{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_sha256": "c8e7de46df53bb55be576f2758828c77ed1ec36ae845431c6a2ca3ecaeab7e69", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/01/01_01/bmtnabd_1859-01-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.1", "titre_corps": "Hvězdičkám na nebi.", "titre_sommaire": "Hvězdičkám na nebi.", "signature_source": "Vítězslav Hálek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 315, "texte": "Hvězdičkám na nebi.\nVítězslav Hálek.\nTy hvězdičky tak drobounké\na nebi ku ozdobě,\ntak sladce dolů shlížejí,\njakby mne zvaly k sobě.\nAch ne, vy drobné hvězdičky,\nvám sluší v nebes kole ;\nmně milo tady na zemi,\njá zůstanu radš dole.\nNevíte, milé hvězdičky,\nba netušíte ani,\njak krásné nebe na zemi\nu sladkém objímání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "2", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "titre_sommaire": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.1", "debut_caractere": 317, "fin_caractere_exclue": 3762, "texte": "Slovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\nMezi rozličnými druhy hudby (kostelní, operní,\nkoncertní, komorní hudba a t. d.) zaujímá taneční\nhudba beze vší pochyby n ej p o dří ze něj ší místo. Při\nní as ní příbuzném vojenském pochodu není zde hudba\npro sebe samu; ona neslouží výhradně uměleckým ale-\nbrž zevnějším účelům: aby pohyby lidí rhytmicky v stej-\nnomíře řídila. Její rhytmický živel dochází zde tedy\nhlavně své platnosti. Jsouc pevně a určeně přízvu-\nkem znamenána řídí hudba dle výroku básníka „zrní-\ntavý skok k důvěrnému tanci.\" Jediný buben s\ndobře akcentovanými údeři stačil by k tomu; jak se\npři jižních tancích dosf často stává, anf toliko tambu-\nrina sama celou taneční hudbu nahraditi musí. Melodie\nnemá zde žádné vyšší úlohy, leč by zvýšila okamžitou\nradost, by veselými nápěvy sluchu lahodila, by taneč-\nníka samého rozveselila a jednotvárnost stejnoměrně\nse pohybujícího rhytmu za lahodnou střídavosf ukryla.\nHarmonie, nejmocnější to hudební živel musí se platně,\nco možná nejlehčeji k melodii souřadif, aby svou moc-\ncností rhytmus, nejhlavnější živel, neutlačovala a se kej-\nklujícímu pohyboyání nikdy za obtíž nezavěsila.\nSilný prodloužený akkord k. př. stojí tu co žulový sloup.\nOn by vystačil, že by živě rhytmisovaná melodie k němu\npřipoutána a ze své pohyblivosti vyzuta byla. Je-li při\nhudbě Jkostelní mocná, bohatá a rozmanitá harmonie nejdů-\nležitěji: věcí, má harmonie v tanečním sále, jenž pro-\ntějším pólem chrámu nazván býti může, jen podřízenou roli\na tanec, jehožto harmonie dále sahají, než snad ku\nzměnám mezi prvním, pátým a čtvrtým stupněm, a při\nněmž se více akkordů používá než tonického trojzvuku\na dominantního septimového akkordu s jeho převraty;\ntaký tanec zdá se přeplněným, nejapným, nepružným.\nToliko ctný menuett, jenž myslitele a učence k svým\nstoupencům čítá, jakož i ušlechtilý a vznešený polonaise,\njenž i do kruhu vyšší instrumentální hudby přístupu\nmá, mohou se dále odvážiti.\nJako hudba kostelní jen nejvyššímu, nejvážnějšímu\na věčnému účeli slouží, taktéž hudba taneční slouží\npestré, smějící se, kolem se kmitající, pomíjitelné roz-\nkoši světa a právě proto jesť první ne j delším, poslední\nvšak nejkratším životem obdařena. Slyšíme v našich\nchrámích intonací, jejichžto původ do prvních křesťan-\nských století padá, slyšíme chorály ze středověku a zpěvní\nkusy z epochy Palestrinovy '*) avšak s tíží uslyšíme\n\n*) Palestrina Giovanni Pierluigi, též kníže\na reformátor hudby jmín, narodil se v městečku\nPalestrina, v starém to Praeneste r. 1524. V roku\n1540, tedy v 16. roku stáří svého, chtě se v umění\nhudebním vzdělali, odebral se do Říma ku Klan-\n* v / v\ndiovi Goudimelovi, jenž, jsa Nizozemcan, v Římě\nhudební školu založil. Roku 1551 zvolen jest\nPalestrina při Vatikánské Basilice u sv. Petra za\nmagistra puerorum (učitele chlapců), pak za ma-\ngistra capellae (kapelníka). R. 1554 vydal první\nsvé dílo, jímžto si přízně papeže Julia 111. získal;\navšak už r. 1555 byl Palestrina, kterýž se už\ndříve oženil, z kapelly s malou pensí propuštěn,\na byl by se svou rodinou do nouze upadl, kdyby\nse mu nebývalo doslalo kapelnického místa v La-\nteraně, odkud se r. 1561 k S. Maria Maggiore\ndostal. Jedna z jeho skladeb kostelních byla\n„Improperia\", ježto se ponejprv na velký pátek\nr. 1560 tam dávala. Skladba ta došla všestranné\npochvaly, ba papež Pius IV. sám si její opis vy-\nžádal. R. 1562 předložil Palestrina papeži Piovi IV.\nsvou šestihlasní mši na ut, re, mi, fa, sol, la,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5117, "texte": "v našich tanečních sálech partii valčíkův neb quadrill\nz předešlého masopustu. Ony jsou stálé, tyto ročně zmí-\nrající květiny, ježto se jen tím udržují, že semeno\nk novým podobným rozsívají, které v příštím karne-\nvalu vypučí, rostou, květou, odkvílají a usýchají, símě\nk příštímu masopustnímu času zanechávajíce.\nAčkoliv se taneční hudba od svých vznešených\nsester drahně ještě za popelku považuje, dostalo se jí co\npopelce, která si utěšeným tancem přízně a ruky prince\nzískala, toho štěstí, že se stala panovnicí šíré říše a\nčetných, věrně oddaných manů (vasalů). Kdyby možná\nbylo na klavírech diletantů hromady musikalií prohled-\nnouti, přišli bysme mezi desíti pády devětkrát vedlé\nprvního sešitu Cramerových etud, vedlé každodenních\ncvičení od Černého a konečně vedlé několika potpourri\nz oblíbených oper, na velký počet tanečních kusů na-\nšli bysme Aurorawalzer, Clementinenwalzer, Clotilden-\npolka, Liebestráumepolka, Venus-Amathusien-Gallopaden,\nElephantenquadrillen a jak se ty duchaplné titule všechny\njmenují, jimiž křtí své dítky v tomto ohledu nevyčer-\npatelné fantasie našich komponistův; vyšší sloh a vážný\nsměr jesf větším dílem zastoupen hodně ušpiněným exem-\nplárem pathetické sonáty od L. Beethovena neb Mozar-\ntovy fantasie do C-moll, jen že poslední list chybí. Četné\nkaňky a nepravidelné čáry perem prozrazují na něm\npatrně, že slouží hlavně při psaní za podložku a že\njesf v pravdě řečeno dědičnou věcí z hudební pozůsta-\nlosti nebožky máti nynějšího majetníka.\nNesmíf se právě vliv tohoto co do umění podří-\nzeného druhu hudby na čas nynější pro svou všestran-\nnou rozšířenost' a oblíbenost příliš nízko ceniti. Skou-\nmatelé přírody praví, že zvířectvo neviditelně a usta-\nvičně v nás vnikajíc na nás mnohem většího vlivu má\nnež jak vůbec tušíme. Zde jesf cos podobného. Věčná\npoptávka obecenstva po nových tanečních kusech po-\nskytuje nakladatelům a v jejich žoldu stojícím fabri-\nkantůrn polek, valčíků a t. d. ustavičně plné ruce práce,\ntak že jim k něčemu jinému sotva času a péče zbývá.\nV jistých zvlášf v rakouských městech, kdež obchod\nmusikální v nejkrašším květu stojí, možná lepších kusů\nv skladních seznamech jen s Diogenesovou svítilnou\nhledati. Nejkrásnější sonata, nejmistrnější smyčcový\nkvartett musí dlouhá léta v pulpitu pochovány ležeti;\nnebof nač má nakladatel pro tyto věci peněz dosazo-\nvali ? Vždyť se přec říká, že firma Haslingerova\nkomposicemi Straussovými tolik vydělala, co na Beet-\nhovenových prodělala, čemuž však ještě s tíží věříme.\nVětším dílem jesf též tento věčný poživek malých\nz osmi neb šestnácti taktů sestávajích hudebních vý-\ntvorů příčinou, že mnohým chuti a schopnosti odňal, by\nhleděli k požitku větších kusů n. př. sonát se čtyřmi\nvětami, jež větší pozornosti a času požadují. Kdo si\nbonbony (cukrovinkami) chuf pokazil, neposadí se ovšem\nk řádnému, silnému, živnému obědu: nýbrž bude na-\nnejvejš opět jiné a sice pro střídání nové cukrovinky\nmlsat. Pročež nacházíme takou hojnost hudebních cu-\nkrovinek takové nesčíslné množství „Impromptu,\"\n„notturn,\" „Pensée fugitives,\" „Romances sans paroles\"\na jak se víc toto kramářské zboží jmenuje, jež vše vy-\nplňuje, co tance po sobě zanechají.\n(Pokračování.).\n\nz nížto hlavně „Crucifixusa papeže a kardinály\nroznítil. V konciliu Tridentském okolo r. 1562 ro-\nkovalo se též o hudbě kostelní. I projeveno bylo\npřání, by se figurální hudba z chrámů vyloučila *\navšak mnozí vyslanci a sám císař Ferdinand I.\nbyli proti tomu. Po dlouhém rokování usjednotili\nse všichni na tom, by se zkouška v ohledu tom\nučinila, a Palestrina byl k tomu vyvolen. Pale-\nstrina složil v duchu podané sobě úlohy 3 nové\nšestihlasné mše. Byly provedeny a úloha úplně\nrozluštěna; zvláště třetí mše cenou obdařena byla.\nMši tuto věnoval Palestrina s mnohými jinými\nkráli španělskému Filipu 11. r. 1567 pod titulem\n„Missa Papae Papež jmenoval Palestrinu\nza příčinou této skladby za skladatele papežské\nkapelly s vyššími příjmy. R. 1571 po smrti Anin-\nnuccia vstoupil Palestrina opět za kapelníka k sv.\nPetru ve Vatikánu a otevřel v tomto čase v Římě\nse svým přítelem G. M. Naninim znamenitou hudební\nškolu, z nížto nejvýtecnější žáci vycházeli. Pale-\nstrina zemřel v 70. roku svého stáři, r. 1594\nv Římě. Jeho syn vydal po jeho smrti velký počet\nskladeb tiskem. Podáme zde úplný seznam jeho\nděl. Jsou to 2 knihy ctverhlasných, 3 knihy pěti—\na osmihlasuých, 2 knihy pěthlasných, 1 kniha\nčtvero- a šestihlasných a 2 knihy osmi- až dva-\nnáctihlasných motett, 2 knihy oflfertorií, 2 knihy\nctverohlasných lamentací (1 ještě netištěna), 1 ne-\ntištěná kniha pěti- a šestihlasných lamentací, jedna\nkniha ctverohlasných\nšesti- a osmihlasných magnificat, 3 knihy čtvero-,\nšesti- a osmihlasných litanií, 2 knihy ctverohlas-\nných a 2 knihy pětihlasných madrigalů, 14 kněh\nčtvero- až šestihlasných mší a 1 kniha osmihlas-\nných mší. Jeho sloh kostelní zvítězil nad školou\nflemskou, kteráž v celé Europě vážnosti požívala.\nMnohá jeho díla, jmenovitě osmihlasná skladba\n~Fratres ego enim pak „Stabat mater66\na jiná jsou světoznámá. 0 působení tohoto zna-\nmenitého skladatele v oboru hudby kostelní po-\ndáme příležitě něco zevrubnějšího. (Pozn. Red,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "4", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.3", "titre_corps": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.", "titre_sommaire": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.2", "debut_caractere": 5119, "fin_caractere_exclue": 5437, "texte": "Jan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.\nZ velkého počtu hudebních umělcův, kteří v Čechách\nbyvše zrozeni velkého jména a populárnosti požívali,\njsou jen asi tři jména mužů známa, o nichžto říci mů-\nžeme, že jejich díla po vlasti rozšířena jsou. Je to\nFr. Xaver Brixi, Jan Křtitel Vaňhal a Jan"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5115, "texte": "Vi tá sek, kterýž poslední dle času nynější, dle děl\nsvých minulé periodě náleží. Domníváme se čtenář-\nstvu zavděčiti, podáme-li životopis jednoho z těchto skla-\ndatelů. Počneme tedy s J. Vaňhalem.\nVaňhal (dříve Vanhall, pak Wanhall psán) na-\nrodil se v Nových Nechanicích nedaleko Králové Hradce\ndne 12. *) května roku 1739. Rodičové jeho držáni\njsou od některých spisovatelů hudebních za vystěhovalee\nholíandské, kteří zámožní jsouce v řečeném městečku\nse osadili a měšťanského práva sobě zjednali. Dlabač,\nkterý podrobnější zprávy o něm podává, nepodotýká\nnic podobného.\nPisatel těchto řádků se ostatně dobře pamatuje,\nže na slovo vzatí mužové, jako byli J. Th. Held, Jos.\nSchůtz, Dr. W. Lichtner, jméno toto vždy po\nčesku: „Vaňhal\" vyslovovali, popírajíce okolnost, že-\nby z holíandské rodiny pocházel.\nVaňhal již co chlapec velkou chuť a náklonnost\nk hudbě prozrazoval. Otec jeho, zpozorovav ji, ohledl\nse po učiteli, a že také němčinu mimo ostatní literární\nvědomosti na mysli měl, odvedl syna do Marešova v Krko-\nnošském pohoří, kde jistý Kozák, co dobrý hudebník\nchvalně znám, učitelem jeho se stal. Jak se ale Vaň-\nhal sám vyjádřil, byl Antonín Erban v Nechanicích\nnejlepším jeho učitelem, neboť pod dohlídkou jeho to\nve hře na varhany tak daleko přivedl, že juž v osm-\nnáctém roku svého stáří v Opočně co varhaník dosazen,\na nedlouho na to v městečku Němčevsi za ředitele kůru\nustanoven byl.\nAle i na houslích a zvlášť na viole ďamour se\nVaňhal pilně cvičil; při tom skládal pro nástroje tyto\na varhany mnohé koncerty, které veřejně také před-\nnášel. Takovým počínáním a neobyčejnými vlohami získal\nsi záhy mnoho přátel a příznivců mezi znalci, a ctitelů\nmezi občany. Nejvíce však mu nakloněn byl Matěj\nNovák, dobrý houslista, toho času děkan v Němče vsi.\nOn pobízel mladého umělce stále k novým pokusům a\nvytrvalému cvičení na houslích a podněcoval ho k pil-\nnému skládání a studování. Vaňhal, uposlechnuv hlasu\nsvého příznivce, vrhl se na novo s největší horlivostí\ndo práce a dočkal se brzy dobrých výsledků.\nProspěchy mladého umělce obrátily brzy na se\npozornost jeho vrchnosti, což mělo za následek, že ho\nhraběnka Schaffgotschová roku 1760 **) do\nVídně vzavši, od jistého Schlegera, toho času člena\ndvorní kapelly, v hudbě vyučovat dala. Vaňhal však\nnebyl se školou svého nového mistra spokojen, a jal\nse tudy sám partitury nejvýtečnějších mistrů studovati.\nOchraňkyně jeho uvedla ho do vzácnějších domů,\nkde pro příjemný zevnějšek svůj dobře přijat, a za uči-\ntele piana, houslí, zpěvu ustanoven jesť. Počet žákův\njeho vzrostl znamenitě, a byv dobře za práci svou od-\nměněn, naschráníl si v krátkém čase tolik jmění, že u\nsvé vrchnosti z tehdáž ještě panujícího nevolnictví vy-\nkoupiti se mohl.