{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-08", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_sha256": "1bc8edffa3d1a332751cb41339dfeae42b9ac3a23eedeead0b4d13d408276693", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_08/bmtnaan_1902_08.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_08/bmtnaan_1902_08.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c001", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "182", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.1", "titre_corps": "PŘÍLOHA „VOLNÝCH SMĚRŮ\" Č. 8.", "titre_sommaire": "PŘÍLOHA „VOLNÝCH SMĚRŮ\" Č. 8.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "PŘÍLOHA „VOLNÝCH SMĚRŮ\" Č. 8.\n\nDVĚ KAPITOLY Z LITERÁRNÍ ABECEDY.\n\n(PANU V. MRŠTÍKOVI.)\nI.\nNevkusnou hru na schovávanou chce se mnou fpodle\n15. čísla »Slova« hrát p. V. Mrštík.\nČtenáři Volných Směrů vědí, že jsem v 5.a 6. čísle\nrozebral některé věty a odstavce p. Mrštíkovy a ukázal,\njak jsou grammaticky a logicky nemožné nebo věcně ne-\nsprávné nebo bez umění vyslovené.\nP. Mrštík, který se ani nepokusil, aby něco z mého roz-\nboru vyvrátil, chce mne přivést ad absurdum tím, že cituje\nněkteré věty ze Shakespearea a pí. R. Svobodové\na věsí pod ně kritiku, kterou jsem stihal určité a přesně\nrozebrané věty jeho.\nNerozumím sice, jak se dostává autorům těmto proble-\nmatické cti, aby bylo jimi jako míčem házeno v naší pole-\nmice ale chce-li tím p. Mrštík říci, že i tito autoři dají\nse porazit způsobem, jakým jsem porazil jeho, pravím mu,\nže se klame.\nO obrazech pí. Svobodové, vybraných z »Milenek«, je\nto patrno každému literárnímu vzdělanci. Nedovozuju-li toho\nblíž, je to proto, že nemám ani práva ani povinnosti o nich\nv této souvislosti vykládat: nepsal jsem vůbec kritiky\no »Milenkách«, a soud můj, na nějž se odvolává p. Mrštík,\nvztahuje se k jiným, starším pracím pí. Svobodové.\nChce-li svými citáty ze Shakespearea říci p. Mrštík, že\nShakespeare píše právě tak špatně jako Mrštík, nebo že\nMrštík píše stejně dobře jako Shakespeare, mýlí se také.\nPravda, kterou vidí každé literární dítě, jež zná Shakespearea\na četlo moje ukázky z Mrštíka, jest, že Mrštík píše docela\njinak, od základu a kořene jinak, než Shakespeare\na že kritika má, která přiléhá úplně na Mrštíka, nezasahuje\nv ničem Shakespearea.\nNeboť u Shakespearea nenaleznete nikde, aby si spletl\npojmy a slova »lub« a »vrub« a přítomný čas s minulým\na napsal logickou i gramatickou příšeru. Nikdo mi nedo-\nloží, aby psal Shakespeare o mythologii a neznal jí (osed-\nlaná Fúrie, Nemesis s provazy namočenými v řeznické krvi),\no šermu a nerozuměl mu, o studu jako potu, o duši, jež\nuchází ventilem atd. Shakespearovy obrazy jsou pravdivé\na správné až do vědeckosti jak ví každý, kdo Shakes-\npeara studoval. Snad mnohý obraz jeho je násilný, vzky-\npělý a horečný ale pak bývá také pravidlem na svém\nmístě, přiměřený osobě, náladě, situaci. Mluví jimi lidé\nv afektech, v pathosu, lidé unesení, vášniví, šílení.\nAle i kdyby opravdu psal shakespearovskými obrazy\n(jako že nepíše), myslí p. Mrštík, že jich smí užít a napsat\nv literární studii, v kritickém článku? Smí\np. Mrštík, když rozebírá a charakterisuje Zeyera,\nmluvit jako šílící král Lear nebo Hamlet? Každé literární\ndítě ví dnes a poučí p. Mrštíka, že první zákon stylu je\npravdivost, to jest účelnost. Co jest na místě v renais-\nsanční tragedii XVI. nebo XVII. věku, co ve scéně vzru-\nšení, pathosu a křeče působí komicky v literární studii\nve XX. století. Co je veliké, děsivé a vznešené ve verši\nzní jalově a prázdně v próse nota bene: v kri-\ntické próse, kterou je přece článek o Zeyerovi!\nCož mám vykládat stále literární abecedu?!\nKaždý vzdělanec ví dnes, že směšnost vinohradského\nčinžáku je právě v tom, že lepí na sebe dekorativní pathos\n(kopuli, sloupy atd.), který serval s renaissančního paláce\nnebo s renaissanční radnic?. A každý vinohradský stavitel\nmůže stejným právem, jako p. Mrštík na Shakespearea,\nodvolat se na Michel Angela, Fischera z Erlachu, Dienzen-\nhoffera nebo jiného mistra baroka, jichž monumentální\nmramorový pathos kopíruje a padělá v krotkých rozměrech\nštukou a lepenkou.\nJak p. Mrštíkovi běží jen o to, aby naházel svým čte-\nnářům písek do očí a jak je mu k tomu každý, i nejpo-\nchybnější prostředek vhod, ukazuje nejlépe, že cituje Sha-\nkespearea v starém, libovolném a kostrbatém překlade\ntuším J. J. Kolátore. Každý literární vzdělanec ví dnes,\njak tento muž překládal: vkládá každou chvíli ci-\nzímu autoru do úst své nápady a baroknífraze.\nTak cituje p. Mrštík ve »Slově«.\nO kéž by přepevný ten tělastroj roztál a rozhrk'\nse na krůpěj rosy.\nAle to Shakespeare nikdy nenapsal. V Sládkově překladu\n(Hamlet, str. 21) zní to místo ku podivu krásně a prostě:\nÓ kéž by to příliš, příliš pevné tělo se rozply-\nnulo, zjihlo na rosu!\nNebo uvádí p. Mrštík:\nJiž za měsíc zasnoubena, tož dříve, než slanost slzí\nzanikla v zánětu zprůžených očí.\nMísto tohoto galirriatiáše má však Sládek (t., str. 22):\nza měsíc než ještě sůl těch slzí prolhaných\njí stekla s očí rudě zničených\nse vdá!\nMůže být něco jasnějšího a průhlednějšího?\nNebo na str. 89. čte se u Sládka:\nÓ to mne uráží do duše, když slyším hřmotného, pa-\nrukatého vlasáče trhat vášeň na cucky, na hadry a třa-\nskati do uší floutkům v přízemí . . .\nP. Mrštík cituje však zase místo Shakespeara patrně\nKolara:\nA mne to až do duše uráží, když slyším, kterak trhá\nvášeň na samé cucky a caparty, aby jen rozrážel\nsluch,\na této poslední věty, které v Shakespearu\nnení, chytá se zase p. Mrštík!\nSrovnává-li p. Mrštík takový způsob obrany se svojí\nliterární ctí dobrá. Myslí-li, že se zachrání touto hlučivou,\númyslně falšující a matoucí taktikou před nemyslivým\nkavárenským obecenstvem, přeju mu toho. Já vznesl svou\npři před jiný tribunál. Již minule jsem vyložil, že jsem\npromluvil jen pro veliký zásadní dosah stylové\notázky u nás a pro p. Mrští kovu lepší minu-\nlost. Doufal jsem ještě, že jeho uspané umělecké svědomí\nprocitne. Ale marně: p. Mrštík zahlušuje je stále víc a stále\nnepoctivěji.\nV Praze, 30./31. 111. 1902.\nII.\nP. Mrštík poctil mne mimo nadání ještě jednou svojí\ntrochu nepozornou pozorností, mluveno po shakespearovsku.\nJe dobře, že hned na počátku svojí překruté satiry avi-\nsuje, že zfalšoval a bude falšovat a švindlovat, jak dlouho\nbude chtít* a že s pravým divácko-lidovým humorem da-\ntoval svůj opus významně >l. aprile* jinak bych jej\nsnad byl bral vážně a p. Mrštík mohl by mne zase po-\nrazit strašným argumentem, že úmyslně a »s methodou\nblázní* (mluveno zase po shakespearovsku)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7686, "texte": "P. Mrštík falšuje tedy soustavně as methodou po celý\nčlánek.\nNedá se nic namítat proti tomuto sportu diváckého genia,\ntřeba osobní dodavatel jeho citátů (Shakespeare) mínil, že\nje to »dobrou kratochvílí pro děti«. Jen proto, že jeho článek\nje trochu nepřehledný a geniálně rozházený, dovoluji si\njeho >falsa« a »švindly« (ipsissima verba!) očíslovat a se-\nstavit v řadu.\n1. Je tedy veden p. Mrštík svojí methodou ke lži, že\njsem sfalšoval jeden jeho citát/) Vypustil jsem totiž\npro přílišnou délku (citoval jsem odstavec 12řádkový!)\nposlední lhostejnou větičku; větička ta, opakuji, byla do-\ncela lhostejná v našem sporu, neboť v něm šlo jen\no to: a) ukázat na jemnocitný slovník p. Mrštíkův (slova\n»břeČka« a »holomek«) a b) vytknout (a to bylo hlavní),\nže těchto slov dovede p. Mrštík užít bezprostředně\na hne d po hyperidealistické tirádě, kde dopadnou jako\npěst na oko. Byl jsem však tak poctivý, chci říci hloupý,\nže jsem označil tečkami a zkratkou atd., že'něco\nvypouštím. Za to mnou ovšem p. Mrštík jak náleží opo-\nvrhuje a má pravdu. Mohl jsem přece vědět, s kým\nmám čest, a měl jsem se podle toho zařídit. Měl jsem si\nvést methodou mrštíkovskou: zkroutit větu a nenaznačit\nnic. Tím bych si byl získal jistě jeho respekt.\n2. A další falsum v soustavném falšování Mrštíkově:\nže prý jsem nedovedl na celou řadu obvinění Mod. Revue\nv r. 1900 nic víc odpovědět, než že M. Revue jako hoky-\nnářka chce mít poslední slovo, a zatím prý jsem je měl já.\nÜbohý Mrštíku! Jaký úpadek vší cti a slušnosti! Což\nkdyby se náhodou vyskytl člověk, který by si rozevřel\nLumír 1900 a\" Mod. Revue 1900 a zjistil, že jsem odpo-\nvěděl na všecky obžaloby M. Revue (a jak jinak bych\ntaké byl mohl polemisovat po tolik měsíců !) a že p o s 1 ed ní\nslovo měl p. Karásek/*) Co by si o Vás pomyslil?\nMyslíte, že by na Vás hledal citát v Shakespearu? Nebo\nulehčil b}' si vlastní nevázanou prosou?\n3. A stará historie s Pavlem Kunzem. Prý jsem pod\nškraboškou cizího jména napsal o »Pohádce máje« něco\njiného než pod svým jménem.\nToto nejapné a plané podezření vyvrátil jsem už Mod.\nRevui, ale poněvadž se p. Mrštík tváří, jakoby vůbec mojí\nodpovědi nebylo, rekapituluji mu ji zde:\na) Pavel Kunz byla stálá a v liter, kruzích o b ecn ě\nznámá moje šifra; několik listů mne hned tehdy (1897)\nza ní znalo a jmenovalo. (Pod šifrou nepsával jsem do\nLiter. Listů jen já, psávali i pp. A. Procházka, F. V. Krejčí\na j-)'\nb) »Pohádka rnáje«, kterou jsem kritisoval r. 1897, ne-\nbyla táž, o níž jsem psal r. 1892. P. Mrštík přepracoval\nprvotní její formu, když ji chystal pro knižní vydání -\nzda k jejímu prospěchu, nebudiž zde rozhodováno;\nsamy za sebe svými argumenty. Uznával jsem tam\"\notevřeně a plně talent p. Mrštíkův i jeho literární význam,\nvytýkal jsem jen jeho hranice a mezery a formoval své\nněkteré esthetické a psychologické pochyby;\nd) otázka pro filosofa: měl jsem, když jsem došel po\n5—6 letech k jinému názoru o »Pohádce máje« (přepraco-\nvané !), názor ten zamlčet a opakovat názor minulý jen\nproto, abych se zdál p. Mrštíkovi a lidem jeho duševní\nhloubky důsledným?\nNe p. Mrštíkovi, ale těm několika mladým lidem, kteří\nsnad náhodou budou čisti tyto řádky, překládám z Emer-\nsona:\n»Jiné strašidlo, které nás odvrací od samostatného jed-\nnání, je důslednost . . . Nerozumná konsekvence je trapič\na strašák všech malých duchů, vzývaný všemi malými stát-\nníky, filosofy a kněžími. Po důslednosti není prostě nic\nvelké duši. Stejně důležité jest starat se o svůj stín na\nstěně. Vyslov v tvrdých slovech, co myslíš dnes,\na zítra vyslov, co myslíš zítra, a zase vtvrdých\nslovech, i kdybys musil odvolat každé slovo\nz toho, co jsi řekl dnes.«\né) Byla v tom jemnocitnost, která ovšem unikla p. Mrští-\nkovi, ale již pochopí, doufám, každý ušlechtilejší duch:\nchtěl jsem vyslovit nový svůj názor bez hluku a thea-\ntrálního efektu, poněvadž mně šlo o věc a ne o osobu\np. Mrštíkovu.\n4. A jsem už u posledního a nejbolavějšího bodu tragi-\nkomedie p. Mrštíkovy. Tomuto rytíři jest totiž velmi nevolno\na úzko o samotě, a poněvadž je prost všech filosofických\na individualistických skrupulí a nesoudí jako Ibsenův »Ne-\npřítel lidu«, že nejsilnější je muž, jenž stojí sám, nýbrž\nmyslí rozšafně s celým světem, že dva je víc než jedna\na tři víc než dva šilhá úzkostně hned od počátku\nlemiky po spojencích.\nKde je jen vzít? Nu, v tomto případě nebude to ne-\nsnadné: jak známo, nebyl jsem zrovna literární tichošlápek\na bil jsem se (s pýchou to pravím) s mnohými lidmi, na-\nposledy s pp. Karáskem a Neumannem. A chytrácká a zba-\nbělá logika si řekne: Aha, tady jsou. Stačí ti prostě od-\nkázat, že už tam a tam p. Karásek popravil Šaldu vy-\nmaloval jeho padoušskou podobu na vlas věrně, tak věrně\na dokonale, že už ani ty nedovedeš lépe, a proto musíš\npoukázat na Mod. Revui, pagina ta a ta a máš vyhráno\".\nZabil jsi tím dvě mouchy najednou: 1. nemusíš týrat svoji\nbez tak hubenou polemickou invenci/) a 2. polichotil jsi\nMod. Revui a Novému Kultu a máš zaručenu, ne-li jich\nspojenectví, alespoň neutralitu v nejistých dnešních do-\nbách, jak říká kronikář, každým způsobem věc dobrá\na cenná!\nVěru, vtipně a docela po obchodníčku myšleno! Jen\njeden háček je ve věci: Proč jste neřekl hned před\ndvěma lety, když se tehdejší boj bojoval, že\nsouhlasit es pp. Karáskem a Neumannem? Ten-\nkrát by to bývalo mělo smysl a byl byste\nb3?val dostal také hned svůj díl. Ale dnes, po\ndvou letech a když jste byl prve ode mne bit,\nkřičet: ano, ten Šalda je lump, Karásek měl\ntenkrát před dvěma roky pravdu milý\npane, jaký vrchol tragi komiky! Jaký úpadek\nrozumu a vkusu ! Jaká malodušnost zoufalce a poraženého !\nI Vy jste měl polemiky s Časem ku př. v posled-\nních letech a také Vám neříkali tam příjemnosti a poklony.\nA dovolával jsem se proti Vám Času ? Odkazoval jsem na\nněj čtenáře Volných Směrů? Útočil jsem ňa Vás cizí\nzbraní ?\nOdpovězte si a zamyslete se nad tím, co jste provedl!\nV Praze, 6.-IV. 1902.\n7 V\n*) Falšovat citáty ale což to má smyslu u p. Mrštíka?\nFantasuj, jak fantasuj, jeho nepřekonáš a nepředstihneš.\nJeho skutečnost jde nad všechen pomysl a domysl a sty-\nlistický jeho genius »zahanbuje samu přírodu«, jak říká týž\nShakespeare. Dovede si někdo vymyslit na př. takové slo-\nhové finessy, jaké se čtou v » Lumíru « str. 82., 1. sloupec:\n>Vyskytne se i liter ární nějaký p-o domek s duší\ni vtipem u nás tak vřele milovaného Pepíka, a když ten\nse ukýchne, slyší to celá Praha.« Jaká grácie, jaký vtip!\nAle nač hledat v »Lumíru«, když iv dnešním »Slově«\npo tolikerém výprasku dovede p. Mrštík napsat tuto slá-\ntaninu :\n»K a v k ai když ve sněhu se válí, přece Černé pírko\nprokoukne a je po illusi úbělem se pyšnícího anděla «\n(Str. 163., 2. sloupec.) Kavka, která budí v p. Mrštíkovi\njednu chvíli illusi • anděla! Ne, na pomoc všichni\nbozi zemští, podzemští i nebeští, a chraňte nás před ta-\nkovou U A ta mluvnice! »Kavka . . . pírko pro-\nkoukne!« Je to věta? Nenaučili p. Mrštíka ve škole, že tu\nmusí být dativ, aby to mělo jen trochu smyslu? Že musí\nstát: kavce pírko prokoukne? »Luder bleibt Luder« citoval\np.. Mrštík sám na sebe. Habeat sibi.\n**) Moje poslední polemika je v Lumíru z 20. srpna\na 1. září, p. Karáskova v Mod. Revui z 8. září.\nc) referát můj v Lit. Listech 1897 nemusil být vů-\nbec podepsán, poněvadž je z těch kritik, které mluví\n*) Pan Mrštík dává rád nést režii svých rytířských vý-\nprav druhým. Jeho polemiky jsou složeny skoro ze\nsamých citátů. Übohého Shakespearea najal si, zdá se, za\ncitátového soumara také názor na genia, jemuž říká\nNietzsche »laesio Majestatis Genii*. Jest dojemná podívaná\nna pietu, s jakou zachází p. Mrštík se svým vlastním P. T.\ngeniem: jen ho zbytečně nenamáhat! Zrovna jakoby to byl\nnárodní statek a p. Mrštík jen šafářem, jemuž je svěřena\njeho správa!\n\nF. X. Šalda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c002", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "182", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.1.1", "titre_corps": "DVĚ KAPITOLY Z LITERÁRNÍ ABECEDY.", "titre_sommaire": "DVĚ KAPITOLY Z LITERÁRNÍ ABECEDY.", "signature_source": "F. X. Šalda", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.1", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "DVĚ KAPITOLY Z LITERÁRNÍ ABECEDY.\n\n(PANU V. MRŠTÍKOVI.)\nI.\nNevkusnou hru na schovávanou chce se mnou fpodle\n15. čísla »Slova« hrát p. V. Mrštík.\nČtenáři Volných Směrů vědí, že jsem v 5.a 6. čísle\nrozebral některé věty a odstavce p. Mrštíkovy a ukázal,\njak jsou grammaticky a logicky nemožné nebo věcně ne-\nsprávné nebo bez umění vyslovené.\nP. Mrštík, který se ani nepokusil, aby něco z mého roz-\nboru vyvrátil, chce mne přivést ad absurdum tím, že cituje\nněkteré věty ze Shakespearea a pí. R. Svobodové\na věsí pod ně kritiku, kterou jsem stihal určité a přesně\nrozebrané věty jeho.\nNerozumím sice, jak se dostává autorům těmto proble-\nmatické cti, aby bylo jimi jako míčem házeno v naší pole-\nmice ale chce-li tím p. Mrštík říci, že i tito autoři dají\nse porazit způsobem, jakým jsem porazil jeho, pravím mu,\nže se klame.\nO obrazech pí. Svobodové, vybraných z »Milenek«, je\nto patrno každému literárnímu vzdělanci. Nedovozuju-li toho\nblíž, je to proto, že nemám ani práva ani povinnosti o nich\nv této souvislosti vykládat: nepsal jsem vůbec kritiky\no »Milenkách«, a soud můj, na nějž se odvolává p. Mrštík,\nvztahuje se k jiným, starším pracím pí. Svobodové.\nChce-li svými citáty ze Shakespearea říci p. Mrštík, že\nShakespeare píše právě tak špatně jako Mrštík, nebo že\nMrštík píše stejně dobře jako Shakespeare, mýlí se také.\nPravda, kterou vidí každé literární dítě, jež zná Shakespearea\na četlo moje ukázky z Mrštíka, jest, že Mrštík píše docela\njinak, od základu a kořene jinak, než Shakespeare\na že kritika má, která přiléhá úplně na Mrštíka, nezasahuje\nv ničem Shakespearea.\nNeboť u Shakespearea nenaleznete nikde, aby si spletl\npojmy a slova »lub« a »vrub« a přítomný čas s minulým\na napsal logickou i gramatickou příšeru. Nikdo mi nedo-\nloží, aby psal Shakespeare o mythologii a neznal jí (osed-\nlaná Fúrie, Nemesis s provazy namočenými v řeznické krvi),\no šermu a nerozuměl mu, o studu jako potu, o duši, jež\nuchází ventilem atd. Shakespearovy obrazy jsou pravdivé\na správné až do vědeckosti jak ví každý, kdo Shakes-\npeara studoval. Snad mnohý obraz jeho je násilný, vzky-\npělý a horečný ale pak bývá také pravidlem na svém\nmístě, přiměřený osobě, náladě, situaci. Mluví jimi lidé\nv afektech, v pathosu, lidé unesení, vášniví, šílení.\nAle i kdyby opravdu psal shakespearovskými obrazy\n(jako že nepíše), myslí p. Mrštík, že jich smí užít a napsat\nv literární studii, v kritickém článku? Smí\np. Mrštík, když rozebírá a charakterisuje Zeyera,\nmluvit jako šílící král Lear nebo Hamlet? Každé literární\ndítě ví dnes a poučí p. Mrštíka, že první zákon stylu je\npravdivost, to jest účelnost. Co jest na místě v renais-\nsanční tragedii XVI. nebo XVII. věku, co ve scéně vzru-\nšení, pathosu a křeče působí komicky v literární studii\nve XX. století. Co je veliké, děsivé a vznešené ve verši\nzní jalově a prázdně v próse nota bene: v kri-\ntické próse, kterou je přece článek o Zeyerovi!