{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-03", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_sha256": "fc9f4f68558c1b517af970b51600238b98e2c9e7a8cdd76434ee03b809af4b2f", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_03/bmtnaan_1902_03.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_03/bmtnaan_1902_03.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c002", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[70]", "page_fin": "[70]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.2", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. STAV.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. STAV.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[70]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nSTAV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c003", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "74", "image_debut": 4, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.3", "titre_corps": "F X. ŠALDA: HRDINNÝ ZRAK.", "titre_sommaire": "F X. ŠALDA: HRDINNÝ ZRAK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2392, "texte": "F X. ŠALDA: HRDINNÝ ZRAK.\nNejvětší většina lidí nevidí naprosto nic z věcí světa a života: vzpomíná\n9 si jen od případu k případu, co o nich čtla nebo slyšela a vybírá si podle toho\npro ně v paměti bledé, kalné a šedé představy a suché, hluché a lhostejné pojmy utvořené\nz předu doma, ušité do zásoby v zavřeném temném pokoji, mezi čtyřmi špinavými stěnami.\nPřihodí-Ii se jim, že není vyhnutí a musí se setkat s věcmi, skutečnými, živými věcmi,\na ne strašidly mozku a knih, stane-li se, že věci do nich přímo vrazí, přehazují je těmito\nhrubými pytly logické abstrakce, zalhou a zabílí je jimi a domnívají se bláhově, že je tím\npoznali a že se jich takto zmocnili.\nLebka, jediný horký orgán jejich bytosti, je přeplněna bezkrevnými literárními strašidly,\na ty promítají se jim samy sebou v život a zalidňují jej. Tito lidé stravují a zabíjejí život\ndříve, než ho žili, vysušují a otravují všecky jeho studny dříve, než se z nich napili: lidé\nstínu otravují již svým stínem.\nTato největší většina zná jen hrubé šablony a hrubá schémata, kterými proběhne vždy\nživot jako řeka řídkou rybářskou sítí.\nTato většina žije umělý a mrzácký život pouhého mozku, vzduchoprázdného rozumu,\nabstraktní logiky, život suché hlavy vztýčené na mrtvé tyči, prázdného větrníku na dřevěných\nnohách, život jalový, marný a ochuzený: bydlí na pustém odloučeném ostrově malomocného\nrozumářství vykrojeném ze souvislosti a plnosti země, trav, ptáků, vášně, hrůzy, krásy a úžasu.\nPřinášejí svoji hotovou logickou klassifikaci před věci a spásají je surově jako skot a brav\ntrávu, bez jiného poznání než hrubého, všeobecného a hromadného poznání druhu.\nNic pod sluncem není vzdálenější a cizejší umění a protivnější mu než tato učená luza\na vzdělaná chátra, která má sice abstraktní vědění paměti a logiky, ale přece je neschopna\nskutečného uměleckého poznání, poznání živého, bohatého, jednotlivého, určitého a nového\nneboť nevidí.\nJejí smysly jsou hluché, němé, tupé a okoralé: dříve než se postavila před život, přírodu\nnebo umění, uložila si bedlivě oči do zásuvky.\nJiní viděli jednou, dvakrát, několikrát v životě, ale dávno, kdysi, před lety, v mládí nebo\nv mužství, ale přestali vidět a mají v paměti jen otisk, představu, dojem někdejšího zření\na na tuto představu vzpomínají a tuto mrtvou a hotovou představu mechanicky opakují\na uměle násobí sevšeobecňující logikou, kdykoli se octnou před podobným druhem věcí."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4491, "texte": "Ale vidět stále znova a nové, vidět každý den tytéž předměty znova a jinak, ucházet se\no ně zrakem každý den a dobýt jich a získat jich každý den znovu, znamená stvořit každý\nden svět pro sebe a nežít z včerejšího okoralého a plesnivého chleba milosti a klamu.\nTo znamená být opravdu umělcem a básníkem.\nV tom je smysl, moc a sláva umělce, tohoto svátečního dítěte, které nestárne a jemuž\nnestárne svět.\nÚžasně bídný, opakovaný, nudný, hluchý a vychudlý je svět a život všednímu člověku.\nDávno nevěří v slávu a krásu života: vyvanula, vybledla, při nejlepší vůli a nejlepších\númyslech proběhla jako voda a písek mezi prsty. Nepoznal z něho nic než lež, hoře a podvod,\nnevěří, že je možno žít: vzpomíná jen, že slyšel v mládí vypravovat o lidech, kteří kdysi\nkdesi, za sedmi řekami a devíti horami, žili. Ale je to dávno a není to už ani pravda.\nVšední člověk nezná a nepoznává vůbec věci života: slyšel jen o nich, ví o nich jen\nz řeči, povídání, doslechu, z desátého jazyka a dvacáté ruky.\nV tomto sestaralém, prolhaném a podlém životě jediný člověk žije a poznává skutečně,\nhotově, činem, stále a nově, nezvratně a reálně: umělec.\nA on žije jen zrakem.\nPokryty špinavým nánosem zbabělosti, konvence, tradice, včerejší pravdy a dnešní lži jako\nza krunýř a hradby skryly se věci do svého jádra, do cév a kostí a čekají hrdinného zraku,\naby je odtud dobyl a vysekal.\nVšichni hádají se stále o věci, jaké do opravdy jsou, ale jedině skutečný umělec zjišťuje\nto rozhodně, určitě a hotově poznáním, o němž lze debattovat, ale které nelze vyvrátit\nleda novým tvůrčím činem.\nZrak je tvůrčí orgán duše.\nHrdinný zrak jediný přetvořuje a obrozuje stále a znova povrch této übohé okoralé planety,\nkterou unaveně a mrzutě šlape největší většina jejích dětí jako nejstarší a nejnudnější bláto\nsmetené z nejhoršřch a nepotřebných odpadků celého vesmíru, tisíckrát již vyssáté, vyžité\na přehnětené, a jež by jinak již dávno byla zamrzla do věčného ledu nebo propadla se do\nmorových močálů jako opuštěná kostnice ohlodaná do hnusu krysami všech filosofických\nsoustav, nebýt omlazujícího zraku.\nJedině jím kvetou ještě lesy a louky, plynou vody, voní trávy, svítí slunce, práší se rosa,\njiskří se hvězdy, bijí srdce, hoří radost, pění se síla a perlí se celá země a celé nebe jako\njediný křišťálový kalich naplněný právě čerstvým vínem.\nJím vzniká každý den celý svět znova: vidí věci, jak jich neviděl nikdo před ním a nevidí\nnikdo vedle něho nové, mladé, čerstvé, včera zrozené, právě vystouplé z lázně krásy\na slávy. Vidí každý den věci stejně užasle a svatě, jakoby právě vyšlo první slunce po\nstvoření světa a prvně polilo jeho i jejich tvář.\nVidí svět čerstvý hlubokými, vlhkými, kouřícími se barvami, jakoby krápajícími z ran věcí\nrozboíavěných vášní a mukou bytí: neboť celý svět stále prýští jako zdroj a krvácí jako\nzraněný, a ani krystaly, hrany, mramorová zrcadla skal a měřické a početní tvary nejsou\nnic než jeho ustydlá a stuhlá krev ale jen umělec vidí svým novým, užaslým, dětským\nzrakem, zjemněným a zladěným do nejtišších a nejlaskavějších vibrací soucitu, jeho stále\nnovou, živou a vlhkou muku.\nVěčný osvoboditel a omladitel světa a života je takový zrak.\nJen on vykupuje nás ze suchých, kornatých a strnulých dob epigonství, z dob učených,\nalexandrinských, přecivilisovaných, kdy pod navršenými stohy literatury, kommentářů, kritiky,\nschémat a šablon, abstrakce a virtuosity, pravidel a theorií dusí se a hyne život, poesie\na genius, kdy se píše z hlavy pro papír, bez srdce, očí a sluchu, kdy účel se stal prostředkem\na prostředek účelem, kdy studené ruce zahřívají se u malovaných ohňů, kdy se žije divadelní\nlepenkou, klamem, tradicí a setrvačností na úvěr.\nJen v něm je osvobození z těchto dob malosti, kdy hluboce churavé kořeny života vadnou\nna vzduchu, odkrývány mlsnou a znuděnou všetečností a zvědavostí, kdy všeho je dost, jen\nne schopnosti k obdivu, věrnosti a stálosti, kdy se snadně a obšírně popisují nejsložitější\na nejrafinovanější hry lenivé obraznosti, ale nikdo nedovede silně povědět nejčistší a nej-\nzákladnější city a dojmy života bez literárních narážek, point, mythologického aparátu\na celého toho podrobného baletního ceremoniellu starých sešlých dvorů.\nDo takových dob rétoriky a pompy vtrhuje hrdinný zrak jako dobyvatel, oheň nebo mor\ndo shnilých měst, propaluje se nakupenými vrstvami mrtvoty k živnému jádru, pomrvuje jimi\npůdu a dá jí z jara zavlnit se osením, v kterém, po věcích zase na těch místech, zablýskne\nse skřivaní křídlo a zatřese se jeho zpěv."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4826, "texte": "Do takové doby vrazí sladký barbar Walt Whitman, který cvičil svůj zrak ve společ-\nnosti lesních a stepních dravců, položí vedle sebe zdánlivě bez ladu a skladu několik pro-\nstých, ostrých zrakových dojmů, několik slavných šírých obzorů, několik velkých krajinných\npanoramat, několik nerozředěných a nezavedených, neseslabených a spolehlivých, plným\nhrudním tonem znících pudů, pojmenuje v strašné věcnosti všecko svým technickým ja-\nzykem a ejhle, báseň! A to bez gradace, bez pointy, bez anekdoty, bez všech kompo-\nsičních pravidel a vtipů, bez sujetu, bez rýmu a zdánlivě i bez rytmu a formy, bez všeho\nmalicherného a dráždivého koření literární kuchyně! A přece báseň ! A jaká síla, velikost,\nvysvobození!\nNebo přijdou Goncourtové, zahodí v nejlepších svých pracích všecky komposiční triky,\ncelou uměle vypěstovanou strategiku, kterou jich romanopisečtí předchůdci zaskakovali čte-\nnáře a dobývali z něho umělecký dojem: pestrost a napínavost scén různě střídaných a pro-\nplétaných, dramatičnost překvapení, pikantnost nápovědí a hádanek později rozuzlených -\na rovnají místo toho jen věrně a poctivě mosaiku malých, ostrých, leptaných smyslových\ndojmů, nervových chvějů a křečí a především bolestných ůtoků na sítnici oka. A to všecko\nneřáděno za sebou ničím než volným a plynoucím tokem času a viděno ryzím a výlučným\nzrakem, nepřizpůsobeno a nezprostředkováno vnější logickou nebo rozumovou konvencí.\nPodávají jen sled dojmů nesešívaných a nenavlékaných na nit umělé komposice, neretušo-\nvaných literární rétorikou, hrdinsky holých a osamocených, do nichž není vložen žádný lite-\nrární nebo filosofický apriorismus a přes to nebo právě proto dostávají velikou, tragickou\ni rozkošnickou visi života, stále a v jádře bolavého, hněteného, otíraného a spalovaného,\nale taky hořícího a tím už okouzlujícího svoje oběti i svoje diváky.