{"numero_id": "bm-bmtnaan-1901-09", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_sha256": "637361d870d7a26dfa4e51d03768a694035cbe04a2666b46f1419e9b48f3cc4f", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1901_09/bmtnaan_1901_09.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1901_09/bmtnaan_1901_09.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c001", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "246", "image_debut": 1, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.1", "titre_corps": "OSOBNOST A DÍLO.", "titre_sommaire": "OSOBNOST A DÍLO.", "signature_source": "F. X. ŠALDA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1286, "texte": "OSOBNOST A DÍLO.\n\n(Z cyklu: Listí v tahu větrů.) Jest jedna a nejzá'\nkladnější vlastnost uměleckého díla, které se bud vůbec nerozumí nebo zle\na zvrhle rozumí v dobách úpadku a sesprosťačení vkusu: cudnosti uměleckého\ndíla.\nNeví a nechápe se buď vůbec, že každé opravdu umělecké dílo musí být cudné,\na je umělecké, jen pokud je cudné, nebo se neví a nerozumí, v čem je umělecká\ncudnost a mate a míchá se s vodnatostí naturellu, s blátivou temperovaností uměk\ncovy ra9y, s opatrností a slabošstvím, s řídkou krví a studenou hlavou i\nděným srdcem.\nUmělecká cudnost žádá však právě naopak nejvřelejší, nejlehčí, éthernou krev,\nponěvadž není ničím jiným než vášní krásy a síly, samým pulsem a rytmem\numěleckého díla, jeho vysoko vzlétlým, bezdýmným a horkým plamenem extase.\nNerozumí se zejmena síle uměleckého díla, nerozumí se, v čem je tato entita\nživota, tato mystická sůl vesmíru. Ztratila se neomylná její chuť, neví se, kde je\na kde není, kde je pravá a kde je falšovaný surrogát.\nNic neprozrazuje a necharakterisuje tak doby úpadku v umění jako to, že si\nmatou sílu se siláctvím.\nNaprosto nerozumí a nechápou, jak síla a cudnost uměleckého díla jsou jedno\na totéž, jedna a táž podstata nazíraná pod dvojím zorným úhlem, s dvojího hle-\ndiska, dvojí slovo pro jednu věc a jeden pojem."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.2", "debut_caractere": 75, "fin_caractere_exclue": 1695, "texte": "Nerozumí se, že síla a jemnost jsou totéž a že nikde nevyskytují se odlou'\nceny, že se doplňují přirozeně a osudně nutně a jsou týž zázrak, táž tvořivost\na síla, ale rozvinuty pokaždé v jiný směr: jednou do výše a podruhé do hloubky,\njednou odstředivě a po druhé dostředivě, jednou vniterně a po druhé vnějšně. Ale\ni to je obraz: pravda je, že se v geniovi kryjí a že v každé tříšti jeho díla jsou\nsloučeny k nerozloučení a že tam, kde se rozpadají, přestává i genius a dílo jeho\nv těchto partiích klesá.\nNechápe se hlavně, že jemnost není slabost ani mdloba, nic záporného, nýbrž\nsám klad a sama síla. Nechápe se mystérium velikých básníků ať Dante či\nShakespearea, Shelleyho či Goetha, Carlylea či Nietzscheho které je právě\nv neodlučitelnosti síly od jemnosti. Nikdo nedovede mi vésti rozlišovací čáru\nv jich dílech mezi jednou a druhou, a přechody jich a polarisace jich jsou stejně\nmysteriósní jako přitažlivost hvězd a sluncí a sama záhada světla a bytí.\nUpad nové doby nerozumí ani síle, ani jemnosti, ale hlavně nerozumí jich jed'\nnotě v geniovi.\nJsou udýchané, křečovité a vnějškové. Rozdrobily život, mystickou jeho jednotu,\nrozrušily jej v mrtvé zlomky a mrtvou tříšť a dusí se nyní a zápasí pod nimi.\nDoby úpadkové ztratily zření, zření celku, a tím klid a jistotu, radost a hru.\nDoby úpadkové složily svůj soud z vlastních rukou do cizích, z vnitra ve vnějšek\na tím ztratily umění, neboť celé umění je právě v tom a v ničem jiném: v úctě\nk sobě.\nUmělec je stělesněná nejvyšší úcta k sobě, k mystériu, které nese ve svojí hrudi\na které nenabízí každému na potkání, které nerozměňuje pro chvíli potřeby, které"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3973, "texte": "chová jako skrytý poklad, temnou příčinu a svatý důvod svého bytí —a z něhož\ndává jen přebytek, úrok, překypělou plnost. Číši tmy, mystéria a hrůzy nese\nv sobe a žárlivé střeží, aby z ní neulil: žije jí a zní: co dává ve svém díle, je jen\npena, nejlehčí pěna, pěna kouzla a chvíle, překypělá štědrost, rozmar a milost\nvteřiny, odpadávající květ, vrchol vlny a vrchol stromu.\nLůze zdá se to málo ale nikdo na světě nemůže dát víc a kdo tvrdí, že dává\nvíc, klame a lže.\nA tím a jen tím liší se veliký královský umělec od prostředního, služebného,\nmalého a falešného. Tento dává opravdu sebe, sebe celého: napjatě, křečovitě\na udýchaně rve, trhá a vrhá se sebe všecko, celý svůj fond, celý svůj majetek\nkácí celý strom vnitřního života i s kořeny, kde genius lehce, dotykem ruky\npožal jen květ a vrchol ale i tak, celý je nahý, übohý a směšný v ironickém\ndenním světle, které je bez milosrdenství k ranám hloubky a tmy. Nemá úcty\nk sobě, nemá smyslu věčnosti, tmy a základu býti: pro divadlo vteřiny, pro\nmělký úžas diváctva, pro kratochvíli obecenstva vytrhává kořeny, které mají zůstat\nvěčně ve tmě a které na světle zítra svadnou. Obnažuje se ve své příčině ave\nsvém smyslu: dává jen svoji mdlobu a nemohoucnost. Je nejemný i nesilný.\nAle královský umělec a cudný dárce květu a vteřiny, ten, který dal jen překy\npující pěnu, dal nekonečně víc: dal svoji výši, nejvyšší výši, které kdy dosáhl,\na tím i celou svoji hloubku, poněvadž pěna je květ hloubky a její míra, a květ\nje essencí a skratkou celého stromu, i kořenů, a umělec v něm dal vůni a smysl\na podstatu všeho svého bytí, osudu a života*\nNení větších umělců než umělců pěny života.\nOni jediní dali i jeho hloubky.\nNic není nesnadnějšího než tato cudnost a sebeúcta.\nJí jediné nelze se naučit v životě a ona jediná je znak genia a sám jeho základ*\nV úžasné sebeúctě, která bere zbožně a pokorně svoje vnitřní možnosti,\nnic nefalšuje, nic neznásilňuje, nic nepřehání, poněvadž nechce být nikdy divadlem\nsvětu a vždycky jen pravdou sobě i hrou sobě zároveň, v této sebeúctě, která\nnedovoluje žádné cizí ruce, ani žádnému cizímu zraku dotknout se skrytých kou-\nřenu bytí, která nenávidí špínu pohledů a špínu zpovědí jako špínu rukou,\nv této citlivkové sebeúctě, pro niž není všednosti a všecko je svátek, je stajený\npramen umělcovy síly.\nZde je studna pokoje a radosti, z které kdo se napil, nepozná nejistoty shonu\nulic, náměstí, krámů a trhů.\nProto každý skutečný umělec nese si svůj soud ve vlastní hrudi a svět nepřidá\nmu k němu nic, jako mu nemůže z něho nic übrat.\nMalí honí se za slávou, která jim uniká, nadbíhají jí na všech křižovatkách,\nupozorňují a vtírají se, ale nechápou, že tomu, kdo nenese si sám ve vlastním\nsrdci tento královský cit snu a pýchy, nedá ho nic a nikdo, ani kdyby celý svět\nklečel před ním na kolenou, a že ten, kdo ho cítí, neužasne, ani kdyby se rozlétly\ndvéře a všichni králové Východu vešli jimi se poklonit.\nOdtud to ticho, které sedá na vrcholech jako na královském, od věků připrat\nveném stolci.\nTo ticho, jemuž nikdy neporozumí na náměstích hlučící lůza, lůza kritická\ni umělecká, stádo necudných, řvoucích a svíjejících se bijících se do\nprsou, zaříkávajících se, že všecko „poctivě prožili\", trhajících si každou chvíli\nsrdce z těla a nabízejících nám je na míse k prozkoumání a k přesvědčení se.\nNeboť, jednu věc nepochopí nikdy lůza: že může dát někdo levou rukou aen\npassant to, co nedovede ona dát ani oběma, vší silou a napjetím celé své bytosti.\nA hned se mstí, pomlouvá a deklamuje s krocanním pathosem o nedostatku\nvřelosti a citu nebo o frivolitě a neseriosnosti.\nTak vyčítali Góthovi tupci a nedouci za živa i po smrti chlad a sobectví, a Dante\nzdál se mudrákům tak málo „životným\", že popírali i, kdy skutečně Beatrice.\nShakespeare urážel vždycky měkké filantropy tou božskou superioritou, která se\nstará tak málo o uspokojivě hladký a plynný tok děje a všecky lidské osudy v něm,\nže dovede zastavit celé drama jen proto, aby se šel podívat, jak paprsek měsíce láme"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3681, "texte": "se v kapce rosy, a v Shelleyho kosmických snech a meditacích a samotářské,\nchuravé, chimérou raněné lyrice je rozhodně málo „všeobecně lidského\", jak zní\nprofessorský lineál. Carlyle je jim příliš tvrdý, ukrutný a nedružný (byl špatným\nspolečníkem u oběda a nyní je špatnou lekturou po a Nietzsche, rozumí se,\nje rozhodně nelidské monstrum, už proto, že nenávidí špínu a obléká každý den\nna duši nové neseprané roucho.\nZe všeho nejméně dovede pochopit lůza, že někdo může byt tak bohat, az b<v\nhatstvím pohrdá, že někdo může být tak pyšný, až se uzavírá, aže někdo dovede\nsi úmyslně obmezit škálu hmoty a prostředků, aby na tomto zúženém poli vyhrál\nvíce než jiní na nejrozpjatějším.\nZe všeho nejméně rozumí lůza umělecké cudnosti a umělecké nuanci.\nNikdy nepochopí, že mohli žít malíři jako Velasquez, kteří se vyhýbali všem\nkoloristickým cymbálům a bubnům a malovali stříbrnou šeď houslí a fléten.\nNikdy nepochopí zdrženlivost a uměleckou noblessu některých básní Verlaineových,\nkteré jsou jen nepředená zpívající mlha, odstín odstínu a tucha tuchy, nebo ně'\nkterých nejryzejších a nejtragičtějších stran Nietzscheho, kde vysoko na horách\nv sladkém rozhovoru mlčí spolu voda, sníh, ticho, osud a vzduch všecko nej'\nlehčí, nejprostší, nejsilnější a nejcudnější v přírodě a člověku.\nTa osudnost člověka, který chce plaše pod zapřenou v šedi projít trhem života\na neupozornit na sebe ale jak by tu dovedla pochopit lůza!\nZe všeho umění pochopila jen nejfalešnější herectví ato žádá od každého\numělce, který vstupuje na fórum to jediné, ostatní mu odpouští, poněvadž\nostatnímu nerozumí.\nChce, aby tvořil díla větší než je sám, díla nakadeřená, dutá a sípavá, chce,\naby znásilňoval sebe a jiné pro chvíli, vystupoval na špičky a forciroval hlas.\nChce, aby se vyrval a vydal celý, a nedopouští, aby přečněl svoji chvíli a svoje\ndílo.\nNejméně ze všeho chápe mystérium transcendentnosti, osobnost přesáhající\nsvoje dílo.\nA přece jen tehdy je pravé dílo umělecké, když osobnost tvůrce stojí a dýchá\nza ním jako věčnost a tma za chvíli, nezměrná a nevyzpytná.\nJen tehdy je dílo veliké, když bylo tvořeno z nejvnitrnější nutnosti, pod tlakem,\nkterému se už nedalo odolat, pro potřebu autora a jen pro ni, pro jeho růst a jeho\nhistorii a ne proto, aby podal obstojnou ukázku svojí prstové obratnosti a hbi'\ntosti.\nTak řekl Goethe o celé svojí tvorbě a jejím smyslu: „V základě studoval jsem\nvždy přírodu a umění spůsobem velmi sobeckým, totiž, abych si získal vědo'\nmosti. Psal jsem o těch předmětech, abych svoje vzdělání ještě stupňoval. Co jiní\nlidé z toho udělají, je mi velice lhostejno.\"\nJen to dílo je cele umělecké, při němž cítíte, že tvůrce nedal ani setinu toho, co\nmohl dát a co v něm je, a kdy to, co dal, mluví o tom, co zamlčel když dílo\nneopisuje a neobmezuje osobnost, ale jen k ní přivádí a dává ji tušit.\nAle lůza nepochopí nikdy, jak mohl žít jeden z největších a nejryzejších malířů,\nVinci, a malovat jen mimochodem a jeden z největších básníků, Góthe, a psát\ntaké jen mimochodem, poněvadž důležitějším bylo jim snít, meditovat, hloubat\na experimentovat pracovat na růstu vlastních osobností ane na počtu děl.\nVeliké umělecké dílo, i nej větší, je jen odštěpkem, který odletěl od dláta geniovi,\nod té krásné vnitřní sochy, již tesá ve tmě ze sebe a pro sebe veliký duch.\nAi nejcelejší je troska: v tom je všecka krása, smutek a hrůza velikého díla.\nI nad nejcelejším nese se ještě osobnost tvůrce a vlá nad ním jako duch nad\nvodami a nad propastmi.\nTaková díla jsou skoro nehmotná.\nJsou jen znamení a stopy temného a slavného válečného tažení duše, pouhé\nvyvržené bludné balvany, zvrácené sloupy a opuštěná žároviště když zhasl\na oněměl hlas ve tmě a noci.\n\nF. X. ŠALDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c003", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "242", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.1.2", "titre_corps": "STANISLAV SUCHARDA. PRVNÍ SKIZZA PŘIJATÉHO NÁVRHU NA POMNÍK F. PALACKÉHO.", "titre_sommaire": "STANISLAV SUCHARDA. PRVNÍ SKIZZA PŘIJATÉHO NÁVRHU NA POMNÍK F. PALACKÉHO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 73, "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nPRVNÍ SKIZZA PŘIJATÉHO\nNÁVRHU NA POMNÍK\nF. PALACKÉHO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c004", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.2", "titre_corps": "SPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY ARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK.", "titre_sommaire": "SPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY ARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 106, "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nPŘIJATÝ NÁVRH NA POMNÍK\nFR. PALACKÉHO.\nSPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY\nARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c005", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245", "page_fin": "245", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.3", "titre_corps": "SPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY ARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK.", "titre_sommaire": "SPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY ARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 106, "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nPŘIJATÝ NÁVRH NA POMNÍK\nFR. PALACKÉHO.\nSPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY\nARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c006", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "247", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.4", "titre_corps": "STANISLAV SUCHARDA. DETAIL PŘIJATÉHO NÁVRHU NA POMNÍK FR. PALACKÉHO.", "titre_sommaire": "STANISLAV SUCHARDA. DETAIL PŘIJATÉHO NÁVRHU NA POMNÍK FR. PALACKÉHO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nDETAIL PŘIJATÉHO NÁVRHU\nNA POMNÍK FR.\nPALACKÉHO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c007", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.5", "titre_corps": "LADISLAV ŠALOUN. NÁVRH NA POMNÍK F. PALACKÉHO.", "titre_sommaire": "LADISLAV ŠALOUN. NÁVRH NA POMNÍK F. PALACKÉHO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "LADISLAV ŠALOUN.\nNÁVRH NA POMNÍK\nF. PALACKÉHO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c008", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "249", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.6", "titre_corps": "LADISLAV ŠALOUN. NÁVRH NA POMNÍK F. PALACKÉHO.", "titre_sommaire": "LADISLAV ŠALOUN. NÁVRH NA POMNÍK F. PALACKÉHO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "LADISLAV ŠALOUN.\nNÁVRH NA POMNÍK\nF. PALACKÉHO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c009", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "253", "image_debut": 10, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.7", "titre_corps": "Hlásíme se dnes o slovo v záležitosti Národního Divadla. Leží nám zdánlivě", "titre_sommaire": "Hlásíme se dnes o slovo v záležitosti Národního Divadla. Leží nám zdánlivě", "signature_source": "Volné Směry", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.10", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 2362, "texte": "Hlásíme se dnes o slovo v záležitosti Národního Divadla. Leží nám zdánlivě\ns cesty a mohli bychom se jí snad pohodlně vyhnouti ale zdá se nám, že\nprávo kritiky a odporu, které pro sebe reklamujeme, kdykoliv cítíme nebezpečí\npro umělecké zájmy na kterémkoliv poli, nese s sebou také povinnost podpory,\nkde se potkáme se snahou poctivou, a radostnou povinnost vděčnosti a enthu'\nsiasmu, kde nám štěstí darovalo kus ryzího umění a krásy. A v dnešní situaci\ntaková povinnost nastává.