{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_sha256": "f2ce1b3ffe1aff14320d26cb2b6728011621abbeb01739d7ee01cd07dce42e56", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/02/01_01/bmtnabd_1859-02-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "25", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.1", "titre_corps": "Píseň.", "titre_sommaire": "Píseň.", "signature_source": "Rudolf Mayer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 235, "texte": "Píseň.\nRudolf Mayer.\n11 a jen ty oči naše\nto oplakaly,\nže jsme se milovali\na nedostali.\nNespadla proto ani\nhvězdička s nebe,\nneuvaď ani kvítek\npro mne a Tebe.\nAle ta radost moje\njak hvězdy se ztrácí,\na srdce moje tajně\npro Tebe krvácí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "25", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.2", "titre_corps": "Popěvky.", "titre_sommaire": "Popěvky.", "signature_source": "s", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.1", "debut_caractere": 237, "fin_caractere_exclue": 730, "texte": "Popěvky.\ns . . .\nI.\nLetěl, letěl černý mráček,\nchtěl sesýlat blesky;\nneseslal je kdož by rušil\nv dolu mír nebeský?\nChtěl co desf se spustit skalou\ndivě v dol květoucí,\na tu uslyšel ve skále\nsrdce mocně tlouci.\nUstal, piitulil se k srdci\nto jím nezamítlo\nvesele na modrém nebi\nsluníěko vysvitlo.\nII.\nMdlou jsem položila hlavu\nv sadě na zelenou trávu,\nsmutné oči, němý ret\nzasypal mi s stromu květ.\nJaro je, vše květe všude\nach, snad také jaro bude\njako v těchto dolinách\nv srdce mého pustinách!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "26", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "titre_sommaire": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.1", "debut_caractere": 732, "fin_caractere_exclue": 2711, "texte": "Slovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nTempo je dosti mírné, harmonie v celku jedno-\nduchá, někdy bohatá a silná, v kodě až po effektech\nlapající, bassy jsou samostatně vedeny. Slavnostně val-\nčíky podržely tuto formu až do dvacetiletí. Skla-\ndatelé neopovrhali tím, když takovéto essence (tresf) dva-\nnácti zpěvů do světa poslali. Sám Bedř. Schneider,\nano Schneider, skladatel „Posledního soudu\" vydal tance,\nježto ve své jednoduchosti velmi zajímavé tahy v sobě\nobsahují; avšak jsouce za tance považovány elektricky\nprávě neúčinkují. I také dobrák starý Jírovec podal\nna př. 24 Allemandů, které dětinskou radostí vynikajíc,\nzajímavé a jaré jsou. Schiedermeier, co skladatel ko-\nstelní hudby (pro ves) znamenitý (aneb spíše pověstný),\nsložil téměř co Hummel pro národní redoutní sál v Linci\njedenáct valčíků s triy. Vyšlyť, může-li se z notového\ntisku a z úpravy souditi, okolo r. 1816—1820 z umě-\nlecké a průmyslnické písárny Linecké. Podivuhodným\nspůsobem mají samostatný úvod, jenž se téměř podobá\nasi Schiedermaierovu Kyrie. Mimo tyto nemůžeme zde\nještě důstojnějšího pěstovatele taneční hndby jmenovati,\nnež asi Jana Štiku, ředitele kůru Tejnského chrámu\nv Praze, jenž od r. 1816—1830 svět četnými valčíky,\nkvapíky, polonaisy atd. oblažil, a takřka skladatelem\nPražského vznešeného světa byl. Sešit vnlčíkův ozna-\nmuje na př. na titulním listu v dobré Meidingrovské\nfrančině: „Six Walzes (sic!) avec coda exécutés a Poc-\ncasion des piques-nuques que les seigneurs ont donnés\ná la salle du bain 1818.\" (Šest valčíkův s kodou pro-\nvozovaných u příležitosti besedy, jižto dávali pánové\nv sále lázeňském r. 1818.) Avšak on se nespokojil\nvždy se šesti toliko valčíky, nýbrž přivedl to až také\nna deset kusův s obligátní poštovkou a podobnými\noslavami. Sám Diviš Weber, ředitel Pražského kon-\nservatoria, neopovrhl v tomto galantním slohu kompo-\nnovati. Ostatně je to charakteristické, jak patrně jeví\nse úmysl těchto učených skladatelův, by se jednou"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3137, "texte": "s obvyklé výše dolů snížily. Chtíce stati se prosto-\nnárodními, stanou se vytřelými, prázdnými, sprostými a\naž k chudobě jedncduchými. Větším dílem činí tyto tance\nna nás dojem, jehož naznačnje xenie: „Co jesf nej-\nstrašnějšího ze všech strašných věcí? pedant, jenž\ndostav roupy, stane se rozpustilým a lehkým zbožím.\nV ohledu tom nepřekonána je skladba K. M. Webera:\n„Vyzvání k tanci\" (Aufforderung zum Tanze). Vše, co\njen německý tanec poetického, rytířského, půvabného\nmíti může, je v těchto líbezných melodiích vyjádřeno.\nOd nevinného milkování, od půvabného kolísání až\nk bouření bachantické rozkoše, ježto se však hned\ncudně mírní a tiší, od lahodného čtveračení až k mi-\nlostnému slovu lásky, vše to se tam nachází. Divu-\nkrásný a důmyslný je úvod k Andante a první úvod\nk valčíku, od něhož se chudoba ducha, natužený, drzý\npathos pozdějších Straussových valčíkových introdukcí\nmocně liší *). napsal K. M. Weber „Vy-\nzvání k tanci\" co brillantní kus pro piano. H. Berli o z\nho instrumentoval a v nejvnadnějším spůsobu utvořil\nz něho nápodobně brillantní kus pro orchester. Valčíkům\npozdějšího času (1820 atd.) dostalo se poznenáhla více\nvzletu a života. Nejlepší přehled poskytuje nám sbírka,\nježto r. 1823 v Leidesdorfu u Vídně pod jmenem „Kar-\nneval\" vyšla. P. Pixis, K. Černý, H. Payer, Schober-\nlechner, Preisinger, Pensel, Voříšek a vydavatel sám tam\npřispěli; také František Schubert podal valčík, jenž\nmezi ostatní směsicí kdákající drůbeže těchto valčíkův\nco zlatý bažant vypadá. Také Leopoldina Blahetková vy-\ndala co opus 26. u Josefa Černého ve Vídni bravourní\nvalčíky, z jejichžto plnohmatných podstat a pestrých\nnotových figur bud pouhá chudoba ducha vykukuje?\nneb z nichžto ženská sentimentalnosl na jevo se dává.\nDo času oněch skvělých dnů (vlastně večerů) v sále u\nApolla náleží též plodný Vídensko-Pražský taneční skla-\ndatel, jehožto jméno se juž proto potomstvu zachovati\nnemohlo, anto je Němci vysloviti nedovedli jmeno-\nval se Krch. Týž Josef Antonín Krch vydal četné se-\nšity valčíkův, sedm až osm čísel obsahujících mimo\nkodu; jeden sešit však vydal na světlo pod zvláštním\ntitulem „Aglaja-Walzer\", ježto tištěny jsou u Diabelliho,\nHaslingera, Arlaria, Sauera, Weigela a Leidesdorfa ve\nVídni. Valčíky tyto jsou charakteristickým prostředním\nčlenem mezi starším dětinoprostým a mezi novějším,\nbohatším a skvělejším spůsobem Vídenských valčíkův.\nJsouf už velmi jaré a nikoliv chudé na vynálezčího\nducha a jsou plny ještě veselostí, jížto se kanibalsky\ndobře vede. Jeví se v nich cosi Straussovského. Úplná\nreforma u věci nastala však podivuhodnými valčíky od\nFrantiška Schuberta. Schubert, jsa syn z lidu, dovedl\npro nezkalenou rozkoš života svých krajanů, pravé,\nspůsobné a ušlechfující tóny nalezti. Dosti podivuhodný\njsou časem se vynořující melodie, v nichžto nejlrud-\nnější melancholie a nejvřelejší touha dojítnavým spů-\nsobem vysloveny jsou.\n(Pokračování.)\n*) Neschopnost J. Strausse, by vhodný úvod sám\nvynalezly jeví se v jeho valčíkách Wiener Da-\nmentoilettenwalzer\" (op. 40) patrně tím, že první\nandante ouvertury k „Tel-lu\" od Rossiniho trochu\nzkrátil, změnil (a zmrzačil) a ji za introdukcí\nužil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "27", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.4", "titre_corps": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.", "titre_sommaire": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.2", "debut_caractere": 3139, "fin_caractere_exclue": 4920, "texte": "Jan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.\n(Pokračování.)\nJak známo, prýštila se veškera hudba z Itálie do\nkrajin ostatních a uváděla se vždy a všady ráda za\nvzor. Zde jak dříve kostelní, tak později divadelní\nhudba nejdále dospěla.\nKostelní záležela nejvíce v kontrapunktickém umění,\npozději jen v umělkování, které ovšem o vybroušenosti\na bystrosti ducha skladatele svědčilo, s účelem svým ale\nse minulo. Za času toho byla o nápěvu ve smyslu našem\nmalá zmínka.\nDivadelní v tom čase již hezky byla pokročila, i\nsobě vládu nad kostelní byla osvojila, tak že zpone-\nnáhla nápěv všecko ostatní potlačil. Jak dříve pro kon-\ntrapunkt na zpěv se nedbalo, tak nyní pro zpěv na vše\nostatní se zapomnělo. Ani ti, co kontrapunktu, ani ti,\nco nápěvu jediné hověli, nebyli na pravé cestě. Spoje-\nním obého v jeden celek dalo se teprvé docíliti vý-\nsledků, z jakých se v dílech všech mistrů předposlední\ndoby těšíme.\nSpojení toto počal Haydn; Mozartem dosáhlo nej-\nvyššího stupně. On se v spůsob tento tak vpravil, jako\nžádný jiný mistr po něm, tak že mu skoro hříčkou\nbylo, nejdůmyslnější kontrapunktické úlohy v nejvol-\nnějším slohu uváděti.\nVe všech dřívějších skladbách, af byly juž pro\norchester, neb jen pro několik nástrojův, panoval více\nméně ten spůsob, že jeden hlas hlavní zpěv vedl, k če-\nmuž ostatní jen přizvukovali. Tak na příklad v kvar-\ntettách první housle. Slovútní mistři, Haydn a Mozart,\nkaždému nástroji k samostatnosti dopomohli, lak že\nkaždý pro sebe ve zvláštním svém zpěvu a nikoliv ve\nslužbě jiného šel.\nJak výborně se jim to podařilo !\nYaňhal psal docela ve zvyku svého času. Držel se\nsvědomitě obvyklých, pro každý kus hudební vytknutých\nforem, anižby se mu bylo kdy zachtělo, něco na nich\nměnit. Že mu na důmyslnosti nescházelo, jesf jisté;"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2540, "texte": "skladby jeho chovají dosti míst, z nichž nadaný duch\nprosvítá ; jak to přijde, že se dále neodvážil ? Mnozí\nkritikové vytýkali mu spěšnost' jakousi v dílech jeho a\nmělkosf. A proč? Pohřešovali bezpochyby kontrapunk-\ntické umělecké kousky, dle kterých pouze aneb nejvíce\nnad cenou hudebních skladeb se rozhodovalo, a byli to\nbezpochyby přívrženci oné školy, která jediné v kon-\ntrapunktu všecku spásu umění hledala.\nv\nZe dlouho myšlénku nehledal, aniž dlouho se roz-\nmýšlel, by tu, jež mu napadla, napsal, není ještě onou\nzlopověstnou kvapností.\nVšecky myšlénky jeho přicházely od srdce a tudy\nzase k srdci šly. Nebyla to pouhá náhoda, že tolik cti-\ntelů si získal. Něco muselo vězet v skladbách jeho, za\nkterou příčinou k sobě vábily. Byly to velké ony tři\ncnosti, které mnohému nynějšímu dílu chybí: líbeznost\na přirozená plynnosf zpěvu, totiž ohnivosf a živost.\nJesf to zajisté podivný úkaz, že Yaňhal při vší své\nnadanosti, vzdor všelikým v hudebním umění Mozartem a\nBeethovenem zavedeným novotám , slohu svému vě-\nren zůstal.\nv\nZeby jako mnohý z jeho souvěkých umělcův každé\nnovotě a změně v hudbě co zatvrzelec byl se na odpor\nstavěl, nelze ani pomysliti; spíše se namane důmínka,\njestli z přesvědčení slohu tomu věren nezůstal?\nUvážíme-li, s jakou pečlivostí na líbezný nápěv\nohled bral, jej vždy co hlavní věc považoval, nabude\ndůmínka tato skoro uskutečnění a vede k jiné, totiž\njestli Vaňhal, skládaje takto, nechtěl zňstati populárním.\nAt již jesf tomu tak nebo jinak, poznáváme ve\nVaňhalovi jednoho z výtečníkův a z nejpověsfnějších i\nnejznámějších skladatelů. Nové dráhy ovšem nerazil,\naniž převrat v hudebním světě spůsobil; účinkoval ale\nv smyslu nejlepším v duchu svého času, nebof nepo-\nužil pouze času a jeho vkusu; nýbrž mu i sám ku předu\npomáhal, tak jistě že mnohonásobně nahradil, co jako\npůjčku byl přijal, a tak všeobecný kapital nejen pojistiti,\nale i rozmnožiti pomáhal. A jestli to, jež mu ke cti\nslouží, že vloh a oblíbenosti právě jen takto byl vy-\nnaložil, tím více chvalitebné jesf, že vzdor všech licho-\ntivých lákadel, meze přírodou mu vytknuté, dosti úplně\na skromně poznal, tyto nepřekročil, a proti přirozenosti\nsvé dále a výše nebažil, nýbrž v oboru jejich to, co\nmu uloženo bylo, věrně a dobře vykonal.