{"numero_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_sha256": "ee0e30baebf431b7aa522950682d68de39ca187d66954b2d2ef1c434563a3497", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1858/10/07_01/bmtnabd_1858-10-07_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c001", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.1", "titre_corps": "DALIBOR. Úvodní báseň.", "titre_sommaire": "DALIBOR. Úvodní báseň.", "signature_source": "Gustav Pfleger", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2557, "texte": "DALIBOR.\nÚvodní báseň.\nGustav Pfleger.\nžaláře lůně v hlubokých zděch skrytém,\nKde paprsk slunce jenom slabým svitem\nSe krada zmírá v temných ve skulinách,\nJak bludice mdlá lesních na vlhčinách :\nKde u pilíře okov zprachnivělý,\nZapomněv časem článků hudbu divou,\nPochován v sobě, sotva v sobě celý\nCo památka na mnohou přetraplivou\nA proplakanou dobu minulosti ,\nSe na podlaze k dutým důlkům hostí :\nTain Dalibor na lávce odpočívá,\nPokoj-li můž' se odpočinkem z váti,\nJejž pohyb čilý nikdy neukrátí,\nA jenž mu ve dne, v noci věčně stejno zývá.\nOn seděl v sebe skleslý bílé vlasy\nJak upomínky na šťastnější časy\nKol spánků vpadlých zemdleně mu hrají\nA tak se živým strastem podobají.\nTak seděl Dalibor v tom hrůzném míru\nSpíš zrcadlem jsa smrti neslitovné,\nCo živá oběť ku jejímu smíru\nUrčená od bolesti nevýslovné ! . . . .\nA podlé boku hudební stroj dřímá,\nTřesoucí ruka na něm spočívá,\nKmet iv svých snách jej pevnou rukou jímá\nA před odnětím v strachu ukrývá.\nNeb zvučné housle tyť jediný podíl,\nJímž osud hrozný starce doprovodil,\nY ty mluvné struny vlívá hoře svoje\nA celý svět svých strastí, srdce boje!\nTu stařec probudí se ze snů milých\nJak z náručí to přátel ještě zbylých,\nOn vzhůru zírá, odkud zář přichází,\nDnes místo vzdechem směvem ji provází.\nDnes celý život od rychlého mládí\nAž v doby tyto v mysl si uvádí,\nJak krásné panoráma rozkládá se\nPřed jeho zrakem v původní své kráse !\nOn vidí v duchu, jak co mládce řádí,\nJak vděk užívá rozkošného mládí,\nJak co muž zápas vede slavném boji,\nJak ach ! mu vážou přemoženou ruku,\nOn vidí, jak rok co rok v neukojí\nTisící snáší neskonalou muku !!....\nTu chopí houslí se a nápěvem,\nJímž tvrdé skály pohnul by až k pláci,\nZe člověk takých tónův objevem,\nY nichž nejhlubší se bolest srdce značí,\nBy ztratil rozum strašném ve šílení ;\nOn žaluje, že nikde nikde není\nPražádný ohlas toho, co on zpívá,\nv\nZe žádná ozvěna se nezachvívá\nToho, co houslí struny sladké hrají,\nJež darmo po soucitu srdcí ždají ! . . . .\nYšak slyš!! Jaké to zvuky k starcovi se loudí?\nHra jeho sotva ztichla, ozvěna se budí,\nDivoucí tony v žalář bloudí,\nJichž zpěv zármutek starcův rozetrudí !\nTy boluplné, žaíné melodije\nYe smírném taktu hudba v písně vije\nA starci slasť v zpuchřelé srdce vlívá,\nŽe nezvyklou tou slastí poumdlívá,\nYe sladkých tónech duše se s ním loučí,\nMdlé zemi tělo vetché odporoučí!\nDalibor skonal . . . ítád opustil zemi,\nYždyť v dobrých srdcích nalez' olli&S citů,\nYždyť ví, že žije dál se zpěvy všemi,\nJež k houslím zpíval ve žaláře skrytu,\nŽe mnohém po století jeho jméno\nCo drahá památka vždy bude ctěno!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c002", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "2", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.2", "titre_corps": "Harfenice. Výjev ze života hudebnického.", "titre_sommaire": "Harfenice. Výjev ze života hudebnického.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.1", "debut_caractere": 2559, "fin_caractere_exclue": 3146, "texte": "Harfenice.\nVýjev ze života hudebnického.\nHostinec na Josefském glacis ve Yídni, město Bělolirad\nve Štítu mající, jesť, ač nepatrný, přede v jistém způsobu po-\nvěstný. Tam totiž za dob masopustních uzavíraly se a\nsnad dosud se uzavírají smlouvy s hudebníky buď rukou\ndáním neb doručením dost malého závdavku.\nJsa právě toho casu ve Yídni a slyše o hostinci tom,\nbyl jsem žádostiv jej seznati. Bylo juž pozdě v noci, když\njsem veden byl do odlehlé té hospody, nemýlímJi se, da-\nleko v císařské ulici v Josefově se nalézající. Policejní\nhodina juž odbila, hostince a kavárny byly uzavírány."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3086, "texte": "„Jsme na místě,\" pravil můj průvodci, když jsme\npřišli kolem pevně uzamknutých okenic k malým černým\ndveřím, které pouze přivřeny byly a dosti nepatrným\nťuknutím se otevřely. Tmavou chodbou übírali jsme se\nk druhým dveřím a otevřevše je stáli jsme v osvětleném\nhostinském pokoji. Hned při vstoupení jsem zpozoroval\nkus divadelní cedule, zavěšené na okně, na které velkými\npísmeny vytištěna slova „Nur Ruhe\" ponechána byla a\nco napomenutí sloužila. A zajisté panovalo zde při dosti\nčetném obecenstvu až mučící ticho, ani maličký hostinský\ns kudrnatými vlasy as velkým obočím neodvážil se\nnás nahlas uvítati, neb slova „Co poroučíte\" zněla jako\nz útroby nějakého starého fagotu. „Nápoj jest výborný.\"\n„Pro Boha nemluv nahlas,\" napomínal mne můj přítel,\n„sice by nám hostinský více nenalil, vždyť přec vidíš,\njak se dle zákona tamto na ceduli vytištěného chová, a žá-\ndná moc není s to, aby jej k zrušení jeho přivedla.\" •\nPočet hostů se množil neustále. Všickni domácímu\npořádku juž uvyklí, vstupovali beze všeho hluku a nemálo\njsem se divil, že tak v pozdní době tak četná společnost\npřichází. Hádanka ta byla však brzo rozluštěna. Shledal\njsem, že to byli takoví lidé, kteří teprv po půl noci, když\nvšady juž zavřeno, mohli si odpočinout!. Harfenisté, kejklíři,\ndeklamatoři, hudebníci a jiní toho druhu se tu scházejí,\njižto sobě vezdejší chléb v potu tváři vydobývají od sed-\nmé až do dvanácté hodiny v četných hostincích od „čer-\nveného jablka\" na Josefském glacis, až k „modré láhvi\"\nv Lerchenfeldě, aby si po skončené práci odpočinuli a také\nnějakého vyražení si dopřáli. Tak sedí tamto první a je-\ndiný naivní milovník liarfenické společnosti s přičervena-\nlými knoflíky u fraku, s usmívavým obličejem as po-\nprskanou bradou, hraje v karty s bajazzem kočující kome-\ndiantské společnosti. U jiného stolu vypravuje houslista,\npravý tatrman, potichu všelijaké šprýmy svému souseda\na sousedce při ustavičném zalívání a prolívání krku. Vše\nse na něm leskne, jak skleněné jeho oči, špinavý a opu-\nchlý obličej s tlustým do výšky strmícím nosem, tak i\njeho zamaštěný kabát. Že bystrého ducha nebyl, Idá se\nsouditi z jeho blbého výrazu ve tváři a z nízkého čela,\nkteré mimo to ještě chumáči vlasů přikryto bylo.