\nBoj okolo Národního Divadla zuří už přes půl roku. Nikdo z nás není přímo\nzasažen, a to nám dává snad tím více práva ku protestu. Rovněž nejsme osobně\nnijak fascinováni novou správou Národního Divadla a nepotřebujeme teprve snad\nkonstatovati, že nepíšeme tyto řádky v její službách. Jsme jejími dost upřímnými\npřáteli, abychom řekli otevřeně, že k těm vrcholkům, které si vytýčila, je uražen\nteprve malý kousek cesty, ale věříme, že i na straně těch, jimž je divadlo dneska\nsvěřeno, je toto vědomí. A neztratili jsme důvěru, protože nezavíráme schválně\noči před tím, co se za poslední rok skutečně dokázalo ; jako výtvarníci specielně\nnemůžeme neuznati pokrok v úpravě scény, jako umělci vůbec slyšíme nový ton\nv mluvě zejména českého verše a zdá se nám, že je dnes nekonečně více\ndůvodů podporovati snahu, která se tady jeví, (třeba věcnou kritikou), než strojiti\njí za každou cenu překážky a bušili do ní při každé příležitosti.\nAle což, kdyby to byl jen boj poctivý, kdyby ty překážky nebyly často zákeřné\njámy, a rány kdyby nepadaly často od zadu a tam, kde není ani možnost se\nbránit! A tu nám jde přímo už o osobu určitou.\nMy jsme touhle specielně českou nectností, takovou zákeřnou trhavostí tolik už\nztratili, že bolestno vzpomínat. Nebo co jiného nám vyšívalo a v důsledcích zničilo\ndrahé památky paní Bittnerovou? Tehdejší štvanice vyžádala si za oběť ji a dnešní\nby nezakřiknuta v čas byla s to bez svědomí a bez zaleknutí zničiti jinou vzácnou\nbytost paní Kvapilovou. Bohužel že máme dnes takovou obavu a že je důvodná.\nNezmate nás v ní, kdyby dvacet listů lhalo o vládě pí. Kvapilové v divadle\na ukazovalo na číslech, kolikrát hrála. A ostatně, kde by tu byla ztráta pro umění,\nkdyby i měla větší vliv nežli má skutečně? Jen zisk by to znamenalo, jen vzrůst\numění a otevření nových drah pro ně, a vliv bytosti tak ryzí nemohl by býti jiný\nnež příznivý."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1847, "texte": "Nemůžeme a nedovedeme charakterísovati v několika řádcích veliké a hřejivé umění\ntéto vzácné umělkyně. Mluvíme dnes jen srdcem a vděčností a chceme totéž\nvzburcovat u ostatních. Neříkáme my první, že ona stvořila moderní českou\ndramatickou produkci, že, co tu bylo v poslední době psáno, napsáno bylo skoro\nvesměs jen pro ni a jí že ožilo na scéně. Ať vzpomene každý sám, kolikrát nám\nbyla ona vůdkyní k vrcholkům ryzího krásna, k těm tak zřídka dostupným, kolik\nnám darovala čistých chvil enthusiasmu a zapomenutí, za něž nebudeme nikdy\nvděčni dost,\nA my výtvarníci víme nejlíp, kolik skulpturálných pos, krásných linií, kolik\nbarevných harmonií a oživených gest jsme si odnesli od ní v duši, a kolikrát nám\nbyla sama nevědouc už svým zjevem a svou distinkcí pobídkou a zúrodňujícím\nosvěžením,\nA to cítíme jistě všichni pevně, že umělecká bytost takové váhy, jako je ona,\nnesmí se strhovati do zmatku uličních praček, na jejichž niveau se dnes boj proti\nnovým lidem v divadle vede. Naše umění má právo čekali od pí, Kvapilové ještě\npříliš mnoho, než abychom ji mohli dát übíjet takovým způsobem, jako se děje.\nDuše veliké a skutečné umělkyně je něco jiného než novinářskou černí potištěný\ncár, který má v prsou bohužel až příliš mnoho lidí u nás. Ta trpí a umírá, a nic\nna světě ji pak nezavolá zpátky. Žádné články vašich novin, žádné opožděné\nchvalozpěvy. Ta duše kvete jen jednou v životě a nesmí býti udupána, Pro ni\nnení štvanic, ona musí tvořiti v klidu vysoko nade vším, nestrhována do\nchutných a malicherných tahanic.\nTy chceme už jednou zakřiknout těmito řádky; a na to, chceme\naspoň trochu vyvážit a přemoci roztrpčení a nechuť, které z nich musí vzniknout\na v tomto případě hodíme rádi a hrdě na váhu všechen svůj umělecký význam,\nsvoji nevelkou minulost í celou budoucnost svých uměleckých snů,\nV Praze, v červenci 1901,\n\nVolné Směry."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c010", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "250", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.7.1", "titre_corps": "HUGO BÖTTINGER.", "titre_sommaire": "HUGO BÖTTINGER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "HUGO BÖTTINGER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c012", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "251", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.8", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. STUDIE. (PÍ. HANNA KVAPÍLOVA.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. STUDIE. (PÍ. HANNA KVAPÍLOVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nSTUDIE. (PÍ. HANNA\nKVAPÍLOVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c013", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "256", "image_debut": 14, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.9", "titre_corps": "J. C. CAZIN. Z MICHELOVÝCH „NOTES SUR L'ART MODERNE\".", "titre_sommaire": "J. C. CAZIN. Z MICHELOVÝCH „NOTES SUR L'ART MODERNE\".", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.14", "debut_caractere": 27, "fin_caractere_exclue": 1484, "texte": "J. C. CAZIN. Z MICHELOVÝCH „NOTES SUR L'ART MODERNE\".\n\nJ * Mezi těmi, kdož vstupovali do veřejnosti v době, kdy starý Corot zmizel\ns obzoru, nikdo více než Cazin nezdál se určen k tomu, aby nahradil francouzskému\numění nenahraditelnou ztrátu. Ovšem, že rozdíly mezi nimi jsou silné; pohlíželi\nna přírodu a cítili ji srdcem zcela různým; u Cazina vládne vnitřní smutek, který\nzahaluje i nejkrásnější den jistou únavou. Ale příbuzenstvo jest nepochybné a jeví\nse ve smyslu pro harmonii celku, v chápání komposice valeurů. U Cazina lze\nsice pozorovati jistou schvální snahu nekomponovati v klasickém nebo\nláckém slova smyslu. Ale všechny jeho krajiny jsou jaksi disciplinovány jistou\npřevládající myšlenkou nebo dojmem a spadají tím pod vyšší zákony té komposice,\njejíž základ tkví až v duši umělcově. Co do vyciťování valeurů, z něhož se rodí\nharmonie, byť nemel Cazin živé vnímavosti a uchvacujícího lyrismu Corotova,\njest přece ve svých dobrých chvílích právě tak něžně a delikátně přesvědčivý.\nVe své svrchované jednoduchosti krajiny Cazinovy vyjadřují s intensivností\nměkkou a jímavou lichotný půvab i bolestné kouzlo, hudbu hravou i uklidňující\na intimní melancholii severní přírody zároveň. Jeho krajina jest obyčejně z oblastí\ndun a písčitých land; jeden z jeho obrazů na Světové výstavě jedno z jeho\nnejrozkošnějších nokturn con sordina představoval osamělý domek na strmém,\nskalnatém pobřeží, kde tráví většinu svého života a odkud vyzařuje do vnitra"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.15", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1386, "texte": "zemí. Nechodí daleko pro své motivy ; nehoní se za pittoreskním, za nezvyklými\nzvláštnostmi, za partiemi náladovými. Pro toho, kdo umí viděti, kousek kraje,\npěšina tratící se v písku, pole vyzlacené klasy, stavení na kraji vesnice, v němž\nbdí pozdní lampa, to vše stačí vysloviti hloubku nebes, půvab vše halícího světla,\nharmonii, tajemství a krásu stvoření.\nNa posledním stupni analysy lze snad spatřovati úkol Prozřetelností umělci\nvykázaný v tom, aby svou sympatií vyplňoval prázdnotu odlučující člověka od\nindifferentní přírody. Třebas jaro nemělo tušení o našem nadšení nad jeho krásou,\npřece pociťujeme a zakoušíme jeho sladkost a nejsme ani dost málo na pochyb'\nnostech, že jaro přišlo na svět pro nás, když takový Corot nebo jiný velký umělec\nnám to řekne. Povznešený výkřik Alfreda de Vigny\nMne nikdy nenech být s přírodou samotna\nzemře nám pak na rtech a skončí hymnou lásky.\nV zastřené vážnosti a melancholické sladkosti Cazinových krajin jest vysloveno\ncosi intimního, odkud vchází očima do srdce jakási vyrovnanost morálních dojmů.\nTa kresba poněkud splývavá a plachá, která se zdá sledovati s pokorou a jakousi\nrozpačitostí diktátu přírody, která se mu více podává než by měla úmysl působiti\nv nás, zůstávajíc ovšem vždycky správnou ve svých zjednodušených záznamech\nty harmonie zjemněných tonů, tonů smutně růžových, lomených zelení, bledých"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4019, "texte": "žlutí a popelavých modří, tato tak diskrétní práce štětce, ten zvláštní stud tvorby,\nkde nic se neroztahuje ani nevyvyšuje, nýbrž kde vše má svou sílu a přispívá\nk plnosti cítěného celku, to vše se tak mekce vlichocuje a proniká až do nejhlubší\nintimity naší.\nNěkteří krajináři dělají, jakoby vás chtěli násilně zanésti do krajiny, kterou, jak\nmyslí, teprve sami odkryli; volají na vás z daleka, mluví jen v superlativech\na unavují vás samými demonstracemi, ba i svým lyrismem; člověk by řekl, že\nkaždý dotek štětce chce vám vyložiti, jak je to vše uděláno a postaviti to před\nvás jako skutečný objev, škoda, že se Věčnost neporadila s nimi v den stvoření.\nCazin vás vezme lehce za ruku a šeptem, skoro beze slova, bez jediného gesta\nzve vás k pozorování.\nPojďme daleko od Paříže, na zdař Bůh. Jsme v provincii. Vyjdeme za svítání,\nulice vesničky jsou tiché, pod vlhkým nebem mléčné modři, na němž pobledl\nměsíc a kde šedavý ton mraků zastírá ještě horizont, stromy na návsí pečlivě\nseřazené počínají rezavěli; starý dostavník žlutě natřený čeká dosud bez koní před\nzavřenou kolnou, hrbolatá dlažba cesty, písek v alleji, břidlicové a taškové střechy\na fagady domů tvoří pro nás samojediné rozkošný, přitlumený koncert tonů\njemných a delikátních, v němž měkce snoubí se zamodralá šeď a lomené okry\ns tony něžně fialovými. Pro nás samojediné? Nikoliv, neboť tamto celý zástup\ndívek, svěřenek jakéhosi sirotčince, v černých sukénkách a bílých pelerinách\nhovaných modrými stuhami vychází v páru na cestu. Kam jdou? Nejspíše na\nranní mši. Co ticha kol nich a jaké překrásné akkordy mezi tímto vesnickým\nzákoutím a pruhem nebe, které je ozařuje.\nA to je to pravé; akkord nebe a země: v tom jest vše. Mnoho krajinářů\ndovede už malovali nebe; dělají je bud po natěračsku nebo jako eskamoterský\nkousek; jakoby neměli ani tušení o tom, že tam nahoře sídlí tajemství velké\nharmonie, která nás zde na zemi přivádí u vytržení. Každá maličkost a změna\nv oblacích probouzí echo na zemi, každý mráček, který jako loď naložená\nsetým světlem pluje po obloze, sebe menší paprsek, jenž přelétá a se mění, budí\nzájem v každičkém stéble trávy na lukách.\nCas míjí, stojíme před Kamenným mostem. Opravdu to místo nemá nic\npozoruhodného; historický malíř řekl by, že je prázdné aže nestojí za povšimnutí.\nÜbohý historický malíři Dělá se hezky; na nebi dříve bledém usmívá se plavé\nsvětlo; růžové i zafialovělé mráčky plovou po něm poháněno lehkým vánkem;\na na druhém břehu: skupina domů, jejichž fagady malované v růžových tonech,\nbřidlicové střechy a komíny z červených cihel vesele kontrastují se zelení i s oblohou.\nPozorujte jen ten hezoučký poměr a dobrý vztah světlem prozářeného obláčku,\nkterý pluje u samého rámu, k těmto fagádám; pod oblouky mostu krajina\nběží do daleka. Krásný to den, třebas polozastřený. Těšme se z něho po svém:\ndiskrétně, intimně a hluboce.\nAle již se blíží soumrak; octli jsme se v dumách\nNad travou u nohou večerní leží šer,\nnad travou bídnou a chudou, vybarvenou a jako popelem popadanou pod šikmým\npaprskem světla ostříbřujícím zdi Chatrče, v níž polootevřenými dveřmi prokmitá\nreflex plápojícího krbu a za tím piquée květů žlutých a temnících do dálky,\njak v smutných vlnách tratí se krajina v mlhavém obzoru. A veliké podmračné\nnebe zastřené tony šedě fialovými obestírá krajinu klidem a melancholií; a nad\ndomkem drobounká světelná štěrbina propouští na nízkou střechu jako poslední\npolibek jedinký paprsek, jenž za nedlouho zmizí.\nPůlnoc. Celé nebe odráží se v nehybném zrcadle snící řeky. S místa, kde\nstojíme, nelze viděti měsíce pro domy, jež ho zakrývají, ale jeho klidné světlo\nrozlévá se v tichých vlnách do blahodějné noci a to velké tajemství melancholie,\nkteré měsíc tak rád svěřuje věkovitým dubům a starým břehům mořským,\nzdráhá se sděliti i nepatrným vískám, bdTli v nich srdce člověka a umělce, jež by\nje přijalo. Nespěchejme odsud, naplňme své zraky těmito harmoniemi a svá srdce\ntímto uklidněním. Tam na konci propoušti otevrene okno do modré noci oranžové\nsvětlo; snad přítel nás očekává."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c014", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.9.1", "titre_corps": "ANT. SLAVÍČEK. NA POTOCE.", "titre_sommaire": "ANT. SLAVÍČEK. NA POTOCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nNA POTOCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c015", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "255", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.9.2", "titre_corps": "ANTONÍN SLAVÍČEK. PO DEŠTI.", "titre_sommaire": "ANTONÍN SLAVÍČEK. PO DEŠTI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "ANTONÍN SLAVÍČEK.\nPO DEŠTI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c016", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "257", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.10", "titre_corps": "JOŽA UPRKA. VYŠÍVAČKA.", "titre_sommaire": "JOŽA UPRKA. VYŠÍVAČKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "JOŽA UPRKA.\nVYŠÍVAČKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c017", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "258", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.11", "titre_corps": "Z BÁSNÍ ANT. SOVY : BOLESTI ČASTO ZASMÁLY SE ....", "titre_sommaire": "Z BÁSNÍ ANT. SOVY : BOLESTI ČASTO ZASMÁLY SE ....", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.18", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 392, "texte": "Z BÁSNÍ ANT. SOVY :\nBOLESTI ČASTO ZASMÁLY SE ....\n\nBolesti často zasmály se:\nmy tolik těžce bolely,\nmy poznaly jak srdce chví se\na našimi mře pocely.\nA zasmály se, jako duha\nsvé barvy nad luh vhodily.\nI vyšla bolest, vyšla druhá\na v lehkém tanci kroužily,\nna šíjích černých perel šňůry\nse vzduly rejů od vichřic.\nA zpět když klesly, noční můry,\nty rány bolely zas víc."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c018", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "258", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.11.1", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. SOUMRAK.", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. SOUMRAK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nSOUMRAK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c019", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "259", "image_debut": 18, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.12", "titre_corps": "SLAVNÉ PŘÍPRAVY.", "titre_sommaire": "SLAVNÉ PŘÍPRAVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.18", "debut_caractere": 394, "fin_caractere_exclue": 630, "texte": "SLAVNÉ PŘÍPRAVY.\nNáš celý život byl slavnou přípravou k něčemu velkému:\ndnes toužit snem smutným po zítřejším vzešlém Slunci,\npo Myšlénce, která vzpne křídla do šířky rozepjatá,\npo zbraních, jež vtiskneme zítra do rukou čekajících . . ♦"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 500, "texte": "A každým novým včerejškem umírá zápas planý\ni prázdnota dnů a večerů nuda a marnost nocí.\nSny včerejší vlékly se po cestách zamřížovaných pevně\na málokdy byly tak silný, by přežily zas den dnešní ..,\nOh, velkým básníkem všech já zatoužil býti snílků,\nna zítřejší výpravy kteří se z večera připravují:\npři západu loučit se se starou zemí, se zšeřeným městem\ni s lampami podél přístavů, v ponuře němou věží\ni s výskotem opilých lodníků, kteří se opozdili,\na k odplutí zítřejšímu se věčně připravovat..."