{"numero_id": "bm-bmtnaan-1900-05", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_sha256": "b67d2cc8229de31a431bf502971b4f350af7a0099ebacbc045bebe7e2f7f9cf1", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1900_05/bmtnaan_1900_05.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1900_05/bmtnaan_1900_05.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c001", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[135]", "page_fin": "[135]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.1", "titre_corps": "AL. KALVODA ZE SLOVÁCKA.", "titre_sommaire": "AL. KALVODA ZE SLOVÁCKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[135]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "AL. KALVODA\nZE SLOVÁCKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c002", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[136]", "page_fin": "[136]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.2", "titre_corps": "VÁNOČNÍ MELODIE.", "titre_sommaire": "VÁNOČNÍ MELODIE.", "signature_source": "J. S. MACHAR", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[136]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.2", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1961, "texte": "VÁNOČNÍ MELODIE.\nJ. S. MACHAR.\n\nV Betlémě zrodil se na slámě\npán Ježíš z rodu ctného\na idyllictí pastýři\ntam měli radost z něho.\nPak výrost tak a všelijak\na bez professe, pasu\npo krajích chodil sem a tam\na v ocích plno jasu.\nMiloval děti a chudáky\na horoucími slovy\ndo pustých duší zahřímal\na kázal zákon nový:\nna chudých že prý stojí svět,\njim po smrti nebe že patři,\nže Excellenc-pán s žebrákem\njsou prý si vlastně jen bratří;\nba chuďasa, že jednou posadí\nsi pánbů podle sebe,\nco velbloud prý projde jehlou spíš,\nnež takový rentier v nebe;\na v nebi, tam prý bude hoj !\nvždy kamna zatopená,\nhavannah pravá, peněz dost\na vína nepokřtěná;\nto nebe že cíl náš a dědictví\nsvět že jsou vězení mříže\npak mocní světa tohoto\nna dřevo vbili jej kříže.\nA potom pán Ježíš z hrobu vstal\na v srdci lekci nesa,\nté zemi tuze rád s bohem dal\na vstoupil na nebesa.\nJežíši pane, tvou památku\nslavíme teď během roku,\nku tvému žití vzhlížíme\nv každičkém tom svojím kroku.\nZrodiž se v Betlémě v prosinci\nk radostem drobounkých dětí,\nneb idylly vymřely a pastýřů\nuž nikde neviděti\npak tuze čerstva vyrosteš\na kážeš nám zákon svůj nový,\nbychom se znovu vždy těšili\nluznými tvými slovy:\nže si nás, chudáky, posadí\npánbů hned vedle sebe,\nco slon projde uchem jehly spíš\nnež taková Excellenc v nebe ;\na v nebi, tam že bude hoj !\nvždy kamna zatopená,\nvěřitel žádný, cigár dost\na vína nepokřtěná;\ntady že lump jen má blahobyt,\njen taškář že plné má spíže\npak za to tvoje učení\nna dřevo vbijou tě kříže.\nTy ale moudře vstaneš zas,\nkdyž zem v jarní zeleni plesá\nnedbáš, že růže chce zrovna kvést\na vstoupíš na nebesa.\nA to je facit: Svět jde dál,\njak před tebou a za tvých časů;\nzle bylo tenkrát a bude hůř\nzní skřehot prorockých hlasů.\nNebe nám bledne, víra je pryě\nhleď, lip by bylo snad přeci\nkdybys nám několik procent dal zde\nmísto těch posmrtných věcí!\nVždyť už jen dětská těší se směs\nna příští vánoce zticha,\na už jen páterům fialovým\nrostou z těch sloves tvých břicha!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c003", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[136]", "page_fin": "[136]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.2.1", "titre_corps": "B. WACHSMAN.", "titre_sommaire": "B. WACHSMAN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[136]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.2", "debut_caractere": 1963, "fin_caractere_exclue": 1975, "texte": "B. WACHSMAN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c004", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.3", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA SVATOPLUKA ČECHA. REPRODUKCE PŮVODNÍ LITOGRAFIE.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA SVATOPLUKA ČECHA. REPRODUKCE PŮVODNÍ LITOGRAFIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 73, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA SVATOPLUKA\nČECHA.\nREPRODUKCE PŮVODNÍ\nLITOGRAFIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c005", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "143", "image_debut": 4, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.4", "titre_corps": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J. K. HUYSMANSE. III. VLASTENECTVÍ V UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J. K. HUYSMANSE. III. VLASTENECTVÍ V UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.4", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4923, "texte": "Z UMĚLECKÝCH KRITIK J. K.\nHUYSMANSE. III. VLASTENECTVÍ\nV UMĚNÍ.\n\nVlastenectví je dle mého mínění\nv umění vlastností negativní, Vím ovšem dobře,\nže dav dupe radostí a stírá pot nadšení s cela,\nkdyž slyší v některém koncertu řvát »Odvetu«\nnebo »Francie má lásko«, vím dobře, že se\nplno lidí rozplývá nad romancemi p. Déroulěda,\nale to jsou všechno bodří zevlouni, kteří se\nnechají lapit a zavést na všechny ty vlaste-\nnecké lávky a říkají pak o poetech inže-\nnýrech, kteří je postavili: »Ach jaká to krásná\nduše.« Vlastenectví, jak já tomu rozumím,\nvlastenecké je postaviti pořádnou práci.\nDelacroix a Millet prokázali Francii svými\nobdivuhodnými obrazy větší služby než všichni\ngenerálové a státníci dohromady. Oni ji pro-\nslavili a zvelebili, kdežto Vernet, Pils, Yvon\na ostatní vojenští malíři, kteří opěvovali její\nvítězství, ji snížili a zhanobili svými mazanicemi.\nTo je moje otevřené mínění. Baudelaire\nnapsal ve svých »Curiosités esthétiques« mluvě\no malířství bitev tuto větu : »Nenávidím toto\nmalířství právě tak jako nenávidím vojsko,\nozbrojenou moc a všechno, co zatahuje hlučné\nzbraně do klidných míst«. Já nepujdu tak daleko\nse stanoviska uměleckého. Vojsko exi-\nstuje a má následkem toho právo býti repro-\ndukováno stejně jako ostatní třídy společnosti ;\nale už bych jednou prosil, aby nám je přestali\npředstavovati buď melodramaticky nebo plačti-\nvě, chtěl bych, aby malovali vojsko zcela jed-\nnoduše tak jak je. P. Guillaume Régamey se\no to aspoň pokusil a také se mu to několi-\nkrát podařilo.\nBitvy vystavené letos v Saloně jsou všechny\nbez výjimky hloupé a übohé. Vezměte p. De-\ntailla, miláčka obecenstva, který nám ukazuje\nepisodu z bitvy u Champigny; všichni\nti dobráčkové hodně ulízaní a hezky čistí jsou\nzachyceni v posicích, které autor nemohl\nvidět v tom okamžení; je to řada panáků\nrozestavěných člověkem, který má v těch věcech\ncvik. Vsadím co chcete, že p. Detaille vzal ze\nsvého alba dvě nebo tři posice, které naški-\ncoval v táboře nebo při parádě, a zaranžoval\nz toho bitvu pro potěšení amateurům. Ten\nobraz nepáchne prachem, ten páchne gummou\na hlavně čerstvě žehlenou látkou, kterou byli\nti panáci přestrojeni za vojáky!\nDílo p. Detailla má jistě málo morku v sobě,\nale nemá ho také míň než obrazy pp. Médarda,\nCastellaniho, Couturiera, a vyrovná se jistě\npráci p. Berne-Bellecoura, který se vytrvale\ndrží cesty prostřednosti. Jen jeden z těch obrazů\nje božský, a to p. Reverchona: sapér ukazující\nna nebe franctireurovi, který umírá na ko-\nlenou. Tento obraz je ten nejjistější prostředek\nproti spleenu, který znám, odporučuji ho lidem,\nkteří se těžko smějou; tentokráte u nich vy-\npukne strašlivý záchvat veselosti. Odporučuji\nzároveň těm, kdož nemají času navštíviti Salon,\nvelmi odvážný a velmi roztomilý pokus jednoho\nklempíře na levém břehu řeky: bitvu olově-\nných vojáčků na terénu z drtin u řeky ná-\npodobené kouskem zrcadlového skla. Předně je\nto roztomilé a pak má to vážné přednosti, co\nse týče seskupení; olověná pevnost opatřená\nděly, z jichž ústí vychází dým udělaný z vaty,\nje velmi pozoruhodná a velmi pravdivá. Kdyby\nto bylo vystaveno v Salonu, zabilo by to jistě\nvelké plachty p. Castellaniho a soudruhů.\nO CHÁPÁNÍ ŽENSKÉHO AKTU. Malíři mne\nbudou vždycky uvádět v úžas. Způsob, jakým\nchápou nahotu v plein-airu, mne ohromuje. Po-\nstaví nebo položí ženskou pod stromy na\nslunce, a obarví jí kůži jako kdyby ležela\nv uzavřeném pokoji na bílém prostěradle anebo\nstála před tapetou nebo polepenou zdí. Nu a\nco hra paprsků, které prokmitají větvemi?\nAle jen uvažujte, v těch situacích tak jak jsou\nvětšinou jejich nahoty, měly by míti po těle\nsrdce a podkovy vržené stínem listí; a okolní\nvzduch, a reflex všeho co je obklopuje a odraz\npůdy, co pak to vŠe neexistuje ?\nVím dobře, že lze málo kdy vidět nahé ženy\nmezi stromovím. Je to poučné divadlo, které\npolicejní pravidla bohužel zakazují, ale konečně\nmůže se vyskytnout. Jest-li se nikdy nenaho-\ndilo mnoha malířům a já to chápu proč\nse tedy odvažují je malovat?\nZdá se mi to stejně nestvůrné, jako kdyby\nmalíř ani nohou nevykročil z atelieru a kom-\nponoval jak takž na zdař Bůh svoji krajinu uvnitř.\nPůjdu ještě dále. Nahota tak, jak ji malíři\nchápou, neexistuje. Lidé jsou nazí jen v ně-\nkterých momentech, za určitých podmínek,\nv určitých zaměstnáních ! nahota je stav pro-\nvisorní, to je všechno.\nAbych vzal za příklad někoho ze starých\nmistrů: oč že mi nedovedete citovat ani\njednu nahou ženu od Rembrandta, která\nby se nebyla právě svlékla a která si zas nevezme\nšaty, až důvod, pro který se svlékla, odpadne?\nJe pravda, že chcete-li malovat pouze tvory\nchimérické, jako kentaury, pak bakchantky\na nereidky, nemusíte pozorovat nic na světě.\nPak ale můžete, a dokonce byste měli dáti do\npozadí krajinu z malovaného papíru a potůček\nz předeného skla. Jaký má smysl reálný rám\npro smyšlené sujety? Buďme aspoň logičtí;\nBoucher byl logický se svými divadelními kra-\njinami a se svými fešnými herečkami převle-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2379, "texte": "čenými za Venuše a Diany. Anebo připustíte-li, že nahota existuje jako stav stálý, pak mi\nnamalujte ve skutečné krajině nymfy takové, jaké by musily býti, venkovská děvčata opá-\nlená a osmahlá sluncem i nepohodou. Kdo se prochází bez závoje po lesích a po mýtinách,\nnemá pleť bledou a slabě narůžovělou, nemá tělo uhněteno z lilií a růží.\nPřipustíme li však, že pro malíře mythologické příroda a pravda neexistují a přistoupíme-li\nna minutku na jejich theorie, podívejme se, jakým způsobem se ti pánové vytáhnou ze své\núlohy. Musím bohužel začít dílem p. Bouguereau! Už p. Gérome obnovil ledovou slonovinu\nWilhelma Miérise, p. Bouguereau udělal něco horšího. Spoleěně s p. Cabanelem vynašel ply-\nnové malování, nafouknutá těla. To už není ani porcelán, to je mdlá ulízanina, je to nevím\nani co, jakoby měkké slizké maso. Narození Venuše roztahující se v první řadě v jednom\nz hlavních sálů, je übohost, která se nedá ani vyslovit. Komponovati to mohl kdokoli\nz ulice. Uprostřed stojí nahá žena na mušli, kolem dokola se zmítají jiné ženy ve známých\nposicích. Hlavy jsou banální, jsou to ty známé voskové panny z výkladních skříní vlásenkář-\nských ; ale ještě smutnější jsou poprsí a nohy. Vezměte tu Venuši od hlavy až k patě, je to\nšpatně nafouknutý obal plátěný. Ani svaly, ani nervy, ani krev. Kolena dělají faldy, scházejí\njim klouby; celá ta nešťastnice se drží pouze zázrakem rovnováhy na nohou. Kdybyste ji\npíchli špendlíkem do prsou, sletí to všechno. Barva je übohá, a übohá je také kresba. Je\nto majováno jako barvotisky na bonboniérách; ruka šla sama a mechanicky kreslila vlnění\ntěla. Člověk by řval vzteky, když si pomyslí, že tento malíř, opravdový mistr v hierarchii pro-\nstřednosti, je zároveň hlavou školy, a že tato škola, nedáme-li si dobrý pozor, zvrhne se\nv nejúplnější negaci všeho umění!\nAle dosti toho; tyto mizerné plachty nezaslouží ani, abychom se s nimi zabývali; pojďme\nsi občerstvit zrak trochu čerstvým masem.\nP. Roli nám ho nabízí s dostatek. Cítím sympathie pro tohoto malíře. Hledá posud\nsvou cestu, ale až ji nalezne, doufám, že budeme míti o jednoho dobrého malíře více. P.\nRoli vystavil tuším r. 1877. scénu z povodně, která mu vynesla medailli. Bylo to dílo in-\nspirované Géricaultem. Od té doby zdá se, že Jordanes nedal umělci spáti. Jeho skupina žen\ntančících okolo Silena sedícího na oslici upomíná jako pohyb na skvostné sousoší od Car-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1770, "texte": "peaux: Tanec. Má to však méně rovnováhy a drkotá to. Barva není vždy šťastná. Není to\nšťavnatě tekoucí červenavá pasta Jordaensovská, je to usazenina z vinných kvasnic.\nAle prese všechno má tento obraz vážné přednosti. Zde nenajdete ty hnusné hladkosti\na smetánky, o kterých jsem mluvil. To je zmoženo velkými tahy štětce. Je v tom překypení a\nvznět; nuže tím lépe! Konečně jeden mladý člověk, který sebou trochu hází a křičí ! Mnoho\nštěstí p. Rollovi!\nZbývá mi už jen zmíniti se o Dianě p. Lefebvra a moje kritika nahoty bude úplná.\nNaě také citovati věci docela nicotné, rozvodněné od žáků slabé obrazy učitelů, prostřední Se-\nleny, hamadryady nebo bohyně vyráběné na verše básníků-libretistů. Byla by to ztráta času.\nZbavme se také co nejrychleji velkého plátna páně Lefebvrova. Jeho Diana a lovkyně by čestně\nobstály na paraventu, kdyby bylo možno přiměřeně zmenšiti nadlidské rozměry těchto oblud.\nJako prázdné duté malování nestojí to níže než Bouguereau. Místo voskových panen jsou to\nty hlavy z kartonu, na kterých staré niťařky zkoušívají čepce. Co je lepšího, co horšího?\nVěru nevím. Mezi nimi není moje srdce na vahách, hodí se obé do jednoho koše.\n(Z »VÝSTAVY NEODVISLÝCH r. 1881«.) P. Gauguin vystavoval loni poprvé; byla to\nřada krajin, rozvodnění tehdy ještě nejistých prací Pissarových; letos předstupuje p. Gau-\nguin s obrazem náležejícím pouze jemu, s obrazem odhalujícím nepopiratelný temperament\nmoderního malíře. Zove se Studie nahoty; je to v popředí žena z profilu sedící na\npohovce, která spravuje svou košili; za ní utíká podlaha pokrytá nafialovělým kobercem až do\npozadí, kde ji zakončuje spodek alžírské záslony až u hořejšího rámu. Nebojím se prohlásiti,\nže mezi současnými malíři, pokud pracovali v nahotě, žádný neuhodil na tak pravdivou a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.8", "debut_caractere": 42, "fin_caractere_exclue": 2826, "texte": "silnou notu; a nevyjímám z těch malířů Courbeta, jehož Žena s papouškem je právě\ntak málo pravdivá co do uspořádání i co do masa, jako Ležící žena od Lefebvra nebo\nCabanelova Venuše ze smetanového crému. Courbet je tvrdě malován špachtlí z doby\nLudvíka Filipa, kdežto masa modernějších se chvějou jako mísy naěaté huspeniny; a to je\ncelkem jediný rozdíl mezi nimi.\nKdyby byl Courbet neumístil u postele moderní krinolinu, mohla by se jeho žena přezvat\ndocela dobře nymfou nebo najádou; jen tento úskocný detail zavinil, že tato žena byla po-\nvažována za ženu moderní. Zde není nic podobného: to je dnešní ženská a ženská, která\nneposuje pro publikum, která není ani neslušná ani upýpavá, která zcela prostě spravuje\nsvoje prádlo. Ato maso křičí; to už není ta hladká, plochá kůže bez pih a bradavic, bez\nporů, ta kůže všude stejně namoěená do růžové vody a vyžehlená žhavým želízkem stejně ode\nvšech malířů ; to je pokožka, kterou prokmitá krev a pod j kterou 'se chvějí nervy. A jaká\npravdivost v tom břiše trochu tlustém, které spadá na stehna, v těch vráskách pod prsem,\nkterý se nadýmá, snědě ohraničený, v tom trochu hranatém ohybu kolením, v tom vystupu-\njícím kloubu, který spočívá na košili! Jsem šťasten, že mohu aklamovati malíře, který po-\ncítil jako já neodolatelný hnus před mannequiny s růžovými, přiměřenými prsy, s krátkým\na tvrdým břichem, před mannequiny odhadnutými tak zvaným vyšším vkusem, kreslenými dle\nreceptů naučených při kopírování gyp-\nsových odlitků. Oh, nahá žena!\nKdo ji maloval nádhernou a sku-\ntečnou, bez napřed promyšleného\narranžování, | bez falšování tahů a\nmasa? Kdo ukázal na svlečené zené\nnárodnost a dobu, které náleží, spo-\nlečenskou třídu, do které patří, ne-\ntknutý nebo deflorovaný stav jejího\ntéla ? Kdo ji hodil na plátno tak ži-\nvou a tak pravdivou, že můžeme před\nním sníti o živote, který vede, že\nmůžeme skorém pocítati na jejích\nzbičovaných bocích stopy porodů,\nznovu vyvolati její žaly i radosti,\nskoro se vtéliti v ni na nějakou\nchvíli ? Přese všechny mythologické\na podivné ozdoby, do kterých\nobléká své modely, Rembrandt jediný\naž po naše casy maloval nahotu.\nA to jest pravý opak Courbeta;\nmusíte si odmyslili nádherné pří-\nvěsky, které se roztahují v jeho\nplátnech, abyste vrátili jeho figurám\nznačku modernosti, kterou mely v do-\nbě, kdy byly malovány. Holan-\nďankami a ničím jiným nejsou ty\nVenuše Rembrandtovy, ty ženské,\nkteré si dávají utírat nohy nebo\nškrábati ve vlasech zimostrázovým\nhřebenem, ty břichaté kmotry se sil-\nnými kostmi vystupujícími pod pruž-\nnou jich zrnitou kůží ve zlatém pa-\nprsku světla!\nBylo by věru žádoucno, když není\npo ruce genius jako byl tento obdi-\nvuhodný malíř, aby umělci talentovaní\njako pan Gauguin učinili pro svou\ndobu co Van Rhin vykonal pro svou;\naby zachytili v těch momentech, kdy"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.9", "debut_caractere": 36, "fin_caractere_exclue": 1987, "texte": "je nahota možná, v posteli,\nv atelieru, v operační síni\na v lázni, Francouzky,\njichž tělo by nebylo sesta-\nveno po kouscích, jichž\nruce by nebyly dělány po-\ndle jednoho modelu, hlava\nnebo břicho podle jiného,\na to vše nebylo nádav-\nkem slito dohromady dle\nreceptu odkoukaného sta-\nrým mistrům.\nAle bohužel! Tato přání\nse nedočkají tak hned svého\nsplnění, neboť pořád ještě\nu nás zavírají lidi do vel-\nkých sálů, omílají jim ty-\ntéž hlouposti o umění, ne-\nchávají je kopírovati antiku\na neřeknou jim, že krása\nnení jednostejná a nezmě-\nnitelná, že se mění kli-\nmatem a dobou, že Venuše\nMiloská, abychom citovali\njeden příklad, není dneska\nani zajímavější ani krás-\nnější než ty staré sochy\nNového světa, pokryté te-\ntováním as peřím na hlavě ;\nže jedna jako druhá jsou\npouze různými manifesta-\ncemi téhož ideálu krásy,\nhledaného racami, které se\nod sebe liší; a že se dnes\nnejedná o to, dosíci krásy\ndle způsobu benátského\nnebo řeckého, hollandského\nnebo ťlámského, ale že se\nmáme snažiti vybaviti ji\nze života současného, ze\nsvěta kolem nás. A krása existuje, je tady, na ulici, kde ti nešťastníci, kteří orali,\ncelý den v sálech Louvru, nevidí děvčata jdoucí kolem a nesoucí jim vstříc rozkošný\npůvab mládí zemdleného a jakoby zidealisovaného oslabujícím vzduchem městským ; nahota je\ntady pod tím těsným brněním, přiléhajícím k pažím a bokům, modelujícím pánev a dávajícím\nvystupovati prsům, nahota jiná, než před sty lety, nahota unavená, delikátní, zjemněná, ner-\nvosně se chvějící, nahota civilisovaná, jejíž propracovaný půvab přivádí k zoufalství!\nAh! k smíchu jsou mi ti Winckelmannové a Saint-Victorové, kteří plácí obdivem před\nnahotou řeckou a odvažují se prohlašovati, že krása se navždy utekla do té hromady mramoru !\nOpakuji, p. Gauguin se pokusil první od mnohých let zobraziti dnešní ženu a přes těžkost\na neprůhlednost stínu, který vrhá obličej na prsy jeho modelu, se mu to plně podařilo a stvořil\ntak obraz neohrožený a authentický."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c006", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "139", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.4.1", "titre_corps": "V. STRETTI. K VEČERU. REPRODUKCE PŮVODNÍHO LEPTU.", "titre_sommaire": "V. STRETTI. K VEČERU. REPRODUKCE PŮVODNÍHO LEPTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.5", "debut_caractere": 2381, "fin_caractere_exclue": 2430, "texte": "V. STRETTI.\nK VEČERU.\nREPRODUKCE PŮVODNÍHO\nLEPTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c007", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.4.2", "titre_corps": "Z. BRAUNEROVA. PONT NEUF V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "Z. BRAUNEROVA. PONT NEUF V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.6", "debut_caractere": 1772, "fin_caractere_exclue": 1806, "texte": "Z. BRAUNEROVA.\nPONT NEUF\nV PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c008", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "142", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.4.3", "titre_corps": "BOH. KAFKA. LÁSKA. SKIZZA.", "titre_sommaire": "BOH. KAFKA. LÁSKA. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.8", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "BOH. KAFKA.\nLÁSKA.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c009", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.4.4", "titre_corps": "JAN PREISLER. STUDIE", "titre_sommaire": "JAN PREISLER. STUDIE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.9", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "JAN PREISLER.\nSTUDIE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c011", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.5", "titre_corps": "JÓZA UPRKA. ROZSÉVAČ. REPRODUKCE DLE PŮVODNÍHO LEPTU.", "titre_sommaire": "JÓZA UPRKA. ROZSÉVAČ. REPRODUKCE DLE PŮVODNÍHO LEPTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "JÓZA UPRKA.\nROZSÉVAČ.