\nPrávě kdosi cizí sem vstupuje, s hubeným přimodra-\nlým nosem; límec přičervenalého kaputu jeho byl až\nk uším vyhrnut, rheumaticky stočený obličej měl obvázaný\nbílým, klarinet opatrně zaobalený strakatým šátkem. Nyní\nsi přisedá k vyžilému tamto v koutě sedícímu mladíku s běla-\nvými kníry as bradou zrzavými vousy obrostlou; límec u ko-\nšile má otevřený a vestu žlutou, jejíž špinavost patrně\nsvědčí, že juž asi dlouho žije v nepřátelství g pradlenou.\nVedle něho leží kytara tu i tam papírem zalepená, již-\nto on co oko v hlavě střeží!\nTed pozor, příteli! Hle! jak se dvéře otevřely, aže\nse dlouho nezavírají, juž několik blízko nich sedících se\ndurdí; není však divu, vždyť se sem hrne celá rodina;\nnapřed jde as desítiletý hoch slepou harfenistku veda,\npak něco mladší hoch- a naposled hlava rodiny, hudebník.\nOdloživše své nástroje, posadili se k našemu stolu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c003", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "3", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.3", "titre_corps": "O prvních začátcích na piano.", "titre_sommaire": "O prvních začátcích na piano.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.2", "debut_caractere": 3088, "fin_caractere_exclue": 4998, "texte": "O prvních začátcích na piano.\nSděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.\nÚvod.\ndobry, potowica roboty.\nPřísloví polské.\nPravdivost přísloví: ~Počátek dobrý, polovice práce\"\nosvědčuje se ve všech zaměstnáních lidského života a\nzvláště u vyučování v hudbě. Neboť stává příkladů, že\nvýtečné talenty, neměvše dobrých základů u vyučování,\nčasto zakrněly; a chtěly-li vyniknout, nezbývalo jim ničehož,\nnež uchýliti se k důkladnému návodu a návyky šlendriánu\nodiožitl\nDůkladné vyučování nezáleží toliko v tom, mnoho-li\nhodin denně učitel se žákem se obírá, nýbrž dobrý pokrok\nžáka zakládá se na tom, jak se vyučování děje, zdali\nmethodickv neb bez návodu: zdaž povrchně neb důkladně,\nzdali zajímavě neb suchopárně atd.\nDobrým soustavným a; methodickým vyučováním\nzíská se nejen mnoho času, alebrž překonají se také sna-\ndno ty největší obtíže v předmětu a žák se rázným krokem\nk svému účelu přiblíží. Důkladným vyučováním stane se\nžák brzv s a m o s ta t n ý m, přijde k poznání ryzé\np r a v d y a naučí se o h u db ě p ř em ý sleť a o ní\nsoudit.\nPodává-li se předmět žáku zajímavým způsobem,\npodněcuje se jeho chuť a pohádá ho k pilnosti a samocin-\nriosti, co zatím suchopárně vyučování chuť a lásku k hudbě\nudušuje a ducha unavuje.\nJelikož jsem se přesvědčil, že mnozí drahná léta\nhudbou se zanášeli, anižby čeho o významu klíče, posuvky\n(Versetzungszeichen), puntíků atd. byli zvěděli, že jim jedno-\nstejné bylo, napsali Cr-klíc na 2., 0., 4. linii, první křížek\nmísto na 5., na 3. nebo na 2. linii, že si nevěděli vysvě-\ntlit, proč se na př. při skladbě do G předznamenává je-\nden křížek, do F jedno b atd. : pohnulo mne, o prvních\nzačátcích zvláště na piano dle mé zkušenosti promluviti\na pojednání k snadnějšímu přehledu na lekcí rozvrhnouti.\nI. Lekcí.\nPoznání a pojmenování klávesu.\nVysvětlování a uspořádání klávesů mohlo by se stati\nasi následujícím způsobem : pohledríeme-li na klávesnici"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1999, "texte": "vidíme množství klávesu; vezmeme-li vsak jeden kláves\npo druhém, shledáme, že vydává každý jiný tón a předce\nnemá každý kláves svého zvláštního jména; nýbrž k po-\njmenování všech slouží jenom sedm písmen: A e>A a>\nDále spatřujeme na klávesnici dvé druhů klávesů:\ndlouhé a krátké; ony šlovou spodními, tyto ale vrch-\nními, Spodní kláves, jenž leží přede dvěma vrchními,\njmenuje se c, nejbližší však, též spodní kláves, hledíce\nk pravé straně, nazyva se d, třetí , čtvrtý /, pátý gy\nšestý u, sedmý á; osmý však obdrží zase jméno prvního,\ntotiž c, potom zase předešlý pořádek se opětuje.\nNyní ať žák jmenuje klávesy, od kteréhokoliv c na-\nhoru i dolů po pořádku tak dlouho, až nechybí; dále ať\nvyhledá všechny c, d, e atd., kolik se jich na klávesnici\nnachází, pak se mu uloží, by pojmenoval klávesy, kdyžby\njeden neb dva přeskočil, kráčeje od zdola neb od zhora\npřes celou klávesnici.\nDostihne-li žák v pojmenování a poznání klávesů\núplné jistoty, vede se k tomu, aby je také rozeznával od\nsebe dle výšky neb hloubky zvuku, K tomu cíli ať uhodí\nzačínaje od nejdolejšího c jedno po druhém až k nejho-\nřejšímu c. Mezi tím se učitel táže , zdali mu všechny c\nstejně zněly? které jsou hrubého a které jemného zvuku?\na na které straně se nacházejí tóny hrubého a jemného\nzvuku, zdali tam , když se kráčí od levé k pravé neb od\npravé k levé ruce ?\nTóny, které jsou jemnějšího zvuku, šlovou vyš-\nšími; ony pak k levé ruce hrubšího zvuku, nižšími;\npři tom ať ukáže učitel žákovi, že vyšší tóny mají struny\nkratší a tenčí; nižší pak delší a tlustší.\nMá-li žák pojem o výšce a hloubce tónu, uhodí se\ndva tóny, které jsou osm, sedm, šest klávesů atd. od sebe\nvzdáleny, ať pouze sluchem rozezná, který je z nich vyšší\nneb nižší a v tomto cvičení ať se pokračuje, až bude\nv úplné jistotě.\nKdyž konečně žák pozná zrakem, kde který kláves\nleží, jej hbitě pojmenuje, a mimo to také sluchem roze-\nznává hlubší tón od vyššího neb naopak, jest radno, dále\npokračovat v rozvržení tónů na oktávy neb osmice.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c004", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "3", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.4", "titre_corps": "Jan Nep. A. Vitásek. Životopisní nástin sděluje redaktor.", "titre_sommaire": "Jan Nep. A. Vitásek. Životopisní nástin sděluje redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.3", "debut_caractere": 2001, "fin_caractere_exclue": 5034, "texte": "Jan Nep. A. Vitásek.