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c020", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "259", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.13", "titre_corps": "SLOKY.", "titre_sommaire": "SLOKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.19", "debut_caractere": 502, "fin_caractere_exclue": 901, "texte": "SLOKY.\nV oblacích ptáci rozpjatí\nstříbrně pláli,\njak v modru by nad luhy rozváti\nve výši stáli.\nOd vonných vod olše ospale\nse rozšuměly,\nkdes housle jak drobounké korále\nperlivě zněly.\n„Pověz, proč zrak tvůj tak divný je dnes,\ntak hluboce svítí,\njak hladina, pod níž kdosi kles\na přestal žiti?\"\n„Tam někdo tak dávno pohřben spí,\nto poznat lehce.\nA kdyby chtělo tvé srdce to ví,\nvšak rozumět nechce!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c021", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "260", "image_debut": 19, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.14", "titre_corps": "ANI NEVÍM ...", "titre_sommaire": "ANI NEVÍM ...", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.19", "debut_caractere": 903, "fin_caractere_exclue": 1312, "texte": "ANI NEVÍM ...\n\nAni nevím, mámili zajásat, anebo smát se anebo plakat ♦. ♦\nVítr je tichý a lákavé ráno, jasné zvony\nv dálkách se trhají v lesích jak servané pavučiny ♦ ♦ ♦\nV tolika keřích zahrady slunce hoří,\nna zamžených hroznech chytají ptáci jeho zlato,\nkaždá krůpěj rosy, každý kamínek v písku\nkaždý stonek a rozvité květy, hrany schodů\nokraje vyschlého basinu s povadlým listím\nkaždá chvěje se trávka. ♦ ♦"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 559, "texte": "Tu vůni mrazivých jiter ssál bych dlouho ♦ . ♦\nA nevím ani, mámili zajásat anebo plakat,\nkdyž myslím na ni, kterak „dobrou noc\" napsala v prachu okna\na kterak včera večer dlouho do noci snila:\nto všecko o mne\nusmívajíc se nad hasnoucí lampou,. ♦\ns rozpouštějícími vlasy ♦ ♦ .\nHle, květy na jejích oknech, hledících v zahradu, pohnuly se\na celé slunce, rozbité o sklenník, řítí se vpádem\ndo okenních rámů kam víno své vetkalo hrozny\na na její čelo a na její bohaté pletence vlasů\nana její oči, jež z dálky se usmívají♦. ♦\nTou vůní mrazivých jiter opět stojím ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c022", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.14.1", "titre_corps": "VOJTĚCH PREISSIG. REPRODUKCE PŮVODNÍHO LEPTU.", "titre_sommaire": "VOJTĚCH PREISSIG. REPRODUKCE PŮVODNÍHO LEPTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.20", "debut_caractere": 561, "fin_caractere_exclue": 606, "texte": "VOJTĚCH PREISSIG.\nREPRODUKCE PŮVODNÍHO\nLEPTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c023", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "261", "page_fin": "261", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.15", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c024", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "272", "image_debut": 22, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16", "titre_corps": "FRITZ SCHUMACHER. INDIVIDUALISM V OBYDLÍ.", "titre_sommaire": "FRITZ SCHUMACHER. INDIVIDUALISM V OBYDLÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.22", "debut_caractere": 49, "fin_caractere_exclue": 2746, "texte": "FRITZ SCHUMACHER. INDIVIDUALISM V OBYDLÍ.\n\n*) Toto théma\nzní podezřele. Takové příliš zvučné tituly budí oprávněnou nedůvěru, zejména\njsou-li ve spojení s některým oněch zneužívaných slovních útvarů, které končí\nslabikou „ism\" a jako pojem „individualismů mívají většinou hodně měkkýšovitý\nvýznam.\nVe smyslu, ve kterém označení „individuální\" má dnes umělecky zvlášť vysoký\nkurs podle mluvy denního tisku, znamená vlastně přede vším něco negativního :\njinak nežli ostatní lidé. Pro mnoho tvořících umělců poslední doby stala se tato\nnegativní zásada patrně uměleckým vyznáním víry, a zejména v utváření obydlí,\njež dnes sluje „moderní\", ukazuje se nám tento rys velice zřetelně jakožto nej'\nnovější značka dne. Je přirozeno, že iv historických obdobích vytváření a\nřádání obydlí nalezáme vždy ob čas výkony, které „individuálně\" v tomto smyslu,\nt. j. bezprostředně a svémyslně vynikají z celkového rázu dobového okolí, arci\ntakové zjevy mívají vždy do sebe cosi přemetného a nelze mezi nimi hledat obecného\nvývoje.\nCo nás zde zajímá stopovat, je spíš nenáhlé vystupování potřeby, přispůsobovat\ninterieur odlišnému (speciální) užívání jedincovu, vytvářet místnost pro funkcí,\njiž tato právě místnost má plnit v protivě k jiným místnostem chceme tedy\nvytknout individuálnost místnosti a nikoli individuálnost jejího tvůrce.\n„Architekt\", dí Richard Wagner, „je vlastním a pravým básníkem výtvarného\numění, a tato básnická stránka jeho tvorby nepůsobí snad nikde více nežli pří\nvytváření nejbližšího okolí člověka, tento úkol jako charakterní\nkresbu, jež má být vyvedena prostředky mluvy architektonické.\nJe na bíledni, že v kulturních dobách despotismu u Assyrů, Peršanů, Egypťanů,\nať si byli sebe většími staviteli, tento rys hledán být nemůže; u nich vyškytá se\nv lidu pouze jediné individium vladař, a kde ten se stavitelsky,\nbývá to vlastně jen abstraktní pojem moci a vlády, jejž vidíme stělesněný, ne však\nrys individuální. Osvobozený jedinec objevuje se nám teprv u Reků, ale ani\nu nich neprojevuje se vědomí individuality v obydlí; život člověka antického\nodehrával se ve veřejnosti, člověk antický neměl domova, který by mu ležel na\nsrdci. Podobný rys zdědili i Římané; přes to, že vyvinula se u nich rafinovanost\nosobních potřeb, jaké s tíží lze překonat, dům římský zůstává schématem; pořád\ntytéž disposice obývacích prostor naproti dvorům, stále se nám objevuje týž typ\npokojů, a přese všechno mnohonásobné umělecké propracování všech výzdob,\nprostředky výzdobné úpravy zůstávají stále tytéž; římský dům je sic výrazem\ndobové osvěty, nikoli však individuálního života.\n\nv*) Kapitola z knihy »V boji za umění\". Příspěvky k architektonickým otázkám časovým.\nV Štrasburce u J. H. Ed. Heitze."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2505, "texte": "V době osvěty germánské prokmitají v úpravě prostor obydelných jakési\nvidualni rozdíly, které souvisejí s rozličnými zvláštnostmi kmenovými, ale umění\nobčanského života soukromého zůstává v době ranného křesťanství a v době ro-\nmánské poměrně tak primitivní, že zřetelný výraz jeho ještě se nedovede rozvinout.\nProcházíme-li se musei, ovane nás teprv v síních doby přechodu ke gothice\na v síních gothiky samotné dech vlastní, výrazné osobitosti. Při tom ovšem\nz pravidla shledáme, že v souladě s rysem korporativním, jenž táhne se celým\nstředověkem, stojí korporace v pozadí i tam, kde domníváme se, že se ocitáme\npřes individuem: jsou to místností řádů a síně cechovní, které činí charakteri-\nstický rys oné doby, ale tento rys jeví přec cosi ze života osobního.\nVzmáhající se ryzí gothíka se svým schématem konstruktivní důslednosti a zka-\nmenělé matematiky pracuje rozhodně proti tomuto rysu a vede konečně k reakci\nv uměíeckorevolučním útoku italské renesance směřujícím proti gothice. Hlavním\npříznakem této doby je osvobození umělecké a vědecké osobnosti; teprv ted se\nnám objevují osobité postavy mistrů na místě budovnic a cechů,\nA1 - .1 ! * 1 ' • -i r 1 / /\nAle po&ivno, individuální úprava\narchitektonická zastavuje se před\nobydlím; vzorcem zůstává vnitřek\nvlaského paláce: řada represen-\ntačních sálů, stejně vysokých, příliš\nvysokých pro obývání, které sic\nprojevují individuální umění\nzdoby, ale zdá se, že naprosto ne-\njsou utvořeny pro určité praktické\núčely obývací, pro používání se\nstrany jedince zůstávají síněmi\nvýstavními, v nichž bydlet skoro\nse nám zdá být nemožno.\nJinak v Němcích; tady nebyla\nrenaisance nikdy skutečným vni-\nterným převratem slohu, nýbrž\njen proměnou v oboru forem\nkorativních ideálů, a tak renesance\nzde navazuje na ono intimnější\npodání gothické, které obohacuje\na proměňuje se pouze co do vý-\nzdoby forem. V domech měšťan-\nských vznikají interieury plné\nútulného půvabu, jež tak zřetelně\ncharakterisují vyhraněného, mno-\nhostranného, do výše usilujícího\nčlověka doby renesanční a tvoří,\ntuším první vrchol ve vývoji indi-\nviduálnosti obydlí.\nTento rozvoj byl náhle přeťat\nživelní událostí války třicetileté;\nveškerá umělecká tradice byla\nv Německu touto válkou zničena\na teprv když umění znova se po-\nzdvihlo v baroku, navazuje v Ně-\nmecku působením cizozemských\nvlivů při vytváření obydlí zvýšenou\nměrou na representační ráz vla-\nského paláce. Úprava schodiště a\nskvělé sály jsou jádrem tohoto\nvelkolepého rozmachu umění, po-\ntřeba jedincova uplatňuje se opět"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.24", "debut_caractere": 49, "fin_caractere_exclue": 1737, "texte": "teprv později v odnožích baroku, které nazýváme rokokem a slohem copovým.\nNení slohu tou měrou interieurového jako rokoko, žádný snad nepřizpůsobuje\nse jistým společenským potřebám doby tak jako on, vlastně však splozuje pouze\njediný typ: elegantní budoár, taneční sál. Doby slohu Ludvíka XIV. a Ludvíka XV.,\npřes to, že umělecké hnutí v nich zůstává jen dvorské a proto může se dovolávat\njen omezenějšího zájmu, počínají si značně mnohostranněji, řešíce individuální\núlohy bytové a vedou rozhodně ke druhému vchodu v rozvoji individuálnosti\nv obydlí. A opětně náhle zakončuje toto hnutí živelná událost dějinná, druhý zápas\nza osvobození jedince z pout tradice, francouzská revoluce.\nTakž musel na počátku 19. věku koloběh zahájit se na novo, a leccos se shluklo,\nby stížílo zdravý rozvoj na této dráze. Jakási umělecká neschopnost, která nadešla po\noné vzrušené době, zastavuje snahy doby sousedské (biedermaierzeit); po ní však\nnadchází epocha, v níž rozvoj strojů a práce strojové jednak podlamují umění\nindividuální, jednak větší rozšíření historického přehledu vypěstovává v prvním\nopojení nespravovanými vědomostmi období nápodoby, tak říkaje historicko'\nvědeckou rekapitulací architektury. A tyto dva živly vládnou ještě dnes; kde se\ndbá pečlivé umělecké úpravy místnosti obývací a vynakládá se na to, shledáváme\nsnahu ot. zv. „pravost slohovou\"; lidé chtějí staroněmeckou jizbu, rokokový\nsalon, snad em-\npirovou ložnici a\ndomýšlejí se, že\ns takovými po'\nžadavky stojí už\npo stránce umě'\nlecké náramně\nvysoko. Tam\nvšak, kde stojí'\nme naproti všed'\nnímu průměru,\njemuž není mož'\nno ukájet zvlášt'\nní záliby, vládne\nfabrika. Fabrika\nvynalezla typ sa'\nlonu (gute Stu'\nbe), ušlechtilý"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.25", "debut_caractere": 49, "fin_caractere_exclue": 1001, "texte": "pojem nábytkové učinila sociálním požadavkem lepšího domu, fabrika\nvtiskuje všemu nábytku stejný charakter bezcharakternosti. Nájemní byt zároveň\ns tím přistřížen je na docela určitou formu a velikost nábytku, a tak tlačeni jsme\nna neblahou dráhu ještě víc; je třeba, aby se lidé mohli stěhovat, a tím se stává,\nže ani kusa nábytku není pro určitou místnost navrhováno, nebo dokonce v ní\nzazděno, všechno je pohyblivé, všechno může být dnes tu, zítra jinde. Slovem\nje to stav nejhorší nivelisující soustavy v interieuru, stav typické antiindividuálnosti,\nproti němuž dnes musíme bojovat, a do toho boje pouští se hnutí nazývané\n„moderní\", aspoň v Anglii z boje toho vzešlo.\nJe příznačné, že anglická reforma počíná villou; villu právě lze ještě nejsnadněji\nuchránit splošťujícího vlivu velkoměsta, kde požadavek, získat z půdy největší\nvýtěžek nájemní, nevyhnutelně vsahá do principů uměleckých a vnitřek většinou\nmusí se podrobit praktickému schématu."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2465, "texte": "K individuálnímu vytvoř\nřcni domu obývacího první\npodmínkou je řešení úlohy\nz vnitřku na venek, Toť\nprávě z hlavních zvláštností\narchitektonické tvorby, že\nse u ní požaduje jakési dvoji\nté smýšlení: při všem, co'\nkoli tvoříme, musíme záro'\nveň vést souběžně dva pO'\nstupy myšlenkové, o sobě\nnaprosto rozdílné, a myš'\nlenkový postup vytvoření\nzevnějšku a vytvoření vnitř'\nku, nebo spíše musíme dbát\naby oba ty postupy v daný\nokamžik se pronikaly U'\ndržet tyto dva živly ve zdra'\nvé rovnováze je z nejpod'\nstatnějších podmínek archi'\ntektury, Přes to bude asi\nvždy u tvořícího architekta\nstát v první řadě bud myš'\nlenka fasády, bud myšlenka\nvnitřních prostorů a tím,\nsnad i nevědomky nabude\nrozhodného vlivu na celé\ndílo. Je rozhodně charakte'\nristikou německé architek'\ntury posledních desítiletí,\nže v ní patrně měla převahu\nmyšlenka fasady, která i lai'\nkovi většinou se zdá být vě'\ncíhlavní a podstatnou; to\nsouvisí s naším akademi'\nckým vzděláním, založe'\nným na vlaských palácích,\nže jen stíží se vzdáváme\nschématu provedeného dě'\nlení os a že tuto pevnou osnovu, která ovšem má přirozenou oprávněnost u staveb\nmonu mentálních, přenášíme i na prosté problémy stavby domu obývacího. Ovšem\nna úkol vnitřku, kterýž v této svěrací kazajce nemůže se volně vyvíjet a nedovoluje\nindividuálního vytváření místností, které plyne z vnitřní potřeby.\nVytvoření místnosti či prostoru, spůsob prostého ohraničení kusu prostoru, je\nvšak nejpodstatnějším činitelem, jejž architekt má k disposici, aby se dodělal indi'\nviduálního dojmu. Není to pouze vytváření půdorysu, jenž rozličným poměrem\ndélky k šířce a kombinací s výkroji může spůsobit nejrůznotvárnější efekty,\nnýbrž především je to vyměření výše prostoru, což jakožto moment nejdůležitější\npro jeho zvláštní účinek dlužno bráti v úvahu.\nJe zajímavo pozorovat v nádherných zámcích francouzských, kterak v řadě impO'\nnujících skvělých sálů náhle zavládá naprosto jinaký, útulně půvabný ráz všude\ntam, kde sídlívala Marie Antoinetta. Tato žena jemného vkusu projevovala své\nporozumění pro obydlí zračitým spůsobem tak, že v komnatách svých dávala po\nkaždé sejmout stropy a opět je dávala položit zpravidla hloub, dojista však\nv výšce; tím dodělává se v každé místnosti nejen zvláštní základní nálady,\nnýbrž a to je hlavní účinek komnat mezi sebou se tím stupňuje a to bud\npo stránce útulnosti, bud slavnostnosti. Žádný jiný prostředek, žádný náklad\na žádná nádhera nemůže umělecky nahradit efekty takových rozdílů výšky,"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.27", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 1514, "texte": "a v nich spočívá většinou půvab, jejž Angličan i při skromných úlohách umí\npropůjčit svým venkovským domům a villám zařízením síně (hall) probíhající dvě\npatra. My obyčejně ve svých interieurech zabíjíme kde jaký jemnější odstín tím,\nže všechny stropy bez milosti nalézají se v téže výši; a kdybychom se ostýchali\nv prostých případech měnit úroveň zakončujících ploch (stropů), mohli bychom\nzískat už značně vědomě rozličným profilováním a zbarvením stropů, především\nvšak tím, že strop přičleníme ke stěně v místnosti jednou hloub, jindy výš, takže\nnasazení stropu klame o pravé výši místnosti. Všeobecně stavíme stropy v_ma-\nlých místnostech příliš vysoko, aspoň o čtvrtinu výš než Angličané a Američané\nstavívají, a přec nelze právě těmto národům vytýkat, že by k vůli uměleckým\nvrtochům zanedbávali požadavků zdravotních. Tito cizozemci docilují vyrovnání tím,\nže svědomitě přispůsobují okna dané potřebě místnosti; a toť právě vedle vy-\ntvoření prostoru druhý velmi důležitý činitel, který propůjčuje místnosti razv indi-\nviduální: spůsob jeho osvětlení. Nic nepůsobí v místnosti tak rozhodne jako\nzdroj jeho světla; účinek ten bude však naprosto různý, vpustime-li světlo třeba\ndlouhými, úzkými, proužkovými okny, ležícími okno vedle okna, či nízkým,\nširoce rozloženým otvorem, bude úplně různý, je-li okno vysoko u stropu, takže\nsvětlo vniká jako z tajemného pramene, nebo sahá-li okno az na podlahu, takže\nčlověku v místnosti se zdá, jako by byl v ustavičném styku se svetem zevnejsim."