{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-06", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_sha256": "b7f97fa0496c2129596d4e48733aca637663b34f705209cf636946f6090d7eb7", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_06/bmtnaan_1902_06.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_06/bmtnaan_1902_06.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c001", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "138", "image_debut": 1, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.1", "titre_corps": "PŘÍLOHA »VOLNÝCH SMĚRŮ«.", "titre_sommaire": "PŘÍLOHA »VOLNÝCH SMĚRŮ«.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2934, "texte": "PŘÍLOHA »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\n\nO POLEMICKÉ POCTIVOSTI P. V. MRŠTÍKOVĚ.\n\nV 8. čísle »Slova« obrátil na mne p.\nMrštík, jak se domnívá, moji vlastní zbraň.\nK tomu by měl plné právo kdyby jen užil\nopravdu té zbraně, kterou jsem na něho\nútočil.\nAle tomu tak není.\n1. Dokazoval jsem mu a dokázal špatný,\nnásilný, absurdní styl. P. Mrštík domnívá se,\nže mi splatí rovnou, vypíše-li z mých polemik\nřadu příkrých a tvrdých slov jako »pamfletář\nze řemesla«, »synecek«, »bojuje klackem a ka-\nmením « atd.\nJaký úpadek rozumu, milý pane! Mám Vám,\nstarému a ve světové a domácí literatuře přece\nvzdělanému literátu, vykládat, že táž slova,\nkterá vytýkáte mně, a ještě horší (taková,\nkterá se nedají vytisknout a jež vydavatelé na-\nhražují jen tečkami) naleznete po kopách ve\nVoltaireovi, Diderotovi, Goethovi, Heinem a j.\na j. au nás v Karlu Havlíčkovi ? A jsou ti\nmuži výborní stylisté nebo ne ? Jsou, neboť ve\nstylu jedná se jen o to, kde a jak užít kaž-\ndého výrazu, slova, fráze. Jednotlivá slova sama\no sobě nejsou ani dobrá, ani zlá, stanou se\njimi teprve v kontextu, v souvislosti\ncelku.\nA zde hřešíte Vy.\n. Ne vy týkal jsem Vám, že jste užil příkrých a\nhrubých slov: holomek, břecka, vyhodit ze\nžaludku, ventil atd. ale že jste jich užil\nv nemožné souvislosti, tam, kde dopadnou\njako pěst na oko.\nNecitoval jsem Vám proto jednotlivá slova\na jednotlivá úsloví, ale celé věty, celé od-\nstavce, šest až dvanáct řádků!\nTam, kde pějete hymnu nebo ódu, nebo\nkde ideálně horujete a blouzníte\ntam těch a podobných\" slov ovšem užít ne-\nsmíte.\nTo dopadne pak tak, jakobyste, pečete-li cu-\nkroví, namíchal do těsta pepře nebo česneku.\nJako zase naopak: v salámu nesmíte hledat\ndatle a hrozinky, nýbrž uzeninu a slaninu. Otravu-\nju-li si život šestiměsíční polemikou s někým, ne-\ndělám to proto, abych mu mohl říci, že je\ntitán, gigant a genius a že se mu hluboce\nkořím.\nStydím se, že Vám musím vykládat takto\nnázorně literární abecedu, ale není zbytí: nutíte\nmne k tomu.\n2. P. Mrštík cituje ze mne dále několik\nfigur, metafor, které chce dělat směšnými, ale\nkteré jsou účelné a přesné a proto dobré.\nTak napíšu-li v novinářské polemice\n»vykarambolovat podezření a klep«, je to dobrý,\npřiléhavý obraz, názorný a přesný. A v pole-\nmice na svém místě. Rozumí se, že bych ho\nnenapsal v lyrické básni. Účelnost, pane\nMrštíku, první zákon každého stylu !\nTak napísu-li v kritice »šutrovat, vv-\ncpávat zející, hluboké prázdno« —je to dobře\na výstižně napsáno. Čekám-li v knize živné\na živé verše a najdu mrtvé a jalové kamení\na strusky, řeknu dobře, že tu »šutrováno,\nštěrkováno, vycpáváno« umělost a mrtvota\nmísto přírody.\n»Dutě znějící surogát« nelíbí se také p. Mrští-\nkovi. Jaká pomoc! Já bych jej napsal dnes\nzase a znova. Dobrý, správný obraz. Surogát\nje po česku náhražka, padělek. Padělá-li\nse stříbrný nebo zlatý peníz nebo jiný hod-\nnotný předmět, pozná se padělek podle toho,\nže nezní, že zní dutě. Každý Školák vidí,\nže je obraz dobře a přesně tvořen."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3949, "texte": "»Brát kabát na člověka« co to je, táže\nse p. Mrštík. Tisková chyba, pane. Má\nstát: brát kabát za člověka pak je to do-\ncela jasné. To pochopil už předloni p. Ka-\nrásek; mohl jste se také o tom poučit z naší\npolemiky, když jste ji tak důkladně studoval.\n3. Ale celou řadu a to hlavních\nsvých trumfů p. Mrštík, bohužel ne-\nčestně zfalšoval.\nProsím :\na) V »Liter. listech« 1897, str. 34 čte se\nproloženým písmem:\n»Zde je vilnost bonbon, který se\nžvýká . . . Zde jsme na míle daleko od vší\nvášně« . . .\nAle p. Mrštík upravil si text pro svůj\núčel a cituje:\n»Zde je vilný bonbon, který se žvýká,«\na směje se dále »vilným bonbonům«.\nMůj obraz je jasný a srozumitelný, pan\nMrštík, aby se mohl smát, musil jej sfal-\nšovat.\nAle: je to dovoleno v polemice? Je to čestné?\nJe to poctivé?\nb) Tamže se čte:\n»v tomto sonetu jsou detaily přímo ban-\nkéřské, řekl bych, vilnosti.« Podtržené slovo,\nkteré naznačuje obraznost fráze, nehodí se\np. Mrštíkovi a proto je prostě ve svém citátu\nvynechá a neoznačí ani tečkami, že\nněco vypustil.\nAle: je to poctivé?\nc) V »Lit. listech«, 1897, str. 305 napsal\njsem:\n»Vezměte si Ríšu. Jaký nevyslovený,\nnevykristalisovaný, nejasný, blátivý\nčlověk.« Ta tři podtržená adjektiva vysvětlují\nsmysl, v jakém užívám slova »blátivý«.\nA co p. MrŠtík? Nehodí se mu k jeho účelu,\nvypustí je tedy prostě a cituje porušeně: »Ríša\nje blátivý člověk.«\nAle: je to dovoleno v polemice? Je to\nčestné ?\nd) Tamže strana 373, 2. sloupec (v pole-\nmice):\n»Mluvme spolu docela po sousedsku\nbeze všech takových klinkaček« (rozuměj jako\n»vysoká« slova směr a pod.). Podtržená slova\nnaznačují, že je tu styl úmyslně familiérní,\nproto nehodí se p. Mrštíkovi a on je prostě\nvynechá.\nCituje zase falešně: »Mluvme spolu beze\nvšech klinkaček«.\nAle: je to poctivé? A smí se tak pole-\nmisovat ?\nV PRAZE, 26. února 1902.\n\nF. X. ŠALDA.\n\nPANU V. MRŠTÍKOVI K POUČENÍ.\n\nPan\nMrštík je roztomilý, kaučukově pružný tovaryš.\nVyšel na nás nejprve v Eliášově prorockém\nplášti, s pergamenově vážnou tváří as biblickou\nvýmluvností, ale nepochodil. Jeho nejapné póse\nvysmál se kde který vkusnější člověk, a my\nřekli mu při té příležitosti lecos, co si nedá\nasi za rámeček. Jiný vté situaci šel by do\nsebe a netlačil se zrovna na forúm. Ale k tomu\nmusil by být právě někdo jiný než ne-\nzmarový p. Mrštík,\nObratem ruky shodil se sebe prorockou\ngarderobu a v žoviálním humoru převlékl se za\nclowna. V 9. čísle »Slova« představuje se\nnám už v tomto kostýmu. Vtipný, až bůh\nbrání, a což poctivý 6 darmo mluvit!\nPan Hilbert řekl mu, že by dnes napsal\nsvůj Článek ještě ostřeji z toho vy-\nsleduje poctivý p. Mrštík, že by ho dnes už\nvůbec nenapsal.\n»Volné Směry« povědí p. Mrštíkovi, jaký\nzásadní dosah přisuzují tomu článku ještě\ndnes což si vyloží pan Mrštík tak, že by\njej dnes už vůbec netiskly. Poctivé, což?\nV. S. ukázaly, jak nikdo nepoškodil víc\nStarou Prahu než právě p. Mrštík a brání se\njen pouhému stínu domněnky, že by mohly\nstát vedle něho což nevadí nikterak panu\nMrštíkovi, aby je vítal jako druhy a spojence\na nabízel se znova za velitele a vůdce.\nV. S. útočí co nejprudčeji na p. Mrštíka\na napadají ho na jeho nejvlastnějším poli\ncož přeloží p. Mrštík svému čtěnářstvu tak:\nV. S. ustupují a utíkají.\nŽe s takovým člověkem není polemika\nprávě slastí, pochopí každý. Že si tu pana\nMrštíka vůbec ještě všímáme, vděčí jen té\nokolnosti, že se snaží veřejnosti insinuovati\nlživá a překroucená fakta.\nTak táže se pan Mrštík, proč prý netiskly\nV. S. nestranně i články pro Starou Prahu,,\npolemisující s p. Hilbertem, článek p. Jelínkův\na p. Klusáčkův?\nZcela prostě, milý pane. Aby kterýkoli\nčlánek mohl býti ve V. S. tištěn, musí do-\nstoupit nejprve literární úrovně\nlisttu. A té nedostoupil ani článek p. . Je-\nlínkův, ani článek p. Klusáčkův; oba nevy-\nhovovaly prostě po formální stránce. P. Mrš.tík\nmusí být již tak laskav a dovolit, aby redakce,\nrozhodovala sama o tom, co vyhovuje ohledům\nslušnosti a úcty k listu a co je porušuje.\nTak je tomu u všech listů na světě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4338, "texte": "Styků mezi klubem za Starou Prahu a\nVolnými Směry vůbec nebylo, a ostatně neza-\nvázali jsme se nikdy nikomu, že dáváme svůj\nlist k disposici tomuto sdružení na to jsme\nvytýčili V. Směrům jinou, trochu vyšší a trochu\nsmělejší metu, než aby byly spolkovým listem\na bulletinem slavného Klubu za\nStarou Prahu.\nPan Mrštík bude vůbec musit, má-li co\nv uměleckých bojích znamenat, přesedlat\na uč i t se o uměleckých otázkách myslit,\ndříve než o nich začne psát.\nJeho názory o umělecké politice jsou\nvenkoncem bludné, nepokrokové, neli-\ndové. Ve svém článku v posledním »Slově«\nprojevuje p. Mrštík nejvyšší despekt ke všem\n»hospodským, krupařům a rybárům«, tedy\nk těm, kteří staví a pro které se staví tedy\nk vlastnímu obyvatelstvu, k vlastnímu lidu.\nTen prý nemá o umění ponětí, ten musí se\numlčet »veřejným míněním«, stisknout jeho\n»zdí« (jak se vyslovuje p. Mrštík) a za něj\nbudou rozhodovat o rázu měst a stavbě domů\nodborníci a professionálové: archi-\ntekti, výtvarní historikové, estetikové.\nZavést estetickou tyranii, oligarchii\nodborníků, při níž by lid byl umlčen a zná-\nsilněn to je politicko - umělecká myšlénka\np. Mrštíkova. Ale to je myšlénka venkoncem n e-\nlidová a nesociálnía není-li kde na místě,\nje to při architektuře a úpravě měst. Žádné jiné\numění nesouvisí tak přímo a úzce s veřejností,\ns národním životem, žádné neroste tak přímo\nz jeho potřeb, žádné nenaslouchá praktickým\npodmínkám života tak otevřeně a plně jako\narchitektura.\nNechtěl by nám laskavě povědět p. Mrštík,\npro koho se stavěla, staví a zachovávají města?\nPro lid nebo pro odborníky? Pro život\nnebo pro estetickou reguli ? Kdo bydlí\nv domech ? A co je plátno vystavět nebo za-\nchovat sebe esthetičtější dům když oby-\nvatelé v něm nemají pohodlí, když nevyho-\nvuje jich potřebám, když nemají z něho ra-\ndosti ?\nPan Mrštík ani nevěda stojí tu na stano-\nvisku staré abstraktní estetiky, dávno už od-\nklizeném pokrokovějšími estetiky života\n(Ruskinem, Morrisem atd.).\nNa Štěstí život teče a valí se neodbytně.\nNa štěstí vždycky stavěl lid ze svých po-\ntřeb a pro svoje potřeby. Nebo kdo vy-\nstavěl všechnu báječnou gothiku, renaisanci,\nbarok, rokoko i empire ? Měšťané tedy právě\nti »krupaři, hospodští a rybáři«. A beze všech\nsenátů« a beze. všech profesi-\nonelních znatelů a pachtýřů krásy. Ty zázračné\nstavby nevznikfy pod estetickým terrorem, ne-\nvznikly z počinu estetických tribunálů, které\nchce svolávat p. Mrštík, byly možný jen tak,\nže každý ten »krupař, a rybář « by le-\nvých ován na umělce, t. j. na člověka\npravdivého citu a vkusu.\nŽivot staví, pane Mrštíku, a pro svoje\npotřeby a nutnosti, a pokud pro ně staví,\nstaví dobře, přiměřeně a krásně. Potřeby života\na doby nalézají si samy své umělecké formy.\nČeho je třeba, jest jen: poučovat lid, aby\ntomuto přirozenému procesu nebránil, aby\nho nekřížil. Odvracet lid, aby nehověl faleš-\nnému luxu a byl poslušen velikých a prostých\nzákonů života.\nPoučovat a umělecky vychovávat\nlid, toho je tře-ba ale ne škrtat jej\nz říše umění, posmívat se mu, zná-\nsilňovat a umlčovat jej. Vnucovat do\nněho estetiku zvnějška, ukládat mu ji jako\nodporný a obtížný zákon je stejně marné,\njako zhoubné. Všecky takové esthetické re-\npresalie dosahují pravého opaku toho, k čemu\nsměřovaly. Každá esthetika, kterou necítí lid\njako svou přirozenou a samozřejmou potřebu,\nje marná a odpadne bez užitku, dříve než se\nvítr otočí.\nA zde je punctum saliens otázky.\nPan Mrštík nestačil a nestačí vůbec my-\nšlenkově na úlohu,'které se podjal. Všecko\nchytil za nepravý konec. Poučovat, přesvěd-\nčovat, vychovávat umělecky lid toho bylo\ntřeba a toho p. Mrštík nedovedl. Práce bylo\ntřeba a ne parádních a prázdných táborových\nřečí (jako ta na Žofině) a ne novinářského\nterroru. Kde je z celé té hlučné a dlouhotrvající\nakce nějaký kus literární práce, knížka,\nbrošura, která by sloužila esthetické a umě-\nlecké popularisaci? Nikde! (Neboť není jí p.\nMrštíkova novinářská a jarmareční »Bestia\ntriumphans«.)\nOpakujeme to: největší hřích p. Mrštíkův\nbyl a je terror.\n»Svobodného státu« nezná on první aon\nprvní je pro něj nezralý.\nNeboť- získají-li se iv politice terrorem\núspěchy jen zdánlivé a pomíjivé, nezpůsobí\nse jím v umění nic, méně než nic: jen\nškoda a zhouba.\nVaše umělecká politika byla celá od po-\nčátku postavena na písku, byla od základů\npochybena a bezcenná: proto musilo dojít\nk těm koncům, k nimž dochází,\n\nVOLNÉ SMĚRY."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1864, "texte": "REDAKCI „SLOVA\"\nV. S.\nna vysvětlenou pozname-\nnáváme, že p. F. X. Šalda přidružil se k re-\ndakci „V. S.\" od počátku toho ročníku jako\nobětavý rádce v otázkách stylových a čistě\nliterárních, bez vlivu na meritorní vedení\nlistu. Také v afféře p. Mrštíkově mluvil zcela\nspontánně a jen se svého literárního stano-\nviska, a redakce „Slova\", která se musí tolik\ndovolávati svého povýšeného hlediska a brá-\nniti nízkým podezříváním ze strannických\númyslů v otázkách divadelních, prozrazuje\njenom vlastní nízké smýšlení, mluví-li o na-\njímání a postranních výpadech a nechce-li\nchápati, že také v otázkách literárních může\nlidi vésti vyšší, čistší ohled než sprostý osobní\nzájem.\n\nREDAKCI „SLOVA\"\nVOLNÉ SMĚRY.\nstůj zde odpo-\nvědí na její rozpovídaný a konfusní článek\npouze toto:\nRedakce „Slova\" přikládá si ve sporu\no galerii význam a pozornost, jimiž jsme ji\nnikdy nepoctili. Polemisovali jsme svým člán-\nkem v minulém čísle ne se „Slovem\" ale\ns memorandem Jednoty výtvarných umělců.\n„Slovu\" věnovali jsme při tom právě po-\nznámku pod čarou.\nA tomuto superiornímu stanovisku zůsta-\nneme věrni. Redakce „Slova\" musí nám už\ndovolit tuto upjatou stručnost alespoň\npotud, pokud nedovede přinášet o uměleckých\notázkách vážnější projevy, než byl článek\nv 8. čísle, sepsaný duchem i stylem známé\npolitiky u džbánku. Nikdo nemůže od nás\nžádat, abychom vážně se obírali listem, který\nuráží hospodskými vtipy dílo Plečníkovo jen\nproto že je Volné Směry přinesly náho-\ndou v témže čísle, v němž pojednávají o ga-\nlerii. „Vtipy\" á la „neštovicemi posázená\nvilla Plečníkova\" mohou se bavit pánové po\ndesáté sklenici, jsou-li mezi sebou a nedo-\nvedou-li duchaplněji ale žádný slušný,\ncti své dbalý list je neotiskne.\nZde kleslo „Slovo\" pro nás na úroveň\n„Nájemníka\" a ztrácí nejen právo jej men-\ntorovat, ale i právo k diskussi s listem rázu\n„Volných Směrů\".\nV Praze, 24. února 1902."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c002", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "136", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.1.1", "titre_corps": "O POLEMICKÉ POCTIVOSTI P. V. MRŠTÍKOVĚ.", "titre_sommaire": "O POLEMICKÉ POCTIVOSTI P. V. MRŠTÍKOVĚ.", "signature_source": "F. X. ŠALDA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.1", "debut_caractere": 26, "fin_caractere_exclue": 2934, "texte": "O POLEMICKÉ POCTIVOSTI P. V. MRŠTÍKOVĚ.\n\nV 8. čísle »Slova« obrátil na mne p.\nMrštík, jak se domnívá, moji vlastní zbraň.\nK tomu by měl plné právo kdyby jen užil\nopravdu té zbraně, kterou jsem na něho\nútočil.\nAle tomu tak není.\n1. Dokazoval jsem mu a dokázal špatný,\nnásilný, absurdní styl. P. Mrštík domnívá se,\nže mi splatí rovnou, vypíše-li z mých polemik\nřadu příkrých a tvrdých slov jako »pamfletář\nze řemesla«, »synecek«, »bojuje klackem a ka-\nmením « atd.\nJaký úpadek rozumu, milý pane! Mám Vám,\nstarému a ve světové a domácí literatuře přece\nvzdělanému literátu, vykládat, že táž slova,\nkterá vytýkáte mně, a ještě horší (taková,\nkterá se nedají vytisknout a jež vydavatelé na-\nhražují jen tečkami) naleznete po kopách ve\nVoltaireovi, Diderotovi, Goethovi, Heinem a j.\na j. au nás v Karlu Havlíčkovi ? A jsou ti\nmuži výborní stylisté nebo ne ? Jsou, neboť ve\nstylu jedná se jen o to, kde a jak užít kaž-\ndého výrazu, slova, fráze. Jednotlivá slova sama\no sobě nejsou ani dobrá, ani zlá, stanou se\njimi teprve v kontextu, v souvislosti\ncelku.\nA zde hřešíte Vy.\n. Ne vy týkal jsem Vám, že jste užil příkrých a\nhrubých slov: holomek, břecka, vyhodit ze\nžaludku, ventil atd. ale že jste jich užil\nv nemožné souvislosti, tam, kde dopadnou\njako pěst na oko.\nNecitoval jsem Vám proto jednotlivá slova\na jednotlivá úsloví, ale celé věty, celé od-\nstavce, šest až dvanáct řádků!\nTam, kde pějete hymnu nebo ódu, nebo\nkde ideálně horujete a blouzníte\ntam těch a podobných\" slov ovšem užít ne-\nsmíte.\nTo dopadne pak tak, jakobyste, pečete-li cu-\nkroví, namíchal do těsta pepře nebo česneku.\nJako zase naopak: v salámu nesmíte hledat\ndatle a hrozinky, nýbrž uzeninu a slaninu. Otravu-\nju-li si život šestiměsíční polemikou s někým, ne-\ndělám to proto, abych mu mohl říci, že je\ntitán, gigant a genius a že se mu hluboce\nkořím.\nStydím se, že Vám musím vykládat takto\nnázorně literární abecedu, ale není zbytí: nutíte\nmne k tomu.\n2. P. Mrštík cituje ze mne dále několik\nfigur, metafor, které chce dělat směšnými, ale\nkteré jsou účelné a přesné a proto dobré.\nTak napíšu-li v novinářské polemice\n»vykarambolovat podezření a klep«, je to dobrý,\npřiléhavý obraz, názorný a přesný. A v pole-\nmice na svém místě. Rozumí se, že bych ho\nnenapsal v lyrické básni. Účelnost, pane\nMrštíku, první zákon každého stylu !\nTak napísu-li v kritice »šutrovat, vv-\ncpávat zející, hluboké prázdno« —je to dobře\na výstižně napsáno. Čekám-li v knize živné\na živé verše a najdu mrtvé a jalové kamení\na strusky, řeknu dobře, že tu »šutrováno,\nštěrkováno, vycpáváno« umělost a mrtvota\nmísto přírody.\n»Dutě znějící surogát« nelíbí se také p. Mrští-\nkovi. Jaká pomoc! Já bych jej napsal dnes\nzase a znova. Dobrý, správný obraz. Surogát\nje po česku náhražka, padělek. Padělá-li\nse stříbrný nebo zlatý peníz nebo jiný hod-\nnotný předmět, pozná se padělek podle toho,\nže nezní, že zní dutě. Každý Školák vidí,\nže je obraz dobře a přesně tvořen."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1820, "texte": "»Brát kabát na člověka« co to je, táže\nse p. Mrštík. Tisková chyba, pane. Má\nstát: brát kabát za člověka pak je to do-\ncela jasné. To pochopil už předloni p. Ka-\nrásek; mohl jste se také o tom poučit z naší\npolemiky, když jste ji tak důkladně studoval.\n3. Ale celou řadu a to hlavních\nsvých trumfů p. Mrštík, bohužel ne-\nčestně zfalšoval.\nProsím :\na) V »Liter. listech« 1897, str. 34 čte se\nproloženým písmem:\n»Zde je vilnost bonbon, který se\nžvýká . . . Zde jsme na míle daleko od vší\nvášně« . . .\nAle p. Mrštík upravil si text pro svůj\núčel a cituje:\n»Zde je vilný bonbon, který se žvýká,«\na směje se dále »vilným bonbonům«.