{"numero_id": "bm-bmtnaan-1902-10", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_sha256": "0579109475a75572bc6533b41f26b9497458155a715c51232a935467b9992fde", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnaan/issues/1902_10/bmtnaan_1902_10.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnaan/issues/1902_10/bmtnaan_1902_10.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c001", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c001", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "247", "image_debut": 1, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.1", "titre_corps": "CAMILE MAUCLAIR. MODERNÍ MALÍŘ.", "titre_sommaire": "CAMILE MAUCLAIR. MODERNÍ MALÍŘ.", "signature_source": "Přeložil H. Jelínek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2956, "texte": "CAMILE MAUCLAIR. MODERNÍ MALÍŘ.\n\n(Dokončení.) Člověk ztěžka uvěří,\nže od této podivné debaty neuplynulo ještě\nani deset let. Ředitelství Krásných Umění od-\nzbrojilo akademické blesky touto opatrnou\na duchaplnou odpovědí. Ale odkaz byl přijat,\njakoby s omluvami; nacpali jej hanebně do\nmalého sálu, do přilepeného sálu, kde tato\nsvítivá díla nelze prohlédnouti z patřičné\nvzdálenosti, a kterému se říká za větrem\n„koutek bláznů\"; a p. Léonce Bénédit musil\nnapnout všecky síly, aby těmto darovaným\nobrazům pojistil slušné zarámování. A to se\nděje v době, kdy Renoir a Degas se velmi\ndraze prodávají právě tak jako Claude Monet,\nv době, kdy Manet je slavný a všecka velká\nmusea evropská jej kupují, kdy se o impres-\nsionismu píše v nesčetných článcích a kdy\npůsobí mocně na všecko soudobé malířství,\nkdy jeho technické novotářství stvořilo celou\nkategorii děl, kdy někteří z jeho nástupců,\njako p. Besnard, jsou dekorováni a slaveni,\nkonečně v době, kdy druhý Salon, jemuž\npředsedá Puvis de Chavannes, závodí se sta-\nrým! Jak byla silná, ta víra v „pevný ideál\",\nkdyž lidé, přehlížejíce dobu a vývoj umění\nvýtvarných, mluví s tímže opovržením jako\nr. 1890! A jak bylo přirozeno, že se orga-\nnisovala „protirevoluce\" mezi těmi, kteří ty\n„blázny\" považují za velké průkopníky!\nTo je tedy logický důvod sevšeobecnění\nomezených výstav, měnící poměry moderního\nmalíře ve veřejném životě. Tento instinkt\nnení jen u něho; viděli jsme, že vystupující\ngenerace poslouchají téže touhy. Symbolisté,\nnenalézajíce nakladatele pro své knihy volných\nrythmů, jsouce vyloučeni z revuí a ze žur-\nnálů, se organisují, skládají se, aby mohli\nvydávat časopisy a připojovati k nim vyda-\nvatelský materiál, a z této záplavy drobných\nplaket trvají podnes dvě nebo tři, obratněji\nzaložené. Wagnerovští a franckovští hudeb-\nníci, vyloučeni z koncertů, organisují kvartetta,\nspolečnosti pro komorní hudbu, z nichž hlavně\ndvě vynikají, Národní hudební spolek\na Scola Ca nto rum, kde iniciativa umělců\njako V. ďlndy, Guiímant nebo Ch. Bordes,\nkteří jsou zároveň professory, správci a umělci,\nsoustřeďuje proti Conservatoři celý program\nvyučování.\nZ téže potřeby zakládají se revue deko-\nrativního umění.\nPoněvadž subvencované scény se uzavírají\njisté dramatické literatuře, vidíme, jak sou-\nkromá iniciativa zakládá s různým zdarem\nThéátre-Libre, Escholiers, I'Oeuvre. A tak ge-\nnerace, podpírajíc se o elitu, čeká na oka-\nmžik, kdy si vynutí úctu jako její předchůdci\na skrývá se, tvoříc si malou společnost upro-\nstřed velké. A zvláště malíři jsou k tomu do-\nháněni svými zájmy, životní nutností.\nStarý Salon, tak, jak jsme ho právě viděli,\nskutečně nepostačoval výroční produkci. Moci\nukázati svou malbu publiku jen jednou za\nrok, a moci ostatně ukázat nejvýš dva obrazy\na ještě nesměti pod trestem vyloučení pro-\njevit způsob nazírání odchylný od přikázání\nŠkoly to byla nesnesitelná situace. Při\ntom směl malíř počítat jen s touto slabou\npříležitostí k prodeji a během ostatního roku"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4928, "texte": "na přímý prodej amateurům. Ale Salon byl\nrozhodující podmínkou tohoto druhého způ-\nsobu prodeje. Akademický duch je tak hlu-\nboko zakořeněn, že bude míti vliv na mínění\nprůměrného obecenstva, hlavně na venkově,\nještě dlouho po tom, až zmizí akademie,\ndojde-li vůbec k tomu. Vystavovat „v Salonu\"\nmá, jak známo, ohromný prestige. Ve sku-\ntečnosti to není ani záruka prostředního ta-\nlentu, poněvadž se jedná o prosté připuštění\nmezi tři nebo čtyři tisíce děl, z nichž kritika\nse zmíní asi o stu a studuje nejvýš nějakých\npatnáct. Ale na dálku má Salon takový pre-\nstige, že dobří lidé tam schválně chodí vy-\nbrat si obraz pro svůj byt, tak trochu jako\nse chodí na jarmark a neopominou nechati\ntam na rámu pečlivě přilepené číslo, které\nsvědčí, že „ten umělec z Paříže něco zna-\nmená.\" Tato štampilka je pro tento druh\nkupců zárukou jejich vlastní soudnosti a tak\nse rozejde většina vystavených obrazů, krajin,\nzátiší, nahot. Historické nebo modernistické\nsujety koupí stát, jak umělec doufá, nebo mu\nzůstanou, a tak jsou v každém atelieru\nv koutech stočené obrazy, které zůstaly, a\nkteré malíři dělali buď, aby získali pozornost\na vyznamenání, nebo aby byly oficielně za-\nkoupeny. Část jich jde obohatit venkovská\nmusea; ale je jasno, že nemajetní umělci ne-\nbyli spokojeni s těmito existenčními pro-\nstředky. A pak, mnohým se zdálo směšným\npodrobovat se tomuto systému zmínek a me-\ndaillí, který je jen pokračováním gymnasiálních\nzvyků a odpovídá byrokratickému instinktu,\njenž je francouzskému duchu příliš drahý.\nToužili po těch odměnách jen z nutnosti,\naby mohli prodávati dráže, dobyvše si úcty\nv očích průměrného obecenstva. l) Stejná my-\nšlénka vyvolala založení Salonu na Champ-\nde-Mars (Société Nationale des Beaux-\nArts), kde byly odměny zrušeny a objevily\nse v jiné formě, méně dětinské a školácké,\ntotiž v hodnostech společníků a podílníků.\nTento Salon byl založen lidmi, jimž se vy-\nčítalo, že napřed upevnili svou pověst všemi\nmedaillemi ve starém Salonu, a když z nich\nprofitovali, že je odmítli. Přece však tu byl\nvážný pokus o liberalismus, o pojímání vyšší\na umělce důstojnější; a novému Salonu jsme\nzavázáni díky, že široce otevřel brány ne-li\nprvním impressionistům, tož aspoň těm, kteří\nse jimi inspirovali, a že tak přivykl publikum\nna nový způsob nazírání.\nPříklad ten byl tak frappantní, že brzo na\nto vnikla „světlá malba\" i do druhého Sa-\nlonu přes oposici akademických členů jury.\nA také druhému Salonu jsme zavázáni za\nchvalitebnou iniciativu, že k sobě připojil\noddělení umělecko-průmyslové, které se dnes\nstalo stejně zajímavé jako malířství nebo\nsochařství. Ba ani starý Salon nemohl se bez\nněho obejiti pro konkurenci a tak byl pod-\nkopán ohavný předsudek, který řadil mezi\n„řemeslníky\", nepřipouštěné do Salonu „vzne-\nšeného\" umění lidi, kteří, nazývají-li se Gallé,\nRoche, Charpentier, Prouvé, Thcsmar nebo\nLalique, jsou rovnocenní všem malířům a\nvšem sochařům v oboru esthetiky. To je nej-\nlepší umělecký socialism. Ale ani tyto modi-\nfikace, za něž jsme povinni úsilí mladé gene-\nrace revoltující proti starému copu, neučinily\nzbytečným princip soukromých výstav, které\nuž zapustily kořeny. Umělci nabyli přesvěd-\nčení, že Salony jsou v základu pochybeny.\nRůznorodá díla jsou tam stísněna a škodí\nsi navzájem; ať jsou svítivá nebo tajemná,\nmají totéž brutální, ostré osvětlení. Jsou\nznámi umělci, kteří chystají svůj „obraz do\nSalonu\", svou „ránu z pistole\", jsouce si\nvědomi, že v té spoustě oko divákovo, velmi\nbrzo unavené migrénou, směřuje přímo k tomu,\nco nejvíce svítí. Kdysi mívaly největší úspěch\nu dobrého publika deklamatorní nebo senti-\nmentální „sujety\"; anekdota sama si jej vy-\nnucovala, i když malba byla bezcenná;\nv druhém Salonu, kde je málo „sujetů\",\nmají úspěch hlavně odvážné harmonie barev.\nNutnost, namalovat každoročně effektní plátno,\nje stejně odporná vážným malířům. Za to\nsoukromá výstava dovoluje umělci, aby vy-\ntvořil kolem svých děl celkově sladěnou\nathmosféru, aby ukázal svoji práci za rok\nnebo za dva, aby vystavil studie vedle pro-\nvedené věci, aby se plně a volně vyslovil,\na aby spíše prodal, vytvořiv si publikum,\nkteré jde za ním; tam, kde je pohromadě\ntři tisíce pláten, není možno pečlivé pozoro-\nvání a příliš se střídající dojmy navzájem\nübíjí. Obecenstvo soukromých výstav je ome-\nzeno, ale je jisto, obecenstvo Salonů je velmi\nčetné, ale jako vyjevené a bezcenné. Jak by\ntomu mohlo být jinak, vždyť i umělecký\nkritik je neschopen učiniti si zdravý přehled\ntak veliké massy, iv několika dnech; a\ni kdyby se mu to podařilo, sotva by mohl\nnapsat úplné resumé. Naši prostřední kriti-\nkové píší mnohonásobné paragrafy, v nichž\no každém obraze, jehož si všimli, řeknou tři\nlichotivé řádky, a dělají tak znovu seznam\npro rozdílení cen. A naši významní kritikové\n\n*) Je známo, že umělci, obdrževše odměny v Sa-\nlonu, jdou obyčejně přímo prodat své medaille ob-\nchodníkům, kteří jsou zvyklí těmto obchodům, a pro-\nmění je v mince, aby si s přáteli pohulali."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.3", "debut_caractere": 19, "fin_caractere_exclue": 2094, "texte": "píší všeobecné úvahy o uměleckém hnutí a\nna konec se omlouvají, že mohou vážně mlu-\nviti jen o deseti obrazech.\nCelá ostatní spousta je obětována, a těch\ndeset zmínek nutně jedná každý rok o těchže\nmistrech. Salony jsou tedy estheticky a mo-\nrálně, úplně bezvýznamný, pokud se týče pro-\ndeje, mají význam pochybný a žijí jen\nz udržovaného předsudku. Konečně v každé\nspolečnosti jsou intriky a přehmaty. Viděli\njsme, kterak při rozdílení medaillí ve starém\nSalonu se dálo tisíce bezpráví. A mnohý\nkříž Čestné Legie, udělený ministerstvem, byl\njen diskrétní náhradou za tato bezpráví. Ta\njsou i přes to, že byly ceny odstraněny,\niv druhém Saloně, kde jury má lví podíl\npři vykazování místa, a v novinách zahlédli\njsme několikrát pokusy o zřízení třetího Sa-\nlonu, který by se vyhybal chybám obou\nostatních. Běda! Ta instituce sama o sobě\nje špatná. Soukromá výstava je jediný dů-\nstojný a umělecký způsob. Jsou po celý rok,\nzvyk ten se šíří, kupci se tam stále více ob-\nracejí. Jdou za malířem jako se kupuje víno\nna místě a straní se čím dál tím víc Salonů.\nBa i tradice „žáků\" mizí. Celá řada malířů\nnavštěvovala několik atelierů, ale bez oné\nstaré učelivosti. Ze zdvořilosti se toto stadium\nještě zaznamenává v katalozích, ale není\nv tom už bývalého učenického otroctví. Vi-\ndíme na př., kterak pan Besnard hrdě píše\n„žák Brémondův\", vzdávaje hold svému\nmistru, skromnému, neznámému, zemřevšímu\nbeze všech akademických hodností, a kterak\nvynechává poznámku „Římská cena r. 1874\".\nTo jsou znamení doby.\nOstatně akademism ztratil velmi mnoho ze\nsvé bývalé houževnatosti; rozptyluje se po\nčetných „akademiích\", založených Julianem;\njsou navštěvovány většinou cizinci, a professoři\ntam zavádějí stále více jakéhosi moderního\nducha, recepty na „chic\" a affektaci módní\nelegance. Ai Institut přijímá malíře složitého\ntalentu jako je p. Aimé Morot, který maloval\nkyrysníky, býčí zápasy a celou řadu málo\nakademických věcí, nebo jako p. Benjamin-\nConstant, *) který uvádí atelierní modely do\norientálních interieurů značně rozdílných od\n\n*) Zemřel počátkem května t. r. Pozn. překl."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.5", "debut_caractere": 34, "fin_caractere_exclue": 2093, "texte": "interieurů Delacroixových nebo Henri de\nBeaulieuových. Počínáme se „osvobozovati od\nŘeků a Římanů.\" Způsob, jakým vyučují vá-\nžení mistři pp. Hébert a Henner, je spíše\nbenátský než akademický, a co lze říci o pro-\nfessorství, jak je prováděl Gustav Moreau ?\nVychoval symbolisty, milující své vlastní sny,\nnebo intimisty ultramoderního cítění: jedni\nv\nani druzí nemají nic akademického a Škola\nvlastně nikdy nepřijala hieratické dílo, mytho-\nlogický hieratism tohoto zvláštního a svůd-\nného samotáře.\nBylo by nelogické, kdyby tak závažné mo-\ndifikace nebyly přivodily u moderního malíře\npřeměnu charakteru. Stojí před požadavky\nhmotného života a Cabrion dávno umřel.\nDnešní malíř je jako každý umělec prole-\ntářem, nemá-li velmi vyvinutý smysl pro po-\nřádek. Našel existenční prostředek ve značném\nrozvoji illustrace. Illustrace, ne jen v knize,\nale v časopise učinila velký rozmach pod\nvlivem modernistického umění. Stala se druž-\nkou knihy; ať satyrická, archeologická, ele-\ngantní nebo dokumentární poskytla četným\ntalentům příležitost, aby se projevili a také\nuživili. Mnoho malířů má v ní vážný příspěvek\nk výnosu obrazů a tento genre, kdysi aka-\ndemiky opovrhovaný, vyšinul se na první\nmísto. Bývalá „vignetta\" to je dnes Ro-\nchegrossova Salammbó nebo úžasné kresby\nWillettovy, Steinlenovy, Forainovy, Lepěrovy,\nRaffaělli-ho, Renouardovy, Jeanniotovy a tolika\njiných, kteří do jedné stránky vloží tolik talentu\njako do velkého plátna. Ale illustrace nemůže\npostačiti značnému počtu malířů, třeba byla\nčilost nakladatelů a dobrá vůle publika sebe\nvětší. Druhým zdrojem je portrét. Ale ten\nvyžaduje jisté hmotné podmínky, zařízení\nelegantního nebo aspoň tak slušného atelieru,\naby se tam dáma nenudila a aby se mohla\npřečesat, aniž by byla pohoršena nedostatkem\nkorrektního nécessairu. Slovo „umělec\" má\ntakový zvuk, že každá osoba z buržoasie\nmá při vkročení do atelieru tak trochu pocit,\nže vchází do světa nezvyklých půvabů. Ceká\ntam něco pittoreskního, nepředvídaného a\nkupec platí jen pod dojmem tohoto pocitu.\nS malířem je to právě tak jako s lékařem"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.6", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 1859, "texte": "nebo advokátem, pro něhož pěkně zařízená\npracovna je nástrojem k práci, a je-li chudá,\nje pro všecky tři problém stejně těžký. Orien-\ntálně zařízené ateliery, pravá musea haraburdi,\nplná koberců, podušek, brnění, narghilés a\nvycpaných ptáků, se židovskými nebo arab-\nskými lampami a sklepním přítmím, vyzýva-\njícím k línému snění, to všecko vyšlo z módy.\nModerní atelier je anglický, s lakovaným dře-\nvěným nábytkem, látkami liberty, barevnými\nvásičkami, bílými nebo leštěnými etažéry.\nA to ještě tato koketní prostota je luxem,\nkterý je nepřístupný mnoha debutantům\nv umění, a je těžko představiti si tajné po-\nkoření chudého umělce, který je na tom da-\nleko hůř než spisovatel, poněvadž musí mít\n„interieur\", přijímat návštěvy, nemluvě o tom,\nže malířský materiál stojí mnoho peněz,\nmnohem víc, než obecenstvo myslí. Portrétista\na krajinář to ještě poměrně lacino odbudou,\nale historický malíř, který je nucen platit ko-\nstymy a modely, vydá značné sumy, i když\nvydání důmyslně omezí, a přece mnohdy ne-\nprodá. Znám takovou velkou komposici, která\nbyla chloubou Salonu asi před deseti léty,\nkterá stála svého tvůrce tři roky práce a za\n35.000 franků plátna, barev, potřeb a modelů,\nnepočítaje v to ta hrozná kamna v atelieru,\nkterá jsou upírem všech malířů! Je patrno,\nže za těchto podmínek malíř musí vzdorovat\ntěžkým ůkolům a že životní podmínky mají\nvelký vliv na jeho způsob života.\nBývalý „rapin\" tedy ustoupil skoro bez\nvýjimky člověku moderních náklonností, jímž\nzmítá neklid dneška. Ostatní umění měla vliv\nna mnohé malíře. Mnozí šli docela tak da-\nleko, že uváděli do malířství prvky poetické\na okkultistické, jdouce ve stopách anglických\nprérafaelistů a Gustava Moreaua; na jiné pů-\nsobila čistá hudba, na jiné realistický román,\nna jiné symbolistní poesie, na jiné historie,\njak ji dnes pojímáme, na jiné pak psycholo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.7", "debut_caractere": 26, "fin_caractere_exclue": 2330, "texte": "gické vědy. Ba i krajináři, kteří platívali\nmezi malíři za nejméně intellektuálné, vnesli\ndo krajinářství pečlivou snahu po psychické\nsuggesci. Jsou to většinou lidé sečtělí, a chodí\npilně do koncertů. Zevnějškem jsou korrektní,\nlidé velkého světa, nenápadně odění: a třeba\nže nevěří ve společenský formalismus, žijí\nv něm z nutnosti, poněvadž objednávky port-\nrétů a prodej obrazů je uvádí ve stálý styk\ns bohatými amateury a vede je k tomu, že\nprojednávají své obchodní záležitosti na soirée\na na five o'clocku právě tak jako v atelieru.\nSnaha, býti také něčím jiným než malíři,\nroste u dnešních malířů: kdysi rádi affekto-\nvali, že se omezují na toto úzké pojímání a\nže udělali dost, když namalovali nebe nebo\nfiguru.\nProhlašovali se za „dělníky\", pohrdali li-\nteráty a blýskali se jakousi osobní vulgár-\nností. Mluvím všeobecně: nesmí se zapome-\nnout, že Chenavard byl ideolog, že Gautier\nprohlašuje způsob, jakým se dovedl vyjadřovat\nRicard, za jeden z těch tří nebo čtyř nejpo-\nzoruhodnějších, které kdy slyšel, že Delacroix\nnám zanechal stránky, odhalující zářivou duši,\nže Gustav Moreau byl hluboký mytholog, že\nManeta se báli pro jeho esprit, že Fantin-\nLatour je jeden z prvních wagneriánů a\njiných příkladů je hojnost.\nAle malíři druhého řádu se domnívali skoro\nvšeobecně, že je dobře, držet se palety a\nskandalisovat měšťáky bizarrním šatem a\nbruskním chováním. Tento odpadek roman-\ntismu zmizel. Naši malíři by měli spíše ná-\nklonnost affektovat anglický cant a vidíte-li\npři vernissážích obcházet lidi s „uměleckými\nhlavami\", nejsou to nikdy umělci.\nPo impressionismu následovala generace\nvážných a diskrétních intimistů. Pohleďte na\nskupinu, která, jak se zdá, spojuje dnes nej-\nvlastnější tradice svobodné školy francouzské;\npp. René Ménard, Lucien Simon, Cottet, Lo-\nmont, Le Sidaner, Dauchez, Lobre, Bussy,\nBlanche, Aman-Jean, Ernest Laurent, jsou\nzdvořilí a striktní mužové, střízlivého vystu-\npování, klidného a myslivého života, lidé\n„intellektuelní\" v nejlepším smyslu slova.\nNic na nich neprozrazuje „umělce\", než díla\na jejich hovor. A čím odvážnější je jejich\numění, tím bezvadnější je jejich osobnost.\nTo spíše ještě mezi učelivými žáky akade-\nmismu, kteří vystavují způsobné Lédy a bo-\njácné allegorie, najdete romantické širáky,\nvlající kravaty a revoluční allury. Ostatní po-"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2688, "texte": "chopili vážnost a rozsah povinností umělco-\nvých a nový směr, jaký mu ukládá sociální\nživot. Pochopili, že umění není už luxem pro\nmenšinu, ale posláním, a že toto záviděné\npovolání, zdánlivě tak skvělé, je ve skuteč-\nnosti pracným studiem, smutným závazkem,\nhlubší a nesnadnější povinností než mnoho\njiných, ustavičná starost, která nepopřává od-\ndechu myšlénce ani když ruka přestala pra-\ncovat. Současné umění je intimně sloučeno\nse společenským životem, sleduje každý jeho\nprojev, sdílí všecky jeho úzkosti, a umělec\nby musil vynaložiti větší námahu, aby se\nz nich vytrhl a dospěl k bezstarostnosti,\nnež když je s úspěchem sdílí. Takové my-\nšlénky budí v nás p. Eugen Carriěre, který\npořádá přednášky o umění pro lid s bez-\npříkladnou obětavostí a přesvědčením.\nNaši nejlepší malíři vzali si za úkol na-\npraviti špatnou pověsť malířství, učiniti ze\nvnějšnosti jeho umění niterné a v ji-\nstých stránkách hudební v době, kdy har-\nmonie malebné se přímo blíží k harmoniím\norkestrálním.\nTéhož ducha je viděti ve způsobu života\nmalířů. Atelierní veselé kousky, hrubá vese-\nlost, která bývala tak vážena ve starých\natelierech, stále více mizí. V mnohém sou-\nkromém atelieru je piano; neslouží k tomu,\naby doprovázelo groteskní hopsání, ale přá-\ntelé se u něho scházejí a hrají Schumanna\nnebo Francka a atelier, místnost pohodlná\nke schůzkám, slyší místo odrhovaček ušlech-\ntilé a rozechvívající básně. Je v tom nepo-\npiratelné morální povznešení. Se stanoviska\nmaterielního se šíří stále více zvyk vcházet\nve smlouvu s obchodníky. Malíř prodá svou\nroční práci za jakousi rentu; tento systém\nmá jisté vady, ale poskytuje každému umělci\npříležitost, aby si stvořil určité obecenstvo\namateurů, kteří vědí, kde ho mají hledat,\njdou za ním a povzbuzují jej; to všecko a\nk tomu manželství, jichž počet značně vzrostl\nmezi malíři, kteří bývali tvrdošíjnými mlá-\ndenci a šedivícími šibaly, to všecko spolu-\npůsobilo, že se z nich stali pravidelně žijící\nlidé, kteří rozumí obchodu a dokazují bur-\nžoasii, že lze být „umělcem\" bez nepo-\nřádného života. Bal des Quaťz Arts je tak\nbujný a bláznivý jako plesy interních lékařů,\nale v obou ta veselost vychází od mladých\nlidí, kteří den na to stejně vážně a zamy-\nšleně budou stát u štafle nebo na klinice.\nStaří malíři litují bývalých zvyků. Chápeme\njejich lítost, ale nesdílíme ji. Modernost žádá\nsvůj styl a formuje své děti, a šklebící se\nstrašidlo Cabriona nebo Schaunarda již ne-\nobletuje ateliery, kde dnes pracuje člověk\nsvobodný, přístupný ostatním uměním, za-\nměstnávající se hlavně touto stále důležitější\nmyšlénkou: karakter odpovídá za dílo, dílo\nkonstatuje karakter a bez morální povzne-\nšenosti není vznešeného díla.\n\nPřeložil H. Jelínek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c002", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c002", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "241", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.1.1", "titre_corps": "A. HUDEČEK VEČER.", "titre_sommaire": "A. HUDEČEK VEČER.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 17, "texte": "A. HUDEČEK\nVEČER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c003", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c003", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243", "page_fin": "243", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.1.2", "titre_corps": "ANGELO ZEYER. CAMPO SANTO. POLA.", "titre_sommaire": "ANGELO ZEYER. CAMPO SANTO. POLA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 32, "texte": "ANGELO ZEYER.\nCAMPO SANTO.\nPOLA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c004", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c004", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.1.3", "titre_corps": "J. HONZA. PODZIMNÍ SLUNCE.", "titre_sommaire": "J. HONZA. PODZIMNÍ SLUNCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "J. HONZA.\nPODZIMNÍ\nSLUNCE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c005", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c005", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245", "page_fin": "245", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.1.4", "titre_corps": "J. UPRKA. NÁVRAT Z POLE.", "titre_sommaire": "J. UPRKA. NÁVRAT Z POLE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 24, "texte": "J. UPRKA.