{"numero_id": "bm-bmtnaan-1900-04", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_sha256": "88007dfac4292311ad6bda67d00ea35fad09c8dacc29846e55829ae39e859f1c", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1900_04/bmtnaan_1900_04.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1900_04/bmtnaan_1900_04.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c001", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.1", "titre_corps": "SVĚTLOTISK UNIE – VILÍM.", "titre_sommaire": "SVĚTLOTISK UNIE – VILÍM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 58, "texte": "F. BÍLEK.\nKALVÁRIE.\n(DŘEVOŘEZBA.)\nSVĚTLOTISK\nUNIE - VILÍM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c002", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.2", "titre_corps": "[Illegible]", "titre_sommaire": "[Illegible]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "[Illegible]\n[Illegible]"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c004", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "133", "image_debut": 5, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4", "titre_corps": "FRANTIŠEK BÍLEK.", "titre_sommaire": "FRANTIŠEK BÍLEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1920, "texte": "FRANTIŠEK BÍLEK.\n\nVyjít a rozsévat Svčtl a\nSímě, těžkou, úlohu nej těžší vytknul si za života\ncíl Fr. Bílek.\nPřichází prudký a tichý, sebevědomý i skromný, se srd-\ncem soucitným a rozbolestněným, přichází hojit naše rány.\nTy bolavé rány našeho žití leží před ním jako rozevřená\npropast se svým hlubokým okem věcného tajemství, a on,\ns duší lehkou jako pták nese se přes ní; nese se lehce\na jistě jako přes nepatrný důlek, jímž je propast k Ve-\nsmíru. Vznesl se bolestně ale letí s jistotou a lehkostí\nduše vědomé, že ve Výši jedině možný je let, neko-\nnečný, závratný let, kde není konce, kde není klesání,\nkde není Smrti.\nV našem výtvarném světě stojí F. Bílek sám. Vyšel\njako neznámý rozsévač, vyšel na vypráhlé nezorané pole\na vhodil svá první semena na suchou, tvrdou půdu. Na\nmístech, kam svá první semena vhodil, se símě neujalo,\nale vítr je zanesl do zahrad laskavějších, až konečně\nvzešla a dnes se již proměnila v podivně vzácný, nadpři-\nrozenou krásou zářící květ. Málo bylo těch, jež s počátku\nchápali umění Bílkovo. A není u nás umělce výtvarného,\njehož práce přijímány byly s větší nedůvěrou, ba se skep-\ntickým úsměvem a pohrdáním od oficielně uznáva-\nných veličin, než jsou dosud práce Bílkovy.\nJeť údělem lidí nového světla, aby davu zastřeni zůstali,\naby slepým ozdravovali zrak, aby slovo jejich tiché, sly-\nšáno bylo jen sluchem, jenž hřmotem a rachotem není\nohlušeno. A takový tichý hlas zlaté struny musí dlouho\nse chvít a neúnavně znít, než klidným ěistým svým tónem\npřemůže rachot a lomoz všedního víru.\nNe mnoho prací Bílkových je dosud veřejnosti známo.\nYystavil poprvé asi před 5 lety v Rudolfíně svou »Zlobu\nCasu«, práci znamenitou, která však zůstala bez povšim-\nnutí, a ti, kdož si povšimli, neporozuměli. Po skončení vý-\nstavy, kdy nutné bylo práci odklidit, nebylo nikde dobré\nvůle, aby ji přijala a tu nezbývalo umělci, když naléhali\nna něho aby šiji vzal zpět, než odpovědít: »Nemám, kam"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.6", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 1240, "texte": "bych ji dal, hoďte ji do Vltavy.« Co s prací se stalo, je známo.*)\nPo odmítavém chování panujících v Rudolfině vystavoval pan Bílek\nv Mánesu svého »Krista«, »Pád Čechů« a »Orbu« a ve Ví-\ndeňské Secessi obé poslední práce.\nOd té doby změnilo se mnohé v životě Bílka. Marné ukazuje\nse odmítavé chování oficielně uznávaných kapacit, jako marné by\nbylo, zasypáváním chtít zastavit tok čistého pramene tryskajícího\nz hlubin země.\nTěch několik duší, jež Bílkovi oddány byly od první chvíle, kdy\nsnaha umění jeho rozlila svou záři, ti, jako vypráhlé pole toužící\npo vláze i po semeni, s otevřenou náručí přijali to vzácné símě\njeho setby a přijali jeho poslaní s nadšením. A že Pravda\nz Pravdy vyšlá a v Pravdě zplozená to byla, stojí dnes Fr. Bílek\njako zaricí hvězda mezi nejpozoruhodnejsimi zjevy našeho výtva r\nnictví. Bílek je zjevem neočekávaným na poli našeho průměrně\nplochého a šedého výtvarného umění. Ne, že bychom neměli ni-\nkoho, kdo by svou obratností, šikovnou routinou, zručností, tech-\nnickou dokonalostí, odlévacskou přesností, ba opiěí lehkostí a\n\n*) Bílkovo album prací sochařských i kartonů »Modlitby« s textem i po-\nznamkami sochařovými, vyšlo nákladem »Nového Života«. N. Jičín 1896\nCena 5 zl-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.8", "debut_caractere": 49, "fin_caractere_exclue": 2737, "texte": "slávou jej nepřevýšil, ale nikdo nepřinesl na\npole našeho výtvarníctví tu horoucí, milující a\ndobru lidstva i Bohu oddanou duši, ono vážné\nnazírání na život, ono sebezapření hrdiny\njako František Bílek.\nVím, že mi vytýkáno bude strannické nad-\nšení pro dílo Bílkovo, že co tuto napíšu, ma-\nlilincí lidičci mi vykládat budou za při mou\nosobní urážku, jak již u nás zvykem, leč\nnedbám takových maličkostí. Vím jen, jakou\nmi ctí, smět říci s plným přesvědčením: »Dílo\nFrant. Bílka je pro nás nej vyššího významu\nnárodního i kulturního, Bílek je člověk, jehož\ndosah krátkozraké oko nezměří, je člověk ve-\nliký, nad vší úrovní běžných davových ná-\nzorů se vznášející a poslání jeho stojí po\nboku snah největších lidí, jakých jsme měli.\nNejsem nikým, nejsem ničím, péro mé je\npouhým nástrojem srdce které diktuje, a pad-\nnou-li rány na mou hlavu, nechť budoucnost\nje promění buď ve věčnou hanu, buď v těžký\nkámen, jenž dusí a tlačí anebo v list stromu\nv v\nVěcného Života. Myšlénka, že píšu o umění\nT-> , • V 4 , .\nFrantiška Bílka a jeho významu,\nnedopřává mi v srdci místa, než\npro pocit radosti.\nNechť zůstanou klidni ti staří\npáni, jimž Bílkovo umění je\ntrnem v oku, ta práce již oni\nvykonali, nese-li v sobě zárodek\nživota, bude žít dál svou vlastní\nsilou, ale s klidem může pohlížet\nna jich umlčování i pan Bílek.\nMarné je ponižování které-\nkoliv práce, obsahuje-li v sobě\nživota věčného plamen,\njako marné by bylo obhajování toho, co nese\nv sobě zárodek smrti a věčného mlčení. Není\npohanění, není chvály jiné než té, kterou v sobě\nobsahuje Dílo samo.\nVážné nazírání na život, sebezapření hrdiny,\nono vzdání se na život a na smrt své myš-\nlénce, to jsou vlastnosti, které činí p. Bílka\nvšem, kdo opravdově na život pohlíží, sym-\npatickým na první pohled. A přece nedostalo\nse mu nikdy oficielní podpory, oficielního\nuznání, a reserva, s níž následkem toho i veřej-\nnost' jeho práce přijímá, je nápadná\nStojí snad obecenstvo naše na nízkém stupni\nvzdělání?\nCo chce Bílek svým uměním? Proč jedni\ntak vřele a nadšeně a druzí tak chladně a od-\nmítavě k práci jeho se chovají? Čí to vina?\nChci především povědít, jaký je Bílek Člověk,\nco chce, kam spěje se svým uměním. Jeť\nosoba jeho tak úzce spjata s celou jeho tvorbou,\nže nemožno oddělit člověka od výtvarníka.\nUmě ní mu není cíle m, ale prostřed-\nkem k dosažení života. Každý tah ruky,\nkaždá linie má své proč, od-\npovídá snaze být celým člo-\nvěkem, být bratrem, byt\nčlověkem, jenž stvořen k o-\nbra z u Božímu. Každá jeho\npráce je odpovědí k čemu vůbec\nnáš život.\nJde rovně, přímě, samostatně\na bezohledně, se srdcem na-\nplněným láskou k lidstvu, vě-\ndomý svého poslání. Obrací se\nke všem, kteří mají dobrou\nvůli přemýšleti o úkolu člověka"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.9", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2377, "texte": "zde na zemi. Jeť umění jeho především otázkou\nlidskosti, otázkou života, otázkou duše a její ne-\nsmrtelnosti. On přichází ne bořit, ale reformovat,\non nerozbiji aby rozbíjel a ničil, ale staví sám,\nprotože má z čeho stavět. On touží po\nonom umění Výrazu, jakým bylo umění\nvelké doby křesťanské : umění klidné, vznešené,\nsynth esou nej vyšších snah lidského ducha,\numění, jež je modlitbou. A naše doba, je\nneklidná, hledavá, kosmopolitická a historická,\njejí přednosti nesou v sobě zárodky smrti.\nJdeme však vstříc době Nové. Jako signály\nprvních polnic, zaznívají již z chóru nového\nhnutí literárního i uměleckého, v Anglii, Fran-\ncii, Německa i Ruska, hlasy toužící po umění\nSpi rituál ném, jež je projevem poměru člo-\nvěka k Bohu. A zdá-li se Bílkovo umění ně-\nkterým lidem anachronismem, to snad jen\nproto, že bereme u nás dosud za nové, co\njinde již odložili. Bílek není anachronismem v naší\ndobě ale předchůdcem doby příští; je vzácností\nproto typickou, že jedinou; a protože vzácným\na osamoceným, je umění jeho tím cennější a\nnabývá stále většího významu.\nPohlížet na život okem svědomí prvních\nkřesťanů, není krok nazpět, protože žít\nv Pravdě není omezeno ani časem\na n i~p rostorem a být skutečným clo-\nvěkem znamená, být clov ě ke m kaž d é\ndoby.\nOdhazuje od sebe všechnu »pakulturu«, šab-\nlonu a stává se dítětem ; odmítá vše co je formou\nformy, obrazem viditelné hmoty a tvoíá\nsi formu svou, jenž je obrazem vnitřního\nobsahu přírody, symbolem věcné a jediné\npravdy. Rozbíjí tak pouze šablonu, nikoliv\ntradici skutečného umění. Vrací se zdánlivě\nněkolik kroků zpět, asi jako člověk chystající\nse k dalekému skoku, by dostalývětší náběh.\nTy vymožené formy, jež jsou podporou du-\nševní lenosti slabých a rachetických, ty formy\nodhazuje, ničí, a chce být čistým, svým od\nzákladů duše. Atu oko jeho měří onu ne-\nsmírnou vzdálenost od Pravdy; zde duše\nbásníka uvolněna rozevírá svá křídla k onomu\nvysokému letu, jenž údělem mystických duší\nčistých, nadšených a vznešených.\nOn, jenž duší bratrem hra Angelica, Giotta,\nSimona Memmi, Františka z Assissi, bratrem\ntěch duší prostých a cudných, těch velkých\nanonymů, jež stavěli gotické kathedrály, bratr\nbásníků mystiků, hlasatelů, znatelů a ukazo-\nvatelů nejvyšší pravdy, zůstává svým, zůstává\njediným a přec typickým synem své\ndoby. Jeho práce svou formou nepodávají\nnic podobného výtvorům starého křesťanského"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.12", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4245, "texte": "umění; jsou to výkony člověka naší doby,\nvýkřiky bolesti naší doby, nesou výslovný ráz\nnašeho století. Jsou podrobeny zákonu který\nnikdo rozumem neodkryje, proč forma nese\nv sobě tajemství své doby, v čem forma zá-\nvisí od duše. Toto tajemství je známo jen\nvelkým básníkům, lidem vyvoleným a duchem\nsvatým posvěceným.\nLinie živá, silná a výrazná, někdy až bo-\nlestně příkrá, jinde zas měkká a laskavá jako\nzáře měsíce, tu plynoucí tiše jako lesní potok,\ntu vlnící se jako rozbouřené moře, to je ta-\njemství umění Františka Bílka. Ale z každé\npráce vane ten vážný, laskavý dech přírody,\npřipomínající dnešnímu lidstvu jeho bídu a\nscestí.\nBílkovo umění spěje k očistě společnosti\nlidské, a jako příklad všeho dobra ukazuje\nna přírodu: »Hleď, jak je příroda krásná,\njak je dobrá, mateřská, starostlivá o tebe.\nPříroda ti ukazuje, Čím jsi, co jsi, čím máš\nbýt, k čemu je tvůj život«. A ptejte se Bílka\nje-li šťasten, odpoví Vám: »Ano, protože našel\njsem smysl života«. —On není jen sochařem\nvýrazné živé linie, je bás ní k em, jenž jme-\nnuje, jenž ukazuje nám svým dílem tu velkou\npravdu v přírodě, ve stromech, v květu, v kosmu\ncelém, před jehož nesmírností tone jeho duše\nv úžasu.\nJeho dílo je organické, protože básník\nnám odkrývá souvislost svého nitra s Věc-\nností, je výrazem věčného života, po němž\nse nikdy neumírá.\n»Věř í mv sílu a vítězství Prav d y «\npraví celým svým dílem i celým svým ži-\nvotem, a není v našem uměleckém světě snad\nbytosti, jenž by tak důsledně žila\nživotem své práce jako Fr. Bílek.\nJeho umění je Písmo Pravdy, jeho\nforma je výrazem pravdy, jeho\nživot je Život Pravdy.\nNemá nic společného s těmi\npadělky symbolismu, které tak\nlehce se vyrábí těm, již vylhanou\noriginalitou za každou cenu za-\nkryti chtějí svou mělkost myšlénky\na chudobu cítění těmi chemickými\nsurogáty, svařeninami duševního\nsnobismu, na různých polích\numění.\nProto napodobitelů nemůže Bí-\nlek mít než dobrých, jeho myš-\nlenka nedá se zvrhnout, jako\npravé dobro nemůže mít pa-\ndělků. A ti, kteří s opravdovostí\nsrdce půjdou jeho cestou, nemohou,\nnež žít životem čistým, vznešeným,\nplným hrdinského odříkání, bez kompro-\nmisů s mocnými, jaký žil, žije a bude\nžít každý velký člověk.\n»Nejsem pěvcem« pravil sám, když přátelé\nz Mánesa vyzvali jej, aby k nim promluvil\no své snaze. »Nejsem pěvcem, jenž přichází\nhousti pro vše a za vše, ale jsem částí\ncelku, který má právo k bratřím promluvit.\nA tu chci především říci, co žádám od sebe.\nProč tvoříme a co považuji za\nzáklad umění?