\nCož mám vykládat stále literární abecedu?!\nKaždý vzdělanec ví dnes, že směšnost vinohradského\nčinžáku je právě v tom, že lepí na sebe dekorativní pathos\n(kopuli, sloupy atd.), který serval s renaissančního paláce\nnebo s renaissanční radnic?. A každý vinohradský stavitel\nmůže stejným právem, jako p. Mrštík na Shakespearea,\nodvolat se na Michel Angela, Fischera z Erlachu, Dienzen-\nhoffera nebo jiného mistra baroka, jichž monumentální\nmramorový pathos kopíruje a padělá v krotkých rozměrech\nštukou a lepenkou.\nJak p. Mrštíkovi běží jen o to, aby naházel svým čte-\nnářům písek do očí a jak je mu k tomu každý, i nejpo-\nchybnější prostředek vhod, ukazuje nejlépe, že cituje Sha-\nkespearea v starém, libovolném a kostrbatém překlade\ntuším J. J. Kolátore. Každý literární vzdělanec ví dnes,\njak tento muž překládal: vkládá každou chvíli ci-\nzímu autoru do úst své nápady a baroknífraze.\nTak cituje p. Mrštík ve »Slově«.\nO kéž by přepevný ten tělastroj roztál a rozhrk'\nse na krůpěj rosy.\nAle to Shakespeare nikdy nenapsal. V Sládkově překladu\n(Hamlet, str. 21) zní to místo ku podivu krásně a prostě:\nÓ kéž by to příliš, příliš pevné tělo se rozply-\nnulo, zjihlo na rosu!\nNebo uvádí p. Mrštík:\nJiž za měsíc zasnoubena, tož dříve, než slanost slzí\nzanikla v zánětu zprůžených očí.\nMísto tohoto galirriatiáše má však Sládek (t., str. 22):\nza měsíc než ještě sůl těch slzí prolhaných\njí stekla s očí rudě zničených\nse vdá!\nMůže být něco jasnějšího a průhlednějšího?\nNebo na str. 89. čte se u Sládka:\nÓ to mne uráží do duše, když slyším hřmotného, pa-\nrukatého vlasáče trhat vášeň na cucky, na hadry a třa-\nskati do uší floutkům v přízemí . . .\nP. Mrštík cituje však zase místo Shakespeara patrně\nKolara:\nA mne to až do duše uráží, když slyším, kterak trhá\nvášeň na samé cucky a caparty, aby jen rozrážel\nsluch,\na této poslední věty, které v Shakespearu\nnení, chytá se zase p. Mrštík!\nSrovnává-li p. Mrštík takový způsob obrany se svojí\nliterární ctí dobrá. Myslí-li, že se zachrání touto hlučivou,\númyslně falšující a matoucí taktikou před nemyslivým\nkavárenským obecenstvem, přeju mu toho. Já vznesl svou\npři před jiný tribunál. Již minule jsem vyložil, že jsem\npromluvil jen pro veliký zásadní dosah stylové\notázky u nás a pro p. Mrští kovu lepší minu-\nlost. Doufal jsem ještě, že jeho uspané umělecké svědomí\nprocitne. Ale marně: p. Mrštík zahlušuje je stále víc a stále\nnepoctivěji.\nV Praze, 30./31. 111. 1902.\nII.\nP. Mrštík poctil mne mimo nadání ještě jednou svojí\ntrochu nepozornou pozorností, mluveno po shakespearovsku.\nJe dobře, že hned na počátku svojí překruté satiry avi-\nsuje, že zfalšoval a bude falšovat a švindlovat, jak dlouho\nbude chtít* a že s pravým divácko-lidovým humorem da-\ntoval svůj opus významně >l. aprile* jinak bych jej\nsnad byl bral vážně a p. Mrštík mohl by mne zase po-\nrazit strašným argumentem, že úmyslně a »s methodou\nblázní* (mluveno zase po shakespearovsku)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7686, "texte": "P. Mrštík falšuje tedy soustavně as methodou po celý\nčlánek.\nNedá se nic namítat proti tomuto sportu diváckého genia,\ntřeba osobní dodavatel jeho citátů (Shakespeare) mínil, že\nje to »dobrou kratochvílí pro děti«. Jen proto, že jeho článek\nje trochu nepřehledný a geniálně rozházený, dovoluji si\njeho >falsa« a »švindly« (ipsissima verba!) očíslovat a se-\nstavit v řadu.\n1. Je tedy veden p. Mrštík svojí methodou ke lži, že\njsem sfalšoval jeden jeho citát/) Vypustil jsem totiž\npro přílišnou délku (citoval jsem odstavec 12řádkový!)\nposlední lhostejnou větičku; větička ta, opakuji, byla do-\ncela lhostejná v našem sporu, neboť v něm šlo jen\no to: a) ukázat na jemnocitný slovník p. Mrštíkův (slova\n»břeČka« a »holomek«) a b) vytknout (a to bylo hlavní),\nže těchto slov dovede p. Mrštík užít bezprostředně\na hne d po hyperidealistické tirádě, kde dopadnou jako\npěst na oko. Byl jsem však tak poctivý, chci říci hloupý,\nže jsem označil tečkami a zkratkou atd., že'něco\nvypouštím. Za to mnou ovšem p. Mrštík jak náleží opo-\nvrhuje a má pravdu. Mohl jsem přece vědět, s kým\nmám čest, a měl jsem se podle toho zařídit. Měl jsem si\nvést methodou mrštíkovskou: zkroutit větu a nenaznačit\nnic. Tím bych si byl získal jistě jeho respekt.\n2. A další falsum v soustavném falšování Mrštíkově:\nže prý jsem nedovedl na celou řadu obvinění Mod. Revue\nv r. 1900 nic víc odpovědět, než že M. Revue jako hoky-\nnářka chce mít poslední slovo, a zatím prý jsem je měl já.\nÜbohý Mrštíku! Jaký úpadek vší cti a slušnosti! Což\nkdyby se náhodou vyskytl člověk, který by si rozevřel\nLumír 1900 a\" Mod. Revue 1900 a zjistil, že jsem odpo-\nvěděl na všecky obžaloby M. Revue (a jak jinak bych\ntaké byl mohl polemisovat po tolik měsíců !) a že p o s 1 ed ní\nslovo měl p. Karásek/*) Co by si o Vás pomyslil?\nMyslíte, že by na Vás hledal citát v Shakespearu? Nebo\nulehčil b}' si vlastní nevázanou prosou?\n3. A stará historie s Pavlem Kunzem. Prý jsem pod\nškraboškou cizího jména napsal o »Pohádce máje« něco\njiného než pod svým jménem.\nToto nejapné a plané podezření vyvrátil jsem už Mod.\nRevui, ale poněvadž se p. Mrštík tváří, jakoby vůbec mojí\nodpovědi nebylo, rekapituluji mu ji zde:\na) Pavel Kunz byla stálá a v liter, kruzích o b ecn ě\nznámá moje šifra; několik listů mne hned tehdy (1897)\nza ní znalo a jmenovalo. (Pod šifrou nepsával jsem do\nLiter. Listů jen já, psávali i pp. A. Procházka, F. V. Krejčí\na j-)'\nb) »Pohádka rnáje«, kterou jsem kritisoval r. 1897, ne-\nbyla táž, o níž jsem psal r. 1892. P. Mrštík přepracoval\nprvotní její formu, když ji chystal pro knižní vydání -\nzda k jejímu prospěchu, nebudiž zde rozhodováno;\nsamy za sebe svými argumenty. Uznával jsem tam\"\notevřeně a plně talent p. Mrštíkův i jeho literární význam,\nvytýkal jsem jen jeho hranice a mezery a formoval své\nněkteré esthetické a psychologické pochyby;\nd) otázka pro filosofa: měl jsem, když jsem došel po\n5—6 letech k jinému názoru o »Pohádce máje« (přepraco-\nvané !), názor ten zamlčet a opakovat názor minulý jen\nproto, abych se zdál p. Mrštíkovi a lidem jeho duševní\nhloubky důsledným?\nNe p. Mrštíkovi, ale těm několika mladým lidem, kteří\nsnad náhodou budou čisti tyto řádky, překládám z Emer-\nsona:\n»Jiné strašidlo, které nás odvrací od samostatného jed-\nnání, je důslednost . . . Nerozumná konsekvence je trapič\na strašák všech malých duchů, vzývaný všemi malými stát-\nníky, filosofy a kněžími. Po důslednosti není prostě nic\nvelké duši. Stejně důležité jest starat se o svůj stín na\nstěně. Vyslov v tvrdých slovech, co myslíš dnes,\na zítra vyslov, co myslíš zítra, a zase vtvrdých\nslovech, i kdybys musil odvolat každé slovo\nz toho, co jsi řekl dnes.«\né) Byla v tom jemnocitnost, která ovšem unikla p. Mrští-\nkovi, ale již pochopí, doufám, každý ušlechtilejší duch:\nchtěl jsem vyslovit nový svůj názor bez hluku a thea-\ntrálního efektu, poněvadž mně šlo o věc a ne o osobu\np. Mrštíkovu.\n4. A jsem už u posledního a nejbolavějšího bodu tragi-\nkomedie p. Mrštíkovy. Tomuto rytíři jest totiž velmi nevolno\na úzko o samotě, a poněvadž je prost všech filosofických\na individualistických skrupulí a nesoudí jako Ibsenův »Ne-\npřítel lidu«, že nejsilnější je muž, jenž stojí sám, nýbrž\nmyslí rozšafně s celým světem, že dva je víc než jedna\na tři víc než dva šilhá úzkostně hned od počátku\nlemiky po spojencích.\nKde je jen vzít? Nu, v tomto případě nebude to ne-\nsnadné: jak známo, nebyl jsem zrovna literární tichošlápek\na bil jsem se (s pýchou to pravím) s mnohými lidmi, na-\nposledy s pp. Karáskem a Neumannem. A chytrácká a zba-\nbělá logika si řekne: Aha, tady jsou. Stačí ti prostě od-\nkázat, že už tam a tam p. Karásek popravil Šaldu vy-\nmaloval jeho padoušskou podobu na vlas věrně, tak věrně\na dokonale, že už ani ty nedovedeš lépe, a proto musíš\npoukázat na Mod. Revui, pagina ta a ta a máš vyhráno\".\nZabil jsi tím dvě mouchy najednou: 1. nemusíš týrat svoji\nbez tak hubenou polemickou invenci/) a 2. polichotil jsi\nMod. Revui a Novému Kultu a máš zaručenu, ne-li jich\nspojenectví, alespoň neutralitu v nejistých dnešních do-\nbách, jak říká kronikář, každým způsobem věc dobrá\na cenná!\nVěru, vtipně a docela po obchodníčku myšleno! Jen\njeden háček je ve věci: Proč jste neřekl hned před\ndvěma lety, když se tehdejší boj bojoval, že\nsouhlasit es pp. Karáskem a Neumannem? Ten-\nkrát by to bývalo mělo smysl a byl byste\nb3?val dostal také hned svůj díl. Ale dnes, po\ndvou letech a když jste byl prve ode mne bit,\nkřičet: ano, ten Šalda je lump, Karásek měl\ntenkrát před dvěma roky pravdu milý\npane, jaký vrchol tragi komiky! Jaký úpadek\nrozumu a vkusu ! Jaká malodušnost zoufalce a poraženého !\nI Vy jste měl polemiky s Časem ku př. v posled-\nních letech a také Vám neříkali tam příjemnosti a poklony.\nA dovolával jsem se proti Vám Času ? Odkazoval jsem na\nněj čtenáře Volných Směrů? Útočil jsem ňa Vás cizí\nzbraní ?\nOdpovězte si a zamyslete se nad tím, co jste provedl!\nV Praze, 6.-IV. 1902.\n7 V\n*) Falšovat citáty ale což to má smyslu u p. Mrštíka?\nFantasuj, jak fantasuj, jeho nepřekonáš a nepředstihneš.\nJeho skutečnost jde nad všechen pomysl a domysl a sty-\nlistický jeho genius »zahanbuje samu přírodu«, jak říká týž\nShakespeare. Dovede si někdo vymyslit na př. takové slo-\nhové finessy, jaké se čtou v » Lumíru « str. 82., 1. sloupec:\n>Vyskytne se i liter ární nějaký p-o domek s duší\ni vtipem u nás tak vřele milovaného Pepíka, a když ten\nse ukýchne, slyší to celá Praha.« Jaká grácie, jaký vtip!\nAle nač hledat v »Lumíru«, když iv dnešním »Slově«\npo tolikerém výprasku dovede p. Mrštík napsat tuto slá-\ntaninu :\n»K a v k ai když ve sněhu se válí, přece Černé pírko\nprokoukne a je po illusi úbělem se pyšnícího anděla «\n(Str. 163., 2. sloupec.) Kavka, která budí v p. Mrštíkovi\njednu chvíli illusi • anděla! Ne, na pomoc všichni\nbozi zemští, podzemští i nebeští, a chraňte nás před ta-\nkovou U A ta mluvnice! »Kavka . . . pírko pro-\nkoukne!« Je to věta? Nenaučili p. Mrštíka ve škole, že tu\nmusí být dativ, aby to mělo jen trochu smyslu? Že musí\nstát: kavce pírko prokoukne? »Luder bleibt Luder« citoval\np.. Mrštík sám na sebe. Habeat sibi.\n**) Moje poslední polemika je v Lumíru z 20. srpna\na 1. září, p. Karáskova v Mod. Revui z 8. září.\nc) referát můj v Lit. Listech 1897 nemusil být vů-\nbec podepsán, poněvadž je z těch kritik, které mluví\n*) Pan Mrštík dává rád nést režii svých rytířských vý-\nprav druhým. Jeho polemiky jsou složeny skoro ze\nsamých citátů. Übohého Shakespearea najal si, zdá se, za\ncitátového soumara také názor na genia, jemuž říká\nNietzsche »laesio Majestatis Genii*. Jest dojemná podívaná\nna pietu, s jakou zachází p. Mrštík se svým vlastním P. T.\ngeniem: jen ho zbytečně nenamáhat! Zrovna jakoby to byl\nnárodní statek a p. Mrštík jen šafářem, jemuž je svěřena\njeho správa!\n\nF. X. Šalda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c003", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "183", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.2", "titre_corps": "VÝSTAVA DĔL A. RODINA V PRAZE. 1902.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA DĔL A. RODINA V PRAZE. 1902.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "VÝSTAVA DĔL\nA. RODINA V\nPRAZE. 1902."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c004", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "184", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.3", "titre_corps": "CAMILLE CLAUDEL. PODOBIZNA A. RODINA.", "titre_sommaire": "CAMILLE CLAUDEL. PODOBIZNA A. RODINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "CAMILLE CLAUDEL.\nPODOBIZNA A. RODINA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c005", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "188", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.4", "titre_corps": "GENIOVA MATEŘŠTINA.", "titre_sommaire": "GENIOVA MATEŘŠTINA.", "signature_source": "F. X. Šalda", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.5", "debut_caractere": 29, "fin_caractere_exclue": 1271, "texte": "GENIOVA MATEŘŠTINA.\n\n(PROLOG K VÝSTAVĚ RODINOVĚ.)\nVýznam každého velikého umělce-tvůrce a genia pro život\nje v tom, že on jediný mluví k nám psychickou ma-\nteřštinou a nutí nás, abychom mu v ní odpovídali — neboť jiných\nodpovědí nepřijímá a jiným odpovědím nerozumí. Tím kypří a obnovuje\nokoralou líchu života, který ve svém všedním dni uniká stále a stále\ndo naučeného odcizení, hubené plochosti a starobně konvence.\nPsychická mateřština! Jak málo kdo z nás ji slyšel i jen jednou\nv životě, jak málo kdo z nás jí ne mluvil — ale jen vykřikl jednou\nza život, z hlubin vnitřní úzkosti a tísně! Neboť hovoříme všichni stále\njazykem cizím, hladkým a vypůjčeným, jemuž naučily nás žebrácké\npotřeby naší malosti a slabosti — jazykem celého světa, jazykem pa-\npírové všeobecnosti, který na nás odevšad doléhá a všude nás dusí.\nNikdy skoro nepřijde k slovu naše nejvnitřnější já: mluvíme jen z po-\nvrchu a jen povrchem a ani jím ne, ani jeho citlivostí a dráždivostí,\nkterá je dávno již otřena a otupena — ne, jen uniformními barvami,\nkteré jej přetřely, jen suchým prachem, jenž se navrstvil na něm od vče-\nrejška, jen konvencí cizoty a náhody. Musí přijít veliká událost, osud,\ntragika a zabušit železnou pěstí na hluchou hrobku naší bytosti, pro-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3601, "texte": "pálit se bolestí k našemu jádru a vyrazit z nás výkřik pravdy, hrůzy a vášně,\nkterý bychom sami nenalezli a který by zůstal v nás zaklet na vždy.\nAle genius nezná jiného jazyka než svojí mateřštiny: jí mluví stále a výlučně,\nryze a plně, nebojácným, hlubokým hrudním tónem. Všecky svaté vnitřní prameny,\nz nichž žije lidská bytost jako strom ze země, zasypané v nás struskami, vyschlé\nnebo zkalené, zpívají v něm čistě, naladěny na základní hudbu jako věrný a poctivý\nnástroj, a vylévají se štědře a bohatě jako překypující milost.\nTakový genius je Rodin, před jehož dílo staví vás krásný iniciativný čin mladých\nčeských výtvarníků sdružených v „Mánesu\".\nRodin mluví stále a neúchylně mateřštinou genia, jazykem věčnosti, kterému se\nteprve musíte učit naslouchat a rozumět, poněvadž jste mu odcizeni lety a lety ma-\nlosti, jalovosti a plochosti. A nemůžete mu porozumět dříve, pokud nezapomenete na\nvšecky druhotné a odvozené organy, na všecko umělé, přiučené a přivychované, na\nvšecku papírovost, abstraktnost a mechaniku života a nebudete naslouchat očiště-\nnými a nejhlubšími svými pudy, ušima svých kořenů, všemi póry své prabytosti.\nV jeho plastice jako v žádném druhém výtvarném díle moderních věků zní prasíly\nživota a osudu, nejstarší a nejhlubší jejich živly, základní tóny, na nichž jsou skle-\nnuty a jimiž jsou rytmovány. Zde stojíte před věčnou tváří těch strašných matek\nmagnae matres, říkal jim starověk k nimž do hlubin útrob zemských sestupuje\npro poslední nejvyšší zasvěcení v mystéria bytí Goethův Faust. Zde vyznělo všecko\nnejpodstatnější, nejvěčnější a nejšílenější ze života a smrti a vyznělo to linií opojenou\na horečnou jako bolest a rozkoš, citlivou, rozechvělou a učelivou jako nervové fluidum,\nslavnou a šírou jako sám zákon bytí, vzniku a zmaru.\nNebylo sochaře a málo bylo v posledním věku umělců vůbec, kteří tak hluboko\nsestoupili s vámi k temným studním tvůrčího chaosu, kteří z nich čerpali tak původně\na bezprostředně, kteří vám dali pít rovnou z dlaní svaté vody, jíž nabrali, přímo\nk horečným rtům, kteří vám dovolili nahlédnout tak hluboko do mystéria tvoření:\nnejvětší většina žila a žije ne ze zdroje, ale z prostředníků a nalévá vám nápoj již\nnesčíslněkráte přelitý, zteplelý a zvětralý, když byl dříve pošel dlouhým kolem číší,\npohárů a rukou, jež jim jej naposledy podaly.\nRodinovo umění je celé z první ruky: je to umění geniálně v nejvyšší\npotenci slova, je to geniova mateřština do slova i do písmene.\nSkloníte-li se nad některé jeho sochy, jest vám, jakoby vám zadychnul do rozhořelé\ntváře chlad étheru, v němž se koupaly a který se zachytil v záhybech jejich pleti.\nJsou to bouřky vášně, hrůzy a rozkoše, zachycené přímo a rovně, jak se rozžehly ve\ntmě noci a mračen: jsou zároveň horké jako čerstvě zapálený blesk i vlhké tmou\nchaosu, z něhož se právě zrodily.\nLeží na nich ještě všechen pel tvůrčí samoty, celé mlunné ovzduší jejich duševní\npravlasti, všechna chladná rosa mystické půlnoci ten pel a ta rosa, svědectví bož-\nského původu, které, i kdyby je náhodou dovedla zachytit, setříti do banální hladkosti\na vyleštěné střízlivosti bylo by první starostí umělecké prostřednosti.\nPodmanivé a vítězné kouzlo některých jeho soch, které vás jímá a drží, dá se vy-\nložit a pochopit jen tak, že jsou geniův autograf první vlastní horké a vášnivé\nčrty psychické ruky, bez retuší, nepřepsané a nepřizpůsobené.\nVůně tvůrčího chaosu, vůně tmy a jejího mystéria ulpěla a spí ještě ve vlhké svaté\natmosféře na sochách Rodinových jako na čerstvě zrozených hvězdách. Ona jest to,\nkterá nás opíjí: nejvzácnější víno, které vám může nalít do číše i sám genius. Zved-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3572, "texte": "něte je uctivě a zbožnou rukou neste ke rtům: pijete tu vlastní tvůrčí mystérium\nzemě!