{"numero_id": "bm-bmtnaan-1901-02", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_sha256": "1045e5ed5c92925d1a2d4178c3050efb6292428f7d05215cd81d5eee7f4e2377", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1901_02/bmtnaan_1901_02.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1901_02/bmtnaan_1901_02.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c001", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "32", "image_debut": 1, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.1", "titre_corps": "A LFRED LICHTWARK. — DUŠE A UMĚLECKÉ DÍLO. —", "titre_sommaire": "A LFRED LICHTWARK. — DUŠE A UMĚLECKÉ DÍLO. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2493, "texte": "A LFRED LICHTWARK. — DUŠE A UMĚLECKÉ DÍLO. —\n\n-*■ Kdo je Arnoldu Boecklinovi ze srdce oddán, mohl se jenom se smíšenými\ncity dívat na výbuchy slavnostního jásotu, jenž si ulehčoval v novinových článcích,\nchvalozpěvech, slavnostních číslech, telegramech a listech do Florencie ave\nnostních schůzích nadšených ctitelů v den jeho sedmdesátých narozenin**)\nVšeobecný kající den po celém Německu byl by býval měl býti místo toho\nnařízen* Všichni památní dnové, vzpomínající na umělecké velikány tohoto století\nby měli být dny kajícími* Ovšem máme proč jásat, že za našich dnů bylo\nuštědřeno světu nové zjevení jako je umění Boecklinovo* Ale radostné opojení\npřichází hodně pozdě a příliš silně je smíšeno s citem zahanbenosti* Neboť jak\ndávno tomu, že se jméno Boecklinovo všeobecně vyslovuje jen s jakýmsi respektem?\nJak dávno tomu, co jeho jméno spůsobovalo u davu našich vzdělanců nenávist,\nošklivost a hlasitý checht? Příliš rychle zapomínáme* A chceme4i být poctiví:\nvyvírá snad u většiny těch, kdož dnes jásají s ostatními, nadšenost z jejich vlastního,\ndobytého přesvědčení? Zle je, že musíme zaznamenat, kterak silný odpor umlkl\nteprv okamžikem, když se zdařilo obratným spekulantům, udělat z Boecklinových\nobrazů bursovní papíry* Není tomu ještě ani pět let* Boecklinovi nikdy nechybělo\nradostných ctitelů, ale musel překročit polovici sedmého desetiletí svého života,\nnež ho pozdravila i ta pochybná forma populárnosti* Nikdy nestaral se o úsudek\nsvěta, neboť viděl, jakou má cenu* Čeho se dnes dočkává to nenaplní už jeho\njasného oka leskem radosti; může mu to ze rtů vylákat jenom útrpný úsměv*\nNám však měl by sváteční den velikého mistra poskytnout podnět, abychom\nprozkoumali samy sebe*\nČím to, že v osvětě minulých století velcí umělci bývali ctěni a povznášeni od\nnejlepších lidí v národě a v celém vzdělaném světě, a že v době naší umělci jako\nMenzel, Boecklin, Millet byli uznáni teprv tak pozdě as takovým odporem? Jen\njedenkrát zachoval se v dobách dřívějších jeden národ podobným spůsobem vůči\nněkolika ze svých velikánů* Holanďané to byli v 17* věku, kteří odvracovali se\nod Rembrandta, Halsa, delfského van der Meera, a sypali svou přízeň na hlavy\nduchů nepatrnějších, které nevyčnívaly tak nepohodlně nad míru davu* Tehda\nbyly poměry podobné jako dnes* Třeba si opět a opět připomínat, že fram\ncouzskou revolucí v celé Evropě byla existence vladařů a šlechty, kteří až dotud\nbývali nositeli osvěty, postavena na docela nový základ* Netvořili a nenesli už\n\n*) Psáno r. 1897."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4248, "texte": "nové osvěty a pozbyli proto osvěty i té, jíž mívali dotud* Toť proces docela\nvidelný* Za jedno pokolení odlišovali se už jen některými zevnejšnostmi od stavu\nobčanského, jenž nyní se dostal na vrch* Na všech stranách vzestupovaly vrstvy\nnižší* Prostředkem jejich povznášení však byla inteligence, rozum; a zhusta, neAi\nz pravidla, inteligence silná, avšak jednostranná a omezená. Kultury vrstvy ty\nnepřinášely, a nemohly jí tak rychle dobýt jako svého vědění, neboť kultura je\nbylina, jež roste pomalu a potřebuje něžného ošetřování*\nJaké místo v tom novém světě, v němž vládcem byl rozum, mělo umění?\nPrvní genius, do jehož rozvoje zasáhly nové poměry, byl Hamburčan Filip Otto\nRunge* Když načrtal v prvém desetiletí našeho století svůj cyklus „Denních\nčasů\", jenž zahrnoval v sobě program veškerého umění našeho století, okolí jeho\nstálo před tím bez rady a dotazovalo se ho opět a opět, co chtěl těmi obrazy\nříci. Kdybych to mohl říci, odpovídal, nepotřeboval bych to malovat* To slovo\nvystihuje podstatu všeho velikého umění. Pouhému rozumu, pouhé inteligenci\notevřena je ze šíré říše umění pouze uzounká předsíň* Mluva básnická, hudba,\nvýtvarné umění nejsou výrazovými prostředky rozumu, nýbrž silné duše lidské,\nzvláštně uspůsobené* V umění záleží na tom, že se něco vyjadřuje, ne na tom,\nže něco dělá* Dělat tomu lze dobrou školou a jakousi inteligencí naučit.\nAle umění hudby nezáleží v tom, že je člověk s to, aby pomocí uměleckých\nmyšlenek, jsoucích tak obecným majetkem jako vzduch a světlo, vyvedl formu\nvalčíku, sonáty, písně; umění poesie není dostiženo tím, když se člověk vycvičil\ndělat verše po spůsobě Heineově, umění malířství není ještě svládnuto, naučihlí\nse správně nakreslit nebo namalovat nějaký motiv krajinný či figuru. Potud může\ndospět každý, kdo není nadán pod průměrnou míru* Ale o umění smí se mluvit\nteprv tehdy, když nové a vlastní cítění nabylo tvaru* Toť příčina, proč tolik obrazů,\nkteré co do řemeslnosti nezaslouží nejmenší hany, s uměním nemají čeho činiti,\nže tolik hudebních skladeb, tolik básní, jejichž technice nelze čeho vytýkat, nejsou\nhudbou ani literaturou* Kdo nemá vlastního a silného cítění, nemůže se stát\numělcem, a kdo ho má, tomu promine se někdy i nedostatečnost technické\nvýrazivosti*\nJak nezbytně musí být umění pojímáno jako výraz cítění, nikoli poznání, nej'\nsnadněji lze poznat na básnictví* Co obsahuje lyrická báseň, aby se to týkalo\nrozumu? Přelož ji do prosy, a nezbude ti v ruce už nic živoucího* Ba, lze tvrdit,\nlyrická báseň, kteráž v prosu uvolněna, ještě se zachovává na živu, nenáleží\nk nejvyššímu druhu umění. Neboť podstata básně tkví v rytmickém zhuštění\ncitu* Řeč, sama o sobě abstraktní prostředek výrazu, slučuje se v poesii s rytmem\na melodií hudby, kteráž je prostředkem výrazu působícím ryze jen na smysly*\nVšechna poesie původně asi bývá zpívána; poesie mluvená je už oloupena\no polovici svého účinu, a čtena by poesie vůbec neměla být* Řeč je prostředkem,\ndorozumět se s jinými. Tohoto úkonu (funkce) veškerá umění jakožto prostředky\nvýrazu v samém základě se nedomáhají* Jakmile tvořící umělec myslí na sdělo<\"\nvání, na účinek, jehož chce se dodělat, je nejlepší jeho síla tím ochromována* Jak\ntvoří dítě, malujíc své první dojmy o světě na břidlicovou tabulku? Kreslí muže,\ndům ne aby otec a matka to chválili, nebo aby imponovalo tím sourozencům\na druhům, nýbrž aby ulevilo svému vnitřnímu nutkání. Ono je umělcem* Velký\nmalíř před svým podstavcem, básník zápasící s rytmem a slovem, hudebník,\njehož duše se pohybuje v linii tryskající melodie, architekt, v jehož\nnosti z chaosu možností se krystalisuje nový pomník, ti všichni jsou o samotě\nsami s sebou. Osamělí, za vlas nepomýšlejíce na to, zda jiní později dovedou\njich následovat, zda jiní dovedou cítit po nich, co oni sami dříve pociťovali,\nokoušejí nejvyšší rozkoše, jaká duši souzena, tvůrčí bolesti* Myšlenky na sděkv\nvání, dojmu na jiné nenáleží k processu tvůrčímu* Božský okamžik mine, jakmile\nmyšlenky na to se dostaví, a kdo od nich vychází, tomu nepřijde nikdy*\nHerec, tanečník, řečník a výkonný hudebník, jejichž tvorba (produkce) vázána\nje na přítomnost posluchačů a diváků, jejichž síla se vzmáhá, čím víc oni cítí,\nže dostávají se do zvýšené nálady vlivem posluchačstva s nimi žijícího, ti jen"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.4", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1534, "texte": "zdánlivě náleží do jiné odrůdy tvůrců. Nejlepší výkony podávají i oni jen\nv okamžiku, kdy rozum jejich není si vědom, že ještě jiní jsou na blízku, kdy\nse docela oddávají produkci nebo reprodukci. Pod tím zorným úhlem musí být\nnejprve pozorován plod pohnuté duše lidské, obraz, hudební skladba, báseň. Plod\nten jakožto produkt citu je ohlasem dojmu, jejž učinil svět na lidskou mysl\nnadanou silným cítěním, a je odkázán sám na sebe. S obecenstvem zprva nemá\ndocela nic činit a obecenstvo nemá na něj ani nároku ani práva. Kdo mívá na\njazyku známé a často slýchané obraty: „Od umělce žádám\", „umělec má . .\",\n„umělec musí . .\", dokazuje tím, že nemá potuchy, kterak umělecké dílo vzniká.\nS takovými požadavky ať se třeba postaví naproti řemeslu, jež mu slouží, ať je\ntřeba klade na sirou massu umělecké produkce, na zboží trhové, jež vyhovuje\nnějaké potřebě. Po umění geniově však nikdo necítí potřeby, dokud ho tu není,\nvyjímaje jediného člověka, toho, jenž umění to sám splozuje. U ostatních stává se\numěni to potřebou jen potud, pokud jsou s to, aby po tvůrci je také dovedli\nprocítit, to znamená: po něm vytvořit. Umělecké dílo má vlastnost, že city, ze\nkterých vzniklo, opět probouzí v duších jiných, které jich samy nemohou samo^\nstatně mít nebo vyjádřit. Lichtenberg formuloval to kdysi v úsudku o Wielandovi:\n„Vyslovuje city, aby city opet se staly.\" Umělecké dílo je samoúčelem pro toho,\nIř)?0 • > Pro ostatní existuje teprv tehdy, když oživne v jejich duši.\nMezi tím obojím vlastně vůbec ho není."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.5", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1545, "texte": "umělecké dílo obživnout opět v jiném člověku, musí jeho duše být\npříbuzně naladěna s duší tvůrcovou- Čím duše po umělci tvořící blíže stojí duší\ntvůrcově tím více blíží se její požitek z uměleckého díla požitku původcovu. Kdo\nbývá skladbou hudebníkovou tak hluboce rozechvíván a uchvacován jako spřň\nzněný duch tvůrčí? Kdo stojí před obrazem tak roztřesen do samého jádra jako\nmalíř? Není4i tu duše, v níž umělecké dílo může obživnout, pak je obraz pouze\npomalovaným plátnem, socha otesaným kamenem, báseň potištěným papírem,\nhudba hlukem, možná ani ne příjemným. —To sluší pojímat do slova. Umělecké\ndílo jako realita zanikne, nenňli tu už duší, které by je mohly pojati, a může\nstejně snadno zmizet, nenňli jich ještě zde. Dějiny to dokazujou na každém kroku,\nnejen dějiny daleké minulosti, nýbrž i dějiny našeho století, ba našich dnů.\nObčan říše římské, který ve 3. století konal bilanci majetku své doby, bohatství\nnevyrovnatelných budov, záložených pro věčnost, nesčíslné legie soch z\nného kovu a mramoru, které zalidňovaly jako druhý lid jeho města, poklady\nliterárních výtvorů všeho druhu, hudebních děl dojista pokládal je za věčný\nmajetek budoucích pokolení. Svět věděl, jaké drahocennosti měl, a střehl svůj\npoklad. Co se z toho stalo ? Jak mile tu nebylo duší, které by uměly cítit toto\numění, vše odválo. Mramorové sochy putovaly do vápenných pecí, bronzy\ntaveny na kotly a zvony, chrámů užito za kamenné lomy, pergamenů za podešve.\nA co nám zbylo? Jen to, co nebylo zničeno náhodou, nebo to, co bylo spůsobilé"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4414, "texte": "v ojedinělých duších středověku ještě probouzet city, jako díla básníku a dejepiscu.\nJe význačno, že zachována díla umělecká, která uměla poutat 1 rozum, nebo zve'\ndavost, epické básně a povídky, díla v materiále řeči, která zamestnavala 1\na že architektura, sloužící praktické potřebě, nejdéle žila a nejdřív se opet vzbudila\nToto zničení uměleckého světa není ojedinělý případ, jenz by si dal vyložit\nohromnou katastrofou zániku starého světa. Od středověku počínaje opakuje se\nstoletí za stoletím. Jakmile umřely duše, do rumu a prachu zapadla 1 umelecka.\ndíla, která pro ně byla stvořena, Co zachováno, zavázáno je za sve bytí vděčnosti\njen náhodě, zpravidla svému spojení s kultem náboženským. Neboť co mame\ndnes ještě ze stavitelství první velké doby rozkvětu našeho (německého) naroda.\nNěkolik dómů se tyčí, z paláců císařských a velmožských nic nezůstalo nedotčeno.\nKdyby před stoletím byly bývaly zničeny velkolepé výtvory sochařské v domě\nnaumburském nebo bamberském, jez dnes počítáme k nejskvostnějšímu svému\nmajetku, nikoho by ztráta jejich nebyla bývala zabolela. Tak se vedlo gothice,\nkdyž sviíala renaissance, tak dělo se renaissanci, když nadešel barok, tak baroku\na rokoku, když nastoupil vládu klassicism, a tak se zvedlo klassicismu i jeho\nnástupkyni, romantice, v době realismu, Nesmazatelným dojmem tkví ve mně\nvzpomínka na to, jak se mně přiznal akub Burckhardt, kterak protivným mu\nkdysi bylo všechno umění pozdní renaissance, baroku a rokoka. Po hlavním\nobraze Watteauově směli žáci Davidovi střílet chlebovými kuličkami, potom\ndostal se na vetešnický trh. První sběratelé, kteří uprostřed našeho století obrátili\nse k rokoku, kupovali vlastnoruční kresby největších mistrů u kočovných antikvářů\nna Quai ďOrsay jako bezcenné hadry. —Nám nevede se lip. Co by se bylo bývalo\nstalo zv děl Filipa Otty Rungeho, kdyby pieta jeho potomků jich nebyla zachrá'\nnila? Že dnes jsme s to, abychom poznali, jaké nadané hlavy jsme v Hamburku\nmívali ve Specktrovi a Oldachovi, za to můžeme být vděční jedině členům jejich\nrodin, kteří nedopustili, aby jejich obrazy a kresby schátraly. A ta doba je nám\npřec tak blízka! Za jediný věk lidský dějou se takto nejhlubší proměny. Že\numělec sestárnuv, nemůže snésti nejsvěžejších výtvorů svého mládí, zdá se být\nskoro pravidlem. Herman Kauffmann podal správě umělecké síně hamburské\nžádosť, aby odstranila jedno z hlavních děl jeho mužného věku on sám už\nsvému vlastnímu obrazu nerozuměl, protivil se jeho citu.\nV našem století bylo sudbou mnoha velikých umělců, že nebylo tu ještě duší\npro jejich díla, když tvořili. Kolik desetiletí trvalo, nežili výtvory jejich pouze\nu většiny nejlepších hlav národa dobyly si existence. Mohl bych doložit jmény\na údaji, že obrazy umělců, jež jsou dnes k oslavě našeho národa, bývaly zastrčeny\ndo starého haraburdí těmi, kterým ponejprv náhodou se dostaly do rukou.