\nBýt a to věčné být a rozmnožit život\nv sílu platnou, ba vrcholící ve všech, to\nje dechem, tužbou a cílem každého pravého\numělce ; jakoby ne člověk, ale Bůh, Ten pí-\nšící příkladnou květinkou a družnou zvěří\nv něj vepsal tu větu za vzor všeho žití, tu\nvětu věčné a pravé cesty života, po němž se\nnikdy neumírá. Ten cíl je jediným a vede\nk němu cesta Jedna, protože Pravda a\nDobro jen jedno jest. Chci, aby vítězství to,\nčemu určeno jest, pro dobro lidstva pracovalo,\naby mělo ucel.\nTa cesta Pravdy je mocna velké záplavy\nvšem světa směrům, i chci, aby výtvarnictví\nbylo symbolem té živné záplavy a ne zapla-\nvenými směry obrazem smrti a věčného\nmlčení. Proto buďme čistou, věčně mladou a\nzdravou, třeba i dravou sílou toho předčas-\nného doby naší stárnutí. Pohodlí a vlažnost\nnenávidím, a se mnou ji nenávidí i Duch\nduší jenž je věčný život. Umě ní je životem,\nživotem se jeví a prozařuje.\nNe o dosažení nejvyššího bodu v umění,\nale o dosažení NEJVYŠŠÍHO ŽIVOTA v prá c i\nstarejme se. Proč starat se o jsoucno a\nne o dobro jeho cíle?\nUmění není cílem, ale je výrazem\nž iv o ta !«\nSlova těžká, vážná i bolestná. Jsou pal-\nčivou výtkou všem těm, kteří v umění nevidí\nnež závod s obratností, jongleurství ducha,\nobchodnictví duše, kej klířství talentu. Jsou\nostrou výtkou celé společnosti lidské, všem\ntěm »štrébrům«, jichž snahou je, koupit si za\nsvé nadání pohodlný život, řády, moc, posta-\nveni, uznání svého bohatého měšťanského sou-\nseda a docílení jemu podobného blahobytu.\nNení zde místa ani času uvažovat o tom,\njak žije většina naší inteligence, jaký je sou-\nkromý život básníků, umělců, jakou cestou\n»dělají svou kariéru« ti, již mají být apo-\nštoly světla!\nAle Bílek nesoudí a především neodsu-\nzuje nikoho, v tom spočívá velká ethická\ncena jeho umění."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.15", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1906, "texte": "»Nesuďme ani nepřítele, nesuďme ani výtvarníka, neboť on je polem, jez nase doba\nvzdělává; nesuďme pole ani pro símě špatné, neboť potřeba světa mu zasadila ranu a uči-\nnila símě špatným. Nesuďme ani lotra spitého bratrskou krvi, jet světa sdedenym mrcho-\nvištěm, plodícím jen bejlí otravné; ale vinou těch, jimž pole svěřeno bylo a jenž nezorali,\nneoseli je. Nesuďme nikdy nikoho, jsme sami soudu hodni.« .\n»Potřeba světa je surovou ranou, po níž krev pisatelek čtoucímu try s a je i °\ndílem. A když mužem ai otcem své doby se stává, tu je osudu hoden, spatné-i po-\nvinnost dostál. Otci a hospodáři pole umění jsme již i my, tvořící. Proto, sudme setbu a or u\nsvoji, a to krutě a neúprosně, aby v brázdách námi vyoraných dobra vzešla zen tem,\nkterým dáváme život a kterým musíme dát i chleba.* _\nTěmto zásadám lidskosti a bratrské lásky odpovídá Bílek svým Velkolepou to\nkoncepcí plnou výrazu a významu. Zdá se mi tak typickou pro jeho tvorbu, že jý uvadnu na\npředním místě. Jeť to dílo myšlénkově i formově tak nové, jeví se v něm Bílek typicky\nse svým názorem na život: je v ní celý Bílek člověk.\nTo není zatracenec, vinník, jemuž hanba vtiskla nesmrtelnosti znak v celo! Jidas drnuhou\npoutí svou, po dvě tisíciletí již trvající, oěistěn a Bílek vidí v něm bratrskou duši, jež volá\no smilování. Jidáš byl jen nejvyšším bodem vlny, která po staletí valila, by zradila\nKrista. V kresbě své, písmem svým ukazuje Krista v ěele chrámu, o nějž vlny se rozbiji.\nApoštolové spí v jeho klíně spaliť po celý život Kristův a zavinili zradu &ebou svým\nspánkem. Jidáš je tím posledním bodem narážející vlny. On líbá Krista tak, jak by ho\nkaždý z nás byl políbil, kdybychom na jeho místě byli. On líbá, druhý klade trnovou ko-\nrunu, třetí nese kladivo a hřeby, jimiž probodne tělo. Všichni jsou ěástí toho velikého\nmoře, které se proti Kristu valilo a Jidáš übohý, jenž lidstva vyvrhelem nazván, dal po-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.19", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2859, "texte": "slední políbení, byl poslední kapkou vlny moře, která sa dotkla hlavy Kristovy. Odpusť nám\nnaše viny, jakož i my odpouštíme, neodsuzujme, neproklínejme vždyť líbáme a zrazujeme dosud !\n»My, co zákonodárci a otcové věd a umění, praví Bílek dál, kteří ve shromážděních o chléb\nduše se máme starat, ten od nás právem má býti žádán od davů lačných, protože bez\nchleba duše nebude lidstvo více, ale stane se jen zvěří o kůrku, kosť a pecku se rvoucí.\nKdyž jsme dali zuby, dejme chleba vzdělání, z nějž výchova a útvar společnosti lidské\nvzchází. A bez vypocítavosti třeba k svému cíli se brát, nezištně bojovat a dobro svého\ncíle korunovat i svou smrtí —to je svaté.« »Pracujme ve výtvarnictvi ještě více ! Nejde\no to, jak bychom se snadno uplatnili doma iv cizině, ale abychom něco uměli. Když\ntakhle jaloví jsme, nestarejme se o místo a cas, kde bychom porodili, ani tehdy, až v svatém\nnadšení se nám zrodí v bolestech našeho nitra syn. Bude-li života synem, pak mu\nje o vše postaráno: vytržen bude k prameni všeho života. Abychom něco uměli, musíme\nvědět, poznat dobro v umění a jeho zlo nenávidět, všímat si základního dobra v umění\nvůbec. Ať při tom třeba uštvaní u stupňů dobra hynem, pro svět, jen když jsme byli\ndobra milci a apoštoly.\nDobro jako jas Pravdy samo průchod si zjedná všude světlem svým\nživným, všude, iv umění a beze vší vypocítavosti. Jen milovat ve všem Pravdu, ona\nje matkou všeho dobra.« Žádný kompromis, žádný smír s pohodlím a leností, ale s přísností\nsvětce žít, tvořit a übírat se celým\nsvým životem k jedinému cíli:\nk Věcnosti Světlu. A tu básník,\npřemýšlející tolik o určení člověka,\no cíli života a umění, táže se a odpo-\nvídá dál: »Pr oc je umě ni,co jím\nchce me, kde jsme jím a kde\nmáme být? Potřeba, ta dobrá při-\nrozená potřeba, jež píše ten úchvatný\nděj Vesmíru, pro slabý dech ve spí-\ncím našem nitru, vytkla též člověku,\naby psal. Když člověk pocítil v sobě\nradost a žalost a nemohl jí obsáh-\nnout, cítil potřebu vyjádřiti se. Psát\nneuměl a chtěl zanechat potomkům\nstopy té radosti, aby ještě svítilo,\nhřálo a těšilo je, co hřálo srdce jeho\na on počal vpisovati ve svůj příby-\ntek, užívaje při tom písmen nemo-\ntorných, velká slova, jež budila v jeho\nsynech radost modlitby. Tak povstaly\nprvní chrámy; až celá pokolení ve-\npsala své modlitby, čisté a nadšené.\nAle také koukol vzešel. Přišel kdosi\ndo té místnosti a řekl: to je krásné,\nlíbilo se mu to pro lesklost a jak\nta slova pěkně plynula. I přišed\ndomů, psal též, ale krásná slova byla\nmu ozdobou sama v sobě a neměla\nnež úmysl »zdobiti«. To je takový\nrozdíl jako stín a světlo, jako život a\nsmrt. Pak přicházely vlny jedna za\ndruhou, až písmena pouze krásná\nbyla, až konečně i to krásné se ztra-\ntilo , »Ale nesuďme a\nneodsuzujme ani ty«, dodává prostě.\nPříkrý názor Bílkův má právě zde\nsvůj velký význam. Kdyby nebyl tak\ndůsledný až do krajnosti, nemohl"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.20", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 2922, "texte": "by s tou vroucností tvořit. Každá jeho práce je ohlasem jeho nitra, je symbolem pokory\na úžasu jeho duše před Vesmírem. Jeho práce jsou modli t b o u v nejčistším slova smyslu,\nvytrysklé z hloubi dojatého a nadšením rozehřátého srdce. »Když přijdem mezi Křováky, praví,\na oni křepčí, to tryská z jejich duše modlitba, která má nesmírnou cenu. My ale žijeme v době,\nkdy poznali jsme néco jiného: tu dítě nám řekne, co je člověk, proč je člověk? »Proč\ntvoříme, co tím chceme? Jako mluvíme, tak tvoříme, abychom se dorozuměli. Až ústa naše\noněmí, aby slova naše ještě žila, hřála. A jedna krásná věta, před níž se hluboce kořím, je\nv přírodě napsána, atu větu béřu za základ všeho: Dílo je podobou snahy a tvůrce.\nJeho proč, je podobou. Každé dílo podává obraz toho, co chtěl umělec říci, ať již je dobrým\nči špatným tvůrcem ; každé dílo má svou pohnutku, svou příčinu, a dílo, které nemá své »proč«\njest bez smyslu. Největší posilou je to dobré »proč« a to má svůj směr. Jestliže umělec\nse tím směrem béře, pak přemůže vše. Jeho »proč« musí býti zakotveno ve všeho lidstva\n»proč«. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, odpovídá na to vše Bílek svou prací. On\nnechce odpovídat uměním pro umění, ale uměním pro význam, pro symbol obrazu Božího.\n»Krátký je obzor člověka, jenž z umění si udělal cíl; příroda svým smyslem vytkla člověku\npísmo jako prostředek k dosažení cíle.« »A Příroda mluví k němu o »Slovu« je-\ndnom. Nemluví ty dojmy naše životem svým v nás vzbuzené, ty dědičné dojmy, které jsou\nv nás jako zuby zděděné, jimž nebylo dáno chleba, ale mluví přímo, mluvou svojí, jako\nústa mluvícího, Jehož zná a Jemuž rozumí jen ten, jenž z Něho a Jeho jest. Růst a na-\nplnit vše podstat o u svo jí, toť základ vší přírody mluvy, toť základ i cíl naší duše. To\nje ta potřeba, jíž v oběť se kla-\ndem na oltář velkého lidstva\nděje, pro obživení a zachování\nse věkům nehynoucím. T o je\ncesta pravého života a\nnení jiné. A neznáme-li\nSvětla své podstaty, bez ně-\nhož ani květ a tím méně plod\nnení možný, vězme, že vzrůst\nduše záleží v stravující touze\npo Světle a ne v milování bliž-\nního jako sebe, ale v povinném\nmilování bližního ví c než sebe.\nV tom teprv pravá Láska a\nŽivot. Není a nebude v umění\nlidskosti, dokud nebude jí v\nsvětě bratrů. Ona má být zříd-\nlem bytí našeho, a jak praménky\nrůznými, i uměním vylévala\nby se a oživovala pastviny\nduší.« A zas ten tón ěisté\nzlaté struny chví a ozývá se\nnitrem člověka: »Věřím v sílu\na vítězství Pravdy.« Proto ten\nklid v jeho tvorbě, v jeho ži-\nvotě, ta oddanost v moc vyšší\na pevné přesvědčení, že dílo,\njež vychází z hloubi dojatého a\nmyšlénce dobra horoucně odan-\nného nitra, zvítězit musí. »Mně\nnikdo nemůže uškodit, pravil mi\njednou, a snad ti, již mně\nnejvíce üblížit chtěli, mně nej-\nvíce prospěli.« Zastavuji se\nsnad trochu dlouze při Bílkovi\njako člověku, ale objasnit jeho\ntvorbu nelze lip, než když"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.22", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2114, "texte": "ukáže se člověk celý, v čem důsledně odpo-\nvídá život, jeho zásadám. Jeť Bílkovo umění\ntak dokonalým výrazem jeho bytosti, bytosti\nprosté pro ty, již chápou umění srdcem ; a ne-\njasné jen těm, jež je posuzují tak zvaným chlad-\nným rozumem. A chápání života pouhým chlad-\nným rozumem není než leností a netecností. Umění\njako život musí se chápat především srdcem.\nSrdcem a pro srdce jest stvořeno, srdcen: musí\nbýt užíváno. Pro člověka mystického jest rozum\na srdce totéž: je Láskou, je Pochopením.\nMůžete býti jisti, že u zjevu v umění tak\nvýminečného, jakým je Bílek, pro stře dnost\npanující v společnosti ukáže předem na jeho\nnedostatky. S důsledností inquisitorů odkryjí\ntakoví lidé v malém koutku básníkovy duše\nněkterou nepatrnou nejasnost as radostí, »že\nho taky při chytli« ukážou Vám ji pod zvětšo-\nvacím sklem: a tohle se vám líbí? a tohle,\na tohle jejich starost je především,\naby nezabocil příliš daleko, aby se nestal ne-\npřístupným. O, ta umírněnost a plochost lidí\nstřední cesty, cesty vyšlapané, vedoucí k oltáři\nzlatého telete, na níž se líným a tukem za-\nrostlým její mozkům tak pohodlně povaluje!\nA ta pr o stře d n os t, jež miluje bombast a ne-\nnávidí tiché nadšení, hledí na Bílka vytřeště-\nnýma očima plnýma uměle zakrývaného strachu,\nposuzuje jej jako přísný soudce odsouzence,\nV jejích ocích je především člověkem vý-\nstředním, jenž zasluhuje pokárání. Ale nesuďme\nnikoho, vždyť i tito übozí Bílkovi prospívají,\njak sám říká: »vždyť i ti, již mi nejvíce üblí-\nžiti chtěli, mi prospěli.«\nVe velkých tazích dlužno hledět na velkého\nčlověka. Kdo nemá ponětí o mystické stránce\nKřesťanství a jeho poslání, tomu zůstává Bíl-\nkovo umění knihou sedmi pečeťmi zapečetěnou,\nnení to však vinou Bílkova umění, nýbrž jeho\npředností. Je snad vinou zeleného luhu plného\nvonných květů, že jeho kouzlem se netěší ti,\njiž za zdí, za tarasem věky zděděných před-\nsudků v slepotě žijí a tvrdí, že co sami ne-\nvidí, tu není?\nOnen naprostý nedostatek nízkosti a bana-\nlity, kterým se průměrné obecenstvo pod-\nplácí, tu ovšem docela schází. To kouzlo\njeho formy, tak nezvyklé a tak výrazu plné,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.23", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3590, "texte": "nedá se vřadit do žádné kategorie, ono však\nčiní z Bílka onu velkou básnickou individualitu,\numělce plastiky tak výrazné, která ve velké\ndavové produkci Vás na první pohled přivábí.