{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-05", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_sha256": "4c3e57f2de626ddf8b14c9f0b28d01c410b66fb9d3bb4f909af5d3e244ca36ae", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_05/bmtnaan_1902_05.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_05/bmtnaan_1902_05.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c001", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "117", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.1", "titre_corps": "MEDITACE O KRÁSE A UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "MEDITACE O KRÁSE A UMĚNÍ.", "signature_source": "Otokar Březina", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2214, "texte": "MEDITACE O KRÁSE A UMĚNÍ.\n\nNení jiného zasvěcení v mystérium krásy\nnežli život. Čistotě života odpovídá sláva vise. Ti, kteří se ptají po nejvyšším\ntajemství krásy, ptají se jedinou otázkou, která řeřavěla na rtech všech proroků :\nJak žiti? Neboť jako všady iv oblastech krásy vládne hrůza a nádhera spravedlnosti,\nsklánějící se stejně k červu jako ke knížeti myšlenky a dosypávající hvězdami jako graná-\ntovým pískem nerovné misky vah do věčné rovnováhy, nikdy neporušené, vždy v stejném\nnapjetí držící kosmos. Každý trhá z rozkošného ovoce krásy na těch větvích, k nimž do-\nrostl svým duchovým vzrůstem; nad sebou ležící světelné galerie její odpovídají hierarchii\nduchů.\nAle vždy, ve všech svých projevech sleduje krása daleký svůj cíl: spojovati duchy\nmocným viděním země a skutečnosti bohatší nežli je každá skutečnost země; jako šalmaj\npastýřova sváděti mystická stáda, rozptýlená na horách, do vyšších poloh, na světelnější,\nvonnější, léčivější trávníky prahor. V každém vítězném pohledu našich zraků je radost\nmilionů, kteří pro nás dobývali světa barev a tvarů, vznešeného úsměvu květů a hvězd.\nCo bylo jednou dobyto, zůstává dobyto pro věky. Každý peníz zúročen, je schopen promě-\nniti se věčností ve všechno zlato země. Ani jeden mocný pohled, který uzřel svět v nové\nnádheře a pravdě, neztrácí a neruší se v tisíciletích; každý vtěluje se ve své době v čin,\nzahoří slovem, polibkem, proroctvím; ale i výčitkou, bolestí a horkým pocitem zápasu, vede-\nného duchy ve všech světech. Výtěžek ze všech polí krásy je daní, kterou odvádí za města\nživota naše hvězda, poplatná věčnosti.\nJako plameny tančící nad skrytými poklady země ukazuje nám krása na místa, kde ještě\nmáme hledati. Když rozděluje a rozpaluje k boji vášnivost duchů, má na zřeteli vysoká\na slavná spojení, ležící jako terče v dálkách, kam nedoletí šípy ani nejodvážnějších pohledů.\nJejí úsměv je jako široký, záhadný úsměv moře, nebezpečný osamělému plavci; a její posel-\nství je jako mystické psaní vesmíru, zapečetěné hvězdami, které nerozlomí ani etherná ruka\nnejmocnějšího z duchů, ale které jednou bude přede všemi otevřeno. Miliony srdcí bijí ve\nslužbě krásy jako tkalcovské člunky na stavě života: miliony srdcí miliony úderů v nepře-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4863, "texte": "tržitém pracovním dni příčnými nitěmi lásky touží spojití osnovu, roztrženou na počátku\nčasů. A marně tepá každé srdce, které se vymklo z její práce sjednocující, člunek s nití\npřetrženou, nadarmo umdlévající duchové ruce.\nJako slunce při stoupání dne, opouští i krása zdánlivě místa, kde jednou stála. Ale kdo\npochopil její tajemství, ví, že je nehybná jako slunce, v oslňujícím vítězném smíchu se radu-\njící ze světů, které oživuje.\nDokud před našimi zraky jako mystická vegetace vyšlehuje krása věcí, vždy nová a úžas\nvzbuzující, je to znamením, že jdeme správnou cestou. Stromy, květy, prameny i obzory\nvracejí nám ve svém lesku zář naší duše, svítící tím ohnivěji, čím blíže přichází k svému\ncíli. Ptáci pozdravují nás jako bratří, naznačujíce svým letem sladkost a lehkost našeho\nletu. Celé stvoření, jehož složitost a zmatek nás znepokojoval, tiší se před námi jako chao-\ntické vlnění sil v den tvůrčí a ukládá se před naší duchovou plavbou v jasný, zrcadelný\npohyb proudu. Povinnost jeví se nám s ostrostí geniální inspirace, jednání naše nabývá\nnaprosté přesnosti funkce, vykonávané zjasnělým instinktem. Vidíme ze všech stran najednou,\nduchově, složitě i přehledně; jdeme směrem vývoje; každý okamžik vysvětluje nám záhady\nstaletí; všechno si odpovídá v nádherných perspektivách zákona; opojení plnosti životní,\npřekypujícího bohatství, dává nám okoušeti předtuchu svobody, po níž neseme všichni žízeň\nve svém srdci.\nAle jakmile se věci před našimi zraky počnou rozpadávati v chaos, bez zákona a rythmu\n(byť i byl sebe tragičtější v duších, jimž spravedlností jest předurčena dráha bolesti), je to\nznamením, že jsme zbloudili z cesty a že jdeme v bažinatá místa rozkladu, která budou\ntisíciletí čekati na svou vegetaci a snad se jí ani nedočkají v trvání této země. Jako poru-\nšené zrcadlo, kde slepé ruce odlouply stříbrný povlak, příroda ztrácí schopnost odrážeti\ntahy naší duchové tváře. Zmatky a protiklady, navzájem se übíjející v nicotu, prozrazují\nnám, že nějaká skvrna leží na našem vnitřním zraku. Ztratili jsme úběžný bod všech\nperspektiv krásy; něco se stalo, co se nemělo státi; náš poměr k životu země se porušil.\nByla to bolest, která neměla býti vyvolána z temných doupat viny? Byla to láska, která\nneměla býti odmítnuta, když přicházela pokorně královna! a která teď pustila oheň\nkolem sebe, jako knížata na své jízdě nepřátelským územím? Byla to pravda, na kterou\njsme zapomněli, jako na svíci, rozsvícenou u lože a převrhnutou v příliš vášnivém snu\na hle! teď zapálila nám dům nad hlavou? . . . Spali jsme příliš dlouho a opozdili se\ncestami věků? Ztratili jsme bratrský zástup postupujících a bloudíme po utichlých bojištích,\nkde jen lačné myšlenky krouží kolem našich hlav, jako stíny dravců následujících za tábo-\nrem? Zúčastnili jsme se svým mlčením viny, které se dopouštějí mocní na tisících beze-\njmenných? Pracovali jsme snad nevědomky proti dnchovému spojení? . . . Krása zmizela.\nDuchovní zrak náš oslepl, ruce, vrážející do sebe ve tmě, ztratily schopnost díla. Umění je\npro nás v tomto stavu ztraceno. Neboť viděti mocně a tvořiti je jedno a totéž. Mystický\nzahradník neuvádí do svých vnitřních zahrad těch, kteří pozbyli síly v nich pracovati.\nAle práce, již vykonává umění, je touž prací, k níž směřuje veškerý život země. Je to\npokračování tvůrčího díla, které položilo hvězdy jako základní kameny své stav by a obraz-\nnost jako most mezi světy viditelnými a neviditelnými. Nemůže tedy býti umění proti životu.\nAni umění hrůzy, ani umění, které oživuje soumračná místa mezi dnem a nocí. Neboť umění\njako život je vláda zákona nad chaosem, řeč, která pro věky formuje, linie, která ohraničuje\nještě dále nežli příroda, barva, která dává tušiti slávu jiter, zapálených jiným sluncem nežli\nje naše, hudba, která i z úpění vichřic, z hukotu vln, z kvílení a jásotu zvířat osvobozuje\nsvětelná chvění vznešených tonů a dovede je spojití tak mocně, že jako zaklinači slova\npronikají až ve svět duchů a z jeho hlubin křísí vzlykot čistých bytostí, posud nenaroze-\nných. Neboť v umění ohlašují se tvary života posud nevtělené. Proti životu však je němota,\ntřeba byla vyjádřena věky trvajícím deštěm slov a třeba by její ticho bylo mlčením celých\nbiblioték; slepota, třeba by ve všechnu růžovost červánků, zadrženou v prohloubených dlaních\nvečerů, namáčela své štětce a nechávala z nich kapati slunce jako krůpěje tekutého\nzlata; hluchota, třeba by jako vichřice se vysilovala, aby rozehrála gigantské klaviatury moří*\nNěmota, slepota a hluchota však jsou proti životu, poněvadž přetrhávají souvislost mezi\nbytostmi a ruší tak dílo duchového spojení, smysl krásy.\nV těchto místech není vnitřního rozdílu mezi jednotlivými formami lidského úsilí. Mistři\nvědy jsou zde právě tak umělci, jako geniové činu a srdce, dobyvatelé a světci a všichni\nnesčíslní, kteří pracují s nimi o společném díle spojení duchů. Všechny vede krása, vždy"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1144, "texte": "unikající v kruté milostné hře, vždy pronásledovaná obrazností. Ónou obrazností, bez níž\nnebylo žádného objevu na zemi a jejíž lodě přijížděly k bílým mysům nových pevnin o sta-\nletí dříve, nežli lodě zroubené ze železa a dřeva; která při pohledu na jaro slyší šveholení\ntisíce jar, v písni ženců hudbu zrajících polí hvězdných a v kráse ženy pozdravuje lásku\nskvoucích bratrských bytostí, vystupujících z věků; obrazností, která vytvořila pojem všemo-\nhoucnosti v hluboké intuici duchové podstaty života a která z vděčnosti za okamžik exta-\ntického uzření cíle rozjasňuje celý kosmos jako úsměv, zapomíná na tisícileté rány milionů\nsrdcí i na smrt, kterou živí nesmějí milovati, třeba by více spojovala nežli život.\nCelý tajemný svět, jenž je v nás vyjádřen, jenž nebude vyjádřen ani řadami souhvězdí\nv tisíci zemích, jehož šíři a slávu netuší ani snění nejodvážnější, zachvívá se v nás při\nkaždém blesknutí tvůrčího polibku, jako by zas jedno pouto mystické kletby se přelomilo a zase\núže k sobě se přiblížila rozpjatá náruč duchů, toužících po spojení a vysvobození. A tímto\ndojmem působí všechna velká díla člověka na zemi.\n\nOtokar Březina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c005", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.3", "titre_corps": "H. BÖTTINGER. U MLÝNŮ. — V PODVEČER.", "titre_sommaire": "H. BÖTTINGER. U MLÝNŮ. — V PODVEČER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "H. BÖTTINGER.\nU MLÝNŮ. — V\nPODVEČER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c006", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119", "page_fin": "119", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.4", "titre_corps": "A. KALVODA U RYBNÍKA. STARÝ. ZÁMEK.", "titre_sommaire": "A. KALVODA U RYBNÍKA. STARÝ. ZÁMEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "A. KALVODA\nU RYBNÍKA.\nSTARÝ.\nZÁMEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c008", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.6", "titre_corps": "A. KALVODA. BRZY Z RÁNA. NA MARNĚ.", "titre_sommaire": "A. KALVODA. BRZY Z RÁNA. NA MARNĚ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 34, "texte": "A. KALVODA.\nBRZY Z RÁNA.\nNA MARNĚ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c010", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "121", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.8", "titre_corps": "A. KALVODA. ZIMA.", "titre_sommaire": "A. KALVODA. ZIMA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 17, "texte": "A. KALVODA.\nZIMA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c011", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "122", "page_fin": "122", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.9", "titre_corps": "LAD. ŠALOUN. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "LAD. ŠALOUN. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "LAD. ŠALOUN.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c012", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "123", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.10", "titre_corps": "M. ŠVABINSKÝ. MÁJ.", "titre_sommaire": "M. ŠVABINSKÝ. MÁJ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nMÁJ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c013", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "124", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.11", "titre_corps": "FR. ŠIMON. PODOBIZNA", "titre_sommaire": "FR. ŠIMON. PODOBIZNA", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "FR. ŠIMON.\nPODOBIZNA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c014", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "124", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.12", "titre_corps": "M. JIRÁNEK. PORTRÉTNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "M. JIRÁNEK. PORTRÉTNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.10", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "M. JIRÁNEK.\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c015", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "125", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.13", "titre_corps": "STAN. SUCHARDA. PODOBIZNY DĚTÍ.", "titre_sommaire": "STAN. SUCHARDA. PODOBIZNY DĚTÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "STAN. SUCHARDA.\nPODOBIZNY DĚTÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c016", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "126", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.14", "titre_corps": "STAN. SUCHARDA. PODOBIZNY DĚTÍ.", "titre_sommaire": "STAN. SUCHARDA. PODOBIZNY DĚTÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "STAN. SUCHARDA.