{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-04", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_sha256": "88047163e582fb148e43634beef8820937c3af65f8ccc8c64d4a40b84d6aa355", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_04/bmtnaan_1902_04.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_04/bmtnaan_1902_04.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c001", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91", "page_fin": "98", "image_debut": 1, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.1", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK.", "signature_source": "JAN KOTĚRA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1500, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\n\nPřečetl jsem dnes celou řadu dopisů, které jsem\nv létech našeho přátelství od Plečníka obdržel,\ndopisy z doby jeho studií, cest, plné práce\nz dob trudných i světlejších. Jak jednotně však\npůsobí všechny nyní na mne! Rozdíl okamžitých nálad,\nv kterých povstaly, nezbarví skoro nic na celkové kara-\nkteristice přítele. Stále a vždy pevný cíl před sebou, ku\nkterému míří pevnou vůlí, pří stálém pevném vědomí a\nautokritice každého kroku, nezastavuje jej ani na okamžik\nžádné sklamání, ni —• a to jest ještě vzácnější sebe\nvětší zevnější úspěch. Nevšímá si stupně vidí pouze\ndlouhou cestu před sebou.\nVystupuje přede mnou on i celé jeho umění vzpo-\nmínám si, jak se vyvíjel vzdor všemu boji a strádání\npevným a rychlým tempem. Již na akademii vídeňské, kam\npřišel, mladý skromný slovinský student v roce 1895,\nobrátil záhy pozornost na se. Nebyl z počátku mi-\nlován od všech svých soudruhů, kteří se sdružili\nu mistra svého Wagnera. Lišil se příliš svým uzavřeným,\nhloubavým zjevem, co všichni ostatní nadšeně postupovali\nna cestě mistrem jasně hraněné, nejásal s ostatními,\nkdyž první vlny nového prorážely a přece sám byl\njeden z prvých a právě tak mnohému vzorem.\nV roce 1896, kdy na výstavě vídeňské tolik té mla-\ndosti překypovalo, přestřelovalo, vzbuzovala vnitřní deko-\nrace Rotundy*) obdiv. Uprostřed pestré rozpustilosti a\nvšech těch amatérských dekoračních karikatur, které na sály\nvšude a vždy se přivěšují, působila práce Plečníkova\n\n*) Reprodukce ve »V. S.« roc. IV. č. 8.—10."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1991, "texte": "svým velikým klidným tonem, opravdu antickým duchem ne formou. I tato byla\nvolná, avšak přísná a odvážná. Tenkráte se poprvé mluvilo o Plečníkovi. Jeho dílo bylo\npotom východiskem pro mnohé, uznané nyní dekoratéry vídeňské. I jiné jeho drobné\na vnitřní architektury, zejména nábytek (reprodukovaný v tomto čísle) povstaly v tehdejší\ndobě a předcházely svojí jednoduchou, logickou a tím účelnou formou novému hnutí.\nPrvní práce monumentální, kterou se stal Plečník široce známým, byl jeho konkurenční\nnávrh pro Gutenbergův pomník ve Vídni. I toto dílo spadá ještě v dobu jeho studií na\nakademii. Duševní obsah tohoto návrhu přibližuje se nejvíce pojmu, který jméno Guten-\nbergovo v nás vyvolává, a myšlenka sama jest zde tak jednoduchým a pádným prostředkem\nvyjádřena, že toto dílo stalo se jedním z nejgeniálnějších všech dob. Litujeme a litoval\ni všechen pokročilejší umělecký svět vídeňský, že velké dílo toto nebylo uskutečněno.\nZnemožnily to vlivy oněch vrstev, které si na základě své finanční, politické i jiné moci\npřivlastňují rozhodování o uměleckých záležitostech. Není přece nic lehčího v našem věku,\nnež několika nabubřelými žurnalistickými frásemi uměleckým znalcem se kvalifikovati a všechnu\ntu vlivnou moc si osobovati, která každému jinému teprve trpkou prací životní je přiznána.\nŽe v těchto sférách pak rozhodují i národnostní důvody, jest samozřejmo, a Plečník sám\nmi sdělil, že háček v jeho jménu nebyl v této záležitosti bez vlivu. Jako významný hlas\numělců vídeňských uvádím projev jejich v této záležitosti ve „Ver Sacrum\" tehdy uveřejněný.*)\n\n*) Ve Vídni má být pořízen Gutenbergův pomník a za tím účelem byla vypsána soutěž.\nSoutěže jsou bezpříkladnou národo-hospodářskou marnotratností.\nNestává však prozatím žádného jiného prostředku ku docílení nejlepšího výsledku konkurenčního. Neboť\ntento způsob jest jedinou možností objeviti mladé talenty z neznámých hloubek jich vlastního světa.\nUdiveno stojí pak obecenstvo před dílem takto vyvolaným a mluví o »schlagru«."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.4", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 1788, "texte": "Již práce, které povstaly v době jeho studií, vyznačují se silným antickým přízvukem,\njenž se delším jeho pobytem v Itálii sesílil a ustálil. Nepřivezl si snad odtud jako\njiní architekti „tolik a tolik krásně a přesně kreslených studií\" a spoustu historicko-umě-\nleckých vědomostí a formulek, z kterých se vytěží nejvýše formová slupka nic neobsahující\npochopil a pojmul tu však ducha antiky, kterým jest nyní každé jeho dílo plně\nproniknuto.\nJižní toto zbarvení spojuje se u Plečníka se vlivem jeho domoviny a nesmírnou láskou\nk ní a dává tak vznik jasnému, klidnému akkordu. Zase byste však marně hledali\nv jeho pracích nelogicky vydlužené motivy z výšivek chalup neb selských nádob slovinských.\nOn miluje silně prosté umění lidové a hledá a nalézá v něm vlastností, které svému\numění osvojiti se snaží prostotu a trpkost. Pamatuji se, jak prohlížením sbírek\nnašeho národopisného musea byl rozradostněn, jak se těšil té pravdivosti akordů formových\ni barevných (ta bílá a žlutá, ta černá a stříbrná).\n\nPřítomná konkurence vyzněla opravdu takovým »schlagrem«: návrhem Plecníka a Schimkowitze.\nNamítá-li se návrhu jich, že jest více apotheosou vynálezu knihtisku, než vlastním pomníkem Gutenberga,\nnem'Vvto naPr?sto chybou, naopak předností, jež vyrostla z velkého pochopení thematu, které lidem\nsoutěž vypisujícím úplně scházelo. Tedy: Soutěž měla tentokráte plný úspěch. Objevila »schlager«,\nJury přisoudila tomuto »schlagru« první cenu. A dál ? Mínili byste, že vše jásá a hrne se ku pro-\nvedení. Ne! Sosáctví, ten zlý duch, který po více než sto let na umění Rakouska nemocně působí zví-\ntězil znova. Solidní však nikterak původní práce bude provedena, a v této soutěži šťastně vytrysklý\n»schlager« opět v temno zapadne.\nTo jest, upřímně řečeno, veřejný skandál."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.8", "debut_caractere": 36, "fin_caractere_exclue": 1357, "texte": "I zde ovšem oko jeho pomíjelo, že to\njsou jablíčka a chrpy a že ta a ona forma\nmá v různé době ty a ty odchylky, za\nto ale duše cítila ten dech, který vším\ntím vane, vše co je hlavním bodem jeho\numění a co v sobě má tak mnoho slo-\nvanského : trpkost', někdy ažostrou\nv podstatné myšlénce, lyriku\nněkdy až měkkou ve skrovném\nprovedení formovém.\nJasně vystupují tyto pro Plečníka cha-\nrakteristické vlastnosti, srovná-li se se\nsoučasnou tvorbou jinou, ku příkladu ví-\ndeňskou, tak uhlazenou, lehkou a mělkou.\nPlečník si zachovává tyto své vlastnosti\npřes to, že jest nucen žiti v onom ovzduší\nvídeňském, jeho vývoji ne nejpříznivějším.\nZachovává si je svou neobyčejně vyvý-\nšenou autokritikou, která jej ochraňuje\npřed splynutím a sploštěním. „Musím zde\n(ve Vídni) sám k sobě býti nemilosrdně\npřísný.\"\nPouze krátce po návratu z cest bylo\nmu popřáno působiti v domovině, ve které\nsvé síly uplatniti přece každého snažením\nbývá, ve své vlasti tam, kam také\njeho myšlenky a sny zalétají. Existenční\npoměry jej však přinutily k novému ná-\nvratu do Vídně, kde až doposud působí.\nPřeji si a zajisté i všichni, kdož jsme si\nPlečníka tak zamilovali, aby půda a po-\nměry pro jeho vysoké nadání a snažení\nco nejpříznivěji se vytvořily a jemu příle-\nžitost poskytly, vydati se v plné a vzne-\nšené síle celého svého umění.\n\nJAN KOTĚRA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c004", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.1.3", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c005", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "98", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.1.4", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. OBYTNÝ DŮM VE VÍDNI.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. OBYTNÝ DŮM VE VÍDNI.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nOBYTNÝ DŮM\nVE VÍDNI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c007", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.2", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK A O. SCHIMKOWIŤZ. KONKURENČNÍ NÁVRH NA POMNÍK GUTENBERGŮV VE VÍDNI. (Z R. 1898.)", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK A O. SCHIMKOWIŤZ. KONKURENČNÍ NÁVRH NA POMNÍK GUTENBERGŮV VE VÍDNI. (Z R. 1898.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 93, "texte": "JOŽE PLEČNÍK A O. SCHIMKOWIŤZ.\nKONKURENČNÍ NÁVRH NA POMNÍK\nGUTENBERGŮV VE VÍDNI. (Z R. 1898.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c008", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "95", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.3", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c009", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.4", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. ŽELEZNÁ MŘÍŽ A NÁČRT.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. ŽELEZNÁ MŘÍŽ A NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nŽELEZNÁ MŘÍŽ\nA NÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c010", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.5", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. VILLA U VÍDNĚ NÁČRT a DETAIL.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. VILLA U VÍDNĚ NÁČRT a DETAIL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nVILLA U VÍDNĚ\nNÁČRT a DETAIL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c011", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "99", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.6", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRTY.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRTY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRTY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c012", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "100", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.7", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. VILLA U VÍDNĚ.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. VILLA U VÍDNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nVILLA U VÍDNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c013", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "101", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.8", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK VILLA U VÍDNĚ.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK VILLA U VÍDNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "JOŽE PLEČNÍK\nVILLA U VÍDNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c014", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.9", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. STUDIE K PODSTAVCI „KRISTA\" O. SCHIMKOWITZE.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. STUDIE K PODSTAVCI „KRISTA\" O. SCHIMKOWITZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 58, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nSTUDIE K PODSTAVCI\n„KRISTA\" O. SCHIMKOWITZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c015", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.10", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c016", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "103", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.11", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. SKŘÍNKA S PODSTAVCEM. (SKLO A BRONZ.) — VLYS.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. SKŘÍNKA S PODSTAVCEM. (SKLO A BRONZ.) — VLYS.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nSKŘÍNKA S PODSTAVCEM.\n(SKLO\nA BRONZ.) — VLYS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c018", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.13", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. NÁBYTEK LOŽNICE A JÍDELNY. (Z R. 1897.)", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. NÁBYTEK LOŽNICE A JÍDELNY. (Z R. 1897.