager Tagblattu ku článku »Válečný\npovyk proti německému umění«. Působení těchto listů\nje v české straně všeobecně známo a nepřekvapí proto\nnikoho z nás překrucování fakt, přímé, drzé lhaní, které\nv listech těch je na denním pořádku. Se stejnou chutí\nvrhly se noviny i tohoto bodu programu všeho umě-\nlectva českého, poněvadž v tom jsou všichni za jedno, aby míříce do ciziny a mluvíce o snaze\n»vyloučiti uměni německé z Rudolfina«, přiměly umělecké kruhy ciziny stejným opláceti\nčeským umělcum. Slova tato, o jichž naprosté lživosti každý byl přesvědčen, vyrušila však\nproí. V. šl. Brožíka z klidu. On, úplně informován, nedovedl odpověděti jinak, než následujícím\npnpisem, uveřejněným v Pr. Tagblattu ze dne 2. března 1900, který otiskujeme v plném znění:\n»Geehrter H. Rjdakteur! Soeben werde ich auf einen Artikel aufmerksam gemacht, der schon\nvor mehreren lagen unter dem Ti tel »Ein Kriegsruf gegen die deutsche Kunst« in Ihrem sehr\ngeschátzten Blatte erschienen ist. Wollen Sie die Liebenswůrdigkeit haben, in geeigneter Weise\nzu veroffentlichen, dass ich dem Ausschusse des »J. V. U.« die unter dem Titel »Der cze-\nchische Verein biLcnder Kůnstler« gemeint ist, nicht angehore. Was meine nationale Aufgabe\nbetrifft, so finde ich dieselbe einzig und allein darm, durch meine Leistungen -- so weit ich\nhiezu iiberhaupt in der Lage bin meinem Volke zu dienen, ohne mich dabei gegen Ange-\nhórige einer anderen Nationalitát zu wenden. Wenn ich daher dem Ausschusse des genanntes\nVereines angehoren wiirde, so miisste ich es\nals meine Pflicht erachtet haben, die Fassung\neines Beschlusses nicht zuzulassen, der\nseine Spitze gegen das Rudolfinum kehrt.\nBei den heutigen, schon unertráglichen Ver-\nháltnissen, bei denen dem Kiinstler die Existenz\nohnehin fast unmoglich gemacht wird, ist das\nRudolfinum der einzige Ort, wo ein Wettstreit\nauf dem Gebiete der Kunst iiberhaupt noch\nmoglich ist. Indem ich Ihnen, geehrter Herr\nRedakteur, im Vorhinein den verbindlichsten\nDank sage, bitte ich Sie die Versicherung\nmeiner vollsten Hochachtung entgegenzunehmen.\nPi ag, am 1. Márz 1900. Brožík.« Stylisace\nsama je příliš jasná, než aby k ní bylo třeba\npoznámek. Je zde však dále něco, co třeba\nještě připomenouti. Pan Brožík postavil se zde\nna svoje stanovisko, lišící se od stanoviska\n\nA. BOUDOVÁ.\nKVĚTINÁČ.\nZE SOUTĚŽE."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.23", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\ncelé umělecké obce české vůbec. Tato v obou střediscích sdružena, Jednotě výtv. umělců i Má-\nnesu, uznává nezbytnost samostatného vystavování, pořádání výstav, o nichž rozhodují umělci\nsami a ne utrakvisticko-německá společnost přátel umění a jich úředníci, jen pan Brožík má\ndnes Rudolfinum za jediné místo . . . atd. Jsou mezi mladšími i staršími umělci lidé daleko\nne tak situovaní, kteří důsledně Rudolfina se straní, od těch žádá se oběti, jsou jiní, kteří také\nvystavují v Rudolfinu, ale vystavuji jedině proto, aby existenci svoji uhájili, a ciní-li tak, ciní\ns bolestí v duši, snášíce příkoří jim jako umělcům či-\nněné — cítíce se na nevlastní půdě, jen pan Brožík se\nzde cítí doma, on nemusí oběť přinášeti, on ohradí se\nveřejně, že by nepřipustil podobnému