\nMezi stem prací půjdete rovnou čarou k němu\na zastavíte se. Je to zvláštní tah, plný\nživota a pohybu, taková velká linie, epicky\nvýrazná a mystická. Jeho forma je takový\nkoncentrovaný výraz nesmrtelnosti duše, je\nplna významu všeho citu lidskosti, je modlitbou\nk Vesmíru, k Bohu, jenž sluje Je din o stí.\nx\\ tu horoucí modlitbu své dojaté duše vtělil\nv onen velký symbol Vykoupení, který nám\npodává ve svém Kristu ukřižovaném.\nPřimknout se k Bohu a utonout\nv Jeho jedinosti. V tomto díle dosáhl\nBílek vrchole své nesmírné umělecké a lidské\nsnahy.\nStojíme před novým dílem Bílkovým, před\nprací posledních tří let, o níž myslel dnem\ni nocí, jíž zasvětil celý život Je to Kalvarie,\nKristus na kříži, práce ze dřeva řezaná v nad-\npřirozené velikosti. Studie k tomuto Kristu,\nv nichž myšlénka umělcova se postupně vy-\nvyjela, jsou každá celkem o sobě. V obrazu\nreliéfním znázorňuje podobu těla Kristova na\nkříži jak oku se jeví, v uhlové kresbě zobra-\nzuje poslední okamžik, než Kristus skonal. Ve\nsvém velkém krucifixu zobrazuje: Velký sym-\nbol Vykoupen í.\nNad mraky vztýčen je Ten Veliký, jehož\nna kříž přibili. S duší nepředpojatou, se srdcem\nprostým, jež nezná než nadšení pro velkou\nmyšlénku Spasitelovu, dlužno dívat se na tuto\npráci. Není to Kalvarie, jak jsme uvykli ji\nvidět sochařsky znázorněnou: Kristus upro-\nstřed dvou lotrů. Ale na témže kříži, v ko-\nřenech stromu, z něhož kříž uroben, lehce, jen\nv\nmyšlénkově naznačeni jsou oba lotři. Černý\nmrak táhne přes jejich mrtvá, kdysi v bolestech\nsvíjející se těla. Na temže stromě přibiti,\nna stromě života, na němž Kristus pro nás\nzemřel. V pozadí, jez tvoří prkennou plochu,\ndesku, jednoduchými rysy jsou vryty akcenty,\njimiž znovu a znovu vykládáno utrpení Krista:\npřibité ruce hřeby, matka Kristova plna bo-\nlestného výrazu, i slova, která Ježíš před smrtí\npronesl: Dokonáno jest.\nJe něco hluboce mystického v těch vážných\na prostých liniích, jimiž na desce jednoduše\na výrazně vryty symboly velkého misteria\nKalvarie. A ty rysy, jež tak života plné a tak\nklidné a prosté neodvrací svým provedením\noko od hlavního cíle, ale jsou jako tichý nářek\nduše, jež v modlitbě kající do desky svou\nbolest vryla. Hlava Kristova, v níž zabodnuta\ntrnová koruna, zůstává středem, hlavním bodem,\nale myšlénkově tu zobrazena celá tra-\ngedie lidského utrpení a příštího Vykoupeni.\nNic zbytečného, ani čárky, jež by neměla svůj\nvýznam. »Zastav se, kdo chceš a přemýšlej\no Něm i o sobě«, mluví významná tato práce.\nSvícen v podobě ruky pozvedající kahanec,\nkalich v podobě sepjatých rukou k modlitbě,\nPísmo Svaté a chléb stojí v popředí na prostém\noltáři a doplňují dílo. Je tolik sebezapření\nv tomto velkém díle Bílkově, jež nevtírá se\nžádným chlubením se dovedností a virtuositou,\na přece co tu uniení skutecueho 5 jaká distinkce\na umělecká cudnost projevuje se každým tahem,\njenž svým příkladem je podobou Snahy a po-\ndobou Tvůrce.\nTu nezříme bolestný zápas těla, ale klid\na jistotu Vykoupení, vítězství křesťanské my-\nšlénky v celé její prvotní čistotě. V postavě\nKristové, která neklesá pod tíži íysické bolesti,\nnepadá k zemi, ale vznáší se do prostorů ne-\nkonečné Dobroty a Lásky, s níž v jedno\nsplývá, je něco byzantinského v tom klidném\ndržení těla, v těch natažených rukou, které\ntiše, rovně a odevzdaně leží na kříži, kam\nbyly přibity, vté tváři plné dobroty a tiché\nradostné záře z příštího vykoupení.\nA pocit, že stojíte před uměleckým dílem,"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4115, "texte": "se nijak nevtírá, tak jste podmaněni silou\ncitu a myšlénky, která ovládla celé uměl-\ncovo srdce. Jeť v tomto Ukřižovaném vrchol\nBílkovy tvorby, je v něm člověk celý, ode-\nvzdán svému přesvědčení, jedině, prostě a svatě.\nAs Kalvárií souvisí pak následující dílo,\nkteré znovu potvrzuje, jak všestranným vý-\ntvarníkem je Bílek, jak geniálně najde formu\nvždy případnou pro svou myšlénku. To už\nnení Bílek klidný a tichý jako vláha jarního\ndeště, ale silný, prudký, plný žáru, s duší\nvolající hlasem silným po pravdě, neúprosný\nve své nenávisti hříchu. Tentýž obsah vnitřní\njako u každé jeho práce, ale jakou novou,\nživou a realisticky výraznou formou ji podává.\n»Jak musel vypadat člověk, aby proti Tomu,\nláskou k nám vzpínajícímu ruce, vzal kladivo\na hřeb ana kříž ho přibil.« Jakou cestou se\nv\nbral? Sel bahnem kde vavříny a palmy\nrostou, kde sláva světská co světluška\nneblahá vábící dříme a v jejímž objetí zahynul:\nBabylon, Řecko, Jerusalem a Řím slavný.\nSláva, jako nevěstka, leží u prostřed lebek,\nvlasy její jak prameny hadů, zraky její, to oči\nšelmy, zuby, zaťaté do vlastní ruky; je zdo-\nbena na krku i rukou lidskými kostmi\na usmívá se. A člověk neblahý, jeho oplzlý\nvýraz v tváři, smilné tělo plné nejnižších pudů,\nto obraz lidské bídy a zhovadilosti člověka.\nv\nZel, to obraz duše naší, když bije Pravdu\nv tvář i dnes, ať do fraku, do uniformy či do\nkutny halí své tělo; to každý z nás, kdy ne-\ndbajíc Slova Jednoho vraždíme svou vlastní\nduši, duši Života, po němž se nikdy ne-\numírá. Přála bych umělci, by mohl toto dílo\nprovést v bronzu; jeť to\npráce, jež by zasluhovala,\naby zdobila na prvním\nmiste naši veřejnost. Zmí-\nním se níže o místě\npříhodném pro toto dílo.\nVraťme se k ostatním\npracím Bílkovým a od-\nhalme ještě novou strán-\nku jeho všestranného\nducha, jeho direktní na-\nzírání na přírodu a její\nkrásy, nazírání na kra-\njinu. Je tu opět práce\nsouvisící s Kalvarií, v níž\npodán duševní pohled na\nGolgotu. Příroda mluví\nk němu o Slovu Je-\ndnom, jež skryto v jejím\nlůně. Skála, voda, strom\nzelený i strom uschlý, o-\nsvětlený zapadajícím slun-\ncem, jsou mu ve své kráse\nsymbolem Pravdy a věč-\nného života, již ukazuje\nve svém obraze. Název\ndíla je: »Sen, o němž\nse nám bude před všeho\nlidstva probuzením nej-\ndéle zdát; jak poslední\npaprsek slunce na dřevě\nživota umírá.« Prostá par-\ntie z přírody, tichý, od-\nlehlý kout, který v ka-\nždém lese naleznete: při\nzápadu slunce osvětlený\nstrom, vedle něho druhý,\noštěpený, usýchající, tam\nskála nad vodou, z níž\nvystupují páry. A v tom\npohledu na přírodu, v tom\nzapadajícím sluncem o-\nsvětleném stromě vidí roz-\npjaté rámě Krista zmírají-\ncího na kříži, v stromu oštěpeném, který pomalu\numírá, vidí Pannu Marii,která nám mnohým tak\nsvítí v tom temném světa žití; skála, to člověk té\ndoby na kříž Jej přibivší, tvrdý jako skála\nproti Tomu, jenž k nám v lásce rozpíná své ruce ;\nve vodách zakalených parami, vidí naše viny\nod Adama a Evy počínaje, pak Kaina i Ábela,\nPotopu světa, Prokletí Cháma, Sodomu, Solný\nsloup, Tanec na poušti kol zlatého telete,\nRozbité desky Mojžíšovy, Dálnou zaslíbenou\nzem. A v dáli vřava těch řvoucích a le-\ntících za leskem i slávou tam, kam jejich\nslepý zrak nevidí. A nad hlavou Panny Marie\nkmitá se večernice, měsíc vychází a klid letního\nvečera laskavým svým dechem vane z celé krajiny.\nA v téže krajině vidí obraz ještě jiný: To\nnebyly dva stromy, to byl také strom je-\nden, jenž vichrem přeražen. A Ona jako\nzbytek oštěpeného stromu, zde pomalu umírá.\nU paty stromu tulí se pařez břízky mladé, tam\nzas stromek malý, to snad vzpomínka na ty,\njiž u kříže stáli ? . . . A zas měsíc smutný\na tichý a večernice kmitavá světélkem svým\nzáří nad zemí.\nV jiné práci, názvem: Výklad slova Ma-\ndona, uvádí čtenáře na stránku Písma sv., ote-\nvírá evang. sv. Jana a nechává číst: jak na\npočátku bylo Slovo, jak to slovo Tělem\nstalo se. Je to basrelief ze dřeva vyřezaný,\ndeska určená k zasazení do zdi. Evangelium\nleží na pultě s otevřenou stránkou, v níž dojmy\nobjasněny jsou kresbami mezi řádky. Ten list\nhlavní, na němž nakreslen Kristus v slunci,\nhvězdy, měsíc zahalený mrakem a kus země\nopakován v reliefu, jenž tvoří desku v po-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3404, "texte": "zadí a spojuje se v celek s knihou, která je\nudělána co zátiší pouhé. Na zadní desce vy-\njádřeno sochařstvím, totéž co na listu\nknihy: Jak Kristus, jako velké slunce, hned\nna počátku byl určen k trpění a pak v naší\ndobě temné měsíčkem co Madonou osvětloval\nzem, tu nevrlou zem s ospalou tváří, odvra-\ncející se od Jeho Světla. Ty jednoduchými\nliniemi kreslené ruce, to opět akcenty, jimiž\nbásník ukazuje na hvězdy, na přírodu. Práce\nta je velmi významná pro Bílkovu tvorbu;\nnení na první pohled tak přístupnou, ale obsa-\nhuje v sobě ve velké míře básnickou indivi-\ndualitu umělcovu. Je mimo svou básnickou cenu\nznamenitá technickou stránkou. Tak vládnout\ndlátem dovedli jen mistři gotických katedrál.\n»Golgota« či hora lebek. V snaze umělcově\nbylo udělat Pannu Marii a vystavit ji v kostele\nsvého rodného městečka v Chýnově. »Velkost\nženy (ev. sv. Jana 11. 4.) hledal jsem a na-\nlezl ji pod křížem v bolu, kdy všechno, i kříž\ni velké mohutné tělo mladíka sv. Jana, vše\npodlehlo bolu, jen Ona zůstala velká, silná.\nV osobě sv. Jana lidstvo celé jest, jež Jí bylo\ns křiže od Krista odporučeno a Jan v svaté\nodevzdanosti, v pláči k jejím nohám se sklání.\nPracovník každý netvoří jenom děj přítomný,\nale i děj minulý, z něhož se děj přítomný vy-\nvinul a kam v budoucnosti cílí. Proto zde je\nznázorněno celé sejmutí s kříže. Těla Kristova\njiž zde není, ale znát je, jak jej sňali, kde\nležel, jak jej odnesli. Hora sama, nejsmutněj-\nšího lidstva děje horou lebek, je\nprosycena lebkami. »Orba.«\nPráce s názvem: »Orba je naší\nviny trest.« Veškerá naše orba\nje dobývána v potu tváře ze země:\nna desce »Desatera« oře těžce,\númorně náš velký oráč Kristus tak\nsníživ se v nás, v tu tvrdou ztu-\nhlou půdu. Protože člověk vinou\nnovou svojí, zaoral jak zvíře do země a tam\nnalezl svou smrť. Proto oře Pán, by nás znovu-\nzrodil v orbě své a tak nás obživil ve »zdraví,\npo kterém se nikdy neumírá«.\n»Sv. Cyril a Method.« Oltářní deska\ns oběma světci, představující smrt sv. Cyrila\na poslední jeho slova : hle, bratře, dosud v jednom\nzápřeží jsme byli, jednu brázdu táhnouce, aja\nna léše padám, konce věk svůj. »Zloba\nčasu a naše věno«.*) Stojí u velikých vod,\nu moře rozbouřeného, výstražná socha jménem\n»Pravda«, jež vlivem času omýlána a ni-\nčena. Ničena vodou, vzduchem i ohněm. Co\nhrom otřásala jí a bila do ní dupotem kopyt\nvěda všeobecná, nevěrou svou v její nadpři-\nrozenost. Co voda rozbouřená um ě ní svým\nvšedním zobrazováním pravdy smývalo a pod-\nrývalo ji. A věda náboženská, pálením\nsnaživců, jež pro hlubé je jí poznání i život na-\nsazovali, ničila tak Pravdu samu. Atak\ntrosky sdědili jsme. Co bude naším věnem?\n»Podobenství o Velkém západu\nV o s/ ř\nCechu.«**) Jakoby v odpověď na otázku co\nbude naším věnem, s rozbolestněnou duší\nčeskou, trpící nad nízkostí, v niž upadl jeho\nnárod, zapomenuv na velká slova bratrské\nlásky vytvořil umělec tuto symbolickou báseň,\nplnou hlubokého významu pro nás. Na stupních\nVelkého Chrámu Velkého Boha, uštvaní, übití,\ndo posledního dechu hájící svatého Písma dech,\n/ v\nzemřeli poslední Cechové a žel, nepovstali víc.\nEvangelium bratrské lásky leží u nohou roz-\nbitého Krista, u Chrámu, ale ruka\nsni po něm se vztahující již je ne-\npozvedla. Kdo s láskou a po-\nchopením sledovat bude práce Bíl-\nkovy, vycítí onu souvislost myšlénky,\njež jako ton zlaté struny zní celým\njeho dílem. A snaha jeho, odkrýt\n\n*) Reprodukováno v »Zlaté Praze.«\n**) Repr. ve »Vol. Směr.« roč. 11."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.26", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4707, "texte": "nám souvislost svého nitra s Věčností stává\nse jasnou a určitou. Myslím, že vším právem\nBílek nazván může být bratrem duší těch vel-\nkých anonymů, již stavěli gotické chrámy.\nJako jejich práce tryskala ze srdcí horoucně\noddaných Bohu a měla význam modlitby, jež\npodnes mluví k nám svou vroucností, tak i dílo\nBílkovo, tak jeddnotné a myšlénkově souvislé je\nčástí C h r á m u, jež by si přál, aby celá generace\nsvou snahou, Přítomnosti i Budoucností postavila.\nKaždá jeho práce je těžkým kamenem ohromné\ntéto stavby, již si učinil životním úkolem.\nJiž několik let sní Bílek o tom, jak by\nměl vypadat Husův pomník, a zdá se mi,\nže celým svým dílem, svou snahou otázku\nrozřešil. Jsouť jeho práce všechny Husovým\npomníkem. On chce však, aby pomník\nten mluvil o snaze celé generace,\njež pomník staví a ví, proč staví. A jako\npravý umělec a člověk tvůrčí ne za cenu\nvraždy starých památek, na jejichž hrobě\nbuduje se drze nové, obyčejně horší než to\nstaré, ale na místě jiném, na místě novém,\no němž dosud nikdo nepřemýšlel a jež leží na\nbíledni. Jen si všimněte projektu, kde vypsán\nkonkurs, kde se »slibuje«, jak náměstí bude\nregulováno, to jest zohaveno na věčné časy,\naby si do prostředka postavili ne ku chvále\nsvatého jména Husova pomník, ale jakýsi\nGambetta-monument, jenž dopadne zas asi jako\nprojekty na Palackého pomník který nebude\nasi k ničemu, leda aby naše politické »strany«\nproti sobě tam své tlachy a boje odbývaly. Což\nna tom, že se tím způsobem na Husovi prohřeší?