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁBYTEK LOŽNICE\nA JÍDELNY. (Z R. 1897.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c019", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "105", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.14", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. APPLIKACE.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. APPLIKACE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nAPPLIKACE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c021", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.16", "titre_corps": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "titre_sommaire": "JOŽE PLEČNÍK. NÁČRT.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c022", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "108", "image_debut": 19, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.17", "titre_corps": "STYL A ČLOVĔK.", "titre_sommaire": "STYL A ČLOVĔK.", "signature_source": "F. X. ŠALDA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4327, "texte": "STYL A ČLOVĔK.\n\nLE STYLE EST L'HOMME MÉME, řekl\nstarý Buffon, a p. Mrštík, třeba citoval trochu\npozměněné a v trochu podivném francouz-\nském pravopise („Le stil c'est Fhomme\",\nLumír, str. 57, 2. sloup.), dává mu za pravdu.\nDoufáme, že nebude tedy protestovat, položí-\nme-li i jeho kritickou a polemickou prósu\nposledního data na tuto zkušebnou váhu a\nzjistíme, co ukáže nám i jemu.\n„Pot na čele by musel vystoupit\nkaždému hanbou a lítostí, kdyby\nv jedné řadě s nimi sedět měl na lavici ob-\nžalovaných. A ten pot zarosí i skráně je-\njich, na to mohou spolehnout ...\" (Slovo,\nstr. 30., 1. sloup.)\nV tom je celý Mrštík, stylista i člověk.\nStaré, krásné a věcné úsloví jako: zahořel\nstudem, zarděl se po uši nestačí tomuto\nmodernímu boucharonovi a proto váže neslu-\nčitelné představy v bastardní a nesmyslné\nobrazy, látá kontradikce a objevuje zbrusu\nnové pravdy, jako že se člověk hanbou\npotí, a to v první větě jen na čele, ale\nv druhé už i na skráních. Zatím věříme\njen, že se potil p. Mrštík sám, když sešíval\ntyto násilné nestvůry z protivných prvků,\nkteré se bránily a vzpíraly mu ještě v rukou.\nA to všecko jen proto, aby mohl nafukovat\nvěty na pusté novinářské balony! Jen veliké\nrozměry! Jen oslepovat, jen omračovat, mluví\nkaždá plebejská estétika.\n„Konečně se řítí morální Nemesis, která\nna Bestii nyní jak dobře osedlaná Fúrie\nostře pletenými a v řeznické krvi\ndobře namočenýmiprovazy hnáti bude\nk zodpovědnosti celou tu plejádu uměleckých\nAdamů . . .\" (Slovo, str. 29., 3. sloup.)\nBambase, zardi se (čili podle Mrštíka: za-\npoť se), jsi překonán! To není už ochraptělý\núvodník našich journalů, to je vyvrcholení\nTvého stylu! A ta správnost, přesnost, „ju-\nstesse\", jak říkával Flaubert, těch tropicky\nbujných, kypících a spletitých obrazů! Fúrie,\nkterou si p. Mrštík představuje docela ori-\nginelně jako koně („dobře osedlaná Fúrie\"),\nmáčí si svoje provazy, jež p. Mrštík také\nprvní objevuje, v řeznické krvi (t. j. v krvi\nřezníků)! Dovedete si představit něco oslni-\nvějšího, děsivějšího, mysteriósnějšího ? Není\nvlastně Mrštík největší český mystik? „Prav-\ndivost a vkus\" to prý je v umění hlavní\na bez nich prý není umění, píše kdesi pan\nMrštík. A nemá dokonce nepravdu.\n„Sami nastavili kdysi tak hrdou svoji šíj\na teď rajtovat na ní může každý uzenář.\"\n(Slovo, str. 30, 1. sloup.)\nK tomu jen poznámku: kdyby tak někdo\nmluvil, řeklo by se, že pěstuje fiakristický\njargon, a zde tak píše mladý spisovatel\na prý stylista!\nNamítne se snad, že takové übohé ne-\nsmysly a nevkusy proklouznou snadno ve\nchvatu, píše-li se novinářský článek. Smutné\nje, že mohou proklouznout, neboť to zna-\nmená, že jsou v člověku !\nAle p. Mrštík nepíše jinak ani v literární\nkritické studii o Juliu Zeyerovi, jejž klade\nrovnou mezi básnické bohy světové, a kterou\ntedy jistě psal nebo měl psát se soustře-\nděnou myslí. Ale věc má hlubší kořeny:\nvšechen ten nevkus, trivialnost, faleš a jalo-\nvost jazyková i myšlenková je ne nedopa-\ntřením, ale samou vadou a nedostatkem spi-\nsovatelské struktury p. Mrštíkovy.\nV článku filosofuje p. Mrštík mnoho a dusí\nse samým ideálem, srdcem, nadsvětím, citem\na duší, ale má-li o nich něco určitějšího po-\nvědět, dopadne to tak materialisticky\nnevkusně a mechanicky střízlivě, až\nbůh brání. Styl prozrazuje p. Mrštíka, každou\nchvíli ho vyvrací a trestá, aniž o tom má tušení.\nÚsty vyznává nejradikálnější spiritualismus\na idealismus, ale píše současně a zároveň těžký\na hrubý materialismus. Z au delá a zlá-\nhaut padáme stále do lá-bas a beze všeho\nautorova úmyslu, jen tím, co p. Mrštíkovi\n„uklouzne\". Z oblak k blátu je u něho\nvždycky jen krok, a obojí říká často jedním\na týmž dechem.\nTak klidně vedle sebe dovede napsat\n(„Lumír\", str. 45.): „Do plna slovanské\nduše hrábl nejnádhernější epopejí, Vy-\nšehradem.\" Übohá slovanská duše, když\nvyvolává v p. Mrštíkovi hned představu\npohrabáče!\nJeště velkolepěji dopadl p. Mrštíkův Ritt\nin's romantische Land na str. 94:\n„Není tak malá ani tak chudá ta česká\nduše, aby ucházela pouze jedním\nventilem a jiným ani nesměla ven.\"\nTo je svého druhu jediné. Je to už mal-\nheur, že, jakmile vzpomene pan Mrštík na\nduši, hned se mu k tomu musí přidružit\npředstava kotle! Co si má pak myslit\nčtenář? Že si p. Mrštík představuje tu milou\nčeskou duši jako páru? P. Mrštík, který\ntolik nenávidí techniku a mechaniku moder-\nního světa, je jí plný (ovšem tam, kde je ab-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4124, "texte": "surdní a směšná, což už bývá pomsta bohů)\na on, který spílá vinohradským činžákům\nz professe, píše de facto ve svých článcích\nstejné nestvůry a nevkusy každou chvíli!\nNeboť Pécuchet, který je zabílen v p. Mrští-\nkovi, žádá neúprosně svou daň a tak už na\nnásledujícím sloupci (strana 95, 1. sloupec)\nčteme tuto prostě nechutnost, doslovně\ni metaforicky:\n„ne pravdu rozkouskovat v drobcích\npolemik, kde se ztratí zrovna tak rychle,\njak vyhozeny byly z žaludku, ale slovo\nsoustavné, kriticky uspořádané\" atd. . . .\nTy polemiky, které „byly vyhozeny z ža-\nludku\", jsou, jak patrno, ve všem všudy\nmrštíkovské.\nStylisticky i myšlenkově ryzí Mrštík je také\nna str. 57, 1. sloupec:\n„jsou knihy a proslavené, kterým však\nkonec konců přece jenom chybí něco, co by\nstrkalo člověkem stále ku předu\na výš...\"\nKniha, která „strká člověkem\", je rozto-\nmilé, že ? Taková mrštíkovská finessa a nuance !\nZvlášť dojemné musí být podívání na toho,\nkoho „strká výš\". A zase vinohradský styl!\nObraz patrně vzat je z tamních staveb, kde\ntak poeticky zacházejí s cihlami. Pan Mrštík\n„dluží\" (abychom užili tohoto milého mora-\nvismu) Vinohradům víc, než tuší.\nA což teprv o sloupec dál:\n„Teprv Plojhar strhl roušku s jeho (Zeye-\nrova) portrétu, operoval oči povlečené\nmázdrou tuhou jako podešev.\"\nTo je celý a slavný Mrštík, veliký silák\nslova před Hospodinem, hotový Samson ! Jak\nto říká p. Mrštík? „Pravdivost a vkus.\"\nAno, hlavně vkus!\nAle Mrštík překonává v tomto článku sama\nsebe, a jeho hrdinský temperament a rytířská\nrasa žene ho do myšlenkových a stylistických\ndobrodružství, které nemají v ostatní naší\nstřízlivé a šedivé literatuře příkladu.\n„Čarovná zahrada (t. j. dílo Zeyerovo), kde\nse procházejí lidé nejčistších vznětů, překrás-\nných myšlének, do široka rozpjatého vzletu;\nsk r ví, která není ani krví, a 1 e ně čí m,\nčím obdařeny jsou bytosti mimo-\nsvětských sfér. A on sám jakoby choval\nv sobě nejvzácnější tuto krev vyšších by-\ntostí, tak aristokratickým byl mezi všemi\naristokraty. Pravá „modrá krev\" v spiri-\ntuelním slova toho významu a ne\nb řecka, kterou chlubiti se může i ho-\nlomek\" . . . atd. (Str. 46, 1. sloupec).\nTa víc než transcendentní a spiritualistická\npassáž o krvi, „která není ani krví\", jak ta se\nmohla jen zvrhnout v ten roztomilý „ Lumpe n-\nJargon der noblen Jetztzeit\", jak říká Schopěn-\nhauer takovému způsobu psaní, kterým končí\np. Mrštík svou hyperidealistickou exkursi do\nnebeského azuru? Co se to mstí na p. Mrští-\nkovi, že se mu každý rozlet mění pod rukou\nv pád a v tím hlubší, čím výše byl míněn?\nŽe za každý „ideál\", „duši\", „mimosvět\"\nmusí si hned ulehčit nějakou nadávkou nebo\nnějakým nevkusem ?\nAle dost žertů. Věc je ve svém jádře\nk smrti smutná.\nSmutné je zejmena to, že p. Mrštík, který\nstále tak pronikavě a hlomozně křičí po „ná-\nrodním\" a „českém\" umění a požaduje od\nkaždého „čich pro české slovo\", má ho sám\nvelmi málo, anebo má-íi snad čich, nemá\nrozhodně sluch, tento daleko jemnější a slo-\nžitější orgán, nanejvýš důležitý pro stylistu.\nZachází s českým jazykem tak hrubě a bar-\nbarsky jako s kamením (a jemu slouží také\nv první řadě k tomu, aby udeřilo do hlavy\nodpůrce) a netuší, že má v ruce nástroj jem-\nnější, dražší a tajemnější než nevzácnější\nhousle nejproslulejších vlaských mistrů, ná-\nstroj, na němž pracovaly věky a v němž ještě\nzakleto spí umění všech hráčů, kteří kdy na\nněm koncertovali.\nPro spisovatele je otázka národnosti a via*-\nstenectví v první řadě otázkou krásného,\nvýrazného a plného stylu, myšlen-\nkového i slovního, s něhož nesmí se-\nstoupit (a pravý duch ani nemůže sestoupit),\nani když píše poslední noticku do denníku.\nJinak je tu umělost, pósa, rozdělení a ne\njednota přírody a pravdy.\n„Neboť kdo se prohřešil na německé řeči,\nten znesvětil mystérium všeho našeho něme-\nctví: ona jediná ze všeho toho míšení a ze\nvší té směny národností a mravů jako meta-\nfysickým kouzlem zachránila sebe a tím ně-\nmeckého ducha. Ona jediná zaručuje také\ntohoto ducha pro budoucnost, nezahyne-li\nsama v podlých rukou dneška.\"\nCož nenapsal nikdo jiný než Nietzsche.\nPřeložte si do češtiny i srdcem, jako já\njsem přeložil zde jazykem.\nV PRAZE, 15. ledna 1902.\n\nF. X. ŠALDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c023", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "112", "image_debut": 21, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.18", "titre_corps": "KUPECKÉ VLASTENECTVÍ.", "titre_sommaire": "KUPECKÉ VLASTENECTVÍ.", "signature_source": "V. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4392, "texte": "KUPECKÉ VLASTENECTVÍ.\n\n(Záležitost zřízení a vedení umělecké ga-\nlerie v Praze.) Toto až dojemně a tklivě ob-\nmezenecké stanovisko, které by se dalo\nsnad omluvit u společenstva kartáčníků, cvoč-\nkařů, knoflíkářů, nebo jiné ohrožené a upa-\ndávající větve řemeslné výroby domácí, ne-\nzaujal v záležitosti galerijní nikdo jiný než\nslavná „jednota výtvarných umělců\".\nCelé memorandum, které podal tento spolek\nproti stanovisku „Manesa\" klubu mladoce-\nských poslanců, je neseno touto úzkostlivou\nstarostností a hladovou péčí o vlastní\nkrámky, která tak trapně prokukuje každou\nchvíli z děravého pláště vlastenecky a ná-\nrodně natřeného, jímž kryjí pánové před ne-\nprozíravou veřejností svoje obchodní bolesti\na trampoty.\nStrach je zlá věc, a proto nejsou pánové\nprávě vyběraví ve způsobech svojí obrany:\nkaždá perfidnost je vítána, jen když po-\nmůže. Proto falšují a překrucují sta-\nnovisko Manesa, proto jej zrádcují, proto\nohánějí se lacinou a hloupou frází o „inter-\nnacionalismu\". Šlechetné úmysly jejich jsou\nzřejmé: chtějí z této ryze a výlučně\numělecké otázky udělat politi-\nckou af fa iru, chtějí znásilňovat novinář-\nskou agitací, chtějí ukřičet věcné důvody a\nvěcnou debattu řevem ulice. Slibný náběh\nv tom směru se už stal. P. Rašínovo „Slovo\"\nsedlo jim už na lep, a smutné při tom je\njen to, že je to, jak už v Čechách skorém\npravidlem, prý pokrokový list, který se tu\nstává mluvčím umělecké stagnace\na reakčního obmezenectví.