\nMystérium toto dá se opsat a pochopit jen tak, že Rodinovi je plastika\nmateřštinou jako žádnému druhému sochaři od staletí. Postavte\nvedle něho i největší mistry, jež jste posud viděli, a zpatrní se vám celý rozdíl mezi\nnimi: plastika jest jim jen řečí naučenou, třeba dobře, dokonale a správně naučenou\na bezvadně ovládanou, ale přes všecko ne nejhlubším a jedině zákonným, nýbrž více\nméně náhodným a libovolným prostředkem projevu a výrazu. V jejich výtvorech není\nté strašné nutkavosti, ani té omamující závrati, která k sobě táhne a si podrobuje\njako přírodní zjev. Odtud u nich, buďtež technicky sebe dokonalejší, buď malichernost\nnebo suchost a střízlivost, vtíravost matematické formule, vypočtené lešení, které není\na nemůže ani být nikdy dost zakryto; díly jejich jde trhlina: nepodařilo se jim\nv jedné tvůrčí výhni roztavit a jedním rytmem vyzpívat hmotu.\nU Rodina je přerod instinktu v intellekt, inspirace v dílo, individuálného a ryze\nosobního v typ zázračně úplný a cele strávený, bez zlomků, integrální: vlastní\na pravý akt tvůrčího mystéria.\nV tom, jak sloučil nejspornější póly: suggestivnost s výpočtem, svobodu se zá-\nkonem, živelnost s intellektem, aby se doplňovaly a stupňovaly, kde se jinde ruší\nv tom je tvůrčí actus mysti cu s, před nímž vždy bude v úctě a bázni váznout\nslovo a péro, a k němuž se může nejspíše ještě přiblížit opojený zrak nesený ohni-\nvým křídlem intuice. To, co Rodin vyslovuje, nejen že se nedá vyslovit žádným jiným\numěním než plastikou, ale nedá se ani v ní vyslovit celeji a ryzeji, nervněji i ty-\npičtěji zároveň. Zde jsme, alespoň pro přítomnost, u hranic lidské síly.\nRodin nalezl mateřštinu plastiky, která byla ztracena po celá staletí a která, i když\nnezanikla před ním úplně, tekla bojácně jen tenkou, podzemní, často přerušovanou\nnití v dílech několika málo skutečně tvořivých plastiků devatenáctého věku: u Ro-\ndina vyvěrají zase po staletích všecky její spojené horké prameny a tryskají horečnou\nsopečnou tepnou.\nSochařství, které se zdálo jednu dobu uměním fossiíním, mrtvou a ztrnulou řečí\nstarých, silných, vyhynulých dob, rozhlaholil v živý, vášnivý a nervní jazyk našeho\nhorečného a bolestného dneška a vyslovil jím, co se zdálo nemožným: zmítaný, roz-\ntřepený a šíleně k nebi bijící plamen jeho nejvzepjatějších vášní i nejopojnějších\nsnů. Učinil ze sochařství po staletích uměleckou mateřštinu doby, horký, nekonvenční a\npravdivý její výraz, samu tepnu duševního vlnobití přítomnosti. V tomto jazyku, v němž,\nzdálo se již, jsou možni jen grammatikové a starožitníci a v němž, zdálo se, dá se jen ko-\npírovat, parafrasovat a lepit střízlivá prosa, Rodin zase básní a básní po věcích první.\nSpojil nás na jedné straně živě a bolestně s heroickou dobou v umění minulosti,\nkterá se zdála být již dalekou a vybledlou legendou, a na druhé sklenul první du-\nhový oblouk mostu do budoucnosti. Dovedete-li se dost odvážně zadívat do tmy věků,\nuvidíte, že Rodin rozžehuje pochodeň, která vypadla z ustydlých rukou Donatello-\nvých a Michel Angelových, a vrhá ji přes náš věk do řad příštích, a stišíte-li svoje\nsrdce u paty jeho soch do dosti hluboké pozornosti, uslyšíte, jak odpovídá na otázky,\njež položily minulé věky, a jak volá sám novými do věků budoucích.\nRodin je veliký obnovitel a obroditel.\nA obroditelům mohou porozumět a jim odpovědět jen obrození, jen ti, kdo se sami\nna nich obrodí. Umělecké mateřštině geniově dá se odpovědět zase jen mateřštinou:\nsami v sobě, ve svých hlubinách musíte nalézti její kovový jazyk."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 670, "texte": "Před Rodinem musíte se naučit odvaze obdivu a odvaze nenávisti, bez nichž\nnejste uměleckým lidem, ale beztvarým blátem.\nPřed Rodinem musíte se vychovat na poctivou a věrnou resonanční plochu pro\npříští svoje veliké tvůrce, na pevnou mateřskou půdu pod nohy svého budoucího\nobra.\nPřed Rodinem musíte pochopit, že genius jest nejprve v opovržení vším chladem\nvší polovičatostí, vší opatrností a vší konvencí a že žít vášnivě, cele, hrdinně a od-\ndaně znamená se mu blížit a připravovat jeho příští.\nJinak odšumí pro vás tento umělecký hod bez užitku a významu, a až pohasnou\njeho světla, bude temněji a pustěji u nás, než bylo před ním.\nV Praze, v dubnu 1902\n\nF. X. Šalda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c006", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c006", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "185", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.4.1", "titre_corps": "SOCHAŘ A JEHO MUSA. MRAMOR.", "titre_sommaire": "SOCHAŘ A JEHO MUSA. MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "SOCHAŘ A\nJEHO MUSA.\nMRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c007", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.4.2", "titre_corps": "BELONA. BRONZ.", "titre_sommaire": "BELONA. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.8", "debut_caractere": 672, "fin_caractere_exclue": 686, "texte": "BELONA.\nBRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c008", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "189", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.5", "titre_corps": "VNITŘNÍ HLAS. DETAIL POMNÍKU V. HUGA.", "titre_sommaire": "VNITŘNÍ HLAS. DETAIL POMNÍKU V. HUGA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "VNITŘNÍ HLAS.\nDETAIL POMNÍKU\nV. HUGA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c009", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.6", "titre_corps": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ Z CALAIS.\"", "titre_sommaire": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ Z CALAIS.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "FRAGMENT\n„MĚŠŤANŮ\nZ CALAIS.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c010", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c010", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "191", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.7", "titre_corps": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ Z CALAIS.\"", "titre_sommaire": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ Z CALAIS.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "FRAGMENT\n„MĚŠŤANŮ\nZ CALAIS.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c011", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.8", "titre_corps": "STÍN. FRAGMENT „PEKELNÉ BRÁNY.\"", "titre_sommaire": "STÍN. FRAGMENT „PEKELNÉ BRÁNY.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "STÍN. FRAGMENT\n„PEKELNÉ BRÁNY.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c012", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193", "page_fin": "193", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.9", "titre_corps": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ Z CALAIS.\"", "titre_sommaire": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ Z CALAIS.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ\nZ CALAIS.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c013", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "194", "page_fin": "194", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.10", "titre_corps": "PRCHAJÍCÍ LÁSKA. BRONZ.", "titre_sommaire": "PRCHAJÍCÍ LÁSKA. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "PRCHAJÍCÍ\nLÁSKA.\nBRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c014", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "194", "page_fin": "194", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.11", "titre_corps": "LUNA LOUČÍCÍ SE SE ZEMÍ. MRAMOR.", "titre_sommaire": "LUNA LOUČÍCÍ SE SE ZEMÍ. MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.14", "debut_caractere": 25, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "LUNA LOUČÍCÍ\nSE SE\nZEMÍ.\nMRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c015", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "195", "page_fin": "195", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.12", "titre_corps": "POLIBEK. MRAMOR.", "titre_sommaire": "POLIBEK. MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "POLIBEK.\nMRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c016", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c016", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "196", "page_fin": "196", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.13", "titre_corps": "KOVOVÝ VĚK. BRONZ.", "titre_sommaire": "KOVOVÝ VĚK. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 18, "texte": "KOVOVÝ VĚK.\nBRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c017", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "197", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.14", "titre_corps": "POKUŠENÍ SV. ANTONÍNA. MRAMOR.", "titre_sommaire": "POKUŠENÍ SV. ANTONÍNA. MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 30, "texte": "POKUŠENÍ SV.\nANTONÍNA.\nMRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c018", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "197", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.15", "titre_corps": "POMÍJEJÍCÍ LÁSKA. BRONZ.", "titre_sommaire": "POMÍJEJÍCÍ LÁSKA. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.17", "debut_caractere": 32, "fin_caractere_exclue": 56, "texte": "POMÍJEJÍCÍ\nLÁSKA. BRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c019", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "198", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.16", "titre_corps": "STUDIE K BALZACOVI. BRONZ.", "titre_sommaire": "STUDIE K BALZACOVI. BRONZ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "STUDIE K\nBALZACOVI.\nBRONZ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c020", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "198", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.17", "titre_corps": "BOUŘE. MRAMOR.", "titre_sommaire": "BOUŘE. MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.18", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "BOUŘE.\nMRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c021", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "199", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.18", "titre_corps": "ORFEUS. MRAMOR.", "titre_sommaire": "ORFEUS. MRAMOR.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 15, "texte": "ORFEUS.\nMRAMOR."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c022", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "200", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.19", "titre_corps": "EVA.", "titre_sommaire": "EVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4, "texte": "EVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c023", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "201", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.20", "titre_corps": "EVA.", "titre_sommaire": "EVA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4, "texte": "EVA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c024", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "210", "image_debut": 22, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21", "titre_corps": "CAMILE MAUCLAIR: MODERNÍ MALÍŘ.", "titre_sommaire": "CAMILE MAUCLAIR: MODERNÍ MALÍŘ.", "signature_source": "Konec příště", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.22", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 1870, "texte": "CAMILE MAUCLAIR: MODERNÍ\nMALÍŘ.\n\n.*) Nynější discusse o reorga-\nnisaci Salonů, návrhy odštěpenců,\ntvrzení odpůrců, výplody a programmy sdělené\nžurnálům, upoutávají s větší či menší opráv-\nněností pozornost publika a kritiky. Obecen-\nstvo může jen povrchně souditi o těchto\numěleckých sporech. Jen když v máji může\nzaplaviti elegancí obojí vernissáž a pobaviti své\nzraky pohledem na dva či tři tisíce pláten;\nnestará se, je-li toto seskupení ovládáno\nzákony rozdílnými od bývalých a má za to,\nže žvastání žurnálů nestojí za povšimnutí.\nAle pro kritika a pro moralistu je věc jiná.\nTakovéto debaty dokazují zcela jasně, že ma-\nlíři už nejsou tím, čím bývali, že celý stav\njejich ducha se hluboce změnil. A touto\nzměnou bude se obírati tato studie ; ne, aby\nzasvěcovala čtenáře do administrativních sporů\nvždyť je jeho plným právem, nezabývati\nse jimi ale aby mu ukázala se všeobec-\nnějšího a intellektuelnějšího hlediska, kterak\nduše a povaha moderního umělce se vyví-\njely současně s jeho dílem.\nSkutečně také obecenstvo si uvědomilo\npřeměnu ideálu malířů, která během posled-\nních padesáti let byla evidentní. Vidělo aka-\ndemické malířství, Courbetův realism, Manetův\na Degasův impressionism a modernistu, inti-\nmistní a venkovskou malbu Milletovu, archaické\nsny Moreau-ovy a Chassériau-ovy, Bastien-\nLepageův realism, koloristickou féerii Mone-\ntovu a Besnardovu, historickou tvorbu Lauren-\nsovu a Rochegrossovu, nervosní eleganci\nHelleu-a nebo La Gandara, náboženský či\npohanský sen Puvis de Chavannes-a, ironickou\nfantasii kreslířů-aktualistů jako Willette, Lau-\ntrec nebo Steinlen. Ale o vlastní povaze malí-\n\n*) Klademe do rukou svých čtenářů tento článek,\nkterý přijde jistě vhod, poněvadž zasvěcuje pře-\nhledně do vývoje francouzského malířství, a poně-\nvadž lze v poměrech zde líčených nalézti mnohou\nobdobu k poměrům našeho výtvarného umění.\nPozn. red."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.23", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 1824, "texte": "rove se publikum nedovědělo celkem ničeho\nnového od Vie de Bohéme, této knihy,\nkterá jen zavinila osudné nedorozumění mezi\numělci a publikem. Umělec, který je tam\nlíčen, je dnes fossilní tvor, bizarrní prototyp\nhodící se do musea morálních kuriosit. A přece\nobecenstvo si nemůže dobře uvědomit. „Rapin\"\n(mazal) je vyhynulý druh. Leda že žáci někte-\nrých atelierů zatvrzele nosí jeho uniformu,\nvlající vlasy, veliké širáky, ohromné kravaty\na zuávské pantalony. A ještě se dělí o tuto\nnevinnou tradici s celou řadou fotografů a\nobchodních příručí. Není proto méně pravdou,\nže dnešní malíř je naprosto jiný, třeba o tom\nnávštěvníci Salonů nevěděli. Pro ohromnou\nvětšinu lidí „ten malíř z patra\" tak vypadá,\na se stránky morální je to veselý hoch,\nleckdy fláma, šibal, který ve svých mo-\ndelech nalézá dvojí účel, který se nespřátelí\ns žádnou pravidelností občanského života,\nleda z přinucení. V očích publika je jen\ntenhle malíř, a pak privilegovaný, který má\nvillu a vlastní vůz, maluje jen dámy z velkého\nsvěta a dostává dvacet tisíc franků za portrét.\nPravda je docela odlišná a nebude bez\nzajímavosti, zaznamenati tu její hlavní sou-\nčasné rysy.\nSociální konstituce 19. století potlačila po-\nstavení malíře, vydržovaného šlechtou. Učinila\nz něho svobodného občana, a spolu jej při-\nnutila, aby byl živ ze svého řemesla, assimi-\nlovala jej k obchodníku, který žije z prodeje\nsvých výrobků. Na místě, aby byl jakýmsi do-\ndavatelem luxusních předmětů pro šlechtice,\nmalíř změnil pána a stal se dodavatelem luxu\npro buržou-amateura. Šlechtic, který tomu\nvůbec nerozuměl a také se za to nestyděl,\nneboť jeho šlechtictví mu v jeho očích poji-\nšťovalo povýšenost nad vším plebejským,\nplatil a neposuzoval. Buržoa-amateur, zdánlivě\nmalíři rovnocenný, ale přece jen dominující\nsvými penězi, chtěl kontrolovati a posuzovati."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.24", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 3153, "texte": "Šlechtic mohl míti vkus, ale necítil se k tomu\nzavázán: neměl-li ho, dal volnost právě tak\nsvému krejčímu jako svému malíři, poněvadž\nti lidé znali módu a byli podle toho placeni.\nBuržoa si vymyslil jakousi aristokracii vkusu\na vykládal svoje mínění. Získal malíř při tomto\n„osvobození\"? Mnozí silní duchové o tom\npochybují. Aťfje tomu\" jakkoli, takováto spo-\nlečenská modifikace přivodila převrat ve způ-\nsobu života.\nPrvní důsledek této modifikace: přivedla\numělce k tomu, že se v něm objevila povaha\nvzbouřence. Pod starým regimem nebylo možno\nse vyjádřiti sociologicky. Měl-li malíř revolucio-\nnářské ideje, nemohlo se věděti, poněvadž jeho\ndílo bylo určeno pro ozdobu příbytku mocných.\nA přece, jakmile mohly jeho sny rozepnouti\nkřídla po událostech r. 1789, duch vzpoury\nse projevuje. Záhy nastalý imperialistu zabra-\nňuje Davidovi, aby vyslovil malířsky své ideje\nčlena konventu. Ale i akademičtí malíři od\nRestaurace odhalují svou „nenávist k tyranům\"\nv římských allegoriích (Smrt Virginie\natd.), a zázračný génij Delacroixův zahlaholil\njako fanfára, když maloval svůj „Massacre\nde Scio\" a tu úchvatnou Barrikádu, kde\nje vtěleno revolucionářské nadšení celé gene-\nrace karbonářů a chartistů. Ale současně publi-\nkuje Daumier řadu svých obdivuhodných so-\nciálních satyr, které rozhodně napadají buržo-\nasii. Tento útok je velmi odlišný od výlevů\nromantiků, od překypujících „výprav\" Hugo-\nvých žáků na „buržoy\". Zde se nejedná už\njen o nedorozumění mezi těmi, kteří lpí na\nbojácném klassicismu a těmi, kteří sní o nové\nliteratuře. V Daumierovi, právě jako v Bal-\nzacovi, je cítit rozumovou nenávist proti tře-\ntímu stavu, studenou, logickou, fakty pode-\npřenou nenávist.\nTřicet let postačilo, aby vzniklo v srdci\numělce záští proti tmářství a zpátečnickému a\negoistnímu duchu třídy, která využila lidem\nvyvolané Revoluce k tomu, aby se zmocnila\nhegemonie a ukázala se, ne-li více, aspoň\nstejně opressivní jako bývalá šlechta. Poměr\nmezi buržoou a umělcem byl hned nepřá-\ntelský. Umělec je v základu stvořen ze dvou\nvěcí: z lásky ke krásným věcem, která jej\nsbližuje s aristokracií, a z citu slitování a vše-\nobecné spravedlnosti, který jej vede k tomu,\naby miloval lid. Každá prostřed-\nnost, každá umírněnost se mu\nhnusí. Kompromiss buržoasního\nkrálovství, vymyšlený a usku-\ntečněný Ludvíkem-Filippem je\nmu ještě nesnesitelnější. Bojoval\nna barrikádách v r. 1830, 1832,\nbude bojovati r. 1848, a starý\nCabrion, který se omezoval na\nveselé kousky, se stává na dále\npřítelem proletariátu, sektářem\nProudhonovým, nestaví-li se ote-\nvřeně k monarchickému názoru,\nkterý favorisuje luxusní umění\na vzdaluje jej stejně od buržoasie\njako od sprostoty. Od té doby\nvýtvarník je spřátelen s pokro-\nkovými spisovateli a jeho mo-\nrální historie je morální historií\nliterátů samých.