{"numero_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_sha256": "081680444856ae077abcb4ae2477c877b7e629aa98df88e2b4b82564a42b9afa", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1858/12/16_01/bmtnabd_1858-12-16_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c001", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.1", "titre_corps": "EGYD BORZAGA.", "titre_sommaire": "EGYD BORZAGA.", "signature_source": "Jan Král", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2452, "texte": "EGYD BORZAGA.\nJan Král.\nHudební umění vůbec a komorní hudba zvlášt utrpěly\númrtím Borzagy velikou ztrátu, neboť pozbyly v něm je-\ndnoho ze svých nejznamenitějších zastupitelů.\nEgyd Borzaga narodil se dne 1. září 1802 v Praze\na obdržel tu své veškeré vzdělání. Chodě do škol, cvičil\nse mimo to pilně v hudbě a učil se nejprvé houslím. Mladý\nBorzaga musel pro svou náklonnost k umění tomuto od\notce mnoho výčitek snésti; než to ho neodstrašílo.\nVěnujíc se filosofickým a právnickým studiím, chopil\nse cella a počal se s největší horlivostí na něm cvičiti.\nSvou pilností, snahou, zálibou a láskou k tomuto nástroji\ndocílil takových pokroků, že brzy do hudebních kruhů po-\nvolán byl, kdež svůj talent patrně osvědčil. Ukončiv svá\nstudia, odebral se do Peště, kdež podav se své zálibě, u\ntamějšího divadla místo co sólista a člen orchestru přijal\n„ na nové své umělecké dráze úplného uznání a přízně si\ndobyl. Napotom přijal pozvání od jistého mecenáše, maďar-\nského to šlechtice a prodlel několik let u něho, kdež času\nnabyl, by se na svém nástroji ještě více zdokonalil.\nRoku 1834 přišel do Vídně a dal se v několika kon-\ncertech veřejně slyšet Napotom převzav v koncertní sai-\nsuně partií pro cello v kvartettních zábavách od professora\nBohma uspořádaných, získal si svou duchaplnou a tulnou\nhrou všestranné pochvaly.\nV následujícím roku dostalo se mu čestného vyzna-\nmenání, že oudem c. k. dvorní kapelly a brzy na to so-\nfistou a členem orchestru c. k. operního divadla jmenován\nbyl. Roku 1848 stal se, za příčinou svého vědeckého vzdě-\nlání a své veliké známosti jazyků, tajemníkem c. k.\noperního divadla, v kterémžto postavení až do smrti se-\ntrval. Borzaga dobyl si hlavně velkých zásluh o hudbu\nkomorní. Když Vieuxtemps roku 1853 a 1854 kvartettní\nzábavy dávati chtěl, vyvolil si, vyhledávaje těch nejlepších\numělcův, Borzagu za cellistu a co zvláště zajímavé jest,\nještě dva jeho krajany, Dobíhala a J. Krále, tedy tři Čechy,\nza spoluúčinkiijící a došel s těmito umělci skvělého vý-\nsledku, Borzaga zúčastnil se též při kvartettách Hellmes-\nbergrových a býval by ještě letos v nich účinkoval, kdyby\nsmrť nelítostná dne 15. listopadu svíci života jeho byla\nnezhasla.\nBorzaga byl ode všech, kteří ho znali, velice ctěn a\nvážen, a památka jeho utkví zajisté v mysli každého hudbo-\nmila. Hudební notability, umělci, přátelé a zvláště Čechové,\nshromáždili se četně k jeho pohřbu, by zesnulému poslední\núctu na rozloučenou prokázali. Pokoj popeli jehoj!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c002", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "46", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.2", "titre_corps": "Majorano. Novelletka ze života hudebnického.", "titre_sommaire": "Majorano. Novelletka ze života hudebnického.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.1", "debut_caractere": 2454, "fin_caractere_exclue": 3517, "texte": "Majorano.\nNovelletka ze života hudebnického.\n(Pokračování,)\nWV'\nKdyž se starý vyzuřil, počal Caffaro klidným a lho-\nstejným tónem:\n„Nuže, nuže, laskavý Majorano ! Yy jste se nadarmo\nrozhněval, bylo by zapotřebí toliko jednoduché záporné\nodpovědi na mou otázku a bývali bychom se srozuměli.\nNyní když to vím, že k tomu nedáte svolení svého, bez něhož\nranhojič operací tu předevzíti nesmí, pošlu Vám bez od-\nkladu syna Vašeho nazpět. Nechť zde navždy pacholkem\nje<pt, jakým Vy jste, a nechť zde bídu a nouzi snáší. Uči-\nnil sem svou povinnost, chtě Vaše i jeho štěstí utvrditi,\na z něho velkého, slavného umělce, bohatého, váženého\nmuže učiniti. Vy jste mohl vším oplývati, a tento plný\nměšec byl dnes pro Vás uchystán.\"\nPři těchto slovech vyndal dukáty naplněný měšec a\nvysypal je před sebe na stůl.\nPři pohledu na třpytící se zlato vyjasnily se tahy\nMajoránovy podivným spůsobem.\nOn vedl Caffara do kouta a hovořil s ním, šeptaje\ndlouho a v tajnosti.\nKonečně odešel chytrý Caffaro, spokojen, že tak šťastně\nsvůj plán provedl.\nMajorano zaprodal mužství svého syna."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1363, "texte": "Několik dní po tomto případu bylo viděti za svítání\ntré lidí, ani kráčejí po silnici, jež vedla k výšce Norcia.\nByl to Majorano Caffaro a nešťastný Gaetano, jenž\nnetušil, jakému hnusnému přecinu za oběť padnouti má.\nBylť jako vždy vesel a dobré mysli, zpívaje ty nejkrásnější\npísně zvýšeným hlasem.\nMajorano potácel se polo opilý po boku chlapce, co\nzatím Caffaro čas od času strašně na starého pohlíželi,\nkdyž právě nějaká mladá, lepá selská dívka je potkala, a\nna krásně rostlého, veselého mladíka pohledla.\nByl to v skutku nejvyšší čas, šeptal pak vždy Caffaro\notci Gaetanově a uštěpačně se ušklebil.\nMezitím přišli k osudné vesnici a vstoupili do domu,\njenž zevnitř štítem ranhojičským ozdoben byl.\nAvšak i ve svém povolání sešedivělý, chladnou beze-\nctností ozbrojený operátor sám zděsil se, když mu kvě-\ntoucí chlapec odevzdán byl, a měl za to, že je přec jen\nškoda toho roztomilého mladíka.\nAle oba mužové stáli na tom, by kastrací předevzal.\nNešťastný chlapec, jemuž se předstíralo, že to je je-\ndiný prostředek, by svůj hlas as ním rozkoš životní udržel,\npodrobil se volně a bez nářku operací. On nevěděl, jaký\nukrutný přečin na něm se zpáchal.\nStalo se.\nTiše se všichni tři vzdálili: Majorano a Caffaro, zlo\nkujíce, zrak k zemi sklopili, co zatím chlapec smutně a\nsklíčeně dále se übíral, jakoby tušil, že je veta po jeho\nživotní rozkoši. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c003", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.3", "titre_corps": "O prvních zacátcich na piano. Sděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.", "titre_sommaire": "O prvních zacátcich na piano. Sděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.2", "debut_caractere": 1365, "fin_caractere_exclue": 4866, "texte": "O prvních zacátcich na piano.\nSděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.\n(Pokračování.)