\nJaké oblíbenosti Vaňhal co skladatel v komorním\nslohu nabyl, bylo již podotknuto. Skladby jeho pro ko-\nstel nedosáhly tak velkého rozšíření, neboť nejvíce pro\njistá místa, jako kláštery a p., aneb na dožádání zvlášt-\nních osob skládány byly. a tak se více majetností je-\ndnotlivců staly.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.5", "titre_corps": "Neznámá pěvkyně.", "titre_sommaire": "Neznámá pěvkyně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.3", "debut_caractere": 2542, "fin_caractere_exclue": 5141, "texte": "Neznámá pěvkyně.\nLablache, onen tučný, dobrý a spolu prostomilý\ni důvtipný Lablache, býval, jak známo, miláčkem An-\ngličanův. Mnozí dokládají, že jeho otylost nemálo při-\nspěla k vydobytí náklonnosti této; jiní opět mají za to,\nk čemuž arcif i my přisvědčujeme , žef jediné jeho\nprostomilá povaha, jakož i čtveračivá, veselá mysl k do-\nsažení vítězství tohoto největší dodala váhy.\nRoku 1839 měl Lablache mladého vlaského kava-\nlíra, milování hodného člověka s rusými vousy a mo-\ndrýma očima za svého žáka, kterýž nezřídka v nesná-\nzích býval, ježto čítal dvacet let a rnillion ročních dů-\nchodů. Kdybyste ho byli slyšeli zpívat při pianu arii\nz „Náměsíčnice\", bylihysle jej měli za bledou, velmi\nútlou, melancholickou lady: lak bílou měl pleť a tak\ntenounký hlas.\nJednoho dne vstoupil signor Giovanclli do ko-\nmnaty k Lablacheovi. Vypadal zasmušile a zamyšleně.\n„Což je Vám,\" tázal se ho pěvec, „jste churav?\nči jste nemohl úlohu, již jsem Vám dal, plným hlasem\nvyzpívat? Aneb jste zdědil o rnillion více, než můžete\nspotřebovat?\" „Nikoli\", odvece Giovanelli, „nic ta-\nkového mne nermoutí.\" „Proč jste tak skoupo-\nzvuký?\" „Nudím se!\" „vy se nudíte? Vy\nnejbohatší signor vlaský a tak mlad! Vy, jenž mále\nv držení zámek, jehož cimbuří se dotýká oblak a jehož\npata v modrých vlnách řeky Adoury se koupá?\"\n„Bohatství nečiní spokojeným a šfastným. Srdce, jehož\nnic nezaneprazdňuje, vbrzku se stane ledem!\"\n„Přisámbůh! signore, štěstí se Vám nesmí nedostávali}\navšak neměl-li byste od téhodne, co se nacházíte v Lon-\ndýně, již nějakou vášeň v srdci nosili?\" „Vášeň?\njakž jsem k ní měl přijití ? Neuinímf ani slova anglicky,\nnemámf jiného přítele než Vás, a mám-li se Vám při-\nznati, není to ženská, co by měla srdce mé zaneprazd-\nňovati.\" „Co tedy hledáte, pane?\" „Anjela, by-\ntost, obklíčenou tajnostmi, již bych tak z povzdálí mi-\nlovati mohl, jakož milujeme slunce se zlatými paprsky,\ntoto brillantní světlo nebeské koruny.. . Přál bych si,\naby bez jejího vědomí duch můj s ní se obíral,\naby jí byla duše má pravou bratrskou láskou, tak či-\nstou, jakož jesf láska nebeských kůrů, oddána.\"\n„Rozumím Vám, Vy básníku, žádáte sobě lásku bez-\nnadějnou.\" „Chci\", odvece melancholický Vlach,\n„aby přeludy mé nikdy nezmizely; chci, aby ta, jížto\nobětuji toto němé zbožňování, nikdy nevystoupila z ta-\njemného závoje, jenž ji zahalovati bude, jako starověké\naugury; nebof, ach! při žádné pozemské kráse....\nnení dokonalosti.\" „Ba arciť, pane, přeju Vám mnoho\nštěstí k růžobarevnému přeludu, jehož hledáte.\"\nCo Lablache tato slova povídal, přebíral se signor\nGiovanelli v listech památníku, jenž ležel na stole."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4100, "texte": "„Ach, můj milý\", zvolal náhle, „jaká to výborná\nkniha!\"\nMladý blouznílek spatřil skutečně výborné album,\nvázané v aksamite a ve zlatu s vytlačenými květinami,\nse záponou uměle pracovanou. Čtvero rubínů nejjasnější\nskvělosti třpytilo se na čtyřech rohách, a z hebounkých\nlistů páchla líbezná vůně, příjemná směs myrhy, re-\nsedy a fialek.\nNa první stránce byla napsána rukou ženskou slova:\n„A mio maestro di musica\" (Mému učiteli hudby)*\n„Probůh\", zvolal hrabě, „od koho máte toto album?\"\n„Od jedné mé žákyně.\" „Jak se jmenuje?\" La-\nblache se rozmýšlel: „Její jméno nemohu jmenovali.\"\n„Jakáž pošetilost, k čemuž takové opatrnosti?\"\n„Pane, bez dovolení nelze mi jména svých žákyň vy-\njeviti, zvláště pak ne větroplachu Vašeho stáří, krá-\nsnému a nestálému co motýl, zamilovaný do všech růží.\"\n„Vaše mlčelivosť ještě více mě dráždí. Je hezká?\"\n„Ah, co se toho týče... výborná!\" „Její vlasy?\"\n„Rusé!\" - „Její oči?\" „Modré.\" - „Je velká?\"\n„Ano, její zrůst velebný, má překrásné zuby a ducha,\npůvabnosť.. ♦ toťněco znamenitého !\" „Je provdána ?\"—\n„Nikoliv, ona je svobodna.\" „Tot ji musím vidět, jí\nse dvořit, a bude-li se mi líbit...\" „Vzal byste si\nji?\" „Bez pochyby.\" „Pošetilost! ona je usta-\nvičně vznešeným příbuzenstvem vázána, to by Vám ji\nnikdy nedalo.\" „Myslíte?\" „O tom jsem pře-\nsvědčen. Jsouf zde překážky, jež nelze překonati.\"\n„Ach, nechtež mi ji jenom jednou, jen jedinýkrát vidět.\"\n„Což kdybych svolil k tomu, ukázati Vám ji, přisahal\nbyste, že se k ní nebudete nikdy blížili ? a že se spo-\nkojíte tichým zbožňováním, o němž jste právě mluvil?\"\n„Přisahám, a na důkaz toho opustím zejtra Londýn.\"\n\"A\n-*\nU večer uvedl Lablache hraběte do skvělého kon-\ncertu. Když vstoupili, již slavnost byla počala. Sál byl\nna všech stranách naplněn. Všecko mělo upiaty zraky\nna rusovlasou dámu, v oděvu velmi jednoduchém, neboť\nna hlavě měla jenom věnec z modrých chrp. „To je\nona!\" řekl Lablache.— „O bell' alma inamorata!\"\n(O krásná, milovaná duše!) zvolal u vytržení mladý\nVlach, a po celý večer zůstal v extasi.\nDruhého dne odejel do Venecie. Rok na to shledal\nse opět s Lablachem v Paříži.\n„Nu !\" pravil onen, „a moje neznámá ?\" „Vy\ntedy pořád na ni myslíte?\" „Pořád, jestif to spa-\nnilý obraz, jejž někdy ve snu vidím. Pak ji zdobí obraz-\nnost má nejbohatším rouchem, odívá ji purpurem a\nvkládá jí démantovou korunu na hlavu. Jest ještě po-\nřád Vaší žákyní?\" „Ještě pořád; jestif výbornou\npěvkyní, ale od té doby, co jsem jí neviděl, zařídili jí\ndomácnost'... ona sevdala!\" „Ona se vdala!\" pra-\nvil šlechtic s hlubokým vzdechnutím, „tot škoda; tak\nspanilá dáma, tak svěží a milá jako ona, měla by, jako\nbotanikovi překrásná květina, jížto se dotknoutí neo-\npovažuje, drahou býti.\" „Jste ještě pořád básníkem,\npane?\" „Zda-liž to má vada, jestliže století jím více\nnení ? Básnictví jest láska ku kráse, vážnost a úcta\nvznešených předmětův, nejvýmluvnější všech proseb,\nvchod ducha a srdce.\"\nVlaský kníže strávil zimu v Paříži. Mluvíval často\no neznámé pěvkyni, často tiskl s úctou rty svoje na\nlisty vkusného památníku; avšak ach! každý sen má\nsvůj konec. Skutečnost', toto vážné dítě, ježto se každou\nzničenou illusí sílí, zmocnila se jeho duše. Vrátiv se\ndo Vlach, oženil se tam se snědou princeskou, která\ndostala 10 zámkův a rozsáhlé krajiny za věno, jako\nony priucezny v báchorkách.\nRoku 1844 hodlal se sprostit obyčejného spůsobu\nživota, i chtěl ukázati své paní Francouzsko. Cestoval\nskrze město Eu, übíraje se do Paříže. Zde uviděl shro-\nmážděné množství; radostné pokřiky naplňovaly vzduch,\nváleční trouby zavznívaly. U prostřed shromážděných\nknížat a vznešených dám spatřil mladistvou paní, již\nihned poznal.\n„Můj Bože!\" vzkřikl, „toť ona, žákyně Lablacheova,\nmá neznámá pěvkyně!\" „Co je Vám, pane?\" tázala\nse ho úzkostlivě jeho paní. „Nic, můj anjeli, na\nmou čest.\"\nNato přiblíživ se k jednomu důstojníku, pravil k němu\ntřesoucím se hlasem : „Pane setníku, nemohl byste mi\nříci jméno léto dámy?\" „Ta v růžových šatech*\nv bílém klobouce?\" ?sAno, zrovna ta.\" „Pane\",\nodvece setník udivenému knížeti, „račtež přec smek-\nnouti; dáma, kterouž pozorujete, jmenuje se: Viktorie,\nkrálovna Anglická!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "29", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.4", "debut_caractere": 4102, "fin_caractere_exclue": 4486, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„A takovou chvíli si prožil?\"\n„Ano, a mnozí jiní též podobných, ba znamenitěji\nších prožili, ač zkušenost' žádné stopy po sobě v nich\nnezanechala. Leží to v krvi. Můj život byl posud velmi\nprostý a jen jediná, v jiných očích snad nepatrná udá-\nlost' jím zatřásla.\"\n„Což to nějaké tajemství, že si se posud o tom\nnezmínil.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2005, "texte": "„Naopak. Mlčel jsem, poněvadž to příliš obyčejná\nudálosf, a pouze mně důležitá pro mocný dejem, jejž\nna mne učinila, kdežto jiný by ji snad netečně byl\nobešel a dávno na ni zapomněl/4\nVypravoval pak celou příhodu, kteráž jej z mládí\nbyla potkala.\n„Obraz hořícího stromu a bleskem raněného, upá-\nleného pod ním chlapce mne nikdy více neopustil, a\npokud se pamatují, dotknula se ona hromová rána i\nmé vlastní duše, roznític mysl mou a neustále v srdci\nmne pálíc. Zdá se mi nepouhou náhodou, alebrž sou-\nžením, že právě tenkráte milovaný náš učitel černohor-\nský u nás se objevil. Jakž ti povědomo, vrátil se vý-\ntečný len mnich tenkráte právě z Itálie a navštiviv pří-\ntele, po němž po léta toužil, cestou do Prahy v tétéž\nchvíli ku kostelíku došel, když nejprudší liják se\nspustil. Ukryl se před deštěm na schůdkách otevřeného\nkůru, a má podivná mu hra na varhany v té době, při\ntakové nehodě zbudila zvědavost jeho, takže až na kůr\nvystoupil a ještě více prý se podivil, vida tmu v ko-\nstele a pak ustrašené dva hochy jako před strašidlem\nübíhali. Jméno ujce mého mu nebylo cizé. Odebral\nse tedy k známému učiteli na nocleh a pomocí jeho\njsem se dostal do Prahy. Tam jsem se stal jeho žá-\nkem a věř mi, že nemám vyšších přání na světě než\nabych mistra svého pochopil a návodů jeho používaje\nočekáváním vyhověl, jež o mně má. Zde taky jsem\npoznal, kterak jsem byl prohloupil zanedbáním houslí a\nznova jsem se jich chopil. Varhany člověk nemůže\ns sebou nositi, zaehce-li se mu právě s hudbou pohovo-\nřiti. Daleko jsem to ovšem s houslemi ještě nepřivedl,\nale i ten trochet mého umění mi už valně prospěl.\nOvšem, kdybych se státi mohl varhaníkem, bylo by\npřání mé dovršeno, není však prázdného místa, neboť\npotřebí v kostele jenom jednoho varhaníka ale houslistů\nvíce. Takž jsem se stal prozatím houslistou li svatého\nHavla a u svatého Martina též vypomáhám, což mi aspoň\ntolik vynáší, čeho chudý muzikant potřebuje. Zbývá mi\npři tom s času pomýšleli na to, co hlavním vlastně mým\núčelem jest.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "29", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.7", "titre_corps": "FRIDLOVSKÝ JOSEF.", "titre_sommaire": "FRIDLOVSKÝ JOSEF.", "signature_source": "Redaktor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.5", "debut_caractere": 2007, "fin_caractere_exclue": 4823, "texte": "FRIDLOVSKÝ JOSEF.\nRedaktor.\nOpět zhasla na obzoru hudebním velká a jasná hvězda,\nkterážto mnohá leta jasnou září svítila* Hvězda tato\njest znamenitý virtuos na klarinet Jh Fridlovský.