\nZe světec, jakým byl Hus, je vzorem člověka,\no němž by měl lid v tichosti srdce svého roz-\njímat, aby dle jeho svatého příkladu žil\nNe kácením věky zděděných krás, ale tvo-\nřením Nového, Velkého a možno-li krás-\nnějšího než bylo předešlé se získá půda pro\nvývoj umění. A Bílkův projekt Husova pomníku\nmíří na místo, kde by osvěžení duše bylo nej-\nvíce třeba, kde by bylo povinností lidu dát\n»chleba.« Žižkovský vrch navrhuje, jenž by\nbyl útočištěm všech, jež život Husů v jak o\nvzor žití považují. Tam v té mrtvé, dělnické\nčtvrti, kde továrny a chudoba, kde vyvrhel spo-\nlečnosti, ti životem okradení, násilím kapitálu\nzmrzačené životy strádají, živoří a mřou, tam, na\nzeleném, stromy porostlém vrchu, jehož kámen\nkaždý je historickým, tam nechť promluví snaha\nnaší generace. A čím byl Versailles stoKtí XVIII.,\nstoletí elegantního sobectví, tím ať je tento ze-\nlený vršek nám a naší době. Lid náš si za-\nslouží, aby měl místa, kde po lopotné práci\nby mohl aspoň chvíli žít životem skuteč-\nného člověka. Ne do museí zavírat nová\ndíla umělecká, ale do života s nimi ! A mo-\nderní architektura by tam ukázala svou schop-\nnost, a výtvarníci všichni by se súčastnili,\nvšichni, jichž snahou žít svou prací tomu\nideálu lidství, jemuž žil Hus. Takovým\nskutkem bychom jen získali sympathie veške-\nrého vzdělaného světa ; a ten vrch, jenž pro-\nměněn by byl v les, za každým krokem by\nodkrýval nové práce, jež by všechny\nmluvily o jedné snaze!\nKdo zna povahu a život lidu jihočeského,\nkdo žil a cítil s ním, tomu nebude divno, že\nduch, jakým je Bílek, pochází z Táborská. Za-\nchovalo-li se v Cechách ještě něco z původní\nkrve českobratrské, tu zachoval ji v sobě lid\njihočeský. A sama příroda vytkla lidu taměj-\nšímu celý způsob života : orba a lesnictví a hrn-\nčířství jsou od věků jeho hlavními živiteli. Továrny\ndoposud neprzní krásný ten kraj a pluh i kosa jsou\ntakřka nerozlučný s představou jihočeského lidu.\nJdeme-li po stopě duchů, jež nám dal český\njih, utvoří se onen zvláštní typ člověka my-\nstického, pevného a přísného, s nádechem\nměkké snivosti, který vyvrcholen v Chelčickém,\nv / ,\nv Husovi, v Českých bratrich i hrdinech tá-\nborských, těch heroických obětí, na něž si\nvzpomíná Bílek ve své tragické visi: »Podo-\nbenství o Velkém západu Cechů«. On sám je\nz té krve, z té rasy pevné a mystické, je tím\ntypem vrcholným svého lidu, jako jím je duše\nvelká, jemu příbuzná Otakara Březiny. Neroz-\nlučná je mi představa obou těchto velikých\npoetů, typisujících v sobě jihočeský kraj a lid\nv nejčistší essenci. Jejich životní názor, toť\nzvláštní hranol, jenž odráží Pravdu svým ty-\npickým způsobem, měkkým a pevným, slovan-\nským, tak se různícím od pojmů germánského\ncítění a jeho tvrdosti.\nV Chýnově, městečku tichém a odlehlém,\nvroubeném lesy a rybníky, žije životem své\npráce tiše a skromně František Bílek. Když\npřekročíte práh domu, ovane vás jako z dáv-\nných dob vůně patriarchálních zvyků, jež tu\ndomovem. A ta jizba bílá a světlá, v níž za\nstolem pokrytým übrusem, předeným matkou\numělcovou, sedíte, naplněna je atmosférou počest-\nnosti a prostoty. Tak to snad vypadalo u Chel-\nčických nebo u Husů, táž matka, jež vlídným\núsměvem vás vítá, týž otec, jenž k obědu za-\nsedá s modlitbou uprostřed rodiny a čeledě."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.27", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4776, "texte": "Jako myslivna vypadá ten dům se svou lome-\nnicí a dřevěnou pavláčkou, jenž několik kroků\ndál od statku domácího stojí na svahu starého\novocného sadu, pod nímž v údolí se vine\npotok olšinami. A prostý ten dům, v němž\nBílkova dílna, prozrazuje svého tvůrce; je sta-\nvěný tak, jak předkové stavěli: dle potřeby.\nNení to kopie starých staveb selských, jen\nto dobré, lidové z nich užito; dům ten\nmluví o sochaři a básníku, jenž zde pře-\nbývá. Již z dálky vidět velká okna atelieru a\nna zdi obrovský, v maltě nanášený relief\nhlavy : »Země nám m 1 u ví.« »Jsou jistí\nlidé v jistých dobách,« pravil ke mně Bílek,\n»kdy země k nim mluví, jsou čistí a svatí a\nchudí duchem. Co mluví k nim zem? Mluví\njim o děsivé zvěsti, která dříve byla než byl\nsvět; jsou to vyvolenci Boží, vidící až světlé\nnebe, ale nikdy víc se na zemi neusmejou.«\nProto onen bolestný, smutný výraz hlavy, ono\nbolestné rozevření úst a lítostivý pohled, jímž\nse dívá na tulícího se k ní člověka\nA jiné reliefy, mluvící o duši, jež zde přebývá,\ncitáty z Písma, modelované z písmen jakoby\nz větví a trnoví, vinou se kolem oken.\nAtelier Bílkovo, to velká síň, do níž ze tří\nstran padají proudy světla a rozlévají se v bílém\nprostoru. Nic tu nevidět než práce sochařovy :\nKalvarii v plném tichém světle, Golgotu, Orbu,\na na stole mezi návrhy a rozdělanou prací\nleží Evangelium, jež je stálým pramenem živné\nvody, z něhož čerpá umělec sílu k práci. A po-\ndobizna otce, ve dřevě řezaná, i matky v příč-\nném trámu, určené co části k doplnění stavby,\nco podpěrné trámy v pavlači. Na těchto por-\ntrétech je vidět, jak pracuje Bílek lehce dle\nmodelu : podoba i charakter jsou zachyceny\ns dokonalou životností. Ostatní své práce však\nnepracuje Bílek dle živého modelu. V duši\njeho zraje myšlenka, kterou vtělí, jakmile do-\nzraje. Všimněte si těch postav kolem Jidáše,\nneb té vřavy ženoucí se za slávou, i tance\nkol zlatého telete. Tu není ani jediný pohyb,\nkterý by mohl podat model, a přec jak tu ka-\nždý posun životu odpozorovaný. Své studie\npřímo fotografické pravdy střeží Bílek bedlivě\nve svých mapách a nedovolí, by přišly na\nsvětlo. A tichým životem svého lidu žije Bílek\nv práci ponořen od rána do večera, a osvěže-\nním je mu tu přehlížení včelínu, tu u sou-\nseda hrnčíře vytočit vásy, nádoby různé i vy-\nmodelovat krb majolikový; anebo když po-\ntřeba volá, zakosí si na pažitu, zajede do lesa\npro kmeny lip, v nichž pak vyřezává svého\nživota sny. Když Bílek pracoval o svém Kristu\na měl dvéře atelieru, jež vedou do polí, ote-\nvřeny, tu přicházeli lidé v polích pracující\nv hodině večerního návratu k němu. Prostý\nsekáč s kosou na rameni, člověk, který neví,\nco je atelier, odložil kosu a jal se modliti před\noltářem Krista. Bílek mi to vypravoval s po-\nhnutím a dodal: »To je mé obecenstvo, pro\nkteré pracuju, to je uznání, které hřeje, a\nvěřte, že nežádám si jiné.« I mně bylo jako\ntomu sekáči, a bylo tak i jiným . . . Bílek\ntvoří své umění pro 1i d, ale ne pro dav,\npro tu massu těl a žaludků o kost, kůrku a\npecku se rvoucí, jíž se říká »naše společ-\nnost«, on tvoří pro lid, protože duše jeho je\nprosta jako duše lidu. On žádá, aby mu roz-\numěl člověk, čistý člověk, prost vší pakultury,\nprost všech pojmů mody v životě i umění,\nprost vší kasty. Bílkův Kristus je dílo, jemuž\nmůže rozumět každý člověk, nejprostší, trpící\na strádající, jenž hledá útěchu v pohledu na\nSpasitele. Uměním pro lid nepředstavuji si\numění didaktické a tendenční, jakoby pro niž-\nšího vzdělání třídu ale jež nepředpojatě stvořeno\npro každou cítící a trpící duši, k povznesení\nkaždého skutečného člověka. Ve snaze\nBílkově je k lidu jít, s ním se setkat, ne však\nv blahosklonném snížení se k němu, ale aby\ni ten nejnižší, poslední tvor v okamžiku své\nnejvyšší lidské snahy jemu porozuměl. Tak\nvypadá umění absolutné, vypjaté do nej-\nvyšších met, kam duše lidská sáhá. Tam v těch\nvýšinách se shledává nejen s bohatýry ducha,\nale i s chudými duchem, jichž vrchol je třeba\njen takový jako u vegetující květiny, ale je\nvrcholem, kde duše básníka si s duší\nbratra podává ruku před Věčností. Jen ve\nsnaze po očistě žít životem Pravdy a Lásky\nmožno dospět k umění radostnému, a lidstvo\nmůže býti šťastné, teprve až ku spokojenému\nžití bude mít práva. Tím lidstvem budou-\ncnosti můžeme býti dnes, zítra, od chvíle, kdy\nv bratrské lásce podáme si ruku. A Bíl-\nkovo umění spěje k očistě společnosti, jeho\numění je snem o tom, co člověk ztratil, není\n. v\ncílem, ale je Životem. Sám srovnává život\npravého umělce-člověka se sluncem, jež zahřívá\npůdu. Ai když zapadne, půda zůstává vyhřátá\na símě, jež na ni padne, ujme se a promění\nse v Strom Života. Života Věčného,\npo němž není Smrti. Končím slovy bratr-\nské duše Bílkovy, velkého básníka Otakara\nBřeziny, jež zní jako nadějný hlas zvonu, je-\nhož srdce bije v naději v lepší naše žití:"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c006", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "114", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.2", "titre_corps": "SV. JAN, DETAIL Z » GOLGOTY.«", "titre_sommaire": "SV. JAN, DETAIL Z » GOLGOTY.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "SV. JAN, DETAIL\nZ » GOLGOTY.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c008", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "116", "page_fin": "116", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.4", "titre_corps": "PODOBIZNA MATKY UMĚLCOVY. DETAIL TRÁMU Z DÍLNY.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA MATKY UMĚLCOVY. DETAIL TRÁMU Z DÍLNY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "PODOBIZNA MATKY\nUMĚLCOVY. DETAIL\nTRÁMU Z DÍLNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c010", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "117", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.6", "titre_corps": "OLTÁŘNÍ DESKA: SMRT SV. CYRILA.", "titre_sommaire": "OLTÁŘNÍ DESKA: SMRT SV. CYRILA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.9", "debut_caractere": 2379, "fin_caractere_exclue": 2410, "texte": "OLTÁŘNÍ DESKA:\nSMRT SV. CYRILA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c012", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "123", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.8", "titre_corps": "ORBA. DŘEVOŘEZBA.", "titre_sommaire": "ORBA. DŘEVOŘEZBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.15", "debut_caractere": 1908, "fin_caractere_exclue": 1925, "texte": "ORBA.\nDŘEVOŘEZBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c013", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "126", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.9", "titre_corps": "STUDIE KONĚ KU »ZLOBĔ ČASU.«", "titre_sommaire": "STUDIE KONĚ KU »ZLOBĔ ČASU.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.19", "debut_caractere": 2861, "fin_caractere_exclue": 2889, "texte": "STUDIE KONĚ KU\n»ZLOBĔ ČASU.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c014", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "127", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.10", "titre_corps": "PODOBIZNA OT UMĚLCOVA. = FRAGMENT TRÁM DÍLNY UMĚLCOVY.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA OT UMĚLCOVA. = FRAGMENT TRÁM DÍLNY UMĚLCOVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.20", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "PODOBIZNA OT\nUMĚLCOVA. =\nFRAGMENT TRÁM\nDÍLNY UMĚLCOVY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c015", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.11", "titre_corps": "DÍLNA UMĚLCOVA.", "titre_sommaire": "DÍLNA UMĚLCOVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "DÍLNA\nUMĚLCOVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c016", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.12", "titre_corps": "CHÝNOV.", "titre_sommaire": "CHÝNOV.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.23", "debut_caractere": 3592, "fin_caractere_exclue": 3599, "texte": "CHÝNOV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c019", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "131", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.4.15", "titre_corps": "DEKORATIVNÍ NÁDOBY Z KAMENINY.", "titre_sommaire": "DEKORATIVNÍ NÁDOBY Z KAMENINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.25", "debut_caractere": 3406, "fin_caractere_exclue": 3436, "texte": "DEKORATIVNÍ\nNÁDOBY Z KAMENINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c021", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "115", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.5", "titre_corps": "GOLGOTA, HORA LEBEK.", "titre_sommaire": "GOLGOTA, HORA LEBEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "GOLGOTA,\nHORA LEBEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c022", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.6", "titre_corps": "STUDIE KE »KRISTU.« KRESBA.", "titre_sommaire": "STUDIE KE »KRISTU.« KRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "STUDIE KE\n»KRISTU.« KRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c023", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119", "page_fin": "119", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.7", "titre_corps": "PODOBA KRISTA JAK SI JI ZEVNĚ, ZRAKU PŘÍSTUPNOU FORMOU UMĚLEC VYTVOŘIL.", "titre_sommaire": "PODOBA KRISTA JAK SI JI ZEVNĚ, ZRAKU PŘÍSTUPNOU FORMOU UMĚLEC VYTVOŘIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 71, "texte": "PODOBA KRISTA JAK SI JI ZEVNĚ,\nZRAKU PŘÍSTUPNOU FORMOU\nUMĚLEC VYTVOŘIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c024", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "121", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.8", "titre_corps": "JAK MUSEL VYPADAT ČLOVĚK, ABY PROTI TOMU LÁSKOU K NÁM ROZPÍNAJÍCÍMU RUCE, VZAL KLADIVO A HŘEB A NA KŘÍŽ HO PŘIBIL.", "titre_sommaire": "JAK MUSEL VYPADAT ČLOVĚK, ABY PROTI TOMU LÁSKOU K NÁM ROZPÍNAJÍCÍMU RUCE, VZAL KLADIVO A HŘEB A NA KŘÍŽ HO PŘIBIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 114, "texte": "JAK MUSEL VYPADAT ČLOVĚK, ABY PROTI TOMU\nLÁSKOU K NÁM ROZPÍNAJÍCÍMU RUCE, VZAL\nKLADIVO A HŘEB A NA KŘÍŽ HO PŘIBIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c025", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "122", "page_fin": "122", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.9", "titre_corps": "DŘEVĚ ŽIVOTA UMÍRÁ.", "titre_sommaire": "DŘEVĚ ŽIVOTA UMÍRÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "JAK PAPRSLEK\nSLUNCE NA\nDŘEVĚ ŽIVOTA\nUMÍRÁ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c027", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "124", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.11", "titre_corps": "VÝZNAM SLOVA MADONNA.", "titre_sommaire": "VÝZNAM SLOVA MADONNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "VÝZNAM SLOVA\nMADONNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c030", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.14", "titre_corps": "JIDÁŠOVO POLÍBENÍ.", "titre_sommaire": "JIDÁŠOVO POLÍBENÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "JIDÁŠOVO\nPOLÍBENÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c031", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "134", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.15", "titre_corps": "POZDRAVUJEME JARO ! HLE, DNI SE STŘÍDAJÍ S NOCÍ,", "titre_sommaire": "POZDRAVUJEME JARO ! HLE, DNI SE STŘÍDAJÍ S NOCÍ,", "signature_source": "ZDENKA BRAUNEROVA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.28", "debut_caractere": 158, "fin_caractere_exclue": 589, "texte": "POZDRAVUJEME JARO ! HLE, DNI SE STŘÍDAJÍ S NOCÍ,\nJAK OKNA ANDĚLY MALOVANÁ S KRESBAMI SYMBOLICKÝMI,\nV NESMÍRNO SKLENUTÁ K ÉTHERNÝM OBLOUKŮM CHRÁMU TVÉHO,\nKDE VŠECHNY PLAMENY LUSTRŮ SVÝCH ROZŽAL JSI O VZKŘÍŠENÍ.\nPOZDRAVUJEME JARO! VÍTÁME NETRPĚLIVOST DUŠÍ\nTŘESENÍ KŘÍDEL SESÍLENÝCH ! ODVAHU ZRAKU ZJASNĚLÉHO !\nNEKONEČNOSTI ČEKAJÍ NA NÁS, JINÁ SLAVNĚJŠÍ JARA,\nVĚČNOSTI HŘMÍCÍ PÍSNĚ, VYSVOBOZENÍ!\nZDENKA BRAUNEROVA.\n\nZDENKA BRAUNEROVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-04-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_04#c032", "volume": "bmtnaan_1900_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "134", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.2.15.1", "titre_corps": "Z. BRAUNEROVA: OBYDLÍ S DÍLNOU UMĚLCOVOU V CHÝN OVĚ.", "titre_sommaire": "Z. BRAUNEROVA: OBYDLÍ S DÍLNOU UMĚLCOVOU V CHÝN OVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.28", "debut_caractere": 591, "fin_caractere_exclue": 643, "texte": "Z. BRAUNEROVA:\nOBYDLÍ S DÍLNOU\nUMĚLCOVOU V\nCHÝN OVĚ."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.1", "texte": "F. BÍLEK.\nKALVÁRIE.\n(DŘEVOŘEZBA.)\nSVĚTLOTISK\nUNIE - VILÍM."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.2", "texte": "[Illegible]\n[Illegible]"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.5", "texte": "FRANTIŠEK BÍLEK.\n\nVyjít a rozsévat Svčtl a\nSímě, těžkou, úlohu nej těžší vytknul si za života\ncíl Fr. Bílek.\nPřichází prudký a tichý, sebevědomý i skromný, se srd-\ncem soucitným a rozbolestněným, přichází hojit naše rány.\nTy bolavé rány našeho žití leží před ním jako rozevřená\npropast se svým hlubokým okem věcného tajemství, a on,\ns duší lehkou jako pták nese se přes ní; nese se lehce\na jistě jako přes nepatrný důlek, jímž je propast k Ve-\nsmíru. Vznesl se bolestně ale letí s jistotou a lehkostí\nduše vědomé, že ve Výši jedině možný je let, neko-\nnečný, závratný let, kde není konce, kde není klesání,\nkde není Smrti.\nV našem výtvarném světě stojí F. Bílek sám. Vyšel\njako neznámý rozsévač, vyšel na vypráhlé nezorané pole\na vhodil svá první semena na suchou, tvrdou půdu. Na\nmístech, kam svá první semena vhodil, se símě neujalo,\nale vítr je zanesl do zahrad laskavějších, až konečně\nvzešla a dnes se již proměnila v podivně vzácný, nadpři-\nrozenou krásou zářící květ. Málo bylo těch, jež s počátku\nchápali umění Bílkovo. A není u nás umělce výtvarného,\njehož práce přijímány byly s větší nedůvěrou, ba se skep-\ntickým úsměvem a pohrdáním od oficielně uznáva-\nných veličin, než jsou dosud práce Bílkovy.\nJeť údělem lidí nového světla, aby davu zastřeni zůstali,\naby slepým ozdravovali zrak, aby slovo jejich tiché, sly-\nšáno bylo jen sluchem, jenž hřmotem a rachotem není\nohlušeno. A takový tichý hlas zlaté struny musí dlouho\nse chvít a neúnavně znít, než klidným ěistým svým tónem\npřemůže rachot a lomoz všedního víru.\nNe mnoho prací Bílkových je dosud veřejnosti známo.\nYystavil poprvé asi před 5 lety v Rudolfíně svou »Zlobu\nCasu«, práci znamenitou, která však zůstala bez povšim-\nnutí, a ti, kdož si povšimli, neporozuměli. Po skončení vý-\nstavy, kdy nutné bylo práci odklidit, nebylo nikde dobré\nvůle, aby ji přijala a tu nezbývalo umělci, když naléhali\nna něho aby šiji vzal zpět, než odpovědít: »Nemám, kam"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.6", "texte": "SV. JAN, DETAIL\nZ » GOLGOTY.«\n\nbych ji dal, hoďte ji do Vltavy.« Co s prací se stalo, je známo.*)\nPo odmítavém chování panujících v Rudolfině vystavoval pan Bílek\nv Mánesu svého »Krista«, »Pád Čechů« a »Orbu« a ve Ví-\ndeňské Secessi obé poslední práce.\nOd té doby změnilo se mnohé v životě Bílka. Marné ukazuje\nse odmítavé chování oficielně uznávaných kapacit, jako marné by\nbylo, zasypáváním chtít zastavit tok čistého pramene tryskajícího\nz hlubin země.\nTěch několik duší, jež Bílkovi oddány byly od první chvíle, kdy\nsnaha umění jeho rozlila svou záři, ti, jako vypráhlé pole toužící\npo vláze i po semeni, s otevřenou náručí přijali to vzácné símě\njeho setby a přijali jeho poslaní s nadšením. A že Pravda\nz Pravdy vyšlá a v Pravdě zplozená to byla, stojí dnes Fr. Bílek\njako zaricí hvězda mezi nejpozoruhodnejsimi zjevy našeho výtva r\nnictví. Bílek je zjevem neočekávaným na poli našeho průměrně\nplochého a šedého výtvarného umění. Ne, že bychom neměli ni-\nkoho, kdo by svou obratností, šikovnou routinou, zručností, tech-\nnickou dokonalostí, odlévacskou přesností, ba opiěí lehkostí a\n\n*) Bílkovo album prací sochařských i kartonů »Modlitby« s textem i po-\nznamkami sochařovými, vyšlo nákladem »Nového Života«. N. Jičín 1896\nCena 5 zl-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.7", "texte": "GOLGOTA,\nHORA LEBEK."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.8", "texte": "PODOBIZNA MATKY\nUMĚLCOVY. DETAIL\nTRÁMU Z DÍLNY.\n\nslávou jej nepřevýšil, ale nikdo nepřinesl na\npole našeho výtvarníctví tu horoucí, milující a\ndobru lidstva i Bohu oddanou duši, ono vážné\nnazírání na život, ono sebezapření hrdiny\njako František Bílek.\nVím, že mi vytýkáno bude strannické nad-\nšení pro dílo Bílkovo, že co tuto napíšu, ma-\nlilincí lidičci mi vykládat budou za při mou\nosobní urážku, jak již u nás zvykem, leč\nnedbám takových maličkostí. Vím jen, jakou\nmi ctí, smět říci s plným přesvědčením: »Dílo\nFrant. Bílka je pro nás nej vyššího významu\nnárodního i kulturního, Bílek je člověk, jehož\ndosah krátkozraké oko nezměří, je člověk ve-\nliký, nad vší úrovní běžných davových ná-\nzorů se vznášející a poslání jeho stojí po\nboku snah největších lidí, jakých jsme měli.\nNejsem nikým, nejsem ničím, péro mé je\npouhým nástrojem srdce které diktuje, a pad-\nnou-li rány na mou hlavu, nechť budoucnost\nje promění buď ve věčnou hanu, buď v těžký\nkámen, jenž dusí a tlačí anebo v list stromu\nv v\nVěcného Života. Myšlénka, že píšu o umění\nT-> , • V 4 , .\nFrantiška Bílka a jeho významu,\nnedopřává mi v srdci místa, než\npro pocit radosti.\nNechť zůstanou klidni ti staří\npáni, jimž Bílkovo umění je\ntrnem v oku, ta práce již oni\nvykonali, nese-li v sobě zárodek\nživota, bude žít dál svou vlastní\nsilou, ale s klidem může pohlížet\nna jich umlčování i pan Bílek.\nMarné je ponižování které-\nkoliv práce, obsahuje-li v sobě\nživota věčného plamen,\njako marné by bylo obhajování toho, co nese\nv sobě zárodek smrti a věčného mlčení. Není\npohanění, není chvály jiné než té, kterou v sobě\nobsahuje Dílo samo.\nVážné nazírání na život, sebezapření hrdiny,\nono vzdání se na život a na smrt své myš-\nlénce, to jsou vlastnosti, které činí p. Bílka\nvšem, kdo opravdově na život pohlíží, sym-\npatickým na první pohled. A přece nedostalo\nse mu nikdy oficielní podpory, oficielního\nuznání, a reserva, s níž následkem toho i veřej-\nnost' jeho práce přijímá, je nápadná\nStojí snad obecenstvo naše na nízkém stupni\nvzdělání?\nCo chce Bílek svým uměním? Proč jedni\ntak vřele a nadšeně a druzí tak chladně a od-\nmítavě k práci jeho se chovají? Čí to vina?\nChci především povědít, jaký je Bílek Člověk,\nco chce, kam spěje se svým uměním. Jeť\nosoba jeho tak úzce spjata s celou jeho tvorbou,\nže nemožno oddělit člověka od výtvarníka.\nUmě ní mu není cíle m, ale prostřed-\nkem k dosažení života. Každý tah ruky,\nkaždá linie má své proč, od-\npovídá snaze být celým člo-\nvěkem, být bratrem, byt\nčlověkem, jenž stvořen k o-\nbra z u Božímu. Každá jeho\npráce je odpovědí k čemu vůbec\nnáš život.\nJde rovně, přímě, samostatně\na bezohledně, se srdcem na-\nplněným láskou k lidstvu, vě-\ndomý svého poslání. Obrací se\nke všem, kteří mají dobrou\nvůli přemýšleti o úkolu člověka"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.9", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nzde na zemi. Jeť umění jeho především otázkou\nlidskosti, otázkou života, otázkou duše a její ne-\nsmrtelnosti. On přichází ne bořit, ale reformovat,\non nerozbiji aby rozbíjel a ničil, ale staví sám,\nprotože má z čeho stavět. On touží po\nonom umění Výrazu, jakým bylo umění\nvelké doby křesťanské : umění klidné, vznešené,\nsynth esou nej vyšších snah lidského ducha,\numění, jež je modlitbou. A naše doba, je\nneklidná, hledavá, kosmopolitická a historická,\njejí přednosti nesou v sobě zárodky smrti.\nJdeme však vstříc době Nové. Jako signály\nprvních polnic, zaznívají již z chóru nového\nhnutí literárního i uměleckého, v Anglii, Fran-\ncii, Německa i Ruska, hlasy toužící po umění\nSpi rituál ném, jež je projevem poměru člo-\nvěka k Bohu. A zdá-li se Bílkovo umění ně-\nkterým lidem anachronismem, to snad jen\nproto, že bereme u nás dosud za nové, co\njinde již odložili. Bílek není anachronismem v naší\ndobě ale předchůdcem doby příští; je vzácností\nproto typickou, že jedinou; a protože vzácným\na osamoceným, je umění jeho tím cennější a\nnabývá stále většího významu.\nPohlížet na život okem svědomí prvních\nkřesťanů, není krok nazpět, protože žít\nv Pravdě není omezeno ani časem\na n i~p rostorem a být skutečným clo-\nvěkem znamená, být clov ě ke m kaž d é\ndoby.\nOdhazuje od sebe všechnu »pakulturu«, šab-\nlonu a stává se dítětem ; odmítá vše co je formou\nformy, obrazem viditelné hmoty a tvoíá\nsi formu svou, jenž je obrazem vnitřního\nobsahu přírody, symbolem věcné a jediné\npravdy. Rozbíjí tak pouze šablonu, nikoliv\ntradici skutečného umění. Vrací se zdánlivě\nněkolik kroků zpět, asi jako člověk chystající\nse k dalekému skoku, by dostalývětší náběh.\nTy vymožené formy, jež jsou podporou du-\nševní lenosti slabých a rachetických, ty formy\nodhazuje, ničí, a chce být čistým, svým od\nzákladů duše. Atu oko jeho měří onu ne-\nsmírnou vzdálenost od Pravdy; zde duše\nbásníka uvolněna rozevírá svá křídla k onomu\nvysokému letu, jenž údělem mystických duší\nčistých, nadšených a vznešených.\nOn, jenž duší bratrem hra Angelica, Giotta,\nSimona Memmi, Františka z Assissi, bratrem\ntěch duší prostých a cudných, těch velkých\nanonymů, jež stavěli gotické kathedrály, bratr\nbásníků mystiků, hlasatelů, znatelů a ukazo-\nvatelů nejvyšší pravdy, zůstává svým, zůstává\njediným a přec typickým synem své\ndoby. Jeho práce svou formou nepodávají\nnic podobného výtvorům starého křesťanského\n\nOLTÁŘNÍ DESKA:\nSMRT SV. CYRILA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.10", "texte": "STUDIE KE\n»KRISTU.