\nJak svrchu praveno, cestovávali mladí hudební umělci\ndo Itálie, aby tam nabyli, čeho se v domově dosíci ne-\ndalo. I Vaňhal zatoužil po krásné zemi této, jsa\ntoho mínění, tam doplnit', čeho se mu k dokonalosti\numělecké nedostávalo. Cestu tuto mohl tím snáze pod-\nniknouti, an se mu dobrodinec vyskytl, jenž ho nejen\ndvěma tisíci zlatými založil, ale i přislíbil, že mu, co\ndále ještě potřebovati bude, ve směnkách zašle.\nDobrodinec tento byl baron Ries c h. Aby si\nvšak mladíka pojistil, jej před lehkomyslností uchránil\na k práci povzbudil, dal mu na srozuměnou, že mu\npeníze jen do toho času zapůjčí, než se z Itálie na-\nvrátí. Navrátivšímu se však půjčené peníze nejen velko-\ndušně ponechal, ale i za směnky zaslané nic jiného než\nopisů skladeb jeho si vyžádal.\nPenězi a poručujícími listy zaopatřen, vydal se\nmladý umělec na cestu *), a přirazil nejprvé do Be-\nnátek. Zde pobyl po delší čas, a seznámiv se s pro-\nslulým reformátorem opery, J. Krist. Gluckem **)9\nvrhl se s největší horlivostí na komposicí skladeb pro\nzpěv, u přiučoval se jazyku francouzskému i italskému.\nV G1 uck o vi našel pravého a upřímného rádce ve\nvěcech, umění se týkajících, a že i ostatně obcování\ns mužem tak výtečným bez vlivu na ohnivého mladíka\nnezůstalo, jesť se lehce nadíti.\nV materiálním ohledu byl Vaňhal za skladby\nsvé ve Venecii dosti dobře odměněn. Neméně dobře\ndařilo se mu v Bologně; štěstí druhu všelikého mu zde\npřálo, mezi jiným došel i cti, že císaři Josefovi 11. před-\nstaven byl.\nNavštiviv Florencii odebral se do Říma. Zde pro-\nžil pět měsíců a složil dvě opery, jednu „II trionfo\n\n*) C. F. Becker udává bez pochyby omylem ve svém\n„System.-chronol. Darstellung der musik. Literatur\"\n22. máje co den narození jeho.\n**) I)r. Vilém Muller udává ve svém díle: ~Uebers-\nicht einer Chronologie der Tonkunst\" rok 1764,\ncož k pravdě podobné není, anť Vaňhal roku\ntoho juž z Itálie se byl navrátil*\n*) Rok, v kterém cestu do Itálie konal, není zazna*-\nmenán. Jelikož ale se praví, že se tam s Gass-\nmannem sešel, a tam dvě léta potrvav, s ním do\nVídně se navrátil, lze se domýsleti, že byl v Itálii\nr. 1761, neboť Gassmann dosáhl juž r. 1763 ve\nVídni stálé služby. Okolnost tato jest tím pravdo-\npodobnější, poněvadž také Gluck r. 1761 v Itálii\ntrval a příštího roku do Vídně se odebrav, něko-\nlik let tam setrval.\n**) Narodil se ve Weidenwangu dne 4. července 4714.\nZa svého mládi pobyl po delší čas v Praze.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1564, "texte": "di Clelia\" a druhou „Demoofonte\", k nimž si\ntext dle Me tas ta si a obral. Obě se libily, a výsle-\ndek jejich může se šťastným nazvali.\nV tomto čase se také právě Florian Gass-\nm a n n *) v Itálii zdržoval. Prokázal se Y a ň ha 1 o vi\ndobrým přítelem, neboť mu při skládání svrchu jmeno-\nvaných oper dobrou radou po ruce byl, a tak z části\nk dobrému jich výsledku přispěl. Yaňhal přátelství\ntoto podobným spůsobem vděčně zplatil, a sice tím, že\nzase jemu některé arie (v kterých, mimochodem řečeno,\npravý mistr byl) složil, jež Gassmann pro svou operu\npotřeboval.\nAčkoliv první tyto pokusy pro divadlo dobrého vý-\nsledku měly, a jak se soudit dá, Vaň hal všemi vlast-\nnostmi dobrého skladatele pro jeviště nadán byl, nemu-\nsel se k tomuto odvětví hudebního umění zvlášť povo-\nlánu cítiti, an dráhu tak šťastně započatou zcela opu-\nstil, a se nejvíce komornímu, později kostelnímu šlehu\nodevzdal.\nMimo svrchu uvedená města navštívil Yaňhal\nještě Ferraru, Neapol a jiná města, v nichž něco pro\nsvůj účel nalezti se domníval, studoval všady nejlepší\nvzory, jimiž se jen tato země honositi může, a skládal\nkusy druhu rozmanitého.\n(Pokračování.)\n\n*) Muž tento, v hudebním světě co skladatel jak v pří-\nsném tak volném slohu na slovo vzatý, narodil\nse v Mostu v Čechách r. 1729. Po mnohém pře-\nstálém dobrodružství dostal se do Itálie, kde na\npřímluvu jistého italského nobila od pověstného\npt. Martiniho do učení přijat byl. Roku 1763 při-\nbyl do Vídně, stal se zde členem dvorií opery a\nr. 1771 cis. dvorním kapellním mistrem a dozor-\ncem císařské hudební bibliotheky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.4", "titre_corps": "Střevové struny.", "titre_sommaire": "Střevové struny.", "signature_source": "Průmyslník", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.4", "debut_caractere": 1566, "fin_caractere_exclue": 4760, "texte": "Střevové struny.\nPrůmyslník.\nRozličné struny střevové se potřebují hojně na\nmnohé nástroje hudební (jako na kousle, bráče, harfy,\nkytary), jakož i na kolovraty, soustruhy, střely klo-\nboučnické a j.\nDobré struny na nástroje hudební mají býti po celé\ndélce všude stejně tlusté a stejně těžké, při tom však\ni hodně pevné, aby každé u vyšších tónů potřebné\nnapnutí vydržely. Ovšem se dá vysoký ton i na méně\nnapnuté struně docílit, když se totiž vezme struna tenčí;\nale struny tlustší a více napnuté dávají vždycky pl-\nnější a jasnější zvuk.\nNa pěknější struny se berou střeva z mladých (na\nnejvejš 6 měsíců starých), hubených jehňat. Střeva ta\nse po zabití zvířete očistí a ve vodě vyperou. Na to\nse sváže několik střev tenkými konci dohromady, dají\nse do kádě a nechají se 2 dni pod vodou, kteráž se\nněkolikrát obnoví. Tímto močením se blána slizná a po-\nbřišnice odloučí. Pak se položí střevo na stůl nahnutý,\na škrabe se nožem tupým, aby se i zevnitřní blána\nsvlékla; tato svlečená zevnitřní blána se může pak\nupotřebit na sešívání jiných střev, aneb na šňůry k\nohněstrojfim.\nStřeva oškrábaná se podobají tenounkým blánkám,\ndají se opět přes noc do vody a na druhý den se opět\noškrabují: na to se tlustší konce uříznou, a ostatek se\nnechá opět přes noc ve vodě. Konečně se močí střeva\nv luhu. Luh ten se udělá z % libry drasla a vědra\nvody; střeva v něm ostanou 2 neb 3 hodiny ležet,\nnačež se nový luh na střeva naleje; to se děje tak\ndlouho, až jsou střeva ouplně čistá. Mezi tím se oškra-\nbovaní několikrát opakuje.\nNa struny nejtenčí se béře jen jedno střevo: na\nstruny tlustší se musí však vždycky více střev dohro-\nmady sesoukat. Tak je struna C na base sesoukána ze\n120 střev, struna C na basetlu z 80 střev, struna\nD na basetlu ze 40, struna D na houslích ze 6 neb\n7 střev, A na houslích ze čtyr nebo pěti, E na\nhouslích ze tří, a tenké struny pro mandolínu a\nharfu jen ze dvou střev.\nStruny skroucené a sesoukané se sirou vybílí,\nuhladí ana vzduchu usuší; konečně se natrou olejem\nmandlovým neb dřevěným, svinou se do kotoučků a\nsvážou se strunou tenkou.\nPoněvadž musí být dobrá struna všude stejně tlustá,\nstává se, že se struny nepodařené na tlustších místech\npemzou neb přesličkou oškrabují; takové struny se pak\nale snadno roztřepují. Některé struny (k. př. G na\nhousle a j.) se opřádají nepravým drátem stříbrným.\nNejlepší struny na nástroje hudební pocházejí z\nNeapolska, a to snad proto, žo jsou tamější ovce malé\na hubené. Zvířata hubená mívají totiž vždycky pev-\nnější blány nežli tučná; kde se tedy ovce dobře krmí,\ntam nebude lze látek na dobré struny dostati.\nPevnost dobrých strun je dosti veliká. Dle nověj-\nších zkoušek vydržela z 48 střev usoukaná 374 libry,\nnež se přetrhla. Na houslové E ze 3 střev složené se\nmohlo pověsit 17 liber, nežli se přetrhlo. Z toho lze\nvypočítat, že by mohla dobrá střevová struna v průměru\n1 čtvereční palec mající asi 300 centů unést.\nStruny k jiným oučelům určené se méně bedlivě\npřipravují a jen velmi zřídka bílí. Také se nedělají\nvždycky ze střev jehněčích, nýbrž často i ze střev koň-\nských. Střeva tlustá se ale nepotřebují v celosti, nýbrž\nrozříznou se na 2 neb 4 stejné proužky, a struna se\npak ze samých takových proužků usouká."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "5", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.5", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5083, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\nPod večer před poutí se ve všech staveních uklí-\nzelo, vymítalo a vymývalo, celá ves na se brala sváteční\noděv. Živěji však, nežli v jiných staveních, bylo ve\nškole. Sešlo se tam několik sousedů domácích, ba i\nněkolik kantorů z okolí, nebof se měla zkoušeti nová\nmše, jižto k oslavení pouti složil učitel v Čelákovicích,\nzamýšleje ji na příští den v chrámu Páně provozovali.\nNebyla to nijakž umělecká skladba, nejevilo se v ní\nani jediné vznešené myšlénky, ani cit jakýs povznáše-\njící se v ní neozýval: skladatel zajisté, jakoby byl vše\nzanícení a všecken vzlet ducha, byl-li vůbec jakého\nschopen, schválně v sobě udušoval, odváživ se na ne-\nvšední úlohu. Avšak i nejpřísnější znalec by byl s to\nnebýval, i nejnepatrnější chybyčky proti theorii, aby-\nchom řekli proti grammatice hudby, v plodu tomto na-\njiti. Starý Klavík, maje pravidelnost za vrch vší klassič-\nnosti, nemálo si na práci své zakládal, jejímž skládá-\nním, pilováním a opravováním celých deset let byl strávil.\nSila starého Klavíka ležela v houslích, ke skládání\nneměl pražádného nadání, avšak jakož většina lidí vů-\nbec, tak i čelákovický kantor nevážil si toho, co při\nněm bylo, alebrž těžiti chtě z toho, co neměl, po slávě\nskladatelské bažil. Co houslista byl skutečně výborný a\nv celém okolí pověstný, i ač si toho sám méně vážil,\npřišlo to přece žákům jeho obzvláště v hod, z nichž\ndobré houslisty učiniti, nejhorlivější snahou jeho bylo.\nPovedlo se mu to také u mnohých, jenom u toho,\nna kterémž si ze všech nejvíce záležeti dal, s kterým\nnejvíce času strávil, u sestřence svého Jana totiž, da-\nřiti se mu nechtělo. Yědělf dobře, že Jan schopnějším\nvšech druhých jest, že hudba pravý život jeho, duše\nvšak, jakmile mu housle do ruky dal, jakási netečnosf\na lenivost se zmocnila, ba přímo i nechuť, takže chyba\nchybu stíhala a starý Klavík mu v zoufalství svém\nsmyčcem prsty přetahoval, div až že neochroměly.\nTak se stalo i při zkoušce. Jan neustále chyboval\na kazil, co druzí dobře činili. Strýc mu naklepal prsty\na Jan, použiv příležitosti, když učitel se obrátil, housle\nna škamnu položil a uprchl. Na tuto příležitost čekal\njuž valnou chvíli. Váša Krejčířík, nejmilejší mu sou-\ndruh, stoje u domku vyškrábal se na zeď a oběma\nrukama se drže okem hlavu do školy strčil, a podivně\nse ušklebuje neustále na Jana mrkal, hlavou kýval, a\nsměšnými posuňky mladého houslistu k smíchu popou-\nzel a vytrhoval, takže tento dnes hůře hrál, než kdy jindy.\nUtekli spolu za stodolu a tam se usadili. Jan strčil\nprsty, jež mu brněly a ho pálily do kalužiny, oči mu\nplakaly a ústa se smála. Váša si mnul ruce a měl ra-\ndosf, nevěda vlastně proč. To však bylo při něm oby-\nčejné, nevěděl nikdy proč co dělá, šklebil a smál se\ncelý den, ad k tomu věru neměl příčiny, nebof byl chu-\nďas bídný a k politování. Neměl juž otce ani matku.\nOtec mu kdes ne vojně umřel, matka vrátíc se domů,\nporodila cblapce za vsí a našli ráno živé dítě vedle\nmrtvé ženy. Ujali se dítěte, to jest krmili ho brzy v tom,\nbrzy v onom statku. Chlapec vyrostl a byl patrně blbý,\nnápadně koktavý a ničemný.\nTěla byl silného a zdravého, ale nižádná práce mu\nnešla, všecko obráceně chápal a vůbec k žádné potřebě\nnebyl, mimo že stádo na pastvu hnával, a tam v trávě\nleže celý den prozevloval. Avšak v obci jednu službu\npředce zastával, šlapal totiž měchy varhanní v kostele,\na sice s takovovým zalíbením a horlivostí, že by se\nbyl s každým serval, kdo by se mu do toho byl plésti\naneb mu v tom překážeti chtěl.\nKdyž mu varhany do uší hučely, tu byl Váša v pra-\nvém proudu, i tvářnost jeho se jaksi isrovnala a známky\nblbosti na tu chvíli se z ní ztratily. Protož neděle a\nsvátky byli dnové, na které se vždy těšíval, a tehdáž\nna pout dvojnásobně, neboť staré knikavé varhany se\nspravily a zdokonalily, a vydávaly nové, před tím ne-\nslýchané tony.\nBlbý Váša byl i jinak osiřelý tím, že jím každý\nve vsi pohrdal a všickni kluci se mu jen posmívali a\nübližovali mu kde jen mohli, jediný učitelovic Jeník\nčinil v ohledu tom čestnou výminku. Ten mu nejen\nžádnou příkoř nečinil, alebrž se k němu i přátelsky\nměl, začež také Váša k němu přilnnl s podivuhodnou\noddaností.\nJan Zach pocházel z Měcholup. Rodiče mu záhy\nzemřely a bezdětný strýc si vzal chlapce k sobě. Sta-\nrému znalci neušly schopnosti chlapcovy, ale poznal\ntaké boje s lenivostí jeho a počal juž nad Janem zou-\nfati. Jan však nebyl duchem lenivý, jenom spůsob vy-\nučování starého kantora se mu nelíbil a housle mu ne-\nchutnaly. Ležely v něm zárodky jiného směru, jímž\nKlavík nerozuměl, a jiného zalíbení, jejž učitel udušoval,\nchtě z hocha mermomocí houslistu vynutiti.\nSlunce právě bylo zapadlo, avšak stopy jeho, jindy\ntak různé a vábivé, tmavými se pokrývaly oblaky,\nčerné mračno vystupovalo na západě, chladná vichřice\npotřásala stromy a fičela nivami. Den až příliš horký\nuplynul, večer sliboval velkou bouři. Chlapci, za sto-\ndolou sedíce, nevšímali si hrozících znamení na nebi.\n„To to to bude mu mu muzika!\" pravil\nVáša, ruce si mna, ústa až k uším roztahuje k utě-\nšenému šklebení, „ty no nové va va varhany\nbudou hu hu čet.