\nREPRODUKCE\nDLE PŮVODNÍHO\nLEPTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c012", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "147", "image_debut": 10, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.6", "titre_corps": "G. RODENBACH: PUVIS DE CHAVANNES.", "titre_sommaire": "G. RODENBACH: PUVIS DE CHAVANNES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.10", "debut_caractere": 48, "fin_caractere_exclue": 3495, "texte": "G. RODENBACH: PUVIS DE\nCHAVANNES.\n\n, Mistr obdivuhodný,\nsvérázný, plodnosti neúnavné. Před časem, když\nzneuznávali ještě mnozí jeho svrchované umění,\npsal Gautier, jenž vidíval jasně: »V prosaické\na realistické době jest neumělkovaně heroický,\nepický a monumentální«. Ke svým ohromným\nkomposicím maluje nejprvé malý náěrtek, ve kte-\nrém podává rozvrh své myšlénky, takřka úhrn\ndíla plně již v něm obsaženého. Potom ho pro-\nvádí v rozměrech velkého obrazu štaflového.\nNeúprosná zevrubnost kresby: umělec stále\npočítá, srovnává, měří, naznačuje pravítkem\nnebo přenáší úhloměrem. Řekli byste inženýr,\ngeometr odměřující zrakem vzor a plátno. Tuto\npráci dovršiv, zvětší obraz jednoduše pomocí\nčtverečků, jak to činí u sochařských návrhů\nkameníci pro mramor. Odtud nabývá jeho\nkresba geometrického vzhledu. Než právě tato\nbezvadná přesnost snoubící se s nevýslovnou\npoesií zabezpečuje dílům jeho i ryzí krásu\na neodolatelný půvab.\nVyzná se dokonale ve svém povolání, ob-\njevil vše ve svém umění. To znamená, že\nvzkřísil dekorativní malbu naší doby. Nalezl\npro ni nový styl, nové zabarvení. Postřehl\nsvým duchem, že moderní stavby vyžadují fresk,\nkteré byly pro ně uzpůsobeny. Vypěstil malbu\nodpovídající nynější architektuře, pomníkům\nFrancie budovaným z francouzského kamene\nponěkud šedavého, poněkud zažloutlého, vesměs\nmdlého a matného. Proto také maloval jen\nmatně užívaje k tomu cíli pláten zvlášť při-\npravovaných, barev tlumených a odstínovaných,\nslézových, mírně růžových, žlutí málo ostrých,\nmodří, které pouze jako sordinou dušené zpí-\nvají. Z té příčiny ostatní malby v Pantheonu\nprolamují stěny; jeho malby zlaďují se s jich\nchladným tonem, splývají s nimi. Opravdu,\njakoby kameny snily.\nA jaký sen! Sen vznešeného lidstva, lidstva,\njaké by mělo býti nebo jaké bude. Lidstvo\nmystické a mythické, jež nedospěje nikdy až\nk stavu mythologickému. Jeho ženy nejsou\nbohyněmi; jsou to dosud ženy, ale ženy Edenu,\nv němž prvotního hříchu nebylo nebo již není,\nženy rodící bez bolesti. I muži vypadají jakoby\nžili v zemi utěšenější. Zapomínají na pohlaví\na na hodiny. Oddávají se toliko ušlechtilým\npracím, Přírodě, zaměstnávají se věčným i do-\nčasným, nepřestávajíce však nikdy býti lidmi.\n»Zdrojem poesie jest skutečnost«, pravil Gothe.\nRovněž i umění, soudil Puvis de Chavannes.\nTvrdilo se, že jeho oborem jest říše snu a le-\ngendy. Naopak, nikdy nevzdálil se Přírody.\nVšecky postavy jeho obrazů jednají spíše než\nsní. Každá koná právě to, co jí konati sluší,\njak trefně podotkl jednou Besnard ve svých\nvtipných Salonech.\nPodobně má se to i s posuny: lze říci, že\nposun užitečný jest vždy krásný. Všecky po-\nsuny postav Puvise de Chavannes jsou užitečné.\nPosun práce, zápasu nebo her vLudus pro\npatři a, Inter ar tes et náturám; klidný\nposun čekání v Chudém rybáři, posuny\ntak případné a bezděčné u mužů jako jsou\nbezděčnými u žen, jež maloval posuny, kterými\ntrhají květy, láskají dítky, věnčí studnice.\nTo vše jest stále a zcela prostě život\nživot přenešený, chcete-li. Zde vězí důvod\nproč Puvis de Chavannes, vystoupivší časově\nmezi realisty a symbolisty, sloučil oba směry:\nrealisty kázající: »Třeba jen Přírodu napodo-\nbiti«, symbolisty prohlašující: »Není Přírody«.\nI on stejně jako Courbet a Manet horoval\npro přesnou formu, pravdivost vzoru ; ale s druhé\nstrany lící své bytosti jen při pracích ušlech-\ntilých, je stavě jen do krajů kvetoucích blížil\nse k symbolistům, jimž jde o pohyby krásné\na legendární. Tak zůstává malířem přirozeným"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1448, "texte": "a zároveň malířem ideálním, čímž nerozumí se nijak, že by byl malířem Idealismu, jak\no něm mluvili matouce pojmy. Idealismus jest naopak akademickou konvencí s pravidly\nKrásna as naučenými posuny. Puvis de Chavannes nedbal leč posunů lidských a pojal\nKrásno po svém způsobu, to jest bez jakékoliv archeologie, což jest ovšem také obvyklou tra-\ndicí. Vrátil se zkrátka k Přírodě a odkryl nenadále národní prostotu, prostotu básně Chanson\nde Geste *), která kotví v národní povaze. Neboť on, v němž viděl se stůj co stůj potomek\nitalských mistrů, jest zakořenělým, hluboce národním umělcem bezprostředně se družícím ke\nškole francouzské. Nevzpomenete na něho před Botticellim, nebo před primitivisty benátskými\naflorentinskými, ale pozorujete-li Poussina, na příklad Podzim či Hrozny zaslíbené\nzemě, a Léto či Rut a Bóz. Itu postavy, ač na pohled příslušníci vznešeného lidstva,\nvedou si dle podstaty svých výkonů, sečou, ohýbají se pod břemenem kananejských hroznů.\nIhned naskýtá se obdoba s klidnými výjevy Puvise de Chavannes váženými z téhož ideálu, ale\nvystiženého a uskutečněného prostředky novými, veskrze původními.\nByl především rovněž jako Poussin a to se ne dosti často opakuje úžasný krajinář:\nv Létě; ve fresce Sorbonny s vrchy kolem do kola se táhnoucími, jemně modravými;\nv Chudém rybáři, kde rozprostírá se do nekonečna hladina sivě zelená a hladká, která\nobnažuje takořka bezmyšlenkový mozek klidného rybáře; v Posvátném háji, v této"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.12", "debut_caractere": 1487, "fin_caractere_exclue": 1645, "texte": "*) Výpravná báseň hrdinská z počátku francouzské středověké literatury. Bližší podává úvod Kubínova\npřekladu *Písně o Rolandu« ve sborníku světové poesie. Pi\\"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1083, "texte": "oduševnělé symfonii bohaté zelené\nlesa. Také zde zachovává svůj oso-\nbitý ráz, který nenáleží ani realistům\nani symbolistům. Nemaluje jako\nsymbolisté krajiny vysněné se\nstromy znetvořenými, s půdou ba-\nrev zemí, jaké vídáme ve snu\nnebo v horečce. Zachycuje věrně\npřírodu, skutečné kraje, určité ob-\nzory, břehy Seiny, širé lány 1 Tle -\nde-Francské, kde všudy prodléval\na zdomácněl. Ale jinak nespoko-\njuje se jako realisté pouhým ná-\npodobením. Jeho skutečné krajiny\njsou obklopeny jakýmsi nezná-\nmým, neskutečným ovzduším. Zdá\nse, že v ně padá světlo nadpo-\nzemské. Jest to ideál ve skuteč-\nnosti a Věcnost v case. Tak by-\nchom si představovali lepší planetu\n(naší velice podobnou), kde však\nnesloužila by země k tomu, aby\npochovávala mrtvé, nebyla leč do-\nbrou hlínou, z které sochy se hnětou.\nZahrada tichého veselí, ušlechtilých\nprací, míru. Kdysi v jedné ze svých\nbásní v prose tázal se Baudelaire\npatře na bránu: »Kdy dojdeme\nštěstí?« Hledíme-li na díla' Puvise\nde Chavannes, míníme, že ta jsou\nzemí Štěstí, k níž všecky lidské\nlodi plují a u níž toliko jeho sen\nmohl přistát!."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c013", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.6.1", "titre_corps": "P. PUVIS DE CHAVANNES. MEZI UMĚNÍM A PŘÍRODOU.", "titre_sommaire": "P. PUVIS DE CHAVANNES. MEZI UMĚNÍM A PŘÍRODOU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nMEZI UMĚNÍM A\nPŘÍRODOU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c014", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "146", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.6.2", "titre_corps": "P. PUVIS DE CHAVANNES. CHUDÝ RYBÁŘ.", "titre_sommaire": "P. PUVIS DE CHAVANNES. CHUDÝ RYBÁŘ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.12", "debut_caractere": 1450, "fin_caractere_exclue": 1485, "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nCHUDÝ RYBÁŘ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c016", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "147", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.6.4", "titre_corps": "P. PUVIS DE CHAVANNES. POSVÁTNÝ HÁJ. STUDIE.", "titre_sommaire": "P. PUVIS DE CHAVANNES. POSVÁTNÝ HÁJ. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.13", "debut_caractere": 1085, "fin_caractere_exclue": 1129, "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nPOSVÁTNÝ HÁJ.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c017", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.7", "titre_corps": "P. PUVIS DE CHAVANNES. ZIMA.", "titre_sommaire": "P. PUVIS DE CHAVANNES. ZIMA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nZIMA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c018", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "150", "image_debut": 14, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.8", "titre_corps": "DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.", "titre_sommaire": "DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.", "signature_source": "MILOŠ JIRÁNEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.14", "debut_caractere": 48, "fin_caractere_exclue": 2168, "texte": "DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.\n\nje to sedmá výstava Secesse za\ndvě leta a třetí nebo čtvrtá v Kunstíer-\nhause za stejnou dobu. Viděl jsem skoro\nvšechny a psal jsem snad o každé, kte-\nrou jsem viděl z počátku s nadše-\nným zápalem, který postupně chladl a\nuhasínal. Nevím, jsou ty výstavy sku-\nteěně ěím dál tím slabší, nebo působila\nna můj úsudek blaseovanost, která nutně\nnastoupí, vidíme-li několik velkých vý-\nstav s ukázkami všech směrů moderního\numění dost rychle za sebou, nebo ko-\nnečně stupňovala moje požadavky tak\nsilně okolnost, že jsem sotva měsíc před\ntím viděl v Benátkách jednu z nejkrás-\nnějších sbírek starých mistrů ? Zkrátka\nprošel jsem tentokráte obě výstavy za\npůl druhé hodiny docela pohodlně\na lhostejně, ba s jistým despektem a bez\njediného hlubšího dojmu. Snad mi ne-\ndává tak zběžná prohlídka ani práva\nreferovati o podrobnostech; budu tedy\nmluviti jen o dojmu celkovém a pokusím\nse ho vysvětliti sám sobě i čtenářům.\nKdybych kladl na vystavené obrazy\nměřítko, kterého jsem užíval ještě před\ndvěma lety, kdy jsem se interessoval\nz čistě odborného stanoviska jen o to,\nje-li něco dobře nebo špatně malováno,\nmusil bych snad být nadšen i dnes.\nV obou výstavách Kúnstlerhaus ten-\ntokráte zásluhou Angličanů nezůstává\nvalně za Secessí, kde jsou zahraničně\nzásilky slabší než jindy v obou vý-\nstavách je celá řada věcí malovaných\npřímo znamenitě; v Secessi je Zorn,\nDettmann, Alexander, Kuehl a j. v Kún-\nstlerhause Cameron, Carpentier, Courteus,\nHitchcock, Peacock, Pearce v obou\nvýstavách je řada pokusů krajně odváž-\nných v hledání barvy a v traktamentu ;\nale to všechno imponuje velmi málo\ndnes, kdy smysl pro barvu má bezmála\nkaždý a odvaha stala se modou.\nA tak chladné podivení na první po-\nhled vzbudí snad mnohé, ale emoci,\npohnutí skoro žádné z těch pláten. Mnoho\ntechniky, málo umění.\nUmět malovat je něco, co se u malíře\numělce rozumí přece samo sebou, co se\npředpokládá předem, jako u literáta, že\nzná grammatiku; ovšem je u malíře cesta\nk ovládnutí techniky i jen nejhrubšímu\nnekonečně tezší a studie, kterých k tomu\npotřebuje, jistě zajímavější, ale umění\nzačíná teprve za nimi; teprve když du-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2139, "texte": "ševní stránka v díle převládne nad tech-\nnikou. Umí-li malíř už mluvit, čekáme\nteprve napjaté c o nám řekne, a více\nnebo méně virtuosní forma, kterou se\nvyjadřuje, interessuje nás méně, než\nvnitřní cena toho, co nám ukazuje. Od\numělce nechceme slyšeti lhostejnou\ndenní řeč, chceme, aby nám sděloval\njen věci, které ho dojaly nebo interesso-\nvaly nad běžný, řemeslný normál. Jsou\ndojmy tak silné, že nás nutí, abychom\nsi je jasně zformulovali, krajiny a ná-\nlady, které zvou, abychom je štětcem za-\nchytili a stupňovali si dojem, kterým\nna nás působí, dekorativní attitudy\nnebo pohyby lidského těla, jichž kouzlo\nnelze vyjádřiti slovy, a které tužka za-\nchytí a osvětlí, typy, které nás lákají,\nabychom je studovali a pochopili svým\nzpůsobem. To vše stojí za to, abychom\npracovali. Umělecké dílo má být mod-\nlitbou, říká Bílek. Dle mého má být\ndenníkem, ve kterém umělec po celý\nživot upřímně zaznamenává svoje dojmy,\nsny, touhy, boly i nadšení všechna\nhnutí duše, pohnutí, ne lhostejnost.\nBez pohnutí žádné umění.\nDobří staří mistři mají jistě vždy co říci;\nrozumí se, že nevypravují anekdoty,\nale mluví spoustu věcí, které je n štětec\nmůže vyjádřit. Dekorativní velké sil-\nhouetty portrétů Velasquezových, hlu-\nboké syté tony Rembrandtových pláten,\nčisté komposice primitivních mistrů,\npessimistická velikost Michelangelova\nnebo Tintorettova, jasná, klidná radost\nVeronesova, což já vím, jak vyjádřiti\nslovy, co všechno z nich mluví ke mně?\nV moderních výstavách se za to\ndozvíme velmi málo interessantního;\nslyšíme tu běžné hovory mluvků, kteří\nmluvit umějí docela plyně, ale nevědí\nnic zvláštního říci; a přece mluví,\nkřičí a překřikují jeden druhého.\nNaříkali jsme ode dávna, že ve vel-\nkých výstavách se obrazy navzájem\nübíjejí; teď máme výstavy poloviční,\nale zla zůstalo pořád dost. První my-\nšlénka, která vede moderního malíře,\nje myšlénka na výstavu : čím bych\npřekvapil a upoutal pozornost? Platí to\nnejen o Vídeňácích, kteří jsou typickým\ndokladem toho, co píšu, ale skoro\no všech ostatních stejnou měrou. Kra-\njinář vyjde si do přírody, najde motiv\ndost interessantní, který by dobře vy-\nstačil na obrázek formátu Chittussiho,"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.16", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2024, "texte": "__ ale to by na výstavě nepůsobilo ! A malíř\nnapne v atelieru velké plátno, pomaluje ho\ndle malé skizzy s velkou kuráží, řemeslnou\nšikovností i vytrvalostí, při které ale první\ndojem dávno vypichal! A výsledek jsou ty\n»krajiny v životní velikosti« mladých Němců,\nVinnena nebo Worpswedských v Kůnstlerhause.\nTo je jeden případ ; a což přepínání v kuráž-\nném vedení štětce, (Habermann), přehánění\npointillismu, schválnosti v komposicích dekorati-\nvních jako ta famosní Klimtova »Philosophie«,\nkterá způsobila ve Vídni tolik zbytečného rá-\nmusu a všechna ta »přeherodcsování Herodesa«,\njak říká Shakespeare.\nPár těch poctivých věcí je na poprvé skoro\nukřičeno vším tím hlukem. Jsou tam také,\nv obou výstavách. V secessi jsou to rozkošné\nkomposice v. Hofmanna, impresse Cottetovy,\nkrajinářské studie od Skarbiny, Jettela, Waltona\nv Kůnstlerhause z figurálních někteří Angli-\nčané, Anning Bell, z krajinářů někteří Skoti,\nz našich Slavíček takové věci snad zůstanou,\nostatní utone všechno.\nMyslete si jen na okamžik uprostřed takové\nmoderní výstavy, že jsou všechny ty věci\nkolem staré na sto let. Rudolfínská výstava se\ndocela dobře hodí k takovému pokusu. Ani\ntechnicky z nich neobstojí žádná, přes všechny\nmoderní šikovnosti. Obrazy, kde malíř užíral\nbílého základního tonu plátna k docílení svěžej-\nšího celkovéhodojmu, budou za pár let zčernalé\nk nepoznání, až se prach zažere do malých mezer\nmezi proužky barev; a kde jiný nanášel bez-\nohledně pastosně naše fabricní barvy !\nnajdete po čase rozpraskané, zhnědlé, hnijící\nplátno. To technicky ; a obsahově ztratí většina\nza pár let teprve všechen interess; vždyť vám\npoví dnes jedno číslo některého humoristického\nžurnálu, »Le Rire« nebo »Simplicissima« víc\no smýšlení a cítění moderních lidí, než všechny\nty dlouhé řady pomalovaných pláten.\nDílo Hyperprodukce nemá budoucnosti ; vše-\nchny ty na okamžité oslnění vypočtené lam-\npiony zhasnou, jak dohoří krátká svíčka pro-\nměnlivé mody: tu jistotu si divák odnese dnes\nuž z každé velké výstavy.\n\nMILOŠ JIRÁNEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c019", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.8.1", "titre_corps": "P. PUVIS DE CHAVANNES. Z CYKLU SVATÁ JENOVEFA.", "titre_sommaire": "P. PUVIS DE CHAVANNES. Z CYKLU SVATÁ JENOVEFA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nZ CYKLU SVATÁ\nJENOVEFA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c020", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.8.2", "titre_corps": "P. PUVIS DE CHAVANNES. SV. JENOVEFA.", "titre_sommaire": "P. PUVIS DE CHAVANNES. SV. JENOVEFA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.15", "debut_caractere": 2141, "fin_caractere_exclue": 2177, "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nSV. JENOVEFA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c021", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "154", "image_debut": 16, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.9", "titre_corps": "VÝSTAVA SPOLKU RUSKÝCH UMĚLCŮ VÝTVARNÝCH V NOVOMĚSTSKÝCH SÁLECH »U ŠTAJGRŮ«.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA SPOLKU RUSKÝCH UMĚLCŮ VÝTVARNÝCH V NOVOMĚSTSKÝCH SÁLECH »U ŠTAJGRŮ«.", "signature_source": "MILOŠ JIRÁNEK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.16", "debut_caractere": 2026, "fin_caractere_exclue": 4873, "texte": "VÝSTAVA SPOLKU RUSKÝCH UMĚLCŮ\nVÝTVARNÝCH V NOVOMĚSTSKÝCH\nSÁLECH »U ŠTAJGRŮ«.\n\nPosvěcená novinář-\nská fráse o »záslužném podniku« přijde tuším\nv těchto dnech zase ke cti, a »Jednota Vý-\ntvarných Umělců« si ji za sprostředkování ru-\nské výstavy zaslouží. Už za to, že zjednala\nprotiváhu Rudolfínskému jarmarku, a hlavně,\nže nám opatřila aspoň jeden výhled do ruského\numění. Ovšem je to výhled skoro retrospek-\ntiv ní. Nezáleží na tom, že dle data povstala větši-\nna vystavených obrazů vletech nejposlednějších,\ncelou povahou charakterisují se přece jako\npráce hnutí, které bylo moderní někdy před\ndesíti lety a ještě dřív. Hlavně velká převaha\nanekdotických a sentimentálních genrů je v tom\nohledu význačná; upomíná jimi nynější vý-\nstavka silně na některou slušnější Rudolfínskou\nv letech 80—90.\nJsou tu vlastně až na dva krajináře\nzastoupeni skoro výhradně malíři již minulosti\nnáležející. Dnes udávají na Rusi ton již zase\nzcela jiní lidé než členové Peredvižniků. Dva\nz této starší generace přesahují ovšem ještě\ndo dnešní: Rěpin a V. Vasněcov. První\nsvými eminentními kvalitami malířskými, které\nbudou moderní vždycky, druhý proto, že byl\nv Rusku podobným initiatorem národního stylu\nv uměleckém průmyslu jako v Anglii W. Morris.\nJen první je zastoupen na naší výstavě a bohu-\nžel dost málo charakteristicky. Ze tu schá-\nzejí také až snad na Levitana všichni,\nkdož dnes na Rusi representují nové umění\nSěrov, Maljavin, Somov, Vrubel, Korovin,\nPolenová atd. rozumí se vlastně samo sebou.\nBylo by tedy zcela nesprá-vno považovati pří-\ntomnou výstavu snad za nějakou representační\na soudili podle ní na nynější stav ruského\numění. Nikoli, je to prostě ukázka běžné pro-\ndukce členů »Tovaryšstva přenosných výstav«\na jako taková vykazuje přirozeně práce ne-\nstejné hodnoty, vedle opravdu cenných mnohé,\njež by byly v representační výstavě zcela jistě\nnemožnými.\nCharakteristické je hned, že se dají vysta-\nvené obrazy velmi přesně rozdělit podle sujetů\njiž to ukazuje na starou školu na genry\nhistorické i »civilní<<, na krajiny a portréty.\nVoborgenru spadá jistě polovina vystavených\nprací. Nejcharakterističtějším representantem\nje tu Via d. Je g. Makov sk i j, malíř jména\ni za hranicemi známého. Technicky vládne\nsice jistou, někdy dost velkou obratností, ale\numěleckým nazíráním nestojí výše než naši\nBartoňkové nebo Doubové. Věci jako »Na\npohostinské hry, Opilá ulice, Nevěsta« by pro\numění nezachránily ani daleko větší technické\npřednosti, než jakými se autor může pochlubit.