{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_sha256": "71996a030385a5111a82e697dec416e9c236b7d8a51bfd08d3aabcfbb35b5917", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/01/10_01/bmtnabd_1859-01-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "9", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.1", "titre_corps": "Předoucí dívka.", "titre_sommaire": "Předoucí dívka.", "signature_source": "Gustav Pfleger", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 434, "texte": "Předoucí dívka.\nGustav Pfleger.\nIlěva v sladkém roztoužení\npodle kolovrátku sedí,\nv milém sedíc naklonění\npokradmo z okénka hledí.\nPříchod milce očekává,\njenž jí vzdálen mešká v boji;\nza ním spěje mysl hravá\na srdéčko v nepokoji!\nPřede přede bílý lníček,\na v niť upomínky vpřádá,\nvpřádá bílý kostelíček,\nv němž jí milek víru skládá.\nVpřádá každou lásky dobu,\nvšecky slasti milování\na neví, že v temno hrobu\nkladou milce ve skonání!..."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "10", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "titre_sommaire": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.1", "debut_caractere": 436, "fin_caractere_exclue": 3621, "texte": "Slovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nČlověk užasne, spatří—li tyto v nesmírném počtu za\nsebou se ženoucí novinky, v nichžto bezobraznosf pa-\ntrně doklepává. Nakladatel vystrojí je co nejvkusněji,\nkreslič a krasopisec rozvinou nejbáječnější luxus s ti-\ntulními listy, růžobarevné, blankytné, zlatožluté, nafia-\nlovělé obálky poskytnou těmto věcem přístupu do sa-\nlonů a důkladnější skladatel, jenž svému umění, nikoliv\nale pošetilostem času slouží, nechť se dívá, jak pestrý\nrůžobarevný, blankytný a t. d. závoj porostlin cizopas-\nních každou ušlechtilou květinu bud udušuje, neb ji v\nsvé hojností zakrývá. Ano i na smysl a vkus pro operní\nhudbu měla dalekorozšířená taneční hudba velký vliv.\nZádajíť lidé z jeviště operního také obvyklé, pre-\ngnantní, živé rhytmy slyšeti. Co lidé melodií neb li-\nbozpěvnou operou nazývají, jesf vlastně užívání patrného\ntanečního rhytmu; aneb na opak používalo se oper-\nních melodií k tanečním kusům. Toto používání bylo\nnesmírně škodlivé. Bylí čas, kde se opery zúplna za\ndobré považovaly, které poskytly motivů, ježto by se skro-\nmnou proměnou k partii tanců sestaviti daly. „Zampa-Wal-\nzer\", „Bekannte Tone einer Unbekannten\", jako „Robert-\ntSnze\", „Heirnonskinder - Quadrille\" a t. d. byly jednou\nvelmi oblíbeny. Zvuky v tanečním sále upomínaly na roz-\nkoš v opeře, a zvuky operní na rozkoš v tanečním sále*\nJedny druhým přispívaly. Tu ovšem dá se pochopit, že ve\nYídni n. p., kdež zvláště tato upravování velmi oblíbena\nbyla, Marschnerův výtečný „Templář\" propadl; co zatím\nse Balfeova taneční opera „die Heirnonskinder\" dost vy-\nnachválili nemohla. A jak se vedlo übohým motivům sa-\nmým? Motivy v Prokrustovo *) lože tříčtvrního neb šesti-\n-4\nosmičkového taktu byvše vloženy, musely se dát natahovati\nneb přistříhovati. Pominulosf pro uspořádání takových\ntanečních kusů byla tak velká, že ze „Stabat mater\" od\nRossini-ho cyklus contredansů uspořádán jesf. **)\nObecenstvo, ježto se poznenáhla navyklo, hudbu\nnohama, nikoliv ale hlavou a srdcem poslouchati, ne-\nmůže ovšem významné hudbě Glucka, Spontiniho a Che-\nrubinibo rozuměti. Ostatně uplynula juž taneční hudbě\ndoba květu. Doba tato byla za času periody Straussovy\na Lannerovy, kdež taneční hudba skutečně ve svém\nspůsobu dokonalou se nazvati a za umělecká díla pla-\ntiti mohla. Dějepis hudby nemůže o těchto zjevích po-\nmlčeti, ano je to dosti zajímavé a poučné, chodu vývino-\nvání sejejího pozornost' věnovati. Působit to vlastní do-\njem, porovnáme-li plesající jásot valčíků staršího Strausse\nse zvláštní domyslnou žalostí, ježto z tanečních skladeb\n„Romanesky\" ze 16. století pocházejících vane. Starý Flo-\n\n\"*) Prokrustes (také Damastes neb Polypemon zván),\nattický lupič, měl dvě lůžka, velké i malé. Koho\nse zmocnil, toho následujícím spůsobem usmrtil:\nByl—li kdo malý, položil ho do velkého lůžka, a\nnatahoval ho, by jej k posteli narovnal, tak dlouho,\naž zemřel. Byl-li vsak někdo dlouhý a velký,\npřesekal mu tělo tak, až se do malého lůžka vesel.\nTheseus usmrtil ho nápodobným spůsobem. Lože\nProkrustovo znamená tedy tolik co příprava,\njížto se věci úsilným a nepřirozeným spůsobem\nk formě narovnati mají.\n**) V Paříži vyšly r. 1844 Stabat-quadrilly."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5459, "texte": "renčan, mistr Giotto *) nakreslil v „lncorongta\" v Nea-\npoli na stropním obrazu knížecí svatbu. Mezitím co\nv pozadí při zvuku trub sňatek se vykonává, tancují\nv popředí při jemných zvukách violy a hoboie, rytíři\na dámy do kola. Hlavy a zraky tanečnic jsou libě a\ncudně skloněny. Tanečníci dotýkají se sotva ve své\nrytířské dvornosti prstních špiček. Pohyby tance zdají\nse rovněž zdobně rozmilými, jak klidnými a slušnými\nbýti. Kdyby byl mistr Giotto juž ve 14. století nemalo-\nval, myslel by každý, že zde se tančilo dle hudby „Ro-\nmanesky.\" Jak zcela jiný obraz poskytuje nám Víde-\nňanka, kterážto smějíc se, po boku tanečníka svého\nv sále „u Šperla\" po valčíku harcuje. Ano, netřeba na-\nvrátit se k časům rytířstva. Babička, avšak co dím máti\ntančila klidněji, odměřeněji než dcera „u Šperla.\" Jak\nstarobyle vypadalo by toto vrávorání k bouřlivému letu\ntancujícího novověku!\nOkolo roku 1835 byl týž fanatism na svém vrcholí.\nPozději zbudila mírnější „frangaise\" a „menuett\" blaho-\nplodné reakcí. Hudba provázela přirozeným spůsobem\nkaždý tento módní vkus, pakli mu sama spíše nepřispěla\n*) Giotto (Džoto, vlastně Ambrogiotto di Bondone),\nznamenitý malíř, sochař a stavitel, narozen 1276\nve Vespignanu ve Florencsku, byl syn rolníka a\npásl ve svém mládí stádo svého otce. Co desíti-\nletý chlapec vyrejsoval v nástinech své ovce v písku\nneb v kameně. Slastná náhoda přivedla k němu\nCimabua a tento umělec poznal okamžitě velký\ntalent Giotta a vzal ho do učení. Avšak hoch,\nnadán neobyčejnými vlohami, brzy svého mistra\npředhonil. Bonifacius VIII. povolal ho do Říma a\nClemens V. vzal ho sebou do Avignonu. Král Robert\npovolal ho do Neapole. Vrátiv se do Florence,\nvystavěl tam krásnou zvonici, před jejímžto dokon-\nčením r. 1336 zemřel. Giotto pojal ve svých obra-\nzích věci lidské pravdivě a volně, vyznamenal se\npřed svými současníky ušlechtilejšími formami, pří-\njemným rozdělením figur, šetřením rozměru a při-\nrozeným zpracováním oděvu. Jeho figury mají více\nživota a volného pohybování než figury předchůdce\njeho Cimabua, jehožto nucený, nevolný a škrobený\nsloh Giotto opustil. Jeho rozbarvení bylo zběhlé,\njeho barvitost' světlejší. Giotto vystřelil se skvost-\nných ozdob, kteréž se vždy při jeho předchůdcích\nhojným natíráním zlata jeví. Co architekt (stavitel)\nnásledoval germano -italský vkus a užíval, kde\nse dělat dalo, tak zvaný Spitzbogen. K jeho nej-\nzdařilejším dílům patří znamenitá jeho Novicella\n(loďka) v Římě, apoštol Petr, jak jde nad vodou;\nve Florenci jeho obmítkové obrazy (fresko), ko-\nrunování panny Marie v chrámě S. Croce a polo-\nžení Panny do hrobu, ježto od Mich. Angela a\nMengsa tak obdivováno jest, jak dějiny Františka\nz Assisi; Kristus a poslední oběť v Padově, 7 svá-\ntostí v Neapoli a mnoho jiných. Počet jeho žákův\n(Giottisté) byl četný a škola jeho udržela se té-\nměř 100 let v Itálii a Francii.\nvzniknouti. Škoda, že ke kusům k tanci provozovaným\njuž od posledních časů předešlého století noty téměř\nzcela se vytratily, u př. našeho valčíku a ještě klid-\nnějšího „Landleru.\" Suity na př. od Sebastiana Bacha\njsou zcela něco jiného.\nTaktéž nemožno si z těchto kontrapunktických vý-\ntvorů udělati vlastního ponětí o charakteru hudebních\nkusů pod názvem courante, bourrée atd., kteréž v ta-\nnečních sálech minulého století zaznívaly. Též ballety\nGluckovy aneb dřívějších Ramenna, Lullyho atd. nedávají\npojmu o prostonárodní hudbě onoho času. Dva valčíkové\nnápěvy, jejichžto vznik do před Mozartovy periody padá,\naneb ježto se alespoň se spůsobem onoho času srovnávají,\nudržely se náhodou, an se z nich žertovné a uštěpačné\npísně utvořily; první jesf známá písnička „O mein lieber\nAugustin\", druhý veselý zpěv ~'s ist alles eins, hab'\nich Geld oder hab' ich keins.\" Tento jednoduchý starší\nspůsob značí tři taneční kroky a tvoří krátce článkovou\nmelodii, jejížto motiv se důsledně takt za taktem iv dru-\nhém díle opakuje. Každý díl obsahuje osm taktů, har-\nmonie obmezena jesf na toniku a dominantu. Je to nej-\njednodušší, úplně dostatečná forma. Tempo jesf dosti\nčerstvé, avšak nejde příliš horempádem; za to však má\nonen čas svůj „rychlý valčík\" (Gesclrvvindwalzer), hlavně\nv tříosminovém taktu. Velmi dobře napodobnil tuto pr-\nvotní valčíkovou formu K. M. Weber v selském tanci\n~Kouzelného střelce.\" Valčíky od Mozarta ušlechtily a\nzměnily jen málo tenkráte na známé a oblíbené formě.\nNěkteré z nich jsou tak jednoduché, že v nich chudoba\npatrně se jeví. Jiné jsou jen opět jednoduché, utěšené,\nlehce nastíněné hudební výtvory. Mozart, jenž jak známo\nnáruživým a výtečným tanečníkem byl, připojil se zde\npatrně obyčejům, jimiž tanečnici tehdejšího času byli\nuvykli. Také komponoval rozličné kontredansy, mezi\njinými také několik pro jistého Pražského šlechtice, jenž\nobjednav ho o hodinu dříve k obědu, v komnatě své\nho uzavřel, a takými veselými, avšak násilnými prostředky,\nskutečně od mistra žádoucích tanců dosáhl.\nPři vší jednoduchosti melodie a harmonie jsou předce\nkontredansy bohatší a zapletenější, než tance do\nkola; majíf juž do sebe něco aristokratické vážnosti.\nMalé kuriosum jesf tak zvaný „Contredanse s bouří\",\nkdež, jak současný spis (Selene, Taschenbuch fůr Frauen)\nvypravuje, strašné zjevy bouře se napodobují. Mozart,\njsa ještě v Solnohradě, složil též takový kus bouře, při\nněmž mimo smyčcový kvartelt též obligátní buben účin-\nkuje. Beethoven podal též několik tanečních kusů. Bylf\nostatně co špatný tanečník pověstný a každým případem\nco skladatel v oboru symfonie větší než v oboru\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "11", "page_fin": "13", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.3", "titre_corps": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sdĕluje Jos. Leop. Zvonař.", "titre_sommaire": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sdĕluje Jos. Leop. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5075, "texte": "Jan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sdĕluje Jos. Leop. Zvonař.\n(Pokračování.)\nKdo jen poněkud schopen jesf, do vnitra umělce\nnahlednouti, který v umění více než pouhou výživu\nhledá, který, jsa na čas materiellních starostí zbaven,\nv ně se ponoří, a čím více badá, tím méně nasycen\nbývá, bude si moci vyobraziti duševní stav, v němž se\nVaňhal po čas dvou let, v Itálii přežitých, nalézal. Ne-\nbeský pocit, jemuž se na světě žádný jiný nevyrovná,\njest ten, žijeme-li u prostřed tolika výtečných, v doběnej-\nvyššího nadšení vyvedených plodů, jichž požívání zcela\nse oddati, a pro něž svět i sebe zapomenouti možno.\nMnoho slastí nám kyne, požíváme-li radostí života ne-\nzkaleně; více, kocháme-li se v krásných dílech přírody;\nnejvíce však, jsme-li zahrnuti dokonalými plody ducha\numěleckého a v míře—li jich požíváme.\nŽe Vaňhal plnými tahy krásu děl italských výteč-\nníků do sebe ssál, i že hodné zásoby vědomostí pro\ndalší kořistění z nich nabyl, daloby se snadno domysliti,\nkdyby to třeba i ve svých dílech byl neosvědčil. Nebyla\nto pouhá náhoda, že jeho skladby zvlášť líbezným zpě-\nvem, pro který tak velkého rozšíření i oblíbenosti do-\nšly, nejvíce vynikaly; vždyť žil pod oním krásným\nlazurovým nebem ve vlasti zpěvu a pěvců, kde takřka\nvše zpěvem oplývajíc ku zpěvu vyzývá; žil tam ve věku,\nkterýž nejkrásnějším v životě lidském nazýváme, v němž\nveškeré dojmy nejstálejšího dojdou trvání!\nPo dvouletém pobytu v Itálii navrátil se Vaňhal,\npotřebnými vědomostmi opatřen, s přítelem a krajanem\nsvým Fl. Gassmannem do Vídně, maje naději na dobré\nzaopatření.\nJal se nyní pilně skládati pro celý orchester, a\nokolo roku 1767 vystoupil svými symfoniemi u veřej-\nnost'. Příjemný zpěv, živost' a ohnivosť, jakož i lehkost'\nu provedení jich byly příčinou, že hned po prvním po-\nslechnutí se líbily a všeobecného rozšíření došly.\nVšak duševní nemoc, ježto u Vaňhala vypukla, hnedle\nčinnosf jeho obmezovala, a jí směru jiného vykázala.\nVaňhal byl od svého mládí velmi živou fantasií\nnadán, která často přemrštěním hrozila. Okolnost' tato,\njakož i časté a přílišné podněcování, zavdaly bez\npochyby příčinu k nemoci této, která po delší čas úplným\npozbytím rozumu hrozila, i po konečném jí přemožení\nznámky dosti značné po sobě zanechala.\nPředce však mu přicházely doby jasné, v nichž\nskládati mohl. Do této doby padají mnohé skladby,\nz nichž stav duševní původce jich nikoliv neproble-\nskuje, ano spíše a to dle výroku znalců, stránky do\nsebe mají, jakými se žádná z jeho skladeb před ne-\nmocí honositi nemůže.