\nNikdo tuším netrpěl tím víc než Boecklin a v jiném oboru jeho veliký krajan\nJeremiáš Gotthelf, jehož sté narozeniny letos (tj, r, 1897) oslavujeme. Jak se Boeklinovi\nvedlo, ví kde kdo. Národ jeho, jenž mu dnes jásá vstříc, pronásledoval jej záštím\na posměchem, když si ho prostě nevšímal, Malá výstavní místnost v saloně\nGurlittově, jehož zásluhou Berlín seznámil se s Boecklinem zevrubněji, bývala\npro mnoho lidí kabinetem švandy, A bohužel nejsme tak šťastní, bychom mohli\ntvrdit, že umělci neuškodilo, že prováděl svá umělecká díla tak osamělý a chápán\njen od nemnohých, V několika výtvorech, vzniklých spíš náhodou, máme důkaz,\nže v něm tkvěl jeden z největších monumentálních malířů našeho století. Nepři'\npouštěli ho k práci, dokud byl čas a vyházeli miliony na výzdoby, které dnes\njsou bez ceny, docela na škodu, —A nevedlo se Gotthelfovi podobně? On je\nsnad největším epickým talentem své doby ; v jeho hlavních pracích tento význam\npatrně se vyjadřuje. A kdo z našich vzdělanců zná dnes o něm trochu\nvíc než holé jméno? A kolik těch, kdo slyšeli jeho jméno, znají ho z jeho spisů?\nO kolika těch, kdož se pokusili ho číst, smíme se domnívat, že ho uznávají\ndobrým ne proto, že se mu obdivují lidé, na jejichž úsudky sami dbají, nýbrž\nproto, že ve svých vlastních duších postřehli vláti jeho ducha? Část viny nese\nnaše kletba, nevážit si svého a z daleka dovážet si modly v k uctívání. Znát\nromanopisce z Anglie a Francie, kteří tomuto velkému Němci Švýcaru po kolena\nnesáhají, náleží v Německu k obecnému vzdělání. Ještě třetí jubilant letošní, Hans"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2223, "texte": "Holbein, tím zaslepením národním, změnil se v stínovitou silhouettu. Kdo zná\njeho hlavní dílo, obrazy smrti, z vlastního názoru a ne jen zběžným prohlédnutím\nreprodukce, nýbrž samostatným pohroužením do jejich obsahu? Všechny Rafaelovy\nMadonny nepřeváží tohoto díla pro náš národ; a Holbein stojí od nás přec jen\npořád ještě tak daleko jako Díirer, Schongauer, Rembrandt Neboť postup vzdě'\nláni, jejž koná naše společnost, nevede nikde luhem výtvarného umění, nýbrž\nnejvýš jen kus cesty roštím vyučování dějin umění.\nJeAi Němcem pouze ten, kdo si dobyl osobního a srdečného poměru k velkým\nbásníkům a umělcům národa a naplnil se jejich životní silou, jejich duchem, pak\nnesmí mnoho lidí mluvících německy dovolávat se příslušnosti. Miliony vydají\nse ročně v Německu na pěstování umění, ale umění nepěstuje se tam, kde jedině\npěstění potřebuje: v duší dorůstajícího pokolení. Všechno naše vzdělá'\nvání omezuje se na tu stránku rozumu, která se dá reglementárně pořádat. Kdy\nbychom byli vychováváni, pojímat dílo básnického umění duší, byly by možný\nžalostné nad pomyšlení poměry naší literatury? A kdybychom se učili cítit umění,\nbylo by možno tolik surovosti a barbarství v názorech a soudech, kolik se nám\nden co den naskýtá? V těch dnech památky na tři z největších geniův německých\nměli bychom si slíbit, pokud síly naše stačí, že chceme pracovat, abychom\nv dospívající mládeži probouzeli a posilovali sílu cítění, tak aby pro veškeré\nveliké umění, které jsme zdědili v hudbě, malířství a básnictví, byly tu duše,\nv nichž by opět mohlo obživnout, a aby noví geniové, jež nám osud posílá,\nnalézali duše, které by jim vracely ohlas, dřív než stáří je skloní nebo smrt\nsklátí. S duší slyšet dílo hudebníkovo, básníkovo, s duší vidět výtvor malířův,\nsochařův, stavitelův ! To vyřknul tuším poprvé náš starý Brockes, kcerý nosíval\ntěžkou paruku a z něhož si tak rádi dělávají šašky filologové, kteří mívají spa'\nděno na jeho slabostí, ale jeho nejlepších vlastností si nevšímávají, není4i v nich\nživo to, co on má jako dar nejcennější. Vedlo prý se mu kdysi jako každému,\npovídá jedenkrát, viděl a vlastně neviděl ničeho. „Ted však, co oči duše zíraí\nočima mého těla, mohu se ti do opravdy přiznat, že teprv ted umějí vidět!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c002", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "28", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.1.1", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. PŘED VEČEREM.", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. PŘED VEČEREM.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nPŘED VEČEREM."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c003", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "29", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.1.2", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. ZÁPAD.", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. ZÁPAD.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nZÁPAD."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c005", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "27", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.2", "titre_corps": "H. SCHWAIGER. STAŘENA Z ANTVERP.", "titre_sommaire": "H. SCHWAIGER. STAŘENA Z ANTVERP.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 32, "texte": "H. SCHWAIGER.\nSTAŘENA Z ANTVERP."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c006", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.3", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. V LÉTĚ", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. V LÉTĚ", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nV LÉTĚ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c007", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.4", "titre_corps": "FRANT. KUPKA. BLÁZNI. PŮV. LITOGRAFIE.", "titre_sommaire": "FRANT. KUPKA. BLÁZNI. PŮV. LITOGRAFIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "FRANT. KUPKA.\nBLÁZNI.\nPŮV. LITOGRAFIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c008", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "34", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.5", "titre_corps": "DNES BYL BY VEČER ...", "titre_sommaire": "DNES BYL BY VEČER ...", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.10", "debut_caractere": 10, "fin_caractere_exclue": 654, "texte": "DNES BYL BY VEČER ...\n\nDnes byl by večer, v svém světle jenž přesívá vločky sněhu\ndá praskat krbu a zpívat a očím se záhadně dívat\npro kouzelnou jich něhu,\njenž lyriku velkou všech neznámých mocí v náladách spřádá\nna zlatém snu kolovratu ve zpěněném chvatu\nas šumem padá.\nDnes byl by večer (psů spí již smečka rozcitlivěná)\nni větry nezavanou a stříbrné hvězdy planou\na srdce rozblouzní žena,\ntak v objetí, ruku v ruce rty ke rtům a hlavu k hlavě\ndech k dechu, schýlené řasy a v jednom chomáči vlasy\nv-f M//Vf v\na cela palici zhave.\nDnes byl by večer jak hvězdy by do duší házel,\nsnů tolik zarudlých květů, jak ze smutných světů\nby nepřicházel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c009", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "34", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.5.1", "titre_corps": "A. SOVA.", "titre_sommaire": "A. SOVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8, "texte": "A. SOVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c010", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "35", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.6", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c011", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "42", "image_debut": 12, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.7", "titre_corps": "LISTY Z PAŘÍŽE.", "titre_sommaire": "LISTY Z PAŘÍŽE.", "signature_source": "Miloš Jiránek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.12", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 3382, "texte": "LISTY Z PAŘÍŽE.\n\nIL Říjen 1900. Když večer u svého psacího stolku\nf t s j t X >\nrekapituluji svoje výstavní dojmy a vyhledávám pro svůj referát\nkantnější, odvádí mne pro Anglické oddělení vzpomínka mimovolně z Velkého\npaláce, kde okupovali Angličani přece asi čtyři sály, do malých pokojů jich\npresentačního pavillonu v Ulici Národů, Nemnoho obrazů dekorovalo tam stěny\nv prvním poschodí, ale byly to vybrané kousky! Počátkem 19, století měla\nAnglie mistry, jimž nebylo v té době v Evropě rovno: Reynolds,\nrough a Turner, jichž originály jsem tam viděl poprvé, jsou nesmírní malíři.\nMají všechnu sílu a solidnost starých mistrů, od kterých vycházejí Reynolds\nod Benátčanů, Gainsborough od Van Dycka z anglické jeho periody, Turner od\nClaude Lorraina a při tom, zvláště dva posledně jmenovaní, jsou tak blízcí\nnašemu dnešnímu cítění a nazírání, že musí moderního diváka okouzlit. Je s nimi\ntaké daleko volněji dnešnímu člověku, než ve společnosti starých, příliš imponu'\njících velikánů. Jakou sílu a lesk barvy má Reynolds, jakou maluje svěží pleť,\njak pevné, resistentní maso! A což lomené, jako zašlé tony palety T, Gainsbo'\nrougha a nesmírné světlo nebes Turnérových!\nTi tři vévodili staré škole vedle nich viseli ještě Hogarth, Lawrence a jiní\ns naproti nim jako kontrast nejsilnější z modern ch, jako malíř jim inferiorní,\nale stejně velký a větší než oni umělec, —\nModerní anglické oddělení ve Velkém paláci bledne vedle těchto upomínek.\nŽádný zvlášť hluboký umělecký dojem se nevybavuje v mysli, nic se zvlášť\nobráží z těch umírněných, v atelieru uměle sladovaných harmonií, charakterů\nsíických pro anglické malířství, jež má v barvě tak málo bezprostředního. Celá\nřada těch malířů zná jistě dobře svoje řemeslo, aniž by se mohla vykázati zvláště\nnimi čistě malířskými kvalitami Skotové, kteří právě jimi dělávají na\nnacionalních výstavách furore, se tady, roztroušeni jednotlivě mezi ostatní (a také\ndost neúplně zastoupeni) velmi ztrácejí a používá svých znalostí k vyrábění\nobrazů, aranžovaných s větší neb menší intelligencí na literární motivy, které jsou\nv Anglii v modě, Slavná škola praerafaelistú, zdá se, Burne/Jonesem\nvymřela; jeho epigoni žijí už jen z mody a ne z přesvědčení, a co tu vystavují,\nbledne vedle „Snu Lancelota\" od jich mistra rozhodně. Druhou tradici, „ušlechtile\nakademickou\", zastupuje jiný velký mrtvý, Sir Frederick Leighton. Známá\n„Rizpah\" je nejvýznačnější z jeho vystavených obrazů. Nechává mne dokonale\nchladným svým korektním pathosem, stejně jako mne neuvedl v nadšení předák\na ideál archeologické školy, L, AlmaTadema; jeho „Jaro\" a „Políbení\" jsou\nvypracovány do hladkosti tak studené jako ten mramor, kterým paradují a který\nvzbuzuje obdiv velkého publika, v Paříži jako v Praze i všude jinde dokonale se\nshodujícího ve svých zálibách, Poynter je ostatně ještě horší; za to A. Moore\npotěší ve stejných motivech krásným dekorativním smyslem,\nA ted, když jsem si odbyl oficielní veličiny, jimž je vždycky těžko se vyhnouti, i když\njsou pramálo interessantní, půjdu už klidně za svou zálibou nejdřív tedy po několika\ntěch pravých malířích, mně vždycky nejsympathičtějších. Napřed jmenuji malý\nobrázek od Clausena, oráče obracejícího pluh, ve večerním slunci, který\nžuje svou zdravou bezprostředností. Vedle Cameron je umělý, ba raffínovaný,\nale jeho noblessa je neobyčejná. Jiný jeho obraz, ještě vzácnější, viděl jsem cestou"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1825, "texte": "sem v Mnichovské „Secessi\", a byl to z toho nepříjemného, tak málo opravdu\numěleckého Mnichova jeden z nejryzejších mých dojmů. Brangwyna v Praze\nznáte; je vždycky stejný. Stanhope Forbes má tu „vnitřek kovárny\", problém\nzmožený se sebevědomým mistrovstvím. Rozhodně dobrý je také La Thangue,\nzvláště v menších obrázcích, pak Stotí a Tuke. Lorimer a Rothenstein\njsou genristi, kteří umějí malovat. Několik dobrých malířů najdeme ostatně mezi\nportretisty. W. Q. Orchardson vystavuje dvě velké mužské podobizny;\njedna sice právě ta, na které je cedulka „Grand Prix\", se mi nezdá zvlášť\nsilná; za to druhá, která představuje anglického držícího\nv ruce medaili, kterou dostal, tuším, za povznesení chovu koní ve svém districtu\nje úžasná v charakteristice. Ten dobře krmený, holohlavý pán, těžko určitelného\nstáří, s maličkým špičatým knírkem pod nosem, s monoklem na oku, tak irc\nnický ve výrazu a nonchalantní v pose, to je typ, zástupce celé ragy, kterou\nmy známe jedva z doslechu. A malováno je to v lehkých hnědých tonech, kresleno\nřídkou barvou štětcem á la Gainsborough výborný kousek! Charles\nShannon má tu přísně kreslený tmavý portrét mladého muže. J. J. Shannon\nskupinu dětských portrétů pod názvem „Kniha džungle\", sharmonisovanou ve\nsvětlemodrou skálu zvláštního půvabu. Lavery, jindy tak vynikající, se tady\ntentokráte dost ztrácí. Starší solidní školu výborně representují Herko mer\n?. *° Millais a Watts jsou pod svou slávu slabě zastoupeni. V kra^\njíně Lindner a Stokes; Skoti stkví se svou nepřítomností. Mezi animalisty\nzastiňuje Swan rozhodně intimností pozorování slavného Briton Riviera. Má\ntu zvlášť plovoucí polární medvědy, malý, tichý, bílý obrázek ! . . . V akvarelu\nvynikají zas Cl au sen, East, Paterson v krajině, svými ptáky Crawhall a\nAlexander, a mezi kreslíři konečně W. Crane, Aubrey Beardsley a"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.15", "debut_caractere": 18, "fin_caractere_exclue": 1837, "texte": "známí čtenářům „V. S.\" Ch. Keene, Du Mauríer a z mladších Raven Hill\ns Nicholsonem.\nZa Anglií v řadě sálů následuje brzy Německo. U naších sousedů, kteří téměř\nvšichni se přišli v řadě Rudolfínských výstav do Prahy ukázat a jichž jména vy\nvolávají u čtenáře tedy představy dost určité, mohu se tuším spokojiti s celkovou\ncharakteristikou. Jak znám běžnou produkci německou právě z pobytu v Mni'\nchově na cestě sem, který se mi zrovna vnucuje k srovnání musím přiznati,\nže si tady dali Němci na representaci záležet Vybírali přísně, aranžovali s obvyklým\njim vlastním (a mně nesympathickým) přepychem a zdá se mi dle zdejších\nkritik, že i dost překvapili a imponovali svým pokrokem tady v Paříži, kde jsou\n0 zahraničných uměleckých proudech z pravidla opožděně a povrchně informováni.