\nSnesitelným ho chvílemi učiní jen jistý národo-\npisný interess, zvláště ve studiích, kde se zdrží\nanekdoty, ale tu je zásluha jen na straně mo-\ndelů a nikoli na straně malířově. Stejně jako\nnazírání postrádá také jeho kresba i barva vší\nnoblessy. V tom ohledu vyniká nad něj druhý\nMako v sk ij, Alexander Vladimirovič,\nale nahražuje zase falešný humor onoho stejně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.18", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 2875, "texte": "falešnou sentimentalností. Tím hřeší vůbec většina;\nbuďto chtějí rozesmát nebo rozplakat, malovat chce\nmálokterý, a finty, kterých jsou hezky opo-\ntřebované. TujeKlodt (»Sasek«, »Pominky«, snad\nnejhůř malovaný obraz výstavy) Kasa t k i n, který svým\nnesympatickým koloritem i motivem upomíná na Doubu\nz poslední periody, pak Lem o cýi, Miloradovič,\nMaksim ov, Bodarevskij, Šanksová, o nichž\nje věru lépe ani slov netratiti. »Občť fanatismu«,\nvelkou illustraci pro familienblatt nebo i extrablatt, chcete-li,\nvystavuje Pimon e n k o, který tu má také ještě jednu\nporcelánovou dívku »V Sadu«. Nevrov historický obraz\ná la Javůrek, Jarošenko »Jidáše«, velkou plachtu\ntoho způsobu, jak je Styka vyrábí, vesměs práce umělecky\ni technicky stejně bezcenné. Po nich stává se požitkem\npodívati se na obrazy, kde aspoň malířská, ne-li ještě\numělecká stránka zatlačuje anekdotu do pozadí. Přechod\ntu tvoří Bohdan o v (»Zpytování budoucnosti«) a\nBo hda n o v-B ělsk i j, který vystavuje obrazy dva: je-\nden genre, protivný se vším příslušenstvím, (»Bývalí\nsoudruzi«), a druhý (»Zkouška hlasů), přirozený, ne-\npretentiosní a výborně malovaný obrázek, plný intim-\nnosti a znamenitého smyslu pro barvu. Úspěch si asi\nodnese u nás i všude jinde G. G. Mjasojedov. Jeho\n»ctení rukopisu« spojuje v nejůplnějším výběru přednosti,\njaké se publiku zamlouvají. Předčítá se Kreutzerova sonata\n(to se ovšem musí vědět), posluchači jsou známí literáti\na jsou všichni dobře trefeni (předpokládám), jsou aspoň k poznání, publikum si je může uka-\nř tv\nzovat, při tom je to namalovano zdánlivě aspoň velmi solidně, co chcete víc ? Ze je\nvlastně celý obraz docela nemalebně sílikován, že tam ani místa pro všechny není, sotva už\npadne na váhu , vedlejší literární okolnosti už přes to nějak pomohou. Mně osobně jsou\ntakové obrazy protivné do duše ; a k tomu krajinářské studie téhož autora jsou pode vši kritiku\nviz jen c. 99, »Úžlabí Aj-Yasil«. Ale tím bychom byli již z nejhoršího venku. Dál je tu\nBakšejev se dvěma světlými, nesměle malovanými obrázky (»Pro vodu«, c. 2.) as dobrými\nkrajinářskými studiemi (»Kvetoucí jabloň«, c. 4.). Nilus, který dobře traktuje drobné sujety\ná la Béraud, Vino hrad ov, jehož »Zebráci« jsou slušnou pleín-airovou studií, a Korin,\nkterý maluje často opravdu do-\nbře a moderně světle aje při\ntom velmi jednoduchý a při-\nrozený, jen trochu prázdný tu\na tam. A postupně: po špat-\nných dobří malíři, po dobrých\nmalířích umělci: Lebed ěv a\nRěpin. Prvního »Soudní jizba\nv Staré Rusi« je dílo docela\noriginální a velmi dobře malo-\nvané, dílo, které mohlo vznik-\nnout opravdu jen na Rusi a\nne u nás na Západě; a »Sou-\nboj« druhého ukazuje nám ne-\njen svrchované kvality čistě\nmalířské, ale přináší také stejně\nmnoho ruského vzduchu, třeba\nlátka nebyla nijak »ethnogra-\nfická«. Ten ruský vzduch, to\no d 1 i š n é je vlastně první a nej-\nvyšší interess takové výstavy,"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3487, "texte": "a je ho tam dle mého dojmu míň\nnež jsem se těšil. Jistou odlišnost\nmají ovšem i ty obrazy, o kterých\njsem mluvil až dosud, ale ta je\nvnější, krojová nebo typová, tedy\nta nejsnazší a nejpovrchnější. Ru-\nského a hlavně protivně ruského\nbylo v celé té řadě genristů, jme-\nnovitě u Makovskébo dost, umě-\nlecky ruského málo. Toto umě-\nlecky ruské přináší Rěpin ve\nvšem, co maluje, protože je to ru-\nské podstatou jeho bytosti a pro-\ntože jeho umění je tak silné, že\nprávě tu podstatu plně vysloviti\ndovede. U nás je zastoupen jen\ndost prostředně (ovšem prostředně vzhledem ku své\nvlastní umělecké výši, nikoli k okolí), ale stejně jako\nv »Souboji«, i »V Samovazbě« budou se hlavně malíři\nobdivovali jeho technice, která se ani v obou dost ne-\nsympatických portrétech nezapře. Celý Rus je také\nIvan ov, Sergěj Ivanovic, se svým obrazem »Na\npaměť Štěpána Permského« ; je to surové, pravda, ale\nnelze tomu upříti jistou sílu i velikost. Nesterov je\nzastoupen jediným velkým obrazem »Zjevenim sv. Di-\nmitrije«, kde vlivy Vasněcova a byzantského umění po-\ndivně splývají s moderními snahami Worpswedských\nv celek dost neurovnaný, ba nepříjemný, a zas někte-\nrými detaily vábící skoro stejně jako odpuzující. Viktor\nVasněcov není tu bohužel zastoupen vůbec. Není\ntu nic z jeho náboženských projektů dekorativních,\nnic z jeho pokusů umělecko-průmyslových, které v Rusku\nudělaly školu. Za to jeho jmenovec, Apoli na r i j\nMichajlovic Vasněcov, má tu krajinářské studie\nvelké opravdovosti a solidní techniky. Z větších jsou\nto »Orenburské stepi« (c. 142), z malých »Ranní sníh«\n(c. 135), které ukazují, že Vasněcov cítí přírodu daleko\numělečtěji než mnohý jeho kollega-krajinář, i než sám\ntak slavený Šiškin, tak hojně na výstavě zastou-\npený. V kresbách a leptaných rytinách se presentuje\ncelkem lip než v malovaných věcech. Je to upřímný,\nale suchý realista, velmi svědomitý a důkladný kreslíř\na jistě velmi pilný pracovník. Barvu vidí střízlivě a\nsprávně, ale bez noblessy, a maluje nepříjemně tvrdě.\nNáš Mařák stál ve svých kresbách i ve svých malovaných\nstudiích (ne v obrazech, kde příliš komponoval) umě-\nlecky daleko výše. Obrazy Šiškinovy jsou poctivé, spo-\nlehlivé dokumenty, ale ne umělecká nebo dokonce\npoetická díla, za jaká bývají tak často vydávána. Ovšem\nještě míň umělecká jsou díla ostatních. Beggrov,\nv v\nBrjullov, Broniko v, Stěpapanov, Silder a\nVolkov, Kiseljov, krajinář barevně romantické školy,\na Pervuchin to je vzestupné pořadí analogické\nřadě genristů, které jsem vyjmenoval nahoře. Endo-\ngurov je už na cestě k modernímu vidění barev, ale\nje jen světlý a prázdný (»Dívka s husami«, c. 29).\nV mnohém ohledu velmi dobrý je za to Světoslav-\nskij (Jarní den, Sousedi), a po něm přijdou na řadu\ndva opravdoví mistři: Dubovskoj aLevi ta n. Skoro\nvšechna čísla jich exposic jsou zajímavá; tak u prvního\nzvláště »Zatva<', »Jarní Vecer«, »Nastává chlad« ale\nnade všechny »Po bouři«, pasák se stádem a duha na\npozadí fialových mraků, krajina, která má kus veli-\nkosti zrovna biblické, a »Tišina na moři« (c. 19), pře-\nkrásně malované dílo plné klidu a jasu a volného vel-\nkého vzduchu, malířské chef ďoeuvre celé výstavy.\nLevitan je barevným viděním i měkkostí ještě o krok\nmodernější a nejlepší jeho obraz »Soumrak«, upomíná\naž na některého z dobrých Skotů moderních. Ti dva\nvzbuzují věru velké mínění o moderním ruském kraji-\nnářství. O moderním ruském portrétu mám z reprodukcí\npojem větší, než by opravňovaly ukázky tady vystavené.\nAspoň podobizny Jarošenkovy jsou docela tuctové"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.20", "debut_caractere": 36, "fin_caractere_exclue": 702, "texte": "zboží, a Kuzněcov aspoň v podobizně dámy\nnení na tom o mnoho lépe. Za to J. J. Le-\nní a n vystavuje dva portréty neobyčejně so-\nlidní, diskrétní barvou a pevnou kresbou na\nnejlepší podobizny Františka Ženíška upomí-\nnající, a K r a ms k o je podobizna Siškina je vů-\nbec vzorem dokonale solidně kreslené i malované\na při tom velmi živé i psychologicky prohlou-\nbené mužské podobizny. Touto solidností vy-\nhrává v tomto případě i nad Rěpinem, malířem\njistě daleko větším.\nJsem hotov se svou prohlídkou ; a jako ré-\nsumé nemám, co bych pověděl jiného, co než\njsem uvedl napřed leda přání, abychom\nv Praze zas brzy viděli Ruskou výstavu mladší\ngenerace.\n\nMILOŠ JIRÁNEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c023", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.9.2", "titre_corps": "BOH. KAFKA. ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ« NA NÁVRH PLAQUETTY. II. A I. AKCESIT.", "titre_sommaire": "BOH. KAFKA. ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ« NA NÁVRH PLAQUETTY. II. A I. AKCESIT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.18", "debut_caractere": 2877, "fin_caractere_exclue": 2950, "texte": "BOH. KAFKA.\nZE SOUTĚŽE »VOL.\nSMĚRŮ« NA NÁVRH\nPLAQUETTY. II. A I.\nAKCESIT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c025", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "153", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.9.4", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.19", "debut_caractere": 3489, "fin_caractere_exclue": 3509, "texte": "J. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c026", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "151", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.10", "titre_corps": "P. PUVIS. DE CHAVANNES. STUDIE", "titre_sommaire": "P. PUVIS. DE CHAVANNES. STUDIE", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 30, "texte": "P. PUVIS.\nDE CHAVANNES.\nSTUDIE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c027", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.11", "titre_corps": "VÝSTAVA PRACÍ EM. HOLÁRKA V RUDOLFINĚ.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA PRACÍ EM. HOLÁRKA V RUDOLFINĚ.", "signature_source": "—nr", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.20", "debut_caractere": 704, "fin_caractere_exclue": 3567, "texte": "VÝSTAVA PRACÍ EM. HOLÁRKA\nV RUDOLFINĚ.\n—nr.\n\n. ) Holarkovy\nprvní skizzy ku »Katechismu« před léty, na\nškolských výstavách akademie to ještě bylo,\npřinášely notu silnějšího člověka. I vzdor jeho\nmládí. Totéž platí i o jiných pracech jeho\nz doby té. Byly většinou zběžné se všemi\nnedostatky mládí, které s formou i výrazem\nzápasí až do úpadu, které ale po prohrané\nbitvě nové vesele si vypovídá. Práce měli\nsvěžest a půvab něčí v počátku. Květy neroz-\nvité to byly, které krásné plody slibovaly, byť\ni z trpké jabloně.\nNa výstavě v Rudolfinu presentoval Holárek\nvelký díl své dosavadní práce. Jsou to v několik\ncyklů spojené pérokresby a několik malovaných\nprací. Největší díl dosavad-\nnich snah, chtění a cítění Ho-\nlárkova tu najdete. Hlavně v\njeho pérem kreslených cy-\nklech. Co tu uloženo práce.\nCo tu asi bylo chvil doufání,\nzápasů a sklamání. Mnoho,\nmnoho práce. Holárek svými\ncykly vypráví o neřestech\ntrpěných a schvalovaných,\no nepravostech lidí, bídě\njich i smutku. Co skiz-\nzami svými sliboval v mládí,\nto v pracech hotových ztěž-\nka najdete ! Tak nějak vy-\nprchala a ušla z nich časem\nbezprostřednost a tím síla\nvýrazu. Snad že té pravé\nv nitru nebylo. Taková ně-\njaká šedá konvencielnost\nvětšinu z těch prací dusí.\nJak v cítění, tak iv po-\ndání cítěného. Je jisto, že hluboce cítěná a v ni-\ntru utkvělá idea by nemohla vyznít tak na piano,\njako u mnohých Holárkových prací se děje.\nA postrádáte po většině zde onu touhu po\nvyvrcholení, vyčerpání toho, co nitrem hárá.\nDokonce ztěží už byste našli něco odlišného, o no-\nvých, silných výrazech, neb aspoň jiných výra-\nzech, zkrátka něco umělecky vysoko vyzvednu-\ntého, co jen a jen svým by bylo, ať cítěním nebo\npodáním. A specielně tu, kde setkáte se s věcmi\ns té šíře přístupné strany tolik ohmatávanými,\nchtěli byste mít tyto nějak odlišněji cítěny.\nA čím odlišněji, tím lépe. Holárek přes všechny\nnáběhy a přes všechny disposice k rozletu\nmnohde zrovna tam, kde cekali byste krvavé\nbásně soucitu neb ironie, svádí zacasté jen\nžurnalistické lokálky. Dokumentem toho je na\npř. cyklus »Noc«.\nVždy ale výše ještě cením jeho kreslené\ncykly, nežli práce malované. Naprosto nešťastny\njsou malované ukázky cyklu »Lidské pokolením,\nkde celek materielně podaný jak v barvě tak\niv kresbě dělá z věcí nechutné žánry neb alegorie.\nPřed skizzou »Pádu pohanství« vybavil se\nmi v mysli maně Klingrův »Kristus naolympu«,\nne snad podobností, spíše opakem v pojetí.\nKlinger prostě, klidně, z cistě niterního hle-\ndiska podobné théma řeší. V Holárkově obraze\nnaproti tomu najdete co možno nejvíce lidí,\nskácené modly, mátohy a příšery i anděly\ns Kristem v oblacích. Vím, jednalo se mu snad\no to, dosíci dojmu velikosti v této tragedii\npádu přežité kultury, ale když je v tom tolik\ndivadla a tolik komponování.\nKdyž dával H. na vý-\nstavu obraz »Vezmi ovoce\nEvo a trp« jistě autokritika\nnebyla při něm.\n*) Odloženo z c. 5."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c028", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.11.1", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.20", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "J. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c029", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "159", "image_debut": 20, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.12", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY. K SOUTĚŽI NA", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY. K SOUTĚŽI NA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.20", "debut_caractere": 3569, "fin_caractere_exclue": 4012, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\nK SOUTĚŽI NA\n\nradnici staroměstskou, je\njíž podmínky svého času\nv denních listech uveřejněny\nkyty' připojujeme dodatečně\nněkolik poznámek. S po-\nstavením radnice na místě\nnavrhovaném stane se otázka\nzachování rázu, neb\nstarobylého rázu a zá-\nroveň hospodářských poža-\ndavků v této části akutní.\nŽe k oběma stránkám, u-\nmělecké i hospodářské při\npřestavbě starých částí mě-\nsta dlužno zřetel bráti a\njednu druhé přispůsobiti,"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2282, "texte": "aniž by jedna byla potlačena je samozřejmo.\nTak jako si přejeme zachováni starých vyni-\nkajících věcí, nesmíme zabraňovati dalšímu\nvývinu města. Pomíjíme ovšem úplně stanovisko\npolovicatosti: připojování nových budov vrou-\nchu starém, a nevyhovování nutným komuni-\nkacim. Přetvořuje-li se město dále při svém\nhospodářském rozkvetu, musí nastati změna\nv jeho náladě, v jeho rázu, musí zmizet\nstapv uiz, žádáme však, aby nový ráz byl\numělecký a ponechával ojedinělým význačným\nstarým věcem jich bývalou platnost iv starém\ntom íázu.\nya|vi nyní stojíme před otázkou, jak pře-\ntvoriti stávající starou cast budov obytných\nv komplex budov veřejných. Zde povstati má\njednotná budova s jednotným řešením vnitrním\ni nynějším věnovaná\núčelům zcela jiným,\nnež jaké byly při tom\nkomplexu k sobě se\ntlacícících domů a\ndomečků. Místo pro\nradnici stanovené při\nsvém klikatém a roz-\nděleném půdorysu ta-\novému jednotnému ře-\nšení velké, veřejné nás\npro příšt; casy repre-\nsentující budovy ni-\nkterak nevyhovuje, ani\numělecky, ba ani ho-\nspodářsky, neb již nyní\njest místo malé, ne-\ndostatečné než pro nej-\nkratŠí dobu příští.\nZ důvodů těch s vy-\npsáním soutěže pro\ntoto místo nesouhlasí-\nme. Byla-li však sou-\ntěž již vypsána, vra-\ncíme se k ní ještě, ně-\nkolika poznámkami.\nZe starého bloku ny-\nnější radnice s přiléha-\njícími k ni soukro-\nmými domy povstati\nmá se zachováním sta-\nrobylé části radnice\nnová, která dle pod-\nmínek konkur. prove-\ndena býti může ve\nvšech slozích pro\nPrahu ty p i ck ý ch ;\na cteme-li dále, že\nblok na Linhartském\nplácku žádán ve slohu\njednotném, rozumíme, že některé části radnice\nprovésti možno v několika pražských slozích,\nJe to jeden z těch málo případů, kdy u obce\nobjevila se snaha pro zachování starobylého\nvzhledu města, aspoň půdorysu Malého rynečku\na té spleti uliček v okolí ruského kostela, ob-\njevila se, ale bohužel u příležitosti ne zrovna\nnejsprávnější.\nV takových případech jako je budova rad-\nnice, kdy vytvořuje se komplex ne na několik\nlet, ale na mnoho desítiletí ba staletí, žádáme,\naby přikročeno bylo ku práci zbudované na\ndůmyslně propracovaném základu, žádáme, aby\nponecháno bylo lidem dnešního dne, umělcům\ndneška, pracovati tak, jak potřeby dneška to\nvyžaduji, pracovati pro účel, kterému budova\nvěnována a ne pro ohledy jiné, které nejsou"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.22", "debut_caractere": 74, "fin_caractere_exclue": 3243, "texte": "odůvodněny. Zachovejte starou umělecky cen-\nnou část radnice (k té my ovšem novou\ngotickou část nepočítáme) toť zcela správné a\numělecky odůvodněné, stavětí však na kom-\nplexu radnici novou v řadě pro Prahu typi-\nckých slohů je za každých poměrů požadavek\nhrozný.\nJe pravda, že podmínky ponechávají rozmyslu\numělce soutěžícího tolik volnosti, že vůle rad-\nnice respektována býti nemusí, bylo by ale\nnás více těšilo, kdyby i na radnici tak, jako\ntomu v cizině při podobných úlohách se stává,\npodmínkami soutěže něco podobného přímo bylo\nvyloučeno a zakázáno, kdyby tam dobře styli-\nsovaným odstavcem bylo zabráněno nešťastným\npokusům, jaké dnes za těchto podmínek jistě\npovstanou.\nJedno jen ještě v onom označení slohu\npro Prahu typických tušíme. Je to\nodpor proti případným luštěním fasády v duchu\nmoderním. Není to poprvé, co přihlásili jsme\nse k těm, kteří jsou pro modernu, nežádáme\novšem aby se k nám beze změny převedly\ncizé elementy v tom spůsobu jak jinde po-\nvstaly, ač počátek i u slohů historických, než\nzdomácněly při naší gotice, při naší renaisanci\nnebyl jiný (a přece mluvíme dnes o naší go-\ntice a naší renaissancí a p.), žádáme,\naby i naše moderna byla něčím od jiných\nodlišným, aby byla naší českou, našemu ži-\nvotu, našim potřebám a materialiím odpoví-\ndající, a nechápeme proto, jak možno dnes\nbráni ti (a ve větě podmínek tomu tak je,\na osoby jury jsou dalším toho dokladem)\nněkomu pracovati dle své vůle nebo citu\na potřeby. Proto že jsme u nás tak pozadu\nza celým světem, že k nám teprvé první dech\nmoderny zavanul? Doufáme pevně, že přijde\na cítíme že brzy, doba, kdy i tak zv. moderna\nstane se pro Prahu typickou přes všechen od-\npor oněch slepých, modernu tak odsuzujících\nreferentů našich denních a jiných listů, i přes\nvšechen odpor oněch oprávněných architektů,\nkteří na modernu sice nadávají, při tom ale\nkde mohou na svých pracích její detailů, více\nméně užívají. O tom ovšem rozhodne historie\nnašich let, kterou spolu žijeme a která za pravdu\ndá nám.\nNení nám však tato část programu jedinou\njeho bolestí. Je ještě jedna v následujícím :\nNávrhy cenou poctěné zůstávají duševním\nmajetkem původců. Obec pražská má\nvšak právo jich volně použiti při\nprovádění této stavby a vyhrazuje\nsi úplnou volnost rozhodnutí, zda a\nkterý z projektů poctěných má býti\nproveden.\nV této větě objevily se ty hnusné poměry\nv pravém světle. Na omluvu zde je dnes pánům\nsnad, že podobný nešvar stává se u nás typickým,\nto ale není omluvou nám, kteří žádáme, aby\nv obci panovaly poměry vzorné, ne ta špina-\nvost, která jinde je možná. My po tříletém\nstopování všech těch nesprávností na radnici\npůvod svůj vzavších se této větě nedivíme, my\nji očekávali, čemu ale se divíme je to, že oni\nčlenové jury, kteří v\nzáležitostech měst-\nských nejsou enga-\nžování, jako p. Dr.\nChytil, Hlávka a\nWiehl mohli na\npodobnou část pod-\nmínek přistoupí ti, že\nmohli jurorství sou-\ntěže tak nesprávně\nzaložené přijmou ti.\nVěta ta opravňuje\nobec ku provádění\npodobných odsou-\nzení hodných poku-\nsů, jako se posledně\npři soutěži Živnosten-\nské banky stalo, po-\nkusu a fakt proti\nkterým všichni ar-\nchitekti se ohradili.\nJe pravda, že rozhod-\nnutí o projektu, že\nvolba jeho je otázka"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4005, "texte": "důležitá při projektu tak\nohromném, je ale také\npravda, že o tom rozhod-\nnouti dovede jen jury z\numělců a praktiků sta-\nvebních složená, jury ne-\nodvislá, pevná. Zde ale\njury jednou volená podá\nsvoje dobrozdání, pone-\nchávajíc tím několika\nstavitelům, kteří pod zá-\nštitou politických hesel\nna radnici se dostali,\nrozhodovati o definitiv-\nním zadávání projektů.\nVíme, že zde nerozho-\nduje pak hlas věcné o-\nprávněnosti, nýbrž po-\nčet hlasů po případě\njinými okolnostmi a po-\nhnutkami sehnaný.\nJedinou potěšující okolností je, že dnes po\ndoplňovacích volbách je nám aspoň částečnou\nzárukou několik delegátů spolku architektů\na inženýrů, kteří této korporaci se stali zod-\npovědnými za kroky své v otázkách odborných.\nJedno ještě poznamenáme. Při soutěžích tak\nvelkého významu stává se, že do jury přibírán\nbývá odborníky na slovo vzatý umělec ciziny,\nstává se tak na př. při soutěžích sochařských,\nmalířských, stalo se tak při nové soutěži o\nHusův pomník, jen architekti se tomu brání\na neprávem. Jako tam žádáme, aby ruka nej-\nvětších našich umělců přispěla při řešení pod-\nniku národní důležitosti, tak toho má býti\ndbáno i zde. Jako tam volíme jury cizí, aby\numožněno bylo všem umělcům našim soutěže\nse súčastniti, tak i zde toho mělo býti dbáno,\nmělo toho býti tím spíše dbáno, poněvadž\ntakový člen je zárukou spravedlnosti a pev-\nnosti svého úsudku.\nlolik se stanoviska všeobecného. Z čistě\nodborného byly vytky soutěži činěny spolkem\narchitektů a inženýrů, podány současně i žá-\ndosti a memoranda o přepracování podmínek.\nSoutěž na čas byla zastavena, celá akce ale\nnevedla k cíli takovému, abychom stáli v plné\nnaději dobrého výsledku. A tak se zdá, že\nzase vyběhne vše na piano, že zase bude zde\nřada plánů poctěných a řada sklamání na straně\numělců i jiné, tak jak tomu u nás skoro\nvždy bývá.\nDNE 1. KVĚTNA PODÁN NA SNĚMU ZEM-\nském Drem Kramářem velice pozoruhodný\nnávrh, aby věnováno bylo ročně 10.000 zl.\nnazakupování nejlepších prací domácích umělců,\nbez ohledu, na jich národnost. Mimo to, má\nbýtj vyzván stát, aby\nstejnou aspoň částkou\nk témuž účeli přispěl.\nDo poroty, která by o\nkoupi uměleckých děl\nrozhodovala voli ti mají\nnarok um ěl ecky činné\nspolky pražské jednoho\nze svých členů, kteří by\ndoplněni byli dvěma členy\nzemského výboru (Ce-\nchem a Němcem). Po pří-\npade, že stát vyzvání\nvyhoví měl by i on právo\nnavrhnouti svého zá-\nstupce. Zakoupené práce\nůyly by prozatímně umí-\nstěny buď v zemském\nmuseu, neb jinde, po-\nzději snad ve zvláštní\nbudově; tím dán byl\nby základ ku zřízení jakési národní galerie,\nkterá by po čase mohla býti pěknou ukázkou\nrozvoje dnešního domácího umění.\nJiž několikráte měli jsme příležitost pouká-\nzati ve V. S. na to, jak ohromné sumy k Úče-\nlům uměleckým věnuje cizina (i druhá polo-\nlovina říše stojí zde na velmi čestném místě.\nNa rakouské výstavě v Petrohradě bylo dle\nkatalogu v uherském oddělení ze 100 čísel\n41, tedy skorém polovina majetkem státu, a\nna objednávky u domácích umělců pro vý-\nstavu pařížskou vypsáno svého času 200.000\nzl.). Vůči těmto cifrám jest 10.000 částkou\nnepatrnou, ale pro naše v pravdě übohé umě-\nlecké poměry byla by i tato suma ohromnou\nvymožeností, vždyť možno směle říci, že do\ndnes nedělo se pro povzbuzení umění u nás\npraničeho a proto tím větší pozornosti zaslu-\nhuje návrh Dra Kramáře, který jest potěšitel-\nným úkazem, že na zdravou nápravu počíná\nse pomýšleti v kruzích na předním místě k tomu\npovolaných, povolaných proto, poněvadž mají\nmoc, aby nápravu přivodily.