\nAngličan Karel Burney *), který 20. září 1772\nv Drážďanech u jistého Osborna jednu z symfonií Vaň-\nhalových poslechl, a skladatele ještě osobně neznal, vy-\njádřil se o ní následovně : „Druhý díl koncertu počal\ns neporovnatelnou symfonií od Vaňhala, kterou jeho roz-\nčilený duch v oněch šťastných okamženích vyvedl, kdež\nrozum méně než cit převládal.\"\nV tomto čase nalezl Vaňhal nového příznivce i\ndobrodince. Hrabě Erdódy to byl, který se ho nyní\nujal a jemu mimo všeliké podpory i mnohou příležitost\nzjednal, kde mohl své schopnosti osvědčiti. Tak ho po-\nzval několikráte do Uher a Horvát, dílem aby tam nové\nvěci skládal, dílem provozoval. Jedno z děl tam po-\nvstalých jest velké oratorium „Umučení Páně\" pro klášter\nYoršilek ve Varadínu skládané, jehož provedení také\nsám řídil.\nPo čas nemoci, jakož i delší čas po uzdravení,\ndomníval se míti nebeská vidění, v nichž mu předpi-\nsováno bylo, co konati má, což často dost podivné bý-\nvalo. On však vyplňoval věrně rozkazy tyto a uvrhl\njedenkráte znamenitý počet kvartett a jiných skladeb\nproto do ohně, že duch, který se mu dle zdání jeho\nzjevoval, na ně co pozemským smyslům hovícím, uka-\nzoval. Od toho času byl nábožný, což mnohým pobož-\nnfistkářstvím býti se zdálo, a utkvěla v něm ta my-\nšlenka, že pro křesfana slušno, jedině kostelní hudbu\nskládati ♦*).\nProtož ho nyní vidíme nejvíce na poli kostelní\nhudby, které zřídka kdy opustil.\nVeliký počet skladeb Vaňhalových, které v zná-\nmost přišly, svědčí dostatečně o jeho plodnosti a pilnosti.\nY úhrnu jesf známo 100 symfonií; 50 jich chová\nv rukopise musikalní archiv firmy Breitkopfa v Lipsku;\n100 kvartett pro strunové nástroje, 25 velkých a men-\nších mší, dvě requie za své rodiče, 30 Salvě regina,\n36 oífertorií, 1 Stabat mater, velké a krásné dílo. Skoro\nkaždý nástroj našel v něm svého skladatele, nebot pro\nkaždý, jestli byl koncertu jen schopný, nějaký koncert\nnapsal.\nZ děl těchto vyšly tiskem: 6 divertimentů a 6 so-\nnát, v Říši a Hollandu. Truchlozpěv při smrti císaře\nJosefa 11. pro jeden hlas s průvodem piana, vydán ve\nVídni u Artaria. Quintetto a Symphonie periodique a\nplusieurs partics vyšly roku 1787 v Amsterodámu;\n\n*) Dr. Caři Burney's „Tagebuch einer ínusikali-\nschen Reise.\" 111. díl, str. 23.\n**) Jest to podobné smýšlení, s jakým se potkáváme u\nJ. P. L. de Palestriny. Tento na smrtelné posteli\nleže, stále námitky si činil, že za svého mládí\nschopnosti své k skládání madrigalů vynaložil.\n(Madrigal, světská, nezřídka světácká píseň. Sklá-\ndával se v taktu i jen recitativně. Měl jistou svou\nformu, která se později též do kostela vloudila."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5141, "texte": "6 kvartett, 6 duett, 3 sonáty pro housle, cello a piano;\nvariace, kapřice, 2 sonáty pro piano na čtvero ruk;\nanglické a německé tance, 24 minettů ve dvou svaz-\nkách, 6 redoulteutschů, 6 allemandských, 8 písní pro\nděli na piano. Roku 1795 následovalo 6 divertimentů\nnových a „Bedrohung und Befreiung der Residenzstadt\nWienu (pochody). Později „Schlacht bei Wůrzburg den\n3. September 1796, miiitarisch - heroisches Musikslůck\naufs Klavier\" a „Seeschlacht bei Trafalgar und Tod des\nAdmirals Nelson\" pro piano.\nRoku 1813 vyšly ua rozličných místech následu-\njící skladby jeho tiskem; 6 eccossaises pro piano; va-\nriace číslo 2, 4, 5, 6; poslední tři pro piano, první\npro piano a housle; 12 eccossaises pro dvoje housle\na bassu, variace na dvě themy pro piano (u Simrocka\nv Bonnu); 6 variací pro piano, housle a flétnu; 3 so-\nnáty pro piano a housle, op. 43; 12 sonatek lehkých\na progressivních a mimo to ještě 5 sonát, 6 sonatek,\n8 svazků variac, 2 svazky lehkých kousků pro začá-\ntečníky, s připojeným udáním prstů; 1 koncert s průvo-\ndem a 1 fantasie.\nRoku 1813 bylo oznámeno a posouzeno *) jedno\nquartetto, opus 40, číslo 2, o kterém posuzovatel praví:\n„Bodrý a příjemný spůsob skladatele, který přes třicet\nlet již každému znám jesf, jeví se také v tomto quar-\ntettu, jestli ne veskrz, přede alespoň v prvních dvou\nčástech. Jestli první dvě části na nedostatek zvláštních\nmyšlének trpí, vyniká za to rondo mnohou zvlášt-\nností, jak v myšlénkách a jich obratech, tak dobrým\nrozmarem a důsledností u spracování. Kdož si v po-\ndobném druhu libuje, najde zde potěšení, má-li jenom\ntrochu cviku, neboť s těžkostmi v provedení se nepotká.\"\nRoku 1814, 1815, 1816, 1817, tedy juž po jeho\nsmrti, bylo ještě sedmnáctero rozličných skladeb, mezi\nnimiž quartetto, opus 40, číslo 3, a fantasie, recitativ,\nadagio a rondo pro piano vynikají, v nákladnictví Breit-\nkopfa i Hartla v Lipsku tiskem uveřejněno.\nO quartettu svrchu řečeném pod op. 40, číslo 3,\ndočisti se možná ve všeobecných hudebních novinách\nLipských od 28. června, číslo 26, následujícího úsudku:\n„Každý zná onen lehký, zpěvný a příjemný spůsob,\nv kterémž Vaňhal psal; každému jesf též povědomo,\njak dobře nástrojům rozuměl, af se to týkalo již do-\nbrého s nimi zacházení aneb jejich účinku, a jak dobře\npřednostmi těmito milovníky hudby, kteří jiných požá-\ndavků nemají, dostatečně, však vždycky lehce zane-\nprázdňovat a je obveselujíc baviti uměl. Docela tak\nse podává Vaňhal také v tomto quartettu, aco vyve-\ndení se týče, zde ještě prospěšněji než v mnohých\njiných skladbách druhu podobného. Pro tyto vlastnosti,\njakož i pro správnost v skladbě, budiž poručeno všem\nctitelům a snad ještě více ctitelkám hudby na každý\nspůsob. Ale také i ten, kdo právo má žádati více,\nposlechne rád dílo toto, raději než mnohé naduté, ne-\nzpěvné hlomození, jakýmž nyní často obsluhován, a více\nrozmrzen než obveselen bývá.\nTak se soudilo o Yaňhalovi v čase, kde Haydn,\nMozart, Beethoven v úplné skvělosti svého slunce stáli,\nv čase, kde Mozartem a Beethovenem zvláště nesmírný\npřevrat v hudebním umění se stal. Že žádné stranické\nohledy perem posuzovatelovým nevládly, sme juž tím\nujištěni, že skladatel rok juž mrtev byl pravdy mi-\nlovnosf posuzovatele ani v úvahu neberouce *). Co by\nho bylo zdržovalo pravdu pověděti, an jak víme svět\ntehdáž nejraději pravdu řekne, když toho nejméně po-\ntřebí, a tomu, jemuž platí, ničehož prospěli nemůže.\nTaké co theoretik vystoupil Vaňhal a pozůstavil\ndvě díla, která v onom čase více slula, než něco po-\ndobného v nynějším. Kdo tehdáž s něčím theoretickým\nvystoupil, získal sobě hnedle jméno velkého učence, a\nobrátil na sebe lehce pozornost každého hudbou se za-\nbývajícího.\nUčitelem hudby býti slulo tehdáž o něco více nežli\nnyní ; ovšem že byli tehdejší učitelové hudby také\ndocela něco jiného než nyní. Tehdáž hledali žáci učitele\nnejen v místě, ale ive vzdálenosti několika mil, an\nnyní učitel žáky hledá.\nJak za šfastného se mnohý tehdáž pokládal, když\nv šesti letech se zásadami čisté skladby se obeznámil:\nnyní prodělá harmonii a obojí kontrapunkt za půl leta\na myslí, že starým mistrům milost prokázal, že si také\nkontrapunktu, vrchole umění jejich, všiml.\nMladí naši umělci hudební neputují do Itálie, aby\nfantasii obohatili; zůstanou doma ahle! všecka svrcho-\nvaná krása jim přilítne za jednu noc a umístí se v dí-\nlech jejich. Tak jest to, když sami geniové se rodí.\nJiž před vykonanou cestou do Itálie byl Vaňhal\nhledaný učitel piana, zpěvu i hudební skladby. Že ipo\nnavrátu mnoho učňů se k něinu tlačilo, můžeme se lehce\ndomysliti. Nejvíce však to byli mladí šlechticové, kterým\nza učitele bráván byl.\nBud už to pro stáří aneb pro tu okolnost, že Mo-\nzart, jakož i předchůdce jeho, Haydn, onen převrat, který\nposléze Beethovenem se dokončil, byli počali, vidíme\nVaňhala nyní nejvíce vyučováním se zabývati, a pro\nsvé učně velký počet příjemných, zábavných i po-\nučlivých kusů na piano skládati.\nDo času toho klademe svrchu zmíněná dvě theo-\nretická díla, jež měly jak začátečníkům v pianě, tak\nv hudební skladbě pod oním pro tehdejší čas velevý-\nznamným a úctuvelícím názvem „general-bass\" co ná-\n\n*) V „AUgemeine musik. Zeitung\" 1813.\n*) Rochlitz."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 273, "texte": "vod sloužiti *), jichž úplný nápis zde položen budiž*\nPrvní sluje: „Anfangsgrůnde des Generalbasses44, druhé\n„Kurzgefasste Anfangsgrunde fůr das Pianoforte.44 Obě\ndíla vydal Steiner ve Vídni.\n(Pokračování.)\n\n*) Nauky o hudební skladbě v našem smyslu tehdáž\nještě nestávalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "13", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.4", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.5", "debut_caractere": 275, "fin_caractere_exclue": 4799, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„To víš Vášo, ty budou hučet!44 mluvil Jan\n„kdyby mne strýc jen těmi houslemi tak nemučil a\nraději k varhanům mne posadil. Tam bych jinače po-\nseděl! Tak ale mne k nim jen někdy jako z milosti\npustí! Já mám varhany tak rád.44\n„Ta ta tak jako já já? Pro proč si\nne ne nezahra hraješ, kdy chce chceš?\nJá já ti bu budu šla šlapat.44\n„Na mou věru, Vášo, ty máš roztomilý nápad. Pojďme.\nKlíč od kůru visí na dveřích ve škole; vždyť víš. Vlez\ntam a vezmi ho, by žádný neviděl půjdem si zahrát.44\n„To to to je he hezké!44 koktal Váša a\nradostně vyskočiv, utíkal do školy. V několika okamže-\nních se vrátil s klíčem, přelezli pak přes plot, přeběhli\nhřbitov, otevřeli dvířka, jež z věnčí chrámu na kůr\nvedly, a za sebou je jen přivřevše nahoru spěly.\nVáša byl jako u vytržení; ty obnovené varhany,\nač je juž několikráte viděl a prohlížel, předce ho vždy\nznovu jakýmsi zápalem naplňovaly. Byly jeho jedinou\nláskou a radostí na světě.\n„Škoda, že mám tak krátké nohy a na pedály ne-\ndosáhnu!44 pravil Jan „ale na některé to předce\npůjde spusť Vášo!44\nVáša počal měchy šlapati. Jan spustil zprv po je-\ndnotlivých tonech, pak bral i terce a kvinty na ok-\ntávy nedosáhnul - a Váša v zadu měchy šlapal, škle-\nbil zuby, přikládal uši k varhanům, a čím více to hu-\nčelo a hlavu mu pronikalo, tím šťastnějším se pociťoval.\nV kostelíčku jinak panovalo ticho a šero. Věčná\nlampa s klenutí visíc, nejistým se pohybovala plamínkem\nu prostřed chrámu, neboť prudký vítr skulinami si prů-\nchodu našel a prometal všecky kouty. Kdyby varhany\nnebyly v to zaznívaly, bylby podivný sykot a jekot\nchlapce byl zastrašil, tak ale oblíbenými tóny ohlušily\nvšecken strach, a bavili se, pokud úplná tma jim ne-\npřekážela, a pokud oba nezemdleli.\nZvlášťní to vyražení! Blbý Váša pošlapával z tyčky\nna tyčku, a když se po nich dolů snášel a zase na\ndruhou vstoupil, tu mu bylo, jakoby se po těch tónech\nhoupal, co z varhan vyhučovaly, a rozhřálo mu to mysl\ni tělo, až pot na čele mu vyvstával. Jan zase na zdař-\nbůh vymačkával podivné melodie z varhan a rtěobýčejné\nakkordy a přechody spůsobily pravou směsici, z nichž\nněco démonického vyznívalo. Kterak divně se ta hudba\nv prázdném kostele dělala! Jak se ty vznešené táhlé\ntóny ode stěn a klenutí právě strašlivě odrážely! Mladý\nhráč už skoro sám sebe neviděl a co venku se dělo,\ndokonce neslyšel, až ho hromobití a blesky, jež tmavým\nchrámem prolétaly, z třeštivého blouznění probudily.\nUlekl se a varhany mžikem umlkly. Tu teprv po-\nznal, jak venku jesť. Vichr burácel a hřmělo, až se\nkostel otřásal.\n„Je —Je Jene! hra hraj! hra hraj 144I44 zvo-\nlal Váša, jemuž se ta hra při bouři nad míru líbila.\nAle Jan byl celý polekán, strachem se třásl a pra-\nvil: „Pojď Vášo, pojď, já se tu bojím! Je tady hrůzno!44\n„Hra hra hraj Jene! zvolal Váša jak divoký.\nTo —totojehe he hezké! Hra— hraj!44 Při\ntom šlapal měchy jako posedlý, až po chvilce, vida, že\npráce jeho marná, k Janovi přiskočil. Dešť zatloukal na\nokna, kničelo a fičelo ze všech koutů, lampička hořela\njako u rakve, v chrámě bylo jako v hrobě.\n„Pojď Vášo, prosím tě, já setu bojím!44 projevil se\nJan třesavým hlasem „probůh! co to?44\nZablesklo se, jakoby požárem osvítil se chrám, a\npři dlouhém svitu spatřil Jan nedaleko varhan mnicha\nv řeholním habitu s obnaženou hlavou, s bledou tváří,\nk němu kráčeti. Janovi se vlasy ježily, nečekal až k němu\nta postava dojde, chytil Vášu za ruku, táhnul ho za\nsebou a porazivše hřmotem několik stolic, utíkali oba\nchlapci z kůru, ani nevědouce, kterak se dole zase\noctnuli a nepomníce na uzavření, deště si nevšímnouce,\npřes hřbitov pádili.\nS oblak se jen lilo, nesypal se však pouze jen\ndešť, ale hromové rány a blesky, jakoby přímo s ním\ndolů se řítily. Před hřbitovem přímo u černých vrat\nstál vysoký topol. Jan utíkal celý postrašený pořáde\npryč, blbý Váša se pod topolem zastavil. To hromobití,\nv\nto křížení blesků se mu nad míru líbilo. Slo mu jen\no to, aby nepromokl. Obejmuv topol, daleko otevřenými\nústy a vyvalenýma očima hleděl vzhůru, a když to nad\nním praskalo a rachotilo, tu zajásal a zahoukal na zna-\nmení největší své radosti.