usnesení. Jsou\ndnes, bohudík, poměry jinací, a je to českým umělcům\njen ke cti, že jste, pane Brožíku, svoji vůdci úlohu pro-\nhrál a hanebně prohrál, tomu kroku nezamezíte, kdy-\nbyste se ohražoval sebe více. Umělci čeští povedou svoji\nvěc k vítězství, třeba se od ní odvrátily Vaše ruce,\ntřeba se odvrátilo od něho i více Vašeho rázu, cítí na-\nopak se všeobecně, že to bez nich půjde lépe a snáze,\nponěvadž bude jednomyslnějšího a soustředěnějšího po-\nchodu. Je ovšem pro lidi bez kouska svědomí a citu\npro společnou věc daleko příjemnější vyhověti těm kru-\nhům, které vládnou mocí, peněz', mocné šlechtě a bo-\nhatým kruhům Rudolfina, než dbáti přízně celé obce\numělecké, která nekupuje obrazy a nečiní objednávky.\nOBCHODNÍ A ŽIVNOSTENSKÁ KOMORA VYSTA-\nvuje na světové výstavě v Paříži interieur jako ukázku\nstavu našeho uměleckého průmyslu. Interieur tento byl tyto dny předběžně vystaven v nové\nbudově umělecko-prům. musea. Ponechávajíce si podrobnější referát na dobu pozdější, kdy na\nmístě bude možno stopovati pokrok uměleckého průmyslu našeho a porovnávati jej s pokrokem\nciziny, zaznamenáváme zde pouze celkový dojem, jakým práce působila. Interieur proveden byl\ndle návrhů archit. J. Fanty a Kouly za spolupůsobení celé řady mladších umělců a firem\numěl.-průmyslových. Celkový dojem jest příznivý, svědci též o nemalém nákladu, věnovaném\nk účelu tomu, i o nemalé píli a snaze autorů. Nám ovšem by méně bývalo více. Jeť pro-\nstor, který uváděn jako pracovna bohatého vzdělance českého, tak bohatě dekorován, že\nprvní dojem nezve k dalšímu podrobnému shlédnutí. Je zvláštní, že dnes toto označení účelu\ninterieuru přináší sebou již přesnější požadavky co do obsahu i provedení díla. Interieur stejně\nprovedený s označením místnosti výstavní pro řadu vystavujících firem a prací uměleckých\nnebyl by nutkal k vytknutí těch několik nedostatků v řešení, jaké vykazuje, věnován jsa\npředstíranému účelu. Prostorově rozdělena místnost ve větší střední část se čtyřmi při-\npojenými menšími kouty, z nichž jeden prove-\nden arch. Koulou, ostatní celá část arch. Fantou.\nRůzných těch otvorů bylo při rozdělení\nvhodně použito jako kaple, jídelny, knihovny\na pracovny vlastní. Nepříznivé osvětlení po-\nstranní, k němuž málo zřetele bylo bráno, za-\nvinilo slabé osvětlení mnohých částí interieuru,\njinde zase, jako při obrazu Libuše, náhodou\ndocíleno tím zajímavého stlumeného osvětlení.\nV barvě podařilo se celkem různé části\ntakového množství spolupracovníků dosti sla-\nditi, nepodařilo se tak jen částečně při černo-\nmodrém čalounu stěn a některých dekorativních\nmaleb. Formově jest část arch. Fanty příliš »bo-\nhata«. Vliv novějšího hnutí jest zde patrný,\nani ne tak ve formě samotné, jako v pravdi-\nvosti při použití materiálu. Účelným však po-\nužití toto mnohdy není. Poukazujeme zde pouze\n\nREDAKCE.\n\nV. MÁRA.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮMYSL. MUSEA\nKVĚTINÁČ. CENA\nII."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.24", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nna kožený potah stolu, přespřílišné umísťování řezby i kovové dekorace i jiných na nábytku\npotřebném. Na mnohých místech ještě vadí renaissanční ostrost a hranatost, v celku ale je\npřece znáti pokrok, jenž jeví se v lehkosti truhlářského detailu oproti dřívější těžkopádnosti.