\nFridlovský Josef, narodil se dne 11* lipna\n1777 u sv. Markéty blíže Prahy. První jeho učitel ve\nzpěvu a na housle byl Vodička, učitel z blízké\nvesnice Ouhonic, čacký to hudebník a ve svém oboru\nvelmi důkladný. Příroda obdařila mladistvého Josefa\nčarokrásným, téměř půl třetí oktávy zaujímajícím soprá-\nnovým hlasem, neboť dovedl vyzpívat beze vší obtíže\ntřikrát čárkované vysoké c a z nouze mohl i altové\nano v dolejší poloze ležící přednášet. A jaká to zvlášt-\nnost'jevila se jeho hlasu? Ještě v 16. roku jeho stáří\nnezměnil se hlas jeho. Nejeb se, první klarinetista\nv Pražském divadelním orchestru, vyučoval ho klarinetu\na bassetnímu rohu, anlo se juž dříve na pianu a de-\nchovým nástrojům byl naučil. V krátkém času dosáhl\nJosef na svém nástroji takové obratnosti, že byl sto\npříjmouti první místo u harmonie městské gardy. Jeho\nchvalná pověst vnikla i do sídelního města Vídně, což\nmělo za následek, že r. 1802 při divadle „An der\nWien\" engažován byl , v kterémžto skvělém kruhu\numělcův dlouhou řadu let za nejkrašší ozdobu považo-\nván a ještě před několika lety za skvostnou reliquii\nnezapomenutelné a bohužel uplynulé doby považován\nbyl. Plný, jemný, ohebný, zvonkovitý, mocně imponu-\njící stříbrozvuk, něžný, lahodící srdce, pronikající před-\nnes a největší jistota v bravurních figurách všeho druhu\njakož i portamento a všechny odlíčenosti (nuance) před-\nnesu nedají se líčili. V adagiu rozplynul se cit\na duše jeho; v allegru byl co odvážný k slunci se\nvznášející orel. A jakby neměly tyto výtečné vlast-\nnosti odměněny a oceněny býti v umění milovné\nVídni ? Brzy stal se miláčkem všech pro všemocné\nvnady Polyhymnie tak vřele zaujaté obyvatele sídelního\nměsta a každý se snažil, získati si ho za učitele. Při\nvšech velkých koncertech v nejvznešenějších privátních\nkruzích zúčastnil se jeho talent, jenž s největší skrom-\nností as roztomilou účinností spojen byl; ano byl\nčasto tak šťasten, že J. V. kardinala arcivévodu\nRudolfa „alla camera\" doprovázel. Sám nejvyšší\nhofmistr téhož prince, hrabě Ferdinand z Troyeru,\nnáležel k jeho nejlepším žákům, kteří svému mistru\nk největší cti sloužili. Když se bylo ve Vídni hudební\nkonservatorium zřídilo, byl okamžitě za professora usta-\nnoven, a ústav tento má mu za mnohé výborné žáky\nděkovati. R. 1822 obdržel dekret k cis. kr. dvorní\nkapeli a stal se r. 1832 skutečním členem jejím. Frid-\nlovský zemřel 14. ledna, zanechav po sobě 8 dětí,\nz nichžto Antonín nyní virtuos na klarinett při dvorním\ndivadle , pak zpěvačky Eleonora a Marie chvalnou\nzmínku zasluhují. Po Fridlovskéin zůstalo 15 vnuků,\nk nimžto též náleží prima donna Pražské opery M.\nFridlovská.\nPokoj popeli jeho!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "32", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.7", "debut_caractere": 4144, "fin_caractere_exclue": 5686, "texte": "(S) Budějovice. Nás ředitel kůru a spolu\nměstský kapelník, pan Jan Ployhar, zemřel dne 10.\nledna a byl velmi slavně pohřbem V chrámě zpívány\nbyly za něho smuteční sbory od gymnasiálních žáků pod\nvedením p. E i 1 a, učitele zpěvu a od zpěváckého spolku\ndirekcí pána A. Novotného. Dne 14. ledna odbývalo\nse za něho requiem od Mozarta, při ěemž vseckni\nzdejší hudebníci, jakož i hudbomilové z Krumlova, Tře-\nboni, z Hluboké, Rímavi atd. spolu účinkovali. Pro toto\nuprázdněné místo vypsala městská radda konkurs v ozna-\nmovateli Pražských Novin, a lze se nadíti, že místo toto\nnějaký mladý, cilý a důkladný hudebník dostane, neboť\nplat ředitele kůru u nás jest dosti značný, ano výnosný.\n(S) Chrudim. Předešlý týden byl v sezení našich\nobecních starších dosavadní varhaník pan František Horá-\nlek, absolvovaný žák Pražského konservatoria, na uprá-\nzdněné míslo ředitele kůru povýšen. Místo varhaníka zů-\nstane na cas prázdné, an při stavbě kostelní varhany\nrozebrány byvše, na jaře s velkou opravou znova posta-\nveny budou.\n(K. A.) Hlinsko. (Kostelní hudba.) Doufám,\nže snad „Dalibor\" rád uslyší zprávy o stavu hudby\nna venku, neboť venkov spojen s hlavním městem, tvoří\ncelek. Praha arciť srdce, venkov údy mohutného těla.\nMiluje-li Dalibor celý národ, musí též i udy nejen srdce\nmilovati. Stav hudby u nás jest dosti potěšitelný\nporovnáme-li jej dílem s jinými místy dílem s poměry\nzdejšími. Hudba kostelní nalezla v úcinlivém řediteli\nkůru p. Fr. Veselském pečlivého pěstitele. Neníť věcí\nsnadnou pěstovati hudbu kostelní, když nestává stálých"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3087, "texte": "hudebníků kostelních ani zpěváků, vyjma několik zdej-\nších a okolních pp. učitelů, když nestává i jiných po-\nmůcek. Ředitel choru jest pouze na sebe a na svou\núčinlivou snahu odkázán. Vážený p. Veselský osvědčil\nneunavenou píli a snahu zvelebiti hudbu kostelní, získal\nochotných hudebníků i zpěváků, a tak možná, že každou\nneděli i ve svátek uslyšíme zpívanou mši. Hlavní zása-\ndou k dokonalému vývinu hudby kostelní jsou varhany,\nkteréž se v špatném stavu nacházejí. I též zde se\nutvořila společnost hudebníků pro hudbu příležitostní.\nMěli jsme příležitost v minulém letě se vícekráte pře-\nsvědčiti, že by se lehce hudebníkům těmto podářilo zda-\nřilé hudební kusy provozovati, kdyby odložili povrchnou\npouze snahu, kteráž jim pouze pro výdělek káže hráti.\nMnoho se docílí horlivou snahou, kdyby i okolnosti\ndosti nepříznivé byly.\n(Š) Králové Hradec. Pod řízením pana\nučitele na hlavní škole, zřizuje se zde zpěváčky\nspolek, jemuž každý od srdce zdar a rozkvět přeje.\nOstatně bylo by žádoueno, kdyby i jiná města česká pří-\nklad tento následovaly, neboť zpěv přispívá velice k\nušlechtění srdce a mravů. Kéž by přání naše našlo hoj-\nného ohlasu!\n(J. W.) Nové Benátky. Dne 27. ledna b. r-\ndala se zde slyšeti rodina Elstner-ova a líbila se\nvelmi, odebravši se odtud dne 28. do Lysé a napotom\ndo Brandýsa nad Labem, zamýšlí také Prahu navštíviti.\n\nDrážďany. Dne 25. ledna provozovala se zde\nponejprv nová 5aktová opera „Diana von Solange\"\nod velkovévody Arnošta Saso-Kobnrgskěho. Děj\ntéto opery je ze 16. století, představujíc spor o portugal-\nskou korunu. Opera ta došla velké pochvaly a také pro-\nvedení její bylo výborné. Zvláště vyznamenala se paní\nBur d e-Neyova v titulní úloze a Tichá ě e k\n(Cech) co markýz z Yarsalu.\nKrakov. Nejslavnější nyní virtuos na cello pan\nServais (Servé) přibyl sem z Yaršavy a bude zde kon-\ncertovat'.\nMilán. Nová opera „Simon Boccanegra\" od Ver-\ndiho dávala se zdě dne 25. ledna a propadla docela.\nNový-York. Nadaný pianista Arthur Napoleon\ndává zde koncerty.\nPaří ž. Mozartova opera „Svatba Figarova\" došla\nv divadle „Théatre lyrique\" tak velké obliby, že i\nv Italském divadle provozována bude. Ostatně přichá-\nzejí Mozartovy skladby velmi do mody. Paříž bude míti\ntaké Mozartovu ulici a sice bude Rue de Sentier, kdež\nskladatel Don Juana bydlel, jmenem tím pokřtěna.\nPetrohrad. Zdejší zpěvácká Akademie provedla\nv prvním svém koncertě „Ráj a Peri\" od Schumanna,\njehož skladby po Beethovenovi zde nejvíce obliby\ndocházejí.\nv\nŠtýrský Hradec. V Offenbachově operettu „Za-\nsnoubení při svítilnách\" došli hojné pochvaly slečny Li-\nsoyá a K ropová z Prahy, kteráž poslední svou ko-\nloraturu hlasu skvěle osvědčila.\nTur in. Divadlo Victor Emanuel otevřeno bylo\noperou „Hugcnotti\", při nížto přes 100 hudebníků\núčinkovalo.\nVídeň. Pianista Jace dával zde dva koncerty\ns cbvalným prospěchem, a uspořádá na rozloučenou dne\n30. t. m. poslední svůj koncert. Taktéž uspořádá zde\ntéhož dne pianista Moszner z Petrohradu v Saloně u\nBosendorfra Matinée musicale. Dne 1. února bude se\nna dvorním divadle ponejprv provozovat opera „Růže\nKastilská\" od Ralféa.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Opera. Tyto dni opakována byla zpěvohra „Fra", "titre_sommaire": "Opera. Tyto dni opakována byla zpěvohra „Fra", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6220, "texte": "Opera. Tyto dni opakována byla zpěvohra „Fra\nDiavolo\" a operettka „Zasnoubení při svítilnách\",\no nichžto ničehož nám nezbývá podotknouti, leě\nže správně provedeny byly. Dne 29. ledna provozo-\nvala se opera „Sicilianské Nešpory\" od Verdího.\nPonechávajíce sobě stručný obsah její na podruhé, dlužno\nnám se o tom zrnin iti, že Yerdi operu tuto pro Akade-\nmii imperiále složil a že jmenovitě za casu Pahzské\nvýstavy se skvělou úpravou dávana jest. Též v opeře\ntéto hraje vražda a smrt hlavní roli jak ta juž titul\noznamuje. „Sicilianské nešpory\" provozovaly se v Německu\nna dvorním divadle v Stuttgartě, kdež musa Verdiho\njaksi velké obliby dochází.\nMozartovo requiem. Dne 24. ledna odbývalo\nse u křížovníků za zesnulého p. hraběte Kristiána Wald-\nšteina slavné requiem od Mozarta. Ačkoliv údové hu-\ndební jednoty a cleny divadelního orchestru spolu účin-\nkovali a obsazení dosti silné bylo, přec se v bezaku-\netickém chrámu síla orchestru vyvinout nemohla. So-\nlové party byly v rukou si. Ferlesové (Soprán), sl. Pa-\nnaotovicové (Alt) a pánů Emmingra (Tenor) a Straka-\ntého (Bass), kteří vespolek důstojným svým přednesem\nchvalně účinkujícím orchestrem mocný dojem tohoto\narcidíla co nejprospěšněji zvýšili. Pobádá mne tato\npříležitost, bych několik slov více promluvil o tomto\nslavném díle, které v oboru svém co nedostižené tu po-\nsud stojí. Bylt to poslední zvuk nejútlejšího srdce, po-\nslední vzdech nejkrásnější duše svého století! Bylt to\nposlední kámen k chrámu dospělosti V. A. Mozartovy,\njehožto obrovské velikosti a velebné kráse pozdní ještě\nvěkové kořili se budou. Skladba ta náleží do nejpo-\nslednější doby umělecké činnosti Mozartovy, do roku\n1792. V térnže roku psal „Kouzelnou flétnu,\" kte-\nrouž si teprv všeobecné známosti získal a ~Ti t a\", kte-\nroužto operu pro Pražské divadlo ku slavnosti koruno-\nvání císaře Leopolda složil. Ačkoliv známo, jak re-\nquiem toto povstalo, přec snad některým milovníkům\nhudby bude vítáno, když jeho vznik v krátkosti po-\ndotknu. Již před rokem žádal neznámý*s'*) člověk ve\njménu jakéhosi vysoce urozeného pána, jehožto jména\nobjednatel zatajil, Mozarta, aby napsal requiem, k jehož\ndohotovení si cas urciti a honorár ustanoviti mohl.\nMozart ustanovil si krátkou lhůtu ctyr neděl a honorár\n100 dukátů, kteréž mu cizinec hned vyplatil s dolože-\nním, že si pro requiem v určený čas přijde. To vše\npřipadalo Mozartu velice podivné a často byl vídán\nv hlubokém přemýšlení. Započal se vší pilností svou\npráci, ale dílem jinými myšlenkami jsa poután, dílem pře-\ntržen juž tenkráte slabým zdravím jen pomalu pokračo-\nval. Síly jeho již tehdáž počaly mizeti, často mu tušení\nblízké smrti duši hnětlo a přílišné namahání právě v této\ndobě jej často tak zemdlelo, že dalším odpočinutím se\nopět zotaviti musel. Titus, právě v tu dobu objednaný,\nklesající jeho síly zase poněkud občerstvil, a ze zádum-\ncivosti jej na nějaký cas vytrhnul. Když Mozart ko-\nnečně z Prahy do Vídně zpět se navrátil, dostavil se opět\nu něho onen neznámý a žádal objednané requiem.