\nJan už byl u stavení a pod přístřeším, když Vášu\npohřešil. Volal na něho, ate což plátno volání? Tak\nna chvilku bouře se utišila. Jan zahoukal, též Váša od\nstrany hřbitovní. „Vášo kde jsi?44\n„Po—po pod to topolem !44 zněla odpověd, a v tom\nse zase otevřelo nebe, skvělý blesk vlítnul přímo nad\nkostelem, a udeřil ranou tak silnou a omamující, až země\nkolem se chvěla a všemi domky to potřáslo.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "16", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.6", "debut_caractere": 4818, "fin_caractere_exclue": 6634, "texte": "— Generální schůzka jednoty k zvelebe ni\nkostelní hudby odbývala se dne 5. ledna za předsed-\nnictví presidenta jednoty pana doktora J. Mayera, jenž\nroční zprávu o výsledcích varhanické školy předčítal. Vy-\njímáme z ní následující. Výbor žadal u c. k. ministeria\nosvěty a vyučování o příspěvek 200 zl. stř. na další tři\nléta, kterýž také na leta 1858, 1859 a 1860 milostivě\npovolen j°st. Místo ředitele Karla Pitsclie dne 11. cenná\n1858 zemřelého vyvolen jest za prozatímního ředitele pan\nLeop. Zvonař; pan Fr. Blažek, za prvního a p. J. Forster,\nza druhého učitele. Za příčinou vypsaného konkursu pii-\nhlásilo se 15 ve skrz schopných kompetentu, z nichžto,\njak známo, ředitel hudby pan Jos. Krejčí, dne 25. listop.\ns většinou hlasů za ředitele varhanické školy jmenován a\ndne 1. prosince ve svém úřadě ustanoven jest. Mimo ře-\nditele Karla Pitsche oželuje jednota ztráty 12 spoluoudň,\nkteří loňského roku zemřeli. Jak varhanická škola roz-\nkvítá, dává nám na jevo seznam žáků. Varhanická škola\nčítá v prvním oddělení 49 českých a 31 německých čekatelů\nučitelství, pak 74 českých a 60 německých mimořádných\nchovanců. Řádných žáků jest 39 česke a 21 německé\nnárodnosti. V celku obnášel počet chovanců 192. Při celo-\nroční loňské zkoušce byli následující žáci odměnou obda-\nřeni : Karel Bendel z Prahy, Jan Vaň ou s z Komárova\n0 Jan Mudra z Cerhovic. Mimo tyto vynikli a akces-\nsitem odměněni jsou: Jos. Cee z Turnova a Fr. Kolář\nz Podhoře. Ve zprávě zmiňuje se též s díkem o dvorním\nvarhanáři panu Jos. Gartnerovi, jenž varhany ústavu v do-\nbrém stavu udržoval. Mimo to zakoupila jeenota 12 exem-\nplárů krásné pastorální mše od ředitele kuru pana Z i k.\nholešovského, jižto oněm chrámům na venkově roz-\ndala, kdežto skladba ta důstojně provesti se dá. Po pře-\nčtení roční zprávy sdělil oučetník jednoty pan doktor Hel-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6166, "texte": "minger stav jednoty ve finančním ohledu. Ku konci roku\n1857 obnášelo jmění jednoty 5343 zl. 4'/2 kr, str. Příjmy\nr. 1858 obnášely 2407 zl. 11 kr. stř, tedy dohromady\n7750 zl. 15 Vs kr. stř, Odpočítáme-li výlohy jednoty 1875\nzl. 30 kr. stř.. zůstane čisté jmění jednoty 5874 zl. 45'4\nkr. stř., z čehož vysvítá, že se kapitál jednoty r. 1858 o\n531 zl. 41 kr. zvětšil. Dále navrhl pan farář P. Jan No-\nvotný, by se při nynějších peněžních okolnostech jednoty\nplat učitelů zvýšil: načež výbor odvětil, že o teto okol-\nnosti ve vzláštní poradě jednáno bude. Konecne, nez se\nshromáždění rozešlo, rokovalo se o návrhu, jejž ředitel kan-\nceláře p. Erben učinil: id a má m poskytnouti v ústavě\nvarhanickém příležitosti, by se na varhany učiti mohly.\nPo zajímavém rokování bylo většina hlasu vytknut piincip,\njímž to id á my vyučování na varhany účastnými se sta-\nnou. Potřebné modulací a provedení takového vyučování\nponechány jsou výboru. Tímto ukončeno bylo dotcene sezeni.\nÚvaha. Une suitě de trois nocturncs, par\nA. Dreyschock (op. 120). Jest to v skutku potěši-\ntelné, když se mezi množstvím oněch salonních kusňv,\nkteré' se z většího dílu podobají laskominkám dragan-\ntovým a jejichžto zevnější strana živými barvami oko\nvábí, vnitro však jen nezáživné látky chová, když se\nzase nějaká vnadná květinka vyskytne, ježto nejen oku\nlahodí, nýbrž i duše naší libě se dotkne. V skutku se\nnedostatek síly duševní v nižádné době tak značně ne-\nzobrazil, jako v hudbě salonní nynější hudební aery. Kdo\njen dosti malou štěrbinou do chrámu Euterpy pohledl,\ncítí se juž povolán, na oltář umění svou obět položit.\nTu počne honba po myšlénkách; lapají se myšlénky kde\njen možná, dají se do moderního kabatku, bytby jim\ntak i tak slušel, jako černý frak Jovišovi, vyšňoří je\nještě omni arte speculantica brillantními figurami, (které\nčasto p. skladatelé ani sami zahráli nedovedou) láka-\nvým titulem, který sáhodlouhými písmeny nám z dálky\njuž do oka padnouti musí, bohatou illustrací, pestro-\nbarevnou obálkou atd., a pak do světa je odešlau, by\nsrdce jimi pookřálo. Zdálo by se v pravdě, že tento\nhudební genre se blíží potopní své době, poněvadž se\nz tolik per proudy kalné vody řinou, kdyby neměl\ntéž i hajitelň svých, kteří pravou láskou umění jsouce\noddáni, mistrovskou rukou pole loto Yzdelavaji. K ta-\nkovým výtečným vzdělavatelům naleží nas A. Dieyschock.\nPotkali sine se právě s novinkami ulěšitclnými, totiž\ns třemi nocturny našeho slavného Alex. Dreyschocka,\nkteré zajisté znalcům i neznalcum vítaný budou. V nich\npanuje skoro týž směr, kteryz Chopin ve svých noc-\nturnecli tak bohatě byl vyvinul. Vnadná něžnost' z nich\nvane, pravdivý cit z nich mluví, a proto také v srdci\nohlasu nacházejí; myšlenky jsou v skutku poetické a\nprovedení právě takové, jakéhož forma tato nutné zadu,\nveskrze něžný a jemný pocit plyne tak klidně jako tichý\npotok, jsa poněkud obmezen břehem, až pak se v dálku\nztrácí, a tím nekonečnosti nabyva. Skladatel mel tez\núčel chvalitebný na zřeteli, totiž, by vzdav se zvláštní\nvirtuosity, každému milovníku tohoto druhu přístupnými\nje učinil. Číslo I. (do H-dur) vyniká zvláště svou pů-\nvabností a uměleckým usjednocením myšlenek v jeden\nkrásný aesthetický celek. Vyšly v Lipsku u W. Siegla\na jsou vkusně vypraveny. Můžeme je jen s nejchval-\nnějším uznáním světu hudebnímu odporučit, a těšíme se\ntou nadějí, že přede tak zdařilé úkazy na poli tomto,\njako jsou v nejnovější době chvalitebné výtvory vlaste-\nneckých našich skladatelů, pánův: Ambro se, Si-\nmáka a j. budou jednou s to, by oné nepleše a zne-\nužívání umění svatého přítrž učinily*\n\nP.\n\n— Hudební zkouška k besedám, ježto se\ndne 24. ledna a 7. února ku prospěchu národního di-\nvadla na Žofíně odbývati budou, poskytne ctitelům Ter-\npsichory dne 15. t. 'm. o 4% hodině na Žofíně mnohých\nzajímavých tanečních kusů. Mezi jinými kusy uslyšíme\n„Slovanskou quadrillu\" od Win tra a „Vltavské zvuky\",\nquadrillu z českých národních písní od Nikerla. Lze\nse nadíti, že obecenstvo Pražské hojnou návštěvou k do-\nbrému účeli přispěje.\nCecilianský spolek, pod obezřelým vede-\nním ředitele p. Apta, bude v třetím koncertě svém,\ndne 3. února, slavit Mendelssohnovo jubilaeum\nk upomínce na padesátileté narození jeho. Program\nk tomuto koncertu obsahovat' bude toliko skladby od\nMendelssohna, kteréž později zdělíme.\nMužský zpěvácký spolek (Liedertafel)\nbude, jak se dovídáme, v Praze skutečně ještě do jara\nutvořen. Že také spolek týž účastenství dojde, dá se\nnadíti, nebot bohužel v Praze nic podobného nemáme.\nV chrámě u Křížovníků dávala se na tři krále\nvelká mše od doktora A. Ambro se C-dur, ježto jasnou\nformou a důkladným provedením vyniká. Sola zpívali slečny\nŠtastná, a velice nadaná Mina Medalová, pak pánové Pe-\nták a K. Strakatý.\n\n(J.) Brno. Dne 6. provozovala se v králově klášteře\nvokální mše do A-mol od Jo s. Krejčího s vel-\nkým obsazením pod direkcí p. P. Křížkovského, pak\ngraduale od Z. Kole š o vské ho a offertorium od Kř íž-\nkovského s chvalným prospěchem. V solovém kvar-\ntettu účinkovali pp. J. Lukeš, Pieta, Krejčí a\nLormann, z nichžto zvláště první svým mistrným\npřednesem se vyznačil.\nBerlín. Hudební knihovna zemřelého rakouského\ngenerala Koudelky, sestávající z počtu řídkých a\nvelice vzácných děl, ježto větším dílem z 15.a 16- sto-\nletí pocházejí, bude dne 15. ledna kněhkupectvím R.\nFriedlándra a syna veřejnou dražbou prodány.\nDiisseldorf. Třetí a poslední triová soirée pánův\nTausche, Langhansa a Forberga byla zají-\nmavá. Dávalyt se v ní trio F—dur od Schumanna, Bee-\nthovenovy variace pro piano, housle a cello (op. 121)\na sonata C-mol od Ch. We hla, Čecha. Poslední skladba\npatří k těm nejlepšíin, co v novějším čase v tomto oboru\nklavírní literatury vytvořeno jest. Skladatel sam, co sa-\nlonní obratný hráč chvatně znám, učinil v díle tom všem\npožádavkům přísného slohu zadost, anižto by se prone-\nvěřil svým tendencím, totiž: bohatosti v nápěvech a ele-\ngantnímu zacházení s technickou obratností. Nejvíce vy-\nnikla první a poslední věta, ježto se vyznamenává leh-\nkým proudem myšlének a vkusnou uhlazenosti passaži.\nKrálovec. Koncertní mistr Ferd. Laub a dvorní\npianista Hans z Bůlova dávaly zde čtyry chválou ob-\nsypané koncerty. Hra Laubova jest vábivá a podivu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3183, "texte": "hodna; slyšíme-li ji, myslíme, že sine nikdy tak krásně,\nzajisté ale nikdy krásněji hráti neslyšeli. Rozumí se\nsamo sebou, že Laub nejtěžší technické úlohy s největsí\nvirtuositou rozlušfuje. Páně Búlowova technika oživěna\njesf intelligentním duchem pravého umělce. Mimo tyto\ndával zde také Charles Wehle z Prahy koncert na\npiano a hrál vlastní své skladby. Wehle jest něžný a\nelegantní virtuos a má mnoho vkusu.\nLondýn. Opera „Satanello\" od Balfea, jížto se\ndne 20. prosince saisona anglické opery v divadle „Con-\nventgarden\" otevřela, má býti bohatší na nápěvy, než\njeho dřívější opery.\nMadrid. Tenoristu Carr i o n o v i, jenž také v Praze\nvystoupil, darovala královna Španělská řád Karla 111. a\nk jeho benefici obdržel týž umělec též z ruky králové\nlem drahocenných brillantních knoflíků. Tak se váží\nve Španělích hudební umění!\nMilán. Dne 18. prosince započaly zkoušky v diva-\ndle „San Radegonda\" k prvnímu představení opery „II\ndiavolo della notte\" od kontrabassisty Bottesiniho, která s\npochvalou přijata jesf. Ricordi obchodník v hudebninách\nodkoupil mu partituru za 6000 dvacetníků.\nPaříž. Vieuxtemps, dostav nejvyšší pozvání, by\ndo Petrohradu přisel, odebere se tam až na jaře, nebot\nchce se přes zimu od trampot, ježto na výletech v Ame-\nrice zakusil, zde zotavit. Z umělců, kteřížto s Vieux-\ntempsem v Americe koncertovali, zemřelo jich asi 11,\nbuď na žlutou zimnici, buď výbuchy na parníkách a\nželeznicích.\nRotterdam. V prvním koncertu „Eruditio Musica\"\ndávala se Rub instei nova symfonie „Oceán.\"\nRiga. Tyto dni vystoupil zde p. Laub, koncerto-\nvav dříve s Ch. W e h 1 em v Královci. Oba umělci se tu\nvelice líbili a pojedou do Rus.\n(T. V.) Varšava. Slečny Vile min a a Marie\nNerudovy dávají zde koncerty na housle s nejskvě-\nlejsími výsledky. Jejich oheň a cit u přednesu a jejich\nčistota a technická zběhlost ve hře staví je mezi první\nvirtuosy na housle. Co do zpěvu, slyšeli sme teno-\nristu Reicharta a paní Gomezovou, kteří se také\nlíbili. Nyní dává zde koncerty virtuos na kytaru pan\nS o ko 1 o wski.\n(L.) Venecie. Že čeští hudebníci po všech kon-\nčinách roztroušeni jsou, máme také zde toho patrný\ndůkaz. V zdejším operním divadle „Teatro Gallo\" a „St.\nBenedctto\" jsou tři žáci Pražského konservatoria, „pro-\nfessori di violino\" engagirováni a sice: Ignác Zim-\nní er, Josef Mu Her a Alois Lejsek. První dva\njsou Pražané a poslední Vysokomýtcan.\nVídeň. Pan František Hošek chce zde zaří-\ndit slovanský zpěvácký spolek. Stanovy jsou\njuž hotovy a c. k. úřadu k potvrzení předloženy. Pře-\njeme tomuto chvalnému podniknutí dobrého zdaru.\nDoktor hrabě Laurencin, důkladný theoretik hudební, vydá\nv Lipsku spis o symfoniích Beethovenových.—Pomník\nMozartův zhotovuje sochař Gasser* Výlohy budou obnášet\n8000 zl. stř. Společnost „Aurora\" uspořádala dne\n5. t. m. ve vkusném sále „u Šperla\" večerní zábavu,\ny nížto dámy Bognarová, Deliova, Csilagová, houslistky\nsestry Ferniové a pianista Alfred Jael spoluúcinkovali.\nVýmar. První provedení komické opery „Der\nBarbier von Bagdad*' od Corneliusa nedošla pochvaly;\nza tou příčinou vznikla pověst, že Liszt vzdá se řízení oper.\nZáhřeb. Pan Čeněk Vinař, Čech, zvolen jesf\nza učitele piana při zdejší hudební jednotě.\n\nDur a mol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "14", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "14", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Opera. Na nový rok počalo se s Donizettiho", "titre_sommaire": "Opera. Na nový rok počalo se s Donizettiho", "signature_source": "R", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4816, "texte": "R.