{"numero_id": "bm-bmtnaan-1900-06", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_sha256": "119131383e5a1e3eeb46ea799d7400d5991cff7ba7bc68e3c216895d9f4d943b", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1900_06/bmtnaan_1900_06.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1900_06/bmtnaan_1900_06.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c001", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "153", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.1", "titre_corps": "ZE SPISŮ JOHNA RUSMINA.", "titre_sommaire": "ZE SPISŮ JOHNA RUSMINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2214, "texte": "ZE SPISŮ JOHNA RUSMINA.\n. . . Čím hlubší a přesnější bude vaše znalost dějin umění, tím jistěji\nshledáte, že ve všech opravdových školách, ať velkých, ať malých, živoucí\nsilou je láska k přírodě. Rozumějte mně dobře: já nemyslím, že by tento\nzákon byl vším, čeho je třeba k utvoření školy. Je nutno krom toho přidat\nk němu mnoho, ačkoli nic nesmí nad něj býti dáno. Hlavní věcí, již třeba\nk němu přidat, je dar osnovy, plánu (gift of design) . . . toť velká pobočná\nnezbytnost, jež stejně jako nezbytnost pravdy vládne vším vznešeným uměním.\nTato pobočná nezbytnost je viditelné působení intelektu v po-\ndávání pravdy, to, co se názývá osnovou neb plánem díla.\n(The two paths, I.)\nZanechte tedy směle, ac ne neuctivě, mysticismu a symbolismu s jedné\nstrany, odhoďte s druhé strany s největším rozhorlením všechnu geometrii\na regule; uchopte pevně ruku Boží a plně popatřte do tváře jejího stvoření\na nebude nic, čeho dospěti On by vás neuschopnil!\n(The two paths, I.)\n*\nS jedné strany nesmíte dopustit, aby vyjádření vašich vlastních oblíbených\ncitů náboženských některou zvláštní formou uměleckou modifikovalo váš soud\no její absolutní hodnotě; ani nesmíte dovolit, aby umění samo stalo se ne-\noprávněným prostředkem k prohloubení a utvrzení vašeho přesvědčení, tím,\nže by živě předvádělo vašim ocím to, co vy nejasně si představujete v mozku;\njako by větší jasnost obrazu byla silnějším důkazem jeho pravdivosti. S druhé\nstrany nesmíte dopustit, aby vědecký váš zvyk, nevěřit ničemu, leč tomu, co\njste sami zjistili, bránil vám oceňovat dílo nejvyšší schopnosti mysli lidské,\ntotiž její obraznosti, když se lopotně namahá s věcmi, o nichž žádná jiná\nschopnost jednat nemůže.\nToť jsou obě dvě životní podmínky zdravého pokroku vašeho. Na jedné\nstraně dávejte pozor, abyste neužívali svévolně realistické síly umění k tomu,\nbyste se jím dali utvrzovat v přesvědčení o tvrzeních theologických a histo-\nrických, kterých jinakým způsobem dokázat nemůžete a jež dokázat si přejete,\nna druhé straně, abyste nebránili své obraznosti a svému svědomí zmocňovat'\nse pravd, o kterých jedině ony vědí, poněvadž příliš vysoko si ceníte vědecký\nzájem, který se pojí k vyzkoumáni příčin druhořadých.\n(Lectures on art, 11. 41.)\n*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c002", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.2", "titre_corps": "WILLIAM MORRIS † V HAMMERSMITHU A E. BURNE-JONES † V LONDÝNĚ: »FLORA,« ČALOUN, NÁVRH Z ROKU 1886.", "titre_sommaire": "WILLIAM MORRIS † V HAMMERSMITHU A E. BURNE-JONES † V LONDÝNĚ: »FLORA,« ČALOUN, NÁVRH Z ROKU 1886.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 97, "texte": "WILLIAM MORRIS † V HAMMERSMITHU\nA E. BURNE-JONES † V\nLONDÝNĚ: »FLORA,« ČALOUN,\nNÁVRH Z ROKU 1886."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c003", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "174", "image_debut": 3, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3", "titre_corps": "SLOH NAŠÍ DOBY.NAPSAL MARELB.MÁDL.", "titre_sommaire": "SLOH NAŠÍ DOBY.NAPSAL MARELB.MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.3", "debut_caractere": 50, "fin_caractere_exclue": 2424, "texte": "SLOH NAŠÍ DOBY.NAPSAL MARELB.MÁDL.\n\nNaše doba, to jsou naše dny, dny našeho vlastního života. Dnešek, ne včerejšek. Kratičký\nten rozměr časový že má svůj sloh umělecký, svůj, jedině svůj způsob uměleckého se vy-\njadřování? Zajisté že ano, v tom smyslu, v jakém každé pokolení se nuancuje od před-\nchozího a následujícího. Stavby let padesátých jsou dojista jiné nežli z let osmdesátých. Ale\no tuto nuanci nejde. Nadešla opravdu doba, která má sto, tisíc chutí a nesmírně mnoho vůle\na odhodlání vy dobít, vytvořit si umění ne pouze v desetileté odchylnosti, nýbrž v zásadné\nrozličnosti od předchozího. Chce vytvořiti nový sloh, ba přemnozí juž vyhlašují, že již máme\nsloh naší doby. Je tomu tak? Před dvaceti lety se nikdo snad toho nenadál a proto bylo\nmodou dosti rozšířenou teskniti a toužiti po novém slohu. Truchlomyslníci dobře cítili a viděli,\nže chvatným a modovým opakováním historických slohů, jich pouhou adaptací pro naše potřeby\nničeho trvalého se nevykoná. Viděli století docházeti ku konci apo renesanci přes barok již\nsahalo se ku opěrné berličce rokoka; dějinný okruh architektury jsme udýchaně proběhli a jednu\nberlu po druhé buď jako nemódní, nebo zlomenou, nebo nestanující odhazovali. Sylvestr\nstoletí byl nedaleko a naše hrdé, tolika vymoženostmi se honosící století, zdánlivě se na poli\numěleckém šinulo k branám Nirvány. Že architektonický historismus, který jsme prováděli, je sice\nkarakteristický pro naši dobu, nedalo se upříti, že\nale není rovnocenným slohem s gotikou nebo re-\nnesancí či antikou, o tom nikdo nepochyboval.\nA přece z téhož tábora, odkud zaznívala kdysi\ntoužná lkáni po něčem opravdu a od kořene novém,\nvystupují nyní protesty proti všemu, co se chce\nna vlastní nohy stavčti a bez chůd a pomocných\nberlí v před kráčeti. Vyvolávají se pravdy do světa,\njakože nový sloh nikdo apriorně není s to vytvořiti,\nten že se rodí bezděky jen sám sebou, jako se\nrodí a zraje šťavnaté ovoce na stromě, nebo varují\npřed novými proudy ve jménu národnosti a míst-\nního vlastenectví. V obojím mají pravdu.\nJeště se nestalo a dojista také nikdy nestane, aby\njediný člověk, jediný umělec kdy si byl usmyslil:\nteď vynaleznu nový sloh a učinil tak. Opat Suger\nnení vynálezcem gotiky a Bruneleschi není vyná-\nlezcem renesance. Sloh těchto architektonik není\nmajetkem jednotlivce, nýbrž uměleckým výrazem\nepochy, zvláště, osobitě organisované doby. Co se"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3135, "texte": "někde v Anglii nebo ve Vídni zrodilo, co\nkdy z Itálie nebo Francie přišlo, dojista\nnení a nebylo českým u nás národním\na autochtoním. My jsme arci žádného slohu\nnevynalezli, ale proto přece mátne svoje\numění, jako je mají Flámové nebo Spanělé.\nDali jsme vždy novým směrům uměle-\nckým svoje přibarvení, svoji nuanci, ten-\nkráte, když jsme byli k tomu národně a\numělecky dosti silni. Prohlašuje se dále,\nže je samovraždou nebo aspoň anarchií,\nvzdávají-li se noví architekti samovolně\na zaslepeně všech uměleckých a techni-\nckých vymožeností předchozích, že je Či-\nrým nesmyslem, ignorujeli kdo staré formy\na domníváli se, že je s to na jejich místo po-\nstaviti nové a nebývalé. Jenom že ti, kdo tak\ndo světa vykřikují, patrně křivdí přítomnosti\ni minulosti. Nikdo z nových, ani na nejra-\ndikálnějším křídle, neopovrhuje starým umě-\nleckým dědictvím, naopak všude od něho\nvycházejí, všude je mají za východní základ\nsvého vlastního tvoření. Pouze opakovateli,\nnevolnými nápodobiteli nechtějí více býti\na žijí a pracují v domnění a přesvědčení,\nže vskutku nadešla doba, kdy je zase je-\ndnou slušno a nutno tvořit a ne kombi-\nnovat a vypočítávat variace a permutace.\nJest ale možný nový sloh? Sloh nebý-\nvalý, originální, který by byl uměleckou\npečetí zcela nového našeho období? Kdož\nto ví? Snad ano, možná že ne. To se ne-\nukáže dříve, dokud nenadejde doba vzdá-\nlenější, možnost velkého přehledu. Jisto je,\nže originální slohy jsou vzácnější nežli jak\nse běžně učí a vykládá. Za poslední dvě\ntisíciletí nevytvořilo si lidstvo jich více\nnežli jeden jediný, a to je gotika. A trvalo\nto plných dvanáct set let, nežli se svět kře-\nsťanský tak nábožensky a sociálně zor-\nganisoval, aby se mohl zbaviti všelikých pout a reminiscencí antiky a byl s to mluviti pouze\nsvojí uměleckou řeci o konstrukci a dekoraci. Nejsouť arci ani elementární prvky gotiky jejím\nvýhradným vlastnictvím. Půdorys a průřez chrámu vychází od basiliky, konstrukce klenby je\nstarobylý odkaz jako sloup, ale nový duch je prostupuje, přeměňuje, novým etickým a tva-\nrovým ideám podmaňuje. Horizontalismus je překonán a akantus vypleň. Nové konstruktivní\nmomenty přivodily novou mluvu formální a dekorační a nová vegetace v nové úpravě roz-\nkvetla po nádherné stavbě dómu.\nNová záplava antiky, tyranská nadvláda její přišla po gotice a trvá dosud. Žije ve všech\nodstínech renesance až po rokoko; v patnáctém věku počal nový historismus a trvá až do\ndnes. Proti němu se zvedl boj. Proti opakování a nápodobení vyvstala snaha po původnosti\nmyšlenky, slova a řeci. Jsme v samých počátcích a proto jsou boje a půtky trpké a urputné,\nponěvadž vedle sebe žijí a pracují dvě pokolení: jedno vyrostlé v zásadách akademických,\nže jednou uznanou slohovou krásu dlužno nápodobit, mám-li co stejně krásného podat,\na druhé revolucionářské, přesvědčené o tom, že není jediné krásy, ano že jsou nové krásy\nmožné a že je třeba, ba povinností mužů silných vydat se je hledat. Snad při tom leckterý\nzbloudí, snad jiný střelí mimo cíl, ale lépe že je a důstojnější o nové se pokusiti, nežli staré\npohodlně opakovati, že má větší cenu i ne zcela zdařené dílo samostatnosti, nežli nejskvělejší"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.8", "debut_caractere": 54, "fin_caractere_exclue": 3143, "texte": "přemílání starých osvědčených formulí. Nyní\nještě modernisté pracují po většině jako\nkdysi Židé, budující podruhé Jerusalem\nmeč po boku. Nadejdou však doby, kdy\nse všechna energie celých pokolení obrátí\nv plodnou a úrodnou práci\nU nás, kde dosud je zvykem zůstávati\nv uměleckém proudu o decennium pozadu,\njest nyní více šarvátek a hněvů, nežli práce.\nJinde juž opak. Poslední desítiletí je vypl-\nněno novými aspiracemi, novými snahami\na také novými výsledky a vítězstvími. U nás\ndokonce jsou mnozí tak krátkozrací, že se\ndomnívají, že vše to je vídeňským hnutím\na proto lehkomyslnou modou, proti níž dlužno\nse stanoviska národního a vlasteneckého býti\nna přísně odmítavém a zatracujícím stano-\nvisku. Ovšem je nám vídeňská moderna\nnejbližší co do polohy a fluktuačního spojení,\nale kdo ji prohlašuje za místní a hlavní\nmodernu, vzdává jí čest nezaslouženou. Právě\nnaopak: vídeňské hnutí modernistní je ze\nvšech nejmladší a nejopozděnější. To je jisto\na zřejmo i našim očím, třeba že neměly ještě\ndocela žádoucí vzdálenost rozhledovou. Jest\novšem i specielně vídeňské ve svých proje-\nvech: hravě lehkokrevné, lehkonohé a zevně\noslňující a při tom krátkodeché, jako je\nměsto a jeho lid a hlavně společnost, ale\nje význačně vídeňské, jako je zase proud\nanglický jiný, nebo ílámský, nebo švédský,\nnebo americký, nebo vlašský. Zrovna tak\nse štěpí moderna již od počátku, jako se\nkdysi diferencovala gotika, neboť při vší po-\ndobnosti, souvislosti a vzájemné skloubenosti\nmoderních institucí a faktorů sociálních, po-\nlitických a kulturních, je tu stále jeden\nmocný odlišující činitel, nepřemožitelný a pů-\nsobivý, a to je národnost, onen spletitý\norganismus od rodiny, půdy a řeči vychá-\nzející, který se pak v silných, zdravých inte-\nlektech vyhraňuje a v individuální přenáší.\nReprodukce, jež článek, který píšu, orámuje, dokonce nevyčerpávají všechen obraz moderní\narchitektury, ba nejsou snad ani všady největší vůdcové v nich zastoupeni, neobsahují\nnepochybně vždy nejproěištěnější a nejvýznamnější výtvory ani zastoupených umělců ani\nnárodů, a přece, trvám, stačí, aby pro dnes dovodily rozlehlost, šířku, hloubku a rozmanité\nnacionální zabarvení nového proudu, který cílí a pílí k metě slohu, jenž zatím nemá jména,\nale má vyslovenou snahu býti svým, dnešním, slohem naší doby.\nPozná se jednou, že jeho praménky vyvírají někde při prostředku století a že má dokonce\nmoderna literární, theoretisující otce, kteří se arci sotva všichni nadáli, jaké syny zplodili.\nJohn Ruskin v Anglii, Violet-le-Duc ve Francii, Gottfried Semper v Německu, jejich Lamps,\nStones, Lectures, Entretiens a Styl obsahují v jádru, ne-li systém, aspoň principy nového\nslohu, poučky a výklady o tektonické a barevné kráse, o morálném, ethickém a kraso-\ncitném významu linií tvarů a materiálu, o poměru konstrukce k dekoraci, o účelnosti stavby,\no spojení života s uměním, o tom, jak toto vyrůstá v určitém zjevu z určité půdy a roz-\nvinuje se strom a květ v urěitém ovzduší. Vytěžili svoje theoriez toho, co bylo, co před\nnimi bylo již vytvořeno, a ěinili tak správně, neboť jim vzdušné zámky a bezkořenné theoremy"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.9", "debut_caractere": 56, "fin_caractere_exclue": 1397, "texte": "byly venkoncem cizí. Jenomže jejich naučení zmocnili se zprvu akademičtí lidé a domnívali\nse, že pokračují v umění, když k jejich poučkám vypracují nové příklady co možná na\nvlas podobné těm, z nichž ony byly odvozeny. Nebyli stateční, neměli smělosti a odvahy.\nBylo třeba nových pokolení, která by odvěké zásady architektonického tvoření od starých\nzděděných tvarů odloučila a na místě těchto svoje, nové, individuelní a časové postavila.\nOto se jedná. Prostor, břemeno a podpora zůstávají nadále a zůstanou na věky nezmař-\nilými a východními prvky všeho architektonického tvoření; konstrukce a dekorace jejich tech-\nnicko-uměleckým vtělením. A o toto vtělení se jedná. Saháme po novém materiálu stavebním,\npostihujem se při nových sensacích barevných a liniových dojmů, náš všechen život mění\nsvoji formu, náš duch podléhá novým, druhdy neznámým a nepocítěným pohnutím, náš do-\nmácí a veřejný život beře na sebe nové útvary a vystupuje s novými požadavky, a umění,\ndíl tvůrčí jiskry boží v člověčenstvu, to vše v sobě akumuluje a v jasné, účelně krásné formě\nvtěluje. John Ruskin se svým plamenným evangeliem pravdy, v níž hledal a nalezl krásu, vy-\nstoupil před Prerafaelity, William Morris a Walter Crane jsou jejich učni. Jejich umění není tak\ntvarově nové, jako svým citem a svojí tendencí. Není bez významu, že oba končí v socialismu,"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.12", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1755, "texte": "veliký, jako iniciátor Ruskin. Činem i slovem propagují jeho zásady, že umění patří všemu\nlidstvu, všem vrstvám jeho, a všechno že má ve svoji libou, měkou náruč pojmouti. Umění\nnení jim aristokratickou pochoutkou, desertem hojné tabule, nýbrž má býti požitkem každého\na kdekoli, má oblažovati, ocišťovati, zušlechťovati, zpříjemňovati život každého jedince, kamkoli\nvstoupí a pocemkoli ruku vztáhne. Při tom, jako praví Angličané, jsou konservativci k po-\nhledání. Také jejich nástupci jako M. H. Baillie Scott. Konservativci, ne zpátečních Nádhera\na originálnost gotiky, Ruskinem opěvaná, je podkladem uměleckého díla Morrisova, příroda\na poanglicená noblesa antické linie ovládá každou čivu Craneovu. Scott je při tom uměleckým\nsynem anglického venkova a vyjadřovatelem jeho solidního, uvědomělého, klidně tekoucího\nštěstí. Staví rodiné domy na Manu, které nezapírají svoje staroanglické předky co do sta-\nvebních elementů, ale jejich vhodnost, účelnost, jejich, řeknu, estetická nuance, patří výhradně\nkonci devatenáctého věku. Zevně půvabná příjemnost, uvnitř rozkošná útulnost, kde umění\nvšechno ovládá. Harrison C. Townsend je na starém umění juž méně závislý a jeho osobni\nnotou jest široká, masivní vážnost, velkých, klidně a pevně rozložených tvarů. Nikomu z nich\nnetane na mysli při práci odlika, kopie, tak zvaný čistý sloh. Ze samobytného života národa,\nna němž věky pracovaly, vystupují jejich individuality s osobními zálibami a příchylnostmi\na se zjemněným smyslem pro nový sklad linií a nové ušlechtilosti barevných harmonií. Angličané\nznají snad z nás ze všech nejlépe Itálii, ale vrací se z dlouhých pobytů pod Apeninami domů,\naniž by sebou přinášeli si jho klasicko-italské symetrie, která tyranisuje vlnu domácího života"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.16", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 3285, "texte": "a umění proň tvořící. Je-li kde zevnější útvar stavby, její plasticnost a silueta výrazem vnitřního\norganismu, je to právě u moderních anglických domů, jak je Baillie Scott a jemu příbuzní\nkoncipují, a platí-li kde půvabný, až nervosní soulad v produktech umění výtvarného, pak jistě\nve všem, co z Morrisových dílen nebo Craneova atelieru kdy vyšlo.\nRoku třiadevadesátého bylo v Brusselu malé vzbouření. Mladý architekt V. Horta provedl\nsvé první domy v nepokryté oposici tvarové ke všemu dosavadnímu. Energicky vymítil\nvšechnu akademicnost sloupů a pilířů, řims a balustrád, lišt, nalepeného renesančního ornamentu.\nSel k jádru věci a k nejvnitřnější podstatě celkového útvaru a každé detailní součástky. Otvor\nbudiž otvorem podle svého účelu, stěna stěnou. K němu se druží P. Hankar v témže městě,\nkde před několika desítiletími Poelaert a Wellens vybudovali ohromný palác justiční, jeden\nz prvních, třeba ještě neúplných protestů proti akademické doktrině, a odtud ovládá Henry van\nde Velde, dnes nejkrajnější umělecký radikalista, půl Evropy. Víc než-li Horta připíná Hankar\nsvoje tvoření na zděděný domácí tvar. Jeho průčelí pokračují tam, kde flamská renesance\npřestala, neboť pracuje s tímže materiálem, na témže místě, ale pro nový život a nově naladěné\nsmysly. Jako mnozí jinde, mají oba Belgičané za konečný umělecký cíl živou, vlídnou jedno-\nduchost, patří k těm, kteří mechanickému přidělování a hromadění zevní ornamentace se\nvzpírají, a připouštějí pouze onen ornament, který z úěele objektu a citlivého vkusu takřka sám\nsebou, jaksi z fondu organisace vyrůstá. Van de Velde jím přímo opovrhuje, jako všechna\njeho práce je vtělenou negací a oposici jakéhokoli historismu. Má svého předchůdce v G. Serrurierovi.\nOba se vrhli píímo na reíormu vnitřní výpravy domu a příbytku, na nábytek, nářadí, náčiní,\nna stěny a podlahy a vykonali zde veliké dílo, které již W. Morris a po něm W. Crane byli\nzapočali, piovedli emancipaci od učené a naučené architektoniky, vymítili všechny nepřístojné\níeminiscence na kámen, kamenickou nebo kovoliteckou práci, přivedli konstrukci k uměleckému\nvýrazu a estetické platnosti, a co Ruskin hlásal a přísně v umění vyžadoval, pravdu, zrovna\nprirodni pravdu, uskutečnili rozhojněním a nepokrytostí materiálu. Dub, eben, mahagon ovládaly\nvšechnu řisi nábytkovou, a které dřevo jimi nebylo, musilo uměle jejich vzhledu nabýti. Angličané\nvydobyli domovské právo jehličnatým dřevům, Belgičané všem ostatním, domácím a cizím,\nv} iledavah si pro jeho zvláštní strukturu, pro jeho zvláštní barvu a tona tyto v nepo-\nryte přirozenosti uváděli jako nové a krásné elementy, hlavně koloristické, do svého nového umění,\nez ase beze všeho významu nebo podstaty, že nejpřednější, aneb aspoň nejrázovitější\na nejonginelnejsi moderní dekoratéři vyšli z atelierů malířských. W. Morris, W. Crane, van\nde Velde, O. Eckmannn, B. Pankok a jiní. Nebyli zatíženi historickou učeností o tom, co\ni T °, V ,lte vykonáno, nebyly jim vštěpovány zásady o krásné vyvýšenosti jednoho\noiu iu ý, ne 5 sloh jako nejdokonalejší doporučován za životní elixír pro\nnřeknn^rat'* V SV° °d?e-!simi ne^d tí' V ze stavitelských akademií, nemuseli mocí\nprekonavati vockovanou stavu tradic. Za to přinesli si svůj živější, citlivější a bohatší smysl"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.18", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 1503, "texte": "pro barvu, ton, kolorit a barvovou harmonii. Intuicí,\nspekulací, fantasií, a zase netísněnou logikou vytvářejí\nkaždý kus dekorace a bytové výpravy z jeho účele a\nmateriálu, onéch dvou životních elementů architekto-\nnického umění, jež Semper bystře odkryl a potom\nz konstrukce, kterou zase Violet-le-Duc byl vyzvedl.\nNebudiž v umění žádného pokrytectví! hlásá H. van\nde Velde. Odložme každou škrabošku bezúčelné de-\nkorace, nepřeměňujme mateřskou mluvu materiálu!\nA vskutku všechna jeho přehojná již práce je pro-\npagací těchto zásad, pod nimiž až vášnivě vře nenávistí\nvší renesance, kterou má v ošklivosti pro její bastard-\nství a tyranii. Proň existuje jedině konstruktivní a de-\nkorativní linie. Před jedenácti, patnácti lety, v dobách\ntoužení po novém slohu, domnívali se, že železo tento\nsloh již přineslo, že je zabalen, jako děcko v peřince,\nv inženýrské konstrukci. Poěínali cítiti a chápati, že\nv jejich liniích a cárových systémech, které jedině a\npouze se rodí z tuhé hmotnosti a držebnosti mate-\nriálu a z praktické účelnosti objektu, leží zvláštní\npůvab, spočívá nová krásaV Železný sloh devatenáctého\nvěku se nedostavil, ale konstruktivně dekorativný princip\nrozlil se jako vlna krásného přílivu po všem ostatním\nmateriálu a po všem předmětu. Všechno se stalo takměř\nindividuem, osobitým jedincem, svých zvláštních odliš-\nných vlastností a projevů, od tvořícího umělce až\npo použitý material, jeho obrábění a hotový výrobek,"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.19", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 1962, "texte": "ať je to monumentální budova ná-\ndraží, stavba městského nebo ro-\ndinného domu nebo jaká židle. J.\nRuskin s pravou anglickou pali-\něatostí zahájil a vedl boj proti\nstrojům. Vypověděl jim všeliké\npřátelství, poněvadž uniformovaly,\nporobovaly člověka, zpovšechňo-\nvaly práci. Sám nezvítězil, ale jeho\nzásady, poměrům přizpůsobené,\nudržují jiní šťastně na živu. Ruční\npráce, individuelní výroba, přes-\nnost, dokonalost a solidnost umě-\nlecko-průmyslové produkce s roz-\nhojněnými technikami, materialemi\na pomocnými přístroji tvoří nyní\nzdravý a pevný podklad všeho\nnového hnutí. Henry van de Velde jeví\nse mi nejdůslednčjším modernistou. Má on jistě\nsvoje učitele a předchůdce, nizozemské lodaře\na Žaponce, ale u nich nalezl jen iniciativu pro\nsvoje originální tvoření, kterému září v dálce\njediná jen hvězda : úhledná, krásně vyjádřená\núčelnost. Otto Eckmann a Bruno Paul v Něm-\ncích jdou podobnými cestami, ale ne za jeho\nvýhradnou abstraktností linie. Zejména u prv-\nního, kterému také Žaponci otevřeli\noěi jako kdysi Manetovi, je něme-\ncká myslivost, předmětná obsaho-\nvost a obsažnost patronkou. V jeho\ndekoraci žije vegetace a zvířena,\ndomácí i cizí, v oné stylisované\núpravnosti, která se vystřihá každé\něáry a každého rozvrhu a rozlo-\nžení, jež by upomínalv na rene-\nsanční nebo antickou šablonu. Jeho\nlinie je markantní, sporá a co\nmožná individuální, odvozená z po-\nvahy a podstaty předmětu: jeho\nstylisace je vlastní jeho osobě.\nFrancouzové se ukázali zdánlivě\nještě konservativnější, nežli Angli-\nčané v tomto novém ruchu. Pravda,\nže u nich souvislý domácí vývoj uměleckého\nvyjadřování vlastně nikdy nebyl přerván, žád-\nným cizím širokým klínem nebyl rozražen. Ne-\nmoc nápodobení a opakovaní nedovedla se vtís-\nni ti do živého jejich ducha a pohyblivé letory,\na proto zjev jako Hector Guimard, výtvor jako\nje jeho Castel Béranger, byly s to vzbuditi\npravou sensaci přes to, že před ním a vedle\nněho všechna mladší generace architektů a de-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.20", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2305, "texte": "koraterů, duchaplných a elegantních ano i sentimentálních, nové íormy novým duchem\na vkusem oživovala. Fantastika jeho díla, neovládaný naturalismus, smés gotických podnětu\na novobelgických liniových vlnění platí zatím více pro Guimarda nežli pro Francouze vůbec.