\nMně odjinud a přes Německo přišlému se ale přece zdá, že přes přísný výběr\nvelmi málo věcí obstálo v světové konkurenci. Ať půjčovala Drážďanská gallerie\n1 Mnichovská pinakotheka ze svého nej\\ybranějšího majetku rumfů vyhodili\npřec jen málo, protože jim do opravdy scházejí v kartách.\nKdo se nejlíp drží, je starý Lenbach, malíř, kterého nemám valně rád, ale\njehož portréty svou ostrou charakteristikou a velkým pojímáním ti tady dělají\nfurore. Menzel není vlastně zastoupen dva akvarelky aze slabších, co je\nto na takového Menzla? A veliký Bócklin schází tu docela, i tady i ve Švý'\ncarsku, které by na něho mělo stejná práva, schází v celém Velkém Paláci, kde\nse vám ostatně každou chvíli hlásí jeho vzpomínka a nejvíc tady v německém\noddělení, kde ho chtějí marně nahražovat Stuck, ThomaiKlinger (dva poslední\nnepatrně zastoupeni) a řada epigonů. —■ Liebermannovi i Uhdemu půjčily\ngallerie nejlepší ze starších jich prací prvému Mnichovská „Kozy na pastvě\",\ndruhému Drážďanská známou „Svatou noc\", triptychon. Také G. Kuehl drží si,"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3022, "texte": "renommée, které si tady už před lety získal (v Luxemburgu je od neho o iginal\na to v Paříži už něco znamená!) ale milejší ještě než jeho „vnitřek kostela\" je mi\nskrovný ínteríeur, který vystavuje min slavný M. Stremel. Dobré zastoupeni\njsou i Bartels i Kalckreuth, pak Exter, který je v barvě výminečně dobrý,\nale aranžováním zabíhá uzdo „Jugendstylu\". Zato módní Mnichovští Secessionisti,\nHabermann, Samberger a Her terich, ač se tady neukazují daleko tak\nženovaně jako doma, prohrávají přec na celé čáře. Vedle nich Stuck, třeba také\nsurový a černý jako vždycky, svou skutečnou silou imponuje, a byl by snad\ni sympathický, kdyby svou originálnost neforgoval a nekoketoval jí podle mody\n- A což „širší vlasť\", RakouskoTJhersko? Ve Velkém Paláci je rozděleno jak ná'\nsleduje: dva sály s přilehlými částmi balkonu Vídeň jeden\nvětší sál Maďaři, menší Chorvati - a v přízemí dvě stěny u okna pro „umělce\nv Paříži usedlé\" (Mucha, Kupka, Radimský, Dědina, Pausinger atd.) Pak v pavih\nlonu v Ulici Národů, jak jsem se už minule zmínil, Ceši a Poláci.\nSecesse ukázala, že dovede výstavy aranžovat mnohem lip, než umějí Francouzi.\nZařídila si vkusný salonek (že tmavý, není její vinou) a rozvěsila v něm sotva 1214\nobrázků. Bylo by to dokonalé, kdyby to byly také vesměs chef ďeuvry ale\ntakto Klimtova „Filosofie\" na celé jedné stěně vypadá jen pretentiosně.\nPoctivé umění dodali Mehofer, Hynais, Schwaiger. Z Vídeň'\nských jsou mi nejmilejší krajiny od von Hórmanna a od Jettela. Výstava\n„Kúnstlerhausu\" (držím se neofícielních názvů, protože jsou kratší a běžnější) je\nhojná počtem, ale kvalitou ještě slabší, ač si vzala i starého, dobrého Múllera\ni Schindlera na pomoc. Rozdíl nějakých desíti let evoluce překročíte na prahu\ntěch dvou sousedících sálů! Mnoho povyku, jako obyčejně, nadělají Maďaři. Do\nskulptury dodali (rozměry) největší kolossy, v malířství zabrali společně s Chor'\nvaty dva sály a dvě menší místnosti ale mámili z nich vybírat něco umělecky\nzajímavého, jsem u vážných rozpacích. Snad jednu dámskou podobiznu od Zie g'\nlera, „Koupajícího se hocha\" od Grúnwalda, jednu „skotskou\" krajinu od\nOlgy a7, a jinou, která prozrazuje velkou vervu malířskou, a v jejímž rohu\njsem ku svému překvapení našel\npodpis Munkaczyho. Nesnášel\njsemVtuším v předešlých řádcích\npřebytek chvály na německé, Ví'\ndeňské ani na maďarské umění,\na kdybych měl referovati o tom\nVám v Praze všem známém, ne'\nšťastném a neúplném výběru,\nv jakém se tu presentuje umění\nčeské, nemohl bych být také valně\nlichotivější. Ale jednu vzácnou\nvlastnost všem jmenovaným nelze\nupříti: jsou plni života, snahy a\nkuráže, a mají jistě chance do bu'\ndoucnosti.\nTím smutnějším dojmem pU'\nsobí vedle dvě staré 'kulturní ZZ'\nmě, s báječnou uměleckou\nlostí, dnes uvadlé, bez šťávy a\nmízy, v naprosté dekadenci: Spa'\nněly a Itálie. V celém italském\noddělení jediný opravdový um ě'\nlec: Giovanni Segantini.\n„Volné Směry\" věnují mu v ně'\nkterém z příštích čísel obsažný\nčlánek, od nejpovolanějšího znalce\nalpské malby vůbec provázený\nvybranými illustracemi vzdám"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.17", "debut_caractere": 68, "fin_caractere_exclue": 1556, "texte": "se proto rád marných pokusů naskicovati jeho význam ve čtyřech řádcích. Ale\njedno řeknu, co je tady nápadno na první pohled: nesmírná ta propast mezi celým\nvážným životním názorem umělce-samotáře tam nahoře v Alpách, a mezi povrchním\npojímáním umění těch řemeslně šikovných dole, ať v Benátkách nebo v Římě,\nať už se jmenují Sartorio, Rossi nebo Michetti, ba třeba i Morelli a\nEttore Tito, z nich _ nejsolidnější, nebo Conconi a Balestrieri, třeba\nměli mnozí z nich velmi slušné malířské kvality. A což nejšikovnější z\nných, studený jongleur, který mi kdysi z reprodukcí velice imponoval, a na kterém\nse teď reakcí mstím opravdovou záští! Boldini!\nTaké Španělsko má dnes jediného umělce, velkého malíře, který se otevřeně hlásí\ndo školy Velasqueza a Goyy. V Luxemburském museu jsem viděl od něho znamenitý\nobraz; je to Zuloaga. Ve Velkém Paláci schází, a našel jsem v jedné zdejší revue\nzmínku, „že jury našla způsob, jak ho refusovati\". Ach ty jury! Za to jiný,\nmalíř jistě nemenší ač o jeho umělecké hodnotě nemám obzvlášť vysoké\nnení Sorolla y Bastida vystavuje celou řadu prací, mezi nimi známé\nšívání plachty\", jeden z nejsálavějších plein-airů, které znám, dvě dobré krajiny,\na velký, rovněž mistrně malovaný obraz „Chromé děti v moři se koupající\", je\nto ryze španělské gusto, malovat v životní velikosti celou řadu übohých mrzáčků!\nRozumí se, že přes všechny technické přednosti je dojem dokonale nepříjemný.\nUlpiano Checa rozhání svoji vervu po plachtách ještě rozměrnějších, jen"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3010, "texte": "v\ns menším barevným uměním i uměleckým výsledkem. Známé „Závody v Rínv\nském cirku\" jsou nejlepším příkladem jeho genru. Podobně Mořeno Carbo'\nnero illustruje na obrovském plátně souboj don Quijotta sv větrnými mlýny\nv životní velikosti! Nešťastný Cervantes! Zdá se, když ve Španělsku malíř už\nneví docela nic, co malovat (a jak je možno být na rozpacích v zemi, kde\njsou doma cikánky a španělské tanečnice?) vezme si na pomoc don Quijotta;\ntady je jich celá seríe. —Pleimairy, které vystavují Pinazo Martinez a Carlos\nVazquez jsou v barvě hodně surové, ale jsou mi nekonečně milejší než známý\nR. Madrazzo a epigoni Fortunyho s hnusnými malbami na porcelán a bonbo'\nniery. Za to několik šedých, diskrétních krajin vystavuje A.d e Bernete. a mezi\nkreslíři osvěží výborný akvarelista, kterému se přece dostalo údělem kus staré\nšpanělské vervy a chevaleresknosti, Daniel Urrabieta Vierge. Tak dva tři\nmalíři, jeden kreslíř to je dnes nebohatý facit 'španělského umění. Vedle\nPortugalsko nemá ani tolik; ty jednooké, kteří kralují nad slepými, mi\nčtenář odpustí. Ted honem skok ze Španělska na Rus, ze západu na východ,\nneboli výstavně mluveno, sejdeme s prvního patra do přízemív\nV ruském oddělení najdeme díky jarní ruské výstavě „u Stajgru\", —většinu\nstarých známých. Je tu Makovský se zajímavými sujety, které banalně traktuje\njako obyčejně, je tu Siškin, Levitan, Svě to s lavskij, Korin i Nesterov\ns jinými obrazy než v Praze, ale asi stejného rázu i umělecké ceny, pak L\nbeděv a Du bovskoj rozhodně slabší než na jaře; Rěpin vystavuje zase jen\nportréty, mužné a silné, ale už k surovosti. —Víc než tito staří známí mne interes'\nsovali ti, jichž práce mi byly novinkou, hlavně čelní zástupci mladé generace. Je\ntu předně Vasněcov, Viktor i Apolináři j, s národními motivy, oba jsou\nvelmi svérázní a chápu, že je na Rusi tak Velíce cení; vidí v nich právem nejvíce\n„svoje lidi\", jako my v Alešovi. Z moderní školy Sér o v má překrásný barevný\nsmysl, a umí už malovat, jak málo kdo. Brnění jeho „velkoknížete Pavla Ale\nxandroviče\" by nedovedl ani Zorn ani Sargent lip; ale hlava je vedle toho dost\nprázdná a nemám rád portréty, kde upoutá pozornost dřív toiletta než obličej,\nani u ženských! Ve dvou jeho dámských portrétech jsou zas právě hlavy velmi\nvýrazné, a jeho krajiny jsou velmi opravdově studovány ale celkem se ve\nmně zvedaly námitky skorém po každé přednosti, kterou jsem napřed s obdivem\nkonstatoval. Nevím o jeho stáří, ale dělá dojem krásného umělce na postupu.\n-Zato Maljavin, který patrně dostal od nebe už vrozený dar kurážného širo'\nkého štrichu, zahanbuje sic dnes i Zorná svou smělostí, alev je také prázdnému\nkonci snad ještě blíže nežli tento. Korovin vystavuje dvě Španělky u okna se\nspuštěnou žaluzií, hezký malý obrázek ale z něho nepoznáte nejlepšího Koro'\nvina. V Sibiřském paláci pod Trokaderem se ukazuje v pravém světle, velký\nmistr dekoratér, jednoduchý a přece ne prázdný, a bezprostředně čerpající z pří'\nrody. Imponoval mi snad nejvíc z nových ruských známostí.\n\nMiloš Jiránek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c012", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "36", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.7.1", "titre_corps": "V. PREISSIG", "titre_sommaire": "V. PREISSIG", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 11, "texte": "V. PREISSIG"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c013", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.7.2", "titre_corps": "J. ÚPRKA. NA POLI.", "titre_sommaire": "J. ÚPRKA. NA POLI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.14", "debut_caractere": 1827, "fin_caractere_exclue": 1845, "texte": "J. ÚPRKA.\nNA POLI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c014", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "39", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.7.3", "titre_corps": "J. ÚPRKA. ORÁNÍ.", "titre_sommaire": "J. ÚPRKA. ORÁNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "J. ÚPRKA.\nORÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c015", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.7.4", "titre_corps": "LAD ŠALOUN. II. CENA ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK K. J. ERBENA V MILETÍNĚ.", "titre_sommaire": "LAD ŠALOUN. II. CENA ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK K. J. ERBENA V MILETÍNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.16", "debut_caractere": 3024, "fin_caractere_exclue": 3090, "texte": "LAD ŠALOUN.\nII. CENA ZE SOUTĚŽE\nNA POMNÍK\nK. J. ERBENA V MILETÍNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c016", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.7.5", "titre_corps": "LAD. ŠALOUN II. CENA ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK K. J. ERBENA V MILETÍNĚ.", "titre_sommaire": "LAD. ŠALOUN II. CENA ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK K. J. ERBENA V MILETÍNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "LAD. ŠALOUN\nII. CENA ZE SOUTĚŽE\nNA POMNÍK\nK. J. ERBENA V MILETÍNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c017", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.8", "titre_corps": "JAN PREISLER. KARTON.", "titre_sommaire": "JAN PREISLER. KARTON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "JAN PREISLER.\nKARTON."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c018", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "44", "image_debut": 19, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.9", "titre_corps": "NĚCO Z MODERNÍHO DEKORATIVNÍHO UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "NĚCO Z MODERNÍHO DEKORATIVNÍHO UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.19", "debut_caractere": 69, "fin_caractere_exclue": 1237, "texte": "NĚCO Z MODERNÍHO DEKORATIVNÍHO UMĚNÍ.\n\nPaříž,\nv říjnu 1900. V uplynulém desítiletí bylo možno stopovali pokusy jednot-\nlivců hledajících nové formy pro předměty uměleckého průmyslu, ato na základě\nobnovených studií dle přírody, k němuž popudem bylo snad v první řadě bližší\nseznámení se s žaponským uměním a uměleckým průmyslem. Bylo tudiž ospra-\nvedlněným očekávání, že letošní světová výstava předvede nám resultáty, jež co\ndo celkového dojmu budou důstojnou výslednicí tolika namáhání a hledání\nslovem, že to bude prvním vítězným výkřikem nové renesance dekorativních\numění. Leč nestalo se tak. Ještě stále jsou to jen ojedinělé pokusy —tu a tam\njen vystoupí raketa s nezbytným vždy ohonem následujících jiskřiček ale\njinak je tma a malátnost, a najmě architektura si hoví dosud na vavřínech ne\nprávě nejsvěžejších. Karakteristickým pro naši dobu shledávám, že zákopnická\npráce se děje tentokráte od zdola nahoru oproti převratům dřívějších sloho-\nvých epoch, kdy postup se děl z velkého, z architektury k malému, k drob-\nným předmětům uměleckého průmyslu anebo alespoň současně. Jest to pří-\nznakem ztrácení se velké massy se společnými vyššími zájmy a uplatňování"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.20", "debut_caractere": 54, "fin_caractere_exclue": 429, "texte": "se jednotlivce, individua\njehož doména působnosti je\ntím pak obmezena v poměru\njednotlivce k velkému celku.\nHodlám v následujícím\npřidržeti se pořádku dnes-'\nního postupu nezastavuje\nse než u těch prací, jež se mi\nzdály povšimnuti hodny.\nPočnu klenotnictvím. A tu,\nmezi pionéry nového indi'\nvidualistického směru, jedním\nz těch, kteří dospěli nejdále,\nje bez odporu klenotník"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c019", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "43", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.9.1", "titre_corps": "ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK K. J. ERBENA V MILETÍNĚ. ČESTNÉ UZNÁNÍ. HESLO:", "titre_sommaire": "ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK K. J. ERBENA V MILETÍNĚ. ČESTNÉ UZNÁNÍ. HESLO:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK\nK. J. ERBENA V MILETÍNĚ.