{"numero_id": "bm-bmtnaan-1901-03", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_sha256": "a76118fd6c58a7d0418422a1b280f2720f7a75fdf516c315542d3fbb652dcf81", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1901_03/bmtnaan_1901_03.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1901_03/bmtnaan_1901_03.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c001", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[49]", "page_fin": "[49]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.1", "titre_corps": "ARNOLD BÖCKLIN ZEMŘEL VE FLORENCII 16. LEDNA 1901.", "titre_sommaire": "ARNOLD BÖCKLIN ZEMŘEL VE FLORENCII 16. LEDNA 1901.", "signature_source": "J. S. TURGENĚV, »BÁSNĚ PROSTOMLUVOU«", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[49]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 566, "texte": "ARNOLD BÖCKLIN\nZEMŘEL VE FLORENCII 16. LEDNA 1901.\nJ. S. TURGENĚV, »BÁSNĚ PROSTOMLUVOU«.\n. . . . KORÁB PLUL PO EGEJSKÉM MOŘI.\nBYLO O POLEDNÁCH. . . . POČASÍ BYLO\nTICHÉ. V TOM POJEDNOU NĚKDO VE VÝŠI\nNAD HLAVOU KORMIDELNÍKOVOU ZŘEJMĚ\nPROMLUVIL:»AŽ POPLUJEŠ MIMO OSTROV,\nZVOLEJ VELIKÝM HLASEM : ZEMŘEL\nVELIKÝ PAN!«\nKORMIDELNÍK SE UDIVIL A ZDĚSIL. KDYŽ\nPAK PLYNUL KORÁB VEDLE OSTROVA,\nPOSLECHL A ZVOLAL: ZEMŘEL VELIKÝ\nPAN!\nA PO VŠEM POBŘEŽÍ OSTROVA, AČ BYL\nNEOBYDLEN, ODPOVĚDĚL MU HNED NA\nJEHO KŘIK VELIKÝ NÁŘEK, PLÁČ, TÁHLÉ,\nŽALOSTNÉ VÝKŘIKY: ZEMŘEL, VELIKÝ\nPAN ZEMŘEL!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c002", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[50]", "page_fin": "[50]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.2", "titre_corps": "LAD. ŠALOUN. I. CENA. DETAIL.", "titre_sommaire": "LAD. ŠALOUN. I. CENA. DETAIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[50]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "LAD. ŠALOUN.\nI. CENA. DETAIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c003", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "69", "image_debut": 3, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.3", "titre_corps": "HUSŮV POMNÍK.", "titre_sommaire": "HUSŮV POMNÍK.", "signature_source": "KAREL B. MÁDL", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.3", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 2125, "texte": "HUSŮV POMNÍK.\n\n(Denníkové záznamy.) — 21. prosince 1900.\n, tr 7T *\nO šesté hodině večerní vyprší lhůta ku podání návrhů na pomník Mistra\nJana Husí, a v této chvíli pracuje několik sochařů a architektů a jích pomahači\ns nejchvatnějším úsilím. Jako vždy při konkursech: poslední den bývá\nsivnější. Co přinese zítřek, kdož to ví? Snad nejlepší veřejnou soutěž, co jsme\njích dosud měli, snad bude o jednu docela bezvýslednou více. A takových máme\ntaké již sbírku velmi slušnou. Tato konkurence může míti význam v našem\numěleckém životě větší nežli kterákoli jiná. Vždyť má jí býti rozluštěna úloha\na ku konci doveden úmysl, jež, arciže různou měrou, po měkolik let zabývají\nmysle české, v Praze i na venkově, laiků i odborníků. Všechno je při tom vý'\nznamno: myšlenka pomníku sama, její vznik, její život, všechny dosavadní\nkusy o její realisaci, místo i forma pomníku a možná dost, že jakmile ukázán\nbude výsledek této soutěže veřejnosti, přihlásí se otázky ještě subtilnější k debatám\na snad i sporům.\nPraví se, že naše století je století pomníkové, a je skutečně pravdou, že veřejných,\noslavných monumentů nebylo nikdy více postaveno. Renesance zahájila tuto\npomníkovou akci po svém spúsobu. Oslavenci si sami pečovali o své památníky,\nanebo vladaři o pomníky svých předchůdců na trůně. Colleoní, Ludvíkové fram\ncouzští, Karel August saský, velký kurfirst, Petr Veliký v Benátkách, Paříži,\nDrážďanech, Berlíně, Petrohradě povstali v bronzu, aniž by lid při tom byl\nv nejmenším zúčastněn. Ovšem, že trvá tento proud dále a dosud, ale po\nonom velikém otřesu, kterým francouzská revoluce přivolala nové vrstvy k účasti\nna veřejném životu, přijaly tyto kruhy měšťanské, demokratické, lidové i pomnf\nkovou činnost na sebe a ukázaly se při ní ještě horlivější, nežli jejích\naristokratičtí předchůdci. Měly a mají hojnější výběr heroů k pomníkovému\nuctění, hrdinu ducha i ruky. Umělci, vědci, vojevůdci, státníci, vladaři stojí nyní\nnebo sedí na vysokých a nízkých podstavcích, na náměstích a v tichých koutech,\nv parcích a sadech velkých i malých měst, aneb aspoň desky jsou vsazeny na"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3991, "texte": "domky, kde žili a zemřeli. Někdy se to přihrnulo zrovna jako horečka. Zpc\nminám při tom jen na pomníky Viktora Emanuela nebo Viléma Pruského a jeho\npaladinů, na pomníky, jimiž Vlaši si připamatovávají sjednocení Itálie a Němci\nsvoje vítězné tažení do Francie.\nOd šedesátých let máme i my svoji pomníkovou nemoc, jenom že její hmotné\nprojevy ve formě pamětních desk, soch a poprsí jsou roztoušeny po českém\nvenkově hojněji nežli ve středu země, v samé Praze. Zde je více projektů nežli\npomníků.\nPočítejme jen! Gotická fontana Františka I. sem nepatří, rovněž ne pomník\nKarla IV. a Jos. Radeckého. Vznikly před onou čárovou mezí a bez lidové účasti.\nMimo ně jsou tu jenom tři: Jungmannúv, Hálkuv a Roezlúv. Za to tu měl, nebo\nmá stát pomník Palackého, Husa, Žižky, Dobrovského, Smetany, Nerudy, sv.\nVáclava, fontana před Rudolfinem a jiné, které bud na sbírkách nebo na projektech\nuvízly. A mnohé z nich třeba ob čas burcovati, aby dočista se nerozplynuly\nv páry. I o pomník Husův bylo nutno ob čas upomínati, a dnes, v den druhého\njeho konkursu, sotva je asi mnoho těch, kteří mají přesvědčení, že jej záhy dokončený\nuvidíme.\nNerad si připomínám první vznik myšlenky postaviti v Praze Husovi pomník.\nNesouhlasí mi dobře s tím, čím tento má v podstatě býti. Na místě nadšení\na všechny žíly národa pronikající úcty k národnímu a duchovému velikánu, které\nby měly po přirozeném právu kopati první základy k pomníku, byly politická\nurážka a vzdor prvními pohnutkami, aby v Praze se dostalo M. Janu Husovi\npomníku, který by zároveň glorifikoval nejmocnější hnutí českého národa. Ale\nrozhořčení časem chladne, a vzdor, který dále tlaku proti sobě necítí, brzo ochabne.\nV tomto případě jsou cifry sbírek jejich nejspolehlivějším měřítkem a tyto cifry\nstále klesají a sbírky jíž již usínají.\nPotom přišly nekonečné hádky a mnohé spory o místo pomníku. Co tu se\nprojevilo různých zájmů, osobních, stavovských a buh ví jakých ještě! Na veřej'\nnosti výklady, a machinace za jejími zády! A zase dnes, kdy projekty pomníkové\nvyžádány byly pro místo určité, pro Staroměstské náměstí, není v mnoho těch,\nkteří jsou přesvědčeni, že tám pomník Husuv najisto bude státi. Ze by to bylo\nmísto umělecky pohodlné a výhodné, neodváží se asi nikdo, jenž věci rozumí,\ntvrditi. Ze by si projektující umělci, kdyby jim byla volba místa ponechána,\nvyhlídli, ne4i všichni, aspoň mnozí, a já myslím, že nejlepší, místo jiné, zdá se\nmi zrovna tak jisté, jako že dnešní místo nevyšetřovali prostě podle uměleckého\ncitu, nýbrž vyhledali je a usilovali o ně z těchže pohnutek, které diktovala první\nprovolání ku sbírkám.\nDobře vím, že na každém místě v městě možno postaviti a upraviti pomník\na památník. Jenomže ne každý. Dobrý a inteligentní rozvahou opatřený umělec\ndovede uvésti svůj projekt v žádoucí harmonii s každým linearným a kubickým\nokolím, při tom však musí být na všech ostatních stranách volný a nevázaný,\nhlavně ve hmotě, formě a rozměru. Zde však, při pomníku Husově, jest poměr\nobrácený. V té chvíli sice nevíme, jak pomník Husův bude vypadat, avšak za to\nvíme, kterak má vypadati: dílo imposantní svojí myšlénkou a velikostí vnitřní\ni zevní, svobodně stojící rozložitý monument, v němž by vtělena byla celá představa\no dějinovém a národním významu objevení se Husova na jevišti historie českého\nnároda. Nic malého a skrovného; nic intimního a idylického.\n29. prosince.\nPrvní zprávy, které se o konkursu na veřejnost dostaly, týkají se flagrantního\nporušování konkursu. Zprvu slyšel jsem je soukromě, potom, dnes právě, ozvaly\nse v denním tisku, a nejhorší na nich je, že jejich pravdivost nelze popříti, a druhé,\nže se opakuje tento zlozvyk jako zakořeněný neduh. Každá konkurence umělecká\nmá v zápěti více stesku, nespokojeností a žehrání, nežli potěšení a radostí. Spoko\"\njenost není nikdy úplná a nestaneli se nic jiného, tož aspoň mezi těmi, kdo marně\nse o ceny a vyznamenání namáhali, vždy se najde několik, kteří se domnívají,\nprávem či neprávem, že jim bylo üblíženo, že soud poroty nebyl správný. Za"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4046, "texte": "těmito nespokojenými a uraženými pak hned vystupují druzí, kteří vyšlí sice\ns palmou vítězství ze závodů, ale doznali zklamání ve příčině provedení zamyšlen\nněho díla. Tento neveselý průvod soutěži se asi objeví iv tomto případě. Brzká\nbudoucnost jej nejspíše přinese.\nDnes však ohlašují se stesky na laxní, nedbalé, aneb aspoň nedost přísné do'\ndržování konkursních podmínek, které zaručují pečlivě chráněnou anonymitu, na\nminutu přesný čas dodání projektů a vyloučení vší veřejnosti, dokud by jury ne'\nvynesla svůj verdikt.\nCosi z toho nebylo dodrženo. Neříkám prý: To slůvko zde neplatí. Konkursní\npodmínky byly tentokrát velmi pečlivě a pozorně sestaveny, na mnohé stesky,\npředchozími soutěžemi vyvolané byl vzat náležitý zřetel, a hle, body nejjednodušší\na zrovna nejvšednější zůstávají hned při počátcích na papíře. Rozlaďuje to, a budí\nnejistotu a nedůvěru v další. Na tom, co se událo tyto dny ve druhém patře\nUměleckoprůmyslového Musea, nese vinu konkursní komité, které nedosti bedlivě\nstřežilo tamnější sály, a také mnozí ze soutěžníků. Tito sami si pospíšili využiti\npohodlnosti prvního faktora na úkor svých soupeřů a na svůj prospěch, skutečný\nnebo toužený. Nic se nerozpakovalí jednati neslušně a nesprávně.\nKaždá soutěž má tento právní podklad: Vyzývatel vyhlásí konkurenci a stipuluje\npodmínky o formě projektu, jeho materíelním vzhledu a peněžním naň nákladu,\no čase dodání, o heslech, anonymnosti, dožádané jury, cenách a o případném\nprovedení, Nikdo není nucen na tyto proposice přistoupiti. Kdo je neuznává za\nvhodné a správné, ignoruje je prostě. Zůstane doma. Smlouvat se o nich nedá.\nNesmí také. Vždyť jejich účelem není jenom nabytí vhodného projektu, ten bylo\nby možno získali i mimo cestu veřejné soutěže, ale pro každého, jenž se chce\nkonkurence zúčastnit! upravítí stejně výhodné místo a východiště, aby jenom osobním\ntalentem a dovedností mohl přijít! ve srovnávací kalkul. Umělci samí to žádají.\nV té však chvílí, kdy kdokoli z nich posílá svůj projekt do soutěže, prohlašuje\ntímto činem, že podmínky přijímá a touže chvílí stávají se tyto vzájemnou právní\nsmlouvou. Obě strany, konkurs vypisující a soutěže se účastnící nabývají určitých\npráv, ale zavazují se navzájem také k určitým povinnostem. Usurpovatí si více\npráva nežli bylo všem ostatním nabídnuto, není slušné; porušit! dobrovolně akceptO'\nvané povinností není o nic lepší.\nNebylo správné, že někteří konkurenti samí svoje práce odváděli a ještě méně,\nže si je upravovali na místě; mnohem horší jest, že si je několik dnů po uza'\nvření konkursu opravovali a v místnostech, jež měly být takořka zapečetěny až\ndo příchodu jury, měnili a doplňovali. Tím byla všeliká rovnost soutěže hned\nz předu porušena.\nNení to poprvé a, žel, nejspíše že to nebude ani naposled. Řekne se a namítne\nbezpochyby: Co mohl kdo v ten čas měnit a doplňovat? Nanejvýše některý detail,\nněco podřízeného a vedlejšího, Ve dvou dnech nelze přece z gruntu přeměnit celý\nsložitý umělecký projekt!\nNepochybuju, že se tak vše vskutku má. Ale jedná se o princip, o porušení\nhlavní, ba první zásady veřejné soutěže, o porušení záručené naprosté rovností.\nA to je hřích, kterého se nejméně má dopustit! ten, kdo sám z dobré vůle a v dťí'\nvěře ve vlastní sílu a zdatnost vstupuje na kolbiště.\n2. ledna 1901.\nSlovanský klub zve k účastí na banketu na uvítání a ku poctě dvou jurorú pří\nsoutěží. Pan Vlad. Beklemišev z Petrohradu a Cyprían Godebski z Varšavy pří'\njedou v několika dnech do Prahy. Jejích jména byla jíž v podmínkách ohlášena.