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.28", "debut_caractere": 25, "fin_caractere_exclue": 1658, "texte": "Je na bíledni, že s použitím těchto efektů osvětlovacích ruku v ruce jde zbarvení,\nkteré jakožto třetí veliký moment charakterisační má architekt k disposici. Neutrální\nopatrné tóny, které dlouho vládly, vytlačovány jsou víc a víc; návrat k větší\nbarvitosti a k větší zálibě v barvách je cílem; při tom však hraje barva úlohu\njemněji studovanou nežli posud: nemáme už pokoje modrého, pokoje žlutého,\npokoje zeleného, modř, žluť, zeleň staly se hrubými, bezobsažnými pojmy, nikoli\nlokální barva nás zajímá, nýbrž její odstín, „pas la couleur, rien que la nuance\",\njak dí Gallé, veliký čaroděj odstínů.\nVedle vytvoření prostoru, osvětlení a barvy nalézají se při individuální úpravě\nmístnosti teprve v druhé řadě ornamenty a jednotlivé formy nábytkové, které\nvelká massa obyčejně pokládá za jedině rozhodující zjevy pro posouzení rázu\nslohového a individuální svéráznosti. Právě v tomto oboru vykonali jsme už\nleccos potěšitelného a právě to svádí mnohé k domněnce, že s několika rekvisitami,\nnazývanými moderní, v pokoji as několika moderními ornamenty na starých\nformách udělalo se už bůh vi co. Tak bychom si vytýkali cíl příliš nízký; teprv\nkdyž jednotný druh vytvoří prostor a vystrojí jej svými potřebami, může se mluvit\no něčem, co jako za dřívějších dob může se stát induviduálním výrazem člověka\nzcela určité doby.\nRuch, jenž v nové době usiluje dospět tohoto cíle, má povážlivým spůsobem\njakýsi mezinárodní ráz. V nejnovější době přešlo vůdcovství s Angličanů a Amerik\nčanů na Belgičany; Francie podstatně stojí pod jejích vlivem, u nás však bývá\npravé na opak pokládáno za francouzské, co vlastně je belgické; tak mohli jsme"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 896, "texte": "pozorovat na drážďanské výstavě r* 1897, že interieury na ní vystavované a hojně\nvšímané v novinách byly posuzovány většinou jako umělecký průmysl fram\ncouzský, kdežto vesměs pocházely z Belgie a to šmahem od téhož muže, van de\nVelde* VandeVeldea, jenž dnes bez oporu jeví se jako vedoucí mistr Belgie, ne\nsmíme posuzovat dle těchto prací, zde působil na jeho ruku zhusta duch výstavní\na nemohlo se uplatnit to, co je zvlášť silnou stránkou van de Veldeovou, totiž\npřispůsobovat své výtvory potřebám docela individuálním nemohlo se uplatnit\nprotoť, že pro ony interieury nebylo osobního účelu* Teprv kdo spatří domy\nz jeho ruky vyšlé v Belgii, nebo může poznat vlastní domácnost mistrovu, pozná,\nže van de Velde umí vytvořit i prosté, ušlechtilé obydlí, že umí především mistrně\nzacházet s vytčenými živly (vytvoření prostoru, osvětlení a zbarvení) aže jich užívá\nk nehledaným a intimním náladám*"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2031, "texte": "Ve van de Veldeovi spatřujeme, že v něm stělesnily se nejkrajnější důsledky\nindividualistického principu v obydlí potud, poněvadž on nejen jako architekt\nkaždou místnost sám staví a dekoruje a nejen zhotovuje návrh pro každý kus\nnábytku a každé železné kování, nýbrž z jeho dílny vycházejí i každý čaloun\na koberec, každá látka, každá lampa, každý kalamář na psacím pultě hotoveny\njsou jím, a kdyby chtěl, mohl by na stůl v saloně položit i knihy, které sám\nillustroval, na svém ručním lise vytiskl a svázal. Taková všestrannost tvorby ve\nvšech oborech, které souvisejí s používáním obydlí, snad ještě nikdy od jediného\nčlověka nebyla rozvinuta; je nabíledni, že při takovém spůsobu tvorby umožňuje\nse v individuálním propracování místnosti jednotnost nepřekonatelná. Zde vidíme\nhranici, kde jednotnost už počíná působit nepříjemně, majíc do sebe cosi strnm\nlého, a tento cit stupňuje se ještě zvláštností umělecké bytosti van de Veldeovy.\nNáleží totiž k esthetickému vyznání jeho, že nové umělecké formy nutno nalézat\npouhopouze z konstruktivní linie, bez pomoci útvarů ornamentálních. Krása kom\nstruktivní formy, již tím van de Velde pěstuje, dovolává se téhož esthetického\ncítění, kteréž se projevuje v tom, když se nám zdá být „krásným\" elegantně\nzhotovený anglický vůz, lehká plachetní lodice nebo dobrý bicykl. Je to esthetický\npojem, jejž naše doba splodila z instinktivního citu pro elegantní účelnost, jenž\nvšak vyzdvihován je už z rámce svého významu, maje vládnout samojediný, tak\nže by vedle něho muselo zmizet vše esthetický krásné, co umělec tvoří z pouhé\nhry fantasie, beze zřetele na účelnost, ale také ne v protivě k ní.\nVan de Velde umí dobýt ze své soustavy mnoho uměleckých půvabů, ovšem\nupomínají jeho interieury většinou lehce na vnitřek lodi nebo elegantního vozu\nželezničního, ale cítíme, že tu pracoval umělec jemného citu. Učení o kiáse čisté,\nabstraktní linie, k níž směřuje každý konstruktivní princip, užívá van de Velde\nzcela důsledně i tam, kde připouští ornament, přede vším ve vzoru. Linii, jakožto"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.31", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 2041, "texte": "linii, v jejich nic neznamenajících zápletkách a kmitech, jež neupomínají na žádny\nmotiv rostlinný nebo živočišný, snaží se učinit prostředkem uměleckého výrazu.\nÜbírá se tu týmiž cestami, kterými před ním pustilo se básnictví belgických\nsymbolistů, kteří básnili píseň ne dle poetického obsahu jejich vět, nýbrž čistě\ndle abstraktního, fonetického zvuku jejích slov; domýšlejí se, že tím se dotýkají\nmnohem zjemnělejší stránky esthetického citu, a tak domnívá se i škola van de\nVeldeova, že skutečně zušlechtěné esthetické potřebě teprv touto abstraktně symbo'\nlickou mluvou linie, kterou třeba pojímat s jakýmsi cítěním hudebním. V pravdě\nspatřujeme zde pouze svémyslné omezení prostředků výrazu, kteréž bylo učiněno\nprincipem, ale jednostranným zdůrazňováním jednak konstruktivní formy, jednak\ntéto abstraktní mluvy linie nevyhnutetně povede k bezmasému schematisování.\nVan de Velde sám řekl jednou: „Ovšem tyto zásady umělecké naznačí také\nmez, dopouštějíce závěr, že pro každý předmět může být pouze jediná kontura,\npouze jediné správně vybudování, a to takové, které nejvíc souhlasí srozumem.\nMusím tedy přiznat, že navrhuje pořád nové rozličné židle, stoly, skříně, činím\ntak jen proto, že jsem posud ani jediného z těchto předmětů nevytvořil dokonale/'\nVidíme tudíž v tomto mistrovi pozoruhodnou směs dvou krajností: neobyčejnou\nenergii individuální a zároveň náklonnost k theorii schematické, protiklad to, jenž\nnabývá jistého osvětlení tím, že van de Velde, jako vlastně všichni moderně tvc\nřící umělci belgičtí, je náruživým stoupencem myšlenek sociálně' demokratických.\nProto snaží se s veškerou svou školou, aby svou tvorbu, která vlastně slouží\nnejrafinovanějšímu přepychu nejvyšších desetitisíců, přivedl theoreticky v souhlas\ns tímto přesvědčením, jako se o to take pokusili Morris a Crane. Zda se ostatně,\nže v Belgii přiblížili se o něco víc i prakticky tomuto cíli, aspoň geniální stoupenec\nsměru van de Veldeova. Horta, stavi právě v Brusselu milionový palác pro stranu\nsociálnědemokratickou."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.32", "debut_caractere": 25, "fin_caractere_exclue": 1504, "texte": "Vidíme tedy, jak v této škole princip índivídualistícký dostihuje už hranice, kde\npřevrací se v opak: v šablonu umění státu budoucnosti, umění, jež nedovede být\nindividuální, poněvadž individuum v rovnosti všech zahyne.\nProto ovšem nemyslíme, že by individuální princip ve vytváření interieurů\nvýmito zjevy sama sebe jaksi přiváděl ad absurdum, nýbrž vidíme z toho pouze,\njak vědomé sešněrovávání do šablony strannické může překážet i nejzdravějším\nsnahám a nejnadanějším mistrům, A snad právě v Německu dožijeme se\njícího vlivu tímto hnutím belgickým, poněvadž v Berlíně, kde mistr dostal řadu\nzakázek, hrozí vypuknout hotová mánie van de veldeaská. Van de Velde je\nplný muž a proto stále nás umí upoutávat, ale jej napodobit, a\njména v Německu, kde jisté belgické zvláštnosti tohoto umění nehodí se k tradici,\nmůže z toho vzejít jen něco nadmíru nepotěšitelného,\nNikoli, jen když každý tvořící umělec u nás pro sebe v tichu se bude pokoušet,\naby vyjádřil, co v něm vězí individuálního a jen bude4i pozorovat individuální\nnáklonnosti svého vlastního lidu, můžeme přirozeně mluvit o vítězství individua-'\nlismu v umění naší doby. Za tím cílem musíme spětí. Ve všech oborech ducha,\nve filosofii a přírodovědě, v malířství, básnictví a hudbě stojí naše doba ve\nniení pochopování jemnějších, intimnějších hnutí bytosti lidské tato jemnější,\nintimnější hnutí měla by se obrážet i tam, kde nedostatek jich měl by být cítěn\nnejvíce: ve vytvoření nejbližšího vezdejšího okolí člověkova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c025", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "262", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.1", "titre_corps": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c026", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "263", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.2", "titre_corps": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.23", "debut_caractere": 2507, "fin_caractere_exclue": 2554, "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c027", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.3", "titre_corps": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c029", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "265", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.5", "titre_corps": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "titre_sommaire": "ARNOŠT HOFBAUER. Z JARDIN DES PLANTES V PAŘÍŽI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c031", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "266", "page_fin": "266", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.7", "titre_corps": "RUDOLF BÉM. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "RUDOLF BÉM. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.26", "debut_caractere": 2467, "fin_caractere_exclue": 2489, "texte": "RUDOLF BÉM.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c032", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267", "page_fin": "267", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.8", "titre_corps": "RUDOLF BÉM. STUDIE.", "titre_sommaire": "RUDOLF BÉM. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "RUDOLF BÉM.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c033", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.9", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. NA PODZIM", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. NA PODZIM", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nNA PODZIM"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c034", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "269", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.10", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. V SLUNCI.", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. V SLUNCI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.29", "debut_caractere": 898, "fin_caractere_exclue": 921, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nV SLUNCI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c035", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "270", "page_fin": "270", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.11", "titre_corps": "BOHUMIL KAFKA MRTVÁ LABUŤ.", "titre_sommaire": "BOHUMIL KAFKA MRTVÁ LABUŤ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.30", "debut_caractere": 2033, "fin_caractere_exclue": 2059, "texte": "BOHUMIL KAFKA\nMRTVÁ LABUŤ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c036", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "271", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.12", "titre_corps": "BOHUMIL KAFKA. MRTVÁ LABUŤ.", "titre_sommaire": "BOHUMIL KAFKA. MRTVÁ LABUŤ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "BOHUMIL KAFKA.\nMRTVÁ LABUŤ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c037", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "272", "page_fin": "272", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.16.13", "titre_corps": "HUGO BÖTTINGER. PRAMEN.", "titre_sommaire": "HUGO BÖTTINGER. PRAMEN.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "HUGO BÖTTINGER.\nPRAMEN."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c038", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c038", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "273", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.17", "titre_corps": "KAREL ŠPILLAR. STUDIE.", "titre_sommaire": "KAREL ŠPILLAR. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "KAREL ŠPILLAR.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c039", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c039", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "274", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.18", "titre_corps": "FRANT. ŠIMON. BOSENSKÝ PASÁK.", "titre_sommaire": "FRANT. ŠIMON. BOSENSKÝ PASÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "FRANT. ŠIMON.\nBOSENSKÝ PASÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c040", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c040", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "275", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.19", "titre_corps": "AL. KALVODA.", "titre_sommaire": "AL. KALVODA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 12, "texte": "AL. KALVODA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c041", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c041", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "275", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.20", "titre_corps": "AL. KALVODA. PŘI ZÁPADU.", "titre_sommaire": "AL. KALVODA. PŘI ZÁPADU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.35", "debut_caractere": 14, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "AL. KALVODA.\nPŘI ZÁPADU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c042", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c042", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "279", "image_debut": 36, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.21", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.36", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 1520, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nANTONÍN VIKTOR BARVITIUS\narchitekt, rodák pražsky, žák vídeňské\nakademie zemřel 20. července 1901. v stáří\n78 let V letech šedesátých byla doba\njeho činností, kdy provedl v Praze a okolí\nřadu soukromých a veřejných staveb. Typ\narchitekta, kterému podkladem byla re'\nnesance. Spolupracoval na pomníku Jung'\nmanovu v Praze, z poslednějších jeho\nprací je basilíkavsv. Václava na Smíchově.\nK SOUTĚŽI NA OBÁLKU „V.\nSměrů\" došlo do udané lhůty celkem\n12 návrhů. Většina návrhů nevyhovovala\nani kvalitou ani požadavkům kladeným\nna obálku uměleckého listu. Z těchto\njednoduchou svojí dekor atívností vy.