\nTu se teprv Mozart zcela oddal této práci, ale neustále\nmu na mysli tanulo, že náhrobní tento zpěv sám sobě\nskládá. Den ode dne síly jeho jak večerní stíny se tratily,\nale pramen, z něhož svá nesmrtelná díla čerpal, přec\nnevysýchal. Jak by se byl ještě naposled obrovsky až\nk nebi vztýčil, ještě vzdor vždy zrůstající tělesné slabosti\nnevadnoucí jeho duch se zvěčnil v nesmrtelných zvu-\ncích, které nás vedou v nevídané kraje, kde soudní den\nnad námi vzchází as celou hrůzou okamžiku tohoto,\njako i s blahou nadějí v milosrdenství Boží chvějící se\nduši naplňuje. Kým by ohromná těmto zvukům vdech-\nnutá síla nezaťrásla, a koho by zas neukonejšila v ten\nnejsladší sen o životě budoucím! O zajisté každého, kdo\nskladbu tu slyšel! V celém díle panuje ta polotemná barvitost,\nkteroužto se vznešenost přiodívá. Jakou mocí Mozart\nvšemi prostředky vládnul, ukazuje téměř sestavení ná-\nstrojů, jak se dle nutnosti idey podalo; sbor foukacích\nnástrojů sestává jen ze dvou bassetních rohů a 2 fa-\ngottů, hlubší obou zvucnost a temná jejich barvitost\nnejlépe se hodily k tomuto žalozpěvu, bujnost klarinettů\nzženštilá jemnost flét a materiellní obce mohly celku je-\nnom škoditi, velmi spořil s trouby a bubny, a jen kde\npathos silněji vystupuje, tu v spojení s posauny tím\nmocněji zavznějí, aniž by jemnějšími lesnicemi byly mír-\nněny! Nalézá se mnoho chyb v instrumentací (k. př. str.\n45. takt 6. (v partituře Breitkopf a Kartel 1801) str.\n114, takt 4—5. str. 120, takt 3, str. 130, takt 1, a\nmnoho jiných) a to jen z té příčiny, že nepochází vše\nz mistrova péra, nýbrž z péra kapelníka Sússmayera ve\nVídni. Na některých místech Mozart jen motivy udal,\nkteré Sússmayer dohotovil, jenžto často Mozartem o díle\ntomto mluvil a lépe snad než každý jiný v myšlenky\njeho se vpravil. Arcit je skoro pravdě nepodobno, když\ntento ve svém psaní taky uvádí, že od verše ~judicand-\nus homo reusu atd. Dies irae, Sanctus, Benedictus a\nAgnus Dei všechno jeho prací jest. Však buď tomu\njakkoliv, p. Sússmayer si i tím nejmenším podílem o\ntoto dílo zásluhy získal, Krutá hodina, která mistra\nvelikého navždy tomuto světu odejmouti měla, vždy\nblíže postupovala, až se konečně dne 5* prosince 1791\nduch jeho v nadpozemské říše povznesl, odkudž jej\nBůh k zvelebení umění byl seslal. Ještě na smrtelné\nposteli si dal podat partituru requiem, prohlídl ji ještě\njednou, poslední slza v milostném jeho oku se zasví-\ntila a blednoucí rty šeptaly: „Vždytjsem to přec\npovídal, že to jen sám pro sebe píšu!\"\nTak se rozloučil s uměním a se světem nejnada-\nnější muž svého století jenž našeho národu velice si\nvážil a často říkával: „Č ech o v é mně přec nej-\nvíc rozuměj í.\"\nBeseda ku prospěchu národního divadla došla\ndne 24. ledna skvělého výsledku. Sál na Žofíně změ-\nnil se v kouzelný palác v něinžto dámy místa milost-\nných vil zaujímaly. Jaký to vkus? jaká elegance a nád-\nhera. Naproti vchodu třpytila se stříbrem se lesknoucí\na květinami okrášlená poprsí JJ. MM. císaře a cí-\nsařovny, velký sal byl bílé a růžově, menší\nbílé a červeně ozdoben, místnosti pod galeriemi okrá-\n\n*) Z důkladného proskournání přišlo na jevo, že onen neznámý\nmnž byl komorník Leutgeb, jenž ve jménu svého pana\nhrabéte z Waldsee requiem u Mozarta objednal."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4142, "texte": "šleny byly bílými zlatem protkanými draperiemi, co za-\ntím mezi okny viděli, byli uměle malované výkresy\nkvětin. Na levé straně velkého sálu vypínala se\nTerpsichorá, musa tance, jsouc obklopena košíky\nkvětiny nesoucími; v menším sále nacházela se též\nsocha tanečnice. Zábava byla velmi živá a nenucená,\njsouc osvěžena precisně provedenou hudbou orchestru\nvojenského řízením pana kapelníka Ješka. Návštěva\nbyla velmi četná. Mezi přítomnými hosty nacházelo se\nmnoho doktorů, professorů, umělců a notabilit české li-\nteratury. Společnost rozešla se teprv o 6 hodinách\nz rána. Lze se nadíti, že také druhá beseda dne 7.\núnora hojně navštívena bude.\nV neděli dne 13. února bude se dávat ve pro-\nspěch pana E. Tauwitze, nadaného skladatele a ka-\npelníka stavovského divadla, opera „Kouzelný stře-\nle c\" v jazyku českém, v nížto jak známo slečna\nMína Me dalo v a co Agatha vystoupí. Obsazení je\nnásledující: Anežku zpívať bude sl. Gaucova, Maxe\npan Ba ch m ann, Kašpara pan Strakatý, Kuna pan\nSchwarz, clen divadla v Sibini, Mnicha pan Eilers\na Ottokara pan Peták. Lze se nadíti, že obecenstvo\nPražské, ježto dobře zná zásluhy pana beneficianta, za-\njímavé toto představení četně navštíví.\nSlečna Mína Medalova engažována jest se\nznačným platem do Frankfurtu nad Mohanem, kdež\ntaké slečna Chaloupková, žákyně paní Podhorské, vel-\nkého dochází uznání.\nSkladatel opery „Anna von Landskron\" pan J.\nMest slavil dne 18. ledna sňatek s dcerou Marquarta,\nhostinského v Stuttgartě.\nJan N. Škřoup, ředitel kůru u hlavního\nchrámu Páně sv. Víta, uvedl v hudbu hymnu na pa-\npeže Pia IX., jejížto původcem jesť kardinal arcibiskup\nDr. Wiseman v Londýně. Vynesením kardinala arci-\nbiskupa Vídenského od 27. prosince 1858 uvedena bude\ntato hymna s hudbou Škroupovou do škol a bude se\nzpívati 1. dne 5. května na narozeniny J. papežské Sva-\ntosti papeže Pia IX., 2. dne 16. června, jakožto v den\nvýroční památky jeho vyvolení za papeže, kteréžto slav-\nnosti dle „Directorium oíf. div.\" slaveny a lidu v ne-\nděli před tím oznámeny býti mají.\nNový kapelník stavovského divadla p. Vilém\nJahn, jenž místo Nesvadbovo zaujme, jest narozen\nv Rakouském Slezsku a obdržel své hudební vzdělání\nvHolomouci na útraty arcibiskupa, svobodného\npána ze Sommeran. Svou uměleckou dráhu nastoupil\nr. 1852 co kapelník v Temešváru. Roku 1856\nbyl kapelníkem v Záhřebu, kdež učitelské místo ve\nškole zpěvácké Horvátha převzal. Rok na to dostal se\nza kapelníka do A mstrdamu, pak do Peště a ko-\nnečně do Krakova. Prodlévaje v Pešti, zasnoubil se\ntam s koloraturní zpěvačkou Tély Rosovou.\nVěhlásný náš virtuos, pan Alex. Dreyschock,\ndostal od ředitelství abonnementních koncertů ve Frank-\nfurtu nad Mohanem pozvání, by tam dne 31. ledna\nv koncertě účinkoval. Jak se dovídáme, přijal p. Alex.\nDreyschock ono pozvání a mimochodem řečeno, bude\nslavný mistr též v koncertě konservatoria Pražského\nspoluúcinkovať.\nSebraných spisův J. K. Tyla od cinných na-\nkladatelů Kobra a M argrafa vydávaných vyšel\nsešit 40tý. Upozorňujeme vážené odběratele na tyto\nkrásné spisy, ježto i mnoho novell ze života hudebnic-\nkého, n. př. Pouť ceských umělcův, Bláznivý houslista,\nLáska básníkova nachází, podotýkajíce při tom, ze\nveškeré spisy as 53 sešitů obsahovati a zajímavou bi-\nbliotéku tvořili budou.\nPan E. Tauwitz uvedl v hudbu některé\ns bory, ježto se v dramatu „H á n a\" od F. V. Jeřábka\nnacházejí.\nV stavovském divadle zkoušen byl hlas velmi na-\ndané operní žákyně konservatoria, slečny Alojsie Blažkovy,\nježto u přítomnosti hraběte Nostice, rytíře Bohuše a jiných\npánů árii z „Figarovy svatby\" přednášela. Slečna A.\nBlažkova má krásný, zvučný, objemný a velmi příjemný\nhlas, jenž vycvicen byv skvělou budoucnost jí zaručuje.\nNové hudebniny. Nákladem R. Veita v Praze\nvyšly: Romance pour le piano par F. Neumann,\nbrillanlní avšak lehký salonní kus pro piano v ceně\n68 kr. rak. c.; dále Neapolitanische Yolksreise\npro piano a cello neb housle od Fr. Bacha op. 3\nv ceně 1 zl. 5 kr. r. c! pak Ungarische Volks-\nweis e pro piano a cello neb housle od Fr. Bacha\nop. 4, v ceně 96 kr. rak. c. Oba kusy vynikají pěknou\nmelodií a obratným provedením. Odběratelům Dalibora\nsleví se na dotčených kusech třetina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8.2", "titre_corps": "(S) Budějovice. Nás ředitel kůru a spolu", "titre_sommaire": "(S) Budějovice. Nás ředitel kůru a spolu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.7", "debut_caractere": 4144, "fin_caractere_exclue": 5686, "texte": "(S) Budějovice. Nás ředitel kůru a spolu\nměstský kapelník, pan Jan Ployhar, zemřel dne 10.\nledna a byl velmi slavně pohřbem V chrámě zpívány\nbyly za něho smuteční sbory od gymnasiálních žáků pod\nvedením p. E i 1 a, učitele zpěvu a od zpěváckého spolku\ndirekcí pána A. Novotného. Dne 14. ledna odbývalo\nse za něho requiem od Mozarta, při ěemž vseckni\nzdejší hudebníci, jakož i hudbomilové z Krumlova, Tře-\nboni, z Hluboké, Rímavi atd. spolu účinkovali. Pro toto\nuprázdněné místo vypsala městská radda konkurs v ozna-\nmovateli Pražských Novin, a lze se nadíti, že místo toto\nnějaký mladý, cilý a důkladný hudebník dostane, neboť\nplat ředitele kůru u nás jest dosti značný, ano výnosný.\n(S) Chrudim. Předešlý týden byl v sezení našich\nobecních starších dosavadní varhaník pan František Horá-\nlek, absolvovaný žák Pražského konservatoria, na uprá-\nzdněné míslo ředitele kůru povýšen. Místo varhaníka zů-\nstane na cas prázdné, an při stavbě kostelní varhany\nrozebrány byvše, na jaře s velkou opravou znova posta-\nveny budou.\n(K. A.) Hlinsko. (Kostelní hudba.) Doufám,\nže snad „Dalibor\" rád uslyší zprávy o stavu hudby\nna venku, neboť venkov spojen s hlavním městem, tvoří\ncelek. Praha arciť srdce, venkov údy mohutného těla.\nMiluje-li Dalibor celý národ, musí též i udy nejen srdce\nmilovati. Stav hudby u nás jest dosti potěšitelný\nporovnáme-li jej dílem s jinými místy dílem s poměry\nzdejšími. Hudba kostelní nalezla v úcinlivém řediteli\nkůru p. Fr. Veselském pečlivého pěstitele. Neníť věcí\nsnadnou pěstovati hudbu kostelní, když nestává stálých"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1343, "texte": "hudebníků kostelních ani zpěváků, vyjma několik zdej-\nších a okolních pp. učitelů, když nestává i jiných po-\nmůcek. Ředitel choru jest pouze na sebe a na svou\núčinlivou snahu odkázán. Vážený p. Veselský osvědčil\nneunavenou píli a snahu zvelebiti hudbu kostelní, získal\nochotných hudebníků i zpěváků, a tak možná, že každou\nneděli i ve svátek uslyšíme zpívanou mši. Hlavní zása-\ndou k dokonalému vývinu hudby kostelní jsou varhany,\nkteréž se v špatném stavu nacházejí. I též zde se\nutvořila společnost hudebníků pro hudbu příležitostní.\nMěli jsme příležitost v minulém letě se vícekráte pře-\nsvědčiti, že by se lehce hudebníkům těmto podářilo zda-\nřilé hudební kusy provozovati, kdyby odložili povrchnou\npouze snahu, kteráž jim pouze pro výdělek káže hráti.\nMnoho se docílí horlivou snahou, kdyby i okolnosti\ndosti nepříznivé byly.\n(Š) Králové Hradec. Pod řízením pana\nučitele na hlavní škole, zřizuje se zde zpěváčky\nspolek, jemuž každý od srdce zdar a rozkvět přeje.\nOstatně bylo by žádoueno, kdyby i jiná města česká pří-\nklad tento následovaly, neboť zpěv přispívá velice k\nušlechtění srdce a mravů. Kéž by přání naše našlo hoj-\nného ohlasu!\n(J. W.) Nové Benátky. Dne 27. ledna b. r-\ndala se zde slyšeti rodina Elstner-ova a líbila se\nvelmi, odebravši se odtud dne 28. do Lysé a napotom\ndo Brandýsa nad Labem, zamýšlí také Prahu navštíviti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8.3", "titre_corps": "Drážďany. Dne 25. ledna provozovala se zde", "titre_sommaire": "Drážďany. Dne 25. ledna provozovala se zde", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "debut_caractere": 1345, "fin_caractere_exclue": 3074, "texte": "Drážďany. Dne 25. ledna provozovala se zde\nponejprv nová 5aktová opera „Diana von Solange\"\nod velkovévody Arnošta Saso-Kobnrgskěho. Děj\ntéto opery je ze 16. století, představujíc spor o portugal-\nskou korunu. Opera ta došla velké pochvaly a také pro-\nvedení její bylo výborné. Zvláště vyznamenala se paní\nBur d e-Neyova v titulní úloze a Tichá ě e k\n(Cech) co markýz z Yarsalu.\nKrakov. Nejslavnější nyní virtuos na cello pan\nServais (Servé) přibyl sem z Yaršavy a bude zde kon-\ncertovat'.\nMilán. Nová opera „Simon Boccanegra\" od Ver-\ndiho dávala se zdě dne 25. ledna a propadla docela.\nNový-York. Nadaný pianista Arthur Napoleon\ndává zde koncerty.