\nČESTNÉ UZNÁNÍ.\nHESLO:"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c020", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "44", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.9.2", "titre_corps": "F. ANÝŽ. TOBOLKA CENA I. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮM. MUSEA.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ. TOBOLKA CENA I. ZE SOUTĚŽE UM. PRŮM. MUSEA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "F. ANÝŽ.\nTOBOLKA CENA I.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮM. MUSEA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c021", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "47", "image_debut": 20, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10", "titre_corps": "RENÉ LALIQUE.", "titre_sommaire": "RENÉ LALIQUE.", "signature_source": "Arnošt Hofbauer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.20", "debut_caractere": 431, "fin_caractere_exclue": 2046, "texte": "RENÉ LALIQUE.\n\nDnešní francouzské klenotnictví nebylo by\ntím, čím jest nebýti Laliqua. Převrat jím\nspůsobený jest tak důkladným, že se před jeho\npracemi zdá, jakoby byl vynalezl zcela nové od'\nvětví dekorativního umění. Snad nejnápad'\nnější vlastností a novotou je přehodnocení kle'\nnotnického materiálu. Zákony, které až dosud\nurčovaly pořad jednotlivým druhům kamenů\npořad jednotlivých kovů za sebou to vše\non zvrátil a vytknul všemu místo, jež vyka'\nzovala umělecká nutnost jeho dekorativní tvorby.\nMimo to přivedl k platnosti a slávě polodra'\nhokamy, které až dosud nebyly nijak zvlášť\nceněny; ano i deformované perle, jež až de\nposud s pohrdáním bývaly stranou kladeny a\njedině bezvadné tvary se vysoko cenily, La'\nlique právě jich nepravidelností využil ku\nefektům, jež se podobají oněm, kdy ruka uměl'\ncova zúmyslně zanechala stopy práce v mate'\nriálu, by byl vzbuzen dojem snadného a nepipl\naného provedení. A tak jako v materiálu\ni ve formě možno u Laliqua něco obdobného\npozorovati. Zakládaje své práce ohledně mate'\nriálu na uměleckém využití různých nahodí'\níostí surovin, vybíraje a sestavuje svůj materiál\nse vkusem nad míru vytříbeným, kalkuluje se\nvzácným porozuměním pro barevnou harmonii\na specielní půvab toho kterého prvku osvěžil\nsvůj obzor v ohledu formálním bedlivými stU'\ndiemi dle přírody, ponejvíce dle rostlin, květů\ni plodů ai zde přivedl ku platnosti právě ony\nformy, které nejen měly ráz svrchovaně deko'\nrativní, ale i jistý půvab tím, že až dosud zů'\nstávaly bez povšimnuti, alespoň se strany kle'\nnotníků rostliny divoké ano i býlí. Při\ntěch výsledcích, jakými se může Laliquova in'"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3098, "texte": "tensivní práce vykázati, nemohl úspěch nechat\ndlouho na sebe čekati* Tuším, že v Salonu r* 1895\npoprvé vystoupil na veřejnost s exposicí svých\nprací a přes odpor rutinérů fabrikantů\npo počátečním údivu ostatních nastalo kopí'\nrování jeho prací, slovem novému směru udělena\nsankce* Dnes jest směr již tak jasným, že možno\njej takřka nazvati stilem* Přihlédneš se blíže\nk jeho formám, bude nápadným naprosté vylou'\nčení oněch obvyklých kruhů, spirál, máandrů\nslovem geometrického ornamentu* Na místě\ntoho jsou tu formy nepravidelné, zároveň však\núměrné a elegantní, i přirozené; a rovněž do jisté\nmíry povědomé* Jsou to formy vzaté z přírody*\nTu a tam se nám zdá, jakoby to byl elegantní po'\nhyb prášníku nebo pestíku, silhueta lilie, či nějaké\nškeble, malebně rozložené žilkování listu, plasticky\nkrásné nasazení mladých výhonků rostlinných, a\npodobně* As tím vším dovede Lalique dokonale\nvládnout* Má smysl pro poměry, jakož i eminentně\nmalířský smysl pro rozvržení temných, světlých\ni barevných ploch* Ai ohledně plastiky jeví se\numělcem jemného citu, a jindy opět rozhodné energie*\nAle ponejvíce se drží v ploše, kteráž barvě nejlépe\nsvědčí* Jak dovede Lalique sestavit barvy různých\nmateriálů vymyká se popisu, neboť se u něho je'\ndná již o zcela jemné nuance, působící nepředvídané\na dokonalé harmonie* Ano i barva jeho zlata je\nzcela zvláštní; bez lesku, se slabě zelenavým nádechem, zdá se býti úplně\nnovou notou, upomínajíc snad jedině na barvu oněch antických vykopaných\nšperků z ryzího zlata šťastně nechává zapomínat nepříjemně rudé zlato du'\nkátů* U některých z těchto šperků je neodborníku těžko rozeznat materiál*\nTak na jedné sponě, jejiž motivem je krásně, plasticky, provedený had, z polo'\nprůhledného, černého a zelenavého email cloisonné z jehož tlamy se valí ko'\ntouče perleťově irisující páry, tvořené jakoby z nějakého druhu nažloutlého, uměle\nprolamovaného opálu*—Ještě jednou se vrací motiv hadů, dekorativně spletených\nv jakousi ozdobu, celé poprsí pokrývající a kteří ze svých široce rozevřených\ntlam chrlí řady nepravidelných perel* Snad právě u tohoto skvostu přichází k nej'\nvyšší platnosti použití zmíněných deformovaných perel, kteréž následkem svých\nprohloubení a vypuklin tak šťastně uplatňují půvab svého zvláštního lesku a\nzářící bělosti, malebně kontrastující se slabě zakaleným a poloprůhledným emailem\nhadích šupin* Hranice těchto tvoří právě ony kovové proužky cloisonné, podpO'\nrující tak znamenitou modelaci celého těla, a zejména krásně formovaných, zuřivě\n/v / / 4 -4 -f i A 44 • + T * * * • ' '\nse tvářících hadích hlaviček. Jakkoli se\nzdá, že s příliš velikými drahokamy ani\nsám Lalique si neví rady, tak příkladně\ns velkým žlutým topasem, který nedovedl\numístiti jinam než do zobáku kohoutí hlavy\ntedy jinak nenechá si svůj materiál\nrůst přes hlavu, jak tomu jest u ostatních\nzde vystavujících klenotníků. Ti řadí\nmínek ke kamínku, ovroubí to perlami,\nzas přeruší zlatem ale celek dělá dojem\nvystrojeného měšťáka; u těchto prací stačí\ndrahokam sebevědomě sám sobě. Snad je\ntoto isolování z obchodního stanoviska\nsprávným, leč ze stanoviska dekorativního"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.22", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 2631, "texte": "umělce nepřísluší tomu kterému materiálu jiné místo, než jaké si může svým\nzvláštním půvabem vydobýt. Tak příkladně řady krásných perel, tvořících ná'\nhrdelník; i tohoto motivu Lalíque používá, ale tak že mu tvoří jakýsi doprovod\nk tomu, by dekorativně pracovaná přerušující destička, byť byla i z materiálu\nméně drahocenného, tím lépe vynikla vzájemně zas podporujíc krásu rytmicky\nřapěných perel. Mezi vystavenými náhrdelníky vyniká onen, na němž jsou\nprovedeny, v živě zeleném emailu Jich hebounká vodnatá tělíčka\nkrásně podává poloprůhledný Laliqův email doisonné. Na jiném opět jsou chry\nsanthémy barvy starého zlata s červenohnědým emailem, jak někdy se skutečně\nv podobné barvě v přírodě najdou. Mezi brožemi upoutala mne svým pohádá\nkovým nádechem ona, na níž jest znázorněn les, jehož kmeny borovic jsou z mo'\ndravého emailu, a půda poseta diamantky. Z hřebenů, jichž sbírka vyplňuje\nvíc než celou jednu skříň, utkvěl mi v paměti svojí příjemnou komposicí ma/\nteriálu a harmonie barvy, hřeben z kávově žlutavého dřeva, z něhož vylézá figurka\nze slonové kosti. A ještě jeden, matně zlatý, s javorovými plody v emailu barvy\nuvadlé zeleně. Krásnou je destička, jakási ozdoba živutku, tvořená z lískových\noříšků, jež jsou ze žlutavých brilantků, čepičky ze zeleného emailu, pudu pak tvoří\ntemně safírově modrý, průhledný email, značně nad plochu zvýšený, což se ostatně\nvyjímá zcele dobře. Působí dojmem oněch drahokamů z doby, kdy tyto brousily\nse pouze v oblých formách.\nOstatně vystavuje Lalique ještě v pavilonu Union Centrále des ArtS'\ndécoratifs a budu tudíž míti ještě příležitost o něm se zmíniti. Jen to bych rád\npodotkl, a to myslím je pro klenotníka chválou velikou, že jeho šperky vyzná'\nmenávají se na mnoze jistým jakoby pelem. —Co pak nejznamenitějším, až\ndosud alespoň, ráz Laliquových prací není manýrou; Lalique je stále mladickým,\nčilým, stále hledá a nachází postupuje —on ještě nevyrábí. Atu jest opráv'\nněnou naděje, že dostoupí tam, kde mizí stopa jakéhokoli kopírování detailů pří'\nrody a nastává tvorba umělce'Stilisty.\nO ostatních zde vystavujících klenotnících nemohu se mnoho šířiti, jelikož nelze\npřipustiti žádného přirovnání jich s Laliquem. Již i celkové uspořádání skříně tO'\nhoto liší se od ostatních\nsvou distinguovaně šedou\nlátkou s lambrequiny, s\napplikací dle Laliquových\nnákresů, znázorňujících po'\nletující netopýry, svými c\nznačeními, rytými na per'\nleťové destičky, zkrátka\nvším. Snad ještě nejblíže\njest mu Vever; ale jak'\nkoliv v reprodukcích se\npráce tohoto neliší tak\nnápadným způsobem od\nLaliquových, ve skutečno'\nsti je rozdíl ten nesmírným."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1092, "texte": "Jíž smysl pro úměr'\nnost, proporcí nena'\njdete u Vevera z dáli\ntak vyvinutým jako\nu onoho. A kde při'\nnáší něco samostat'\nněho, možno to při'\npočíst na vrub inteli'\ngentního spolupra'\ncovníka Veverova\nEugena Grasseta.\nO čem bych snad se\nměl zmínit u Vevera,\nje ozdoba živůtku\nv jejíž středu se na'\nlézá olověně modravý\ndiamant značných roz'\nměrů, The Blue Star,\nkolem něhož jsou\nstilisované plameny\nz žlutavých briliantů;\ncelek působí dojmem\nnějakého vychodoin'\ndického šperku. Zdálo\nse mi, že tanulo\numělci na mysli vy\nstihnutí dojmu nád'\nhery s nádechem če'\nhosi příšerného, jak\nto vzbuzuje šperk\ns velikým počtem\nbriliantů jakýsi sa'\ntanism nádhery a\nmoci.\nU Faliza je vidět\nsamé práce staršího\nrázu slavnostní kla'\ndiva národní dary\nv podobě banálních\nstříbrných lodí na stři'\nbrném moři nudné,\njako snad všude a\nvšechny oficielní ob'\njednávky.\nJe patrno, jak všich'\nni ti druzí za La'\nliquem jen čeka'\njí, až bude možno\nsnadněji postřehnout\nu tohoto nějaký kou'\nsek manýry, aby pak\nmohli bezpečně vrh'\nnout se do nového\nproudu, s patheti'\nckým gestem taky'\nreformátorů.\n\nArnošt Hofbauer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c022", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "44", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.1", "titre_corps": "J. BENEŠ A K. LINDAUER. TOBOLKA CENA II.", "titre_sommaire": "J. BENEŠ A K. LINDAUER. TOBOLKA CENA II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.20", "debut_caractere": 2048, "fin_caractere_exclue": 2088, "texte": "J. BENEŠ A K. LINDAUER.\nTOBOLKA CENA II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c024", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.3", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. SPONA. CENA II.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. SPONA. CENA II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.21", "debut_caractere": 3153, "fin_caractere_exclue": 3181, "texte": "J. L. NĚMEC.\nSPONA. CENA II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c025", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.4", "titre_corps": "ZE SOUTĚŽE UM. PRÚM. MUSEA. F. ANÝŽ. SPONA. CENA I.", "titre_sommaire": "ZE SOUTĚŽE UM. PRÚM. MUSEA. F. ANÝŽ. SPONA. CENA I.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.21", "debut_caractere": 3100, "fin_caractere_exclue": 3151, "texte": "ZE SOUTĚŽE UM. PRÚM.\nMUSEA. F. ANÝŽ. SPONA.\nCENA I."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c026", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.5", "titre_corps": "P. NOVÁČEK. SPONA. CENA III.", "titre_sommaire": "P. NOVÁČEK. SPONA. CENA III.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.21", "debut_caractere": 3183, "fin_caractere_exclue": 3211, "texte": "P. NOVÁČEK.\nSPONA. CENA III."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c027", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "46", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.6", "titre_corps": "P. NOVÁČEK. SPONA.", "titre_sommaire": "P. NOVÁČEK. SPONA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "P. NOVÁČEK.\nSPONA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c028", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "46", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.7", "titre_corps": "F. ANÝŽ. SPONA.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ. SPONA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.22", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "F. ANÝŽ.\nSPONA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c029", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "46", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.10.8", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. SPONA.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. SPONA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.22", "debut_caractere": 2633, "fin_caractere_exclue": 2652, "texte": "J. L. NĚMEC.\nSPONA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c030", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 23, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.11", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.23", "debut_caractere": 1132, "fin_caractere_exclue": 2372, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\n= NOVÝ KA-\nmenný most u „Národního Divadla\" spěje\nku svému dokončení. K řadě afér, jež byly ve\nspojení s tímto nešťastným projektem, přidružila se\nnová; týká se sochařské výzdoby předmostí. Dle ná'\nvrhu arch. Balšánka, autora architektury nového mostu\nměla být hranice mezí nábřežím a předmostím vy\nznačena dvěma lvy, z nichž jeden byl v prozatímním\npřibližném modelu postaven a měl sloužíti ku pO'\nsouzení definitivního umístění působení v celku, ve'\nlikosti a sílhouety. Shledáno, že pohled na osu mostu\nz Ferdinandovy třídy je nanejvýš nepříznivý,\nlána komise, která postavení lvů neodporučila.