{"numero_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_sha256": "fd667aaec0993700c764d41cfd64a63647e8d9728655de41867ce592759e25f5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1858/12/30_01/bmtnabd_1858-12-30_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c001", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.1", "titre_corps": "Antonin Rubinstein. Životopisní nástin, sděluje redaktor.", "titre_sommaire": "Antonin Rubinstein. Životopisní nástin, sděluje redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4105, "texte": "Antonin Rubinstein.\nŽivotopisní nástin, sděluje redaktor.\n(Dokončení.)\nŽe pro vzdálenost dlouho na vysvědčení cekali bylo,\ndá se mysliti. Mezi tím se policie dověděla o věcech Rubin-\nsteinových, jejž za emiséra držela, i bylať úmyslu, odeslati\nho do Sibiře. Ani zkouška, jižto v policejním kance-\nláři na piano odbýval, ba ani přímluva mecenáše hraběte\nYielhorského, jenž se živě Rubinsteina ujímal, ne-\nbyly s to, Rubinsteina nesnází sprostiti. Policie se obávala,\nže hrabě sám oklamán jest. Konečně chtěla šťastná náhoda,\nže se hrabě, dělaje návštěvu arcivévodkyni Heleně, o\ntéto záležitosti zmínil. Vysokorodá paní měla útrpnost s trap-\nným stavem umělce, na jehožto talent již z mladí se upa-\nmatovala. Rubinstein směl se kněžně představili a na její\npřání bylo od všeho upuštěno.\nRubinstein oželel při této záležitosti toliko své skladby.\nBud že bedna při dovozu se ztratila aneb schválně odstra-\nněna byla, zkrátka: vzdor zápisu a reklamací nebyla více\nk dostání a skladatel viděl se nucena, poznovu ztrátu svou\nkomponováním vynahradit, což se mu pomocí jeho výtečné\npaměti větším dílem podařilo.\nTato činnost, jakož i nové výtvory (plody), které bez\npřestání vyrůstaly, zdržely ho v Petrohradě až do roku\n1854. V tomto čase povstaly mimo větší část jeho instru-\nmentálních skladeb také jeho národní opery, kteréž\ntam od r. 1850—1853 provedeny byly, a od téhož času\nna repertoiru ruského jeviště se drží.\nNyní přišel čas pro Rubinsteina, by, povzbuzen byv\nsvou ochraňkyni a zvláště hrabětem Vielhorským, se svými\nskladbami před světem vystoupil. Jsa podporován od obou pří-\nznivců hojnými prostředky (hrabě sám mu daroval na cestu\n2000 rublů), vykonal samostatně svou první uměleckou\ncestu co virtuos a skladatel po Německu, Francii, Anglii\nna podzim r. 1854. Všude slavil Rubinstein svou virtuositou\nu obecenstva triumfy, co zatím kritika s řídkými' výminkami\nzvláště z počátku naproti mu se postavila, a ještě dosud,\nkdež Rubinsteinova velká znamenilosf co tvůrčího žduchá se\nupříti nedá.\nTato umělecká cesta, toliko malým odpočinkem v Bi-\nberichu a Baden-Baden přetržena, trvala až do roku 1856,\nkdež k slavnosti korunování císaře do Petrohradu povolán\njest. Zde komponoval svou plesojevnou ouverturu, jejížto\ndedikací vládce přijal a umělci diamantový prsten daroval.\nJsa v komonstvu své ochranilelkyně, vévodkyně Heleny,\nopustil opět svou vlast. Zdržev se dlouhý čas v Nizze, za-\npočal druhou svou uměleckou cestu, kteráž ho r. 1857 do\nVídně a Peště přivedla. Odtud odebral se do Prahy, kdež\ndne 10. a 14. února t. r. ve dvou koncertech s nejskvě-\nlejším výsledkem vystoupil a od obecenstva i kritiky velké\npochvaly došel. Jednota k zvelebení hudebního umění v Če-\nchách vyvolila ho za čestného úda. Z Prahy odejel do\nVýmaru, kdež se jeho oratorium „Ztracený ráj\" kollegial-\nním návodem Fr. Liszta provozovalo, pak do Paříže a\nLondýna, odkud se do své vlasti navrátil. Není tomu ani\nměsíc, co od J. M. císaře ruského za ředitele Petrohradské\nopery s ročním platem 4800 rublů jmenován jest.\nRubinstein jest prostřední složité postavy, černých\nhustých kadeří, silně vyvstávajícího a bledého obličeje,\njehož široké čelo a jiskrnaté oko velkého ducha prozrazují.\nRubinsteinovy skladby jsou duchaplné, originální, vy-\nnikající vzletem, hlubokým citem a fantasií. Z klavírních\nkusů nejoblíbenější jsou: Polonaise (op. 5, čís. 1), Taran-\ntell (op. 6), Deux nocturnes (op. 10), Romance et im-\npromptu (op. 26), Barcarole (op. 45), Six morceaux (op.\n51) a Deux melodies, jakož i mnohé jiné. Trvanlivější cenu\nmají hlavně jeho 3 krásná tria, pak oratorium „Ztracený\nráju, symfonie ~Oceán\" a jeho opery: „Dimitri Burkoj\",\nopera ve 3 dějstvích, ježto se r. 1850 v divadle v Petro-\nhradě dávala; „Pomsta\", opera v 1 dějství, též v Petro-\nhradě provozována; „Lovci Sibiřští\", opera v 1 dějství a\n„Tomáš blázen\", opera v 1 dějství. O skladbách jeho vyšly\nobšírné kritiky v Brendlových „Hudebních Novinách\",\npak v „Listech hudebních\" od Zellnera a Laurencina.\nŽe Rubinsteinův duch a tvůrčí síla mnohými dary hu-\ndební literaturu obdaří, dá se nadíti a to tím více, anto\nse nyní ve skvělých okolnostech nachází."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c002", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "54", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.2", "titre_corps": "Majorano. Novelletka ze života hudebnického.", "titre_sommaire": "Majorano. Novelletka ze života hudebnického.", "signature_source": "Vékoslav", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3341, "texte": "Majorano.\nNovelletka ze života hudebnického.\nZ vlaštiny přel. Vékoslav.\n(Dokončení.)\nNacházíme velkého pěvce ve skvostné, lepou vůní za-\npáchající komnatě mladé a krásné Pařížanky.\nDáma tato, řídíc se dle denní mody, slyšela znameni-\ntého Cafarelliho, obdivovala se mu, a seznámivši se s ním\nv jistém salonu blíže hlavního města, pozvala ho k sobě,\ndůvěřujíc se v jeho neškodnost. Jsouc náruživá ctitelka\nhudby, zpívala s ním mnoho hodin a konečně to přišlo\nk tomu, že jí umělec pravidelně vyššímu zpěvu vyučoval.\nAvšak ona se příliš svěřila mladému jinochu.\nPostupující přibližování obou vzbudila brzy v srdci\npěvce až dotud nepoznaný cit. Sžírající vášeň, jež byla\ntím mocnější a prudší, anf jí ukojení a ochlazení zevnější\nneočekávalo, naplňovala jeho duši a zvýšila jeho lásku až\nk střeštěnosti.\nNemohli se dnes déle zdržeti. Yrhna se svému bůžku\nk nohoum, vyznal ji lásku svou a neprosil nadarmo.\nAle také ona udušovala jen s tíží vždy mocněji zrů-\nstající náruživosť pro umělce. Jiskra vzňala se v plamen.\nOna objala jej s vřelým políbením. Avšak jen okamžik trvala\ntato blaženost.\nJako žhoucí blesk za jasného nebe, projela jej náhlá\nzpomínka na jeho málomocnosf.\nVyskočili jako zfirívý, bil se do čela a chtěl vyraziti\nze dveří.\nV tomž okamžení vstoupil sloužící dámy do komnaty\na zvěstuje, že škaredě ustrojený kmet, Vlach rodem, v před-\nsíni se nachází, který se nedá odbyti a okamžitě s panem\nCaffarellim mluviti žádá.\n„Vyhoďte ho!\" zvolal rozjitřený zpěvec. „Co zde hledá\nten vlaský pes?\"\n„Milostivý pane\", zajikl se sloužící v patrné rozpači-\ntosti, „milostivý pane, stařec ten ujišťuje, že jest váš otec.\"\n5? Můj otec! můj otec!\" křičel divoce Cafarelli a smr-\ntelní bledost pokryla obličej jeho.\nV tomto okamžení, kdež beztoho všechny vzteklice\npekla naň dorážely, kdež objat jsa ramenama milované\ndívky své, nesmírné neštěstí dvojnásobnou bolestí cítil,\nv tomto okamžení přišel mu původce všech těchto ukrut-\nných bolestí, jeho nepřirozený otec před oči, otec, jenž\nza mrzký peníz budoucnost', lásku a city svého syna prodal.\nMyšlénka tato byla strašná!\nCafarelli vyřítil se zůřivě ze dveří. Jeho otec s vy-\nbledlými vlasy a roztrhanými šaty vyšel mu vstříc a po-\ndával mu ruku.\n„Bídníče! ty se opovažuješ mým otcem se nazývati?\"\nkřičel zuřivý pěvec a smýkal starcem do komnaty své\nmilenky. „Patři zde na tuto dívku, nelítostný ukrutníče, mi-\n1UJU jí a jsem od ní milován. Pochopuješ, co to znamená?\nMyslíš ještě na Norcii, kde jsi bezprávně budoucnost svého\nsyna zaprodal\\\"\nNešťastný kmet chtěl mluvif, avšak již tasil Cafarelli\nmeč z pochvy a proklál jím otce.\nBezhlasně padl kmet k zemi.\nPověst o tomto hrozném případu rozšířila se po celé\nPaříži a přišla konečně k sluchu Ludvika XV. Král byl\ntímto příběhem tak dojat, že rozkázal, by Cafarelliho teprv\npo třech dnech zatknuli.\nOtcevrah měl zatím čas, že z Francie prchnouti a do\nItálie se odebrati mohl. Nepykal činu svého a želel toliko\nztráty své milenky, kteráž do kláštera vstoupila, aby smí-\nřila zločin, za jehožto příčinu se držela.\nNikdy více nevystoupil Cafarelli na jeviště a zpíval\ntoliko v chrámech.\nPapež učinil ho konečně vévodou a vystavěl mu skvostný\npalác s nápisem: „Amphion Thebas, ego Domum.u\n(Amfion vystavěl Theby, já však svůj dům).\nZemřel ve svém vévodství San Donato dne 30. listop.\n1783, a zanechal svému bralrovci 12000 dukátů ročních\ndůchodů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c003", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.3", "titre_corps": "O prvních začátcích na piano. Sděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.", "titre_sommaire": "O prvních začátcích na piano. Sděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.2", "debut_caractere": 3343, "fin_caractere_exclue": 4742, "texte": "O prvních začátcích na piano.\nSděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.\n(Dokončení.)\nXI. Lekcí. Složené takty.\nTento druh taktu povstává, spojíme-li 2 neb více jednoduchých\ntaktů v jeden, nebo vynecháme-li jednu neb více taktních čar.\nZ toho vysvítá, že složený takt právě tolik částí čili\ndob v sobě chová, kolik těchto více jednoduchých taktů\ndohromady, z kterýchž on povstal.\nCo se dotýče poměru těžkých a lehkých dob v taktu\nsloženém, dlužno pamatovat: ta čásf, kteráž byla těžkou\ndobou v taktu jednoduchém, ostává jí iv složeném a které\nbyly předtím lehké, ostanou též tak v složeném taktu.\nSpojením rovných taktů obdržíme druh rovného, s ná-\nsobením nerovných povstane druh nerovného složeného taktu.\nSpojíme-li dva dvoučtvrtní takty aneb což jest to samé,\nvynechá-Ii se mezi nimi taktní čára, povstane jeden čtyr-\nčtvrtní takt. To učitel v příkladu ukáže.\nTento nově povstalý takt zahrnuje v sobě čtyry části,\nz nichž první a třetí jsou těžké, druhá a čtvrtá lehké doby.\nTěžké doby vyznačí učitel čárkou.\nPozůstávala-li každá doba z půlnoty, obdržíme čtyr-\npůlní takt (velký takt). Ze dvou tříčástečních taktů\ntvoří se jeden šestičásteční takt, v kterémžto jest první a\nčtvrtá čásf těžká, ostatní lehké, na př.: ze dvou tříčtvrtních\ndostaneme jeden šestičtvrtní; ze dvou tříosminových jeden\nšestiosminový; ze dvou tříšestnáctinových se stane jeden\nšestišestnáctinový takt."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4952, "texte": "Na všecky tyto takty uvedou se příklady a vyznačí se\ntěžká doba čárkou.\nStáhnutím 3 tříčástečních taktů povstane na př. ze tří tří—\nčtvrtních jeden devítičtvrtní; ze tří třiosminových jeden\ndevítiosminový; devítišestnáctínový jest složen ze tří tří—\nšestnáctinových taktů.\nV tomto druhu taktu jest první, čtvrtá a sedmá doba\ntěžká, ostatní doby jsou lehké. Z těchto trojnásobněním\npovstalých taktů jest devítiosminový takt nejužívanější. Na\nto dá učitel příklady a poznamená těžkou dobu čárkou.\nKonečně se mohou čtyry tříčásteční takty v jeden spo-\njit, z čehož povstávají následující spůsoby taktu: dvanácti-\nosminový takt, sestává ze čtyr třiosminových taktů;\ndvanácti-šestnáctinový takt, kterýž jest ze čtyr tříšestnácti-\nnových taktů složen.\nOznačení složených taktů děje se tím samým spůso-\nbem jako při jednoduchých, počet částí se udává vrchním\nčíslem a jich platnost zase dolejším.\nZnamení taktu se staví na línovou soustavu ze začátku\nskladby neb tonové řady.\nOznačení taktu rovného rozměru:\nčtyrčtvrtní . . . 4/4 nebo a sice obyčejněji C.\nčtyrosminový . . 4/8\nčtyrpůlní ....%.\nOznačeni taktu nerovného rozměru:\nšestiosminový . 6/g\nšestičtvrtní «/\nšestišestnáctinový 6/, c\ndevítiosminový 9/g\ndevítičtvrtní 9/4\ndevítišestnáctínový 9/, 6\ndvanáctiosminový ls/g.\nPříklady, které teď učitel co úlohy dává, musí být\npro ten neb onen druh takto upůsobilé; notu, na niž ak-\ncent připadne, nahoře žák čárkou označí.\nPozději aby byl žák více k přemýšlování přinucen a\nnoty rozličného druhu upotřebil, ukládá se mu škála od c\nk rozdělování (rytmisování) do rozličných taktů. Potřeba\nbude žáka také v ten spůsob cvičit, aby citem takt pozná-\nval ; tedy vedle úloh těchto hraje učitel jednoduché kousky\nv rozličných taktech, a žák počítáním na hlas takt a části\njeho udává.\nPokročil-li žák již tak daleko, že hraje kousky z not,\ntu zase třeba, aby každou těžkou dobu před lehkou dobou\nsilnějším akcentem vytknul; nebo zřetelnosf a srozumitelnost\nhry nezáleží pouze v úhozu a pružnosti prstů, nýbrž v za-\nchovávání rhytmu a držení taktu.\nŽe jest na hlas počítání pro probuzování rhytmického\ncitu převýborný prostředek, bylo již zmíněno.\nŽáku pokročilému neméně bude třeba, šetřiti kromě\nkratšího také rhytmu delšího souměru.\nRhytmus jest hudební interpunkce, kteroužto menší i\nvětší odstávky melodie náležitě od sebe odlučujeme.\nTak jako v čtení, deklamování, nesmí se uprostřed\nslova, u prostřed souvislé sady jakýsi odpočinek neb pře-\nstávka udělati: právě tak jest v hudbě, která sestává tak\ndobře z period jako mluva.\nMimochodem budiž zde podotknuto, že pokročilému\nžáku třeba, by se s periodicky uspořádanou skladbou vždy\npřed hraním seznámil. Dříve mu učitel sám náležitě menší\núlomky každé periody naznačí, později však se to zanechá\nsoudnosti žákovo *). K rhytmickému přednesu periodicky\nuspořádaných skladeb náleží: začáteční ton periody dostane\nnejsilnější názvuk, zvláště sejde—li se s těžkou dobou. Za-\nčátek dopovědi (Nachsatz) musí být méně vytknutý. Slab-\nšího názvuku jest zapotřebí u menších oddílů (odstavy),\nkteré se s čárkou řeči porovnati dají. Aby začátky každého\nvětšího neb menšího oddílu značněji vystupovaly, musí se\nposlední ton každého oddílu o něco méně vydržet nežli\njak mu podle taktu přináleží. Prst nesmí na posledním tonu\núlomku ostat ležet, čímž lepková hra povstává, nýbrž jemně\nodzvednouf, ne ale ostře odraziti. Tímto povstane malá\npřestávka, která tento úlomek zřetelný a začátek následu-\nv\njícího úlomku tím více důraznějším činí. Cím význačnější\njsou oddíly, tím silněji se toto musí stát. Dále se musí\nk tomu hledět, zdali půl periody neb celá se ukončuje.\nÚlomek nejvíce vyznačený musí se nacházet ku konci\núplného závěrku (kadenci). To co dohromady souvisí, ne-\nsmí se nižádnou odstávkou od sebe odtrhnouti, ale musí\ndohromady splynouti, k čemuž také dobrá posloupnost prstů\n(applikatura) nemálo přispěje.\nNázvuk nevztahuje se jenom na doby ale až na články,\nba i až na noty taktní, s tím však rozdílem, že nejsou více\ntak silné a důrazné.\nAnto se tímto číslem běh těchto listů končí, končíme\ntéž první oddíl článku našeho v té naději, že opět na přes\nrok druhý oddíl článku tohoto čtenářstvu podáme.\n*) Perioda zove se taková sada, která má dokonalý smysl a zá-\nvěrek úplně uspokojující. Ona se skládá zase z více menšícli\nsad; její první oddíl slově nápověd (Vordersatz), druhý dopověd\n(Nachsatz). Sada, v níž panuje dokonalá myšlénka, úplné uspo-\nkojenosti docházíme ale teprv provedením a objasněním této\nmyšlénky, slově úlomek (Absatz). Tak jako jest takt rovný a\nrozmanitého rozměru, tak podobně úlomek zahrnuje v sobě roz-\ndílný počet taktu; rovný poéet taktu jest ale našemu citu nej-\npřiměřenější. Menší cásť, jejíž smysl a uspokojenosf u po-\nrovnání s úlomkem méně úplný se osvědčují, jmenujeme úryvek\n(Einschnitt). Komu záleží na poznání širšího rhytmu, tomu schva-\nlujeme, má-lidostatečnou hbitosť prstů, hraní a analysování Mendels-\nsohnových písní beze slov. Slabému prospěje rozbor č. národ, písní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c004", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "57", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.4", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6391, "texte": "FEUILLETON.\n\nZprávy domácí.\nR.\nOpera. „Der Liebestrank\" (Nápoj lásky). (Dokončení.)\nOpera tato patří k nejzdařilejším operám Donizettovým ve-\nselého druhu. Libretto vyniká pěknými komickými výjevy\na může se směle k zdařilým připočísti. Hudba jest něžná,\nelegantní a velmi melodická. Italům vlastnický humor bije\nnám v plné své jarosti a roztomilosti do očí a sice v utě-\nšené koketterii A diny, v lehkověrnosti a žárlivosti Nemorina,\nu vojenské dvornosti Belcuora. hlavně ale při zázračném\nlékaři Dulcamarovi. V celku jest živost a národní zvláštnost'.\nS velkou obratnosti vyhnul se skladatel v této opeře roz-\nmluvě, čímž důkazu podal, že komická opera obligátním\nrecitativem získá. Provedení bylo chvatné.\nKoncert jednoty hudebních umělcův dne 23.\nprosince měl za předmět Hillerovo oratorium: „Die Zersto-\nrung Jerusalems\" (Zboření Jerusalema), ježto se roku 1842\nv stavovském divadle provozovalo. Velezajímavé toto dílo,\njehožto melodické krásy a duchaplné jednotlivosti velkou\npůvabnosť a vřelost v sobě chovají, vyniká živým, drama-\ntickým výrazem a názornou malbou jednotlivostí. V ohledu\ntom šlušno pojmenovati hlavně místa se slovy: „Verodet wird\nJerusalem\", pak půvabnou arii: „Mit diesen Duften\" (E-mol)\na imposantní, vítězný sbor Babyloňanů (C-dur), jehožto\nhlavní motiv, plechovými nástroji proveden, mohutně na\nposluchače působil. Dále pozornost obrátily na sebe sbory\n(číslo 8) : „Eine Seele tief bewegt\" a (číslo 44): „Wir\nziehen gebeugt\", které tklivostí každého pohnuly. Ne méně\ndojímalo významné duetto pro alt (sl. Panaotovičová) a te-\nnor (p. Klimeš): „0 wár' meiii Haupt eine Thranenquelle\"\na mnohá jiná číslá, kterážto vyjmenovati nelze. Toliko nám\no velkolepé skladbě této podotknouti dlužno, že v ní panuje\ncharakteristická, významná a se slovy úzce spojená hudba,\nušlechtilá a překvapující harmonisací a obratně vedená,\nhluboce promyšlená instrumentací. To o hudbě. Co do pro-\nvedení, nemůžeme pánům ředitelům tohoto koncertu\nprominouti poklesek, jehož se dopustili, dadouce partie to-\nhoto mistrovského díla zpívati začátečnicím a panu Klimešovi,\ndilettantu z Chrudimi. Což nemá Praha žádných umělcův\nvíce, že partie v oratoriích, v niehžto jindy ty nejvýtečnější\nsíly účinkovaly, žákyním a dilettantům svěřiti musí ? Neb\nje to jakási protekcí? Nechť tomu jest jakkoliv, toliko to\njest smutná skutečnost, že oratorium toto takým obsazením\nvelice ztratilo. Pan Klimeš má sice pěkný tenor, jímž na\nvenkově dosti furore dělati může; avšak pěkný hlas ne-\nstačí, nejsou-li s ním spojeny promyšlení, přednes a důkladná\nškola, kteréž panu Klimešovi zcela chybí. Pan Klimeš jest,\nnemýlíme-li se, samouk, neboť nemá ponětí o ekonomii\ndechu, o vokalisací a promyšleném přednesu. Sopranistka\nslečna Ferlesová jest solidní zpěvačka, avšak hlas její není\nvyrovnalý a zvláště ve vyšší poloze příliš ostrý. Chvalně\npočínala si slečna Panaotovičová, která pokročivši v před-\nnesu a vyrovnalosti organu, partii své platnosti dodala.