\nPODOBIZNY DĚTÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c018", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "133", "image_debut": 13, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.16", "titre_corps": "STYLISTICKÝCH PEREL V. MRŠTÍKOVÝCH NIT DRUHÁ.", "titre_sommaire": "STYLISTICKÝCH PEREL V. MRŠTÍKOVÝCH NIT DRUHÁ.", "signature_source": "F. X. ŠALDA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1529, "texte": "STYLISTICKÝCH PEREL\nV. MRŠTÍKOVÝCH NIT\nDRUHÁ.\n\n(Vybrány všecky z je-\nho článku o Juliu Zeyerovi.)\n„Ostatně v daleké minu-\nlosti mnohý z nás má lec-\ncos za lubem, co by rád\nsmazal dnes\" (Lumír, str.\n82, 1. sloupec).\nJaký nesmysl grammatický\ni slohový ! Dopustit se ho gym-\nnasista ve školním úkolu, do-\nstane špatnou třídu a zde\ntak píše spisovatel, který chce\nbýt nejvyšším estetickým a li-\nterárním soudcem v národě!\nNení pochyby, p. Mrštík ne-\nzná smyslu slov, jichž užívá:\nneví, co znamená „míti za\nlubem\". Spletl si jako malý\nškolák slova a pojmy 1u b\na vrub: jen tak se dá vy-\nsvětlit toto monstrum.\n„Do jedné šachty házel\nmrtvoly skolené jedním\nšvihnutím svého fle u-\nretu (t., str. 82 a 83).\nA zase nesmysl! Pan Mrš-\ntík psal by rád jiskrně, hravě\na směle, rád by tančil styli-\nstický kankán. Ale má na to\ntěžké boty a směšně zakopne\na padne, když se nejkrásněji\nrozběhl. Slovo fleuret se mu\nlíbí, má takový chladný žár,\nnuže, sem s ním ! A opravdu,\nkrásná zbraň, ale musí se\nznát. A p. Mrštík ji v životě\nsotva viděl. Jinak by věděl, že\nfleuret je bodná zbraň a ne\nsečná a že se fleuretem ne-\nšvihá, chce-li se někdo sko-\nlit. Věděl by také, že jedním\nbodnutím fleuretem neskolí ani\nnejvětší šermíř víc než jednoho\nprotivníka a byl by si odpu-\nstil stylistické dryáčnictví o\nšachtě mrtvol.\nObraz, přirovnání, metafora\njsou výborné prostředky styli-\nstické názornosti, ale za jedné\npodmínky: že situaci vysvět-\nlují a ne zatemňují. To zna-\nmená: musím znát dokoná-\n-1 e ten kus hmotného světa,\nz něhož beru obraz pro světy"}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3910, "texte": "a pochody duševní jinak zmatu a zavedu\nčtenáře, místo abych ho povznesl a osvítil.\n„Třeštily tenkrát i větší hlavy, než jsou\nnaše, ve jménu tétéž mnohoslibné\nfixní ideje\" (t., str. 82, 1. sloupec).\nJak jalově myšleno, jak nečesky napsáno !\nHlava třeští snem, horečkou, připusťme i, že\ntřeští ideou, ale ve jménu ideje tře-\nštit? Ve jménu ideje dá se sice soudit a\nodsuzovat ale třeštit?\nJaký prázdný, hrkotavý rnlýn slov a před-\nstav !\n„Zahalen v obláčky svých ciga-\nrett zdál se (Zeyer) plynou ti ven ze\nzakletého toho kruhu denních zvyklostí . . .\"\n(str. 82, 2. sloupec).\nZa jakou falešnou elegancí honí se tu p.\nMrštík! Samá štuka, samé dřevo, které je\nnatřeno, aby dělalo dojem bronzu. A při tom\njak nejasné, neůčelné, navzájem se potírající\nfigury.\nPředstavte si jen trochu ty cizí, protivné\nsi cáry, jež tu sešívá p. Mrštík.\nJe jakýsi „začarovaný kruh\" že den-\nních zvyklostí je už kontradikce a nejapnost,\nale sit. A v tomto kruhu stojí Zeyer, kouří\ncigaretty a v jich dýmu „zdá se plynouti\nven\".\nJaká kavárenská mystika!\nStarý chrámový a církevní obraz říká, že\n„v obláčcích kadidla zdála se plynout\nmodlitba k nebesům\". Obraz starý, prosto-\nduchý, dědovský, ale dobrý, správných vnitř-\nních proporcí. A tento obraz, který vězel\nv nejasném otisku někde v temném koutě\nmozku p. Mrštíkova, přešil na hořejší pestrou\na pustou maškaru. Zde plyne modlitba, tedy\nněco nehmotného, u p. Mrštíka plyne živý\nčlověk, hmotný člověk... Cítíte,\nv čem je nemožnost a nevkus jeho surro-\ngatu ?\nA ta čeština : plynouti ven!\n„S tím rozdílem, že v životě přece aspoň\nobčas síla jeho propukla ven,..\" (str. 58,\n2 sloupec).\n„Co v sobě našel a co v lidech hledal,\nmocnou rukou vychváceno bylo z temnoty\nna světlo ven ...\" (str. 46, 2. sloupec).\nJaká líbezná čeština, jak ryzí a správná!\n„Vychváceno\" tomuto bohatýrskému násilníku\nslova nestačí, „ z temnoty na světlo\" ani\nto ne musí stůj co stůj udat svoje nedo-\nvtipně důsledné „ven\"! Ven, ven! Te-\nprve nyní je spokojen. Teď už není možná\nmýlka!\nKdyby tak překládal z němčiny okresní\nšikovatel úřední vyhlášku nebo agent skládal\ntak inserát, nedivil bych se. Ale spisovatel?\nA nota bene spisovatel žijící na Moravě,\nmezi lidem jazykově bezúhonným?\nČeský duch, český cit, ten prý musí vést\nspisovatele, bez národního cítění není prý\nliteratury atd., tak hlomozí stále známou pí-\nsničkou p. Mrštíkův novinářský buben.\nŠkoda, že jen hlomozí.\n„Ale i když mrtvý byl a bránit se nemůže\nani tím, že dosud je (!), zrovna tak jako za\njeho přítomnosti a minulosti hleděl se lite-\nrární historii i do budoucnosti našuškati\nskreslený obraz Zeyerův v pevné na-\nději . . .\" (str. 57).\nNašuškati obraz je výborně ře-\nčeno. A aby čtenář, i kdyby chtěl, nemohl\npřeskočit, nýbrž stůj co stůj musil o něj\npadnout, navalil p. Mrštík v známé ůsluž✓\nnosti před něj ještě jednu kládu, přídavné\njméno skreslený . . ~ aby jen nemohlo\nvzniknout nedorozumění a každý viděl, že\ntu běží opravdu o hmotný obraz, o barvu\na plátno!\nA což začátek té věty! Jak je to krásně\na jasně členěno, jak rytmicky stavěno, jak\nhravě, tanečně a lehce vysloveno!\n. netrpěl na sobě žádné příhany ať ja-\nkéhokoliv koloritu stran\" (46, 2. sloupec).\nJaký stylistický Kolumbus! Posud psali\nvšichni chudáčtí spisovatelé jen o barvě\nstran a kolorit vyhražovali obmezenecky\nobrazům nebo v přeneseném smyslu bás-\nním a dílům literárním.\nStylistická paleta p. Mrštíkova hoří vůbec\nneukrotitelným bohatstvím výrazu a zavádí\ntím autora k takovým roztomilostem:\n„I ten měl v žilách příměsek takové ciz o-\nplemenné rasy\" (str. 45).\n„Cizoplemenná rasa\" je tak moudře za-\nspáno jako „bílý běloch\" nebo „černý čer-\nnoch\". Odborně se tomu říká pleonasmus a\nstihá všemi stylistiky, co svět světem stojí,\njako směšnost a nevkus.\n„ Stojí nyní za studium, kde pravá bída\nzačala, kde je ten kloub, o k t e r ý se pyšná\nta ratolest zlomila\" (str. 95, 1. sloupec).\nCo to je? Nesmysl \"nebo odborné sa-\ndařské a ovocnářské přirovnání ? Ale i pak"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.15", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 634, "texte": "mohla by se ratolest zlomit jen v kloube,\nale ne o kloub!\n•K\nStylisticky zvlášť velkolepá je věta na str.\n47, kterou prozatím uzavírám tento výbor:\n„On sám suverén, suverénně se i k tomu\nodnášel, to jest nijak\" . . .\nTo je tak vtipné, jako byste řekli: on sám\nsuverén, suverénně i pracoval, to jest le-\nnošil.\nPopulárně se tomu říká: mluvit, aby řeč\nnestála.\nChci-li říci, že se vůbec „neodnášel\", ne-\nzačnu vykládat, že se odnášel a jak se od-\nnášel.\nChci-li říci, že mrzlo, nezačnu vykládat, že\nhořelo a jak hořelo.\nA ten koketní pedantismus „odnášeti se\",\nkterý voní celou filosofickou a právnickou fa-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.16", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1812, "texte": "kultou dohromady, jak ten sluší autoru Santy\nLucie !\nJadrný stylista řekl by místo celého hořej-\nšího brimboria prostě : Zeyer suverénně ne-\ndbal toho všeho.\nOvšem to by nebyl styl, alespoň ne podle\np. Mrštíka. Neboť on je z précieusních duchů,\nkteří nedovedou říci rovnou vodě voda a ohni\noheň a kteří, chtějí-li přivést čtenáře z Prahy\ndo Tábora, jdou s ním nejprve na Pod-\nmoklí.\nPoznámka pro domo. Nedomýšlím\nse, že tuto polemiku vyhrávám před tím,\nčemu se u nás říká literární veřejnost. Kdy-\nbych měl ten pocit, byl bych jím hned poután\na ochromován, ztratil bych celou svoji trans-\ncendentní veselost srdce a odhodil bych asi\npéro v polovici práce: jsem hluboce pře-\nsvědčen, že každá dobrá věc musí podleh-\nnout před tímto hluchým a slepým tribunálem\na že se pozná neomylně po tom, že se jí naši\nkulturní barbaři vysmějí.\nNedomýšlím se zejména, že p. Mrštík bude\nmými důvody poražen nebo vůbec poškozen.\nNe proto, že nejsou strašné jsou strašné\na stačily by, ne-li zabít, alespoň na dlouhou\ndobu odzbrojit spisovatele v zemi, která má\nzárodky literární kultury ale tou nejsou\ndnešní Čechy.\nU nás bude se to všecko zdát lapalií a\nbagatellou, a snad jen pět, snad deset lidí\npochopí celý strašný dosah mých fakt. Snad\ndeset, snad dvacet lidí strne nad tím, že\ntak může psát spisovatel, který má v širo-\nkých kruzích pověst nejlepšího mladého sty-\nlisty. Snad několik lidí, jež spočteš na prstech\nsvých rukou, pochopí, že tu neběží o nic\nvnějšího, o žádnou „formu\", o žádná „slo-\nvíčka\", ale o sám psychický základ bytosti\na díla neboť domyslili strašný zákon je-\ndnoty stylu a člověka a vědí, že se tu chy-\ntila sama povaha, mysl, srdce a nervy člo-\nvěka, jeho nejvlastnější já. A snad těch pět\nlidí zeptá se také: jakou cenu má to, co\nautor myslí a hlásá, když to nedovede ani"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.17", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1940, "texte": "sám sobe uvědomit, sformovat, postavit na\nnohy? A snad řeknou i k sobě: je to všecko\nopravdu možno v zemi, kde je literární kul-\ntura? Je možno v takové zemi, aby se ta-\nkovému článku tleskalo, aby byl otiskován\njinými časopisy? Ti, kdo jej otiskovali, četli\njej přece: jak je možno, že neviděli ty ne-\nsmysly, jalovosti a tuposti, že je nebodly\nzrovna do očí, jak rozevřeli listy a začali\nčíst ?\nAle to je všecko. Veliká literární hromada,\nliterární gros, literární obec nepochopí z toho\nnic, než příležitost ke klepu a plaisiru. Ne-\nboť opravdu: není u nás literární kultury.\nNení dvou činitelů, kteří ji tvoří: těch, kdo\nčtou, kdo umí číst a těch, kdo píší, kdo\nv\numí psát. V Cechách až na několik výjimek\na osamocených zjevů, opakuji, není ani\njedněch ani druhých a tím také není li-\nterární kultury, poněvadž jednotlivci nejsou\nještě společnost.\nNení čtenářů, jsou jen hltouni potištěného\npapíru. Není čtenářů, neboť dlouho a sou-\nstavně übíjeli a otupovali jich vnímavost.\nChrlili do nich spousty potištěného papíru\n-- čím byl potištěn, bylo vedlejší. Štěrk\nprázdných slov, nevkus a jalovost slátaná vy-\nloženou slohovou nemohoucností, fráze, které\ndosloužily jinde již iv novinách a jež u nás\njen nově natřeli a přešili, odpadky, které\njinde smetají se stolu literatury a nesbírají\nvšecko, všecko bylo dobré, neboť slou-\nžilo k tomu, aby zabilo čtenáře a vychovalo\nhltouna tisku. To vzácné labužnictví du-\nševní, ten rozkošný epikureism ducha,\nkterému se jinde říká čten í, je u nás\nskoro neznámý. Ženy, společenské dámy,\nkteré v jiných zemích ve svých salonech byly\npěstounkami literární kultury, u nás skoro\nnečtou . . . Kolik jste nalezli salonů, společ-\nností, kroužků, v nichž se čte s pietou, po-\nzorností a radostí nahlas krásná báseň nebo\nessay nebo kapitola z románu? Naleznete\nu nás vůbec úctu k mluvenému a čtenému\nslovu? Naleznete někde radost z krásné\nvěty? Projede divadlem záchvěv rozkoše,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4502, "texte": "když s jeviště náhodou snese se do diváctva\nkrásná, plně znící, dobře tvořená věta? Nebo\nrozkašle se celý parterre jakoby jej omrazil\nledový průvan? Není to, čeho si žádá obe-\ncenstvo, jen nejnuznější, kupecky stručná a\nšedivá prosa, která informuje o situaci s nej-\nmenší ztrátou času asi jako telegramm\nz bursy? A naši řečníci slyšeli jste někdy\ns jakou pietou ti mluví as jakou pietou\nse jim naslouchá? A kde se má vzít úcta\nk psanému a tištěnému slovu, když jí není\nk mluvenému?\nNač by psali naši spisovatelé, nač by\npracovali na větě nebo na odstavci, když\nnikdo toho nerozezná, neocení, nepotrestá?\nNač psát, když stačí klížit, lepit, sešívat,\nlátat z hotových hadrů obnošených novinář-\nských frází ? A když se to zdá pak ještě\nbohatší než původní umělecká práce, poně-\nvadž je to pestřejší alespoň našim soi-\ndisant kritikům a znalcům? Nač hrát na\nhousle, když dostačí tlouci na buben a když\nten obstará lépe všecko, čeho se může do-\nsáhnouti: pozornost a všecko to ostatní, je\nto i lacinější i výnosnější. Nač tvořit, když\nse lépe pochodí s literárním vetešnictvím a\nobchodem odloženými šaty?\nTedy: ne dnešku, ne pro něj, ale pro\nzítřek psal jsem tyto kapitoly. Vím, že\ndnešku je cizí a daleký i motiv mého činu:\nmůj zapálený hněv, moje mstné rozhorlení\ndocela prosté vší osobní stránky, ryzí msta\nza věc a ne msta osobní. Neboť p. Mrštík\nmá pravdu, když na konci své polemiky ve\n„Slově\" ujišťuje s podivením a rozhorlením,\nže se mne vůbec nedotknul. Ano, m ne se\nnedotknul, mne neurazil, mně neublížil ale\nhůř, tisíckrát hůř urazil božstva,\njimž sloužím a kterým, mylně jsem\nmyslil, že slouží i on. A to je, co ne-\nodpouštím, to je, za co se mstím.