\nOUMĚLECKÝCH ZÁLEŽITOSTECH V PO-\nslední době bylo trochu jednáno, jednou z pří-\nčin byly přípravy k výstavě pařížské a otevření\njejí. Nyní po práci seskupené výstavky všech\nzemí Evropy závodí mezi sebou o uznání,\nkteré rozdíleti nebude ani tak jury výstavní,\njako ten mocný, kdo spřádá dějiny našich\ndnů i její činnosti, ten který nepodléhá žádné\nklice národnostní nebo jakékoliv jiné, kdo\nspravedlivý dovede vyřknouti soud mezi závo-\ndícími na poli kulturním.\nJe samozřejmo, že jako u nás i všude jinde\nobjeví se lžižurnalismus rázu p. Hladíkova"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.24", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4852, "texte": "v\na Čapkova, který zaslepen pro vše ostatní ne-\ndovede než slepě vynášeti hnízdo vlastní. To\nvšak nepadá zde na váhu. Je toho ovšem ve-\nlice litovati, že zanáší se v řady čtenářů Ná-\nrodních Listů a Národní Politiky otrava ve\nformě referátů, v nichž více místa popřáno\nstati o tanečnicích břichem než celé produkci\nkulturní, za to ovšem zodpovědnost ponesou\nnikomu nezodpovědní autoři, kteří k tomu dali\npodnětu. Přes to však i u nás najde se dosti\ntěch, kteří dovedou těžiti při soutěži této ze\nvšech svých vad i svých předností, řady těch,\nkdož autokriticky vy užitkují zkušeností na-\nbytých pro nejbližší budoucnost!\nNeměli-li jsme dodnes příležitosti poukázati\nk podobnému zjevu u nás, činíme tak dnes\nkonstatujíce aspoň o trošce snahy zjednati ná-\npravy v Rakousku.\nJiž během příprav k pařížské výstavě bylo\nk tomu s mnoha stran poukázáno, jak málo\nv Rakousku věnuje se péce o umění. Teprve\ndnes, snad po zkušenostech v Paříži uznalo\nse to i tam, kde to dávno mělo býti známo.\nMinistr vyučování Dr. ryt. Hartl to byl, který\nve výroční schůzi umělecké rady dne 12.\nkvětna konané na nedostatky ty upozornil\ndodávaje, jak málo péce dosud účelům umě-\nleckým věnováno bylo, on sám musel kon-\nstatovati jak v tomto ohledu opravdu zůstalo\nRakousko za ostatními kulturními státy. Je\nto smutné faktum, které začíná se pozdě na-\nhlížeti, ale potěšitelno přece, že rázně pomýšlí\nse na nápravu.\nNávrhy ministerstva v této schůzi předne-\nsené mají svoji velkou důležitost a opravňují\nk lepším nadějím v budoucnost. Dle nich má\nbýti zřízen při ministerstvu vlastní umělecký\núřad, jenž interesoval by se o umění říše, a toto\nspravoval. Během tohoto roku nebo nejdéle příštím\nrokem zřízeno budiž kočující Museum, které\nby po kraji, jenž postrádá uměleckých podniků,\npořádáním přednášek o umění s předváděním\njednak skioptikovaných, jednak vzorných gra-\nfických reprodukcí celných děl uměleckých pů-\nsobil umělecky, a přinášel porozumění pro nové\numělecké proudy a názory.\nJako konečný cíl pak pomýšleno býti má\nna zřízení moderní galerie umění, která má\nbýti důstojným obrazem dnešního umění.\nTo co ve sněmu zemském Dr. Kramář pro\nkrálovství navrhoval a co doufáme dojde usku-\ntečnění, bylo i pro říši uznáno za prospěšné\na je si jen přáti, aby vedení ústavů těch od-\npovídalo spravedlivé potřebě všech národů říše\nstejnou měrou.\nZde bude pak na našich delegátech umě-\nlecké rady na p. Hlávkovi, Hostinskému, Hy-\nnaisovi a Myslbekovi, aby podřizujíce inte-\nresy své dbali interesů celku a přinesli v oběť\ntrochu více svého času a více snahy umění,\njež zastupují, opravdově hájili, než dosud ně-\nkteří z nich při schůzích umělecké rady byli\nčinili.\nKLUB PŘÁTEL UMĚNÍ V BRNĚ ustavil se\nna počátku t. r. a chce soustavně pěsto-\nvat! styky mezi uměním a veřejností, šířit po-\nrozumění pro krásu a působit ku zobecnění\nvkusu. Má-li klub určenému dostát, potřebuje\nnejširší podpory se strany veřejnosti a to pře-\ndevším přistupováním za cleny. Zakládající\nclen složí jednou pro vždy, v případě v pěti\nrocních lhůtách 100 K, skutečný clen 6 K\nročně. Spolek přijal na se úkol široký a ne-\nsnadný doufejme, že nezvrhne se v ono\nznámé spolkaření, které když domohlo se půdy,\ndomáhá se též vlivu a obyčejně místo, by\numění pomáhal, stává se statečnou brzdou ve-\nškerého pokroku, a jehož hlavní váha činnosti\nspočívá v novinářských lokálkách.\nKU MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽI NA POMNÍK\ncara Alexandra 11. Osvoboditele v Sofii\nzaslány byly nám ministerstvem dodatky,\nz nichž k vypsání v c. 5. »V. Směrů« t. r.\ndoplňujeme následující: Návrhy zaslány buďtež\ndo 1. září 1900 SI. Zaimovi, předsedovi ko-\nmitétu »Car osvoboditel« v Sofii v Bulharsku.\nAutoru návrhu první cenou poctěného zadáno\nbude provedení pomníku v ceně 300.000 franků,\nsoučasně mu vyplaceno mu bude 5000 fr., ve\nformě zálohy, ostatní ceny uděleny budou jak\njiž udáno, mimo těchto udělena budou čestná\nuznání. Veškeré návrhy budou po rozhodnutí\njury po 15 dnů veřejně vystaveny. Návrhy\npeněžitými cenami vyznamenané zůstanou v ma-\njetku komitétu, ostatní vráceny budou autorům\njichž anonymita nebude porušena. Všem sou-\ntěžícím umělcům zašle na přání komitét kromě\nprogramu následující brožury a doklady: 1.\nKrátký historický nástin války za svobodu\nr. 1877 7B, s podrobnějším udáním pramenů\na autorů o osobách a událostech, jež pomníkem\nmají být zvěčněny. 2. Situační plán místa po-\nmníku v měřítku 1 : 2000. 3. Fotografické po-\nhledy místa. 4. Přibližné ceny místní, materiálů\nstavebních a místní mzdy pracovní. 5. Pod-\nmínky provedení práce, na základě kterých\nuzavřena bude smlouva o stavbě pomníku.\nVšeobecná pravidla: Umělec, jemuž zadáno\nbude provedení, povinen 'jest ukončit stavbu\npomníku nejpozději do 19. února 1904 sl. st.\nDále zavázán jest postavit provisorní po-\nmník v úplné jeho celosti z materiálu, jenž mu\nbude nejvhodnějším do dne 19. února 1903.\nsl. st., kdy bude oslaveno 251eté jubileum"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.25", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 3525, "texte": "osvobození Bulharska. Veškeré součástky de-\nfinitivního pomníku provedeny musí být z ma-\nteriálu nejlepší jakosti a přesně, takto : základ\nz velikých kusů lámané žuly při čemž ovšem\nhloubka základů odpovídati musí pevnosti\npůdy a tíži pomníku: Veškeré stupně a pod.\nbudou-li, zpracovány musí být z čisté žuly,\npodstavec a ostatní důležité části pomníku\nmusí být z ryzí leštěné žuly, nebo syenitu.\nVeškeré reliefy a atributy z lité bronzy nej-\nlepší jakosti. Komitét vyhrazuje si právo roz-\nhodovati o kvalitě veškerého materiálu. To-\nvárna, jíž zadáno bude odlévání bronzových\nčástí, musí požívati evropského jména, a ko-\nmitét vyhražuje si právo posouditi schopnost\ntovárny, se kterou sochař vejde ve spojení za\ntím účelem, komitét vypraví na svůj účet de-\nlegáta, jenž povede dozor nad odléváním hlav-\nních částí. Autor projektu béře na se veškeré\nvýlohy se zřízením pomníku spojené a za do-\nhotovení vyplacena mu bude suma 300.000 fr.\ntímto způsobem : po rozhodnutí jury 5000 fr.,\npři uzavření smlouvy 25.000 fr., po vymode-\nlování pěti hlavních soch 30.000 fr., po pro-\nvisorním sestrojení pomníku 20.000 fr., po\nvymodelování ostatních figur a basreliefu\n20.000 fr., po zřízení základů, podstavce atd.\n40.000 fr., po odlití z bronzu všech částí\n80.000 fr., po odvezení do Sofie a postavení\nna místě 50.000 fr., po definitivním odevzdání\nvšech prací 30.000 fr. Navrhovatel osvo-\nbozen jest všech dopravních výloh, celních,\nkolkových poplatků a jiných daní, tyto béře\nsi komitét do své režie. Po uplynutí roku po\ndefinitivním odevzdání pomníku přestává ve-\nškerá zodpovědnost umělcova za porušení po-\nmníku. Pravidla tato mohou být po případě\nzměněna na přesně sformulované přání autora\nprojektanta.\nK SOUTĚŽI NA PLAKÁT III. VÝSTAVY\nspolku Mánes došlo celkem 5 návrhů. Jury\nvolená J. Schusser a S. Sucharda, a zástupce\nredakce J. Preisler odporučila k užšímu výběru\nnávrhy s heslem Z., KŠ. a H., z nichž prvý\npatřící panu VI. Županskému jednohlasně při-\njat ku provedení, a udělení ceny v obnosu\n120 K.\nSOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«. K deváté\nsoutěži na návrh původní vazby z č. 5.\ndošlo celkem 7 návrhů. Při soutěži této měli\njsme na mysli jednoduché desky, málo pro-\nstředky, tónem materiálu i kresbou jemně zla-\nděný celek drobné dekorace, jaká se dá docílit\nv\nna tomto velice vděčném úkolu. Zel, žádný\nz návrhů zaslaných nevyniká zvláštní před-\nností, a proto rozdělila jury (J. Kotěra, J. Prei-\nsler, a H. Sucharda) vypsanou cenu 100 K\nve tři odměny nejlepším následujícím pořa-\ndem : I. 50 Korun návrhu se značkou sty-\nlisovaného listu — autor Franta Anýž, žák\num. průmyslové školy v Praze, II. 40 Kor.\nnávrhu se značkou vlašťovky — autor Vojt.\nPreissig v Paříži, a III. 10 Kor. návrhu s hes-\nlem »Bronz« — autor Jos. Filipi assistent\nc. k. odborné školy v Strakonicích. — Doda-\ntečně uveřejňujeme výsledek soutěže na obálku\nhudebního cenníku firmy J. Jindřišek v Kievě.\nDošlo celkem 5 prací, o nichž rozhodli J. Ko-\ntěra, J. Preisler a J. Schusser. 1. Cena v ob-\nnosu 60 K udělena heslu »V poslední chvíli.«\n2. cena 40 K práci se značkou »— od paní\nBoudové. Autor práce první cenou poctěné, jehož\njméno a adresa udána nebyla, přihlásiž se\no vyplacení ceny u redakce.\nVČ 5. »V. SMĚRŮ« OBA KVĔTINÁČE\n* uveřejněné na str. 108 a 109 dole jsou\nprací pí. A. Boudové a poctěny byly I.a 111.\ncenou při soutěži uměl.-průmysl, musea t. r.\nPři přelamování archu, v němž jsou vytisk-\nnuty, vypadly dvě řádky jež umístěny byly\nproti podpisu stávajícímu a tím zaviněno ne-\ndostatečné označení prací, které dnes doplňujeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c030", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.12.1", "titre_corps": "V. PREISSIG II. CENA ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.« VAZBA A PŘEDSÁDKA.", "titre_sommaire": "V. PREISSIG II. CENA ZE SOUTĚŽE »VOL. SMĚRŮ.« VAZBA A PŘEDSÁDKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.21", "debut_caractere": 2284, "fin_caractere_exclue": 2348, "texte": "V. PREISSIG\nII. CENA ZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«\nVAZBA A\nPŘEDSÁDKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c032", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.12.3", "titre_corps": "FR. ANÝŽ. I. CENA ZE SOUTĚŽE »V SMĚRŮ«. VAZBA A PŘEDSÁDKA.", "titre_sommaire": "FR. ANÝŽ. I. CENA ZE SOUTĚŽE »V SMĚRŮ«. VAZBA A PŘEDSÁDKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.22", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 72, "texte": "FR. ANÝŽ.\nI. CENA ZE SOUTĚŽE\n»V SMĚRŮ«.\nVAZBA A PŘEDSÁDKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c033", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.12.4", "titre_corps": "JOS. FILIPI. III. CENA ZE SOUTĚŽE »V. SMĚRŮ.« NA VAZBU.", "titre_sommaire": "JOS. FILIPI. III. CENA ZE SOUTĚŽE »V. SMĚRŮ.« NA VAZBU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.23", "debut_caractere": 4007, "fin_caractere_exclue": 4062, "texte": "JOS. FILIPI.\nIII. CENA ZE SOUTĚŽE\n»V. SMĚRŮ.«\nNA VAZBU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-05-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_05#c034", "volume": "bmtnaan_1900_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "162", "image_debut": 25, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.2.13", "titre_corps": "BIBLIOGRAFIE.", "titre_sommaire": "BIBLIOGRAFIE.", "signature_source": "T", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.25", "debut_caractere": 3527, "fin_caractere_exclue": 4769, "texte": "BIBLIOGRAFIE.\n\nVánoční výstava\numělecko-průmyslová. Č. Revue č. 4. 1900.\nJiří Karásek: Moderní Praha. Rozhledy č.\n11. r. 1900. Týž. John Ruskin. Rozhledy\nč. 12. r. 1900. John Ruskin: Pátý\nlist z hnihy »Fors clavigera.« Č. Stráž č. 4,\n5.a 6. r. 1900. R. Muther: Z dějin\nmalířství. Č. Stráž č. 5.—10. r. 1900.\nmn —.: Výstava Em. Holárka v Rudolfinu.\nSamostatnost č. 16. r. 1900. Gamma:\nEmil Holárek. Č. Stráž č. 6. a 7. r. 1900.\nK. St. Neumann: Emil Holárek, Mod. Re-\nvue č. 6. a 7. 1900. Jaro Hilbert:\nKus žírné půdy. Akademie seš. 6. r. 1900.\nVšelicos o Ruskinovi a z Ruskina. Č. Stráž\nč. 10. r. 1900. R. Muther: Ruskin. N.\nKult č. 1. r. 1900. Týž. Botticelli. Durer.\nČ. Stráž č. 11.-13. r. 1900. L.: Vý-\nstava obrazů J. Brandta. Čas č. 40. r. 1900.\nK. B. Mádl: Výtvarné umění. Zl. Praha,\nč. 24. r. 1900. Gamma. Z výstavy a\nmimo výstavu. Č. Straž č. 14. r. 1900.\n»V RUSKÉM LISTĚ (UMĚLECKÉM) HLE-\ndáme především projevy ruské duše« napsali jsme\nv loňském ročníku při opětné zmínce o žur-\nnále »Iskusstvo i Chudožestvennaja Promyšlen-\nnosť« (Umění a umělecký průmysl). Byl\nto stesk, že projevů takových nebylo tam\nmnoho. Druhý umělecký časopis ruský, »M ir\nIskusstva* (Svět umění), jenž nás po bůh\nví kolikátém objednávání a ještě delším čekání"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.26", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 5062, "texte": "konečně došel, je v tom směru nesrovnaně\nbohatší. Prvé tři sešity letošního (II) ročníku\npodávají tolik znamenitých ukázek vyspělého,\nsamostatnějícího umění ruského, výběrem a uspo-\nřádáním jeví tolik péče a vkusu, literární pak\nčástí tolik povznešeného názoru a rozhledu,\nže už nyní řadí se k nejlepším uměleckým\nrevuím a doplňuje je svou osobitou, svéráznou\nnotou. Dva prvé sešity (dvojité) věnovány\njsou výhradně dvěma mladým, originálním\numělcům: Sěrovu a Nesterovu.\nA alentin Alexandr ovič Sěrov je\nsynem hudebního skladatele Alexandra Nik.\nSěrova, u něhož Richard Wagner velebil »ho-\nlubičí čistotu a ušlechtilost duše«. Narodil se\nv Petrohradě 7. ledna 1865. Učil se nejdříve\nu Rěpina, potom v petrohradské akademii u\nV V /\nCistjakova, ještě více však z toho, k čemu\nvítězně propracovalo se umění západní, a nej-\nvíce, zdá se, učí se u přírody samy. Je od\n1894 členem společnosti Peredvižníků (t. j.\nspolečnosti pro pořádání kočovních výstav,\nté, která co nevidět také v Praze otevře svou\nvýstavu), ale členem už se viklajícím, jenž\nasi co nevidět přejde úplně do tábora mladšího,\nkupícího se okolo »Miru Iskusstva« a pořáda-\njícího své vlastní výstavy; je učitelem mo-\nskevské školy malířské, stavitelské a sochařské,\na členem mnichovské »Secession«. Z 27 ukázek\nvidíme, jak vystihuje charakter lidské hlavy\ni postavy i pohybu jejího, jak ráz krajiny, a\njak povahu různých zvířat. Všecko svědčí\no tom, že v Sěrovu, zrovna jako v předchůdci\njeho Rěpinovi, je táž síla v charakteristice, vy-\nplývající z též mocné lásky k pravdě, k upřímno-\nsti, prostotě, nestrojenosti, neaffektovanosti, jako\nto známe z celé té řady velikých ruských spi-\nsovatelů od Puškina do Tolstého, i z některých\nmladších. Mladá, bujivá síla tak pravdivě, tak\nupřímně mluvívá. Perlou ale to je chladné\na už také všední přirovnání, představím-li\nsi však skutečnou, pravou, skvostnou perlu,\nmožno ho přece užiti tedy pravou perlou\nmezi těmi ukázkami, myslím, je portrét mladé\ndívky, sedící v prostorné, světlé jídelně u stolu,\nna němž několik broskví zbylo. Je tu tolik\nmladistvé teplé intimity, co toho světla ši-\nrokým oknem vlitého. Ale také podobizna cara\nAlexandra 111. dýchá touž intimností a upřím-\nností. V parádní uniformě car sestoupil se\nschodů svého paláce a zastavil se. Opřel se\nlehce o šavli a zahleděl se. Je slunný den,\nkrásný den. Slunce celou postavu carovu jen\njen polívá. Vlající péra na jeho klobouku me-\ntají stíny mu po obličeji . . . Tak je tu všecko\npřirozené, prosté, prostě lidské, nic obřadného,\nstrnulého, jak to na podobných obrazech vídat.\nTo slunce všecko svým světlem zalévající,\nmluví o dni klidném, radostném, o míru, a\nčlověk-car pocítil blahost toho slunného klidu,\nzastavil se, opřel se, ponachýlil se a zadíval\nse. Není-liž to pravá podobizna cara »míro-\ntvorce« ? . . . A jaká seriosnost, ušlechtilost,\nzachycena je ve tváři malíře Levitana, opra-\nvdovost (trochu zdá se pedantická) u Rimského-\nKorsakova, zamlklost mysii u Glazunova vznět-\nlivost a vzplanulost u Puškina, jejž přešťastně\numělcova fantasie zastihla básnícího před\nšumícím před ním sadem, před básnící příro-\ndou . . . Také o krajině možno říci, že jí\nSěrov rozumí, na př. »Zimní cesta«, iilustrace\nk Puškinově básni, nebo »Benátky«, s ruchem\na světelným mihotem, života plným. Jak toto\nsvé vystihování a zachycování povah lidských\ni krajinných vyjadřuje, to by byla druhá kapi-\ntola, a z této kapitoly o svém umění kreslíř-\nském a malířském vyšel by Sěrov bez poranění.\nMi cha ji 1V as iljev i c Ne ster ov, jemuž\ndvojitý sešit druhý je věnován, jest umě'ec\nrovněž originální, silný, ale zcela jiného rázu.\nOdhaluje světu Rus se stránky zcela nové,\nnáboženské, jako žádný umělec výtvarný před\nním na Rusi a jako v Evropě dovedli to jen\nprimitivisté, myslím, pokud se vnitřní pravdi-\nvosti týká. Nesterov pochází z dalekého ru-\nského východu. Narodil se v Ufě 16. května\n1862. Ředitel moskevské reálky, na niž N. od\nrodičů dán, poznal v něm nadání umělecké a\npřemluvil rodiče, že ho dali na moskevskou\nškolu malířskou. R. .1887 namaloval »Kristovu\nnevěstu« a od té chvíle zasvětil všecky své\nsíly výhradně malbě náboženské. R. 1889 vy-\nstavil na výstavě Peredvižniků »Poustevníka«.\nObě tato dílajsou neobyčejně zdařilým výrazem\ntiché, pokorné krásy duše. Prachov, stavitel\nchrámu sv. Vladimíra v Kijevě, a Viktor Vasně-\ncov, jeho vyzdobovatel velkolepými obrazy ná-\nstěnnými, uviděli »Poustevníka« a hned vyzvali\nNesterova k účasti při výzdobě chrámové. Tam\npracoval od r. 1890 95. Nyní pracuje o vý-\nzdobě pravoslavného chrámu v Abas Tumaně\nna Kavkaze.\nPředevším upoutal Nesterova život ruských\nklášterníkův a poustevníků. V krajině chudé,\nskrovně porostlé travou, vřesem, nízkými bří-\nzami, stromem ěasto jediným na nekonečném\nobzoru kraje ruského a tolikrát opěvovaným\nv poesii lidové i umělé, zvedá se neveliký\nkostelík, v němž vyzvánějí na veliký svátek;\nmladý štíhlý mnich a za ním shrbený stařec\nmnich kráčejí pohrouženi do svatých knih,\nodtrženi od světa, klidni a šťastni novým\na jiným svým světem »Za hlaholu zvo-\nnu« . . . Od kostela, mezi dvěma řadami"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.27", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4704, "texte": "dřevěných klášterních chýši, kráčí piuvod\nmnišek. Přední jdou s rozžatými svícemi,\nvšecky až na jednu, starší, tvaie mladické,\nsličné, lilijové, s bezúsměvným odleskem světla\nnadsvětského, k němuž překročily ted práh\ns nejopravdovější vážností silnou jako smrt;\nza nimi starší jdou, jedna z nich podpírá sta-\nřenu belhavou o berle, ale všem na tvářích\ndlí úsměv vnitrního uspokojení »\\ eliký\npostrig« (posvěceni mnišské) . . . Jednu tako-\nvou mladou tiášterní liliji namaloval o sobě,\ns celým tím divným světem ve tváři »Kri-\nstova nevěsta« . . . Chudičkým krajem po\nbřehi jezera kráčí stařec s dlouhými šedými\nvlar až na ramena as dlouhou šedivou bradou.\nSt i už naklonilo jeho postavu, ale z jeho\nt re vlá opět ten veliký klid a smír, dobrota\na moudrost, ta divná jakási nezemská síla\n>oustevník« . . . Zrovna taký je »Svatý stařec«,\nistevník, lovící ryby . . . Potom Nesterov\níje ruské světce, Sergije, Dmitrije a j.\nV are, v nichž rozesvítila se a rozesmála se\nčistá, nevinná duše a radost z vyššího dobra\na z vyšší krásy. Ti všichni »vešli do srdce\nsvého a zavřeli za sebou dvířka«, jak hlas\ns výše kázal též našemu poutníku v laby-\nrintu světa a ráji srdce.« Ti všichni odtrhli se od\nlabyrintu světa a našli láj srdce. A tento ráj srdce,\nten sladký, tichý, smírný, jasný, mystický\nrajský kraj dovede Nesterov zobrazovati ne-\nobyčejně krásně. Je cosi velkonocního, jarního,\nohrožujícího; cosi dětského, čistého, nevinného\nvtom jeho mysticismu. Ať je to skutečný život\nnynější, ať je to sen, vždy je to pravda, je to prožito\na procítěno. Není to ten západní mysticismus bez\nživota, víry, vymyšlený, skonstruovaný s vypo-\nčítanou rafinovaností, s velikým uměním a vku-\nsem,při němž mysl i ruka umělcova byly svrcho-\nvaně delikátní, ale při němž přece, málo plátno,\nvšecko je konec konců chladné, jako jsou\ni ta překrásná oblaka nadpozemská. Není to\nten mysticisms, k němuž se utíkají ti, kdož\nvšude jinde už zbankrotěli. Při těch starcích\npoustevnících vzpomenete si rázem na otce\nZosimu, jak ho Dostojevskij nezapomenutelně\nvylíčil v »Bratřích Karamazových«. Vzpome-\nnete na »Modlitbu« Puškinovu, jenž přec nebyl\nmnichem a nedlouho před smrtí napsal tyto\nverše :\nOtcové poustevníci a ženy bezúhonné,\nby srdcem vzlétali v nebeské kraje oné,\nby v bouřích pozemských je mocně sílili,\ntož množství modliteb si božských složili;\nvšak ani jediná z nich tak mne nedojímá,\njak ta, již říkává kněz rtoma chvějícíma\nv ty smutku plné dni, když velký nastal půst,\nta vŠechněch častěji se prodírá mi z úst\na sílu divnou vlévá padlé mysli slabé :\n»Ó, Pane dnů mých! Dej, duch zahálky ať\nchabé\na panovačnosti, té zmije ukryté,\na tlachavosti ať je dalek duše mé;\nvšak dej mi zřiti mé, ó Bože, prohřešení,\nby mnou můj bratr nepřicházel v odsouzení,\na ducha pokory a trpělivosti\nmně v srdci probudiž a lásky, cudnosti!«\nNesterov vybral si jasné stránky života mniš-\nského. Bojím se, že mnozí, zvláště okružní\ncestovatelé, budou poukazovati na nevědomost\na špínu ruských mnichů. Také ta leckde jest.