\nNÁVRAT\nZ POLE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c007", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c007", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "242", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.2", "titre_corps": "ANT. HUDEČEK. PODZIMNÍ VEČER U RYBNÍKA. — MĚSÍČNÁ NOC.", "titre_sommaire": "ANT. HUDEČEK. PODZIMNÍ VEČER U RYBNÍKA. — MĚSÍČNÁ NOC.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "ANT. HUDEČEK.\nPODZIMNÍ VEČER\nU RYBNÍKA. —\nMĚSÍČNÁ NOC."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c008", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c008", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "246", "page_fin": "246", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.3", "titre_corps": "A KALVODA KUS PAŘÍŽE. BÁJ.", "titre_sommaire": "A KALVODA KUS PAŘÍŽE. BÁJ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "A KALVODA\nKUS PAŘÍŽE.\nBÁJ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c009", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c009", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "250", "image_debut": 10, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.4", "titre_corps": "Z NOVÝCH BÁSNÍ A. SOVY.", "titre_sommaire": "Z NOVÝCH BÁSNÍ A. SOVY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 575, "texte": "Z NOVÝCH BÁSNÍ A. SOVY.\n\nNAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA.\nOblaka a ptáci naivní\nvězňů všech jsou touhy upřímné.\nTeplou komůrkou je naděj. V ní\nčlověk po celou noc nezdřímne.\nOblaka jdou dole, ptáků let\nstíny vrhá v modrých obláčcích.\nNaše sny chtí obeplouti svět\ns naivními ptáky na stěžních . . .\nBílé jsou jak jemný kajčí prach,\nv zlatá poledne se koupat jdou.\nVyletují z rána po horách,\nvečer v mořích řadou veslujou.\n\nCO MOHL NAJÍTI POUTNÍK.\nZa rána poutník přišel do kraje\ncos Neznámého v dálce hledaje . . .\nTragiku žití cítil, jeho hlad . . .\nA přál si nacházet i rozdávat . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1330, "texte": "Hořely louky květy prostými\na hory, hory čněly za nimi . . .\nVše podmanit, vše přerodit v tom dnu,\nněkolik jisker dát jen ze svých snů . . .\nMíjely louky, moří nespatřil,\ndech lesů vyvál, den se rozšeřil . . .\nA v posléz bylo vše nač vzpomínal:\nněkolik srdcí našel a své dal . . .\n\nKRISTUS KRÁSY.\nSkrz kosatce a máky, skrze růže\non viděl to: vše vůní zemdlelo.\nV ten den šel křísit jedno mrtvé srdce,\njež touhou po všem krásném zemřelo .. .\nVstaň, řekl mu, dnes není nad oblaka,\njdou prudce, zdvihnou křídla toužící,\na obzor nekonečný svádí, láká,\nže navždy se v něm ztratí poutníci . . .\nLeč srdce řeklo: Marno. Věčné hoře\nté touhy zloupilo mne o štěstí . . .\nSny Kristův sladkých velké jsou jak moře,\nleč ještě větší lidské bolesti . . .\n\nO ZAKLETÉ MYŠLÉNCE.\nA bylo bezvětří . . . My ani nepluli,\nhořely obzory a lesy kolem moře\na plachty svěšeny se vanem nevzduly,\npod tichem nesmírným vše snilo na\nprostoře . . .\nKouzelných ptáků zpěv a štěbot z hájů zněl\na víly koupaly se vynořené v půli,\nto kraj byl z pohádky, jenž tolik zlata schvěl\ndo vížek, hradních zdí a chrámů do\nkopulí . . .\nMou duší provál jih, pohádka byla v ní,\na vděční časové, tak slunní, pradávní,\na stromy jablky zlatými přetížené,\npták zpíval duhový, stín pod ním míjivý,\nprincezna čekala již, oči uslzené . . .\na rychle unést ji, čas byl tak příznivý . . ."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 595, "texte": "ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.\nDnes bojovník, jenž znaven, chtěl by snít.\nVysoké sosny srdci nesou klid.\nNahoře jasno, zem však zšeřena,\ntajemství rostou zítřkům svěřená . . .\nSny lehce vyšly v páry na lukách,\njak víly pozdvihly se v tichých hrách.\nJdou taněit v louky v rouškách modravých,\naž rosa stříká na těl bílých sníh . . .\nA hlava jeho klesla znavena,\nochabla příze svalstva plamenná.\nNoc utichla dnes na tisíce mil\ntu hloubku všeho měříc, zač se bil . . .\nA ráno slunce nad tisíci měst\ns pahorků zdálo se zas nově kvést . . .\nA bojovník vstal lehce, dále šel\na vítězství na čele psáno měl . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c011", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c011", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.4.2", "titre_corps": "NAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA.", "titre_sommaire": "NAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.10", "debut_caractere": 25, "fin_caractere_exclue": 410, "texte": "NAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA.\nOblaka a ptáci naivní\nvězňů všech jsou touhy upřímné.\nTeplou komůrkou je naděj. V ní\nčlověk po celou noc nezdřímne.\nOblaka jdou dole, ptáků let\nstíny vrhá v modrých obláčcích.\nNaše sny chtí obeplouti svět\ns naivními ptáky na stěžních . . .\nBílé jsou jak jemný kajčí prach,\nv zlatá poledne se koupat jdou.\nVyletují z rána po horách,\nvečer v mořích řadou veslujou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c012", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c012", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "249", "image_debut": 10, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.4.3", "titre_corps": "CO MOHL NAJÍTI POUTNÍK.", "titre_sommaire": "CO MOHL NAJÍTI POUTNÍK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.10", "debut_caractere": 412, "fin_caractere_exclue": 575, "texte": "CO MOHL NAJÍTI POUTNÍK.\nZa rána poutník přišel do kraje\ncos Neznámého v dálce hledaje . . .\nTragiku žití cítil, jeho hlad . . .\nA přál si nacházet i rozdávat . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 280, "texte": "Hořely louky květy prostými\na hory, hory čněly za nimi . . .\nVše podmanit, vše přerodit v tom dnu,\nněkolik jisker dát jen ze svých snů . . .\nMíjely louky, moří nespatřil,\ndech lesů vyvál, den se rozšeřil . . .\nA v posléz bylo vše nač vzpomínal:\nněkolik srdcí našel a své dal . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c013", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c013", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "249", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.4.4", "titre_corps": "KRISTUS KRÁSY.", "titre_sommaire": "KRISTUS KRÁSY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.11", "debut_caractere": 282, "fin_caractere_exclue": 739, "texte": "KRISTUS KRÁSY.\nSkrz kosatce a máky, skrze růže\non viděl to: vše vůní zemdlelo.\nV ten den šel křísit jedno mrtvé srdce,\njež touhou po všem krásném zemřelo .. .\nVstaň, řekl mu, dnes není nad oblaka,\njdou prudce, zdvihnou křídla toužící,\na obzor nekonečný svádí, láká,\nže navždy se v něm ztratí poutníci . . .\nLeč srdce řeklo: Marno. Věčné hoře\nté touhy zloupilo mne o štěstí . . .\nSny Kristův sladkých velké jsou jak moře,\nleč ještě větší lidské bolesti . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c014", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c014", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "249", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.4.5", "titre_corps": "O ZAKLETÉ MYŠLÉNCE.", "titre_sommaire": "O ZAKLETÉ MYŠLÉNCE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.11", "debut_caractere": 741, "fin_caractere_exclue": 1330, "texte": "O ZAKLETÉ MYŠLÉNCE.\nA bylo bezvětří . . . My ani nepluli,\nhořely obzory a lesy kolem moře\na plachty svěšeny se vanem nevzduly,\npod tichem nesmírným vše snilo na\nprostoře . . .\nKouzelných ptáků zpěv a štěbot z hájů zněl\na víly koupaly se vynořené v půli,\nto kraj byl z pohádky, jenž tolik zlata schvěl\ndo vížek, hradních zdí a chrámů do\nkopulí . . .\nMou duší provál jih, pohádka byla v ní,\na vděční časové, tak slunní, pradávní,\na stromy jablky zlatými přetížené,\npták zpíval duhový, stín pod ním míjivý,\nprincezna čekala již, oči uslzené . . .\na rychle unést ji, čas byl tak příznivý . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c015", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c015", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "250", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.4.6", "titre_corps": "ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.", "titre_sommaire": "ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 595, "texte": "ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.\nDnes bojovník, jenž znaven, chtěl by snít.\nVysoké sosny srdci nesou klid.\nNahoře jasno, zem však zšeřena,\ntajemství rostou zítřkům svěřená . . .\nSny lehce vyšly v páry na lukách,\njak víly pozdvihly se v tichých hrách.\nJdou taněit v louky v rouškách modravých,\naž rosa stříká na těl bílých sníh . . .\nA hlava jeho klesla znavena,\nochabla příze svalstva plamenná.\nNoc utichla dnes na tisíce mil\ntu hloubku všeho měříc, zač se bil . . .\nA ráno slunce nad tisíci měst\ns pahorků zdálo se zas nově kvést . . .\nA bojovník vstal lehce, dále šel\na vítězství na čele psáno měl . . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c017", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c017", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "255", "image_debut": 13, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.5", "titre_corps": "FFRIEDRICH NIETZSCHE: Z „VESELÉ VĚDY\".", "titre_sommaire": "FFRIEDRICH NIETZSCHE: Z „VESELÉ VĚDY\".", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.13", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 1338, "texte": "FFRIEDRICH NIETZSCHE: Z „VESELÉ VĚDY\".\n\n*) UMĚNÍ A PŘÍRODA.\nv /\nRekové (nebo alespoň Athéňané) slýchali rádi dobré řeči: ano, měli vášnivou\ndychtivost po nich, která je odlišuje více než všecko ostatní od Neřeků. A tak žádali i od\nvášně na jevišti, aby dobře řečnila, as rozkoší snášeli nepřirozenost dramatického verše:\nve skutečnosti je přece vášeň tak skoupá na slovo, tak němá a rozpačitá! Nebo\nnalezne-li slov, tak zmatená a nerozumná a sobě samé k hanbě! Ale díky Řekům zvykli\njsme si všichni na tuto nepřirozenost na jevišti, jako snášíme a rádi snášíme jinou ne-\npřirozenost, zpívající vášeň, díky Vlachům. Stalo se nám potřebou, kterou nemů-\nžeme ukojiti ze skutečnosti, abychom slyšeli lidi v nejtěžších postaveních dobře a ob-\nšírně hovořiti: plní nás dnes rozkoší, nalezne-li tragický hrdina ještě tu slova, důvody,\nvýmluvné posuny a v celku jasného ducha, kde život se blíží bezednu a skutečný člověk\nztrácí většinou hlavu a jistě krásnou řeč. Tento způsob odchylky od přírody je snad\nnejpříjemnějším pokrmem pro pýchu člověčí: pro ni vůbec miluje umění jako výraz vysoké,\nbohatýrské nepřirozenosti a konvence. Právem vytýká se dramatickému básníku, nepromění-li\nvšecko v rozum a slovo, nýbrž zadrží si v ruce zbytek, mlčení: jako jsme nespokojeni\n\n*) Z První knihy odstavce: 80, 86, 92, 98 a 107."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4511, "texte": "s operním hudebníkem, který nedovede nalézti pro nejvyšší affekt melodii, nýbrž jen affektové\n„přirozené\" koktání a křik. Zde právě má se přírodě odporovati! Zde právě má sprosté\ndráždidlo illuse ustoupiti dráždidlu vyššímu! Řekové jdou na této cestě daleko, daleko\nděsně daleko! Jako staví jeviště tak úzkým, jak jen možno, a všechno působení hlubokým\npozadím si zakazují, jako činí herci nemožnou hru tváří a lehký pohyb a proměňují jej\nv slavnostního, tuhého, zakukleného strašáka, tak vzali také i samé vášni hluboké pozadí\na diktovali jí zákon krásné řeči, ano podnikli všecko, aby mohli čeliti elementárnímu účinu\nobrazů budících bázeň a soucit: neboť nechtěli bázeň a soucit. —Všecka čest před\nAristotelem, ale jistě netrefil do terče, ať nedím do černého, když mluvil o posledním účelu\nřecké tragedie! Prohlédněte si přece řecké básníky tragedie se zřetelem na to, co budilo\nnejvíce jejich píli, jejich vynalézavost, jejich závodnickou řevnivost jistě ne úmysl zmoci\ndiváka affekty! Athéňan chodil do divadla, aby slyšel krásné řeči! A o krásné řeči\nšlo Sofoklovi! budiž mi odpuštěno toto kacířství! Docela jinak má seto s vážnou\noperou: všichni její mistři dávají si záležet a varují se, aby nebylo rozumět jejich osobám.\n„Příležitostně polapené slovo může přispět nepozornému divákovi: v celku musí však situace\nsama se vysvětliti nezáleží nic na řecích!\" Tak soudí všichni atak tropili všichni\nšašky se slovy. Snad scházelo jim jen na odvaze, aby úplně vyjádřili své poslední opovržení\nslovem: trochu více drzosti u Rossiniho a byl by dal vůbec la-la-la zpívat a byl by v tom\nrozum! Vždyť osobám opery nemá být věřeno právě „na slovo\", nýbrž na ton ! To je ten\nrozdíl, to je ta krásná nepřirozenost, pro niž se chodí do opery! Ani recitativo\nsecco nechce býti vlastně jako slovo a text posloucháno: tento druh polohudby má naopak\nhudebnímu uchu dáti trochu odpočinku (odpočinku z melodie jakožto z nejvznešenějšího\na proto také nejnamahavějšího požitku tohoto umění) ale záhy něco jiného: totiž rostoucí\nnepokoj, rostoucí odpor, novou touhu po celé hudbě, po melodii. Jak má se to, nazíráno\ns tohoto hlediska, s uměním Richarda Wagnera? Snad stejně? Snad jinak? Často zdálo se\nmi, jakoby se musil každý naučit z paměti slova i hudbu jeho skladeb před provozo-\nváním: neboť bez toho zdálo se mi neslyší se ani slova, ani sama hudba.\nO DIVADLE. Tento den dal mi zase silné a vysoké city a kdybych v jeho večer\nmohl míti hudbu a umění, vím dobře, jakou hudbu a jaké umění bych nechtěl míti, totiž\nvšecko takové ne, které by rádo svoje posluchače opilo a k okamžiku silného a vysokého\ncitu vyhnalo ty lidi duševní všednosti, kteří se nepodobají večer vítězům na triumfál-\nných vozech, nýbrž unaveným mezkům, na nichž život příliš často zkoušel bič. Co by věděli\ntito lidé vůbec o „vyšších náladách\", kdyby nebylo prostředků plodících opilství a ideálních\nran bičem! a tak mají své rozněcovatele jako mají svá vína! Ale čím jest mně jich\nnápoj a jejich opilství! K čemu je třeba nadšenému vína! Spíše s jakýmsi druhem hnusu\nhledí na prostředky a prostředníky, kteří tu chtějí vyvolati účinek bez dostatečného důvodu\nopičení se po duševní povodni! Jakže? Krtkovi dáte křídla a pyšnou domýšlivost\npřed spaním, dříve než zaleze do své díry? Pošlete ho do divadla a nasadíte mu velká skla\npřed jeho slepé a unavené oči? Lidé, jichž život není „jednáním\", nýbrž obchodem, sedí\npřed jevištěm a přihlížejí k cizorodým bytostem, jimž jest život více než obchod ? „Tak je\nto slušné, pravíte, tak je to zábavné, tak tomu chce vzdělání!\" Nuže tedy, pak schází\nmi příliš často vzdělání: neboť tento pohled jest mi příliš často hnusný. Kdo na sobě má\ndost tragedie a komedie, vzdaluje sezajisté nejraději divadla, nebo výjimkou stává se mu\ncelý děj divadlo a obecenstvo i básníka v to počítaje vlastní tragickou a komickou\nhrou, takže proti tomu provozovaný kus znamená mu jen málo. Kdo je něco jako Faust\na Manfred, co záleží tomu na Faustech a Manfredech divadla! kdežto jest mu ještě zajisté\nlátkou k přemýšlení, že vůbec ještě takové figury se staví na divadlo. Nejsilnější my-\nšlenky a vášně před ty, kteří nejsou schopni myšlení a vášně ale opojení! A ony\njako prostředek k tomuto! A divadlo a hudba jako evropské kouření hašiše a žvýkání\nbetelu! Ó, kdo nám vypoví celé dějiny narcotic jsou to skoro dějiny „vzdělanosti\",\ntak zvané vyšší vzdělanosti!\nPROSA A POESIE. Všimněte si přece, že velcí mistři prosy skoro vždy byli také\nbásníky, buď veřejně nebo také jen tajně a v „komůrce\"; a opravdu, je 11 před tváří"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.16", "debut_caractere": 37, "fin_caractere_exclue": 1466, "texte": "poesie píše se dobrá prosa! Neboť ona je nepřetržitou zdvořilou vojnou s poesií: všecka\nsvůdnost její je v tom, že se neustále poesii uhýbá a odporuje; každé abstraktum chce být\npředneseno jako šibalství a jakoby posměšným hlasem; každá suchost a chladnost má\nlíbeznou bohyni přivésti v líbezné zoufalství; často dojde k sblížením, k smířením na\nokamžik, a pak náhlý odskok a výsměch; často se vytáhne opona a vpustí ostré světlo,\nkdy právě užívá bohyně soumraků a stlumených barev; často vyjme se jí slovo z úst a za-\nzpívá melodii, při níž si zacpává jemnýma rukama jemná ouška a tak je na tisíce roz-\nkoší vojny, porážky v to počítajíc, o nichž lidé nepoetičtí, tak zvaní lidé prosaičtí, nemají\npotuchy: ti mluví a píšou také jen špatnou prosu! Boj jest otcem všech\ndobrých věcí, boj jest také otcem dobré prosy! Čtyři velmi zvláštní a opravdu\nbásničtí lidé byli to v tomto století, kteří se dotkli mistrovství prosy, jíž jinak toto století\nnení příhodné z nedostatku poesie, jak bylo naznačeno. Nehledíc ke Goethovi, na nějž\nslušným právem má nárok století, které ho zplodilo, vidím jen Giacoma Leopardiho, Pro-\nspera Mérimée, Ralfa-Waldo-Emersona a Waltera Savage Landora, skladatele Imaginary con-\nversations, jako hodné, aby sluli mistry prosy.\nKE SLÁVĚ SHAKESPEAROVĚ. Nejkrásnější, co bych mohl ke chvále Shakespeara člověka\npovědět, je toto; věřil na Bruta a nevrhl ani prášku nedůvěry na tento druh ctnosti! Jemu zasvě-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3924, "texte": "til svoji nejlepší tragedii nyní stále ještě je nazývána falešným jménem jemu a nejstrašnějšimu\nsouboru vysoké morálky. Neodvislost duše - o to tu jde! Žádná oběť nemůže tu být dosti velkou :\nsvého nejmilejšího přítele sama musíš jí dovést obětovati a budiž k tomu ještě nejnádhernějším\nčlověkem, ozdobou světa, geniem, který nezná sobě rovného jestli totiž miluješ svobodu jako\nsvobodu velkých duší a této svobodě skrze něho hrozí-li nebezpečí: tak musil Shakespeare\ncítiti! Výška, do níž staví Caesara, jest nejjemnější úctou, již může prokázati Brutovi: tak teprve\npovznáší jeho vnitřní problém do ohromnosti a stejně duševní sílu, která tento uzel roztíti do-\nvedla! A byla to skutečně politická svoboda, která pudila tohoto básníka k soucítění s Brutem,\nkterá ho učinila spoluvinníkem Brutovým? Nebo byla politická svoboda jen symbolikou pro něco\nNevyslovitelného? Stojíme snad před nějakou temnou událostí, která zůstala neznámou, a před do-\nbrodružstvím z vlastní básníkovy duše, o němž směl mluviti jen znameními? Co je všecka Hamle-\ntovská melancholie vedle melancholie Brutovy! a snad znal Shakespeare i tuto, jako znal onu,\nze zkušenosti! Snad i on měl svoji temnou hodinu a svého zlého anděla jako Brutus! Budiž\nvšak na podobnostech a tajných vztazích toho druhu cokoliv: před celou postavou a cností Bru-\ntovou padal Shakespeare na zem a cítil se nehodným a dalekým: svědectví toho vepsal sám do\nsvé tragedie. Dvakráte předvedl v ní básníka a po dvakrát nasypal na něho tolik netrpělivého a\nposledního opovržení, že to zní jako výkřik jako výkřik opovržení sebou. Brutus, sám Brutus\npozbude trpělivosti, když vystoupí básník, domýšlivý, pathetický, dotíravý, jak bývají básníci, jako\nbytost, která se zdá bubřeti možnostmi velikosti, také mravní velikosti, a přece přivedla to ve filo-\nsofii činu a ž.voía zřídka kdy i jen k obecné poctivosti. „Zná-li on čas, znám já jeho rozmary\nven s bláznivým jankem!\" volá Brutus. Přeložte si to zpět do duše básníka, který to básnil.\nNAŠE POSLEDNÍ VDĚČNOST K UMĚNÍ. - Kdybychom byli neschválili umění a nebyli vy-\nnalezli tento druh kultu nepravdivého: nedal by se pohled ve všeobecnou nepravdivost a prolhanost,\nkterý je nám nyní vědou poskytován pohled v mam a blud jako v podmínku poznávajícího a\ncítícího bytí vůbec snésti. Poctivost měla by v družině hnus a sebevraždu. Takto má však\nnaše poctivost protivnou moc, která nám pomáhá vyhnouti se takovým důsledkům: umění jako\ndobrou vůli k zdání. Nezabraňujeme vždy našemu oku, aby nezaokrouhlilo, nedobásnilo : a pak\nnení to již věčná nedokonalost, kterou neseme přes řeku dění pak domníváme se nésti bo-\nhyni a jsme pyšni a dětinni v této službě. Jako estetický fenomén dá se bytí naše vždy ještě\nsnésti a v umění dává se nám oko a ruka a především dobré svědomí k tomu, abychom ze\nsebe samých mohli udělat takový fenomen. Musíme si občas odpočinout od sebe tím, že na sebe\nhledíme a z umělecké dálky nad sebou se smějeme nebo nad sebou pláčeme: musíme odkrýti\nreka a právě tak blázna, který vězí v naší vášni po poznání, musíme občas radovati se\nz naší pošetilosti, abychom mohli mít radost z naší moudrosti! A právě proto, že jsme\nkonec konců těžcí a vážní lidé a více závaží než lidé, není pro nás nic lepšího než\nbláznovská čapka: potřebujeme jí před sebou samými potřebujeme všecko zpupné,\nvznášející se, tančící, posměvavé, dětské a blažené umění, abychom neztratili té svobody\nnad věcmi, které od nás žádá náš ideál. Znamenalo by to pro nás pád, kdybychom\nprávě se svou dráždivou poctivostí zašli docela do morálky a stali se dokonce k vůli krajně\npřísným požadavkům, jež tu na sebe klademe, cnostnými příšerami a strašáky. Máme také\nnad morálkou dovést stát: a ne jen stát s úzkostlivou ztuhlostí někoho, kdo se bojí, že\nkaždou chvíli uklouzne a padne, nýbrž také nad ní se vznášet a hrát! Jak můžeme k tomu\numění, jak blázna postrádati? A pokud se nějak ještě před sebou samými stydíte,\nnepatříte k nám ještě!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c018", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c018", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "251", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.5.1", "titre_corps": "F. ŠIMON. ROZBOUŘENÉ MOŘE.", "titre_sommaire": "F. ŠIMON. ROZBOUŘENÉ MOŘE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "F. ŠIMON.\nROZBOUŘENÉ\nMOŘE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c019", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c019", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.5.2", "titre_corps": "BOH. KAFKA. PODOBIZNA PANA A PÍ. A.", "titre_sommaire": "BOH. KAFKA. PODOBIZNA PANA A PÍ. A.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "BOH. KAFKA.\nPODOBIZNA\nPANA A PÍ. A."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c020", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c020", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "253", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.6", "titre_corps": "F. ŠIMON. SYMFONIE.", "titre_sommaire": "F. ŠIMON. SYMFONIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "F. ŠIMON.\nSYMFONIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c021", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c021", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "263", "image_debut": 18, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.7", "titre_corps": "GABRIEL MOUREY: AMAN JEAN.", "titre_sommaire": "GABRIEL MOUREY: AMAN JEAN.", "signature_source": "Přel. F. X. ŠALDA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.18", "debut_caractere": 28, "fin_caractere_exclue": 2513, "texte": "GABRIEL MOUREY: AMAN JEAN.\n\n*)\nUmění Aman-Jeanovo jest umění složité,\nplné jemnosti a subtilnosti, umění myšlenky\nvážné a okouzlující, umění snivé svůdnosti.\nTo znamená, že není podle toho, aby se\nlíbilo všem. Lidé delikátní, rafinovaní, všichni,\nkdož umí chápati a cítiti v nejobecnějším a\nsoučasně nejhlubším smyslu těchto dvou slov,\nti, pravím, kdož snaží se vyjmouti z díla\numělcova podle vise, kterou jim podává o by-\ntostech a věcech vnějšího světa, osobní a\nnový způsob proniknutí, ti milují a oceňují\njej, jak zaslouží. Jsou četnější než se zdá\npřes úpadek vkusu vlastní každé moderní\ndemokracii, a jejich hlasy na štěstí stačí, aby\nzaložily jméno umělci způsobem, kterému ná-\nleží nekonečná přednost před všemi klamy\nněkterých umělých sláv, tím pomíjejicnějších,\nčím bývají hlučnější.\nJest vskutku povznášející, zjistiti moc, kterou\npůsobí posud čisté umění tak, až vnucuje\nněkterá díla některých umělců nevědomým\ndavům, které na konec se jim obdivují, ne-\nchápajíce jich. Úcta, již pouhá jich jména\nvdechují, stačí dosvědčiti věčnou a božskou\nmagii toho věčného a magického tajemství,\njímž jest umění. Anglie minulého věku podává\nnám toho krásné příklady: kult, kterým tam\nuctívají umělce jako jsou Dante Gabriel\nRossetti a Burne-Jones, první s čelem věnče-\nným nesmrtelným vavřínem s dvojitým listím\nbásníka a malíře, druhý slavný již za živa\na odměněný za život obdivuhodně důstojný\na pracovitý entusiasmem svých krajanů i ka-\nždého v cizině, kdož vyznává kult Krásy,\nnení-liž to velikolepý příklad všemohoucnosti\nčistého umění? Stejně u nás Ruvis de Cha-\nvaunes a Rodin, Claude Monet a Degas přes\ndíla, která (jest třeba to říci a není to hana)\njsou v nebezpečí, že zůstanou, přes jich sílu\ngeneralisace nepochopeni davy, došli nejvyšší\nslávy, zůstávajíce, čím byly vždycky, neod-\nvislými umělci, týmiž, kterými se osvědčili ve\nsvých počátcích, kdy jimi pohrdala i elita.\nNedovedeme pokloniti se dosti hluboko před\ntakovými karaktery, před vůlemi tak silnými,\npřed lidskými osobnostmi tak heroickými.\nTyto úvahy nejsou, tuším, bez užitku, má-li\nse dobře vymeziti zvláštní postavení, které\nzaujímá Aman-Jean mezi několika malíři, o nichž\nlze říci, že budou představovati před genera-\ncemi budoucnosti francouzské Umění. Nejsou-li\nposud nepopřenými mistry, budou jimi jednou.\nDobývají zvolna bezpečným napjetím, krásnou\ntrpělivostí, svědomitým studiem, jež podporují\nnejlepší schopnosti, první místa v zítřku.\n\n*) Z knihy: Des Hommes devant la Nature eťjla\nVie. Paris, 1902."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4890, "texte": "Aman-Jean jest především portraitista. Ne-\nchal se svésti a musíme se z toho těšiti\ntím povýšeným snem, malovati obličeje a na\nobličejích duše svých vrstevníků. Úkol nad\njiné nesnadný v době, kdy se karaktery stí-\nrají, kdy uniformita zvyku vládne skoro ab-\nsolutně, kdy nivellisace tříd směřuje k tomu,\naby čím dál víc smývala tvářnost lidské osob-\nnosti Úkol nebezpečný, opakuji, jehož pro-\nvedení vyžaduje vzácných předností v proni-\nkání. Neboť opravdu jest to krásný a plodný\npředmět studia pro umělce, jenž má vědomí\nsvého poslání, doba jako naše, úrodná ele-\ngancemi, rafinovanostmi všech druhů, se svojí\nhorečnou činností stále bijící od jedné hraníce\ncivilisovaného vesmíru ke druhé, se svojí\nžízní bezprostředních požitků, svojí láskou\nrozkoše a luxu, svojí vůlí prožiti intensivně\nco nejvíce možno pocitů. Kosmopolitism obrou-\nsil hrany plemen, dilettantism oděl ducha zá-\nvojem subtilního chápání. Mezi individui téže\nspolečenské úrovně, třeba různého plemene,\nnavázalo se tisíce svazků duševního příbu-\nzenství. Prostředí pronikají se vzájemně půj-\nčujíce si způsoby myšlení, chápání, cítění.\nVnější život rozvinul se do krajnosti, na\nškodu života intimního; obrácení se do sebe,\ndlouhých hovorů mravní bytosti se svým\nsvědomím, všeho, co vyznačuje zvolna ve fy-\nsických rysech vlastnosti duše, všeho toho\nnezná doba zmítaná jako naše.\nSchopnosti malířské nedostačí tedy již por-\ntraitistovi: ale což ostatně kdy postačily?\nBude musit býti psychologem stále bdělým,\nneklidným, aby postihl a vyjádřil reprodukcí\nhmotných forem, které skládají jeho model,\nduševní stavy tohoto modelu. Co jest po tom,\nže krev běží pod pletí, že síť žil se vzdouvá\na chvěje, co jest po tom, že jest cítit, jak\nživot se vzpíná ve svalech, když neviditelno\na tajemství té bytosti žijící na plátně mně\nuniká, nezjevuje se, když nemohu obcovati\ns jejím duchem? Co záleží na tom, že ty\noěi se lesknou svým skutečným, opravdivým\nleskem, nevím-li, jaká myšlenka, jaký cit je\noduševňuje? Zborcenina, vyčnělá kost, ne-\npravidelnost čáry, ano i znetvoření, není-liž\nvšecko karakteristické pro duchový zvyk?\nKromě všeobecných rysů tváře, které ji\nčiní podobnou všem tvářím lidským, dovede\nvyzvednouti oko portretisty zaníceného pro\nsvé umění a dobrého psychologa, jakým\nmá býti každý dobrý portraitista neko-\nnečné množství rysů vlastních té tváři, které\nsnad dosud unikly pozorovatelům nejjasno-\nvidnějším. Jsou opravdu portréty, jichž po-\ndobnost neprojevuje se s počátku a jež jest\ntřeba dlouho studovati, abyste viděli, jak se\nz nich uvolňuje celý, živý dojem bytosti,\njejíž zjev reprodukují a vymezují. „Rozpoznati\nna ráz model portrétu, praví Ruskin, není\nnikterak důkazem podoby skutečné a vnitřní.\nPoznáváme svoje knihy po jich vazbách, ač-\nkoliv jich podstatné znaky jsou v jich vnitřku ...\nCo je v pravdě, skutečně charakteristické\nz člověka, Bůh sám to ví. Portrét může po-\ndati přesnou reprodukci rysů modelu a ani\nstín výrazu . . , Jiný nebude reprodukovati\nžádný z obyčejných výrazů modelu, ale výraz,\nkterý měl ve chvíli zvláštního pobouření svého\nživota, kdy všecky jeho tajné vášně, všecky\nnejvyšší jeho schopnosti byly náhle činný.\nAle který bude nejvěrnější portrét člověka?\"\nK této otázce, již klade Prorok Krásy\nv Moderních malířích, odpovídá v Zá-\nkladech kresby zajímavou theorií vládnou-\ncích linií, „osudových linií\".\n„Postihnou-li se tyto vládnoucí linie, tvrdí\nveliký esthetik jejž ještě příliš málo znají\nfrancouzští umělci přes krásné studie pana\nRoberta de la Sizeranne a nejnověji pana\nJacquesa Bardouxa postihnou-li se tyto vlád-\nnoucí linie, nemůžeme-li postihnouti všechny,\njsou dány podobnost a výraz portrétu a něha\ni jistý druh životní pravdy podání každého\npřirozeného tvaru. Nazývám ji životní pravdou,\nponěvadž tyto vládnoucí linie jsou vždycky\nvýrazem minulé historie a přítomné činnosti\nvěci.\" V hoře, ve stromu, ve vlně, v oblaku,\nprávě jako v tváři lidské tyto vládnoucí linie\njsou patrny tomu, kdo dovede je odkrýti.\n„Pokoušejte se tedy, kdykoli patříte na ně-\njaký tvar, viděti linie, které měly vliv na jeho\nminulý osud a které budou míti vliv na jeho\nbudoucnost. Ty linie jsou linie osudové. Spě-\nchejte je postihnouti, i kdybyste zmeškali\nostatní.\"\nTak asi, tuším, pojímá Aman-Jean umění\nportrétové a střežím se mysliti, že nemá\npravdu. Ano, má pravdu a dvojnásobnou,\nnejprve s hlediska esthetiky všeobecné a po\ndruhé, poněvadž dovede tak dokonale do-\nsáhnouti cíle, který si položil: řada jeho\nženských portrétů, jeho ženských „fantasií\"\nto dokazuje. Vyjadřuje zázračně záliby uměl-\ncovy, jeho osobní tendence, jeho zvláštní\npojetí umění a života.\nUmění Aman-Jeanovo, napsal jsem před\nchvílí, jest umění delikátní, subtilní, rafino-\nvané. Studujte pečlivě figury, jež si oblibuje.\nŽijí intensivním vnitřním životem; zdají se\npohrdati vším, co by je mohlo odervati od\njich vnitřního snu; neztrácejí se v lichém ne-\nklidu; libují si v gestech rozvážného klidu,"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.22", "debut_caractere": 33, "fin_caractere_exclue": 2065, "texte": "v postojích přemítavé grá-\ncie, v nichž je zříme ne-\nhybněti. Není to u nich\nzvláštní pósa, již si vy-\nberou v atelieru pod po-\nzorným pohledem malířo-\nvým, ne, jest to jich ob-\nvyklý způsob bytí, a cítíte,\nže umělec je maloval s lá-\nskou, neboť postihl v nich\nsvoji vlastní podobnost,\nskutečné příbuzenství du-\nševní, tu konformitu, ten\nsouzvuk, možno-li říci,\nkterý se navazuje mezi\nportretistou a jeho mode-\nlem, a bez něhož mohou\nbýti jen díla povrchní, díla\npokožky, díla fotografická.\nPortrét, rozumí li se mu\ntakto, stává se plastickou\na psychologickou syntésou\njedincovou. Všecko má\ntu smysl; nic není tu zů-\nstaveno náhodě, šťast-\nnému vrhu, nečekanosti\nprovedení více méně obrat-\nného.\nOdtud veliká harmonie,\nkterá vládne v dílech\nAman-Jeanových, harmonie\npromyšlená bez pedantství\na vyhledaná bez svévole,\nharmonie soustředěná, hlu-\nboká, jadrná a podstatná,\nkteré dává říci právě\nvšecko, co chce říci, nic\nvíc a nic míň, co by mo-\nhlo porušiti celkový dojem\njím zamýšlený.\nPortréty pí. Aman-Jea-\nnové, slečny Yvonně Le\nrolleové, sl. de La Verriěre\nsvědčí o této schopnosti\nvise harmonicky sestře-\nděné, vlastní umělci. Jsou\nto díla grácie, v nichž se vtěluje, odívajíc nejvybranější svůdností reálný obraz modelů,\nněco vyššího, co jest jakoby duší Věčného Ženství. Stejně v jeho portrétech pí. Henri\nMartinové, slečny T. C. T... (Salon r. 1892), v podobách žen a dívek v Salonech z roku\n1894, 1895 a 1896, stejně v jeho portrétech mužů, plukovníka z K . . ~ tak vysokého\ndržení, Mladého knížete, v portrétech Luize de Rezende, p. Julesa Casea, Paula\nVerlainea, sochaře Dampta a malíře Besnarda nalezneme stejnou poctivost studia, stejnou\npéči jiti do největší hloubky lidské individuality, touž touhu chytiti způsobem nejdefini-\ntivnějším a nejůplnějším mravní znaky typu.\nPokud se týče portrétu Verlaineova, jest nepochopitelno, že toto dílo, v němž žije\ntak intensivně a tak pravdomluvně podoba jednoho z největších básníků devatenáctého\nvěku a které je, nemýlím-li se, jediným malovaným portrétem obdivuhodného autora"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1738, "texte": "Moudrosti a Lásky nevisí v Museu\nLuxembourském: jak s hlediska ikonografi-\nckého, tak s hlediska uměleckého má k tomu\nprávo.\nNa základě takových zásad, jichž užití na-\nlézáte ve všech dílech Amant-Jeanových, ne-\npodivíte se dekorativnému účinu, jakým pů-\nsobí: důsledek zcela logický a který nám\ndokazuje znova, že Aman-Jeanovi není ne-\nznámý žádný z pramenů jeho umění. Těmto\nfigurám tak úzkostlivě studovaným bylo věru\ntřeba stvořiti dekoraci, zvláštní atmosféru,\nkterá by byla atmosférou dneška, v níž sku-\ntečně dýchají, a která by mohla přece zůstati\npro zítřek a pro vždy. Potřebu puntičkářské\npřesnosti, jejíž důležitost většina dnešních\nportretistů, jak vidíme, přehání, nemohl míti\nAman-Jean. K tomu miluje příliš sen, ne sen\npro sen, ale sen pro to, co dovede přidati\nk. realitě tím, že ji přetvoří, zveličí, sevše-\nobecní.\nTento dekorativný smysl má tedy velikou\núlohu v jeho dílech. On je to, který vede\numělce k těm subtilním kombinacím linií,\nk těm konkordancím zlomených barev, které\nobklopují jeho osoby jakoby neodolatelným\nkouzlem: a to s prostotou nejpůvodnější, aniž\nby zbytečně komplikoval celek, tím že klade\nkaždou věc na její vlastní místo, tím, že dává\nvládnouti všemu, co je důležité. Tak v Dívce\ns pávem, v portrétu Julesa Casea, v por-\ntrétu sochaře Dampta, které připouštějí velikou\núčast dekorace v úpravě pozadí, předmětů,\nkostýmu; tak skoro ve všech portrétech žen,\no nichž jsem mluvil výše, při nichž umělec\npečoval o to, aby je obklopil tím, co by\nmohlo exaltovati samu osobnost jeho modelu,\na ne jinou, takže každý vymyšlený detail\npracuje k tomu, aby doplnil, docelil realitu\nfigury, jež je logickým středem komposice.\nZbývá mi nyní promluviti o ryze dekora-\ntivních pokusech Aman-jeanových. Míním jeho"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1195, "texte": "Benátky ze Salonu r. 1894, jeho Benátky\n(dekoraci), jeho Benátky, královnu moře\nv Saloně z r. 1895, jeho Sirény ze Salonu\nr. 1896 a dva kartony pro tapety, jež ná-\nležejí Museu Luxembourskému: Krásu a\nLítost minulosti. Obraznost malířova\nprojevuje se tu volně v evokacích, v nichž\ncítíte chvěti se duši italské renaissance, ale\ns leskem stlumenějším, jakoby zastřenou snem.\nNeboť Aman-Jean libuje si v nuancích stlu-\nmených, v škálách tónů bohatých, ale jakoby\nsmytých mlhou snu; zeleně a modře mrtvého\ntyrkýzu působí, že tu vládne zvláštní, mořsky\nzelenavé světlo; uschlé růžové barvy, svadlé\nzlaté okry, zdušené barvy fialové hoří tu\nponurým leskem starých skvostů. Jsou to\nbásně jemných harmonií, kde kráčí nahé,\nkřehké figury s neurčitými tvářemi v grácii\nefebů, rýsujíce pomalá klidná gesta na po-\nzadích heraldických trofeí, hovoříce o zahy-\nnulých slávách, nebo kde vstávají na pozadí\nnepohnutého moře, jež sotva vrásčí čerstvý\nvítr sladkým stínem vlnek, v čistém vzduchu\ndávných soumraků zjevy krásných antických\nforem, jichž závoje vlají nebem jako pásy\nrůžových oblak, zatím co po shlazených vlnách\nklouže láskající dech, brázdí duhovou modř\nvody slabou bledou pěnou, vesluje k nevidi-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3599, "texte": "telným břehům štěstí, hrdinnosti, lásky a\nkrásy . ..\nJak vypověděli také rozkošnické kouzlo\ntěch „ženských fantasií\" v pastelu, v nichž\nvyvolavatel sláv benátských subtilní tužkuo\nzvěčňuje ve zjevech vybrané něhy, mezi\numdleným leskem, gesta moderních krás?\nPružný talent Aman-Jeanův dělá tu divy.\nLíbezná hlava za vějířem, svěží tvář zpola\nukrytá černým sametem masky, uličnická figura\ndívenky držící mezi růžovými rty růži, bílý\nrozkvět plecí pod ulétajícím muselínem, oran-\nžovým nebo modrým modří uvadlého tyrkýzu,\nlesk upřímných prsou ve výkroji polootevře-\nného korsetu mezi červenými reflexy divadelní\nlóže kdo dovedl dobýti podle pěkných slov\np. Julesa Raise z těchto roztomilých nicotek\n„světelnějších harmonií a vzácnějších, svobod-\nněji rozkvetlých pohybů než ty, které klouží\nz těch měkkých ramen ve vybraném hedvábu\na rozkoše více uklidňující než je rozkoš těch\nzelenavých očí pod vlasem, těch širokých očí\nmonotónních?\"\nPokud se týče techniky tohoto umělce,\nvšichni ti, kdož nemilují než prudké barvy a\nnechápou umění odstínu, neschopni proniknouti\njeho kouzlo a vycítiti jeho svůdnost, všichni\nti, kdož myslí, že nikdo nemůže být koloristou\nnež násilím a hlukem, všichni ti, kdož si libují\nv barbarském páření tonů, jež uvedli do mody\nněkteří portrétisté zbohatlých kramářů, všichni\nti soudili by techniku Aman-Jeanovou jako\nslabou a mdlou. Tvrdím, že by se důkladně\nzmýlili. V Aman-Jeanovi je kolorista prvního\nřádu a na důkaz toho dovolám se jen těchto\nčtyř portrétů: dámy v červeni v Saloně r. 1892,\npaní 8... v Saloně r. 1896 ve fialové škále\nnejvybranější delikátnosti, portrétu sl Yvonně\nLerolleové v modrých šatech, která je opravdu\nbarevným kusem umělého a odvážného prove-\ndení, a konečně Portrétu slečny Suzanny\nPo n četové, v plein airu, v klidném světle\nšíré pahorkovité krajiny, jejíž úsměvnou a vážnou\nvílou zdá se býti v bělosti svého šatu, již činí\nještě čistší poletavé stuhy, které jej zdobí.\nTotéž jest třeba říci o některých mužských\nportrétech, které svědčí o pozoruhodných pro-\nstředcích výrazových, ku příkladu portrét pana\nJulesa Casea, portrét Besnardův, portrét plu-\nkovníka z K .. v bílé uniformě. To jsou strany\nfaktury široké bez brutality a silné bez násil-\nnosti. Jemnost prostá monotonnosti, delikátnost\nbez úmyslnosti, pružnost, která není nikdy\nměkkou a skrze niž dovede malíř obdivuhodně\nk platnosti přivésti karakter své kresby to\njsou prvořadé přednosti Aman-Jeanovy. Vrh\njeho štětce jest vždycky energický a šťavnatý;\ncítíte, že je pánem své osobnosti, kterou pracně\nzískal studiem a svědomitým pozorováním pří-\nrody.\nNemyslím, že dosáhne kdy lesklého a, řekněme\nto, málo závidění hodného po mém názoru\nalespoň -- úspěchu našich oficielních a svě-\ntáckých portrétistů, Carolusa-Durana, Boldiniho,\nMacharda, Douceta a j. a j.; miluju příliš jeho\numění, než abych mu jich přál; takové před-\nsudky, jest třeba přiznati, přestaly dnes již\nmíti vliv na soud každého, kdokoli má trochu\nneodvislosti a vkusu. Ano, chceme díla jiné\npřednosti, jiné zásluhy. Díla Aman-Jeanova\nmohou nás uspokojiti. V umění portrétovém,\ntak tajemném a nesnadném, i velikém, váží již\nu vybraného obecenstva jako umělec prvního\nřádu, jehož snahy zasluhují nejvyšší úcty. Mezi\ntěmi tisíci malíři, kteří neprávem jsou poklá-\ndáni za portrétisty, poněvadž podepisují svá\njména pod barevné fotografie, 4man_Jean nikdy\nnebyl a nikdy nebude.\nZaujat individualismem jest a zůstane osa-\nmoceným, který naplňuje v dokonalé důstoj-\nnosti své dílo a zasluhuje si čím dál víc obdivu\na sympathie všech, jichž hlasy jedině mohou\nněco platit. Ví to a nepřeje si ani víc.\n\nPřel. F. X. ŠALDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c022", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c022", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.7.1", "titre_corps": "Q. KOCIAN. ŽIVOT JEST BOJ.", "titre_sommaire": "Q. KOCIAN. ŽIVOT JEST BOJ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "Q. KOCIAN.\nŽIVOT JEST\nBOJ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c023", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c023", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.7.2", "titre_corps": "H. BÖTTINGER. PORTRÉTNÍ STUDIE.", "titre_sommaire": "H. BÖTTINGER. PORTRÉTNÍ STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "H. BÖTTINGER.\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c024", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c024", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "261", "page_fin": "261", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.7.3", "titre_corps": "H. BÖTTINGER. STUDIE.", "titre_sommaire": "H. BÖTTINGER. STUDIE.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.23", "debut_caractere": 1740, "fin_caractere_exclue": 1761, "texte": "H. BÖTTINGER.\nSTUDIE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c025", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c025", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "262", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.7.4", "titre_corps": "H. BÖTTINGER. VODNÍK.", "titre_sommaire": "H. BÖTTINGER. VODNÍK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.24", "debut_caractere": 1197, "fin_caractere_exclue": 1218, "texte": "H. BÖTTINGER.\nVODNÍK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c026", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c026", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "257", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.8", "titre_corps": "Q. KOCIÁN. ABEL.", "titre_sommaire": "Q. KOCIÁN. ABEL.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "Q. KOCIÁN.\nABEL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c027", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c027", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "259", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.9", "titre_corps": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA.", "titre_sommaire": "MAX ŠVABINSKÝ. PODOBIZNA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c028", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c028", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.10", "titre_corps": "AL. KALVODA. NÁČRTEK.", "titre_sommaire": "AL. KALVODA. NÁČRTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "AL. KALVODA.\nNÁČRTEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c029", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c029", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "265", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.11", "titre_corps": "AL. KALVODA. NÁČRTEK.", "titre_sommaire": "AL. KALVODA. NÁČRTEK.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "AL. KALVODA.\nNÁČRTEK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c030", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c030", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "266", "page_fin": "269", "image_debut": 28, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.12", "titre_corps": "ODVAHA — K POMLUVĚ.", "titre_sommaire": "ODVAHA — K POMLUVĚ.", "signature_source": "F. X. Šalda", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4568, "texte": "ODVAHA — K POMLUVĚ.\n\n(K. M. ČAPKOVI.) V dubnu, před výsta-\nvou Rodinovou, požádali mne pánové z „Vol-\nných Směrů\" o úvodní slovo ke kata-\nlogu, který připravovali.\nÚkol takového úvodu byl mi jasný: měl\njsem osvětlit ne j širšímu obecenstvu,\ntěm nějakým deseti tisícům návštěvníků, vý-\nznam výstavy, přiblížit jim genia Rodinova,\ndáti jim hledisko, odkud se mají dívat na\ntoto divadlo.\nK tomu účelu musil jsem podat charakte-\nristiku Rodinova genia v nejprostších a\nnejlapidárnějších liniích, v poslední\nsyntése, a nesměl jsem ji podat odborným\ntechnickým jazykem. Nesměl a nechtěl jsem\npsát odbornou studii, na niž nestačilo\nostatně těch několik stránek, jež jsem měl\nk disposici. Musil jsem Rodina přiblížit co\nnejvíc životu, citu a názoru divákovu,\nmusil jsem osvětlit úlohu genia v životě a\njeho obrodný význam pro kulturu:\ntak rozumím úvodům ke katalogům.\nv\nČlánek svůj nazval jsem významně pro-\nlogem k výstavě: za ním byla otištěna\n(opravdu jen otištěna ze staršího čísla Ro-\ndinova v min. ročníku V. S.) odborná stať\np. Suchardova, v níž sochař - odborník\n(ten jediný opravdový odborník, kterého není\ntřeba dávat do skeptických uvozovek) vy-\nložil, v čem vidí jeho čin a objev na svém\npoli.