\nOd roku 1851 do 1870 se\ntoto spojení utvrzuje. K mo-\ntivům politickým, u malíře, druží\nse touha reagovati mocně proti\nŘímské škole a akademickému\nduchu, což mu representuje tmář-\nství a reakcionářské měšťáctví\nve formě jeho povolání. Cour-\nbet jest realista, protisymbolista\na protiimperialista z jednoho a\ntéhož důvodu. Impressionism na-\nšel kořeny v realismu a pojímá"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.25", "debut_caractere": 9, "fin_caractere_exclue": 3619, "texte": "je modernisticky, malířství protestuje již tím\nproti disciplinárnímu duchu Římské školy,\nuvádí podání současného života do umění\nvýtvarného právě v onom duchu, který oži-\nvuje Goncourty, Flauberta a Zolu. Oposice\nměšťáků proti takovému umění, jehož su-\njet neschvalují právě tak jako provedení,\ndosahuje největšího vzepjetí. Josef Proud-\nhomme „míval rád umění, ale ne umělce\" za\ndobrých časů Monnierových; od této chvíle\npohlíží na umělce jako na pravé anarchisty.\nPolitická kresba se hojně šíří. Od r. 1870 po\nnaše dny, její vzrůst je ohromný a kresba ze\nživota současného stále roste. Ve všem umění\nje systematická vzpoura proti Třetímu stavu.\nNaturalistický román, sociologický román, Thé-\nátre-Libre se druží k anarchistické kresbě, po-\nlitické karikatuře a k dokumentárnímu proti-\nburžoasnímu náčrtku Forainů či Steinlenů.\nSouběžně s touto sociální evolucí umělec,\nstav se občanem, se stavovsky organisuje. Od\npočátku své občanské karriéry stojí před dvojí\ncestou: jedna z nich je akademism, totiž podro-\nbení se principům Římské školy, pozvolný,\nbyrokratický postup soutěží, medaillí, cen\nřímských a cen v Salonech patronisovaných\nstátem. Druhá cesta je cesta samostatnosti,\nznamená malovat, jak každý jednotlivec vidí\na prodávat přímo amateurovi. První cesta je\nnepohodlná, ale přece je možnost šťastněji\nproběhnout, je-li člověk obratný a učelivý:\ndruhá je skoro neuskutečnitelná. Oficielní ma-\nlířství je ustaveno jako úřední hierarchie,\njako korporace, s dílnami, stupni mistrovství\na mistrovskými díly jako před Revolucí.\n•V\nŘímské ceny neudělují se podle zásluhy (a\nto ještě tato „zásluha\" znamená poslušnost\nškoláckých formulek); potichu se rozdělují\nmezi slavné ateliery. Kolem r. 1830 konku-\nruje Ricard marně : žák Léona Cognieta, měl\ndoporučující list na Hersenta, ale byl tak\ndelikátní, že jej odevzdal až po rozsudku\na Cognietův atelier „nemohl letos činiti ná-\nroky na cenu\". Toto rozdílení se zdá zcela\npřirozeným; ještě dnes panuje na Škole Krás-\nných Umění, když se jedná o ceny Akademie\npři výročních závěrečních soutěžích. A úcta\nk učitelům jest plna podivného formalismu.\nTento formalism, který kolem r. 1840 byl\nvšemohoucí, trvá podnes, třeba už zmírněný.\nPřednostové atelierů rádi dají provádět kusy\nsvých velkých komposic pro Salony od svých\nžáků, i dlouho po tom, když tito už vystoupili\na stali se slavnými. Memoiry umělců jsou plny\nanekdot o slavnostním autoritářství „starých\".\nI Manet byl nucen opustit atelier Couturův\npro skutečné bručounství a krutou nespra-\nvedlnost tohoto mistra. Je v tom něco, co\nupomíná na zřízení atelierů za Renaissance,\nkdy hotový umělec držel ruku nad svými\nmladými druhy. Ale za Renaissance byla ja-\nkási srdečnost a víme, že Donatello žil patri-\narchárně se svými odlévači a kladl vydělané\npeníze do kouta atelieru, kde každý si bral,\nkolik potřeboval. Ale v klassických akademiích\nmezi r. 1800 a 1880 není už této naivnosti\nmravů. Nejmenší nedodržení osobního nazírání\nředitelova je ihned potlačováno: celé atelier\nnapodobí profesora a tuto solidaritu udržuje\niv životě. Člověk je „žákem Ingresovým, Coutu-\nrovým, Cabanelovým nebo Roberta Fleury-ho\".\nTím se udržuje jisté otroctví a jisté nároky.\nProdej pak se rozděluje podle poměru uče-\nlivosti: officielní objednávky se reservují čle-\nnům Institutu, kteří určí své oblíbené žáky, aby\njim pomáhali, a amateuři kupují obrazy zase\nna jejich doporučení. Během celé doby, co bez\nodporu vládl akademism, malířství provádělo\ntakto systém korporativní. Žák byl robotníkem.\nProti této organisaci, jejíž strnulost dnes\nnemůžeme ani pochopiti, a v níž se vy-\nvinulo tolik „starých\", dnes v úplné zápo-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4925, "texte": "menutí pohřbených, neodvislé malířství se za-\nřizuje, jak může. Romantičtí krajináři jdou na\ncesty s uzlíkem na zádech. Rousseau, Chin-\ntreuil, Corot, Diaz, Daubigny a Troyon nebyli\nani vážně pojímáni od malířů aktů a mytho-\nlogie, poněvadž krajina byla považována za\nzvláštní „odvětví\" jen tehdy, byla-li „vzne-\nšená\", totiž stylisována a oživena postavami\njako krajiny Poussinovy. A tito lidé, pro něž\noficielní malíři měli největší opovržení, ma-\nlovali jinak. Prodávali svá díla za mírné ceny\nsvým známým. Moderní krajina je považo-\nvána, jak známo, za „vznešený genre\" až\nod doby poměrně nedávné as úžasem jsme\nviděli, že zvolení Frangais-ovo do Institutu\nmohlo býti pokládáno za liberální čin. A to\nještě bylo po dlouholeté slávě, na konci ži-\nvotní dráhy, a to ještě byl onen Frangais,\njehož talent neměl nikdy nic nesmiřitelného\na jenž dobyl si prvních úspěchů zcela klassic-\nkými a moudře komponovanými krajinami!\nAle ti, kteří uvádějí do krajiny modernistické\nelementy, byli vyobcováni. Corot prodával\ntak špatně a tak málo, že přidával často za-\ndarmo studii, za niž se později nabízely\nsumy zlata. Rousseau vegetoval, zatím co\nCabot dosáhl hodností. Millet vedl bídný\nživot a zemřel v nedostatku ve své chajdě\nv Barbizonu, a není tomu dávno, co jistý\npresident akademické jury pravil: „Kdyby se\npřihlásil do Salonu, zase bych jej odmítl.\"\nCourbet prošel řadou pokoření. Ricardovi, jenž\nvytvořil řadu nádherných mistrovských děl,\ndostalo se čestné zmínky na výstavě. Ne-\nodvislým malířům je všecko nesnadné. I oni\nmají ateliery, ale to jsou spíše přátelská\nsdružení chudých lidí. V ničem se nepodobají\npevnostem obstrukce, jimiž jsou ateliery pro-\ntivné strany. Tito malíři, jichž základním\nprincipem jest, že umění nelze vyučovati a\nže není kanonických pravidel krásna, mohou\ndávati svým přátelům jen praktické rady nebo\nprostě s nimi rozmlouvati. Představeným ate-\nlieru školy barbizonské je les. Když Manet\npo svých debutech pociťuje, že se rozvine,\nusadí se v Batignollech, kamarádi jej chodí\nnavštěvovat, a „batignolská škola\", pokřtěná\nsarkasmem akademiků, je založena. Není uči-\ntele, není žáků, jediným poutem je solidárnost\nducha, způsobu nazírání, vkusu, a hlavně so-\nlidárnost proti pošklebkům.\nSalon Odmítnutých z r. 1867, kde císař\nliberálně rozkázal, aby se ponechal jeden\nsál k disposici, nepřijatých novotářů, se-\nskupil lidi jako Manet, Renoir, Fantin-Latour,\nLegros Lavieille, Bracquemond, Whistler,\nJongkind a jiné; hle „škola\", která vzbudí\npozornost bez massiera *) a bez závěrečných\nvýročních cen. Její atelier jsou nivy, pobřeží,\nzahrady. Brzo se k nim připojí Monet, Pissarro,\nDegas, Sisley, Caillebote, Bertha Morisot a Eva\nGonzalěs, která snad je jediným žákem Ma-\nnetovým. ímpressionism vyhybá se každému\nžákovství: připouští, že je možno být vzorem,\nale má odpor proti kázání. Pan Degas, který\nsvými kresbami a svým pojímáním měl takový\nvliv, tvrdí, že nemá žáků; mohl prý dělat\nnároky na tři, Alexise Rouarta, Foraina a Miss\nMary Cassatt-ovu, a ještě je to spíše přá-\ntelství. Od té chvíle, neodvislí malíři považují\nza naprosto nutnou negaci jakýchkoli škol\nkaždé pretense, že by bylo možno vyučovati\nvýtvarnému umění. Sdružují se podle skutečné\npříbuznosti, podle sympathie temperamentů;\na tak, zatím co pojem „atelier\" umírá, pojem\n„škola\" se mění. Stává se logickým a přiro-\nzeným, znamená harmonii temperamentů, které\nse druží bez ohledu na provincie a kteří sle-\ndují stejný způsob nazírání. Je to soudržnost\noriginalit, zatím co akademism je potlačováním\noriginalit a stlačení jich na několik předem\nurčených a převzatých principů. Jeden z na-\nšich největších malířů vypravuje toto: „Ve\nŠkole, jíž jsem prošel, se moje akademické\nstudie professoru dost líbily.\" Rekl mi sho-\nvívavě: „Děláte snad také nějaké věcičky\nmimo? Ukažte mi je.\" Přinesl jsem mu je:\nbyly to studie silhouett v měsíčním světle,\npokusy o nálady. S úsměvem si je prohlédl,\nbyl to dobrý člověk, a řekl mi: „To je škoda.\nPři tomhle se zas odučujete tomu, čemu jsem\nvás naučil. Ale konečně, vy toho necháte, to\nnení vážné . . .\" Jedna z těchto věcí, které\nnebyly „vážné\" je dnes ctí Luxembourgského\nmusea. Gustav Boulanger, člen Institutu, ří-\nkával svým žákům: „Pánové, buďte básníky.\"\nImpressionisté neuznávali za dobré poslou-\nchati takovýchto lapidárních slov.\nPrudký kontrast mezi neodvislými a aka-\ndemickými nese s sebou hlubokou přeměnu\njejich umělecké existence. Vyloučení jedněch\nod druhých je systematické. Manet stál na\ntom, vystavovat v Salonech, z intence roze-\nného vůdce školy, který považuje svůj způsob\nmalování za úplně logický a oprávněný, chce\nji nastoliti před očima publika, podrobiti ji\ndiskussi a reklamovat pro ni privilegia, jichž\nje dopřáno každému národnímu umělci.\nA Manet byl několikrát připuštěn. Ale často\nto bylo jen ze zlomyslnosti as úmyslem,\nrozpoutati před jeho dílem větší skandál.\n\n*) Massier m správce atelieru; nejstarší žák, jenž\nse stará o modely a pod. Pozn. překl."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.27", "debut_caractere": 52, "fin_caractere_exclue": 1231, "texte": "V podivuhodně dokumentované a tklivé knize,\nv Dílu, pan Emil Zola přesně vylíčil ty scény\nzrádného přijetí. Ale Claude Manet, Degas,\nRenoir a Cézanne pokládali za lepší držet\nse stranou. Od té doby stojí tu princip sou-\nkromé výstavy a sám Manet se k němu\nutíká. Dvakrát či třikrát pozve publikum, aby\nnavštívilo důležitý soubor jeho děl v jeho\natelieru. Jiní se sdružují a najímají malé\nšálky, kde vystavují. To je jejich způsob stý-\nkati se s publikem. Tak stala se slavnou\nmalá místnost v Rue Le Peletier, poněvadž\nposkytoval přístřeší dílům těchto malířů. Tak\nzískal si zaslouženě jmění pan Durand-Ruel,\nkterý důvěřoval impressionistům, když byl\nještě malým obchodníkem; dnes jeho velké\nsklady v Paříži a New-Yorku jsou pravým\nmuseem, kde celé generace mladých lidí\ns výsledkem studovaly díla, jež nemohly jinde\nviděti. Tak také Salon Dvaceti, založený\nv Brusselu na podnět učeného příznivce\numění, p. Oktava Mause, spojil první fran-\ncouzské a belgické impressionisty a od té\ndoby rozšířen a posvěcen, povzbuzován tak,\nže se mu propůjčují místnosti královského\nmusea, stal se Salonem Svobodné\nEsthetiky, kde se pořádají přednášky a\nkoncerty, v nichž hrají umělci jako Eugěne"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1933, "texte": "Ysaye, Théo Ysaye, Jacob, Guidé, a Van\nHout. Tak konečné povstaly společnosti Pa-\nstellistů a Akvarellistů, mezinárodní Společnost,\nSalon neodvislých a řady soukromých výstav\npořádaných po celý rok galleriemi jako jsou\nGeorges Petit, Durand-Ruel, Boussod a Va-\nladon, Bernheim, Vollard a t. d.\nJaký je důvod, jenž pojí tolik sdružení?\nOposice proti Salonům, ovládaným akade-\nmickým duchem.\nSkutečně také v Salonech, a mluvíme tu\no době, kdy existoval jen Salon zvaný\n„Spolek francouzských umělců\", byla svo-\nboda projevu rovna téměř nule. Poněvadž\nse jury skládala úplně z malířů officielních,\nstarých, kdysi odměněných Římskou cenou,\nnutně medaillemi a řády vyznamenaných, po-\nhlížela na ceny jako na pokračování odměn\nze školy. V jejich duchu na př. prosté při-\npuštění na výstavu odpovídalo bakalaureatu,\nčestná zmínka licenciátu, medaille agregaci\na čestná medaille doktorátu. Obraz vyzna-\nmenaný cenou byl jakousi doktorskou thesí,\nčinící za dost všem podmínkám kanonického\nideálu a každé dílo které nabídl malíř, cizí\nscholastické karieře, bylo už podezřelé. Reno-\nmovaní malíři vodili své, žáky houfně do\nSalonu, skoro tak jako vůdcové ve sněmovně\ndávají hlasovat své stranníky, a rozdílení\ncen se dálo tak, jak si přáli. Poněvadž však\npřece jen počet těchto žáků nemohl postačit,\naby vyplnil galerie, i když se přibrala posila\n„dobrých poddaných\" z provinciálních aka-\ndemií, připouštěla se spousta neznámých,\nkteří ovšem byli odloučeni od výhodného\nrozvěšení ve výši; to bylo reservováno „sta-\nrým\" a jich protěžovaným a žákům. Do roz-\nhodnutí jury, zkoumající zaslané věci, se ne-\nvloudil nijak duch liberalismu. Ta zamítala\ndva druhy „špatných obrazů\". Předně byly\nty, které opravdu nestály za nic, naivní ma-\nzanice dobrých amateurů. Za druhé byly to\nobrazy, inspirované myšlénkami nebo způ-\nsobem nazírání odlišným od předpisů školy;\na šlo-li se ještě jednou „na lov\", bylo to\nvždycky jen do první kategorie. Ať se nikdo"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.29", "debut_caractere": 54, "fin_caractere_exclue": 1002, "texte": "nepozastavuje nad takovouto interpretací tak\nvznešené a užitečné úlohy, jako je úloha ju-\nrorů: nesmí se zapomínati, že duch akade-\nmický je živ hlavně z přesvědčení, že je\njakési krásno o sobě, pevný ideál, k němuž\nlze se přiblížiti „pokrokem\", že professorský\nsbor Školy je majitelem pravidel tohoto ideálu\na že dostal od státu úkol jim vyučovati.\nVelice ctihodní, velice přesvědčení výrobci\njako pp. Bouguereau, Gérome a Lefebvre\nv to věří. Abychom tuto víru pochopili, vzpo-\nmeňme si na příhodu, způsobenou Caille-\nbotovým odkazem. Gustav Caillebote, přítel\nimpressionistů, sám delikátní malíř, sebral\nkollekci děl svých přátel, díla, která většinou\nspadají do doby, kdy se ještě hledali; stvo-\nřili díla závažnější, scelenější, ale už tato\nsbírka je velmi významná. Odkázal tuto\nsbírku státu spolu s krásnými obrazy\nz XVIII. stol. s podmínkou, že tyto půjdou\ndo Louvru, ona do Luxembourgu a že přijetí\nnesmí býtí v žádném případě jen částečné."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.30", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 1293, "texte": "Je patrný úmysl mrtvého, vynutiti v moderním\numěleckém museu místo pro díla školy, kte-\nrou obdivoval a která byla přísně vylučována.\nIhned se dály kroky, aby byl tento pohor-\nšující odkaz odmítnut; ale Louvre protestoval,\nstoje na svém podílu, tisk naléhal a z otázky\nstala se morální porážka akademismu. Bylo\nviděti, kterak členové Institutu a přede všemi\np. Gérome, jenž bývá velmi bojovně naladěn,\nse rozčilovali v interwievech a konečně na-\npsali protest, v němž vyhrožovali ředitelství\na ministeriu krásných umění hromadnou de-\nmissí professorů majíce za to, „že by to bylo\npro ně dementi, jehož by nemohli srovnati\nsdůstojností svého úkolu, kdyby stát vysta-\nvoval ve svých museích a pod svým protek-\ntorátem díla, která jsou sama o sobě formální\nkontradikcí principů, jichž vyučování oni pře-\nvzali za svůj úkol.\" Ministr odpověděl, že\núkolem státu jest dáti přístřeší každému pro-\njevu, který se svobodně ve Francii vyskytne;\njeho povinností je, aby ve státních galleriích\nbyla zastoupena každá škola, která byla tak\npozoruhodná, že si vynutila kommentáře kri-\ntiky a tak vešla ve známost publika ale\npři tom že nechává umění, které všeobecným\nobdivem a officielními vyznamenáními uznáno\nza vyšší, ono důležité místo, které mu\nn^ežL\n\nKonec příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c025", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "202", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.1", "titre_corps": "KRESBA.", "titre_sommaire": "KRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7, "texte": "KRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c026", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203", "page_fin": "203", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.2", "titre_corps": "KRESBA.", "titre_sommaire": "KRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7, "texte": "KRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c027", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.3", "titre_corps": "KRESBA.", "titre_sommaire": "KRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7, "texte": "KRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c028", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "205", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.4", "titre_corps": "KRESBA.", "titre_sommaire": "KRESBA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7, "texte": "KRESBA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c029", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.5", "titre_corps": "JAN KOTĚRA. BUDOVA VÝSTAVY A. RODINA V PRAZE 1902.", "titre_sommaire": "JAN KOTĚRA. BUDOVA VÝSTAVY A. RODINA V PRAZE 1902.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 50, "texte": "JAN KOTĚRA.\nBUDOVA VÝSTAVY\nA. RODINA\nV PRAZE 1902."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c030", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.6", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. POZVÁNKA K ZAHÁJENÍ VÝSTAVY A. RODINA.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. POZVÁNKA K ZAHÁJENÍ VÝSTAVY A. RODINA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.28", "debut_caractere": 1935, "fin_caractere_exclue": 1988, "texte": "MAX\nŠVABINSKÝ.\nPOZVÁNKA\nK ZAHÁJENÍ\nVÝSTAVY A.