\nPaří ž. Mozartova opera „Svatba Figarova\" došla\nv divadle „Théatre lyrique\" tak velké obliby, že i\nv Italském divadle provozována bude. Ostatně přichá-\nzejí Mozartovy skladby velmi do mody. Paříž bude míti\ntaké Mozartovu ulici a sice bude Rue de Sentier, kdež\nskladatel Don Juana bydlel, jmenem tím pokřtěna.\nPetrohrad. Zdejší zpěvácká Akademie provedla\nv prvním svém koncertě „Ráj a Peri\" od Schumanna,\njehož skladby po Beethovenovi zde nejvíce obliby\ndocházejí.\nv\nŠtýrský Hradec. V Offenbachově operettu „Za-\nsnoubení při svítilnách\" došli hojné pochvaly slečny Li-\nsoyá a K ropová z Prahy, kteráž poslední svou ko-\nloraturu hlasu skvěle osvědčila.\nTur in. Divadlo Victor Emanuel otevřeno bylo\noperou „Hugcnotti\", při nížto přes 100 hudebníků\núčinkovalo.\nVídeň. Pianista Jace dával zde dva koncerty\ns cbvalným prospěchem, a uspořádá na rozloučenou dne\n30. t. m. poslední svůj koncert. Taktéž uspořádá zde\ntéhož dne pianista Moszner z Petrohradu v Saloně u\nBosendorfra Matinée musicale. Dne 1. února bude se\nna dvorním divadle ponejprv provozovat opera „Růže\nKastilská\" od Ralféa."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "debut_caractere": 3076, "fin_caractere_exclue": 3087, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.8.4.1", "titre_corps": "(Polská národní hudba.) Polská národní hudba je věrným", "titre_sommaire": "(Polská národní hudba.) Polská národní hudba je věrným", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "debut_caractere": 3089, "fin_caractere_exclue": 5131, "texte": "(Polská národní hudba.) Polská národní hudba je věrným\nzrcadlem mravní bytosti lidu. Nejvýše stojící píseíi je\npolonaise, taneční to pochod. Dva nejznamenitější tohoto\ndruha jsou polonaise Košciuszkuv aneb: ~S bohem\" ! od\nroku 1792 a polonaise Qginského aneb: „Labutí zpěvu\nod r. 1793. (Rozdělení Polska.) Dříve se nezpívaly, až za časů\nkrálů z domu Saského. Na to následuje niazur, píseň a tanec\nto rolníků mazurských, jenž se však stal oblíbeným tančen ele-\ngantního světa v rozličných odrůdách a lokálních barvách; dvě\nnejznamenitější politické písně jsou: mazur Dabrovského a\nm azur třetího května (konstituce od r. 1791). Iírakowiak\nv dvouctvrlním taktu, jenž v novějším case znárodněl, je tlumoč-\nníkem lásky; napotom píseň ženců, váleční to píseň Krako-\nvánu z poslední vojny. Ze svého rodiště Krakova rozšířil se\nvšude tento tanec. V Ukrajině panuje dumka, ježto spolu\nnárodní hrdiny opěvuje; v Litevsku jsou oblíbeny dajna a\nrou d a, plny něžné melancholie.\n(Rossini a studující). Rossini zanášeje se v Paříži kom-\nponováním opery „Hrabě Ory\" měl souseda, jenž celý den ano\ni větší vcásť nocí strašlivým způsobem na pianě se pachtil. Když\nto juž Rossini déle snésti nemohl, odebral se k sousedu, jehož\nneznal tázaje se ho, zdaž by mu nemoh přenechat! svůj\npokoj v šestém poschodí se nacházející. Dám Vám 200 franků\na ponechám Vám osm dní casu, se vystěhoval a mezi tím\nčasem piana se nedotkl. Soused, jsa chuďas, studující, s jásotem\npřijal výminku, u Rossini se taktéž z toho radoval. Tři dni tr-\nvalo příjemné ticho, čtvrtý den ale harcoval studující opět\nstrašlivě na pianě. Rossini spěchal okamžitě k němu na horu a\nupomenul ho na jeho přípověd: ~ Ona přišla! Ona přišla !\" zvo-\nlal mladík. Zde máte svých 200 franku, nevyslehiiji se ; neboť\nna proti mně bydli krásná sousedka ; a jakmile hraju, objeví se\nu okna/' Rossini viděl, že se zde ničeho délati nedá; aby ale\nponěkud umírnil své strasti hudební, dal studujícího svého zna-\nmenitého přítele zdarma piano vyučovat, aby tento zamilovaný\nmladík podruhé aspoň falešně nehrál."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "debut_caractere": 5133, "fin_caractere_exclue": 5632, "texte": "Listárna.\nNásledkem četných reklamací, které\nz Cech a z Moravy docházejí, vidíme se nuceny po-\ndotknouti, že nesprávností tou vinny jsou některé poš-\ntovní expedice, nikoKv ale expedice} neboť se každý\nexemplár Dalibora mnohokrát reviduje* Panu A. D. v\nLuži. Škola pro flétnu 1 ude Yám odeslána, jakmile ji\nobdržíme. Panu J. li. v Jistebné. Dalibor na rok\n1858 je rozebrán; prenurnerace Vaše platí tedy na půl\nleía s dodáním 20 kr. r. čísl. Pánům J. F. a P. R. v\nKlobouku. Totéž prosíme od Yašnosti."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.1", "texte": "Píseň.\nRudolf Mayer.\n11 a jen ty oči naše\nto oplakaly,\nže jsme se milovali\na nedostali.\nNespadla proto ani\nhvězdička s nebe,\nneuvaď ani kvítek\npro mne a Tebe.\nAle ta radost moje\njak hvězdy se ztrácí,\na srdce moje tajně\npro Tebe krvácí.\n\nPopěvky.\ns . . .\nI.\nLetěl, letěl černý mráček,\nchtěl sesýlat blesky;\nneseslal je kdož by rušil\nv dolu mír nebeský?\nChtěl co desf se spustit skalou\ndivě v dol květoucí,\na tu uslyšel ve skále\nsrdce mocně tlouci.\nUstal, piitulil se k srdci\nto jím nezamítlo\nvesele na modrém nebi\nsluníěko vysvitlo.\nII.\nMdlou jsem položila hlavu\nv sadě na zelenou trávu,\nsmutné oči, němý ret\nzasypal mi s stromu květ.\nJaro je, vše květe všude\nach, snad také jaro bude\njako v těchto dolinách\nv srdce mého pustinách!\n\nSlovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nTempo je dosti mírné, harmonie v celku jedno-\nduchá, někdy bohatá a silná, v kodě až po effektech\nlapající, bassy jsou samostatně vedeny. Slavnostně val-\nčíky podržely tuto formu až do dvacetiletí. Skla-\ndatelé neopovrhali tím, když takovéto essence (tresf) dva-\nnácti zpěvů do světa poslali. Sám Bedř. Schneider,\nano Schneider, skladatel „Posledního soudu\" vydal tance,\nježto ve své jednoduchosti velmi zajímavé tahy v sobě\nobsahují; avšak jsouce za tance považovány elektricky\nprávě neúčinkují. I také dobrák starý Jírovec podal\nna př. 24 Allemandů, které dětinskou radostí vynikajíc,\nzajímavé a jaré jsou. Schiedermeier, co skladatel ko-\nstelní hudby (pro ves) znamenitý (aneb spíše pověstný),\nsložil téměř co Hummel pro národní redoutní sál v Linci\njedenáct valčíků s triy. Vyšlyť, může-li se z notového\ntisku a z úpravy souditi, okolo r. 1816—1820 z umě-\nlecké a průmyslnické písárny Linecké. Podivuhodným\nspůsobem mají samostatný úvod, jenž se téměř podobá\nasi Schiedermaierovu Kyrie. Mimo tyto nemůžeme zde\nještě důstojnějšího pěstovatele taneční hndby jmenovati,\nnež asi Jana Štiku, ředitele kůru Tejnského chrámu\nv Praze, jenž od r. 1816—1830 svět četnými valčíky,\nkvapíky, polonaisy atd. oblažil, a takřka skladatelem\nPražského vznešeného světa byl. Sešit vnlčíkův ozna-\nmuje na př. na titulním listu v dobré Meidingrovské\nfrančině: „Six Walzes (sic!) avec coda exécutés a Poc-\ncasion des piques-nuques que les seigneurs ont donnés\ná la salle du bain 1818.\" (Šest valčíkův s kodou pro-\nvozovaných u příležitosti besedy, jižto dávali pánové\nv sále lázeňském r. 1818.) Avšak on se nespokojil\nvždy se šesti toliko valčíky, nýbrž přivedl to až také\nna deset kusův s obligátní poštovkou a podobnými\noslavami. Sám Diviš Weber, ředitel Pražského kon-\nservatoria, neopovrhl v tomto galantním slohu kompo-\nnovati. Ostatně je to charakteristické, jak patrně jeví\nse úmysl těchto učených skladatelův, by se jednou"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.2", "texte": "s obvyklé výše dolů snížily. Chtíce stati se prosto-\nnárodními, stanou se vytřelými, prázdnými, sprostými a\naž k chudobě jedncduchými. Větším dílem činí tyto tance\nna nás dojem, jehož naznačnje xenie: „Co jesf nej-\nstrašnějšího ze všech strašných věcí? pedant, jenž\ndostav roupy, stane se rozpustilým a lehkým zbožím.\nV ohledu tom nepřekonána je skladba K. M. Webera:\n„Vyzvání k tanci\" (Aufforderung zum Tanze). Vše, co\njen německý tanec poetického, rytířského, půvabného\nmíti může, je v těchto líbezných melodiích vyjádřeno.\nOd nevinného milkování, od půvabného kolísání až\nk bouření bachantické rozkoše, ježto se však hned\ncudně mírní a tiší, od lahodného čtveračení až k mi-\nlostnému slovu lásky, vše to se tam nachází. Divu-\nkrásný a důmyslný je úvod k Andante a první úvod\nk valčíku, od něhož se chudoba ducha, natužený, drzý\npathos pozdějších Straussových valčíkových introdukcí\nmocně liší *). napsal K. M. Weber „Vy-\nzvání k tanci\" co brillantní kus pro piano. H. Berli o z\nho instrumentoval a v nejvnadnějším spůsobu utvořil\nz něho nápodobně brillantní kus pro orchester. Valčíkům\npozdějšího času (1820 atd.) dostalo se poznenáhla více\nvzletu a života. Nejlepší přehled poskytuje nám sbírka,\nježto r. 1823 v Leidesdorfu u Vídně pod jmenem „Kar-\nneval\" vyšla. P. Pixis, K. Černý, H. Payer, Schober-\nlechner, Preisinger, Pensel, Voříšek a vydavatel sám tam\npřispěli; také František Schubert podal valčík, jenž\nmezi ostatní směsicí kdákající drůbeže těchto valčíkův\nco zlatý bažant vypadá. Také Leopoldina Blahetková vy-\ndala co opus 26. u Josefa Černého ve Vídni bravourní\nvalčíky, z jejichžto plnohmatných podstat a pestrých\nnotových figur bud pouhá chudoba ducha vykukuje?\nneb z nichžto ženská sentimentalnosl na jevo se dává.\nDo času oněch skvělých dnů (vlastně večerů) v sále u\nApolla náleží též plodný Vídensko-Pražský taneční skla-\ndatel, jehožto jméno se juž proto potomstvu zachovati\nnemohlo, anto je Němci vysloviti nedovedli jmeno-\nval se Krch. Týž Josef Antonín Krch vydal četné se-\nšity valčíkův, sedm až osm čísel obsahujících mimo\nkodu; jeden sešit však vydal na světlo pod zvláštním\ntitulem „Aglaja-Walzer\", ježto tištěny jsou u Diabelliho,\nHaslingera, Arlaria, Sauera, Weigela a Leidesdorfa ve\nVídni. Valčíky tyto jsou charakteristickým prostředním\nčlenem mezi starším dětinoprostým a mezi novějším,\nbohatším a skvělejším spůsobem Vídenských valčíkův.\nJsouf už velmi jaré a nikoliv chudé na vynálezčího\nducha a jsou plny ještě veselostí, jížto se kanibalsky\ndobře vede. Jeví se v nich cosi Straussovského. Úplná\nreforma u věci nastala však podivuhodnými valčíky od\nFrantiška Schuberta. Schubert, jsa syn z lidu, dovedl\npro nezkalenou rozkoš života svých krajanů, pravé,\nspůsobné a ušlechfující tóny nalezti. Dosti podivuhodný\njsou časem se vynořující melodie, v nichžto nejlrud-\nnější melancholie a nejvřelejší touha dojítnavým spů-\nsobem vysloveny jsou.\n(Pokračování.)\n*) Neschopnost J. Strausse, by vhodný úvod sám\nvynalezly jeví se v jeho valčíkách Wiener Da-\nmentoilettenwalzer\" (op. 40) patrně tím, že první\nandante ouvertury k „Tel-lu\" od Rossiniho trochu\nzkrátil, změnil (a zmrzačil) a ji za introdukcí\nužil.\n\nJan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.\n(Pokračování.)\nJak známo, prýštila se veškera hudba z Itálie do\nkrajin ostatních a uváděla se vždy a všady ráda za\nvzor. Zde jak dříve kostelní, tak později divadelní\nhudba nejdále dospěla.\nKostelní záležela nejvíce v kontrapunktickém umění,\npozději jen v umělkování, které ovšem o vybroušenosti\na bystrosti ducha skladatele svědčilo, s účelem svým ale\nse minulo. Za času toho byla o nápěvu ve smyslu našem\nmalá zmínka.\nDivadelní v tom čase již hezky byla pokročila, i\nsobě vládu nad kostelní byla osvojila, tak že zpone-\nnáhla nápěv všecko ostatní potlačil. Jak dříve pro kon-\ntrapunkt na zpěv se nedbalo, tak nyní pro zpěv na vše\nostatní se zapomnělo. Ani ti, co kontrapunktu, ani ti,\nco nápěvu jediné hověli, nebyli na pravé cestě. Spoje-\nním obého v jeden celek dalo se teprvé docíliti vý-\nsledků, z jakých se v dílech všech mistrů předposlední\ndoby těšíme.