\nIX. Lekcí. O taktu.\nTakt náleží k nejdůležitějším a nejpodstatnějším částím\nhudby. Nejkrásnější zpěv bez taktu přednášený nepojímáme,\nnecítíme, ba ani v naší mysli neutkví.\nSkladba pravý svůj smysl dosáhne, hraje—li se přísně\nv taktu, vyimouc ta místa, kdežto na odchýlení se taktu\nzvláštní výraz citu spočívá, jinak jest skladba jen pouhá\nsměsice.\nTakt jest někdy podstatnou známkou jistých druhů\nskladeb, n. p. pochod záleží vždy buďto ze dvoučtvrtního\nnebo člyrčtvrtního taktu, valčík, menuet a jiných více z tři—\nčtvrtního taktu. Jaký charakteristický vliv má rozdílnost\ntaktu na skladbu, o tom se nejlépe přesvědčíme, napíše-\nme-li a nebo hrajeme-li jednu a tu samu melodii v roz-\nličných taktech, k. p. v 2/4, %, 6/s atd., při každé proměně\ntaktu shledáme vždy něco nového, jiný výraz a fjinou povahu.\nMimo to jest takt a tempo jediný prostředek, pomocí\njichž možná skladbu pro více nástrojů současně provozovat]^\nJelikož se nám takt tak důležitým osvědčuje, patrně\ntedy z toho vysvítá, jak se musí na vyvinování taktního\ncitu a zachovávání taktu vůbec bedlivě hledět, a ne jak\nse to často stává lehkovážně co nepatrnou věc takt po-\nvažovat. Kde se toto poslední děje, tam také v patách\nzkáza hudebního a rhytmického citu následuje.\nS citem taktu jest člověk jaksi zrozen, nebo stává\npříkladů, že lidé hudbu neznajíce, přece cit taktu na jevo\ndávají, n. p. kováři, mlatci. První rána třech bušících ko-\nvářů jest nejsilnější, druhá a třetí slabší, a tak se to dále\nv tom pořádku opětuje; podobně to tak slyšíme při mlácení.\nMěl jsem jednou zajímavé podívání na dva hlucho-\nněmé, kteří neslyšíce hudbu pouze jsouce citem\nrhytmickým puzeni, v taktu tančili. Zřejmý to úkaz, že od\npřírody tímto citem jest člověk obdařen.\nUčitelova úloha tedy bude, jakby tento přirozený cit\nještě dále vyvinoval, vzdělával a zdokonaloval.\nPokud žák z not nehraje, upotřebí se k probuzování\ntaktního citu jenom jednotlivých tonů. Spůsob taktu vyjádří,\nkolikrát uhodí na kláves; stejnost a trvání dob odměří\nsoudobným počítáním; dobu těžkou (thesis) vyznačí větším\nnázvukem (akcentem), lehkým dotknutím se klávesu dá na\njevo dobu lehkou (arsis).\nHraje-li kousky (piecy) z not, tu jest nevyhnutelně\npotřebí, by žák, hrajíc spolu také doby taktu, počítal a\npodle tohoto počítání svou hru v taktu spravoval. Hraje-li\nv tempu tuze zdlouhavém a připadá-li na jednu dobu větší\npočet not, radno bude počítati články taktu, t. j. noty,\njenž jsou polovicí doby.\nZanedbá-li se žák hned při prvopočátku k přísnému\nhraní v taktu přidržovat, pak později shledá žák i učitel,\nže musí tuto chybu dvojnásobním namáháním napravovat.\nPoučení o povstání, rozličném rozměru a druhu taktu\nmohlo by se snad asi takto žákovi sděliti:\nPříčilo by se našemu přirozenému citu a neblahý úči-\nnek by u posluchače spůsobilo, kdybychom delší řadu not\ntak hráli, žeby všecky tony byly stejně silné.\nSamovolně by se ale stalo, žeby první nota dostala\nvětší názvuk jak druhá, neb následující třetí nota, a tudy\npoznamenáme-li názvuk čárkou, obdrží dotčená řada u před-\nnášení tvářnost, jak nám příklad A nebo příklad B ukazuje.\nCelá řada, jak vidíme, rozpadá se na menší ale vždy\nstejné díly; v příkladu A nacházíme v každém oddělení\ndvě čtvrtnoty, v příkladu B též v každém oddílu třičtvrtnoty.\nTakovéto oddíly jmenujeme takty* aby se však také\noku patrnými učinily, dělá se po každém taktu kolmo ta-\nžená čára, kterouž taktní čárou nazýváme."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 475, "texte": "Učitel ukáže žákovi buďto přes jednu neb dvě notové\nsoustavy tažené taktní čáry; napotom pokračuje dále:\nJeden každý takt dělí se zase ve více stejných dílů,\nkterým doby neb části taktu říkáme *). V předešle uvedeném\npříkladu A sestává jeden každý takt ze dvou takových\ndob, v příkladu B nacházíme v jednom každém taktu tři\ndoby; v obou příkladech obsahuje jedna každá doba jednu\nčtvrtnotu.\n*) Rozdělíme-Ii část taktu ve dva stejné díly, obdržíme články taktu.\n(Pokračování,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c005", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.4", "titre_corps": "Antonín Rubinstein. Životopisní nástin, sděluje redaktor.", "titre_sommaire": "Antonín Rubinstein. Životopisní nástin, sděluje redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.3", "debut_caractere": 477, "fin_caractere_exclue": 3711, "texte": "Antonín Rubinstein.\nŽivotopisní nástin, sděluje redaktor.\n(Pokračování.)\nV prosinci onoho roku započal první svou velkou cestu\npo Anglicku, Hollandsku, Švédsku a Německu, kteráž dvě\nleta trvavši, skvělými výsledky jak slávonosnými, tak pe-\nněžitými provázena byla. Avšak na jednostranném uměle-\nckém vzdělání nebylo obezřetnému otci dosti, a přede ne-\ndala se stálá studia s těkavým životem spojití. I ustanovil\nse otec na tom, do své otčiny se navrátiti. Zúplna celý rok\nztrávil Antonín doma, avšak zdá se, že duševních pro-\nstředků k vyššímu vzdělání tam pohotově nebylo, neboť\njiž roku 1844 nalézáme Antonína a jeho bratra Mikuláše\nv Berlíně, kamž je, anf otec ochuravěl, matka přivedši, ne-\ndávno zesnulému professorovi Dehnu odevzdala, by svá\nhudební studia dokončili. Mikuláš osvědčoval tenkráte ještě\nvyšší stupeň hudebního nadání než Antonín, jenž pro kom-\nponování žádného zvláštního nadání na jevo nedával, co\nzatím se od Mikuláše, který již v 6. roku svého stáří hlavně\nsonáty a jiné kusy skládal, něco většího očekávalo. Tato\nočekávání se však nesplnila. Slalť se z něho sice důkladný\npianista a učený skladatel, anižby v obou oborech něco\nvynikajícího byl dokázal. Odvrátiv se od obou, věnoval se\nvyučování a žije nyní v Moskvě ženat, co vážený učitel\npiana v příznivých okolnostech. Starší bratr, lékařstvím se\nzanášející, jest lékařem vyšši kategorie v cis. ruské službě.\nU Antonína však vyvinula se v běhu téměř dvouletých jeho\nstudií u Dehna vždy víc a více ukrytá tvůrci síla, a on\nvrhl se se vší nadšeností na studium klassických děl, a\ns neunavenou horlivostí na komposicí.\nVelmi dojemně na jeho zplápolající tvůrci vnuknutí\npůsobila téhož času důvěrná známost' se skladbami Mendels-\nsohnovými, kteréž zde pod vedením samého mistra takřka\nu pramene znáti sc naučil Mendelssohn zamiloval si již\nv Londýně Rubinsteina, kdež ho jedenkráte sám do chrámu\nzavedl a jemu na varhany předehrál. S mnohoslibným vývinem\nchlapcovým za času jeho studií v Berlíně vzrůstala také\nvřelá náklonnost Mendelssohnova k němu, a Rubinstein po-\nčítá obcování s tímto mistrem ke svým nejkrásnějším upo-\nmínkám. Mezi jiným připomíná s vděčností jednoho zvlášt-\nního vyznamenání, jehož se mu od téhož výtečníka dostalo.