{"numero_id": "bm-bmtnaan-1901-05", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_sha256": "0e2a94a46a57be84f81a6c062eabec8ecd59f709f6b0939410d1932ca3493626", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1901_05/bmtnaan_1901_05.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1901_05/bmtnaan_1901_05.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c001", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[95]", "page_fin": "[95]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.1", "titre_corps": "HOMMAGE DE SOUMISSION A AUGUSTE RODIN.", "titre_sommaire": "HOMMAGE DE SOUMISSION A AUGUSTE RODIN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[95]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "HOMMAGE DE SOUMISSION\nA AUGUSTE RODIN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c002", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[96]", "page_fin": "[96]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.2", "titre_corps": "KOVOVÝ VÉK. BRONZ. JARDIN DE LUXEMBOURG", "titre_sommaire": "KOVOVÝ VÉK. BRONZ. JARDIN DE LUXEMBOURG", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[96]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "KOVOVÝ VÉK.\nBRONZ.\nJARDIN DE\nLUXEMBOURG"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c003", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "110", "image_debut": 3, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3", "titre_corps": "ARSÈNE ALEXANDRE. ÚVOD KE KATALOGU RODINOVY VYSTAVY.", "titre_sommaire": "ARSÈNE ALEXANDRE. ÚVOD KE KATALOGU RODINOVY VYSTAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.3", "debut_caractere": 10, "fin_caractere_exclue": 1421, "texte": "ARSÈNE ALEXANDRE. ÚVOD KE KATALOGU RODINOVY\nVYSTAVY.\n\nAť obdivován nebo vysmíván, houževnatě popírán\nnebo uctíván dle skutečné svojí ceny, Rodin je dnes nejslavnějším ze všech se\nchařú. Nepravíme, že je nejlíp placeným nebo nejvíce zahrnut officielními poctami\na sankcemi; ale bez odporu za naší doby on na celém světě nejhloub pobouřil\nduše, nejvášnivěji roznítil mínění a nejmohutněji inspiroval básníky.\nZamíchali ideami do té míry nedovede prostřední myšlenka ani neplodný talent.\nTo dokáže přítomná výstava definitivním způsobem, byť měla vzbuditi ještě hodně\nkontroversí. Navštěvovatelé spatří tu pohromadě výtvory kariéry juž dlouhé, ovoce\nstálé snahy po kráse, která je mimo konvenci.\nNěkterá díla jsou slavna ode dávna a některá jiná jsou ještě neznáma obecem\nstvu; dohromady tvoří celek, nad nějž se dnes nemůže chlubiti francouzské umění\nimposantnějším a hlouběji dojímajícím. Chvíle je vhodná, aby se ukázala Rodů-\nnova práce obecenstvu celého světa, jak se sešlo v Paříži, aby posoudilo umění\ntoho světa.\nTěm, kdož přicházejí studovati tohoto umělce a uvažovali nad jeho dílem s\nchem zaníceným pro krásu, chce býti tento katalog jen bratrským soudruhem\nv nadšení.\nTěm, kdož přicházejí s dobrou vůlí, aniž mohli až dosud dosti žiti s tímto\ndílem, aby v ně úplně vnikli, přál bych, aby bylo těchto pár stránek jaksi syrm\npathickým vůdcem, jenž se skromně vynasnažuje pomoci jim vidět, čisti a chápat."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3463, "texte": "Rozhodně budeme se stříci, aby se náš obdiv nestal útočným, abychom\nzměnili pouhý seznam v polemickou brožuru* Jsme tu mezi bodrými lidmi, již\nmilují krásné věci s celou prostotou srdce, a před hotovým dílem minula hodina\npro rozepře*\nNanejvýš můžeme zběžně připomenouti, že byl vždycky, iv době nejprudších\nbitev, jež vzbudilo Rodinovo dílo, velký rozdíl mezi mluvou jeho obhájců a těch,\nkdož se drží chladné dokonalosti akademické nebo konvenční příjemnosti* Ne*'\nmůžeme jim neschvalovati, že jsou věrni třeba takovémuto ideálu, uspokojuješ\ndokonale jejich duši; ale kdežto my jsme se spokojili vždycky tím, že jsme\ndávali díla dle jejich vkusu nedostačujícími, aby nám opatřila tytéž požitky\njako jim, oni vyhlašovali za nebezpečná díla, která nám způsobovala tak hlu*'\nboké dojmy.\nNebezpečná! Což může býti dílo, v něž velký umělec vložil všechnu svou vášeň\na všechnu svou víru, nebezpečným někomu jinému než těm z jeho soudruhů,\njichž ruší duševní klid?\nPro obecenstvo, kterému přináší nový výraz věčných citů, není nebezpečím, ale\ndobrodiním!\nNa neštěstí obecenstvo, k němuž se takové dobrodiní obrací, nechápe vždy\njeho cenu hned první den. Nechá se lehko oklamati od těch, kdož mu na/\nmlouvají, že je ohroženo. Viděli jsme to u nás často. Francie, která je zemí\nvelkých sochařů, byla pro ně skoro vždy tvrdou za jich živobytí, a její nevděk\nk nim přestával až příliš pozdě* Ztratila tak několik krásných pomníků*\nZvláštní to úkaz, tento kraj, který viděl za blažených dob vykvétati sochy\nv Chartres, v Amiensu, Remeši, na Notre Dame de Paris, ztrpčil život a ztížil\npráci pravým následovníkům těch velkých neznámých řezbářů* Jean Goujon, Puget,\nHoudon, Rude, Barye, Carpeaux byli bud uváděni v posměch, nebo\nváni, nebo konečně, co je ze všeho nejhůř, obmezováni a přerušováni ve své\npráci*\nTěšme se, že nám se naskýtá příležitost, abychom dali zadostiučinění posled'\nnímu z nich co do času a jednomu z největších, neboť i my bychom byli mohli\npropást hodinu*\nVšechno souvisí a sleduje se v Rodinově díle s nepřetržitostí a logikou obdi'\nvuhodnou* Stačí několik data několik fakt, abychom mohli snadno obsáhnouti\ntento krásný rozvoj; několik málo úvah nám pak pomůže, abychom pochopili\nvelké myšlenky, které ovládají tento nesmírný repertoir pohybů a výrazů, a\nučení, která z něho plynou*\nRodin se narodil r* 1840 v Paříži* Jako dítě snílek a zamilován do obrázků,\nnadán všemi ručními schopnostmi, které by mu byly dovolily, aby se stal nej'\npodivuhodnějším virtuosem, nejúžasnějším praktikem, kdyby nebyl býval označen\npro vyšší osud, ale které mu umožnily, aby byl od mládí sochařem, dekoratérem,\nrytcem i malířem, byl přiváben k jednomu z těch mužů, kdož tenkráte nej'\nmocněji representovali zásadu volné síly a ohnivého pozorování přírody: byl to\nBarye*\nNicméně snad příklad Baryeho prospěl Rodinovi více než jeho bezprostřední\nučení*\nPak přešel do atelieru Carrierí< *\nA tak pohroužen ve své rozjímání a v potřebě je uskutečniti stal se Rodin tím,\nčemu někteří říkají revolucionář. Stalo se to jistě bez vědomí a mímovůli, neboť\njeho dílo nepovstalo ze záliby v revolto vání, ale ze záliby v kráse.\nBykli revolucionářem, byl jím podobně jako Wagner, a skorém se stejnou\nmethodou. On vykonal v doméně sochařství totéž co Wagner v doméně hudby.\nTato podobnost, která se nám zdá velmi frappantní, počíná už jích životem;\nRodin byl stejně vysmíván jako Wagner, jako on stejně nechápán a stejně jako\non je dnes ukazovatelem cest, na něž se už jiní začínají vrhati. Ale jiná, vyšší\nanalogie je v tvoření jich díla. Všimněte si, že má Rodin stejně jako hudebník\nvůdčí motivy, které ovládají jeho myšlenky, k nimž se vrací, které pořádá\npokaždé jiným způsobem, které se obnovují pokaždé, když se spojují nebo\nlučují, jsou vždycky k poznání a nikdy identické.\nA konečně bychom mohli pokračovati v parallele a říci, že snad Rodin stejně\njako Wagner je chápán ještě méně ve chvíli, kdy ho začínají napodobovati, než\nv dobe, kdy ho všichni popírali .. . Ale máme zájmy ohnivější nežli rozvinování\ntěchto úvah pouze historických. Výstava Rodinova nám bude především velkou\nlekcí obdivu. Sypaje plnýma rukama náčrtky, kresby, komposice, hněta živoucí\nobrazy bolesti, vášně, lásky, zděšení, zoufalství a naděje, učí nás žiti jako on\nv neustálém obdivování, pozvednouti se jako on v horečném snu pravdy a krásy.\n\n*) Známého též pod názvem »Kovový věk.«"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.10", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 2301, "texte": "je téměř jen historií jeho práce. Prošel bez dramatických zápletek a romantických\npříhod, tak že věru není nutno mnoho dodávati ke stručným datům, jež\nuvádí ve svém článku A. Alexandre.\nAuguste Rodin narodil se v Paříži r. 1840. Prvním jeho mistrem byl slavný\nanimalista Barye. Jeho kurs navštěvoval mladý sochař bez valného nadšení a píle\ndo r. 1864. V té době \\ystavil první svůj pokus, dnes klassickou masku „Muže\ns přeraženým nosem\", a přešel do atelieru Carrier\"Belleuse, modního, ele\"\ngantního, mnoho zaměstnávaného sochaře, jehož byl po šest let více spolupra\"\ncovníkem nežli žákem. Technicky profitoval asi z neobyčejné zručnosti staršího\nmistra, ale umělecky na něm Carrierova škola stopy nezanechala.\nOd něho vypravil se Rodin, tehdy už třicetiletý, za živobytím do Belgie. Roku\ni87i\"77 byl v Brusselu spolupracovníkem sochaře Van Rasburga. S ním pracoval\nna vnější i vnitřní sochařské výzdobě bursy bruselsské a v hodinách tvrdé práce\nstejně Jako ve chvílích odpočinku a dlouhých samotářských procházek zrál spO\"\nlehlivě pro velkou svoji práci.\nPři návratu r. 1877 přihlásil se sochou „Kovového věku\" (Probouzející se\nmuž). A hned první toto dílo vzbudilo celou bouři. Rodin obviňován, že odlil\nsvoji sochu dle živého modelu. Na jeho protesty utvořena offícielní komisse,\nkterá po dlouhém zkoumání rozhodla, že bylo užito odlitků aspoň částečně\na teprve na opětná svě\"\ndectví sochaře P. Dubois\na po prozkoumání pří\"\npravných studií Rodino\"\nvých uznána slavně umě\"\nlecká poctivost mistrova a\n„Kovový věk\", provedený\nv bronzu r. 1880, vyzná\"\nmenán medaillí 3. třídy a\nzakoupen státem pro za\"\nhradu Luxembourskou.\nTak tedy kariéra Rodi\"\nnova začala ve čtyřiceti\nletech. R. 1882 následoval\nSv.Jan Křtitel aStvO\"\nření člověka. Chrono\"\nlogii dalších prací stanoví,\npokud možno, již úvodní\nčlánek A. Alexandrův. Po\ncelých dvacet let, která tu\nnásledují, přechází Rodin\nneúnavně od portrétů\nk velkým komposicím,\nz jednoho atelieru do dru\"\nhého, opouští svoje doko\"\nnalé mramory, aby rychle\nfixoval v hlíně posici nebo\npohyb, které nově shlédl,\ntvoří a ničí svoje pokusy,\nkrajně poctivý a vždy ne\"\nuspokojen v tom krutém\nboji s materiálem, který\npro něho končí vždy ví\"\ntěžně. A práce hotové jed\"\nnou vystaveny vzbuzují zas\na zas novou vřavu, vždy di\"\nvočejší než předcházející."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1998, "texte": "O „Kovovém věku\" jsme se zmínili. „Měšťané z Calais\" se potkali s neporoz-\numěním ještě horším, a historie Balzac a je ještě v živé paměti. Iv té době, kdy\nnebylo již možno zavírati oči před dokonalostí každému zřejmou jeho portrétů,\njeho soch jako slavný Polibek z r. 1898, vedena právě tato dokonalost jedněch\ndo boje jako nejpádnější zbraň proti nehotovosti druhé kategorie Rodinových\nprací. Tak vítán Polibek s jásotem stejně velikým, jako posměch, se kterým byl\nstíhán zároveň Balzac,\nodmítnutý tak rozhoř'\nčeně Společností fran-\ncouzských spisovatelů,\nkterá ho původně ob-\njednala.