\nmykal se jedině návrh se značkou R.\nJ. A. 1901. a udělen tomuto porotou\nakcesit v obnosu 50 kor. Autorem téhož\nje p. Fr. Anýž. V porotě byli: A. Hof.\nbaurer, J. Preisler a J. Kotěra. Návrhy\nnechť vyzvednou sobě autoři v admi.\nnistraci „V. Směrů\" (V Tůních č. 8)\nv hodinách odpoledních.\nK SOUTĚŽI NA ÚPRAVU STA.\nrého města pražského došlo 10 návrhů.\nPorotou přiřčena byla I. cena návrhu\narchitekta J. Sakaře a malíře K. L.\nsáčka, 11. návrhu architekta R. Kříže,\nneckého a 111. návrhu architekta Ant.\nKlenky.\nNADACE DR. AL. KLÁRA v obnosu\n2000 kor. ročně vypisuje se pro mladé\nmalíře a sochaře z Čech. Nadace u.\nděluje se na dvě léta a může být na\ndalší žádost i na třetí rok prodloužena,\nbude-li pokrok žadatelův veřejnými\ndoklady dokumentován. Nadace žádá, by\nstipendista dvěvtřetiny doby trávil v Itálii\na zvláště v Římě, dále je povinnen\njakmile z požitku vystoupil odevzdat"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2410, "texte": "V\ndarem jedno svoje dílo do kostela svého rodiště. Za'\ndatelé nechť zašlou dvě konkurenční práce a sice:\n1. jeden obraz olejem malovaný, kámen neb hlínu\nfigurální práce, 2.komposici o více figurách náboženského\nneb historického rázu, současně pak se žádostí dolo'\nženou křestním a domovským listem, vysvědčením za'\nchovalosti a prospěchu studia, c. k. místodržitelství v Praze\ndo 1. února 1902.\nSTÁTNÍ STIPENDIA pro samostatně tvořící umělce\nze zemí na říšské radě zastoupených vypisuje mini'\nsterstvo kultu. Žadatelé nechť podají žádosti své c. k.\nmístodržitelství do 1. října 1901. Žádosti obsahujtež:\n1. popis postupu vzdělání a osobních poměrů uchazeče;\n2. udání způsobu, jakým týž státního stipendia k účelu\ndalšího vzdělání se použiti hodlá; 3. jako přílohu\nžadatelovy zkoušky umělecké, z nichž každá jménem\nautora zvláště označena budiž.\nZPRAVA KURATORIA UMĚLECKO ' PRUMY-*\nšlového musea za rok 1900 za prvý rok ve vlastní\nbudově nevykazuje se ničím překvapujícím, týž klid\na konservatism ve všech rubrikách svého\npůsobení. Nechci křivdit, vím, že většina\nčasu v minulém roce věnována byla pořá'\ndání sbírek, po přestěhování z Rudolfina,\ndále, že bylo zapotřebí připravit se ke\ndnům slavnostního otevření. Na tom zá'\nleželo velice, nepochybuji. Nu a že se slav'\nnost vydařila znamenitě, docela ve stylu\nnašeho uměleckoprůmyslového musea, to\ntřeba přec jen konstatovat, neboť kdo četl\na slyšel ty řeči slavnostního aktu, jistě li'\ntuje, že nejsou ve zprávě otisknuty jako\nkarakteristický dokument té naši notability,\nkterá má s uměním také co dělat. Ale\nted snad už by se mohlo něco začít, do'\nufám, že kuratorium nespokojí se za celý\nrok jen pořádáním vánočního trhu, jaký\nv daleko přísnějším výběru pořádají jinde\nobchodní domy. Tento nevkus mělo mu'\nseum odložit v Rudolfíně. Dnes má mu'\nseum vše k disposici, místnosti zde jsou,\nnechť nezahálí. Trochu víc hybnosti pá'\nnové, pořádejte výstavy, vzorného umě-\nleckého průmyslu současného, kolektivně\njednotlivé odbory. V Lipsku právě v knih'\nkupeckém museu otevřena výstava vazeb,\nstarých i moderních, v bohatém vzorném\na instruktivním uspořádání, který musí na\ntamnější producenty zanechat vlivu. A pO'\ndobných výstav dalo by se pořádat mnoho,\ns přísným výběrem, jen žádný zbytečný ba'\nlast, který jen svádí k nechápání, a takové\nčasto střídat, s malým vstupným, by všem\nco nejpřístupnější byly. Právě zmíněná Vý'\nstava v Lipsku vyvolává ve mě smutnou"}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1090, "texte": "vzpomínku na naše knihy, jich\nvazby, vnitřní úpravu a výzdobu.\nZde by výstavou podobnou hlavně\nproduktů anglických, získalo si mu/\nseum zásluh a jistého vlivu. Zde\njiž o těch našich a jiných knihách\nrozpisovati je zatím nemožno a\nsnad by to bylo i zbytečným před'\ncházením dobré vůle, kuratoria kte'\nrou nemám právo upírat. Ač, ta\nnestačí, zde je potřebí víc a o toto\nvíc máme starost. Zpráva ukazuje\ntotiž opětně, že do sbírek zakupují\nse skoro výhradně předměty sta'\nrého dáta, ať jsou jakékoliv, jen\nkdyž jsou staré. Je to princip, který\nukazuje ku karakteristice většiny\nsběratelů amatérů, kteří zásadně\nkupují staré z obavy aby se neo'\nšidili. Museum umělecko'průmy\nšlové má však důležitější úkol než\nhromadit staré, má ukazovat prů'\nmyslníkům též nové cesty, nabá'\ndat k dalšímu vývinu a pokroku\na proto nesmí se stát museem re'\ntrospektivním, Umělecko'průmy\nšlové museum je dnes u nás jedi'\nnou institucí, která může výívar'\nným uměním nejvlivněji působit\nna veřejnost ato ve vrstvách velice\ndůležitých, je tedy též jeho povin'\nností, by činnost jeho rostla a to\nnikoli jednostranně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c043", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c043", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.21.1", "titre_corps": "VIKTOR STRETTI. NA STAVBĚ.", "titre_sommaire": "VIKTOR STRETTI. NA STAVBĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "VIKTOR STRETTI.\nNA STAVBĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c045", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c045", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "278", "page_fin": "278", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.21.3", "titre_corps": "F. ANÝŽ A P. NOVÁČEK PEČETIDLO A KLIČ ČESKÉ UNIVERSITY.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ A P. NOVÁČEK PEČETIDLO A KLIČ ČESKÉ UNIVERSITY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.38", "debut_caractere": 2412, "fin_caractere_exclue": 2467, "texte": "F. ANÝŽ A P. NOVÁČEK\nPEČETIDLO A KLIČ ČESKÉ\nUNIVERSITY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c046", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c046", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "279", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.21.4", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. KUŘÁCKÝ STOLEK DLE NÁKRESU J. KOTĚRY.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. KUŘÁCKÝ STOLEK DLE NÁKRESU J. KOTĚRY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.39", "debut_caractere": 1092, "fin_caractere_exclue": 1142, "texte": "J. L. NĚMEC.\nKUŘÁCKÝ\nSTOLEK DLE\nNÁKRESU J.\nKOTĚRY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c047", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c047", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "279", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.21.5", "titre_corps": "J. L NĚMEC. TEPANÉ HODINY A MISKA", "titre_sommaire": "J. L NĚMEC. TEPANÉ HODINY A MISKA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.39", "debut_caractere": 1144, "fin_caractere_exclue": 1177, "texte": "J. L NĚMEC.\nTEPANÉ HODINY\nA MISKA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c048", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c048", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "277", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.22", "titre_corps": "JIŘÍ JUSTICH. SLAVNOSTNÍ BRANA.", "titre_sommaire": "JIŘÍ JUSTICH. SLAVNOSTNÍ BRANA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "JIŘÍ JUSTICH.\nSLAVNOSTNÍ BRANA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1901-09-c049", "article_bluemountain": "bmtnaan_1901_09#c049", "volume": "bmtnaan_1901_09", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "280", "page_fin": "280", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.2.23", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. RUČNÍ ZRCADLO.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. RUČNÍ ZRCADLO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "J. L. NĚMEC.\nRUČNÍ ZRCADLO."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.1", "texte": "OSOBNOST A DÍLO.\n\n(Z cyklu: Listí v tahu větrů.) Jest jedna a nejzá'\nkladnější vlastnost uměleckého díla, které se bud vůbec nerozumí nebo zle\na zvrhle rozumí v dobách úpadku a sesprosťačení vkusu: cudnosti uměleckého\ndíla.\nNeví a nechápe se buď vůbec, že každé opravdu umělecké dílo musí být cudné,\na je umělecké, jen pokud je cudné, nebo se neví a nerozumí, v čem je umělecká\ncudnost a mate a míchá se s vodnatostí naturellu, s blátivou temperovaností uměk\ncovy ra9y, s opatrností a slabošstvím, s řídkou krví a studenou hlavou i\nděným srdcem.\nUmělecká cudnost žádá však právě naopak nejvřelejší, nejlehčí, éthernou krev,\nponěvadž není ničím jiným než vášní krásy a síly, samým pulsem a rytmem\numěleckého díla, jeho vysoko vzlétlým, bezdýmným a horkým plamenem extase.\nNerozumí se zejmena síle uměleckého díla, nerozumí se, v čem je tato entita\nživota, tato mystická sůl vesmíru. Ztratila se neomylná její chuť, neví se, kde je\na kde není, kde je pravá a kde je falšovaný surrogát.\nNic neprozrazuje a necharakterisuje tak doby úpadku v umění jako to, že si\nmatou sílu se siláctvím.\nNaprosto nerozumí a nechápou, jak síla a cudnost uměleckého díla jsou jedno\na totéž, jedna a táž podstata nazíraná pod dvojím zorným úhlem, s dvojího hle-\ndiska, dvojí slovo pro jednu věc a jeden pojem."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.2", "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nPRVNÍ SKIZZA PŘIJATÉHO\nNÁVRHU NA POMNÍK\nF. PALACKÉHO.\n\nNerozumí se, že síla a jemnost jsou totéž a že nikde nevyskytují se odlou'\nceny, že se doplňují přirozeně a osudně nutně a jsou týž zázrak, táž tvořivost\na síla, ale rozvinuty pokaždé v jiný směr: jednou do výše a podruhé do hloubky,\njednou odstředivě a po druhé dostředivě, jednou vniterně a po druhé vnějšně. Ale\ni to je obraz: pravda je, že se v geniovi kryjí a že v každé tříšti jeho díla jsou\nsloučeny k nerozloučení a že tam, kde se rozpadají, přestává i genius a dílo jeho\nv těchto partiích klesá.\nNechápe se hlavně, že jemnost není slabost ani mdloba, nic záporného, nýbrž\nsám klad a sama síla. Nechápe se mystérium velikých básníků ať Dante či\nShakespearea, Shelleyho či Goetha, Carlylea či Nietzscheho které je právě\nv neodlučitelnosti síly od jemnosti. Nikdo nedovede mi vésti rozlišovací čáru\nv jich dílech mezi jednou a druhou, a přechody jich a polarisace jich jsou stejně\nmysteriósní jako přitažlivost hvězd a sluncí a sama záhada světla a bytí.\nUpad nové doby nerozumí ani síle, ani jemnosti, ale hlavně nerozumí jich jed'\nnotě v geniovi.\nJsou udýchané, křečovité a vnějškové. Rozdrobily život, mystickou jeho jednotu,\nrozrušily jej v mrtvé zlomky a mrtvou tříšť a dusí se nyní a zápasí pod nimi.\nDoby úpadkové ztratily zření, zření celku, a tím klid a jistotu, radost a hru.\nDoby úpadkové složily svůj soud z vlastních rukou do cizích, z vnitra ve vnějšek\na tím ztratily umění, neboť celé umění je právě v tom a v ničem jiném: v úctě\nk sobě.\nUmělec je stělesněná nejvyšší úcta k sobě, k mystériu, které nese ve svojí hrudi\na které nenabízí každému na potkání, které nerozměňuje pro chvíli potřeby, které"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.3", "texte": "chová jako skrytý poklad, temnou příčinu a svatý důvod svého bytí —a z něhož\ndává jen přebytek, úrok, překypělou plnost. Číši tmy, mystéria a hrůzy nese\nv sobe a žárlivé střeží, aby z ní neulil: žije jí a zní: co dává ve svém díle, je jen\npena, nejlehčí pěna, pěna kouzla a chvíle, překypělá štědrost, rozmar a milost\nvteřiny, odpadávající květ, vrchol vlny a vrchol stromu.\nLůze zdá se to málo ale nikdo na světě nemůže dát víc a kdo tvrdí, že dává\nvíc, klame a lže.\nA tím a jen tím liší se veliký královský umělec od prostředního, služebného,\nmalého a falešného. Tento dává opravdu sebe, sebe celého: napjatě, křečovitě\na udýchaně rve, trhá a vrhá se sebe všecko, celý svůj fond, celý svůj majetek\nkácí celý strom vnitřního života i s kořeny, kde genius lehce, dotykem ruky\npožal jen květ a vrchol ale i tak, celý je nahý, übohý a směšný v ironickém\ndenním světle, které je bez milosrdenství k ranám hloubky a tmy. Nemá úcty\nk sobě, nemá smyslu věčnosti, tmy a základu býti: pro divadlo vteřiny, pro\nmělký úžas diváctva, pro kratochvíli obecenstva vytrhává kořeny, které mají zůstat\nvěčně ve tmě a které na světle zítra svadnou. Obnažuje se ve své příčině ave\nsvém smyslu: dává jen svoji mdlobu a nemohoucnost. Je nejemný i nesilný.\nAle královský umělec a cudný dárce květu a vteřiny, ten, který dal jen překy\npující pěnu, dal nekonečně víc: dal svoji výši, nejvyšší výši, které kdy dosáhl,\na tím i celou svoji hloubku, poněvadž pěna je květ hloubky a její míra, a květ\nje essencí a skratkou celého stromu, i kořenů, a umělec v něm dal vůni a smysl\na podstatu všeho svého bytí, osudu a života*\nNení větších umělců než umělců pěny života.\nOni jediní dali i jeho hloubky.\nNic není nesnadnějšího než tato cudnost a sebeúcta.\nJí jediné nelze se naučit v životě a ona jediná je znak genia a sám jeho základ*\nV úžasné sebeúctě, která bere zbožně a pokorně svoje vnitřní možnosti,\nnic nefalšuje, nic neznásilňuje, nic nepřehání, poněvadž nechce být nikdy divadlem\nsvětu a vždycky jen pravdou sobě i hrou sobě zároveň, v této sebeúctě, která\nnedovoluje žádné cizí ruce, ani žádnému cizímu zraku dotknout se skrytých kou-\nřenu bytí, která nenávidí špínu pohledů a špínu zpovědí jako špínu rukou,\nv této citlivkové sebeúctě, pro niž není všednosti a všecko je svátek, je stajený\npramen umělcovy síly.\nZde je studna pokoje a radosti, z které kdo se napil, nepozná nejistoty shonu\nulic, náměstí, krámů a trhů.\nProto každý skutečný umělec nese si svůj soud ve vlastní hrudi a svět nepřidá\nmu k němu nic, jako mu nemůže z něho nic übrat.\nMalí honí se za slávou, která jim uniká, nadbíhají jí na všech křižovatkách,\nupozorňují a vtírají se, ale nechápou, že tomu, kdo nenese si sám ve vlastním\nsrdci tento královský cit snu a pýchy, nedá ho nic a nikdo, ani kdyby celý svět\nklečel před ním na kolenou, a že ten, kdo ho cítí, neužasne, ani kdyby se rozlétly\ndvéře a všichni králové Východu vešli jimi se poklonit.\nOdtud to ticho, které sedá na vrcholech jako na královském, od věků připrat\nveném stolci.\nTo ticho, jemuž nikdy neporozumí na náměstích hlučící lůza, lůza kritická\ni umělecká, stádo necudných, řvoucích a svíjejících se bijících se do\nprsou, zaříkávajících se, že všecko „poctivě prožili\", trhajících si každou chvíli\nsrdce z těla a nabízejících nám je na míse k prozkoumání a k přesvědčení se.\nNeboť, jednu věc nepochopí nikdy lůza: že může dát někdo levou rukou aen\npassant to, co nedovede ona dát ani oběma, vší silou a napjetím celé své bytosti.\nA hned se mstí, pomlouvá a deklamuje s krocanním pathosem o nedostatku\nvřelosti a citu nebo o frivolitě a neseriosnosti.\nTak vyčítali Góthovi tupci a nedouci za živa i po smrti chlad a sobectví, a Dante\nzdál se mudrákům tak málo „životným\", že popírali i, kdy skutečně Beatrice.\nShakespeare urážel vždycky měkké filantropy tou božskou superioritou, která se\nstará tak málo o uspokojivě hladký a plynný tok děje a všecky lidské osudy v něm,\nže dovede zastavit celé drama jen proto, aby se šel podívat, jak paprsek měsíce láme"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.4", "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nPŘIJATÝ NÁVRH NA POMNÍK\nFR. PALACKÉHO.\nSPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY\nARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.5", "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nPŘIJATÝ NÁVRH NA POMNÍK\nFR. PALACKÉHO.\nSPOLUPRACOVNÍK ÚPRAVY\nARCHITEKTONICKÉ A. DRYÁK."