\nMůj obraz je jasný a srozumitelný, pan\nMrštík, aby se mohl smát, musil jej sfal-\nšovat.\nAle: je to dovoleno v polemice? Je to čestné?\nJe to poctivé?\nb) Tamže se čte:\n»v tomto sonetu jsou detaily přímo ban-\nkéřské, řekl bych, vilnosti.« Podtržené slovo,\nkteré naznačuje obraznost fráze, nehodí se\np. Mrštíkovi a proto je prostě ve svém citátu\nvynechá a neoznačí ani tečkami, že\nněco vypustil.\nAle: je to poctivé?\nc) V »Lit. listech«, 1897, str. 305 napsal\njsem:\n»Vezměte si Ríšu. Jaký nevyslovený,\nnevykristalisovaný, nejasný, blátivý\nčlověk.« Ta tři podtržená adjektiva vysvětlují\nsmysl, v jakém užívám slova »blátivý«.\nA co p. MrŠtík? Nehodí se mu k jeho účelu,\nvypustí je tedy prostě a cituje porušeně: »Ríša\nje blátivý člověk.«\nAle: je to dovoleno v polemice? Je to\nčestné ?\nd) Tamže strana 373, 2. sloupec (v pole-\nmice):\n»Mluvme spolu docela po sousedsku\nbeze všech takových klinkaček« (rozuměj jako\n»vysoká« slova směr a pod.). Podtržená slova\nnaznačují, že je tu styl úmyslně familiérní,\nproto nehodí se p. Mrštíkovi a on je prostě\nvynechá.\nCituje zase falešně: »Mluvme spolu beze\nvšech klinkaček«.\nAle: je to poctivé? A smí se tak pole-\nmisovat ?\nV PRAZE, 26. února 1902.\n\nF. X. ŠALDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c003", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "137", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.1.2", "titre_corps": "PANU V. MRŠTÍKOVI K POUČENÍ.", "titre_sommaire": "PANU V. MRŠTÍKOVI K POUČENÍ.", "signature_source": "VOLNÉ SMĚRY", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.2", "debut_caractere": 1822, "fin_caractere_exclue": 3949, "texte": "PANU V. MRŠTÍKOVI K POUČENÍ.\n\nPan\nMrštík je roztomilý, kaučukově pružný tovaryš.\nVyšel na nás nejprve v Eliášově prorockém\nplášti, s pergamenově vážnou tváří as biblickou\nvýmluvností, ale nepochodil. Jeho nejapné póse\nvysmál se kde který vkusnější člověk, a my\nřekli mu při té příležitosti lecos, co si nedá\nasi za rámeček. Jiný vté situaci šel by do\nsebe a netlačil se zrovna na forúm. Ale k tomu\nmusil by být právě někdo jiný než ne-\nzmarový p. Mrštík,\nObratem ruky shodil se sebe prorockou\ngarderobu a v žoviálním humoru převlékl se za\nclowna. V 9. čísle »Slova« představuje se\nnám už v tomto kostýmu. Vtipný, až bůh\nbrání, a což poctivý 6 darmo mluvit!\nPan Hilbert řekl mu, že by dnes napsal\nsvůj Článek ještě ostřeji z toho vy-\nsleduje poctivý p. Mrštík, že by ho dnes už\nvůbec nenapsal.\n»Volné Směry« povědí p. Mrštíkovi, jaký\nzásadní dosah přisuzují tomu článku ještě\ndnes což si vyloží pan Mrštík tak, že by\njej dnes už vůbec netiskly. Poctivé, což?\nV. S. ukázaly, jak nikdo nepoškodil víc\nStarou Prahu než právě p. Mrštík a brání se\njen pouhému stínu domněnky, že by mohly\nstát vedle něho což nevadí nikterak panu\nMrštíkovi, aby je vítal jako druhy a spojence\na nabízel se znova za velitele a vůdce.\nV. S. útočí co nejprudčeji na p. Mrštíka\na napadají ho na jeho nejvlastnějším poli\ncož přeloží p. Mrštík svému čtěnářstvu tak:\nV. S. ustupují a utíkají.\nŽe s takovým člověkem není polemika\nprávě slastí, pochopí každý. Že si tu pana\nMrštíka vůbec ještě všímáme, vděčí jen té\nokolnosti, že se snaží veřejnosti insinuovati\nlživá a překroucená fakta.\nTak táže se pan Mrštík, proč prý netiskly\nV. S. nestranně i články pro Starou Prahu,,\npolemisující s p. Hilbertem, článek p. Jelínkův\na p. Klusáčkův?\nZcela prostě, milý pane. Aby kterýkoli\nčlánek mohl býti ve V. S. tištěn, musí do-\nstoupit nejprve literární úrovně\nlisttu. A té nedostoupil ani článek p. . Je-\nlínkův, ani článek p. Klusáčkův; oba nevy-\nhovovaly prostě po formální stránce. P. Mrš.tík\nmusí být již tak laskav a dovolit, aby redakce,\nrozhodovala sama o tom, co vyhovuje ohledům\nslušnosti a úcty k listu a co je porušuje.\nTak je tomu u všech listů na světě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4338, "texte": "Styků mezi klubem za Starou Prahu a\nVolnými Směry vůbec nebylo, a ostatně neza-\nvázali jsme se nikdy nikomu, že dáváme svůj\nlist k disposici tomuto sdružení na to jsme\nvytýčili V. Směrům jinou, trochu vyšší a trochu\nsmělejší metu, než aby byly spolkovým listem\na bulletinem slavného Klubu za\nStarou Prahu.\nPan Mrštík bude vůbec musit, má-li co\nv uměleckých bojích znamenat, přesedlat\na uč i t se o uměleckých otázkách myslit,\ndříve než o nich začne psát.\nJeho názory o umělecké politice jsou\nvenkoncem bludné, nepokrokové, neli-\ndové. Ve svém článku v posledním »Slově«\nprojevuje p. Mrštík nejvyšší despekt ke všem\n»hospodským, krupařům a rybárům«, tedy\nk těm, kteří staví a pro které se staví tedy\nk vlastnímu obyvatelstvu, k vlastnímu lidu.\nTen prý nemá o umění ponětí, ten musí se\numlčet »veřejným míněním«, stisknout jeho\n»zdí« (jak se vyslovuje p. Mrštík) a za něj\nbudou rozhodovat o rázu měst a stavbě domů\nodborníci a professionálové: archi-\ntekti, výtvarní historikové, estetikové.\nZavést estetickou tyranii, oligarchii\nodborníků, při níž by lid byl umlčen a zná-\nsilněn to je politicko - umělecká myšlénka\np. Mrštíkova. Ale to je myšlénka venkoncem n e-\nlidová a nesociálnía není-li kde na místě,\nje to při architektuře a úpravě měst. Žádné jiné\numění nesouvisí tak přímo a úzce s veřejností,\ns národním životem, žádné neroste tak přímo\nz jeho potřeb, žádné nenaslouchá praktickým\npodmínkám života tak otevřeně a plně jako\narchitektura.\nNechtěl by nám laskavě povědět p. Mrštík,\npro koho se stavěla, staví a zachovávají města?\nPro lid nebo pro odborníky? Pro život\nnebo pro estetickou reguli ? Kdo bydlí\nv domech ? A co je plátno vystavět nebo za-\nchovat sebe esthetičtější dům když oby-\nvatelé v něm nemají pohodlí, když nevyho-\nvuje jich potřebám, když nemají z něho ra-\ndosti ?\nPan Mrštík ani nevěda stojí tu na stano-\nvisku staré abstraktní estetiky, dávno už od-\nklizeném pokrokovějšími estetiky života\n(Ruskinem, Morrisem atd.).\nNa Štěstí život teče a valí se neodbytně.\nNa štěstí vždycky stavěl lid ze svých po-\ntřeb a pro svoje potřeby. Nebo kdo vy-\nstavěl všechnu báječnou gothiku, renaisanci,\nbarok, rokoko i empire ? Měšťané tedy právě\nti »krupaři, hospodští a rybáři«. A beze všech\nsenátů« a beze. všech profesi-\nonelních znatelů a pachtýřů krásy. Ty zázračné\nstavby nevznikfy pod estetickým terrorem, ne-\nvznikly z počinu estetických tribunálů, které\nchce svolávat p. Mrštík, byly možný jen tak,\nže každý ten »krupař, a rybář « by le-\nvých ován na umělce, t. j. na člověka\npravdivého citu a vkusu.\nŽivot staví, pane Mrštíku, a pro svoje\npotřeby a nutnosti, a pokud pro ně staví,\nstaví dobře, přiměřeně a krásně. Potřeby života\na doby nalézají si samy své umělecké formy.\nČeho je třeba, jest jen: poučovat lid, aby\ntomuto přirozenému procesu nebránil, aby\nho nekřížil. Odvracet lid, aby nehověl faleš-\nnému luxu a byl poslušen velikých a prostých\nzákonů života.\nPoučovat a umělecky vychovávat\nlid, toho je tře-ba ale ne škrtat jej\nz říše umění, posmívat se mu, zná-\nsilňovat a umlčovat jej. Vnucovat do\nněho estetiku zvnějška, ukládat mu ji jako\nodporný a obtížný zákon je stejně marné,\njako zhoubné. Všecky takové esthetické re-\npresalie dosahují pravého opaku toho, k čemu\nsměřovaly. Každá esthetika, kterou necítí lid\njako svou přirozenou a samozřejmou potřebu,\nje marná a odpadne bez užitku, dříve než se\nvítr otočí.\nA zde je punctum saliens otázky.\nPan Mrštík nestačil a nestačí vůbec my-\nšlenkově na úlohu,'které se podjal. Všecko\nchytil za nepravý konec. Poučovat, přesvěd-\nčovat, vychovávat umělecky lid toho bylo\ntřeba a toho p. Mrštík nedovedl. Práce bylo\ntřeba a ne parádních a prázdných táborových\nřečí (jako ta na Žofině) a ne novinářského\nterroru. Kde je z celé té hlučné a dlouhotrvající\nakce nějaký kus literární práce, knížka,\nbrošura, která by sloužila esthetické a umě-\nlecké popularisaci? Nikde! (Neboť není jí p.\nMrštíkova novinářská a jarmareční »Bestia\ntriumphans«.)\nOpakujeme to: největší hřích p. Mrštíkův\nbyl a je terror.\n»Svobodného státu« nezná on první aon\nprvní je pro něj nezralý.\nNeboť- získají-li se iv politice terrorem\núspěchy jen zdánlivé a pomíjivé, nezpůsobí\nse jím v umění nic, méně než nic: jen\nškoda a zhouba.\nVaše umělecká politika byla celá od po-\nčátku postavena na písku, byla od základů\npochybena a bezcenná: proto musilo dojít\nk těm koncům, k nimž dochází,\n\nVOLNÉ SMĚRY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c004", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "138", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.1.3", "titre_corps": "REDAKCI „SLOVA\"", "titre_sommaire": "REDAKCI „SLOVA\"", "signature_source": "V. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 672, "texte": "REDAKCI „SLOVA\"\nV. S.\nna vysvětlenou pozname-\nnáváme, že p. F. X. Šalda přidružil se k re-\ndakci „V. S.\" od počátku toho ročníku jako\nobětavý rádce v otázkách stylových a čistě\nliterárních, bez vlivu na meritorní vedení\nlistu. Také v afféře p. Mrštíkově mluvil zcela\nspontánně a jen se svého literárního stano-\nviska, a redakce „Slova\", která se musí tolik\ndovolávati svého povýšeného hlediska a brá-\nniti nízkým podezříváním ze strannických\númyslů v otázkách divadelních, prozrazuje\njenom vlastní nízké smýšlení, mluví-li o na-\njímání a postranních výpadech a nechce-li\nchápati, že také v otázkách literárních může\nlidi vésti vyšší, čistší ohled než sprostý osobní\nzájem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c005", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "138", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.1.4", "titre_corps": "REDAKCI „SLOVA\"", "titre_sommaire": "REDAKCI „SLOVA\"", "signature_source": "VOLNÉ SMĚRY", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.4", "debut_caractere": 674, "fin_caractere_exclue": 1864, "texte": "REDAKCI „SLOVA\"\nVOLNÉ SMĚRY.\nstůj zde odpo-\nvědí na její rozpovídaný a konfusní článek\npouze toto:\nRedakce „Slova\" přikládá si ve sporu\no galerii význam a pozornost, jimiž jsme ji\nnikdy nepoctili. Polemisovali jsme svým člán-\nkem v minulém čísle ne se „Slovem\" ale\ns memorandem Jednoty výtvarných umělců.\n„Slovu\" věnovali jsme při tom právě po-\nznámku pod čarou.\nA tomuto superiornímu stanovisku zůsta-\nneme věrni. Redakce „Slova\" musí nám už\ndovolit tuto upjatou stručnost alespoň\npotud, pokud nedovede přinášet o uměleckých\notázkách vážnější projevy, než byl článek\nv 8. čísle, sepsaný duchem i stylem známé\npolitiky u džbánku. Nikdo nemůže od nás\nžádat, abychom vážně se obírali listem, který\nuráží hospodskými vtipy dílo Plečníkovo jen\nproto že je Volné Směry přinesly náho-\ndou v témže čísle, v němž pojednávají o ga-\nlerii. „Vtipy\" á la „neštovicemi posázená\nvilla Plečníkova\" mohou se bavit pánové po\ndesáté sklenici, jsou-li mezi sebou a nedo-\nvedou-li duchaplněji ale žádný slušný,\ncti své dbalý list je neotiskne.\nZde kleslo „Slovo\" pro nás na úroveň\n„Nájemníka\" a ztrácí nejen právo jej men-\ntorovat, ale i právo k diskussi s listem rázu\n„Volných Směrů\".\nV Praze, 24. února 1902."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c006", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "140", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.2", "titre_corps": "FRIEDRICH NIETZSCHE: ZE „SOUMRAKU BŮŽKŮ\".", "titre_sommaire": "FRIEDRICH NIETZSCHE: ZE „SOUMRAKU BŮŽKŮ\".", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2237, "texte": "FRIEDRICH NIETZSCHE: ZE „SOUMRAKU BŮŽKŮ\".\n.*) K psychologii\numělce. Aby bylo umění, aby byla vůbec estétická činnost a zírání, k tomu je\nnevyhnutelný fysiologický předpoklad: opojení. Opojení musí nejprve stupňovati\ndráždivost celého stroje: dříve to nepřijde k umění. Všechny, sebe různěji podmíněné druhy\nopojení mají sílu k tomu: především opojení vzrušení pohlavního, tato nejstarší a původní\nforma opojení. Stejně opojení, které přichází v průvodu všech velkých žádostí, všech sil-\nných afektů; opojení slavnosti, zápasu, bravurního kousku, vítězství, všeho extremního po-\nhybu; opojení ukrutnosti; opojení v boření; opojení za určitých meteorologických vlivů, ku\npříkladu opojení jarem; nebo pod vlivem narkotik; konečně opojení vůle, opojení přeplněné\na vzkypělé vůle. Podstatným v opojení jest cit stupňované síly a plnosti. Z tohoto citu\nzbýváme se věcí, nutíme je, aby z nás braly, znásilňujeme je tomuto postupu říká se\nidealisování. Vyprostěme se tu z jednoho předsudku: idealisování nezáleží, jak se má\nobecně za to, v tom, že se odtahuje nebo odčítá malé, vedlejší. Nesmírné vyhnání hlav-\nních rysů jest naopak rozhodným, takže ostatní rysy tím zmizí.\nObohacujeme všecko v tomto stavu z vlastní plnosti: co vidíme, co chceme, vidíme to\nvzkypělé, sehnané, silné, přetížené silou. Člověk tohoto stavu proměňuje věci, až zrcadlí\njeho moc až jsou reflexemi jeho dokonalosti. Tato nutnost proměňovati do dokona-\nlosti jest umění. I všecko, čím není, stává se mu přes to rozkoší o sobě; v umění\nužívá se člověk jako dokonalost. Jest dovoleno, vymysliti si protivný stav, specifickou\nprotiuměleckost pudu způsob bytí, který by všecky věci ochuzoval, rozřeďoval, soucho-\ntinářskými činil. A opravdu, dějiny jsou bohatý takovými anti-artisty, takovými vyhladovělci\nživota, kteří nutně musí věci ještě o sobě bráti, je vyssáti, je hubenějšími učiniti. To jest\nku příkladu případ pravého křesťana, Pascala ku příkladu: křesťan, který je zároveň uměl-\ncem, se nevyskytuje . . . Nebuď nikdo dětinský a nenamítni mi Raffaela nebo někte-\nrého jiného homoeopatického křesťana devatenáctého století: Raffael přisvědčoval, Raffael\ndělal ano, následovně nebyl Raffael křesťanem . . .\n\n*) Z oddílu »Streifzuge eines Unzeitgemássen* čísla 8 11."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2387, "texte": "Co znamená pojmový protiklad, jejž jsem první do estetiky zavedl, apollinský a di o-\nnyss k ý, obojí pojato jako druh opojení? Apollinské opojení udržuje přede vším oko\nve vzrušení, takže dostane sílu vise. Malíř, plastik, epik jsou visionáři par excellence. Ve\nstavu dionysském je naopak celá soustava afektová vzrušena a stupňována: takže všechny\nsvoje výrazové prostředky najednou vybíjí a sílu podání, nápodoby, transfigurace, proměny,\nmimiku a herectví všeho druhu zároveň vyhání. Podstatnou jest snadnost metamorfosy, ne-\nschopnost nereagovati ( podobně jako u některých hysteriků, kteří také na každý pokyn\ndo každé úlohy vstoupí). Je nemožno dionysskému člověku, aby některé suggesci neroz-\numěl, nepřehlíží žádného znamení afektu: proměňuje se neustále. Hudba, jak jí dnes\nrozumíme, je rovněž celkové vzrušení a vybití se affektů, ale přece jen pozůstatkem mnohem\nplnějšího výrazového světa affektového, pouhým residuein dionysského histrionismu. Aby\nhudba jako zvláštní umění byla možná, byla zastavena řada smyslů, především smysl sva-\nlový (alespoň relativně: neboť v jistém stupni mluví ještě všechen rytmus k našim svalům):\ntakže člověk nenapodobí již hned tělesně a nepředstavuje všecko, co cítí. Přes to jest to\nvlastní dyonysský normální stav, každým způsobem prastav; hudba jest jeho specifikací, jíž\nse pozvolna dosáhlo na útraty nejblíže spřízněných schopností.\nHerec, mim, tanečník, hudebník, lyrik jsou ve svých pudech v jádře si příbuzní a o sobě\njedno, ale zvolna specialisovaní a od sebe odloučení až k samému protikladu. Lyrik byl\nnejdéle sjednocen s hudebníkem, herec s tanečníkem. Architekt nepředstavuje ani dio-\nnysský ani apollinský stav: zde jest to veliký akt vůle, vůle, která hory přenáší, opojení ve-\nlikou vůlí, která touží k umění. Nejmocnější lidé inspirovali vždy architekty; architekt byl\nvždy pod suggesci moci. V architektuře má se sezřejmiti pýcha, vítězství nad tíhou, vůle\nk moci; architektura jest jistého druhu výmluvnost moci ve formách, hned přemlouvající,\nano i lichotící, hned pouze rozkazující. Nejvyšší cit moci a bezpečnosti dochází v tom vý-\nrazu, co má veliký styl. Moc, jež nepotřebuje už žádného důkazu; která zavrhuje, líbiti\nse; která z těžká odpovídá; která necítí kolem sebe svědka; která žije bez vědomí o tom,\nže jest proti ní odpor; která v sobě spočívá, fatalisticky, zákon mezi zákony; to mluví\njako veliký styl o sobě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c008", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.3", "titre_corps": "H. SCHWAIGER. BÍDA.", "titre_sommaire": "H. SCHWAIGER. BÍDA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "H. SCHWAIGER.\nBÍDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c009", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "147", "image_debut": 8, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4", "titre_corps": "WILHELM LEIBL.", "titre_sommaire": "WILHELM LEIBL.", "signature_source": "A. NOVÁK", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.8", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 1660, "texte": "WILHELM LEIBL.\n\nNa jarní výstavě mnichovského „Kunstvereinu\" r. 1875 zará-\nžely tři obrazy ošklivých selek z Dachau blahosklonnou pozornost laskavého obe-\ncenstva a učené kritiky. Mladý pan Wilhelm Leibl, o němž si zasvěcení znalci\nšeptali, že v Paříži příliš miloval Courbeta, osmělil se mezi vtipné genry a duchaplně malo-\nvané anekdoty z historie a z kalendářů pověsiti několik docela nemalebných typů horno-\nbavorských selek a sedláků, vržených širokými tahy impressionistického štětce v smělých ba-\nrevných skvrnách na plátno.\nSelské a hospodské interieury, v nichž zachytil tyto hrudovité obličeje a neobyčejně měkce\nmalované masité ruce, byly tak málo stylisovány! Temně sladěné kroje řešící s tvrdohlavou\nnovostí problém černé barvy, byly tak nezajímavý pro romantické ethnografy! Všední den\ns drobnými svými starostmi čišel z pronikavě chycených gest a skrytě podložených hovorů\ntěchto každodenních sedláků, jimž chyběla úplně sladká roztomilost uhlazených a historicky\nuvědomělých Tyroláků Defreggerových.\nObecenstvo, jež právě se radovalo z Roseggerova příjemně didaktického povídání o moudrých\na probudilých sedlácích z Alp, a nechalo nerozřezány druhé „Lidi Seldwylské\", kupovalo za\ndrahé peníze Defreggerovy pointované anekdoty, strojilo své kloučky jako Speckbachery\na Hofery, tančilo na maškarádách rádo s defreggerovskou „diandl\" a Leiblovi, na němž\nvidělo dle hlubokých slov tehdejšího moudrého kritika „odstrašující důkaz, kam může vésti\nbezmezná touha po novém za každou cenu\", projevovalo svou odsuzující nepřízeň. Leibl vzal\ndva obrázky domů, a největší své dílo z exposice, ony selky zaujaté za nedělního odpoledne"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.9", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 1495, "texte": "při skleničce rosolky ho-\nvorem o zajímavém dopise\ntotéž dílo, jemuž dnes\ncizinci v berlínské Národní\ngallerii obdivují se jako ně-\nmeckému Milletovi nechal\nviseti ve Fleischmannově\numěleckém závodě. Když je\npo čase Munkaczy vyměnil\nza jedno ze svých „krás-\nných\" děl, divili se znalci,\na Leibl se jen trpce usmíval.