{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-02", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_sha256": "1d39493bc473b9c2d4860f4ab4416b18eb69b9c0da091c5db098ab464ab7a01d", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_02/bmtnaan_1902_02.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_02/bmtnaan_1902_02.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c001", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "68", "image_debut": 1, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1", "titre_corps": "GIOVANNI SEGANTINI. NAPSALI MARCEL MONTANDON A WILLIAM RITTER.", "titre_sommaire": "GIOVANNI SEGANTINI. NAPSALI MARCEL MONTANDON A WILLIAM RITTER.", "signature_source": "H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.1", "debut_caractere": 34, "fin_caractere_exclue": 1845, "texte": "GIOVANNI SEGANTINI. NAPSALI MARCEL MONTANDON\nA WILLIAM RITTER.\n\nGiovanni Segan-\ntini jest jedním z nejvzácnějších příkladů v dějinách\numění našeho století vzhledem k samostatnému vývinu a\nsebeutváření osobnosti, jsoucí mimo všechen poměr s těmi,\njaké může a chce vypěstovati vyučování v akademiích a\nškolách. Když na podzim roku 1899 zemřel ve výšce 2700\nmetrů nad mořem v zákoutí šedých Alp, byla jeho velkolepá\nv\npostava již legendární. Životopis jeho (Areo 1858\nMaloja 1899) byl dle jeho vlastních upomínek již tolikráte\nvypravován ve všech uměleckých revuích světa, že nelze\nnám zde pomýšleti na jeho opakování.\nVyšed z ničeho, dítě opuštěné, dané do polepšovny,\nz milánské akademie vyhnaný mazálek, ožení se a jde do\nhor, kde si pojednou dobývá samostatnou techniku a oso-\nbité nazírání, v novém kraji, který zjevuje světu a ejhle\njednoho z knížat soudobého umění a nepopiratelného krále\nAlp. Ale jeden fragment jeho autobiografie jest tak\nskvostný, že bylo by přece škoda nepopřáti mu místa.\nJeť v díle Segantiniho snad stejně důležit jako některý\nobraz: jest to líčení jeho dětství.\n„Nevím ničeho o tom, co předcházelo mému narození.\nVím, že jsem měl otce a matku, jimž se zalíbilo uhnízditi\nse v Arku v Trentinu, na pravém břehu Sarky, a tam si\nzaříditi domácnost. Byl jsem jich druhým a posledním\ndítětem. První zahynulo obětí plamenů; já zas při svém\nnarození stal se příčinou nemoci matčiny, na kterou za\npět let zemřela. Právě za účelem léčení tohoto neduhu po\nčtyřech letech odešli do Trenta; bylo to však nadarmo.\nDosud si svou matku pamatuji, a kdyby bylo možno,\naby se mi teď zde zjevila vzdor uplynulým jedenatřiceti\nrokům jistě bych ji poznal. Vidím v duchu její hrdý obličej\nmdlého výrazu. Byla krásná, nikoliv jako jitro nebo poledne,\nale jako jarní západ slunce. Když zemřela, nebylo jí ani"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.3", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 2575, "texte": "devětadvacet let. Byla z oné středověké šlechty hor, z níž svůj původ vzaii vojáci-dobrodruzí\na jejíž dnešními potomky jsou zdatní statkáři. Můj otec naopak náležel Tmezi měšťáky: byl\nasi o dvacet let starší mé matky, jež byla jeho třetí ženou.\nPo smrti matčině zamýšlel můj otec usaditi se se mnou v Miláně, kdež měl syna a dceru\nz prvního manželství. Syn živořil z výnosu malé továrny na voňavky, dcera pak obstarávala\ndomácnost. Jenže jsme tam padli právě nevčas; obchod šel špatně, a zakrátko bylo nutno\ntovárnu zavřití a většinu nábytku rozprodat. Otec se synem odešli, ponechavše mne sestře.\nA tu začíná můj vlastní, osobitý život, zcela můj, střídavě dobrý a smutný, nikdy však jedno\nneb druhé z plna, neboť ani smutek ani bolest mne dokonce neučinily nešťastným.\nBylo mi tehdy šest let a žil jsem se sestrou v komůrce domu na via S. Simeone. Sestra\nodcházela časně z rána, zanechávajíc mi něco k jídlu, a vracela se až za šera; ani ostatní\nnájemníky onoho domečku jsem nevídal mezi dnem.\nTy dva pokojíčky, které jsme obývali, měly dva vysoko umístěné vikýřky, tak že i když\njsem se na stůl postavil, nespatřil jsem víc než kousek nebe. A proto jsem velice nerad\nzůstával samoten; často mne mrazil nevýslovný strach; tu pak jsem uklouzl úzkou chodbou,\njež končila na odstavci schodů, kde bylo vidět čtvercovým oknem na celou řadu střech\na campanil, pode mnou pak byl uzavřený a jako studna hluboký dvoreček. U tohoto okna\nstrávil jsem dlouhé, dlouhé dny mnoha měsíců; po jistou dobu jsem stále čekal na otce;\nřekl mi totiž, že se brzy navrátí; a zatím jsem ho nikdy víc neuzřel. Ať již byl den deštivý\nanebo slunečný, v mojí duši byl vždy smutek a resignace: nechápal jsem ještě, zda-li\ntakový život může být nekonečně dlouhým, či může-li pojednou skončit. Když pak zvony\nsousedních kostelů vyzváněly v předvečer nějakého svátku, moje lítost se zdvojnásobila\na trpěl jsem jakoby duševní muka. Přemýšlel jsem? nevím: ale cítil jsem silně; trpěl jsem,\nale neznal jsem bolest.\nJednoho dne, nevím již jak, stalo se mým majetkem množství papíru; myslím, že to byla\nnějaká kniha. Chvilku jsem se jí bavil: pak ale počal jsem ji trhat, čím dál tím na menší\na menší kousky, až to vypadalo jako sněhová závěj.\nA tu mne něco napadlo. Nahnuv se z onoho okna na schodišti, počal jsem svoji zásobu\nházet dolů do dvorečka. Tahle hračka se mi líbila. Ty bílé věcičky tančily a vířily ve\nvzduchu, kladly se měkce na výstupky u oken, padaly zvolna a vážně, níž, níže, až na\ndlažbu, jakoby to byly živé věci bojící se uhození. Již hezkou chvilku jsem se tak bavil,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.4", "debut_caractere": 44, "fin_caractere_exclue": 947, "texte": "když se zdola rozlehl strašlivý\nhlas zuřivého člověka. Nerozuměl\njsem co povídá, protože jsem ještě\nneznal nářečí; ale podle zvuku se\nmi zdálo, že se mu snad moje hra\nnelíbí; a když umlknul a já myslil\nže odešel, pospíšil jsem si, abych\nna ráz upotřebil celou svoji zásobu\nkousíčků papíru, a nebylo toho\nmálo. Jaká to podívaná! Vánice se\nrozprostřela vzduchem a na chvíli\nzakryla dvoreček. Vylezl jsem dál\nna okraj, bych lépe toho divadla\nužil, a sledoval jsem očima tančící\nzáplavu až do konce. Tu spatřil\njsem člověka s koštětem v ruce, an\ndívá se vzhůru směrem ke mně.\nTo musil býti týž, který před\nchvilkou křičel; ale protože teď již\nnic neříkal, ba dokonce se hnul\nk odchodu, soudil jsem z toho, že\npříčinou jeho vzteku jsem nebyl já.\nMezi tím se otvírala některá okna\ndo dvorečka a lidé vystrkovali hlavy,\naby se podívali, i dělalo mi do\njisté míry radost vědomí, že jsem\npůvodcem téhle podívané."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.6", "debut_caractere": 26, "fin_caractere_exclue": 2252, "texte": "Pojednou jsem byl rukou jak ze železa prudce uchopen za pás, pozdvižen, a maje hlavu\nsevřenu mezi dvě nohy jako ve skřipci, již také jsem cítil, jak dopadají na moje kalhoty\nv odměřeném tempu důkladné rány, a to nikoli zrovna zdlouhavě. Když jsem se pak octnul\nna zemi a zaujal normální posici, plný slz, které netekly a zděšen do té míry, že jsem\nnecítil ani, jak mne tělo pálí, spatřil jsem člověka, ano, jej, toho muže s koštětem, který upíraje\nna mne své zuřivé oči pohrozil mi ještě rukou v zakončení zvučného výprasku, až pak\nse rázem otočil a hubuje odešel.\nPozději jsem se dověděl, tím démonem že byl domovník. Večer jsem ještě obdržel od\nsestry dodatek . . . s tím vyrozuměním, že vícekrát už nesmím na schody. A také druhý den\nráno mne doma zamkla a klíč vzala s sebou.\nTrošku jsem plakal, ale pak upoutal moji pozornost velký kufr, který stál v jednom\nkoutě naší komůrky. Otevřel jsem jej; bylo tam tisíce různých věcí: ženské šaty, pentle,\nšpinavé rukavice, pomačkané škrabošky, tisíce hadrů, a docela na dně množství skořicových\ntyčinek; nevěděl jsem, co by to mohlo být, ale položil jsem je stranou ke škraboškám,\nabych si s nimi hrál.\nŠkraboška bývala mým ideálem: již v Arku jsem si přával míti takovou, ale velkou\na celou, pomalovanou, živou, jakou jsem v skutku jednou viděl a které jsem se velice\nbál. Velice uspokojen, nasadil jsem si tuto, která byla pouze poloviční; ale příliš veliká\npro mne, tak že jsem v ní dobře neviděl: přiblížil jsem se k zrcadlu: o hrůzo! Rychle\njsem škrabošku strhnul a podíval se na ni! Nikdy jsem ji tak neviděl! Hodil jsem ji\nnazpět do kufru: snažil jsem se nemysliti na to a usadil se, bych si pohrál se skořicovými\ntyčinkami: ale brzy jsem se unavil, a tím, že neměl jsem víc žádné zábavy, přicházel na\nmne jakýsi podivný strach. Komůrkou rychle přeběhla myš a moje úzkost se zdvojnásobila !\nPovstal jsem, bych tyčinky uložil na jich místo. Zvedl jsem víko a představte si můj úžas:\nškraboška zírala na mne živoucím okem. Hned jsem spustil víko: nekřičel jsem, ale srdíčko\nmi nesmírně bušilo; pádil jsem ke dveřím: leč ty byly přepevně zamčeny. Přišoupl jsem\ntedy židli ku stolu, vylezl naň, postavil se obličejem k oknu a vzhlížeje k nebi zpíval jsem,\nco mi hrdlo stačilo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.7", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 2409, "texte": "Když jsem přestal zpívat, cítil jsem se hrozně opuštěným; měl jsem velikou žízeň. Přemohl\njsem se a otočil se směrem k hrnci s mlékem; ale místnost se mi zdála temnou a oživenou\nstíny; ještě jsem otočil hlavu a zkusil zpívati, neměl jsem však ani vůle ani síly více k tomu.\nSetrval jsem tak hodnou chvíli, zmíraje žízní a strachem, vzpomínaje dnů, kdy otec mne\nvodíval potulkou veřejnými sady a kupoval mi ovoce. Při těchto vzpomínkách vstoupily mi\nslzy do očí, a dlouho jsem plakal. Den se nachýlil: nepohlížel jsem víc k nebi, ale hlavu\nmaje opřenu o zeď dřímal jsem umdlením. Brzy jsem počal rozeznávati v pokoji dosti zřetelný\nšramot: zůstal jsem zticha, nehybný, víčka maje sevřená, pevně sevřená; ale určitý šramot\nvynikající nad ostatní, způsobil, že mimoděk jsem otočil hlavu a spatřil myši, hrající si se\nskořicovými tyčinkami. I zavřel jsem opět oči, a když se moje sestra vrátila domů, spal\njsem na stole; vzbudila mne: v prvním okamžení měl jsem strach, pak jsem se však\nvzpamatoval, poznal ji, vrhl se jí kolem krku, plakal a prosil, by mne více nezavírala.\nKdyž rozsvítila, uzřela nepořádek, vyhubovala mne a otevřela kufr, by tam uložila věci,\njež ležely rozházeny kolem: rychle jsem pohlédl na škrabošku, která dosud se dívala svým\nživým okem.\nSestra ji hodila na postel, by uvedla vše do pořádku: tu jsem spatřil, že onen pohled\nškrabošky, který mi takový strach nahnal, byl způsoben prostě ocelovou přeskou nějakého\npásu, která se leskla pod jedním z očních otvorů.