\nRedakce „Slova\" myslí, že odpraví můj\nčlánek, nazve-li jej pomstychtivým a namlu-\nví-li svým čtenářům, že byl objednán redakcí\nVolných Směrů. Druhé je lež, nízká a k tomu\nnejapná lež, ale k prvnímu se znám ote-\nvřeně. Ano hněvem a mstou byl nesen můj\nčlánek první i dnešní. Nebojím se ani toho\npojmu, ani toho slova. Duch tak celou struk-\nturou své povahy křesťanský jako Rus kin\nvidí sám úpadek a samu mrtvolnost dnešní\ndoby v její neschopnosti k vášni, k roz-\nhorlení, k vytrvalému a promyšlenému mstění\nkřivd, ne osobních, ale veřejných a obecných.\nAno, mstil jsem se.\nMám tu vykládat, kolik bolesti mne stála\nmá msta?. (Neboť jsem miloval kdysi Mrštíka\na dlouho se mi nechtělo, loučit se s ním.)\nAle to je mé privatissimum a nikomu není nic\npo něm.\nZ našeho poměru jen tolik, kolik třeba\nk pochopení situace.\nVážil jsem si Mrštíka hlavně pro jeho ná-\nzory o stylu, jež projevil nejplněji v star-\nším jednom článku literárním a v nichž stál\nv celku na stanovisku Flaubertově a přijímal\njeho nauku, totiž: že styl není nic vnějšího,\nžádná „forma\", žádná otázka techniky a\nmachy, ale sám základ, sama podstata a by-\ntost literárního díla; že styl je nejbezpeč-\nnější kriterium vnitřní pravdy a poctivosti\nautorovy; že to, co se nedovedlo vyhránit\nv čistý, plný, zákonný styl, bylo churavé,\nzmatené, rozpoltěné už v nitru spisovatelově ;\nže lež, poloviěatost a vnitřní mdloba pro-\nzradí se, jak autor ústa otevře, kolísavým a\npomateným rytmem, falešnou intonací, smytým\nreliefem, necharakterním výrazem a přednesem,\nprázdnými nebo hybridními figurami; že co\nnestojí pevně a pružně na nohou v autorově\nmysli, potácí se iv jeho větách; že spád a dech\njich je nesen jeho srdcem, nervy, krví, vším\nrytmem jeho života a nemůže lhát; že dělit\nv „obsah\" a „formu\" je blud a konvence,\nponěvadž literární dílo jest organická jed-\nnota.\nZtrnul jsem, když se mi náhodou dostal\ndo rukou jeho článek o Zeyerovi posledního\ndata: jak hybridně, zrůdně, jak bez rytmu\na tepny bylo to napsáno! Ale víc: jaký byl\nstyl kolísavý, obojetný a pustý právě ta-\nkový byl život ducha a srdce pod ním.\nJedním dechem velebil tu p. Mrštík Zeyera\nza jeho absolutnost, za jeho naprosté opo-\nvrhování každou koncessí a každým kompro-\nmissem a týmž dechem odvolával svoji\nminulost intransigeanta a hlásal literární\nopportunismus, ohledy na to, že je nás málo\natd. vyložený a nevybíravý opportunismus,\nopakuju.\nA řekl jsem si: ano, zákon našich\nněkdy společných, starých bohů\nplatí ještě. A mstil jsem je.\nNapsal jsem svůj článek „Styl a člověk\"\na myslil jsem, že to stačí. Myslil jsem, že\nmluvím ještě k starému Mrštíkovi a že po-\nchopí, o co tu běží. Ale mýlil jsem se: p.\nMrštík na konci své repliky ve „Slově\" (č.\n8, str. 77) míní, to že nic není jen „slo-\nvíčko, styl\". K tomu došel on, někdejší vy-\nznavač Flaubertův!\nA vidím : starý Mrštík je mrtev, k nevzkří-\nšení mrtev."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1241, "texte": "Ale nový Mrštík je mně lhostejný, zcela\nlhostejný, a přesvědčovat tohoto nového\nMrštíka mně ani nenapadá.\nNezáleží mi ani na tom, přesvědčit dnešek.\nVím, že takto inspirovanou mstu moji vůbec\nnepochopí, že mluvím k němu jazykem cizím\n0 věcech mu cizích. A tak psal jsem tyto\nkapitoly pro zítřek.\nNeboť generace zítřka, generace opravdu\nmladá, přijde, musí přijít, nemáme-li za-\nhynout v malodušném literárním kramářství\ndneška. A nebude-li tu za pět let, bude za\ndeset, a nebude-li za deset, bude za dvacet\nale jednou přijde.\nA pak běda kupcům v chrámě!\nJejí čisté, silné a jemné smysly nesnesou\nlátání a matení protivných sfér života a světa,\ns hnusem odvrátí se od hybridních nestvůr\na vší strakaté jalovosti a prázdnoty, mžikem\nrozpozná padělek od jádra.\njejí obraznost čím širší a bohatší, tím bude\n1 přesnější a úzkostlivé poctivosti, která zná\na ctí vnitřní hodnoty a vztahy pojmů a slov\na nedovolí jich porušovat a převracet nemy-\nslivosti a nevkusu.\nV takovém stylu, jaký jsem tu dnes přibil,\nvycítí okamžitě, co v něm skutečně jest: útok\nna zdraví a krásu všeho života jazykového\na literárního.\nOna ospravedlní můj hněv i moji mstu.\nV její čistý neporušený soud skládám s klid-\nným svědomím svoji při.\n20./21.11. 1902.\n\nF. X. ŠALDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c019", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "127", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.16.1", "titre_corps": "S. SUCHARDA. ETTULA.", "titre_sommaire": "S. SUCHARDA. ETTULA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.13", "debut_caractere": 1531, "fin_caractere_exclue": 1551, "texte": "S. SUCHARDA.\nETTULA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c020", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.16.2", "titre_corps": "D. JURKOVIČ. VILLA V REZKU.", "titre_sommaire": "D. JURKOVIČ. VILLA V REZKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "D. JURKOVIČ.\nVILLA V REZKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c021", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "130", "page_fin": "130", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.16.3", "titre_corps": "D. JURKOVIČ. VILLA V REZKU.", "titre_sommaire": "D. JURKOVIČ. VILLA V REZKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "D. JURKOVIČ.\nVILLA V REZKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c022", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "131", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.16.4", "titre_corps": "D. JURKOVIČ. VILLA V REZKU.", "titre_sommaire": "D. JURKOVIČ. VILLA V REZKU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "D. JURKOVIČ.\nVILLA V REZKU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c023", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "136", "image_debut": 19, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.17", "titre_corps": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.19", "debut_caractere": 1243, "fin_caractere_exclue": 4362, "texte": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.\n\nVÝSTAVA PRACÍ AL. KALVODY OTE-\nvřena v Novoměstských sálech ve Vodičkově\nulici od 16. února do 10. března 1902.\nV POSLEDNÍ SOUTĚŽÍ VÍDEŇSKÉHO\n„Hoftiteltaxfondu\" z prosince 1901 vypsané\nna zařízení jídelny, bureau, na čestnou cenu\npro dostihy a čestnou cenu pro střelce, udě-\nleny byly vesměs jen druhé a třetí ceny.\nV soutěži na čestnou cenu pro střelce udě-\nlena byla 11. cena v obnosu 800 K sochaři\nv\nL. Salounovi v Praze.\nV VIII. ŘADĚ POPULÁRNÍCH PŘEDNÁ-\nšek české university v Praze přednáší p. Dr. B.\nMatějka „O vývoji umění sochařského\" ve\ndnech 7., 14., 21., 28. února a 7.a 14. března\nv sále sv. Václavské záložny. V šesti\nvečerech předvádí populárně pan přednášeč\nsochařství od Egypťanů až po dobu moderní.\nHENRY DE GROUX. UDÁLOSTÍ ZIMNÍ\nsaisony v Paříži byla hromadná výstava sta\na třiceti čtyř prací Henriho de Groux v ga-\nlerii Georges Petit, kterou se širšímu obe-\ncenstvu uvedl umělec v prvním rozběhu a varu\nveliké tvůrčí síly, ctěný a milovaný už dávno\nužším kruhem zasvěcenců. Dílo Henryho de\nGroux jde svými a novými drahami, lépe\nřečeno: letí novými drahami. Neboí veliká,\nnekonvenční a nespoutaná visionářská síla,\nkterá unáší všecko jako vítr, hrůza vášnivé\ninspirace a děsivá pravda snu pravdivého\njako život a zhuštěnějšího než on vyznačuje\nv první řadě tyto práce. Některé obrazy\njsou malované bouřky citu a obraznosti,\nhorečky vášně a života, plné pathosu a bo-\nlesti, improvisace hrdinských epopejí, apo-\nkalyptický vír zjevení. Většinu sujetů bere\nHenry de Groux z veiikých legend minu-\nlosti, ze světových dějin a náboženských\neposů z antického mythu, z Nibelungů,\nživota Kristova, Napoleonova nebo Caesarova,\nz Božské Komedie aj. Ale proto nejsou\nobrazy jeho ničím méně než illustracemi\nk světové kronice: nic nevykládají, nic ne-\nparaírasují, tvoří podivnou a velikou du-\nchovou mocí, jasnovidnou intuicí veliké, dávno\nzhaslé duše, vyvolávají je z hrobů, za-\nžehují je požárem krve, bolesti a hrůzy.\nHenry de Groux básní psychologii velikých\na rozvrácených duší jako básní hudebník\nsymfonii: takoví jsou jeho Dante, Caesar,\nHamlet, Richard Wagner, Baudelaire, Ludvík 11.\nBavorský. Jeho obrazy jsou v první řadě\nzjevení ze tmy hrůzy a věčnosti. Třeba\nmalířský talent a vlastnosti formálně a tech-\nnické nejsou všude vyrovnány a hotovy,\njedno stojí přece povýšeno nad každou dis-\nkussi: celkový duch, veliký vítr srdce a obraz-\nnosti, který nese toto umění, poctivé, vášnivé,\nneumělkované a živelné. Ke katalogu napsal\nvýstižnou předmluvu kritik Arsěne Alexandre.\nKATE GREENAWAYOVÁ ZEMŘ. V LISTOP.\n1901 v Hampstead u Lond. Význam K. Greena-\nwayové v rozvoji anglické uměl. knihy dětskéje\nveliký. Její místo je hned vedle Caldecotta,\nne pod ním, spíše nad ním. Kreslířka pů-\nvodní, dokonalá, přesná, podrobná a ostrá\nviděla dítě neobyčejně graciésně, bohatě a jí-\nmavě, ale při tom v první řadě pravdivě\na realisticky individuálně, bez šablonovitého\noptimismu, laciného idealismu, fádní konvence\na falešné pohádkovitosti, které jsou, jak při-\nrozeno, zvláště snadným a blízkým nebez-\npečím tohoto druhu tvorby. Její dětský svět\na věk má svoje starosti, trudy, hoře, oprav-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2188, "texte": "dovost a sobectví, epiku a dramatiku\ntřeba bylo všecko prosvíceno lehkým a ra-\ndostným světlem kouzelné naivnosti, jakou\nje to podáno, a přitlumeno tichým, laskavým,\npozději trochu unaveným úsměvem. Velikou\núlohu hraje v jejích kresbách krajina. Její krajina\nje někdy japonisovaná, ale vždycky rajská,\nnecivilisovaná, beze všech technických a lidu-\nmilných vymožeností doby jako železnic, tu-\nnelů, viaduktů, širokých silnic atd. ale přes\nto hluboce a v jádře, charakteristicky anglická,\nsvlažovaná malými živými potoky, pře-\nklenutými dřevěnými T lávkami, s měkkými\ntravnatými pahorky, s něčím, co připomíná\nněhu pastevců a stád. Kate Greenawayová\nje kreslířka „země vil\", jak řekl Ruskin,\ntřebas ta „čarovná země, již pro vás tvoří,\nnení nad oblohou ani pod mořeni,\nale blízko vás, dokonce u vašich\ndveří. Ukazuje vám jen, jak ji vi-\nděti a jak ji milovati.\" Poslední\nvětu vyjímám z Ruskinovy knihy\nThe Art of England, předná-\nšek konaných v Oxfordě r. 1883,\njejíž čtvrtá kapitola je věnována\ndětem v umění a rozvoji dětského\numění a je plna sladké a laskavé\nmoudrosti, s kterou seznámiti se\nbylo by zvláště u nás na čase.\nUMĚNÍ VE ŠKOLE. PĚKNÉHO\npodniku umělecké popularisace\npodjaly se dvě nakladatelské firmy\nlipské, B. H. Teubner a R. Voigt-\nlander: opatřit do škol konečně\numělecky cenné a při tom laciné\nobrazy, které by mluvily je n\nk dětským očím a dětskému srdci\na pouze tvarovou a barevnou\nsvojí řečí a probouzely v nich\nlehce, pouhým trvalým a laskavým\ndotykem a přítomností, bez prostřednictví\npísma a výkladu, umělecký cit a smysl. Posud\nbyl obraz ve škole jen pomůckou paměti,\nznázorněním nějaké nauky (přírodopisné,\ndějepisné atd ). Zde puštěna je poprvé tato\nliterární výchova se zřetele a to naprosto,\njsou to ryzí a celé obrazy, bez kaž-\ndého textu, a ne illustrace k zeměpisu, dě-\njepisu nebo národnímu hospodářství. Jsou to\nbarevné litografie, tištěné z kamene pod\ndozorem svých autorů, a provedené v barevné\nškále, odpovídající prostoru velké školní\nsvětnice. Přední němečtí umělci pracují na\ntomto díle, jež je rozpočteno na více než\nsto čísel, z nichž asi dvacet už vyšlo. Cena\nje nepatrná (několik marek). Němci před-\nstihli na tomto poli i Angličany, kteří mají"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 244, "texte": "dva spolky sloužící podobným účelům („Fít-\nzroy Society\" a „Art for Schools Associ-\nation\"), jichž publikace, nehledíc ani k tomu,\nže bývají dražší, jsou většinou jen foto-\nchemické a z většiny také přisluhují ještě\nstaré literární paedagogice."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c024", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "134", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.17.1", "titre_corps": "F. MAŘAN A K. PAVLÍK. (DRUŽSTVO PRO VÝROBU UM. KERAMIKY). DEKORATIVNÍ NÁDOBY Z KAMENINY.", "titre_sommaire": "F. MAŘAN A K. PAVLÍK. (DRUŽSTVO PRO VÝROBU UM. KERAMIKY). DEKORATIVNÍ NÁDOBY Z KAMENINY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 88, "texte": "F. MAŘAN A K. PAVLÍK. (DRUŽSTVO\nPRO VÝROBU UM. KERAMIKY). DEKORATIVNÍ\nNÁDOBY Z KAMENINY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c027", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "138", "image_debut": 22, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.18", "titre_corps": "LITERATURA.", "titre_sommaire": "LITERATURA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.22", "debut_caractere": 246, "fin_caractere_exclue": 4599, "texte": "LITERATURA.\n\nF. X. Š.\nJOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ.\nPřeložil V. A. Jung. Laichterova Výboru\nnejlepších spisů poučných kniha XV. Stran\n160. Cena K 2 10. Český překlad Ruskino-\nvých „Lectures on art\", konaných r. 1870\nposluchačům university Oxfordské. Sáhnuto\ntu šťastnou rukou právě po díle, které je\nzpůsobilé, uvésti výborně ve studium c e-\nlého apoštola krásy a radosti života: kniha\nmá pevnější plán a průhlednější stavbu než\njiná jeho díla, složitější, širší a vášnivější,\na podává jasně a přehledně na malé ploše\nvšecky hlavní rysy politické, éthické, umě-\nlecké i výtvarné nauky Ruskinovy. Stylisace\nněkterých kapitol je zvláště plná, světlá\na přesná, a zdá se mi, že později nevystoupli\njiž Ruskin nad ni: takovou definitivní formu\nnalezly tu zejména jeho názory o éthice umě-\nlecké tvorby (přednáška třetí). Kniha může\nzpůsobit mnoho dobra, zvláště u nás, kde\nvšichni skoro, aniž o tom víme, žijeme ještě\nz ryze dialektických a formálných estetických\nnauk německých, Hegelových a Herbartových.\nRuskin je v první řadě ne theoretik, ale\nmudřec života. Ničím není méně než papí-\nrovým kathedrovým esthetikem, který myslí,\nže rozřešil všecko, stvořil-li novou odbornou\nterminologii. Ty staré běžné terminy kritické\njako realismus, naturalismus a t. d.,\nkterých užívá se u nás tak mělce, nudně,\nprázdně a pedanticky jako konvence pro\nnemyslivou pohodlnost, jakými strašnými\na výraznými tv á ře mi života a světa jsou\ntu u něho! Jaký hluboký dosah, jaký plný\nrelief mají u něho! Ať kdo souhlasí či nic\ns jednotlivostmi v jeho nauce, toho neupře mu\nnikdo a v tom je jeho vzácná přednost, jíž\nnelze dosti docenit: učí domyslit. Nevěří\nv salonní lásku k umění. Právo na lásku,\nprávo obdivu a soudu musí se podle něho\ndříve dobýt. Jak charakteristické, že tento\nestetik začíná svoje výklady kritikou všeho\nnárodního života a že místo nové estetické\nfraseologii učí své žáky kresbě tužkou\npodle velkých vybraných uměleckých děl!\nJaká krásná činná forma obdivu a soudu!\nPřeklad pořízen je s chvályhodnou pietou p.\nJungem. V detailech: „logeurs du Bon Dieu\"\nna str. 49. nejsou „hosté pána Boha\", jak\nse tu překládá, nýbrž hostitelé, hostinští.\n\nJEDEN Z NEJLEPŠÍCH ANGLICKÝCH KRI-\ntiků italského malířství, Bern h ar d Beren-\nso n, sebral sedm ze studií, uveřejněných\npřed tím v různých listech, v knihu The\nStudy and Criticism of Italian Art\n(Londýn, G. Bell & Sons), která v obrazo-\nznalectví hlavně quattrocenta působí hotovou\nrevoluci. Na největší odpor narazí asi studie\nnadepsaná „Amico di Sandro\", v níž autor\nnejprve vybírá skupinu obrazů z druhé po-\nlovice XV. věku, připisovaných dosud ne-\nsporně Filippu Lippimu, Sandru Botticellimu,\nGhirlandajovi a Filippinu Lippimu, a doka-\nzuje pak velmi důkladně a přesvědčivě, že\nvšecka tato autorství jsou klamná a nespráv-\nná. Ale na tom není dost. Tvrdí, že tato\ndíla náleží zvláštnímu samostatnému mistru,\njehož historické jméno je pochybné a jejž\nproto kritik nazývá „přítelem Sandra Botti-\ncelliho\". „Byl pravděpodobně o něco mladší\nnež Sandro a setkali se asi nejprve, když\nbyli oba učni Fra Filippa Lippiho.\" Této\nkonstruované osobnosti připisuje pak kritik\n(mimo jiné) autorství Madonny a dítěte\nse sv. Janem v neapolském Museu (posud\nuváděno za dílo Filippa Lippiho), Tobiáše\na tří archandělů v turínské gallerii (po-\nsud podpisován Botticellim) a Madony a\ndítěte v londýnské National Gallery (posud\njmenován Filippino Lippi). Týž badatel vydal\nnedávno v 2. přehlédnutém vydání (týmž\nnákladem) Lorenza Lotto, v němž po-\ndává také nové výsledky své „konstruktivné\"\nmethody kritické, jak ji sám nazývá. Z ji-\nných dobrých anglických monografií o star-\nších dějinách malířství uvádíme v poslední době\nvydané: Andrea Mantegna od Maud\nCruttwellové (vedle překladu velikého\nkritického díla Němce Paula Kristellera o témže\nmistru) Fra Filippo Lippi od Ed-\nwarda C. Strutta Piero della\nFrancesca od W. G. Wate r se Gio r-\ngione od Herb. Cooka Pinto ric-\nchio od E. Marche Phillippsa, vesměs\nnákladem G. Bell & Sons, kteříž nakladatelé\nvedle veliké sbírky „Great Masters in Pain-\nting and Sculpture\" počali vydávat i lacinou\nlidovou knihovnu „Miniatuře Series of Pain-\nters\", illustrovaná knížka kapesního formátu\nv plátěné vazbě 1 shilling. (Dosud vyšly\nVelazquez, Fra Angelico, Burne-\nJon e s, Romney a G. F. Watts.) Z \"mo-\nnografií o nových mistrech vyšly týmž nákla-\ndem výborná kniha o Dante Gabr. Ros-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4462, "texte": "settim od H. C. Marilliera a Hubert\nvon Herkomer od A. L. B aldr y h o, pak\nGiovanniSegantini odL. Villariho (nákl.\nT. Fisher Unwin).\nZajímavá je publikace The Wessex of\nThomas Hardy (nákl. Johna Lane). Dva\nctitelé tohoto silného, naturalisticky zabarve-\nného romanopisce anglického (říká se mu na\npevnině ne právě případně „anglický Zola\"),\nspisovatel Win dle a kreslíř Edmund H.\nNew šli stopami románů a povídek mistro-\nvých a snažili se zachytit zemi i lidi.\nZ moderních kreslířů anglických na před-\nním místě stojící kouzelný R. Anning Bell,\nstejně silný výtvarník jako graciésní básník,\npřihlásil se k vánocům několika vzácnými\nknihami. Vypravil a illustroval Grimnťs\nHousehold Tales (nakl. J. M. Dent &\nCo.), dekoroval sbírku studií pí. Jamesonové\nShakespeare' s Heroines (nakl. týž) a\nShakespearovu Tempest (nakl. Freemantle\n& Co.). Krásně a příručně vydal celého\nShakespearea nakl. A. Constable & Co. s kres-\nbami v barvách reprodukovanými od někte-\nrých znamenitých mistrů anglických. Tak\n„Macbetha\" illustroval E. F. Brickdale,\n„Timona Athénského\" Gerald Moira,\n„Troila\" J. D. Batten, „Cymbelina\" Pat-\nte n Wils o n, „ Richarda III.\" By a m Sha w,\n„Pohádku\" H. S. Ford.\nZ nepřehledné skoro literatury pohádkové\na dětské stůjte zde jen nejlepší: The re ign\nofKing Cole (nakl. J. M. Dent & Co.),\nillustroval Charles Robinson; Real\nQueen's Fairy Book (Carmen Sylva,\nnakl. Newnes), ill. Harold Nelson a\nGarth Jones; Queen Mab's Fairy\nRe a 1 m (nakl. týž), ill. Millar, Savage,\nH. Cole a j.; OldKing Cole's Book\nof Nursery Rhymes (nakl. Macmillan)\ns barevnými illustracemi Byama Shawa,\njedna z nekrásnějších anglických knih pro\nděti, která se může postavit vedle prací Cal-\ndecottových, W. Craneových a Kate Gree-\nnawayové.\nv\nČtvrtý a poslední svazek díla Dutch\npaintersoftheNineteenth Century,\n(Nizozemští malíři XIX. století), vydal Max\nR o o se s, přel. F. K n o w 1 es (Londýn, Samp-\nson Low, Marston & Co), věnován je mladší\ngeneraci, v cizině málo známé. Z dvanácti\nmalířů zde uvedených má v Evropě známější\njméno jen Matthys Maris; z ostatních vnu-\ncují se pozornosti zvláště Martens, portrétista\na malíř venkova; malíř stromů De Bock;\nmalíř starých nizozemských měst Wijsmuller\na krajinář Bilders. Kniha přináší řadu dobrých\nreprodukcí.\nStále se množí knihy v Anglii i na\npevnině účtující s pre-rafaelismem jako s uza-\nvřenou a hotovou kapitolou výtvarné historie.\nV druhém, doplněném vydání vyšly nedávno\nThe English Pre-Raphaelite Pain-\nters, their Associates and Succes-\nsors od Percy Batea (Londýn, George\nBell & Sons). Spisovatel vypisuje stručně\na přesně na základě pramenů vznik bratrstva,\njeho cíle a snahy, boje i rozchod, a působení\njeho idejí výtvarných v anglickém malířství\nvčerejška a dneška. Zajímavou publikací\nke kapitole pre-rafaelismu je také faksimilový\notisk časopisu, jejž si Pre-rafaelisté založili\nr. 1850 k šíření svých ideí, The Germ,\npo jehož krátkém životě převzal jeho úkol\njiný, stejně brzy zaniknuvší list Art and\nPoetry (London, Elliot Stock). Hlavními\npřispívateli byli Dante Gabriel Rossetti a sestra\njeho, básnířka Christina. List je důležitý do-\nkument pro historika uměleckého : ukazuje,\njak mezi jednotlivými členy bratrstva různily\nse názory esthetické a filosofické až do proti-\nkladu. Známý kritik W. M. Rossetti, bratr\nDanteův a Christinin, posud žijící a poslední\nčlen této zajímavé rodiny, napsal ve zvláštní\nmalé brošurce, stejného formátu jako list,\núvod k tomuto novému vydání.\nSvéráznému portretistovi Skotskému\nz XVIII. století, Henrymu Raeburnovi,\ndostalo se krásné a definitivní monografie\n(Londýn, W. Heinemann). Dva přední kriti-\nkové angličtí Walter Armstrong a R. A.\nM. Stewenson, vzkřísili v názorných a bo-\nhatých kapitolách život nejen mistrův, ale\ncelého skotského světa, s nímž a v němž\nžil. Raeburn byl tvrdá, uzavřená hlava, která\npracovala po svém a stojí osamocena v roz-\nvoji současné tvorby anglické a stává se\nprávě tím předchůdcem pro století XIX.\nV knize ukazuje se, jak methodou malířskou\nblížil se Raeburn nejspíše Velasquezovi\na Rembrandtovi, zvláště ve způsobu, jakým\nzacházel se světlem. Kniha reprodukuje vzorně\nřadu nejlepších portrétů tohoto skotského\nmistra.\nV krásné a poměrně levné „Rochester-\nEdition\" spisů Dickensových vyšly dva\nsvazky „Barnaby Rudge\" s rozkošnými péro-\nkresbami Beatrice Alcockové (Londýn,\nMethuen & Co). Každý svazek opatřen lite-\nrárně-historickým úvodem a poznámkami.\nThe Conoisseur („Znatel\") je název\nnového angl. měsíčníku výtvarného, jenž se"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1096, "texte": "formátem i cenou shoduje se „Studiem\", je\nvšak věnován starému umění, jeho sběratelství\na znalectví. Obálka od Byam Shawa. V prvním\nčísle přílohy a reprodukce z Gainsborougha,\nReynoldse, Velasqueza, van Dycka, Rem-\nbrandta, Turnéra a j.\nVe sbírce barevných litografií určených\nanglické škole, t. zv. Fitzroy Pictures,\nvyšla čtyři nová čísla, Měsíce, kreslená\nHeywoodem Sumnerem širokou dekorat. linií.\nUmělecká výprava a dekorace knihy\nrozvíjí se pěkně v Německu. Je to mezi ji-\nnými lipská firma E. Diederichs, jejíž ně-\nkteré publikace z poslední doby nesou se\ndistingovaným vkusem. Tak J. V. Cissarz\ndekoroval pěkně sbírku veršů Heleny Voigt-\nDiederichsové „Unterstrom\" a Robert En-\ngels zvláště jemnocitně výbor „Básní\" nej-\nlepší (starší) básnířky německé, Annetty von\nDroste-Hůlshoff. „Frůhling und Liebe\" je\nnázev malé sbírky lyrické, již napsal i illu-\nstroval Richard Grimm (Voigtlánder\nv Lipsku). „Pierrot und Colombine\",\nmalá knížka ironické a sentimentální lyriky\nz manželství od Richarda Schaukala,\nje vypravena Heinrichem Vogelerem-\nWorpswede (nakl. Seemann Nachfolger).\n\nSpectator."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c028", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "136", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.18.1", "titre_corps": "JOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "JOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ.", "signature_source": "F. X. Š", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.22", "debut_caractere": 259, "fin_caractere_exclue": 2385, "texte": "F. X. Š.\nJOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ.\nPřeložil V. A. Jung. Laichterova Výboru\nnejlepších spisů poučných kniha XV. Stran\n160. Cena K 2 10. Český překlad Ruskino-\nvých „Lectures on art\", konaných r. 1870\nposluchačům university Oxfordské. Sáhnuto\ntu šťastnou rukou právě po díle, které je\nzpůsobilé, uvésti výborně ve studium c e-\nlého apoštola krásy a radosti života: kniha\nmá pevnější plán a průhlednější stavbu než\njiná jeho díla, složitější, širší a vášnivější,\na podává jasně a přehledně na malé ploše\nvšecky hlavní rysy politické, éthické, umě-\nlecké i výtvarné nauky Ruskinovy. Stylisace\nněkterých kapitol je zvláště plná, světlá\na přesná, a zdá se mi, že později nevystoupli\njiž Ruskin nad ni: takovou definitivní formu\nnalezly tu zejména jeho názory o éthice umě-\nlecké tvorby (přednáška třetí). Kniha může\nzpůsobit mnoho dobra, zvláště u nás, kde\nvšichni skoro, aniž o tom víme, žijeme ještě\nz ryze dialektických a formálných estetických\nnauk německých, Hegelových a Herbartových.\nRuskin je v první řadě ne theoretik, ale\nmudřec života. Ničím není méně než papí-\nrovým kathedrovým esthetikem, který myslí,\nže rozřešil všecko, stvořil-li novou odbornou\nterminologii. Ty staré běžné terminy kritické\njako realismus, naturalismus a t. d.,\nkterých užívá se u nás tak mělce, nudně,\nprázdně a pedanticky jako konvence pro\nnemyslivou pohodlnost, jakými strašnými\na výraznými tv á ře mi života a světa jsou\ntu u něho! Jaký hluboký dosah, jaký plný\nrelief mají u něho! Ať kdo souhlasí či nic\ns jednotlivostmi v jeho nauce, toho neupře mu\nnikdo a v tom je jeho vzácná přednost, jíž\nnelze dosti docenit: učí domyslit. Nevěří\nv salonní lásku k umění. Právo na lásku,\nprávo obdivu a soudu musí se podle něho\ndříve dobýt. Jak charakteristické, že tento\nestetik začíná svoje výklady kritikou všeho\nnárodního života a že místo nové estetické\nfraseologii učí své žáky kresbě tužkou\npodle velkých vybraných uměleckých děl!\nJaká krásná činná forma obdivu a soudu!\nPřeklad pořízen je s chvályhodnou pietou p.\nJungem. V detailech: „logeurs du Bon Dieu\"\nna str. 49. nejsou „hosté pána Boha\", jak\nse tu překládá, nýbrž hostitelé, hostinští."