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "8", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.6", "debut_caractere": 4883, "fin_caractere_exclue": 6304, "texte": "— Třetí kvartettní zábava byla tak zdařilá,\nže směle o ní říci můžeme: finis coronat opus; a skutečně\nnemohlo uspořádání volených kusu i vyve-\ndení jejich býti zdařilejší a tím i výsledek skvělejší.\nTři různé doby byly tu zastoupeny. Zábava zapocla\nkvartettem od Ha y dna (nar. 31. bh 1732, umř.\n31. kv. 1809) do D-moll op. 9. Jarý dech, který z\nněho vane, důvěrná vroucnost, spojená s nejvnadnějším\nplesáním nade vším, co svět krásného chová, musí se\nduše poslouchajícího tak radostně dotknouti, jako slova\nz úst milujícího otce; vše se zde tak vnadně, tak\nmilostně řinek srdci a tak blaženého pocitu v nás vzbu-\nzuje, jakby se jaro z vonných luhů na nás smálo a to\nkrásné modré nebe se na nás dívalo. Poslední věta tak\nmocně na četné obecenstvo působila, že musela býti opako-\nvána. V jakýs docela jiný život se cítíme uvedeny kvar-\ntettem druhým od B e e t h o ve na (nar. 17. pros. 1770,\numh 26. bh 1827) v Es-dur op. 127, kteréž už poslední\njeho době přináleží. Jako ze sluneční záře se cítíme\nuvedeny do pološera večerního, kde jen časem hvěz-\ndička zakmitne. Jakby všechny síly genius svolával, po-\nčíná první věta (Maestoso pak Allegro) široko roz-\nvedenými akkordy a pak se pustí v boj a zaplétá se\nvždy více a více v labyrint myšlenek; právě jak v re-\nálním životě Beethoven marně se ohlídal po štěstí, kte-\nréž by jeho spory a boje duševní bylo trochu ukonej-\nšilo; tak rád si je idealizoval. Zdá se nám v pře-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6282, "texte": "podivné větě 2. (Adagio), jakby roztoužené, po lásce\nhárající srdce v náruč blaženosti se bylo vrhlo a ne-\nmohlo se z něho vyvinouti ; a jako u víru v neznámé\nkraje s námi chvátí rozvášněné scherzo, načež pak fi-\nnále s tou skálopevnou silou, jakáž jen v prsou genia\nžije, vnitřní ten boj doburácí. Všude ta nejhlubší důmy-\nslnost; všude ten smělý vzlet fénixe, jenž se vysoko nad\njeho věk vznáší; všude ta carokrásná bohatost myšle-\nnek, která se v nesčíslné krásy harmonické jak rytli-\nmické rozkládá. Velmi důmyslně bylo na konec po-\nstaveno kvintetto v B-dur op. 87 od Mendels-\nsohna-Bartholdy (nar. 3. ún. 1809, umř. 4. list. 1847)\nz pozůstalých jeho děl, kteréž obecenstvo jako po bouři\nzase v čisté jasno uvedlo ; kde se cit tak pravdivě ze\nsrdce vyzvučí, tam zase v srdce se vhloubí; jako na\nvesele houpajícím člunku s mistrem, rovněž jak Mozart\nv sobě usmířeném, plujeme říší krásy, a nepotkávajícc\nse s tragickými konflikty, jak u lehkém vzletu se vzná-\nšíme. Zvláště dojemně působila na obecenstvo 2. věta\n(Andante scherzando), kteráž musela být opakována.\nVyvedení bylo bezúhonné a v každém ohledu umělecké,\nzačež p. Bennevicovi, kterýž první houslový part vý-\ntečně provedl, a prof. panu Goltermannu a ostatním uměl-\ncum díky vzdáti slušno.\n\nP.\n\n— Slečna Mína Čermáková bude, jak se dovídáme,\nkoncertovat co nejdříve v stavovském divadle.\nDruhý kapelník stavovského divadla pan Ed.\nTauwitz zvolen jest od hudebního spolku „Mozar-\ntea\" v Solnohradě za čestného úd a.\nNá tři krále bude se v chrámě u Křížovníků\nprovozovat velká pastorální mše do D od chvalně známého\nředitele Žofínské akademie pana Zik. Holešovského.\n\n(F. B. H.) Z Moravských Budějovic. Dne 19.\nprosince dával zde slepý houslista p. R. Rossl, žák\np. Mildnera, koncert. Hra jeho byla od zdejších znalců\nhudby s pochvalou přijmuta, jen toho nám líto, že tak\nslabá byla návštěva. Jest to něco podivného v okolí\nnašem ! Vůbec panuje zde málo citu a lásky pro hudbu\na pro zpěv, acbych se s pravdou pochybil, kdybych\nslova Schillerova za příčinu uvésti chtěl: „Není písní, kde\nzlý lid přebývá.\" Na Valaších, na Slovácích, poněkud\nna Haně rozléhají se v letní době písně na polích, lou-\nkách, v lesích až milo, zatím zde neslyšet krom ťrepe-\ntavého skřivánka a jiného ptactva nikoho. Kojíme se\nblahou nadějí, že nové dorůstající generace tuto vadu\nodstraní, an dítky školní pilně a rády výborné písně\nškolní vel. p, Kuldy zpívají.\n(L.) Šluknov. Dne 28. prosince koncertovala v\nKohlerově hostinci ěásť koncertního orchestru Kreuz-\nmachera. Dne 30. prosince uspořádal zde koncert p,\nAugust Labický, kterýž se svou společností tento tý-\nden na umělecké cesty do Německa se odebeře.\nWarnsdorf. Zdejší zpěvácký spolek odbý-\nval dne 26. prosince svou produkcí, v nížto mužský\nsbor „An die Freude\" od Grcgera , sbor se soly „Die\nGlockentone46 od F. Abta, quodlibet pro mužské hlasy,\nKiickenova pís< ň „Der Himmel hat eine Thráne geweiut\"\na mnohé jiné písně a sbory provedeny byly Týž spo-\nlek založil zde zpěváckou školu pro mladíky, kte-\nříž krásným hlasem a vlohami nadáni jsou. Kéžby i\nv jiných městech příklad tento následován byl!\n\nZ Rjeky (Fiume).\nL.\n(Kostelní hudba.) Tisícero díků za krásná slova,\nkterá jste nám v 10. čísle Vašeho Dalibora z Milána\nzdělil. Ano za slova, hudby kostelní v Itálii se týka-\njící ! Bylt jednou čas, by se nějaký hlas proti tomuto\nprznění hudby ozval a špatnému zvyku konec uěinil.\nNemyslete si však, že jen v Itálii varhaníci místo Bacho-\nvých fug a praeludií k službám Božím přiměřených kusy z\noper provozují lid tímto způsobem do chrámu Páně lákajíce,\nnikoliv; totéž a snad ještě hůře děje se u nás. Vkročí-\nte-li v neděli o 9té hodině do kostela sv. Jarolíma,\nuslyšíte hlučné varhany, jejichžto falešné akkordy Vás\nzarazí. Na to počne lid zpívati : „Svatý, svatý, svatý\",\na po požehnání zavzní tak zvaný „Coneertus eccle-\nsiastieus,\" obsahujíc duetta, terzetta a také sextetta z\noper : Maria di Rohan, Troviata, Trovatore, Polinto, Luisa\nMiiller a jiných více, která nepřestanou, dokud kněz ne-\nřekne : „Ite missa est.\" To vše se děje při vystavené\nsvátosti. Znova zpívá lid „Svatý\" a nyní počne turecká\nmuzika, to se rozumí, že nesmějí chyběti zvonky a bu-\nbny. Lid kráčí opojen slastí a radosti, jsa nasycen smě-\nsicí divotvorných tónů romantických a provázen „mar-\nciou trionfale\" jako z nějakého divadla k svému do-\nmovu. Docela jinak jest to u Františkánů, u kterých zase\nnaopak samé valčíky, polky, kvapíky atd. panují, a kdež\nnic jiného neschází, než několik tanečníků a bál by mohl\nzapočíti. U Kapucínů platí totéž. A tak to je všady.\nCo se vesnice na přímoří týče, naleznete tam obyčejně\nvarhaníků, že zřídka noty znají. Z toho všeho můžete\nsoudit, jak mi musí býti okolo srdce, zpomenu-li si na\nnaši, ač ne všude bezúhonnou hudbu v Cechách a při-\nrovnám—li ji k zdejšímu fušarství. Na den narození Páně\nuslyšíme zde mši do Es-dur od Jana Nep. Zaice, žáka\nMilánského konservatoria a nyní učitele hudby při zdejší\nškole filharmonické a spoluředitele orchestru.\n\nZ Vidému (Udine).\n\n(Zpěv a hudba kostelní. — Něco k životopisu Borzagy.\nPoslední slovo o K. Mozartu a paní Zavrtalové.\nDva rukopisy Wolfganga a Leopolda Mozarta.) Zadáte si\nnějaký dopis ode mne? Nuže, zde jej máte! Město zdejší\nstojí co do hudby na nižším stupni, než leckteré nepa-\ntrné městečko v Cechách. Ano skutečně tomu tak. O tom\njsem se též přesvědčil při provozování Donizettiho opery\n„Roberto Devreuxu, neb jinak „Conte ďEssex.\" Tak\nbídný, sluch urážející a bez taktu provedený zpěv (možná-li\nto zpěvem nazývati) by v Čechách, ba iv každém koutě\nmocnářství Rakouského velkého pohoršení povzbudil, Ječ\nve zpěvné Itálii je to lhostejné. Co chcete mít více? My-\nslíte, že je to v chrámě jinač? O Bůh chraň! Varhaník\nhraje andělíčkům tak řádnou polku neb pochod jako Praž-\nský flagionet své kousky o umouněném kominíku. Zpěvák\nzabřečí o závod jakoukoli operní skladbu s podloženým\nlatinským textem. Toť se ovšem v Čechách a\npakli někde takový nezpůsob panuje, zajisté přičiněním\nDalibora se odstraní. Než, přejdu k něčemu jinému.\nZtrativ v panu Egydu Borzagu jednoho z nejlepších\nsvých přátel, žádám Vás, byste udal jméno onoho šlechet-\nného uherského magnata, jež ho k sobě do Peště povolal.\nTýž mecenáš byl ve světě hudebním chvalně známý baron\nVilém Hellenbach, kterýž roku 1844 utvořil y Praze onu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5420, "texte": "kapellu, s nížto podnikl uměleckou cestu po Rakousku,\nUhersku a Sedmihradsku. 0 jaká to zpomínka, plna raj-\nských obrazu jest to i pro mne, jenž sem s kapellou tou\ncestoval! Vždy si budu zpomínati na ty rozkošné dny, které\njsem v kruhu dotčeného barona aE. Borzagy strávil. Na\nzpáteční cestě z Bukareštu do Sibíně odebral sem se\nz posledního místa do Milána, bych tu řídil kapellu pluku\npěchoty barona Reisingera číslo 18* Mluvě o Milánu,\nnemohu pomlčeti o jedné okolnosti, týkající se smrti Karla\nMozarta. Paní Zavrtalová mne oté věci docela jinak zpra-\nvila, než jak to Váš Milánský dopisovatel vylíčil. Zde při-\nkládám její psaní v italštině složené. Přeložte si je. „Dne\n18. října\", píše paní Zavrtalová, „byl K. Mozart ještě zcela\nzdráv na procházce, v pátek dne 29. téhož měsíce zůstal\ndoma, cítě na sobě jakousi churavost, avšak nedal zavo-\nlati lékaře. Téhož dne obsluhovala ho toliko služka jeho\nBeppa. V sobotu dne 30. zůstal Mozart na lůžku amy\n(paní Zavrtalová a máti její) dověděvše se od Beppy, že\nMozart stůně, přišli sme jej navštívit. Jelikož se sluha jeho\nGiuseppe v Caversaccio, rodišti svém, nacházel, psala jsem\nmu ve jménu Mozarta, by se okamžitě do Milána k svému\npánu odebral. V neděli dne 31. pozval ještě Mozart jistou\npaní k obědu, kteráž také přišla, nevědouc, že Mozart stůně\na vytrvala u něho až do 8y# hodin večer, kdež ducha\nvypustil.\" (Překlad red.) Ostatně Vám zděluji, že Mozart\nbytoval v r. 1846 v domě pěstouna chotě Zavrtalovy aže\npan Zavrtal v listopadu 1849 dva vzácné rukopisy od\nKarla Mozarta obdržel, a jeden od jeho nesmrtelného otce\nWolfganga a děda Leopolda. Nuže, tyto okolnosti snad\nvše vysvětlí.\n\nV.\n\nLondýn. Jullien dokončil řadu svých koncertů\npod názvem „Mozartův večer.\" Dávaly se tam dvě sym-\nfonie C a Es-dur od Mozarta, ouvertura ku „Kouzelné\nflétně\" a koncert pro piano do D-moll od Mozarta.\nLvov. Koncert pana Nikodéma Biernackého,\njenž se dne 27. prosince odbýval, dosel hojné návštěvy\na vypadl velmi skvěle. Pan Biernacki přednášel fanta-\nsii od Alarda z opery „La favorite/' Le réve od Ar-\ntota as pianistou panem Mikulim duetto své vlastní\npráce s velkou technickou obratností, s duchem a hlu-\nbokým citem. Paní Majeranovská zpívala dvě ital-\nské písně a mazurku „Zakochana4' od Chopina, jížto\nbásník p. Kor. Ujejski slova podložil a došla pochvaly.\nPaříž. Clopissonovo nejnovější dílo „Les trois Ni-\ncolas\" (Tři Mikuláši) neučinilo zadost obecenstvu. Diva-\ndlo byto přeplněno ; neboť obecenstvo bylo dychtivo sly-\nšeti nového tenoristu Montaubry-ho. Zpěvák tento\nnesklamal sice naděje obecenstva ; ale fama roztrou-\nbila přec chválu jeho. —■ Henry Litolff pracuje blíže Pa-\nříže na pětiaktové opeře „Revue contemporaine\" (Sou-\nčasný obzor), uveřejňuje velké pojednání o Gluckově\n„Armidě\" od státního předsedy Troplonga. Offenba-\nchova operettka „Orfeus\" dočkala se v divadle „Bouířes Pa-\nrisiennes\" neobyčejného výsledku. Dávalat se už po 57krát.\nPetrohrad. Kníže Gali c í n pronajal si na tři\nleta pro kvartettní zábavy čtyry umělce, kteří sem\ntyto dny přijedou. Je to Američanům známý houslista Gro-\nves, Taurs z Hollandska, bračista Rose z Tubing a cellista\nBartel ze Štětina. Na rozkaz J. M. cára bude zde za-\nloženo konservatorium, jehožto řediteli budou\nhrabě Vilhorský a Antonín Rubinstein.\nStuttgart. Nová opera „Anna von Landskron\"\nod vašeho geniálního krajana J. Aberta dávala se tu\ndne 19. prosince. Látka vyňata jest z Vamhagena a má\nza předmět známý spor šlechtické a měšťanské strany\nv Baslu, v jejichžto středu se jeden Montecchi, jmenem\nKarel z Ramsteinu, a jedna Kapuletová, dcera Jindřicha\nz Landskronu nacházeli. Textu se dá mnoho vad vy-\ntknouti, avšak opera této vyniká bohatostí nápěvu, obrat-\nnou instrumentací a pěknými effťkty. Skladatel byl mezi\nakty a ku konci vícekráte vyvolán.\nVídeň. Klára Sehu man nová dá dne 2. ledna\nkoncert na rozloučenou v sále „Musikvereinu.\" Yc čtvrté\nkvartettní produkcí Hellinesbergera bude se dávať nové\nkvartetto do D od Rubinstein a. V Karlově di-\nvadle bude se provozovat Offenbachova operetka „Mili-\nonář a příštipkář.\"\nÚmrtí. Jindřich Blanchard (vysl. Blanšar),\nnadaný skladatel mnohých znárodnělých arií, zemřel ne-\ndávno v Paříži.— Katinka Heinefetterová, zna-\nmenitá zpěvačka, zemřela dne 20. prosince ve Frey-\nburku. Tyto dny zemřel v Pasově tenorista Dem-\nm er, bývalý člen Pražské opery.\n\nAnekdoty.\n(S klamaný virtuos.) Jistý hudební umělec dal se u je-\ndnoho malého dvora slyšet'. Když skončil hru svou, přistoupil\nhníže k němu a řekl: „Slyšel jsem Liszta,\" šťasný umělec se\npoklonil „slyšel jsem Thalberga\" umělec se zase poklo-\nnil „ale tak jako Vás, jsem ještě žádného potiť se neviděl.\n(Zahanbený zpěvák.) Jistý divadelní zpěvák, jenž sice\nve svém umění obratným, ale též, jak to obyčejně bývá, na své\nzásluhy velmi nadulým byl, představen jesť jedenkráte Lud-\nvíku XIV., králi francouzskému. Král spozorujíc, ze umělec vel-\nmi špatné punčochy na nohou má, tázal se ho, zdaž jest on oním\numělcem, který mu tak vychválen byl? „Nevím, Vaše Milosti,\"\nodpověděl umělec, „toliko tím jsem jist, že mám hlas, z něhož\nmi možná udělati vše, eo chci!