\nNazítří zůstaly dvéře otevřeny s přísným nakázáním, že nesmím vyjít ven, což jsem slíbil,\nale nedovedl dodržet. Za málo dnů byl jsem opět usazen na výstupku schodiště jako před\ntím; přece jsem však neházel ničeho víc oknem dolů. Den po dni se střídal, jeden jako\ndruhý, monotonní. Jednoho jitra, vraceje se z nákupu skromné zásoby jídla, pozůstávající\ntakřka výhradně z mléka a chleba, kterouž malou službu jsem se naučil prokazovati své\nsestře po dosti dlouhém učení, viděl jsem stát na schodech a chodbě různé malé hrníčky,\nkonve, štětky a barvy. Pohled na tyto neobvyklé věci vyvolal v mojí duši živé pohnutí;\nbyla to radost kalená strachem, radost způsobená novostí věcí, strach pocházející z nezná-\nmého a nepochopitelného.\nPo celé ráno jsem si kladl otázky: „K čemu to je? Co se s tím bude dít?\" A jedl jsem\npramálo. Když pak sestra odešla, vyšel jsem rychle ven se podívat, postavil se zvědavě do"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4760, "texte": "koutku a tu jsem spatřil dlouhého muže, jenž velikou štětkou měkce hladil zeď všemi směry,\nnatíraje ji bílou barvou, šmouhy tvořící. Díval jsem se, ale věc ta mne dokonce nebavila:\nskutečnost neodpovídala té míře očekávání, v jakém jsem se po krátkou dobu nalézal: bylo\nto schlazení. Vida různé barvy již rozdělány v hrncích, tušil jsem, že by vším tím materiálem\ndalo se způsobit něco daleko zajímavějšího. Ale práce nebyla ještě ukončena; po vybílení\ndělal dlouhý muž čáry nahoru a dolů a nazítří s jakousi červenou hlinkou vodou rozdělanou\nv konvi a velikou houbou, kterou ob čas v té barvě namáčel, počal uměle hyzdit zeď tím,\nže ťukal houbou o zeď, vynechávaje pouze bílou část pod stropem a sokl, který byl jednotnou\nponurou barvou natřen. Tuto část práce jsem sledoval se živým zájmem; po nějakém čase\njsem uvykl těmto skvrnám, neboť musím se přiznat, že první dny nebyl jsem s nimi do-\nkonce spokojen, pohlížeje na ně se skutečným odporem. Následkem dlouhého jich pozoro-\nvání počal jsem v nich rozeznávati různé věci; tady byl rakouský voják s tělem ku předu\nnakloněným as dlouhánskýma rukama, který tloukl na buben, tažený na vozejčku velkým\npsem; ale ne, to nebyl vozejček, to byl most a na něm se opíral člověk o zábradlí: ten\nčlověk, nebyl to můj otec, ale zdál se mu být velice podoben Pak jsem zase obrátil\noči k Němci a ke psu; ale nebylo jich tam více, a k mému velkému překvapení jsem tam\nviděl jen beztvárné skvrny; zadumal jsem se hezkou chvíli a byl jsem dlouho roztržit . . .\n. . . Vzpomínám si, že jsem objevil v téch skvrnách rozmanitý život, hemžící se fantastickými\nzvířaty a znetvořenými lidmi, a to vše po každém zamhouření očí se znovuutvářelo a zase\nrozplývalo: ze smutného a melancholického seskupení vyvinula se scéna veselá a směšná;\nna těchto zdech odkryl jsem malý svět podivných snů, avšak sen, který jsem si přál, můj\nneustálý „spasimo\", to byly zelené prérie, průhledné potůčky s jemným pískem na dně,\nmoje zahrádka v Arku, ta zákoutí plná stínu a svěžesti, jež jsem si zamiloval. Takto jsem\nsnil a se kolébal v nostalgických vidinách, ana zatím nastala zima, a já nemohl víc se\nzdržovat venku na výstupku u schodů; byl jsem nucen zůstat v komůrce s malým scaldino *),\nkterý jsem z rána naplnil za několik centimů žhavým dřevěným uhlím od pekaře. S touto\ntroškou tepla, bez světla, bez oblohy trávil jsem své smutné dny; a všechny vzpomínky\nna zeleň, všechny azurové, oblačné naděje zanikaly v mém duchu; všechny tvary se tam\nvytrácely; v mojí hlavičce počínalo být pusto; nechápal jsem víc radost, a žalost zmizela.\nS návratem jara vrátil jsem se znova na schody. Jednou z rána díval jsem se\nstupidně oknem a nemyslil na nic, když jsem zaslechl hovor nějakých sousedek: byla řeč\no komsi, jenž jsa ještě mlád odešel pěšky z Milána a přišed do Francie, vykonal tam veliká\nhrdinství; nepamatuji se na jméno oné osobnosti, myslím však, že se jednalo o hrdinu\nnějakého románu. Bylo to pro mne jako nějaké zjevení. Bylo tedy možno opustit tento malý\nvýstupek, a odejít pryč, daleko . . .\nZnal jsem onu ulici, otec mi ji ukázal, když jsme se toulávali po piazza Castello. „Tudy,\npravil, touto branou vešly vítězné francouzské a piemontské pluky; tu bránu i tu ulici\nzbudoval Napoleon I.; ta cesta měla vést přes vrchy do Francie\". A myšlénka odejiti touto\ncestou do Francie mne víc neopustila. Oživila znova mého ducha, vypučely tam z ní nové\na zářivé představy, které moje myšlénky uvedly opět na zeleně, na oblohu, hory, třpytné\npotůčky, na volný vzduch, k slunci.\nKonečně jednoho krásného dne jsem se rozhodl. Nechal jsem sestru odejít, pak jsem též\nsešel dolů: šel jsem k pekaři a vzal na dluh půl libry chleba a pustil se rázně směrem\nk piazza Castello, prošel branou Míru, a vpřed na velikou cestu! Vzpomínám si, že byl\nparný den k zadušení; ale všechno to světlo, to zářivé slunce, ta pole, ty stromy opíjely\nmne radostí, která mne pozvedla jako bych byl měl křídla; vzdor tomu chvílemi se moje\nmyšlénky nevolky vracely ku schodišti, k sestře a moje srdíčko se sevřelo jakoby vý-\nčitkami. Nicméně jsem kráčel, pořád kráčel ku předu uštipuje chleba a zastavuje se pouze\ntehdy, když jsem uhlídal pramének neb studánku, abych se napil; prošel jsem vesnicí,\nmyslím, že nepatrné důležitosti, protože se nepamatuji na žádnou pozoruhodnou jednotlivost.\nKdyž se počínalo šeřit, pomyšlení na blížící se noc mne tou měrou poděsilo, až se mi srdce\nsevřelo a mráz mi šel po zádech. Noc se teď skláněla jako olovo; po úmorném dni bylo\nlze pozorovat na obzoru blýskání; byl jsem unaven, ale kráčel jsem neustále ku předu\ns tou nadějí, že najdu nějakou chaloupku, kde bych mohl strávit noc, tuto noc, která byla\njiž tak temná, že nebylo lze rozeznat cestu. Ohromná mračna se hnala po obloze ajá\n\n*) Úhelník z pálené hlíny v podobě koše."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.10", "debut_caractere": 26, "fin_caractere_exclue": 2095, "texte": "f\n! zápasil mezi strachem před tmou a únavou. První mne poháněl k chůzi, až bych došel\nnějakého obydlí, kdežto druhá mne nutila, bych se alespoň na chvilku zastavil a trochu\nnových sil načerpal: a únava zvítězila. Padl jsem vysílen na pokraj silnice, poblíž nějakého\nsilného kmene, a nevím co se dál dělo, ale jistě jsem okamžitě usnul, neboť se nepamatuji\nna nic, až po dlouhotrvajícím spánku cítil jsem, že mnou někdo zatřásl a mne pozvedl.\nKdyž jsem se probudil, byl jsem celý ztuhlý a zkoušel jsem otevřít oči, ale světlo nějaké\nlucerny bylo mému obličeji tak blízko, že mi nebylo možno nechat oči otevřeny; z počátku\njsem nevěděl, co se děje; cítil jsem, že jsem promočen, jakoby mne vytáhli z příkopu.\n„Opravdu, pravil jakýsi hrubý hlas, vidíš, jak se šklebí? chce otevřít oči\". Rázem jsem se\nvzpamatoval, vyškubl se z rukou, jež mne svíraly, a rozhlédl se kolem.\nDva muži stáli přede mnou: jeden z nich byl stařec a držel v ruce ohromný deštník,\ndruhý, mnohem mladší držel lucernu z vozu, který bylo sotva rozeznat uprostřed silnice ve\nstínu. Oba mne vzali jemně za ruce a div mne otázkami nepomátli: kdo že jsem, kam jdu,\njak jsem se sem dostal. Řekl jsem, že jsem z Milána a úmyslem mým že je, jiti tak dlouho,\naž bych přišel do Francie. Pravili, tudy že bych se tam co živ nedostal; že musím jít\nzatím s nimi domů, tam že mne osuší, a že se tam mohu vyspat v teple. To řkouce\ndovlékli mne k vozíku, naložili mne do něho, lucernu pověsili, sami si též vylezli na vůz,\nkoně pobídli, bičem práskli, a klusem to šlo ku předu !\nCesta byla úplně temná, vítr fičel a liják skorém přestal; lucerna chabě osvětlovala hubenou\nkobylu, jež se namáhala udržet se v klusu; byla tak párou obklopena, jakoby šla mlhou.\nPřikrčil jsem se do nějakého koše; když jsem si byl všeho všiml, co se jen rozeznat dalo,\nupřel jsem zrak na postavu starého, jehož jsem mohl vidět dobře se strany, a rázem zdál\nse mi být hodným staříkem, což mne uklidnilo; a tak jsem si myslel, že mi nebude üblíženo.\nPamatuji se, že následkem upřeného pozorováni té hlavy, měkce zdola osvětlené, zdála se"}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.12", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 1076, "texte": "tato poznenáhlu zvětšovat, nesmírně zvětšovat, že již ani nebylo možno, aby náležela lidskému\ntělu a usnul jsem.\nByv probuzen viděl jsem, že ležím na nějaké postýlce na polo svlečen; přitloustlá žena\nmi zouvala střevíc. Rozhlížel jsem se kolem: místnost byla veliká: uprostřed stál stůl a starý\ni mladý muž, ti co byli ve voze, jedli u něho z velké černé mísy, z níž se kouřilo. Žena\nmezitím ze mne stáhla košilku, která byla promočena jako by ji z vody vytáhl; pak přistoupila\nk mužům, řkouc: „Hleďte, již se vzbudil, kluk, a je hubený až hrůza se podívat\". Sundala\nse šňůry nad ohništěm suchou košili a pěkně vyhřátou ji navlékla na moje prostydlé tělíčko;\npři tom se mne vyptávala na moje jméno a jak mi říkají; potom, tak jak jsem byl v košilce,\nvzala mne na ruku a donesla mne na stoličku u ohně, rozvěsila moje mokré šaty kolem\nohniště po šňůrách, a postavila přede mne mísu horké rýžové polévky s fizolemi, kterou\njsem jen shltal. Muži se zatím navečeřeli a usadili se též u ohně, načež spolu se ženou\nmne podrobili výslechu, mírně na mne hovoříce."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.13", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 3166, "texte": "Pomaloučku se mi jazyk rozvázal, a já jim vyprávěl celou svoji historii, počínaje Arkem\na svými rodiči; i pamatuji se, že jsem jim mezi jiným široce a dlouze vyprávěl nehodu,\nkterá mne kdysi potkala a jež ve mně zůstavila silný dojem. Jednoho dne, mohlo mi být\ntři až čtyři roky, šel jsem přes úzkou dřevěnou lávku, která vedla z pěšiny k nějaké barvírně,\npřes dravý, upravený proud, jehož se užívalo co hnací síly různých závodů, zejména mlýnů.\nJakýsi hošík o něco větší než já, přicházel mi s druhé strany vstříc, chtěje nějakou nádobou\nnabrati vody. Šel jsem svojí cestou dál proti němu; tím způsobem jsme se uprostřed lávky\nsetkali. On se sehnul, by dosáhl vody, lávka byla příliš úzká, a tak se stalo, že vraziv do\nmne svrhl mne do proudu. Pamatuji se, že jsem minul jakýsi kamenný most; voda proudila\nse značnou silou; za mostem, podél břehu, byly pradleny a vidím je ještě, jak lomí rukama,\nzraky vypouleny, a šíleně křičí. Moje čapka z červené vlny, kterou mi maminka háčkovala,\nplavala zároveň, a stále jsem ji viděl, kdykoliv se oči moje vynořily z vody. A konečně\nzahlédl jsem blížiti se velké ozubené kolo ze mlýna mého kmotra.\nKdyž jsem znova otevřel oči, prudké bílé světlo mne oslepilo: bylo to slunce, jež se\nodráželo od bílé ohradní zdi naší zahrady. Na azurovém nebi zpívali skřivani: dobře se na\nto pamatuji, zrovna tak jako si pamatuji, že nějaký člověk s dlouhýma nohama mne opatrně\nnesl na ramenou směrem k našemu domu (dozvěděl jsem se později, že to byl myslivec,\nkterý šel náhodou přes most a vrhl se za mnou do vody, aby mne zachránil: za tento\nsrdnatý čin dostalo se mu od rakouské vlády jisté summy odměnou). Mnoho žen mne\nobklopovalo. Doma mne uložili do postele a přikryli množstvím vlněných pokrývek. Když\njsem se večer probudil, byl jsem propocen, rozhlížel jsem se kolem: otec i matka stáli\nu mně, a když spatřili, že se na ně dívám, dali se do pláče.