« KRESBA."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.11", "texte": "PODOBA KRISTA JAK SI JI ZEVNĚ,\nZRAKU PŘÍSTUPNOU FORMOU\nUMĚLEC VYTVOŘIL."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.12", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\numění; jsou to výkony člověka naší doby,\nvýkřiky bolesti naší doby, nesou výslovný ráz\nnašeho století. Jsou podrobeny zákonu který\nnikdo rozumem neodkryje, proč forma nese\nv sobě tajemství své doby, v čem forma zá-\nvisí od duše. Toto tajemství je známo jen\nvelkým básníkům, lidem vyvoleným a duchem\nsvatým posvěceným.\nLinie živá, silná a výrazná, někdy až bo-\nlestně příkrá, jinde zas měkká a laskavá jako\nzáře měsíce, tu plynoucí tiše jako lesní potok,\ntu vlnící se jako rozbouřené moře, to je ta-\njemství umění Františka Bílka. Ale z každé\npráce vane ten vážný, laskavý dech přírody,\npřipomínající dnešnímu lidstvu jeho bídu a\nscestí.\nBílkovo umění spěje k očistě společnosti\nlidské, a jako příklad všeho dobra ukazuje\nna přírodu: »Hleď, jak je příroda krásná,\njak je dobrá, mateřská, starostlivá o tebe.\nPříroda ti ukazuje, Čím jsi, co jsi, čím máš\nbýt, k čemu je tvůj život«. A ptejte se Bílka\nje-li šťasten, odpoví Vám: »Ano, protože našel\njsem smysl života«. —On není jen sochařem\nvýrazné živé linie, je bás ní k em, jenž jme-\nnuje, jenž ukazuje nám svým dílem tu velkou\npravdu v přírodě, ve stromech, v květu, v kosmu\ncelém, před jehož nesmírností tone jeho duše\nv úžasu.\nJeho dílo je organické, protože básník\nnám odkrývá souvislost svého nitra s Věc-\nností, je výrazem věčného života, po němž\nse nikdy neumírá.\n»Věř í mv sílu a vítězství Prav d y «\npraví celým svým dílem i celým svým ži-\nvotem, a není v našem uměleckém světě snad\nbytosti, jenž by tak důsledně žila\nživotem své práce jako Fr. Bílek.\nJeho umění je Písmo Pravdy, jeho\nforma je výrazem pravdy, jeho\nživot je Život Pravdy.\nNemá nic společného s těmi\npadělky symbolismu, které tak\nlehce se vyrábí těm, již vylhanou\noriginalitou za každou cenu za-\nkryti chtějí svou mělkost myšlénky\na chudobu cítění těmi chemickými\nsurogáty, svařeninami duševního\nsnobismu, na různých polích\numění.\nProto napodobitelů nemůže Bí-\nlek mít než dobrých, jeho myš-\nlenka nedá se zvrhnout, jako\npravé dobro nemůže mít pa-\ndělků. A ti, kteří s opravdovostí\nsrdce půjdou jeho cestou, nemohou,\nnež žít životem čistým, vznešeným,\nplným hrdinského odříkání, bez kompro-\nmisů s mocnými, jaký žil, žije a bude\nžít každý velký člověk.\n»Nejsem pěvcem« pravil sám, když přátelé\nz Mánesa vyzvali jej, aby k nim promluvil\no své snaze. »Nejsem pěvcem, jenž přichází\nhousti pro vše a za vše, ale jsem částí\ncelku, který má právo k bratřím promluvit.\nA tu chci především říci, co žádám od sebe.\nProč tvoříme a co považuji za\nzáklad umění?\nBýt a to věčné být a rozmnožit život\nv sílu platnou, ba vrcholící ve všech, to\nje dechem, tužbou a cílem každého pravého\numělce ; jakoby ne člověk, ale Bůh, Ten pí-\nšící příkladnou květinkou a družnou zvěří\nv něj vepsal tu větu za vzor všeho žití, tu\nvětu věčné a pravé cesty života, po němž se\nnikdy neumírá. Ten cíl je jediným a vede\nk němu cesta Jedna, protože Pravda a\nDobro jen jedno jest. Chci, aby vítězství to,\nčemu určeno jest, pro dobro lidstva pracovalo,\naby mělo ucel.\nTa cesta Pravdy je mocna velké záplavy\nvšem světa směrům, i chci, aby výtvarnictví\nbylo symbolem té živné záplavy a ne zapla-\nvenými směry obrazem smrti a věčného\nmlčení. Proto buďme čistou, věčně mladou a\nzdravou, třeba i dravou sílou toho předčas-\nného doby naší stárnutí. Pohodlí a vlažnost\nnenávidím, a se mnou ji nenávidí i Duch\nduší jenž je věčný život. Umě ní je životem,\nživotem se jeví a prozařuje.\nNe o dosažení nejvyššího bodu v umění,\nale o dosažení NEJVYŠŠÍHO ŽIVOTA v prá c i\nstarejme se. Proč starat se o jsoucno a\nne o dobro jeho cíle?\nUmění není cílem, ale je výrazem\nž iv o ta !«\nSlova těžká, vážná i bolestná. Jsou pal-\nčivou výtkou všem těm, kteří v umění nevidí\nnež závod s obratností, jongleurství ducha,\nobchodnictví duše, kej klířství talentu. Jsou\nostrou výtkou celé společnosti lidské, všem\ntěm »štrébrům«, jichž snahou je, koupit si za\nsvé nadání pohodlný život, řády, moc, posta-\nveni, uznání svého bohatého měšťanského sou-\nseda a docílení jemu podobného blahobytu.\nNení zde místa ani času uvažovat o tom,\njak žije většina naší inteligence, jaký je sou-\nkromý život básníků, umělců, jakou cestou\n»dělají svou kariéru« ti, již mají být apo-\nštoly světla!\nAle Bílek nesoudí a především neodsu-\nzuje nikoho, v tom spočívá velká ethická\ncena jeho umění."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.13", "texte": "JAK MUSEL VYPADAT ČLOVĚK, ABY PROTI TOMU\nLÁSKOU K NÁM ROZPÍNAJÍCÍMU RUCE, VZAL\nKLADIVO A HŘEB A NA KŘÍŽ HO PŘIBIL."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.14", "texte": "JAK PAPRSLEK\nSLUNCE NA\nDŘEVĚ ŽIVOTA\nUMÍRÁ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.15", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\n»Nesuďme ani nepřítele, nesuďme ani výtvarníka, neboť on je polem, jez nase doba\nvzdělává; nesuďme pole ani pro símě špatné, neboť potřeba světa mu zasadila ranu a uči-\nnila símě špatným. Nesuďme ani lotra spitého bratrskou krvi, jet světa sdedenym mrcho-\nvištěm, plodícím jen bejlí otravné; ale vinou těch, jimž pole svěřeno bylo a jenž nezorali,\nneoseli je. Nesuďme nikdy nikoho, jsme sami soudu hodni.« .\n»Potřeba světa je surovou ranou, po níž krev pisatelek čtoucímu try s a je i °\ndílem. A když mužem ai otcem své doby se stává, tu je osudu hoden, spatné-i po-\nvinnost dostál. Otci a hospodáři pole umění jsme již i my, tvořící. Proto, sudme setbu a or u\nsvoji, a to krutě a neúprosně, aby v brázdách námi vyoraných dobra vzešla zen tem,\nkterým dáváme život a kterým musíme dát i chleba.* _\nTěmto zásadám lidskosti a bratrské lásky odpovídá Bílek svým Velkolepou to\nkoncepcí plnou výrazu a významu. Zdá se mi tak typickou pro jeho tvorbu, že jý uvadnu na\npředním místě. Jeť to dílo myšlénkově i formově tak nové, jeví se v něm Bílek typicky\nse svým názorem na život: je v ní celý Bílek člověk.\nTo není zatracenec, vinník, jemuž hanba vtiskla nesmrtelnosti znak v celo! Jidas drnuhou\npoutí svou, po dvě tisíciletí již trvající, oěistěn a Bílek vidí v něm bratrskou duši, jež volá\no smilování. Jidáš byl jen nejvyšším bodem vlny, která po staletí valila, by zradila\nKrista. V kresbě své, písmem svým ukazuje Krista v ěele chrámu, o nějž vlny se rozbiji.\nApoštolové spí v jeho klíně spaliť po celý život Kristův a zavinili zradu &ebou svým\nspánkem. Jidáš je tím posledním bodem narážející vlny. On líbá Krista tak, jak by ho\nkaždý z nás byl políbil, kdybychom na jeho místě byli. On líbá, druhý klade trnovou ko-\nrunu, třetí nese kladivo a hřeby, jimiž probodne tělo. Všichni jsou ěástí toho velikého\nmoře, které se proti Kristu valilo a Jidáš übohý, jenž lidstva vyvrhelem nazván, dal po-\n\nORBA.\nDŘEVOŘEZBA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.16", "texte": "VÝZNAM SLOVA\nMADONNA."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.19", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nslední políbení, byl poslední kapkou vlny moře, která sa dotkla hlavy Kristovy. Odpusť nám\nnaše viny, jakož i my odpouštíme, neodsuzujme, neproklínejme vždyť líbáme a zrazujeme dosud !\n»My, co zákonodárci a otcové věd a umění, praví Bílek dál, kteří ve shromážděních o chléb\nduše se máme starat, ten od nás právem má býti žádán od davů lačných, protože bez\nchleba duše nebude lidstvo více, ale stane se jen zvěří o kůrku, kosť a pecku se rvoucí.\nKdyž jsme dali zuby, dejme chleba vzdělání, z nějž výchova a útvar společnosti lidské\nvzchází. A bez vypocítavosti třeba k svému cíli se brát, nezištně bojovat a dobro svého\ncíle korunovat i svou smrtí —to je svaté.« »Pracujme ve výtvarnictvi ještě více ! Nejde\no to, jak bychom se snadno uplatnili doma iv cizině, ale abychom něco uměli. Když\ntakhle jaloví jsme, nestarejme se o místo a cas, kde bychom porodili, ani tehdy, až v svatém\nnadšení se nám zrodí v bolestech našeho nitra syn. Bude-li života synem, pak mu\nje o vše postaráno: vytržen bude k prameni všeho života. Abychom něco uměli, musíme\nvědět, poznat dobro v umění a jeho zlo nenávidět, všímat si základního dobra v umění\nvůbec. Ať při tom třeba uštvaní u stupňů dobra hynem, pro svět, jen když jsme byli\ndobra milci a apoštoly.\nDobro jako jas Pravdy samo průchod si zjedná všude světlem svým\nživným, všude, iv umění a beze vší vypocítavosti. Jen milovat ve všem Pravdu, ona\nje matkou všeho dobra.« Žádný kompromis, žádný smír s pohodlím a leností, ale s přísností\nsvětce žít, tvořit a übírat se celým\nsvým životem k jedinému cíli:\nk Věcnosti Světlu. A tu básník,\npřemýšlející tolik o určení člověka,\no cíli života a umění, táže se a odpo-\nvídá dál: »Pr oc je umě ni,co jím\nchce me, kde jsme jím a kde\nmáme být? Potřeba, ta dobrá při-\nrozená potřeba, jež píše ten úchvatný\nděj Vesmíru, pro slabý dech ve spí-\ncím našem nitru, vytkla též člověku,\naby psal. Když člověk pocítil v sobě\nradost a žalost a nemohl jí obsáh-\nnout, cítil potřebu vyjádřiti se. Psát\nneuměl a chtěl zanechat potomkům\nstopy té radosti, aby ještě svítilo,\nhřálo a těšilo je, co hřálo srdce jeho\na on počal vpisovati ve svůj příby-\ntek, užívaje při tom písmen nemo-\ntorných, velká slova, jež budila v jeho\nsynech radost modlitby. Tak povstaly\nprvní chrámy; až celá pokolení ve-\npsala své modlitby, čisté a nadšené.\nAle také koukol vzešel. Přišel kdosi\ndo té místnosti a řekl: to je krásné,\nlíbilo se mu to pro lesklost a jak\nta slova pěkně plynula. I přišed\ndomů, psal též, ale krásná slova byla\nmu ozdobou sama v sobě a neměla\nnež úmysl »zdobiti«. To je takový\nrozdíl jako stín a světlo, jako život a\nsmrt. Pak přicházely vlny jedna za\ndruhou, až písmena pouze krásná\nbyla, až konečně i to krásné se ztra-\ntilo , »Ale nesuďme a\nneodsuzujme ani ty«, dodává prostě.\nPříkrý názor Bílkův má právě zde\nsvůj velký význam. Kdyby nebyl tak\ndůsledný až do krajnosti, nemohl\n\nSTUDIE KONĚ KU\n»ZLOBĔ ČASU.«"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.20", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nPODOBIZNA OT\nUMĚLCOVA. =\nFRAGMENT TRÁM\nDÍLNY UMĚLCOVY.\n\nby s tou vroucností tvořit. Každá jeho práce je ohlasem jeho nitra, je symbolem pokory\na úžasu jeho duše před Vesmírem. Jeho práce jsou modli t b o u v nejčistším slova smyslu,\nvytrysklé z hloubi dojatého a nadšením rozehřátého srdce. »Když přijdem mezi Křováky, praví,\na oni křepčí, to tryská z jejich duše modlitba, která má nesmírnou cenu. My ale žijeme v době,\nkdy poznali jsme néco jiného: tu dítě nám řekne, co je člověk, proč je člověk? »Proč\ntvoříme, co tím chceme? Jako mluvíme, tak tvoříme, abychom se dorozuměli. Až ústa naše\noněmí, aby slova naše ještě žila, hřála. A jedna krásná věta, před níž se hluboce kořím, je\nv přírodě napsána, atu větu béřu za základ všeho: Dílo je podobou snahy a tvůrce.\nJeho proč, je podobou. Každé dílo podává obraz toho, co chtěl umělec říci, ať již je dobrým\nči špatným tvůrcem ; každé dílo má svou pohnutku, svou příčinu, a dílo, které nemá své »proč«\njest bez smyslu. Největší posilou je to dobré »proč« a to má svůj směr. Jestliže umělec\nse tím směrem béře, pak přemůže vše. Jeho »proč« musí býti zakotveno ve všeho lidstva\n»proč«. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, odpovídá na to vše Bílek svou prací. On\nnechce odpovídat uměním pro umění, ale uměním pro význam, pro symbol obrazu Božího.\n»Krátký je obzor člověka, jenž z umění si udělal cíl; příroda svým smyslem vytkla člověku\npísmo jako prostředek k dosažení cíle.« »A Příroda mluví k němu o »Slovu« je-\ndnom. Nemluví ty dojmy naše životem svým v nás vzbuzené, ty dědičné dojmy, které jsou\nv nás jako zuby zděděné, jimž nebylo dáno chleba, ale mluví přímo, mluvou svojí, jako\nústa mluvícího, Jehož zná a Jemuž rozumí jen ten, jenž z Něho a Jeho jest. Růst a na-\nplnit vše podstat o u svo jí, toť základ vší přírody mluvy, toť základ i cíl naší duše. To\nje ta potřeba, jíž v oběť se kla-\ndem na oltář velkého lidstva\nděje, pro obživení a zachování\nse věkům nehynoucím. T o je\ncesta pravého života a\nnení jiné. A neznáme-li\nSvětla své podstaty, bez ně-\nhož ani květ a tím méně plod\nnení možný, vězme, že vzrůst\nduše záleží v stravující touze\npo Světle a ne v milování bliž-\nního jako sebe, ale v povinném\nmilování bližního ví c než sebe.