\nSiavby štokholmské výstavy roku 1897 vynesly na povrch jméno Ferdinanda Boberga.\nMnohé u ného lze jen vysvětliti americkou modernou, jako by bez jejího praktického příkladu\nsotva byl vznikl obchodní dům Wertheimův v Berlíně od Alfreda Messela. Ale na obou dá\nse demonstrovati, že naprosté ignorování a opovrhování starých stylů domácích není žádnou\nvýhradnou značkou moderní architektury, že její práce nezáleží v pouhé negaci, nýbrž v positivném\nnovém tvoření, aneb aspoň v silných pokusech o to. Boberg na svých budovách plynárenských\na elektrických podniků nespouští se širokých, mocných tvarů, těžkého, rekovného karakteru,\nvážné ponurosti nordického románského slohu, proto, že mu v krvi leží; Messel dokonce\nv detailu dekorativním je málo příjemnou směsí tvarové konservativnosti a nesprostředkované\npokrokovosti. Ale F. Boberg s krásnou suverennosti podřizuje staré formy novým ideám\na obohacuje je novými prvky, novou vážně svěží dekorací, vyjadřuje karakter a vnitřní účel\nstavby a prostoru v mužné a krásné upřímnosti. A Messelova stavba, pilířový její systém\nzevně i vně, ve své jednotnosti, nic jiného zase nemají na zřeteli nežli být otevřenou schránkou\nmoderní a módní velké tržnice, každému oku a každé noze přístupné, je vábící a vítající.\nBruno Schmitz tvoří díla, po výtce obrovské památníky, nad nimiž se hlavně moderní mocně vze-\npjatý cit poměrnosti vznáší. Všechno jde tu do velikých obrovských rozměrů, jenom že ne pouhým\nnásobením a zvětšováním, ne úhlednými kolonádami, ne vzorovými portiky, báněmi a štíty, ale krutě\ndrsnou masivností, smělou lapidárnosti koncepce, účelným a úěinným rozložením a kontrastováním\nhmot a tvarů vyvolává vzpomínky, ne na pomníky Říma, Itálie nebo které z našeho století, nýbrž na\nmohutné vítězné rozpjetí svého národa, jemuž buduje pomníky pro věky. R. D'Aronco, Vlach v Caři-\nhradě, ve svých náhrobcích o náležité poměrnosti, prozrazuje tytéž tendence, břitkými, ostrými liniemi,\nvelikými a zase hojně a markantně rozčleněnými formami, jež podává, nejednou místní archi-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.21", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 2344, "texte": "tekturu opřen, osobné těžce hmotné a při tom ocelově přibřoušené. Jeho kompatriota A. Rigotti\nsvým projektem výstavní budovy přihlašuje se svěžím, pěkně znějícím hlasem k modernímu\nšiku a má cosi příbuzného se školou vídeňskou, která jest školou O. Wagnera. Jdete-li věci\nna kloub, postihnete, že jejím význačným rysem po stránce tvarové není zuřivá negace všeho\nbývalého. Pro Wagnera a jeho některé žáky nežil a nepůsobil Theofil Hansen ve Vídni na-\ndarmo. Mají smysl a cit pro ušlechtilou slicnost antiky, jenom že ne její monumentalitu, nýbrž\nspíše intimnost a roztomilost je vábí, není jim však bludičkou, nýbrž světlem ozařujícím\nvlastní jejich cesty. Poukazovali na to, že Wagnerova architektonická, spíše však architekto-\nnicko-dekorativní mluva jest odvozená z empiru, a je v tom potud zrno pravdy, že obojí mají\nspolečné východiště. Wagnerova reakce je zdravá, poněvadž přivedla zase plochu ku platnosti\na uměleckému účinku, vykázala nové místo dekoraci a že na svou pěsť postavila ucel budovy\na jeho konsekvence v ěelo tvoření, že hravé graciosnosti vídeňské dala ve své dekoraei\nvýraz, že v městě, jež ironicky, ale vším právem mohlo býti přiznáno Surogantií, které bylo\nsídlem architektonické lživosti, prohlásila přirozené právo neskrývaného a nezapíraného materiálu.\nZa ním jdou J. M. Ol břich a Kovacič, Plecnik a jiní s uvolněnou, osvobozenou osobní fantasií\na není nezajímavo sledovati, kterak nevídeňští a slovanští žáci Wagnerovi záhy po svém\nosamostatnění zprošťují se vídeňské hravosti, ornamentálního nadbytku, sybaritství pohodlněn\nbohatě živeného velkého města, tíhnouce k větší jednoduchosti a přehlednosti. Na venku se roz-\nptýlenost velkoměstská, horečný šum a shon přece jen uklidňují.\nNa všech tedy stranách a místech stejný ruch a stejné snahy. Kdyby dnes svolali anketu\nvšech pokrokových architektu, aby formulovala program a ustanovila formu slohu naší doby,\nshodli by se všichni bez rozdílu a hnedle o prvním; o druhé by nebylo jednotného mínění,\nale že také ne sporů. Uslyšeli bychom jako zásadu hlavní, princip kardinální, že\núčel, uicení, karakter každé nové stavby je východiskem pro její utváření celkové, ucel a\njakost každé součástky východní ideou pro její útvar, který je jejich materiálem'a funkcí\nzároveň podmíněn. A pak, má li býti pokrok, že musíme se zhostit vší neúrodné a zdržující"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.22", "debut_caractere": 43, "fin_caractere_exclue": 1150, "texte": "přítěže historisujicí autority. Kterak ale ony nové tvary maji a budou vypadat, nedovede říci\nnikdo za všechny, jenom všichni by byli ve shodě, že to věcí umělecké osobnosti indivi-\nduality, tvůrci silou nadaného jedince a tím ovšem i národa, z něhož pochází. To není po-\nslední, to je nejpřednější a nejkrásnější vlastnost celé té nové kolchidské výpravy za zlatým\níounem nového slohu: Samostatnost, svéráznost umělecká, osobitost celkového souboru doby\na všeho jejího umění a také ducha a práce národů a jednotlivců. Na novém bojišti je místo\npio každého a zadny úspěch a výsledek se neztratí. Všem jde o styl nový o styl naší\ndoby, o umelecký styl, který se nestaví při jednom vítězství: všechno umění malířství sochařství\nliteratura herectví, hudba, architektura a při té vše, kam její vliv a vláda sahá,'až do nej-\nkrajnejsich útrob všelikého domu, všechno má hlásat a hlásá již, že doba v níž žijeme ie\nsdna a zdatna dost,_ aby svou uměleckou formuli v kovovém a nezničitelném útvaru uložila do\narchivu dějin evoluci a pokroku lidského ducha.\nKdo má píi tom odvahu tvrditi, že je naše doba bez ideálu?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c004", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.1", "titre_corps": "WALTER CRANE V LONDÝNĚ. OKRAJ POKRÝVKY »SMYSLŮ.«", "titre_sommaire": "WALTER CRANE V LONDÝNĚ. OKRAJ POKRÝVKY »SMYSLŮ.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "WALTER CRANE V\nLONDÝNĚ. OKRAJ\nPOKRÝVKY »SMYSLŮ.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c005", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.2", "titre_corps": "WILLIAM MORRIS VAZBA.", "titre_sommaire": "WILLIAM MORRIS VAZBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.3", "debut_caractere": 2426, "fin_caractere_exclue": 2447, "texte": "WILLIAM MORRIS\nVAZBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c006", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.3", "titre_corps": "HARRISON C. TOWNSEND V LONDÝNĚ. OBRAZÁRNA VE WHITECHAPELU, LONDÝN.", "titre_sommaire": "HARRISON C. TOWNSEND V LONDÝNĚ. OBRAZÁRNA VE WHITECHAPELU, LONDÝN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.7", "debut_caractere": 3137, "fin_caractere_exclue": 3203, "texte": "HARRISON C. TOWNSEND\nV LONDÝNĚ. OBRAZÁRNA\nVE WHITECHAPELU, LONDÝN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c007", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.4", "titre_corps": "P. HANKAR V BRUSSELU. DŮM V BRUSSELU.", "titre_sommaire": "P. HANKAR V BRUSSELU. DŮM V BRUSSELU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.8", "debut_caractere": 15, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "P. HANKAR V BRUSSELU.\nDŮM V BRUSSELU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c008", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "161", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.5", "titre_corps": "VICTOR HORTA. V BRUSSELU. DOMY V BRUSSELU Z ROKU 1893.", "titre_sommaire": "VICTOR HORTA. V BRUSSELU. DOMY V BRUSSELU Z ROKU 1893.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "VICTOR HORTA. V\nBRUSSELU. DOMY\nV BRUSSELU Z ROKU\n1893."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c009", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.6", "titre_corps": "G. SERRURIER, V PAŘÍŽI, JÍDELNA.", "titre_sommaire": "G. SERRURIER, V PAŘÍŽI, JÍDELNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.12", "debut_caractere": 1757, "fin_caractere_exclue": 1789, "texte": "G. SERRURIER, V\nPAŘÍŽI, JÍDELNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c010", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "168", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.7", "titre_corps": "A. RIGOTT1 V TURÍNĚ. VÝSTAVNÍ BUDOVA.", "titre_sommaire": "A. RIGOTT1 V TURÍNĚ. VÝSTAVNÍ BUDOVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "A. RIGOTT1 V TURÍNĚ.\nVÝSTAVNÍ BUDOVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c011", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "170", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.8", "titre_corps": "A. MESSEL V BERLÍNE. OBCHODNÍ DŮM V BERLÍNĚ. DVORANA A PRŮČELÍ.", "titre_sommaire": "A. MESSEL V BERLÍNE. OBCHODNÍ DŮM V BERLÍNĚ. DVORANA A PRŮČELÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "A. MESSEL V BERLÍNE.\nOBCHODNÍ DŮM\nV BERLÍNĚ. DVORANA\nA PRŮČELÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c013", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "171", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.10", "titre_corps": "O. ECKMANN V BERLÍNĚ. VÁSA, TAPETA A OKNO. (»DEUTSCHE KUNST U. DEKORATION.«)", "titre_sommaire": "O. ECKMANN V BERLÍNĚ. VÁSA, TAPETA A OKNO. (»DEUTSCHE KUNST U. DEKORATION.«)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.19", "debut_caractere": 1964, "fin_caractere_exclue": 2040, "texte": "O. ECKMANN\nV BERLÍNĚ. VÁSA,\nTAPETA A OKNO.\n(»DEUTSCHE KUNST U.\nDEKORATION.«)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c014", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.11", "titre_corps": "BRUNO PAUL V MNICHOVĚ. LOVECKÁ SÍŇ. (»DEK. KUNST.«)", "titre_sommaire": "BRUNO PAUL V MNICHOVĚ. LOVECKÁ SÍŇ. (»DEK. KUNST.«)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.20", "debut_caractere": 2307, "fin_caractere_exclue": 2358, "texte": "BRUNO PAUL\nV MNICHOVĚ.\nLOVECKÁ SÍŇ.\n(»DEK. KUNST.«)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c015", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173", "page_fin": "173", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.12", "titre_corps": "J. M. OLBŘÍCH V DARMSTADTE. HUDEBNÍ SÍŇ. (»IDEEN V. OLBŘÍCH.«)", "titre_sommaire": "J. M. OLBŘÍCH V DARMSTADTE. HUDEBNÍ SÍŇ. (»IDEEN V. OLBŘÍCH.«)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.21", "debut_caractere": 2346, "fin_caractere_exclue": 2408, "texte": "J. M. OLBŘÍCH V\nDARMSTADTE. HUDEBNÍ\nSÍŇ.\n(»IDEEN V. OLBŘÍCH.«)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c016", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "174", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.3.13", "titre_corps": "O. WAGNER VE VÍDNI. NÁROŽÍ DOMU VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "O. WAGNER VE VÍDNI. NÁROŽÍ DOMU VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "O. WAGNER VE\nVÍDNI. NÁROŽÍ\nDOMU VE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c017", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.4", "titre_corps": "M. H. BAILLIE SCOTT V DOUGLASU. ZASEDACÍ SÍŇ OBECNÍHO DOMU A INTERIÉR BYTU.", "titre_sommaire": "M. H. BAILLIE SCOTT V DOUGLASU. ZASEDACÍ SÍŇ OBECNÍHO DOMU A INTERIÉR BYTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 75, "texte": "M. H. BAILLIE\nSCOTT V DOUGLASU.\nZASEDACÍ SÍŇ OBECNÍHO\nDOMU A\nINTERIÉR BYTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c018", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.5", "titre_corps": "M. H. BAILLIE SCOTT, V DOUGLASU, ANGLIE. SÍŇ.", "titre_sommaire": "M. H. BAILLIE SCOTT, V DOUGLASU, ANGLIE. SÍŇ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "M. H. BAILLIE SCOTT,\nV DOUGLASU, ANGLIE.\nSÍŇ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c019", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "162", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.6", "titre_corps": "H. VAN DE VELDE V BRUSSELU. INTERIÉR A PSACÍ STŮL.", "titre_sommaire": "H. VAN DE VELDE V BRUSSELU. INTERIÉR A PSACÍ STŮL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 50, "texte": "H. VAN DE VELDE\nV BRUSSELU. INTERIÉR\nA PSACÍ STŮL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c020", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "163", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.7", "titre_corps": "H. VAN DE VELDE V BRUSSELU. PRACOVNA A KRÁM.", "titre_sommaire": "H. VAN DE VELDE V BRUSSELU. PRACOVNA A KRÁM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "H. VAN DE VELDE\nV BRUSSELU. PRACOVNA\nA KRÁM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c021", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "165", "page_fin": "165", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.8", "titre_corps": "HECTOR GUIMARD V PAŘÍŽI. VCHOD DO DOMU BÉRANGER V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "HECTOR GUIMARD V PAŘÍŽI. VCHOD DO DOMU BÉRANGER V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "HECTOR GUIMARD\nV PAŘÍŽI. VCHOD\nDO DOMU BÉRANGER\nV PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c022", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "166", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.9", "titre_corps": "FERDINAND BOBERG V STOCKHOLMĔ. PODLOUBÍ Z VÝSTAVY STOCKHOLMSKÉ 1897. VCHOD ELEKTRÁREN V STOCKHOLMĔ Z ROKU 1893.", "titre_sommaire": "FERDINAND BOBERG V STOCKHOLMĔ. PODLOUBÍ Z VÝSTAVY STOCKHOLMSKÉ 1897. VCHOD ELEKTRÁREN V STOCKHOLMĔ Z ROKU 1893.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 111, "texte": "FERDINAND BOBERG V STOCKHOLMĔ.\nPODLOUBÍ Z VÝSTAVY\nSTOCKHOLMSKÉ 1897. VCHOD\nELEKTRÁREN V STOCKHOLMĔ\nZ ROKU 1893."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c023", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "167", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.10", "titre_corps": "R. D' ARONCO, V CAŘIHRADĚ. POMNÍKY, NÁVRHY Z R. 1890.", "titre_sommaire": "R. D' ARONCO, V CAŘIHRADĚ. POMNÍKY, NÁVRHY Z R. 1890.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "R. D' ARONCO,\nV CAŘIHRADĚ.\nPOMNÍKY, NÁVRHY\nZ R. 1890."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c024", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169", "page_fin": "169", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.11", "titre_corps": "BRUNO SCHMITZ V BERLÍNĚ. POMNÍKY CÍSAŘE VILÉMA I. »AM DEUT. ECK« A NA KYFFHÄUSERU. NÁVRHY Z ROKU 1889 — 1899.", "titre_sommaire": "BRUNO SCHMITZ V BERLÍNĚ. POMNÍKY CÍSAŘE VILÉMA I. »AM DEUT. ECK« A NA KYFFHÄUSERU. NÁVRHY Z ROKU 1889 — 1899.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 109, "texte": "BRUNO SCHMITZ V\nBERLÍNĚ. POMNÍKY\nCÍSAŘE VILÉMA I.\n»AM DEUT. ECK« A\nNA KYFFHÄUSERU.\nNÁVRHY Z ROKU\n1889 — 1899."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c025", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.12", "titre_corps": "O. WAGNER VE VÍDNI. MOST NAD BRÁNÍDLEM U VÍDNĚ.", "titre_sommaire": "O. WAGNER VE VÍDNI. MOST NAD BRÁNÍDLEM U VÍDNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "O. WAGNER\nVE VÍDNI. MOST\nNAD BRÁNÍDLEM\nU VÍDNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c026", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.13", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK VE VÍDNI. DEKORACE ROTUNDY O VÝSTAVE ROKU 1897.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK VE VÍDNI. DEKORACE ROTUNDY O VÝSTAVE ROKU 1897.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "JOŽE PLEČNÍK VE\nVÍDNI. DEKORACE\nROTUNDY O VÝSTAVE\nROKU 1897."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c027", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "180", "image_debut": 25, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.14", "titre_corps": "ARCHITEMTURA V AMERICE. : Z DOPISU :", "titre_sommaire": "ARCHITEMTURA V AMERICE. : Z DOPISU :", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "ARCHITEMTURA V AMERICE.\n: Z DOPISU :"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.25", "debut_caractere": 68, "fin_caractere_exclue": 1955, "texte": "Od konce předešlého století postupuje tu\nvývoj souběžné s Evropou nevzdávaje se\npři tom svého zvláštního amerického ka-\nrakteru. Tento spočívá v domácím hol-\nlandsko-anglickém směru vkusu a v trva-\nlém, svrchovaně prostém a přísném způ-\nsobů života. Veškeré bohatství minulých\ndesítiletí, všecka odvážnosť podniků nese-\ntřely tento základní karakter. Lze ho stále\npři všem přepychu stopovati. Jest to na\nprvém místě tak zvaný colonial-styl, který\nnaší šosácké době odpovídá; jako dosud\nvšude u nás užívá se rozmanitých slohů\ndřeva a cihel. (Švýcarsko, Tyrolsko, Nor-\nvéžsko, Rusko, Hollandsko, Prusko). Ale\nzřídka a jen u menších staveb. Co kde\nvýznamnějšího, druží se k velkým světo-\nvým proudům. Prožila se zde zároveň celá\narcheologická doba, v jaké libuje si stará\nEvropa. Amerika má své Schinkely, Viol-\nlet-le-Duc'y, Sempery. Má však také své\nmoderní hnutí a stojí jako Stará Evropa\nmezi obojím. Znám dva staré architekty Johna Smithmeyera\nve Washingtonu (Congress Library) a Leopolda Eidlitze (State\nCapitol New York), prvý přes 70, druhý přes 80 roků starý,\njiž celý obrat prodělali. Jest zajímavo a tklivo sledovati, kterak\nbojovali, kterak své práce po zalesáckém slohu archeologickému\nhnutí přizpůsobovali, kterak od nesmělého nápodobení k volněj-\nšímu cítění dospívali a kterak náhle při úkolech z míry moderních\nmoderními býti chtěli. K tomu však byli příliš staří. Nicméně\nteoreticky pro hnutí horují, a zejména Eidlitz zahájil je tu na\nvlastní popud již před 20 léty knihou »Nature and Function of\nArt« (mimochodem řečeno jest Pražan, jenž přišel sem 16 ti-\nletý). Považuji knihu za hlubší a obsáhlejší než-li spis wagne-\nrovský. Prakticky osvědčila se moderna až dosud málo a sám\nEidlitz soudil, že v Americe jsou jen moderní strojníci a inženýři,\nti že jsou jedinými moderními architekty. Abych se těch prý\ndržel, nechci-li zblouditi. Ale přes to mám Sullivana v Chicagu"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.26", "debut_caractere": 48, "fin_caractere_exclue": 1371, "texte": "za modernistu. Zdá se, že z jeho kruhu vyšli\njiž samostatní architekti, neboť mezi chicag-\nskými architekturami vyskytují se velmi mnohé\ntohoto směru. Většina architektů jest archeology\na z evropských škol; jsou tak zaměstnáni, že\nnezbývá jim Času více o svém\npovolání přemýšleti. Obchod se\ndaří a to jest hlavní věc. Docela\njako u nás. Jen s tím rozdílem,\nže zde jsou požadavky praktické\npotřeby vyšší a stejnoměrnější.\nTak špatným jako četní archi-\ntekti u nás není zde nikdo.\nV celku též převládá dobrý vkus,\nať pracuje se již ve směru kte-\nrémkoli. Jednotlivci stojí výše,\nzvláště co dotýce se detailu, než-li\nvše co jsem viděl dosud u nás.\nJmenuji především Mc Kima,\nMeada a Whitea. Mladá\ngenerace neobyčejně se kazí. Vyrůstá s naiv-\nnimi pojmy o vznešeném a spatřuje větším\ndílem nejvyšší v Ecole des beaux arts. Moderna\nzavítá sem na dobro teprvé tehdy, až stane se\nmodou, a potom bude, jak se domnívám, modou\nvelmi krásnou, známých vý-\nstřelků prostou. Obecenstvu chybí\npronikavější soudnost. Dovede\nposuzovati jen vnějšek. Ale\nmezi archeology není jediného,\njenž nejevil by velmi mnohé\nmoderní příznaky, a mám za\nto, že odejme-li se Whiteovi\nvše archeologické, zbude asi více\nnež Olbrich. Tiffany vyhlíží\ntu jinak než-li v Evropě. Má\nvždy na skladě všecko histo-\nrické haraburdí.\nI on rozumí dobře svému ob-\nchodu."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.30", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 472, "texte": "V Architectural Recordu lze nalézti celou řadu individualit. Není však nikoho, kdo by usiloval\nkarakterisovati hlouběji. Není tu také rázovitých lidí. Jen v malých úkolech, kde konstruktivní\nvyniká, objevuje se tento karakter. Tu možno dožiti se zhusta radostných překvapení. Železniční\nstanice, továrny, železniční vozy, stavby pro námořní službu, majáky a záchranné stanice,\nmosty atd. Interieury a zejména zařízení kancelářská jsou většinou z míry moderní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c028", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.14.1", "titre_corps": "FRANK WRIGHT. DETAIL PILÍŘE.", "titre_sommaire": "FRANK WRIGHT. DETAIL PILÍŘE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.25", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "FRANK WRIGHT.\nDETAIL PILÍŘE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c029", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "178", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.14.2", "titre_corps": "FRANK WRIGHT. RODINNÝ DŮM.", "titre_sommaire": "FRANK WRIGHT. RODINNÝ DŮM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "FRANK WRIGHT.\nRODINNÝ DŮM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c030", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "178", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.14.3", "titre_corps": "H. COBB. SVÍTILNA.", "titre_sommaire": "H. COBB. SVÍTILNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.26", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "H. COBB.\nSVÍTILNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c032", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.14.5", "titre_corps": "THEO C. LINK. DVORANA NÁDRAŽÍ V St. LOUIS.", "titre_sommaire": "THEO C. LINK. DVORANA NÁDRAŽÍ V St. LOUIS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.30", "debut_caractere": 474, "fin_caractere_exclue": 516, "texte": "THEO C. LINK.\nDVORANA NÁDRAŽÍ\nV St. LOUIS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c033", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "179", "page_fin": "179", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.15", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK VE VÍDNI. NÁČRT.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK VE VÍDNI. NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "JOŽE PLEČNÍK VE\nVÍDNI. NÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c034", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.16", "titre_corps": "H. SULLIVAN. BRONZOVÝ PORTÁL HROBKY.", "titre_sommaire": "H. SULLIVAN. BRONZOVÝ PORTÁL HROBKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "H. SULLIVAN.\nBRONZOVÝ PORTÁL\nHROBKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c035", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "186", "image_debut": 31, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.17", "titre_corps": "F. OHMANN V PRAZE. NAPSAL MARELB.MÁDL.", "titre_sommaire": "F. OHMANN V PRAZE. NAPSAL MARELB.MÁDL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.31", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 2597, "texte": "F. OHMANN V PRAZE.\nNAPSAL MARELB.MÁDL.\n\nDeset let, jež Ohmann strávil v Praze, stále při práci a stále\nneklidný a nespokojený, jsou pěknou episodou ve zdejším životě\numěleckém, episodou jen co do ěasu, ne však bez dalšího trvalého\nvýznamu a účinku. Když se přestěhoval zase do Vídně, k jiné\na velké práci, kde stojí v cele nové stavby dvorního hradu,\nzanechal v Praze několik výborných děl a skupinu mladých\nodchovanců, kteří věrně stojí při tom, k cemu je učitel jejich\nnabádal a vedl. F. Ohmann ve Lvově narozený, a z vídenské\nškoly technické vyšlý, přišel do Prahy na vybídnutí nebožtíka\nFr. Schmoranze, který jej postavil v celo speciálné školy pro de-\nkorativní architekturu na c. k. umělecko-průmyslové škole, a tak\nocitl se zde, náhle a neočekávaně, umělec myslivý a tvořivý, nad-\nšený a nervosní, který překypoval fantasií, a zase plný až pře-\núzkostlivé a mučivé autokritiky muž, se žhavou touhou po práci,\ncinech a skutcích, s láskou a pýchou své žáky řídící a učící,\nkterý ale při tom stále pociťoval nedostatečnost místa k plnému\nsvému vzletu.