\nOpera. Na nový rok počalo se s Donizettiho\nzpěvohrou „Marie, dcera pluku\", vnížtoslečna L ouisa\nLichtmayova pohostinsku vystoupivši pěkným hlasem\na značnou routinou se vyznačila. Dne 3. t. m. dávána jest\nopera „Lucia z Lammermooru\" od Donizettiho a\ndne 6. t. m. slyšeli jsme opět slečnu Lichtmayovu, ježto\nv komické zpěvohře „Fra Diavolo\" od Auhera s\nprospěchem vystoupila a patrný talent pro svůj obor osvěd-\nčila. Vizme děj této zajímavé opery: Římští vojáci pijí v\nhospodě u Mattea, majíce přislíbeno od Lorenza, důstojníka\nřímských dragonů 10000 piastrů, pakli lupiče Fra Diavola\nse zmocní. Co se vojínové radují, zasmuší se Lorenzo. A\nza jakou příčinou? Jelikož se jeho milenka Zerlina zaFran-\nceska, syna paclitýřova, provdati má. Lorenzo chce odejít;\navšak Zerlina ho těší. V tom přikvapí lord Kookburn,\nanglický pocestný, se svou chotí Pamellou volaje, že ho\nlupiči přepadše okradli. Lorenzo spěchá s vojáky za lu-\npiči. Avšak, opět nový výjev! Do hospody přijíždí nový\nhost, markýz (vlastně Fra Diavolo), kterýž se do Pamelly\nzamiluje. Na to vypravuje Zerlina v romancí, jak Fra Dia-\nvolo vyhlíží a jak mu dívky, ježto ho vidí, nakloněny jsou ;\npak odejde. Nyní hovoří Pamella s markýzem a zpívají\nkonečně duetto; na čež markýz de San Marco (Fra Diavolo)\npodobiznu Pamellinu diamanty obroubenou tím způsobem\ndostane, že, drže ji v rukou, lordem překvapen jest a ji\nuschovali musí. Tu přijde Lorenzo s vojíny, vypravujíc, že\npotřel tlupu lupičů; při tom vyndává klenoty, ježto lupiči\nPamelle odňali. Všichni se z toho radují. Lorenzo táže\nse nyní Zerliny, zdaž o její ruku žádati může, k čemuž\nona s radostí svoluje. Avšak Lorenzo odebeře se opět pryč,\nby i Fra Diavola, vůdce lupičů zajal (l dějství). Vidíme\nZerlínu upravující lože pro lorda aPamellu. Lord vyzývá Pa-\nmellu, by se do ložnice odebrala, anto ráno časně odjedou. Oba\nse odstraní, co zatím Zerlína ku spaní se chystá. Tu vystoupí\nmarkýz (Fra Diavolo) a v postranním pokoji číhá s dvěma\nlupiči: Beppem a Giacomein. Zerlína s sebou razmlouvá\ntěšíc se na sňatek s Lorenzem. Pomodlivši se uloží se ko-\nnečně. Tu vystoupí Beppo, jde k loži, by Zerlinu zavraž-\ndil. V tom klepe někdo na dveře. Kdo to? Jsou to dra-\ngoni. Zerlína probudí se a pozná hlas Lorenzňv. Ale i lord\nsám vytržen jest ze spánku. Oba lupiči se opět odstraní.\nLorenzo a lord doráží nyní na markýza, by jim pověděl,\nco tak pozdě tu pohledává, Markýz odvětí, že měl dosta-\nveníčko s dámou; při tom se obrátí k lordovi, ukazujíc\nmu podobiznu Pamellinu řka, že s ní měl dostaveníčko; na\nto přistoupí k Lorenzovi pravě, že dostaveníčko platilo\nZerlíně. Nyní ho oba vyzvou na souboj. Tu přijdou obě\ndámy. Zárlhost zmocní se Lorenza a lorda. Oba nechtí se\nna dámy podívat a nazývájí je nevěrnými (2. dějství).\nMarkýz (Fra Diavola) rozvažují u sebe strasti a slasti lu-\npiče, těše se z toho, že je tak mocný a bohatý, jako ně-\njaký král. Tu slyšet' jest sbor lidí, ježto vítají jaro právě\nnastávající, Lorenzo se raduje, že Zerlína bude chotí jeho\na sbor dragonů plesá, že půjdou pro novou kořist. Juž\ndává Lorenzo rozkaz, kam se mají odebrat a sám chce\nna kraj lesa se postavit. U této slavnosti přítomni jsou\ntéž Beppo a Giacomo a spatřivše Zerlínu poznají v ní tu,\njižto chtěli zavraždit, I počnou zpívati píseň, kterou Zer-\nlína dříve než spáti šla zpívala. Ta překvapí Zerlínu.\nVšichni se tážou, co se jí přihodilo; Zerlína ukazuje na\noba lupiče a Lorenzo dá je uchopit. U jednoho najdou\ndýku a psaníčko, z něhož se Lorenzo doví, že sem přijde\nFra Diavolo a že Beppo má dáti mu znamení. Toho po-\nužije Lorenzo, a rozkáže Bcppovi pod ztrátou života, by Fra\nDiavola zradil. Nedlouho na to přijde Fra Diavolo a táže\nse Beppa, zdaž se v bezpečnosti nachází. Na odpověd ~ano<;\npřistoupí blíže; avšak v tom vyjde několik ran a Fra Dia-\nvolo padne mrtev na zem. Že si Lorenzo pak Zerlínu za\nchoť vezme, nemusíme podotykati (3. dějství). lext\ntéto opery, v němž si Scribe mnohých svobod dovolil, jest\nobratně dělán, a ačkoliv se tu toliko s historickým Fra Dia-\nvolem, nikoliv ale s chytrým a drzim lupičem setkáváme,\nmusíme přec říci, že text tento k lepším pracím Scribo-\nvým v tomto oboru náleží. Co do hudby promění se v\nopeře této potok Auberových melodií v nezkalené jasnosti\na svěžesti. Skladatel líčí zde živými barvami italský ná-\nrodní život. Auberův veliký talent ku kreslení komických\ncharakterů vyniká ve „Fra Diavolu\" co nejskvěleji; hlavně\nale v toiletním výjevu Zerlíny, pak při líčení anglického\nlorda a obou lupičů. Nad míru zdařilý jest vsak onen kon-\nversační tón a sršící rozmar v titulní partii. Vedle melo-\ndické půvabnosti a vnikavosti poskytuje jmenovitě výtečné\nupotřebení harmonických vokálních a orchestrových pro-\nstředků jakož i krásná forma trvanlivého místa na reper-\ntoiru. Provedeni nebylo tak precisně, jak by se očekávati\ndalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "15", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.2", "titre_corps": "— Generální schůzka jednoty k zvelebe ni", "titre_sommaire": "— Generální schůzka jednoty k zvelebe ni", "signature_source": "P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.6", "debut_caractere": 4818, "fin_caractere_exclue": 6634, "texte": "— Generální schůzka jednoty k zvelebe ni\nkostelní hudby odbývala se dne 5. ledna za předsed-\nnictví presidenta jednoty pana doktora J. Mayera, jenž\nroční zprávu o výsledcích varhanické školy předčítal. Vy-\njímáme z ní následující. Výbor žadal u c. k. ministeria\nosvěty a vyučování o příspěvek 200 zl. stř. na další tři\nléta, kterýž také na leta 1858, 1859 a 1860 milostivě\npovolen j°st. Místo ředitele Karla Pitsclie dne 11. cenná\n1858 zemřelého vyvolen jest za prozatímního ředitele pan\nLeop. Zvonař; pan Fr. Blažek, za prvního a p. J. Forster,\nza druhého učitele. Za příčinou vypsaného konkursu pii-\nhlásilo se 15 ve skrz schopných kompetentu, z nichžto,\njak známo, ředitel hudby pan Jos. Krejčí, dne 25. listop.\ns většinou hlasů za ředitele varhanické školy jmenován a\ndne 1. prosince ve svém úřadě ustanoven jest. Mimo ře-\nditele Karla Pitsche oželuje jednota ztráty 12 spoluoudň,\nkteří loňského roku zemřeli. Jak varhanická škola roz-\nkvítá, dává nám na jevo seznam žáků. Varhanická škola\nčítá v prvním oddělení 49 českých a 31 německých čekatelů\nučitelství, pak 74 českých a 60 německých mimořádných\nchovanců. Řádných žáků jest 39 česke a 21 německé\nnárodnosti. V celku obnášel počet chovanců 192. Při celo-\nroční loňské zkoušce byli následující žáci odměnou obda-\nřeni : Karel Bendel z Prahy, Jan Vaň ou s z Komárova\n0 Jan Mudra z Cerhovic. Mimo tyto vynikli a akces-\nsitem odměněni jsou: Jos. Cee z Turnova a Fr. Kolář\nz Podhoře. Ve zprávě zmiňuje se též s díkem o dvorním\nvarhanáři panu Jos. Gartnerovi, jenž varhany ústavu v do-\nbrém stavu udržoval. Mimo to zakoupila jeenota 12 exem-\nplárů krásné pastorální mše od ředitele kuru pana Z i k.\nholešovského, jižto oněm chrámům na venkově roz-\ndala, kdežto skladba ta důstojně provesti se dá. Po pře-\nčtení roční zprávy sdělil oučetník jednoty pan doktor Hel-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3564, "texte": "minger stav jednoty ve finančním ohledu. Ku konci roku\n1857 obnášelo jmění jednoty 5343 zl. 4'/2 kr, str. Příjmy\nr. 1858 obnášely 2407 zl. 11 kr. stř, tedy dohromady\n7750 zl. 15 Vs kr. stř, Odpočítáme-li výlohy jednoty 1875\nzl. 30 kr. stř.. zůstane čisté jmění jednoty 5874 zl. 45'4\nkr. stř., z čehož vysvítá, že se kapitál jednoty r. 1858 o\n531 zl. 41 kr. zvětšil. Dále navrhl pan farář P. Jan No-\nvotný, by se při nynějších peněžních okolnostech jednoty\nplat učitelů zvýšil: načež výbor odvětil, že o teto okol-\nnosti ve vzláštní poradě jednáno bude. Konecne, nez se\nshromáždění rozešlo, rokovalo se o návrhu, jejž ředitel kan-\nceláře p. Erben učinil: id a má m poskytnouti v ústavě\nvarhanickém příležitosti, by se na varhany učiti mohly.\nPo zajímavém rokování bylo většina hlasu vytknut piincip,\njímž to id á my vyučování na varhany účastnými se sta-\nnou. Potřebné modulací a provedení takového vyučování\nponechány jsou výboru. Tímto ukončeno bylo dotcene sezeni.\nÚvaha. Une suitě de trois nocturncs, par\nA. Dreyschock (op. 120). Jest to v skutku potěši-\ntelné, když se mezi množstvím oněch salonních kusňv,\nkteré' se z většího dílu podobají laskominkám dragan-\ntovým a jejichžto zevnější strana živými barvami oko\nvábí, vnitro však jen nezáživné látky chová, když se\nzase nějaká vnadná květinka vyskytne, ježto nejen oku\nlahodí, nýbrž i duše naší libě se dotkne. V skutku se\nnedostatek síly duševní v nižádné době tak značně ne-\nzobrazil, jako v hudbě salonní nynější hudební aery. Kdo\njen dosti malou štěrbinou do chrámu Euterpy pohledl,\ncítí se juž povolán, na oltář umění svou obět položit.\nTu počne honba po myšlénkách; lapají se myšlénky kde\njen možná, dají se do moderního kabatku, bytby jim\ntak i tak slušel, jako černý frak Jovišovi, vyšňoří je\nještě omni arte speculantica brillantními figurami, (které\nčasto p. skladatelé ani sami zahráli nedovedou) láka-\nvým titulem, který sáhodlouhými písmeny nám z dálky\njuž do oka padnouti musí, bohatou illustrací, pestro-\nbarevnou obálkou atd., a pak do světa je odešlau, by\nsrdce jimi pookřálo. Zdálo by se v pravdě, že tento\nhudební genre se blíží potopní své době, poněvadž se\nz tolik per proudy kalné vody řinou, kdyby neměl\ntéž i hajitelň svých, kteří pravou láskou umění jsouce\noddáni, mistrovskou rukou pole loto Yzdelavaji. K ta-\nkovým výtečným vzdělavatelům naleží nas A. Dieyschock.\nPotkali sine se právě s novinkami ulěšitclnými, totiž\ns třemi nocturny našeho slavného Alex. Dreyschocka,\nkteré zajisté znalcům i neznalcum vítaný budou. V nich\npanuje skoro týž směr, kteryz Chopin ve svých noc-\nturnecli tak bohatě byl vyvinul. Vnadná něžnost' z nich\nvane, pravdivý cit z nich mluví, a proto také v srdci\nohlasu nacházejí; myšlenky jsou v skutku poetické a\nprovedení právě takové, jakéhož forma tato nutné zadu,\nveskrze něžný a jemný pocit plyne tak klidně jako tichý\npotok, jsa poněkud obmezen břehem, až pak se v dálku\nztrácí, a tím nekonečnosti nabyva. Skladatel mel tez\núčel chvalitebný na zřeteli, totiž, by vzdav se zvláštní\nvirtuosity, každému milovníku tohoto druhu přístupnými\nje učinil. Číslo I. (do H-dur) vyniká zvláště svou pů-\nvabností a uměleckým usjednocením myšlenek v jeden\nkrásný aesthetický celek. Vyšly v Lipsku u W. Siegla\na jsou vkusně vypraveny. Můžeme je jen s nejchval-\nnějším uznáním světu hudebnímu odporučit, a těšíme se\ntou nadějí, že přede tak zdařilé úkazy na poli tomto,\njako jsou v nejnovější době chvalitebné výtvory vlaste-\nneckých našich skladatelů, pánův: Ambro se, Si-\nmáka a j. budou jednou s to, by oné nepleše a zne-\nužívání umění svatého přítrž učinily*\n\nP."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "15", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.3", "titre_corps": "— Hudební zkouška k besedám, ježto se", "titre_sommaire": "— Hudební zkouška k besedám, ježto se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.7", "debut_caractere": 3566, "fin_caractere_exclue": 4704, "texte": "— Hudební zkouška k besedám, ježto se\ndne 24. ledna a 7. února ku prospěchu národního di-\nvadla na Žofíně odbývati budou, poskytne ctitelům Ter-\npsichory dne 15. t. 'm. o 4% hodině na Žofíně mnohých\nzajímavých tanečních kusů. Mezi jinými kusy uslyšíme\n„Slovanskou quadrillu\" od Win tra a „Vltavské zvuky\",\nquadrillu z českých národních písní od Nikerla. Lze\nse nadíti, že obecenstvo Pražské hojnou návštěvou k do-\nbrému účeli přispěje.\nCecilianský spolek, pod obezřelým vede-\nním ředitele p. Apta, bude v třetím koncertě svém,\ndne 3. února, slavit Mendelssohnovo jubilaeum\nk upomínce na padesátileté narození jeho. Program\nk tomuto koncertu obsahovat' bude toliko skladby od\nMendelssohna, kteréž později zdělíme.\nMužský zpěvácký spolek (Liedertafel)\nbude, jak se dovídáme, v Praze skutečně ještě do jara\nutvořen. Že také spolek týž účastenství dojde, dá se\nnadíti, nebot bohužel v Praze nic podobného nemáme.\nV chrámě u Křížovníků dávala se na tři krále\nvelká mše od doktora A. Ambro se C-dur, ježto jasnou\nformou a důkladným provedením vyniká. Sola zpívali slečny\nŠtastná, a velice nadaná Mina Medalová, pak pánové Pe-\nták a K. Strakatý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.4", "titre_corps": "(J.) Brno. Dne 6. provozovala se v králově klášteře", "titre_sommaire": "(J.) Brno. Dne 6. provozovala se v králově klášteře", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.7", "debut_caractere": 4706, "fin_caractere_exclue": 6166, "texte": "(J.) Brno. Dne 6. provozovala se v králově klášteře\nvokální mše do A-mol od Jo s. Krejčího s vel-\nkým obsazením pod direkcí p. P. Křížkovského, pak\ngraduale od Z. Kole š o vské ho a offertorium od Kř íž-\nkovského s chvalným prospěchem. V solovém kvar-\ntettu účinkovali pp. J. Lukeš, Pieta, Krejčí a\nLormann, z nichžto zvláště první svým mistrným\npřednesem se vyznačil.\nBerlín. Hudební knihovna zemřelého rakouského\ngenerala Koudelky, sestávající z počtu řídkých a\nvelice vzácných děl, ježto větším dílem z 15.a 16- sto-\nletí pocházejí, bude dne 15. ledna kněhkupectvím R.\nFriedlándra a syna veřejnou dražbou prodány.