\nNa přání královo složená hudba k „Athulií\" dávala se totiž\ntenkráte ponejprv v královském divadle u přítomnosti vyš-\nšího kruhu zvaných hostů. Skladateli byly dva lístky k po-\nužití podány. Němělo-li pak to Rubinsteina pohnutím a pý-\nchou naplniti, že Mendelssohn dvanáctiletého chlapce za\nhodna uznal, aby jeho dílo poznali mohl? Mendelssohn dal\nmu jeden z těch dvou lístků a chlapec vstoupil, jda po\nboku Mendelssohnově, do královského koncertního sálu,\ncož ze začátku velkého úžasu, poptávek a konečně živého\nzájmu pro Rubinsteina vzbudilo. V tomto čase zemřel mu\notec. Matka musela k svým ostatním dětem nazpět, a byla nyní\nnucena, své hudební znalosti co učitelka k výživě svých\ndětí upotřebiti. Antonín nedostával další podpory a byl na\nsvé vlastní síly odkázán.\nMendelssohn, jehožto působením se bývalo snad toho\ndocílilo, by si nutných prostředků k výživě dobyl, nebyl\nprávě přítomen; Rubinsteinovo mládí a jeho v Berlíně známé\npostavení co žák byly překážky, že žádných chovanců do-\nstali nemohl. (Pokračovaní.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c006", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.3", "debut_caractere": 3713, "fin_caractere_exclue": 5380, "texte": "FEUILLETON.\n\nZprávy domácí.\n\nOpera. Die Jůdin (Židovka). Hranice vystavena, na\nníž mají vinnící upáleni býti; představený soudu ěte jim\nortel smrti. 1 slyší tu Eleazár, že jen sám s dcerou svou\nupálen být i má a táže se, proč ne také Leopold? Tu se\nmu Recha vyzná, že sama jej vysvobodila, Eleazar neví si\nrady. Již odvádějí zbrojnoši Rechu na hranici: tu přistoupí\nKomtur k EL, prose jej ještě jednou, by jemu zprávu dal\no dceři ztracené; však Eleazar dlí, až Recha do ohně vr-\nžena, naccž slovy: „Tam v ohni jest tvé dítě\\\" mrtev sklesne.\nOpera tato patří k nejlepším skladbám, ješto se v novějším\nčase u nás objevily. V ní se nachází sice tak svobodného\ntoku nápěvu, jako v dílech Auberových a Mayerbeerových;\npřede však jest hudba ušlechtilá, situacím a slovům zá-\nhodna. Harmonická stavba svědčí o obratnosti důkladného\nskladatele a orchestrací jest krásně myšlena a mistrně dr-\nžána. Taktéž výborná jest charakteristika. Hlavní osoba\nv celku jest Židovka, a v Eleazaru jest židovství úplně\nzosobněno. Hlavní přednost v charakteristice Eleazara jest\nto, že není idealisován. Slabě proti ostatním osobám líceny\njsou postavy vévody Leopolda z Rakouska a princezny\nEudoxie. Libretto této opery náleží k nejlepším pracím\nScribeovým. Povstaloť vlivem směru V. Huga. Opera tato\nzanechá po sobě hluboce pronikající a strašný dojem, jenž\nkrásnou charakteristickou hudbou na nejvyšší stupeň se dovrší.\nSlušno zmínili se o paní Mellerové, jež Rechu zna-\nmenitě pojala a dramaticky věrně vylíčila. Co do zpěvu,\nvýborně dostála úloze té velké. P. Bachmann nemohl ten-\nkráte hlasu svého dobře použiti a vynechal svou arii.\nJest vůbec věcí podivnou, že Leopold neponechán panu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5784, "texte": "Fektérovi, a že tento mladý a přičinlivý zpěvák tak málo\nkdy vystoupili může. Orchestr se držel jako obyčejně. Di-\nvadlo bylo naplněné. S.\nSlečna Albertina Zadrobílková, nejnadanější žá-\nkyně mistra Alex. Dreysehocka, kteráž již před něko-\nlika lety v koncertě schválným vystoupila výsledkem, do-\nstala od ředitelství abonnementních koncertů v Bremě čestné\npozvání, by dne 14. t. m.v koncertě tam na piano účinkovala.\nSlečna Vilemína Čermáková, talentovaná žákyně\n' v\nslovutného A. Dreyschocka, kteráž po Cechách koncer-\ntovavší, krásných výsledků dosáhla, uspořádá v sobotu dne\n18. v sále konviktském koncert na piano.\nPan Václav Proška, obratný varhaník v chrámě\nsv. Jakuba a u křížovníku, zvolen jest za ředitele kuru u\nsv. Jakuba. Dovedný týž hudebník narodil se dne 26. listo-\npadu 1828 v Mackově blíže Blatné, absolvoval výtečně r.\n1844 školu varhanickou a byl r. 1848 u sv. Jakuba za\nsupplujícího, r. 1854 u křížovníků za skutečného varha-\nníka zvolen. Dne 1 ♦ září ť. r. jmenován jest od rady měst-\nské varhaníkem u sv. Vojtěcha. Proška složil pro malý or-\nchestr několik hudebních žertův z ceských národních písní,\nkteré založeny jsouce v kontrapunktickém umění chvalnou\nzmínku zasluhují.\nKoncert Zofinské akademie dne 9. listopadu obsaho-\nval šestero skladeb přímého a dvě skladby volného slohu.\nPominouce mlčením motetto od M. Hauptmanna: „Du bist\nja doch der Herr\", pak motetto od F. Kuckena a mužský\nsbor „Abendruh\" od Marpurga, zmíníme se toliko o motettu\nF. Mendelssohnově, jehožto solo slečny K. Jelínková, M. Can-\ntaniová a J. Hegratová chvalně přednášely. Neméně cacky\npočínala si slečna K. Jelínková v 116. žalmu pro soprá-\nnové solo od W. A. Mozarta, kteráž svým již nyní vyro-\nvnalým organem u obecenstva pozornost zbudila. Zvláště\nzajímavá čísla byla „Crucifixus\" od Lottiho a český sbor\n„Večerní na Vltavě\" od Karla Slavíka. První vyniká vý-\ntečnou stavbou a rozmanitým vedením hlasu, co zatím Sla-\nvíkův sbor svou rázností v prvním dílu a effektu plným\nkoncem tak obecenstvo rozjařilo, že se na všestranné přání\nopakovalo. Důstojný konec učiněn byl skladbou „Lasst uns\nden Dankgesang erheben\", jejížto mocná fuga s úvodním\nchorálem každého zanítila. Ačkoliv všechny kusy byly dů-\nkazem obezřelého prostudování, nedošly přede všechny své\nplatnosti zvláště proto, že sme dostatečného tenora pohře-\nšovali. Co zpomňže výtečné řízení, když se dostatečných\nsil nedostává ? Pročež bylo by radno, kdyby se raději od\ncetných koncertů upustilo, a na stálé vyučování ve zpěvu\nhledělo ; neboť tak jen získá si akademie obratné zpěváky\na zpěvačky. Nemůžeme jinak, než k výboru volati: Caveant\nconsules, ne detrimenti capiat! —l—\nPrvní kvartettni zábava pánu A. Benevice, A. Pau-\nlusa, J. Goltermanna a ;J. Kindla, ježto se dne 10 t. m.\nodbývala, započala s kváťtettem (of). 74 do F-dur cis. 2)\nod Jos. Haydna. Každá komposicí Haydnova má věty,\njimž utěšená naivnost a šibalský rozmar věcné bujarosti\ndodávají. Tak to je i při tomto kvartettu, v němžto pan\nAntonín Benevic, vnořiv se do hlubin této skladby, krásným\npřednesem vynikl. Druhé číslo bylo Volkmannovo kvartetto\ndo A-mol (op. 9). Slyševše vloni zdařilé kvartetto do\nG-mol od téhož skladatele, byli sme napnuti na výsledek\ntohoto plodu; avšak naše naděje byla z části zklamána.