\nOsoby, jimž jsem tyto události vyprávěl, měly zarudlé oči, a žena mne vzala do náručí\na políbila mne. Pak se mezi sebou usnášeli, že mne nazítří dovedou nazpět domů; ale já\nprotestoval a vyjádřil se zkrátka a jasně, dopraví-li mne nazpět k sestře, že hned druhý\nden znova uteku. Vzhledem k mé\nzatvrzeíosti mi tedy řekli: „Tak tě\ntedy podržíme u sebe, übohý siro-\ntečku: je ti slunce zapotřebí; ale\nnejsme bohatí, a jestli chceš tady\ndo opravdy zůstat, musíš se k ně-\nčemu mít\". Slíbil jsem, že budu\ndělat všechno, co budou chtít. Na-\nzítří mi žena ostříhala moje dlouhé\ndivoké vlasy, které mi přebohatě\nsplývaly na ramena. Pamatuji se, že\npravila k jiné ženě, jež tam bydlela\na na mne se dívala: „Ten kluk má\nvíc vlasů než my obě dohromady\".\nTa druhá, aniž by spustila se mne\noči, učinila jinou poznámku: „Když\nse na něj dívá člověk se strany, je\npodoben synu francouzského krále\".\nV ten den stal se ze mne hlídač\nprasat; snad mi nebylo ani sedm\nlet ... \"\nVšechny obrazy Segantiniho líčí\nalpský svět i život jak se stránky\nfysické tak i morální ,- to jest, když\njej vyčerpal se stránky realistické,\nobohacuje jej myšlénkami, jež se\nmohly jen tam zroditi připíná\nsymbol k přírodě. Takovými jsou\njeho plátna známá pod jmény Zlé\nmatky, Nirván a, Víra tiší bol,"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4782, "texte": "Láska u zřídla života, Pramen zla, a t. d. Segantini jsa myslitelem vzácné hloubky\ndovedl do svého díla vložiti právě tolik poučení morálního jako uměleckého, tolik koncepce\nfilosofické co krásy. Avšak ze všech problémů, jež možno objasniti v záři jeho díla, jsou\ndva, jež s našeho stanoviska zdají se nám býti nejdůležitějšími a nejhodnějšími diskusse.\nA konečně oba ty body, celkem vzato, tvoří pouze jediný, vyplývajíce jeden ze druhého;\njedná se zde o novotu jeho barvy, kladené ve způsobu čárek, a o novotu výběru jeho sujetů\nv umění.\nOdkud má vlastně tento alpský malíř svůj způsob kladení barvy v čárkách? Prvním\npokusem jeho, ještě když byl ve škole, byl jistý Kůr u Svatého Antonína. Tento\nobraz nese své datum, a toto datum jest nepopíratelno. Byl to první impresionistický obraz\nnaší doby, s rozkládanými barvami. Ale proč zůstává tento pokus jediným svého druhu? Inu!\nv tom proudu irisujícího světla, který padá oknem do chrámu a tam v pološeru se tříští,\nprávě Segantini to irisování viděl. Ve svém atelieru je více nenalézá. Na venku, v kraji\nBrianza, kde nadále bydlí, zahlédne je pouze občas. Pojednou však, usadiv se v Alpách,\nnachází je opět, šupiny mu padají s očí. Nelze připustiti, že mohl prostě zužitkovávati\nsvých zkušeností, přemílati theoretické kombinace, a vynalézat jiným způsobem než tím, že\notevřel oči a pozoroval, co se kolem něho nalézalo.\nPočínaje dobou jeho usazení se v Savognino (Gušom), kde definitivně se rozhodl k malbě\npomocí rozkládání barev, jeho zájem i rozmluvy nesly se k otázkám vyšším, morálním,\nestheticky základním, filosofickým a nikoli k malichernostem řemesla a faktury, které stačil\nrozluštiti před přírodou, na místě. Měl-li technické theorie a filosofie svého řemesla, sledovaly\ntyto díla ukončená a nebyly vlastně nikdy určeny k tomu, by je podpíraly, ospravedlňovaly,\nje vykládaly, jako se s tím příkladně někdy setkáváme u Wagnera. Tvorba jeho jest však\novládána diktaturou Alpy, i faktura i komposice, a on současně přemýšlel o tom, co měl\npřed očima. Jest to vyhlídka na Alpy, na kterou jsme od svého dětství uvyklí, která nám\nokamžitě podala klíč k Segantiniho impressionismu, když jsme se v Paříži r. 1889 zastavili ohromeni\npřed jeho výstavou, tak zářící pravdou, aniž mohla většina diváků i pouhou správnost její\nkontrolovat. Praví se o slepcích od narození, kteří se podrobili operaci a byli vyléčeni, že prý\nvidí kolem sebe všechny předměty, formy a barvy, osoby a krajiny, jakoby malované obrazy\ntěsně před očima se nalézající; dokud pak hmatem nejsou poučeni, neznamenají prostoru,\ntřetí dimense. Tyto zcela nové gobelíny, na rub obráceny, jakými se tady Segantiniho\nobrazy jevily, v těch sálech přecpaných velikými plátny působily tímže dojmem; léčily rozené\nslepce. Průlom vzduchu a světla byl tak jasným, že mohl skutečně býti nesrozumitelným\nvšem těm, kteří neznají řídké a čisté ovzduší alpských vysočin. Byla to však jich pravdivost\na nikoli předmět sám. Očím, uvyklým francouzským a holandským krajinám, mohly se v pravdě\nzdáti pochybenými. Nescházelo-li jim světla, vzduchu se jim jistě nedostávalo. A nikomu ne-\nnapadlo, že je tomu skutečně tak, ovšem v jiném slova smyslu! a že se jim tím dostává\nnejvětší chvály. Scházel totiž vzduch ve skutečnosti. Ony měly tolik vzduchu,\nmnoho-li právě jej mohly jen mít. To však nebyl již vzduch kraje Seine-et-Oise, ani Flander\nneb Zélandu, to byl vzduch 1239 metrů savogninské výšky nad mořem, pakli jej umělec\nnešel hledat, jako ve většině případů, ještě mnohem výše, na srázy hor.\nObvyklé znalosti o vzduchové perspektivě se mění mezi tisícem a dvěma tisíci metry\nvýšky nad mořem, a právě proto po dlouhou dobu mnozí důvtipní mudrci tvrdili, že malo-\nvání Alp jest nemožným. Podivte se jich logice: Pročpak? byli dotazováni. Protože, pravili,\nje to něco nového, co nebylo dosud nikdy viděno! Právě naopak, karakteristikou genia jest,\nže se vrhne právě na to, co nebylo nikdy řečeno neb viděno. Nepronesl-li se Hans Thoma\nv létě 1896 v Bayreuthu, v odpověď komusi, jenž mu vytýkal, že namaloval mráčky tak\nnevídaně růžově: „Ale zrovna a právě proto, že to jest něčím nevídaným, zalíbilo se mi je\nmalovat!\"\nTato speciální alpská atmosféra, jasná jako křišťál, jež přivedla Segantiniho k jeho ne-\nméně speciální technice, přivedla jej dále, díky této technice, k uskutečnění zázraku, který\nse až dotud zdál býti nemožným.\nAž potud dělo se naznačování vzdáleností vytrácením se barvy a zjednodušováním kresby.\nNuže, vyjma vzácné případy žáru, mlhy, deště atd., Alpy pozorované z Alp jeví se obyčejně\nv atmosféře takové průhlednosti, že nejmenší detail vrcholku, nejmenší trhlina ledovce, nej'\nmenší vráska skalní zračí se na tu největší vzdálenost s touže nepopiratelnou přesností\njako stéblo trávy, skláněné k samým nohám diváka ostrým severákem vějícím průsmyky."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.16", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 3455, "texte": "Vidíte detailování hrotů ve svislé perspektivě, od paty až k vrcholku, s přesností dovolující\npostřehnouti na tisíc metrů nad vaší hlavou nejmenší skuliny skalní rovněž jako veškeré\njedle hvozdů, nalézající se zrovna před vašima očima. Anebo iv horizontální perspektivě,\nhledíte-li od bodu, kde se nalézáte, na deset mil vzhůru údolím, zříte často spoustu detailů,\ntvořících pozadí 'stejně určitě jako detaily vás obklopující. Toto pozorování najde se již\nv Cestách sem a tam (Voyages en zigzag) od Toeppfera, který je uvádí co\ndoklad nemožnosti pravdivého zobrazení Alp. Zkuste to dát na plátno, aniž byste něčeho\nvynechávali; pozadí stejně prováděné jako popředí vyleze z plochy a vzduch i hloubka\nbudou pochybeny. Není dokonce možno býti pravdivým pomocí zjednodušování v této\nkřišťálové atmosféře. < Zjednodušujte do krajnosti a odmocňujte barvy dle jindy obvyklých\npravidel vzdušné perspektivy obdržíte krajinu velmi zahalenou, ale jakoukoli, beze\nvšeho alpského karakteru. Nuž všichni naši alpští malíři se až dosud hmoždili luštěním\ntohoto protikladu: s jedné strany jako dogma uznávaná nutnost zjednodušování; s druhé pak\nstrany, i při sebe silnějším mhouření očí až k dojmu krátkozrakosti absolutní nemožnost\nvidět zjednodušeně. Segantini, neznaje před tím takovéto přírody, nalézá rázem, díky své\npřímosti, následující: Způsob podání, faktura, musí být taková, že, byť se i zjednodušovalo,\nnesmí toho nechat tušit, zůstavuje zdání konglomerátu, dojem nejkrajnější komplikace,\nneobyčejné spletitosti. Jeho způsob vedení štětce stává se mu při tom znamenitou pomůckou;\nnitkové pletivo jeho podkladu, jež s takovou nervositou naznačuje kostrbatost hor, stačí již\nsamo o sobě k podání dojmu zřetelného nahromadění se viditelných detailů, aniž by je\nvšechny nutně zaznamenávalo. Ono vyvolává jich illusi, jest to jako leta ve dřevě, stvol\nplný konopné tkáně. V pozadí svých obrazů rozvine on celá panoramata, která se v určené\njím vzdálenosti jeví co jednotný ton. Díky své sekanině čárek (ve skutečnosti, zblízka\nviděno, rozkládající ton; ostatně je to jakoby nádavkem, jelikož je to diktováno přírodou\na nikoli nahodilou libovůlí) struktura hory, ať skalnatá či zalesněná, bude vždy patrnou,\nbude to skalní kostrbatost sama, vzdor zjednodušené jednotnosti celkového povrchu, a je-li\ntřeba, zdánlivé jednobarvosti celé massy, buďtež si jakékoli mlhy, jež mohou po případě\nzahalit hornatou silhuetu. A tím, že\ntento způsob tkané malby, tento druh\nmnohobarevného košíkářství a měni-\nvého pletiva z travin, provedený s ohro-\nmující svižností a šířkou, jest mimo\nto podřízen kresbě nade vši pochyb-\nnost jasné a pevné, stává se, že\nvšechna ta surovost a přísná brutalita\nhorstva se nám jeví bez jakékoli újmy\nna hloubce.\nAž dotud naznačován vzduch pomocí\nvětšího či menšího množství par za-\nvěšených v tomto vzduchu a odbar-\nvením předmětů. Segantini pak docílil\nvyvolání dojmu hloubky, mocnosti a\nvzduchu, bez úkoru barvě a zejména\nnezříkaje se ani na minutu absolutní\nprůhlednosti atmosféry, v které často\nnepluje nejmenšího výparu. A toto „ča-\nsto\" jest nutno v umění považo-\nvati za normální stav Alpy, jelikož ono\nji právě liší co nejvíce od každé jiné\n[ oblasti každého jiného okrsku, každé\njiné krajiny.\nNejvíce jest cítit zázrak překonané\ntéto obtíže v obrazech zimy. Alpská\natmosféra krásných slunných dnů, ná-\nsledují-li sněhovým vánicím, jest jed-\nním z problémů považovaných za\nnerozluštitelné. Segantini jej rozluštil"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.18", "debut_caractere": 26, "fin_caractere_exclue": 2413, "texte": "jakoby kouzlem. Paní Neera velmi dobře se vyjádřila o všech obrazech Savogninské periody,\na nám zdá se, že to se zcela zvláštní přesností přiléhá k obrazům zimy: „Jest to pokrok\nidentický mladíku, který se stává mužem, kdy elegantní štíhlost formy se hradí vycvičenou\nenergií svalů a vědomím mužnosti samé. To není již před přírodou tichý a vzdychající\nmilovník, prosící a čekající, ale je to násilný dobyvatel, kterému jest láska totéž, co vítězné\npanování.\"\nDruhý bod kritický: malíři Alpy se namáhali až dotud s komponováním, vyjma onoho\nato jedině k posledku který před Segantinim docílil nejúžasnějších resultátů; mrtvý již\nAuguste-Henri Berthoud, který umdlen jsa bojem, dospěl k tomu, že prostě přenášel na\nplátno kus Alpy, zcela nezpracovaně, jakoby chtěl říci: „Vidíte, Alpa jest tak velikou, že mám-li\ndáti Vám o ní pojem, nemohu jinak než předložití Vám nahodilý výřez ...