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-05-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_05#c029", "volume": "bmtnaan_1902_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "138", "image_debut": 22, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.2.18.2", "titre_corps": "JEDEN Z NEJLEPŠÍCH ANGLICKÝCH", "titre_sommaire": "JEDEN Z NEJLEPŠÍCH ANGLICKÝCH", "signature_source": "Spectator", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.22", "debut_caractere": 2387, "fin_caractere_exclue": 4599, "texte": "JEDEN Z NEJLEPŠÍCH ANGLICKÝCH KRI-\ntiků italského malířství, Bern h ar d Beren-\nso n, sebral sedm ze studií, uveřejněných\npřed tím v různých listech, v knihu The\nStudy and Criticism of Italian Art\n(Londýn, G. Bell & Sons), která v obrazo-\nznalectví hlavně quattrocenta působí hotovou\nrevoluci. Na největší odpor narazí asi studie\nnadepsaná „Amico di Sandro\", v níž autor\nnejprve vybírá skupinu obrazů z druhé po-\nlovice XV. věku, připisovaných dosud ne-\nsporně Filippu Lippimu, Sandru Botticellimu,\nGhirlandajovi a Filippinu Lippimu, a doka-\nzuje pak velmi důkladně a přesvědčivě, že\nvšecka tato autorství jsou klamná a nespráv-\nná. Ale na tom není dost. Tvrdí, že tato\ndíla náleží zvláštnímu samostatnému mistru,\njehož historické jméno je pochybné a jejž\nproto kritik nazývá „přítelem Sandra Botti-\ncelliho\". „Byl pravděpodobně o něco mladší\nnež Sandro a setkali se asi nejprve, když\nbyli oba učni Fra Filippa Lippiho.\" Této\nkonstruované osobnosti připisuje pak kritik\n(mimo jiné) autorství Madonny a dítěte\nse sv. Janem v neapolském Museu (posud\nuváděno za dílo Filippa Lippiho), Tobiáše\na tří archandělů v turínské gallerii (po-\nsud podpisován Botticellim) a Madony a\ndítěte v londýnské National Gallery (posud\njmenován Filippino Lippi). Týž badatel vydal\nnedávno v 2. přehlédnutém vydání (týmž\nnákladem) Lorenza Lotto, v němž po-\ndává také nové výsledky své „konstruktivné\"\nmethody kritické, jak ji sám nazývá. Z ji-\nných dobrých anglických monografií o star-\nších dějinách malířství uvádíme v poslední době\nvydané: Andrea Mantegna od Maud\nCruttwellové (vedle překladu velikého\nkritického díla Němce Paula Kristellera o témže\nmistru) Fra Filippo Lippi od Ed-\nwarda C. Strutta Piero della\nFrancesca od W. G. Wate r se Gio r-\ngione od Herb. Cooka Pinto ric-\nchio od E. Marche Phillippsa, vesměs\nnákladem G. Bell & Sons, kteříž nakladatelé\nvedle veliké sbírky „Great Masters in Pain-\nting and Sculpture\" počali vydávat i lacinou\nlidovou knihovnu „Miniatuře Series of Pain-\nters\", illustrovaná knížka kapesního formátu\nv plátěné vazbě 1 shilling. (Dosud vyšly\nVelazquez, Fra Angelico, Burne-\nJon e s, Romney a G. F. Watts.) Z \"mo-\nnografií o nových mistrech vyšly týmž nákla-\ndem výborná kniha o Dante Gabr. Ros-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4462, "texte": "settim od H. C. Marilliera a Hubert\nvon Herkomer od A. L. B aldr y h o, pak\nGiovanniSegantini odL. Villariho (nákl.\nT. Fisher Unwin).\nZajímavá je publikace The Wessex of\nThomas Hardy (nákl. Johna Lane). Dva\nctitelé tohoto silného, naturalisticky zabarve-\nného romanopisce anglického (říká se mu na\npevnině ne právě případně „anglický Zola\"),\nspisovatel Win dle a kreslíř Edmund H.\nNew šli stopami románů a povídek mistro-\nvých a snažili se zachytit zemi i lidi.\nZ moderních kreslířů anglických na před-\nním místě stojící kouzelný R. Anning Bell,\nstejně silný výtvarník jako graciésní básník,\npřihlásil se k vánocům několika vzácnými\nknihami. Vypravil a illustroval Grimnťs\nHousehold Tales (nakl. J. M. Dent &\nCo.), dekoroval sbírku studií pí. Jamesonové\nShakespeare' s Heroines (nakl. týž) a\nShakespearovu Tempest (nakl. Freemantle\n& Co.). Krásně a příručně vydal celého\nShakespearea nakl. A. Constable & Co. s kres-\nbami v barvách reprodukovanými od někte-\nrých znamenitých mistrů anglických. Tak\n„Macbetha\" illustroval E. F. Brickdale,\n„Timona Athénského\" Gerald Moira,\n„Troila\" J. D. Batten, „Cymbelina\" Pat-\nte n Wils o n, „ Richarda III.\" By a m Sha w,\n„Pohádku\" H. S. Ford.\nZ nepřehledné skoro literatury pohádkové\na dětské stůjte zde jen nejlepší: The re ign\nofKing Cole (nakl. J. M. Dent & Co.),\nillustroval Charles Robinson; Real\nQueen's Fairy Book (Carmen Sylva,\nnakl. Newnes), ill. Harold Nelson a\nGarth Jones; Queen Mab's Fairy\nRe a 1 m (nakl. týž), ill. Millar, Savage,\nH. Cole a j.; OldKing Cole's Book\nof Nursery Rhymes (nakl. Macmillan)\ns barevnými illustracemi Byama Shawa,\njedna z nekrásnějších anglických knih pro\nděti, která se může postavit vedle prací Cal-\ndecottových, W. Craneových a Kate Gree-\nnawayové.\nv\nČtvrtý a poslední svazek díla Dutch\npaintersoftheNineteenth Century,\n(Nizozemští malíři XIX. století), vydal Max\nR o o se s, přel. F. K n o w 1 es (Londýn, Samp-\nson Low, Marston & Co), věnován je mladší\ngeneraci, v cizině málo známé. Z dvanácti\nmalířů zde uvedených má v Evropě známější\njméno jen Matthys Maris; z ostatních vnu-\ncují se pozornosti zvláště Martens, portrétista\na malíř venkova; malíř stromů De Bock;\nmalíř starých nizozemských měst Wijsmuller\na krajinář Bilders. Kniha přináší řadu dobrých\nreprodukcí.\nStále se množí knihy v Anglii i na\npevnině účtující s pre-rafaelismem jako s uza-\nvřenou a hotovou kapitolou výtvarné historie.\nV druhém, doplněném vydání vyšly nedávno\nThe English Pre-Raphaelite Pain-\nters, their Associates and Succes-\nsors od Percy Batea (Londýn, George\nBell & Sons). Spisovatel vypisuje stručně\na přesně na základě pramenů vznik bratrstva,\njeho cíle a snahy, boje i rozchod, a působení\njeho idejí výtvarných v anglickém malířství\nvčerejška a dneška. Zajímavou publikací\nke kapitole pre-rafaelismu je také faksimilový\notisk časopisu, jejž si Pre-rafaelisté založili\nr. 1850 k šíření svých ideí, The Germ,\npo jehož krátkém životě převzal jeho úkol\njiný, stejně brzy zaniknuvší list Art and\nPoetry (London, Elliot Stock). Hlavními\npřispívateli byli Dante Gabriel Rossetti a sestra\njeho, básnířka Christina. List je důležitý do-\nkument pro historika uměleckého : ukazuje,\njak mezi jednotlivými členy bratrstva různily\nse názory esthetické a filosofické až do proti-\nkladu. Známý kritik W. M. Rossetti, bratr\nDanteův a Christinin, posud žijící a poslední\nčlen této zajímavé rodiny, napsal ve zvláštní\nmalé brošurce, stejného formátu jako list,\núvod k tomuto novému vydání.\nSvéráznému portretistovi Skotskému\nz XVIII. století, Henrymu Raeburnovi,\ndostalo se krásné a definitivní monografie\n(Londýn, W. Heinemann). Dva přední kriti-\nkové angličtí Walter Armstrong a R. A.\nM. Stewenson, vzkřísili v názorných a bo-\nhatých kapitolách život nejen mistrův, ale\ncelého skotského světa, s nímž a v němž\nžil. Raeburn byl tvrdá, uzavřená hlava, která\npracovala po svém a stojí osamocena v roz-\nvoji současné tvorby anglické a stává se\nprávě tím předchůdcem pro století XIX.\nV knize ukazuje se, jak methodou malířskou\nblížil se Raeburn nejspíše Velasquezovi\na Rembrandtovi, zvláště ve způsobu, jakým\nzacházel se světlem. Kniha reprodukuje vzorně\nřadu nejlepších portrétů tohoto skotského\nmistra.\nV krásné a poměrně levné „Rochester-\nEdition\" spisů Dickensových vyšly dva\nsvazky „Barnaby Rudge\" s rozkošnými péro-\nkresbami Beatrice Alcockové (Londýn,\nMethuen & Co). Každý svazek opatřen lite-\nrárně-historickým úvodem a poznámkami.\nThe Conoisseur („Znatel\") je název\nnového angl. měsíčníku výtvarného, jenž se"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1096, "texte": "formátem i cenou shoduje se „Studiem\", je\nvšak věnován starému umění, jeho sběratelství\na znalectví. Obálka od Byam Shawa. V prvním\nčísle přílohy a reprodukce z Gainsborougha,\nReynoldse, Velasqueza, van Dycka, Rem-\nbrandta, Turnéra a j.\nVe sbírce barevných litografií určených\nanglické škole, t. zv. Fitzroy Pictures,\nvyšla čtyři nová čísla, Měsíce, kreslená\nHeywoodem Sumnerem širokou dekorat. linií.\nUmělecká výprava a dekorace knihy\nrozvíjí se pěkně v Německu. Je to mezi ji-\nnými lipská firma E. Diederichs, jejíž ně-\nkteré publikace z poslední doby nesou se\ndistingovaným vkusem. Tak J. V. Cissarz\ndekoroval pěkně sbírku veršů Heleny Voigt-\nDiederichsové „Unterstrom\" a Robert En-\ngels zvláště jemnocitně výbor „Básní\" nej-\nlepší (starší) básnířky německé, Annetty von\nDroste-Hůlshoff. „Frůhling und Liebe\" je\nnázev malé sbírky lyrické, již napsal i illu-\nstroval Richard Grimm (Voigtlánder\nv Lipsku). „Pierrot und Colombine\",\nmalá knížka ironické a sentimentální lyriky\nz manželství od Richarda Schaukala,\nje vypravena Heinrichem Vogelerem-\nWorpswede (nakl. Seemann Nachfolger).\n\nSpectator."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.1", "texte": "MEDITACE O KRÁSE A UMĚNÍ.\n\nNení jiného zasvěcení v mystérium krásy\nnežli život. Čistotě života odpovídá sláva vise. Ti, kteří se ptají po nejvyšším\ntajemství krásy, ptají se jedinou otázkou, která řeřavěla na rtech všech proroků :\nJak žiti? Neboť jako všady iv oblastech krásy vládne hrůza a nádhera spravedlnosti,\nsklánějící se stejně k červu jako ke knížeti myšlenky a dosypávající hvězdami jako graná-\ntovým pískem nerovné misky vah do věčné rovnováhy, nikdy neporušené, vždy v stejném\nnapjetí držící kosmos. Každý trhá z rozkošného ovoce krásy na těch větvích, k nimž do-\nrostl svým duchovým vzrůstem; nad sebou ležící světelné galerie její odpovídají hierarchii\nduchů.\nAle vždy, ve všech svých projevech sleduje krása daleký svůj cíl: spojovati duchy\nmocným viděním země a skutečnosti bohatší nežli je každá skutečnost země; jako šalmaj\npastýřova sváděti mystická stáda, rozptýlená na horách, do vyšších poloh, na světelnější,\nvonnější, léčivější trávníky prahor. V každém vítězném pohledu našich zraků je radost\nmilionů, kteří pro nás dobývali světa barev a tvarů, vznešeného úsměvu květů a hvězd.\nCo bylo jednou dobyto, zůstává dobyto pro věky. Každý peníz zúročen, je schopen promě-\nniti se věčností ve všechno zlato země. Ani jeden mocný pohled, který uzřel svět v nové\nnádheře a pravdě, neztrácí a neruší se v tisíciletích; každý vtěluje se ve své době v čin,\nzahoří slovem, polibkem, proroctvím; ale i výčitkou, bolestí a horkým pocitem zápasu, vede-\nného duchy ve všech světech. Výtěžek ze všech polí krásy je daní, kterou odvádí za města\nživota naše hvězda, poplatná věčnosti.\nJako plameny tančící nad skrytými poklady země ukazuje nám krása na místa, kde ještě\nmáme hledati. Když rozděluje a rozpaluje k boji vášnivost duchů, má na zřeteli vysoká\na slavná spojení, ležící jako terče v dálkách, kam nedoletí šípy ani nejodvážnějších pohledů.\nJejí úsměv je jako široký, záhadný úsměv moře, nebezpečný osamělému plavci; a její posel-\nství je jako mystické psaní vesmíru, zapečetěné hvězdami, které nerozlomí ani etherná ruka\nnejmocnějšího z duchů, ale které jednou bude přede všemi otevřeno. Miliony srdcí bijí ve\nslužbě krásy jako tkalcovské člunky na stavě života: miliony srdcí miliony úderů v nepře-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.2", "texte": "tržitém pracovním dni příčnými nitěmi lásky touží spojití osnovu, roztrženou na počátku\nčasů. A marně tepá každé srdce, které se vymklo z její práce sjednocující, člunek s nití\npřetrženou, nadarmo umdlévající duchové ruce.\nJako slunce při stoupání dne, opouští i krása zdánlivě místa, kde jednou stála. Ale kdo\npochopil její tajemství, ví, že je nehybná jako slunce, v oslňujícím vítězném smíchu se radu-\njící ze světů, které oživuje.\nDokud před našimi zraky jako mystická vegetace vyšlehuje krása věcí, vždy nová a úžas\nvzbuzující, je to znamením, že jdeme správnou cestou. Stromy, květy, prameny i obzory\nvracejí nám ve svém lesku zář naší duše, svítící tím ohnivěji, čím blíže přichází k svému\ncíli. Ptáci pozdravují nás jako bratří, naznačujíce svým letem sladkost a lehkost našeho\nletu. Celé stvoření, jehož složitost a zmatek nás znepokojoval, tiší se před námi jako chao-\ntické vlnění sil v den tvůrčí a ukládá se před naší duchovou plavbou v jasný, zrcadelný\npohyb proudu. Povinnost jeví se nám s ostrostí geniální inspirace, jednání naše nabývá\nnaprosté přesnosti funkce, vykonávané zjasnělým instinktem. Vidíme ze všech stran najednou,\nduchově, složitě i přehledně; jdeme směrem vývoje; každý okamžik vysvětluje nám záhady\nstaletí; všechno si odpovídá v nádherných perspektivách zákona; opojení plnosti životní,\npřekypujícího bohatství, dává nám okoušeti předtuchu svobody, po níž neseme všichni žízeň\nve svém srdci.