\nNejvíce vynikl pan Hartmuth, jehožto v pravém smyslu\nslova umělecký přednes a sympathetický hlas byl léčící\nbalsam na bolná místa, ježto sluch obecenstva při prove-\ndení oratoria utrpěl. Sbory a orchestr pod vedením pana\nkapelníka Škraupa držely se chvalitebně a došly pochvaly. R.\nKoncert pianisty pana L. Kniny dne 26. pro-\nsince shromáždil v sále konviktském četné obecenstvo, kte-\nréž jakousi sympathií ku koncertistu puzeno, jej chválou\nobsypalo. Tak byl zevnější výsledek. Co do hry páně Kni-\nnovy podotknouti dlužno, že se koncertista svému učiteli\npanu Jiránkovi koncertem tímto nezavděčil, neboť požádav-\nkům, ježto se nyní od koncertisty žádají, v žádném ohledu\nzadost neučinil. Technická obratnosť, silný úhoz a velká\nsmělosť, jsou vlastnosti, jimižto pan Knina honositi se může.\nProgram koncertu byl zajímavý, neboť obsahoval trio (B-dur)\nod A. Rubinsteina, 17 variací od Mendelssohna, rhapsodii\nod A. Dreyschoka, Valčík od Chopina a Huldigungsmarsch\nod F. Liszta. Pan Knina provedl ohromnou úlohu tuto, kte-\nrouž jen Dreyschok, Rubinstein, Klara Schumannová úplně\nrozluštiti dovedou, s výsledkem nepatrným, neboť pohře-\nšovali sme v jeho přednesu ducha, citu a hlubšího pojmutí,\nano i precisného provedení některých passaží, na př. ve\nskladbě Dreyschokově: „Zum Wintermáhrchen.\" V koncertu\ntom účinkovali houslista p. Bauš a cellista p. Schrott velmi\nchvalitebně. Slečna J. Nejedá zpívala svým slabým organem\npíseň od Gumberta a Tsischena s prospěchem.\n\n— Pan Bedřich Kittl, ředitel konservatoria, jda tyto\ndny po kamenném mostě, sklouzl a zlámal si levou ruku.\nJak se dovídáme, bude tato nehoda bez škodného následku.\nNové hudebniny. Milovníkům tanečních kusů odporu-\nčujeme skvostné „Cenní Album\", ježto u Kristofa a\nKuhé v Praze v krásné úpravě vyšlo a vkusně u Rodra\nv Lipsku ryto jest. Obsahujeť valčík Brennende Liebe,\nSirenen - Quadrille, Schnellsegler - Galopp, Illusions - Polka,\nSperl-Polka (tremblante), La mercantil (Polka-Mazur), které\nvesměs cenou odměněny byly. Album toto prodává se za\n1 zl. 45 kr. stř.\n(Hr.) Z Budějovic. Dne 14. t. m. uspořádal zde dva-\nnáctiletý pianista František Brava koncert a došel\npochvaly. Osvědčilť čistým a výtečným provedením 4 piec\nnejen velké vlohy své, nýbrž i zvláštní obratnosť a zbě-\nhlosť prstňv. Mimo četné obecenstvo ráčili nejdůstojnější p.\nbiskup J. V. Jirsík a svobodný pán Schrenk, c. k. kraj-\nský president, přítomni býti.\n(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala\nBarbora Blažilová na fysharmoniku. Osvědčila hezké\nnadání, místem svou velkou technikou a živým pojmutím\npřednesených skladeb. Zvláště vynikla ve směsi z národních\npísní a v ouvertuře z „La Somnambula.\" Přejeme jí zdaru\nna její pouti a vytrvalosti, aby se jí poštěstilo, vyniknout!\nze všední prostřednosti. Dne 17. t. m. navštívil nás pan\nGrauert Berlíňan (?) se svým „Riesen-Accordionem\", po\nsprostu s ohromnou harmonikou, kterouž prý sám vynalezl.\nPopisovati nástroj tento nebudu, hru jeho posuzovati ne-\nsluší, poněvadž jest pod vší kritikou. Osvědčil málo umě-\nlosti, ale velkou smělosť. Nástroj jeho nepříjemně uráží sluch,\nneboť jsou jeho zvuky nejasné a velmi hranaté, bass pak\npoměrně s violinem velmi hlučný a nízký.\n\nZprávy z Rakouska a z ciziny.\nFiladeljia. Operní společnosf Čecha Strakoše dávala\nzde opery: „Troviata, Lucia, Somnambula, Trovatore\" a\njiné. Z představení dosáhla přednosti Yerdiho ~\nv nížto madame Colson hlavní úlohu hrajíc, bohatě nadaný\ntalent pro opery italské osvědčila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6519, "texte": "Koburg. Dne 5. t. m. dávala se tu nová opera „Diana\nze Solange\" od vévody Arnošta, k nížto mu Otto Prechtler\ntext byl napsal. Přítomni byli vévoda wirtemberkský, in-\ntendanti divadel hrabě Pláten z Hanoveru a Dingelstedt\nz Výmaru, kapelník F. Liszt, básnící Putlitz, Tempeltey,\nPrechtler a mnozí jiní. Před divadlem byla u vévody\nskvostná hostina.\n*■ Milán. (Opera Uscocco. Petrocini. Flétista V. Keler\nz Čech). Provozování nové opery „L'Uscocco\" od Petroci-\nniho nebylo tedy odročeno až na karneval, jak sem Vám\npředešle psal, nýbrž stalo se už ke konci podzimní sta-\ngiony a bylo jedenkráte opakováno. Liberetto jest od p.\nFortise; děj se koná 11a začátku sedmnáctého století a za-\nkládá se na poměru, kterýžto tehdejšího času panoval mezi\nrepublikou Venecianskou a mezi slovanskými uprchlíky z Tu-\nrecka, jmenovitě z Albánie, obývajícími námořní krajiny\nkolo Rjeky a blízké ostrovy. Látka jest trochu rozvláčná a\ntím i nejapná, že básník svého hrdinu na milenky hlavně\nmagnetismem úcinkovati dá. Hudba k této opeře jest velmi\npilně a bedlivě sestavena a propracována; první dějství\nmá překrásné momenty a muže se za dokonalé považovat;\nv ostatních třech dějstvích ale mizí víc a více ráznost,\ncelek ochabuje a dílo nejsouc ku konci alespoň zanímají-\ncími a velikolepýini effekty zmizí v nepatrnosť a\nztratí téměř veškerou svou cenu. Opera jest tedy dosti pilně\na dobře pracována, ale bez velkých effektů, a kde ty schá-\nzejí, tam se Italian nudí. Jedině výtečný zpěv paní Lafo-\nnové byl snad příčinou, že se směla celá opera dohrát a\nže tak nemilosrdně nepropadla, jak to při takovýchto vý-\ntvorech obyčejně bývá. Maestro Petrocini, Florencan, jest\nještě mladý muž a vychovanec mistra Mercandantea, nikoliv\nale Mayerbeera, jak některé německé listy vytrubují.\nNyní máme v Miláně ticho a sluch i zrak muže sobě oddech-\nnout, aby se posilnily na vše, co je v tomto dlouhém kar-\nnevalu očekává. Zimní stagione „ala scala\" započne 26.\nt. m., a jak Angličan listu budoucích ministrů očekává,\ns takovou a snad větší toužebnosti očekávají Miláncané\nveřejné prohlášení všech zpěvákův a zpěvkyň, hlavně ale\ntanecnic, jimž dlužno jest, tak kritické obecenstvo po dva\nměsíce baviti, tisíce dvacetníků sobě v potu tváři vydělati\na pak si buď jména světoslavného získati, neb ale vy pí-\nskánu a zapomenutu býti. Minulý týden dával p. Vác-\nslav Keler (snad flétista Josef Kohler, žák prof. Eisera,\nnar, r. 1809 v Novém městě (Neustadtl) v kraji Litoměři-\nckém, jenž r. 1822 do konservatoria vstoupiv, jej r. 1828\nabsolvoval a do Modeny se odebral. Pozn. Red.) vycho-\nvanec Pražského konservatoria, dva koncerty na flétnu v di-\nvadle S. Radegonda; výtečnou hrou vzbudil u obecenstva\nnáramného potlesku, a zdejší kritika ho staví mezi první\nvirtuosy svého nástroje. P. Keler jest komorní virtuos\nvévody Modenského, živé to vysvědčení dokonalosti českého\nkonservatoria.\nNeapol. Opera „Simon Boccanegra\" od Verdiho došla\nneslýchaného výsledku. Verdi byl lókrát volán. Ouvertura\na finále byla ohromným potleskem odměněna. Znamenitý\nvýtečník na housle, Sivori, vystoupil zde v koncertech.\nPest. Slečny Karolina a Virginie Ferniové, kteréž ve\nVídni tolik furore nadělaly, daly zde první svůj koncert\ns nejskvělejším výsledkem.\n** Vídeň. (Koncerty.— Don Juandle originální partitury.\nStegmayer. Spolek hudebních dilettantňv. Ústav hu-\ndebních umělcův. Oratoria). Chceš-li mít ponětí o naší\nkoncertní saisoně? Nuže, postavte se k nárožním domům,\nkde se návěští koncertní přilepují! Jaká to směsice Víden-\nského hudebního života! Tu visí návěští: „Paradies und\nPari\" od R. Schumanna, vedle toho koncert pana Griin-\nwalda, jenž na drvostroji (Holzinstrument) hodlá dokázati.\nže není ze dřeva; onde spatříte oratorium „die Jahreszeiten\"'\nod Haydna, tu koncert na cyteru, jejž dávají oblíbené mladé\nslečinky, sestry Mína a Flora Novotné; tam opět koncert\npianistky Kláry Schumannové, roz. Wieckové : zde koncert\nv\nhouslisty pana Šípka, tam kvartettní zábavy pana Hellmes-\nbergra a množství jiných návěští, nemluvíce o nesčíslné\nřadě tak zvaných koncertů pana Strausse, v kterých jen\npolka a valčík panují. Než, hle ještě jedno návěští ozna-\nmující v Karlově divadle novou operettku od Offenbacha\n~Das Madchen von Olisanza\", a vedle ní po straně cedule,\nježto oznamuje v c. k. divadle starého veterana „Don\nJuana od Mozarta! Co myslíte, jak mi Mozart přichází?