\" ,Nuže, tomu-li lak,4 odvětil\nkrál,,udělejte si z něho pár puncoch, neb jich máte velmi zapotřebí!\"\n(Weigl.) „Ty ještě dosud komponuješ?\" tázal se starého\nWeigla, skladatele „Švýcarské rodiny\" jistý přítel VVeiglův. „Ano,44\nodvětil starý pán „jsem již tomu uvyklý; avšak nemám žá-\ndných myšlének více a pročež vložil jsem se na hudbu kostelní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "6", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "6", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Opera. Rok 1858 dokonav pouť svou postoupil", "titre_sommaire": "Opera. Rok 1858 dokonav pouť svou postoupil", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4881, "texte": "R.\nOpera. Rok 1858 dokonav pouť svou postoupil\nžezlo svému nástupci, novému roku 1859. Mnoho\nkrásných i nudných hodin poskytl nám chrám Thaliin v\nstarém roku a pročež dlužno ještě jednou nazpět se ohléd-\nnouti a vytknouti výsledky, jakýchž opera naše docílila\na jak dalece vkus] obecenstva Pražského se vytříbil. Jak\nznámo, dá se hudba operní na tři školy roztřídit, a sice :\nna školu německou, francouzskou a italskou.\nTážeme se nyní, která byla v loni nejvíce zastoupena ?\nNuže, vězte! Škola německá zastoupena byla 16, fran-\ncouzská 11 a italská 11 operami. Od Mozarta dá-\nvaly se: „Kouzelná flétna\" 4krát, „Don Juan\" 3krát,\n„Mozart a Schikaneder\" 2krát; od R. Wagnera „Tann-\nhauser\" 7krát a„Lohengin\" 2krát; od Lortzinga „Zbro-\njíř\" skrát a „Cár a tesař\" 3krát; od K. M. Webra „Kou-\nzelný střelec skrát a „Euryanthe\" 2krát; od Flotova\n„Martha\" skrát a „Alessandro Stradella\" 2krát; od Spohra\n„Jessonda\" 4krát; od Beethovena „Fidelio\" 3krát; od\nNicolaie „Veselé ženy Windsorské\" 3krát; od Kreut z era\n„Nocleh v Granadě\" 2krát a od B. Kittla „Bianca a\nGiuseppe\" 2krát. Neméně zastoupena byla škola fran-\ncouzská. Nejvíce dávaly se opery Meyerbeerovy a\nsice: „Robert ďábel 6krát, „Severní hvězda 6krát, „Hu-\ngenotti\" skrát, „Prorok\" 2krát; od Aubera „Černé Do-\nmino\" 4krát, „Němá z Portici\" 2krát, „Zedník a Zámeč-\nník\" 2krát a „Bálová noc\" 2krát; od Halévyho „Ži-\ndovka\" skrát; od Boildieua „Jan Pařížský\" 4krát; od\nHerolda „Zampa\" 2krát. Italská škola měla v Do-\nniz elli m největšího zastupitele: dávaly se od něho opery:\n„Nápoj lásky\" 4krát: „Templáři na Cypru\" 3krát, „Ne-\nvěsta z Lammermooru\" 2krát, „Lukretia Borgia\" 2krát a\n„Linda ze Chamounixu\" lkrát; od Rossiniho dávana\nbyla opera „Lazebník Sevillský\" skrát, „Hrabě Oryu 3krát;\nod Verdiho „Troubadour\" skrát a „Ernani\" 3krát; od\nBelliniho „Norma\" 3krát a „Montecchi a Capuletti\"\nlkrát. Z tohoto seznamu vysvítá, že vkus obecenstva Praž-\nského co do obliby oper velice pokročil; avšak síly zpěvohry\nPražské jakož i provedení samo stojí daleko za předešlými\nlety. Ještě před 15 a 25 lety stála opera na nejvyšším\nstupni dokonalosti. Tenkráte zbožňovali Pražané K. Pod-\nhorskou, Lutzerovu, Grosserovu, Ernstovu a\njiné, obdivovali zpěváky B i n dr a, D rs k u, P o ck a, D em m-\nra, Podhorského a mnoho jiných. A předce, jak skromný\nbyl honorár tehdejších zpěvaček a zpěváků proti honoráru\nnynějších ? A jaký rozdíl mezi zpěvem tehdejších členů\nopery a nynějších? Než nebudeme porovnávat minulost s\npřítomností; podotkneme toliko, že honorár nyní zdvoj- i\nztrojnásobněný není bohužel a členů naší opery pákou ni\npohnutkou k všestrannému se vzdělání ve zpěvu. Ředite-\nlem divadla jest nyní František Thomé, kterýž dne 5.\ndubna 1858 proslovem divadlo otevřel. První kapelník jest\npan Josef Nes va db a (vlastně Hamáček), narozen dne\n19. ledna 1824 ve Vyskeři v Boleslavsko. Nesvadba za-\npočal r. 1836 gymnasialní studia v Jičíně a odebral se r.\n1842 k studování filosofie do Prahy R. 1844 zpíval v\nčeském divadle v růžové ulici některé české písně ve frašce\n„Alíně,\" pak zpíval v operách „Kouzelný střelec,\" ~Mod-\nrovous\" a „Stradella.\" V květnu ř. 1848 dostal se za\nkapelníka do Karlových Varů a po třech měsících do Ílolo-\ninonce. R. 1850 přišel za kapelníka do Brna ar. 1854\ndo Štýrského Hradce. 0 velkonocích r. 1847 povolán jest\nod Stógra za kapelníka do Prahy, kdež dosaváde účinkuje.\nDruhý kapelník jest pan Eduard Tauwitz, jemuž svě-\nřeno jest řízení frašek a oper českých. Prvním ředitelem\norchestru jest pan Moric Mildner, profesor houslí na\nkonservatoriu Pražském, druhým ředitelem pan Vedral a\ndruhým solistou pan Poznaňský. Orchestr stavovského\ndivadla náleží k nejznamenitějším orchestrům celého Ně-\nmecka ano celé Europy. V jeho středu nachází se mnoho\nprofessorů konservatoria a čackých virtuosů. Nejhlavnější\nčlenové orchestru jsou: professor Mildner a Benevic\n(houslisté), Paulus (violista), professor Goltermann\n(cellista) , professor Hrabě a Drechsler (kontrabassi-\nsté), professor Bauer aSchubert (hautboisté), Do 1 en-\nský (trompetista), professor Janatka (hornista), Cerha\n(fagotista), Smítá (eufonista) a mnoho jiných značných\numělcův. Počet členů zdejší opery jest dosti četný. V operách\núčinkují pánové: Arnurius, Bachmann, Bohm, Dolt,\nEilers, Emminger, Fektér, Hassel, Hertzsch,\nHovemann, Markwordt, Preisinger, Rafael,\nSalm, Steinecke a Stoye (v běhu této zimy); pak\ndámy Brennerova, Fridlovská, Friesova, Gau-\nčova, Mikova, paní Mellerová (v běhn této zimy),\nsl. Mullerova, Schmidtova a Tipkova. Pohostinsku\nzpívaly vloni paní Dustmannová (roz. Meye r o v á),\npan Rafael, slečna Hollandova, pan Du šnic, slečna\nHartmannova, pan Schilke, pan paní\nBúrde-Neyová, pan Hardtmuth, sl. Feldhausova,\npaní Mellerová a pan Reichel. Z přehledu téhož\nmožná viděti, že Pražané loňského roku mnoho zajímavého\na rozmanitého, a však předce málo dokonalého slyšeli;\nproč vysvětlíme později."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.2", "titre_corps": "— Třetí kvartettní zábava byla tak zdařilá,", "titre_sommaire": "— Třetí kvartettní zábava byla tak zdařilá,", "signature_source": "P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.6", "debut_caractere": 4883, "fin_caractere_exclue": 6304, "texte": "— Třetí kvartettní zábava byla tak zdařilá,\nže směle o ní říci můžeme: finis coronat opus; a skutečně\nnemohlo uspořádání volených kusu i vyve-\ndení jejich býti zdařilejší a tím i výsledek skvělejší.\nTři různé doby byly tu zastoupeny. Zábava zapocla\nkvartettem od Ha y dna (nar. 31. bh 1732, umř.\n31. kv. 1809) do D-moll op. 9. Jarý dech, který z\nněho vane, důvěrná vroucnost, spojená s nejvnadnějším\nplesáním nade vším, co svět krásného chová, musí se\nduše poslouchajícího tak radostně dotknouti, jako slova\nz úst milujícího otce; vše se zde tak vnadně, tak\nmilostně řinek srdci a tak blaženého pocitu v nás vzbu-\nzuje, jakby se jaro z vonných luhů na nás smálo a to\nkrásné modré nebe se na nás dívalo. Poslední věta tak\nmocně na četné obecenstvo působila, že musela býti opako-\nvána. V jakýs docela jiný život se cítíme uvedeny kvar-\ntettem druhým od B e e t h o ve na (nar. 17. pros. 1770,\numh 26. bh 1827) v Es-dur op. 127, kteréž už poslední\njeho době přináleží. Jako ze sluneční záře se cítíme\nuvedeny do pološera večerního, kde jen časem hvěz-\ndička zakmitne. Jakby všechny síly genius svolával, po-\nčíná první věta (Maestoso pak Allegro) široko roz-\nvedenými akkordy a pak se pustí v boj a zaplétá se\nvždy více a více v labyrint myšlenek; právě jak v re-\nálním životě Beethoven marně se ohlídal po štěstí, kte-\nréž by jeho spory a boje duševní bylo trochu ukonej-\nšilo; tak rád si je idealizoval. Zdá se nám v pře-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1257, "texte": "podivné větě 2. (Adagio), jakby roztoužené, po lásce\nhárající srdce v náruč blaženosti se bylo vrhlo a ne-\nmohlo se z něho vyvinouti ; a jako u víru v neznámé\nkraje s námi chvátí rozvášněné scherzo, načež pak fi-\nnále s tou skálopevnou silou, jakáž jen v prsou genia\nžije, vnitřní ten boj doburácí. Všude ta nejhlubší důmy-\nslnost; všude ten smělý vzlet fénixe, jenž se vysoko nad\njeho věk vznáší; všude ta carokrásná bohatost myšle-\nnek, která se v nesčíslné krásy harmonické jak rytli-\nmické rozkládá. Velmi důmyslně bylo na konec po-\nstaveno kvintetto v B-dur op. 87 od Mendels-\nsohna-Bartholdy (nar. 3. ún. 1809, umř. 4. list. 1847)\nz pozůstalých jeho děl, kteréž obecenstvo jako po bouři\nzase v čisté jasno uvedlo ; kde se cit tak pravdivě ze\nsrdce vyzvučí, tam zase v srdce se vhloubí; jako na\nvesele houpajícím člunku s mistrem, rovněž jak Mozart\nv sobě usmířeném, plujeme říší krásy, a nepotkávajícc\nse s tragickými konflikty, jak u lehkém vzletu se vzná-\nšíme. Zvláště dojemně působila na obecenstvo 2. věta\n(Andante scherzando), kteráž musela být opakována.\nVyvedení bylo bezúhonné a v každém ohledu umělecké,\nzačež p. Bennevicovi, kterýž první houslový part vý-\ntečně provedl, a prof. panu Goltermannu a ostatním uměl-\ncum díky vzdáti slušno.\n\nP."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.3", "titre_corps": "— Slečna Mína Čermáková bude, jak se dovídáme,", "titre_sommaire": "— Slečna Mína Čermáková bude, jak se dovídáme,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "debut_caractere": 1259, "fin_caractere_exclue": 1628, "texte": "— Slečna Mína Čermáková bude, jak se dovídáme,\nkoncertovat co nejdříve v stavovském divadle.\nDruhý kapelník stavovského divadla pan Ed.\nTauwitz zvolen jest od hudebního spolku „Mozar-\ntea\" v Solnohradě za čestného úd a.\nNá tři krále bude se v chrámě u Křížovníků\nprovozovat velká pastorální mše do D od chvalně známého\nředitele Žofínské akademie pana Zik. Holešovského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.4", "titre_corps": "(F. B. H.) Z Moravských Budějovic. Dne 19.", "titre_sommaire": "(F. B. H.) Z Moravských Budějovic. Dne 19.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "debut_caractere": 1630, "fin_caractere_exclue": 3099, "texte": "(F. B. H.) Z Moravských Budějovic. Dne 19.\nprosince dával zde slepý houslista p. R. Rossl, žák\np. Mildnera, koncert. Hra jeho byla od zdejších znalců\nhudby s pochvalou přijmuta, jen toho nám líto, že tak\nslabá byla návštěva. Jest to něco podivného v okolí\nnašem ! Vůbec panuje zde málo citu a lásky pro hudbu\na pro zpěv, acbych se s pravdou pochybil, kdybych\nslova Schillerova za příčinu uvésti chtěl: „Není písní, kde\nzlý lid přebývá.\" Na Valaších, na Slovácích, poněkud\nna Haně rozléhají se v letní době písně na polích, lou-\nkách, v lesích až milo, zatím zde neslyšet krom ťrepe-\ntavého skřivánka a jiného ptactva nikoho. Kojíme se\nblahou nadějí, že nové dorůstající generace tuto vadu\nodstraní, an dítky školní pilně a rády výborné písně\nškolní vel. p, Kuldy zpívají.\n(L.) Šluknov. Dne 28. prosince koncertovala v\nKohlerově hostinci ěásť koncertního orchestru Kreuz-\nmachera. Dne 30. prosince uspořádal zde koncert p,\nAugust Labický, kterýž se svou společností tento tý-\nden na umělecké cesty do Německa se odebeře.\nWarnsdorf. Zdejší zpěvácký spolek odbý-\nval dne 26. prosince svou produkcí, v nížto mužský\nsbor „An die Freude\" od Grcgera , sbor se soly „Die\nGlockentone46 od F. Abta, quodlibet pro mužské hlasy,\nKiickenova pís< ň „Der Himmel hat eine Thráne geweiut\"\na mnohé jiné písně a sbory provedeny byly Týž spo-\nlek založil zde zpěváckou školu pro mladíky, kte-\nříž krásným hlasem a vlohami nadáni jsou. Kéžby i\nv jiných městech příklad tento následován byl!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Rjeky (Fiume).", "titre_sommaire": "Z Rjeky (Fiume).", "signature_source": "L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "debut_caractere": 3101, "fin_caractere_exclue": 4973, "texte": "Z Rjeky (Fiume).\nL.\n(Kostelní hudba.) Tisícero díků za krásná slova,\nkterá jste nám v 10. čísle Vašeho Dalibora z Milána\nzdělil. Ano za slova, hudby kostelní v Itálii se týka-\njící ! Bylt jednou čas, by se nějaký hlas proti tomuto\nprznění hudby ozval a špatnému zvyku konec uěinil.\nNemyslete si však, že jen v Itálii varhaníci místo Bacho-\nvých fug a praeludií k službám Božím přiměřených kusy z\noper provozují lid tímto způsobem do chrámu Páně lákajíce,\nnikoliv; totéž a snad ještě hůře děje se u nás. Vkročí-\nte-li v neděli o 9té hodině do kostela sv. Jarolíma,\nuslyšíte hlučné varhany, jejichžto falešné akkordy Vás\nzarazí. Na to počne lid zpívati : „Svatý, svatý, svatý\",\na po požehnání zavzní tak zvaný „Coneertus eccle-\nsiastieus,\" obsahujíc duetta, terzetta a také sextetta z\noper : Maria di Rohan, Troviata, Trovatore, Polinto, Luisa\nMiiller a jiných více, která nepřestanou, dokud kněz ne-\nřekne : „Ite missa est.\" To vše se děje při vystavené\nsvátosti. Znova zpívá lid „Svatý\" a nyní počne turecká\nmuzika, to se rozumí, že nesmějí chyběti zvonky a bu-\nbny. Lid kráčí opojen slastí a radosti, jsa nasycen smě-\nsicí divotvorných tónů romantických a provázen „mar-\nciou trionfale\" jako z nějakého divadla k svému do-\nmovu. Docela jinak jest to u Františkánů, u kterých zase\nnaopak samé valčíky, polky, kvapíky atd. panují, a kdež\nnic jiného neschází, než několik tanečníků a bál by mohl\nzapočíti. U Kapucínů platí totéž. A tak to je všady.