\nNa štěstí všechny tyto\nútoky posloužily jen\nk tomu, aby menšinu\nRodino vých ctitelů\nmenšinu, která má vždy\ncky pravdu upevnily\nv její nadšení, A Rodin\nsám stál příliš pevně,\nnež aby ho byly mohly\nzviklati,\n„Myslím, že jsem na\npravé cestě/' řekl kdysi\nke Camillu Maudairovi,\n„Když odnášeli mou\npinu Polibku, musili\ns ním kolem Balzaca,\nkterého jsem nechal\nschválně na dvoře, abych\nho viděl na pozadí voh\nného nebe; nebyl jsem\nnespokojen se zjednoduš\nšenou silou svého\nmoru (Polibku), Ale když\nho přenesli, měl jsem\npojednou dojem, že je\nměkký, že klesá před\nBalzacem, jako slavné\ntorso Michel✓ Angelovo\npřed krásnou antikou, a\ncítil jsem v duši, že mám\npravdu, i kdybych byl\nsám proti všem. Má\nhlavní modelace v tom\nje, ať říká kdo chce, co\nchce, a byla by v tom\nmíň, kdybych zdánlivě více prováděl. Co se týče hlazení a leštění prstů na nohou,\nnebo prstenců vlasů, to nemá v mých očích žádnou váhu a kompromittuje to\nhlavní ideu, velkou linii, duši toho, co jsem chtěl, a nemám, co bych o tom více\nřekl obecenstvu. Tady je demarkační čára mezi ním a mnou, mezi vírou, kterou\nmi má zachovati, a mezi ústupky, které mu nemám udělat\".\nA diskrétním gestem, nuancí hlasu Rodin odkázal stranou posměšky, zlovůli,\nzbytečné rady, „milosrdná upozornění\", všechen ten marný hluk, který se zmítá\nkol překvapujícího díla a vyššího svědomí. Osamotňoval se ve své síle, člověk\nstejně jako dílo byl příkladem vůle i života.*)"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.12", "debut_caractere": 2021, "fin_caractere_exclue": 2082, "texte": "*) Camille Mauclair, La technique de Rodin. Revue des Revues."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.16", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 1362, "texte": "Ale cesta na takovou výši nebyla rychlá, ani snadna. „Stálo to mnoho prače\",\npřiznával se ještě, „ Z počátku dělal jsem věci šikovné, živě podnikané, ne špatné,\nale cítil jsem dobře, že to není to pravé, , , Nepřišlo to rázem; odvažoval jsern se\njen pomalu; měl jsem strach; pak pomalu před přírodou, jak jsem ji chápal čím\ndál lip a jak jsem odhazoval rázněji předsudky, abych jí mohl milovati, odhodlal\njsem se, pokusil jsem se , , ♦ Byl jsem dosti spokojen ♦ , , Zdálo se mi, že je to\nlepší , , Také studium antiky mi dodalo odvahy, a sochařství středověké, stejně\nkrásné jako řecké umění.\" Rodin sám jmenuje tu jediné svoje mistry, příbuzné\nduchy, v jichž společnosti našel potvrzení svým názorům. Obdiv pro mistry\nnáctého a patnáctého století si přivezl z cesty po Itálii; v British Museu londýnském\nse naučil ceniti umění assyrské a egyptské; sochařství gothické v Rouenu nebo\nv Chartres ho přivádí u vytržení. Jeho lekturu tvoří Dante, Balzac, Flaubert a\nBaudelaire, jeho společností byl cénacle Goncourtů v dobe, kdy se scházel ve\nslavném „Grenier\". Dnes patří z malířů Eugene Carriere, z literátu O* Mirbeau\nk jeho nejvěrnějším přátelům. Ke ctitelům všichni, kdo tvoří skutečnou duševní elitu\nmoderní Francie a kdo pochopili, k jakým povinnostem enthusiasmu zavazuje\nštěstí, hostiti mezi sebou největšího sochaře od dob MichehAngela."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c004", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.1", "titre_corps": "BELLONA.", "titre_sommaire": "BELLONA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8, "texte": "BELLONA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c005", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "99", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.2", "titre_corps": "STUDIE K JANU KŘTITELI.", "titre_sommaire": "STUDIE K JANU KŘTITELI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.5", "debut_caractere": 2620, "fin_caractere_exclue": 2643, "texte": "STUDIE K JANU\nKŘTITELI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c006", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "100", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.3", "titre_corps": "SV. JAN KŘTITEL.", "titre_sommaire": "SV. JAN KŘTITEL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.6", "debut_caractere": 2381, "fin_caractere_exclue": 2397, "texte": "SV. JAN\nKŘTITEL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c007", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.4", "titre_corps": "PODOBIZNA. (MUSÉE DE LUXEMBOURG). MRAMOR.", "titre_sommaire": "PODOBIZNA. (MUSÉE DE LUXEMBOURG). MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "PODOBIZNA.\n(MUSÉE DE LUXEMBOURG). MRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c009", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "103", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.6", "titre_corps": "PADLÁ DANAOVNA. (MUSÉE DE LUXEMBOURG).", "titre_sommaire": "PADLÁ DANAOVNA. (MUSÉE DE LUXEMBOURG).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.9", "debut_caractere": 1937, "fin_caractere_exclue": 1975, "texte": "PADLÁ\nDANAOVNA.\n(MUSÉE DE LUXEMBOURG)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c010", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.7", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.10", "debut_caractere": 2303, "fin_caractere_exclue": 2310, "texte": "STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c011", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.8", "titre_corps": "MLADÁ MATKA. BRONZ.", "titre_sommaire": "MLADÁ MATKA. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.12", "debut_caractere": 2000, "fin_caractere_exclue": 2019, "texte": "MLADÁ MATKA.\nBRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c012", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "110", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.3.9", "titre_corps": "DIVÁ ŽENKA. MRAMOR", "titre_sommaire": "DIVÁ ŽENKA. MRAMOR", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "DIVÁ ŽENKA.\nMRAMOR"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c013", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "101", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.4", "titre_corps": "SV. JAN KŘTITEL DETAIL. BRONZ. (MUSÉE DE LUXEMBOURG).", "titre_sommaire": "SV. JAN KŘTITEL DETAIL. BRONZ. (MUSÉE DE LUXEMBOURG).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "SV. JAN KŘTITEL\nDETAIL. BRONZ.\n(MUSÉE DE LUXEMBOURG)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c014", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "105", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.5", "titre_corps": "VÍTĚZSTVÍ S PŘERAŽENÝM KŘÍDLEM. BRONZ. (KRESBA M. JIRÁNKA).", "titre_sommaire": "VÍTĚZSTVÍ S PŘERAŽENÝM KŘÍDLEM. BRONZ. (KRESBA M. JIRÁNKA).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "VÍTĚZSTVÍ S PŘERAŽENÝM\nKŘÍDLEM. BRONZ. (KRESBA\nM. JIRÁNKA)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c015", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.6", "titre_corps": "TŘI DIVÉ ŽENKY. KRESBA M. JIRÁNKA.", "titre_sommaire": "TŘI DIVÉ ŽENKY. KRESBA M. JIRÁNKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "TŘI DIVÉ ŽENKY.\nKRESBA M. JIRÁNKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c016", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.7", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.13", "debut_caractere": 36, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c017", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.8", "titre_corps": "DALOU. POPRSÍ. BRONZ.", "titre_sommaire": "DALOU. POPRSÍ. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "DALOU.\nPOPRSÍ.\nBRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c018", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "109", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.9", "titre_corps": "MODLITBA.", "titre_sommaire": "MODLITBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 9, "texte": "MODLITBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c019", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 17, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.10", "titre_corps": "POMNÍK VIKTORA HUGA.", "titre_sommaire": "POMNÍK VIKTORA HUGA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1355, "texte": "POMNÍK VIKTORA HUGA.\n\nSádrový model pomníku, který Rodin právě\n■*\" dokončuje v mramoru a který je určen pro zahradu Luxemburskou,\n„Básník, nahý jako bůh, silný jako obr, sedí na břehu moře mezi skalami,\no které se lámou první vlny. Má před sebou propast, kterou pozoroval dvacet\nlet s výběžků Jersey a Guernesey, širé moře tesané větrem, měnivé, zbarvené,\nhrozné a půvabné, Oceán, k němuž se vždy nesly jeho myšlenky , . ,\nInspirace přichází k němu. Slyší hlasy, které mu přináší vlna a vzduch. Nad\njeho hlavou snesla se na skálu pohybem vichřice žena. Druhá se zvedá za ním\nz musselínu vln. Jedna je mužná a nezkrotná; mluví a zpívá hlasitě: je to musa\nhistorie, legendy a hněvu; proběhla celou zemí a přináší s sebou protesty a\nvolty lidské. Druhá je sladká, melancholická, rozkošná; její mladé a svěží tělo je\ncelé prosyceno mořskou vodou; ona šepoce sladká slova, kterými šplouchají vlny,\nkterá šumí v zeleni břehů a která zpívají děti, mladá děvčata a milenci.\nRodin učinil svou myšlenku každému viditelnou. Tyto dvě ženy nejsou zjevy.\nJsou to hlasy. Pohled básníkův o nich neví. Poslouchá je, zatím co prostor se\nrozvírá před ním, a nikdy nebyla lip vyjádřena- dvojí činnost fysiognomie: z očí\nmalých, živoucích, hlubokých vybavuje se neobyčejná síla vidění, zatím co\nzornosť, reflexe zmocňují se obličeje, dávají tělu attitudu síly v zapomnění sama"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 506, "texte": "sebe. Vnitřní myšlenka se projevuje tímto odpočinkem těla, skloněným čelem\na krásným instinktivním gestem natažené ruky. (Gustave Geffroy).\nDávno před tím, než pojal pomník Hugův tak, jak ho dnes vidíme, Rodin\nudělal řadu studií básníka dle skutečnosti; nejprve řadu kreseb, které se ztratily\na které později našel p. Georges Hugo, pak několik (z nichž dvě\nuveřejňujeme), konečně několik poprsí. Jedno z nejkrásnějších, v mramoru, bylo\nzískáno městem Paříží a je vystaveno v museu Galliera.\n(A. Alexandre)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c020", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "111", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.10.1", "titre_corps": "MINOTAURUS.", "titre_sommaire": "MINOTAURUS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.17", "debut_caractere": 1357, "fin_caractere_exclue": 1368, "texte": "MINOTAURUS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c021", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "114", "image_debut": 18, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.11", "titre_corps": "BALZAC.", "titre_sommaire": "BALZAC.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.18", "debut_caractere": 508, "fin_caractere_exclue": 2772, "texte": "BALZAC.\n\nKdyž se jednalo o znázornění Balzaca, pochopil Rodin, že lidská\nobálka musí ustoupit! před myšlenkou více než lidskou; obětoval tedy tělo\nv záhybech dlouhého v hrubého roucha, jímž se spisovatel zahaloval, a soustředil\nvšechnu sílu svého umění na hlavu ;\na tato hlava je neobyčejná,\nhodná, až netvorně osvětlená geniem.