\nDiisseldorf. Třetí a poslední triová soirée pánův\nTausche, Langhansa a Forberga byla zají-\nmavá. Dávalyt se v ní trio F—dur od Schumanna, Bee-\nthovenovy variace pro piano, housle a cello (op. 121)\na sonata C-mol od Ch. We hla, Čecha. Poslední skladba\npatří k těm nejlepšíin, co v novějším čase v tomto oboru\nklavírní literatury vytvořeno jest. Skladatel sam, co sa-\nlonní obratný hráč chvatně znám, učinil v díle tom všem\npožádavkům přísného slohu zadost, anižto by se prone-\nvěřil svým tendencím, totiž: bohatosti v nápěvech a ele-\ngantnímu zacházení s technickou obratností. Nejvíce vy-\nnikla první a poslední věta, ježto se vyznamenává leh-\nkým proudem myšlének a vkusnou uhlazenosti passaži.\nKrálovec. Koncertní mistr Ferd. Laub a dvorní\npianista Hans z Bůlova dávaly zde čtyry chválou ob-\nsypané koncerty. Hra Laubova jest vábivá a podivu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3171, "texte": "hodna; slyšíme-li ji, myslíme, že sine nikdy tak krásně,\nzajisté ale nikdy krásněji hráti neslyšeli. Rozumí se\nsamo sebou, že Laub nejtěžší technické úlohy s největsí\nvirtuositou rozlušfuje. Páně Búlowova technika oživěna\njesf intelligentním duchem pravého umělce. Mimo tyto\ndával zde také Charles Wehle z Prahy koncert na\npiano a hrál vlastní své skladby. Wehle jest něžný a\nelegantní virtuos a má mnoho vkusu.\nLondýn. Opera „Satanello\" od Balfea, jížto se\ndne 20. prosince saisona anglické opery v divadle „Con-\nventgarden\" otevřela, má býti bohatší na nápěvy, než\njeho dřívější opery.\nMadrid. Tenoristu Carr i o n o v i, jenž také v Praze\nvystoupil, darovala královna Španělská řád Karla 111. a\nk jeho benefici obdržel týž umělec též z ruky králové\nlem drahocenných brillantních knoflíků. Tak se váží\nve Španělích hudební umění!\nMilán. Dne 18. prosince započaly zkoušky v diva-\ndle „San Radegonda\" k prvnímu představení opery „II\ndiavolo della notte\" od kontrabassisty Bottesiniho, která s\npochvalou přijata jesf. Ricordi obchodník v hudebninách\nodkoupil mu partituru za 6000 dvacetníků.\nPaříž. Vieuxtemps, dostav nejvyšší pozvání, by\ndo Petrohradu přisel, odebere se tam až na jaře, nebot\nchce se přes zimu od trampot, ježto na výletech v Ame-\nrice zakusil, zde zotavit. Z umělců, kteřížto s Vieux-\ntempsem v Americe koncertovali, zemřelo jich asi 11,\nbuď na žlutou zimnici, buď výbuchy na parníkách a\nželeznicích.\nRotterdam. V prvním koncertu „Eruditio Musica\"\ndávala se Rub instei nova symfonie „Oceán.\"\nRiga. Tyto dni vystoupil zde p. Laub, koncerto-\nvav dříve s Ch. W e h 1 em v Královci. Oba umělci se tu\nvelice líbili a pojedou do Rus.\n(T. V.) Varšava. Slečny Vile min a a Marie\nNerudovy dávají zde koncerty na housle s nejskvě-\nlejsími výsledky. Jejich oheň a cit u přednesu a jejich\nčistota a technická zběhlost ve hře staví je mezi první\nvirtuosy na housle. Co do zpěvu, slyšeli sme teno-\nristu Reicharta a paní Gomezovou, kteří se také\nlíbili. Nyní dává zde koncerty virtuos na kytaru pan\nS o ko 1 o wski.\n(L.) Venecie. Že čeští hudebníci po všech kon-\nčinách roztroušeni jsou, máme také zde toho patrný\ndůkaz. V zdejším operním divadle „Teatro Gallo\" a „St.\nBenedctto\" jsou tři žáci Pražského konservatoria, „pro-\nfessori di violino\" engagirováni a sice: Ignác Zim-\nní er, Josef Mu Her a Alois Lejsek. První dva\njsou Pražané a poslední Vysokomýtcan.\nVídeň. Pan František Hošek chce zde zaří-\ndit slovanský zpěvácký spolek. Stanovy jsou\njuž hotovy a c. k. úřadu k potvrzení předloženy. Pře-\njeme tomuto chvalnému podniknutí dobrého zdaru.\nDoktor hrabě Laurencin, důkladný theoretik hudební, vydá\nv Lipsku spis o symfoniích Beethovenových.—Pomník\nMozartův zhotovuje sochař Gasser* Výlohy budou obnášet\n8000 zl. stř. Společnost „Aurora\" uspořádala dne\n5. t. m. ve vkusném sále „u Šperla\" večerní zábavu,\ny nížto dámy Bognarová, Deliova, Csilagová, houslistky\nsestry Ferniové a pianista Alfred Jael spoluúcinkovali.\nVýmar. První provedení komické opery „Der\nBarbier von Bagdad*' od Corneliusa nedošla pochvaly;\nza tou příčinou vznikla pověst, že Liszt vzdá se řízení oper.\nZáhřeb. Pan Čeněk Vinař, Čech, zvolen jesf\nza učitele piana při zdejší hudební jednotě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.5", "titre_corps": "Dur a mol.", "titre_sommaire": "Dur a mol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.8", "debut_caractere": 3173, "fin_caractere_exclue": 3183, "texte": "Dur a mol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.5.5.1", "titre_corps": "(Původ polky). Jako se pro vynález obyčejně sám vynálezce", "titre_sommaire": "(Původ polky). Jako se pro vynález obyčejně sám vynálezce", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.8", "debut_caractere": 3185, "fin_caractere_exclue": 5447, "texte": "(Původ polky). Jako se pro vynález obyčejně sám vynálezce\nzapomíná, tak se také při polce žádný o to nestaral, komu\npolka za svůj původ děkuje. Věc tato se má takto: Jisté sedlské\nděvče sloužilo v Labském Kostelci u jistého měšťana, a dívka\ntato tanci a jednou v neděli pro ukrácení chvíle tanec, jejž sama\nvynalezla a k němuž vhodný nápěv zpívala. Tamější učitel pan\nJosef Neruda jsa přítomen, uved! nápěv do budby a v Labském\nKostelci tančila se polka ponejprv veřejně. Později dostala se do\nPrahy a dáno jí jméno „polka.\" Odtud konala polka pouť do\nPaříže, Londýna a Nového Yorku; děvče ale, jež tento světoznámý\ntanec nejprvé tančilo, jesť, jak nám praveno, nyní v Konětopech\nna býv. panství Brandejskěm provdáno. První polka, která tiskem\nvyšla, byla nemýlíme-li se od pana Františka Hilmara, učitele v\nKopidlně. Ostatně žádáme všechny, kteří o věci té podrobnější\ndáta vědí, by je laskavě ve frankovaných dopisech redakcí\ntěchto listů sdělili; zvláště bylo by zajímavé, kdyby se i rok vy-\nnálezu, jakož i jméno oné dívky vypátraly.\n(Be eth o ven a Gothe.) Jednou nacházel se Beethoven\nzaroveií s Gothem v Karlových Varech. Jdouce jedenkráte po-\nspolu, potkali císařskou rodinu. Gothe postavil se pokorně a\nskromně stranou, by císařská rodina mimo jiti mohla. Beethoven\nvšak s celern vztýčeným, majé na hlavě, kráčel jí vstříc mumlaje\nmrzut k sobě: Ten Gothe nebude přec ničím jiným než slou-\nžícím. Císařská rodina však zůstala co nejuctivěji před Beetho-\nvenem stát a dříve ho pozdravila.\n(Malil)ranová.) Když věhlasná zpěvačka paní Malibranová\nv Londýně co Desdeinona vystoupila, byla jí mezi květinami a\nvěnci hozena bankovní poukázka na 1000 liber šterlingů. Paní Mali-\nbranová viděla ji padnouti a nechala ji ležeti zpozorujíc, že je\nto bankovní poukázka; avšak obecenstvo v parteru toho netušíc\nzvedlo se volajíc: Čtěte, ctěte lístek.— První tenorista zdvihnuv\npapír četl s úžasem: „Anglický bank. Tisíc liber šterlingů.\" Te-\nnorista, jehožto slova všeobecným smíchem provázena byla, za-\nmlčel se na okamžik a hovoře s paní Malibranovou, přistoupil k\nlampám a řekl: „Nelze nám pokračovati u předčítání tohoto listku;\nneboť jesť adressován na chudé městské\". Možná si pomysliť,\ns jakým jásotem toto jemné pokárání neobratného enthusiaity\npřijato bylo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-01-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-01-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.8", "debut_caractere": 5449, "fin_caractere_exclue": 5977, "texte": "Listárna.\nPanu L. v Třeboni. Sklady fortepián\nnacházejí se u Ulricha, Schillera, Schwardlinga a jiných.\nRačte se v té věci obrátit na nakladatele těchto listů,\nv / •\np. R. Veita. Písně přijímáme. Článek zaslaný použit ne-\nmůžeme, avšak pošlete celek; použijet ho p. Spatný. —\nPanu L. v Brně. V záležitostech slečny M. nepřišlo do-\nsavad psaní z Frankfurtu. — Panu J. P. v Budíně.\nLoňský běh Dalibora je rozebrán. Předplacení Vaše platí\ntedy na půl leta s dodáním 10 kr. rak. čísla. — Panu\nEd. K. v Táboře. Vyhovíme Vašemu přání."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.1", "texte": "Předoucí dívka.\nGustav Pfleger.\nIlěva v sladkém roztoužení\npodle kolovrátku sedí,\nv milém sedíc naklonění\npokradmo z okénka hledí.\nPříchod milce očekává,\njenž jí vzdálen mešká v boji;\nza ním spěje mysl hravá\na srdéčko v nepokoji!\nPřede přede bílý lníček,\na v niť upomínky vpřádá,\nvpřádá bílý kostelíček,\nv němž jí milek víru skládá.\nVpřádá každou lásky dobu,\nvšecky slasti milování\na neví, že v temno hrobu\nkladou milce ve skonání!...\n\nSlovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nČlověk užasne, spatří—li tyto v nesmírném počtu za\nsebou se ženoucí novinky, v nichžto bezobraznosf pa-\ntrně doklepává. Nakladatel vystrojí je co nejvkusněji,\nkreslič a krasopisec rozvinou nejbáječnější luxus s ti-\ntulními listy, růžobarevné, blankytné, zlatožluté, nafia-\nlovělé obálky poskytnou těmto věcem přístupu do sa-\nlonů a důkladnější skladatel, jenž svému umění, nikoliv\nale pošetilostem času slouží, nechť se dívá, jak pestrý\nrůžobarevný, blankytný a t. d. závoj porostlin cizopas-\nních každou ušlechtilou květinu bud udušuje, neb ji v\nsvé hojností zakrývá. Ano i na smysl a vkus pro operní\nhudbu měla dalekorozšířená taneční hudba velký vliv.\nZádajíť lidé z jeviště operního také obvyklé, pre-\ngnantní, živé rhytmy slyšeti. Co lidé melodií neb li-\nbozpěvnou operou nazývají, jesf vlastně užívání patrného\ntanečního rhytmu; aneb na opak používalo se oper-\nních melodií k tanečním kusům. Toto používání bylo\nnesmírně škodlivé. Bylí čas, kde se opery zúplna za\ndobré považovaly, které poskytly motivů, ježto by se skro-\nmnou proměnou k partii tanců sestaviti daly. „Zampa-Wal-\nzer\", „Bekannte Tone einer Unbekannten\", jako „Robert-\ntSnze\", „Heirnonskinder - Quadrille\" a t. d. byly jednou\nvelmi oblíbeny. Zvuky v tanečním sále upomínaly na roz-\nkoš v opeře, a zvuky operní na rozkoš v tanečním sále*\nJedny druhým přispívaly. Tu ovšem dá se pochopit, že ve\nYídni n. p., kdež zvláště tato upravování velmi oblíbena\nbyla, Marschnerův výtečný „Templář\" propadl; co zatím\nse Balfeova taneční opera „die Heirnonskinder\" dost vy-\nnachválili nemohla. A jak se vedlo übohým motivům sa-\nmým? Motivy v Prokrustovo *) lože tříčtvrního neb šesti-\n-4\nosmičkového taktu byvše vloženy, musely se dát natahovati\nneb přistříhovati. Pominulosf pro uspořádání takových\ntanečních kusů byla tak velká, že ze „Stabat mater\" od\nRossini-ho cyklus contredansů uspořádán jesf. **)\nObecenstvo, ježto se poznenáhla navyklo, hudbu\nnohama, nikoliv ale hlavou a srdcem poslouchati, ne-\nmůže ovšem významné hudbě Glucka, Spontiniho a Che-\nrubinibo rozuměti. Ostatně uplynula juž taneční hudbě\ndoba květu. Doba tato byla za času periody Straussovy\na Lannerovy, kdež taneční hudba skutečně ve svém\nspůsobu dokonalou se nazvati a za umělecká díla pla-\ntiti mohla. Dějepis hudby nemůže o těchto zjevích po-\nmlčeti, ano je to dosti zajímavé a poučné, chodu vývino-\nvání sejejího pozornost' věnovati. Působit to vlastní do-\njem, porovnáme-li plesající jásot valčíků staršího Strausse\nse zvláštní domyslnou žalostí, ježto z tanečních skladeb\n„Romanesky\" ze 16. století pocházejících vane. Starý Flo-\n\n\"*) Prokrustes (také Damastes neb Polypemon zván),\nattický lupič, měl dvě lůžka, velké i malé. Koho\nse zmocnil, toho následujícím spůsobem usmrtil:\nByl—li kdo malý, položil ho do velkého lůžka, a\nnatahoval ho, by jej k posteli narovnal, tak dlouho,\naž zemřel. Byl-li vsak někdo dlouhý a velký,\npřesekal mu tělo tak, až se do malého lůžka vesel.\nTheseus usmrtil ho nápodobným spůsobem. Lože\nProkrustovo znamená tedy tolik co příprava,\njížto se věci úsilným a nepřirozeným spůsobem\nk formě narovnati mají.\n**) V Paříži vyšly r. 1844 Stabat-quadrilly."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.2", "texte": "renčan, mistr Giotto *) nakreslil v „lncorongta\" v Nea-\npoli na stropním obrazu knížecí svatbu. Mezitím co\nv pozadí při zvuku trub sňatek se vykonává, tancují\nv popředí při jemných zvukách violy a hoboie, rytíři\na dámy do kola. Hlavy a zraky tanečnic jsou libě a\ncudně skloněny. Tanečníci dotýkají se sotva ve své\nrytířské dvornosti prstních špiček. Pohyby tance zdají\nse rovněž zdobně rozmilými, jak klidnými a slušnými\nbýti. Kdyby byl mistr Giotto juž ve 14. století nemalo-\nval, myslel by každý, že zde se tančilo dle hudby „Ro-\nmanesky.\" Jak zcela jiný obraz poskytuje nám Víde-\nňanka, kterážto smějíc se, po boku tanečníka svého\nv sále „u Šperla\" po valčíku harcuje. Ano, netřeba na-\nvrátit se k časům rytířstva. Babička, avšak co dím máti\ntančila klidněji, odměřeněji než dcera „u Šperla.\" Jak\nstarobyle vypadalo by toto vrávorání k bouřlivému letu\ntancujícího novověku!\nOkolo roku 1835 byl týž fanatism na svém vrcholí.