\nCo vykonal Ohmann za ono desetiletí v Praze je zdánlivě ne-\nmnoho co do poctu a rozměrů, a přece mnohem víc, nežli jak se\npovrchně soudí. Arciť všechny jeho velké projekty zůstaly projekty.\nVyšel z každé, ať všeobecné neb omezené konkurence, jíž se súcast-\nnil, vyznamenán prvními cenami, a bylo věru těžko odolati tempera-\nmentu, vervě, uměleckému důmyslu a svěžesti, které vložil do\nprojektu svého na stavbu Městské Spořitelny, Obilné Bursy, As-\nsicurazione generali a Německého domu v Praze, Průmyslového\nmusea pro Liberec a klášterního kostela Uršulinek na Horách\nKutných. Vedle toho vedl a provedl obnovu vnitřku kostela sv.\nKateřiny v Praze, restauraci kostela ve Zlonicích a Božích muk\nBraunových v Teplicích. To jsou právě práce onoho období umě-\nleckého, k němuž Ohmann celou duší lnul. Barok byl jeho heslem\na předmětem jeho lásky, s nímž do Prahy přijel, do Prahy, do\nČech, kde jej nalezl bohatě rozkvetlý s nuancí zvláštního půvabu ;\npřinesl si pron příchylnost odborného archeologa a zápal con-\ngenialního umělce. O barok opíral také přímo některé své vlastní\npráce. Průčelí domu p. Valterova zůstane tu svědkem, s jakou\njemností tvarovou a citovou dovedl Ohmann pochopiti a vyzved-\nnouti podstatné rysy pražského baroku, jeho, řekl bych, delikátní\nbohatství dekorace a jeho příjemný soulad linie s plasticností. Také\npro vnitřek Variété podržel za základ tento sloh, a právě zde\nnejzřejměji vyložil, jak pokrevně a blízek je příbuzný starým\nvelkým mistrům baroku. Prostornost, bohatá rozmanitost forem, svě-"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.32", "debut_caractere": 33, "fin_caractere_exclue": 2130, "texte": "žest, ba lehká hravost koncepce, jednot-\nnost šumivé nádhery, vtipnost a efekt-\nnost detailů jsou tak asi hlavními pod-\nstatnými rysy této lehkonohé, uná-\nšející fanfary, barvou i tvarem krásné\nharmonie. Dům v Ovocné ulici »U tří\nberánků« vyrostl ve svém průčelí z téže\npůdy, ale nedaleko na Ovocném trhu\nstojí dům »u české orlice«, jehož dvě\nfasády ukazují nové těžení ze staré\nčeské architektury. Nenadsazuju, aniž\nnad míru zevšeobecňuju, tvrdím-li,\nže všechny nové stavby v Praze\na v Čechách, které se ve své tva-\nrové řeči opírají o českou renesanci,\nžijí vlastně jen z toho, co A. Wiehl\nbyl oživil. Žádná z nich nejde dále\naniž hloub, všechny se spokojují s\nWiehlovou regenerací a jsou tak dčti\nnejen jedné matky, ale i jednoho otce.\nF. Ohmann, jehož historické vědomí\nje silné vyvinuto, záhy shledal, že\nstarý styl zmíněný má ještě dosti ji-\nných motivů, jichž Wiehl vědomě\nneužil a k nimž jeho následovníci\novšem neprohlédli. Ohmann nalezl,\nže útvar štítů, hlavně jihočeských,\núprava oken a vchodů v Cechách se\ndaleko víc osamostatnily, nežli jak\nukazují Wiehlovy vzory ještě silně\nitalisující. Obsáhl je šťastně, a ještě\nšťastněji je vpravil do celkové kon-\ncepce nového moderního domu. Stále\ndosud straší u nás tak zvaný čistý\nsloh a platí za nejvyšší metu při práci.\nS jeho stanoviska jsou Ohmannovy\npráce zavržitelné a byly také zavrho-\nvány. Jenom že Ohmann jest uměl-\ncem příliš individuálně cítícím a ma-\njitelem příliš silné vlastní široké a\nrozlehlé tvořivosti a fantasie, než aby\nškolometsky úzkostlivě se omezil jen\nna věc před staletími osvědčenou.\nNikde jinde snad svoje architektoni-\ncké umění nerozprostřel krásněji, jak\nv koncepci celých budov, tam, kde\nprostory tvořil, spojoval a kombinoval.\nProň, dekoratéra skvělých, ba oslňují-\ncích vlastností, jest architektura umě-\nním prostorovým, tvořitelkou a budova-\ntelkou prostorů par excellence. A jemu\nbyl a jest zevnějšek stavby umělecky\nvýmluvným výrazem jejího vnitřku a\núčele. Proto se z mysli a ducha, toto\nvše obsahujících, mohly vynořiti krásné\nkomposice Městské Spořitelny, budovy\nAssicurazioni generali, Obilné bursy"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.34", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 1633, "texte": "nebo libereckého musea. Právě v těch se hbitá pohyblivost, vřelost a hlavně kmitavá nervosnost\nOhmannova snad nejocitěji projevuje. Nic tu zatím nevadí, že některá jejich místa jsou jen\nnačrtnuta a ne do poslední čárky uzrálá dalšího a plně uspokojujícího vyžiti a vykrystali-\nsování jsou všechny schopny, a nejednou tato neustálenost má příčinu velmi krásnou : v pravé\ntlačenici, v hotovém rojení se vždy nových ideí v hlavě Ohmannově.\nCafé Corso, přestavba a úprava jeho, je poslední dílo Ohmannovo před jeho odchodem\nz Prahy, k němuž se záhy přidruží nejnovější, hotel v Hybernské ulici. Po tom co jsem\ndosud o umělecké organisaci Ohmannově letmo naznačil, musí se tyto práce objeviti jako\nzcela důsledný a ústrojný článek jeho uměleckého vývoje. Všechny vytčené vlastnosti jeho\njsou tu: obratnost a originálnost úpravy, brilantnost dekorace, svěží rušnost forem, živý a při\ntom vyrovnaný soulad barevný, jenom že s minimem útvarů historických slohů. Ohmann se\njich nezříká, aniž od nich násilně odtrhuje, naopak proň jsou pevnou a bezpečnou půdou, po\nníž kráčí, avšak jeho umělecká osobnost jest příliš silná, jeho cítění příliš svobodné as dnešní\nrušností spjaté, než aby se daly potlaciti a pod akademické jho sehnuly šiji, a proto již na domě\n»u české orlice« pracuje moderní emancipovaný, který celek i mnohý detail proniká svojí moderní\nindividualitou a ještě roz-\nhodněji tak činí při stav-\nbách svých posledních.\nMluví-li se již o pražské\nModerně, nesmí býti za-\npomenuto, že Ohmann byl\njejím Janem Křtitelem. Než\ntoto rozvádět, vedlo by\nmne na pole otázek tva-\nrových. Místo toho chci"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.36", "debut_caractere": 69, "fin_caractere_exclue": 2382, "texte": "jinou stránku Ohmannova umění a jeho iniciativy\nkrátce vyzvednouti. Je to jeho polychromnost. Pro\nF. Ohmanna nebyl barok bílým štukem jedině\nnebo jednobarevně natřeným ovrhem, česká rene-\nsance jen střídáním pískovce s omítkou nebo nej-\nvýše bílocerným sgrafitem. Bystře a hloubavě pátral\npo stopách a staré zašlé mnohobarevnosti, kterou hned\nve Valterově domě, v průčelí, přivedl znovu k platno-\nsti, jež však ve Variété, v kavárně a jinde vždy šíře\na hlavně radostněji, ano jásavěji se objevila. Ne pouze\npolychromie nějaké malby na stěnu nanesené. Při-\nrozená barva materiálu, který rád a směle kom-\nbinoval, aneb aspoň nedaly-li poměry jinak, umělá\nbarva aplikovaná v tonech tu jemných, onde, dle\npotřeby a uměleckého zámyslu, živá a plnozvucná,\nsesiluje a zdůrazňuje jeho archiťektoniku, ne jako\nelement zevně a dodatečně přidaný, nýbrž jak orga-\nnicky s ní sloučený, aneb aspoň amalgamovaný\nprvek. Ohmann nemyslí na papíře. Naň toliko zazna-\nmenává, co hotově v živé své představě a vidí,\na tam není místa pro tvary abstraktního, neutrálně\nbarevného vzhledu. Na ráz a v jednom tonu vyrů-\nstají všechny útvary celku i detailu, budované a de-\nkorativní v barev-\nné životnosti a to\nhned od počátku,\ntak říkaje, v an-\nticipovaném sou-\nhlasu s malířem\na sochařem, jehož\npráci Ohmann, od\nprvní idey počí-\nnaje do své jaksi\nvteluje. Teď tu\njsou jeho žáci. Za-\ntím nemíním jejich\nmladou tvářnost\numěleckou kresliti\nnebo rozebírati.\nNěkteré jejich prá-\nce jsou zde repro-\ndukovány a tyto ukázky, trvám, dokumentují hned dvojí\nmoment. Je v nich patrno, že principy uměleckého tvoření Ohman-\nnova jsou v nich zachovány a dále žijí, že jeho poučky a\nnáklonnosti přijali mnozí za své a pak, že vyšly z myslí a\nrukou čerstvých, uvolněných a svobodnějších, nežli jak u nás\nbývá. Alois Dryák, J. Bendelmayer, Rud. Němec, J. Jůstich\na jiní, každý podle míry svého nadání a hbitosti a vřelosti\nsvého temperamentu jde po cestě, kterou jim Ohmann byl\nnaznačil, ano všemi svými pracemi, vší svojí snahou a evolucí\npřímo do daleka vytýčil. Jsou a budou nepochybně v budou-\ncnosti ještě více různí. Jedno je jim dnes a bude asi povždy\nspolečné: jemnost, ano delikatnost uměleckého cítění a vyja-\ndřování se. Vší všedností a vulgárnosti, a nejvíce brutál-\nnosti, se již bezděčně vystříhají. Ohmann jim to vlil do žil a\njejich krve."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c036", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "181", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.17.1", "titre_corps": "J. JUSTICH. NÁČRT.", "titre_sommaire": "J. JUSTICH. NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "J. JUSTICH.\nNÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c037", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.17.2", "titre_corps": "F. OHMANN. PORTÁL DOMU V PRAZE.", "titre_sommaire": "F. OHMANN. PORTÁL DOMU V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "F. OHMANN.\nPORTÁL DOMU\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c038", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.17.3", "titre_corps": "F. OHMANN. KAVÁRNA »CORSO« V PRAZE.", "titre_sommaire": "F. OHMANN. KAVÁRNA »CORSO« V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "F. OHMANN. KAVÁRNA\n»CORSO«\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c040", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "186", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.17.5", "titre_corps": "JIŘÍ JUSTICH. NÁVRH DOMU PRO TEPLICE.", "titre_sommaire": "JIŘÍ JUSTICH. NÁVRH DOMU PRO TEPLICE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "JIŘÍ JUSTICH.\nNÁVRH DOMU\nPRO TEPLICE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c041", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "186", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.17.6", "titre_corps": "B. BENDELMAYER. DŮM V PRAZE.", "titre_sommaire": "B. BENDELMAYER. DŮM V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.36", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "B. BENDELMAYER.\nDŮM V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c042", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c042", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.18", "titre_corps": "F. OHMANN. KAVÁRNA »CORSO« V PRAZE.", "titre_sommaire": "F. OHMANN. KAVÁRNA »CORSO« V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "F. OHMANN.\nKAVÁRNA »CORSO«\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c043", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c043", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "185", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.19", "titre_corps": "ALOIS DRYAK. RODINNÝ DŮM NA KRÁL. VINOHRADECH.", "titre_sommaire": "ALOIS DRYAK. RODINNÝ DŮM NA KRÁL. VINOHRADECH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "ALOIS DRYAK.\nRODINNÝ DŮM\nNA KRÁL. VINOHRADECH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c044", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c044", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "187", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.20", "titre_corps": "BEDŘICH BENDELMAYER A RUDOLF NĚMEC. DŮM V HRADCI KRÁLOVÉ.", "titre_sommaire": "BEDŘICH BENDELMAYER A RUDOLF NĚMEC. DŮM V HRADCI KRÁLOVÉ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "BEDŘICH BENDELMAYER\nA RUDOLF NĚMEC. DŮM\nV HRADCI KRÁLOVÉ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c045", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c045", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.21", "titre_corps": "ANT. PFEIFFER. MODEL ZÁLOŽNY V LOUNECH.", "titre_sommaire": "ANT. PFEIFFER. MODEL ZÁLOŽNY V LOUNECH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "ANT. PFEIFFER.\nMODEL ZÁLOŽNY\nV LOUNECH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c046", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.22", "titre_corps": "A. PFEIFFER. POSTEL.", "titre_sommaire": "A. PFEIFFER. POSTEL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.38", "debut_caractere": 41, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "A. PFEIFFER.\nPOSTEL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c047", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c047", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "195", "image_debut": 39, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23", "titre_corps": "O NOVÉM UMĔNI. NAPSAL JAN MOTĔRA.", "titre_sommaire": "O NOVÉM UMĔNI. NAPSAL JAN MOTĔRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.39", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 2667, "texte": "O NOVÉM UMĔNI.\nNAPSAL JAN MOTĔRA.\n\nNĚKOLIK THESÍ O ARCHITEKTUŘE A UMĚLECKÉM PRŮMYSLU. Dříve\nnež nějaká pravda v hnutí kulturním pevně se ustaví, předcházela již součin-\nnost, obroušení a splynutí jednotlivých myšlének. Pravdu nějaké epochy lze\nteprve po určitém trvání pohybu pevně poznati a vysloviti. Jestliže tedy nyní,\nv počátcích hnutí, své myšlénky povím, chci mluviti pouze o thesích; budou-\ncnost ukáže, pokud byly správný.\nPravdou rozumím tu a v následujících řádcích cíl-ideál časového názoru,\njenž se přirozeně, jako na každé odvětví kulturní, přenáší též na umění a ve\nsvém přesmyku také zde jistou změnu způsobí. Určité proudění zdá se tomu\nnasvědčovati, že se nyní, když již ostatní umění dávno předcházela, také\nv architektuře takový přesmyk dovršuje. Účelem tohoto sešitu jest tudíž, aby\nnás o tomto hnutí informoval, aby vzbudil zájem a porozumění v obecenstvu pro\numění jemu tak cizí a aby je nabádal k samostatnému přemýšlení a posouzení.\nDůvod, proč obecenstvo má méně zájmu a tak málo porozumění pro archi-\ntekturu oproti ostatním výtvarným uměním, leží především v tom, že archi-\ntektura nepůsobí tak bezprostředně přímo přírodními předměty na naši vní-\nmavost, čivost, jako skulptura a malířství. Architektura tvoří sice své výtvory\ntaké na základě přírody: jádro-p ros t o r na základě přírodních zákonů (síla\ntěžná, síla odporu, kohaese), slupku-o kra s u přírodními čarami, tvary a bar-\nvami ; než právě na cit účinkují především poslednější (zase přímo přírodní\npředměty), kdežto prazdroj tvoření a tedy také všechny změny tvoření lze po-\nchopit až při hlubším zkoumání. Jinou příčinu toho, proč architektura obe-\ncenstvu se odcizuje, vidím v tom, že poslední období našeho umění se téměř\núplně rozplynulo v archaeologicko-vědeckých kombinacích.\nAbychom si tvoření architektury a spřízněných ji umění ujasnili, anály suji je\nv tvoření prostoru, totiž zúčelnění s ohledem k místním poměrům a\npotřebám (podnebí, kultura, mravy) v konstrukci prostoru s prostředky,\njež máme po ruce (material a technické znalosti) a konečně v okrášlení,\nzdobení, prováděné s citem, jenž v nás žije pro přirozené krásno. Touto analysí\nnechci ovšem stanovití pojmy rozlišovací, nýbrž vytknu tím pouze hlediska pro po-\nsouzení jednotlivých funkcí tvoření. - Tvoření prostoru podléhá změnám tím,\nže se mění názory životní a mravy, že nové úkoly na umělce naléhají. On\npracuje tyto své nové útvary, maje k ruce nové vymoženosti technické a dává\njim a jejich ozdobě formu, jak z individuality doby a místa prýští. Účel,\nkonstrukce a místo jsou tedy hybnou silou forma jejich\nnásledkem. Forma vzniká z nich tvůrčím zachycením a formulováním ně-"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.40", "debut_caractere": 51, "fin_caractere_exclue": 1111, "texte": "kolika velikými individuí. Architektonické tvoření má tedy dvě funkce : v první řade konstruktivní\ntvoření prostoru v druhé řadě okrášlení. První je z větší ěásti vědecko-kulturního puvodu,\ndruhá zase více věcí individuelně vrozené schopnosti. Z toho plyne, že individuím společná\nčást: tvoření prostoru a konstrukce, musí býti důvodem pro nové hnutí\na že jimi nemůže býti jejich tvar a forma ozdoby; první jsou vlastní pravdou,\nposlední je vyjádřením pravdy. -- Nový tvar vznikne tudíž z nového účelu, z nové kon-\nstrukce přizpůsobené místu. Židle pro benátského dozete a židle pro našeho dnešního dělníka,\nžidle rukou pracovaná a jiná pomocí strojů zrobená nemohou přece rníti tutéž mluvu forem. Kolik\nz nás právě tak myslí, jak málo jich však ve shodě s tím tvoří! A právě takové úplné zbavení se\narchaeologického umění jest první podmínkou každého pokroku. Každé hnutí, jež nemá vý-\nchod iš t ě v úěe 1 u, v konstrukci a v místu, nýbrž vznik' svůj má ve formě, je\nutopií. To jsme viděli na minulém nebo právě pomíjejícím období umění. Objevivší se apoštolé"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.42", "debut_caractere": 96, "fin_caractere_exclue": 3124, "texte": "(Schinkel, Hansen, Semper a Schmidt)\nbrali za základ dříve existující for-\nmu, často ze zcela různých míst, a\nvnutili do ní nové úkoly a nové\nkonstrukce. Jiní zachovali sice místo\n(»oživení« starých národních ar-\nchitektur), než i těm byla výcho-\ndištěm pouze stará forma. Jak\ntito apoštolé přes jejich velkou umě-\nleckou potenci zůstali osamoceni\na kterak nepůsobili vychovatelsky,\njak jejich školy sestávaly jen ze\nžáků-nápodobitelů a časem se splo-\nštily, to vše přece jsme viděli, nebo\ndožijeme se toho ještě v posledních\nvýhonech. Vše to byl ovšem též\npřirozeně výron času, následek více\nretrospektivního vychování. Fantasie\n(vynalézavost) zakrněla a umělci\ntu stáli vůči novým úkolům toliko\nse svými krásně klasifikovanými\nformami. Nechci tím říci, že tato\nhnutí byla chybná; mělať jistě\njak přece všechno stávající svou\nrelativní oprávněnost. Vidím v nich\ndobu přechodů a průpravy. V je-\njich archaeologickém vševědectví\n(všeznalectví) leží dokonce určitě\nvelká výhoda pro příští rozmach.\nNeboť každý stupen v dějinách lid-\nského rozvoje a tedy také rozvoje\numění má svou basi v minulosti a čím\njsou základy širší, tím větší může\nbýti stavení. Sebeklamem by bylo,\nkdyby »modernista« se domníval,\nže »jen ze sebe ťvoří«. Neboť, když jsem se naučil poznati, jak správné a krásně Řek svou\nstavbu kamennou, gotik svou stavbu klenbovou formovali, jak správná a krásná je hmotová\ntechnika barokní štukové dekorace, jestliže vidím, jak primitivní umění lidové dobře formuje\ndřevo, učím se znáti cestu, kterak z našich úkolů, z našich konstrukcí, z našeho\nmateriálu v našem podnebí naši formu najdu a dovedu vytvořiti. Uvádím tu za příklad\nnáš ideál v řeckém uměni. Když do něho vniknu aje chápu, tedy vidím, že příčina, proč\ntoto umění se mi zdá býti ideálem, není v jeho formě, nýbrž v pravdivosti, s kterou tvořilo,\na právě tou se dotýká mého snažení. Umění, kterým Řek přiměřeně účelu a poloze (podnebí)\nvyjádřil svou formou dokonale konstruktivní tvoření prostoru o toto umění usilujeme\nmy moderní lidé, totiž: chceme svou formou právě tak dokonale své konstruktivní tvoření\nprostoru vyjádřiti. Forma antiky absolutně vzata, nemůže nám býti ideálem-cílem. Ideál,\nkterý leží pro nás v nějakém umění, může býti právě jen relativní.\nŽe nové tvoření prostoru již po dlouhou dobu se vyvinuje, to souvisí jak všechno\nostatní s naším širokým a přes všechnu hbitost přece jen pozvolným hospodářským roz-\nvojem. Nové úkoly (parlamenty a budovy správní, školy, nádraží a jiné dopravní objekty)\nvznikají, se změněnými podmínkami životními vzniká nové bydliště a hojně nových užitných\npředmětů ato vše má umělec tv oři ti, účel s přiměřenými novými prostředky vyjádřiti. A právě\npochopení a vyjádření těchto nových úkolů dovršuje se již od decennií a jest\nprvním důvodem nového našeho umění.\nRovněž prostředky, s kterými tyto nové útvary tvořím, konstrukce, věčné přírodní thema\no podpěře a břemeni, nepodléhá náhlému přesmyku, nýbrž vyvinuje se znenáhla zároveň\ns technickým pokiokem. Nastane presmyk citu pro stabilitu krásu proporcí."}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.44", "debut_caractere": 48, "fin_caractere_exclue": 3038, "texte": "Kdežto dříve na př. určité plus nad\nnutnou stabilitu bylo praktikováno,\nzmizela nyní tato prakse následkem\ntechnicko-vedeckého pokroku ma-\nthematické určení stálosti ve spo-\njení se zvýšenými časovými požadavky\nutilit nimi. Co se nám zdálo dříve\nkrásné, shledáváme teď těžké. Násled-\nkem jakési v nás žijící setrvačnosti\njsou nám z počátku takové novotvary\ncizí. Připomínám v té příčině jen kon-\nstruktivní formy železa, s kterými si\narchitekt nevěděl rady. Jak málo mo-\nnumentální! to byl první dojem a\nkterak za krátko právě zvyk přesunul\nzase krasocit, jak nás oproti dřívějšku\nteď naplňuje krásná, velká, železná\nsíň pocitem prsa šířícím.\nPřesmyk citu pro stabilitu sice tu byl,\nminulé období však nedovedlo mu dáti\n(zase následkem toho, že bralo své\nvýchodište z formy) výraz nás uspo-\nkojující, nutilo jej zase do starých\ntvarů. A právě v pravdivém\nvyjádření tohoto citu pro sta-\nbilitu, v nelíčeném vyznačení\nkonstrukce vidím druhý dů-\nvod nového našeho umění.\nNemůže se mi tedy líbiti, když\nrovná traversní konstrukce se provádí\njako kamenný architrav, nemůže se\nmi líbiti, když kámen vůbec jiným\nmateriálem imituji, nemůže se mi líbiti,\nvnucuji-li dřevu formy kamene, nemůže\nse mi vůbec žádné zakrývání a žádná\nimitace líbiti, neboť obojí je rozpačitost a lež. Tudiž též v konstrukci souvisí úzce účelnost\ns krásou. Dělám-li na př. dvéře a používámďi dřeva, jemuž nutno dáti povlaku z jiného ma-\nteriálu, tu nesmím tomuto povlaku dáti formu zde barvu dřeva, neboť to je zase\nimitace tu lež. Tvary dveří mi naznačují, že jsou ze dřeva; za material povlaku se však\nnemusím stydět a ukáži jej tedy čím je lak, tedy s radostí jako čirý lak.\nZ toho, co zde až doposud bylo řečeno, vyplývá, že okrasa zaujme v novém umění\npouze jemu pří sl uší cííunkci: člen iti a podporovati jasně konstruktivně vyjádřené\nmasy ; že tedy zase bude účelná. Je to více organická působnost, oproti pokrývání masy\nformou na způsob sítě nebo kůže, jak nám je pomíjející slohové období ukazuje. Z této pravdi-\nvosti plyne též nemožnost smíšení nebo záměny formy konstruktivní a formy\ndekorativní. Nemůže tedy na př. býti správné nemůže býti krásné, když se konstruktivní\nsloup, jenž má tvar podpěry, nalepí za dekoraci na stěnu (polosloup), ba nedovede mne také\ndekorativní lesena uspokojiti, ukazuje-li tytéž konstruktivní tvary. To by byl zase následek\nchybného vycházení z formy. Dekoruji-li lesenou nebo oblým dekorativním »sloupem«, tu\njsem nucen, haliti tyto nové dekorační funkce v nové čistě dekorativní formy.\nNedovede mne vůbec »přejímání« forem uspokojiti; vždyť každá forma měla v sobě rázovitost\ntvořícího umělce a jeho doby a nám tedy je zcela cizí; zrovna tak, jako by bylo po-\ndivné cizí, kdybych se procházel v řeckém nebo jiném historickém kostýmu.\nNová forma vezme svůj vznik tomu povždy tak bylo v prazdroji všeho krásna\nv přírodě a přijme také naši, zcela specielně naši rázovitost, tedy také naše chyby.\nNa př.: Nervosnost a ukvapenost naší doby vštípí také umění svůj příznak. Tím ovšem"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1253, "texte": "nechci říci, že, když chci moderně tvořiti, musím tak ciniti\nnervosně a chvatně; neboť právě v poznání svých chyb a\nv zápase proti nim povznáším sebe as sebou též své umění.\nLokálnost (místní ráz) vzniku umění a\nosobnost umělcova dávají f o~r mě charakter i-\nsující pří zvuk. Stejná úroveň vzdělání ta spo-\nlečná kultura většiny národů v nynější době a tudíž také\ntytéž hybné důvody nového umění vylučují, že by se\nv některém z národů mohlo vyvinout jemu naprosto vlastní\numění. Důvody a proto též tvary budou stejný, jen\nzpůsob výrazu ponese právě národní ráz. Chtít národní\numění probuditi toliko na základě tradice kopiemi a no-\nvými kombinacemi, je právě tak jako každé vycházení\nz formy utopii, a taková snaha bude míti povždy\ncharakter diletantismu z formy své východiště beroucího.\nMaje jen málo místa k disposici, byl jsem nucen, vtěs-\nnati to, co jsem říci chtěl, ve stručnou rámcovou formu ; než\ndoufám, že později jednotlivé detaily siřeji rozvinu.