\nŽivotopisní nástin sděluje redaktor.\nv\nNa obzoru hudebním v Cechách skvěly se v první\npolovičce našeho století tři jasné hvězdy, jejichžto zář i\ndaleko za hranice vnikla. Byli to hudební výtečníci :\nDiviš Weber, bývalý ředitel konservatoria Pražského,\nJan Vitásek, kapelník v chrámě sv. Víta, a Václav\nTomášek, skladatel u hraběte Buquoia. Všichni tři\nzískali si o hudbu domácí značných zásluh a pročež dou-\nfáme, zavděčiti se čtenářstvu, pakliže život a činnosť je-\ndnoho z těchto umělců osvětlíme. Nuže, počneme s Vitá-\nskem,jehožto hře se bohovci Mozart a Beethoven obdivovali\nv\na jemuž bohoslužná Hudběna v Cechách za mnohý skvo-\nstný dar co děkovati má.\nVitásek Jan narodil se dne 20. února 1771 v Hoří-\nně, blíže Mělníka na panství knížete z Lobkovic. Jeho\nvážený otec, jenž byl v Hoříně více než 39 let učitelem,\npřidržoval syna svého tak horlivě k hudbě, že ve zpěvu,\nna housle i na klavíru velmi dobře pokračoval. Sotva že\ndosáhl desátého roku, počal se juž na varhany cvičiti a\núplná tři léta studoval u otce generální bass, v němž,\nvlohami jsa podporován, tak dospěl, že v třináctém roku\nsvého stáří hrál k radosti otcově mši v knížecí kapli\ns velkou pochvalou shromážděného panstva. Tato mu\nlichotící pochvala byla mu ještě větší pobudkou; nebol\naž do šestnáctého roku svého stáří zaměstnával se toliko\nstudiemi generálního bassu a správným zacházením piana.\nUmění milovná majetnice panství, kněžna Ludmila z\nkovic, zpozorovala pohledem znatelským z neobyčejně\nrychlých pokroků chlapce určitý talent a této milostivé\npříznivkyni měl co děkovati za prostředky, jimiž v Praze\nvyššího zasvěcení dosáhl. Kněžna z Lobkovic vzavši ho\ndo domu svého, starala se o něho a poskytla mu příležitosti,\nže literárně a hudebně svého ducha vzdělávali mohl. Jeho ta-\nlent zjednal mu také v Praze mnoho přátel. Výtečný Fran-\ntišek Dušek vyučoval ho bezplatně pianu a z části\nkomposicí a vážil si ho nejvíce ze všech svých žáků.\nJeště více ho dotvrdil v komposicí kontrapunktista Jan\nKoželuh. Vitásek prospíval mezi tím na pianě velmi\nchvalně; avšak jeho horlivost vzrostla ještě více, když\nroku 1787 nesmrtelného Mozart a za času karnevalu\nv jedné akademii, v divadle Pražském uspořádané, na\npiano hráti slyšel. Mozartova mistrovská komposicí a jeho\npodivuhodná hra roznítila velice mladého umělce k dalším\npokrokům. Kam to v několika letech přivedl, o tom svědčí\nvelká hudební akademie, jižto paní Dušková v divadle dne\n26. dubna 1791 dávala, a v nížto Vitásek, koncert\nMozartův přednášeje všestranné pochvaly došel. Neméně\nvyznačil se v koncertu Kirchgasznerové, slepé to virtuosky\nna harmoniku, kterýž se dne 23. října téhož roku odbýval\na v němž Vitásek přednesem Mozartova koncertu podivení\nzpůsobil. Tato chvalná vystoupení proklestila mu cestu\nk jiným ještě vyznamenáním. Tak na př. zúčastnil se pří\nakademii, jižto Pražští hudební umělci ku prospěchu osiřelé\nrodiny Mozartovy dne 13. ledna 1792 v divadle uspořádali\na kdež Vitásek velkým koncertem Mozartovým četné obe-\ncenstvo takořka okouzlil.\n(Pokračování)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c005", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5405, "texte": "FEUILLETON.\n\nZprávy domácí.\n(Opera.) Tanháuser, romantická opera ve 3 dějstvích, dá-\nvala se dne 2. t. m.v stavovském divadle. Dříve než tuto operu\nkriticky a kráso vědecky probereme, jest zapotřebí, bychom čte-\nnářstvu našemu obsah její sdělili. Slyšme tedy látku.této staré\nněmecké pověsti! Tanháuser (jinak bezpochyby Jindřich z Oftrdin-\ngů) vstoupí do hory Yenušiny (vlastně do hory Holdy, německé\nbohyně lásky) a požívá po celý rok rozkoší u této bohyně.\nPřesycen láskou hnusí se mu život a hledaje spásu v panně\nMarii, octne se náhle na zemi blíže Wartburgu, kdež ho land-\ngraf Heřman, provázen jsa pěvci, modlícího najde a sebou na\nWartburg vezme. (1. dějství.) Tanháuser, přišed do Wartburgu,\nnavštíví Eližbětu, net Heřmanovu, v sále, jež se z jeho návratu těší.\nBrzy na to nastane závodní boj pěvců, jímžto Heřman lásku\nopěvovati dal, a končí se vyznáním Tanháusera, z něhož vysvítá,\nže se v hoře Yenušině nacházel. Rytíři naň za toto porušení\nmeči doráží; avšak Eližběta jej zachrání svým tělem. Tan-\nháuser putuje, by se své viny sprostil, do Říma. (2. dějství.)\nEližběta očekává poutníky z Říma blíže Wartburgu, a však\nnemohouc se Tanháusera dočkali, odejde trudem sklíčena do\nhradu. Konečně objeví se Tanháuser v rozervaných pout-\nnických šatech a vyzná se Wolframoví z Eschenbachu, že od-\nv\npuštění v Římě nedosáhl. Übírá se tedy zpět do hory Yenu-\nšiny. Wolfram jej zadržuje. Náhle slyšet umíráček za Eliž-\nbětu a zdálí zpěv, jenž Tanháusera odpuštění hlásá. Tanháuser\nklesne mrtev do náručí Wolframovi a děj jest ukončen.\nKrásně pojmul Wagner tuto pověst a utvořil z ní dramati-\ncké dílo, v němž poprvé básnictví rovnorodě s hudbou\nkráčí* Skladatel -opcraši/ -až dostrd- atávající formu oper v Tan-\nháuseru. Nenalezáme v ní, mimo na začátku prvního dějství,\nžádného odměřeného čísla, nýbrž velké scény, ježto s sebou\nouzce souvisí. Z toho vyplývá , že Wagner hlavně Recitativ\npovznésti, ano jemu jiný tvar utvořiti musel. To se mu také\npodařilo. Hudba vyniká nejjemnější charakteristikou, vřelou\nnáruživostí, pravdivostí a nadšením pro předmět samý. Je-\ndnotlivé osoby jsou ostře a důsledně charakterovány a ouver-\ntura může se směle velkolepou zvukomalbou tohoto druhu\nnazvati. Další rozbor ponecháme si při opakování této opery\npodotknouce toliko, že provedení bylo slušné a okrouhlé a\nnávštěva dosti četná. Dne 4. t. m. dávána jest opera „Ro-\nbert ďáb e 1\" od G. Meyerbeera s chvalným výsledkem.\nPan Charles Wehle, pianní virtuos z Prahy, odebral\nse dne 30. října z našeho města na umělecké cesty do\nRus. Nejdříve vystoupí v Berlíně, pak pojede přes Rigu do\nPetrohradu. Y Rusi se setkají s Ferdinandem Laubem\na budou ve všech hlavnějších městech koncertovat. Zpáteční\ncestu bude pan W ehle konat přes O děsu a Cařihrad, odkud'\nse do své vlasti navrátí.