\nRODINA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c031", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "209", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.7", "titre_corps": "VLADIMÍR ŽUPANSKÝ. PLAKÁT VÝSTAVY A. RODINA V PRAZE.", "titre_sommaire": "VLADIMÍR ŽUPANSKÝ. PLAKÁT VÝSTAVY A. RODINA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "VLADIMÍR\nŽUPANSKÝ.\nPLAKÁT VÝSTAVY\nA. RODINA\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c032", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "210", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.21.8", "titre_corps": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c033", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "214", "image_debut": 30, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.22", "titre_corps": "ZRRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZRRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.30", "debut_caractere": 1295, "fin_caractere_exclue": 2481, "texte": "ZRRÁVY A POZNÁMKY.\n\nRODINOVA VÝSTAVA V PRAZE.\nV době, kdy do uměleckého svátku a hodu,\nkterým měla po našem názoru být a měla\ni zůstat Rodinova výstava, byl nám nasypán\npelyněk malicherných a jalových novinářských\ntahanic a štvanic běžného kalibru, jež tak\nsmutně charakterisují neschopnost naší ve-\nřejnosti piti i jen jednu chvíli plnou hrudí\nklidně a slavně olympický vzduch vysokého\numění, neznečištěný politickým smetím a pra-\nchem, bude dobře přehlédnouti uměleckou\npráci, vykonanou členy spolku „Manesa\"\npři zřizování Rodinovy výstavy, podati její\nstručnou historii a vyrvati tak z novinářského\nkalu a vrátiti umění, což jeho jest.\nNa půdě, již na úpatí svahu Petřínského\nv Kinského zahradě poskytly městské rady\nPražská a Smíchovská, improvisoval v krátké\ndobě necelých čtyř týdnů architekt Jan Ko-\ntěra výstavní budovu. Jako tvrz pýchy\na snu zvedá se její světlý dům nad hradbou\nvroubenou alejí vavřínových stromků. Po\nschodech dostoupíte vchodu, nad nímž jest\nvržena lunetta K. Špillarova. K střední míst-\nnosti, osmistěnu, v němž vládne harmonická\nskupina „Polibku\", přiléhá jednak menší\nčtvercovitý prostor, na jehož zdích je rozvě-\nšeno celé kreslířské dílo Rodinovo, pokud"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.31", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 1263, "texte": "bylo zasláno na Pražskou výstavu, jednak\ndruhý podlouhlý obdélník, o stupeň snížený,\nkterý soustřeďuje v zahradním interieuru vět-\nšinu a vlastní jádro sochařského díla mistrova\núhrnem jest vystaveno 187 prací, soch i kreseb.\nZatím, co se horečně pracovalo na stavbě\nvýstavní budovy a na installaci děl, posněžil již\nplakát Županského, který vztýčil\nskalnatou silhouettu obra Balzaca\nna pozadí šedého oblaku a temně\nfialové oblohy, svým cudným,\ndelikátním barevným tónem zdi\nPrahy i jiných středoevropských\nměst, docházeje všade významné\na čestné pozornosti uměleckých\nmyslí.\nKatalog výstavní přinesl kromě\nseznamu vypočítávajícího vysta-\nvené práce Rodinovy a 20 jich\nreprodukcí články F. X. Šaldy\n„Geniova mateřština\" a Stani-\nslava Suchardy „Sochař Rodin\"\na život mistrův.\nUmělecky iniciativu ý\nvýznam Rodinovy výstavy v po-\ndání „Mánesově\", který byl tak\nüboze zvráceně a nejapně chápán\nvětšinou naší referující kritiky,\nzáleží ve snaze, vyzdvihnouti\nmoderní plastiku, posud odstrkovanou a za-\nnedbávanou v obvyklých salonech, v rámci\nnáladového umění interieurového a všemi\njeho náladovými činitely.\nÚkol ten byl v arrangementu „Mánesově\"\nřešen a rozřešen právě jemným a hlubokým\npochopením všech charakteristických znaků"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.32", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 2615, "texte": "a vlastností díla Rodinova : ano v podání\n„Mánesově\" přišly právě tyto veliké a ryze\npůvodní rysy jeho umění k platnosti stejně\nslavné jako intimní, k platnosti plnější, hlubší\na bezprostřednější než na veliké výstavě děl\nmistrových, v Paříži samé na Pont ďAlma\npřed dvěma roky pořádané.\nPodsvětně tichým a dřímotným dojmem\npůsobí šedě bledé, stlumené světlo, které\nplní sál. Bledě zelená tráva, temnější vavří-\nnové stromky a šedý tón zdí tvoří půdu,\nz níž roste, týčí se, vře a kypí bílá massa\nRodinových soch. V tomto cudném, delikát-\nním prostředí mluví teprve ton ryzí velikosti,\nkterá jest jim vlastní a jež se tu z nich vy-\nbavuje cele a nerušeně.\nZde lze teprve jasně cítit, jakými mohut-\nnými a slavnými akkordy linie a světla jsou\npráce Rodinovy. Všecka jeho díla jsou vy-\nluštěna ve velikou, jasnou, dominující silhou-\nettu, která podává jich život zhuštěný v nej-\nvětší stupňované essenci a padá do dálky\nmocně jako ryzí, hrudní tón zvonu. Zde te-\nprve stává se každému patrným, jakým obje-\nvitelem a jakým rozmnožitelem jest Rodin\nv říši plastiky. Úzkou klaviaturu citů a gest, na\nnichž hráli jeho předchůdci, rozšířil o nové ok-\ntávy, o nové šíré polohy emoční i výrazové. Vy-\nslovuje se zálibou život ve varu vášně, horečky,\nopojení a hrůzy, affekty, které akademičtí sochaři\ni estetičtí theoretikové vyhražovali malbě,\nstavíce úzkostně přehrady mezi ni a plastiku,\npřehrady, jichž neporušitelnost žárlivě stře-\nžili. Tyto malodušné meze a hranice, vztý-\nčené lenivými mozky, pobořil Rodin důkladně:\nnašel ryzí, plně zvučící plastický výraz\ni pro složité a raffinované stavy moderní\nduše, právě jako našel nový, nekonvenčně\nděsivý výraz i pro ty elementární a základní\naffekty, které měly v sochařství již svoji ho-\ntovou tradici i svoji hotovou fraseologii.\nVýsledek je život zmnožený a stup-\nňovaný, život tak intensivní, na jaký, zdálo\nse, sochařství nestačí a který, soudili theo-\nretikové umění, vylučuje již samou svojí při-\nrozeností, obmezeností svých prostředků.\nI o Rodinovi platí slovo Faustovo: im An-\nfang war die That. Jeho umělecký čin\nusvědčil ze lži theoretisující spekulaci čin,\nkterým se provádí v umění všechen pokrok\npřes theoretisující abstraktní mozek.\nSvětla, jež plastikové posud přenechávali\nvýlučně malířům, využívá Rodin ke svým\núčelům, v sochařství tak novým a neobvyk-\nlým. Jím dociluje právě té mohutné sugge-\nstivné celosti, té neroztříštěné plnosti dojmu,\ntoho náladového ovzduší, toho kouzelného\noparu, který leží jako oblak kolem jeho soch,\nzastírá všechno malicherné, náhodné a mrtvé\na dává mluviti jen essenci života a pohybu."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.33", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 2449, "texte": "Zásluha pražské výstavy Rodinovy v úpravě\na podání „Mánesově\" jest právě v tom, že\ndovedla vycítiti a vysoko vyzvednouti vlastní\numělecký čin Rodinův, akcentovati jej a osvět-\nliti jej tak živě a vzrušeně, jak se posud\njinde nestalo.\nMistr sám navštívil Prahu dne 28. května\na setrval tu do 31. téhož měsíce, kdy odjel\nna Moravu a odtud později do Vídně, jsa\npředmětem nadšených veřejných poct, které,\nkdyby byly platily poctivě a výlučně jen\ngeniálnímu umělci, mohly znamenati oprav-\ndový svátek a počátek skutečné kulturní éry\nv naší zemi: umění bylo by zasedlo na sto-\nlec, který mu náleží a na němž posud roz-\ntahuje se jalová frazovitost a hlučící pro-\nstřednost.\nŽel, že různé vedlejší a pokoutní, ani ne\npolitické, ale jen novinářské á kramářské\nmotivy a ar ri ě re-p e n sé es převážily a pře-\nhlušily vlastní uměleckou a kulturní myšlenku,\nkterá dostala se ke slovu jen prostředečně\na nedokonale. Quidam.\nC. K. UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM\nve Vídni vypisuje soutěž na návrh plaketty,\nkteré používáno má býti kuratoriem\njako daru osobám o uvedený ústav\nzvláště zasloužilým. Plaketta tato pro-\nvedena má býti v bronzové litině. Přípustný\njsou pouze návrhy plasti!cké ve velikosti\nnejméně 16X11 cm. ane větší než 16X20 cm.\nSoutěže účastniti se mohou umělci neb prů-\nmyslníci, kteří jsou rak. státními příslušníky,\njakož i ti, kteří v zemích na říšské radě za-\nstoupených trvale jsou usedlí. Ceny uděleny\nbudou tři v obnosu 2500 K, 1500 K, 800 K.\nPráce vyznamenané přejdou v neobmezený\nmajetek musea i s právem reprodukce, a sou-\nčasně právo zakupovací vyhražuje si museum\nu všech došlých návrhů. V porotě zasedá\nkuratorium rakouského um.-prům. musea ve\nVídni a řiditel téhož A.v. Scala. Návrhy opa-\ntřené heslem a provázené zapečetěnou obálkou\nse jménem autora zaslány buďtež do 31. pro-\nsince 1902 řiditelství rak. musea ve Vídni.\nK provedení přijatému návrhu dostane se mimo\nceny zvláštního honoráře v obnosu 500 K.\nPÉČE O UMĚNÍ A MÍSTNÍ VLASTENEC-\nTVÍ. Mezi kulturními národy trvá od dávné\ndoby zápas na poli umění. Státem bývají\nčasto vydávány značné peníze na péči\no umění, a horlivě hledíme na právo i na levo,\nnezůstává-li naše domácí uměni za uměním\nsousedních národů ve vývoji pozadu.\nToto oprávněné národní sebevědomí však,\njež v péči o umění vidí národní čestnou po-\nvinnost, zvrhlo se u nás častěji v karrikaturu.\n-Dnes chce téměř každý spolkový státeček\na každé okresní městečko míti své vlastní"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2745, "texte": "státní a městské umění, v umění provozuje\nse místní vlastenectví.\nTak kupují se v uměleckých spolcích často\nobrazy od diletantů, poněvadž jsou „měst-\nskými dětmi\", třeba byla příležitost, mnohem\nlepší umělecké práce získati za poměrně pří-\nznivějších podmínek. Ve sněmu jsou mluveny\nrozhořčené řeči o tom, že byl státem jme-\nnován ředitel galerie, který je narozen v ji-\nném spolkovém státě. Vzniká nad tím nej-\nvětší rozhořčení, poněvadž to tak vypadá,\njakoby vlastní vévodský neb knížecí státek\nnerodil žádné tak intelligentní lidi, jakých je\npro takový úřad potřebí. Jeden rakouský umě-\nlecký spolek šel v místním vlastenectví tak\ndaleko, že kladl při umělecké výstavě pod-\nmínku, že všechna zaslaná umělecká díla\nmají podávati motivy z okolí dotyčného města.\nZvyk, měřiti umění a umělecké tvoření\nmístním vlastenectvím, patří k nejbláznivějším\nkocourkovinám, jež si lze vymysliti, neboť\nděje-li se podporování umění jen ze stano-\nviska místního vlastenectví, pak třeba to na-\nzvati nepodporováním umění, ale podporo-\nváním místního vlastenectví na útraty umění.\nPoměry řemeslného života bývají neroz-\nvážně považovány za stejné s poměry života\numěleckého. V životě uměleckém však jedná\nse v přední řadě ne o zisk, ale o samo pě-\nstování umění. Je-li tudíž po právu a řádu,\nže na řemeslníka, jenž v jistém městě platí\ndaně, též především bývá pamatováno s měst-\nskými objednávkami vždyť blahobyt oby-\nvatelstva podmiňuje blahobyt obce je na\ndruhé straně docela nerozumno, méně schop-\nnému umělci dávati přednost schopnějšího\njen proto, že onen méně schopný je měst-\nským dítětem atd.\nUmění nesmí sklesnouti na zaopatřovací\nústav pro městské a státní příslušníky, neboť\nkaždá podpora umění, která neděje se pro\numění samo, musí mu dříve neb později býti\nna škodu.\nStátní peníze, jež na podporu umění jsou\nvydávány, jsou vývoji umění spíše na škodu\nnež k užitku, není-li jich užito se stanoviska\numěleckého, jsou-li rozdávány, jak se to dnes\ntak často stává, místo nejschopnějším z umělců,\numělcům-oblíbencům vysokých osobností, mód-\nním umělcům vládnoucích kruhů. Tak je vývoj\numění pomocí státních peněz přímo zdržován.\nPodobně se to má v uměleckém životě\ns místním vlastenectvím. Tím, že umělecké\nspolky tak mnohých měst místně vlastenecky\numění „pěstí\", že dávají přednost „spolu-\nobčanu\" umělci bez ohledu na uměleckou\ncenu jeho prací před cizím umělcem schop-\nnějším, snižují význam města a p. pro ná-\nrodní umělecký život, neboť tím, že mali-\ncherných ohledů umělecky méně cenné práce\nzískávají za vzor, činí dorůstajícímu\npokolení vždy obtížnějším, aby zí-\nskali si umělecké vzdělání době\npřiměřené a aby z něho sami tvořili\nvěci pro národní umělecký život\nvýznam né.\nJ. Fr. Hartung v „Die Werksíatt der Kunst\",\nMnichov 1902, 5. května."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c034", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211", "page_fin": "211", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.22.1", "titre_corps": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c036", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c036", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.22.3", "titre_corps": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-08-c037", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_08#c037", "volume": "bmtnaan_1902_08", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "213", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.2.22.4", "titre_corps": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA DĚL SOCHAŘE RODINA V PRAZE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.1", "texte": "PŘÍLOHA „VOLNÝCH SMĚRŮ\" Č. 8.\n\nDVĚ KAPITOLY Z LITERÁRNÍ ABECEDY.\n\n(PANU V. MRŠTÍKOVI.)\nI.\nNevkusnou hru na schovávanou chce se mnou fpodle\n15. čísla »Slova« hrát p. V. Mrštík.\nČtenáři Volných Směrů vědí, že jsem v 5.a 6. čísle\nrozebral některé věty a odstavce p. Mrštíkovy a ukázal,\njak jsou grammaticky a logicky nemožné nebo věcně ne-\nsprávné nebo bez umění vyslovené.\nP. Mrštík, který se ani nepokusil, aby něco z mého roz-\nboru vyvrátil, chce mne přivést ad absurdum tím, že cituje\nněkteré věty ze Shakespearea a pí. R. Svobodové\na věsí pod ně kritiku, kterou jsem stihal určité a přesně\nrozebrané věty jeho.\nNerozumím sice, jak se dostává autorům těmto proble-\nmatické cti, aby bylo jimi jako míčem házeno v naší pole-\nmice ale chce-li tím p. Mrštík říci, že i tito autoři dají\nse porazit způsobem, jakým jsem porazil jeho, pravím mu,\nže se klame.\nO obrazech pí. Svobodové, vybraných z »Milenek«, je\nto patrno každému literárnímu vzdělanci. Nedovozuju-li toho\nblíž, je to proto, že nemám ani práva ani povinnosti o nich\nv této souvislosti vykládat: nepsal jsem vůbec kritiky\no »Milenkách«, a soud můj, na nějž se odvolává p. Mrštík,\nvztahuje se k jiným, starším pracím pí. Svobodové.\nChce-li svými citáty ze Shakespearea říci p. Mrštík, že\nShakespeare píše právě tak špatně jako Mrštík, nebo že\nMrštík píše stejně dobře jako Shakespeare, mýlí se také.\nPravda, kterou vidí každé literární dítě, jež zná Shakespearea\na četlo moje ukázky z Mrštíka, jest, že Mrštík píše docela\njinak, od základu a kořene jinak, než Shakespeare\na že kritika má, která přiléhá úplně na Mrštíka, nezasahuje\nv ničem Shakespearea.\nNeboť u Shakespearea nenaleznete nikde, aby si spletl\npojmy a slova »lub« a »vrub« a přítomný čas s minulým\na napsal logickou i gramatickou příšeru. Nikdo mi nedo-\nloží, aby psal Shakespeare o mythologii a neznal jí (osed-\nlaná Fúrie, Nemesis s provazy namočenými v řeznické krvi),\no šermu a nerozuměl mu, o studu jako potu, o duši, jež\nuchází ventilem atd. Shakespearovy obrazy jsou pravdivé\na správné až do vědeckosti jak ví každý, kdo Shakes-\npeara studoval. Snad mnohý obraz jeho je násilný, vzky-\npělý a horečný ale pak bývá také pravidlem na svém\nmístě, přiměřený osobě, náladě, situaci. Mluví jimi lidé\nv afektech, v pathosu, lidé unesení, vášniví, šílení.\nAle i kdyby opravdu psal shakespearovskými obrazy\n(jako že nepíše), myslí p. Mrštík, že jich smí užít a napsat\nv literární studii, v kritickém článku? Smí\np. Mrštík, když rozebírá a charakterisuje Zeyera,\nmluvit jako šílící král Lear nebo Hamlet? Každé literární\ndítě ví dnes a poučí p. Mrštíka, že první zákon stylu je\npravdivost, to jest účelnost. Co jest na místě v renais-\nsanční tragedii XVI. nebo XVII. věku, co ve scéně vzru-\nšení, pathosu a křeče působí komicky v literární studii\nve XX. století. Co je veliké, děsivé a vznešené ve verši\nzní jalově a prázdně v próse nota bene: v kri-\ntické próse, kterou je přece článek o Zeyerovi!\nCož mám vykládat stále literární abecedu?!\nKaždý vzdělanec ví dnes, že směšnost vinohradského\nčinžáku je právě v tom, že lepí na sebe dekorativní pathos\n(kopuli, sloupy atd.), který serval s renaissančního paláce\nnebo s renaissanční radnic?. A každý vinohradský stavitel\nmůže stejným právem, jako p. Mrštík na Shakespearea,\nodvolat se na Michel Angela, Fischera z Erlachu, Dienzen-\nhoffera nebo jiného mistra baroka, jichž monumentální\nmramorový pathos kopíruje a padělá v krotkých rozměrech\nštukou a lepenkou.\nJak p. Mrštíkovi běží jen o to, aby naházel svým čte-\nnářům písek do očí a jak je mu k tomu každý, i nejpo-\nchybnější prostředek vhod, ukazuje nejlépe, že cituje Sha-\nkespearea v starém, libovolném a kostrbatém překlade\ntuším J. J. Kolátore. Každý literární vzdělanec ví dnes,\njak tento muž překládal: vkládá každou chvíli ci-\nzímu autoru do úst své nápady a baroknífraze.\nTak cituje p. Mrštík ve »Slově«.\nO kéž by přepevný ten tělastroj roztál a rozhrk'\nse na krůpěj rosy.\nAle to Shakespeare nikdy nenapsal. V Sládkově překladu\n(Hamlet, str. 21) zní to místo ku podivu krásně a prostě:\nÓ kéž by to příliš, příliš pevné tělo se rozply-\nnulo, zjihlo na rosu!\nNebo uvádí p. Mrštík:\nJiž za měsíc zasnoubena, tož dříve, než slanost slzí\nzanikla v zánětu zprůžených očí.\nMísto tohoto galirriatiáše má však Sládek (t., str. 22):\nza měsíc než ještě sůl těch slzí prolhaných\njí stekla s očí rudě zničených\nse vdá!\nMůže být něco jasnějšího a průhlednějšího?\nNebo na str. 89. čte se u Sládka:\nÓ to mne uráží do duše, když slyším hřmotného, pa-\nrukatého vlasáče trhat vášeň na cucky, na hadry a třa-\nskati do uší floutkům v přízemí . . .\nP. Mrštík cituje však zase místo Shakespeara patrně\nKolara:\nA mne to až do duše uráží, když slyším, kterak trhá\nvášeň na samé cucky a caparty, aby jen rozrážel\nsluch,\na této poslední věty, které v Shakespearu\nnení, chytá se zase p. Mrštík!