\nJe to ohniště, v němž sídlí plamen\ndvou zraků hlubokých, nesmírných,\nnekonečných! Je to nejodvážnější\nvidění, jaké se kdy sochař odvážil\nvynésti na světlo. Tělo je lehce\nkloněno, hlava hozena nazpět, ve\nsmyslném nose je jakoby chvění\ncelého lidstva; ret se zvedá ironický\na hrozný před divadlem komedie,\nkterou spisovatel studoval na všech\nstupních sociálního žebříku. Rodin\nchtěl podati nejfílosofičtější synthesu\nBalzacova genia a došel k tomuto\nvýrazu, který jen on mohl pojmouti\ns touto nevyrovnatelnou intensitou.\n\nRoger Milés.\n\nTato věc „šílená, beztvárná, pochybená,\nmystifikační\" je taková, že,\ni když se vám nelíbí, nemůžete po\nní vidět nic jiného. Sousední sochy\nzdají se suché a měkké zároveň,\njako vyřezány knejpem z voskové,\nkalné látky nějaké; a tento dojem\nnepochází z výrazu Balzacova, z jeho\nsmělé posice, a vůbec z ničeho, co\n„literárního\" mohl vložití umělec do\nsvé práce, nýbrž jedině z mohutnou\nsti forem, z dobře uvážené důležitou\nsti dvou nebo tří hlavních vypuklin,\nz úplného obrození těchto forem,\nz nichž nic není odléváno nebo kopírováno dle přírody, kde je všechno vynalez\nzeno, rozšířeno, zvětšeno, zdeformováno úmyslně pro pohled zdola nahoru.\nVšechny pružné i tuhé linie těla übíhají v perspektivě širokých, jednolitých\nploch k obličeji zmítanému výrazem nad jich klidem, tělo zbavené rukou\ni nohou, které u soch tolik překážejí, tvoří jedinou massu a přispívá k pyšnému\npovznesení hlavy jediným tryskem Ze zadu má přesnou formu egyptských\nsarkofágů; z levého kouta jednotná šikmá linie, která jde od podstavce k rame'\nnům, je vyvážena prázdným rukávem druhé ruky, který silně vyčnívá. Tři jedno'\nduché záhyby vlní se na županu, a studujete4i je, zpozorujete, že by bylo ne'\nmožno jimi pohnouti byť jen o palec, těmito záhyby, které se zdají nahozeny jen\nnahodile, aniž by se porušila rovnováha celku. Celek má vzhled menhiru; je to\nvotivní kámen postavený geniu jiným geniem, kamenné svědectví zasmušile"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 181, "texte": "neurvalé, vyzvednuté a ztuhlé jako balvan lávy, z něhož se zvedá posměšná\na strašlivá maska se lví kšticí, krátkými kníry ase zapadlýma, prozrazujícíma\nse očima.\n(Camille Mauclair.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c022", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.11.1", "titre_corps": "Když se jednalo o znázornění Balzaca, pochopil Rodin, že lidská", "titre_sommaire": "Když se jednalo o znázornění Balzaca, pochopil Rodin, že lidská", "signature_source": "Roger Milés", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.18", "debut_caractere": 517, "fin_caractere_exclue": 1369, "texte": "Když se jednalo o znázornění Balzaca, pochopil Rodin, že lidská\nobálka musí ustoupit! před myšlenkou více než lidskou; obětoval tedy tělo\nv záhybech dlouhého v hrubého roucha, jímž se spisovatel zahaloval, a soustředil\nvšechnu sílu svého umění na hlavu ;\na tato hlava je neobyčejná,\nhodná, až netvorně osvětlená geniem.\nJe to ohniště, v němž sídlí plamen\ndvou zraků hlubokých, nesmírných,\nnekonečných! Je to nejodvážnější\nvidění, jaké se kdy sochař odvážil\nvynésti na světlo. Tělo je lehce\nkloněno, hlava hozena nazpět, ve\nsmyslném nose je jakoby chvění\ncelého lidstva; ret se zvedá ironický\na hrozný před divadlem komedie,\nkterou spisovatel studoval na všech\nstupních sociálního žebříku. Rodin\nchtěl podati nejfílosofičtější synthesu\nBalzacova genia a došel k tomuto\nvýrazu, který jen on mohl pojmouti\ns touto nevyrovnatelnou intensitou.\n\nRoger Milés."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c023", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.11.1.1", "titre_corps": "PUVIS DE CHAVANNES.", "titre_sommaire": "PUVIS DE CHAVANNES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.18", "debut_caractere": 2774, "fin_caractere_exclue": 2793, "texte": "PUVIS DE CHAVANNES."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c024", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "114", "image_debut": 18, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.11.2", "titre_corps": "Tato věc „šílená, beztvárná, pochybená,", "titre_sommaire": "Tato věc „šílená, beztvárná, pochybená,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.18", "debut_caractere": 1371, "fin_caractere_exclue": 2772, "texte": "Tato věc „šílená, beztvárná, pochybená,\nmystifikační\" je taková, že,\ni když se vám nelíbí, nemůžete po\nní vidět nic jiného. Sousední sochy\nzdají se suché a měkké zároveň,\njako vyřezány knejpem z voskové,\nkalné látky nějaké; a tento dojem\nnepochází z výrazu Balzacova, z jeho\nsmělé posice, a vůbec z ničeho, co\n„literárního\" mohl vložití umělec do\nsvé práce, nýbrž jedině z mohutnou\nsti forem, z dobře uvážené důležitou\nsti dvou nebo tří hlavních vypuklin,\nz úplného obrození těchto forem,\nz nichž nic není odléváno nebo kopírováno dle přírody, kde je všechno vynalez\nzeno, rozšířeno, zvětšeno, zdeformováno úmyslně pro pohled zdola nahoru.\nVšechny pružné i tuhé linie těla übíhají v perspektivě širokých, jednolitých\nploch k obličeji zmítanému výrazem nad jich klidem, tělo zbavené rukou\ni nohou, které u soch tolik překážejí, tvoří jedinou massu a přispívá k pyšnému\npovznesení hlavy jediným tryskem Ze zadu má přesnou formu egyptských\nsarkofágů; z levého kouta jednotná šikmá linie, která jde od podstavce k rame'\nnům, je vyvážena prázdným rukávem druhé ruky, který silně vyčnívá. Tři jedno'\nduché záhyby vlní se na županu, a studujete4i je, zpozorujete, že by bylo ne'\nmožno jimi pohnouti byť jen o palec, těmito záhyby, které se zdají nahozeny jen\nnahodile, aniž by se porušila rovnováha celku. Celek má vzhled menhiru; je to\nvotivní kámen postavený geniu jiným geniem, kamenné svědectví zasmušile"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 181, "texte": "neurvalé, vyzvednuté a ztuhlé jako balvan lávy, z něhož se zvedá posměšná\na strašlivá maska se lví kšticí, krátkými kníry ase zapadlýma, prozrazujícíma\nse očima.\n(Camille Mauclair.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c025", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "113", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.12", "titre_corps": "ROCHEFORT. POPRSÍ. BRONZ.", "titre_sommaire": "ROCHEFORT. POPRSÍ. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "ROCHEFORT.\nPOPRSÍ. BRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c026", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "123", "image_debut": 20, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.13", "titre_corps": "MĚŠŤANÉ Z CALAIS.", "titre_sommaire": "MĚŠŤANÉ Z CALAIS.", "signature_source": "Gustave Geffroy", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.20", "debut_caractere": 183, "fin_caractere_exclue": 2898, "texte": "MĚŠŤANÉ Z CALAIS.\n\nV „Kronikách Froissarta\" dočteme se vypravování —\nať už historického nebo legendárního — o aktu heroismu, kterým se\nsilo šest obyvatel Calais zachrániti svoje spoluobčany před drancováním a před\nsmrtí. Celé to vypravování je obsaženo na několika stránkách kapitoly nadepsané:\n„Jak král Filip Francouzský nemohl osvoboditi město Calais, a jak je dobyl\nEduard, král Anglický\". Nejprve jsou udána fakta s obvyklou kronikářskou\nchladností a naivností. Když Francouzský král odtáhl, donutil hlad obléhané\nk vyjednávání. Messire Jean de Vienne vystoupí na cimbuří a dá znamení Anglie\nčanům. Nastanou pochůzky mezi městem a táborem, Eduard nechce slyšeti\no ničem, žádá vzdání na milost a nemilost. Konečně slíbí, že ušetří obyvatelstvo\ns podmínkou, „že vyjde z Calais šest nejpřednějších měšťanů prostovlasých\na bosých, s provazem na krku a s klíči města i tvrze v rukou. S těmi já naložím\ndle svého zdání\", dodává. Odpověď donesou k Jeannu de Vienne; ten sestoupí\ns cimbuří, dá biti na zvon a svolá obležené. Tu se Froissart neubrání, aby ne'\nslyšel křiky a pláč. Slzy a nářek jakoby vzrůstaly v těchto stránkách, které\nznamenává se svědomitostí soudního písaře.\nKdyž se zvedl „nejbohatší občan z města\" a projevil vůli umříti za své spolu'\nobčany, „všichni mu prokazovali úctu za jeho zbožnost, a muži i ženy vrhali se\nmu k nohám, plačíce pohnutím, a bylo to k velkému žalu viděti a slyšeti všechny\".\nRovněž bylo, když mluvil druhý, „velmi počestný měšťan a značně bohatý, který\nměl dvě krásné slečny za dcery\", potom třetí, který byl bohatý na statcích i na\nnábytku\", a čtvrtý, který byl bratrem třetího. Ještě dva jiní se zvednou. Všech\nšest mužů se okamžitě svleče, po'\nnechá si jen spodky a košile, otočí\nsi krk provazy a vezmou klíče města\na tvrze v pěsti. Odejdou, a je známo,\nco se s nimi stalo, jak byli vydáni\nkatu a pak jim udělena milost na\nprosby a pláč královny. Jich jména?\nEustach de Jean ďAire,\nJacques a Pierre de Wissant... Za'\npomětlivá, nespravedlivá historie ne'\nzachovala jména dvou ostatních.\nDefílé těchto měšťanů měl Rodin\npostaviti na náměstí Calaiské. Uhod'\nnete okamžitě, jaké velikosti může\ndosáhnouti průvod těchto bronzových\nmužů, nerovných věkem, vzezřením,\nposami, charaktery, objevujících zá'\nroven přesný smysl pro lidskost a\nnový názor v dekoraci veřejných míst.\nSochař spatřil těchto šest mužů,\nkteří se vydávají na cestu, operací\nsvého ducha, svým pohledem, který\nse vrátil do minulosti a shlédl\njiště události. Odmítl konstruovati\nobyčejnou skupinu pyramidální, kde\nse hrdinové týčí vzhůru a komparsy\nodrážejí se od podstavce. Chtěl volný\nprůvod, skupinu s mezerami, ce'\nstu na smrť s kroky horečného\nspěchu as kroky vlekoucími se,\ns kroky pevných mužů a starců,"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2327, "texte": "zuřivých a resignovaných.\nSochy půjdou tudy, kudy\nšli odsouzenci zaslíbení\nšibenici, kde je viděl U'\nmělec, jak postupují upí'\nrajíce zrak na svůj mučed'\nnicky cíl nebo opožďujíce\nse v lítosti,\nEustach de Saint'Pierre,\nJean ďAire, Jacques et\nPierre de Wissant a dva\nanonymové, kterým byla\ntak brutálně odňata do'\nbytá sláva, všichni dostali\nmísta v průvodu vnější\npokory a hrdé oběti,\nkterý tvořili tito občanští\nKristové obětovaní za\npovšechnou spásu.\nPrvní v čele pohřeb'\nního průvodu jde stařec,\nkterý první promluvil,\nEustach de Saint\nsáhlou tou řadou poznámek a vy\nsvětlujících slov nadšených mistra\nobdivovatelů, Francouzů ' literátů\ni přátel malířů. Mám k nim přL\npojiti, jak žádá redakce, několik\nslov sochaře. Činím tak milerád, nevadí mi ani, že budu nucen opakovatí\ntak mnohé z předcházejícího, co tam tak krásně a člověku z duše bylo řečeno,\nba činím tak zúmyslně, poněvadž velice lituji, že tak mnohé význačné slovo\nvztahující se k velkolepým těm ukázkám výkvětu soudobého sochařství ne'\nbylo pro potřebu našeho umění a porozumění proň sázeno písmem tím nej'\nvětším a mnohokráte podtrženým a opakováno na nejméně jednou měsíčně\ntřeba jen ve Volných Směrech, vtom kaceřovaném listě, který řada více neb méně\nvlasteneckého obecenstva a hlavně výtvarnictva s odporem a posměchem béře do\nruky, s odporem nad nevážností k věci české, s hnusem nad nevlasteneckým pc\nšilháváním do ciziny.