\nCo se vesnice na přímoří týče, naleznete tam obyčejně\nvarhaníků, že zřídka noty znají. Z toho všeho můžete\nsoudit, jak mi musí býti okolo srdce, zpomenu-li si na\nnaši, ač ne všude bezúhonnou hudbu v Cechách a při-\nrovnám—li ji k zdejšímu fušarství. Na den narození Páně\nuslyšíme zde mši do Es-dur od Jana Nep. Zaice, žáka\nMilánského konservatoria a nyní učitele hudby při zdejší\nškole filharmonické a spoluředitele orchestru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "8", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.6", "titre_corps": "Z Vidému (Udine).", "titre_sommaire": "Z Vidému (Udine).", "signature_source": "V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "debut_caractere": 4975, "fin_caractere_exclue": 6282, "texte": "Z Vidému (Udine).\n\n(Zpěv a hudba kostelní. — Něco k životopisu Borzagy.\nPoslední slovo o K. Mozartu a paní Zavrtalové.\nDva rukopisy Wolfganga a Leopolda Mozarta.) Zadáte si\nnějaký dopis ode mne? Nuže, zde jej máte! Město zdejší\nstojí co do hudby na nižším stupni, než leckteré nepa-\ntrné městečko v Cechách. Ano skutečně tomu tak. O tom\njsem se též přesvědčil při provozování Donizettiho opery\n„Roberto Devreuxu, neb jinak „Conte ďEssex.\" Tak\nbídný, sluch urážející a bez taktu provedený zpěv (možná-li\nto zpěvem nazývati) by v Čechách, ba iv každém koutě\nmocnářství Rakouského velkého pohoršení povzbudil, Ječ\nve zpěvné Itálii je to lhostejné. Co chcete mít více? My-\nslíte, že je to v chrámě jinač? O Bůh chraň! Varhaník\nhraje andělíčkům tak řádnou polku neb pochod jako Praž-\nský flagionet své kousky o umouněném kominíku. Zpěvák\nzabřečí o závod jakoukoli operní skladbu s podloženým\nlatinským textem. Toť se ovšem v Čechách a\npakli někde takový nezpůsob panuje, zajisté přičiněním\nDalibora se odstraní. Než, přejdu k něčemu jinému.\nZtrativ v panu Egydu Borzagu jednoho z nejlepších\nsvých přátel, žádám Vás, byste udal jméno onoho šlechet-\nného uherského magnata, jež ho k sobě do Peště povolal.\nTýž mecenáš byl ve světě hudebním chvalně známý baron\nVilém Hellenbach, kterýž roku 1844 utvořil y Praze onu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1648, "texte": "kapellu, s nížto podnikl uměleckou cestu po Rakousku,\nUhersku a Sedmihradsku. 0 jaká to zpomínka, plna raj-\nských obrazu jest to i pro mne, jenž sem s kapellou tou\ncestoval! Vždy si budu zpomínati na ty rozkošné dny, které\njsem v kruhu dotčeného barona aE. Borzagy strávil. Na\nzpáteční cestě z Bukareštu do Sibíně odebral sem se\nz posledního místa do Milána, bych tu řídil kapellu pluku\npěchoty barona Reisingera číslo 18* Mluvě o Milánu,\nnemohu pomlčeti o jedné okolnosti, týkající se smrti Karla\nMozarta. Paní Zavrtalová mne oté věci docela jinak zpra-\nvila, než jak to Váš Milánský dopisovatel vylíčil. Zde při-\nkládám její psaní v italštině složené. Přeložte si je. „Dne\n18. října\", píše paní Zavrtalová, „byl K. Mozart ještě zcela\nzdráv na procházce, v pátek dne 29. téhož měsíce zůstal\ndoma, cítě na sobě jakousi churavost, avšak nedal zavo-\nlati lékaře. Téhož dne obsluhovala ho toliko služka jeho\nBeppa. V sobotu dne 30. zůstal Mozart na lůžku amy\n(paní Zavrtalová a máti její) dověděvše se od Beppy, že\nMozart stůně, přišli sme jej navštívit. Jelikož se sluha jeho\nGiuseppe v Caversaccio, rodišti svém, nacházel, psala jsem\nmu ve jménu Mozarta, by se okamžitě do Milána k svému\npánu odebral. V neděli dne 31. pozval ještě Mozart jistou\npaní k obědu, kteráž také přišla, nevědouc, že Mozart stůně\na vytrvala u něho až do 8y# hodin večer, kdež ducha\nvypustil.\" (Překlad red.) Ostatně Vám zděluji, že Mozart\nbytoval v r. 1846 v domě pěstouna chotě Zavrtalovy aže\npan Zavrtal v listopadu 1849 dva vzácné rukopisy od\nKarla Mozarta obdržel, a jeden od jeho nesmrtelného otce\nWolfganga a děda Leopolda. Nuže, tyto okolnosti snad\nvše vysvětlí.\n\nV."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.7", "titre_corps": "Londýn. Jullien dokončil řadu svých koncertů", "titre_sommaire": "Londýn. Jullien dokončil řadu svých koncertů", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "debut_caractere": 1650, "fin_caractere_exclue": 4318, "texte": "Londýn. Jullien dokončil řadu svých koncertů\npod názvem „Mozartův večer.\" Dávaly se tam dvě sym-\nfonie C a Es-dur od Mozarta, ouvertura ku „Kouzelné\nflétně\" a koncert pro piano do D-moll od Mozarta.\nLvov. Koncert pana Nikodéma Biernackého,\njenž se dne 27. prosince odbýval, dosel hojné návštěvy\na vypadl velmi skvěle. Pan Biernacki přednášel fanta-\nsii od Alarda z opery „La favorite/' Le réve od Ar-\ntota as pianistou panem Mikulim duetto své vlastní\npráce s velkou technickou obratností, s duchem a hlu-\nbokým citem. Paní Majeranovská zpívala dvě ital-\nské písně a mazurku „Zakochana4' od Chopina, jížto\nbásník p. Kor. Ujejski slova podložil a došla pochvaly.\nPaříž. Clopissonovo nejnovější dílo „Les trois Ni-\ncolas\" (Tři Mikuláši) neučinilo zadost obecenstvu. Diva-\ndlo byto přeplněno ; neboť obecenstvo bylo dychtivo sly-\nšeti nového tenoristu Montaubry-ho. Zpěvák tento\nnesklamal sice naděje obecenstva ; ale fama roztrou-\nbila přec chválu jeho. —■ Henry Litolff pracuje blíže Pa-\nříže na pětiaktové opeře „Revue contemporaine\" (Sou-\nčasný obzor), uveřejňuje velké pojednání o Gluckově\n„Armidě\" od státního předsedy Troplonga. Offenba-\nchova operettka „Orfeus\" dočkala se v divadle „Bouířes Pa-\nrisiennes\" neobyčejného výsledku. Dávalat se už po 57krát.\nPetrohrad. Kníže Gali c í n pronajal si na tři\nleta pro kvartettní zábavy čtyry umělce, kteří sem\ntyto dny přijedou. Je to Američanům známý houslista Gro-\nves, Taurs z Hollandska, bračista Rose z Tubing a cellista\nBartel ze Štětina. Na rozkaz J. M. cára bude zde za-\nloženo konservatorium, jehožto řediteli budou\nhrabě Vilhorský a Antonín Rubinstein.\nStuttgart. Nová opera „Anna von Landskron\"\nod vašeho geniálního krajana J. Aberta dávala se tu\ndne 19. prosince. Látka vyňata jest z Vamhagena a má\nza předmět známý spor šlechtické a měšťanské strany\nv Baslu, v jejichžto středu se jeden Montecchi, jmenem\nKarel z Ramsteinu, a jedna Kapuletová, dcera Jindřicha\nz Landskronu nacházeli. Textu se dá mnoho vad vy-\ntknouti, avšak opera této vyniká bohatostí nápěvu, obrat-\nnou instrumentací a pěknými effťkty. Skladatel byl mezi\nakty a ku konci vícekráte vyvolán.\nVídeň. Klára Sehu man nová dá dne 2. ledna\nkoncert na rozloučenou v sále „Musikvereinu.\" Yc čtvrté\nkvartettní produkcí Hellinesbergera bude se dávať nové\nkvartetto do D od Rubinstein a. V Karlově di-\nvadle bude se provozovat Offenbachova operetka „Mili-\nonář a příštipkář.\"\nÚmrtí. Jindřich Blanchard (vysl. Blanšar),\nnadaný skladatel mnohých znárodnělých arií, zemřel ne-\ndávno v Paříži.— Katinka Heinefetterová, zna-\nmenitá zpěvačka, zemřela dne 20. prosince ve Frey-\nburku. Tyto dny zemřel v Pasově tenorista Dem-\nm er, bývalý člen Pražské opery."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.6.8", "titre_corps": "Anekdoty.", "titre_sommaire": "Anekdoty.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "debut_caractere": 4320, "fin_caractere_exclue": 5420, "texte": "Anekdoty.\n(S klamaný virtuos.) Jistý hudební umělec dal se u je-\ndnoho malého dvora slyšet'. Když skončil hru svou, přistoupil\nhníže k němu a řekl: „Slyšel jsem Liszta,\" šťasný umělec se\npoklonil „slyšel jsem Thalberga\" umělec se zase poklo-\nnil „ale tak jako Vás, jsem ještě žádného potiť se neviděl.\n(Zahanbený zpěvák.) Jistý divadelní zpěvák, jenž sice\nve svém umění obratným, ale též, jak to obyčejně bývá, na své\nzásluhy velmi nadulým byl, představen jesť jedenkráte Lud-\nvíku XIV., králi francouzskému. Král spozorujíc, ze umělec vel-\nmi špatné punčochy na nohou má, tázal se ho, zdaž jest on oním\numělcem, který mu tak vychválen byl? „Nevím, Vaše Milosti,\"\nodpověděl umělec, „toliko tím jsem jist, že mám hlas, z něhož\nmi možná udělati vše, eo chci!\" ,Nuže, tomu-li lak,4 odvětil\nkrál,,udělejte si z něho pár puncoch, neb jich máte velmi zapotřebí!\"\n(Weigl.) „Ty ještě dosud komponuješ?\" tázal se starého\nWeigla, skladatele „Švýcarské rodiny\" jistý přítel VVeiglův. „Ano,44\nodvětil starý pán „jsem již tomu uvyklý; avšak nemám žá-\ndných myšlének více a pročež vložil jsem se na hudbu kostelní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "debut_caractere": 5422, "fin_caractere_exclue": 5602, "texte": "Listárna.\nPanu K. v B. Dopisy o kostelní hudbě\nna venkově budou nám vždy vítány. — Pánu L. v T.\nČasopis „Jasoii\" jak nám praveno, dne 1, dubna.\n— Panu A. v Stuttgartu. Nezapomeňte!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1859-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.2.8", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující kusy pro piano od Ch. Wehle a Bedř.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující kusy pro piano od Ch. Wehle a Bedř.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "debut_caractere": 5604, "fin_caractere_exclue": 5870, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující kusy pro piano od Ch. Wehle a Bedř.\nŠimáka. Druhá příloha obsahovat bude písně od Y. Zavrtala, Slavíka a Procházky.\nŽádáme pánů odběratelů za brzké předplacení, by se v zásýlce žádná přestávka činiti nemusela."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.1", "texte": "Hvězdičkám na nebi.\nVítězslav Hálek.\nTy hvězdičky tak drobounké\na nebi ku ozdobě,\ntak sladce dolů shlížejí,\njakby mne zvaly k sobě.\nAch ne, vy drobné hvězdičky,\nvám sluší v nebes kole ;\nmně milo tady na zemi,\njá zůstanu radš dole.\nNevíte, milé hvězdičky,\nba netušíte ani,\njak krásné nebe na zemi\nu sladkém objímání.\n\nSlovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\nMezi rozličnými druhy hudby (kostelní, operní,\nkoncertní, komorní hudba a t. d.) zaujímá taneční\nhudba beze vší pochyby n ej p o dří ze něj ší místo. Při\nní as ní příbuzném vojenském pochodu není zde hudba\npro sebe samu; ona neslouží výhradně uměleckým ale-\nbrž zevnějším účelům: aby pohyby lidí rhytmicky v stej-\nnomíře řídila. Její rhytmický živel dochází zde tedy\nhlavně své platnosti. Jsouc pevně a určeně přízvu-\nkem znamenána řídí hudba dle výroku básníka „zrní-\ntavý skok k důvěrnému tanci.\" Jediný buben s\ndobře akcentovanými údeři stačil by k tomu; jak se\npři jižních tancích dosf často stává, anf toliko tambu-\nrina sama celou taneční hudbu nahraditi musí. Melodie\nnemá zde žádné vyšší úlohy, leč by zvýšila okamžitou\nradost, by veselými nápěvy sluchu lahodila, by taneč-\nníka samého rozveselila a jednotvárnost stejnoměrně\nse pohybujícího rhytmu za lahodnou střídavosf ukryla.\nHarmonie, nejmocnější to hudební živel musí se platně,\nco možná nejlehčeji k melodii souřadif, aby svou moc-\ncností rhytmus, nejhlavnější živel, neutlačovala a se kej-\nklujícímu pohyboyání nikdy za obtíž nezavěsila.\nSilný prodloužený akkord k. př. stojí tu co žulový sloup.\nOn by vystačil, že by živě rhytmisovaná melodie k němu\npřipoutána a ze své pohyblivosti vyzuta byla. Je-li při\nhudbě Jkostelní mocná, bohatá a rozmanitá harmonie nejdů-\nležitěji: věcí, má harmonie v tanečním sále, jenž pro-\ntějším pólem chrámu nazván býti může, jen podřízenou roli\na tanec, jehožto harmonie dále sahají, než snad ku\nzměnám mezi prvním, pátým a čtvrtým stupněm, a při\nněmž se více akkordů používá než tonického trojzvuku\na dominantního septimového akkordu s jeho převraty;\ntaký tanec zdá se přeplněným, nejapným, nepružným.\nToliko ctný menuett, jenž myslitele a učence k svým\nstoupencům čítá, jakož i ušlechtilý a vznešený polonaise,\njenž i do kruhu vyšší instrumentální hudby přístupu\nmá, mohou se dále odvážiti.\nJako hudba kostelní jen nejvyššímu, nejvážnějšímu\na věčnému účeli slouží, taktéž hudba taneční slouží\npestré, smějící se, kolem se kmitající, pomíjitelné roz-\nkoši světa a právě proto jesť první ne j delším, poslední\nvšak nejkratším životem obdařena. Slyšíme v našich\nchrámích intonací, jejichžto původ do prvních křesťan-\nských století padá, slyšíme chorály ze středověku a zpěvní\nkusy z epochy Palestrinovy '*) avšak s tíží uslyšíme\n\n*) Palestrina Giovanni Pierluigi, též kníže\na reformátor hudby jmín, narodil se v městečku\nPalestrina, v starém to Praeneste r. 1524. V roku\n1540, tedy v 16. roku stáří svého, chtě se v umění\nhudebním vzdělali, odebral se do Říma ku Klan-\n* v / v\ndiovi Goudimelovi, jenž, jsa Nizozemcan, v Římě\nhudební školu založil. Roku 1551 zvolen jest\nPalestrina při Vatikánské Basilice u sv. Petra za\nmagistra puerorum (učitele chlapců), pak za ma-\ngistra capellae (kapelníka). R. 1554 vydal první\nsvé dílo, jímžto si přízně papeže Julia 111. získal;\navšak už r. 1555 byl Palestrina, kterýž se už\ndříve oženil, z kapelly s malou pensí propuštěn,\na byl by se svou rodinou do nouze upadl, kdyby\nse mu nebývalo doslalo kapelnického místa v La-\nteraně, odkud se r. 1561 k S. Maria Maggiore\ndostal. Jedna z jeho skladeb kostelních byla\n„Improperia\", ježto se ponejprv na velký pátek\nr. 1560 tam dávala. Skladba ta došla všestranné\npochvaly, ba papež Pius IV. sám si její opis vy-\nžádal. R. 1562 předložil Palestrina papeži Piovi IV.\nsvou šestihlasní mši na ut, re, mi, fa, sol, la,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.2", "texte": "v našich tanečních sálech partii valčíkův neb quadrill\nz předešlého masopustu. Ony jsou stálé, tyto ročně zmí-\nrající květiny, ježto se jen tím udržují, že semeno\nk novým podobným rozsívají, které v příštím karne-\nvalu vypučí, rostou, květou, odkvílají a usýchají, símě\nk příštímu masopustnímu času zanechávajíce.