\nSrovnává-li p. Mrštík takový způsob obrany se svojí\nliterární ctí dobrá. Myslí-li, že se zachrání touto hlučivou,\númyslně falšující a matoucí taktikou před nemyslivým\nkavárenským obecenstvem, přeju mu toho. Já vznesl svou\npři před jiný tribunál. Již minule jsem vyložil, že jsem\npromluvil jen pro veliký zásadní dosah stylové\notázky u nás a pro p. Mrští kovu lepší minu-\nlost. Doufal jsem ještě, že jeho uspané umělecké svědomí\nprocitne. Ale marně: p. Mrštík zahlušuje je stále víc a stále\nnepoctivěji.\nV Praze, 30./31. 111. 1902.\nII.\nP. Mrštík poctil mne mimo nadání ještě jednou svojí\ntrochu nepozornou pozorností, mluveno po shakespearovsku.\nJe dobře, že hned na počátku svojí překruté satiry avi-\nsuje, že zfalšoval a bude falšovat a švindlovat, jak dlouho\nbude chtít* a že s pravým divácko-lidovým humorem da-\ntoval svůj opus významně >l. aprile* jinak bych jej\nsnad byl bral vážně a p. Mrštík mohl by mne zase po-\nrazit strašným argumentem, že úmyslně a »s methodou\nblázní* (mluveno zase po shakespearovsku)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.2", "texte": "P. Mrštík falšuje tedy soustavně as methodou po celý\nčlánek.\nNedá se nic namítat proti tomuto sportu diváckého genia,\ntřeba osobní dodavatel jeho citátů (Shakespeare) mínil, že\nje to »dobrou kratochvílí pro děti«. Jen proto, že jeho článek\nje trochu nepřehledný a geniálně rozházený, dovoluji si\njeho >falsa« a »švindly« (ipsissima verba!) očíslovat a se-\nstavit v řadu.\n1. Je tedy veden p. Mrštík svojí methodou ke lži, že\njsem sfalšoval jeden jeho citát/) Vypustil jsem totiž\npro přílišnou délku (citoval jsem odstavec 12řádkový!)\nposlední lhostejnou větičku; větička ta, opakuji, byla do-\ncela lhostejná v našem sporu, neboť v něm šlo jen\no to: a) ukázat na jemnocitný slovník p. Mrštíkův (slova\n»břeČka« a »holomek«) a b) vytknout (a to bylo hlavní),\nže těchto slov dovede p. Mrštík užít bezprostředně\na hne d po hyperidealistické tirádě, kde dopadnou jako\npěst na oko. Byl jsem však tak poctivý, chci říci hloupý,\nže jsem označil tečkami a zkratkou atd., že'něco\nvypouštím. Za to mnou ovšem p. Mrštík jak náleží opo-\nvrhuje a má pravdu. Mohl jsem přece vědět, s kým\nmám čest, a měl jsem se podle toho zařídit. Měl jsem si\nvést methodou mrštíkovskou: zkroutit větu a nenaznačit\nnic. Tím bych si byl získal jistě jeho respekt.\n2. A další falsum v soustavném falšování Mrštíkově:\nže prý jsem nedovedl na celou řadu obvinění Mod. Revue\nv r. 1900 nic víc odpovědět, než že M. Revue jako hoky-\nnářka chce mít poslední slovo, a zatím prý jsem je měl já.\nÜbohý Mrštíku! Jaký úpadek vší cti a slušnosti! Což\nkdyby se náhodou vyskytl člověk, který by si rozevřel\nLumír 1900 a\" Mod. Revue 1900 a zjistil, že jsem odpo-\nvěděl na všecky obžaloby M. Revue (a jak jinak bych\ntaké byl mohl polemisovat po tolik měsíců !) a že p o s 1 ed ní\nslovo měl p. Karásek/*) Co by si o Vás pomyslil?\nMyslíte, že by na Vás hledal citát v Shakespearu? Nebo\nulehčil b}' si vlastní nevázanou prosou?\n3. A stará historie s Pavlem Kunzem. Prý jsem pod\nškraboškou cizího jména napsal o »Pohádce máje« něco\njiného než pod svým jménem.\nToto nejapné a plané podezření vyvrátil jsem už Mod.\nRevui, ale poněvadž se p. Mrštík tváří, jakoby vůbec mojí\nodpovědi nebylo, rekapituluji mu ji zde:\na) Pavel Kunz byla stálá a v liter, kruzích o b ecn ě\nznámá moje šifra; několik listů mne hned tehdy (1897)\nza ní znalo a jmenovalo. (Pod šifrou nepsával jsem do\nLiter. Listů jen já, psávali i pp. A. Procházka, F. V. Krejčí\na j-)'\nb) »Pohádka rnáje«, kterou jsem kritisoval r. 1897, ne-\nbyla táž, o níž jsem psal r. 1892. P. Mrštík přepracoval\nprvotní její formu, když ji chystal pro knižní vydání -\nzda k jejímu prospěchu, nebudiž zde rozhodováno;\nsamy za sebe svými argumenty. Uznával jsem tam\"\notevřeně a plně talent p. Mrštíkův i jeho literární význam,\nvytýkal jsem jen jeho hranice a mezery a formoval své\nněkteré esthetické a psychologické pochyby;\nd) otázka pro filosofa: měl jsem, když jsem došel po\n5—6 letech k jinému názoru o »Pohádce máje« (přepraco-\nvané !), názor ten zamlčet a opakovat názor minulý jen\nproto, abych se zdál p. Mrštíkovi a lidem jeho duševní\nhloubky důsledným?\nNe p. Mrštíkovi, ale těm několika mladým lidem, kteří\nsnad náhodou budou čisti tyto řádky, překládám z Emer-\nsona:\n»Jiné strašidlo, které nás odvrací od samostatného jed-\nnání, je důslednost . . . Nerozumná konsekvence je trapič\na strašák všech malých duchů, vzývaný všemi malými stát-\nníky, filosofy a kněžími. Po důslednosti není prostě nic\nvelké duši. Stejně důležité jest starat se o svůj stín na\nstěně. Vyslov v tvrdých slovech, co myslíš dnes,\na zítra vyslov, co myslíš zítra, a zase vtvrdých\nslovech, i kdybys musil odvolat každé slovo\nz toho, co jsi řekl dnes.«\né) Byla v tom jemnocitnost, která ovšem unikla p. Mrští-\nkovi, ale již pochopí, doufám, každý ušlechtilejší duch:\nchtěl jsem vyslovit nový svůj názor bez hluku a thea-\ntrálního efektu, poněvadž mně šlo o věc a ne o osobu\np. Mrštíkovu.\n4. A jsem už u posledního a nejbolavějšího bodu tragi-\nkomedie p. Mrštíkovy. Tomuto rytíři jest totiž velmi nevolno\na úzko o samotě, a poněvadž je prost všech filosofických\na individualistických skrupulí a nesoudí jako Ibsenův »Ne-\npřítel lidu«, že nejsilnější je muž, jenž stojí sám, nýbrž\nmyslí rozšafně s celým světem, že dva je víc než jedna\na tři víc než dva šilhá úzkostně hned od počátku\nlemiky po spojencích.\nKde je jen vzít? Nu, v tomto případě nebude to ne-\nsnadné: jak známo, nebyl jsem zrovna literární tichošlápek\na bil jsem se (s pýchou to pravím) s mnohými lidmi, na-\nposledy s pp. Karáskem a Neumannem. A chytrácká a zba-\nbělá logika si řekne: Aha, tady jsou. Stačí ti prostě od-\nkázat, že už tam a tam p. Karásek popravil Šaldu vy-\nmaloval jeho padoušskou podobu na vlas věrně, tak věrně\na dokonale, že už ani ty nedovedeš lépe, a proto musíš\npoukázat na Mod. Revui, pagina ta a ta a máš vyhráno\".\nZabil jsi tím dvě mouchy najednou: 1. nemusíš týrat svoji\nbez tak hubenou polemickou invenci/) a 2. polichotil jsi\nMod. Revui a Novému Kultu a máš zaručenu, ne-li jich\nspojenectví, alespoň neutralitu v nejistých dnešních do-\nbách, jak říká kronikář, každým způsobem věc dobrá\na cenná!\nVěru, vtipně a docela po obchodníčku myšleno! Jen\njeden háček je ve věci: Proč jste neřekl hned před\ndvěma lety, když se tehdejší boj bojoval, že\nsouhlasit es pp. Karáskem a Neumannem? Ten-\nkrát by to bývalo mělo smysl a byl byste\nb3?val dostal také hned svůj díl. Ale dnes, po\ndvou letech a když jste byl prve ode mne bit,\nkřičet: ano, ten Šalda je lump, Karásek měl\ntenkrát před dvěma roky pravdu milý\npane, jaký vrchol tragi komiky! Jaký úpadek\nrozumu a vkusu ! Jaká malodušnost zoufalce a poraženého !\nI Vy jste měl polemiky s Časem ku př. v posled-\nních letech a také Vám neříkali tam příjemnosti a poklony.\nA dovolával jsem se proti Vám Času ? Odkazoval jsem na\nněj čtenáře Volných Směrů? Útočil jsem ňa Vás cizí\nzbraní ?\nOdpovězte si a zamyslete se nad tím, co jste provedl!\nV Praze, 6.-IV. 1902.\n7 V\n*) Falšovat citáty ale což to má smyslu u p. Mrštíka?\nFantasuj, jak fantasuj, jeho nepřekonáš a nepředstihneš.\nJeho skutečnost jde nad všechen pomysl a domysl a sty-\nlistický jeho genius »zahanbuje samu přírodu«, jak říká týž\nShakespeare. Dovede si někdo vymyslit na př. takové slo-\nhové finessy, jaké se čtou v » Lumíru « str. 82., 1. sloupec:\n>Vyskytne se i liter ární nějaký p-o domek s duší\ni vtipem u nás tak vřele milovaného Pepíka, a když ten\nse ukýchne, slyší to celá Praha.« Jaká grácie, jaký vtip!\nAle nač hledat v »Lumíru«, když iv dnešním »Slově«\npo tolikerém výprasku dovede p. Mrštík napsat tuto slá-\ntaninu :\n»K a v k ai když ve sněhu se válí, přece Černé pírko\nprokoukne a je po illusi úbělem se pyšnícího anděla «\n(Str. 163., 2. sloupec.) Kavka, která budí v p. Mrštíkovi\njednu chvíli illusi • anděla! Ne, na pomoc všichni\nbozi zemští, podzemští i nebeští, a chraňte nás před ta-\nkovou U A ta mluvnice! »Kavka . . . pírko pro-\nkoukne!« Je to věta? Nenaučili p. Mrštíka ve škole, že tu\nmusí být dativ, aby to mělo jen trochu smyslu? Že musí\nstát: kavce pírko prokoukne? »Luder bleibt Luder« citoval\np.. Mrštík sám na sebe. Habeat sibi.\n**) Moje poslední polemika je v Lumíru z 20. srpna\na 1. září, p. Karáskova v Mod. Revui z 8. září.\nc) referát můj v Lit. Listech 1897 nemusil být vů-\nbec podepsán, poněvadž je z těch kritik, které mluví\n*) Pan Mrštík dává rád nést režii svých rytířských vý-\nprav druhým. Jeho polemiky jsou složeny skoro ze\nsamých citátů. Übohého Shakespearea najal si, zdá se, za\ncitátového soumara také názor na genia, jemuž říká\nNietzsche »laesio Majestatis Genii*. Jest dojemná podívaná\nna pietu, s jakou zachází p. Mrštík se svým vlastním P. T.\ngeniem: jen ho zbytečně nenamáhat! Zrovna jakoby to byl\nnárodní statek a p. Mrštík jen šafářem, jemuž je svěřena\njeho správa!\n\nF. X. Šalda.\n\nTiskem Dra Ed. Grégra v Praze,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.3", "texte": "VÝSTAVA DĔL\nA. RODINA V\nPRAZE. 1902."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.4", "texte": "CAMILLE CLAUDEL.\nPODOBIZNA A. RODINA."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.5", "texte": "SOCHAŘ A\nJEHO MUSA.\nMRAMOR.\n\nGENIOVA MATEŘŠTINA.\n\n(PROLOG K VÝSTAVĚ RODINOVĚ.)\nVýznam každého velikého umělce-tvůrce a genia pro život\nje v tom, že on jediný mluví k nám psychickou ma-\nteřštinou a nutí nás, abychom mu v ní odpovídali — neboť jiných\nodpovědí nepřijímá a jiným odpovědím nerozumí. Tím kypří a obnovuje\nokoralou líchu života, který ve svém všedním dni uniká stále a stále\ndo naučeného odcizení, hubené plochosti a starobně konvence.\nPsychická mateřština! Jak málo kdo z nás ji slyšel i jen jednou\nv životě, jak málo kdo z nás jí ne mluvil — ale jen vykřikl jednou\nza život, z hlubin vnitřní úzkosti a tísně! Neboť hovoříme všichni stále\njazykem cizím, hladkým a vypůjčeným, jemuž naučily nás žebrácké\npotřeby naší malosti a slabosti — jazykem celého světa, jazykem pa-\npírové všeobecnosti, který na nás odevšad doléhá a všude nás dusí.\nNikdy skoro nepřijde k slovu naše nejvnitřnější já: mluvíme jen z po-\nvrchu a jen povrchem a ani jím ne, ani jeho citlivostí a dráždivostí,\nkterá je dávno již otřena a otupena — ne, jen uniformními barvami,\nkteré jej přetřely, jen suchým prachem, jenž se navrstvil na něm od vče-\nrejška, jen konvencí cizoty a náhody. Musí přijít veliká událost, osud,\ntragika a zabušit železnou pěstí na hluchou hrobku naší bytosti, pro-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.6", "texte": "pálit se bolestí k našemu jádru a vyrazit z nás výkřik pravdy, hrůzy a vášně,\nkterý bychom sami nenalezli a který by zůstal v nás zaklet na vždy.\nAle genius nezná jiného jazyka než svojí mateřštiny: jí mluví stále a výlučně,\nryze a plně, nebojácným, hlubokým hrudním tónem. Všecky svaté vnitřní prameny,\nz nichž žije lidská bytost jako strom ze země, zasypané v nás struskami, vyschlé\nnebo zkalené, zpívají v něm čistě, naladěny na základní hudbu jako věrný a poctivý\nnástroj, a vylévají se štědře a bohatě jako překypující milost.\nTakový genius je Rodin, před jehož dílo staví vás krásný iniciativný čin mladých\nčeských výtvarníků sdružených v „Mánesu\".\nRodin mluví stále a neúchylně mateřštinou genia, jazykem věčnosti, kterému se\nteprve musíte učit naslouchat a rozumět, poněvadž jste mu odcizeni lety a lety ma-\nlosti, jalovosti a plochosti. A nemůžete mu porozumět dříve, pokud nezapomenete na\nvšecky druhotné a odvozené organy, na všecko umělé, přiučené a přivychované, na\nvšecku papírovost, abstraktnost a mechaniku života a nebudete naslouchat očiště-\nnými a nejhlubšími svými pudy, ušima svých kořenů, všemi póry své prabytosti.\nV jeho plastice jako v žádném druhém výtvarném díle moderních věků zní prasíly\nživota a osudu, nejstarší a nejhlubší jejich živly, základní tóny, na nichž jsou skle-\nnuty a jimiž jsou rytmovány. Zde stojíte před věčnou tváří těch strašných matek\nmagnae matres, říkal jim starověk k nimž do hlubin útrob zemských sestupuje\npro poslední nejvyšší zasvěcení v mystéria bytí Goethův Faust. Zde vyznělo všecko\nnejpodstatnější, nejvěčnější a nejšílenější ze života a smrti a vyznělo to linií opojenou\na horečnou jako bolest a rozkoš, citlivou, rozechvělou a učelivou jako nervové fluidum,\nslavnou a šírou jako sám zákon bytí, vzniku a zmaru.\nNebylo sochaře a málo bylo v posledním věku umělců vůbec, kteří tak hluboko\nsestoupili s vámi k temným studním tvůrčího chaosu, kteří z nich čerpali tak původně\na bezprostředně, kteří vám dali pít rovnou z dlaní svaté vody, jíž nabrali, přímo\nk horečným rtům, kteří vám dovolili nahlédnout tak hluboko do mystéria tvoření:\nnejvětší většina žila a žije ne ze zdroje, ale z prostředníků a nalévá vám nápoj již\nnesčíslněkráte přelitý, zteplelý a zvětralý, když byl dříve pošel dlouhým kolem číší,\npohárů a rukou, jež jim jej naposledy podaly.\nRodinovo umění je celé z první ruky: je to umění geniálně v nejvyšší\npotenci slova, je to geniova mateřština do slova i do písmene.\nSkloníte-li se nad některé jeho sochy, jest vám, jakoby vám zadychnul do rozhořelé\ntváře chlad étheru, v němž se koupaly a který se zachytil v záhybech jejich pleti.\nJsou to bouřky vášně, hrůzy a rozkoše, zachycené přímo a rovně, jak se rozžehly ve\ntmě noci a mračen: jsou zároveň horké jako čerstvě zapálený blesk i vlhké tmou\nchaosu, z něhož se právě zrodily.\nLeží na nich ještě všechen pel tvůrčí samoty, celé mlunné ovzduší jejich duševní\npravlasti, všechna chladná rosa mystické půlnoci ten pel a ta rosa, svědectví bož-\nského původu, které, i kdyby je náhodou dovedla zachytit, setříti do banální hladkosti\na vyleštěné střízlivosti bylo by první starostí umělecké prostřednosti.\nPodmanivé a vítězné kouzlo některých jeho soch, které vás jímá a drží, dá se vy-\nložit a pochopit jen tak, že jsou geniův autograf první vlastní horké a vášnivé\nčrty psychické ruky, bez retuší, nepřepsané a nepřizpůsobené.\nVůně tvůrčího chaosu, vůně tmy a jejího mystéria ulpěla a spí ještě ve vlhké svaté\natmosféře na sochách Rodinových jako na čerstvě zrozených hvězdách. Ona jest to,\nkterá nás opíjí: nejvzácnější víno, které vám může nalít do číše i sám genius. Zved-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.7", "texte": "něte je uctivě a zbožnou rukou neste ke rtům: pijete tu vlastní tvůrčí mystérium\nzemě!\nMystérium toto dá se opsat a pochopit jen tak, že Rodinovi je plastika\nmateřštinou jako žádnému druhému sochaři od staletí. Postavte\nvedle něho i největší mistry, jež jste posud viděli, a zpatrní se vám celý rozdíl mezi\nnimi: plastika jest jim jen řečí naučenou, třeba dobře, dokonale a správně naučenou\na bezvadně ovládanou, ale přes všecko ne nejhlubším a jedině zákonným, nýbrž více\nméně náhodným a libovolným prostředkem projevu a výrazu. V jejich výtvorech není\nté strašné nutkavosti, ani té omamující závrati, která k sobě táhne a si podrobuje\njako přírodní zjev. Odtud u nich, buďtež technicky sebe dokonalejší, buď malichernost\nnebo suchost a střízlivost, vtíravost matematické formule, vypočtené lešení, které není\na nemůže ani být nikdy dost zakryto; díly jejich jde trhlina: nepodařilo se jim\nv jedné tvůrčí výhni roztavit a jedním rytmem vyzpívat hmotu.\nU Rodina je přerod instinktu v intellekt, inspirace v dílo, individuálného a ryze\nosobního v typ zázračně úplný a cele strávený, bez zlomků, integrální: vlastní\na pravý akt tvůrčího mystéria.\nV tom, jak sloučil nejspornější póly: suggestivnost s výpočtem, svobodu se zá-\nkonem, živelnost s intellektem, aby se doplňovaly a stupňovaly, kde se jinde ruší\nv tom je tvůrčí actus mysti cu s, před nímž vždy bude v úctě a bázni váznout\nslovo a péro, a k němuž se může nejspíše ještě přiblížit opojený zrak nesený ohni-\nvým křídlem intuice. To, co Rodin vyslovuje, nejen že se nedá vyslovit žádným jiným\numěním než plastikou, ale nedá se ani v ní vyslovit celeji a ryzeji, nervněji i ty-\npičtěji zároveň. Zde jsme, alespoň pro přítomnost, u hranic lidské síly.\nRodin nalezl mateřštinu plastiky, která byla ztracena po celá staletí a která, i když\nnezanikla před ním úplně, tekla bojácně jen tenkou, podzemní, často přerušovanou\nnití v dílech několika málo skutečně tvořivých plastiků devatenáctého věku: u Ro-\ndina vyvěrají zase po staletích všecky její spojené horké prameny a tryskají horečnou\nsopečnou tepnou.\nSochařství, které se zdálo jednu dobu uměním fossiíním, mrtvou a ztrnulou řečí\nstarých, silných, vyhynulých dob, rozhlaholil v živý, vášnivý a nervní jazyk našeho\nhorečného a bolestného dneška a vyslovil jím, co se zdálo nemožným: zmítaný, roz-\ntřepený a šíleně k nebi bijící plamen jeho nejvzepjatějších vášní i nejopojnějších\nsnů. Učinil ze sochařství po staletích uměleckou mateřštinu doby, horký, nekonvenční a\npravdivý její výraz, samu tepnu duševního vlnobití přítomnosti. V tomto jazyku, v němž,\nzdálo se již, jsou možni jen grammatikové a starožitníci a v němž, zdálo se, dá se jen ko-\npírovat, parafrasovat a lepit střízlivá prosa, Rodin zase básní a básní po věcích první.\nSpojil nás na jedné straně živě a bolestně s heroickou dobou v umění minulosti,\nkterá se zdála být již dalekou a vybledlou legendou, a na druhé sklenul první du-\nhový oblouk mostu do budoucnosti. Dovedete-li se dost odvážně zadívat do tmy věků,\nuvidíte, že Rodin rozžehuje pochodeň, která vypadla z ustydlých rukou Donatello-\nvých a Michel Angelových, a vrhá ji přes náš věk do řad příštích, a stišíte-li svoje\nsrdce u paty jeho soch do dosti hluboké pozornosti, uslyšíte, jak odpovídá na otázky,\njež položily minulé věky, a jak volá sám novými do věků budoucích.\nRodin je veliký obnovitel a obroditel.