\nPozději zbudila mírnější „frangaise\" a „menuett\" blaho-\nplodné reakcí. Hudba provázela přirozeným spůsobem\nkaždý tento módní vkus, pakli mu sama spíše nepřispěla\n*) Giotto (Džoto, vlastně Ambrogiotto di Bondone),\nznamenitý malíř, sochař a stavitel, narozen 1276\nve Vespignanu ve Florencsku, byl syn rolníka a\npásl ve svém mládí stádo svého otce. Co desíti-\nletý chlapec vyrejsoval v nástinech své ovce v písku\nneb v kameně. Slastná náhoda přivedla k němu\nCimabua a tento umělec poznal okamžitě velký\ntalent Giotta a vzal ho do učení. Avšak hoch,\nnadán neobyčejnými vlohami, brzy svého mistra\npředhonil. Bonifacius VIII. povolal ho do Říma a\nClemens V. vzal ho sebou do Avignonu. Král Robert\npovolal ho do Neapole. Vrátiv se do Florence,\nvystavěl tam krásnou zvonici, před jejímžto dokon-\nčením r. 1336 zemřel. Giotto pojal ve svých obra-\nzích věci lidské pravdivě a volně, vyznamenal se\npřed svými současníky ušlechtilejšími formami, pří-\njemným rozdělením figur, šetřením rozměru a při-\nrozeným zpracováním oděvu. Jeho figury mají více\nživota a volného pohybování než figury předchůdce\njeho Cimabua, jehožto nucený, nevolný a škrobený\nsloh Giotto opustil. Jeho rozbarvení bylo zběhlé,\njeho barvitost' světlejší. Giotto vystřelil se skvost-\nných ozdob, kteréž se vždy při jeho předchůdcích\nhojným natíráním zlata jeví. Co architekt (stavitel)\nnásledoval germano -italský vkus a užíval, kde\nse dělat dalo, tak zvaný Spitzbogen. K jeho nej-\nzdařilejším dílům patří znamenitá jeho Novicella\n(loďka) v Římě, apoštol Petr, jak jde nad vodou;\nve Florenci jeho obmítkové obrazy (fresko), ko-\nrunování panny Marie v chrámě S. Croce a polo-\nžení Panny do hrobu, ježto od Mich. Angela a\nMengsa tak obdivováno jest, jak dějiny Františka\nz Assisi; Kristus a poslední oběť v Padově, 7 svá-\ntostí v Neapoli a mnoho jiných. Počet jeho žákův\n(Giottisté) byl četný a škola jeho udržela se té-\nměř 100 let v Itálii a Francii.\nvzniknouti. Škoda, že ke kusům k tanci provozovaným\njuž od posledních časů předešlého století noty téměř\nzcela se vytratily, u př. našeho valčíku a ještě klid-\nnějšího „Landleru.\" Suity na př. od Sebastiana Bacha\njsou zcela něco jiného.\nTaktéž nemožno si z těchto kontrapunktických vý-\ntvorů udělati vlastního ponětí o charakteru hudebních\nkusů pod názvem courante, bourrée atd., kteréž v ta-\nnečních sálech minulého století zaznívaly. Též ballety\nGluckovy aneb dřívějších Ramenna, Lullyho atd. nedávají\npojmu o prostonárodní hudbě onoho času. Dva valčíkové\nnápěvy, jejichžto vznik do před Mozartovy periody padá,\naneb ježto se alespoň se spůsobem onoho času srovnávají,\nudržely se náhodou, an se z nich žertovné a uštěpačné\npísně utvořily; první jesf známá písnička „O mein lieber\nAugustin\", druhý veselý zpěv ~'s ist alles eins, hab'\nich Geld oder hab' ich keins.\" Tento jednoduchý starší\nspůsob značí tři taneční kroky a tvoří krátce článkovou\nmelodii, jejížto motiv se důsledně takt za taktem iv dru-\nhém díle opakuje. Každý díl obsahuje osm taktů, har-\nmonie obmezena jesf na toniku a dominantu. Je to nej-\njednodušší, úplně dostatečná forma. Tempo jesf dosti\nčerstvé, avšak nejde příliš horempádem; za to však má\nonen čas svůj „rychlý valčík\" (Gesclrvvindwalzer), hlavně\nv tříosminovém taktu. Velmi dobře napodobnil tuto pr-\nvotní valčíkovou formu K. M. Weber v selském tanci\n~Kouzelného střelce.\" Valčíky od Mozarta ušlechtily a\nzměnily jen málo tenkráte na známé a oblíbené formě.\nNěkteré z nich jsou tak jednoduché, že v nich chudoba\npatrně se jeví. Jiné jsou jen opět jednoduché, utěšené,\nlehce nastíněné hudební výtvory. Mozart, jenž jak známo\nnáruživým a výtečným tanečníkem byl, připojil se zde\npatrně obyčejům, jimiž tanečnici tehdejšího času byli\nuvykli. Také komponoval rozličné kontredansy, mezi\njinými také několik pro jistého Pražského šlechtice, jenž\nobjednav ho o hodinu dříve k obědu, v komnatě své\nho uzavřel, a takými veselými, avšak násilnými prostředky,\nskutečně od mistra žádoucích tanců dosáhl.\nPři vší jednoduchosti melodie a harmonie jsou předce\nkontredansy bohatší a zapletenější, než tance do\nkola; majíf juž do sebe něco aristokratické vážnosti.\nMalé kuriosum jesf tak zvaný „Contredanse s bouří\",\nkdež, jak současný spis (Selene, Taschenbuch fůr Frauen)\nvypravuje, strašné zjevy bouře se napodobují. Mozart,\njsa ještě v Solnohradě, složil též takový kus bouře, při\nněmž mimo smyčcový kvartelt též obligátní buben účin-\nkuje. Beethoven podal též několik tanečních kusů. Bylf\nostatně co špatný tanečník pověstný a každým případem\nco skladatel v oboru symfonie větší než v oboru\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.3", "texte": "Jan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sdĕluje Jos. Leop. Zvonař.\n(Pokračování.)\nKdo jen poněkud schopen jesf, do vnitra umělce\nnahlednouti, který v umění více než pouhou výživu\nhledá, který, jsa na čas materiellních starostí zbaven,\nv ně se ponoří, a čím více badá, tím méně nasycen\nbývá, bude si moci vyobraziti duševní stav, v němž se\nVaňhal po čas dvou let, v Itálii přežitých, nalézal. Ne-\nbeský pocit, jemuž se na světě žádný jiný nevyrovná,\njest ten, žijeme-li u prostřed tolika výtečných, v doběnej-\nvyššího nadšení vyvedených plodů, jichž požívání zcela\nse oddati, a pro něž svět i sebe zapomenouti možno.\nMnoho slastí nám kyne, požíváme-li radostí života ne-\nzkaleně; více, kocháme-li se v krásných dílech přírody;\nnejvíce však, jsme-li zahrnuti dokonalými plody ducha\numěleckého a v míře—li jich požíváme.\nŽe Vaňhal plnými tahy krásu děl italských výteč-\nníků do sebe ssál, i že hodné zásoby vědomostí pro\ndalší kořistění z nich nabyl, daloby se snadno domysliti,\nkdyby to třeba i ve svých dílech byl neosvědčil. Nebyla\nto pouhá náhoda, že jeho skladby zvlášť líbezným zpě-\nvem, pro který tak velkého rozšíření i oblíbenosti do-\nšly, nejvíce vynikaly; vždyť žil pod oním krásným\nlazurovým nebem ve vlasti zpěvu a pěvců, kde takřka\nvše zpěvem oplývajíc ku zpěvu vyzývá; žil tam ve věku,\nkterýž nejkrásnějším v životě lidském nazýváme, v němž\nveškeré dojmy nejstálejšího dojdou trvání!\nPo dvouletém pobytu v Itálii navrátil se Vaňhal,\npotřebnými vědomostmi opatřen, s přítelem a krajanem\nsvým Fl. Gassmannem do Vídně, maje naději na dobré\nzaopatření.\nJal se nyní pilně skládati pro celý orchester, a\nokolo roku 1767 vystoupil svými symfoniemi u veřej-\nnost'. Příjemný zpěv, živost' a ohnivosť, jakož i lehkost'\nu provedení jich byly příčinou, že hned po prvním po-\nslechnutí se líbily a všeobecného rozšíření došly.\nVšak duševní nemoc, ježto u Vaňhala vypukla, hnedle\nčinnosf jeho obmezovala, a jí směru jiného vykázala.\nVaňhal byl od svého mládí velmi živou fantasií\nnadán, která často přemrštěním hrozila. Okolnost' tato,\njakož i časté a přílišné podněcování, zavdaly bez\npochyby příčinu k nemoci této, která po delší čas úplným\npozbytím rozumu hrozila, i po konečném jí přemožení\nznámky dosti značné po sobě zanechala.\nPředce však mu přicházely doby jasné, v nichž\nskládati mohl. Do této doby padají mnohé skladby,\nz nichž stav duševní původce jich nikoliv neproble-\nskuje, ano spíše a to dle výroku znalců, stránky do\nsebe mají, jakými se žádná z jeho skladeb před ne-\nmocí honositi nemůže.\nAngličan Karel Burney *), který 20. září 1772\nv Drážďanech u jistého Osborna jednu z symfonií Vaň-\nhalových poslechl, a skladatele ještě osobně neznal, vy-\njádřil se o ní následovně : „Druhý díl koncertu počal\ns neporovnatelnou symfonií od Vaňhala, kterou jeho roz-\nčilený duch v oněch šťastných okamženích vyvedl, kdež\nrozum méně než cit převládal.\"\nV tomto čase nalezl Vaňhal nového příznivce i\ndobrodince. Hrabě Erdódy to byl, který se ho nyní\nujal a jemu mimo všeliké podpory i mnohou příležitost\nzjednal, kde mohl své schopnosti osvědčiti. Tak ho po-\nzval několikráte do Uher a Horvát, dílem aby tam nové\nvěci skládal, dílem provozoval. Jedno z děl tam po-\nvstalých jest velké oratorium „Umučení Páně\" pro klášter\nYoršilek ve Varadínu skládané, jehož provedení také\nsám řídil.\nPo čas nemoci, jakož i delší čas po uzdravení,\ndomníval se míti nebeská vidění, v nichž mu předpi-\nsováno bylo, co konati má, což často dost podivné bý-\nvalo. On však vyplňoval věrně rozkazy tyto a uvrhl\njedenkráte znamenitý počet kvartett a jiných skladeb\nproto do ohně, že duch, který se mu dle zdání jeho\nzjevoval, na ně co pozemským smyslům hovícím, uka-\nzoval. Od toho času byl nábožný, což mnohým pobož-\nnfistkářstvím býti se zdálo, a utkvěla v něm ta my-\nšlenka, že pro křesfana slušno, jedině kostelní hudbu\nskládati ♦*).\nProtož ho nyní vidíme nejvíce na poli kostelní\nhudby, které zřídka kdy opustil.\nVeliký počet skladeb Vaňhalových, které v zná-\nmost přišly, svědčí dostatečně o jeho plodnosti a pilnosti.\nY úhrnu jesf známo 100 symfonií; 50 jich chová\nv rukopise musikalní archiv firmy Breitkopfa v Lipsku;\n100 kvartett pro strunové nástroje, 25 velkých a men-\nších mší, dvě requie za své rodiče, 30 Salvě regina,\n36 oífertorií, 1 Stabat mater, velké a krásné dílo. Skoro\nkaždý nástroj našel v něm svého skladatele, nebot pro\nkaždý, jestli byl koncertu jen schopný, nějaký koncert\nnapsal.\nZ děl těchto vyšly tiskem: 6 divertimentů a 6 so-\nnát, v Říši a Hollandu. Truchlozpěv při smrti císaře\nJosefa 11. pro jeden hlas s průvodem piana, vydán ve\nVídni u Artaria. Quintetto a Symphonie periodique a\nplusieurs partics vyšly roku 1787 v Amsterodámu;\n\n*) Dr. Caři Burney's „Tagebuch einer ínusikali-\nschen Reise.\" 111. díl, str. 23.\n**) Jest to podobné smýšlení, s jakým se potkáváme u\nJ. P. L. de Palestriny. Tento na smrtelné posteli\nleže, stále námitky si činil, že za svého mládí\nschopnosti své k skládání madrigalů vynaložil.\n(Madrigal, světská, nezřídka světácká píseň. Sklá-\ndával se v taktu i jen recitativně. Měl jistou svou\nformu, která se později též do kostela vloudila."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.4", "texte": "6 kvartett, 6 duett, 3 sonáty pro housle, cello a piano;\nvariace, kapřice, 2 sonáty pro piano na čtvero ruk;\nanglické a německé tance, 24 minettů ve dvou svaz-\nkách, 6 redoulteutschů, 6 allemandských, 8 písní pro\nděli na piano. Roku 1795 následovalo 6 divertimentů\nnových a „Bedrohung und Befreiung der Residenzstadt\nWienu (pochody). Později „Schlacht bei Wůrzburg den\n3. September 1796, miiitarisch - heroisches Musikslůck\naufs Klavier\" a „Seeschlacht bei Trafalgar und Tod des\nAdmirals Nelson\" pro piano.\nRoku 1813 vyšly ua rozličných místech následu-\njící skladby jeho tiskem; 6 eccossaises pro piano; va-\nriace číslo 2, 4, 5, 6; poslední tři pro piano, první\npro piano a housle; 12 eccossaises pro dvoje housle\na bassu, variace na dvě themy pro piano (u Simrocka\nv Bonnu); 6 variací pro piano, housle a flétnu; 3 so-\nnáty pro piano a housle, op. 43; 12 sonatek lehkých\na progressivních a mimo to ještě 5 sonát, 6 sonatek,\n8 svazků variac, 2 svazky lehkých kousků pro začá-\ntečníky, s připojeným udáním prstů; 1 koncert s průvo-\ndem a 1 fantasie.\nRoku 1813 bylo oznámeno a posouzeno *) jedno\nquartetto, opus 40, číslo 2, o kterém posuzovatel praví:\n„Bodrý a příjemný spůsob skladatele, který přes třicet\nlet již každému znám jesf, jeví se také v tomto quar-\ntettu, jestli ne veskrz, přede alespoň v prvních dvou\nčástech. Jestli první dvě části na nedostatek zvláštních\nmyšlének trpí, vyniká za to rondo mnohou zvlášt-\nností, jak v myšlénkách a jich obratech, tak dobrým\nrozmarem a důsledností u spracování. Kdož si v po-\ndobném druhu libuje, najde zde potěšení, má-li jenom\ntrochu cviku, neboť s těžkostmi v provedení se nepotká.\"\nRoku 1814, 1815, 1816, 1817, tedy juž po jeho\nsmrti, bylo ještě sedmnáctero rozličných skladeb, mezi\nnimiž quartetto, opus 40, číslo 3, a fantasie, recitativ,\nadagio a rondo pro piano vynikají, v nákladnictví Breit-\nkopfa i Hartla v Lipsku tiskem uveřejněno.\nO quartettu svrchu řečeném pod op. 40, číslo 3,\ndočisti se možná ve všeobecných hudebních novinách\nLipských od 28. června, číslo 26, následujícího úsudku:\n„Každý zná onen lehký, zpěvný a příjemný spůsob,\nv kterémž Vaňhal psal; každému jesf též povědomo,\njak dobře nástrojům rozuměl, af se to týkalo již do-\nbrého s nimi zacházení aneb jejich účinku, a jak dobře\npřednostmi těmito milovníky hudby, kteří jiných požá-\ndavků nemají, dostatečně, však vždycky lehce zane-\nprázdňovat a je obveselujíc baviti uměl. Docela tak\nse podává Vaňhal také v tomto quartettu, aco vyve-\ndení se týče, zde ještě prospěšněji než v mnohých\njiných skladbách druhu podobného. Pro tyto vlastnosti,\njakož i pro správnost v skladbě, budiž poručeno všem\nctitelům a snad ještě více ctitelkám hudby na každý\nspůsob. Ale také i ten, kdo právo má žádati více,\nposlechne rád dílo toto, raději než mnohé naduté, ne-\nzpěvné hlomození, jakýmž nyní často obsluhován, a více\nrozmrzen než obveselen bývá.\nTak se soudilo o Yaňhalovi v čase, kde Haydn,\nMozart, Beethoven v úplné skvělosti svého slunce stáli,\nv čase, kde Mozartem a Beethovenem zvláště nesmírný\npřevrat v hudebním umění se stal. Že žádné stranické\nohledy perem posuzovatelovým nevládly, sme juž tím\nujištěni, že skladatel rok juž mrtev byl pravdy mi-\nlovnosf posuzovatele ani v úvahu neberouce *). Co by\nho bylo zdržovalo pravdu pověděti, an jak víme svět\ntehdáž nejraději pravdu řekne, když toho nejméně po-\ntřebí, a tomu, jemuž platí, ničehož prospěli nemůže.\nTaké co theoretik vystoupil Vaňhal a pozůstavil\ndvě díla, která v onom čase více slula, než něco po-\ndobného v nynějším. Kdo tehdáž s něčím theoretickým\nvystoupil, získal sobě hnedle jméno velkého učence, a\nobrátil na sebe lehce pozornost každého hudbou se za-\nbývajícího.