\nTo všecko nepravím proto, že chci omlou-\nvat vášnivý a nadšený tenor svého článečku\na prosit lidi, aby ho „nebrali do slova\", ale\nvyložili si okolnostmi, slavnostním vzrušením\natd Ne. Naopak: každé slovo,\njež jsem tu napsal, bylo dobře promy-\nšleno a mohu je zdůvodnit a obhájit. Sto-\njím za celý článek do slova a do písmene;\nkdybych psal dnes, po výstavě, sebe dů-\nkladnější a střízlivější studii o Rodinovi, do-\nspěl bych k témuž resultátu a vy-\nslovil bych jej také stejně rozhodně, krajně\na vášnivě. Vykládám tu jen, proč jsem ne-\nmohl dokazovat a motivovat ve\nsvém stručném prologu a musil jen tvr-\ndit: mohl jsem podat anticipando jen vý-\nsledek studie.\nMůj článeček přes hymnický a vášnivý te-\nnor je přesný a věcný, věcnější než\ncelá řada studií „odborných\" (odborných\nproto, že užívají technické hantýrky!)\nvěcnější proto, že vystihuje zákon tvorby\nRodinovy a poslední kořeny jeho genia\npřesněji a určitěji, než mnohá stať „odborná\".\nA opravdu, kdo sledoval pozdější kritické\nprojevy o Rodinovi, ví, že ani nejlepší „od-\nborníci\" nepověděli ve svých článcích v pod-\nstatě nic jinéno než já jenom že mluvili\njiným jazykem, řekněme, abychom byli zdvo-\nřilí: střízlivějším, techničtějším .. .\nNuže, tento prolog nenašel milosti před\nv\ntváří p. Čapkovou. Otírá se o něj v poslední\nv\n„České Revui\" tou prastarou šablonou, kte-\nrou má pohotově duševní tichošlápek před\nkaždým vášnivým a rozhodným projevem.\nJe mu to přepjaté, horečné, exaltované, vý-\nstřední, směšné!\n„Kdyby nebylo slova výstřednost,\nprostřednost (khomme médiocre) by ji vy-\nnalezla\", napsal Hello. A tak K. M. Čapkovi,\nkterý se vyslovuje jako pravá mediokrita\nvždy opatrnicky a středocestnicky, je exaltací\npřímá a rozhodná řeč. Nemůže pochopit ta-\nv\nkový charakterový luxus, v Cechách neví-\ndaný a neslýchaný, aby někdo mluvil ne-\nbojácně, vášnivě, hrdou, přímou, dobře a plně\nznící větou! Jaká opovážlivost! Jaké nebez-\npečné novotářství! Vždyť jemu, K. M. Čap-\nkovi, se v celé jeho dlouholeté novinářské a\nreferentské praxi nic takového nepřihodilo!\nProč si nevzal Šalda příklad z něho, K.\nM. Čapka. Jak o n spoří chválou, jak on je\nopatrný, aby se pro nic nenadchnul a nikde\n\"V\nnepřipálil ! Ne on, K. M. Čapek, nedá se\nnikdy a za nic na světě unést a strhnout,\non, K. M. Čapek, zná úctu, kterou si je dlu-\nžen jako patentovaný znalec a odborník, on,\nv\nK. M. Čapek, je hrdý na svou mroží přiro-\nzenost! Jakoby věděl, kolik platí i nej-\nv\nmenší slovíčko uznání od něho, K. M. Čapka,\njakou ozvěnu budí po celém světě, usýpá\njí i Rodinovi jen jako venkovský kupec za\nkrejcar šafránu. Vizte, lidé, jaký chladný,\nrozvážný, skeptický je to kritik! A dostane-li\nse pak jednou do ráže a mluví-li paušálně\no „velkých českých mistrech rovnorodých\nfrancouzskému geniu\" vězte, že to není\nžádná exaltace ani extase, ale kritický soud\npodepřený, zdůvodněný, odborný a assekuro-\nvaný, střízlivá hypotéka, na kterou může\npůjčit každá banka.\nStarý grif a staré chytráctví všech lidí,\nkteří si chtějí dodat aplombu znalců a odbor-\nníků, jest tvářiti se chladným, dělati se ne-\npřístupným, varovati se vší vášnivosti a roz-\nhodnosti. Ve své übohosti myslí, že ch 1a d-\nno s t sama o sobě je již kritičností,\na čím méně mají pravé vnitřní kritické by-\nstrosti, čím kolísavější a nespolehlivější jest\njejich vkus a jejich umělecká kultura, tím\nraději oblékají se do kornaté togy a tím\nvážněji a důstojněji vystupují."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4584, "texte": "Nechápou, že přesná a rozhodná\npolarita duševní, rozhodnost\nobdivu jako rozhodnost nená-\nvisti, je základní, organickou takřka, pod-\nmínkou kritika a že nebylo a není bez ní\nkritika opravdu významného pro umělecký\npokrok.\nKdyby se viděl, jak je směšným tento\nokresní kritik, který se bojí obdivovat se\nRodinovi, „aby si nezadal\", jak maloměšťácky\nvypadá se svou kritickou upejpavostí, jak je\nkomická jeho bázeň, aby nebyl „dupé\" (jak\nříkají Francouzi) a je zatím již ošizen svojí\nvlastní tupostí a nevnímavostí.\nDostala se mi do rukou tento měsíc kniha\nessayí kritika opravdu světového, jed\nnoho z nejlepších znalců umění ne pouze fran-\ncouzského, článkaře ze „Studia\", pana Ga-\nbriele Moureye „Des hommes devant la\nNature et la Vie\". První studie v této knize\nje věnována Rodinovi. A jak je psána!\njakým hymnickým, vášnivým, pathetickým a\nbásnickým jazykem! Našeho bodrého staro-\nusedlíka K. M. Čapka, který myslí, že kri-\ntiky se smějí psát jen podle otcovských, dobře\nvyzkoušených „šimlů\", ranila by z něho\nmrtvice. Jak jsou směšni tito kritičtí mrožové\nvedle opravdových knitických duchů, plných\nohně, odvahy a rozhodnosti !\nPanu K. M. Čapkovi nelíbí se specielně,\njak pozoruju, na mém článku styl, výraz\ni český jazyk. Jednotlivá slova dal do uvo-\nzovek. „Zpatrniti\" (K. IVL Čapek sfalšoval to\npoctivě v upatrniti), „nervní\" se mu nezdají.\nJaká pomoc! Má-li tupý sluch, dejž se po-\nučit některým filologem: poví mu, že jsou\ndobře tvořena, a vyloží mu odstín, který\nznamenají.\nv\nPíšu mu „genialštinou\". Nu, K. M. Čapek\nje očkován proti nebezpečí, že by se mu\ntaková nehoda mohla přihoditi, nepíše ani\nnejchudší novinářskou češtinou\nsprávně, ba ani ne srozumitelně.*)\nChápu, že můj styl se mu nelíbí a ne-\nmůže ani líbit (je-li jen trochu důsledným),\njako se mně zase nelíbí (abych neužil sil-\nnějšího a přesnějšího výzazu) „styl\" jeho.\nA nejen mně. Každého literáta, který četl\nkdy dobré stylisty, bolí prostě ze způsobu\npsaní p. Čapkova oko i ucho, nemluvě o lo-\ngice, vkusu a citu. Píše .nejhorším vídeňským\nnovinářským jargonem. Samá tříšťka, samý\nodskok, samá klausule, samá insinuace,\nsamá klikatina! Samý schnorkl, samý šnek,\nsamý čachřík se slovem i logikou! „Styl\",\nkterý mohl získat jen člověk, který po léta\nv našich dennících polemisuje, kličkuje, kroutí\nse, uhýbá se a provozuje vůbec nejrůznější cir-\nkusové řemeslo. I kdyby byl měl v sobě\nnejlepší zárodky ke stylu, takovou dressurou\nmusily by být udupány. I kdyby měl již ho-\ntový a dokonalý styl, než začal novinařit,\npotom by se mu byl musil zkorru ra-\npovat !\nJak nemá být člověku, který píše tako-\nvým lepeným, rozbitým, pokoutním, šnekovl-\ntým způsobem, odporný styl přímý, vášnivý,\nřezaný z celého dřeva?\nChápu to a nehrdlil bych proto p. Čapka,\nkdyby byl zůstal jen při projevu své anti-\npatie.\nAle pan Čapek dopustil se v služebné\nhorlivosti, kterou se chce zavděčovat svým\npánům a mistrům, nízkosti (není jiného\nslova pro to), za niž nezaslouží nejmenší\nshovívavosti a pro niž je třeba s ním sůčto-\nvati.\nInsinuuje nejprve mně, jakobych mí-\nstem ve svém prologu, že před Rodinem\nmají se naučit naši lidé „odvaze obdivu a\nodvaze nenávisti\", narážel na dílo sochaře\np. Myslbeka, kácel je a hlásal nenávist\nk němu. Před tím tvrdí, že jsem ve svém\nčlánečku provedl „nelítostný škrt křížem\nkrážem bídáckou vlastenskou plastikou do-\nmácí.\"\nKaždý, kdo četl můj prolog, ví, jak tu\npan Čapek mrzce lže a bez důvodu pode-\nzírá, neboť v mém celém článku není\nani zmínky o českém sochařství,\nani narážky na ně. Vytýkám-li, v čem\nvidím povýšenost Rodinovu nad vším po-\nsavadním sochařstvím evropským, ne-\nsnižuji! tím přece a neurážím nic\na nikoho a nejméně české sochaře a Mysl-\nbeka: vyslovuji jen svůj soud a vyslovuji jej\nklidně a věcně.\nCituji schválně místo, na něž se jedině\nmůže vztahovat inkriminace p. Čapkova.\n„Postavte vedle něho i největší mistry,\njež jste posud viděli, a zpatrní se vám celý\n\n*) Jak bídně ovládá i svůj chudý nástroj, toho\njen dva doklady z jedné věty v prvním odstavci.\nP. Čapek píše o minulosti a napíše : »T e nt o k r á t e,\nv dobách příští díla Rodinova do Prahy . . .« Neví,\nže tu musí stát a jest jen možné: tehdy. »Výlev\nkalamáře .. . byl porozuměn !!« Každý kvartán poučí\np. Čapka, že píše-li česky, musí napsati: výlevu\nkalamáře bylo porozuměno! Tak píše spisovatel,\nkterý má národnosti plná ústa. Tak píše spisovatel,\nkterý chce rozhodovat o otázce, je-li čí umění ná-\nrodní. Nezná ani charakter svého jazyka v nejpri-\nmitivnějších věcech. Nejlepší důkaz, že pohrdati\netudami« má p. Čapek nejmenší příčinu.\nProspěly by mu nesmírně. Musil by ovšem začít\nod první Prokšovy školy."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4457, "texte": "rozdíl mezi nimi: plastika jest jim jen řečí\nnaučenou, třeba dobře, dokonale a správně\nnaučenou a bezvadně ovládanou, ale přes\nvšecko ne nejhlubším a jedině zákonným,\nnýbrž více měně náhodným a libovolným\nprostředkem projevu a výrazu.\"\nKde je tu co urážlivého, kde opovržení\n„bídáckou vlastenskou plastikou domácí\"?\nI kdybych ve výraz „největší mistry\" za-\nhrnoval p. Myslbeka, byla by to urážka pro\nněho? Snižoval bych tím jeho umění?\nA každému rozumnému a poctivému člo-\nvěku, který čte kontext a smysl mého\nčlánku a ne svoje podezíravé myšlenky, je\npatrno, že „odvahou nenávisti\", o níž mlu-\nvím, musí se rozumět jen nenávist k umě-\nlecké p r o s t ř e d n o s ti.\nAle perfidnost p. Čapkova jde ještě dál.\nObviňuje p. Suchardu, jakoby v druhém\nčlánku kommentoval moje slovo o nenávisti\na určitěji ještě poukazoval na p. Myslbeka.\nNic nepřekáží tomuto zuřivci zaslepenému\nplazivým byzantismem, že článek p. Su-\nchardův je o více než rok starší\nmého a že nemůže nikdo kom men-\nto v at místo v článku, který bude\naž za rok napsán. Je čirá náhoda, že\nmůj článeček a stať p. Suchardova\nsešly se v katalogu Rodinově: stať\np. Suchardova je skoro doslovný (jen po\nformálné stránce přizpůsobený) otisk ze sou-\nborného čísla Rodinova v minulém roč-\nníku „V. S.\" Nepřekáží mu, že p. Sucharda\nmluví, jak z kontextu nad vši pochybu pa-\ntrno, ne o svém školení ale o školení\nv\ndivákově nebo čtenářově. Slo mu jen\no jedno: hodit blátem po nepohodlném umělci\nnepohodlném proto, že měl odvahu vy-\nznat své umělecké přesvědčení a poklonil se\nv\ncizímu geniu. Slo mu jen o to: ukout lež a\npomluvu.\n\"V\nCin p. Čapkův je übohá novinářská\nperfidie ne j hrubší ho kalibru a vy-\npráví sám o sobě o bídě našeho uměleckého\nživota, v němž se každý samostatný soud a\nnázor pronásleduje jako zločin a podlost,\nvíc než by mohly celé studie.\nAd vocem Myslbek chci říci p. Čapkovi\nještě jen toto. Nebylo nám třeba narážet\nv katalogu na Myslbeka již proto, že „Volné\nSměry\" postavily se k dílu jeho určitě a\nrozhodně, s otevřeností a přímostí. Ve čtvr-\ntém čísle letošního ročníku přinesly re-\nferát o publikaci jeho díla „Unií\". Tam po-\nklonily se vrcholkům díla Myslbekova\nvřele a upřímně, a musily-li po svém umě-\nleckém svědomí konstatovati klesání, učinily\nto stejně věcně jako taktně. Lidé, kteří mluví\nřečí tak přímou, neskrývají svůj názor v na-\nrážkách.\nPan Čapek nenaučil se před Rodinem ani\nodvaze k obdivu, ani odvaze k nenávisti\njen odvaze k pomluvě.\nVýstava Rodinova nestála mu ani za to,\naby napsal o ní do „České Revue\", třeba\njen po svém smyslu a rozumu slušný umě-\nlecký referát.\nNeboť ten drobet charakteristiky, kterým\nkončí svůj článek, je übohý a nesprávný až\nbůh brání. Rodinovo umění je prý ryze fran-\ncouzsky národní „od jeho duchaplnosti\naž po jeho nezkrotnost v kultu\nženy\".\nRodin a duchaplnost! Jaký kri-\ntický nesmysl napsal tu K. M. Čapek a\nbez exaltace, v úplné střízlivosti! Nesmysl,\nkterý vyhradila Prozřetelnost jen jemu po-\nněvadž, myslím, nikde v Evropě a nikým\nani u nás nebyl propověděn! Tento před-\npotopní obr, autor Calaisských, Jana Křtitele,\nEvy, Modlitby, Balzaca duchaplným?!\nTento umělec, který urážel vždy Francouze\nnedostatkem hladké formy, nepřístupností,\nnedostatkem mise-en-scěne (co tak milují),\nkterý jim neměl smyslu pro harmonii, eleganci a\nlíbivost, který nenáviděl každý žertík a kaž-\ndou pointu v sochařství, všecko koketování\ns divákem duchaplným?! Tento umělec,\nkterý pracoval jako příroda, trpělivě orga-\nnicky, řekl bych bez skoků a lesku, kte-\nrému nemohli leta a leta odpustit jeho bru-\ntalitu a „outranci naturalismu\" (jak říkali)\nten má podle p. Čapka v nejvyšší míře do-\nkonce národní francouzskou ctnost: esprit!\nRodin s espritem! Duchaplný Rodin!\nv\nNe, pane Čapku, kdo půjčil Rodinovi esprit,\nmusil se ho sám nejdřív zbavit. To bylo\nnapsáno bez ducha svatého i nesvatého!\nA stejně je tomu se smyslností Rodinovou !\nTato smyslnost není francouzská, jak ví\nkaždý, kdo zná trochu život, literaturu\ni umění francouzské. A Francouzům se také\nnelíbila. Francouz miluje v umění jen smy-\nslnost lehkou, hravou, koketní a zdravou.\nA smyslnost Rodinova je brutální, děsivá,\nšílená, hořká a smutná smyslnost nekon-\nvenční a nepřizpůsobená smyslnost Bau-\ndelairových „Fleurs dumal\", které byly ne-\njednou inspirující lekturou Rodinovi. Aje\nznámo, jak nepopulárním a posud nenávidě-\nným je ve Francii Baudelaire právě pro\numělecký kult této smyslnosti!\nRodin slovem není Francouz, alespoň ne\ntypický Francouz, jako Michel-Angelo není"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.31", "debut_caractere": 50, "fin_caractere_exclue": 2736, "texte": "typický Vlach. Mám toho tištěné doklady,\njak Francouzům (kteří přece budou lépe než\nv\np. Čapek ne-li vědět, alespoň cítit, co je a\nco není francouzské) zdálo se umění Rodi-\nnovo nefrancouzským z důvodů, které\njsem výše jmenoval.\nJde-li se v rozboru francouzského umění\nnejhlouběji, ke kořenům a posledním prvkům,\nk poslednímu a ne j všeobecnějšímu\njeho rázu a charakteru, může se ovšem\nříci s jakýmsi právem o některých (ne všech\na ani ne nejvýznačnějších) jeho sochách, že\njsou francouzské a národní -- ale tato umě-\nlecká francouzskost nezáleží, jak se dětinsky\np. Čapek domnívá, ani v duchaplnosti ani\nv kultu ženského těla a erotiky. Francouzské\nvýtvarné umění je charakterisováno v po-\nslední příčině kultem logické jasné li-\nnie, logickým realismem, který není\nbez zvláštní grandiosity a proto a jen\nproto lze některá díla Rodinova pokládat za\nnárodní: navazuje tu na francouzskou tradici.\nAle jinde nepůsobí jasností logické linie,\nnení jasný, ale chaotický a vroucí: působí\nmalebně, massou, světlem a stínem. Jinde\nnavazuje na Michel-Angela, jako jinde na\nstředověk a jinde konečně je tak svůj a\nnový, že nenalézáte pro tovýcho-\ndiště v historii národního umění.\nA toto poslední je rozhodující.\nRozumí se, že žádný umělec nemůže být\nnenárodní či beznárodní: nežije ve vzducho-\nprázdném prostoru, ale na zemi a mezi\nlidmi. Mezinárodnost jest abstrakce a fantom\na ne život. Ale jde o to, co umělec no-\nvého, svého, individualného (co před\ntím v tomto tvaru a složení tu nebylo) při-\npojil k národnímu a histori-\nckému. U velikých umělců a tvůrců je\ntento jich vlastní přínos tak veliký, že je\nodlišuje příkře od toho, čemu se říká ná-\nrodní typ. Dlouho je pociťují jich vlastní\nkrajané jako cizince a nenárodní. Dlouho\ntrvá, než se odkryje, že obdobné snahy\nbyly již v bližší nebo vzdálenější minulosti,\nzapadlé a zapomenuté, a že tito revolucio-\nnáři, kteří se bouří proti dnešnímu národ-\nnímu typu, navazují vlastně na nějakou starší\npřerušenou tradici a pokračují v ní. Pak te-\nprve, když jejich novoty a obnovy byly san-\nkcionovány a přijaty a přešly v obecný národní\nstatek, pak teprve stávají se národními.\nTo je též, vlastně teprve bude případ\nRodinův, poněvadž tento process není posud\nve Francii ukončen.\nAle tím, co přinesl takový genius svého,\nnového a individuálného, čím vystoupil nad\nběžný právě průměr a typ národní tím\nčinem a tím hrdinstvím je zjevem vše-\nlidským a světovým a tím náleží\numění celého svět a, jak zní závěr článku\np. Suchardova, poněvadž příklad jeho od-\nvahy pozvedá každé umění a musí pů-\nsobit obrodně v každé umění.\nZávěr druhého článku stojí pevně, neotře-\nsen útokem tak übohým a směšným, jako\nje p. Čapkův.\n20./21. VIII. 1902.\n\nF. X. Šalda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c031", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c031", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "269", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.12.1", "titre_corps": "VÝSTAVA MODERNÍHO FRANCOUZ. UMÉNÍ. V PRAZE 1902.", "titre_sommaire": "VÝSTAVA MODERNÍHO FRANCOUZ. UMÉNÍ. V PRAZE 1902.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 48, "texte": "VÝSTAVA MODERNÍHO\nFRANCOUZ. UMÉNÍ.\nV PRAZE 1902."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c032", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c032", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "270", "page_fin": "270", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.13", "titre_corps": "V. VÝSTAVA SPOLKU VYTV. UMĚLCŮ „MÁNES\" V PRAZE 1902.", "titre_sommaire": "V. VÝSTAVA SPOLKU VYTV. UMĚLCŮ „MÁNES\" V PRAZE 1902.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "V. VÝSTAVA SPOLKU VYTV.\nUMĚLCŮ „MÁNES\" V PRAZE 1902."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c033", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c033", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "271", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.14", "titre_corps": "MODERNÍ FRANCOUZSKÉ UMĚNÍ.", "titre_sommaire": "MODERNÍ FRANCOUZSKÉ UMĚNÍ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "MODERNÍ FRANCOUZSKÉ\nUMĚNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c034", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c034", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "272", "page_fin": "273", "image_debut": 34, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.15", "titre_corps": "LITERATURA. – GABRIEL MOUREY:", "titre_sommaire": "LITERATURA. – GABRIEL MOUREY:", "signature_source": "F. X. ŠALDA", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4774, "texte": "LITERATURA. - GABRIEL MOUREY:\n\nDes Hommes devant la Nature\ne t la Vi e. Paris, 1902.\nPan Mourey nepěstuje tu pohodlnou a ne-\nzávaznou a ovšem i bezvýznamnou kritiku,\nkterá vládne u nás v literatuře i ve výtvar-\nném umění a má zde dokonce prestiž mo-\ndernosti: míním tu kritiku, jíž je tak zvaná\nobjektivnost (nebo vědeckost či psycho-\nlogičnost atd., jak zní právě běžné heslo) ví-\ntanou zástěrou a hledanou maskou pro umě-\nleckou neutralitu, lhostejnost a beztempera-\nmentnost, bezcharakternost a bezosobnost\nkritisujícího. Objektivnost! Jaká šťastná fráze\npro chytráky! Jaká příležitost popsat celé\nstrany a nezaujmout určité, celé a typické\nstanovisko k žádnému uměleckému zjevu a\nk žádné umělecké snaze! A jak superiorně\nvypadá as jakým pravým vědeckým aplom-\nbem vystupuje takový transcendentně pokojný\na klidný kritik! Jak taktně dovede balanco-\nvat na svém objektivném provaze! S jakou\nchladnou a bezvadnou elegancí tancuje mezi\nvejci! Jak plynný a hladký (vlastnosti, které\nse líbí vždycky tolik vší čtoucí novinářské\ni literární luze), jak vlnitý a pružný, jak pod-\nkládající a napovídající, jak setměle sugge-\nstivní styl může mít, když nemůže nebo ne-\nsmí říci jedinou pevnou myšlenku a jediný\nhotový a rozhodný soud, za který byste ho\nmohli chytit a přibít. Jaké roztomilé, nezá-\nvázné a nezávadné, všem příjemné uměníčko\nv\nje taková kritika! Skoda jen, že také o nic\nvýznamnější a hodnotnější než každá jiná\nvirtuosita a než každé jiné kejklířství.\nPan Mourey není dále také z kritických\nskeptiků či, jak říkají ve Francii, di 1 e 11 a nt ů,\nkteří proto, že estetika není exaktní vědou,\npopírají v druhé polovině věty, co řekli v první,\nzdržují se, jak jen mohou, soudu a stane-li\nse jim přece nehoda, že jim vyklouzne z péra\nněco tomu podobného, vyložili by nebo spíše\nomluvili by nejraději jeho vznik, podmíněnost\na relativitu celou svojí autobiografií.\nZpůsob, jakým se blíží p. Mourey k umě-\nleckému dílu, má něco naivního a zbož-\nného, něco nekonečně prostšího,\nhlubšího a moudřejšího než jalový\nfilosofující žvast a dialektické chytráctví a\nkličkování lidí lhostejných a indiferentních :\np. Mourey má kult genia, kult uměleckého\nčinu, kult uměleckého heroismu. Panu Mou-\nreyovi jsou umělecké otázky věcí srdce\na života, pan Mourey má k umění os o b ní\nprožitý vztah a poměr, jehož nena-\nhradí kritikovi nic a nikdo a který sám o sobě\nznamená nekonečně víc než nejmodernější\nmethoda: p. Mourey je kritik-básník\na kritik-umělec.\nDuševní polarita p. Moureyova, jeho sym-\npatie a antipatie, láska a nenávist, obdiv a\nopovržení jsou velmi rozhodné a určité a ne-\nobyčejně citlivé: p. Mourey má ve vzácné\nmíře základní charakterovou podmínku,\nbez níž si nedovedu mysliti pravého kritika\nmíním mravní rozhodnost a hotovost,\ns jakou obdivuje a miluje každou odvážnou\na poctivou uměleckou snahu po novém, každou\nvroucí individuálnou inspiraci as jakou od-\nmítá každou konvenci, prostřednost a šablonu,\nkaždý široký, oficielní úspěch a žízeň po něm.\nPan Mourey není také z těch autorů, kteří\nse domnívají, že výtvarná kritika musí a má\nse obmezovat na popis sujetu a odhad\nmachy a techniky a kteří nebojí se ničeho\nvíc než psychologické intuice vedoucí od\nhmotného k duševnímu, od projevů k silám,\na hledající za výtvarníkem také ještě umělce,\nbásníka, tvůrce, lidské srdce, lidský charakter\na lidský typ. Soudí naopak, že socha, obraz\nnebo kresba není jen dílem ruky a oka, ale\ni nervů, sensibility, srdce, vůle a intellektu,\nurčité a typické organisace nervové i psy-\nchické, určitého lidského charakteru a že\nkde tyto hlubší prameny chybí, kde umělecké\ndílo není k vzlétnutí nasyceno jich vášnivým,\nmagneticky sdílným fluidem, kde je výsled-\nkem pouhé nacvičené hmotné virtuosity, je\nkonečný a poslední dojem chlad, suchost\na střízlivost.\nSvádí všude technické dílo k těmto jeho\nukrytým psychickým zdrojům: všude hledá\nza malířem ještě člověka, celého a hotového\nčlověka, srdce, charakter, individualitu.\nSvrchovaně charakteristický je název knihy :\nlidé před přírodou a životem. Ano,\ntyto věčné, nekolísavé hodnoty vládnou jako\nzastřená, ale všudy přítomná božstva koneč-\nným a posledním soudem p. Moureyovým;\nje tušíte stále na obzoru jeho knihy; před\nně vede, před ně staví, jimi měří umělce.