\" Auguste-\nHenri Berthoud neměl docela pravdu, ani ti malíři, kteří se namáhají v Alpách komponovati\ndle starého způsobu. Proč? Důvod je tentýž jako výše. Patrno, že je nutno komponovat,\njenom ne tak jako v rovině. Tím je vše řečeno. Neboť tito pánové, namáhajíce se ve výšce\n2000 metrů, jakoby stáli před nějakou krajinou v Normandii, položenou skorém ve stejné\nvýši s hladinou mořskou, zamýšlí komponovati ve spoustě tisíce čar nenaznačujíce než\nněkolik ž nich, často libovolně vyhledaných, to jest právě jakoby komponovali v přítomnosti\ndvou vodorovných, dramatisovaných malou svislou, řekněme zvýšený břeh řeky se skupinou\nstromů uprostřed. On, Segantini, vždy na ráz, jako muž, který proživ své dětství v Alpě\nsetkává se opět s dojmy svého dětství, nehledě ani k tomu, že skorém celý jeho život se\nrozvíjel uprostřed jeho oblíbených modelů jakmile si uvědomil drtící roli, jakou hraje tato\nstrašná alpská příroda v životě člověka, bravu a rostliny, přichází k tomuto: On komponuje\na ještě nutno se dorozuměti o tomto slově: on komponuje dle svého způsobu, jako\nv Alla stanga; vše co je živé, vše co se hýbe v jeho popředích, on bude kompo-\nnovati často i celé popředí, ale nikdy nekomponuje svá pozadí, on jich nahodile vyřízne\npásku, neboť všude jest Alpa zázračnou, a umístí ji na svém obraze tak jak jest. Jest nutno,\nby vždycky zde byl chaos, přítomný, obklopující celou scénu sliby, hrozbami, nepřátelstvím\nči lhostejností, však vždy zdrcující ohromností, ať si do délky rozvinuje své kilometry"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1864, "texte": "srázných řetězů, do hloubky oceán skalních vln, do výše předkloněné srázy, jichž nesmírnost\ntají a übírá dechu, tak jako nahoře übírá značnou část nebe. Osoby v popředí mohou si\nbýti veliké jak chtějí, a v pozadí Alpy menší jich samých, nikdy se netratí dojem osamocení\nlidí i zvířat, dojem jich nepatrnosti oproti nesmírnosti Alp. Buďsi v kterémkoli plánu jich\nmísto, jejich role, vždy jsou to ony, vždycky v celku, přímo či nepřímo, vlastní motiv každého\nobrazu, jako v obrazu mariny, byť by i celá flottilla na něm byla, vždy moře je vlastním\nsujetem, činným elementem. Jest se mu podrobiti, nemožno mu vévodit. I ony, Alpy, příliš\nhrdy tam kde se zjeví, nikdy se nesníží k podružné roli, ani k úloze za jevištěm.\nPoslední delikátní bod: malíři Alp často se snažili podati Alpu buď přívětivou, buď\nhrůznou. Alpa nestrpí ani tyto pokusy; nelze pod trestem zdrobniti ji či učiniti ji směšnou,\nani ji česati, ani převlékati na žádný způsob, stejně jako, mimo výjimku podmíněnou zvlášt-\nními okolnostmi atmosférickými, nelze ji komponovati ani zjednodušovati v pozadí za nor-\nmálního počasí. Nelze ji tudíž ani rozveseliti ani rozzlobiti proti její vůli. Zjevná volnost pro\ntoho, kdo chce ve směru tom hledat. Možná, že jednoho dne nějaký geniální umělec něco\ntu najde. Ale pro dnes, kdy hodláme si složití účty o superioritě Segantiniho v současné\nmalbě alpské, jest nám právě konstatovati, že on tak nikdy nečinil. Zůstal nesmiřitelně\nrealistickým krajinářem, ať si byla obrazotvorná fantasie jakákoli, kterou se nechal vést při\nkoncepci a komposici osob, i když později plní vzduch plovoucími tvary nesoucími se\nvečerním vánkem, nočními fantomy a stíny mraků,\" jako v oné versi obrazu Zlé matky.\nByl by ještě jeden bod, o němž by se mělo diskutovati, ale tu nutno vyvrátit\nčástečně jeden údaj pana de la Sizeranne. Vlastně část, kterou hodláme citovati, obsahuje"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.20", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 3585, "texte": "mnoho pravdy. Není konečně naší chybou, když historik Rusk i na a Anglického ma-\nlířství sloučil pravdivé s nesprávným, píše následující (Revue de l'Art ancien et modeme):\n„A takovou jest síla a novost tohoto díla, že ni c nemůže o něm dáti pojem mimo\nně samé\".\n„Předně umístění. Ostatní malíři hor usadili se při jich malbě v údolí, odkud se týčí\nvrcholky pyramidálně k nebi, ucpávající horizont, stlačujíce atmosféru. Jejich komposice jsou\nvždy ve formě A, aneb malují-li prohlubujíce se před nimi údolí, ve formě V. Segantini se\nodvrátil od těchto zvyklostí. Za účelem malby hor vystoupil na vysočiny. Vystoupil dosti\nvysoko, by krajina nebyla více ovládána isolovanou špicí, ale aby nejvyšší vrcholky tvořily\npouze řadu vln, jako moře. Jeho horizont jest klidný a holý, rovnající se téměř zoranému\npoli: jest to pole, kde hroudy jsou tvořeny vrcholky hor, kde brázdami jsou ledovce.\nCítíme, že jsme v úrovni vrcholků Evropy. Jsme na výšině, a nevidíme než výšinu. Malíř\nnesestupuje do nížiny za účelem vzhlížení k horám; on nevystupuje na hory, aby se díval\ndo roviny. Nemaluje hory od paty. Zobrazuje jich hlavy a jich sotva se vynořující poprsí\nza vlnitou linií pastvišť. Mohlo by se mít za to, že to jest řada hlav, zjevující se za zá-\nhybem země, holých a zbrázděných hlav starců, s trochou sněhu, tu a tam ozářených tím\nzimním sluncem, kteréž, podobno stařecké moudrosti, osvětluje, ale nezahřívá . . .\"\nNelze to vše šmahem připustit, jakkoli celková karakteristika jest výtečná a dá se zna-\nmenitě aplikovat na Pascoli Alpini a na obraz Příroda v posledním triptychu. Nelze\ntvrdit, že by schéma ve formě A se u Segantiniho nevyskytlo (viz Víra posílena bolestí),\na Návrat do rodné země, jakož i Trest chlípnic z Liverpoolu jest „stlačován\nvrcholem\", upřímně řečeno, ne „isolovaným\", ale vévodícím všem ostatním. Ostatně není\ndokonce dovoleno tvrditi, že „ostatní malíři Alpy\" nebyli by se zabývali tímto okrskem, jehož\nvydobytí předpovídal Toepffer od r. 1843, výrazy souhlasícími značně s předcházejícími:\n„Bylo jeho myšlenkou, píše p. Eugene Rambert, historik Calame-ův, že nutno opustiti\núdolí a vystoupit výše. Nad tímto středním pásmem, kde roste kleč a řítí se strže,\nzvedá se, pravil, pásmo přísné, originálnější, ještě malebnější než\nalpské pustiny. V tomto vysokém niveau, najde se opět vodorovná\nlinie as ní rozsáhlé perspektivy. Alpy nejsou zde více svislými hmo-\ntami, které by bránily rozhledu; ony se rozvinují před očima jak Oceán\nviděný s břehu, a pakli ještě některé hroty se týčí do závratných výšek,\njest kolem nich alespoň vzduch, prostor, tak že smělostí své si 1-\nhuety unesou myšlenku, aniž by ji rozdrtily svojí tíhou.\" Rozumí se\nsamo sebou, že malíři slyšeli tento appel, a že obrazy Mont Rose Arthura Calame-a po-\nčínaje tímto rokem, 1843, byly důkladným prováděním rady Rudolfa Toeppfera. V musejích\nneuchaftelském a ženevském mohl si všímnouti p. de la Sizeranne dvou velmi krásných maleb\nAlberta de Meuron pod názvy: Troupeaux bergamasques á la Bernina a Soir\ndans les Alpes. A ještě\nv celém díle skvostného Augu-\nste-Henry Berthouda dalo by\nse plenit . . .\nJest vidět, jak by studie o díle\nSegantiniho mohla býti zají-\nmavou a plnou neočekávaných\ndiskusí. Chronologie tohoto díla\nnení ještě úplně a definitivně\nustanovena, avšak celkem tvoří\nono vzestupnou přímku oprav-\ndové zázracnosti, která, když\nprošla všemi musey a velkými\ngaleriemi dvou světů, končila\nv tom nedokončeném triptychu,\npřed kterým umělec zemřel. Mo-\nderní italské umění, impresio-\nnism a symbolism celého světa\ndocházejí tu svého nejvyššího\nvýrazu.\n\nH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c002", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.1", "titre_corps": "G. SEGANTINI. VLASTNÍ PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. VLASTNÍ PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 32, "texte": "G. SEGANTINI.\nVLASTNÍ PODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c003", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "51", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.2", "titre_corps": "G. SEGANTINI. MATKY.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. MATKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "G. SEGANTINI.\nMATKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c004", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.3", "titre_corps": "G. SEGANTINI. NA JAŘE. MLÁDĚ (ÚHLOKRESBA).", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. NA JAŘE. MLÁDĚ (ÚHLOKRESBA).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "G. SEGANTINI.\nNA JAŘE.\nMLÁDĚ (ÚHLOKRESBA)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c006", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.5", "titre_corps": "G. SEGANTINI. PO PASTVĚ.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. PO PASTVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "G. SEGANTINI.\nPO PASTVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c007", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "55", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.6", "titre_corps": "G. SEGANTINI. ORÁNÍ.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. ORÁNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "G. SEGANTINI.\nORÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c008", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "58", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.7", "titre_corps": "G. SEGANTINI. ODPOČINEK.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. ODPOČINEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "G. SEGANTINI.\nODPOČINEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c009", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.8", "titre_corps": "G. SEGANTINI. DOMA.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. DOMA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "G. SEGANTINI.\nDOMA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c010", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.9", "titre_corps": "G. SEGANTINI. SIROTCI.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. SIROTCI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "G. SEGANTINI.\nSIROTCI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c011", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.10", "titre_corps": "G. SEGANTINI. SKIZZA.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "G. SEGANTINI.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c012", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "66", "page_fin": "66", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.11", "titre_corps": "G. SEGANTINI. ZLÉ MATKY.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. ZLÉ MATKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "G. SEGANTINI.\nZLÉ MATKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c013", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "67", "page_fin": "67", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.12", "titre_corps": "G. SEGANTINI. ANDĚL ŽIVOTA.