\nAno, připadá mi, jak by k nynějším komponistům říci chtěl:\n„Jsem dychtiv, pakli skladby Vaše tak často a po tak\ndrahných letech oznámeny budou jako moje!\" Mluvě o „Don\nJuanu\" oznamuji Vám, že byla tato opera dne 18. prosince\nv c. k. operním divadle provozována. Však je to něco dů-\nležitého? Nikoliv, avšak to je zajímavé, že dle originální\npartitury se dávala, to jest že na místo prosy recitativy a\ndvě pro Vídeň nové arie provedeny jsou. Ptáte se jaké\narie ? V prvním dějství třetí arie Elviry a pak arie do F-dur\npro Masetta, jakož i zastavenícko Don Juana (v 2. dějství),\nkteré na mandolinu přednášeno jest. V tomtéž divadle\njest prý pan Stegmayer za kapelníka na místo Barbieriho.\njenž se k divadlu do Štýrského Hradce dostal, ustanoven.\nr v\nPraha zna Stegmayera. Rídilf za ěasu Stogrova divadla\nv růžové ulici české opery, kdež si také velkých zásluh\no studování dotčených oper získal. Ostatně Vám bude\npovědomo, že se zde tvoří spolek hudebních dilettantův,\nkteřížto orchestrální skladby dávati hodlají, avšak rozchází\nse těm pánům o dilettanty na foukací nástroje, k nimžto se\nmálo ochotníků hlásí. Ústav hudebních umělcův pro si-\nrotky a vdovy provozoval letos opět o vánocích Haidnovy\n„Roční počasy\" (Jahreszeiten). Víte, proč pravím „opět\"?\nProtože se spolku tomu vytýká, že jen ustavičně „Schopfung\"\na „Jahreszeiten\"' provozuje. Ale co naplat! Haydnova ora-\ntoria poskytují dobrých příjmu, co zatím jiná ničehož ne-\nvynášejí. Vyděli sme to vloni, když se Paulus od Mendels-\nsohna provozoval. Sotva se ústavu polovice obyčejného\npři jmu dostala. Ostatně si letos obecenstvo Vídeňské stě-\nžovat nemůže, že jiných oratorií neslyší, neboť zpěvácký\nspolek vedením p. Herbecka provozoval již „Judas Makka-\nbaus\" od Handla, dne 19. pros. dával Musikverein „Para-\ndies und Pari\" od Schumanna a zpěvácký spolek vedením\np. Stegmayera provede nové oratorium od Hillera a jedno\nod K. Eckerta, ředitele c. k. operního divadla, jež sám\nskladatel říditi bude.\n/\nUmrlí. Král. dvorní hudebník a známý výtečný houslista\nDamm zemřel dne 27. listop. v Berlíně. On složil oratorium\n„Die Siindfluth\" (Potopa světa). Znamenitý italský zpě-\nvák Vic en z o Galii zemřel dne 22. listop. v Miláně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c005", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.4.1", "titre_corps": "Zprávy domácí.", "titre_sommaire": "Zprávy domácí.", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.4", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4407, "texte": "Zprávy domácí.\nR.\nOpera. „Der Liebestrank\" (Nápoj lásky). (Dokončení.)\nOpera tato patří k nejzdařilejším operám Donizettovým ve-\nselého druhu. Libretto vyniká pěknými komickými výjevy\na může se směle k zdařilým připočísti. Hudba jest něžná,\nelegantní a velmi melodická. Italům vlastnický humor bije\nnám v plné své jarosti a roztomilosti do očí a sice v utě-\nšené koketterii A diny, v lehkověrnosti a žárlivosti Nemorina,\nu vojenské dvornosti Belcuora. hlavně ale při zázračném\nlékaři Dulcamarovi. V celku jest živost a národní zvláštnost'.\nS velkou obratnosti vyhnul se skladatel v této opeře roz-\nmluvě, čímž důkazu podal, že komická opera obligátním\nrecitativem získá. Provedení bylo chvatné.\nKoncert jednoty hudebních umělcův dne 23.\nprosince měl za předmět Hillerovo oratorium: „Die Zersto-\nrung Jerusalems\" (Zboření Jerusalema), ježto se roku 1842\nv stavovském divadle provozovalo. Velezajímavé toto dílo,\njehožto melodické krásy a duchaplné jednotlivosti velkou\npůvabnosť a vřelost v sobě chovají, vyniká živým, drama-\ntickým výrazem a názornou malbou jednotlivostí. V ohledu\ntom šlušno pojmenovati hlavně místa se slovy: „Verodet wird\nJerusalem\", pak půvabnou arii: „Mit diesen Duften\" (E-mol)\na imposantní, vítězný sbor Babyloňanů (C-dur), jehožto\nhlavní motiv, plechovými nástroji proveden, mohutně na\nposluchače působil. Dále pozornost obrátily na sebe sbory\n(číslo 8) : „Eine Seele tief bewegt\" a (číslo 44): „Wir\nziehen gebeugt\", které tklivostí každého pohnuly. Ne méně\ndojímalo významné duetto pro alt (sl. Panaotovičová) a te-\nnor (p. Klimeš): „0 wár' meiii Haupt eine Thranenquelle\"\na mnohá jiná číslá, kterážto vyjmenovati nelze. Toliko nám\no velkolepé skladbě této podotknouti dlužno, že v ní panuje\ncharakteristická, významná a se slovy úzce spojená hudba,\nušlechtilá a překvapující harmonisací a obratně vedená,\nhluboce promyšlená instrumentací. To o hudbě. Co do pro-\nvedení, nemůžeme pánům ředitelům tohoto koncertu\nprominouti poklesek, jehož se dopustili, dadouce partie to-\nhoto mistrovského díla zpívati začátečnicím a panu Klimešovi,\ndilettantu z Chrudimi. Což nemá Praha žádných umělcův\nvíce, že partie v oratoriích, v niehžto jindy ty nejvýtečnější\nsíly účinkovaly, žákyním a dilettantům svěřiti musí ? Neb\nje to jakási protekcí? Nechť tomu jest jakkoliv, toliko to\njest smutná skutečnost, že oratorium toto takým obsazením\nvelice ztratilo. Pan Klimeš má sice pěkný tenor, jímž na\nvenkově dosti furore dělati může; avšak pěkný hlas ne-\nstačí, nejsou-li s ním spojeny promyšlení, přednes a důkladná\nškola, kteréž panu Klimešovi zcela chybí. Pan Klimeš jest,\nnemýlíme-li se, samouk, neboť nemá ponětí o ekonomii\ndechu, o vokalisací a promyšleném přednesu. Sopranistka\nslečna Ferlesová jest solidní zpěvačka, avšak hlas její není\nvyrovnalý a zvláště ve vyšší poloze příliš ostrý. Chvalně\npočínala si slečna Panaotovičová, která pokročivši v před-\nnesu a vyrovnalosti organu, partii své platnosti dodala.\nNejvíce vynikl pan Hartmuth, jehožto v pravém smyslu\nslova umělecký přednes a sympathetický hlas byl léčící\nbalsam na bolná místa, ježto sluch obecenstva při prove-\ndení oratoria utrpěl. Sbory a orchestr pod vedením pana\nkapelníka Škraupa držely se chvalitebně a došly pochvaly. R.\nKoncert pianisty pana L. Kniny dne 26. pro-\nsince shromáždil v sále konviktském četné obecenstvo, kte-\nréž jakousi sympathií ku koncertistu puzeno, jej chválou\nobsypalo. Tak byl zevnější výsledek. Co do hry páně Kni-\nnovy podotknouti dlužno, že se koncertista svému učiteli\npanu Jiránkovi koncertem tímto nezavděčil, neboť požádav-\nkům, ježto se nyní od koncertisty žádají, v žádném ohledu\nzadost neučinil. Technická obratnosť, silný úhoz a velká\nsmělosť, jsou vlastnosti, jimižto pan Knina honositi se může.\nProgram koncertu byl zajímavý, neboť obsahoval trio (B-dur)\nod A. Rubinsteina, 17 variací od Mendelssohna, rhapsodii\nod A. Dreyschoka, Valčík od Chopina a Huldigungsmarsch\nod F. Liszta. Pan Knina provedl ohromnou úlohu tuto, kte-\nrouž jen Dreyschok, Rubinstein, Klara Schumannová úplně\nrozluštiti dovedou, s výsledkem nepatrným, neboť pohře-\nšovali sme v jeho přednesu ducha, citu a hlubšího pojmutí,\nano i precisného provedení některých passaží, na př. ve\nskladbě Dreyschokově: „Zum Wintermáhrchen.\" V koncertu\ntom účinkovali houslista p. Bauš a cellista p. Schrott velmi\nchvalitebně. Slečna J. Nejedá zpívala svým slabým organem\npíseň od Gumberta a Tsischena s prospěchem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c006", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.4.2", "titre_corps": "— Pan Bedřich Kittl, ředitel konservatoria, jda tyto", "titre_sommaire": "— Pan Bedřich Kittl, ředitel konservatoria, jda tyto", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.4", "debut_caractere": 4409, "fin_caractere_exclue": 6113, "texte": "— Pan Bedřich Kittl, ředitel konservatoria, jda tyto\ndny po kamenném mostě, sklouzl a zlámal si levou ruku.\nJak se dovídáme, bude tato nehoda bez škodného následku.\nNové hudebniny. Milovníkům tanečních kusů odporu-\nčujeme skvostné „Cenní Album\", ježto u Kristofa a\nKuhé v Praze v krásné úpravě vyšlo a vkusně u Rodra\nv Lipsku ryto jest. Obsahujeť valčík Brennende Liebe,\nSirenen - Quadrille, Schnellsegler - Galopp, Illusions - Polka,\nSperl-Polka (tremblante), La mercantil (Polka-Mazur), které\nvesměs cenou odměněny byly. Album toto prodává se za\n1 zl. 45 kr. stř.\n(Hr.) Z Budějovic. Dne 14. t. m. uspořádal zde dva-\nnáctiletý pianista František Brava koncert a došel\npochvaly. Osvědčilť čistým a výtečným provedením 4 piec\nnejen velké vlohy své, nýbrž i zvláštní obratnosť a zbě-\nhlosť prstňv. Mimo četné obecenstvo ráčili nejdůstojnější p.\nbiskup J. V. Jirsík a svobodný pán Schrenk, c. k. kraj-\nský president, přítomni býti.\n(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala\nBarbora Blažilová na fysharmoniku. Osvědčila hezké\nnadání, místem svou velkou technikou a živým pojmutím\npřednesených skladeb. Zvláště vynikla ve směsi z národních\npísní a v ouvertuře z „La Somnambula.\" Přejeme jí zdaru\nna její pouti a vytrvalosti, aby se jí poštěstilo, vyniknout!