\nSpojení toto počal Haydn; Mozartem dosáhlo nej-\nvyššího stupně. On se v spůsob tento tak vpravil, jako\nžádný jiný mistr po něm, tak že mu skoro hříčkou\nbylo, nejdůmyslnější kontrapunktické úlohy v nejvol-\nnějším slohu uváděti.\nVe všech dřívějších skladbách, af byly juž pro\norchester, neb jen pro několik nástrojův, panoval více\nméně ten spůsob, že jeden hlas hlavní zpěv vedl, k če-\nmuž ostatní jen přizvukovali. Tak na příklad v kvar-\ntettách první housle. Slovútní mistři, Haydn a Mozart,\nkaždému nástroji k samostatnosti dopomohli, lak že\nkaždý pro sebe ve zvláštním svém zpěvu a nikoliv ve\nslužbě jiného šel.\nJak výborně se jim to podařilo !\nYaňhal psal docela ve zvyku svého času. Držel se\nsvědomitě obvyklých, pro každý kus hudební vytknutých\nforem, anižby se mu bylo kdy zachtělo, něco na nich\nměnit. Že mu na důmyslnosti nescházelo, jesf jisté;"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.3", "texte": "skladby jeho chovají dosti míst, z nichž nadaný duch\nprosvítá ; jak to přijde, že se dále neodvážil ? Mnozí\nkritikové vytýkali mu spěšnost' jakousi v dílech jeho a\nmělkosf. A proč? Pohřešovali bezpochyby kontrapunk-\ntické umělecké kousky, dle kterých pouze aneb nejvíce\nnad cenou hudebních skladeb se rozhodovalo, a byli to\nbezpochyby přívrženci oné školy, která jediné v kon-\ntrapunktu všecku spásu umění hledala.\nv\nZe dlouho myšlénku nehledal, aniž dlouho se roz-\nmýšlel, by tu, jež mu napadla, napsal, není ještě onou\nzlopověstnou kvapností.\nVšecky myšlénky jeho přicházely od srdce a tudy\nzase k srdci šly. Nebyla to pouhá náhoda, že tolik cti-\ntelů si získal. Něco muselo vězet v skladbách jeho, za\nkterou příčinou k sobě vábily. Byly to velké ony tři\ncnosti, které mnohému nynějšímu dílu chybí: líbeznost\na přirozená plynnosf zpěvu, totiž ohnivosf a živost.\nJesf to zajisté podivný úkaz, že Yaňhal při vší své\nnadanosti, vzdor všelikým v hudebním umění Mozartem a\nBeethovenem zavedeným novotám , slohu svému vě-\nren zůstal.\nv\nZeby jako mnohý z jeho souvěkých umělcův každé\nnovotě a změně v hudbě co zatvrzelec byl se na odpor\nstavěl, nelze ani pomysliti; spíše se namane důmínka,\njestli z přesvědčení slohu tomu věren nezůstal?\nUvážíme-li, s jakou pečlivostí na líbezný nápěv\nohled bral, jej vždy co hlavní věc považoval, nabude\ndůmínka tato skoro uskutečnění a vede k jiné, totiž\njestli Vaňhal, skládaje takto, nechtěl zňstati populárním.\nAt již jesf tomu tak nebo jinak, poznáváme ve\nVaňhalovi jednoho z výtečníkův a z nejpověsfnějších i\nnejznámějších skladatelů. Nové dráhy ovšem nerazil,\naniž převrat v hudebním světě spůsobil; účinkoval ale\nv smyslu nejlepším v duchu svého času, nebof nepo-\nužil pouze času a jeho vkusu; nýbrž mu i sám ku předu\npomáhal, tak jistě že mnohonásobně nahradil, co jako\npůjčku byl přijal, a tak všeobecný kapital nejen pojistiti,\nale i rozmnožiti pomáhal. A jestli to, jež mu ke cti\nslouží, že vloh a oblíbenosti právě jen takto byl vy-\nnaložil, tím více chvalitebné jesf, že vzdor všech licho-\ntivých lákadel, meze přírodou mu vytknuté, dosti úplně\na skromně poznal, tyto nepřekročil, a proti přirozenosti\nsvé dále a výše nebažil, nýbrž v oboru jejich to, co\nmu uloženo bylo, věrně a dobře vykonal.\nJaké oblíbenosti Vaňhal co skladatel v komorním\nslohu nabyl, bylo již podotknuto. Skladby jeho pro ko-\nstel nedosáhly tak velkého rozšíření, neboť nejvíce pro\njistá místa, jako kláštery a p., aneb na dožádání zvlášt-\nních osob skládány byly. a tak se více majetností je-\ndnotlivců staly.\n(Dokončení.)\n\nNeznámá pěvkyně.\nLablache, onen tučný, dobrý a spolu prostomilý\ni důvtipný Lablache, býval, jak známo, miláčkem An-\ngličanův. Mnozí dokládají, že jeho otylost nemálo při-\nspěla k vydobytí náklonnosti této; jiní opět mají za to,\nk čemuž arcif i my přisvědčujeme , žef jediné jeho\nprostomilá povaha, jakož i čtveračivá, veselá mysl k do-\nsažení vítězství tohoto největší dodala váhy.\nRoku 1839 měl Lablache mladého vlaského kava-\nlíra, milování hodného člověka s rusými vousy a mo-\ndrýma očima za svého žáka, kterýž nezřídka v nesná-\nzích býval, ježto čítal dvacet let a rnillion ročních dů-\nchodů. Kdybyste ho byli slyšeli zpívat při pianu arii\nz „Náměsíčnice\", bylihysle jej měli za bledou, velmi\nútlou, melancholickou lady: lak bílou měl pleť a tak\ntenounký hlas.\nJednoho dne vstoupil signor Giovanclli do ko-\nmnaty k Lablacheovi. Vypadal zasmušile a zamyšleně.\n„Což je Vám,\" tázal se ho pěvec, „jste churav?\nči jste nemohl úlohu, již jsem Vám dal, plným hlasem\nvyzpívat? Aneb jste zdědil o rnillion více, než můžete\nspotřebovat?\" „Nikoli\", odvece Giovanelli, „nic ta-\nkového mne nermoutí.\" „Proč jste tak skoupo-\nzvuký?\" „Nudím se!\" „vy se nudíte? Vy\nnejbohatší signor vlaský a tak mlad! Vy, jenž mále\nv držení zámek, jehož cimbuří se dotýká oblak a jehož\npata v modrých vlnách řeky Adoury se koupá?\"\n„Bohatství nečiní spokojeným a šfastným. Srdce, jehož\nnic nezaneprazdňuje, vbrzku se stane ledem!\"\n„Přisámbůh! signore, štěstí se Vám nesmí nedostávali}\navšak neměl-li byste od téhodne, co se nacházíte v Lon-\ndýně, již nějakou vášeň v srdci nosili?\" „Vášeň?\njakž jsem k ní měl přijití ? Neuinímf ani slova anglicky,\nnemámf jiného přítele než Vás, a mám-li se Vám při-\nznati, není to ženská, co by měla srdce mé zaneprazd-\nňovati.\" „Co tedy hledáte, pane?\" „Anjela, by-\ntost, obklíčenou tajnostmi, již bych tak z povzdálí mi-\nlovati mohl, jakož milujeme slunce se zlatými paprsky,\ntoto brillantní světlo nebeské koruny.. . Přál bych si,\naby bez jejího vědomí duch můj s ní se obíral,\naby jí byla duše má pravou bratrskou láskou, tak či-\nstou, jakož jesf láska nebeských kůrů, oddána.\"\n„Rozumím Vám, Vy básníku, žádáte sobě lásku bez-\nnadějnou.\" „Chci\", odvece melancholický Vlach,\n„aby přeludy mé nikdy nezmizely; chci, aby ta, jížto\nobětuji toto němé zbožňování, nikdy nevystoupila z ta-\njemného závoje, jenž ji zahalovati bude, jako starověké\naugury; nebof, ach! při žádné pozemské kráse....\nnení dokonalosti.\" „Ba arciť, pane, přeju Vám mnoho\nštěstí k růžobarevnému přeludu, jehož hledáte.\"\nCo Lablache tato slova povídal, přebíral se signor\nGiovanelli v listech památníku, jenž ležel na stole."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.4", "texte": "„Ach, můj milý\", zvolal náhle, „jaká to výborná\nkniha!\"\nMladý blouznílek spatřil skutečně výborné album,\nvázané v aksamite a ve zlatu s vytlačenými květinami,\nse záponou uměle pracovanou. Čtvero rubínů nejjasnější\nskvělosti třpytilo se na čtyřech rohách, a z hebounkých\nlistů páchla líbezná vůně, příjemná směs myrhy, re-\nsedy a fialek.\nNa první stránce byla napsána rukou ženskou slova:\n„A mio maestro di musica\" (Mému učiteli hudby)*\n„Probůh\", zvolal hrabě, „od koho máte toto album?\"\n„Od jedné mé žákyně.\" „Jak se jmenuje?\" La-\nblache se rozmýšlel: „Její jméno nemohu jmenovali.\"\n„Jakáž pošetilost, k čemuž takové opatrnosti?\"\n„Pane, bez dovolení nelze mi jména svých žákyň vy-\njeviti, zvláště pak ne větroplachu Vašeho stáří, krá-\nsnému a nestálému co motýl, zamilovaný do všech růží.\"\n„Vaše mlčelivosť ještě více mě dráždí. Je hezká?\"\n„Ah, co se toho týče... výborná!\" „Její vlasy?\"\n„Rusé!\" - „Její oči?\" „Modré.\" - „Je velká?\"\n„Ano, její zrůst velebný, má překrásné zuby a ducha,\npůvabnosť.. ♦ toťněco znamenitého !\" „Je provdána ?\"—\n„Nikoliv, ona je svobodna.\" „Tot ji musím vidět, jí\nse dvořit, a bude-li se mi líbit...\" „Vzal byste si\nji?\" „Bez pochyby.\" „Pošetilost! ona je usta-\nvičně vznešeným příbuzenstvem vázána, to by Vám ji\nnikdy nedalo.\" „Myslíte?\" „O tom jsem pře-\nsvědčen. Jsouf zde překážky, jež nelze překonati.\"\n„Ach, nechtež mi ji jenom jednou, jen jedinýkrát vidět.\"\n„Což kdybych svolil k tomu, ukázati Vám ji, přisahal\nbyste, že se k ní nebudete nikdy blížili ? a že se spo-\nkojíte tichým zbožňováním, o němž jste právě mluvil?\"\n„Přisahám, a na důkaz toho opustím zejtra Londýn.\"\n\"A\n-*\nU večer uvedl Lablache hraběte do skvělého kon-\ncertu. Když vstoupili, již slavnost byla počala. Sál byl\nna všech stranách naplněn. Všecko mělo upiaty zraky\nna rusovlasou dámu, v oděvu velmi jednoduchém, neboť\nna hlavě měla jenom věnec z modrých chrp. „To je\nona!\" řekl Lablache.— „O bell' alma inamorata!\"\n(O krásná, milovaná duše!) zvolal u vytržení mladý\nVlach, a po celý večer zůstal v extasi.\nDruhého dne odejel do Venecie. Rok na to shledal\nse opět s Lablachem v Paříži.\n„Nu !\" pravil onen, „a moje neznámá ?\" „Vy\ntedy pořád na ni myslíte?\" „Pořád, jestif to spa-\nnilý obraz, jejž někdy ve snu vidím. Pak ji zdobí obraz-\nnost má nejbohatším rouchem, odívá ji purpurem a\nvkládá jí démantovou korunu na hlavu. Jest ještě po-\nřád Vaší žákyní?\" „Ještě pořád; jestif výbornou\npěvkyní, ale od té doby, co jsem jí neviděl, zařídili jí\ndomácnost'... ona sevdala!\" „Ona se vdala!\" pra-\nvil šlechtic s hlubokým vzdechnutím, „tot škoda; tak\nspanilá dáma, tak svěží a milá jako ona, měla by, jako\nbotanikovi překrásná květina, jížto se dotknoutí neo-\npovažuje, drahou býti.\" „Jste ještě pořád básníkem,\npane?\" „Zda-liž to má vada, jestliže století jím více\nnení ? Básnictví jest láska ku kráse, vážnost a úcta\nvznešených předmětův, nejvýmluvnější všech proseb,\nvchod ducha a srdce.\"\nVlaský kníže strávil zimu v Paříži. Mluvíval často\no neznámé pěvkyni, často tiskl s úctou rty svoje na\nlisty vkusného památníku; avšak ach! každý sen má\nsvůj konec. Skutečnost', toto vážné dítě, ježto se každou\nzničenou illusí sílí, zmocnila se jeho duše. Vrátiv se\ndo Vlach, oženil se tam se snědou princeskou, která\ndostala 10 zámkův a rozsáhlé krajiny za věno, jako\nony priucezny v báchorkách.\nRoku 1844 hodlal se sprostit obyčejného spůsobu\nživota, i chtěl ukázati své paní Francouzsko. Cestoval\nskrze město Eu, übíraje se do Paříže. Zde uviděl shro-\nmážděné množství; radostné pokřiky naplňovaly vzduch,\nváleční trouby zavznívaly. U prostřed shromážděných\nknížat a vznešených dám spatřil mladistvou paní, již\nihned poznal.\n„Můj Bože!\" vzkřikl, „toť ona, žákyně Lablacheova,\nmá neznámá pěvkyně!\" „Co je Vám, pane?\" tázala\nse ho úzkostlivě jeho paní. „Nic, můj anjeli, na\nmou čest.\"\nNato přiblíživ se k jednomu důstojníku, pravil k němu\ntřesoucím se hlasem : „Pane setníku, nemohl byste mi\nříci jméno léto dámy?\" „Ta v růžových šatech*\nv bílém klobouce?\" ?sAno, zrovna ta.\" „Pane\",\nodvece setník udivenému knížeti, „račtež přec smek-\nnouti; dáma, kterouž pozorujete, jmenuje se: Viktorie,\nkrálovna Anglická!\"\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„A takovou chvíli si prožil?\"\n„Ano, a mnozí jiní též podobných, ba znamenitěji\nších prožili, ač zkušenost' žádné stopy po sobě v nich\nnezanechala. Leží to v krvi. Můj život byl posud velmi\nprostý a jen jediná, v jiných očích snad nepatrná udá-\nlost' jím zatřásla.\"\n„Což to nějaké tajemství, že si se posud o tom\nnezmínil.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.5", "texte": "„Naopak. Mlčel jsem, poněvadž to příliš obyčejná\nudálosf, a pouze mně důležitá pro mocný dejem, jejž\nna mne učinila, kdežto jiný by ji snad netečně byl\nobešel a dávno na ni zapomněl/4\nVypravoval pak celou příhodu, kteráž jej z mládí\nbyla potkala.