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.6", "texte": "se v kapce rosy, a v Shelleyho kosmických snech a meditacích a samotářské,\nchuravé, chimérou raněné lyrice je rozhodně málo „všeobecně lidského\", jak zní\nprofessorský lineál. Carlyle je jim příliš tvrdý, ukrutný a nedružný (byl špatným\nspolečníkem u oběda a nyní je špatnou lekturou po a Nietzsche, rozumí se,\nje rozhodně nelidské monstrum, už proto, že nenávidí špínu a obléká každý den\nna duši nové neseprané roucho.\nZe všeho nejméně dovede pochopit lůza, že někdo může byt tak bohat, az b<v\nhatstvím pohrdá, že někdo může být tak pyšný, až se uzavírá, aže někdo dovede\nsi úmyslně obmezit škálu hmoty a prostředků, aby na tomto zúženém poli vyhrál\nvíce než jiní na nejrozpjatějším.\nZe všeho nejméně rozumí lůza umělecké cudnosti a umělecké nuanci.\nNikdy nepochopí, že mohli žít malíři jako Velasquez, kteří se vyhýbali všem\nkoloristickým cymbálům a bubnům a malovali stříbrnou šeď houslí a fléten.\nNikdy nepochopí zdrženlivost a uměleckou noblessu některých básní Verlaineových,\nkteré jsou jen nepředená zpívající mlha, odstín odstínu a tucha tuchy, nebo ně'\nkterých nejryzejších a nejtragičtějších stran Nietzscheho, kde vysoko na horách\nv sladkém rozhovoru mlčí spolu voda, sníh, ticho, osud a vzduch všecko nej'\nlehčí, nejprostší, nejsilnější a nejcudnější v přírodě a člověku.\nTa osudnost člověka, který chce plaše pod zapřenou v šedi projít trhem života\na neupozornit na sebe ale jak by tu dovedla pochopit lůza!\nZe všeho umění pochopila jen nejfalešnější herectví ato žádá od každého\numělce, který vstupuje na fórum to jediné, ostatní mu odpouští, poněvadž\nostatnímu nerozumí.\nChce, aby tvořil díla větší než je sám, díla nakadeřená, dutá a sípavá, chce,\naby znásilňoval sebe a jiné pro chvíli, vystupoval na špičky a forciroval hlas.\nChce, aby se vyrval a vydal celý, a nedopouští, aby přečněl svoji chvíli a svoje\ndílo.\nNejméně ze všeho chápe mystérium transcendentnosti, osobnost přesáhající\nsvoje dílo.\nA přece jen tehdy je pravé dílo umělecké, když osobnost tvůrce stojí a dýchá\nza ním jako věčnost a tma za chvíli, nezměrná a nevyzpytná.\nJen tehdy je dílo veliké, když bylo tvořeno z nejvnitrnější nutnosti, pod tlakem,\nkterému se už nedalo odolat, pro potřebu autora a jen pro ni, pro jeho růst a jeho\nhistorii a ne proto, aby podal obstojnou ukázku svojí prstové obratnosti a hbi'\ntosti.\nTak řekl Goethe o celé svojí tvorbě a jejím smyslu: „V základě studoval jsem\nvždy přírodu a umění spůsobem velmi sobeckým, totiž, abych si získal vědo'\nmosti. Psal jsem o těch předmětech, abych svoje vzdělání ještě stupňoval. Co jiní\nlidé z toho udělají, je mi velice lhostejno.\"\nJen to dílo je cele umělecké, při němž cítíte, že tvůrce nedal ani setinu toho, co\nmohl dát a co v něm je, a kdy to, co dal, mluví o tom, co zamlčel když dílo\nneopisuje a neobmezuje osobnost, ale jen k ní přivádí a dává ji tušit.\nAle lůza nepochopí nikdy, jak mohl žít jeden z největších a nejryzejších malířů,\nVinci, a malovat jen mimochodem a jeden z největších básníků, Góthe, a psát\ntaké jen mimochodem, poněvadž důležitějším bylo jim snít, meditovat, hloubat\na experimentovat pracovat na růstu vlastních osobností ane na počtu děl.\nVeliké umělecké dílo, i nej větší, je jen odštěpkem, který odletěl od dláta geniovi,\nod té krásné vnitřní sochy, již tesá ve tmě ze sebe a pro sebe veliký duch.\nAi nejcelejší je troska: v tom je všecka krása, smutek a hrůza velikého díla.\nI nad nejcelejším nese se ještě osobnost tvůrce a vlá nad ním jako duch nad\nvodami a nad propastmi.\nTaková díla jsou skoro nehmotná.\nJsou jen znamení a stopy temného a slavného válečného tažení duše, pouhé\nvyvržené bludné balvany, zvrácené sloupy a opuštěná žároviště když zhasl\na oněměl hlas ve tmě a noci.\n\nF. X. ŠALDA."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.7", "texte": "STANISLAV SUCHARDA.\nDETAIL PŘIJATÉHO NÁVRHU\nNA POMNÍK FR.\nPALACKÉHO."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.8", "texte": "LADISLAV ŠALOUN.\nNÁVRH NA POMNÍK\nF. PALACKÉHO."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.9", "texte": "LADISLAV ŠALOUN.\nNÁVRH NA POMNÍK\nF. PALACKÉHO."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.10", "texte": "HUGO BÖTTINGER.\n\nHlásíme se dnes o slovo v záležitosti Národního Divadla. Leží nám zdánlivě\ns cesty a mohli bychom se jí snad pohodlně vyhnouti ale zdá se nám, že\nprávo kritiky a odporu, které pro sebe reklamujeme, kdykoliv cítíme nebezpečí\npro umělecké zájmy na kterémkoliv poli, nese s sebou také povinnost podpory,\nkde se potkáme se snahou poctivou, a radostnou povinnost vděčnosti a enthu'\nsiasmu, kde nám štěstí darovalo kus ryzího umění a krásy. A v dnešní situaci\ntaková povinnost nastává.\nBoj okolo Národního Divadla zuří už přes půl roku. Nikdo z nás není přímo\nzasažen, a to nám dává snad tím více práva ku protestu. Rovněž nejsme osobně\nnijak fascinováni novou správou Národního Divadla a nepotřebujeme teprve snad\nkonstatovati, že nepíšeme tyto řádky v její službách. Jsme jejími dost upřímnými\npřáteli, abychom řekli otevřeně, že k těm vrcholkům, které si vytýčila, je uražen\nteprve malý kousek cesty, ale věříme, že i na straně těch, jimž je divadlo dneska\nsvěřeno, je toto vědomí. A neztratili jsme důvěru, protože nezavíráme schválně\noči před tím, co se za poslední rok skutečně dokázalo ; jako výtvarníci specielně\nnemůžeme neuznati pokrok v úpravě scény, jako umělci vůbec slyšíme nový ton\nv mluvě zejména českého verše a zdá se nám, že je dnes nekonečně více\ndůvodů podporovati snahu, která se tady jeví, (třeba věcnou kritikou), než strojiti\njí za každou cenu překážky a bušili do ní při každé příležitosti.\nAle což, kdyby to byl jen boj poctivý, kdyby ty překážky nebyly často zákeřné\njámy, a rány kdyby nepadaly často od zadu a tam, kde není ani možnost se\nbránit! A tu nám jde přímo už o osobu určitou.\nMy jsme touhle specielně českou nectností, takovou zákeřnou trhavostí tolik už\nztratili, že bolestno vzpomínat. Nebo co jiného nám vyšívalo a v důsledcích zničilo\ndrahé památky paní Bittnerovou? Tehdejší štvanice vyžádala si za oběť ji a dnešní\nby nezakřiknuta v čas byla s to bez svědomí a bez zaleknutí zničiti jinou vzácnou\nbytost paní Kvapilovou. Bohužel že máme dnes takovou obavu a že je důvodná.\nNezmate nás v ní, kdyby dvacet listů lhalo o vládě pí. Kvapilové v divadle\na ukazovalo na číslech, kolikrát hrála. A ostatně, kde by tu byla ztráta pro umění,\nkdyby i měla větší vliv nežli má skutečně? Jen zisk by to znamenalo, jen vzrůst\numění a otevření nových drah pro ně, a vliv bytosti tak ryzí nemohl by býti jiný\nnež příznivý."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.11", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nSTUDIE. (PÍ. HANNA\nKVAPÍLOVA."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.13", "texte": "Nemůžeme a nedovedeme charakterísovati v několika řádcích veliké a hřejivé umění\ntéto vzácné umělkyně. Mluvíme dnes jen srdcem a vděčností a chceme totéž\nvzburcovat u ostatních. Neříkáme my první, že ona stvořila moderní českou\ndramatickou produkci, že, co tu bylo v poslední době psáno, napsáno bylo skoro\nvesměs jen pro ni a jí že ožilo na scéně. Ať vzpomene každý sám, kolikrát nám\nbyla ona vůdkyní k vrcholkům ryzího krásna, k těm tak zřídka dostupným, kolik\nnám darovala čistých chvil enthusiasmu a zapomenutí, za něž nebudeme nikdy\nvděčni dost,\nA my výtvarníci víme nejlíp, kolik skulpturálných pos, krásných linií, kolik\nbarevných harmonií a oživených gest jsme si odnesli od ní v duši, a kolikrát nám\nbyla sama nevědouc už svým zjevem a svou distinkcí pobídkou a zúrodňujícím\nosvěžením,\nA to cítíme jistě všichni pevně, že umělecká bytost takové váhy, jako je ona,\nnesmí se strhovati do zmatku uličních praček, na jejichž niveau se dnes boj proti\nnovým lidem v divadle vede. Naše umění má právo čekali od pí, Kvapilové ještě\npříliš mnoho, než abychom ji mohli dát übíjet takovým způsobem, jako se děje.\nDuše veliké a skutečné umělkyně je něco jiného než novinářskou černí potištěný\ncár, který má v prsou bohužel až příliš mnoho lidí u nás. Ta trpí a umírá, a nic\nna světě ji pak nezavolá zpátky. Žádné články vašich novin, žádné opožděné\nchvalozpěvy. Ta duše kvete jen jednou v životě a nesmí býti udupána, Pro ni\nnení štvanic, ona musí tvořiti v klidu vysoko nade vším, nestrhována do\nchutných a malicherných tahanic.\nTy chceme už jednou zakřiknout těmito řádky; a na to, chceme\naspoň trochu vyvážit a přemoci roztrpčení a nechuť, které z nich musí vzniknout\na v tomto případě hodíme rádi a hrdě na váhu všechen svůj umělecký význam,\nsvoji nevelkou minulost í celou budoucnost svých uměleckých snů,\nV Praze, v červenci 1901,\n\nVolné Směry."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.14", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nNA POTOCE.\n\nJ. C. CAZIN. Z MICHELOVÝCH „NOTES SUR L'ART MODERNE\".\n\nJ * Mezi těmi, kdož vstupovali do veřejnosti v době, kdy starý Corot zmizel\ns obzoru, nikdo více než Cazin nezdál se určen k tomu, aby nahradil francouzskému\numění nenahraditelnou ztrátu. Ovšem, že rozdíly mezi nimi jsou silné; pohlíželi\nna přírodu a cítili ji srdcem zcela různým; u Cazina vládne vnitřní smutek, který\nzahaluje i nejkrásnější den jistou únavou. Ale příbuzenstvo jest nepochybné a jeví\nse ve smyslu pro harmonii celku, v chápání komposice valeurů. U Cazina lze\nsice pozorovati jistou schvální snahu nekomponovati v klasickém nebo\nláckém slova smyslu. Ale všechny jeho krajiny jsou jaksi disciplinovány jistou\npřevládající myšlenkou nebo dojmem a spadají tím pod vyšší zákony té komposice,\njejíž základ tkví až v duši umělcově. Co do vyciťování valeurů, z něhož se rodí\nharmonie, byť nemel Cazin živé vnímavosti a uchvacujícího lyrismu Corotova,\njest přece ve svých dobrých chvílích právě tak něžně a delikátně přesvědčivý.\nVe své svrchované jednoduchosti krajiny Cazinovy vyjadřují s intensivností\nměkkou a jímavou lichotný půvab i bolestné kouzlo, hudbu hravou i uklidňující\na intimní melancholii severní přírody zároveň. Jeho krajina jest obyčejně z oblastí\ndun a písčitých land; jeden z jeho obrazů na Světové výstavě jedno z jeho\nnejrozkošnějších nokturn con sordina představoval osamělý domek na strmém,\nskalnatém pobřeží, kde tráví většinu svého života a odkud vyzařuje do vnitra"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.15", "texte": "ANTONÍN SLAVÍČEK.\nPO DEŠTI.\n\nzemí. Nechodí daleko pro své motivy ; nehoní se za pittoreskním, za nezvyklými\nzvláštnostmi, za partiemi náladovými. Pro toho, kdo umí viděti, kousek kraje,\npěšina tratící se v písku, pole vyzlacené klasy, stavení na kraji vesnice, v němž\nbdí pozdní lampa, to vše stačí vysloviti hloubku nebes, půvab vše halícího světla,\nharmonii, tajemství a krásu stvoření.\nNa posledním stupni analysy lze snad spatřovati úkol Prozřetelností umělci\nvykázaný v tom, aby svou sympatií vyplňoval prázdnotu odlučující člověka od\nindifferentní přírody. Třebas jaro nemělo tušení o našem nadšení nad jeho krásou,\npřece pociťujeme a zakoušíme jeho sladkost a nejsme ani dost málo na pochyb'\nnostech, že jaro přišlo na svět pro nás, když takový Corot nebo jiný velký umělec\nnám to řekne. Povznešený výkřik Alfreda de Vigny\nMne nikdy nenech být s přírodou samotna\nzemře nám pak na rtech a skončí hymnou lásky.\nV zastřené vážnosti a melancholické sladkosti Cazinových krajin jest vysloveno\ncosi intimního, odkud vchází očima do srdce jakási vyrovnanost morálních dojmů.\nTa kresba poněkud splývavá a plachá, která se zdá sledovati s pokorou a jakousi\nrozpačitostí diktátu přírody, která se mu více podává než by měla úmysl působiti\nv nás, zůstávajíc ovšem vždycky správnou ve svých zjednodušených záznamech\nty harmonie zjemněných tonů, tonů smutně růžových, lomených zelení, bledých"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.16", "texte": "žlutí a popelavých modří, tato tak diskrétní práce štětce, ten zvláštní stud tvorby,\nkde nic se neroztahuje ani nevyvyšuje, nýbrž kde vše má svou sílu a přispívá\nk plnosti cítěného celku, to vše se tak mekce vlichocuje a proniká až do nejhlubší\nintimity naší.\nNěkteří krajináři dělají, jakoby vás chtěli násilně zanésti do krajiny, kterou, jak\nmyslí, teprve sami odkryli; volají na vás z daleka, mluví jen v superlativech\na unavují vás samými demonstracemi, ba i svým lyrismem; člověk by řekl, že\nkaždý dotek štětce chce vám vyložiti, jak je to vše uděláno a postaviti to před\nvás jako skutečný objev, škoda, že se Věčnost neporadila s nimi v den stvoření.\nCazin vás vezme lehce za ruku a šeptem, skoro beze slova, bez jediného gesta\nzve vás k pozorování.\nPojďme daleko od Paříže, na zdař Bůh. Jsme v provincii. Vyjdeme za svítání,\nulice vesničky jsou tiché, pod vlhkým nebem mléčné modři, na němž pobledl\nměsíc a kde šedavý ton mraků zastírá ještě horizont, stromy na návsí pečlivě\nseřazené počínají rezavěli; starý dostavník žlutě natřený čeká dosud bez koní před\nzavřenou kolnou, hrbolatá dlažba cesty, písek v alleji, břidlicové a taškové střechy\na fagady domů tvoří pro nás samojediné rozkošný, přitlumený koncert tonů\njemných a delikátních, v němž měkce snoubí se zamodralá šeď a lomené okry\ns tony něžně fialovými. Pro nás samojediné? Nikoliv, neboť tamto celý zástup\ndívek, svěřenek jakéhosi sirotčince, v černých sukénkách a bílých pelerinách\nhovaných modrými stuhami vychází v páru na cestu. Kam jdou? Nejspíše na\nranní mši. Co ticha kol nich a jaké překrásné akkordy mezi tímto vesnickým\nzákoutím a pruhem nebe, které je ozařuje.\nA to je to pravé; akkord nebe a země: v tom jest vše. Mnoho krajinářů\ndovede už malovali nebe; dělají je bud po natěračsku nebo jako eskamoterský\nkousek; jakoby neměli ani tušení o tom, že tam nahoře sídlí tajemství velké\nharmonie, která nás zde na zemi přivádí u vytržení. Každá maličkost a změna\nv oblacích probouzí echo na zemi, každý mráček, který jako loď naložená\nsetým světlem pluje po obloze, sebe menší paprsek, jenž přelétá a se mění, budí\nzájem v každičkém stéble trávy na lukách.\nCas míjí, stojíme před Kamenným mostem. Opravdu to místo nemá nic\npozoruhodného; historický malíř řekl by, že je prázdné aže nestojí za povšimnutí.\nÜbohý historický malíři Dělá se hezky; na nebi dříve bledém usmívá se plavé\nsvětlo; růžové i zafialovělé mráčky plovou po něm poháněno lehkým vánkem;\na na druhém břehu: skupina domů, jejichž fagady malované v růžových tonech,\nbřidlicové střechy a komíny z červených cihel vesele kontrastují se zelení i s oblohou.\nPozorujte jen ten hezoučký poměr a dobrý vztah světlem prozářeného obláčku,\nkterý pluje u samého rámu, k těmto fagádám; pod oblouky mostu krajina\nběží do daleka. Krásný to den, třebas polozastřený. Těšme se z něho po svém:\ndiskrétně, intimně a hluboce.\nAle již se blíží soumrak; octli jsme se v dumách\nNad travou u nohou večerní leží šer,\nnad travou bídnou a chudou, vybarvenou a jako popelem popadanou pod šikmým\npaprskem světla ostříbřujícím zdi Chatrče, v níž polootevřenými dveřmi prokmitá\nreflex plápojícího krbu a za tím piquée květů žlutých a temnících do dálky,\njak v smutných vlnách tratí se krajina v mlhavém obzoru. A veliké podmračné\nnebe zastřené tony šedě fialovými obestírá krajinu klidem a melancholií; a nad\ndomkem drobounká světelná štěrbina propouští na nízkou střechu jako poslední\npolibek jedinký paprsek, jenž za nedlouho zmizí.