\njektant arch. p. Balšánek vysvětloval na to stanovisko\nsvé v přednášce ve spolku architektů a inženýrů.\nPřednáška byla zajímavou tím, že posluchači dozvě'\nděli se opět, za jakých podmínek se u nás tak velké\nprojekty provádí, zde kde třeba by pracoval inženýr\ns architektem společně, vypracována nejprve inženýr'\nská část úplně, se stavbou bylo započato av pak\npovolán architekt. Výsledek máme před sebou. Že se\ntím však vše omluviti nedá, je patrno. Z postupu práce\narchitekta, ze všech variant a alternativ ai z přednášky\nbylo vidno, že snad chyběla silnější initiativa, která\ndobře odvážena nastávající poměry, musela si"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3674, "texte": "zjednatiplatnost Výrok p. přednášejícího,\nže by mohli lvi — když ne v této snad\ni v jiné poloze býti umístěni, charakterů\nsuje nejlépe jakousi nejistotu. — V debatě,\nkterá před tím následovala, proneseny\nbyly v zásadě dva názory; jeden (též ná'\nhled pana arch. Balšánka), že předmostí\npatří k mostu a že je tudíž třeba vyznačiti\nhranicí mezi nábřežím a předmostím a\ndruhý, že předmostí jest pouze rozšířené\nnábřeží a proto není třeba vyznačovat\ntuto hranici (že by tedy stačily budky\nmezi předmostím a mostem). Souhlas\nsíme úplně s panem Balšánkem, který\nmíní, že jest nezbytno vložiti mezi před'\nmostí a nábřeží motiv, nesouhlasíme\nvšak s jeho důvodem, že by bez lvů\nvstupný motiv byl příliš chudý. (Jest\nto důvod vyplývající z Pražského vkusu,\nkde bohatost znamená již krásu). Vy\nznačení jest nutné proto, že na tomto\nmístě počíná most — první oblouk\n— a obzvláště pohled se strany řeky\nvyžaduje při vyústění oblouku do plné\nstěny označení této nahoru. Do jaké ve'\nlikosti však tento motiv proveden býti\nměl, jest jiná věc. Při 2 nestejných mc\ntivech jest nutno jeden vyzvednouti,\ndruhý podřiditi. Když p. architekt\nna základě místních poměrů (a míníme\nže správně) vyznačil motiv mezi před'\nmostím a mostem více, než'li onen mezi\nnábřežím a předmostím, měl to provést\ndůsledněji a méně bráti ohled na bo'\nhatost pohledu. Jak ale věc projekto'\nvána byla, jsou budky a lvi při pohledu\nz Ferdinandovy třídy rovnocenný a\nto jest příčinou rozervaností pohledu.\nBudky jsou (a ne pouze pro tento po'\nhled) malicherné — hlavně svým de'\ntailem Vinohradských činžáků — a ne'\njsou dosti klidným pozadím pro přední\nmotiv skulpturní. Kdyby se tento nyní\nv poměru k budkám změniti měl, my\nslíme, že by dopadl též jenom malů\ncherně. Bude proto asi nejlépe upustiti\nod motivu skulpturního a provésti ozna'\nčení , přiměřené, pouze architektonicky.\nVÝSTAVA SPOLKU VYTVARN.\numělců „Mánes\" ve Vídni zahájená i.pro'\nsince 1900, ve vídeňském domě umělců,\numístěna je ve třech přízemních míst'\nnostech, z nichž jedna věnována kolekci\nprací sochaře F. Bílka> Doplněná praž'\nská exposice, z níž některé práce byly\nzaměněny, obsahuje 78 prací, a za'\nstoupeni jsou: Aleš, Bém, Bílek, BraU'\nnerová, Hofbauer, Hudeček, Jiránek,\nKalvoda, Kocián, Kotěra, Kuba, Kupka,\nNěmejc, Panuška. Preisler, Preissig, Sla'\nvíček, Sucharda, Simon, Spillarové, Sva'\nbinský a uprka. Exposice uvítána byla\nmezi interesenty s velkým zájmem a\npříznivě.\nSPOLEČ. PŘÁTEL UMĚNÍ V BRNĚ\nvydala publikaci, obsahující stavby mla'\ndého architekta Dušana Jurkoviče.*) Práce\ntato svědčí o nevšedním talentu mla'\ndého moravského umělce. Nadání jeho\ndosvědčuje zejména dobrá koncepce\ncelku, ovládání mass a prostoru. For'\nmová mluva jeho pochází z lidových\nstaveb moravsko'slováckých a uhersko'\nslováckých, těchto forem používá p. Jur'\nkovič s patrnou láskou a vžil se dle\nsvého vychování a vývinu úplně do\nducha těchto. Jurkovič jest samouk, vy\nrostl uprostřed svého kraje a první jeho\nvětší práci i tam postavil, tvoří tak jak\nonen prostý lid, vidíme to skoro ze\nvšech detailů, — však ne všude, na ně'\nkterých místech jsou vynucené a proto\ntvrdé, obzvláště kde přidružily se nové\npožadavky, pro jichž vyjádření vzorů\nneměl. Formy jsou zde nuceně apliko'\nvané a ne v souladu s ostatní prostotou\na rustikálností, myslím, že později pan\nJurkovič sám pozná, že jistá naučená\nformová mluva nestačí na dnešní naše\npožadavky, pozná to obzvláště až k němu\npřistoupí větší modernější (velkoměst'\nské) úkoly, potom zajisté i jeho formová\nmluva se uvolní, bude více jeho, a že\npři tom vždy ještě zůstane silná pečeť\nonoho umění, z kterého právě vychází,\njest zřejmé.\n*) Dušan Jurkovič Pustevně na Radhošti.\nNákladem Společ. přátel uměni v Brně:"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-02-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_02#c031", "volume": "bmtnaan_1901_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.2.11.1", "titre_corps": "DUŠAN JURKOVIČ PUSTEVNĚ NA RADHOŠTI.", "titre_sommaire": "DUŠAN JURKOVIČ PUSTEVNĚ NA RADHOŠTI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.23", "debut_caractere": 1094, "fin_caractere_exclue": 1130, "texte": "DUŠAN JURKOVIČ\nPUSTEVNĚ NA RADHOŠTI."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.1", "texte": "A LFRED LICHTWARK. — DUŠE A UMĚLECKÉ DÍLO. —\n\n-*■ Kdo je Arnoldu Boecklinovi ze srdce oddán, mohl se jenom se smíšenými\ncity dívat na výbuchy slavnostního jásotu, jenž si ulehčoval v novinových článcích,\nchvalozpěvech, slavnostních číslech, telegramech a listech do Florencie ave\nnostních schůzích nadšených ctitelů v den jeho sedmdesátých narozenin**)\nVšeobecný kající den po celém Německu byl by býval měl býti místo toho\nnařízen* Všichni památní dnové, vzpomínající na umělecké velikány tohoto století\nby měli být dny kajícími* Ovšem máme proč jásat, že za našich dnů bylo\nuštědřeno světu nové zjevení jako je umění Boecklinovo* Ale radostné opojení\npřichází hodně pozdě a příliš silně je smíšeno s citem zahanbenosti* Neboť jak\ndávno tomu, že se jméno Boecklinovo všeobecně vyslovuje jen s jakýmsi respektem?\nJak dávno tomu, co jeho jméno spůsobovalo u davu našich vzdělanců nenávist,\nošklivost a hlasitý checht? Příliš rychle zapomínáme* A chceme4i být poctiví:\nvyvírá snad u většiny těch, kdož dnes jásají s ostatními, nadšenost z jejich vlastního,\ndobytého přesvědčení? Zle je, že musíme zaznamenat, kterak silný odpor umlkl\nteprv okamžikem, když se zdařilo obratným spekulantům, udělat z Boecklinových\nobrazů bursovní papíry* Není tomu ještě ani pět let* Boecklinovi nikdy nechybělo\nradostných ctitelů, ale musel překročit polovici sedmého desetiletí svého života,\nnež ho pozdravila i ta pochybná forma populárnosti* Nikdy nestaral se o úsudek\nsvěta, neboť viděl, jakou má cenu* Čeho se dnes dočkává to nenaplní už jeho\njasného oka leskem radosti; může mu to ze rtů vylákat jenom útrpný úsměv*\nNám však měl by sváteční den velikého mistra poskytnout podnět, abychom\nprozkoumali samy sebe*\nČím to, že v osvětě minulých století velcí umělci bývali ctěni a povznášeni od\nnejlepších lidí v národě a v celém vzdělaném světě, a že v době naší umělci jako\nMenzel, Boecklin, Millet byli uznáni teprv tak pozdě as takovým odporem? Jen\njedenkrát zachoval se v dobách dřívějších jeden národ podobným spůsobem vůči\nněkolika ze svých velikánů* Holanďané to byli v 17* věku, kteří odvracovali se\nod Rembrandta, Halsa, delfského van der Meera, a sypali svou přízeň na hlavy\nduchů nepatrnějších, které nevyčnívaly tak nepohodlně nad míru davu* Tehda\nbyly poměry podobné jako dnes* Třeba si opět a opět připomínat, že fram\ncouzskou revolucí v celé Evropě byla existence vladařů a šlechty, kteří až dotud\nbývali nositeli osvěty, postavena na docela nový základ* Netvořili a nenesli už\n\n*) Psáno r. 1897."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.2", "texte": "nové osvěty a pozbyli proto osvěty i té, jíž mívali dotud* Toť proces docela\nvidelný* Za jedno pokolení odlišovali se už jen některými zevnejšnostmi od stavu\nobčanského, jenž nyní se dostal na vrch* Na všech stranách vzestupovaly vrstvy\nnižší* Prostředkem jejich povznášení však byla inteligence, rozum; a zhusta, neAi\nz pravidla, inteligence silná, avšak jednostranná a omezená. Kultury vrstvy ty\nnepřinášely, a nemohly jí tak rychle dobýt jako svého vědění, neboť kultura je\nbylina, jež roste pomalu a potřebuje něžného ošetřování*\nJaké místo v tom novém světě, v němž vládcem byl rozum, mělo umění?\nPrvní genius, do jehož rozvoje zasáhly nové poměry, byl Hamburčan Filip Otto\nRunge* Když načrtal v prvém desetiletí našeho století svůj cyklus „Denních\nčasů\", jenž zahrnoval v sobě program veškerého umění našeho století, okolí jeho\nstálo před tím bez rady a dotazovalo se ho opět a opět, co chtěl těmi obrazy\nříci. Kdybych to mohl říci, odpovídal, nepotřeboval bych to malovat* To slovo\nvystihuje podstatu všeho velikého umění. Pouhému rozumu, pouhé inteligenci\notevřena je ze šíré říše umění pouze uzounká předsíň* Mluva básnická, hudba,\nvýtvarné umění nejsou výrazovými prostředky rozumu, nýbrž silné duše lidské,\nzvláštně uspůsobené* V umění záleží na tom, že se něco vyjadřuje, ne na tom,\nže něco dělá* Dělat tomu lze dobrou školou a jakousi inteligencí naučit.\nAle umění hudby nezáleží v tom, že je člověk s to, aby pomocí uměleckých\nmyšlenek, jsoucích tak obecným majetkem jako vzduch a světlo, vyvedl formu\nvalčíku, sonáty, písně; umění poesie není dostiženo tím, když se člověk vycvičil\ndělat verše po spůsobě Heineově, umění malířství není ještě svládnuto, naučihlí\nse správně nakreslit nebo namalovat nějaký motiv krajinný či figuru. Potud může\ndospět každý, kdo není nadán pod průměrnou míru* Ale o umění smí se mluvit\nteprv tehdy, když nové a vlastní cítění nabylo tvaru* Toť příčina, proč tolik obrazů,\nkteré co do řemeslnosti nezaslouží nejmenší hany, s uměním nemají čeho činiti,\nže tolik hudebních skladeb, tolik básní, jejichž technice nelze čeho vytýkat, nejsou\nhudbou ani literaturou* Kdo nemá vlastního a silného cítění, nemůže se stát\numělcem, a kdo ho má, tomu promine se někdy i nedostatečnost technické\nvýrazivosti*\nJak nezbytně musí být umění pojímáno jako výraz cítění, nikoli poznání, nej'\nsnadněji lze poznat na básnictví* Co obsahuje lyrická báseň, aby se to týkalo\nrozumu? Přelož ji do prosy, a nezbude ti v ruce už nic živoucího* Ba, lze tvrdit,\nlyrická báseň, kteráž v prosu uvolněna, ještě se zachovává na živu, nenáleží\nk nejvyššímu druhu umění. Neboť podstata básně tkví v rytmickém zhuštění\ncitu* Řeč, sama o sobě abstraktní prostředek výrazu, slučuje se v poesii s rytmem\na melodií hudby, kteráž je prostředkem výrazu působícím ryze jen na smysly*\nVšechna poesie původně asi bývá zpívána; poesie mluvená je už oloupena\no polovici svého účinu, a čtena by poesie vůbec neměla být* Řeč je prostředkem,\ndorozumět se s jinými. Tohoto úkonu (funkce) veškerá umění jakožto prostředky\nvýrazu v samém základě se nedomáhají* Jakmile tvořící umělec myslí na sdělo<\"\nvání, na účinek, jehož chce se dodělat, je nejlepší jeho síla tím ochromována* Jak\ntvoří dítě, malujíc své první dojmy o světě na břidlicovou tabulku? Kreslí muže,\ndům ne aby otec a matka to chválili, nebo aby imponovalo tím sourozencům\na druhům, nýbrž aby ulevilo svému vnitřnímu nutkání. Ono je umělcem* Velký\nmalíř před svým podstavcem, básník zápasící s rytmem a slovem, hudebník,\njehož duše se pohybuje v linii tryskající melodie, architekt, v jehož\nnosti z chaosu možností se krystalisuje nový pomník, ti všichni jsou o samotě\nsami s sebou. Osamělí, za vlas nepomýšlejíce na to, zda jiní později dovedou\njich následovat, zda jiní dovedou cítit po nich, co oni sami dříve pociťovali,\nokoušejí nejvyšší rozkoše, jaká duši souzena, tvůrčí bolesti* Myšlenky na sděkv\nvání, dojmu na jiné nenáleží k processu tvůrčímu* Božský okamžik mine, jakmile\nmyšlenky na to se dostaví, a kdo od nich vychází, tomu nepřijde nikdy*\nHerec, tanečník, řečník a výkonný hudebník, jejichž tvorba (produkce) vázána\nje na přítomnost posluchačů a diváků, jejichž síla se vzmáhá, čím víc oni cítí,\nže dostávají se do zvýšené nálady vlivem posluchačstva s nimi žijícího, ti jen"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.3", "texte": "H. SCHWAIGER.\nSTAŘENA Z ANTVERP."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.4", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nPŘED VEČEREM.\n\nzdánlivě náleží do jiné odrůdy tvůrců. Nejlepší výkony podávají i oni jen\nv okamžiku, kdy rozum jejich není si vědom, že ještě jiní jsou na blízku, kdy\nse docela oddávají produkci nebo reprodukci. Pod tím zorným úhlem musí být\nnejprve pozorován plod pohnuté duše lidské, obraz, hudební skladba, báseň. Plod\nten jakožto produkt citu je ohlasem dojmu, jejž učinil svět na lidskou mysl\nnadanou silným cítěním, a je odkázán sám na sebe. S obecenstvem zprva nemá\ndocela nic činit a obecenstvo nemá na něj ani nároku ani práva. Kdo mívá na\njazyku známé a často slýchané obraty: „Od umělce žádám\", „umělec má . .\",\n„umělec musí . .\", dokazuje tím, že nemá potuchy, kterak umělecké dílo vzniká.\nS takovými požadavky ať se třeba postaví naproti řemeslu, jež mu slouží, ať je\ntřeba klade na sirou massu umělecké produkce, na zboží trhové, jež vyhovuje\nnějaké potřebě. Po umění geniově však nikdo necítí potřeby, dokud ho tu není,\nvyjímaje jediného člověka, toho, jenž umění to sám splozuje. U ostatních stává se\numěni to potřebou jen potud, pokud jsou s to, aby po tvůrci je také dovedli\nprocítit, to znamená: po něm vytvořit. Umělecké dílo má vlastnost, že city, ze\nkterých vzniklo, opět probouzí v duších jiných, které jich samy nemohou samo^\nstatně mít nebo vyjádřit. Lichtenberg formuloval to kdysi v úsudku o Wielandovi:\n„Vyslovuje city, aby city opet se staly.\" Umělecké dílo je samoúčelem pro toho,\nIř)?0 • > Pro ostatní existuje teprv tehdy, když oživne v jejich duši.