\nze všední prostřednosti. Dne 17. t. m. navštívil nás pan\nGrauert Berlíňan (?) se svým „Riesen-Accordionem\", po\nsprostu s ohromnou harmonikou, kterouž prý sám vynalezl.\nPopisovati nástroj tento nebudu, hru jeho posuzovati ne-\nsluší, poněvadž jest pod vší kritikou. Osvědčil málo umě-\nlosti, ale velkou smělosť. Nástroj jeho nepříjemně uráží sluch,\nneboť jsou jeho zvuky nejasné a velmi hranaté, bass pak\npoměrně s violinem velmi hlučný a nízký."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1858-12-30-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1858-12-30_01#c007", "volume": "bmtnabd_1858-12-30_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "57", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.2.4.3", "titre_corps": "Zprávy z Rakouska a z ciziny.", "titre_sommaire": "Zprávy z Rakouska a z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.4", "debut_caractere": 6115, "fin_caractere_exclue": 6391, "texte": "Zprávy z Rakouska a z ciziny.\nFiladeljia. Operní společnosf Čecha Strakoše dávala\nzde opery: „Troviata, Lucia, Somnambula, Trovatore\" a\njiné. Z představení dosáhla přednosti Yerdiho ~\nv nížto madame Colson hlavní úlohu hrajíc, bohatě nadaný\ntalent pro opery italské osvědčila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6519, "texte": "Koburg. Dne 5. t. m. dávala se tu nová opera „Diana\nze Solange\" od vévody Arnošta, k nížto mu Otto Prechtler\ntext byl napsal. Přítomni byli vévoda wirtemberkský, in-\ntendanti divadel hrabě Pláten z Hanoveru a Dingelstedt\nz Výmaru, kapelník F. Liszt, básnící Putlitz, Tempeltey,\nPrechtler a mnozí jiní. Před divadlem byla u vévody\nskvostná hostina.\n*■ Milán. (Opera Uscocco. Petrocini. Flétista V. Keler\nz Čech). Provozování nové opery „L'Uscocco\" od Petroci-\nniho nebylo tedy odročeno až na karneval, jak sem Vám\npředešle psal, nýbrž stalo se už ke konci podzimní sta-\ngiony a bylo jedenkráte opakováno. Liberetto jest od p.\nFortise; děj se koná 11a začátku sedmnáctého století a za-\nkládá se na poměru, kterýžto tehdejšího času panoval mezi\nrepublikou Venecianskou a mezi slovanskými uprchlíky z Tu-\nrecka, jmenovitě z Albánie, obývajícími námořní krajiny\nkolo Rjeky a blízké ostrovy. Látka jest trochu rozvláčná a\ntím i nejapná, že básník svého hrdinu na milenky hlavně\nmagnetismem úcinkovati dá. Hudba k této opeře jest velmi\npilně a bedlivě sestavena a propracována; první dějství\nmá překrásné momenty a muže se za dokonalé považovat;\nv ostatních třech dějstvích ale mizí víc a více ráznost,\ncelek ochabuje a dílo nejsouc ku konci alespoň zanímají-\ncími a velikolepýini effekty zmizí v nepatrnosť a\nztratí téměř veškerou svou cenu. Opera jest tedy dosti pilně\na dobře pracována, ale bez velkých effektů, a kde ty schá-\nzejí, tam se Italian nudí. Jedině výtečný zpěv paní Lafo-\nnové byl snad příčinou, že se směla celá opera dohrát a\nže tak nemilosrdně nepropadla, jak to při takovýchto vý-\ntvorech obyčejně bývá. Maestro Petrocini, Florencan, jest\nještě mladý muž a vychovanec mistra Mercandantea, nikoliv\nale Mayerbeera, jak některé německé listy vytrubují.\nNyní máme v Miláně ticho a sluch i zrak muže sobě oddech-\nnout, aby se posilnily na vše, co je v tomto dlouhém kar-\nnevalu očekává. Zimní stagione „ala scala\" započne 26.\nt. m., a jak Angličan listu budoucích ministrů očekává,\ns takovou a snad větší toužebnosti očekávají Miláncané\nveřejné prohlášení všech zpěvákův a zpěvkyň, hlavně ale\ntanecnic, jimž dlužno jest, tak kritické obecenstvo po dva\nměsíce baviti, tisíce dvacetníků sobě v potu tváři vydělati\na pak si buď jména světoslavného získati, neb ale vy pí-\nskánu a zapomenutu býti. Minulý týden dával p. Vác-\nslav Keler (snad flétista Josef Kohler, žák prof. Eisera,\nnar, r. 1809 v Novém městě (Neustadtl) v kraji Litoměři-\nckém, jenž r. 1822 do konservatoria vstoupiv, jej r. 1828\nabsolvoval a do Modeny se odebral. Pozn. Red.) vycho-\nvanec Pražského konservatoria, dva koncerty na flétnu v di-\nvadle S. Radegonda; výtečnou hrou vzbudil u obecenstva\nnáramného potlesku, a zdejší kritika ho staví mezi první\nvirtuosy svého nástroje. P. Keler jest komorní virtuos\nvévody Modenského, živé to vysvědčení dokonalosti českého\nkonservatoria.\nNeapol. Opera „Simon Boccanegra\" od Verdiho došla\nneslýchaného výsledku. Verdi byl lókrát volán. Ouvertura\na finále byla ohromným potleskem odměněna. Znamenitý\nvýtečník na housle, Sivori, vystoupil zde v koncertech.\nPest. Slečny Karolina a Virginie Ferniové, kteréž ve\nVídni tolik furore nadělaly, daly zde první svůj koncert\ns nejskvělejším výsledkem.\n** Vídeň. (Koncerty.— Don Juandle originální partitury.\nStegmayer. Spolek hudebních dilettantňv. Ústav hu-\ndebních umělcův. Oratoria). Chceš-li mít ponětí o naší\nkoncertní saisoně? Nuže, postavte se k nárožním domům,\nkde se návěští koncertní přilepují! Jaká to směsice Víden-\nského hudebního života! Tu visí návěští: „Paradies und\nPari\" od R. Schumanna, vedle toho koncert pana Griin-\nwalda, jenž na drvostroji (Holzinstrument) hodlá dokázati.\nže není ze dřeva; onde spatříte oratorium „die Jahreszeiten\"'\nod Haydna, tu koncert na cyteru, jejž dávají oblíbené mladé\nslečinky, sestry Mína a Flora Novotné; tam opět koncert\npianistky Kláry Schumannové, roz. Wieckové : zde koncert\nv\nhouslisty pana Šípka, tam kvartettní zábavy pana Hellmes-\nbergra a množství jiných návěští, nemluvíce o nesčíslné\nřadě tak zvaných koncertů pana Strausse, v kterých jen\npolka a valčík panují. Než, hle ještě jedno návěští ozna-\nmující v Karlově divadle novou operettku od Offenbacha\n~Das Madchen von Olisanza\", a vedle ní po straně cedule,\nježto oznamuje v c. k. divadle starého veterana „Don\nJuana od Mozarta! Co myslíte, jak mi Mozart přichází?\nAno, připadá mi, jak by k nynějším komponistům říci chtěl:\n„Jsem dychtiv, pakli skladby Vaše tak často a po tak\ndrahných letech oznámeny budou jako moje!\" Mluvě o „Don\nJuanu\" oznamuji Vám, že byla tato opera dne 18. prosince\nv c. k. operním divadle provozována. Však je to něco dů-\nležitého? Nikoliv, avšak to je zajímavé, že dle originální\npartitury se dávala, to jest že na místo prosy recitativy a\ndvě pro Vídeň nové arie provedeny jsou. Ptáte se jaké\narie ? V prvním dějství třetí arie Elviry a pak arie do F-dur\npro Masetta, jakož i zastavenícko Don Juana (v 2. dějství),\nkteré na mandolinu přednášeno jest. V tomtéž divadle\njest prý pan Stegmayer za kapelníka na místo Barbieriho.\njenž se k divadlu do Štýrského Hradce dostal, ustanoven.\nr v\nPraha zna Stegmayera. Rídilf za ěasu Stogrova divadla\nv růžové ulici české opery, kdež si také velkých zásluh\no studování dotčených oper získal. Ostatně Vám bude\npovědomo, že se zde tvoří spolek hudebních dilettantův,\nkteřížto orchestrální skladby dávati hodlají, avšak rozchází\nse těm pánům o dilettanty na foukací nástroje, k nimžto se\nmálo ochotníků hlásí. Ústav hudebních umělcův pro si-\nrotky a vdovy provozoval letos opět o vánocích Haidnovy\n„Roční počasy\" (Jahreszeiten). Víte, proč pravím „opět\"?\nProtože se spolku tomu vytýká, že jen ustavičně „Schopfung\"\na „Jahreszeiten\"' provozuje. Ale co naplat! Haydnova ora-\ntoria poskytují dobrých příjmu, co zatím jiná ničehož ne-\nvynášejí. Vyděli sme to vloni, když se Paulus od Mendels-\nsohna provozoval. Sotva se ústavu polovice obyčejného\npři jmu dostala. Ostatně si letos obecenstvo Vídeňské stě-\nžovat nemůže, že jiných oratorií neslyší, neboť zpěvácký\nspolek vedením p. Herbecka provozoval již „Judas Makka-\nbaus\" od Handla, dne 19. pros. dával Musikverein „Para-\ndies und Pari\" od Schumanna a zpěvácký spolek vedením\np. Stegmayera provede nové oratorium od Hillera a jedno\nod K. Eckerta, ředitele c. k. operního divadla, jež sám\nskladatel říditi bude.\n/\nUmrlí. Král. dvorní hudebník a známý výtečný houslista\nDamm zemřel dne 27. listop. v Berlíně. On složil oratorium\n„Die Siindfluth\" (Potopa světa). Znamenitý italský zpě-\nvák Vic en z o Galii zemřel dne 22. listop. v Miláně."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.1", "texte": "Antonin Rubinstein.\nŽivotopisní nástin, sděluje redaktor.\n(Dokončení.)\nŽe pro vzdálenost dlouho na vysvědčení cekali bylo,\ndá se mysliti. Mezi tím se policie dověděla o věcech Rubin-\nsteinových, jejž za emiséra držela, i bylať úmyslu, odeslati\nho do Sibiře. Ani zkouška, jižto v policejním kance-\nláři na piano odbýval, ba ani přímluva mecenáše hraběte\nYielhorského, jenž se živě Rubinsteina ujímal, ne-\nbyly s to, Rubinsteina nesnází sprostiti. Policie se obávala,\nže hrabě sám oklamán jest. Konečně chtěla šťastná náhoda,\nže se hrabě, dělaje návštěvu arcivévodkyni Heleně, o\ntéto záležitosti zmínil. Vysokorodá paní měla útrpnost s trap-\nným stavem umělce, na jehožto talent již z mladí se upa-\nmatovala. Rubinstein směl se kněžně představili a na její\npřání bylo od všeho upuštěno.\nRubinstein oželel při této záležitosti toliko své skladby.