\nAle jakmile se věci před našimi zraky počnou rozpadávati v chaos, bez zákona a rythmu\n(byť i byl sebe tragičtější v duších, jimž spravedlností jest předurčena dráha bolesti), je to\nznamením, že jsme zbloudili z cesty a že jdeme v bažinatá místa rozkladu, která budou\ntisíciletí čekati na svou vegetaci a snad se jí ani nedočkají v trvání této země. Jako poru-\nšené zrcadlo, kde slepé ruce odlouply stříbrný povlak, příroda ztrácí schopnost odrážeti\ntahy naší duchové tváře. Zmatky a protiklady, navzájem se übíjející v nicotu, prozrazují\nnám, že nějaká skvrna leží na našem vnitřním zraku. Ztratili jsme úběžný bod všech\nperspektiv krásy; něco se stalo, co se nemělo státi; náš poměr k životu země se porušil.\nByla to bolest, která neměla býti vyvolána z temných doupat viny? Byla to láska, která\nneměla býti odmítnuta, když přicházela pokorně královna! a která teď pustila oheň\nkolem sebe, jako knížata na své jízdě nepřátelským územím? Byla to pravda, na kterou\njsme zapomněli, jako na svíci, rozsvícenou u lože a převrhnutou v příliš vášnivém snu\na hle! teď zapálila nám dům nad hlavou? . . . Spali jsme příliš dlouho a opozdili se\ncestami věků? Ztratili jsme bratrský zástup postupujících a bloudíme po utichlých bojištích,\nkde jen lačné myšlenky krouží kolem našich hlav, jako stíny dravců následujících za tábo-\nrem? Zúčastnili jsme se svým mlčením viny, které se dopouštějí mocní na tisících beze-\njmenných? Pracovali jsme snad nevědomky proti dnchovému spojení? . . . Krása zmizela.\nDuchovní zrak náš oslepl, ruce, vrážející do sebe ve tmě, ztratily schopnost díla. Umění je\npro nás v tomto stavu ztraceno. Neboť viděti mocně a tvořiti je jedno a totéž. Mystický\nzahradník neuvádí do svých vnitřních zahrad těch, kteří pozbyli síly v nich pracovati.\nAle práce, již vykonává umění, je touž prací, k níž směřuje veškerý život země. Je to\npokračování tvůrčího díla, které položilo hvězdy jako základní kameny své stav by a obraz-\nnost jako most mezi světy viditelnými a neviditelnými. Nemůže tedy býti umění proti životu.\nAni umění hrůzy, ani umění, které oživuje soumračná místa mezi dnem a nocí. Neboť umění\njako život je vláda zákona nad chaosem, řeč, která pro věky formuje, linie, která ohraničuje\nještě dále nežli příroda, barva, která dává tušiti slávu jiter, zapálených jiným sluncem nežli\nje naše, hudba, která i z úpění vichřic, z hukotu vln, z kvílení a jásotu zvířat osvobozuje\nsvětelná chvění vznešených tonů a dovede je spojití tak mocně, že jako zaklinači slova\npronikají až ve svět duchů a z jeho hlubin křísí vzlykot čistých bytostí, posud nenaroze-\nných. Neboť v umění ohlašují se tvary života posud nevtělené. Proti životu však je němota,\ntřeba byla vyjádřena věky trvajícím deštěm slov a třeba by její ticho bylo mlčením celých\nbiblioték; slepota, třeba by ve všechnu růžovost červánků, zadrženou v prohloubených dlaních\nvečerů, namáčela své štětce a nechávala z nich kapati slunce jako krůpěje tekutého\nzlata; hluchota, třeba by jako vichřice se vysilovala, aby rozehrála gigantské klaviatury moří*\nNěmota, slepota a hluchota však jsou proti životu, poněvadž přetrhávají souvislost mezi\nbytostmi a ruší tak dílo duchového spojení, smysl krásy.\nV těchto místech není vnitřního rozdílu mezi jednotlivými formami lidského úsilí. Mistři\nvědy jsou zde právě tak umělci, jako geniové činu a srdce, dobyvatelé a světci a všichni\nnesčíslní, kteří pracují s nimi o společném díle spojení duchů. Všechny vede krása, vždy"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.3", "texte": "unikající v kruté milostné hře, vždy pronásledovaná obrazností. Ónou obrazností, bez níž\nnebylo žádného objevu na zemi a jejíž lodě přijížděly k bílým mysům nových pevnin o sta-\nletí dříve, nežli lodě zroubené ze železa a dřeva; která při pohledu na jaro slyší šveholení\ntisíce jar, v písni ženců hudbu zrajících polí hvězdných a v kráse ženy pozdravuje lásku\nskvoucích bratrských bytostí, vystupujících z věků; obrazností, která vytvořila pojem všemo-\nhoucnosti v hluboké intuici duchové podstaty života a která z vděčnosti za okamžik exta-\ntického uzření cíle rozjasňuje celý kosmos jako úsměv, zapomíná na tisícileté rány milionů\nsrdcí i na smrt, kterou živí nesmějí milovati, třeba by více spojovala nežli život.\nCelý tajemný svět, jenž je v nás vyjádřen, jenž nebude vyjádřen ani řadami souhvězdí\nv tisíci zemích, jehož šíři a slávu netuší ani snění nejodvážnější, zachvívá se v nás při\nkaždém blesknutí tvůrčího polibku, jako by zas jedno pouto mystické kletby se přelomilo a zase\núže k sobě se přiblížila rozpjatá náruč duchů, toužících po spojení a vysvobození. A tímto\ndojmem působí všechna velká díla člověka na zemi.\n\nOtokar Březina."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.4", "texte": "H. BÖTTINGER.\nU MLÝNŮ. — V\nPODVEČER."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.5", "texte": "A. KALVODA\nU RYBNÍKA.\nSTARÝ.\nZÁMEK."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.6", "texte": "A. KALVODA.\nBRZY Z RÁNA.\nNA MARNĚ."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.7", "texte": "A. KALVODA.\nZIMA."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.8", "texte": "LAD. ŠALOUN.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.9", "texte": "M. ŠVABINSKÝ.\nMÁJ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.10", "texte": "FR. ŠIMON.\nPODOBIZNA\n\nM. JIRÁNEK.\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.11", "texte": "STAN. SUCHARDA.\nPODOBIZNY DĚTÍ."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.12", "texte": "STAN. SUCHARDA.\nPODOBIZNY DĚTÍ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.13", "texte": "STYLISTICKÝCH PEREL\nV. MRŠTÍKOVÝCH NIT\nDRUHÁ.\n\n(Vybrány všecky z je-\nho článku o Juliu Zeyerovi.)\n„Ostatně v daleké minu-\nlosti mnohý z nás má lec-\ncos za lubem, co by rád\nsmazal dnes\" (Lumír, str.\n82, 1. sloupec).\nJaký nesmysl grammatický\ni slohový ! Dopustit se ho gym-\nnasista ve školním úkolu, do-\nstane špatnou třídu a zde\ntak píše spisovatel, který chce\nbýt nejvyšším estetickým a li-\nterárním soudcem v národě!\nNení pochyby, p. Mrštík ne-\nzná smyslu slov, jichž užívá:\nneví, co znamená „míti za\nlubem\". Spletl si jako malý\nškolák slova a pojmy 1u b\na vrub: jen tak se dá vy-\nsvětlit toto monstrum.\n„Do jedné šachty házel\nmrtvoly skolené jedním\nšvihnutím svého fle u-\nretu (t., str. 82 a 83).\nA zase nesmysl! Pan Mrš-\ntík psal by rád jiskrně, hravě\na směle, rád by tančil styli-\nstický kankán. Ale má na to\ntěžké boty a směšně zakopne\na padne, když se nejkrásněji\nrozběhl. Slovo fleuret se mu\nlíbí, má takový chladný žár,\nnuže, sem s ním ! A opravdu,\nkrásná zbraň, ale musí se\nznát. A p. Mrštík ji v životě\nsotva viděl. Jinak by věděl, že\nfleuret je bodná zbraň a ne\nsečná a že se fleuretem ne-\nšvihá, chce-li se někdo sko-\nlit. Věděl by také, že jedním\nbodnutím fleuretem neskolí ani\nnejvětší šermíř víc než jednoho\nprotivníka a byl by si odpu-\nstil stylistické dryáčnictví o\nšachtě mrtvol.\nObraz, přirovnání, metafora\njsou výborné prostředky styli-\nstické názornosti, ale za jedné\npodmínky: že situaci vysvět-\nlují a ne zatemňují. To zna-\nmená: musím znát dokoná-\n-1 e ten kus hmotného světa,\nz něhož beru obraz pro světy\n\nS. SUCHARDA.\nETTULA."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.14", "texte": "a pochody duševní jinak zmatu a zavedu\nčtenáře, místo abych ho povznesl a osvítil.\n„Třeštily tenkrát i větší hlavy, než jsou\nnaše, ve jménu tétéž mnohoslibné\nfixní ideje\" (t., str. 82, 1. sloupec).\nJak jalově myšleno, jak nečesky napsáno !\nHlava třeští snem, horečkou, připusťme i, že\ntřeští ideou, ale ve jménu ideje tře-\nštit? Ve jménu ideje dá se sice soudit a\nodsuzovat ale třeštit?\nJaký prázdný, hrkotavý rnlýn slov a před-\nstav !\n„Zahalen v obláčky svých ciga-\nrett zdál se (Zeyer) plynou ti ven ze\nzakletého toho kruhu denních zvyklostí . . .\"\n(str. 82, 2. sloupec).\nZa jakou falešnou elegancí honí se tu p.\nMrštík! Samá štuka, samé dřevo, které je\nnatřeno, aby dělalo dojem bronzu. A při tom\njak nejasné, neůčelné, navzájem se potírající\nfigury.\nPředstavte si jen trochu ty cizí, protivné\nsi cáry, jež tu sešívá p. Mrštík.\nJe jakýsi „začarovaný kruh\" že den-\nních zvyklostí je už kontradikce a nejapnost,\nale sit. A v tomto kruhu stojí Zeyer, kouří\ncigaretty a v jich dýmu „zdá se plynouti\nven\".\nJaká kavárenská mystika!\nStarý chrámový a církevní obraz říká, že\n„v obláčcích kadidla zdála se plynout\nmodlitba k nebesům\". Obraz starý, prosto-\nduchý, dědovský, ale dobrý, správných vnitř-\nních proporcí. A tento obraz, který vězel\nv nejasném otisku někde v temném koutě\nmozku p. Mrštíkova, přešil na hořejší pestrou\na pustou maškaru. Zde plyne modlitba, tedy\nněco nehmotného, u p. Mrštíka plyne živý\nčlověk, hmotný člověk... Cítíte,\nv čem je nemožnost a nevkus jeho surro-\ngatu ?\nA ta čeština : plynouti ven!\n„S tím rozdílem, že v životě přece aspoň\nobčas síla jeho propukla ven,..\" (str. 58,\n2 sloupec).\n„Co v sobě našel a co v lidech hledal,\nmocnou rukou vychváceno bylo z temnoty\nna světlo ven ...\" (str. 46, 2. sloupec).\nJaká líbezná čeština, jak ryzí a správná!\n„Vychváceno\" tomuto bohatýrskému násilníku\nslova nestačí, „ z temnoty na světlo\" ani\nto ne musí stůj co stůj udat svoje nedo-\nvtipně důsledné „ven\"! Ven, ven! Te-\nprve nyní je spokojen. Teď už není možná\nmýlka!\nKdyby tak překládal z němčiny okresní\nšikovatel úřední vyhlášku nebo agent skládal\ntak inserát, nedivil bych se. Ale spisovatel?\nA nota bene spisovatel žijící na Moravě,\nmezi lidem jazykově bezúhonným?\nČeský duch, český cit, ten prý musí vést\nspisovatele, bez národního cítění není prý\nliteratury atd., tak hlomozí stále známou pí-\nsničkou p. Mrštíkův novinářský buben.\nŠkoda, že jen hlomozí.\n„Ale i když mrtvý byl a bránit se nemůže\nani tím, že dosud je (!), zrovna tak jako za\njeho přítomnosti a minulosti hleděl se lite-\nrární historii i do budoucnosti našuškati\nskreslený obraz Zeyerův v pevné na-\nději . . .\" (str. 57).\nNašuškati obraz je výborně ře-\nčeno. A aby čtenář, i kdyby chtěl, nemohl\npřeskočit, nýbrž stůj co stůj musil o něj\npadnout, navalil p. Mrštík v známé ůsluž✓\nnosti před něj ještě jednu kládu, přídavné\njméno skreslený . . ~ aby jen nemohlo\nvzniknout nedorozumění a každý viděl, že\ntu běží opravdu o hmotný obraz, o barvu\na plátno!\nA což začátek té věty! Jak je to krásně\na jasně členěno, jak rytmicky stavěno, jak\nhravě, tanečně a lehce vysloveno!\n. netrpěl na sobě žádné příhany ať ja-\nkéhokoliv koloritu stran\" (46, 2. sloupec).\nJaký stylistický Kolumbus! Posud psali\nvšichni chudáčtí spisovatelé jen o barvě\nstran a kolorit vyhražovali obmezenecky\nobrazům nebo v přeneseném smyslu bás-\nním a dílům literárním.\nStylistická paleta p. Mrštíkova hoří vůbec\nneukrotitelným bohatstvím výrazu a zavádí\ntím autora k takovým roztomilostem:\n„I ten měl v žilách příměsek takové ciz o-\nplemenné rasy\" (str. 45).\n„Cizoplemenná rasa\" je tak moudře za-\nspáno jako „bílý běloch\" nebo „černý čer-\nnoch\". Odborně se tomu říká pleonasmus a\nstihá všemi stylistiky, co svět světem stojí,\njako směšnost a nevkus.\n„ Stojí nyní za studium, kde pravá bída\nzačala, kde je ten kloub, o k t e r ý se pyšná\nta ratolest zlomila\" (str. 95, 1. sloupec).\nCo to je? Nesmysl \"nebo odborné sa-\ndařské a ovocnářské přirovnání ? Ale i pak"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.15", "texte": "D. JURKOVIČ.\nVILLA V REZKU.\n\nmohla by se ratolest zlomit jen v kloube,\nale ne o kloub!\n•K\nStylisticky zvlášť velkolepá je věta na str.\n47, kterou prozatím uzavírám tento výbor:\n„On sám suverén, suverénně se i k tomu\nodnášel, to jest nijak\" . . .\nTo je tak vtipné, jako byste řekli: on sám\nsuverén, suverénně i pracoval, to jest le-\nnošil.\nPopulárně se tomu říká: mluvit, aby řeč\nnestála.\nChci-li říci, že se vůbec „neodnášel\", ne-\nzačnu vykládat, že se odnášel a jak se od-\nnášel.\nChci-li říci, že mrzlo, nezačnu vykládat, že\nhořelo a jak hořelo.\nA ten koketní pedantismus „odnášeti se\",\nkterý voní celou filosofickou a právnickou fa-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.16", "texte": "D. JURKOVIČ.\nVILLA V REZKU.\n\nkultou dohromady, jak ten sluší autoru Santy\nLucie !\nJadrný stylista řekl by místo celého hořej-\nšího brimboria prostě : Zeyer suverénně ne-\ndbal toho všeho.\nOvšem to by nebyl styl, alespoň ne podle\np. Mrštíka. Neboť on je z précieusních duchů,\nkteří nedovedou říci rovnou vodě voda a ohni\noheň a kteří, chtějí-li přivést čtenáře z Prahy\ndo Tábora, jdou s ním nejprve na Pod-\nmoklí.\nPoznámka pro domo. Nedomýšlím\nse, že tuto polemiku vyhrávám před tím,\nčemu se u nás říká literární veřejnost. Kdy-\nbych měl ten pocit, byl bych jím hned poután\na ochromován, ztratil bych celou svoji trans-\ncendentní veselost srdce a odhodil bych asi\npéro v polovici práce: jsem hluboce pře-\nsvědčen, že každá dobrá věc musí podleh-\nnout před tímto hluchým a slepým tribunálem\na že se pozná neomylně po tom, že se jí naši\nkulturní barbaři vysmějí.