\nKoula sestrojil ve své části řadu kombinací českých motivu. To co ale vždy při pracích\npodobného rázu celek pojiti by mělo, silné osobité já, chybí naprosto. Zdá se, že by bylo\njiž správnější, předvésti obecenstvu ciziny ne nápodobeniny, nýbrž skutečně lidové umění,\nkteré v mnohých jako v keramice i vyšívání nad tyto i řemeslem i koncepcí vyniká. Bylo\nby tím obecenstvo ciziny správněji informováno, než touto částí interieuru, který za lidový bude\npovažován.\nVTĚCHTO DNECH ODESLÁN PROSTŘEDNICTVÍM RUDOLFINA JISTÝ POČET PRACÍ\n» domácího umění na pařížskou výstavu. Opět jedna z nešťastných exposic, jež posuzována\nbude jako representace českého umění, kterému však v čas nedopřáno o své věci rozhodovat\na vina toho padá opět v tomto případě na hlavu jednoho vládnějsího výtvarníka než vláda\nsama, a který kdys celou akci svým byrokratismem zmařil, a na hlavy těch, kteří za ne-\nmožných podmínek práce své zaslali exposici sehnané na komando shůry a ku bla-\nmáži přispívají, byť i jednotlivé práce byly dobré, ty übohý celek nezachrání. Porotě laiků\npři tom slavně asistovali pánové : V. Brožík (Was meine nationale Aufgabe betrifft, so finde\nich dieselbe einzig u. Darin, durch meine Leistungen . . . meinem Volke zu dienen . . . ),\nsochař B. Schnirch a architekt J.Schulz; třem pirátům zachována budiž pamět, neboť spolehliví\n»Pappenheimští* »přišli pozdě ale přec«, a že vykonali svoji asistenci dobře svědčí faktum,\nže sochaři F. Bílkovi vrátili dvě dřevořezby »Orba« a »Podobenství o Velkém Západu Čechů«\nznámé z výstav »Manesa« a vídeňské »Secesse«.\nPOD HESLEM »LIEBSCHER« V JEDNOM Z POSLEDNÍCH SEŠITŮ »OTTOVA SLOVNÍKU\n1 naučného« věnován bratřím K. aA. Liebscherovi »důkladný« článek na 203 řádcích,\n(M. Aleši naproti tomu jen 74 řádek) v podobě podrobného seznamu všech výrobků zmíněných\npánů a jich příjemných vlastností. Důležité momenty se zde dovídáme, že hned na poprvé\np. K. L. »v roce 1885 vystavoval o výstavě v Rudolfině kolekci 128 čísel,« jež mají být pro\nautora polehčující, či právě jej vyzdvihují, neb snad jsou pobídkou ostatním, to žel pan vy-\nkladatel ve svém výkladu nevykládá, ale každopádně byl to moment klasifikující k nesmrtelnosti\npro Naučný slovník. Dále se dovídáme, že »L. je nadán schopností vybírati si malebné partie\nkrajinářské a upraviti je hbitou rukou v zaokrouhlené obrazové celky.v. (\\) »Cesta L ova\ndo Bosny a Hercegoviny v 1. 1895 —96 přinesla novou notu do jeho tvorby. Nové podněty\nvyžadovaly zvláštního přednesu, a potřeba zvláštních effektův světelných a jižního ovzduší\nvzpružila štětec L —ův k zbystřenému úsilí.« Pana pisatele mrzí, že »je počet jeho obrazů tak\nznačný, že na úplnější výčet jejich tu místa není,« a pro samé vypočítávání nedostal se k tak\nznačnému počtu okřídlených\nvet jak u bratra Adolfa, na\nkterého může být prvnější prá-\nvem žárliv, neboť o tomto píše :\n»Tato mnohostrannost tvoření\nostala i na dále příznačnou strán-\nkou L —ova nadání, avšak\nmalba dekorativní je přece nej-\nvlastnějším jeho oborem«, dále\n»že si umí obratné plochu roz-\nvrhnouti, že mu malířské vy-\njádření myšlénky nečiní obtíže,\nže má v paměti hojnou zásobu\npos a pohybů a efektního vr-\nžení draperie, že ovládá kresbu\ntěla lidského a že zručně si\ndovede vypočísti dojem celkový\na barevný efekt vyvážiti.