\nVe svých studiích vztýčil všude za umělci\ni lidi, lidi cítící a myslící, vášnivé a trpící,\noddané i vzbouřené. Vyvolal to čistě lidské,\nnervové a psychické teplo, kterým živili svoje\ndílo a v němž mu dávali zrát od malých zá-\nrodků temnou a laskavou prací uměleckého\nmateřství. Ukázal je ne hotové a dovršené,\nale hledající, pracující, tápající, zápasící se\nsebou i se světem, zneuznané, opomíjené a\nšlapané a dal cítiti, jak právě mravní\nenergií, kterou vyvinuli v těchto dnech hoře\na útisku z posledních kořenů své bytosti, vy-\nrostlo, sesílilo a uzrálo jich dílo."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1520, "texte": "V několika studiích provedl i krásnou my-\nšlenku, že dal slovo umělcům samým a dal\njim vypravovat silným, barevným, teplým a\nvlhkým slovem charakteristické episody z jich\nrozvoje, křižovatky směrů a drah, na nichž\nse v nejistotách octli, chvíle vnitřních převratů\na přerodů. A nejen v těchto kapitolách, ale\ni jinde má Mourey zvláštní širokou, slavně\nznící linii, něco, pro co bych ho rád nazval\nepickým kritikem.\nV jeho knize jsou strany nesené heroismem\ntak spontánním, cudným, samozřejmým a dis-\ntingovaným, prostým vší vtíravé rétoriky i všeho\nmoralisujícího pathosu, že budou vždycky\nlekcí vysoké, čisté a hrdé umělecké ethiky\nvybraným a příbuzným duším, které se budou\nzapalovati na jich rozhořelém ohni.\nPan Mourey je z těch několika vzácných\nautorů dnešní Francie, jimž kritika zahrnuje\nv sobě celou hmotnou i duševní kulturu, jimž\nje uměleckým a mravním posláním a kteří\nvidí její cíl a smysl v tom, aby probouzela\nsvědomí svojí uspané a otupené doby.\njeho kniha je také celým a dokonalým\nliterárním dílem. Do služeb svých ideí a\nnázorů dává p. Mourey krásné spisovatelské\nkvality, kterými vládne jako autor teskné sug-\ngestivní lyriky i delikátních románů. Výraz\njeho je zároveň reliéfní a čistě a ostře rytý\ni bohatě odstíněný a vlahý skrytými nálado-\nvými a emočními zřídly.\njak jeho literární ressource jsou hluboké\na čisté, dovede přesně posoudit, jen kdo ví,\nkolik literního umění a jak ryzího zrna třeba\nk tomu, aby někdo směl pojímat a psát kri-\ntiku jako umělecký genre a neztroskotal se.\n\nF. X. ŠALDA."}]}, {"article_id": "bm-bmtnaan-1902-10-c035", "article_bluemountain": "bmtnaan_1902_10#c035", "volume": "bmtnaan_1902_10", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "274", "image_debut": 35, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.2.16", "titre_corps": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "titre_sommaire": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.35", "debut_caractere": 1522, "fin_caractere_exclue": 4400, "texte": "ZPRÁVY A POZNÁMKY.\nMODERNÍ GALERIE KRÁLOVŠTÍ ČESKÉ-\nho. Úřední zpráva ze 24. srpna oznamuje jme-\nnování Jana hraběte Harracha předsedou a Dra\nJ. M. Baernreithera místopředsedou kuratoria\nmoderní galerie král. českého, dále říšského\nposlance Dra K. Kramáře předsedou českého\nodboru a universitního profesora Dra B. svob.\npána Wiesera předsedou německého odboru\nkuratoria. Členy českého odboru kuratoria jme-\nnováni byli zemským výborem Karel Adámek,\nposlanec v Hllnsku, Eugen hrabě Czernín v Chu-\ndenicích, profesoři pražské akademie umění\nVojtěch Hynajs, J. V. Myslbek a poslanec Dr.\nK. Pippich v Chrudimi; členy německého od-\nboru: Vilém Ginzkey v Liberci, j. Krattner,\nmalíř v Praze, Ervin hrabě Nostitz, Emil Orlik,\nmalíř a dr. K. LJrban v Praze. Dále jméno-\nváni byli ministerstvem kultu za členy kura-\ntoria pro český odbor: stav. rada Jos. Hlávka\nv Praze, Jan Kotěra, architekt v Praze, Filip\nhrabě Sternberg v Jemništi, Jiří Stibral, řiditel\num. prům. školy a Dr. Jos. Stupecký, univer-\nsitní prof.; pro německý odbor: Max E. kníže\nFůrstenberg, Ant. Hellmésen, prof. um. prům.\nškoly, Dr. A. Schulíze, prof. na německé univ.\nv Praze, Max ryt. Spaun, komerční rada v Klá-\nšterském mlýně a Jos. Zasche, architekt v Praze.\nVÝSTAVA MODERNÍHO FRANCOUZSKÉHO\nUMĚNÍ v Praze zahájena byla 30. srpna-\nPřítomen byl též franc. spisovatel p. Gabriel\nMourey, předseda „Société Nouvelle de Pein-\ntres et de Sculpteurs\" v Paříži a přednášel\ndne 1. září o 8. hod. vec. v Hotelu Central:\n„Malíř Puvis de Chavannes, jeho život a\ndílo.\"\nVÝSTAVU ČESKÉHO VÝTVARNÉHO\nUMĚNÍ uspořádá na jaře 1903 spolek vý-\ntvarných umělců „Mánes\" v pavilonu u Kin-\nského zahrady. K výstavě této, jež doku-\nmentovati má stupeň, na jakém se dnešní\nvýtvarné umění české nalézá, vyzváni budou\nvšichni výtvarníci čeští.\nVŠESLOVANSKÁ VÝSTAVA UMĚLECKÁ\na umělecko-průmyslová pořádána bude roku\n1904 v Petrohradě.\nK SOUTĚŽI NA VZORNÁ PRŮČELÍ DOMŮ\nvypsané městskou radou na Král. Vinohra-\ndech došlo 12 návrhů. Porotou, v níž za-\nsedali architekti Josef Koula, Josef Martin,\nVácl. Roštlapil, Jan Vejrych a za městskou\nradu arch. K. Horák a inženýr B Staněk\nudělena první cena 1000 K návrhu archi-\ntekta Jos. Pospíšila na Král. Vinohradech,\ndruhá cena 600 K návrhu architekta Rud.\nNěmce na Král. Vinohradech a třetí cena\n400 K návrhu architekta B. Bendelmayera\nv Praze.\nTURKOVA NADACE. RADA KRÁL. HL.\nměsta Prahy vypsala vyhláškou ze dne 25.\nříjna 1901 soutěž na 2 místa nadační,\nurčená pro architekty při nadání architektem\nAloisem Turkem založeném pro architekty,\nsochaře, malíře a inženýry české národnosti.\nZ oněch 2 míst nadačních uděleno bylo\npro nedostatek ucházečů nadačním podmín-\nkám vyhovujících pouze místo jedno, násled-\nkem toho vypisuje se tímto na zbývající\nmísto nadační nová soutěž.\nNárok na místo to mají mladí, snaživí\narchitekti občanského původu, české národ-\nnosti, kteří musí za účelem svého dalšího"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2057, "texte": "✓\nvzdělání nejméně jeden rok v Římě pobýti.\nKaždý nadanec jest povinen zvláštnímu ko-\nmitétu event. radě městské předložití průkaz\no své činnosti po čas požívání nadace.\nRadě městské ve srozumění s jmenovaným\nkomitétem zůstaveno jest právo rozhodnouti\no výplatě požitků na druhý rok a to buď\nnapřed či po uplynulém druhém roce a to\nvždy po předložení dokladů o činnosti za\nprvní rok. Žádosti opatřené řádnými do-\nklady o dosavádní činnosti, o vykonaných\nstudiích, občanském původu, české národ-\nnosti, křesťanském vyznání a zachovalosti\ns udáním způsobu, jak nadačním požitkem\nnaložiti míní podány buďtež do 20. září\n1902 v podacím protokole rady městské\nv Staroměstské radnici. K žádostem nedo-\nloženým předepsanými doklady, studiemi,\nskizzami, plány atd. nebude vzat zřetel.\nSOUTĚŽ NA NÁVRH PLAKÁTU pro vý-\nstavu průmyslovou, hospodářskou, národo-\npisnou a uměleckou v r. 1903 v Pardubicích,\nvypisuje výkonný výbor téže výstavy. Plakát\nvícebarevný obsahuje nápis: „Východo-\nčeská výstava průmyslová, zemědělská,\nnárodopisná a umělecká v Pardubicích 1903.\nVelikost: 120 cm. výšky a 60 cm. šířky.\nNávrhy zaslány buďtež anonymně do 1.\nříjna 1902. pod adresou: Výstavní výbor\nVýchodočeské výstavy v Pardubicích. První\ncena 500, druhá 300 a třetí 200 kor. Udě-\nlené ceny jsou současně honorářem za pro-\nvedení nákresu k reprodukci způsobilého.\nUmělec, jehož návrh ku provedení přijat byl,\njest povinen převzíti dohled na reprodukci\npo dohodě s výstavním výborem. Vyzna-\nmenané návrhy stanou se majetkem výstavního\npodniku ve všech směrech vlastnictví, tedy\ni s právem reprodukce a vyhražuje si výstavní\nvýbor i jiné cenami poctěné návrhy zakoupiti.\nVEŘEJNOU SOUTĚŽ pro architekty slovan-\nských národností k získání návrhů na stavbu\nměstského činoherního divadla na Král. Vi-\nnohradech vypisuje městská rada tamže. Za\nnejlepší tři návrhy ustanoveny jsou tři ceny :\n3500 K, 2500 K a 1500 K. Návrhy zaslány\nbuďtež do 30. listopadu 1902 do podacího\nprotokolu městského úřadu na Král. Vino-\nhradech. Stavební program s potřebnými po-\nmůckami vydává podací protokol."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.1", "texte": "CAMILE MAUCLAIR. MODERNÍ MALÍŘ.\n\n(Dokončení.) Člověk ztěžka uvěří,\nže od této podivné debaty neuplynulo ještě\nani deset let. Ředitelství Krásných Umění od-\nzbrojilo akademické blesky touto opatrnou\na duchaplnou odpovědí. Ale odkaz byl přijat,\njakoby s omluvami; nacpali jej hanebně do\nmalého sálu, do přilepeného sálu, kde tato\nsvítivá díla nelze prohlédnouti z patřičné\nvzdálenosti, a kterému se říká za větrem\n„koutek bláznů\"; a p. Léonce Bénédit musil\nnapnout všecky síly, aby těmto darovaným\nobrazům pojistil slušné zarámování. A to se\nděje v době, kdy Renoir a Degas se velmi\ndraze prodávají právě tak jako Claude Monet,\nv době, kdy Manet je slavný a všecka velká\nmusea evropská jej kupují, kdy se o impres-\nsionismu píše v nesčetných článcích a kdy\npůsobí mocně na všecko soudobé malířství,\nkdy jeho technické novotářství stvořilo celou\nkategorii děl, kdy někteří z jeho nástupců,\njako p. Besnard, jsou dekorováni a slaveni,\nkonečně v době, kdy druhý Salon, jemuž\npředsedá Puvis de Chavannes, závodí se sta-\nrým! Jak byla silná, ta víra v „pevný ideál\",\nkdyž lidé, přehlížejíce dobu a vývoj umění\nvýtvarných, mluví s tímže opovržením jako\nr. 1890! A jak bylo přirozeno, že se orga-\nnisovala „protirevoluce\" mezi těmi, kteří ty\n„blázny\" považují za velké průkopníky!\nTo je tedy logický důvod sevšeobecnění\nomezených výstav, měnící poměry moderního\nmalíře ve veřejném životě. Tento instinkt\nnení jen u něho; viděli jsme, že vystupující\ngenerace poslouchají téže touhy. Symbolisté,\nnenalézajíce nakladatele pro své knihy volných\nrythmů, jsouce vyloučeni z revuí a ze žur-\nnálů, se organisují, skládají se, aby mohli\nvydávat časopisy a připojovati k nim vyda-\nvatelský materiál, a z této záplavy drobných\nplaket trvají podnes dvě nebo tři, obratněji\nzaložené. Wagnerovští a franckovští hudeb-\nníci, vyloučeni z koncertů, organisují kvartetta,\nspolečnosti pro komorní hudbu, z nichž hlavně\ndvě vynikají, Národní hudební spolek\na Scola Ca nto rum, kde iniciativa umělců\njako V. ďlndy, Guiímant nebo Ch. Bordes,\nkteří jsou zároveň professory, správci a umělci,\nsoustřeďuje proti Conservatoři celý program\nvyučování.\nZ téže potřeby zakládají se revue deko-\nrativního umění.\nPoněvadž subvencované scény se uzavírají\njisté dramatické literatuře, vidíme, jak sou-\nkromá iniciativa zakládá s různým zdarem\nThéátre-Libre, Escholiers, I'Oeuvre. A tak ge-\nnerace, podpírajíc se o elitu, čeká na oka-\nmžik, kdy si vynutí úctu jako její předchůdci\na skrývá se, tvoříc si malou společnost upro-\nstřed velké. A zvláště malíři jsou k tomu do-\nháněni svými zájmy, životní nutností.\nStarý Salon, tak, jak jsme ho právě viděli,\nskutečně nepostačoval výroční produkci. Moci\nukázati svou malbu publiku jen jednou za\nrok, a moci ostatně ukázat nejvýš dva obrazy\na ještě nesměti pod trestem vyloučení pro-\njevit způsob nazírání odchylný od přikázání\nŠkoly to byla nesnesitelná situace. Při\ntom směl malíř počítat jen s touto slabou\npříležitostí k prodeji a během ostatního roku"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.2", "texte": "na přímý prodej amateurům. Ale Salon byl\nrozhodující podmínkou tohoto druhého způ-\nsobu prodeje. Akademický duch je tak hlu-\nboko zakořeněn, že bude míti vliv na mínění\nprůměrného obecenstva, hlavně na venkově,\nještě dlouho po tom, až zmizí akademie,\ndojde-li vůbec k tomu. Vystavovat „v Salonu\"\nmá, jak známo, ohromný prestige. Ve sku-\ntečnosti to není ani záruka prostředního ta-\nlentu, poněvadž se jedná o prosté připuštění\nmezi tři nebo čtyři tisíce děl, z nichž kritika\nse zmíní asi o stu a studuje nejvýš nějakých\npatnáct. Ale na dálku má Salon takový pre-\nstige, že dobří lidé tam schválně chodí vy-\nbrat si obraz pro svůj byt, tak trochu jako\nse chodí na jarmark a neopominou nechati\ntam na rámu pečlivě přilepené číslo, které\nsvědčí, že „ten umělec z Paříže něco zna-\nmená.\" Tato štampilka je pro tento druh\nkupců zárukou jejich vlastní soudnosti a tak\nse rozejde většina vystavených obrazů, krajin,\nzátiší, nahot. Historické nebo modernistické\nsujety koupí stát, jak umělec doufá, nebo mu\nzůstanou, a tak jsou v každém atelieru\nv koutech stočené obrazy, které zůstaly, a\nkteré malíři dělali buď, aby získali pozornost\na vyznamenání, nebo aby byly oficielně za-\nkoupeny. Část jich jde obohatit venkovská\nmusea; ale je jasno, že nemajetní umělci ne-\nbyli spokojeni s těmito existenčními pro-\nstředky. A pak, mnohým se zdálo směšným\npodrobovat se tomuto systému zmínek a me-\ndaillí, který je jen pokračováním gymnasiálních\nzvyků a odpovídá byrokratickému instinktu,\njenž je francouzskému duchu příliš drahý.\nToužili po těch odměnách jen z nutnosti,\naby mohli prodávati dráže, dobyvše si úcty\nv očích průměrného obecenstva. l) Stejná my-\nšlénka vyvolala založení Salonu na Champ-\nde-Mars (Société Nationale des Beaux-\nArts), kde byly odměny zrušeny a objevily\nse v jiné formě, méně dětinské a školácké,\ntotiž v hodnostech společníků a podílníků.\nTento Salon byl založen lidmi, jimž se vy-\nčítalo, že napřed upevnili svou pověst všemi\nmedaillemi ve starém Salonu, a když z nich\nprofitovali, že je odmítli. Přece však tu byl\nvážný pokus o liberalismus, o pojímání vyšší\na umělce důstojnější; a novému Salonu jsme\nzavázáni díky, že široce otevřel brány ne-li\nprvním impressionistům, tož aspoň těm, kteří\nse jimi inspirovali, a že tak přivykl publikum\nna nový způsob nazírání.\nPříklad ten byl tak frappantní, že brzo na\nto vnikla „světlá malba\" i do druhého Sa-\nlonu přes oposici akademických členů jury.\nA také druhému Salonu jsme zavázáni za\nchvalitebnou iniciativu, že k sobě připojil\noddělení umělecko-průmyslové, které se dnes\nstalo stejně zajímavé jako malířství nebo\nsochařství. Ba ani starý Salon nemohl se bez\nněho obejiti pro konkurenci a tak byl pod-\nkopán ohavný předsudek, který řadil mezi\n„řemeslníky\", nepřipouštěné do Salonu „vzne-\nšeného\" umění lidi, kteří, nazývají-li se Gallé,\nRoche, Charpentier, Prouvé, Thcsmar nebo\nLalique, jsou rovnocenní všem malířům a\nvšem sochařům v oboru esthetiky. To je nej-\nlepší umělecký socialism. Ale ani tyto modi-\nfikace, za něž jsme povinni úsilí mladé gene-\nrace revoltující proti starému copu, neučinily\nzbytečným princip soukromých výstav, které\nuž zapustily kořeny. Umělci nabyli přesvěd-\nčení, že Salony jsou v základu pochybeny.\nRůznorodá díla jsou tam stísněna a škodí\nsi navzájem; ať jsou svítivá nebo tajemná,\nmají totéž brutální, ostré osvětlení. Jsou\nznámi umělci, kteří chystají svůj „obraz do\nSalonu\", svou „ránu z pistole\", jsouce si\nvědomi, že v té spoustě oko divákovo, velmi\nbrzo unavené migrénou, směřuje přímo k tomu,\nco nejvíce svítí. Kdysi mívaly největší úspěch\nu dobrého publika deklamatorní nebo senti-\nmentální „sujety\"; anekdota sama si jej vy-\nnucovala, i když malba byla bezcenná;\nv druhém Salonu, kde je málo „sujetů\",\nmají úspěch hlavně odvážné harmonie barev.\nNutnost, namalovat každoročně effektní plátno,\nje stejně odporná vážným malířům. Za to\nsoukromá výstava dovoluje umělci, aby vy-\ntvořil kolem svých děl celkově sladěnou\nathmosféru, aby ukázal svoji práci za rok\nnebo za dva, aby vystavil studie vedle pro-\nvedené věci, aby se plně a volně vyslovil,\na aby spíše prodal, vytvořiv si publikum,\nkteré jde za ním; tam, kde je pohromadě\ntři tisíce pláten, není možno pečlivé pozoro-\nvání a příliš se střídající dojmy navzájem\nübíjí. Obecenstvo soukromých výstav je ome-\nzeno, ale je jisto, obecenstvo Salonů je velmi\nčetné, ale jako vyjevené a bezcenné. Jak by\ntomu mohlo být jinak, vždyť i umělecký\nkritik je neschopen učiniti si zdravý přehled\ntak veliké massy, iv několika dnech; a\ni kdyby se mu to podařilo, sotva by mohl\nnapsat úplné resumé. Naši prostřední kriti-\nkové píší mnohonásobné paragrafy, v nichž\no každém obraze, jehož si všimli, řeknou tři\nlichotivé řádky, a dělají tak znovu seznam\npro rozdílení cen. A naši významní kritikové\n\n*) Je známo, že umělci, obdrževše odměny v Sa-\nlonu, jdou obyčejně přímo prodat své medaille ob-\nchodníkům, kteří jsou zvyklí těmto obchodům, a pro-\nmění je v mince, aby si s přáteli pohulali."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.3", "texte": "A. HUDEČEK\nVEČER.\n\npíší všeobecné úvahy o uměleckém hnutí a\nna konec se omlouvají, že mohou vážně mlu-\nviti jen o deseti obrazech.\nCelá ostatní spousta je obětována, a těch\ndeset zmínek nutně jedná každý rok o těchže\nmistrech. Salony jsou tedy estheticky a mo-\nrálně, úplně bezvýznamný, pokud se týče pro-\ndeje, mají význam pochybný a žijí jen\nz udržovaného předsudku. Konečně v každé\nspolečnosti jsou intriky a přehmaty. Viděli\njsme, kterak při rozdílení medaillí ve starém\nSalonu se dálo tisíce bezpráví. A mnohý\nkříž Čestné Legie, udělený ministerstvem, byl\njen diskrétní náhradou za tato bezpráví. Ta\njsou i přes to, že byly ceny odstraněny,\niv druhém Saloně, kde jury má lví podíl\npři vykazování místa, a v novinách zahlédli\njsme několikrát pokusy o zřízení třetího Sa-\nlonu, který by se vyhybal chybám obou\nostatních. Běda! Ta instituce sama o sobě\nje špatná. Soukromá výstava je jediný dů-\nstojný a umělecký způsob. Jsou po celý rok,\nzvyk ten se šíří, kupci se tam stále více ob-\nracejí. Jdou za malířem jako se kupuje víno\nna místě a straní se čím dál tím víc Salonů.\nBa i tradice „žáků\" mizí. Celá řada malířů\nnavštěvovala několik atelierů, ale bez oné\nstaré učelivosti. Ze zdvořilosti se toto stadium\nještě zaznamenává v katalozích, ale není\nv tom už bývalého učenického otroctví. Vi-\ndíme na př., kterak pan Besnard hrdě píše\n„žák Brémondův\", vzdávaje hold svému\nmistru, skromnému, neznámému, zemřevšímu\nbeze všech akademických hodností, a kterak\nvynechává poznámku „Římská cena r. 1874\".\nTo jsou znamení doby.\nOstatně akademism ztratil velmi mnoho ze\nsvé bývalé houževnatosti; rozptyluje se po\nčetných „akademiích\", založených Julianem;\njsou navštěvovány většinou cizinci, a professoři\ntam zavádějí stále více jakéhosi moderního\nducha, recepty na „chic\" a affektaci módní\nelegance. Ai Institut přijímá malíře složitého\ntalentu jako je p. Aimé Morot, který maloval\nkyrysníky, býčí zápasy a celou řadu málo\nakademických věcí, nebo jako p. Benjamin-\nConstant, *) který uvádí atelierní modely do\norientálních interieurů značně rozdílných od\n\n*) Zemřel počátkem května t. r. Pozn. překl."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.4", "texte": "ANT. HUDEČEK.\nPODZIMNÍ VEČER\nU RYBNÍKA. —\nMĚSÍČNÁ NOC."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.5", "texte": "ANGELO ZEYER.\nCAMPO SANTO.\nPOLA.\n\ninterieurů Delacroixových nebo Henri de\nBeaulieuových. Počínáme se „osvobozovati od\nŘeků a Římanů.\" Způsob, jakým vyučují vá-\nžení mistři pp. Hébert a Henner, je spíše\nbenátský než akademický, a co lze říci o pro-\nfessorství, jak je prováděl Gustav Moreau ?\nVychoval symbolisty, milující své vlastní sny,\nnebo intimisty ultramoderního cítění: jedni\nv\nani druzí nemají nic akademického a Škola\nvlastně nikdy nepřijala hieratické dílo, mytho-\nlogický hieratism tohoto zvláštního a svůd-\nného samotáře.\nBylo by nelogické, kdyby tak závažné mo-\ndifikace nebyly přivodily u moderního malíře\npřeměnu charakteru. Stojí před požadavky\nhmotného života a Cabrion dávno umřel.\nDnešní malíř je jako každý umělec prole-\ntářem, nemá-li velmi vyvinutý smysl pro po-\nřádek. Našel existenční prostředek ve značném\nrozvoji illustrace. Illustrace, ne jen v knize,\nale v časopise učinila velký rozmach pod\nvlivem modernistického umění. Stala se druž-\nkou knihy; ať satyrická, archeologická, ele-\ngantní nebo dokumentární poskytla četným\ntalentům příležitost, aby se projevili a také\nuživili. Mnoho malířů má v ní vážný příspěvek\nk výnosu obrazů a tento genre, kdysi aka-\ndemiky opovrhovaný, vyšinul se na první\nmísto. Bývalá „vignetta\" to je dnes Ro-\nchegrossova Salammbó nebo úžasné kresby\nWillettovy, Steinlenovy, Forainovy, Lepěrovy,\nRaffaělli-ho, Renouardovy, Jeanniotovy a tolika\njiných, kteří do jedné stránky vloží tolik talentu\njako do velkého plátna. Ale illustrace nemůže\npostačiti značnému počtu malířů, třeba byla\nčilost nakladatelů a dobrá vůle publika sebe\nvětší. Druhým zdrojem je portrét. Ale ten\nvyžaduje jisté hmotné podmínky, zařízení\nelegantního nebo aspoň tak slušného atelieru,\naby se tam dáma nenudila a aby se mohla\npřečesat, aniž by byla pohoršena nedostatkem\nkorrektního nécessairu. Slovo „umělec\" má\ntakový zvuk, že každá osoba z buržoasie\nmá při vkročení do atelieru tak trochu pocit,\nže vchází do světa nezvyklých půvabů. Ceká\ntam něco pittoreskního, nepředvídaného a\nkupec platí jen pod dojmem tohoto pocitu.\nS malířem je to právě tak jako s lékařem"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.6", "texte": "J. HONZA.\nPODZIMNÍ\nSLUNCE.\n\nnebo advokátem, pro něhož pěkně zařízená\npracovna je nástrojem k práci, a je-li chudá,\nje pro všecky tři problém stejně těžký. Orien-\ntálně zařízené ateliery, pravá musea haraburdi,\nplná koberců, podušek, brnění, narghilés a\nvycpaných ptáků, se židovskými nebo arab-\nskými lampami a sklepním přítmím, vyzýva-\njícím k línému snění, to všecko vyšlo z módy.\nModerní atelier je anglický, s lakovaným dře-\nvěným nábytkem, látkami liberty, barevnými\nvásičkami, bílými nebo leštěnými etažéry.\nA to ještě tato koketní prostota je luxem,\nkterý je nepřístupný mnoha debutantům\nv umění, a je těžko představiti si tajné po-\nkoření chudého umělce, který je na tom da-\nleko hůř než spisovatel, poněvadž musí mít\n„interieur\", přijímat návštěvy, nemluvě o tom,\nže malířský materiál stojí mnoho peněz,\nmnohem víc, než obecenstvo myslí. Portrétista\na krajinář to ještě poměrně lacino odbudou,\nale historický malíř, který je nucen platit ko-\nstymy a modely, vydá značné sumy, i když\nvydání důmyslně omezí, a přece mnohdy ne-\nprodá. Znám takovou velkou komposici, která\nbyla chloubou Salonu asi před deseti léty,\nkterá stála svého tvůrce tři roky práce a za\n35.000 franků plátna, barev, potřeb a modelů,\nnepočítaje v to ta hrozná kamna v atelieru,\nkterá jsou upírem všech malířů! Je patrno,\nže za těchto podmínek malíř musí vzdorovat\ntěžkým ůkolům a že životní podmínky mají\nvelký vliv na jeho způsob života.\nBývalý „rapin\" tedy ustoupil skoro bez\nvýjimky člověku moderních náklonností, jímž\nzmítá neklid dneška. Ostatní umění měla vliv\nna mnohé malíře. Mnozí šli docela tak da-\nleko, že uváděli do malířství prvky poetické\na okkultistické, jdouce ve stopách anglických\nprérafaelistů a Gustava Moreaua; na jiné pů-\nsobila čistá hudba, na jiné realistický román,\nna jiné symbolistní poesie, na jiné historie,\njak ji dnes pojímáme, na jiné pak psycholo-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.7", "texte": "J. UPRKA.