\nNedomýšlím se zejména, že p. Mrštík bude\nmými důvody poražen nebo vůbec poškozen.\nNe proto, že nejsou strašné jsou strašné\na stačily by, ne-li zabít, alespoň na dlouhou\ndobu odzbrojit spisovatele v zemi, která má\nzárodky literární kultury ale tou nejsou\ndnešní Čechy.\nU nás bude se to všecko zdát lapalií a\nbagatellou, a snad jen pět, snad deset lidí\npochopí celý strašný dosah mých fakt. Snad\ndeset, snad dvacet lidí strne nad tím, že\ntak může psát spisovatel, který má v širo-\nkých kruzích pověst nejlepšího mladého sty-\nlisty. Snad několik lidí, jež spočteš na prstech\nsvých rukou, pochopí, že tu neběží o nic\nvnějšího, o žádnou „formu\", o žádná „slo-\nvíčka\", ale o sám psychický základ bytosti\na díla neboť domyslili strašný zákon je-\ndnoty stylu a člověka a vědí, že se tu chy-\ntila sama povaha, mysl, srdce a nervy člo-\nvěka, jeho nejvlastnější já. A snad těch pět\nlidí zeptá se také: jakou cenu má to, co\nautor myslí a hlásá, když to nedovede ani"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.17", "texte": "D. JURKOVIČ.\nVILLA V REZKU.\n\nsám sobe uvědomit, sformovat, postavit na\nnohy? A snad řeknou i k sobě: je to všecko\nopravdu možno v zemi, kde je literární kul-\ntura? Je možno v takové zemi, aby se ta-\nkovému článku tleskalo, aby byl otiskován\njinými časopisy? Ti, kdo jej otiskovali, četli\njej přece: jak je možno, že neviděli ty ne-\nsmysly, jalovosti a tuposti, že je nebodly\nzrovna do očí, jak rozevřeli listy a začali\nčíst ?\nAle to je všecko. Veliká literární hromada,\nliterární gros, literární obec nepochopí z toho\nnic, než příležitost ke klepu a plaisiru. Ne-\nboť opravdu: není u nás literární kultury.\nNení dvou činitelů, kteří ji tvoří: těch, kdo\nčtou, kdo umí číst a těch, kdo píší, kdo\nv\numí psát. V Cechách až na několik výjimek\na osamocených zjevů, opakuji, není ani\njedněch ani druhých a tím také není li-\nterární kultury, poněvadž jednotlivci nejsou\nještě společnost.\nNení čtenářů, jsou jen hltouni potištěného\npapíru. Není čtenářů, neboť dlouho a sou-\nstavně übíjeli a otupovali jich vnímavost.\nChrlili do nich spousty potištěného papíru\n-- čím byl potištěn, bylo vedlejší. Štěrk\nprázdných slov, nevkus a jalovost slátaná vy-\nloženou slohovou nemohoucností, fráze, které\ndosloužily jinde již iv novinách a jež u nás\njen nově natřeli a přešili, odpadky, které\njinde smetají se stolu literatury a nesbírají\nvšecko, všecko bylo dobré, neboť slou-\nžilo k tomu, aby zabilo čtenáře a vychovalo\nhltouna tisku. To vzácné labužnictví du-\nševní, ten rozkošný epikureism ducha,\nkterému se jinde říká čten í, je u nás\nskoro neznámý. Ženy, společenské dámy,\nkteré v jiných zemích ve svých salonech byly\npěstounkami literární kultury, u nás skoro\nnečtou . . . Kolik jste nalezli salonů, společ-\nností, kroužků, v nichž se čte s pietou, po-\nzorností a radostí nahlas krásná báseň nebo\nessay nebo kapitola z románu? Naleznete\nu nás vůbec úctu k mluvenému a čtenému\nslovu? Naleznete někde radost z krásné\nvěty? Projede divadlem záchvěv rozkoše,"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.18", "texte": "když s jeviště náhodou snese se do diváctva\nkrásná, plně znící, dobře tvořená věta? Nebo\nrozkašle se celý parterre jakoby jej omrazil\nledový průvan? Není to, čeho si žádá obe-\ncenstvo, jen nejnuznější, kupecky stručná a\nšedivá prosa, která informuje o situaci s nej-\nmenší ztrátou času asi jako telegramm\nz bursy? A naši řečníci slyšeli jste někdy\ns jakou pietou ti mluví as jakou pietou\nse jim naslouchá? A kde se má vzít úcta\nk psanému a tištěnému slovu, když jí není\nk mluvenému?\nNač by psali naši spisovatelé, nač by\npracovali na větě nebo na odstavci, když\nnikdo toho nerozezná, neocení, nepotrestá?\nNač psát, když stačí klížit, lepit, sešívat,\nlátat z hotových hadrů obnošených novinář-\nských frází ? A když se to zdá pak ještě\nbohatší než původní umělecká práce, poně-\nvadž je to pestřejší alespoň našim soi-\ndisant kritikům a znalcům? Nač hrát na\nhousle, když dostačí tlouci na buben a když\nten obstará lépe všecko, čeho se může do-\nsáhnouti: pozornost a všecko to ostatní, je\nto i lacinější i výnosnější. Nač tvořit, když\nse lépe pochodí s literárním vetešnictvím a\nobchodem odloženými šaty?\nTedy: ne dnešku, ne pro něj, ale pro\nzítřek psal jsem tyto kapitoly. Vím, že\ndnešku je cizí a daleký i motiv mého činu:\nmůj zapálený hněv, moje mstné rozhorlení\ndocela prosté vší osobní stránky, ryzí msta\nza věc a ne msta osobní. Neboť p. Mrštík\nmá pravdu, když na konci své polemiky ve\n„Slově\" ujišťuje s podivením a rozhorlením,\nže se mne vůbec nedotknul. Ano, m ne se\nnedotknul, mne neurazil, mně neublížil ale\nhůř, tisíckrát hůř urazil božstva,\njimž sloužím a kterým, mylně jsem\nmyslil, že slouží i on. A to je, co ne-\nodpouštím, to je, za co se mstím.\nRedakce „Slova\" myslí, že odpraví můj\nčlánek, nazve-li jej pomstychtivým a namlu-\nví-li svým čtenářům, že byl objednán redakcí\nVolných Směrů. Druhé je lež, nízká a k tomu\nnejapná lež, ale k prvnímu se znám ote-\nvřeně. Ano hněvem a mstou byl nesen můj\nčlánek první i dnešní. Nebojím se ani toho\npojmu, ani toho slova. Duch tak celou struk-\nturou své povahy křesťanský jako Rus kin\nvidí sám úpadek a samu mrtvolnost dnešní\ndoby v její neschopnosti k vášni, k roz-\nhorlení, k vytrvalému a promyšlenému mstění\nkřivd, ne osobních, ale veřejných a obecných.\nAno, mstil jsem se.\nMám tu vykládat, kolik bolesti mne stála\nmá msta?. (Neboť jsem miloval kdysi Mrštíka\na dlouho se mi nechtělo, loučit se s ním.)\nAle to je mé privatissimum a nikomu není nic\npo něm.\nZ našeho poměru jen tolik, kolik třeba\nk pochopení situace.\nVážil jsem si Mrštíka hlavně pro jeho ná-\nzory o stylu, jež projevil nejplněji v star-\nším jednom článku literárním a v nichž stál\nv celku na stanovisku Flaubertově a přijímal\njeho nauku, totiž: že styl není nic vnějšího,\nžádná „forma\", žádná otázka techniky a\nmachy, ale sám základ, sama podstata a by-\ntost literárního díla; že styl je nejbezpeč-\nnější kriterium vnitřní pravdy a poctivosti\nautorovy; že to, co se nedovedlo vyhránit\nv čistý, plný, zákonný styl, bylo churavé,\nzmatené, rozpoltěné už v nitru spisovatelově ;\nže lež, poloviěatost a vnitřní mdloba pro-\nzradí se, jak autor ústa otevře, kolísavým a\npomateným rytmem, falešnou intonací, smytým\nreliefem, necharakterním výrazem a přednesem,\nprázdnými nebo hybridními figurami; že co\nnestojí pevně a pružně na nohou v autorově\nmysli, potácí se iv jeho větách; že spád a dech\njich je nesen jeho srdcem, nervy, krví, vším\nrytmem jeho života a nemůže lhát; že dělit\nv „obsah\" a „formu\" je blud a konvence,\nponěvadž literární dílo jest organická jed-\nnota.\nZtrnul jsem, když se mi náhodou dostal\ndo rukou jeho článek o Zeyerovi posledního\ndata: jak hybridně, zrůdně, jak bez rytmu\na tepny bylo to napsáno! Ale víc: jaký byl\nstyl kolísavý, obojetný a pustý právě ta-\nkový byl život ducha a srdce pod ním.\nJedním dechem velebil tu p. Mrštík Zeyera\nza jeho absolutnost, za jeho naprosté opo-\nvrhování každou koncessí a každým kompro-\nmissem a týmž dechem odvolával svoji\nminulost intransigeanta a hlásal literární\nopportunismus, ohledy na to, že je nás málo\natd. vyložený a nevybíravý opportunismus,\nopakuju.\nA řekl jsem si: ano, zákon našich\nněkdy společných, starých bohů\nplatí ještě. A mstil jsem je.\nNapsal jsem svůj článek „Styl a člověk\"\na myslil jsem, že to stačí. Myslil jsem, že\nmluvím ještě k starému Mrštíkovi a že po-\nchopí, o co tu běží. Ale mýlil jsem se: p.\nMrštík na konci své repliky ve „Slově\" (č.\n8, str. 77) míní, to že nic není jen „slo-\nvíčko, styl\". K tomu došel on, někdejší vy-\nznavač Flaubertův!\nA vidím : starý Mrštík je mrtev, k nevzkří-\nšení mrtev."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.19", "texte": "Ale nový Mrštík je mně lhostejný, zcela\nlhostejný, a přesvědčovat tohoto nového\nMrštíka mně ani nenapadá.\nNezáleží mi ani na tom, přesvědčit dnešek.\nVím, že takto inspirovanou mstu moji vůbec\nnepochopí, že mluvím k němu jazykem cizím\n0 věcech mu cizích. A tak psal jsem tyto\nkapitoly pro zítřek.\nNeboť generace zítřka, generace opravdu\nmladá, přijde, musí přijít, nemáme-li za-\nhynout v malodušném literárním kramářství\ndneška. A nebude-li tu za pět let, bude za\ndeset, a nebude-li za deset, bude za dvacet\nale jednou přijde.\nA pak běda kupcům v chrámě!\nJejí čisté, silné a jemné smysly nesnesou\nlátání a matení protivných sfér života a světa,\ns hnusem odvrátí se od hybridních nestvůr\na vší strakaté jalovosti a prázdnoty, mžikem\nrozpozná padělek od jádra.\njejí obraznost čím širší a bohatší, tím bude\n1 přesnější a úzkostlivé poctivosti, která zná\na ctí vnitřní hodnoty a vztahy pojmů a slov\na nedovolí jich porušovat a převracet nemy-\nslivosti a nevkusu.\nV takovém stylu, jaký jsem tu dnes přibil,\nvycítí okamžitě, co v něm skutečně jest: útok\nna zdraví a krásu všeho života jazykového\na literárního.\nOna ospravedlní můj hněv i moji mstu.\nV její čistý neporušený soud skládám s klid-\nným svědomím svoji při.\n20./21.11. 1902.\n\nF. X. ŠALDA.\n\nZPRAVÝ A POZNÁMKY.\n\nVÝSTAVA PRACÍ AL. KALVODY OTE-\nvřena v Novoměstských sálech ve Vodičkově\nulici od 16. února do 10. března 1902.\nV POSLEDNÍ SOUTĚŽÍ VÍDEŇSKÉHO\n„Hoftiteltaxfondu\" z prosince 1901 vypsané\nna zařízení jídelny, bureau, na čestnou cenu\npro dostihy a čestnou cenu pro střelce, udě-\nleny byly vesměs jen druhé a třetí ceny.\nV soutěži na čestnou cenu pro střelce udě-\nlena byla 11. cena v obnosu 800 K sochaři\nv\nL. Salounovi v Praze.\nV VIII. ŘADĚ POPULÁRNÍCH PŘEDNÁ-\nšek české university v Praze přednáší p. Dr. B.\nMatějka „O vývoji umění sochařského\" ve\ndnech 7., 14., 21., 28. února a 7.a 14. března\nv sále sv. Václavské záložny. V šesti\nvečerech předvádí populárně pan přednášeč\nsochařství od Egypťanů až po dobu moderní.\nHENRY DE GROUX. UDÁLOSTÍ ZIMNÍ\nsaisony v Paříži byla hromadná výstava sta\na třiceti čtyř prací Henriho de Groux v ga-\nlerii Georges Petit, kterou se širšímu obe-\ncenstvu uvedl umělec v prvním rozběhu a varu\nveliké tvůrčí síly, ctěný a milovaný už dávno\nužším kruhem zasvěcenců. Dílo Henryho de\nGroux jde svými a novými drahami, lépe\nřečeno: letí novými drahami. Neboí veliká,\nnekonvenční a nespoutaná visionářská síla,\nkterá unáší všecko jako vítr, hrůza vášnivé\ninspirace a děsivá pravda snu pravdivého\njako život a zhuštěnějšího než on vyznačuje\nv první řadě tyto práce. Některé obrazy\njsou malované bouřky citu a obraznosti,\nhorečky vášně a života, plné pathosu a bo-\nlesti, improvisace hrdinských epopejí, apo-\nkalyptický vír zjevení. Většinu sujetů bere\nHenry de Groux z veiikých legend minu-\nlosti, ze světových dějin a náboženských\neposů z antického mythu, z Nibelungů,\nživota Kristova, Napoleonova nebo Caesarova,\nz Božské Komedie aj. Ale proto nejsou\nobrazy jeho ničím méně než illustracemi\nk světové kronice: nic nevykládají, nic ne-\nparaírasují, tvoří podivnou a velikou du-\nchovou mocí, jasnovidnou intuicí veliké, dávno\nzhaslé duše, vyvolávají je z hrobů, za-\nžehují je požárem krve, bolesti a hrůzy.\nHenry de Groux básní psychologii velikých\na rozvrácených duší jako básní hudebník\nsymfonii: takoví jsou jeho Dante, Caesar,\nHamlet, Richard Wagner, Baudelaire, Ludvík 11.\nBavorský. Jeho obrazy jsou v první řadě\nzjevení ze tmy hrůzy a věčnosti. Třeba\nmalířský talent a vlastnosti formálně a tech-\nnické nejsou všude vyrovnány a hotovy,\njedno stojí přece povýšeno nad každou dis-\nkussi: celkový duch, veliký vítr srdce a obraz-\nnosti, který nese toto umění, poctivé, vášnivé,\nneumělkované a živelné. Ke katalogu napsal\nvýstižnou předmluvu kritik Arsěne Alexandre.\nKATE GREENAWAYOVÁ ZEMŘ. V LISTOP.\n1901 v Hampstead u Lond. Význam K. Greena-\nwayové v rozvoji anglické uměl. knihy dětskéje\nveliký. Její místo je hned vedle Caldecotta,\nne pod ním, spíše nad ním. Kreslířka pů-\nvodní, dokonalá, přesná, podrobná a ostrá\nviděla dítě neobyčejně graciésně, bohatě a jí-\nmavě, ale při tom v první řadě pravdivě\na realisticky individuálně, bez šablonovitého\noptimismu, laciného idealismu, fádní konvence\na falešné pohádkovitosti, které jsou, jak při-\nrozeno, zvláště snadným a blízkým nebez-\npečím tohoto druhu tvorby. Její dětský svět\na věk má svoje starosti, trudy, hoře, oprav-"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.20", "texte": "F. MAŘAN A K. PAVLÍK. (DRUŽSTVO\nPRO VÝROBU UM. KERAMIKY). DEKORATIVNÍ\nNÁDOBY Z KAMENINY."