\nNebo přijdou v malbě impressionisté jako Claude Monet, který maluje tutéž kupu\nsena dvanáckrát denně v různých hodinách a pokaždé dobude z ní nový obraz. Jejich smysl\na význam je v tom, že chtějí raději úzkou a malou jistotu, asketicky přísnou poctivost,\npravdu nejprchavější vteřiny než daleko imposantnější, chocholatou, ale pustou a jen nale-\npenou a vnějškovou synthesu všech mocností a hodnot umění. Utíkají se k pouhému a vý-\nlučnému dojmu oka a zavrhují s úmyslným omezenectvím, hrdinskou tvrdošíjností a rozto-\nmilou zatvrzelostí všechno spolupracovnictví a každou korrekturu logiky, obraznosti, tradice,\nhistorie a stylu a odvracejí se od všech druhotných a odvozených orgánů duší, jež právem\npodezírají v té chvíli ze zkaženosti, k jedinému a základnímu, nižšímu snad po soudu filo-\nsofujících akademiků, ale za to věrnému, spolehlivému a neklamnému.\nA není veliký kus osvobozující moci Nietzschovy právě v tom, že odvrhl všecku\nsubtilní sice, ale řídkou a nevýživnou, stokrát měsíčními paprsky destillovanou metafysiku\na ušlechtile neživotnou éthiku svých předchůdců, že zahodil všecko kokettování s methodou\na soustavou a svěřil se jen svému pronikavému orlímu oku, které se propalovalo k jádru\nvěcí jako oheň a převracelo hierarchii hodnot života jako dobyvatel? A vedle něho jen ještě\nimprovisující plnosti chvíle, umělecké a básnické rapsodii a celé svojí temné, nevyzpytné,\nvášnivé, mukou krásy a síly trávené duši, která měla v samé látce svojí jiné, hlubší a spo-\nlehlivější záruky pravdy než jsou papírová průkaznost a logické řebříčky v knížkách prů-\nměrných filosofů !\nOsvobození je vždycky v tom, dovolat se proti zkaženým stylovým, kulturním a histori-\nckým orgánům, proti prázdné filosofii, abstraktní logice, spráhlému intellektu a jalové tradici\nvěčně mladého, věčně se učícího, věčně přístupného, poctivého a pravdivého zraku, který\nneznásilňuje věci ani život, ale povolně oddává se plnosti chvíle. A dovedu si i představit\numělce, který by po případě od zkaženého zraku apelloval k poctivému hmatu: osvobození\nje v tom, nebát se převrátit hierarchii orgánů a mít odvahu poctivé primitivnosti v době\nzvrhlé, falešné a jen zdánlivé kulturní a umělecké složitosti.\nV umění především a nejprve platí, že poctivý sluha stojí nekonečně výš než falešný král.\nTato pravda vypadá banalně a zdá se samozřejmá a přece spotřebuje příroda v každém\nvěku jednoho genia a několik krásných a silných talentů k tomu, aby ji lidstvu opakovali a obnovili.\nV umění zabíjí především setrvačnost paměti, logiky a rozumářství, víra, že lze se na-\nučit stylu a kráse, že se dá z umění odvodit soustava pouček a pravidel a sestavit soubor\nnávodů a rad.\nUmění se musí dobýt, a ne dobýt, ale dobývat stále a každý den znova. Nikdo ne-\nmůže krásně malovat ani krásně psát, kdo nevidí a necítí směle, odvážně a hrdinsky a ne-\nvidí a necítí tak stále a pořád.\nCísařem a vládcem světa a života, který stále sesazuje s trůnu krásy a tradice jedny věci\na dosazuje na něj jiné, je hrdinský zrak."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1851, "texte": "On vede dnes umělce k tomu, že se stejnou zbožností a obřadností, s jakou přistupoval\ndruhdy Poussin nebo Claude Lorrain k římské klassické Campagni nebo k jiné krajině po-\nsvěcené od věků datovaným šlechtictvím historie a legendy, bere předměstskou syrovou,\nrusými sazemi skropenou ulici nebo ztvrdlé okolí velkoměsta s churavými stromy as vy>-\nchudlou, úzkostlivou zelení trávníků vyleptaných vyhořelými škváry nebo zbytky chemických\nbarviv, celé zastřené v unavenou páru ze smutných a těžkých pracujících strojů, smísenou\nse zápachem dehtu nebo oleje.\nOn přivede dnešní básníky k tomu, že látky, které byly po věky pokládány za absurdní\na profánní, možné jen v episodách a genrové komice, přecítí, přelijí a přepíší ve velký styl.\nOn tvoří tragiky lidí, kteří měli po celé věky jen svoje fraškáře a karrikaturisty.\nJediný královský epik světa je tvůrci zrak a na čem v milosti a lásce spočine, tam pře-\nlije se těžiště zájmu, krásy a velkosti a tam skutálí se také, dříve či později, ale nevy-\nhnutelně koruna titulu, tradice a vnější sankce neboť dokazuje stále a nevývratně, že\nposvěcuje všecko, čeho se dotkne.\nZárukou nových, nesmírných a nekonečných uměleckých možností je zrak. Každý jeho\npohled učí nás, že nejlepší nejsou ještě vyčerpány, ano že jsou ještě nedotčeny. Každý po-\nhled srdnatě nám opakuje: tout reste á faire tout reste á refaire. Všecko\nzbývá, všecko čeká svého přecítění, přelití, přepsání a přemalování. Nic není definitivně vy-\njádřeno a vysloveno, nic hotovo a uzavřeno.\nVe věcech samých leží a stále z nich se prýští vlny, chvěje, tóny a odstíny, na něž se\nmusí zbrojit teprve naše oko.\nA věci, celý svět, celý život čekají stále a dychtivě velkého umělce s hrdinským zrakem,\nkterý by jej na ně upřel jako dělo na pevnost aby mu vynesly klíče svého tajemství,\nne všeho, ale alespoň jedné z nesčetných jeho bran a chodeb."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c006", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "75", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.4", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. TYP SEDLÁKA.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. TYP SEDLÁKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nTYP SEDLÁKA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c007", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "76", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.5", "titre_corps": "A. SLAVÍČEK. ORÁNÍ.", "titre_sommaire": "A. SLAVÍČEK. ORÁNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nORÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c008", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "76", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.6", "titre_corps": "M. ŠVABINSKÝ. PŘED BOUŘÍ.", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKÝ. PŘED BOUŘÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.9", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 46, "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nPŘED BOUŘÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c009", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.7", "titre_corps": "ANT. SLAVÍČEK. MÁK.", "titre_sommaire": "ANT. SLAVÍČEK. MÁK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nMÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c010", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "78", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.8", "titre_corps": "MAX. ŠVABINSKÝ. PARADISEA APÓDA.", "titre_sommaire": "MAX. ŠVABINSKÝ. PARADISEA APÓDA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 32, "texte": "MAX. ŠVABINSKÝ.\nPARADISEA APÓDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c011", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.9", "titre_corps": "ANT. SLAVÍČEK. ČERVENÉ STŘECHY.", "titre_sommaire": "ANT. SLAVÍČEK. ČERVENÉ STŘECHY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nČERVENÉ STŘECHY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c012", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "86", "image_debut": 14, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.10", "titre_corps": "RESTAUROVÁNÍ STARÝCH PAMÁTEK.", "titre_sommaire": "RESTAUROVÁNÍ STARÝCH PAMÁTEK.", "signature_source": "H. FIERENS-GEVAERT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.14", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1134, "texte": "RESTAUROVÁNÍ STARÝCH PAMÁTEK.\n\nZ Florencie, z Versailles, z Fontainebleau, z Belgie, z Německa,\nodevšad ozývá se nepokoj nad novou horlivostí restaurátorů\nstarých památek. Doufalo se, že jich oheň trochu pohasl teď se niti\nna novo. Na štěstí zdvihají se autorisované hlasy stále četněji proti\ncizopasnickým architektům, kteří škrabou, hlodají a na novo líčí cti-\nhodné zříceniny pod záminkou, že je nutno zachovati je pokolením\npříštím, a zatím ve skutečnosti nahražují původní dílo ledově chladnou\nkopií. Pokolení restaurátorů je mocné, veřejné mínění jim lichotí a\nofficielní svět je jim přízniv. Nesmíme proto opominouti žádné příležitosti\nozvati se proti nim, vyložiti falešné pojímání, z něhož se vyvinulo\nstokrát záhubné „umění\" restaurátorů, a označiti nové cesty, na které\nmají ať už důvody esthetické nebo prostý zdravý smysl přivésti všechny,\nkdož bdí nad zachováním našich starých památek.\nOtcem restaurátorů je Violet-le-Duc. Před ním sic už byly doplňovány\nantické sochy, přemalovávaly se obrazy, ale restaurování památek sta-\nvitelských bylo neznámo. Hrozila-li některá ěást budovy zkázou, zbourala"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.15", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 1412, "texte": "se a nahradila se stavbou novou, aniž se kdo staral o původní sloh díla; bylo-li třeba\npřistaviti ke kostelu sakristii nebo kapli, k paláci pavillon, nenamáhal se nikdo v těchto\npřídavcích kopírováním původních stavitelů nedohotovené budovy. Nikdo se neostýchal připojiti\nsvítilnu nebo oltář v „jezovitském slohu\" ku stavbě gothické. Ve vkusu byly to ovšem\npoklesky; ale obrazotvornost architektonická přišla při tom ke slovu, tvůrčí schopnost kon-\nstruktérů rozvinovala se dále, a ve většině případů původní přídavky různých uměleckých\nperiod nijak nepoškozovaly výmluvnou krásu staletých památek právě naopak.\nNaše kritická a archeologická doba způsobila v tom proměnu. Naši architekti, čím dále\ntím méně tvůrčí a čím dál tím lip poučeni o starších formách stavitelských, cítili se mimoděk\nvábeni k napodobení. Violet-le-Duc předcházel příkladem. Jeho znamenité ideje o logice umění\nrománského a gothického stejně jako obdivuhodná znalost dějin stavitelství propůjčovaly mu\nnepopiratelnou autoritu. Kdyby byl upjal své tak úžasné schopnosti k ideálu tvůrčímu, kdyby\nbyl použil svých tak správných theorií na díla originální, mohl dáti nesmírný popud moderní\narchitektuře. Dal však přednost slávě archeologa, učence, theoretika, a v provádění zůstal\nvždy jen kopistou dost prostředním. Můžeme jen litovati tohoto omylu jeho ducha; tíží ještě\n„dnes valně na celé moderní architektuře."