\nTřicetiletý Kolínský ro-\ndák měl tehdy za sebou\nskvělou a pohnutou činnost\njemného portraitisty, jenž\nse v něm probudil již\nv chlapectví, kdy průpra-\nvou pro jemnou mechaniku\nstudoval hrubé zámečnictví.\nProšel již mnichovskou aka-\ndemii pod elegantním a\nlehkoduchým Vídeňákem\nvon Rambergem, i hořeč-\nným tvůrcem chladných hi-\nstorických kuliss Pilotym,\ni školou Gustava Courbeta,\nkterý r. 1869 vystavoval\nv Mnichově vedle svých\n„Štěrkařů\" i svou hřmot-\nnou a temperamentní osob-\nnost a jenž vylákal uchvá-\nceného Leibla na rok do\nPaříže, podívat se přímo\nve tvář současné realitě a\nobdivovat se v Louvru Ve-\nlasquezovi.\nTehdy r. 1875 žil již Leibl\nmimo Mnichov; rád si ode-\npřel „zlatou renaissanci\numění\", již v Mnichově vy-\ntrvale malovanými i básně-\nnými frasemi a nádhernými\nposami udržovali Heyse a\nLenbach a pro niž zřídil\nhrabě Schack svoji krásnou\ngallerii. Leibl usadil se\nuprostřed hornobavorských\nsedláků v malých lesních\nvsích Grasslfing, Schóndorf,\nBerbling, a posléze v minia-\nturním lázeňském a malo-\nměstském hnízdě Aibling,\njemuž dnes říkají v hledané\nanalogii německé Fontaine-\nblěau. Tam žil svalnatý a za-\nvalitý obr, energické, krásně"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.10", "debut_caractere": 49, "fin_caractere_exclue": 2626, "texte": "modelované hlavy s\npronikavým, uchvacu-\njícím pohledem, jako\nprostý sedlák s příte-\nlem Šperlem, robust-\nním naturalistou, je-\nhož vervy plné, široce\nmalované obrazy jsou\nnezapomenutelný ná-\nvštěvníkům Gurlittova\nsalonu v Berlíně. Leibl,\njenž raději pracoval\nna obraze dlouhá léta,\nnež by „vytloukal\nvšechny obrazové jar-\nmarky\", jak sám řekl,\na jemuž bylo teprve\nskizzou, co jiní po-\nkládali za přepilovaný\nobraz, maloval s ener-\ngií dělníka a vážností\nučence. Pozdě od-\npůldne bloudil tento\npřesný a náruživý\nstřelec s psem lesy,\nneb hrál si u kováře\nperlíkem jako doma\nštětcem, večer sedá-\nval se svými sedláky\na pytláky v hospodě,\npil, politisoval, a věren\ntradicím uctívaného\na milovaného učitele\na duchovního bratra,\nFranse Halse, chví-\nlemi se s nimi radostně popral. V devadesátých létech přišel jeho čas iv Německu, když\nve Francii a Americe dávno byl oceněn, a v prosinci 1900 zemřel předešed o několik mě-\nsíců svého velkého antipoda v umění Arnolda Bocklina, s nímž bude dlouho charakteri-\nstickou silou antithese jmenován.\nWilhelm Leibl, jenž několika podobiznami posledních let přibližujícími se nápadně tech-\nnice mladistvých obrazů zlomyslně désavouuje úsilí některých ikonografů, rozčtvrtiti jeho\numění na několik časově a technicky uzavřených period, zdá se býti rozpoltěn mezi por-\ntraitistu a malíře selských skupin. Portraitista Leibl, jenž brzy široce traktuje celou osobnost\nchvatně nakladenými tahy štětce a brzy maluje s detailní oddaností a zálibou psychologii\nrukou, tíhne jasně a určitě k vystižení individuelního; Leibl, malíř selských skupin, jež\njsou bez stylisované pointy, hledá s vrozenou břitkostí právě typické, opovrhuje při tom\nsuverénně vším nahodilým.\nPortraitista Leibl, jenž s dvaadvaceti léty vystihl rozechvělou delikatessu sochaře Schreib-\nmúllera a elegantní nonchalanci malíře Schuha, neméně pronikavě než v posledním roce\nsvého života vybrané kouzlo paní Rossner-Fleine „ďune femme de trente ans\", slaďující ba-\nrevné půvaby toiletty s pletí v podivuhodnou harmonii, ovládá nevyrovnatelně umění, za-\nchytiti nervosní vzrušenost a rozčilenou pohnutost moderních lidí. Byl impressionistou\nv portraitu, dříve než v Paříži o impressionismu slyšel: kdo viděl Leiblovy podobizny\nvzniklé před seznámením se s Courbetem, nevěří professorsky zbarvené doktríně o domi-\nnujícím vlivu Courbetově. Loni v létě visel u Gurlitta jeho „Herec odříkávající úlohu\", da-\ntovaný z doby předpařížské, obraz plný duševního pohnutí a vznícení se zřetelnou příklonou\nk tragice: tak studují dnes v „Deutsches Theater\" Hamleta herci, kteří v pausách čítají"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.11", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 1317, "texte": "romány Hermanna Banga a v prázdných večerech dávají se vzrušovati chansonami Yvetti-\nnými. Leiblův „Malíř Sattler s doggou\" (známý z berlínské Secesse), delikátní portrét širší\nkomposice nesený v měkkých hnědých odstínech, zastřen jest marností a krásou věcí mi-\nnulých, jež Sattler oživuje, aby napověděl marnost věcí přítomných; Leiblovo poprsí malíře\nTriibnera hořečně rozpálených očí a trapně mlčelivých rtů jest jemná analysa bolesti celé\nmalířské generace, kterou způsobuje jí kontrast linie a barvy.\nDva nejlepší portréty Leiblovy patří vznikem Paříži: „Pařížanka\" a „Cocotte\", radostně\npřijatá Courbetem (přijetí to zůstalo Leiblovi největším vyznamenáním života). „Cocotte\"\njest jediný snad obraz samotáře a lovce z Aiblingu, jejž lze nazvati roztomilým : smyslný\npůvab jest rozestřen na měkce modelované a sladce hravé tváři této malé královny Pa-\nříže před Sedanem; lehká grácie prolíná ručky radostné bytůstky, jejíž oči právě tak nepo-\nkojně pohrávají divákem, jako levý ukazováček a prstenníček drobnou hliněnou dýmkou,\nLeibl tu našel nové kouzlo: ženské teplé pleti, jejíž jasný lesk zvýšil černou toilettou a tmavým\npozadím. Po „Cocotte\" maloval „Pařížanku\", uvadlou a umdlenou ženu zahořklého výrazu\ns růžencem v ruce, jako by malířskou parafrasi Goncourtovy slečny de Varandeuil."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.12", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 1213, "texte": "Impressionistní způsob techniky tomuto obrazu příznačný a měkkému podání „Cocotty\"\ntak vzdálený vrací se po dvaceti létech v portraitech vesnických krásek hornobavorských.\nV Schondorfu a Berblingu jsou jen sedláci a selky, v Aiblingu již měšťanská šlechta:\nAibling jest Seldwyla. Leib! maloval jednoho Seldwylana t. zv. „Maloměšťáka\" s nesmírným\nhumorem, jak sedí důležitě a důkladně u okna s pečlivě nacpanou dýmkou a vyleštěnými\nbrýlemi; oknem mu připomíná kus Seldwyly, jak významnou osobností jest v tomto vý-\nznamném světě. Viděl bych v tomto milém obraze přechod od Leibla, individualistního por-\ntraitisty, k Leiblovi, malíři typů.\nOba stojí osamoceni ve své době v Německu; portraitista Leibl, milující nervosní rozechvění\nbytostí plně vzdaných dnešku, jest naprosto cizí nejvýše slavenému mistru podobizen své\ndoby, Lenbachovi, jenž si současné individuality stylisuje v renaissanční, uznaně ma-\nlebné bytosti, jako činili v literatuře jeho druhové Heyse a Lingg; vzpomínáme-li vůbec ně-\nkoho před portraity Leiblovými, jest to jen Velasquez, jejž Leibl studoval, věren tradici fran-\ncouzských malířů druhého císařství. Reprodukce Velasquezových podobizen visely v atelieru"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.13", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 3196, "texte": "v Aiblingu a vedle nich Frans Hals. Selské typy Leiblových skupin let sedmdesátých,\nvržené pravidelně do nemalebného, šedivého kouta pod malým okénkem, v hospodské zátiší\nneb k plotně vesnické kuchyně, bez arrangement, bez anekdotické duchaplnosti, ty masité\na sebevědomé selky a koketné kypící mladistvé ženy, rozpačití nápadníci a nedočkavá, ne-\nzralá děvčátka, okoralé babičky a ramenatí tvrdí sedláci, zamračení myslivci a kostnatí vý-\nměnkáři připomínají nejen svět, ale i energický styl demokratického malíře antwerpských\nulic a rvavých krčem.\n„Dachauer Báuerinnen\" z r. 1875 zahajují řadu velkých vesnických obrazů, po dvou\nlétech následují „Politikové na vsi\". Těchto pět ostře řezaných typických postav seskupe-\nných kol bílého cáru novin pod svítivé tabulky nepatrného okna variuje na svých roz-\noraných, tvrdých tvářích dojem zvědavosti a zájmu s radostným bohatstvím individuelních\ndetailů as plastickou téměř sytostí. Tuto plastiku postavy a duševního dojmu potencoval\nLeibl brzy v „Ženách v kostele\", dnes příliš populárním obraze, jenž nese požehnání i kletbu\nvšech děl definitivních. Příliš vyrovnaná hladkost plynoucí z tříleté práce nepřetržitě sla-\nďující a urovnávající dílo nikoliv příliš rozměrné přibližuje tyto tři modlící se ženy, z nichž\nkaždá má jiného Boha a jiné vzývání, překvapujícím způsobem Flolbeinovým typům a\nvzdaluje je diváku milujícímu díla Leiblova, jež jsou „jen realistická\", jak bylo řečeno.\nDobré německé obecenstvo shledalo, že tu konečně „neruší nic\" aže Leibl může býti\nmilostivé přijat i do Nové Pinakotheky i Národní Galerie. Německé listy konečně počaly\nchváliti díla, jež před deseti léty ocenila již „Gazette des beaux arts\". Leibl, jenž ještě\nr. 1877 chtěl rozliti zlatou medailli Pařížskou, aby si mohl koupiti chleba, byl draze placen.\nAle sám v duchu vzdaloval se od techniky, jež přinesla mujpřízeň obecenstva, a říkal si\nsvé staré realistické heslo „Stort doch manches auch in der Nátur, nun so mag es auch\nim Bilde storen.\" Tehdy mezi léty 1882 —lBB6 vznikli „Pytláci\", v jichž čtyřech takřka\nmedaillovitě podaných hlavách vrací se Leibl k starší své širší a méně hladké technice,\nod Holbeina zpět k sobě. Chtěl\nplně ukázati celou svou stylovou\nosobitost v díle velkého rázu, a\nukázal jen mistrovství v charakte-\nristice výrazu a malbě rukou, síla\nkomposice zůstala snem a přáním.\nKdyž dílem, jemuž sám nevěřil,\ni jeho pařížští nejlepší přátelé zů-\nstali chladni, věděl, že nenamaluje\njiž vlastního Díla, k němuž ostatní\nbyla jen experimenty. Vrátil se re-\nsignovaně k detailu a podobizně.\nV tomto mužném pádu, jehož\nhloubka dá se měřiti jen výší, kam\nLeibl spěl, jest smutná krása jeho\nosudu. Tento silný a svěží syn\nhroudy a země, již našel v pleti\nsvých postav, tento malíř hornatého\nkraje, jenž odkryl linie skalních\nůtesů v ostrých profilech jeho mužů\na brázdy těžce jdoucího pluhu na\ntváři jeho žen, stržen byl silou\nzemě k detailu všedního dne a\nmalého světa ve chvíli, kdy chtěl\nširokou, osobitou komposicí podati\ntento svět ve vyšší sloze. Jeho dílo,\nponěkud suché, jsou jen zoraná\npole a sytá prsť, ale kolik poctivé\na tiché krásy našel v tomto kraji\nmalých bolů a pozemského radování!\n\nA. NOVÁK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c010", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "142", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4.1", "titre_corps": "H. SCHWAIGER. STUDIE.", "titre_sommaire": "H. SCHWAIGER. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "H. SCHWAIGER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c011", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4.2", "titre_corps": "H. SCHWAIGER. STUDIE.", "titre_sommaire": "H. SCHWAIGER. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "H. SCHWAIGER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c012", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4.3", "titre_corps": "V. STRETTI. PODOBIZNA. REPRODUKCE PŮVOD. LEPTU.", "titre_sommaire": "V. STRETTI. PODOBIZNA. REPRODUKCE PŮVOD. LEPTU.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 47, "texte": "V. STRETTI.\nPODOBIZNA.\nREPRODUKCE\nPŮVOD.\nLEPTU."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c013", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4.4", "titre_corps": "R. BÉM. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "R. BÉM. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "R. BÉM.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c014", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "146", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4.5", "titre_corps": "BOH. KAFKA. BELFEGOR. SKIZZA.", "titre_sommaire": "BOH. KAFKA. BELFEGOR. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "BOH. KAFKA.\nBELFEGOR.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c015", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "147", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.4.6", "titre_corps": "BOH. KAFKA. BELFEGOR. SKÍZZA.", "titre_sommaire": "BOH. KAFKA. BELFEGOR. SKÍZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "BOH. KAFKA.\nBELFEGOR.\nSKÍZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c016", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.5", "titre_corps": "A. HUDEČEK. DVA MOTIVY Z OKOŘE.", "titre_sommaire": "A. HUDEČEK. DVA MOTIVY Z OKOŘE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "A. HUDEČEK.\nDVA MOTIVY\nZ OKOŘE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c017", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "153", "image_debut": 15, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.6", "titre_corps": "SADDA YACCO.", "titre_sommaire": "SADDA YACCO.", "signature_source": "V. T", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.15", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 2498, "texte": "SADDA YACCO.\n\nVpád japonského divadla do Evropy\nvzbudil úžas. Užas, jenž vyzněl v ne-\nomezené opovržení a v neomezený obdiv.\nByly referáty, jež říkaly japonským umělcům\nkomedianti a kejklíři, a jiní stavěli jich umění\nvysoko nad herectví evropské. Dojem byl\ntedy silný a byl nový, nehodil se do evrop-\nských formulek.\nAle nezasáhl evropské mimické umění tak,\njako japonské malířství působilo na naše\nevropské výtvarníky ; byl jen jedním\nz těch symptomů stoupajícího zájmu o žlutou\nragu. Ale zájem ten je vedlejší umělci a literá-\ntovi, jenž hledá především jaké je to umění,\nne odkud přichází.\nNaším mikrokosmem prolétlo pozdě a to\nještě v cizích sférách, zasvitlo jako ohňostroj,\njenž zahoří barvami a světly a shasne dříve,\nnež můžete říci o něm střízlivý, uvážený soud,\nstudiem podepřený a ohledáním zjištěný.\nZbyl jen dojem náhlý, prudce vžehnutý\ndo duše, a jen o tom dojmu možno mluvit,\nvzpomínat na to sršící, barevné, násilně v duši\nrozsvícené světlo, jež spálilo smetí všedních\ndojmů a rozžhavilo matné představy o pravém\nhereckém umění, jež vyvolává čtení Shake-\nspeara a antických kusů, tak že jste uzřeli\nschladlé ty hvězdy na okamžik skutečné\na zářivé před svým duševním zrakem.\nO tom, jak vypadá japonské divadlo tam\nv zemi bílých kopretin, obdivuhodného laku,\nútlých, usměvavých žen, třešňového květu\na pestrého hedvábí, nezůstavily ty dvě hry,\nsehrané na zdejším německém jevišti, ni-\njakého dojmu. Jak üboze působí ty ošumělé\nprospekty popleskané klihovými barvami s příč-\nnými přeleželými pruhy, na jevišti, na němž\njindy šumí lesy, manévrují lodi, skvějí se\nsalony a rozvírají se hluboké perspektivy do\nkraje? Jak prázný je dojem těch několika\nkomparsních postav, jež jen naznačují spíš\nnež představují průvod jednajících osob, když\noko je zvyklé na pestře oděné stohlavé\nmassy vojska, lidu, sboru? Jak zoufale übohá\na falešná zdá se ta drnkavá kytara, z níž\nobčas schválně nerythmicky kápne několik\nnesmělých tonů jako doprovod slova! Jak\nbezvýznamné, nepodajné, planě vyznívající\nzdá se cizí slovo, ten spád zvuku plynoucího\nspíš jako skřeky ptáků, šveholení a hvizd,\nmísto ladných kantilen našich pěvců. A jak\nmálo křiklavé jsou ty šaty, zbraně, masky\nmužů, jak málo odpovídá něžně zabarvené\nhedvábí na podivně módních šatech žen naší\npozlátkové představě o živé blýskavici cetek\na řvavých vzorcích padělaného hedvábí na\njaponských oděvech našich šibřinek a ma-\nškarád! Ten barevně stlumený obraz na jevišti,\nrychle a nenásilně střídající pečlivě vypočtené"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.16", "debut_caractere": 21, "fin_caractere_exclue": 2147, "texte": "posy a skupiny, osvětlované žlutavě\nbílým světlem papírových svítilen, je\ntak cizí před tím tichým, pozorným\nobecenstvem, jež sběhne se na dvě\nhodiny do hlediště pro silné, shu-\nštěné dojmy, jimž se věnuje s toutéž\nchladnou a soustředěnou pozorností,\nkterou věnuje v jiných, přesně roz-\nměřených denních dobách denní práci,\nobchodu, sportu, zábavě.\nJak jinak asi vyjímají se ty chvatně\nměnivé, živé obrazy, provázené rych-\nlým, svištivým a chrčícím přívalem slov\nmužů, a líbezně šveholícími, tikavými\nhlásky žen, v rozlehlých divadlech ja-\nponských před tisícihlavým publikem,\njež od rána do večera setrvává v ro-\ndinných skupinách na prostřených ro-\nhožích a kobercích, pokuřuje z fili-\ngranských dýmčiček, připravuje si jídla,\npřechází kol loží, podobných klecím,\nobdivuje průvody herců, jež přicházejí\na odcházejí hledištěm na scénu, ohma-\ntává jich vyšívané vzácné oděvy a pro-\nhlíží z blízka dokonalé nalíčení tváří.\nV tom šumu a ruchu, jímž pronikají\nhlasy prodavačů a zvonivé trilky žen-\nského smíchu, v tom tabákovém dýmu,\nv němž kalí se světlo svítilen, plyne\nna jevišti nekonečná řada výjevů. Kom-\nparsy mají potřebí kejklířských, mrštných\npohybů, aby upoutaly pozornost, ko-\nmické scény oplývají groteskními po-\nsunky, hádky, souboje, přepadení konají\nse takovým nadbytkem živých gest, že\nje nechápeme v tichu našeho hlediště.\nObjeví-li se však hrdinka, jejíž pestrý\nšat nemá potřebí křiklavých barev, aby\nna sebe upozornil v úmyslné šedi muž-\nských kostýmů, podeprou trhavé tony\nosamělé kytary něžný, lahodně lkavý\na líbezný hlásek její, aby nezanikl\nv tom neklidu hlediště. A černě za-\nkuklení sluhové, jichž postavy mizí\nv stínu jeviště, osvětlují mléčným svět-\nlem bílých lampionů její gesta a rysy\ntváře, aby soustředili pozornost na\nvzácné její umění. Děj se rozvíjí, se-\nsiluje, nadchází tragická scéna, jejíž\nvelikost nepřipouští, aby nápadnými\npohyby, mrštností těl a třeskem zbraní\nsi zjednávala pozornost. Do šumu lid-\nských hlasů, do klapotu vík lakovaných\nkrabic s jídlem, do ustavičného tlu-\nkotu dýmčiček o bambusové popel-\nníčky, zalehne znivý, žalostný zvuk\ngongu, jako hlasatel, předcházející vel-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4798, "texte": "kému, smutnému aktu, jemuž mimovolně ustu-\npují tichnoucí davy lidu.\nNeměli bychom snad potřebí těchto pri-\nmitivních pomůcek, vyznívajících do prázdna\na ticha našeho hlediště, ale v tom zurčivém,\nsvištivém a šveholivém spádu hrdelních\na retních hlásek, v nichž nerozeznáváme ani\nslova, ani rythmus, jsou tyto osamělé tony,\nvystupující z hloubi prázného orkestru, jako\nakcenty a dělící znaménka děje, jenž rozvíjí\nse jasně a neskonale půvabně živými, sou-\nladnými a stylisovanými gesty.