*)\nCo žádal Mánes ve svém memorandu ku\nvládě od vedení galerie? Nic než ryze\numělecký názor a ryze umělecký\nsměr a z toho plynoucí působivost a účin-\nnost ústavu pro obecné umělecké\ndobro. Kladl tedy přede vším důraz na\nto, aby správa galerie byla jednotná (ne\nnárodně rozdělená) a aby byla svěřena vý-\nlučně umělcům. Dále, aby při kupování děl\nrozhodovala jen a jen jich umělecká\nkvalita, aby se kupovaly tedy v první\nřadě umělecky výrazné práce současné\ntvorby domácí a v druhé řadě umělecky\nvrcholná díla současné tvorby evropské-\nDoslova zní to v memorandu „Mánesově\" :\n„I žádáme, aby umělecká galerie pražská\npřijímala je nt o nejle pš í, co umě ní\ndoby přítomné v království Če-\nském vytvořilo, co jest uměleckým vý-\nrázem doby a v čem projevuje se a vrcholí\nsnaha, umělecké nazírání a cítění, slovem\numělecký duch.\"\nv\n„Žádáme dále: gallerie nebudiž obmezena\nna výtvory pouze domácí, budiž pří-\nstupna, pokud možno, i vynikajícím\nvýtvorům umění cizího, románského,\ngermánského a slovanského, pokud tyto vý-\ntvory představují vrcholy uměleckého snažení\ndoby přítomné, jsou jejím uměleckým vý-\nrazem amohofu tudíž být i vzpruze-\nním a povznesením uměleckých\nsnah domácích, jak umělectva samého,\ntak i obecenstva.\"\nA před tím vyslovena všeobecná direk-\ntiva :\n„Ne podporou umělců, nýbrž pod-\nporou umění budiž umělecká gallerie\npražská !\"\nStanovisko toto, jedině rozumné a všude\njinde samozřejmé a dávno prováděné, nara-\nzilo tam, kde nikdy naraziti nemělo, kde\nv jiné, opravdu kulturní zemi narazit\nnemohlo u umělců Jednoty.\nVe svém memorandu překrucuje Jednota\nnávrh Manesa tak, jakoby „pod pláštíkem\ninternacionalismu otvíral brány české galerie\numění cizímu\" a snaží se nasuggerovati ve-\nřejnosti, že by se tím vážně poškodilo\nčeské umění.\nNikoli, pánové, mýlíte se a dejte si říci\npravdu: ne náš, ale Váš návrh o vý-\nlučném zakupování domácí tvorby\npoškodil by české umění, poškodil\nby je do nevypočítatelných ná-\nsledků a do nedohledné budouc-\nnosti, opozdil by a stí žil jeho roz-\nvoj.\nVlastenectví je krásná věc, předpokládá\nvšak, že není diktováno soukromými pro-\nspěchy ale stotožňovat jen tak\nbez dalšího svůj soukromný pro-\nspěch s prospěchem a zdarem če-\nského umění, je směšné a odporné.\nPánové z jednoty a žurnalistika, která se\npostavila na jejich stranu, nemají patrně\no ohromné umělecké a kulturní důležitosti\n\n*) »Slovu«, které nechápe naše stanovisko,\ndovolujeme si je illustrovat z jeho nejbližší blíz-\nkosti. »Slovo« ví jistě, že na novou správu diva-\ndelní a specielně dramaturga p. J. Kvapila, jichž je\nvěrným obhájcem, bylo nedávno prudce útočeno ve\nveřejnosti, že zanedbává domácí repertoir\na pěstuje hry cizí, hlavně německé. Nuže, proč ne-\nhraje p. Kvapil z těch několika set českých dramat,\njež se ročně zadávají v jeho kanceláři, ani jedno\nprocento, ba snad ani půl, ani čtvrt procenta? Pan\nKvapil vysvětlil by zajisté ochotně redakci »Slova>«,\nco je to stanovisko umělecké a co je to novi-\nnářská agitace a novinářský terror."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4438, "texte": "a zodpovědnosti galerie před bu-\ndoucností ponětí, jinak nemohli by tak\nlehkomyslně as tak nízké, opravdu žabí\nperspektivy tuto záležitost vidět a posu-\nzovat.\nPrvní, co se musí žádat od galerie, nemá-li\nbýti mrtvým ballastem a překážkou růstu\numěleckého, je výchova umělců i obe-\ncenstva, zvýšení cílů i požadavků\nobou těchto činitelů, kteří společně teprvé\ntvoří uměleckou kulturu země.\nGalerie má zejména neocenitelnou důleži-\ntost a plný a krásný význam pro rozví-\njející se a rozbíhající se mladé\numělce. V dobách přechodu, v zoufalých\nchvílích tápání, pochyb, tísně a depresse,\nv dobách kleslosti a malátnosti, které poznal\nkaždý talent (a čím jemnější a svědomi-\ntější, tím hrůzněji a bolestněji), musí nalézt\nzde jistotu, vyjasnění a klid v době, kdy\nzačíná povolovat a ustupovat, novou odvahu,\nradost a sílu. Proto žádáme, aby galerie\nbyla ne snůškou domácího pomalovaného\nplátna, ale řadou krásných a veli-\nkých činů uměleckých, školou\numělecké odvahy a síly. A kdo\njiný může být mladému, cestu hledajícímu\ntalentu vzácnějším a cennějším vůdcem než\nprávě veliký současný mistr, s nímž\ndýchá jeden společný vzduch duševní a\nkterý již proto je mu nejdražším zpovědní-\nkem a rádcem?\nA jak může se umělecky vychovat obe-\ncenstvo a utvořit ta jednota společného cí-\ntění a názoru mezi ním a umělectvem, bez\nníž není umělecké kultury nespojí-li se\noba, umělec i lid, v jednom společném\nnáboženství úcty k velikým mist-\nrům a héroům současné umělecké\nepochy, k těm obrům, kteří nesou na svých\nplecech její klenby?\nOdkazovat české umělce a český lid (neboť\no ten jde při kultuře a ne jen o amateury)\nna zahraniční galerie, jak činí ve\nsvém memorandu jednota výtv. umělců je\nhloupé i jako masopustní vtip. To je tak\nchytré, jako kdyby vesničan, který chce, aby\nse jeho synek naučil číst a psát, neucházel\nse o školu ve své vsi, nýbrž chtěl poslat\nsvé dítě za rok na dva neb tři dni na školu\ndo Prahy. Umělecká kultura žádá stálý\na trvalý umělecký vliv a styk doma\na ne sváteční výlet jednou za deset let\ndo Mnichova nebo do Paříže. Tolik vědí\nsnad dnes už i černoši!\nSoudí-li však ve svém memorandu Jed-\nnota, že tento vysoce kulturní, ale i svrcho-\nvaně nesnadný úkol, seznamovat! nás s vr-\ncholnými a stěžejnými díly současného umění\nsvětového, dokonale plní „Krasoumná jednota\nv\npro Cechy\", můžeme jen vyslovit politování\nnad její übožáckou úrovní intellektuální.\nNám jest zase „Krasoumná jednota\" nej-\npádnějším příkladem, jak se nemá a ne-\nsmí fedrovati u nás cizí umění výtvarné,\nponěvadž co nám z něho „Kras. jedn.\" po-\ndává, je z největší většiny průměrné a\npodprůměrné zboží vybírané se vkusem\nne předcházejícím naší době, ale kulhajícím\nza ní opo řádných několik decennií!\nTak si činnost nové galerie nepředstavu-\njeme. Správa její naopak musí se dáti vésti\nnejjem ně jš í m uměleckým čichem,\nkterý v chaosu dneška rozpozná dílo plného\numěleckého zrna a kovu, jež pověří a sank-\ncionuje zítřek. Musí se říditi nej vyspě-\nlejším uměleckým svědomím a ne j-\npokrokovějším uměleckým citem,\nkterý utuší a uhádne díla, jež připravují dráhy\nzítřku, a který za peníz poměrně malý získá\ndnes díla, jichž cenu zítřek ztrojnásobní!\nSlovem: potřebám uměleckého\ndneška a zítřka musí sloužit galerie,\nmá-li míti jaký smysl a význam v našem\nnárodním a uměleckém životě. Podat směro-\ndatná díla dnešního umění, východiště nových\nsměrů a drah a vnésti tak bohatý kvas v náš\numělecký svět to musí být její účel.\nVšecka výchova a v první řadě umě-\nlecká, děje se srovnáváním. A každý\nznatel ví, že umění české rostlo a vyvíjelo\nse v nejtěsnější souvislosti s ostatním umě-\nním evropským, a už proto je absurdní,\nchtíti se obmezovat jen na tvorbu domácí.\nJiž proto žádáme od galerie, aby v ní vedle\nnašich děl visela i díla cizí. Galerie, která\nneposkytuje rozhled po současné epoše evrop-\nského umění, otupuje uměleckou vnímavost,\nmísto aby ji šířila, a dusí umělecký\ni kritický smysl výchovný, jak u ma-\nlíře, tak u obecenstva. Ne jednostranná\na úzkoprsá, široká a přístupná všem tónům\nmoderní tvorby, jen když jsou ryzí a plné,\nmusí býti nová galerie!\nNedomáháme se v ní pro cizí umění po-\nstavení zvláštní hoaprivileg ováného:\npoložili jsme je přece ve svém memorandu\nna druhé místo. Ale co žádáme a nepřesta-\nneme žádat s největší rozhodností\nje, aby ze špatně chápaného patriotismu\nspráva galerie nekupovala pod záminkou,\nže podporuje domácí tvorbu, bezvýznam-\nnou prostřednost, která by naši úroveň\nještě snižovala a před vzdělaným cizincem"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4422, "texte": "nás kompromittovala. Nej přísnější umě-\nlecké měřítko při koupi jak našich,\ntak cizích děl to je náš postulát.\n„Internacionalismus\" a „nacionalismus\"\njsou nám jen pohodlné a lenošné fráse,\nkterých dnes zneužívá kde kdo a jež nám\nnaprosto neimponují: nám běží o umění,\no živé, bohaté a plné umění, nejvyšší projev\nsil dneška a ne o politickou nálepku.\nNová gallerie musí být vysokým a ry-\nzím ústavem uměleckým a ne pod-\npůrným fondem pro některé protěžované,\nofficielní nebo populární umělecké medioricty,\nani museem a n ti kvit, kam by se s opičí\nláskou a sentimentální, ale nekritickou pietou\nukládal každý doma vyrobený objekt.\nVysokým a absolutním zřetelem uměleckým\na jen jím (a žádnými vnějšími ohledy a kon-\ncessemi) musí být vedena nová galerie\nza to se bijeme a od toho nás neodvrátí\nani sebe pustější novinářský řev. Víme, jaká\nje jeho vnitřní hodnota, a dovedeme se už\ns ním vypořádat, jak zaslouží bez ohledů\na milosrdenství.\nStanovisko, které tu hájíme, zvítězilo již\njinde na celé čáře a je přijato správou všech\nvýznamnějších galerií. Zvláště historie ně-\nkterých galerií německých může nám\nbýt výstražným mementem a výbornou školou.\nTam natropilo také lokální vlastenecké obme-\nzenectví tolik zla, že bylo třeba k jeho ná-\npravě práce celých decennií a úsilí celé gene-\nrace moderně vzdělaných znalců, aby byl\nz nich vypleněn všechen ten vlastenecký brak,\nkterý snesl nesoudný a obmezenecký směr,\njehož heslem byla výlučná podpora domácího\nplátenického a barvířského obchodu.\nZvláště poučný je analogický případ, který\nse odehrál nedávno v Drážďanech a jenž dal\nRichardu Mutherovi příležitost, aby po-\nvěděl svým drahým krajanům tolik trpké\npravdy as takovou otevřeností a sarkasti-\nckou smělostí, na jakou nejsme u nás zvyklí.\n(Článek je otištěn ví. díle jeho „Studien\nund Kritiken\", 1900, str. 260 a n.)\nNa ředitele drážďanského Albertina, Treue,\nstěžovali si u městské rady sochaři drážďanští\nspolečně se spolky malířů a architektů a uměl.\nprůmyslníků, že fedruje francouzskou a bel-\ngickou plastiku (Rodina, Meuniera atd.), čímž\nje poškozováno morálně i hmotně sochařstvo\nněmecké.\nSituace ve všem všudy obdobná naší.\nA také důvody skoro tytéž jako u nás\nne, nesmíme přece tak křivdit drážďanským\numělcům a srovnávat je s naší Jednotou :\nalespoň po formální stránce logické jsou dů-\nvody jejich snesitelnější a vkusnější než ne-\nstravitelný a smutně komický elaborát pánů\nz Jednoty.\nMuther zastal se ve výborném článku ře-\nditele, a slyšte, jak osvítil celou otázku.\n„Domácí umění! Velmi krásné slovo!\nVšechna péče o umění byla by marná, kdyby\nto, co stát na ni vydá, nemělo být k užitku\ndomácí tvorbě! Otázka je jen, je-li\nz toho prospěch, kdyby se ob mezilo\nmuseum na hromadnou koupi domá-\ncích výrobků?\"\nA dokazuje pádně a obšírně, že nikoli!\n„Neboť museum nenáležíjenprávě\nžijící umělecké generaci. Náleží\ntaké umělcům, kteří přijdou po nás,\na vedle toho trochu také obecenstvu . . . .\nJiž ohled, který dluhujeme svým potomkům,\nžádá, aby moderní cizozemské umění bylo\ns touž nestranností jako dříve sbíráno. Neboť\nco je dnes moderní, je zítra historické. Co\nje dnes ještě laciné, je zítra drahé nebo\nk nedohonění ztracené . . .\"\n„Konečně nesmí se zapomenout na vy-\nchovatelské hledisko. Museum ne-\nsmí být zaopatřovnou pro stáří, mau-\nsoleem p ropo malované plátno a mra-\nmor. Má oplodňovat a život budit,\ntím že povzbuzuje umělce a vzdělává vkus\nobecenstva. Je-li k tomu však domácí\numění zvláště způsobilé, je po-\nchybné. Alespoň berlínská Nationalgallerie\nblažené paměti žádného umělce nevypěstila a\nvkus obecenstva jen zkazila. Ani hodnoty\nve smyslu národohospodářském nestvořila tato\npartikularistická péče o umění. Neboť pa-\npíry, s nimiž spekulovala, jsou\nv\nz kursu. Částečně plní obrazy, přenesene\ndo Vratislavi a Poznaně, ještě slavnou úlohu\na zhoršují vkus provincie, když to byly dříve\nprováděly v hlavním městě. Částečně jsou\nučiněny neškodnými v kasinech a presidiích.\nVydané peníze jsou pryč\"\n„A pravděpodobně nebyl by býval kapitál\ntak špatně uložen, ano nebyly by bývaly ne-\numělecké mašiny ani namalovány, kdyby\nze mskéuměleckékommissea umělci\nlépe byli znali cizí umění a od něho\nse byli naučil i, co jeumělecké. Neboť\nvtom nechtějme se klamat. Nestačí,\naby bylo dílo „národní\", musí býti\ntaké umělecké. A kolikkoli velikých je-\ndnotlivých osobností má Německo, schází\nnám posud ještě umělecká kultura*) . . . .\nJeště dnes připomíná se vám v Paříži každým\n\n*) Podtrhuje sám Muther."