\nAvšak naše milá stará Evropa má sice už\nmnoho čistého prádla na sobě, ale uvnitř ještě\npořád velice mnoho špíny . . . Nesterov za-\nchytil štětcem kus zbožné ruské duše. Dobrým\nsvým srdcem přilnul k tomu kraji ruskému,\nkterý od přírody je chudý, a vyhledal si vněm\nduše, kvetoucí v tichém, šťastném úkrytu. Od-\ntamtud namaloval několik básní, podobných\nk té, již před lety napsal básník Tjutcev :\nChudé vísky, v nouzi živy,\npříroda, jež hostí bídu\nrodný kraji trpělivý,\nzemě ruského ty lidu !\nNepojmou a nepochytí\ncizí zraky, hrdé, vzdorné,\nco prosvítá, tajně svítí\nv nahotě tvé, ve pokorné.\nUmořený tíží kříže\nvšecku tebe, rodná pláni,\njako otrok Car Nebeský\nprošel, cině požehnání.\n(Ostatek příště).\nŽIVOT chorvatský měsíčník pro literaturu\na umění, pod redakcí dr. Dežmana, oktáv 40\nstr., předplatné 12 K ročně. Nový slibný pokus\no založení skutečné moderní revue proti kon-\nservativním, sloužícím hubařící politice a kle-\nrikalismu, avšak bez oné přílišné aristokratic-\nnosti obsahu i výpravy, na jakou zemřela\njeho předchůdkyně Mladost. Literární část pře-\nvažuje: zastoupen básník Kraugcevič, mystik-\npantheista, románopisec Kozarac, mladý talent\nbásnický Nikolic, dále dr. Tresic-Pavicič diva-\ndelní, Miletic literární a Ivanov umělecký\nkritik různými uměleckými essayi, kromě čet-\nných drobnějších jmen literárních a kritických.\nCelkem mladá duševní elita Chorvatska. K textu\npřidány obrazové přílohy »Slepci« od Buko-\nvace, portrét Ivekovice a Frangešova skulptura\n»Justitia«, všechny tři v světlotisku slabě stu-\ndeného tónu. Jedna z předností Života jest\npečlivé všímání všeho, co na duševním poli\nkvete a zraje: chorvatský zpěv, italská litera-\ntura, německý duševní život v Záhřebě. Segan-\n\nT."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.28", "debut_caractere": 158, "fin_caractere_exclue": 3677, "texte": "tini, moderní architektura, české umění, Zola,\nanglická literatura, chemie XIX. století, Jef.\nLambeaux a Steinlen střídají se v delších neb\nkratších článcích s uměleckými a literárními\ndrobnůstkami. V přehledu revuí může nás za-\njímati výtah známé potyčky Stanislava K. Neu-\nmanna s Karáskem v »Rozhledech« o indi-\nvidualismu v umění, jakož i řadu poznámek\nk české revuální produkci. V zájmu umělecké\nsvobody v Chorvatsku »starými« hojně ořezá-\nvané přejeme Životu co nejdelšího života a vni-\ntřní síly ! Čtvrtý sešit přináší článek o so-\nchaři F. Bílkovi od D. Marušiče se dvěma\nreprodukcemi jeho studie »Ivrista« a »Golgoty.«\nIDEEN VON OLBŘÍCH, náklad Gerlacha a\nSchenka ve Vídni. Publikace obsahuje řadu\nprací z posledních 2 3 let samostatného\numělce, před tím spolupracovníka Wagnerova.\nObsahuje villu a její provedení až do nejmen-\nšího detailu, několik interieuru v návrhu i pro-\nvedení, dekorace a architektonické náčrty.\nUmělec, jako řada jiných mladých sil ve Vídni\npo úplném vítězství moderny dobyl sobě pevné\npůdyj pro svůj další vývin. Vidíme v řadě\nlistů této publikace rozvinutí skutečně silného\ntalentu; lehkost a elegantnost jsou přední\nvlastnosti této individuality. Pro náš český cit\njest tato elegantnost ovšem částečně mělkostí\na nedbalostí, ne tak v komposici jako hlavně\nv provedení. Aus der Wagnerschule,\nsuplement »Architekta«, náklad A. Schrolla a\nspol. ve Vídni. Jak každoročně, tak i letos\nvyšel sešit předních prací této školy a obsa-\nhuje jako předešle řadu zajímavých návrhů, jež\nznamenají další pokrok v rozkvětu moderního\numění. Geniálností svou vedl Wagner kol\nkupící se mladé talenty, uvolnil jejich mysl\na pobízel k postupu. Tak povstala škola\nne co škola v dřívějším slova smyslu snad\njako řada žáků epigonů, nýbrž co škola\nžáků spolupracovníků, sdružením a silou,\njež takové spolčení sil v sobě mívá. Štěstí jemu\npřálo a povstala řada mladých vážných talentů\nžáků vůdců které byly hybnou silou,\nhlavně pomocně, částečně i teoreticky ideově.\nSlovanské talenty byly při tom ve velké většině.\nTak i letos vidíme práce geniálního Plečníka\ndále Kovačiče, Matouschka a Kestránka. Mezi\nmladším dorostem nás mnoho nepoutalo. Buď\nnastala pohodlnost při využitkování toho, co\ndříve usilovnou prací vytvořeno bylo, neb klesla\nvlna talentů v předcházejícím do školy materiálu,\njak tomu bývá. CONCURENZ F. DIE NEU ZU\nERBAUENDE UNIVERSITÁT inßerkeley, Cali-\nfornien, v. R. Dick suplement »Architekta« ná-\nklad A. Schrolla a sp. K získání návrhů pro velko-\nlepý komplex budovy nové university kali-\nfornské byla vypsána mezinárodní soutěž\nv roce 1897 a sice nejprve předběžná a dále\nmezi vítězi užší konkurence/) Architekt\nRudolf Dick ve Vídni byl mezi 11 vítězi před-\nběžné konkurence, a sice jediný z Rakouska\ni Německa. Rudolf Dick jest, jako všichni\nostatní vítězové žák akademie Pařížské. Suple-\nmentní sešit Architekta obsahuje jeho projekt\npro užší soutěž. Celkové navrhnutí jeho jest\njednotné a vypočtěno na hlavní od moře stou-\npající osu? končící na návrší velkou budovou\ns pantheonem. Dojem jest monumentální a větší\nnež při projektu vítěze užší soutěže (architekta\nE. Benárda v Paříži.)\n*) Universitní to město má býti zbudováno v Berke-\nley na svahu při břehu mořském a bude obsahovati\nbudovy pro : správu, knihovnu, museum, auditorium,\n(2 budovy pro 5000 a 1500 osob), sport, arénu,\nlázně, tělocvičnu, tiskárnu, dále byty pro studenty\na studentky, klubovní budovu a nemocnici; dále\nstrojírnu pro osvětlování a topení, poštu a konečně\n15 velkých budov pro jednotlivé odbory vyučovací."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[135]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.1", "texte": "AL. KALVODA\nZE SLOVÁCKA."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[136]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.2", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nVÁNOČNÍ MELODIE.\nJ. S. MACHAR.\n\nV Betlémě zrodil se na slámě\npán Ježíš z rodu ctného\na idyllictí pastýři\ntam měli radost z něho.\nPak výrost tak a všelijak\na bez professe, pasu\npo krajích chodil sem a tam\na v ocích plno jasu.\nMiloval děti a chudáky\na horoucími slovy\ndo pustých duší zahřímal\na kázal zákon nový:\nna chudých že prý stojí svět,\njim po smrti nebe že patři,\nže Excellenc-pán s žebrákem\njsou prý si vlastně jen bratří;\nba chuďasa, že jednou posadí\nsi pánbů podle sebe,\nco velbloud prý projde jehlou spíš,\nnež takový rentier v nebe;\na v nebi, tam prý bude hoj !\nvždy kamna zatopená,\nhavannah pravá, peněz dost\na vína nepokřtěná;\nto nebe že cíl náš a dědictví\nsvět že jsou vězení mříže\npak mocní světa tohoto\nna dřevo vbili jej kříže.\nA potom pán Ježíš z hrobu vstal\na v srdci lekci nesa,\nté zemi tuze rád s bohem dal\na vstoupil na nebesa.\nJežíši pane, tvou památku\nslavíme teď během roku,\nku tvému žití vzhlížíme\nv každičkém tom svojím kroku.\nZrodiž se v Betlémě v prosinci\nk radostem drobounkých dětí,\nneb idylly vymřely a pastýřů\nuž nikde neviděti\npak tuze čerstva vyrosteš\na kážeš nám zákon svůj nový,\nbychom se znovu vždy těšili\nluznými tvými slovy:\nže si nás, chudáky, posadí\npánbů hned vedle sebe,\nco slon projde uchem jehly spíš\nnež taková Excellenc v nebe ;\na v nebi, tam že bude hoj !\nvždy kamna zatopená,\nvěřitel žádný, cigár dost\na vína nepokřtěná;\ntady že lump jen má blahobyt,\njen taškář že plné má spíže\npak za to tvoje učení\nna dřevo vbijou tě kříže.\nTy ale moudře vstaneš zas,\nkdyž zem v jarní zeleni plesá\nnedbáš, že růže chce zrovna kvést\na vstoupíš na nebesa.\nA to je facit: Svět jde dál,\njak před tebou a za tvých časů;\nzle bylo tenkrát a bude hůř\nzní skřehot prorockých hlasů.\nNebe nám bledne, víra je pryě\nhleď, lip by bylo snad přeci\nkdybys nám několik procent dal zde\nmísto těch posmrtných věcí!\nVždyť už jen dětská těší se směs\nna příští vánoce zticha,\na už jen páterům fialovým\nrostou z těch sloves tvých břicha!\n\nB. WACHSMAN."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.3", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA SVATOPLUKA\nČECHA.\nREPRODUKCE PŮVODNÍ\nLITOGRAFIE."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.4", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nZ UMĚLECKÝCH KRITIK J. K.\nHUYSMANSE. III. VLASTENECTVÍ\nV UMĚNÍ.\n\nVlastenectví je dle mého mínění\nv umění vlastností negativní, Vím ovšem dobře,\nže dav dupe radostí a stírá pot nadšení s cela,\nkdyž slyší v některém koncertu řvát »Odvetu«\nnebo »Francie má lásko«, vím dobře, že se\nplno lidí rozplývá nad romancemi p. Déroulěda,\nale to jsou všechno bodří zevlouni, kteří se\nnechají lapit a zavést na všechny ty vlaste-\nnecké lávky a říkají pak o poetech inže-\nnýrech, kteří je postavili: »Ach jaká to krásná\nduše.« Vlastenectví, jak já tomu rozumím,\nvlastenecké je postaviti pořádnou práci.\nDelacroix a Millet prokázali Francii svými\nobdivuhodnými obrazy větší služby než všichni\ngenerálové a státníci dohromady. Oni ji pro-\nslavili a zvelebili, kdežto Vernet, Pils, Yvon\na ostatní vojenští malíři, kteří opěvovali její\nvítězství, ji snížili a zhanobili svými mazanicemi.\nTo je moje otevřené mínění. Baudelaire\nnapsal ve svých »Curiosités esthétiques« mluvě\no malířství bitev tuto větu : »Nenávidím toto\nmalířství právě tak jako nenávidím vojsko,\nozbrojenou moc a všechno, co zatahuje hlučné\nzbraně do klidných míst«. Já nepujdu tak daleko\nse stanoviska uměleckého. Vojsko exi-\nstuje a má následkem toho právo býti repro-\ndukováno stejně jako ostatní třídy společnosti ;\nale už bych jednou prosil, aby nám je přestali\npředstavovati buď melodramaticky nebo plačti-\nvě, chtěl bych, aby malovali vojsko zcela jed-\nnoduše tak jak je. P. Guillaume Régamey se\no to aspoň pokusil a také se mu to několi-\nkrát podařilo.\nBitvy vystavené letos v Saloně jsou všechny\nbez výjimky hloupé a übohé. Vezměte p. De-\ntailla, miláčka obecenstva, který nám ukazuje\nepisodu z bitvy u Champigny; všichni\nti dobráčkové hodně ulízaní a hezky čistí jsou\nzachyceni v posicích, které autor nemohl\nvidět v tom okamžení; je to řada panáků\nrozestavěných člověkem, který má v těch věcech\ncvik. Vsadím co chcete, že p. Detaille vzal ze\nsvého alba dvě nebo tři posice, které naški-\ncoval v táboře nebo při parádě, a zaranžoval\nz toho bitvu pro potěšení amateurům. Ten\nobraz nepáchne prachem, ten páchne gummou\na hlavně čerstvě žehlenou látkou, kterou byli\nti panáci přestrojeni za vojáky!\nDílo p. Detailla má jistě málo morku v sobě,\nale nemá ho také míň než obrazy pp. Médarda,\nCastellaniho, Couturiera, a vyrovná se jistě\npráci p. Berne-Bellecoura, který se vytrvale\ndrží cesty prostřednosti. Jen jeden z těch obrazů\nje božský, a to p. Reverchona: sapér ukazující\nna nebe franctireurovi, který umírá na ko-\nlenou. Tento obraz je ten nejjistější prostředek\nproti spleenu, který znám, odporučuji ho lidem,\nkteří se těžko smějou; tentokráte u nich vy-\npukne strašlivý záchvat veselosti. Odporučuji\nzároveň těm, kdož nemají času navštíviti Salon,\nvelmi odvážný a velmi roztomilý pokus jednoho\nklempíře na levém břehu řeky: bitvu olově-\nných vojáčků na terénu z drtin u řeky ná-\npodobené kouskem zrcadlového skla. Předně je\nto roztomilé a pak má to vážné přednosti, co\nse týče seskupení; olověná pevnost opatřená\nděly, z jichž ústí vychází dým udělaný z vaty,\nje velmi pozoruhodná a velmi pravdivá. Kdyby\nto bylo vystaveno v Salonu, zabilo by to jistě\nvelké plachty p. Castellaniho a soudruhů.\nO CHÁPÁNÍ ŽENSKÉHO AKTU. Malíři mne\nbudou vždycky uvádět v úžas. Způsob, jakým\nchápou nahotu v plein-airu, mne ohromuje. Po-\nstaví nebo položí ženskou pod stromy na\nslunce, a obarví jí kůži jako kdyby ležela\nv uzavřeném pokoji na bílém prostěradle anebo\nstála před tapetou nebo polepenou zdí. Nu a\nco hra paprsků, které prokmitají větvemi?\nAle jen uvažujte, v těch situacích tak jak jsou\nvětšinou jejich nahoty, měly by míti po těle\nsrdce a podkovy vržené stínem listí; a okolní\nvzduch, a reflex všeho co je obklopuje a odraz\npůdy, co pak to vŠe neexistuje ?\nVím dobře, že lze málo kdy vidět nahé ženy\nmezi stromovím. Je to poučné divadlo, které\npolicejní pravidla bohužel zakazují, ale konečně\nmůže se vyskytnout. Jest-li se nikdy nenaho-\ndilo mnoha malířům a já to chápu proč\nse tedy odvažují je malovat?\nZdá se mi to stejně nestvůrné, jako kdyby\nmalíř ani nohou nevykročil z atelieru a kom-\nponoval jak takž na zdař Bůh svoji krajinu uvnitř.\nPůjdu ještě dále. Nahota tak, jak ji malíři\nchápou, neexistuje. Lidé jsou nazí jen v ně-\nkterých momentech, za určitých podmínek,\nv určitých zaměstnáních ! nahota je stav pro-\nvisorní, to je všechno.\nAbych vzal za příklad někoho ze starých\nmistrů: oč že mi nedovedete citovat ani\njednu nahou ženu od Rembrandta, která\nby se nebyla právě svlékla a která si zas nevezme\nšaty, až důvod, pro který se svlékla, odpadne?\nJe pravda, že chcete-li malovat pouze tvory\nchimérické, jako kentaury, pak bakchantky\na nereidky, nemusíte pozorovat nic na světě.\nPak ale můžete, a dokonce byste měli dáti do\npozadí krajinu z malovaného papíru a potůček\nz předeného skla. Jaký má smysl reálný rám\npro smyšlené sujety? Buďme aspoň logičtí;\nBoucher byl logický se svými divadelními kra-\njinami a se svými fešnými herečkami převle-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.5", "texte": "čenými za Venuše a Diany. Anebo připustíte-li, že nahota existuje jako stav stálý, pak mi\nnamalujte ve skutečné krajině nymfy takové, jaké by musily býti, venkovská děvčata opá-\nlená a osmahlá sluncem i nepohodou. Kdo se prochází bez závoje po lesích a po mýtinách,\nnemá pleť bledou a slabě narůžovělou, nemá tělo uhněteno z lilií a růží.\nPřipustíme li však, že pro malíře mythologické příroda a pravda neexistují a přistoupíme-li\nna minutku na jejich theorie, podívejme se, jakým způsobem se ti pánové vytáhnou ze své\núlohy. Musím bohužel začít dílem p. Bouguereau! Už p. Gérome obnovil ledovou slonovinu\nWilhelma Miérise, p. Bouguereau udělal něco horšího. Spoleěně s p. Cabanelem vynašel ply-\nnové malování, nafouknutá těla. To už není ani porcelán, to je mdlá ulízanina, je to nevím\nani co, jakoby měkké slizké maso. Narození Venuše roztahující se v první řadě v jednom\nz hlavních sálů, je übohost, která se nedá ani vyslovit. Komponovati to mohl kdokoli\nz ulice. Uprostřed stojí nahá žena na mušli, kolem dokola se zmítají jiné ženy ve známých\nposicích. Hlavy jsou banální, jsou to ty známé voskové panny z výkladních skříní vlásenkář-\nských ; ale ještě smutnější jsou poprsí a nohy. Vezměte tu Venuši od hlavy až k patě, je to\nšpatně nafouknutý obal plátěný. Ani svaly, ani nervy, ani krev. Kolena dělají faldy, scházejí\njim klouby; celá ta nešťastnice se drží pouze zázrakem rovnováhy na nohou. Kdybyste ji\npíchli špendlíkem do prsou, sletí to všechno. Barva je übohá, a übohá je také kresba. Je\nto majováno jako barvotisky na bonboniérách; ruka šla sama a mechanicky kreslila vlnění\ntěla. Člověk by řval vzteky, když si pomyslí, že tento malíř, opravdový mistr v hierarchii pro-\nstřednosti, je zároveň hlavou školy, a že tato škola, nedáme-li si dobrý pozor, zvrhne se\nv nejúplnější negaci všeho umění!\nAle dosti toho; tyto mizerné plachty nezaslouží ani, abychom se s nimi zabývali; pojďme\nsi občerstvit zrak trochu čerstvým masem.\nP. Roli nám ho nabízí s dostatek. Cítím sympathie pro tohoto malíře. Hledá posud\nsvou cestu, ale až ji nalezne, doufám, že budeme míti o jednoho dobrého malíře více. P.\nRoli vystavil tuším r. 1877. scénu z povodně, která mu vynesla medailli. Bylo to dílo in-\nspirované Géricaultem. Od té doby zdá se, že Jordanes nedal umělci spáti. Jeho skupina žen\ntančících okolo Silena sedícího na oslici upomíná jako pohyb na skvostné sousoší od Car-\n\nV. STRETTI.\nK VEČERU.\nREPRODUKCE PŮVODNÍHO\nLEPTU."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.6", "texte": "peaux: Tanec. Má to však méně rovnováhy a drkotá to. Barva není vždy šťastná. Není to\nšťavnatě tekoucí červenavá pasta Jordaensovská, je to usazenina z vinných kvasnic.\nAle prese všechno má tento obraz vážné přednosti. Zde nenajdete ty hnusné hladkosti\na smetánky, o kterých jsem mluvil. To je zmoženo velkými tahy štětce. Je v tom překypení a\nvznět; nuže tím lépe! Konečně jeden mladý člověk, který sebou trochu hází a křičí ! Mnoho\nštěstí p. Rollovi!\nZbývá mi už jen zmíniti se o Dianě p. Lefebvra a moje kritika nahoty bude úplná.\nNaě také citovati věci docela nicotné, rozvodněné od žáků slabé obrazy učitelů, prostřední Se-\nleny, hamadryady nebo bohyně vyráběné na verše básníků-libretistů. Byla by to ztráta času.\nZbavme se také co nejrychleji velkého plátna páně Lefebvrova. Jeho Diana a lovkyně by čestně\nobstály na paraventu, kdyby bylo možno přiměřeně zmenšiti nadlidské rozměry těchto oblud.\nJako prázdné duté malování nestojí to níže než Bouguereau. Místo voskových panen jsou to\nty hlavy z kartonu, na kterých staré niťařky zkoušívají čepce. Co je lepšího, co horšího?\nVěru nevím. Mezi nimi není moje srdce na vahách, hodí se obé do jednoho koše.\n(Z »VÝSTAVY NEODVISLÝCH r. 1881«.) P. Gauguin vystavoval loni poprvé; byla to\nřada krajin, rozvodnění tehdy ještě nejistých prací Pissarových; letos předstupuje p. Gau-\nguin s obrazem náležejícím pouze jemu, s obrazem odhalujícím nepopiratelný temperament\nmoderního malíře. Zove se Studie nahoty; je to v popředí žena z profilu sedící na\npohovce, která spravuje svou košili; za ní utíká podlaha pokrytá nafialovělým kobercem až do\npozadí, kde ji zakončuje spodek alžírské záslony až u hořejšího rámu. Nebojím se prohlásiti,\nže mezi současnými malíři, pokud pracovali v nahotě, žádný neuhodil na tak pravdivou a\n\nZ. BRAUNEROVA.\nPONT NEUF\nV PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.7", "texte": "JÓZA UPRKA.\nROZSÉVAČ.\nREPRODUKCE\nDLE PŮVODNÍHO\nLEPTU."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.8", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nBOH. KAFKA.\nLÁSKA.\nSKIZZA.\n\nsilnou notu; a nevyjímám z těch malířů Courbeta, jehož Žena s papouškem je právě\ntak málo pravdivá co do uspořádání i co do masa, jako Ležící žena od Lefebvra nebo\nCabanelova Venuše ze smetanového crému. Courbet je tvrdě malován špachtlí z doby\nLudvíka Filipa, kdežto masa modernějších se chvějou jako mísy naěaté huspeniny; a to je\ncelkem jediný rozdíl mezi nimi.\nKdyby byl Courbet neumístil u postele moderní krinolinu, mohla by se jeho žena přezvat\ndocela dobře nymfou nebo najádou; jen tento úskocný detail zavinil, že tato žena byla po-\nvažována za ženu moderní. Zde není nic podobného: to je dnešní ženská a ženská, která\nneposuje pro publikum, která není ani neslušná ani upýpavá, která zcela prostě spravuje\nsvoje prádlo. Ato maso křičí; to už není ta hladká, plochá kůže bez pih a bradavic, bez\nporů, ta kůže všude stejně namoěená do růžové vody a vyžehlená žhavým želízkem stejně ode\nvšech malířů ; to je pokožka, kterou prokmitá krev a pod j kterou 'se chvějí nervy. A jaká\npravdivost v tom břiše trochu tlustém, které spadá na stehna, v těch vráskách pod prsem,\nkterý se nadýmá, snědě ohraničený, v tom trochu hranatém ohybu kolením, v tom vystupu-\njícím kloubu, který spočívá na košili! Jsem šťasten, že mohu aklamovati malíře, který po-\ncítil jako já neodolatelný hnus před mannequiny s růžovými, přiměřenými prsy, s krátkým\na tvrdým břichem, před mannequiny odhadnutými tak zvaným vyšším vkusem, kreslenými dle\nreceptů naučených při kopírování gyp-\nsových odlitků. Oh, nahá žena!\nKdo ji maloval nádhernou a sku-\ntečnou, bez napřed promyšleného\narranžování, | bez falšování tahů a\nmasa? Kdo ukázal na svlečené zené\nnárodnost a dobu, které náleží, spo-\nlečenskou třídu, do které patří, ne-\ntknutý nebo deflorovaný stav jejího\ntéla ? Kdo ji hodil na plátno tak ži-\nvou a tak pravdivou, že můžeme před\nním sníti o živote, který vede, že\nmůžeme skorém pocítati na jejích\nzbičovaných bocích stopy porodů,\nznovu vyvolati její žaly i radosti,\nskoro se vtéliti v ni na nějakou\nchvíli ? Přese všechny mythologické\na podivné ozdoby, do kterých\nobléká své modely, Rembrandt jediný\naž po naše casy maloval nahotu.\nA to jest pravý opak Courbeta;\nmusíte si odmyslili nádherné pří-\nvěsky, které se roztahují v jeho\nplátnech, abyste vrátili jeho figurám\nznačku modernosti, kterou mely v do-\nbě, kdy byly malovány. Holan-\nďankami a ničím jiným nejsou ty\nVenuše Rembrandtovy, ty ženské,\nkteré si dávají utírat nohy nebo\nškrábati ve vlasech zimostrázovým\nhřebenem, ty břichaté kmotry se sil-\nnými kostmi vystupujícími pod pruž-\nnou jich zrnitou kůží ve zlatém pa-\nprsku světla!\nBylo by věru žádoucno, když není\npo ruce genius jako byl tento obdi-\nvuhodný malíř, aby umělci talentovaní\njako pan Gauguin učinili pro svou\ndobu co Van Rhin vykonal pro svou;\naby zachytili v těch momentech, kdy"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.9", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nJAN PREISLER.\nSTUDIE\n\nje nahota možná, v posteli,\nv atelieru, v operační síni\na v lázni, Francouzky,\njichž tělo by nebylo sesta-\nveno po kouscích, jichž\nruce by nebyly dělány po-\ndle jednoho modelu, hlava\nnebo břicho podle jiného,\na to vše nebylo nádav-\nkem slito dohromady dle\nreceptu odkoukaného sta-\nrým mistrům.