\nProžíváme u nás tak jako všude jinde historii stálého toho ohrožování, u nás jako\nvšude jinde vyznívají známé ty, mladší snažení podezřívající hlasy, které při vyvinutém\ndosud nationalismu nejpohodlněji operují s heslem vykřičené fráze nevlastenectví.\nNevadí stačí zajisté všem, kdo za časopisem stojí, jich opravdové chtění, jich\npevné přesvědčení o jediné správné cestě ku povznesení umění českého, je v celém\ntom jich snažení kus upřímnosti k sobě samým, svému vyvinujícímu se budou'\nčímu umění, které ovšem jinak chápou než ti, kterým jde o pohodlné běžné fráze,\nA právě proto, že pro umění vůbec kus takového pokroku, jakým vyzněl koncem\ntohoto století Rodin, má historický význam, vítám vydání tohoto čísla, třeba tím\nVolné Směry přinesly si znova řadu interpelací a nemílostí, i řadu ztrát hmotných\nse strany těch, kterým msta je sladká."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.50", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 3099, "texte": "V předcházejícím textu dostatečně význam Rodina osvětlen, na jedno jen de\nvoluji si poukázat, co snad náhodou nebylo spolu uvedeno, co ale velikost jeho\na význam zvětšuje neobyčejně. Záleží mnoho ve všech oborech práce kulturní\na zvláště v tvoření uměleckém na tom, v které době, kdy, a za jakých okolností\nuhodil umělec na svoji strunu, zazněl jasněji, čistěji než souhrn toho všehot co\nv okolí právě je obvyklým.\nOhledněme se při tomto sochaři vždyť sám je výhradně sochařsky činným,\na kreslili, je mu kresba jen pomůckou na rychlo zachycenou, stenogramem, jak\npřípadně bylo předem řečeno, ku práci jeho sochařské vlastní po době, po okolí\nv němž tvořití začíná. Nepadá zde ani tak na váhu datum prvého jeho kroku\nv r. 1864, ač již zde a krátce v následujícím dissonance jeho se soudobým sochař'\nstvím je patrna, jako význačné vystoupení jeho koncem let sedmdesátých a pc\nčátkem osmdesátých, kdy plastika francouzská vedena svými umělci Carpeauxem\na Paulem Dubois, a mladšími jich následovníky (Barrias, Chápu, Mercier, Falguiěre,\nDelaplanche) podmaňuje si celý svět známou svojí líbivou elegancí Francouzů, a stává\nse pramenem, studnicí, z níž stejně jak z tehdejšího malířství nabralo tak mnohé\numění národů ostatních, a buďme upřímní, i umění většiny našeho výtvarnictva\nlet osmdesátých.\nV této době vítězství francouzské plastiky, v době záplavy její celou pevninou\nEvropy, v době, kdy soudruzi Rodinovi spokojovali se dobývati francouzskému\numění vavřínů Evropy pracemi francouzsky národními, v době, kdy Francouzové\ndovedli vypěstiti si svoji význačnou, odlišnou školu, kdy vytvořili svůj sochařský\nráz, svůj národní sloh, v té době Rodin jde dál, nespokojuje se takovou konvenční,\nelegantní krásou francouzské plastiky on jde nad tuto národní práci, on jde\nhloub, k hlubšímu studiu přírody, učí se ji chápat, jak praví, a hledá cestou\nnamáhavou ale jistou tu přirozenou, prostou krásu neokrašlovanou a tvoří\nsvé první význačné práce, které v prvních listech čísla jsou reprodukovány.\nA se na dobu tu s tohoto stanoviska, chápete, že taková fanaticky\nznationalisovaná většina inteligence i výtvarnictva ohražuje se proti drzosti takového\nsmělého jednotlivce, který chce něco\n„odlišného otravného nebezpečí\nniho.\" Pozorujte ale věc nestranným\nba jděte do takového fram\ncouzského salonu ještě v letech deva'\ndesátých a í dnešních, do takového\npralesa mužských a zvláště ženských\naktů přirozené i nadpřirozené velikou\nstí, do produkce výročí francouzského\numění a chápete únavu celku a tím\nmilejší Vám je takové osvěžení u kusu\npráce, vanoucí novým chtěním, no'\nvými cíli. }\nA byl to v sochařství jediný Rodin,\nkterý si stavěl tyto nové cíle. Hledá\nkrásu přirozenou, a poněvadž o chv\nvěka hlavně se zajímá, jde zde dál\na vytváří svůj „nesmírný repertoir\npravdivých pohybů\".\nVzpomínám v okamžiku tomto\nchvilky, kdy v soukromé hádce o U'\ncení se aktu, tomu, čemu ve škole se\nříká akt, učení se kreslení nebo mo'\ndelování řemeslně stojícího kusu masa\na kostí, který pro řadu žáků vydrží\ncelou hodinu držetposu, horováno\nbylo odpůrcem takovéhoto školení a\nžádáno více studia ne pouze těla,"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.51", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 1388, "texte": "ale hlavně pohybu a života, studium toho, co vlastně u takového řemeslně\nstojícího člověka, zkostnatělého všemi naučenými posami, vůbec dosíci nemožno.\nV hádce té namítáno druhou stranou, takým obhájcem školního aktu pohyb,\nten se musí komponovat. Ano, tak tomu bylo právě v té době u Francouzů,\njak tomu je u mnohých dodnes (au nás skoro výhradně) ale podle toho\nto také vypadá, ta „modelová příroda\" vyžádala si krutou daň šablonovitosť\nfrancouzské ai ostatní plastiky. Rodin v tomto prostředí šel dál, on to byl,\nkterý vysoko vyrostl nad ostatní, a již spoustami svých kreseb ukázal, že vzruch\na pohyb člověka docela jinak chápe. A přál bych si, aby ta sbírka kreseb\nnových, nad kterými s odporem pozastavuje se většina výtvarnictva cizího i našeho,\nbyla v daleko větší míře učiněna přístupnou těm mladým, pro umění zaníceným\nduším, než jak tomu v tomto čísle Směrů vyhověno býti mohlo, aby tím\nbem s dostatek ukázáno bylo, jakým spůsobem Rodin do studia pohybu se\nnořil a z něho čerpal, A není to vlastně ani tak to vystižení tohoto přirozeného\nhybu, které i při svém vysoce uměleckém cítění je více méně jen vyšším stupněm\ntechnické dovednosti, jako hlavně to, že tyto přirozené pohyby (při pracích jeho\nsochařských) jsou důsledky Rodinova smyslu pro „lidskou vášeň,\" pro\nty „obrazy lásky a bolesti, zoufalství a naděje odříkání a pohrdání,\" které\ntělem člověka zmítají."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4219, "texte": "O tak mnohé z uvedených předem výrazů pokusilo se sochařství dob před'\ncházejících od antiky počínaje do doby nejnovější, ale nikdy s takovým\núspěchem, jako se podařilo právě Rodinovi.\nKdežto tam všude spoléháno po většině na taková sevřená ústa a výraz obličeje\nnanejvýše rukou zde Rodin dá výrazu proniknouti celým tělem, každým jeho\nsvalem a třesoucím se nervem, podrobí to vše své vůli svému cítění.\nA jednoho ještě užil význačného momentu ku sesílení svého výrazu mo'\nmentu, který tím význačnějším stává se při Rodinovi, mistru tak úžasné technické\ndokonalosti, že práce jeho podezřívány z naprostého odlévání přírody. Jasně\na zřetelně formuloval toto poslední stadium své práce, ne snad co do data, ale co\ndo významu, toto vyvrcholení svého uměleckého působení vlastními svými slovy:\n(O Balzacu) Má hlavní modelace v tom je, a byla by v tom míň, kdybych zdám\nlivě více prováděl. Co se týče hlazení a leštění prstů u nohou, nebo prstenců vlasů,\nto nemá v mých očích žádnou váhu, a kompromituje to hlavní ideu, velkou\nlinii, duši toho, co jsem chtěl, a nemám, co bych více o tom řekl obecenstvu,\natd. Viz str. 106.\nSlova tak srozumitelná, tak jasná a přec tak üboze málo chápaná. Zavaďte ho'\nvorem oßalzaca, Evu*) nebo Calaisské, kteréžto tři práce jsou vyvrcholením Rodi'\nnova umění, a dokladem uvedeného zde slova a uslyšíte o pytli, a to ještě\npříliš slušné, jsou mnozí, kteří si přímo odplivnou nad takovou Rodinovou\nsprostotou. Jsou nyní ještě příliš zvyklí při takových pomnících (jako je Balzacův)\nvidět tu s o chu, provedenou od temene hlavy po poslední cvoček u boty, s oslavem\ncovým kabátem, kalhotami, a najdomli v pozůstalosti jeho límec a mašličku, i ty\nsi vezmou k disposici a vy vidíte pak na výtvoru více nebo méně technicky\ndokonalý obraz toho vnějšího, vy vidíte vše to pozemské, co končí smrtí toho\nčlověka ale to, co oslavováno býti má, to, co bylo příčinou, že památník se\nstaví, čím oslavenec se lišil od toho obyčejného člověka, jeho působení, jeho\nplodná práce, duch, který i po smrti v budoucnosti žije as vděčnými potomky\nse sdílí, to uniklo docela zabito, utopeno, v roztříštěném zbytečném detailu,\nkterý člověku příliš dá cítit tu sochu, materiál, kámen, bronz\nA jděte nyní naopak, kdo máte k tomu příležitost, postavit se k takovému\ndílu Rodina, ty tři posledně jmenované zvláště označuji, postavte se před ně bez\ntoho hrozného předsudku, který ve Vás jako zbytek Vašeho školení žije a který\nmusíte setřást, chcete4i nové chápat, a vy ucítíte tu jeho velikost, to, čím lisí\nse od všech svých současných i minulých, ne sochu, ne ten kus materiálu fysického,\nale opravdové otřesení duše, vy podlehnete dojmu a cítíte v úzkostech se chvějíce\nto, co zmítá tím tělem tušeným v běli sádry nebo mramoru, v barvě kovu. Vás\nupoutá to velké vnitřní, vy oddáte se idei celku, vyjádřené kondensovanou formou,\nnerušené žádným zbytečným roztříštěným detailem. Zde skloněni ucítíte sílu genia\na ovanutí jeho, které s duší Vaší se sděluje.\nNení to náhodou, že uvádím jen tato tři díla. Nepatřím k těm, kterým stačí\npodpis autora, aby dovedli se nadchnout nebo trhat, a proto zúmyslně upozorňují\nna tyto tři památníky které zapsány budou v dějinách sochařství a je\nzvláštní, že Rodin, který toto vyvrcholení své dal cítit již ve svém Mysliteli, Vojně,\nModlitbě a jiných menších pracích v letech osmdesátých, a svých vyznačených\ntří dílech z dat 1892 (Calais) a 1897 (Balzac a Eva), současně pracuje řadu prací\ndaleko menšího významu dějinného jakými zůstanou přívrženci jeho stejně\noslavované skupiny „Polibku\" a „Viktora Huga\" a j.\nPro dějiny umění takový detail ovšem nebude závadou zde přijde k výrazu\ncelá činnost Rodina to význačné, nač několikráte v čísle tomto upozorněno, to\nzvednutí, vyvrcholení sochařství jeho, které nemá analogie v historii celého své'\ntového umění.\nPřijde ta doba, která oddělí malichernosti přítomnosti a dá Rodinovi zadosti'\nučinění za onu křížovou cestu, kterou prodělati musil mezi svými, která uzná, že před'\nchůdci a současníci jeho zapsáni budou význačným písmem v dějinách nationálního\numění Francie, Rodin v téže době v dějinách umění celého světa. V tom\n— / /\nleží jeho význam*\n*) Reprodukci »Evy« nepodařilo se bohužel redakci pro číslo opatřiti.