\nAčkoliv se taneční hudba od svých vznešených\nsester drahně ještě za popelku považuje, dostalo se jí co\npopelce, která si utěšeným tancem přízně a ruky prince\nzískala, toho štěstí, že se stala panovnicí šíré říše a\nčetných, věrně oddaných manů (vasalů). Kdyby možná\nbylo na klavírech diletantů hromady musikalií prohled-\nnouti, přišli bysme mezi desíti pády devětkrát vedlé\nprvního sešitu Cramerových etud, vedlé každodenních\ncvičení od Černého a konečně vedlé několika potpourri\nz oblíbených oper, na velký počet tanečních kusů na-\nšli bysme Aurorawalzer, Clementinenwalzer, Clotilden-\npolka, Liebestráumepolka, Venus-Amathusien-Gallopaden,\nElephantenquadrillen a jak se ty duchaplné titule všechny\njmenují, jimiž křtí své dítky v tomto ohledu nevyčer-\npatelné fantasie našich komponistův; vyšší sloh a vážný\nsměr jesf větším dílem zastoupen hodně ušpiněným exem-\nplárem pathetické sonáty od L. Beethovena neb Mozar-\ntovy fantasie do C-moll, jen že poslední list chybí. Četné\nkaňky a nepravidelné čáry perem prozrazují na něm\npatrně, že slouží hlavně při psaní za podložku a že\njesf v pravdě řečeno dědičnou věcí z hudební pozůsta-\nlosti nebožky máti nynějšího majetníka.\nNesmíf se právě vliv tohoto co do umění podří-\nzeného druhu hudby na čas nynější pro svou všestran-\nnou rozšířenost' a oblíbenost příliš nízko ceniti. Skou-\nmatelé přírody praví, že zvířectvo neviditelně a usta-\nvičně v nás vnikajíc na nás mnohem většího vlivu má\nnež jak vůbec tušíme. Zde jesf cos podobného. Věčná\npoptávka obecenstva po nových tanečních kusech po-\nskytuje nakladatelům a v jejich žoldu stojícím fabri-\nkantůrn polek, valčíků a t. d. ustavičně plné ruce práce,\ntak že jim k něčemu jinému sotva času a péče zbývá.\nV jistých zvlášf v rakouských městech, kdež obchod\nmusikální v nejkrašším květu stojí, možná lepších kusů\nv skladních seznamech jen s Diogenesovou svítilnou\nhledati. Nejkrásnější sonata, nejmistrnější smyčcový\nkvartett musí dlouhá léta v pulpitu pochovány ležeti;\nnebof nač má nakladatel pro tyto věci peněz dosazo-\nvali ? Vždyť se přec říká, že firma Haslingerova\nkomposicemi Straussovými tolik vydělala, co na Beet-\nhovenových prodělala, čemuž však ještě s tíží věříme.\nVětším dílem jesf též tento věčný poživek malých\nz osmi neb šestnácti taktů sestávajích hudebních vý-\ntvorů příčinou, že mnohým chuti a schopnosti odňal, by\nhleděli k požitku větších kusů n. př. sonát se čtyřmi\nvětami, jež větší pozornosti a času požadují. Kdo si\nbonbony (cukrovinkami) chuf pokazil, neposadí se ovšem\nk řádnému, silnému, živnému obědu: nýbrž bude na-\nnejvejš opět jiné a sice pro střídání nové cukrovinky\nmlsat. Pročež nacházíme takou hojnost hudebních cu-\nkrovinek takové nesčíslné množství „Impromptu,\"\n„notturn,\" „Pensée fugitives,\" „Romances sans paroles\"\na jak se víc toto kramářské zboží jmenuje, jež vše vy-\nplňuje, co tance po sobě zanechají.\n(Pokračování.).\n\nz nížto hlavně „Crucifixusa papeže a kardinály\nroznítil. V konciliu Tridentském okolo r. 1562 ro-\nkovalo se též o hudbě kostelní. I projeveno bylo\npřání, by se figurální hudba z chrámů vyloučila *\navšak mnozí vyslanci a sám císař Ferdinand I.\nbyli proti tomu. Po dlouhém rokování usjednotili\nse všichni na tom, by se zkouška v ohledu tom\nučinila, a Palestrina byl k tomu vyvolen. Pale-\nstrina složil v duchu podané sobě úlohy 3 nové\nšestihlasné mše. Byly provedeny a úloha úplně\nrozluštěna; zvláště třetí mše cenou obdařena byla.\nMši tuto věnoval Palestrina s mnohými jinými\nkráli španělskému Filipu 11. r. 1567 pod titulem\n„Missa Papae Papež jmenoval Palestrinu\nza příčinou této skladby za skladatele papežské\nkapelly s vyššími příjmy. R. 1571 po smrti Anin-\nnuccia vstoupil Palestrina opět za kapelníka k sv.\nPetru ve Vatikánu a otevřel v tomto čase v Římě\nse svým přítelem G. M. Naninim znamenitou hudební\nškolu, z nížto nejvýtecnější žáci vycházeli. Pale-\nstrina zemřel v 70. roku svého stáři, r. 1594\nv Římě. Jeho syn vydal po jeho smrti velký počet\nskladeb tiskem. Podáme zde úplný seznam jeho\nděl. Jsou to 2 knihy ctverhlasných, 3 knihy pěti—\na osmihlasuých, 2 knihy pěthlasných, 1 kniha\nčtvero- a šestihlasných a 2 knihy osmi- až dva-\nnáctihlasných motett, 2 knihy oflfertorií, 2 knihy\nctverohlasných lamentací (1 ještě netištěna), 1 ne-\ntištěná kniha pěti- a šestihlasných lamentací, jedna\nkniha ctverohlasných\nšesti- a osmihlasných magnificat, 3 knihy čtvero-,\nšesti- a osmihlasných litanií, 2 knihy ctverohlas-\nných a 2 knihy pětihlasných madrigalů, 14 kněh\nčtvero- až šestihlasných mší a 1 kniha osmihlas-\nných mší. Jeho sloh kostelní zvítězil nad školou\nflemskou, kteráž v celé Europě vážnosti požívala.\nMnohá jeho díla, jmenovitě osmihlasná skladba\n~Fratres ego enim pak „Stabat mater66\na jiná jsou světoznámá. 0 působení tohoto zna-\nmenitého skladatele v oboru hudby kostelní po-\ndáme příležitě něco zevrubnějšího. (Pozn. Red,)\n\nJan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.\nZ velkého počtu hudebních umělcův, kteří v Čechách\nbyvše zrozeni velkého jména a populárnosti požívali,\njsou jen asi tři jména mužů známa, o nichžto říci mů-\nžeme, že jejich díla po vlasti rozšířena jsou. Je to\nFr. Xaver Brixi, Jan Křtitel Vaňhal a Jan"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.3", "texte": "Vi tá sek, kterýž poslední dle času nynější, dle děl\nsvých minulé periodě náleží. Domníváme se čtenář-\nstvu zavděčiti, podáme-li životopis jednoho z těchto skla-\ndatelů. Počneme tedy s J. Vaňhalem.\nVaňhal (dříve Vanhall, pak Wanhall psán) na-\nrodil se v Nových Nechanicích nedaleko Králové Hradce\ndne 12. *) května roku 1739. Rodičové jeho držáni\njsou od některých spisovatelů hudebních za vystěhovalee\nholíandské, kteří zámožní jsouce v řečeném městečku\nse osadili a měšťanského práva sobě zjednali. Dlabač,\nkterý podrobnější zprávy o něm podává, nepodotýká\nnic podobného.\nPisatel těchto řádků se ostatně dobře pamatuje,\nže na slovo vzatí mužové, jako byli J. Th. Held, Jos.\nSchůtz, Dr. W. Lichtner, jméno toto vždy po\nčesku: „Vaňhal\" vyslovovali, popírajíce okolnost, že-\nby z holíandské rodiny pocházel.\nVaňhal již co chlapec velkou chuť a náklonnost\nk hudbě prozrazoval. Otec jeho, zpozorovav ji, ohledl\nse po učiteli, a že také němčinu mimo ostatní literární\nvědomosti na mysli měl, odvedl syna do Marešova v Krko-\nnošském pohoří, kde jistý Kozák, co dobrý hudebník\nchvalně znám, učitelem jeho se stal. Jak se ale Vaň-\nhal sám vyjádřil, byl Antonín Erban v Nechanicích\nnejlepším jeho učitelem, neboť pod dohlídkou jeho to\nve hře na varhany tak daleko přivedl, že juž v osm-\nnáctém roku svého stáří v Opočně co varhaník dosazen,\na nedlouho na to v městečku Němčevsi za ředitele kůru\nustanoven byl.\nAle i na houslích a zvlášť na viole ďamour se\nVaňhal pilně cvičil; při tom skládal pro nástroje tyto\na varhany mnohé koncerty, které veřejně také před-\nnášel. Takovým počínáním a neobyčejnými vlohami získal\nsi záhy mnoho přátel a příznivců mezi znalci, a ctitelů\nmezi občany. Nejvíce však mu nakloněn byl Matěj\nNovák, dobrý houslista, toho času děkan v Němče vsi.\nOn pobízel mladého umělce stále k novým pokusům a\nvytrvalému cvičení na houslích a podněcoval ho k pil-\nnému skládání a studování. Vaňhal, uposlechnuv hlasu\nsvého příznivce, vrhl se na novo s největší horlivostí\ndo práce a dočkal se brzy dobrých výsledků.\nProspěchy mladého umělce obrátily brzy na se\npozornost jeho vrchnosti, což mělo za následek, že ho\nhraběnka Schaffgotschová roku 1760 **) do\nVídně vzavši, od jistého Schlegera, toho času člena\ndvorní kapelly, v hudbě vyučovat dala. Vaňhal však\nnebyl se školou svého nového mistra spokojen, a jal\nse tudy sám partitury nejvýtečnějších mistrů studovati.\nOchraňkyně jeho uvedla ho do vzácnějších domů,\nkde pro příjemný zevnějšek svůj dobře přijat, a za uči-\ntele piana, houslí, zpěvu ustanoven jesť. Počet žákův\njeho vzrostl znamenitě, a byv dobře za práci svou od-\nměněn, naschráníl si v krátkém čase tolik jmění, že u\nsvé vrchnosti z tehdáž ještě panujícího nevolnictví vy-\nkoupiti se mohl.\nJak svrchu praveno, cestovávali mladí hudební umělci\ndo Itálie, aby tam nabyli, čeho se v domově dosíci ne-\ndalo. I Vaňhal zatoužil po krásné zemi této, jsa\ntoho mínění, tam doplnit', čeho se mu k dokonalosti\numělecké nedostávalo. Cestu tuto mohl tím snáze pod-\nniknouti, an se mu dobrodinec vyskytl, jenž ho nejen\ndvěma tisíci zlatými založil, ale i přislíbil, že mu, co\ndále ještě potřebovati bude, ve směnkách zašle.\nDobrodinec tento byl baron Ries c h. Aby si\nvšak mladíka pojistil, jej před lehkomyslností uchránil\na k práci povzbudil, dal mu na srozuměnou, že mu\npeníze jen do toho času zapůjčí, než se z Itálie na-\nvrátí. Navrátivšímu se však půjčené peníze nejen velko-\ndušně ponechal, ale i za směnky zaslané nic jiného než\nopisů skladeb jeho si vyžádal.\nPenězi a poručujícími listy zaopatřen, vydal se\nmladý umělec na cestu *), a přirazil nejprvé do Be-\nnátek. Zde pobyl po delší čas, a seznámiv se s pro-\nslulým reformátorem opery, J. Krist. Gluckem **)9\nvrhl se s největší horlivostí na komposicí skladeb pro\nzpěv, u přiučoval se jazyku francouzskému i italskému.\nV G1 uck o vi našel pravého a upřímného rádce ve\nvěcech, umění se týkajících, a že i ostatně obcování\ns mužem tak výtečným bez vlivu na ohnivého mladíka\nnezůstalo, jesť se lehce nadíti.\nV materiálním ohledu byl Vaňhal za skladby\nsvé ve Venecii dosti dobře odměněn. Neméně dobře\ndařilo se mu v Bologně; štěstí druhu všelikého mu zde\npřálo, mezi jiným došel i cti, že císaři Josefovi 11. před-\nstaven byl.\nNavštiviv Florencii odebral se do Říma. Zde pro-\nžil pět měsíců a složil dvě opery, jednu „II trionfo\n\n*) C. F. Becker udává bez pochyby omylem ve svém\n„System.-chronol. Darstellung der musik. Literatur\"\n22. máje co den narození jeho.\n**) I)r. Vilém Muller udává ve svém díle: ~Uebers-\nicht einer Chronologie der Tonkunst\" rok 1764,\ncož k pravdě podobné není, anť Vaňhal roku\ntoho juž z Itálie se byl navrátil*\n*) Rok, v kterém cestu do Itálie konal, není zazna*-\nmenán. Jelikož ale se praví, že se tam s Gass-\nmannem sešel, a tam dvě léta potrvav, s ním do\nVídně se navrátil, lze se domýsleti, že byl v Itálii\nr. 1761, neboť Gassmann dosáhl juž r. 1763 ve\nVídni stálé služby. Okolnost tato jest tím pravdo-\npodobnější, poněvadž také Gluck r. 1761 v Itálii\ntrval a příštího roku do Vídně se odebrav, něko-\nlik let tam setrval.\n**) Narodil se ve Weidenwangu dne 4. července 4714.\nZa svého mládi pobyl po delší čas v Praze.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.4", "texte": "di Clelia\" a druhou „Demoofonte\", k nimž si\ntext dle Me tas ta si a obral. Obě se libily, a výsle-\ndek jejich může se šťastným nazvali.\nV tomto čase se také právě Florian Gass-\nm a n n *) v Itálii zdržoval. Prokázal se Y a ň ha 1 o vi\ndobrým přítelem, neboť mu při skládání svrchu jmeno-\nvaných oper dobrou radou po ruce byl, a tak z části\nk dobrému jich výsledku přispěl. Yaňhal přátelství\ntoto podobným spůsobem vděčně zplatil, a sice tím, že\nzase jemu některé arie (v kterých, mimochodem řečeno,\npravý mistr byl) složil, jež Gassmann pro svou operu\npotřeboval.\nAčkoliv první tyto pokusy pro divadlo dobrého vý-\nsledku měly, a jak se soudit dá, Vaň hal všemi vlast-\nnostmi dobrého skladatele pro jeviště nadán byl, nemu-\nsel se k tomuto odvětví hudebního umění zvlášť povo-\nlánu cítiti, an dráhu tak šťastně započatou zcela opu-\nstil, a se nejvíce komornímu, později kostelnímu šlehu\nodevzdal.\nMimo svrchu uvedená města navštívil Yaňhal\nještě Ferraru, Neapol a jiná města, v nichž něco pro\nsvůj účel nalezti se domníval, studoval všady nejlepší\nvzory, jimiž se jen tato země honositi může, a skládal\nkusy druhu rozmanitého.\n(Pokračování.)\n\n*) Muž tento, v hudebním světě co skladatel jak v pří-\nsném tak volném slohu na slovo vzatý, narodil\nse v Mostu v Čechách r. 1729. Po mnohém pře-\nstálém dobrodružství dostal se do Itálie, kde na\npřímluvu jistého italského nobila od pověstného\npt. Martiniho do učení přijat byl. Roku 1763 při-\nbyl do Vídně, stal se zde členem dvorií opery a\nr. 1771 cis. dvorním kapellním mistrem a dozor-\ncem císařské hudební bibliotheky.\n\nStřevové struny.\nPrůmyslník.\nRozličné struny střevové se potřebují hojně na\nmnohé nástroje hudební (jako na kousle, bráče, harfy,\nkytary), jakož i na kolovraty, soustruhy, střely klo-\nboučnické a j.\nDobré struny na nástroje hudební mají býti po celé\ndélce všude stejně tlusté a stejně těžké, při tom však\ni hodně pevné, aby každé u vyšších tónů potřebné\nnapnutí vydržely. Ovšem se dá vysoký ton i na méně\nnapnuté struně docílit, když se totiž vezme struna tenčí;\nale struny tlustší a více napnuté dávají vždycky pl-\nnější a jasnější zvuk.\nNa pěknější struny se berou střeva z mladých (na\nnejvejš 6 měsíců starých), hubených jehňat. Střeva ta\nse po zabití zvířete očistí a ve vodě vyperou. Na to\nse sváže několik střev tenkými konci dohromady, dají\nse do kádě a nechají se 2 dni pod vodou, kteráž se\nněkolikrát obnoví. Tímto močením se blána slizná a po-\nbřišnice odloučí. Pak se položí střevo na stůl nahnutý,\na škrabe se nožem tupým, aby se i zevnitřní blána\nsvlékla; tato svlečená zevnitřní blána se může pak\nupotřebit na sešívání jiných střev, aneb na šňůry k\nohněstrojfim.