\nA obroditelům mohou porozumět a jim odpovědět jen obrození, jen ti, kdo se sami\nna nich obrodí. Umělecké mateřštině geniově dá se odpovědět zase jen mateřštinou:\nsami v sobě, ve svých hlubinách musíte nalézti její kovový jazyk."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.8", "texte": "Před Rodinem musíte se naučit odvaze obdivu a odvaze nenávisti, bez nichž\nnejste uměleckým lidem, ale beztvarým blátem.\nPřed Rodinem musíte se vychovat na poctivou a věrnou resonanční plochu pro\npříští svoje veliké tvůrce, na pevnou mateřskou půdu pod nohy svého budoucího\nobra.\nPřed Rodinem musíte pochopit, že genius jest nejprve v opovržení vším chladem\nvší polovičatostí, vší opatrností a vší konvencí a že žít vášnivě, cele, hrdinně a od-\ndaně znamená se mu blížit a připravovat jeho příští.\nJinak odšumí pro vás tento umělecký hod bez užitku a významu, a až pohasnou\njeho světla, bude temněji a pustěji u nás, než bylo před ním.\nV Praze, v dubnu 1902\n\nF. X. Šalda.\n\nBELONA.\nBRONZ."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.9", "texte": "VNITŘNÍ HLAS.\nDETAIL POMNÍKU\nV. HUGA."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.10", "texte": "FRAGMENT\n„MĚŠŤANŮ\nZ CALAIS.\""}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.11", "texte": "FRAGMENT\n„MĚŠŤANŮ\nZ CALAIS.\""}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.12", "texte": "STÍN. FRAGMENT\n„PEKELNÉ BRÁNY.\""}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.13", "texte": "FRAGMENT „MĚŠŤANŮ\nZ CALAIS.\""}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.14", "texte": "PRCHAJÍCÍ\nLÁSKA.\nBRONZ.\n\nLUNA LOUČÍCÍ\nSE SE\nZEMÍ.\nMRAMOR."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.15", "texte": "POLIBEK.\nMRAMOR."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.16", "texte": "KOVOVÝ VĚK.\nBRONZ."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.17", "texte": "POKUŠENÍ SV.\nANTONÍNA.\nMRAMOR.\n\nPOMÍJEJÍCÍ\nLÁSKA. BRONZ."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.18", "texte": "STUDIE K\nBALZACOVI.\nBRONZ.\n\nBOUŘE.\nMRAMOR."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.19", "texte": "ORFEUS.\nMRAMOR."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.20", "texte": "EVA."}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.21", "texte": "EVA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.22", "texte": "KRESBA.\n\nCAMILE MAUCLAIR: MODERNÍ\nMALÍŘ.\n\n.*) Nynější discusse o reorga-\nnisaci Salonů, návrhy odštěpenců,\ntvrzení odpůrců, výplody a programmy sdělené\nžurnálům, upoutávají s větší či menší opráv-\nněností pozornost publika a kritiky. Obecen-\nstvo může jen povrchně souditi o těchto\numěleckých sporech. Jen když v máji může\nzaplaviti elegancí obojí vernissáž a pobaviti své\nzraky pohledem na dva či tři tisíce pláten;\nnestará se, je-li toto seskupení ovládáno\nzákony rozdílnými od bývalých a má za to,\nže žvastání žurnálů nestojí za povšimnutí.\nAle pro kritika a pro moralistu je věc jiná.\nTakovéto debaty dokazují zcela jasně, že ma-\nlíři už nejsou tím, čím bývali, že celý stav\njejich ducha se hluboce změnil. A touto\nzměnou bude se obírati tato studie ; ne, aby\nzasvěcovala čtenáře do administrativních sporů\nvždyť je jeho plným právem, nezabývati\nse jimi ale aby mu ukázala se všeobec-\nnějšího a intellektuelnějšího hlediska, kterak\nduše a povaha moderního umělce se vyví-\njely současně s jeho dílem.\nSkutečně také obecenstvo si uvědomilo\npřeměnu ideálu malířů, která během posled-\nních padesáti let byla evidentní. Vidělo aka-\ndemické malířství, Courbetův realism, Manetův\na Degasův impressionism a modernistu, inti-\nmistní a venkovskou malbu Milletovu, archaické\nsny Moreau-ovy a Chassériau-ovy, Bastien-\nLepageův realism, koloristickou féerii Mone-\ntovu a Besnardovu, historickou tvorbu Lauren-\nsovu a Rochegrossovu, nervosní eleganci\nHelleu-a nebo La Gandara, náboženský či\npohanský sen Puvis de Chavannes-a, ironickou\nfantasii kreslířů-aktualistů jako Willette, Lau-\ntrec nebo Steinlen. Ale o vlastní povaze malí-\n\n*) Klademe do rukou svých čtenářů tento článek,\nkterý přijde jistě vhod, poněvadž zasvěcuje pře-\nhledně do vývoje francouzského malířství, a poně-\nvadž lze v poměrech zde líčených nalézti mnohou\nobdobu k poměrům našeho výtvarného umění.\nPozn. red."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.23", "texte": "KRESBA.\n\nrove se publikum nedovědělo celkem ničeho\nnového od Vie de Bohéme, této knihy,\nkterá jen zavinila osudné nedorozumění mezi\numělci a publikem. Umělec, který je tam\nlíčen, je dnes fossilní tvor, bizarrní prototyp\nhodící se do musea morálních kuriosit. A přece\nobecenstvo si nemůže dobře uvědomit. „Rapin\"\n(mazal) je vyhynulý druh. Leda že žáci někte-\nrých atelierů zatvrzele nosí jeho uniformu,\nvlající vlasy, veliké širáky, ohromné kravaty\na zuávské pantalony. A ještě se dělí o tuto\nnevinnou tradici s celou řadou fotografů a\nobchodních příručí. Není proto méně pravdou,\nže dnešní malíř je naprosto jiný, třeba o tom\nnávštěvníci Salonů nevěděli. Pro ohromnou\nvětšinu lidí „ten malíř z patra\" tak vypadá,\na se stránky morální je to veselý hoch,\nleckdy fláma, šibal, který ve svých mo-\ndelech nalézá dvojí účel, který se nespřátelí\ns žádnou pravidelností občanského života,\nleda z přinucení. V očích publika je jen\ntenhle malíř, a pak privilegovaný, který má\nvillu a vlastní vůz, maluje jen dámy z velkého\nsvěta a dostává dvacet tisíc franků za portrét.\nPravda je docela odlišná a nebude bez\nzajímavosti, zaznamenati tu její hlavní sou-\nčasné rysy.\nSociální konstituce 19. století potlačila po-\nstavení malíře, vydržovaného šlechtou. Učinila\nz něho svobodného občana, a spolu jej při-\nnutila, aby byl živ ze svého řemesla, assimi-\nlovala jej k obchodníku, který žije z prodeje\nsvých výrobků. Na místě, aby byl jakýmsi do-\ndavatelem luxusních předmětů pro šlechtice,\nmalíř změnil pána a stal se dodavatelem luxu\npro buržou-amateura. Šlechtic, který tomu\nvůbec nerozuměl a také se za to nestyděl,\nneboť jeho šlechtictví mu v jeho očích poji-\nšťovalo povýšenost nad vším plebejským,\nplatil a neposuzoval. Buržoa-amateur, zdánlivě\nmalíři rovnocenný, ale přece jen dominující\nsvými penězi, chtěl kontrolovati a posuzovati."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.24", "texte": "KRESBA.\n\nŠlechtic mohl míti vkus, ale necítil se k tomu\nzavázán: neměl-li ho, dal volnost právě tak\nsvému krejčímu jako svému malíři, poněvadž\nti lidé znali módu a byli podle toho placeni.\nBuržoa si vymyslil jakousi aristokracii vkusu\na vykládal svoje mínění. Získal malíř při tomto\n„osvobození\"? Mnozí silní duchové o tom\npochybují. Aťfje tomu\" jakkoli, takováto spo-\nlečenská modifikace přivodila převrat ve způ-\nsobu života.\nPrvní důsledek této modifikace: přivedla\numělce k tomu, že se v něm objevila povaha\nvzbouřence. Pod starým regimem nebylo možno\nse vyjádřiti sociologicky. Měl-li malíř revolucio-\nnářské ideje, nemohlo se věděti, poněvadž jeho\ndílo bylo určeno pro ozdobu příbytku mocných.\nA přece, jakmile mohly jeho sny rozepnouti\nkřídla po událostech r. 1789, duch vzpoury\nse projevuje. Záhy nastalý imperialistu zabra-\nňuje Davidovi, aby vyslovil malířsky své ideje\nčlena konventu. Ale i akademičtí malíři od\nRestaurace odhalují svou „nenávist k tyranům\"\nv římských allegoriích (Smrt Virginie\natd.), a zázračný génij Delacroixův zahlaholil\njako fanfára, když maloval svůj „Massacre\nde Scio\" a tu úchvatnou Barrikádu, kde\nje vtěleno revolucionářské nadšení celé gene-\nrace karbonářů a chartistů. Ale současně publi-\nkuje Daumier řadu svých obdivuhodných so-\nciálních satyr, které rozhodně napadají buržo-\nasii. Tento útok je velmi odlišný od výlevů\nromantiků, od překypujících „výprav\" Hugo-\nvých žáků na „buržoy\". Zde se nejedná už\njen o nedorozumění mezi těmi, kteří lpí na\nbojácném klassicismu a těmi, kteří sní o nové\nliteratuře. V Daumierovi, právě jako v Bal-\nzacovi, je cítit rozumovou nenávist proti tře-\ntímu stavu, studenou, logickou, fakty pode-\npřenou nenávist.\nTřicet let postačilo, aby vzniklo v srdci\numělce záští proti tmářství a zpátečnickému a\negoistnímu duchu třídy, která využila lidem\nvyvolané Revoluce k tomu, aby se zmocnila\nhegemonie a ukázala se, ne-li více, aspoň\nstejně opressivní jako bývalá šlechta. Poměr\nmezi buržoou a umělcem byl hned nepřá-\ntelský. Umělec je v základu stvořen ze dvou\nvěcí: z lásky ke krásným věcem, která jej\nsbližuje s aristokracií, a z citu slitování a vše-\nobecné spravedlnosti, který jej vede k tomu,\naby miloval lid. Každá prostřed-\nnost, každá umírněnost se mu\nhnusí. Kompromiss buržoasního\nkrálovství, vymyšlený a usku-\ntečněný Ludvíkem-Filippem je\nmu ještě nesnesitelnější. Bojoval\nna barrikádách v r. 1830, 1832,\nbude bojovati r. 1848, a starý\nCabrion, který se omezoval na\nveselé kousky, se stává na dále\npřítelem proletariátu, sektářem\nProudhonovým, nestaví-li se ote-\nvřeně k monarchickému názoru,\nkterý favorisuje luxusní umění\na vzdaluje jej stejně od buržoasie\njako od sprostoty. Od té doby\nvýtvarník je spřátelen s pokro-\nkovými spisovateli a jeho mo-\nrální historie je morální historií\nliterátů samých.\nOd roku 1851 do 1870 se\ntoto spojení utvrzuje. K mo-\ntivům politickým, u malíře, druží\nse touha reagovati mocně proti\nŘímské škole a akademickému\nduchu, což mu representuje tmář-\nství a reakcionářské měšťáctví\nve formě jeho povolání. Cour-\nbet jest realista, protisymbolista\na protiimperialista z jednoho a\ntéhož důvodu. Impressionism na-\nšel kořeny v realismu a pojímá"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.25", "texte": "KRESBA.\n\nje modernisticky, malířství protestuje již tím\nproti disciplinárnímu duchu Římské školy,\nuvádí podání současného života do umění\nvýtvarného právě v onom duchu, který oži-\nvuje Goncourty, Flauberta a Zolu. Oposice\nměšťáků proti takovému umění, jehož su-\njet neschvalují právě tak jako provedení,\ndosahuje největšího vzepjetí. Josef Proud-\nhomme „míval rád umění, ale ne umělce\" za\ndobrých časů Monnierových; od této chvíle\npohlíží na umělce jako na pravé anarchisty.\nPolitická kresba se hojně šíří. Od r. 1870 po\nnaše dny, její vzrůst je ohromný a kresba ze\nživota současného stále roste. Ve všem umění\nje systematická vzpoura proti Třetímu stavu.\nNaturalistický román, sociologický román, Thé-\nátre-Libre se druží k anarchistické kresbě, po-\nlitické karikatuře a k dokumentárnímu proti-\nburžoasnímu náčrtku Forainů či Steinlenů.\nSouběžně s touto sociální evolucí umělec,\nstav se občanem, se stavovsky organisuje. Od\npočátku své občanské karriéry stojí před dvojí\ncestou: jedna z nich je akademism, totiž podro-\nbení se principům Římské školy, pozvolný,\nbyrokratický postup soutěží, medaillí, cen\nřímských a cen v Salonech patronisovaných\nstátem. Druhá cesta je cesta samostatnosti,\nznamená malovat, jak každý jednotlivec vidí\na prodávat přímo amateurovi. První cesta je\nnepohodlná, ale přece je možnost šťastněji\nproběhnout, je-li člověk obratný a učelivý:\ndruhá je skoro neuskutečnitelná. Oficielní ma-\nlířství je ustaveno jako úřední hierarchie,\njako korporace, s dílnami, stupni mistrovství\na mistrovskými díly jako před Revolucí.\n•V\nŘímské ceny neudělují se podle zásluhy (a\nto ještě tato „zásluha\" znamená poslušnost\nškoláckých formulek); potichu se rozdělují\nmezi slavné ateliery. Kolem r. 1830 konku-\nruje Ricard marně : žák Léona Cognieta, měl\ndoporučující list na Hersenta, ale byl tak\ndelikátní, že jej odevzdal až po rozsudku\na Cognietův atelier „nemohl letos činiti ná-\nroky na cenu\". Toto rozdílení se zdá zcela\npřirozeným; ještě dnes panuje na Škole Krás-\nných Umění, když se jedná o ceny Akademie\npři výročních závěrečních soutěžích. A úcta\nk učitelům jest plna podivného formalismu.\nTento formalism, který kolem r. 1840 byl\nvšemohoucí, trvá podnes, třeba už zmírněný.\nPřednostové atelierů rádi dají provádět kusy\nsvých velkých komposic pro Salony od svých\nžáků, i dlouho po tom, když tito už vystoupili\na stali se slavnými. Memoiry umělců jsou plny\nanekdot o slavnostním autoritářství „starých\".\nI Manet byl nucen opustit atelier Couturův\npro skutečné bručounství a krutou nespra-\nvedlnost tohoto mistra. Je v tom něco, co\nupomíná na zřízení atelierů za Renaissance,\nkdy hotový umělec držel ruku nad svými\nmladými druhy. Ale za Renaissance byla ja-\nkási srdečnost a víme, že Donatello žil patri-\narchárně se svými odlévači a kladl vydělané\npeníze do kouta atelieru, kde každý si bral,\nkolik potřeboval. Ale v klassických akademiích\nmezi r. 1800 a 1880 není už této naivnosti\nmravů. Nejmenší nedodržení osobního nazírání\nředitelova je ihned potlačováno: celé atelier\nnapodobí profesora a tuto solidaritu udržuje\niv životě. Člověk je „žákem Ingresovým, Coutu-\nrovým, Cabanelovým nebo Roberta Fleury-ho\".\nTím se udržuje jisté otroctví a jisté nároky.\nProdej pak se rozděluje podle poměru uče-\nlivosti: officielní objednávky se reservují čle-\nnům Institutu, kteří určí své oblíbené žáky, aby\njim pomáhali, a amateuři kupují obrazy zase\nna jejich doporučení. Během celé doby, co bez\nodporu vládl akademism, malířství provádělo\ntakto systém korporativní. Žák byl robotníkem.\nProti této organisaci, jejíž strnulost dnes\nnemůžeme ani pochopiti, a v níž se vy-\nvinulo tolik „starých\", dnes v úplné zápo-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.26", "texte": "menutí pohřbených, neodvislé malířství se za-\nřizuje, jak může. Romantičtí krajináři jdou na\ncesty s uzlíkem na zádech. Rousseau, Chin-\ntreuil, Corot, Diaz, Daubigny a Troyon nebyli\nani vážně pojímáni od malířů aktů a mytho-\nlogie, poněvadž krajina byla považována za\nzvláštní „odvětví\" jen tehdy, byla-li „vzne-\nšená\", totiž stylisována a oživena postavami\njako krajiny Poussinovy. A tito lidé, pro něž\noficielní malíři měli největší opovržení, ma-\nlovali jinak. Prodávali svá díla za mírné ceny\nsvým známým. Moderní krajina je považo-\nvána, jak známo, za „vznešený genre\" až\nod doby poměrně nedávné as úžasem jsme\nviděli, že zvolení Frangais-ovo do Institutu\nmohlo býti pokládáno za liberální čin. A to\nještě bylo po dlouholeté slávě, na konci ži-\nvotní dráhy, a to ještě byl onen Frangais,\njehož talent neměl nikdy nic nesmiřitelného\na jenž dobyl si prvních úspěchů zcela klassic-\nkými a moudře komponovanými krajinami!\nAle ti, kteří uvádějí do krajiny modernistické\nelementy, byli vyobcováni. Corot prodával\ntak špatně a tak málo, že přidával často za-\ndarmo studii, za niž se později nabízely\nsumy zlata. Rousseau vegetoval, zatím co\nCabot dosáhl hodností. Millet vedl bídný\nživot a zemřel v nedostatku ve své chajdě\nv Barbizonu, a není tomu dávno, co jistý\npresident akademické jury pravil: „Kdyby se\npřihlásil do Salonu, zase bych jej odmítl.\"\nCourbet prošel řadou pokoření. Ricardovi, jenž\nvytvořil řadu nádherných mistrovských děl,\ndostalo se čestné zmínky na výstavě. Ne-\nodvislým malířům je všecko nesnadné. I oni\nmají ateliery, ale to jsou spíše přátelská\nsdružení chudých lidí. V ničem se nepodobají\npevnostem obstrukce, jimiž jsou ateliery pro-\ntivné strany. Tito malíři, jichž základním\nprincipem jest, že umění nelze vyučovati a\nže není kanonických pravidel krásna, mohou\ndávati svým přátelům jen praktické rady nebo\nprostě s nimi rozmlouvati. Představeným ate-\nlieru školy barbizonské je les. Když Manet\npo svých debutech pociťuje, že se rozvine,\nusadí se v Batignollech, kamarádi jej chodí\nnavštěvovat, a „batignolská škola\", pokřtěná\nsarkasmem akademiků, je založena. Není uči-\ntele, není žáků, jediným poutem je solidárnost\nducha, způsobu nazírání, vkusu, a hlavně so-\nlidárnost proti pošklebkům.\nSalon Odmítnutých z r. 1867, kde císař\nliberálně rozkázal, aby se ponechal jeden\nsál k disposici, nepřijatých novotářů, se-\nskupil lidi jako Manet, Renoir, Fantin-Latour,\nLegros Lavieille, Bracquemond, Whistler,\nJongkind a jiné; hle „škola\", která vzbudí\npozornost bez massiera *) a bez závěrečných\nvýročních cen. Její atelier jsou nivy, pobřeží,\nzahrady. Brzo se k nim připojí Monet, Pissarro,\nDegas, Sisley, Caillebote, Bertha Morisot a Eva\nGonzalěs, která snad je jediným žákem Ma-\nnetovým. ímpressionism vyhybá se každému\nžákovství: připouští, že je možno být vzorem,\nale má odpor proti kázání. Pan Degas, který\nsvými kresbami a svým pojímáním měl takový\nvliv, tvrdí, že nemá žáků; mohl prý dělat\nnároky na tři, Alexise Rouarta, Foraina a Miss\nMary Cassatt-ovu, a ještě je to spíše přá-\ntelství. Od té chvíle, neodvislí malíři považují\nza naprosto nutnou negaci jakýchkoli škol\nkaždé pretense, že by bylo možno vyučovati\nvýtvarnému umění. Sdružují se podle skutečné\npříbuznosti, podle sympathie temperamentů;\na tak, zatím co pojem „atelier\" umírá, pojem\n„škola\" se mění. Stává se logickým a přiro-\nzeným, znamená harmonii temperamentů, které\nse druží bez ohledu na provincie a kteří sle-\ndují stejný způsob nazírání. Je to soudržnost\noriginalit, zatím co akademism je potlačováním\noriginalit a stlačení jich na několik předem\nurčených a převzatých principů. Jeden z na-\nšich největších malířů vypravuje toto: „Ve\nŠkole, jíž jsem prošel, se moje akademické\nstudie professoru dost líbily.\" Rekl mi sho-\nvívavě: „Děláte snad také nějaké věcičky\nmimo? Ukažte mi je.\" Přinesl jsem mu je:\nbyly to studie silhouett v měsíčním světle,\npokusy o nálady. S úsměvem si je prohlédl,\nbyl to dobrý člověk, a řekl mi: „To je škoda.\nPři tomhle se zas odučujete tomu, čemu jsem\nvás naučil. Ale konečně, vy toho necháte, to\nnení vážné . . .\" Jedna z těchto věcí, které\nnebyly „vážné\" je dnes ctí Luxembourgského\nmusea. Gustav Boulanger, člen Institutu, ří-\nkával svým žákům: „Pánové, buďte básníky.\"\nImpressionisté neuznávali za dobré poslou-\nchati takovýchto lapidárních slov.