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 327, "texte": "sou, jejž vyjmete z peněženky, umělecká\nkultura Francie, jako nekultura Německa\nznámkou každého psaní, jejž dostanete z do-\nmova. Srovnání mezi francouzskou plastikou\npomníkovou a naší je nejlépe vůbec nepod-\nnikat.\"\nTolik zatím.\nA nejsou-li vám kultura a umění prázd-\nným zvukem a slovem, přemýšlejte učte\nse přemýšlet!\n\nV. S."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c024", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "114", "image_debut": 24, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.19", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "JAROSLAV HILBERT", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.24", "debut_caractere": 329, "fin_caractere_exclue": 4304, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\n,FR. STRÁNSKÝ, POHŘBEN NA ŠTĚDRÝ\nden 1901. Jeden z nečetných žáků Myslbeka,\nkterý v letech devadesátých opustil školu a\npo dobu 10ti let účastnil se umělecké činno-\nsti domácí pracemi svými na vnitřní výzdobě\nzemského i městského musea městské spoři-\ntelny (socha Pilnosti), Assicurazioni Generali\n(poprsí dekorativní nad portály ulice Jindřiš-\nské). Sůčastnil se všech konkurencí veřejných\ni soukromých spolkových. Z těchto vyšel\ns úspěchem při soutěži o dar Svat. Čechovi,\nz oněch získal 111. cenu na monumentální fon-\ntánu před Rudolfinem. Nezanechal po sobě\nvýznačnějšího díla svérázného a odešel\ntak v době, kdy nebylo mu možno vysloviti\nse plně a svým vlastním způsobem.\nSOUTĚŽ O RESTAURACI „KARLOVA\" SKON-\n\"v\nčila zase bezvýsledně. Čteme o tom v den-\nních listech výsledek soutěže dosud ne-\nvystaven, nemůžeme proto věcně o záležitosti\nse zmínit. Ale v zásadě provádí se již zde\nzase neuvěřitelné věci. Zadána práce p. arch.\nMikšovi, pod dozorem pp. Hlávky, Chytila a\nKouly. Celá věc je zase jen komedií.\nBuď práci tu pan Mikeš dovede a pak\njest všechen dozor zbytečný aneb to do-\nvedou dozorci pp. Hlávka, Chytil a Koula, a\npak měli tito pánové povinnost převzít práci,\na vůbec, je-li nedůstojno pro p. Mikše pra-\ncovati pod dozorem, je ještě méně důstojno,\npřevezmou-li pp. Hlávka, Chytil a Koula dozor\nnad prováděním umělecké práce, o kterou se\npřece zde jedná a ne o řemeslnou práci.\nOstatně zachováme celou tu záležitost restau-\nrace v evidenci aby, až vyhozeny budou\npeníze, jednou se nepřišlo na Nový Karlův\nTýn. A je zvláštní, že ani ten strašný kotr-\nmelec, který u nás v restauraci Karlova Týna\nproveden byl, a který dnes plně, ovšem pozdě,\nse chápe, nenapraví těm hrozným restau-\nrátorům hlavy. Jak snadno seženou se u nás\nstatisíce na „restaurace\" starých prací\na co z toho všeho pojde ? Je přece známo\no Mockrovi, že dovedl staré věci, umělecky\ncenné, čisté gothiky zahodit, aby mohl svoji\nsuchou formulku gothickou uplatnit. Co jeho\nrukou prošlo, zapadlo a to vše u nás\nvede k další restaurační činnosti. A je to\npřece tak jasné každé umělecké dílo za-\nchovat v jeho netknutosti a zabezpečit jen\nvěkům budoucím, uchránit ho zubu času,\nprovésti v něm nejnutnější opravu a\nkaždému ruku urazit, kdo k nim něco chce\npřidat, a je měnit. V tom je ten jediný roz-\ndíl že si všech těch uměleckých věcí\npříliš vážíme, než abychom je svěřili rukoum\nnašich restaurátorů.\nDO KURATORIA RAKOUSKÉHO MUSEA\npro umění a průmysl jmenovalo Ministerium\nkultu a vyučování z Čech pp. hrab. Harra-\ncha, Vojt. Hynaise, V. r. Lannu, B. hraběte\nSchonborna a prof. Stupeckého tedy jed-\nnoho umělce odborníka a 4 příznivce umě-\nleckého průmyslu neodborníky dvě hra-\nbata, jednoho rytíře a jednoho občana.\nTěšíme se již, jak bude vypadat kuratorium\nzemské galerie umění.\nGALERIE MODERNÍHO UMĚNÍ ZŘÍZENA\nbude ve Vídni, za podpory města, země\ni státu. Řada velkých děl uměleckých tvoří\njiž slibný základ, prozatímně probíjí se však\nzákladní principy a to s požadavky vyššími\nnež jaké si kladou „páni\" u nás. Přípravné\npráce jsou v plném proudu a je pravděpo-\ndobno, že galerie zřízena bude dříve než\nu nás.\nSOUTĚŽ NA PLAKÁT. VYPISUJE SPO-\nlek výtvarných umělců „Mánes\". Plakát má\nbýt proveden nejvýše čtyřnásobným barev-\nným tiskem, ve formátu 65 X 85 cm., s umí-\nstěním následujícího textu: Vereinigung\nbild. Kúnstler „Mánes\", Pra g. Vom\n15. Oktober 15. December 1902, Ausstel-\nlungsgebáude „Hagenbund\". Entreé 1\nKrone Geof. 9—7 Uhr. - Soutěž pří-\nstupna jen členům. Soutěžící volí dva jurory,\njichž jména musí být ke každému návrhu\npřipsána. 1. cena 200 korun je současně ho-\nnorářem za provedení na kámen, 11. cena 60\nkorun. Skizzy v původní velikosti skuteč-\nného plakátu zaslány buďtež do 15. března\np. St. Suchardovi, sochaři, Praha L, Rudolfovo\nnábřeží 6.\nPAN VILÉM MRŠTÍK UVEŘEJNIL VE 3.\nčísle „Slova\" jednu ze svých vodnatých ka-\npitol, jimiž časem zachraňuje z Divák Prahu\na Čechy. Kdož nejsou stoupenci přemrštěného\nkonservatismu staropražanů, mohli by si"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4801, "texte": "mnouti ruce: jen více takových nechutností,\na strašidlo bude übito, kdyby však při\ntom nebyli p. Mrštíkem obíráni o čest, že\ns ním chtěli býti dříve hotovi, než ho ještě do-\nrazil čas. jedním z okradených jsem já. Hájím\ntoliko svoji zlatou minulost, když mu odpo-\nvídám, a také toliko té potřebě obhájení on\nvděčí, že adresuji mu dnes toto:\nPane, pravíte, že jsem byl roku 1899, kdy\njsem vystoupil ve V. Sm. proti Vám, nastrčen\na vysloveně nízký nástroj velmi nízkých\nlidí, již skompromitovali drahé jméno Cech na\nvěky věkův a před celým světem. Ne, mne\nnastrkávati nebylo naprosto třeba. Vaše\nmyšlénka byla dostatečně skostnatělá, Vaše\npropaganda dosti hrůzná, vliv Vaší tyranie\nnad slušnost nebezpečný a obecný, než aby\nnebyly samy zvedly můj odpor proti sobě.\nČlánek byl můj, iniciativa má, nechuť proti\nVaší a Vašich Staré Praze moje, a V. S. mně\ntoliko poskytly pohostinství, uveřejnivše můj\nprojev. Strašidlo Staré Prahy sedělo však tehda\ntak důkladně nám všem na hlavách, že ani\ntomu, jenž se již vzchopil, aby je setřásl, ne-\ndalo ještě jasně viděti. Nemluvě o několika\nšprýmech, jež jsem si vědomě dovolil k\nhrůze šosáků á la . . nechrne je, do mého\nčlánku dostalo se leccos, co bych dnes ne-\nnapsal, a hlavně leccos, co naprosto mi ještě\nnení dosti ostrým v poměru k dnešnímu\nmému dozrálému nazírání. Jedno však mne\ntěší, co čtu starý svůj plod : že totiž v době,\nkdy suggesce Staré Prahy vládla kde kým,\na chtěla vládnouti novinami, plakáty, bro-\nžurami, časopisy i schůzemi, dokonce tyransky\nvším, já jsem vyhmatal, že nenese umělecký\npokrok, jak se hlásalo, nýbrž naopak nehýb,\nstání, tlení, podlom podnikavosti, postupu\na života, a to všecko pod nebezpečně svůd-\nným heslem uměleckosti. Viděl jsem, že Praha\npotřebuje zcela jiné vůdčí idey, než byla ona,\njiž Vy jste do jejího nového kvasu vnesl,\na ozval jsem se proti Vám; lépe řečeno proti\nmyšlénce samé.\nSetkal jsem se u redakce V. Sm. s po-\ndobným názorem, a to ji patrně pohnulo, že\notevřela mi svůj list. Jest absurdností mysleti,\nže by se byla se mnou, jenž jsem byl přece\npodepsán a mluvil výslovně za sebe, ve všem,\nco jsem psal, shodovala, ale jisto jest, že\ni u ní již byl odpor vůči Vaší a Vašich akci\na že, stejně jako já, i ona potřebovala jen\ntrochu času, aby proti věci aspoň dosud\npro sebe mohla postaviti ostře a zrale věc.\nDnes, myslím, se tak již na celé čáře stalo,\na to humorem osudu právě v době, kdy ji\nzaklínáte nechutností světového pranýře. Ne-\nvím, co Vám odpoví, nevím, odpoví-li Vám\nvůbec, a nemluvil jsem s nikým z její členů,\npíše Vám tyto řádky; ale kdybych byl jedním\nz nich, řekl bych si, že mlčení by mohlo\nbýti považováno za slabost a odpověděl bych\nVám tedy asi takto:\nPane, mnoho štěstí se Starou Prahou\na méně vody ! Je-li Vaše myšlénka tak schopná\nživota, jak hlásáte, není jí zajisté třeba, aby\nkde kdo ji fedroval a neskandalisujte proto\nnás, že pro ni nehoříme. Zúžili jsme svůj\nprogram, abychom mohli býti tím šíře ěinni\nv tom, co přece jen nám na srdci nejvíce\nleží: tož dnešek a budoucnost. Minulost\nbudou s Vámi beztoho ochotně zastávati lidé\nvšeho druhu stojatého estetismu, jichž jest\nvždycky dosti, a jen trochu více vkusu v pro-\npagandě, a máte je od prelátů až do obno-\nvených radikálů všecky na své straně. Co\nse zápasu o dnešek a budoucnost týče,\nten zbývá beztoho jenom nám. Neboť Vy,\nrozumějte, as Vámi všichni Vaši rozpálení\nestetici nejste v tomto směru ani o chlup\nlepší těch, jež často zrádcujete pro stoletý\nstřep. Kdyby se jednalo zítra o to, aby na\nmístě kadetky postavilo se cosi nejvýhodněji\nustupujícího Prašné bráně, to ujištění již od\nnás přijměte, že nejhoršímu pseudopražskému\nšmejdu, jen když nebude výrazu architektury\nv pravdě novožité, dáte sankci Vy. Zač zá-\npasíme my, to prohraje, nejjistěji u Vašich.\nA tak dovolte, abychom byli chladni tam, kde\nvisíme toliko vláskem svého nitra, ale kde\njsme zmrazení ve všem tom, co zase nám\njest draho. (Ostatně při důležitých bodech\nStaré Prahy nebylo nám nikdy třeba Vašeho\nupozorňování a nebude i pro příště; postavíme\nse, kde toho uvidíme potřebu, na své místo,\novšem že mimo Vás a daleko od Vašeho\nbubnu.)\nA slovo ještě ku psychologii Vašeho\nhluku. Křičí se s Vaší strany příliš, než aby\nčlověk nepoznal, že lešení padá a nadmutá\notázka Staré Prahy hroutí se na hromadu\nasi té míry, která odpovídá jejímu významu.\nNemylte se, není té výlučnosti v ní, již Vy\njí podkládáte; není v ní té velikosti, do níž\njste ji Vy as Vámi jiní novinářsky vyhnali.\nJest dobrá jako korektiv a má své jisté právo\nbytí, ale v daleko zmenšenější míře, než jak\nse domýšlíte Vy. A bude Vám jen s pro-\nspěchem, shroutí-li se Vám: snad potom ji\nsfrontujete do pravých měr a spůsobíte něco\nužitečného, kdežto dosud jste dovedl jen ne-\nzdvořile zrádcovat a hřmotit.\nTo jest, co bych řekl p. V. Mrštíkovi,\nkdybych byl členem jím vyzvané redakce"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 174, "texte": "V. Sm., a uznal za dobré, spíše pro veřejnost\nnež pro něho sama, mu poučně a slušně, jak\nrozhodně nezaslouží, odpověděti. Za sebe\nřekl jsem hořeji napsané.\n\nJAROSLAV HILBERT."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-04-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_04#c025", "volume": "bmtnaan_1902_04", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "114", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.2.20", "titre_corps": "VE „SLOVĚ\" PŘIPISUJE TEDY P. MRŠTÍK", "titre_sommaire": "VE „SLOVĚ\" PŘIPISUJE TEDY P. MRŠTÍK", "signature_source": "REDAKCE", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.26", "debut_caractere": 176, "fin_caractere_exclue": 4196, "texte": "VE „SLOVĚ\" PŘIPISUJE TEDY P. MRŠTÍK\nREDAKCE.\nna vrub „Volných Směrů\" plány na zboření\nokolí Prašné brány. Ony jsou tím prý mo-\nrálně vinny: uveřejnily známý článek p. Hil-\nbertův. A kletbu a pohanu celého světa\nve výmluvnosti šťavnatější ještě, než jakou\nvládli starozákonní proroci, metá na naše\nhlavy.\nPoněvadž však toto řečnické cvičení při\nvšem zásadním lidojedství oplývá lidumilnými\ninsinuacemi a protekčními domněnkami (které\nnám mají usnadnit ústup nebo mlčení), jako\nby „V. S.\" litovaly dnes svého tehdejšího\nkroku a byly ochotny jej křídovat nebo od\nněho utíkat - stůj zde jednou pro vždy\na služ p. Mrštíkovi k vědomí toto:\n„Volné Směry\" uveřejnily článek p. Hilber-\ntův s celou jeho parodoxní absolutností a pře-\nstřelující horlivostí v plném vědomí své zod-\npovědnosti jako protijed a lék archaisu-\njící mánii, historickému a epigonskému sla-\nbošství a jalové sentimentalitě, kteréž zboží\nvšecko svezlo se na rozskřípané káře pana\nMrštíkova tažení za „Starou Prahu\".\nČlánek p. Hilbertův obsahoval estetický\nproblém, formoval uměleckou naději\na víru dneška a zítřka, ale nekreslil\nžádnou regulační čáru a žádné plány pře-\nstaveb a vinit jej z něčeho podobného, jak\nčiní p. Mrštík, je nesprávné.