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. ANDĚL ŽIVOTA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.19", "debut_caractere": 1866, "fin_caractere_exclue": 1893, "texte": "G. SEGANTINI.\nANDĚL ŽIVOTA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c014", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "68", "page_fin": "68", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.1.13", "titre_corps": "G. SEGANTINI. MATKY.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. MATKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "G. SEGANTINI.\nMATKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c015", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "50", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.2", "titre_corps": "G. SEGANTÍNI. AVE MARIA.", "titre_sommaire": "G. SEGANTÍNI. AVE MARIA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "G. SEGANTÍNI.\nAVE MARIA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c016", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.3", "titre_corps": "G. SEGANTINI. V CHLÉVĚ.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. V CHLÉVĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "G. SEGANTINI.\nV CHLÉVĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c017", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.4", "titre_corps": "GIOVANNI SEGANTINI. JARNÍ PASTVA.", "titre_sommaire": "GIOVANNI SEGANTINI. JARNÍ PASTVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nJARNÍ PASTVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c018", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.5", "titre_corps": "GIOVANNI SEGANTINI. NÁVRAT. — UHLOKRESBA.", "titre_sommaire": "GIOVANNI SEGANTINI. NÁVRAT. — UHLOKRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nNÁVRAT. — UHLOKRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c020", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "63", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.7", "titre_corps": "GIOVANNI SEGANTINI. LÁSKA U ZŘÍDLA ŽIVOTA.", "titre_sommaire": "GIOVANNI SEGANTINI. LÁSKA U ZŘÍDLA ŽIVOTA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nLÁSKA U ZŘÍDLA ŽIVOTA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c021", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.8", "titre_corps": "G. SEGANTINI. SOUMRAK.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. SOUMRAK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "G. SEGANTINI.\nSOUMRAK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c022", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "69", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.9", "titre_corps": "GIOVANNI SEGANTINI. JARO V ALPÁCH.", "titre_sommaire": "GIOVANNI SEGANTINI. JARO V ALPÁCH.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nJARO V ALPÁCH."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-02-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_02#c023", "volume": "bmtnaan_1902_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "70", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.2.10", "titre_corps": "G. SEGANTINI. POLEDNE.", "titre_sommaire": "G. SEGANTINI. POLEDNE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "G. SEGANTINI.\nPOLEDNE."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.1", "texte": "G. SEGANTINI.\nVLASTNÍ PODOBIZNA.\n\nGIOVANNI SEGANTINI. NAPSALI MARCEL MONTANDON\nA WILLIAM RITTER.\n\nGiovanni Segan-\ntini jest jedním z nejvzácnějších příkladů v dějinách\numění našeho století vzhledem k samostatnému vývinu a\nsebeutváření osobnosti, jsoucí mimo všechen poměr s těmi,\njaké může a chce vypěstovati vyučování v akademiích a\nškolách. Když na podzim roku 1899 zemřel ve výšce 2700\nmetrů nad mořem v zákoutí šedých Alp, byla jeho velkolepá\nv\npostava již legendární. Životopis jeho (Areo 1858\nMaloja 1899) byl dle jeho vlastních upomínek již tolikráte\nvypravován ve všech uměleckých revuích světa, že nelze\nnám zde pomýšleti na jeho opakování.\nVyšed z ničeho, dítě opuštěné, dané do polepšovny,\nz milánské akademie vyhnaný mazálek, ožení se a jde do\nhor, kde si pojednou dobývá samostatnou techniku a oso-\nbité nazírání, v novém kraji, který zjevuje světu a ejhle\njednoho z knížat soudobého umění a nepopiratelného krále\nAlp. Ale jeden fragment jeho autobiografie jest tak\nskvostný, že bylo by přece škoda nepopřáti mu místa.\nJeť v díle Segantiniho snad stejně důležit jako některý\nobraz: jest to líčení jeho dětství.\n„Nevím ničeho o tom, co předcházelo mému narození.\nVím, že jsem měl otce a matku, jimž se zalíbilo uhnízditi\nse v Arku v Trentinu, na pravém břehu Sarky, a tam si\nzaříditi domácnost. Byl jsem jich druhým a posledním\ndítětem. První zahynulo obětí plamenů; já zas při svém\nnarození stal se příčinou nemoci matčiny, na kterou za\npět let zemřela. Právě za účelem léčení tohoto neduhu po\nčtyřech letech odešli do Trenta; bylo to však nadarmo.\nDosud si svou matku pamatuji, a kdyby bylo možno,\naby se mi teď zde zjevila vzdor uplynulým jedenatřiceti\nrokům jistě bych ji poznal. Vidím v duchu její hrdý obličej\nmdlého výrazu. Byla krásná, nikoliv jako jitro nebo poledne,\nale jako jarní západ slunce. Když zemřela, nebylo jí ani"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.2", "texte": "G. SEGANTÍNI.\nAVE MARIA."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.3", "texte": "G. SEGANTINI.\nMATKY.\n\ndevětadvacet let. Byla z oné středověké šlechty hor, z níž svůj původ vzaii vojáci-dobrodruzí\na jejíž dnešními potomky jsou zdatní statkáři. Můj otec naopak náležel Tmezi měšťáky: byl\nasi o dvacet let starší mé matky, jež byla jeho třetí ženou.\nPo smrti matčině zamýšlel můj otec usaditi se se mnou v Miláně, kdež měl syna a dceru\nz prvního manželství. Syn živořil z výnosu malé továrny na voňavky, dcera pak obstarávala\ndomácnost. Jenže jsme tam padli právě nevčas; obchod šel špatně, a zakrátko bylo nutno\ntovárnu zavřití a většinu nábytku rozprodat. Otec se synem odešli, ponechavše mne sestře.\nA tu začíná můj vlastní, osobitý život, zcela můj, střídavě dobrý a smutný, nikdy však jedno\nneb druhé z plna, neboť ani smutek ani bolest mne dokonce neučinily nešťastným.\nBylo mi tehdy šest let a žil jsem se sestrou v komůrce domu na via S. Simeone. Sestra\nodcházela časně z rána, zanechávajíc mi něco k jídlu, a vracela se až za šera; ani ostatní\nnájemníky onoho domečku jsem nevídal mezi dnem.\nTy dva pokojíčky, které jsme obývali, měly dva vysoko umístěné vikýřky, tak že i když\njsem se na stůl postavil, nespatřil jsem víc než kousek nebe. A proto jsem velice nerad\nzůstával samoten; často mne mrazil nevýslovný strach; tu pak jsem uklouzl úzkou chodbou,\njež končila na odstavci schodů, kde bylo vidět čtvercovým oknem na celou řadu střech\na campanil, pode mnou pak byl uzavřený a jako studna hluboký dvoreček. U tohoto okna\nstrávil jsem dlouhé, dlouhé dny mnoha měsíců; po jistou dobu jsem stále čekal na otce;\nřekl mi totiž, že se brzy navrátí; a zatím jsem ho nikdy víc neuzřel. Ať již byl den deštivý\nanebo slunečný, v mojí duši byl vždy smutek a resignace: nechápal jsem ještě, zda-li\ntakový život může být nekonečně dlouhým, či může-li pojednou skončit. Když pak zvony\nsousedních kostelů vyzváněly v předvečer nějakého svátku, moje lítost se zdvojnásobila\na trpěl jsem jakoby duševní muka. Přemýšlel jsem? nevím: ale cítil jsem silně; trpěl jsem,\nale neznal jsem bolest.\nJednoho dne, nevím již jak, stalo se mým majetkem množství papíru; myslím, že to byla\nnějaká kniha. Chvilku jsem se jí bavil: pak ale počal jsem ji trhat, čím dál tím na menší\na menší kousky, až to vypadalo jako sněhová závěj.\nA tu mne něco napadlo. Nahnuv se z onoho okna na schodišti, počal jsem svoji zásobu\nházet dolů do dvorečka. Tahle hračka se mi líbila. Ty bílé věcičky tančily a vířily ve\nvzduchu, kladly se měkce na výstupky u oken, padaly zvolna a vážně, níž, níže, až na\ndlažbu, jakoby to byly živé věci bojící se uhození. Již hezkou chvilku jsem se tak bavil,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.4", "texte": "G. SEGANTINI.\nNA JAŘE.\nMLÁDĚ (ÚHLOKRESBA).\n\nkdyž se zdola rozlehl strašlivý\nhlas zuřivého člověka. Nerozuměl\njsem co povídá, protože jsem ještě\nneznal nářečí; ale podle zvuku se\nmi zdálo, že se mu snad moje hra\nnelíbí; a když umlknul a já myslil\nže odešel, pospíšil jsem si, abych\nna ráz upotřebil celou svoji zásobu\nkousíčků papíru, a nebylo toho\nmálo. Jaká to podívaná! Vánice se\nrozprostřela vzduchem a na chvíli\nzakryla dvoreček. Vylezl jsem dál\nna okraj, bych lépe toho divadla\nužil, a sledoval jsem očima tančící\nzáplavu až do konce. Tu spatřil\njsem člověka s koštětem v ruce, an\ndívá se vzhůru směrem ke mně.\nTo musil býti týž, který před\nchvilkou křičel; ale protože teď již\nnic neříkal, ba dokonce se hnul\nk odchodu, soudil jsem z toho, že\npříčinou jeho vzteku jsem nebyl já.\nMezi tím se otvírala některá okna\ndo dvorečka a lidé vystrkovali hlavy,\naby se podívali, i dělalo mi do\njisté míry radost vědomí, že jsem\npůvodcem téhle podívané."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.5", "texte": "G. SEGANTINI.\nV CHLÉVĚ."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.6", "texte": "G. SEGANTINI.\nPO PASTVĚ.\n\nPojednou jsem byl rukou jak ze železa prudce uchopen za pás, pozdvižen, a maje hlavu\nsevřenu mezi dvě nohy jako ve skřipci, již také jsem cítil, jak dopadají na moje kalhoty\nv odměřeném tempu důkladné rány, a to nikoli zrovna zdlouhavě. Když jsem se pak octnul\nna zemi a zaujal normální posici, plný slz, které netekly a zděšen do té míry, že jsem\nnecítil ani, jak mne tělo pálí, spatřil jsem člověka, ano, jej, toho muže s koštětem, který upíraje\nna mne své zuřivé oči pohrozil mi ještě rukou v zakončení zvučného výprasku, až pak\nse rázem otočil a hubuje odešel.\nPozději jsem se dověděl, tím démonem že byl domovník. Večer jsem ještě obdržel od\nsestry dodatek . . . s tím vyrozuměním, že vícekrát už nesmím na schody. A také druhý den\nráno mne doma zamkla a klíč vzala s sebou.\nTrošku jsem plakal, ale pak upoutal moji pozornost velký kufr, který stál v jednom\nkoutě naší komůrky. Otevřel jsem jej; bylo tam tisíce různých věcí: ženské šaty, pentle,\nšpinavé rukavice, pomačkané škrabošky, tisíce hadrů, a docela na dně množství skořicových\ntyčinek; nevěděl jsem, co by to mohlo být, ale položil jsem je stranou ke škraboškám,\nabych si s nimi hrál.\nŠkraboška bývala mým ideálem: již v Arku jsem si přával míti takovou, ale velkou\na celou, pomalovanou, živou, jakou jsem v skutku jednou viděl a které jsem se velice\nbál. Velice uspokojen, nasadil jsem si tuto, která byla pouze poloviční; ale příliš veliká\npro mne, tak že jsem v ní dobře neviděl: přiblížil jsem se k zrcadlu: o hrůzo! Rychle\njsem škrabošku strhnul a podíval se na ni! Nikdy jsem ji tak neviděl! Hodil jsem ji\nnazpět do kufru: snažil jsem se nemysliti na to a usadil se, bych si pohrál se skořicovými\ntyčinkami: ale brzy jsem se unavil, a tím, že neměl jsem víc žádné zábavy, přicházel na\nmne jakýsi podivný strach. Komůrkou rychle přeběhla myš a moje úzkost se zdvojnásobila !