\nStřeva oškrábaná se podobají tenounkým blánkám,\ndají se opět přes noc do vody a na druhý den se opět\noškrabují: na to se tlustší konce uříznou, a ostatek se\nnechá opět přes noc ve vodě. Konečně se močí střeva\nv luhu. Luh ten se udělá z % libry drasla a vědra\nvody; střeva v něm ostanou 2 neb 3 hodiny ležet,\nnačež se nový luh na střeva naleje; to se děje tak\ndlouho, až jsou střeva ouplně čistá. Mezi tím se oškra-\nbovaní několikrát opakuje.\nNa struny nejtenčí se béře jen jedno střevo: na\nstruny tlustší se musí však vždycky více střev dohro-\nmady sesoukat. Tak je struna C na base sesoukána ze\n120 střev, struna C na basetlu z 80 střev, struna\nD na basetlu ze 40, struna D na houslích ze 6 neb\n7 střev, A na houslích ze čtyr nebo pěti, E na\nhouslích ze tří, a tenké struny pro mandolínu a\nharfu jen ze dvou střev.\nStruny skroucené a sesoukané se sirou vybílí,\nuhladí ana vzduchu usuší; konečně se natrou olejem\nmandlovým neb dřevěným, svinou se do kotoučků a\nsvážou se strunou tenkou.\nPoněvadž musí být dobrá struna všude stejně tlustá,\nstává se, že se struny nepodařené na tlustších místech\npemzou neb přesličkou oškrabují; takové struny se pak\nale snadno roztřepují. Některé struny (k. př. G na\nhousle a j.) se opřádají nepravým drátem stříbrným.\nNejlepší struny na nástroje hudební pocházejí z\nNeapolska, a to snad proto, žo jsou tamější ovce malé\na hubené. Zvířata hubená mívají totiž vždycky pev-\nnější blány nežli tučná; kde se tedy ovce dobře krmí,\ntam nebude lze látek na dobré struny dostati.\nPevnost dobrých strun je dosti veliká. Dle nověj-\nších zkoušek vydržela z 48 střev usoukaná 374 libry,\nnež se přetrhla. Na houslové E ze 3 střev složené se\nmohlo pověsit 17 liber, nežli se přetrhlo. Z toho lze\nvypočítat, že by mohla dobrá střevová struna v průměru\n1 čtvereční palec mající asi 300 centů unést.\nStruny k jiným oučelům určené se méně bedlivě\npřipravují a jen velmi zřídka bílí. Také se nedělají\nvždycky ze střev jehněčích, nýbrž často i ze střev koň-\nských. Střeva tlustá se ale nepotřebují v celosti, nýbrž\nrozříznou se na 2 neb 4 stejné proužky, a struna se\npak ze samých takových proužků usouká."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.5", "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\nPod večer před poutí se ve všech staveních uklí-\nzelo, vymítalo a vymývalo, celá ves na se brala sváteční\noděv. Živěji však, nežli v jiných staveních, bylo ve\nškole. Sešlo se tam několik sousedů domácích, ba i\nněkolik kantorů z okolí, nebof se měla zkoušeti nová\nmše, jižto k oslavení pouti složil učitel v Čelákovicích,\nzamýšleje ji na příští den v chrámu Páně provozovali.\nNebyla to nijakž umělecká skladba, nejevilo se v ní\nani jediné vznešené myšlénky, ani cit jakýs povznáše-\njící se v ní neozýval: skladatel zajisté, jakoby byl vše\nzanícení a všecken vzlet ducha, byl-li vůbec jakého\nschopen, schválně v sobě udušoval, odváživ se na ne-\nvšední úlohu. Avšak i nejpřísnější znalec by byl s to\nnebýval, i nejnepatrnější chybyčky proti theorii, aby-\nchom řekli proti grammatice hudby, v plodu tomto na-\njiti. Starý Klavík, maje pravidelnost za vrch vší klassič-\nnosti, nemálo si na práci své zakládal, jejímž skládá-\nním, pilováním a opravováním celých deset let byl strávil.\nSila starého Klavíka ležela v houslích, ke skládání\nneměl pražádného nadání, avšak jakož většina lidí vů-\nbec, tak i čelákovický kantor nevážil si toho, co při\nněm bylo, alebrž těžiti chtě z toho, co neměl, po slávě\nskladatelské bažil. Co houslista byl skutečně výborný a\nv celém okolí pověstný, i ač si toho sám méně vážil,\npřišlo to přece žákům jeho obzvláště v hod, z nichž\ndobré houslisty učiniti, nejhorlivější snahou jeho bylo.\nPovedlo se mu to také u mnohých, jenom u toho,\nna kterémž si ze všech nejvíce záležeti dal, s kterým\nnejvíce času strávil, u sestřence svého Jana totiž, da-\nřiti se mu nechtělo. Yědělf dobře, že Jan schopnějším\nvšech druhých jest, že hudba pravý život jeho, duše\nvšak, jakmile mu housle do ruky dal, jakási netečnosf\na lenivost se zmocnila, ba přímo i nechuť, takže chyba\nchybu stíhala a starý Klavík mu v zoufalství svém\nsmyčcem prsty přetahoval, div až že neochroměly.\nTak se stalo i při zkoušce. Jan neustále chyboval\na kazil, co druzí dobře činili. Strýc mu naklepal prsty\na Jan, použiv příležitosti, když učitel se obrátil, housle\nna škamnu položil a uprchl. Na tuto příležitost čekal\njuž valnou chvíli. Váša Krejčířík, nejmilejší mu sou-\ndruh, stoje u domku vyškrábal se na zeď a oběma\nrukama se drže okem hlavu do školy strčil, a podivně\nse ušklebuje neustále na Jana mrkal, hlavou kýval, a\nsměšnými posuňky mladého houslistu k smíchu popou-\nzel a vytrhoval, takže tento dnes hůře hrál, než kdy jindy.\nUtekli spolu za stodolu a tam se usadili. Jan strčil\nprsty, jež mu brněly a ho pálily do kalužiny, oči mu\nplakaly a ústa se smála. Váša si mnul ruce a měl ra-\ndosf, nevěda vlastně proč. To však bylo při něm oby-\nčejné, nevěděl nikdy proč co dělá, šklebil a smál se\ncelý den, ad k tomu věru neměl příčiny, nebof byl chu-\nďas bídný a k politování. Neměl juž otce ani matku.\nOtec mu kdes ne vojně umřel, matka vrátíc se domů,\nporodila cblapce za vsí a našli ráno živé dítě vedle\nmrtvé ženy. Ujali se dítěte, to jest krmili ho brzy v tom,\nbrzy v onom statku. Chlapec vyrostl a byl patrně blbý,\nnápadně koktavý a ničemný.\nTěla byl silného a zdravého, ale nižádná práce mu\nnešla, všecko obráceně chápal a vůbec k žádné potřebě\nnebyl, mimo že stádo na pastvu hnával, a tam v trávě\nleže celý den prozevloval. Avšak v obci jednu službu\npředce zastával, šlapal totiž měchy varhanní v kostele,\na sice s takovovým zalíbením a horlivostí, že by se\nbyl s každým serval, kdo by se mu do toho byl plésti\naneb mu v tom překážeti chtěl.\nKdyž mu varhany do uší hučely, tu byl Váša v pra-\nvém proudu, i tvářnost jeho se jaksi isrovnala a známky\nblbosti na tu chvíli se z ní ztratily. Protož neděle a\nsvátky byli dnové, na které se vždy těšíval, a tehdáž\nna pout dvojnásobně, neboť staré knikavé varhany se\nspravily a zdokonalily, a vydávaly nové, před tím ne-\nslýchané tony.\nBlbý Váša byl i jinak osiřelý tím, že jím každý\nve vsi pohrdal a všickni kluci se mu jen posmívali a\nübližovali mu kde jen mohli, jediný učitelovic Jeník\nčinil v ohledu tom čestnou výminku. Ten mu nejen\nžádnou příkoř nečinil, alebrž se k němu i přátelsky\nměl, začež také Váša k němu přilnnl s podivuhodnou\noddaností.\nJan Zach pocházel z Měcholup. Rodiče mu záhy\nzemřely a bezdětný strýc si vzal chlapce k sobě. Sta-\nrému znalci neušly schopnosti chlapcovy, ale poznal\ntaké boje s lenivostí jeho a počal juž nad Janem zou-\nfati. Jan však nebyl duchem lenivý, jenom spůsob vy-\nučování starého kantora se mu nelíbil a housle mu ne-\nchutnaly. Ležely v něm zárodky jiného směru, jímž\nKlavík nerozuměl, a jiného zalíbení, jejž učitel udušoval,\nchtě z hocha mermomocí houslistu vynutiti.\nSlunce právě bylo zapadlo, avšak stopy jeho, jindy\ntak různé a vábivé, tmavými se pokrývaly oblaky,\nčerné mračno vystupovalo na západě, chladná vichřice\npotřásala stromy a fičela nivami. Den až příliš horký\nuplynul, večer sliboval velkou bouři. Chlapci, za sto-\ndolou sedíce, nevšímali si hrozících znamení na nebi.\n„To to to bude mu mu muzika!\" pravil\nVáša, ruce si mna, ústa až k uším roztahuje k utě-\nšenému šklebení, „ty no nové va va varhany\nbudou hu hu čet.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nR.\nOpera. Rok 1858 dokonav pouť svou postoupil\nžezlo svému nástupci, novému roku 1859. Mnoho\nkrásných i nudných hodin poskytl nám chrám Thaliin v\nstarém roku a pročež dlužno ještě jednou nazpět se ohléd-\nnouti a vytknouti výsledky, jakýchž opera naše docílila\na jak dalece vkus] obecenstva Pražského se vytříbil. Jak\nznámo, dá se hudba operní na tři školy roztřídit, a sice :\nna školu německou, francouzskou a italskou.\nTážeme se nyní, která byla v loni nejvíce zastoupena ?\nNuže, vězte! Škola německá zastoupena byla 16, fran-\ncouzská 11 a italská 11 operami. Od Mozarta dá-\nvaly se: „Kouzelná flétna\" 4krát, „Don Juan\" 3krát,\n„Mozart a Schikaneder\" 2krát; od R. Wagnera „Tann-\nhauser\" 7krát a„Lohengin\" 2krát; od Lortzinga „Zbro-\njíř\" skrát a „Cár a tesař\" 3krát; od K. M. Webra „Kou-\nzelný střelec skrát a „Euryanthe\" 2krát; od Flotova\n„Martha\" skrát a „Alessandro Stradella\" 2krát; od Spohra\n„Jessonda\" 4krát; od Beethovena „Fidelio\" 3krát; od\nNicolaie „Veselé ženy Windsorské\" 3krát; od Kreut z era\n„Nocleh v Granadě\" 2krát a od B. Kittla „Bianca a\nGiuseppe\" 2krát. Neméně zastoupena byla škola fran-\ncouzská. Nejvíce dávaly se opery Meyerbeerovy a\nsice: „Robert ďábel 6krát, „Severní hvězda 6krát, „Hu-\ngenotti\" skrát, „Prorok\" 2krát; od Aubera „Černé Do-\nmino\" 4krát, „Němá z Portici\" 2krát, „Zedník a Zámeč-\nník\" 2krát a „Bálová noc\" 2krát; od Halévyho „Ži-\ndovka\" skrát; od Boildieua „Jan Pařížský\" 4krát; od\nHerolda „Zampa\" 2krát. Italská škola měla v Do-\nniz elli m největšího zastupitele: dávaly se od něho opery:\n„Nápoj lásky\" 4krát: „Templáři na Cypru\" 3krát, „Ne-\nvěsta z Lammermooru\" 2krát, „Lukretia Borgia\" 2krát a\n„Linda ze Chamounixu\" lkrát; od Rossiniho dávana\nbyla opera „Lazebník Sevillský\" skrát, „Hrabě Oryu 3krát;\nod Verdiho „Troubadour\" skrát a „Ernani\" 3krát; od\nBelliniho „Norma\" 3krát a „Montecchi a Capuletti\"\nlkrát. Z tohoto seznamu vysvítá, že vkus obecenstva Praž-\nského co do obliby oper velice pokročil; avšak síly zpěvohry\nPražské jakož i provedení samo stojí daleko za předešlými\nlety. Ještě před 15 a 25 lety stála opera na nejvyšším\nstupni dokonalosti. Tenkráte zbožňovali Pražané K. Pod-\nhorskou, Lutzerovu, Grosserovu, Ernstovu a\njiné, obdivovali zpěváky B i n dr a, D rs k u, P o ck a, D em m-\nra, Podhorského a mnoho jiných. A předce, jak skromný\nbyl honorár tehdejších zpěvaček a zpěváků proti honoráru\nnynějších ? A jaký rozdíl mezi zpěvem tehdejších členů\nopery a nynějších? Než nebudeme porovnávat minulost s\npřítomností; podotkneme toliko, že honorár nyní zdvoj- i\nztrojnásobněný není bohužel a členů naší opery pákou ni\npohnutkou k všestrannému se vzdělání ve zpěvu. Ředite-\nlem divadla jest nyní František Thomé, kterýž dne 5.\ndubna 1858 proslovem divadlo otevřel. První kapelník jest\npan Josef Nes va db a (vlastně Hamáček), narozen dne\n19. ledna 1824 ve Vyskeři v Boleslavsko. Nesvadba za-\npočal r. 1836 gymnasialní studia v Jičíně a odebral se r.\n1842 k studování filosofie do Prahy R. 1844 zpíval v\nčeském divadle v růžové ulici některé české písně ve frašce\n„Alíně,\" pak zpíval v operách „Kouzelný střelec,\" ~Mod-\nrovous\" a „Stradella.\" V květnu ř. 1848 dostal se za\nkapelníka do Karlových Varů a po třech měsících do Ílolo-\ninonce. R. 1850 přišel za kapelníka do Brna ar. 1854\ndo Štýrského Hradce. 0 velkonocích r. 1847 povolán jest\nod Stógra za kapelníka do Prahy, kdež dosaváde účinkuje.\nDruhý kapelník jest pan Eduard Tauwitz, jemuž svě-\nřeno jest řízení frašek a oper českých. Prvním ředitelem\norchestru jest pan Moric Mildner, profesor houslí na\nkonservatoriu Pražském, druhým ředitelem pan Vedral a\ndruhým solistou pan Poznaňský. Orchestr stavovského\ndivadla náleží k nejznamenitějším orchestrům celého Ně-\nmecka ano celé Europy. V jeho středu nachází se mnoho\nprofessorů konservatoria a čackých virtuosů. Nejhlavnější\nčlenové orchestru jsou: professor Mildner a Benevic\n(houslisté), Paulus (violista), professor Goltermann\n(cellista) , professor Hrabě a Drechsler (kontrabassi-\nsté), professor Bauer aSchubert (hautboisté), Do 1 en-\nský (trompetista), professor Janatka (hornista), Cerha\n(fagotista), Smítá (eufonista) a mnoho jiných značných\numělcův. Počet členů zdejší opery jest dosti četný. V operách\núčinkují pánové: Arnurius, Bachmann, Bohm, Dolt,\nEilers, Emminger, Fektér, Hassel, Hertzsch,\nHovemann, Markwordt, Preisinger, Rafael,\nSalm, Steinecke a Stoye (v běhu této zimy); pak\ndámy Brennerova, Fridlovská, Friesova, Gau-\nčova, Mikova, paní Mellerová (v běhn této zimy),\nsl. Mullerova, Schmidtova a Tipkova. Pohostinsku\nzpívaly vloni paní Dustmannová (roz. Meye r o v á),\npan Rafael, slečna Hollandova, pan Du šnic, slečna\nHartmannova, pan Schilke, pan paní\nBúrde-Neyová, pan Hardtmuth, sl. Feldhausova,\npaní Mellerová a pan Reichel. Z přehledu téhož\nmožná viděti, že Pražané loňského roku mnoho zajímavého\na rozmanitého, a však předce málo dokonalého slyšeli;\nproč vysvětlíme později.\n\n— Třetí kvartettní zábava byla tak zdařilá,\nže směle o ní říci můžeme: finis coronat opus; a skutečně\nnemohlo uspořádání volených kusu i vyve-\ndení jejich býti zdařilejší a tím i výsledek skvělejší.\nTři různé doby byly tu zastoupeny. Zábava zapocla\nkvartettem od Ha y dna (nar. 31. bh 1732, umř.