\nOde dávna cítili jsme už, jak všechen náš\numělecký život je dušen mrtvolným histo-\nrismem a jak není nikde nejmenšího pocho-\npení a půdy pro styl nový, z dneška zro-\nzený a dnešku odpovídající a sloužící, který\nby byl výrazem a projevem dnešní kultury\na techniky, dnešních potřeb, názorů, rozkoší,\nrozpjetí a doufání, jako byly staré styly\nv tomto smyslu orgány a funkcemi starých,\nminulých dob a lidí.\nPro tento nový, životný a živý umělecký\nstyl dneška a zítřka, kolem jehož prvních\npokusů a rozběhů chodí se u nás slepě nebo\ns tupým posměškem pro něho o místo\na pozornost volaly „V. S.\", ale nezabí-\njely tím a proto staré umění, předpo-\nkládajíc, že je to skutečné a opravdové umění\na ne pouhá sentimentální marotta.\nAle v tom ovšem nejsme a také nikdy\njsme nebyli za jedno (ani v době, kdy jsme\nbyli před lety p. Mrštíkovi nejblíže a kdy ve\nveřejnosti se zdálo, že naše stanoviska jsou\ntotožná) s naprostým a šablonovitým radi-\nkalismem fanatiků staropražských, kteří chtějí\nzachovat šmahem všecko, a zapomínají na\nto, že živé město roste jako každý orga-\nnism přispůsobením, obnovováním, docelo-\nváním, novou tvorbou podle neodvolatelných\npotřeb a nutností života a dneška!\njde jen o to, aby se těmto novým po-\ntřebám srovnale, to jest nově, originálně\na umělecky sloužilo o to bily se „V. S.\" :\nza novou a krásnou Prahu ale ne proti\nstaré krásné Praze. Té neublížily. Ta našla\nsvého největšího nepřítele jinde a ironií pa-\nradoxu právě tam, kde byl nejméně hledán.\nNeboť musí se již jednou rozhodně a na-\nhlas povědět, že nikdo nepoškodil víc věc\nstaré Prahy, než právě p. Mrštík sám svými\nkřiklounskými moresy a svým absolutismem\nnekritické a pusté šablony.\nPan Mrštík choval se v celé akci jako di-\nvadelní generál, kterému jde ne o věc, argu-\nmenty, přesvědčování, získávání, práci, ale\no odpuzování parádními pochody, manifesty,\nhlukem, prachem a terrorem. To obstarával\ns malým vkusem, ale tím větší zuřivostí. Ne-\npřesvědčoval, nespoléhal na důvody, nepra-\ncoval do hloubky jen do triviální šířky.\nAssentovat co největší armádu, sehnat co\nnejvětší počet podpisů a hlasů, největší zá-\nstup statistů a hlučícího choru ... a pak hla-\nsovat, terrorisovat a znásilňovat tak to\nchtěl p. Mrštík, tak myslil, že se vyhrává\nkulturní a umělecký boj.\nPan Mrštík vedl tuto uměleckou kampaň\ntak pustě, jak se jen vodívají kampaně poli-\ntické, z nichž odkoukal všecku prázdnou me-\nchaniku a machu.\nAni na místě své akce nebyl. Seděl klidně\nve svých Divákách a informován jen všeli-\njakými „prý\", bez autentické kontroly, na\nslepo nabíjel svůj hmoždíř a metal své blesky.\nDým a hluk byly při tom hlavní, vlastní\nvěc a cíl vedlejší.\nA to neukřičí p. Mrštík ani stem svých\nčlánků v známém, snadném a křečovitém\ngenru, jako byl ten, jímž vypadl na „Volné\nSměry\" ve „Slovu\".\nV PRAZE, v lednu 1902.\nVýbor S.v. u. „Mánes.\""}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.1", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\n\nPřečetl jsem dnes celou řadu dopisů, které jsem\nv létech našeho přátelství od Plečníka obdržel,\ndopisy z doby jeho studií, cest, plné práce\nz dob trudných i světlejších. Jak jednotně však\npůsobí všechny nyní na mne! Rozdíl okamžitých nálad,\nv kterých povstaly, nezbarví skoro nic na celkové kara-\nkteristice přítele. Stále a vždy pevný cíl před sebou, ku\nkterému míří pevnou vůlí, pří stálém pevném vědomí a\nautokritice každého kroku, nezastavuje jej ani na okamžik\nžádné sklamání, ni —• a to jest ještě vzácnější sebe\nvětší zevnější úspěch. Nevšímá si stupně vidí pouze\ndlouhou cestu před sebou.\nVystupuje přede mnou on i celé jeho umění vzpo-\nmínám si, jak se vyvíjel vzdor všemu boji a strádání\npevným a rychlým tempem. Již na akademii vídeňské, kam\npřišel, mladý skromný slovinský student v roce 1895,\nobrátil záhy pozornost na se. Nebyl z počátku mi-\nlován od všech svých soudruhů, kteří se sdružili\nu mistra svého Wagnera. Lišil se příliš svým uzavřeným,\nhloubavým zjevem, co všichni ostatní nadšeně postupovali\nna cestě mistrem jasně hraněné, nejásal s ostatními,\nkdyž první vlny nového prorážely a přece sám byl\njeden z prvých a právě tak mnohému vzorem.\nV roce 1896, kdy na výstavě vídeňské tolik té mla-\ndosti překypovalo, přestřelovalo, vzbuzovala vnitřní deko-\nrace Rotundy*) obdiv. Uprostřed pestré rozpustilosti a\nvšech těch amatérských dekoračních karikatur, které na sály\nvšude a vždy se přivěšují, působila práce Plečníkova\n\n*) Reprodukce ve »V. S.« roc. IV. č. 8.—10."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.2", "texte": "svým velikým klidným tonem, opravdu antickým duchem ne formou. I tato byla\nvolná, avšak přísná a odvážná. Tenkráte se poprvé mluvilo o Plečníkovi. Jeho dílo bylo\npotom východiskem pro mnohé, uznané nyní dekoratéry vídeňské. I jiné jeho drobné\na vnitřní architektury, zejména nábytek (reprodukovaný v tomto čísle) povstaly v tehdejší\ndobě a předcházely svojí jednoduchou, logickou a tím účelnou formou novému hnutí.\nPrvní práce monumentální, kterou se stal Plečník široce známým, byl jeho konkurenční\nnávrh pro Gutenbergův pomník ve Vídni. I toto dílo spadá ještě v dobu jeho studií na\nakademii. Duševní obsah tohoto návrhu přibližuje se nejvíce pojmu, který jméno Guten-\nbergovo v nás vyvolává, a myšlenka sama jest zde tak jednoduchým a pádným prostředkem\nvyjádřena, že toto dílo stalo se jedním z nejgeniálnějších všech dob. Litujeme a litoval\ni všechen pokročilejší umělecký svět vídeňský, že velké dílo toto nebylo uskutečněno.\nZnemožnily to vlivy oněch vrstev, které si na základě své finanční, politické i jiné moci\npřivlastňují rozhodování o uměleckých záležitostech. Není přece nic lehčího v našem věku,\nnež několika nabubřelými žurnalistickými frásemi uměleckým znalcem se kvalifikovati a všechnu\ntu vlivnou moc si osobovati, která každému jinému teprve trpkou prací životní je přiznána.\nŽe v těchto sférách pak rozhodují i národnostní důvody, jest samozřejmo, a Plečník sám\nmi sdělil, že háček v jeho jménu nebyl v této záležitosti bez vlivu. Jako významný hlas\numělců vídeňských uvádím projev jejich v této záležitosti ve „Ver Sacrum\" tehdy uveřejněný.*)\n\n*) Ve Vídni má být pořízen Gutenbergův pomník a za tím účelem byla vypsána soutěž.\nSoutěže jsou bezpříkladnou národo-hospodářskou marnotratností.\nNestává však prozatím žádného jiného prostředku ku docílení nejlepšího výsledku konkurenčního. Neboť\ntento způsob jest jedinou možností objeviti mladé talenty z neznámých hloubek jich vlastního světa.\nUdiveno stojí pak obecenstvo před dílem takto vyvolaným a mluví o »schlagru«."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.3", "texte": "JOŽE PLEČNÍK A O. SCHIMKOWIŤZ.\nKONKURENČNÍ NÁVRH NA POMNÍK\nGUTENBERGŮV VE VÍDNI. (Z R. 1898.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.4", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT.\n\nJiž práce, které povstaly v době jeho studií, vyznačují se silným antickým přízvukem,\njenž se delším jeho pobytem v Itálii sesílil a ustálil. Nepřivezl si snad odtud jako\njiní architekti „tolik a tolik krásně a přesně kreslených studií\" a spoustu historicko-umě-\nleckých vědomostí a formulek, z kterých se vytěží nejvýše formová slupka nic neobsahující\npochopil a pojmul tu však ducha antiky, kterým jest nyní každé jeho dílo plně\nproniknuto.\nJižní toto zbarvení spojuje se u Plečníka se vlivem jeho domoviny a nesmírnou láskou\nk ní a dává tak vznik jasnému, klidnému akkordu. Zase byste však marně hledali\nv jeho pracích nelogicky vydlužené motivy z výšivek chalup neb selských nádob slovinských.\nOn miluje silně prosté umění lidové a hledá a nalézá v něm vlastností, které svému\numění osvojiti se snaží prostotu a trpkost. Pamatuji se, jak prohlížením sbírek\nnašeho národopisného musea byl rozradostněn, jak se těšil té pravdivosti akordů formových\ni barevných (ta bílá a žlutá, ta černá a stříbrná).\n\nPřítomná konkurence vyzněla opravdu takovým »schlagrem«: návrhem Plecníka a Schimkowitze.\nNamítá-li se návrhu jich, že jest více apotheosou vynálezu knihtisku, než vlastním pomníkem Gutenberga,\nnem'Vvto naPr?sto chybou, naopak předností, jež vyrostla z velkého pochopení thematu, které lidem\nsoutěž vypisujícím úplně scházelo. Tedy: Soutěž měla tentokráte plný úspěch. Objevila »schlager«,\nJury přisoudila tomuto »schlagru« první cenu. A dál ? Mínili byste, že vše jásá a hrne se ku pro-\nvedení. Ne! Sosáctví, ten zlý duch, který po více než sto let na umění Rakouska nemocně působí zví-\ntězil znova. Solidní však nikterak původní práce bude provedena, a v této soutěži šťastně vytrysklý\n»schlager« opět v temno zapadne.\nTo jest, upřímně řečeno, veřejný skandál."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.5", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.6", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nŽELEZNÁ MŘÍŽ\nA NÁČRT."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.7", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nVILLA U VÍDNĚ\nNÁČRT a DETAIL."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.8", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nOBYTNÝ DŮM\nVE VÍDNI.\n\nI zde ovšem oko jeho pomíjelo, že to\njsou jablíčka a chrpy a že ta a ona forma\nmá v různé době ty a ty odchylky, za\nto ale duše cítila ten dech, který vším\ntím vane, vše co je hlavním bodem jeho\numění a co v sobě má tak mnoho slo-\nvanského : trpkost', někdy ažostrou\nv podstatné myšlénce, lyriku\nněkdy až měkkou ve skrovném\nprovedení formovém.\nJasně vystupují tyto pro Plečníka cha-\nrakteristické vlastnosti, srovná-li se se\nsoučasnou tvorbou jinou, ku příkladu ví-\ndeňskou, tak uhlazenou, lehkou a mělkou.\nPlečník si zachovává tyto své vlastnosti\npřes to, že jest nucen žiti v onom ovzduší\nvídeňském, jeho vývoji ne nejpříznivějším.\nZachovává si je svou neobyčejně vyvý-\nšenou autokritikou, která jej ochraňuje\npřed splynutím a sploštěním. „Musím zde\n(ve Vídni) sám k sobě býti nemilosrdně\npřísný.\"\nPouze krátce po návratu z cest bylo\nmu popřáno působiti v domovině, ve které\nsvé síly uplatniti přece každého snažením\nbývá, ve své vlasti tam, kam také\njeho myšlenky a sny zalétají. Existenční\npoměry jej však přinutily k novému ná-\nvratu do Vídně, kde až doposud působí.\nPřeji si a zajisté i všichni, kdož jsme si\nPlečníka tak zamilovali, aby půda a po-\nměry pro jeho vysoké nadání a snažení\nco nejpříznivěji se vytvořily a jemu příle-\nžitost poskytly, vydati se v plné a vzne-\nšené síle celého svého umění.\n\nJAN KOTĚRA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.9", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRTY."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.10", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nVILLA U VÍDNĚ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.11", "texte": "JOŽE PLEČNÍK\nVILLA U VÍDNĚ."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.12", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nSTUDIE K PODSTAVCI\n„KRISTA\" O. SCHIMKOWITZE."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.13", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.15", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nSKŘÍNKA S PODSTAVCEM.\n(SKLO\nA BRONZ.) — VLYS."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.16", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁBYTEK LOŽNICE\nA JÍDELNY. (Z R. 1897.)"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.17", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nAPPLIKACE."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.18", "texte": "JOŽE PLEČNÍK.\nNÁČRT."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.19", "texte": "STYL A ČLOVĔK.\n\nLE STYLE EST L'HOMME MÉME, řekl\nstarý Buffon, a p. Mrštík, třeba citoval trochu\npozměněné a v trochu podivném francouz-\nském pravopise („Le stil c'est Fhomme\",\nLumír, str. 57, 2. sloup.), dává mu za pravdu.\nDoufáme, že nebude tedy protestovat, položí-\nme-li i jeho kritickou a polemickou prósu\nposledního data na tuto zkušebnou váhu a\nzjistíme, co ukáže nám i jemu.\n„Pot na čele by musel vystoupit\nkaždému hanbou a lítostí, kdyby\nv jedné řadě s nimi sedět měl na lavici ob-\nžalovaných. A ten pot zarosí i skráně je-\njich, na to mohou spolehnout ...