\nOd mistra Alexandra Dreyschocka vyjdou co\nnevidět tři nocturny (op. 120) v Lipsku u Siegla.\nZápisy do Pražských hudebních učelištzačaly tímto měsí-\ncem. Do konservatoria přijato jest 70, a do varhanické školy\ndo obou roků 53 chovanců.\n(K.) Z Budějovic. Ku přivítání c. k. krajského, svobo-\ndného pána Schrenka, byl uspořádán dne 25. září koncert,\njehožto čistý výnos byl věnován sirotčímu ústavu. Program\nbyl zajímavý. Mimo jiné kusy dávány ouvertury k „Oberonu\"\na k „Fidelio\", které orchestr pod vedením pana kapelníka\nPlojchara správně a precisně provedl. Pak přednášel p. Gustav\nSourek, chovanec p. B. Simáka v Praze, pochod z Tannháusera\nod Liszta a svou vlastní skladbu nocturně se podobající, a\nrozluštil všechny těžkosti těchto piec s velkou bravourou a\nuhFazfeňostí. Konečně zpíval p. Kocmich arii z Mozartovy\n„Kouzedlné flétny\" s citem as dobrým výrazem. Návštěva byla\nvelmi četná a obecenstvo odměnilo spoluúčinkující hojným\npotleskem.\n\nZprávy z Makoiska a z ciziny.\nBadeil-Bačien. Ernesta Grísiová dávala zde koncert dne\n24. září, v němž se značným detonováním vyznamenala;\npan Ketterer z Paříže pachtil se při tomto koncertu na pianě\ns velkou duchaprázdností. Ještě zde prodlévají někteří\nhudební výtečníci, jako Meyerbeer, Sivori, Seeligmann, Jael,\nItosenhain a t. d.\nBerlín. Fer d. La u b zamýšlí na zimu konat uměleckou\ncestu do Ruska. Dříve však vystoupí s Bůlowem v několika\nkoncertech a uspořádá „Triové večerní zábavy.\" Y polovici\nříjna vystoupí v trojnímkoncertu od Beethovena F er d. Laub,\nCL Schumannová a Grutzmacher.\nFrankfurt n. M. Slečna Chaloupková od divadla\nKolínského nad Mohanem, je zde engažována. Vystoupla co\nNorma a pak co Donna Anna v „Don Juanu\" a líbila se ve-\nlice. Hudební časopis „Echo\" o ní praví: „Jarý zvučný hlas\nrozvinul se skvěle v celém objemu, co zatím jisté, ohnivé a\nsprávné vyvedení všem požadavkům zadost učinilo.\" Polský\npianista, Jos. Wieniawski, přibyl sem a vystoupí zde v koncertu.\nHalle. Na Haendlův pomník, jenž zde postaven býti\nmá, věnoval král Pruský 100 Fridrichsdorů.\nNordstemmen. Při obrovském koncertu , jejž dne 19. září\nvojenské kapelly v táboru zdejším dávaly, bylo 25000 lidí pří-\ntomno. Sbor hudební pod direkcí Gerolda, Hanoverského ředitele\nveškeré vojenské hudby, čítal 84 7 hudebníků a 300 bubeníkův.\nVídeň. Slovanská beseda bude se dne 3. listopadu t. r.\nve skvostně ozdobeném sále K. Schwendra odbývat. Vystoupí\nv ní mimo jiné umělce, p. Lukeš, výtečný zpěvák českých národních\npísní. Knihovna po hudebním umělci Fischhofovi obsahuje\n100 000 hudebnin a děl, hudby se týkajících, jakož autografy\n(vlastnoruční podpisy) Bacha, Schuberta, Salieiáho a Haydna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c006", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.5.1", "titre_corps": "Zprávy domácí.", "titre_sommaire": "Zprávy domácí.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.4", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 3717, "texte": "Zprávy domácí.\n(Opera.) Tanháuser, romantická opera ve 3 dějstvích, dá-\nvala se dne 2. t. m.v stavovském divadle. Dříve než tuto operu\nkriticky a kráso vědecky probereme, jest zapotřebí, bychom čte-\nnářstvu našemu obsah její sdělili. Slyšme tedy látku.této staré\nněmecké pověsti! Tanháuser (jinak bezpochyby Jindřich z Oftrdin-\ngů) vstoupí do hory Yenušiny (vlastně do hory Holdy, německé\nbohyně lásky) a požívá po celý rok rozkoší u této bohyně.\nPřesycen láskou hnusí se mu život a hledaje spásu v panně\nMarii, octne se náhle na zemi blíže Wartburgu, kdež ho land-\ngraf Heřman, provázen jsa pěvci, modlícího najde a sebou na\nWartburg vezme. (1. dějství.) Tanháuser, přišed do Wartburgu,\nnavštíví Eližbětu, net Heřmanovu, v sále, jež se z jeho návratu těší.\nBrzy na to nastane závodní boj pěvců, jímžto Heřman lásku\nopěvovati dal, a končí se vyznáním Tanháusera, z něhož vysvítá,\nže se v hoře Yenušině nacházel. Rytíři naň za toto porušení\nmeči doráží; avšak Eližběta jej zachrání svým tělem. Tan-\nháuser putuje, by se své viny sprostil, do Říma. (2. dějství.)\nEližběta očekává poutníky z Říma blíže Wartburgu, a však\nnemohouc se Tanháusera dočkali, odejde trudem sklíčena do\nhradu. Konečně objeví se Tanháuser v rozervaných pout-\nnických šatech a vyzná se Wolframoví z Eschenbachu, že od-\nv\npuštění v Římě nedosáhl. Übírá se tedy zpět do hory Yenu-\nšiny. Wolfram jej zadržuje. Náhle slyšet umíráček za Eliž-\nbětu a zdálí zpěv, jenž Tanháusera odpuštění hlásá. Tanháuser\nklesne mrtev do náručí Wolframovi a děj jest ukončen.\nKrásně pojmul Wagner tuto pověst a utvořil z ní dramati-\ncké dílo, v němž poprvé básnictví rovnorodě s hudbou\nkráčí* Skladatel -opcraši/ -až dostrd- atávající formu oper v Tan-\nháuseru. Nenalezáme v ní, mimo na začátku prvního dějství,\nžádného odměřeného čísla, nýbrž velké scény, ježto s sebou\nouzce souvisí. Z toho vyplývá , že Wagner hlavně Recitativ\npovznésti, ano jemu jiný tvar utvořiti musel. To se mu také\npodařilo. Hudba vyniká nejjemnější charakteristikou, vřelou\nnáruživostí, pravdivostí a nadšením pro předmět samý. Je-\ndnotlivé osoby jsou ostře a důsledně charakterovány a ouver-\ntura může se směle velkolepou zvukomalbou tohoto druhu\nnazvati. Další rozbor ponecháme si při opakování této opery\npodotknouce toliko, že provedení bylo slušné a okrouhlé a\nnávštěva dosti četná. Dne 4. t. m. dávána jest opera „Ro-\nbert ďáb e 1\" od G. Meyerbeera s chvalným výsledkem.\nPan Charles Wehle, pianní virtuos z Prahy, odebral\nse dne 30. října z našeho města na umělecké cesty do\nRus. Nejdříve vystoupí v Berlíně, pak pojede přes Rigu do\nPetrohradu. Y Rusi se setkají s Ferdinandem Laubem\na budou ve všech hlavnějších městech koncertovat. Zpáteční\ncestu bude pan W ehle konat přes O děsu a Cařihrad, odkud'\nse do své vlasti navrátí.\nOd mistra Alexandra Dreyschocka vyjdou co\nnevidět tři nocturny (op. 120) v Lipsku u Siegla.\nZápisy do Pražských hudebních učelištzačaly tímto měsí-\ncem. Do konservatoria přijato jest 70, a do varhanické školy\ndo obou roků 53 chovanců.