\nAle bohužel! Tato přání\nse nedočkají tak hned svého\nsplnění, neboť pořád ještě\nu nás zavírají lidi do vel-\nkých sálů, omílají jim ty-\ntéž hlouposti o umění, ne-\nchávají je kopírovati antiku\na neřeknou jim, že krása\nnení jednostejná a nezmě-\nnitelná, že se mění kli-\nmatem a dobou, že Venuše\nMiloská, abychom citovali\njeden příklad, není dneska\nani zajímavější ani krás-\nnější než ty staré sochy\nNového světa, pokryté te-\ntováním as peřím na hlavě ;\nže jedna jako druhá jsou\npouze různými manifesta-\ncemi téhož ideálu krásy,\nhledaného racami, které se\nod sebe liší; a že se dnes\nnejedná o to, dosíci krásy\ndle způsobu benátského\nnebo řeckého, hollandského\nnebo ťlámského, ale že se\nmáme snažiti vybaviti ji\nze života současného, ze\nsvěta kolem nás. A krása existuje, je tady, na ulici, kde ti nešťastníci, kteří orali,\ncelý den v sálech Louvru, nevidí děvčata jdoucí kolem a nesoucí jim vstříc rozkošný\npůvab mládí zemdleného a jakoby zidealisovaného oslabujícím vzduchem městským ; nahota je\ntady pod tím těsným brněním, přiléhajícím k pažím a bokům, modelujícím pánev a dávajícím\nvystupovati prsům, nahota jiná, než před sty lety, nahota unavená, delikátní, zjemněná, ner-\nvosně se chvějící, nahota civilisovaná, jejíž propracovaný půvab přivádí k zoufalství!\nAh! k smíchu jsou mi ti Winckelmannové a Saint-Victorové, kteří plácí obdivem před\nnahotou řeckou a odvažují se prohlašovati, že krása se navždy utekla do té hromady mramoru !\nOpakuji, p. Gauguin se pokusil první od mnohých let zobraziti dnešní ženu a přes těžkost\na neprůhlednost stínu, který vrhá obličej na prsy jeho modelu, se mu to plně podařilo a stvořil\ntak obraz neohrožený a authentický."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.10", "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nMEZI UMĚNÍM A\nPŘÍRODOU.\n\nG. RODENBACH: PUVIS DE\nCHAVANNES.\n\n, Mistr obdivuhodný,\nsvérázný, plodnosti neúnavné. Před časem, když\nzneuznávali ještě mnozí jeho svrchované umění,\npsal Gautier, jenž vidíval jasně: »V prosaické\na realistické době jest neumělkovaně heroický,\nepický a monumentální«. Ke svým ohromným\nkomposicím maluje nejprvé malý náěrtek, ve kte-\nrém podává rozvrh své myšlénky, takřka úhrn\ndíla plně již v něm obsaženého. Potom ho pro-\nvádí v rozměrech velkého obrazu štaflového.\nNeúprosná zevrubnost kresby: umělec stále\npočítá, srovnává, měří, naznačuje pravítkem\nnebo přenáší úhloměrem. Řekli byste inženýr,\ngeometr odměřující zrakem vzor a plátno. Tuto\npráci dovršiv, zvětší obraz jednoduše pomocí\nčtverečků, jak to činí u sochařských návrhů\nkameníci pro mramor. Odtud nabývá jeho\nkresba geometrického vzhledu. Než právě tato\nbezvadná přesnost snoubící se s nevýslovnou\npoesií zabezpečuje dílům jeho i ryzí krásu\na neodolatelný půvab.\nVyzná se dokonale ve svém povolání, ob-\njevil vše ve svém umění. To znamená, že\nvzkřísil dekorativní malbu naší doby. Nalezl\npro ni nový styl, nové zabarvení. Postřehl\nsvým duchem, že moderní stavby vyžadují fresk,\nkteré byly pro ně uzpůsobeny. Vypěstil malbu\nodpovídající nynější architektuře, pomníkům\nFrancie budovaným z francouzského kamene\nponěkud šedavého, poněkud zažloutlého, vesměs\nmdlého a matného. Proto také maloval jen\nmatně užívaje k tomu cíli pláten zvlášť při-\npravovaných, barev tlumených a odstínovaných,\nslézových, mírně růžových, žlutí málo ostrých,\nmodří, které pouze jako sordinou dušené zpí-\nvají. Z té příčiny ostatní malby v Pantheonu\nprolamují stěny; jeho malby zlaďují se s jich\nchladným tonem, splývají s nimi. Opravdu,\njakoby kameny snily.\nA jaký sen! Sen vznešeného lidstva, lidstva,\njaké by mělo býti nebo jaké bude. Lidstvo\nmystické a mythické, jež nedospěje nikdy až\nk stavu mythologickému. Jeho ženy nejsou\nbohyněmi; jsou to dosud ženy, ale ženy Edenu,\nv němž prvotního hříchu nebylo nebo již není,\nženy rodící bez bolesti. I muži vypadají jakoby\nžili v zemi utěšenější. Zapomínají na pohlaví\na na hodiny. Oddávají se toliko ušlechtilým\npracím, Přírodě, zaměstnávají se věčným i do-\nčasným, nepřestávajíce však nikdy býti lidmi.\n»Zdrojem poesie jest skutečnost«, pravil Gothe.\nRovněž i umění, soudil Puvis de Chavannes.\nTvrdilo se, že jeho oborem jest říše snu a le-\ngendy. Naopak, nikdy nevzdálil se Přírody.\nVšecky postavy jeho obrazů jednají spíše než\nsní. Každá koná právě to, co jí konati sluší,\njak trefně podotkl jednou Besnard ve svých\nvtipných Salonech.\nPodobně má se to i s posuny: lze říci, že\nposun užitečný jest vždy krásný. Všecky po-\nsuny postav Puvise de Chavannes jsou užitečné.\nPosun práce, zápasu nebo her vLudus pro\npatři a, Inter ar tes et náturám; klidný\nposun čekání v Chudém rybáři, posuny\ntak případné a bezděčné u mužů jako jsou\nbezděčnými u žen, jež maloval posuny, kterými\ntrhají květy, láskají dítky, věnčí studnice.\nTo vše jest stále a zcela prostě život\nživot přenešený, chcete-li. Zde vězí důvod\nproč Puvis de Chavannes, vystoupivší časově\nmezi realisty a symbolisty, sloučil oba směry:\nrealisty kázající: »Třeba jen Přírodu napodo-\nbiti«, symbolisty prohlašující: »Není Přírody«.\nI on stejně jako Courbet a Manet horoval\npro přesnou formu, pravdivost vzoru ; ale s druhé\nstrany lící své bytosti jen při pracích ušlech-\ntilých, je stavě jen do krajů kvetoucích blížil\nse k symbolistům, jimž jde o pohyby krásné\na legendární. Tak zůstává malířem přirozeným"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.11", "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nZIMA."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.12", "texte": "a zároveň malířem ideálním, čímž nerozumí se nijak, že by byl malířem Idealismu, jak\no něm mluvili matouce pojmy. Idealismus jest naopak akademickou konvencí s pravidly\nKrásna as naučenými posuny. Puvis de Chavannes nedbal leč posunů lidských a pojal\nKrásno po svém způsobu, to jest bez jakékoliv archeologie, což jest ovšem také obvyklou tra-\ndicí. Vrátil se zkrátka k Přírodě a odkryl nenadále národní prostotu, prostotu básně Chanson\nde Geste *), která kotví v národní povaze. Neboť on, v němž viděl se stůj co stůj potomek\nitalských mistrů, jest zakořenělým, hluboce národním umělcem bezprostředně se družícím ke\nškole francouzské. Nevzpomenete na něho před Botticellim, nebo před primitivisty benátskými\naflorentinskými, ale pozorujete-li Poussina, na příklad Podzim či Hrozny zaslíbené\nzemě, a Léto či Rut a Bóz. Itu postavy, ač na pohled příslušníci vznešeného lidstva,\nvedou si dle podstaty svých výkonů, sečou, ohýbají se pod břemenem kananejských hroznů.\nIhned naskýtá se obdoba s klidnými výjevy Puvise de Chavannes váženými z téhož ideálu, ale\nvystiženého a uskutečněného prostředky novými, veskrze původními.\nByl především rovněž jako Poussin a to se ne dosti často opakuje úžasný krajinář:\nv Létě; ve fresce Sorbonny s vrchy kolem do kola se táhnoucími, jemně modravými;\nv Chudém rybáři, kde rozprostírá se do nekonečna hladina sivě zelená a hladká, která\nobnažuje takořka bezmyšlenkový mozek klidného rybáře; v Posvátném háji, v této\n\nP. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nCHUDÝ RYBÁŘ.\n\n*) Výpravná báseň hrdinská z počátku francouzské středověké literatury. Bližší podává úvod Kubínova\npřekladu *Písně o Rolandu« ve sborníku světové poesie. Pi\\"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.13", "texte": "oduševnělé symfonii bohaté zelené\nlesa. Také zde zachovává svůj oso-\nbitý ráz, který nenáleží ani realistům\nani symbolistům. Nemaluje jako\nsymbolisté krajiny vysněné se\nstromy znetvořenými, s půdou ba-\nrev zemí, jaké vídáme ve snu\nnebo v horečce. Zachycuje věrně\npřírodu, skutečné kraje, určité ob-\nzory, břehy Seiny, širé lány 1 Tle -\nde-Francské, kde všudy prodléval\na zdomácněl. Ale jinak nespoko-\njuje se jako realisté pouhým ná-\npodobením. Jeho skutečné krajiny\njsou obklopeny jakýmsi nezná-\nmým, neskutečným ovzduším. Zdá\nse, že v ně padá světlo nadpo-\nzemské. Jest to ideál ve skuteč-\nnosti a Věcnost v case. Tak by-\nchom si představovali lepší planetu\n(naší velice podobnou), kde však\nnesloužila by země k tomu, aby\npochovávala mrtvé, nebyla leč do-\nbrou hlínou, z které sochy se hnětou.\nZahrada tichého veselí, ušlechtilých\nprací, míru. Kdysi v jedné ze svých\nbásní v prose tázal se Baudelaire\npatře na bránu: »Kdy dojdeme\nštěstí?« Hledíme-li na díla' Puvise\nde Chavannes, míníme, že ta jsou\nzemí Štěstí, k níž všecky lidské\nlodi plují a u níž toliko jeho sen\nmohl přistát!.\n\nP. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nPOSVÁTNÝ HÁJ.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.14", "texte": "P. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nZ CYKLU SVATÁ\nJENOVEFA.\n\nDVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ.\n\nje to sedmá výstava Secesse za\ndvě leta a třetí nebo čtvrtá v Kunstíer-\nhause za stejnou dobu. Viděl jsem skoro\nvšechny a psal jsem snad o každé, kte-\nrou jsem viděl z počátku s nadše-\nným zápalem, který postupně chladl a\nuhasínal. Nevím, jsou ty výstavy sku-\nteěně ěím dál tím slabší, nebo působila\nna můj úsudek blaseovanost, která nutně\nnastoupí, vidíme-li několik velkých vý-\nstav s ukázkami všech směrů moderního\numění dost rychle za sebou, nebo ko-\nnečně stupňovala moje požadavky tak\nsilně okolnost, že jsem sotva měsíc před\ntím viděl v Benátkách jednu z nejkrás-\nnějších sbírek starých mistrů ? Zkrátka\nprošel jsem tentokráte obě výstavy za\npůl druhé hodiny docela pohodlně\na lhostejně, ba s jistým despektem a bez\njediného hlubšího dojmu. Snad mi ne-\ndává tak zběžná prohlídka ani práva\nreferovati o podrobnostech; budu tedy\nmluviti jen o dojmu celkovém a pokusím\nse ho vysvětliti sám sobě i čtenářům.\nKdybych kladl na vystavené obrazy\nměřítko, kterého jsem užíval ještě před\ndvěma lety, kdy jsem se interessoval\nz čistě odborného stanoviska jen o to,\nje-li něco dobře nebo špatně malováno,\nmusil bych snad být nadšen i dnes.\nV obou výstavách Kúnstlerhaus ten-\ntokráte zásluhou Angličanů nezůstává\nvalně za Secessí, kde jsou zahraničně\nzásilky slabší než jindy v obou vý-\nstavách je celá řada věcí malovaných\npřímo znamenitě; v Secessi je Zorn,\nDettmann, Alexander, Kuehl a j. v Kún-\nstlerhause Cameron, Carpentier, Courteus,\nHitchcock, Peacock, Pearce v obou\nvýstavách je řada pokusů krajně odváž-\nných v hledání barvy a v traktamentu ;\nale to všechno imponuje velmi málo\ndnes, kdy smysl pro barvu má bezmála\nkaždý a odvaha stala se modou.\nA tak chladné podivení na první po-\nhled vzbudí snad mnohé, ale emoci,\npohnutí skoro žádné z těch pláten. Mnoho\ntechniky, málo umění.\nUmět malovat je něco, co se u malíře\numělce rozumí přece samo sebou, co se\npředpokládá předem, jako u literáta, že\nzná grammatiku; ovšem je u malíře cesta\nk ovládnutí techniky i jen nejhrubšímu\nnekonečně tezší a studie, kterých k tomu\npotřebuje, jistě zajímavější, ale umění\nzačíná teprve za nimi; teprve když du-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.15", "texte": "ševní stránka v díle převládne nad tech-\nnikou. Umí-li malíř už mluvit, čekáme\nteprve napjaté c o nám řekne, a více\nnebo méně virtuosní forma, kterou se\nvyjadřuje, interessuje nás méně, než\nvnitřní cena toho, co nám ukazuje. Od\numělce nechceme slyšeti lhostejnou\ndenní řeč, chceme, aby nám sděloval\njen věci, které ho dojaly nebo interesso-\nvaly nad běžný, řemeslný normál. Jsou\ndojmy tak silné, že nás nutí, abychom\nsi je jasně zformulovali, krajiny a ná-\nlady, které zvou, abychom je štětcem za-\nchytili a stupňovali si dojem, kterým\nna nás působí, dekorativní attitudy\nnebo pohyby lidského těla, jichž kouzlo\nnelze vyjádřiti slovy, a které tužka za-\nchytí a osvětlí, typy, které nás lákají,\nabychom je studovali a pochopili svým\nzpůsobem. To vše stojí za to, abychom\npracovali. Umělecké dílo má být mod-\nlitbou, říká Bílek. Dle mého má být\ndenníkem, ve kterém umělec po celý\nživot upřímně zaznamenává svoje dojmy,\nsny, touhy, boly i nadšení všechna\nhnutí duše, pohnutí, ne lhostejnost.\nBez pohnutí žádné umění.\nDobří staří mistři mají jistě vždy co říci;\nrozumí se, že nevypravují anekdoty,\nale mluví spoustu věcí, které je n štětec\nmůže vyjádřit. Dekorativní velké sil-\nhouetty portrétů Velasquezových, hlu-\nboké syté tony Rembrandtových pláten,\nčisté komposice primitivních mistrů,\npessimistická velikost Michelangelova\nnebo Tintorettova, jasná, klidná radost\nVeronesova, což já vím, jak vyjádřiti\nslovy, co všechno z nich mluví ke mně?\nV moderních výstavách se za to\ndozvíme velmi málo interessantního;\nslyšíme tu běžné hovory mluvků, kteří\nmluvit umějí docela plyně, ale nevědí\nnic zvláštního říci; a přece mluví,\nkřičí a překřikují jeden druhého.\nNaříkali jsme ode dávna, že ve vel-\nkých výstavách se obrazy navzájem\nübíjejí; teď máme výstavy poloviční,\nale zla zůstalo pořád dost. První my-\nšlénka, která vede moderního malíře,\nje myšlénka na výstavu : čím bych\npřekvapil a upoutal pozornost? Platí to\nnejen o Vídeňácích, kteří jsou typickým\ndokladem toho, co píšu, ale skoro\no všech ostatních stejnou měrou. Kra-\njinář vyjde si do přírody, najde motiv\ndost interessantní, který by dobře vy-\nstačil na obrázek formátu Chittussiho,\n\nP. PUVIS\nDE CHAVANNES.\nSV. JENOVEFA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.16", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\n__ ale to by na výstavě nepůsobilo ! A malíř\nnapne v atelieru velké plátno, pomaluje ho\ndle malé skizzy s velkou kuráží, řemeslnou\nšikovností i vytrvalostí, při které ale první\ndojem dávno vypichal! A výsledek jsou ty\n»krajiny v životní velikosti« mladých Němců,\nVinnena nebo Worpswedských v Kůnstlerhause.\nTo je jeden případ ; a což přepínání v kuráž-\nném vedení štětce, (Habermann), přehánění\npointillismu, schválnosti v komposicích dekorati-\nvních jako ta famosní Klimtova »Philosophie«,\nkterá způsobila ve Vídni tolik zbytečného rá-\nmusu a všechna ta »přeherodcsování Herodesa«,\njak říká Shakespeare.\nPár těch poctivých věcí je na poprvé skoro\nukřičeno vším tím hlukem. Jsou tam také,\nv obou výstavách. V secessi jsou to rozkošné\nkomposice v. Hofmanna, impresse Cottetovy,\nkrajinářské studie od Skarbiny, Jettela, Waltona\nv Kůnstlerhause z figurálních někteří Angli-\nčané, Anning Bell, z krajinářů někteří Skoti,\nz našich Slavíček takové věci snad zůstanou,\nostatní utone všechno.\nMyslete si jen na okamžik uprostřed takové\nmoderní výstavy, že jsou všechny ty věci\nkolem staré na sto let. Rudolfínská výstava se\ndocela dobře hodí k takovému pokusu. Ani\ntechnicky z nich neobstojí žádná, přes všechny\nmoderní šikovnosti. Obrazy, kde malíř užíral\nbílého základního tonu plátna k docílení svěžej-\nšího celkovéhodojmu, budou za pár let zčernalé\nk nepoznání, až se prach zažere do malých mezer\nmezi proužky barev; a kde jiný nanášel bez-\nohledně pastosně naše fabricní barvy !\nnajdete po čase rozpraskané, zhnědlé, hnijící\nplátno. To technicky ; a obsahově ztratí většina\nza pár let teprve všechen interess; vždyť vám\npoví dnes jedno číslo některého humoristického\nžurnálu, »Le Rire« nebo »Simplicissima« víc\no smýšlení a cítění moderních lidí, než všechny\nty dlouhé řady pomalovaných pláten.\nDílo Hyperprodukce nemá budoucnosti ; vše-\nchny ty na okamžité oslnění vypočtené lam-\npiony zhasnou, jak dohoří krátká svíčka pro-\nměnlivé mody: tu jistotu si divák odnese dnes\nuž z každé velké výstavy.\n\nMILOŠ JIRÁNEK.\n\nVÝSTAVA SPOLKU RUSKÝCH UMĚLCŮ\nVÝTVARNÝCH V NOVOMĚSTSKÝCH\nSÁLECH »U ŠTAJGRŮ«.\n\nPosvěcená novinář-\nská fráse o »záslužném podniku« přijde tuším\nv těchto dnech zase ke cti, a »Jednota Vý-\ntvarných Umělců« si ji za sprostředkování ru-\nské výstavy zaslouží. Už za to, že zjednala\nprotiváhu Rudolfínskému jarmarku, a hlavně,\nže nám opatřila aspoň jeden výhled do ruského\numění. Ovšem je to výhled skoro retrospek-\ntiv ní. Nezáleží na tom, že dle data povstala větši-\nna vystavených obrazů vletech nejposlednějších,\ncelou povahou charakterisují se přece jako\npráce hnutí, které bylo moderní někdy před\ndesíti lety a ještě dřív. Hlavně velká převaha\nanekdotických a sentimentálních genrů je v tom\nohledu význačná; upomíná jimi nynější vý-\nstavka silně na některou slušnější Rudolfínskou\nv letech 80—90.\nJsou tu vlastně až na dva krajináře\nzastoupeni skoro výhradně malíři již minulosti\nnáležející. Dnes udávají na Rusi ton již zase\nzcela jiní lidé než členové Peredvižniků. Dva\nz této starší generace přesahují ovšem ještě\ndo dnešní: Rěpin a V. Vasněcov. První\nsvými eminentními kvalitami malířskými, které\nbudou moderní vždycky, druhý proto, že byl\nv Rusku podobným initiatorem národního stylu\nv uměleckém průmyslu jako v Anglii W. Morris.\nJen první je zastoupen na naší výstavě a bohu-\nžel dost málo charakteristicky. Ze tu schá-\nzejí také až snad na Levitana všichni,\nkdož dnes na Rusi representují nové umění\nSěrov, Maljavin, Somov, Vrubel, Korovin,\nPolenová atd. rozumí se vlastně samo sebou.\nBylo by tedy zcela nesprá-vno považovati pří-\ntomnou výstavu snad za nějakou representační\na soudili podle ní na nynější stav ruského\numění. Nikoli, je to prostě ukázka běžné pro-\ndukce členů »Tovaryšstva přenosných výstav«\na jako taková vykazuje přirozeně práce ne-\nstejné hodnoty, vedle opravdu cenných mnohé,\njež by byly v representační výstavě zcela jistě\nnemožnými.\nCharakteristické je hned, že se dají vysta-\nvené obrazy velmi přesně rozdělit podle sujetů\njiž to ukazuje na starou školu na genry\nhistorické i »civilní<<, na krajiny a portréty.\nVoborgenru spadá jistě polovina vystavených\nprací. Nejcharakterističtějším representantem\nje tu Via d. Je g. Makov sk i j, malíř jména\ni za hranicemi známého. Technicky vládne\nsice jistou, někdy dost velkou obratností, ale\numěleckým nazíráním nestojí výše než naši\nBartoňkové nebo Doubové. Věci jako »Na\npohostinské hry, Opilá ulice, Nevěsta« by pro\numění nezachránily ani daleko větší technické\npřednosti, než jakými se autor může pochlubit.\nSnesitelným ho chvílemi učiní jen jistý národo-\npisný interess, zvláště ve studiích, kde se zdrží\nanekdoty, ale tu je zásluha jen na straně mo-\ndelů a nikoli na straně malířově. Stejně jako\nnazírání postrádá také jeho kresba i barva vší\nnoblessy. V tom ohledu vyniká nad něj druhý\nMako v sk ij, Alexander Vladimirovič,\nale nahražuje zase falešný humor onoho stejně"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.17", "texte": "P. PUVIS.\nDE CHAVANNES.\nSTUDIE"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.18", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nfalešnou sentimentalností. Tím hřeší vůbec většina;\nbuďto chtějí rozesmát nebo rozplakat, malovat chce\nmálokterý, a finty, kterých jsou hezky opo-\ntřebované. TujeKlodt (»Sasek«, »Pominky«, snad\nnejhůř malovaný obraz výstavy) Kasa t k i n, který svým\nnesympatickým koloritem i motivem upomíná na Doubu\nz poslední periody, pak Lem o cýi, Miloradovič,\nMaksim ov, Bodarevskij, Šanksová, o nichž\nje věru lépe ani slov netratiti. »Občť fanatismu«,\nvelkou illustraci pro familienblatt nebo i extrablatt, chcete-li,\nvystavuje Pimon e n k o, který tu má také ještě jednu\nporcelánovou dívku »V Sadu«. Nevrov historický obraz\ná la Javůrek, Jarošenko »Jidáše«, velkou plachtu\ntoho způsobu, jak je Styka vyrábí, vesměs práce umělecky\ni technicky stejně bezcenné. Po nich stává se požitkem\npodívati se na obrazy, kde aspoň malířská, ne-li ještě\numělecká stránka zatlačuje anekdotu do pozadí. Přechod\ntu tvoří Bohdan o v (»Zpytování budoucnosti«) a\nBo hda n o v-B ělsk i j, který vystavuje obrazy dva: je-\nden genre, protivný se vším příslušenstvím, (»Bývalí\nsoudruzi«), a druhý (»Zkouška hlasů), přirozený, ne-\npretentiosní a výborně malovaný obrázek, plný intim-\nnosti a znamenitého smyslu pro barvu. Úspěch si asi\nodnese u nás i všude jinde G. G. Mjasojedov. Jeho\n»ctení rukopisu« spojuje v nejůplnějším výběru přednosti,\njaké se publiku zamlouvají. Předčítá se Kreutzerova sonata\n(to se ovšem musí vědět), posluchači jsou známí literáti\na jsou všichni dobře trefeni (předpokládám), jsou aspoň k poznání, publikum si je může uka-\nř tv\nzovat, při tom je to namalovano zdánlivě aspoň velmi solidně, co chcete víc ? Ze je\nvlastně celý obraz docela nemalebně sílikován, že tam ani místa pro všechny není, sotva už\npadne na váhu , vedlejší literární okolnosti už přes to nějak pomohou. Mně osobně jsou\ntakové obrazy protivné do duše ; a k tomu krajinářské studie téhož autora jsou pode vši kritiku\nviz jen c. 99, »Úžlabí Aj-Yasil«. Ale tím bychom byli již z nejhoršího venku. Dál je tu\nBakšejev se dvěma světlými, nesměle malovanými obrázky (»Pro vodu«, c. 2.) as dobrými\nkrajinářskými studiemi (»Kvetoucí jabloň«, c. 4.). Nilus, který dobře traktuje drobné sujety\ná la Béraud, Vino hrad ov, jehož »Zebráci« jsou slušnou pleín-airovou studií, a Korin,\nkterý maluje často opravdu do-\nbře a moderně světle aje při\ntom velmi jednoduchý a při-\nrozený, jen trochu prázdný tu\na tam. A postupně: po špat-\nných dobří malíři, po dobrých\nmalířích umělci: Lebed ěv a\nRěpin. Prvního »Soudní jizba\nv Staré Rusi« je dílo docela\noriginální a velmi dobře malo-\nvané, dílo, které mohlo vznik-\nnout opravdu jen na Rusi a\nne u nás na Západě; a »Sou-\nboj« druhého ukazuje nám ne-\njen svrchované kvality čistě\nmalířské, ale přináší také stejně\nmnoho ruského vzduchu, třeba\nlátka nebyla nijak »ethnogra-\nfická«. Ten ruský vzduch, to\no d 1 i š n é je vlastně první a nej-\nvyšší interess takové výstavy,\n\nBOH. KAFKA.