\nNÁVRAT\nZ POLE.\n\ngické vědy. Ba i krajináři, kteří platívali\nmezi malíři za nejméně intellektuálné, vnesli\ndo krajinářství pečlivou snahu po psychické\nsuggesci. Jsou to většinou lidé sečtělí, a chodí\npilně do koncertů. Zevnějškem jsou korrektní,\nlidé velkého světa, nenápadně odění: a třeba\nže nevěří ve společenský formalismus, žijí\nv něm z nutnosti, poněvadž objednávky port-\nrétů a prodej obrazů je uvádí ve stálý styk\ns bohatými amateury a vede je k tomu, že\nprojednávají své obchodní záležitosti na soirée\na na five o'clocku právě tak jako v atelieru.\nSnaha, býti také něčím jiným než malíři,\nroste u dnešních malířů: kdysi rádi affekto-\nvali, že se omezují na toto úzké pojímání a\nže udělali dost, když namalovali nebe nebo\nfiguru.\nProhlašovali se za „dělníky\", pohrdali li-\nteráty a blýskali se jakousi osobní vulgár-\nností. Mluvím všeobecně: nesmí se zapome-\nnout, že Chenavard byl ideolog, že Gautier\nprohlašuje způsob, jakým se dovedl vyjadřovat\nRicard, za jeden z těch tří nebo čtyř nejpo-\nzoruhodnějších, které kdy slyšel, že Delacroix\nnám zanechal stránky, odhalující zářivou duši,\nže Gustav Moreau byl hluboký mytholog, že\nManeta se báli pro jeho esprit, že Fantin-\nLatour je jeden z prvních wagneriánů a\njiných příkladů je hojnost.\nAle malíři druhého řádu se domnívali skoro\nvšeobecně, že je dobře, držet se palety a\nskandalisovat měšťáky bizarrním šatem a\nbruskním chováním. Tento odpadek roman-\ntismu zmizel. Naši malíři by měli spíše ná-\nklonnost affektovat anglický cant a vidíte-li\npři vernissážích obcházet lidi s „uměleckými\nhlavami\", nejsou to nikdy umělci.\nPo impressionismu následovala generace\nvážných a diskrétních intimistů. Pohleďte na\nskupinu, která, jak se zdá, spojuje dnes nej-\nvlastnější tradice svobodné školy francouzské;\npp. René Ménard, Lucien Simon, Cottet, Lo-\nmont, Le Sidaner, Dauchez, Lobre, Bussy,\nBlanche, Aman-Jean, Ernest Laurent, jsou\nzdvořilí a striktní mužové, střízlivého vystu-\npování, klidného a myslivého života, lidé\n„intellektuelní\" v nejlepším smyslu slova.\nNic na nich neprozrazuje „umělce\", než díla\na jejich hovor. A čím odvážnější je jejich\numění, tím bezvadnější je jejich osobnost.\nTo spíše ještě mezi učelivými žáky akade-\nmismu, kteří vystavují způsobné Lédy a bo-\njácné allegorie, najdete romantické širáky,\nvlající kravaty a revoluční allury. Ostatní po-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.8", "texte": "A KALVODA\nKUS PAŘÍŽE.\nBÁJ."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.9", "texte": "chopili vážnost a rozsah povinností umělco-\nvých a nový směr, jaký mu ukládá sociální\nživot. Pochopili, že umění není už luxem pro\nmenšinu, ale posláním, a že toto záviděné\npovolání, zdánlivě tak skvělé, je ve skuteč-\nnosti pracným studiem, smutným závazkem,\nhlubší a nesnadnější povinností než mnoho\njiných, ustavičná starost, která nepopřává od-\ndechu myšlénce ani když ruka přestala pra-\ncovat. Současné umění je intimně sloučeno\nse společenským životem, sleduje každý jeho\nprojev, sdílí všecky jeho úzkosti, a umělec\nby musil vynaložiti větší námahu, aby se\nz nich vytrhl a dospěl k bezstarostnosti,\nnež když je s úspěchem sdílí. Takové my-\nšlénky budí v nás p. Eugen Carriěre, který\npořádá přednášky o umění pro lid s bez-\npříkladnou obětavostí a přesvědčením.\nNaši nejlepší malíři vzali si za úkol na-\npraviti špatnou pověsť malířství, učiniti ze\nvnějšnosti jeho umění niterné a v ji-\nstých stránkách hudební v době, kdy har-\nmonie malebné se přímo blíží k harmoniím\norkestrálním.\nTéhož ducha je viděti ve způsobu života\nmalířů. Atelierní veselé kousky, hrubá vese-\nlost, která bývala tak vážena ve starých\natelierech, stále více mizí. V mnohém sou-\nkromém atelieru je piano; neslouží k tomu,\naby doprovázelo groteskní hopsání, ale přá-\ntelé se u něho scházejí a hrají Schumanna\nnebo Francka a atelier, místnost pohodlná\nke schůzkám, slyší místo odrhovaček ušlech-\ntilé a rozechvívající básně. Je v tom nepo-\npiratelné morální povznešení. Se stanoviska\nmaterielního se šíří stále více zvyk vcházet\nve smlouvu s obchodníky. Malíř prodá svou\nroční práci za jakousi rentu; tento systém\nmá jisté vady, ale poskytuje každému umělci\npříležitost, aby si stvořil určité obecenstvo\namateurů, kteří vědí, kde ho mají hledat,\njdou za ním a povzbuzují jej; to všecko a\nk tomu manželství, jichž počet značně vzrostl\nmezi malíři, kteří bývali tvrdošíjnými mlá-\ndenci a šedivícími šibaly, to všecko spolu-\npůsobilo, že se z nich stali pravidelně žijící\nlidé, kteří rozumí obchodu a dokazují bur-\nžoasii, že lze být „umělcem\" bez nepo-\nřádného života. Bal des Quaťz Arts je tak\nbujný a bláznivý jako plesy interních lékařů,\nale v obou ta veselost vychází od mladých\nlidí, kteří den na to stejně vážně a zamy-\nšleně budou stát u štafle nebo na klinice.\nStaří malíři litují bývalých zvyků. Chápeme\njejich lítost, ale nesdílíme ji. Modernost žádá\nsvůj styl a formuje své děti, a šklebící se\nstrašidlo Cabriona nebo Schaunarda již ne-\nobletuje ateliery, kde dnes pracuje člověk\nsvobodný, přístupný ostatním uměním, za-\nměstnávající se hlavně touto stále důležitější\nmyšlénkou: karakter odpovídá za dílo, dílo\nkonstatuje karakter a bez morální povzne-\nšenosti není vznešeného díla.\n\nPřeložil H. Jelínek."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.10", "texte": "Z NOVÝCH BÁSNÍ A. SOVY.\n\nNAIVNÍ PTÁCI A OBLAKA.\nOblaka a ptáci naivní\nvězňů všech jsou touhy upřímné.\nTeplou komůrkou je naděj. V ní\nčlověk po celou noc nezdřímne.\nOblaka jdou dole, ptáků let\nstíny vrhá v modrých obláčcích.\nNaše sny chtí obeplouti svět\ns naivními ptáky na stěžních . . .\nBílé jsou jak jemný kajčí prach,\nv zlatá poledne se koupat jdou.\nVyletují z rána po horách,\nvečer v mořích řadou veslujou.\n\nCO MOHL NAJÍTI POUTNÍK.\nZa rána poutník přišel do kraje\ncos Neznámého v dálce hledaje . . .\nTragiku žití cítil, jeho hlad . . .\nA přál si nacházet i rozdávat . . ."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.11", "texte": "Hořely louky květy prostými\na hory, hory čněly za nimi . . .\nVše podmanit, vše přerodit v tom dnu,\nněkolik jisker dát jen ze svých snů . . .\nMíjely louky, moří nespatřil,\ndech lesů vyvál, den se rozšeřil . . .\nA v posléz bylo vše nač vzpomínal:\nněkolik srdcí našel a své dal . . .\n\nKRISTUS KRÁSY.\nSkrz kosatce a máky, skrze růže\non viděl to: vše vůní zemdlelo.\nV ten den šel křísit jedno mrtvé srdce,\njež touhou po všem krásném zemřelo .. .\nVstaň, řekl mu, dnes není nad oblaka,\njdou prudce, zdvihnou křídla toužící,\na obzor nekonečný svádí, láká,\nže navždy se v něm ztratí poutníci . . .\nLeč srdce řeklo: Marno. Věčné hoře\nté touhy zloupilo mne o štěstí . . .\nSny Kristův sladkých velké jsou jak moře,\nleč ještě větší lidské bolesti . . .\n\nO ZAKLETÉ MYŠLÉNCE.\nA bylo bezvětří . . . My ani nepluli,\nhořely obzory a lesy kolem moře\na plachty svěšeny se vanem nevzduly,\npod tichem nesmírným vše snilo na\nprostoře . . .\nKouzelných ptáků zpěv a štěbot z hájů zněl\na víly koupaly se vynořené v půli,\nto kraj byl z pohádky, jenž tolik zlata schvěl\ndo vížek, hradních zdí a chrámů do\nkopulí . . .\nMou duší provál jih, pohádka byla v ní,\na vděční časové, tak slunní, pradávní,\na stromy jablky zlatými přetížené,\npták zpíval duhový, stín pod ním míjivý,\nprincezna čekala již, oči uslzené . . .\na rychle unést ji, čas byl tak příznivý . . ."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.12", "texte": "ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.\nDnes bojovník, jenž znaven, chtěl by snít.\nVysoké sosny srdci nesou klid.\nNahoře jasno, zem však zšeřena,\ntajemství rostou zítřkům svěřená . . .\nSny lehce vyšly v páry na lukách,\njak víly pozdvihly se v tichých hrách.\nJdou taněit v louky v rouškách modravých,\naž rosa stříká na těl bílých sníh . . .\nA hlava jeho klesla znavena,\nochabla příze svalstva plamenná.\nNoc utichla dnes na tisíce mil\ntu hloubku všeho měříc, zač se bil . . .\nA ráno slunce nad tisíci měst\ns pahorků zdálo se zas nově kvést . . .\nA bojovník vstal lehce, dále šel\na vítězství na čele psáno měl . . ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.13", "texte": "F. ŠIMON.\nROZBOUŘENÉ\nMOŘE.\n\nFFRIEDRICH NIETZSCHE: Z „VESELÉ VĚDY\".\n\n*) UMĚNÍ A PŘÍRODA.\nv /\nRekové (nebo alespoň Athéňané) slýchali rádi dobré řeči: ano, měli vášnivou\ndychtivost po nich, která je odlišuje více než všecko ostatní od Neřeků. A tak žádali i od\nvášně na jevišti, aby dobře řečnila, as rozkoší snášeli nepřirozenost dramatického verše:\nve skutečnosti je přece vášeň tak skoupá na slovo, tak němá a rozpačitá! Nebo\nnalezne-li slov, tak zmatená a nerozumná a sobě samé k hanbě! Ale díky Řekům zvykli\njsme si všichni na tuto nepřirozenost na jevišti, jako snášíme a rádi snášíme jinou ne-\npřirozenost, zpívající vášeň, díky Vlachům. Stalo se nám potřebou, kterou nemů-\nžeme ukojiti ze skutečnosti, abychom slyšeli lidi v nejtěžších postaveních dobře a ob-\nšírně hovořiti: plní nás dnes rozkoší, nalezne-li tragický hrdina ještě tu slova, důvody,\nvýmluvné posuny a v celku jasného ducha, kde život se blíží bezednu a skutečný člověk\nztrácí většinou hlavu a jistě krásnou řeč. Tento způsob odchylky od přírody je snad\nnejpříjemnějším pokrmem pro pýchu člověčí: pro ni vůbec miluje umění jako výraz vysoké,\nbohatýrské nepřirozenosti a konvence. Právem vytýká se dramatickému básníku, nepromění-li\nvšecko v rozum a slovo, nýbrž zadrží si v ruce zbytek, mlčení: jako jsme nespokojeni\n\n*) Z První knihy odstavce: 80, 86, 92, 98 a 107."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.14", "texte": "s operním hudebníkem, který nedovede nalézti pro nejvyšší affekt melodii, nýbrž jen affektové\n„přirozené\" koktání a křik. Zde právě má se přírodě odporovati! Zde právě má sprosté\ndráždidlo illuse ustoupiti dráždidlu vyššímu! Řekové jdou na této cestě daleko, daleko\nděsně daleko! Jako staví jeviště tak úzkým, jak jen možno, a všechno působení hlubokým\npozadím si zakazují, jako činí herci nemožnou hru tváří a lehký pohyb a proměňují jej\nv slavnostního, tuhého, zakukleného strašáka, tak vzali také i samé vášni hluboké pozadí\na diktovali jí zákon krásné řeči, ano podnikli všecko, aby mohli čeliti elementárnímu účinu\nobrazů budících bázeň a soucit: neboť nechtěli bázeň a soucit. —Všecka čest před\nAristotelem, ale jistě netrefil do terče, ať nedím do černého, když mluvil o posledním účelu\nřecké tragedie! Prohlédněte si přece řecké básníky tragedie se zřetelem na to, co budilo\nnejvíce jejich píli, jejich vynalézavost, jejich závodnickou řevnivost jistě ne úmysl zmoci\ndiváka affekty! Athéňan chodil do divadla, aby slyšel krásné řeči! A o krásné řeči\nšlo Sofoklovi! budiž mi odpuštěno toto kacířství! Docela jinak má seto s vážnou\noperou: všichni její mistři dávají si záležet a varují se, aby nebylo rozumět jejich osobám.\n„Příležitostně polapené slovo může přispět nepozornému divákovi: v celku musí však situace\nsama se vysvětliti nezáleží nic na řecích!\" Tak soudí všichni atak tropili všichni\nšašky se slovy. Snad scházelo jim jen na odvaze, aby úplně vyjádřili své poslední opovržení\nslovem: trochu více drzosti u Rossiniho a byl by dal vůbec la-la-la zpívat a byl by v tom\nrozum! Vždyť osobám opery nemá být věřeno právě „na slovo\", nýbrž na ton ! To je ten\nrozdíl, to je ta krásná nepřirozenost, pro niž se chodí do opery! Ani recitativo\nsecco nechce býti vlastně jako slovo a text posloucháno: tento druh polohudby má naopak\nhudebnímu uchu dáti trochu odpočinku (odpočinku z melodie jakožto z nejvznešenějšího\na proto také nejnamahavějšího požitku tohoto umění) ale záhy něco jiného: totiž rostoucí\nnepokoj, rostoucí odpor, novou touhu po celé hudbě, po melodii. Jak má se to, nazíráno\ns tohoto hlediska, s uměním Richarda Wagnera? Snad stejně? Snad jinak? Často zdálo se\nmi, jakoby se musil každý naučit z paměti slova i hudbu jeho skladeb před provozo-\nváním: neboť bez toho zdálo se mi neslyší se ani slova, ani sama hudba.\nO DIVADLE. Tento den dal mi zase silné a vysoké city a kdybych v jeho večer\nmohl míti hudbu a umění, vím dobře, jakou hudbu a jaké umění bych nechtěl míti, totiž\nvšecko takové ne, které by rádo svoje posluchače opilo a k okamžiku silného a vysokého\ncitu vyhnalo ty lidi duševní všednosti, kteří se nepodobají večer vítězům na triumfál-\nných vozech, nýbrž unaveným mezkům, na nichž život příliš často zkoušel bič. Co by věděli\ntito lidé vůbec o „vyšších náladách\", kdyby nebylo prostředků plodících opilství a ideálních\nran bičem! a tak mají své rozněcovatele jako mají svá vína! Ale čím jest mně jich\nnápoj a jejich opilství! K čemu je třeba nadšenému vína! Spíše s jakýmsi druhem hnusu\nhledí na prostředky a prostředníky, kteří tu chtějí vyvolati účinek bez dostatečného důvodu\nopičení se po duševní povodni! Jakže? Krtkovi dáte křídla a pyšnou domýšlivost\npřed spaním, dříve než zaleze do své díry? Pošlete ho do divadla a nasadíte mu velká skla\npřed jeho slepé a unavené oči? Lidé, jichž život není „jednáním\", nýbrž obchodem, sedí\npřed jevištěm a přihlížejí k cizorodým bytostem, jimž jest život více než obchod ? „Tak je\nto slušné, pravíte, tak je to zábavné, tak tomu chce vzdělání!\" Nuže tedy, pak schází\nmi příliš často vzdělání: neboť tento pohled jest mi příliš často hnusný. Kdo na sobě má\ndost tragedie a komedie, vzdaluje sezajisté nejraději divadla, nebo výjimkou stává se mu\ncelý děj divadlo a obecenstvo i básníka v to počítaje vlastní tragickou a komickou\nhrou, takže proti tomu provozovaný kus znamená mu jen málo. Kdo je něco jako Faust\na Manfred, co záleží tomu na Faustech a Manfredech divadla! kdežto jest mu ještě zajisté\nlátkou k přemýšlení, že vůbec ještě takové figury se staví na divadlo. Nejsilnější my-\nšlenky a vášně před ty, kteří nejsou schopni myšlení a vášně ale opojení! A ony\njako prostředek k tomuto! A divadlo a hudba jako evropské kouření hašiše a žvýkání\nbetelu! Ó, kdo nám vypoví celé dějiny narcotic jsou to skoro dějiny „vzdělanosti\",\ntak zvané vyšší vzdělanosti!\nPROSA A POESIE. Všimněte si přece, že velcí mistři prosy skoro vždy byli také\nbásníky, buď veřejně nebo také jen tajně a v „komůrce\"; a opravdu, je 11 před tváří"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.15", "texte": "F. ŠIMON.\nSYMFONIE."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.16", "texte": "BOH. KAFKA.\nPODOBIZNA\nPANA A PÍ. A.\n\npoesie píše se dobrá prosa! Neboť ona je nepřetržitou zdvořilou vojnou s poesií: všecka\nsvůdnost její je v tom, že se neustále poesii uhýbá a odporuje; každé abstraktum chce být\npředneseno jako šibalství a jakoby posměšným hlasem; každá suchost a chladnost má\nlíbeznou bohyni přivésti v líbezné zoufalství; často dojde k sblížením, k smířením na\nokamžik, a pak náhlý odskok a výsměch; často se vytáhne opona a vpustí ostré světlo,\nkdy právě užívá bohyně soumraků a stlumených barev; často vyjme se jí slovo z úst a za-\nzpívá melodii, při níž si zacpává jemnýma rukama jemná ouška a tak je na tisíce roz-\nkoší vojny, porážky v to počítajíc, o nichž lidé nepoetičtí, tak zvaní lidé prosaičtí, nemají\npotuchy: ti mluví a píšou také jen špatnou prosu! Boj jest otcem všech\ndobrých věcí, boj jest také otcem dobré prosy! Čtyři velmi zvláštní a opravdu\nbásničtí lidé byli to v tomto století, kteří se dotkli mistrovství prosy, jíž jinak toto století\nnení příhodné z nedostatku poesie, jak bylo naznačeno. Nehledíc ke Goethovi, na nějž\nslušným právem má nárok století, které ho zplodilo, vidím jen Giacoma Leopardiho, Pro-\nspera Mérimée, Ralfa-Waldo-Emersona a Waltera Savage Landora, skladatele Imaginary con-\nversations, jako hodné, aby sluli mistry prosy.\nKE SLÁVĚ SHAKESPEAROVĚ. Nejkrásnější, co bych mohl ke chvále Shakespeara člověka\npovědět, je toto; věřil na Bruta a nevrhl ani prášku nedůvěry na tento druh ctnosti! Jemu zasvě-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.17", "texte": "til svoji nejlepší tragedii nyní stále ještě je nazývána falešným jménem jemu a nejstrašnějšimu\nsouboru vysoké morálky. Neodvislost duše - o to tu jde! Žádná oběť nemůže tu být dosti velkou :\nsvého nejmilejšího přítele sama musíš jí dovést obětovati a budiž k tomu ještě nejnádhernějším\nčlověkem, ozdobou světa, geniem, který nezná sobě rovného jestli totiž miluješ svobodu jako\nsvobodu velkých duší a této svobodě skrze něho hrozí-li nebezpečí: tak musil Shakespeare\ncítiti! Výška, do níž staví Caesara, jest nejjemnější úctou, již může prokázati Brutovi: tak teprve\npovznáší jeho vnitřní problém do ohromnosti a stejně duševní sílu, která tento uzel roztíti do-\nvedla! A byla to skutečně politická svoboda, která pudila tohoto básníka k soucítění s Brutem,\nkterá ho učinila spoluvinníkem Brutovým? Nebo byla politická svoboda jen symbolikou pro něco\nNevyslovitelného? Stojíme snad před nějakou temnou událostí, která zůstala neznámou, a před do-\nbrodružstvím z vlastní básníkovy duše, o němž směl mluviti jen znameními? Co je všecka Hamle-\ntovská melancholie vedle melancholie Brutovy! a snad znal Shakespeare i tuto, jako znal onu,\nze zkušenosti! Snad i on měl svoji temnou hodinu a svého zlého anděla jako Brutus! Budiž\nvšak na podobnostech a tajných vztazích toho druhu cokoliv: před celou postavou a cností Bru-\ntovou padal Shakespeare na zem a cítil se nehodným a dalekým: svědectví toho vepsal sám do\nsvé tragedie. Dvakráte předvedl v ní básníka a po dvakrát nasypal na něho tolik netrpělivého a\nposledního opovržení, že to zní jako výkřik jako výkřik opovržení sebou. Brutus, sám Brutus\npozbude trpělivosti, když vystoupí básník, domýšlivý, pathetický, dotíravý, jak bývají básníci, jako\nbytost, která se zdá bubřeti možnostmi velikosti, také mravní velikosti, a přece přivedla to ve filo-\nsofii činu a ž.voía zřídka kdy i jen k obecné poctivosti. „Zná-li on čas, znám já jeho rozmary\nven s bláznivým jankem!\" volá Brutus. Přeložte si to zpět do duše básníka, který to básnil.\nNAŠE POSLEDNÍ VDĚČNOST K UMĚNÍ. - Kdybychom byli neschválili umění a nebyli vy-\nnalezli tento druh kultu nepravdivého: nedal by se pohled ve všeobecnou nepravdivost a prolhanost,\nkterý je nám nyní vědou poskytován pohled v mam a blud jako v podmínku poznávajícího a\ncítícího bytí vůbec snésti. Poctivost měla by v družině hnus a sebevraždu. Takto má však\nnaše poctivost protivnou moc, která nám pomáhá vyhnouti se takovým důsledkům: umění jako\ndobrou vůli k zdání. Nezabraňujeme vždy našemu oku, aby nezaokrouhlilo, nedobásnilo : a pak\nnení to již věčná nedokonalost, kterou neseme přes řeku dění pak domníváme se nésti bo-\nhyni a jsme pyšni a dětinni v této službě. Jako estetický fenomén dá se bytí naše vždy ještě\nsnésti a v umění dává se nám oko a ruka a především dobré svědomí k tomu, abychom ze\nsebe samých mohli udělat takový fenomen. Musíme si občas odpočinout od sebe tím, že na sebe\nhledíme a z umělecké dálky nad sebou se smějeme nebo nad sebou pláčeme: musíme odkrýti\nreka a právě tak blázna, který vězí v naší vášni po poznání, musíme občas radovati se\nz naší pošetilosti, abychom mohli mít radost z naší moudrosti! A právě proto, že jsme\nkonec konců těžcí a vážní lidé a více závaží než lidé, není pro nás nic lepšího než\nbláznovská čapka: potřebujeme jí před sebou samými potřebujeme všecko zpupné,\nvznášející se, tančící, posměvavé, dětské a blažené umění, abychom neztratili té svobody\nnad věcmi, které od nás žádá náš ideál. Znamenalo by to pro nás pád, kdybychom\nprávě se svou dráždivou poctivostí zašli docela do morálky a stali se dokonce k vůli krajně\npřísným požadavkům, jež tu na sebe klademe, cnostnými příšerami a strašáky. Máme také\nnad morálkou dovést stát: a ne jen stát s úzkostlivou ztuhlostí někoho, kdo se bojí, že\nkaždou chvíli uklouzne a padne, nýbrž také nad ní se vznášet a hrát! Jak můžeme k tomu\numění, jak blázna postrádati? A pokud se nějak ještě před sebou samými stydíte,\nnepatříte k nám ještě!"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.18", "texte": "Q. KOCIAN.\nŽIVOT JEST\nBOJ.\n\nGABRIEL MOUREY: AMAN JEAN.\n\n*)\nUmění Aman-Jeanovo jest umění složité,\nplné jemnosti a subtilnosti, umění myšlenky\nvážné a okouzlující, umění snivé svůdnosti.\nTo znamená, že není podle toho, aby se\nlíbilo všem. Lidé delikátní, rafinovaní, všichni,\nkdož umí chápati a cítiti v nejobecnějším a\nsoučasně nejhlubším smyslu těchto dvou slov,\nti, pravím, kdož snaží se vyjmouti z díla\numělcova podle vise, kterou jim podává o by-\ntostech a věcech vnějšího světa, osobní a\nnový způsob proniknutí, ti milují a oceňují\njej, jak zaslouží. Jsou četnější než se zdá\npřes úpadek vkusu vlastní každé moderní\ndemokracii, a jejich hlasy na štěstí stačí, aby\nzaložily jméno umělci způsobem, kterému ná-\nleží nekonečná přednost před všemi klamy\nněkterých umělých sláv, tím pomíjejicnějších,\nčím bývají hlučnější.\nJest vskutku povznášející, zjistiti moc, kterou\npůsobí posud čisté umění tak, až vnucuje\nněkterá díla některých umělců nevědomým\ndavům, které na konec se jim obdivují, ne-\nchápajíce jich. Úcta, již pouhá jich jména\nvdechují, stačí dosvědčiti věčnou a božskou\nmagii toho věčného a magického tajemství,\njímž jest umění. Anglie minulého věku podává\nnám toho krásné příklady: kult, kterým tam\nuctívají umělce jako jsou Dante Gabriel\nRossetti a Burne-Jones, první s čelem věnče-\nným nesmrtelným vavřínem s dvojitým listím\nbásníka a malíře, druhý slavný již za živa\na odměněný za život obdivuhodně důstojný\na pracovitý entusiasmem svých krajanů i ka-\nždého v cizině, kdož vyznává kult Krásy,\nnení-liž to velikolepý příklad všemohoucnosti\nčistého umění? Stejně u nás Ruvis de Cha-\nvaunes a Rodin, Claude Monet a Degas přes\ndíla, která (jest třeba to říci a není to hana)\njsou v nebezpečí, že zůstanou, přes jich sílu\ngeneralisace nepochopeni davy, došli nejvyšší\nslávy, zůstávajíce, čím byly vždycky, neod-\nvislými umělci, týmiž, kterými se osvědčili ve\nsvých počátcích, kdy jimi pohrdala i elita.