\nUčitelem hudby býti slulo tehdáž o něco více nežli\nnyní ; ovšem že byli tehdejší učitelové hudby také\ndocela něco jiného než nyní. Tehdáž hledali žáci učitele\nnejen v místě, ale ive vzdálenosti několika mil, an\nnyní učitel žáky hledá.\nJak za šfastného se mnohý tehdáž pokládal, když\nv šesti letech se zásadami čisté skladby se obeznámil:\nnyní prodělá harmonii a obojí kontrapunkt za půl leta\na myslí, že starým mistrům milost prokázal, že si také\nkontrapunktu, vrchole umění jejich, všiml.\nMladí naši umělci hudební neputují do Itálie, aby\nfantasii obohatili; zůstanou doma ahle! všecka svrcho-\nvaná krása jim přilítne za jednu noc a umístí se v dí-\nlech jejich. Tak jest to, když sami geniové se rodí.\nJiž před vykonanou cestou do Itálie byl Vaňhal\nhledaný učitel piana, zpěvu i hudební skladby. Že ipo\nnavrátu mnoho učňů se k něinu tlačilo, můžeme se lehce\ndomysliti. Nejvíce však to byli mladí šlechticové, kterým\nza učitele bráván byl.\nBud už to pro stáří aneb pro tu okolnost, že Mo-\nzart, jakož i předchůdce jeho, Haydn, onen převrat, který\nposléze Beethovenem se dokončil, byli počali, vidíme\nVaňhala nyní nejvíce vyučováním se zabývati, a pro\nsvé učně velký počet příjemných, zábavných i po-\nučlivých kusů na piano skládati.\nDo času toho klademe svrchu zmíněná dvě theo-\nretická díla, jež měly jak začátečníkům v pianě, tak\nv hudební skladbě pod oním pro tehdejší čas velevý-\nznamným a úctuvelícím názvem „general-bass\" co ná-\n\n*) V „AUgemeine musik. Zeitung\" 1813.\n*) Rochlitz."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.5", "texte": "vod sloužiti *), jichž úplný nápis zde položen budiž*\nPrvní sluje: „Anfangsgrůnde des Generalbasses44, druhé\n„Kurzgefasste Anfangsgrunde fůr das Pianoforte.44 Obě\ndíla vydal Steiner ve Vídni.\n(Pokračování.)\n\n*) Nauky o hudební skladbě v našem smyslu tehdáž\nještě nestávalo.\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„To víš Vášo, ty budou hučet!44 mluvil Jan\n„kdyby mne strýc jen těmi houslemi tak nemučil a\nraději k varhanům mne posadil. Tam bych jinače po-\nseděl! Tak ale mne k nim jen někdy jako z milosti\npustí! Já mám varhany tak rád.44\n„Ta ta tak jako já já? Pro proč si\nne ne nezahra hraješ, kdy chce chceš?\nJá já ti bu budu šla šlapat.44\n„Na mou věru, Vášo, ty máš roztomilý nápad. Pojďme.\nKlíč od kůru visí na dveřích ve škole; vždyť víš. Vlez\ntam a vezmi ho, by žádný neviděl půjdem si zahrát.44\n„To to to je he hezké!44 koktal Váša a\nradostně vyskočiv, utíkal do školy. V několika okamže-\nních se vrátil s klíčem, přelezli pak přes plot, přeběhli\nhřbitov, otevřeli dvířka, jež z věnčí chrámu na kůr\nvedly, a za sebou je jen přivřevše nahoru spěly.\nVáša byl jako u vytržení; ty obnovené varhany,\nač je juž několikráte viděl a prohlížel, předce ho vždy\nznovu jakýmsi zápalem naplňovaly. Byly jeho jedinou\nláskou a radostí na světě.\n„Škoda, že mám tak krátké nohy a na pedály ne-\ndosáhnu!44 pravil Jan „ale na některé to předce\npůjde spusť Vášo!44\nVáša počal měchy šlapati. Jan spustil zprv po je-\ndnotlivých tonech, pak bral i terce a kvinty na ok-\ntávy nedosáhnul - a Váša v zadu měchy šlapal, škle-\nbil zuby, přikládal uši k varhanům, a čím více to hu-\nčelo a hlavu mu pronikalo, tím šťastnějším se pociťoval.\nV kostelíčku jinak panovalo ticho a šero. Věčná\nlampa s klenutí visíc, nejistým se pohybovala plamínkem\nu prostřed chrámu, neboť prudký vítr skulinami si prů-\nchodu našel a prometal všecky kouty. Kdyby varhany\nnebyly v to zaznívaly, bylby podivný sykot a jekot\nchlapce byl zastrašil, tak ale oblíbenými tóny ohlušily\nvšecken strach, a bavili se, pokud úplná tma jim ne-\npřekážela, a pokud oba nezemdleli.\nZvlášťní to vyražení! Blbý Váša pošlapával z tyčky\nna tyčku, a když se po nich dolů snášel a zase na\ndruhou vstoupil, tu mu bylo, jakoby se po těch tónech\nhoupal, co z varhan vyhučovaly, a rozhřálo mu to mysl\ni tělo, až pot na čele mu vyvstával. Jan zase na zdař-\nbůh vymačkával podivné melodie z varhan a rtěobýčejné\nakkordy a přechody spůsobily pravou směsici, z nichž\nněco démonického vyznívalo. Kterak divně se ta hudba\nv prázdném kostele dělala! Jak se ty vznešené táhlé\ntóny ode stěn a klenutí právě strašlivě odrážely! Mladý\nhráč už skoro sám sebe neviděl a co venku se dělo,\ndokonce neslyšel, až ho hromobití a blesky, jež tmavým\nchrámem prolétaly, z třeštivého blouznění probudily.\nUlekl se a varhany mžikem umlkly. Tu teprv po-\nznal, jak venku jesť. Vichr burácel a hřmělo, až se\nkostel otřásal.\n„Je —Je Jene! hra hraj! hra hraj 144I44 zvo-\nlal Váša, jemuž se ta hra při bouři nad míru líbila.\nAle Jan byl celý polekán, strachem se třásl a pra-\nvil: „Pojď Vášo, pojď, já se tu bojím! Je tady hrůzno!44\n„Hra hra hraj Jene! zvolal Váša jak divoký.\nTo —totojehe he hezké! Hra— hraj!44 Při\ntom šlapal měchy jako posedlý, až po chvilce, vida, že\npráce jeho marná, k Janovi přiskočil. Dešť zatloukal na\nokna, kničelo a fičelo ze všech koutů, lampička hořela\njako u rakve, v chrámě bylo jako v hrobě.\n„Pojď Vášo, prosím tě, já setu bojím!44 projevil se\nJan třesavým hlasem „probůh! co to?44\nZablesklo se, jakoby požárem osvítil se chrám, a\npři dlouhém svitu spatřil Jan nedaleko varhan mnicha\nv řeholním habitu s obnaženou hlavou, s bledou tváří,\nk němu kráčeti. Janovi se vlasy ježily, nečekal až k němu\nta postava dojde, chytil Vášu za ruku, táhnul ho za\nsebou a porazivše hřmotem několik stolic, utíkali oba\nchlapci z kůru, ani nevědouce, kterak se dole zase\noctnuli a nepomníce na uzavření, deště si nevšímnouce,\npřes hřbitov pádili.\nS oblak se jen lilo, nesypal se však pouze jen\ndešť, ale hromové rány a blesky, jakoby přímo s ním\ndolů se řítily. Před hřbitovem přímo u černých vrat\nstál vysoký topol. Jan utíkal celý postrašený pořáde\npryč, blbý Váša se pod topolem zastavil. To hromobití,\nv\nto křížení blesků se mu nad míru líbilo. Slo mu jen\no to, aby nepromokl. Obejmuv topol, daleko otevřenými\nústy a vyvalenýma očima hleděl vzhůru, a když to nad\nním praskalo a rachotilo, tu zajásal a zahoukal na zna-\nmení největší své radosti.\nJan už byl u stavení a pod přístřeším, když Vášu\npohřešil. Volal na něho, ate což plátno volání? Tak\nna chvilku bouře se utišila. Jan zahoukal, též Váša od\nstrany hřbitovní. „Vášo kde jsi?44\n„Po—po pod to topolem !44 zněla odpověd, a v tom\nse zase otevřelo nebe, skvělý blesk vlítnul přímo nad\nkostelem, a udeřil ranou tak silnou a omamující, až země\nkolem se chvěla a všemi domky to potřáslo.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nR.\nOpera. Na nový rok počalo se s Donizettiho\nzpěvohrou „Marie, dcera pluku\", vnížtoslečna L ouisa\nLichtmayova pohostinsku vystoupivši pěkným hlasem\na značnou routinou se vyznačila. Dne 3. t. m. dávána jest\nopera „Lucia z Lammermooru\" od Donizettiho a\ndne 6. t. m. slyšeli jsme opět slečnu Lichtmayovu, ježto\nv komické zpěvohře „Fra Diavolo\" od Auhera s\nprospěchem vystoupila a patrný talent pro svůj obor osvěd-\nčila. Vizme děj této zajímavé opery: Římští vojáci pijí v\nhospodě u Mattea, majíce přislíbeno od Lorenza, důstojníka\nřímských dragonů 10000 piastrů, pakli lupiče Fra Diavola\nse zmocní. Co se vojínové radují, zasmuší se Lorenzo. A\nza jakou příčinou? Jelikož se jeho milenka Zerlina zaFran-\nceska, syna paclitýřova, provdati má. Lorenzo chce odejít;\navšak Zerlina ho těší. V tom přikvapí lord Kookburn,\nanglický pocestný, se svou chotí Pamellou volaje, že ho\nlupiči přepadše okradli. Lorenzo spěchá s vojáky za lu-\npiči. Avšak, opět nový výjev! Do hospody přijíždí nový\nhost, markýz (vlastně Fra Diavolo), kterýž se do Pamelly\nzamiluje. Na to vypravuje Zerlina v romancí, jak Fra Dia-\nvolo vyhlíží a jak mu dívky, ježto ho vidí, nakloněny jsou ;\npak odejde. Nyní hovoří Pamella s markýzem a zpívají\nkonečně duetto; na čež markýz de San Marco (Fra Diavolo)\npodobiznu Pamellinu diamanty obroubenou tím způsobem\ndostane, že, drže ji v rukou, lordem překvapen jest a ji\nuschovali musí. Tu přijde Lorenzo s vojíny, vypravujíc, že\npotřel tlupu lupičů; při tom vyndává klenoty, ježto lupiči\nPamelle odňali. Všichni se z toho radují. Lorenzo táže\nse nyní Zerliny, zdaž o její ruku žádati může, k čemuž\nona s radostí svoluje. Avšak Lorenzo odebeře se opět pryč,\nby i Fra Diavola, vůdce lupičů zajal (l dějství). Vidíme\nZerlínu upravující lože pro lorda aPamellu. Lord vyzývá Pa-\nmellu, by se do ložnice odebrala, anto ráno časně odjedou. Oba\nse odstraní, co zatím Zerlína ku spaní se chystá. Tu vystoupí\nmarkýz (Fra Diavolo) a v postranním pokoji číhá s dvěma\nlupiči: Beppem a Giacomein. Zerlína s sebou razmlouvá\ntěšíc se na sňatek s Lorenzem. Pomodlivši se uloží se ko-\nnečně. Tu vystoupí Beppo, jde k loži, by Zerlinu zavraž-\ndil. V tom klepe někdo na dveře. Kdo to? Jsou to dra-\ngoni. Zerlína probudí se a pozná hlas Lorenzňv. Ale i lord\nsám vytržen jest ze spánku. Oba lupiči se opět odstraní.\nLorenzo a lord doráží nyní na markýza, by jim pověděl,\nco tak pozdě tu pohledává, Markýz odvětí, že měl dosta-\nveníčko s dámou; při tom se obrátí k lordovi, ukazujíc\nmu podobiznu Pamellinu řka, že s ní měl dostaveníčko; na\nto přistoupí k Lorenzovi pravě, že dostaveníčko platilo\nZerlíně. Nyní ho oba vyzvou na souboj. Tu přijdou obě\ndámy. Zárlhost zmocní se Lorenza a lorda. Oba nechtí se\nna dámy podívat a nazývájí je nevěrnými (2. dějství).\nMarkýz (Fra Diavola) rozvažují u sebe strasti a slasti lu-\npiče, těše se z toho, že je tak mocný a bohatý, jako ně-\njaký král. Tu slyšet' jest sbor lidí, ježto vítají jaro právě\nnastávající, Lorenzo se raduje, že Zerlína bude chotí jeho\na sbor dragonů plesá, že půjdou pro novou kořist. Juž\ndává Lorenzo rozkaz, kam se mají odebrat a sám chce\nna kraj lesa se postavit. U této slavnosti přítomni jsou\ntéž Beppo a Giacomo a spatřivše Zerlínu poznají v ní tu,\njižto chtěli zavraždit, I počnou zpívati píseň, kterou Zer-\nlína dříve než spáti šla zpívala. Ta překvapí Zerlínu.\nVšichni se tážou, co se jí přihodilo; Zerlína ukazuje na\noba lupiče a Lorenzo dá je uchopit. U jednoho najdou\ndýku a psaníčko, z něhož se Lorenzo doví, že sem přijde\nFra Diavolo a že Beppo má dáti mu znamení. Toho po-\nužije Lorenzo, a rozkáže Bcppovi pod ztrátou života, by Fra\nDiavola zradil. Nedlouho na to přijde Fra Diavolo a táže\nse Beppa, zdaž se v bezpečnosti nachází. Na odpověd ~ano<;\npřistoupí blíže; avšak v tom vyjde několik ran a Fra Dia-\nvolo padne mrtev na zem. Že si Lorenzo pak Zerlínu za\nchoť vezme, nemusíme podotykati (3. dějství). lext\ntéto opery, v němž si Scribe mnohých svobod dovolil, jest\nobratně dělán, a ačkoliv se tu toliko s historickým Fra Dia-\nvolem, nikoliv ale s chytrým a drzim lupičem setkáváme,\nmusíme přec říci, že text tento k lepším pracím Scribo-\nvým v tomto oboru náleží. Co do hudby promění se v\nopeře této potok Auberových melodií v nezkalené jasnosti\na svěžesti. Skladatel líčí zde živými barvami italský ná-\nrodní život. Auberův veliký talent ku kreslení komických\ncharakterů vyniká ve „Fra Diavolu\" co nejskvěleji; hlavně\nale v toiletním výjevu Zerlíny, pak při líčení anglického\nlorda a obou lupičů. Nad míru zdařilý jest vsak onen kon-\nversační tón a sršící rozmar v titulní partii. Vedle melo-\ndické půvabnosti a vnikavosti poskytuje jmenovitě výtečné\nupotřebení harmonických vokálních a orchestrových pro-\nstředků jakož i krásná forma trvanlivého místa na reper-\ntoiru. Provedeni nebylo tak precisně, jak by se očekávati\ndalo.\n\n— Generální schůzka jednoty k zvelebe ni\nkostelní hudby odbývala se dne 5. ledna za předsed-\nnictví presidenta jednoty pana doktora J. Mayera, jenž\nroční zprávu o výsledcích varhanické školy předčítal. Vy-\njímáme z ní následující. Výbor žadal u c. k. ministeria\nosvěty a vyučování o příspěvek 200 zl. stř. na další tři\nléta, kterýž také na leta 1858, 1859 a 1860 milostivě\npovolen j°st. Místo ředitele Karla Pitsclie dne 11. cenná\n1858 zemřelého vyvolen jest za prozatímního ředitele pan\nLeop. Zvonař; pan Fr. Blažek, za prvního a p. J. Forster,\nza druhého učitele. Za příčinou vypsaného konkursu pii-\nhlásilo se 15 ve skrz schopných kompetentu, z nichžto,\njak známo, ředitel hudby pan Jos. Krejčí, dne 25. listop.\ns většinou hlasů za ředitele varhanické školy jmenován a\ndne 1. prosince ve svém úřadě ustanoven jest. Mimo ře-\nditele Karla Pitsche oželuje jednota ztráty 12 spoluoudň,\nkteří loňského roku zemřeli. Jak varhanická škola roz-\nkvítá, dává nám na jevo seznam žáků. Varhanická škola\nčítá v prvním oddělení 49 českých a 31 německých čekatelů\nučitelství, pak 74 českých a 60 německých mimořádných\nchovanců. Řádných žáků jest 39 česke a 21 německé\nnárodnosti. V celku obnášel počet chovanců 192. Při celo-\nroční loňské zkoušce byli následující žáci odměnou obda-\nřeni : Karel Bendel z Prahy, Jan Vaň ou s z Komárova\n0 Jan Mudra z Cerhovic. Mimo tyto vynikli a akces-\nsitem odměněni jsou: Jos. Cee z Turnova a Fr. Kolář\nz Podhoře. Ve zprávě zmiňuje se též s díkem o dvorním\nvarhanáři panu Jos. Gartnerovi, jenž varhany ústavu v do-\nbrém stavu udržoval. Mimo to zakoupila jeenota 12 exem-\nplárů krásné pastorální mše od ředitele kuru pana Z i k.