\nOba jsou sochaři a budou soudíti ve spolku se dvěma architekty, jedním malířem,\njedním estetikem a jedním historikem. Jako při první soutěží i tenkráte vyhledal\nsi Spolek pro pomník Husův hlavní porotce mimo Cechy. Ze dvou nebo třech\npříčin. Očividně reflektuje na to, aby každý z českých sochařů měl úplnou volnost\na možnost konkurence se zúčastniti; potom chce míti soudce naprosto nezaujaté,\nžádnému vlivu zdejšímu nepodléhající, ani takovému, který by z pouhé intimnější\nznalosti českého umění sochařského vznikl. A na druhé straně chce své soudce"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.10", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1632, "texte": "uchrániti každičké výtky i jen stínu osobního interesu. Před lety byly v jury so-\nchaři v majoritě, a byli dožádáni Francouzi, Vlaši, Švédové a Rusové. Jenom Fran-\ncouzové přišli, tři proslulci, tři mistři, milí svým uměním i svojí osobností. Vý-\nsledky soutěže tehdá bohužel nebyly (a dalo se to očekávat a na prstech vypočítat)\nv náležitém poměru k onomu evropskému areopagu. Ostatně možná dost, že si\njej Sbor sestavil více pro venek nežli pro domácí potřebu. Ted se omezil jenom\nna dva slovanské sochaře. Doznávám si, že v tu chvíli ničeho určitého o jejich\numění nevím, ale nejde o to, neboť nepřijedou do Prahy, aby své výtvarné umění\nvyložili a ukázali, nýbrž svoji odbornickou soudnost osvědčili. Ceny, které přiřknou,\na důvody, jež zanesou do protokolu budou pro nás jejich význačným činem.\nSe složením poroty nemusí každý souhlasiti. Nemám při tom na mysli osob-\nnosti a jejich individualnou potenci; pouze jen jejich kategorie. Jedná se o posou-\nzení díla plastického, sochaři se účastní práce, jejíž hlavní díl jim připadá, architekti\nse k nim přidruží, víc jako síly pomocné a výkonné nežli rovnocenně tvořivé, ale\nsochaři nemají v porotě většinu. Zajisté, že při posuzování projektů, a mnohem\nvíce ještě při rozhodování o jich monumentovou realisací, musí být slyšáno ještě\nmnohé slovo jiných umělců a znalců, ano nejspíše ještě větší připadne pouhým\nlaikům na podniku interesovaným, avšak při soudě, který má být vynesen o abso-\nlutní umělecké a specielně uměleckoplastické hodnotě návrhů, měli by po přiro-\nzeném právu míti sochaři slovo nejhojnější. Celá porota ať je sestavena netoliko"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.11", "debut_caractere": 47, "fin_caractere_exclue": 1549, "texte": "z umělců odborníků, nýbrž z umělců kritických a soudných. Toto musí, aneb\naspoň má býti zde jejich přední vlastností; pouze ta odůvodňuje jejich zvolení\na povolání. Jejich osobní umělecká hotovost a dovednost má toliko sesilovati dů'\nráznost jejich výroku. Jich technická odbornost pak přistupuje jako třetí upevňující\nmoment. Z toho jde, že při posuzování díla sochařského, aneb aspoň převážně\nsochařského, mají míti soudní znalci sochařští slovo rozhodné, které již v počtu\nhlasů má svoji převahu míti vyjádřenou. Za nimi měli by jiti architekti a estetik\nkové, ostatní —malíři, historikové tvořiti průvod poradní.\nPodle podmínek soutěže budou všechny projekty, teprve po vynesení soudu\na přisouzení cen po čtrnácte dnů veřejně vystaveny. Děje se tak u nás z pravidla.\nJeli to však správné a prospěšné, stálo by za úvahu. Lze snadno uhodnouti, proč\nse tak děje. Má býti zamezen vznik všelikého vlivu na výnos poroty. Domnívají\nse, že při tomto opatření bude její výrok nejobjektivnější, nezkalen žádným ná'\ntlakem a nestížen žádným cizím, mimo jury vyrostlým náhledem. Theoreticky by\nto bylo správným, kdyby tu šlo o absolutně odborně umělecký soud o ryze umě/\nlecké hodnotě projektů jako děl prostě výtvarných. Než právě o to tu nejde v té\nmíře, jaká se předpokládá.\nPomník na prostranství městském postavený, a zde specielně pomník Husův,\njeho místo i konečný útvar, není dokonce soukromou záležitostí Sboru pro zřízení\npomníků a několika, konkursu se účastnících umělců. Všechna veřejnost jest při"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.12", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 2150, "texte": "tom zúčastněna a to nikoliv jako pouhý (přihlížíte! a divák, nýbrž jako faktor\nvelmi účinný a rozhodující. Předně tím, že sama na pomník skládá potřebný groš\na sama tedy vlastně pomník staví. Více však nežli tento moment materielní, spadá\nna váhu okolnost etická, že totiž má býti nový pomník uměleckou realisací ná'\nzoru a představ lidu o Husovi a epoše husitské vůbec. Pomník Husův má býti\nv pevný, viditelný tvar přenesený poměr dnešního národního cítění k ohromné té\nevoluci, kterou kazatel betlémský na počátku patnáctého věku byl zahájil. Kterak\nale má se uplatniti toto právo lidu a veřejnosti, když je nepřipustíte ku slovu\ndříve, až cizí porota svůj soud vynese a ceny rozdá? Dále pak dnes stavíme\nmník ne podle dvorských dekretů a rozhodnutí absolutistických regentů, nýbrž\nz lidu a pro lid; pro mnohé generace a dlouhé věky. Tisíce a miliony lidí budou\nk němu pohlížet, jej prohlížet a měřit na něm své názory kulturní a umělecké.\nPro ně se staví a není tedy tak správné, jak se několika lidem zdá, beze všeho\nohledu na toto množství, na jeho city, přirozený smysl pro výraznost a krásu,\njednoho dne postaviti před ně hotové dílo beze vší jeho morální účasti vzniklé.\nVýstava projektů po ukončené práci jurovské nemá vlastně žádného významu\npro širší veřejnost. Vše je již skončeno a hotovo. Jací lidé jsou, přijdou, aby si\nprohlédli projekty cenou poctěné, na první místo pošinuté; ostatních si nevšimnou.\nUkojí pouze svoji zvědavost, A mohli by přece mítí z podobné výstavy prospěch\ndaleko větší, A umělci, kteří, jak nejednou se stává, třeba jen nevypočítatelnou\nnáhodou nedostali se k odměnám a vyznamenáním, také. Uvažme jen! As dvacet\nprojektů na kolbišti; přes třicet umělců na nich s napjetím nejlepších svých sil\npracovalo. Jest arci velmi pravděpodobné, že mezi nimi budou takové, při nichž\nmusa Umění nikdy nebyla v atelieru přítomná, ale na druhé straně nikdo poměrů\nznalý nebude tvrditi, že by všech sedmnáct nebo šestnáct návrhů, jež se k cenám\nnedostaly, nestálo za zevrubné povšimnuti, a že jejich duševní obsah a plastická\nutvářenost neobsahovaly v sobě jádro, umělecký požitek probuzející, pohnutku"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3828, "texte": "k povzbuzujícímu úsudku a nějaký prvek výchovný. Při výstavě projektů po\nsudku, kdy veřejnost jest pozvána pouze si konstatovati a zapamatovati, kdo cenu\ndostal, kdy se jí suggeruje směr kroků a doba zastávky, přichází obecenstvo\ni umělci ostatní zkrátka. První je jaksi předem sproštěno vší myšlenkové práce\na druzí s bolestí a hořkostí při tom pozorují, že všechna jejich snaha, námaha\na práce nevedla naprosto k ničemu.\n7. ledna.\nDostal jsem minule situační plán Staroměstského náměstí, na němž je místo\npro pomník Husův přesně vyznačeno. Od prvopočátku, co vznikla myšlenka\nvztýčiti v Praze Husovi pomník, pomýšlelo se na toto prostranství. A vlastně\nna žádné jiné. Zejmena ne na žádné menší nebo odlehlejší. V Praze platí všechno\nza odlehlé, co není na Příkopě a Ferdinandově třídě a Staroměstském náměstí.\nŽádné ohledy a úvahy umělecké nerozhodovaly, na žádné odvozené\nz karakteru zamyšleného podniku a jeho poměru k okolí, nebylo dbáno. Chtěli\nmít Staroměstské náměstí pro jeho polohu v městě a jeho místní význam a vy\nmohli si ho na konec. Zdali definitivně, teprve se ukáže, však myslím, ještě\ndříve, v několika málo dnech, že se toto náměstí pro pomník velký, složitý a\nindívíduaíisovaný nehodí. Ne však pro jeho konfiguraci, která se nynější regU'\nlací v celku nemnoho změní, nýbrž pro jeho svah, nerovně rozloženou frekvenci\npo jeho obvodu a hlavně, co dávno není jakým tajemstvím, poněvadž Sloup\nMariánský zde stojí, zabíraje nejlepší místo. Bylo by nutno jej přebiti rozměry\na množstvím hmoty.\nMísto pro pomník, ovšem jediný jen bod, vyšetřili opravdu velmi dobře. Na\ndané ploše a při daných pásech frekvence, sotva lze nalézti lepšího. Leží v mrtvém\ntrojhranu mezi cestami při severním boku a na přič náměstí vedoucím, tam,\nkde se protínají prodloužené osy Kinského paláce a jižní strany náměstí. V této\nposlední stojí také Sloup Mariánský. Přes to pomník Husův v tomto bodu, místo\nco by měl dominovat prostranství, bude muset zápolit se Sloupem. Dříve by\nmusel tento zdolat a pak, vystačili síla, nad něj v dojmu se vypnout.\nMám však tušení, že brzy asi nastane nové hledání nového místa. Potom teprve\ndojde na taková, jež sice méně vyhovují ješitné blýskavosti, za to poskytnou\nvíce výhod pro vzlet arozpjetí tvořivého umělce.\nSlýchal jsem, jak se často ukazovalo na to, že pomník Husův nesmí být po'\nstaven tam, kde by jej cestující cizinci nemohli snadno nalézti. Věru toť důvod\nv pravdě náš, domácí. Komuže stavíme pomník Husův ? Ne pro nás, abychom\nučinili zadost své vlastní touze a hluboce cítěné povinosti? Ne Husovi, ne památce\njeho velikánství? Ne českému lidu v paměť a k povznesení? Ach ne, ale pro\nneznámé, chvatně Prahou probíhající, nám lhostejné zvědavce a globetrottery.\nAnebo tak málo máme důvěry v naše umění, že ani nedoufám, že by vyvinulo\npři Husově pomníku tolik mohutnosti a přitažlivé síly, aby každého kamkoli\ndovedlo přivábit? A toto „kamkoliv\" nemusí ani býti „kdekoli\". Ještě tu je\nv Praze náměstí a míst pro pomníky veřejné, velké i monumentální dost, více,\nnežli by se zdálo: Náměstí Betlémské, Mariánské, Josefské, koutek v Celetné ulici\npřed kostelem sv. Vojtěcha, Ovocný trh a jiné.\n9. ledna.\nMluví se o tom, kdo konkuroval. Není, zdá se konkursového tajemství víc.\nVševědoucí, i ti, kdo jimi nejsou, dovedou už vyjmenovati dobré dvě třetiny\nsoutěžících. Také vědí jaké jejich projekty jsou. Někteří je seznali při práci\nv atelierech, jiní je poznali v sále výstavním. Ten jest ovšem stále ještě uzavřen,\nne však zapečetěn.\nZítra prý poprvé zasedá porota.\n11. ledna.\nSotva se den rozbřeskl, přinesl mi překvapení. Noviny otiskují výrok poroty,\njejí protokol a ohlašují přisouzené ceny. Protokol je datován včera. Byla tedy\nporota se svojí prací na první ráz hotova. To znamená, že mezi čtyřiadvaceti\nv protokolu seznamenanými projekty nalezli ihned bez dlouhých a obtížných úvah"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4191, "texte": "a kolísání tři nejlepší. Tyto tři patrně všechno ostatní hravě předstihují. Překvapuje\nmne tak velký a nenadálý počet prostředností. Myslím, že se tato okolnost dotekne\nnepříjemně, ano i bolestně mnohého. Ne pouze mne. Jestliže oni vševědoucí,\nkteří napřed věděli, kdo konkuroval, měli pravdu, pak mnohý ze soutěžníků\ntrapně zklamal. Kclík dobrých sil tu asi podlehlo takové umělecké obyčejnosti,\njakou přece značí jméno J. Říhy? L. Šaloun dostal první cenu a soudě podle jeho\nprací posledních let, prací pružných a nejednou vroucně cítěných, vypjal se asi\nk velké a mocné koncepcí. J. Rons získal třetí cenu a vzpomínám si, že byl vítězem\nv konkursu o sv. Václava.\nKdyž jsem pročetl protokol až ku konci, zaklepala u mne závist. Ano závist,\nneboť závidím se stanoviska své životní práce podepsaným tam jménům. Dali\nzapisovatelem sestaviti úplný seznam projektů, ukázali prstem na tři, jimž má\nSpolek pro vystavení pomníku vyplatiti ceny, podepsali a odešli. Proč a z jakých\núvah došli k poznání, že ony tři jsou nejlepší, proč ostatní se nedostaly na místa\ntoužená, diskrétně zamlčeli. Patrně necítili se povinováni nám to pověděti. Zda-di\nje to dobré? Pochybuji. Znám mnoho protokolů konkurenčních, jež nejsou tak\nskoupé na slovo a svůj úsudek případně objasňují a odůvodňují. Než, snad je\npravdou, že jedenadvacet projektů, jež vyšly naprázdno, vskutku stojí tak nízko,\nže nezaslouží jiné zmínky nežli v inventáři soutěže. Přece však závidím neomyl-\nnosti a nezodpovědnosti poroty, já, na něhož se hartusí se všech stran, aby ještě\na ještě a zase znovu vyložil, proč tento obraz ve výstavě má za lepší onoho.\nProtokol má ještě dodatky. „Prof. Čelakovský praví se v něm projevil\nzejména přání, aby podoba Husova na (Šalounově) projektu odpovídala více\nhistorickému podání.\" Co tím asi míní? Ode dneška jsou návrhy vystaveny\na veřejně přístupny. U nich nutno hledati vysvětlení ku všem těmto překvapením,\nnesplněným očekáváním a vysloveným přáním.\nHistorik a estetik v porotě podali ještě na konec zvláštní prohlášení, že se sice\nzúčastnili jednání „na základě vypsaných podmínek, staňte conduso určujících pro\npomník Staroměstské velké náměstí, avšak s výhradou svých známých, již dříve\nprojevených názorů o vhodném umístění důstojného pomníku Husova.\" Tedy ze\nsedmi hned dva jsou v rozporu s konkursními podmínkami právě v otázce\nmísta. Oběma cizím jurorům tato otázka byla a zůstala asi docela cizí. Sotva jí\ndbali a brali v úvahu. Nechápu však dobře, že mohl estetik přes to hlasovati\no návrzích a cenách. Historik, budiž. Avšak muž, který s objektivně uměleckého\nstanoviska má uvažovali nejen o modelu o sobě, nýbrž o pomníku uspusobením\npro dané místo, okolí a prostor, tudíž v celém nerozdílném souhrnu uměleckých\na krasocitných momentů, jichž zdařilou a dokonalou výslednicí má býti jednou\npomník Husův, to dobře nechápu. Jako mi nejde na rozum, že může který umělec\nzúčastniti se soutěže, když její podmínky neshledává správné, úplné, nebo pro\nsebe vhodné, tak se mi zdá, že bych nemohl zasedati v porotě, s jejímž instrumentem,\npředloženými podmínkami, v bodu tak důležitém nesouhlasím.