\nKončím tudíž tyto řádky s prosbou, aby nepředpojatě,\nbez předsudku byly ěteny: 1. již proto, že stručnost za-\nvinila snad častěji nejasnost, 2. již proto, že mou uměleckou\npráci a některé zde připojené reprodukce nelze považovati za\nplný výsledek myšlének. Vždyť síly pokulhávají vždy za vůlí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c048", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c048", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "189", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23.1", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. APLIKACE.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. APLIKACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "JAN KOTĚRA.\nAPLIKACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c049", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c049", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23.2", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. MODELOVÝ NÁČRT SÁLU V ZÁMKU RÁJECKÉM.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. MODELOVÝ NÁČRT SÁLU V ZÁMKU RÁJECKÉM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "JAN KOTĚRA. MODELOVÝ\nNÁČRT SÁLU\nV ZÁMKU RÁJECKÉM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c050", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c050", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23.3", "titre_corps": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY NA UMĚL.-PRŮMYSL. ŠKOLE V PRAZE. MOST V PARKU.", "titre_sommaire": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY NA UMĚL.-PRŮMYSL. ŠKOLE V PRAZE. MOST V PARKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.42", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 94, "texte": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY\nNA UMĚL.-PRŮMYSL. ŠKOLE\nV PRAZE. MOST V PARKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c051", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c051", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "194", "page_fin": "194", "image_debut": 44, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23.4", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. PORTÁL DOMU V PRAZE.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. PORTÁL DOMU V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.44", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "JAN KOTĚRA.\nPORTÁL DOMU\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c052", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c052", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195", "page_fin": "195", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23.5", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. Z PRŮJEZDU A CHODBY DOMU V PRAZE.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. Z PRŮJEZDU A CHODBY DOMU V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.45", "debut_caractere": 1255, "fin_caractere_exclue": 1300, "texte": "JAN KOTĚRA. Z PRŮJEZDU\nA CHODBY DOMU\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c053", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c053", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195", "page_fin": "195", "image_debut": 45, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.23.6", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. SVÍTILNA.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. SVÍTILNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.45", "debut_caractere": 1302, "fin_caractere_exclue": 1323, "texte": "JAN KOTĚRA.\nSVÍTILNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c054", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c054", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "191", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.24", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. MODELOVANÝ NÁČRT PRO PŘESTAVBU KOSTELÍČKA SVAT. JIŘÍ U PLZNĚ.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. MODELOVANÝ NÁČRT PRO PŘESTAVBU KOSTELÍČKA SVAT. JIŘÍ U PLZNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 73, "texte": "JAN KOTĚRA. MODELOVANÝ\nNÁČRT PRO\nPŘESTAVBU KOSTELÍČKA\nSVAT. JIŘÍ U\nPLZNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c055", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c055", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193", "page_fin": "193", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.25", "titre_corps": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. MOST V PARKU.", "titre_sommaire": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. MOST V PARKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK\nPROF. J. KOTĚRY.\nMOST V PARKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c056", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c056", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193", "page_fin": "193", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.26", "titre_corps": "FRANTA SKALÁK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. VCHOD DO SADU.", "titre_sommaire": "FRANTA SKALÁK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. VCHOD DO SADU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.43", "debut_caractere": 50, "fin_caractere_exclue": 100, "texte": "FRANTA SKALÁK,\nŽÁK PROF. J. KOTĚRY.\nVCHOD DO\nSADU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c057", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c057", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "196", "page_fin": "201", "image_debut": 46, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27", "titre_corps": "UICHR A MOSTELNÍ UĔŽ. NAPSAL JULIUS LANGE.", "titre_sommaire": "UICHR A MOSTELNÍ UĔŽ. NAPSAL JULIUS LANGE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.46", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 986, "texte": "UICHR A MOSTELNÍ UĔŽ.\nNAPSAL JULIUS LANGE.\n\nKostelní věž týčila se na výšině na kraji vesnice; vichr burácel\na skuěel její otevřenými okenicemi. Konečně bylo to kostelní věži\npříliš zbrklé i řekla:\n»No, no, jen ne tak zprudka! Působí to bolest mé staré hlavě.\nNaposledy skončí to tím, že mé zvony do hlaholu rozhoupáš, a\nlidé budou se domnívati, že jsou voláni do kostela, ale to se\nnehodí, poněvadž dnes jest pondělí.«\n»Bavilo by mne,« pravil vichr, »kdybych tě přinutil, abys na\nstará kolena tropila šašky, a lidi v pondělí do kostela sezváněla.\nChutě k dílu, zkusme to!«\n»Zbláznil jsi se?« namítla kostelní vez. »Takový obejda domýšlí\nse jiz, ze si muže dovoliti všecko. Vzdyt nemas ani domovského\npráva. Oproti tomu uvaž, že já mám trvalé postavení, že patřím\nk národnímu kostelu a že jsem jako národní věž podporována státem.\nJsem svrchovaně církevní; jsem pomník; mým kazatelem jest\nprobošt a můj kantor zasedá v říšské radě, tak že zvonění musí"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2625, "texte": "obstarávati jeho žena. Byla by to pěkná hi-\nstoiie, abych se dostala k vůli tvým hloupým\nnápadům do novin pro přestupek povinnosti.\nOstatně jsem v nich, bohudík, již jednou byla\na to se stalo, sama doznávám, způsobem licho-\ntivým, neboť dvě osoby přely se o to, pochá-\nzím-li z doby Erika Ejegoda nebo Erika Lama.«\n»Ach, jak jsi nudná, stará makovice,« řekl\nvichr. »Jscm skoro každého dne v novinách,\nbuď v domácích nebo v cizích. Brzy zvrátím\nstarý komín, brzy rozdmýchám požár; brzy\nvzedmu děvčatům sukně, brzy sfouknu králi\nklobouk s hlavy.«\n»Prosila bych tě, abys o tom mluvil trochu\nuctivěji,« pravila kostelní věž.\n» Ach, smetl jsem dokonce koruny s králov-\nský c h hlav . . .«\n»Ne, ale teď začíná to býti opravdu příliš\nopovážlivé! Stráž . . .«\n»Ha, ha, ha!« smál se vichr. »Übohá stará\nvěži ! A zatím stála jsi tu od časů Erika Eje-\ngoda na jednom místě. Ba, to jest asi roz-\nkošná zábava. Bídné na hroudu poutané ži-\nvobytí !«\n»Co ví o tom takový větroplach?« řekla\nkostelní věž jsouc uražena.\n»Těší mne, že byla jsem po celý svůj ži-\nvot se svými družkami v okolí v nejkrásnější\na nejmírnější shodě. Tam vzadu na západo-\nseverozápad na půl míle odtud vidím svou\nmladší sestru, věžičku v Nezávisti; na severu\nve vzdálenosti třech čtvrtí hodiny na druhé\nstraně fjordu věž v Dobrocicích a poněkud\nstranou mihá se při jasném počasí má vysoce\ndůstojná představená, věž dómu ; na jihu věž\nv Chytrákově a na východě věž v Hlupákově.\nJeště jako dnes pamatuji se jak jsem půjčila\npřed 87 léty své úřadní sestře v Hlupákově\nstříkačku, ježto u ní hořelo. Zatím co ty vichře\nplodil jsi rámus a ostudu nepadlo mezi námi je-\ndiné zlé slovo, ujišťuji tě.«\n»Ovšem, rád věřím,«\nsmál se vichr. »Trčely\njste tu mnohá století stále\nna témže místě, stále v\ntémže směru a civěly na\nsebe; to jest přece nuda\nk zešílení. Ne, tolik mně\njiž věř, cestoval jsem, pro-\nkoukl jsem všecky věci\nse všech stran a koutů.\nProžívám ledacos ; žiji se\nzemí, v které duji. Jsem\nžhavě horký v Africe a\nledově mrazivý na sever-\nním pólu ; unáším v poušti\npísek a v Anglii uhelný\ndým. Dnes v noci jest mi přeletět! oceán\na ráno býti v Americe.«\n»Hu, brrr!« děla kostelní věž a zachvěla\nse až s ní malta odprýskla.\n»Že, není-li pravda! To jest jiný život;\nnašinec hne se alespoň ve\nsvětě, alespoň něco po-\nřídí !«\n»Něco pořídí! Jak da-\nrebná to věc! Co děláš\njiného než škodíš ?«\n»Říkáš tomu škoditi,«\npravil vichr poněkud mír-\nněji, »když smetu na hro-\nmadu všecko co nedovede\nstáti na vlastních nohou ?\nKdyž na podzim uvadlé\nlistí se stromu trhám ? Pra-\nvím ti, třeba že to v lese,\nzafičím-li jím, sténá a úpí\npřece jen děkuje mi z\njara, že jsem mu upravil"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1101, "texte": "místo pro nove listí. Stro-\nmy nejsou tak ztrnulé\njako ty. Říkáš tomu ško-\nditi, jestli na svých ce-\nstách sbírám květiny, zá-\nrodky, semena s jedné\nzemě pro druhou ?«\n»To stojí za to,« řekla\nkostelní věž po tichu.\n»Ne, stará přítelkyně,«\nprohodil vichr a znovu\nsilněji zalehl, »já jsem\nto, jenž pečuji o změnu ;\njsem duch pokroku. Snad\njsi hodně stará, ale já\njsem mnohem, mnohem\nstarší; jsem právě tak\nstár jako svět a potom\njsem mrštnějších nohou a\nmnohem čilejší než ty.\nJsem moc, jsem princip,«\nděl vichr a rozpustile se\nzachechtal.\n»Ty a princip!« pro-\npukla kostelní věž roz-\nhořčeně. »Ty na světě\nten nejnesvědomitejší, ty,\njemuž všecek základ k\nživotu chybí. Sám probošt\nříká o tobě, že nikdo neví\nodkud přicházíš a neví,\nkam se übíráš. Ne, já,\njá jsem zásada. Jsem hi-\nstorická, jsem zbudována\nz polních balvanů. Ty\npotloukáš se bez plánu a\nbez cíle, protože nejsi leč\nvětrem, ja stojím pevně\nna svém místě, nechť jak-\nkoli silně vítr věje, ano,\nstojím. Ty honíš se po\nzemi jako zvěř, ale já\nzvedám se jako lidé k\nvyššímu. Mohlo by se míti\nza to, že schází ti smysl\npro krásné, které spočívá"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.51", "debut_caractere": 53, "fin_caractere_exclue": 1118, "texte": "v tom, že se pozvedám.« »Ba, ba, věži.\nMám již po krk řeci s tebou. Zvedej se jen\nk vyššímu seč jsi, nedostaneš se jisté ani o píď\nvýše. Pro mne čas příliš übíhá, poněvadž velmi\nspěchám a cosi kutiti mu-\nsím. Bude to tudíž zna-\nmenati pro mne malou\nčasovou mezeru, až tě\nuzřím padati, ať jsi již\nzásadou nebo nejsi.«\n»Doufáš ? Nuže uvi-\ndíme.«\n»Ano, uvidíme. Nyní,\ndříve než poletím dále,\npoděkuj se mi, že jsem se tě trochu natřásl a\npavučiny z rohů a koutů tvé staré hlavy vp-\nsmýčil. Žij blaze, táhnu k moři.« - A vichr\ntáhl s takým burác.vým chvatem, že kostelní\nvěž skoro dechu pozbyla a\ns těží zpříma se udržela.\n»Bohudík, že jest dá-\nle, « řekla věž. »Klidné\npočasí svědci lépe dánské\npovaze. Přes to však jest\nvelmi veselé nějakou tu\nhodinku se baviti. Možno\nsi s ním přece jen po-\nbreptnouti.«\nPodáváme svým čtená-\nřům parabolu dánského kri-\ntika Julia Lange-a (zemřel\n20. srpna 1596), jejíž obdoba\ns českými poměry jest tak\nťrapantní, že se zdá, jakoby\nbyla psána vlastně na kůži\nstatečných obránců sraziv-\nších se v pevný šik pied\nkostelíkem sv. Václava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c058", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c058", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "196", "page_fin": "196", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27.1", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. DVÉŘE Z DOMU V PRAZE.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. DVÉŘE Z DOMU V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "JAN KOTĚRA.\nDVÉŘE Z DOMU\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c060", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c060", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "197", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27.3", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. DVÉŘE PŮDY A SCHRÁNKA NA DOPISY.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. DVÉŘE PŮDY A SCHRÁNKA NA DOPISY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.47", "debut_caractere": 2627, "fin_caractere_exclue": 2671, "texte": "JAN KOTĚRA. DVÉŘE\nPŮDY A SCHRÁNKA\nNA DOPISY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c061", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c061", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "200", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27.4", "titre_corps": "FRANTA SKALÁK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. SCHRÁNKA NA HUDEBNINY.", "titre_sommaire": "FRANTA SKALÁK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. SCHRÁNKA NA HUDEBNINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.50", "debut_caractere": 1103, "fin_caractere_exclue": 1161, "texte": "FRANTA SKALÁK, ŽÁK\nPROF. J. KOTĚRY.\nSCHRÁNKA NA HUDEBNINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c062", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c062", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "200", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27.5", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. ŽIDLE Z ELEKTRICKÉHO VOZU.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. ŽIDLE Z ELEKTRICKÉHO VOZU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.50", "debut_caractere": 1163, "fin_caractere_exclue": 1201, "texte": "JAN KOTĚRA. ŽIDLE Z\nELEKTRICKÉHO VOZU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c063", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c063", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "201", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27.6", "titre_corps": "JINDŘICH ECK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. RÁMY, ŘEZAL TÝŽ.", "titre_sommaire": "JINDŘICH ECK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. RÁMY, ŘEZAL TÝŽ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "JINDŘICH ECK, ŽÁK\nPROF. J. KOTĚRY.\nRÁMY, ŘEZAL TÝŽ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c064", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c064", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "201", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.27.7", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. ZÁŠTĚNA. MALOVALA PÍ. A. BOUDOVÁ.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. ZÁŠTĚNA. MALOVALA PÍ. A. BOUDOVÁ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.51", "debut_caractere": 1120, "fin_caractere_exclue": 1165, "texte": "JAN KOTĚRA. ZÁŠTĚNA.\nMALOVALA PÍ. A.\nBOUDOVÁ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c065", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c065", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "198", "image_debut": 48, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.28", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. NÁBYTEK Z LOŽNICE A JÍDELNY.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. NÁBYTEK Z LOŽNICE A JÍDELNY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "JAN KOTĚRA.\nNÁBYTEK Z\nLOŽNICE A JÍDELNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c066", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c066", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "199", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.29", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. KREDENC.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. KREDENC.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "JAN KOTĚRA.\nKREDENC."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c067", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c067", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "202", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.30", "titre_corps": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. HODINY.", "titre_sommaire": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY. HODINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "KAREL ŠIDLÍK,\nŽÁK PROF. J. KOTĚRY.\nHODINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c068", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c068", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203", "page_fin": "204", "image_debut": 53, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.31", "titre_corps": "UMĚLECKÝ NÁZOR WALTERA CRANE,", "titre_sommaire": "UMĚLECKÝ NÁZOR WALTERA CRANE,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.53", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4878, "texte": "UMĚLECKÝ NÁZOR WALTERA\nCRANE,\njejž anglický umělec vyložil\nve své autobiografii, kterou přineslo veikonocní\nčíslo »Art journalu« 1898, shrnut je ve slovech:\nPokud se tkne všeobecné umělecké theorie,\njež měla vliv na mé tvoření, nebo snad se\nz něho teprv vyvinula, vypadá asi takto,\nsmím-li se pokusit vyjádřit ji slovy: Umění\nkteréhokoli druhu je prostředek výrazu, v nej-\nvyšší své kvalitě prostředek nejvyšší a nej-\nkrásnější. Je to krátce řec svrchovaně delikát-\nního a sympatického rázu, jež má mnoho od-\nrůd, nebo, smíme-li říci, nářečí. Ale zdá se,\nže tyto odrůdy se rozstupují ve dvě hlavní\ntřídy, jež mají své rozdílné exponenty.\nNa jedné straně umění, jež přímo vytryskuje\nz přírody vylíčení dojmů, nebo zobrazení\nforem, skutečností, událostí světa zevnějšího,\nsměřující více méně k nápodobě. Na druhé\nstraně je umění, podléhající nepřímo vlivu pří-\nrody vylíčení nebo znovastvoření ideí, jež\nsi vybírá nebo vynalézá pouze takové formy,\naby vyjádřily myšlenku napřed už pojatou,\njako básník užívá slov, směřující více méně\nk typicnosti, symboličnosti, dekorativnosti.\nUmělecká obraznost a vybírající individuální\ncítění může třebas působit v obou druzích,\na oba druhy tyto třebas příležitostně se mohou\nkrýt, a dokonce týmž umělcem rozlišeně mohou\nbýt pěstěny; ale z hrubá mluvě, umění poprvé\nuvedené je hlavně vylíčením zjevů zevněj-\nších, druhé pak vniterných.\nPrvní druh patrně závisí silně od věrnosti\npodání forem a pohledů přírodních, druhý jenom\nmálo. Umělec může kreslit úplně z paměti,\nnebo svobodně si vymýšlet, jak pokračuje\nv práci, a příroda může se pod jeho rukama\nnaprosto přejinacit. Buď jak buď, jsem pře-\nsvědčen, že ve všech kresbách rázu dekora-\ntivního umělec pracuje nejvolněji a nejlíp bez\njakéhokoli přímého vztahu k přírodě, a že by\nse měl nazpamět naučit formám, jichž užívá.\nKreslíme a malujeme, snad podléhajíce stejně\nvlivu toho, co známe a cítíme, jako toho, co\nskutečně vidíme; a jakkoli mezi umělcem, pra-\ncujícím vždy dle přírody jehož themata\na motivy vždy bývají brány přímo z toho, co\nvidí —■ a mezi umělcem, jenž pracuje z vý-\nsledku minulých dojmů, nebo pomocí jakési\nvybírající paměti a obrazotvornosti, zdálo by\nse, že je veliká propast, někdy by rozdíl mohl\nbýti stlačen na nejmenší míru. Duch náležející\nprvnímu druhu by vykonával svou vybíravou\numěleckou funkci v provádění díla, jak by po-\nkračovalo, že by nevynechával ničeho podstat-\nného a že by podřizoval věci druhého řádu\nskutečnostem hlavním nebo ústředním, kteréž\nčiní prostředek výrazu pro motiv díla. Umě-\nlecká jeho síla by se soustřeďovala na cíl,\naby spůsobil na mysl dojem zjevem, krásou,\ntajemností, sugestivností některého efektu svě-\ntelného skutečně pozorovaného zlatitého\nsnu letního odpoledne, bouřlivého světla jesen-\nního západu slunce, města zahaleného v sedavé\nmlhy jitřní nebo večerní, když všechno se\nztrácí v tajemnu, tu a tam osvětlené skvrnou\nsvětla jako jiskrou šperku zprostředka záhybů\nprůsvitné draperie podobné efekty nemohou\nbýt na ráz zachyceny a fixovány ve své úpl-\nnosti tak, jak se objevují v přírodě.\nTakový umělec, buď si realistou sebe víc,\nje nucen vynajít si jakousi stenografii, nějakou\nmethodu, kterak by takové scény zraku zo-\nbrazil. Každá z takových scen musí projít jeho\nmyslí a obrazností, nebo být jimi pohlcena;\na od tohoto pochodu pohlcování, procesu ab-\nsorpčního, jakéhosi uměleckého shrnutí pod-\nstatných skutečností neb rysů, na nichž nutno\nprodlít závisí konečně umělecká cena díla.\nSila umělce malíře projevuje se tímto směrem.\nRád bych rozprostranil význam názvu p or-\ntret, tak aby kryl nebo vymezoval ve sku-\ntečnosti cíl malíře přírody, a aby odlišoval jej\nod umělce ideového, vymýšlivého nebo deko-\nrativného. Jakkoli umělci prvního druhu může\nbýt tvůrčí sila důležitá, zrovna jako naturalism\nmůže být důležitý druhému, obojí (tvůrčí síla\na naturalism) přes to projeví se, nebo budou\nvypěstěny u každého z obou rozdílným spů-\nsobem a rozdílnými methodami výrazu.\nPři skutečně uspokojující podobizně osoby\nžádáme něco víc než náležitě přesné vyobra-\nzení rysů; očekáváme víc. Cítíme, že často\nbývá všemožná různost mezi portréty téže\nosoby, vyvedenými rozdílnýma rukama. Jeden\nportrét mohl by snad správněji být označen\nza krajinu krajinářské traktování osobnosti;\njiný jakožto ryze dekorační uspořádání; na\ntřetí podobizně se osoba zobrazená třeba ob-\njevuje jen jako jakýsi věšák, na nějž jsou\npověšeny různé theorie malby. Konečně snad\nnalézáme v obraze charakter, jejž známe, možno\nže sjednocuje nebo kombinuje některé chara-\nktery týchž vlastností, tvář oživená a pro-\npuševnělá, živoucí předvedení bytosti lidské\n—• podobizna, spodobení v každém slova toho\nsmyslu.\nZkoumání a srovnávání takového díla s ji-\nnými méně přesvědčivými jenom odhaluje větší\njeho jemnost technickou snad, nebo větší leh-\nkost v malbě, delikátnější a dokonalejší kon-\ncepci. Malířova řeč, jeho osobitý spůsob obje-"}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.54", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 2144, "texte": "vuje se být v úplnějším vztahu ke koncepcí\njeho předmětu, i my siná i výkonná (ruční) síla\njeho jsou větší, on je mistrem, toť vše, co mů-\nžeme říci.\nPři tom, co nazýváme dílem ideovým,\nmůžeme být dojímáni vlastnostmi docela vzdá-\nlenými od nějakého dovedného zobrazení pří-\nrody nebo přirozených skutečností: Bude to\nzobrazením, ale zobrazení nikoli vyrůstající\nz mysli soustředěné na přenášení jistých po-\nhledů nebo rysů přírodních, nebude to souhrn\nurčitých vybraných postřehů, nýbrž bude to\nvýsledek mysli soustředěné na převod její vise\nvniterné, souhrn nepouze určitých vybraných\npostřehů, nýbrž též paměti a obraznosti, možná\npodnícených a obohacených přímými přírod-\nními dojmy všeho druhu, ale užitých spíš jako\nbásník užívá slov a vět, aby vyjádřily jisté\nharmonie linie, formy, nebo barvy, vytvořených\nvědomě, ne však nevyhnutelně založených na\nněkterém motivu přímo pozorovaném v přírodě.\nUmělec ideový může zajisté bráti předměty\nze zevnějších obrazů přírodních a z dramatu\nvšedního života, jejž pozoruje vůkol sebe,\nstejnou měrou jako umělec naturalista, ale on\nužívá svě látky spůsobem rozdílným.