\nPovstal jsem, bych tyčinky uložil na jich místo. Zvedl jsem víko a představte si můj úžas:\nškraboška zírala na mne živoucím okem. Hned jsem spustil víko: nekřičel jsem, ale srdíčko\nmi nesmírně bušilo; pádil jsem ke dveřím: leč ty byly přepevně zamčeny. Přišoupl jsem\ntedy židli ku stolu, vylezl naň, postavil se obličejem k oknu a vzhlížeje k nebi zpíval jsem,\nco mi hrdlo stačilo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.7", "texte": "G. SEGANTINI.\nORÁNÍ.\n\nKdyž jsem přestal zpívat, cítil jsem se hrozně opuštěným; měl jsem velikou žízeň. Přemohl\njsem se a otočil se směrem k hrnci s mlékem; ale místnost se mi zdála temnou a oživenou\nstíny; ještě jsem otočil hlavu a zkusil zpívati, neměl jsem však ani vůle ani síly více k tomu.\nSetrval jsem tak hodnou chvíli, zmíraje žízní a strachem, vzpomínaje dnů, kdy otec mne\nvodíval potulkou veřejnými sady a kupoval mi ovoce. Při těchto vzpomínkách vstoupily mi\nslzy do očí, a dlouho jsem plakal. Den se nachýlil: nepohlížel jsem víc k nebi, ale hlavu\nmaje opřenu o zeď dřímal jsem umdlením. Brzy jsem počal rozeznávati v pokoji dosti zřetelný\nšramot: zůstal jsem zticha, nehybný, víčka maje sevřená, pevně sevřená; ale určitý šramot\nvynikající nad ostatní, způsobil, že mimoděk jsem otočil hlavu a spatřil myši, hrající si se\nskořicovými tyčinkami. I zavřel jsem opět oči, a když se moje sestra vrátila domů, spal\njsem na stole; vzbudila mne: v prvním okamžení měl jsem strach, pak jsem se však\nvzpamatoval, poznal ji, vrhl se jí kolem krku, plakal a prosil, by mne více nezavírala.\nKdyž rozsvítila, uzřela nepořádek, vyhubovala mne a otevřela kufr, by tam uložila věci,\njež ležely rozházeny kolem: rychle jsem pohlédl na škrabošku, která dosud se dívala svým\nživým okem.\nSestra ji hodila na postel, by uvedla vše do pořádku: tu jsem spatřil, že onen pohled\nškrabošky, který mi takový strach nahnal, byl způsoben prostě ocelovou přeskou nějakého\npásu, která se leskla pod jedním z očních otvorů.\nNazítří zůstaly dvéře otevřeny s přísným nakázáním, že nesmím vyjít ven, což jsem slíbil,\nale nedovedl dodržet. Za málo dnů byl jsem opět usazen na výstupku schodiště jako před\ntím; přece jsem však neházel ničeho víc oknem dolů. Den po dni se střídal, jeden jako\ndruhý, monotonní. Jednoho jitra, vraceje se z nákupu skromné zásoby jídla, pozůstávající\ntakřka výhradně z mléka a chleba, kterouž malou službu jsem se naučil prokazovati své\nsestře po dosti dlouhém učení, viděl jsem stát na schodech a chodbě různé malé hrníčky,\nkonve, štětky a barvy. Pohled na tyto neobvyklé věci vyvolal v mojí duši živé pohnutí;\nbyla to radost kalená strachem, radost způsobená novostí věcí, strach pocházející z nezná-\nmého a nepochopitelného.\nPo celé ráno jsem si kladl otázky: „K čemu to je? Co se s tím bude dít?\" A jedl jsem\npramálo. Když pak sestra odešla, vyšel jsem rychle ven se podívat, postavil se zvědavě do"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.8", "texte": "koutku a tu jsem spatřil dlouhého muže, jenž velikou štětkou měkce hladil zeď všemi směry,\nnatíraje ji bílou barvou, šmouhy tvořící. Díval jsem se, ale věc ta mne dokonce nebavila:\nskutečnost neodpovídala té míře očekávání, v jakém jsem se po krátkou dobu nalézal: bylo\nto schlazení. Vida různé barvy již rozdělány v hrncích, tušil jsem, že by vším tím materiálem\ndalo se způsobit něco daleko zajímavějšího. Ale práce nebyla ještě ukončena; po vybílení\ndělal dlouhý muž čáry nahoru a dolů a nazítří s jakousi červenou hlinkou vodou rozdělanou\nv konvi a velikou houbou, kterou ob čas v té barvě namáčel, počal uměle hyzdit zeď tím,\nže ťukal houbou o zeď, vynechávaje pouze bílou část pod stropem a sokl, který byl jednotnou\nponurou barvou natřen. Tuto část práce jsem sledoval se živým zájmem; po nějakém čase\njsem uvykl těmto skvrnám, neboť musím se přiznat, že první dny nebyl jsem s nimi do-\nkonce spokojen, pohlížeje na ně se skutečným odporem. Následkem dlouhého jich pozoro-\nvání počal jsem v nich rozeznávati různé věci; tady byl rakouský voják s tělem ku předu\nnakloněným as dlouhánskýma rukama, který tloukl na buben, tažený na vozejčku velkým\npsem; ale ne, to nebyl vozejček, to byl most a na něm se opíral člověk o zábradlí: ten\nčlověk, nebyl to můj otec, ale zdál se mu být velice podoben Pak jsem zase obrátil\noči k Němci a ke psu; ale nebylo jich tam více, a k mému velkému překvapení jsem tam\nviděl jen beztvárné skvrny; zadumal jsem se hezkou chvíli a byl jsem dlouho roztržit . . .\n. . . Vzpomínám si, že jsem objevil v téch skvrnách rozmanitý život, hemžící se fantastickými\nzvířaty a znetvořenými lidmi, a to vše po každém zamhouření očí se znovuutvářelo a zase\nrozplývalo: ze smutného a melancholického seskupení vyvinula se scéna veselá a směšná;\nna těchto zdech odkryl jsem malý svět podivných snů, avšak sen, který jsem si přál, můj\nneustálý „spasimo\", to byly zelené prérie, průhledné potůčky s jemným pískem na dně,\nmoje zahrádka v Arku, ta zákoutí plná stínu a svěžesti, jež jsem si zamiloval. Takto jsem\nsnil a se kolébal v nostalgických vidinách, ana zatím nastala zima, a já nemohl víc se\nzdržovat venku na výstupku u schodů; byl jsem nucen zůstat v komůrce s malým scaldino *),\nkterý jsem z rána naplnil za několik centimů žhavým dřevěným uhlím od pekaře. S touto\ntroškou tepla, bez světla, bez oblohy trávil jsem své smutné dny; a všechny vzpomínky\nna zeleň, všechny azurové, oblačné naděje zanikaly v mém duchu; všechny tvary se tam\nvytrácely; v mojí hlavičce počínalo být pusto; nechápal jsem víc radost, a žalost zmizela.\nS návratem jara vrátil jsem se znova na schody. Jednou z rána díval jsem se\nstupidně oknem a nemyslil na nic, když jsem zaslechl hovor nějakých sousedek: byla řeč\no komsi, jenž jsa ještě mlád odešel pěšky z Milána a přišed do Francie, vykonal tam veliká\nhrdinství; nepamatuji se na jméno oné osobnosti, myslím však, že se jednalo o hrdinu\nnějakého románu. Bylo to pro mne jako nějaké zjevení. Bylo tedy možno opustit tento malý\nvýstupek, a odejít pryč, daleko . . .\nZnal jsem onu ulici, otec mi ji ukázal, když jsme se toulávali po piazza Castello. „Tudy,\npravil, touto branou vešly vítězné francouzské a piemontské pluky; tu bránu i tu ulici\nzbudoval Napoleon I.; ta cesta měla vést přes vrchy do Francie\". A myšlénka odejiti touto\ncestou do Francie mne víc neopustila. Oživila znova mého ducha, vypučely tam z ní nové\na zářivé představy, které moje myšlénky uvedly opět na zeleně, na oblohu, hory, třpytné\npotůčky, na volný vzduch, k slunci.\nKonečně jednoho krásného dne jsem se rozhodl. Nechal jsem sestru odejít, pak jsem též\nsešel dolů: šel jsem k pekaři a vzal na dluh půl libry chleba a pustil se rázně směrem\nk piazza Castello, prošel branou Míru, a vpřed na velikou cestu! Vzpomínám si, že byl\nparný den k zadušení; ale všechno to světlo, to zářivé slunce, ta pole, ty stromy opíjely\nmne radostí, která mne pozvedla jako bych byl měl křídla; vzdor tomu chvílemi se moje\nmyšlénky nevolky vracely ku schodišti, k sestře a moje srdíčko se sevřelo jakoby vý-\nčitkami. Nicméně jsem kráčel, pořád kráčel ku předu uštipuje chleba a zastavuje se pouze\ntehdy, když jsem uhlídal pramének neb studánku, abych se napil; prošel jsem vesnicí,\nmyslím, že nepatrné důležitosti, protože se nepamatuji na žádnou pozoruhodnou jednotlivost.\nKdyž se počínalo šeřit, pomyšlení na blížící se noc mne tou měrou poděsilo, až se mi srdce\nsevřelo a mráz mi šel po zádech. Noc se teď skláněla jako olovo; po úmorném dni bylo\nlze pozorovat na obzoru blýskání; byl jsem unaven, ale kráčel jsem neustále ku předu\ns tou nadějí, že najdu nějakou chaloupku, kde bych mohl strávit noc, tuto noc, která byla\njiž tak temná, že nebylo lze rozeznat cestu. Ohromná mračna se hnala po obloze ajá\n\n*) Úhelník z pálené hlíny v podobě koše."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.9", "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nJARNÍ PASTVA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.10", "texte": "G. SEGANTINI.\nODPOČINEK.\n\nf\n! zápasil mezi strachem před tmou a únavou. První mne poháněl k chůzi, až bych došel\nnějakého obydlí, kdežto druhá mne nutila, bych se alespoň na chvilku zastavil a trochu\nnových sil načerpal: a únava zvítězila. Padl jsem vysílen na pokraj silnice, poblíž nějakého\nsilného kmene, a nevím co se dál dělo, ale jistě jsem okamžitě usnul, neboť se nepamatuji\nna nic, až po dlouhotrvajícím spánku cítil jsem, že mnou někdo zatřásl a mne pozvedl.\nKdyž jsem se probudil, byl jsem celý ztuhlý a zkoušel jsem otevřít oči, ale světlo nějaké\nlucerny bylo mému obličeji tak blízko, že mi nebylo možno nechat oči otevřeny; z počátku\njsem nevěděl, co se děje; cítil jsem, že jsem promočen, jakoby mne vytáhli z příkopu.\n„Opravdu, pravil jakýsi hrubý hlas, vidíš, jak se šklebí? chce otevřít oči\". Rázem jsem se\nvzpamatoval, vyškubl se z rukou, jež mne svíraly, a rozhlédl se kolem.\nDva muži stáli přede mnou: jeden z nich byl stařec a držel v ruce ohromný deštník,\ndruhý, mnohem mladší držel lucernu z vozu, který bylo sotva rozeznat uprostřed silnice ve\nstínu. Oba mne vzali jemně za ruce a div mne otázkami nepomátli: kdo že jsem, kam jdu,\njak jsem se sem dostal. Řekl jsem, že jsem z Milána a úmyslem mým že je, jiti tak dlouho,\naž bych přišel do Francie. Pravili, tudy že bych se tam co živ nedostal; že musím jít\nzatím s nimi domů, tam že mne osuší, a že se tam mohu vyspat v teple. To řkouce\ndovlékli mne k vozíku, naložili mne do něho, lucernu pověsili, sami si též vylezli na vůz,\nkoně pobídli, bičem práskli, a klusem to šlo ku předu !\nCesta byla úplně temná, vítr fičel a liják skorém přestal; lucerna chabě osvětlovala hubenou\nkobylu, jež se namáhala udržet se v klusu; byla tak párou obklopena, jakoby šla mlhou.\nPřikrčil jsem se do nějakého koše; když jsem si byl všeho všiml, co se jen rozeznat dalo,\nupřel jsem zrak na postavu starého, jehož jsem mohl vidět dobře se strany, a rázem zdál\nse mi být hodným staříkem, což mne uklidnilo; a tak jsem si myslel, že mi nebude üblíženo.\nPamatuji se, že následkem upřeného pozorováni té hlavy, měkce zdola osvětlené, zdála se"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.11", "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nNÁVRAT. — UHLOKRESBA."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.12", "texte": "G. SEGANTINI.\nDOMA.\n\ntato poznenáhlu zvětšovat, nesmírně zvětšovat, že již ani nebylo možno, aby náležela lidskému\ntělu a usnul jsem.