\nZE SOUTĚŽE »VOL.\nSMĚRŮ« NA NÁVRH\nPLAQUETTY. II. A I.\nAKCESIT."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.19", "texte": "a je ho tam dle mého dojmu míň\nnež jsem se těšil. Jistou odlišnost\nmají ovšem i ty obrazy, o kterých\njsem mluvil až dosud, ale ta je\nvnější, krojová nebo typová, tedy\nta nejsnazší a nejpovrchnější. Ru-\nského a hlavně protivně ruského\nbylo v celé té řadě genristů, jme-\nnovitě u Makovskébo dost, umě-\nlecky ruského málo. Toto umě-\nlecky ruské přináší Rěpin ve\nvšem, co maluje, protože je to ru-\nské podstatou jeho bytosti a pro-\ntože jeho umění je tak silné, že\nprávě tu podstatu plně vysloviti\ndovede. U nás je zastoupen jen\ndost prostředně (ovšem prostředně vzhledem ku své\nvlastní umělecké výši, nikoli k okolí), ale stejně jako\nv »Souboji«, i »V Samovazbě« budou se hlavně malíři\nobdivovali jeho technice, která se ani v obou dost ne-\nsympatických portrétech nezapře. Celý Rus je také\nIvan ov, Sergěj Ivanovic, se svým obrazem »Na\npaměť Štěpána Permského« ; je to surové, pravda, ale\nnelze tomu upříti jistou sílu i velikost. Nesterov je\nzastoupen jediným velkým obrazem »Zjevenim sv. Di-\nmitrije«, kde vlivy Vasněcova a byzantského umění po-\ndivně splývají s moderními snahami Worpswedských\nv celek dost neurovnaný, ba nepříjemný, a zas někte-\nrými detaily vábící skoro stejně jako odpuzující. Viktor\nVasněcov není tu bohužel zastoupen vůbec. Není\ntu nic z jeho náboženských projektů dekorativních,\nnic z jeho pokusů umělecko-průmyslových, které v Rusku\nudělaly školu. Za to jeho jmenovec, Apoli na r i j\nMichajlovic Vasněcov, má tu krajinářské studie\nvelké opravdovosti a solidní techniky. Z větších jsou\nto »Orenburské stepi« (c. 142), z malých »Ranní sníh«\n(c. 135), které ukazují, že Vasněcov cítí přírodu daleko\numělečtěji než mnohý jeho kollega-krajinář, i než sám\ntak slavený Šiškin, tak hojně na výstavě zastou-\npený. V kresbách a leptaných rytinách se presentuje\ncelkem lip než v malovaných věcech. Je to upřímný,\nale suchý realista, velmi svědomitý a důkladný kreslíř\na jistě velmi pilný pracovník. Barvu vidí střízlivě a\nsprávně, ale bez noblessy, a maluje nepříjemně tvrdě.\nNáš Mařák stál ve svých kresbách i ve svých malovaných\nstudiích (ne v obrazech, kde příliš komponoval) umě-\nlecky daleko výše. Obrazy Šiškinovy jsou poctivé, spo-\nlehlivé dokumenty, ale ne umělecká nebo dokonce\npoetická díla, za jaká bývají tak často vydávána. Ovšem\nještě míň umělecká jsou díla ostatních. Beggrov,\nv v\nBrjullov, Broniko v, Stěpapanov, Silder a\nVolkov, Kiseljov, krajinář barevně romantické školy,\na Pervuchin to je vzestupné pořadí analogické\nřadě genristů, které jsem vyjmenoval nahoře. Endo-\ngurov je už na cestě k modernímu vidění barev, ale\nje jen světlý a prázdný (»Dívka s husami«, c. 29).\nV mnohém ohledu velmi dobrý je za to Světoslav-\nskij (Jarní den, Sousedi), a po něm přijdou na řadu\ndva opravdoví mistři: Dubovskoj aLevi ta n. Skoro\nvšechna čísla jich exposic jsou zajímavá; tak u prvního\nzvláště »Zatva<', »Jarní Vecer«, »Nastává chlad« ale\nnade všechny »Po bouři«, pasák se stádem a duha na\npozadí fialových mraků, krajina, která má kus veli-\nkosti zrovna biblické, a »Tišina na moři« (c. 19), pře-\nkrásně malované dílo plné klidu a jasu a volného vel-\nkého vzduchu, malířské chef ďoeuvre celé výstavy.\nLevitan je barevným viděním i měkkostí ještě o krok\nmodernější a nejlepší jeho obraz »Soumrak«, upomíná\naž na některého z dobrých Skotů moderních. Ti dva\nvzbuzují věru velké mínění o moderním ruském kraji-\nnářství. O moderním ruském portrétu mám z reprodukcí\npojem větší, než by opravňovaly ukázky tady vystavené.\nAspoň podobizny Jarošenkovy jsou docela tuctové\n\nJ. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.20", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nJ. L. NĚMEC.\nŠPERKY.\n\nzboží, a Kuzněcov aspoň v podobizně dámy\nnení na tom o mnoho lépe. Za to J. J. Le-\nní a n vystavuje dva portréty neobyčejně so-\nlidní, diskrétní barvou a pevnou kresbou na\nnejlepší podobizny Františka Ženíška upomí-\nnající, a K r a ms k o je podobizna Siškina je vů-\nbec vzorem dokonale solidně kreslené i malované\na při tom velmi živé i psychologicky prohlou-\nbené mužské podobizny. Touto solidností vy-\nhrává v tomto případě i nad Rěpinem, malířem\njistě daleko větším.\nJsem hotov se svou prohlídkou ; a jako ré-\nsumé nemám, co bych pověděl jiného, co než\njsem uvedl napřed leda přání, abychom\nv Praze zas brzy viděli Ruskou výstavu mladší\ngenerace.\n\nMILOŠ JIRÁNEK.\n\nVÝSTAVA PRACÍ EM. HOLÁRKA\nV RUDOLFINĚ.\n—nr.\n\n. ) Holarkovy\nprvní skizzy ku »Katechismu« před léty, na\nškolských výstavách akademie to ještě bylo,\npřinášely notu silnějšího člověka. I vzdor jeho\nmládí. Totéž platí i o jiných pracech jeho\nz doby té. Byly většinou zběžné se všemi\nnedostatky mládí, které s formou i výrazem\nzápasí až do úpadu, které ale po prohrané\nbitvě nové vesele si vypovídá. Práce měli\nsvěžest a půvab něčí v počátku. Květy neroz-\nvité to byly, které krásné plody slibovaly, byť\ni z trpké jabloně.\nNa výstavě v Rudolfinu presentoval Holárek\nvelký díl své dosavadní práce. Jsou to v několik\ncyklů spojené pérokresby a několik malovaných\nprací. Největší díl dosavad-\nnich snah, chtění a cítění Ho-\nlárkova tu najdete. Hlavně v\njeho pérem kreslených cy-\nklech. Co tu uloženo práce.\nCo tu asi bylo chvil doufání,\nzápasů a sklamání. Mnoho,\nmnoho práce. Holárek svými\ncykly vypráví o neřestech\ntrpěných a schvalovaných,\no nepravostech lidí, bídě\njich i smutku. Co skiz-\nzami svými sliboval v mládí,\nto v pracech hotových ztěž-\nka najdete ! Tak nějak vy-\nprchala a ušla z nich časem\nbezprostřednost a tím síla\nvýrazu. Snad že té pravé\nv nitru nebylo. Taková ně-\njaká šedá konvencielnost\nvětšinu z těch prací dusí.\nJak v cítění, tak iv po-\ndání cítěného. Je jisto, že hluboce cítěná a v ni-\ntru utkvělá idea by nemohla vyznít tak na piano,\njako u mnohých Holárkových prací se děje.\nA postrádáte po většině zde onu touhu po\nvyvrcholení, vyčerpání toho, co nitrem hárá.\nDokonce ztěží už byste našli něco odlišného, o no-\nvých, silných výrazech, neb aspoň jiných výra-\nzech, zkrátka něco umělecky vysoko vyzvednu-\ntého, co jen a jen svým by bylo, ať cítěním nebo\npodáním. A specielně tu, kde setkáte se s věcmi\ns té šíře přístupné strany tolik ohmatávanými,\nchtěli byste mít tyto nějak odlišněji cítěny.\nA čím odlišněji, tím lépe. Holárek přes všechny\nnáběhy a přes všechny disposice k rozletu\nmnohde zrovna tam, kde cekali byste krvavé\nbásně soucitu neb ironie, svádí zacasté jen\nžurnalistické lokálky. Dokumentem toho je na\npř. cyklus »Noc«.\nVždy ale výše ještě cením jeho kreslené\ncykly, nežli práce malované. Naprosto nešťastny\njsou malované ukázky cyklu »Lidské pokolením,\nkde celek materielně podaný jak v barvě tak\niv kresbě dělá z věcí nechutné žánry neb alegorie.\nPřed skizzou »Pádu pohanství« vybavil se\nmi v mysli maně Klingrův »Kristus naolympu«,\nne snad podobností, spíše opakem v pojetí.\nKlinger prostě, klidně, z cistě niterního hle-\ndiska podobné théma řeší. V Holárkově obraze\nnaproti tomu najdete co možno nejvíce lidí,\nskácené modly, mátohy a příšery i anděly\ns Kristem v oblacích. Vím, jednalo se mu snad\no to, dosíci dojmu velikosti v této tragedii\npádu přežité kultury, ale když je v tom tolik\ndivadla a tolik komponování.\nKdyž dával H. na vý-\nstavu obraz »Vezmi ovoce\nEvo a trp« jistě autokritika\nnebyla při něm.\n*) Odloženo z c. 5.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\nK SOUTĚŽI NA\n\nradnici staroměstskou, je\njíž podmínky svého času\nv denních listech uveřejněny\nkyty' připojujeme dodatečně\nněkolik poznámek. S po-\nstavením radnice na místě\nnavrhovaném stane se otázka\nzachování rázu, neb\nstarobylého rázu a zá-\nroveň hospodářských poža-\ndavků v této části akutní.\nŽe k oběma stránkám, u-\nmělecké i hospodářské při\npřestavbě starých částí mě-\nsta dlužno zřetel bráti a\njednu druhé přispůsobiti,"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.21", "texte": "aniž by jedna byla potlačena je samozřejmo.\nTak jako si přejeme zachováni starých vyni-\nkajících věcí, nesmíme zabraňovati dalšímu\nvývinu města. Pomíjíme ovšem úplně stanovisko\npolovicatosti: připojování nových budov vrou-\nchu starém, a nevyhovování nutným komuni-\nkacim. Přetvořuje-li se město dále při svém\nhospodářském rozkvetu, musí nastati změna\nv jeho náladě, v jeho rázu, musí zmizet\nstapv uiz, žádáme však, aby nový ráz byl\numělecký a ponechával ojedinělým význačným\nstarým věcem jich bývalou platnost iv starém\ntom íázu.\nya|vi nyní stojíme před otázkou, jak pře-\ntvoriti stávající starou cast budov obytných\nv komplex budov veřejných. Zde povstati má\njednotná budova s jednotným řešením vnitrním\ni nynějším věnovaná\núčelům zcela jiným,\nnež jaké byly při tom\nkomplexu k sobě se\ntlacícících domů a\ndomečků. Místo pro\nradnici stanovené při\nsvém klikatém a roz-\nděleném půdorysu ta-\novému jednotnému ře-\nšení velké, veřejné nás\npro příšt; casy repre-\nsentující budovy ni-\nkterak nevyhovuje, ani\numělecky, ba ani ho-\nspodářsky, neb již nyní\njest místo malé, ne-\ndostatečné než pro nej-\nkratŠí dobu příští.\nZ důvodů těch s vy-\npsáním soutěže pro\ntoto místo nesouhlasí-\nme. Byla-li však sou-\ntěž již vypsána, vra-\ncíme se k ní ještě, ně-\nkolika poznámkami.\nZe starého bloku ny-\nnější radnice s přiléha-\njícími k ni soukro-\nmými domy povstati\nmá se zachováním sta-\nrobylé části radnice\nnová, která dle pod-\nmínek konkur. prove-\ndena býti může ve\nvšech slozích pro\nPrahu ty p i ck ý ch ;\na cteme-li dále, že\nblok na Linhartském\nplácku žádán ve slohu\njednotném, rozumíme, že některé části radnice\nprovésti možno v několika pražských slozích,\nJe to jeden z těch málo případů, kdy u obce\nobjevila se snaha pro zachování starobylého\nvzhledu města, aspoň půdorysu Malého rynečku\na té spleti uliček v okolí ruského kostela, ob-\njevila se, ale bohužel u příležitosti ne zrovna\nnejsprávnější.\nV takových případech jako je budova rad-\nnice, kdy vytvořuje se komplex ne na několik\nlet, ale na mnoho desítiletí ba staletí, žádáme,\naby přikročeno bylo ku práci zbudované na\ndůmyslně propracovaném základu, žádáme, aby\nponecháno bylo lidem dnešního dne, umělcům\ndneška, pracovati tak, jak potřeby dneška to\nvyžaduji, pracovati pro účel, kterému budova\nvěnována a ne pro ohledy jiné, které nejsou\n\nV. PREISSIG\nII. CENA ZE SOUTĚŽE\n»VOL. SMĚRŮ.«\nVAZBA A\nPŘEDSÁDKA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.22", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nFR. ANÝŽ.\nI. CENA ZE SOUTĚŽE\n»V SMĚRŮ«.\nVAZBA A PŘEDSÁDKA.\n\nodůvodněny. Zachovejte starou umělecky cen-\nnou část radnice (k té my ovšem novou\ngotickou část nepočítáme) toť zcela správné a\numělecky odůvodněné, stavětí však na kom-\nplexu radnici novou v řadě pro Prahu typi-\nckých slohů je za každých poměrů požadavek\nhrozný.\nJe pravda, že podmínky ponechávají rozmyslu\numělce soutěžícího tolik volnosti, že vůle rad-\nnice respektována býti nemusí, bylo by ale\nnás více těšilo, kdyby i na radnici tak, jako\ntomu v cizině při podobných úlohách se stává,\npodmínkami soutěže něco podobného přímo bylo\nvyloučeno a zakázáno, kdyby tam dobře styli-\nsovaným odstavcem bylo zabráněno nešťastným\npokusům, jaké dnes za těchto podmínek jistě\npovstanou.\nJedno jen ještě v onom označení slohu\npro Prahu typických tušíme. Je to\nodpor proti případným luštěním fasády v duchu\nmoderním. Není to poprvé, co přihlásili jsme\nse k těm, kteří jsou pro modernu, nežádáme\novšem aby se k nám beze změny převedly\ncizé elementy v tom spůsobu jak jinde po-\nvstaly, ač počátek i u slohů historických, než\nzdomácněly při naší gotice, při naší renaisanci\nnebyl jiný (a přece mluvíme dnes o naší go-\ntice a naší renaissancí a p.), žádáme,\naby i naše moderna byla něčím od jiných\nodlišným, aby byla naší českou, našemu ži-\nvotu, našim potřebám a materialiím odpoví-\ndající, a nechápeme proto, jak možno dnes\nbráni ti (a ve větě podmínek tomu tak je,\na osoby jury jsou dalším toho dokladem)\nněkomu pracovati dle své vůle nebo citu\na potřeby. Proto že jsme u nás tak pozadu\nza celým světem, že k nám teprvé první dech\nmoderny zavanul? Doufáme pevně, že přijde\na cítíme že brzy, doba, kdy i tak zv. moderna\nstane se pro Prahu typickou přes všechen od-\npor oněch slepých, modernu tak odsuzujících\nreferentů našich denních a jiných listů, i přes\nvšechen odpor oněch oprávněných architektů,\nkteří na modernu sice nadávají, při tom ale\nkde mohou na svých pracích její detailů, více\nméně užívají. O tom ovšem rozhodne historie\nnašich let, kterou spolu žijeme a která za pravdu\ndá nám.\nNení nám však tato část programu jedinou\njeho bolestí. Je ještě jedna v následujícím :\nNávrhy cenou poctěné zůstávají duševním\nmajetkem původců. Obec pražská má\nvšak právo jich volně použiti při\nprovádění této stavby a vyhrazuje\nsi úplnou volnost rozhodnutí, zda a\nkterý z projektů poctěných má býti\nproveden.\nV této větě objevily se ty hnusné poměry\nv pravém světle. Na omluvu zde je dnes pánům\nsnad, že podobný nešvar stává se u nás typickým,\nto ale není omluvou nám, kteří žádáme, aby\nv obci panovaly poměry vzorné, ne ta špina-\nvost, která jinde je možná. My po tříletém\nstopování všech těch nesprávností na radnici\npůvod svůj vzavších se této větě nedivíme, my\nji očekávali, čemu ale se divíme je to, že oni\nčlenové jury, kteří v\nzáležitostech měst-\nských nejsou enga-\nžování, jako p. Dr.\nChytil, Hlávka a\nWiehl mohli na\npodobnou část pod-\nmínek přistoupí ti, že\nmohli jurorství sou-\ntěže tak nesprávně\nzaložené přijmou ti.\nVěta ta opravňuje\nobec ku provádění\npodobných odsou-\nzení hodných poku-\nsů, jako se posledně\npři soutěži Živnosten-\nské banky stalo, po-\nkusu a fakt proti\nkterým všichni ar-\nchitekti se ohradili.\nJe pravda, že rozhod-\nnutí o projektu, že\nvolba jeho je otázka"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.23", "texte": "důležitá při projektu tak\nohromném, je ale také\npravda, že o tom rozhod-\nnouti dovede jen jury z\numělců a praktiků sta-\nvebních složená, jury ne-\nodvislá, pevná. Zde ale\njury jednou volená podá\nsvoje dobrozdání, pone-\nchávajíc tím několika\nstavitelům, kteří pod zá-\nštitou politických hesel\nna radnici se dostali,\nrozhodovati o definitiv-\nním zadávání projektů.\nVíme, že zde nerozho-\nduje pak hlas věcné o-\nprávněnosti, nýbrž po-\nčet hlasů po případě\njinými okolnostmi a po-\nhnutkami sehnaný.\nJedinou potěšující okolností je, že dnes po\ndoplňovacích volbách je nám aspoň částečnou\nzárukou několik delegátů spolku architektů\na inženýrů, kteří této korporaci se stali zod-\npovědnými za kroky své v otázkách odborných.\nJedno ještě poznamenáme. Při soutěžích tak\nvelkého významu stává se, že do jury přibírán\nbývá odborníky na slovo vzatý umělec ciziny,\nstává se tak na př. při soutěžích sochařských,\nmalířských, stalo se tak při nové soutěži o\nHusův pomník, jen architekti se tomu brání\na neprávem. Jako tam žádáme, aby ruka nej-\nvětších našich umělců přispěla při řešení pod-\nniku národní důležitosti, tak toho má býti\ndbáno i zde. Jako tam volíme jury cizí, aby\numožněno bylo všem umělcům našim soutěže\nse súčastniti, tak i zde toho mělo býti dbáno,\nmělo toho býti tím spíše dbáno, poněvadž\ntakový člen je zárukou spravedlnosti a pev-\nnosti svého úsudku.\nlolik se stanoviska všeobecného. Z čistě\nodborného byly vytky soutěži činěny spolkem\narchitektů a inženýrů, podány současně i žá-\ndosti a memoranda o přepracování podmínek.\nSoutěž na čas byla zastavena, celá akce ale\nnevedla k cíli takovému, abychom stáli v plné\nnaději dobrého výsledku. A tak se zdá, že\nzase vyběhne vše na piano, že zase bude zde\nřada plánů poctěných a řada sklamání na straně\numělců i jiné, tak jak tomu u nás skoro\nvždy bývá.\nDNE 1. KVĚTNA PODÁN NA SNĚMU ZEM-\nském Drem Kramářem velice pozoruhodný\nnávrh, aby věnováno bylo ročně 10.000 zl.\nnazakupování nejlepších prací domácích umělců,\nbez ohledu, na jich národnost. Mimo to, má\nbýtj vyzván stát, aby\nstejnou aspoň částkou\nk témuž účeli přispěl.\nDo poroty, která by o\nkoupi uměleckých děl\nrozhodovala voli ti mají\nnarok um ěl ecky činné\nspolky pražské jednoho\nze svých členů, kteří by\ndoplněni byli dvěma členy\nzemského výboru (Ce-\nchem a Němcem). Po pří-\npade, že stát vyzvání\nvyhoví měl by i on právo\nnavrhnouti svého zá-\nstupce. Zakoupené práce\nůyly by prozatímně umí-\nstěny buď v zemském\nmuseu, neb jinde, po-\nzději snad ve zvláštní\nbudově; tím dán byl\nby základ ku zřízení jakési národní galerie,\nkterá by po čase mohla býti pěknou ukázkou\nrozvoje dnešního domácího umění.\nJiž několikráte měli jsme příležitost pouká-\nzati ve V. S. na to, jak ohromné sumy k Úče-\nlům uměleckým věnuje cizina (i druhá polo-\nlovina říše stojí zde na velmi čestném místě.\nNa rakouské výstavě v Petrohradě bylo dle\nkatalogu v uherském oddělení ze 100 čísel\n41, tedy skorém polovina majetkem státu, a\nna objednávky u domácích umělců pro vý-\nstavu pařížskou vypsáno svého času 200.000\nzl.). Vůči těmto cifrám jest 10.000 částkou\nnepatrnou, ale pro naše v pravdě übohé umě-\nlecké poměry byla by i tato suma ohromnou\nvymožeností, vždyť možno směle říci, že do\ndnes nedělo se pro povzbuzení umění u nás\npraničeho a proto tím větší pozornosti zaslu-\nhuje návrh Dra Kramáře, který jest potěšitel-\nným úkazem, že na zdravou nápravu počíná\nse pomýšleti v kruzích na předním místě k tomu\npovolaných, povolaných proto, poněvadž mají\nmoc, aby nápravu přivodily.\nOUMĚLECKÝCH ZÁLEŽITOSTECH V PO-\nslední době bylo trochu jednáno, jednou z pří-\nčin byly přípravy k výstavě pařížské a otevření\njejí. Nyní po práci seskupené výstavky všech\nzemí Evropy závodí mezi sebou o uznání,\nkteré rozdíleti nebude ani tak jury výstavní,\njako ten mocný, kdo spřádá dějiny našich\ndnů i její činnosti, ten který nepodléhá žádné\nklice národnostní nebo jakékoliv jiné, kdo\nspravedlivý dovede vyřknouti soud mezi závo-\ndícími na poli kulturním.\nJe samozřejmo, že jako u nás i všude jinde\nobjeví se lžižurnalismus rázu p. Hladíkova\n\nJOS. FILIPI.\nIII. CENA ZE SOUTĚŽE\n»V. SMĚRŮ.«\nNA VAZBU."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.24", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nv\na Čapkova, který zaslepen pro vše ostatní ne-\ndovede než slepě vynášeti hnízdo vlastní. To\nvšak nepadá zde na váhu. Je toho ovšem ve-\nlice litovati, že zanáší se v řady čtenářů Ná-\nrodních Listů a Národní Politiky otrava ve\nformě referátů, v nichž více místa popřáno\nstati o tanečnicích břichem než celé produkci\nkulturní, za to ovšem zodpovědnost ponesou\nnikomu nezodpovědní autoři, kteří k tomu dali\npodnětu. Přes to však i u nás najde se dosti\ntěch, kteří dovedou těžiti při soutěži této ze\nvšech svých vad i svých předností, řady těch,\nkdož autokriticky vy užitkují zkušeností na-\nbytých pro nejbližší budoucnost!\nNeměli-li jsme dodnes příležitosti poukázati\nk podobnému zjevu u nás, činíme tak dnes\nkonstatujíce aspoň o trošce snahy zjednati ná-\npravy v Rakousku.\nJiž během příprav k pařížské výstavě bylo\nk tomu s mnoha stran poukázáno, jak málo\nv Rakousku věnuje se péce o umění. Teprve\ndnes, snad po zkušenostech v Paříži uznalo\nse to i tam, kde to dávno mělo býti známo.\nMinistr vyučování Dr. ryt. Hartl to byl, který\nve výroční schůzi umělecké rady dne 12.\nkvětna konané na nedostatky ty upozornil\ndodávaje, jak málo péce dosud účelům umě-\nleckým věnováno bylo, on sám musel kon-\nstatovati jak v tomto ohledu opravdu zůstalo\nRakousko za ostatními kulturními státy. Je\nto smutné faktum, které začíná se pozdě na-\nhlížeti, ale potěšitelno přece, že rázně pomýšlí\nse na nápravu.\nNávrhy ministerstva v této schůzi předne-\nsené mají svoji velkou důležitost a opravňují\nk lepším nadějím v budoucnost. Dle nich má\nbýti zřízen při ministerstvu vlastní umělecký\núřad, jenž interesoval by se o umění říše, a toto\nspravoval. Během tohoto roku nebo nejdéle příštím\nrokem zřízeno budiž kočující Museum, které\nby po kraji, jenž postrádá uměleckých podniků,\npořádáním přednášek o umění s předváděním\njednak skioptikovaných, jednak vzorných gra-\nfických reprodukcí celných děl uměleckých pů-\nsobil umělecky, a přinášel porozumění pro nové\numělecké proudy a názory.\nJako konečný cíl pak pomýšleno býti má\nna zřízení moderní galerie umění, která má\nbýti důstojným obrazem dnešního umění.\nTo co ve sněmu zemském Dr. Kramář pro\nkrálovství navrhoval a co doufáme dojde usku-\ntečnění, bylo i pro říši uznáno za prospěšné\na je si jen přáti, aby vedení ústavů těch od-\npovídalo spravedlivé potřebě všech národů říše\nstejnou měrou.\nZde bude pak na našich delegátech umě-\nlecké rady na p. Hlávkovi, Hostinskému, Hy-\nnaisovi a Myslbekovi, aby podřizujíce inte-\nresy své dbali interesů celku a přinesli v oběť\ntrochu více svého času a více snahy umění,\njež zastupují, opravdově hájili, než dosud ně-\nkteří z nich při schůzích umělecké rady byli\nčinili.