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.18", "debut_caractere": 42, "fin_caractere_exclue": 1637, "texte": "Violet-le-Duc a jeho doba odkryli středověk. Gothika obdržela ve vkusu romantických\numělců první místo. Všechno, co století sedmnácté a osmnácté přidalo ku stavbám gothi-\nckým, bylo litováno a odsuzováno. Tehdy vznikl sen vrátiti stavbám středověkým a jiným\njich prvotní „jednotu\". Chtěli zbaviti kostely všech přístavků, které se nahromadily kolem\nvyvolány různými potřebami; namáhali se uvésti jakousi nemožnou a chladnou harmonii do\nvnitřku starých památek. Abstrakce triumfovala. Restaurátor musil býti archeologem. Jakákoli\npůvodní snaha byla jeho duchu zakázána. Rekonstruovati znamenalo kopírovati. Vláda na-\npodobení se otvírala, a ježto se domnívali, že jejich vědomosti jsou zcela spolehlivé, od-\nhodlali se rekonstruovati celé budovy jako v Pierrefonds, stavěli znova mrtvá města jako\nv Carcassoně, přidávali sakristie v středověkém vkusu ke gothickým kostelům, jako v Notre\nDame.\nVýsledky byly strašlivé. Malebná krása, historická výmluvnost věcí byla tím často zabita.\nA mimo to archeologie z r. 1830 notně sestárla. V Pierrefonds zdá se vám, že se pro-\ncházíte v dekoraci některého románu Dumase otce; každou chvíli čekáte, že potkáte-osoby\nkostumované od Devěnie. Pro děti je to velmi zábavné. Ale poslední žák Akademie usměje\nse dnes nad omyly a fantasiemi této rekonstrukce, o níž se soudilo svého času, že je po-\nvznešena nad všechnu kritiku. Což nevíme, že nejpřesnější vědecké práce za deset nebo\ndvacet let potřebují revise? Jenom architekti restaurátoři se považují za neomylné. Obklopeni\nfotografiemi a nesčetnými dokumenty domnívají se, že mohou dnes rekonstruovati staré"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.19", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 1572, "texte": "památky s mathematíckou přesností. Obnovují celé fagady a vyzývají nás, abychom odkryli\ni nejmensí omyl v jich vyzývavých a křiklavých napodobeninách. Za dvacet let budou se\nlidé posmívat jich archeologické neomylnosti stejně jako se my dneska smějeme Violet-le-\nDucovi a jeho žákům.\nTo, co se týče vědomostí restaurátorů. Ty jsou nevyhnutelně odsouzeny k sestárnutí; ale\nv tomto případě musí ovládati všechny jiné otázka vkusu. Restaurování starých památek,\ntak. jak se mu dnes rozumí, ničí zcela bezpečně půvab, který zahaluje staré budovy. Myslí\nsnad někdo, že Oranžské divadlo získalo rekonstrukcí svých sedadel? Ta ohromná schodiště\ns čerstvými hranami as křídovým vzezřením působí hanebně urážlivým dojmem v těch gi-\ngantických zříceninách. Ovšem bylo nutno, říká se, rekonstruovati tyto stupně, aby na nich\nnašli místo diváci „antických představení\". Ale co jsou jiného tyto domnělé rekonstrukce\nřeckých dramat než zase absurdnost, směšný plagiat, jaký jenom naše neplodná a příliš\nučená doba mohla vymyslit?\nJe ovšem zřejmě obtížno formulovati přesná pravidla pro opravování starých památek.\nKaždý případ žádá si zvláštního rozboru. Základní pravidlo má ovšem být: dotýkati se\nstavby co možno nejméně. To by arci byl základ příliš málo spolehlivý a bude nutno,\nmáme-li se vyvarovati přepjaté horlivosti restaurátorů, přesněji určiti, kam až smí sáhati za-\nkročení architekta, jenž má na starosti zachování té které památky. Nikdy by nemělo býti\ndovoleno oškrabovati kameny, které byly dříve neupraveny; nikdy by se nemělo schvalovati"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1521, "texte": "nahražování nebo opravování soch nebo ornamentálních prací v kameni, ať jsou jakkoli\nzruinovány. Jestli sochy nebo dekorace hrozí zřícením, nahražte je dílem upřímně moderním\nnebo kameny prostě osekanými. Triumfální brána v Oranži, kterou kdysi restauroval Caristie,\nje znamenitý a následování hodný příklad. Staré části zůstaly netknuty. Díry byly ucpány\na budova upevněna velkými kvádry. Je-li nutno z příčin administrativních nebo náboženských\npřistavěti křídlo k staré radnici, sakristii ku gothickému nebo renaissančnímu kostelu, ne-\nváhejme dovolávati se pomoci architektů rozhodně moderních; žádejme od nich dílo originelní,\npodrobené nutnosti naší doby. Tvůrčí umělci mají více taktu a vkusu než kopisti; jich pří-\nstavky shodnou se lip se starými částmi než jakékoliv pastiše. Co se týče zřícenin, jsem\nv pokušení říci s přítelem André Hallaysem: Nedotýkejme se jich. Neznám ani jediný\npřípad, kde by byly restaurovány dosti diskrétně. Architekti vždycky minuli se s mírou a po-\nstrádali esthetického smyslu. Všude, kde vedla jich cesta, věkovitá a malebná poesie\nzpustošených památníků utrpěla újmy, nezmizela-li docela. Začněme tedy tím, že zbavíme\nzříceniny architektů, kteří z nich žijí a je pustoší jistěji nežli doba. A potom od případu\nk případu použijme k nutným opravám obyčejného řemeslníka. Jednoduchý člověk jistě\nneoddá se šíleným snům a nebude chtíti nahražovati dojemné trosky kamenné paradoxními,\npedantickými a urážlivými napodobeninami.\n(Revue Universelle, 14. srpna 1901.)\n\nH. FIERENS-GEVAERT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c013", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.10.1", "titre_corps": "M. ŠVABINSKÝ. VEČER.", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKÝ. VEČER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nVEČER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c014", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.10.2", "titre_corps": "M. ŠVABINSKÝ. U KOLOVRATU.", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKÝ. U KOLOVRATU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nU KOLOVRATU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c015", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "83", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.10.3", "titre_corps": "A. SLAVÍČEK. KLÁŠTER SV. ANEŽKY V PRAZE.", "titre_sommaire": "A. SLAVÍČEK. KLÁŠTER SV. ANEŽKY V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nKLÁŠTER SV.\nANEŽKY V PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c016", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.10.4", "titre_corps": "A. SLAVÍČEK. DĚDINA U STRÁNĚ.", "titre_sommaire": "A. SLAVÍČEK. DĚDINA U STRÁNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "A. SLAVÍČEK.\nDĚDINA U\nSTRÁNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c017", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "86", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.10.5", "titre_corps": "M. ŠVABINSKÝ. U KLAVÍRU.", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKÝ. U KLAVÍRU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.21", "debut_caractere": 1523, "fin_caractere_exclue": 1547, "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nU KLAVÍRU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c018", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "81", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.11", "titre_corps": "M. ŠVABINSKY. NOC. K „MÁJI\" K. H. MÁCHY.", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKY. NOC. K „MÁJI\" K. H. MÁCHY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "M. ŠVABINSKY.\nNOC. K „MÁJI\"\nK. H. MÁCHY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c019", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.12", "titre_corps": "M. ŠVABINSKÝ. PODODIZNA. (J. HILBERT.)", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKÝ. PODODIZNA. (J. HILBERT.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nPODODIZNA.\n(J. HILBERT.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c020", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "85", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.13", "titre_corps": "ANT. SLAVÍČEK. ODLEHLÝ KOUT V PRAZE.", "titre_sommaire": "ANT. SLAVÍČEK. ODLEHLÝ KOUT V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nODLEHLÝ KOUT\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c021", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.14", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. JOSEF MÁNES.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. JOSEF MÁNES.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nJOSEF MÁNES."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c023", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "87", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.16", "titre_corps": "JOSEF MANES. ZEMŘEL 10. XII. 1871. KU TŘICÁTÉMU VÝROČÍ JEHO ÚMRTÍ.", "titre_sommaire": "JOSEF MANES. ZEMŘEL 10. XII. 1871. KU TŘICÁTÉMU VÝROČÍ JEHO ÚMRTÍ.", "signature_source": "V. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3744, "texte": "JOSEF MANES.\nZEMŘEL 10. XII. 1871.\nKU TŘICÁTÉMU VÝROČÍ JEHO ÚMRTÍ.\nV. S.\n„Jeho konec byl nejtruchlivější elegií. Mánes nebyl starcem, jehož\nduch, tělem méně a méně tísněný, tím volněji se rozpoutává, byl mužem v letech nejmuž-\nnějších, avšak duch jeho byl již zhuben, když tělo dlouho ještě živořilo dál!\nChodil do nedávná ještě městem, tělo bez ducha jak děsně dojemné bylo podívání na\nmořícího se toho muže! Jinde pracuje smrt za černou oponou, tajuplný zázrak její děje se\nv úkrytu zde jsme viděli práci její v bílém slunci a při strašné váhavosti. Chodil jako\ndémonickou mocí posouvaná mrtvola, tělo klesalo, jazyk byl zdřevěnělý, v oku ani jiskry,\npo čele žádného zášlehu, kolem úst ani nejlehčí zachvění. Někdy se zastavil, vzdychnul\nz hluboká. Člověku bylo, jako by ten nebohý chodil a hledal smrt, a my viděli, že smrt\nchodí s ním. Ale nebyla ta smrt „jezdcem bleskorychlým\" ! Bylo nám, jakoby anděl smrti,\nzastavil hodiny ducha jeho a přemožen prací tou, byl nemohl odstranit zároveň také tělo.\nViděli jsme hliněný rámec bez obrazu a viděli, jak se rámec drobí, pomalu, zoufale pomalu !\nDvě léta byl mrtev, nyní umřel.\nNe neumřel jen si lehl k šťastnému odpočinku ,ušlechtilý neumře nikdy' \" !\nJan Neruda 13. XII. 1871.\nProstota, opravdovost a hloubka přesvěd-\nčení jsou vlastnosti, jež nám Manesa dnes\npo třiceti letech tak přibližují a jistě do ne-\ndozírna přibližovati budou.\nNení účelem těchto řádků plně probrati\na oceniti význam Mánesův. Jsou jen vzpo-\nmínkou na velkého umělce. K plnému oce-\nnění museli bychom aspoň trochu načrtati\nokolí jeho, připomenouti si dobu onoho pří-\nšerného, bezduchého klassicismu Berglerova,\nTkadlíkova a j. u nás, dobu to bezduchých\nmanequinů v antických pcsách a kostýmech.