\nMezi tím obojím vlastně vůbec ho není."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.5", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nZÁPAD.\n\numělecké dílo obživnout opět v jiném člověku, musí jeho duše být\npříbuzně naladěna s duší tvůrcovou- Čím duše po umělci tvořící blíže stojí duší\ntvůrcově tím více blíží se její požitek z uměleckého díla požitku původcovu. Kdo\nbývá skladbou hudebníkovou tak hluboce rozechvíván a uchvacován jako spřň\nzněný duch tvůrčí? Kdo stojí před obrazem tak roztřesen do samého jádra jako\nmalíř? Není4i tu duše, v níž umělecké dílo může obživnout, pak je obraz pouze\npomalovaným plátnem, socha otesaným kamenem, báseň potištěným papírem,\nhudba hlukem, možná ani ne příjemným. —To sluší pojímat do slova. Umělecké\ndílo jako realita zanikne, nenňli tu už duší, které by je mohly pojati, a může\nstejně snadno zmizet, nenňli jich ještě zde. Dějiny to dokazujou na každém kroku,\nnejen dějiny daleké minulosti, nýbrž i dějiny našeho století, ba našich dnů.\nObčan říše římské, který ve 3. století konal bilanci majetku své doby, bohatství\nnevyrovnatelných budov, záložených pro věčnost, nesčíslné legie soch z\nného kovu a mramoru, které zalidňovaly jako druhý lid jeho města, poklady\nliterárních výtvorů všeho druhu, hudebních děl dojista pokládal je za věčný\nmajetek budoucích pokolení. Svět věděl, jaké drahocennosti měl, a střehl svůj\npoklad. Co se z toho stalo ? Jak mile tu nebylo duší, které by uměly cítit toto\numění, vše odválo. Mramorové sochy putovaly do vápenných pecí, bronzy\ntaveny na kotly a zvony, chrámů užito za kamenné lomy, pergamenů za podešve.\nA co nám zbylo? Jen to, co nebylo zničeno náhodou, nebo to, co bylo spůsobilé"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.6", "texte": "v ojedinělých duších středověku ještě probouzet city, jako díla básníku a dejepiscu.\nJe význačno, že zachována díla umělecká, která uměla poutat 1 rozum, nebo zve'\ndavost, epické básně a povídky, díla v materiále řeči, která zamestnavala 1\na že architektura, sloužící praktické potřebě, nejdéle žila a nejdřív se opet vzbudila\nToto zničení uměleckého světa není ojedinělý případ, jenz by si dal vyložit\nohromnou katastrofou zániku starého světa. Od středověku počínaje opakuje se\nstoletí za stoletím. Jakmile umřely duše, do rumu a prachu zapadla 1 umelecka.\ndíla, která pro ně byla stvořena, Co zachováno, zavázáno je za sve bytí vděčnosti\njen náhodě, zpravidla svému spojení s kultem náboženským. Neboť co mame\ndnes ještě ze stavitelství první velké doby rozkvětu našeho (německého) naroda.\nNěkolik dómů se tyčí, z paláců císařských a velmožských nic nezůstalo nedotčeno.\nKdyby před stoletím byly bývaly zničeny velkolepé výtvory sochařské v domě\nnaumburském nebo bamberském, jez dnes počítáme k nejskvostnějšímu svému\nmajetku, nikoho by ztráta jejich nebyla bývala zabolela. Tak se vedlo gothice,\nkdyž sviíala renaissance, tak dělo se renaissanci, když nadešel barok, tak baroku\na rokoku, když nastoupil vládu klassicism, a tak se zvedlo klassicismu i jeho\nnástupkyni, romantice, v době realismu, Nesmazatelným dojmem tkví ve mně\nvzpomínka na to, jak se mně přiznal akub Burckhardt, kterak protivným mu\nkdysi bylo všechno umění pozdní renaissance, baroku a rokoka. Po hlavním\nobraze Watteauově směli žáci Davidovi střílet chlebovými kuličkami, potom\ndostal se na vetešnický trh. První sběratelé, kteří uprostřed našeho století obrátili\nse k rokoku, kupovali vlastnoruční kresby největších mistrů u kočovných antikvářů\nna Quai ďOrsay jako bezcenné hadry. —Nám nevede se lip. Co by se bylo bývalo\nstalo zv děl Filipa Otty Rungeho, kdyby pieta jeho potomků jich nebyla zachrá'\nnila? Že dnes jsme s to, abychom poznali, jaké nadané hlavy jsme v Hamburku\nmívali ve Specktrovi a Oldachovi, za to můžeme být vděční jedině členům jejich\nrodin, kteří nedopustili, aby jejich obrazy a kresby schátraly. A ta doba je nám\npřec tak blízka! Za jediný věk lidský dějou se takto nejhlubší proměny. Že\numělec sestárnuv, nemůže snésti nejsvěžejších výtvorů svého mládí, zdá se být\nskoro pravidlem. Herman Kauffmann podal správě umělecké síně hamburské\nžádosť, aby odstranila jedno z hlavních děl jeho mužného věku on sám už\nsvému vlastnímu obrazu nerozuměl, protivil se jeho citu.\nV našem století bylo sudbou mnoha velikých umělců, že nebylo tu ještě duší\npro jejich díla, když tvořili. Kolik desetiletí trvalo, nežili výtvory jejich pouze\nu většiny nejlepších hlav národa dobyly si existence. Mohl bych doložit jmény\na údaji, že obrazy umělců, jež jsou dnes k oslavě našeho národa, bývaly zastrčeny\ndo starého haraburdí těmi, kterým ponejprv náhodou se dostaly do rukou.\nNikdo tuším netrpěl tím víc než Boecklin a v jiném oboru jeho veliký krajan\nJeremiáš Gotthelf, jehož sté narozeniny letos (tj, r, 1897) oslavujeme. Jak se Boeklinovi\nvedlo, ví kde kdo. Národ jeho, jenž mu dnes jásá vstříc, pronásledoval jej záštím\na posměchem, když si ho prostě nevšímal, Malá výstavní místnost v saloně\nGurlittově, jehož zásluhou Berlín seznámil se s Boecklinem zevrubněji, bývala\npro mnoho lidí kabinetem švandy, A bohužel nejsme tak šťastní, bychom mohli\ntvrdit, že umělci neuškodilo, že prováděl svá umělecká díla tak osamělý a chápán\njen od nemnohých, V několika výtvorech, vzniklých spíš náhodou, máme důkaz,\nže v něm tkvěl jeden z největších monumentálních malířů našeho století. Nepři'\npouštěli ho k práci, dokud byl čas a vyházeli miliony na výzdoby, které dnes\njsou bez ceny, docela na škodu, —A nevedlo se Gotthelfovi podobně? On je\nsnad největším epickým talentem své doby ; v jeho hlavních pracích tento význam\npatrně se vyjadřuje. A kdo z našich vzdělanců zná dnes o něm trochu\nvíc než holé jméno? A kolik těch, kdo slyšeli jeho jméno, znají ho z jeho spisů?\nO kolika těch, kdož se pokusili ho číst, smíme se domnívat, že ho uznávají\ndobrým ne proto, že se mu obdivují lidé, na jejichž úsudky sami dbají, nýbrž\nproto, že ve svých vlastních duších postřehli vláti jeho ducha? Část viny nese\nnaše kletba, nevážit si svého a z daleka dovážet si modly v k uctívání. Znát\nromanopisce z Anglie a Francie, kteří tomuto velkému Němci Švýcaru po kolena\nnesáhají, náleží v Německu k obecnému vzdělání. Ještě třetí jubilant letošní, Hans"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.7", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nV LÉTĚ"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.8", "texte": "Holbein, tím zaslepením národním, změnil se v stínovitou silhouettu. Kdo zná\njeho hlavní dílo, obrazy smrti, z vlastního názoru a ne jen zběžným prohlédnutím\nreprodukce, nýbrž samostatným pohroužením do jejich obsahu? Všechny Rafaelovy\nMadonny nepřeváží tohoto díla pro náš národ; a Holbein stojí od nás přec jen\npořád ještě tak daleko jako Díirer, Schongauer, Rembrandt Neboť postup vzdě'\nláni, jejž koná naše společnost, nevede nikde luhem výtvarného umění, nýbrž\nnejvýš jen kus cesty roštím vyučování dějin umění.\nJeAi Němcem pouze ten, kdo si dobyl osobního a srdečného poměru k velkým\nbásníkům a umělcům národa a naplnil se jejich životní silou, jejich duchem, pak\nnesmí mnoho lidí mluvících německy dovolávat se příslušnosti. Miliony vydají\nse ročně v Německu na pěstování umění, ale umění nepěstuje se tam, kde jedině\npěstění potřebuje: v duší dorůstajícího pokolení. Všechno naše vzdělá'\nvání omezuje se na tu stránku rozumu, která se dá reglementárně pořádat. Kdy\nbychom byli vychováváni, pojímat dílo básnického umění duší, byly by možný\nžalostné nad pomyšlení poměry naší literatury? A kdybychom se učili cítit umění,\nbylo by možno tolik surovosti a barbarství v názorech a soudech, kolik se nám\nden co den naskýtá? V těch dnech památky na tři z největších geniův německých\nměli bychom si slíbit, pokud síly naše stačí, že chceme pracovat, abychom\nv dospívající mládeži probouzeli a posilovali sílu cítění, tak aby pro veškeré\nveliké umění, které jsme zdědili v hudbě, malířství a básnictví, byly tu duše,\nv nichž by opět mohlo obživnout, a aby noví geniové, jež nám osud posílá,\nnalézali duše, které by jim vracely ohlas, dřív než stáří je skloní nebo smrt\nsklátí. S duší slyšet dílo hudebníkovo, básníkovo, s duší vidět výtvor malířův,\nsochařův, stavitelův ! To vyřknul tuším poprvé náš starý Brockes, kcerý nosíval\ntěžkou paruku a z něhož si tak rádi dělávají šašky filologové, kteří mívají spa'\nděno na jeho slabostí, ale jeho nejlepších vlastností si nevšímávají, není4i v nich\nživo to, co on má jako dar nejcennější. Vedlo prý se mu kdysi jako každému,\npovídá jedenkrát, viděl a vlastně neviděl ničeho. „Ted však, co oči duše zíraí\nočima mého těla, mohu se ti do opravdy přiznat, že teprv ted umějí vidět!\""}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.9", "texte": "FRANT. KUPKA.\nBLÁZNI.\nPŮV. LITOGRAFIE."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.10", "texte": "A. SOVA.\n\nDNES BYL BY VEČER ...\n\nDnes byl by večer, v svém světle jenž přesívá vločky sněhu\ndá praskat krbu a zpívat a očím se záhadně dívat\npro kouzelnou jich něhu,\njenž lyriku velkou všech neznámých mocí v náladách spřádá\nna zlatém snu kolovratu ve zpěněném chvatu\nas šumem padá.\nDnes byl by večer (psů spí již smečka rozcitlivěná)\nni větry nezavanou a stříbrné hvězdy planou\na srdce rozblouzní žena,\ntak v objetí, ruku v ruce rty ke rtům a hlavu k hlavě\ndech k dechu, schýlené řasy a v jednom chomáči vlasy\nv-f M//Vf v\na cela palici zhave.\nDnes byl by večer jak hvězdy by do duší házel,\nsnů tolik zarudlých květů, jak ze smutných světů\nby nepřicházel."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.11", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.12", "texte": "V. PREISSIG\n\nLISTY Z PAŘÍŽE.\n\nIL Říjen 1900. Když večer u svého psacího stolku\nf t s j t X >\nrekapituluji svoje výstavní dojmy a vyhledávám pro svůj referát\nkantnější, odvádí mne pro Anglické oddělení vzpomínka mimovolně z Velkého\npaláce, kde okupovali Angličani přece asi čtyři sály, do malých pokojů jich\npresentačního pavillonu v Ulici Národů, Nemnoho obrazů dekorovalo tam stěny\nv prvním poschodí, ale byly to vybrané kousky! Počátkem 19, století měla\nAnglie mistry, jimž nebylo v té době v Evropě rovno: Reynolds,\nrough a Turner, jichž originály jsem tam viděl poprvé, jsou nesmírní malíři.\nMají všechnu sílu a solidnost starých mistrů, od kterých vycházejí Reynolds\nod Benátčanů, Gainsborough od Van Dycka z anglické jeho periody, Turner od\nClaude Lorraina a při tom, zvláště dva posledně jmenovaní, jsou tak blízcí\nnašemu dnešnímu cítění a nazírání, že musí moderního diváka okouzlit. Je s nimi\ntaké daleko volněji dnešnímu člověku, než ve společnosti starých, příliš imponu'\njících velikánů. Jakou sílu a lesk barvy má Reynolds, jakou maluje svěží pleť,\njak pevné, resistentní maso! A což lomené, jako zašlé tony palety T, Gainsbo'\nrougha a nesmírné světlo nebes Turnérových!\nTi tři vévodili staré škole vedle nich viseli ještě Hogarth, Lawrence a jiní\ns naproti nim jako kontrast nejsilnější z modern ch, jako malíř jim inferiorní,\nale stejně velký a větší než oni umělec, —\nModerní anglické oddělení ve Velkém paláci bledne vedle těchto upomínek.\nŽádný zvlášť hluboký umělecký dojem se nevybavuje v mysli, nic se zvlášť\nobráží z těch umírněných, v atelieru uměle sladovaných harmonií, charakterů\nsíických pro anglické malířství, jež má v barvě tak málo bezprostředního. Celá\nřada těch malířů zná jistě dobře svoje řemeslo, aniž by se mohla vykázati zvláště\nnimi čistě malířskými kvalitami Skotové, kteří právě jimi dělávají na\nnacionalních výstavách furore, se tady, roztroušeni jednotlivě mezi ostatní (a také\ndost neúplně zastoupeni) velmi ztrácejí a používá svých znalostí k vyrábění\nobrazů, aranžovaných s větší neb menší intelligencí na literární motivy, které jsou\nv Anglii v modě, Slavná škola praerafaelistú, zdá se, Burne/Jonesem\nvymřela; jeho epigoni žijí už jen z mody a ne z přesvědčení, a co tu vystavují,\nbledne vedle „Snu Lancelota\" od jich mistra rozhodně. Druhou tradici, „ušlechtile\nakademickou\", zastupuje jiný velký mrtvý, Sir Frederick Leighton. Známá\n„Rizpah\" je nejvýznačnější z jeho vystavených obrazů. Nechává mne dokonale\nchladným svým korektním pathosem, stejně jako mne neuvedl v nadšení předák\na ideál archeologické školy, L, AlmaTadema; jeho „Jaro\" a „Políbení\" jsou\nvypracovány do hladkosti tak studené jako ten mramor, kterým paradují a který\nvzbuzuje obdiv velkého publika, v Paříži jako v Praze i všude jinde dokonale se\nshodujícího ve svých zálibách, Poynter je ostatně ještě horší; za to A. Moore\npotěší ve stejných motivech krásným dekorativním smyslem,\nA ted, když jsem si odbyl oficielní veličiny, jimž je vždycky těžko se vyhnouti, i když\njsou pramálo interessantní, půjdu už klidně za svou zálibou nejdřív tedy po několika\ntěch pravých malířích, mně vždycky nejsympathičtějších. Napřed jmenuji malý\nobrázek od Clausena, oráče obracejícího pluh, ve večerním slunci, který\nžuje svou zdravou bezprostředností. Vedle Cameron je umělý, ba raffínovaný,\nale jeho noblessa je neobyčejná. Jiný jeho obraz, ještě vzácnější, viděl jsem cestou"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.13", "texte": "JAN PREISLER.\nKARTON."