\nvečer.\nNávštěva výstavy nebyla ještě valná. Zítra v neděli bude ovšem nával.\nDojem výstavy nevalný. Modely, dvojí dlouhou řadou za sebou, nejsou výhodně\numístěny. Není dostatečného rozhledu. První projiti a prohlédnutí vyvolalo mi\nv hlavě hotovou konfusi. Jaký div? Čtyřiadvacet variací na totéž théma a v nich\nhejno všedností. Mnohé z nich se mnohým ostatním podobají. Šablona německých\npomníku, kam se člověk ohledne. Schéma všude stejné: architekti urovnali na\nschodech a ústupcích podstavec, tu čtyř, osmiboký hranol, nebo válec, nebo jehlan,\na sochaři spokojili se s úlohou, rozestaviti na tomto lešení své stojící, klečící\na sedící postavy a vyplniti některé plochy reliefy.Y Skoro jsem již chápal snadné\na rychlé rozhodnutí jury a jednomyslnost, s níž Šalounovi přisoudili první cenu.\nPozoruji dále, že dané místo pro pomník při tom nepřišlo v úvahu,\nneboť při všech svých přednostech projekt L. Šalouna a jeho architekta Ant.\nPfeifera není koncipován pro volné, široké prostranství, na třicet a více metru od\ndomových front. Má mrtvou zadní stranu, a to značných výměrů. Jeho Hus stojí"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.17", "debut_caractere": 51, "fin_caractere_exclue": 1728, "texte": "na hranici, vlastně již klesá, jen že jeho zubožené tělo řetězy ke kůlu přidržují.\nŽivé a hybné jsou obě skupiny dole, bratři Šalounových krásných „Vyhnanců\"\nz poslední výstavy „Manesa\", ale právě když jsem je s radostí vnímal a okem\njejích temperamentní linie stopoval, když jsem v duchu pochvaloval umělce, že se\nsměle postavil proti konvenční symetrii, aniž by projekt svůj při tom rozbil\na z rovnováhy přivedl, kdosi vedle přesvědčivě vykládal, že sochaři v porotě\nnebo to byl snad jen jeden z nich řekli, že by Šalounův projekt byl\nnalý a jim by se úplně zamlouval, kdyby byl bez těchto skupin bojovných Husitů\na trpících Bratří,\nV té chvíli jsem už málem docela pochopil umělecké stanovisko poroty. Druhou\na třetí cenu jsem totiž již před tím byl viděl, S toho stanoviska ani nemohli jinak,\nnežli naprosto odmítnouti projekty, které ještě rozhodněji nežli Šaloun se vzdaly\nvšech styků s běžnou šablonou pomníkovou a vytvořeny jsou v domnění, že\noriginálnost, duševní původnost a silná novost má nároky na vítězství nad\npohodlným konservatismem.\nNa výstavě jsou takové projekty. Nalezl jsem tam dva, o nichž myslím, že\npocházejí z jedné dílny, tak jsou si v tvarové idei blízké, ba podobné. Oba vynikají\njednotností myšlenky, její poesií a očividným úmyslem plastikou čeliti architekte\nnickému konglomerátu na náměstí. Opsal jsem si u jednoho z nich tento výklad\nautorův: „Husův zjev pozdvižen nad prach rjeho doby a její špínu trče do výše,\ntvoří střed celého pomníku. Střed mohutný, aby v okolí vyčnělých mass kostela\ntýnského a věže radnice neztrácel se na velké ploše náměstí staroměstského,\"\nPřipojené heslo kondensuje východní myšlenku: „Vypučels nad bahno\" a stejně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4156, "texte": "koncisní, jádro vyznačující, je heslo druhého návrhu : „Číst zašels, rýhu zanechav\".\nJeště jeden nebo dva návrhy pro mne vyčnívají z řady, nepoznamenal jsem si\nale jejich hesla. Ceny nedostaly.\n14. ledna.\nV celku se mluví o konkursu málo, Návštěvy výstavy jsou dosti \"značné, ale\nmimo síň musejní hnedle zmírá všechen zájem. O kterékoliv propadlé premíeře\nnebo zbytečné pohostinské hře v Národním Divadle debatují a rozčilují sev lidé\nneskonale více. Omdlíli za kulisami která hysterická herečka, jsou celé Čechy\nvzhůru. Ale zde se jedná pouze o pomník Husův\nVrátil jsem se k oněm dvěma obrovitým Husům a první dojem zůstal nezměň\nněný, dojem mocných, oríginalných koncepcí. Nalezl jsem jen, že první projekt\nvyniká nad druhý stejnoměrností v účinku téměř se všech stran, pokud model\nlze obejít. Už také vím od koho jsou oba projekty: Stanislav Sucharda a Jan\nKotěra jsou jejich autoři a na prvním je Sucharda, na druhém Kotěra hlavním\ninventorem.\nTaké jsem si nyní zapsal onehdy opomenuté heslo „Světový převrat\". Návrh\nmá jednoduchou architekturu, velmi vážnou a průhlednou, a plastika s ní jde\nruku v ruce. Patrně zde myslili a pracovali architekt a sochař jedním dechem. Ku\npodivu, že všechny tři projekty budují postavu M. Jana Husi ne jako ilustraci\nk některému novému vydání české kroniky, nýbrž jako mimočasový zjev, ano\njako nesmírný fantom přes úrodu a úhor věků do nedozírné budoucnosti se\ntyčící nebo kráčející. A jsou ještě všechny tři blízko tomu, co asi si přejem míli\nvtěleno v Husově pomníku. Všichni ostatní Husové jsou bud patetičtí kazatelé,\njako je jím téměř každý kazatel, anebo umírají na hranici. Vězí v nich všechen\ndatový historismus, který je přece vždy suchý, a místo poetické vůně obklopuje\nje čmoud čtenářovy lampy ...\nS Husem Salounovým tedy nebyl historik v porotě spokojen. Patrně s jeho\nhlavou. Potom však stihá výtka Dra J. Čelakovského všechny projekty bez\ndílu. Na všech vidíme arci jen zběžně načrtnutou, toliko naznačenou ušlechtilou\nhlavu vyspělého muže, s plnou nedlouhou bradou a dlouhým hojným vlasem,\nnic jinak, nežli jak od medailí a miniatur šestnáctého věku je nám typ Husův\nběžný a na ten čas nezvratitelný. Kronika koncilu kostnického Ulricha Richenthala\nukazuje arci jinou podobu, tvář otylou a po kněžsku hladce oholenou. Je to ta,\nkterou má prof. Čelakovský za správnou? Snad. Ovšem že i miniatura Richem\nthalová byla malována aspoň dvacet let po upálení Husově a je nanejvýše vágní\npodobou a ne podobiznou. Tedy zase jako kdysi při Prokopu Holém: s vousem\nči bez vousu! Podobu Žižkovu, vousatou a dosti během časů zdivočilou, jsme si\nzměnili v naší dobe, nahradili její tmavou bradu mocným knírem, a všichni, v\nmění že se zde historická pravda šťastně shoduje s láskyplnou představou lidu\no nepřemožitelném reku válečném, radostně jsme ji přijali. Potom arci H. Toman\ndovodil, že Zizka jinak vypadal, ale dosud nikdo z výtvarníků se k němu nepo--\nstavil. Knír je nam patrně případnější nežli vyholený hoření ret. Ideálný typ zde\ndosud vícezí nad střízlivou pravdou. U Husa nejinak. Richenthalova miniatura jest\nod r. 1868. obecně známá, avšak lid i umění ji svorně ignorují. Myslím také, že\nnezvítězí. Typ Husův jest ideálná hlava, na níž ale pracovala česká víra a zbožná\nfantasie. Mimo to bychom se do budoucího pomníku Husova málo nadáli, kdybychom\nkladli důraz na to, aby obsahoval portrét Husa, jeho fysickou, materielní podobu,\njakou asi mel, a nežádali, aby proň naše umění sochařské vytvořilo zjev velkého\nmuže, vyjadřující v plastické formě, jakým významem se nás J. Hus přes věky\ndotýká, a v jaké ohromnosti v duchovním a národním našem životě jeho čin žije.\nProč jen asi všichni soutěžící, mimo ony, kteří se přidrželi knězckazatele, vidí\nv dějinném zjevu Husově tolik trpícího smutku a tolik strádající bolesti? Proč by\nžalostnil Hus nad lidem, jemuž národnost a život zachoval, nad člověčenstvem,\njemuž smrtí svojí duševní osvobození vydobyl? Přece nemáme v úmyslu tímto\npomníkem udržeti jen paměť Husova umučení! Přec chceme jím oslaviti, monument\ntajnou apotheosou, veliký zjev Husův a jeho vítězný duchovní význam, na dalekých\nvěcích a pokoleních jako světlé ochranné křídlo spočívající."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3826, "texte": "Stalo se také, co jsem čekal. Konkurujícím nebylo nikterak volno na vykázaném\nmístě na Staroměstském náměstí.\nProhledl jsem si sedmnáct situací a shledal, že jích sedm (značné procento) s ním\nvůbec není spokojeno. Pošinují svoje projekty brzo v právo, brzy vlevo, brzy\nv před. Hledí se s nimi dostat do nových os, hlavně os Dlouhé třídy a Kaprovy\nulice, nebo do osy nové pojišťovny.\nA ještě větší nejistota je včelích pomníku. Obrací je na všechny skoro strany:\npřímo nebo šikmo proti piůčelí radnice, přímo proti jižní straně náměstí. Cestu\npodél severní strany nikdo nepovažuje za významnou a hlavní. Mnozí dobře cítí,\nže mohou při tom jenom siluetou do dálky působit, ale uměleckých důsledků\nz toho nedovedou vyvodit.\nZase jenom Sucharduv a Kolěruv projekt vyjímaje. Ty chtějí velkou, visíonařskou,\nfantomovou figurou působit a dominovat, a pak jejich plastickým původem figur\nbezejmených ale jejich liniemi přímo na cit útočících a myšlenkovou kontemplací\nrušujících. Bočné skupiny Šalounovy vyrostly ze stejné úvahy a mají tutéž tendenci.\n18. ledna.\nIv novinách je ticho . . . Napsal jsem povinné své referáty a poslal svým časo«*\npisům. Přenesl jsem do nich z tohoto denníku některé myšlenky a přidal k nim\nněkolik, jíž jsem neměl času zde si poznamenati.\nTaké to se dostavilo, že návštěvníci si většinou všímají pouze cenou poctěných\nprojektů, u ostatních se zdrží jen co by se na ně podívali. Ještě nejvíce dráždí\nmnožství návrhy Suchardovy a Kotěrovy. Nepozoroval jsem, že by na ně tak\nodpudivě působily jako prý na porotu, spíše jen je zaráží jejich novost a ne'\nzvyklost. I instinktivně cítí, že zde nestojí nic všedního a banálního\nNepozoroval jsem, že by byli všichni nadšení, spíše se mnozí nad nimi zamyšlují.\nTaké návrh „Světový převrať' nalézá své vytrvalejší pozorovately.\nV poledne mne požádali o článek pro „Volné Směry\". Příští číslo přinese re>\nprodukce právě oněch projektů, jež jsou mí ze všech nejsympatičtější.\n23. ledna.\nPsal jsem si tyto poznámky pro sebe, jak mí je proud věcí přinášel, a nyní\nmám je poslatí do tiskárny. Slíbil jsem to dobrým přátelům. Budou tedy otištěny\njak napsány, kusé, neurovnané, předmět nevyčerpávající. Než je v nich snad přece\nleckde zrnko, které vyvolatí může další úvahu. Bylo by ovšem slušno, abych je\ndoplnil nějakým zevrubnějším rozkladem o projektech reprodukovaných K tomu\nsi však tentokráte vyžádám vlastní slova projektantů.\nZde jest výklad návrhu první cenou vyznamenaného. Počíná větou, která je mí\nz duše psána: „Se stanoviska českého projevem nejvyšší zjevné úcty, jaká vzdána\nby ti má M. Janu Husovi pomníkem, vyjádřiti dlužno grandiosní význam Husův\npro národ český, dozajista spíše, nežli životní jeho působení samo/4 L. Saloun\ndobře ví, že Hus „dal vdechnouti lidstvu ostrý vítr svobodného myšlení a cí«\ntě ní\", ví, že národu našemu byl Hus ještě více nežli lidstvu vůbec a je přesvědčen,\nže právě a především svojí smrtí. „Smrt,\" praví, „byla nevýznamnějším a nejslav\nnějším činem Husovým a nejpamátnější a nejosudnější událostí českých dějin.«\nProto tedy, ve smyslu takového nazírání na dobu Husovu povýšil Saloun Husa\nna hranici, mučeníka, poslední slova pootevřenými ústy vyrážejícího, do středu\nsvé koncepce. Svojí realitní postavou na pomníku chce symbol všeho husítismu.\nI architektura Ant. Pfeifera má míti symbolický význam: její románský sloh chce\nříci, že „na staletých zkamenělých řádech církve římské spočinula hranice Husova',\narciť tento sloh resumuje v pravdě pouze dvě, tři staletí a slohový útvar architekt\ntury, nad to iv projektu kyprý a šťavnatý, nesymbolisuje ani církev ani zkame^\nnělost. . v .\nCo přišlo po Husovi, co se na poli náboženském bezprostředné k němu pojí,\nproti čemuž „všechny ostatní historické osobnosti ustupují do pozadí s plastickou\nelokvencí a mladistvou nervou důrazně a jímavě vypovídají obě skupiny dole. Na"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4138, "texte": "právo, ku chrámu týnskému stojí „živelní silou sražení sedláci a prostí lidé v hradbu,\n0 níž roztříštily se železné síly nepřátel\"; na levo, proti popravnímu místu v roce\n1621., lid pokořený a zdeptaný. „Ale i těm posledním věrným na žaluplné cestě\nz vlasti jasným příkladem svítil velký trpitel.\"\nTouto bezejmeností postav průvodních skuipn, v nichž známé reky historické\nnahradil masami lidu, dotýká se L. Saloun dosti z blízka Suchardy i Kotěry, který\nmi dnes řekl: „Myslím, že dílo, v něž umělec nesmí pouze uložit a skrýti svoji\nmyšlenku, nýbrž jím v každém z nás vzbudit i souzvučný ohlas, musí tomuto echu\nmyšlenkovému a citovému i dále tvořící a doplňující fantasii pozorovatele ponc\nchávati a poskytovati volnost co největší.