\" (Slovo,\nstr. 30., 1. sloup.)\nV tom je celý Mrštík, stylista i člověk.\nStaré, krásné a věcné úsloví jako: zahořel\nstudem, zarděl se po uši nestačí tomuto\nmodernímu boucharonovi a proto váže neslu-\nčitelné představy v bastardní a nesmyslné\nobrazy, látá kontradikce a objevuje zbrusu\nnové pravdy, jako že se člověk hanbou\npotí, a to v první větě jen na čele, ale\nv druhé už i na skráních. Zatím věříme\njen, že se potil p. Mrštík sám, když sešíval\ntyto násilné nestvůry z protivných prvků,\nkteré se bránily a vzpíraly mu ještě v rukou.\nA to všecko jen proto, aby mohl nafukovat\nvěty na pusté novinářské balony! Jen veliké\nrozměry! Jen oslepovat, jen omračovat, mluví\nkaždá plebejská estétika.\n„Konečně se řítí morální Nemesis, která\nna Bestii nyní jak dobře osedlaná Fúrie\nostře pletenými a v řeznické krvi\ndobře namočenýmiprovazy hnáti bude\nk zodpovědnosti celou tu plejádu uměleckých\nAdamů . . .\" (Slovo, str. 29., 3. sloup.)\nBambase, zardi se (čili podle Mrštíka: za-\npoť se), jsi překonán! To není už ochraptělý\núvodník našich journalů, to je vyvrcholení\nTvého stylu! A ta správnost, přesnost, „ju-\nstesse\", jak říkával Flaubert, těch tropicky\nbujných, kypících a spletitých obrazů! Fúrie,\nkterou si p. Mrštík představuje docela ori-\nginelně jako koně („dobře osedlaná Fúrie\"),\nmáčí si svoje provazy, jež p. Mrštík také\nprvní objevuje, v řeznické krvi (t. j. v krvi\nřezníků)! Dovedete si představit něco oslni-\nvějšího, děsivějšího, mysteriósnějšího ? Není\nvlastně Mrštík největší český mystik? „Prav-\ndivost a vkus\" to prý je v umění hlavní\na bez nich prý není umění, píše kdesi pan\nMrštík. A nemá dokonce nepravdu.\n„Sami nastavili kdysi tak hrdou svoji šíj\na teď rajtovat na ní může každý uzenář.\"\n(Slovo, str. 30, 1. sloup.)\nK tomu jen poznámku: kdyby tak někdo\nmluvil, řeklo by se, že pěstuje fiakristický\njargon, a zde tak píše mladý spisovatel\na prý stylista!\nNamítne se snad, že takové übohé ne-\nsmysly a nevkusy proklouznou snadno ve\nchvatu, píše-li se novinářský článek. Smutné\nje, že mohou proklouznout, neboť to zna-\nmená, že jsou v člověku !\nAle p. Mrštík nepíše jinak ani v literární\nkritické studii o Juliu Zeyerovi, jejž klade\nrovnou mezi básnické bohy světové, a kterou\ntedy jistě psal nebo měl psát se soustře-\nděnou myslí. Ale věc má hlubší kořeny:\nvšechen ten nevkus, trivialnost, faleš a jalo-\nvost jazyková i myšlenková je ne nedopa-\ntřením, ale samou vadou a nedostatkem spi-\nsovatelské struktury p. Mrštíkovy.\nV článku filosofuje p. Mrštík mnoho a dusí\nse samým ideálem, srdcem, nadsvětím, citem\na duší, ale má-li o nich něco určitějšího po-\nvědět, dopadne to tak materialisticky\nnevkusně a mechanicky střízlivě, až\nbůh brání. Styl prozrazuje p. Mrštíka, každou\nchvíli ho vyvrací a trestá, aniž o tom má tušení.\nÚsty vyznává nejradikálnější spiritualismus\na idealismus, ale píše současně a zároveň těžký\na hrubý materialismus. Z au delá a zlá-\nhaut padáme stále do lá-bas a beze všeho\nautorova úmyslu, jen tím, co p. Mrštíkovi\n„uklouzne\". Z oblak k blátu je u něho\nvždycky jen krok, a obojí říká často jedním\na týmž dechem.\nTak klidně vedle sebe dovede napsat\n(„Lumír\", str. 45.): „Do plna slovanské\nduše hrábl nejnádhernější epopejí, Vy-\nšehradem.\" Übohá slovanská duše, když\nvyvolává v p. Mrštíkovi hned představu\npohrabáče!\nJeště velkolepěji dopadl p. Mrštíkův Ritt\nin's romantische Land na str. 94:\n„Není tak malá ani tak chudá ta česká\nduše, aby ucházela pouze jedním\nventilem a jiným ani nesměla ven.\"\nTo je svého druhu jediné. Je to už mal-\nheur, že, jakmile vzpomene pan Mrštík na\nduši, hned se mu k tomu musí přidružit\npředstava kotle! Co si má pak myslit\nčtenář? Že si p. Mrštík představuje tu milou\nčeskou duši jako páru? P. Mrštík, který\ntolik nenávidí techniku a mechaniku moder-\nního světa, je jí plný (ovšem tam, kde je ab-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.20", "texte": "surdní a směšná, což už bývá pomsta bohů)\na on, který spílá vinohradským činžákům\nz professe, píše de facto ve svých článcích\nstejné nestvůry a nevkusy každou chvíli!\nNeboť Pécuchet, který je zabílen v p. Mrští-\nkovi, žádá neúprosně svou daň a tak už na\nnásledujícím sloupci (strana 95, 1. sloupec)\nčteme tuto prostě nechutnost, doslovně\ni metaforicky:\n„ne pravdu rozkouskovat v drobcích\npolemik, kde se ztratí zrovna tak rychle,\njak vyhozeny byly z žaludku, ale slovo\nsoustavné, kriticky uspořádané\" atd. . . .\nTy polemiky, které „byly vyhozeny z ža-\nludku\", jsou, jak patrno, ve všem všudy\nmrštíkovské.\nStylisticky i myšlenkově ryzí Mrštík je také\nna str. 57, 1. sloupec:\n„jsou knihy a proslavené, kterým však\nkonec konců přece jenom chybí něco, co by\nstrkalo člověkem stále ku předu\na výš...\"\nKniha, která „strká člověkem\", je rozto-\nmilé, že ? Taková mrštíkovská finessa a nuance !\nZvlášť dojemné musí být podívání na toho,\nkoho „strká výš\". A zase vinohradský styl!\nObraz patrně vzat je z tamních staveb, kde\ntak poeticky zacházejí s cihlami. Pan Mrštík\n„dluží\" (abychom užili tohoto milého mora-\nvismu) Vinohradům víc, než tuší.\nA což teprv o sloupec dál:\n„Teprv Plojhar strhl roušku s jeho (Zeye-\nrova) portrétu, operoval oči povlečené\nmázdrou tuhou jako podešev.\"\nTo je celý a slavný Mrštík, veliký silák\nslova před Hospodinem, hotový Samson ! Jak\nto říká p. Mrštík? „Pravdivost a vkus.\"\nAno, hlavně vkus!\nAle Mrštík překonává v tomto článku sama\nsebe, a jeho hrdinský temperament a rytířská\nrasa žene ho do myšlenkových a stylistických\ndobrodružství, které nemají v ostatní naší\nstřízlivé a šedivé literatuře příkladu.\n„Čarovná zahrada (t. j. dílo Zeyerovo), kde\nse procházejí lidé nejčistších vznětů, překrás-\nných myšlének, do široka rozpjatého vzletu;\nsk r ví, která není ani krví, a 1 e ně čí m,\nčím obdařeny jsou bytosti mimo-\nsvětských sfér. A on sám jakoby choval\nv sobě nejvzácnější tuto krev vyšších by-\ntostí, tak aristokratickým byl mezi všemi\naristokraty. Pravá „modrá krev\" v spiri-\ntuelním slova toho významu a ne\nb řecka, kterou chlubiti se může i ho-\nlomek\" . . . atd. (Str. 46, 1. sloupec).\nTa víc než transcendentní a spiritualistická\npassáž o krvi, „která není ani krví\", jak ta se\nmohla jen zvrhnout v ten roztomilý „ Lumpe n-\nJargon der noblen Jetztzeit\", jak říká Schopěn-\nhauer takovému způsobu psaní, kterým končí\np. Mrštík svou hyperidealistickou exkursi do\nnebeského azuru? Co se to mstí na p. Mrští-\nkovi, že se mu každý rozlet mění pod rukou\nv pád a v tím hlubší, čím výše byl míněn?\nŽe za každý „ideál\", „duši\", „mimosvět\"\nmusí si hned ulehčit nějakou nadávkou nebo\nnějakým nevkusem ?\nAle dost žertů. Věc je ve svém jádře\nk smrti smutná.\nSmutné je zejmena to, že p. Mrštík, který\nstále tak pronikavě a hlomozně křičí po „ná-\nrodním\" a „českém\" umění a požaduje od\nkaždého „čich pro české slovo\", má ho sám\nvelmi málo, anebo má-íi snad čich, nemá\nrozhodně sluch, tento daleko jemnější a slo-\nžitější orgán, nanejvýš důležitý pro stylistu.\nZachází s českým jazykem tak hrubě a bar-\nbarsky jako s kamením (a jemu slouží také\nv první řadě k tomu, aby udeřilo do hlavy\nodpůrce) a netuší, že má v ruce nástroj jem-\nnější, dražší a tajemnější než nevzácnější\nhousle nejproslulejších vlaských mistrů, ná-\nstroj, na němž pracovaly věky a v němž ještě\nzakleto spí umění všech hráčů, kteří kdy na\nněm koncertovali.\nPro spisovatele je otázka národnosti a via*-\nstenectví v první řadě otázkou krásného,\nvýrazného a plného stylu, myšlen-\nkového i slovního, s něhož nesmí se-\nstoupit (a pravý duch ani nemůže sestoupit),\nani když píše poslední noticku do denníku.\nJinak je tu umělost, pósa, rozdělení a ne\njednota přírody a pravdy.\n„Neboť kdo se prohřešil na německé řeči,\nten znesvětil mystérium všeho našeho něme-\nctví: ona jediná ze všeho toho míšení a ze\nvší té směny národností a mravů jako meta-\nfysickým kouzlem zachránila sebe a tím ně-\nmeckého ducha. Ona jediná zaručuje také\ntohoto ducha pro budoucnost, nezahyne-li\nsama v podlých rukou dneška.\"\nCož nenapsal nikdo jiný než Nietzsche.\nPřeložte si do češtiny i srdcem, jako já\njsem přeložil zde jazykem.\nV PRAZE, 15. ledna 1902.\n\nF. X. ŠALDA."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.21", "texte": "KUPECKÉ VLASTENECTVÍ.\n\n(Záležitost zřízení a vedení umělecké ga-\nlerie v Praze.) Toto až dojemně a tklivě ob-\nmezenecké stanovisko, které by se dalo\nsnad omluvit u společenstva kartáčníků, cvoč-\nkařů, knoflíkářů, nebo jiné ohrožené a upa-\ndávající větve řemeslné výroby domácí, ne-\nzaujal v záležitosti galerijní nikdo jiný než\nslavná „jednota výtvarných umělců\".\nCelé memorandum, které podal tento spolek\nproti stanovisku „Manesa\" klubu mladoce-\nských poslanců, je neseno touto úzkostlivou\nstarostností a hladovou péčí o vlastní\nkrámky, která tak trapně prokukuje každou\nchvíli z děravého pláště vlastenecky a ná-\nrodně natřeného, jímž kryjí pánové před ne-\nprozíravou veřejností svoje obchodní bolesti\na trampoty.\nStrach je zlá věc, a proto nejsou pánové\nprávě vyběraví ve způsobech svojí obrany:\nkaždá perfidnost je vítána, jen když po-\nmůže. Proto falšují a překrucují sta-\nnovisko Manesa, proto jej zrádcují, proto\nohánějí se lacinou a hloupou frází o „inter-\nnacionalismu\". Šlechetné úmysly jejich jsou\nzřejmé: chtějí z této ryze a výlučně\numělecké otázky udělat politi-\nckou af fa iru, chtějí znásilňovat novinář-\nskou agitací, chtějí ukřičet věcné důvody a\nvěcnou debattu řevem ulice. Slibný náběh\nv tom směru se už stal. P. Rašínovo „Slovo\"\nsedlo jim už na lep, a smutné při tom je\njen to, že je to, jak už v Čechách skorém\npravidlem, prý pokrokový list, který se tu\nstává mluvčím umělecké stagnace\na reakčního obmezenectví.*)\nCo žádal Mánes ve svém memorandu ku\nvládě od vedení galerie? Nic než ryze\numělecký názor a ryze umělecký\nsměr a z toho plynoucí působivost a účin-\nnost ústavu pro obecné umělecké\ndobro. Kladl tedy přede vším důraz na\nto, aby správa galerie byla jednotná (ne\nnárodně rozdělená) a aby byla svěřena vý-\nlučně umělcům. Dále, aby při kupování děl\nrozhodovala jen a jen jich umělecká\nkvalita, aby se kupovaly tedy v první\nřadě umělecky výrazné práce současné\ntvorby domácí a v druhé řadě umělecky\nvrcholná díla současné tvorby evropské-\nDoslova zní to v memorandu „Mánesově\" :\n„I žádáme, aby umělecká galerie pražská\npřijímala je nt o nejle pš í, co umě ní\ndoby přítomné v království Če-\nském vytvořilo, co jest uměleckým vý-\nrázem doby a v čem projevuje se a vrcholí\nsnaha, umělecké nazírání a cítění, slovem\numělecký duch.\"\nv\n„Žádáme dále: gallerie nebudiž obmezena\nna výtvory pouze domácí, budiž pří-\nstupna, pokud možno, i vynikajícím\nvýtvorům umění cizího, románského,\ngermánského a slovanského, pokud tyto vý-\ntvory představují vrcholy uměleckého snažení\ndoby přítomné, jsou jejím uměleckým vý-\nrazem amohofu tudíž být i vzpruze-\nním a povznesením uměleckých\nsnah domácích, jak umělectva samého,\ntak i obecenstva.\"\nA před tím vyslovena všeobecná direk-\ntiva :\n„Ne podporou umělců, nýbrž pod-\nporou umění budiž umělecká gallerie\npražská !\"\nStanovisko toto, jedině rozumné a všude\njinde samozřejmé a dávno prováděné, nara-\nzilo tam, kde nikdy naraziti nemělo, kde\nv jiné, opravdu kulturní zemi narazit\nnemohlo u umělců Jednoty.\nVe svém memorandu překrucuje Jednota\nnávrh Manesa tak, jakoby „pod pláštíkem\ninternacionalismu otvíral brány české galerie\numění cizímu\" a snaží se nasuggerovati ve-\nřejnosti, že by se tím vážně poškodilo\nčeské umění.\nNikoli, pánové, mýlíte se a dejte si říci\npravdu: ne náš, ale Váš návrh o vý-\nlučném zakupování domácí tvorby\npoškodil by české umění, poškodil\nby je do nevypočítatelných ná-\nsledků a do nedohledné budouc-\nnosti, opozdil by a stí žil jeho roz-\nvoj.\nVlastenectví je krásná věc, předpokládá\nvšak, že není diktováno soukromými pro-\nspěchy ale stotožňovat jen tak\nbez dalšího svůj soukromný pro-\nspěch s prospěchem a zdarem če-\nského umění, je směšné a odporné.