\nKLUB PŘÁTEL UMĚNÍ V BRNĚ ustavil se\nna počátku t. r. a chce soustavně pěsto-\nvat! styky mezi uměním a veřejností, šířit po-\nrozumění pro krásu a působit ku zobecnění\nvkusu. Má-li klub určenému dostát, potřebuje\nnejširší podpory se strany veřejnosti a to pře-\ndevším přistupováním za cleny. Zakládající\nclen složí jednou pro vždy, v případě v pěti\nrocních lhůtách 100 K, skutečný clen 6 K\nročně. Spolek přijal na se úkol široký a ne-\nsnadný doufejme, že nezvrhne se v ono\nznámé spolkaření, které když domohlo se půdy,\ndomáhá se též vlivu a obyčejně místo, by\numění pomáhal, stává se statečnou brzdou ve-\nškerého pokroku, a jehož hlavní váha činnosti\nspočívá v novinářských lokálkách.\nKU MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽI NA POMNÍK\ncara Alexandra 11. Osvoboditele v Sofii\nzaslány byly nám ministerstvem dodatky,\nz nichž k vypsání v c. 5. »V. Směrů« t. r.\ndoplňujeme následující: Návrhy zaslány buďtež\ndo 1. září 1900 SI. Zaimovi, předsedovi ko-\nmitétu »Car osvoboditel« v Sofii v Bulharsku.\nAutoru návrhu první cenou poctěného zadáno\nbude provedení pomníku v ceně 300.000 franků,\nsoučasně mu vyplaceno mu bude 5000 fr., ve\nformě zálohy, ostatní ceny uděleny budou jak\njiž udáno, mimo těchto udělena budou čestná\nuznání. Veškeré návrhy budou po rozhodnutí\njury po 15 dnů veřejně vystaveny. Návrhy\npeněžitými cenami vyznamenané zůstanou v ma-\njetku komitétu, ostatní vráceny budou autorům\njichž anonymita nebude porušena. Všem sou-\ntěžícím umělcům zašle na přání komitét kromě\nprogramu následující brožury a doklady: 1.\nKrátký historický nástin války za svobodu\nr. 1877 7B, s podrobnějším udáním pramenů\na autorů o osobách a událostech, jež pomníkem\nmají být zvěčněny. 2. Situační plán místa po-\nmníku v měřítku 1 : 2000. 3. Fotografické po-\nhledy místa. 4. Přibližné ceny místní, materiálů\nstavebních a místní mzdy pracovní. 5. Pod-\nmínky provedení práce, na základě kterých\nuzavřena bude smlouva o stavbě pomníku.\nVšeobecná pravidla: Umělec, jemuž zadáno\nbude provedení, povinen 'jest ukončit stavbu\npomníku nejpozději do 19. února 1904 sl. st.\nDále zavázán jest postavit provisorní po-\nmník v úplné jeho celosti z materiálu, jenž mu\nbude nejvhodnějším do dne 19. února 1903.\nsl. st., kdy bude oslaveno 251eté jubileum"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.25", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nosvobození Bulharska. Veškeré součástky de-\nfinitivního pomníku provedeny musí být z ma-\nteriálu nejlepší jakosti a přesně, takto : základ\nz velikých kusů lámané žuly při čemž ovšem\nhloubka základů odpovídati musí pevnosti\npůdy a tíži pomníku: Veškeré stupně a pod.\nbudou-li, zpracovány musí být z čisté žuly,\npodstavec a ostatní důležité části pomníku\nmusí být z ryzí leštěné žuly, nebo syenitu.\nVeškeré reliefy a atributy z lité bronzy nej-\nlepší jakosti. Komitét vyhrazuje si právo roz-\nhodovati o kvalitě veškerého materiálu. To-\nvárna, jíž zadáno bude odlévání bronzových\nčástí, musí požívati evropského jména, a ko-\nmitét vyhražuje si právo posouditi schopnost\ntovárny, se kterou sochař vejde ve spojení za\ntím účelem, komitét vypraví na svůj účet de-\nlegáta, jenž povede dozor nad odléváním hlav-\nních částí. Autor projektu béře na se veškeré\nvýlohy se zřízením pomníku spojené a za do-\nhotovení vyplacena mu bude suma 300.000 fr.\ntímto způsobem : po rozhodnutí jury 5000 fr.,\npři uzavření smlouvy 25.000 fr., po vymode-\nlování pěti hlavních soch 30.000 fr., po pro-\nvisorním sestrojení pomníku 20.000 fr., po\nvymodelování ostatních figur a basreliefu\n20.000 fr., po zřízení základů, podstavce atd.\n40.000 fr., po odlití z bronzu všech částí\n80.000 fr., po odvezení do Sofie a postavení\nna místě 50.000 fr., po definitivním odevzdání\nvšech prací 30.000 fr. Navrhovatel osvo-\nbozen jest všech dopravních výloh, celních,\nkolkových poplatků a jiných daní, tyto béře\nsi komitét do své režie. Po uplynutí roku po\ndefinitivním odevzdání pomníku přestává ve-\nškerá zodpovědnost umělcova za porušení po-\nmníku. Pravidla tato mohou být po případě\nzměněna na přesně sformulované přání autora\nprojektanta.\nK SOUTĚŽI NA PLAKÁT III. VÝSTAVY\nspolku Mánes došlo celkem 5 návrhů. Jury\nvolená J. Schusser a S. Sucharda, a zástupce\nredakce J. Preisler odporučila k užšímu výběru\nnávrhy s heslem Z., KŠ. a H., z nichž prvý\npatřící panu VI. Županskému jednohlasně při-\njat ku provedení, a udělení ceny v obnosu\n120 K.\nSOUTĚŽE »VOLNÝCH SMĚRŮ«. K deváté\nsoutěži na návrh původní vazby z č. 5.\ndošlo celkem 7 návrhů. Při soutěži této měli\njsme na mysli jednoduché desky, málo pro-\nstředky, tónem materiálu i kresbou jemně zla-\nděný celek drobné dekorace, jaká se dá docílit\nv\nna tomto velice vděčném úkolu. Zel, žádný\nz návrhů zaslaných nevyniká zvláštní před-\nností, a proto rozdělila jury (J. Kotěra, J. Prei-\nsler, a H. Sucharda) vypsanou cenu 100 K\nve tři odměny nejlepším následujícím pořa-\ndem : I. 50 Korun návrhu se značkou sty-\nlisovaného listu — autor Franta Anýž, žák\num. průmyslové školy v Praze, II. 40 Kor.\nnávrhu se značkou vlašťovky — autor Vojt.\nPreissig v Paříži, a III. 10 Kor. návrhu s hes-\nlem »Bronz« — autor Jos. Filipi assistent\nc. k. odborné školy v Strakonicích. — Doda-\ntečně uveřejňujeme výsledek soutěže na obálku\nhudebního cenníku firmy J. Jindřišek v Kievě.\nDošlo celkem 5 prací, o nichž rozhodli J. Ko-\ntěra, J. Preisler a J. Schusser. 1. Cena v ob-\nnosu 60 K udělena heslu »V poslední chvíli.«\n2. cena 40 K práci se značkou »— od paní\nBoudové. Autor práce první cenou poctěné, jehož\njméno a adresa udána nebyla, přihlásiž se\no vyplacení ceny u redakce.\nVČ 5. »V. SMĚRŮ« OBA KVĔTINÁČE\n* uveřejněné na str. 108 a 109 dole jsou\nprací pí. A. Boudové a poctěny byly I.a 111.\ncenou při soutěži uměl.-průmysl, musea t. r.\nPři přelamování archu, v němž jsou vytisk-\nnuty, vypadly dvě řádky jež umístěny byly\nproti podpisu stávajícímu a tím zaviněno ne-\ndostatečné označení prací, které dnes doplňujeme.\n\nBIBLIOGRAFIE.\n\nVánoční výstava\numělecko-průmyslová. Č. Revue č. 4. 1900.\nJiří Karásek: Moderní Praha. Rozhledy č.\n11. r. 1900. Týž. John Ruskin. Rozhledy\nč. 12. r. 1900. John Ruskin: Pátý\nlist z hnihy »Fors clavigera.« Č. Stráž č. 4,\n5.a 6. r. 1900. R. Muther: Z dějin\nmalířství. Č. Stráž č. 5.—10. r. 1900.\nmn —.: Výstava Em. Holárka v Rudolfinu.\nSamostatnost č. 16. r. 1900. Gamma:\nEmil Holárek. Č. Stráž č. 6. a 7. r. 1900.\nK. St. Neumann: Emil Holárek, Mod. Re-\nvue č. 6. a 7. 1900. Jaro Hilbert:\nKus žírné půdy. Akademie seš. 6. r. 1900.\nVšelicos o Ruskinovi a z Ruskina. Č. Stráž\nč. 10. r. 1900. R. Muther: Ruskin. N.\nKult č. 1. r. 1900. Týž. Botticelli. Durer.\nČ. Stráž č. 11.-13. r. 1900. L.: Vý-\nstava obrazů J. Brandta. Čas č. 40. r. 1900.\nK. B. Mádl: Výtvarné umění. Zl. Praha,\nč. 24. r. 1900. Gamma. Z výstavy a\nmimo výstavu. Č. Straž č. 14. r. 1900.\n»V RUSKÉM LISTĚ (UMĚLECKÉM) HLE-\ndáme především projevy ruské duše« napsali jsme\nv loňském ročníku při opětné zmínce o žur-\nnále »Iskusstvo i Chudožestvennaja Promyšlen-\nnosť« (Umění a umělecký průmysl). Byl\nto stesk, že projevů takových nebylo tam\nmnoho. Druhý umělecký časopis ruský, »M ir\nIskusstva* (Svět umění), jenž nás po bůh\nví kolikátém objednávání a ještě delším čekání"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.26", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nkonečně došel, je v tom směru nesrovnaně\nbohatší. Prvé tři sešity letošního (II) ročníku\npodávají tolik znamenitých ukázek vyspělého,\nsamostatnějícího umění ruského, výběrem a uspo-\nřádáním jeví tolik péče a vkusu, literární pak\nčástí tolik povznešeného názoru a rozhledu,\nže už nyní řadí se k nejlepším uměleckým\nrevuím a doplňuje je svou osobitou, svéráznou\nnotou. Dva prvé sešity (dvojité) věnovány\njsou výhradně dvěma mladým, originálním\numělcům: Sěrovu a Nesterovu.\nA alentin Alexandr ovič Sěrov je\nsynem hudebního skladatele Alexandra Nik.\nSěrova, u něhož Richard Wagner velebil »ho-\nlubičí čistotu a ušlechtilost duše«. Narodil se\nv Petrohradě 7. ledna 1865. Učil se nejdříve\nu Rěpina, potom v petrohradské akademii u\nV V /\nCistjakova, ještě více však z toho, k čemu\nvítězně propracovalo se umění západní, a nej-\nvíce, zdá se, učí se u přírody samy. Je od\n1894 členem společnosti Peredvižníků (t. j.\nspolečnosti pro pořádání kočovních výstav,\nté, která co nevidět také v Praze otevře svou\nvýstavu), ale členem už se viklajícím, jenž\nasi co nevidět přejde úplně do tábora mladšího,\nkupícího se okolo »Miru Iskusstva« a pořáda-\njícího své vlastní výstavy; je učitelem mo-\nskevské školy malířské, stavitelské a sochařské,\na členem mnichovské »Secession«. Z 27 ukázek\nvidíme, jak vystihuje charakter lidské hlavy\ni postavy i pohybu jejího, jak ráz krajiny, a\njak povahu různých zvířat. Všecko svědčí\no tom, že v Sěrovu, zrovna jako v předchůdci\njeho Rěpinovi, je táž síla v charakteristice, vy-\nplývající z též mocné lásky k pravdě, k upřímno-\nsti, prostotě, nestrojenosti, neaffektovanosti, jako\nto známe z celé té řady velikých ruských spi-\nsovatelů od Puškina do Tolstého, i z některých\nmladších. Mladá, bujivá síla tak pravdivě, tak\nupřímně mluvívá. Perlou ale to je chladné\na už také všední přirovnání, představím-li\nsi však skutečnou, pravou, skvostnou perlu,\nmožno ho přece užiti tedy pravou perlou\nmezi těmi ukázkami, myslím, je portrét mladé\ndívky, sedící v prostorné, světlé jídelně u stolu,\nna němž několik broskví zbylo. Je tu tolik\nmladistvé teplé intimity, co toho světla ši-\nrokým oknem vlitého. Ale také podobizna cara\nAlexandra 111. dýchá touž intimností a upřím-\nností. V parádní uniformě car sestoupil se\nschodů svého paláce a zastavil se. Opřel se\nlehce o šavli a zahleděl se. Je slunný den,\nkrásný den. Slunce celou postavu carovu jen\njen polívá. Vlající péra na jeho klobouku me-\ntají stíny mu po obličeji . . . Tak je tu všecko\npřirozené, prosté, prostě lidské, nic obřadného,\nstrnulého, jak to na podobných obrazech vídat.\nTo slunce všecko svým světlem zalévající,\nmluví o dni klidném, radostném, o míru, a\nčlověk-car pocítil blahost toho slunného klidu,\nzastavil se, opřel se, ponachýlil se a zadíval\nse. Není-liž to pravá podobizna cara »míro-\ntvorce« ? . . . A jaká seriosnost, ušlechtilost,\nzachycena je ve tváři malíře Levitana, opra-\nvdovost (trochu zdá se pedantická) u Rimského-\nKorsakova, zamlklost mysii u Glazunova vznět-\nlivost a vzplanulost u Puškina, jejž přešťastně\numělcova fantasie zastihla básnícího před\nšumícím před ním sadem, před básnící příro-\ndou . . . Také o krajině možno říci, že jí\nSěrov rozumí, na př. »Zimní cesta«, iilustrace\nk Puškinově básni, nebo »Benátky«, s ruchem\na světelným mihotem, života plným. Jak toto\nsvé vystihování a zachycování povah lidských\ni krajinných vyjadřuje, to by byla druhá kapi-\ntola, a z této kapitoly o svém umění kreslíř-\nském a malířském vyšel by Sěrov bez poranění.\nMi cha ji 1V as iljev i c Ne ster ov, jemuž\ndvojitý sešit druhý je věnován, jest umě'ec\nrovněž originální, silný, ale zcela jiného rázu.\nOdhaluje světu Rus se stránky zcela nové,\nnáboženské, jako žádný umělec výtvarný před\nním na Rusi a jako v Evropě dovedli to jen\nprimitivisté, myslím, pokud se vnitřní pravdi-\nvosti týká. Nesterov pochází z dalekého ru-\nského východu. Narodil se v Ufě 16. května\n1862. Ředitel moskevské reálky, na niž N. od\nrodičů dán, poznal v něm nadání umělecké a\npřemluvil rodiče, že ho dali na moskevskou\nškolu malířskou. R. .1887 namaloval »Kristovu\nnevěstu« a od té chvíle zasvětil všecky své\nsíly výhradně malbě náboženské. R. 1889 vy-\nstavil na výstavě Peredvižniků »Poustevníka«.\nObě tato dílajsou neobyčejně zdařilým výrazem\ntiché, pokorné krásy duše. Prachov, stavitel\nchrámu sv. Vladimíra v Kijevě, a Viktor Vasně-\ncov, jeho vyzdobovatel velkolepými obrazy ná-\nstěnnými, uviděli »Poustevníka« a hned vyzvali\nNesterova k účasti při výzdobě chrámové. Tam\npracoval od r. 1890 95. Nyní pracuje o vý-\nzdobě pravoslavného chrámu v Abas Tumaně\nna Kavkaze.\nPředevším upoutal Nesterova život ruských\nklášterníkův a poustevníků. V krajině chudé,\nskrovně porostlé travou, vřesem, nízkými bří-\nzami, stromem ěasto jediným na nekonečném\nobzoru kraje ruského a tolikrát opěvovaným\nv poesii lidové i umělé, zvedá se neveliký\nkostelík, v němž vyzvánějí na veliký svátek;\nmladý štíhlý mnich a za ním shrbený stařec\nmnich kráčejí pohrouženi do svatých knih,\nodtrženi od světa, klidni a šťastni novým\na jiným svým světem »Za hlaholu zvo-\nnu« . . . Od kostela, mezi dvěma řadami"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.27", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\ndřevěných klášterních chýši, kráčí piuvod\nmnišek. Přední jdou s rozžatými svícemi,\nvšecky až na jednu, starší, tvaie mladické,\nsličné, lilijové, s bezúsměvným odleskem světla\nnadsvětského, k němuž překročily ted práh\ns nejopravdovější vážností silnou jako smrt;\nza nimi starší jdou, jedna z nich podpírá sta-\nřenu belhavou o berle, ale všem na tvářích\ndlí úsměv vnitrního uspokojení »\\ eliký\npostrig« (posvěceni mnišské) . . . Jednu tako-\nvou mladou tiášterní liliji namaloval o sobě,\ns celým tím divným světem ve tváři »Kri-\nstova nevěsta« . . . Chudičkým krajem po\nbřehi jezera kráčí stařec s dlouhými šedými\nvlar až na ramena as dlouhou šedivou bradou.\nSt i už naklonilo jeho postavu, ale z jeho\nt re vlá opět ten veliký klid a smír, dobrota\na moudrost, ta divná jakási nezemská síla\n>oustevník« . . . Zrovna taký je »Svatý stařec«,\nistevník, lovící ryby . . . Potom Nesterov\níje ruské světce, Sergije, Dmitrije a j.\nV are, v nichž rozesvítila se a rozesmála se\nčistá, nevinná duše a radost z vyššího dobra\na z vyšší krásy. Ti všichni »vešli do srdce\nsvého a zavřeli za sebou dvířka«, jak hlas\ns výše kázal též našemu poutníku v laby-\nrintu světa a ráji srdce.« Ti všichni odtrhli se od\nlabyrintu světa a našli láj srdce. A tento ráj srdce,\nten sladký, tichý, smírný, jasný, mystický\nrajský kraj dovede Nesterov zobrazovati ne-\nobyčejně krásně. Je cosi velkonocního, jarního,\nohrožujícího; cosi dětského, čistého, nevinného\nvtom jeho mysticismu. Ať je to skutečný život\nnynější, ať je to sen, vždy je to pravda, je to prožito\na procítěno. Není to ten západní mysticismus bez\nživota, víry, vymyšlený, skonstruovaný s vypo-\nčítanou rafinovaností, s velikým uměním a vku-\nsem,při němž mysl i ruka umělcova byly svrcho-\nvaně delikátní, ale při němž přece, málo plátno,\nvšecko je konec konců chladné, jako jsou\ni ta překrásná oblaka nadpozemská. Není to\nten mysticisms, k němuž se utíkají ti, kdož\nvšude jinde už zbankrotěli. Při těch starcích\npoustevnících vzpomenete si rázem na otce\nZosimu, jak ho Dostojevskij nezapomenutelně\nvylíčil v »Bratřích Karamazových«. Vzpome-\nnete na »Modlitbu« Puškinovu, jenž přec nebyl\nmnichem a nedlouho před smrtí napsal tyto\nverše :\nOtcové poustevníci a ženy bezúhonné,\nby srdcem vzlétali v nebeské kraje oné,\nby v bouřích pozemských je mocně sílili,\ntož množství modliteb si božských složili;\nvšak ani jediná z nich tak mne nedojímá,\njak ta, již říkává kněz rtoma chvějícíma\nv ty smutku plné dni, když velký nastal půst,\nta vŠechněch častěji se prodírá mi z úst\na sílu divnou vlévá padlé mysli slabé :\n»Ó, Pane dnů mých! Dej, duch zahálky ať\nchabé\na panovačnosti, té zmije ukryté,\na tlachavosti ať je dalek duše mé;\nvšak dej mi zřiti mé, ó Bože, prohřešení,\nby mnou můj bratr nepřicházel v odsouzení,\na ducha pokory a trpělivosti\nmně v srdci probudiž a lásky, cudnosti!«\nNesterov vybral si jasné stránky života mniš-\nského. Bojím se, že mnozí, zvláště okružní\ncestovatelé, budou poukazovati na nevědomost\na špínu ruských mnichů. Také ta leckde jest.\nAvšak naše milá stará Evropa má sice už\nmnoho čistého prádla na sobě, ale uvnitř ještě\npořád velice mnoho špíny . . . Nesterov za-\nchytil štětcem kus zbožné ruské duše. Dobrým\nsvým srdcem přilnul k tomu kraji ruskému,\nkterý od přírody je chudý, a vyhledal si vněm\nduše, kvetoucí v tichém, šťastném úkrytu. Od-\ntamtud namaloval několik básní, podobných\nk té, již před lety napsal básník Tjutcev :\nChudé vísky, v nouzi živy,\npříroda, jež hostí bídu\nrodný kraji trpělivý,\nzemě ruského ty lidu !\nNepojmou a nepochytí\ncizí zraky, hrdé, vzdorné,\nco prosvítá, tajně svítí\nv nahotě tvé, ve pokorné.\nUmořený tíží kříže\nvšecku tebe, rodná pláni,\njako otrok Car Nebeský\nprošel, cině požehnání.\n(Ostatek příště).\nŽIVOT chorvatský měsíčník pro literaturu\na umění, pod redakcí dr. Dežmana, oktáv 40\nstr., předplatné 12 K ročně. Nový slibný pokus\no založení skutečné moderní revue proti kon-\nservativním, sloužícím hubařící politice a kle-\nrikalismu, avšak bez oné přílišné aristokratic-\nnosti obsahu i výpravy, na jakou zemřela\njeho předchůdkyně Mladost. Literární část pře-\nvažuje: zastoupen básník Kraugcevič, mystik-\npantheista, románopisec Kozarac, mladý talent\nbásnický Nikolic, dále dr. Tresic-Pavicič diva-\ndelní, Miletic literární a Ivanov umělecký\nkritik různými uměleckými essayi, kromě čet-\nných drobnějších jmen literárních a kritických.\nCelkem mladá duševní elita Chorvatska. K textu\npřidány obrazové přílohy »Slepci« od Buko-\nvace, portrét Ivekovice a Frangešova skulptura\n»Justitia«, všechny tři v světlotisku slabě stu-\ndeného tónu. Jedna z předností Života jest\npečlivé všímání všeho, co na duševním poli\nkvete a zraje: chorvatský zpěv, italská litera-\ntura, německý duševní život v Záhřebě. Segan-\n\nT."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-05.1.28", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\nPéci a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JOS. SCHUSSER. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze\nReprodukce fotocinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\ntini, moderní architektura, české umění, Zola,\nanglická literatura, chemie XIX. století, Jef.\nLambeaux a Steinlen střídají se v delších neb\nkratších článcích s uměleckými a literárními\ndrobnůstkami. V přehledu revuí může nás za-\njímati výtah známé potyčky Stanislava K. Neu-\nmanna s Karáskem v »Rozhledech« o indi-\nvidualismu v umění, jakož i řadu poznámek\nk české revuální produkci. V zájmu umělecké\nsvobody v Chorvatsku »starými« hojně ořezá-\nvané přejeme Životu co nejdelšího života a vni-\ntřní síly ! Čtvrtý sešit přináší článek o so-\nchaři F. Bílkovi od D. Marušiče se dvěma\nreprodukcemi jeho studie »Ivrista« a »Golgoty.«\nIDEEN VON OLBŘÍCH, náklad Gerlacha a\nSchenka ve Vídni. Publikace obsahuje řadu\nprací z posledních 2 3 let samostatného\numělce, před tím spolupracovníka Wagnerova.\nObsahuje villu a její provedení až do nejmen-\nšího detailu, několik interieuru v návrhu i pro-\nvedení, dekorace a architektonické náčrty.\nUmělec, jako řada jiných mladých sil ve Vídni\npo úplném vítězství moderny dobyl sobě pevné\npůdyj pro svůj další vývin. Vidíme v řadě\nlistů této publikace rozvinutí skutečně silného\ntalentu; lehkost a elegantnost jsou přední\nvlastnosti této individuality. Pro náš český cit\njest tato elegantnost ovšem částečně mělkostí\na nedbalostí, ne tak v komposici jako hlavně\nv provedení. Aus der Wagnerschule,\nsuplement »Architekta«, náklad A. Schrolla a\nspol. ve Vídni. Jak každoročně, tak i letos\nvyšel sešit předních prací této školy a obsa-\nhuje jako předešle řadu zajímavých návrhů, jež\nznamenají další pokrok v rozkvětu moderního\numění. Geniálností svou vedl Wagner kol\nkupící se mladé talenty, uvolnil jejich mysl\na pobízel k postupu. Tak povstala škola\nne co škola v dřívějším slova smyslu snad\njako řada žáků epigonů, nýbrž co škola\nžáků spolupracovníků, sdružením a silou,\njež takové spolčení sil v sobě mívá. Štěstí jemu\npřálo a povstala řada mladých vážných talentů\nžáků vůdců které byly hybnou silou,\nhlavně pomocně, částečně i teoreticky ideově.\nSlovanské talenty byly při tom ve velké většině.\nTak i letos vidíme práce geniálního Plečníka\ndále Kovačiče, Matouschka a Kestránka. Mezi\nmladším dorostem nás mnoho nepoutalo. Buď\nnastala pohodlnost při využitkování toho, co\ndříve usilovnou prací vytvořeno bylo, neb klesla\nvlna talentů v předcházejícím do školy materiálu,\njak tomu bývá. CONCURENZ F. DIE NEU ZU\nERBAUENDE UNIVERSITÁT inßerkeley, Cali-\nfornien, v. R. Dick suplement »Architekta« ná-\nklad A. Schrolla a sp. K získání návrhů pro velko-\nlepý komplex budovy nové university kali-\nfornské byla vypsána mezinárodní soutěž\nv roce 1897 a sice nejprve předběžná a dále\nmezi vítězi užší konkurence/) Architekt\nRudolf Dick ve Vídni byl mezi 11 vítězi před-\nběžné konkurence, a sice jediný z Rakouska\ni Německa. Rudolf Dick jest, jako všichni\nostatní vítězové žák akademie Pařížské. Suple-\nmentní sešit Architekta obsahuje jeho projekt\npro užší soutěž. Celkové navrhnutí jeho jest\njednotné a vypočtěno na hlavní od moře stou-\npající osu? končící na návrší velkou budovou\ns pantheonem. Dojem jest monumentální a větší\nnež při projektu vítěze užší soutěže (architekta\nE. Benárda v Paříži.)\n*) Universitní to město má býti zbudováno v Berke-\nley na svahu při břehu mořském a bude obsahovati\nbudovy pro : správu, knihovnu, museum, auditorium,\n(2 budovy pro 5000 a 1500 osob), sport, arénu,\nlázně, tělocvičnu, tiskárnu, dále byty pro studenty\na studentky, klubovní budovu a nemocnici; dále\nstrojírnu pro osvětlování a topení, poštu a konečně\n15 velkých budov pro jednotlivé odbory vyučovací."}]}