\" Jeho Hus kráčí volně a těžce v před\npo povrchu země, dráha jeho je vytčená rozkvetlými milníky, na nichž vyryta\njsou slova jeho učeni, a za jeho krokem, v brazde, kterou jeho život v půdu vryl,\nza tímto odcházejícím zjevem vyrojují se změtené chuchvaly lidových ozbrojenců\na jimi pocina první boj za Husova slova. Opét lide, muži beze jmen, represem\ntanti mas, a jejích zamyšlená neurčitost má se státi východištěm suggestivní síly,\npovzbuzující spolutvořivý rozlet obrazivosti v nitru divákově.\nJ. Kotěra vlajícími korouhvemi a krojem naznačuje přece určitě ohraničenou\ndobu, epochu husitských boju. S. Sucharda staví do svých, obrovský fantom Husův\nprovázejících skupin pouze lidi. „Pomník M. J. Husi,\" píše mi, „jako věkovitý pa*\nmátnik tohoto muže, představuju si tak, aby Hus, jediná příčina všeho hnutí\nv lidu, mohutná duse, veliký clo vek byl v ném znázorněn. Hus sám jediný tvoří\nmonument sam sobě, Žadna historická osobnost vedle neho. On jest dominantou,\nkteré dlužno všechno ostatní, každou formu a každý detail podřídit.\n„Postavu, sochu Husovu pojal jsem tak, aby odpovídala hlavní jeho činnosti\nmravné reformační. Jeho čistota moralna povznáší jej vysoko nad úroveň doby,\nvypučel nad bahno A tuto neresť ztělesňuje skupina vlevo, v niž církev, uchvátil\ntelka prava, tmarska a znemravněla v hlavě a svých vůdcích stlačuje lid v mravní\nbídu a porobu. Skupina druhá navazuje přímo na činnost Husovu a také hnědna\nzvrtnuti jeho práce, na zničení jeho čistých a velkých zámyslů. Zde jest konec křX\nžove cesty národa: emigranti naši, zbědovaní a sehnutí odcházejí. Kulturní život\nčeský je deptajícím násilím ochuzen/'\nj /P°^onazh stenající pod tíhou černých balvanů, v úzkostech se plazící\na plouzici, lide neskonale trpící vroubí jak mátohy nohy kolosální vidiny Husovy,\nnohy ze rmutné půdy vyrůstající.\nStřízlivé dokládá mi Sucharda, že vzhledem k vyčnělým siluetám týnského\nkostela a radnice na náměstí volil sochu Husovu tak mohutně, aby pomník, tvoře\nstřed druhé třetiny rynku, přibližně odpovídal ve hmotě spodku Sloupu\nskému a mohutnou masou hořejší tomuto památníku bitvy bělohorské vítězně\nvévodil. Jeho projekt pak je podle mého presvedčení jediný ze všech, který prost\nvsí osovosti, se všech stran ukazuje se mocným a nejvýše\nzajímavýrn a poutavým jedině svojí utvářenou plastickou hmotou a krásnou\nrciluvou obrysu. A jeste jedno: Xo je pravý model pro tuhý kovový, třpytivý\n1 stíny hromadící material bronzu.\nse zde Sucnardovi, sochaři, podřídil dobrovolně\nupraviv stereotomni formy v nutné minimum a v prosté ušlechtilosti. Více tím\nv mých očích dokázal, víc uměleckého citu a taktu projevil, větší monumentálně\ns orativni smysl na odiyv odkryl, nezlí kdyby byl všechny rejstříky dekorativní\narchitektomky vytáhl. Ze to u J. Kotěry nebylo nevolnické uskrovnění se,\nnýbrž 1 vlastním uměleckým pochopováním budoucího pomníku Husova na\ntomto místě Staroměstského náměstí, dovozuje celý jeho vlastní projekt kde mu\nSucharda oplácel přátelskou službu. '\nPoložil jsem i Kotěrovi otázku, z jakých že proposic vyšel při své práci a dospěl\nku svému projektu. Slyšel jsem tuto odpověd:\n„Zdá se mi, že není možno soustřediti v jediném díle plastickém vše, čím nám\nHus nyní jest. Stal se nám ideálnou představou. Postava jeho ztrácí čím dále tím\nvíce hmotnost a materialnost krátkostí života omezené osobnosti. My vidíme\na cítíme pouze ještě ducha tohoto zjevu, ducha, který měl ohromný vliv na"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2614, "texte": "všechno naše cítění a myšlení. Sám necítím v sobě nevyhnutelně potřebnou sílu,\nkterá by to vše byla s to v jediném díle vyjádřiti. Nechtěl jsem proto vyčerpat\nvšechnu ideu v Husově zjevu vtělenou, pouze jen její velikost a mohutnost\nznačovat. Nemoha všechno vypovědit, chtěl jsem druhým aspoň mnoho\npovědit.\"\nU Suchardy i Kotěry, tedy totéž vědomí a rozmyslné oddalování se\nhmotné, číře dějové reality, týž rozlet v říši poetického snění a týž ponor v dumavé\nhloubání. Jejich Hus není a nechce a nemá býti Hus, jehož tělesnou schránku\nplameny hranice zničily a jejíž popel Rýn do okeanu zanesl. Také Jos, Kvasnička\na AI. Dryák kladou v čelo svého výkladu větu stejného názoru: „Husa stojícího\nna zeměkouli znázornili jsme beze vší lidské akce, jako neobyčejný, mohutný\nzjev, vzniknuvší ze zbehu tehdejších událostí\", jež ilustrují vlny reliefú na povrchu\nglobu. Zde jest Kristus na kříži, Hus zástupům kážící, koncil kostnický. „Reliefy\nna zadní straně vyzní v některé zjevy nejkrásnější doby volnosti české.\" V předu\nhranice, „jejíž plameny zachvacují celou zemi a z jejich dýmu vystupuje zjev Husa\na reliefy bojů husitských/; Předchůdci Husovi Milič z Kroměříže a Matěj\nz Janova a následovníci jeho slepý Žižka a Rokycana stojí dole kolem.\nV zadu „polosedící a pololežící postava znamená osvobození lidstva vůbec a národa\nčeského zvlášť z pout duševní poroby středověku.\"\nV reliefech a stojících dvojících dole sestupují autoři zase na půdu reálné\nhistorie, ale diskrétním krokem, který má asi totéž seriosní a nehlučivé tempo,\njaké si udržují velké přísné plochy a linie architektonické a celá účinná sevřenost\na spojitost komposiční.\nJenom Sucharda a Kotera zůstali na místě, jež zvláštní komise pro pomník\nvytýčila. Saloun postavil svůj tak, že jeho zadní strana spadá v jedno s hlavní\nprodlouženou osou paláce Kínských a tedy plným čelem se obrací k jižnímu\nobrysu náměstí. Kvasnička a Dryák se sice přidrželi ustanoveného tvaru, přece\nvšak by radi posinuli svůj pomník o neco dale, do osy radnice kdyby bylo\nmožno přenésti Sloup Mariánský naproti Týnu. „Na tomto místě pak by byl\nuveden v architektonický soulad s radnicí, nahražoval aspoň z části dům Grónův\na kryl ústí ulice Kaprové a Maislovy.\" Nyní směřuje tvář jejich Husa a čelná strana\npomníku k věží radniční.\nV podmínkách konkursových se praví: „Přiřknutím ceny není ještě učiněn\nabsolutní návrh na provedení; v tom směru ponechává si výbor volnou ruku.\nJestli že to však porota doporučí, musí s umělcem, který první ceny dobyl, býti\no provedení pomníku vyjednáváno.\" Porota tak učinila. Je tedy L. Šaloun se svým\nprojektem na řadě.\n\nKAREL B. MÁDL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c004", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "58", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.3.1", "titre_corps": "HESLO: »VYPUČEL NAD BAHNO.«", "titre_sommaire": "HESLO: »VYPUČEL NAD BAHNO.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "HESLO:\n»VYPUČEL NAD BAHNO.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c005", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.3.2", "titre_corps": "NÁVRH ST. SUCHARDY. SPOLUPRACOVNÍK J. KOTĚRA.", "titre_sommaire": "NÁVRH ST. SUCHARDY. SPOLUPRACOVNÍK J. KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 45, "texte": "NÁVRH ST. SUCHARDY.\nSPOLUPRACOVNÍK J. KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c006", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.3.3", "titre_corps": "ST. SUCHARDA. DETAIL.", "titre_sommaire": "ST. SUCHARDA. DETAIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "ST. SUCHARDA.\nDETAIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c007", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.3.4", "titre_corps": "HESLO: »SVĚTOVÝ PŘEVRAT«. J.KVASNIČKA A A. DRYÁK.", "titre_sommaire": "HESLO: »SVĚTOVÝ PŘEVRAT«. J.KVASNIČKA A A. DRYÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "HESLO: »SVĚTOVÝ\nPŘEVRAT«. J.KVASNIČKA\nA A. DRYÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c008", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.4", "titre_corps": "LAD. ŠALOUN. I. CENA. DETAIL", "titre_sommaire": "LAD. ŠALOUN. I. CENA. DETAIL", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "LAD. ŠALOUN.\nI. CENA. DETAIL"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c009", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.5", "titre_corps": "LAD. ŠALOUN. A. ANT. PFEIFER. I. CENA.", "titre_sommaire": "LAD. ŠALOUN. A. ANT. PFEIFER. I. CENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "LAD. ŠALOUN.\nA. ANT. PFEIFER.\nI. CENA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c010", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.6", "titre_corps": "HESLO: »VYPUČELS NAD BAHNO.«", "titre_sommaire": "HESLO: »VYPUČELS NAD BAHNO.«", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "HESLO: »VYPUČELS\nNAD BAHNO.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c011", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.7", "titre_corps": "NÁVRH STANISLAVA SUCHARDY. SPOLUPRACOVNÍK JAN KOTĚRA.", "titre_sommaire": "NÁVRH STANISLAVA SUCHARDY. SPOLUPRACOVNÍK JAN KOTĚRA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "NÁVRH STANISLAVA SUCHARDY.\nSPOLUPRACOVNÍK JAN KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c012", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.8", "titre_corps": "NÁVRH JANA KOTÉRY. SPOLUPRACOVNÍK S. SUCHARDA.", "titre_sommaire": "NÁVRH JANA KOTÉRY. SPOLUPRACOVNÍK S. SUCHARDA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 83, "texte": "HESLO: »ČIST ZAŠELS.\nRÝHU ZANECHAV«.\nNÁVRH JANA KOTÉRY.\nSPOLUPRACOVNÍK S. SUCHARDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c013", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "63", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.9", "titre_corps": "J. KVASNIČKA A AL. DRYÁK.", "titre_sommaire": "J. KVASNIČKA A AL. DRYÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 50, "texte": "HESLO:\n»SVĚTOVÝ PŘEVRAT«\nJ. KVASNIČKA\nA AL. DRYÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-03-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_03#c014", "volume": "bmtnaan_1901_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "70", "image_debut": 21, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.2.10", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.21", "debut_caractere": 2616, "fin_caractere_exclue": 3578, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\nDVĚ STATISTIKY. Třetí výstavu\nvýtvarn. umělců „Mánes\", jež pořádána\nbyla v Praze od 14. října do 15. lišto'\npadu 1900 navštívilo celkem 4254 osoby\n— za 4 týdny, mezi těmito jsou i ná'\nvštěvníci za poloviční vstupné, t. j. za\n15 kr. a sice: 1153 dělníků a 352\ndentů. Povážíme4i, že mezi těmito\ndenty je značné procento žáků\nckých škol a žáků středních škol — vy\npadá ta bilance příští inteligence velmi\nsmutně. — Zakoupeno bylo uměleckých\nděl za 1032 zl. Výstava vyžádala sobě\n1868 01 zl. vydání a skončila schodkem\n438 zl. O výstavě ve Vídni\npeno bylo za 1444 zl., vydáno bylo se\nstrany spolku na její uspořádání 250 zl.\nOsmou výstavu vídeňské „Secesse\", jež\nskončila 28. prosince m. r. a obsahovala\nskoro výhradně umělecký průmysl,\nvštívilo za 8 týdnů 24.455 osob se vstupe\nným 1 koruny. Zakoupeno bylo od\nkromníků celkem 241 prací za 57.200\nkorun. Tak vypadá dnešní Vídeň\ntáž, s jejímiž hroznými uměleckými\nměry jsme mohli konkurovat a dnes?"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3768, "texte": "Dnes stala se průchodním domem všeho,\nco má dobré vysvědčení celé ostatní ci'\nziny, dnes ve Vídni uzříš během jednoho\nroku celou armádu prací nejpřednějších\nmistru au nás?? musíš si\nupravit své niveau tak vysoko, by ne'\nsahalo výš, než je u lidí, jež vyrábí\nu nás veřejné mínění, jinak počne hluk,\nvytáhnou se ze slovníku běžných frází\nvšemožné ismy, vídeňský vkus\natd kterým se otravuje naše „via'\nstenecké\" umění, pak přijde několik\nobvyklých vtipů ze chantánu špatného\nřádu, dále se ukáže za vzor nějaká übo'\nhost, hodně kroťoučká, olepí se pestrými\nhadříčky duchaplného stylu, konečně ně'\njakévřískavé finále - a práce je hotova.\nTak u nás. A ted uspořádejte zde\nvýstavu nějakého opravdového mistra\nsnad Rodina, neb jiného jichž výstavy\njinde si již mohli dopřát. Byla by z toho\nostuda, kterou bychom ze sebe tak hned\nnesetřásli. A což dokonce moderního\numěl. průmyslu, ve velkém stylu, ukázat\nco vše jinde se děje! Jak bychom po'\nchodili, tuším předem. Pamatuji se, jak\nkdys pan Vráz přivezl řadu žaponerií,\nuspořádal výstavu všeho druhu, knihy,\nporcelán, laky atd. vše za nepatrný pe'\nníz na prodej, a co se kupovalo? A kdo\nkupoval ? Poslední věci nabízel p. Vráz\nskorém zadarmo, musea naše vracela\nnejkrásnější věci zpět, jež jim byla na'\nbízena, mezi těmito byl žaponský lak:\nna modré půdě dva z kosti vyřezávaní\nzápasící kohouti, jeden ve vzduchu,\ndruhý dole, v pohybu neobyčejně živí,\nv kresbě jak to jen Zaponci dovedou,\nzkrátka dokonalé, dokonalé majitelem\njich je výtvarník, jemuž dnes se za tyto\nnabízí 500 zl., a získal je za 40 zL\nTo jen episoda, mohla by jich být však\ncelá řada, a vyrábitelé veřejného mí'\nnení?! Koho to zajímá a se\nnudit nechť, je sleduje, pak ať se podívá\no mnoho-di byli dále v úsudku a v po'\nžadavcích k umění ve Francii v letech\nsedmdesátých, a uvidí, že žijeme o půl\nstoletí pozadu. Nestačí ukazovat na\nslabiny cizích, ale ukázat vkus vlastní,\nkterý se prozradí při nejmenší maličkosti\na ten unás není.