\nNedovedeme pokloniti se dosti hluboko před\ntakovými karaktery, před vůlemi tak silnými,\npřed lidskými osobnostmi tak heroickými.\nTyto úvahy nejsou, tuším, bez užitku, má-li\nse dobře vymeziti zvláštní postavení, které\nzaujímá Aman-Jean mezi několika malíři, o nichž\nlze říci, že budou představovati před genera-\ncemi budoucnosti francouzské Umění. Nejsou-li\nposud nepopřenými mistry, budou jimi jednou.\nDobývají zvolna bezpečným napjetím, krásnou\ntrpělivostí, svědomitým studiem, jež podporují\nnejlepší schopnosti, první místa v zítřku.\n\n*) Z knihy: Des Hommes devant la Nature eťjla\nVie. Paris, 1902."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.19", "texte": "Q. KOCIÁN.\nABEL."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.20", "texte": "Aman-Jean jest především portraitista. Ne-\nchal se svésti a musíme se z toho těšiti\ntím povýšeným snem, malovati obličeje a na\nobličejích duše svých vrstevníků. Úkol nad\njiné nesnadný v době, kdy se karaktery stí-\nrají, kdy uniformita zvyku vládne skoro ab-\nsolutně, kdy nivellisace tříd směřuje k tomu,\naby čím dál víc smývala tvářnost lidské osob-\nnosti Úkol nebezpečný, opakuji, jehož pro-\nvedení vyžaduje vzácných předností v proni-\nkání. Neboť opravdu jest to krásný a plodný\npředmět studia pro umělce, jenž má vědomí\nsvého poslání, doba jako naše, úrodná ele-\ngancemi, rafinovanostmi všech druhů, se svojí\nhorečnou činností stále bijící od jedné hraníce\ncivilisovaného vesmíru ke druhé, se svojí\nžízní bezprostředních požitků, svojí láskou\nrozkoše a luxu, svojí vůlí prožiti intensivně\nco nejvíce možno pocitů. Kosmopolitism obrou-\nsil hrany plemen, dilettantism oděl ducha zá-\nvojem subtilního chápání. Mezi individui téže\nspolečenské úrovně, třeba různého plemene,\nnavázalo se tisíce svazků duševního příbu-\nzenství. Prostředí pronikají se vzájemně půj-\nčujíce si způsoby myšlení, chápání, cítění.\nVnější život rozvinul se do krajnosti, na\nškodu života intimního; obrácení se do sebe,\ndlouhých hovorů mravní bytosti se svým\nsvědomím, všeho, co vyznačuje zvolna ve fy-\nsických rysech vlastnosti duše, všeho toho\nnezná doba zmítaná jako naše.\nSchopnosti malířské nedostačí tedy již por-\ntraitistovi: ale což ostatně kdy postačily?\nBude musit býti psychologem stále bdělým,\nneklidným, aby postihl a vyjádřil reprodukcí\nhmotných forem, které skládají jeho model,\nduševní stavy tohoto modelu. Co jest po tom,\nže krev běží pod pletí, že síť žil se vzdouvá\na chvěje, co jest po tom, že jest cítit, jak\nživot se vzpíná ve svalech, když neviditelno\na tajemství té bytosti žijící na plátně mně\nuniká, nezjevuje se, když nemohu obcovati\ns jejím duchem? Co záleží na tom, že ty\noěi se lesknou svým skutečným, opravdivým\nleskem, nevím-li, jaká myšlenka, jaký cit je\noduševňuje? Zborcenina, vyčnělá kost, ne-\npravidelnost čáry, ano i znetvoření, není-liž\nvšecko karakteristické pro duchový zvyk?\nKromě všeobecných rysů tváře, které ji\nčiní podobnou všem tvářím lidským, dovede\nvyzvednouti oko portretisty zaníceného pro\nsvé umění a dobrého psychologa, jakým\nmá býti každý dobrý portraitista neko-\nnečné množství rysů vlastních té tváři, které\nsnad dosud unikly pozorovatelům nejjasno-\nvidnějším. Jsou opravdu portréty, jichž po-\ndobnost neprojevuje se s počátku a jež jest\ntřeba dlouho studovati, abyste viděli, jak se\nz nich uvolňuje celý, živý dojem bytosti,\njejíž zjev reprodukují a vymezují. „Rozpoznati\nna ráz model portrétu, praví Ruskin, není\nnikterak důkazem podoby skutečné a vnitřní.\nPoznáváme svoje knihy po jich vazbách, ač-\nkoliv jich podstatné znaky jsou v jich vnitřku ...\nCo je v pravdě, skutečně charakteristické\nz člověka, Bůh sám to ví. Portrét může po-\ndati přesnou reprodukci rysů modelu a ani\nstín výrazu . . , Jiný nebude reprodukovati\nžádný z obyčejných výrazů modelu, ale výraz,\nkterý měl ve chvíli zvláštního pobouření svého\nživota, kdy všecky jeho tajné vášně, všecky\nnejvyšší jeho schopnosti byly náhle činný.\nAle který bude nejvěrnější portrét člověka?\"\nK této otázce, již klade Prorok Krásy\nv Moderních malířích, odpovídá v Zá-\nkladech kresby zajímavou theorií vládnou-\ncích linií, „osudových linií\".\n„Postihnou-li se tyto vládnoucí linie, tvrdí\nveliký esthetik jejž ještě příliš málo znají\nfrancouzští umělci přes krásné studie pana\nRoberta de la Sizeranne a nejnověji pana\nJacquesa Bardouxa postihnou-li se tyto vlád-\nnoucí linie, nemůžeme-li postihnouti všechny,\njsou dány podobnost a výraz portrétu a něha\ni jistý druh životní pravdy podání každého\npřirozeného tvaru. Nazývám ji životní pravdou,\nponěvadž tyto vládnoucí linie jsou vždycky\nvýrazem minulé historie a přítomné činnosti\nvěci.\" V hoře, ve stromu, ve vlně, v oblaku,\nprávě jako v tváři lidské tyto vládnoucí linie\njsou patrny tomu, kdo dovede je odkrýti.\n„Pokoušejte se tedy, kdykoli patříte na ně-\njaký tvar, viděti linie, které měly vliv na jeho\nminulý osud a které budou míti vliv na jeho\nbudoucnost. Ty linie jsou linie osudové. Spě-\nchejte je postihnouti, i kdybyste zmeškali\nostatní.\"\nTak asi, tuším, pojímá Aman-Jean umění\nportrétové a střežím se mysliti, že nemá\npravdu. Ano, má pravdu a dvojnásobnou,\nnejprve s hlediska esthetiky všeobecné a po\ndruhé, poněvadž dovede tak dokonale do-\nsáhnouti cíle, který si položil: řada jeho\nženských portrétů, jeho ženských „fantasií\"\nto dokazuje. Vyjadřuje zázračně záliby uměl-\ncovy, jeho osobní tendence, jeho zvláštní\npojetí umění a života.\nUmění Aman-Jeanovo, napsal jsem před\nchvílí, jest umění delikátní, subtilní, rafino-\nvané. Studujte pečlivě figury, jež si oblibuje.\nŽijí intensivním vnitřním životem; zdají se\npohrdati vším, co by je mohlo odervati od\njich vnitřního snu; neztrácejí se v lichém ne-\nklidu; libují si v gestech rozvážného klidu,"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.21", "texte": "MAX ŠVABINSKÝ.\nPODOBIZNA."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.22", "texte": "H. BÖTTINGER.\nPORTRÉTNÍ\nSTUDIE.\n\nv postojích přemítavé grá-\ncie, v nichž je zříme ne-\nhybněti. Není to u nich\nzvláštní pósa, již si vy-\nberou v atelieru pod po-\nzorným pohledem malířo-\nvým, ne, jest to jich ob-\nvyklý způsob bytí, a cítíte,\nže umělec je maloval s lá-\nskou, neboť postihl v nich\nsvoji vlastní podobnost,\nskutečné příbuzenství du-\nševní, tu konformitu, ten\nsouzvuk, možno-li říci,\nkterý se navazuje mezi\nportretistou a jeho mode-\nlem, a bez něhož mohou\nbýti jen díla povrchní, díla\npokožky, díla fotografická.\nPortrét, rozumí li se mu\ntakto, stává se plastickou\na psychologickou syntésou\njedincovou. Všecko má\ntu smysl; nic není tu zů-\nstaveno náhodě, šťast-\nnému vrhu, nečekanosti\nprovedení více méně obrat-\nného.\nOdtud veliká harmonie,\nkterá vládne v dílech\nAman-Jeanových, harmonie\npromyšlená bez pedantství\na vyhledaná bez svévole,\nharmonie soustředěná, hlu-\nboká, jadrná a podstatná,\nkteré dává říci právě\nvšecko, co chce říci, nic\nvíc a nic míň, co by mo-\nhlo porušiti celkový dojem\njím zamýšlený.\nPortréty pí. Aman-Jea-\nnové, slečny Yvonně Le\nrolleové, sl. de La Verriěre\nsvědčí o této schopnosti\nvise harmonicky sestře-\nděné, vlastní umělci. Jsou\nto díla grácie, v nichž se vtěluje, odívajíc nejvybranější svůdností reálný obraz modelů,\nněco vyššího, co jest jakoby duší Věčného Ženství. Stejně v jeho portrétech pí. Henri\nMartinové, slečny T. C. T... (Salon r. 1892), v podobách žen a dívek v Salonech z roku\n1894, 1895 a 1896, stejně v jeho portrétech mužů, plukovníka z K . . ~ tak vysokého\ndržení, Mladého knížete, v portrétech Luize de Rezende, p. Julesa Casea, Paula\nVerlainea, sochaře Dampta a malíře Besnarda nalezneme stejnou poctivost studia, stejnou\npéči jiti do největší hloubky lidské individuality, touž touhu chytiti způsobem nejdefini-\ntivnějším a nejůplnějším mravní znaky typu.\nPokud se týče portrétu Verlaineova, jest nepochopitelno, že toto dílo, v němž žije\ntak intensivně a tak pravdomluvně podoba jednoho z největších básníků devatenáctého\nvěku a které je, nemýlím-li se, jediným malovaným portrétem obdivuhodného autora"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.23", "texte": "Moudrosti a Lásky nevisí v Museu\nLuxembourském: jak s hlediska ikonografi-\nckého, tak s hlediska uměleckého má k tomu\nprávo.\nNa základě takových zásad, jichž užití na-\nlézáte ve všech dílech Amant-Jeanových, ne-\npodivíte se dekorativnému účinu, jakým pů-\nsobí: důsledek zcela logický a který nám\ndokazuje znova, že Aman-Jeanovi není ne-\nznámý žádný z pramenů jeho umění. Těmto\nfigurám tak úzkostlivě studovaným bylo věru\ntřeba stvořiti dekoraci, zvláštní atmosféru,\nkterá by byla atmosférou dneška, v níž sku-\ntečně dýchají, a která by mohla přece zůstati\npro zítřek a pro vždy. Potřebu puntičkářské\npřesnosti, jejíž důležitost většina dnešních\nportretistů, jak vidíme, přehání, nemohl míti\nAman-Jean. K tomu miluje příliš sen, ne sen\npro sen, ale sen pro to, co dovede přidati\nk. realitě tím, že ji přetvoří, zveličí, sevše-\nobecní.\nTento dekorativný smysl má tedy velikou\núlohu v jeho dílech. On je to, který vede\numělce k těm subtilním kombinacím linií,\nk těm konkordancím zlomených barev, které\nobklopují jeho osoby jakoby neodolatelným\nkouzlem: a to s prostotou nejpůvodnější, aniž\nby zbytečně komplikoval celek, tím že klade\nkaždou věc na její vlastní místo, tím, že dává\nvládnouti všemu, co je důležité. Tak v Dívce\ns pávem, v portrétu Julesa Casea, v por-\ntrétu sochaře Dampta, které připouštějí velikou\núčast dekorace v úpravě pozadí, předmětů,\nkostýmu; tak skoro ve všech portrétech žen,\no nichž jsem mluvil výše, při nichž umělec\npečoval o to, aby je obklopil tím, co by\nmohlo exaltovati samu osobnost jeho modelu,\na ne jinou, takže každý vymyšlený detail\npracuje k tomu, aby doplnil, docelil realitu\nfigury, jež je logickým středem komposice.\nZbývá mi nyní promluviti o ryze dekora-\ntivních pokusech Aman-jeanových. Míním jeho\n\nH. BÖTTINGER.\nSTUDIE."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.24", "texte": "Benátky ze Salonu r. 1894, jeho Benátky\n(dekoraci), jeho Benátky, královnu moře\nv Saloně z r. 1895, jeho Sirény ze Salonu\nr. 1896 a dva kartony pro tapety, jež ná-\nležejí Museu Luxembourskému: Krásu a\nLítost minulosti. Obraznost malířova\nprojevuje se tu volně v evokacích, v nichž\ncítíte chvěti se duši italské renaissance, ale\ns leskem stlumenějším, jakoby zastřenou snem.\nNeboť Aman-Jean libuje si v nuancích stlu-\nmených, v škálách tónů bohatých, ale jakoby\nsmytých mlhou snu; zeleně a modře mrtvého\ntyrkýzu působí, že tu vládne zvláštní, mořsky\nzelenavé světlo; uschlé růžové barvy, svadlé\nzlaté okry, zdušené barvy fialové hoří tu\nponurým leskem starých skvostů. Jsou to\nbásně jemných harmonií, kde kráčí nahé,\nkřehké figury s neurčitými tvářemi v grácii\nefebů, rýsujíce pomalá klidná gesta na po-\nzadích heraldických trofeí, hovoříce o zahy-\nnulých slávách, nebo kde vstávají na pozadí\nnepohnutého moře, jež sotva vrásčí čerstvý\nvítr sladkým stínem vlnek, v čistém vzduchu\ndávných soumraků zjevy krásných antických\nforem, jichž závoje vlají nebem jako pásy\nrůžových oblak, zatím co po shlazených vlnách\nklouže láskající dech, brázdí duhovou modř\nvody slabou bledou pěnou, vesluje k nevidi-\n\nH. BÖTTINGER.\nVODNÍK."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.25", "texte": "telným břehům štěstí, hrdinnosti, lásky a\nkrásy . ..\nJak vypověděli také rozkošnické kouzlo\ntěch „ženských fantasií\" v pastelu, v nichž\nvyvolavatel sláv benátských subtilní tužkuo\nzvěčňuje ve zjevech vybrané něhy, mezi\numdleným leskem, gesta moderních krás?\nPružný talent Aman-Jeanův dělá tu divy.\nLíbezná hlava za vějířem, svěží tvář zpola\nukrytá černým sametem masky, uličnická figura\ndívenky držící mezi růžovými rty růži, bílý\nrozkvět plecí pod ulétajícím muselínem, oran-\nžovým nebo modrým modří uvadlého tyrkýzu,\nlesk upřímných prsou ve výkroji polootevře-\nného korsetu mezi červenými reflexy divadelní\nlóže kdo dovedl dobýti podle pěkných slov\np. Julesa Raise z těchto roztomilých nicotek\n„světelnějších harmonií a vzácnějších, svobod-\nněji rozkvetlých pohybů než ty, které klouží\nz těch měkkých ramen ve vybraném hedvábu\na rozkoše více uklidňující než je rozkoš těch\nzelenavých očí pod vlasem, těch širokých očí\nmonotónních?\"\nPokud se týče techniky tohoto umělce,\nvšichni ti, kdož nemilují než prudké barvy a\nnechápou umění odstínu, neschopni proniknouti\njeho kouzlo a vycítiti jeho svůdnost, všichni\nti, kdož myslí, že nikdo nemůže být koloristou\nnež násilím a hlukem, všichni ti, kdož si libují\nv barbarském páření tonů, jež uvedli do mody\nněkteří portrétisté zbohatlých kramářů, všichni\nti soudili by techniku Aman-Jeanovou jako\nslabou a mdlou. Tvrdím, že by se důkladně\nzmýlili. V Aman-Jeanovi je kolorista prvního\nřádu a na důkaz toho dovolám se jen těchto\nčtyř portrétů: dámy v červeni v Saloně r. 1892,\npaní 8... v Saloně r. 1896 ve fialové škále\nnejvybranější delikátnosti, portrétu sl Yvonně\nLerolleové v modrých šatech, která je opravdu\nbarevným kusem umělého a odvážného prove-\ndení, a konečně Portrétu slečny Suzanny\nPo n četové, v plein airu, v klidném světle\nšíré pahorkovité krajiny, jejíž úsměvnou a vážnou\nvílou zdá se býti v bělosti svého šatu, již činí\nještě čistší poletavé stuhy, které jej zdobí.\nTotéž jest třeba říci o některých mužských\nportrétech, které svědčí o pozoruhodných pro-\nstředcích výrazových, ku příkladu portrét pana\nJulesa Casea, portrét Besnardův, portrét plu-\nkovníka z K .. v bílé uniformě. To jsou strany\nfaktury široké bez brutality a silné bez násil-\nnosti. Jemnost prostá monotonnosti, delikátnost\nbez úmyslnosti, pružnost, která není nikdy\nměkkou a skrze niž dovede malíř obdivuhodně\nk platnosti přivésti karakter své kresby to\njsou prvořadé přednosti Aman-Jeanovy. Vrh\njeho štětce jest vždycky energický a šťavnatý;\ncítíte, že je pánem své osobnosti, kterou pracně\nzískal studiem a svědomitým pozorováním pří-\nrody.\nNemyslím, že dosáhne kdy lesklého a, řekněme\nto, málo závidění hodného po mém názoru\nalespoň -- úspěchu našich oficielních a svě-\ntáckých portrétistů, Carolusa-Durana, Boldiniho,\nMacharda, Douceta a j. a j.; miluju příliš jeho\numění, než abych mu jich přál; takové před-\nsudky, jest třeba přiznati, přestaly dnes již\nmíti vliv na soud každého, kdokoli má trochu\nneodvislosti a vkusu. Ano, chceme díla jiné\npřednosti, jiné zásluhy. Díla Aman-Jeanova\nmohou nás uspokojiti. V umění portrétovém,\ntak tajemném a nesnadném, i velikém, váží již\nu vybraného obecenstva jako umělec prvního\nřádu, jehož snahy zasluhují nejvyšší úcty. Mezi\ntěmi tisíci malíři, kteří neprávem jsou poklá-\ndáni za portrétisty, poněvadž podepisují svá\njména pod barevné fotografie, 4man_Jean nikdy\nnebyl a nikdy nebude.\nZaujat individualismem jest a zůstane osa-\nmoceným, který naplňuje v dokonalé důstoj-\nnosti své dílo a zasluhuje si čím dál víc obdivu\na sympathie všech, jichž hlasy jedině mohou\nněco platit. Ví to a nepřeje si ani víc.\n\nPřel. F. X. ŠALDA."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.26", "texte": "AL. KALVODA.\nNÁČRTEK."}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.27", "texte": "AL. KALVODA.\nNÁČRTEK."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.28", "texte": "ODVAHA — K POMLUVĚ.\n\n(K. M. ČAPKOVI.) V dubnu, před výsta-\nvou Rodinovou, požádali mne pánové z „Vol-\nných Směrů\" o úvodní slovo ke kata-\nlogu, který připravovali.\nÚkol takového úvodu byl mi jasný: měl\njsem osvětlit ne j širšímu obecenstvu,\ntěm nějakým deseti tisícům návštěvníků, vý-\nznam výstavy, přiblížit jim genia Rodinova,\ndáti jim hledisko, odkud se mají dívat na\ntoto divadlo.\nK tomu účelu musil jsem podat charakte-\nristiku Rodinova genia v nejprostších a\nnejlapidárnějších liniích, v poslední\nsyntése, a nesměl jsem ji podat odborným\ntechnickým jazykem. Nesměl a nechtěl jsem\npsát odbornou studii, na niž nestačilo\nostatně těch několik stránek, jež jsem měl\nk disposici. Musil jsem Rodina přiblížit co\nnejvíc životu, citu a názoru divákovu,\nmusil jsem osvětlit úlohu genia v životě a\njeho obrodný význam pro kulturu:\ntak rozumím úvodům ke katalogům.\nv\nČlánek svůj nazval jsem významně pro-\nlogem k výstavě: za ním byla otištěna\n(opravdu jen otištěna ze staršího čísla Ro-\ndinova v min. ročníku V. S.) odborná stať\np. Suchardova, v níž sochař - odborník\n(ten jediný opravdový odborník, kterého není\ntřeba dávat do skeptických uvozovek) vy-\nložil, v čem vidí jeho čin a objev na svém\npoli.\nTo všecko nepravím proto, že chci omlou-\nvat vášnivý a nadšený tenor svého článečku\na prosit lidi, aby ho „nebrali do slova\", ale\nvyložili si okolnostmi, slavnostním vzrušením\natd Ne. Naopak: každé slovo,\njež jsem tu napsal, bylo dobře promy-\nšleno a mohu je zdůvodnit a obhájit. Sto-\njím za celý článek do slova a do písmene;\nkdybych psal dnes, po výstavě, sebe dů-\nkladnější a střízlivější studii o Rodinovi, do-\nspěl bych k témuž resultátu a vy-\nslovil bych jej také stejně rozhodně, krajně\na vášnivě. Vykládám tu jen, proč jsem ne-\nmohl dokazovat a motivovat ve\nsvém stručném prologu a musil jen tvr-\ndit: mohl jsem podat anticipando jen vý-\nsledek studie.\nMůj článeček přes hymnický a vášnivý te-\nnor je přesný a věcný, věcnější než\ncelá řada studií „odborných\" (odborných\nproto, že užívají technické hantýrky!)\nvěcnější proto, že vystihuje zákon tvorby\nRodinovy a poslední kořeny jeho genia\npřesněji a určitěji, než mnohá stať „odborná\".\nA opravdu, kdo sledoval pozdější kritické\nprojevy o Rodinovi, ví, že ani nejlepší „od-\nborníci\" nepověděli ve svých článcích v pod-\nstatě nic jinéno než já jenom že mluvili\njiným jazykem, řekněme, abychom byli zdvo-\nřilí: střízlivějším, techničtějším .. .\nNuže, tento prolog nenašel milosti před\nv\ntváří p. Čapkovou. Otírá se o něj v poslední\nv\n„České Revui\" tou prastarou šablonou, kte-\nrou má pohotově duševní tichošlápek před\nkaždým vášnivým a rozhodným projevem.\nJe mu to přepjaté, horečné, exaltované, vý-\nstřední, směšné!\n„Kdyby nebylo slova výstřednost,\nprostřednost (khomme médiocre) by ji vy-\nnalezla\", napsal Hello. A tak K. M. Čapkovi,\nkterý se vyslovuje jako pravá mediokrita\nvždy opatrnicky a středocestnicky, je exaltací\npřímá a rozhodná řeč. Nemůže pochopit ta-\nv\nkový charakterový luxus, v Cechách neví-\ndaný a neslýchaný, aby někdo mluvil ne-\nbojácně, vášnivě, hrdou, přímou, dobře a plně\nznící větou! Jaká opovážlivost! Jaké nebez-\npečné novotářství! Vždyť jemu, K. M. Čap-\nkovi, se v celé jeho dlouholeté novinářské a\nreferentské praxi nic takového nepřihodilo!\nProč si nevzal Šalda příklad z něho, K.\nM. Čapka. Jak o n spoří chválou, jak on je\nopatrný, aby se pro nic nenadchnul a nikde\n\"V\nnepřipálil ! Ne on, K. M. Čapek, nedá se\nnikdy a za nic na světě unést a strhnout,\non, K. M. Čapek, zná úctu, kterou si je dlu-\nžen jako patentovaný znalec a odborník, on,\nv\nK. M. Čapek, je hrdý na svou mroží přiro-\nzenost! Jakoby věděl, kolik platí i nej-\nv\nmenší slovíčko uznání od něho, K. M. Čapka,\njakou ozvěnu budí po celém světě, usýpá\njí i Rodinovi jen jako venkovský kupec za\nkrejcar šafránu. Vizte, lidé, jaký chladný,\nrozvážný, skeptický je to kritik! A dostane-li\nse pak jednou do ráže a mluví-li paušálně\no „velkých českých mistrech rovnorodých\nfrancouzskému geniu\" vězte, že to není\nžádná exaltace ani extase, ale kritický soud\npodepřený, zdůvodněný, odborný a assekuro-\nvaný, střízlivá hypotéka, na kterou může\npůjčit každá banka.\nStarý grif a staré chytráctví všech lidí,\nkteří si chtějí dodat aplombu znalců a odbor-\nníků, jest tvářiti se chladným, dělati se ne-\npřístupným, varovati se vší vášnivosti a roz-\nhodnosti. Ve své übohosti myslí, že ch 1a d-\nno s t sama o sobě je již kritičností,\na čím méně mají pravé vnitřní kritické by-\nstrosti, čím kolísavější a nespolehlivější jest\njejich vkus a jejich umělecká kultura, tím\nraději oblékají se do kornaté togy a tím\nvážněji a důstojněji vystupují."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.29", "texte": "Nechápou, že přesná a rozhodná\npolarita duševní, rozhodnost\nobdivu jako rozhodnost nená-\nvisti, je základní, organickou takřka, pod-\nmínkou kritika a že nebylo a není bez ní\nkritika opravdu významného pro umělecký\npokrok.\nKdyby se viděl, jak je směšným tento\nokresní kritik, který se bojí obdivovat se\nRodinovi, „aby si nezadal\", jak maloměšťácky\nvypadá se svou kritickou upejpavostí, jak je\nkomická jeho bázeň, aby nebyl „dupé\" (jak\nříkají Francouzi) a je zatím již ošizen svojí\nvlastní tupostí a nevnímavostí.\nDostala se mi do rukou tento měsíc kniha\nessayí kritika opravdu světového, jed\nnoho z nejlepších znalců umění ne pouze fran-\ncouzského, článkaře ze „Studia\", pana Ga-\nbriele Moureye „Des hommes devant la\nNature et la Vie\". První studie v této knize\nje věnována Rodinovi. A jak je psána!\njakým hymnickým, vášnivým, pathetickým a\nbásnickým jazykem! Našeho bodrého staro-\nusedlíka K. M. Čapka, který myslí, že kri-\ntiky se smějí psát jen podle otcovských, dobře\nvyzkoušených „šimlů\", ranila by z něho\nmrtvice. Jak jsou směšni tito kritičtí mrožové\nvedle opravdových knitických duchů, plných\nohně, odvahy a rozhodnosti !\nPanu K. M. Čapkovi nelíbí se specielně,\njak pozoruju, na mém článku styl, výraz\ni český jazyk. Jednotlivá slova dal do uvo-\nzovek. „Zpatrniti\" (K. IVL Čapek sfalšoval to\npoctivě v upatrniti), „nervní\" se mu nezdají.\nJaká pomoc! Má-li tupý sluch, dejž se po-\nučit některým filologem: poví mu, že jsou\ndobře tvořena, a vyloží mu odstín, který\nznamenají.\nv\nPíšu mu „genialštinou\". Nu, K. M. Čapek\nje očkován proti nebezpečí, že by se mu\ntaková nehoda mohla přihoditi, nepíše ani\nnejchudší novinářskou češtinou\nsprávně, ba ani ne srozumitelně.*)\nChápu, že můj styl se mu nelíbí a ne-\nmůže ani líbit (je-li jen trochu důsledným),\njako se mně zase nelíbí (abych neužil sil-\nnějšího a přesnějšího výzazu) „styl\" jeho.