\nholešovského, jižto oněm chrámům na venkově roz-\ndala, kdežto skladba ta důstojně provesti se dá. Po pře-\nčtení roční zprávy sdělil oučetník jednoty pan doktor Hel-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.7", "texte": "minger stav jednoty ve finančním ohledu. Ku konci roku\n1857 obnášelo jmění jednoty 5343 zl. 4'/2 kr, str. Příjmy\nr. 1858 obnášely 2407 zl. 11 kr. stř, tedy dohromady\n7750 zl. 15 Vs kr. stř, Odpočítáme-li výlohy jednoty 1875\nzl. 30 kr. stř.. zůstane čisté jmění jednoty 5874 zl. 45'4\nkr. stř., z čehož vysvítá, že se kapitál jednoty r. 1858 o\n531 zl. 41 kr. zvětšil. Dále navrhl pan farář P. Jan No-\nvotný, by se při nynějších peněžních okolnostech jednoty\nplat učitelů zvýšil: načež výbor odvětil, že o teto okol-\nnosti ve vzláštní poradě jednáno bude. Konecne, nez se\nshromáždění rozešlo, rokovalo se o návrhu, jejž ředitel kan-\nceláře p. Erben učinil: id a má m poskytnouti v ústavě\nvarhanickém příležitosti, by se na varhany učiti mohly.\nPo zajímavém rokování bylo většina hlasu vytknut piincip,\njímž to id á my vyučování na varhany účastnými se sta-\nnou. Potřebné modulací a provedení takového vyučování\nponechány jsou výboru. Tímto ukončeno bylo dotcene sezeni.\nÚvaha. Une suitě de trois nocturncs, par\nA. Dreyschock (op. 120). Jest to v skutku potěši-\ntelné, když se mezi množstvím oněch salonních kusňv,\nkteré' se z většího dílu podobají laskominkám dragan-\ntovým a jejichžto zevnější strana živými barvami oko\nvábí, vnitro však jen nezáživné látky chová, když se\nzase nějaká vnadná květinka vyskytne, ježto nejen oku\nlahodí, nýbrž i duše naší libě se dotkne. V skutku se\nnedostatek síly duševní v nižádné době tak značně ne-\nzobrazil, jako v hudbě salonní nynější hudební aery. Kdo\njen dosti malou štěrbinou do chrámu Euterpy pohledl,\ncítí se juž povolán, na oltář umění svou obět položit.\nTu počne honba po myšlénkách; lapají se myšlénky kde\njen možná, dají se do moderního kabatku, bytby jim\ntak i tak slušel, jako černý frak Jovišovi, vyšňoří je\nještě omni arte speculantica brillantními figurami, (které\nčasto p. skladatelé ani sami zahráli nedovedou) láka-\nvým titulem, který sáhodlouhými písmeny nám z dálky\njuž do oka padnouti musí, bohatou illustrací, pestro-\nbarevnou obálkou atd., a pak do světa je odešlau, by\nsrdce jimi pookřálo. Zdálo by se v pravdě, že tento\nhudební genre se blíží potopní své době, poněvadž se\nz tolik per proudy kalné vody řinou, kdyby neměl\ntéž i hajitelň svých, kteří pravou láskou umění jsouce\noddáni, mistrovskou rukou pole loto Yzdelavaji. K ta-\nkovým výtečným vzdělavatelům naleží nas A. Dieyschock.\nPotkali sine se právě s novinkami ulěšitclnými, totiž\ns třemi nocturny našeho slavného Alex. Dreyschocka,\nkteré zajisté znalcům i neznalcum vítaný budou. V nich\npanuje skoro týž směr, kteryz Chopin ve svých noc-\nturnecli tak bohatě byl vyvinul. Vnadná něžnost' z nich\nvane, pravdivý cit z nich mluví, a proto také v srdci\nohlasu nacházejí; myšlenky jsou v skutku poetické a\nprovedení právě takové, jakéhož forma tato nutné zadu,\nveskrze něžný a jemný pocit plyne tak klidně jako tichý\npotok, jsa poněkud obmezen břehem, až pak se v dálku\nztrácí, a tím nekonečnosti nabyva. Skladatel mel tez\núčel chvalitebný na zřeteli, totiž, by vzdav se zvláštní\nvirtuosity, každému milovníku tohoto druhu přístupnými\nje učinil. Číslo I. (do H-dur) vyniká zvláště svou pů-\nvabností a uměleckým usjednocením myšlenek v jeden\nkrásný aesthetický celek. Vyšly v Lipsku u W. Siegla\na jsou vkusně vypraveny. Můžeme je jen s nejchval-\nnějším uznáním světu hudebnímu odporučit, a těšíme se\ntou nadějí, že přede tak zdařilé úkazy na poli tomto,\njako jsou v nejnovější době chvalitebné výtvory vlaste-\nneckých našich skladatelů, pánův: Ambro se, Si-\nmáka a j. budou jednou s to, by oné nepleše a zne-\nužívání umění svatého přítrž učinily*\n\nP.\n\n— Hudební zkouška k besedám, ježto se\ndne 24. ledna a 7. února ku prospěchu národního di-\nvadla na Žofíně odbývati budou, poskytne ctitelům Ter-\npsichory dne 15. t. 'm. o 4% hodině na Žofíně mnohých\nzajímavých tanečních kusů. Mezi jinými kusy uslyšíme\n„Slovanskou quadrillu\" od Win tra a „Vltavské zvuky\",\nquadrillu z českých národních písní od Nikerla. Lze\nse nadíti, že obecenstvo Pražské hojnou návštěvou k do-\nbrému účeli přispěje.\nCecilianský spolek, pod obezřelým vede-\nním ředitele p. Apta, bude v třetím koncertě svém,\ndne 3. února, slavit Mendelssohnovo jubilaeum\nk upomínce na padesátileté narození jeho. Program\nk tomuto koncertu obsahovat' bude toliko skladby od\nMendelssohna, kteréž později zdělíme.\nMužský zpěvácký spolek (Liedertafel)\nbude, jak se dovídáme, v Praze skutečně ještě do jara\nutvořen. Že také spolek týž účastenství dojde, dá se\nnadíti, nebot bohužel v Praze nic podobného nemáme.\nV chrámě u Křížovníků dávala se na tři krále\nvelká mše od doktora A. Ambro se C-dur, ježto jasnou\nformou a důkladným provedením vyniká. Sola zpívali slečny\nŠtastná, a velice nadaná Mina Medalová, pak pánové Pe-\nták a K. Strakatý.\n\n(J.) Brno. Dne 6. provozovala se v králově klášteře\nvokální mše do A-mol od Jo s. Krejčího s vel-\nkým obsazením pod direkcí p. P. Křížkovského, pak\ngraduale od Z. Kole š o vské ho a offertorium od Kř íž-\nkovského s chvalným prospěchem. V solovém kvar-\ntettu účinkovali pp. J. Lukeš, Pieta, Krejčí a\nLormann, z nichžto zvláště první svým mistrným\npřednesem se vyznačil.\nBerlín. Hudební knihovna zemřelého rakouského\ngenerala Koudelky, sestávající z počtu řídkých a\nvelice vzácných děl, ježto větším dílem z 15.a 16- sto-\nletí pocházejí, bude dne 15. ledna kněhkupectvím R.\nFriedlándra a syna veřejnou dražbou prodány.\nDiisseldorf. Třetí a poslední triová soirée pánův\nTausche, Langhansa a Forberga byla zají-\nmavá. Dávalyt se v ní trio F—dur od Schumanna, Bee-\nthovenovy variace pro piano, housle a cello (op. 121)\na sonata C-mol od Ch. We hla, Čecha. Poslední skladba\npatří k těm nejlepšíin, co v novějším čase v tomto oboru\nklavírní literatury vytvořeno jest. Skladatel sam, co sa-\nlonní obratný hráč chvatně znám, učinil v díle tom všem\npožádavkům přísného slohu zadost, anižto by se prone-\nvěřil svým tendencím, totiž: bohatosti v nápěvech a ele-\ngantnímu zacházení s technickou obratností. Nejvíce vy-\nnikla první a poslední věta, ježto se vyznamenává leh-\nkým proudem myšlének a vkusnou uhlazenosti passaži.\nKrálovec. Koncertní mistr Ferd. Laub a dvorní\npianista Hans z Bůlova dávaly zde čtyry chválou ob-\nsypané koncerty. Hra Laubova jest vábivá a podivu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590110-01.1.8", "texte": "hodna; slyšíme-li ji, myslíme, že sine nikdy tak krásně,\nzajisté ale nikdy krásněji hráti neslyšeli. Rozumí se\nsamo sebou, že Laub nejtěžší technické úlohy s největsí\nvirtuositou rozlušfuje. Páně Búlowova technika oživěna\njesf intelligentním duchem pravého umělce. Mimo tyto\ndával zde také Charles Wehle z Prahy koncert na\npiano a hrál vlastní své skladby. Wehle jest něžný a\nelegantní virtuos a má mnoho vkusu.\nLondýn. Opera „Satanello\" od Balfea, jížto se\ndne 20. prosince saisona anglické opery v divadle „Con-\nventgarden\" otevřela, má býti bohatší na nápěvy, než\njeho dřívější opery.\nMadrid. Tenoristu Carr i o n o v i, jenž také v Praze\nvystoupil, darovala královna Španělská řád Karla 111. a\nk jeho benefici obdržel týž umělec též z ruky králové\nlem drahocenných brillantních knoflíků. Tak se váží\nve Španělích hudební umění!\nMilán. Dne 18. prosince započaly zkoušky v diva-\ndle „San Radegonda\" k prvnímu představení opery „II\ndiavolo della notte\" od kontrabassisty Bottesiniho, která s\npochvalou přijata jesf. Ricordi obchodník v hudebninách\nodkoupil mu partituru za 6000 dvacetníků.\nPaříž. Vieuxtemps, dostav nejvyšší pozvání, by\ndo Petrohradu přisel, odebere se tam až na jaře, nebot\nchce se přes zimu od trampot, ježto na výletech v Ame-\nrice zakusil, zde zotavit. Z umělců, kteřížto s Vieux-\ntempsem v Americe koncertovali, zemřelo jich asi 11,\nbuď na žlutou zimnici, buď výbuchy na parníkách a\nželeznicích.\nRotterdam. V prvním koncertu „Eruditio Musica\"\ndávala se Rub instei nova symfonie „Oceán.\"\nRiga. Tyto dni vystoupil zde p. Laub, koncerto-\nvav dříve s Ch. W e h 1 em v Královci. Oba umělci se tu\nvelice líbili a pojedou do Rus.\n(T. V.) Varšava. Slečny Vile min a a Marie\nNerudovy dávají zde koncerty na housle s nejskvě-\nlejsími výsledky. Jejich oheň a cit u přednesu a jejich\nčistota a technická zběhlost ve hře staví je mezi první\nvirtuosy na housle. Co do zpěvu, slyšeli sme teno-\nristu Reicharta a paní Gomezovou, kteří se také\nlíbili. Nyní dává zde koncerty virtuos na kytaru pan\nS o ko 1 o wski.\n(L.) Venecie. Že čeští hudebníci po všech kon-\nčinách roztroušeni jsou, máme také zde toho patrný\ndůkaz. V zdejším operním divadle „Teatro Gallo\" a „St.\nBenedctto\" jsou tři žáci Pražského konservatoria, „pro-\nfessori di violino\" engagirováni a sice: Ignác Zim-\nní er, Josef Mu Her a Alois Lejsek. První dva\njsou Pražané a poslední Vysokomýtcan.\nVídeň. Pan František Hošek chce zde zaří-\ndit slovanský zpěvácký spolek. Stanovy jsou\njuž hotovy a c. k. úřadu k potvrzení předloženy. Pře-\njeme tomuto chvalnému podniknutí dobrého zdaru.\nDoktor hrabě Laurencin, důkladný theoretik hudební, vydá\nv Lipsku spis o symfoniích Beethovenových.—Pomník\nMozartův zhotovuje sochař Gasser* Výlohy budou obnášet\n8000 zl. stř. Společnost „Aurora\" uspořádala dne\n5. t. m. ve vkusném sále „u Šperla\" večerní zábavu,\ny nížto dámy Bognarová, Deliova, Csilagová, houslistky\nsestry Ferniové a pianista Alfred Jael spoluúcinkovali.\nVýmar. První provedení komické opery „Der\nBarbier von Bagdad*' od Corneliusa nedošla pochvaly;\nza tou příčinou vznikla pověst, že Liszt vzdá se řízení oper.\nZáhřeb. Pan Čeněk Vinař, Čech, zvolen jesf\nza učitele piana při zdejší hudební jednotě.\n\nDur a mol.\n\n(Původ polky). Jako se pro vynález obyčejně sám vynálezce\nzapomíná, tak se také při polce žádný o to nestaral, komu\npolka za svůj původ děkuje. Věc tato se má takto: Jisté sedlské\nděvče sloužilo v Labském Kostelci u jistého měšťana, a dívka\ntato tanci a jednou v neděli pro ukrácení chvíle tanec, jejž sama\nvynalezla a k němuž vhodný nápěv zpívala. Tamější učitel pan\nJosef Neruda jsa přítomen, uved! nápěv do budby a v Labském\nKostelci tančila se polka ponejprv veřejně. Později dostala se do\nPrahy a dáno jí jméno „polka.\" Odtud konala polka pouť do\nPaříže, Londýna a Nového Yorku; děvče ale, jež tento světoznámý\ntanec nejprvé tančilo, jesť, jak nám praveno, nyní v Konětopech\nna býv. panství Brandejskěm provdáno. První polka, která tiskem\nvyšla, byla nemýlíme-li se od pana Františka Hilmara, učitele v\nKopidlně. Ostatně žádáme všechny, kteří o věci té podrobnější\ndáta vědí, by je laskavě ve frankovaných dopisech redakcí\ntěchto listů sdělili; zvláště bylo by zajímavé, kdyby se i rok vy-\nnálezu, jakož i jméno oné dívky vypátraly.\n(Be eth o ven a Gothe.) Jednou nacházel se Beethoven\nzaroveií s Gothem v Karlových Varech. Jdouce jedenkráte po-\nspolu, potkali císařskou rodinu. Gothe postavil se pokorně a\nskromně stranou, by císařská rodina mimo jiti mohla. Beethoven\nvšak s celern vztýčeným, majé na hlavě, kráčel jí vstříc mumlaje\nmrzut k sobě: Ten Gothe nebude přec ničím jiným než slou-\nžícím. Císařská rodina však zůstala co nejuctivěji před Beetho-\nvenem stát a dříve ho pozdravila.\n(Malil)ranová.) Když věhlasná zpěvačka paní Malibranová\nv Londýně co Desdeinona vystoupila, byla jí mezi květinami a\nvěnci hozena bankovní poukázka na 1000 liber šterlingů. Paní Mali-\nbranová viděla ji padnouti a nechala ji ležeti zpozorujíc, že je\nto bankovní poukázka; avšak obecenstvo v parteru toho netušíc\nzvedlo se volajíc: Čtěte, ctěte lístek.— První tenorista zdvihnuv\npapír četl s úžasem: „Anglický bank. Tisíc liber šterlingů.\" Te-\nnorista, jehožto slova všeobecným smíchem provázena byla, za-\nmlčel se na okamžik a hovoře s paní Malibranovou, přistoupil k\nlampám a řekl: „Nelze nám pokračovati u předčítání tohoto listku;\nneboť jesť adressován na chudé městské\". Možná si pomysliť,\ns jakým jásotem toto jemné pokárání neobratného enthusiaity\npřijato bylo.\n\nListárna.\nPanu L. v Třeboni. Sklady fortepián\nnacházejí se u Ulricha, Schillera, Schwardlinga a jiných.\nRačte se v té věci obrátit na nakladatele těchto listů,\nv / •\np. R. Veita. Písně přijímáme. Článek zaslaný použit ne-\nmůžeme, avšak pošlete celek; použijet ho p. Spatný. —\nPanu L. v Brně. V záležitostech slečny M. nepřišlo do-\nsavad psaní z Frankfurtu. — Panu J. P. v Budíně.\nLoňský běh Dalibora je rozebrán. Předplacení Vaše platí\ntedy na půl leta s dodáním 10 kr. rak. čísla. — Panu\nEd. K. v Táboře. Vyhovíme Vašemu přání."}]}