\nZajímal by nás třeba naturalistický obraz,\nlíčící dělníky zeměkopy, jak v hodinu oběda\nodpočívají na železničním náspu. Bylo by tu\nplno příležitosti pro zpracování umělecké\ncharakter, osvětlení, nálada, barva. Taktéž by\nnás mohl zajímat obraz představující spícího\nEndymiona, plný tajemnosti a básnické nabá-\ndavosti a přec je docela možno, že malíř\ntohoto obrazu získal podnět k němu na země-\nkopu odpočívajícím na železničním náspu. Na-\nturalistovi stačí k uspokojení pozorovat víry\nve vodě, světla na hladině, zářící stíny, bu-\nbliny v proudu; idealista nemůže jinak, než\nvidět v něm vodní panny.\nKreslíř dekorativní opět může skoro úplně\nspolehnout na jisté rytmické uspořádání linie,\njisté harmonické kombinace formy, kteréž třebas\nodpovídají jistým liniím v sestrojení nebo ruchu\npřírody, nemusejí ve skutečnosti připomínat\nnebo představovat vůbec žádné přirozené ústrojné\nformy. Kresba tohoto druhu má povahu jakési\nhudby pro oči a zakládá se na associaci my-\nšlenek o čárovém krásnu a harmonické na-\nbádavosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c069", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c069", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "205", "image_debut": 54, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.32", "titre_corps": "RUDOLFINUM. 61. VÝSTAVA.", "titre_sommaire": "RUDOLFINUM. 61. VÝSTAVA.", "signature_source": "STANISLAV K. NEUMANN", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.54", "debut_caractere": 2146, "fin_caractere_exclue": 4928, "texte": "RUDOLFINUM. 61. VÝSTAVA.\n\nEsprit de corps je ošklivá, zlá reakcní\nvěc. Stlačuje, láme, otravuje individuality. Ale\nstává se mnohdy, že ještě bolestněji pociťujeme\nnedostatek něčeho podobného ; nazval bych to\nsmyslem pro solidaritu. To se nám děje v do-\nbách, kdy se má něco státi. Kdy je třeba, aby\nse něco stalo. Tehdá toužíme po solidaritě\npevné, obětavé, vytrvalé. Neboť nenajde se vždy\ntakový vzácný čistý a nadšený člověk, jenž\nby vedl všechny k dobrým cílům jen pouhou\nfascinací své mravní síly. A má-li se věc po-\ndařiti, je třeba právě toho smyslu, jenž aspoň\nv rozhodných okamžicích potlačuje všechna\nsobectví, umlčuje všechny pouze osobní nená-\nvisti a sympatie a povznáší člověka z nízkých\nchoutek sobeckých k ušlechtilejšímu a záři-\nvějšímu rozpjetí individuality, která v té chvíli\nuvědomuje si svou sílu, význam svého po-\nslání a právě s tímto vědomím se sdružuje.\nJest ovšem pravda, že je k tomu často třeba\nveliké mravní síly, aby člověk dovedl státi\nsám, aby šel nezmýlen, když všichni se mýlí.\nAle pozorujeme-li ostře, je to také velmi často\njen naše pohodlnost nebo nevraživost nebo\nzištnost, která nás osamocuje a uvádí v kom-\npromisní zátiší, zatím co jiní zápasí a se\nbijí v plném slunci.\nProč se o tom zmiňuji právě na tomto místě?\nProtože se mezí českými výtvarníky mnoho\nmluví o boji proti Rudolfinu. A já si myslím,\nže pro vážné umělce není to, nebo aspoň ne;\nměl by to býti pouhý podřadný důvod nacio-\nnalní, jenž je staví do oposice proti kavalírské\nsportovní činnosti, nýbrž že boj proti Rudol-\nfinu je důležitým článkem dlouhého úsilí eman-\ncipačního od šlendriánu, bezmyšlenkovitosti,\npovrchnosti a zpátečnictví. Proto mne překva-\npilo, že jsem se i letos setkal v rudolfínském\nsaloně s významnými českými jmény. Neznám\nspodních věcí, nevím, je-li to opravdu nedo-\nstatek solidarity nebo něco jiného. Ale jistým\nznamením, že máme k opravdové výtvarnické\nsecesi ještě daleko, je to přece. Není síly, není\nprostředků, není odvahy. Mohou ovšem někteří\nnamítnouti: Napřed musíme viděti positivní\nvýsledky vašeho úsilí, napřed musíme míti\nzaručeno, že se vše v poslední chvíli neztro-\nskotá o vnější překážky, a pak uchováme všechny\nsvé síly pro rozhodné vítězství. Stejně dobře\nlze však odpověděti: Buďte solidárnými, ne-\nčekejte až hotová věc vám spadne do klína,\nchtějte všichni míti podíl na svém výboji a\nbudeme blíže cílů. Nepochybuji o tom, že by\nto byl dobrý krok ku předu, kdyby se bylo\nletos Rudolfinum solidárně boykotovalo. Možná\nvšak také, že nenadchází vůbec doba, kdy »má\nse něco státi.« Ze většina výtvarníků je spo-\nkojena s dnešním stavem českého výtvarného\numění. U nás ty převraty a převratečky končí\nobyčejně sotva počaly. Všichni Činitelé jsou\ntak strašně spokojeni sami sebou, že nechápou,\nproč by měli jiti ještě dále. Má sklenka je"}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.55", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 4370, "texte": "malá, ale je moje. Dobře hochu! Pomáhej ti\npánbu ! Někdo si libuje v slunci, někomu stačí\nlojová svíčka. Contra gustum , . .\nJsou časopisy, které se samy redigují.\nRudolfínský salon je něco podobného. Ta čirá\nnáhodnost, jež tu hromadí obrazy, ta bezmy-\nšlenkovitost a bezprogramovost mne nejvíce\nodpuzuje. Tož motyka spustí jen když pánbu\ndopustí. Letos dopustil: Fritz von Uhde.\nStarý pán. Ale jaký! Naturalista. Ale jaký!\nIdealista. Ale drsný, upřímný, poctivý. Velikým\nmecenášem byl by ten, kdo by udělil těm ně-\nkolika našim nejhodnějším a nejzpůsobnejším\njistě mnoho krásného. K této příležitosti po-\nnechal jsem si malé upozornění.\nPan Svabinský učinil jeden z prvních po-\nkus s něčím, co ve Francii a v Německu na\npř. dobylo si již svého širokého domovského\npráva, osvědčilo se a má všestranný úspěch.\nMyslím tu na grafické listy rozmnožované\nlitografií, rytinou, leptáním nebo dřevorytem.\nUmělecký svaz z Karlsruhe, zastoupený v pří-\nzemí několika velmi pěknými litografiemi, po-\ndává svou činností pěkný příklad těchto snah,\nkteré nejsou na škodu umělcům a pro publikum\nmají svůj hluboký význam. Volckmann,\nKampmann, hrabě Kalkreuth, Lang-\nři ei n, Kallmorgen jmenují se tito umělci,\nz nichž zejména Kampmann dovede v deko-\nrativní krajině docíliti neobyčejně diskrétních\na uměleckých effektů. (V lese za večera, Hor-\nský les pod sněhem). Dvacet, třicet nejvýše\npadesát marek za list není tak mnoho p.\nSvabinský prodává svou litografii za 10 korun;\nveliký popularisační účinek je při tom\nvšak na snadě. Jen trochu systému v publi-\nkování těchto listů a mnoho-li banalit dalo\nby se vytlačiti z dělnických i měšťanských\npříbytků ! Mnoha našim umělcům bylo by se\nvšak vzdáti odkvetlých předsudků. Veliké ole-\njové plátno, jehož význam tak znamenitě po-\nklesl v poslední době skoro ve všech umě-\nleckých obcích Evropy, imponuje ještě stále\nnašim výtvarníkům bezpříkladně. Jakoby ne-\nbylo než jedno umění, závislé jen na tvůrčí\nsíle umělecké individuality, umění, jež nemůže\nbýti ani vznešenější ani nižší, nýbrž jen jedno\nveliké, svítící a úrodné. Je jisto, že příklad\ndaný p. Švabinským (také pp. Strettim, Pa-\nnuškou) měl by vzbuditi dobrý ohlas na př.\nv samém spolku »Manes«. Mluvilo se o umě-\nlecké prémii pro jeho členy. Nuže, myslím,\nže by to nebylo spojeno s tak velikými ob-\ntížemi - možná dokonce, že s menšími než\ncokoli jiného kdyby jako premie byla vy-\ndávána i jinak prodejná mapa původních prací\nlitografovaných, leptaných a do dřeva rytých.\nJen dejme tomu, deset listů ročně, to je úkol,\ns nějž spolek »Manes« jest ! Snad nezapadnou\ntyto řádky bez ohlasu.\nNechtěl jsem psáti referát. Podávám jen ně-\nkolik poznámek k rudolfínské výstavě. A proto\nneuvedu ani nomenklatury všech českých věcí.\nNad prostřednost hodně vynikají »Podzim«\na »Jaro« p. Hudečkovo, ač nejsou z nej-\nlepších jeho prací. Vytýká-li někdo, že tyto\nbarvy nejsou přirozené, nezná přírody. Jen\n»Léto« zdálo se mi trochu přemrštěno. Za p.\nHudečkem statečně kráčí p. Jan Honsa; ne-\nnašel však ještě pravého individuelního vý-\nrazu a té vábivé a milé harmonie, která činí\nna př. »Jaro« p. Hudečkovo tak suggestivním.\nJistou příbuznost s karlsruheskými vzhledem\nk dekorativnímu účinku má p. R. Bém\nvácký vinný sklep«), na nějž pohlížím\ns opravdovými nadějemi. Kdyby se tak chopil\nlitografické křídy! a jsem hotov. Pochybuji,\nže jsem opomenul nějakého individuelnějšího\nrozpjetí k nadprůměrné tvorbě. P. Foersterovy\ntempery z »Křížové cesty« mají zajímavé rámy,\nsamy však nejsou než náboženským malováním;\np. Wies ne r je se svým triptychem : Ze ži-\nvota uhlokopů sice časovým, ale také dokonale\nbanálním. Jeho uhlokopové jsou snad pokus-\nnými figurínami ku studiím docela juž obvyk-\nlých světelných effektů, ale černí lidé Ostravska,\nKladenska nebo Mostecka to nejsou. Jen Meu-\nnierovo srdce, tak blízko u jejich srdce tlu-\nkoucí, dovede mluviti o nich tak, aby to ne-\nvypadalo jako výsměch. Před p. Mandlovým\n»Jidášem«, s nímž jak se zdá, chce opero-\nvati klerikální humbug, sježí se i ty nejdelší\nvlasy.\nZ plastiky p. Mařátkovi »Tahači ledu«\nrepresentují poučně bezduchý, falešný realism.\nV přízemí zajímaly mne cínové a bronzové\nplakety od Pavla du Boi s. Jeho »P o-\n-lib e k« na př. prozrazuje jemnou sensitivní\nduši. Nekonvenčně podává také Kurt Stoe-\nving svou podobiznu Nietzscheho. Karakteri-\nstika však, nemyslím, že je dokonalá.\n20. V. 1900.\n\nSTANISLAV K. NEUMANN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1900-06-c070", "article_bluemountain": "bmtnaan_1900_06#c070", "volume": "bmtnaan_1900_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "206", "image_debut": 55, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.2.33", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "REDAKCE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.55", "debut_caractere": 4372, "fin_caractere_exclue": 4745, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nK DNEŠNÍMU ČÍSLU. PROGRAM NAŠEHO\nlistu letošním ročníkem valně rozšířený umož-\nňuje nám dnes předložití veřejnosti zajímavý\nobraz dnešní architektury nejdůležitějších kul-\nturních sťredisk. Cítili jsme toho již dávno za-\npotřebí, upozorniti na dnešní stadium onoho\nvelkého obratu v architektuře, který přinesl\nsoučasně osvěžení a oživení všemu ostatnímu"}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.56", "debut_caractere": 159, "fin_caractere_exclue": 3229, "texte": "dekorativnímu umění. Cítili jsme dále potřebu\npředvést celý tento stav ku posouzení a kla-\nsifikaci požadavků v našich poměrech zdo-\nmácnělých. Skorém vesměs reprodukovaná\ndíla byla nám samotnými autory s velikou\nochotou a zájmem zaslána, a u jednotlivých\npřípadů obstarali nám tito sami fotografování\njednotlivých objektů. Všem, kdož nám s ocho-\ntou v tak velké míře nám neznámým přišli\nvstříc náš vřelý dík. Vyjednávání s au-\ntory, ve většině případů na dlouhou distanz,\nvyžadovalo sobě hrůzu casu omlouváme\ntím pozdní vyjití čísla a prosíme za prominutí.\nPŘI NÁVRZÍCH POMNÍKŮ B. SCHMITZE\nů v Berlíně, na str. 169. je chybně udán\nletopočet, má státi r. 1889— 1891.\nIII. VÝSTAVA SPOLKU VÝTVARNÝCH\n• umělců »Mánes« pořádána bude v Praze\nv Novoměstských sálech »u Stajgrů« od 15.\nříjna do 15. listopadu 1900. Snahy naší\nmladé generace, měřítko, jaké klade na umění\nčeské vůbec a na sebe samu zvláště, mají\ndojiti touto výstavou výrazu a ukázati, co při\nnejvyšším napjetí sil zmůže a kam ji musí\nvésti cesta další. Chceme výstavu uměleckých\nindividualit, vyslovujících se bezohledně\nna vkus velkého množství, hledících jen na\numění, hlásajících upřímně svoje krédo,\ntřeba musily na prodejnost své práce resig-\nnovati. Ve smyslu těchto zásad žádá vý-\nbor své cleny, by každý pro 111. výstavu co\nmožno nejvíce neuveřejněných prací k výběru\nzaslal. —• Po skončení výstavy v Praze bude\ncelá exposice doplněna a vystavena ve Vídni\nv prosinci 1900. Potřebné přihlášky a ti-\nskopisy výbor právě rozeslal a žádá cleny,\nkteří změnili své bydliště a následkem toho\npřihlášky neobdrželi, by se laskavě přihlásili\nsami. Přihlášky do 15. září přijímá a dotazy\nzodpoví L. šaloun, sochař, Vinohrady, Slezská\nul. 879.\nK SOUTĚŽI NA SKIZZU K POSTAVENÍ\npomníku K. J. Erbenovi v Miletíně, v ceně\n6000 Korun došlo do stanovené lhůty celkem\n21 návrhů. V porotě zasedali sochař B. Schnirch,\narchitekt K. Hilbert, professor hořické školy\nV. Weinzettel a zástupci komitétu J. Pečenka,\nstarosta města a farář P. F. Subrt. I. cena\n300 Korun přisouzena 3 proti 2 hlasům ná-\nvrhu J. Říhy na Smíchově, 11. cena 200 Korun\n4 proti 1 hlasu návrhu L. Salouna sochaře\nv Praze a 111. cena 100 Korun 3 proti 2 hla-\nsům projektu sochaře Kvasnicky a architekta\nv\nDryáka. Šesti návrhům s hesly »Poeta«, »K. J.\nErben«, »Miletín u Hořic«, »MužÍ z 1 idu«\na »Bývali Cechové«, uděleno čestné uznání.\nK soutěži této se ještě příležitostně vrátíme.\n\"V r r v r\nČESKÁ STRÁŽ« PŘESTALA VYCHÁZET.\nV posledním svém čísle loučí se s čtenáři,\nkteří nacházeli v tomto listě vždy řadu cen-\nného obsahu, kteří však neplatili. Je vážný,\nsmutný úkaz nesvědomitosti lidí, kteří dovedli\nbrát zadarmo, a tak nechali padnout list,\nkterý svými posledními ročníky vykonával kus\npoctivé práce.\nVŠEM PŘÁTELŮM, JIŽ POZASTAVOVALI\n* se nad mlčením naším k výkonu p. Vá-\nclava Hladíka v Národních Listech ze dne\n6. června t. r., který svojí nízkostí kon-\nkuruje s výkony lidí nejnižších funkcí zájezd-\nních hostinců sdělujeme zcela prostě, že tak\nnízko neklesneme, bychom s lidmi á la Hladík\nse zabývali. Podobní lidé odpraví se sami.\n\nREDAKCE."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.1", "texte": "ZE SPISŮ JOHNA RUSMINA.\n. . . Čím hlubší a přesnější bude vaše znalost dějin umění, tím jistěji\nshledáte, že ve všech opravdových školách, ať velkých, ať malých, živoucí\nsilou je láska k přírodě. Rozumějte mně dobře: já nemyslím, že by tento\nzákon byl vším, čeho je třeba k utvoření školy. Je nutno krom toho přidat\nk němu mnoho, ačkoli nic nesmí nad něj býti dáno. Hlavní věcí, již třeba\nk němu přidat, je dar osnovy, plánu (gift of design) . . . toť velká pobočná\nnezbytnost, jež stejně jako nezbytnost pravdy vládne vším vznešeným uměním.\nTato pobočná nezbytnost je viditelné působení intelektu v po-\ndávání pravdy, to, co se názývá osnovou neb plánem díla.\n(The two paths, I.)\nZanechte tedy směle, ac ne neuctivě, mysticismu a symbolismu s jedné\nstrany, odhoďte s druhé strany s největším rozhorlením všechnu geometrii\na regule; uchopte pevně ruku Boží a plně popatřte do tváře jejího stvoření\na nebude nic, čeho dospěti On by vás neuschopnil!\n(The two paths, I.)\n*\nS jedné strany nesmíte dopustit, aby vyjádření vašich vlastních oblíbených\ncitů náboženských některou zvláštní formou uměleckou modifikovalo váš soud\no její absolutní hodnotě; ani nesmíte dovolit, aby umění samo stalo se ne-\noprávněným prostředkem k prohloubení a utvrzení vašeho přesvědčení, tím,\nže by živě předvádělo vašim ocím to, co vy nejasně si představujete v mozku;\njako by větší jasnost obrazu byla silnějším důkazem jeho pravdivosti. S druhé\nstrany nesmíte dopustit, aby vědecký váš zvyk, nevěřit ničemu, leč tomu, co\njste sami zjistili, bránil vám oceňovat dílo nejvyšší schopnosti mysli lidské,\ntotiž její obraznosti, když se lopotně namahá s věcmi, o nichž žádná jiná\nschopnost jednat nemůže.\nToť jsou obě dvě životní podmínky zdravého pokroku vašeho. Na jedné\nstraně dávejte pozor, abyste neužívali svévolně realistické síly umění k tomu,\nbyste se jím dali utvrzovat v přesvědčení o tvrzeních theologických a histo-\nrických, kterých jinakým způsobem dokázat nemůžete a jež dokázat si přejete,\nna druhé straně, abyste nebránili své obraznosti a svému svědomí zmocňovat'\nse pravd, o kterých jedině ony vědí, poněvadž příliš vysoko si ceníte vědecký\nzájem, který se pojí k vyzkoumáni příčin druhořadých.\n(Lectures on art, 11. 41.)\n*"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.2", "texte": "WILLIAM MORRIS † V HAMMERSMITHU\nA E. BURNE-JONES † V\nLONDÝNĚ: »FLORA,« ČALOUN,\nNÁVRH Z ROKU 1886."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.3", "texte": "WALTER CRANE V\nLONDÝNĚ. OKRAJ\nPOKRÝVKY »SMYSLŮ.«\n\nSLOH NAŠÍ DOBY.NAPSAL MARELB.MÁDL.\n\nNaše doba, to jsou naše dny, dny našeho vlastního života. Dnešek, ne včerejšek. Kratičký\nten rozměr časový že má svůj sloh umělecký, svůj, jedině svůj způsob uměleckého se vy-\njadřování? Zajisté že ano, v tom smyslu, v jakém každé pokolení se nuancuje od před-\nchozího a následujícího. Stavby let padesátých jsou dojista jiné nežli z let osmdesátých. Ale\no tuto nuanci nejde. Nadešla opravdu doba, která má sto, tisíc chutí a nesmírně mnoho vůle\na odhodlání vy dobít, vytvořit si umění ne pouze v desetileté odchylnosti, nýbrž v zásadné\nrozličnosti od předchozího. Chce vytvořiti nový sloh, ba přemnozí juž vyhlašují, že již máme\nsloh naší doby. Je tomu tak? Před dvaceti lety se nikdo snad toho nenadál a proto bylo\nmodou dosti rozšířenou teskniti a toužiti po novém slohu. Truchlomyslníci dobře cítili a viděli,\nže chvatným a modovým opakováním historických slohů, jich pouhou adaptací pro naše potřeby\nničeho trvalého se nevykoná. Viděli století docházeti ku konci apo renesanci přes barok již\nsahalo se ku opěrné berličce rokoka; dějinný okruh architektury jsme udýchaně proběhli a jednu\nberlu po druhé buď jako nemódní, nebo zlomenou, nebo nestanující odhazovali. Sylvestr\nstoletí byl nedaleko a naše hrdé, tolika vymoženostmi se honosící století, zdánlivě se na poli\numěleckém šinulo k branám Nirvány. Že architektonický historismus, který jsme prováděli, je sice\nkarakteristický pro naši dobu, nedalo se upříti, že\nale není rovnocenným slohem s gotikou nebo re-\nnesancí či antikou, o tom nikdo nepochyboval.\nA přece z téhož tábora, odkud zaznívala kdysi\ntoužná lkáni po něčem opravdu a od kořene novém,\nvystupují nyní protesty proti všemu, co se chce\nna vlastní nohy stavčti a bez chůd a pomocných\nberlí v před kráčeti. Vyvolávají se pravdy do světa,\njakože nový sloh nikdo apriorně není s to vytvořiti,\nten že se rodí bezděky jen sám sebou, jako se\nrodí a zraje šťavnaté ovoce na stromě, nebo varují\npřed novými proudy ve jménu národnosti a míst-\nního vlastenectví. V obojím mají pravdu.\nJeště se nestalo a dojista také nikdy nestane, aby\njediný člověk, jediný umělec kdy si byl usmyslil:\nteď vynaleznu nový sloh a učinil tak. Opat Suger\nnení vynálezcem gotiky a Bruneleschi není vyná-\nlezcem renesance. Sloh těchto architektonik není\nmajetkem jednotlivce, nýbrž uměleckým výrazem\nepochy, zvláště, osobitě organisované doby. Co se\n\nWILLIAM MORRIS\nVAZBA."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.4", "texte": "M. H. BAILLIE\nSCOTT V DOUGLASU.\nZASEDACÍ SÍŇ OBECNÍHO\nDOMU A\nINTERIÉR BYTU."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.5", "texte": "M. H. BAILLIE SCOTT,\nV DOUGLASU, ANGLIE.\nSÍŇ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.7", "texte": "někde v Anglii nebo ve Vídni zrodilo, co\nkdy z Itálie nebo Francie přišlo, dojista\nnení a nebylo českým u nás národním\na autochtoním. My jsme arci žádného slohu\nnevynalezli, ale proto přece mátne svoje\numění, jako je mají Flámové nebo Spanělé.\nDali jsme vždy novým směrům uměle-\nckým svoje přibarvení, svoji nuanci, ten-\nkráte, když jsme byli k tomu národně a\numělecky dosti silni. Prohlašuje se dále,\nže je samovraždou nebo aspoň anarchií,\nvzdávají-li se noví architekti samovolně\na zaslepeně všech uměleckých a techni-\nckých vymožeností předchozích, že je Či-\nrým nesmyslem, ignorujeli kdo staré formy\na domníváli se, že je s to na jejich místo po-\nstaviti nové a nebývalé. Jenom že ti, kdo tak\ndo světa vykřikují, patrně křivdí přítomnosti\ni minulosti. Nikdo z nových, ani na nejra-\ndikálnějším křídle, neopovrhuje starým umě-\nleckým dědictvím, naopak všude od něho\nvycházejí, všude je mají za východní základ\nsvého vlastního tvoření. Pouze opakovateli,\nnevolnými nápodobiteli nechtějí více býti\na žijí a pracují v domnění a přesvědčení,\nže vskutku nadešla doba, kdy je zase je-\ndnou slušno a nutno tvořit a ne kombi-\nnovat a vypočítávat variace a permutace.\nJest ale možný nový sloh? Sloh nebý-\nvalý, originální, který by byl uměleckou\npečetí zcela nového našeho období? Kdož\nto ví? Snad ano, možná že ne. To se ne-\nukáže dříve, dokud nenadejde doba vzdá-\nlenější, možnost velkého přehledu. Jisto je,\nže originální slohy jsou vzácnější nežli jak\nse běžně učí a vykládá. Za poslední dvě\ntisíciletí nevytvořilo si lidstvo jich více\nnežli jeden jediný, a to je gotika. A trvalo\nto plných dvanáct set let, nežli se svět kře-\nsťanský tak nábožensky a sociálně zor-\nganisoval, aby se mohl zbaviti všelikých pout a reminiscencí antiky a byl s to mluviti pouze\nsvojí uměleckou řeci o konstrukci a dekoraci. Nejsouť arci ani elementární prvky gotiky jejím\nvýhradným vlastnictvím. Půdorys a průřez chrámu vychází od basiliky, konstrukce klenby je\nstarobylý odkaz jako sloup, ale nový duch je prostupuje, přeměňuje, novým etickým a tva-\nrovým ideám podmaňuje. Horizontalismus je překonán a akantus vypleň. Nové konstruktivní\nmomenty přivodily novou mluvu formální a dekorační a nová vegetace v nové úpravě roz-\nkvetla po nádherné stavbě dómu.\nNová záplava antiky, tyranská nadvláda její přišla po gotice a trvá dosud. Žije ve všech\nodstínech renesance až po rokoko; v patnáctém věku počal nový historismus a trvá až do\ndnes. Proti němu se zvedl boj. Proti opakování a nápodobení vyvstala snaha po původnosti\nmyšlenky, slova a řeci. Jsme v samých počátcích a proto jsou boje a půtky trpké a urputné,\nponěvadž vedle sebe žijí a pracují dvě pokolení: jedno vyrostlé v zásadách akademických,\nže jednou uznanou slohovou krásu dlužno nápodobit, mám-li co stejně krásného podat,\na druhé revolucionářské, přesvědčené o tom, že není jediné krásy, ano že jsou nové krásy\nmožné a že je třeba, ba povinností mužů silných vydat se je hledat. Snad při tom leckterý\nzbloudí, snad jiný střelí mimo cíl, ale lépe že je a důstojnější o nové se pokusiti, nežli staré\npohodlně opakovati, že má větší cenu i ne zcela zdařené dílo samostatnosti, nežli nejskvělejší\n\nHARRISON C. TOWNSEND\nV LONDÝNĚ. OBRAZÁRNA\nVE WHITECHAPELU, LONDÝN."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.8", "texte": "VOLNÉ SiMÉRY.\n\nP. HANKAR V BRUSSELU.\nDŮM V BRUSSELU.\n\npřemílání starých osvědčených formulí. Nyní\nještě modernisté pracují po většině jako\nkdysi Židé, budující podruhé Jerusalem\nmeč po boku. Nadejdou však doby, kdy\nse všechna energie celých pokolení obrátí\nv plodnou a úrodnou práci\nU nás, kde dosud je zvykem zůstávati\nv uměleckém proudu o decennium pozadu,\njest nyní více šarvátek a hněvů, nežli práce.\nJinde juž opak. Poslední desítiletí je vypl-\nněno novými aspiracemi, novými snahami\na také novými výsledky a vítězstvími. U nás\ndokonce jsou mnozí tak krátkozrací, že se\ndomnívají, že vše to je vídeňským hnutím\na proto lehkomyslnou modou, proti níž dlužno\nse stanoviska národního a vlasteneckého býti\nna přísně odmítavém a zatracujícím stano-\nvisku. Ovšem je nám vídeňská moderna\nnejbližší co do polohy a fluktuačního spojení,\nale kdo ji prohlašuje za místní a hlavní\nmodernu, vzdává jí čest nezaslouženou. Právě\nnaopak: vídeňské hnutí modernistní je ze\nvšech nejmladší a nejopozděnější. To je jisto\na zřejmo i našim očím, třeba že neměly ještě\ndocela žádoucí vzdálenost rozhledovou. Jest\novšem i specielně vídeňské ve svých proje-\nvech: hravě lehkokrevné, lehkonohé a zevně\noslňující a při tom krátkodeché, jako je\nměsto a jeho lid a hlavně společnost, ale\nje význačně vídeňské, jako je zase proud\nanglický jiný, nebo ílámský, nebo švédský,\nnebo americký, nebo vlašský. Zrovna tak\nse štěpí moderna již od počátku, jako se\nkdysi diferencovala gotika, neboť při vší po-\ndobnosti, souvislosti a vzájemné skloubenosti\nmoderních institucí a faktorů sociálních, po-\nlitických a kulturních, je tu stále jeden\nmocný odlišující činitel, nepřemožitelný a pů-\nsobivý, a to je národnost, onen spletitý\norganismus od rodiny, půdy a řeči vychá-\nzející, který se pak v silných, zdravých inte-\nlektech vyhraňuje a v individuální přenáší.