\nPůlnoc. Celé nebe odráží se v nehybném zrcadle snící řeky. S místa, kde\nstojíme, nelze viděti měsíce pro domy, jež ho zakrývají, ale jeho klidné světlo\nrozlévá se v tichých vlnách do blahodějné noci a to velké tajemství melancholie,\nkteré měsíc tak rád svěřuje věkovitým dubům a starým břehům mořským,\nzdráhá se sděliti i nepatrným vískám, bdTli v nich srdce člověka a umělce, jež by\nje přijalo. Nespěchejme odsud, naplňme své zraky těmito harmoniemi a svá srdce\ntímto uklidněním. Tam na konci propoušti otevrene okno do modré noci oranžové\nsvětlo; snad přítel nás očekává."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.17", "texte": "JOŽA UPRKA.\nVYŠÍVAČKA."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.18", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nSOUMRAK.\n\nZ BÁSNÍ ANT. SOVY :\nBOLESTI ČASTO ZASMÁLY SE ....\n\nBolesti často zasmály se:\nmy tolik těžce bolely,\nmy poznaly jak srdce chví se\na našimi mře pocely.\nA zasmály se, jako duha\nsvé barvy nad luh vhodily.\nI vyšla bolest, vyšla druhá\na v lehkém tanci kroužily,\nna šíjích černých perel šňůry\nse vzduly rejů od vichřic.\nA zpět když klesly, noční můry,\nty rány bolely zas víc.\n\nSLAVNÉ PŘÍPRAVY.\nNáš celý život byl slavnou přípravou k něčemu velkému:\ndnes toužit snem smutným po zítřejším vzešlém Slunci,\npo Myšlénce, která vzpne křídla do šířky rozepjatá,\npo zbraních, jež vtiskneme zítra do rukou čekajících . . ♦"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.19", "texte": "A každým novým včerejškem umírá zápas planý\ni prázdnota dnů a večerů nuda a marnost nocí.\nSny včerejší vlékly se po cestách zamřížovaných pevně\na málokdy byly tak silný, by přežily zas den dnešní ..,\nOh, velkým básníkem všech já zatoužil býti snílků,\nna zítřejší výpravy kteří se z večera připravují:\npři západu loučit se se starou zemí, se zšeřeným městem\ni s lampami podél přístavů, v ponuře němou věží\ni s výskotem opilých lodníků, kteří se opozdili,\na k odplutí zítřejšímu se věčně připravovat...\n\nSLOKY.\nV oblacích ptáci rozpjatí\nstříbrně pláli,\njak v modru by nad luhy rozváti\nve výši stáli.\nOd vonných vod olše ospale\nse rozšuměly,\nkdes housle jak drobounké korále\nperlivě zněly.\n„Pověz, proč zrak tvůj tak divný je dnes,\ntak hluboce svítí,\njak hladina, pod níž kdosi kles\na přestal žiti?\"\n„Tam někdo tak dávno pohřben spí,\nto poznat lehce.\nA kdyby chtělo tvé srdce to ví,\nvšak rozumět nechce!\"\n\nANI NEVÍM ...\n\nAni nevím, mámili zajásat, anebo smát se anebo plakat ♦. ♦\nVítr je tichý a lákavé ráno, jasné zvony\nv dálkách se trhají v lesích jak servané pavučiny ♦ ♦ ♦\nV tolika keřích zahrady slunce hoří,\nna zamžených hroznech chytají ptáci jeho zlato,\nkaždá krůpěj rosy, každý kamínek v písku\nkaždý stonek a rozvité květy, hrany schodů\nokraje vyschlého basinu s povadlým listím\nkaždá chvěje se trávka. ♦ ♦"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.20", "texte": "Tu vůni mrazivých jiter ssál bych dlouho ♦ . ♦\nA nevím ani, mámili zajásat anebo plakat,\nkdyž myslím na ni, kterak „dobrou noc\" napsala v prachu okna\na kterak včera večer dlouho do noci snila:\nto všecko o mne\nusmívajíc se nad hasnoucí lampou,. ♦\ns rozpouštějícími vlasy ♦ ♦ .\nHle, květy na jejích oknech, hledících v zahradu, pohnuly se\na celé slunce, rozbité o sklenník, řítí se vpádem\ndo okenních rámů kam víno své vetkalo hrozny\na na její čelo a na její bohaté pletence vlasů\nana její oči, jež z dálky se usmívají♦. ♦\nTou vůní mrazivých jiter opět stojím .\n\nVOJTĚCH PREISSIG.\nREPRODUKCE PŮVODNÍHO\nLEPTU."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.21", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.22", "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI.\n\nFRITZ SCHUMACHER. INDIVIDUALISM V OBYDLÍ.\n\n*) Toto théma\nzní podezřele. Takové příliš zvučné tituly budí oprávněnou nedůvěru, zejména\njsou-li ve spojení s některým oněch zneužívaných slovních útvarů, které končí\nslabikou „ism\" a jako pojem „individualismů mívají většinou hodně měkkýšovitý\nvýznam.\nVe smyslu, ve kterém označení „individuální\" má dnes umělecky zvlášť vysoký\nkurs podle mluvy denního tisku, znamená vlastně přede vším něco negativního :\njinak nežli ostatní lidé. Pro mnoho tvořících umělců poslední doby stala se tato\nnegativní zásada patrně uměleckým vyznáním víry, a zejména v utváření obydlí,\njež dnes sluje „moderní\", ukazuje se nám tento rys velice zřetelně jakožto nej'\nnovější značka dne. Je přirozeno, že iv historických obdobích vytváření a\nřádání obydlí nalezáme vždy ob čas výkony, které „individuálně\" v tomto smyslu,\nt. j. bezprostředně a svémyslně vynikají z celkového rázu dobového okolí, arci\ntakové zjevy mívají vždy do sebe cosi přemetného a nelze mezi nimi hledat obecného\nvývoje.\nCo nás zde zajímá stopovat, je spíš nenáhlé vystupování potřeby, přispůsobovat\ninterieur odlišnému (speciální) užívání jedincovu, vytvářet místnost pro funkcí,\njiž tato právě místnost má plnit v protivě k jiným místnostem chceme tedy\nvytknout individuálnost místnosti a nikoli individuálnost jejího tvůrce.\n„Architekt\", dí Richard Wagner, „je vlastním a pravým básníkem výtvarného\numění, a tato básnická stránka jeho tvorby nepůsobí snad nikde více nežli pří\nvytváření nejbližšího okolí člověka, tento úkol jako charakterní\nkresbu, jež má být vyvedena prostředky mluvy architektonické.\nJe na bíledni, že v kulturních dobách despotismu u Assyrů, Peršanů, Egypťanů,\nať si byli sebe většími staviteli, tento rys hledán být nemůže; u nich vyškytá se\nv lidu pouze jediné individium vladař, a kde ten se stavitelsky,\nbývá to vlastně jen abstraktní pojem moci a vlády, jejž vidíme stělesněný, ne však\nrys individuální. Osvobozený jedinec objevuje se nám teprv u Reků, ale ani\nu nich neprojevuje se vědomí individuality v obydlí; život člověka antického\nodehrával se ve veřejnosti, člověk antický neměl domova, který by mu ležel na\nsrdci. Podobný rys zdědili i Římané; přes to, že vyvinula se u nich rafinovanost\nosobních potřeb, jaké s tíží lze překonat, dům římský zůstává schématem; pořád\ntytéž disposice obývacích prostor naproti dvorům, stále se nám objevuje týž typ\npokojů, a přese všechno mnohonásobné umělecké propracování všech výzdob,\nprostředky výzdobné úpravy zůstávají stále tytéž; římský dům je sic výrazem\ndobové osvěty, nikoli však individuálního života.\n\nv*) Kapitola z knihy »V boji za umění\". Příspěvky k architektonickým otázkám časovým.\nV Štrasburce u J. H. Ed. Heitze."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.23", "texte": "V době osvěty germánské prokmitají v úpravě prostor obydelných jakési\nvidualni rozdíly, které souvisejí s rozličnými zvláštnostmi kmenovými, ale umění\nobčanského života soukromého zůstává v době ranného křesťanství a v době ro-\nmánské poměrně tak primitivní, že zřetelný výraz jeho ještě se nedovede rozvinout.\nProcházíme-li se musei, ovane nás teprv v síních doby přechodu ke gothice\na v síních gothiky samotné dech vlastní, výrazné osobitosti. Při tom ovšem\nz pravidla shledáme, že v souladě s rysem korporativním, jenž táhne se celým\nstředověkem, stojí korporace v pozadí i tam, kde domníváme se, že se ocitáme\npřes individuem: jsou to místností řádů a síně cechovní, které činí charakteri-\nstický rys oné doby, ale tento rys jeví přec cosi ze života osobního.\nVzmáhající se ryzí gothíka se svým schématem konstruktivní důslednosti a zka-\nmenělé matematiky pracuje rozhodně proti tomuto rysu a vede konečně k reakci\nv uměíeckorevolučním útoku italské renesance směřujícím proti gothice. Hlavním\npříznakem této doby je osvobození umělecké a vědecké osobnosti; teprv ted se\nnám objevují osobité postavy mistrů na místě budovnic a cechů,\nA1 - .1 ! * 1 ' • -i r 1 / /\nAle po&ivno, individuální úprava\narchitektonická zastavuje se před\nobydlím; vzorcem zůstává vnitřek\nvlaského paláce: řada represen-\ntačních sálů, stejně vysokých, příliš\nvysokých pro obývání, které sic\nprojevují individuální umění\nzdoby, ale zdá se, že naprosto ne-\njsou utvořeny pro určité praktické\núčely obývací, pro používání se\nstrany jedince zůstávají síněmi\nvýstavními, v nichž bydlet skoro\nse nám zdá být nemožno.\nJinak v Němcích; tady nebyla\nrenaisance nikdy skutečným vni-\nterným převratem slohu, nýbrž\njen proměnou v oboru forem\nkorativních ideálů, a tak renesance\nzde navazuje na ono intimnější\npodání gothické, které obohacuje\na proměňuje se pouze co do vý-\nzdoby forem. V domech měšťan-\nských vznikají interieury plné\nútulného půvabu, jež tak zřetelně\ncharakterisují vyhraněného, mno-\nhostranného, do výše usilujícího\nčlověka doby renesanční a tvoří,\ntuším první vrchol ve vývoji indi-\nviduálnosti obydlí.\nTento rozvoj byl náhle přeťat\nživelní událostí války třicetileté;\nveškerá umělecká tradice byla\nv Německu touto válkou zničena\na teprv když umění znova se po-\nzdvihlo v baroku, navazuje v Ně-\nmecku působením cizozemských\nvlivů při vytváření obydlí zvýšenou\nměrou na representační ráz vla-\nského paláce. Úprava schodiště a\nskvělé sály jsou jádrem tohoto\nvelkolepého rozmachu umění, po-\ntřeba jedincova uplatňuje se opět\n\nARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.24", "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI.\n\nteprv později v odnožích baroku, které nazýváme rokokem a slohem copovým.\nNení slohu tou měrou interieurového jako rokoko, žádný snad nepřizpůsobuje\nse jistým společenským potřebám doby tak jako on, vlastně však splozuje pouze\njediný typ: elegantní budoár, taneční sál. Doby slohu Ludvíka XIV. a Ludvíka XV.,\npřes to, že umělecké hnutí v nich zůstává jen dvorské a proto může se dovolávat\njen omezenějšího zájmu, počínají si značně mnohostranněji, řešíce individuální\núlohy bytové a vedou rozhodně ke druhému vchodu v rozvoji individuálnosti\nv obydlí. A opětně náhle zakončuje toto hnutí živelná událost dějinná, druhý zápas\nza osvobození jedince z pout tradice, francouzská revoluce.\nTakž musel na počátku 19. věku koloběh zahájit se na novo, a leccos se shluklo,\nby stížílo zdravý rozvoj na této dráze. Jakási umělecká neschopnost, která nadešla po\noné vzrušené době, zastavuje snahy doby sousedské (biedermaierzeit); po ní však\nnadchází epocha, v níž rozvoj strojů a práce strojové jednak podlamují umění\nindividuální, jednak větší rozšíření historického přehledu vypěstovává v prvním\nopojení nespravovanými vědomostmi období nápodoby, tak říkaje historicko'\nvědeckou rekapitulací architektury. A tyto dva živly vládnou ještě dnes; kde se\ndbá pečlivé umělecké úpravy místnosti obývací a vynakládá se na to, shledáváme\nsnahu ot. zv. „pravost slohovou\"; lidé chtějí staroněmeckou jizbu, rokokový\nsalon, snad em-\npirovou ložnici a\ndomýšlejí se, že\ns takovými po'\nžadavky stojí už\npo stránce umě'\nlecké náramně\nvysoko. Tam\nvšak, kde stojí'\nme naproti všed'\nnímu průměru,\njemuž není mož'\nno ukájet zvlášt'\nní záliby, vládne\nfabrika. Fabrika\nvynalezla typ sa'\nlonu (gute Stu'\nbe), ušlechtilý"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.25", "texte": "ARNOŠT HOFBAUER.\nZ JARDIN DES PLANTES\nV PAŘÍŽI.\n\npojem nábytkové učinila sociálním požadavkem lepšího domu, fabrika\nvtiskuje všemu nábytku stejný charakter bezcharakternosti. Nájemní byt zároveň\ns tím přistřížen je na docela určitou formu a velikost nábytku, a tak tlačeni jsme\nna neblahou dráhu ještě víc; je třeba, aby se lidé mohli stěhovat, a tím se stává,\nže ani kusa nábytku není pro určitou místnost navrhováno, nebo dokonce v ní\nzazděno, všechno je pohyblivé, všechno může být dnes tu, zítra jinde. Slovem\nje to stav nejhorší nivelisující soustavy v interieuru, stav typické antiindividuálnosti,\nproti němuž dnes musíme bojovat, a do toho boje pouští se hnutí nazývané\n„moderní\", aspoň v Anglii z boje toho vzešlo.\nJe příznačné, že anglická reforma počíná villou; villu právě lze ještě nejsnadněji\nuchránit splošťujícího vlivu velkoměsta, kde požadavek, získat z půdy největší\nvýtěžek nájemní, nevyhnutelně vsahá do principů uměleckých a vnitřek většinou\nmusí se podrobit praktickému schématu."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.26", "texte": "K individuálnímu vytvoř\nřcni domu obývacího první\npodmínkou je řešení úlohy\nz vnitřku na venek, Toť\nprávě z hlavních zvláštností\narchitektonické tvorby, že\nse u ní požaduje jakési dvoji\nté smýšlení: při všem, co'\nkoli tvoříme, musíme záro'\nveň vést souběžně dva pO'\nstupy myšlenkové, o sobě\nnaprosto rozdílné, a myš'\nlenkový postup vytvoření\nzevnějšku a vytvoření vnitř'\nku, nebo spíše musíme dbát\naby oba ty postupy v daný\nokamžik se pronikaly U'\ndržet tyto dva živly ve zdra'\nvé rovnováze je z nejpod'\nstatnějších podmínek archi'\ntektury, Přes to bude asi\nvždy u tvořícího architekta\nstát v první řadě bud myš'\nlenka fasády, bud myšlenka\nvnitřních prostorů a tím,\nsnad i nevědomky nabude\nrozhodného vlivu na celé\ndílo. Je rozhodně charakte'\nristikou německé architek'\ntury posledních desítiletí,\nže v ní patrně měla převahu\nmyšlenka fasady, která i lai'\nkovi většinou se zdá být vě'\ncíhlavní a podstatnou; to\nsouvisí s naším akademi'\nckým vzděláním, založe'\nným na vlaských palácích,\nže jen stíží se vzdáváme\nschématu provedeného dě'\nlení os a že tuto pevnou osnovu, která ovšem má přirozenou oprávněnost u staveb\nmonu mentálních, přenášíme i na prosté problémy stavby domu obývacího. Ovšem\nna úkol vnitřku, kterýž v této svěrací kazajce nemůže se volně vyvíjet a nedovoluje\nindividuálního vytváření místností, které plyne z vnitřní potřeby.\nVytvoření místnosti či prostoru, spůsob prostého ohraničení kusu prostoru, je\nvšak nejpodstatnějším činitelem, jejž architekt má k disposici, aby se dodělal indi'\nviduálního dojmu. Není to pouze vytváření půdorysu, jenž rozličným poměrem\ndélky k šířce a kombinací s výkroji může spůsobit nejrůznotvárnější efekty,\nnýbrž především je to vyměření výše prostoru, což jakožto moment nejdůležitější\npro jeho zvláštní účinek dlužno bráti v úvahu.\nJe zajímavo pozorovat v nádherných zámcích francouzských, kterak v řadě impO'\nnujících skvělých sálů náhle zavládá naprosto jinaký, útulně půvabný ráz všude\ntam, kde sídlívala Marie Antoinetta. Tato žena jemného vkusu projevovala své\nporozumění pro obydlí zračitým spůsobem tak, že v komnatách svých dávala po\nkaždé sejmout stropy a opět je dávala položit zpravidla hloub, dojista však\nv výšce; tím dodělává se v každé místnosti nejen zvláštní základní nálady,\nnýbrž a to je hlavní účinek komnat mezi sebou se tím stupňuje a to bud\npo stránce útulnosti, bud slavnostnosti. Žádný jiný prostředek, žádný náklad\na žádná nádhera nemůže umělecky nahradit efekty takových rozdílů výšky,\n\nRUDOLF BÉM.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.27", "texte": "RUDOLF BÉM.\nSTUDIE.\n\na v nich spočívá většinou půvab, jejž Angličan i při skromných úlohách umí\npropůjčit svým venkovským domům a villám zařízením síně (hall) probíhající dvě\npatra. My obyčejně ve svých interieurech zabíjíme kde jaký jemnější odstín tím,\nže všechny stropy bez milosti nalézají se v téže výši; a kdybychom se ostýchali\nv prostých případech měnit úroveň zakončujících ploch (stropů), mohli bychom\nzískat už značně vědomě rozličným profilováním a zbarvením stropů, především\nvšak tím, že strop přičleníme ke stěně v místnosti jednou hloub, jindy výš, takže\nnasazení stropu klame o pravé výši místnosti. Všeobecně stavíme stropy v_ma-\nlých místnostech příliš vysoko, aspoň o čtvrtinu výš než Angličané a Američané\nstavívají, a přec nelze právě těmto národům vytýkat, že by k vůli uměleckým\nvrtochům zanedbávali požadavků zdravotních. Tito cizozemci docilují vyrovnání tím,\nže svědomitě přispůsobují okna dané potřebě místnosti; a toť právě vedle vy-\ntvoření prostoru druhý velmi důležitý činitel, který propůjčuje místnosti razv indi-\nviduální: spůsob jeho osvětlení. Nic nepůsobí v místnosti tak rozhodne jako\nzdroj jeho světla; účinek ten bude však naprosto různý, vpustime-li světlo třeba\ndlouhými, úzkými, proužkovými okny, ležícími okno vedle okna, či nízkým,\nširoce rozloženým otvorem, bude úplně různý, je-li okno vysoko u stropu, takže\nsvětlo vniká jako z tajemného pramene, nebo sahá-li okno az na podlahu, takže\nčlověku v místnosti se zdá, jako by byl v ustavičném styku se svetem zevnejsim."