\nK SOUTĚŽI NA NÁVRHY BANKO'\nvek. Členové vídeňské „Secesse\" usnesli\nse solidárně, že nezúčastní se soutěže\nvypsané Rak.' Uherskou bankou, pro\npřevahu neumělcú v porotě. Současně\nz poroty vystoupili předseda „Secesse\"\nKlimt, dále Falat a Hynajs. Z těchže\ndůvodů vzdali se jurorsťví malíř Lefler\na sochař Weyer.\nMEZINÁRODNÍ UMĚLECKÉ výstavě\nv Mnichově, jež pořádána bude t, r.,\npřispěla městská rada mnichovská 30.000\nmarky.\nJOŽA UPRKA. První díl obsažné a ná'\nkladné publikace, jež dosavadní práci\nJoži Úprky zahrnovati bude, vyšel\nnákladem a péčí „Unie\". Bylo by\nnaprostou, zbytečností dnes už psáti\no umění Úprkově, jenom upozorniti na\npublikaci samu jest účelem těchto řádku.\nJest litovati jen, že při značné náklad'\nnosti díla, zůstala úprava ve stadiu po'\nlovičatosti. Drobné studie, skizzy a re'\nprodukce leptů s úvodním textem, v němž\no umění Úprky dosti obšírně prof. K.\nB. Mádlem karakterisováno, dobře pu'\nsobí. Za to ale listům samotným, troj'\nbarevnou reprodukcí podaným, mohlo\nse dostati mnohem lepší úpravy i lep'\nšího papírového materiálu, než'li je onen\nnesympatický, lesklý křídový s ostrými,\nřezavými hranami. Při volbě způsobů\nreprodukcí nebylo jinak možno, než'lí\nsáhnouti k reprodukci barevné, a mezi\ntěmito jsou některé listy, při nichž po\nstránce reprodukční stěží lze si přáti více\na tu je publikace tato zajímavá též jako\ndokument, k jaké vyspělosti trojbarevná\nreprodukce dnes přivedena (na př. listy\nč. 2., 3., 8,, 14., 18., 19.).\nE. HOLÁREK. Reflexe z Katech i'\nsrnu, pod tímto titulem vydává p. F.\nKočí cyklus kreseb, jež loňského roku\nvystaveny byly v Rudolfině a o nichž\njsme v minulém ročníku v č. 7. refero'\nvali. Připojujeme jen tolik, že působí\nve výborných světlotiskových reproduk'\ncích J. Vilíma lépe než v originále. Sešit\no 5 listech mimo textu, v úpravě slušné\n(až na obálku) za 6 kor."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[49]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.1", "texte": "ARNOLD BÖCKLIN\nZEMŘEL VE FLORENCII 16. LEDNA 1901.\nJ. S. TURGENĚV, »BÁSNĚ PROSTOMLUVOU«.\n. . . . KORÁB PLUL PO EGEJSKÉM MOŘI.\nBYLO O POLEDNÁCH. . . . POČASÍ BYLO\nTICHÉ. V TOM POJEDNOU NĚKDO VE VÝŠI\nNAD HLAVOU KORMIDELNÍKOVOU ZŘEJMĚ\nPROMLUVIL:»AŽ POPLUJEŠ MIMO OSTROV,\nZVOLEJ VELIKÝM HLASEM : ZEMŘEL\nVELIKÝ PAN!«\nKORMIDELNÍK SE UDIVIL A ZDĚSIL. KDYŽ\nPAK PLYNUL KORÁB VEDLE OSTROVA,\nPOSLECHL A ZVOLAL: ZEMŘEL VELIKÝ\nPAN!\nA PO VŠEM POBŘEŽÍ OSTROVA, AČ BYL\nNEOBYDLEN, ODPOVĚDĚL MU HNED NA\nJEHO KŘIK VELIKÝ NÁŘEK, PLÁČ, TÁHLÉ,\nŽALOSTNÉ VÝKŘIKY: ZEMŘEL, VELIKÝ\nPAN ZEMŘEL!"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[50]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.2", "texte": "LAD. ŠALOUN.\nI. CENA. DETAIL."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.3", "texte": "NÁVRHY ZE SOUTĚŽE NA\nPOMNÍK M.J. HUSI V PRAZE\n\nHUSŮV POMNÍK.\n\n(Denníkové záznamy.) — 21. prosince 1900.\n, tr 7T *\nO šesté hodině večerní vyprší lhůta ku podání návrhů na pomník Mistra\nJana Husí, a v této chvíli pracuje několik sochařů a architektů a jích pomahači\ns nejchvatnějším úsilím. Jako vždy při konkursech: poslední den bývá\nsivnější. Co přinese zítřek, kdož to ví? Snad nejlepší veřejnou soutěž, co jsme\njích dosud měli, snad bude o jednu docela bezvýslednou více. A takových máme\ntaké již sbírku velmi slušnou. Tato konkurence může míti význam v našem\numěleckém životě větší nežli kterákoli jiná. Vždyť má jí býti rozluštěna úloha\na ku konci doveden úmysl, jež, arciže různou měrou, po měkolik let zabývají\nmysle české, v Praze i na venkově, laiků i odborníků. Všechno je při tom vý'\nznamno: myšlenka pomníku sama, její vznik, její život, všechny dosavadní\nkusy o její realisaci, místo i forma pomníku a možná dost, že jakmile ukázán\nbude výsledek této soutěže veřejnosti, přihlásí se otázky ještě subtilnější k debatám\na snad i sporům.\nPraví se, že naše století je století pomníkové, a je skutečně pravdou, že veřejných,\noslavných monumentů nebylo nikdy více postaveno. Renesance zahájila tuto\npomníkovou akci po svém spúsobu. Oslavenci si sami pečovali o své památníky,\nanebo vladaři o pomníky svých předchůdců na trůně. Colleoní, Ludvíkové fram\ncouzští, Karel August saský, velký kurfirst, Petr Veliký v Benátkách, Paříži,\nDrážďanech, Berlíně, Petrohradě povstali v bronzu, aniž by lid při tom byl\nv nejmenším zúčastněn. Ovšem, že trvá tento proud dále a dosud, ale po\nonom velikém otřesu, kterým francouzská revoluce přivolala nové vrstvy k účasti\nna veřejném životu, přijaly tyto kruhy měšťanské, demokratické, lidové i pomnf\nkovou činnost na sebe a ukázaly se při ní ještě horlivější, nežli jejích\naristokratičtí předchůdci. Měly a mají hojnější výběr heroů k pomníkovému\nuctění, hrdinu ducha i ruky. Umělci, vědci, vojevůdci, státníci, vladaři stojí nyní\nnebo sedí na vysokých a nízkých podstavcích, na náměstích a v tichých koutech,\nv parcích a sadech velkých i malých měst, aneb aspoň desky jsou vsazeny na"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.4", "texte": "domky, kde žili a zemřeli. Někdy se to přihrnulo zrovna jako horečka. Zpc\nminám při tom jen na pomníky Viktora Emanuela nebo Viléma Pruského a jeho\npaladinů, na pomníky, jimiž Vlaši si připamatovávají sjednocení Itálie a Němci\nsvoje vítězné tažení do Francie.\nOd šedesátých let máme i my svoji pomníkovou nemoc, jenom že její hmotné\nprojevy ve formě pamětních desk, soch a poprsí jsou roztoušeny po českém\nvenkově hojněji nežli ve středu země, v samé Praze. Zde je více projektů nežli\npomníků.\nPočítejme jen! Gotická fontana Františka I. sem nepatří, rovněž ne pomník\nKarla IV. a Jos. Radeckého. Vznikly před onou čárovou mezí a bez lidové účasti.\nMimo ně jsou tu jenom tři: Jungmannúv, Hálkuv a Roezlúv. Za to tu měl, nebo\nmá stát pomník Palackého, Husa, Žižky, Dobrovského, Smetany, Nerudy, sv.\nVáclava, fontana před Rudolfinem a jiné, které bud na sbírkách nebo na projektech\nuvízly. A mnohé z nich třeba ob čas burcovati, aby dočista se nerozplynuly\nv páry. I o pomník Husův bylo nutno ob čas upomínati, a dnes, v den druhého\njeho konkursu, sotva je asi mnoho těch, kteří mají přesvědčení, že jej záhy dokončený\nuvidíme.\nNerad si připomínám první vznik myšlenky postaviti v Praze Husovi pomník.\nNesouhlasí mi dobře s tím, čím tento má v podstatě býti. Na místě nadšení\na všechny žíly národa pronikající úcty k národnímu a duchovému velikánu, které\nby měly po přirozeném právu kopati první základy k pomníku, byly politická\nurážka a vzdor prvními pohnutkami, aby v Praze se dostalo M. Janu Husovi\npomníku, který by zároveň glorifikoval nejmocnější hnutí českého národa. Ale\nrozhořčení časem chladne, a vzdor, který dále tlaku proti sobě necítí, brzo ochabne.\nV tomto případě jsou cifry sbírek jejich nejspolehlivějším měřítkem a tyto cifry\nstále klesají a sbírky jíž již usínají.\nPotom přišly nekonečné hádky a mnohé spory o místo pomníku. Co tu se\nprojevilo různých zájmů, osobních, stavovských a buh ví jakých ještě! Na veřej'\nnosti výklady, a machinace za jejími zády! A zase dnes, kdy projekty pomníkové\nvyžádány byly pro místo určité, pro Staroměstské náměstí, není v mnoho těch,\nkteří jsou přesvědčeni, že tám pomník Husuv najisto bude státi. Ze by to bylo\nmísto umělecky pohodlné a výhodné, neodváží se asi nikdo, jenž věci rozumí,\ntvrditi. Ze by si projektující umělci, kdyby jim byla volba místa ponechána,\nvyhlídli, ne4i všichni, aspoň mnozí, a já myslím, že nejlepší, místo jiné, zdá se\nmi zrovna tak jisté, jako že dnešní místo nevyšetřovali prostě podle uměleckého\ncitu, nýbrž vyhledali je a usilovali o ně z těchže pohnutek, které diktovala první\nprovolání ku sbírkám.\nDobře vím, že na každém místě v městě možno postaviti a upraviti pomník\na památník. Jenomže ne každý. Dobrý a inteligentní rozvahou opatřený umělec\ndovede uvésti svůj projekt v žádoucí harmonii s každým linearným a kubickým\nokolím, při tom však musí být na všech ostatních stranách volný a nevázaný,\nhlavně ve hmotě, formě a rozměru. Zde však, při pomníku Husově, jest poměr\nobrácený. V té chvíli sice nevíme, jak pomník Husův bude vypadat, avšak za to\nvíme, kterak má vypadati: dílo imposantní svojí myšlénkou a velikostí vnitřní\ni zevní, svobodně stojící rozložitý monument, v němž by vtělena byla celá představa\no dějinovém a národním významu objevení se Husova na jevišti historie českého\nnároda. Nic malého a skrovného; nic intimního a idylického.\n29. prosince.\nPrvní zprávy, které se o konkursu na veřejnost dostaly, týkají se flagrantního\nporušování konkursu. Zprvu slyšel jsem je soukromě, potom, dnes právě, ozvaly\nse v denním tisku, a nejhorší na nich je, že jejich pravdivost nelze popříti, a druhé,\nže se opakuje tento zlozvyk jako zakořeněný neduh. Každá konkurence umělecká\nmá v zápěti více stesku, nespokojeností a žehrání, nežli potěšení a radostí. Spoko\"\njenost není nikdy úplná a nestaneli se nic jiného, tož aspoň mezi těmi, kdo marně\nse o ceny a vyznamenání namáhali, vždy se najde několik, kteří se domnívají,\nprávem či neprávem, že jim bylo üblíženo, že soud poroty nebyl správný. Za"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.5", "texte": "LAD. ŠALOUN.\nI. CENA. DETAIL"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.6", "texte": "LAD. ŠALOUN.\nA. ANT. PFEIFER.\nI. CENA."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.7", "texte": "těmito nespokojenými a uraženými pak hned vystupují druzí, kteří vyšlí sice\ns palmou vítězství ze závodů, ale doznali zklamání ve příčině provedení zamyšlen\nněho díla. Tento neveselý průvod soutěži se asi objeví iv tomto případě. Brzká\nbudoucnost jej nejspíše přinese.\nDnes však ohlašují se stesky na laxní, nedbalé, aneb aspoň nedost přísné do'\ndržování konkursních podmínek, které zaručují pečlivě chráněnou anonymitu, na\nminutu přesný čas dodání projektů a vyloučení vší veřejnosti, dokud by jury ne'\nvynesla svůj verdikt.\nCosi z toho nebylo dodrženo. Neříkám prý: To slůvko zde neplatí. Konkursní\npodmínky byly tentokrát velmi pečlivě a pozorně sestaveny, na mnohé stesky,\npředchozími soutěžemi vyvolané byl vzat náležitý zřetel, a hle, body nejjednodušší\na zrovna nejvšednější zůstávají hned při počátcích na papíře. Rozlaďuje to, a budí\nnejistotu a nedůvěru v další. Na tom, co se událo tyto dny ve druhém patře\nUměleckoprůmyslového Musea, nese vinu konkursní komité, které nedosti bedlivě\nstřežilo tamnější sály, a také mnozí ze soutěžníků. Tito sami si pospíšili využiti\npohodlnosti prvního faktora na úkor svých soupeřů a na svůj prospěch, skutečný\nnebo toužený. Nic se nerozpakovalí jednati neslušně a nesprávně.\nKaždá soutěž má tento právní podklad: Vyzývatel vyhlásí konkurenci a stipuluje\npodmínky o formě projektu, jeho materíelním vzhledu a peněžním naň nákladu,\no čase dodání, o heslech, anonymnosti, dožádané jury, cenách a o případném\nprovedení, Nikdo není nucen na tyto proposice přistoupiti. Kdo je neuznává za\nvhodné a správné, ignoruje je prostě. Zůstane doma. Smlouvat se o nich nedá.\nNesmí také. Vždyť jejich účelem není jenom nabytí vhodného projektu, ten bylo\nby možno získali i mimo cestu veřejné soutěže, ale pro každého, jenž se chce\nkonkurence zúčastnit! upravítí stejně výhodné místo a východiště, aby jenom osobním\ntalentem a dovedností mohl přijít! ve srovnávací kalkul. Umělci samí to žádají.\nV té však chvílí, kdy kdokoli z nich posílá svůj projekt do soutěže, prohlašuje\ntímto činem, že podmínky přijímá a touže chvílí stávají se tyto vzájemnou právní\nsmlouvou. Obě strany, konkurs vypisující a soutěže se účastnící nabývají určitých\npráv, ale zavazují se navzájem také k určitým povinnostem. Usurpovatí si více\npráva nežli bylo všem ostatním nabídnuto, není slušné; porušit! dobrovolně akceptO'\nvané povinností není o nic lepší.\nNebylo správné, že někteří konkurenti samí svoje práce odváděli a ještě méně,\nže si je upravovali na místě; mnohem horší jest, že si je několik dnů po uza'\nvření konkursu opravovali a v místnostech, jež měly být takořka zapečetěny až\ndo příchodu jury, měnili a doplňovali. Tím byla všeliká rovnost soutěže hned\nz předu porušena.\nNení to poprvé a, žel, nejspíše že to nebude ani naposled. Řekne se a namítne\nbezpochyby: Co mohl kdo v ten čas měnit a doplňovat? Nanejvýše některý detail,\nněco podřízeného a vedlejšího, Ve dvou dnech nelze přece z gruntu přeměnit celý\nsložitý umělecký projekt!