\n\nSUCHARDA STAN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c059", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c059", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.29.1", "titre_corps": "J. P. LAURENS.", "titre_sommaire": "J. P. LAURENS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 14, "texte": "J. P. LAURENS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c060", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c060", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.29.2", "titre_corps": "STUDIE.", "titre_sommaire": "STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7, "texte": "STUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c061", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c061", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.29.3", "titre_corps": "STARÁ ŽENA.", "titre_sommaire": "STARÁ ŽENA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 11, "texte": "STARÁ ŽENA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c062", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c062", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "147", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.30", "titre_corps": "Redakce potkala se při pořádání tohoto čísla s obtížemi, které by se sotva bylo", "titre_sommaire": "Redakce potkala se při pořádání tohoto čísla s obtížemi, které by se sotva bylo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.53", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1059, "texte": "Redakce potkala se při pořádání tohoto čísla s obtížemi, které by se sotva bylo\npřekonati bez zvláštní ochoty, se kterou jejím zástupcům\nv Paříži vyšli vstříc súčastnění činitelé. Díky za to budtež vysloveny všem, kdož\nnam úlohu ulehčili. Věhlasný kritik pan Arsene Alexandre dal ústně dovolení\nk otištění své znamenité „Předmluvy ke katalogu Rodinovy výstavy\". P. Karl\nBaes, directeur de la Plume udělil laskavě svolení k reprodukci pěti čísel. P. Gu-\nstav Soulier, secrétaire de 1 Art et Décoration dal k disposici rovněž pět repro-\ndukcí. Cela tato serie původně reprodukována s fotografií p. Droueta, jenž výslovně\npro nás se svého práva na ně ustoupil. P. Thuilliera obstaral zdařilé reprodukce\nleptaných rytin dle Viktora Huga. Ostatní všechny fotografie dle soch i s původ-\nních kreseb výhradně pro „V. S.\" obstaral p. Perriot způsobem skutečně mistrným,\njim všem náleží povinné díky.\nA jakými slovy tlumočiti ještě povinnou vděčnost k tomu, jenž nás vyzname-\nnával laskavostí tak nečekanou a vycházel vstříc s tak neúnavnou vlídností,\nMistru Rodinovi?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-05-c064", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_05#c064", "volume": "bmtnaan_1901_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.2.31", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3868, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\nJEAN naroz.\nr. 1841, největší krajinář francouzský po'\nslední doby, poeta, blíženec Puvise de\nChavanna, zemřel 28. března t r.\nVYSTAVY. II. Výstava jednoty\nvýtvarných umělců v Praze, otevřená\nod 16. března do 15. dubna v Novo'\nměstských sálech ve Vodičkově ulici,\nobsahuje 109 čísel, zastoupeni jsou: Aleš,\nAmort, Balšánek, Dlabač, Doubek, Dve\nřáková, Fiala, Herčík, Jansa, íenewein,\nKastner, Klenka, Klouček, Knížková,\nKoula, Knúpfer, Lebeda, Maudr, Mikš G.,\nMikš F., Němejc, Novák, Ondrůšek,\nPištěk, Popp, Rašek, Rous, Říha, Seifert,\nSlabý, Stibral, Trsek, Urban, Věšín,\nWurzel a Záhorský. — Výstava ob\nrazůJanaVochoče z cesty po Buk\nharsku v Národním domě vinohradském\nod 20. března do 15. dubna. — V ber'\n1 í n s k é „ S e c e s s i\" otevřena tento mě'\nsic výstava, věnovaná „Umění v životě\ndítěte\". Rozvržena ve tři části obsahuje U'\nměleckou výzdobu stěn školních míst'\nností a bytu, dále obrázkové knihy pro\nděti a konečně demonstruje se zde růz'\nným způsobem umělecký smysl dítěte.\nVýstava tato jako i drážďanská, v mi'\nnulém čísle oznámená, obě propagující\nestetickou výchovu mládeže, vynucující\nsi svojí vážností respekt, neminou se\nsvého účinku. Katalog nákladem E. A.\nSeemana v Lipsku obsahuje tři zajímavé\núvodní stati k jednotlivým oddílům vý'\nstavy. — V Darmstadtě otevřena\nbude 1. květnem t. r. umělecká výstava\nprvá svého druhu — celé malé mě'\nstečko vystaveno bude, uprostřed s pa'\nlácem umění dle projektu architekta\nOlbricha. Hlavní atrakcí bude celá kole\nnie obytných domků vně i uvnitř do\nnejmenších detailů zařízení luštěných\nv moderním stylu jako umělecký celek.\nBude to poprvé, kdy tato neobyčejně\nzajímavá a též nesnadná úloha bude de'\nmonstrována. Kavárny, restaurace a diva'\ndlo budou též zajímavými uměleckými\nobjekty. Výstava pořádaná kolonií umělců\nDarmstadtských, za vydatné podpory a\núčasti velkovévody Hessenského, který\nobjevil se jako vzácný příznivce umění\npotrvá do 1. října.\nSOUTĚŽ NA PLAKÁT. - Spolek\nvýtvarných umělců „Mánes\" vypisuje\njen členům svým přístupnou soutěž na\nplakát IV. výstavy spolkové. Skiza v 1/2\nvelikosti provedena budiž s ohledem na\nprovedení reprodukce 4 barvami kamene\ntiskem. Formát provedeného plakátu\nvýše 110 X 180 cm. — Nápisy: IV. výstava\nspolku výtv. umělců „Mánes\" od 7. října\ndo 24. listopadu 1901. v Novoměst.\nlech, Vodičkova ul. v Praze. Otevř. od 9-4\nhod. Skizzy dodány budtež do 15. června\nt. r. starostovi spolku St. Suchardovi,\nRudolfovo nábřeží č. 6. — Cena vypi-\nsuje se jediná obnosem 200 korun, která\nje současně honorářem za provedení\nkresby na kámen. Skizza zůstává\njetkem autora. Jury sestává ze člena\nspolku výborem delegovaného a dvou\nčlenů spolku konkurenty absolutní vět''\nšinou zvolených, — z důvodu toho\nnechť nikdo neopomene ku svému ná-\nvrhu kromě hesla připsat dva jurory.\nSOUTĚŽ NA PLAKETTU neb me-\ndaili, jež má být upomínkou vystavo-\nvatelům rakouským za účasť na světové\nvýstavě pařížské — vypisuje\nstvo obchodu a žádá: Modely v troj-\nnásobném měřítku, skutečná velikost\npak bude 40 čtverečných centimetrů,\n(průměr as 7 cm.) Návrhy mohou být\nluštěny po jedné neb po obou stranách\nv každém případě musí být pamato-\nváno na vhodné umístění nápisu a vě-\nnování, jehož znění bude stanoveno\naž při definitivním návrhu. Plaketta či\nmedaile rozmnožena bude ražením —\nmateriál i způsob ražení ponechává se\nk rozhodnutí umělci. Každý z konku-\nrentů béře na se — v případě že návrh\njeho prováděn bude — obstarání schopné,\numělecky dokonalé formy k ražení,\nforma taková podléhá znovu jury, a\nv případě že nebude uznána za doko-\nnalou, nemá autor žádných nároků na\nnáhradu za obstarávání této. — Návrhy\nzaslány budtež anonymně, v zapečetěné\nobálce krom jména a adresy udána budiž\ncena za případné obstarání forem k ra-\nžení. Jury nejdéle ve 14 dnech rozhodne\no došlých návrzích. Ceny jsou 3000,\n2000 a 1000 korun. Poctěné návrhy stá-\nvají se majetkem ministerstva."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[95]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.1", "texte": "HOMMAGE DE SOUMISSION\nA AUGUSTE RODIN."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[96]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.2", "texte": "KOVOVÝ VÉK.\nBRONZ.\nJARDIN DE\nLUXEMBOURG"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.3", "texte": "BELLONA.\n\nARSÈNE ALEXANDRE. ÚVOD KE KATALOGU RODINOVY\nVYSTAVY.\n\nAť obdivován nebo vysmíván, houževnatě popírán\nnebo uctíván dle skutečné svojí ceny, Rodin je dnes nejslavnějším ze všech se\nchařú. Nepravíme, že je nejlíp placeným nebo nejvíce zahrnut officielními poctami\na sankcemi; ale bez odporu za naší doby on na celém světě nejhloub pobouřil\nduše, nejvášnivěji roznítil mínění a nejmohutněji inspiroval básníky.\nZamíchali ideami do té míry nedovede prostřední myšlenka ani neplodný talent.\nTo dokáže přítomná výstava definitivním způsobem, byť měla vzbuditi ještě hodně\nkontroversí. Navštěvovatelé spatří tu pohromadě výtvory kariéry juž dlouhé, ovoce\nstálé snahy po kráse, která je mimo konvenci.\nNěkterá díla jsou slavna ode dávna a některá jiná jsou ještě neznáma obecem\nstvu; dohromady tvoří celek, nad nějž se dnes nemůže chlubiti francouzské umění\nimposantnějším a hlouběji dojímajícím. Chvíle je vhodná, aby se ukázala Rodů-\nnova práce obecenstvu celého světa, jak se sešlo v Paříži, aby posoudilo umění\ntoho světa.\nTěm, kdož přicházejí studovati tohoto umělce a uvažovali nad jeho dílem s\nchem zaníceným pro krásu, chce býti tento katalog jen bratrským soudruhem\nv nadšení.\nTěm, kdož přicházejí s dobrou vůlí, aniž mohli až dosud dosti žiti s tímto\ndílem, aby v ně úplně vnikli, přál bych, aby bylo těchto pár stránek jaksi syrm\npathickým vůdcem, jenž se skromně vynasnažuje pomoci jim vidět, čisti a chápat."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.4", "texte": "Rozhodně budeme se stříci, aby se náš obdiv nestal útočným, abychom\nzměnili pouhý seznam v polemickou brožuru* Jsme tu mezi bodrými lidmi, již\nmilují krásné věci s celou prostotou srdce, a před hotovým dílem minula hodina\npro rozepře*\nNanejvýš můžeme zběžně připomenouti, že byl vždycky, iv době nejprudších\nbitev, jež vzbudilo Rodinovo dílo, velký rozdíl mezi mluvou jeho obhájců a těch,\nkdož se drží chladné dokonalosti akademické nebo konvenční příjemnosti* Ne*'\nmůžeme jim neschvalovati, že jsou věrni třeba takovémuto ideálu, uspokojuješ\ndokonale jejich duši; ale kdežto my jsme se spokojili vždycky tím, že jsme\ndávali díla dle jejich vkusu nedostačujícími, aby nám opatřila tytéž požitky\njako jim, oni vyhlašovali za nebezpečná díla, která nám způsobovala tak hlu*'\nboké dojmy.\nNebezpečná! Což může býti dílo, v něž velký umělec vložil všechnu svou vášeň\na všechnu svou víru, nebezpečným někomu jinému než těm z jeho soudruhů,\njichž ruší duševní klid?\nPro obecenstvo, kterému přináší nový výraz věčných citů, není nebezpečím, ale\ndobrodiním!\nNa neštěstí obecenstvo, k němuž se takové dobrodiní obrací, nechápe vždy\njeho cenu hned první den. Nechá se lehko oklamati od těch, kdož mu na/\nmlouvají, že je ohroženo. Viděli jsme to u nás často. Francie, která je zemí\nvelkých sochařů, byla pro ně skoro vždy tvrdou za jich živobytí, a její nevděk\nk nim přestával až příliš pozdě* Ztratila tak několik krásných pomníků*\nZvláštní to úkaz, tento kraj, který viděl za blažených dob vykvétati sochy\nv Chartres, v Amiensu, Remeši, na Notre Dame de Paris, ztrpčil život a ztížil\npráci pravým následovníkům těch velkých neznámých řezbářů* Jean Goujon, Puget,\nHoudon, Rude, Barye, Carpeaux byli bud uváděni v posměch, nebo\nváni, nebo konečně, co je ze všeho nejhůř, obmezováni a přerušováni ve své\npráci*\nTěšme se, že nám se naskýtá příležitost, abychom dali zadostiučinění posled'\nnímu z nich co do času a jednomu z největších, neboť i my bychom byli mohli\npropást hodinu*\nVšechno souvisí a sleduje se v Rodinově díle s nepřetržitostí a logikou obdi'\nvuhodnou* Stačí několik data několik fakt, abychom mohli snadno obsáhnouti\ntento krásný rozvoj; několik málo úvah nám pak pomůže, abychom pochopili\nvelké myšlenky, které ovládají tento nesmírný repertoir pohybů a výrazů, a\nučení, která z něho plynou*\nRodin se narodil r* 1840 v Paříži* Jako dítě snílek a zamilován do obrázků,\nnadán všemi ručními schopnostmi, které by mu byly dovolily, aby se stal nej'\npodivuhodnějším virtuosem, nejúžasnějším praktikem, kdyby nebyl býval označen\npro vyšší osud, ale které mu umožnily, aby byl od mládí sochařem, dekoratérem,\nrytcem i malířem, byl přiváben k jednomu z těch mužů, kdož tenkráte nej'\nmocněji representovali zásadu volné síly a ohnivého pozorování přírody: byl to\nBarye*\nNicméně snad příklad Baryeho prospěl Rodinovi více než jeho bezprostřední\nučení*\nPak přešel do atelieru Carrierí< *\nA tak pohroužen ve své rozjímání a v potřebě je uskutečniti stal se Rodin tím,\nčemu někteří říkají revolucionář. Stalo se to jistě bez vědomí a mímovůli, neboť\njeho dílo nepovstalo ze záliby v revolto vání, ale ze záliby v kráse.