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.28", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nNA PODZIM\n\nJe na bíledni, že s použitím těchto efektů osvětlovacích ruku v ruce jde zbarvení,\nkteré jakožto třetí veliký moment charakterisační má architekt k disposici. Neutrální\nopatrné tóny, které dlouho vládly, vytlačovány jsou víc a víc; návrat k větší\nbarvitosti a k větší zálibě v barvách je cílem; při tom však hraje barva úlohu\njemněji studovanou nežli posud: nemáme už pokoje modrého, pokoje žlutého,\npokoje zeleného, modř, žluť, zeleň staly se hrubými, bezobsažnými pojmy, nikoli\nlokální barva nás zajímá, nýbrž její odstín, „pas la couleur, rien que la nuance\",\njak dí Gallé, veliký čaroděj odstínů.\nVedle vytvoření prostoru, osvětlení a barvy nalézají se při individuální úpravě\nmístnosti teprve v druhé řadě ornamenty a jednotlivé formy nábytkové, které\nvelká massa obyčejně pokládá za jedině rozhodující zjevy pro posouzení rázu\nslohového a individuální svéráznosti. Právě v tomto oboru vykonali jsme už\nleccos potěšitelného a právě to svádí mnohé k domněnce, že s několika rekvisitami,\nnazývanými moderní, v pokoji as několika moderními ornamenty na starých\nformách udělalo se už bůh vi co. Tak bychom si vytýkali cíl příliš nízký; teprv\nkdyž jednotný druh vytvoří prostor a vystrojí jej svými potřebami, může se mluvit\no něčem, co jako za dřívějších dob může se stát induviduálním výrazem člověka\nzcela určité doby.\nRuch, jenž v nové době usiluje dospět tohoto cíle, má povážlivým spůsobem\njakýsi mezinárodní ráz. V nejnovější době přešlo vůdcovství s Angličanů a Amerik\nčanů na Belgičany; Francie podstatně stojí pod jejích vlivem, u nás však bývá\npravé na opak pokládáno za francouzské, co vlastně je belgické; tak mohli jsme"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.29", "texte": "pozorovat na drážďanské výstavě r* 1897, že interieury na ní vystavované a hojně\nvšímané v novinách byly posuzovány většinou jako umělecký průmysl fram\ncouzský, kdežto vesměs pocházely z Belgie a to šmahem od téhož muže, van de\nVelde* VandeVeldea, jenž dnes bez oporu jeví se jako vedoucí mistr Belgie, ne\nsmíme posuzovat dle těchto prací, zde působil na jeho ruku zhusta duch výstavní\na nemohlo se uplatnit to, co je zvlášť silnou stránkou van de Veldeovou, totiž\npřispůsobovat své výtvory potřebám docela individuálním nemohlo se uplatnit\nprotoť, že pro ony interieury nebylo osobního účelu* Teprv kdo spatří domy\nz jeho ruky vyšlé v Belgii, nebo může poznat vlastní domácnost mistrovu, pozná,\nže van de Velde umí vytvořit i prosté, ušlechtilé obydlí, že umí především mistrně\nzacházet s vytčenými živly (vytvoření prostoru, osvětlení a zbarvení) aže jich užívá\nk nehledaným a intimním náladám*\n\nANT. HUDEČEK.\nV SLUNCI."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.30", "texte": "Ve van de Veldeovi spatřujeme, že v něm stělesnily se nejkrajnější důsledky\nindividualistického principu v obydlí potud, poněvadž on nejen jako architekt\nkaždou místnost sám staví a dekoruje a nejen zhotovuje návrh pro každý kus\nnábytku a každé železné kování, nýbrž z jeho dílny vycházejí i každý čaloun\na koberec, každá látka, každá lampa, každý kalamář na psacím pultě hotoveny\njsou jím, a kdyby chtěl, mohl by na stůl v saloně položit i knihy, které sám\nillustroval, na svém ručním lise vytiskl a svázal. Taková všestrannost tvorby ve\nvšech oborech, které souvisejí s používáním obydlí, snad ještě nikdy od jediného\nčlověka nebyla rozvinuta; je nabíledni, že při takovém spůsobu tvorby umožňuje\nse v individuálním propracování místnosti jednotnost nepřekonatelná. Zde vidíme\nhranici, kde jednotnost už počíná působit nepříjemně, majíc do sebe cosi strnm\nlého, a tento cit stupňuje se ještě zvláštností umělecké bytosti van de Veldeovy.\nNáleží totiž k esthetickému vyznání jeho, že nové umělecké formy nutno nalézat\npouhopouze z konstruktivní linie, bez pomoci útvarů ornamentálních. Krása kom\nstruktivní formy, již tím van de Velde pěstuje, dovolává se téhož esthetického\ncítění, kteréž se projevuje v tom, když se nám zdá být „krásným\" elegantně\nzhotovený anglický vůz, lehká plachetní lodice nebo dobrý bicykl. Je to esthetický\npojem, jejž naše doba splodila z instinktivního citu pro elegantní účelnost, jenž\nvšak vyzdvihován je už z rámce svého významu, maje vládnout samojediný, tak\nže by vedle něho muselo zmizet vše esthetický krásné, co umělec tvoří z pouhé\nhry fantasie, beze zřetele na účelnost, ale také ne v protivě k ní.\nVan de Velde umí dobýt ze své soustavy mnoho uměleckých půvabů, ovšem\nupomínají jeho interieury většinou lehce na vnitřek lodi nebo elegantního vozu\nželezničního, ale cítíme, že tu pracoval umělec jemného citu. Učení o kiáse čisté,\nabstraktní linie, k níž směřuje každý konstruktivní princip, užívá van de Velde\nzcela důsledně i tam, kde připouští ornament, přede vším ve vzoru. Linii, jakožto\n\nBOHUMIL KAFKA\nMRTVÁ LABUŤ."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.31", "texte": "BOHUMIL KAFKA.\nMRTVÁ LABUŤ.\n\nlinii, v jejich nic neznamenajících zápletkách a kmitech, jež neupomínají na žádny\nmotiv rostlinný nebo živočišný, snaží se učinit prostředkem uměleckého výrazu.\nÜbírá se tu týmiž cestami, kterými před ním pustilo se básnictví belgických\nsymbolistů, kteří básnili píseň ne dle poetického obsahu jejich vět, nýbrž čistě\ndle abstraktního, fonetického zvuku jejích slov; domýšlejí se, že tím se dotýkají\nmnohem zjemnělejší stránky esthetického citu, a tak domnívá se i škola van de\nVeldeova, že skutečně zušlechtěné esthetické potřebě teprv touto abstraktně symbo'\nlickou mluvou linie, kterou třeba pojímat s jakýmsi cítěním hudebním. V pravdě\nspatřujeme zde pouze svémyslné omezení prostředků výrazu, kteréž bylo učiněno\nprincipem, ale jednostranným zdůrazňováním jednak konstruktivní formy, jednak\ntéto abstraktní mluvy linie nevyhnutetně povede k bezmasému schematisování.\nVan de Velde sám řekl jednou: „Ovšem tyto zásady umělecké naznačí také\nmez, dopouštějíce závěr, že pro každý předmět může být pouze jediná kontura,\npouze jediné správně vybudování, a to takové, které nejvíc souhlasí srozumem.\nMusím tedy přiznat, že navrhuje pořád nové rozličné židle, stoly, skříně, činím\ntak jen proto, že jsem posud ani jediného z těchto předmětů nevytvořil dokonale/'\nVidíme tudíž v tomto mistrovi pozoruhodnou směs dvou krajností: neobyčejnou\nenergii individuální a zároveň náklonnost k theorii schematické, protiklad to, jenž\nnabývá jistého osvětlení tím, že van de Velde, jako vlastně všichni moderně tvc\nřící umělci belgičtí, je náruživým stoupencem myšlenek sociálně' demokratických.\nProto snaží se s veškerou svou školou, aby svou tvorbu, která vlastně slouží\nnejrafinovanějšímu přepychu nejvyšších desetitisíců, přivedl theoreticky v souhlas\ns tímto přesvědčením, jako se o to take pokusili Morris a Crane. Zda se ostatně,\nže v Belgii přiblížili se o něco víc i prakticky tomuto cíli, aspoň geniální stoupenec\nsměru van de Veldeova. Horta, stavi právě v Brusselu milionový palác pro stranu\nsociálnědemokratickou."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.32", "texte": "HUGO BÖTTINGER.\nPRAMEN.\n\nVidíme tedy, jak v této škole princip índivídualistícký dostihuje už hranice, kde\npřevrací se v opak: v šablonu umění státu budoucnosti, umění, jež nedovede být\nindividuální, poněvadž individuum v rovnosti všech zahyne.\nProto ovšem nemyslíme, že by individuální princip ve vytváření interieurů\nvýmito zjevy sama sebe jaksi přiváděl ad absurdum, nýbrž vidíme z toho pouze,\njak vědomé sešněrovávání do šablony strannické může překážet i nejzdravějším\nsnahám a nejnadanějším mistrům, A snad právě v Německu dožijeme se\njícího vlivu tímto hnutím belgickým, poněvadž v Berlíně, kde mistr dostal řadu\nzakázek, hrozí vypuknout hotová mánie van de veldeaská. Van de Velde je\nplný muž a proto stále nás umí upoutávat, ale jej napodobit, a\njména v Německu, kde jisté belgické zvláštnosti tohoto umění nehodí se k tradici,\nmůže z toho vzejít jen něco nadmíru nepotěšitelného,\nNikoli, jen když každý tvořící umělec u nás pro sebe v tichu se bude pokoušet,\naby vyjádřil, co v něm vězí individuálního a jen bude4i pozorovat individuální\nnáklonnosti svého vlastního lidu, můžeme přirozeně mluvit o vítězství individua-'\nlismu v umění naší doby. Za tím cílem musíme spětí. Ve všech oborech ducha,\nve filosofii a přírodovědě, v malířství, básnictví a hudbě stojí naše doba ve\nniení pochopování jemnějších, intimnějších hnutí bytosti lidské tato jemnější,\nintimnější hnutí měla by se obrážet i tam, kde nedostatek jich měl by být cítěn\nnejvíce: ve vytvoření nejbližšího vezdejšího okolí člověkova."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.33", "texte": "KAREL ŠPILLAR.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.34", "texte": "FRANT. ŠIMON.\nBOSENSKÝ PASÁK."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.35", "texte": "AL. KALVODA.\n\nAL. KALVODA.\nPŘI ZÁPADU."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.36", "texte": "VIKTOR STRETTI.\nNA STAVBĚ.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nANTONÍN VIKTOR BARVITIUS\narchitekt, rodák pražsky, žák vídeňské\nakademie zemřel 20. července 1901. v stáří\n78 let V letech šedesátých byla doba\njeho činností, kdy provedl v Praze a okolí\nřadu soukromých a veřejných staveb. Typ\narchitekta, kterému podkladem byla re'\nnesance. Spolupracoval na pomníku Jung'\nmanovu v Praze, z poslednějších jeho\nprací je basilíkavsv. Václava na Smíchově.\nK SOUTĚŽI NA OBÁLKU „V.\nSměrů\" došlo do udané lhůty celkem\n12 návrhů. Většina návrhů nevyhovovala\nani kvalitou ani požadavkům kladeným\nna obálku uměleckého listu. Z těchto\njednoduchou svojí dekor atívností vy.\nmykal se jedině návrh se značkou R.\nJ. A. 1901. a udělen tomuto porotou\nakcesit v obnosu 50 kor. Autorem téhož\nje p. Fr. Anýž. V porotě byli: A. Hof.\nbaurer, J. Preisler a J. Kotěra. Návrhy\nnechť vyzvednou sobě autoři v admi.\nnistraci „V. Směrů\" (V Tůních č. 8)\nv hodinách odpoledních.\nK SOUTĚŽI NA ÚPRAVU STA.\nrého města pražského došlo 10 návrhů.\nPorotou přiřčena byla I. cena návrhu\narchitekta J. Sakaře a malíře K. L.\nsáčka, 11. návrhu architekta R. Kříže,\nneckého a 111. návrhu architekta Ant.\nKlenky.\nNADACE DR. AL. KLÁRA v obnosu\n2000 kor. ročně vypisuje se pro mladé\nmalíře a sochaře z Čech. Nadace u.\nděluje se na dvě léta a může být na\ndalší žádost i na třetí rok prodloužena,\nbude-li pokrok žadatelův veřejnými\ndoklady dokumentován. Nadace žádá, by\nstipendista dvěvtřetiny doby trávil v Itálii\na zvláště v Římě, dále je povinnen\njakmile z požitku vystoupil odevzdat"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.37", "texte": "JIŘÍ JUSTICH.\nSLAVNOSTNÍ BRANA."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.38", "texte": "V\ndarem jedno svoje dílo do kostela svého rodiště. Za'\ndatelé nechť zašlou dvě konkurenční práce a sice:\n1. jeden obraz olejem malovaný, kámen neb hlínu\nfigurální práce, 2.komposici o více figurách náboženského\nneb historického rázu, současně pak se žádostí dolo'\nženou křestním a domovským listem, vysvědčením za'\nchovalosti a prospěchu studia, c. k. místodržitelství v Praze\ndo 1. února 1902.\nSTÁTNÍ STIPENDIA pro samostatně tvořící umělce\nze zemí na říšské radě zastoupených vypisuje mini'\nsterstvo kultu. Žadatelé nechť podají žádosti své c. k.\nmístodržitelství do 1. října 1901. Žádosti obsahujtež:\n1. popis postupu vzdělání a osobních poměrů uchazeče;\n2. udání způsobu, jakým týž státního stipendia k účelu\ndalšího vzdělání se použiti hodlá; 3. jako přílohu\nžadatelovy zkoušky umělecké, z nichž každá jménem\nautora zvláště označena budiž.\nZPRAVA KURATORIA UMĚLECKO ' PRUMY-*\nšlového musea za rok 1900 za prvý rok ve vlastní\nbudově nevykazuje se ničím překvapujícím, týž klid\na konservatism ve všech rubrikách svého\npůsobení. Nechci křivdit, vím, že většina\nčasu v minulém roce věnována byla pořá'\ndání sbírek, po přestěhování z Rudolfina,\ndále, že bylo zapotřebí připravit se ke\ndnům slavnostního otevření. Na tom zá'\nleželo velice, nepochybuji. Nu a že se slav'\nnost vydařila znamenitě, docela ve stylu\nnašeho uměleckoprůmyslového musea, to\ntřeba přec jen konstatovat, neboť kdo četl\na slyšel ty řeči slavnostního aktu, jistě li'\ntuje, že nejsou ve zprávě otisknuty jako\nkarakteristický dokument té naši notability,\nkterá má s uměním také co dělat. Ale\nted snad už by se mohlo něco začít, do'\nufám, že kuratorium nespokojí se za celý\nrok jen pořádáním vánočního trhu, jaký\nv daleko přísnějším výběru pořádají jinde\nobchodní domy. Tento nevkus mělo mu'\nseum odložit v Rudolfíně. Dnes má mu'\nseum vše k disposici, místnosti zde jsou,\nnechť nezahálí. Trochu víc hybnosti pá'\nnové, pořádejte výstavy, vzorného umě-\nleckého průmyslu současného, kolektivně\njednotlivé odbory. V Lipsku právě v knih'\nkupeckém museu otevřena výstava vazeb,\nstarých i moderních, v bohatém vzorném\na instruktivním uspořádání, který musí na\ntamnější producenty zanechat vlivu. A pO'\ndobných výstav dalo by se pořádat mnoho,\ns přísným výběrem, jen žádný zbytečný ba'\nlast, který jen svádí k nechápání, a takové\nčasto střídat, s malým vstupným, by všem\nco nejpřístupnější byly. Právě zmíněná Vý'\nstava v Lipsku vyvolává ve mě smutnou\n\nF. ANÝŽ A P. NOVÁČEK\nPEČETIDLO A KLIČ ČESKÉ\nUNIVERSITY."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.39", "texte": "vzpomínku na naše knihy, jich\nvazby, vnitřní úpravu a výzdobu.\nZde by výstavou podobnou hlavně\nproduktů anglických, získalo si mu/\nseum zásluh a jistého vlivu. Zde\njiž o těch našich a jiných knihách\nrozpisovati je zatím nemožno a\nsnad by to bylo i zbytečným před'\ncházením dobré vůle, kuratoria kte'\nrou nemám právo upírat. Ač, ta\nnestačí, zde je potřebí víc a o toto\nvíc máme starost. Zpráva ukazuje\ntotiž opětně, že do sbírek zakupují\nse skoro výhradně předměty sta'\nrého dáta, ať jsou jakékoliv, jen\nkdyž jsou staré. Je to princip, který\nukazuje ku karakteristice většiny\nsběratelů amatérů, kteří zásadně\nkupují staré z obavy aby se neo'\nšidili. Museum umělecko'průmy\nšlové má však důležitější úkol než\nhromadit staré, má ukazovat prů'\nmyslníkům též nové cesty, nabá'\ndat k dalšímu vývinu a pokroku\na proto nesmí se stát museem re'\ntrospektivním, Umělecko'průmy\nšlové museum je dnes u nás jedi'\nnou institucí, která může výívar'\nným uměním nejvlivněji působit\nna veřejnost ato ve vrstvách velice\ndůležitých, je tedy též jeho povin'\nností, by činnost jeho rostla a to\nnikoli jednostranně.\n\nJ. L. NĚMEC.\nKUŘÁCKÝ\nSTOLEK DLE\nNÁKRESU J.\nKOTĚRY.\n\nJ. L NĚMEC.\nTEPANÉ HODINY\nA MISKA"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1901-09.1.40", "texte": "J. L. NĚMEC.\nRUČNÍ ZRCADLO.\n\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JAN KOTÉRA. Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze\nReprodukce »UNIE-VILÍM« v Praze."}]}