\nAni scherzo se svým zajímavým začátkem, ani finále s ně-\nkolika duchaplnými tahy nebyly s to, veškerou pozornost\nobecenstva na sěbe obrátit Tím více účinkoval podvojný\nkvartett od L. Spohra (op. 65 D-mol), v němž se pánové\nBauš, Meloun, Bauer a Wiedemann zúčastnili. Oživující\nsíla téhož díla rozehrála nejen obecenstvo, alebrž i umělce\na scherzo tohoto výtečného díla muselo se opětovati. Po-\njmutí všech kusů bylo výborné a vyvedení v pravém smyslu\nslova umělecké. Upozorňujeme milovníky hudby na příští\nprodukcí, které vším právem k nejpovedenějším náleží, ne-\nboť při nich se slučuje největší umělost zároveň s ducha-\nplným pojmutím.\n\nS.\n\nNové hudebniny. U Spiny ve Vídni vyšla výborná\na dlouho očekávaná mše do D od slovútného Veita. Je\npro ctyry solové hlasy, chor a orchestr s doprovázením\nvarhan psána a stojí 10 zl. stř. Pro odběratele Dalibora\nje u Rob. Veita o třetinu levnější. Pro vánoční\ncas odporučujeme pánům učitelům Horákovu pastorální\nmši pro odběratele Dalibora v ceně 2 zl. sťr., pak Fúh-\nrerovu velkou pastorální mši (5 zl. stř.). Dále malou\njeho pastorální mši (3 zl. 30 kr. stř.), Kempterovu\npastorální mši v ceně 4 zl. stř., dále jeho graduale a offer-\norium (po 1 zl. 36 kr. stř.), Zvonařo vy pastorální\npraeludia (45 kr. stř.) a posléze G r ii n b e r g ero vy pa-\nstorální varhanní kusy (1 zl. stř.). Odběratelům Dalibora\nse u všech kusů třetina sleví.\n\nZprávy z Rakouska a z ciziny.\nAltenburg. V koncertě houslisty M. Stamma, jenž\nse dne 29. listopadu odbýval, hrál také cellista Davidov\nz Moskvy fantasii od Servaisa s cituplným přednesem a\ns dokonalou technikou, a líbil se velice.\nBrno. Nyní zde požíváme velmi zajímavých večerů\nv divadle. Hraje pohostinsku výtečný zpěvák pan J, L. Lu -\nkeš a líbí se velice. Vystoupil co Tamino, Max, Stradella,\nTrovatore, Duca di Mantova v Rigoletto, a ve všech úlo-\nhách osvědčil mistrovskou hru a znamenitou školu. Divadlo\nbylo vždy jak nabito a potlesk velký. Dne 15. t. m. vy-\nstoupí co Ottavio v Don Juanu. I těšíme se velice na tuto\núlohu, neboť jeho pojmutí každé partie muší každého zanítit.\nLausanne. Virtuoska na housle, slečna Theresa\nFerniová, oznámila tu se svým bratrem Angelem\nkoncert. Dne 5.i m. přibyli oba se svou mátí po dráze\ndo Lausanne. Když z vagonu vystupovali, upadla paní\nFerniové schránka s houslemi; Theresa chtěla ji ze šín, na\nněž upadla, zvednouti v tom okamžiku hnula se ma-\nšina a kolo vagonu přejelo levou ruku Theresinu. Oka-\nmžitě povolán byl lékař, avšak zdá se, že se ji ruka ode-\njmouti musí. Jaké to neštěstí pro übohou rodinu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c007", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.5.1", "titre_corps": "Zprávy domácí.", "titre_sommaire": "Zprávy domácí.", "signature_source": "S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.3", "debut_caractere": 3726, "fin_caractere_exclue": 5380, "texte": "Zprávy domácí.\n\nOpera. Die Jůdin (Židovka). Hranice vystavena, na\nníž mají vinnící upáleni býti; představený soudu ěte jim\nortel smrti. 1 slyší tu Eleazár, že jen sám s dcerou svou\nupálen být i má a táže se, proč ne také Leopold? Tu se\nmu Recha vyzná, že sama jej vysvobodila, Eleazar neví si\nrady. Již odvádějí zbrojnoši Rechu na hranici: tu přistoupí\nKomtur k EL, prose jej ještě jednou, by jemu zprávu dal\no dceři ztracené; však Eleazar dlí, až Recha do ohně vr-\nžena, naccž slovy: „Tam v ohni jest tvé dítě\\\" mrtev sklesne.\nOpera tato patří k nejlepším skladbám, ješto se v novějším\nčase u nás objevily. V ní se nachází sice tak svobodného\ntoku nápěvu, jako v dílech Auberových a Mayerbeerových;\npřede však jest hudba ušlechtilá, situacím a slovům zá-\nhodna. Harmonická stavba svědčí o obratnosti důkladného\nskladatele a orchestrací jest krásně myšlena a mistrně dr-\nžána. Taktéž výborná jest charakteristika. Hlavní osoba\nv celku jest Židovka, a v Eleazaru jest židovství úplně\nzosobněno. Hlavní přednost v charakteristice Eleazara jest\nto, že není idealisován. Slabě proti ostatním osobám líceny\njsou postavy vévody Leopolda z Rakouska a princezny\nEudoxie. Libretto této opery náleží k nejlepším pracím\nScribeovým. Povstaloť vlivem směru V. Huga. Opera tato\nzanechá po sobě hluboce pronikající a strašný dojem, jenž\nkrásnou charakteristickou hudbou na nejvyšší stupeň se dovrší.\nSlušno zmínili se o paní Mellerové, jež Rechu zna-\nmenitě pojala a dramaticky věrně vylíčila. Co do zpěvu,\nvýborně dostála úloze té velké. P. Bachmann nemohl ten-\nkráte hlasu svého dobře použiti a vynechal svou arii.\nJest vůbec věcí podivnou, že Leopold neponechán panu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3890, "texte": "Fektérovi, a že tento mladý a přičinlivý zpěvák tak málo\nkdy vystoupili může. Orchestr se držel jako obyčejně. Di-\nvadlo bylo naplněné. S.\nSlečna Albertina Zadrobílková, nejnadanější žá-\nkyně mistra Alex. Dreysehocka, kteráž již před něko-\nlika lety v koncertě schválným vystoupila výsledkem, do-\nstala od ředitelství abonnementních koncertů v Bremě čestné\npozvání, by dne 14. t. m.v koncertě tam na piano účinkovala.\nSlečna Vilemína Čermáková, talentovaná žákyně\n' v\nslovutného A. Dreyschocka, kteráž po Cechách koncer-\ntovavší, krásných výsledků dosáhla, uspořádá v sobotu dne\n18. v sále konviktském koncert na piano.\nPan Václav Proška, obratný varhaník v chrámě\nsv. Jakuba a u křížovníku, zvolen jest za ředitele kuru u\nsv. Jakuba. Dovedný týž hudebník narodil se dne 26. listo-\npadu 1828 v Mackově blíže Blatné, absolvoval výtečně r.\n1844 školu varhanickou a byl r. 1848 u sv. Jakuba za\nsupplujícího, r. 1854 u křížovníků za skutečného varha-\nníka zvolen. Dne 1 ♦ září ť. r. jmenován jest od rady měst-\nské varhaníkem u sv. Vojtěcha. Proška složil pro malý or-\nchestr několik hudebních žertův z ceských národních písní,\nkteré založeny jsouce v kontrapunktickém umění chvalnou\nzmínku zasluhují.\nKoncert Zofinské akademie dne 9. listopadu obsaho-\nval šestero skladeb přímého a dvě skladby volného slohu.