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.14", "texte": "sem v Mnichovské „Secessi\", a byl to z toho nepříjemného, tak málo opravdu\numěleckého Mnichova jeden z nejryzejších mých dojmů. Brangwyna v Praze\nznáte; je vždycky stejný. Stanhope Forbes má tu „vnitřek kovárny\", problém\nzmožený se sebevědomým mistrovstvím. Rozhodně dobrý je také La Thangue,\nzvláště v menších obrázcích, pak Stotí a Tuke. Lorimer a Rothenstein\njsou genristi, kteří umějí malovat. Několik dobrých malířů najdeme ostatně mezi\nportretisty. W. Q. Orchardson vystavuje dvě velké mužské podobizny;\njedna sice právě ta, na které je cedulka „Grand Prix\", se mi nezdá zvlášť\nsilná; za to druhá, která představuje anglického držícího\nv ruce medaili, kterou dostal, tuším, za povznesení chovu koní ve svém districtu\nje úžasná v charakteristice. Ten dobře krmený, holohlavý pán, těžko určitelného\nstáří, s maličkým špičatým knírkem pod nosem, s monoklem na oku, tak irc\nnický ve výrazu a nonchalantní v pose, to je typ, zástupce celé ragy, kterou\nmy známe jedva z doslechu. A malováno je to v lehkých hnědých tonech, kresleno\nřídkou barvou štětcem á la Gainsborough výborný kousek! Charles\nShannon má tu přísně kreslený tmavý portrét mladého muže. J. J. Shannon\nskupinu dětských portrétů pod názvem „Kniha džungle\", sharmonisovanou ve\nsvětlemodrou skálu zvláštního půvabu. Lavery, jindy tak vynikající, se tady\ntentokráte dost ztrácí. Starší solidní školu výborně representují Herko mer\n?. *° Millais a Watts jsou pod svou slávu slabě zastoupeni. V kra^\njíně Lindner a Stokes; Skoti stkví se svou nepřítomností. Mezi animalisty\nzastiňuje Swan rozhodně intimností pozorování slavného Briton Riviera. Má\ntu zvlášť plovoucí polární medvědy, malý, tichý, bílý obrázek ! . . . V akvarelu\nvynikají zas Cl au sen, East, Paterson v krajině, svými ptáky Crawhall a\nAlexander, a mezi kreslíři konečně W. Crane, Aubrey Beardsley a\n\nJ. ÚPRKA.\nNA POLI."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.15", "texte": "J. ÚPRKA.\nORÁNÍ.\n\nznámí čtenářům „V. S.\" Ch. Keene, Du Mauríer a z mladších Raven Hill\ns Nicholsonem.\nZa Anglií v řadě sálů následuje brzy Německo. U naších sousedů, kteří téměř\nvšichni se přišli v řadě Rudolfínských výstav do Prahy ukázat a jichž jména vy\nvolávají u čtenáře tedy představy dost určité, mohu se tuším spokojiti s celkovou\ncharakteristikou. Jak znám běžnou produkci německou právě z pobytu v Mni'\nchově na cestě sem, který se mi zrovna vnucuje k srovnání musím přiznati,\nže si tady dali Němci na representaci záležet Vybírali přísně, aranžovali s obvyklým\njim vlastním (a mně nesympathickým) přepychem a zdá se mi dle zdejších\nkritik, že i dost překvapili a imponovali svým pokrokem tady v Paříži, kde jsou\n0 zahraničných uměleckých proudech z pravidla opožděně a povrchně informováni.\nMně odjinud a přes Německo přišlému se ale přece zdá, že přes přísný výběr\nvelmi málo věcí obstálo v světové konkurenci. Ať půjčovala Drážďanská gallerie\n1 Mnichovská pinakotheka ze svého nej\\ybranějšího majetku rumfů vyhodili\npřec jen málo, protože jim do opravdy scházejí v kartách.\nKdo se nejlíp drží, je starý Lenbach, malíř, kterého nemám valně rád, ale\njehož portréty svou ostrou charakteristikou a velkým pojímáním ti tady dělají\nfurore. Menzel není vlastně zastoupen dva akvarelky aze slabších, co je\nto na takového Menzla? A veliký Bócklin schází tu docela, i tady i ve Švý'\ncarsku, které by na něho mělo stejná práva, schází v celém Velkém Paláci, kde\nse vám ostatně každou chvíli hlásí jeho vzpomínka a nejvíc tady v německém\noddělení, kde ho chtějí marně nahražovat Stuck, ThomaiKlinger (dva poslední\nnepatrně zastoupeni) a řada epigonů. —■ Liebermannovi i Uhdemu půjčily\ngallerie nejlepší ze starších jich prací prvému Mnichovská „Kozy na pastvě\",\ndruhému Drážďanská známou „Svatou noc\", triptychon. Také G. Kuehl drží si,"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.16", "texte": "renommée, které si tady už před lety získal (v Luxemburgu je od neho o iginal\na to v Paříži už něco znamená!) ale milejší ještě než jeho „vnitřek kostela\" je mi\nskrovný ínteríeur, který vystavuje min slavný M. Stremel. Dobré zastoupeni\njsou i Bartels i Kalckreuth, pak Exter, který je v barvě výminečně dobrý,\nale aranžováním zabíhá uzdo „Jugendstylu\". Zato módní Mnichovští Secessionisti,\nHabermann, Samberger a Her terich, ač se tady neukazují daleko tak\nženovaně jako doma, prohrávají přec na celé čáře. Vedle nich Stuck, třeba také\nsurový a černý jako vždycky, svou skutečnou silou imponuje, a byl by snad\ni sympathický, kdyby svou originálnost neforgoval a nekoketoval jí podle mody\n- A což „širší vlasť\", RakouskoTJhersko? Ve Velkém Paláci je rozděleno jak ná'\nsleduje: dva sály s přilehlými částmi balkonu Vídeň jeden\nvětší sál Maďaři, menší Chorvati - a v přízemí dvě stěny u okna pro „umělce\nv Paříži usedlé\" (Mucha, Kupka, Radimský, Dědina, Pausinger atd.) Pak v pavih\nlonu v Ulici Národů, jak jsem se už minule zmínil, Ceši a Poláci.\nSecesse ukázala, že dovede výstavy aranžovat mnohem lip, než umějí Francouzi.\nZařídila si vkusný salonek (že tmavý, není její vinou) a rozvěsila v něm sotva 1214\nobrázků. Bylo by to dokonalé, kdyby to byly také vesměs chef ďeuvry ale\ntakto Klimtova „Filosofie\" na celé jedné stěně vypadá jen pretentiosně.\nPoctivé umění dodali Mehofer, Hynais, Schwaiger. Z Vídeň'\nských jsou mi nejmilejší krajiny od von Hórmanna a od Jettela. Výstava\n„Kúnstlerhausu\" (držím se neofícielních názvů, protože jsou kratší a běžnější) je\nhojná počtem, ale kvalitou ještě slabší, ač si vzala i starého, dobrého Múllera\ni Schindlera na pomoc. Rozdíl nějakých desíti let evoluce překročíte na prahu\ntěch dvou sousedících sálů! Mnoho povyku, jako obyčejně, nadělají Maďaři. Do\nskulptury dodali (rozměry) největší kolossy, v malířství zabrali společně s Chor'\nvaty dva sály a dvě menší místnosti ale mámili z nich vybírat něco umělecky\nzajímavého, jsem u vážných rozpacích. Snad jednu dámskou podobiznu od Zie g'\nlera, „Koupajícího se hocha\" od Grúnwalda, jednu „skotskou\" krajinu od\nOlgy a7, a jinou, která prozrazuje velkou vervu malířskou, a v jejímž rohu\njsem ku svému překvapení našel\npodpis Munkaczyho. Nesnášel\njsemVtuším v předešlých řádcích\npřebytek chvály na německé, Ví'\ndeňské ani na maďarské umění,\na kdybych měl referovati o tom\nVám v Praze všem známém, ne'\nšťastném a neúplném výběru,\nv jakém se tu presentuje umění\nčeské, nemohl bych být také valně\nlichotivější. Ale jednu vzácnou\nvlastnost všem jmenovaným nelze\nupříti: jsou plni života, snahy a\nkuráže, a mají jistě chance do bu'\ndoucnosti.\nTím smutnějším dojmem pU'\nsobí vedle dvě staré 'kulturní ZZ'\nmě, s báječnou uměleckou\nlostí, dnes uvadlé, bez šťávy a\nmízy, v naprosté dekadenci: Spa'\nněly a Itálie. V celém italském\noddělení jediný opravdový um ě'\nlec: Giovanni Segantini.\n„Volné Směry\" věnují mu v ně'\nkterém z příštích čísel obsažný\nčlánek, od nejpovolanějšího znalce\nalpské malby vůbec provázený\nvybranými illustracemi vzdám\n\nLAD ŠALOUN.\nII. CENA ZE SOUTĚŽE\nNA POMNÍK\nK. J. ERBENA V MILETÍNĚ."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.17", "texte": "LAD. ŠALOUN\nII. CENA ZE SOUTĚŽE\nNA POMNÍK\nK. J. ERBENA V MILETÍNĚ.\n\nse proto rád marných pokusů naskicovati jeho význam ve čtyřech řádcích. Ale\njedno řeknu, co je tady nápadno na první pohled: nesmírná ta propast mezi celým\nvážným životním názorem umělce-samotáře tam nahoře v Alpách, a mezi povrchním\npojímáním umění těch řemeslně šikovných dole, ať v Benátkách nebo v Římě,\nať už se jmenují Sartorio, Rossi nebo Michetti, ba třeba i Morelli a\nEttore Tito, z nich _ nejsolidnější, nebo Conconi a Balestrieri, třeba\nměli mnozí z nich velmi slušné malířské kvality. A což nejšikovnější z\nných, studený jongleur, který mi kdysi z reprodukcí velice imponoval, a na kterém\nse teď reakcí mstím opravdovou záští! Boldini!\nTaké Španělsko má dnes jediného umělce, velkého malíře, který se otevřeně hlásí\ndo školy Velasqueza a Goyy. V Luxemburském museu jsem viděl od něho znamenitý\nobraz; je to Zuloaga. Ve Velkém Paláci schází, a našel jsem v jedné zdejší revue\nzmínku, „že jury našla způsob, jak ho refusovati\". Ach ty jury! Za to jiný,\nmalíř jistě nemenší ač o jeho umělecké hodnotě nemám obzvlášť vysoké\nnení Sorolla y Bastida vystavuje celou řadu prací, mezi nimi známé\nšívání plachty\", jeden z nejsálavějších plein-airů, které znám, dvě dobré krajiny,\na velký, rovněž mistrně malovaný obraz „Chromé děti v moři se koupající\", je\nto ryze španělské gusto, malovat v životní velikosti celou řadu übohých mrzáčků!\nRozumí se, že přes všechny technické přednosti je dojem dokonale nepříjemný.\nUlpiano Checa rozhání svoji vervu po plachtách ještě rozměrnějších, jen"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.18", "texte": "v\ns menším barevným uměním i uměleckým výsledkem. Známé „Závody v Rínv\nském cirku\" jsou nejlepším příkladem jeho genru. Podobně Mořeno Carbo'\nnero illustruje na obrovském plátně souboj don Quijotta sv větrnými mlýny\nv životní velikosti! Nešťastný Cervantes! Zdá se, když ve Španělsku malíř už\nneví docela nic, co malovat (a jak je možno být na rozpacích v zemi, kde\njsou doma cikánky a španělské tanečnice?) vezme si na pomoc don Quijotta;\ntady je jich celá seríe. —Pleimairy, které vystavují Pinazo Martinez a Carlos\nVazquez jsou v barvě hodně surové, ale jsou mi nekonečně milejší než známý\nR. Madrazzo a epigoni Fortunyho s hnusnými malbami na porcelán a bonbo'\nniery. Za to několik šedých, diskrétních krajin vystavuje A.d e Bernete. a mezi\nkreslíři osvěží výborný akvarelista, kterému se přece dostalo údělem kus staré\nšpanělské vervy a chevaleresknosti, Daniel Urrabieta Vierge. Tak dva tři\nmalíři, jeden kreslíř to je dnes nebohatý facit 'španělského umění. Vedle\nPortugalsko nemá ani tolik; ty jednooké, kteří kralují nad slepými, mi\nčtenář odpustí. Ted honem skok ze Španělska na Rus, ze západu na východ,\nneboli výstavně mluveno, sejdeme s prvního patra do přízemív\nV ruském oddělení najdeme díky jarní ruské výstavě „u Stajgru\", —většinu\nstarých známých. Je tu Makovský se zajímavými sujety, které banalně traktuje\njako obyčejně, je tu Siškin, Levitan, Svě to s lavskij, Korin i Nesterov\ns jinými obrazy než v Praze, ale asi stejného rázu i umělecké ceny, pak L\nbeděv a Du bovskoj rozhodně slabší než na jaře; Rěpin vystavuje zase jen\nportréty, mužné a silné, ale už k surovosti. —Víc než tito staří známí mne interes'\nsovali ti, jichž práce mi byly novinkou, hlavně čelní zástupci mladé generace. Je\ntu předně Vasněcov, Viktor i Apolináři j, s národními motivy, oba jsou\nvelmi svérázní a chápu, že je na Rusi tak Velíce cení; vidí v nich právem nejvíce\n„svoje lidi\", jako my v Alešovi. Z moderní školy Sér o v má překrásný barevný\nsmysl, a umí už malovat, jak málo kdo. Brnění jeho „velkoknížete Pavla Ale\nxandroviče\" by nedovedl ani Zorn ani Sargent lip; ale hlava je vedle toho dost\nprázdná a nemám rád portréty, kde upoutá pozornost dřív toiletta než obličej,\nani u ženských! Ve dvou jeho dámských portrétech jsou zas právě hlavy velmi\nvýrazné, a jeho krajiny jsou velmi opravdově studovány ale celkem se ve\nmně zvedaly námitky skorém po každé přednosti, kterou jsem napřed s obdivem\nkonstatoval. Nevím o jeho stáří, ale dělá dojem krásného umělce na postupu.\n-Zato Maljavin, který patrně dostal od nebe už vrozený dar kurážného širo'\nkého štrichu, zahanbuje sic dnes i Zorná svou smělostí, alev je také prázdnému\nkonci snad ještě blíže nežli tento. Korovin vystavuje dvě Španělky u okna se\nspuštěnou žaluzií, hezký malý obrázek ale z něho nepoznáte nejlepšího Koro'\nvina. V Sibiřském paláci pod Trokaderem se ukazuje v pravém světle, velký\nmistr dekoratér, jednoduchý a přece ne prázdný, a bezprostředně čerpající z pří'\nrody. Imponoval mi snad nejvíc z nových ruských známostí.\n\nMiloš Jiránek."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.19", "texte": "ZE SOUTĚŽE NA POMNÍK\nK. J. ERBENA V MILETÍNĚ.\nČESTNÉ UZNÁNÍ.\nHESLO:\n\nNĚCO Z MODERNÍHO DEKORATIVNÍHO UMĚNÍ.\n\nPaříž,\nv říjnu 1900. V uplynulém desítiletí bylo možno stopovali pokusy jednot-\nlivců hledajících nové formy pro předměty uměleckého průmyslu, ato na základě\nobnovených studií dle přírody, k němuž popudem bylo snad v první řadě bližší\nseznámení se s žaponským uměním a uměleckým průmyslem. Bylo tudiž ospra-\nvedlněným očekávání, že letošní světová výstava předvede nám resultáty, jež co\ndo celkového dojmu budou důstojnou výslednicí tolika namáhání a hledání\nslovem, že to bude prvním vítězným výkřikem nové renesance dekorativních\numění. Leč nestalo se tak. Ještě stále jsou to jen ojedinělé pokusy —tu a tam\njen vystoupí raketa s nezbytným vždy ohonem následujících jiskřiček ale\njinak je tma a malátnost, a najmě architektura si hoví dosud na vavřínech ne\nprávě nejsvěžejších. Karakteristickým pro naši dobu shledávám, že zákopnická\npráce se děje tentokráte od zdola nahoru oproti převratům dřívějších sloho-\nvých epoch, kdy postup se děl z velkého, z architektury k malému, k drob-\nným předmětům uměleckého průmyslu anebo alespoň současně. Jest to pří-\nznakem ztrácení se velké massy se společnými vyššími zájmy a uplatňování"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.20", "texte": "F. ANÝŽ.\nTOBOLKA CENA I.\nZE SOUTĚŽE UM.\nPRŮM. MUSEA.\n\nse jednotlivce, individua\njehož doména působnosti je\ntím pak obmezena v poměru\njednotlivce k velkému celku.\nHodlám v následujícím\npřidržeti se pořádku dnes-'\nního postupu nezastavuje\nse než u těch prací, jež se mi\nzdály povšimnuti hodny.\nPočnu klenotnictvím. A tu,\nmezi pionéry nového indi'\nvidualistického směru, jedním\nz těch, kteří dospěli nejdále,\nje bez odporu klenotník\n\nRENÉ LALIQUE.\n\nDnešní francouzské klenotnictví nebylo by\ntím, čím jest nebýti Laliqua. Převrat jím\nspůsobený jest tak důkladným, že se před jeho\npracemi zdá, jakoby byl vynalezl zcela nové od'\nvětví dekorativního umění. Snad nejnápad'\nnější vlastností a novotou je přehodnocení kle'\nnotnického materiálu. Zákony, které až dosud\nurčovaly pořad jednotlivým druhům kamenů\npořad jednotlivých kovů za sebou to vše\non zvrátil a vytknul všemu místo, jež vyka'\nzovala umělecká nutnost jeho dekorativní tvorby.