\nVýraz tváře, gesto, pósa a skupina jsou\npodstatou japonské hry, slovo je jen do-\nprovod. A v tom je ten nápadný, napoprvé\ntak zarážející rozdíl japonského a evropského\numění scény. Velké, opravdové herecké umění\nnezná než slovo a gesto. Slovo produševněné\nakcentem a rythmem, gesto v souladu s vý-\nrazem tváře a posou těla, a obojí harmonicky\nsouhlasné v umělém stylu, jehož duší je\nbásníkovo dílo. To ostatní jsou přívěsky\nk doplnění celku a zlákání davu, pomůcky,\njimiž každý herec pomáhá svému umění k vy-\nvolání nálady, V evropském umění, ve skvě-\nlých periodách dramatu, převládá slovo, jeho\nobsah je duší hry, jíž se podřizuje gesto.\nU Řeků vyprávělo děje a líčilo tragické kon-\nflikty. Mohutný, čistý verš plným sesíleným\nzvukem nesl se pod širým nebem z malé\nscény, jíž pozadí skytal výhled do sku-\ntečného domácího kraje, k tisícihlavému obe-\ncenstvu, rozsazenému daleko na kamenných\nsedadlech amfiteátru. Mimika omezila se na\npathetické pohyby postav v řasnatém šatě,\nkothurnem zdvižených, na stuhlé tragické\nrysy plátěné masky a na rythmické pohyby\nchoru, jehož nádherná výstroj byla tributem,\nspláceným duši davu. Velké toto umění\npohrdalo illusí detailu, umělého světla a upra-\nveného prostředí, omezilo se na vyjadřování\nvelkých citů, vášní a konfliktů dokonalým\nslovem a pathetickým gestem.\nShakespeare, jehož genius vyvrcholil v stě-\nlesnění postav až do nejvnitřnějších záchvěvů\nduše, pohrdal rovněž imitací prostředí, dovedl\nslovem říci vše, aby obraz duše jím za-\nchycené byl dokonalý, užil však scény pří-\npadnější k vystižení těchto jemných odstínů.\nV nevelkých dvorech hostinců, v uzavřených\ndivadlech, kde umělé světlo soustřeďuje po-\npozornost na ohraničené jeviště, kde neztrácí\nse ani nejslabší záchvěv lidského hlasu a nej-\nnepatrnější pohyb tváře, uvedl své postavy na\npráznou, šedou scénu, na níž by mnoho-\nhlasý dav, pestrý rej barev, prospekty, kom-\nparsy byly jen na překážku. Ponocní, vrátní,\nopilci, kuplířky baví svými vtipy přízemek,\nv němž chechtá se dav námořníků, dělníků\na vojáků, slovní hříčky, dvojsmyslné narážky\na nekonečné stylistické kudrlinky krátí čas\nnastrojeným šlechticům v prosceniu a dámám\nv pokojích, otevřených na gallerii, když právě\nse neodehrávají na scéně ony velké výjevy,\njež zjednaly Shakespearovi jeho slávu a byly\ns to, aby stejně nadchly i rozplakaly šlechtice\ni lodníky, ženy i starce a módní hejsky.\nOny výjevy, v nichž mluvené slovo, prová-\nzené gestem, je jediným prostředkem, jímž\npůsobí básník i herec.\nJe tak lhostejno, v jakém pokoji a zda\nvůbec v pokoji pozoruje lékař s komornou\nlady Macbethovou, myjící si ve snu skrvá-\ncené ruce, je lhostejný kroj, v němž oblečen\nje Merkutio, velebící královnu Mab i Romeo\nna julinčině balkoně.\nJe lhostejno, kolik soustolovníků zasedá\nku kvasu s krvácejícím stínem Banqua, kolik\nmrtvol leží na bojišti, na němž setkají se\nnaposled hrdinný Percy a veselý Jindřich,\nbásník nestojí ani o to, aby předvedl divá-\nkovi zubožené vojsko Falstaffovo, jehož schá-\ntralost lépe vystihne Falstaffův monolog, než\nskutečný zástup odporných rozedranců na\njevišti. Slovo básníkovo a hercův akcent,\nprovázený gestem a výrazem tváře, nahradí\ndivákovi skutečnost tak, že uvěří Macbethovi,\nvystupujícímu na scénu, že právě zavraždil\nsvého krále, že uvěří Julince její náhlou\nvášeň k Romeovi, a Shylockovi, že je hotov\nobětovat zisk své vzteklé pomstě.\nA jako Řekové a Shakespeare, tak také\nklassické drama Francie nedbalo výpravy scé-\nnické, oblékalo své Tamerlany, Achilly i He-\nleny do soudobého kroje, a dál až za pří-\npustné meze brousilo slovo, verš, rythmus,\nladilo gesta a výrazy tváří v harmonický\nsoulad se slovem, a slovo nepozbylo své\nvlády jako nositel myšlének básníkových.\nV japonském dramatu ustoupilo gestu,\nstalo se jen doplňkem, vysvětlením mimicky\nvystižených postav se všemi jich vášněmi a\ncity. Japonská mimická hra neupomíná na\npantominu. Nevypravuje děj posuňkem, nedo-\nrozumívá se pohybem místo slova s divákem.\nNení to posunková řeč, je to stylisovaný\npohyb mluvících osob, jenž rozvil se uměle-\nčtěji než slovo, stal se místo slova nositelem\nautorových myšlének proč? Evropským\ndivákům zdálo se, že příčinou je řeč mono-\ntoní, málo odstíněná, neschopná obsáhlé škály\ntonů a velké stupnice akcentů tak se\naspoň zdá cizinci. Ale když vyslechnete lí-\nbezné, měkce plynoucí, hluboce lkající, něžně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.18", "debut_caractere": 33, "fin_caractere_exclue": 3531, "texte": "vyznívající a teskně naříkající zvuky,\njimiž Sadda Yacco provází úchvat-\nnou svoji hru, nemůžete souhlasiti.\nA pak, zda není docela přirozeno, že\ntam, kde herectví dostoupí neobyčejné\nvýše, mimický výkon, jenž je uměním\nhercovým, podrobí si slovo, umění\nbásníkovo, zvlášť u národa, jenž je\nneobyčejně vnímavý pro zrakové\ndojmy.\nJaponské gesto je úžasně výrazné,\na probíhá nekonečnou škálou od smr-\ntelných akrobatických přemetů ne-\nsilných, hubených těl, až k výrazné\nhře leskle černých, kosých očí. Těžko\nsi představiti, jakého ovládání těla je\npotřebí k těm něžným, rozmilým po-\nhybům, jimiž Sadda Yacco vyjadřuje\núčast na rozmluvě, podivení, smutek,\nvděčnost. Co duševní síly je potřebí,\naby všechna ta hnutí uvědomnělá a\nvypracovaná do nejmenších posunů\nhlavy a pohybů prstů nevyzněla místo\nv souladnou posuv strnulé pohyby\nautomatu. Práce, již naprosto ne-\npozorujete, a kterou teprve později\núvahou si uvědomíte, spojená s vyjádřením prudkých vzruchů duševních, vyznívajících\nv tragickou scénu, musí býti tak obrovská proti mimické přípravě evropských herců, že\nstěží je lze navzájem srovnávati. Její divoké umírání, když übila svoji sokyni, nebo její cesta\nk smrtelnému loži, jež sama si zvolila, jsou výkony tak úchvatné a umělecké po mimické\nstránce, že její hlas, v prvé scéně udýchaně chrčící a v druhé naříkavě dokonávající\nlahodnými tony flétny je jen průvodem k tomu nádhernému rozvití gest a výrazů tváře,\nv nichž vystupuje duše tak živě ve svých vášních a strastech, jako v nejkrásnějších\nverších Shakespearových.\nDěj kusu je tak vedlejší při této hře útlounkého, plasticky se pohybujícího těla, při\nté mluvě drobné, svěží tváře a něžných očí, a přece, ač nepozorován téměř, neznatelně\nskytá příležitost k rozvití celé stupnice citů a vášní, od veselé nálady na procházce, k ne-\npokoji, jejž vzbuzuje žárlivost soupeřů, k nucenému klidu, jenž je má smířiti, k úzkosti\na láskyplným výbuchům, když dojde k souboji. A v druhém oddíle je to místo lásky\nžárlivost, která rychle vzklíčí, je tlumena a násilně zdržována nucenými úskoky a pře-\ntvářkami, jimiž zrazená milenka chce si získati přístup za milencem a jeho nevěstou, stup-\nňuje se zdržováním, až vybuchne v hroznou katastrofu a končí ve smrti smířlivým\nakkordem. Sotva několik hrstí vět provází mimiku, která vyjadřuje tuto stupnici citů, zna-\nmenitě psychologicky založenou. K této řadě gest a pós, jež postupují jednotným rythmem,\npojí se jako účinný kontrast v prvním i druhém aktu pohnutější, rythmicky zrychlené sku-\npiny. V prvním aktu je to souboj soupeřů, jenž je nejen mistrným dílem šermířského umění,\nale zároveň bleskurychle se měnícím plastickým obrazem, jemuž figury dvou žen a v pozadí\nfigury dvou osob z průvodu dodávají přesně určený, barvitý rámec. Tak jako zde zuřivý\nboj je kontrastem k lásce rekyně, tak v druhém aktu kejklířské tance mnichů a jich vý-\nsměch jsou kontrastem k chystané tragické katastrofě. To vše, tento úžasný styl, vyciťujete\nhned při prvním dojmu, aniž byste dovedli v tom postřehnouti mechaničnost nějakou, které\nnení. Není to schéma, ale je to styl, styl tak dokonalý, tak hluboce v duši básníka i herce\nzaložený, tak podrobně do detailů vypracovaný, že ve vzpomínce najdete jej iv barvě\noděvů iv květech padajících se stromů, že najdete umělecké zdůvodnění pro každý pohyb,\npro každou scénu, každou figuru a každý zvuk.\nVše je účelné, a umělecky účelné v tom barevném obrazu, jenž se tiše sune před\nvaším zrakem, provázen zdánlivě monotoními zvuky, jenž je pln rychlých gest, náhle se"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.19", "debut_caractere": 41, "fin_caractere_exclue": 1510, "texte": "měnících skupin, náhlých proměn tváří, a\npřece nikdy v nejmenším neotřásá nervy,\nneruší pozornost, nebolí v duši. Boje na\nživot a na smrt, umírání, vraždění, samo-\nvraždy nevybočují z uměleckých mezí tak,\naby schválnou životností urážely umělecký\nsmysl. I scény, jež by v rámci skuteč-\nnosti, nestylisovány, působily tak děsně\nna duši, že by zničily každý umělecký\ndojem, rozchvívají vaše nitro zvláštním,\nsmutným, avšak klidným půvabem. Když\nmladá, pocestná žena, jejíž nápadník hrozí,\nže zavraždí jejího muže, posílá muže na\nprocházku poslouchat tlukot slavičí, sama\ndává vrahovi svítilnou znamení a uléhá pak\nv bambusové besídce na smrtelné své lože,\nčekajíc na vraha, vzpomínáte mimoděk, že\ntakovým dojmem asi působila by scéna\nOthellova s Desdemonou hrána s ta-\nkovým zdrželivým uměním.\nTato příbuznost s evropským uměním,\njež vám mimoděk napadá přes základní\nrůznosti, je příbuznost, jíž se vyznačují\nvšechna velká umění.\nJaponské umění mimické ukazuje na\ndlouhý, zvolný vývoj, na trvalou kulturu,\npostupně vytvářející nepřetržitou tradici, které v Evropě nemáme. Nemůžeme z té drobné\nukázky, jež se kmitla Prahou, souditi, jaké je japonské drama, ani jaký je stav mimického\numění u těch žlutých kosookých barbarů, jimž od několika desítiletí skytá Evropa dobro-\ndiní civilisace. Ale i ta malá ukázka měla by nás přimět, abychom uvažovali o umělecké\nvýši našeho dramatu, naší scény, a o principech, na nichž stojí naše dramatické, scénické\na mimické umění.\n\nV. T."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c018", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.6.1", "titre_corps": "K. ŠPILLAR. SKIZZA.", "titre_sommaire": "K. ŠPILLAR. SKIZZA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "K. ŠPILLAR.\nSKIZZA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c019", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "150", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.6.2", "titre_corps": "K. ŠPILLAR. STUDIE.", "titre_sommaire": "K. ŠPILLAR. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "K. ŠPILLAR.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c020", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.6.3", "titre_corps": "F. ANÝŽ. SKIZZA NA VAZBU KNIHY.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ. SKIZZA NA VAZBU KNIHY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "F. ANÝŽ.\nSKIZZA NA\nVAZBU KNIHY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c021", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "153", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.6.4", "titre_corps": "F. ANÝŽ. DESKY.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ. DESKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "F. ANÝŽ.\nDESKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c022", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "153", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.6.5", "titre_corps": "B. ŠIMONOVSKÝ. SVÍCNY.", "titre_sommaire": "B. ŠIMONOVSKÝ. SVÍCNY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.19", "debut_caractere": 17, "fin_caractere_exclue": 39, "texte": "B. ŠIMONOVSKÝ.\nSVÍCNY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c023", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.7", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "J. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c024", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.8", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. ŠPERKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "J. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c025", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.9", "titre_corps": "J. L. NĚMEC. PŘÍBOR NA LIKÉR. (SKLO, STŘÍBRO A INTARSIE.)", "titre_sommaire": "J. L. NĚMEC. PŘÍBOR NA LIKÉR. (SKLO, STŘÍBRO A INTARSIE.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "J. L. NĚMEC.\nPŘÍBOR NA LIKÉR.\n(SKLO, STŘÍBRO A INTARSIE.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c026", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "160", "image_debut": 23, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.10", "titre_corps": "ČASOVA KAPITOLA O UMĚLECKO-PRŮmyslovém museu obchodní a živnostenské komory v Praze.", "titre_sommaire": "ČASOVA KAPITOLA O UMĚLECKO-PRŮmyslovém museu obchodní a živnostenské komory v Praze.", "signature_source": "X. Y", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2953, "texte": "ČASOVA KAPITOLA O UMĚLECKO-PRŮ-\nmyslovém museu obchodní a živnostenské\nkomory v Praze.\n\nHZ Ne-\ndávno prošla novinami zpráva, že obec pražská\nvěnovala umělecko-průmyslovému museu praž-\nskému subvenci 1000 korun, kromě ní pak\npeněžité příspěvky poskytují ještě Vinohrady,\nKarlín a několik jiných měst a korporací, sub-\nvence státu a země. Přirozeně vznikla ve mně\nzvědavost, jakým asi způsobem užívá svých\npříjmů toto museum ; že příjmy tyto jsou značné,\nsoudil jsem již z toho, že si postavilo ná-\nkladnou budovu. Zaopatřil jsem si tedy výroční\nzprávu a snažil se z ní poučiti se o tom.\nKdo zná bědné poměry našich uměleckých\nprůmyslníků, zvláště umělecky činných, do-\nmníval by se, že není zájmu o umělecký\nprůmysl a že se umělecká snaha na tomto\npoli nikterak nepodporuje, a ejhle: ve výroční\nzprávě musea za r. 1900 (pozdější dosud,\nmyslím, nevyšla) čte se zřetelně, že jen samo\num.-prům. museum pražské vydalo za tento\nrok hezkou sumičku 54.174*60 K „na podporu\numěleckého průmyslu\". Avšak jak ve sku-\ntečnosti se peněz těch, které zdánlivě věnují\nse na podporu um. průmyslu, zužitkovává,\nviděti z následujícího: služné, remunerace\na výlohy cestovní činí 24.820 K (není mi\nvšak znám ani jediný případ, že by byl\numělecký průmyslník dostal od musea pod-\npory na cesty); režie má položku 8,389 K;\npředmětů pro sbírky zakoupeno za 1 1.053 K;\nkněh pro musejní knihovnu za 6.726 K; na\nceny za práce um. průmyslové věnována\nmarnotratná přímo suma 700 K a 918 K\nstály prý výstavy. Rozpomínám se jakéže\nvýstavy se vlastně pořádaly, ale nevím o jiných,\nnež o vánoční a výstavě\nkonkurenčních prací; na tu se zvlášť dobře\npamatuji; kdo miluje samotu, mohl si tam\nzajít, bez bázně, že bude z ní vyrušován.\nKromě hlídače, který dřímal, ani človíčka. Vý-\nsledek její byl také velikolepý prodala se\nprávě jedna kožená tobolka, kterou koupil\nprý jakýsi Angličan. Ale vraťme se od mar-\nných gloss k výroční zprávě a jejím cifrám.\nJedenáct tisíc K bylo vydáno tedy za 202\npředměty pro sbírky. Ale za jaké předměty?\nJak ze seznamu jich patrno, ani jeden\npředmět moderní u nás zhotovený.\nDost mě už překvapuje, že zakoupilo se 92 mo-\nderních medailí francouzských a 3 ještě jiné před-\nměty také moderní.To jsou také pokud vím, snad,\nprvní předměty žijících umělců, které byly pro\nsbírky tohoto musea zakoupeny nehledě ke\n3—5 kouskům, jež správa museazakoupila kdysi\nz konkurenčních prací. Jest tomu ostatně již také\nhezky dávno, neboť dnes už um.-prům. museu ani\nnenapadne zakoupiti některý předmět z kon-\nkurence, kterou samo vypisuje pro své sbírky!\nZe 54.174 K ročního vydání užilo se tedy\npřímo na podporu moderního dnešního\nnašeho uměleckého průmyslu celých 700 K\nna ceny a 918 K na pořádání výstav, tedy\ndohromady necelá J°/0 !! Ostatní podpora\njde na účely vedlejší a o podpoře mod. prů-\nmyslu lze tu mluviti jen nepřímo. Cením\novšem také význam knihovny musejní a sbírek\nmusejních pro povznesení um. průmyslu, ale\ndaleko ne v té míře jak to činí správa pražského"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.24", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 1654, "texte": "musea. Ta přílišnou podporou těchto mrtvých\nodvětví poškozuje vývin uměleckého průmyslu\nmoderního. Či domnívají se pánové, že se\npozvedne um. průmysl v Čechách, budeme-li\nmíti co největší sbírky starého um. průmyslu\na co nejrozsáhlejší knihovny ? Jsem přesvědčen,\nže, i kdybychom získali sbírky třeba takové,\njaké má pařížský Louvre, našemu modernímu\num. průmyslu se tím nepomůže nic. Má-li se\num. průmysl u nás rozvinouti, musí býti\nnejprve někdo, kdo ho kupuje. Jaká taká\nprodukce by zde již byla, ale odbytu prodeje\nposud takřka není, tak že\nvýrobcové jsou nuceni pro\nnedostatek uměleckých za-\nkázek k uhájení života od-\ndávati se více méně ře-\nmeslu. Ne, že by se u nás\nnekupovaly předměty umě-\nleckého průmyslu kupuje\nnaše šlechta, boháči i širší\nobecenstvo dost ale cizí\nvýrobky, buď přímo z ciziny,\nnebo prostřednictvím našich\nobchodů, které prodávají\nz velké části a v drobném\nkovovém um. průmyslu skoro\nvýhradně cizí zboží.\nSoudím však, že právě to-\nmuto nezdravému stavu mělo\nby umělecko-průmyslové mu-\nseum čeliti, že v tom by měl\nbýti jeho vlastní cíl a úkol\njak z hořejšího viděti, má\nk tomu dosti prostředků. Nemohla by v Praze\nbýti zařízena stálá výstava spojená s prodejem\nzboží umělecko-průmyslového ? Ovšem měla-li\nby míti smysl, musila by se pro ni najmout\njiná místnost než je ta, v níž se pořádají\nvánoční výstavy musea někde v živé ulici\nnebo na náměstí, ve středu města. Režie\ntakové prodejní místnosti by nebyla veliká,\na zajisté, že by ji naši umělečtí průmyslníci\npo případě z části hradili. V trudných po-\nčátcích, jimiž náš umělecký průmysl prochází,\nje zapotřebí, aby veřejná korporace jako"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.25", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 1547, "texte": "umělecko-průmyslové museum chopila se tu initiativy protože výrobcům a právě těm, kteří\nmají opravdu vážné umělecké snahy, scházejí obyčejně k podobnému podniku prostředky. Je\npotřebí jen trochu obchodního ducha a ten by přece uměl.-prům. museum obchodní\na živnostenské komory mohlo mít, a pak opravdového zájmu o nový, moderní umělecký\nprůmysl o průmysl v první řadě domácí.\nAle v tom právě hlavní hřích, který se objevuje při vší činnosti um.