\nPominouce mlčením motetto od M. Hauptmanna: „Du bist\nja doch der Herr\", pak motetto od F. Kuckena a mužský\nsbor „Abendruh\" od Marpurga, zmíníme se toliko o motettu\nF. Mendelssohnově, jehožto solo slečny K. Jelínková, M. Can-\ntaniová a J. Hegratová chvalně přednášely. Neméně cacky\npočínala si slečna K. Jelínková v 116. žalmu pro soprá-\nnové solo od W. A. Mozarta, kteráž svým již nyní vyro-\nvnalým organem u obecenstva pozornost zbudila. Zvláště\nzajímavá čísla byla „Crucifixus\" od Lottiho a český sbor\n„Večerní na Vltavě\" od Karla Slavíka. První vyniká vý-\ntečnou stavbou a rozmanitým vedením hlasu, co zatím Sla-\nvíkův sbor svou rázností v prvním dílu a effektu plným\nkoncem tak obecenstvo rozjařilo, že se na všestranné přání\nopakovalo. Důstojný konec učiněn byl skladbou „Lasst uns\nden Dankgesang erheben\", jejížto mocná fuga s úvodním\nchorálem každého zanítila. Ačkoliv všechny kusy byly dů-\nkazem obezřelého prostudování, nedošly přede všechny své\nplatnosti zvláště proto, že sme dostatečného tenora pohře-\nšovali. Co zpomňže výtečné řízení, když se dostatečných\nsil nedostává ? Pročež bylo by radno, kdyby se raději od\ncetných koncertů upustilo, a na stálé vyučování ve zpěvu\nhledělo ; neboť tak jen získá si akademie obratné zpěváky\na zpěvačky. Nemůžeme jinak, než k výboru volati: Caveant\nconsules, ne detrimenti capiat! —l—\nPrvní kvartettni zábava pánu A. Benevice, A. Pau-\nlusa, J. Goltermanna a ;J. Kindla, ježto se dne 10 t. m.\nodbývala, započala s kváťtettem (of). 74 do F-dur cis. 2)\nod Jos. Haydna. Každá komposicí Haydnova má věty,\njimž utěšená naivnost a šibalský rozmar věcné bujarosti\ndodávají. Tak to je i při tomto kvartettu, v němžto pan\nAntonín Benevic, vnořiv se do hlubin této skladby, krásným\npřednesem vynikl. Druhé číslo bylo Volkmannovo kvartetto\ndo A-mol (op. 9). Slyševše vloni zdařilé kvartetto do\nG-mol od téhož skladatele, byli sme napnuti na výsledek\ntohoto plodu; avšak naše naděje byla z části zklamána.\nAni scherzo se svým zajímavým začátkem, ani finále s ně-\nkolika duchaplnými tahy nebyly s to, veškerou pozornost\nobecenstva na sěbe obrátit Tím více účinkoval podvojný\nkvartett od L. Spohra (op. 65 D-mol), v němž se pánové\nBauš, Meloun, Bauer a Wiedemann zúčastnili. Oživující\nsíla téhož díla rozehrála nejen obecenstvo, alebrž i umělce\na scherzo tohoto výtečného díla muselo se opětovati. Po-\njmutí všech kusů bylo výborné a vyvedení v pravém smyslu\nslova umělecké. Upozorňujeme milovníky hudby na příští\nprodukcí, které vším právem k nejpovedenějším náleží, ne-\nboť při nich se slučuje největší umělost zároveň s ducha-\nplným pojmutím.\n\nS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c008", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.5.2", "titre_corps": "Nové hudebniny. U Spiny ve Vídni vyšla výborná", "titre_sommaire": "Nové hudebniny. U Spiny ve Vídni vyšla výborná", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.4", "debut_caractere": 3892, "fin_caractere_exclue": 4629, "texte": "Nové hudebniny. U Spiny ve Vídni vyšla výborná\na dlouho očekávaná mše do D od slovútného Veita. Je\npro ctyry solové hlasy, chor a orchestr s doprovázením\nvarhan psána a stojí 10 zl. stř. Pro odběratele Dalibora\nje u Rob. Veita o třetinu levnější. Pro vánoční\ncas odporučujeme pánům učitelům Horákovu pastorální\nmši pro odběratele Dalibora v ceně 2 zl. sťr., pak Fúh-\nrerovu velkou pastorální mši (5 zl. stř.). Dále malou\njeho pastorální mši (3 zl. 30 kr. stř.), Kempterovu\npastorální mši v ceně 4 zl. stř., dále jeho graduale a offer-\norium (po 1 zl. 36 kr. stř.), Zvonařo vy pastorální\npraeludia (45 kr. stř.) a posléze G r ii n b e r g ero vy pa-\nstorální varhanní kusy (1 zl. stř.). Odběratelům Dalibora\nse u všech kusů třetina sleví."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c009", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.5.3", "titre_corps": "Zprávy z Rakouska a z ciziny.", "titre_sommaire": "Zprávy z Rakouska a z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.4", "debut_caractere": 4631, "fin_caractere_exclue": 5784, "texte": "Zprávy z Rakouska a z ciziny.\nAltenburg. V koncertě houslisty M. Stamma, jenž\nse dne 29. listopadu odbýval, hrál také cellista Davidov\nz Moskvy fantasii od Servaisa s cituplným přednesem a\ns dokonalou technikou, a líbil se velice.\nBrno. Nyní zde požíváme velmi zajímavých večerů\nv divadle. Hraje pohostinsku výtečný zpěvák pan J, L. Lu -\nkeš a líbí se velice. Vystoupil co Tamino, Max, Stradella,\nTrovatore, Duca di Mantova v Rigoletto, a ve všech úlo-\nhách osvědčil mistrovskou hru a znamenitou školu. Divadlo\nbylo vždy jak nabito a potlesk velký. Dne 15. t. m. vy-\nstoupí co Ottavio v Don Juanu. I těšíme se velice na tuto\núlohu, neboť jeho pojmutí každé partie muší každého zanítit.\nLausanne. Virtuoska na housle, slečna Theresa\nFerniová, oznámila tu se svým bratrem Angelem\nkoncert. Dne 5.i m. přibyli oba se svou mátí po dráze\ndo Lausanne. Když z vagonu vystupovali, upadla paní\nFerniové schránka s houslemi; Theresa chtěla ji ze šín, na\nněž upadla, zvednouti v tom okamžiku hnula se ma-\nšina a kolo vagonu přejelo levou ruku Theresinu. Oka-\nmžitě povolán byl lékař, avšak zdá se, že se ji ruka ode-\njmouti musí. Jaké to neštěstí pro übohou rodinu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-16-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-16_01#c010", "volume": "bmtnabd_1858-12-16_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.4", "debut_caractere": 5786, "fin_caractere_exclue": 6035, "texte": "Listárna.\nPanu J. J. Upotřebíme na přes rok. —\nPanu N. v Lublani. Pisté nám o poměrech hudebních\nz Vašeho města. — Panu N. v Karlsruhe. Což od Vás\nničehož neuslyšíme ? Pište nám o tamějších hudebních po-\nměrech, — Panu V. v Záhřebu. Proč prodléváte?"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.1", "texte": "EGYD BORZAGA.\nJan Král.\nHudební umění vůbec a komorní hudba zvlášt utrpěly\númrtím Borzagy velikou ztrátu, neboť pozbyly v něm je-\ndnoho ze svých nejznamenitějších zastupitelů.\nEgyd Borzaga narodil se dne 1. září 1802 v Praze\na obdržel tu své veškeré vzdělání. Chodě do škol, cvičil\nse mimo to pilně v hudbě a učil se nejprvé houslím. Mladý\nBorzaga musel pro svou náklonnost k umění tomuto od\notce mnoho výčitek snésti; než to ho neodstrašílo.\nVěnujíc se filosofickým a právnickým studiím, chopil\nse cella a počal se s největší horlivostí na něm cvičiti.\nSvou pilností, snahou, zálibou a láskou k tomuto nástroji\ndocílil takových pokroků, že brzy do hudebních kruhů po-\nvolán byl, kdež svůj talent patrně osvědčil. Ukončiv svá\nstudia, odebral se do Peště, kdež podav se své zálibě, u\ntamějšího divadla místo co sólista a člen orchestru přijal\n„ na nové své umělecké dráze úplného uznání a přízně si\ndobyl. Napotom přijal pozvání od jistého mecenáše, maďar-\nského to šlechtice a prodlel několik let u něho, kdež času\nnabyl, by se na svém nástroji ještě více zdokonalil.