\nV tom teprv pravá Láska a\nŽivot. Není a nebude v umění\nlidskosti, dokud nebude jí v\nsvětě bratrů. Ona má být zříd-\nlem bytí našeho, a jak praménky\nrůznými, i uměním vylévala\nby se a oživovala pastviny\nduší.« A zas ten tón ěisté\nzlaté struny chví a ozývá se\nnitrem člověka: »Věřím v sílu\na vítězství Pravdy.« Proto ten\nklid v jeho tvorbě, v jeho ži-\nvotě, ta oddanost v moc vyšší\na pevné přesvědčení, že dílo,\njež vychází z hloubi dojatého a\nmyšlénce dobra horoucně odan-\nného nitra, zvítězit musí. »Mně\nnikdo nemůže uškodit, pravil mi\njednou, a snad ti, již mně\nnejvíce üblížit chtěli, mně nej-\nvíce prospěli.« Zastavuji se\nsnad trochu dlouze při Bílkovi\njako člověku, ale objasnit jeho\ntvorbu nelze lip, než když"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.21", "texte": "JIDÁŠOVO\nPOLÍBENÍ."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.22", "texte": "DÍLNA\nUMĚLCOVA.\n\nukáže se člověk celý, v čem důsledně odpo-\nvídá život, jeho zásadám. Jeť Bílkovo umění\ntak dokonalým výrazem jeho bytosti, bytosti\nprosté pro ty, již chápou umění srdcem ; a ne-\njasné jen těm, jež je posuzují tak zvaným chlad-\nným rozumem. A chápání života pouhým chlad-\nným rozumem není než leností a netecností. Umění\njako život musí se chápat především srdcem.\nSrdcem a pro srdce jest stvořeno, srdcen: musí\nbýt užíváno. Pro člověka mystického jest rozum\na srdce totéž: je Láskou, je Pochopením.\nMůžete býti jisti, že u zjevu v umění tak\nvýminečného, jakým je Bílek, pro stře dnost\npanující v společnosti ukáže předem na jeho\nnedostatky. S důsledností inquisitorů odkryjí\ntakoví lidé v malém koutku básníkovy duše\nněkterou nepatrnou nejasnost as radostí, »že\nho taky při chytli« ukážou Vám ji pod zvětšo-\nvacím sklem: a tohle se vám líbí? a tohle,\na tohle jejich starost je především,\naby nezabocil příliš daleko, aby se nestal ne-\npřístupným. O, ta umírněnost a plochost lidí\nstřední cesty, cesty vyšlapané, vedoucí k oltáři\nzlatého telete, na níž se líným a tukem za-\nrostlým její mozkům tak pohodlně povaluje!\nA ta pr o stře d n os t, jež miluje bombast a ne-\nnávidí tiché nadšení, hledí na Bílka vytřeště-\nnýma očima plnýma uměle zakrývaného strachu,\nposuzuje jej jako přísný soudce odsouzence,\nV jejích ocích je především člověkem vý-\nstředním, jenž zasluhuje pokárání. Ale nesuďme\nnikoho, vždyť i tito übozí Bílkovi prospívají,\njak sám říká: »vždyť i ti, již mi nejvíce üblí-\nžiti chtěli, mi prospěli.«\nVe velkých tazích dlužno hledět na velkého\nčlověka. Kdo nemá ponětí o mystické stránce\nKřesťanství a jeho poslání, tomu zůstává Bíl-\nkovo umění knihou sedmi pečeťmi zapečetěnou,\nnení to však vinou Bílkova umění, nýbrž jeho\npředností. Je snad vinou zeleného luhu plného\nvonných květů, že jeho kouzlem se netěší ti,\njiž za zdí, za tarasem věky zděděných před-\nsudků v slepotě žijí a tvrdí, že co sami ne-\nvidí, tu není?\nOnen naprostý nedostatek nízkosti a bana-\nlity, kterým se průměrné obecenstvo pod-\nplácí, tu ovšem docela schází. To kouzlo\njeho formy, tak nezvyklé a tak výrazu plné,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.23", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nnedá se vřadit do žádné kategorie, ono však\nčiní z Bílka onu velkou básnickou individualitu,\numělce plastiky tak výrazné, která ve velké\ndavové produkci Vás na první pohled přivábí.\nMezi stem prací půjdete rovnou čarou k němu\na zastavíte se. Je to zvláštní tah, plný\nživota a pohybu, taková velká linie, epicky\nvýrazná a mystická. Jeho forma je takový\nkoncentrovaný výraz nesmrtelnosti duše, je\nplna významu všeho citu lidskosti, je modlitbou\nk Vesmíru, k Bohu, jenž sluje Je din o stí.\nx\\ tu horoucí modlitbu své dojaté duše vtělil\nv onen velký symbol Vykoupení, který nám\npodává ve svém Kristu ukřižovaném.\nPřimknout se k Bohu a utonout\nv Jeho jedinosti. V tomto díle dosáhl\nBílek vrchole své nesmírné umělecké a lidské\nsnahy.\nStojíme před novým dílem Bílkovým, před\nprací posledních tří let, o níž myslel dnem\ni nocí, jíž zasvětil celý život Je to Kalvarie,\nKristus na kříži, práce ze dřeva řezaná v nad-\npřirozené velikosti. Studie k tomuto Kristu,\nv nichž myšlénka umělcova se postupně vy-\nvyjela, jsou každá celkem o sobě. V obrazu\nreliéfním znázorňuje podobu těla Kristova na\nkříži jak oku se jeví, v uhlové kresbě zobra-\nzuje poslední okamžik, než Kristus skonal. Ve\nsvém velkém krucifixu zobrazuje: Velký sym-\nbol Vykoupen í.\nNad mraky vztýčen je Ten Veliký, jehož\nna kříž přibili. S duší nepředpojatou, se srdcem\nprostým, jež nezná než nadšení pro velkou\nmyšlénku Spasitelovu, dlužno dívat se na tuto\npráci. Není to Kalvarie, jak jsme uvykli ji\nvidět sochařsky znázorněnou: Kristus upro-\nstřed dvou lotrů. Ale na témže kříži, v ko-\nřenech stromu, z něhož kříž uroben, lehce, jen\nv\nmyšlénkově naznačeni jsou oba lotři. Černý\nmrak táhne přes jejich mrtvá, kdysi v bolestech\nsvíjející se těla. Na temže stromě přibiti,\nna stromě života, na němž Kristus pro nás\nzemřel. V pozadí, jez tvoří prkennou plochu,\ndesku, jednoduchými rysy jsou vryty akcenty,\njimiž znovu a znovu vykládáno utrpení Krista:\npřibité ruce hřeby, matka Kristova plna bo-\nlestného výrazu, i slova, která Ježíš před smrtí\npronesl: Dokonáno jest.\nJe něco hluboce mystického v těch vážných\na prostých liniích, jimiž na desce jednoduše\na výrazně vryty symboly velkého misteria\nKalvarie. A ty rysy, jež tak života plné a tak\nklidné a prosté neodvrací svým provedením\noko od hlavního cíle, ale jsou jako tichý nářek\nduše, jež v modlitbě kající do desky svou\nbolest vryla. Hlava Kristova, v níž zabodnuta\ntrnová koruna, zůstává středem, hlavním bodem,\nale myšlénkově tu zobrazena celá tra-\ngedie lidského utrpení a příštího Vykoupeni.\nNic zbytečného, ani čárky, jež by neměla svůj\nvýznam. »Zastav se, kdo chceš a přemýšlej\no Něm i o sobě«, mluví významná tato práce.\nSvícen v podobě ruky pozvedající kahanec,\nkalich v podobě sepjatých rukou k modlitbě,\nPísmo Svaté a chléb stojí v popředí na prostém\noltáři a doplňují dílo. Je tolik sebezapření\nv tomto velkém díle Bílkově, jež nevtírá se\nžádným chlubením se dovedností a virtuositou,\na přece co tu uniení skutecueho 5 jaká distinkce\na umělecká cudnost projevuje se každým tahem,\njenž svým příkladem je podobou Snahy a po-\ndobou Tvůrce.\nTu nezříme bolestný zápas těla, ale klid\na jistotu Vykoupení, vítězství křesťanské my-\nšlénky v celé její prvotní čistotě. V postavě\nKristové, která neklesá pod tíži íysické bolesti,\nnepadá k zemi, ale vznáší se do prostorů ne-\nkonečné Dobroty a Lásky, s níž v jedno\nsplývá, je něco byzantinského v tom klidném\ndržení těla, v těch natažených rukou, které\ntiše, rovně a odevzdaně leží na kříži, kam\nbyly přibity, vté tváři plné dobroty a tiché\nradostné záře z příštího vykoupení.\nA pocit, že stojíte před uměleckým dílem,\n\nCHÝNOV."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.24", "texte": "se nijak nevtírá, tak jste podmaněni silou\ncitu a myšlénky, která ovládla celé uměl-\ncovo srdce. Jeť v tomto Ukřižovaném vrchol\nBílkovy tvorby, je v něm člověk celý, ode-\nvzdán svému přesvědčení, jedině, prostě a svatě.\nAs Kalvárií souvisí pak následující dílo,\nkteré znovu potvrzuje, jak všestranným vý-\ntvarníkem je Bílek, jak geniálně najde formu\nvždy případnou pro svou myšlénku. To už\nnení Bílek klidný a tichý jako vláha jarního\ndeště, ale silný, prudký, plný žáru, s duší\nvolající hlasem silným po pravdě, neúprosný\nve své nenávisti hříchu. Tentýž obsah vnitřní\njako u každé jeho práce, ale jakou novou,\nživou a realisticky výraznou formou ji podává.\n»Jak musel vypadat člověk, aby proti Tomu,\nláskou k nám vzpínajícímu ruce, vzal kladivo\na hřeb ana kříž ho přibil.« Jakou cestou se\nv\nbral? Sel bahnem kde vavříny a palmy\nrostou, kde sláva světská co světluška\nneblahá vábící dříme a v jejímž objetí zahynul:\nBabylon, Řecko, Jerusalem a Řím slavný.\nSláva, jako nevěstka, leží u prostřed lebek,\nvlasy její jak prameny hadů, zraky její, to oči\nšelmy, zuby, zaťaté do vlastní ruky; je zdo-\nbena na krku i rukou lidskými kostmi\na usmívá se. A člověk neblahý, jeho oplzlý\nvýraz v tváři, smilné tělo plné nejnižších pudů,\nto obraz lidské bídy a zhovadilosti člověka.\nv\nZel, to obraz duše naší, když bije Pravdu\nv tvář i dnes, ať do fraku, do uniformy či do\nkutny halí své tělo; to každý z nás, kdy ne-\ndbajíc Slova Jednoho vraždíme svou vlastní\nduši, duši Života, po němž se nikdy ne-\numírá. Přála bych umělci, by mohl toto dílo\nprovést v bronzu; jeť to\npráce, jež by zasluhovala,\naby zdobila na prvním\nmiste naši veřejnost. Zmí-\nním se níže o místě\npříhodném pro toto dílo.\nVraťme se k ostatním\npracím Bílkovým a od-\nhalme ještě novou strán-\nku jeho všestranného\nducha, jeho direktní na-\nzírání na přírodu a její\nkrásy, nazírání na kra-\njinu. Je tu opět práce\nsouvisící s Kalvarií, v níž\npodán duševní pohled na\nGolgotu. Příroda mluví\nk němu o Slovu Je-\ndnom, jež skryto v jejím\nlůně. Skála, voda, strom\nzelený i strom uschlý, o-\nsvětlený zapadajícím slun-\ncem, jsou mu ve své kráse\nsymbolem Pravdy a věč-\nného života, již ukazuje\nve svém obraze. Název\ndíla je: »Sen, o němž\nse nám bude před všeho\nlidstva probuzením nej-\ndéle zdát; jak poslední\npaprsek slunce na dřevě\nživota umírá.« Prostá par-\ntie z přírody, tichý, od-\nlehlý kout, který v ka-\nždém lese naleznete: při\nzápadu slunce osvětlený\nstrom, vedle něho druhý,\noštěpený, usýchající, tam\nskála nad vodou, z níž\nvystupují páry. A v tom\npohledu na přírodu, v tom\nzapadajícím sluncem o-\nsvětleném stromě vidí roz-\npjaté rámě Krista zmírají-\ncího na kříži, v stromu oštěpeném, který pomalu\numírá, vidí Pannu Marii,která nám mnohým tak\nsvítí v tom temném světa žití; skála, to člověk té\ndoby na kříž Jej přibivší, tvrdý jako skála\nproti Tomu, jenž k nám v lásce rozpíná své ruce ;\nve vodách zakalených parami, vidí naše viny\nod Adama a Evy počínaje, pak Kaina i Ábela,\nPotopu světa, Prokletí Cháma, Sodomu, Solný\nsloup, Tanec na poušti kol zlatého telete,\nRozbité desky Mojžíšovy, Dálnou zaslíbenou\nzem. A v dáli vřava těch řvoucích a le-\ntících za leskem i slávou tam, kam jejich\nslepý zrak nevidí. A nad hlavou Panny Marie\nkmitá se večernice, měsíc vychází a klid letního\nvečera laskavým svým dechem vane z celé krajiny.\nA v téže krajině vidí obraz ještě jiný: To\nnebyly dva stromy, to byl také strom je-\nden, jenž vichrem přeražen. A Ona jako\nzbytek oštěpeného stromu, zde pomalu umírá.\nU paty stromu tulí se pařez břízky mladé, tam\nzas stromek malý, to snad vzpomínka na ty,\njiž u kříže stáli ? . . . A zas měsíc smutný\na tichý a večernice kmitavá světélkem svým\nzáří nad zemí.\nV jiné práci, názvem: Výklad slova Ma-\ndona, uvádí čtenáře na stránku Písma sv., ote-\nvírá evang. sv. Jana a nechává číst: jak na\npočátku bylo Slovo, jak to slovo Tělem\nstalo se. Je to basrelief ze dřeva vyřezaný,\ndeska určená k zasazení do zdi. Evangelium\nleží na pultě s otevřenou stránkou, v níž dojmy\nobjasněny jsou kresbami mezi řádky. Ten list\nhlavní, na němž nakreslen Kristus v slunci,\nhvězdy, měsíc zahalený mrakem a kus země\nopakován v reliefu, jenž tvoří desku v po-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.25", "texte": "zadí a spojuje se v celek s knihou, která je\nudělána co zátiší pouhé. Na zadní desce vy-\njádřeno sochařstvím, totéž co na listu\nknihy: Jak Kristus, jako velké slunce, hned\nna počátku byl určen k trpění a pak v naší\ndobě temné měsíčkem co Madonou osvětloval\nzem, tu nevrlou zem s ospalou tváří, odvra-\ncející se od Jeho Světla. Ty jednoduchými\nliniemi kreslené ruce, to opět akcenty, jimiž\nbásník ukazuje na hvězdy, na přírodu. Práce\nta je velmi významná pro Bílkovu tvorbu;\nnení na první pohled tak přístupnou, ale obsa-\nhuje v sobě ve velké míře básnickou indivi-\ndualitu umělcovu. Je mimo svou básnickou cenu\nznamenitá technickou stránkou. Tak vládnout\ndlátem dovedli jen mistři gotických katedrál.\n»Golgota« či hora lebek. V snaze umělcově\nbylo udělat Pannu Marii a vystavit ji v kostele\nsvého rodného městečka v Chýnově. »Velkost\nženy (ev. sv. Jana 11. 4.) hledal jsem a na-\nlezl ji pod křížem v bolu, kdy všechno, i kříž\ni velké mohutné tělo mladíka sv. Jana, vše\npodlehlo bolu, jen Ona zůstala velká, silná.\nV osobě sv. Jana lidstvo celé jest, jež Jí bylo\ns křiže od Krista odporučeno a Jan v svaté\nodevzdanosti, v pláči k jejím nohám se sklání.\nPracovník každý netvoří jenom děj přítomný,\nale i děj minulý, z něhož se děj přítomný vy-\nvinul a kam v budoucnosti cílí. Proto zde je\nznázorněno celé sejmutí s kříže. Těla Kristova\njiž zde není, ale znát je, jak jej sňali, kde\nležel, jak jej odnesli. Hora sama, nejsmutněj-\nšího lidstva děje horou lebek, je\nprosycena lebkami. »Orba.