\n31. kv. 1809) do D-moll op. 9. Jarý dech, který z\nněho vane, důvěrná vroucnost, spojená s nejvnadnějším\nplesáním nade vším, co svět krásného chová, musí se\nduše poslouchajícího tak radostně dotknouti, jako slova\nz úst milujícího otce; vše se zde tak vnadně, tak\nmilostně řinek srdci a tak blaženého pocitu v nás vzbu-\nzuje, jakby se jaro z vonných luhů na nás smálo a to\nkrásné modré nebe se na nás dívalo. Poslední věta tak\nmocně na četné obecenstvo působila, že musela býti opako-\nvána. V jakýs docela jiný život se cítíme uvedeny kvar-\ntettem druhým od B e e t h o ve na (nar. 17. pros. 1770,\numh 26. bh 1827) v Es-dur op. 127, kteréž už poslední\njeho době přináleží. Jako ze sluneční záře se cítíme\nuvedeny do pološera večerního, kde jen časem hvěz-\ndička zakmitne. Jakby všechny síly genius svolával, po-\nčíná první věta (Maestoso pak Allegro) široko roz-\nvedenými akkordy a pak se pustí v boj a zaplétá se\nvždy více a více v labyrint myšlenek; právě jak v re-\nálním životě Beethoven marně se ohlídal po štěstí, kte-\nréž by jeho spory a boje duševní bylo trochu ukonej-\nšilo; tak rád si je idealizoval. Zdá se nám v pře-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.7", "texte": "podivné větě 2. (Adagio), jakby roztoužené, po lásce\nhárající srdce v náruč blaženosti se bylo vrhlo a ne-\nmohlo se z něho vyvinouti ; a jako u víru v neznámé\nkraje s námi chvátí rozvášněné scherzo, načež pak fi-\nnále s tou skálopevnou silou, jakáž jen v prsou genia\nžije, vnitřní ten boj doburácí. Všude ta nejhlubší důmy-\nslnost; všude ten smělý vzlet fénixe, jenž se vysoko nad\njeho věk vznáší; všude ta carokrásná bohatost myšle-\nnek, která se v nesčíslné krásy harmonické jak rytli-\nmické rozkládá. Velmi důmyslně bylo na konec po-\nstaveno kvintetto v B-dur op. 87 od Mendels-\nsohna-Bartholdy (nar. 3. ún. 1809, umř. 4. list. 1847)\nz pozůstalých jeho děl, kteréž obecenstvo jako po bouři\nzase v čisté jasno uvedlo ; kde se cit tak pravdivě ze\nsrdce vyzvučí, tam zase v srdce se vhloubí; jako na\nvesele houpajícím člunku s mistrem, rovněž jak Mozart\nv sobě usmířeném, plujeme říší krásy, a nepotkávajícc\nse s tragickými konflikty, jak u lehkém vzletu se vzná-\nšíme. Zvláště dojemně působila na obecenstvo 2. věta\n(Andante scherzando), kteráž musela být opakována.\nVyvedení bylo bezúhonné a v každém ohledu umělecké,\nzačež p. Bennevicovi, kterýž první houslový part vý-\ntečně provedl, a prof. panu Goltermannu a ostatním uměl-\ncum díky vzdáti slušno.\n\nP.\n\n— Slečna Mína Čermáková bude, jak se dovídáme,\nkoncertovat co nejdříve v stavovském divadle.\nDruhý kapelník stavovského divadla pan Ed.\nTauwitz zvolen jest od hudebního spolku „Mozar-\ntea\" v Solnohradě za čestného úd a.\nNá tři krále bude se v chrámě u Křížovníků\nprovozovat velká pastorální mše do D od chvalně známého\nředitele Žofínské akademie pana Zik. Holešovského.\n\n(F. B. H.) Z Moravských Budějovic. Dne 19.\nprosince dával zde slepý houslista p. R. Rossl, žák\np. Mildnera, koncert. Hra jeho byla od zdejších znalců\nhudby s pochvalou přijmuta, jen toho nám líto, že tak\nslabá byla návštěva. Jest to něco podivného v okolí\nnašem ! Vůbec panuje zde málo citu a lásky pro hudbu\na pro zpěv, acbych se s pravdou pochybil, kdybych\nslova Schillerova za příčinu uvésti chtěl: „Není písní, kde\nzlý lid přebývá.\" Na Valaších, na Slovácích, poněkud\nna Haně rozléhají se v letní době písně na polích, lou-\nkách, v lesích až milo, zatím zde neslyšet krom ťrepe-\ntavého skřivánka a jiného ptactva nikoho. Kojíme se\nblahou nadějí, že nové dorůstající generace tuto vadu\nodstraní, an dítky školní pilně a rády výborné písně\nškolní vel. p, Kuldy zpívají.\n(L.) Šluknov. Dne 28. prosince koncertovala v\nKohlerově hostinci ěásť koncertního orchestru Kreuz-\nmachera. Dne 30. prosince uspořádal zde koncert p,\nAugust Labický, kterýž se svou společností tento tý-\nden na umělecké cesty do Německa se odebeře.\nWarnsdorf. Zdejší zpěvácký spolek odbý-\nval dne 26. prosince svou produkcí, v nížto mužský\nsbor „An die Freude\" od Grcgera , sbor se soly „Die\nGlockentone46 od F. Abta, quodlibet pro mužské hlasy,\nKiickenova pís< ň „Der Himmel hat eine Thráne geweiut\"\na mnohé jiné písně a sbory provedeny byly Týž spo-\nlek založil zde zpěváckou školu pro mladíky, kte-\nříž krásným hlasem a vlohami nadáni jsou. Kéžby i\nv jiných městech příklad tento následován byl!\n\nZ Rjeky (Fiume).\nL.\n(Kostelní hudba.) Tisícero díků za krásná slova,\nkterá jste nám v 10. čísle Vašeho Dalibora z Milána\nzdělil. Ano za slova, hudby kostelní v Itálii se týka-\njící ! Bylt jednou čas, by se nějaký hlas proti tomuto\nprznění hudby ozval a špatnému zvyku konec uěinil.\nNemyslete si však, že jen v Itálii varhaníci místo Bacho-\nvých fug a praeludií k službám Božím přiměřených kusy z\noper provozují lid tímto způsobem do chrámu Páně lákajíce,\nnikoliv; totéž a snad ještě hůře děje se u nás. Vkročí-\nte-li v neděli o 9té hodině do kostela sv. Jarolíma,\nuslyšíte hlučné varhany, jejichžto falešné akkordy Vás\nzarazí. Na to počne lid zpívati : „Svatý, svatý, svatý\",\na po požehnání zavzní tak zvaný „Coneertus eccle-\nsiastieus,\" obsahujíc duetta, terzetta a také sextetta z\noper : Maria di Rohan, Troviata, Trovatore, Polinto, Luisa\nMiiller a jiných více, která nepřestanou, dokud kněz ne-\nřekne : „Ite missa est.\" To vše se děje při vystavené\nsvátosti. Znova zpívá lid „Svatý\" a nyní počne turecká\nmuzika, to se rozumí, že nesmějí chyběti zvonky a bu-\nbny. Lid kráčí opojen slastí a radosti, jsa nasycen smě-\nsicí divotvorných tónů romantických a provázen „mar-\nciou trionfale\" jako z nějakého divadla k svému do-\nmovu. Docela jinak jest to u Františkánů, u kterých zase\nnaopak samé valčíky, polky, kvapíky atd. panují, a kdež\nnic jiného neschází, než několik tanečníků a bál by mohl\nzapočíti. U Kapucínů platí totéž. A tak to je všady.\nCo se vesnice na přímoří týče, naleznete tam obyčejně\nvarhaníků, že zřídka noty znají. Z toho všeho můžete\nsoudit, jak mi musí býti okolo srdce, zpomenu-li si na\nnaši, ač ne všude bezúhonnou hudbu v Cechách a při-\nrovnám—li ji k zdejšímu fušarství. Na den narození Páně\nuslyšíme zde mši do Es-dur od Jana Nep. Zaice, žáka\nMilánského konservatoria a nyní učitele hudby při zdejší\nškole filharmonické a spoluředitele orchestru.\n\nZ Vidému (Udine).\n\n(Zpěv a hudba kostelní. — Něco k životopisu Borzagy.\nPoslední slovo o K. Mozartu a paní Zavrtalové.\nDva rukopisy Wolfganga a Leopolda Mozarta.) Zadáte si\nnějaký dopis ode mne? Nuže, zde jej máte! Město zdejší\nstojí co do hudby na nižším stupni, než leckteré nepa-\ntrné městečko v Cechách. Ano skutečně tomu tak. O tom\njsem se též přesvědčil při provozování Donizettiho opery\n„Roberto Devreuxu, neb jinak „Conte ďEssex.\" Tak\nbídný, sluch urážející a bez taktu provedený zpěv (možná-li\nto zpěvem nazývati) by v Čechách, ba iv každém koutě\nmocnářství Rakouského velkého pohoršení povzbudil, Ječ\nve zpěvné Itálii je to lhostejné. Co chcete mít více? My-\nslíte, že je to v chrámě jinač? O Bůh chraň! Varhaník\nhraje andělíčkům tak řádnou polku neb pochod jako Praž-\nský flagionet své kousky o umouněném kominíku. Zpěvák\nzabřečí o závod jakoukoli operní skladbu s podloženým\nlatinským textem. Toť se ovšem v Čechách a\npakli někde takový nezpůsob panuje, zajisté přičiněním\nDalibora se odstraní. Než, přejdu k něčemu jinému.\nZtrativ v panu Egydu Borzagu jednoho z nejlepších\nsvých přátel, žádám Vás, byste udal jméno onoho šlechet-\nného uherského magnata, jež ho k sobě do Peště povolal.\nTýž mecenáš byl ve světě hudebním chvalně známý baron\nVilém Hellenbach, kterýž roku 1844 utvořil y Praze onu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590101-01.1.8", "texte": "kapellu, s nížto podnikl uměleckou cestu po Rakousku,\nUhersku a Sedmihradsku. 0 jaká to zpomínka, plna raj-\nských obrazu jest to i pro mne, jenž sem s kapellou tou\ncestoval! Vždy si budu zpomínati na ty rozkošné dny, které\njsem v kruhu dotčeného barona aE. Borzagy strávil. Na\nzpáteční cestě z Bukareštu do Sibíně odebral sem se\nz posledního místa do Milána, bych tu řídil kapellu pluku\npěchoty barona Reisingera číslo 18* Mluvě o Milánu,\nnemohu pomlčeti o jedné okolnosti, týkající se smrti Karla\nMozarta. Paní Zavrtalová mne oté věci docela jinak zpra-\nvila, než jak to Váš Milánský dopisovatel vylíčil. Zde při-\nkládám její psaní v italštině složené. Přeložte si je. „Dne\n18. října\", píše paní Zavrtalová, „byl K. Mozart ještě zcela\nzdráv na procházce, v pátek dne 29. téhož měsíce zůstal\ndoma, cítě na sobě jakousi churavost, avšak nedal zavo-\nlati lékaře. Téhož dne obsluhovala ho toliko služka jeho\nBeppa. V sobotu dne 30. zůstal Mozart na lůžku amy\n(paní Zavrtalová a máti její) dověděvše se od Beppy, že\nMozart stůně, přišli sme jej navštívit. Jelikož se sluha jeho\nGiuseppe v Caversaccio, rodišti svém, nacházel, psala jsem\nmu ve jménu Mozarta, by se okamžitě do Milána k svému\npánu odebral. V neděli dne 31. pozval ještě Mozart jistou\npaní k obědu, kteráž také přišla, nevědouc, že Mozart stůně\na vytrvala u něho až do 8y# hodin večer, kdež ducha\nvypustil.\" (Překlad red.) Ostatně Vám zděluji, že Mozart\nbytoval v r. 1846 v domě pěstouna chotě Zavrtalovy aže\npan Zavrtal v listopadu 1849 dva vzácné rukopisy od\nKarla Mozarta obdržel, a jeden od jeho nesmrtelného otce\nWolfganga a děda Leopolda. Nuže, tyto okolnosti snad\nvše vysvětlí.\n\nV.\n\nLondýn. Jullien dokončil řadu svých koncertů\npod názvem „Mozartův večer.\" Dávaly se tam dvě sym-\nfonie C a Es-dur od Mozarta, ouvertura ku „Kouzelné\nflétně\" a koncert pro piano do D-moll od Mozarta.\nLvov. Koncert pana Nikodéma Biernackého,\njenž se dne 27. prosince odbýval, dosel hojné návštěvy\na vypadl velmi skvěle. Pan Biernacki přednášel fanta-\nsii od Alarda z opery „La favorite/' Le réve od Ar-\ntota as pianistou panem Mikulim duetto své vlastní\npráce s velkou technickou obratností, s duchem a hlu-\nbokým citem. Paní Majeranovská zpívala dvě ital-\nské písně a mazurku „Zakochana4' od Chopina, jížto\nbásník p. Kor. Ujejski slova podložil a došla pochvaly.\nPaříž. Clopissonovo nejnovější dílo „Les trois Ni-\ncolas\" (Tři Mikuláši) neučinilo zadost obecenstvu. Diva-\ndlo byto přeplněno ; neboť obecenstvo bylo dychtivo sly-\nšeti nového tenoristu Montaubry-ho. Zpěvák tento\nnesklamal sice naděje obecenstva ; ale fama roztrou-\nbila přec chválu jeho. —■ Henry Litolff pracuje blíže Pa-\nříže na pětiaktové opeře „Revue contemporaine\" (Sou-\nčasný obzor), uveřejňuje velké pojednání o Gluckově\n„Armidě\" od státního předsedy Troplonga. Offenba-\nchova operettka „Orfeus\" dočkala se v divadle „Bouířes Pa-\nrisiennes\" neobyčejného výsledku. Dávalat se už po 57krát.\nPetrohrad. Kníže Gali c í n pronajal si na tři\nleta pro kvartettní zábavy čtyry umělce, kteří sem\ntyto dny přijedou. Je to Američanům známý houslista Gro-\nves, Taurs z Hollandska, bračista Rose z Tubing a cellista\nBartel ze Štětina. Na rozkaz J. M. cára bude zde za-\nloženo konservatorium, jehožto řediteli budou\nhrabě Vilhorský a Antonín Rubinstein.\nStuttgart. Nová opera „Anna von Landskron\"\nod vašeho geniálního krajana J. Aberta dávala se tu\ndne 19. prosince. Látka vyňata jest z Vamhagena a má\nza předmět známý spor šlechtické a měšťanské strany\nv Baslu, v jejichžto středu se jeden Montecchi, jmenem\nKarel z Ramsteinu, a jedna Kapuletová, dcera Jindřicha\nz Landskronu nacházeli. Textu se dá mnoho vad vy-\ntknouti, avšak opera této vyniká bohatostí nápěvu, obrat-\nnou instrumentací a pěknými effťkty. Skladatel byl mezi\nakty a ku konci vícekráte vyvolán.\nVídeň. Klára Sehu man nová dá dne 2. ledna\nkoncert na rozloučenou v sále „Musikvereinu.\" Yc čtvrté\nkvartettní produkcí Hellinesbergera bude se dávať nové\nkvartetto do D od Rubinstein a. V Karlově di-\nvadle bude se provozovat Offenbachova operetka „Mili-\nonář a příštipkář.\"\nÚmrtí. Jindřich Blanchard (vysl. Blanšar),\nnadaný skladatel mnohých znárodnělých arií, zemřel ne-\ndávno v Paříži.— Katinka Heinefetterová, zna-\nmenitá zpěvačka, zemřela dne 20. prosince ve Frey-\nburku. Tyto dny zemřel v Pasově tenorista Dem-\nm er, bývalý člen Pražské opery.\n\nAnekdoty.\n(S klamaný virtuos.) Jistý hudební umělec dal se u je-\ndnoho malého dvora slyšet'. Když skončil hru svou, přistoupil\nhníže k němu a řekl: „Slyšel jsem Liszta,\" šťasný umělec se\npoklonil „slyšel jsem Thalberga\" umělec se zase poklo-\nnil „ale tak jako Vás, jsem ještě žádného potiť se neviděl.\n(Zahanbený zpěvák.) Jistý divadelní zpěvák, jenž sice\nve svém umění obratným, ale též, jak to obyčejně bývá, na své\nzásluhy velmi nadulým byl, představen jesť jedenkráte Lud-\nvíku XIV., králi francouzskému. Král spozorujíc, ze umělec vel-\nmi špatné punčochy na nohou má, tázal se ho, zdaž jest on oním\numělcem, který mu tak vychválen byl? „Nevím, Vaše Milosti,\"\nodpověděl umělec, „toliko tím jsem jist, že mám hlas, z něhož\nmi možná udělati vše, eo chci!\" ,Nuže, tomu-li lak,4 odvětil\nkrál,,udělejte si z něho pár puncoch, neb jich máte velmi zapotřebí!\"\n(Weigl.) „Ty ještě dosud komponuješ?\" tázal se starého\nWeigla, skladatele „Švýcarské rodiny\" jistý přítel VVeiglův. „Ano,44\nodvětil starý pán „jsem již tomu uvyklý; avšak nemám žá-\ndných myšlének více a pročež vložil jsem se na hudbu kostelní.\n\nListárna.\nPanu K. v B. Dopisy o kostelní hudbě\nna venkově budou nám vždy vítány. — Pánu L. v T.\nČasopis „Jasoii\" jak nám praveno, dne 1, dubna.\n— Panu A. v Stuttgartu. Nezapomeňte!\n\nK tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující kusy pro piano od Ch. Wehle a Bedř.\nŠimáka. Druhá příloha obsahovat bude písně od Y. Zavrtala, Slavíka a Procházky.\nŽádáme pánů odběratelů za brzké předplacení, by se v zásýlce žádná přestávka činiti nemusela."}]}