\nPrudký kontrast mezi neodvislými a aka-\ndemickými nese s sebou hlubokou přeměnu\njejich umělecké existence. Vyloučení jedněch\nod druhých je systematické. Manet stál na\ntom, vystavovat v Salonech, z intence roze-\nného vůdce školy, který považuje svůj způsob\nmalování za úplně logický a oprávněný, chce\nji nastoliti před očima publika, podrobiti ji\ndiskussi a reklamovat pro ni privilegia, jichž\nje dopřáno každému národnímu umělci.\nA Manet byl několikrát připuštěn. Ale často\nto bylo jen ze zlomyslnosti as úmyslem,\nrozpoutati před jeho dílem větší skandál.\n\n*) Massier m správce atelieru; nejstarší žák, jenž\nse stará o modely a pod. Pozn. překl."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.27", "texte": "JAN KOTĚRA.\nBUDOVA VÝSTAVY\nA. RODINA\nV PRAZE 1902.\n\nV podivuhodně dokumentované a tklivé knize,\nv Dílu, pan Emil Zola přesně vylíčil ty scény\nzrádného přijetí. Ale Claude Manet, Degas,\nRenoir a Cézanne pokládali za lepší držet\nse stranou. Od té doby stojí tu princip sou-\nkromé výstavy a sám Manet se k němu\nutíká. Dvakrát či třikrát pozve publikum, aby\nnavštívilo důležitý soubor jeho děl v jeho\natelieru. Jiní se sdružují a najímají malé\nšálky, kde vystavují. To je jejich způsob stý-\nkati se s publikem. Tak stala se slavnou\nmalá místnost v Rue Le Peletier, poněvadž\nposkytoval přístřeší dílům těchto malířů. Tak\nzískal si zaslouženě jmění pan Durand-Ruel,\nkterý důvěřoval impressionistům, když byl\nještě malým obchodníkem; dnes jeho velké\nsklady v Paříži a New-Yorku jsou pravým\nmuseem, kde celé generace mladých lidí\ns výsledkem studovaly díla, jež nemohly jinde\nviděti. Tak také Salon Dvaceti, založený\nv Brusselu na podnět učeného příznivce\numění, p. Oktava Mause, spojil první fran-\ncouzské a belgické impressionisty a od té\ndoby rozšířen a posvěcen, povzbuzován tak,\nže se mu propůjčují místnosti královského\nmusea, stal se Salonem Svobodné\nEsthetiky, kde se pořádají přednášky a\nkoncerty, v nichž hrají umělci jako Eugěne"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.28", "texte": "Ysaye, Théo Ysaye, Jacob, Guidé, a Van\nHout. Tak konečné povstaly společnosti Pa-\nstellistů a Akvarellistů, mezinárodní Společnost,\nSalon neodvislých a řady soukromých výstav\npořádaných po celý rok galleriemi jako jsou\nGeorges Petit, Durand-Ruel, Boussod a Va-\nladon, Bernheim, Vollard a t. d.\nJaký je důvod, jenž pojí tolik sdružení?\nOposice proti Salonům, ovládaným akade-\nmickým duchem.\nSkutečně také v Salonech, a mluvíme tu\no době, kdy existoval jen Salon zvaný\n„Spolek francouzských umělců\", byla svo-\nboda projevu rovna téměř nule. Poněvadž\nse jury skládala úplně z malířů officielních,\nstarých, kdysi odměněných Římskou cenou,\nnutně medaillemi a řády vyznamenaných, po-\nhlížela na ceny jako na pokračování odměn\nze školy. V jejich duchu na př. prosté při-\npuštění na výstavu odpovídalo bakalaureatu,\nčestná zmínka licenciátu, medaille agregaci\na čestná medaille doktorátu. Obraz vyzna-\nmenaný cenou byl jakousi doktorskou thesí,\nčinící za dost všem podmínkám kanonického\nideálu a každé dílo které nabídl malíř, cizí\nscholastické karieře, bylo už podezřelé. Reno-\nmovaní malíři vodili své, žáky houfně do\nSalonu, skoro tak jako vůdcové ve sněmovně\ndávají hlasovat své stranníky, a rozdílení\ncen se dálo tak, jak si přáli. Poněvadž však\npřece jen počet těchto žáků nemohl postačit,\naby vyplnil galerie, i když se přibrala posila\n„dobrých poddaných\" z provinciálních aka-\ndemií, připouštěla se spousta neznámých,\nkteří ovšem byli odloučeni od výhodného\nrozvěšení ve výši; to bylo reservováno „sta-\nrým\" a jich protěžovaným a žákům. Do roz-\nhodnutí jury, zkoumající zaslané věci, se ne-\nvloudil nijak duch liberalismu. Ta zamítala\ndva druhy „špatných obrazů\". Předně byly\nty, které opravdu nestály za nic, naivní ma-\nzanice dobrých amateurů. Za druhé byly to\nobrazy, inspirované myšlénkami nebo způ-\nsobem nazírání odlišným od předpisů školy;\na šlo-li se ještě jednou „na lov\", bylo to\nvždycky jen do první kategorie. Ať se nikdo\n\nMAX\nŠVABINSKÝ.\nPOZVÁNKA\nK ZAHÁJENÍ\nVÝSTAVY A.\nRODINA."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.29", "texte": "VLADIMÍR\nŽUPANSKÝ.\nPLAKÁT VÝSTAVY\nA. RODINA\nV PRAZE.\n\nnepozastavuje nad takovouto interpretací tak\nvznešené a užitečné úlohy, jako je úloha ju-\nrorů: nesmí se zapomínati, že duch akade-\nmický je živ hlavně z přesvědčení, že je\njakési krásno o sobě, pevný ideál, k němuž\nlze se přiblížiti „pokrokem\", že professorský\nsbor Školy je majitelem pravidel tohoto ideálu\na že dostal od státu úkol jim vyučovati.\nVelice ctihodní, velice přesvědčení výrobci\njako pp. Bouguereau, Gérome a Lefebvre\nv to věří. Abychom tuto víru pochopili, vzpo-\nmeňme si na příhodu, způsobenou Caille-\nbotovým odkazem. Gustav Caillebote, přítel\nimpressionistů, sám delikátní malíř, sebral\nkollekci děl svých přátel, díla, která většinou\nspadají do doby, kdy se ještě hledali; stvo-\nřili díla závažnější, scelenější, ale už tato\nsbírka je velmi významná. Odkázal tuto\nsbírku státu spolu s krásnými obrazy\nz XVIII. stol. s podmínkou, že tyto půjdou\ndo Louvru, ona do Luxembourgu a že přijetí\nnesmí býtí v žádném případě jen částečné."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.30", "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE.\n\nJe patrný úmysl mrtvého, vynutiti v moderním\numěleckém museu místo pro díla školy, kte-\nrou obdivoval a která byla přísně vylučována.\nIhned se dály kroky, aby byl tento pohor-\nšující odkaz odmítnut; ale Louvre protestoval,\nstoje na svém podílu, tisk naléhal a z otázky\nstala se morální porážka akademismu. Bylo\nviděti, kterak členové Institutu a přede všemi\np. Gérome, jenž bývá velmi bojovně naladěn,\nse rozčilovali v interwievech a konečně na-\npsali protest, v němž vyhrožovali ředitelství\na ministeriu krásných umění hromadnou de-\nmissí professorů majíce za to, „že by to bylo\npro ně dementi, jehož by nemohli srovnati\nsdůstojností svého úkolu, kdyby stát vysta-\nvoval ve svých museích a pod svým protek-\ntorátem díla, která jsou sama o sobě formální\nkontradikcí principů, jichž vyučování oni pře-\nvzali za svůj úkol.\" Ministr odpověděl, že\núkolem státu jest dáti přístřeší každému pro-\njevu, který se svobodně ve Francii vyskytne;\njeho povinností je, aby ve státních galleriích\nbyla zastoupena každá škola, která byla tak\npozoruhodná, že si vynutila kommentáře kri-\ntiky a tak vešla ve známost publika ale\npři tom že nechává umění, které všeobecným\nobdivem a officielními vyznamenáními uznáno\nza vyšší, ono důležité místo, které mu\nn^ežL\n\nKonec příště.\n\nZRRÁVY A POZNÁMKY.\n\nRODINOVA VÝSTAVA V PRAZE.\nV době, kdy do uměleckého svátku a hodu,\nkterým měla po našem názoru být a měla\ni zůstat Rodinova výstava, byl nám nasypán\npelyněk malicherných a jalových novinářských\ntahanic a štvanic běžného kalibru, jež tak\nsmutně charakterisují neschopnost naší ve-\nřejnosti piti i jen jednu chvíli plnou hrudí\nklidně a slavně olympický vzduch vysokého\numění, neznečištěný politickým smetím a pra-\nchem, bude dobře přehlédnouti uměleckou\npráci, vykonanou členy spolku „Manesa\"\npři zřizování Rodinovy výstavy, podati její\nstručnou historii a vyrvati tak z novinářského\nkalu a vrátiti umění, což jeho jest.\nNa půdě, již na úpatí svahu Petřínského\nv Kinského zahradě poskytly městské rady\nPražská a Smíchovská, improvisoval v krátké\ndobě necelých čtyř týdnů architekt Jan Ko-\ntěra výstavní budovu. Jako tvrz pýchy\na snu zvedá se její světlý dům nad hradbou\nvroubenou alejí vavřínových stromků. Po\nschodech dostoupíte vchodu, nad nímž jest\nvržena lunetta K. Špillarova. K střední míst-\nnosti, osmistěnu, v němž vládne harmonická\nskupina „Polibku\", přiléhá jednak menší\nčtvercovitý prostor, na jehož zdích je rozvě-\nšeno celé kreslířské dílo Rodinovo, pokud"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.31", "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE.\n\nbylo zasláno na Pražskou výstavu, jednak\ndruhý podlouhlý obdélník, o stupeň snížený,\nkterý soustřeďuje v zahradním interieuru vět-\nšinu a vlastní jádro sochařského díla mistrova\núhrnem jest vystaveno 187 prací, soch i kreseb.\nZatím, co se horečně pracovalo na stavbě\nvýstavní budovy a na installaci děl, posněžil již\nplakát Županského, který vztýčil\nskalnatou silhouettu obra Balzaca\nna pozadí šedého oblaku a temně\nfialové oblohy, svým cudným,\ndelikátním barevným tónem zdi\nPrahy i jiných středoevropských\nměst, docházeje všade významné\na čestné pozornosti uměleckých\nmyslí.\nKatalog výstavní přinesl kromě\nseznamu vypočítávajícího vysta-\nvené práce Rodinovy a 20 jich\nreprodukcí články F. X. Šaldy\n„Geniova mateřština\" a Stani-\nslava Suchardy „Sochař Rodin\"\na život mistrův.\nUmělecky iniciativu ý\nvýznam Rodinovy výstavy v po-\ndání „Mánesově\", který byl tak\nüboze zvráceně a nejapně chápán\nvětšinou naší referující kritiky,\nzáleží ve snaze, vyzdvihnouti\nmoderní plastiku, posud odstrkovanou a za-\nnedbávanou v obvyklých salonech, v rámci\nnáladového umění interieurového a všemi\njeho náladovými činitely.\nÚkol ten byl v arrangementu „Mánesově\"\nřešen a rozřešen právě jemným a hlubokým\npochopením všech charakteristických znaků"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.32", "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE.\n\na vlastností díla Rodinova : ano v podání\n„Mánesově\" přišly právě tyto veliké a ryze\npůvodní rysy jeho umění k platnosti stejně\nslavné jako intimní, k platnosti plnější, hlubší\na bezprostřednější než na veliké výstavě děl\nmistrových, v Paříži samé na Pont ďAlma\npřed dvěma roky pořádané.\nPodsvětně tichým a dřímotným dojmem\npůsobí šedě bledé, stlumené světlo, které\nplní sál. Bledě zelená tráva, temnější vavří-\nnové stromky a šedý tón zdí tvoří půdu,\nz níž roste, týčí se, vře a kypí bílá massa\nRodinových soch. V tomto cudném, delikát-\nním prostředí mluví teprve ton ryzí velikosti,\nkterá jest jim vlastní a jež se tu z nich vy-\nbavuje cele a nerušeně.\nZde lze teprve jasně cítit, jakými mohut-\nnými a slavnými akkordy linie a světla jsou\npráce Rodinovy. Všecka jeho díla jsou vy-\nluštěna ve velikou, jasnou, dominující silhou-\nettu, která podává jich život zhuštěný v nej-\nvětší stupňované essenci a padá do dálky\nmocně jako ryzí, hrudní tón zvonu. Zde te-\nprve stává se každému patrným, jakým obje-\nvitelem a jakým rozmnožitelem jest Rodin\nv říši plastiky. Úzkou klaviaturu citů a gest, na\nnichž hráli jeho předchůdci, rozšířil o nové ok-\ntávy, o nové šíré polohy emoční i výrazové. Vy-\nslovuje se zálibou život ve varu vášně, horečky,\nopojení a hrůzy, affekty, které akademičtí sochaři\ni estetičtí theoretikové vyhražovali malbě,\nstavíce úzkostně přehrady mezi ni a plastiku,\npřehrady, jichž neporušitelnost žárlivě stře-\nžili. Tyto malodušné meze a hranice, vztý-\nčené lenivými mozky, pobořil Rodin důkladně:\nnašel ryzí, plně zvučící plastický výraz\ni pro složité a raffinované stavy moderní\nduše, právě jako našel nový, nekonvenčně\nděsivý výraz i pro ty elementární a základní\naffekty, které měly v sochařství již svoji ho-\ntovou tradici i svoji hotovou fraseologii.\nVýsledek je život zmnožený a stup-\nňovaný, život tak intensivní, na jaký, zdálo\nse, sochařství nestačí a který, soudili theo-\nretikové umění, vylučuje již samou svojí při-\nrozeností, obmezeností svých prostředků.\nI o Rodinovi platí slovo Faustovo: im An-\nfang war die That. Jeho umělecký čin\nusvědčil ze lži theoretisující spekulaci čin,\nkterým se provádí v umění všechen pokrok\npřes theoretisující abstraktní mozek.\nSvětla, jež plastikové posud přenechávali\nvýlučně malířům, využívá Rodin ke svým\núčelům, v sochařství tak novým a neobvyk-\nlým. Jím dociluje právě té mohutné sugge-\nstivné celosti, té neroztříštěné plnosti dojmu,\ntoho náladového ovzduší, toho kouzelného\noparu, který leží jako oblak kolem jeho soch,\nzastírá všechno malicherné, náhodné a mrtvé\na dává mluviti jen essenci života a pohybu."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.33", "texte": "VÝSTAVA DĚL\nSOCHAŘE RODINA\nV PRAZE.\n\nZásluha pražské výstavy Rodinovy v úpravě\na podání „Mánesově\" jest právě v tom, že\ndovedla vycítiti a vysoko vyzvednouti vlastní\numělecký čin Rodinův, akcentovati jej a osvět-\nliti jej tak živě a vzrušeně, jak se posud\njinde nestalo.\nMistr sám navštívil Prahu dne 28. května\na setrval tu do 31. téhož měsíce, kdy odjel\nna Moravu a odtud později do Vídně, jsa\npředmětem nadšených veřejných poct, které,\nkdyby byly platily poctivě a výlučně jen\ngeniálnímu umělci, mohly znamenati oprav-\ndový svátek a počátek skutečné kulturní éry\nv naší zemi: umění bylo by zasedlo na sto-\nlec, který mu náleží a na němž posud roz-\ntahuje se jalová frazovitost a hlučící pro-\nstřednost.\nŽel, že různé vedlejší a pokoutní, ani ne\npolitické, ale jen novinářské á kramářské\nmotivy a ar ri ě re-p e n sé es převážily a pře-\nhlušily vlastní uměleckou a kulturní myšlenku,\nkterá dostala se ke slovu jen prostředečně\na nedokonale. Quidam.\nC. K. UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM\nve Vídni vypisuje soutěž na návrh plaketty,\nkteré používáno má býti kuratoriem\njako daru osobám o uvedený ústav\nzvláště zasloužilým. Plaketta tato pro-\nvedena má býti v bronzové litině. Přípustný\njsou pouze návrhy plasti!cké ve velikosti\nnejméně 16X11 cm. ane větší než 16X20 cm.\nSoutěže účastniti se mohou umělci neb prů-\nmyslníci, kteří jsou rak. státními příslušníky,\njakož i ti, kteří v zemích na říšské radě za-\nstoupených trvale jsou usedlí. Ceny uděleny\nbudou tři v obnosu 2500 K, 1500 K, 800 K.\nPráce vyznamenané přejdou v neobmezený\nmajetek musea i s právem reprodukce, a sou-\nčasně právo zakupovací vyhražuje si museum\nu všech došlých návrhů. V porotě zasedá\nkuratorium rakouského um.-prům. musea ve\nVídni a řiditel téhož A.v. Scala. Návrhy opa-\ntřené heslem a provázené zapečetěnou obálkou\nse jménem autora zaslány buďtež do 31. pro-\nsince 1902 řiditelství rak. musea ve Vídni.\nK provedení přijatému návrhu dostane se mimo\nceny zvláštního honoráře v obnosu 500 K.\nPÉČE O UMĚNÍ A MÍSTNÍ VLASTENEC-\nTVÍ. Mezi kulturními národy trvá od dávné\ndoby zápas na poli umění. Státem bývají\nčasto vydávány značné peníze na péči\no umění, a horlivě hledíme na právo i na levo,\nnezůstává-li naše domácí uměni za uměním\nsousedních národů ve vývoji pozadu.\nToto oprávněné národní sebevědomí však,\njež v péči o umění vidí národní čestnou po-\nvinnost, zvrhlo se u nás častěji v karrikaturu.\n-Dnes chce téměř každý spolkový státeček\na každé okresní městečko míti své vlastní"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-08.1.34", "texte": "státní a městské umění, v umění provozuje\nse místní vlastenectví.\nTak kupují se v uměleckých spolcích často\nobrazy od diletantů, poněvadž jsou „měst-\nskými dětmi\", třeba byla příležitost, mnohem\nlepší umělecké práce získati za poměrně pří-\nznivějších podmínek. Ve sněmu jsou mluveny\nrozhořčené řeči o tom, že byl státem jme-\nnován ředitel galerie, který je narozen v ji-\nném spolkovém státě. Vzniká nad tím nej-\nvětší rozhořčení, poněvadž to tak vypadá,\njakoby vlastní vévodský neb knížecí státek\nnerodil žádné tak intelligentní lidi, jakých je\npro takový úřad potřebí. Jeden rakouský umě-\nlecký spolek šel v místním vlastenectví tak\ndaleko, že kladl při umělecké výstavě pod-\nmínku, že všechna zaslaná umělecká díla\nmají podávati motivy z okolí dotyčného města.\nZvyk, měřiti umění a umělecké tvoření\nmístním vlastenectvím, patří k nejbláznivějším\nkocourkovinám, jež si lze vymysliti, neboť\nděje-li se podporování umění jen ze stano-\nviska místního vlastenectví, pak třeba to na-\nzvati nepodporováním umění, ale podporo-\nváním místního vlastenectví na útraty umění.\nPoměry řemeslného života bývají neroz-\nvážně považovány za stejné s poměry života\numěleckého. V životě uměleckém však jedná\nse v přední řadě ne o zisk, ale o samo pě-\nstování umění. Je-li tudíž po právu a řádu,\nže na řemeslníka, jenž v jistém městě platí\ndaně, též především bývá pamatováno s měst-\nskými objednávkami vždyť blahobyt oby-\nvatelstva podmiňuje blahobyt obce je na\ndruhé straně docela nerozumno, méně schop-\nnému umělci dávati přednost schopnějšího\njen proto, že onen méně schopný je měst-\nským dítětem atd.\nUmění nesmí sklesnouti na zaopatřovací\nústav pro městské a státní příslušníky, neboť\nkaždá podpora umění, která neděje se pro\numění samo, musí mu dříve neb později býti\nna škodu.\nStátní peníze, jež na podporu umění jsou\nvydávány, jsou vývoji umění spíše na škodu\nnež k užitku, není-li jich užito se stanoviska\numěleckého, jsou-li rozdávány, jak se to dnes\ntak často stává, místo nejschopnějším z umělců,\numělcům-oblíbencům vysokých osobností, mód-\nním umělcům vládnoucích kruhů. Tak je vývoj\numění pomocí státních peněz přímo zdržován.\nPodobně se to má v uměleckém životě\ns místním vlastenectvím. Tím, že umělecké\nspolky tak mnohých měst místně vlastenecky\numění „pěstí\", že dávají přednost „spolu-\nobčanu\" umělci bez ohledu na uměleckou\ncenu jeho prací před cizím umělcem schop-\nnějším, snižují význam města a p. pro ná-\nrodní umělecký život, neboť tím, že mali-\ncherných ohledů umělecky méně cenné práce\nzískávají za vzor, činí dorůstajícímu\npokolení vždy obtížnějším, aby zí-\nskali si umělecké vzdělání době\npřiměřené a aby z něho sami tvořili\nvěci pro národní umělecký život\nvýznam né.\nJ. Fr. Hartung v „Die Werksíatt der Kunst\",\nMnichov 1902, 5. května.\n\nPéčí a nákladem spolku »MANES«. Zodpovědný redaktor JAN KOTĚRA. Tiskem Dra ED. GRKGRA v Praze.\nReprodukce fotocinkografie »UNIE-VILÍM« v Praze."}]}