\n(K.) Z Budějovic. Ku přivítání c. k. krajského, svobo-\ndného pána Schrenka, byl uspořádán dne 25. září koncert,\njehožto čistý výnos byl věnován sirotčímu ústavu. Program\nbyl zajímavý. Mimo jiné kusy dávány ouvertury k „Oberonu\"\na k „Fidelio\", které orchestr pod vedením pana kapelníka\nPlojchara správně a precisně provedl. Pak přednášel p. Gustav\nSourek, chovanec p. B. Simáka v Praze, pochod z Tannháusera\nod Liszta a svou vlastní skladbu nocturně se podobající, a\nrozluštil všechny těžkosti těchto piec s velkou bravourou a\nuhFazfeňostí. Konečně zpíval p. Kocmich arii z Mozartovy\n„Kouzedlné flétny\" s citem as dobrým výrazem. Návštěva byla\nvelmi četná a obecenstvo odměnilo spoluúčinkující hojným\npotleskem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c007", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.5.2", "titre_corps": "Zprávy z Makoiska a z ciziny.", "titre_sommaire": "Zprávy z Makoiska a z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.4", "debut_caractere": 3719, "fin_caractere_exclue": 5405, "texte": "Zprávy z Makoiska a z ciziny.\nBadeil-Bačien. Ernesta Grísiová dávala zde koncert dne\n24. září, v němž se značným detonováním vyznamenala;\npan Ketterer z Paříže pachtil se při tomto koncertu na pianě\ns velkou duchaprázdností. Ještě zde prodlévají někteří\nhudební výtečníci, jako Meyerbeer, Sivori, Seeligmann, Jael,\nItosenhain a t. d.\nBerlín. Fer d. La u b zamýšlí na zimu konat uměleckou\ncestu do Ruska. Dříve však vystoupí s Bůlowem v několika\nkoncertech a uspořádá „Triové večerní zábavy.\" Y polovici\nříjna vystoupí v trojnímkoncertu od Beethovena F er d. Laub,\nCL Schumannová a Grutzmacher.\nFrankfurt n. M. Slečna Chaloupková od divadla\nKolínského nad Mohanem, je zde engažována. Vystoupla co\nNorma a pak co Donna Anna v „Don Juanu\" a líbila se ve-\nlice. Hudební časopis „Echo\" o ní praví: „Jarý zvučný hlas\nrozvinul se skvěle v celém objemu, co zatím jisté, ohnivé a\nsprávné vyvedení všem požadavkům zadost učinilo.\" Polský\npianista, Jos. Wieniawski, přibyl sem a vystoupí zde v koncertu.\nHalle. Na Haendlův pomník, jenž zde postaven býti\nmá, věnoval král Pruský 100 Fridrichsdorů.\nNordstemmen. Při obrovském koncertu , jejž dne 19. září\nvojenské kapelly v táboru zdejším dávaly, bylo 25000 lidí pří-\ntomno. Sbor hudební pod direkcí Gerolda, Hanoverského ředitele\nveškeré vojenské hudby, čítal 84 7 hudebníků a 300 bubeníkův.\nVídeň. Slovanská beseda bude se dne 3. listopadu t. r.\nve skvostně ozdobeném sále K. Schwendra odbývat. Vystoupí\nv ní mimo jiné umělce, p. Lukeš, výtečný zpěvák českých národních\npísní. Knihovna po hudebním umělci Fischhofovi obsahuje\n100 000 hudebnin a děl, hudby se týkajících, jakož autografy\n(vlastnoruční podpisy) Bacha, Schuberta, Salieiáho a Haydna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c008", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.6", "titre_corps": "Listárna", "titre_sommaire": "Listárna", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.4", "debut_caractere": 5407, "fin_caractere_exclue": 5491, "texte": "Listárna\ndíky. Upotřebíme, však teprv později.\nPanu V. Z. ve Yidému (Udine). Srdečné"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-10-07-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-10-07_01#c009", "volume": "bmtnabd_1858-10-07_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.2.7", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující „Selanku\" pro piano, od slovutného skladatele pana W. H. Veita,", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující „Selanku\" pro piano, od slovutného skladatele pana W. H. Veita,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.4", "debut_caractere": 5493, "fin_caractere_exclue": 6186, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující „Selanku\" pro piano, od slovutného skladatele pana W. H. Veita,\nc. k. krajského presidenta v Chebu. Obálku ke všem přílohám přidáme s poslední přílohou. K „Daliboru44 budou buď lite-\nrárními články, buď hudebními kusy přispívati: J. Abert, A. Ambros, doktor veškerých práv, F. Blažek, J. Blodék, J. Buva,\nJ. Forster, V. Friml, Alex. Dreyschock, J. Hampl, A. % Hnilička, V. Horák, J. Král, B. Kirchner, Bed. Kittl, Sig. Kolesovský,\nJos. Krejčí, Ferd. Laub, Ant. Nedvéd, Jos. M. Nováček, V. Proška, Bed. Šimák, Frant. Škroup, J. Slavík, W.\nVeit, F, Vogl, Ch. Wehle, Leop. Zvonai% V. Zavrtal, atd., pak básníci a spisovatelé českoslovanštL"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.1", "texte": "DALIBOR.\nÚvodní báseň.\nGustav Pfleger.\nžaláře lůně v hlubokých zděch skrytém,\nKde paprsk slunce jenom slabým svitem\nSe krada zmírá v temných ve skulinách,\nJak bludice mdlá lesních na vlhčinách :\nKde u pilíře okov zprachnivělý,\nZapomněv časem článků hudbu divou,\nPochován v sobě, sotva v sobě celý\nCo památka na mnohou přetraplivou\nA proplakanou dobu minulosti ,\nSe na podlaze k dutým důlkům hostí :\nTain Dalibor na lávce odpočívá,\nPokoj-li můž' se odpočinkem z váti,\nJejž pohyb čilý nikdy neukrátí,\nA jenž mu ve dne, v noci věčně stejno zývá.\nOn seděl v sebe skleslý bílé vlasy\nJak upomínky na šťastnější časy\nKol spánků vpadlých zemdleně mu hrají\nA tak se živým strastem podobají.\nTak seděl Dalibor v tom hrůzném míru\nSpíš zrcadlem jsa smrti neslitovné,\nCo živá oběť ku jejímu smíru\nUrčená od bolesti nevýslovné ! . . . .\nA podlé boku hudební stroj dřímá,\nTřesoucí ruka na něm spočívá,\nKmet iv svých snách jej pevnou rukou jímá\nA před odnětím v strachu ukrývá.\nNeb zvučné housle tyť jediný podíl,\nJímž osud hrozný starce doprovodil,\nY ty mluvné struny vlívá hoře svoje\nA celý svět svých strastí, srdce boje!\nTu stařec probudí se ze snů milých\nJak z náručí to přátel ještě zbylých,\nOn vzhůru zírá, odkud zář přichází,\nDnes místo vzdechem směvem ji provází.\nDnes celý život od rychlého mládí\nAž v doby tyto v mysl si uvádí,\nJak krásné panoráma rozkládá se\nPřed jeho zrakem v původní své kráse !\nOn vidí v duchu, jak co mládce řádí,\nJak vděk užívá rozkošného mládí,\nJak co muž zápas vede slavném boji,\nJak ach ! mu vážou přemoženou ruku,\nOn vidí, jak rok co rok v neukojí\nTisící snáší neskonalou muku !!....