\nRoku 1834 přišel do Vídně a dal se v několika kon-\ncertech veřejně slyšet Napotom převzav v koncertní sai-\nsuně partií pro cello v kvartettních zábavách od professora\nBohma uspořádaných, získal si svou duchaplnou a tulnou\nhrou všestranné pochvaly.\nV následujícím roku dostalo se mu čestného vyzna-\nmenání, že oudem c. k. dvorní kapelly a brzy na to so-\nfistou a členem orchestru c. k. operního divadla jmenován\nbyl. Roku 1848 stal se, za příčinou svého vědeckého vzdě-\nlání a své veliké známosti jazyků, tajemníkem c. k.\noperního divadla, v kterémžto postavení až do smrti se-\ntrval. Borzaga dobyl si hlavně velkých zásluh o hudbu\nkomorní. Když Vieuxtemps roku 1853 a 1854 kvartettní\nzábavy dávati chtěl, vyvolil si, vyhledávaje těch nejlepších\numělcův, Borzagu za cellistu a co zvláště zajímavé jest,\nještě dva jeho krajany, Dobíhala a J. Krále, tedy tři Čechy,\nza spoluúčinkiijící a došel s těmito umělci skvělého vý-\nsledku, Borzaga zúčastnil se též při kvartettách Hellmes-\nbergrových a býval by ještě letos v nich účinkoval, kdyby\nsmrť nelítostná dne 15. listopadu svíci života jeho byla\nnezhasla.\nBorzaga byl ode všech, kteří ho znali, velice ctěn a\nvážen, a památka jeho utkví zajisté v mysli každého hudbo-\nmila. Hudební notability, umělci, přátelé a zvláště Čechové,\nshromáždili se četně k jeho pohřbu, by zesnulému poslední\núctu na rozloučenou prokázali. Pokoj popeli jehoj!\n\nMajorano.\nNovelletka ze života hudebnického.\n(Pokračování,)\nWV'\nKdyž se starý vyzuřil, počal Caffaro klidným a lho-\nstejným tónem:\n„Nuže, nuže, laskavý Majorano ! Yy jste se nadarmo\nrozhněval, bylo by zapotřebí toliko jednoduché záporné\nodpovědi na mou otázku a bývali bychom se srozuměli.\nNyní když to vím, že k tomu nedáte svolení svého, bez něhož\nranhojič operací tu předevzíti nesmí, pošlu Vám bez od-\nkladu syna Vašeho nazpět. Nechť zde navždy pacholkem\nje<pt, jakým Vy jste, a nechť zde bídu a nouzi snáší. Uči-\nnil sem svou povinnost, chtě Vaše i jeho štěstí utvrditi,\na z něho velkého, slavného umělce, bohatého, váženého\nmuže učiniti. Vy jste mohl vším oplývati, a tento plný\nměšec byl dnes pro Vás uchystán.\"\nPři těchto slovech vyndal dukáty naplněný měšec a\nvysypal je před sebe na stůl.\nPři pohledu na třpytící se zlato vyjasnily se tahy\nMajoránovy podivným spůsobem.\nOn vedl Caffara do kouta a hovořil s ním, šeptaje\ndlouho a v tajnosti.\nKonečně odešel chytrý Caffaro, spokojen, že tak šťastně\nsvůj plán provedl.\nMajorano zaprodal mužství svého syna."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.2", "texte": "Několik dní po tomto případu bylo viděti za svítání\ntré lidí, ani kráčejí po silnici, jež vedla k výšce Norcia.\nByl to Majorano Caffaro a nešťastný Gaetano, jenž\nnetušil, jakému hnusnému přecinu za oběť padnouti má.\nBylť jako vždy vesel a dobré mysli, zpívaje ty nejkrásnější\npísně zvýšeným hlasem.\nMajorano potácel se polo opilý po boku chlapce, co\nzatím Caffaro čas od času strašně na starého pohlíželi,\nkdyž právě nějaká mladá, lepá selská dívka je potkala, a\nna krásně rostlého, veselého mladíka pohledla.\nByl to v skutku nejvyšší čas, šeptal pak vždy Caffaro\notci Gaetanově a uštěpačně se ušklebil.\nMezitím přišli k osudné vesnici a vstoupili do domu,\njenž zevnitř štítem ranhojičským ozdoben byl.\nAvšak i ve svém povolání sešedivělý, chladnou beze-\nctností ozbrojený operátor sám zděsil se, když mu kvě-\ntoucí chlapec odevzdán byl, a měl za to, že je přec jen\nškoda toho roztomilého mladíka.\nAle oba mužové stáli na tom, by kastrací předevzal.\nNešťastný chlapec, jemuž se předstíralo, že to je je-\ndiný prostředek, by svůj hlas as ním rozkoš životní udržel,\npodrobil se volně a bez nářku operací. On nevěděl, jaký\nukrutný přečin na něm se zpáchal.\nStalo se.\nTiše se všichni tři vzdálili: Majorano a Caffaro, zlo\nkujíce, zrak k zemi sklopili, co zatím chlapec smutně a\nsklíčeně dále se übíral, jakoby tušil, že je veta po jeho\nživotní rozkoši. (Pokračování.)\n\nO prvních zacátcich na piano.\nSděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.\n(Pokračování.)\nIX. Lekcí. O taktu.\nTakt náleží k nejdůležitějším a nejpodstatnějším částím\nhudby. Nejkrásnější zpěv bez taktu přednášený nepojímáme,\nnecítíme, ba ani v naší mysli neutkví.\nSkladba pravý svůj smysl dosáhne, hraje—li se přísně\nv taktu, vyimouc ta místa, kdežto na odchýlení se taktu\nzvláštní výraz citu spočívá, jinak jest skladba jen pouhá\nsměsice.\nTakt jest někdy podstatnou známkou jistých druhů\nskladeb, n. p. pochod záleží vždy buďto ze dvoučtvrtního\nnebo člyrčtvrtního taktu, valčík, menuet a jiných více z tři—\nčtvrtního taktu. Jaký charakteristický vliv má rozdílnost\ntaktu na skladbu, o tom se nejlépe přesvědčíme, napíše-\nme-li a nebo hrajeme-li jednu a tu samu melodii v roz-\nličných taktech, k. p. v 2/4, %, 6/s atd., při každé proměně\ntaktu shledáme vždy něco nového, jiný výraz a fjinou povahu.\nMimo to jest takt a tempo jediný prostředek, pomocí\njichž možná skladbu pro více nástrojů současně provozovat]^\nJelikož se nám takt tak důležitým osvědčuje, patrně\ntedy z toho vysvítá, jak se musí na vyvinování taktního\ncitu a zachovávání taktu vůbec bedlivě hledět, a ne jak\nse to často stává lehkovážně co nepatrnou věc takt po-\nvažovat. Kde se toto poslední děje, tam také v patách\nzkáza hudebního a rhytmického citu následuje.\nS citem taktu jest člověk jaksi zrozen, nebo stává\npříkladů, že lidé hudbu neznajíce, přece cit taktu na jevo\ndávají, n. p. kováři, mlatci. První rána třech bušících ko-\nvářů jest nejsilnější, druhá a třetí slabší, a tak se to dále\nv tom pořádku opětuje; podobně to tak slyšíme při mlácení.\nMěl jsem jednou zajímavé podívání na dva hlucho-\nněmé, kteří neslyšíce hudbu pouze jsouce citem\nrhytmickým puzeni, v taktu tančili. Zřejmý to úkaz, že od\npřírody tímto citem jest člověk obdařen.\nUčitelova úloha tedy bude, jakby tento přirozený cit\nještě dále vyvinoval, vzdělával a zdokonaloval.\nPokud žák z not nehraje, upotřebí se k probuzování\ntaktního citu jenom jednotlivých tonů. Spůsob taktu vyjádří,\nkolikrát uhodí na kláves; stejnost a trvání dob odměří\nsoudobným počítáním; dobu těžkou (thesis) vyznačí větším\nnázvukem (akcentem), lehkým dotknutím se klávesu dá na\njevo dobu lehkou (arsis).\nHraje-li kousky (piecy) z not, tu jest nevyhnutelně\npotřebí, by žák, hrajíc spolu také doby taktu, počítal a\npodle tohoto počítání svou hru v taktu spravoval. Hraje-li\nv tempu tuze zdlouhavém a připadá-li na jednu dobu větší\npočet not, radno bude počítati články taktu, t. j. noty,\njenž jsou polovicí doby.