\nKdyž pak se vrátil Mánes z Mnichova, kde\ndýchal mnohem příznivější vzduch mezi lidmi\njako Schwind a j., nebylo prostředí valně\nzměněno. Rozdíl byl jen v tom, že onen\nklassicismus ustoupil trochu malířštějšímu ži-\nvotu za Rubena, pak Swertse a j., a celému\nproudu romantickému, v němž Mánes žil a\ndýchal.\nTedy romantik? Ne, člověk! Člověk\numělec velké duše a knížecího bohatství\nvnitřního, člověk, který byl otevřený a nesl\nmnoho darů. Než tu právě vězí tragika. Neboť\njak málo bylo těch, kdož mohli se těmto\ndarům těšiti! Skorém nikdo. Byloť umění\njeho příliš prosté, než aby o ně se drali\nti, kdož zvykli si na soudobé, pompésní\nscény historické. Poměry byl Mánes přímo\ndonucen rozdávati se v drobné minci.\nTak málo byl Mánes dobou svojí ceněn.*)\nJak po stránce vnitřní tak i materielní.\nProto se musel tříštit. A jaké disposice\nk velkým věcem byly v této duši, odcho-\nvané rozpjatým romantismem, při všem tom\nkořeny svými v domácí půdě tak hluboko\ntkvící!\nOstatně nežehrejme. Vždyť mnohé ty drobné\nvěci a ty nejdrobnější samy o sobě jsou také\nvrcholnými. A známe je jistě všichni, ty\ndrobné práce Mánesovy, které mnohdy jsou\naž k pláči krásné a které při vší ohromné\nměkkosti a citovosti nikdy nejsou rozbředlé\na mají při vší prostotě velikou sílu lásky,\npřesvědčení a výrazu. A v nich prvně v celém\nsnad století u nás nacházíme zase lidi\nduši lidskou.\nOpravdové skutečné lidi v jich touhách,\nlásce, práci a bolech. A to je vlastnost, která\nMánesovi zajišťuje přítomnost i budoucnost.\n*) A dnes?! Dnes ještě možno najít „kritiky\",\nkteří při slovech „národní ráz umění Máne-\nsova\" v první řadě si představují národní\nkostýmy. — A jiní opět jen tak ad hoc uka-\nzují své znamenité znalosti, velkou opravdo-\nvost v chápání umění a s vážným gestem\ndivadelního pathosu prohlašujíce různé laciné\nprodukty za jediné české a pravé umění\n„v duchu Mánesově\" drží nad svými objevy\nochrannou ruku — a ochotně nám ukazují,\nže jich slova jsou j e n slova, hodící se nej-\nvýš za intrády, dnes obvyklé, bez nichž se\nžádný obchod neobejde."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c024", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "89", "image_debut": 25, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.17", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.25", "debut_caractere": 42, "fin_caractere_exclue": 2209, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nK PROVEDENÍ SCHNIRCHOVÝCH TRIG\npro Národní divadlo v Praze, dle návrhů\nzesnulým autorem zanechaných, vyzváni byli\nzemským výborem Král. Českého sochaři pp.\nL. Šaloun, E. Hallman a F. Rous.\n20.000 KOR. NA PODPORU ČESKÉHO\nvýtvarného umění na r. 1901 povolil zemský\nsněm Král. Českého. Do dnes však není\nznáma ni komise, které zakupování bude\nsvěřeno, ni řád, jakým způsobem bude komise\nfunkci svoji provádět.\nVÝSTAVY. Z! UMĚLECKO PRŮMYSLOVÉ\nmuseum otevřelo obvyklou vánoční výstavu dne\n1. prosince v musejní budově. — Posmrtná\nvýstava prací zesnulého sochaře B. Schnir-\ncha otevřena 15. prosince v přízemních míst-\nnostech Rudolfina\nXII. výstava vídeň-\nské „Secesse\", zaháje\nná počátkem prosince,\nobsahuje kolekce umě-\nní švýcarského, švéd-\nského, norvéžského,\nruského a finského.\nVýstava je sic hodně\nkusá, poskytuje však\npřec vzácnou příležitost\nseznámit se s uměním\nnám málo přístupným.\nZe Švédů Fjaestad,\nze Švýcarů Hodler,\nBoertsoen, z Norů\nWerenskijeld, Munch,\nKrogh, z Finnů Gal-\nlén celou kolekcí, a\nEdelfeldt, ze slabé ko-\nlekce Rusů Korovin,\nWrubel, Golovin, Sor-\nmov a Nesterov vábí\nk seznámení se.\nSOUTĚŽE. H C. K. Mi-\nnisterium kultu a vyu-\nčováni vypisuje soutěž\nna získání návrhů pro\npostavení jednoduché-\nho římsko-katolického\nkostela ve venkovské\nv\nobci. Žádají se návrhy\ntypické, karakterisující\nkraj a přizpůsobující\nse materiálu a terainu\nokolí. Tedy žádné ša-\nblonovité návrhy. Lhůta\ndodání 15. únor 1902,\nministerstvu kultu ve\nVídni. Uděleny budou tři ceny po 1000 ko-\nrunách, a ministerstvo doporučí při potřebě\nstavby kostela na vhodná místo poctěné\nnávrhy ku provedení. Dále vypisuje\nse soutěž na relikviář ostatků papeže Ur-\nv\nbana I. pro chrám sv. Štěpána ve Vídni,\na společnost „Leo\" vypisuje dále sama\nsoutěž na další tři objekty. Ku všem těmto\nsoutěžím obdržeti lze podrobné podmínky\nu redaktora t. 1. Petrohradský městský\núřad vypisuje soutěž na projekty dvou Něw-\nských mostů a úpravu terainu připojujících\nse břehů. Počínaje říjnem zasílá městský\núřad veškeré podmínky v ruském, francouz-\nanglickém a německém jazyku, jakož i foto-\ngrafie a potřebné profily každému, kdož o ně\ndopíše. Ve Vídni vypsána byla soutěž na"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1213, "texte": "návrhy městského musea. K téže došlo 38\nprací 35 umělců. Osm nejlepsích návrhů po-\nctěno bylo stejnými cenami po 2000 kor.\nPro autory poctěných návrhů vypsána bude\ndalší užší soutěž, vítězi zadáno bude prove-\ndení. V soutěži této objevil se vzhledem\nk naším poměrům zajímavý moment. Mezi\npoctěnými autory byl též známý průkopník\nmoderní architektury Otto Wagner a jeho\nžáci. Týž nejen že konkuroval, ale spokojil\nse i stejnou cenou, jako jeho žáci. U nás\nje něco podobného nemožné, naši koryfe-\njové nesníží se k soutěži, nemohou riskovat,\nleda za zvláštní honorář.\nNA DVACETI UNIVERSITÁCH V NĚMECKU\nprojektováno je v příštím semestru 114 před-\nnášek z oboru výtvarných umění.\nDVORANA BERLÍNSKÉHO UMĚLECKO-\nprům. musea osvětlena bude na návrh ministra\nkultu elektrickým světlem, by mohla být pří-\nstupna nejširším, hlavně dělnickým kruhům\nza doby večerní a to od 7 9 hodin. Dojde-li\nnové zařízení náležitého interesu, bude celé\nmuseum elektrickým světlem opatřeno.\nBORGHESSKOU GALERII V ŘÍMĚ, JEDNU\nz ncjnádhernějších staveb 16. století zakoupil\nitalský stát za nepatrnou cenu 3,600.000 lír.\nGalerie chová nejbohatší soukromou sbírku\nznamenitých děl starých mistrů a mnohé z nich\ncení znalci ve výši hořejší sumy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c025", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.17.1", "titre_corps": "ANT. SLAVÍČEK. FRANT. KLÁŠTER V BECHYNI.", "titre_sommaire": "ANT. SLAVÍČEK. FRANT. KLÁŠTER V BECHYNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 40, "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nFRANT. KLÁŠTER\nV BECHYNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-03-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_03#c026", "volume": "bmtnaan_1902_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "90", "image_debut": 26, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.2.18", "titre_corps": "LITERATURA.", "titre_sommaire": "LITERATURA.", "signature_source": "V. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.26", "debut_caractere": 1215, "fin_caractere_exclue": 4682, "texte": "LITERATURA.\n\nJOSEF MÁNES, JEHO ŽIVOT A DÍLO. PÍŠE\nKarel B. Mádl. Nákladem F. Topiče.\nSoudě dle vyšlých dvou sešitů bude to\ndílo vzácné důkladnosti, odpovídající vážnosti\nobsahu. Nebude snad od místa, upozorniti\nna tuto monografii se zvláštním důrazem.\nVeřejnost naše, ony vrstvy, které z jakýchkoli\npříčin nemají dostatečného přehledu ve znač-\nném množství objevujících se nákladných\npublikací, jest tak často klamána chvalozpěvy\ndenníků, které nevychází z obdivu a vřelého\ndoporučování věcí jak dobrých tak i špatných.\nJak v prospektu správně řečeno, byl to\ndávný dluh národa vydati Mánesovu mono-\ngrafii. Již před lety byly z různých stran\nurgovány jak spolek Mánes tak i vydavatelstvo\nVolných Směrů, by se práce té podjaly. Avšak\npřípravy k vydání tohoto díla se konaly již\njinde. Bylo dokonce dobře, že se celá věc\nuskutečnila právě až teď — po třiceti letech\númrtí mistra — nikoli snad z příčin jubilejních,\nale že dnešní vyspělost reprodukční tech-\nniky může nám podat Manesa věrně i v nej-\nchoulostivějších náčrtech, které se jindy re-\nprodukovaly překreslováním. Kdo znal Manesa\njen z dřívějších reprodukcí dřevorytem, bude\ndnes příjemně překvapen. Jednotlivými listy\nstřídají se všechny techniky reprodukční, a\npoprvé setkáváme se zde v českém díle s he-\nliogravurou. Celek svým obsahem přetrvá\nvšechnu tu dnešní záplavu více méně zby-\ntečně drahých a pro umění bezvýznamných\npublikací. Obšírněji vrátíme se k dílu při\njeho ukončení.\nJ. V. MYSLBEK. PÉČÍ A NÁKLADEM „UNIE\"\nse slovným doprovodem K. B. Mádla. Dílo\nprávě vydané podávati má obraz činnosti nej-\nvětšího sochaře našeho. Vítáme tuto publi-\nkaci, jako vítáme každý sebe skrovnější krok\nsměřující ku povznesení umění a pochopení\njeho - - každý skutek, kterým v chudých po-\nměrech našich v před se ženeme. Je pravda,\nže po stránce úpravy daly by se vytýkat!\nformě reprodukční, na kterou zvykli jsme se\ndívati tím nejpřísnějším měřítkem a která\nostatně také nebojí se konkurovat! s podob-\nnou produkcí ciziny, řadu vadných listů,\nzejména příliš tvrdé reprodukce z bronzových\nděl jeho, sv. Václava, podobizny Kaunitzovy,\nSmetanovy i Hlávkovy, jichž obrazy daleko\nzůstávají za originály přes to však uka-\nzují mnohé listy šťastný krok ku předu a\ncelá publikace čin piety k umělci i k umění\na jako takový bude vždy vítána.\nNež vraťme se k jádru díla sledujme\nseznam prací i dobytá vyznamenání a seznáme,\nže jedná se zde o třicetiletou práci umělce,\nkterý ze všech českých největšího došel\nuznání u nás iv cizině nejvzdálenější. Do-\nporučujeme dílo toto k důkladné prohlídce a\nbedlivému studiu ne snad proto, že bychom\nse s ním plně snášeli, se zobrazenou tvorbou,\ni se psaným textem, ale proto, že vše v něm\nobsažené stalo se typickým bodem našeho\numěleckého života posledního desetiletí.\nZ úvodu dozvíte se o trpkém chlebě, který\ngeneraci Myslbekově byl údělem probíjení\nse poměry horšími, než na jaké si dnes stě-\nžujeme ale houževnatá snaha nadané dru-\nžiny velikým rozmachem svým, silou talentu\na mládí dodělává se úspěchu svého v době\nsoutěže o Národní divadlo. Umění jejich\nvítězí, a bylo by jednou záhodno, znovu re-\ngistrovati a oceniti tyto dokumenty českého\numění, které do nedávná válely se poho-\nzeny v Městském Museu Pražském.