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.21", "texte": "dovost a sobectví, epiku a dramatiku\ntřeba bylo všecko prosvíceno lehkým a ra-\ndostným světlem kouzelné naivnosti, jakou\nje to podáno, a přitlumeno tichým, laskavým,\npozději trochu unaveným úsměvem. Velikou\núlohu hraje v jejích kresbách krajina. Její krajina\nje někdy japonisovaná, ale vždycky rajská,\nnecivilisovaná, beze všech technických a lidu-\nmilných vymožeností doby jako železnic, tu-\nnelů, viaduktů, širokých silnic atd. ale přes\nto hluboce a v jádře, charakteristicky anglická,\nsvlažovaná malými živými potoky, pře-\nklenutými dřevěnými T lávkami, s měkkými\ntravnatými pahorky, s něčím, co připomíná\nněhu pastevců a stád. Kate Greenawayová\nje kreslířka „země vil\", jak řekl Ruskin,\ntřebas ta „čarovná země, již pro vás tvoří,\nnení nad oblohou ani pod mořeni,\nale blízko vás, dokonce u vašich\ndveří. Ukazuje vám jen, jak ji vi-\nděti a jak ji milovati.\" Poslední\nvětu vyjímám z Ruskinovy knihy\nThe Art of England, předná-\nšek konaných v Oxfordě r. 1883,\njejíž čtvrtá kapitola je věnována\ndětem v umění a rozvoji dětského\numění a je plna sladké a laskavé\nmoudrosti, s kterou seznámiti se\nbylo by zvláště u nás na čase.\nUMĚNÍ VE ŠKOLE. PĚKNÉHO\npodniku umělecké popularisace\npodjaly se dvě nakladatelské firmy\nlipské, B. H. Teubner a R. Voigt-\nlander: opatřit do škol konečně\numělecky cenné a při tom laciné\nobrazy, které by mluvily je n\nk dětským očím a dětskému srdci\na pouze tvarovou a barevnou\nsvojí řečí a probouzely v nich\nlehce, pouhým trvalým a laskavým\ndotykem a přítomností, bez prostřednictví\npísma a výkladu, umělecký cit a smysl. Posud\nbyl obraz ve škole jen pomůckou paměti,\nznázorněním nějaké nauky (přírodopisné,\ndějepisné atd ). Zde puštěna je poprvé tato\nliterární výchova se zřetele a to naprosto,\njsou to ryzí a celé obrazy, bez kaž-\ndého textu, a ne illustrace k zeměpisu, dě-\njepisu nebo národnímu hospodářství. Jsou to\nbarevné litografie, tištěné z kamene pod\ndozorem svých autorů, a provedené v barevné\nškále, odpovídající prostoru velké školní\nsvětnice. Přední němečtí umělci pracují na\ntomto díle, jež je rozpočteno na více než\nsto čísel, z nichž asi dvacet už vyšlo. Cena\nje nepatrná (několik marek). Němci před-\nstihli na tomto poli i Angličany, kteří mají"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.22", "texte": "dva spolky sloužící podobným účelům („Fít-\nzroy Society\" a „Art for Schools Associ-\nation\"), jichž publikace, nehledíc ani k tomu,\nže bývají dražší, jsou většinou jen foto-\nchemické a z většiny také přisluhují ještě\nstaré literární paedagogice.\n\nLITERATURA.\n\nF. X. Š.\nJOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ.\nPřeložil V. A. Jung. Laichterova Výboru\nnejlepších spisů poučných kniha XV. Stran\n160. Cena K 2 10. Český překlad Ruskino-\nvých „Lectures on art\", konaných r. 1870\nposluchačům university Oxfordské. Sáhnuto\ntu šťastnou rukou právě po díle, které je\nzpůsobilé, uvésti výborně ve studium c e-\nlého apoštola krásy a radosti života: kniha\nmá pevnější plán a průhlednější stavbu než\njiná jeho díla, složitější, širší a vášnivější,\na podává jasně a přehledně na malé ploše\nvšecky hlavní rysy politické, éthické, umě-\nlecké i výtvarné nauky Ruskinovy. Stylisace\nněkterých kapitol je zvláště plná, světlá\na přesná, a zdá se mi, že později nevystoupli\njiž Ruskin nad ni: takovou definitivní formu\nnalezly tu zejména jeho názory o éthice umě-\nlecké tvorby (přednáška třetí). Kniha může\nzpůsobit mnoho dobra, zvláště u nás, kde\nvšichni skoro, aniž o tom víme, žijeme ještě\nz ryze dialektických a formálných estetických\nnauk německých, Hegelových a Herbartových.\nRuskin je v první řadě ne theoretik, ale\nmudřec života. Ničím není méně než papí-\nrovým kathedrovým esthetikem, který myslí,\nže rozřešil všecko, stvořil-li novou odbornou\nterminologii. Ty staré běžné terminy kritické\njako realismus, naturalismus a t. d.,\nkterých užívá se u nás tak mělce, nudně,\nprázdně a pedanticky jako konvence pro\nnemyslivou pohodlnost, jakými strašnými\na výraznými tv á ře mi života a světa jsou\ntu u něho! Jaký hluboký dosah, jaký plný\nrelief mají u něho! Ať kdo souhlasí či nic\ns jednotlivostmi v jeho nauce, toho neupře mu\nnikdo a v tom je jeho vzácná přednost, jíž\nnelze dosti docenit: učí domyslit. Nevěří\nv salonní lásku k umění. Právo na lásku,\nprávo obdivu a soudu musí se podle něho\ndříve dobýt. Jak charakteristické, že tento\nestetik začíná svoje výklady kritikou všeho\nnárodního života a že místo nové estetické\nfraseologii učí své žáky kresbě tužkou\npodle velkých vybraných uměleckých děl!\nJaká krásná činná forma obdivu a soudu!\nPřeklad pořízen je s chvályhodnou pietou p.\nJungem. V detailech: „logeurs du Bon Dieu\"\nna str. 49. nejsou „hosté pána Boha\", jak\nse tu překládá, nýbrž hostitelé, hostinští.\n\nJEDEN Z NEJLEPŠÍCH ANGLICKÝCH KRI-\ntiků italského malířství, Bern h ar d Beren-\nso n, sebral sedm ze studií, uveřejněných\npřed tím v různých listech, v knihu The\nStudy and Criticism of Italian Art\n(Londýn, G. Bell & Sons), která v obrazo-\nznalectví hlavně quattrocenta působí hotovou\nrevoluci. Na největší odpor narazí asi studie\nnadepsaná „Amico di Sandro\", v níž autor\nnejprve vybírá skupinu obrazů z druhé po-\nlovice XV. věku, připisovaných dosud ne-\nsporně Filippu Lippimu, Sandru Botticellimu,\nGhirlandajovi a Filippinu Lippimu, a doka-\nzuje pak velmi důkladně a přesvědčivě, že\nvšecka tato autorství jsou klamná a nespráv-\nná. Ale na tom není dost. Tvrdí, že tato\ndíla náleží zvláštnímu samostatnému mistru,\njehož historické jméno je pochybné a jejž\nproto kritik nazývá „přítelem Sandra Botti-\ncelliho\". „Byl pravděpodobně o něco mladší\nnež Sandro a setkali se asi nejprve, když\nbyli oba učni Fra Filippa Lippiho.\" Této\nkonstruované osobnosti připisuje pak kritik\n(mimo jiné) autorství Madonny a dítěte\nse sv. Janem v neapolském Museu (posud\nuváděno za dílo Filippa Lippiho), Tobiáše\na tří archandělů v turínské gallerii (po-\nsud podpisován Botticellim) a Madony a\ndítěte v londýnské National Gallery (posud\njmenován Filippino Lippi). Týž badatel vydal\nnedávno v 2. přehlédnutém vydání (týmž\nnákladem) Lorenza Lotto, v němž po-\ndává také nové výsledky své „konstruktivné\"\nmethody kritické, jak ji sám nazývá. Z ji-\nných dobrých anglických monografií o star-\nších dějinách malířství uvádíme v poslední době\nvydané: Andrea Mantegna od Maud\nCruttwellové (vedle překladu velikého\nkritického díla Němce Paula Kristellera o témže\nmistru) Fra Filippo Lippi od Ed-\nwarda C. Strutta Piero della\nFrancesca od W. G. Wate r se Gio r-\ngione od Herb. Cooka Pinto ric-\nchio od E. Marche Phillippsa, vesměs\nnákladem G. Bell & Sons, kteříž nakladatelé\nvedle veliké sbírky „Great Masters in Pain-\nting and Sculpture\" počali vydávat i lacinou\nlidovou knihovnu „Miniatuře Series of Pain-\nters\", illustrovaná knížka kapesního formátu\nv plátěné vazbě 1 shilling. (Dosud vyšly\nVelazquez, Fra Angelico, Burne-\nJon e s, Romney a G. F. Watts.) Z \"mo-\nnografií o nových mistrech vyšly týmž nákla-\ndem výborná kniha o Dante Gabr. Ros-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.23", "texte": "settim od H. C. Marilliera a Hubert\nvon Herkomer od A. L. B aldr y h o, pak\nGiovanniSegantini odL. Villariho (nákl.\nT. Fisher Unwin).\nZajímavá je publikace The Wessex of\nThomas Hardy (nákl. Johna Lane). Dva\nctitelé tohoto silného, naturalisticky zabarve-\nného romanopisce anglického (říká se mu na\npevnině ne právě případně „anglický Zola\"),\nspisovatel Win dle a kreslíř Edmund H.\nNew šli stopami románů a povídek mistro-\nvých a snažili se zachytit zemi i lidi.\nZ moderních kreslířů anglických na před-\nním místě stojící kouzelný R. Anning Bell,\nstejně silný výtvarník jako graciésní básník,\npřihlásil se k vánocům několika vzácnými\nknihami. Vypravil a illustroval Grimnťs\nHousehold Tales (nakl. J. M. Dent &\nCo.), dekoroval sbírku studií pí. Jamesonové\nShakespeare' s Heroines (nakl. týž) a\nShakespearovu Tempest (nakl. Freemantle\n& Co.). Krásně a příručně vydal celého\nShakespearea nakl. A. Constable & Co. s kres-\nbami v barvách reprodukovanými od někte-\nrých znamenitých mistrů anglických. Tak\n„Macbetha\" illustroval E. F. Brickdale,\n„Timona Athénského\" Gerald Moira,\n„Troila\" J. D. Batten, „Cymbelina\" Pat-\nte n Wils o n, „ Richarda III.\" By a m Sha w,\n„Pohádku\" H. S. Ford.\nZ nepřehledné skoro literatury pohádkové\na dětské stůjte zde jen nejlepší: The re ign\nofKing Cole (nakl. J. M. Dent & Co.),\nillustroval Charles Robinson; Real\nQueen's Fairy Book (Carmen Sylva,\nnakl. Newnes), ill. Harold Nelson a\nGarth Jones; Queen Mab's Fairy\nRe a 1 m (nakl. týž), ill. Millar, Savage,\nH. Cole a j.; OldKing Cole's Book\nof Nursery Rhymes (nakl. Macmillan)\ns barevnými illustracemi Byama Shawa,\njedna z nekrásnějších anglických knih pro\nděti, která se může postavit vedle prací Cal-\ndecottových, W. Craneových a Kate Gree-\nnawayové.\nv\nČtvrtý a poslední svazek díla Dutch\npaintersoftheNineteenth Century,\n(Nizozemští malíři XIX. století), vydal Max\nR o o se s, přel. F. K n o w 1 es (Londýn, Samp-\nson Low, Marston & Co), věnován je mladší\ngeneraci, v cizině málo známé. Z dvanácti\nmalířů zde uvedených má v Evropě známější\njméno jen Matthys Maris; z ostatních vnu-\ncují se pozornosti zvláště Martens, portrétista\na malíř venkova; malíř stromů De Bock;\nmalíř starých nizozemských měst Wijsmuller\na krajinář Bilders. Kniha přináší řadu dobrých\nreprodukcí.\nStále se množí knihy v Anglii i na\npevnině účtující s pre-rafaelismem jako s uza-\nvřenou a hotovou kapitolou výtvarné historie.\nV druhém, doplněném vydání vyšly nedávno\nThe English Pre-Raphaelite Pain-\nters, their Associates and Succes-\nsors od Percy Batea (Londýn, George\nBell & Sons). Spisovatel vypisuje stručně\na přesně na základě pramenů vznik bratrstva,\njeho cíle a snahy, boje i rozchod, a působení\njeho idejí výtvarných v anglickém malířství\nvčerejška a dneška. Zajímavou publikací\nke kapitole pre-rafaelismu je také faksimilový\notisk časopisu, jejž si Pre-rafaelisté založili\nr. 1850 k šíření svých ideí, The Germ,\npo jehož krátkém životě převzal jeho úkol\njiný, stejně brzy zaniknuvší list Art and\nPoetry (London, Elliot Stock). Hlavními\npřispívateli byli Dante Gabriel Rossetti a sestra\njeho, básnířka Christina. List je důležitý do-\nkument pro historika uměleckého : ukazuje,\njak mezi jednotlivými členy bratrstva různily\nse názory esthetické a filosofické až do proti-\nkladu. Známý kritik W. M. Rossetti, bratr\nDanteův a Christinin, posud žijící a poslední\nčlen této zajímavé rodiny, napsal ve zvláštní\nmalé brošurce, stejného formátu jako list,\núvod k tomuto novému vydání.\nSvéráznému portretistovi Skotskému\nz XVIII. století, Henrymu Raeburnovi,\ndostalo se krásné a definitivní monografie\n(Londýn, W. Heinemann). Dva přední kriti-\nkové angličtí Walter Armstrong a R. A.\nM. Stewenson, vzkřísili v názorných a bo-\nhatých kapitolách život nejen mistrův, ale\ncelého skotského světa, s nímž a v němž\nžil. Raeburn byl tvrdá, uzavřená hlava, která\npracovala po svém a stojí osamocena v roz-\nvoji současné tvorby anglické a stává se\nprávě tím předchůdcem pro století XIX.\nV knize ukazuje se, jak methodou malířskou\nblížil se Raeburn nejspíše Velasquezovi\na Rembrandtovi, zvláště ve způsobu, jakým\nzacházel se světlem. Kniha reprodukuje vzorně\nřadu nejlepších portrétů tohoto skotského\nmistra.\nV krásné a poměrně levné „Rochester-\nEdition\" spisů Dickensových vyšly dva\nsvazky „Barnaby Rudge\" s rozkošnými péro-\nkresbami Beatrice Alcockové (Londýn,\nMethuen & Co). Každý svazek opatřen lite-\nrárně-historickým úvodem a poznámkami.\nThe Conoisseur („Znatel\") je název\nnového angl. měsíčníku výtvarného, jenž se"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-05.1.24", "texte": "formátem i cenou shoduje se „Studiem\", je\nvšak věnován starému umění, jeho sběratelství\na znalectví. Obálka od Byam Shawa. V prvním\nčísle přílohy a reprodukce z Gainsborougha,\nReynoldse, Velasqueza, van Dycka, Rem-\nbrandta, Turnéra a j.\nVe sbírce barevných litografií určených\nanglické škole, t. zv. Fitzroy Pictures,\nvyšla čtyři nová čísla, Měsíce, kreslená\nHeywoodem Sumnerem širokou dekorat. linií.\nUmělecká výprava a dekorace knihy\nrozvíjí se pěkně v Německu. Je to mezi ji-\nnými lipská firma E. Diederichs, jejíž ně-\nkteré publikace z poslední doby nesou se\ndistingovaným vkusem. Tak J. V. Cissarz\ndekoroval pěkně sbírku veršů Heleny Voigt-\nDiederichsové „Unterstrom\" a Robert En-\ngels zvláště jemnocitně výbor „Básní\" nej-\nlepší (starší) básnířky německé, Annetty von\nDroste-Hůlshoff. „Frůhling und Liebe\" je\nnázev malé sbírky lyrické, již napsal i illu-\nstroval Richard Grimm (Voigtlánder\nv Lipsku). „Pierrot und Colombine\",\nmalá knížka ironické a sentimentální lyriky\nz manželství od Richarda Schaukala,\nje vypravena Heinrichem Vogelerem-\nWorpswede (nakl. Seemann Nachfolger).\n\nSpectator.\n\nPéčí a nákladem spolku „MÁNES.\" Zodp. redaktor JAN KOTĚRA. Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie „UNIE-VILÍM\" v Praze."}]}