\nReprodukce, jež článek, který píšu, orámuje, dokonce nevyčerpávají všechen obraz moderní\narchitektury, ba nejsou snad ani všady největší vůdcové v nich zastoupeni, neobsahují\nnepochybně vždy nejproěištěnější a nejvýznamnější výtvory ani zastoupených umělců ani\nnárodů, a přece, trvám, stačí, aby pro dnes dovodily rozlehlost, šířku, hloubku a rozmanité\nnacionální zabarvení nového proudu, který cílí a pílí k metě slohu, jenž zatím nemá jména,\nale má vyslovenou snahu býti svým, dnešním, slohem naší doby.\nPozná se jednou, že jeho praménky vyvírají někde při prostředku století a že má dokonce\nmoderna literární, theoretisující otce, kteří se arci sotva všichni nadáli, jaké syny zplodili.\nJohn Ruskin v Anglii, Violet-le-Duc ve Francii, Gottfried Semper v Německu, jejich Lamps,\nStones, Lectures, Entretiens a Styl obsahují v jádru, ne-li systém, aspoň principy nového\nslohu, poučky a výklady o tektonické a barevné kráse, o morálném, ethickém a kraso-\ncitném významu linií tvarů a materiálu, o poměru konstrukce k dekoraci, o účelnosti stavby,\no spojení života s uměním, o tom, jak toto vyrůstá v určitém zjevu z určité půdy a roz-\nvinuje se strom a květ v urěitém ovzduší. Vytěžili svoje theoriez toho, co bylo, co před\nnimi bylo již vytvořeno, a ěinili tak správně, neboť jim vzdušné zámky a bezkořenné theoremy"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.9", "texte": "VICTOR HORTA. V\nBRUSSELU. DOMY\nV BRUSSELU Z ROKU\n1893.\n\nbyly venkoncem cizí. Jenomže jejich naučení zmocnili se zprvu akademičtí lidé a domnívali\nse, že pokračují v umění, když k jejich poučkám vypracují nové příklady co možná na\nvlas podobné těm, z nichž ony byly odvozeny. Nebyli stateční, neměli smělosti a odvahy.\nBylo třeba nových pokolení, která by odvěké zásady architektonického tvoření od starých\nzděděných tvarů odloučila a na místě těchto svoje, nové, individuelní a časové postavila.\nOto se jedná. Prostor, břemeno a podpora zůstávají nadále a zůstanou na věky nezmař-\nilými a východními prvky všeho architektonického tvoření; konstrukce a dekorace jejich tech-\nnicko-uměleckým vtělením. A o toto vtělení se jedná. Saháme po novém materiálu stavebním,\npostihujem se při nových sensacích barevných a liniových dojmů, náš všechen život mění\nsvoji formu, náš duch podléhá novým, druhdy neznámým a nepocítěným pohnutím, náš do-\nmácí a veřejný život beře na sebe nové útvary a vystupuje s novými požadavky, a umění,\ndíl tvůrčí jiskry boží v člověčenstvu, to vše v sobě akumuluje a v jasné, účelně krásné formě\nvtěluje. John Ruskin se svým plamenným evangeliem pravdy, v níž hledal a nalezl krásu, vy-\nstoupil před Prerafaelity, William Morris a Walter Crane jsou jejich učni. Jejich umění není tak\ntvarově nové, jako svým citem a svojí tendencí. Není bez významu, že oba končí v socialismu,"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.10", "texte": "H. VAN DE VELDE\nV BRUSSELU. INTERIÉR\nA PSACÍ STŮL."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.11", "texte": "H. VAN DE VELDE\nV BRUSSELU. PRACOVNA\nA KRÁM."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.12", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nveliký, jako iniciátor Ruskin. Činem i slovem propagují jeho zásady, že umění patří všemu\nlidstvu, všem vrstvám jeho, a všechno že má ve svoji libou, měkou náruč pojmouti. Umění\nnení jim aristokratickou pochoutkou, desertem hojné tabule, nýbrž má býti požitkem každého\na kdekoli, má oblažovati, ocišťovati, zušlechťovati, zpříjemňovati život každého jedince, kamkoli\nvstoupí a pocemkoli ruku vztáhne. Při tom, jako praví Angličané, jsou konservativci k po-\nhledání. Také jejich nástupci jako M. H. Baillie Scott. Konservativci, ne zpátečních Nádhera\na originálnost gotiky, Ruskinem opěvaná, je podkladem uměleckého díla Morrisova, příroda\na poanglicená noblesa antické linie ovládá každou čivu Craneovu. Scott je při tom uměleckým\nsynem anglického venkova a vyjadřovatelem jeho solidního, uvědomělého, klidně tekoucího\nštěstí. Staví rodiné domy na Manu, které nezapírají svoje staroanglické předky co do sta-\nvebních elementů, ale jejich vhodnost, účelnost, jejich, řeknu, estetická nuance, patří výhradně\nkonci devatenáctého věku. Zevně půvabná příjemnost, uvnitř rozkošná útulnost, kde umění\nvšechno ovládá. Harrison C. Townsend je na starém umění juž méně závislý a jeho osobni\nnotou jest široká, masivní vážnost, velkých, klidně a pevně rozložených tvarů. Nikomu z nich\nnetane na mysli při práci odlika, kopie, tak zvaný čistý sloh. Ze samobytného života národa,\nna němž věky pracovaly, vystupují jejich individuality s osobními zálibami a příchylnostmi\na se zjemněným smyslem pro nový sklad linií a nové ušlechtilosti barevných harmonií. Angličané\nznají snad z nás ze všech nejlépe Itálii, ale vrací se z dlouhých pobytů pod Apeninami domů,\naniž by sebou přinášeli si jho klasicko-italské symetrie, která tyranisuje vlnu domácího života\n\nG. SERRURIER, V\nPAŘÍŽI, JÍDELNA."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.13", "texte": "HECTOR GUIMARD\nV PAŘÍŽI. VCHOD\nDO DOMU BÉRANGER\nV PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.14", "texte": "FERDINAND BOBERG V STOCKHOLMĔ.\nPODLOUBÍ Z VÝSTAVY\nSTOCKHOLMSKÉ 1897. VCHOD\nELEKTRÁREN V STOCKHOLMĔ\nZ ROKU 1893."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.15", "texte": "R. D' ARONCO,\nV CAŘIHRADĚ.\nPOMNÍKY, NÁVRHY\nZ R. 1890."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.16", "texte": "A. RIGOTT1 V TURÍNĚ.\nVÝSTAVNÍ BUDOVA.\n\na umění proň tvořící. Je-li kde zevnější útvar stavby, její plasticnost a silueta výrazem vnitřního\norganismu, je to právě u moderních anglických domů, jak je Baillie Scott a jemu příbuzní\nkoncipují, a platí-li kde půvabný, až nervosní soulad v produktech umění výtvarného, pak jistě\nve všem, co z Morrisových dílen nebo Craneova atelieru kdy vyšlo.\nRoku třiadevadesátého bylo v Brusselu malé vzbouření. Mladý architekt V. Horta provedl\nsvé první domy v nepokryté oposici tvarové ke všemu dosavadnímu. Energicky vymítil\nvšechnu akademicnost sloupů a pilířů, řims a balustrád, lišt, nalepeného renesančního ornamentu.\nSel k jádru věci a k nejvnitřnější podstatě celkového útvaru a každé detailní součástky. Otvor\nbudiž otvorem podle svého účelu, stěna stěnou. K němu se druží P. Hankar v témže městě,\nkde před několika desítiletími Poelaert a Wellens vybudovali ohromný palác justiční, jeden\nz prvních, třeba ještě neúplných protestů proti akademické doktrině, a odtud ovládá Henry van\nde Velde, dnes nejkrajnější umělecký radikalista, půl Evropy. Víc než-li Horta připíná Hankar\nsvoje tvoření na zděděný domácí tvar. Jeho průčelí pokračují tam, kde flamská renesance\npřestala, neboť pracuje s tímže materiálem, na témže místě, ale pro nový život a nově naladěné\nsmysly. Jako mnozí jinde, mají oba Belgičané za konečný umělecký cíl živou, vlídnou jedno-\nduchost, patří k těm, kteří mechanickému přidělování a hromadění zevní ornamentace se\nvzpírají, a připouštějí pouze onen ornament, který z úěele objektu a citlivého vkusu takřka sám\nsebou, jaksi z fondu organisace vyrůstá. Van de Velde jím přímo opovrhuje, jako všechna\njeho práce je vtělenou negací a oposici jakéhokoli historismu. Má svého předchůdce v G. Serrurierovi.\nOba se vrhli píímo na reíormu vnitřní výpravy domu a příbytku, na nábytek, nářadí, náčiní,\nna stěny a podlahy a vykonali zde veliké dílo, které již W. Morris a po něm W. Crane byli\nzapočali, piovedli emancipaci od učené a naučené architektoniky, vymítili všechny nepřístojné\níeminiscence na kámen, kamenickou nebo kovoliteckou práci, přivedli konstrukci k uměleckému\nvýrazu a estetické platnosti, a co Ruskin hlásal a přísně v umění vyžadoval, pravdu, zrovna\nprirodni pravdu, uskutečnili rozhojněním a nepokrytostí materiálu. Dub, eben, mahagon ovládaly\nvšechnu řisi nábytkovou, a které dřevo jimi nebylo, musilo uměle jejich vzhledu nabýti. Angličané\nvydobyli domovské právo jehličnatým dřevům, Belgičané všem ostatním, domácím a cizím,\nv} iledavah si pro jeho zvláštní strukturu, pro jeho zvláštní barvu a tona tyto v nepo-\nryte přirozenosti uváděli jako nové a krásné elementy, hlavně koloristické, do svého nového umění,\nez ase beze všeho významu nebo podstaty, že nejpřednější, aneb aspoň nejrázovitější\na nejonginelnejsi moderní dekoratéři vyšli z atelierů malířských. W. Morris, W. Crane, van\nde Velde, O. Eckmannn, B. Pankok a jiní. Nebyli zatíženi historickou učeností o tom, co\ni T °, V ,lte vykonáno, nebyly jim vštěpovány zásady o krásné vyvýšenosti jednoho\noiu iu ý, ne 5 sloh jako nejdokonalejší doporučován za životní elixír pro\nnřeknn^rat'* V SV° °d?e-!simi ne^d tí' V ze stavitelských akademií, nemuseli mocí\nprekonavati vockovanou stavu tradic. Za to přinesli si svůj živější, citlivější a bohatší smysl"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.17", "texte": "BRUNO SCHMITZ V\nBERLÍNĚ. POMNÍKY\nCÍSAŘE VILÉMA I.\n»AM DEUT. ECK« A\nNA KYFFHÄUSERU.\nNÁVRHY Z ROKU\n1889 — 1899."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.18", "texte": "A. MESSEL V BERLÍNE.\nOBCHODNÍ DŮM\nV BERLÍNĚ. DVORANA\nA PRŮČELÍ.\n\npro barvu, ton, kolorit a barvovou harmonii. Intuicí,\nspekulací, fantasií, a zase netísněnou logikou vytvářejí\nkaždý kus dekorace a bytové výpravy z jeho účele a\nmateriálu, onéch dvou životních elementů architekto-\nnického umění, jež Semper bystře odkryl a potom\nz konstrukce, kterou zase Violet-le-Duc byl vyzvedl.\nNebudiž v umění žádného pokrytectví! hlásá H. van\nde Velde. Odložme každou škrabošku bezúčelné de-\nkorace, nepřeměňujme mateřskou mluvu materiálu!\nA vskutku všechna jeho přehojná již práce je pro-\npagací těchto zásad, pod nimiž až vášnivě vře nenávistí\nvší renesance, kterou má v ošklivosti pro její bastard-\nství a tyranii. Proň existuje jedině konstruktivní a de-\nkorativní linie. Před jedenácti, patnácti lety, v dobách\ntoužení po novém slohu, domnívali se, že železo tento\nsloh již přineslo, že je zabalen, jako děcko v peřince,\nv inženýrské konstrukci. Poěínali cítiti a chápati, že\nv jejich liniích a cárových systémech, které jedině a\npouze se rodí z tuhé hmotnosti a držebnosti mate-\nriálu a z praktické účelnosti objektu, leží zvláštní\npůvab, spočívá nová krásaV Železný sloh devatenáctého\nvěku se nedostavil, ale konstruktivně dekorativný princip\nrozlil se jako vlna krásného přílivu po všem ostatním\nmateriálu a po všem předmětu. Všechno se stalo takměř\nindividuem, osobitým jedincem, svých zvláštních odliš-\nných vlastností a projevů, od tvořícího umělce až\npo použitý material, jeho obrábění a hotový výrobek,"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.19", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nať je to monumentální budova ná-\ndraží, stavba městského nebo ro-\ndinného domu nebo jaká židle. J.\nRuskin s pravou anglickou pali-\něatostí zahájil a vedl boj proti\nstrojům. Vypověděl jim všeliké\npřátelství, poněvadž uniformovaly,\nporobovaly člověka, zpovšechňo-\nvaly práci. Sám nezvítězil, ale jeho\nzásady, poměrům přizpůsobené,\nudržují jiní šťastně na živu. Ruční\npráce, individuelní výroba, přes-\nnost, dokonalost a solidnost umě-\nlecko-průmyslové produkce s roz-\nhojněnými technikami, materialemi\na pomocnými přístroji tvoří nyní\nzdravý a pevný podklad všeho\nnového hnutí. Henry van de Velde jeví\nse mi nejdůslednčjším modernistou. Má on jistě\nsvoje učitele a předchůdce, nizozemské lodaře\na Žaponce, ale u nich nalezl jen iniciativu pro\nsvoje originální tvoření, kterému září v dálce\njediná jen hvězda : úhledná, krásně vyjádřená\núčelnost. Otto Eckmann a Bruno Paul v Něm-\ncích jdou podobnými cestami, ale ne za jeho\nvýhradnou abstraktností linie. Zejména u prv-\nního, kterému také Žaponci otevřeli\noěi jako kdysi Manetovi, je něme-\ncká myslivost, předmětná obsaho-\nvost a obsažnost patronkou. V jeho\ndekoraci žije vegetace a zvířena,\ndomácí i cizí, v oné stylisované\núpravnosti, která se vystřihá každé\něáry a každého rozvrhu a rozlo-\nžení, jež by upomínalv na rene-\nsanční nebo antickou šablonu. Jeho\nlinie je markantní, sporá a co\nmožná individuální, odvozená z po-\nvahy a podstaty předmětu: jeho\nstylisace je vlastní jeho osobě.\nFrancouzové se ukázali zdánlivě\nještě konservativnější, nežli Angli-\nčané v tomto novém ruchu. Pravda,\nže u nich souvislý domácí vývoj uměleckého\nvyjadřování vlastně nikdy nebyl přerván, žád-\nným cizím širokým klínem nebyl rozražen. Ne-\nmoc nápodobení a opakovaní nedovedla se vtís-\nni ti do živého jejich ducha a pohyblivé letory,\na proto zjev jako Hector Guimard, výtvor jako\nje jeho Castel Béranger, byly s to vzbuditi\npravou sensaci přes to, že před ním a vedle\nněho všechna mladší generace architektů a de-\n\nO. ECKMANN\nV BERLÍNĚ. VÁSA,\nTAPETA A OKNO.\n(»DEUTSCHE KUNST U.\nDEKORATION.«)"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.20", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nkoraterů, duchaplných a elegantních ano i sentimentálních, nové íormy novým duchem\na vkusem oživovala. Fantastika jeho díla, neovládaný naturalismus, smés gotických podnětu\na novobelgických liniových vlnění platí zatím více pro Guimarda nežli pro Francouze vůbec.\nSiavby štokholmské výstavy roku 1897 vynesly na povrch jméno Ferdinanda Boberga.\nMnohé u ného lze jen vysvětliti americkou modernou, jako by bez jejího praktického příkladu\nsotva byl vznikl obchodní dům Wertheimův v Berlíně od Alfreda Messela. Ale na obou dá\nse demonstrovati, že naprosté ignorování a opovrhování starých stylů domácích není žádnou\nvýhradnou značkou moderní architektury, že její práce nezáleží v pouhé negaci, nýbrž v positivném\nnovém tvoření, aneb aspoň v silných pokusech o to. Boberg na svých budovách plynárenských\na elektrických podniků nespouští se širokých, mocných tvarů, těžkého, rekovného karakteru,\nvážné ponurosti nordického románského slohu, proto, že mu v krvi leží; Messel dokonce\nv detailu dekorativním je málo příjemnou směsí tvarové konservativnosti a nesprostředkované\npokrokovosti. Ale F. Boberg s krásnou suverennosti podřizuje staré formy novým ideám\na obohacuje je novými prvky, novou vážně svěží dekorací, vyjadřuje karakter a vnitřní účel\nstavby a prostoru v mužné a krásné upřímnosti. A Messelova stavba, pilířový její systém\nzevně i vně, ve své jednotnosti, nic jiného zase nemají na zřeteli nežli být otevřenou schránkou\nmoderní a módní velké tržnice, každému oku a každé noze přístupné, je vábící a vítající.\nBruno Schmitz tvoří díla, po výtce obrovské památníky, nad nimiž se hlavně moderní mocně vze-\npjatý cit poměrnosti vznáší. Všechno jde tu do velikých obrovských rozměrů, jenom že ne pouhým\nnásobením a zvětšováním, ne úhlednými kolonádami, ne vzorovými portiky, báněmi a štíty, ale krutě\ndrsnou masivností, smělou lapidárnosti koncepce, účelným a úěinným rozložením a kontrastováním\nhmot a tvarů vyvolává vzpomínky, ne na pomníky Říma, Itálie nebo které z našeho století, nýbrž na\nmohutné vítězné rozpjetí svého národa, jemuž buduje pomníky pro věky. R. D'Aronco, Vlach v Caři-\nhradě, ve svých náhrobcích o náležité poměrnosti, prozrazuje tytéž tendence, břitkými, ostrými liniemi,\nvelikými a zase hojně a markantně rozčleněnými formami, jež podává, nejednou místní archi-\n\nBRUNO PAUL\nV MNICHOVĚ.\nLOVECKÁ SÍŇ.\n(»DEK. KUNST.«)"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.21", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\ntekturu opřen, osobné těžce hmotné a při tom ocelově přibřoušené. Jeho kompatriota A. Rigotti\nsvým projektem výstavní budovy přihlašuje se svěžím, pěkně znějícím hlasem k modernímu\nšiku a má cosi příbuzného se školou vídeňskou, která jest školou O. Wagnera. Jdete-li věci\nna kloub, postihnete, že jejím význačným rysem po stránce tvarové není zuřivá negace všeho\nbývalého. Pro Wagnera a jeho některé žáky nežil a nepůsobil Theofil Hansen ve Vídni na-\ndarmo. Mají smysl a cit pro ušlechtilou slicnost antiky, jenom že ne její monumentalitu, nýbrž\nspíše intimnost a roztomilost je vábí, není jim však bludičkou, nýbrž světlem ozařujícím\nvlastní jejich cesty. Poukazovali na to, že Wagnerova architektonická, spíše však architekto-\nnicko-dekorativní mluva jest odvozená z empiru, a je v tom potud zrno pravdy, že obojí mají\nspolečné východiště. Wagnerova reakce je zdravá, poněvadž přivedla zase plochu ku platnosti\na uměleckému účinku, vykázala nové místo dekoraci a že na svou pěsť postavila ucel budovy\na jeho konsekvence v ěelo tvoření, že hravé graciosnosti vídeňské dala ve své dekoraei\nvýraz, že v městě, jež ironicky, ale vším právem mohlo býti přiznáno Surogantií, které bylo\nsídlem architektonické lživosti, prohlásila přirozené právo neskrývaného a nezapíraného materiálu.\nZa ním jdou J. M. Ol břich a Kovacič, Plecnik a jiní s uvolněnou, osvobozenou osobní fantasií\na není nezajímavo sledovati, kterak nevídeňští a slovanští žáci Wagnerovi záhy po svém\nosamostatnění zprošťují se vídeňské hravosti, ornamentálního nadbytku, sybaritství pohodlněn\nbohatě živeného velkého města, tíhnouce k větší jednoduchosti a přehlednosti. Na venku se roz-\nptýlenost velkoměstská, horečný šum a shon přece jen uklidňují.\nNa všech tedy stranách a místech stejný ruch a stejné snahy. Kdyby dnes svolali anketu\nvšech pokrokových architektu, aby formulovala program a ustanovila formu slohu naší doby,\nshodli by se všichni bez rozdílu a hnedle o prvním; o druhé by nebylo jednotného mínění,\nale že také ne sporů. Uslyšeli bychom jako zásadu hlavní, princip kardinální, že\núčel, uicení, karakter každé nové stavby je východiskem pro její utváření celkové, ucel a\njakost každé součástky východní ideou pro její útvar, který je jejich materiálem'a funkcí\nzároveň podmíněn. A pak, má li býti pokrok, že musíme se zhostit vší neúrodné a zdržující\n\nJ. M. OLBŘÍCH V\nDARMSTADTE. HUDEBNÍ\nSÍŇ.\n(»IDEEN V. OLBŘÍCH.«)"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.22", "texte": "O. WAGNER VE\nVÍDNI. NÁROŽÍ\nDOMU VE VÍDNI.\n\npřítěže historisujicí autority. Kterak ale ony nové tvary maji a budou vypadat, nedovede říci\nnikdo za všechny, jenom všichni by byli ve shodě, že to věcí umělecké osobnosti indivi-\nduality, tvůrci silou nadaného jedince a tím ovšem i národa, z něhož pochází. To není po-\nslední, to je nejpřednější a nejkrásnější vlastnost celé té nové kolchidské výpravy za zlatým\níounem nového slohu: Samostatnost, svéráznost umělecká, osobitost celkového souboru doby\na všeho jejího umění a také ducha a práce národů a jednotlivců. Na novém bojišti je místo\npio každého a zadny úspěch a výsledek se neztratí. Všem jde o styl nový o styl naší\ndoby, o umelecký styl, který se nestaví při jednom vítězství: všechno umění malířství sochařství\nliteratura herectví, hudba, architektura a při té vše, kam její vliv a vláda sahá,'až do nej-\nkrajnejsich útrob všelikého domu, všechno má hlásat a hlásá již, že doba v níž žijeme ie\nsdna a zdatna dost,_ aby svou uměleckou formuli v kovovém a nezničitelném útvaru uložila do\narchivu dějin evoluci a pokroku lidského ducha.\nKdo má píi tom odvahu tvrditi, že je naše doba bez ideálu?"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.23", "texte": "O. WAGNER\nVE VÍDNI. MOST\nNAD BRÁNÍDLEM\nU VÍDNĚ."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.24", "texte": "JOŽE PLEČNÍK VE\nVÍDNI. DEKORACE\nROTUNDY O VÝSTAVE\nROKU 1897."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.25", "texte": "ARCHITEMTURA V AMERICE.\n: Z DOPISU :\n\nFRANK WRIGHT.\nDETAIL PILÍŘE.\n\nOd konce předešlého století postupuje tu\nvývoj souběžné s Evropou nevzdávaje se\npři tom svého zvláštního amerického ka-\nrakteru. Tento spočívá v domácím hol-\nlandsko-anglickém směru vkusu a v trva-\nlém, svrchovaně prostém a přísném způ-\nsobů života. Veškeré bohatství minulých\ndesítiletí, všecka odvážnosť podniků nese-\ntřely tento základní karakter. Lze ho stále\npři všem přepychu stopovati. Jest to na\nprvém místě tak zvaný colonial-styl, který\nnaší šosácké době odpovídá; jako dosud\nvšude u nás užívá se rozmanitých slohů\ndřeva a cihel. (Švýcarsko, Tyrolsko, Nor-\nvéžsko, Rusko, Hollandsko, Prusko). Ale\nzřídka a jen u menších staveb. Co kde\nvýznamnějšího, druží se k velkým světo-\nvým proudům. Prožila se zde zároveň celá\narcheologická doba, v jaké libuje si stará\nEvropa. Amerika má své Schinkely, Viol-\nlet-le-Duc'y, Sempery. Má však také své\nmoderní hnutí a stojí jako Stará Evropa\nmezi obojím. Znám dva staré architekty Johna Smithmeyera\nve Washingtonu (Congress Library) a Leopolda Eidlitze (State\nCapitol New York), prvý přes 70, druhý přes 80 roků starý,\njiž celý obrat prodělali. Jest zajímavo a tklivo sledovati, kterak\nbojovali, kterak své práce po zalesáckém slohu archeologickému\nhnutí přizpůsobovali, kterak od nesmělého nápodobení k volněj-\nšímu cítění dospívali a kterak náhle při úkolech z míry moderních\nmoderními býti chtěli. K tomu však byli příliš staří. Nicméně\nteoreticky pro hnutí horují, a zejména Eidlitz zahájil je tu na\nvlastní popud již před 20 léty knihou »Nature and Function of\nArt« (mimochodem řečeno jest Pražan, jenž přišel sem 16 ti-\nletý). Považuji knihu za hlubší a obsáhlejší než-li spis wagne-\nrovský. Prakticky osvědčila se moderna až dosud málo a sám\nEidlitz soudil, že v Americe jsou jen moderní strojníci a inženýři,\nti že jsou jedinými moderními architekty. Abych se těch prý\ndržel, nechci-li zblouditi. Ale přes to mám Sullivana v Chicagu"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.26", "texte": "FRANK WRIGHT.\nRODINNÝ DŮM.\n\nH. COBB.\nSVÍTILNA.\n\nza modernistu. Zdá se, že z jeho kruhu vyšli\njiž samostatní architekti, neboť mezi chicag-\nskými architekturami vyskytují se velmi mnohé\ntohoto směru. Většina architektů jest archeology\na z evropských škol; jsou tak zaměstnáni, že\nnezbývá jim Času více o svém\npovolání přemýšleti. Obchod se\ndaří a to jest hlavní věc. Docela\njako u nás. Jen s tím rozdílem,\nže zde jsou požadavky praktické\npotřeby vyšší a stejnoměrnější.\nTak špatným jako četní archi-\ntekti u nás není zde nikdo.\nV celku též převládá dobrý vkus,\nať pracuje se již ve směru kte-\nrémkoli. Jednotlivci stojí výše,\nzvláště co dotýce se detailu, než-li\nvše co jsem viděl dosud u nás.\nJmenuji především Mc Kima,\nMeada a Whitea. Mladá\ngenerace neobyčejně se kazí. Vyrůstá s naiv-\nnimi pojmy o vznešeném a spatřuje větším\ndílem nejvyšší v Ecole des beaux arts. Moderna\nzavítá sem na dobro teprvé tehdy, až stane se\nmodou, a potom bude, jak se domnívám, modou\nvelmi krásnou, známých vý-\nstřelků prostou. Obecenstvu chybí\npronikavější soudnost. Dovede\nposuzovati jen vnějšek. Ale\nmezi archeology není jediného,\njenž nejevil by velmi mnohé\nmoderní příznaky, a mám za\nto, že odejme-li se Whiteovi\nvše archeologické, zbude asi více\nnež Olbrich. Tiffany vyhlíží\ntu jinak než-li v Evropě. Má\nvždy na skladě všecko histo-\nrické haraburdí.\nI on rozumí dobře svému ob-\nchodu."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.27", "texte": "JOŽE PLEČNÍK VE\nVÍDNI. NÁČRT."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.29", "texte": "H. SULLIVAN.\nBRONZOVÝ PORTÁL\nHROBKY."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.30", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nV Architectural Recordu lze nalézti celou řadu individualit. Není však nikoho, kdo by usiloval\nkarakterisovati hlouběji. Není tu také rázovitých lidí. Jen v malých úkolech, kde konstruktivní\nvyniká, objevuje se tento karakter. Tu možno dožiti se zhusta radostných překvapení. Železniční\nstanice, továrny, železniční vozy, stavby pro námořní službu, majáky a záchranné stanice,\nmosty atd. Interieury a zejména zařízení kancelářská jsou většinou z míry moderní.\n\nTHEO C. LINK.\nDVORANA NÁDRAŽÍ\nV St. LOUIS."