\nA nejen mně. Každého literáta, který četl\nkdy dobré stylisty, bolí prostě ze způsobu\npsaní p. Čapkova oko i ucho, nemluvě o lo-\ngice, vkusu a citu. Píše .nejhorším vídeňským\nnovinářským jargonem. Samá tříšťka, samý\nodskok, samá klausule, samá insinuace,\nsamá klikatina! Samý schnorkl, samý šnek,\nsamý čachřík se slovem i logikou! „Styl\",\nkterý mohl získat jen člověk, který po léta\nv našich dennících polemisuje, kličkuje, kroutí\nse, uhýbá se a provozuje vůbec nejrůznější cir-\nkusové řemeslo. I kdyby byl měl v sobě\nnejlepší zárodky ke stylu, takovou dressurou\nmusily by být udupány. I kdyby měl již ho-\ntový a dokonalý styl, než začal novinařit,\npotom by se mu byl musil zkorru ra-\npovat !\nJak nemá být člověku, který píše tako-\nvým lepeným, rozbitým, pokoutním, šnekovl-\ntým způsobem, odporný styl přímý, vášnivý,\nřezaný z celého dřeva?\nChápu to a nehrdlil bych proto p. Čapka,\nkdyby byl zůstal jen při projevu své anti-\npatie.\nAle pan Čapek dopustil se v služebné\nhorlivosti, kterou se chce zavděčovat svým\npánům a mistrům, nízkosti (není jiného\nslova pro to), za niž nezaslouží nejmenší\nshovívavosti a pro niž je třeba s ním sůčto-\nvati.\nInsinuuje nejprve mně, jakobych mí-\nstem ve svém prologu, že před Rodinem\nmají se naučit naši lidé „odvaze obdivu a\nodvaze nenávisti\", narážel na dílo sochaře\np. Myslbeka, kácel je a hlásal nenávist\nk němu. Před tím tvrdí, že jsem ve svém\nčlánečku provedl „nelítostný škrt křížem\nkrážem bídáckou vlastenskou plastikou do-\nmácí.\"\nKaždý, kdo četl můj prolog, ví, jak tu\npan Čapek mrzce lže a bez důvodu pode-\nzírá, neboť v mém celém článku není\nani zmínky o českém sochařství,\nani narážky na ně. Vytýkám-li, v čem\nvidím povýšenost Rodinovu nad vším po-\nsavadním sochařstvím evropským, ne-\nsnižuji! tím přece a neurážím nic\na nikoho a nejméně české sochaře a Mysl-\nbeka: vyslovuji jen svůj soud a vyslovuji jej\nklidně a věcně.\nCituji schválně místo, na něž se jedině\nmůže vztahovat inkriminace p. Čapkova.\n„Postavte vedle něho i největší mistry,\njež jste posud viděli, a zpatrní se vám celý\n\n*) Jak bídně ovládá i svůj chudý nástroj, toho\njen dva doklady z jedné věty v prvním odstavci.\nP. Čapek píše o minulosti a napíše : »T e nt o k r á t e,\nv dobách příští díla Rodinova do Prahy . . .« Neví,\nže tu musí stát a jest jen možné: tehdy. »Výlev\nkalamáře .. . byl porozuměn !!« Každý kvartán poučí\np. Čapka, že píše-li česky, musí napsati: výlevu\nkalamáře bylo porozuměno! Tak píše spisovatel,\nkterý má národnosti plná ústa. Tak píše spisovatel,\nkterý chce rozhodovat o otázce, je-li čí umění ná-\nrodní. Nezná ani charakter svého jazyka v nejpri-\nmitivnějších věcech. Nejlepší důkaz, že pohrdati\netudami« má p. Čapek nejmenší příčinu.\nProspěly by mu nesmírně. Musil by ovšem začít\nod první Prokšovy školy."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.30", "texte": "rozdíl mezi nimi: plastika jest jim jen řečí\nnaučenou, třeba dobře, dokonale a správně\nnaučenou a bezvadně ovládanou, ale přes\nvšecko ne nejhlubším a jedině zákonným,\nnýbrž více měně náhodným a libovolným\nprostředkem projevu a výrazu.\"\nKde je tu co urážlivého, kde opovržení\n„bídáckou vlastenskou plastikou domácí\"?\nI kdybych ve výraz „největší mistry\" za-\nhrnoval p. Myslbeka, byla by to urážka pro\nněho? Snižoval bych tím jeho umění?\nA každému rozumnému a poctivému člo-\nvěku, který čte kontext a smysl mého\nčlánku a ne svoje podezíravé myšlenky, je\npatrno, že „odvahou nenávisti\", o níž mlu-\nvím, musí se rozumět jen nenávist k umě-\nlecké p r o s t ř e d n o s ti.\nAle perfidnost p. Čapkova jde ještě dál.\nObviňuje p. Suchardu, jakoby v druhém\nčlánku kommentoval moje slovo o nenávisti\na určitěji ještě poukazoval na p. Myslbeka.\nNic nepřekáží tomuto zuřivci zaslepenému\nplazivým byzantismem, že článek p. Su-\nchardův je o více než rok starší\nmého a že nemůže nikdo kom men-\nto v at místo v článku, který bude\naž za rok napsán. Je čirá náhoda, že\nmůj článeček a stať p. Suchardova\nsešly se v katalogu Rodinově: stať\np. Suchardova je skoro doslovný (jen po\nformálné stránce přizpůsobený) otisk ze sou-\nborného čísla Rodinova v minulém roč-\nníku „V. S.\" Nepřekáží mu, že p. Sucharda\nmluví, jak z kontextu nad vši pochybu pa-\ntrno, ne o svém školení ale o školení\nv\ndivákově nebo čtenářově. Slo mu jen\no jedno: hodit blátem po nepohodlném umělci\nnepohodlném proto, že měl odvahu vy-\nznat své umělecké přesvědčení a poklonil se\nv\ncizímu geniu. Slo mu jen o to: ukout lež a\npomluvu.\n\"V\nCin p. Čapkův je übohá novinářská\nperfidie ne j hrubší ho kalibru a vy-\npráví sám o sobě o bídě našeho uměleckého\nživota, v němž se každý samostatný soud a\nnázor pronásleduje jako zločin a podlost,\nvíc než by mohly celé studie.\nAd vocem Myslbek chci říci p. Čapkovi\nještě jen toto. Nebylo nám třeba narážet\nv katalogu na Myslbeka již proto, že „Volné\nSměry\" postavily se k dílu jeho určitě a\nrozhodně, s otevřeností a přímostí. Ve čtvr-\ntém čísle letošního ročníku přinesly re-\nferát o publikaci jeho díla „Unií\". Tam po-\nklonily se vrcholkům díla Myslbekova\nvřele a upřímně, a musily-li po svém umě-\nleckém svědomí konstatovati klesání, učinily\nto stejně věcně jako taktně. Lidé, kteří mluví\nřečí tak přímou, neskrývají svůj názor v na-\nrážkách.\nPan Čapek nenaučil se před Rodinem ani\nodvaze k obdivu, ani odvaze k nenávisti\njen odvaze k pomluvě.\nVýstava Rodinova nestála mu ani za to,\naby napsal o ní do „České Revue\", třeba\njen po svém smyslu a rozumu slušný umě-\nlecký referát.\nNeboť ten drobet charakteristiky, kterým\nkončí svůj článek, je übohý a nesprávný až\nbůh brání. Rodinovo umění je prý ryze fran-\ncouzsky národní „od jeho duchaplnosti\naž po jeho nezkrotnost v kultu\nženy\".\nRodin a duchaplnost! Jaký kri-\ntický nesmysl napsal tu K. M. Čapek a\nbez exaltace, v úplné střízlivosti! Nesmysl,\nkterý vyhradila Prozřetelnost jen jemu po-\nněvadž, myslím, nikde v Evropě a nikým\nani u nás nebyl propověděn! Tento před-\npotopní obr, autor Calaisských, Jana Křtitele,\nEvy, Modlitby, Balzaca duchaplným?!\nTento umělec, který urážel vždy Francouze\nnedostatkem hladké formy, nepřístupností,\nnedostatkem mise-en-scěne (co tak milují),\nkterý jim neměl smyslu pro harmonii, eleganci a\nlíbivost, který nenáviděl každý žertík a kaž-\ndou pointu v sochařství, všecko koketování\ns divákem duchaplným?! Tento umělec,\nkterý pracoval jako příroda, trpělivě orga-\nnicky, řekl bych bez skoků a lesku, kte-\nrému nemohli leta a leta odpustit jeho bru-\ntalitu a „outranci naturalismu\" (jak říkali)\nten má podle p. Čapka v nejvyšší míře do-\nkonce národní francouzskou ctnost: esprit!\nRodin s espritem! Duchaplný Rodin!\nv\nNe, pane Čapku, kdo půjčil Rodinovi esprit,\nmusil se ho sám nejdřív zbavit. To bylo\nnapsáno bez ducha svatého i nesvatého!\nA stejně je tomu se smyslností Rodinovou !\nTato smyslnost není francouzská, jak ví\nkaždý, kdo zná trochu život, literaturu\ni umění francouzské. A Francouzům se také\nnelíbila. Francouz miluje v umění jen smy-\nslnost lehkou, hravou, koketní a zdravou.\nA smyslnost Rodinova je brutální, děsivá,\nšílená, hořká a smutná smyslnost nekon-\nvenční a nepřizpůsobená smyslnost Bau-\ndelairových „Fleurs dumal\", které byly ne-\njednou inspirující lekturou Rodinovi. Aje\nznámo, jak nepopulárním a posud nenávidě-\nným je ve Francii Baudelaire právě pro\numělecký kult této smyslnosti!\nRodin slovem není Francouz, alespoň ne\ntypický Francouz, jako Michel-Angelo není"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.31", "texte": "VÝSTAVA MODERNÍHO\nFRANCOUZ. UMÉNÍ.\nV PRAZE 1902.\n\ntypický Vlach. Mám toho tištěné doklady,\njak Francouzům (kteří přece budou lépe než\nv\np. Čapek ne-li vědět, alespoň cítit, co je a\nco není francouzské) zdálo se umění Rodi-\nnovo nefrancouzským z důvodů, které\njsem výše jmenoval.\nJde-li se v rozboru francouzského umění\nnejhlouběji, ke kořenům a posledním prvkům,\nk poslednímu a ne j všeobecnějšímu\njeho rázu a charakteru, může se ovšem\nříci s jakýmsi právem o některých (ne všech\na ani ne nejvýznačnějších) jeho sochách, že\njsou francouzské a národní -- ale tato umě-\nlecká francouzskost nezáleží, jak se dětinsky\np. Čapek domnívá, ani v duchaplnosti ani\nv kultu ženského těla a erotiky. Francouzské\nvýtvarné umění je charakterisováno v po-\nslední příčině kultem logické jasné li-\nnie, logickým realismem, který není\nbez zvláštní grandiosity a proto a jen\nproto lze některá díla Rodinova pokládat za\nnárodní: navazuje tu na francouzskou tradici.\nAle jinde nepůsobí jasností logické linie,\nnení jasný, ale chaotický a vroucí: působí\nmalebně, massou, světlem a stínem. Jinde\nnavazuje na Michel-Angela, jako jinde na\nstředověk a jinde konečně je tak svůj a\nnový, že nenalézáte pro tovýcho-\ndiště v historii národního umění.\nA toto poslední je rozhodující.\nRozumí se, že žádný umělec nemůže být\nnenárodní či beznárodní: nežije ve vzducho-\nprázdném prostoru, ale na zemi a mezi\nlidmi. Mezinárodnost jest abstrakce a fantom\na ne život. Ale jde o to, co umělec no-\nvého, svého, individualného (co před\ntím v tomto tvaru a složení tu nebylo) při-\npojil k národnímu a histori-\nckému. U velikých umělců a tvůrců je\ntento jich vlastní přínos tak veliký, že je\nodlišuje příkře od toho, čemu se říká ná-\nrodní typ. Dlouho je pociťují jich vlastní\nkrajané jako cizince a nenárodní. Dlouho\ntrvá, než se odkryje, že obdobné snahy\nbyly již v bližší nebo vzdálenější minulosti,\nzapadlé a zapomenuté, a že tito revolucio-\nnáři, kteří se bouří proti dnešnímu národ-\nnímu typu, navazují vlastně na nějakou starší\npřerušenou tradici a pokračují v ní. Pak te-\nprve, když jejich novoty a obnovy byly san-\nkcionovány a přijaty a přešly v obecný národní\nstatek, pak teprve stávají se národními.\nTo je též, vlastně teprve bude případ\nRodinův, poněvadž tento process není posud\nve Francii ukončen.\nAle tím, co přinesl takový genius svého,\nnového a individuálného, čím vystoupil nad\nběžný právě průměr a typ národní tím\nčinem a tím hrdinstvím je zjevem vše-\nlidským a světovým a tím náleží\numění celého svět a, jak zní závěr článku\np. Suchardova, poněvadž příklad jeho od-\nvahy pozvedá každé umění a musí pů-\nsobit obrodně v každé umění.\nZávěr druhého článku stojí pevně, neotře-\nsen útokem tak übohým a směšným, jako\nje p. Čapkův.\n20./21. VIII. 1902.\n\nF. X. Šalda."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.32", "texte": "V. VÝSTAVA SPOLKU VYTV.\nUMĚLCŮ „MÁNES\" V PRAZE 1902."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.33", "texte": "MODERNÍ FRANCOUZSKÉ\nUMĚNÍ."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.34", "texte": "LITERATURA. - GABRIEL MOUREY:\n\nDes Hommes devant la Nature\ne t la Vi e. Paris, 1902.\nPan Mourey nepěstuje tu pohodlnou a ne-\nzávaznou a ovšem i bezvýznamnou kritiku,\nkterá vládne u nás v literatuře i ve výtvar-\nném umění a má zde dokonce prestiž mo-\ndernosti: míním tu kritiku, jíž je tak zvaná\nobjektivnost (nebo vědeckost či psycho-\nlogičnost atd., jak zní právě běžné heslo) ví-\ntanou zástěrou a hledanou maskou pro umě-\nleckou neutralitu, lhostejnost a beztempera-\nmentnost, bezcharakternost a bezosobnost\nkritisujícího. Objektivnost! Jaká šťastná fráze\npro chytráky! Jaká příležitost popsat celé\nstrany a nezaujmout určité, celé a typické\nstanovisko k žádnému uměleckému zjevu a\nk žádné umělecké snaze! A jak superiorně\nvypadá as jakým pravým vědeckým aplom-\nbem vystupuje takový transcendentně pokojný\na klidný kritik! Jak taktně dovede balanco-\nvat na svém objektivném provaze! S jakou\nchladnou a bezvadnou elegancí tancuje mezi\nvejci! Jak plynný a hladký (vlastnosti, které\nse líbí vždycky tolik vší čtoucí novinářské\ni literární luze), jak vlnitý a pružný, jak pod-\nkládající a napovídající, jak setměle sugge-\nstivní styl může mít, když nemůže nebo ne-\nsmí říci jedinou pevnou myšlenku a jediný\nhotový a rozhodný soud, za který byste ho\nmohli chytit a přibít. Jaké roztomilé, nezá-\nvázné a nezávadné, všem příjemné uměníčko\nv\nje taková kritika! Skoda jen, že také o nic\nvýznamnější a hodnotnější než každá jiná\nvirtuosita a než každé jiné kejklířství.\nPan Mourey není dále také z kritických\nskeptiků či, jak říkají ve Francii, di 1 e 11 a nt ů,\nkteří proto, že estetika není exaktní vědou,\npopírají v druhé polovině věty, co řekli v první,\nzdržují se, jak jen mohou, soudu a stane-li\nse jim přece nehoda, že jim vyklouzne z péra\nněco tomu podobného, vyložili by nebo spíše\nomluvili by nejraději jeho vznik, podmíněnost\na relativitu celou svojí autobiografií.\nZpůsob, jakým se blíží p. Mourey k umě-\nleckému dílu, má něco naivního a zbož-\nného, něco nekonečně prostšího,\nhlubšího a moudřejšího než jalový\nfilosofující žvast a dialektické chytráctví a\nkličkování lidí lhostejných a indiferentních :\np. Mourey má kult genia, kult uměleckého\nčinu, kult uměleckého heroismu. Panu Mou-\nreyovi jsou umělecké otázky věcí srdce\na života, pan Mourey má k umění os o b ní\nprožitý vztah a poměr, jehož nena-\nhradí kritikovi nic a nikdo a který sám o sobě\nznamená nekonečně víc než nejmodernější\nmethoda: p. Mourey je kritik-básník\na kritik-umělec.\nDuševní polarita p. Moureyova, jeho sym-\npatie a antipatie, láska a nenávist, obdiv a\nopovržení jsou velmi rozhodné a určité a ne-\nobyčejně citlivé: p. Mourey má ve vzácné\nmíře základní charakterovou podmínku,\nbez níž si nedovedu mysliti pravého kritika\nmíním mravní rozhodnost a hotovost,\ns jakou obdivuje a miluje každou odvážnou\na poctivou uměleckou snahu po novém, každou\nvroucí individuálnou inspiraci as jakou od-\nmítá každou konvenci, prostřednost a šablonu,\nkaždý široký, oficielní úspěch a žízeň po něm.\nPan Mourey není také z těch autorů, kteří\nse domnívají, že výtvarná kritika musí a má\nse obmezovat na popis sujetu a odhad\nmachy a techniky a kteří nebojí se ničeho\nvíc než psychologické intuice vedoucí od\nhmotného k duševnímu, od projevů k silám,\na hledající za výtvarníkem také ještě umělce,\nbásníka, tvůrce, lidské srdce, lidský charakter\na lidský typ. Soudí naopak, že socha, obraz\nnebo kresba není jen dílem ruky a oka, ale\ni nervů, sensibility, srdce, vůle a intellektu,\nurčité a typické organisace nervové i psy-\nchické, určitého lidského charakteru a že\nkde tyto hlubší prameny chybí, kde umělecké\ndílo není k vzlétnutí nasyceno jich vášnivým,\nmagneticky sdílným fluidem, kde je výsled-\nkem pouhé nacvičené hmotné virtuosity, je\nkonečný a poslední dojem chlad, suchost\na střízlivost.\nSvádí všude technické dílo k těmto jeho\nukrytým psychickým zdrojům: všude hledá\nza malířem ještě člověka, celého a hotového\nčlověka, srdce, charakter, individualitu.\nSvrchovaně charakteristický je název knihy :\nlidé před přírodou a životem. Ano,\ntyto věčné, nekolísavé hodnoty vládnou jako\nzastřená, ale všudy přítomná božstva koneč-\nným a posledním soudem p. Moureyovým;\nje tušíte stále na obzoru jeho knihy; před\nně vede, před ně staví, jimi měří umělce.\nVe svých studiích vztýčil všude za umělci\ni lidi, lidi cítící a myslící, vášnivé a trpící,\noddané i vzbouřené. Vyvolal to čistě lidské,\nnervové a psychické teplo, kterým živili svoje\ndílo a v němž mu dávali zrát od malých zá-\nrodků temnou a laskavou prací uměleckého\nmateřství. Ukázal je ne hotové a dovršené,\nale hledající, pracující, tápající, zápasící se\nsebou i se světem, zneuznané, opomíjené a\nšlapané a dal cítiti, jak právě mravní\nenergií, kterou vyvinuli v těchto dnech hoře\na útisku z posledních kořenů své bytosti, vy-\nrostlo, sesílilo a uzrálo jich dílo."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.35", "texte": "V několika studiích provedl i krásnou my-\nšlenku, že dal slovo umělcům samým a dal\njim vypravovat silným, barevným, teplým a\nvlhkým slovem charakteristické episody z jich\nrozvoje, křižovatky směrů a drah, na nichž\nse v nejistotách octli, chvíle vnitřních převratů\na přerodů. A nejen v těchto kapitolách, ale\ni jinde má Mourey zvláštní širokou, slavně\nznící linii, něco, pro co bych ho rád nazval\nepickým kritikem.\nV jeho knize jsou strany nesené heroismem\ntak spontánním, cudným, samozřejmým a dis-\ntingovaným, prostým vší vtíravé rétoriky i všeho\nmoralisujícího pathosu, že budou vždycky\nlekcí vysoké, čisté a hrdé umělecké ethiky\nvybraným a příbuzným duším, které se budou\nzapalovati na jich rozhořelém ohni.\nPan Mourey je z těch několika vzácných\nautorů dnešní Francie, jimž kritika zahrnuje\nv sobě celou hmotnou i duševní kulturu, jimž\nje uměleckým a mravním posláním a kteří\nvidí její cíl a smysl v tom, aby probouzela\nsvědomí svojí uspané a otupené doby.\njeho kniha je také celým a dokonalým\nliterárním dílem. Do služeb svých ideí a\nnázorů dává p. Mourey krásné spisovatelské\nkvality, kterými vládne jako autor teskné sug-\ngestivní lyriky i delikátních románů. Výraz\njeho je zároveň reliéfní a čistě a ostře rytý\ni bohatě odstíněný a vlahý skrytými nálado-\nvými a emočními zřídly.\njak jeho literární ressource jsou hluboké\na čisté, dovede přesně posoudit, jen kdo ví,\nkolik literního umění a jak ryzího zrna třeba\nk tomu, aby někdo směl pojímat a psát kri-\ntiku jako umělecký genre a neztroskotal se.\n\nF. X. ŠALDA.\n\nZPRÁVY A POZNÁMKY.\nMODERNÍ GALERIE KRÁLOVŠTÍ ČESKÉ-\nho. Úřední zpráva ze 24. srpna oznamuje jme-\nnování Jana hraběte Harracha předsedou a Dra\nJ. M. Baernreithera místopředsedou kuratoria\nmoderní galerie král. českého, dále říšského\nposlance Dra K. Kramáře předsedou českého\nodboru a universitního profesora Dra B. svob.\npána Wiesera předsedou německého odboru\nkuratoria. Členy českého odboru kuratoria jme-\nnováni byli zemským výborem Karel Adámek,\nposlanec v Hllnsku, Eugen hrabě Czernín v Chu-\ndenicích, profesoři pražské akademie umění\nVojtěch Hynajs, J. V. Myslbek a poslanec Dr.\nK. Pippich v Chrudimi; členy německého od-\nboru: Vilém Ginzkey v Liberci, j. Krattner,\nmalíř v Praze, Ervin hrabě Nostitz, Emil Orlik,\nmalíř a dr. K. LJrban v Praze. Dále jméno-\nváni byli ministerstvem kultu za členy kura-\ntoria pro český odbor: stav. rada Jos. Hlávka\nv Praze, Jan Kotěra, architekt v Praze, Filip\nhrabě Sternberg v Jemništi, Jiří Stibral, řiditel\num. prům. školy a Dr. Jos. Stupecký, univer-\nsitní prof.; pro německý odbor: Max E. kníže\nFůrstenberg, Ant. Hellmésen, prof. um. prům.\nškoly, Dr. A. Schulíze, prof. na německé univ.\nv Praze, Max ryt. Spaun, komerční rada v Klá-\nšterském mlýně a Jos. Zasche, architekt v Praze.\nVÝSTAVA MODERNÍHO FRANCOUZSKÉHO\nUMĚNÍ v Praze zahájena byla 30. srpna-\nPřítomen byl též franc. spisovatel p. Gabriel\nMourey, předseda „Société Nouvelle de Pein-\ntres et de Sculpteurs\" v Paříži a přednášel\ndne 1. září o 8. hod. vec. v Hotelu Central:\n„Malíř Puvis de Chavannes, jeho život a\ndílo.\"\nVÝSTAVU ČESKÉHO VÝTVARNÉHO\nUMĚNÍ uspořádá na jaře 1903 spolek vý-\ntvarných umělců „Mánes\" v pavilonu u Kin-\nského zahrady. K výstavě této, jež doku-\nmentovati má stupeň, na jakém se dnešní\nvýtvarné umění české nalézá, vyzváni budou\nvšichni výtvarníci čeští.\nVŠESLOVANSKÁ VÝSTAVA UMĚLECKÁ\na umělecko-průmyslová pořádána bude roku\n1904 v Petrohradě.\nK SOUTĚŽI NA VZORNÁ PRŮČELÍ DOMŮ\nvypsané městskou radou na Král. Vinohra-\ndech došlo 12 návrhů. Porotou, v níž za-\nsedali architekti Josef Koula, Josef Martin,\nVácl. Roštlapil, Jan Vejrych a za městskou\nradu arch. K. Horák a inženýr B Staněk\nudělena první cena 1000 K návrhu archi-\ntekta Jos. Pospíšila na Král. Vinohradech,\ndruhá cena 600 K návrhu architekta Rud.\nNěmce na Král. Vinohradech a třetí cena\n400 K návrhu architekta B. Bendelmayera\nv Praze.\nTURKOVA NADACE. RADA KRÁL. HL.\nměsta Prahy vypsala vyhláškou ze dne 25.\nříjna 1901 soutěž na 2 místa nadační,\nurčená pro architekty při nadání architektem\nAloisem Turkem založeném pro architekty,\nsochaře, malíře a inženýry české národnosti.\nZ oněch 2 míst nadačních uděleno bylo\npro nedostatek ucházečů nadačním podmín-\nkám vyhovujících pouze místo jedno, násled-\nkem toho vypisuje se tímto na zbývající\nmísto nadační nová soutěž.\nNárok na místo to mají mladí, snaživí\narchitekti občanského původu, české národ-\nnosti, kteří musí za účelem svého dalšího"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnaan1902-10.1.36", "texte": "✓\nvzdělání nejméně jeden rok v Římě pobýti.\nKaždý nadanec jest povinen zvláštnímu ko-\nmitétu event. radě městské předložití průkaz\no své činnosti po čas požívání nadace.\nRadě městské ve srozumění s jmenovaným\nkomitétem zůstaveno jest právo rozhodnouti\no výplatě požitků na druhý rok a to buď\nnapřed či po uplynulém druhém roce a to\nvždy po předložení dokladů o činnosti za\nprvní rok. Žádosti opatřené řádnými do-\nklady o dosavádní činnosti, o vykonaných\nstudiích, občanském původu, české národ-\nnosti, křesťanském vyznání a zachovalosti\ns udáním způsobu, jak nadačním požitkem\nnaložiti míní podány buďtež do 20. září\n1902 v podacím protokole rady městské\nv Staroměstské radnici. K žádostem nedo-\nloženým předepsanými doklady, studiemi,\nskizzami, plány atd. nebude vzat zřetel.\nSOUTĚŽ NA NÁVRH PLAKÁTU pro vý-\nstavu průmyslovou, hospodářskou, národo-\npisnou a uměleckou v r. 1903 v Pardubicích,\nvypisuje výkonný výbor téže výstavy. Plakát\nvícebarevný obsahuje nápis: „Východo-\nčeská výstava průmyslová, zemědělská,\nnárodopisná a umělecká v Pardubicích 1903.\nVelikost: 120 cm. výšky a 60 cm. šířky.\nNávrhy zaslány buďtež anonymně do 1.\nříjna 1902. pod adresou: Výstavní výbor\nVýchodočeské výstavy v Pardubicích. První\ncena 500, druhá 300 a třetí 200 kor. Udě-\nlené ceny jsou současně honorářem za pro-\nvedení nákresu k reprodukci způsobilého.\nUmělec, jehož návrh ku provedení přijat byl,\njest povinen převzíti dohled na reprodukci\npo dohodě s výstavním výborem. Vyzna-\nmenané návrhy stanou se majetkem výstavního\npodniku ve všech směrech vlastnictví, tedy\ni s právem reprodukce a vyhražuje si výstavní\nvýbor i jiné cenami poctěné návrhy zakoupiti.\nVEŘEJNOU SOUTĚŽ pro architekty slovan-\nských národností k získání návrhů na stavbu\nměstského činoherního divadla na Král. Vi-\nnohradech vypisuje městská rada tamže. Za\nnejlepší tři návrhy ustanoveny jsou tři ceny :\n3500 K, 2500 K a 1500 K. Návrhy zaslány\nbuďtež do 30. listopadu 1902 do podacího\nprotokolu městského úřadu na Král. Vino-\nhradech. Stavební program s potřebnými po-\nmůckami vydává podací protokol.\n\nPéci a nákladem spolku ~MÁNES.\" Zodp. redaktor JAN KOTĚRA. Tiskem Dra ED. GRÉGRA v Praze.\nReprodukce fotozinkograíie „UNIE-VILÍM\" v Praze."}]}