\n„Obraz hořícího stromu a bleskem raněného, upá-\nleného pod ním chlapce mne nikdy více neopustil, a\npokud se pamatují, dotknula se ona hromová rána i\nmé vlastní duše, roznític mysl mou a neustále v srdci\nmne pálíc. Zdá se mi nepouhou náhodou, alebrž sou-\nžením, že právě tenkráte milovaný náš učitel černohor-\nský u nás se objevil. Jakž ti povědomo, vrátil se vý-\ntečný len mnich tenkráte právě z Itálie a navštiviv pří-\ntele, po němž po léta toužil, cestou do Prahy v tétéž\nchvíli ku kostelíku došel, když nejprudší liják se\nspustil. Ukryl se před deštěm na schůdkách otevřeného\nkůru, a má podivná mu hra na varhany v té době, při\ntakové nehodě zbudila zvědavost jeho, takže až na kůr\nvystoupil a ještě více prý se podivil, vida tmu v ko-\nstele a pak ustrašené dva hochy jako před strašidlem\nübíhali. Jméno ujce mého mu nebylo cizé. Odebral\nse tedy k známému učiteli na nocleh a pomocí jeho\njsem se dostal do Prahy. Tam jsem se stal jeho žá-\nkem a věř mi, že nemám vyšších přání na světě než\nabych mistra svého pochopil a návodů jeho používaje\nočekáváním vyhověl, jež o mně má. Zde taky jsem\npoznal, kterak jsem byl prohloupil zanedbáním houslí a\nznova jsem se jich chopil. Varhany člověk nemůže\ns sebou nositi, zaehce-li se mu právě s hudbou pohovo-\nřiti. Daleko jsem to ovšem s houslemi ještě nepřivedl,\nale i ten trochet mého umění mi už valně prospěl.\nOvšem, kdybych se státi mohl varhaníkem, bylo by\npřání mé dovršeno, není však prázdného místa, neboť\npotřebí v kostele jenom jednoho varhaníka ale houslistů\nvíce. Takž jsem se stal prozatím houslistou li svatého\nHavla a u svatého Martina též vypomáhám, což mi aspoň\ntolik vynáší, čeho chudý muzikant potřebuje. Zbývá mi\npři tom s času pomýšleli na to, co hlavním vlastně mým\núčelem jest.\n(Pokračování.)\n\nFRIDLOVSKÝ JOSEF.\nRedaktor.\nOpět zhasla na obzoru hudebním velká a jasná hvězda,\nkterážto mnohá leta jasnou září svítila* Hvězda tato\njest znamenitý virtuos na klarinet Jh Fridlovský.\nFridlovský Josef, narodil se dne 11* lipna\n1777 u sv. Markéty blíže Prahy. První jeho učitel ve\nzpěvu a na housle byl Vodička, učitel z blízké\nvesnice Ouhonic, čacký to hudebník a ve svém oboru\nvelmi důkladný. Příroda obdařila mladistvého Josefa\nčarokrásným, téměř půl třetí oktávy zaujímajícím soprá-\nnovým hlasem, neboť dovedl vyzpívat beze vší obtíže\ntřikrát čárkované vysoké c a z nouze mohl i altové\nano v dolejší poloze ležící přednášet. A jaká to zvlášt-\nnost'jevila se jeho hlasu? Ještě v 16. roku jeho stáří\nnezměnil se hlas jeho. Nejeb se, první klarinetista\nv Pražském divadelním orchestru, vyučoval ho klarinetu\na bassetnímu rohu, anlo se juž dříve na pianu a de-\nchovým nástrojům byl naučil. V krátkém času dosáhl\nJosef na svém nástroji takové obratnosti, že byl sto\npříjmouti první místo u harmonie městské gardy. Jeho\nchvalná pověst vnikla i do sídelního města Vídně, což\nmělo za následek, že r. 1802 při divadle „An der\nWien\" engažován byl , v kterémžto skvělém kruhu\numělcův dlouhou řadu let za nejkrašší ozdobu považo-\nván a ještě před několika lety za skvostnou reliquii\nnezapomenutelné a bohužel uplynulé doby považován\nbyl. Plný, jemný, ohebný, zvonkovitý, mocně imponu-\njící stříbrozvuk, něžný, lahodící srdce, pronikající před-\nnes a největší jistota v bravurních figurách všeho druhu\njakož i portamento a všechny odlíčenosti (nuance) před-\nnesu nedají se líčili. V adagiu rozplynul se cit\na duše jeho; v allegru byl co odvážný k slunci se\nvznášející orel. A jakby neměly tyto výtečné vlast-\nnosti odměněny a oceněny býti v umění milovné\nVídni ? Brzy stal se miláčkem všech pro všemocné\nvnady Polyhymnie tak vřele zaujaté obyvatele sídelního\nměsta a každý se snažil, získati si ho za učitele. Při\nvšech velkých koncertech v nejvznešenějších privátních\nkruzích zúčastnil se jeho talent, jenž s největší skrom-\nností as roztomilou účinností spojen byl; ano byl\nčasto tak šťasten, že J. V. kardinala arcivévodu\nRudolfa „alla camera\" doprovázel. Sám nejvyšší\nhofmistr téhož prince, hrabě Ferdinand z Troyeru,\nnáležel k jeho nejlepším žákům, kteří svému mistru\nk největší cti sloužili. Když se bylo ve Vídni hudební\nkonservatorium zřídilo, byl okamžitě za professora usta-\nnoven, a ústav tento má mu za mnohé výborné žáky\nděkovati. R. 1822 obdržel dekret k cis. kr. dvorní\nkapeli a stal se r. 1832 skutečním členem jejím. Frid-\nlovský zemřel 14. ledna, zanechav po sobě 8 dětí,\nz nichžto Antonín nyní virtuos na klarinett při dvorním\ndivadle , pak zpěvačky Eleonora a Marie chvalnou\nzmínku zasluhují. Po Fridlovskéin zůstalo 15 vnuků,\nk nimžto též náleží prima donna Pražské opery M.\nFridlovská.\nPokoj popeli jeho!"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Tyto dni opakována byla zpěvohra „Fra\nDiavolo\" a operettka „Zasnoubení při svítilnách\",\no nichžto ničehož nám nezbývá podotknouti, leě\nže správně provedeny byly. Dne 29. ledna provozo-\nvala se opera „Sicilianské Nešpory\" od Verdího.\nPonechávajíce sobě stručný obsah její na podruhé, dlužno\nnám se o tom zrnin iti, že Yerdi operu tuto pro Akade-\nmii imperiále složil a že jmenovitě za casu Pahzské\nvýstavy se skvělou úpravou dávana jest. Též v opeře\ntéto hraje vražda a smrt hlavní roli jak ta juž titul\noznamuje. „Sicilianské nešpory\" provozovaly se v Německu\nna dvorním divadle v Stuttgartě, kdež musa Verdiho\njaksi velké obliby dochází.\nMozartovo requiem. Dne 24. ledna odbývalo\nse u křížovníků za zesnulého p. hraběte Kristiána Wald-\nšteina slavné requiem od Mozarta. Ačkoliv údové hu-\ndební jednoty a cleny divadelního orchestru spolu účin-\nkovali a obsazení dosti silné bylo, přec se v bezaku-\netickém chrámu síla orchestru vyvinout nemohla. So-\nlové party byly v rukou si. Ferlesové (Soprán), sl. Pa-\nnaotovicové (Alt) a pánů Emmingra (Tenor) a Straka-\ntého (Bass), kteří vespolek důstojným svým přednesem\nchvalně účinkujícím orchestrem mocný dojem tohoto\narcidíla co nejprospěšněji zvýšili. Pobádá mne tato\npříležitost, bych několik slov více promluvil o tomto\nslavném díle, které v oboru svém co nedostižené tu po-\nsud stojí. Bylt to poslední zvuk nejútlejšího srdce, po-\nslední vzdech nejkrásnější duše svého století! Bylt to\nposlední kámen k chrámu dospělosti V. A. Mozartovy,\njehožto obrovské velikosti a velebné kráse pozdní ještě\nvěkové kořili se budou. Skladba ta náleží do nejpo-\nslednější doby umělecké činnosti Mozartovy, do roku\n1792. V térnže roku psal „Kouzelnou flétnu,\" kte-\nrouž si teprv všeobecné známosti získal a ~Ti t a\", kte-\nroužto operu pro Pražské divadlo ku slavnosti koruno-\nvání císaře Leopolda složil. Ačkoliv známo, jak re-\nquiem toto povstalo, přec snad některým milovníkům\nhudby bude vítáno, když jeho vznik v krátkosti po-\ndotknu. Již před rokem žádal neznámý*s'*) člověk ve\njménu jakéhosi vysoce urozeného pána, jehožto jména\nobjednatel zatajil, Mozarta, aby napsal requiem, k jehož\ndohotovení si cas urciti a honorár ustanoviti mohl.\nMozart ustanovil si krátkou lhůtu ctyr neděl a honorár\n100 dukátů, kteréž mu cizinec hned vyplatil s dolože-\nním, že si pro requiem v určený čas přijde. To vše\npřipadalo Mozartu velice podivné a často byl vídán\nv hlubokém přemýšlení. Započal se vší pilností svou\npráci, ale dílem jinými myšlenkami jsa poután, dílem pře-\ntržen juž tenkráte slabým zdravím jen pomalu pokračo-\nval. Síly jeho již tehdáž počaly mizeti, často mu tušení\nblízké smrti duši hnětlo a přílišné namahání právě v této\ndobě jej často tak zemdlelo, že dalším odpočinutím se\nopět zotaviti musel. Titus, právě v tu dobu objednaný,\nklesající jeho síly zase poněkud občerstvil, a ze zádum-\ncivosti jej na nějaký cas vytrhnul. Když Mozart ko-\nnečně z Prahy do Vídně zpět se navrátil, dostavil se opět\nu něho onen neznámý a žádal objednané requiem.\nTu se teprv Mozart zcela oddal této práci, ale neustále\nmu na mysli tanulo, že náhrobní tento zpěv sám sobě\nskládá. Den ode dne síly jeho jak večerní stíny se tratily,\nale pramen, z něhož svá nesmrtelná díla čerpal, přec\nnevysýchal. Jak by se byl ještě naposled obrovsky až\nk nebi vztýčil, ještě vzdor vždy zrůstající tělesné slabosti\nnevadnoucí jeho duch se zvěčnil v nesmrtelných zvu-\ncích, které nás vedou v nevídané kraje, kde soudní den\nnad námi vzchází as celou hrůzou okamžiku tohoto,\njako i s blahou nadějí v milosrdenství Boží chvějící se\nduši naplňuje. Kým by ohromná těmto zvukům vdech-\nnutá síla nezaťrásla, a koho by zas neukonejšila v ten\nnejsladší sen o životě budoucím! O zajisté každého, kdo\nskladbu tu slyšel! V celém díle panuje ta polotemná barvitost,\nkteroužto se vznešenost přiodívá. Jakou mocí Mozart\nvšemi prostředky vládnul, ukazuje téměř sestavení ná-\nstrojů, jak se dle nutnosti idey podalo; sbor foukacích\nnástrojů sestává jen ze dvou bassetních rohů a 2 fa-\ngottů, hlubší obou zvucnost a temná jejich barvitost\nnejlépe se hodily k tomuto žalozpěvu, bujnost klarinettů\nzženštilá jemnost flét a materiellní obce mohly celku je-\nnom škoditi, velmi spořil s trouby a bubny, a jen kde\npathos silněji vystupuje, tu v spojení s posauny tím\nmocněji zavznějí, aniž by jemnějšími lesnicemi byly mír-\nněny! Nalézá se mnoho chyb v instrumentací (k. př. str.\n45. takt 6. (v partituře Breitkopf a Kartel 1801) str.\n114, takt 4—5. str. 120, takt 3, str. 130, takt 1, a\nmnoho jiných) a to jen z té příčiny, že nepochází vše\nz mistrova péra, nýbrž z péra kapelníka Sússmayera ve\nVídni. Na některých místech Mozart jen motivy udal,\nkteré Sússmayer dohotovil, jenžto často Mozartem o díle\ntomto mluvil a lépe snad než každý jiný v myšlenky\njeho se vpravil. Arcit je skoro pravdě nepodobno, když\ntento ve svém psaní taky uvádí, že od verše ~judicand-\nus homo reusu atd. Dies irae, Sanctus, Benedictus a\nAgnus Dei všechno jeho prací jest. Však buď tomu\njakkoliv, p. Sússmayer si i tím nejmenším podílem o\ntoto dílo zásluhy získal, Krutá hodina, která mistra\nvelikého navždy tomuto světu odejmouti měla, vždy\nblíže postupovala, až se konečně dne 5* prosince 1791\nduch jeho v nadpozemské říše povznesl, odkudž jej\nBůh k zvelebení umění byl seslal. Ještě na smrtelné\nposteli si dal podat partituru requiem, prohlídl ji ještě\njednou, poslední slza v milostném jeho oku se zasví-\ntila a blednoucí rty šeptaly: „Vždytjsem to přec\npovídal, že to jen sám pro sebe píšu!\"\nTak se rozloučil s uměním a se světem nejnada-\nnější muž svého století jenž našeho národu velice si\nvážil a často říkával: „Č ech o v é mně přec nej-\nvíc rozuměj í.\"\nBeseda ku prospěchu národního divadla došla\ndne 24. ledna skvělého výsledku. Sál na Žofíně změ-\nnil se v kouzelný palác v něinžto dámy místa milost-\nných vil zaujímaly. Jaký to vkus? jaká elegance a nád-\nhera. Naproti vchodu třpytila se stříbrem se lesknoucí\na květinami okrášlená poprsí JJ. MM. císaře a cí-\nsařovny, velký sal byl bílé a růžově, menší\nbílé a červeně ozdoben, místnosti pod galeriemi okrá-\n\n*) Z důkladného proskournání přišlo na jevo, že onen neznámý\nmnž byl komorník Leutgeb, jenž ve jménu svého pana\nhrabéte z Waldsee requiem u Mozarta objednal."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.7", "texte": "šleny byly bílými zlatem protkanými draperiemi, co za-\ntím mezi okny viděli, byli uměle malované výkresy\nkvětin. Na levé straně velkého sálu vypínala se\nTerpsichorá, musa tance, jsouc obklopena košíky\nkvětiny nesoucími; v menším sále nacházela se též\nsocha tanečnice. Zábava byla velmi živá a nenucená,\njsouc osvěžena precisně provedenou hudbou orchestru\nvojenského řízením pana kapelníka Ješka. Návštěva\nbyla velmi četná. Mezi přítomnými hosty nacházelo se\nmnoho doktorů, professorů, umělců a notabilit české li-\nteratury. Společnost rozešla se teprv o 6 hodinách\nz rána. Lze se nadíti, že také druhá beseda dne 7.