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.31", "texte": "J. JUSTICH.\nNÁČRT.\n\nF. OHMANN V PRAZE.\nNAPSAL MARELB.MÁDL.\n\nDeset let, jež Ohmann strávil v Praze, stále při práci a stále\nneklidný a nespokojený, jsou pěknou episodou ve zdejším životě\numěleckém, episodou jen co do ěasu, ne však bez dalšího trvalého\nvýznamu a účinku. Když se přestěhoval zase do Vídně, k jiné\na velké práci, kde stojí v cele nové stavby dvorního hradu,\nzanechal v Praze několik výborných děl a skupinu mladých\nodchovanců, kteří věrně stojí při tom, k cemu je učitel jejich\nnabádal a vedl. F. Ohmann ve Lvově narozený, a z vídenské\nškoly technické vyšlý, přišel do Prahy na vybídnutí nebožtíka\nFr. Schmoranze, který jej postavil v celo speciálné školy pro de-\nkorativní architekturu na c. k. umělecko-průmyslové škole, a tak\nocitl se zde, náhle a neočekávaně, umělec myslivý a tvořivý, nad-\nšený a nervosní, který překypoval fantasií, a zase plný až pře-\núzkostlivé a mučivé autokritiky muž, se žhavou touhou po práci,\ncinech a skutcích, s láskou a pýchou své žáky řídící a učící,\nkterý ale při tom stále pociťoval nedostatečnost místa k plnému\nsvému vzletu.\nCo vykonal Ohmann za ono desetiletí v Praze je zdánlivě ne-\nmnoho co do poctu a rozměrů, a přece mnohem víc, nežli jak se\npovrchně soudí. Arciť všechny jeho velké projekty zůstaly projekty.\nVyšel z každé, ať všeobecné neb omezené konkurence, jíž se súcast-\nnil, vyznamenán prvními cenami, a bylo věru těžko odolati tempera-\nmentu, vervě, uměleckému důmyslu a svěžesti, které vložil do\nprojektu svého na stavbu Městské Spořitelny, Obilné Bursy, As-\nsicurazione generali a Německého domu v Praze, Průmyslového\nmusea pro Liberec a klášterního kostela Uršulinek na Horách\nKutných. Vedle toho vedl a provedl obnovu vnitřku kostela sv.\nKateřiny v Praze, restauraci kostela ve Zlonicích a Božích muk\nBraunových v Teplicích. To jsou právě práce onoho období umě-\nleckého, k němuž Ohmann celou duší lnul. Barok byl jeho heslem\na předmětem jeho lásky, s nímž do Prahy přijel, do Prahy, do\nČech, kde jej nalezl bohatě rozkvetlý s nuancí zvláštního půvabu ;\npřinesl si pron příchylnost odborného archeologa a zápal con-\ngenialního umělce. O barok opíral také přímo některé své vlastní\npráce. Průčelí domu p. Valterova zůstane tu svědkem, s jakou\njemností tvarovou a citovou dovedl Ohmann pochopiti a vyzved-\nnouti podstatné rysy pražského baroku, jeho, řekl bych, delikátní\nbohatství dekorace a jeho příjemný soulad linie s plasticností. Také\npro vnitřek Variété podržel za základ tento sloh, a právě zde\nnejzřejměji vyložil, jak pokrevně a blízek je příbuzný starým\nvelkým mistrům baroku. Prostornost, bohatá rozmanitost forem, svě-"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.32", "texte": "F. OHMANN.\nPORTÁL DOMU\nV PRAZE.\n\nžest, ba lehká hravost koncepce, jednot-\nnost šumivé nádhery, vtipnost a efekt-\nnost detailů jsou tak asi hlavními pod-\nstatnými rysy této lehkonohé, uná-\nšející fanfary, barvou i tvarem krásné\nharmonie. Dům v Ovocné ulici »U tří\nberánků« vyrostl ve svém průčelí z téže\npůdy, ale nedaleko na Ovocném trhu\nstojí dům »u české orlice«, jehož dvě\nfasády ukazují nové těžení ze staré\nčeské architektury. Nenadsazuju, aniž\nnad míru zevšeobecňuju, tvrdím-li,\nže všechny nové stavby v Praze\na v Čechách, které se ve své tva-\nrové řeči opírají o českou renesanci,\nžijí vlastně jen z toho, co A. Wiehl\nbyl oživil. Žádná z nich nejde dále\naniž hloub, všechny se spokojují s\nWiehlovou regenerací a jsou tak dčti\nnejen jedné matky, ale i jednoho otce.\nF. Ohmann, jehož historické vědomí\nje silné vyvinuto, záhy shledal, že\nstarý styl zmíněný má ještě dosti ji-\nných motivů, jichž Wiehl vědomě\nneužil a k nimž jeho následovníci\novšem neprohlédli. Ohmann nalezl,\nže útvar štítů, hlavně jihočeských,\núprava oken a vchodů v Cechách se\ndaleko víc osamostatnily, nežli jak\nukazují Wiehlovy vzory ještě silně\nitalisující. Obsáhl je šťastně, a ještě\nšťastněji je vpravil do celkové kon-\ncepce nového moderního domu. Stále\ndosud straší u nás tak zvaný čistý\nsloh a platí za nejvyšší metu při práci.\nS jeho stanoviska jsou Ohmannovy\npráce zavržitelné a byly také zavrho-\nvány. Jenom že Ohmann jest uměl-\ncem příliš individuálně cítícím a ma-\njitelem příliš silné vlastní široké a\nrozlehlé tvořivosti a fantasie, než aby\nškolometsky úzkostlivě se omezil jen\nna věc před staletími osvědčenou.\nNikde jinde snad svoje architektoni-\ncké umění nerozprostřel krásněji, jak\nv koncepci celých budov, tam, kde\nprostory tvořil, spojoval a kombinoval.\nProň, dekoratéra skvělých, ba oslňují-\ncích vlastností, jest architektura umě-\nním prostorovým, tvořitelkou a budova-\ntelkou prostorů par excellence. A jemu\nbyl a jest zevnějšek stavby umělecky\nvýmluvným výrazem jejího vnitřku a\núčele. Proto se z mysli a ducha, toto\nvše obsahujících, mohly vynořiti krásné\nkomposice Městské Spořitelny, budovy\nAssicurazioni generali, Obilné bursy"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.33", "texte": "F. OHMANN.\nKAVÁRNA »CORSO«\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.34", "texte": "F. OHMANN. KAVÁRNA\n»CORSO«\nV PRAZE.\n\nnebo libereckého musea. Právě v těch se hbitá pohyblivost, vřelost a hlavně kmitavá nervosnost\nOhmannova snad nejocitěji projevuje. Nic tu zatím nevadí, že některá jejich místa jsou jen\nnačrtnuta a ne do poslední čárky uzrálá dalšího a plně uspokojujícího vyžiti a vykrystali-\nsování jsou všechny schopny, a nejednou tato neustálenost má příčinu velmi krásnou : v pravé\ntlačenici, v hotovém rojení se vždy nových ideí v hlavě Ohmannově.\nCafé Corso, přestavba a úprava jeho, je poslední dílo Ohmannovo před jeho odchodem\nz Prahy, k němuž se záhy přidruží nejnovější, hotel v Hybernské ulici. Po tom co jsem\ndosud o umělecké organisaci Ohmannově letmo naznačil, musí se tyto práce objeviti jako\nzcela důsledný a ústrojný článek jeho uměleckého vývoje. Všechny vytčené vlastnosti jeho\njsou tu: obratnost a originálnost úpravy, brilantnost dekorace, svěží rušnost forem, živý a při\ntom vyrovnaný soulad barevný, jenom že s minimem útvarů historických slohů. Ohmann se\njich nezříká, aniž od nich násilně odtrhuje, naopak proň jsou pevnou a bezpečnou půdou, po\nníž kráčí, avšak jeho umělecká osobnost jest příliš silná, jeho cítění příliš svobodné as dnešní\nrušností spjaté, než aby se daly potlaciti a pod akademické jho sehnuly šiji, a proto již na domě\n»u české orlice« pracuje moderní emancipovaný, který celek i mnohý detail proniká svojí moderní\nindividualitou a ještě roz-\nhodněji tak činí při stav-\nbách svých posledních.\nMluví-li se již o pražské\nModerně, nesmí býti za-\npomenuto, že Ohmann byl\njejím Janem Křtitelem. Než\ntoto rozvádět, vedlo by\nmne na pole otázek tva-\nrových. Místo toho chci"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.35", "texte": "ALOIS DRYAK.\nRODINNÝ DŮM\nNA KRÁL. VINOHRADECH."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.36", "texte": "JIŘÍ JUSTICH.\nNÁVRH DOMU\nPRO TEPLICE.\n\nB. BENDELMAYER.\nDŮM V PRAZE.\n\njinou stránku Ohmannova umění a jeho iniciativy\nkrátce vyzvednouti. Je to jeho polychromnost. Pro\nF. Ohmanna nebyl barok bílým štukem jedině\nnebo jednobarevně natřeným ovrhem, česká rene-\nsance jen střídáním pískovce s omítkou nebo nej-\nvýše bílocerným sgrafitem. Bystře a hloubavě pátral\npo stopách a staré zašlé mnohobarevnosti, kterou hned\nve Valterově domě, v průčelí, přivedl znovu k platno-\nsti, jež však ve Variété, v kavárně a jinde vždy šíře\na hlavně radostněji, ano jásavěji se objevila. Ne pouze\npolychromie nějaké malby na stěnu nanesené. Při-\nrozená barva materiálu, který rád a směle kom-\nbinoval, aneb aspoň nedaly-li poměry jinak, umělá\nbarva aplikovaná v tonech tu jemných, onde, dle\npotřeby a uměleckého zámyslu, živá a plnozvucná,\nsesiluje a zdůrazňuje jeho archiťektoniku, ne jako\nelement zevně a dodatečně přidaný, nýbrž jak orga-\nnicky s ní sloučený, aneb aspoň amalgamovaný\nprvek. Ohmann nemyslí na papíře. Naň toliko zazna-\nmenává, co hotově v živé své představě a vidí,\na tam není místa pro tvary abstraktního, neutrálně\nbarevného vzhledu. Na ráz a v jednom tonu vyrů-\nstají všechny útvary celku i detailu, budované a de-\nkorativní v barev-\nné životnosti a to\nhned od počátku,\ntak říkaje, v an-\nticipovaném sou-\nhlasu s malířem\na sochařem, jehož\npráci Ohmann, od\nprvní idey počí-\nnaje do své jaksi\nvteluje. Teď tu\njsou jeho žáci. Za-\ntím nemíním jejich\nmladou tvářnost\numěleckou kresliti\nnebo rozebírati.\nNěkteré jejich prá-\nce jsou zde repro-\ndukovány a tyto ukázky, trvám, dokumentují hned dvojí\nmoment. Je v nich patrno, že principy uměleckého tvoření Ohman-\nnova jsou v nich zachovány a dále žijí, že jeho poučky a\nnáklonnosti přijali mnozí za své a pak, že vyšly z myslí a\nrukou čerstvých, uvolněných a svobodnějších, nežli jak u nás\nbývá. Alois Dryák, J. Bendelmayer, Rud. Němec, J. Jůstich\na jiní, každý podle míry svého nadání a hbitosti a vřelosti\nsvého temperamentu jde po cestě, kterou jim Ohmann byl\nnaznačil, ano všemi svými pracemi, vší svojí snahou a evolucí\npřímo do daleka vytýčil. Jsou a budou nepochybně v budou-\ncnosti ještě více různí. Jedno je jim dnes a bude asi povždy\nspolečné: jemnost, ano delikatnost uměleckého cítění a vyja-\ndřování se. Vší všedností a vulgárnosti, a nejvíce brutál-\nnosti, se již bezděčně vystříhají. Ohmann jim to vlil do žil a\njejich krve."}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.37", "texte": "BEDŘICH BENDELMAYER\nA RUDOLF NĚMEC. DŮM\nV HRADCI KRÁLOVÉ."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.38", "texte": "ANT. PFEIFFER.\nMODEL ZÁLOŽNY\nV LOUNECH.\n\nA. PFEIFFER.\nPOSTEL."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.39", "texte": "JAN KOTĚRA.\nAPLIKACE.\n\nO NOVÉM UMĔNI.\nNAPSAL JAN MOTĔRA.\n\nNĚKOLIK THESÍ O ARCHITEKTUŘE A UMĚLECKÉM PRŮMYSLU. Dříve\nnež nějaká pravda v hnutí kulturním pevně se ustaví, předcházela již součin-\nnost, obroušení a splynutí jednotlivých myšlének. Pravdu nějaké epochy lze\nteprve po určitém trvání pohybu pevně poznati a vysloviti. Jestliže tedy nyní,\nv počátcích hnutí, své myšlénky povím, chci mluviti pouze o thesích; budou-\ncnost ukáže, pokud byly správný.\nPravdou rozumím tu a v následujících řádcích cíl-ideál časového názoru,\njenž se přirozeně, jako na každé odvětví kulturní, přenáší též na umění a ve\nsvém přesmyku také zde jistou změnu způsobí. Určité proudění zdá se tomu\nnasvědčovati, že se nyní, když již ostatní umění dávno předcházela, také\nv architektuře takový přesmyk dovršuje. Účelem tohoto sešitu jest tudíž, aby\nnás o tomto hnutí informoval, aby vzbudil zájem a porozumění v obecenstvu pro\numění jemu tak cizí a aby je nabádal k samostatnému přemýšlení a posouzení.\nDůvod, proč obecenstvo má méně zájmu a tak málo porozumění pro archi-\ntekturu oproti ostatním výtvarným uměním, leží především v tom, že archi-\ntektura nepůsobí tak bezprostředně přímo přírodními předměty na naši vní-\nmavost, čivost, jako skulptura a malířství. Architektura tvoří sice své výtvory\ntaké na základě přírody: jádro-p ros t o r na základě přírodních zákonů (síla\ntěžná, síla odporu, kohaese), slupku-o kra s u přírodními čarami, tvary a bar-\nvami ; než právě na cit účinkují především poslednější (zase přímo přírodní\npředměty), kdežto prazdroj tvoření a tedy také všechny změny tvoření lze po-\nchopit až při hlubším zkoumání. Jinou příčinu toho, proč architektura obe-\ncenstvu se odcizuje, vidím v tom, že poslední období našeho umění se téměř\núplně rozplynulo v archaeologicko-vědeckých kombinacích.\nAbychom si tvoření architektury a spřízněných ji umění ujasnili, anály suji je\nv tvoření prostoru, totiž zúčelnění s ohledem k místním poměrům a\npotřebám (podnebí, kultura, mravy) v konstrukci prostoru s prostředky,\njež máme po ruce (material a technické znalosti) a konečně v okrášlení,\nzdobení, prováděné s citem, jenž v nás žije pro přirozené krásno. Touto analysí\nnechci ovšem stanovití pojmy rozlišovací, nýbrž vytknu tím pouze hlediska pro po-\nsouzení jednotlivých funkcí tvoření. - Tvoření prostoru podléhá změnám tím,\nže se mění názory životní a mravy, že nové úkoly na umělce naléhají. On\npracuje tyto své nové útvary, maje k ruce nové vymoženosti technické a dává\njim a jejich ozdobě formu, jak z individuality doby a místa prýští. Účel,\nkonstrukce a místo jsou tedy hybnou silou forma jejich\nnásledkem. Forma vzniká z nich tvůrčím zachycením a formulováním ně-"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.40", "texte": "JAN KOTĚRA. MODELOVÝ\nNÁČRT SÁLU\nV ZÁMKU RÁJECKÉM.\n\nkolika velikými individuí. Architektonické tvoření má tedy dvě funkce : v první řade konstruktivní\ntvoření prostoru v druhé řadě okrášlení. První je z větší ěásti vědecko-kulturního puvodu,\ndruhá zase více věcí individuelně vrozené schopnosti. Z toho plyne, že individuím společná\nčást: tvoření prostoru a konstrukce, musí býti důvodem pro nové hnutí\na že jimi nemůže býti jejich tvar a forma ozdoby; první jsou vlastní pravdou,\nposlední je vyjádřením pravdy. -- Nový tvar vznikne tudíž z nového účelu, z nové kon-\nstrukce přizpůsobené místu. Židle pro benátského dozete a židle pro našeho dnešního dělníka,\nžidle rukou pracovaná a jiná pomocí strojů zrobená nemohou přece rníti tutéž mluvu forem. Kolik\nz nás právě tak myslí, jak málo jich však ve shodě s tím tvoří! A právě takové úplné zbavení se\narchaeologického umění jest první podmínkou každého pokroku. Každé hnutí, jež nemá vý-\nchod iš t ě v úěe 1 u, v konstrukci a v místu, nýbrž vznik' svůj má ve formě, je\nutopií. To jsme viděli na minulém nebo právě pomíjejícím období umění. Objevivší se apoštolé"}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.41", "texte": "JAN KOTĚRA. MODELOVANÝ\nNÁČRT PRO\nPŘESTAVBU KOSTELÍČKA\nSVAT. JIŘÍ U\nPLZNĚ."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.42", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nKAREL ŠIDLÍK, ŽÁK PROF. J. KOTĚRY\nNA UMĚL.-PRŮMYSL. ŠKOLE\nV PRAZE. MOST V PARKU.\n\n(Schinkel, Hansen, Semper a Schmidt)\nbrali za základ dříve existující for-\nmu, často ze zcela různých míst, a\nvnutili do ní nové úkoly a nové\nkonstrukce. Jiní zachovali sice místo\n(»oživení« starých národních ar-\nchitektur), než i těm byla výcho-\ndištěm pouze stará forma. Jak\ntito apoštolé přes jejich velkou umě-\nleckou potenci zůstali osamoceni\na kterak nepůsobili vychovatelsky,\njak jejich školy sestávaly jen ze\nžáků-nápodobitelů a časem se splo-\nštily, to vše přece jsme viděli, nebo\ndožijeme se toho ještě v posledních\nvýhonech. Vše to byl ovšem též\npřirozeně výron času, následek více\nretrospektivního vychování. Fantasie\n(vynalézavost) zakrněla a umělci\ntu stáli vůči novým úkolům toliko\nse svými krásně klasifikovanými\nformami. Nechci tím říci, že tato\nhnutí byla chybná; mělať jistě\njak přece všechno stávající svou\nrelativní oprávněnost. Vidím v nich\ndobu přechodů a průpravy. V je-\njich archaeologickém vševědectví\n(všeznalectví) leží dokonce určitě\nvelká výhoda pro příští rozmach.\nNeboť každý stupen v dějinách lid-\nského rozvoje a tedy také rozvoje\numění má svou basi v minulosti a čím\njsou základy širší, tím větší může\nbýti stavení. Sebeklamem by bylo,\nkdyby »modernista« se domníval,\nže »jen ze sebe ťvoří«. Neboť, když jsem se naučil poznati, jak správné a krásně Řek svou\nstavbu kamennou, gotik svou stavbu klenbovou formovali, jak správná a krásná je hmotová\ntechnika barokní štukové dekorace, jestliže vidím, jak primitivní umění lidové dobře formuje\ndřevo, učím se znáti cestu, kterak z našich úkolů, z našich konstrukcí, z našeho\nmateriálu v našem podnebí naši formu najdu a dovedu vytvořiti. Uvádím tu za příklad\nnáš ideál v řeckém uměni. Když do něho vniknu aje chápu, tedy vidím, že příčina, proč\ntoto umění se mi zdá býti ideálem, není v jeho formě, nýbrž v pravdivosti, s kterou tvořilo,\na právě tou se dotýká mého snažení. Umění, kterým Řek přiměřeně účelu a poloze (podnebí)\nvyjádřil svou formou dokonale konstruktivní tvoření prostoru o toto umění usilujeme\nmy moderní lidé, totiž: chceme svou formou právě tak dokonale své konstruktivní tvoření\nprostoru vyjádřiti. Forma antiky absolutně vzata, nemůže nám býti ideálem-cílem. Ideál,\nkterý leží pro nás v nějakém umění, může býti právě jen relativní.\nŽe nové tvoření prostoru již po dlouhou dobu se vyvinuje, to souvisí jak všechno\nostatní s naším širokým a přes všechnu hbitost přece jen pozvolným hospodářským roz-\nvojem. Nové úkoly (parlamenty a budovy správní, školy, nádraží a jiné dopravní objekty)\nvznikají, se změněnými podmínkami životními vzniká nové bydliště a hojně nových užitných\npředmětů ato vše má umělec tv oři ti, účel s přiměřenými novými prostředky vyjádřiti. A právě\npochopení a vyjádření těchto nových úkolů dovršuje se již od decennií a jest\nprvním důvodem nového našeho umění.\nRovněž prostředky, s kterými tyto nové útvary tvořím, konstrukce, věčné přírodní thema\no podpěře a břemeni, nepodléhá náhlému přesmyku, nýbrž vyvinuje se znenáhla zároveň\ns technickým pokiokem. Nastane presmyk citu pro stabilitu krásu proporcí."}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.43", "texte": "KAREL ŠIDLÍK, ŽÁK\nPROF. J. KOTĚRY.\nMOST V PARKU.\n\nFRANTA SKALÁK,\nŽÁK PROF. J. KOTĚRY.\nVCHOD DO\nSADU."}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.44", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nJAN KOTĚRA.\nPORTÁL DOMU\nV PRAZE.\n\nKdežto dříve na př. určité plus nad\nnutnou stabilitu bylo praktikováno,\nzmizela nyní tato prakse následkem\ntechnicko-vedeckého pokroku ma-\nthematické určení stálosti ve spo-\njení se zvýšenými časovými požadavky\nutilit nimi. Co se nám zdálo dříve\nkrásné, shledáváme teď těžké. Násled-\nkem jakési v nás žijící setrvačnosti\njsou nám z počátku takové novotvary\ncizí. Připomínám v té příčině jen kon-\nstruktivní formy železa, s kterými si\narchitekt nevěděl rady. Jak málo mo-\nnumentální! to byl první dojem a\nkterak za krátko právě zvyk přesunul\nzase krasocit, jak nás oproti dřívějšku\nteď naplňuje krásná, velká, železná\nsíň pocitem prsa šířícím.\nPřesmyk citu pro stabilitu sice tu byl,\nminulé období však nedovedlo mu dáti\n(zase následkem toho, že bralo své\nvýchodište z formy) výraz nás uspo-\nkojující, nutilo jej zase do starých\ntvarů. A právě v pravdivém\nvyjádření tohoto citu pro sta-\nbilitu, v nelíčeném vyznačení\nkonstrukce vidím druhý dů-\nvod nového našeho umění.\nNemůže se mi tedy líbiti, když\nrovná traversní konstrukce se provádí\njako kamenný architrav, nemůže se\nmi líbiti, když kámen vůbec jiným\nmateriálem imituji, nemůže se mi líbiti,\nvnucuji-li dřevu formy kamene, nemůže\nse mi vůbec žádné zakrývání a žádná\nimitace líbiti, neboť obojí je rozpačitost a lež. Tudiž též v konstrukci souvisí úzce účelnost\ns krásou. Dělám-li na př. dvéře a používámďi dřeva, jemuž nutno dáti povlaku z jiného ma-\nteriálu, tu nesmím tomuto povlaku dáti formu zde barvu dřeva, neboť to je zase\nimitace tu lež. Tvary dveří mi naznačují, že jsou ze dřeva; za material povlaku se však\nnemusím stydět a ukáži jej tedy čím je lak, tedy s radostí jako čirý lak.\nZ toho, co zde až doposud bylo řečeno, vyplývá, že okrasa zaujme v novém umění\npouze jemu pří sl uší cííunkci: člen iti a podporovati jasně konstruktivně vyjádřené\nmasy ; že tedy zase bude účelná. Je to více organická působnost, oproti pokrývání masy\nformou na způsob sítě nebo kůže, jak nám je pomíjející slohové období ukazuje. Z této pravdi-\nvosti plyne též nemožnost smíšení nebo záměny formy konstruktivní a formy\ndekorativní. Nemůže tedy na př. býti správné nemůže býti krásné, když se konstruktivní\nsloup, jenž má tvar podpěry, nalepí za dekoraci na stěnu (polosloup), ba nedovede mne také\ndekorativní lesena uspokojiti, ukazuje-li tytéž konstruktivní tvary. To by byl zase následek\nchybného vycházení z formy. Dekoruji-li lesenou nebo oblým dekorativním »sloupem«, tu\njsem nucen, haliti tyto nové dekorační funkce v nové čistě dekorativní formy.\nNedovede mne vůbec »přejímání« forem uspokojiti; vždyť každá forma měla v sobě rázovitost\ntvořícího umělce a jeho doby a nám tedy je zcela cizí; zrovna tak, jako by bylo po-\ndivné cizí, kdybych se procházel v řeckém nebo jiném historickém kostýmu.\nNová forma vezme svůj vznik tomu povždy tak bylo v prazdroji všeho krásna\nv přírodě a přijme také naši, zcela specielně naši rázovitost, tedy také naše chyby.\nNa př.: Nervosnost a ukvapenost naší doby vštípí také umění svůj příznak. Tím ovšem"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.45", "texte": "nechci říci, že, když chci moderně tvořiti, musím tak ciniti\nnervosně a chvatně; neboť právě v poznání svých chyb a\nv zápase proti nim povznáším sebe as sebou též své umění.\nLokálnost (místní ráz) vzniku umění a\nosobnost umělcova dávají f o~r mě charakter i-\nsující pří zvuk. Stejná úroveň vzdělání ta spo-\nlečná kultura většiny národů v nynější době a tudíž také\ntytéž hybné důvody nového umění vylučují, že by se\nv některém z národů mohlo vyvinout jemu naprosto vlastní\numění. Důvody a proto též tvary budou stejný, jen\nzpůsob výrazu ponese právě národní ráz. Chtít národní\numění probuditi toliko na základě tradice kopiemi a no-\nvými kombinacemi, je právě tak jako každé vycházení\nz formy utopii, a taková snaha bude míti povždy\ncharakter diletantismu z formy své východiště beroucího.\nMaje jen málo místa k disposici, byl jsem nucen, vtěs-\nnati to, co jsem říci chtěl, ve stručnou rámcovou formu ; než\ndoufám, že později jednotlivé detaily siřeji rozvinu.\nKončím tudíž tyto řádky s prosbou, aby nepředpojatě,\nbez předsudku byly ěteny: 1. již proto, že stručnost za-\nvinila snad častěji nejasnost, 2. již proto, že mou uměleckou\npráci a některé zde připojené reprodukce nelze považovati za\nplný výsledek myšlének. Vždyť síly pokulhávají vždy za vůlí.\n\nJAN KOTĚRA. Z PRŮJEZDU\nA CHODBY DOMU\nV PRAZE.\n\nJAN KOTĚRA.\nSVÍTILNA."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.46", "texte": "JAN KOTĚRA.\nDVÉŘE Z DOMU\nV PRAZE.\n\nUICHR A MOSTELNÍ UĔŽ.\nNAPSAL JULIUS LANGE.\n\nKostelní věž týčila se na výšině na kraji vesnice; vichr burácel\na skuěel její otevřenými okenicemi. Konečně bylo to kostelní věži\npříliš zbrklé i řekla:\n»No, no, jen ne tak zprudka! Působí to bolest mé staré hlavě.\nNaposledy skončí to tím, že mé zvony do hlaholu rozhoupáš, a\nlidé budou se domnívati, že jsou voláni do kostela, ale to se\nnehodí, poněvadž dnes jest pondělí.«\n»Bavilo by mne,« pravil vichr, »kdybych tě přinutil, abys na\nstará kolena tropila šašky, a lidi v pondělí do kostela sezváněla.\nChutě k dílu, zkusme to!«\n»Zbláznil jsi se?« namítla kostelní vez. »Takový obejda domýšlí\nse jiz, ze si muže dovoliti všecko. Vzdyt nemas ani domovského\npráva. Oproti tomu uvaž, že já mám trvalé postavení, že patřím\nk národnímu kostelu a že jsem jako národní věž podporována státem.\nJsem svrchovaně církevní; jsem pomník; mým kazatelem jest\nprobošt a můj kantor zasedá v říšské radě, tak že zvonění musí"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.47", "texte": "obstarávati jeho žena. Byla by to pěkná hi-\nstoiie, abych se dostala k vůli tvým hloupým\nnápadům do novin pro přestupek povinnosti.\nOstatně jsem v nich, bohudík, již jednou byla\na to se stalo, sama doznávám, způsobem licho-\ntivým, neboť dvě osoby přely se o to, pochá-\nzím-li z doby Erika Ejegoda nebo Erika Lama.«\n»Ach, jak jsi nudná, stará makovice,« řekl\nvichr. »Jscm skoro každého dne v novinách,\nbuď v domácích nebo v cizích. Brzy zvrátím\nstarý komín, brzy rozdmýchám požár; brzy\nvzedmu děvčatům sukně, brzy sfouknu králi\nklobouk s hlavy.«\n»Prosila bych tě, abys o tom mluvil trochu\nuctivěji,« pravila kostelní věž.