\nPánové z jednoty a žurnalistika, která se\npostavila na jejich stranu, nemají patrně\no ohromné umělecké a kulturní důležitosti\n\n*) »Slovu«, které nechápe naše stanovisko,\ndovolujeme si je illustrovat z jeho nejbližší blíz-\nkosti. »Slovo« ví jistě, že na novou správu diva-\ndelní a specielně dramaturga p. J. Kvapila, jichž je\nvěrným obhájcem, bylo nedávno prudce útočeno ve\nveřejnosti, že zanedbává domácí repertoir\na pěstuje hry cizí, hlavně německé. Nuže, proč ne-\nhraje p. Kvapil z těch několika set českých dramat,\njež se ročně zadávají v jeho kanceláři, ani jedno\nprocento, ba snad ani půl, ani čtvrt procenta? Pan\nKvapil vysvětlil by zajisté ochotně redakci »Slova>«,\nco je to stanovisko umělecké a co je to novi-\nnářská agitace a novinářský terror."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.22", "texte": "a zodpovědnosti galerie před bu-\ndoucností ponětí, jinak nemohli by tak\nlehkomyslně as tak nízké, opravdu žabí\nperspektivy tuto záležitost vidět a posu-\nzovat.\nPrvní, co se musí žádat od galerie, nemá-li\nbýti mrtvým ballastem a překážkou růstu\numěleckého, je výchova umělců i obe-\ncenstva, zvýšení cílů i požadavků\nobou těchto činitelů, kteří společně teprvé\ntvoří uměleckou kulturu země.\nGalerie má zejména neocenitelnou důleži-\ntost a plný a krásný význam pro rozví-\njející se a rozbíhající se mladé\numělce. V dobách přechodu, v zoufalých\nchvílích tápání, pochyb, tísně a depresse,\nv dobách kleslosti a malátnosti, které poznal\nkaždý talent (a čím jemnější a svědomi-\ntější, tím hrůzněji a bolestněji), musí nalézt\nzde jistotu, vyjasnění a klid v době, kdy\nzačíná povolovat a ustupovat, novou odvahu,\nradost a sílu. Proto žádáme, aby galerie\nbyla ne snůškou domácího pomalovaného\nplátna, ale řadou krásných a veli-\nkých činů uměleckých, školou\numělecké odvahy a síly. A kdo\njiný může být mladému, cestu hledajícímu\ntalentu vzácnějším a cennějším vůdcem než\nprávě veliký současný mistr, s nímž\ndýchá jeden společný vzduch duševní a\nkterý již proto je mu nejdražším zpovědní-\nkem a rádcem?\nA jak může se umělecky vychovat obe-\ncenstvo a utvořit ta jednota společného cí-\ntění a názoru mezi ním a umělectvem, bez\nníž není umělecké kultury nespojí-li se\noba, umělec i lid, v jednom společném\nnáboženství úcty k velikým mist-\nrům a héroům současné umělecké\nepochy, k těm obrům, kteří nesou na svých\nplecech její klenby?\nOdkazovat české umělce a český lid (neboť\no ten jde při kultuře a ne jen o amateury)\nna zahraniční galerie, jak činí ve\nsvém memorandu jednota výtv. umělců je\nhloupé i jako masopustní vtip. To je tak\nchytré, jako kdyby vesničan, který chce, aby\nse jeho synek naučil číst a psát, neucházel\nse o školu ve své vsi, nýbrž chtěl poslat\nsvé dítě za rok na dva neb tři dni na školu\ndo Prahy. Umělecká kultura žádá stálý\na trvalý umělecký vliv a styk doma\na ne sváteční výlet jednou za deset let\ndo Mnichova nebo do Paříže. Tolik vědí\nsnad dnes už i černoši!\nSoudí-li však ve svém memorandu Jed-\nnota, že tento vysoce kulturní, ale i svrcho-\nvaně nesnadný úkol, seznamovat! nás s vr-\ncholnými a stěžejnými díly současného umění\nsvětového, dokonale plní „Krasoumná jednota\nv\npro Cechy\", můžeme jen vyslovit politování\nnad její übožáckou úrovní intellektuální.\nNám jest zase „Krasoumná jednota\" nej-\npádnějším příkladem, jak se nemá a ne-\nsmí fedrovati u nás cizí umění výtvarné,\nponěvadž co nám z něho „Kras. jedn.\" po-\ndává, je z největší většiny průměrné a\npodprůměrné zboží vybírané se vkusem\nne předcházejícím naší době, ale kulhajícím\nza ní opo řádných několik decennií!\nTak si činnost nové galerie nepředstavu-\njeme. Správa její naopak musí se dáti vésti\nnejjem ně jš í m uměleckým čichem,\nkterý v chaosu dneška rozpozná dílo plného\numěleckého zrna a kovu, jež pověří a sank-\ncionuje zítřek. Musí se říditi nej vyspě-\nlejším uměleckým svědomím a ne j-\npokrokovějším uměleckým citem,\nkterý utuší a uhádne díla, jež připravují dráhy\nzítřku, a který za peníz poměrně malý získá\ndnes díla, jichž cenu zítřek ztrojnásobní!\nSlovem: potřebám uměleckého\ndneška a zítřka musí sloužit galerie,\nmá-li míti jaký smysl a význam v našem\nnárodním a uměleckém životě. Podat směro-\ndatná díla dnešního umění, východiště nových\nsměrů a drah a vnésti tak bohatý kvas v náš\numělecký svět to musí být její účel.\nVšecka výchova a v první řadě umě-\nlecká, děje se srovnáváním. A každý\nznatel ví, že umění české rostlo a vyvíjelo\nse v nejtěsnější souvislosti s ostatním umě-\nním evropským, a už proto je absurdní,\nchtíti se obmezovat jen na tvorbu domácí.\nJiž proto žádáme od galerie, aby v ní vedle\nnašich děl visela i díla cizí. Galerie, která\nneposkytuje rozhled po současné epoše evrop-\nského umění, otupuje uměleckou vnímavost,\nmísto aby ji šířila, a dusí umělecký\ni kritický smysl výchovný, jak u ma-\nlíře, tak u obecenstva. Ne jednostranná\na úzkoprsá, široká a přístupná všem tónům\nmoderní tvorby, jen když jsou ryzí a plné,\nmusí býti nová galerie!\nNedomáháme se v ní pro cizí umění po-\nstavení zvláštní hoaprivileg ováného:\npoložili jsme je přece ve svém memorandu\nna druhé místo. Ale co žádáme a nepřesta-\nneme žádat s největší rozhodností\nje, aby ze špatně chápaného patriotismu\nspráva galerie nekupovala pod záminkou,\nže podporuje domácí tvorbu, bezvýznam-\nnou prostřednost, která by naši úroveň\nještě snižovala a před vzdělaným cizincem"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.23", "texte": "nás kompromittovala. Nej přísnější umě-\nlecké měřítko při koupi jak našich,\ntak cizích děl to je náš postulát.\n„Internacionalismus\" a „nacionalismus\"\njsou nám jen pohodlné a lenošné fráse,\nkterých dnes zneužívá kde kdo a jež nám\nnaprosto neimponují: nám běží o umění,\no živé, bohaté a plné umění, nejvyšší projev\nsil dneška a ne o politickou nálepku.\nNová gallerie musí být vysokým a ry-\nzím ústavem uměleckým a ne pod-\npůrným fondem pro některé protěžované,\nofficielní nebo populární umělecké medioricty,\nani museem a n ti kvit, kam by se s opičí\nláskou a sentimentální, ale nekritickou pietou\nukládal každý doma vyrobený objekt.\nVysokým a absolutním zřetelem uměleckým\na jen jím (a žádnými vnějšími ohledy a kon-\ncessemi) musí být vedena nová galerie\nza to se bijeme a od toho nás neodvrátí\nani sebe pustější novinářský řev. Víme, jaká\nje jeho vnitřní hodnota, a dovedeme se už\ns ním vypořádat, jak zaslouží bez ohledů\na milosrdenství.\nStanovisko, které tu hájíme, zvítězilo již\njinde na celé čáře a je přijato správou všech\nvýznamnějších galerií. Zvláště historie ně-\nkterých galerií německých může nám\nbýt výstražným mementem a výbornou školou.\nTam natropilo také lokální vlastenecké obme-\nzenectví tolik zla, že bylo třeba k jeho ná-\npravě práce celých decennií a úsilí celé gene-\nrace moderně vzdělaných znalců, aby byl\nz nich vypleněn všechen ten vlastenecký brak,\nkterý snesl nesoudný a obmezenecký směr,\njehož heslem byla výlučná podpora domácího\nplátenického a barvířského obchodu.\nZvláště poučný je analogický případ, který\nse odehrál nedávno v Drážďanech a jenž dal\nRichardu Mutherovi příležitost, aby po-\nvěděl svým drahým krajanům tolik trpké\npravdy as takovou otevřeností a sarkasti-\nckou smělostí, na jakou nejsme u nás zvyklí.\n(Článek je otištěn ví. díle jeho „Studien\nund Kritiken\", 1900, str. 260 a n.)\nNa ředitele drážďanského Albertina, Treue,\nstěžovali si u městské rady sochaři drážďanští\nspolečně se spolky malířů a architektů a uměl.\nprůmyslníků, že fedruje francouzskou a bel-\ngickou plastiku (Rodina, Meuniera atd.), čímž\nje poškozováno morálně i hmotně sochařstvo\nněmecké.\nSituace ve všem všudy obdobná naší.\nA také důvody skoro tytéž jako u nás\nne, nesmíme přece tak křivdit drážďanským\numělcům a srovnávat je s naší Jednotou :\nalespoň po formální stránce logické jsou dů-\nvody jejich snesitelnější a vkusnější než ne-\nstravitelný a smutně komický elaborát pánů\nz Jednoty.\nMuther zastal se ve výborném článku ře-\nditele, a slyšte, jak osvítil celou otázku.\n„Domácí umění! Velmi krásné slovo!\nVšechna péče o umění byla by marná, kdyby\nto, co stát na ni vydá, nemělo být k užitku\ndomácí tvorbě! Otázka je jen, je-li\nz toho prospěch, kdyby se ob mezilo\nmuseum na hromadnou koupi domá-\ncích výrobků?\"\nA dokazuje pádně a obšírně, že nikoli!\n„Neboť museum nenáležíjenprávě\nžijící umělecké generaci. Náleží\ntaké umělcům, kteří přijdou po nás,\na vedle toho trochu také obecenstvu . . . .\nJiž ohled, který dluhujeme svým potomkům,\nžádá, aby moderní cizozemské umění bylo\ns touž nestranností jako dříve sbíráno. Neboť\nco je dnes moderní, je zítra historické. Co\nje dnes ještě laciné, je zítra drahé nebo\nk nedohonění ztracené . . .\"\n„Konečně nesmí se zapomenout na vy-\nchovatelské hledisko. Museum ne-\nsmí být zaopatřovnou pro stáří, mau-\nsoleem p ropo malované plátno a mra-\nmor. Má oplodňovat a život budit,\ntím že povzbuzuje umělce a vzdělává vkus\nobecenstva. Je-li k tomu však domácí\numění zvláště způsobilé, je po-\nchybné. Alespoň berlínská Nationalgallerie\nblažené paměti žádného umělce nevypěstila a\nvkus obecenstva jen zkazila. Ani hodnoty\nve smyslu národohospodářském nestvořila tato\npartikularistická péče o umění. Neboť pa-\npíry, s nimiž spekulovala, jsou\nv\nz kursu. Částečně plní obrazy, přenesene\ndo Vratislavi a Poznaně, ještě slavnou úlohu\na zhoršují vkus provincie, když to byly dříve\nprováděly v hlavním městě. Částečně jsou\nučiněny neškodnými v kasinech a presidiích.\nVydané peníze jsou pryč\"\n„A pravděpodobně nebyl by býval kapitál\ntak špatně uložen, ano nebyly by bývaly ne-\numělecké mašiny ani namalovány, kdyby\nze mskéuměleckékommissea umělci\nlépe byli znali cizí umění a od něho\nse byli naučil i, co jeumělecké. Neboť\nvtom nechtějme se klamat. Nestačí,\naby bylo dílo „národní\", musí býti\ntaké umělecké. A kolikkoli velikých je-\ndnotlivých osobností má Německo, schází\nnám posud ještě umělecká kultura*) . . . .\nJeště dnes připomíná se vám v Paříži každým\n\n*) Podtrhuje sám Muther."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.24", "texte": "sou, jejž vyjmete z peněženky, umělecká\nkultura Francie, jako nekultura Německa\nznámkou každého psaní, jejž dostanete z do-\nmova. Srovnání mezi francouzskou plastikou\npomníkovou a naší je nejlépe vůbec nepod-\nnikat.\"\nTolik zatím.\nA nejsou-li vám kultura a umění prázd-\nným zvukem a slovem, přemýšlejte učte\nse přemýšlet!\n\nV. S.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\n\n,FR. STRÁNSKÝ, POHŘBEN NA ŠTĚDRÝ\nden 1901. Jeden z nečetných žáků Myslbeka,\nkterý v letech devadesátých opustil školu a\npo dobu 10ti let účastnil se umělecké činno-\nsti domácí pracemi svými na vnitřní výzdobě\nzemského i městského musea městské spoři-\ntelny (socha Pilnosti), Assicurazioni Generali\n(poprsí dekorativní nad portály ulice Jindřiš-\nské). Sůčastnil se všech konkurencí veřejných\ni soukromých spolkových. Z těchto vyšel\ns úspěchem při soutěži o dar Svat. Čechovi,\nz oněch získal 111. cenu na monumentální fon-\ntánu před Rudolfinem. Nezanechal po sobě\nvýznačnějšího díla svérázného a odešel\ntak v době, kdy nebylo mu možno vysloviti\nse plně a svým vlastním způsobem.\nSOUTĚŽ O RESTAURACI „KARLOVA\" SKON-\n\"v\nčila zase bezvýsledně. Čteme o tom v den-\nních listech výsledek soutěže dosud ne-\nvystaven, nemůžeme proto věcně o záležitosti\nse zmínit. Ale v zásadě provádí se již zde\nzase neuvěřitelné věci. Zadána práce p. arch.\nMikšovi, pod dozorem pp. Hlávky, Chytila a\nKouly. Celá věc je zase jen komedií.\nBuď práci tu pan Mikeš dovede a pak\njest všechen dozor zbytečný aneb to do-\nvedou dozorci pp. Hlávka, Chytil a Koula, a\npak měli tito pánové povinnost převzít práci,\na vůbec, je-li nedůstojno pro p. Mikše pra-\ncovati pod dozorem, je ještě méně důstojno,\npřevezmou-li pp. Hlávka, Chytil a Koula dozor\nnad prováděním umělecké práce, o kterou se\npřece zde jedná a ne o řemeslnou práci.