\nUmělci sami svojí prací stávají se lépe si-\ntuovanými, našimi prvními, ano společensky vy-\nsoce postavenými, vlivnými osobami a stá-\nvají se předmětem kultu tak hyperbolického,\nže i u otevřených lidí stačí pak pouhé jméno\nautorovo, aby bez rozmyslu každá práce jeho"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2993, "texte": "ceněna podle marky a ne svojí vlastní cenou.\nPro tyto povýšené, kteří při mnohé příležitosti\nodmítají účastenství ve veřejných soutěžích\ns ostatním kruhem uměleckým, vytváří se\nzvláštní filosoficko kritická stylisace, úžasně\nchytrá a pro veřejnost tak psaná, že vnitřní\nupřímný soud, a mnohdy velice odchylný,\nse neprojeví: taková equilibristika kritická,\njaká jen u nás se vyvinula a na jakou Volné\nSměry měly příležitost již vícekráte poukázati.\nA hledíte-li k celému tomuto dílu Mysl-\nbekovu a hledáte-li, co by vám Myslbeka\npostavilo do takové široké světové úcty a\nobdivu, to co byste vzhledem k jeho získa-\nným úspěchům v cizině čekali, nejste zúplna\nspokojeni, ba hledáte marně. To, co u vel-\nkých lidí světových prvním drtivým dojmem\npůsobí, takového něco, co se tuší a cítí, co\nvámi zmítá, co hltáte celou rozšířenou duší\nsvou, toho zde není. je pravda, že Myslbek\nve své době vystoupil nad celé své okolí\nu nás, v Rakousku i Německu, tomu také\nděkuje svůj úspěch medailní. A snese-li ještě\ndnes úspěšné porovnání s pracemi favoriso-\nvaných plastiků Vídně i Německa, nesnese\nporovnání s pracemi velkých současných mistrů\nať jmenujeme jen známnější Klingra a Ro-\ndina, a co smutnější nesnese porovnání s pra-\ncemi svého začátku.\nMyslbek měl svoji sílu vzletu a výrazu, a\nje veliká škoda, že přítomné dílo, stavíc se\nna běžný ustálený názor, těmto bohatýrským\nvisím jeho tvořícího ducha věnovalo pod-\nřízené místo v tekstu. To, co Myslbek vložil\ndo skizz konkurenčních na most Palackého,\nbylo by úplně stačilo, aby jeho jméno v hi-\nstorii české plastiky hrálo úlohu tu největší.\nA jsou to tyto skizzy, kterých velice si vá-\nžíme. Vedle nich ještě Oddanost, poprsí Kau-\nnitzovo a Kolárovo můžeme jmenovati. Ale ty\nskizzy především, ne jich další provedení,\nkteré bohužel setřelo pel výrazu a duše, a\nvnitřní jich hodnotu zaměnilo řemeslněji vy-\nbroušenějším správnějším vnějškem. Síla skizzy\numdlela v přesnosti, pilovanosti prováděni. A\ntyto známky táhnou se pak vším dílem My-\nslbekovým, všude jistá úzkostlivá správnost,\ntaková úžasná snaha po formální dokonalosti,\njaká übíjí vše, co v zárodku někdy dobře\nbylo myšleno.\nJe velice litovali, že právě Myslbekovi ne-\nbylo dopřáno v době jeho největší umělecké\nšíře, vytvořiti dílo svoje vlastní, Sv. Václava,\njemuž tak mnoho ze svého života věnoval.\nLitujeme toho tím více, poněvadž bychom\nPraze opravdu přáli takový kus umění do\nstaletí znějící. Bohužel ukázky z této práce,\npokud byly uveřejněny, naplňují nás obavami.\nOd prvotního modelu uchýlil se Myslbek\nzase a zase ke své umělecké škodě\na tu nestačí souborná čísla Zlaté Prahy se\nvzletným textem, alespoň ne nám, kteříž cítíme\núpadek a kteří máme odvahu jej veřejně kon-\nstatovati proti všem pochlebným hlasům ve-\nřejnosti.\nPřímo bolestně dotkl se nás poslední list\ndíla a tak nezbylo nám, než listovati\nzpět a tam v textu zadívati se do těch\nněkolika malých obrázků, jež do dnes mi-\nlujeme a které dodnes vyprávějí nám o vel-\nkém kdysi sochaři našem tak jak nám\nbyl milý.\n\nV. S."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[70]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.3", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nSTAV."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.4", "texte": "F X. ŠALDA: HRDINNÝ ZRAK.\nNejvětší většina lidí nevidí naprosto nic z věcí světa a života: vzpomíná\n9 si jen od případu k případu, co o nich čtla nebo slyšela a vybírá si podle toho\npro ně v paměti bledé, kalné a šedé představy a suché, hluché a lhostejné pojmy utvořené\nz předu doma, ušité do zásoby v zavřeném temném pokoji, mezi čtyřmi špinavými stěnami.\nPřihodí-Ii se jim, že není vyhnutí a musí se setkat s věcmi, skutečnými, živými věcmi,\na ne strašidly mozku a knih, stane-li se, že věci do nich přímo vrazí, přehazují je těmito\nhrubými pytly logické abstrakce, zalhou a zabílí je jimi a domnívají se bláhově, že je tím\npoznali a že se jich takto zmocnili.\nLebka, jediný horký orgán jejich bytosti, je přeplněna bezkrevnými literárními strašidly,\na ty promítají se jim samy sebou v život a zalidňují jej. Tito lidé stravují a zabíjejí život\ndříve, než ho žili, vysušují a otravují všecky jeho studny dříve, než se z nich napili: lidé\nstínu otravují již svým stínem.\nTato největší většina zná jen hrubé šablony a hrubá schémata, kterými proběhne vždy\nživot jako řeka řídkou rybářskou sítí.\nTato většina žije umělý a mrzácký život pouhého mozku, vzduchoprázdného rozumu,\nabstraktní logiky, život suché hlavy vztýčené na mrtvé tyči, prázdného větrníku na dřevěných\nnohách, život jalový, marný a ochuzený: bydlí na pustém odloučeném ostrově malomocného\nrozumářství vykrojeném ze souvislosti a plnosti země, trav, ptáků, vášně, hrůzy, krásy a úžasu.\nPřinášejí svoji hotovou logickou klassifikaci před věci a spásají je surově jako skot a brav\ntrávu, bez jiného poznání než hrubého, všeobecného a hromadného poznání druhu.\nNic pod sluncem není vzdálenější a cizejší umění a protivnější mu než tato učená luza\na vzdělaná chátra, která má sice abstraktní vědění paměti a logiky, ale přece je neschopna\nskutečného uměleckého poznání, poznání živého, bohatého, jednotlivého, určitého a nového\nneboť nevidí.\nJejí smysly jsou hluché, němé, tupé a okoralé: dříve než se postavila před život, přírodu\nnebo umění, uložila si bedlivě oči do zásuvky.\nJiní viděli jednou, dvakrát, několikrát v životě, ale dávno, kdysi, před lety, v mládí nebo\nv mužství, ale přestali vidět a mají v paměti jen otisk, představu, dojem někdejšího zření\na na tuto představu vzpomínají a tuto mrtvou a hotovou představu mechanicky opakují\na uměle násobí sevšeobecňující logikou, kdykoli se octnou před podobným druhem věcí."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.5", "texte": "Ale vidět stále znova a nové, vidět každý den tytéž předměty znova a jinak, ucházet se\no ně zrakem každý den a dobýt jich a získat jich každý den znovu, znamená stvořit každý\nden svět pro sebe a nežít z včerejšího okoralého a plesnivého chleba milosti a klamu.\nTo znamená být opravdu umělcem a básníkem.\nV tom je smysl, moc a sláva umělce, tohoto svátečního dítěte, které nestárne a jemuž\nnestárne svět.\nÚžasně bídný, opakovaný, nudný, hluchý a vychudlý je svět a život všednímu člověku.\nDávno nevěří v slávu a krásu života: vyvanula, vybledla, při nejlepší vůli a nejlepších\númyslech proběhla jako voda a písek mezi prsty. Nepoznal z něho nic než lež, hoře a podvod,\nnevěří, že je možno žít: vzpomíná jen, že slyšel v mládí vypravovat o lidech, kteří kdysi\nkdesi, za sedmi řekami a devíti horami, žili. Ale je to dávno a není to už ani pravda.\nVšední člověk nezná a nepoznává vůbec věci života: slyšel jen o nich, ví o nich jen\nz řeči, povídání, doslechu, z desátého jazyka a dvacáté ruky.\nV tomto sestaralém, prolhaném a podlém životě jediný člověk žije a poznává skutečně,\nhotově, činem, stále a nově, nezvratně a reálně: umělec.\nA on žije jen zrakem.\nPokryty špinavým nánosem zbabělosti, konvence, tradice, včerejší pravdy a dnešní lži jako\nza krunýř a hradby skryly se věci do svého jádra, do cév a kostí a čekají hrdinného zraku,\naby je odtud dobyl a vysekal.\nVšichni hádají se stále o věci, jaké do opravdy jsou, ale jedině skutečný umělec zjišťuje\nto rozhodně, určitě a hotově poznáním, o němž lze debattovat, ale které nelze vyvrátit\nleda novým tvůrčím činem.\nZrak je tvůrčí orgán duše.\nHrdinný zrak jediný přetvořuje a obrozuje stále a znova povrch této übohé okoralé planety,\nkterou unaveně a mrzutě šlape největší většina jejích dětí jako nejstarší a nejnudnější bláto\nsmetené z nejhoršřch a nepotřebných odpadků celého vesmíru, tisíckrát již vyssáté, vyžité\na přehnětené, a jež by jinak již dávno byla zamrzla do věčného ledu nebo propadla se do\nmorových močálů jako opuštěná kostnice ohlodaná do hnusu krysami všech filosofických\nsoustav, nebýt omlazujícího zraku.\nJedině jím kvetou ještě lesy a louky, plynou vody, voní trávy, svítí slunce, práší se rosa,\njiskří se hvězdy, bijí srdce, hoří radost, pění se síla a perlí se celá země a celé nebe jako\njediný křišťálový kalich naplněný právě čerstvým vínem.\nJím vzniká každý den celý svět znova: vidí věci, jak jich neviděl nikdo před ním a nevidí\nnikdo vedle něho nové, mladé, čerstvé, včera zrozené, právě vystouplé z lázně krásy\na slávy. Vidí každý den věci stejně užasle a svatě, jakoby právě vyšlo první slunce po\nstvoření světa a prvně polilo jeho i jejich tvář.\nVidí svět čerstvý hlubokými, vlhkými, kouřícími se barvami, jakoby krápajícími z ran věcí\nrozboíavěných vášní a mukou bytí: neboť celý svět stále prýští jako zdroj a krvácí jako\nzraněný, a ani krystaly, hrany, mramorová zrcadla skal a měřické a početní tvary nejsou\nnic než jeho ustydlá a stuhlá krev ale jen umělec vidí svým novým, užaslým, dětským\nzrakem, zjemněným a zladěným do nejtišších a nejlaskavějších vibrací soucitu, jeho stále\nnovou, živou a vlhkou muku.\nVěčný osvoboditel a omladitel světa a života je takový zrak.\nJen on vykupuje nás ze suchých, kornatých a strnulých dob epigonství, z dob učených,\nalexandrinských, přecivilisovaných, kdy pod navršenými stohy literatury, kommentářů, kritiky,\nschémat a šablon, abstrakce a virtuosity, pravidel a theorií dusí se a hyne život, poesie\na genius, kdy se píše z hlavy pro papír, bez srdce, očí a sluchu, kdy účel se stal prostředkem\na prostředek účelem, kdy studené ruce zahřívají se u malovaných ohňů, kdy se žije divadelní\nlepenkou, klamem, tradicí a setrvačností na úvěr.\nJen v něm je osvobození z těchto dob malosti, kdy hluboce churavé kořeny života vadnou\nna vzduchu, odkrývány mlsnou a znuděnou všetečností a zvědavostí, kdy všeho je dost, jen\nne schopnosti k obdivu, věrnosti a stálosti, kdy se snadně a obšírně popisují nejsložitější\na nejrafinovanější hry lenivé obraznosti, ale nikdo nedovede silně povědět nejčistší a nej-\nzákladnější city a dojmy života bez literárních narážek, point, mythologického aparátu\na celého toho podrobného baletního ceremoniellu starých sešlých dvorů.