\nZanedbá-li se žák hned při prvopočátku k přísnému\nhraní v taktu přidržovat, pak později shledá žák i učitel,\nže musí tuto chybu dvojnásobním namáháním napravovat.\nPoučení o povstání, rozličném rozměru a druhu taktu\nmohlo by se snad asi takto žákovi sděliti:\nPříčilo by se našemu přirozenému citu a neblahý úči-\nnek by u posluchače spůsobilo, kdybychom delší řadu not\ntak hráli, žeby všecky tony byly stejně silné.\nSamovolně by se ale stalo, žeby první nota dostala\nvětší názvuk jak druhá, neb následující třetí nota, a tudy\npoznamenáme-li názvuk čárkou, obdrží dotčená řada u před-\nnášení tvářnost, jak nám příklad A nebo příklad B ukazuje.\nCelá řada, jak vidíme, rozpadá se na menší ale vždy\nstejné díly; v příkladu A nacházíme v každém oddělení\ndvě čtvrtnoty, v příkladu B též v každém oddílu třičtvrtnoty.\nTakovéto oddíly jmenujeme takty* aby se však také\noku patrnými učinily, dělá se po každém taktu kolmo ta-\nžená čára, kterouž taktní čárou nazýváme."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.3", "texte": "Učitel ukáže žákovi buďto přes jednu neb dvě notové\nsoustavy tažené taktní čáry; napotom pokračuje dále:\nJeden každý takt dělí se zase ve více stejných dílů,\nkterým doby neb části taktu říkáme *). V předešle uvedeném\npříkladu A sestává jeden každý takt ze dvou takových\ndob, v příkladu B nacházíme v jednom každém taktu tři\ndoby; v obou příkladech obsahuje jedna každá doba jednu\nčtvrtnotu.\n*) Rozdělíme-Ii část taktu ve dva stejné díly, obdržíme články taktu.\n(Pokračování,)\n\nAntonín Rubinstein.\nŽivotopisní nástin, sděluje redaktor.\n(Pokračování.)\nV prosinci onoho roku započal první svou velkou cestu\npo Anglicku, Hollandsku, Švédsku a Německu, kteráž dvě\nleta trvavši, skvělými výsledky jak slávonosnými, tak pe-\nněžitými provázena byla. Avšak na jednostranném uměle-\nckém vzdělání nebylo obezřetnému otci dosti, a přede ne-\ndala se stálá studia s těkavým životem spojití. I ustanovil\nse otec na tom, do své otčiny se navrátiti. Zúplna celý rok\nztrávil Antonín doma, avšak zdá se, že duševních pro-\nstředků k vyššímu vzdělání tam pohotově nebylo, neboť\njiž roku 1844 nalézáme Antonína a jeho bratra Mikuláše\nv Berlíně, kamž je, anf otec ochuravěl, matka přivedši, ne-\ndávno zesnulému professorovi Dehnu odevzdala, by svá\nhudební studia dokončili. Mikuláš osvědčoval tenkráte ještě\nvyšší stupeň hudebního nadání než Antonín, jenž pro kom-\nponování žádného zvláštního nadání na jevo nedával, co\nzatím se od Mikuláše, který již v 6. roku svého stáří hlavně\nsonáty a jiné kusy skládal, něco většího očekávalo. Tato\nočekávání se však nesplnila. Slalť se z něho sice důkladný\npianista a učený skladatel, anižby v obou oborech něco\nvynikajícího byl dokázal. Odvrátiv se od obou, věnoval se\nvyučování a žije nyní v Moskvě ženat, co vážený učitel\npiana v příznivých okolnostech. Starší bratr, lékařstvím se\nzanášející, jest lékařem vyšši kategorie v cis. ruské službě.\nU Antonína však vyvinula se v běhu téměř dvouletých jeho\nstudií u Dehna vždy víc a více ukrytá tvůrci síla, a on\nvrhl se se vší nadšeností na studium klassických děl, a\ns neunavenou horlivostí na komposicí.\nVelmi dojemně na jeho zplápolající tvůrci vnuknutí\npůsobila téhož času důvěrná známost' se skladbami Mendels-\nsohnovými, kteréž zde pod vedením samého mistra takřka\nu pramene znáti sc naučil Mendelssohn zamiloval si již\nv Londýně Rubinsteina, kdež ho jedenkráte sám do chrámu\nzavedl a jemu na varhany předehrál. S mnohoslibným vývinem\nchlapcovým za času jeho studií v Berlíně vzrůstala také\nvřelá náklonnost Mendelssohnova k němu, a Rubinstein po-\nčítá obcování s tímto mistrem ke svým nejkrásnějším upo-\nmínkám. Mezi jiným připomíná s vděčností jednoho zvlášt-\nního vyznamenání, jehož se mu od téhož výtečníka dostalo.\nNa přání královo složená hudba k „Athulií\" dávala se totiž\ntenkráte ponejprv v královském divadle u přítomnosti vyš-\nšího kruhu zvaných hostů. Skladateli byly dva lístky k po-\nužití podány. Němělo-li pak to Rubinsteina pohnutím a pý-\nchou naplniti, že Mendelssohn dvanáctiletého chlapce za\nhodna uznal, aby jeho dílo poznali mohl? Mendelssohn dal\nmu jeden z těch dvou lístků a chlapec vstoupil, jda po\nboku Mendelssohnově, do královského koncertního sálu,\ncož ze začátku velkého úžasu, poptávek a konečně živého\nzájmu pro Rubinsteina vzbudilo. V tomto čase zemřel mu\notec. Matka musela k svým ostatním dětem nazpět, a byla nyní\nnucena, své hudební znalosti co učitelka k výživě svých\ndětí upotřebiti. Antonín nedostával další podpory a byl na\nsvé vlastní síly odkázán.\nMendelssohn, jehožto působením se bývalo snad toho\ndocílilo, by si nutných prostředků k výživě dobyl, nebyl\nprávě přítomen; Rubinsteinovo mládí a jeho v Berlíně známé\npostavení co žák byly překážky, že žádných chovanců do-\nstali nemohl. (Pokračovaní.)\n\nFEUILLETON.\n\nZprávy domácí.\n\nOpera. Die Jůdin (Židovka). Hranice vystavena, na\nníž mají vinnící upáleni býti; představený soudu ěte jim\nortel smrti. 1 slyší tu Eleazár, že jen sám s dcerou svou\nupálen být i má a táže se, proč ne také Leopold? Tu se\nmu Recha vyzná, že sama jej vysvobodila, Eleazar neví si\nrady. Již odvádějí zbrojnoši Rechu na hranici: tu přistoupí\nKomtur k EL, prose jej ještě jednou, by jemu zprávu dal\no dceři ztracené; však Eleazar dlí, až Recha do ohně vr-\nžena, naccž slovy: „Tam v ohni jest tvé dítě\\\" mrtev sklesne.\nOpera tato patří k nejlepším skladbám, ješto se v novějším\nčase u nás objevily. V ní se nachází sice tak svobodného\ntoku nápěvu, jako v dílech Auberových a Mayerbeerových;\npřede však jest hudba ušlechtilá, situacím a slovům zá-\nhodna. Harmonická stavba svědčí o obratnosti důkladného\nskladatele a orchestrací jest krásně myšlena a mistrně dr-\nžána. Taktéž výborná jest charakteristika. Hlavní osoba\nv celku jest Židovka, a v Eleazaru jest židovství úplně\nzosobněno. Hlavní přednost v charakteristice Eleazara jest\nto, že není idealisován. Slabě proti ostatním osobám líceny\njsou postavy vévody Leopolda z Rakouska a princezny\nEudoxie. Libretto této opery náleží k nejlepším pracím\nScribeovým. Povstaloť vlivem směru V. Huga. Opera tato\nzanechá po sobě hluboce pronikající a strašný dojem, jenž\nkrásnou charakteristickou hudbou na nejvyšší stupeň se dovrší.