\nMimo to přivedl k platnosti a slávě polodra'\nhokamy, které až dosud nebyly nijak zvlášť\nceněny; ano i deformované perle, jež až de\nposud s pohrdáním bývaly stranou kladeny a\njedině bezvadné tvary se vysoko cenily, La'\nlique právě jich nepravidelností využil ku\nefektům, jež se podobají oněm, kdy ruka uměl'\ncova zúmyslně zanechala stopy práce v mate'\nriálu, by byl vzbuzen dojem snadného a nepipl\naného provedení. A tak jako v materiálu\ni ve formě možno u Laliqua něco obdobného\npozorovati. Zakládaje své práce ohledně mate'\nriálu na uměleckém využití různých nahodí'\níostí surovin, vybíraje a sestavuje svůj materiál\nse vkusem nad míru vytříbeným, kalkuluje se\nvzácným porozuměním pro barevnou harmonii\na specielní půvab toho kterého prvku osvěžil\nsvůj obzor v ohledu formálním bedlivými stU'\ndiemi dle přírody, ponejvíce dle rostlin, květů\ni plodů ai zde přivedl ku platnosti právě ony\nformy, které nejen měly ráz svrchovaně deko'\nrativní, ale i jistý půvab tím, že až dosud zů'\nstávaly bez povšimnuti, alespoň se strany kle'\nnotníků rostliny divoké ano i býlí. Při\ntěch výsledcích, jakými se může Laliquova in'\n\nJ. BENEŠ A K. LINDAUER.\nTOBOLKA CENA II."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.21", "texte": "tensivní práce vykázati, nemohl úspěch nechat\ndlouho na sebe čekati* Tuším, že v Salonu r* 1895\npoprvé vystoupil na veřejnost s exposicí svých\nprací a přes odpor rutinérů fabrikantů\npo počátečním údivu ostatních nastalo kopí'\nrování jeho prací, slovem novému směru udělena\nsankce* Dnes jest směr již tak jasným, že možno\njej takřka nazvati stilem* Přihlédneš se blíže\nk jeho formám, bude nápadným naprosté vylou'\nčení oněch obvyklých kruhů, spirál, máandrů\nslovem geometrického ornamentu* Na místě\ntoho jsou tu formy nepravidelné, zároveň však\núměrné a elegantní, i přirozené; a rovněž do jisté\nmíry povědomé* Jsou to formy vzaté z přírody*\nTu a tam se nám zdá, jakoby to byl elegantní po'\nhyb prášníku nebo pestíku, silhueta lilie, či nějaké\nškeble, malebně rozložené žilkování listu, plasticky\nkrásné nasazení mladých výhonků rostlinných, a\npodobně* As tím vším dovede Lalique dokonale\nvládnout* Má smysl pro poměry, jakož i eminentně\nmalířský smysl pro rozvržení temných, světlých\ni barevných ploch* Ai ohledně plastiky jeví se\numělcem jemného citu, a jindy opět rozhodné energie*\nAle ponejvíce se drží v ploše, kteráž barvě nejlépe\nsvědčí* Jak dovede Lalique sestavit barvy různých\nmateriálů vymyká se popisu, neboť se u něho je'\ndná již o zcela jemné nuance, působící nepředvídané\na dokonalé harmonie* Ano i barva jeho zlata je\nzcela zvláštní; bez lesku, se slabě zelenavým nádechem, zdá se býti úplně\nnovou notou, upomínajíc snad jedině na barvu oněch antických vykopaných\nšperků z ryzího zlata šťastně nechává zapomínat nepříjemně rudé zlato du'\nkátů* U některých z těchto šperků je neodborníku těžko rozeznat materiál*\nTak na jedné sponě, jejiž motivem je krásně, plasticky, provedený had, z polo'\nprůhledného, černého a zelenavého email cloisonné z jehož tlamy se valí ko'\ntouče perleťově irisující páry, tvořené jakoby z nějakého druhu nažloutlého, uměle\nprolamovaného opálu*—Ještě jednou se vrací motiv hadů, dekorativně spletených\nv jakousi ozdobu, celé poprsí pokrývající a kteří ze svých široce rozevřených\ntlam chrlí řady nepravidelných perel* Snad právě u tohoto skvostu přichází k nej'\nvyšší platnosti použití zmíněných deformovaných perel, kteréž následkem svých\nprohloubení a vypuklin tak šťastně uplatňují půvab svého zvláštního lesku a\nzářící bělosti, malebně kontrastující se slabě zakaleným a poloprůhledným emailem\nhadích šupin* Hranice těchto tvoří právě ony kovové proužky cloisonné, podpO'\nrující tak znamenitou modelaci celého těla, a zejména krásně formovaných, zuřivě\n/v / / 4 -4 -f i A 44 • + T * * * • ' '\nse tvářících hadích hlaviček. Jakkoli se\nzdá, že s příliš velikými drahokamy ani\nsám Lalique si neví rady, tak příkladně\ns velkým žlutým topasem, který nedovedl\numístiti jinam než do zobáku kohoutí hlavy\ntedy jinak nenechá si svůj materiál\nrůst přes hlavu, jak tomu jest u ostatních\nzde vystavujících klenotníků. Ti řadí\nmínek ke kamínku, ovroubí to perlami,\nzas přeruší zlatem ale celek dělá dojem\nvystrojeného měšťáka; u těchto prací stačí\ndrahokam sebevědomě sám sobě. Snad je\ntoto isolování z obchodního stanoviska\nsprávným, leč ze stanoviska dekorativního\n\nZE SOUTĚŽE UM. PRÚM.\nMUSEA. F. ANÝŽ. SPONA.\nCENA I.\n\nJ. L. NĚMEC.\nSPONA. CENA II.\n\nP. NOVÁČEK.\nSPONA. CENA III."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.22", "texte": "P. NOVÁČEK.\nSPONA.\n\nF. ANÝŽ.\nSPONA.\n\numělce nepřísluší tomu kterému materiálu jiné místo, než jaké si může svým\nzvláštním půvabem vydobýt. Tak příkladně řady krásných perel, tvořících ná'\nhrdelník; i tohoto motivu Lalíque používá, ale tak že mu tvoří jakýsi doprovod\nk tomu, by dekorativně pracovaná přerušující destička, byť byla i z materiálu\nméně drahocenného, tím lépe vynikla vzájemně zas podporujíc krásu rytmicky\nřapěných perel. Mezi vystavenými náhrdelníky vyniká onen, na němž jsou\nprovedeny, v živě zeleném emailu Jich hebounká vodnatá tělíčka\nkrásně podává poloprůhledný Laliqův email doisonné. Na jiném opět jsou chry\nsanthémy barvy starého zlata s červenohnědým emailem, jak někdy se skutečně\nv podobné barvě v přírodě najdou. Mezi brožemi upoutala mne svým pohádá\nkovým nádechem ona, na níž jest znázorněn les, jehož kmeny borovic jsou z mo'\ndravého emailu, a půda poseta diamantky. Z hřebenů, jichž sbírka vyplňuje\nvíc než celou jednu skříň, utkvěl mi v paměti svojí příjemnou komposicí ma/\nteriálu a harmonie barvy, hřeben z kávově žlutavého dřeva, z něhož vylézá figurka\nze slonové kosti. A ještě jeden, matně zlatý, s javorovými plody v emailu barvy\nuvadlé zeleně. Krásnou je destička, jakási ozdoba živutku, tvořená z lískových\noříšků, jež jsou ze žlutavých brilantků, čepičky ze zeleného emailu, pudu pak tvoří\ntemně safírově modrý, průhledný email, značně nad plochu zvýšený, což se ostatně\nvyjímá zcele dobře. Působí dojmem oněch drahokamů z doby, kdy tyto brousily\nse pouze v oblých formách.\nOstatně vystavuje Lalique ještě v pavilonu Union Centrále des ArtS'\ndécoratifs a budu tudíž míti ještě příležitost o něm se zmíniti. Jen to bych rád\npodotkl, a to myslím je pro klenotníka chválou velikou, že jeho šperky vyzná'\nmenávají se na mnoze jistým jakoby pelem. —Co pak nejznamenitějším, až\ndosud alespoň, ráz Laliquových prací není manýrou; Lalique je stále mladickým,\nčilým, stále hledá a nachází postupuje —on ještě nevyrábí. Atu jest opráv'\nněnou naděje, že dostoupí tam, kde mizí stopa jakéhokoli kopírování detailů pří'\nrody a nastává tvorba umělce'Stilisty.\nO ostatních zde vystavujících klenotnících nemohu se mnoho šířiti, jelikož nelze\npřipustiti žádného přirovnání jich s Laliquem. Již i celkové uspořádání skříně tO'\nhoto liší se od ostatních\nsvou distinguovaně šedou\nlátkou s lambrequiny, s\napplikací dle Laliquových\nnákresů, znázorňujících po'\nletující netopýry, svými c\nznačeními, rytými na per'\nleťové destičky, zkrátka\nvším. Snad ještě nejblíže\njest mu Vever; ale jak'\nkoliv v reprodukcích se\npráce tohoto neliší tak\nnápadným způsobem od\nLaliquových, ve skutečno'\nsti je rozdíl ten nesmírným.\n\nJ. L. NĚMEC.\nSPONA."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.23", "texte": "Jíž smysl pro úměr'\nnost, proporcí nena'\njdete u Vevera z dáli\ntak vyvinutým jako\nu onoho. A kde při'\nnáší něco samostat'\nněho, možno to při'\npočíst na vrub inteli'\ngentního spolupra'\ncovníka Veverova\nEugena Grasseta.\nO čem bych snad se\nměl zmínit u Vevera,\nje ozdoba živůtku\nv jejíž středu se na'\nlézá olověně modravý\ndiamant značných roz'\nměrů, The Blue Star,\nkolem něhož jsou\nstilisované plameny\nz žlutavých briliantů;\ncelek působí dojmem\nnějakého vychodoin'\ndického šperku. Zdálo\nse mi, že tanulo\numělci na mysli vy\nstihnutí dojmu nád'\nhery s nádechem če'\nhosi příšerného, jak\nto vzbuzuje šperk\ns velikým počtem\nbriliantů jakýsi sa'\ntanism nádhery a\nmoci.\nU Faliza je vidět\nsamé práce staršího\nrázu slavnostní kla'\ndiva národní dary\nv podobě banálních\nstříbrných lodí na stři'\nbrném moři nudné,\njako snad všude a\nvšechny oficielní ob'\njednávky.\nJe patrno, jak všich'\nni ti druzí za La'\nliquem jen čeka'\njí, až bude možno\nsnadněji postřehnout\nu tohoto nějaký kou'\nsek manýry, aby pak\nmohli bezpečně vrh'\nnout se do nového\nproudu, s patheti'\nckým gestem taky'\nreformátorů.\n\nArnošt Hofbauer.\n\nDUŠAN JURKOVIČ\nPUSTEVNĚ NA RADHOŠTI.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\n= NOVÝ KA-\nmenný most u „Národního Divadla\" spěje\nku svému dokončení. K řadě afér, jež byly ve\nspojení s tímto nešťastným projektem, přidružila se\nnová; týká se sochařské výzdoby předmostí. Dle ná'\nvrhu arch. Balšánka, autora architektury nového mostu\nměla být hranice mezí nábřežím a předmostím vy\nznačena dvěma lvy, z nichž jeden byl v prozatímním\npřibližném modelu postaven a měl sloužíti ku pO'\nsouzení definitivního umístění působení v celku, ve'\nlikosti a sílhouety. Shledáno, že pohled na osu mostu\nz Ferdinandovy třídy je nanejvýš nepříznivý,\nlána komise, která postavení lvů neodporučila.\njektant arch. p. Balšánek vysvětloval na to stanovisko\nsvé v přednášce ve spolku architektů a inženýrů.\nPřednáška byla zajímavou tím, že posluchači dozvě'\nděli se opět, za jakých podmínek se u nás tak velké\nprojekty provádí, zde kde třeba by pracoval inženýr\ns architektem společně, vypracována nejprve inženýr'\nská část úplně, se stavbou bylo započato av pak\npovolán architekt. Výsledek máme před sebou. Že se\ntím však vše omluviti nedá, je patrno. Z postupu práce\narchitekta, ze všech variant a alternativ ai z přednášky\nbylo vidno, že snad chyběla silnější initiativa, která\ndobře odvážena nastávající poměry, musela si"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-02.1.24", "texte": "zjednatiplatnost Výrok p. přednášejícího,\nže by mohli lvi — když ne v této snad\ni v jiné poloze býti umístěni, charakterů\nsuje nejlépe jakousi nejistotu. — V debatě,\nkterá před tím následovala, proneseny\nbyly v zásadě dva názory; jeden (též ná'\nhled pana arch. Balšánka), že předmostí\npatří k mostu a že je tudíž třeba vyznačiti\nhranicí mezi nábřežím a předmostím a\ndruhý, že předmostí jest pouze rozšířené\nnábřeží a proto není třeba vyznačovat\ntuto hranici (že by tedy stačily budky\nmezi předmostím a mostem). Souhlas\nsíme úplně s panem Balšánkem, který\nmíní, že jest nezbytno vložiti mezi před'\nmostí a nábřeží motiv, nesouhlasíme\nvšak s jeho důvodem, že by bez lvů\nvstupný motiv byl příliš chudý. (Jest\nto důvod vyplývající z Pražského vkusu,\nkde bohatost znamená již krásu). Vy\nznačení jest nutné proto, že na tomto\nmístě počíná most — první oblouk\n— a obzvláště pohled se strany řeky\nvyžaduje při vyústění oblouku do plné\nstěny označení této nahoru. Do jaké ve'\nlikosti však tento motiv proveden býti\nměl, jest jiná věc. Při 2 nestejných mc\ntivech jest nutno jeden vyzvednouti,\ndruhý podřiditi. Když p. architekt\nna základě místních poměrů (a míníme\nže správně) vyznačil motiv mezi před'\nmostím a mostem více, než'li onen mezi\nnábřežím a předmostím, měl to provést\ndůsledněji a méně bráti ohled na bo'\nhatost pohledu. Jak ale věc projekto'\nvána byla, jsou budky a lvi při pohledu\nz Ferdinandovy třídy rovnocenný a\nto jest příčinou rozervaností pohledu.\nBudky jsou (a ne pouze pro tento po'\nhled) malicherné — hlavně svým de'\ntailem Vinohradských činžáků — a ne'\njsou dosti klidným pozadím pro přední\nmotiv skulpturní. Kdyby se tento nyní\nv poměru k budkám změniti měl, my\nslíme, že by dopadl též jenom malů\ncherně. Bude proto asi nejlépe upustiti\nod motivu skulpturního a provésti ozna'\nčení , přiměřené, pouze architektonicky.\nVÝSTAVA SPOLKU VYTVARN.\numělců „Mánes\" ve Vídni zahájená i.pro'\nsince 1900, ve vídeňském domě umělců,\numístěna je ve třech přízemních míst'\nnostech, z nichž jedna věnována kolekci\nprací sochaře F. Bílka> Doplněná praž'\nská exposice, z níž některé práce byly\nzaměněny, obsahuje 78 prací, a za'\nstoupeni jsou: Aleš, Bém, Bílek, BraU'\nnerová, Hofbauer, Hudeček, Jiránek,\nKalvoda, Kocián, Kotěra, Kuba, Kupka,\nNěmejc, Panuška. Preisler, Preissig, Sla'\nvíček, Sucharda, Simon, Spillarové, Sva'\nbinský a uprka. Exposice uvítána byla\nmezi interesenty s velkým zájmem a\npříznivě.\nSPOLEČ. PŘÁTEL UMĚNÍ V BRNĚ\nvydala publikaci, obsahující stavby mla'\ndého architekta Dušana Jurkoviče.*) Práce\ntato svědčí o nevšedním talentu mla'\ndého moravského umělce. Nadání jeho\ndosvědčuje zejména dobrá koncepce\ncelku, ovládání mass a prostoru. For'\nmová mluva jeho pochází z lidových\nstaveb moravsko'slováckých a uhersko'\nslováckých, těchto forem používá p. Jur'\nkovič s patrnou láskou a vžil se dle\nsvého vychování a vývinu úplně do\nducha těchto. Jurkovič jest samouk, vy\nrostl uprostřed svého kraje a první jeho\nvětší práci i tam postavil, tvoří tak jak\nonen prostý lid, vidíme to skoro ze\nvšech detailů, — však ne všude, na ně'\nkterých místech jsou vynucené a proto\ntvrdé, obzvláště kde přidružily se nové\npožadavky, pro jichž vyjádření vzorů\nneměl. Formy jsou zde nuceně apliko'\nvané a ne v souladu s ostatní prostotou\na rustikálností, myslím, že později pan\nJurkovič sám pozná, že jistá naučená\nformová mluva nestačí na dnešní naše\npožadavky, pozná to obzvláště až k němu\npřistoupí větší modernější (velkoměst'\nské) úkoly, potom zajisté i jeho formová\nmluva se uvolní, bude více jeho, a že\npři tom vždy ještě zůstane silná pečeť\nonoho umění, z kterého právě vychází,\njest zřejmé.\n*) Dušan Jurkovič Pustevně na Radhošti.\nNákladem Společ. přátel uměni v Brně:\n\nPéčí a nákladem spolku »MANES.« Zodrovědný redaktor JAN KOTERA. - Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie »UNIE-VILÍM« v Praze."}]}