\nBud že bedna při dovozu se ztratila aneb schválně odstra-\nněna byla, zkrátka: vzdor zápisu a reklamací nebyla více\nk dostání a skladatel viděl se nucena, poznovu ztrátu svou\nkomponováním vynahradit, což se mu pomocí jeho výtečné\npaměti větším dílem podařilo.\nTato činnost, jakož i nové výtvory (plody), které bez\npřestání vyrůstaly, zdržely ho v Petrohradě až do roku\n1854. V tomto čase povstaly mimo větší část jeho instru-\nmentálních skladeb také jeho národní opery, kteréž\ntam od r. 1850—1853 provedeny byly, a od téhož času\nna repertoiru ruského jeviště se drží.\nNyní přišel čas pro Rubinsteina, by, povzbuzen byv\nsvou ochraňkyni a zvláště hrabětem Vielhorským, se svými\nskladbami před světem vystoupil. Jsa podporován od obou pří-\nznivců hojnými prostředky (hrabě sám mu daroval na cestu\n2000 rublů), vykonal samostatně svou první uměleckou\ncestu co virtuos a skladatel po Německu, Francii, Anglii\nna podzim r. 1854. Všude slavil Rubinstein svou virtuositou\nu obecenstva triumfy, co zatím kritika s řídkými' výminkami\nzvláště z počátku naproti mu se postavila, a ještě dosud,\nkdež Rubinsteinova velká znamenilosf co tvůrčího žduchá se\nupříti nedá.\nTato umělecká cesta, toliko malým odpočinkem v Bi-\nberichu a Baden-Baden přetržena, trvala až do roku 1856,\nkdež k slavnosti korunování císaře do Petrohradu povolán\njest. Zde komponoval svou plesojevnou ouverturu, jejížto\ndedikací vládce přijal a umělci diamantový prsten daroval.\nJsa v komonstvu své ochranilelkyně, vévodkyně Heleny,\nopustil opět svou vlast. Zdržev se dlouhý čas v Nizze, za-\npočal druhou svou uměleckou cestu, kteráž ho r. 1857 do\nVídně a Peště přivedla. Odtud odebral se do Prahy, kdež\ndne 10. a 14. února t. r. ve dvou koncertech s nejskvě-\nlejším výsledkem vystoupil a od obecenstva i kritiky velké\npochvaly došel. Jednota k zvelebení hudebního umění v Če-\nchách vyvolila ho za čestného úda. Z Prahy odejel do\nVýmaru, kdež se jeho oratorium „Ztracený ráj\" kollegial-\nním návodem Fr. Liszta provozovalo, pak do Paříže a\nLondýna, odkud se do své vlasti navrátil. Není tomu ani\nměsíc, co od J. M. císaře ruského za ředitele Petrohradské\nopery s ročním platem 4800 rublů jmenován jest.\nRubinstein jest prostřední složité postavy, černých\nhustých kadeří, silně vyvstávajícího a bledého obličeje,\njehož široké čelo a jiskrnaté oko velkého ducha prozrazují.\nRubinsteinovy skladby jsou duchaplné, originální, vy-\nnikající vzletem, hlubokým citem a fantasií. Z klavírních\nkusů nejoblíbenější jsou: Polonaise (op. 5, čís. 1), Taran-\ntell (op. 6), Deux nocturnes (op. 10), Romance et im-\npromptu (op. 26), Barcarole (op. 45), Six morceaux (op.\n51) a Deux melodies, jakož i mnohé jiné. Trvanlivější cenu\nmají hlavně jeho 3 krásná tria, pak oratorium „Ztracený\nráju, symfonie ~Oceán\" a jeho opery: „Dimitri Burkoj\",\nopera ve 3 dějstvích, ježto se r. 1850 v divadle v Petro-\nhradě dávala; „Pomsta\", opera v 1 dějství, též v Petro-\nhradě provozována; „Lovci Sibiřští\", opera v 1 dějství a\n„Tomáš blázen\", opera v 1 dějství. O skladbách jeho vyšly\nobšírné kritiky v Brendlových „Hudebních Novinách\",\npak v „Listech hudebních\" od Zellnera a Laurencina.\nŽe Rubinsteinův duch a tvůrčí síla mnohými dary hu-\ndební literaturu obdaří, dá se nadíti a to tím více, anto\nse nyní ve skvělých okolnostech nachází."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.2", "texte": "Majorano.\nNovelletka ze života hudebnického.\nZ vlaštiny přel. Vékoslav.\n(Dokončení.)\nNacházíme velkého pěvce ve skvostné, lepou vůní za-\npáchající komnatě mladé a krásné Pařížanky.\nDáma tato, řídíc se dle denní mody, slyšela znameni-\ntého Cafarelliho, obdivovala se mu, a seznámivši se s ním\nv jistém salonu blíže hlavního města, pozvala ho k sobě,\ndůvěřujíc se v jeho neškodnost. Jsouc náruživá ctitelka\nhudby, zpívala s ním mnoho hodin a konečně to přišlo\nk tomu, že jí umělec pravidelně vyššímu zpěvu vyučoval.\nAvšak ona se příliš svěřila mladému jinochu.\nPostupující přibližování obou vzbudila brzy v srdci\npěvce až dotud nepoznaný cit. Sžírající vášeň, jež byla\ntím mocnější a prudší, anf jí ukojení a ochlazení zevnější\nneočekávalo, naplňovala jeho duši a zvýšila jeho lásku až\nk střeštěnosti.\nNemohli se dnes déle zdržeti. Yrhna se svému bůžku\nk nohoum, vyznal ji lásku svou a neprosil nadarmo.\nAle také ona udušovala jen s tíží vždy mocněji zrů-\nstající náruživosť pro umělce. Jiskra vzňala se v plamen.\nOna objala jej s vřelým políbením. Avšak jen okamžik trvala\ntato blaženost.\nJako žhoucí blesk za jasného nebe, projela jej náhlá\nzpomínka na jeho málomocnosf.\nVyskočili jako zfirívý, bil se do čela a chtěl vyraziti\nze dveří.\nV tomž okamžení vstoupil sloužící dámy do komnaty\na zvěstuje, že škaredě ustrojený kmet, Vlach rodem, v před-\nsíni se nachází, který se nedá odbyti a okamžitě s panem\nCaffarellim mluviti žádá.\n„Vyhoďte ho!\" zvolal rozjitřený zpěvec. „Co zde hledá\nten vlaský pes?\"\n„Milostivý pane\", zajikl se sloužící v patrné rozpači-\ntosti, „milostivý pane, stařec ten ujišťuje, že jest váš otec.\"\n5? Můj otec! můj otec!\" křičel divoce Cafarelli a smr-\ntelní bledost pokryla obličej jeho.\nV tomto okamžení, kdež beztoho všechny vzteklice\npekla naň dorážely, kdež objat jsa ramenama milované\ndívky své, nesmírné neštěstí dvojnásobnou bolestí cítil,\nv tomto okamžení přišel mu původce všech těchto ukrut-\nných bolestí, jeho nepřirozený otec před oči, otec, jenž\nza mrzký peníz budoucnost', lásku a city svého syna prodal.\nMyšlénka tato byla strašná!\nCafarelli vyřítil se zůřivě ze dveří. Jeho otec s vy-\nbledlými vlasy a roztrhanými šaty vyšel mu vstříc a po-\ndával mu ruku.\n„Bídníče! ty se opovažuješ mým otcem se nazývati?\"\nkřičel zuřivý pěvec a smýkal starcem do komnaty své\nmilenky. „Patři zde na tuto dívku, nelítostný ukrutníče, mi-\n1UJU jí a jsem od ní milován. Pochopuješ, co to znamená?\nMyslíš ještě na Norcii, kde jsi bezprávně budoucnost svého\nsyna zaprodal\\\"\nNešťastný kmet chtěl mluvif, avšak již tasil Cafarelli\nmeč z pochvy a proklál jím otce.\nBezhlasně padl kmet k zemi.\nPověst o tomto hrozném případu rozšířila se po celé\nPaříži a přišla konečně k sluchu Ludvika XV. Král byl\ntímto příběhem tak dojat, že rozkázal, by Cafarelliho teprv\npo třech dnech zatknuli.\nOtcevrah měl zatím čas, že z Francie prchnouti a do\nItálie se odebrati mohl. Nepykal činu svého a želel toliko\nztráty své milenky, kteráž do kláštera vstoupila, aby smí-\nřila zločin, za jehožto příčinu se držela.\nNikdy více nevystoupil Cafarelli na jeviště a zpíval\ntoliko v chrámech.\nPapež učinil ho konečně vévodou a vystavěl mu skvostný\npalác s nápisem: „Amphion Thebas, ego Domum.u\n(Amfion vystavěl Theby, já však svůj dům).\nZemřel ve svém vévodství San Donato dne 30. listop.\n1783, a zanechal svému bralrovci 12000 dukátů ročních\ndůchodů.\n\nO prvních začátcích na piano.\nSděluje Frant. Blažek, učitel harmonie na ústavě varhanickém.\n(Dokončení.)\nXI. Lekcí. Složené takty.\nTento druh taktu povstává, spojíme-li 2 neb více jednoduchých\ntaktů v jeden, nebo vynecháme-li jednu neb více taktních čar.\nZ toho vysvítá, že složený takt právě tolik částí čili\ndob v sobě chová, kolik těchto více jednoduchých taktů\ndohromady, z kterýchž on povstal.\nCo se dotýče poměru těžkých a lehkých dob v taktu\nsloženém, dlužno pamatovat: ta čásf, kteráž byla těžkou\ndobou v taktu jednoduchém, ostává jí iv složeném a které\nbyly předtím lehké, ostanou též tak v složeném taktu.\nSpojením rovných taktů obdržíme druh rovného, s ná-\nsobením nerovných povstane druh nerovného složeného taktu.\nSpojíme-li dva dvoučtvrtní takty aneb což jest to samé,\nvynechá-Ii se mezi nimi taktní čára, povstane jeden čtyr-\nčtvrtní takt. To učitel v příkladu ukáže.\nTento nově povstalý takt zahrnuje v sobě čtyry části,\nz nichž první a třetí jsou těžké, druhá a čtvrtá lehké doby.\nTěžké doby vyznačí učitel čárkou.\nPozůstávala-li každá doba z půlnoty, obdržíme čtyr-\npůlní takt (velký takt). Ze dvou tříčástečních taktů\ntvoří se jeden šestičásteční takt, v kterémžto jest první a\nčtvrtá čásf těžká, ostatní lehké, na př.: ze dvou tříčtvrtních\ndostaneme jeden šestičtvrtní; ze dvou tříosminových jeden\nšestiosminový; ze dvou tříšestnáctinových se stane jeden\nšestišestnáctinový takt."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.3", "texte": "Na všecky tyto takty uvedou se příklady a vyznačí se\ntěžká doba čárkou.\nStáhnutím 3 tříčástečních taktů povstane na př. ze tří tří—\nčtvrtních jeden devítičtvrtní; ze tří třiosminových jeden\ndevítiosminový; devítišestnáctínový jest složen ze tří tří—\nšestnáctinových taktů.\nV tomto druhu taktu jest první, čtvrtá a sedmá doba\ntěžká, ostatní doby jsou lehké. Z těchto trojnásobněním\npovstalých taktů jest devítiosminový takt nejužívanější. Na\nto dá učitel příklady a poznamená těžkou dobu čárkou.