\nDo takových dob rétoriky a pompy vtrhuje hrdinný zrak jako dobyvatel, oheň nebo mor\ndo shnilých měst, propaluje se nakupenými vrstvami mrtvoty k živnému jádru, pomrvuje jimi\npůdu a dá jí z jara zavlnit se osením, v kterém, po věcích zase na těch místech, zablýskne\nse skřivaní křídlo a zatřese se jeho zpěv."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.6", "texte": "Do takové doby vrazí sladký barbar Walt Whitman, který cvičil svůj zrak ve společ-\nnosti lesních a stepních dravců, položí vedle sebe zdánlivě bez ladu a skladu několik pro-\nstých, ostrých zrakových dojmů, několik slavných šírých obzorů, několik velkých krajinných\npanoramat, několik nerozředěných a nezavedených, neseslabených a spolehlivých, plným\nhrudním tonem znících pudů, pojmenuje v strašné věcnosti všecko svým technickým ja-\nzykem a ejhle, báseň! A to bez gradace, bez pointy, bez anekdoty, bez všech kompo-\nsičních pravidel a vtipů, bez sujetu, bez rýmu a zdánlivě i bez rytmu a formy, bez všeho\nmalicherného a dráždivého koření literární kuchyně! A přece báseň ! A jaká síla, velikost,\nvysvobození!\nNebo přijdou Goncourtové, zahodí v nejlepších svých pracích všecky komposiční triky,\ncelou uměle vypěstovanou strategiku, kterou jich romanopisečtí předchůdci zaskakovali čte-\nnáře a dobývali z něho umělecký dojem: pestrost a napínavost scén různě střídaných a pro-\nplétaných, dramatičnost překvapení, pikantnost nápovědí a hádanek později rozuzlených -\na rovnají místo toho jen věrně a poctivě mosaiku malých, ostrých, leptaných smyslových\ndojmů, nervových chvějů a křečí a především bolestných ůtoků na sítnici oka. A to všecko\nneřáděno za sebou ničím než volným a plynoucím tokem času a viděno ryzím a výlučným\nzrakem, nepřizpůsobeno a nezprostředkováno vnější logickou nebo rozumovou konvencí.\nPodávají jen sled dojmů nesešívaných a nenavlékaných na nit umělé komposice, neretušo-\nvaných literární rétorikou, hrdinsky holých a osamocených, do nichž není vložen žádný lite-\nrární nebo filosofický apriorismus a přes to nebo právě proto dostávají velikou, tragickou\ni rozkošnickou visi života, stále a v jádře bolavého, hněteného, otíraného a spalovaného,\nale taky hořícího a tím už okouzlujícího svoje oběti i svoje diváky.\nNebo přijdou v malbě impressionisté jako Claude Monet, který maluje tutéž kupu\nsena dvanáckrát denně v různých hodinách a pokaždé dobude z ní nový obraz. Jejich smysl\na význam je v tom, že chtějí raději úzkou a malou jistotu, asketicky přísnou poctivost,\npravdu nejprchavější vteřiny než daleko imposantnější, chocholatou, ale pustou a jen nale-\npenou a vnějškovou synthesu všech mocností a hodnot umění. Utíkají se k pouhému a vý-\nlučnému dojmu oka a zavrhují s úmyslným omezenectvím, hrdinskou tvrdošíjností a rozto-\nmilou zatvrzelostí všechno spolupracovnictví a každou korrekturu logiky, obraznosti, tradice,\nhistorie a stylu a odvracejí se od všech druhotných a odvozených orgánů duší, jež právem\npodezírají v té chvíli ze zkaženosti, k jedinému a základnímu, nižšímu snad po soudu filo-\nsofujících akademiků, ale za to věrnému, spolehlivému a neklamnému.\nA není veliký kus osvobozující moci Nietzschovy právě v tom, že odvrhl všecku\nsubtilní sice, ale řídkou a nevýživnou, stokrát měsíčními paprsky destillovanou metafysiku\na ušlechtile neživotnou éthiku svých předchůdců, že zahodil všecko kokettování s methodou\na soustavou a svěřil se jen svému pronikavému orlímu oku, které se propalovalo k jádru\nvěcí jako oheň a převracelo hierarchii hodnot života jako dobyvatel? A vedle něho jen ještě\nimprovisující plnosti chvíle, umělecké a básnické rapsodii a celé svojí temné, nevyzpytné,\nvášnivé, mukou krásy a síly trávené duši, která měla v samé látce svojí jiné, hlubší a spo-\nlehlivější záruky pravdy než jsou papírová průkaznost a logické řebříčky v knížkách prů-\nměrných filosofů !\nOsvobození je vždycky v tom, dovolat se proti zkaženým stylovým, kulturním a histori-\nckým orgánům, proti prázdné filosofii, abstraktní logice, spráhlému intellektu a jalové tradici\nvěčně mladého, věčně se učícího, věčně přístupného, poctivého a pravdivého zraku, který\nneznásilňuje věci ani život, ale povolně oddává se plnosti chvíle. A dovedu si i představit\numělce, který by po případě od zkaženého zraku apelloval k poctivému hmatu: osvobození\nje v tom, nebát se převrátit hierarchii orgánů a mít odvahu poctivé primitivnosti v době\nzvrhlé, falešné a jen zdánlivé kulturní a umělecké složitosti.\nV umění především a nejprve platí, že poctivý sluha stojí nekonečně výš než falešný král.\nTato pravda vypadá banalně a zdá se samozřejmá a přece spotřebuje příroda v každém\nvěku jednoho genia a několik krásných a silných talentů k tomu, aby ji lidstvu opakovali a obnovili.\nV umění zabíjí především setrvačnost paměti, logiky a rozumářství, víra, že lze se na-\nučit stylu a kráse, že se dá z umění odvodit soustava pouček a pravidel a sestavit soubor\nnávodů a rad.\nUmění se musí dobýt, a ne dobýt, ale dobývat stále a každý den znova. Nikdo ne-\nmůže krásně malovat ani krásně psát, kdo nevidí a necítí směle, odvážně a hrdinsky a ne-\nvidí a necítí tak stále a pořád.\nCísařem a vládcem světa a života, který stále sesazuje s trůnu krásy a tradice jedny věci\na dosazuje na něj jiné, je hrdinský zrak."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.7", "texte": "On vede dnes umělce k tomu, že se stejnou zbožností a obřadností, s jakou přistupoval\ndruhdy Poussin nebo Claude Lorrain k římské klassické Campagni nebo k jiné krajině po-\nsvěcené od věků datovaným šlechtictvím historie a legendy, bere předměstskou syrovou,\nrusými sazemi skropenou ulici nebo ztvrdlé okolí velkoměsta s churavými stromy as vy>-\nchudlou, úzkostlivou zelení trávníků vyleptaných vyhořelými škváry nebo zbytky chemických\nbarviv, celé zastřené v unavenou páru ze smutných a těžkých pracujících strojů, smísenou\nse zápachem dehtu nebo oleje.\nOn přivede dnešní básníky k tomu, že látky, které byly po věky pokládány za absurdní\na profánní, možné jen v episodách a genrové komice, přecítí, přelijí a přepíší ve velký styl.\nOn tvoří tragiky lidí, kteří měli po celé věky jen svoje fraškáře a karrikaturisty.\nJediný královský epik světa je tvůrci zrak a na čem v milosti a lásce spočine, tam pře-\nlije se těžiště zájmu, krásy a velkosti a tam skutálí se také, dříve či později, ale nevy-\nhnutelně koruna titulu, tradice a vnější sankce neboť dokazuje stále a nevývratně, že\nposvěcuje všecko, čeho se dotkne.\nZárukou nových, nesmírných a nekonečných uměleckých možností je zrak. Každý jeho\npohled učí nás, že nejlepší nejsou ještě vyčerpány, ano že jsou ještě nedotčeny. Každý po-\nhled srdnatě nám opakuje: tout reste á faire tout reste á refaire. Všecko\nzbývá, všecko čeká svého přecítění, přelití, přepsání a přemalování. Nic není definitivně vy-\njádřeno a vysloveno, nic hotovo a uzavřeno.\nVe věcech samých leží a stále z nich se prýští vlny, chvěje, tóny a odstíny, na něž se\nmusí zbrojit teprve naše oko.\nA věci, celý svět, celý život čekají stále a dychtivě velkého umělce s hrdinským zrakem,\nkterý by jej na ně upřel jako dělo na pevnost aby mu vynesly klíče svého tajemství,\nne všeho, ale alespoň jedné z nesčetných jeho bran a chodeb."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.8", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nTYP SEDLÁKA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.9", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nORÁNÍ.\n\nM. ŠVABINSKÝ.\nPŘED BOUŘÍ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.10", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nMÁK."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.11", "texte": "MAX. ŠVABINSKÝ.\nPARADISEA APÓDA."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.12", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nČERVENÉ STŘECHY."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.14", "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nVEČER.\n\nRESTAUROVÁNÍ STARÝCH PAMÁTEK.\n\nZ Florencie, z Versailles, z Fontainebleau, z Belgie, z Německa,\nodevšad ozývá se nepokoj nad novou horlivostí restaurátorů\nstarých památek. Doufalo se, že jich oheň trochu pohasl teď se niti\nna novo. Na štěstí zdvihají se autorisované hlasy stále četněji proti\ncizopasnickým architektům, kteří škrabou, hlodají a na novo líčí cti-\nhodné zříceniny pod záminkou, že je nutno zachovati je pokolením\npříštím, a zatím ve skutečnosti nahražují původní dílo ledově chladnou\nkopií. Pokolení restaurátorů je mocné, veřejné mínění jim lichotí a\nofficielní svět je jim přízniv. Nesmíme proto opominouti žádné příležitosti\nozvati se proti nim, vyložiti falešné pojímání, z něhož se vyvinulo\nstokrát záhubné „umění\" restaurátorů, a označiti nové cesty, na které\nmají ať už důvody esthetické nebo prostý zdravý smysl přivésti všechny,\nkdož bdí nad zachováním našich starých památek.\nOtcem restaurátorů je Violet-le-Duc. Před ním sic už byly doplňovány\nantické sochy, přemalovávaly se obrazy, ale restaurování památek sta-\nvitelských bylo neznámo. Hrozila-li některá ěást budovy zkázou, zbourala"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.15", "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nU KOLOVRATU.\n\nse a nahradila se stavbou novou, aniž se kdo staral o původní sloh díla; bylo-li třeba\npřistaviti ke kostelu sakristii nebo kapli, k paláci pavillon, nenamáhal se nikdo v těchto\npřídavcích kopírováním původních stavitelů nedohotovené budovy. Nikdo se neostýchal připojiti\nsvítilnu nebo oltář v „jezovitském slohu\" ku stavbě gothické. Ve vkusu byly to ovšem\npoklesky; ale obrazotvornost architektonická přišla při tom ke slovu, tvůrčí schopnost kon-\nstruktérů rozvinovala se dále, a ve většině případů původní přídavky různých uměleckých\nperiod nijak nepoškozovaly výmluvnou krásu staletých památek právě naopak.