« Dále\nse dovídáme, že »se neuzavírá\nmoderním pokrokům techni-\nckým«, že »hluboko procítěna\nje ~Valašská Madonna\", na\n\nJ. BENEŠ.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮM. MUSEA NA\nEX LIBRIS. CENA\nII."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-03.1.25", "texte": "J. BENEŠ.\nZE SOUTĚŽE OBCH.\nAŽIVN. KOMORY NA\nEX LIBRIS. I. CENA.\n\nníž důkladné studie na místě konané všude\njsou zjevný a jejíž tlumená barvoškála a peč-\nlivé technické provedení ciní z tohoto obrazu\ndílo z L-ových nejsympathictějších« a dále\n»při ocenění neúnavné produktivnosti L-ovy\nnesmí se zapomenouti též na jeho práce illu-\nstrační«, »pro efektní malebnou manýru «. A teď\nopět vypočítávání prací, žasnu co vše může\nbýt v »Slovníku«? !, práce, o kterých může být\npsáno nejvýše v lokálkách denních listů; nechci\nukazovat na jednotlivé, také ku každé z cito-\nvaných vět dalo by se mnoho říci, avšak\ndost! Chtěl jsem jen poukázat na smutné\nfaktum jak se u nás píše pro dílo, jež má\nsloužit i budoucím. Známo přec, co takový\nslovník u nás znamená, 90 procent píšících\nlidí, jež s velkým altruismem podávají ostat-\nním potravu duševní, živí se z lexikonu a\nz něhož obsluhují i mrtvé, přidají nějakou\nfrázi, a hlavně citát, zvláště ale dobře se dělá\nz nějaké nové politické hvězdy Francie, nám\nvždy sympathické, a teď si považte, jak\nz pochybného pramene na příště. Avšak panu\npisateli to nezazlívám, ten je patrně také al-\ntruista a dal co měl.\nGALLERII STARŠÍCH ČESKÝCH MISTRŮ\njsme zahájili v prvním čísle tohoto ročníku\nJosefem Mánesem a Mánesem v ní zase\npokračujeme. Je v jeho díle tolik málo zná-\nmých nebo málo přístupných mistrovských\nkousků a pérokresba-litografie, jejíž repro-\ndukci dnes přikládáme (vyšla v Bellmanno-\nvých »Errinnerungen« v Praze r. 1857 ve\ndvou tonech), patří k nejrozkošnějším. Je to\ndokonalý plein-air, s jasem slunce v pozadí\nas průhledným stínem napřed, elegantní jak\nnějaký genre rokoka a český a svůj, jak\nto právě Mánes dovedl.\nREPRODUKCE PRACÍ E. DEGASOVÝCH,\npřipojené jako doklady k Huysmnnsovým\nčlánkům, zahajují řadu ukázek vynikajících a\nsměrodatných prací umění mimočeského, které\nhodláme nadále přikládati systematicky a\ndoprovázeti informačními výklady. K tomuto\nrozšíření prvotního programu listu vede nás\njednak okolnost, že se nám až dosud nedo-\nstávalo přísně uměleckého výběru moderní\nzahraničně produkce a přesvědčení, že porov-\nnávání dnešních snah našeho umění s me-\ntami, které si vytýčili a jichž často již do-\nstihli umělci jinde, může nám býti jen ku\nprospěchu. Po ukázkách umění impressioni-\nstického připojených k článkům Huysmansovým\npřineseme postupně, pokud místo dovolí, aspoň\nhlavní vrcholky dnešního umění všech národů.\n— Ze největší část listu i hlavní snaha re-\ndakce bude nadále věnována umění domá-\ncímu, nemusíme snad ani zvláště podotýkati.\nDEVÁTOU SOUTĔŽ VYPISUJÍ »VOLNÉ\nU Směry« na návrh původní vazby svého roč-\nníku, přístupnou umělcům českým. Návrhy\nbarevně kreslené (neb v původním materiálu),\nv původní velikosti tak, by dle těchto knihařská\npráce provádět se mohla, zaslány buďtež do"}]}