-prům. musea praž-\nského: že zřejmě propaguje všude staré slohy a ignoruje, pokud možno, snahy mo-\nderní nebo staví se k nim nevraživě. Umělecko-průmyslové museum provozuje tu zkrátka\nve svém oboru tutéž zhoubnou, směš-\nnou a obmezeneckou pštrosí po-\nlitiku, jakou hřeší, bohužel, v ji-\nných oborech u nás nejedna veřejná\ninstituce, určená k podpoře uměle-\nckého nebo literárního života a roz-\nvoje. Schází mu úplné pochopení pro\numělecké potřeby a bolesti\ndoby, před nimi zacpává si oči a\nsluch. Veliké a krásné hnutí moder-\nního průmyslu uměleckého, které\nprovanulo celou Evropu jako plodná\na zúrodňující jarní bouře, přešlo hluše\na bez užitku pro naše mandaríny roz-\nhodující v umělecko-prům. museu.\nMísto aby se věnovalo nesnadným a\nnaléhavým úkolům uměleckého dneš-\nka, žádajícím delikátního vycítění a\npochopení, odvrátilo se museum\nv pohodlné tuposti ku včerejšku.\nTak, jak je vedeno, nemá skoro vý-\nznamu pro rozvoj a rozkvět moderního\numěleckého průmyslu, je skoro vý-\nlučnou retrospektivou a\nv tomto směru více škodí než pro-\nspívá, poněvadž bezděky tím pod-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4381, "texte": "póruje mdlý eklekticismus a e p i-\ngonskou kopii starých uměleckých\nstylů. Nepodceňujeme nijak staré umění\nje krásné, dokonalé ve svém způsobu\nale právě proto také mrtvé a uzavřené,\nponěvadž hotové. Proto nerozkvete umělecký\nprůmysl, bude-li mdle a unaveně kopírovati,\nco už bylo vysloveno tak plně, silně a de-\nfinitivně. K jeho rozkvětu je naopak třeba\nsamostatné tvorby z nových potřeb\ndoby, nových myšlenek výtvarných, řešení\nnových ůkolů, jak klade je nový moderní\nživot.\nKde však má se pouěiti obecenstvo, že\nvedle starého velikolepého, ale uzavřeného\nuž uměleckého průmyslu raší a kvete „malé\"\numění dneška, každodenní potřeby, sloužící\nsvojí době a inspirující se z ní, když museum\nje vedeno plánem čiré historické retrospektivy?\nNevtlouká se tím bezděčně v obecenstvo\nnechuť (bez tak už dosti silná) k novému\nsamostatnému řešení umělecko-průmyslových\npotřeb dne? Nepodporuje se tím lenivé a\nbezmyšlenkovité přežvykování starých vzorů\na děl? Není takové museum nemístným?\nNestává se bezděčně překážkou uměleckého\nrůstu, odvahy, pokroku? Nezvrhá se v bez-\nděčnou tvrz prázdného a bezobsažného staro-\nmilství, jalového konservatismu a senilní im-\npotence ?\nJak obecenstvo, tak producenti uměleckého\nprůmyslu trpí u nás zřejmě nedostatkem\ncharakteristických, výrazných vzorů mo-\nderních, které by je poučovaly a jich\nctižádost a síly napínaly k metám stále vyšším.\nZde je třeba zacíti s nápravou a opatřiti\nnejprve do musea vrcholná díla současného\nevropského uměleckého průmyslu, bráti se\nsměrem, kterým v cizině ať jmenujeme\njen nejbližší: ve Vídni, Hamburceaj. dávno\nnás už předešli. Dokonce iv průmyslových\nmuseích našich venkovských měst je názor\nna dnešní současnou produkci nepoměrně\nsprávnější a zdravější než je tomu u musea\nobchodní komory pražské. (Dnešní uměl.\nprům. museum pražské je vlastně skorém\npouhou filiálkou městského musea pražského.)\nMěli jsme příležitost sledovat činnost těchto\nskrovně dotovaných museu menších, uvádíme\njen Králové Hradecké a Chrudimské, o Libe-\nreckém v německé správě se nedovíte, a jak\ntam horečně se pracuje, jak tam sbírky obo-\nhacují se pracemi moderními, cennými, cizími\ni domácími. Je to opravdu smutné, že\nv tomto odboru česká města venkova krá-\nlovskou Prahu tak hanebně nechala za sebou.\nDokladů dalších netřeba, o pravdivosti má\nkaždý příležitost se přesvědčiti.\nCenil bych význam takové sbírky, s dobrým\nrozhledem sestavené, pro povzbuzení tvořivosti\nv uměl. průmyslu, třeba by kollekce ta ob-\nnášela jen dvacetinu velikých sbírek starého\num. průmyslu, daleko výše než tyto. Předně\nby obecenstvo při návštěvě sbírky takové\nvidělo, že i dnes a nejen „za starých časů\",\nse tvoří živě, bohatě a krásně na poli umělecko-\nprůmyslovém a po druhé peníze, za předměty\nty vydané, byly by autorům podporou k no-\nvému snažení. Kdyby jen polovička sumy,\nkterá se věnuje nyní na zakupování předmětů\npro sbírky musejní, věnovala se na předměty\nmoderní (pokud možno naše), povznesla\nby se zajisté výroba um. průmyslu u nás\nv několika letech měrou netušenou.\nUvažme konečně a pochopme, že, nevy-\nplácí-li se kde pštrosí politika, je to v první\nřadě v umění. Či chceme i tu prospat a\nkupování nejlepších děl současných odkázat\nnašim potomkům, kteří mají za padesát let\n(kdy bude už pozdě) dohnat, co my jsme\ndnes tupě a lenošně prospali?\nPak ještě o něčem bych se rád zmínil.\nV umění t. zv. „vysokém\" vypisují se přece\njaká taká stipendia a podpory k povzbuzení\na ulehčení začátků v uměleckém průmyslu\nnic. Nerad se dotýkám podpor a stipendií.\nJe to však nutné. Je přece jen pravda, které\nnelze zamluvit, že většina našinců, skutečně\nčinných a skutečnými uměleckými snahami\nvedených, podpor nevyhnutelně potřebuje,\nano z části na ně je odkázána.\nProto vyžaduje prospěch uměleckého prů-\nmyslu as ním i prospěch celého národního\ncelku intensivnější, promyšlené podpory lidí\nskutečně nadaných, které zdržuje a dusí pře-\nčasto jen hmotný nedostatek.\nTolik chtěl jsem říci při příležitosti, kdy\nnaše města a veřejné korporace poskytují\ndosti značné obnosy um. prům. museu. Za-\njisté nechtějí tím podporovati plané sbírkaře,\nkteří sbírají umělecký průmysl jako poštovní\nznámky ale chtějí rozkvět živé a zdravé\nprodukce umělecko-průmyslové, a ten není\nmožný, pokud se neprovede radikální náprava\nve směrech, které jsem zde veden starostí\no věc upřímně vytknul. Prozatím o věci.\nNezdravé poměry v museu donutí nás snad\nmluviti i o osobách.\n\nX. Y."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c027", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.10.1", "titre_corps": "P. NOVÁČEK. KALAMÁŘ. TEPANÉ STŘÍBRO.", "titre_sommaire": "P. NOVÁČEK. KALAMÁŘ. TEPANÉ STŘÍBRO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.23", "debut_caractere": 2955, "fin_caractere_exclue": 2991, "texte": "P. NOVÁČEK.\nKALAMÁŘ.\nTEPANÉ\nSTŘÍBRO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c028", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "158", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.10.2", "titre_corps": "F. ANÝŽ. KALAMÁŘ. TEPANÉ STŘÍBRO.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ. KALAMÁŘ. TEPANÉ STŘÍBRO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "F. ANÝŽ.\nKALAMÁŘ.\nTEPANÉ\nSTŘÍBRO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c030", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.10.4", "titre_corps": "F. ANÝŽ. KALAMÁŘ. TEPANÉ STŘÍBRO.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ. KALAMÁŘ. TEPANÉ STŘÍBRO.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "F. ANÝŽ.\nKALAMÁŘ.\nTEPANÉ\nSTŘÍBRO."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c032", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "161", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.11", "titre_corps": "F. ANÝŽ.", "titre_sommaire": "F. ANÝŽ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8, "texte": "F. ANÝŽ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c033", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "161", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.12", "titre_corps": "INTARSOVANÉ SKŘÍNKY NA SKVOSTY.", "titre_sommaire": "INTARSOVANÉ SKŘÍNKY NA SKVOSTY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.27", "debut_caractere": 10, "fin_caractere_exclue": 51, "texte": "J. BENEŠ.\nINTARSOVANÉ SKŘÍNKY\nNA SKVOSTY."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-06-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_06#c034", "volume": "bmtnaan_1902_06", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "162", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.2.13", "titre_corps": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4075, "texte": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.\nVÝSTAVA RODINOVA. ÚZKÉ POMĚRY\nnašeho umění a dále snaha měřiti je stále\nprodukcí bohatě nadaných národů jiných byly\npříčinou, že po dobu tří let připouštěna byla\ndo Volných Směrů rubrika o umění cizím\nv reprodukcích. Neprošlo to ovšem hladce,\ncelá ta záležitost přinesla spolku i časopisu\nmnoho výtek a podezřívání, v němž zrádco-\nvání internacionalismem hrálo hlavní úlohu.\nNa započaté cestě jde dnes spolek Mánes\ndále. Snaží se toto cizí umění Praze před-\nvésti přímo v originále. Pracovalo se tiše,\nbez okázalé reklamy, za to ale tím intensiv-\nněji. Dnes, kdy výsledek práce, žádoucí cíl\nje jistý, přicházíme tímto s veřejností sděliti\nkroky, které byly podniknuty.\nV době světové výstavy Pařížské odebrali\nse zástupci spolku, malíři Hofbauer a Jiránek,\nopatřeni legitimací časopisu našeho do Paříže,\naby tam pro úkoly naše hledali podpory.\nČasopis Volné Směry, který u nás dodnes\nnemůže nabýti takového zabezpečení, aby\no jeho existenci nemusily stále býti obavy,\nsvým obsahem a svojí úpravou byl oběma\nnašim zástupcům nejlepším doporučením. On\nzjednal jim všude přístup a nejvřelejší přijetí.\nA první, který s neobyčejnou ochotou vyšel\nvstříc, byl největší plastik Francie, mistr Rodin.\nNadšeně dal časopisu všechny práce k dis-\nposici, autoři francouzských textů ochotně\ndovolili překlady statí, a tak bylo Volným\nSměrům umožněno, vydati nádherné dvojité\nčíslo Rodinovo v ročníku minulém.\nUdálost tato a zvláště okolnost, že číslo\ntoto dodnes jest nejúplnějším a nejobsáh-\nlejším obrazem činnosti Rodinovy, zabezpečilo\nnám mistrovy sympathie v míře největší.\nV této době vstoupil k Rodinovi do atelieru\nčlen spolku, sochař Mařatka, který s nevšední\nochotou byl nám sprostředkovatelem všech\ndalších našich kroků a kterému vděčíme\nmnoho za služby pro nás tak nadšeně konané.\nPřední morální úspěch čísla Rodinova však\nbyl ten, že Rodin, zpraven Mařatkou o po-\nměrech našich, projevil sám ochotu úcastniti\nse výstav, spolkem Mánes pořádaných. Chopili\njsme se této vzácné příležitosti a požádali\nRodina o kolektivní výstavu v Praze.\nSlíbil okamžitě našemu přání vyhovět.\nSpolek najal k účelu tomu místnosti v paláci\nNádherného a vyžádal si kolekci plastik a kre-\nseb, které okamžitě do Prahy byly zaslány.\nV době, kdy zásilka tato došla do Prahy,\nslaveny v Paříži okázale slavnosti V. Huga,\npři kteréž příležitosti došlo k manifestačnímu\npřijetí české delegace. Působením pp. Mařatky\na Muchy došlo ku přijetí české delegace\nRodinem v atelieru jeho pařížském i meu-\ndonském.\nVšechny tyto okolnosti byly příčinou, že\nRodin odhodlal se pro Prahu připraviti vý-\nstavu v daleko větším rozměru, než v jakém\ndosud v jiných střediscích uměleckých ji\npořádal. A výsledek toho bude exposice čí-\ntající 86 plastik a 76 rámů s kresbami, ko-\nlekce to tak obsáhlá, že podá plný obraz\no činnosti tohoto velikána francouzského umění.\nSvé sympathie pak nám chce projeviti\nsvojí návštěvou v Praze, kterou jednak spolku\nMánes, jednak české delegaci v Paříži byl\npřislíbil.\nNaprostý nedostatek vhodných výstavních\nmístností v Praze byl s počátku kamenem\núrazu celého podniku. Laskavostí městské\nrady Pražské a Smíchovské bylo však spolku\nMánes zapůjčeno místo u vchodu do zahrady\nKinského, aby tam mohl zřízen býti provi-\nsorní pavilon pro tuto výstavu.\nVzhledem k důležitosti celé akce a hlubo-\nkému její kulturnímu významu, jaký pro\nPrahu má, obrátil se spolek Mánes o morální\npodporu k radě města Prahy, Spolku českých\nžurnalistů, všem uměleckým korporacím če-\nským, jakož i jednotlivým členům české de-\nlegace. Dá se proto očekávati, že významná\ntato událost umělecká nezůstane bez vážného\nvlivu a přinese osvěžení do našich poměrů\numěleckých.\nSPOLEK „MÁNES\" V LETOŠNÍM ROCE\nuspořádá řadu výstav po českém a morav-\nském venkově. Prvá výstava tohoto druhu\notevřena byla o svátcích velikonočních péčí\nprůmyslového musea pro sev. vých. Čechy\nv Hradci Králové, v slavnostním sále vyšší\nobchodní školy. Výstavy súčastnilo se 20 členů\n115 pracemi.\nSUMMÁRNOU A KONEČNOU ODPOVĚĎ\nna rozbředlé polemiky p. Mrštíkovy, které\npřináší „Slovo\", uveřejníme v příštím čísle\nVolných Směrů."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.1", "texte": "PŘÍLOHA »VOLNÝCH SMĚRŮ«.\n\nO POLEMICKÉ POCTIVOSTI P. V. MRŠTÍKOVĚ.\n\nV 8. čísle »Slova« obrátil na mne p.\nMrštík, jak se domnívá, moji vlastní zbraň.\nK tomu by měl plné právo kdyby jen užil\nopravdu té zbraně, kterou jsem na něho\nútočil.\nAle tomu tak není.\n1. Dokazoval jsem mu a dokázal špatný,\nnásilný, absurdní styl. P. Mrštík domnívá se,\nže mi splatí rovnou, vypíše-li z mých polemik\nřadu příkrých a tvrdých slov jako »pamfletář\nze řemesla«, »synecek«, »bojuje klackem a ka-\nmením « atd.\nJaký úpadek rozumu, milý pane! Mám Vám,\nstarému a ve světové a domácí literatuře přece\nvzdělanému literátu, vykládat, že táž slova,\nkterá vytýkáte mně, a ještě horší (taková,\nkterá se nedají vytisknout a jež vydavatelé na-\nhražují jen tečkami) naleznete po kopách ve\nVoltaireovi, Diderotovi, Goethovi, Heinem a j.\na j. au nás v Karlu Havlíčkovi ? A jsou ti\nmuži výborní stylisté nebo ne ? Jsou, neboť ve\nstylu jedná se jen o to, kde a jak užít kaž-\ndého výrazu, slova, fráze. Jednotlivá slova sama\no sobě nejsou ani dobrá, ani zlá, stanou se\njimi teprve v kontextu, v souvislosti\ncelku.\nA zde hřešíte Vy.\n. Ne vy týkal jsem Vám, že jste užil příkrých a\nhrubých slov: holomek, břecka, vyhodit ze\nžaludku, ventil atd. ale že jste jich užil\nv nemožné souvislosti, tam, kde dopadnou\njako pěst na oko.\nNecitoval jsem Vám proto jednotlivá slova\na jednotlivá úsloví, ale celé věty, celé od-\nstavce, šest až dvanáct řádků!\nTam, kde pějete hymnu nebo ódu, nebo\nkde ideálně horujete a blouzníte\ntam těch a podobných\" slov ovšem užít ne-\nsmíte.\nTo dopadne pak tak, jakobyste, pečete-li cu-\nkroví, namíchal do těsta pepře nebo česneku.\nJako zase naopak: v salámu nesmíte hledat\ndatle a hrozinky, nýbrž uzeninu a slaninu. Otravu-\nju-li si život šestiměsíční polemikou s někým, ne-\ndělám to proto, abych mu mohl říci, že je\ntitán, gigant a genius a že se mu hluboce\nkořím.\nStydím se, že Vám musím vykládat takto\nnázorně literární abecedu, ale není zbytí: nutíte\nmne k tomu.\n2. P. Mrštík cituje ze mne dále několik\nfigur, metafor, které chce dělat směšnými, ale\nkteré jsou účelné a přesné a proto dobré.\nTak napíšu-li v novinářské polemice\n»vykarambolovat podezření a klep«, je to dobrý,\npřiléhavý obraz, názorný a přesný. A v pole-\nmice na svém místě. Rozumí se, že bych ho\nnenapsal v lyrické básni. Účelnost, pane\nMrštíku, první zákon každého stylu !\nTak napísu-li v kritice »šutrovat, vv-\ncpávat zející, hluboké prázdno« —je to dobře\na výstižně napsáno. Čekám-li v knize živné\na živé verše a najdu mrtvé a jalové kamení\na strusky, řeknu dobře, že tu »šutrováno,\nštěrkováno, vycpáváno« umělost a mrtvota\nmísto přírody.\n»Dutě znějící surogát« nelíbí se také p. Mrští-\nkovi. Jaká pomoc! Já bych jej napsal dnes\nzase a znova. Dobrý, správný obraz. Surogát\nje po česku náhražka, padělek. Padělá-li\nse stříbrný nebo zlatý peníz nebo jiný hod-\nnotný předmět, pozná se padělek podle toho,\nže nezní, že zní dutě. Každý Školák vidí,\nže je obraz dobře a přesně tvořen."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.2", "texte": "»Brát kabát na člověka« co to je, táže\nse p. Mrštík. Tisková chyba, pane. Má\nstát: brát kabát za člověka pak je to do-\ncela jasné. To pochopil už předloni p. Ka-\nrásek; mohl jste se také o tom poučit z naší\npolemiky, když jste ji tak důkladně studoval.\n3. Ale celou řadu a to hlavních\nsvých trumfů p. Mrštík, bohužel ne-\nčestně zfalšoval.\nProsím :\na) V »Liter. listech« 1897, str. 34 čte se\nproloženým písmem:\n»Zde je vilnost bonbon, který se\nžvýká . . . Zde jsme na míle daleko od vší\nvášně« . . .\nAle p. Mrštík upravil si text pro svůj\núčel a cituje:\n»Zde je vilný bonbon, který se žvýká,«\na směje se dále »vilným bonbonům«.\nMůj obraz je jasný a srozumitelný, pan\nMrštík, aby se mohl smát, musil jej sfal-\nšovat.\nAle: je to dovoleno v polemice? Je to čestné?\nJe to poctivé?\nb) Tamže se čte:\n»v tomto sonetu jsou detaily přímo ban-\nkéřské, řekl bych, vilnosti.« Podtržené slovo,\nkteré naznačuje obraznost fráze, nehodí se\np. Mrštíkovi a proto je prostě ve svém citátu\nvynechá a neoznačí ani tečkami, že\nněco vypustil.\nAle: je to poctivé?\nc) V »Lit. listech«, 1897, str. 305 napsal\njsem:\n»Vezměte si Ríšu. Jaký nevyslovený,\nnevykristalisovaný, nejasný, blátivý\nčlověk.« Ta tři podtržená adjektiva vysvětlují\nsmysl, v jakém užívám slova »blátivý«.\nA co p. MrŠtík? Nehodí se mu k jeho účelu,\nvypustí je tedy prostě a cituje porušeně: »Ríša\nje blátivý člověk.«\nAle: je to dovoleno v polemice? Je to\nčestné ?\nd) Tamže strana 373, 2. sloupec (v pole-\nmice):\n»Mluvme spolu docela po sousedsku\nbeze všech takových klinkaček« (rozuměj jako\n»vysoká« slova směr a pod.). Podtržená slova\nnaznačují, že je tu styl úmyslně familiérní,\nproto nehodí se p. Mrštíkovi a on je prostě\nvynechá.\nCituje zase falešně: »Mluvme spolu beze\nvšech klinkaček«.\nAle: je to poctivé? A smí se tak pole-\nmisovat ?\nV PRAZE, 26. února 1902.\n\nF. X. ŠALDA.\n\nPANU V. MRŠTÍKOVI K POUČENÍ.\n\nPan\nMrštík je roztomilý, kaučukově pružný tovaryš.\nVyšel na nás nejprve v Eliášově prorockém\nplášti, s pergamenově vážnou tváří as biblickou\nvýmluvností, ale nepochodil. Jeho nejapné póse\nvysmál se kde který vkusnější člověk, a my\nřekli mu při té příležitosti lecos, co si nedá\nasi za rámeček. Jiný vté situaci šel by do\nsebe a netlačil se zrovna na forúm. Ale k tomu\nmusil by být právě někdo jiný než ne-\nzmarový p. Mrštík,\nObratem ruky shodil se sebe prorockou\ngarderobu a v žoviálním humoru převlékl se za\nclowna. V 9. čísle »Slova« představuje se\nnám už v tomto kostýmu. Vtipný, až bůh\nbrání, a což poctivý 6 darmo mluvit!\nPan Hilbert řekl mu, že by dnes napsal\nsvůj Článek ještě ostřeji z toho vy-\nsleduje poctivý p. Mrštík, že by ho dnes už\nvůbec nenapsal.\n»Volné Směry« povědí p. Mrštíkovi, jaký\nzásadní dosah přisuzují tomu článku ještě\ndnes což si vyloží pan Mrštík tak, že by\njej dnes už vůbec netiskly. Poctivé, což?\nV. S. ukázaly, jak nikdo nepoškodil víc\nStarou Prahu než právě p. Mrštík a brání se\njen pouhému stínu domněnky, že by mohly\nstát vedle něho což nevadí nikterak panu\nMrštíkovi, aby je vítal jako druhy a spojence\na nabízel se znova za velitele a vůdce.\nV. S. útočí co nejprudčeji na p. Mrštíka\na napadají ho na jeho nejvlastnějším poli\ncož přeloží p. Mrštík svému čtěnářstvu tak:\nV. S. ustupují a utíkají.\nŽe s takovým člověkem není polemika\nprávě slastí, pochopí každý. Že si tu pana\nMrštíka vůbec ještě všímáme, vděčí jen té\nokolnosti, že se snaží veřejnosti insinuovati\nlživá a překroucená fakta.