\nKonečně se mohou čtyry tříčásteční takty v jeden spo-\njit, z čehož povstávají následující spůsoby taktu: dvanácti-\nosminový takt, sestává ze čtyr třiosminových taktů;\ndvanácti-šestnáctinový takt, kterýž jest ze čtyr tříšestnácti-\nnových taktů složen.\nOznačení složených taktů děje se tím samým spůso-\nbem jako při jednoduchých, počet částí se udává vrchním\nčíslem a jich platnost zase dolejším.\nZnamení taktu se staví na línovou soustavu ze začátku\nskladby neb tonové řady.\nOznačení taktu rovného rozměru:\nčtyrčtvrtní . . . 4/4 nebo a sice obyčejněji C.\nčtyrosminový . . 4/8\nčtyrpůlní ....%.\nOznačeni taktu nerovného rozměru:\nšestiosminový . 6/g\nšestičtvrtní «/\nšestišestnáctinový 6/, c\ndevítiosminový 9/g\ndevítičtvrtní 9/4\ndevítišestnáctínový 9/, 6\ndvanáctiosminový ls/g.\nPříklady, které teď učitel co úlohy dává, musí být\npro ten neb onen druh takto upůsobilé; notu, na niž ak-\ncent připadne, nahoře žák čárkou označí.\nPozději aby byl žák více k přemýšlování přinucen a\nnoty rozličného druhu upotřebil, ukládá se mu škála od c\nk rozdělování (rytmisování) do rozličných taktů. Potřeba\nbude žáka také v ten spůsob cvičit, aby citem takt pozná-\nval ; tedy vedle úloh těchto hraje učitel jednoduché kousky\nv rozličných taktech, a žák počítáním na hlas takt a části\njeho udává.\nPokročil-li žák již tak daleko, že hraje kousky z not,\ntu zase třeba, aby každou těžkou dobu před lehkou dobou\nsilnějším akcentem vytknul; nebo zřetelnosf a srozumitelnost\nhry nezáleží pouze v úhozu a pružnosti prstů, nýbrž v za-\nchovávání rhytmu a držení taktu.\nŽe jest na hlas počítání pro probuzování rhytmického\ncitu převýborný prostředek, bylo již zmíněno.\nŽáku pokročilému neméně bude třeba, šetřiti kromě\nkratšího také rhytmu delšího souměru.\nRhytmus jest hudební interpunkce, kteroužto menší i\nvětší odstávky melodie náležitě od sebe odlučujeme.\nTak jako v čtení, deklamování, nesmí se uprostřed\nslova, u prostřed souvislé sady jakýsi odpočinek neb pře-\nstávka udělati: právě tak jest v hudbě, která sestává tak\ndobře z period jako mluva.\nMimochodem budiž zde podotknuto, že pokročilému\nžáku třeba, by se s periodicky uspořádanou skladbou vždy\npřed hraním seznámil. Dříve mu učitel sám náležitě menší\núlomky každé periody naznačí, později však se to zanechá\nsoudnosti žákovo *). K rhytmickému přednesu periodicky\nuspořádaných skladeb náleží: začáteční ton periody dostane\nnejsilnější názvuk, zvláště sejde—li se s těžkou dobou. Za-\nčátek dopovědi (Nachsatz) musí být méně vytknutý. Slab-\nšího názvuku jest zapotřebí u menších oddílů (odstavy),\nkteré se s čárkou řeči porovnati dají. Aby začátky každého\nvětšího neb menšího oddílu značněji vystupovaly, musí se\nposlední ton každého oddílu o něco méně vydržet nežli\njak mu podle taktu přináleží. Prst nesmí na posledním tonu\núlomku ostat ležet, čímž lepková hra povstává, nýbrž jemně\nodzvednouf, ne ale ostře odraziti. Tímto povstane malá\npřestávka, která tento úlomek zřetelný a začátek následu-\nv\njícího úlomku tím více důraznějším činí. Cím význačnější\njsou oddíly, tím silněji se toto musí stát. Dále se musí\nk tomu hledět, zdali půl periody neb celá se ukončuje.\nÚlomek nejvíce vyznačený musí se nacházet ku konci\núplného závěrku (kadenci). To co dohromady souvisí, ne-\nsmí se nižádnou odstávkou od sebe odtrhnouti, ale musí\ndohromady splynouti, k čemuž také dobrá posloupnost prstů\n(applikatura) nemálo přispěje.\nNázvuk nevztahuje se jenom na doby ale až na články,\nba i až na noty taktní, s tím však rozdílem, že nejsou více\ntak silné a důrazné.\nAnto se tímto číslem běh těchto listů končí, končíme\ntéž první oddíl článku našeho v té naději, že opět na přes\nrok druhý oddíl článku tohoto čtenářstvu podáme.\n*) Perioda zove se taková sada, která má dokonalý smysl a zá-\nvěrek úplně uspokojující. Ona se skládá zase z více menšícli\nsad; její první oddíl slově nápověd (Vordersatz), druhý dopověd\n(Nachsatz). Sada, v níž panuje dokonalá myšlénka, úplné uspo-\nkojenosti docházíme ale teprv provedením a objasněním této\nmyšlénky, slově úlomek (Absatz). Tak jako jest takt rovný a\nrozmanitého rozměru, tak podobně úlomek zahrnuje v sobě roz-\ndílný počet taktu; rovný poéet taktu jest ale našemu citu nej-\npřiměřenější. Menší cásť, jejíž smysl a uspokojenosf u po-\nrovnání s úlomkem méně úplný se osvědčují, jmenujeme úryvek\n(Einschnitt). Komu záleží na poznání širšího rhytmu, tomu schva-\nlujeme, má-lidostatečnou hbitosť prstů, hraní a analysování Mendels-\nsohnových písní beze slov. Slabému prospěje rozbor č. národ, písní."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.4", "texte": "FEUILLETON.\n\nZprávy domácí.\nR.\nOpera. „Der Liebestrank\" (Nápoj lásky). (Dokončení.)\nOpera tato patří k nejzdařilejším operám Donizettovým ve-\nselého druhu. Libretto vyniká pěknými komickými výjevy\na může se směle k zdařilým připočísti. Hudba jest něžná,\nelegantní a velmi melodická. Italům vlastnický humor bije\nnám v plné své jarosti a roztomilosti do očí a sice v utě-\nšené koketterii A diny, v lehkověrnosti a žárlivosti Nemorina,\nu vojenské dvornosti Belcuora. hlavně ale při zázračném\nlékaři Dulcamarovi. V celku jest živost a národní zvláštnost'.\nS velkou obratnosti vyhnul se skladatel v této opeře roz-\nmluvě, čímž důkazu podal, že komická opera obligátním\nrecitativem získá. Provedení bylo chvatné.\nKoncert jednoty hudebních umělcův dne 23.\nprosince měl za předmět Hillerovo oratorium: „Die Zersto-\nrung Jerusalems\" (Zboření Jerusalema), ježto se roku 1842\nv stavovském divadle provozovalo. Velezajímavé toto dílo,\njehožto melodické krásy a duchaplné jednotlivosti velkou\npůvabnosť a vřelost v sobě chovají, vyniká živým, drama-\ntickým výrazem a názornou malbou jednotlivostí. V ohledu\ntom šlušno pojmenovati hlavně místa se slovy: „Verodet wird\nJerusalem\", pak půvabnou arii: „Mit diesen Duften\" (E-mol)\na imposantní, vítězný sbor Babyloňanů (C-dur), jehožto\nhlavní motiv, plechovými nástroji proveden, mohutně na\nposluchače působil. Dále pozornost obrátily na sebe sbory\n(číslo 8) : „Eine Seele tief bewegt\" a (číslo 44): „Wir\nziehen gebeugt\", které tklivostí každého pohnuly. Ne méně\ndojímalo významné duetto pro alt (sl. Panaotovičová) a te-\nnor (p. Klimeš): „0 wár' meiii Haupt eine Thranenquelle\"\na mnohá jiná číslá, kterážto vyjmenovati nelze. Toliko nám\no velkolepé skladbě této podotknouti dlužno, že v ní panuje\ncharakteristická, významná a se slovy úzce spojená hudba,\nušlechtilá a překvapující harmonisací a obratně vedená,\nhluboce promyšlená instrumentací. To o hudbě. Co do pro-\nvedení, nemůžeme pánům ředitelům tohoto koncertu\nprominouti poklesek, jehož se dopustili, dadouce partie to-\nhoto mistrovského díla zpívati začátečnicím a panu Klimešovi,\ndilettantu z Chrudimi. Což nemá Praha žádných umělcův\nvíce, že partie v oratoriích, v niehžto jindy ty nejvýtečnější\nsíly účinkovaly, žákyním a dilettantům svěřiti musí ? Neb\nje to jakási protekcí? Nechť tomu jest jakkoliv, toliko to\njest smutná skutečnost, že oratorium toto takým obsazením\nvelice ztratilo. Pan Klimeš má sice pěkný tenor, jímž na\nvenkově dosti furore dělati může; avšak pěkný hlas ne-\nstačí, nejsou-li s ním spojeny promyšlení, přednes a důkladná\nškola, kteréž panu Klimešovi zcela chybí. Pan Klimeš jest,\nnemýlíme-li se, samouk, neboť nemá ponětí o ekonomii\ndechu, o vokalisací a promyšleném přednesu. Sopranistka\nslečna Ferlesová jest solidní zpěvačka, avšak hlas její není\nvyrovnalý a zvláště ve vyšší poloze příliš ostrý. Chvalně\npočínala si slečna Panaotovičová, která pokročivši v před-\nnesu a vyrovnalosti organu, partii své platnosti dodala.\nNejvíce vynikl pan Hartmuth, jehožto v pravém smyslu\nslova umělecký přednes a sympathetický hlas byl léčící\nbalsam na bolná místa, ježto sluch obecenstva při prove-\ndení oratoria utrpěl. Sbory a orchestr pod vedením pana\nkapelníka Škraupa držely se chvalitebně a došly pochvaly. R.\nKoncert pianisty pana L. Kniny dne 26. pro-\nsince shromáždil v sále konviktském četné obecenstvo, kte-\nréž jakousi sympathií ku koncertistu puzeno, jej chválou\nobsypalo. Tak byl zevnější výsledek. Co do hry páně Kni-\nnovy podotknouti dlužno, že se koncertista svému učiteli\npanu Jiránkovi koncertem tímto nezavděčil, neboť požádav-\nkům, ježto se nyní od koncertisty žádají, v žádném ohledu\nzadost neučinil. Technická obratnosť, silný úhoz a velká\nsmělosť, jsou vlastnosti, jimižto pan Knina honositi se může.\nProgram koncertu byl zajímavý, neboť obsahoval trio (B-dur)\nod A. Rubinsteina, 17 variací od Mendelssohna, rhapsodii\nod A. Dreyschoka, Valčík od Chopina a Huldigungsmarsch\nod F. Liszta. Pan Knina provedl ohromnou úlohu tuto, kte-\nrouž jen Dreyschok, Rubinstein, Klara Schumannová úplně\nrozluštiti dovedou, s výsledkem nepatrným, neboť pohře-\nšovali sme v jeho přednesu ducha, citu a hlubšího pojmutí,\nano i precisného provedení některých passaží, na př. ve\nskladbě Dreyschokově: „Zum Wintermáhrchen.