\nBykli revolucionářem, byl jím podobně jako Wagner, a skorém se stejnou\nmethodou. On vykonal v doméně sochařství totéž co Wagner v doméně hudby.\nTato podobnost, která se nám zdá velmi frappantní, počíná už jích životem;\nRodin byl stejně vysmíván jako Wagner, jako on stejně nechápán a stejně jako\non je dnes ukazovatelem cest, na něž se už jiní začínají vrhati. Ale jiná, vyšší\nanalogie je v tvoření jich díla. Všimněte si, že má Rodin stejně jako hudebník\nvůdčí motivy, které ovládají jeho myšlenky, k nimž se vrací, které pořádá\npokaždé jiným způsobem, které se obnovují pokaždé, když se spojují nebo\nlučují, jsou vždycky k poznání a nikdy identické.\nA konečně bychom mohli pokračovati v parallele a říci, že snad Rodin stejně\njako Wagner je chápán ještě méně ve chvíli, kdy ho začínají napodobovati, než\nv dobe, kdy ho všichni popírali .. . Ale máme zájmy ohnivější nežli rozvinování\ntěchto úvah pouze historických. Výstava Rodinova nám bude především velkou\nlekcí obdivu. Sypaje plnýma rukama náčrtky, kresby, komposice, hněta živoucí\nobrazy bolesti, vášně, lásky, zděšení, zoufalství a naděje, učí nás žiti jako on\nv neustálém obdivování, pozvednouti se jako on v horečném snu pravdy a krásy.\n\n*) Známého též pod názvem »Kovový věk.«\n\nPADLÁ\nDANAOVNA.\n(MUSÉE DE LUXEMBOURG)."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.10", "texte": "ŽIVOTOPIS A. RODINA\n\nje téměř jen historií jeho práce. Prošel bez dramatických zápletek a romantických\npříhod, tak že věru není nutno mnoho dodávati ke stručným datům, jež\nuvádí ve svém článku A. Alexandre.\nAuguste Rodin narodil se v Paříži r. 1840. Prvním jeho mistrem byl slavný\nanimalista Barye. Jeho kurs navštěvoval mladý sochař bez valného nadšení a píle\ndo r. 1864. V té době \\ystavil první svůj pokus, dnes klassickou masku „Muže\ns přeraženým nosem\", a přešel do atelieru Carrier\"Belleuse, modního, ele\"\ngantního, mnoho zaměstnávaného sochaře, jehož byl po šest let více spolupra\"\ncovníkem nežli žákem. Technicky profitoval asi z neobyčejné zručnosti staršího\nmistra, ale umělecky na něm Carrierova škola stopy nezanechala.\nOd něho vypravil se Rodin, tehdy už třicetiletý, za živobytím do Belgie. Roku\ni87i\"77 byl v Brusselu spolupracovníkem sochaře Van Rasburga. S ním pracoval\nna vnější i vnitřní sochařské výzdobě bursy bruselsské a v hodinách tvrdé práce\nstejně Jako ve chvílích odpočinku a dlouhých samotářských procházek zrál spO\"\nlehlivě pro velkou svoji práci.\nPři návratu r. 1877 přihlásil se sochou „Kovového věku\" (Probouzející se\nmuž). A hned první toto dílo vzbudilo celou bouři. Rodin obviňován, že odlil\nsvoji sochu dle živého modelu. Na jeho protesty utvořena offícielní komisse,\nkterá po dlouhém zkoumání rozhodla, že bylo užito odlitků aspoň částečně\na teprve na opětná svě\"\ndectví sochaře P. Dubois\na po prozkoumání pří\"\npravných studií Rodino\"\nvých uznána slavně umě\"\nlecká poctivost mistrova a\n„Kovový věk\", provedený\nv bronzu r. 1880, vyzná\"\nmenán medaillí 3. třídy a\nzakoupen státem pro za\"\nhradu Luxembourskou.\nTak tedy kariéra Rodi\"\nnova začala ve čtyřiceti\nletech. R. 1882 následoval\nSv.Jan Křtitel aStvO\"\nření člověka. Chrono\"\nlogii dalších prací stanoví,\npokud možno, již úvodní\nčlánek A. Alexandrův. Po\ncelých dvacet let, která tu\nnásledují, přechází Rodin\nneúnavně od portrétů\nk velkým komposicím,\nz jednoho atelieru do dru\"\nhého, opouští svoje doko\"\nnalé mramory, aby rychle\nfixoval v hlíně posici nebo\npohyb, které nově shlédl,\ntvoří a ničí svoje pokusy,\nkrajně poctivý a vždy ne\"\nuspokojen v tom krutém\nboji s materiálem, který\npro něho končí vždy ví\"\ntěžně. A práce hotové jed\"\nnou vystaveny vzbuzují zas\na zas novou vřavu, vždy di\"\nvočejší než předcházející.\n\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.11", "texte": "VÍTĚZSTVÍ S PŘERAŽENÝM\nKŘÍDLEM. BRONZ. (KRESBA\nM. JIRÁNKA)."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.12", "texte": "O „Kovovém věku\" jsme se zmínili. „Měšťané z Calais\" se potkali s neporoz-\numěním ještě horším, a historie Balzac a je ještě v živé paměti. Iv té době, kdy\nnebylo již možno zavírati oči před dokonalostí každému zřejmou jeho portrétů,\njeho soch jako slavný Polibek z r. 1898, vedena právě tato dokonalost jedněch\ndo boje jako nejpádnější zbraň proti nehotovosti druhé kategorie Rodinových\nprací. Tak vítán Polibek s jásotem stejně velikým, jako posměch, se kterým byl\nstíhán zároveň Balzac,\nodmítnutý tak rozhoř'\nčeně Společností fran-\ncouzských spisovatelů,\nkterá ho původně ob-\njednala.\nNa štěstí všechny tyto\nútoky posloužily jen\nk tomu, aby menšinu\nRodino vých ctitelů\nmenšinu, která má vždy\ncky pravdu upevnily\nv její nadšení, A Rodin\nsám stál příliš pevně,\nnež aby ho byly mohly\nzviklati,\n„Myslím, že jsem na\npravé cestě/' řekl kdysi\nke Camillu Maudairovi,\n„Když odnášeli mou\npinu Polibku, musili\ns ním kolem Balzaca,\nkterého jsem nechal\nschválně na dvoře, abych\nho viděl na pozadí voh\nného nebe; nebyl jsem\nnespokojen se zjednoduš\nšenou silou svého\nmoru (Polibku), Ale když\nho přenesli, měl jsem\npojednou dojem, že je\nměkký, že klesá před\nBalzacem, jako slavné\ntorso Michel✓ Angelovo\npřed krásnou antikou, a\ncítil jsem v duši, že mám\npravdu, i kdybych byl\nsám proti všem. Má\nhlavní modelace v tom\nje, ať říká kdo chce, co\nchce, a byla by v tom\nmíň, kdybych zdánlivě více prováděl. Co se týče hlazení a leštění prstů na nohou,\nnebo prstenců vlasů, to nemá v mých očích žádnou váhu a kompromittuje to\nhlavní ideu, velkou linii, duši toho, co jsem chtěl, a nemám, co bych o tom více\nřekl obecenstvu. Tady je demarkační čára mezi ním a mnou, mezi vírou, kterou\nmi má zachovati, a mezi ústupky, které mu nemám udělat\".\nA diskrétním gestem, nuancí hlasu Rodin odkázal stranou posměšky, zlovůli,\nzbytečné rady, „milosrdná upozornění\", všechen ten marný hluk, který se zmítá\nkol překvapujícího díla a vyššího svědomí. Osamotňoval se ve své síle, člověk\nstejně jako dílo byl příkladem vůle i života.*)\n\nMLADÁ MATKA.\nBRONZ.\n\n*) Camille Mauclair, La technique de Rodin. Revue des Revues."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.13", "texte": "TŘI DIVÉ ŽENKY.\nKRESBA M. JIRÁNKA.\n\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.14", "texte": "DALOU.\nPOPRSÍ.\nBRONZ."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.15", "texte": "MODLITBA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.16", "texte": "DIVÁ ŽENKA.\nMRAMOR\n\nAle cesta na takovou výši nebyla rychlá, ani snadna. „Stálo to mnoho prače\",\npřiznával se ještě, „ Z počátku dělal jsem věci šikovné, živě podnikané, ne špatné,\nale cítil jsem dobře, že to není to pravé, , , Nepřišlo to rázem; odvažoval jsern se\njen pomalu; měl jsem strach; pak pomalu před přírodou, jak jsem ji chápal čím\ndál lip a jak jsem odhazoval rázněji předsudky, abych jí mohl milovati, odhodlal\njsem se, pokusil jsem se , , ♦ Byl jsem dosti spokojen ♦ , , Zdálo se mi, že je to\nlepší , , Také studium antiky mi dodalo odvahy, a sochařství středověké, stejně\nkrásné jako řecké umění.\" Rodin sám jmenuje tu jediné svoje mistry, příbuzné\nduchy, v jichž společnosti našel potvrzení svým názorům. Obdiv pro mistry\nnáctého a patnáctého století si přivezl z cesty po Itálii; v British Museu londýnském\nse naučil ceniti umění assyrské a egyptské; sochařství gothické v Rouenu nebo\nv Chartres ho přivádí u vytržení. Jeho lekturu tvoří Dante, Balzac, Flaubert a\nBaudelaire, jeho společností byl cénacle Goncourtů v dobe, kdy se scházel ve\nslavném „Grenier\". Dnes patří z malířů Eugene Carriere, z literátu O* Mirbeau\nk jeho nejvěrnějším přátelům. Ke ctitelům všichni, kdo tvoří skutečnou duševní elitu\nmoderní Francie a kdo pochopili, k jakým povinnostem enthusiasmu zavazuje\nštěstí, hostiti mezi sebou největšího sochaře od dob MichehAngela."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.17", "texte": "POMNÍK VIKTORA HUGA.\n\nSádrový model pomníku, který Rodin právě\n■*\" dokončuje v mramoru a který je určen pro zahradu Luxemburskou,\n„Básník, nahý jako bůh, silný jako obr, sedí na břehu moře mezi skalami,\no které se lámou první vlny. Má před sebou propast, kterou pozoroval dvacet\nlet s výběžků Jersey a Guernesey, širé moře tesané větrem, měnivé, zbarvené,\nhrozné a půvabné, Oceán, k němuž se vždy nesly jeho myšlenky , . ,\nInspirace přichází k němu. Slyší hlasy, které mu přináší vlna a vzduch. Nad\njeho hlavou snesla se na skálu pohybem vichřice žena. Druhá se zvedá za ním\nz musselínu vln. Jedna je mužná a nezkrotná; mluví a zpívá hlasitě: je to musa\nhistorie, legendy a hněvu; proběhla celou zemí a přináší s sebou protesty a\nvolty lidské. Druhá je sladká, melancholická, rozkošná; její mladé a svěží tělo je\ncelé prosyceno mořskou vodou; ona šepoce sladká slova, kterými šplouchají vlny,\nkterá šumí v zeleni břehů a která zpívají děti, mladá děvčata a milenci.\nRodin učinil svou myšlenku každému viditelnou. Tyto dvě ženy nejsou zjevy.\nJsou to hlasy. Pohled básníkův o nich neví. Poslouchá je, zatím co prostor se\nrozvírá před ním, a nikdy nebyla lip vyjádřena- dvojí činnost fysiognomie: z očí\nmalých, živoucích, hlubokých vybavuje se neobyčejná síla vidění, zatím co\nzornosť, reflexe zmocňují se obličeje, dávají tělu attitudu síly v zapomnění sama\n\nMINOTAURUS."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.18", "texte": "sebe. Vnitřní myšlenka se projevuje tímto odpočinkem těla, skloněným čelem\na krásným instinktivním gestem natažené ruky. (Gustave Geffroy).\nDávno před tím, než pojal pomník Hugův tak, jak ho dnes vidíme, Rodin\nudělal řadu studií básníka dle skutečnosti; nejprve řadu kreseb, které se ztratily\na které později našel p. Georges Hugo, pak několik (z nichž dvě\nuveřejňujeme), konečně několik poprsí. Jedno z nejkrásnějších, v mramoru, bylo\nzískáno městem Paříží a je vystaveno v museu Galliera.\n(A. Alexandre).\n\nBALZAC.\n\nKdyž se jednalo o znázornění Balzaca, pochopil Rodin, že lidská\nobálka musí ustoupit! před myšlenkou více než lidskou; obětoval tedy tělo\nv záhybech dlouhého v hrubého roucha, jímž se spisovatel zahaloval, a soustředil\nvšechnu sílu svého umění na hlavu ;\na tato hlava je neobyčejná,\nhodná, až netvorně osvětlená geniem.