\núnora hojně navštívena bude.\nV neděli dne 13. února bude se dávat ve pro-\nspěch pana E. Tauwitze, nadaného skladatele a ka-\npelníka stavovského divadla, opera „Kouzelný stře-\nle c\" v jazyku českém, v nížto jak známo slečna\nMína Me dalo v a co Agatha vystoupí. Obsazení je\nnásledující: Anežku zpívať bude sl. Gaucova, Maxe\npan Ba ch m ann, Kašpara pan Strakatý, Kuna pan\nSchwarz, clen divadla v Sibini, Mnicha pan Eilers\na Ottokara pan Peták. Lze se nadíti, že obecenstvo\nPražské, ježto dobře zná zásluhy pana beneficianta, za-\njímavé toto představení četně navštíví.\nSlečna Mína Medalova engažována jest se\nznačným platem do Frankfurtu nad Mohanem, kdež\ntaké slečna Chaloupková, žákyně paní Podhorské, vel-\nkého dochází uznání.\nSkladatel opery „Anna von Landskron\" pan J.\nMest slavil dne 18. ledna sňatek s dcerou Marquarta,\nhostinského v Stuttgartě.\nJan N. Škřoup, ředitel kůru u hlavního\nchrámu Páně sv. Víta, uvedl v hudbu hymnu na pa-\npeže Pia IX., jejížto původcem jesť kardinal arcibiskup\nDr. Wiseman v Londýně. Vynesením kardinala arci-\nbiskupa Vídenského od 27. prosince 1858 uvedena bude\ntato hymna s hudbou Škroupovou do škol a bude se\nzpívati 1. dne 5. května na narozeniny J. papežské Sva-\ntosti papeže Pia IX., 2. dne 16. června, jakožto v den\nvýroční památky jeho vyvolení za papeže, kteréžto slav-\nnosti dle „Directorium oíf. div.\" slaveny a lidu v ne-\nděli před tím oznámeny býti mají.\nNový kapelník stavovského divadla p. Vilém\nJahn, jenž místo Nesvadbovo zaujme, jest narozen\nv Rakouském Slezsku a obdržel své hudební vzdělání\nvHolomouci na útraty arcibiskupa, svobodného\npána ze Sommeran. Svou uměleckou dráhu nastoupil\nr. 1852 co kapelník v Temešváru. Roku 1856\nbyl kapelníkem v Záhřebu, kdež učitelské místo ve\nškole zpěvácké Horvátha převzal. Rok na to dostal se\nza kapelníka do A mstrdamu, pak do Peště a ko-\nnečně do Krakova. Prodlévaje v Pešti, zasnoubil se\ntam s koloraturní zpěvačkou Tély Rosovou.\nVěhlásný náš virtuos, pan Alex. Dreyschock,\ndostal od ředitelství abonnementních koncertů ve Frank-\nfurtu nad Mohanem pozvání, by tam dne 31. ledna\nv koncertě účinkoval. Jak se dovídáme, přijal p. Alex.\nDreyschock ono pozvání a mimochodem řečeno, bude\nslavný mistr též v koncertě konservatoria Pražského\nspoluúcinkovať.\nSebraných spisův J. K. Tyla od cinných na-\nkladatelů Kobra a M argrafa vydávaných vyšel\nsešit 40tý. Upozorňujeme vážené odběratele na tyto\nkrásné spisy, ježto i mnoho novell ze života hudebnic-\nkého, n. př. Pouť ceských umělcův, Bláznivý houslista,\nLáska básníkova nachází, podotýkajíce při tom, ze\nveškeré spisy as 53 sešitů obsahovati a zajímavou bi-\nbliotéku tvořili budou.\nPan E. Tauwitz uvedl v hudbu některé\ns bory, ježto se v dramatu „H á n a\" od F. V. Jeřábka\nnacházejí.\nV stavovském divadle zkoušen byl hlas velmi na-\ndané operní žákyně konservatoria, slečny Alojsie Blažkovy,\nježto u přítomnosti hraběte Nostice, rytíře Bohuše a jiných\npánů árii z „Figarovy svatby\" přednášela. Slečna A.\nBlažkova má krásný, zvučný, objemný a velmi příjemný\nhlas, jenž vycvicen byv skvělou budoucnost jí zaručuje.\nNové hudebniny. Nákladem R. Veita v Praze\nvyšly: Romance pour le piano par F. Neumann,\nbrillanlní avšak lehký salonní kus pro piano v ceně\n68 kr. rak. c.; dále Neapolitanische Yolksreise\npro piano a cello neb housle od Fr. Bacha op. 3\nv ceně 1 zl. 5 kr. r. c! pak Ungarische Volks-\nweis e pro piano a cello neb housle od Fr. Bacha\nop. 4, v ceně 96 kr. rak. c. Oba kusy vynikají pěknou\nmelodií a obratným provedením. Odběratelům Dalibora\nsleví se na dotčených kusech třetina.\n\n(S) Budějovice. Nás ředitel kůru a spolu\nměstský kapelník, pan Jan Ployhar, zemřel dne 10.\nledna a byl velmi slavně pohřbem V chrámě zpívány\nbyly za něho smuteční sbory od gymnasiálních žáků pod\nvedením p. E i 1 a, učitele zpěvu a od zpěváckého spolku\ndirekcí pána A. Novotného. Dne 14. ledna odbývalo\nse za něho requiem od Mozarta, při ěemž vseckni\nzdejší hudebníci, jakož i hudbomilové z Krumlova, Tře-\nboni, z Hluboké, Rímavi atd. spolu účinkovali. Pro toto\nuprázdněné místo vypsala městská radda konkurs v ozna-\nmovateli Pražských Novin, a lze se nadíti, že místo toto\nnějaký mladý, cilý a důkladný hudebník dostane, neboť\nplat ředitele kůru u nás jest dosti značný, ano výnosný.\n(S) Chrudim. Předešlý týden byl v sezení našich\nobecních starších dosavadní varhaník pan František Horá-\nlek, absolvovaný žák Pražského konservatoria, na uprá-\nzdněné míslo ředitele kůru povýšen. Místo varhaníka zů-\nstane na cas prázdné, an při stavbě kostelní varhany\nrozebrány byvše, na jaře s velkou opravou znova posta-\nveny budou.\n(K. A.) Hlinsko. (Kostelní hudba.) Doufám,\nže snad „Dalibor\" rád uslyší zprávy o stavu hudby\nna venku, neboť venkov spojen s hlavním městem, tvoří\ncelek. Praha arciť srdce, venkov údy mohutného těla.\nMiluje-li Dalibor celý národ, musí též i udy nejen srdce\nmilovati. Stav hudby u nás jest dosti potěšitelný\nporovnáme-li jej dílem s jinými místy dílem s poměry\nzdejšími. Hudba kostelní nalezla v úcinlivém řediteli\nkůru p. Fr. Veselském pečlivého pěstitele. Neníť věcí\nsnadnou pěstovati hudbu kostelní, když nestává stálých"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590201-01.1.8", "texte": "hudebníků kostelních ani zpěváků, vyjma několik zdej-\nších a okolních pp. učitelů, když nestává i jiných po-\nmůcek. Ředitel choru jest pouze na sebe a na svou\núčinlivou snahu odkázán. Vážený p. Veselský osvědčil\nneunavenou píli a snahu zvelebiti hudbu kostelní, získal\nochotných hudebníků i zpěváků, a tak možná, že každou\nneděli i ve svátek uslyšíme zpívanou mši. Hlavní zása-\ndou k dokonalému vývinu hudby kostelní jsou varhany,\nkteréž se v špatném stavu nacházejí. I též zde se\nutvořila společnost hudebníků pro hudbu příležitostní.\nMěli jsme příležitost v minulém letě se vícekráte pře-\nsvědčiti, že by se lehce hudebníkům těmto podářilo zda-\nřilé hudební kusy provozovati, kdyby odložili povrchnou\npouze snahu, kteráž jim pouze pro výdělek káže hráti.\nMnoho se docílí horlivou snahou, kdyby i okolnosti\ndosti nepříznivé byly.\n(Š) Králové Hradec. Pod řízením pana\nučitele na hlavní škole, zřizuje se zde zpěváčky\nspolek, jemuž každý od srdce zdar a rozkvět přeje.\nOstatně bylo by žádoueno, kdyby i jiná města česká pří-\nklad tento následovaly, neboť zpěv přispívá velice k\nušlechtění srdce a mravů. Kéž by přání naše našlo hoj-\nného ohlasu!\n(J. W.) Nové Benátky. Dne 27. ledna b. r-\ndala se zde slyšeti rodina Elstner-ova a líbila se\nvelmi, odebravši se odtud dne 28. do Lysé a napotom\ndo Brandýsa nad Labem, zamýšlí také Prahu navštíviti.\n\nDrážďany. Dne 25. ledna provozovala se zde\nponejprv nová 5aktová opera „Diana von Solange\"\nod velkovévody Arnošta Saso-Kobnrgskěho. Děj\ntéto opery je ze 16. století, představujíc spor o portugal-\nskou korunu. Opera ta došla velké pochvaly a také pro-\nvedení její bylo výborné. Zvláště vyznamenala se paní\nBur d e-Neyova v titulní úloze a Tichá ě e k\n(Cech) co markýz z Yarsalu.\nKrakov. Nejslavnější nyní virtuos na cello pan\nServais (Servé) přibyl sem z Yaršavy a bude zde kon-\ncertovat'.\nMilán. Nová opera „Simon Boccanegra\" od Ver-\ndiho dávala se zdě dne 25. ledna a propadla docela.\nNový-York. Nadaný pianista Arthur Napoleon\ndává zde koncerty.\nPaří ž. Mozartova opera „Svatba Figarova\" došla\nv divadle „Théatre lyrique\" tak velké obliby, že i\nv Italském divadle provozována bude. Ostatně přichá-\nzejí Mozartovy skladby velmi do mody. Paříž bude míti\ntaké Mozartovu ulici a sice bude Rue de Sentier, kdež\nskladatel Don Juana bydlel, jmenem tím pokřtěna.\nPetrohrad. Zdejší zpěvácká Akademie provedla\nv prvním svém koncertě „Ráj a Peri\" od Schumanna,\njehož skladby po Beethovenovi zde nejvíce obliby\ndocházejí.\nv\nŠtýrský Hradec. V Offenbachově operettu „Za-\nsnoubení při svítilnách\" došli hojné pochvaly slečny Li-\nsoyá a K ropová z Prahy, kteráž poslední svou ko-\nloraturu hlasu skvěle osvědčila.\nTur in. Divadlo Victor Emanuel otevřeno bylo\noperou „Hugcnotti\", při nížto přes 100 hudebníků\núčinkovalo.\nVídeň. Pianista Jace dával zde dva koncerty\ns cbvalným prospěchem, a uspořádá na rozloučenou dne\n30. t. m. poslední svůj koncert. Taktéž uspořádá zde\ntéhož dne pianista Moszner z Petrohradu v Saloně u\nBosendorfra Matinée musicale. Dne 1. února bude se\nna dvorním divadle ponejprv provozovat opera „Růže\nKastilská\" od Ralféa.\n\nDur a moll.\n\n(Polská národní hudba.) Polská národní hudba je věrným\nzrcadlem mravní bytosti lidu. Nejvýše stojící píseíi je\npolonaise, taneční to pochod. Dva nejznamenitější tohoto\ndruha jsou polonaise Košciuszkuv aneb: ~S bohem\" ! od\nroku 1792 a polonaise Qginského aneb: „Labutí zpěvu\nod r. 1793. (Rozdělení Polska.) Dříve se nezpívaly, až za časů\nkrálů z domu Saského. Na to následuje niazur, píseň a tanec\nto rolníků mazurských, jenž se však stal oblíbeným tančen ele-\ngantního světa v rozličných odrůdách a lokálních barvách; dvě\nnejznamenitější politické písně jsou: mazur Dabrovského a\nm azur třetího května (konstituce od r. 1791). Iírakowiak\nv dvouctvrlním taktu, jenž v novějším case znárodněl, je tlumoč-\nníkem lásky; napotom píseň ženců, váleční to píseň Krako-\nvánu z poslední vojny. Ze svého rodiště Krakova rozšířil se\nvšude tento tanec. V Ukrajině panuje dumka, ježto spolu\nnárodní hrdiny opěvuje; v Litevsku jsou oblíbeny dajna a\nrou d a, plny něžné melancholie.\n(Rossini a studující). Rossini zanášeje se v Paříži kom-\nponováním opery „Hrabě Ory\" měl souseda, jenž celý den ano\ni větší vcásť nocí strašlivým způsobem na pianě se pachtil. Když\nto juž Rossini déle snésti nemohl, odebral se k sousedu, jehož\nneznal tázaje se ho, zdaž by mu nemoh přenechat! svůj\npokoj v šestém poschodí se nacházející. Dám Vám 200 franků\na ponechám Vám osm dní casu, se vystěhoval a mezi tím\nčasem piana se nedotkl. Soused, jsa chuďas, studující, s jásotem\npřijal výminku, u Rossini se taktéž z toho radoval. Tři dni tr-\nvalo příjemné ticho, čtvrtý den ale harcoval studující opět\nstrašlivě na pianě. Rossini spěchal okamžitě k němu na horu a\nupomenul ho na jeho přípověd: ~ Ona přišla! Ona přišla !\" zvo-\nlal mladík. Zde máte svých 200 franku, nevyslehiiji se ; neboť\nna proti mně bydli krásná sousedka ; a jakmile hraju, objeví se\nu okna/' Rossini viděl, že se zde ničeho délati nedá; aby ale\nponěkud umírnil své strasti hudební, dal studujícího svého zna-\nmenitého přítele zdarma piano vyučovat, aby tento zamilovaný\nmladík podruhé aspoň falešně nehrál.\n\nListárna.\nNásledkem četných reklamací, které\nz Cech a z Moravy docházejí, vidíme se nuceny po-\ndotknouti, že nesprávností tou vinny jsou některé poš-\ntovní expedice, nikoKv ale expedice} neboť se každý\nexemplár Dalibora mnohokrát reviduje* Panu A. D. v\nLuži. Škola pro flétnu 1 ude Yám odeslána, jakmile ji\nobdržíme. Panu J. li. v Jistebné. Dalibor na rok\n1858 je rozebrán; prenurnerace Vaše platí tedy na půl\nleía s dodáním 20 kr. r. čísl. Pánům J. F. a P. R. v\nKlobouku. Totéž prosíme od Yašnosti."}]}