\" V koncertu\ntom účinkovali houslista p. Bauš a cellista p. Schrott velmi\nchvalitebně. Slečna J. Nejedá zpívala svým slabým organem\npíseň od Gumberta a Tsischena s prospěchem.\n\n— Pan Bedřich Kittl, ředitel konservatoria, jda tyto\ndny po kamenném mostě, sklouzl a zlámal si levou ruku.\nJak se dovídáme, bude tato nehoda bez škodného následku.\nNové hudebniny. Milovníkům tanečních kusů odporu-\nčujeme skvostné „Cenní Album\", ježto u Kristofa a\nKuhé v Praze v krásné úpravě vyšlo a vkusně u Rodra\nv Lipsku ryto jest. Obsahujeť valčík Brennende Liebe,\nSirenen - Quadrille, Schnellsegler - Galopp, Illusions - Polka,\nSperl-Polka (tremblante), La mercantil (Polka-Mazur), které\nvesměs cenou odměněny byly. Album toto prodává se za\n1 zl. 45 kr. stř.\n(Hr.) Z Budějovic. Dne 14. t. m. uspořádal zde dva-\nnáctiletý pianista František Brava koncert a došel\npochvaly. Osvědčilť čistým a výtečným provedením 4 piec\nnejen velké vlohy své, nýbrž i zvláštní obratnosť a zbě-\nhlosť prstňv. Mimo četné obecenstvo ráčili nejdůstojnější p.\nbiskup J. V. Jirsík a svobodný pán Schrenk, c. k. kraj-\nský president, přítomni býti.\n(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala\nBarbora Blažilová na fysharmoniku. Osvědčila hezké\nnadání, místem svou velkou technikou a živým pojmutím\npřednesených skladeb. Zvláště vynikla ve směsi z národních\npísní a v ouvertuře z „La Somnambula.\" Přejeme jí zdaru\nna její pouti a vytrvalosti, aby se jí poštěstilo, vyniknout!\nze všední prostřednosti. Dne 17. t. m. navštívil nás pan\nGrauert Berlíňan (?) se svým „Riesen-Accordionem\", po\nsprostu s ohromnou harmonikou, kterouž prý sám vynalezl.\nPopisovati nástroj tento nebudu, hru jeho posuzovati ne-\nsluší, poněvadž jest pod vší kritikou. Osvědčil málo umě-\nlosti, ale velkou smělosť. Nástroj jeho nepříjemně uráží sluch,\nneboť jsou jeho zvuky nejasné a velmi hranaté, bass pak\npoměrně s violinem velmi hlučný a nízký.\n\nZprávy z Rakouska a z ciziny.\nFiladeljia. Operní společnosf Čecha Strakoše dávala\nzde opery: „Troviata, Lucia, Somnambula, Trovatore\" a\njiné. Z představení dosáhla přednosti Yerdiho ~\nv nížto madame Colson hlavní úlohu hrajíc, bohatě nadaný\ntalent pro opery italské osvědčila."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18581230-01.1.5", "texte": "Koburg. Dne 5. t. m. dávala se tu nová opera „Diana\nze Solange\" od vévody Arnošta, k nížto mu Otto Prechtler\ntext byl napsal. Přítomni byli vévoda wirtemberkský, in-\ntendanti divadel hrabě Pláten z Hanoveru a Dingelstedt\nz Výmaru, kapelník F. Liszt, básnící Putlitz, Tempeltey,\nPrechtler a mnozí jiní. Před divadlem byla u vévody\nskvostná hostina.\n*■ Milán. (Opera Uscocco. Petrocini. Flétista V. Keler\nz Čech). Provozování nové opery „L'Uscocco\" od Petroci-\nniho nebylo tedy odročeno až na karneval, jak sem Vám\npředešle psal, nýbrž stalo se už ke konci podzimní sta-\ngiony a bylo jedenkráte opakováno. Liberetto jest od p.\nFortise; děj se koná 11a začátku sedmnáctého století a za-\nkládá se na poměru, kterýžto tehdejšího času panoval mezi\nrepublikou Venecianskou a mezi slovanskými uprchlíky z Tu-\nrecka, jmenovitě z Albánie, obývajícími námořní krajiny\nkolo Rjeky a blízké ostrovy. Látka jest trochu rozvláčná a\ntím i nejapná, že básník svého hrdinu na milenky hlavně\nmagnetismem úcinkovati dá. Hudba k této opeře jest velmi\npilně a bedlivě sestavena a propracována; první dějství\nmá překrásné momenty a muže se za dokonalé považovat;\nv ostatních třech dějstvích ale mizí víc a více ráznost,\ncelek ochabuje a dílo nejsouc ku konci alespoň zanímají-\ncími a velikolepýini effekty zmizí v nepatrnosť a\nztratí téměř veškerou svou cenu. Opera jest tedy dosti pilně\na dobře pracována, ale bez velkých effektů, a kde ty schá-\nzejí, tam se Italian nudí. Jedině výtečný zpěv paní Lafo-\nnové byl snad příčinou, že se směla celá opera dohrát a\nže tak nemilosrdně nepropadla, jak to při takovýchto vý-\ntvorech obyčejně bývá. Maestro Petrocini, Florencan, jest\nještě mladý muž a vychovanec mistra Mercandantea, nikoliv\nale Mayerbeera, jak některé německé listy vytrubují.\nNyní máme v Miláně ticho a sluch i zrak muže sobě oddech-\nnout, aby se posilnily na vše, co je v tomto dlouhém kar-\nnevalu očekává. Zimní stagione „ala scala\" započne 26.\nt. m., a jak Angličan listu budoucích ministrů očekává,\ns takovou a snad větší toužebnosti očekávají Miláncané\nveřejné prohlášení všech zpěvákův a zpěvkyň, hlavně ale\ntanecnic, jimž dlužno jest, tak kritické obecenstvo po dva\nměsíce baviti, tisíce dvacetníků sobě v potu tváři vydělati\na pak si buď jména světoslavného získati, neb ale vy pí-\nskánu a zapomenutu býti. Minulý týden dával p. Vác-\nslav Keler (snad flétista Josef Kohler, žák prof. Eisera,\nnar, r. 1809 v Novém městě (Neustadtl) v kraji Litoměři-\nckém, jenž r. 1822 do konservatoria vstoupiv, jej r. 1828\nabsolvoval a do Modeny se odebral. Pozn. Red.) vycho-\nvanec Pražského konservatoria, dva koncerty na flétnu v di-\nvadle S. Radegonda; výtečnou hrou vzbudil u obecenstva\nnáramného potlesku, a zdejší kritika ho staví mezi první\nvirtuosy svého nástroje. P. Keler jest komorní virtuos\nvévody Modenského, živé to vysvědčení dokonalosti českého\nkonservatoria.\nNeapol. Opera „Simon Boccanegra\" od Verdiho došla\nneslýchaného výsledku. Verdi byl lókrát volán. Ouvertura\na finále byla ohromným potleskem odměněna. Znamenitý\nvýtečník na housle, Sivori, vystoupil zde v koncertech.\nPest. Slečny Karolina a Virginie Ferniové, kteréž ve\nVídni tolik furore nadělaly, daly zde první svůj koncert\ns nejskvělejším výsledkem.\n** Vídeň. (Koncerty.— Don Juandle originální partitury.\nStegmayer. Spolek hudebních dilettantňv. Ústav hu-\ndebních umělcův. Oratoria). Chceš-li mít ponětí o naší\nkoncertní saisoně? Nuže, postavte se k nárožním domům,\nkde se návěští koncertní přilepují! Jaká to směsice Víden-\nského hudebního života! Tu visí návěští: „Paradies und\nPari\" od R. Schumanna, vedle toho koncert pana Griin-\nwalda, jenž na drvostroji (Holzinstrument) hodlá dokázati.\nže není ze dřeva; onde spatříte oratorium „die Jahreszeiten\"'\nod Haydna, tu koncert na cyteru, jejž dávají oblíbené mladé\nslečinky, sestry Mína a Flora Novotné; tam opět koncert\npianistky Kláry Schumannové, roz. Wieckové : zde koncert\nv\nhouslisty pana Šípka, tam kvartettní zábavy pana Hellmes-\nbergra a množství jiných návěští, nemluvíce o nesčíslné\nřadě tak zvaných koncertů pana Strausse, v kterých jen\npolka a valčík panují. Než, hle ještě jedno návěští ozna-\nmující v Karlově divadle novou operettku od Offenbacha\n~Das Madchen von Olisanza\", a vedle ní po straně cedule,\nježto oznamuje v c. k. divadle starého veterana „Don\nJuana od Mozarta! Co myslíte, jak mi Mozart přichází?\nAno, připadá mi, jak by k nynějším komponistům říci chtěl:\n„Jsem dychtiv, pakli skladby Vaše tak často a po tak\ndrahných letech oznámeny budou jako moje!\" Mluvě o „Don\nJuanu\" oznamuji Vám, že byla tato opera dne 18. prosince\nv c. k. operním divadle provozována. Však je to něco dů-\nležitého? Nikoliv, avšak to je zajímavé, že dle originální\npartitury se dávala, to jest že na místo prosy recitativy a\ndvě pro Vídeň nové arie provedeny jsou. Ptáte se jaké\narie ? V prvním dějství třetí arie Elviry a pak arie do F-dur\npro Masetta, jakož i zastavenícko Don Juana (v 2. dějství),\nkteré na mandolinu přednášeno jest. V tomtéž divadle\njest prý pan Stegmayer za kapelníka na místo Barbieriho.\njenž se k divadlu do Štýrského Hradce dostal, ustanoven.\nr v\nPraha zna Stegmayera. Rídilf za ěasu Stogrova divadla\nv růžové ulici české opery, kdež si také velkých zásluh\no studování dotčených oper získal. Ostatně Vám bude\npovědomo, že se zde tvoří spolek hudebních dilettantův,\nkteřížto orchestrální skladby dávati hodlají, avšak rozchází\nse těm pánům o dilettanty na foukací nástroje, k nimžto se\nmálo ochotníků hlásí. Ústav hudebních umělcův pro si-\nrotky a vdovy provozoval letos opět o vánocích Haidnovy\n„Roční počasy\" (Jahreszeiten). Víte, proč pravím „opět\"?\nProtože se spolku tomu vytýká, že jen ustavičně „Schopfung\"\na „Jahreszeiten\"' provozuje. Ale co naplat! Haydnova ora-\ntoria poskytují dobrých příjmu, co zatím jiná ničehož ne-\nvynášejí. Vyděli sme to vloni, když se Paulus od Mendels-\nsohna provozoval. Sotva se ústavu polovice obyčejného\npři jmu dostala. Ostatně si letos obecenstvo Vídeňské stě-\nžovat nemůže, že jiných oratorií neslyší, neboť zpěvácký\nspolek vedením p. Herbecka provozoval již „Judas Makka-\nbaus\" od Handla, dne 19. pros. dával Musikverein „Para-\ndies und Pari\" od Schumanna a zpěvácký spolek vedením\np. Stegmayera provede nové oratorium od Hillera a jedno\nod K. Eckerta, ředitele c. k. operního divadla, jež sám\nskladatel říditi bude.\n/\nUmrlí. Král. dvorní hudebník a známý výtečný houslista\nDamm zemřel dne 27. listop. v Berlíně. On složil oratorium\n„Die Siindfluth\" (Potopa světa). Znamenitý italský zpě-\nvák Vic en z o Galii zemřel dne 22. listop. v Miláně."}]}