\nJe to ohniště, v němž sídlí plamen\ndvou zraků hlubokých, nesmírných,\nnekonečných! Je to nejodvážnější\nvidění, jaké se kdy sochař odvážil\nvynésti na světlo. Tělo je lehce\nkloněno, hlava hozena nazpět, ve\nsmyslném nose je jakoby chvění\ncelého lidstva; ret se zvedá ironický\na hrozný před divadlem komedie,\nkterou spisovatel studoval na všech\nstupních sociálního žebříku. Rodin\nchtěl podati nejfílosofičtější synthesu\nBalzacova genia a došel k tomuto\nvýrazu, který jen on mohl pojmouti\ns touto nevyrovnatelnou intensitou.\n\nRoger Milés.\n\nTato věc „šílená, beztvárná, pochybená,\nmystifikační\" je taková, že,\ni když se vám nelíbí, nemůžete po\nní vidět nic jiného. Sousední sochy\nzdají se suché a měkké zároveň,\njako vyřezány knejpem z voskové,\nkalné látky nějaké; a tento dojem\nnepochází z výrazu Balzacova, z jeho\nsmělé posice, a vůbec z ničeho, co\n„literárního\" mohl vložití umělec do\nsvé práce, nýbrž jedině z mohutnou\nsti forem, z dobře uvážené důležitou\nsti dvou nebo tří hlavních vypuklin,\nz úplného obrození těchto forem,\nz nichž nic není odléváno nebo kopírováno dle přírody, kde je všechno vynalez\nzeno, rozšířeno, zvětšeno, zdeformováno úmyslně pro pohled zdola nahoru.\nVšechny pružné i tuhé linie těla übíhají v perspektivě širokých, jednolitých\nploch k obličeji zmítanému výrazem nad jich klidem, tělo zbavené rukou\ni nohou, které u soch tolik překážejí, tvoří jedinou massu a přispívá k pyšnému\npovznesení hlavy jediným tryskem Ze zadu má přesnou formu egyptských\nsarkofágů; z levého kouta jednotná šikmá linie, která jde od podstavce k rame'\nnům, je vyvážena prázdným rukávem druhé ruky, který silně vyčnívá. Tři jedno'\nduché záhyby vlní se na županu, a studujete4i je, zpozorujete, že by bylo ne'\nmožno jimi pohnouti byť jen o palec, těmito záhyby, které se zdají nahozeny jen\nnahodile, aniž by se porušila rovnováha celku. Celek má vzhled menhiru; je to\nvotivní kámen postavený geniu jiným geniem, kamenné svědectví zasmušile\n\nPUVIS DE CHAVANNES."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.19", "texte": "ROCHEFORT.\nPOPRSÍ. BRONZ."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.20", "texte": "neurvalé, vyzvednuté a ztuhlé jako balvan lávy, z něhož se zvedá posměšná\na strašlivá maska se lví kšticí, krátkými kníry ase zapadlýma, prozrazujícíma\nse očima.\n(Camille Mauclair.)\n\nMĚŠŤANÉ Z CALAIS.\n\nV „Kronikách Froissarta\" dočteme se vypravování —\nať už historického nebo legendárního — o aktu heroismu, kterým se\nsilo šest obyvatel Calais zachrániti svoje spoluobčany před drancováním a před\nsmrtí. Celé to vypravování je obsaženo na několika stránkách kapitoly nadepsané:\n„Jak král Filip Francouzský nemohl osvoboditi město Calais, a jak je dobyl\nEduard, král Anglický\". Nejprve jsou udána fakta s obvyklou kronikářskou\nchladností a naivností. Když Francouzský král odtáhl, donutil hlad obléhané\nk vyjednávání. Messire Jean de Vienne vystoupí na cimbuří a dá znamení Anglie\nčanům. Nastanou pochůzky mezi městem a táborem, Eduard nechce slyšeti\no ničem, žádá vzdání na milost a nemilost. Konečně slíbí, že ušetří obyvatelstvo\ns podmínkou, „že vyjde z Calais šest nejpřednějších měšťanů prostovlasých\na bosých, s provazem na krku a s klíči města i tvrze v rukou. S těmi já naložím\ndle svého zdání\", dodává. Odpověď donesou k Jeannu de Vienne; ten sestoupí\ns cimbuří, dá biti na zvon a svolá obležené. Tu se Froissart neubrání, aby ne'\nslyšel křiky a pláč. Slzy a nářek jakoby vzrůstaly v těchto stránkách, které\nznamenává se svědomitostí soudního písaře.\nKdyž se zvedl „nejbohatší občan z města\" a projevil vůli umříti za své spolu'\nobčany, „všichni mu prokazovali úctu za jeho zbožnost, a muži i ženy vrhali se\nmu k nohám, plačíce pohnutím, a bylo to k velkému žalu viděti a slyšeti všechny\".\nRovněž bylo, když mluvil druhý, „velmi počestný měšťan a značně bohatý, který\nměl dvě krásné slečny za dcery\", potom třetí, který byl bohatý na statcích i na\nnábytku\", a čtvrtý, který byl bratrem třetího. Ještě dva jiní se zvednou. Všech\nšest mužů se okamžitě svleče, po'\nnechá si jen spodky a košile, otočí\nsi krk provazy a vezmou klíče města\na tvrze v pěsti. Odejdou, a je známo,\nco se s nimi stalo, jak byli vydáni\nkatu a pak jim udělena milost na\nprosby a pláč královny. Jich jména?\nEustach de Jean ďAire,\nJacques a Pierre de Wissant... Za'\npomětlivá, nespravedlivá historie ne'\nzachovala jména dvou ostatních.\nDefílé těchto měšťanů měl Rodin\npostaviti na náměstí Calaiské. Uhod'\nnete okamžitě, jaké velikosti může\ndosáhnouti průvod těchto bronzových\nmužů, nerovných věkem, vzezřením,\nposami, charaktery, objevujících zá'\nroven přesný smysl pro lidskost a\nnový názor v dekoraci veřejných míst.\nSochař spatřil těchto šest mužů,\nkteří se vydávají na cestu, operací\nsvého ducha, svým pohledem, který\nse vrátil do minulosti a shlédl\njiště události. Odmítl konstruovati\nobyčejnou skupinu pyramidální, kde\nse hrdinové týčí vzhůru a komparsy\nodrážejí se od podstavce. Chtěl volný\nprůvod, skupinu s mezerami, ce'\nstu na smrť s kroky horečného\nspěchu as kroky vlekoucími se,\ns kroky pevných mužů a starců,\n\nZOUFÁNÍ.\nBRONZ."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.21", "texte": "MYSLITEL."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.22", "texte": "zuřivých a resignovaných.\nSochy půjdou tudy, kudy\nšli odsouzenci zaslíbení\nšibenici, kde je viděl U'\nmělec, jak postupují upí'\nrajíce zrak na svůj mučed'\nnicky cíl nebo opožďujíce\nse v lítosti,\nEustach de Saint'Pierre,\nJean ďAire, Jacques et\nPierre de Wissant a dva\nanonymové, kterým byla\ntak brutálně odňata do'\nbytá sláva, všichni dostali\nmísta v průvodu vnější\npokory a hrdé oběti,\nkterý tvořili tito občanští\nKristové obětovaní za\npovšechnou spásu.\nPrvní v čele pohřeb'\nního průvodu jde stařec,\nkterý první promluvil,\nEustach de Saint\nsáhlou tou řadou poznámek a vy\nsvětlujících slov nadšených mistra\nobdivovatelů, Francouzů ' literátů\ni přátel malířů. Mám k nim přL\npojiti, jak žádá redakce, několik\nslov sochaře. Činím tak milerád, nevadí mi ani, že budu nucen opakovatí\ntak mnohé z předcházejícího, co tam tak krásně a člověku z duše bylo řečeno,\nba činím tak zúmyslně, poněvadž velice lituji, že tak mnohé význačné slovo\nvztahující se k velkolepým těm ukázkám výkvětu soudobého sochařství ne'\nbylo pro potřebu našeho umění a porozumění proň sázeno písmem tím nej'\nvětším a mnohokráte podtrženým a opakováno na nejméně jednou měsíčně\ntřeba jen ve Volných Směrech, vtom kaceřovaném listě, který řada více neb méně\nvlasteneckého obecenstva a hlavně výtvarnictva s odporem a posměchem béře do\nruky, s odporem nad nevážností k věci české, s hnusem nad nevlasteneckým pc\nšilháváním do ciziny.\nProžíváme u nás tak jako všude jinde historii stálého toho ohrožování, u nás jako\nvšude jinde vyznívají známé ty, mladší snažení podezřívající hlasy, které při vyvinutém\ndosud nationalismu nejpohodlněji operují s heslem vykřičené fráze nevlastenectví.\nNevadí stačí zajisté všem, kdo za časopisem stojí, jich opravdové chtění, jich\npevné přesvědčení o jediné správné cestě ku povznesení umění českého, je v celém\ntom jich snažení kus upřímnosti k sobě samým, svému vyvinujícímu se budou'\nčímu umění, které ovšem jinak chápou než ti, kterým jde o pohodlné běžné fráze,\nA právě proto, že pro umění vůbec kus takového pokroku, jakým vyzněl koncem\ntohoto století Rodin, má historický význam, vítám vydání tohoto čísla, třeba tím\nVolné Směry přinesly si znova řadu interpelací a nemílostí, i řadu ztrát hmotných\nse strany těch, kterým msta je sladká."}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.50", "texte": "STUDIE.\n\nV předcházejícím textu dostatečně význam Rodina osvětlen, na jedno jen de\nvoluji si poukázat, co snad náhodou nebylo spolu uvedeno, co ale velikost jeho\na význam zvětšuje neobyčejně. Záleží mnoho ve všech oborech práce kulturní\na zvláště v tvoření uměleckém na tom, v které době, kdy, a za jakých okolností\nuhodil umělec na svoji strunu, zazněl jasněji, čistěji než souhrn toho všehot co\nv okolí právě je obvyklým.\nOhledněme se při tomto sochaři vždyť sám je výhradně sochařsky činným,\na kreslili, je mu kresba jen pomůckou na rychlo zachycenou, stenogramem, jak\npřípadně bylo předem řečeno, ku práci jeho sochařské vlastní po době, po okolí\nv němž tvořití začíná. Nepadá zde ani tak na váhu datum prvého jeho kroku\nv r. 1864, ač již zde a krátce v následujícím dissonance jeho se soudobým sochař'\nstvím je patrna, jako význačné vystoupení jeho koncem let sedmdesátých a pc\nčátkem osmdesátých, kdy plastika francouzská vedena svými umělci Carpeauxem\na Paulem Dubois, a mladšími jich následovníky (Barrias, Chápu, Mercier, Falguiěre,\nDelaplanche) podmaňuje si celý svět známou svojí líbivou elegancí Francouzů, a stává\nse pramenem, studnicí, z níž stejně jak z tehdejšího malířství nabralo tak mnohé\numění národů ostatních, a buďme upřímní, i umění většiny našeho výtvarnictva\nlet osmdesátých.\nV této době vítězství francouzské plastiky, v době záplavy její celou pevninou\nEvropy, v době, kdy soudruzi Rodinovi spokojovali se dobývati francouzskému\numění vavřínů Evropy pracemi francouzsky národními, v době, kdy Francouzové\ndovedli vypěstiti si svoji význačnou, odlišnou školu, kdy vytvořili svůj sochařský\nráz, svůj národní sloh, v té době Rodin jde dál, nespokojuje se takovou konvenční,\nelegantní krásou francouzské plastiky on jde nad tuto národní práci, on jde\nhloub, k hlubšímu studiu přírody, učí se ji chápat, jak praví, a hledá cestou\nnamáhavou ale jistou tu přirozenou, prostou krásu neokrašlovanou a tvoří\nsvé první význačné práce, které v prvních listech čísla jsou reprodukovány.\nA se na dobu tu s tohoto stanoviska, chápete, že taková fanaticky\nznationalisovaná většina inteligence i výtvarnictva ohražuje se proti drzosti takového\nsmělého jednotlivce, který chce něco\n„odlišného otravného nebezpečí\nniho.\" Pozorujte ale věc nestranným\nba jděte do takového fram\ncouzského salonu ještě v letech deva'\ndesátých a í dnešních, do takového\npralesa mužských a zvláště ženských\naktů přirozené i nadpřirozené velikou\nstí, do produkce výročí francouzského\numění a chápete únavu celku a tím\nmilejší Vám je takové osvěžení u kusu\npráce, vanoucí novým chtěním, no'\nvými cíli. }\nA byl to v sochařství jediný Rodin,\nkterý si stavěl tyto nové cíle. Hledá\nkrásu přirozenou, a poněvadž o chv\nvěka hlavně se zajímá, jde zde dál\na vytváří svůj „nesmírný repertoir\npravdivých pohybů\".\nVzpomínám v okamžiku tomto\nchvilky, kdy v soukromé hádce o U'\ncení se aktu, tomu, čemu ve škole se\nříká akt, učení se kreslení nebo mo'\ndelování řemeslně stojícího kusu masa\na kostí, který pro řadu žáků vydrží\ncelou hodinu držetposu, horováno\nbylo odpůrcem takovéhoto školení a\nžádáno více studia ne pouze těla,"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.51", "texte": "STARÁ ŽENA.\n\nale hlavně pohybu a života, studium toho, co vlastně u takového řemeslně\nstojícího člověka, zkostnatělého všemi naučenými posami, vůbec dosíci nemožno.