\nTak táže se pan Mrštík, proč prý netiskly\nV. S. nestranně i články pro Starou Prahu,,\npolemisující s p. Hilbertem, článek p. Jelínkův\na p. Klusáčkův?\nZcela prostě, milý pane. Aby kterýkoli\nčlánek mohl býti ve V. S. tištěn, musí do-\nstoupit nejprve literární úrovně\nlisttu. A té nedostoupil ani článek p. . Je-\nlínkův, ani článek p. Klusáčkův; oba nevy-\nhovovaly prostě po formální stránce. P. Mrš.tík\nmusí být již tak laskav a dovolit, aby redakce,\nrozhodovala sama o tom, co vyhovuje ohledům\nslušnosti a úcty k listu a co je porušuje.\nTak je tomu u všech listů na světě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.3", "texte": "Styků mezi klubem za Starou Prahu a\nVolnými Směry vůbec nebylo, a ostatně neza-\nvázali jsme se nikdy nikomu, že dáváme svůj\nlist k disposici tomuto sdružení na to jsme\nvytýčili V. Směrům jinou, trochu vyšší a trochu\nsmělejší metu, než aby byly spolkovým listem\na bulletinem slavného Klubu za\nStarou Prahu.\nPan Mrštík bude vůbec musit, má-li co\nv uměleckých bojích znamenat, přesedlat\na uč i t se o uměleckých otázkách myslit,\ndříve než o nich začne psát.\nJeho názory o umělecké politice jsou\nvenkoncem bludné, nepokrokové, neli-\ndové. Ve svém článku v posledním »Slově«\nprojevuje p. Mrštík nejvyšší despekt ke všem\n»hospodským, krupařům a rybárům«, tedy\nk těm, kteří staví a pro které se staví tedy\nk vlastnímu obyvatelstvu, k vlastnímu lidu.\nTen prý nemá o umění ponětí, ten musí se\numlčet »veřejným míněním«, stisknout jeho\n»zdí« (jak se vyslovuje p. Mrštík) a za něj\nbudou rozhodovat o rázu měst a stavbě domů\nodborníci a professionálové: archi-\ntekti, výtvarní historikové, estetikové.\nZavést estetickou tyranii, oligarchii\nodborníků, při níž by lid byl umlčen a zná-\nsilněn to je politicko - umělecká myšlénka\np. Mrštíkova. Ale to je myšlénka venkoncem n e-\nlidová a nesociálnía není-li kde na místě,\nje to při architektuře a úpravě měst. Žádné jiné\numění nesouvisí tak přímo a úzce s veřejností,\ns národním životem, žádné neroste tak přímo\nz jeho potřeb, žádné nenaslouchá praktickým\npodmínkám života tak otevřeně a plně jako\narchitektura.\nNechtěl by nám laskavě povědět p. Mrštík,\npro koho se stavěla, staví a zachovávají města?\nPro lid nebo pro odborníky? Pro život\nnebo pro estetickou reguli ? Kdo bydlí\nv domech ? A co je plátno vystavět nebo za-\nchovat sebe esthetičtější dům když oby-\nvatelé v něm nemají pohodlí, když nevyho-\nvuje jich potřebám, když nemají z něho ra-\ndosti ?\nPan Mrštík ani nevěda stojí tu na stano-\nvisku staré abstraktní estetiky, dávno už od-\nklizeném pokrokovějšími estetiky života\n(Ruskinem, Morrisem atd.).\nNa Štěstí život teče a valí se neodbytně.\nNa štěstí vždycky stavěl lid ze svých po-\ntřeb a pro svoje potřeby. Nebo kdo vy-\nstavěl všechnu báječnou gothiku, renaisanci,\nbarok, rokoko i empire ? Měšťané tedy právě\nti »krupaři, hospodští a rybáři«. A beze všech\nsenátů« a beze. všech profesi-\nonelních znatelů a pachtýřů krásy. Ty zázračné\nstavby nevznikfy pod estetickým terrorem, ne-\nvznikly z počinu estetických tribunálů, které\nchce svolávat p. Mrštík, byly možný jen tak,\nže každý ten »krupař, a rybář « by le-\nvých ován na umělce, t. j. na člověka\npravdivého citu a vkusu.\nŽivot staví, pane Mrštíku, a pro svoje\npotřeby a nutnosti, a pokud pro ně staví,\nstaví dobře, přiměřeně a krásně. Potřeby života\na doby nalézají si samy své umělecké formy.\nČeho je třeba, jest jen: poučovat lid, aby\ntomuto přirozenému procesu nebránil, aby\nho nekřížil. Odvracet lid, aby nehověl faleš-\nnému luxu a byl poslušen velikých a prostých\nzákonů života.\nPoučovat a umělecky vychovávat\nlid, toho je tře-ba ale ne škrtat jej\nz říše umění, posmívat se mu, zná-\nsilňovat a umlčovat jej. Vnucovat do\nněho estetiku zvnějška, ukládat mu ji jako\nodporný a obtížný zákon je stejně marné,\njako zhoubné. Všecky takové esthetické re-\npresalie dosahují pravého opaku toho, k čemu\nsměřovaly. Každá esthetika, kterou necítí lid\njako svou přirozenou a samozřejmou potřebu,\nje marná a odpadne bez užitku, dříve než se\nvítr otočí.\nA zde je punctum saliens otázky.\nPan Mrštík nestačil a nestačí vůbec my-\nšlenkově na úlohu,'které se podjal. Všecko\nchytil za nepravý konec. Poučovat, přesvěd-\nčovat, vychovávat umělecky lid toho bylo\ntřeba a toho p. Mrštík nedovedl. Práce bylo\ntřeba a ne parádních a prázdných táborových\nřečí (jako ta na Žofině) a ne novinářského\nterroru. Kde je z celé té hlučné a dlouhotrvající\nakce nějaký kus literární práce, knížka,\nbrošura, která by sloužila esthetické a umě-\nlecké popularisaci? Nikde! (Neboť není jí p.\nMrštíkova novinářská a jarmareční »Bestia\ntriumphans«.)\nOpakujeme to: největší hřích p. Mrštíkův\nbyl a je terror.\n»Svobodného státu« nezná on první aon\nprvní je pro něj nezralý.\nNeboť- získají-li se iv politice terrorem\núspěchy jen zdánlivé a pomíjivé, nezpůsobí\nse jím v umění nic, méně než nic: jen\nškoda a zhouba.\nVaše umělecká politika byla celá od po-\nčátku postavena na písku, byla od základů\npochybena a bezcenná: proto musilo dojít\nk těm koncům, k nimž dochází,\n\nVOLNÉ SMĚRY."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.4", "texte": "REDAKCI „SLOVA\"\nV. S.\nna vysvětlenou pozname-\nnáváme, že p. F. X. Šalda přidružil se k re-\ndakci „V. S.\" od počátku toho ročníku jako\nobětavý rádce v otázkách stylových a čistě\nliterárních, bez vlivu na meritorní vedení\nlistu. Také v afféře p. Mrštíkově mluvil zcela\nspontánně a jen se svého literárního stano-\nviska, a redakce „Slova\", která se musí tolik\ndovolávati svého povýšeného hlediska a brá-\nniti nízkým podezříváním ze strannických\númyslů v otázkách divadelních, prozrazuje\njenom vlastní nízké smýšlení, mluví-li o na-\njímání a postranních výpadech a nechce-li\nchápati, že také v otázkách literárních může\nlidi vésti vyšší, čistší ohled než sprostý osobní\nzájem.\n\nREDAKCI „SLOVA\"\nVOLNÉ SMĚRY.\nstůj zde odpo-\nvědí na její rozpovídaný a konfusní článek\npouze toto:\nRedakce „Slova\" přikládá si ve sporu\no galerii význam a pozornost, jimiž jsme ji\nnikdy nepoctili. Polemisovali jsme svým člán-\nkem v minulém čísle ne se „Slovem\" ale\ns memorandem Jednoty výtvarných umělců.\n„Slovu\" věnovali jsme při tom právě po-\nznámku pod čarou.\nA tomuto superiornímu stanovisku zůsta-\nneme věrni. Redakce „Slova\" musí nám už\ndovolit tuto upjatou stručnost alespoň\npotud, pokud nedovede přinášet o uměleckých\notázkách vážnější projevy, než byl článek\nv 8. čísle, sepsaný duchem i stylem známé\npolitiky u džbánku. Nikdo nemůže od nás\nžádat, abychom vážně se obírali listem, který\nuráží hospodskými vtipy dílo Plečníkovo jen\nproto že je Volné Směry přinesly náho-\ndou v témže čísle, v němž pojednávají o ga-\nlerii. „Vtipy\" á la „neštovicemi posázená\nvilla Plečníkova\" mohou se bavit pánové po\ndesáté sklenici, jsou-li mezi sebou a nedo-\nvedou-li duchaplněji ale žádný slušný,\ncti své dbalý list je neotiskne.\nZde kleslo „Slovo\" pro nás na úroveň\n„Nájemníka\" a ztrácí nejen právo jej men-\ntorovat, ale i právo k diskussi s listem rázu\n„Volných Směrů\".\nV Praze, 24. února 1902."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.5", "texte": "FRIEDRICH NIETZSCHE: ZE „SOUMRAKU BŮŽKŮ\".\n.*) K psychologii\numělce. Aby bylo umění, aby byla vůbec estétická činnost a zírání, k tomu je\nnevyhnutelný fysiologický předpoklad: opojení. Opojení musí nejprve stupňovati\ndráždivost celého stroje: dříve to nepřijde k umění. Všechny, sebe různěji podmíněné druhy\nopojení mají sílu k tomu: především opojení vzrušení pohlavního, tato nejstarší a původní\nforma opojení. Stejně opojení, které přichází v průvodu všech velkých žádostí, všech sil-\nných afektů; opojení slavnosti, zápasu, bravurního kousku, vítězství, všeho extremního po-\nhybu; opojení ukrutnosti; opojení v boření; opojení za určitých meteorologických vlivů, ku\npříkladu opojení jarem; nebo pod vlivem narkotik; konečně opojení vůle, opojení přeplněné\na vzkypělé vůle. Podstatným v opojení jest cit stupňované síly a plnosti. Z tohoto citu\nzbýváme se věcí, nutíme je, aby z nás braly, znásilňujeme je tomuto postupu říká se\nidealisování. Vyprostěme se tu z jednoho předsudku: idealisování nezáleží, jak se má\nobecně za to, v tom, že se odtahuje nebo odčítá malé, vedlejší. Nesmírné vyhnání hlav-\nních rysů jest naopak rozhodným, takže ostatní rysy tím zmizí.\nObohacujeme všecko v tomto stavu z vlastní plnosti: co vidíme, co chceme, vidíme to\nvzkypělé, sehnané, silné, přetížené silou. Člověk tohoto stavu proměňuje věci, až zrcadlí\njeho moc až jsou reflexemi jeho dokonalosti. Tato nutnost proměňovati do dokona-\nlosti jest umění. I všecko, čím není, stává se mu přes to rozkoší o sobě; v umění\nužívá se člověk jako dokonalost. Jest dovoleno, vymysliti si protivný stav, specifickou\nprotiuměleckost pudu způsob bytí, který by všecky věci ochuzoval, rozřeďoval, soucho-\ntinářskými činil. A opravdu, dějiny jsou bohatý takovými anti-artisty, takovými vyhladovělci\nživota, kteří nutně musí věci ještě o sobě bráti, je vyssáti, je hubenějšími učiniti. To jest\nku příkladu případ pravého křesťana, Pascala ku příkladu: křesťan, který je zároveň uměl-\ncem, se nevyskytuje . . . Nebuď nikdo dětinský a nenamítni mi Raffaela nebo někte-\nrého jiného homoeopatického křesťana devatenáctého století: Raffael přisvědčoval, Raffael\ndělal ano, následovně nebyl Raffael křesťanem . . .\n\n*) Z oddílu »Streifzuge eines Unzeitgemássen* čísla 8 11."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.6", "texte": "Co znamená pojmový protiklad, jejž jsem první do estetiky zavedl, apollinský a di o-\nnyss k ý, obojí pojato jako druh opojení? Apollinské opojení udržuje přede vším oko\nve vzrušení, takže dostane sílu vise. Malíř, plastik, epik jsou visionáři par excellence. Ve\nstavu dionysském je naopak celá soustava afektová vzrušena a stupňována: takže všechny\nsvoje výrazové prostředky najednou vybíjí a sílu podání, nápodoby, transfigurace, proměny,\nmimiku a herectví všeho druhu zároveň vyhání. Podstatnou jest snadnost metamorfosy, ne-\nschopnost nereagovati ( podobně jako u některých hysteriků, kteří také na každý pokyn\ndo každé úlohy vstoupí). Je nemožno dionysskému člověku, aby některé suggesci neroz-\numěl, nepřehlíží žádného znamení afektu: proměňuje se neustále. Hudba, jak jí dnes\nrozumíme, je rovněž celkové vzrušení a vybití se affektů, ale přece jen pozůstatkem mnohem\nplnějšího výrazového světa affektového, pouhým residuein dionysského histrionismu. Aby\nhudba jako zvláštní umění byla možná, byla zastavena řada smyslů, především smysl sva-\nlový (alespoň relativně: neboť v jistém stupni mluví ještě všechen rytmus k našim svalům):\ntakže člověk nenapodobí již hned tělesně a nepředstavuje všecko, co cítí. Přes to jest to\nvlastní dyonysský normální stav, každým způsobem prastav; hudba jest jeho specifikací, jíž\nse pozvolna dosáhlo na útraty nejblíže spřízněných schopností.\nHerec, mim, tanečník, hudebník, lyrik jsou ve svých pudech v jádře si příbuzní a o sobě\njedno, ale zvolna specialisovaní a od sebe odloučení až k samému protikladu. Lyrik byl\nnejdéle sjednocen s hudebníkem, herec s tanečníkem. Architekt nepředstavuje ani dio-\nnysský ani apollinský stav: zde jest to veliký akt vůle, vůle, která hory přenáší, opojení ve-\nlikou vůlí, která touží k umění. Nejmocnější lidé inspirovali vždy architekty; architekt byl\nvždy pod suggesci moci. V architektuře má se sezřejmiti pýcha, vítězství nad tíhou, vůle\nk moci; architektura jest jistého druhu výmluvnost moci ve formách, hned přemlouvající,\nano i lichotící, hned pouze rozkazující. Nejvyšší cit moci a bezpečnosti dochází v tom vý-\nrazu, co má veliký styl. Moc, jež nepotřebuje už žádného důkazu; která zavrhuje, líbiti\nse; která z těžká odpovídá; která necítí kolem sebe svědka; která žije bez vědomí o tom,\nže jest proti ní odpor; která v sobě spočívá, fatalisticky, zákon mezi zákony; to mluví\njako veliký styl o sobě."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.7", "texte": "H. SCHWAIGER.\nBÍDA."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.8", "texte": "H. SCHWAIGER.\nSTUDIE.\n\nWILHELM LEIBL.\n\nNa jarní výstavě mnichovského „Kunstvereinu\" r. 1875 zará-\nžely tři obrazy ošklivých selek z Dachau blahosklonnou pozornost laskavého obe-\ncenstva a učené kritiky. Mladý pan Wilhelm Leibl, o němž si zasvěcení znalci\nšeptali, že v Paříži příliš miloval Courbeta, osmělil se mezi vtipné genry a duchaplně malo-\nvané anekdoty z historie a z kalendářů pověsiti několik docela nemalebných typů horno-\nbavorských selek a sedláků, vržených širokými tahy impressionistického štětce v smělých ba-\nrevných skvrnách na plátno.\nSelské a hospodské interieury, v nichž zachytil tyto hrudovité obličeje a neobyčejně měkce\nmalované masité ruce, byly tak málo stylisovány! Temně sladěné kroje řešící s tvrdohlavou\nnovostí problém černé barvy, byly tak nezajímavý pro romantické ethnografy! Všední den\ns drobnými svými starostmi čišel z pronikavě chycených gest a skrytě podložených hovorů\ntěchto každodenních sedláků, jimž chyběla úplně sladká roztomilost uhlazených a historicky\nuvědomělých Tyroláků Defreggerových.\nObecenstvo, jež právě se radovalo z Roseggerova příjemně didaktického povídání o moudrých\na probudilých sedlácích z Alp, a nechalo nerozřezány druhé „Lidi Seldwylské\", kupovalo za\ndrahé peníze Defreggerovy pointované anekdoty, strojilo své kloučky jako Speckbachery\na Hofery, tančilo na maškarádách rádo s defreggerovskou „diandl\" a Leiblovi, na němž\nvidělo dle hlubokých slov tehdejšího moudrého kritika „odstrašující důkaz, kam může vésti\nbezmezná touha po novém za každou cenu\", projevovalo svou odsuzující nepřízeň. Leibl vzal\ndva obrázky domů, a největší své dílo z exposice, ony selky zaujaté za nedělního odpoledne"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.9", "texte": "H. SCHWAIGER.\nSTUDIE.\n\npři skleničce rosolky ho-\nvorem o zajímavém dopise\ntotéž dílo, jemuž dnes\ncizinci v berlínské Národní\ngallerii obdivují se jako ně-\nmeckému Milletovi nechal\nviseti ve Fleischmannově\numěleckém závodě. Když je\npo čase Munkaczy vyměnil\nza jedno ze svých „krás-\nných\" děl, divili se znalci,\na Leibl se jen trpce usmíval.\nTřicetiletý Kolínský ro-\ndák měl tehdy za sebou\nskvělou a pohnutou činnost\njemného portraitisty, jenž\nse v něm probudil již\nv chlapectví, kdy průpra-\nvou pro jemnou mechaniku\nstudoval hrubé zámečnictví.\nProšel již mnichovskou aka-\ndemii pod elegantním a\nlehkoduchým Vídeňákem\nvon Rambergem, i hořeč-\nným tvůrcem chladných hi-\nstorických kuliss Pilotym,\ni školou Gustava Courbeta,\nkterý r. 1869 vystavoval\nv Mnichově vedle svých\n„Štěrkařů\" i svou hřmot-\nnou a temperamentní osob-\nnost a jenž vylákal uchvá-\nceného Leibla na rok do\nPaříže, podívat se přímo\nve tvář současné realitě a\nobdivovat se v Louvru Ve-\nlasquezovi.\nTehdy r. 1875 žil již Leibl\nmimo Mnichov; rád si ode-\npřel „zlatou renaissanci\numění\", již v Mnichově vy-\ntrvale malovanými i básně-\nnými frasemi a nádhernými\nposami udržovali Heyse a\nLenbach a pro niž zřídil\nhrabě Schack svoji krásnou\ngallerii. Leibl usadil se\nuprostřed hornobavorských\nsedláků v malých lesních\nvsích Grasslfing, Schóndorf,\nBerbling, a posléze v minia-\nturním lázeňském a malo-\nměstském hnízdě Aibling,\njemuž dnes říkají v hledané\nanalogii německé Fontaine-\nblěau. Tam žil svalnatý a za-\nvalitý obr, energické, krásně"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.10", "texte": "V. STRETTI.\nPODOBIZNA.\nREPRODUKCE\nPŮVOD.\nLEPTU.\n\nmodelované hlavy s\npronikavým, uchvacu-\njícím pohledem, jako\nprostý sedlák s příte-\nlem Šperlem, robust-\nním naturalistou, je-\nhož vervy plné, široce\nmalované obrazy jsou\nnezapomenutelný ná-\nvštěvníkům Gurlittova\nsalonu v Berlíně. Leibl,\njenž raději pracoval\nna obraze dlouhá léta,\nnež by „vytloukal\nvšechny obrazové jar-\nmarky\", jak sám řekl,\na jemuž bylo teprve\nskizzou, co jiní po-\nkládali za přepilovaný\nobraz, maloval s ener-\ngií dělníka a vážností\nučence. Pozdě od-\npůldne bloudil tento\npřesný a náruživý\nstřelec s psem lesy,\nneb hrál si u kováře\nperlíkem jako doma\nštětcem, večer sedá-\nval se svými sedláky\na pytláky v hospodě,\npil, politisoval, a věren\ntradicím uctívaného\na milovaného učitele\na duchovního bratra,\nFranse Halse, chví-\nlemi se s nimi radostně popral. V devadesátých létech přišel jeho čas iv Německu, když\nve Francii a Americe dávno byl oceněn, a v prosinci 1900 zemřel předešed o několik mě-\nsíců svého velkého antipoda v umění Arnolda Bocklina, s nímž bude dlouho charakteri-\nstickou silou antithese jmenován.\nWilhelm Leibl, jenž několika podobiznami posledních let přibližujícími se nápadně tech-\nnice mladistvých obrazů zlomyslně désavouuje úsilí některých ikonografů, rozčtvrtiti jeho\numění na několik časově a technicky uzavřených period, zdá se býti rozpoltěn mezi por-\ntraitistu a malíře selských skupin. Portraitista Leibl, jenž brzy široce traktuje celou osobnost\nchvatně nakladenými tahy štětce a brzy maluje s detailní oddaností a zálibou psychologii\nrukou, tíhne jasně a určitě k vystižení individuelního; Leibl, malíř selských skupin, jež\njsou bez stylisované pointy, hledá s vrozenou břitkostí právě typické, opovrhuje při tom\nsuverénně vším nahodilým.\nPortraitista Leibl, jenž s dvaadvaceti léty vystihl rozechvělou delikatessu sochaře Schreib-\nmúllera a elegantní nonchalanci malíře Schuha, neméně pronikavě než v posledním roce\nsvého života vybrané kouzlo paní Rossner-Fleine „ďune femme de trente ans\", slaďující ba-\nrevné půvaby toiletty s pletí v podivuhodnou harmonii, ovládá nevyrovnatelně umění, za-\nchytiti nervosní vzrušenost a rozčilenou pohnutost moderních lidí. Byl impressionistou\nv portraitu, dříve než v Paříži o impressionismu slyšel: kdo viděl Leiblovy podobizny\nvzniklé před seznámením se s Courbetem, nevěří professorsky zbarvené doktríně o domi-\nnujícím vlivu Courbetově. Loni v létě visel u Gurlitta jeho „Herec odříkávající úlohu\", da-\ntovaný z doby předpařížské, obraz plný duševního pohnutí a vznícení se zřetelnou příklonou\nk tragice: tak studují dnes v „Deutsches Theater\" Hamleta herci, kteří v pausách čítají"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.11", "texte": "R. BÉM.\nPODOBIZNA.