\nNepochybuju, že se tak vše vskutku má. Ale jedná se o princip, o porušení\nhlavní, ba první zásady veřejné soutěže, o porušení záručené naprosté rovností.\nA to je hřích, kterého se nejméně má dopustit! ten, kdo sám z dobré vůle a v dťí'\nvěře ve vlastní sílu a zdatnost vstupuje na kolbiště.\n2. ledna 1901.\nSlovanský klub zve k účastí na banketu na uvítání a ku poctě dvou jurorú pří\nsoutěží. Pan Vlad. Beklemišev z Petrohradu a Cyprían Godebski z Varšavy pří'\njedou v několika dnech do Prahy. Jejích jména byla jíž v podmínkách ohlášena.\nOba jsou sochaři a budou soudíti ve spolku se dvěma architekty, jedním malířem,\njedním estetikem a jedním historikem. Jako při první soutěží i tenkráte vyhledal\nsi Spolek pro pomník Husův hlavní porotce mimo Cechy. Ze dvou nebo třech\npříčin. Očividně reflektuje na to, aby každý z českých sochařů měl úplnou volnost\na možnost konkurence se zúčastniti; potom chce míti soudce naprosto nezaujaté,\nžádnému vlivu zdejšímu nepodléhající, ani takovému, který by z pouhé intimnější\nznalosti českého umění sochařského vznikl. A na druhé straně chce své soudce"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.8", "texte": "HESLO: »VYPUČELS\nNAD BAHNO.«"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.9", "texte": "NÁVRH STANISLAVA SUCHARDY.\nSPOLUPRACOVNÍK JAN KOTĚRA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.10", "texte": "HESLO:\n»VYPUČEL NAD BAHNO.«\n\nuchrániti každičké výtky i jen stínu osobního interesu. Před lety byly v jury so-\nchaři v majoritě, a byli dožádáni Francouzi, Vlaši, Švédové a Rusové. Jenom Fran-\ncouzové přišli, tři proslulci, tři mistři, milí svým uměním i svojí osobností. Vý-\nsledky soutěže tehdá bohužel nebyly (a dalo se to očekávat a na prstech vypočítat)\nv náležitém poměru k onomu evropskému areopagu. Ostatně možná dost, že si\njej Sbor sestavil více pro venek nežli pro domácí potřebu. Ted se omezil jenom\nna dva slovanské sochaře. Doznávám si, že v tu chvíli ničeho určitého o jejich\numění nevím, ale nejde o to, neboť nepřijedou do Prahy, aby své výtvarné umění\nvyložili a ukázali, nýbrž svoji odbornickou soudnost osvědčili. Ceny, které přiřknou,\na důvody, jež zanesou do protokolu budou pro nás jejich význačným činem.\nSe složením poroty nemusí každý souhlasiti. Nemám při tom na mysli osob-\nnosti a jejich individualnou potenci; pouze jen jejich kategorie. Jedná se o posou-\nzení díla plastického, sochaři se účastní práce, jejíž hlavní díl jim připadá, architekti\nse k nim přidruží, víc jako síly pomocné a výkonné nežli rovnocenně tvořivé, ale\nsochaři nemají v porotě většinu. Zajisté, že při posuzování projektů, a mnohem\nvíce ještě při rozhodování o jich monumentovou realisací, musí být slyšáno ještě\nmnohé slovo jiných umělců a znalců, ano nejspíše ještě větší připadne pouhým\nlaikům na podniku interesovaným, avšak při soudě, který má být vynesen o abso-\nlutní umělecké a specielně uměleckoplastické hodnotě návrhů, měli by po přiro-\nzeném právu míti sochaři slovo nejhojnější. Celá porota ať je sestavena netoliko"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.11", "texte": "NÁVRH ST. SUCHARDY.\nSPOLUPRACOVNÍK J. KOTĚRA.\n\nz umělců odborníků, nýbrž z umělců kritických a soudných. Toto musí, aneb\naspoň má býti zde jejich přední vlastností; pouze ta odůvodňuje jejich zvolení\na povolání. Jejich osobní umělecká hotovost a dovednost má toliko sesilovati dů'\nráznost jejich výroku. Jich technická odbornost pak přistupuje jako třetí upevňující\nmoment. Z toho jde, že při posuzování díla sochařského, aneb aspoň převážně\nsochařského, mají míti soudní znalci sochařští slovo rozhodné, které již v počtu\nhlasů má svoji převahu míti vyjádřenou. Za nimi měli by jiti architekti a estetik\nkové, ostatní —malíři, historikové tvořiti průvod poradní.\nPodle podmínek soutěže budou všechny projekty, teprve po vynesení soudu\na přisouzení cen po čtrnácte dnů veřejně vystaveny. Děje se tak u nás z pravidla.\nJeli to však správné a prospěšné, stálo by za úvahu. Lze snadno uhodnouti, proč\nse tak děje. Má býti zamezen vznik všelikého vlivu na výnos poroty. Domnívají\nse, že při tomto opatření bude její výrok nejobjektivnější, nezkalen žádným ná'\ntlakem a nestížen žádným cizím, mimo jury vyrostlým náhledem. Theoreticky by\nto bylo správným, kdyby tu šlo o absolutně odborně umělecký soud o ryze umě/\nlecké hodnotě projektů jako děl prostě výtvarných. Než právě o to tu nejde v té\nmíře, jaká se předpokládá.\nPomník na prostranství městském postavený, a zde specielně pomník Husův,\njeho místo i konečný útvar, není dokonce soukromou záležitostí Sboru pro zřízení\npomníků a několika, konkursu se účastnících umělců. Všechna veřejnost jest při"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.12", "texte": "ST. SUCHARDA.\nDETAIL.\n\ntom zúčastněna a to nikoliv jako pouhý (přihlížíte! a divák, nýbrž jako faktor\nvelmi účinný a rozhodující. Předně tím, že sama na pomník skládá potřebný groš\na sama tedy vlastně pomník staví. Více však nežli tento moment materielní, spadá\nna váhu okolnost etická, že totiž má býti nový pomník uměleckou realisací ná'\nzoru a představ lidu o Husovi a epoše husitské vůbec. Pomník Husův má býti\nv pevný, viditelný tvar přenesený poměr dnešního národního cítění k ohromné té\nevoluci, kterou kazatel betlémský na počátku patnáctého věku byl zahájil. Kterak\nale má se uplatniti toto právo lidu a veřejnosti, když je nepřipustíte ku slovu\ndříve, až cizí porota svůj soud vynese a ceny rozdá? Dále pak dnes stavíme\nmník ne podle dvorských dekretů a rozhodnutí absolutistických regentů, nýbrž\nz lidu a pro lid; pro mnohé generace a dlouhé věky. Tisíce a miliony lidí budou\nk němu pohlížet, jej prohlížet a měřit na něm své názory kulturní a umělecké.\nPro ně se staví a není tedy tak správné, jak se několika lidem zdá, beze všeho\nohledu na toto množství, na jeho city, přirozený smysl pro výraznost a krásu,\njednoho dne postaviti před ně hotové dílo beze vší jeho morální účasti vzniklé.\nVýstava projektů po ukončené práci jurovské nemá vlastně žádného významu\npro širší veřejnost. Vše je již skončeno a hotovo. Jací lidé jsou, přijdou, aby si\nprohlédli projekty cenou poctěné, na první místo pošinuté; ostatních si nevšimnou.\nUkojí pouze svoji zvědavost, A mohli by přece mítí z podobné výstavy prospěch\ndaleko větší, A umělci, kteří, jak nejednou se stává, třeba jen nevypočítatelnou\nnáhodou nedostali se k odměnám a vyznamenáním, také. Uvažme jen! As dvacet\nprojektů na kolbišti; přes třicet umělců na nich s napjetím nejlepších svých sil\npracovalo. Jest arci velmi pravděpodobné, že mezi nimi budou takové, při nichž\nmusa Umění nikdy nebyla v atelieru přítomná, ale na druhé straně nikdo poměrů\nznalý nebude tvrditi, že by všech sedmnáct nebo šestnáct návrhů, jež se k cenám\nnedostaly, nestálo za zevrubné povšimnuti, a že jejich duševní obsah a plastická\nutvářenost neobsahovaly v sobě jádro, umělecký požitek probuzející, pohnutku"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.13", "texte": "HESLO: »ČIST ZAŠELS.\nRÝHU ZANECHAV«.\nNÁVRH JANA KOTÉRY.\nSPOLUPRACOVNÍK S. SUCHARDA."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.14", "texte": "k povzbuzujícímu úsudku a nějaký prvek výchovný. Při výstavě projektů po\nsudku, kdy veřejnost jest pozvána pouze si konstatovati a zapamatovati, kdo cenu\ndostal, kdy se jí suggeruje směr kroků a doba zastávky, přichází obecenstvo\ni umělci ostatní zkrátka. První je jaksi předem sproštěno vší myšlenkové práce\na druzí s bolestí a hořkostí při tom pozorují, že všechna jejich snaha, námaha\na práce nevedla naprosto k ničemu.\n7. ledna.\nDostal jsem minule situační plán Staroměstského náměstí, na němž je místo\npro pomník Husův přesně vyznačeno. Od prvopočátku, co vznikla myšlenka\nvztýčiti v Praze Husovi pomník, pomýšlelo se na toto prostranství. A vlastně\nna žádné jiné. Zejmena ne na žádné menší nebo odlehlejší. V Praze platí všechno\nza odlehlé, co není na Příkopě a Ferdinandově třídě a Staroměstském náměstí.\nŽádné ohledy a úvahy umělecké nerozhodovaly, na žádné odvozené\nz karakteru zamyšleného podniku a jeho poměru k okolí, nebylo dbáno. Chtěli\nmít Staroměstské náměstí pro jeho polohu v městě a jeho místní význam a vy\nmohli si ho na konec. Zdali definitivně, teprve se ukáže, však myslím, ještě\ndříve, v několika málo dnech, že se toto náměstí pro pomník velký, složitý a\nindívíduaíisovaný nehodí. Ne však pro jeho konfiguraci, která se nynější regU'\nlací v celku nemnoho změní, nýbrž pro jeho svah, nerovně rozloženou frekvenci\npo jeho obvodu a hlavně, co dávno není jakým tajemstvím, poněvadž Sloup\nMariánský zde stojí, zabíraje nejlepší místo. Bylo by nutno jej přebiti rozměry\na množstvím hmoty.\nMísto pro pomník, ovšem jediný jen bod, vyšetřili opravdu velmi dobře. Na\ndané ploše a při daných pásech frekvence, sotva lze nalézti lepšího. Leží v mrtvém\ntrojhranu mezi cestami při severním boku a na přič náměstí vedoucím, tam,\nkde se protínají prodloužené osy Kinského paláce a jižní strany náměstí. V této\nposlední stojí také Sloup Mariánský. Přes to pomník Husův v tomto bodu, místo\nco by měl dominovat prostranství, bude muset zápolit se Sloupem. Dříve by\nmusel tento zdolat a pak, vystačili síla, nad něj v dojmu se vypnout.\nMám však tušení, že brzy asi nastane nové hledání nového místa. Potom teprve\ndojde na taková, jež sice méně vyhovují ješitné blýskavosti, za to poskytnou\nvíce výhod pro vzlet arozpjetí tvořivého umělce.\nSlýchal jsem, jak se často ukazovalo na to, že pomník Husův nesmí být po'\nstaven tam, kde by jej cestující cizinci nemohli snadno nalézti. Věru toť důvod\nv pravdě náš, domácí. Komuže stavíme pomník Husův ? Ne pro nás, abychom\nučinili zadost své vlastní touze a hluboce cítěné povinosti? Ne Husovi, ne památce\njeho velikánství? Ne českému lidu v paměť a k povznesení? Ach ne, ale pro\nneznámé, chvatně Prahou probíhající, nám lhostejné zvědavce a globetrottery.\nAnebo tak málo máme důvěry v naše umění, že ani nedoufám, že by vyvinulo\npři Husově pomníku tolik mohutnosti a přitažlivé síly, aby každého kamkoli\ndovedlo přivábit? A toto „kamkoliv\" nemusí ani býti „kdekoli\". Ještě tu je\nv Praze náměstí a míst pro pomníky veřejné, velké i monumentální dost, více,\nnežli by se zdálo: Náměstí Betlémské, Mariánské, Josefské, koutek v Celetné ulici\npřed kostelem sv. Vojtěcha, Ovocný trh a jiné.\n9. ledna.\nMluví se o tom, kdo konkuroval. Není, zdá se konkursového tajemství víc.\nVševědoucí, i ti, kdo jimi nejsou, dovedou už vyjmenovati dobré dvě třetiny\nsoutěžících. Také vědí jaké jejich projekty jsou. Někteří je seznali při práci\nv atelierech, jiní je poznali v sále výstavním. Ten jest ovšem stále ještě uzavřen,\nne však zapečetěn.\nZítra prý poprvé zasedá porota.\n11. ledna.\nSotva se den rozbřeskl, přinesl mi překvapení. Noviny otiskují výrok poroty,\njejí protokol a ohlašují přisouzené ceny. Protokol je datován včera. Byla tedy\nporota se svojí prací na první ráz hotova. To znamená, že mezi čtyřiadvaceti\nv protokolu seznamenanými projekty nalezli ihned bez dlouhých a obtížných úvah"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.15", "texte": "HESLO:\n»SVĚTOVÝ PŘEVRAT«\nJ. KVASNIČKA\nA AL. DRYÁK."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.16", "texte": "a kolísání tři nejlepší. Tyto tři patrně všechno ostatní hravě předstihují. Překvapuje\nmne tak velký a nenadálý počet prostředností. Myslím, že se tato okolnost dotekne\nnepříjemně, ano i bolestně mnohého. Ne pouze mne. Jestliže oni vševědoucí,\nkteří napřed věděli, kdo konkuroval, měli pravdu, pak mnohý ze soutěžníků\ntrapně zklamal. Kclík dobrých sil tu asi podlehlo takové umělecké obyčejnosti,\njakou přece značí jméno J. Říhy? L. Šaloun dostal první cenu a soudě podle jeho\nprací posledních let, prací pružných a nejednou vroucně cítěných, vypjal se asi\nk velké a mocné koncepcí. J. Rons získal třetí cenu a vzpomínám si, že byl vítězem\nv konkursu o sv. Václava.\nKdyž jsem pročetl protokol až ku konci, zaklepala u mne závist. Ano závist,\nneboť závidím se stanoviska své životní práce podepsaným tam jménům. Dali\nzapisovatelem sestaviti úplný seznam projektů, ukázali prstem na tři, jimž má\nSpolek pro vystavení pomníku vyplatiti ceny, podepsali a odešli. Proč a z jakých\núvah došli k poznání, že ony tři jsou nejlepší, proč ostatní se nedostaly na místa\ntoužená, diskrétně zamlčeli. Patrně necítili se povinováni nám to pověděti. Zda-di\nje to dobré? Pochybuji. Znám mnoho protokolů konkurenčních, jež nejsou tak\nskoupé na slovo a svůj úsudek případně objasňují a odůvodňují. Než, snad je\npravdou, že jedenadvacet projektů, jež vyšly naprázdno, vskutku stojí tak nízko,\nže nezaslouží jiné zmínky nežli v inventáři soutěže. Přece však závidím neomyl-\nnosti a nezodpovědnosti poroty, já, na něhož se hartusí se všech stran, aby ještě\na ještě a zase znovu vyložil, proč tento obraz ve výstavě má za lepší onoho.