\n» Ach, smetl jsem dokonce koruny s králov-\nský c h hlav . . .«\n»Ne, ale teď začíná to býti opravdu příliš\nopovážlivé! Stráž . . .«\n»Ha, ha, ha!« smál se vichr. »Übohá stará\nvěži ! A zatím stála jsi tu od časů Erika Eje-\ngoda na jednom místě. Ba, to jest asi roz-\nkošná zábava. Bídné na hroudu poutané ži-\nvobytí !«\n»Co ví o tom takový větroplach?« řekla\nkostelní věž jsouc uražena.\n»Těší mne, že byla jsem po celý svůj ži-\nvot se svými družkami v okolí v nejkrásnější\na nejmírnější shodě. Tam vzadu na západo-\nseverozápad na půl míle odtud vidím svou\nmladší sestru, věžičku v Nezávisti; na severu\nve vzdálenosti třech čtvrtí hodiny na druhé\nstraně fjordu věž v Dobrocicích a poněkud\nstranou mihá se při jasném počasí má vysoce\ndůstojná představená, věž dómu ; na jihu věž\nv Chytrákově a na východě věž v Hlupákově.\nJeště jako dnes pamatuji se jak jsem půjčila\npřed 87 léty své úřadní sestře v Hlupákově\nstříkačku, ježto u ní hořelo. Zatím co ty vichře\nplodil jsi rámus a ostudu nepadlo mezi námi je-\ndiné zlé slovo, ujišťuji tě.«\n»Ovšem, rád věřím,«\nsmál se vichr. »Trčely\njste tu mnohá století stále\nna témže místě, stále v\ntémže směru a civěly na\nsebe; to jest přece nuda\nk zešílení. Ne, tolik mně\njiž věř, cestoval jsem, pro-\nkoukl jsem všecky věci\nse všech stran a koutů.\nProžívám ledacos ; žiji se\nzemí, v které duji. Jsem\nžhavě horký v Africe a\nledově mrazivý na sever-\nním pólu ; unáším v poušti\npísek a v Anglii uhelný\ndým. Dnes v noci jest mi přeletět! oceán\na ráno býti v Americe.«\n»Hu, brrr!« děla kostelní věž a zachvěla\nse až s ní malta odprýskla.\n»Že, není-li pravda! To jest jiný život;\nnašinec hne se alespoň ve\nsvětě, alespoň něco po-\nřídí !«\n»Něco pořídí! Jak da-\nrebná to věc! Co děláš\njiného než škodíš ?«\n»Říkáš tomu škoditi,«\npravil vichr poněkud mír-\nněji, »když smetu na hro-\nmadu všecko co nedovede\nstáti na vlastních nohou ?\nKdyž na podzim uvadlé\nlistí se stromu trhám ? Pra-\nvím ti, třeba že to v lese,\nzafičím-li jím, sténá a úpí\npřece jen děkuje mi z\njara, že jsem mu upravil\n\nJAN KOTĚRA. DVÉŘE\nPŮDY A SCHRÁNKA\nNA DOPISY."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.48", "texte": "JAN KOTĚRA.\nNÁBYTEK Z\nLOŽNICE A JÍDELNY."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.49", "texte": "JAN KOTĚRA.\nKREDENC."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.50", "texte": "místo pro nove listí. Stro-\nmy nejsou tak ztrnulé\njako ty. Říkáš tomu ško-\nditi, jestli na svých ce-\nstách sbírám květiny, zá-\nrodky, semena s jedné\nzemě pro druhou ?«\n»To stojí za to,« řekla\nkostelní věž po tichu.\n»Ne, stará přítelkyně,«\nprohodil vichr a znovu\nsilněji zalehl, »já jsem\nto, jenž pečuji o změnu ;\njsem duch pokroku. Snad\njsi hodně stará, ale já\njsem mnohem, mnohem\nstarší; jsem právě tak\nstár jako svět a potom\njsem mrštnějších nohou a\nmnohem čilejší než ty.\nJsem moc, jsem princip,«\nděl vichr a rozpustile se\nzachechtal.\n»Ty a princip!« pro-\npukla kostelní věž roz-\nhořčeně. »Ty na světě\nten nejnesvědomitejší, ty,\njemuž všecek základ k\nživotu chybí. Sám probošt\nříká o tobě, že nikdo neví\nodkud přicházíš a neví,\nkam se übíráš. Ne, já,\njá jsem zásada. Jsem hi-\nstorická, jsem zbudována\nz polních balvanů. Ty\npotloukáš se bez plánu a\nbez cíle, protože nejsi leč\nvětrem, ja stojím pevně\nna svém místě, nechť jak-\nkoli silně vítr věje, ano,\nstojím. Ty honíš se po\nzemi jako zvěř, ale já\nzvedám se jako lidé k\nvyššímu. Mohlo by se míti\nza to, že schází ti smysl\npro krásné, které spočívá\n\nFRANTA SKALÁK, ŽÁK\nPROF. J. KOTĚRY.\nSCHRÁNKA NA HUDEBNINY.\n\nJAN KOTĚRA. ŽIDLE Z\nELEKTRICKÉHO VOZU."}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.51", "texte": "JINDŘICH ECK, ŽÁK\nPROF. J. KOTĚRY.\nRÁMY, ŘEZAL TÝŽ.\n\nv tom, že se pozvedám.« »Ba, ba, věži.\nMám již po krk řeci s tebou. Zvedej se jen\nk vyššímu seč jsi, nedostaneš se jisté ani o píď\nvýše. Pro mne čas příliš übíhá, poněvadž velmi\nspěchám a cosi kutiti mu-\nsím. Bude to tudíž zna-\nmenati pro mne malou\nčasovou mezeru, až tě\nuzřím padati, ať jsi již\nzásadou nebo nejsi.«\n»Doufáš ? Nuže uvi-\ndíme.«\n»Ano, uvidíme. Nyní,\ndříve než poletím dále,\npoděkuj se mi, že jsem se tě trochu natřásl a\npavučiny z rohů a koutů tvé staré hlavy vp-\nsmýčil. Žij blaze, táhnu k moři.« - A vichr\ntáhl s takým burác.vým chvatem, že kostelní\nvěž skoro dechu pozbyla a\ns těží zpříma se udržela.\n»Bohudík, že jest dá-\nle, « řekla věž. »Klidné\npočasí svědci lépe dánské\npovaze. Přes to však jest\nvelmi veselé nějakou tu\nhodinku se baviti. Možno\nsi s ním přece jen po-\nbreptnouti.«\nPodáváme svým čtená-\nřům parabolu dánského kri-\ntika Julia Lange-a (zemřel\n20. srpna 1596), jejíž obdoba\ns českými poměry jest tak\nťrapantní, že se zdá, jakoby\nbyla psána vlastně na kůži\nstatečných obránců sraziv-\nších se v pevný šik pied\nkostelíkem sv. Václava.\n\nJAN KOTĚRA. ZÁŠTĚNA.\nMALOVALA PÍ. A.\nBOUDOVÁ."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.52", "texte": "KAREL ŠIDLÍK,\nŽÁK PROF. J. KOTĚRY.\nHODINY."}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.53", "texte": "VOLNÉ SMÉRY.\n\nUMĚLECKÝ NÁZOR WALTERA\nCRANE,\njejž anglický umělec vyložil\nve své autobiografii, kterou přineslo veikonocní\nčíslo »Art journalu« 1898, shrnut je ve slovech:\nPokud se tkne všeobecné umělecké theorie,\njež měla vliv na mé tvoření, nebo snad se\nz něho teprv vyvinula, vypadá asi takto,\nsmím-li se pokusit vyjádřit ji slovy: Umění\nkteréhokoli druhu je prostředek výrazu, v nej-\nvyšší své kvalitě prostředek nejvyšší a nej-\nkrásnější. Je to krátce řec svrchovaně delikát-\nního a sympatického rázu, jež má mnoho od-\nrůd, nebo, smíme-li říci, nářečí. Ale zdá se,\nže tyto odrůdy se rozstupují ve dvě hlavní\ntřídy, jež mají své rozdílné exponenty.\nNa jedné straně umění, jež přímo vytryskuje\nz přírody vylíčení dojmů, nebo zobrazení\nforem, skutečností, událostí světa zevnějšího,\nsměřující více méně k nápodobě. Na druhé\nstraně je umění, podléhající nepřímo vlivu pří-\nrody vylíčení nebo znovastvoření ideí, jež\nsi vybírá nebo vynalézá pouze takové formy,\naby vyjádřily myšlenku napřed už pojatou,\njako básník užívá slov, směřující více méně\nk typicnosti, symboličnosti, dekorativnosti.\nUmělecká obraznost a vybírající individuální\ncítění může třebas působit v obou druzích,\na oba druhy tyto třebas příležitostně se mohou\nkrýt, a dokonce týmž umělcem rozlišeně mohou\nbýt pěstěny; ale z hrubá mluvě, umění poprvé\nuvedené je hlavně vylíčením zjevů zevněj-\nších, druhé pak vniterných.\nPrvní druh patrně závisí silně od věrnosti\npodání forem a pohledů přírodních, druhý jenom\nmálo. Umělec může kreslit úplně z paměti,\nnebo svobodně si vymýšlet, jak pokračuje\nv práci, a příroda může se pod jeho rukama\nnaprosto přejinacit. Buď jak buď, jsem pře-\nsvědčen, že ve všech kresbách rázu dekora-\ntivního umělec pracuje nejvolněji a nejlíp bez\njakéhokoli přímého vztahu k přírodě, a že by\nse měl nazpamět naučit formám, jichž užívá.\nKreslíme a malujeme, snad podléhajíce stejně\nvlivu toho, co známe a cítíme, jako toho, co\nskutečně vidíme; a jakkoli mezi umělcem, pra-\ncujícím vždy dle přírody jehož themata\na motivy vždy bývají brány přímo z toho, co\nvidí —■ a mezi umělcem, jenž pracuje z vý-\nsledku minulých dojmů, nebo pomocí jakési\nvybírající paměti a obrazotvornosti, zdálo by\nse, že je veliká propast, někdy by rozdíl mohl\nbýti stlačen na nejmenší míru. Duch náležející\nprvnímu druhu by vykonával svou vybíravou\numěleckou funkci v provádění díla, jak by po-\nkračovalo, že by nevynechával ničeho podstat-\nného a že by podřizoval věci druhého řádu\nskutečnostem hlavním nebo ústředním, kteréž\nčiní prostředek výrazu pro motiv díla. Umě-\nlecká jeho síla by se soustřeďovala na cíl,\naby spůsobil na mysl dojem zjevem, krásou,\ntajemností, sugestivností některého efektu svě-\ntelného skutečně pozorovaného zlatitého\nsnu letního odpoledne, bouřlivého světla jesen-\nního západu slunce, města zahaleného v sedavé\nmlhy jitřní nebo večerní, když všechno se\nztrácí v tajemnu, tu a tam osvětlené skvrnou\nsvětla jako jiskrou šperku zprostředka záhybů\nprůsvitné draperie podobné efekty nemohou\nbýt na ráz zachyceny a fixovány ve své úpl-\nnosti tak, jak se objevují v přírodě.\nTakový umělec, buď si realistou sebe víc,\nje nucen vynajít si jakousi stenografii, nějakou\nmethodu, kterak by takové scény zraku zo-\nbrazil. Každá z takových scen musí projít jeho\nmyslí a obrazností, nebo být jimi pohlcena;\na od tohoto pochodu pohlcování, procesu ab-\nsorpčního, jakéhosi uměleckého shrnutí pod-\nstatných skutečností neb rysů, na nichž nutno\nprodlít závisí konečně umělecká cena díla.\nSila umělce malíře projevuje se tímto směrem.\nRád bych rozprostranil význam názvu p or-\ntret, tak aby kryl nebo vymezoval ve sku-\ntečnosti cíl malíře přírody, a aby odlišoval jej\nod umělce ideového, vymýšlivého nebo deko-\nrativného. Jakkoli umělci prvního druhu může\nbýt tvůrčí sila důležitá, zrovna jako naturalism\nmůže být důležitý druhému, obojí (tvůrčí síla\na naturalism) přes to projeví se, nebo budou\nvypěstěny u každého z obou rozdílným spů-\nsobem a rozdílnými methodami výrazu.\nPři skutečně uspokojující podobizně osoby\nžádáme něco víc než náležitě přesné vyobra-\nzení rysů; očekáváme víc. Cítíme, že často\nbývá všemožná různost mezi portréty téže\nosoby, vyvedenými rozdílnýma rukama. Jeden\nportrét mohl by snad správněji být označen\nza krajinu krajinářské traktování osobnosti;\njiný jakožto ryze dekorační uspořádání; na\ntřetí podobizně se osoba zobrazená třeba ob-\njevuje jen jako jakýsi věšák, na nějž jsou\npověšeny různé theorie malby. Konečně snad\nnalézáme v obraze charakter, jejž známe, možno\nže sjednocuje nebo kombinuje některé chara-\nktery týchž vlastností, tvář oživená a pro-\npuševnělá, živoucí předvedení bytosti lidské\n—• podobizna, spodobení v každém slova toho\nsmyslu.\nZkoumání a srovnávání takového díla s ji-\nnými méně přesvědčivými jenom odhaluje větší\njeho jemnost technickou snad, nebo větší leh-\nkost v malbě, delikátnější a dokonalejší kon-\ncepci. Malířova řeč, jeho osobitý spůsob obje-"}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.54", "texte": "VOLNÉ SMĚRY\n\nvuje se být v úplnějším vztahu ke koncepcí\njeho předmětu, i my siná i výkonná (ruční) síla\njeho jsou větší, on je mistrem, toť vše, co mů-\nžeme říci.\nPři tom, co nazýváme dílem ideovým,\nmůžeme být dojímáni vlastnostmi docela vzdá-\nlenými od nějakého dovedného zobrazení pří-\nrody nebo přirozených skutečností: Bude to\nzobrazením, ale zobrazení nikoli vyrůstající\nz mysli soustředěné na přenášení jistých po-\nhledů nebo rysů přírodních, nebude to souhrn\nurčitých vybraných postřehů, nýbrž bude to\nvýsledek mysli soustředěné na převod její vise\nvniterné, souhrn nepouze určitých vybraných\npostřehů, nýbrž též paměti a obraznosti, možná\npodnícených a obohacených přímými přírod-\nními dojmy všeho druhu, ale užitých spíš jako\nbásník užívá slov a vět, aby vyjádřily jisté\nharmonie linie, formy, nebo barvy, vytvořených\nvědomě, ne však nevyhnutelně založených na\nněkterém motivu přímo pozorovaném v přírodě.\nUmělec ideový může zajisté bráti předměty\nze zevnějších obrazů přírodních a z dramatu\nvšedního života, jejž pozoruje vůkol sebe,\nstejnou měrou jako umělec naturalista, ale on\nužívá svě látky spůsobem rozdílným.\nZajímal by nás třeba naturalistický obraz,\nlíčící dělníky zeměkopy, jak v hodinu oběda\nodpočívají na železničním náspu. Bylo by tu\nplno příležitosti pro zpracování umělecké\ncharakter, osvětlení, nálada, barva. Taktéž by\nnás mohl zajímat obraz představující spícího\nEndymiona, plný tajemnosti a básnické nabá-\ndavosti a přec je docela možno, že malíř\ntohoto obrazu získal podnět k němu na země-\nkopu odpočívajícím na železničním náspu. Na-\nturalistovi stačí k uspokojení pozorovat víry\nve vodě, světla na hladině, zářící stíny, bu-\nbliny v proudu; idealista nemůže jinak, než\nvidět v něm vodní panny.\nKreslíř dekorativní opět může skoro úplně\nspolehnout na jisté rytmické uspořádání linie,\njisté harmonické kombinace formy, kteréž třebas\nodpovídají jistým liniím v sestrojení nebo ruchu\npřírody, nemusejí ve skutečnosti připomínat\nnebo představovat vůbec žádné přirozené ústrojné\nformy. Kresba tohoto druhu má povahu jakési\nhudby pro oči a zakládá se na associaci my-\nšlenek o čárovém krásnu a harmonické na-\nbádavosti.\n\nRUDOLFINUM. 61. VÝSTAVA.\n\nEsprit de corps je ošklivá, zlá reakcní\nvěc. Stlačuje, láme, otravuje individuality. Ale\nstává se mnohdy, že ještě bolestněji pociťujeme\nnedostatek něčeho podobného ; nazval bych to\nsmyslem pro solidaritu. To se nám děje v do-\nbách, kdy se má něco státi. Kdy je třeba, aby\nse něco stalo. Tehdá toužíme po solidaritě\npevné, obětavé, vytrvalé. Neboť nenajde se vždy\ntakový vzácný čistý a nadšený člověk, jenž\nby vedl všechny k dobrým cílům jen pouhou\nfascinací své mravní síly. A má-li se věc po-\ndařiti, je třeba právě toho smyslu, jenž aspoň\nv rozhodných okamžicích potlačuje všechna\nsobectví, umlčuje všechny pouze osobní nená-\nvisti a sympatie a povznáší člověka z nízkých\nchoutek sobeckých k ušlechtilejšímu a záři-\nvějšímu rozpjetí individuality, která v té chvíli\nuvědomuje si svou sílu, význam svého po-\nslání a právě s tímto vědomím se sdružuje.\nJest ovšem pravda, že je k tomu často třeba\nveliké mravní síly, aby člověk dovedl státi\nsám, aby šel nezmýlen, když všichni se mýlí.\nAle pozorujeme-li ostře, je to také velmi často\njen naše pohodlnost nebo nevraživost nebo\nzištnost, která nás osamocuje a uvádí v kom-\npromisní zátiší, zatím co jiní zápasí a se\nbijí v plném slunci.\nProč se o tom zmiňuji právě na tomto místě?\nProtože se mezí českými výtvarníky mnoho\nmluví o boji proti Rudolfinu. A já si myslím,\nže pro vážné umělce není to, nebo aspoň ne;\nměl by to býti pouhý podřadný důvod nacio-\nnalní, jenž je staví do oposice proti kavalírské\nsportovní činnosti, nýbrž že boj proti Rudol-\nfinu je důležitým článkem dlouhého úsilí eman-\ncipačního od šlendriánu, bezmyšlenkovitosti,\npovrchnosti a zpátečnictví. Proto mne překva-\npilo, že jsem se i letos setkal v rudolfínském\nsaloně s významnými českými jmény. Neznám\nspodních věcí, nevím, je-li to opravdu nedo-\nstatek solidarity nebo něco jiného. Ale jistým\nznamením, že máme k opravdové výtvarnické\nsecesi ještě daleko, je to přece. Není síly, není\nprostředků, není odvahy. Mohou ovšem někteří\nnamítnouti: Napřed musíme viděti positivní\nvýsledky vašeho úsilí, napřed musíme míti\nzaručeno, že se vše v poslední chvíli neztro-\nskotá o vnější překážky, a pak uchováme všechny\nsvé síly pro rozhodné vítězství. Stejně dobře\nlze však odpověděti: Buďte solidárnými, ne-\nčekejte až hotová věc vám spadne do klína,\nchtějte všichni míti podíl na svém výboji a\nbudeme blíže cílů. Nepochybuji o tom, že by\nto byl dobrý krok ku předu, kdyby se bylo\nletos Rudolfinum solidárně boykotovalo. Možná\nvšak také, že nenadchází vůbec doba, kdy »má\nse něco státi.« Ze většina výtvarníků je spo-\nkojena s dnešním stavem českého výtvarného\numění. U nás ty převraty a převratečky končí\nobyčejně sotva počaly. Všichni Činitelé jsou\ntak strašně spokojeni sami sebou, že nechápou,\nproč by měli jiti ještě dále. Má sklenka je"}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.55", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\n\nmalá, ale je moje. Dobře hochu! Pomáhej ti\npánbu ! Někdo si libuje v slunci, někomu stačí\nlojová svíčka. Contra gustum , . .\nJsou časopisy, které se samy redigují.\nRudolfínský salon je něco podobného. Ta čirá\nnáhodnost, jež tu hromadí obrazy, ta bezmy-\nšlenkovitost a bezprogramovost mne nejvíce\nodpuzuje. Tož motyka spustí jen když pánbu\ndopustí. Letos dopustil: Fritz von Uhde.\nStarý pán. Ale jaký! Naturalista. Ale jaký!\nIdealista. Ale drsný, upřímný, poctivý. Velikým\nmecenášem byl by ten, kdo by udělil těm ně-\nkolika našim nejhodnějším a nejzpůsobnejším\njistě mnoho krásného. K této příležitosti po-\nnechal jsem si malé upozornění.\nPan Svabinský učinil jeden z prvních po-\nkus s něčím, co ve Francii a v Německu na\npř. dobylo si již svého širokého domovského\npráva, osvědčilo se a má všestranný úspěch.\nMyslím tu na grafické listy rozmnožované\nlitografií, rytinou, leptáním nebo dřevorytem.\nUmělecký svaz z Karlsruhe, zastoupený v pří-\nzemí několika velmi pěknými litografiemi, po-\ndává svou činností pěkný příklad těchto snah,\nkteré nejsou na škodu umělcům a pro publikum\nmají svůj hluboký význam. Volckmann,\nKampmann, hrabě Kalkreuth, Lang-\nři ei n, Kallmorgen jmenují se tito umělci,\nz nichž zejména Kampmann dovede v deko-\nrativní krajině docíliti neobyčejně diskrétních\na uměleckých effektů. (V lese za večera, Hor-\nský les pod sněhem). Dvacet, třicet nejvýše\npadesát marek za list není tak mnoho p.\nSvabinský prodává svou litografii za 10 korun;\nveliký popularisační účinek je při tom\nvšak na snadě. Jen trochu systému v publi-\nkování těchto listů a mnoho-li banalit dalo\nby se vytlačiti z dělnických i měšťanských\npříbytků ! Mnoha našim umělcům bylo by se\nvšak vzdáti odkvetlých předsudků. Veliké ole-\njové plátno, jehož význam tak znamenitě po-\nklesl v poslední době skoro ve všech umě-\nleckých obcích Evropy, imponuje ještě stále\nnašim výtvarníkům bezpříkladně. Jakoby ne-\nbylo než jedno umění, závislé jen na tvůrčí\nsíle umělecké individuality, umění, jež nemůže\nbýti ani vznešenější ani nižší, nýbrž jen jedno\nveliké, svítící a úrodné. Je jisto, že příklad\ndaný p. Švabinským (také pp. Strettim, Pa-\nnuškou) měl by vzbuditi dobrý ohlas na př.\nv samém spolku »Manes«. Mluvilo se o umě-\nlecké prémii pro jeho členy. Nuže, myslím,\nže by to nebylo spojeno s tak velikými ob-\ntížemi - možná dokonce, že s menšími než\ncokoli jiného kdyby jako premie byla vy-\ndávána i jinak prodejná mapa původních prací\nlitografovaných, leptaných a do dřeva rytých.\nJen dejme tomu, deset listů ročně, to je úkol,\ns nějž spolek »Manes« jest ! Snad nezapadnou\ntyto řádky bez ohlasu.\nNechtěl jsem psáti referát. Podávám jen ně-\nkolik poznámek k rudolfínské výstavě. A proto\nneuvedu ani nomenklatury všech českých věcí.\nNad prostřednost hodně vynikají »Podzim«\na »Jaro« p. Hudečkovo, ač nejsou z nej-\nlepších jeho prací. Vytýká-li někdo, že tyto\nbarvy nejsou přirozené, nezná přírody. Jen\n»Léto« zdálo se mi trochu přemrštěno. Za p.\nHudečkem statečně kráčí p. Jan Honsa; ne-\nnašel však ještě pravého individuelního vý-\nrazu a té vábivé a milé harmonie, která činí\nna př. »Jaro« p. Hudečkovo tak suggestivním.\nJistou příbuznost s karlsruheskými vzhledem\nk dekorativnímu účinku má p. R. Bém\nvácký vinný sklep«), na nějž pohlížím\ns opravdovými nadějemi. Kdyby se tak chopil\nlitografické křídy! a jsem hotov. Pochybuji,\nže jsem opomenul nějakého individuelnějšího\nrozpjetí k nadprůměrné tvorbě. P. Foersterovy\ntempery z »Křížové cesty« mají zajímavé rámy,\nsamy však nejsou než náboženským malováním;\np. Wies ne r je se svým triptychem : Ze ži-\nvota uhlokopů sice časovým, ale také dokonale\nbanálním. Jeho uhlokopové jsou snad pokus-\nnými figurínami ku studiím docela juž obvyk-\nlých světelných effektů, ale černí lidé Ostravska,\nKladenska nebo Mostecka to nejsou. Jen Meu-\nnierovo srdce, tak blízko u jejich srdce tlu-\nkoucí, dovede mluviti o nich tak, aby to ne-\nvypadalo jako výsměch. Před p. Mandlovým\n»Jidášem«, s nímž jak se zdá, chce opero-\nvati klerikální humbug, sježí se i ty nejdelší\nvlasy.\nZ plastiky p. Mařátkovi »Tahači ledu«\nrepresentují poučně bezduchý, falešný realism.\nV přízemí zajímaly mne cínové a bronzové\nplakety od Pavla du Boi s. Jeho »P o-\n-lib e k« na př. prozrazuje jemnou sensitivní\nduši. Nekonvenčně podává také Kurt Stoe-\nving svou podobiznu Nietzscheho. Karakteri-\nstika však, nemyslím, že je dokonalá.\n20. V. 1900.\n\nSTANISLAV K. NEUMANN.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nK DNEŠNÍMU ČÍSLU. PROGRAM NAŠEHO\nlistu letošním ročníkem valně rozšířený umož-\nňuje nám dnes předložití veřejnosti zajímavý\nobraz dnešní architektury nejdůležitějších kul-\nturních sťredisk. Cítili jsme toho již dávno za-\npotřebí, upozorniti na dnešní stadium onoho\nvelkého obratu v architektuře, který přinesl\nsoučasně osvěžení a oživení všemu ostatnímu"}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1900-06.1.56", "texte": "VOLNÉ SMĚRY.\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JOS. SCHUSSER. Tiskem Dra EDV. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie J. VILÍMA v Praze.\n\ndekorativnímu umění. Cítili jsme dále potřebu\npředvést celý tento stav ku posouzení a kla-\nsifikaci požadavků v našich poměrech zdo-\nmácnělých. Skorém vesměs reprodukovaná\ndíla byla nám samotnými autory s velikou\nochotou a zájmem zaslána, a u jednotlivých\npřípadů obstarali nám tito sami fotografování\njednotlivých objektů. Všem, kdož nám s ocho-\ntou v tak velké míře nám neznámým přišli\nvstříc náš vřelý dík. Vyjednávání s au-\ntory, ve většině případů na dlouhou distanz,\nvyžadovalo sobě hrůzu casu omlouváme\ntím pozdní vyjití čísla a prosíme za prominutí.\nPŘI NÁVRZÍCH POMNÍKŮ B. SCHMITZE\nů v Berlíně, na str. 169. je chybně udán\nletopočet, má státi r. 1889— 1891.\nIII. VÝSTAVA SPOLKU VÝTVARNÝCH\n• umělců »Mánes« pořádána bude v Praze\nv Novoměstských sálech »u Stajgrů« od 15.\nříjna do 15. listopadu 1900. Snahy naší\nmladé generace, měřítko, jaké klade na umění\nčeské vůbec a na sebe samu zvláště, mají\ndojiti touto výstavou výrazu a ukázati, co při\nnejvyšším napjetí sil zmůže a kam ji musí\nvésti cesta další. Chceme výstavu uměleckých\nindividualit, vyslovujících se bezohledně\nna vkus velkého množství, hledících jen na\numění, hlásajících upřímně svoje krédo,\ntřeba musily na prodejnost své práce resig-\nnovati. Ve smyslu těchto zásad žádá vý-\nbor své cleny, by každý pro 111. výstavu co\nmožno nejvíce neuveřejněných prací k výběru\nzaslal. —• Po skončení výstavy v Praze bude\ncelá exposice doplněna a vystavena ve Vídni\nv prosinci 1900. Potřebné přihlášky a ti-\nskopisy výbor právě rozeslal a žádá cleny,\nkteří změnili své bydliště a následkem toho\npřihlášky neobdrželi, by se laskavě přihlásili\nsami. Přihlášky do 15. září přijímá a dotazy\nzodpoví L. šaloun, sochař, Vinohrady, Slezská\nul. 879.\nK SOUTĚŽI NA SKIZZU K POSTAVENÍ\npomníku K. J. Erbenovi v Miletíně, v ceně\n6000 Korun došlo do stanovené lhůty celkem\n21 návrhů. V porotě zasedali sochař B. Schnirch,\narchitekt K. Hilbert, professor hořické školy\nV. Weinzettel a zástupci komitétu J. Pečenka,\nstarosta města a farář P. F. Subrt. I. cena\n300 Korun přisouzena 3 proti 2 hlasům ná-\nvrhu J. Říhy na Smíchově, 11. cena 200 Korun\n4 proti 1 hlasu návrhu L. Salouna sochaře\nv Praze a 111. cena 100 Korun 3 proti 2 hla-\nsům projektu sochaře Kvasnicky a architekta\nv\nDryáka. Šesti návrhům s hesly »Poeta«, »K. J.\nErben«, »Miletín u Hořic«, »MužÍ z 1 idu«\na »Bývali Cechové«, uděleno čestné uznání.\nK soutěži této se ještě příležitostně vrátíme.\n\"V r r v r\nČESKÁ STRÁŽ« PŘESTALA VYCHÁZET.\nV posledním svém čísle loučí se s čtenáři,\nkteří nacházeli v tomto listě vždy řadu cen-\nného obsahu, kteří však neplatili. Je vážný,\nsmutný úkaz nesvědomitosti lidí, kteří dovedli\nbrát zadarmo, a tak nechali padnout list,\nkterý svými posledními ročníky vykonával kus\npoctivé práce.\nVŠEM PŘÁTELŮM, JIŽ POZASTAVOVALI\n* se nad mlčením naším k výkonu p. Vá-\nclava Hladíka v Národních Listech ze dne\n6. června t. r., který svojí nízkostí kon-\nkuruje s výkony lidí nejnižších funkcí zájezd-\nních hostinců sdělujeme zcela prostě, že tak\nnízko neklesneme, bychom s lidmi á la Hladík\nse zabývali. Podobní lidé odpraví se sami.\n\nREDAKCE."}]}