\n\nromány Hermanna Banga a v prázdných večerech dávají se vzrušovati chansonami Yvetti-\nnými. Leiblův „Malíř Sattler s doggou\" (známý z berlínské Secesse), delikátní portrét širší\nkomposice nesený v měkkých hnědých odstínech, zastřen jest marností a krásou věcí mi-\nnulých, jež Sattler oživuje, aby napověděl marnost věcí přítomných; Leiblovo poprsí malíře\nTriibnera hořečně rozpálených očí a trapně mlčelivých rtů jest jemná analysa bolesti celé\nmalířské generace, kterou způsobuje jí kontrast linie a barvy.\nDva nejlepší portréty Leiblovy patří vznikem Paříži: „Pařížanka\" a „Cocotte\", radostně\npřijatá Courbetem (přijetí to zůstalo Leiblovi největším vyznamenáním života). „Cocotte\"\njest jediný snad obraz samotáře a lovce z Aiblingu, jejž lze nazvati roztomilým : smyslný\npůvab jest rozestřen na měkce modelované a sladce hravé tváři této malé královny Pa-\nříže před Sedanem; lehká grácie prolíná ručky radostné bytůstky, jejíž oči právě tak nepo-\nkojně pohrávají divákem, jako levý ukazováček a prstenníček drobnou hliněnou dýmkou,\nLeibl tu našel nové kouzlo: ženské teplé pleti, jejíž jasný lesk zvýšil černou toilettou a tmavým\npozadím. Po „Cocotte\" maloval „Pařížanku\", uvadlou a umdlenou ženu zahořklého výrazu\ns růžencem v ruce, jako by malířskou parafrasi Goncourtovy slečny de Varandeuil."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.12", "texte": "BOH. KAFKA.\nBELFEGOR.\nSKIZZA.\n\nImpressionistní způsob techniky tomuto obrazu příznačný a měkkému podání „Cocotty\"\ntak vzdálený vrací se po dvaceti létech v portraitech vesnických krásek hornobavorských.\nV Schondorfu a Berblingu jsou jen sedláci a selky, v Aiblingu již měšťanská šlechta:\nAibling jest Seldwyla. Leib! maloval jednoho Seldwylana t. zv. „Maloměšťáka\" s nesmírným\nhumorem, jak sedí důležitě a důkladně u okna s pečlivě nacpanou dýmkou a vyleštěnými\nbrýlemi; oknem mu připomíná kus Seldwyly, jak významnou osobností jest v tomto vý-\nznamném světě. Viděl bych v tomto milém obraze přechod od Leibla, individualistního por-\ntraitisty, k Leiblovi, malíři typů.\nOba stojí osamoceni ve své době v Německu; portraitista Leibl, milující nervosní rozechvění\nbytostí plně vzdaných dnešku, jest naprosto cizí nejvýše slavenému mistru podobizen své\ndoby, Lenbachovi, jenž si současné individuality stylisuje v renaissanční, uznaně ma-\nlebné bytosti, jako činili v literatuře jeho druhové Heyse a Lingg; vzpomínáme-li vůbec ně-\nkoho před portraity Leiblovými, jest to jen Velasquez, jejž Leibl studoval, věren tradici fran-\ncouzských malířů druhého císařství. Reprodukce Velasquezových podobizen visely v atelieru"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.13", "texte": "BOH. KAFKA.\nBELFEGOR.\nSKÍZZA.\n\nv Aiblingu a vedle nich Frans Hals. Selské typy Leiblových skupin let sedmdesátých,\nvržené pravidelně do nemalebného, šedivého kouta pod malým okénkem, v hospodské zátiší\nneb k plotně vesnické kuchyně, bez arrangement, bez anekdotické duchaplnosti, ty masité\na sebevědomé selky a koketné kypící mladistvé ženy, rozpačití nápadníci a nedočkavá, ne-\nzralá děvčátka, okoralé babičky a ramenatí tvrdí sedláci, zamračení myslivci a kostnatí vý-\nměnkáři připomínají nejen svět, ale i energický styl demokratického malíře antwerpských\nulic a rvavých krčem.\n„Dachauer Báuerinnen\" z r. 1875 zahajují řadu velkých vesnických obrazů, po dvou\nlétech následují „Politikové na vsi\". Těchto pět ostře řezaných typických postav seskupe-\nných kol bílého cáru novin pod svítivé tabulky nepatrného okna variuje na svých roz-\noraných, tvrdých tvářích dojem zvědavosti a zájmu s radostným bohatstvím individuelních\ndetailů as plastickou téměř sytostí. Tuto plastiku postavy a duševního dojmu potencoval\nLeibl brzy v „Ženách v kostele\", dnes příliš populárním obraze, jenž nese požehnání i kletbu\nvšech děl definitivních. Příliš vyrovnaná hladkost plynoucí z tříleté práce nepřetržitě sla-\nďující a urovnávající dílo nikoliv příliš rozměrné přibližuje tyto tři modlící se ženy, z nichž\nkaždá má jiného Boha a jiné vzývání, překvapujícím způsobem Flolbeinovým typům a\nvzdaluje je diváku milujícímu díla Leiblova, jež jsou „jen realistická\", jak bylo řečeno.\nDobré německé obecenstvo shledalo, že tu konečně „neruší nic\" aže Leibl může býti\nmilostivé přijat i do Nové Pinakotheky i Národní Galerie. Německé listy konečně počaly\nchváliti díla, jež před deseti léty ocenila již „Gazette des beaux arts\". Leibl, jenž ještě\nr. 1877 chtěl rozliti zlatou medailli Pařížskou, aby si mohl koupiti chleba, byl draze placen.\nAle sám v duchu vzdaloval se od techniky, jež přinesla mujpřízeň obecenstva, a říkal si\nsvé staré realistické heslo „Stort doch manches auch in der Nátur, nun so mag es auch\nim Bilde storen.\" Tehdy mezi léty 1882 —lBB6 vznikli „Pytláci\", v jichž čtyřech takřka\nmedaillovitě podaných hlavách vrací se Leibl k starší své širší a méně hladké technice,\nod Holbeina zpět k sobě. Chtěl\nplně ukázati celou svou stylovou\nosobitost v díle velkého rázu, a\nukázal jen mistrovství v charakte-\nristice výrazu a malbě rukou, síla\nkomposice zůstala snem a přáním.\nKdyž dílem, jemuž sám nevěřil,\ni jeho pařížští nejlepší přátelé zů-\nstali chladni, věděl, že nenamaluje\njiž vlastního Díla, k němuž ostatní\nbyla jen experimenty. Vrátil se re-\nsignovaně k detailu a podobizně.\nV tomto mužném pádu, jehož\nhloubka dá se měřiti jen výší, kam\nLeibl spěl, jest smutná krása jeho\nosudu. Tento silný a svěží syn\nhroudy a země, již našel v pleti\nsvých postav, tento malíř hornatého\nkraje, jenž odkryl linie skalních\nůtesů v ostrých profilech jeho mužů\na brázdy těžce jdoucího pluhu na\ntváři jeho žen, stržen byl silou\nzemě k detailu všedního dne a\nmalého světa ve chvíli, kdy chtěl\nširokou, osobitou komposicí podati\ntento svět ve vyšší sloze. Jeho dílo,\nponěkud suché, jsou jen zoraná\npole a sytá prsť, ale kolik poctivé\na tiché krásy našel v tomto kraji\nmalých bolů a pozemského radování!\n\nA. NOVÁK."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.14", "texte": "A. HUDEČEK.\nDVA MOTIVY\nZ OKOŘE."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.15", "texte": "K. ŠPILLAR.\nSKIZZA.\n\nSADDA YACCO.\n\nVpád japonského divadla do Evropy\nvzbudil úžas. Užas, jenž vyzněl v ne-\nomezené opovržení a v neomezený obdiv.\nByly referáty, jež říkaly japonským umělcům\nkomedianti a kejklíři, a jiní stavěli jich umění\nvysoko nad herectví evropské. Dojem byl\ntedy silný a byl nový, nehodil se do evrop-\nských formulek.\nAle nezasáhl evropské mimické umění tak,\njako japonské malířství působilo na naše\nevropské výtvarníky ; byl jen jedním\nz těch symptomů stoupajícího zájmu o žlutou\nragu. Ale zájem ten je vedlejší umělci a literá-\ntovi, jenž hledá především jaké je to umění,\nne odkud přichází.\nNaším mikrokosmem prolétlo pozdě a to\nještě v cizích sférách, zasvitlo jako ohňostroj,\njenž zahoří barvami a světly a shasne dříve,\nnež můžete říci o něm střízlivý, uvážený soud,\nstudiem podepřený a ohledáním zjištěný.\nZbyl jen dojem náhlý, prudce vžehnutý\ndo duše, a jen o tom dojmu možno mluvit,\nvzpomínat na to sršící, barevné, násilně v duši\nrozsvícené světlo, jež spálilo smetí všedních\ndojmů a rozžhavilo matné představy o pravém\nhereckém umění, jež vyvolává čtení Shake-\nspeara a antických kusů, tak že jste uzřeli\nschladlé ty hvězdy na okamžik skutečné\na zářivé před svým duševním zrakem.\nO tom, jak vypadá japonské divadlo tam\nv zemi bílých kopretin, obdivuhodného laku,\nútlých, usměvavých žen, třešňového květu\na pestrého hedvábí, nezůstavily ty dvě hry,\nsehrané na zdejším německém jevišti, ni-\njakého dojmu. Jak üboze působí ty ošumělé\nprospekty popleskané klihovými barvami s příč-\nnými přeleželými pruhy, na jevišti, na němž\njindy šumí lesy, manévrují lodi, skvějí se\nsalony a rozvírají se hluboké perspektivy do\nkraje? Jak prázný je dojem těch několika\nkomparsních postav, jež jen naznačují spíš\nnež představují průvod jednajících osob, když\noko je zvyklé na pestře oděné stohlavé\nmassy vojska, lidu, sboru? Jak zoufale übohá\na falešná zdá se ta drnkavá kytara, z níž\nobčas schválně nerythmicky kápne několik\nnesmělých tonů jako doprovod slova! Jak\nbezvýznamné, nepodajné, planě vyznívající\nzdá se cizí slovo, ten spád zvuku plynoucího\nspíš jako skřeky ptáků, šveholení a hvizd,\nmísto ladných kantilen našich pěvců. A jak\nmálo křiklavé jsou ty šaty, zbraně, masky\nmužů, jak málo odpovídá něžně zabarvené\nhedvábí na podivně módních šatech žen naší\npozlátkové představě o živé blýskavici cetek\na řvavých vzorcích padělaného hedvábí na\njaponských oděvech našich šibřinek a ma-\nškarád! Ten barevně stlumený obraz na jevišti,\nrychle a nenásilně střídající pečlivě vypočtené"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.16", "texte": "K. ŠPILLAR.\nSTUDIE.\n\nposy a skupiny, osvětlované žlutavě\nbílým světlem papírových svítilen, je\ntak cizí před tím tichým, pozorným\nobecenstvem, jež sběhne se na dvě\nhodiny do hlediště pro silné, shu-\nštěné dojmy, jimž se věnuje s toutéž\nchladnou a soustředěnou pozorností,\nkterou věnuje v jiných, přesně roz-\nměřených denních dobách denní práci,\nobchodu, sportu, zábavě.\nJak jinak asi vyjímají se ty chvatně\nměnivé, živé obrazy, provázené rych-\nlým, svištivým a chrčícím přívalem slov\nmužů, a líbezně šveholícími, tikavými\nhlásky žen, v rozlehlých divadlech ja-\nponských před tisícihlavým publikem,\njež od rána do večera setrvává v ro-\ndinných skupinách na prostřených ro-\nhožích a kobercích, pokuřuje z fili-\ngranských dýmčiček, připravuje si jídla,\npřechází kol loží, podobných klecím,\nobdivuje průvody herců, jež přicházejí\na odcházejí hledištěm na scénu, ohma-\ntává jich vyšívané vzácné oděvy a pro-\nhlíží z blízka dokonalé nalíčení tváří.\nV tom šumu a ruchu, jímž pronikají\nhlasy prodavačů a zvonivé trilky žen-\nského smíchu, v tom tabákovém dýmu,\nv němž kalí se světlo svítilen, plyne\nna jevišti nekonečná řada výjevů. Kom-\nparsy mají potřebí kejklířských, mrštných\npohybů, aby upoutaly pozornost, ko-\nmické scény oplývají groteskními po-\nsunky, hádky, souboje, přepadení konají\nse takovým nadbytkem živých gest, že\nje nechápeme v tichu našeho hlediště.\nObjeví-li se však hrdinka, jejíž pestrý\nšat nemá potřebí křiklavých barev, aby\nna sebe upozornil v úmyslné šedi muž-\nských kostýmů, podeprou trhavé tony\nosamělé kytary něžný, lahodně lkavý\na líbezný hlásek její, aby nezanikl\nv tom neklidu hlediště. A černě za-\nkuklení sluhové, jichž postavy mizí\nv stínu jeviště, osvětlují mléčným svět-\nlem bílých lampionů její gesta a rysy\ntváře, aby soustředili pozornost na\nvzácné její umění. Děj se rozvíjí, se-\nsiluje, nadchází tragická scéna, jejíž\nvelikost nepřipouští, aby nápadnými\npohyby, mrštností těl a třeskem zbraní\nsi zjednávala pozornost. Do šumu lid-\nských hlasů, do klapotu vík lakovaných\nkrabic s jídlem, do ustavičného tlu-\nkotu dýmčiček o bambusové popel-\nníčky, zalehne znivý, žalostný zvuk\ngongu, jako hlasatel, předcházející vel-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.17", "texte": "kému, smutnému aktu, jemuž mimovolně ustu-\npují tichnoucí davy lidu.\nNeměli bychom snad potřebí těchto pri-\nmitivních pomůcek, vyznívajících do prázdna\na ticha našeho hlediště, ale v tom zurčivém,\nsvištivém a šveholivém spádu hrdelních\na retních hlásek, v nichž nerozeznáváme ani\nslova, ani rythmus, jsou tyto osamělé tony,\nvystupující z hloubi prázného orkestru, jako\nakcenty a dělící znaménka děje, jenž rozvíjí\nse jasně a neskonale půvabně živými, sou-\nladnými a stylisovanými gesty.\nVýraz tváře, gesto, pósa a skupina jsou\npodstatou japonské hry, slovo je jen do-\nprovod. A v tom je ten nápadný, napoprvé\ntak zarážející rozdíl japonského a evropského\numění scény. Velké, opravdové herecké umění\nnezná než slovo a gesto. Slovo produševněné\nakcentem a rythmem, gesto v souladu s vý-\nrazem tváře a posou těla, a obojí harmonicky\nsouhlasné v umělém stylu, jehož duší je\nbásníkovo dílo. To ostatní jsou přívěsky\nk doplnění celku a zlákání davu, pomůcky,\njimiž každý herec pomáhá svému umění k vy-\nvolání nálady, V evropském umění, ve skvě-\nlých periodách dramatu, převládá slovo, jeho\nobsah je duší hry, jíž se podřizuje gesto.\nU Řeků vyprávělo děje a líčilo tragické kon-\nflikty. Mohutný, čistý verš plným sesíleným\nzvukem nesl se pod širým nebem z malé\nscény, jíž pozadí skytal výhled do sku-\ntečného domácího kraje, k tisícihlavému obe-\ncenstvu, rozsazenému daleko na kamenných\nsedadlech amfiteátru. Mimika omezila se na\npathetické pohyby postav v řasnatém šatě,\nkothurnem zdvižených, na stuhlé tragické\nrysy plátěné masky a na rythmické pohyby\nchoru, jehož nádherná výstroj byla tributem,\nspláceným duši davu. Velké toto umění\npohrdalo illusí detailu, umělého světla a upra-\nveného prostředí, omezilo se na vyjadřování\nvelkých citů, vášní a konfliktů dokonalým\nslovem a pathetickým gestem.\nShakespeare, jehož genius vyvrcholil v stě-\nlesnění postav až do nejvnitřnějších záchvěvů\nduše, pohrdal rovněž imitací prostředí, dovedl\nslovem říci vše, aby obraz duše jím za-\nchycené byl dokonalý, užil však scény pří-\npadnější k vystižení těchto jemných odstínů.\nV nevelkých dvorech hostinců, v uzavřených\ndivadlech, kde umělé světlo soustřeďuje po-\npozornost na ohraničené jeviště, kde neztrácí\nse ani nejslabší záchvěv lidského hlasu a nej-\nnepatrnější pohyb tváře, uvedl své postavy na\npráznou, šedou scénu, na níž by mnoho-\nhlasý dav, pestrý rej barev, prospekty, kom-\nparsy byly jen na překážku. Ponocní, vrátní,\nopilci, kuplířky baví svými vtipy přízemek,\nv němž chechtá se dav námořníků, dělníků\na vojáků, slovní hříčky, dvojsmyslné narážky\na nekonečné stylistické kudrlinky krátí čas\nnastrojeným šlechticům v prosceniu a dámám\nv pokojích, otevřených na gallerii, když právě\nse neodehrávají na scéně ony velké výjevy,\njež zjednaly Shakespearovi jeho slávu a byly\ns to, aby stejně nadchly i rozplakaly šlechtice\ni lodníky, ženy i starce a módní hejsky.\nOny výjevy, v nichž mluvené slovo, prová-\nzené gestem, je jediným prostředkem, jímž\npůsobí básník i herec.\nJe tak lhostejno, v jakém pokoji a zda\nvůbec v pokoji pozoruje lékař s komornou\nlady Macbethovou, myjící si ve snu skrvá-\ncené ruce, je lhostejný kroj, v němž oblečen\nje Merkutio, velebící královnu Mab i Romeo\nna julinčině balkoně.\nJe lhostejno, kolik soustolovníků zasedá\nku kvasu s krvácejícím stínem Banqua, kolik\nmrtvol leží na bojišti, na němž setkají se\nnaposled hrdinný Percy a veselý Jindřich,\nbásník nestojí ani o to, aby předvedl divá-\nkovi zubožené vojsko Falstaffovo, jehož schá-\ntralost lépe vystihne Falstaffův monolog, než\nskutečný zástup odporných rozedranců na\njevišti. Slovo básníkovo a hercův akcent,\nprovázený gestem a výrazem tváře, nahradí\ndivákovi skutečnost tak, že uvěří Macbethovi,\nvystupujícímu na scénu, že právě zavraždil\nsvého krále, že uvěří Julince její náhlou\nvášeň k Romeovi, a Shylockovi, že je hotov\nobětovat zisk své vzteklé pomstě.\nA jako Řekové a Shakespeare, tak také\nklassické drama Francie nedbalo výpravy scé-\nnické, oblékalo své Tamerlany, Achilly i He-\nleny do soudobého kroje, a dál až za pří-\npustné meze brousilo slovo, verš, rythmus,\nladilo gesta a výrazy tváří v harmonický\nsoulad se slovem, a slovo nepozbylo své\nvlády jako nositel myšlének básníkových.\nV japonském dramatu ustoupilo gestu,\nstalo se jen doplňkem, vysvětlením mimicky\nvystižených postav se všemi jich vášněmi a\ncity. Japonská mimická hra neupomíná na\npantominu. Nevypravuje děj posuňkem, nedo-\nrozumívá se pohybem místo slova s divákem.\nNení to posunková řeč, je to stylisovaný\npohyb mluvících osob, jenž rozvil se uměle-\nčtěji než slovo, stal se místo slova nositelem\nautorových myšlének proč? Evropským\ndivákům zdálo se, že příčinou je řeč mono-\ntoní, málo odstíněná, neschopná obsáhlé škály\ntonů a velké stupnice akcentů tak se\naspoň zdá cizinci. Ale když vyslechnete lí-\nbezné, měkce plynoucí, hluboce lkající, něžně"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.18", "texte": "F. ANÝŽ.\nSKIZZA NA\nVAZBU KNIHY.\n\nvyznívající a teskně naříkající zvuky,\njimiž Sadda Yacco provází úchvat-\nnou svoji hru, nemůžete souhlasiti.\nA pak, zda není docela přirozeno, že\ntam, kde herectví dostoupí neobyčejné\nvýše, mimický výkon, jenž je uměním\nhercovým, podrobí si slovo, umění\nbásníkovo, zvlášť u národa, jenž je\nneobyčejně vnímavý pro zrakové\ndojmy.\nJaponské gesto je úžasně výrazné,\na probíhá nekonečnou škálou od smr-\ntelných akrobatických přemetů ne-\nsilných, hubených těl, až k výrazné\nhře leskle černých, kosých očí. Těžko\nsi představiti, jakého ovládání těla je\npotřebí k těm něžným, rozmilým po-\nhybům, jimiž Sadda Yacco vyjadřuje\núčast na rozmluvě, podivení, smutek,\nvděčnost. Co duševní síly je potřebí,\naby všechna ta hnutí uvědomnělá a\nvypracovaná do nejmenších posunů\nhlavy a pohybů prstů nevyzněla místo\nv souladnou posuv strnulé pohyby\nautomatu. Práce, již naprosto ne-\npozorujete, a kterou teprve později\núvahou si uvědomíte, spojená s vyjádřením prudkých vzruchů duševních, vyznívajících\nv tragickou scénu, musí býti tak obrovská proti mimické přípravě evropských herců, že\nstěží je lze navzájem srovnávati. Její divoké umírání, když übila svoji sokyni, nebo její cesta\nk smrtelnému loži, jež sama si zvolila, jsou výkony tak úchvatné a umělecké po mimické\nstránce, že její hlas, v prvé scéně udýchaně chrčící a v druhé naříkavě dokonávající\nlahodnými tony flétny je jen průvodem k tomu nádhernému rozvití gest a výrazů tváře,\nv nichž vystupuje duše tak živě ve svých vášních a strastech, jako v nejkrásnějších\nverších Shakespearových.\nDěj kusu je tak vedlejší při této hře útlounkého, plasticky se pohybujícího těla, při\nté mluvě drobné, svěží tváře a něžných očí, a přece, ač nepozorován téměř, neznatelně\nskytá příležitost k rozvití celé stupnice citů a vášní, od veselé nálady na procházce, k ne-\npokoji, jejž vzbuzuje žárlivost soupeřů, k nucenému klidu, jenž je má smířiti, k úzkosti\na láskyplným výbuchům, když dojde k souboji. A v druhém oddíle je to místo lásky\nžárlivost, která rychle vzklíčí, je tlumena a násilně zdržována nucenými úskoky a pře-\ntvářkami, jimiž zrazená milenka chce si získati přístup za milencem a jeho nevěstou, stup-\nňuje se zdržováním, až vybuchne v hroznou katastrofu a končí ve smrti smířlivým\nakkordem. Sotva několik hrstí vět provází mimiku, která vyjadřuje tuto stupnici citů, zna-\nmenitě psychologicky založenou. K této řadě gest a pós, jež postupují jednotným rythmem,\npojí se jako účinný kontrast v prvním i druhém aktu pohnutější, rythmicky zrychlené sku-\npiny. V prvním aktu je to souboj soupeřů, jenž je nejen mistrným dílem šermířského umění,\nale zároveň bleskurychle se měnícím plastickým obrazem, jemuž figury dvou žen a v pozadí\nfigury dvou osob z průvodu dodávají přesně určený, barvitý rámec. Tak jako zde zuřivý\nboj je kontrastem k lásce rekyně, tak v druhém aktu kejklířské tance mnichů a jich vý-\nsměch jsou kontrastem k chystané tragické katastrofě. To vše, tento úžasný styl, vyciťujete\nhned při prvním dojmu, aniž byste dovedli v tom postřehnouti mechaničnost nějakou, které\nnení. Není to schéma, ale je to styl, styl tak dokonalý, tak hluboce v duši básníka i herce\nzaložený, tak podrobně do detailů vypracovaný, že ve vzpomínce najdete jej iv barvě\noděvů iv květech padajících se stromů, že najdete umělecké zdůvodnění pro každý pohyb,\npro každou scénu, každou figuru a každý zvuk.