\nTu chopí houslí se a nápěvem,\nJímž tvrdé skály pohnul by až k pláci,\nZe člověk takých tónův objevem,\nY nichž nejhlubší se bolest srdce značí,\nBy ztratil rozum strašném ve šílení ;\nOn žaluje, že nikde nikde není\nPražádný ohlas toho, co on zpívá,\nv\nZe žádná ozvěna se nezachvívá\nToho, co houslí struny sladké hrají,\nJež darmo po soucitu srdcí ždají ! . . . .\nYšak slyš!! Jaké to zvuky k starcovi se loudí?\nHra jeho sotva ztichla, ozvěna se budí,\nDivoucí tony v žalář bloudí,\nJichž zpěv zármutek starcův rozetrudí !\nTy boluplné, žaíné melodije\nYe smírném taktu hudba v písně vije\nA starci slasť v zpuchřelé srdce vlívá,\nŽe nezvyklou tou slastí poumdlívá,\nYe sladkých tónech duše se s ním loučí,\nMdlé zemi tělo vetché odporoučí!\nDalibor skonal . . . ítád opustil zemi,\nYždyť v dobrých srdcích nalez' olli&S citů,\nYždyť ví, že žije dál se zpěvy všemi,\nJež k houslím zpíval ve žaláře skrytu,\nŽe mnohém po století jeho jméno\nCo drahá památka vždy bude ctěno!\n\nHarfenice.\nVýjev ze života hudebnického.\nHostinec na Josefském glacis ve Yídni, město Bělolirad\nve Štítu mající, jesť, ač nepatrný, přede v jistém způsobu po-\nvěstný. Tam totiž za dob masopustních uzavíraly se a\nsnad dosud se uzavírají smlouvy s hudebníky buď rukou\ndáním neb doručením dost malého závdavku.\nJsa právě toho casu ve Yídni a slyše o hostinci tom,\nbyl jsem žádostiv jej seznati. Bylo juž pozdě v noci, když\njsem veden byl do odlehlé té hospody, nemýlímJi se, da-\nleko v císařské ulici v Josefově se nalézající. Policejní\nhodina juž odbila, hostince a kavárny byly uzavírány."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.2", "texte": "„Jsme na místě,\" pravil můj průvodci, když jsme\npřišli kolem pevně uzamknutých okenic k malým černým\ndveřím, které pouze přivřeny byly a dosti nepatrným\nťuknutím se otevřely. Tmavou chodbou übírali jsme se\nk druhým dveřím a otevřevše je stáli jsme v osvětleném\nhostinském pokoji. Hned při vstoupení jsem zpozoroval\nkus divadelní cedule, zavěšené na okně, na které velkými\npísmeny vytištěna slova „Nur Ruhe\" ponechána byla a\nco napomenutí sloužila. A zajisté panovalo zde při dosti\nčetném obecenstvu až mučící ticho, ani maličký hostinský\ns kudrnatými vlasy as velkým obočím neodvážil se\nnás nahlas uvítati, neb slova „Co poroučíte\" zněla jako\nz útroby nějakého starého fagotu. „Nápoj jest výborný.\"\n„Pro Boha nemluv nahlas,\" napomínal mne můj přítel,\n„sice by nám hostinský více nenalil, vždyť přec vidíš,\njak se dle zákona tamto na ceduli vytištěného chová, a žá-\ndná moc není s to, aby jej k zrušení jeho přivedla.\" •\nPočet hostů se množil neustále. Všickni domácímu\npořádku juž uvyklí, vstupovali beze všeho hluku a nemálo\njsem se divil, že tak v pozdní době tak četná společnost\npřichází. Hádanka ta byla však brzo rozluštěna. Shledal\njsem, že to byli takoví lidé, kteří teprv po půl noci, když\nvšady juž zavřeno, mohli si odpočinout!. Harfenisté, kejklíři,\ndeklamatoři, hudebníci a jiní toho druhu se tu scházejí,\njižto sobě vezdejší chléb v potu tváři vydobývají od sed-\nmé až do dvanácté hodiny v četných hostincích od „čer-\nveného jablka\" na Josefském glacis, až k „modré láhvi\"\nv Lerchenfeldě, aby si po skončené práci odpočinuli a také\nnějakého vyražení si dopřáli. Tak sedí tamto první a je-\ndiný naivní milovník liarfenické společnosti s přičervena-\nlými knoflíky u fraku, s usmívavým obličejem as po-\nprskanou bradou, hraje v karty s bajazzem kočující kome-\ndiantské společnosti. U jiného stolu vypravuje houslista,\npravý tatrman, potichu všelijaké šprýmy svému souseda\na sousedce při ustavičném zalívání a prolívání krku. Vše\nse na něm leskne, jak skleněné jeho oči, špinavý a opu-\nchlý obličej s tlustým do výšky strmícím nosem, tak i\njeho zamaštěný kabát. Že bystrého ducha nebyl, Idá se\nsouditi z jeho blbého výrazu ve tváři a z nízkého čela,\nkteré mimo to ještě chumáči vlasů přikryto bylo.\nPrávě kdosi cizí sem vstupuje, s hubeným přimodra-\nlým nosem; límec přičervenalého kaputu jeho byl až\nk uším vyhrnut, rheumaticky stočený obličej měl obvázaný\nbílým, klarinet opatrně zaobalený strakatým šátkem. Nyní\nsi přisedá k vyžilému tamto v koutě sedícímu mladíku s běla-\nvými kníry as bradou zrzavými vousy obrostlou; límec u ko-\nšile má otevřený a vestu žlutou, jejíž špinavost patrně\nsvědčí, že juž asi dlouho žije v nepřátelství g pradlenou.\nVedle něho leží kytara tu i tam papírem zalepená, již-\nto on co oko v hlavě střeží!\nTed pozor, příteli! Hle! jak se dvéře otevřely, aže\nse dlouho nezavírají, juž několik blízko nich sedících se\ndurdí; není však divu, vždyť se sem hrne celá rodina;\nnapřed jde as desítiletý hoch slepou harfenistku veda,\npak něco mladší hoch- a naposled hlava rodiny, hudebník.\nOdloživše své nástroje, posadili se k našemu stolu.\n(Pokračování.)\n\nO prvních začátcích na piano.\nSděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.\nÚvod.\ndobry, potowica roboty.\nPřísloví polské.\nPravdivost přísloví: ~Počátek dobrý, polovice práce\"\nosvědčuje se ve všech zaměstnáních lidského života a\nzvláště u vyučování v hudbě. Neboť stává příkladů, že\nvýtečné talenty, neměvše dobrých základů u vyučování,\nčasto zakrněly; a chtěly-li vyniknout, nezbývalo jim ničehož,\nnež uchýliti se k důkladnému návodu a návyky šlendriánu\nodiožitl\nDůkladné vyučování nezáleží toliko v tom, mnoho-li\nhodin denně učitel se žákem se obírá, nýbrž dobrý pokrok\nžáka zakládá se na tom, jak se vyučování děje, zdali\nmethodickv neb bez návodu: zdaž povrchně neb důkladně,\nzdali zajímavě neb suchopárně atd.\nDobrým soustavným a; methodickým vyučováním\nzíská se nejen mnoho času, alebrž překonají se také sna-\ndno ty největší obtíže v předmětu a žák se rázným krokem\nk svému účelu přiblíží. Důkladným vyučováním stane se\nžák brzv s a m o s ta t n ý m, přijde k poznání ryzé\np r a v d y a naučí se o h u db ě p ř em ý sleť a o ní\nsoudit.\nPodává-li se předmět žáku zajímavým způsobem,\npodněcuje se jeho chuť a pohádá ho k pilnosti a samocin-\nriosti, co zatím suchopárně vyučování chuť a lásku k hudbě\nudušuje a ducha unavuje.