\nByv probuzen viděl jsem, že ležím na nějaké postýlce na polo svlečen; přitloustlá žena\nmi zouvala střevíc. Rozhlížel jsem se kolem: místnost byla veliká: uprostřed stál stůl a starý\ni mladý muž, ti co byli ve voze, jedli u něho z velké černé mísy, z níž se kouřilo. Žena\nmezitím ze mne stáhla košilku, která byla promočena jako by ji z vody vytáhl; pak přistoupila\nk mužům, řkouc: „Hleďte, již se vzbudil, kluk, a je hubený až hrůza se podívat\". Sundala\nse šňůry nad ohništěm suchou košili a pěkně vyhřátou ji navlékla na moje prostydlé tělíčko;\npři tom se mne vyptávala na moje jméno a jak mi říkají; potom, tak jak jsem byl v košilce,\nvzala mne na ruku a donesla mne na stoličku u ohně, rozvěsila moje mokré šaty kolem\nohniště po šňůrách, a postavila přede mne mísu horké rýžové polévky s fizolemi, kterou\njsem jen shltal. Muži se zatím navečeřeli a usadili se též u ohně, načež spolu se ženou\nmne podrobili výslechu, mírně na mne hovoříce."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.13", "texte": "G. SEGANTINI.\nSIROTCI.\n\nPomaloučku se mi jazyk rozvázal, a já jim vyprávěl celou svoji historii, počínaje Arkem\na svými rodiči; i pamatuji se, že jsem jim mezi jiným široce a dlouze vyprávěl nehodu,\nkterá mne kdysi potkala a jež ve mně zůstavila silný dojem. Jednoho dne, mohlo mi být\ntři až čtyři roky, šel jsem přes úzkou dřevěnou lávku, která vedla z pěšiny k nějaké barvírně,\npřes dravý, upravený proud, jehož se užívalo co hnací síly různých závodů, zejména mlýnů.\nJakýsi hošík o něco větší než já, přicházel mi s druhé strany vstříc, chtěje nějakou nádobou\nnabrati vody. Šel jsem svojí cestou dál proti němu; tím způsobem jsme se uprostřed lávky\nsetkali. On se sehnul, by dosáhl vody, lávka byla příliš úzká, a tak se stalo, že vraziv do\nmne svrhl mne do proudu. Pamatuji se, že jsem minul jakýsi kamenný most; voda proudila\nse značnou silou; za mostem, podél břehu, byly pradleny a vidím je ještě, jak lomí rukama,\nzraky vypouleny, a šíleně křičí. Moje čapka z červené vlny, kterou mi maminka háčkovala,\nplavala zároveň, a stále jsem ji viděl, kdykoliv se oči moje vynořily z vody. A konečně\nzahlédl jsem blížiti se velké ozubené kolo ze mlýna mého kmotra.\nKdyž jsem znova otevřel oči, prudké bílé světlo mne oslepilo: bylo to slunce, jež se\nodráželo od bílé ohradní zdi naší zahrady. Na azurovém nebi zpívali skřivani: dobře se na\nto pamatuji, zrovna tak jako si pamatuji, že nějaký člověk s dlouhýma nohama mne opatrně\nnesl na ramenou směrem k našemu domu (dozvěděl jsem se později, že to byl myslivec,\nkterý šel náhodou přes most a vrhl se za mnou do vody, aby mne zachránil: za tento\nsrdnatý čin dostalo se mu od rakouské vlády jisté summy odměnou). Mnoho žen mne\nobklopovalo. Doma mne uložili do postele a přikryli množstvím vlněných pokrývek. Když\njsem se večer probudil, byl jsem propocen, rozhlížel jsem se kolem: otec i matka stáli\nu mně, a když spatřili, že se na ně dívám, dali se do pláče.\nOsoby, jimž jsem tyto události vyprávěl, měly zarudlé oči, a žena mne vzala do náručí\na políbila mne. Pak se mezi sebou usnášeli, že mne nazítří dovedou nazpět domů; ale já\nprotestoval a vyjádřil se zkrátka a jasně, dopraví-li mne nazpět k sestře, že hned druhý\nden znova uteku. Vzhledem k mé\nzatvrzeíosti mi tedy řekli: „Tak tě\ntedy podržíme u sebe, übohý siro-\ntečku: je ti slunce zapotřebí; ale\nnejsme bohatí, a jestli chceš tady\ndo opravdy zůstat, musíš se k ně-\nčemu mít\". Slíbil jsem, že budu\ndělat všechno, co budou chtít. Na-\nzítří mi žena ostříhala moje dlouhé\ndivoké vlasy, které mi přebohatě\nsplývaly na ramena. Pamatuji se, že\npravila k jiné ženě, jež tam bydlela\na na mne se dívala: „Ten kluk má\nvíc vlasů než my obě dohromady\".\nTa druhá, aniž by spustila se mne\noči, učinila jinou poznámku: „Když\nse na něj dívá člověk se strany, je\npodoben synu francouzského krále\".\nV ten den stal se ze mne hlídač\nprasat; snad mi nebylo ani sedm\nlet ... \"\nVšechny obrazy Segantiniho líčí\nalpský svět i život jak se stránky\nfysické tak i morální ,- to jest, když\njej vyčerpal se stránky realistické,\nobohacuje jej myšlénkami, jež se\nmohly jen tam zroditi připíná\nsymbol k přírodě. Takovými jsou\njeho plátna známá pod jmény Zlé\nmatky, Nirván a, Víra tiší bol,"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.14", "texte": "Láska u zřídla života, Pramen zla, a t. d. Segantini jsa myslitelem vzácné hloubky\ndovedl do svého díla vložiti právě tolik poučení morálního jako uměleckého, tolik koncepce\nfilosofické co krásy. Avšak ze všech problémů, jež možno objasniti v záři jeho díla, jsou\ndva, jež s našeho stanoviska zdají se nám býti nejdůležitějšími a nejhodnějšími diskusse.\nA konečně oba ty body, celkem vzato, tvoří pouze jediný, vyplývajíce jeden ze druhého;\njedná se zde o novotu jeho barvy, kladené ve způsobu čárek, a o novotu výběru jeho sujetů\nv umění.\nOdkud má vlastně tento alpský malíř svůj způsob kladení barvy v čárkách? Prvním\npokusem jeho, ještě když byl ve škole, byl jistý Kůr u Svatého Antonína. Tento\nobraz nese své datum, a toto datum jest nepopíratelno. Byl to první impresionistický obraz\nnaší doby, s rozkládanými barvami. Ale proč zůstává tento pokus jediným svého druhu? Inu!\nv tom proudu irisujícího světla, který padá oknem do chrámu a tam v pološeru se tříští,\nprávě Segantini to irisování viděl. Ve svém atelieru je více nenalézá. Na venku, v kraji\nBrianza, kde nadále bydlí, zahlédne je pouze občas. Pojednou však, usadiv se v Alpách,\nnachází je opět, šupiny mu padají s očí. Nelze připustiti, že mohl prostě zužitkovávati\nsvých zkušeností, přemílati theoretické kombinace, a vynalézat jiným způsobem než tím, že\notevřel oči a pozoroval, co se kolem něho nalézalo.\nPočínaje dobou jeho usazení se v Savognino (Gušom), kde definitivně se rozhodl k malbě\npomocí rozkládání barev, jeho zájem i rozmluvy nesly se k otázkám vyšším, morálním,\nestheticky základním, filosofickým a nikoli k malichernostem řemesla a faktury, které stačil\nrozluštiti před přírodou, na místě. Měl-li technické theorie a filosofie svého řemesla, sledovaly\ntyto díla ukončená a nebyly vlastně nikdy určeny k tomu, by je podpíraly, ospravedlňovaly,\nje vykládaly, jako se s tím příkladně někdy setkáváme u Wagnera. Tvorba jeho jest však\novládána diktaturou Alpy, i faktura i komposice, a on současně přemýšlel o tom, co měl\npřed očima. Jest to vyhlídka na Alpy, na kterou jsme od svého dětství uvyklí, která nám\nokamžitě podala klíč k Segantiniho impressionismu, když jsme se v Paříži r. 1889 zastavili ohromeni\npřed jeho výstavou, tak zářící pravdou, aniž mohla většina diváků i pouhou správnost její\nkontrolovat. Praví se o slepcích od narození, kteří se podrobili operaci a byli vyléčeni, že prý\nvidí kolem sebe všechny předměty, formy a barvy, osoby a krajiny, jakoby malované obrazy\ntěsně před očima se nalézající; dokud pak hmatem nejsou poučeni, neznamenají prostoru,\ntřetí dimense. Tyto zcela nové gobelíny, na rub obráceny, jakými se tady Segantiniho\nobrazy jevily, v těch sálech přecpaných velikými plátny působily tímže dojmem; léčily rozené\nslepce. Průlom vzduchu a světla byl tak jasným, že mohl skutečně býti nesrozumitelným\nvšem těm, kteří neznají řídké a čisté ovzduší alpských vysočin. Byla to však jich pravdivost\na nikoli předmět sám. Očím, uvyklým francouzským a holandským krajinám, mohly se v pravdě\nzdáti pochybenými. Nescházelo-li jim světla, vzduchu se jim jistě nedostávalo. A nikomu ne-\nnapadlo, že je tomu skutečně tak, ovšem v jiném slova smyslu! a že se jim tím dostává\nnejvětší chvály. Scházel totiž vzduch ve skutečnosti. Ony měly tolik vzduchu,\nmnoho-li právě jej mohly jen mít. To však nebyl již vzduch kraje Seine-et-Oise, ani Flander\nneb Zélandu, to byl vzduch 1239 metrů savogninské výšky nad mořem, pakli jej umělec\nnešel hledat, jako ve většině případů, ještě mnohem výše, na srázy hor.\nObvyklé znalosti o vzduchové perspektivě se mění mezi tisícem a dvěma tisíci metry\nvýšky nad mořem, a právě proto po dlouhou dobu mnozí důvtipní mudrci tvrdili, že malo-\nvání Alp jest nemožným. Podivte se jich logice: Pročpak? byli dotazováni. Protože, pravili,\nje to něco nového, co nebylo dosud nikdy viděno! Právě naopak, karakteristikou genia jest,\nže se vrhne právě na to, co nebylo nikdy řečeno neb viděno. Nepronesl-li se Hans Thoma\nv létě 1896 v Bayreuthu, v odpověď komusi, jenž mu vytýkal, že namaloval mráčky tak\nnevídaně růžově: „Ale zrovna a právě proto, že to jest něčím nevídaným, zalíbilo se mi je\nmalovat!\"\nTato speciální alpská atmosféra, jasná jako křišťál, jež přivedla Segantiniho k jeho ne-\nméně speciální technice, přivedla jej dále, díky této technice, k uskutečnění zázraku, který\nse až dotud zdál býti nemožným.\nAž potud dělo se naznačování vzdáleností vytrácením se barvy a zjednodušováním kresby.\nNuže, vyjma vzácné případy žáru, mlhy, deště atd., Alpy pozorované z Alp jeví se obyčejně\nv atmosféře takové průhlednosti, že nejmenší detail vrcholku, nejmenší trhlina ledovce, nej'\nmenší vráska skalní zračí se na tu největší vzdálenost s touže nepopiratelnou přesností\njako stéblo trávy, skláněné k samým nohám diváka ostrým severákem vějícím průsmyky."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.15", "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nLÁSKA U ZŘÍDLA ŽIVOTA."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.16", "texte": "G. SEGANTINI.\nSKIZZA.\n\nVidíte detailování hrotů ve svislé perspektivě, od paty až k vrcholku, s přesností dovolující\npostřehnouti na tisíc metrů nad vaší hlavou nejmenší skuliny skalní rovněž jako veškeré\njedle hvozdů, nalézající se zrovna před vašima očima. Anebo iv horizontální perspektivě,\nhledíte-li od bodu, kde se nalézáte, na deset mil vzhůru údolím, zříte často spoustu detailů,\ntvořících pozadí 'stejně určitě jako detaily vás obklopující. Toto pozorování najde se již\nv Cestách sem a tam (Voyages en zigzag) od Toeppfera, který je uvádí co\ndoklad nemožnosti pravdivého zobrazení Alp. Zkuste to dát na plátno, aniž byste něčeho\nvynechávali; pozadí stejně prováděné jako popředí vyleze z plochy a vzduch i hloubka\nbudou pochybeny. Není dokonce možno býti pravdivým pomocí zjednodušování v této\nkřišťálové atmosféře. < Zjednodušujte do krajnosti a odmocňujte barvy dle jindy obvyklých\npravidel vzdušné perspektivy obdržíte krajinu velmi zahalenou, ale jakoukoli, beze\nvšeho alpského karakteru. Nuž všichni naši alpští malíři se až dosud hmoždili luštěním\ntohoto protikladu: s jedné strany jako dogma uznávaná nutnost zjednodušování; s druhé pak\nstrany, i při sebe silnějším mhouření očí až k dojmu krátkozrakosti absolutní nemožnost\nvidět zjednodušeně. Segantini, neznaje před tím takovéto přírody, nalézá rázem, díky své\npřímosti, následující: Způsob podání, faktura, musí být taková, že, byť se i zjednodušovalo,\nnesmí toho nechat tušit, zůstavuje zdání konglomerátu, dojem nejkrajnější komplikace,\nneobyčejné spletitosti. Jeho způsob vedení štětce stává se mu při tom znamenitou pomůckou;\nnitkové pletivo jeho podkladu, jež s takovou nervositou naznačuje kostrbatost hor, stačí již\nsamo o sobě k podání dojmu zřetelného nahromadění se viditelných detailů, aniž by je\nvšechny nutně zaznamenávalo. Ono vyvolává jich illusi, jest to jako leta ve dřevě, stvol\nplný konopné tkáně. V pozadí svých obrazů rozvine on celá panoramata, která se v určené\njím vzdálenosti jeví co jednotný ton. Díky své sekanině čárek (ve skutečnosti, zblízka\nviděno, rozkládající ton; ostatně je to jakoby nádavkem, jelikož je to diktováno přírodou\na nikoli nahodilou libovůlí) struktura hory, ať skalnatá či zalesněná, bude vždy patrnou,\nbude to skalní kostrbatost sama, vzdor zjednodušené jednotnosti celkového povrchu, a je-li\ntřeba, zdánlivé jednobarvosti celé massy, buďtež si jakékoli mlhy, jež mohou po případě\nzahalit hornatou silhuetu. A tím, že\ntento způsob tkané malby, tento druh\nmnohobarevného košíkářství a měni-\nvého pletiva z travin, provedený s ohro-\nmující svižností a šířkou, jest mimo\nto podřízen kresbě nade vši pochyb-\nnost jasné a pevné, stává se, že\nvšechna ta surovost a přísná brutalita\nhorstva se nám jeví bez jakékoli újmy\nna hloubce.