\nSlušno zmínili se o paní Mellerové, jež Rechu zna-\nmenitě pojala a dramaticky věrně vylíčila. Co do zpěvu,\nvýborně dostála úloze té velké. P. Bachmann nemohl ten-\nkráte hlasu svého dobře použiti a vynechal svou arii.\nJest vůbec věcí podivnou, že Leopold neponechán panu"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581216-01.1.4", "texte": "Fektérovi, a že tento mladý a přičinlivý zpěvák tak málo\nkdy vystoupili může. Orchestr se držel jako obyčejně. Di-\nvadlo bylo naplněné. S.\nSlečna Albertina Zadrobílková, nejnadanější žá-\nkyně mistra Alex. Dreysehocka, kteráž již před něko-\nlika lety v koncertě schválným vystoupila výsledkem, do-\nstala od ředitelství abonnementních koncertů v Bremě čestné\npozvání, by dne 14. t. m.v koncertě tam na piano účinkovala.\nSlečna Vilemína Čermáková, talentovaná žákyně\n' v\nslovutného A. Dreyschocka, kteráž po Cechách koncer-\ntovavší, krásných výsledků dosáhla, uspořádá v sobotu dne\n18. v sále konviktském koncert na piano.\nPan Václav Proška, obratný varhaník v chrámě\nsv. Jakuba a u křížovníku, zvolen jest za ředitele kuru u\nsv. Jakuba. Dovedný týž hudebník narodil se dne 26. listo-\npadu 1828 v Mackově blíže Blatné, absolvoval výtečně r.\n1844 školu varhanickou a byl r. 1848 u sv. Jakuba za\nsupplujícího, r. 1854 u křížovníků za skutečného varha-\nníka zvolen. Dne 1 ♦ září ť. r. jmenován jest od rady měst-\nské varhaníkem u sv. Vojtěcha. Proška složil pro malý or-\nchestr několik hudebních žertův z ceských národních písní,\nkteré založeny jsouce v kontrapunktickém umění chvalnou\nzmínku zasluhují.\nKoncert Zofinské akademie dne 9. listopadu obsaho-\nval šestero skladeb přímého a dvě skladby volného slohu.\nPominouce mlčením motetto od M. Hauptmanna: „Du bist\nja doch der Herr\", pak motetto od F. Kuckena a mužský\nsbor „Abendruh\" od Marpurga, zmíníme se toliko o motettu\nF. Mendelssohnově, jehožto solo slečny K. Jelínková, M. Can-\ntaniová a J. Hegratová chvalně přednášely. Neméně cacky\npočínala si slečna K. Jelínková v 116. žalmu pro soprá-\nnové solo od W. A. Mozarta, kteráž svým již nyní vyro-\nvnalým organem u obecenstva pozornost zbudila. Zvláště\nzajímavá čísla byla „Crucifixus\" od Lottiho a český sbor\n„Večerní na Vltavě\" od Karla Slavíka. První vyniká vý-\ntečnou stavbou a rozmanitým vedením hlasu, co zatím Sla-\nvíkův sbor svou rázností v prvním dílu a effektu plným\nkoncem tak obecenstvo rozjařilo, že se na všestranné přání\nopakovalo. Důstojný konec učiněn byl skladbou „Lasst uns\nden Dankgesang erheben\", jejížto mocná fuga s úvodním\nchorálem každého zanítila. Ačkoliv všechny kusy byly dů-\nkazem obezřelého prostudování, nedošly přede všechny své\nplatnosti zvláště proto, že sme dostatečného tenora pohře-\nšovali. Co zpomňže výtečné řízení, když se dostatečných\nsil nedostává ? Pročež bylo by radno, kdyby se raději od\ncetných koncertů upustilo, a na stálé vyučování ve zpěvu\nhledělo ; neboť tak jen získá si akademie obratné zpěváky\na zpěvačky. Nemůžeme jinak, než k výboru volati: Caveant\nconsules, ne detrimenti capiat! —l—\nPrvní kvartettni zábava pánu A. Benevice, A. Pau-\nlusa, J. Goltermanna a ;J. Kindla, ježto se dne 10 t. m.\nodbývala, započala s kváťtettem (of). 74 do F-dur cis. 2)\nod Jos. Haydna. Každá komposicí Haydnova má věty,\njimž utěšená naivnost a šibalský rozmar věcné bujarosti\ndodávají. Tak to je i při tomto kvartettu, v němžto pan\nAntonín Benevic, vnořiv se do hlubin této skladby, krásným\npřednesem vynikl. Druhé číslo bylo Volkmannovo kvartetto\ndo A-mol (op. 9). Slyševše vloni zdařilé kvartetto do\nG-mol od téhož skladatele, byli sme napnuti na výsledek\ntohoto plodu; avšak naše naděje byla z části zklamána.\nAni scherzo se svým zajímavým začátkem, ani finále s ně-\nkolika duchaplnými tahy nebyly s to, veškerou pozornost\nobecenstva na sěbe obrátit Tím více účinkoval podvojný\nkvartett od L. Spohra (op. 65 D-mol), v němž se pánové\nBauš, Meloun, Bauer a Wiedemann zúčastnili. Oživující\nsíla téhož díla rozehrála nejen obecenstvo, alebrž i umělce\na scherzo tohoto výtečného díla muselo se opětovati. Po-\njmutí všech kusů bylo výborné a vyvedení v pravém smyslu\nslova umělecké. Upozorňujeme milovníky hudby na příští\nprodukcí, které vším právem k nejpovedenějším náleží, ne-\nboť při nich se slučuje největší umělost zároveň s ducha-\nplným pojmutím.\n\nS.\n\nNové hudebniny. U Spiny ve Vídni vyšla výborná\na dlouho očekávaná mše do D od slovútného Veita. Je\npro ctyry solové hlasy, chor a orchestr s doprovázením\nvarhan psána a stojí 10 zl. stř. Pro odběratele Dalibora\nje u Rob. Veita o třetinu levnější. Pro vánoční\ncas odporučujeme pánům učitelům Horákovu pastorální\nmši pro odběratele Dalibora v ceně 2 zl. sťr., pak Fúh-\nrerovu velkou pastorální mši (5 zl. stř.). Dále malou\njeho pastorální mši (3 zl. 30 kr. stř.), Kempterovu\npastorální mši v ceně 4 zl. stř., dále jeho graduale a offer-\norium (po 1 zl. 36 kr. stř.), Zvonařo vy pastorální\npraeludia (45 kr. stř.) a posléze G r ii n b e r g ero vy pa-\nstorální varhanní kusy (1 zl. stř.). Odběratelům Dalibora\nse u všech kusů třetina sleví.\n\nZprávy z Rakouska a z ciziny.\nAltenburg. V koncertě houslisty M. Stamma, jenž\nse dne 29. listopadu odbýval, hrál také cellista Davidov\nz Moskvy fantasii od Servaisa s cituplným přednesem a\ns dokonalou technikou, a líbil se velice.\nBrno. Nyní zde požíváme velmi zajímavých večerů\nv divadle. Hraje pohostinsku výtečný zpěvák pan J, L. Lu -\nkeš a líbí se velice. Vystoupil co Tamino, Max, Stradella,\nTrovatore, Duca di Mantova v Rigoletto, a ve všech úlo-\nhách osvědčil mistrovskou hru a znamenitou školu. Divadlo\nbylo vždy jak nabito a potlesk velký. Dne 15. t. m. vy-\nstoupí co Ottavio v Don Juanu. I těšíme se velice na tuto\núlohu, neboť jeho pojmutí každé partie muší každého zanítit.\nLausanne. Virtuoska na housle, slečna Theresa\nFerniová, oznámila tu se svým bratrem Angelem\nkoncert. Dne 5.i m. přibyli oba se svou mátí po dráze\ndo Lausanne. Když z vagonu vystupovali, upadla paní\nFerniové schránka s houslemi; Theresa chtěla ji ze šín, na\nněž upadla, zvednouti v tom okamžiku hnula se ma-\nšina a kolo vagonu přejelo levou ruku Theresinu. Oka-\nmžitě povolán byl lékař, avšak zdá se, že se ji ruka ode-\njmouti musí. Jaké to neštěstí pro übohou rodinu.\n\nListárna.\nPanu J. J. Upotřebíme na přes rok. —\nPanu N. v Lublani. Pisté nám o poměrech hudebních\nz Vašeho města. — Panu N. v Karlsruhe. Což od Vás\nničehož neuslyšíme ? Pište nám o tamějších hudebních po-\nměrech, — Panu V. v Záhřebu. Proč prodléváte?"}]}