«\nPráce s názvem: »Orba je naší\nviny trest.« Veškerá naše orba\nje dobývána v potu tváře ze země:\nna desce »Desatera« oře těžce,\númorně náš velký oráč Kristus tak\nsníživ se v nás, v tu tvrdou ztu-\nhlou půdu. Protože člověk vinou\nnovou svojí, zaoral jak zvíře do země a tam\nnalezl svou smrť. Proto oře Pán, by nás znovu-\nzrodil v orbě své a tak nás obživil ve »zdraví,\npo kterém se nikdy neumírá«.\n»Sv. Cyril a Method.« Oltářní deska\ns oběma světci, představující smrt sv. Cyrila\na poslední jeho slova : hle, bratře, dosud v jednom\nzápřeží jsme byli, jednu brázdu táhnouce, aja\nna léše padám, konce věk svůj. »Zloba\nčasu a naše věno«.*) Stojí u velikých vod,\nu moře rozbouřeného, výstražná socha jménem\n»Pravda«, jež vlivem času omýlána a ni-\nčena. Ničena vodou, vzduchem i ohněm. Co\nhrom otřásala jí a bila do ní dupotem kopyt\nvěda všeobecná, nevěrou svou v její nadpři-\nrozenost. Co voda rozbouřená um ě ní svým\nvšedním zobrazováním pravdy smývalo a pod-\nrývalo ji. A věda náboženská, pálením\nsnaživců, jež pro hlubé je jí poznání i život na-\nsazovali, ničila tak Pravdu samu. Atak\ntrosky sdědili jsme. Co bude naším věnem?\n»Podobenství o Velkém západu\nV o s/ ř\nCechu.«**) Jakoby v odpověď na otázku co\nbude naším věnem, s rozbolestněnou duší\nčeskou, trpící nad nízkostí, v niž upadl jeho\nnárod, zapomenuv na velká slova bratrské\nlásky vytvořil umělec tuto symbolickou báseň,\nplnou hlubokého významu pro nás. Na stupních\nVelkého Chrámu Velkého Boha, uštvaní, übití,\ndo posledního dechu hájící svatého Písma dech,\n/ v\nzemřeli poslední Cechové a žel, nepovstali víc.\nEvangelium bratrské lásky leží u nohou roz-\nbitého Krista, u Chrámu, ale ruka\nsni po něm se vztahující již je ne-\npozvedla. Kdo s láskou a po-\nchopením sledovat bude práce Bíl-\nkovy, vycítí onu souvislost myšlénky,\njež jako ton zlaté struny zní celým\njeho dílem. A snaha jeho, odkrýt\n\n*) Reprodukováno v »Zlaté Praze.«\n**) Repr. ve »Vol. Směr.« roč. 11.\n\nDEKORATIVNÍ\nNÁDOBY Z KAMENINY."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.26", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nnám souvislost svého nitra s Věčností stává\nse jasnou a určitou. Myslím, že vším právem\nBílek nazván může být bratrem duší těch vel-\nkých anonymů, již stavěli gotické chrámy.\nJako jejich práce tryskala ze srdcí horoucně\noddaných Bohu a měla význam modlitby, jež\npodnes mluví k nám svou vroucností, tak i dílo\nBílkovo, tak jeddnotné a myšlénkově souvislé je\nčástí C h r á m u, jež by si přál, aby celá generace\nsvou snahou, Přítomnosti i Budoucností postavila.\nKaždá jeho práce je těžkým kamenem ohromné\ntéto stavby, již si učinil životním úkolem.\nJiž několik let sní Bílek o tom, jak by\nměl vypadat Husův pomník, a zdá se mi,\nže celým svým dílem, svou snahou otázku\nrozřešil. Jsouť jeho práce všechny Husovým\npomníkem. On chce však, aby pomník\nten mluvil o snaze celé generace,\njež pomník staví a ví, proč staví. A jako\npravý umělec a člověk tvůrčí ne za cenu\nvraždy starých památek, na jejichž hrobě\nbuduje se drze nové, obyčejně horší než to\nstaré, ale na místě jiném, na místě novém,\no němž dosud nikdo nepřemýšlel a jež leží na\nbíledni. Jen si všimněte projektu, kde vypsán\nkonkurs, kde se »slibuje«, jak náměstí bude\nregulováno, to jest zohaveno na věčné časy,\naby si do prostředka postavili ne ku chvále\nsvatého jména Husova pomník, ale jakýsi\nGambetta-monument, jenž dopadne zas asi jako\nprojekty na Palackého pomník který nebude\nasi k ničemu, leda aby naše politické »strany«\nproti sobě tam své tlachy a boje odbývaly. Což\nna tom, že se tím způsobem na Husovi prohřeší?\nZe světec, jakým byl Hus, je vzorem člověka,\no němž by měl lid v tichosti srdce svého roz-\njímat, aby dle jeho svatého příkladu žil\nNe kácením věky zděděných krás, ale tvo-\nřením Nového, Velkého a možno-li krás-\nnějšího než bylo předešlé se získá půda pro\nvývoj umění. A Bílkův projekt Husova pomníku\nmíří na místo, kde by osvěžení duše bylo nej-\nvíce třeba, kde by bylo povinností lidu dát\n»chleba.« Žižkovský vrch navrhuje, jenž by\nbyl útočištěm všech, jež život Husů v jak o\nvzor žití považují. Tam v té mrtvé, dělnické\nčtvrti, kde továrny a chudoba, kde vyvrhel spo-\nlečnosti, ti životem okradení, násilím kapitálu\nzmrzačené životy strádají, živoří a mřou, tam, na\nzeleném, stromy porostlém vrchu, jehož kámen\nkaždý je historickým, tam nechť promluví snaha\nnaší generace. A čím byl Versailles stoKtí XVIII.,\nstoletí elegantního sobectví, tím ať je tento ze-\nlený vršek nám a naší době. Lid náš si za-\nslouží, aby měl místa, kde po lopotné práci\nby mohl aspoň chvíli žít životem skuteč-\nného člověka. Ne do museí zavírat nová\ndíla umělecká, ale do života s nimi ! A mo-\nderní architektura by tam ukázala svou schop-\nnost, a výtvarníci všichni by se súčastnili,\nvšichni, jichž snahou žít svou prací tomu\nideálu lidství, jemuž žil Hus. Takovým\nskutkem bychom jen získali sympathie veške-\nrého vzdělaného světa ; a ten vrch, jenž pro-\nměněn by byl v les, za každým krokem by\nodkrýval nové práce, jež by všechny\nmluvily o jedné snaze!\nKdo zna povahu a život lidu jihočeského,\nkdo žil a cítil s ním, tomu nebude divno, že\nduch, jakým je Bílek, pochází z Táborská. Za-\nchovalo-li se v Cechách ještě něco z původní\nkrve českobratrské, tu zachoval ji v sobě lid\njihočeský. A sama příroda vytkla lidu taměj-\nšímu celý způsob života : orba a lesnictví a hrn-\nčířství jsou od věků jeho hlavními živiteli. Továrny\ndoposud neprzní krásný ten kraj a pluh i kosa jsou\ntakřka nerozlučný s představou jihočeského lidu.\nJdeme-li po stopě duchů, jež nám dal český\njih, utvoří se onen zvláštní typ člověka my-\nstického, pevného a přísného, s nádechem\nměkké snivosti, který vyvrcholen v Chelčickém,\nv / ,\nv Husovi, v Českých bratrich i hrdinech tá-\nborských, těch heroických obětí, na něž si\nvzpomíná Bílek ve své tragické visi: »Podo-\nbenství o Velkém západu Cechů«. On sám je\nz té krve, z té rasy pevné a mystické, je tím\ntypem vrcholným svého lidu, jako jím je duše\nvelká, jemu příbuzná Otakara Březiny. Neroz-\nlučná je mi představa obou těchto velikých\npoetů, typisujících v sobě jihočeský kraj a lid\nv nejčistší essenci. Jejich životní názor, toť\nzvláštní hranol, jenž odráží Pravdu svým ty-\npickým způsobem, měkkým a pevným, slovan-\nským, tak se různícím od pojmů germánského\ncítění a jeho tvrdosti.\nV Chýnově, městečku tichém a odlehlém,\nvroubeném lesy a rybníky, žije životem své\npráce tiše a skromně František Bílek. Když\npřekročíte práh domu, ovane vás jako z dáv-\nných dob vůně patriarchálních zvyků, jež tu\ndomovem. A ta jizba bílá a světlá, v níž za\nstolem pokrytým übrusem, předeným matkou\numělcovou, sedíte, naplněna je atmosférou počest-\nnosti a prostoty. Tak to snad vypadalo u Chel-\nčických nebo u Husů, táž matka, jež vlídným\núsměvem vás vítá, týž otec, jenž k obědu za-\nsedá s modlitbou uprostřed rodiny a čeledě."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.27", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nJako myslivna vypadá ten dům se svou lome-\nnicí a dřevěnou pavláčkou, jenž několik kroků\ndál od statku domácího stojí na svahu starého\novocného sadu, pod nímž v údolí se vine\npotok olšinami. A prostý ten dům, v němž\nBílkova dílna, prozrazuje svého tvůrce; je sta-\nvěný tak, jak předkové stavěli: dle potřeby.\nNení to kopie starých staveb selských, jen\nto dobré, lidové z nich užito; dům ten\nmluví o sochaři a básníku, jenž zde pře-\nbývá. Již z dálky vidět velká okna atelieru a\nna zdi obrovský, v maltě nanášený relief\nhlavy : »Země nám m 1 u ví.« »Jsou jistí\nlidé v jistých dobách,« pravil ke mně Bílek,\n»kdy země k nim mluví, jsou čistí a svatí a\nchudí duchem. Co mluví k nim zem? Mluví\njim o děsivé zvěsti, která dříve byla než byl\nsvět; jsou to vyvolenci Boží, vidící až světlé\nnebe, ale nikdy víc se na zemi neusmejou.«\nProto onen bolestný, smutný výraz hlavy, ono\nbolestné rozevření úst a lítostivý pohled, jímž\nse dívá na tulícího se k ní člověka\nA jiné reliefy, mluvící o duši, jež zde přebývá,\ncitáty z Písma, modelované z písmen jakoby\nz větví a trnoví, vinou se kolem oken.\nAtelier Bílkovo, to velká síň, do níž ze tří\nstran padají proudy světla a rozlévají se v bílém\nprostoru. Nic tu nevidět než práce sochařovy :\nKalvarii v plném tichém světle, Golgotu, Orbu,\na na stole mezi návrhy a rozdělanou prací\nleží Evangelium, jež je stálým pramenem živné\nvody, z něhož čerpá umělec sílu k práci. A po-\ndobizna otce, ve dřevě řezaná, i matky v příč-\nném trámu, určené co části k doplnění stavby,\nco podpěrné trámy v pavlači. Na těchto por-\ntrétech je vidět, jak pracuje Bílek lehce dle\nmodelu : podoba i charakter jsou zachyceny\ns dokonalou životností. Ostatní své práce však\nnepracuje Bílek dle živého modelu. V duši\njeho zraje myšlenka, kterou vtělí, jakmile do-\nzraje. Všimněte si těch postav kolem Jidáše,\nneb té vřavy ženoucí se za slávou, i tance\nkol zlatého telete. Tu není ani jediný pohyb,\nkterý by mohl podat model, a přec jak tu ka-\nždý posun životu odpozorovaný. Své studie\npřímo fotografické pravdy střeží Bílek bedlivě\nve svých mapách a nedovolí, by přišly na\nsvětlo. A tichým životem svého lidu žije Bílek\nv práci ponořen od rána do večera, a osvěže-\nním je mu tu přehlížení včelínu, tu u sou-\nseda hrnčíře vytočit vásy, nádoby různé i vy-\nmodelovat krb majolikový; anebo když po-\ntřeba volá, zakosí si na pažitu, zajede do lesa\npro kmeny lip, v nichž pak vyřezává svého\nživota sny. Když Bílek pracoval o svém Kristu\na měl dvéře atelieru, jež vedou do polí, ote-\nvřeny, tu přicházeli lidé v polích pracující\nv hodině večerního návratu k němu. Prostý\nsekáč s kosou na rameni, člověk, který neví,\nco je atelier, odložil kosu a jal se modliti před\noltářem Krista. Bílek mi to vypravoval s po-\nhnutím a dodal: »To je mé obecenstvo, pro\nkteré pracuju, to je uznání, které hřeje, a\nvěřte, že nežádám si jiné.« I mně bylo jako\ntomu sekáči, a bylo tak i jiným . . . Bílek\ntvoří své umění pro 1i d, ale ne pro dav,\npro tu massu těl a žaludků o kost, kůrku a\npecku se rvoucí, jíž se říká »naše společ-\nnost«, on tvoří pro lid, protože duše jeho je\nprosta jako duše lidu. On žádá, aby mu roz-\numěl člověk, čistý člověk, prost vší pakultury,\nprost všech pojmů mody v životě i umění,\nprost vší kasty. Bílkův Kristus je dílo, jemuž\nmůže rozumět každý člověk, nejprostší, trpící\na strádající, jenž hledá útěchu v pohledu na\nSpasitele. Uměním pro lid nepředstavuji si\numění didaktické a tendenční, jakoby pro niž-\nšího vzdělání třídu ale jež nepředpojatě stvořeno\npro každou cítící a trpící duši, k povznesení\nkaždého skutečného člověka. Ve snaze\nBílkově je k lidu jít, s ním se setkat, ne však\nv blahosklonném snížení se k němu, ale aby\ni ten nejnižší, poslední tvor v okamžiku své\nnejvyšší lidské snahy jemu porozuměl. Tak\nvypadá umění absolutné, vypjaté do nej-\nvyšších met, kam duše lidská sáhá. Tam v těch\nvýšinách se shledává nejen s bohatýry ducha,\nale i s chudými duchem, jichž vrchol je třeba\njen takový jako u vegetující květiny, ale je\nvrcholem, kde duše básníka si s duší\nbratra podává ruku před Věčností. Jen ve\nsnaze po očistě žít životem Pravdy a Lásky\nmožno dospět k umění radostnému, a lidstvo\nmůže býti šťastné, teprve až ku spokojenému\nžití bude mít práva. Tím lidstvem budou-\ncnosti můžeme býti dnes, zítra, od chvíle, kdy\nv bratrské lásce podáme si ruku. A Bíl-\nkovo umění spěje k očistě společnosti, jeho\numění je snem o tom, co člověk ztratil, není\n. v\ncílem, ale je Životem. Sám srovnává život\npravého umělce-člověka se sluncem, jež zahřívá\npůdu. Ai když zapadne, půda zůstává vyhřátá\na símě, jež na ni padne, ujme se a promění\nse v Strom Života. Života Věčného,\npo němž není Smrti. Končím slovy bratr-\nské duše Bílkovy, velkého básníka Otakara\nBřeziny, jež zní jako nadějný hlas zvonu, je-\nhož srdce bije v naději v lepší naše žití:"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-04.1.28", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JOS. SCHUSSER. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze\nReprodukce fotocinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\nPOZDRAVUJEME JARO ! HLE, DNI SE STŘÍDAJÍ S NOCÍ,\nJAK OKNA ANDĚLY MALOVANÁ S KRESBAMI SYMBOLICKÝMI,\nV NESMÍRNO SKLENUTÁ K ÉTHERNÝM OBLOUKŮM CHRÁMU TVÉHO,\nKDE VŠECHNY PLAMENY LUSTRŮ SVÝCH ROZŽAL JSI O VZKŘÍŠENÍ.\nPOZDRAVUJEME JARO! VÍTÁME NETRPĚLIVOST DUŠÍ\nTŘESENÍ KŘÍDEL SESÍLENÝCH ! ODVAHU ZRAKU ZJASNĚLÉHO !\nNEKONEČNOSTI ČEKAJÍ NA NÁS, JINÁ SLAVNĚJŠÍ JARA,\nVĚČNOSTI HŘMÍCÍ PÍSNĚ, VYSVOBOZENÍ!\nZDENKA BRAUNEROVA.\n\nZDENKA BRAUNEROVA.\n\nZ. BRAUNEROVA:\nOBYDLÍ S DÍLNOU\nUMĚLCOVOU V\nCHÝN OVĚ."}]}