\nAž dotud naznačován vzduch pomocí\nvětšího či menšího množství par za-\nvěšených v tomto vzduchu a odbar-\nvením předmětů. Segantini pak docílil\nvyvolání dojmu hloubky, mocnosti a\nvzduchu, bez úkoru barvě a zejména\nnezříkaje se ani na minutu absolutní\nprůhlednosti atmosféry, v které často\nnepluje nejmenšího výparu. A toto „ča-\nsto\" jest nutno v umění považo-\nvati za normální stav Alpy, jelikož ono\nji právě liší co nejvíce od každé jiné\n[ oblasti každého jiného okrsku, každé\njiné krajiny.\nNejvíce jest cítit zázrak překonané\ntéto obtíže v obrazech zimy. Alpská\natmosféra krásných slunných dnů, ná-\nsledují-li sněhovým vánicím, jest jed-\nním z problémů považovaných za\nnerozluštitelné. Segantini jej rozluštil"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.17", "texte": "G. SEGANTINI.\nSOUMRAK."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.18", "texte": "G. SEGANTINI.\nZLÉ MATKY.\n\njakoby kouzlem. Paní Neera velmi dobře se vyjádřila o všech obrazech Savogninské periody,\na nám zdá se, že to se zcela zvláštní přesností přiléhá k obrazům zimy: „Jest to pokrok\nidentický mladíku, který se stává mužem, kdy elegantní štíhlost formy se hradí vycvičenou\nenergií svalů a vědomím mužnosti samé. To není již před přírodou tichý a vzdychající\nmilovník, prosící a čekající, ale je to násilný dobyvatel, kterému jest láska totéž, co vítězné\npanování.\"\nDruhý bod kritický: malíři Alpy se namáhali až dotud s komponováním, vyjma onoho\nato jedině k posledku který před Segantinim docílil nejúžasnějších resultátů; mrtvý již\nAuguste-Henri Berthoud, který umdlen jsa bojem, dospěl k tomu, že prostě přenášel na\nplátno kus Alpy, zcela nezpracovaně, jakoby chtěl říci: „Vidíte, Alpa jest tak velikou, že mám-li\ndáti Vám o ní pojem, nemohu jinak než předložití Vám nahodilý výřez ...\" Auguste-\nHenri Berthoud neměl docela pravdu, ani ti malíři, kteří se namáhají v Alpách komponovati\ndle starého způsobu. Proč? Důvod je tentýž jako výše. Patrno, že je nutno komponovat,\njenom ne tak jako v rovině. Tím je vše řečeno. Neboť tito pánové, namáhajíce se ve výšce\n2000 metrů, jakoby stáli před nějakou krajinou v Normandii, položenou skorém ve stejné\nvýši s hladinou mořskou, zamýšlí komponovati ve spoustě tisíce čar nenaznačujíce než\nněkolik ž nich, často libovolně vyhledaných, to jest právě jakoby komponovali v přítomnosti\ndvou vodorovných, dramatisovaných malou svislou, řekněme zvýšený břeh řeky se skupinou\nstromů uprostřed. On, Segantini, vždy na ráz, jako muž, který proživ své dětství v Alpě\nsetkává se opět s dojmy svého dětství, nehledě ani k tomu, že skorém celý jeho život se\nrozvíjel uprostřed jeho oblíbených modelů jakmile si uvědomil drtící roli, jakou hraje tato\nstrašná alpská příroda v životě člověka, bravu a rostliny, přichází k tomuto: On komponuje\na ještě nutno se dorozuměti o tomto slově: on komponuje dle svého způsobu, jako\nv Alla stanga; vše co je živé, vše co se hýbe v jeho popředích, on bude kompo-\nnovati často i celé popředí, ale nikdy nekomponuje svá pozadí, on jich nahodile vyřízne\npásku, neboť všude jest Alpa zázračnou, a umístí ji na svém obraze tak jak jest. Jest nutno,\nby vždycky zde byl chaos, přítomný, obklopující celou scénu sliby, hrozbami, nepřátelstvím\nči lhostejností, však vždy zdrcující ohromností, ať si do délky rozvinuje své kilometry"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.19", "texte": "srázných řetězů, do hloubky oceán skalních vln, do výše předkloněné srázy, jichž nesmírnost\ntají a übírá dechu, tak jako nahoře übírá značnou část nebe. Osoby v popředí mohou si\nbýti veliké jak chtějí, a v pozadí Alpy menší jich samých, nikdy se netratí dojem osamocení\nlidí i zvířat, dojem jich nepatrnosti oproti nesmírnosti Alp. Buďsi v kterémkoli plánu jich\nmísto, jejich role, vždy jsou to ony, vždycky v celku, přímo či nepřímo, vlastní motiv každého\nobrazu, jako v obrazu mariny, byť by i celá flottilla na něm byla, vždy moře je vlastním\nsujetem, činným elementem. Jest se mu podrobiti, nemožno mu vévodit. I ony, Alpy, příliš\nhrdy tam kde se zjeví, nikdy se nesníží k podružné roli, ani k úloze za jevištěm.\nPoslední delikátní bod: malíři Alp často se snažili podati Alpu buď přívětivou, buď\nhrůznou. Alpa nestrpí ani tyto pokusy; nelze pod trestem zdrobniti ji či učiniti ji směšnou,\nani ji česati, ani převlékati na žádný způsob, stejně jako, mimo výjimku podmíněnou zvlášt-\nními okolnostmi atmosférickými, nelze ji komponovati ani zjednodušovati v pozadí za nor-\nmálního počasí. Nelze ji tudíž ani rozveseliti ani rozzlobiti proti její vůli. Zjevná volnost pro\ntoho, kdo chce ve směru tom hledat. Možná, že jednoho dne nějaký geniální umělec něco\ntu najde. Ale pro dnes, kdy hodláme si složití účty o superioritě Segantiniho v současné\nmalbě alpské, jest nám právě konstatovati, že on tak nikdy nečinil. Zůstal nesmiřitelně\nrealistickým krajinářem, ať si byla obrazotvorná fantasie jakákoli, kterou se nechal vést při\nkoncepci a komposici osob, i když později plní vzduch plovoucími tvary nesoucími se\nvečerním vánkem, nočními fantomy a stíny mraků,\" jako v oné versi obrazu Zlé matky.\nByl by ještě jeden bod, o němž by se mělo diskutovati, ale tu nutno vyvrátit\nčástečně jeden údaj pana de la Sizeranne. Vlastně část, kterou hodláme citovati, obsahuje\n\nG. SEGANTINI.\nANDĚL ŽIVOTA."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.20", "texte": "G. SEGANTINI.\nMATKY.\n\nmnoho pravdy. Není konečně naší chybou, když historik Rusk i na a Anglického ma-\nlířství sloučil pravdivé s nesprávným, píše následující (Revue de l'Art ancien et modeme):\n„A takovou jest síla a novost tohoto díla, že ni c nemůže o něm dáti pojem mimo\nně samé\".\n„Předně umístění. Ostatní malíři hor usadili se při jich malbě v údolí, odkud se týčí\nvrcholky pyramidálně k nebi, ucpávající horizont, stlačujíce atmosféru. Jejich komposice jsou\nvždy ve formě A, aneb malují-li prohlubujíce se před nimi údolí, ve formě V. Segantini se\nodvrátil od těchto zvyklostí. Za účelem malby hor vystoupil na vysočiny. Vystoupil dosti\nvysoko, by krajina nebyla více ovládána isolovanou špicí, ale aby nejvyšší vrcholky tvořily\npouze řadu vln, jako moře. Jeho horizont jest klidný a holý, rovnající se téměř zoranému\npoli: jest to pole, kde hroudy jsou tvořeny vrcholky hor, kde brázdami jsou ledovce.\nCítíme, že jsme v úrovni vrcholků Evropy. Jsme na výšině, a nevidíme než výšinu. Malíř\nnesestupuje do nížiny za účelem vzhlížení k horám; on nevystupuje na hory, aby se díval\ndo roviny. Nemaluje hory od paty. Zobrazuje jich hlavy a jich sotva se vynořující poprsí\nza vlnitou linií pastvišť. Mohlo by se mít za to, že to jest řada hlav, zjevující se za zá-\nhybem země, holých a zbrázděných hlav starců, s trochou sněhu, tu a tam ozářených tím\nzimním sluncem, kteréž, podobno stařecké moudrosti, osvětluje, ale nezahřívá . . .\"\nNelze to vše šmahem připustit, jakkoli celková karakteristika jest výtečná a dá se zna-\nmenitě aplikovat na Pascoli Alpini a na obraz Příroda v posledním triptychu. Nelze\ntvrdit, že by schéma ve formě A se u Segantiniho nevyskytlo (viz Víra posílena bolestí),\na Návrat do rodné země, jakož i Trest chlípnic z Liverpoolu jest „stlačován\nvrcholem\", upřímně řečeno, ne „isolovaným\", ale vévodícím všem ostatním. Ostatně není\ndokonce dovoleno tvrditi, že „ostatní malíři Alpy\" nebyli by se zabývali tímto okrskem, jehož\nvydobytí předpovídal Toepffer od r. 1843, výrazy souhlasícími značně s předcházejícími:\n„Bylo jeho myšlenkou, píše p. Eugene Rambert, historik Calame-ův, že nutno opustiti\núdolí a vystoupit výše. Nad tímto středním pásmem, kde roste kleč a řítí se strže,\nzvedá se, pravil, pásmo přísné, originálnější, ještě malebnější než\nalpské pustiny. V tomto vysokém niveau, najde se opět vodorovná\nlinie as ní rozsáhlé perspektivy. Alpy nejsou zde více svislými hmo-\ntami, které by bránily rozhledu; ony se rozvinují před očima jak Oceán\nviděný s břehu, a pakli ještě některé hroty se týčí do závratných výšek,\njest kolem nich alespoň vzduch, prostor, tak že smělostí své si 1-\nhuety unesou myšlenku, aniž by ji rozdrtily svojí tíhou.\" Rozumí se\nsamo sebou, že malíři slyšeli tento appel, a že obrazy Mont Rose Arthura Calame-a po-\nčínaje tímto rokem, 1843, byly důkladným prováděním rady Rudolfa Toeppfera. V musejích\nneuchaftelském a ženevském mohl si všímnouti p. de la Sizeranne dvou velmi krásných maleb\nAlberta de Meuron pod názvy: Troupeaux bergamasques á la Bernina a Soir\ndans les Alpes. A ještě\nv celém díle skvostného Augu-\nste-Henry Berthouda dalo by\nse plenit . . .\nJest vidět, jak by studie o díle\nSegantiniho mohla býti zají-\nmavou a plnou neočekávaných\ndiskusí. Chronologie tohoto díla\nnení ještě úplně a definitivně\nustanovena, avšak celkem tvoří\nono vzestupnou přímku oprav-\ndové zázracnosti, která, když\nprošla všemi musey a velkými\ngaleriemi dvou světů, končila\nv tom nedokončeném triptychu,\npřed kterým umělec zemřel. Mo-\nderní italské umění, impresio-\nnism a symbolism celého světa\ndocházejí tu svého nejvyššího\nvýrazu.\n\nH."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.21", "texte": "GIOVANNI SEGANTINI.\nJARO V ALPÁCH."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-02.1.22", "texte": "G. SEGANTINI.\nPOLEDNE.\n\nPéci a nákladem spolku „MÁNES.\" - Zodp. redaktor JAN KOTĚRA. - Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie „UNIE-VILÍM\" v Praze."}]}