\nProtokol má ještě dodatky. „Prof. Čelakovský praví se v něm projevil\nzejména přání, aby podoba Husova na (Šalounově) projektu odpovídala více\nhistorickému podání.\" Co tím asi míní? Ode dneška jsou návrhy vystaveny\na veřejně přístupny. U nich nutno hledati vysvětlení ku všem těmto překvapením,\nnesplněným očekáváním a vysloveným přáním.\nHistorik a estetik v porotě podali ještě na konec zvláštní prohlášení, že se sice\nzúčastnili jednání „na základě vypsaných podmínek, staňte conduso určujících pro\npomník Staroměstské velké náměstí, avšak s výhradou svých známých, již dříve\nprojevených názorů o vhodném umístění důstojného pomníku Husova.\" Tedy ze\nsedmi hned dva jsou v rozporu s konkursními podmínkami právě v otázce\nmísta. Oběma cizím jurorům tato otázka byla a zůstala asi docela cizí. Sotva jí\ndbali a brali v úvahu. Nechápu však dobře, že mohl estetik přes to hlasovati\no návrzích a cenách. Historik, budiž. Avšak muž, který s objektivně uměleckého\nstanoviska má uvažovali nejen o modelu o sobě, nýbrž o pomníku uspusobením\npro dané místo, okolí a prostor, tudíž v celém nerozdílném souhrnu uměleckých\na krasocitných momentů, jichž zdařilou a dokonalou výslednicí má býti jednou\npomník Husův, to dobře nechápu. Jako mi nejde na rozum, že může který umělec\nzúčastniti se soutěže, když její podmínky neshledává správné, úplné, nebo pro\nsebe vhodné, tak se mi zdá, že bych nemohl zasedati v porotě, s jejímž instrumentem,\npředloženými podmínkami, v bodu tak důležitém nesouhlasím.\nvečer.\nNávštěva výstavy nebyla ještě valná. Zítra v neděli bude ovšem nával.\nDojem výstavy nevalný. Modely, dvojí dlouhou řadou za sebou, nejsou výhodně\numístěny. Není dostatečného rozhledu. První projiti a prohlédnutí vyvolalo mi\nv hlavě hotovou konfusi. Jaký div? Čtyřiadvacet variací na totéž théma a v nich\nhejno všedností. Mnohé z nich se mnohým ostatním podobají. Šablona německých\npomníku, kam se člověk ohledne. Schéma všude stejné: architekti urovnali na\nschodech a ústupcích podstavec, tu čtyř, osmiboký hranol, nebo válec, nebo jehlan,\na sochaři spokojili se s úlohou, rozestaviti na tomto lešení své stojící, klečící\na sedící postavy a vyplniti některé plochy reliefy.Y Skoro jsem již chápal snadné\na rychlé rozhodnutí jury a jednomyslnost, s níž Šalounovi přisoudili první cenu.\nPozoruji dále, že dané místo pro pomník při tom nepřišlo v úvahu,\nneboť při všech svých přednostech projekt L. Šalouna a jeho architekta Ant.\nPfeifera není koncipován pro volné, široké prostranství, na třicet a více metru od\ndomových front. Má mrtvou zadní stranu, a to značných výměrů. Jeho Hus stojí"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.17", "texte": "HESLO: »SVĚTOVÝ\nPŘEVRAT«. J.KVASNIČKA\nA A. DRYÁK.\n\nna hranici, vlastně již klesá, jen že jeho zubožené tělo řetězy ke kůlu přidržují.\nŽivé a hybné jsou obě skupiny dole, bratři Šalounových krásných „Vyhnanců\"\nz poslední výstavy „Manesa\", ale právě když jsem je s radostí vnímal a okem\njejích temperamentní linie stopoval, když jsem v duchu pochvaloval umělce, že se\nsměle postavil proti konvenční symetrii, aniž by projekt svůj při tom rozbil\na z rovnováhy přivedl, kdosi vedle přesvědčivě vykládal, že sochaři v porotě\nnebo to byl snad jen jeden z nich řekli, že by Šalounův projekt byl\nnalý a jim by se úplně zamlouval, kdyby byl bez těchto skupin bojovných Husitů\na trpících Bratří,\nV té chvíli jsem už málem docela pochopil umělecké stanovisko poroty. Druhou\na třetí cenu jsem totiž již před tím byl viděl, S toho stanoviska ani nemohli jinak,\nnežli naprosto odmítnouti projekty, které ještě rozhodněji nežli Šaloun se vzdaly\nvšech styků s běžnou šablonou pomníkovou a vytvořeny jsou v domnění, že\noriginálnost, duševní původnost a silná novost má nároky na vítězství nad\npohodlným konservatismem.\nNa výstavě jsou takové projekty. Nalezl jsem tam dva, o nichž myslím, že\npocházejí z jedné dílny, tak jsou si v tvarové idei blízké, ba podobné. Oba vynikají\njednotností myšlenky, její poesií a očividným úmyslem plastikou čeliti architekte\nnickému konglomerátu na náměstí. Opsal jsem si u jednoho z nich tento výklad\nautorův: „Husův zjev pozdvižen nad prach rjeho doby a její špínu trče do výše,\ntvoří střed celého pomníku. Střed mohutný, aby v okolí vyčnělých mass kostela\ntýnského a věže radnice neztrácel se na velké ploše náměstí staroměstského,\"\nPřipojené heslo kondensuje východní myšlenku: „Vypučels nad bahno\" a stejně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.18", "texte": "koncisní, jádro vyznačující, je heslo druhého návrhu : „Číst zašels, rýhu zanechav\".\nJeště jeden nebo dva návrhy pro mne vyčnívají z řady, nepoznamenal jsem si\nale jejich hesla. Ceny nedostaly.\n14. ledna.\nV celku se mluví o konkursu málo, Návštěvy výstavy jsou dosti \"značné, ale\nmimo síň musejní hnedle zmírá všechen zájem. O kterékoliv propadlé premíeře\nnebo zbytečné pohostinské hře v Národním Divadle debatují a rozčilují sev lidé\nneskonale více. Omdlíli za kulisami která hysterická herečka, jsou celé Čechy\nvzhůru. Ale zde se jedná pouze o pomník Husův\nVrátil jsem se k oněm dvěma obrovitým Husům a první dojem zůstal nezměň\nněný, dojem mocných, oríginalných koncepcí. Nalezl jsem jen, že první projekt\nvyniká nad druhý stejnoměrností v účinku téměř se všech stran, pokud model\nlze obejít. Už také vím od koho jsou oba projekty: Stanislav Sucharda a Jan\nKotěra jsou jejich autoři a na prvním je Sucharda, na druhém Kotěra hlavním\ninventorem.\nTaké jsem si nyní zapsal onehdy opomenuté heslo „Světový převrat\". Návrh\nmá jednoduchou architekturu, velmi vážnou a průhlednou, a plastika s ní jde\nruku v ruce. Patrně zde myslili a pracovali architekt a sochař jedním dechem. Ku\npodivu, že všechny tři projekty budují postavu M. Jana Husi ne jako ilustraci\nk některému novému vydání české kroniky, nýbrž jako mimočasový zjev, ano\njako nesmírný fantom přes úrodu a úhor věků do nedozírné budoucnosti se\ntyčící nebo kráčející. A jsou ještě všechny tři blízko tomu, co asi si přejem míli\nvtěleno v Husově pomníku. Všichni ostatní Husové jsou bud patetičtí kazatelé,\njako je jím téměř každý kazatel, anebo umírají na hranici. Vězí v nich všechen\ndatový historismus, který je přece vždy suchý, a místo poetické vůně obklopuje\nje čmoud čtenářovy lampy ...\nS Husem Salounovým tedy nebyl historik v porotě spokojen. Patrně s jeho\nhlavou. Potom však stihá výtka Dra J. Čelakovského všechny projekty bez\ndílu. Na všech vidíme arci jen zběžně načrtnutou, toliko naznačenou ušlechtilou\nhlavu vyspělého muže, s plnou nedlouhou bradou a dlouhým hojným vlasem,\nnic jinak, nežli jak od medailí a miniatur šestnáctého věku je nám typ Husův\nběžný a na ten čas nezvratitelný. Kronika koncilu kostnického Ulricha Richenthala\nukazuje arci jinou podobu, tvář otylou a po kněžsku hladce oholenou. Je to ta,\nkterou má prof. Čelakovský za správnou? Snad. Ovšem že i miniatura Richem\nthalová byla malována aspoň dvacet let po upálení Husově a je nanejvýše vágní\npodobou a ne podobiznou. Tedy zase jako kdysi při Prokopu Holém: s vousem\nči bez vousu! Podobu Žižkovu, vousatou a dosti během časů zdivočilou, jsme si\nzměnili v naší dobe, nahradili její tmavou bradu mocným knírem, a všichni, v\nmění že se zde historická pravda šťastně shoduje s láskyplnou představou lidu\no nepřemožitelném reku válečném, radostně jsme ji přijali. Potom arci H. Toman\ndovodil, že Zizka jinak vypadal, ale dosud nikdo z výtvarníků se k němu nepo--\nstavil. Knír je nam patrně případnější nežli vyholený hoření ret. Ideálný typ zde\ndosud vícezí nad střízlivou pravdou. U Husa nejinak. Richenthalova miniatura jest\nod r. 1868. obecně známá, avšak lid i umění ji svorně ignorují. Myslím také, že\nnezvítězí. Typ Husův jest ideálná hlava, na níž ale pracovala česká víra a zbožná\nfantasie. Mimo to bychom se do budoucího pomníku Husova málo nadáli, kdybychom\nkladli důraz na to, aby obsahoval portrét Husa, jeho fysickou, materielní podobu,\njakou asi mel, a nežádali, aby proň naše umění sochařské vytvořilo zjev velkého\nmuže, vyjadřující v plastické formě, jakým významem se nás J. Hus přes věky\ndotýká, a v jaké ohromnosti v duchovním a národním našem životě jeho čin žije.\nProč jen asi všichni soutěžící, mimo ony, kteří se přidrželi knězckazatele, vidí\nv dějinném zjevu Husově tolik trpícího smutku a tolik strádající bolesti? Proč by\nžalostnil Hus nad lidem, jemuž národnost a život zachoval, nad člověčenstvem,\njemuž smrtí svojí duševní osvobození vydobyl? Přece nemáme v úmyslu tímto\npomníkem udržeti jen paměť Husova umučení! Přec chceme jím oslaviti, monument\ntajnou apotheosou, veliký zjev Husův a jeho vítězný duchovní význam, na dalekých\nvěcích a pokoleních jako světlé ochranné křídlo spočívající."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.19", "texte": "Stalo se také, co jsem čekal. Konkurujícím nebylo nikterak volno na vykázaném\nmístě na Staroměstském náměstí.\nProhledl jsem si sedmnáct situací a shledal, že jích sedm (značné procento) s ním\nvůbec není spokojeno. Pošinují svoje projekty brzo v právo, brzy vlevo, brzy\nv před. Hledí se s nimi dostat do nových os, hlavně os Dlouhé třídy a Kaprovy\nulice, nebo do osy nové pojišťovny.\nA ještě větší nejistota je včelích pomníku. Obrací je na všechny skoro strany:\npřímo nebo šikmo proti piůčelí radnice, přímo proti jižní straně náměstí. Cestu\npodél severní strany nikdo nepovažuje za významnou a hlavní. Mnozí dobře cítí,\nže mohou při tom jenom siluetou do dálky působit, ale uměleckých důsledků\nz toho nedovedou vyvodit.\nZase jenom Sucharduv a Kolěruv projekt vyjímaje. Ty chtějí velkou, visíonařskou,\nfantomovou figurou působit a dominovat, a pak jejich plastickým původem figur\nbezejmených ale jejich liniemi přímo na cit útočících a myšlenkovou kontemplací\nrušujících. Bočné skupiny Šalounovy vyrostly ze stejné úvahy a mají tutéž tendenci.\n18. ledna.\nIv novinách je ticho . . . Napsal jsem povinné své referáty a poslal svým časo«*\npisům. Přenesl jsem do nich z tohoto denníku některé myšlenky a přidal k nim\nněkolik, jíž jsem neměl času zde si poznamenati.\nTaké to se dostavilo, že návštěvníci si většinou všímají pouze cenou poctěných\nprojektů, u ostatních se zdrží jen co by se na ně podívali. Ještě nejvíce dráždí\nmnožství návrhy Suchardovy a Kotěrovy. Nepozoroval jsem, že by na ně tak\nodpudivě působily jako prý na porotu, spíše jen je zaráží jejich novost a ne'\nzvyklost. I instinktivně cítí, že zde nestojí nic všedního a banálního\nNepozoroval jsem, že by byli všichni nadšení, spíše se mnozí nad nimi zamyšlují.\nTaké návrh „Světový převrať' nalézá své vytrvalejší pozorovately.\nV poledne mne požádali o článek pro „Volné Směry\". Příští číslo přinese re>\nprodukce právě oněch projektů, jež jsou mí ze všech nejsympatičtější.\n23. ledna.\nPsal jsem si tyto poznámky pro sebe, jak mí je proud věcí přinášel, a nyní\nmám je poslatí do tiskárny. Slíbil jsem to dobrým přátelům. Budou tedy otištěny\njak napsány, kusé, neurovnané, předmět nevyčerpávající. Než je v nich snad přece\nleckde zrnko, které vyvolatí může další úvahu. Bylo by ovšem slušno, abych je\ndoplnil nějakým zevrubnějším rozkladem o projektech reprodukovaných K tomu\nsi však tentokráte vyžádám vlastní slova projektantů.\nZde jest výklad návrhu první cenou vyznamenaného. Počíná větou, která je mí\nz duše psána: „Se stanoviska českého projevem nejvyšší zjevné úcty, jaká vzdána\nby ti má M. Janu Husovi pomníkem, vyjádřiti dlužno grandiosní význam Husův\npro národ český, dozajista spíše, nežli životní jeho působení samo/4 L. Saloun\ndobře ví, že Hus „dal vdechnouti lidstvu ostrý vítr svobodného myšlení a cí«\ntě ní\", ví, že národu našemu byl Hus ještě více nežli lidstvu vůbec a je přesvědčen,\nže právě a především svojí smrtí. „Smrt,\" praví, „byla nevýznamnějším a nejslav\nnějším činem Husovým a nejpamátnější a nejosudnější událostí českých dějin.«\nProto tedy, ve smyslu takového nazírání na dobu Husovu povýšil Saloun Husa\nna hranici, mučeníka, poslední slova pootevřenými ústy vyrážejícího, do středu\nsvé koncepce. Svojí realitní postavou na pomníku chce symbol všeho husítismu.