\nJelikož jsem se přesvědčil, že mnozí drahná léta\nhudbou se zanášeli, anižby čeho o významu klíče, posuvky\n(Versetzungszeichen), puntíků atd. byli zvěděli, že jim jedno-\nstejné bylo, napsali Cr-klíc na 2., 0., 4. linii, první křížek\nmísto na 5., na 3. nebo na 2. linii, že si nevěděli vysvě-\ntlit, proč se na př. při skladbě do G předznamenává je-\nden křížek, do F jedno b atd. : pohnulo mne, o prvních\nzačátcích zvláště na piano dle mé zkušenosti promluviti\na pojednání k snadnějšímu přehledu na lekcí rozvrhnouti.\nI. Lekcí.\nPoznání a pojmenování klávesu.\nVysvětlování a uspořádání klávesů mohlo by se stati\nasi následujícím způsobem : pohledríeme-li na klávesnici"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.3", "texte": "vidíme množství klávesu; vezmeme-li vsak jeden kláves\npo druhém, shledáme, že vydává každý jiný tón a předce\nnemá každý kláves svého zvláštního jména; nýbrž k po-\njmenování všech slouží jenom sedm písmen: A e>A a>\nDále spatřujeme na klávesnici dvé druhů klávesů:\ndlouhé a krátké; ony šlovou spodními, tyto ale vrch-\nními, Spodní kláves, jenž leží přede dvěma vrchními,\njmenuje se c, nejbližší však, též spodní kláves, hledíce\nk pravé straně, nazyva se d, třetí , čtvrtý /, pátý gy\nšestý u, sedmý á; osmý však obdrží zase jméno prvního,\ntotiž c, potom zase předešlý pořádek se opětuje.\nNyní ať žák jmenuje klávesy, od kteréhokoliv c na-\nhoru i dolů po pořádku tak dlouho, až nechybí; dále ať\nvyhledá všechny c, d, e atd., kolik se jich na klávesnici\nnachází, pak se mu uloží, by pojmenoval klávesy, kdyžby\njeden neb dva přeskočil, kráčeje od zdola neb od zhora\npřes celou klávesnici.\nDostihne-li žák v pojmenování a poznání klávesů\núplné jistoty, vede se k tomu, aby je také rozeznával od\nsebe dle výšky neb hloubky zvuku, K tomu cíli ať uhodí\nzačínaje od nejdolejšího c jedno po druhém až k nejho-\nřejšímu c. Mezi tím se učitel táže , zdali mu všechny c\nstejně zněly? které jsou hrubého a které jemného zvuku?\na na které straně se nacházejí tóny hrubého a jemného\nzvuku, zdali tam , když se kráčí od levé k pravé neb od\npravé k levé ruce ?\nTóny, které jsou jemnějšího zvuku, šlovou vyš-\nšími; ony pak k levé ruce hrubšího zvuku, nižšími;\npři tom ať ukáže učitel žákovi, že vyšší tóny mají struny\nkratší a tenčí; nižší pak delší a tlustší.\nMá-li žák pojem o výšce a hloubce tónu, uhodí se\ndva tóny, které jsou osm, sedm, šest klávesů atd. od sebe\nvzdáleny, ať pouze sluchem rozezná, který je z nich vyšší\nneb nižší a v tomto cvičení ať se pokračuje, až bude\nv úplné jistotě.\nKdyž konečně žák pozná zrakem, kde který kláves\nleží, jej hbitě pojmenuje, a mimo to také sluchem roze-\nznává hlubší tón od vyššího neb naopak, jest radno, dále\npokračovat v rozvržení tónů na oktávy neb osmice.\n(Pokračování.)\n\nJan Nep. A. Vitásek.\nŽivotopisní nástin sděluje redaktor.\nv\nNa obzoru hudebním v Cechách skvěly se v první\npolovičce našeho století tři jasné hvězdy, jejichžto zář i\ndaleko za hranice vnikla. Byli to hudební výtečníci :\nDiviš Weber, bývalý ředitel konservatoria Pražského,\nJan Vitásek, kapelník v chrámě sv. Víta, a Václav\nTomášek, skladatel u hraběte Buquoia. Všichni tři\nzískali si o hudbu domácí značných zásluh a pročež dou-\nfáme, zavděčiti se čtenářstvu, pakliže život a činnosť je-\ndnoho z těchto umělců osvětlíme. Nuže, počneme s Vitá-\nskem,jehožto hře se bohovci Mozart a Beethoven obdivovali\nv\na jemuž bohoslužná Hudběna v Cechách za mnohý skvo-\nstný dar co děkovati má.\nVitásek Jan narodil se dne 20. února 1771 v Hoří-\nně, blíže Mělníka na panství knížete z Lobkovic. Jeho\nvážený otec, jenž byl v Hoříně více než 39 let učitelem,\npřidržoval syna svého tak horlivě k hudbě, že ve zpěvu,\nna housle i na klavíru velmi dobře pokračoval. Sotva že\ndosáhl desátého roku, počal se juž na varhany cvičiti a\núplná tři léta studoval u otce generální bass, v němž,\nvlohami jsa podporován, tak dospěl, že v třináctém roku\nsvého stáří hrál k radosti otcově mši v knížecí kapli\ns velkou pochvalou shromážděného panstva. Tato mu\nlichotící pochvala byla mu ještě větší pobudkou; nebol\naž do šestnáctého roku svého stáří zaměstnával se toliko\nstudiemi generálního bassu a správným zacházením piana.\nUmění milovná majetnice panství, kněžna Ludmila z\nkovic, zpozorovala pohledem znatelským z neobyčejně\nrychlých pokroků chlapce určitý talent a této milostivé\npříznivkyni měl co děkovati za prostředky, jimiž v Praze\nvyššího zasvěcení dosáhl. Kněžna z Lobkovic vzavši ho\ndo domu svého, starala se o něho a poskytla mu příležitosti,\nže literárně a hudebně svého ducha vzdělávali mohl. Jeho ta-\nlent zjednal mu také v Praze mnoho přátel. Výtečný Fran-\ntišek Dušek vyučoval ho bezplatně pianu a z části\nkomposicí a vážil si ho nejvíce ze všech svých žáků.\nJeště více ho dotvrdil v komposicí kontrapunktista Jan\nKoželuh. Vitásek prospíval mezi tím na pianě velmi\nchvalně; avšak jeho horlivost vzrostla ještě více, když\nroku 1787 nesmrtelného Mozart a za času karnevalu\nv jedné akademii, v divadle Pražském uspořádané, na\npiano hráti slyšel. Mozartova mistrovská komposicí a jeho\npodivuhodná hra roznítila velice mladého umělce k dalším\npokrokům. Kam to v několika letech přivedl, o tom svědčí\nvelká hudební akademie, jižto paní Dušková v divadle dne\n26. dubna 1791 dávala, a v nížto Vitásek, koncert\nMozartův přednášeje všestranné pochvaly došel. Neméně\nvyznačil se v koncertu Kirchgasznerové, slepé to virtuosky\nna harmoniku, kterýž se dne 23. října téhož roku odbýval\na v němž Vitásek přednesem Mozartova koncertu podivení\nzpůsobil. Tato chvalná vystoupení proklestila mu cestu\nk jiným ještě vyznamenáním. Tak na př. zúčastnil se pří\nakademii, jižto Pražští hudební umělci ku prospěchu osiřelé\nrodiny Mozartovy dne 13. ledna 1792 v divadle uspořádali\na kdež Vitásek velkým koncertem Mozartovým četné obe-\ncenstvo takořka okouzlil.\n(Pokračování)."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581007-01.1.4", "texte": "FEUILLETON.\n\nZprávy domácí.