\nOstatně zachováme celou tu záležitost restau-\nrace v evidenci aby, až vyhozeny budou\npeníze, jednou se nepřišlo na Nový Karlův\nTýn. A je zvláštní, že ani ten strašný kotr-\nmelec, který u nás v restauraci Karlova Týna\nproveden byl, a který dnes plně, ovšem pozdě,\nse chápe, nenapraví těm hrozným restau-\nrátorům hlavy. Jak snadno seženou se u nás\nstatisíce na „restaurace\" starých prací\na co z toho všeho pojde ? Je přece známo\no Mockrovi, že dovedl staré věci, umělecky\ncenné, čisté gothiky zahodit, aby mohl svoji\nsuchou formulku gothickou uplatnit. Co jeho\nrukou prošlo, zapadlo a to vše u nás\nvede k další restaurační činnosti. A je to\npřece tak jasné každé umělecké dílo za-\nchovat v jeho netknutosti a zabezpečit jen\nvěkům budoucím, uchránit ho zubu času,\nprovésti v něm nejnutnější opravu a\nkaždému ruku urazit, kdo k nim něco chce\npřidat, a je měnit. V tom je ten jediný roz-\ndíl že si všech těch uměleckých věcí\npříliš vážíme, než abychom je svěřili rukoum\nnašich restaurátorů.\nDO KURATORIA RAKOUSKÉHO MUSEA\npro umění a průmysl jmenovalo Ministerium\nkultu a vyučování z Čech pp. hrab. Harra-\ncha, Vojt. Hynaise, V. r. Lannu, B. hraběte\nSchonborna a prof. Stupeckého tedy jed-\nnoho umělce odborníka a 4 příznivce umě-\nleckého průmyslu neodborníky dvě hra-\nbata, jednoho rytíře a jednoho občana.\nTěšíme se již, jak bude vypadat kuratorium\nzemské galerie umění.\nGALERIE MODERNÍHO UMĚNÍ ZŘÍZENA\nbude ve Vídni, za podpory města, země\ni státu. Řada velkých děl uměleckých tvoří\njiž slibný základ, prozatímně probíjí se však\nzákladní principy a to s požadavky vyššími\nnež jaké si kladou „páni\" u nás. Přípravné\npráce jsou v plném proudu a je pravděpo-\ndobno, že galerie zřízena bude dříve než\nu nás.\nSOUTĚŽ NA PLAKÁT. VYPISUJE SPO-\nlek výtvarných umělců „Mánes\". Plakát má\nbýt proveden nejvýše čtyřnásobným barev-\nným tiskem, ve formátu 65 X 85 cm., s umí-\nstěním následujícího textu: Vereinigung\nbild. Kúnstler „Mánes\", Pra g. Vom\n15. Oktober 15. December 1902, Ausstel-\nlungsgebáude „Hagenbund\". Entreé 1\nKrone Geof. 9—7 Uhr. - Soutěž pří-\nstupna jen členům. Soutěžící volí dva jurory,\njichž jména musí být ke každému návrhu\npřipsána. 1. cena 200 korun je současně ho-\nnorářem za provedení na kámen, 11. cena 60\nkorun. Skizzy v původní velikosti skuteč-\nného plakátu zaslány buďtež do 15. března\np. St. Suchardovi, sochaři, Praha L, Rudolfovo\nnábřeží 6.\nPAN VILÉM MRŠTÍK UVEŘEJNIL VE 3.\nčísle „Slova\" jednu ze svých vodnatých ka-\npitol, jimiž časem zachraňuje z Divák Prahu\na Čechy. Kdož nejsou stoupenci přemrštěného\nkonservatismu staropražanů, mohli by si"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.25", "texte": "mnouti ruce: jen více takových nechutností,\na strašidlo bude übito, kdyby však při\ntom nebyli p. Mrštíkem obíráni o čest, že\ns ním chtěli býti dříve hotovi, než ho ještě do-\nrazil čas. jedním z okradených jsem já. Hájím\ntoliko svoji zlatou minulost, když mu odpo-\nvídám, a také toliko té potřebě obhájení on\nvděčí, že adresuji mu dnes toto:\nPane, pravíte, že jsem byl roku 1899, kdy\njsem vystoupil ve V. Sm. proti Vám, nastrčen\na vysloveně nízký nástroj velmi nízkých\nlidí, již skompromitovali drahé jméno Cech na\nvěky věkův a před celým světem. Ne, mne\nnastrkávati nebylo naprosto třeba. Vaše\nmyšlénka byla dostatečně skostnatělá, Vaše\npropaganda dosti hrůzná, vliv Vaší tyranie\nnad slušnost nebezpečný a obecný, než aby\nnebyly samy zvedly můj odpor proti sobě.\nČlánek byl můj, iniciativa má, nechuť proti\nVaší a Vašich Staré Praze moje, a V. S. mně\ntoliko poskytly pohostinství, uveřejnivše můj\nprojev. Strašidlo Staré Prahy sedělo však tehda\ntak důkladně nám všem na hlavách, že ani\ntomu, jenž se již vzchopil, aby je setřásl, ne-\ndalo ještě jasně viděti. Nemluvě o několika\nšprýmech, jež jsem si vědomě dovolil k\nhrůze šosáků á la . . nechrne je, do mého\nčlánku dostalo se leccos, co bych dnes ne-\nnapsal, a hlavně leccos, co naprosto mi ještě\nnení dosti ostrým v poměru k dnešnímu\nmému dozrálému nazírání. Jedno však mne\ntěší, co čtu starý svůj plod : že totiž v době,\nkdy suggesce Staré Prahy vládla kde kým,\na chtěla vládnouti novinami, plakáty, bro-\nžurami, časopisy i schůzemi, dokonce tyransky\nvším, já jsem vyhmatal, že nenese umělecký\npokrok, jak se hlásalo, nýbrž naopak nehýb,\nstání, tlení, podlom podnikavosti, postupu\na života, a to všecko pod nebezpečně svůd-\nným heslem uměleckosti. Viděl jsem, že Praha\npotřebuje zcela jiné vůdčí idey, než byla ona,\njiž Vy jste do jejího nového kvasu vnesl,\na ozval jsem se proti Vám; lépe řečeno proti\nmyšlénce samé.\nSetkal jsem se u redakce V. Sm. s po-\ndobným názorem, a to ji patrně pohnulo, že\notevřela mi svůj list. Jest absurdností mysleti,\nže by se byla se mnou, jenž jsem byl přece\npodepsán a mluvil výslovně za sebe, ve všem,\nco jsem psal, shodovala, ale jisto jest, že\ni u ní již byl odpor vůči Vaší a Vašich akci\na že, stejně jako já, i ona potřebovala jen\ntrochu času, aby proti věci aspoň dosud\npro sebe mohla postaviti ostře a zrale věc.\nDnes, myslím, se tak již na celé čáře stalo,\na to humorem osudu právě v době, kdy ji\nzaklínáte nechutností světového pranýře. Ne-\nvím, co Vám odpoví, nevím, odpoví-li Vám\nvůbec, a nemluvil jsem s nikým z její členů,\npíše Vám tyto řádky; ale kdybych byl jedním\nz nich, řekl bych si, že mlčení by mohlo\nbýti považováno za slabost a odpověděl bych\nVám tedy asi takto:\nPane, mnoho štěstí se Starou Prahou\na méně vody ! Je-li Vaše myšlénka tak schopná\nživota, jak hlásáte, není jí zajisté třeba, aby\nkde kdo ji fedroval a neskandalisujte proto\nnás, že pro ni nehoříme. Zúžili jsme svůj\nprogram, abychom mohli býti tím šíře ěinni\nv tom, co přece jen nám na srdci nejvíce\nleží: tož dnešek a budoucnost. Minulost\nbudou s Vámi beztoho ochotně zastávati lidé\nvšeho druhu stojatého estetismu, jichž jest\nvždycky dosti, a jen trochu více vkusu v pro-\npagandě, a máte je od prelátů až do obno-\nvených radikálů všecky na své straně. Co\nse zápasu o dnešek a budoucnost týče,\nten zbývá beztoho jenom nám. Neboť Vy,\nrozumějte, as Vámi všichni Vaši rozpálení\nestetici nejste v tomto směru ani o chlup\nlepší těch, jež často zrádcujete pro stoletý\nstřep. Kdyby se jednalo zítra o to, aby na\nmístě kadetky postavilo se cosi nejvýhodněji\nustupujícího Prašné bráně, to ujištění již od\nnás přijměte, že nejhoršímu pseudopražskému\nšmejdu, jen když nebude výrazu architektury\nv pravdě novožité, dáte sankci Vy. Zač zá-\npasíme my, to prohraje, nejjistěji u Vašich.\nA tak dovolte, abychom byli chladni tam, kde\nvisíme toliko vláskem svého nitra, ale kde\njsme zmrazení ve všem tom, co zase nám\njest draho. (Ostatně při důležitých bodech\nStaré Prahy nebylo nám nikdy třeba Vašeho\nupozorňování a nebude i pro příště; postavíme\nse, kde toho uvidíme potřebu, na své místo,\novšem že mimo Vás a daleko od Vašeho\nbubnu.)\nA slovo ještě ku psychologii Vašeho\nhluku. Křičí se s Vaší strany příliš, než aby\nčlověk nepoznal, že lešení padá a nadmutá\notázka Staré Prahy hroutí se na hromadu\nasi té míry, která odpovídá jejímu významu.\nNemylte se, není té výlučnosti v ní, již Vy\njí podkládáte; není v ní té velikosti, do níž\njste ji Vy as Vámi jiní novinářsky vyhnali.\nJest dobrá jako korektiv a má své jisté právo\nbytí, ale v daleko zmenšenější míře, než jak\nse domýšlíte Vy. A bude Vám jen s pro-\nspěchem, shroutí-li se Vám: snad potom ji\nsfrontujete do pravých měr a spůsobíte něco\nužitečného, kdežto dosud jste dovedl jen ne-\nzdvořile zrádcovat a hřmotit.\nTo jest, co bych řekl p. V. Mrštíkovi,\nkdybych byl členem jím vyzvané redakce"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-04.1.26", "texte": "V. Sm., a uznal za dobré, spíše pro veřejnost\nnež pro něho sama, mu poučně a slušně, jak\nrozhodně nezaslouží, odpověděti. Za sebe\nřekl jsem hořeji napsané.\n\nJAROSLAV HILBERT.\n\nVE „SLOVĚ\" PŘIPISUJE TEDY P. MRŠTÍK\nREDAKCE.\nna vrub „Volných Směrů\" plány na zboření\nokolí Prašné brány. Ony jsou tím prý mo-\nrálně vinny: uveřejnily známý článek p. Hil-\nbertův. A kletbu a pohanu celého světa\nve výmluvnosti šťavnatější ještě, než jakou\nvládli starozákonní proroci, metá na naše\nhlavy.\nPoněvadž však toto řečnické cvičení při\nvšem zásadním lidojedství oplývá lidumilnými\ninsinuacemi a protekčními domněnkami (které\nnám mají usnadnit ústup nebo mlčení), jako\nby „V. S.\" litovaly dnes svého tehdejšího\nkroku a byly ochotny jej křídovat nebo od\nněho utíkat - stůj zde jednou pro vždy\na služ p. Mrštíkovi k vědomí toto:\n„Volné Směry\" uveřejnily článek p. Hilber-\ntův s celou jeho parodoxní absolutností a pře-\nstřelující horlivostí v plném vědomí své zod-\npovědnosti jako protijed a lék archaisu-\njící mánii, historickému a epigonskému sla-\nbošství a jalové sentimentalitě, kteréž zboží\nvšecko svezlo se na rozskřípané káře pana\nMrštíkova tažení za „Starou Prahu\".\nČlánek p. Hilbertův obsahoval estetický\nproblém, formoval uměleckou naději\na víru dneška a zítřka, ale nekreslil\nžádnou regulační čáru a žádné plány pře-\nstaveb a vinit jej z něčeho podobného, jak\nčiní p. Mrštík, je nesprávné.\nOde dávna cítili jsme už, jak všechen náš\numělecký život je dušen mrtvolným histo-\nrismem a jak není nikde nejmenšího pocho-\npení a půdy pro styl nový, z dneška zro-\nzený a dnešku odpovídající a sloužící, který\nby byl výrazem a projevem dnešní kultury\na techniky, dnešních potřeb, názorů, rozkoší,\nrozpjetí a doufání, jako byly staré styly\nv tomto smyslu orgány a funkcemi starých,\nminulých dob a lidí.\nPro tento nový, životný a živý umělecký\nstyl dneška a zítřka, kolem jehož prvních\npokusů a rozběhů chodí se u nás slepě nebo\ns tupým posměškem pro něho o místo\na pozornost volaly „V. S.\", ale nezabí-\njely tím a proto staré umění, předpo-\nkládajíc, že je to skutečné a opravdové umění\na ne pouhá sentimentální marotta.\nAle v tom ovšem nejsme a také nikdy\njsme nebyli za jedno (ani v době, kdy jsme\nbyli před lety p. Mrštíkovi nejblíže a kdy ve\nveřejnosti se zdálo, že naše stanoviska jsou\ntotožná) s naprostým a šablonovitým radi-\nkalismem fanatiků staropražských, kteří chtějí\nzachovat šmahem všecko, a zapomínají na\nto, že živé město roste jako každý orga-\nnism přispůsobením, obnovováním, docelo-\nváním, novou tvorbou podle neodvolatelných\npotřeb a nutností života a dneška!\njde jen o to, aby se těmto novým po-\ntřebám srovnale, to jest nově, originálně\na umělecky sloužilo o to bily se „V. S.\" :\nza novou a krásnou Prahu ale ne proti\nstaré krásné Praze. Té neublížily. Ta našla\nsvého největšího nepřítele jinde a ironií pa-\nradoxu právě tam, kde byl nejméně hledán.\nNeboť musí se již jednou rozhodně a na-\nhlas povědět, že nikdo nepoškodil víc věc\nstaré Prahy, než právě p. Mrštík sám svými\nkřiklounskými moresy a svým absolutismem\nnekritické a pusté šablony.\nPan Mrštík choval se v celé akci jako di-\nvadelní generál, kterému jde ne o věc, argu-\nmenty, přesvědčování, získávání, práci, ale\no odpuzování parádními pochody, manifesty,\nhlukem, prachem a terrorem. To obstarával\ns malým vkusem, ale tím větší zuřivostí. Ne-\npřesvědčoval, nespoléhal na důvody, nepra-\ncoval do hloubky jen do triviální šířky.\nAssentovat co největší armádu, sehnat co\nnejvětší počet podpisů a hlasů, největší zá-\nstup statistů a hlučícího choru ... a pak hla-\nsovat, terrorisovat a znásilňovat tak to\nchtěl p. Mrštík, tak myslil, že se vyhrává\nkulturní a umělecký boj.\nPan Mrštík vedl tuto uměleckou kampaň\ntak pustě, jak se jen vodívají kampaně poli-\ntické, z nichž odkoukal všecku prázdnou me-\nchaniku a machu.\nAni na místě své akce nebyl. Seděl klidně\nve svých Divákách a informován jen všeli-\njakými „prý\", bez autentické kontroly, na\nslepo nabíjel svůj hmoždíř a metal své blesky.\nDým a hluk byly při tom hlavní, vlastní\nvěc a cíl vedlejší.\nA to neukřičí p. Mrštík ani stem svých\nčlánků v známém, snadném a křečovitém\ngenru, jako byl ten, jímž vypadl na „Volné\nSměry\" ve „Slovu\".\nV PRAZE, v lednu 1902.\nVýbor S.v. u. „Mánes.\"\n\nPéci a nákladem spolku „MÁNES/' Zodp. redaktor JAN KOTĚRA. Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie ~UNIE-VILÍM\" v Praze."}]}