\nVše je účelné, a umělecky účelné v tom barevném obrazu, jenž se tiše sune před\nvaším zrakem, provázen zdánlivě monotoními zvuky, jenž je pln rychlých gest, náhle se"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.19", "texte": "F. ANÝŽ.\nDESKY.\n\nB. ŠIMONOVSKÝ.\nSVÍCNY.\n\nměnících skupin, náhlých proměn tváří, a\npřece nikdy v nejmenším neotřásá nervy,\nneruší pozornost, nebolí v duši. Boje na\nživot a na smrt, umírání, vraždění, samo-\nvraždy nevybočují z uměleckých mezí tak,\naby schválnou životností urážely umělecký\nsmysl. I scény, jež by v rámci skuteč-\nnosti, nestylisovány, působily tak děsně\nna duši, že by zničily každý umělecký\ndojem, rozchvívají vaše nitro zvláštním,\nsmutným, avšak klidným půvabem. Když\nmladá, pocestná žena, jejíž nápadník hrozí,\nže zavraždí jejího muže, posílá muže na\nprocházku poslouchat tlukot slavičí, sama\ndává vrahovi svítilnou znamení a uléhá pak\nv bambusové besídce na smrtelné své lože,\nčekajíc na vraha, vzpomínáte mimoděk, že\ntakovým dojmem asi působila by scéna\nOthellova s Desdemonou hrána s ta-\nkovým zdrželivým uměním.\nTato příbuznost s evropským uměním,\njež vám mimoděk napadá přes základní\nrůznosti, je příbuznost, jíž se vyznačují\nvšechna velká umění.\nJaponské umění mimické ukazuje na\ndlouhý, zvolný vývoj, na trvalou kulturu,\npostupně vytvářející nepřetržitou tradici, které v Evropě nemáme. Nemůžeme z té drobné\nukázky, jež se kmitla Prahou, souditi, jaké je japonské drama, ani jaký je stav mimického\numění u těch žlutých kosookých barbarů, jimž od několika desítiletí skytá Evropa dobro-\ndiní civilisace. Ale i ta malá ukázka měla by nás přimět, abychom uvažovali o umělecké\nvýši našeho dramatu, naší scény, a o principech, na nichž stojí naše dramatické, scénické\na mimické umění.\n\nV. T."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.20", "texte": "J. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.21", "texte": "J. L. NĚMEC.\nŠPERKY."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.22", "texte": "J. L. NĚMEC.\nPŘÍBOR NA LIKÉR.\n(SKLO, STŘÍBRO A INTARSIE.)"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.23", "texte": "ČASOVA KAPITOLA O UMĚLECKO-PRŮ-\nmyslovém museu obchodní a živnostenské\nkomory v Praze.\n\nHZ Ne-\ndávno prošla novinami zpráva, že obec pražská\nvěnovala umělecko-průmyslovému museu praž-\nskému subvenci 1000 korun, kromě ní pak\npeněžité příspěvky poskytují ještě Vinohrady,\nKarlín a několik jiných měst a korporací, sub-\nvence státu a země. Přirozeně vznikla ve mně\nzvědavost, jakým asi způsobem užívá svých\npříjmů toto museum ; že příjmy tyto jsou značné,\nsoudil jsem již z toho, že si postavilo ná-\nkladnou budovu. Zaopatřil jsem si tedy výroční\nzprávu a snažil se z ní poučiti se o tom.\nKdo zná bědné poměry našich uměleckých\nprůmyslníků, zvláště umělecky činných, do-\nmníval by se, že není zájmu o umělecký\nprůmysl a že se umělecká snaha na tomto\npoli nikterak nepodporuje, a ejhle: ve výroční\nzprávě musea za r. 1900 (pozdější dosud,\nmyslím, nevyšla) čte se zřetelně, že jen samo\num.-prům. museum pražské vydalo za tento\nrok hezkou sumičku 54.174*60 K „na podporu\numěleckého průmyslu\". Avšak jak ve sku-\ntečnosti se peněz těch, které zdánlivě věnují\nse na podporu um. průmyslu, zužitkovává,\nviděti z následujícího: služné, remunerace\na výlohy cestovní činí 24.820 K (není mi\nvšak znám ani jediný případ, že by byl\numělecký průmyslník dostal od musea pod-\npory na cesty); režie má položku 8,389 K;\npředmětů pro sbírky zakoupeno za 1 1.053 K;\nkněh pro musejní knihovnu za 6.726 K; na\nceny za práce um. průmyslové věnována\nmarnotratná přímo suma 700 K a 918 K\nstály prý výstavy. Rozpomínám se jakéže\nvýstavy se vlastně pořádaly, ale nevím o jiných,\nnež o vánoční a výstavě\nkonkurenčních prací; na tu se zvlášť dobře\npamatuji; kdo miluje samotu, mohl si tam\nzajít, bez bázně, že bude z ní vyrušován.\nKromě hlídače, který dřímal, ani človíčka. Vý-\nsledek její byl také velikolepý prodala se\nprávě jedna kožená tobolka, kterou koupil\nprý jakýsi Angličan. Ale vraťme se od mar-\nných gloss k výroční zprávě a jejím cifrám.\nJedenáct tisíc K bylo vydáno tedy za 202\npředměty pro sbírky. Ale za jaké předměty?\nJak ze seznamu jich patrno, ani jeden\npředmět moderní u nás zhotovený.\nDost mě už překvapuje, že zakoupilo se 92 mo-\nderních medailí francouzských a 3 ještě jiné před-\nměty také moderní.To jsou také pokud vím, snad,\nprvní předměty žijících umělců, které byly pro\nsbírky tohoto musea zakoupeny nehledě ke\n3—5 kouskům, jež správa museazakoupila kdysi\nz konkurenčních prací. Jest tomu ostatně již také\nhezky dávno, neboť dnes už um.-prům. museu ani\nnenapadne zakoupiti některý předmět z kon-\nkurence, kterou samo vypisuje pro své sbírky!\nZe 54.174 K ročního vydání užilo se tedy\npřímo na podporu moderního dnešního\nnašeho uměleckého průmyslu celých 700 K\nna ceny a 918 K na pořádání výstav, tedy\ndohromady necelá J°/0 !! Ostatní podpora\njde na účely vedlejší a o podpoře mod. prů-\nmyslu lze tu mluviti jen nepřímo. Cením\novšem také význam knihovny musejní a sbírek\nmusejních pro povznesení um. průmyslu, ale\ndaleko ne v té míře jak to činí správa pražského\n\nP. NOVÁČEK.\nKALAMÁŘ.\nTEPANÉ\nSTŘÍBRO."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.24", "texte": "F. ANÝŽ.\nKALAMÁŘ.\nTEPANÉ\nSTŘÍBRO.\n\nmusea. Ta přílišnou podporou těchto mrtvých\nodvětví poškozuje vývin uměleckého průmyslu\nmoderního. Či domnívají se pánové, že se\npozvedne um. průmysl v Čechách, budeme-li\nmíti co největší sbírky starého um. průmyslu\na co nejrozsáhlejší knihovny ? Jsem přesvědčen,\nže, i kdybychom získali sbírky třeba takové,\njaké má pařížský Louvre, našemu modernímu\num. průmyslu se tím nepomůže nic. Má-li se\num. průmysl u nás rozvinouti, musí býti\nnejprve někdo, kdo ho kupuje. Jaká taká\nprodukce by zde již byla, ale odbytu prodeje\nposud takřka není, tak že\nvýrobcové jsou nuceni pro\nnedostatek uměleckých za-\nkázek k uhájení života od-\ndávati se více méně ře-\nmeslu. Ne, že by se u nás\nnekupovaly předměty umě-\nleckého průmyslu kupuje\nnaše šlechta, boháči i širší\nobecenstvo dost ale cizí\nvýrobky, buď přímo z ciziny,\nnebo prostřednictvím našich\nobchodů, které prodávají\nz velké části a v drobném\nkovovém um. průmyslu skoro\nvýhradně cizí zboží.\nSoudím však, že právě to-\nmuto nezdravému stavu mělo\nby umělecko-průmyslové mu-\nseum čeliti, že v tom by měl\nbýti jeho vlastní cíl a úkol\njak z hořejšího viděti, má\nk tomu dosti prostředků. Nemohla by v Praze\nbýti zařízena stálá výstava spojená s prodejem\nzboží umělecko-průmyslového ? Ovšem měla-li\nby míti smysl, musila by se pro ni najmout\njiná místnost než je ta, v níž se pořádají\nvánoční výstavy musea někde v živé ulici\nnebo na náměstí, ve středu města. Režie\ntakové prodejní místnosti by nebyla veliká,\na zajisté, že by ji naši umělečtí průmyslníci\npo případě z části hradili. V trudných po-\nčátcích, jimiž náš umělecký průmysl prochází,\nje zapotřebí, aby veřejná korporace jako"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.25", "texte": "F. ANÝŽ.\nKALAMÁŘ.\nTEPANÉ\nSTŘÍBRO.\n\numělecko-průmyslové museum chopila se tu initiativy protože výrobcům a právě těm, kteří\nmají opravdu vážné umělecké snahy, scházejí obyčejně k podobnému podniku prostředky. Je\npotřebí jen trochu obchodního ducha a ten by přece uměl.-prům. museum obchodní\na živnostenské komory mohlo mít, a pak opravdového zájmu o nový, moderní umělecký\nprůmysl o průmysl v první řadě domácí.\nAle v tom právě hlavní hřích, který se objevuje při vší činnosti um.-prům. musea praž-\nského: že zřejmě propaguje všude staré slohy a ignoruje, pokud možno, snahy mo-\nderní nebo staví se k nim nevraživě. Umělecko-průmyslové museum provozuje tu zkrátka\nve svém oboru tutéž zhoubnou, směš-\nnou a obmezeneckou pštrosí po-\nlitiku, jakou hřeší, bohužel, v ji-\nných oborech u nás nejedna veřejná\ninstituce, určená k podpoře uměle-\nckého nebo literárního života a roz-\nvoje. Schází mu úplné pochopení pro\numělecké potřeby a bolesti\ndoby, před nimi zacpává si oči a\nsluch. Veliké a krásné hnutí moder-\nního průmyslu uměleckého, které\nprovanulo celou Evropu jako plodná\na zúrodňující jarní bouře, přešlo hluše\na bez užitku pro naše mandaríny roz-\nhodující v umělecko-prům. museu.\nMísto aby se věnovalo nesnadným a\nnaléhavým úkolům uměleckého dneš-\nka, žádajícím delikátního vycítění a\npochopení, odvrátilo se museum\nv pohodlné tuposti ku včerejšku.\nTak, jak je vedeno, nemá skoro vý-\nznamu pro rozvoj a rozkvět moderního\numěleckého průmyslu, je skoro vý-\nlučnou retrospektivou a\nv tomto směru více škodí než pro-\nspívá, poněvadž bezděky tím pod-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.26", "texte": "póruje mdlý eklekticismus a e p i-\ngonskou kopii starých uměleckých\nstylů. Nepodceňujeme nijak staré umění\nje krásné, dokonalé ve svém způsobu\nale právě proto také mrtvé a uzavřené,\nponěvadž hotové. Proto nerozkvete umělecký\nprůmysl, bude-li mdle a unaveně kopírovati,\nco už bylo vysloveno tak plně, silně a de-\nfinitivně. K jeho rozkvětu je naopak třeba\nsamostatné tvorby z nových potřeb\ndoby, nových myšlenek výtvarných, řešení\nnových ůkolů, jak klade je nový moderní\nživot.\nKde však má se pouěiti obecenstvo, že\nvedle starého velikolepého, ale uzavřeného\nuž uměleckého průmyslu raší a kvete „malé\"\numění dneška, každodenní potřeby, sloužící\nsvojí době a inspirující se z ní, když museum\nje vedeno plánem čiré historické retrospektivy?\nNevtlouká se tím bezděčně v obecenstvo\nnechuť (bez tak už dosti silná) k novému\nsamostatnému řešení umělecko-průmyslových\npotřeb dne? Nepodporuje se tím lenivé a\nbezmyšlenkovité přežvykování starých vzorů\na děl? Není takové museum nemístným?\nNestává se bezděčně překážkou uměleckého\nrůstu, odvahy, pokroku? Nezvrhá se v bez-\nděčnou tvrz prázdného a bezobsažného staro-\nmilství, jalového konservatismu a senilní im-\npotence ?\nJak obecenstvo, tak producenti uměleckého\nprůmyslu trpí u nás zřejmě nedostatkem\ncharakteristických, výrazných vzorů mo-\nderních, které by je poučovaly a jich\nctižádost a síly napínaly k metám stále vyšším.\nZde je třeba zacíti s nápravou a opatřiti\nnejprve do musea vrcholná díla současného\nevropského uměleckého průmyslu, bráti se\nsměrem, kterým v cizině ať jmenujeme\njen nejbližší: ve Vídni, Hamburceaj. dávno\nnás už předešli. Dokonce iv průmyslových\nmuseích našich venkovských měst je názor\nna dnešní současnou produkci nepoměrně\nsprávnější a zdravější než je tomu u musea\nobchodní komory pražské. (Dnešní uměl.\nprům. museum pražské je vlastně skorém\npouhou filiálkou městského musea pražského.)\nMěli jsme příležitost sledovat činnost těchto\nskrovně dotovaných museu menších, uvádíme\njen Králové Hradecké a Chrudimské, o Libe-\nreckém v německé správě se nedovíte, a jak\ntam horečně se pracuje, jak tam sbírky obo-\nhacují se pracemi moderními, cennými, cizími\ni domácími. Je to opravdu smutné, že\nv tomto odboru česká města venkova krá-\nlovskou Prahu tak hanebně nechala za sebou.\nDokladů dalších netřeba, o pravdivosti má\nkaždý příležitost se přesvědčiti.\nCenil bych význam takové sbírky, s dobrým\nrozhledem sestavené, pro povzbuzení tvořivosti\nv uměl. průmyslu, třeba by kollekce ta ob-\nnášela jen dvacetinu velikých sbírek starého\num. průmyslu, daleko výše než tyto. Předně\nby obecenstvo při návštěvě sbírky takové\nvidělo, že i dnes a nejen „za starých časů\",\nse tvoří živě, bohatě a krásně na poli umělecko-\nprůmyslovém a po druhé peníze, za předměty\nty vydané, byly by autorům podporou k no-\nvému snažení. Kdyby jen polovička sumy,\nkterá se věnuje nyní na zakupování předmětů\npro sbírky musejní, věnovala se na předměty\nmoderní (pokud možno naše), povznesla\nby se zajisté výroba um. průmyslu u nás\nv několika letech měrou netušenou.\nUvažme konečně a pochopme, že, nevy-\nplácí-li se kde pštrosí politika, je to v první\nřadě v umění. Či chceme i tu prospat a\nkupování nejlepších děl současných odkázat\nnašim potomkům, kteří mají za padesát let\n(kdy bude už pozdě) dohnat, co my jsme\ndnes tupě a lenošně prospali?\nPak ještě o něčem bych se rád zmínil.\nV umění t. zv. „vysokém\" vypisují se přece\njaká taká stipendia a podpory k povzbuzení\na ulehčení začátků v uměleckém průmyslu\nnic. Nerad se dotýkám podpor a stipendií.\nJe to však nutné. Je přece jen pravda, které\nnelze zamluvit, že většina našinců, skutečně\nčinných a skutečnými uměleckými snahami\nvedených, podpor nevyhnutelně potřebuje,\nano z části na ně je odkázána.\nProto vyžaduje prospěch uměleckého prů-\nmyslu as ním i prospěch celého národního\ncelku intensivnější, promyšlené podpory lidí\nskutečně nadaných, které zdržuje a dusí pře-\nčasto jen hmotný nedostatek.\nTolik chtěl jsem říci při příležitosti, kdy\nnaše města a veřejné korporace poskytují\ndosti značné obnosy um. prům. museu. Za-\njisté nechtějí tím podporovati plané sbírkaře,\nkteří sbírají umělecký průmysl jako poštovní\nznámky ale chtějí rozkvět živé a zdravé\nprodukce umělecko-průmyslové, a ten není\nmožný, pokud se neprovede radikální náprava\nve směrech, které jsem zde veden starostí\no věc upřímně vytknul. Prozatím o věci.\nNezdravé poměry v museu donutí nás snad\nmluviti i o osobách.\n\nX. Y."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.27", "texte": "F. ANÝŽ.\n\nJ. BENEŠ.\nINTARSOVANÉ SKŘÍNKY\nNA SKVOSTY."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-06.1.28", "texte": "ZPRAVÝ A POZNÁMKY.\nVÝSTAVA RODINOVA. ÚZKÉ POMĚRY\nnašeho umění a dále snaha měřiti je stále\nprodukcí bohatě nadaných národů jiných byly\npříčinou, že po dobu tří let připouštěna byla\ndo Volných Směrů rubrika o umění cizím\nv reprodukcích. Neprošlo to ovšem hladce,\ncelá ta záležitost přinesla spolku i časopisu\nmnoho výtek a podezřívání, v němž zrádco-\nvání internacionalismem hrálo hlavní úlohu.\nNa započaté cestě jde dnes spolek Mánes\ndále. Snaží se toto cizí umění Praze před-\nvésti přímo v originále. Pracovalo se tiše,\nbez okázalé reklamy, za to ale tím intensiv-\nněji. Dnes, kdy výsledek práce, žádoucí cíl\nje jistý, přicházíme tímto s veřejností sděliti\nkroky, které byly podniknuty.\nV době světové výstavy Pařížské odebrali\nse zástupci spolku, malíři Hofbauer a Jiránek,\nopatřeni legitimací časopisu našeho do Paříže,\naby tam pro úkoly naše hledali podpory.\nČasopis Volné Směry, který u nás dodnes\nnemůže nabýti takového zabezpečení, aby\no jeho existenci nemusily stále býti obavy,\nsvým obsahem a svojí úpravou byl oběma\nnašim zástupcům nejlepším doporučením. On\nzjednal jim všude přístup a nejvřelejší přijetí.\nA první, který s neobyčejnou ochotou vyšel\nvstříc, byl největší plastik Francie, mistr Rodin.\nNadšeně dal časopisu všechny práce k dis-\nposici, autoři francouzských textů ochotně\ndovolili překlady statí, a tak bylo Volným\nSměrům umožněno, vydati nádherné dvojité\nčíslo Rodinovo v ročníku minulém.\nUdálost tato a zvláště okolnost, že číslo\ntoto dodnes jest nejúplnějším a nejobsáh-\nlejším obrazem činnosti Rodinovy, zabezpečilo\nnám mistrovy sympathie v míře největší.\nV této době vstoupil k Rodinovi do atelieru\nčlen spolku, sochař Mařatka, který s nevšední\nochotou byl nám sprostředkovatelem všech\ndalších našich kroků a kterému vděčíme\nmnoho za služby pro nás tak nadšeně konané.\nPřední morální úspěch čísla Rodinova však\nbyl ten, že Rodin, zpraven Mařatkou o po-\nměrech našich, projevil sám ochotu úcastniti\nse výstav, spolkem Mánes pořádaných. Chopili\njsme se této vzácné příležitosti a požádali\nRodina o kolektivní výstavu v Praze.\nSlíbil okamžitě našemu přání vyhovět.\nSpolek najal k účelu tomu místnosti v paláci\nNádherného a vyžádal si kolekci plastik a kre-\nseb, které okamžitě do Prahy byly zaslány.\nV době, kdy zásilka tato došla do Prahy,\nslaveny v Paříži okázale slavnosti V. Huga,\npři kteréž příležitosti došlo k manifestačnímu\npřijetí české delegace. Působením pp. Mařatky\na Muchy došlo ku přijetí české delegace\nRodinem v atelieru jeho pařížském i meu-\ndonském.\nVšechny tyto okolnosti byly příčinou, že\nRodin odhodlal se pro Prahu připraviti vý-\nstavu v daleko větším rozměru, než v jakém\ndosud v jiných střediscích uměleckých ji\npořádal. A výsledek toho bude exposice čí-\ntající 86 plastik a 76 rámů s kresbami, ko-\nlekce to tak obsáhlá, že podá plný obraz\no činnosti tohoto velikána francouzského umění.\nSvé sympathie pak nám chce projeviti\nsvojí návštěvou v Praze, kterou jednak spolku\nMánes, jednak české delegaci v Paříži byl\npřislíbil.\nNaprostý nedostatek vhodných výstavních\nmístností v Praze byl s počátku kamenem\núrazu celého podniku. Laskavostí městské\nrady Pražské a Smíchovské bylo však spolku\nMánes zapůjčeno místo u vchodu do zahrady\nKinského, aby tam mohl zřízen býti provi-\nsorní pavilon pro tuto výstavu.\nVzhledem k důležitosti celé akce a hlubo-\nkému její kulturnímu významu, jaký pro\nPrahu má, obrátil se spolek Mánes o morální\npodporu k radě města Prahy, Spolku českých\nžurnalistů, všem uměleckým korporacím če-\nským, jakož i jednotlivým členům české de-\nlegace. Dá se proto očekávati, že významná\ntato událost umělecká nezůstane bez vážného\nvlivu a přinese osvěžení do našich poměrů\numěleckých.\nSPOLEK „MÁNES\" V LETOŠNÍM ROCE\nuspořádá řadu výstav po českém a morav-\nském venkově. Prvá výstava tohoto druhu\notevřena byla o svátcích velikonočních péčí\nprůmyslového musea pro sev. vých. Čechy\nv Hradci Králové, v slavnostním sále vyšší\nobchodní školy. Výstavy súčastnilo se 20 členů\n115 pracemi.\nSUMMÁRNOU A KONEČNOU ODPOVĚĎ\nna rozbředlé polemiky p. Mrštíkovy, které\npřináší „Slovo\", uveřejníme v příštím čísle\nVolných Směrů.\n\nPéci a nákladem spolku „MÁNES.\" Zodp. redaktor JAN KOTĚRA. Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkografie „UNIE-VILÍM\" v Praze."}]}