\nV hádce té namítáno druhou stranou, takým obhájcem školního aktu pohyb,\nten se musí komponovat. Ano, tak tomu bylo právě v té době u Francouzů,\njak tomu je u mnohých dodnes (au nás skoro výhradně) ale podle toho\nto také vypadá, ta „modelová příroda\" vyžádala si krutou daň šablonovitosť\nfrancouzské ai ostatní plastiky. Rodin v tomto prostředí šel dál, on to byl,\nkterý vysoko vyrostl nad ostatní, a již spoustami svých kreseb ukázal, že vzruch\na pohyb člověka docela jinak chápe. A přál bych si, aby ta sbírka kreseb\nnových, nad kterými s odporem pozastavuje se většina výtvarnictva cizího i našeho,\nbyla v daleko větší míře učiněna přístupnou těm mladým, pro umění zaníceným\nduším, než jak tomu v tomto čísle Směrů vyhověno býti mohlo, aby tím\nbem s dostatek ukázáno bylo, jakým spůsobem Rodin do studia pohybu se\nnořil a z něho čerpal, A není to vlastně ani tak to vystižení tohoto přirozeného\nhybu, které i při svém vysoce uměleckém cítění je více méně jen vyšším stupněm\ntechnické dovednosti, jako hlavně to, že tyto přirozené pohyby (při pracích jeho\nsochařských) jsou důsledky Rodinova smyslu pro „lidskou vášeň,\" pro\nty „obrazy lásky a bolesti, zoufalství a naděje odříkání a pohrdání,\" které\ntělem člověka zmítají."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.52", "texte": "O tak mnohé z uvedených předem výrazů pokusilo se sochařství dob před'\ncházejících od antiky počínaje do doby nejnovější, ale nikdy s takovým\núspěchem, jako se podařilo právě Rodinovi.\nKdežto tam všude spoléháno po většině na taková sevřená ústa a výraz obličeje\nnanejvýše rukou zde Rodin dá výrazu proniknouti celým tělem, každým jeho\nsvalem a třesoucím se nervem, podrobí to vše své vůli svému cítění.\nA jednoho ještě užil význačného momentu ku sesílení svého výrazu mo'\nmentu, který tím význačnějším stává se při Rodinovi, mistru tak úžasné technické\ndokonalosti, že práce jeho podezřívány z naprostého odlévání přírody. Jasně\na zřetelně formuloval toto poslední stadium své práce, ne snad co do data, ale co\ndo významu, toto vyvrcholení svého uměleckého působení vlastními svými slovy:\n(O Balzacu) Má hlavní modelace v tom je, a byla by v tom míň, kdybych zdám\nlivě více prováděl. Co se týče hlazení a leštění prstů u nohou, nebo prstenců vlasů,\nto nemá v mých očích žádnou váhu, a kompromituje to hlavní ideu, velkou\nlinii, duši toho, co jsem chtěl, a nemám, co bych více o tom řekl obecenstvu,\natd. Viz str. 106.\nSlova tak srozumitelná, tak jasná a přec tak üboze málo chápaná. Zavaďte ho'\nvorem oßalzaca, Evu*) nebo Calaisské, kteréžto tři práce jsou vyvrcholením Rodi'\nnova umění, a dokladem uvedeného zde slova a uslyšíte o pytli, a to ještě\npříliš slušné, jsou mnozí, kteří si přímo odplivnou nad takovou Rodinovou\nsprostotou. Jsou nyní ještě příliš zvyklí při takových pomnících (jako je Balzacův)\nvidět tu s o chu, provedenou od temene hlavy po poslední cvoček u boty, s oslavem\ncovým kabátem, kalhotami, a najdomli v pozůstalosti jeho límec a mašličku, i ty\nsi vezmou k disposici a vy vidíte pak na výtvoru více nebo méně technicky\ndokonalý obraz toho vnějšího, vy vidíte vše to pozemské, co končí smrtí toho\nčlověka ale to, co oslavováno býti má, to, co bylo příčinou, že památník se\nstaví, čím oslavenec se lišil od toho obyčejného člověka, jeho působení, jeho\nplodná práce, duch, který i po smrti v budoucnosti žije as vděčnými potomky\nse sdílí, to uniklo docela zabito, utopeno, v roztříštěném zbytečném detailu,\nkterý člověku příliš dá cítit tu sochu, materiál, kámen, bronz\nA jděte nyní naopak, kdo máte k tomu příležitost, postavit se k takovému\ndílu Rodina, ty tři posledně jmenované zvláště označuji, postavte se před ně bez\ntoho hrozného předsudku, který ve Vás jako zbytek Vašeho školení žije a který\nmusíte setřást, chcete4i nové chápat, a vy ucítíte tu jeho velikost, to, čím lisí\nse od všech svých současných i minulých, ne sochu, ne ten kus materiálu fysického,\nale opravdové otřesení duše, vy podlehnete dojmu a cítíte v úzkostech se chvějíce\nto, co zmítá tím tělem tušeným v běli sádry nebo mramoru, v barvě kovu. Vás\nupoutá to velké vnitřní, vy oddáte se idei celku, vyjádřené kondensovanou formou,\nnerušené žádným zbytečným roztříštěným detailem. Zde skloněni ucítíte sílu genia\na ovanutí jeho, které s duší Vaší se sděluje.\nNení to náhodou, že uvádím jen tato tři díla. Nepatřím k těm, kterým stačí\npodpis autora, aby dovedli se nadchnout nebo trhat, a proto zúmyslně upozorňují\nna tyto tři památníky které zapsány budou v dějinách sochařství a je\nzvláštní, že Rodin, který toto vyvrcholení své dal cítit již ve svém Mysliteli, Vojně,\nModlitbě a jiných menších pracích v letech osmdesátých, a svých vyznačených\ntří dílech z dat 1892 (Calais) a 1897 (Balzac a Eva), současně pracuje řadu prací\ndaleko menšího významu dějinného jakými zůstanou přívrženci jeho stejně\noslavované skupiny „Polibku\" a „Viktora Huga\" a j.\nPro dějiny umění takový detail ovšem nebude závadou zde přijde k výrazu\ncelá činnost Rodina to význačné, nač několikráte v čísle tomto upozorněno, to\nzvednutí, vyvrcholení sochařství jeho, které nemá analogie v historii celého své'\ntového umění.\nPřijde ta doba, která oddělí malichernosti přítomnosti a dá Rodinovi zadosti'\nučinění za onu křížovou cestu, kterou prodělati musil mezi svými, která uzná, že před'\nchůdci a současníci jeho zapsáni budou význačným písmem v dějinách nationálního\numění Francie, Rodin v téže době v dějinách umění celého světa. V tom\n— / /\nleží jeho význam*\n*) Reprodukci »Evy« nepodařilo se bohužel redakci pro číslo opatřiti.\n\nSUCHARDA STAN."}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.53", "texte": "Redakce potkala se při pořádání tohoto čísla s obtížemi, které by se sotva bylo\npřekonati bez zvláštní ochoty, se kterou jejím zástupcům\nv Paříži vyšli vstříc súčastnění činitelé. Díky za to budtež vysloveny všem, kdož\nnam úlohu ulehčili. Věhlasný kritik pan Arsene Alexandre dal ústně dovolení\nk otištění své znamenité „Předmluvy ke katalogu Rodinovy výstavy\". P. Karl\nBaes, directeur de la Plume udělil laskavě svolení k reprodukci pěti čísel. P. Gu-\nstav Soulier, secrétaire de 1 Art et Décoration dal k disposici rovněž pět repro-\ndukcí. Cela tato serie původně reprodukována s fotografií p. Droueta, jenž výslovně\npro nás se svého práva na ně ustoupil. P. Thuilliera obstaral zdařilé reprodukce\nleptaných rytin dle Viktora Huga. Ostatní všechny fotografie dle soch i s původ-\nních kreseb výhradně pro „V. S.\" obstaral p. Perriot způsobem skutečně mistrným,\njim všem náleží povinné díky.\nA jakými slovy tlumočiti ještě povinnou vděčnost k tomu, jenž nás vyzname-\nnával laskavostí tak nečekanou a vycházel vstříc s tak neúnavnou vlídností,\nMistru Rodinovi?"}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-05.1.54", "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\nJEAN naroz.\nr. 1841, největší krajinář francouzský po'\nslední doby, poeta, blíženec Puvise de\nChavanna, zemřel 28. března t r.\nVYSTAVY. II. Výstava jednoty\nvýtvarných umělců v Praze, otevřená\nod 16. března do 15. dubna v Novo'\nměstských sálech ve Vodičkově ulici,\nobsahuje 109 čísel, zastoupeni jsou: Aleš,\nAmort, Balšánek, Dlabač, Doubek, Dve\nřáková, Fiala, Herčík, Jansa, íenewein,\nKastner, Klenka, Klouček, Knížková,\nKoula, Knúpfer, Lebeda, Maudr, Mikš G.,\nMikš F., Němejc, Novák, Ondrůšek,\nPištěk, Popp, Rašek, Rous, Říha, Seifert,\nSlabý, Stibral, Trsek, Urban, Věšín,\nWurzel a Záhorský. — Výstava ob\nrazůJanaVochoče z cesty po Buk\nharsku v Národním domě vinohradském\nod 20. března do 15. dubna. — V ber'\n1 í n s k é „ S e c e s s i\" otevřena tento mě'\nsic výstava, věnovaná „Umění v životě\ndítěte\". Rozvržena ve tři části obsahuje U'\nměleckou výzdobu stěn školních míst'\nností a bytu, dále obrázkové knihy pro\nděti a konečně demonstruje se zde růz'\nným způsobem umělecký smysl dítěte.\nVýstava tato jako i drážďanská, v mi'\nnulém čísle oznámená, obě propagující\nestetickou výchovu mládeže, vynucující\nsi svojí vážností respekt, neminou se\nsvého účinku. Katalog nákladem E. A.\nSeemana v Lipsku obsahuje tři zajímavé\núvodní stati k jednotlivým oddílům vý'\nstavy. — V Darmstadtě otevřena\nbude 1. květnem t. r. umělecká výstava\nprvá svého druhu — celé malé mě'\nstečko vystaveno bude, uprostřed s pa'\nlácem umění dle projektu architekta\nOlbricha. Hlavní atrakcí bude celá kole\nnie obytných domků vně i uvnitř do\nnejmenších detailů zařízení luštěných\nv moderním stylu jako umělecký celek.\nBude to poprvé, kdy tato neobyčejně\nzajímavá a též nesnadná úloha bude de'\nmonstrována. Kavárny, restaurace a diva'\ndlo budou též zajímavými uměleckými\nobjekty. Výstava pořádaná kolonií umělců\nDarmstadtských, za vydatné podpory a\núčasti velkovévody Hessenského, který\nobjevil se jako vzácný příznivce umění\npotrvá do 1. října.\nSOUTĚŽ NA PLAKÁT. - Spolek\nvýtvarných umělců „Mánes\" vypisuje\njen členům svým přístupnou soutěž na\nplakát IV. výstavy spolkové. Skiza v 1/2\nvelikosti provedena budiž s ohledem na\nprovedení reprodukce 4 barvami kamene\ntiskem. Formát provedeného plakátu\nvýše 110 X 180 cm. — Nápisy: IV. výstava\nspolku výtv. umělců „Mánes\" od 7. října\ndo 24. listopadu 1901. v Novoměst.\nlech, Vodičkova ul. v Praze. Otevř. od 9-4\nhod. Skizzy dodány budtež do 15. června\nt. r. starostovi spolku St. Suchardovi,\nRudolfovo nábřeží č. 6. — Cena vypi-\nsuje se jediná obnosem 200 korun, která\nje současně honorářem za provedení\nkresby na kámen. Skizza zůstává\njetkem autora. Jury sestává ze člena\nspolku výborem delegovaného a dvou\nčlenů spolku konkurenty absolutní vět''\nšinou zvolených, — z důvodu toho\nnechť nikdo neopomene ku svému ná-\nvrhu kromě hesla připsat dva jurory.\nSOUTĚŽ NA PLAKETTU neb me-\ndaili, jež má být upomínkou vystavo-\nvatelům rakouským za účasť na světové\nvýstavě pařížské — vypisuje\nstvo obchodu a žádá: Modely v troj-\nnásobném měřítku, skutečná velikost\npak bude 40 čtverečných centimetrů,\n(průměr as 7 cm.) Návrhy mohou být\nluštěny po jedné neb po obou stranách\nv každém případě musí být pamato-\nváno na vhodné umístění nápisu a vě-\nnování, jehož znění bude stanoveno\naž při definitivním návrhu. Plaketta či\nmedaile rozmnožena bude ražením —\nmateriál i způsob ražení ponechává se\nk rozhodnutí umělci. Každý z konku-\nrentů béře na se — v případě že návrh\njeho prováděn bude — obstarání schopné,\numělecky dokonalé formy k ražení,\nforma taková podléhá znovu jury, a\nv případě že nebude uznána za doko-\nnalou, nemá autor žádných nároků na\nnáhradu za obstarávání této. — Návrhy\nzaslány budtež anonymně, v zapečetěné\nobálce krom jména a adresy udána budiž\ncena za případné obstarání forem k ra-\nžení. Jury nejdéle ve 14 dnech rozhodne\no došlých návrzích. Ceny jsou 3000,\n2000 a 1000 korun. Poctěné návrhy stá-\nvají se majetkem ministerstva.\n\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JAN KOTĚRA. Tiskem Dra ED. GREGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie »UNIE-VILIM« v Praze."}]}