\nNaše kritická a archeologická doba způsobila v tom proměnu. Naši architekti, čím dále\ntím méně tvůrčí a čím dál tím lip poučeni o starších formách stavitelských, cítili se mimoděk\nvábeni k napodobení. Violet-le-Duc předcházel příkladem. Jeho znamenité ideje o logice umění\nrománského a gothického stejně jako obdivuhodná znalost dějin stavitelství propůjčovaly mu\nnepopiratelnou autoritu. Kdyby byl upjal své tak úžasné schopnosti k ideálu tvůrčímu, kdyby\nbyl použil svých tak správných theorií na díla originální, mohl dáti nesmírný popud moderní\narchitektuře. Dal však přednost slávě archeologa, učence, theoretika, a v provádění zůstal\nvždy jen kopistou dost prostředním. Můžeme jen litovati tohoto omylu jeho ducha; tíží ještě\n„dnes valně na celé moderní architektuře."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.16", "texte": "M. ŠVABINSKY.\nNOC. K „MÁJI\"\nK. H. MÁCHY."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.17", "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nPODODIZNA.\n(J. HILBERT.)"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.18", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nKLÁŠTER SV.\nANEŽKY V PRAZE.\n\nViolet-le-Duc a jeho doba odkryli středověk. Gothika obdržela ve vkusu romantických\numělců první místo. Všechno, co století sedmnácté a osmnácté přidalo ku stavbám gothi-\nckým, bylo litováno a odsuzováno. Tehdy vznikl sen vrátiti stavbám středověkým a jiným\njich prvotní „jednotu\". Chtěli zbaviti kostely všech přístavků, které se nahromadily kolem\nvyvolány různými potřebami; namáhali se uvésti jakousi nemožnou a chladnou harmonii do\nvnitřku starých památek. Abstrakce triumfovala. Restaurátor musil býti archeologem. Jakákoli\npůvodní snaha byla jeho duchu zakázána. Rekonstruovati znamenalo kopírovati. Vláda na-\npodobení se otvírala, a ježto se domnívali, že jejich vědomosti jsou zcela spolehlivé, od-\nhodlali se rekonstruovati celé budovy jako v Pierrefonds, stavěli znova mrtvá města jako\nv Carcassoně, přidávali sakristie v středověkém vkusu ke gothickým kostelům, jako v Notre\nDame.\nVýsledky byly strašlivé. Malebná krása, historická výmluvnost věcí byla tím často zabita.\nA mimo to archeologie z r. 1830 notně sestárla. V Pierrefonds zdá se vám, že se pro-\ncházíte v dekoraci některého románu Dumase otce; každou chvíli čekáte, že potkáte-osoby\nkostumované od Devěnie. Pro děti je to velmi zábavné. Ale poslední žák Akademie usměje\nse dnes nad omyly a fantasiemi této rekonstrukce, o níž se soudilo svého času, že je po-\nvznešena nad všechnu kritiku. Což nevíme, že nejpřesnější vědecké práce za deset nebo\ndvacet let potřebují revise? Jenom architekti restaurátoři se považují za neomylné. Obklopeni\nfotografiemi a nesčetnými dokumenty domnívají se, že mohou dnes rekonstruovati staré"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.19", "texte": "A. SLAVÍČEK.\nDĚDINA U\nSTRÁNĚ.\n\npamátky s mathematíckou přesností. Obnovují celé fagady a vyzývají nás, abychom odkryli\ni nejmensí omyl v jich vyzývavých a křiklavých napodobeninách. Za dvacet let budou se\nlidé posmívat jich archeologické neomylnosti stejně jako se my dneska smějeme Violet-le-\nDucovi a jeho žákům.\nTo, co se týče vědomostí restaurátorů. Ty jsou nevyhnutelně odsouzeny k sestárnutí; ale\nv tomto případě musí ovládati všechny jiné otázka vkusu. Restaurování starých památek,\ntak. jak se mu dnes rozumí, ničí zcela bezpečně půvab, který zahaluje staré budovy. Myslí\nsnad někdo, že Oranžské divadlo získalo rekonstrukcí svých sedadel? Ta ohromná schodiště\ns čerstvými hranami as křídovým vzezřením působí hanebně urážlivým dojmem v těch gi-\ngantických zříceninách. Ovšem bylo nutno, říká se, rekonstruovati tyto stupně, aby na nich\nnašli místo diváci „antických představení\". Ale co jsou jiného tyto domnělé rekonstrukce\nřeckých dramat než zase absurdnost, směšný plagiat, jaký jenom naše neplodná a příliš\nučená doba mohla vymyslit?\nJe ovšem zřejmě obtížno formulovati přesná pravidla pro opravování starých památek.\nKaždý případ žádá si zvláštního rozboru. Základní pravidlo má ovšem být: dotýkati se\nstavby co možno nejméně. To by arci byl základ příliš málo spolehlivý a bude nutno,\nmáme-li se vyvarovati přepjaté horlivosti restaurátorů, přesněji určiti, kam až smí sáhati za-\nkročení architekta, jenž má na starosti zachování té které památky. Nikdy by nemělo býti\ndovoleno oškrabovati kameny, které byly dříve neupraveny; nikdy by se nemělo schvalovati"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.20", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nODLEHLÝ KOUT\nV PRAZE."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.21", "texte": "nahražování nebo opravování soch nebo ornamentálních prací v kameni, ať jsou jakkoli\nzruinovány. Jestli sochy nebo dekorace hrozí zřícením, nahražte je dílem upřímně moderním\nnebo kameny prostě osekanými. Triumfální brána v Oranži, kterou kdysi restauroval Caristie,\nje znamenitý a následování hodný příklad. Staré části zůstaly netknuty. Díry byly ucpány\na budova upevněna velkými kvádry. Je-li nutno z příčin administrativních nebo náboženských\npřistavěti křídlo k staré radnici, sakristii ku gothickému nebo renaissančnímu kostelu, ne-\nváhejme dovolávati se pomoci architektů rozhodně moderních; žádejme od nich dílo originelní,\npodrobené nutnosti naší doby. Tvůrčí umělci mají více taktu a vkusu než kopisti; jich pří-\nstavky shodnou se lip se starými částmi než jakékoliv pastiše. Co se týče zřícenin, jsem\nv pokušení říci s přítelem André Hallaysem: Nedotýkejme se jich. Neznám ani jediný\npřípad, kde by byly restaurovány dosti diskrétně. Architekti vždycky minuli se s mírou a po-\nstrádali esthetického smyslu. Všude, kde vedla jich cesta, věkovitá a malebná poesie\nzpustošených památníků utrpěla újmy, nezmizela-li docela. Začněme tedy tím, že zbavíme\nzříceniny architektů, kteří z nich žijí a je pustoší jistěji nežli doba. A potom od případu\nk případu použijme k nutným opravám obyčejného řemeslníka. Jednoduchý člověk jistě\nneoddá se šíleným snům a nebude chtíti nahražovati dojemné trosky kamenné paradoxními,\npedantickými a urážlivými napodobeninami.\n(Revue Universelle, 14. srpna 1901.)\n\nH. FIERENS-GEVAERT.\n\nM. ŠVABINSKÝ.\nU KLAVÍRU."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.22", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nJOSEF MÁNES."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.24", "texte": "JOSEF MANES.\nZEMŘEL 10. XII. 1871.\nKU TŘICÁTÉMU VÝROČÍ JEHO ÚMRTÍ.\nV. S.\n„Jeho konec byl nejtruchlivější elegií. Mánes nebyl starcem, jehož\nduch, tělem méně a méně tísněný, tím volněji se rozpoutává, byl mužem v letech nejmuž-\nnějších, avšak duch jeho byl již zhuben, když tělo dlouho ještě živořilo dál!\nChodil do nedávná ještě městem, tělo bez ducha jak děsně dojemné bylo podívání na\nmořícího se toho muže! Jinde pracuje smrt za černou oponou, tajuplný zázrak její děje se\nv úkrytu zde jsme viděli práci její v bílém slunci a při strašné váhavosti. Chodil jako\ndémonickou mocí posouvaná mrtvola, tělo klesalo, jazyk byl zdřevěnělý, v oku ani jiskry,\npo čele žádného zášlehu, kolem úst ani nejlehčí zachvění. Někdy se zastavil, vzdychnul\nz hluboká. Člověku bylo, jako by ten nebohý chodil a hledal smrt, a my viděli, že smrt\nchodí s ním. Ale nebyla ta smrt „jezdcem bleskorychlým\" ! Bylo nám, jakoby anděl smrti,\nzastavil hodiny ducha jeho a přemožen prací tou, byl nemohl odstranit zároveň také tělo.\nViděli jsme hliněný rámec bez obrazu a viděli, jak se rámec drobí, pomalu, zoufale pomalu !\nDvě léta byl mrtev, nyní umřel.\nNe neumřel jen si lehl k šťastnému odpočinku ,ušlechtilý neumře nikdy' \" !\nJan Neruda 13. XII. 1871.\nProstota, opravdovost a hloubka přesvěd-\nčení jsou vlastnosti, jež nám Manesa dnes\npo třiceti letech tak přibližují a jistě do ne-\ndozírna přibližovati budou.\nNení účelem těchto řádků plně probrati\na oceniti význam Mánesův. Jsou jen vzpo-\nmínkou na velkého umělce. K plnému oce-\nnění museli bychom aspoň trochu načrtati\nokolí jeho, připomenouti si dobu onoho pří-\nšerného, bezduchého klassicismu Berglerova,\nTkadlíkova a j. u nás, dobu to bezduchých\nmanequinů v antických pcsách a kostýmech.\nKdyž pak se vrátil Mánes z Mnichova, kde\ndýchal mnohem příznivější vzduch mezi lidmi\njako Schwind a j., nebylo prostředí valně\nzměněno. Rozdíl byl jen v tom, že onen\nklassicismus ustoupil trochu malířštějšímu ži-\nvotu za Rubena, pak Swertse a j., a celému\nproudu romantickému, v němž Mánes žil a\ndýchal.\nTedy romantik? Ne, člověk! Člověk\numělec velké duše a knížecího bohatství\nvnitřního, člověk, který byl otevřený a nesl\nmnoho darů. Než tu právě vězí tragika. Neboť\njak málo bylo těch, kdož mohli se těmto\ndarům těšiti! Skorém nikdo. Byloť umění\njeho příliš prosté, než aby o ně se drali\nti, kdož zvykli si na soudobé, pompésní\nscény historické. Poměry byl Mánes přímo\ndonucen rozdávati se v drobné minci.\nTak málo byl Mánes dobou svojí ceněn.*)\nJak po stránce vnitřní tak i materielní.\nProto se musel tříštit. A jaké disposice\nk velkým věcem byly v této duši, odcho-\nvané rozpjatým romantismem, při všem tom\nkořeny svými v domácí půdě tak hluboko\ntkvící!\nOstatně nežehrejme. Vždyť mnohé ty drobné\nvěci a ty nejdrobnější samy o sobě jsou také\nvrcholnými. A známe je jistě všichni, ty\ndrobné práce Mánesovy, které mnohdy jsou\naž k pláči krásné a které při vší ohromné\nměkkosti a citovosti nikdy nejsou rozbředlé\na mají při vší prostotě velikou sílu lásky,\npřesvědčení a výrazu. A v nich prvně v celém\nsnad století u nás nacházíme zase lidi\nduši lidskou.\nOpravdové skutečné lidi v jich touhách,\nlásce, práci a bolech. A to je vlastnost, která\nMánesovi zajišťuje přítomnost i budoucnost.\n*) A dnes?! Dnes ještě možno najít „kritiky\",\nkteří při slovech „národní ráz umění Máne-\nsova\" v první řadě si představují národní\nkostýmy. — A jiní opět jen tak ad hoc uka-\nzují své znamenité znalosti, velkou opravdo-\nvost v chápání umění a s vážným gestem\ndivadelního pathosu prohlašujíce různé laciné\nprodukty za jediné české a pravé umění\n„v duchu Mánesově\" drží nad svými objevy\nochrannou ruku — a ochotně nám ukazují,\nže jich slova jsou j e n slova, hodící se nej-\nvýš za intrády, dnes obvyklé, bez nichž se\nžádný obchod neobejde."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.25", "texte": "ANT. SLAVÍČEK.\nFRANT. KLÁŠTER\nV BECHYNI.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\nK PROVEDENÍ SCHNIRCHOVÝCH TRIG\npro Národní divadlo v Praze, dle návrhů\nzesnulým autorem zanechaných, vyzváni byli\nzemským výborem Král. Českého sochaři pp.