\nI architektura Ant. Pfeifera má míti symbolický význam: její románský sloh chce\nříci, že „na staletých zkamenělých řádech církve římské spočinula hranice Husova',\narciť tento sloh resumuje v pravdě pouze dvě, tři staletí a slohový útvar architekt\ntury, nad to iv projektu kyprý a šťavnatý, nesymbolisuje ani církev ani zkame^\nnělost. . v .\nCo přišlo po Husovi, co se na poli náboženském bezprostředné k němu pojí,\nproti čemuž „všechny ostatní historické osobnosti ustupují do pozadí s plastickou\nelokvencí a mladistvou nervou důrazně a jímavě vypovídají obě skupiny dole. Na"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.20", "texte": "právo, ku chrámu týnskému stojí „živelní silou sražení sedláci a prostí lidé v hradbu,\n0 níž roztříštily se železné síly nepřátel\"; na levo, proti popravnímu místu v roce\n1621., lid pokořený a zdeptaný. „Ale i těm posledním věrným na žaluplné cestě\nz vlasti jasným příkladem svítil velký trpitel.\"\nTouto bezejmeností postav průvodních skuipn, v nichž známé reky historické\nnahradil masami lidu, dotýká se L. Saloun dosti z blízka Suchardy i Kotěry, který\nmi dnes řekl: „Myslím, že dílo, v něž umělec nesmí pouze uložit a skrýti svoji\nmyšlenku, nýbrž jím v každém z nás vzbudit i souzvučný ohlas, musí tomuto echu\nmyšlenkovému a citovému i dále tvořící a doplňující fantasii pozorovatele ponc\nchávati a poskytovati volnost co největší.\" Jeho Hus kráčí volně a těžce v před\npo povrchu země, dráha jeho je vytčená rozkvetlými milníky, na nichž vyryta\njsou slova jeho učeni, a za jeho krokem, v brazde, kterou jeho život v půdu vryl,\nza tímto odcházejícím zjevem vyrojují se změtené chuchvaly lidových ozbrojenců\na jimi pocina první boj za Husova slova. Opét lide, muži beze jmen, represem\ntanti mas, a jejích zamyšlená neurčitost má se státi východištěm suggestivní síly,\npovzbuzující spolutvořivý rozlet obrazivosti v nitru divákově.\nJ. Kotěra vlajícími korouhvemi a krojem naznačuje přece určitě ohraničenou\ndobu, epochu husitských boju. S. Sucharda staví do svých, obrovský fantom Husův\nprovázejících skupin pouze lidi. „Pomník M. J. Husi,\" píše mi, „jako věkovitý pa*\nmátnik tohoto muže, představuju si tak, aby Hus, jediná příčina všeho hnutí\nv lidu, mohutná duse, veliký clo vek byl v ném znázorněn. Hus sám jediný tvoří\nmonument sam sobě, Žadna historická osobnost vedle neho. On jest dominantou,\nkteré dlužno všechno ostatní, každou formu a každý detail podřídit.\n„Postavu, sochu Husovu pojal jsem tak, aby odpovídala hlavní jeho činnosti\nmravné reformační. Jeho čistota moralna povznáší jej vysoko nad úroveň doby,\nvypučel nad bahno A tuto neresť ztělesňuje skupina vlevo, v niž církev, uchvátil\ntelka prava, tmarska a znemravněla v hlavě a svých vůdcích stlačuje lid v mravní\nbídu a porobu. Skupina druhá navazuje přímo na činnost Husovu a také hnědna\nzvrtnuti jeho práce, na zničení jeho čistých a velkých zámyslů. Zde jest konec křX\nžove cesty národa: emigranti naši, zbědovaní a sehnutí odcházejí. Kulturní život\nčeský je deptajícím násilím ochuzen/'\nj /P°^onazh stenající pod tíhou černých balvanů, v úzkostech se plazící\na plouzici, lide neskonale trpící vroubí jak mátohy nohy kolosální vidiny Husovy,\nnohy ze rmutné půdy vyrůstající.\nStřízlivé dokládá mi Sucharda, že vzhledem k vyčnělým siluetám týnského\nkostela a radnice na náměstí volil sochu Husovu tak mohutně, aby pomník, tvoře\nstřed druhé třetiny rynku, přibližně odpovídal ve hmotě spodku Sloupu\nskému a mohutnou masou hořejší tomuto památníku bitvy bělohorské vítězně\nvévodil. Jeho projekt pak je podle mého presvedčení jediný ze všech, který prost\nvsí osovosti, se všech stran ukazuje se mocným a nejvýše\nzajímavýrn a poutavým jedině svojí utvářenou plastickou hmotou a krásnou\nrciluvou obrysu. A jeste jedno: Xo je pravý model pro tuhý kovový, třpytivý\n1 stíny hromadící material bronzu.\nse zde Sucnardovi, sochaři, podřídil dobrovolně\nupraviv stereotomni formy v nutné minimum a v prosté ušlechtilosti. Více tím\nv mých očích dokázal, víc uměleckého citu a taktu projevil, větší monumentálně\ns orativni smysl na odiyv odkryl, nezlí kdyby byl všechny rejstříky dekorativní\narchitektomky vytáhl. Ze to u J. Kotěry nebylo nevolnické uskrovnění se,\nnýbrž 1 vlastním uměleckým pochopováním budoucího pomníku Husova na\ntomto místě Staroměstského náměstí, dovozuje celý jeho vlastní projekt kde mu\nSucharda oplácel přátelskou službu. '\nPoložil jsem i Kotěrovi otázku, z jakých že proposic vyšel při své práci a dospěl\nku svému projektu. Slyšel jsem tuto odpověd:\n„Zdá se mi, že není možno soustřediti v jediném díle plastickém vše, čím nám\nHus nyní jest. Stal se nám ideálnou představou. Postava jeho ztrácí čím dále tím\nvíce hmotnost a materialnost krátkostí života omezené osobnosti. My vidíme\na cítíme pouze ještě ducha tohoto zjevu, ducha, který měl ohromný vliv na"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.21", "texte": "všechno naše cítění a myšlení. Sám necítím v sobě nevyhnutelně potřebnou sílu,\nkterá by to vše byla s to v jediném díle vyjádřiti. Nechtěl jsem proto vyčerpat\nvšechnu ideu v Husově zjevu vtělenou, pouze jen její velikost a mohutnost\nznačovat. Nemoha všechno vypovědit, chtěl jsem druhým aspoň mnoho\npovědit.\"\nU Suchardy i Kotěry, tedy totéž vědomí a rozmyslné oddalování se\nhmotné, číře dějové reality, týž rozlet v říši poetického snění a týž ponor v dumavé\nhloubání. Jejich Hus není a nechce a nemá býti Hus, jehož tělesnou schránku\nplameny hranice zničily a jejíž popel Rýn do okeanu zanesl. Také Jos, Kvasnička\na AI. Dryák kladou v čelo svého výkladu větu stejného názoru: „Husa stojícího\nna zeměkouli znázornili jsme beze vší lidské akce, jako neobyčejný, mohutný\nzjev, vzniknuvší ze zbehu tehdejších událostí\", jež ilustrují vlny reliefú na povrchu\nglobu. Zde jest Kristus na kříži, Hus zástupům kážící, koncil kostnický. „Reliefy\nna zadní straně vyzní v některé zjevy nejkrásnější doby volnosti české.\" V předu\nhranice, „jejíž plameny zachvacují celou zemi a z jejich dýmu vystupuje zjev Husa\na reliefy bojů husitských/; Předchůdci Husovi Milič z Kroměříže a Matěj\nz Janova a následovníci jeho slepý Žižka a Rokycana stojí dole kolem.\nV zadu „polosedící a pololežící postava znamená osvobození lidstva vůbec a národa\nčeského zvlášť z pout duševní poroby středověku.\"\nV reliefech a stojících dvojících dole sestupují autoři zase na půdu reálné\nhistorie, ale diskrétním krokem, který má asi totéž seriosní a nehlučivé tempo,\njaké si udržují velké přísné plochy a linie architektonické a celá účinná sevřenost\na spojitost komposiční.\nJenom Sucharda a Kotera zůstali na místě, jež zvláštní komise pro pomník\nvytýčila. Saloun postavil svůj tak, že jeho zadní strana spadá v jedno s hlavní\nprodlouženou osou paláce Kínských a tedy plným čelem se obrací k jižnímu\nobrysu náměstí. Kvasnička a Dryák se sice přidrželi ustanoveného tvaru, přece\nvšak by radi posinuli svůj pomník o neco dale, do osy radnice kdyby bylo\nmožno přenésti Sloup Mariánský naproti Týnu. „Na tomto místě pak by byl\nuveden v architektonický soulad s radnicí, nahražoval aspoň z části dům Grónův\na kryl ústí ulice Kaprové a Maislovy.\" Nyní směřuje tvář jejich Husa a čelná strana\npomníku k věží radniční.\nV podmínkách konkursových se praví: „Přiřknutím ceny není ještě učiněn\nabsolutní návrh na provedení; v tom směru ponechává si výbor volnou ruku.\nJestli že to však porota doporučí, musí s umělcem, který první ceny dobyl, býti\no provedení pomníku vyjednáváno.\" Porota tak učinila. Je tedy L. Šaloun se svým\nprojektem na řadě.\n\nKAREL B. MÁDL.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\nDVĚ STATISTIKY. Třetí výstavu\nvýtvarn. umělců „Mánes\", jež pořádána\nbyla v Praze od 14. října do 15. lišto'\npadu 1900 navštívilo celkem 4254 osoby\n— za 4 týdny, mezi těmito jsou i ná'\nvštěvníci za poloviční vstupné, t. j. za\n15 kr. a sice: 1153 dělníků a 352\ndentů. Povážíme4i, že mezi těmito\ndenty je značné procento žáků\nckých škol a žáků středních škol — vy\npadá ta bilance příští inteligence velmi\nsmutně. — Zakoupeno bylo uměleckých\nděl za 1032 zl. Výstava vyžádala sobě\n1868 01 zl. vydání a skončila schodkem\n438 zl. O výstavě ve Vídni\npeno bylo za 1444 zl., vydáno bylo se\nstrany spolku na její uspořádání 250 zl.\nOsmou výstavu vídeňské „Secesse\", jež\nskončila 28. prosince m. r. a obsahovala\nskoro výhradně umělecký průmysl,\nvštívilo za 8 týdnů 24.455 osob se vstupe\nným 1 koruny. Zakoupeno bylo od\nkromníků celkem 241 prací za 57.200\nkorun. Tak vypadá dnešní Vídeň\ntáž, s jejímiž hroznými uměleckými\nměry jsme mohli konkurovat a dnes?"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-03.1.22", "texte": "Dnes stala se průchodním domem všeho,\nco má dobré vysvědčení celé ostatní ci'\nziny, dnes ve Vídni uzříš během jednoho\nroku celou armádu prací nejpřednějších\nmistru au nás?? musíš si\nupravit své niveau tak vysoko, by ne'\nsahalo výš, než je u lidí, jež vyrábí\nu nás veřejné mínění, jinak počne hluk,\nvytáhnou se ze slovníku běžných frází\nvšemožné ismy, vídeňský vkus\natd kterým se otravuje naše „via'\nstenecké\" umění, pak přijde několik\nobvyklých vtipů ze chantánu špatného\nřádu, dále se ukáže za vzor nějaká übo'\nhost, hodně kroťoučká, olepí se pestrými\nhadříčky duchaplného stylu, konečně ně'\njakévřískavé finále - a práce je hotova.\nTak u nás. A ted uspořádejte zde\nvýstavu nějakého opravdového mistra\nsnad Rodina, neb jiného jichž výstavy\njinde si již mohli dopřát. Byla by z toho\nostuda, kterou bychom ze sebe tak hned\nnesetřásli. A což dokonce moderního\numěl. průmyslu, ve velkém stylu, ukázat\nco vše jinde se děje! Jak bychom po'\nchodili, tuším předem. Pamatuji se, jak\nkdys pan Vráz přivezl řadu žaponerií,\nuspořádal výstavu všeho druhu, knihy,\nporcelán, laky atd. vše za nepatrný pe'\nníz na prodej, a co se kupovalo? A kdo\nkupoval ? Poslední věci nabízel p. Vráz\nskorém zadarmo, musea naše vracela\nnejkrásnější věci zpět, jež jim byla na'\nbízena, mezi těmito byl žaponský lak:\nna modré půdě dva z kosti vyřezávaní\nzápasící kohouti, jeden ve vzduchu,\ndruhý dole, v pohybu neobyčejně živí,\nv kresbě jak to jen Zaponci dovedou,\nzkrátka dokonalé, dokonalé majitelem\njich je výtvarník, jemuž dnes se za tyto\nnabízí 500 zl., a získal je za 40 zL\nTo jen episoda, mohla by jich být však\ncelá řada, a vyrábitelé veřejného mí'\nnení?! Koho to zajímá a se\nnudit nechť, je sleduje, pak ať se podívá\no mnoho-di byli dále v úsudku a v po'\nžadavcích k umění ve Francii v letech\nsedmdesátých, a uvidí, že žijeme o půl\nstoletí pozadu. Nestačí ukazovat na\nslabiny cizích, ale ukázat vkus vlastní,\nkterý se prozradí při nejmenší maličkosti\na ten unás není.\nK SOUTĚŽI NA NÁVRHY BANKO'\nvek. Členové vídeňské „Secesse\" usnesli\nse solidárně, že nezúčastní se soutěže\nvypsané Rak.' Uherskou bankou, pro\npřevahu neumělcú v porotě. Současně\nz poroty vystoupili předseda „Secesse\"\nKlimt, dále Falat a Hynajs. Z těchže\ndůvodů vzdali se jurorsťví malíř Lefler\na sochař Weyer.\nMEZINÁRODNÍ UMĚLECKÉ výstavě\nv Mnichově, jež pořádána bude t, r.,\npřispěla městská rada mnichovská 30.000\nmarky.\nJOŽA UPRKA. První díl obsažné a ná'\nkladné publikace, jež dosavadní práci\nJoži Úprky zahrnovati bude, vyšel\nnákladem a péčí „Unie\". Bylo by\nnaprostou, zbytečností dnes už psáti\no umění Úprkově, jenom upozorniti na\npublikaci samu jest účelem těchto řádku.\nJest litovati jen, že při značné náklad'\nnosti díla, zůstala úprava ve stadiu po'\nlovičatosti. Drobné studie, skizzy a re'\nprodukce leptů s úvodním textem, v němž\no umění Úprky dosti obšírně prof. K.\nB. Mádlem karakterisováno, dobře pu'\nsobí. Za to ale listům samotným, troj'\nbarevnou reprodukcí podaným, mohlo\nse dostati mnohem lepší úpravy i lep'\nšího papírového materiálu, než'li je onen\nnesympatický, lesklý křídový s ostrými,\nřezavými hranami. Při volbě způsobů\nreprodukcí nebylo jinak možno, než'lí\nsáhnouti k reprodukci barevné, a mezi\ntěmito jsou některé listy, při nichž po\nstránce reprodukční stěží lze si přáti více\na tu je publikace tato zajímavá též jako\ndokument, k jaké vyspělosti trojbarevná\nreprodukce dnes přivedena (na př. listy\nč. 2., 3., 8,, 14., 18., 19.).\nE. HOLÁREK. Reflexe z Katech i'\nsrnu, pod tímto titulem vydává p. F.\nKočí cyklus kreseb, jež loňského roku\nvystaveny byly v Rudolfině a o nichž\njsme v minulém ročníku v č. 7. refero'\nvali. Připojujeme jen tolik, že působí\nve výborných světlotiskových reproduk'\ncích J. Vilíma lépe než v originále. Sešit\no 5 listech mimo textu, v úpravě slušné\n(až na obálku) za 6 kor.\n\nPéčí a nákladem spolku »MANES,« Zodpovědný redaktor JAN KOTERA. Tiskem Dra ED. GR&GRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie »UNIE-VILIM« v Praze."}]}