\n(Opera.) Tanháuser, romantická opera ve 3 dějstvích, dá-\nvala se dne 2. t. m.v stavovském divadle. Dříve než tuto operu\nkriticky a kráso vědecky probereme, jest zapotřebí, bychom čte-\nnářstvu našemu obsah její sdělili. Slyšme tedy látku.této staré\nněmecké pověsti! Tanháuser (jinak bezpochyby Jindřich z Oftrdin-\ngů) vstoupí do hory Yenušiny (vlastně do hory Holdy, německé\nbohyně lásky) a požívá po celý rok rozkoší u této bohyně.\nPřesycen láskou hnusí se mu život a hledaje spásu v panně\nMarii, octne se náhle na zemi blíže Wartburgu, kdež ho land-\ngraf Heřman, provázen jsa pěvci, modlícího najde a sebou na\nWartburg vezme. (1. dějství.) Tanháuser, přišed do Wartburgu,\nnavštíví Eližbětu, net Heřmanovu, v sále, jež se z jeho návratu těší.\nBrzy na to nastane závodní boj pěvců, jímžto Heřman lásku\nopěvovati dal, a končí se vyznáním Tanháusera, z něhož vysvítá,\nže se v hoře Yenušině nacházel. Rytíři naň za toto porušení\nmeči doráží; avšak Eližběta jej zachrání svým tělem. Tan-\nháuser putuje, by se své viny sprostil, do Říma. (2. dějství.)\nEližběta očekává poutníky z Říma blíže Wartburgu, a však\nnemohouc se Tanháusera dočkali, odejde trudem sklíčena do\nhradu. Konečně objeví se Tanháuser v rozervaných pout-\nnických šatech a vyzná se Wolframoví z Eschenbachu, že od-\nv\npuštění v Římě nedosáhl. Übírá se tedy zpět do hory Yenu-\nšiny. Wolfram jej zadržuje. Náhle slyšet umíráček za Eliž-\nbětu a zdálí zpěv, jenž Tanháusera odpuštění hlásá. Tanháuser\nklesne mrtev do náručí Wolframovi a děj jest ukončen.\nKrásně pojmul Wagner tuto pověst a utvořil z ní dramati-\ncké dílo, v němž poprvé básnictví rovnorodě s hudbou\nkráčí* Skladatel -opcraši/ -až dostrd- atávající formu oper v Tan-\nháuseru. Nenalezáme v ní, mimo na začátku prvního dějství,\nžádného odměřeného čísla, nýbrž velké scény, ježto s sebou\nouzce souvisí. Z toho vyplývá , že Wagner hlavně Recitativ\npovznésti, ano jemu jiný tvar utvořiti musel. To se mu také\npodařilo. Hudba vyniká nejjemnější charakteristikou, vřelou\nnáruživostí, pravdivostí a nadšením pro předmět samý. Je-\ndnotlivé osoby jsou ostře a důsledně charakterovány a ouver-\ntura může se směle velkolepou zvukomalbou tohoto druhu\nnazvati. Další rozbor ponecháme si při opakování této opery\npodotknouce toliko, že provedení bylo slušné a okrouhlé a\nnávštěva dosti četná. Dne 4. t. m. dávána jest opera „Ro-\nbert ďáb e 1\" od G. Meyerbeera s chvalným výsledkem.\nPan Charles Wehle, pianní virtuos z Prahy, odebral\nse dne 30. října z našeho města na umělecké cesty do\nRus. Nejdříve vystoupí v Berlíně, pak pojede přes Rigu do\nPetrohradu. Y Rusi se setkají s Ferdinandem Laubem\na budou ve všech hlavnějších městech koncertovat. Zpáteční\ncestu bude pan W ehle konat přes O děsu a Cařihrad, odkud'\nse do své vlasti navrátí.\nOd mistra Alexandra Dreyschocka vyjdou co\nnevidět tři nocturny (op. 120) v Lipsku u Siegla.\nZápisy do Pražských hudebních učelištzačaly tímto měsí-\ncem. Do konservatoria přijato jest 70, a do varhanické školy\ndo obou roků 53 chovanců.\n(K.) Z Budějovic. Ku přivítání c. k. krajského, svobo-\ndného pána Schrenka, byl uspořádán dne 25. září koncert,\njehožto čistý výnos byl věnován sirotčímu ústavu. Program\nbyl zajímavý. Mimo jiné kusy dávány ouvertury k „Oberonu\"\na k „Fidelio\", které orchestr pod vedením pana kapelníka\nPlojchara správně a precisně provedl. Pak přednášel p. Gustav\nSourek, chovanec p. B. Simáka v Praze, pochod z Tannháusera\nod Liszta a svou vlastní skladbu nocturně se podobající, a\nrozluštil všechny těžkosti těchto piec s velkou bravourou a\nuhFazfeňostí. Konečně zpíval p. Kocmich arii z Mozartovy\n„Kouzedlné flétny\" s citem as dobrým výrazem. Návštěva byla\nvelmi četná a obecenstvo odměnilo spoluúčinkující hojným\npotleskem.\n\nZprávy z Makoiska a z ciziny.\nBadeil-Bačien. Ernesta Grísiová dávala zde koncert dne\n24. září, v němž se značným detonováním vyznamenala;\npan Ketterer z Paříže pachtil se při tomto koncertu na pianě\ns velkou duchaprázdností. Ještě zde prodlévají někteří\nhudební výtečníci, jako Meyerbeer, Sivori, Seeligmann, Jael,\nItosenhain a t. d.\nBerlín. Fer d. La u b zamýšlí na zimu konat uměleckou\ncestu do Ruska. Dříve však vystoupí s Bůlowem v několika\nkoncertech a uspořádá „Triové večerní zábavy.\" Y polovici\nříjna vystoupí v trojnímkoncertu od Beethovena F er d. Laub,\nCL Schumannová a Grutzmacher.\nFrankfurt n. M. Slečna Chaloupková od divadla\nKolínského nad Mohanem, je zde engažována. Vystoupla co\nNorma a pak co Donna Anna v „Don Juanu\" a líbila se ve-\nlice. Hudební časopis „Echo\" o ní praví: „Jarý zvučný hlas\nrozvinul se skvěle v celém objemu, co zatím jisté, ohnivé a\nsprávné vyvedení všem požadavkům zadost učinilo.\" Polský\npianista, Jos. Wieniawski, přibyl sem a vystoupí zde v koncertu.\nHalle. Na Haendlův pomník, jenž zde postaven býti\nmá, věnoval král Pruský 100 Fridrichsdorů.\nNordstemmen. Při obrovském koncertu , jejž dne 19. září\nvojenské kapelly v táboru zdejším dávaly, bylo 25000 lidí pří-\ntomno. Sbor hudební pod direkcí Gerolda, Hanoverského ředitele\nveškeré vojenské hudby, čítal 84 7 hudebníků a 300 bubeníkův.\nVídeň. Slovanská beseda bude se dne 3. listopadu t. r.\nve skvostně ozdobeném sále K. Schwendra odbývat. Vystoupí\nv ní mimo jiné umělce, p. Lukeš, výtečný zpěvák českých národních\npísní. Knihovna po hudebním umělci Fischhofovi obsahuje\n100 000 hudebnin a děl, hudby se týkajících, jakož autografy\n(vlastnoruční podpisy) Bacha, Schuberta, Salieiáho a Haydna.\n\nListárna\ndíky. Upotřebíme, však teprv později.\nPanu V. Z. ve Yidému (Udine). Srdečné\n\nK tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující „Selanku\" pro piano, od slovutného skladatele pana W. H. Veita,\nc. k. krajského presidenta v Chebu. Obálku ke všem přílohám přidáme s poslední přílohou. K „Daliboru44 budou buď lite-\nrárními články, buď hudebními kusy přispívati: J. Abert, A. Ambros, doktor veškerých práv, F. Blažek, J. Blodék, J. Buva,\nJ. Forster, V. Friml, Alex. Dreyschock, J. Hampl, A. % Hnilička, V. Horák, J. Král, B. Kirchner, Bed. Kittl, Sig. Kolesovský,\nJos. Krejčí, Ferd. Laub, Ant. Nedvéd, Jos. M. Nováček, V. Proška, Bed. Šimák, Frant. Škroup, J. Slavík, W.\nVeit, F, Vogl, Ch. Wehle, Leop. Zvonai% V. Zavrtal, atd., pak básníci a spisovatelé českoslovanštL"}]}