\nL. Šaloun, E. Hallman a F. Rous.\n20.000 KOR. NA PODPORU ČESKÉHO\nvýtvarného umění na r. 1901 povolil zemský\nsněm Král. Českého. Do dnes však není\nznáma ni komise, které zakupování bude\nsvěřeno, ni řád, jakým způsobem bude komise\nfunkci svoji provádět.\nVÝSTAVY. Z! UMĚLECKO PRŮMYSLOVÉ\nmuseum otevřelo obvyklou vánoční výstavu dne\n1. prosince v musejní budově. — Posmrtná\nvýstava prací zesnulého sochaře B. Schnir-\ncha otevřena 15. prosince v přízemních míst-\nnostech Rudolfina\nXII. výstava vídeň-\nské „Secesse\", zaháje\nná počátkem prosince,\nobsahuje kolekce umě-\nní švýcarského, švéd-\nského, norvéžského,\nruského a finského.\nVýstava je sic hodně\nkusá, poskytuje však\npřec vzácnou příležitost\nseznámit se s uměním\nnám málo přístupným.\nZe Švédů Fjaestad,\nze Švýcarů Hodler,\nBoertsoen, z Norů\nWerenskijeld, Munch,\nKrogh, z Finnů Gal-\nlén celou kolekcí, a\nEdelfeldt, ze slabé ko-\nlekce Rusů Korovin,\nWrubel, Golovin, Sor-\nmov a Nesterov vábí\nk seznámení se.\nSOUTĚŽE. H C. K. Mi-\nnisterium kultu a vyu-\nčováni vypisuje soutěž\nna získání návrhů pro\npostavení jednoduché-\nho římsko-katolického\nkostela ve venkovské\nv\nobci. Žádají se návrhy\ntypické, karakterisující\nkraj a přizpůsobující\nse materiálu a terainu\nokolí. Tedy žádné ša-\nblonovité návrhy. Lhůta\ndodání 15. únor 1902,\nministerstvu kultu ve\nVídni. Uděleny budou tři ceny po 1000 ko-\nrunách, a ministerstvo doporučí při potřebě\nstavby kostela na vhodná místo poctěné\nnávrhy ku provedení. Dále vypisuje\nse soutěž na relikviář ostatků papeže Ur-\nv\nbana I. pro chrám sv. Štěpána ve Vídni,\na společnost „Leo\" vypisuje dále sama\nsoutěž na další tři objekty. Ku všem těmto\nsoutěžím obdržeti lze podrobné podmínky\nu redaktora t. 1. Petrohradský městský\núřad vypisuje soutěž na projekty dvou Něw-\nských mostů a úpravu terainu připojujících\nse břehů. Počínaje říjnem zasílá městský\núřad veškeré podmínky v ruském, francouz-\nanglickém a německém jazyku, jakož i foto-\ngrafie a potřebné profily každému, kdož o ně\ndopíše. Ve Vídni vypsána byla soutěž na"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.26", "texte": "návrhy městského musea. K téže došlo 38\nprací 35 umělců. Osm nejlepsích návrhů po-\nctěno bylo stejnými cenami po 2000 kor.\nPro autory poctěných návrhů vypsána bude\ndalší užší soutěž, vítězi zadáno bude prove-\ndení. V soutěži této objevil se vzhledem\nk naším poměrům zajímavý moment. Mezi\npoctěnými autory byl též známý průkopník\nmoderní architektury Otto Wagner a jeho\nžáci. Týž nejen že konkuroval, ale spokojil\nse i stejnou cenou, jako jeho žáci. U nás\nje něco podobného nemožné, naši koryfe-\njové nesníží se k soutěži, nemohou riskovat,\nleda za zvláštní honorář.\nNA DVACETI UNIVERSITÁCH V NĚMECKU\nprojektováno je v příštím semestru 114 před-\nnášek z oboru výtvarných umění.\nDVORANA BERLÍNSKÉHO UMĚLECKO-\nprům. musea osvětlena bude na návrh ministra\nkultu elektrickým světlem, by mohla být pří-\nstupna nejširším, hlavně dělnickým kruhům\nza doby večerní a to od 7 9 hodin. Dojde-li\nnové zařízení náležitého interesu, bude celé\nmuseum elektrickým světlem opatřeno.\nBORGHESSKOU GALERII V ŘÍMĚ, JEDNU\nz ncjnádhernějších staveb 16. století zakoupil\nitalský stát za nepatrnou cenu 3,600.000 lír.\nGalerie chová nejbohatší soukromou sbírku\nznamenitých děl starých mistrů a mnohé z nich\ncení znalci ve výši hořejší sumy.\n\nLITERATURA.\n\nJOSEF MÁNES, JEHO ŽIVOT A DÍLO. PÍŠE\nKarel B. Mádl. Nákladem F. Topiče.\nSoudě dle vyšlých dvou sešitů bude to\ndílo vzácné důkladnosti, odpovídající vážnosti\nobsahu. Nebude snad od místa, upozorniti\nna tuto monografii se zvláštním důrazem.\nVeřejnost naše, ony vrstvy, které z jakýchkoli\npříčin nemají dostatečného přehledu ve znač-\nném množství objevujících se nákladných\npublikací, jest tak často klamána chvalozpěvy\ndenníků, které nevychází z obdivu a vřelého\ndoporučování věcí jak dobrých tak i špatných.\nJak v prospektu správně řečeno, byl to\ndávný dluh národa vydati Mánesovu mono-\ngrafii. Již před lety byly z různých stran\nurgovány jak spolek Mánes tak i vydavatelstvo\nVolných Směrů, by se práce té podjaly. Avšak\npřípravy k vydání tohoto díla se konaly již\njinde. Bylo dokonce dobře, že se celá věc\nuskutečnila právě až teď — po třiceti letech\númrtí mistra — nikoli snad z příčin jubilejních,\nale že dnešní vyspělost reprodukční tech-\nniky může nám podat Manesa věrně i v nej-\nchoulostivějších náčrtech, které se jindy re-\nprodukovaly překreslováním. Kdo znal Manesa\njen z dřívějších reprodukcí dřevorytem, bude\ndnes příjemně překvapen. Jednotlivými listy\nstřídají se všechny techniky reprodukční, a\npoprvé setkáváme se zde v českém díle s he-\nliogravurou. Celek svým obsahem přetrvá\nvšechnu tu dnešní záplavu více méně zby-\ntečně drahých a pro umění bezvýznamných\npublikací. Obšírněji vrátíme se k dílu při\njeho ukončení.\nJ. V. MYSLBEK. PÉČÍ A NÁKLADEM „UNIE\"\nse slovným doprovodem K. B. Mádla. Dílo\nprávě vydané podávati má obraz činnosti nej-\nvětšího sochaře našeho. Vítáme tuto publi-\nkaci, jako vítáme každý sebe skrovnější krok\nsměřující ku povznesení umění a pochopení\njeho - - každý skutek, kterým v chudých po-\nměrech našich v před se ženeme. Je pravda,\nže po stránce úpravy daly by se vytýkat!\nformě reprodukční, na kterou zvykli jsme se\ndívati tím nejpřísnějším měřítkem a která\nostatně také nebojí se konkurovat! s podob-\nnou produkcí ciziny, řadu vadných listů,\nzejména příliš tvrdé reprodukce z bronzových\nděl jeho, sv. Václava, podobizny Kaunitzovy,\nSmetanovy i Hlávkovy, jichž obrazy daleko\nzůstávají za originály přes to však uka-\nzují mnohé listy šťastný krok ku předu a\ncelá publikace čin piety k umělci i k umění\na jako takový bude vždy vítána.\nNež vraťme se k jádru díla sledujme\nseznam prací i dobytá vyznamenání a seznáme,\nže jedná se zde o třicetiletou práci umělce,\nkterý ze všech českých největšího došel\nuznání u nás iv cizině nejvzdálenější. Do-\nporučujeme dílo toto k důkladné prohlídce a\nbedlivému studiu ne snad proto, že bychom\nse s ním plně snášeli, se zobrazenou tvorbou,\ni se psaným textem, ale proto, že vše v něm\nobsažené stalo se typickým bodem našeho\numěleckého života posledního desetiletí.\nZ úvodu dozvíte se o trpkém chlebě, který\ngeneraci Myslbekově byl údělem probíjení\nse poměry horšími, než na jaké si dnes stě-\nžujeme ale houževnatá snaha nadané dru-\nžiny velikým rozmachem svým, silou talentu\na mládí dodělává se úspěchu svého v době\nsoutěže o Národní divadlo. Umění jejich\nvítězí, a bylo by jednou záhodno, znovu re-\ngistrovati a oceniti tyto dokumenty českého\numění, které do nedávná válely se poho-\nzeny v Městském Museu Pražském.\nUmělci sami svojí prací stávají se lépe si-\ntuovanými, našimi prvními, ano společensky vy-\nsoce postavenými, vlivnými osobami a stá-\nvají se předmětem kultu tak hyperbolického,\nže i u otevřených lidí stačí pak pouhé jméno\nautorovo, aby bez rozmyslu každá práce jeho"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-03.1.27", "texte": "ceněna podle marky a ne svojí vlastní cenou.\nPro tyto povýšené, kteří při mnohé příležitosti\nodmítají účastenství ve veřejných soutěžích\ns ostatním kruhem uměleckým, vytváří se\nzvláštní filosoficko kritická stylisace, úžasně\nchytrá a pro veřejnost tak psaná, že vnitřní\nupřímný soud, a mnohdy velice odchylný,\nse neprojeví: taková equilibristika kritická,\njaká jen u nás se vyvinula a na jakou Volné\nSměry měly příležitost již vícekráte poukázati.\nA hledíte-li k celému tomuto dílu Mysl-\nbekovu a hledáte-li, co by vám Myslbeka\npostavilo do takové široké světové úcty a\nobdivu, to co byste vzhledem k jeho získa-\nným úspěchům v cizině čekali, nejste zúplna\nspokojeni, ba hledáte marně. To, co u vel-\nkých lidí světových prvním drtivým dojmem\npůsobí, takového něco, co se tuší a cítí, co\nvámi zmítá, co hltáte celou rozšířenou duší\nsvou, toho zde není. je pravda, že Myslbek\nve své době vystoupil nad celé své okolí\nu nás, v Rakousku i Německu, tomu také\nděkuje svůj úspěch medailní. A snese-li ještě\ndnes úspěšné porovnání s pracemi favoriso-\nvaných plastiků Vídně i Německa, nesnese\nporovnání s pracemi velkých současných mistrů\nať jmenujeme jen známnější Klingra a Ro-\ndina, a co smutnější nesnese porovnání s pra-\ncemi svého začátku.\nMyslbek měl svoji sílu vzletu a výrazu, a\nje veliká škoda, že přítomné dílo, stavíc se\nna běžný ustálený názor, těmto bohatýrským\nvisím jeho tvořícího ducha věnovalo pod-\nřízené místo v tekstu. To, co Myslbek vložil\ndo skizz konkurenčních na most Palackého,\nbylo by úplně stačilo, aby jeho jméno v hi-\nstorii české plastiky hrálo úlohu tu největší.\nA jsou to tyto skizzy, kterých velice si vá-\nžíme. Vedle nich ještě Oddanost, poprsí Kau-\nnitzovo a Kolárovo můžeme jmenovati. Ale ty\nskizzy především, ne jich další provedení,\nkteré bohužel setřelo pel výrazu a duše, a\nvnitřní jich hodnotu zaměnilo řemeslněji vy-\nbroušenějším správnějším vnějškem. Síla skizzy\numdlela v přesnosti, pilovanosti prováděni. A\ntyto známky táhnou se pak vším dílem My-\nslbekovým, všude jistá úzkostlivá správnost,\ntaková úžasná snaha po formální dokonalosti,\njaká übíjí vše, co v zárodku někdy dobře\nbylo myšleno.\nJe velice litovali, že právě Myslbekovi ne-\nbylo dopřáno v době jeho největší umělecké\nšíře, vytvořiti dílo svoje vlastní, Sv. Václava,\njemuž tak mnoho ze svého života věnoval.\nLitujeme toho tím více, poněvadž bychom\nPraze opravdu přáli takový kus umění do\nstaletí znějící. Bohužel ukázky z této práce,\npokud byly uveřejněny, naplňují nás obavami.\nOd prvotního modelu uchýlil se Myslbek\nzase a zase ke své umělecké škodě\na tu nestačí souborná čísla Zlaté Prahy se\nvzletným textem, alespoň ne nám, kteříž cítíme\núpadek a kteří máme odvahu jej veřejně kon-\nstatovati proti všem pochlebným hlasům ve-\nřejnosti.\nPřímo bolestně dotkl se nás poslední list\ndíla a tak nezbylo nám, než listovati\nzpět a tam v textu zadívati se do těch\nněkolika malých obrázků, jež do dnes mi-\nlujeme a které dodnes vyprávějí nám o vel-\nkém kdysi sochaři našem tak jak nám\nbyl milý.\n\nV. S.\n\nPéčí a nákladem spolku ~MÁNES.'' Zodp. redaktor JAN IvOTĚRA. Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie „UNIE-VILÍM\" v Praze."}]}